Na mašině
hrálo se Dvakrát týdně
od: 07. června 2011 15:41 do: 25. září 2011 22:39
Dobrodružství vedl(a) Busardo
| |
 | Na mašině |
| |
| 10. 6. 2011 čas 01:20, bar Motocycle, San Francisco Byl to podnik s provozem takřka nonstop... bar Motocycle... bar plný různých šílenců do jízdy na dvou kolech, však taky k baru patřilo docela velké parkoviště s motorkami různých typů, velikostí a kubatur... Byl to Drenthe, kdo asi kolem půlnoci vytáhl nějaký časopis s reportáží o slavném běhu s býky ve španělské Pamploně... rozběhla se debata, jestli je to větší adrenalin než skok bangee-jumping, a osazenstvo se nemohlo shodnout jak to vlastně je. Pak jeden chlápek od KNIGHT RIDERS prohlásil na celou hospodu... ... a proč se tam kurva nevypravit na mašině, a nezkusit to na svý kůži? Vždyť je to jen nějakých 10.000 mil odtud! Pár lidí se té myšlenky chytlo, a začali si s ní pohrávat a uvažovat jaký by to bylo free... Maník s přezdívkou Boss, který točil velký prachy na burze, a na mašině si po víkendech hrál na drsňáka přilil olej do ohně... Hej chlapy, kdo pojede, ten má u mě kartu na nekonečnej odběr šťávy, a lodní lístek z Bostonu do Lisabonu grátis! Po téhle nabídce, to v baru začalo hučet jako v úlu... ... a našlo se pár lidí, co si řekli, že do toho půjdou! |
| |
 | 10. 6. 2011 čas 01:00, bar Motocycle, San Francisco Dneska mě parta těžce zklamala. Nikdo si nenašel čas na pivko, panáka a trochu vzrušení. Jsou jak malí děti, jak se setmí, honem k maminkám. Já bych nešla ani kdyby ta moje byla čirou náhodou doma. Přestanu se zaobírat podobnými myšlenkami, přehodím si čokoládově hnědou hřívu přes druhé rameno a chystám se k dalšímu šťouchu v kulečníku. Samozřejmě si dám záležet, aby měl protihráč na co koukat. Nahnutá nad plátno nabízím opravdu skvostný výhled do výstřihu černého tílka a upnuté kožené kalhoty toho pro představivost taky moc nenechávají. "Slintáš na stůl" podotknu k jednomu přihlížejícímu a odehraju. "Dneska mi to nějak nejde...Tady máš deset babek, balim to." Dorazim jakýsi podivný koktejl, jehož složení je přísně střežené tajemství a vydám se k baru. "Repete!" houknu a rozhlédnu se po baru. Zaujmě mě debata o jakési španělské zhovadilosti. Teprve když zmíní slovo nebezpečí, přisunu se blíž. Zní to zajímavě, ale je to štreka. Pak ovšem padne neodmítnutelná nabídka. Směle napochoduji před "Bosse". "A platí to jenom pro chlapy?" změřím si ho pohledem, postavím se tak, aby bylo patrné to, co patrné být má a čekám, co ten týpek na to. Tohle by nebylo marný, vypadnout na hodně hodně dlouho Pomyslím si a neubráním se úsměvu. |
| |
| 10.6. čas 01.10, bar Jakmile se před Bossem objevilo to ženský žihadlo oblečený v kůži, a byla přednesena otázka, jestli nabídka platí jen pro chlapy. Boss do sebe zvrhl dalšího panáka, pak se na Ice podíval, a na celý sál pronesl... Má nabídka samozřejmě platí pro kohokoliv, kdo se udrží na motorce... takže i pro ženský! A co víc, i kdyby se k těm kdo vyráží odtud cestou někdo přidal, tak i tomu kartu pošlu, a i jemu lístek zaplatím! Pak tě sjel vilným pohledem, a dodal... Ráno v osm budu ty karty mít, a před barem rozdávat... A na to se napijem! |
| |
 | Cesta do S.F. Pro klub dělám už spoustu let. Spousta z mých přítel jezdívalo na mašinách ale jenom já jsem u toho zůstal. Všichni ostatní odešli pracovat do normálních prací. Od té doby jsem je neviděl. Většina jich už mě nechce radši nikdy vidět. Nikdo ze slušných lidí se nechce scházet s kriminálníkem. Když mi přijde nečekané pozvání od jednoho mého přítele, kterému nevadí pro koho jezdím, abych za ním přijel do S.F. A konec konců proč ne? Od prezidenta klubu jsem si vyžádal volno abych mohl jet. Ale nejdřív musím dodělat jednu práci... Vrátím se zpět do svého bytu, stáhnu boxer a hodím ho do umyvadla abych si mohl smýt krev. Byl to dlouhý den a taky dlouhá noc. Už je na čase jít spát. Ještě si dojdu dát na balkón pivko a cigárko a potom už se odložím ke spánku. Probudím se až dlouho po poledni druhého dne. Když se vzpamatuji tak se začnu připravovat na cestu. Ale co s sebou vlastně potřebuji? Sbalím si nějaké to náhradní oblečení do sedlových brašen, na sebe hodím džíny a klubovou vestu. Je jedno kam jedu a co tam budu dělat, vždycky budu Syn. A jako Syn je možný že potkám i někoho kdo nás nemá zrovna v lásce. Takže konečné přípravy už spočívají jenom v tom že si dám boxer do kapsy u vesty, dlouhý lovecký nůž k pasu a devítku do podpažního pouzdra. Pak už zamknu, sednu na svůj stroj a vyrazím. 10. 6. 2011 čas 01:20, bar Motocycle, San Francisco Do baru kde se máme sejít dorazím až druhý den pozdě v noci. Ten kdo mě sem zavolal zmizel už cestou, jenom mi zavolal že musí zmizet z města a že ho to mrzí. Cestou jsem to pochopil. Ale to už sedím v baru kde jsme se měli sejít a říkám si co kurva teď? A pořád se mi honí hlavou jak skončil můj výlet.Neměla to být přátelská návštěva, asi nebyl tak čistej jak říkal a chtěl pomoc. Ale zavolal pozdě. „Sakra! Už v životě nezvednu telefon když mi bude volat někdo z minulosti!“ Nadávám si pro sebe jakej jsem idiot že jsem mu skočil na to že chce jenom vidět starého přítele. Když už na sobě začínám cítit alkohol tak se najednou začne barem šířit hukot, zaslechnu cosi o Španělsku a moc pozor nedávám ale když to vypadá že se začíná schylovat k nějaké akci tak zpozorním. Ty magoři mají v plánu jet přes celou Ameriku a Atlantik až do Španělska na nějakej závod s býkama! Ale pak se začne mluvit taky o benzínu a lístku zadarmo a já si říkám sakra proč ne? Už dlouho jsem neudělal něco šílenýho jenom sám pro sebe. Nikdy na to nebyl čas, ale teď ho mám tak proč kurva ne!? Postavím se a zařvu. „ Hej! Počítejte se mnou! Tohle bude jízda jakou ještě nikdy nikdo neviděl!“ Když pracháč kterej nabízel sponzorování akce vyhlásí přípitek tak se nebráním a notně si připiju! |
| |
 | San Francisco, 10.6. noc, bar Poslední dobou nějak všechno stálo za hovno, na co sem sáhl... to šlo do kytek. Tak nějak jsem uvažoval, když jsem zastavil nad San Franciscem. Slezl jsem z motorky a koukal na moře světel pod sebou... přidal jsem k němu ještě jedno, a zapálil si cigaro. Teď jsem nějakej čas jezdil po Montaně, a když mě ranč omrzel, tak jsem si osedlal svou železnou kobylu a vyrazil na jih... a skončil tady. Típl jsem marlboro, a rozjel se dolů... až jsem zastavil před Motocycle barem, cílem a počátkem všech co jezdí na železných koních. Vevnitř bylo nahuleno, a smrdělo to tam potem, whiskey a benzínem... Hodil jsem čtvrťák do juboxu, a zmáčknul Johnyho Cashe... Dám si whisky, kotě! Houkl jsem na barmanku. A nezůstalo u jedný. Lehce po půlnoci nějaký šílenci nadhodili možnost vyjet si do Španělska za býky... Hej, počítejte se mnou! Jezdím na všem co má chlupy! Zařval jsem do chumlu diskutujících, usmál se, pošoupnul si svůj stetson do týla... a zvrhnul do sebe další sklenku... |
| |
| San Francisco, 10.6. 1:30, bar Jsem opravdu ráda, že nabídka neplatí výlučně pro chlapy. "Fajn, počítejte se mnou." objednám si zlatou tequillu a hodím jí do sebe i se skořicí a pomerančem. Přihláší se pár dalších týpků, co nevypadaj až tak zle. Rozhodně příjemná změna po všech těch mlíčňácích a šampónech z naší party. Tohle už vypadá alespoň jako chlapi. Pak se vrátím ke kulečníku. Prozatím se jentak rozšťouchávám, teď když mám jasný cíl, jde mi to podstatně líp. Čekám, že se třeba někdo přidá. Střídavě usrkávám ten šílený koktejl a semtam kouknu k pultu, kdo další se ještě přihlásí. |
| |
| Bar, 10.6. čas 02.00 No, nebyl jsem jedinej šílenec v tomhle podniku. K cestě za bejkama se přihlásili i další, nějakej vazoun v černý vestě nějakýho bike-klubu... ten rozhodně nejde pro ránu daleko, a taky sympatická roštěnka u kulečníku. Johny právě dohrál, do díry sem poslal další čtvrťák, a tentokrát se barem nesl Kris Kristofferson a jeho Highwayman... zamířil jsem za ladnými křivkami, a sílu si nechal na potom. Opřel jsem se o kulečník. Koukám, že tě taky láká Corrida? Já jsem Joe, ale většinou mi říkají Cowboy. Chvíli jsem pozoroval koule na stole, a pak její hru. Jsem šlachovitý týpek, v hnědých kožených kalhotách, které objímá široký pásek s oválnou přeskou, bílé košili, kožené vestě... a celé to korunujou... světlý širák na hlavě a hnědý lehce zdobený kovbojský kopyta na nohou. Pak jsem zavolal na procházející barmanku... Hoď nám sem baby... zlatou tequilu a pivo! Po chvíli to tam bylo, zvedl jsem pivo na znamení přípitku. Na cestu! |
| |
| Bar, 10.6. čas 02.15 Už mě samotnou hra začíná nudit, když u kulečníku zabrzdí ten cowboy. Ani mi svou přezdívku nemusí říkat a je mi jasná. "Corrida ani ne, jako spíš touha vypadnout pryč, ti bejci jsou jen příjemným zpestřením. Doufám, že máš sebou laso, divokej Bille." pohledem se zastavím na velké přesce kovbojova opasku. "Víš že z psychologického hlediska si prý chlapi pořizují velké přezky jen proto, aby jim všichni koukali na ptáka?" zvednu oči zpátky k těm jeho. "Jsem Angie, ale nikdo mi tak naštěstí neříká, takže Ice." Otočím se zpátky ke kulečníku. "Umíš to?" položím na plátno desetidolarovku. "Co ty na to?" pozvednu obočí a šáhnu po křídě, abych jím tágo křídovala až příliš pečlivě. Pak kovboj objedná a já pokývám hlavou. "Všímavej..." okomentuji tequilu. "Na dobrodružství, nebezpečí a adrenalin." kopnu do sebe panáka i s obligátní kombinací a rozestavím koule do základního postavení. "Začínám" když procházím kole kovboje, šťouchnu do něj bokem, aby mi uhnul. Pak se nakloním nad stůl. Tílko na mých zádech odhaluje část zřejmě rozsáhlého tetování. Takhle jsou vidět jen špičky opeřených kříděl na mých ramenou, těžko však hádat, čemu křídla patří. Při prvním šťouchu nacvičeným pohybem rozehraju a přitom si zkousnu spodní ret a výstřihem se takřka dotýkám plátna. Zdá se, že všechny moje pohyby jsou jaksi prvoplánové. "Jsi na řadě..." dojdu až k Joeovi a pohledem sjedu opět k jeho přezce. "Cowboyi." |
| |
| Kulečník, čas 02.16 Laso? Mám, ale v nouzi stačí i šňůra na prádlo. No, a protože na běžnýho bejka psychologie moc nefunguje... tak v této oblasti nejsem zrovna nejsilnější. I já se podíval na přesku, pak na ní... asi naráží na toho letícího orla na přesce... Já tam toho ptáka mám proto, že se mi motiv letícího orla prostě líbí. S přehledem dělám, že jsem narážku nepochopil, a jsem zvědav co ona na to. Kulečník mne učil můj táta, a vždycky říkával... že je lepších tucet koulí na stole, než v pytlíku. Přiložil jsem svou desetidolarovku, sledoval Iceiny proporce... a tetování. Koukám, že ty máš ptáky taky ráda. Jakmile je na mě řada, vstoupím i já s mírnou falší do hry... ... a dvě koule skončily v díře... |
| |
| Bar, 10.6. čas 02.18 Při vysvětlení přezky jen pokývu hlavou. "Ok, jedna nula..." uznám a pozoruji, jak si s kulečníkem cowboy poradí, protože já hrou trávím většinu večerů. Poznámku o koulích nechám být. Na stůl přibude druhá desetidolarovka. Vypadá to, že si věří, no jsem zvědavá, co předvede. Nakloním se nad stůl a chci sledovat hru, když okomentuje moje tetování. "Ptáky? Já? Myslíš?" otočím se k němu zády a vyhrnu sí tílko skoro až ke krku, takže odhalím čelní pohled na dokonale propracovaného černého pegase s roztaženými křídly na moje ramena. Obrázek není ničím přerušen, ani páskem podprsenky. Čehož si můžou všimnout především ti, ke kterým stojím čelem. Pak si tílko zase stáhnu. "Ne všechno, co má křídla, musí být zrovna pták." cynicky poznamenám a pak už sleduji první šťouch. Kupodivu mu to docela jde, ale obávám se, že docela nestačí. Jakmile na mě přijde řada, předvedu, jak hraje kulečník někdo s každodenním tréninkem. |
| |
| Bar, čas 02.32 Když mě a polovině osazenstva hospody ukázala Ice svý tetování, tak to okolo nás lehce zašumělo... a myslím že důvodem nebylo kvalitní tetování... Tak koně já mám taky rád, sice spíš živý... ale i tenhle je pěknej. Bylo vidět, že kulečník hraje často, ale i tak se mi povedlo pár dobrých šťouchů. Když jsme s hrou skončili, byl jsem o pětku chudší, ale o zajímavou známost bohatší. Další čtvrťák zmizel v juboxu, a bar obklopil podmanivý hlas Elvise... samozřejmě ploužák... Jakoby mimoděk jsem se přivinul k Ice. Zatančíme si? Pokud se nijak moc nevzpírala, tak jsme pluli parketem... Když píseň dohrála, usadili jsme se v blízkosti vazouna, který taky projevil chuť jet do Španělska. Tak prý taky jedeš? Co takhle se seznámit a zaplatit rundu? Já jsem Joe, ale říkají mi Cowboy... |
| |
| Bar, 10.6. 02.32 Potom co se přihlásím tak se znovu posadím, zapálím si cigáro a sleduji šramot okolo v hospodě. Po mě se přihlásí ještě nějaký kovboj. Kterej si to hned zamíří k té holce co chce taky jet. Chvíli je jenom z dálky pozoruji a dělám si o nich první dojmy. Vypadá to že holka bude dost od rány a ničeho se jen tak nezalekne, taky hraje dobře kulečník. Kovboj vypadá na starou školu, už podle hudby co pořád vybírá. Už ho vidím na cestě jak jede v klasickým křesle. Taky se mi líbí starý klasický Harleye ale potřeboval jsem motorku ne jenom na výlety a křeslo by pro mě bylo moc nemotorný takže jsem měl smůlu. Ale stejně svůj stroj miluju. Po chvíli i holka potvrdí můj odhad protože zřejmě v rámci toho že kovbojovi ukazuje tetování na zádech tak celému zbytku lokálu ukáže prsa. A musí se nechat že pohled rozhodně stál za to. Pak jsem se zase chvíli věnoval jenom sobě a svejm myšlenkám a pití když ke mě v rámci seznamování přitancoval kovboj. Když se představí tak mám co dělat abych se neušklíbl. Na jeho přezdívku mu odpovím. „ Kdo by to byl řekl? Jinak, já jsem Jackson ale většina lidí mi říká buď Jax a nebo Opie.“ Odpovím mu a natáhnu k němu přes stůl ruku. |
| |
 | Bar motocycle, čas 00:00 V práci jsem skončil už dávno, ale znamej mě zavolal, že potřebuje ještě s nečím pomoct. Byl to ten tip člověka, kterému se těžko odmítá. A navíc dobře platí Probleskne mi hlavou. Proto jsem zastavil u prvního baru, který jsem zahlédl. Vstoupil jsem do baru, kde se pomalu rozjížděla zábava. Očividně to tu ožívá, až dlouho po půlnoci. To mi, ale nevadilo, potřeboval jsem se odreagovat a možná si užít nějakou zábavu. Přijdu k baru a obě dnám si pivo. Nemá cenu začínat s něčím tvrdym. Vytáhnu si cigáro a zapalím si. Jak běžel čas, tak se bar čím dál víc plnil. Já brzo přestal počítat piva co jsem vypil, protože se zdálo, že je to nadlidský úkol. Najednou nějaký chlap, kterému všichni říkají "Boss" nabídne, že zaplatí benzín a lístek na loď, až do Španělska na býčí zápasy. Šílenej nápad, ale byl bych blázen, kdybych nevyužil toho, že se můžu zadarmo povozit po světě. Se mnou můžeš taky počítat Vypadne ze mě a z několika dalších lidí okolo. Teď je ten pravej čas přejít na něco tvrdšího. Usměju se a vydám se k baru |
| |
 | Bar motocycle, čas 00:23 V baru sedím již skoro čtyři hodiny. Zapíjejíc úspěch, že jsem si zase vydělal nějaké peníze jsem jich teď většinu propil. U osmého piva a třetího panáku už nevím co se semnou děje. S hlavou položenou v misce s arašídami a tělem opřeným o stůl poklidně pospávám. V baru je hluk, který se snažím nevnímat. Nápad jet na motorkách až do Španělska jsem postřehl, ale nezmohl jsem se na jakou koliv aktivitu. Najednou okolo mě někdo prochází a mírně do mě drkne. Než jsem stihl jakkoliv zareagovat, nedopité pivo se na vyleštěné desce baru zvrhlo a nápoj mě polil. Ty voe... co to... no to... říkám si v hlavně, protože ústa se jen nesrozumitelně vlní. Několikrát se zhluboka nadechnu a podívám se, kdo do mě vlastně strčil. Ikdyž vidím, třikrát, všimnu si muže, který je v baru známí jako Boss. Jeden z organizátorů toho bláznivého nápadu ject na motorkách až do Španělska. No a proč ne vid... fázerko by chtělo protáhnout... zamyslím se a usměju. Několik opatrných pohybů a už se opírám o dvojici motorkářů v hloučku okolo Bosse. Nazdááár, hele kluci... ja do toho jdu okej!... řeknu ikdyž netuším, jestli mě někdo slyšel. Víc už nezvládám a tak si sedám na další barovou židli. |
| |
| Bar, 10.6. čas 02.33 Jaxovu pravici jsem samozřejmě přijal, a pevně jí stiskl. A zápisný pořídíš? Pokud něco koupil, tak jsem to do sebe kopnul. Máte už představu kudy to na ten Boston vezmeme? Já bych preferoval Skalistý Hory, už kvůli výhledu. A co vy? Pak mi došlo, že se hlásili ještě další, a tak jsem se zvedl a na celej lokál zahulákal... Hej, kdo jede do Španěl... tak přijďte sem... dáme válečnou poradu. Pak jsem zývl, a poslouchal co Opie a Ice na to... |
| |
| Bar, 10.6. čas 02.33 Jo, kulečník docela válel, ale zas tak dobře ne. Vyhraju, i když se snažímm, aby to nebylo zas tak moc okatě. Přecejen mu chci nechat nějakou hrdost. Pak ovšem naznačí něco o tanci. Zaposlouchám se do toho, co hrají a zděšeně se na kovboje podívám. "Na tohle? Sorry, ale to nemyslíš vážně, že ne? Asi sis spletl lokál..." můj výraz zůstává dost zaskočený. "Víš co, mám lepší nápad, tady máš tu dvacku," podám mu obě bankovky "A objednej další pití, dík" kopnu do sebe zbytek koktejlu a za stálého mumlání slova tanec zapluju ke stolu, kde sedí jeden z týpků, co chtěj taky jet. "Zdravím, můžu?" zeptám se když už vlastně sedím. "Jsem Ice." Spokojeně se na židli opřu a nohy si natáhnu na vedlejší židli. "Asi nás čeká dlouhá štreka, doufám, že nemáte zhýčkané prdelky." hodlám konverzaci dál rozvíjet, když se vrátí kovboj. Začne se s plány cesty. Koukám, že pánové jsou v převaze. No, nějak se to přežije, hlavně je zavčasu odkázat do patřičných mezí. |
| |
| Bar, noclehárna, čas 02.45 Tak Elvis jí evidentně nevoní, jo holt mladá a nafoukaná... Vzal jsem dvacku, a přinesl whisky, tequilu a co si řekl Opie. Na klasiku a bezbřehý mladí! Na Rock'n'Roll! Pak jsem mrkl na Ice... ... a na Country, Jazz a hlavně na Blues! A kopl jsem to do sebe. Vyslechl jsem jejich nápady ohledně směru cesty, ale už se mi přitom začali klížit oči... Ještě chvíli jsem poslouchal rozhovor. No, cesta bude dlouhá... takže si du dáchnout. Ráno se uvidíme. Vzal jsem svý sedlový brašny, a vyrazil do noclehárny... ještě cestou jsem hodil čtvrťák do hudební skříně, a lokálem se rozezněl Mad Dog od Deep Purple... ... v noclehárně jsem vytáhl starší armádní spacák, shodil vrchní šatstvo, složil brašny pod hlavu... a za chvíli už jsem spal... |
| |
| Bar, 10.6. čas 02.30 Začínám být pomalu, ale jistě pod parou. Prohlídl jsem si ostatní účastníky výletu do Španělska. Všichni vypadali jako ostřílení motorkáři. Teda, až na Tonnyho, který spíš nevěděl kde vůbec je. Najednou všechny účastníky zavolá chlápek, který furt pouštěl na můj vkus starou hudbu. Vrazím si cigáro do pusy a zapálím si ho. Vezmu panáka vodky, který se přede mnou objevil ani nevím jak a kopnu ho do sebe. Vstanu a lehkým pomalým krokem zamířím k účastníkům výletu. Zdravim Vás, Já jsem Angelo Crocker, ale přátelé my řikají Style. Řeknu a všechny si změřím pohledem. Nejdéle my spočine pohled asi na jediné ženě mezi námi. Měla v sobě určité kouzlo a jiskru. Rád Vás na uvítanou pozvu na drink, jestli nebudete proti. Dodám ještě s úsměvem. |
| |
| Bar Motocycle, čas 02.00, Tonny má vokno Tonny zas jednou přebral, po chvilce sezení na barový sesli muselo přijít nevyhnutné. Tonny neudržel rovnováhu a svezl se pod bar. Jelikož ho nikdo nerušil, tak tam i spokojeně usnul. Občas do něj někdo kopnul, občas na něj zasněžily čísi arašídy... ale to mu vůbec nevadilo, a spal spokojeně dál. Asi okolo druhé ráno ho vzal jeden otrhaný biker, a odtáhl ho směrem do noclehárny, přitom ovšem Tonnymu zmizeli z kapsy klíče od mašiny... Naštěstí motorkářské srdce bilo i v hrudi šejdíře... a tak klíčky od Fazerka vystřídali jiné, od poněkud ojetého stroje. To ale Tonny zjistí až ráno, až se spokojeně vyspí. Mezitím už Fazerko bude dávno za horama... |
| |
 | Příjezd do San Francisca Je to už dávno co jsem svůj život zasvětil motorkám a byly to právě motorky, co mě dostalo do San Francisca. Jeden můj starý přítel, který v San Franciscu bydlí, chtěl koupit několik motorek a založit si vlastní motorkářský klub, a tak potřeboval někoho od fochu a volba padla na mně. Sbalil jsem si tedy svých pět švestek a vyrazil na cestu. Nebylo to kdovíjak daleko, takže jsem ráno druhého dne dorazil do města. Z velké akce co byla naplánovaná nakonec sešlo a zůstalo pouze u koupě jedné motorky pro mého kámoše. Obešli jsme teda několik bazarů a menších obchodů a nakonec jsme našli celkem fajnovou nepříliš ojetou motorku. Kámoš byl na výsost spokojen a já se konečně mohl jít rozhlédnout po okolí. Bar Motocycle, 2:07 Do motorkářského baru jsem dorazil asi va dvě ráno a hned jsem zaslechl něco o nějaké cestě do Španělska a že to sponzoruje nějaký pracháč. Ten už však v baru dávno nebyl a tak mě hospodský odkázal na jakousi skupinku, která se už na cestu přihlásila. Objednal jsem si tedy pivo a zamířil ke zmiňované skupince odvážlivců. "Zdravím já jsem Andrew, ale všichni mi říkají Grizzly. Slyšel jsem, že jste se přihlásili na tu cestu do Španěl, co je na tom pravdy?" pronesl jsem ke skupině hlubokým a dunivým hlasem. |
| |
 | San Francisko Už od mých 17ti let se zajímám o motorky. Tedy, v té době jsem se teprve nechávala vozit. Ještě mě nebylo tolik, abych sama mohla řídit takovou motorku jakou bych opravdu chtěla. Naštěstí jsem měla kamarády, kteří mě vždycky svezli a nebo mě motorku půjčili abych se mohla projet po cestě mimo San Francisko. Byli dost odvážní, že mě motorku půjčili, ale věřili mě a oni věděli proč, něco jako vrozený talent. Když jsem dovršila let kdy jsem si mohla pořídit vlastní motorku, ani jsem neváhala a první řidičák na motorku byl na světě. Motorky se střídali na stále lepší a lepší. Konečně mám i věk na to abych si udělala radost a pořídila jsem si Harley Davidson FXDC Dyna Super Glide. Jednoho večera jsem seděla sama na motorce ve městě San Franciska, bylo už kolem druhé hodiny a popotáhla jsem naposled ze zapálené cigarety a vajgl jsem odhodila kamsi do tmy. Chytla jsem se řidítek od motorky a nastartovala. Moje cesta mířila do místního oblíbeného baru kam často jezdívalo pár motorkářů. Motorku jsem zaparkovala, vypla motor, slezla jsem z motorky a bezpečně uschovala klíčky. Bar, 10.6, čas 2:15 Chytnu za kliku a otevřu dveře do podniku. Kdo se podíval tím směrem uviděl štíhlou dívku se zaplou kombinézou až ke krku s helmou na hlavě. Odepnu si helmu, sundám ji a prohodím své zrzavé vlasy, tím odkryji svoji tvář a poodepnu si svoji kombinézu, tím zase odhalím kousek toho co skrývá kožená kombinéza. Na krku mám černý kožený "obojek". Zobrazit SPOILER  Rozhlídnu se kolem jestli nevidím někoho známého, ale dnes tu nikdo není. Kdo ví, kde se flákají.. Pomyslím si a dojdu k baru a poručím si whisky s ledem. Jakmile ji dostanu, hodim barmanovi bankovku a otočí se k baru zády a loktem se opřu o bar. Nahodím sexy postoj a začnu popíjet lehce svůj nápoj. V tom jsem zaslechla jak se někdo baví o nějaké cestě a že může kdosi cosi vyhrát. Projdu kolem všech těch lidí až k chlápkovi co si nechává říkat BOSS. Tak ty prej zaplatíš těm co se vydají do Španělska na býčí zápasy nekonečnou šťávu jo?A ještě lístek na loď. Hmm. Můžu i já chlapáku? Zeptám se ho a mrknu na něj. Když dostanu povolení, jen se na něj ušklíbnu a ručkou v kožené rukavici mu zamávám. Dojdu opět k baru, opřu se loktem o bar jako předtím a prohlížím si lidi v baru, čekám co se bude dít a popíjím svůj drink. |
| |
| Bar Motocycle, 10.6. čas 2:15 Když se Rebeka šla zeptat pracháče, kterýmu tu všichni říkali BOSS, který spíš než na nějakého motorkáře vypadal na tzv. bílý límeček (podnikatelé či byznysmeni, kteří si o víkendech hrají na drsňáky). Jasně krásko, má nabídka platí pro všechny... tedy pro všechny kdo se udrží na mašině. Usmál se a potáhl z kubánskýho doutníku, jež byl tlustý jak dva palce.... okolí ovládl jeho nasládlý a lehce štiplavý kouř. Pak se zvedl a pronesl na celý sál, a zvláště směrem k partičce okolo Opieho... Takže ráno v 8 hodin před barem, kdo tam bude na počátku té veliké cesty vpřed... tak ode mne obdrží kartu na benzín... a v Bostonu pak na něj bude čekat lodní lístek do Lisabonu. Ještě bych upozornil, že šťáva je placena jen na cestě ve směru Boston, a pak Pamplona v Evropě. Pokud někdo si to třeba cestou rozmyslí, tak ať nechá kartu ostatním, třeba se k nim někdo cestou přidá. Poznám totiž kde bylo kartou placeno, jakmile se někdo oddělí, do pár dní to poznám... a šťáva mu pak přestane být placena... Pak se Boss sebral a ještě s pár chlapama odešel... |
| |
| Bar, čas 02:35 Začali se k našemu minihloučku stahovat další nadšenci do dlouhých tratí... Jeden z těch co se na cestu hlásili, nejspíš přebral a usnul pod barem. K nám nejdřív přišel nejspíš ztracený člen ZZ TOP s bohatým vousem a hlubokým hlasem, a představil se jako Grizzly... Zdravíme tě Grizzly, a přijmi místo. Pak se objevil vzápětí plešoun Style, jež věděl co se patří... a objednal rundu. Dobrej nápad Style, přisedni. Následně se nějaká další kočka na cosi ptala Bosse, ten jí odpověděl a následně osvětlil jak se věci budou mít, a opustil bar i s nějakýma gorilama. Kočka si něco dala na baru, a sem tam po naší pětce házela okem. Asi se nechtěla vnucovat. Hej baby, nechceš se k nám přidat? Když už nás čeká ta dlouhá šílená cesta? Nadhodil jsem směrem k ní, a pokud pozvání přijala... tak jsem jí představil okolosedící... Opie, Ice, Style, Grizzly a mě říkají Cowboy, ač jsem Joe. Hodil jsem do sebe panáka od Styla, a naznačil svou představu ohledně příštích dní. Pokud jde o cestu, tak bych to rád vzal přes Nevadu, Idaho, Yellowstone a Wyoming. Je tam moc pěkná krajina. Co vy na to? Stačí nad tím pouvažovat, jede se přeci stejně až ráno... Vyslechl jsem co oni na to a pak šel spát... |
| |
| Bar, čas 02:35 Už nějakou chvíli sedíme u stolu s kovbojem a s Ice, když se postupně začnou přidávat další lidi. Moc si nových lidí nevšímám a jenom popíjím svoje pivo a pokuřuji cigáro. Mojí pozornost vzbudí až ta další ženská která se rozhodne přidat se na naší výpravu. Je to celkem povedená zrzka v kůži, ta vzbudila pozornost asi v každým tady. Když kovboj začne vyprávět trasou kterou by jel tak jenom poslouchám a pokyvuji protože je to dobře zvolená trasa, krásná příroda, krásné cesty a prostě na road trip jak dělaný. Zapálím si další cigáro a k tomu si objednám rovnou celou flašku vodky ať si nemusím furt nechávat dolévat do panáků. „ No a co budeme dělat cestou? “ Zeptám se a projedu pohledem po celém osazenstvu. „Řekl bych, že přespávat budeme v divočině ne? Přece se nebude spát někde v hotelech. No ale to je ještě daleko.“ Dojde mi že už jsem toho namluvil až moc tak radši zase zmlknu a věnuju se svému cigáru a alkoholu. |
| |
| Bar, 2:20, 10.6 Chvíli ještě postávám u baru a stále popíjím svoji whisky. Když zbyde jen čtvrtka skleničky, zbytek do sebe kopnu a objednám si druhou a poslední skleničku. Mezitim BOSS ke všem promluvil a dal nám nějaké informace a i upozornění kolem karty na benzín. Když dopoví, zvedne se a odejde, to už si ho, ale dál nevšímám, hledím si svého. Rukou projedu své zrzavé vlasy a prohodím je. Začnu opět popíjet svojí druhou skleničku, když na mě zavolá nějaký chlápek "Hej bejby" a podívám se směrem k ním. Nejspíš to je ta partička se, kterou se mám vypravit a pozval mě, ať se jdu k ním přidat. Vezmu skleničku z baru, narovnám se a ladným krokem dojdu k partičce, co se rozhodla jet na tu stejnou cestu jako já. Zdravím, mávnu na ně a jen se pousměju, .. já jsem Rebeka. Představím se hned, jakmile mě představil s ostatní výpravou. Pak už jen poslouchám co si mezi sebou vykládají a stojím opřená o dřevěný sloup v baru a popíjím svoji whisky. |
| |
 | San Francisco... Po rzpadu Mravenečníků jsem se musel vydat svou vlastní cestou, což bylo dost v prdeli, protože jsem neměl ani pořádnou práci, ani rodinu. A tak jsem dělal to co jsem uměl nejlíp....Sedl jsem na Lulu (Je to černá motorka Harley Davidson Fat Bob - odkaz) a jel přímo za nosem. Projíždím San franciscem... Původně jsem měl v plánu jet ještě dál, ale nějak mě přemohla žízeň a tak jsem místo toho začal vyhledávat nějaké fajnové místo k odpočinku. Po nějaké době jsem uviděl celkem dobře vypadající bar, před kterým stojí řada nejrůznějších motorek To by mohlo být fajn... Zaparkoval jsem Lulu k ostatním motorkám, klíčky si schoval do kapsy a vešel jsem do baru... Bar, 2:35 Přišel jsem do baru a zběžne prohlédl "hosty" Jo tady to asi bude fajn...! Zajdu k baru a objednám si flašku pivka, na žížu... Spokojeně se napiju, když v tom zaslechnu nějaký keci o zdarma jízdě do Španěl Poptám se barmana, co je na tom pravdy a dozvím se, že chlápek, ktrý to vyhlásil už zmizel, ale že prý támdleta skupinka tam jede... Napiju se znovu piva a pak se zvednu a pomalým krokem se došourám ke zmiňované skupince Zdar! Zaslech jsem něco o grátis cestě do Španělska... Řšeknu hlubokým a chraplavým hlasem, načeš se na mě skupinka otočí Jsem Daddy... Můžu přisednout? Můžete vidět dobré dva metry velkého chlapa... Co je na něm nepřehlédnutelné je jeho stavba těla, jinak řečeno je to špek! Je celý potetovaný (kromě obličeje a krku), přičemž nejvýraznější jsou asi tetování Mravenečníků na ramenou a velkej nápis Daddy na břiše. Má dlouhé hnědé vlasy a hustý plnovous stejné barvy, ikdyž trochu prokvetlý šedinami... Na nose má i tady v místnosti sluneční brýle a kolem čela obyčejnou černou kšiltovku (kšiltem dozadu). Na sobě má džíny, motorkářské boty a rukavice + rozeplou džínovou vestu, která záměrně odkrývá tetování na břiše a na ramenou... odkaz akorád bez trika... |
| |
| Před barem Motocycle, SF, 10.6.2011 čas 08:00 Partička se nad pár panákama poměrně rychle dala dohromady. Po různě dlouhém spánku se ráno úderem osmé sešli před barem u svých strojů, tedy až na Tonnyho který nevěřil svým očím když našel do které motorky pasují jeho nové klíče. Okolo byl dav fandů této trochu šílené akce... a za okamžik se objevil i Boss. Jak slíbil, rozdal všem účastníkům karty na odběr šťávy, na jejichž zadních stranách bylo jeho telefonní číslo pro každý případ. Popřál všem dobrý dojezd, a hlavně dobrou jízdu... a se zvoláním... Live to Ride, Ride to Live! ... je všichni vyslali na tu velkou cestu vpřed. Kovboj s Opiem se rozjeli ulicemi San Francisca, a ostatní je následovali... Samozřejmě si neodpustili přejezd Bridge... A asi za hodinu již tato skupina dobrodruhů se hnala na Sacramento po silnici No.80... |
| |
| Bar, čas 02:40 Tak se nám to u stolu pěkně zahustilo. Jen nerada sundám nohy z vedlejší židle, aby si případně mohl někdo další sednout. Dokonce se připojí i nějaká další slečna, kterou si prohlídnu od hlavy k patě a to dost okatě. Nijak však svůj průzkum nekomentuji a radši do sebe kopnu další tequilu. Pak navrhne ten, co vypadá jak reklama na Marlboro, plán cesty a já musím uznat, že ten plán nezní špatně. Pěkná krajina, svoboda, vítr ve vlasech. Taky padne otázka nocování. "Hotely bych taky asi nevolila, ale možná kempy a podobně a když bude hezky, můžeme se romanticky vyspat pod širákem." těžko říct, jestli to myslím vážně, nebo ironicky, možná si ani sama nejsem jistá. Jako poslední se přidá borec, co se představí jako Daddy. Hodně zajímavej týpek, jen ta přezdívka u mně vyvolává představy pedofila, no uvidíme, co v něm je. Postupně se všichni trousí spát, tak se taky do postele odeberu. Předf usnutím si nějakou náhodou zvládnu nastavit budíka na ráno. Ráno se zvládnu umýt a dokonce najíst. Pravidelná alkoholická průprava nese své ovoce. Doma se stavovat nebudu, základní věci jako spacák, šminky a podobně, mám v brašnách na motorce. Takže nastoupím na parkoviště, přeberu kartičku a čekám, kdy se vyrazí. Rozhodně tohle bude hooodně zajímavá cesta. |
| |
| Ráno... parkoviště před barem Po náročné noci jsem se vzbudil pod barem, v louži něčeho, o čemž jsem doufal, že je pivo. Od večer lidí dost prořídlo a tak jsem se vydal i já ke dveřím ven. Ostré raní slunko mému stavu vůbec nepomohlo a byl jsem rád, že jsem šel po svých. Kocovinu jsem neměl rozhodně poprvé a rozhodně ne naposledy, přesto tohle je asi jeden ze stavů, na který si nikdy nezvyknu. Promnu si bolavé spánky, jako by to mohlo bolesti hlavy trochu pomoci. Hlouček motorkářů kolem Bosse už se pomalu chystal na cestu. Chvilku jsem počkal, než se i na mě dostala karta kvůli benzínu. První motorkáři už odjížděli a tak i já jsem se rozhodl, že je čas za nimi pomalu vyrazit. Pár kroků po parkovišti mě však dost překvapilo. Vážně bych řek, že jsem včera parkoval tady! říkám si, když stojím u prázdného místa na parkovišti. Vše mi začíná pomalu docházet. Sáhnu do kapsy u bundy a místo známého znaku Yamahy nahmatám něco jiného. Dohajzlu... Řeknu si asi o patnáct minut později, když stojím u naprosto ohyzdné staré Harleye. Sednu si do již vysezeného sedadla a zanaříkám nad tím, jak je nový stroj jiný proti předchozímu. Můžeš si za to sam blbečku... zazní mi v hlavě a tak vyndám nakopávačku a cvičně se do ní opřu. Přidám ještě trochu síly, nežli jí dokážu alespoň sešlápnout. Opakuji to tak čtyřikrát jak nejrychleji to jde. Chytne mě hrozná křeč do nohy a z rychlích pohybů mi do hlavy vystřelují vlny bolesti. Tak to ne... na tohle nemam nervy. Bezmocně praštím do nádrže. Mého snažení si všimla dvojice postarších motorkářů, díky kterým se Dyna po chvilce rozezněla. Poděkoval jsem jim a zapnul si helmu. Sklopil plexy a co nejrychleji se rozjel do centra města. Tohohle stroje se musim zbavit... i kdybych měl až do portugalska dělat den co den generálku nějakýho většího křápu... jen když to nebude choper. |
| |
| Bazar Hned na předměstí SF jsem po půl hodině ježdění našel zapadlí bazar motorek a automobilů. Motorku jsem nechal před vraty a opatrně jsem vstoupil na parkoviště. Stálo tam asi 20 vozidel. Na autech stál prach. Zaschlá fixa na oknech ukazovala cenu vozů. Opatrně jsem přejel prsty po starém Cadilacku. Z malé prosklené budovy naproti vyběhne obtloustlý chlápak. Kafe mu ještě teče po bradě. Zamžourám na něj a kývnu na pozdrav. "Dobrý ránko pane... padnul vám hnedka do oka co?" usmívá se na mě prodavač a už leští zrcátka autu. "Je to pěkný... no ale já hledám něco se dvěma kolama. Venku mi stojí starší Dyna a rád bych jí tu za něco vyměnil" dodám. Chlápak si mě přeměří. Za pár minut se naše role mění a já se muži snažím vnutit svojí novou/starou motorku. Ber, ber... je ti tak 48, tvůj život už nikam nevede... tahle hnusna harley je přesně to co chlápek jako ty potřebuje. "Noo... je už trošku starší... a že by byla čerstvě zajetá se taky říct nedá... ale klasika je klasika. A líbíš se mi... něco tam pro tebe najdu. Po těhle slovech mi padl jeden kámen ze srdce. Modlím se ať mi obchodík nepřiveze ještě něco horšího. Ten však přitlačí poměrně pěknou Yamahu. Jooo tak tuhle značku můžu... usmívám se na motorku a i na muže, který mi od ní rychle předá klíčky. "Radši jeď, než si to rozmyslim." Sedám si na stroj, se kterým jsem nyní již o hodně spokojnější. Klíček zapadl do spínací skřínky a všechno se zdálo v pořádku. Prstem jsem odstranil nános prachu z tachometru. Ujetým kilometrům jsem rozhodně nevěřil. Opět několik pokusů nastartovat, nežli se pul litrový čtyřválec rozvrčel k životu. Za deset minut už jsem s úsměvem na rtech jel na novém stroji vstříc dobrodružství. |
| |
 | Ráno[/p] Zdar Dante. Přišlo mi to jako dobrej nápad a pořádná výzva - sice nevím proč e tam pojede, ale rozhodně si něco takovýho nemůžu nechat ujít. Chtěl jsem odjet v klidu domů, ale asi jsem zrovna neměl šťastnej den, protože když jsem byl doplnit šťáv, tak mi kolem mojí krasavice očumoval nějakej frajer. Velmi taktně jsem mu naznačil, že by se měl držet dál, jinak, že za sebe neručím. Poté si už ani nevzpomínám jak začal věřit, že mně v závodech na svojí mašině porazí. No, neporazil - prý jsem podváděl, když on má jen dvě kola. Takže jsme si to nakonec vyříkali beze slov. Poté se ale proberu ze snění a kouknu, že už je 7:31. Měl bych sebou mrsknout. Rychle na sebe natáhnu džíny a černou vestu, nasednu a vyrazím k Baru, kam to jak doufám stihnu. Nejedu zrovna předpisově, ale nejsem blázen a nechci se zabít. |
| |
| SF - Sacramento, čas 08.00-12.00 Spal jsem jako minino, ráno se opláchl... připravil si v kapse mp3ku, a už jsem měl marlboro v puse... snídaně v bistru. A už se jelo, KONEČNĚ! Frísko já miluju, to město má pořád něco z dob květinových dětí... ty úžasný ulice... famózní bridge... zkrátka super. Byl jsem rád, že má volba trasy prošla, protože povede krásnou krajinou. Začneme možná už dnes k večeru Nevadskou pouští, a to bude jen začátek. Vyjel jsem v čele spolu s Opiem, ostatní jeli za námi... nacvičený pohyb, a už mi v uších znějí ty starý hippies songy... Californian Dreaming... pak věci od Janis Joplin, Doors, Mamas and Papas, atd. Prostě žůžo. Jak kdybych se vrátil v čase... Jakmile jsme vyjeli ven z města, zabrali jsme celý pruh, takže jsme jeli tu dva i tři vedle sebe... pohoda. Jelo se pohoda cestovní rychlostí, vždyť času bylo dost. Různě jsem měnil pozici v koloně, a alespoň jsem pozoroval ty které jsem ještě neznal... byl tu i onen opilec z baru, jakýsi hromotluk na mašině podobného ražení, a černoch na chooperu... ke všem jsem se během cesty do Sacramenta dostal průběžně po bok a zavolal... Hallo, já jsem Joe... a říkají mi Cowboy. A ty jsi kdo? |
| |
| Na cestě, čas 08.00-10.00 Nakonec se sejdeme v opravdu hojném počtu. Zcela nepokrytě okukuju stroje ostatních. Ten opilec, co se včera válel pod stolem, nejdříve komicky běhá po parkovišti a pak naštvaně odjede s jakýmsi křápem. Zajímavé. Volbou stroje mě nejvíc překvapí Taťka, totiž Daddy. Když přistoupí ke své mašině, uznale hvízdnu:"Krásnej stroj" uznám a opřená o motorku čekám, kdo další se přiharcuje. Sebranka je to víc než rozmanitá. První vyrazí pan Marlboro a Opie. Na nic nečekám a zamířím za nimi. Někde na benzíně si pak budu muset opatřit pořádnou mapu spojených států. Ta moje je poněkud málo podrobná. Cesta probíhá zatím hladce, udržuji si místo v první třetině. Jednak proto, že ráda vidim, kam vlastně jedu a pak si taky nemůžu odpustit dopřát jim pohled na mého miláčka, na kterého jsem opravdu pyšná. |
| |
 | 10.6. 07:30-10:00, bar, cesta ... ty zkur*enej bastarde! Jestli si myslíš, že tě ty tvý bokovky budu trpět... tak to se mejlíš! Křičela jsem na celej barák, a házela po Fredym co mi přišlo pod ruku. Ta blondcka byla poslední kapka. Parchant jeden. Když už v dosahu mých prstů nebylo nic k házení, tak jsem zbalila svý brašny, hodila si je přes rameno a nasupeně jsem kráčela do garáže... přes kuchyň. V mých očích se zajiskřilo, když můj pohled padl na nůž ležící na prkýnku. V okamžiku ho uchopila má cvičená pravice. Pár kroků zpět. Parchante! Má slova podpořil letící nůž, jež se zapíchl asi na dlaň od jeho tváře. V garáži zaduněl můj Springer - má gazela, a já vyrazila do Motorcycle baru. Před ním se cosi dělo, pár slov s okolostojícími mne vše osvětlilo. Zastavila jsem rovnou před Bossem. Jdu do toho taky! Jsem Domino. Byla má prostá slova, vzala jsem kartu... a vyrazila za tou partou, na Sacramento, do Španělska... zkrátka kamkoliv odtud. |
| |
| SF a cesta, 7:00 - 10:00 Odrazím se od sloupu zpátky na nohy, dopiju zbytek whisky ve skleničce, kterou enchám postavenou na stole se zbytkem špinavého skla a bez rozloučení odejdu spát. Ráno se vzbudím trochu dřív abych se stihla vysprchovat a upravit. Potom se znovu obléknu do své kožené kombinézy. Zip nechám opět poodeplej jako včera. Ještě si nasadím a stáhnu motorkářské boty a nakonec si vezmu do rukou brašny na motorku a do druhé ruky helmu. Vylezu ven před bar za ostatními cestovateli ze včerejška a jen na ně kývnu hlavou. Takový stručný pozdrav. Připevním si brašny na svou krásku a potom dojdu za BOSSEM, který konečně dorazil a vezmu si od něj slíbenou kartu. Potom se otočím na podrážce a ladným krokem dojdu ke své motorce na kterou nasednu, pak už jen čekám až se doplazí ostatní a když už vypadá, že jsme všichni, nasadím si helmu na hlavu a připnu si jí. Mezitím se rozjedou už dva hoši z naší skupiny tak jen nastartuji motorku a rozjedu se směrem k nim, po boku té druhé černovlasé holky co byla v baru. |
| |
| Bar a cesta, 07:30-10:00 Ráno se probudím s velmi těžkou hlavou. Namáhavě se posadím na posteli a snažím se uklidnit točící se svět okolo. Ani nevím jak jsem se dostal domu, ale očividně jsem tam byl. Ještě, že to nejdu poprvý a nebydlím tak daleko. Probleskne mi hlavou. Začnu se připravovat a o dvacet minut později už kráčím k baru. Doufal jsem, že mě včera nenapadl nějakej blbej nápad sednout na motorku a jet se projet. Brzo dojdu k baru, kde zjistím, že je všechno v pořádku. Propletu se hloučkem zvědavců až k Bossovy a vezmu si od něj kartičku. hned si všimnu, že nás od večera výrazně přibylo. Ahoj, já jsem Style, kdybyste to někdo nevěděl. Zařvu na všechny okolo. Potom přistoupím k tomu chlápkovy co včera přebral. Prohlídnu si jeho stroj a musím se zasmát. Na tomhle chceš dojet až do Evropy? Když budeš chtít tak ti půjčím pořádnou motorku. Otočím se a ukážu mu svoje SVečko. To už však Cowboy s Opiem a za nimi dvě z děvčat vyjeli na cestu. Proto si nasadím helmu a nasednu na motorku a vyrazím za ostatníma. Držím se v zádu konvoje a doufám, že brzo pojedeme rychleji, abych mohl uplatnit všechnu sílu své motorky. |
| |
| Bar a cesta, 7:00-10:00 "To by šlo." zabručím na kovbojův plán cesty, kývnu na pozdrav novým příchozím a jdu spát. Druhého dne ráno se vzbudím hodně brzo, a tak si skočím dolů do baru na pivo. Je mi celkem jedno, že za chvíli budu řídit, mám prostě žízeň. Jakmile dorazí Boss vezmu od něho kartu na čerpání a ještě před odjezdem si u barmana koupím pár burgerů a tři plechovky piva na cestu. Hned co je hodím do malého úložáku vyjedu za ostatními z naší bandy. |
| |
| Ulice Sacramenta, čas 09.47 Cesta ubíhala ve znamení pohody, po chvíli se rozloučili jezdci se San Franciscem, a v roji brázdili silnici číslo 80 ve směru na Nevadu. Vpředu jel Opie s Kovbojem, i když ten v průběhu cesty párkrát změnil polohu. Za nimi Ice a Rebeka, Style s Tonnym, Dante, Daddy s Grizzlym... a voj uzavírala Domino, kterou stále ještě neopustila zlost. Sotva skupina vjela do ulic Sacramenta, kteréžto město nijak úchvatné nebylo... objevilo se před jezdci auto s majáky u něhož stáli dva policajti se stopkou v ruce. Oba samozřejmě měli ruce na služebních pistolích... Zastavte stroje, kontrola! Jeden z policistů měl v levé ruce přístroj na měření alkoholu v těle... někdo (Style, Adams, atd.) možná bude mít problém... |
| |
| Sacramento, čas 09:50, policie Cesta ubíhala plynule za zvuků hippies kapel. Jak jsem tak přejížděl, všiml jsem si, že na chvostu nám přibyla další jezdkyně, ale případný seznámení nechám až na nějakou zastávku. Po asi dvou hodinách a stu kilometrech nás přivítalo Sacramento... otevřenou policejní náručí. Zajel jsem na okraj silnice, vypnul mašinu, sesedl a jasně ukázal své prázdné ruce... aby je snad nenapadlo střílet. Přístroj na měření zbytkového alkoholu jsem přijal v naprostém klidu, věděl jsem že to bude ok. A taky bylo. I ostatní foukali do trubice, a někomu to i něco ukázalo. Obešel jsem černocha, hromotluka i opilce a představil se... Joe, ale říkaj mi Cowboy... nebo taky Marlboro. Chtěl jsem dojít až na konec a oslovit tu hnědovlásku na konci, ale vypadala že bude střílet, a tak si to asi nechám na oběd... snad do té doby vychladne... |
| |
| Ráno a cesta, 8:00-10:00 Vstanu tak nějak normálně, může být tak 7:36 a tak si dávám načas... Nějakou dobu mi trvá než vstanu z postele, nějakou dobu mi trvá než najdu klíčky a peněženku a nějakou dobu - i když hodně malou, zabere ranní hamburger dole v baru... Když jsem probuzenej a alspoň trochu najezenej, koupím si ještě jeden hambáč na cestu a vyjdu ven na parkovičtě... Vzhledem k tomu, že mám asi 8 minut k dobru, tak jen stojím spolu s ostatníma a čekám na Bosse. Boss se objevil, rozdal nám kartičky a my jsme se rozešli ke strojům. Prohlížím si ostatní a uznale přikyvuju... Zčásti nad některýma mašinama a zčásti nad ženama, které si v denním světle mohu lépe prohlídnout. Zavrtím hlavou nad uřvaným chlápkem - Stylem, kterej se stihnul vysmát nějaké motorce a vychválit svoje SVéčko Hmmm... měl bys dávat bacha, aby ti někdo nerozmlátil hubu i tu tvojí motorku...! Pomuslím si a nasednu, protože první z nás už začali vyjíždět... Cestou jsem se držel spíše vzadu... Zaprvé abych svým tělem neblokoval ostatním výhled a za Druhé nemusím tolik sledovat silnici a můžu si víc užívat okolí. Opustily jsme San Francisco a najeli jsme na silnici 80 ve směru Nevada... Jel jsem vedla chlapíka, kterej si říká Grizzly a musím říct, že mi padl do oka. I když by mohl trochu přibrat, aby vypadal jako správnej Grizzly...! Vjeli jsme do Sacramenta... Nejenom, že město celkově bylo tak nějak...na hovno, ale ještě nás zastavily chlupatý! Stejně jako ostatní i já zastavím stroj a vzhledem k tomu, že jeden z cajtů drží "Chlastoměr", tak jsme všichni sesedali, pač to asi bude na dýl. Nevím jestli něco nadejchám, ale neměl bych... Moc jsem nechlastal a to málo se do mě mohlo rozlít, ale jsem si jistej, že někdo nadejchá a to bude problém. Možná... Vzal jsem přístroj a nervózně do něj fouknul... V pohodě... Yes..! Moje tělíčko mi zase jednou zachránilo prdel... Po dechové zkoušce ke mě přišel nějakej chlápek, asi jsme se v baru minuly, a představil se mi jako Joe - Cowboy/Marlboro Pevně mu stiskunu ruku a zazubím se na něj Thomas, ale říkají mi Daddy. Nebo taky, ehm... Daddy! Se smíchem mu pustím trochu pochroumanou ruku a dál sleduju dění... |
| |
| Cesta a první problémy Fičel jsem si to ke konci našeho "konvoje" s větrem ve... vousech a lehce jsem si broukal vedle mě jel "Taťka", který se klidně mohl pyšnit podobnou přezdívkou jako já. "Pěknej stroj." zavolal jsem, tak abych přehlušil řvoucí motory. Jenom kývnul hlavou jakože souhlasí a dál se věnoval řízení. To mi stačilo, jelikož jsem neměl zrovna náladu na dlouhé povídání. Netrvalo to dlouho a přijeli jsme do Sacramenta. Nikdy jsem to město neměl rád a ono jako by se mi za to chtělo odvděčit. Asi po pětiminutový jízdě ulicemi jsem vepředu zahlídl problémy... chlupatý. Vzhledem k dvěma pivům ani ne před hodinou jsem nechtěl riskovat případnou pokutu, tak jsem to okamžitě stočil doprava na čínskou tržnici. "Pak se k vám vrátím." houkl jsem na "Taťku" těsně před tím než jsem zmizel mezi stánky dohadujících se šikmáčů. Dav lidí jsem přede mnou rozevíral a hned za mnou se opět zavřel, aby mohli lidé pokračovat v dohadování o tom, kolik vlastně mají cenu ty rajčata. Po chvíli prodírání davem jsem se opět dostal na normální silnici a rozjel směrem v němž jsem čekal, že po chvíli narazím na zbytek bandy. Jízda už byla bez komplikací, tedy až na babičku, která několikanásobně přecenila svoje síly a myslela si, že stihne "přeběhnout" ulici. Naštěstí jsem to stihl ubrzdit, takže se kromě dlouhého černého pruhu táhnoucího se za mým zadním kolem nic moc nestalo. Nutno však podotknout, že babička byla, tak vyděšená, že vypadala, jako by jí měla každou chvíli vyskočit protéza z pusy. K úlevě všech se tak nestalo. |
| |
| První zastávka Jízdu si fakt užívám. Rozmanitá společnost se rozpadla na skupinky. Vedle mě se drží ta sympatická rusovláska. Později s ní budu muset dát řeč. Jedeme asi dvě hodiny, když se před náma objeví benga. I když na tváře většiny kvůli přilbám nevidím, dokážu si představit, jak zbledli. Já se naopak usměju, vzorně zastavím u krajnice a vydám se stát frontu na dýchání. Když na mě přijde řada, sundám si přilbu a nacvičeným pohybem roztřesu hřívu po zádech. "Zdravím pánové." můj pohled sjede k jejich vozu. "Hmmm, Chevrolety jsou úžasný auta, jen jim trochu lítá prdel, nemáte s tim problém? A můžu se zeptat jaký stádečko fasujete pod kapoty?" můj zájem je opravdu upřímný a po autu vrhám pohledy, dalo by se říct, vilné. Před dýcháním do trubičky si pomalu olíznu rty a na hezčího z policistů mrknu. Nikdy jsem s bengama neměla problémy, jsou to jenom chlapi, byť ve fešáckých uniformách. Jelikož jsem si slušně zdřímla a alkkohol příliš nemíchala, vyjdu z toho s negativním výsledkem, chvíli vypadám docela zklamaně, možná jsem se těšila na jízdu v té káře. Chvíli přemáhám chuť poprosit strážníka, aby mě zatknul a jestli můžu místo vzadu jet u něj na klíně. Kousnu se tedy do jazyka a ustoupím ostatním. |
| |
| Na cestě. Policie Cestou jsem si ve skupině snažil najít nějakou spřízněnou duši. Přiblížl jsem se ke stříbrné Suzuki. Zvedl hledí a podíval se na řidiče. V alkoholovém opojení z rána jsem až po chvilce poznal plešouna z parkoviště, který se mi smál. Mávnu na něho aby si mě všiml. Podle výrazu mě poznal a usmívá se na mě. Přes hluk motorů ho na tuhle dálku neslyším a tak jen gestem ukazuji svůj nový stroj. Doufám, že to chápe. Jedeme ještě několik minut bok po boku. Když se dívám na SV vzpomínám na svůj bývalý Fazer a napadá mě, jak asi jede moje současná Yamaha. Najednou se však náš konvoj potkává s policejní kontrolou. Doprdele... horší už to bejt snad nemůže. Tenhle vejlet začíná bejt noční můra. Kouknu na řidiče vedle sebe. Očividně si policii taky prohlíží a po večerejší noci i on ví, stejně tak jako já, že je to pro nás velký problém. Naštěstí jedu jako jeden z posledních. Jak se blížím k policejnímu vozu pomalu odřazuji a brzdím. Naposledy uvažuju nad svým rozhodnutím. Rychlím pohybem zápěstím trochu protočím motor, spíše abych ujistil i sebe. Naposledy se podívám na Angela. Od policie mě dělí asi deset metrů. Několik našich řidičů už se podrobilo kontrole. Tak se ukaž kočko...! řeknu motorce. Přidávám prudce plyn a pouštím spojku. Na druhý kvalt se motorka zvedá na zadní kolo a energicky zrychluje. 3,4 konečně padá a zase jedu po dvou kolech. Okolo policie jsem projel a snažím se co nejrychleji ujet. |
| |
| Bar až cesta V noci se už pomalu začíná rozpadat parta tak se taky začnu balit že si půjdu lehnout. Tak vylezu ven ke svojí mašině kde vytáhnu spacák a deku a vyspím se u svého stroje. Ráno se začneme scházet v dost hojném počtu. Pak konečně dorazí i Boss a začne rozdávat karty na benzín. Jednu si taky vezmu a pak si sednu na svojí mašinu. Čekám než si všichni rozeberou karty a připraví se na odjezd. Když konečně vyrazíme tak se spolu s Kovbojem držím ve předu a vedu skupinu. Po chvíli co už jsem na cestě a jedeme tak Kovboj začne porůznu jezdit po skupině a seznamovat se s těma co se nepřišli představovat v hospodě ke stolu. Já radši dál jedu ve předu a užívám si zase jednou pořádnou cestu na svojí mašině. Po asi 160 mílích dorazíme do Sacramenta. Město nic moc zato uvítání je vskutku grandiózní. Už z dálky jsou vidět policejní majáky které čekají vyloženě na nás. Někdo nás musel nahlásit, sice nevím za co ale lidi jsou co se týká motorkářů hrozně paranoidní. Což se mi zrovna moc nehodí. Nenápadně začnu už předem zpomalovat abych zapadl mezi ostatní a nejel první. Za jízdy rychle sáhnu pod vestu a nacvičeným pohybem zbraň schovám do deky přivázané na mašině. Je to trik který náš klub používá docela často. Zatím nám i dobře fungoval. Když začneme dojíždět k policejní hlídce tak už mi hlavou jen běží jestli máme v Sacramentu nějakou pobočku a jestli je dost výdělečná aby měla na výplatní pásce i policii. No nic méně na přemýšlení není čas, teď je na čase hodit si kostky s osudem. Nakonec, to taky dělávám dost často. Zastavím, už zase jako jeden z prvních, podepřu mašinu a kývnutím chlupatý pozdravím. „Nějaký problém pánové?“ zeptám se jich a když mi jeden znich zašermuje alkohol testrem před obličejem tak si celkem oddechnu. Tak jestli jde jen o tohle tak to by snad neměl být takový problém. Ochotě dýchnu do přístroje a tam k velkému zklamání policistů vyskočí nulová hladina. Ještě že jsem včera moc nechlastal a tu flašku vodky jsem si sbalil na cestu. Pak už si jenom sednu na svůj stroj, tvářím se naprosto jistě a čekám jak dopadne zbytek zbytek naší bandy. |
| |
| Sacramento, čas 10.15, honička Grizzly zareagoval velice bravurně, a zmizel aniž by byl spatřen v čínské tržnici... Dechová zkouška proběhla v klidu u Kovboje, Opieho, Daddyho a Rebeky. Ice si přitom zalaškovala s policajty, a už to vypadalo, že si jeden z těch mladíků domluví s ní nějakou schůzku, či jinou aktivitu... když tu se Yamaha Tonnyho rozeřvala... a Tonny ač ještě pod vlivem vyrazil do přeplněných ulic Sacramenta. Policajti všeho nechali, i domlouvání schůzek, skočili do Chevroleta a s vysílačkou v ruce vyrazili stíhat Tonnyho. Tomu se dařilo celkem bez problémů prokličkovat mezi auty... když tu zprava na křižovatce další policejní vůz... obrátka nalevo, opět pár kliček... a zleva další vůz... Zas*aný vysílačky! ... proběhlo Tonnymu hlavou... pak... pak uslyšel vrtulník... a za sebou už měl tři policejní vozy... začalo to vypadat hodně bledě... ... napravo se mihl průjezd, tak do něj, ten navazoval na další a na další, a na další... už nebylo slyšet houkačky... Tonny zastavil v jakémsi podchodu... a vypnul motor. Houkačky a vrtulník se hnali kamsi dál... Když vše utichlo, Tonny... už skoro střízlivý pomalu vyjel ven a postranními uličkami opustil Sacramento. Pak po jakýchsi polních cestách pokračoval kamsi na východ, až časem dojel skupinu na silnici do Rena... Poté co policie vyrazila za Tonnym, skupiny už si nikdo nevšímal, a tak vyrazili dál na Reno, časem je dojel Grizzly... a pak i hříšník Tonny. Style ušel díky Tonnyho útěku dýchnutí, které by rozhodně bylo pozitivní... |
| |
| Sacramento-Truckee, čas 10.05-13.00 Jízda na mě měla blahodárný účinek, vztek mne pomalu opouštěl. Dva borci přede mnou byli zřejmě stará škola. Mlčenlivě jeli na svých strojích, a tak mi byl společníkem jen vítr. A ten mi Fredyho, toho bartarda pomalu ale jistě odfoukával z mých myšlenek, pohrával si s mými krátce střiženými vlasy barvy lískového oříšku, kterými prokvétal světlý melír. Před námi se objevilo Sacramento, a nejen město ale i místní poldové. Kvalita této pestré grupy se hned ukázala. Jeden vousáč přede mnou zmizel jako pára mezi číňany, další se propadl vzad a schovával jakousi berettu do deky, a aby přišla nějaká koruna toho všeho... Tak jakýsi bomber na starší Yamaze si řekl, že je čas zahrát si na poldy a na zloděje. Postavil celkem efektně tu svou krásku na zadní a zmizel v ulicích města za doprovodu majáků a sirén. Dobrá partička, evidentně jsi mezi svými, Domino. Chlupatý zmizeli mu v patách, a tak se jelo dál směr Reno. Asi okolo jedný už jsem měla dost hlad, a tak když se po levici objevila osamocená zájezdní hospoda stojící nad řekou Truckee, a hlásající cosi o steacích, tak jsem neváhala ani vteřinu. Popojela jsem na úroveň Kovboje a předního vousáče, a křikla. Jdu jíst! Pak jsem je elegantně předjela a zamířila k hospodě. Za chvíli už jsem listovala jídelním lístkem, při čemž už jsem působila klidným dojmem. Oblečená do koženého křiváku s železnými ostny, černého vypasovaného trička, kožených kalhot jež umocňovali mou štíhlou postavu a černých kozaček. |
| |
| Truckee, 10.6. čas 13:03 Kontrola probíhala v pohodě, Ice dokonce trochu zavedla řeč s fešákem policistou, když tu náš opilec postavil mašinu na zadní a jal se prchat, důvod byl jasný. To nás zbavilo policejní péče... a tak jsme opustili Sacramento. Že se vypařil i Grizzly, to jsem si všimnul teprve až když se vrátil zpět. Byli jsme už asi 40 mil za Sacramentem, když se odněkud z polí "opilec" vrátil špinavý od prachu cest. Jel jsem vpředu vedle Opieho, a přemýšlel o tom, že by vůbec nebylo špatný jet vedle nějaký z našich koček. Je tedy pravda že má taneční kreace se u Ice nesetkala zrovna s porozuměním... Rebeka si taky držela včera večer odstup, a pokud jde o tmavovlásku vzadu... tak tam evidentně ještě nenastal ten správný čas na nějaký bližší kontakt. Jelo se příjemnou krajinou s řídkými lesy... do Rena to ještě kousek bylo, ale už byl čas pomalu na nějaký gáblík. V tu chvíli jsem zaslechl po mé pravici zvuk motoru. Tmavovláska zezadu se zjevila po našem boku, a lapidárně oznámila, že jde jíst. Ta hospoda byla na pěkným místě, a můj žaludek byl taky pro. Kývl jsem na Opieho, on na mě... a následně jsme vyhodili blinkry a navedli celou kolonu za kráskou v černém, což nám mimo jiné umožnilo sledovat její pevnou prdelku hovící si na sedačce jejího Springera... krásný pohled. Když jsme vešli do podniku seděla už u dost velkého stolu, přisedl jsem si. Ještě nebyl čas se představit, jsem Joe... ale říkaj mi Cowboy, či Marlboro. Tohle je Opie, Ice, Rebeka, Style, Daddy, Grizzly... Představil jsem jí ty co jsem znal, tak jak postupně přicházeli ke stolu. Podnik to byl příjemný, a tak jakmile přišla obsluha, objednal jsem si... Propečený steak, hranolky a pivo! Když se zábava okolo stolu trochu rozproudila, oslovil jsem Ice sedící naproti mě. Tak co jak se jede? |
| |
| Policie, bašta, 10.6. 11.00-13.00 Jeden z policstů je opravdový sympaťák a začíná to vypadat víc než zajímavě, když se jeden z těch vzadu rozhodne vzít roha. "To je debil..." povzdechnu si, když se pánové v uniformách okamžitě začnou pakovat a vyrazí za ním. "A to jsem se mohla ještě dneska projet nejen v policejním autě, ale i na policajtovi" postesknu si, narazím si přilbu a vrátím se ke stroji. Trochu zklamaně vyrazím opět na cestu spolu s naší kolonou, ke které se postupně připojí i naši dva odpadlíci. Chvíli si pohrávám s myšlenkou zkopnout toho fráju z jeho mašiny, ale ovládnu svůj vztek. Po chvíli se uklidním docela a začnu vnímat i to, že začínám mít hlad. Ráno jsem nějak na teplou menáž pozapomněla a tak mi přijde vhod, když ta holčina s melírama zamíří k motorestu. Velmi ráda tam ostatní následuju. Dřepnu si k jejímu stolu, spokojeně se opřu do nezvykle pohodlné židle a objednám si stejně jako většina steak, jen středně propečený a s kupou hranolků. Při představování jen při jméně Ice mávnu ledabyle na pozdrav. Pak se kě mně opět začne hlásit náš John Wayne. Vlastně za to nemůže, že nemám westerny ráda. Pokusím se tedy o úsměv, ale vyjde z toho spíš úšklebek. "Jo, v pohodě. Až na to extempore našeho opilce." hodím hlavou k Tonnymu. "Kdyby to nechal na mě, mohli jsme v klidu jet a třeba i s policejním doprovodem, který by nám vyklízel cestu." nezní to nijak vychloubačně, spíš věcně. |
| |
| Na ceste, policie a pak jídlo Držím se pořád hezky v popředí, úplně první by se mi jet nelíbilo a vzadu to taky není zrovna nejlepší. Je to vážně parádní jízda a docela jsem se i těšila. Po nějaké době už se blížíme k městu do Sacramenta a hned ve měste nás zastaví majáky s policií. A vida, to vypadá, že někdo bude mít problém. Pomyslím si sama pro sebe a podívám se směrem k těm co včera trochu přebrali. Potom se dívám znovu na cestu aby zastavila někde kde to bude vyhovující. Už se skoro blížím na řadu když v tom jeden z nich přejede kolem policajtů a ujede. To je vůl. Pomyslím si a zakroutím hlavou. Ostatní tedy policajti pustí a tak nastartuji motorku, policajtům zamávám a rozjedu se za ostatníma a opět se držím v popředí. Později kolem nás projede ta třetí holka, které jsem si moc nevšímala, přidala se až dnes. Zamíří rovnou do motorestu, což mě vůbec nevadí, něco bych si i dala. Když zaparkuji svoji motorku, bezpečně jí uzamknu a zamířím za ostatními do podniku, přičemž si po cestě rozepnu a sundám helmu a prohodím opět svoje zrzavé vlasy. V podniku si sednu někam ke kraji stolu, třeba vedle Ice a objednám si to co ostatní abych nezůstala pozadu. Cesta je dlouhá a je potřeba se pořádně najest. |
| |
| Truckee, čas 13:18, oběd Když celá banda napochodovala za mnou do hospody a posadila se k jednomu stolu, první promluvil chlápek z reklamy na Marlboro. Slušně představil sebe i své spolujezdce, tak jak si postupně sedali ke stolu. Bylo to hafo jmen, a stejně tolik obličejů. Snažila jsem si je zapamatovat, ale asi budu v tom chvíli tápat. Těm kteří mávli rukou, nebo kývli hlavou při svém jménu, jsem odpověděla lehkým kývnutím. Kovboj mne zaujal, když nic jinýho, tak alespoň ctil nějaký pravidla. Sice takovým trochu obstarožním způsobem, ale i tak. Hlavně byl tím úplně jinej než to prase Fredy! Dokonce jsem se na Kovboje i lehce usmála, a tím kupodivu má tvář na chvíli ukázala mé lepší já. Ale trvalo to jen okamžik, přeci jen vzpomínka na toho bastarda byla ještě příliš čerstvá. Když si všichni sedli, a objednali podle svý chuti, tak jsem se zvedla a nahlas ke všem řekla Domino... mi říkaj. Někteří si možná povšimli tetování na podbřišku ve tvaru dvou překřížených dýk, které vykouklo zpoza okraje kožených kalhot. Stejně tak se na malý mžik ukázali mé nože v pouzdře na pravém boku... jeden tenký bowie a druhý házecí. Pak jsem se opět posadila, k hamburgu s hranolkama a malému pivu, co mi právě přinesli. Jedla jsem s velkou, takřka živelnou chutí a poslouchala okolní hovor. |
| |
| Kontrola a jídlo, 10:20-13:00 Kývnu směrem k mizejícímu Grizzlymu a vduchu se usměju No jo, von si tady vlastně popíjel pivečka... Kontrola proběhla dobře u mě, Opieho, Cowboye a Rebeky... Další z našich žen - Ice se mezitím "seznamovala" s policajtama a vypadá to, že dneska touží jezdit i na něčem jiném, než na motorce. Zrovna to vypadalo, že se jí to povede, když vtom se rozeřve zvuk motoru a chlápek, kterej je asi ještě nasráč začne ujíždět... Policajti reagovali rychle, to se musí nechat. Vyjeli a s úmyslem ho dostihnout povolali i vrtulník... Vyjeli jsme ze Sacramenta a po chvíly se k nám přidal Grizzly i "mistr útěků"... Uvolním Grizzlymu zase místo vedle sebe a kývnu mu na pozdrav. Tak co nakoupils u Číňanů...? Zeptám se jen tak vtipem a šáhnu si do kapsy pro svůj uschovaný Hambáč... Po chvilce nás předjela zamračená kráska a zamířila k hospodě nabízející steaky. Hmmm, to mě tak napdá, že bych snědl koně..! Zrovna když si to myslím, stočí Opie a Cowvoy naší skupinku k hospodě... Zatímco si sedáme ke stolu Cowboy nás představuje té "nabručené" Zvednu ruku v pozdravu a opatrně si sednu Už několikrát se mi stalo, že jsem sedl na blbou židly a zlomila se...! Velký pivo a steak s hranolkama... Pořádně velkej a krvavej steak! Objednám si podle gusta a sleduju ženu, která se představila jako Domino a pohled mi sjede na její podbříško, kde se právě na okamžik objevilo tetování... Hmm, pěkný... Tetování mám rád, ale mohla by si spíš nechat vytetovat "Daddy's Girl"... Těhto úvah však zanechám, když mi přinesou talíř s pěkně velkym steakem a kupou hranolek To je vono..! Zamumlám si pro sebe a pustím se do jídla... Mezi soustama se otočím směrem k Tonymu a zahuhlám Pěkně si s chlupatejma vysral...! Ikdyž chvilku sem myslel, že tě drapnou, zvlášť s tím vrtulníkem. Zasměju se a dál pokračuju v jídle... |
| |
| Zpátky k partě, jídlo Při cestě rušnými ulicemi Sacramenta jsem dorazil k jednomu ze symbolů Ameriky... stánku s hot dogy. "Šest párků se vším všudy." houkl jsem na chlápka v podivné čapce, co postával u stánku. Během chvíle jsem držel svojí dopolední "svačinku" a byl o pár dolarů lehčí. Předpokládal jsem, že zbytek party policie celkem zdržela vzhledem k tomu, že jeden z těch co jsem je pořád neznal, trávil noc na podlaze, a tak jsem s jezením nijak nespěchal. Asi za čtvrt hodiny jsem se dal do stíhání zbytku naší podivné bandy. Jel jsem pár kiláků pod maximální možnou rychlostí, takže jsem je dohnal kousek za městem. Vrátil jsem se na místo, jež jsem předtím urychleně vyklidil. "Jasně měli zrovna slevy, ale naneštěstí jsem tam nechal tašku s nákupem." křiknu v odpověď Taťkovi a usměju se. Po chvíli se před námi objevil malý motorest na který jsme se všichni "slétly" rychleji, než na hajzl po flašce projímadla. Venku jsem zaparkoval svojí mašinu a nakráčel jsem dovnitř. Hned, co jsem uslyšel, že nás Cowboy hromadně představuje tý naštvaný holce, co se k nám přidala, jenom zvednu ruku na pozdrav a dál pokračuji směrem k pinballu. "Jedno pivo." objednám si ještě a pak se vrhnu do bušení do stolu. |
| |
| Truckee, čas 13:40 Jak jsem tak většinu z naší party holce jménem Domino představoval, měl jsem dojem že mne počastovala lehkým úsměvem, byla to jen chvilka... ale nemohl jsem si jí nevšimnout, stejně jako dvojice nožů u jejího útlého pasu. Ten úsměv neuvěřitelně prozářil její až skoro dívčí obličej. Kdyby se takhle usmívala častěji, asi by se nenašlo moc chlapů, kteří by jí nepřinesli třeba modrý z nebe, kdyby o to projevila byť jen pouhý zájem. Ale jak náhle to přišlo, tak náhle ten úsměv zmizel... Hezký nože, Domino. Všiml jsem si její výbavy. Mohla to klidně přejít, bez odpovědi... ale taky nemusela. Pak servírka začla nosit baštu, a hovor na chvíli ustal. Na můj dotaz Ice odpověděla s úsměvem jak když právě kousla do citrónu, a naznačila něco ze svých schopností ohledně toho, jak si dokáže obtočit chlapy okolo prstu. Docela jsem jí ta slova věřil. Neměl jsem náladu vyprovokovat další kyselou vlnu v její tváři, a tak jsem to nechal bez odezvy. Už to bylo 2:0 v naší komunikaci, a já rozhodně se nechtěl pokoušet o pověstného bůra... však ona taky není na světě jediná. Bylo vidět, že mezi Grizzlym a Taťkou panuje vzájemný respekt. Byli si dost podobní, tedy až na těch 80 kilo váhového rozdílu. Menší z obou vousáčů právě testoval co vydrží skříň s pinballem... dával jsem tomu ubohému přístroji tak sotva pár minut... |
| |
| Truckee-Reno-Fernley, 10.6. čas 15:10-17:20 Když se všichni dostatečně najedli, tak se konvoj opět rozjel. Sjeli jste z hor do náručí Rena... kteréžto město je známé pár velkými kasiny, a také tím... že se nazývá branou Nevady, neboť za vašimi zády byly ještě hory a stromy, ale před vámi už jen pravá poušť. V ní byl poměrně slabý provoz, takže jste si mohli naplno užívat všechny barvy písku v okolní pustině. Jediné co jste potkávali byli hlavně obrovské trucky. Asi okolo páté hodiny odpoledne, dorazila kolona do obrovského TRUCK STORE ve Fernley. Bylo zde rozlehlé parkoviště plné všech možných trucků, obchody, fast foody... zkrátka vše co může řidič náklaďáku potřebovat. Byla zde možnost si dát večeři, prohlédnout si trucky všech možných značek a tvarů, nakoupit si pivo či cokoliv jiného na večer... protože je pravděpodobné že spát budete někde v poušti okolo Lovelocku... |
| |
| Truckee-Fernley, čas 14-17.30 Když mi Kovboj pochválil nože, tak jsem na něj vrhla zkoumavý pohled. Chce se vtírat? Ale tvářil se normálně, a asi měl opravdu čistý zájem, což u kovboje nebylo nic tak zvláštního. Kdybych měla u pasu bič, asi by ho zajímal též. Pohybem, jenž naznačoval svou samozřejmostí a elegancí, že jsem se svými noži tak říkajíc srostlá, jsem vytáhla tenký bowie. Podala jsem mu jej, aby krásu toho nože uviděl v plné kráse. Když si ho prohlédl, vrátila jsem ho zpět, a pokračovala v jídle. Pak jsme opět vyjeli, držela jsem se za Taťkou a Grizzlym. Jakmile nás obklopila poušť, stalo se něco zvláštního. Ta pustina jakoby mne pohltila, měla jsem pocit úplné prázdnoty, a kupodivu to byl velmi očistný vjem..... Okolo jen poušť ve všech odstínech žluté až hnědé. Jen poušť, Springer a já..... Zkrátka, vyčistilo mi to hlavu, a zapomněla jsem že nějaký Fredy vůbec kdy existoval. Ve Fernley bylo spousta náklaďáků, ale co hlavně, byly tam samostatné sprchy. Neváhala jsem, a šla spláchnout písek a prach z cesty. Ta slast!!! Pak jsem našla bistro, kde byl zbytek party. Poušť a koupel udělaly své, a já působila velmi přátelským dojmem. Dala jsem si kuřecí řízky s brambory a pivo k tomu. Na noc jsem si koupila flašku whiskey a PETku s nějakou bublinkovou vodou. |
| |
 | 10.6., čas 14.05, Truckee Sedím v bistru a čekám na své přátele. Večer mame jít na místní zábavu, táta měl řeči, ale už jsem dospělá a můžu si dělat, co chci já. Vlastně sedím hned vedle stolu nějakých motorkářů, no nejsem si jístá, ale vypadaj tak. Ani nevím proč ale začnu na ně civět a musí si toho i všimnout. Najednou se přenesu myšlenkách, jako kdybych ujížděla na nějaké motorce s nima. Konečně bych z tohodle zapadákova mohla zmizet. Jo, svoji rodinu mám ráda, ale nějaké to dobrodružství bych chtěla taky zažít. Mám se jich zeptat, jestli by mě někam nevzali... Nad tou myšlenkou se ušklíbnu, je to tak bláhoví. Nevím ani kam jedou, nevím kdo jsou a otec by mě nejspíš zase zbil kdybych přišla domů se slovy jedu pryč s motorkáři. No a co je to můj život... Přestanu na ně civět, podívám se před sebe a začnu si urovnávat myšlenky. Nakonec si řeknu že za zeptání nic nedám. Zvednu se od svého stolu a přistoupím, ke skupince motorkářů. "Ahoj asi mě budete mít za blázna, ale jet někam na motorce a zažít to dobrodružství, které vy zažíváte každý den je můj sen. Prosím vemte mě sebou." Usměju se trochu rozpačitě po svých slovech si ani nejsem jistá jestli bych se neměla otočit na místě a zmizet odtud, ale ustojím to a stojím dál tam kde předtím, je na mě ale vidět že jsem dost nervozní. "Jo a já jsem Michelle." Jsem mladá dívka, tipli byste že mi je okolo 20let. Jsem pohledná, né příliš namalovaná, jen trochu zvýrazněné oči a světlí lesk na rtech. Jsem snědčí typ, takže moje kůže je krásně opálená a mam vlasy tmavě hnědé, ale což je zvláštní oči mám průzračně modré a jsou díky tomu velmi výrazné na mě. Jsem hubé postavy a vysoká. Na sobě mám kostkovanou modrobílou košili, která je rozepnutá a je vidět pod ní bílé tílko, které je upnuté uplně na tělo, a má větší výstřich. Dále mám krátkou sukni a vyšší jakoby kovbojské kožené boty na podpatku. |
| |
| Truckee, čas 14.10 Když mne Domino ukázala po zkoumavém pohledu svůj nůž, tak jsem to cítil jako takovou malou poctu. Měl jsem z jejích gest dojem, že ne každého shledává hodným seznámit se s jejím nožem takovouto pokojnou cestou. Chvíli jsem si ho prohlížel, a zkoušel jeho vyváženost a ostří, a taky jak sedí v ruce. Pěkný a kvalitní. Stroze jsem nůž ocenil, neboť jsem nechtěl tlačit zbytečně na pilu. Steak byl dobrý, a tak jsem ho spláchl pivem. Všiml jsem si nějaký místní krásky, moc hezká holka... a dokonce koukala směrem k nám! Pak se zvedla, přišla k nám... a světě div se, požádala jestli by nemohla jet s námi! Když tak stála tam v celé své přirozené kráse, kostkované košili, tílku, sukni a v botech jež byly ženskou obdobou těch mých... tak mne přeběhl mráz po zádech, tohle totiž já můžu. Samozřejmě že tě vezmu, a ostatní dost možná časem taky... jo, jsem Joe... ale většinou mi říkají Cowboy. A tohle je Opie, Rebeka, Ice, Taťka, Style, Domino a támhle u pinballu je Grizzly. Představil jsem partu. A nestůj, Michelle... a přisedni si. I slepej by v tu chvíli poznal, že už bych nejraději byl opět na cestě, s touhle kráskou za sebou... |
| |
| Truckee, čas 14.00 Spokojeně pořádám vydatné jídlo a přemýšlím o průběhu cesty. Až na ty policajty ani kapka vzrušení, docela slabota. Pak si vzpomenu na ne příliš vydařenbý úsměv na kovboje, pokusím se to napravit. Výsledek je o moc lepší. Objednám si pivko a vezmu si ho sebou, když se jdu podívat na Grizzlyho, jak válčí se svojí hrou. "Zdravim, koukám, že na tom docela válíš." napiju se piva přímo z lahve. "Já dávám přednost spíš kulečníku. Tam jsou ty koule větší než tady a člověk s nima má bližší kontakt." mnohoznačně se usměju a dál pozoruji tu one man show. Všimnu si, že se ke stolu přihrnula nějaká slečna. Od pohledu vypadá dobře, ale svůj dojem si u mně zkazí hned první větou, kterou vypustí z pusy. Naivní děcko, co vidí jen to dobrodružství a žádná rizika. Obávám se, že její romantické představy brzy vezmou za své. Ani mě moc nepřekvapí, že se k ní kovboj hned přihláší. Má v sobě takový ten rytířský komplex, pro který v naší partě zatím nenašel tu správnou oběť. Tahle je ovšem ideální. No, tak tohle ještě bude hodně zajímavé. "Mám trošku obavy, že když pojede s námi, nestihne nedělní školu..." prohodím tak, aby to slyšel jen Grizzly a znovu si zhluboka přihnu z lahve. |
| |
| Truckee, 10.6. čas 14:10 Dala jsem si jen něco menšího k jídlu a poslouchala jsem dál naší skupinku když v tom se tu objevila nějaká holka co na nás divně koukala a nakonec se i zvedla a došla až k nám. Nechápavě jsem na ní zírala a když se hned ujal řeči opět Cowboy ani jsem se nedivila. Opět nás začal představovat jako by jsme to sami neuměli a holku jsem jen znuděně mávla. Pak jsem vstala od stolu a došla jsem za Ice a Grizzlym. Tak se mi zdá, že máme nováčka. Super. Prohlásím s "velkým nadšením" a ušklíbnu se. Opřu se o zeď a sleduju ty dva a i v dálce tu naší partičku s naší novou slečinkou. Zaslechla jsem něco o kulečníku, dáme Ice? Zeptám se té druhé holky, co vypadá, že asi sdílí stejný názor jako já. Jen si dojdu pro něco k pití. Oznámím a otočím se k nim zády a dojdu k baru kde si objednám pivo, které si pak odnesu z5 k Ice. |
| |
| 10.6., čas 14:15, Truckee Stalo se snad nemožné. Jeden z motorkářů se mě ujme a mohu s ním jet. Vděčně se na něj usměju a poslouchám jak představuje ostatní, a snažím se to i zapamatovat, ale určitě mi to chvíli potrvá. Spadl mi velký kámen ze srdce, když mě požádá ať si sednu k nim a já už tam nemusím trčet a hlavně cítím jak si mě nedůvěřivě pozorují. Všimnu si jak jedna z dívek i odejde od stolu a přejde ke kulečníku k další, je mi jasné, že těm dvoum se moc nezamlouvám. Třeba změní názor... Oddechnu si, že to mám za sebou a už si chci přisednout k Joyovi, ale náhle si uvědomím, že jsem něco nechala u vedlejšího stolu, kde jsem ještě předchvílí seděla. Rychle se otočím a vezmu si koženou tašku, kterou jsem díky tomu stresu a strachu se zeptat tam nechala. Konečně si sednu vedle muže, který mě slíbil, že mě veme sebou. Jsem stale trochu nervozní, rukou si prohrábnu vlasy a s úsměvem se podívam po Cowboy, je vidět že jsem se mu zalíbila a ani on není špatný. "A kam se jede? A předpokládám že vyrážíte, co nejdřív?" Doufám, že jedou hodně daleko odsud... |
| |
| Truckee-Reno-Fernley, čas 14.30-17.30 Když si Michelle vzala věci a přisedla, tak jsem jí ve stručnosti nastínil, že víceméně z recese jedeme přes celý Státy až do Španělska na běh s býky... ale že jde hlavně o Cestu. Když se zeptala kdy vyrazíme dál, tak jsem neváhal... No, my dva... a možná ještě někdo, už teď. Domino se taky zvedla, a nejspíš ještě někdo... zaplatil jsem. Sejdeme se ve Fernley! Houkl jsem na ostatní. A už jsme jeli, kousek před náma jela Domino, a za náma možná taky někdo vyjel. Sjeli jsme z hor, přes Reno... a pak se před náma rozvinula poušť Mojave. Natočil jsem se dozadu na Michelle... Skvělé, ne? A to je teprve začátek. A usmál jsem se. Bylo mi s ní příjemně, jak se mne tak držela. Pak se před námi objevilo menší odpočívadlo, tak jsem zabrzdil a chvíli jsme sledovali tu krásu. Nevím jak tobě, ale mě to bere dech. Chvíli jsme tam pobyli. Pak jsme pokračovali až do Fernley, kde se potkávají trucky na cestě z, či do Californie. Bylo tam moře tahačů, i já bych si tam vybral, například jeden Peterbilt mne hned padl do oka. Není to vůbec špatný vozit si sebou vlastní motel... ale Harley, je Harley. A co bys ráda podnikla teď, Michelle? Jídlo, sprcha či něco jiného? Oslovil jsem krásku, a sledoval jak Domino vyrazila do sprch... |
| |
| Truckee-Reno-Fernley, čas 14.30-17.30 Tak cesta na motorce mě čeká dřív než jsem to čekala. Teda záměr, že se jede do Španělska kvůli nějakýmu běhu s býky mě docela vyděsí, ale tak já to běžet nemusím a Španělsko si ráda prohlídnu. Když se Joe zvedne odchodu skočím také zaplatit a jedné ze servírek dám vzkaz pro své kamarády a rodiče, že to v tomhle městě balím. Servírka mi popřeje štěstí, zná mého otce a ví, že k ráně nemá daleko tak je i ráda, že zmizím z jeho dosahu. Nakonec se otočím a vyrazím ven, kde najdu svého "zachránce". Pořádně si prohlídnu tu jeho mašinu. "Ty jo, je fakt krásná." Usměju se a než vyjedeme sepnu si vlasy do gumičky, aby mi nevadily při jízdě. Sednu si za Cowboy a pořádně se ho chytím at cestou někde nespadnu. Cesta je báječná, v životě jsem se takhle necítila. Tak svobodná a ta příroda kolem je fascinující. "Je to to nádhera..." Ušklíbnu se na Kovboje a po třech hodinách dojedeme do Fernley. Je tu spoustu trucků, prohlížím si je a hlavně místo, kam jsme to dojeli. Z myšlenek mě vytrhne až Joe. "No, měla bych si asi něco koupit a asi řasenka a hřeben a nevím co všechno mam v tašce mi stačit nebude... Nečekala jsem že někam vlastně pojedu, nějaký spacák by se hodil a možná i jiné oblečení. Jestli půjdeš semnou budu ráda nebo se srazíme později." Vím, že chlapy moc nakupovaní nemusí a ja potřebuji něco určitě sehnat a nakonec ta koupel taky není špatný nápad, prachu na sobě musím mít dost. |
| |
| Truckee, 14:00 Těsně předtím, než začnu hrát lehce ozkouším bytelnost "skříně", aby se nestalo, že po nějaké vypjaté hře budu já ten jediný z nás dvou, co zůstane na nohou. Vypadá to, že tohle je zrovna jeden z odolnějších kousků, a tak se vrhnu do hraní... Po chvilce bušení do knoflíků a boků stroje, za účelem udržení kuličky ve hře, se na mě přichází mrknout Ice. "Asi máš pravdu, je fajn vědět, že všechen ten trénink k něčemu byl..." lehce se usměju "Ovšem nutno poznamenat, že tady mají opravdu kvalitní mašinu, protože se mi už taky párkrát stalo, že v zápalu hry jsem dost poničil pár nekvalitních strojů a tenhle pořád drží." znovu jsem se usmál a přestal na chvíli s bušením do stolu. Jenom, tak lehce jsem mrknul ke stolu, kde seděl zbytek naší bandy, všiml jsem si dvou zajímavých věcí. Zaprvé, že Taťka se se svým velkým steakem potýká zvláštním, ale účinným stylem "žacího stroje" a zadruhé, že spolu s ostatními tam sedí nějaká holčina, které mohlo být stěží přes dvacet. To už se k nám dostala i Rebeka a já jsem si z její řeči a různých útržků hovoru ostatních vyvodil, že ta holka jede s námi. "Už vidím, jak si po prvním dnu jízdy bude stěžovat, že jí všechno bolí a Marlboro jí přidělá na motorku pohovku." utrousil jsem k Ice a Rebece s úsměvem. "Jinak pokud dojde na kuželník klidně bych si taky zahrál, ovšem moje hráčské jsou ještě horší, než ranní pohled do zrcadla." dodal jsem vzápětí. |
| |
| Fernley, čas 17:36 Když Michelle počas cesty pochválila mou motorku, tak mi to samozřejmě udělalo radost... možná ještě větší radost mi udělalo, že vnímala krásu okolí podobně intenzivně jako já. A tak jsem si užil obzvláště ono zastavení v poušti... už jsem se těšil na dnešní noc v té záplavě písku a kamení. Člověk toho totiž ke štěstí vlastně moc nepotřebuje. Jakmile jsme dorazili do Fernley, tak Michelle potřebovala koupit nějaký věci. Protože vlastně vyjela jen tak nalehko. Tak i mě by se šikly nový džíny a nějaká košile... pak nějakou whisky, vodu a pár piv na večer... takže pokud se tvé nakupování přibližně rovná tomu mému, tak můžeme jít spolu. Se spacákem a věcmi do divočiny ti můžu pomoci s výběrem, trochu se v tom vyznám. Pak bych dal sprchu, no a nějakou dobrou večeři, ne? Pokud byla Michelle pro, tak jsme tak i učinili... možná mne čeká i menší předváděčka Michelliny pěkné postavy, až bude zkoušet nějaké to oblečení. Pak sprcha, a večeře... |
| |
| Fernley, čas 17:45 Docela mě překvapí, že Kovboj souhlasil a půjde semnou na nákup. A dokonce mi i poradí, co si mám koupit do divočiny. "Super aspoň nad těma spacákama nestrávím tolik času bezradná, že nebudu vědět který. Tak jdeme nejdřív pro to oblečení a ten alkohol na večer není špatný nápad aspoň nebude zima." Na to, že vypadám na hodně mladou, mě slyšet jak mluvím o alkoholu je docela úsměvné, člověk by si řekl, že to možná ani neznám, ale co člověk ví. Vyrazili jsme spolu tedy do obchodu s oblečením, kde si vyberu úzké modré džíny, kožený pásek s ozdobnou velkou sponou, košili černočervenou a černé tílko a nakonec koženou mikinu. Než si to koupím vezmu si to na sebe a zeptám se Joe na názor. "Tak co půjde to?" Jestli s tím souhlasil, zaplatím za oblečení a vyrazíme dál na nákup nejspíš toho pitiva na večer. Já vážně alkohol nepila, občas s kamarády, ale jak to otec zjistil tak mě zbil jak malou holku. Ale vždy mi chutnala tequila a i piva. Takže si vemu jednu tequilu a dvě piva a obyčejnou balenou vodu. Před obchodem jen prohodím. "Tak tohle mi bude stačit na hodně dlouho, tak teď jen vybrat nějakej ten spacák ať neumrznu a vyspím se pohodlně a pak sprcha a jídlo a pak nevím... Usměju se na svého průvodce a nechám se jím vést na další nakupování protože teď to bude v jeho režii. Nechám si poradit, co si mám koupit. |
| |
| Truckee, 15:00 Vzhledem k tomu, že pořád poslouchám co kdo říká a vzhledem k tomu, že tendle steak je ododlnější než vypadal, tak mám stále co jíst... Sedím u stolu a "zápasím" s jídlem. Zvolil jsem starou osvědčenou metodu: " Trhej, kousej a řež... Hlavně to však rychle sněz!". Zaujmou mě dvě věci... Ta První je příchod nové slečny, která se představila jako Michelle a ta Druhá je rozhovor mezi Grizzlym, Ice a Rebecou, kde je reálná šance na kulečník... Hmmm, myslím, že Ice zajímají úplně jiný koule než ty u kulečníku... Pomyslím si a zasměju se. Po představení Michelle si nasypu zbytek hranolek do krku a zahuhlám Jo zdravím, já jsem Daddy...! Představím se taky projistotu, i když Cowboy ná už představil... Ano...! Pokořil jsem ho...! Pomyslím si vítězně, když poslední kousek steaku zmizí v mé puse a vstanu... Nejdřív si dojdu pro další pivko a potom si to zamířím k partičce u Pinballu abych se připojil k rozhovoru, který jsem kouskami postřehl.. Co to meleš vole?! Marlboro sám jí poslouží jako pohovka..! Řeknu Grizzlimu a uchechtnu se Koukám, že tý mašině dáváš co proto... No nezaslechl jsem něco o kulečníku...? |
| |
| Fernley, 10.6. čas 17:50 Zamkl jsem mašinu, a vyrazili jsme s Michelle koupit nějaký hadry. Tak v divočině je alkohol především lék, dezinfekce, a pak jak ty říkáš i zahřeje. No, a... lišácky na ní mrknu ... taky boří ledy. Koupil jsem si běžné džíny, a pár světlých košil. Oblečení co si pořídila Michelle jí skvěle sedlo. Dodalo jí trochu víc razance, ale zase ne moc. Vypadáš skvěle. Má to šmrnc. Pochválil jsem jí smějící se. Příjemně mne překvapilo, že nákupu věnovala jen nezbytný čas... to bylo opravdu příjemné. Pak jsme koupili nějaký flašky na večer, a nakonec šli sehnat něco na spaní. Vybral jsem starší armádní spacák. S těmihle spacáky mám skvělou zkušenost, jsou kvalitní, laciné... a hlavně obyčejné, takže ti ho málokdy ukradnou. Koupili jsme ještě nějaký voděodolný sirky, alumatku a trochu provazu s plachtou. Pak ještě pro Michelle podobný nůž jako mám sám, jen přiměřeně menší. Tak a teď sprchy. Vyrazili jsme do nich. A po čase již voňavý a čistě oblečený jsem Michelle před sprchami vyzvedl a po chvíli jsme seděli v příjemné restauraci. Tak co si dáš? Na počest seznámení platím já. Bylo mi jasný, že nabitou svobodu musí Michelle teprve strávit, než ji začne naplno vychutnávat. |
| |
 | Fernley – 14:30 – 17:30 Celou cestu jsem byla spíš takový tichý společník. Neměla jsem příliš potřebu hovořit. Ne proto, že bych snad byla nespolečenská nebo si na něco hrála. Ale spíš jsem ostatní poznávala tím, že jsem je pozorovala. Člověk nepotřebuje ostatní zpovídat, aby poznal co je to za člověka. A teď k mému verdiktu. Byla to zajímavá parta a lidi v ní byli příjemní a sympatičtí. I když někteří zprvu tak vůbec nepůsobili. Nakonec jsme vyrazili dál i když ne všichni. Někteří se zdrželi při různých činnostech. Já jsem jela vzadu s Domino, zatím co Cowboy spolu s tou novou jeli vepředu dopřávající si tak pomyslné soukromí. Vypadalo to tak, že se pro Michelle nadchnul. Nedojedeme zrovna daleko, nakonec jsme zastavili ve Fernley. Zaparkuji svou milou Goldwingu vedle ostatních, když slezu pochvalně ji poplácám a pak se protáhnu. Podívám se na ty dvě hrdličky. S nimi žádné pořízení nebude. Ti se věnují jen sobě navzájem. Pousměji se a dál si jich nevšímám. Nemám nutkání se mezi ně nějak plést. Michelle byla mladá... ale nebyla dítě, kterému teče mléko po bradě. I když... snad nebyla pod zákonem... u dnešních dívek je někdy hodně těžké poznat kolik jim vlastně je. Může ji být patnáct a při tom vypadá přinejmenším na osmnáct. Podívám se na Domino a pak na obchod. Popřemýšlela jsem co mám koupit. „Jdu taky něco koupit.“ Řeknu a vydám se dovnitř. Nekupovala jsem nic složitého, balení piv, veček u ohníčku se budou hodit. Koupila jsem i balík buřtů. Podle mě bude sranda si je opékat. Přesně jako za mlada. K tomu chleba, hořčici a kečup pro každého něco. A pak jsem si ještě koupila krabici džusu, protože jsem měla žízeň. Se svým nákladem jsem odkráčela zpět k Gold a složila náklad. Pak jsem se o ní opřela a strčila si do pusy žvýkačku, moje nová závislost po tom co jsem přestala kouřit. Čekala jsem až se ti dva vrátí a znovu vyrazíme. Znovu jsem koukla na Dominu, ale nějak mě nenapadalo jak zapříst rozhovor... kromě. „Chceš se podívat na fotku mojeho kluka?“ navrhnu jako hrdá matka. |
| |
| Fernley, 10.6. čas 18:20 Nechám si tedy poradit od Joe, co koupit do divočiny, docela se divím, že si mám koupit nůž ale dám na jeho rady. Konečně máme po nakupování a rovnou zamíříme ke sprchám. Řeknem si, že sraz máme před nima a vlezu dovnitř. Jsem z cesty docela zaprášená a to než jsem šla ven, jsem se samozřejmě umyla. Sepnu si vlasy a smyji ze sebe špínu. Obléknu se do nového oblečení, protože stejně za chvíli bude chladno a vyjdu ven ze sprch, kde už na mě čeká Kovboj. Zajdeme do nedaleké restaurace, která se zdá byt v pohodě a můj společník mě pozve na dnešní večeři. "Díky moc, tak příště to zase platím já, už jsem ti takhle dlužná dost." Nějak jsem z toho všeho i nervózní a je to i na mě možná poznat. Protože Kovboj se mě ptal co si dám, rychle mrknu do lístku. "No asi si dám pořádný steak s hranolkama." Asi mám dobrý apetit, na to jak jsem hubená dávám si pořádnou porci jídla. Jak přijde servírka objednám si jídlo, jak jsem řekla a k tomu kolu, když odejde kouknu přes stůl, kde sedí Joe. Nastalo takové to trapné ticho, které nesnáším, jsem normálně upovídaná, ale nějak nevím co říct. Nakonec se kousnu do rtů a prolomím to ticho. "Tak odkud jsi, Kovboji? U mě je to jasný jsem děvče z farmy kousek od Truckee, kde jsi mě potkal. A jak dlouho se znáš s těma lidma, s kterýma cestuješ do Španělska? A jak vlastně člověka napadne takový šílený nápad?" Vychrlím ze sebe spoustu otázek asi pro mě to ticho předtím bylo pro mě neúnosné. Najednou si uvědomím, že tě jen zpovídám a tak se omluvně usměju a na chvíli sklopím zrak. |
| |
| Fernley, 10.6., čas 18.15 Když sem vyšla ze sprch, tak jsem si skočila ještě koupit nějaká trika, po jednom bílém, černém a hnědém. Mé kroky pak mířily na parkoviště k motorce. Tam stála ta rusovlasá holka, která jela skoro celou cestu sem na zadním chvostu kolony jako já. Povídala něco o tom, že za chvíli pojedeme, tedy prý až se objeví Kovboj a Michelle. Co to prosím tě plácáš? Musíme tu počkat na ostatní, na Ice, Grizzlyho, Daddyho, Rebeku a další. Až pak pojedeme dál k Lovelocku. Pak mi ukázala fotku nějakýho dítěte, že prý je to její kluk. Asi by se patřilo nějak obdivovat, ale mě zatím děti moc neříkají. Tedy proti mateřský lásce nemám nic, pokud nad ní nemusím jásat. Hmm... Zahučela jsem neurčitě. Pojď raději dovnitř, dáme si jídlo. Bez toho abych na ní čekala, jsem vyrazila do hospody. Uvnitř jsem si všimla Kovboje s tou novou, s Michelle... zastavila jsem se ve futrech... abych pravdu řekla docela jim to přeju, že si tak rozumí. Kovboj na mne působil jako slušnej chlap, tak proč ne? Nechtěla jsem jim kazit soukromý, naštěstí Opie seděl u jiného stolu a něco do sebe tlačil. Zamířila jsem neomylně k němu. Přisedla a objednala si kuřecí řízky, brambory a pivo. |
| |
| Fernley, čas 18:25 Jak jsme tak seděli s Michelle u stolu, přišla i Domino... chvíli váhala ve vchodu, a pak zamířila k Opiemu sedícímu opodál. Tak dobře, příště jíme na tebe. Zasmál jsem se a objednal si Gordon Blue s americkými brambory a pivo k tomu. Ohledně toho nože, bych ti jen chtěl říct, že v divočině je to vedle sirek a spacáku naprostý základ. Zareagoval jsem na její trochu rozpačitou reakci při nákupu. A původně jsem z Montany, vyrostl jsem na podobný farmě jako je možná ta tvá. Choval dobytek a hlavně koně, takových tam je hodně. Tuhle partu znám něco přes 12 hodin. A koho ta cesta napadla ani pořádně nevím, ale ve Frisku se našel nějakej Boss... chlápek co řekl, že zaplatí benzín a lodní lístek. No, a já cestuju moc rád, líbí se mi jak se kraj okolo mne mění. Takže takovou nabídku jsem nemohl nechat jen tak. Takováhle cesta, a jen za pár babek. Odpověděl jsem na její kanónadu otázek, asi si to sama uvědomila, protože cudně sklopila zrak. Bylo mi příjemně, čistý a voňavý s dívkou, jež mi voněla jak rozkvetlá louka za letního dne. Právě mi nesli jídlo. A nebylo kam spěchat... úžasná kombinace. A co tobě? Jak se ti líbí jízda na mašině, a jak se ti líbila poušť? |
| |
| Fernley 10.6. – 18:15 – 18:30 Domino nic moc neřekne na mého syna. Nevadí... však taky to byl stejně pro mě důvod jak zapříst rozhovor. „Je mu šest. Jednou bude taky jezdit.“ Řekla jsem jen a schovala fotku zpět do prsní kapsy. Pobídne mě abychom šli dovnitř a něco si dali. Kývnu a následuji ji dovnitř. Počkala jsem až si Domino objedná a pak jsem se pustila do objednávky já. Dala jsem si Mexickou směs s pečenými brambory a k tomu zázvorovou limonádu. Když budu ještě řídit raději jsem nepila. Nehodlám riskovat. Navíc... aby se zabil další člen rodiny na motorce.... to by už smrdělo prokletím. Odešla jsem si s Domino sednout. „Tak jak si zatím to naše cestování užíváš?“ zeptám se. „Pro mě je to celkem něco. Nikdy jsem takhle daleko nejela.“ |
| |
| Truckee, 15:00 Nakonec se u pintballu sejde docela príma partička. Část lidí se mezitím přesune jinam, ale to mi žíly netrhá. Sledovat kovboje, jak lasuje to mladý tele, to mi fakt chybět nebude. Mám z tý holky pocit, že by mu věřila a šla za ním, i kdyby jí slíbil, že jí ukáže Smolíčka Pacholíčka. Zanechám úvah a konečně se otočím k ostatním. "Tak si jdem šťouchnout, ne? Do večera času dost." mrknu na ostatní a takticky se přesunu ke kulečníku. Ještě si stihnu objednat colu, lterá mi dělá dobře na žaludek, což po té obří porci, kterou jsem spořádala, fakt potřebuju. "Tak jak to rozdělíme? Mars proti Venuši, nebo se rozhodíme jinak?" se zájmem si měřím jednoho po druhém a než se dohodnou, vyberu si ideálně dlouhé tágo, které začnu křídovat. "Jo a taky se musíme dohodnout, o co hrajem, ať máme pořádnou inspiraci..." |
| |
| Fernley, čas 18:35 Všimnu si, že do restaurace vejde další z party lidí, s kterými cestuji, myslím že je to Domino nebo tak nějak. Pozoruji jak si sedne kde stolu s dalším z motorkářů a pak k nim dojde ještě jedna. Vlastně je neznám ale vypadaj v pohodě, teda někteří vypadali že mě moc mezi sebou nechtějí, ale to u těhle nějak nesoudím. Poté se moje pozornost zase přesune na Kovboje, poslechnu si na co mam ten nůž a doufám že se jím nepodříznu, u svých přátel jsem svoji nešikovností známá. Nad svýma myšlenkama se usměju, protože je to zvláštní, že je dlouho neuvídím třeba už nikdy, protože se domů vracet moc nechci. Zavrtím hlavou nechci nad tímhle už přemýšlet. "Tak to mamé aspoň něco společného. My jsme taky měli koně." Věnuji Kovbojovi jeden ze svých zářivých úsměvů, asi jsem ráda, že něco malého máme společného. Dozvím se že cesta je vlastně placená, že nějaký chlap všechno platí a to ani nejede s nima. Zní mi to hodně zvláštně, ale co hlavně že se někam podívám. Mezitím nám donesli jídlo, dosolím si hranolky a kydnu na talíř vedle hranolek docela dost kečupu. Vemu jednu z hranolek do ruky a po té co si jí namočím v kečupu jí sním. "Jízda byla úžasná, nelituji toho že jsem vás oslovila. Něco tak vzrušujícího jsem v životě nezažila. A krajina ten zážitek jen dokreslovala, byl to jak sen." Odpovím Joe na jeho otázky a sním prvním sousto z steaku, hovězí maso mám ráda od malinka a proto mi jídlo chutná. "A dneska pokračujeme ještě dál? Spát budeme někde venku předpokládám?" |
| |
| Fernley, čas 18:42 Když Michelle zmínila to, že taky chovali na farmě koně, jen jsem s úsměvem pokýval hlavou... a pokračoval v dobrým jídle, který jsem zapíjel pivem. Pak mi oči zabloudili na veřejný internet v koutě restaurace. Nevím jaký je tvůj vztah k hudbě, ale já tu mám mp3ku... a občas si pouštím při jízdě svou oblíbenou muziku. Mohl bych ti jí i půjčit, anebo si můžeš koupit tady i vlastní... a támhle je veřejný internet, tak si do ní můžeš stáhnout to co máš ráda. Já tam mám většinou country, blues a starej klasickej rock. A kývl jsem hlavou směrem k počítači v rohu. Párkrát jsem zkousl, polkl a pak pokračoval dál. Neznám skoro nic lepšího než jet volně krajinou na mašině, a moct si zastavit kde chceš. A poušť, poušť je úžasná... a počkej až bude nad tím mořem písku zapadat slunce, to je teprve něco. Jo, spát budeme venku v poušti. Kousek od Lovelocku je na mapě starý opuštěný důl, tam to bude skvělý. Koukl jsem na nástěnné hodiny, a konstatoval. Vypadá to, že Ice, Taťka a ostatní se v Truckee nějak zapovídali, tak je klidně možný až se v pohodě najíme, že jim tu pak necháme vzkaz, a pojedeme s Domino, Opiem a tou zrzkou k tomu opuštěnýmu dolu. Ten je na každý mapě, tak to pak najdou. Rozvíjel jsem možné pokračování dnešního večera... |
| |
| Fernley, čas 18:40 Když nám přinesly jídlo, tak jsem se do té bašty pustila s vervou, zrzka si dala mexický jídlo... to taky můžu. Taky mám ráda mexický jídlo, hodně chilli. To dodá tělu oheň. Poznamenala jsem jakoby na okraj, a přitom přemýšlela jaký přístup zvolit k týhle holce, která je sice trochu prostší, ale určitě není zlá. Navíc se zdálo, že jízdní dvojice jsou vcelku daný... Opie a Kovboj s Michelle, dvě grácie, Style a opilec, černoch s širokým strojem, dva vousáči, a na konci já... a zrzka. Tak to vypadá, že nás čeká ještě pár kilometrů bok po boku, tedy než se to promíchá trochu jinak. Jak jsem si tak při jídle uvažovala, zrzka švitořila dál a dál. Jo, cesta je fajn. Odpověděla jsem stručně. Tak to je dobře, žes konečně někam vyrazila. Opie jedl mlčky, a měl recht. Nějak jsem přeslechla tvý jméno, zrzko. |
| |
| Truckee Parta se odděluje a někteří pomale odjíždí dál na cestu, ale pár jich ještě zustalo v Truckke. Vubec mě to nevadilo. Vypadalo to, že se tu ještě dobrou hodinku na kulečníku zdržíme. Dojdu si pro dlouhé dřevěné tágo a křídu na tágo, kterou parkrát přejedu po špičce tágu a podívám se na ICe. Tak my dvě proti Grizzlymu? Zeptám se a ušklíbnu se směrem k němu. Skleničku od piva, kterou jsem stihla vypít položím bokem a objednám si už jen colu kvůli řízení. To nevím, nějaké návrhy? Zeptám se směrem k Ice, která vymyslela, že se bude o něco hrát. Mezitim si čupnu ke stolu a vytáhnu trojúhelník a do něj začnu pomale skládat barevné koule a nakonec doprostřed vložím černou kouli. Trojúhelník postavím na místo kam patří. Potom ještě přejdu na druhou stranu stolu a zde vyndám bílou kouli, kterou postavím na značku, které značí její místo. |
| |
| Kulečník... Já, Grizzly, Rebeca a Ice stojíme u kulečníku a dohadujem se o týmech a halvně o sázce... No nevím s km budu a je mi to jedno, ale možná bych cěděl o co si zahrajem... Je mi jedno s kým budu, ale jestli to chcete "Mars proti Venuši", tak to máte předem prohraný... Šťouchání je naše parketa! Zasměju se a hledám vhodné tágo, což chvíly trvá, pač potřebuju větší než ostatní. Když ho konečně najdu, začnu ho křídovat a koukám na Rebacu, která rozestavuje koule... A co si zahrát o taneček...? Když se na mě ostatní nechápavě podívají, upřesním... Tým co prohraje zatančí tomu druhýmu týmu. A to taneček se Vším Všudy! Zachechtám se Schávlně jestli soupeři skusí vyhrát a budou riskovat můj "taneček" nahoře bez a bez kalhot...! |
| |
| Truckee Když se k nám "dovalil" i Taťka přestal jsem s mučením pinballu a začal se naplno věnovat rozhovoru. "Dobře, takže to dáme fousáči versus holobrádci." nadhodil jsem k ostatním a uchechtl se. Na povzbuzení do sebe hodím zbytek piva a taky se začnu přesouvat ke kulečníkovému stolu. Výběrem tága nestrávím příliš dlouhou dobu a s křídováním to dopadne stejně. "Pro mě za mě, můžeme klidně hrát o ten tanec, jak navrhuje Taťka." řeknu najednou a začnu se psychicky připravovat na následující střet. Pokud není Taťka mistr kulečníku, tak vidím naše šance velmi bledě a bude třeba největšího soustředění. |
| |
| Farnley – 18:40 Pokývám hlavou na její vyjádření k pálivému jídlu. Cítila jsem jak mě to pálí až v nosu a začínala jsem mít vlhké oči. Musela jsem rychleji mrkat. „No to jo. Bylo na čase. Už jsem si doma připadala jak uvězněná ve skleněné rakvi.“ Otřu si ústa papírovým ubrouskem, který měl kostkovaný vzor jako nějaká flanelová košile. Zeptá se mě na jméno a mě trochu udiví, že ho nezná. Nakonec už s nimi jedu docela dlouho. Kriticky se na ní zadívám. „Jmenuji se Pam Thompson.“ Odpovím ji. Trochu mě to urazilo, pustila jsem se znovu do jídla, ale během chvíle jsem byla zase v pohodě. „Hm... nevadí, když se zeptám proč jsi na tuhle cestu vyrazila ty?“ zeptám se a krátce pohlédnu na Opieho. Něco o mě Víte, že je rozvedená a zaslechli jste i něco o tom, že má syna. Nemá problém se o čemkoliv s kýmkoliv bavit a není ani příliš konfliktní nebo jste ji zatím neviděli naštvanou nebo se hádat. Někdo by si mohl všimnout, že má ke své motorce velmi vřelý vztah. Navíc nikdy nepije pokud ví, že bude ještě řídit. Ráda se zapojuje do kolektivu i když z ze začátku toho příliš nenamluvila. |
| |
| Fernley, 10.6. čas 18:55 Při otázce Pam na důvod, který mne přivedl na tuto cestu se mi vybavil obrázek toho parchanta Fredyho, jak sedí na posteli a vykrývá létající předměty. To já mu je vzteklá posílala vzduchem. Fredy... to děvkařský prase! Hned mi ta vzpomínka zkazila náladu. Proč se na to kur*a ptá? A to už mi bylo tak fajn. V podstatě jsem hlavně chtěla vypadnout co nejdál od jednoho parchanta... ale ta cesta jako taková mne taky lákala. Možná si budu jednou děkovat za toho hajzla, že mne ten ignorant přivedl až sem. Tahle možnost mne kupodivu pobavila. Já, a tomu kreténovi děkovat. Dobrý vtip! Jídlo pomalu zmizelo ve mě, a vychlazený pivo svlažilo taky mý hrdlo. A co ty, Opie. Těšíš se na nocleh v poušti? Já jo, ještě jsem v poušti nespala. Otočila jsem se na Opieho, který taky právě dojídal. Zbytek grupy se nějak nehrne, možná bychom měli přerušit ty dvě hrdličky, nechat tu nějaký vzkaz, a vyrazit najít nějaký fajn místo na spaní. Co říkáte? Obrátila jsem se na Pam i Opieho. |
| |
| Fernley, čas 18:55 Když Kovboj mluví, tak si pochutnávám na svém steaku, ale samozřejmě ho poslouchám. Docela mě překvapí, že se zmíní o hudbě a že si můžu pořídit MP3 a že mohu poslouchat během jízdy. Je to zajímavý nápad, ale MP3 někde svoji mám. Napiji se koli a prohrabu se ve svojí kožené tašce a zachvíli jí najdu. "MP3 mám a hudbu na ní taky. Určitě to vyzkouším až pojedeme dlouhou trasu. Jinak ja poslouchám převážně Rock, občas si poslechnu country a miluju zvuk kytary, asi i proto že na ní umím hrát." Jak domluvím odložím MP3 vedle talíře a pustím se znovu do jídla. Už jsem skoro dojedla maso a zbívají mi jen hranolky. Joe spustí romantické povídání o krajině a o západu slunce, trochu se zasním a představím si to. Zaleskne se mi tak zvláštně v očích. "Tak to se těším, doufám, že budeme mít tedy dneska dobrý výhled, abychom zažili ten západ slunce. A těším se až dorazíme k moři, moře jsem nikdy neviděla." Znovu se trochu zasním a začnu dojídat hranolky a ty jím rukou a vždycky si je namočím do kečupu. "Ty jo s vámi zažiju spoustu nových věci, takhle venku jsem v životě nespala. Takže dnešní zábava bude u ohně s pitivem co jsme si nakoupili. Tak jestli nemusíme na ostatní čekat, jsem pro vyrazit dál." Už se těším jak znovu pojedu na motorce. |
| |
| Fernley, čas 19:03 Nakonec se ukázalo, že Michelle má vlastní mp3ku, takže má poznámka měla jen ten účel, že jí upozornila na jednu z možností, jak si vychutnávat jízdu krajinou na mašině. Taky zmínila, že umí hrát na kytaru. Hraješ na kytaru? To je skvělý! Co kdybych ti přidal něco peněz, a ty by sis tu dnes nějakou tu španělku koupila? Bylo by skvělý mít večer nejen oheň, ale i živou hudbu. Pak doufala, že uvidíme dobře západ slunce v poušti, to mne pobavilo. Neboj Michelle, v poušti nám rozhodně západ slunce nemůže utéct. V poušti totiž zapadající slunce doslova zaplaví veškerý písek okolo. Taková věc se stává snad právě jen v poušti. Pak Michelle naznačila, že bychom mohli vyrazit, zaplatil jsem a jelikož jsem byl stejného názoru, tak jsem se zvedl a zašel za Domino, Opie a Pam. Nevím jak vy, ale my bychom už jeli. Kousek odtud v okolí Lovelocku je opuštěný důl, ideální místo na noční camp. Ostatním nechám vzkaz. Jestli souhlasili, tak jsem v recepci nechal vzkaz pro ostatní s popisem místa, kde budeme na ně čekat, a posléze i spát. Pak už jsem jen počkal na Michelle, jestli si šla koupit tu kytaru. A pak jsme celá pětice vyrazili směr opuštěný důl... |
| |
| Fernley, čas 19:14 Docela mě překvapilo, že Kovboje zaujalo, že hraju na kytaru. Moje samozřejmě zůstala doma a tak mi Joe navrhne ať si nějakou koupím ať je u ohně nějaká další zábava. "Tak jestli tu je nějaký obchod, tak není problém, aspoň budu trochu užitečná." Usměju se a dojím svoje hranolky, jsem docela dost přecpaná a tak pomalu dopíjím kolu a čekám na Kovboje až dojí a zaplatí. Docela jsem ho i pobavila jak jsem dychtivá a těším se snad na vše, co se ma dneska dít. Ale tak on neměl doma tak tvrdý režim jak já. Konečně Joe zaplatil a vydali jsme se spolu k druhému stolu, kde sedí další z naší skupinky. Nic neříkám, nechám Kovboje všechno vyřídit a pak s ním vyrazím do města ještě shánět nějakou tu kytaru. Svojí jsem měla moc ráda a proto nevěřím, že tu najdu nějakou podobnou, ale snad mě něco zaujme. Měli jsme štěstí a vážně tu ve Fernley je obchod s hudebními nástroji. Zamířím ke kytarám a prohlížím si značky. Moje předtím byla Gibsonka a tak se vydám týmhle směrem a dám přednost kytaře z téhle značky. Nakonec mě zaujmou asi tři a tak zkusím na ně zabrnkat, ktera mi prostě lépe padne do ruky. "Tak a máme výtěze." Usměju se na Kovboje a ukazuju mu kytaru, kterou jsem si vybrala. odkaz. Ještě k tomu jsem vzala pouzdro aby se cestou nezničila, byla by to škoda, protože je vážně nádherná. Ladičku brát nemusím, naštěstí kytaru umím naladit díky svýmu sluchu. Zaplatíme a vyrazíme spátky k mašině. "Tak můžeme vyrazit směr důl." Ušklíbnu se na Joe a čekám až mi dá pokyn, abych nasedla, abychom mohli vyrazit. |
| |
| Fernley, čas 19:05 Bylo to vskutku zvláštní, ještě jsem ani nedokončila otázku ohledně příštích chvil k Opiemu a Pam, a už se dvojička zvedla a přišla k nám. Kovboj vyložil slušný plán ohledně dnešní noci. Už jsem chtěla vypadnout ven. Teď jsem tady o něčem podobném mluvili, já do toho rozhodně jdu, Kovboji. Ale nech tu vzkaz pro ostatní, aby nás snadno našli. Přejedu pohledem své spolustolovníky. A myslím, že nebudu sama. Zaplatím, a vycházím ke svýmu Springeru. Čekám až budeme všichni, a pak vyrážíme směr opuštěný důl. |
| |
| Truckee, 15:30 Tak fajn, tahle nabídka se odmítnout nedá. "Beru, já tady s kráskou proti vám, dědulům." rýpnu si s úsměvem, ale je patrné, že to není myšleno nijak zle a že ty dva rozhodně za staříky nepovažuji. "Původně jsem sice měla na mysli, že když prohrajete, oholíte si ta vaše fousiska, ale i tohle zní zajímavě." Jen doufám, že to Rebeka už někdy hrála, protože se obávám, že pánové budou v tomhle směru docela zkušení. Asi to nehrají tak často jako já, terdy doufám, ale pokud by byla kolegyně úplný začátečník, bylo by to zlé. Moje obavy se rozptýlí, když začne Beka stavět koule a křídovat tágo. Vypadá to, že už opravdu někdy hrála, takže fajn. Na tváři vykouzlým jeden z proradných úsměvů, bundu si rozepnu úplně a odhodím ji na židli. V tílku se přecejen lépe hraje a lépe rozptyluje. "No, pánové, nemůžu se dočkat, až uvidím hříšný tanec ve vašem podání." usrknu ze své sklenice coly a čekám, jak se bude "zápas" vyvíjet. |
| |
 | Truckee, 15:15 Po silnici, až skoro prázdné přejede chlápek na motorce. Zvuk mého stroje se rozlíhal až po celém okolí. Ujel jsem docela dost velké cesty. Ani nemám cíl. Prostě jsem se jednoduše sbalil a jel hledat něco co by mě uspokojilo a mohl bych se vrátit domů. I když. Můj domov byla silnice. Přidal jsem plyn a hnal jsem si to po silnici 200km/h. Po několika hodinách jsem se dostal do Truckee kde jsem se rozhodl udělat kratší přestávku, možná delší kdo ví co mě zdrží. Zvuk motoru se tentokrát rozlíhal po parkovišti a utichl když jsem zaparkoval. Uzamkl jsem motorku a vešel dovnitř podniku. Prošel jsem kolem stolů a rozhlížel se po podniku. U kulečníku stály dvě kočky a naproti nim nějací dědoušové. To se musím podívat. Prošel jsem kolem nich, zrovna se domlouvali na nějaké sázce a skončil jsem u baru kde jsem si objednal nelhokolický pivo. Nerad bych přišel o motorku a posadil jsem se na židli a sledoval tu čtveřici u kulečníku. Doufám, že ti dědoušové vyhrajou.. není nad to se podívat na dvě krásný holky jak tančí. Řeknu si sám pro sebe a pozoruji hru. |
| |
 | Truckee, čas 15:20 Chvíli potom co se objevil v hospodě Chris, a začal pokukovat po partě u kulečníku, se otevřeným oknem prodral do sálu burácející bublavý řev upraveného harleye. Někdo možná zahlédl 190cm vysokého černocha, jak přijel na vytuněném stroji v barvě rudo-černé. Za okamžik se otevřely dveře, a dovnitř vstoupil pevnou, ale zároveň pružnou chůzí onen černý panter. Rozhlédl se uhrančivým pohledem po sále... vybral si místo s nejlepším rozhledem po podniku, a obsadil ho. Co na tom, že tam seděl nějaký místní mladík. Ten však měl dost rozumu, a vyklidil prostor. Pivo a mexický fazole! Zavelel směrem k baru. Svlékl si koženou bundu, a pod ní se ukázalo vypracované tělo v bílém tílku... široké šle naznačily, že tento chlap si určuje svá pravidla sám. Pod potetovanou tmavou kůží se vlnily svaly jako nějací hroznýši. Podle chůze a pohybu vůbec, ovšem nebyl tento člověk pouhou hromadou svalů, byl pružný a obratný... jako divoký tvor. Síla a divokost mu byla zcela vlastní, to by přehlédl jen slepec, a možná ani ten ne. Pozor ať si s těma párátkama neublížíte. Utrousil směrem k partě u kulečníku... |
| |
| Truckee, 15:30, 10.6 Když konečně nachystám stůl, opřu se o dřevěné tago tak, abych zaujala dva chlapíky co se s námi chystají hrát kulečník, ale i ty co jsou v místním podniku. Jelikož jsem si pořídila koženou kombinezů, která má velmi vyzývaví výstřih po rozepnutí do určité části, tak si myslím, že hra nebude vubec složitá. Tak stejně i Ice se chystá použit své zbraně. Tak fajn pánové, už se těším na váš taneček. Prohodím ke dvou staříkům, ale pak můj pohled zamíří směrem k novému chlápkovi co vešel dovnitř. Pohledný běloch v motorkářském oblečení, který jen kolem nás prošel a skončil na barové židličce, potom jsem se otočila z5. Přišla jsem blíž k Ice a naklonila jsem se k jejímu uchu. To zvládneme, nehraji to poprvé. Pošeptám ji tak, aby to slyšela jen ona a mrknu na ní. Roztočím si černou kouli, sundám trojúhelník, obejdu si stůl, o který se na druhé straně opřu, zamířím si na bílou kouli a rozehraji hru. Přitom se snažím, abych u toho vypadala co nejlíp. Okamžitě mě padne do díry modrá koule. Máme celé, pánové. Ušklíbnu se. Zachvíli do podniku vstoupí další muž, tentokrát trochu jiné barvy než ten předtím. Chvíli jsem se na něj dívala jak si jde sednout a potom vrátím z5 pohled na kulečník a přemýšlím nad dalším kolem, do které koule půjdu, když v tom k nám promluví ten černoch, ale jeho poznámku jsem ignorovala a zahrála další šťouch do bílé koule, která šla tentokrát do zelené barvy. |
| |
| Fernley 10.6. čas 19:00 – 19:07 Její odpověď mě překvapí a trochu zrozpačitím, protože ji to asi nemuselo být příjemné. „Dost dobrej důvod.“ Zamumlám jen v odpověď a raději už se k tomu nevracela. Domino navrhla, abychom nechali ostatním vzkaz a vyrazili do pouště už teď. Souhlasila jsem a rychle slupla zbytek jídla. Neměla jsem ve zvyku nechávat zbytky. Docvaknu limonádu a během té chvíle přišel Cowboy a Michelle s vlastně stejným návrhem jako Domino. „Jasně. Pojedeme.“ Řeknu a vstanu. Zajdu zaplatit. Cowboy mezitím nechal pro ostatní vzkaz a vyrazili jsme ven. Nasedli na naše stroje a vyrazili do pouště. Už jsem se těšila. Tak těšila, že jsem se musela usmívat. |
| |
| Truckee, 15:30, 10.6 Rebeka se chystá zahájit hru, když sebou polekaně cuknu. Známý zvuk motoru upoutá veškerou mou pozornost. Nejdřív mě napadne, že mi někdo krade mojeho miláčka, ale pak mi dojde, že ten zvuk se přibližuje, nikoliv vzdaluje. Napjatě tedy čekám, kdo podlehl stejným svodům jako já. A výsledek tedy rozhodne stojí za to. Přejedu fešáka pohledem od hlavy k patě a zase zpátky. "Night Roda bych poznala všude, vzhledem k tomu, že ten druhý, co tam stojí je můj" prohodím směrem k nově příchozímu a najednou si nejsem jistá, jestli ten kulečník vyhrát chci, protože by to byla dobrá příležitost se předvést, ale moje čest mi to nedovolí. A tak vrátím Bece mrknutí, pevně rozhodnutá roznést dědoušky na kopytech. Pak mi ovšem náladu upraví černoch, který směrem k nám prohodí nějakou nejapnou poznámku. Úsměv mi na tváři ztuhne a vrhnu po něm vražedný pohled. "To jako mluvíš s náma? Protože jsem neslyšela, že by se tě někdo na něco ptal. Radši dávej pozor, ať si neublížíš ty, ne každej příbor zvládá." vrátím se pohledem ke hře a potěší mě, že Rebeka opravdu válí, myslím, že to máme v kapse. |
| |
| Truckee, čas 15:32 Přinesli mi jídlo, když se ozvalo to křehký stvoření, který si chtělo zahrát na drsňačku. Abych řekl pravdu, chtěl jsem je nechat bejt, ale když si bílý kotě chce hrát s velkou kočkou, tak to jsem vždycky pro. Navíc jsem postřehl, z jejího hovoru, že ten Night Rod před barákem je její... Můj pohled sjel na příbor, kterým byl běžný ostrý nůž a vidlička... vidlička stačí. Vzal jsem přebytečný nůž, a vyslal jej tý drsný holce v ústrety. Zabodl se asi stopu od jejího pravého lýtka do masivního stolu, byl vržen silou, takže i chlap bude mít potíž ho vyndat, aniž by ho zlomil. Nezačínej, co nemůžeš skončit. Kotě. Doplnil jsem let nože, a spokojeně jedl dál fazole... |
| |
| Truckee, čas 15:32 Znuděným pohledem sjedu k noži. "No neříkala jsem to, příbor se používá kekulturnímu stolování, nikoliv jako vrhací zbraň, což ti ovšem zřejmě opoměli sdělit." zakroutím hlavou. "Navíc nechápu, co tě opravňuje k tomu likvidovat jim tu zařízení." Ten chlap se mi líbí, čiší z něj nebezpečí a to mám ráda. Přemýšlím jak daleko asi je schopen zajít. Přeměřím si jeho čokoládově hnědou kůži a prohodím směrem k němu s vyzívavým úsměvem. "Navíc víš, co se říká. Pes, co štěká, nekouše." znovu se otočím ke kulečníku a pronesu tak, aby to dotyčný stále ještě slyšel. "Což je v tvém případě docela škoda, protože si ty krásný zoubky umím představit zaousnutý na těch správnejch místech." teatrálně si povzdechnu. Je mi jasné, že si zahrávám s ohněm, ale já mám teplo ráda. |
| |
| Truckee, čas 15:34 Začala ňafat. Kdyby to byla má holka, a tohle řekla na veřejnosti, tak by dostala facku... a pak tak okolo dvou měsíců jedla jen tekutou stravu. Nemám zábrany ženskou usměrnit. Taky bych jí tu mohl ohnout přes ten kulečníkovej stůl, a poučit jí jinak... i to už jsem některým udělal. Pozorovat jí, jak se coby myš chce utkat s dravcem mne upřímně pobavilo. Ha, ha, ha... Zazvonil sál mým srdečným smíchem. Pak začala koketovat, a mě bylo jasno, chtěla mě. Věděl jsem, že tohle bílý kotě nade mnou nemůže vyhrát, a to mi nad ní dávalo plnou moc. Bylo teď a tady pod mou úroveň jí zdevastovat, navíc pohromadě vypadala líp. No, pes... pes to já rozhodně nejsem kotě. A když kousnu, tak to bolí. Koťata já můžu... tedy, než jsou na obtíž, pak většinou končí špatně. Až skončíš s těma chudákama, tak si můžeš přisednout. Pokračoval jsem v jídle, myslím že i takovýhle mladý kotě poznalo, že i hra s ohněm má svý hranice... a že už teď přežilo svou smrt. |
| |
| Křížem krážem a všude možně Po menším incidentu s policií který nakonec dopadne dobře se zase všichni tak nějak sejdeme a cesta pokračuje s pár zastávkama v pořádku. Cestou se ale skupina trošku začne dělit s tím že se zase časem sejdeme. Taky se přidá pár dalších lidí se kterýma se plánuji trochu poznat leda až někde zastavíme na noc. Takže většinu doby se více méně straním společnosti a jenom poslouchám než abych se nějak zvlášť projevoval. Mlčky jsem mohl pokračovat jen do té doby než jsme se zastavili ve Fernley na jídlo a na nákupy. Zalezl jsem do restaurace kde už seděl Kovboj s tou jeho novou slečnou. Rozhodně jsem je neměl v plánu rušit takže jsem zvolil volný stůl kde jsem si mohl sednout sám. Objednal jsem si burger s hranolkama a začal jíst. Soukromý mi ale nevydrželo dlouho protože po chvíli do restaurace vrazila i Sue následovaná Pam a naprosto suverénně si ke mě přisedla takže mi nezbývalo nic jiného než kývnout na pozdrav. Když si obě dají jídlo tak si začnou povídat ale zatím mě z toho celkem vynechávají tak jenom jím a poslouchám je. Když Sue začne mluvit o tom že by jsme měli vyrazit tak už mám dojedeno a jen jí to odkývám. Ale to už u nás stojí Kovboj a říká že by jsme mohli vyrazit, že na ostatní počkáme až v nějakém opuštěném dole který našel Kovboj. Znovu všechno odkývám, počkám než Kovboj zanechá vzkaz pro zbytek party, nasednu na mašinu a vyrazím směrem který určil Joe. |
| |
| Opuštěný důl v blízkosti Lovelocku, 10.6. čas 19:58 Cesta pětice Opie, Pam, Domino, Kovboj a Michelle na místo, které našel Kovboj probíhala v naprosté pohodě. Mašiny jeli liduprázdnou pouští, vítr jim čechral vlasy, a Opiemu i vousy. Asi po hodině cesty dojeli ke starému opuštěnému dolu. Byla zde úchvatná krajina, a co víc funkční pumpa s pitnou vodou... taky zde bylo dosti starého dřeva na oheň. Kousek od pumpy bylo uděláno provizorní tábořiště, zřejmě toto skvělé místo využívali i jiní... teď zde ale nikdo nebyl, nejspíš už pár dní. Slunce začalo zapadat, a okolní poušť doslova zaplavil západ slunce... jak říkal Kovboj, byl úplně všude. |
| |
| Opuštěný důl někde kolem Lovelocku, 10.6. čas 20:00 Dorazili jsme na místo. Sesedla jsem z Gold a rozhlédla se. Mělo to tady své kouzlo. Takový ten nádech starých časů. Hned mi přišla na mysl doba Divokého západu, špinaví, ale pracovití kopáči tady den za dnem pracovali. Musel to být těžký život. Pohlédnu na nebe, které se zbarvilo do ruda, oranžova a okolí zbarvilo do stejné barvy. „Páni... tohle je vážně síla.“ Řeknu obdivně. Nasadím si sluneční brýle na hlavu a rozhlížím se. „To je fakt skvělé místo.“ Usměji se. Chvíli stojím a pozoruji okolí, zamyslím se a hned začnu hledat foťák. Udělám si pár snímků a nezapomenu vyfotit i ostatní. O jejich svolení se neprosím. Třeba ostatní budou chtít nějakou tu památku v podobě fotek. A navíc to víc než dost ocení můj syn. Podívám se na tábor. „Tak se do toho pustíme ne?“ zeptám se s úsměvem a promnu si ruce. Začnu sbírat dřevo. |
| |
| Fernley-Lovelock, 10.6. čas 20.02 Když si Michelle vybrala kytaru, měl jsem radost. Živá muzika je přeci jen živá muzika. Krásný kousek, a ten zvuk. Už se těším na večer. Pak jsem ještě koupil menší přenosný chladící box, a do něj nějaká ta piva. Na parkovišti se už chystali ostatní. Pokud máte sebou nějaká piva, a chcete je mít studený... tak mám ještě místo. Prohlásil jsem, a připevnil box za zadní sedačku. Nejspíš toho využili, kdo by chtěl v poušti teplý pivo. Michelle s kytarou na zádech si sedla za mne, a už jsme všichni jeli. Krajinu pozvolna zaplavoval oheň. Tak to je to, o čem jsem mluvil, Michelle. Otočil jsem se na ní. Asi za hodinu jsme tam byli, krásný kout. Pam začala sbírat dřevo, já udělal oheň. Půjdu se k pumpě opláchnout, pokud chce někdo taky, tak se vystřídáme u pumpování. Navrhl jsem všem. A piva jsou v boxu, takže si berte. Nechybělo mi tady vůbec nic, proto mám cestu tak rád... |
| |
| Truckee S úsměvem jsem se opřel o hranu kulečníkového stolu až dřevo zaskřípalo. V takovéhle poloze, s tágem opřeným vedle mne, jsem pozoroval naše soupeřky, které se obě snažili, aby se dalo pořád na co dívat. Jenom jsem se nad jejich počínáním pousmál a podíval se na Taťku. "Ať zvítězí ten vousatější." prohodil jsem po chvíli a vzal svoje tágo. Ještě jsme se ani nerozehrály a v rychlém sledu dvakrát zaskřípěly dveře baru. První z příchozích byl lehce přislizlý hezoun a ten druhý byl typický černý filmový bouchač, co si myslí, že mu patří svět a nikdo na něj nemá. Hezouna jsem si okamžitě přestal všímat, ale ten černoch mě lehce znervózňoval... nevím, jestli za to mohli ty tlusté kšandy, talíř fazolí a nebo ten jeho podivný kukuč. Jakmile se s ním Ice začala dohadovat měl jsem okamžitě jasno... i podle mluvy to byl typický filmový černoch. Neřekl jsem ani slovo a pouze jsem v pravé ruce lehce potěžkal tágo a vrhl dlouhý pohled na Taťku. |
| |
| Fernley-Lovelock, 10.6. čas 20:00 Tak kytara byla vybraná a už jsme mohli vyjet. Joe koupil nějaký chladící box, tak jsem si do něj dala ty dvě piva co jsem si koupila a vyrazili jsme. Cesta krásně ubýhala a přišel ten opěvovaný západ slunce. Bylo to přesně tak jak to Kovboj popisoval. "Je to nádhera." Přitakám a nechám se dovést k opuštěnému dolu. Jak sesednu z motorky, porozhlédnu se okolo a pořádně si to prohlédnu. Nevypadá to tu vážně zle. Začíná se mi to tu vážně líbit. Pomůžu Pam sesbírat dřevo a když toho je dost a hoří oheň, otočím se ke Kovboji. "Jo půjde s tebou. Opláchnu si obličej a napiju se." Ušklíbnu se a vydám se s ním k pumpě, kde se postupně vystřídáme u pumpování. Já si opláchnu dvakrát obličej a a pak se napiju, tak že si udělám z rukou jakoby misku a napiju se z nich. Poté si vemu ten svůj nový spacák a rozprostřů ho a sednu si na něj i s novou kytarou a začnu ladit, když jsem spokojená vytáhnu si z peněženky svoje štastné trsátko a zkusím zahrát kousek písničky, co mě právě napadla a potichu si zpívám nějaká slova. Oh, life is bigger It's bigger than you And you are not me The lengths that I will go to The distance in your eyes Oh no, I've said too much I set it up.... Po jedné sloce uznám, že takhle to půjde a odložím kytaru a dojdu si pro jedno ze svých piv a otevřu si ho a pořádně se napiju. |
| |
| Důl u Lovelocku, čas 20:11 Chvíli jsme čekali, ale ne dlouho. A pak nabídl Kovboj svůj chladicí box, což jsem ihned využila. Je neuvěřitelně praktický ten chlápek z reklamy na Marlboro, pomyslela jsem si. A pak už jsme jeli, dokonalou pustinou, bylo to pro mne zcela nové. Pohybovala jsem se většinou ve velkých městech, a teď, a tady... nikdo a nic. Něco prapůvodního ve mě se počalo probouzet k životu. Nerozuměla jsem tomu, ale bavilo mne to. Asi za hodinu Kovboj nalezl avizovaný camp. Skvělé místo v poušti. Pak padl návrh jakési očisty u pumpy. Rozhlédla jsem se, a v okolí jen písek. Chtěla jsem se stát součástí toho co mne obklopovalo v míře tak hojné. Kovboj a Michelle si pomohli s očistou. Když skončili, vzala jsem nějaké dvoje staré dveře, a vytvořila z nich provizorní paraván mezi ohněm a pumpou. Našla a omyla jsem nějaký kýbl co se tu válel. Svlékla jsem se u pumpy do naha, a polévala jsem se kýblem stojíce bosa na písku. Studená voda stékala po mém těle, a svým chladem mne dávala pocítit, že žiju. Kolem zapálilo písek zapadající slunce. Cítila jsem se jako divoženka. Mezi mnou a okolím nebylo žádné pozlátko civilizace, byla jsem součástí pouště, součástí větru jež laskal mé tělo, a hrál si s mými vlasy. Nechávalo mne zcela klidnou, pokud skrz paraván bylo cosi vidět. Bylo to vzrušující. Pak jsem se chvíli nechala osušit teplým větrem. K ohni jsem se vrátila oděna pouze v tričku a volných bavlněných kalhotech, mokré vlasy mi tu a tam pokropily oděv kapkami vody. Michelle začala hrát na kytaru, a já si otevřela ledové pivo. |
| |
| Důl u Lovelocku – 20:20 – 20:30 Rozdělali jsme oheň, zbytek dřeva jsem hodila na hromadu vedle ohně, tedy dost daleko aby jiskra z ohně dřevo nemohla podpálit. Došla jsem zpět k Gold odkud vytáhnu balík piv a nastrkám je do boxu. Dost šikovná věcička. Cowboy myslí fakt na všechno. Pak jsem sledovala, jak si Domino vytvořila provizorní sprchu, což mě docela nadchlo. „Nevadí, když to taky využiji?“ zeptám se ji a ukážu na její vynález prstem. Ptala jsem se jen ze slušnosti, nemyslela jsem si, že by ji to mělo vadit. A tak jsem se šla také opláchnout. Vzhledem k tomu, že jsem se už skoro dva dny nestihla umýt to byla vážně úleva. Umyla jsem si vlasy a s úlevou spláchla všechen prach. Ale na rozdíl od Domino jsem se znovu oblékla i když tedy do čistého oblečení. Džíny a kostkovanou košili, kterou jsem si uvázala do uzlu pod prsy. Oblečení co jsem měla předtím na sobě, jsem vymáchala ve vodě a přehodila přes jedno z dřevěných prken na tom důlním cosi. Snad to před spaním uschne, nechci aby mi něco vlezlo do oblečení. Pořád je to jen poušť. Co tu může být? Pavouci? Škorpioni? Hadi? Přinesu si k ohni spacák a zase se vrátím ke Gold. Poslední co vytáhnu jsou buřty, kečup a hořčici a nějakou látku. Tu rozprostřu a zakryji Gold, abych ji chránila co nejvíc před prachem a pískem. Nechci aby se mi zanesl motor. Teprve teď jsem spokojená a vrátím se k ohni, kde se usadím. „Koupila jsem buřty. Kdyby někdo chtěl tak si klidně dejte.“ Řeknu a přidám je do boxu zatím co si z ní vezmu pivo. „Doufám, že ostatní brzy dorazí.“ |
| |
| Důl u Lovelocku, čas 20:35 Byl jsem moc rád, že ta krása okolo Michelle uchvátila, tak jako mne. U pumpy jsme si posloužili navzájem, co se týká umytí. Vysvlékl jsem se do půli těla, a využil toho že je tu voda, Michelle se pak také omyla. Pak si vzala kytaru, a já zas buřt co nabízela Pam. Hlad mne netrápil, spíš jsem měl chuť. Opekl jsem si ho, a jedl s hořčicí... a pivo to vše doprovodilo do mých útrob. Opie, kdybys se chtěl taky umýt, tak stačí říct, a budu ti pumpovat. Domino, si udělala jakýsi paraván, a za ním se koupala nahá... stojící uprostřed pustiny. Dveře rozhodně nebyly úplně neprůhledné, ale nevypadalo to, že by si z toho dělala Domino nějakou velkou hlavu. A tak jsem se té, až rituální očisty mohl také trochu účastnit, jako kdokoliv v táboře. Přišlo mi, že se v té štíhlé dívce něco lámalo. Možná by se nejraději v odění Evině proběhla po okolí, a užívala větru a písku naplno. Možná to někdy i učiní... Domino, vidím že krajina tě oslovuje opravdu hluboce... Zítra bychom měli dojet do Twin Falls, tam jsou obrovské divoké vodopády. Pak ji za paravánem vystřídala Pam, a i ta po chvíli přišla k ohni v čistém, a ta kostkovaná košile jí moc slušela. Pam... prostá a nijak složitá žena, ale její starost o druhé a pracovitost ji dodávaly osobité kouzlo. Doteď jsem si jí vlastně nevšímal, ale nemohl jsem dlouhodobě přehlížet její dobrou povahu, která zde v campu začala pomalu prosakovat ven. Díky za buřty, Pam, a i za dřevo na oheň. To nové oblečení ti opravdu sluší. Michelle rozezvučela svůj krásný nástroj a přidala i okouzlující hlas... Bylo mi s těmito lidmi a na tomto místě skvěle. |
| |
| Prohra, taneček, show začíná, 16:30 Ice: Rvaly jsme se statečně, ale štěstěna, ta prodejná mrcha, při nás nestála. Nakonec jsme prohrály. Ale nutno přiznat, že se ctí. No co se dá dělat. Sázku dodržíme. Odložíme tága a na chvíli se s Rebekou s hlavami u sebe radíme. Stačí nám chvíle, zdá se, že jsme nalazeny na stejnou notu. Neubráním se škodolibému úsměvu. Chtějí to se vším všudy, mají to mít. Myslím, že na tuhle show tenhle pajzl jentak nezapomene. Rebeka vyrazí k jukeboxu a já si na baru vyžádám dvě lahve vodky a dvě krabičky sirek. Rebeka: Hrály jsme spolu Ice jak nejlépe jsme uměly a myslím, že jsme měly i pár výborných šťouchů, ale to bohužel k výhře nestačilo. Vousáči vyhráli a my musely splnit sázku a to taneček se vším všudy, tak ho mají mít. Dojdu k Ice a chvíli se spolu radíme jak náš taneček proběhne. Myslím, že na tohle pánové dlouho nezapomenou a ani ostatní hosté. Ice se škodolibě usměje a já ji hned s tímto úsměvem následují, bez něj to nejde. Náš plán je opravdu perfektní. Položím tágo na kulečníkový stůl a ladným krokem dojdu k jukeboxu a pustím písničku, která se mě zdála nejvíc vhodná. Když hudba začala hrát, začala jsem zadkem vrtět do rytmu tak aby zaujala zdejší pány a mrkla jsem na Ice. Ice: Hned jak začnou první tóny, zavlním do rytmu boky. Počkám, až se ke mně Beka dostane a předám jí jednu z lahví a krabiček se sirkami. Přitom se nepřestávám vlnit do rytmu a otřu se Rebečin bok. Oplatím jí mrknutí a každá se pomalu přesuneme k jednomu z konců baru. Naše pohyby jsou čím dál tím odvážnější a do hry zapojíme i víření našich dlouhých hřív. Odložím láhev i sirky na bar a elegantně se vyhoupnu nahoru. Rebeka udělá to samé. Dál se vlním a do rytmu si začnu pomalu sundávat tílko, takže netrvá dlouho a stojím tam jen v černé krajkové podprsence, která toho příliš neskrývá. Zvednu lahev vodky i sirky a pomalými vlnivými pohyby se vydám za Rebekou. Rebeka: Odrazím se lehce od jukeboxu a pomalým krokem s vlněním boků dojdu k Ice. Nahnu se k jejímu uchu, aby to pro pány vypadalo ještě více zajimavé a potiše ji poděkuji, ale pro pány to znamenalo něco jiného. Vezmu si od ní láhev vodky a sirky. Začnu se pomale vlnit do rytmu a když se Ice otře o můj bok, volnou rukou jí plácnu přes její zadek a přesunu se k jednomu z konců barů naproti Ice. Stále se vlním do rytmu hudby a prohodím se dlouhé zrzavé vlasy. Když jsem otočená obličejem k pánům, zkousnu si lehce spodní rty a vrchní si špičkou jazyk olíznu. Položím si na bar vodku se sirkami a vyhoupnu se nahoru na bar kde to rozjedeme s Ice ještě více. Vlním se stále do rytmu hudby a pomale po kousku si rozepinám koženou kombinézu do půlky těla k podbříšku a sundám si rukávy a vršek nechám volně vyset. Na sobě mám stejně jako Ice černou krajkovou podprsenku takže je vidět, že máme stejný vkus na podprsenky. Pomale se vlním do čupu, abych sebrala z baru vodku a sirky a taky abych pánům ukázala jak se umím kroutit hezky do čupu. Když mám to co potřebuji v ruce, pomalým a vlnivým krokem mířím naproti Ice. Ice: Vlnivým krokem se dostanu do středu baru ve stejnou chvíli jako Rebeca. Pohladím ji po vlasech a znovu se o ni otřu. Pak pomalu odšroubuji víčko z lahve. Ukazováčkem přejedu Rebece od rtů, přes bradu až k dekoltu. Pak si z lahve přihnu a políbím ji. Zdá se, že jí část vodky v tom polibku předám. Pak se o ní znovu otřu boky. Teď je čas na tu pravou show. Vyrazím zpátky na svůj konec baru, pomalým vlnivým krokem. Občas pohodím vlasy a během té cesty pomalu rozlévám vodku na plochu baru. Když dojdu na konec, znovu se napiju a lahve hodím nejblížšímu přihlížejícímu. Pak vytáhnu sirky a tázavě hledím na Rebecu. Rebeka: Když dorazím na střed baru k Ice, nechám si pohladit své vlasy a lehce ji chytnu za bok a přitisknu se lehce k ní a dělám stejný krok jako ona. Po předání obsahu vodky a polibku si opět zkousnu spodní ret a otevřu svojí láhev a trochu vodky ji naleji do otevřených úst. Když se znovu otře boky, následuje opakované plesknutí po zadku a pomalými a vlněnými kroky se vracím zpět na konec baru přičemž obsah vodky leju zasebou po baru, občas si čupnu a nějakýmu chlapíkovi obsah láhve naleji do pusy a pokračuji v chůzi až nakonec baru. Tam se napiju jako Ice a hodím láhev chlapovi nejblíž u mě. Potom jsou na řadě sirky. Mrknu na Ice a škrtnu zápalkou o okraj krabičky a hodím ji společně s Ice do rozlité vodky a alkohol obsažený ve vodce vzplane. Ice: Teď začne opravdu divoký tanec v rytmu hudby. Obratně se vyhýbáme těm nejvyšším plamenům. Občas si trochu pomůžeme přitažením k poličce nad barem. Tanec je opravdu vášnivý, několikrát se během něj dostane znovu k sobě. Semtam jemné pohlazení, polibek, stisk zubů. S posledním tónem hudby seskočíme z baru do ochotně připravených náručí pánů pod námi. Alkohol pomalu vyhořel a plameny hasnou. Myslím, že jsme sázku splnily do posledního puntíku. Rebeka: Když dozní poslední tóny hudby, seskočíme spolu s Ice z baru do připravených náručí. Když nás pustí, oblečeme si na sebe opět vršek oblečení a zip kombinézy nechám tak abych měla pěkný výstřih. Pak dojdu k Ice a usměji se na ni. „Skvělá práce, !“ štouchnu lehce do ní a usměji se. Tahle show se opravdu povedla a myslím, že vousáči jsou spokojeni se splněním naší sázky. Ještě aby nebyli. |
| |
| Důl u Lovelocku – 20:40 Usměji se na Cowboye. „Díky.“ Jeho slova mi zalichotila. „Buřty přece k táboření zákonitě patří.“ Mrknu a i když jsem neměla hlad tak ten co si opékal Cowboy, tak dobře voněl, že jsem dostala chuť a jala jsem si jeden také opékat. Michelle začala hrát na kytaru a k tomu zpívat, chvíli se na ní dívám, ale pak se zadívám do plamenů ohně. Při hudbě jsem si dodělala buřt, přidala si k němu hořčici a celá spokojená ho slupla. Tohle se mi vážně líbilo. Ostatní byli fajn, tohle místo taky bylo skvělé... bavila jsem se. Vstala jsem a odstoupila trochu stranou, vytáhla jsem foťák. „Hej lidi!“ houkla jsem na ně, aby se podívali mým směrem a v tu chvíli jsem je vyfotila. S úsměvem od ucha k uchu se k nim vrátím. „Kdyby jste pak chtěli fotky stačí když mi dáte svoje adresy a já vám je pošlu.“ Oznámím a znovu si sednu. Otočím se na Cowboye. „Ty jsi tuhle cestu nastudoval dopředu nebo jsi touhle cestou už někdy projížděl?“ zeptám se zvědavě protože to vypadalo tak, že okolí docela zná. |
| |
| Truckee, 16:00, show Když jsem vešel do podniku a mířil jsem do baru kolem kulečníku, promluvila na mě jedna z těch holek, ta černovláska, ale vůbec jsem si ji nevšímal. Když jsem si objednal pivo, popíjel jsem a sledoval jejich kulečníkovou hru. Celou dobu jsem fandil těm vousáčům, protože takovej taneček dvou krásných holek to tady v klubu jsou by byl hrozně fajn. Doufám, že ti staříci vyhrají! Po dlouhé době hra skončila a dopadlo to tak jak jsem si přál. Holky budou tancovat!.. Chvilí jsem na ně koukal co se bude dít, holky se radily a pak jedna z nich, ta zrzka šla k jukeboxu a pustila jednu z písniček co mám rád a dá se to u ní fakt dobře rozbalit. A divadlo začalo... Sledoval jsem tu celou show u baru a dá se říct, že jsem skoro i slintal, ale nedal jsem na sobě nic znát. Ta černovláska se mě fakt líbí.. a potom to laškování s tou zrzkou. Paráda!.. Holky to uměly opravdu velmi dobře rozjet. A pak to poslední překvapení, ohnivý bar. Seskočil jsem ze židle a stoupl si trochu dál. Popálený obličej jsem fakt mít nechtěl. A pak holky skončily. Páni, musím říct, že se jim to fakt povedlo a pak začaly skákat z baru do otevřených náručí, které byli nablízku, chytl jsem tu černovlásku. Bacha, krásko. mrkl jsem na ní a ušklíbl se. Jinak k těm motorkám, koukám, že jsi to poznala. Docela mě to překvapilo. Po těch slovech jsem ji pustil na zem aby mohla jí pryč nebo kamkoliv chtěla. |
| |
| Truckee, 16:00 Tak myslím, že se show opravdu povedla, alespoň dav vypadal nadšeně. K mému velkému překvapení a potěšení mě chytí ten fešák, co jsem mu předtím nestála za odpověď. "Díky statečný rytíři." Drží mě pevně, ale stejně se ho "pro jistotu" chytím kolem krku. "Těžko bych nepoznala zvuk stroje, který mám denně pod sebou." podotknu a zadívám se mu do očí. Takhle zblízka je to ještě lepší než na dálku. Pak mě postaví na zem a já se ho celkem neochotně pustím. "Můžu tě pozvat na panáka?" kývnu směrem k baru. "Nebo se můžeš připojit k naší povedené partičce. Mimochodem, jsem Ice." natáhnu k němu pravici. |
| |
| Důl u Lovelocku, čas 20:45 Pam udělala pár fotek, na její nabídku případného poslání nějakých obrázků jsem odtušil. Já mám fotky uchováné v sobě. Pokud je ta která událost, či místo opravdu silné... tak mi toho kus v srdci zůstane. A pokud to silné není, tak ať to klidně zmizí, a udělá místu něčemu jinému. Pam pak nadhodila mou jistou znalost krajiny... Tak na některých místech jsem byl, třeba tady. Ale o některých místech jsem třebas i jen zaslechl, že je tam pěkně. Při zmínce o studování trasy jsem se musel usmát. Ale že bych cestu nějak studoval, či něco podobného? Tak to určitě ne. Cesta se stejně může kdykoliv změnit, tak proč si kazit její nespoutanost. Pak jsem udělal sobě a Michelle provizorní lůžko z nějakých desek, pod než jsem dal pár trámů, abychom neleželi na zemi. Doporučuju si udělat něco podobného, v noci tu lezou po zemi škorpioni, a hadi. Poslouchal jsem Michelle jak hrála, oheň hřál, vzal jsem si další pivo a vychutnával tu lehkost bytí v takovémto požehnaném kraji... Až zítra pojedeme do Twin Falls, tak to můžeme vzít přes indiánskou rezervaci v údolí říčky Owyhee... prý je tam krásně, ale jen pokud budete chtít. |
| |
| Důl u Lovelocku, čas 20:35 Cesta nám uběhne vážně rychle a než se nadějeme tak už zastavujeme u dolu který našel Kovboj. A musí se nechat že to bylo skvěle vybrané místo. Naprostá pustina bez živáčka a kouzelná krajina kolem, co víc si přát? Když dojedeme tak si ještě do chlaďáku hodím zbytek vodky co jsem měl, na večer by se ještě mohla trochu vychladit. Zatím se všichni postupně umyjí u pumpy až mi Kovboj nabídne že mi bude během očisty pumpovat. „ To je dobrý, bude mi to stačit podobně jako to udělala Domino.“ Řeknu a ukážu na kovboje zdvihnutý palec. Pak dojdu k pumpě, stoupnu si zády, svléknu se do naha a jenom na sebe pořádně chrstnu vědro s vodou. Potom na sebe hodím kalhoty a vestu a jdu si sednout k ostatním k ohni. Z brašen na mašině jsem vytáhl svojí alumatku a spacák. Rozhodím to u ohně po zemi, zapálím si cigárko a pak ukážu na Sue jestli se nechce přidat aby si mohla sednout na alumatku, protože co jsem viděl tak si zatím nic nepřipravila. |
| |
| Důl poblíž Lovelocku, čas 20:47 Seděla jsem poblíž ohně, a sledovala jaké to poležení Kovboj vyrábí pro sebe i pro Michelle... nebyla bych proti, kdyby se i o mně někdo tak samozřejmě staral. Tedy ne, že bych se nedokázala zaopatřit sama. Pak Kovboj doporučil takové vyšší lůžko všem kvůli všelijaké místní havěti. Udělala jsem si tedy podobné vyšší ležení. Opie mi nabídl u sebe na spacáku místo. S úsměvem jsem ho odmítla slovy. Díky Opie za nabídku, ale raději si udělám taky vyšší lůžko. Hady ani štíry zrovna nemusím. Bylo to hotovo za chvíli, a pak na lůžku přistál můj spacák, a nakonec i já ve volných bavlněných kalhotech a vytahaným tričku z něhož mne vykukovalo nahé rameno. Celkový dojem z tohoto oblečení byl velmi, velmi uvolněný. Ráda bych jela přes to indiánské území, vlastně jsem nikdy pořádnýho indiána neviděla. A vůbec by mi nějaký nevadil, kdyby se chtěl se mnou projet, pomyslela jsem si. Co Pam, líbil by se ti snědý, pěkně rostlý indián? Já bych jím asi nepohrdla. Prohodila jsem se smíchem. Zdálo se že pouštní koupel mne uvolnila zevnitř i zvenčí. Dost možná, že mne poprvé za celou cestu viděli ostatní ve vyloženě dobré náladě. Ta cesta se mi líbí, dělá mi vyloženě dobře. Řekla jsem při otvírání dalšího piva, a mrkla jsem rošťácky na Opieho. Pivo bylo skvělý. A já dostala chuť na něco vydatnějšího. Vytáhla jsem svou skotskou, a dala si přímo z flašky. Chce někdo taky whisku? Zeptala jsem se ostatních. |
| |
| Důl Lovelocku – 20:50 Usměji se na Cowboye. „Ty si to možná budeš pamatovat. Ale může se hodit mít fotky pro ty, kteří u toho nebyli s tebou.“ Řeknu mu. Pak mi prozradí, že některé místa zná a o jiných slyšel. Pokud šlo o prostudování trasy, tak to ani náhodou. Nechává se prostě vést. To se mi líbilo. Mělo to v sobě jistou romantiku. Musela jsem se znovu usmát a pokývala hlavou na znamení, že tomu rozumím. Cowboy si pak začal dělat lůžko. Zvědavě jsem ho pozorovala než nám prozradil, že to je ochrana proti jisté, pro nás nebezpečné havěti. Hned jsem vyskočila na nohy a začala si připravovat to samé co on. Neměla jsem chuť najít pak za výstřihem škorpiona. Zpozorním, když zmíní Indiánskou rezervaci. „Jasně! Já chci. Ještě jsem v takové rezervaci nebyla.“ Řeknu nadšeně. Samozřejmě, že vím, že dnešní indiáni jsou civilizovaní, ale prostě představa Indiánů ze starých filmů se mě držela. Když je hotovo posadím se a otevřu si další pivo. Mrknu na Domino. „Indián? Hm... kdyby byl takový jaký ho popisuješ rozhodně bych takového řízka neodmítla.“ Nabídla nám whisky. Já zavrtím hlavou a pozvednu láhev s pivem. „Zůstanu u tohohle. Po silnějším pití mám vždycky bolehlav i když se napiju jenom trochu.“ Zdvořile odmítnu a vytáhnu si ponožky co nejvýš a zkusím si zastrkat záhyby kalhot do bot. Viděla jsem nějaké ty dokumenty. |
| |
| Důl u Lovelock, čas 21:20 Když Domino nabízela whisky, tak jsem přijal a taky se napil rovnou z flašky. Díky Domino. Jo, když už člověk jednou vyjede na Cestu, tak se změní... až už to trvá nějaký čas, či je to že dne na den. To je známá věc. Můj návrh to vzít do Twin Falls přes indiánskou rezervaci byl přijat poměrně vstřícně, a tak jsem to zpečetil. Okey! Tak to vezměme zítra přes Owyhee. Natáhl jsem se na spacák a koukal do nebe, Michelle krásně hrála na kytaru... a mě to začalo pomalu uspávat, přeci jen byl to dlouhý den a moc naspáno jsem neměl. No, nevím jak vy... ale mě padají víka, takže jdu na kutě. Prohlásil jsem, a po odstrojení jsem zalezl do spacáku, nůž jsem si dal na dosah... a za doprovodu kytary jsem se odebral do říše snů... |
| |
| Truckee, čas 14:15 Style a Tony seděli celou dobu stranou a o něčem se spolu domlouvali. Následně přišel Style za Ice. Volal nám kámoš z Los Angeles, že má pro nás dva nějaký kšeft, a tak jsme si řekli že to vezmeme. Takže s vámi už nepojedeme. Tady máš naše karty, třeba se k vám časem někdo přidá, a ten je využije. S tím se oba rozloučili, nasedli na svý stroje a zmizeli. Za okamžik se objevil v lokále Chris, takže o jednu kartu na benzín bylo rázem postaráno... |
| |
| Truckee, čas 16:36 Dojedl jsem fazole, zalil je pivem... a už jsem byl na odchodu, když se ta prostořeká bruneta začala vlnit s rusovláskou za zvuků juboxu. Tak sem se ještě vrátil. Tak snažili se být rajcovní, ale spíš to připomínalo nějakou plácanou. Chlapi v base by z toho byli nadšený, ale tam to je o něčem jiným. Tam je prostě jen těch děvek nedostatek. Připomínaly mi psa kterej nekouše. Spousta náznaků, a skutek utek. Tak jsem si řek' že tomu dodám grády, a jak mne tak míjeli v doprovodu toho slizkýho hezouna. Tak jsem jim zezadu chytil ty jejich černý podprdy, jednu každou rukou, a se slovy... když show, tak show ... jsem je na jeden škub sundal. A dvoje prsa v tu ránu navštívila sál. To je vono! Tak to chcem! Řvali chlapi. Byl jsem po tom samozřejmě ve střehu, kdyby někdo z té povedené trojky něco zkusil... |
| |
| Důl u Lovelocku – 21:30 „Dobrou noc.“ Řeknu Cowboyovi, který se rozhodl, že už půjde spát. Podívala jsem se na hodinky. A přemýšlela za jak dlouho bych to měla zabalit taky. Napiji se piva a pak se podívám směrem, kterým jsme přijeli. Kde jsou ostatní? No tak jsou dospělí, umí se o sebe postarat, ale stejně mi to dělalo starosti, že se ještě ani jeden neobjevil. Stisknu rty a podívám se na ostatní. „Myslíte, že ostatní jsou v pohodě?“ zeptám se a znovu se napiji z láhve. Pivo z láhve chutnalo nejlépe. Samozřejmě, že myslím skleněnou láhev! A pak jedině čepované. Překvapeně zamrkám nad tím, jak rychle mi utekly myšlenky. |
| |
| Truckee Štěstí nám s Taťkou přálo, a tak jsme mohli slavit vítězství a stočit všechnu pozornost k Ice a Rebece, které měli v nejbližší době začít tančit. Horlivě jsem očekával, co vymyslí a jakmile začali byl jsem nadmíru spokojen a pocit vítězství hřál najednou ještě o trochu víc. Chlapi v baru řvali čím dál víc a všeobecná nálada prudce stoupala, až nakonec byla stejně horká jako oheň, kterým byla show zakončena. "Byly jste skvělé dámy. Já teď vyrážím napřed, tak mě pak dojeďte." křikl jsem k oběma poraženým a rázně vyšel z baru. Pár vteřin potom se z baru ozval ohlušující řev, takže jsem usoudil, že show pravděpodobně pokračuje. Vracet jsem se však už nehodlal, a tak jsem nasedl na svou motorku a vyjel po silnici směr Fernley. Ve Fernley jsem ze vzkazu, co ostatní nechali, že se nachází v nějakém opuštěném dole nedaleko odsud. Zašel jsem si tedy ještě koupit pár piv a rozjel se za nimi. Jel jsem klidně a prohlížel si okolí, takže jsem k dolu dorazil až po desáté. Jenom jsem ostatní pozdravil a šel na kutě, jelikož cesta bude ještě dlouhá. |
| |
| Důl u Lovelock, čas 21:30 Moje hudba se vcelku líbila a jsem za to ráda. Kovboj mě a sobě udělá vyvýšenou postel a tak mu poděkuji a s úsměvem jsem mu věnovala jednu z písniček od Johnyho Casha. Večer svyžně ubíhal a já se bavila. Dala jsem si dvě piva a dva panáky tequily, které mě vážně zahřáli. Asi bych měla jít už spát... Ze všeho toho vzrušení dneska jsem velmi ospalá a nejsem první, kdo už šel. Alkohol trochu cítím takže ještě se napiji vody at se mi udělá líp. Uklidím kytaru do jejího obalu a vydám se k místu, kde už leží kovboj. Kouknu na něj a vidím že už spí, asi moje hudba ho rychle uspala. "Díky za všechno..." Zašeptám, stejně to nikdo neslyší a ten komu to říkám už spí. Ale kdybych asi nespal tak bych nepoděkovala a hlavně ho ještě lehce políbím na tvář. Poté se zabalím do spacáku a pokusím se usnout... |
| |
| Truckee Show sklidila úspěch a já debatovala s tím fešákem, co má stejný stroj a s Bekou, když se zase odněkud vylíhl ten rádoby strašně drsnej černoch a sundal nám v nestřeženém okamžiku podprsenky. Nijak zvlášť mě to nerozhodilo. Nemám se za co stydět. Se znuděným povzdechem se k tomu otrapovi otočím. "Tvoje chování řeznického psa je opravdu tristní. Pokud něco chceš, většinou stačí slušně požádat. Že seš to ty, klidně bych ti prsa ukázala a nemusel bys mi rvát prádlo sám. Bylo navíc docela drahé, víš." otočím se zpět k těm dvěma a podprsenku si znovu nasadím, obleču si tílko a bundu. "No, tady jsme myslím předvedli všechno, co se dalo. Nevím jak vy, ale jak frčim za tou bandou, co je napřed. Musíme totiž někde přenocovat." Podívám se na Rebeku a Chrise, jestli jdou taky, zaplatím útratu na baru a vyrazím ven ke svému stroji. Směr je jasný. Když s v následujícím lokále přečtu vzkaz, koupím pár buřtů, nějaké dobré pitivo a vyrazím za ostatními k opuštěnému dolu - oáze klidu a romantiky. |
| |
| Lovelock, 10.6., čas 22:18 Tak nakonec dorazil Grizzly, a těsně po ní i Ice. Ostatní jsou zřejmě fuč, ale to je mi zcela jedno... alespoň se pořád nebude na někoho čekat. Zakutala jsem se do spacáku, a sledovala hvězdy nad sebou... tady v poušti jich byla vidět spousta. Ne že bych je ve městě nějak sledovala, ale tady to vypadalo jakoby obloha explodovala, to se prostě nedalo přehlídnout. Vzpomněla jsem si na slova Kovboje, že cesta člověka změní. Asi na tom něco bude, ve mě se každopádně něco děje. Pam už oddechovala. Michelle dohrála, naklonila se nad svého Jezdce a cosi mu šeptala. Ale vypadalo to, že už spal. S explozí hvězd nad sebou jsem usnula i já. |
| |
| Důl u Lovelocku, 11.6., čas 6.30 S Ice přijela i Rebeka, a tak nakonec všichni ulehli. Někdo na provizorní lůžko, někdo jen tak. Noc proběhla bez problémů, po čase dohasl oheň... Bylo těsně nad ránem, když teplo vycházející ze spacáku přilákalo běžného obyvatele pouštní krajiny... a tak se stalo, že v oblasti nohou Opieho se na jeho spacáku stočil chřestýš a odpočíval. Opie v tom čase spal... ale za čas se určitě někdo probudí... možná i sám Opie, možná někdo jiný... |
| |
| Důl u Lovelocku – 11.6 – 6:43 Nakonec když se začali postupně všichni objevovat, už jsem se mohla jít klidně položit na lůžko a se zívnutím usnout. V noci jsem měla divný sen s tím, že jsem skákala přes ohrady a měla jsem pocit, jako kdybych měla na nohách křidélka... jako ten Řecký bůh... posel... nemohla jsem si vybavit jméno. I ve spánku jsem cítila jak ve spacáku cukám nohama, jak jsem i ve skutečnosti se snažila ohrady přeskakovat. A pořád dokola. Až jsem se nakonec probudila. Začala jsem zívat a mnout si oči. Podívám se na hodinky a nespokojeně zamlaskám a znovu se položím, protože se mi ještě nechtělo vstávat. Jenže včera jsem vypila dost piva a tak místo spaní jsem se začala kroutit a neochotně se zvedla s tím, že tohle za mě prostě nikdo neudělá. Odešla jsem stranou a vykonala co jsem potřebovala. Pak jsem se vrátila a rozhlédla se po ostatních. Všichni ještě spali. Možná když se zasunu zase do spacáku, nikoho neprobudím a... Zarazím se, když uvidím něco na spacáku Opie. Přijdu blíž a pak vykulím oči, hned zase ustoupím. „Sakra...“ zamumlám a začnu se pomalu sunout směrem ke Cowboyovi. Pomalu si vedle něj dřepnu a zatřesu s ním. „Joe? Joe?“ šeptala jsem. Budila jsem právě jeho protože... jsem měla pocit, že on bude vědět co dělat. „Joe... probuď se.“ Šeptala jsem a podívala se na něj. „Cowboy. Opie má na spacáku Chřestýše.“ |
| |
| Lovelock, 11.6., čas 6:47 Vzbudila mne Pam, prý Opie má na spacáku chřestýše. Hlavně, že jsem každýmu říkal, ať si udělá vyšší lůžko! Pomyslel jsem si. Něco zkusím, Pam. Zašeptal jsem. Vylezl jsem opatrně ze spacáku, a nazul si kopyta. Věděl jsem, že Opie má bouchačku. A nejspíš si jí dal někam k ruce, když šel spát. Po chvíli jsem jí našel. Opieho jsem nebudil, nějaký špatný pohyb mu mohl být osudný. S pistolí jsem odešel kousek od tábora, a natáhnul ji... tak aby to nikoho nevzbudilo. Pak jsem si našel místo, odkud by střela neohrozila nikoho, kromě chřestýše. Podepřel jsem si ruku, a pečlivě zamířil. Jsem slušný střelec, a navíc jsem měl čas. Had nebyl příliš nervózní. Počkal jsem si na jeho hlavu, až se objeví dostatečně nad jeho tělem. Prásk!!! Zazněl ohlušující budíček. Pokud jsem netrefil přesně, střílím znova... ale vzhledem k okolnostem bych trefit měl... |
| |
| Lovelock, 11.6., čas 6:47 Poté co dorazím, koukám, že většina už zalehla. Podaří se mi objevit něco jako imrpovizovanou koupelnu, tak ani chvíli neváhám. Celkem bez rozpaků se svleču a zapadnu do "sprchy". Pak se vrátím k ohni a soblékáním nijak nespěchám. Přiložím pár klacíků a opeču si jednoho buřta, kterého s požitkem skonzumuji. Přecejen se dneska spíš pilo než jedlo. Chovám se tiše, abych nikoho zbytečně nebudila. Když se najím, spokojeně zapluju do spacáku, v kterém se zašoupnu až skoro na dno, zatáhnu zip a za chvíli už spokojeně spím. Spánek ve spacáku mi vždycky vyhovoval, protože se v něm nedá odkopat jako s peřinou. Přijde mi, že spím sotva chvíli, když mě probudí ohlušující rána. Výstřel. Prudce se posadím, tedy spíš se posadí neforemná housenka. Teprve potom vykouknu ze spacáku. Spatřím Kovboje, jak se snaží zastřelit Opieho. "Ježiš, nemůžete si osobní spory řešit nějak méně hlasitě, tady se spí." protřu si oči a konečně si všimnu chřestýše. "Jéé, chřestýš. Když mu nic neuděláš, odejde sám. Přišel se trochu ohřát." zívnu, div si nevyhodím pusu z pantů, lehnu si zpátky a snažím se znovu usnout. Pochybuji ale, že se mi to podaří. V uších mi zvoní jak v kostele. |
| |
| Lovelock – 11.6. – 6:50 Cowboy vstal a jal se něco dělat s hadem. Byla jsem ráda, že jsem probudila toho pravého. Když jsem viděla, jak sebral zbraň, vykulím oči a dekuji se na stranu. Zacpala jsem si uši, protože vím jak to bude hlučné a já nemám po ránu takový rámus. Stejně sebou trhnu, když vystřelí. Chudák Opie! Nedivila bych se kdyby z toho vyletěl z kůže. Podívám se na Ice. „Jo, ale kdo ví jak dlouho by trvalo než by se mu chtělo odejít. Opie by asi tak dlouho čekat nechtěl a ještě by ho kousl. A nikdo tu protijed asi nemá.“ Řeknu ji. Protáhnu se a zastrkám si košili do kalhot. Začnu znovu rozdělávat oheň, abychom se najedli, buřtů zůstalo ještě dost, abychom se najedli. |
| |
| Lovelock – 11.6. – 6:50 Netrvá dlouho a do Lovelocku se začnou přijíždět i ostatní z party. Potom už se všichni začnou ukládat ke spánku aby byli dostatečně odpočatí na cestu která nás čeká druhý den. Máme před sebou další pořádnou štreku. Já jsem usnul až déle po ostatních, nikdy jsem spánku moc nedal. Nicméně s hvězdami nad hlavou se vždycky spí nejlépe a proto i já jsem vythunul. Sny se mi většinou nezdají takže trávím další klidnou noc než ucítím jak okolo mě někdo šmátrá. Než stihnu sáhnout po svojí zbrani tak už jí někdo vezme takže mi nezbývá než čekat co se bude dít dál. Chvíli je klid tak nenápadně pootevřu oko a uvidím kovboje jak míří někam kousek nad moje nohy. Sice nevím co má v plánu ale stejně mi nezbývá než zůstat ležet. Potom padne ráda a já cítím jak mi něco spadne z nohou. Když vidím jak kovboj pokládá zbraň tak si dovolím narovnat se a podívat se co se vlastně stalo.A uvidím chřestýše s ustřelenou hlavu. Vezmu si od kovboje zbraň. „Dobrá trefa a díky, ale prosím tě, už nikdy, nikdy mi neber zbraň!“ |
| |
| Lovelock, 11.6. čas 8.00 Povedlo se, hadu ulítla hlava. Pak jsem Opiemu vrátil pistoli, sice poděkoval... ale měl námitky ohledně zbraně... Chápu, že jsou určitý věci, který se bez dovolení nepůjčujou. Ale jsou situace, kdy je to ve vlastníkově zájmu, a tohle byla právě taková. Ale fajn, příště to budu jen sledovat. Odtušil jsem nedbale. Pak jsem si sbalil, udělal si snídani... sendviče. Dáte si taky Michelle, Pam, Domino? Pak jsem ostatní obeznámil s plánem jet přes indiánskou rezervaci Owyhee. Když byli všichni sbalení, nasedl jsem na mašinu a vyrazil požadovaným směrem. Počítám se zastávkou na oběd někde v půlce cesty. Při jízdě jsem si užíval poušť a její krásu, protože dnes večer už budeme spát u vodopádů řeky Owyhee... |
| |
| Lovelock-Winnemucca, 11.6. čas 9:16 Spalo se mi skvěle. Ráno v mé blízkosti zazněl výstřel. Okamžitě jsem se posadila, a zjistila že Kovboj sestřelil z Opieho chřestýše. Prozkoumala jsem okolí svého lůžka. Skvěle, žádná havěť. Kovboj mi nabídl snídani a kafe. Díky, dám si. Jedla jsem ještě ve spacáku a s plnou pusou chválila. Moc dobrý Kovboji... moc dobrý. Zjistila jsem, že naše grupa se zeštíhlila... Taťka a další to zřejmě zabalili. Teď je nás víc holek než chlapů, poměrně zvláštní skupina motorkářů. Zbalili jsme se, a vyrazili směr indiánská rezervace. Okolo nás jen poušť a kameny. Kousek od Winnemuccy jsme zastavili u pumpy. Napojila jsem svou gazelu... svého Springera i sebe. Navíc jsem si koupila Road mapu a dvě flašky nějaký vody. Pozorovala jsem ostatní, jak taky tankují, pila ledovou pepsi... lehce propocené obtažené hnědé triko tajilo jen velmi málo z mé štíhlé postavy. Stála jsem opřená o jakýsi sloup, chladila jsem si rozpálenou pokožku orosenou lahví, a zpoza úzkých slunečních brýlí sledovala ruch okolo pumpy. |
| |
| Lovelock- Winnemucca, 11.6. čas 9:00 Ranní rozruch ohledně chřestýše skoro celý prospím. Probudí mě jen rána ze zbraně. Lekla jsem se a chvíli jsem nechápala, co se děje. Nakonec jsem se rozkoukala a vidím mrtvého chřestýše a Kovboje se zbraní. Musím uznat, že ránu má dobrou. Dojdu si omýt obličej k pumpě a upravím se po spánku. Poté si zabalím spacák a připravím vše na cestu. Mezitím Kovboj nabídl sendviče, které sám udělal. Neodmítnu a hnedka ochutnám. "Dík... Hmmm... Je to moc dobrý." Usměju se na Joeho a nasoukám do sebe zbytek jídla, zapiji tu vodou, kterou jsem si včera koupila. Když je vše připravený dám si na záda kytaru a sednu si zase za Kovboje a vydáme se dál na cestu. Během dne jsme se zastavili na benzínce někde u Winnemucca. Stejně jako Sue jsem si koupila colu. Potřebuji něco s bublinkama... Otevřu si láhev a pořádně se napiji. Stoupnu si někam do stínu, aby se mi neudělalo z toho sluníčka špatně a čekám až všichni natankují a my budeme moct jet dál. |
| |
| Lovelock 11.6. – 8:20 Opie nebyl nadšený z toho, že Cowboy použil jeho zbraň. Protočila jsem nad tím oči. Jo... příště se ho může zkusit zbavit sám. Povedlo se mi znovu rozdělat oheň a dala jsem si péct buřtíka, Cowboy se vytasil se sendviči, které udělal. Ráda jsem si vzala a zakusovala ho k buřtu. Když se na mě během jídla Cowboy podíval, ukázala jsem mu zvednutý, mastný palec, jako, že super. Pak jsme začali balit. Zalila jsem ohniště vodou a ještě ho trochu zaházela hlínou. Pak jsme se s Lovelockem rozloučili a vyrazili dál. Winnemucca – 9:13 Zastavili jsme u pumpy a já spolu s ostatními nechala svou Gold natankovat. Když jsem z ní ráno sundala plachtu nikde nebylo ani smítko prachu nebo písku. Plachta plnila svůj účel. Pak jsem zašla do obchodu a prohlédla si co tady mají. Koupila jsem si lehce perlivou vodu, balíček polomáčených, máslových sušenek a kupodivu jsem tu narazila na jednu raritu z mého dětství. Neváhala jsem a koupila jsem praskající sypání. Vlastně to bylo něco jako nasekané bonbony. Schovala jsem si nákup jen praskající bonbóny jsem si nechala. Rozhlédnu se Všimnu si Domino a Michelle která každá byla někde jinde. Rozhodla jsem se, že si trochu promluvím s Michelle. Vydám se za ní a přidám se k ní do stínu. Otevřu balíček a nasypu si sypání do pusy, cítila jsem jak to lehce štípe na jazyku a na patro se mi dostala příjemná kyselá chuť. Otevřela jsem ústa a slyšela jsem jak mi to v puse praská. Kouknu na Michelle. „Dáš si?“ zeptám se a nabídnu ji. |
| |
 | Winnemucca, 11.6. čas kolem 9:20 Na místo setkání jsem přijel o něco dřív než bylo v plánu. Popravdě si nejsem jistý jestli to je přesně tady. Je možný, že už projeli někam dál. Ihned po zastavení si sundám helmu, rukavice a koženou bundu, jsme v pouští a upekl bych se tady. Přehodim jí přes motorku a na ní položím helmu. Na pumpě si koupím nějakou sladkou vychlazenou limonádu a posadím se na obrubník k motorce. Potřeboval bych pořádnou masáž zad a nějak se rozpohybovat. Vždycky nad tím přemýšlím, ale nedělám pro to nic. Popíjím limonádu a koukám do prázdna. Občas se podívám na hodinky jestli už je ten správný čas. Jsi si jistej, že tady? Podrbu se na hlavě, protože začínám pochybovat čim dál tim víc. Limonáda mi už došla, prázdnou lahev odnesu do skla a podívám se na silnici. V dálce jsou opravdu vidět nějaké motorky. Zvednu ruce a přiložím je k čelu, abych si zastínil oči a lépe viděl. Michelle mezi nima nevidím. Ufff samý choopery... Podívám se na svojí krásku a pak zase na přijíždějící partu. Jsou mezi nima povětšinou dědkové a... ženské osazení mě mile překvapí. Konečně si všimnu i Michelle, spadně mi kámen ze srdce. "Už jsem myslel, že nedorazíte, ahoj." Usměju se na ní a s klapkavým zvukem bot se vydám jejím směrem. Tak trochu očekávám, že nás představí... |
| |
| Winnemucca, 11.6. čas kolem 9:20 Začíná být trochu vedro a tak si rozepnu košily. Vím, že tu mám sraz ze starým kamarádem, ale zatím jsem si ho nevšimla a proto dále stojím ve stínu. Během tý doby ke mě došla Pam, usměju se na ní a chvíli koukám na nabízené bombóny. Uslyším, jak jí praskají v puse. Pokrčím s úsměvem na tváři ramena a šáhnu do pytlíčku. "Dík..." A strčím si bombóny do pusy. Příjemně to prská, dlouho jsem tohle neměla. Náhle uslyším známý hlas, otočím se odkud přišel. A je tu on. Zamávám mu a ukážu mu ať přijde do stíhnu. Jak dojde obejmu ho a lehce ho políbím na tvář na přivítanou. "Ahojky Curtis, tak si nás našel... Jo tohle je Pam. Ostatní ti představím až budeme více pohromadě. Jo ještě abych nezapoměla... Pam tohle je můj kamarád Curtis, chce se připojit k nám..." Navzájem ty dva představím. Aspoň někoho Curtis už zná. |
| |
| Winnemucca – 11.6. – 9:30 Usměji se, když si také vzala. Někdy nebylo na škodu vracet se do dětských let. Chtěla jsem se s Michelle pustit do řeči, zrovna jsem otevřela ústa, když na ní zavolal někdo jiný a mě zaskočilo z toho, jak jsem rychle sklapla. Rozkašlu se a odvrátím se, abych ty dva nijak neohrožovala. Když dokašlu jsem celá rudá v obličeji a namáhavě jsem polykala. „Pardon. Zaskočilo mi.“ Řekla jsem na vysvětlenou a odkašlala si. Potřesu si s Curtisem rukama. „Ahoj. Ráda tě poznávám.“ Řekla jsem a pousmála se na něj. „Takže chceš jet taky? Tak to tě vítám mezi námi.“ Přivítám ho. Jsem si jistá, že nikdo nebude nic proti němu namítat. |
| |
| Winnemucca, čas 9:32 S Michelle za zády jsem vyrazil na severo východ. Kousek od Winnemuccy jsme zastavili načerpat šťávu u pumpy Shell, i Michelle tu chtěla zastavit, prý se k nám možná někdo přidá. Načerpal jsem plnou nádrž, koupil si nějakou minerálku, osvěžil se, a zbytek uložil do chladícího boxu. Pak se objevil jakýsi chlapík ve žlutém. Zdravím, jsem Joe... ale většinou mi říkají Cowboy. Představil jsem se s minimálním zájmem, nevěděl jsem totiž jak daleká je mezi ním a Michelle známost. Pam a Michelle se pustili do bonbónů, Domino stála opřená a oděná jen v sexy tričku... a chladila se kolou. Opie byl mlčenlivý jako vždy, celou cestu jel vedle mne. Grizzly, Rebeka a Ice zrovna tankovali. Otočil jsem se k Domino, a nabídl jí že v chladicím boxu mám na její kolu ještě místo. Pak jsem se otočil ke všem. Cesta teď povede po téhle silnici až do Elko, tam to vezmeme doleva po malé silničce která vede do indiánské rezervace Owyhee... tam bych to viděl na delší zastávku a oběd, já osobně si dám nějakou indiánskou specialitu. Dodal jsem s úsměvem. No, a pak k večeru se přesunem k vodopádům ve Twin Falls, tam znám jeden skvělý camp. Říkám to pro případ, že se rozdělíme jako včera... takže spíme v campu u Twin Falls. Pak jsem si odskočil, a poté co si všichni vybavili co chtěli jsem s Opiem opět po boku a Michelle za zády vyrazil směr Elko... |
| |
| Winnemucca-Elko-Owyhee, 11.6., čas 9:42-14:55 Cesta nevadskou pouští probíhala bez problémů, kolem jen písek, kamení a hic. Vpředu jel Kovboj s Michelle a Opie, za ním Rebeka a Ice, pak Grizzly s Pam, a nakonec Domino a Curtis... ten ovšem cestou několikrát kolonu předjel, aby trochu protáhl svou Yamahu R1. Asi po 50 milích se začala krajina poněkud zvedat, až se před jezdci objevilo pohoří Battle Mountain. Tím skupina projela, a zastavila se na lehčí svačinu v bistru v Elko. Zde odbočili vlevo, a po místní silničce dorazili odpoledne do indiánské rezervace v kaňonu překrásné řeky Owyhee. V rezervaci je plno krámků s indiánskými výrobky, šperky a noži... také množství originálních taveren. Mnozí z indiánů bydlí v karavanech, někteří v domech pueblovitého charakteru... a najdou si i tací kteří stále žijí v tee-pee... |
| |
 | Duck Valley, 11.6., čas 8:30-14:30 Pro většinu lidí je indiánská rezervace Duck Valley jen jednou z mnoha dalších, co v Americe můžete najít. Pro mě.... je to ale domov. Narodil jsem se tady, krátce po tom, co se rodina přistěhovala a zabydlela se. Kimama - má starší sestra, si také velmi rychle zvykla a myslím, že můžu za všechny říct, že se nám tady nežije špatně. Občas jsem zavzpomínal na dědečka, který nám často vyprávěl o dobách dávno minulých, o předcích, zvycích, volně se prohánějících bizonech, ale i těžkých chvílích za chladných zim, kdy byl sníh tak hluboký, že se v něm nedalo chodit a koně se v něm bořili po krk. I díky dědečkovi jsem znal většinu písní a modliteb v našem jazyce, který se pomalu, ale jistě vytrácel. Ne tak však to, v co naši lidé věřili - aneb všechno zlé je vždy pro něco dobré - díky zájmu turistů a dalšímu se dařilo udržet to hlavní, díky čemu jsme byli tím, čím jsme snad i v současnosti. "Jé, tati, podívej! To je taky indián?" krátce jsem se ohlédl na asi tak čtyřletou holčičku, co ukazovala prstem přibližně mým směrem. Muž vedle ní si mě prohlédl, pak přikývl. Dívenka se na něj zadívala, pak zas na mě a nevěřícnost se objevila i v jejím pohledu. "A... kde má tý-pí, a peří a jak to, že nemá pomalovaný obličej? Kde má luk a šípy a kde koně?" trochu nespokojeně zatahala otce za rukáv, zatímco mě zacukaly koutky úst smíchy. Bohužel jsem neměl čas, abych vyslechl, jak si s tímhle onen bílý cizinec poradí, ale v duchu jsem si pomyslel, že je vcelku úsměvné, kolik toho děti vědí o dobách, které již dávno minuly. I my se museli přizpůsobit. Vyrazil jsem k jednomu z krámků, cestou střetl i pár "těch opravdových" indiánů, zas se musel pousmát a s jemným nesouhlasným pokýváním hlavou a pozdravem šel dál. "Bude to všechno, pane? Tak... dva dolary padesát, prosím... Děkuji." Ten milý úsměv a zář v očích by byly schopny rozehnat i tu nejhorší bouři a projasnit nejčernější noc. Její angličtina byla bez chyby, vystupování vřelé, o její kráse nemluvě. Byl jsem pyšný, že mám takovou sestru. "Ah, Lalawethika je tady!" vydechla se smíchem a vzápětí se znovu usmála. Tohle indiánské jméno znamenalo v překladu: Ten, který dělá hluk. Důvodem byla moje "přítelkyně", co skutečně příliš tichá nebyla - alespoň ne vzhledem k místním zvyklostem. Pousmátí jsem sestře oplatil. Občas jsem těžko odolával otázkám, zda si už našla nějakého muže, ale byla to její věc. Až bude chtít, řekne mi to jistě sama. Jistě to však nepotrvá dlouho, i když jsem měl obavy, že bude trochu vybíravá, ale koneckonců na to měla právo. Muži - a zdaleka nejen naší krve se po ní otáčeli, někdy snad až příliš. Svedla si vždy poradit, alespoň zatím. "Počkej chvilku, zavolám Robertu, aby to tady chvilku pohlídala a půjdeme přinést ty další krabice. Vyndám si to pak už sama." Kimama nebyla jen krásná a milá. Do vínku dostala i bystrost, chytrost a velkou zručnost, velice cítila s lidmi a zvláště pak nemocnými ať už na těle, či na duši. Nelitovala toho, že aby pomohla celé rodině, nebo spíše kmeni, se vzdala možnosti studia na vyšší škole. Soudržnost byla věcí, která nám je stále vlastní. A pak, že náš národ vymírá a ztratil svou hrdost... Vyložili jsme věci z přívěsu a nesli je zpět, když... "Asi jsem si někoho našla." otočila se na mě, úsměv znovu zazářil, i přes černý závoj vlasů, co jí do tváře přivál vítr. "Nezlobíš se, viď?" dodala hravě a o to energičtěji se rozešla dál. Věděla, cítila můj neklid, vždy ve mě četla jak v otevřené knize, ač ne vždy se mi to líbilo. Ten, kterého si vybrala, si bude muset velmi považovat, že se to stalo právě jemu. Snad je to čestný a upřímný muž, co se drží daleko od hazardu a alkoholu, který je prokletím nejen pro nás. Protáhl jsem krok, abych jí dostihl. "Tak řekni.... kdo to je, sestřičko? Znám ho? Je odsud? Je to...." Položila krabice ke stánku a otočila se na mě. "Ne, není to indián. Uvidíš, ale teď už se nevyptávej a polož sem ty věci. My už to s Robertou zvládneme. Však se uvidíme po poledni. A ne že tu budeš jak liška brousit kolem a odhánět tak zákazníky." zlehka mi pohrozila naoko prstem, pak mrkla. Tohle její škádlení... Přiznám se, že mi bude chybět a snad vždycky jsem se bál, co bude a jak mi bude, až si ji nějaký odvede... I když říkala a byla to pravda, že rodinu nikdy neopustí, tak jsme všichni dospělí a ona má právo na vlastní život - klidně i mimo rezervaci. Odešel jsem zpátky ke karavanu, kde jsem žil, i když pravda - nutkání zůstat alespoň opodál a sledovat, zda se ten muž neobjeví... ale stačilo jedno ohlédnutí přes rameno a můj pohled se střetl s tím sestry. Pobavený, jako motýlích křídel lehký úsměv dával jasně znát, že ví, co se mi honí hlavou. Já měl o ni ale prostě jen.... starost. Jako asi každý bratr o milovanou sestru - co na tom, že je ona ta starší. Jakmile jsem otevřel dveře, zevnitř okamžitě vyběhl pes. Moc dlouho se nerozpakoval s tím, aby svého pána patřičně sepsul za to, že ho nechal vyspávat takhle dlouho. Stačil ale kus sucharu a hned bylo vše odpuštěno - alespoň naoko. "Jayi, měl by ses připravit. Co nevidět tu bude první skupina zákazníků." přestal jsem psa drbat na hlavě a narovnal se, přikývl. "Ano, pane Jeffersone. Nemusíte mít obavy, nebudou žádné problémy." Změřil si mě pohledem, do nějž pochyby už prostě patřily, ať se jednalo o kohokoli a cokoli. "To doufám. Hlavně kvůli tobě." odvětil krátce a zas se vzdálil. Co už zbývalo? Každý se musí něčím živit a práce rozhodně nebylo slovo, které by se tady u nás vyslovovalo nějak polohlasem, spíš naopak. Jisté pravidlo "sedmého dne" zde naštěstí dodržoval málokdo, a tak mysl ani tělo nezahálely. "Tak asi vyrazíme, Andrew. Převléct se.... no, ty vlastně nemusíš." pousměju se na psa, co po zmínce o tom druhém vykouzlil dost zvláštní výraz ve smyslu, zda to myslím opravdu vážně. Pak zas začal lehce mávat ohonem a s vyplazeným jazykem čekal, až se vrátím. Vcelku jednoduchá vesta z jelenice s třásněmi, kostěný náhrdelník z korálků, mušlí a peří, klasické legíny a rouška. Jen jednou jsem si nechal současně moderní jeansy a bylo to vážně naposled. Nakonec přišly na řadu mokasíny. Brka do vlasů jsem si nedával - ta se musela vysloužit.... nebo pak být ozdobou pro nadšence, co se chtěli fotografovat, ale k tomu účelu tady byli jiní - já byl pouhým průvodcem. Seskočil jsem ze schůdku a sklonil se k psovi, pak ho vyprovokoval k běhu, i když pořád vyskakoval a snažil se chňapat po třásních vesty. Kus před stanovištěm jsem zpomalil a čekal na turisty, co měli dorazit. Jako vždy.... s půlhodinovým zpožděním. Andrew zvedl hlavu a zadíval se na mě, snad trochu vyčítavě s tím, jestli si uvědomuju, že ze sebe děláme blázny. Jako vždy..... jsem pokrčil rameny ve smyslu co nám zbývá... Duck Valley, 11.6., čas 14:45 Prohlídka byla úspěšně za námi, sklidili jsme vcelku ohlas, nevyskytly se už ani pochybnosti ohledně mého původu - nebo je alespoň nikdo nevyslovil nahlas. Mezi další prohlídkou byla půlhodinová přestávka, tak jsem nakrmil Andrewa a zatímco on se spokojeně cpal, já vyrazil svižně za sestrou. Přes vyprávění a to všechno jsem možná na jisté nutkání a pocity zapomněl, ale ty se teď vynořily o to víc dotíravě. Kručící žaludek tomu spíš jen přispíval. Pár mětrů od stánku jsem ale dost zpomalil a zbystřil, oči se přimhouřily, když zpozorovaly skupinku tří mužů, co postávali v těsné blízkosti. Možná ne důvod se znepokojovat, ale už jejich postoj a to, jak Kimama vykročila k nim hovořily víc jak jasnou řečí. To vše se dalo shrnout pod jedno slovo: POTÍŽE. "Jak jsem řekla - pokud si to chcete vzít, tak musíte zaplatit, pane." "Zaplatit? Za tohle? To si děláš srandu. Co to vůbec je? Nějaký voodoo věcičky nebo co? Zblbneš tim někomu palici?" mrsknul lapač snů na zem, pak vztáhl ruku k ní, ale bez potíží se mu vyhnula. "Hm.... a za tebe se taky platí?" ostatní dva se zachechtali. Snad by se i teď uhnula, ale druhý ji obešel a podrazil jí nohu, takže zavrávorala a tím ztratila čas. "A že za takovou luxusní kočičku bych i něco dal..." přitáhl si jí těsně k sobě - vzápětí se ale odtáhl a otřel si tvář, do které mu plivla. "Ty malá indiánská děvko....!" napřáhl se. "Ne!" doběhl jsem v poslední chvíli. Rána nedopadla. Pustil ji a povytáhl kalhoty, co mu spadávaly víc jak nízko. "Ale ale ale.... co to tady máme? Seš snad její amant nebo co?" Stiskl jsem rty a snažil se nevnímat krev, co stále silněji tepala ve spáncích a bouřila v žilách vztekem. "Jestli máte nějaký problém... ohledně zboží, tak ho jistě můžeme vyřešit v klidu." zvedl jsem zlehka dlaně, abych ukázal, že jim opravdu nechci nic udělat a nic neskrývám. "Co to tady sakra meleš?" ohlédl se na svoje dva kumpány, viděl jsem sestru, jak stojí opodál s rozvrkočenými vlasy a mne si zčervenalé zápěstí. V očích měla strach. Mě se do uší vzápětí zařízl chechot toho, který patrně neměl úctu k ničemu, když ne k ženám. "Hele dej si vodchod, indiáne a starej se radši vo svý, nebo ti zmalujem ksicht, že tě vlastní máma nepozná." přimhouřil oči, pak se otočil zády. Mylné domění, že si přeci jen dal říct a o potíže nestojí. Mé marné doufání, že přecijen proti všemu, co tak jasně hovoří nebude chtít vyvolávat další konflikty... Obrátil se zpět. "Hej.... tys mě asi neslyšel, co, rudochu?!" zamračil jsem se. I já mám svoje hranice. Stejně by to nijak nezvrátilo to, co se nejspíš mělo stát... Prudce mě odstrčil. "No tak co.... Si snad hluchej, pitomče? Tak ti to do tý palice vtluču!" Vím, že tohle mě bude stát hodně, ale nic nemůže převýšit urážku na cti mé sestry, kterou za každou cenu očistím, ať je to jakkoliv pošetilé. Zastavil jsem letící pěst směrem k mojí tváři svou dlaní, pak ji stiskl a prudkým škubem otočil. Mladík zařval a poklesnul v kolenou, v očích se mu objevily slzy. "Necháš ji na pokoji... rozuměls?! A to, cos vzal.... zaplatíš, jasné?" žádná reakce. Můj stisk zesílil a ještě víc jsem mu paži vykroutil. Zalykal se vlastním kňučením, horší jak zvíře a hluboko pod jakoukoli důstojnost. "Jasné?" sykl jsem už trochu výhružněji. Horlivě několikrát přikývl. "Jo.... Jo! Tak už sakra pusť!" pomalu jsem se narovnal a stejně tak povolil stisk. Dřepl si na zem, když... "Jayi!" vzhlédl jsem, ale místo sestry uviděl už jen pěst a pak se mi chvíli zatmělo před očima. Nevím, co se těch pár vteřin přesně stalo - jen jsem si uvědomil, jak do mě ještě párkrát praštili, než jsem spadl na zem - následoval ještě kopanec do žeber. "Jayi! Proboha! Tak.... pomozte! Pomozte mu někdo!!!!" hlas Kimamy bodal nejen do uší, ale o to větší bolestí a silou přímo do duše a srdce. Omlouvám se, sestřičko, ale... co jsem měl dělat? Já to nemohl nechat jenom tak... poslední, co jsem zaslechl před kopancem, co mě poslal do černého bezvědomí, byl štěkot psa... |
| |
| Winnemucca-Owyhee, čas 9:36-14:47 Kovbojovu nabídku místa pro mnou pepsi v jeho chladicím boxu jsem přijala s povděkem. Když ostatní načerpali, a naše kolona se rozrostla o chlápka ve žlutém, jsme vyrazili dál. Vychutnávala jsem si poušť, a jela mlčky. Pak se objevili pouštní hory... docela bych se tu zastavila, ale Kovboj a Opie jeli stále vpřed. Po poledni jsme se ocitli na nějaké místní silnici, místy byla i dost prašná... takže mé už dosti uválené triko získalo spíše barvu písku. Pak se krajina změnila, a přibylo víc zeleně, vjeli jsme do údolí... do indiánské rezervace. Byl to zajímavý pohled, který dost pokazili nějací přiblblý turisti, kteří kdoví proč kopali do nějakého indiána na zemi, jeho přítelkyně volala o pomoc. Ani nemusela, nesnáším, když někdo kope do někoho, kdo už se nebrání. Zastavila jsem kousek od nich, a dvěma ráznými kroky stanula u jednoho z kopajících. To už by stačilo! Řekla jsem s ledovým pohledem. Zvedl pravici, ale neudeřil... ucítil mezi slabinami špičku mého nože. Asi ještě chtěl rozsévat svou blbost po světě, protože ihned zvadnul a i s kumpány zařadil zpátečku... za mnou stála parta motorkářů, a navíc přibíhali i ostatní stánkaři. Idioti! Ulevila jsem si, a vrátila nůž na jeho místo... |
| |
| Winnemucca – Owyhee – 9:40 – 14:52 Nakonec jsem neměla čas si s Curtisem promluvit, protože jsme jeli už zase dál, tak jsme mu řekla, že si promluvíme později a šla jsem nastartovat svou Gold a rozjela se za ostatními. Cestou jsem si broukala do rytmu své motorky a sledovala krajinu, když jsem tedy nedávala zrovna pozor na řízení. No a přiznávám se, že jsem se tu a tam zachovala jako nezodpovědný řidič a za jízdy si něco vyfotila. Naštěstí cesta, i když prašná, tak byla prázdná, tedy kromě nás a tak jsem nemusela dávat takový pozor. V rezervaci jsem nevěděla kam s očima. Mě se vždy indiánská kultura líbila, měla jsem vždycky chuť nakoupit všechno i když vím, že to k ničemu nevyužiji. Všimnu si, že Domino zabočila a zastavila. Následovala jsme ji a tak zjistila co se děje. Nějací hajzlové tyranizovali indiána. Ti dnešní lidi! Ale Domino je snadno zvládla, zvlášť, když měla tu svou velkou kudlu a nás za zády. Já se tedy normálně neprala nebo tak, ale tvářit se drsně jsem zvládla bez problémů. Když se muži vytratili postavila jsem se vedle Domino a podívala se dolů na nebohého muže. „Je v pořádku?“ zeptala jsem se. |
| |
| Duck Valley, pozdnější odpoledne Opět jsem se mýlil - myslel jsem, že ostatní kolem raději zavřou oči a budou slepí a hluší k tomu, co se děje. Nemohl jsem jim to mít za zlé - měli své rodiny, děti, i nemocné ženy a nemohli si dovolit riskovat, že by se jim něco stalo. Už tak se dost z nich sotva uživilo. Ženský hlas, co se ozval byl rozhodný a pevný - skoro bych si představil některou z našich žen. To už mě ale někdo podepřel, vzápětí pohladil a přitiskl příjemně chladivou dlaň na čelo. Sotva jsem pootevřel oči, horkým jazykem mi olízl tvář Andrew, kterému snad nikdy nic neunikne díky jeho bystrému sluchu a šestému smyslu, co je vlastní všem zvířatům. Vytušil, že se děje něco zlého, ale naštěstí nedošlo na to, aby musel cenit zuby nebo i hůř. Kruh několika párů nohou v nějž se okolo stojící semkli připomínal duchovní a další rituály indiánům tak vlastní... V hlavě i uších nepříjemně hučelo, teprve teď jsem ucítil kovovou příchuť na rtech. Zaklonil jsem hlavu - můj pohled se střetl s tím Kimamy. Oči se jí perlily slzami, některé stékaly po tvářích. Jak držela mou hlavu na svém klíně, cítil jsem chvění, co prostupovalo celým jejím tělem a promítlo se i do hlasu. "Lalawethiko... co te to jenom u Velkého ducha napadlo?" chtěla se zlobit, ale strach, obavy a i úleva, že už ta hrůza skončila, jí to nedovolovaly. Jen se jí mírně podmračilo čelo, párkrát bezmocně stiskla rty. "Ty jsi takový paličatý mezek....!" sykla, pak se sklonila a vtiskla mi polibek na čelo. Jen jsem se trochu s lítostí pousmál. Vím, že chtěla říct, že by si poradila sama, ale nedokázala sobě lhát - ani nikomu jinému - a proto dál mlčela. Mohlo to dopadnout mnohem hůř, i když jsem tušil, že tohle není konec. "Bude to vpořádku, to se zahojí." polohlasně k ní zašeptám, pak se trochu ztěžka vytáhnu alespoň do sedu, vztáhnu ruku a podrbu psa na hlavě - i z jeho pohledu se snadno daly vyčíst obavy. Já sám k nim neměl až tak velký důvod - snad proto, že jsem sám sebe neviděl. Tušil jsem ale rozražený ret a patrně i u kořene rozbitý nos, zlomený ale nebyl. Zbytek budou už jenom modřiny a možná nějaká odřenina na kůží nechráněných místech, k tomu snad trochu naražená žebra. Políbím sestru na tvář, vezmu ji za ruku, společně se postavíme na nohy. Teprve teď si lépe prohlédnu ty, co se shromáždili kolem. Krom zdejších, které jsem znal tu byli ale i cizinci. Pohled se ustálil především na dvou ženách, které stály nejblíže. Má představa o indiánce se tak rozplynula, ale rozhodně to neznamenalo, že si pomoci snad vážím méně - naopak. Hřbetem ruky si trochu opatrněji otřu ret od krve, mírně pokývnu hlavou. "Děkuji. Upřímně ze srdce a duše, za sebe i za mou sestru, Kimamu. Mé jméno je Jay Moira. Jsme vám skutečně zavázáni, přijměte prosím naši pohostinnost na tak dlouho, jak budete sami chtít. Cokoli budete potřebovat vám obstaráme, bude-li to v našich silách. Ještě jednou díky." opět jsem pokývl a trochu poodstoupil, setřepal si z roušky a legín prach. "Pokud chcete.. akorát jsme se chystali na pozdnější oběd - můžete jít s námi, zveme vás. Jak dlouhou jste měli cestu?" sestra se ihned chopila povinností - tak, jako správná žena a tak, jako vždy. Musím se pousmát. Krátce, než se jí dostalo odpovědi, se na mě otočila, pozvedla obočí. "A co ty tady ještě děláš, hm?" kývla bradou a založila si ruce v bok. Snažila se budit přísnější dojem, ale neušlo mi, jak jí pocukávají koutky úst. Nakonec přistoupila blíž. "Ty vypadáš...." tiše se zasmála, pak si mě prohlédla z většího odstupu. "I když na druhou stranu... vlastně dobře. Jako Šošonský válečník, vracející se z bitvy. Myslím, že za to si rozhodně zasloužíš orlí pero." zčásti mě škádlila, ale mínila to i vážně. Usměji se. "Dojdu se umýt a převléct, nepotrvá to dlouho. Můžete vyrazit, pak se k vám na jídlo připojím." kývnu, pak se svižněji a nakonec lehčím poklusem vydám k řece, kde se pohledu do vodního zrcadla neubráním, ale opláchnu si rány a pak dojdu k sobě do karavanu, rozražený ret zlehka přelepím, dalšímu už nevěnuji pozornost. Hlavně že krev přestala téct. Klasické, nebo spíše - opravdu dobové odění vystřídá volnější košile, a podobně vzdušné, bílé kalhoty.(viz už uvedené=> oblečení) Podobně svižným, uvolněným krokem jsem se vydal k místu, kde jsme obvykle jídávali a ani tentokrát to nebylo výjimkou, i když jsme měli hosty. |
| |
| Winnemucca-Owyhee, 11.6., čas 10:00-15:00 Cesta nás vedla přes krásné pouštní hory Battle Mountains, mohli jsme se tu zastavit, ale já se těšil už na nějakou tu indiánskou baštu... a tak jsem obdivoval jejich krásu jen ze sedla. Michelle mne objímala v pase a činila totéž. Vychutnával jsem si poušť, neboť jí dnes již opustíme... Posléze nás uvítala indiánská rezervace pestrou směsicí zvuků a barev. Ležela v krásném kaňonu řeky Owyhee. Tu kolem mne přejela Domino, a namířila si to k jednomu ze stánků, byla tam nějaká potyčka. Otočil jsem naší kolonu tím směrem, věděl jsem že si Domino poradí, ale nebylo třeba rozproudit boj... stačilo naší sílu jen připomenout. Obětí byl jakýsi indián, a podle předpokladu s tím byla Domino rychle hotova. Starostlivá Pam již nabízela naši pomoc, ale bylo to naštěstí jen pár šrámů. Sesedl jsem taky. Když si oba indiáni představili, odpověděl jsem stejnou mincí... Já jsem Joe, ale říkají mi Cowboy... a tohle je Michelle. Ukázal jsem rukou za sebe, na mou tmavovlasou spolucestující. Nabídka na pozvání na pravé indiánské jídlo mi zněla jako rajská hudba, ale vyjádření k tomuto jsem nechal na samotnou Domino... protože, to kvůli ní ono pozvání přišlo. Pokud přijme, což doufám... pak na určené místo dojedeme na motorkách... |
| |
| Owyhee, Duck Valley, čas 15:06 Ještě mi tepala krev ve spáncích, když jsem zaslechla Pam jak zjišťuje jak je na tom indián. Sledovala jsem ty kretény jak vyklízejí prostor. Chvíli mi trvalo než jsem se zklidnila. Pak jsem se otočila k tomu mladíku jež ležel na zemi, tedy už spíše seděl. Jeho přítelkyně jej opečovávala. Pak se objevil Kovboj, Michelle a další. Mladík byl již na nohou, a prohlásil nás za své hosty. Tolik jsem věděla, že pro tyto lidi není "host" jen pouhé slovo. Není skoro zač děkovat, pitomce já prostě nesnáším... Pozvání na jídlo samozřejmě přijímáme. A ohledně toho dalšího... chtěla jsem zde jen zažít potírnu a koupit si nějaký náramek. Byla jsem poněkud rozpačitá ze srdečnosti, kterou mne zahrnuli. Teprve Kovboj mne svým představením upozornil, že jsem na totéž zapoměla. Říkají mne Domino, nebo taky Sue. Mladík se šel převléci, a jeho nikoliv přítelkyně, ale sestra nám ukázala kam máme jet, a tak jsme tam jeli... |
| |
| Duck Valley – 15:11 V duchu jsem si říkala, jak hezky se o toho muže, jeho přítelkyně stará. Chudák muž byl pomlácený, ale zdálo se, že ne nijak vážně zraněný. Přemýšlela jsem jestli nemám vytáhnout svou, skromnou lékárničku, ale zavrhla jsem to, když vidím, že indián už stojí. Když muž pronesl své pozvání v tváři se mi hned objevilo nadšení a s očekáváním jsem se zadívala na Domino, na které to záleželo. Cowboy se představil a řekl to samé co jsem si myslela. A usmála jsem se, když přijala. „Jmenuji se Pam. Ráda vás poznávám.“ Řeknu jim s nadšením v hlase. Bylo to vzrušující být hostem opravdových indiánů. Potírna? To znělo zajímavě. „Můžu se k tobě přidat, Domino? Myslím v té potírně?“ zeptám se. “Je to něco jako sauna, že?" Podívám se na Jaye, který se omluví a jde se dát do pořádku. Jsem ráda, že je v relativním pořádku. Pak jsem následovala ostatní, kteří následovali sestru Jaye... jak že se jmenovala? Kimamu? Ano tak nějak myslím. |
| |
| Duck Valley, oběd Místo, které objevila před několika lety má sestra bylo trochu víc stranou, ale nejen za více prostoru to stálo. Výhled, co se nabízel z jednoho břehu na druhý, včetně samotné řeky byl okouzlující a tohle místo jako stvořené pro příjemný odpočinek u čehokoli. Když jsem přestal věnovat pozornost krajině, musel jsem se usmát - jako vždy měla sestra vše s sebou, úhledně nachystáno a nijak dál neotálela a dala se do příprav. Ohniště rozdělala starou osvědčenou metodou - a sice třením dřev. Metoda sice zdlouhavější, než bylo škrtnutí sirkou, ale snad v zájmu tradic a cviku, kdy se člověk octne v situaci bez oněh moderních nástrojů, stále vděčná. Plameny ohně vesele plápolaly a příjemně hřály, rozhodně nebyl malý a při pohledu na kameny, co do něj byly uloženy, nebylo pro mne těžké uhodnout Kimamin záměr. Proto jsem nemeškal, a zatímco sestra připravovala těsto, jsem nejprve do špice ořezal jednu z větví a zapíchl ji šikno do země na místě, kde byl o něco větší žár, než snesla má ruka. Na to jsem přešel kousek dál a začal hloubit do země jámu dvakrát tak hlubší co byla její šířka. Z Kimaminy tašky jsem vytáhl destičku z tvrdého dřeva a pak sáhl po čerstvé rybě. To už ale sestra stihla omotat válečky z těsta kolem zabodnuté hůlky a zlehka mě odstrčila. "Přeci nebudeš dělat mojí práci?" trochu nespokojeně pokývala hlavou, rybu očistila a začala ovazovat trávou, listím, kůrou a kořínky tak hustě, že maso prosvítalo jen skrz úzké mezery. Pak ji přivázala k destičce. Já zatím vybral rozpálené kameny z ohniště a nakoulel je do připravené jámy. Na ně pak přišla další vrstva tentokrát menších, studených kamenů a dál vrstva trávy. Na tu pak Kimama položila rybu prkénkem vzhůru, zatímco já se s vědrem odebral k řece pro vodu. Když jsem se vrátil, bylo celé dílo již pokryté hustou vrstvou čerstvé trávy, kterou sestra akorát zasypala hlínou. Malým otvorem na jedné straně jsem opatrně nalil vědro vody, vzápětí otvor zas uzavřel a místo pak bylo neprodyšně pokryto vším, co se naskytlo. Sestra opět nijak dál nemeškala, vydala se s kotlíkem pro vodu, tu pak osolila a počkala, až se nad ohněm začne vařit. Pak už do něj přidávala suroviny jako byly Měsíční fazole a kukuřice, pak sáhla po pánvičce a na másle začala opékat slaninu, jemně a do křupava. K ní pak přidala již hotové fazole s kukuřicí, osolila, opepřila a po pár okamžicích přidala ještě smetanu. Neměl jsem obavy, že bychom se z toho všeho nenajedli všichni do sytosti - nikdy jsem nepodceňoval Kimamin odhad ani kuchařský um. Opět se pousměji, sledovat ji při práci bylo víc jak potěšením - vyzařovalo z ní totiž to její, co jí jakákoli činnost způsobovala. Otočil jsem se k oběma světlovlasým ženám. "Co se týká té parní lázně, tak je to maličkost, která se dá velice snadno zařídit. A... dá se říct, že je sauně snad trochu podobná, ale už podle názvu má společné spíš s jinou věcí. Pokud je to vaše přání, nic nebrání v jeho splnění a náramek už je skutečná maličkost." pousměji se, oběma pokývnu hlavou, pak se zaměřím spíše na jídlo, co jen čekalo na to, až se dovaří. Nejdříve bylo hotové to poslední. "Tohle je Succotash - jedno z tradičních indiánských jídel. Možná to, z čeho je uvařené nevypadá lákavě nejen pro oči, ale i jazyk, avšak nenechte se zmást. Pokud chcete, vyzkoušejte příležitost, nevím, kolik jich ještě budete mít a navíc..." zadívám se na sestru, "Kimama je opravdu výtečnou kuchařkou." Sám si nechám nandat jako poslední a spokojeně se usadím. Jako druhý chod pak bude následovat uvařená ryba společně s chlebovým hadem. Ale to má ještě svůj čas. Pokývnu bradou k zakryté jámě. "Skvělý způsob, jak vařit bez nádob. Jen musíte při otevírání této zemní pece dávat pozor, aby se vám hlína nedostala k rybě. Většinou je třeba nechat ji tam od třiceti minut do celé hodiny, je pak krásně uvařená." Koutkem oka jsem postřehl pohyb, který mne vyrušil. Otočil jsem se a spatřil pana Jeffersona v uniformě, jak stojí kus od zpola zarostlé cesty, s rukama založenýma v bok, jako by na něco čekal. Nebo spíš... na někoho. I přesto, že ve mě zpočátku zahlodalo znepokojení, zda jsem se nezdržel kvůli další prohlídce jsem věděl, že tohle se bude týkat něčeho jiného. "Omluvte mne na moment." zvedl jsem se, ještě zachytil tázavý sestřin pohled, který nepopřel i obavy. Jen jsem pokývl hlavou a rozešel se tam... Když jsem se vrátil, sestra akorát vysvobodila rybu z travních a dalších pout, maso lákavě zavonělo. Také z hůlky stáhla už hotové chlebové hady. S úsměvem všechny vyzvala, ať se neostýchají a vezmou si. Já se posadil zpátky k ohni a s mírně podmračeným čelem se díval do jeho plamenů. Podstrčila mi rybu skoro až pod nos, ale já jen mlčky, nesouhlasně pokýval hlavou a zlehounka porci odstrčil. Teprve po chvíli jsem se na ni zadíval - cítil jsem až příliš zřetelně, jak na mne upírá pohled tmavých očí. Sklonila hlavu - pochopila, že teď o tom mluvit nechci. Ne před ostatními, možná potom, až budeme mít my dva soukromí. Tohle nepatřilo cizím uším a nechtěl jsem nikoho z přítomných zatěžovat svými záležitostmi. To se u hostů nesluší. Po chvíli jsem přecijen zvedl hlavu, už s uvolněnějším výrazem. "Pokud budete chtít, mohu vás provést po rezervaci... až dojíte a trochu vám slehne. Nebo si nejprve můžete dopřát parní lázeň. Rozhodnutí je na vás." pokývnu a donutím se trochu pousmát, i když jen Kimama mohla poznat, jak prázdné to gesto nyní bylo. |
| |
| U řeky Owyhee, 11.6., čas 15:41 Když nás Kamami dovedla na jejich místo u řeky, které bylo nádherné, tak jsem opřela Springera o parkovací stojánek a rozhlédla se pořádně kolem. Samozřejmě Pam, že mne nevadí, když si spolu užijeme potírnu. Řekla jsem Pam. Po chvíli dorazil Jay, a vypadal jako mimořádně pohledný mladý muž. Pak se oba, on i jeho sestra pustili s velkým umem do vaření. Opravdu jim to vše pod rukama jen hrálo. Ochutnala jsem vše co připravili. Bylo to velmi chutné. Ohledně té parní lázně, nechala bych to až na večer. Ale teď než se ryba dovaří, tak mne na chvíli omluvte. Zajdu si smýt prach z cesty. Poté jsem odběhla stranou s čistým tričkem... na opuštěném místě jsem se svlékla do naha a vnořila se do chladné řeky. Byl to slastný pocit... bylo v tom něco osvobozujícího, být nahá uprostřed divočiny. Po vykoupání jsem si vzala čisté obtažené bílé triko, a zaprášené hnědé jsem si vyprala v řece. Pak směřovali mé kroky zpět k místu hostiny... ryba už byla vařená, a tak jsem se do ní s chutí pustila. To jídlo je opravdu skvělé. Pochválila jsem s plnou pusou oba sourozence. Jedla jsem jen pomocí rukou, nějak mi přišlo že to nevadí. Pak Jay odešel, a zdálo se mi že má nějaký problém. Ale nevím byl to možná jen špatný dojem. Když už mám tu možnost, Jayi... tak bych se zeptala, jak hledá člověk svůj totem? Chtěla bych si pořídit nové tetování, a ráda bych aby jeho motivem bylo něco co se mne hluboce dotýká. A mám pocit, že něčemu takovému říká tvůj lid - totem. Otočila jsem s otázkou na Jaye. |
| |
| U řeky, čas 15:27 Když jsme dorazili na to krásné místo, Kamami a pak i Jay se ihned pustili do vaření... a časem nám připravili hotovou hostinu. To byla přesně ta indiánská bašta na kterou jsem se těšil už od rána. Rozhodně si nic nenech ujít, Michelle. To jídlo je skvělé, už jsem měl příležitost některé z těchto indiánských jídel ochutnat. Ovšem nikdy jsem přitom nebyl přímo hostem. Otočil jsem se na Michelle. Při konzumaci jsem obdivoval krásu tohoto místa, člověk opravdu ke štěstí mnoho nepotřebuje. Vytáhl jsem z chladícího boxu pár piv, snad to nebude našim hostitelům vadit. Kdybych viděl nějakou špatnou odezvu na piva, tak je hodím zpět do boxu. Pak si Domino odběhla vykoupat, vrátila se po chvíli, a z krátkých vlasů jí ještě kapala voda. Opie mlčel jako medvěd, a i další toho druhu - Grizzly. Toho jsem naposledy slyšel něco říct někdy po ránu. A tak jsem neváhal s otázkou. Je tu pěkně, co říkáš... Grizzly Adamsi? |
| |
| Duck Valley – 15:02 – 15:30 Dorazili jsme na místo. A sourozenci se hned pustí do práce. Jen co jsem slezla z motorky sledovala jsem co všechno dělají. Domině nevadilo, když se k ní přidám do potírny a Jay mi vysvětlil o co šlo. „Aháá...“ Řekla jsem na znamená, že chápu. Když Kimama začala rozdělávat oheň, přišla jsem k ní a fascinovaně sledovala jak to dělá. Kdysi jsem to taky zkoušela, ale neúspěšně a teď jsem už věděla proč. Dělala jsem to úplně špatně. Nakonec jsem skončila tak, že jsem chodila od jednoho k druhému a sledovala se zájmem jejich práci. Chtěla bych jim nějak pomoci, ale bohužel... jsem nemohla, protože jsem jejich postupy neznala a nechtěla jsem nic pokazit. Připadala jsem si jako zvědavé dítě co se snaží poznat svět. Možná jsem i tak vypadala. Jídlo co připravili, vypadalo chutně až na to Succotash ať už to bylo cokoliv, ale odhodlala jsem se ochutnat a bylo to vážně dobré. „Co je vlastně ten Succotash?“ zajímala jsem se při jídle. „Co v tom všechno je?“ „Je to vážně dobré. Děkuji.“ Pochválím jim jídlo. Zadívám se na přírodní vaření... ryby. „Jednou vezmu syna kempovat a tohle vyzkouším. Bude zírat co všechno máma neumí.“ Řekla jsem s úsměvem. Když jsem dojedla byla jsem plná a spokojená, všimnu si jako ostatní že Jay někam jde a po chvíli uvidím muže v uniformě. Že by to bylo kvůli té potyčce? Když se vrátí navrhne nám prohlídku rezervace. Domino byla vykoupaná, já nešla, asi jsem byla hloupá, ale tak nějak se mi nechtělo špinit jejich vodu... a nakonec bude tu ta potírna to bude stačit. „Taky bych nechala potírnu na večer a na prohlídku bych šla teď.“ Odmlčím se. „Tedy... pokud vás nebudeme nějak zdržovat?“ dodám. Protože, přece jen i oni mají svou vlastní práci a nevím jestli by s námi chtěli zůstat tak dlouho. Našpicuji uši. „Totem?“ zopakuji zaujatě. |
| |
| Winnemucca, cesta a Duck Valley "Bylo to docela těžký." Usměju se na Michelle a zároveň odpovím na její otázku. Ta mě hned představí lidem co stojí opodál. Moc nemusím hromadná seznamovaní, proto jsem rád, že začínáme jenom takhle ve třech. "Jo, jo, řekl jsem si, že se taky někam vydám, doma to určtě nebude tak akční, jako cesta." Usměju se na Pam, abych jí odpověděl a pak se podívám na Cowboye, na kterého kývnu. Překvapuje mě, že Michelle jede zrovna s ním. Znám jí dost na to, abych věděl jaký chlapy si vybírá, možná jsme se přecejenom dlouho neviděli. Poslechnu si plán naší cesty a přesunu se k motorce. Naštěstí na pumpě čekám poměrně dlouho a stačil jsem si odpočinout. Nemám tak pohodlné sezení oproti ostatním... Vyrazil jsem za skupinou vedle nějaký holky, se kterou jsem neměl čas se přivítat a seznámit. Hm, teď to stejně dělat nebudu, možná bych jí ani neslyšel. Cestu si vychutnávám, ale narozdíl od ostatních nekoukám po krajině. Zajímá mě spíš silnice a úseky, kde bych mohl zrychlit. Na pár úsecích se mi to podařilo a dvakrát jsem se dokonce úplně ztratil, vždycky jsem však na skupinu počkal, protože jsem místo kam jedeme vypustil z hlavy... Uééh, to snad ne... Nápis zmiňující místo, kam jsme dorazili mě netěší. Nemám moc rád skanzeny a podobné záležitosti. Radši bych město plný skla, oceli a fast foodu. Nic neříkám nahlas a snažím se tvářit mile. Jsem s nima jenom pár hodin a nerad bych způsobil první konflikt. Z myšlenek mě vyruší až potička, do které se hned zaplete ta dívka co jela vedle mě. Loktama se opřu o nádrž a podepřu si hlavu. Čekám co všechno se stane. Vytáhnutí nože neshledávám zrovna nejšťastnější, ale co se dá dělat. Jsem připravený vyběhnout a porvat se. Nedělá mi to problém i kdybych dopadl špatně. Naštěstí se situace uklidní a oni odejdou. Konečně sesednu z motorky a protáhnu se. proběhne poděkování a podobné věci, které jsou opět mimo mě. Až teď se rozhlížím po okolí a zjišťuju, že to tu nění tak špatné, jak jsem původně očekával. Pozvánku na jídlo s obavou uvítám. V dokumentárních filmech to jídlo nevypadalo nikdy moc dobře. Potírna asi nebude to co jsem viděl v jednom seriálu, kde se zfetovali v indiánskym stanu a prostě... byli mimo... ...Přežvykuju první sousto a přemýšlím nad tou chutí. Dá se to jíst, ale v budoucnu to asi vyhledávat nebudu. Ryby mám hodně rád, ale nevěřím, že se to takhle v zemi mohlo udělat. Cowboy vytáhne pivo, což ocením. "Nebude ti vadit, když si jednom vemu?" Určitě kývne, že ne. Natáhnu se po jednom a otevřu ho. S alkoholem v krvi se dělají dobrý machrovinky na motorce, pochybuju, že by to tu někdo ocenil. Kromě otázky směřované na Cowboye od příjezdu do rezervace nemluvím. No může za to fakt, že jsem tu nový a ještě nikoho pořádně neznám a rozkoukávám se... |
| |
| Duck Valley, prohlídka a návštěva šamana Sestra vcelku ochotně zopakovala Pam vše ohledně Succotash včetně přípravy. Oči i tvář se jí o to víc rozzářily, když se plavovlasá žena vyslovila s tím, že má syna. Ohledně prohlídky se všichni rozhodli patrně jednomyslně - alespoň soudě dle toho, že ti, co mlčeli ani nic nenamítali. Vzápětí si však mou pozornost získá Domino. "Ta cesta může být i velmi dlouhá... pro jednotlivce, který není spojen se světem duchů často velmi, někdy i nad jeho síly. Ale... je i jiná, rychlejší možnost. Pokud chceš zjistit, jaké zvíře tě stráží, můžeme se vydat za šamanem. Ten ti ono tajemství prozradí, ovšem tím to celé nekončí. Cestu ke svému totemu si stále budeš muset hledat sama. Ale aspoň už budeš vědět, po čem se dívat - a to zdaleka nejen očima." pokývnu hlavou. "Zdržovat? Jste našimi hosty a ti nikdy nezdržují." mírně se pousměji na Pam, ale svá slova míním vážně a upřímně. Kimama také přikývne, pak se zvedne. "Jestli chcete jít, měli byste si asi pospíšit. Teď v poledne je vcelku klid, všichni jsou u stánků s jídlem a dalším, ale potom se zas nahrnou lidé." Měla pravdu. Jako vždy měla má krásná sestra pravdu. Vstanu, stejně jako před okamžikem ona, s úmyslem pomoci jí zahladit stopy po táboření zde, ale opět jsem se setkal pouze s jejím pevným, odmítavým výrazem. "Ne. Ty běž s nimi. Zvládnu to sama, jako bych to snad dělala poprvé. Postarej se o hosty. To je teď důležité." pokývla hlavou, jistá přísnost v její tváři povolila, když se na ostatní pousmála a vzápětí se pustila do hašení ohně a dalších věcí. "Takže ti, co mají zájem ať jdou se mnou. Je to odtud asi dvacet minut rychlé chůze. Do vesnice se ani jinak než po vlastních nohách nesmí, ostatně jako na prohlídku rezervace. O své stroje se nebojte, Kimama je ohlídá, dokud se nevrátíme. Teď bychom se jen zbytečně zdržovali." vybídnu je, chvilku počkám, než jsme všichni a vyrazím. Cestou se zastavím ještě u Roberty s žádostí, zda by opět pohlídala stánek - přikývla s naprostou samozřejmostí a ihned se tam vydala. My zatím pokračovali v cestě, otevřela se široká, pískem zaplněná pěšina a za menším svahem pak pohled na indiánskou vesnici, téměř k nerozeznání od té skutečné. Jelikož její stavbu vedl již opravdu pamětník našeho národa, nebylo se čemu divit. Já na tohle místo ale příliš často nechodil - vpodstatě jen v rámci prohlídek. "Myslím, že ke stanům, co vidíte asi není třeba moc co dodávat. Snad jen, že dříve, kdy zde žila velká stáda bizonů, byly vyráběny z kůže, postupem času až dodnes ji nahradilo plátno či plachtovina, i když styl zdobení zůstal stejný. Teepee je prostorné, má dobré větrání, vítr jej nemůže strhnout a je to jediný stan, v němž může planout otevřený oheň. Jediný důvod, proč není rozšířené víc mezi moderní táborníky je ten, že opěrné tyče, které jsou k jeho stavbě potřeba, musíte buďto brát stále s sebou, nebo si jednoduše, pokud je v dosahu les, v každém tábořišti opatřovat nové. Vzhledem k tomu, že je jich třeba dvanáct a měly by být stejně vysoké, co nejrovnější a nejhladší, to není nic snadného." proč nezačít s nějakým tím výkladem hned - stejně bychom se sem pak dostali znovu. "Když byl déšť, nasazoval se na kouřový otvor okrouhlý kryt z nevydělané kůže a vrbových prutů. Když byl ten odkrytý a měli jste rozdělaný oheň, měl být natočený směrem po větru, což samozřejmě nelze stále, takže se otvíral vchod, nadzdvihávala občas plachta a další. Mimochodem slovo teepee pochází z lakotštiny a jeho původní význam je obydlí. Možná někdo z vás zaslechl v nějakém filmu nebo četl v literatuře o vigvamu, ten ale není správný, označuje totiž spíše chýši z kůry. Ne všichni indiáni také žili v teepee. Kupříkladu Irokézské kmeny si stavěly dlouhé domy." Netrvalo dlouho a dostali jsme se přímo do vesnice. Některá teepee byla otevřená, takže do nich mohl návštěvník nahlédnout, pokud nebyl příliš ostýchavý. Nechyběla zde lůžka pokrytá bizoními kůžemi, kožešinami a dekami, opěradla z vrbových prutů, jelenicové vaky, nejrůznější obaly ze surové kůže. To vše dohromady vytvářelo pohodlné bydlení, kde je příjemně od zimních mrazů až po letní vedra. Jak jsme procházeli, minuli jsme i jeden jednoduchý, ale funkční indiánský stav, ke shlédnutí byla i tradiční a používaná keramika s typickými ornamenty a nakonec, možná kupodivu - i sluneční hodiny. Snad trochu náhle, zvlášť pro ty, co se rozhlíželi všude kolem, jen ne po cestě, jsem zastavil, pak pokynul mlčky hlavou jednomu ze starších. Onen muž měl na hlavě čelenku s mnoha orlími pery, na některých byly dokonce červené svazečky žíní. Jeho tvář byla zbrázděná hlubokými vráskami a tělo již mírně shrbené časem a věkem, ale nepůsobil slabě, spíše naopak. "Každý bojovník kmene potřebuje čelenkový pásek. Jako důstojníci u vojenstva dodnes dostávají své šarže a další hodnosti, vykonávaly pera na čelence obdobnou službu i u indiánů. Pokud měl dotyčný za trofej skalp, upevňoval jej dozadu k pásku. Pera byla udělována velkým sněmem za nějaký znamenitý čin, obvykle válečný. Těmto činům se říká coup. Když jsou zvlášť výjimečné, jedná se o velký coup a orlí pero má na vršku upevněn svazeček žíní nebo chmýří. Každé pero bylo také označeno tak, aby se vědělo, o jaký čin přesně šlo. Čím více coupů, nebo lépe velkých coupů, tím větší slovo a respekt dotyčný bojovník má." dál při výkladu procházíme vesnicí, až to vypadá, že se opět ocitáme na jejím konci. "Co se ještě týká kupříkladu indiánských barev, tak ty na tělo se mísí s tukem nebo lojem některého zvířete. Na zdobení šatů míchají s vodou a na zdobení chat, totemových kůlů a dalšího získávaly trvanlivost pomalým rozpouštěním nebo mícháním tuku s takovým množstvím pryskyřice, že se stávaly mazlavými. Dá se říct, že se jednalo o předchůdce temperových, vodových a olejových barev. Zdrojem byly přírodní materiály. Červená vznikla ze žluté hlíny, která se po vypálení změnila na matně červenou cihlovou barvu. Pak se rozdrtila a prášek se smíchal s olejem. Žlutá měla zdrojů hned několik, a sice opět žlutou hlínu, pak květinu z prérijí (celík zlatý) a žlutavý mech, který je ve Skalistých horách na kmenech borovic. Siouxové využívali bobule. Kamenem úrazu byla modrá - na tu se využívaly namodralé hlíny a další, ale nikdy nebyla příliš dobrá. Dál by možná stálo za zmínku, že černá je mezi námi symbolem radosti, zatímco bílá smutku. Červená pak značí krásu. Nadměrné užití jakékoli barvy znamená vzrušení. Před výpravou na válečnou stezku se užívají barevné pruhy a kroužky různých barev, po návratu pouze černé. Malování na tělo nesloužilo jen na okrasu, ale i pro ochranu kůže před podnebím." Opravdu jsme z vesnice vyšli ven a dál pokračovali k jednomu z úbočí. "Indiáni mají i svá pojmenování pro jednotlivé měsíce. Nyní je kupříkladu Měsíc růží. Červenec je Měsícem bouří, pak následuje Rudý měsíc či Měsíc zelené kukuřice, Měsíc lovu, Měsíc padajícího listí, Bláznivý měsíc, Měsíc dlouhých nocí, Měsíc sněhu nebo Ledový měsíc, Měsíc hladu. Zbývající je Měsíc probouzení či vran, Měsíc divokých hus nebo zelené trávy a Měsíc sazenic nebo Měsíc písní." Po několika dalších krocích si mohli ti s hodně bystrým zrakem všimnout menší chaty, rozprostírající se pod hřebenem úbočí - a přesně tam jsme mířili. Stanul jsem před nižšími dveřmi a zlehka zaťukal, pak poodstoupil. Všichni měli právo na přestávku, takže muž, co přišel otevřít, neměl na hlavě bizoní kůži s rohy, v rukou chřestidla a nebyl celý pomalovaný, jak to bývá i ve spoustě westernů a dalších. Přesto byl však stále indiánem, i když už též starším. Působil však pevně jako skála, stříbřité vlasy stažené do copů, co mu spadaly přes prsa, jednoduchá košile a plátěné kalhoty s opaskem a velkou sponou... nic na tom muži nepůsobilo silněji než on sám. "Lalawethiko, zdravím tě. Koho to sem přivádíš?" otázal se a upřel okamžik pohled malých, jako by stále přimhouřených očí na skupinku těch, co přišli až sem. "I já tebe. Jsou mými hosty, mnoho jim dlužím. Já i má sestra. Můžeš jim, prosím, ukázat jejich totemy?" pokývnu hlavou a skloním ji trochu hlouběji, na znamení úcty a respektu, který starším kmene patří. A po právu. "Kdo půjde první?" zeptal se po několika okamžicích snad až obřadního ticha. Dalo by se říct, že nyní vyhlížel až přísně a opravdu jako někdo, kdo napůl vychází ze světa duší. Nepotřeboval již zmíněné odění, aby tak působil. Nakonec se ale vrásky na jeho tváři ještě víc prohloubily - nejvíce kolem očí a úst, jak ty zvlnil úsměv. Nakonec se krátce, srdečně zasmál. "Nemusíte se ničeho bát. Ostatně... jsem už po obědě." krátce se popleskal po břiše, pak se otočil a vešel zpět do domu. Já ho následoval a ostatní snad také. |
| |
| Duck Valley, čas 16:26 Jídlo bylo skvělé, stejně jako společnost těchto milých lidí. Když jsem dojedla, všimla jsem si toho nového chlápka ve žlutém. Říkají mi Domino. Řekla jsem prostě, pokud mi řekl své jméno... kývla jsem hlavou, jako že beru na vědomí. Jay na mou otázku ohledně motivu na tetování odpověděl činem, a tak jsme vyrazili na prohlídku rezervace. Samozřejmě jdu s tebou, Jayi. Mimochodem pokud jde o to tetování, je zde nějaký indiánský tatér? Nějak zvlášť mě to nebralo, miluji spíš otevřený prostor a divokou přírodu okolo. To mne nabíjí daleko víc, než obydlí lidí. Bylo to ale zajímavé, a tak jsem nepůsobila nijak otráveným dojmem, a vše jsem si prošla. Ale v nitru jsem stále ještě vnímala chladivou moc vody z předchozí koupele... a také mne více bral vítr hrající si s listy stromů... Pak jsme stanuli u starce, který se otázal kdo první bych chtěl znát svůj totem. Já! Vyšla jsem mu vstříc. Žádná další slova jsem nepřidala, měla jsem dojem, že to není zapotřebí. Pokud jsem byla pozvána dovnitř, šla jsem. |
| |
| Duck Valley, prohlídka Napiju se pořádně z plechovky a otřu si pusu. Mezitím na mě promluví Domino. Taky na ní kývnu a nadechnu se. Je to asi ta nejvodnější chvíle už jenom proto, že tu jsou všichni. "Pokud jste to ještě neslyšeli, moje jméno je Curtis. Tady Michelle mě pozvala a já se rozhodl, že se přidám k vaší výpravě." To jenom tak pro vysvětlenou. S trochou alkoholu v krvi mi nedělá problém se předvádět. Zatím ho mám málo na to, abych tu dělal nějaké velkolepější proslovy. Usměju se na ostatní. Nedlouho po mě začne mluvit zase ten indián, který se tu o nás tak pěkně stará. Rychle dopiju plechovku a hodim jí ke svým věcem, abych tu nedělal moc velký bordel. Pomalu se zvednu a vydám se s ostatníma na prohlídku. Jo sice to moc nemusim, ale když už jsem tady tak toho využiju. "Netušil jsem, že ještě někdo žije takhle?" Nahnu se a nakouknu do některého z otevřených příbytků. Jsem hodně překvapem, ale asi to k tomu patří. Výklad je taky zajímavý. V muzeu, které se věnovalo indiánské kultuře muselo být asi něco špatně napsáno nebo se věnovalo jinému druhu, protože jsem tam četl na popisce něco trochu jiného. Hostitel to však musí vědět líp jak muzejníci. Po několika minutách dojdeme ke stanu šamana. Domino se stihne přihlásit ještě dřív než já. "Ok, beru místo hned po ní." Kývnu na Jaye jestli s tím souhlasí a po jeho odpovědi se otočím za mizející Domino. |
| |
| U řeky Owyhee, čas 16:35 Jak jsem vyndal pivo, tak jediný kdo si vzal byl Curtis... a protože jsem si žádné negativní reakce ohledně piva nevšiml, tak jsem si dal taky. Jen do mne zasyčelo, tak jsem otevřel druhý a gestem nabídl taky jedno Michelle. Curtis se představil jako známý Michelle, nijak jsem to nekomentoval. Myslím, že až přijde čas Michelle sama uvede skutečný stav věci. Grizzly na mou otázku cosi zamručel, dal svou benzínovou kartu Pam, sedl na mašinu a beze slova vysvětlení objel. Bylo mi jasný, že ho vidím naposledy. Měj se! Houkl jsem za ním, ale kdoví jestli mne slyšel. Po jídle jsme šli na soukromou prohlídku, kterou jsem si náležitě užíval. Zajímalo mne to všechno. Prolezl jsem stany, i jsem si vyzkoušel jak se leží na indiánském lůžku. Dokonce jsem si nechal podrobně vysvětlit jak se takové lůžko dělá. Málo platný, indiáni byli jsou v umění přežití daleko vpředu. A tak mne to dost zajímalo. To jaký mám totem mne moc nezajímalo, ale zas takováhle příležitost se nestává každý den... a možná bych si mohl taky pořídit tetování s tímto motivem. Sice jsem to neměl v plánu, ale život a cesta... to je změna. A tak když jsme došli ke starci, tak jsem dal gesty jasně nasrozuměnou, že bych také rád znal svůj totem... a pak jsem čekal až přijdu na řadu. |
| |
| Duck Valley – prohlídka – 16:30 Všimla jsem si, že Kimama reagovala na zmínku o mém klukovi pozitivně. Později se ji pochlubím s fotkama. Jay naštěstí řekl, že je od ničeho nezdržujeme a tak jsem se nadšeně vydala na prohlídku. Jay věděl opravdu hodně, ani já nevěděla tolik o své vlastní zemi nebo zvycích. Ale zase indiáni si hodně na své kultuře zakládají. „Dlouhý dům?“ zopakovala jsem si a snažila si to představit. Ale jediné co mi přišlo na mysl bylo něco ve smyslu ranče. Stejně jako předtím z přípravy jídla jsem byla ze všeho kolem nadšená a fascinovaná. Když jsme šli kolem otevřeného teepee neodolala jsem a koukla se dovnitř. Vypadalo to tam... tak... indiánsky! Byla jsem nadšená. Nakonec nás Jay seznámil s nějakým starším mužem, který se jmenoval... Lala... Lalawethi... ko? Ah to je jazykolam! „Dobrý den.“ Pozdravím. „Já bych chtěla taky, prosím.“ Řekla jsem. |
| |
| Duck Valley, prohlídka Jízdu do rezervace jsem si užívala. Vím, že Curtis tahle místa rád nemá, ale teď má smůlu a musí to tu protrpět s náma. Po jídle nám Jay nabídl prohlídku rezervace. Jsem z toho docela unešená. Doma jsme moc vymožeností téhle doby neměli ale stejně jsme žili jinak. Jak Curtis prohlásí, že netušil že někdo takhle ještě žije tak jen přikývnu, ale mlčím dál. Nakouknu do příbytku s ním a zesrandy ho strčím dovnitř, aby tam upadl. "Promiň..." Zasměju se a omluvím se jakobych to udělala omylem. Dojdeme do muzea, které je taky docela zajímavé. Nakonec jsme došli k šamanovi, který nám může prozradit naše totemy. "Jo... to mě taky zajímá..." Ušklíbnu se a stoupnu si vedle Joe a nachvíli se na něj podívám a pak se s úsměvem odvrátím. Přeci jen díky němu jsem na téhle výpravě a naprosto si to úžívám a jeho přítomnost je mi hlavně hodně příjemná. A Curtis to je velký exibicionista a dokáže se tu spřátelit sám. |
| |
 | Kdesi u řeky Owyhee, 11.6., čas 16:42 Asi jsem musel někde špatně odbočit, protože jsem se ocitl na nějaké poměrně dost prašné cestě. To že jsem někde kdoví kde mi bylo celkem jedno. V uších mi hrálo nějaký funky, a já z kopce koukal na jakousi vesnici jak z Divokýho západu. Kousek stranou byla vidět jakási chýše, a před ní postávala skupina lidí, někteří měli na sobě motorkářský hadry. Sáhl jsem si do chladícího boxu pro pivo. Když jsem ho vypil, zajel jsem přímo ke skupince. Měl jsem dojem, že zde prodávají lístky, když ta chýše stála tak stranou a před ní lidé na něco čekali. Zastavil jsem kousek od nich, a slezl ze svého Krále cest. Jsem dobře rostlý běloch s krátkými tmavými vlasy, úzkými rty, v černém triku bez rukávů, tmavohnědých kalhot a na nohou obut do kopyt... na hlavě většinou nosím pomačkanou hučku a často také sluneční brýle. Udělal jsem ke skupině pár kroků, při nichž jsem si vyndal sluchátka-špunty z uší. Nasměřoval jsem si to rovnou ke krásný brunetě, která právě říkala komusi že má také zájem. Stoupl jsem si tedy těsně vedle ní a řekl stejným směrem. Já mám taky zájem! Jako tady slečna. Na pár nechápavých pohledů okolostojících, jsem se lehce usmál a mírně uklonil. Johnny Hudson Hawk, toť jméno mé... |
| |
| Duck Valley, u šamana, čas 16:45 Čekáme před chýší šamana než všem co se přihlásili prozradí jejich totemy, když se ozve zvuk motorky. Že by nás dohnal někdo z těch co se nějak ztratili, si pomyslím. Ale jak se otočím zjistím, že přijel cizí muž. Se zájmem si ho prohlédnu. Možná si všiml, že jsem na něj koukala a hnedka si to vyrazil ke mě. Rychle se otočím a jak promluví, hrkne ve mě. Udělám krok v před aby mezi cizincem a mnou byl Cowboy. Sakra... proč se musel přilepit ke mě... Je určitě na mě znát, že jsem nervozní a že mi je to možná i nepříjemné. Nakonec se zhluboka nadechnu a otočím se na Johnnyho. Malinko se usměju. "Vy máte zájem a o co... vždyt ani nevíte, co se tu děje." Nějak ta nervozita ze mě spadla ale stejně stojím radši dál. |
| |
| Chatrč, čas 16:50 Krásná tmavovláska zaregistrovala mou skromnou přítomnost, udělala jakési gesto cudnosti, když se přesunula za kovboje. Chápu děvče, je třeba ukázat svou hodnotu, a toho já si cením. Už jsem viděl své šance u ní bledě, když tu mne sama oslovila... Bingo! Trefa do černého! Hudson Hawk opět vsadil na správného koně! Prý nevím ani o co se zde jedná. To mne nemohlo vykolejit, ba právě naopak, důležité bylo že se mnou hovořila! Dokonce sama od sebe! A téma hovoru? Ale jděte! S tím si muž mého kalibru lehce poradí! Plně důvěřuji tvému úsudku, madame! Pokud o to má zájem taková kráska jako ty... pak je to jistě skvělá věc! Bleskurychle jsem odpověděl s jistou nonšalancí v hlase. Tohle totiž bylo moje hřiště, tady jsem byl jako doma... rozuměno tento typ rozhovoru. Vždyť tady stojí Hawk - Jestřáb, a to je přeci dravec. A jaké je čtěné jméno? Byla jistě dobře vychována, tudíž jsem si byl jist že na slušný dotaz určitě odpoví. Pak následovalo další mé podání. Vidím, že jste přišli pěšky... můžu ti tedy nabídnout odvoz do vašeho tábora. Je to nabídka slušně vychováného muže, jehož učili, že dáma si zaslouží veškerý možný komfort. Další slova již směřovala do širšího pléna... ... tak kdo by co namítal? |
| |
| Duck Valley, u šamana, čas 16:55 Sakra... nepodařilo se mi ho odpálkovat... Probleskne mi hlavou. Ale co jsem si myslela, jak jsem na něj promluvila, bylo jasný, že sem se chytila na to co chtěl. Nikdy moc jsem s chlapama mluvit neuměla. "Tak to budete asi hodně překvapen... a já vlastně taky, vůbec nevím na co tu čekáme." Není jasné, jestli to myslím vážně nebo jako srandu, že vážně nevím, na co se tu čeká. Slova o krásce přejdu, jako kdyby je nevyslovil. Pak se mě zeptal na mé jméno, nějak nemám nic proti tomu ho prozradit. "Já jsem Michelle Milano a tohle je můj bratranec Curtis a tady je Kovboj a Domino a Pam." Představím tak nějak všechny, co jsou tu přítomní. Taky tím ukazuji, že tu nejsem sama. Hawk mi nabídne odvoz k naším motorokám nebo co. "Ano přišli jsme pěšky, protože jsme si chtěli prohlédnout tuto rezervaci a my ještě žádný tábor nemáme, naše skupinka tu totiž nespí. Ale když jsi tak slušně vychovaný, tak mě můžeš dovést k našim motorkám." Teda já tam žádnou motorku nemám, ale proč nezkusit i být spolujezdec na jiné, stejně pak si přesednu ke Kovbojovi. "Ale až potom co zjistím jaké jsme zvíře." Usměju se a nejspíš je to narážka na to, na co se tu čeká. |
| |
| Duck Valley – šaman – 16:50 - 17:00 Když uslyším burácení motoru, ohlédnu se a vidím nějakého muže, jak slézá z motorky. Motorka tu tak nějak... vypadala trochu nepatřičně. Ale co... Muž si to zamíří k nám, sledovala jsem ho s pozvednutým obočím a pozorovala ho dál i když přišel k Michelle a promluvil na ní. Michelle se schovala za Cowboye a začala se sním vybavovat. Muž se představil jako Hawk... proč většina motorkářů musí mít nějakou přezdívku? Ale pak už jsem jenom zírala na Hawka jak líčí na Michelle a ty fráze co používal. Zírala jsem ještě víc. Pak jsem to už nevydržela, odvrátila jsem se a ukazováčkem jsem u úst naznačila známé gesto, jako, že z toho budu zvracet. Slyšela jsem jak Michelle říká naše jména, tak s tím rychle přestanu a jak zmíní i mě zvednu ruku v pozdrav. |
| |
| Duck Valley - šaman Zájemců se přihlásilo podstatně víc, než původně. Krom Pam a Domino se přidal ještě Kovboj a další. Jak se dalo i očekávat, Domino se přihlásila jako první. Šaman jen pokývl hlavou a vešel do prostornější místnosti. Na jejích zdech byly válečné štíty, ozdobná, vyřezávaná pádla, rituální buben a další nástroje, na zemi pak něco málo kůží - vše zařízené vcelku prostě, ale účelně. Síla přírody dýchala i zde, stěny chatrče ji nijak neizolovaly - spíše naopak. A bylo zde cítit ještě něco, co se ale nedalo téměř vůbec popsat. Zvenčí k mým uším mezitím dolehl i zvuk motoru - z toho by správce nejspíš moc radost neměl, dotyčný má štěstí, že ten tu ale podle všeho momentálně není. A já už se naučil nejdřív hodně přemýšlet, než něco udělám - pokud nešlo o něčí bezpečí. Dotyčný podle všeho nebyl pirát silnic, takže... "Nechám vás tu osamotě." pokývnu hlavou, ale sotva se stihnu otočit a vyjít ze dveří místnosti, zarazí mne hlas starého muže. "Lalawethiko.... zůstaň tady. Alespoň se zas něčemu přiučíš. Dědeček by měl jistě radost." Na tohle se nedalo říct ne. A tak jsem se vrátil, posadil se kus opodál a tiše sledoval, zavřel oči a "díval se." Domino, čas 16:28 - 17:00 "Vy se posaďte... tady." vybídl pak Domino, ozvalo se klepnutí, jak na dřevěnou podlahu vyskládal misky s barvami. "Snažte se co nejvíc uvolnit a otevřít se, aby se váš ochránce ukázal, alespoň trochu." pousmál se a mezitím začal rozmíchávat barvy. Ty pak odložil opět stranou, ale aby byly na dosah. "Podejte mi ruku." vyzval ji, počkal, dokud to neudělá a pak ji stiskl, zavřel oči. Několik chvil bylo ticho, než se opět, teď již zcela poslepu, natáhl po nádobkách. Jeho prst chvíli kroužil nad jednotlivými barvami, až se nakonec zanořil do jasně červené. Vzápětí s naprostou přesností nakreslil na dívčino čelo znak ohně. Sotva dva údery srdce ji ještě držel za ruku, pak pomalu pustil a současně s tím otevřel oči. "Hmmmm... zajímavé. Ohnivý živel ve spojení s větrem z Východu." zadíval se na Domino jako by se díval do jejího nitra, pak se však jeho pohled ustálil v jejích očích. "Ohni je vlastní síla, aktivita, tvoření, vůle a činy. Východnímu větru pak připadá cílevědomost, intuice a... učení. Vaším totemem a strážcem je sokol - dravec. Je to rychlý a silný lovec. Lidé v jeho znamení bývají svobodomyslní a nezávislí. Okolí přitahují silným, doslova magnetickým vyzařováním a nebojácnou povahou. Nechybí jim sebevědomí, jdou za svým cílem. Máloco je odradí, protože bývají velmi stateční. Každý zážitek je pro ně osobní výzvou. Touží po dobrodružství a vzruchu, skoro každou situaci dokáží zvládnout bez chyby. Někdy... si však svou aktivitou mohou způsobit problémy. Zdravý rozum jim občas zatemní temperament, náhlé vzplanutí - reagují pak prudce, bez okolků, přímo. A to se občas může stát osudným." pár okamžiků se odmlčel, pak ale pomalu vstal. Vypadalo to, že je sezení u konce, ale on se vzápětí otočil a podal Domino vyřezávanou pamětní lžíci... s rukojetí sokola. "Buďte hrdá, ale ne unáhlená, snažte se usměrnit váš dar tím správným směrem a nedávat příliš průchod prudkosti. Naučte se tak dělat kompromisy." spolu se lžící jí stisknul krátce, pevně ruku a pousmál se. "Jste na dobré cestě." pokývl hlavou a pokud se nechtěla ještě na něco zeptat dodal, že může přijít další zájemce... |
| |
 | Duck Valley Hm slušná projíždka kouknu Na montyho který akorát přijíždí vedle mě, prstem mu ukážu že támhle zastavíme. Zastavím sundám helmu a pověsím si jí na zrdcátko. Sundám si bundu a přehodim ji přez motorku. Když se protahuju jen prohodím směrem k montymu, Dal bych si něco studenýho rozejdu se do vesnice koupit něco studenýho, když se vrátim přinesl jsme pití i Montymu. Trošku se porozhlýnu po krajině. Hale támdle u tý chajdy je nějakej Chopeřík a ukážu prstem směrem ke starý chajdě. Todle je bomba výlet co Monty? |
| |
| Chatrč, čas 16:58 V chatrči jsem se cítila docela dobře. Neměla jsem nějak nic moc říct, ale o slova tu určitě nešlo. Poslouchala jsem a sledovala starce. A v nitru jsem se pokusila uvolnit. Řekl mi dost zajímavých věcí, ale dojmů bylo tolik... a mě bylo jasné, že bude zapotřebí času než to vše vstřebám. Takže říkáte - Sokol. Ano, to bylo to pro co jsem přišla. Stařec byl milý, a dokonce mi dal dárek-lžíci s řezbou sokola. Děkuji moc, za totem i za lžíci. Je moc krásná. Ven jsem se dostala ani nevím jak, se lžící v ruce jsem hleděla na ostatní před chatrčí. Očekává dalšího. A k tomu jsem dodala. Půjdu se projít, přijdu pak do tábořiště kde jsme jedli. A bez dalších slov jsem vyrazila směrem do vsi, asi se pokusím najít nějaký tetovací salón... |
| |
 | Duck Valley, 17:00 Ta projížďka stála za prd. Jako všechno poslední dobou. Co jsem se vydal na cestu, stojí všechno za hovno, ale nemůžu prostě stát na jednom místě, ať k němu mám sebevětší závazky. Co jsem potkal tohohle chlapa, dostala moje cesta aspoň směr. Lépe řečeno, on směr prostě určí a já jedu, aspoň není všechno to rozhodování na mně. I když upřímně řečeno, nesnáším toho chlapa od chvíle, co jsem ho uviděl. Nejezdit po silnici mi nevadí, ale jet po polní cestě je stejná nuda jako na asfaltce. Chtěl bych jezdit mezi stromy, překonávat písečné duny nebo třeba skákat z jednoho kopce bahna na druhý. Na druhou stranu nechci riskovat konfrontaci s místními úřady. Indiáni jsou na přírodu citliví. Pfff, indiáni, při kolonizaci jich zapomněli pár postřílet. Zastavili jsme vedle místní vesnice, které spíše připomíná jakousi atrakci pro turisty tvářící se vážně a seriózně, ale v konečném výsledku to je jen ubohý pokus jak si vydělat peníze, který ale kupodivu funguje. Stáhnu z hlavy helmu a odpovím Paulímu. Vem mi to co vždycky. Houknu za ním, když už je na odchodu. Ve chvíli, kdy jsem sám, si odskočím vykonat potřebu mezi blízké stromky. Držel jsem to dost dlouho a nemám v plánu to držet o chvilku dýl. Bundu i s helmou mám na motorce úplně stejně jako můj kolega. Klíčky v zapalování určitě nenechávám, nechci o ní přijít, proto nosím klíčky stále u sebe. Když se Paul vrátí s pitím, stojím opřený o motorku zahleděný do krajiny s vážnou tváří. Přijmu od něj nápoj a napiji se. Už se naučil, že když existuje možnost, že se ještě pojede, tak alkohol nepiju. Za to jsem rád. Motorky, na kterou mě upozorní, jsem si před tím ani nevšiml. Přejedu danou oblast očima, mírně se zamračím. To je Harley, ne Chopper. Poučím ho káravě a obrátím pohled zpět do blba. Na jeho poznámku o výletě reaguji jen stručně. Pěkný výhled. Nikdy jsem nebyl extra ukecanej člověk a rozmluvit mě je pro některé nadlidský úkol, ale když už se rozjedu, tak už jen tak nezastavím, jak v mluvení, tak na motorce a to Paul už moc dobře ví, tak se snaží. Vzhled: Tak každej z vás snad někdy viděl Sběratele kostí (Bones) nebo aspoň Buffy, tak popis je snad zbytečný :) Oblečení: Vysoké plátěné černé boty, do niž jsou zastrčené vojenské kalhoty se vzorem písečného digitalu, které drží obyčejný hnědý pásek. Obyčejné bílé triko s krátkým rukávem bez potisku. Motorkářská bunda, helma (ne klasická, ale ta, které se používá při terénních jízdách) i rukavice v ní vložené jsou modro-bílé se znakem BMW, zjevně k sobě patří. Helma, rukavice, bunda, kalhoty i boty jsou pokryty vrstvou písku, prachu, bahna a bůh ví čeho všeho a zjevně by zasloužili setkání s pračkou. |
| |
| Duck Valley, 17:05 Při pohledu na krajinu opět zajede muj pohled na tu chajdu s tim harleyem, povšimnu si že je tam i nějaká bandička lidí postávajících okolo. Hale monty vidíš to, tam je nějaká sešlost, co se tam asi děje kouknu na něj Nevydáme se tam podívat? řeknu počkám na jeho reakci, a pak sednu na motorku, všimnu si jak jde kolem nějaká kočka (Sue) Hmm todle je lepší než ty jiný seschlý mršiny pak nastartuju motorku a trochu jí protáhnu na neutrál. místem se ozve burácení litru a laděnýho výfuku. jo tak to je zvouček. hodím na sebe bundu, nechávám jí rozeplou, nasadím rukavice helmu a rozjedu se směrem na cestu k chajdě, při rozjezdu si trošku hraju s plynem takže motorka začne hrabat a za mnou se objevuje kouř, na cestě pak zpomalím, jedu pomalu k místu s harlejem. při přijíždění jedu pomalejš a nechávám bublat ten dvojválec pode mnou. zastavím kousek za harlejem podívám se na bandičku lidí. hmm taky motorkáři Zdravím vás panstvo a damstvo tyto slova prohodím při pohledu na všechno osazenstvo co tu na něco čeká. |
| |
| U chýše, 11.6., 17:05 Zrovna jsem se před chatrčí kochal při čekání okolní krásnou přírodu, když tu se objevil chlápek na pěkným harleyi. Vrazil mezi nás jako velká voda. Takřka okamžitě se představil, a součastně s tím si domluvil společnou projížďku na svém stroji s Michelle... a aby toho nebylo málo udělal to tak mazaně, že k tomu nebylo co dodat. Kdyby se mi otevřeně nesnažil odloudit mou spolujezdkyni a snad i přítelkyni, musel bych snad před ním smeknout klobouk za to, jak dokázal tolik za tak krátký čas. Pak vyšla Domino, a říkala že může jít další. V té samé chvíli se objevil na scéně jakýsi kudrnáč na KTM. Řev jeho motoru se do té krásy okolo vůbec nehodil. Ba co víc, spíš dost vadil. Můžeš to chcípnout? Pokud tak učinil představil jsem mu tak nějak okolí. Já jsem Joe... Kovboj, tohle je Pam, Michelle, Hudson Hawk, Curtis, Opie, ... Pokud to nechcípnul, tak jsem ho ignoroval. |
| |
| U chýše – 11.6. – 17:08 Totem Když uslyším další burácení, obočí mi vyskočí nahoru a otočím se. Další dva? To se snad všichni motorkáři v okolí rozhodli přijet zrovna sem? Jeden muž s afrem nás pozdravil, ale Cowboy ho sjel aby to vypnul. Dost to rušilo a nelíbilo se mi to. Proč je nenapadlo si stroje nechat někde u vesnice a dojít pěšky? Nechci si ani domýšlet co si myslí lidé z indiánské vesnice, bylo mi skoro až trapně. Zvednu ruku na pozdrav, když jsme byla představena. Pak se, ale otočím ke stanu a když vidím, že se nikdo jiný dovnitř nehrne, tak vejdu já. „Dobrý den.“ Pozdravím muže a rozpačitě přešlápnu než se posadím kam mi ukázal. „Než začneme pane... mohla bych se na něco zeptat?“ počkám jestli mi to dovolí. „Jen mě zajímá... tedy... zajímalo by mě jestli by mohl duch člověka ulpět i na stroji?“ zajímala jsem se a myslela na svou Gold. Stvořil ji otec a miloval ji jen o něco méně než mě. Ale, když ji konečně dodělal ne dlouho potom se na ní zabil. Nechala jsem si ji a opravila ji jen proto, že na ní otci tolik záleželo. |
| |
| Duck Valley - šaman Už odmalička jsem obdivoval šamany a léčitele - nejen pro jejich schopnosti jako takové, ale především proto, jak dokázali na vpodstatě kohokoli působit jen tím, že prostě.. byli přítomni. Zlehka jsem se na starého muže pousmál a pokývl hlavou, ještě se krátce otočil za odcházející Domino. "Myslím, že to, co svedete vy.. Nebo co dokázal dědeček... Máte dar - to se naučit nelze." Podíval se na mě s vážnou tváří. "Ve tvých slovech je jistě pravda, Lalawethiko. Ne - nedá se to naučit, ale když ten dar máš - měl bys ho rozvíjet. Tady." dotkl se prstem mého hrudníku, pak poodstoupil. Zvenčí sem dolehl další, tentokrát až nepříjemně pronikavý řev motoru. Mírně jsem se zamračil, ale se starým mužem to, zdá se, nijak nepohnulo. Pam, čas 17:08 - 17:30 Ozvaly se kroky, šaman stál akorát zády, prsty si omýval v misce s vodou, aby je alespoň zčásti zbavil barvy. Chvilku se zarazil, ale nakonec pousmál, pokračoval v očistě, zatímco se v místnosti objevila Pam. Stejně jako Domino ji vyzval, aby se posadila na kůži vprostřed místnosti, otřel si ruce a přivítal se s ní. Po té ji mlčky kývnutím vybídl, aby se neostýchala a zeptala se na co chce. Chvíli po její odpovědi mlčel, pak se mírně pousmál. "Věříte? Teď nemám namysli nějaké křesťany nebo jakékoli náboženství. Jen jestli tomu věříte." úsměv na jeho tváři se rozšířil. "Pokud ano, tak se už nemusíte ptát. Nic dalšího není důležité, protože víra sama o sobě je silná." Sám se posadil naproti Pam a natáhl k ní paži. Počkal, až ona učiní to samé - pak ji stiskl, zavřel oči. Několik chvil bylo ticho, než se , stejně jako předtím, poslepu natáhl po nádobkách. Jeho prst chvíli kroužil nad jednotlivými barvami, až se nakonec zanořil do šedavě modré. Vzápětí s naprostou přesností nakreslil na dívčino čelo znak vody. Sotva dva údery srdce ji ještě držel za ruku, pak pomalu pustil a současně s tím otevřel oči. Usmíval se. "Jak jsem si myslel... Voda přináší cit, emoce, empatii a spolu s jižním větrem se tyto ještě znásobují. Vy... máte velký dar a i si ho zčásti uvědomujete, i když spíš jednáte podle toho, jak vnitřně cítíte, než přímo vědomě. To není špatné, ale když si to začnete uvědomovat, budete ještě silnější a prospějete tak i ostatním - a tím vlastně i sobě." pokývl hlavou. "U nás, indiánů, je datel symbolem léčitele a uzdravovatele nejen těl, ale i duší. Tak, jako datel ozdravuje stromy zevnitř a zabíjí škůdce, kteří jsou zavrtaní hluboko v kmeni, mohou lidé, které stráží pomoci svému bližnímu taktéž "zevnitř". Příčiny neduhů objeví díky citu, empatii a umění naslouchat. Jsou to vlastně doslova to lékaři duše. Stromy totiž chápeme jako projev života a nedílnou součást Velké Matky - Země. Každý strom má duši a tak ten, kdo dokázal uzdravit strom, musel být obdařen obrovskou mocí. A vy tu moc v sobě máte, cítil jsem ji ještě než jste vešla. Jste citlivá žena - ale rozhodně ne slabá, právě ten cit vám dává sílu. Ráda se staráte a pečujete o druhé okolo sebe - jen si dejte pozor, abyste díky tomu nezapomínala sama na sebe." pokýval hlavou, pak se pomalu zvedl. Vypadalo to, že je sezení u konce, ale vzápětí se otočil a podal Pam také vyřezávanou pamětní lžíci... tentokráte však s rukojetí datla. "Nemáte důvod k nejistotám nebo obavám, nebo snad pochybám, že vnitřně nejste dost silná. A chvilkové slabosti si nemusíte vyčítat. Jste totiž nejen jako pevný strom - vy jste ta, která jej dokáže vyléčit. Pamatujte na to... a pamatujte i na sebe." spolu se lžící jí stisknul krátce, pevně ruku a pousmál se. Pokud se nechtěla ještě na něco zeptat dodal, že může přijít další. |
| |
| Duck Valley – šaman – 17:08 – 17:35 Zeptal se mě jestli tomu věřím, jen na chvíli se nad tím zamyslím. A pak přikývnu, že ano. Nad jeho odpovědí se usměji. „Děkuji.“ Řeknu mu a dívala jsem se jak se naproti mě sedá a natahuje ke mě paži. Hned jsem udělala to samé a nechala se za ní vzít. Mlčky jsem ho sledovala a čekala co se bude dít. Ani jsem se nehnula, ale očima jsem sledovala co dělá. Dokonce jsem ani neucukla, když jsem na čele ucítila vlhkou barvu. S dychtivostí a zvědavostí jsem ho poslouchala a když řekl, že mám velký dar samovolně se začervenám, protože jsem tohle nečekala. Připadala jsem si vždycky jako... no jako normální člověk, ne jako někdo nějak výjimečný. Musím říct, že jsem jenom zírala jaký má u nich Datel význam. Jediné co já o nich věděla je to, že vyklovávají brouky ze stromů. Bylo těžko k uvěření, že tohle všechno by mělo patřit ke mě. Když vstal, také jsem vstala a dostala jsem vyřezávanou lžíci s rukojetí datla. „Oh!“ vydechla jsem udiveně a prohlédla si ji. „Je moc krásná. Děkuji.“ Opatrně jsem ji držela, jak jsem se bála abych si ji nijak neponičila. Usměji se na šamana. „Budu si to pamatovat. Děkuji vám. Vaše slova mě potěšila, ale i překvapila. Budu teď mít hodně o čem přemýšlet.“ Mírně se mu pokloním a pak vyjdu ven. Před chýší Když jsem vyšla ven tvářila jsem se spokojeně, na čele jsem měla nakreslenou vlnovku a v rukou jsem držela vyřezávanou lžíci takovým způsobem, jako kdyby to bylo něco posvátného. „Může jít další.“ Řekla jsem a postavila se stranou, kde jsem si nakonec sedla do turka a jala se prohlížet pečlivěji lžíci. Mám si uvědomovat svůj dar? Ale jak to mám udělat? Budu o tom muset ještě hodně přemýšlet. |
| |
| U chatrče, čas 17:20 Když jsem si domluvil, co jsem potřeboval, a když na to nikdo nic negativního neřekl... měl jsem pocit jako hráč amerického fotbalu co dal rozhodující home-run. Bingo! Zjistil jsem že se zde čeká ne na vstupenky, ale na přidělení totemu od šamana. Tak to jsem pro... ale... čekání se na můj vkus nějak moc táhlo. Ale co je to pro Hudsona Hawka vymyslet si zábavu, nic. Tu se objevil jakýsi brácha Boba Marleye, kývl jsem na něj když mne představili. Zajedu do vsi pro zmrzlinu! Houkl jsem na ostatní stojící, a už mi viděli záda. Do vsi to byl s mým Králem silnic malý skok. Nakoupil jsem 3 kýble zmrzliny, hodil je do chladícího boxu, a do kapsy strčil hrst plastikových lžiček. Šaman to bere důkladně, tak proč se neprojet? Vyrazil jsem nad ves do volné krajiny, můj Král silnic vrněl a bublal pode mnou. Jízda na něm byla jako vždy až luxusně pohodlná, harley doslova plul krajinou. Po pár milích jsem otočil a vracel se zpět. Když tu krásná dívka kráčející do vsi, vzdálené ještě asi 5 mil. Podle hrdé chůze možná bylo znát, že má úroveň a bystrý pohled mne o tom také ujistil. Zastavil jsem poblíž, ale tak aby necítila žádný nátlak. Lehce jsem se uklonil, a mírně pousmál. Říkají mi Hudson Hawk, a doma mě vždy učili, abych dámě byl kdykoliv napomocen. Nabízím vám tedy pohodlný odvoz do vsi, anebo kamkoliv si budete přát. A pokud by jste měla chuť na zmrzlinu, mám tu náhodou docela slušnou zásobu. Přičemž jsem ukázal rukou na přenosný chladicí box upevněný na motorce... |
| |
 | Duck Valley - Hudson Hawk Zpátky do vesnice jsem se vracela indiánským krokem - deset kroků běh, deset kroků chůze a tak pořád dál. Nakonec jsem však zvolnila a rozhodla se moc nepospíchat a spíš se držet kraje cesty - nechci dávat zbytečně šanci špatné náhodě. Ke strýčkovi jsem chodila ráda - i když to bylo dost daleko - on měl rád svůj klid a čím byl starší, tím více se vzdaloval ve svém stanu a já byla jen zvědavá, kde ho najdu příště. Já sama jsem si nesvedla představit, že bych měla být někde sama, bez společnosti ostatních. Jistě - turisté nebyli vždycky zrovna vítaným zpestřením, ale i tak - odstěhovat se kvůli tomu pomalu na druhý konec rezervace v dalším státě mi přišlo trochu moc. Příbuzné si nevybíráte - ale i tak jsem měla toho starého, čím dál víc rozmrzelého muže ráda. U přátel je tomu ale naštěstí jinak - ty si vybrat můžete - i když občas je to v tom nepřeberném množství a davu lidí dost obtížná věc. Já byla popravdě nejspokojenější, když jsem kolem sebe měla co nejvíc lidí - i kdybych je měla znát jenom málo. Bez společnosti jsem se cítila přinejmenším jak ryba na suchu. Jak ostatně říkali všichni - a sice, že až na pár výjimek jsem se opravdu narodila do správného znamení a strážce - Havrana. Zaslechla jsem za sebou bublavý zvuk motoru. Chvilku jsem zapřemýšlela, co tu dělá, ale... V mžiku se otočím na patě. ,,Jayi...!" Bohužel jazyk jsem už zastavit nestihla, ale úsměv na mojí tváři zůstal - nebo spíš už přecejen menší pousmátí. V očích se objevila trocha zvědavosti. Dotyčný vzápětí okamžitě spustil. Vyřídilku rozhodně měl, stejně tak věděl, co a jak říct a ani jednou se u toho nezakoktal. Klobouk dolů - kdyby motorka nebyla slyšet delší dobu, myslela bych si snad, že už nějakou dobu pozoruje a vše si pečlivě připravuje. ,,Omlouvám se, myslela jsem, že je to jeden mladík od nás. Taky má motorku, i když vypadá jinak. Ale zvuk má hodně podobný." pokrčím zlehka rameny, zklamaně to neznělo, spíš jako nadlehčená, snad až bezstarostně veselá omluva. Dál ale vcelku delší chvíli nic neříkám - přemýšlím. Raděj si promyslím něco stokrát i s tím, že to bude vypadat trochu zvláštně, než abych pak šlápla vedle. ,,Zmrzlinu?" zvednu obočí, pak se zasměju. Koneckonců ten na motorce, co se představil jako Hudson Hawk, působil vcelku sympaticky a i neškodně. ,,To ne, díky. Ale jestli mě vezmete s sebou k vesnici, tak budu ráda." pousměju se, vzápětí vcelku samozřejmě nasednu. Buď mi můj strážce s černými perutěmi vydláždil cestu do maléru, nebo naopak. Uvidíme. ,,Mimochodem jsem Sabrina." |
| |
| Za vesnicí, čas 17:28 Dívka takřka ihned nasedla za má záda na sedačku pro spolujezdce. Miluji lidi co jsou přátelští a nevidí v každém hned nějakého raubíře! A navíc dnes, kdy se mi daří na co pomyslím... tedy, ne že by se mi jindy dařilo míň. Říkáš Jay? Ten patří ke skupince lidí co jsem se k nim dnes přidal, to je ale náhodička. Při těch slovech jsem se pomalu rozjel. Tykal jsem jí, protože už nejsem cizí chlap, ale už sedíme na jednom stroji, od ní jsem očekával totéž. Můj stroj rozhodně není závodní, ale ten kdo chce plout krajinou a užívat života by si jiný nevybral. Sedačky luxusně pohodlné... zadní s opěrkou, pérování měkké a pozvolné, malý štít vpředu aby to foukalo tak akorát, pneumatiky široké a příjemně tlumící případné nerovnosti, výbava nadstandartní... zkrátka Král cest a silnic. Dívka zmínila svůj a Jayův lid, takže byla také indiánka. Tito lidé jsou velmi vnímavý, tudíž mi bylo jasno, že kvalitu mého svezení a mé mašiny záhy ocení sama. Jel jsem zvolna, abychom mohli případně v klidu spolu mluvit, a taky aby jsme více užili krajinu. Do vsi tě samozřejmě vezmu, ale asi by bylo dobré, aby jsi mi upřesnila přesně kam. Prohodil jsem prakticky... |
| |
| Duck Valley, vesnice, čas 17.45 Šla jsem do vsi pomalou chůzí, a stále ještě vstřebávála co mi ten starý muž říkal. Bylo mi jasné, že to chce čas... hodně času, než ta slova najdou ve mne tu správnou odezvu. Vesnice nebyla daleko, a tak jsem tam dorazila za chvíli. Počas cesty mne minul nějaký kluk na terénní KTM, ale vnímala jsem ho jen okrajově. Ve vesnici jsem se ptala na tetovací salón, odkázali mne na jednoho člověka s těžko zapamatovatelným indiánským jménem. Nebyl to přímo tetovací salón, ale tetování zde bylo k mání. Vešla jsem do jeho chýše. Zdravím, ráda bych tetování ve tvaru sokola, sem na pravé rameno. Vyjádřila jsem mu své přání, nabídl mi několik vyobrazení, které byli poměrně neobvyklé, byl v nich cítit indiánský vliv. Byla jste u šamana, že? Řekl, a díval se mi na čelo... došlo mi že tam mám od starce jakýsi znak. Ano, a vyberu si tohle. Ukázala jsem na jedno co mi padlo do oka i do srdce, a usedla do starého holícího křesla. Za nějaký čas již zdobilo mé rameno tetování ve tvaru letícího sokola. Pak jsem poděkovala, zaplatila a šla na místo u řeky kde jsme obědvali. Pokud Kamami chtěla pomoci s přípravou večeře, pomohla jsem jí. Pokud nechtěla pomoci, sedla jsem si na břeh řeky, a přemýšlela o slovech starce... |
| |
| Duck Valley čas 17:50 Hned po příjezdu začal ten kovboj něco at to vypnu, ale to jsem udělal už automaticky hned jak jsem přijel. TO je hrozný, motorkáři a vadí jim zvuk motorky na volnoběh, hlasitý to neni, neřeknu kdybych to tady turoval . no nic mno Po chvilce odjíždí ten na tom harley. jen se pootočím za ním a v rychlosti zhlédnu jeho mašinu. Hmm to je krása , to je pojízdnej koráb Když se představí ostatní řeknu jim své jméno Já jsem Paul Jestli se mužu zeptat, co se to tady děje? |
| |
| Duck Valley - šaman Koukám za mizející Domino. Jsem zvědavý jak tam bude dlouho s čím vyleze. Mezitím uslyším zvuk motoru a všimnu si přijíždějící motorky. Něco mi tu nedochází, ale to je normální. Myslel jsem, že sem motorky nesmí a on si sem prostě jenom tak přijede. Michelle si s ním hodí hovor a začne nás představovat. Při zmínce svého jména kývnu a podívám se na něj. Dál nemám potřebu se jakkoliv seznamovat. Nakoukl jsem zpátky ke vstupu k šamanovi. Domino už je dávno venku a moje druhé místo mi sebrala Pam. "Hej..." Zamumlám si pro sebe a podrbu se na hlavě. Stejně to netrvalo tak dlouho na to, aby se to nedalo vydržet. Nyní si už svoje místo hlídám a rozhovoru Michelle a toho novýho moc nevěnuju. Jsem připravený ihned po odchodu Pam vklouznout do jeho asi obřadnice, abych už nemusel čekat dál. Při vstupu dovnitř slyším přijíždět další motorku, možná dvě, už si je však nestihnu prohlédnout, protože stojím před šamanem... |
| |
| Duck Valley - šaman Hawk zamumlal něco od zmrlině, nasedl na motorku a někam zmizel. Asi neměl o mě takový zájem jak říkal, ale mě to nevadí, stejně to byla taková hra jen s ním. Mezitím od šamana vylezla Domino a Pam. Domino odjela někam na tetování, to jí nějaký hodiny neuvidíme. Někdy jsem měla nutkání taky si udělat nějakou ozdobu, třeba ve Španělsku, že jsme přižili tuhle cestu. Pomyslím si, že je to tady vážně na dlouho a moc mě to nebaví to čekání. Dovnitř tedka vešel Curtis, řeknu si že jsme rodina a vejdu tam s ním. Myslím že to uvítají všichni a snad se Curtis nebude zlobit, přece jsme rodina. "Dobrej." Pozdravím šamana a postavím se vedle bratránka. |
| |
| Chatrč a vesnice, 11.6., čas 17:30-18:50 Někteří již šamana navštívili, ti co vyšli se pak udělali trochu pro sebe... což bylo pochopitelné. Hawk odjel pro zmrzlinu, a jeho krásný koráb s ním. Rasta vypnul motor, a také se představil. V této chatrči bydlí místní šaman, a teď čekáme až nám oznámí jaký totem má ten který z nás. Asi to bude ještě nějaký čas trvat, nehodil bys mne do vsi a zase zpět, Pauli? Pokud tak učinil, jeli jsme... pokud ne, tak jsem šel pěšky. Ve vsi jsem našel stánek s domorodými nástroji, a koupil si indiánskou flétnu ozdobenou malým dřevěným letícím orlem. Od prodejce jsem si nechal vysvětlit hmaty. A pod jeho vedením jsem si to vše vyzkoušel. Už jsem na obyčejnou flétnu hrál kdysi na farmě, takže mi to šlo celkem rychle. Ještě bych si koupil nějaký sborník indiánských melodií, ty se mi vždy líbili. Rád stále cestuji krajinou, a teď to bude za zvuků tohoto podivuhodného nástroje. Pokračoval jsem v nákupu u prodavače. Potom jsem si vedle koupil ještě stříbrný domorodý tepaný náramek. A pak jsem se buď sám, či s Paulim vrátil k chatrči... |
| |
| Vesnice a odjezd Prohlížela jsem si lžíci a nemohla jsem se na ní vynadívat. Byla to moc hezká věc. Udivilo mě jen že nechtěl nějaké peníze. Nakonec tohle vyřezat muselo dát děsnou práci. A pak mi najednou zazvonil mobil. Překvapilo mě, že tu mají signál. „Prosím?“ ozvala jsem se do mobilu. A když jsem uslyšela svého ex-manžela vyskočila jsem na nohy. On by mi jen tak nevolal. „Co se stalo?“ chtěla jsem hned vědět. A zastavilo se mi srdce, když mi oznámil, že se Simon je v nemocnici. Zlomil si nohu a museli ho operovat. „Hned jedu domů.“ Řeknu mu a zavěsím. Vrátím se k ostatním. „Lidi. Je mi líto, ale pro mě tohle dobrodružství končí. Syn je v nemocnici. Musím se vrátit domů. Ráda jsem vás všechny poznala a...“ vytáhnu kus papíru a napíšu na něj moje číslo. Podám ho pak Cowboyovi. „Kdyby jste se třeba někdy chtěli sejít tak budu ráda, když se ozvete. Na shledanou.“ Rozloučím se a rozeběhnu se zpět. Ke své motorce a pak se vydám na cestu domů. |
| |
| U chatrče a v ní, 11.6. čas 19:48 Když Michelle a Curtis zmizeli v chatrči, tak jsem si sedl kousek dál pod strom, a počal si hrát na svou novou flétnu. Vybral jsem si poměrně jednoduchou píseň z indiánského zpěvníku a hrál jsem jí tak, že jsem k ní místy přidal svou improvizační vložku... Po čase Michelle a Curtis vyšli ven, a tak jsem coby poslední vstoupil ke starci. Mimo pozdravu jsem mlčel, byl jsem unaven čekáním... začínal jsem mít hlad... a šaman zas měl za sebou spousty sezení, takže jsem to nijak nechtěl natahovat. Popravdě jsem ani netušil co v takovém případě říkat, takže má ústa mluvila jen v rámci slušného vychování... Sedl jsem si kam mne ukázal, uvolnil se a nechal se unášet atmosférou v chýši. Byl jsem klidný a uvolněný. Kdoví jaké totemové zvíře je to mé... |
| |
| Duck Valley - šaman Sleduji, jak Pam odchází. Co si pamatuji - je to snad u všech stejné, ať přicházeli jakkoli rozohnění či v neklidu, při opouštění šamanovy chatrče tomu bylo vždy naopak. I když než naleznou ten skutečný klid a smír, potrvá to ještě mnoho let. A některým ho přinese až poslední výdech. Musím se při té myšlence zlehka pousmát, ale to už se dovnitř napůl vrhne vcelku horlivě jakýsi mladý muž. Netrvá dlouho a objeví se ještě dívka. Starého muže tenhle nenadálý vpád opět nijak nevyvedl z míry, jen oba přejel pohledem, pokývl hlavou v tiché odpovědi na jejich pozdrav a vyzval je, aby se posadili na to samé místo, co předtím i ostatní. Curtis, Michelle Šaman se pousmál, prsty si omyl v misce s vodou, aby je alespoň zčásti zbavil barvy. Sám se posléze posadil naproti dvojici a natáhl k ní paže. Počkal, až oni učiní to samé - pak jim je stiskl, zavřel oči. Několik chvil bylo ticho, než se , stejně jako předtím, poslepu natáhl po nádobkách. Jeho prsty chvíli kroužily nad jednotlivými barvami, až se nakonec jeden zanořil do červené, druhý pak do zelené. Vzápětí s naprostou přesností nakreslil na dívčino čelo znak země, na mladíkovo pak ohně. Sotva dva údery srdce oba ještě držel za ruku, pak pomalu pustil a současně s tím otevřel oči. Ve tváři měl vepsáno zamyšlení, nakonec se ale otočil první k mladíkovi. "Další dravec... Živlem je oheň, který přináší sílu, aktivitu, tvoření, vůli a činy. Vítr východní pak symbolizuje cílevědomost, intuici a učení." pokývl hlavou. "Sokolové jsou známí svými prudkými útoky na kořist, bez ohledu na to, že střemhlavý let pro ně není vždy úspěšným. Zkoušejí to dál a dál s přesvědčením, které se nakonec dříve nebo později vyplní a oni stisknou svou kořist v ostrých drápech. Ve své podstatě jdou lidé pod jeho vlivem vždy přímou cestou bez oklik, což jim přináší úspěch, stejně jako jejich dravost. Ale stejně dobře je to může dovést k ne zrovna dobrým koncům. Když se ale naučí ovládat své emoce, opravdu naslouchat druhým, nemusí se bát bolestivého nárazu díky strmému a rychlému letu. Na hrdost má dravec jako sokol jistě právo a nikdo mu jej nemůže upřít, avšak i on se musí naučit kompromisu." Okamžik se odmlčel, pak se jeho oči stočily k dívce. Mírně se pousmál. "Vaším živlem je země. Symbolizuje stabilitu, racionální přístup a řád. Vítr vám pak vládne severní, značící uzdravení, obnovu. Husu příliš mnoho lidí omylně považuje za poměrně těžkopádné a pomalé zvíře, zvláště v ptačí říši. Možná mají pravdu, ale zapomínají na to, že ač jí to možná trvá déle - nakonec se k nebi vždy vznese. Dál je neúnavná a velmi, velmi vytrvalá. Její zrozenci přistupují k životu s ohromnou silou a odhodláním, která dokáže leckoho velmi překvapit. Stejně jako vzlet nejsou ani jejich rozhodnutí příliš často unáhlená a bezmyšlenkovitá - když se už ale k něčemu rozhodnou, volí přímou cestu. Je jim vlastní i pracovitost, píle a houževnatost. Bývají také ctižádostiví, spolu s tím občas trochu umínění a tvrdohlaví - ale za tím vším stojí jejich úspěchy. I když mohou působit jako lidé stojící pevně nohama na zemi, svým způsobem tíhnou ke světu i mimo ten skutečný. Jakoby občas zatoužili doletět až k nebi, vždy ale bezpečně přistanou na zemi, kde se cítí nejlépe." pokývl hlavou, pak pomalu vstal a stejně jako u předchozích věnoval oběma též vyřezávané lžíce s rukojetí ve tvaru jejich totemů. Pokud se chtěli na něco zeptat, mohli, pokud ne... bylo posláno pro dalšího zájemce... Kovboj, čas 19:50 - 20:15 Netrvalo to nijak dlouho, patrně se sotva stihli minout ve dveřích a objevil se další, tentokrát Joe. Krátce jsem mu pokývl, zatímco si šaman omyl ruce, posadil se další host na určené místo a vyčkával, než se mu starý muž začne věnovat. Netrvalo to příliš dlouho. Musel jsem jej obdivovat, kolik měl síly nejen fyzické, nebylo na něm znát žádné vyčerpání - sám jsem věděl, že hledání vhodného zvířete a ochránce není vůbec snadná záležitost, i když to tak dle pouhého pohledu může vypadat. Opětovný stisk ruky, pak namočení prstu znovu do rudé barvy. Živel ohně zde jasně vítězil. Když šaman pustil Kovbojovu paži, snad až uznale pokývl hlavou. "Symbolika ohně - Aktivita, tvoření, vůle, činy. Dále je pak o nic méně silně cítit vliv jižního větru, který přináší cítění, vnímání a empatii. Jistě vám není neznámá jedna ryba. Ve víře indiánů symbolizuje obrovskou sílu a energii. Na své cestě zdolává nespočet zdánlivě nepřekonatelných překážek. Jako by měl nezlomnou vůli, obrovský motor, který ho žene vstříc úspěchu. Navíc je od přírody vybaven očividnou mrštností a hbitostí, které mu putování ulehčují." pousmál se, tak trochu zvídavě, pak pokračoval. "Zrozenci pod totemem lososa vynikají především silnou osobností. Jsou rozenými vůdci, nechybí jim obrovské sebevědomí, které vystavují na odiv. Dávají tím jasně na srozuměnou, kdo je tu pánem. Do čela skupiny se ale nestaví z touhy po moci a v žádném případě z nutkání bezohledně vládnout. Prostě si myslí, že se pro to narodili - a většinou tomu tak skutečně je. Chcete skupinu chránit, jste ochoten nést za ni odpovědnost, přinášet oběti." okamžik se odmlčel, snad jako by se vzpomínkami vrátil do dob minulých, avšak po chvíli opět pokračoval, i když s pohledem upřeným stále ven z okna. "Za časů dávných indiánů se z nich stávali velitelé, nezřídka i vítězové loveckých či bojovných výprav. Za své odříkání však musí být ostatními ctěni, musí ke své osobě cítit dostatečný respekt a potřebují být obdivováni. Odmění se pak. Pokud ale dojdou k závěru, že je skupina spíše využívá a neodměňuje je dostatečnou úctou, prostě se seberou a "odplavou do jiných vod"." upřel pohled zpět na muže před sebou. "Velkorysost a kouzlo osobnosti budí u ostatních sympatie a důvěru. Životní energie z nich doslova prýští. Dokážou tím strhnout ostatní na svou stranu, k uskutečnění jejich vizí a plánů pak nestojí nic v cestě. Někdy jsou jinými obviňování z nadřazenosti, někdy se nechají omámit svou iluzí neomylnosti a dokonalosti. Nesmí zapomínat radit se s ostatními, dát jim prostor, nevnucovat všem své názory, i když jsou o jejich správnosti absolutně přesvědčeni - což ale není téměř vůbec váš případ. Občas se necháte strhnout situací a s chutí si zariskujete, rád máte jistotu ve schopnosti být vždy připravený a okamžitě reagovat, jen si dávejte pozor a mějte oči stále otevřené. Problémy chápete jako výzvu, žijete naplno, jste stále aktivní... hovoří pro to vše. Měl byste ale poznat, kdy už je toho moc a včas se zastavit. Možná bude těžké uznat svoji nahraditelnost, u vás především z důvodu obav o ostatní, ale vyplatí se to. Je lepší odpočinout si, načerpat síly a pustit do boje než prohrát boj s mnohem silnějším nepřítelem, kterého se nemůžete dotknout." Pár okamžiků zavládlo ticho, ale nakonec šaman vstal a podal Joeovi taktéž vyřezávanou lžíci a následně se s ním rozloučil. Před chatrčí, čas 20:20 Rozloučil jsem se krátce, ale i tak s dostatečnou úctou, a vyšel ven před chatrč, abych se rozhlédl po ostatních a i těch, co sem přijeli a nešli přeslechnout. Všiml jsem si, že Domino zmizela a s ní i Pam, ale prozatím jsem nekladl zbytečné dotazy - možná jen odešly do rezervace a k sestře, nebylo by to nic neobvyklého. Rozhlédnu se krátce po těch, co zůstali. "Jay Moira. Má ještě někdo zájem, nebo vás můžu doprovodit zpět ke Kimamě?" otázka patří zčásti těm, co přijeli, ale především těm, kteří byli mými hosty. |
| |
| Totem Lhal bych, kdybych řekl... že jsem nebyl překvapen. Čekal jsem, že mým totemem bude spíš nějaký savec, potažmo třeba šelma. Když šaman řekl, losos tak mne to dost překvapilo. Pak se ale rozpovídal o vlastnostech tohoto totemu, a já nestačil žasnout. Musím uznat, že to opravdu sedělo, včetně mé toulavé povahy. Za lžíci jsem poděkoval, a ocitl se jako ve snách před chatrčí. Jay cosi nabízel, ale já ho vlastně ani nevnímal. Stále mne zněla v hlavě starcova slova... byl to totem velkých náčelníků a bojovníků... Tohle mi chvíli potrvá, než to strávím. Sejdeme se v táboře. Utrousil jsem, a vydal se pomalu do místa, kde jsme obědvali... chtěl jsem být sám, alespoň chvíli. Cestou jsem se zastavil nad řečištěm řeky Owyhee... Losos... znělo mi hlavou při pohledu na řeku. Sedl jsem si, vytáhl flétnu a hrál podle svého srdce i své mysli... táhlo mne to zpět na cestu... |
| |
| Totem Posadím se na místo, kam mi ukáže šaman a poslouchám jeho instrukcí. Není to vůbec složité, všechno dělá on. My jenom sedíme a koukáme. Chce se mi smát, když maluje Michelle na čelo, bohužel já tomu také neujdu. Pak začne konečně mluvit o našich totemech. Poslouchá se to hezky, jestli je to pravda netuším. Může to být jenom lákadlo pro turisty, zaplatit snad nebude chtít nic. "Díky." Zamumlám směrem k šamanovi a vemu si lžíci. Není to špatná práce a aspoň budu mít z čeho jíst, pokud je na jídlo. Pomalu vylezu z jeho stavení a počkám na Michelle až udělá to samé. "Tak co ty huso? Máš něco v plánu?" Zasměju se, ale neříkám to moc nahlas. Byl bych nerad, aby šaman slyšel, že si z toho dělám srandu... |
| |
| Večer u Kamami, odjezd, čas 18:20 Když jsem dorazila na tábořiště, chvíli jsem seděla u řeky a pozorovala její proud. Slova šamana mi zněla stále ještě hlavou. Pak Kamami pekla nějaké maso. Bylo by možné postavit tu potní chýši? Nebylo to nic těžkého, a tak jsem jí pomáhala. Následně jsem okusila tuto indiánskou očistu ducha i těla. Seděla jsem sama nahá uvnitř, a teplo mi vehnalo krev do spánků. Co se dělo uvnitř nelze popsat. Jisté je, že když jsem na skočila v rouše Evině do toku řeky, cosi jakoby se ve mě utrhlo... musela jsem jednat. Vzala jsem si od Kamami nějaké pečené maso, sedla na svou motorku... Kamami, vyřiď ostatním že jedu napřed, a možná se ještě někde cestou potkáme... ale ať mne nenásledují, chci být teď nějaký čas SAMA... ... díky za lázeň i maso. A pak už jsem vyrazila do počínající tmy směr na Twin Falls, a pak dál... směr Boston. Kartu na benzín jsem si nechala u sebe. Musela jsem být delší čas sama, a srovnat si věci v hlavě... kdoví možná se ještě cesta má potká s cestou ostatních. Jedu přeci stejným směrem... |
| |
| Cesta do tábora u řeky, 11.6., čas 20:18 a dál Po té co několikero sezení u šamana skončilo, tak se skupinka 4 motorkářů vydala pod vedení Jaye zpět do tábora u řeky. Kovboj už vyrazil tím směrem před nimi. Spustil se lehký déšť, ale časem sílil a sílil. Cestou možná někteří zaslechli zvuk flétny někde po levé ruce, od řeky se nesl... byla to prostá melodie, ale tklivá a dojímavá, ne nepodobná řece když poklidně teče... Jakmile déšť zesílil už dost, flétna přestala hrát... zřejmě déšť přesvědčil flétnistu, a ten se vydal někam schovat. Když byla skupina asi tak v půli cesty, dostal se do její blízkosti Hudson Hawk vezoucí jakousi indiánskou dívku. Vesnice byla nedaleko... Po asi čtvrthodině dorazil Jay, Michelle, Curtis a Santa do tábora u řeky Owyhee. To už pršelo vydatně. Kovboj dorazil těsně před nimi. Všichni očekávali, že Domino bude zde, ale dozvěděli se že již odjela napřed... chtěla být sama delší dobu. Zbyla po ní pouze potní chýše, a stopa po pneumatikách... Kimama, všechny uvítala pod přírodním přístřeškem, uprostřed něhož hořel oheň... pro všechny bylo připraveno pečené maso a placky... |
| |
| Tábor, čas 21:50 Přišel jsem do tábora, zrovna když začlo pořádně lejt, už mi z krempy širáku tekla voda proudem. To super voní! A následně jsem se vrhl na maso a placky... A venku okolo přístřešku crčela voda... |
| |
| Ves, tábor, déšť S tak pěknou ženskou za sebou jsem nikam rozhodně nepospíchal, naopak celou ves jsem předtím než jsme do ní vjeli celou po hřebeni objel. Škoda si tu krásu neužít, ne? Ale pak už začlo trochu pršet, takže jsem stočil krále silnic už do vsi. Sab neříkala kam chce přesně odvést... tu jsem spatřil naší partičku jak míří k řece. Mí známí, prý mají u řeky pěkný tábor. Užijeme trochu společnosti. S těmito slovy jsem jel za nimi. Po příjezdu začlo už opravdu pršet. Teď je asi zbytečné někam chodit Sab, zvlášť když tady je sucho, jídlo, pití a příjemní hosté. Usmál jsem se na ní. Kdo chce zmrzlinu jako dezert, ať se hlásí u mne! Zavolal jsem do pléna, a počal jíst maso, placky... a zapíjet to nějakým bylinným pitím. |
| |
| Tábor Vyšli jsme s bratrancem z chýše, kde mě teda překvapilo jaké to zvíře se hodí na mě. Samozřejmě Curtis si nemohl nechat ujít vtipnou poznámku na to že jsem husa. Jen se na něj zakřením a než stačím něco říct, začalo pomalinku krápat a tak nás Jay odvádí k chýším, kde bychom měli být v suchu. "Opijeme se u ohně... Mám nějaké zásoby." Ušklíbnu se na Curtise a šťouchnu do něj a vydám se za Jayem do sucha a tepla. Bohužel jsme to nestihli a promohli jsme. Mokré slepené vlasy si odstraním z čela a vyždímu si je. Sundám si mokrou košili a tu taky vyždímu a posadím se k ohni. Přijel i ten frajírek, jak mě balil před šamanovou chýší, přijel s nějakou ženou, takže jsem mu asi moc nechyběla. Začal nabízet zmrzlinu, na kterou vážně tedka nemám pomyšlení, když mi zimou mírně drkotají zuby. "Až se zahřeju, tak si možná zmrzlinu dám." Odpovím Johnnymu a když konečně přestanu klepat zubama pustím se aspoň do jídla. Bylinné směsy mi moc nejedou takže si požádám o normální vodu a přemýšlím, že zachvíli půjdu pro tu tequilu, ta mě prohřeje pořádně. |
| |
| Tábor, čas 22:00 Na mou nabídku zmrzliny zareagovala jen Michelle, a to ještě trochu kysele... no jo, přivezl jsem jinou ženu a navíc se dost ochladilo. Ale z takových lehkých potížích já si hlavu nedělám, a tak jsem se s optimální náladou najedl indiánské bašty, a sáhl neomylně pro flašku whisky, ta mne ještě více zvedla náladu a prohřála mé tělo. A svět byl zas o něco krásnější. Pokud by někdo z vás neměl nějaký ten typ tekutého spacáku, tak se podělím... můj pojízdný bar je dobře zásoben. Labužnicky jsem přivřel slastí oči, posunul si hučku švihácky do čela, a pomalu jsem nechal klouzat tu jantarově zlatavou tekutinu do krku... ... Glen Orchy, 8 letá... tu já můžu. Dodal jsem mazlivým hlasem. Všiml jsem si že je nás nějak míň, ale to mi náladu opravdu nezkazilo. Kovboj mi přenechal jakousi kartu na bezplatný odběr benzínu, prý to kdosi sponzoroval. BINGO! Já jsem prostě dítě štěstěny. |
| |
| Tábor Mlčky jsem stál pod přístřeškem a sledoval vesměs spokojenost, co byla vepsána ve tvářích všech přítomných. To, že Domino odjela jsem přešel jen kývnutím, které sestře řeklo víc než sebevíc slov. Mlčky se otočila k ohni a udržovala jej a strážila, zatímco venku se spouštěly čím dál hustší provazce deště. Zmínka o zmrzlině vyvolala na mé tváři pousmátí, když jsem si konečně všiml dívky, která jako by se objevila z ničeho nic - tak, jak měla obvykle ve zvyku. Pousmátí se rozšíří v upřímné, svým způsobem vřelé a přátelské gesto. "Sabino." překvapivě právě možná k předchozímu - i jí pokývnu hlavou - pouze. Kolik významů se může skrývat za jedním, tak zdánlivě prostým gestem? Opřený dál o jednu z pevných stěn přístřešku, jejíž roh tvoří kmeny stromů přejíždím pohledem po našich hostech, Kimamě, horizontu a.... Mírně se zamračím, pohled se zaostří na auto, co zastavilo kus opodál. Patřilo správci rezervace. Ven vystoupil on a jeho pravá ruka - Jefferson. Nejen to mě donutilo se napřímit. I Kimamin zrak se upíral tím samým směrem. Když jsem vykročil, zprudka, s poplašením v očích ke mě vzhlédla. "Lalawethiko, co chtějí?" Zamračil jsem se a neodpovídal, místo toho pevně stiskl rty - jako bych neslyšel obavy a to, jak se setřin hlas chvěje. Čekali. "Musím jít. Snad ne na dlouho. Nekažte si zbytek dne." tón je nepřítomně zastřený, jak se pozornost upíná k těm dvěma mužům. Sotva vnímám, jak její ruka sklouzně po mojí paži - pak se rozejdu do deště, který stále nepolevoval. Tušil jsem, co chtějí... a nebyl daleko od pravdy. Zpět v Táboře, čas 23:50 Kráčel jsem pomalu, nikam nespěchal. Tma dokázala skrýt mnohé, ale ne před Kimamou. Ne před mou sestrou. Viděl jsem její siluetu proti záři ohně, jak stojí ve vchodu z chýše.. a čeká. Ona mne vidět nemohla. Jak jí to řeknu? Je sice dospělá, ale to stále nic nemění na síle, co nás poutá k sobě - a ta s narůstajícími léty spíš narůstá. Pokud ostatní byli ještě vzhůru, jen jsem jim krátce pokývnul a chystal se projít dovnitř, avšak sestřina pevná dlaň mne zastavila. "Co se stalo... Co ti chtěli..." už teď v tom byla bolest ze špatného tušení. A ona nejen tušila - musela to vycítit jako lovec svou kořist. A když ke mě zvedla hodně lesklé oči, věděl jsem, že ví. Pokývala hlavou a stiskla rty, zahleděla se na naše hosty a pak se napřímila, otočila a vykročila pod přístřešek. "Nebudeme si kazit zbytek dne..." zašeptala, když se na mě otočila přes rameno, pak se pousmála. Krk se mi stáhnul, sotva znatelně jsem přikývl a následoval ji. |
| |
| Potírna, spánek, čas 22:08 Stále pršelo, když jsem spatřil kousek vedle potní stan, nedalo mi to abych nevyzkoušel, a tak jsem nanosil žhavé kameny dovnitř, a podstoupil vnitřní i vnější očistu na indiánský způsob. Asi okolo půl dvanáctý v noci jsem se nahý pod rouškou tmy vyřítil z potírny a proběhl deštěm k řece do níž jsem skočil, všechno jakoby ze mne spadlo... horko i chlad řeky měli očistný účinek. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy člověk úplně bytostně a naplno cítí, že jím proudí Život. Po zaplavání si jsem vylezl ven, okolo boků si z hadru udělal jakousi bederní roušku, ohřál sem se u ohně. A pak zalezl do spacáku a spokojeně usnul. |
| |
| 12.6., čas 8:06 Když se partička ráno probudila v táboře u řeky, zjistilo se že notně prořídla. Zbyl tu jen Kovboj, Michelle, Jay a Hudson. Jedno bylo jisté, výlet do Španělska poněkud ztrácel význam, protože už jen Kovboj zbyl z počáteční euforie. Co však zůstalo byli tito nový motorkáři, jejich mašiny a spoustu prostoru před nimi. Kovboj tedy hned ráno zajel do vsi, a zatelefonoval Bossovi ohledně nové situace a domluvil, že karty na sponzorovaný benzín budou platit po celých Spojených státech, Kanadě a Mexiku... a že tudíž naše parta může jet kam se sama rozhodne... |
| |
| Easy rider! 12.6.- čas 8:35 Vrátil jsem se do tábora u řeky, a zbytku naší grupy oznámil. Mluvil jsem s naším benzínovým sponzorem, a je domluveno, že naše karty platí po celém území Států, Kanady a Mexika... je tudíž jen a jen na nás jakým směrem se vydáme. Pokud jde o mne, já bych pokračoval přes Twin Falls až do Yellowstone, pak možná do Montany... a pak dál je mi to vcelku jedno, tedy když tam bude pěkně. Pak jsem Jayi a Hudsonovi dal také jednu ze zmíněných karet na odběr benzínu. Kimama právě dělala snídani, bylo to cosi s vajíčky, poděkoval jsem... pustil se do toho, a s plnou pusou sledoval ostatní, jak se vyjádří... |
| |
| Ráno, čas 8:15 Ani sám nevím jak jsem se dostal do spacáku, asi za to mohla ta zrzavá kráska... totiž flaška whisky. Probrala mne vůně slaniny a vajíček, ta mne i dostala z teplýho pelechu. Vyslechl jsem zprávy od Kovboje, a zjistil nepříjemnou zprávu... totiž že indiánská kráska co jsem jí včera přivez je fuč. Nu co, musím si najít nějakou jinou babu. A nebo zkusit opakovaně svůj nezřízený šarm na Michelle... Tak co, Michelle... kam by ses v sedle mého krále silnic ráda podívala? Začal jsem jak jinak - útokem, neboť jak říkával můj táta: Když nevíš co, tak si zatrumfuj! |
| |
| 12.6 ráno v 8:15 Šla jsem spát docela brzo. Bratranec odjel neměla jsem chuť nějak kalit a hlavně mi byla zima. Nikdo se nějak nenabídl mě zahřát. Do rána mi naštěstí džíny uschly. Takže jsem si oblékla suché oblečení a zapla jsem si koženou bundu. Už se připravovala snídaně. Já jsem se šla mezitím osvěžit k řece a jak jsem se vrátila Hawk začal zkoušet na mě svůj šarm. "To mluvíš na mě? Jedna ti dá košem a hnedka to zkoušíš na druhou..." Zakřením se na Hawka a trochu na něj vypláznu jazyk a jdu si dát snídani. Jím pomalu a až dojím vyjádřím se k tomu co řekl Kovboj. "Jak pojedeme je mi to jedno, ty jsi můj řidič. Já pojedu kamkoliv." A věnuji Joe jeden ze svých úsměvů. |
| |
| Říční tábor, čas 8:48 Kurník, jsem to ale já klikař! pomyslel jsem si po reakci Michelle. Na oko mě sice poslala někam, ale křenila se u toho a navíc koketně vyplázla svůj jazýček. Takže jsem u ní rozhodně neztratil všechny body. Plně v tomto pozitivním duchu jsem ihned kontroval. Tak lehká přelétavost je mi vlastní, to ovšem neznamená že bych nebyl kvalitní společník na dlouhé a studené noci. Koneckonců říká se o holkařích, že jsou nejlepší milenci. Jsou pozorní, zábavní a nikterak ženu zbytečně nesvazují... zkrátka Ideál. A ať beru jakoukoliv z těchto pozitivních vlastností mileneckého soužití, tak musím konstatovat, že jsem to celý já... |
| |
| U ohně, čas 9:05 To že ve mě měla Michelle takovou důvěru, že nechala výběr trasy zcela na mě, mi udělalo radost. To mě těší, že máš ve mě takovou důvěru, Michelle. A co vy dva... Hawku a Jayi? Otočil jsem se na oslovené, počkal na jejich názor, a pak odvětil. Ať už to vezmeme kamkoliv, tak bych navrhoval vyjet co nejdřív, už mne tu pálí půda pod nohama. I když jste skvělý hostitelé... Při těch posledních slovech jsem se usmál na Kimamu. Ještě si na chvíli odskočím, a pak můžeme jet. Sedl jsem na svou mašinu, a zajel do vsi... kde jsem si pořídil celkem levně tetování s lososem, protože přeci jen je to můj totem... a je stejně toulavý jako já... |
| |
 | V jakési díře, čas 9:45 Teda do jaký pr*ele jsem se to zas dostala? Prolítlo mi hlavou, když se pode mnou objevila ves jak z doby kamenný, tady snad ještě žijou pod stany, a k večeři loví bizony. Jo mapy to nikdy nebyla má silná stránka. Dostala jsem chuť na hamburger, kopla tam jedničku a pomalu sjížděla dolů. Pátrala jsem po fastfoodu, ale jediná cedule co mi padla do oka byl tattoo salón. Z něj právě vycházej jakýsi kovboj, který byl možná i součástí toho divokýho západu kolem. Měl na rameni čerstvou krycí dečku, á... čerstvá kerka. Hej gringo! Potřebuju kus žvance a nějakou dobře stavěnou společnost. Kam mám zajet? Jo, sem Roxy. Pravdou bylo, že bych mu nejraději zajela rukama kamsi kde nohy končí a břicho ještě nezačalo, ale dokážu se ovládat, tedy alespoň někdy. Protože jeho zadek mi padl do oka hned po té nové kerce. Koukám, šels do nový kerky? No, kdybys hledal motiv pro nějakou další, tak mám na sobě pár nápadů. //popis: 28let, pěkně rostlá na špatných místech zakulacená postava, kus ženský-žádná vyhublina, havraní dlouhý vlasy, černý obtažený kožený motorářský kalhoty, červeno-černý korzet z něhož vykukuje spousta tetování, nejvíce letící jestřáb na zádech, černý vysoký kozačky, případně černý křivák-jinak viz obrázek. A pak ještě má zlato-rudá kráska. |
| |
| Ves a říční tábor, čas 10:11 Sotva jsem s novým tetováním vyšel na ulici, zjevila se tam ženská na zlato-rudým upraveným harleyi. Ani ona, ani ta mašina se nedali přehlídnout. Nedělala s komunikací žádný cavyky, a já se skoro cítil jako lovná zvěř. Nu což, byla kus. A uměla to pořádně rozbalit, to bylo poznat z jejího postoje i z těch pár vět co pronesla. Její nástup z čisté vody mi na okamžik vyrazil dech, a tak ze mne vypadlo toto... Joe... nebo taky Kovboj. Máme s pár lidma tábor u řeky, jídlo, pití i společnost tam jsou. Cestujem na mašinách po Státech. Pak mne přejela pohledem o jehož významu mě nikdo nemusel poučovat, byl to naprosto nepokrytecký pohled kočky před tím než uchopí svou kořist. Přeběhl mi mráz po zádech a hormony zvýšili svou hladinu. Nakolik dobře stavěná ta společnost je, to nechám na tobě. Takže jestli máš zájem, jeď za mnou. Nasedl jsem a rozjel se k říčnímu táboru, kde už se snad ujasnilo kam se pojede. Tohle je Roxy, je hladová a chce společnost. Oznámil jsem všem, když jsme dojeli. Michelle, Hudson, Jay a Kimama. Představil jsem jí ostatní. |
| |
 | Tábor 10:11 Už zase na cestách, vlastně už jako poslední dva roky. Vůbec nic se nezměnilo a ani nechci, aby tomu tak bylo. Právě jsem se ocitla mezi Idahem a Nevadou. Jako vždy vůbec netuším kam jedu, ale zatím jsem už dlouho nepotkala místo, kde by se dalo na chvíli zastavit, a dát odpočinou zadním partiím těla. Jsem sice zvyklá, ale přeci nějaký účinek to má. Vidím dvě motorky, jak zajíždí někam pryč. Ani moc neváhám a vydám se za nima jako takový ,,malý šmírák“ Po chvíli ale zahlédnu oheň a bandu lidí u něj. Přibrzdím a krátce si je prohlédnu, než se rozhodnu zatočit a trochu prudčeji zastavím nedaleko jejich motorek a nechá motor konečně odpočinout. Sesednu a narovnám se ve své celkem malé výšce 165 cm. Pak teprve si sundám helmu a na ramena kde se táhne tetování od brady až po lem kožené bundy, spadnou černé vlasy. Na sobě má ještě k tomu pěkně ošoupané a roztrhané jeany a volné i když krátké triko schované pod bundou. ,,hey. zdravím..máte tu fleka pro jeden zadek navíc?“ Optám se s tichým zvonivým smíchem a pořádně si je prohlédnu. Jsem i celkem ráda, že jsem někoho potkala už mi z té samotné jízdy začínalo celkem i hrabat. |
| |
| Říční tábor, čas: 8:00-11.20 Abych řekl pravdu, mě je celkem jedno kam se vrtnem. Klidně to nechám na tobě Kovboji. Můj král silnic poskytuje veškerý komfort, mě i mý případný spolujezdkyni. Dodal jsem, a mrkl na Michelle. Kovboj vyrazil do vsi, a vrátil se s tetováním svýho totemu na rameni, a s pokerovanou ramlicí v závěsu. To mě tenhle celkem usedlej chlapík překvapil. Na co chytil takovejhle kusanec? Když nás představoval, cvrnknul jsem na pozdrav u svého jména do krempy svý hučky. Takřka vzápětí se za Kovbojem a ramlicí jménem Roxy objevila další potetováná holka, a řekla si o místo. Sedněte, jezte a pijte... pokud by některá z vás krásné děvy chtěla zmrzlinu, tak stačí říct... mám jí v chladicím boxu na mašině. Bingo, jsem to já ale šťastlivec, jedna děva mi zmizela a dvě jiné se objevili takřka vzápětí! Říkají mi Hawk, Hudson Hawk... a mám povolení zabíjet. Dodal jsem směrem k té hubené tmavovlásce, přičemž toto doprovodil můj zářivý úsměv. |
| |
| Říční tábor 11:20 Můj černý a hluboký pohled se stočí k prvním, kdo se ozve a krátce, ale bez ostychu si jej prohlédnu a na tváři se mi objeví bezstarostný úsměv. ,,tak dík..Hawku“ Pohodí hlavou čímž rozvlní své vlasy a usadí se na zem do tureckého sedu po kterém se rozšklebí pár dír na nohách v jeanech. Jídla si moc nevšimne, spíš začne pohledem hledat něco k pití, ale nakonec přece jen vstane a z brašen na své motorce vytáhne pár plechovek s pivem. ,, něco málo čím můžu přispět..“Uchechtne se a jednu s tichým ,, sst“ otevře a pořádně si lokne.¨ ,, jmenuju se A.J. “ Ozve se její hlas než vztáhne ruku ke své rozbolavělé šíji a krátce ji promne s mírně bolestivým zkřivením bledé tváře. |
| |
| Tábor v 11:20 "Tak to je milé že ses přiznal že jsi sukničkář. Tak to až se tu objeví další děva, tak ti budu už volná..." Odvětím Hawkovi a vklidu do snídám. Mezitím Joe zmizel a odjel se nechat tetovat. Nějak o ozdobách jsem nikdy neuvažovala, tak možná piercing do jazyka, ale tetování pro mě není. Za nějakou hodinku se to vrátil a i s nějakou dívčinou, na které bylo vidět, že ho sléká pohledem. Nějak jsem znejistěla, možná začala i žárlit, ale z mých myšlenek mě vytrhla nová přijíždějící. "Ahoj, já jsem Michelle... Michelle Milano." Snažím se o přátelský úsměv. Uslyším, že Hawke zase nabízí tu kupovanou zmrzlinu a tak se znovu otočím na něj. "Tak tu nabízenou zmrzlinu sem dej... Už mi zima není..." Vezmu si od Hawkoho nějaký zmrzku a začala jsem jí pomalu lízat. Lížu jí pomalu a snažím se i o svůdné pohledy k Hawkovi a schválně jsem se ušpinila od zmrzliny pod rtem a tak jsem prstem si to pomalinku setřela a pomalinku si olízla prst. Třeba bude zábava... |
| |
| Oheň a jídlo v 11.20 Ta společnost nebyla vůbec špatná, když jsem byla představena zaslechla jsem jakousi Michelle konstatovat, že Hudson co byl poměrně Huston, je děvkař. To byla vedle jídla opravdu příjemná informace, tyhle typy jsou fajn. Potěšení je na obou stranách, a přitom sami nenabízejí kdovíjakou věrnost, ale ani jí nečekají. Takže vím kam sáhnout, kdybych se chtěla pobavit. Hned za námi se objevila jiná holka s kerkama, myslela sem že patří k nim, ale žádala o místo. No co, víc lidí-víc zábavy. A.J. nabídla pivo, ale teplý. Docela bych ráda to mastný spláchla, ale těmahle chca*kama? Dík to radši ne. Ty Hustone, nemáš v tom chlaďáku i nějaký orosený? To bych uvítala víc než zmrzlinu. Pokud nabídl, hned jsem po tom sáhla. Časem se nějak vyrovnáme. Řekla jsem s plnou pusou poněkud mnohovýznamně. Slyšela jsem cosi o plánu cesty, pokud mě berete tak to nechám tady na tom sympaťákovi z reklamy na Marlboro. Líbí se mi jeho styl a pozadí. Nemohla jsem si nevšimnout jak se Michelle snaží kovboje nalákat konzumací zmrzliny. Jo holka snaž se. Asi k sobě nějak lehce patřili, ale tyhle věci jsem nikdy neřešila. |
| |
| V noci jsem nespal. Únava nepřicházela a spánek taky ne. Současně jako bych okolí vlastně nevnímal - hlavou táhly úplně jiné myšlenky, i když by bylo lepší si plně vychutnat ty... opravdu poslední okamžiky v rezervaci? A co jsem měl dělat? Bůhví, kam až by to zašlo...! "Prostě to nejde, Jayi. Musíš to pochopit. Jistě nechceš způsobovat ostatním problémy. Co třeba tvoje sestra? Jestli nepůjdeš, nebo budeš dělat potíže, tak bude muset odejít taky. Myslím, že tohle si na svědomí nevezmeš. Nebo jsem tě za ty léta špatně odhadl? V něčem nejspíš ano - myslel jsem, že budeš dodržovat co se říká, a sice že náš zákazník, náš pán. A ne je napadnout. Ať už byl důvod jakýkoliv. Vždycky se to dá vyřešit jinak. Měls bohužel smůlu, že jsou zaprvé potřeba peníze. Ale hlavně v tom, žes napadl syna jednoho z hlavních sponzorů rezervace, co sem dováží dost surovin a věcí. Být to... jenom turisti, zůstaneme a shodneme se tady s šerifem jenom na disciplinárním potrestání, ale tohle... riskujeme moc. Do zítřka odpoledne si sbal svoje věci a šťastnou cestu. Je mi líto." Posadil jsem se a zatnul pěsti, klouby zbělely a kůže zavrzala. NEMOHL jsem nic dělat. Rezervace peníze potřebuje. Musím odjet. To by mě tak netrápilo, kdyby tu nebyla Kimama. Otázky jestli jí ještě někdy uvidím a pokud ano, tak kdy se točily stále dokola. Nakonec jsem tiše vyklouzl z pod přístřešku ven, ještě krátce zaváhal při pohledu na sestřinu tvář, ale nakonec se ztratím ve tmě. Tiše a neslyšně, odporujíc tak alespoň svému jménu, když už ne ničemu jinému. Vzpomněl jsem si na jednu starou moudrost, vlastně příběh, co mi vyprávěl kdysi dávno dědeček. O souboji dvou vlků - každý z nás je má v sobě. Jeden je zuřivý, závistivý, bojechtivý, sebelítostný, lživý, falešně hrdý, sobecký a arogantní. Druhý je pak přátelský, mírumilovný, laskavý, lidský, benevolentní, upřímný, vděčný a vidící hluboko pod povrch věcí. A já nyní tenhle souboj pociťoval víc, jak jindy, mnohem silněji. A který z těch dvou vlků zvítězí? Ten, kterého budu živit svými vlastními pocity a emocemi... Ráno, čas 8:35 - 11:40 Vrátil jsem se zpět a jen mlčky přemítal před přístřeškem. Všiml jsem si, že někdo chybí, ale sotva tomu věnoval pozornost. Jediný člověk, kterému patřila, se na mě jen krátce zadíval a dál se věnoval přípravě jídla pro naše hosty, mezi které jsem vlastně patřil už i já. Možná bych něco řekl, ale to se vrátil Kovboj s otázkou o dalším plánu... cesty? Čelo se mi mírně podmračilo, ale těžko by to změnilo tu skutečnost. Vzápětí jsem do ruky dostal kartu na benzin. Jak by to mohl vědět? Možná někdo něco řekl, ale kdo - když nikdo nic ani netuší? zadívám se znovu do rozevřené dlaně. Některé věci se prostě dějí, aniž pro ně máme logické vysvětlení a na náhodu.. jsou až příliš dobře načasovány. Stiskl jsem dlaň a rty - a mlčel. To co se dělo okolo příliš nevnímal, jenom jako vzdálenou kulisu hlasů. Z trochu divného stavu mě moc nevytrhnul ani opětovný příjezd Kovboje, stačil jsem si jen všimnout, že nepřijel sám a jenom zlehka kývl hlavou. "Jayi!" syknul mi najednou u ucha známý hlas - pohled se střetl s tím sestry. Chvíli mlčela, ale vzápětí mě objala, snad až překvapivě silně. "Dávej na sebe pozor.." napůl zašeptala, pak se odtáhla. "A vrať se!" sykla, že to skoro znělo jako příkaz. Věděl jsem, proč - nechtěla slyšet "NE" a další důvody proč ji nezajímaly. Nebo nechtěly zajímat. Znovu se napřímila a se záviděníhodnou přirozeností se začla věnovat dalším hostům, pokud chtěli nebo potřebovali. Já se po chvíli zvednul k odchodu. "Jdu si zabalit pár věcí na cestu. Než dojíte a dopijete, budu zpět." krátce kývnu Kovbojovi, otočím se a rozejdu ke karavanu. Opět mě s vyčítavým pohledem nepřivítá nikdo jiný, než Andrew. Sotva jsem se na něj podíval, začal vrtět ohonem, ale stačilo zvednout dlaň... "Dnes ne, příteli..." nesouhlasně pokývu hlavou. Posadil se, naklonil tu svojí na stranu, nakonec zakňučel, lehl si a čenich schoval mezi přední packy. Musel jsem se pousmát. Taky mi budeš chybět... Dlouho jsem se nezdržel, pobral jsem několik věcí, co byly skutečně nutné. Co se nevešlo do kožené, ručně šité brašny, na to zbyly ty podél boků motorky. Nemůžu popřít, že svým způsobem... jsem se na tu jízdu těšil - dlouho jsem se už neprojel a až teď jsem si uvědomil, jak moc mi to začíná chybět. Mírně jsem oprášil tu svojí krásku , už se příliš nerozhlížel a rozjel se za příjemně bublajícího zvuku motoru v uších zpátky k přístřešku. "Připraveni vyrazit?" otážu se hned potom, co zastavím, vypnu motor a sesednu. Postřehnu, jak sestra sklonila hlavu a.. mírně se pousmála. Už jsem se rozhodl, kterého z dvou soupeřících vlků nenechám vyhladovět... |
| |
| Tábor, čas 11.25 Vždycky jsem věděl, že jsem klikař, ale z toho co se dělo kolem mne jsem byl jak v Jiříkově vidění. Tam kde sem předpokládal obtížné znovudobývání pevnosti jménem Michelle, se stal pravý opak a dotyčná mne škádlila svým lehce koketním chováním. Pak zmizí objekt mého včerejšího zájmu, a nahradí jí hned dvě nové ženské. U Roxy mi stačilo pár pohledů, abych pochopil že na ní nemá cenu zkoušet žádný z mých osvědčených fíglů, na to příliš dobře věděla co chce. Nejspíš přímý postup na branku bude nejúspěšnější, dokonce se může stát že ten postup začne a dokončí ona sama. A pokud šlo o A.J., tak ta se ještě úplně neprojevila. Ale neočekával jsem nějakou přílišnou citlivku. Zkrátka trojí BINGO! A Hudson Hawk opět vítězí... a dokonce se nemusí ani snažit! Roxy si řekla o orosený pivko, které jsem samozřejmě ihned dodal, a ne jedno. Základní věci mám pořád sebou. Dodal jsem, a abych vhodně začal kontakt s A.J. vzal jsem její piva, a dal je k sobě do chladícího boxu s konstatováním. Dám je taky k ledu. Pak jsem popíjel, a sledoval Michellinu práci se zmrzlinou, nutno podotknout, že je to hodně krásná holka a rozhodně stojí za mé úsilí. Roxy se vrhla na jídlo i pivo s vášní dračice, tak asi dělá všechno. I na tu byl fajn pohled, krev se ve mě vařila. A.J. není tak úplně můj typ, ale kdo ví třeba se to změní. Vypadalo to, že každou chvíli vyrazíme, já osobně čekal až Kovboj zavelí. Tak co, Michelle? Jaký odvoz zvolíš, můj luxusní... nebo Kovbojovu klasiku? |
| |
| Oheň a lidi…11:25 Nějak moc se kolem nerozhlížím, nikdo mě tu zvláště nezaujal. Ne, že bych s tím byla zrovna spokojená, ale nějak mi to nevadí a tak jen sedím a popíjím pivko a spíše se snažím odhadnout lidi, mezi kterými vlastně sedím, než mě z mých myšlenek vyruší čísi hlas.
|
| |
| Říční tábor, 12.6., čas 11:45 Trochu mě překvapilo, že se za náma objevila další holka, ale nevadilo mi to. Joe, nebo jen Kovboj. Jo, a pokud jde o chlazení piva... mám na mašině taky chladicí přenosný box, kdybys potřebovala. Dodatečně jsem se A.J. představil. Byl jsem pořád ještě trochu nesvůj z toho zájmu Roxy o mě a mý pozadí. Byla sice potetovaná trochu víc, ale jinak to byl kus ženský... a já jsem normální chlap, kterej má normální a běžný potřeby. Z toho zpracovávání všech těchle informací mne vytrhla Michelle, která dělala oči na Hudsona. Je to holt ještě mladá holka, a tak na ní ten veselý bavič asi udělal dojem. Ovšem možná jen chtěla abych si jí víc všímal, to bych asi měl. Vrátil se Jay, a loučil se se sestrou. To je asi vhodný okamžik k odjezdu. Tak bando... dojíme, dopijeme a vyrazíme směr Twin Falls. A zvláště tobě, Kimamo děkujem za skvělé hostitelství. Opravdu ze srdce. Neptal jsem se Jaye, proč vlastně s náma odjíždí, nějak jsem měl pocit, že až přijde čas svěří se sám. Usmál jsem se na Michelle. Počkej až uvidíš Twin Falls, je tam krásně... a camp i přímo pod nimi. Nakopl jsem mašinu a v čele vyrazil po místní silničce směr Twin Falls. Měli bychom tam dorazit tak asi okolo třetí, čtvrté hodiny odpolední... |
| |
| Tábor čas 11:50 Nevím jestli přesně moje škádlení mělo úspěch tam kde jsem chtěla, ale Hawke aspon ze mě oči neodtrhl. Že si mě všímal i Kovboj to jsem si bohužel nevšimla. Nějak se lidé začali zvedat a připravovat k odjezdu a tak jsem nemohla zahálet ani já. Skontrolovala jsem kytaru, jestli se jí nic nestalo a zabalila si spacák. Hawke se mě ještě zeptal s kým teda nakonec pojedu. Měla jsem nutkání, že nasednu k němu, ale pak jsem uslyšela slova Joe, která byla mířená ke mě. "Hawku... tak příště..." Usměju se na něj a zablískne se mi přitom v očích. Nahodím na záda kytaru a nasednu za Kovboje, chytnu se ho jako obvykle a přitisknu se k němu, abych nespadla. Nějak si tu blízkost užívám více než obvykle. "Už se těším na ty vodopády a tak vůbec..." Zašeptám Kovbojovi do ucha a jsem připravena na jízdu. |
| |
| Jízda, čas 12.00-13.30 Balit jsem se nijak nemusela, jen jsem na sebe hodila křivák, protože se nějak zatáhlo. Protože se moc neumím držet zpátky tak jsem navedla svou mašinu do čela po bok Kovboje, který vezl Michelle. Jeli jsme asi tak hodinu, když se objevila lepší silnice. A za další půlhodinu se u cesty objevil celkem pohledný mexičan s kytarou... stopař. Neváhala jsem ani okamžik a zastavila. Slovo dalo slovo, a už ten chlápek seděl za mnou. Jediný co řek bylo, že se jmenuje Juan a jede na sever, tedy naším směrem. Prý je jakýsi mariachi-nájemný muzikant. Muziku tu já můžu. Objal mne. Raděj se drž pořádně, fešáku. Cesta je plná hrbolů. Řekla jsem mu a doprovodila to smíchem. |
| |
| Vyrážíme, čas 13:20 A.J. ukázala že jí vtip není cizí. Michelle nasedla standartně za Kovboje a vedle něj se zařadila Roxy. Mý místo v koloně bylo tudíž jasný, hned za nima. Protože o ten pěkný výhled na dvě krásný prdelky přeci nemohu být ochuzen. Můj král silnic zvládal poměrně nerovnou místní cestu s grácií, a tak jsem na něm plul jako lord krajinou. Zapnul jsem audio systém a poslouchal nějaký místní rockový rádio, tuším W2YR se jmenovalo. Jo, luxus to je moje, a přitom jsem sledoval ty dvě šťabajzny před sebou. Tedy někdy i na okolní krajinu padl můj pohled. Jeli jsme už nějakou chvíli, když Roxy vzala stopaře... tedy ta ženská neztrácí ani minutu. A tím mi jedno ukázkové pozadí zmizelo z výhledu. No, za chvíli budem prý v cíli, a tam už to bude lepší. |
| |
| Cesta 13:20 Když se všichni zvednou, jen pokrčím rameny a jedu s nimi, taky z druhé strany proč ne. Stejně nemám lepší cíl a ty vodopády by mohly stát za to a tak jako poslední nasednu na mašinu a stočím si vlasy pod helmu, jako vždy, aby na první pohled nebylo vidět, co jsem zač . Pak už konečně nakopnu motor a zařadím se s celkem rychlým odpichem za Hudsona a začnu si jako vždy užívat jízdu a vychutnávat okolí celkem se těšíc na to co mě v následujících dnech vlastně čeká. |
| |
| Twin Falls, 12.6., čas 15:12 Kolona v pořádku dojela do TWIN FALLS. V místě jsou 2 campy, jeden pod vodopády, a druhý na skalní římse napravo. Možnost koupání je nad vodopády. V místě je i saloon s country tančírnou a rockový night pub. Nedaleko je i město Twin Falls, které nabízí ještě větší možnosti ohledně zábavy... |
| |
| Twin Falls, čas 15:20, Juan Stop je skvělá doprava, člověk pozná spoustu lidí, a může s nima i ledacos zažít. Tahle potetovaná kráska navíc vypadá, že má oheň v těle... to mi vyhovuje. Nevím podle jakýho plánu jedou, ale speciálně tohle místo je fajn. Hej lidi, jedu do Chicaga... takže můžu jet chvíli s vámi, co vy na to? Akorát nemám spacák na spaní venku, dá se to nějak řešit? Pokud jo, tak oplátkou nabízím svou hudbu. Pokud ne, chytnu si dalšího stopa. Jo a jsem Juan-mariachi. Prohlásil jsem, když kolona zastavila. |
| |
| Twin Falls, čas: 15:20 Když jsme dojeli k vodopádům a zjistili situaci, tak jsem navrhl. Já osobně bych to viděl spíš na ten horní camp. Pak jsem se ohlédl na Michelle, a dodal. Ty Michelle, co si pak večer zatančit v tý country tančírně? To by bylo fajn - pivo, muzika co šlape, kulečník, stejk, hranolky... co myslíš? Juana jsem nijak neřešil, očekával jsem že to si vzhledem k jeho osobě vezmou na starosti nějaký holky. Jedeme na Yellowstone, a pak se uvidí... Juane. A muzika je vždy vítaná. A pak jsem se mu představil. |
| |
| Twin Falls, 15:30 Výběr tábora je mi šumafuk, takže to vůbec neřeším. Slova Juana, že by se s náma nějaký čas svezl zato příjmu s nadšením. Chytnu ho za zadek, lehce zmáčknu, a s pohledem upřeným do jeho očí nabídnu okamžité řešení. To budem rádi Juane, a o spaní si nedělej starosti, v mým spacáku je místa dost. No a uvidíme jak se večer bude vyvíjet, možná bych si i dopřála nějaký pokojík - v těch hospodách se určitě nějaký najde. Pak jsem se otočila ke Kovbojovi. Asi bych byla spíš pro rockpub, ale nechám to tadyhle na Juanovi. |
| |
| Camp Twin Falls, 15:25 Tak stopař s námi pobude trochu dýl, a jak se zdá Roxy se pro dnešní večer už rozhodla. Kovboj hodil Michelle návnadu v podobě country dupárny, a tak jsem se otočil na AJ, která zastavila vedle mne. A jak to vidíš ty, tedy pokud jde o program na večer? Rock, Country nebo něco úplně jinýho? Ta holka měla nějakej druh provokace ve svých očích, ale pořád pro mne byla z těch tří až na posledním místě. Ale uvidíme, koho potkám večer, ať už banda zvolí ten či onen podnik, určitě tam nějaký ženský budou. Takže budu moct být plně zase na koni. Mě žádná hudba nevadí, takže půjdu s davem. Ale teď bych si dal nějakou baštu, anebo mužem večer začít dřív, a rovnou tím, že se v tom podniku nadlábnem. Taková časnější večeře. Opáčil jsem a rozhlížel se po okolí, vodopád byl fakt něco, a to na přírodu nejsem nijak zvlášť ujetej. |
| |
 | Twin Falls, 15:35 To zmáčknutí mý sedací části od Roxy mne trochu překvapilo, ale nutno dodat že to celkem nenásilně vyjasnilo situaci. Nebyla ošklivá, a já jsem svobodný chlap, takže nás čekal snad příjemný večer. Když nechala volbu podniku na mne, neváhal jsem. Tak to bych byl spíše pro country tančírnu, protože tam si můžu svou muzikou i trochu přivydělat. Pak jsem se seznámil se všemi členy tohoto barvitého uskupení. Byl zde dokonce jeden indián, ten mi byl ihned sympatický, protože situace mexičanů a indiánů je v těchto krajích dosti podobná. Juan Cervantéz, mariachi... nájemný muzikant. Oslovil jsem jeho i ostatní. |
| |
| Twin Falls, 12.6., čas 15:12 Cesta uběhne až příliš rychle. Rychleji než bych čekala. A to mi moc nevyhovuje, když ale zastavíme a já se rozhlédnu, jsem spokojená a chvíli se kochám přece jenom celý život zavřená v jedné kleci a ted tolik prostoru kolem mě mi dodává pocit jisté svobody, která mě vždy fascinovala. Ohlédnu se teprve, až Hudson mluví na mou adresu a trochu překvapeně zapřemýšlím. ,,jídlo by bylo fajn,ale na bary zrovna nemám náladu..“dodám se svou typickou drzostí, která je mi dost vlastní a sesednu z motorky, s trochu kručícím břichem. ,,myslím, že se půjdu trochu porozhlédnout vypadá to tu dobře..“ dodám s jistým jiskřením v zelených očích a usměju se,když se znova rozhlédnu a počkám, zda se někdo připojí na jídlo. |
| |
| Twin Falls, sallon, čas 15:38 Svýravý pocit okolo žaludku mi dal jasně najevo, že mám děsný hlad. Zhodnotil jsem situaci Juan, Roxy, Kovboj půjdou asi do country podniku. Michelle se ještě nevyjádřila, ale taky nevypadá že by jí tenhle styl vadil. AJ a možná i Jay vypadají že se projdou. A já... já mám hlad, že bych snědl krávu. Rozhodl jsem se jednat, otočil jsem krále silnic směr country salón. Nevím jak vy, ale já mám hlad. Takže si du dát stejk, hromadu hranolek a pivo. Jedu do sallonu, tam to vše určitě mají v míře nebývalé. Dodal jsem s úsměvem a okamžitě vyrazil. Country salón byl ve starým stylu, obrovský sál, všechno z masivního dřeva na zdi tu a tam lebka buvola. Hned jak jsem vešel dovnitř všiml jsem si, že porce tu dávají opravdu pro chlapy. Takže se tu pořádně nadlábnu. Sedl jsem si k velkýmu stolu, protože jsem předpokládal že ostatní se přidají buď hned, nebo později. Propečenej stejk, kupu hranolek a pivo. Objednal jsem si, a laškovně zamrkal na pěkně rostlou blond servírku. Usmála se též, a vrtíce zadečkem šla vyřídit mou objednávku. |
| |
| Sallon, 15:40 Když můj fešáckej pasažér projevil své přání, a když Hawk vzal útokem country sallon, tak mi bylo jasno. My jedem taky. Nakopla jsem zlato-rudou a vyjela za Hawkem, musím uznat že Juanova reakce nereakce na mé škádlení mi plně vyhovovala. Bylo jasné, že náklonost je oboustranná. A tak uvolněná jsem očekávala co nadcházející večer a noc všechno přinese. Sallon byl fajn. Sedli jsme si k Hawkovi, objednala jsem polokrvavej steak, pečený brambory a pivo. Pokud nejsi při penězích, tak tě zvu. Obrátila jsem se na Juana. Hudson zatím sjížděl pohledem servírku. V Sallonu byl velký taneční parket, kulečník, jubox a spousta dalších věcí pro hospodskou zábavu. Hemžilo se to tu urostlýma chlápkama, holkama krev a mlíko, jeanama, kostkovanýma košilema a širáky všech možných tvarů a velikostí. |
| |
| Sallon, čas 15:40 No pokusím se nějaké finance opatřit, ale i tak díky za pozvání. Řekl jsem Roxy, a po objednání mexickýho chilli s plněnou pečenou bramborou a piva jsem vyrazil za šéfem výčepu, nebude prý vadit pár mých živých písní. Řekl jsem pár chlápkům s kytarami, aby mne podpořili. Šéf vypnul muziku z repráku, a já spustil nějakou svou muziku. Když do půjčenýho stetsona napadalo dost na dnešní útratu, tak jsem se vrátit ke stolu a pustil se do jídla jako hladový vlk. Šéf mě pak požádal ještě o výpomoc až bude večer k tanci hrát živá kapela, takže to ještě potom pár dolarů hodí. |
| |
| Sallon, 15:55 Sotva Juan předvedl trochu ze svýho umění, přinesla servírka s trochou jihoamerický krve v žilách objednanou baštu. Hej baby, ty jsi určitě Carmen, že jo? Začal jsem žoviálně s ní pokus o bližší kontakt. Ba ne bejku, Rósa. Odpověděla se zvonivým smíchem, asi byla na pozornost hostů zvyklá. Taky pěkný jméno, co si pak skočit až to kapela večer rozbalí? Jsem fanda na country tance a hlavně cowgirl mě berou. Rozvíjel jsem zteč, mrkla na mne a vypadalo to že si dá říct, ovšem byla v práci tak se vzdálila. Pustil jsem se do steaku, a zalíval to bohatě pivem. Kousek od nás si sedla blondcka s touhou po vzrušení, to je moje parketa. Hej krásko, kdybys nechtěla sedět sama, tak tady je místa dost. Pokud přijala, představil jsem jí s poloplnou pusou ostatní. Roxy, Juan... a já jsem Hawk, Hudson Hawk... a mám povolení zabíjet. Dodal jsem se smíchem. Pokud si nepřisedla, tak jsem si jí přestal všímat, vždyť krásných holek je tu hafo. |
| |
 | Salón, 15:55 Usmála jsem se na Hudsona a pomalu jsem se zvedla od stolu. Dávám mu prostor, aby si mne mohl prohlédnout. Štíhlá postava gymnastky, ale oblá tam, kde by holka oblá být měla, a opálená. Doufám, že jídlo mi donesou ke stolu, kam se přesouvám. Přisednu si k nim a zdvořile každému podám ruku na uvítanou. Jsem holka vychovaná. “Xandra, těší mě.“ pohledem přejedu po dlouhých vlasech exoticky vyhlížejícího Juana a obdivně zahučím při pohledu na Roxyina tetování. “Radši si nedomýšlet, jak dlouho jsi musela sedět pod jehlou.“ pousměji se. Doneslo se mi pivo, kterého jsem se vzápětí s chutí napila. A půl sklenice je prázdné. “Hawku, co máš povolení zabíjet,“ vyzní to spíš posměvačně. Jeho poznámka na mě příliš nezapůsobila. Ale aspoň je mluvka. “Odkud jste a co vás sem přivedlo? Jestli to není tajné.“ narazím na další z klišé tajných agentů, kteří mají povolení zabíjet. |
| |
| Twin Falls, čas: 15:25 Po dlouhé cestě, ktetrá uběhla bez nějakých problémů, jsme dorazili do Twin Falls. Nemohu se nějak nadívat na ty krásný vodopády, prej se dá tu i koupat ale nahoře, tak snad na to bude čas, ráda bych si zaplavala. Kovboj navrhl že je lepší spát nahoře, je mi to docela jedno, nechám to na něj, jsem prostě unešená z té krásné přírody kolem mě. Nakonec mě vytrhne z mého zamyšlení Kovboj, podívám se na něj a obličej se mi ještě více rozzáří, když mi nabídne zábavu na večer. "Zatančím si ráda a teďka bych se šla určitě najíst. Vlastně tedka ti dlužím jídlo já, posledně si mě zval ty." Usměju se na Joe a než jsme se rozhodli, že zamíříme na jídlo většina už odešla, právě do salónu. Přehodila jsem si kytaru přes záda a poboku Kovboje vyrazila do podniku. Někteří od nás tam už sedí tak si k nim sednu a objednám si pořádný steak a hranolky a velký pivo. Náš nový přírustek, Juan se dovolil od barmana jestli si může zahrát, třeba během večera bych taky mohla. Kytaru na to mám, kterou mohu připojit ke kombu. Hawke se chová jako obvykle a moc mě to nepřekvapuje. Než přinesou jídlo jsem se zaposlouchala do hudby Juana. |
| |
| Saloon, 16:00 Reakce Xandry na můj lehký vtípek mne nechá klidným, alespoň jsem zjistil, že jí to pálí neboť tu narážku zaregistrovala, dokonce odpověděla v tomtéž duchu. Věnuju se svýmu jídlu a pivu, a taky půvabu Rósy obsluhující kolemsedící hosty. Po chvíli dorazili Kovboj a Michelle, a taky si něco dali. Už se těším, až začne hrát živá kapela. Odtuším. |
| |
| Salón, 15:50 Hudson pozval ke stolu nějakou blondýnu. Na její poznámku o jehlách nadhodím. No, já přitom spíš ležela. Já vůbec ráda ležím, když je s kým. Přitom jsem laškovně mrkla na Juana. Hraješ na to sladký dřevo moc pěkně, jen co je pravda. Mám ráda muzikanty, kteří ví kam a jak sáhnout. Pak jsem si vzpomněla na Xandřin další dotaz, a odpověděla jsem na něj velmi suše. Křižujeme Státy jako tažný ptáci, kde se nám líbí tam se zastavíme. Náš benzín sponzoruje nějakej šílenec, ať žije. A na to jsem pozvedla půllitr k přípitku, napila se a spokojeně jedla dál to dobrý jídlo. |
| |
| Saloon, 16:05 Přisedli jsme si zrovna ve chvíli, když se jakási blondýna představovala. Já jsem Joe, nebo taky Kovboj... a tady to je Michelle. Jestli máš toulavý boty a mašinu, můžeš se přidat, karty na benzín ještě mám. Pak jsem si dal to mexický jídlo co měl Juan, a pak už jsem se věnoval Michelle. Juan hraje dobře, co? No, já se dneska chci bavit, takže až začne hrát kapela, tak na to skočíme ne? Country tance to je moje. A tady se mi moc líbí. Pivo, stejky, muzika... to můžu. Zvedl jsem se a pustil si z Jukeboxu jednu ze svých oblíbených písní od Kennyho Rogerse. |
| |
| Salón 16:15 Vlastně když jsme přišli, přisedla si ke stolu nějaká cizinka. Prohlédnu si jí samozřejmě a docela mě baví, jak Hawke u ní nemá šanci, spíš zaboduje u nějaké místní husičky. Xandře jsem se chtěla představit ale Kovboj mě předběhl a tak jsem jen kývla na pozdrav. Mezitím přinesli pivo a já se pořádně napila a vrátil se náš pocestný muzikant. "Hraješ krásně... Možná bychom si mohli spolu zahrát." Při svých slovech jsem poklepala na pouzdro své kytary, abych ukázala že taky mám na co hrát. Pak se s úsměvem na tváři otočím na Kovboje. "Má talent. Můžeme skočit na cokoliv, ale určitě si zatancujeme, u mě doma byly takovéhle zábavy furt, takže jsem na country vyrostla." Kovboj se zvedne a pustí nějakou písničku, v rytmu se trochu vrtím a podupuju si pravou nohou a pomalu dopíjím své pivo. Konečně donesli jídlo a tak si objednám další pití a pustím se do svého jídla. Na hranolky si dám kečum a nejprve je jím rukou a pak až jsem jich ujedla tak deset vzala jsem do ruky příbor a pustila se do steaku. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR