Na otcovo přání
hrálo se Denně
od: 03. února 2008 22:12 do: 30. května 2008 21:45
Dobrodružství vedl(a) LennySmith
| |
 | V zemi jménem Sintana už hodně dlouho řádí bytosti stvořené samotným zlem. Nikdo se jim nikdy nechtěl postavit ze strachu ze smrti, ale jeden starý, velmi starý šlechtic to nedokázal vydržet a chtěl to změnit, chtěl zničit všechno zlo ve své rodné zemi, ovšem nemohl. Byl už moc starý a sám by to nezvládl. Naštěstí měl ale dvě dcery, o kterých už řadu let neslyšel. Rozhodl se, že pro ně pošle své dva nejlepší posly. Jednoho dne to skutečně udělal, Zavolal si k sobě dva nejlepší a nejspolehlivější posly a řekl jim Mám dvě dcery, to víte. Zavolal jsem si vás k sobě, abyjste mi je přivedli. Je to naléhavé a musíte mi je za každou cenu sem dovést. Ať už jsou kdekoliv. Poslové se mu poklonili a slíbili, že je za každou cenu přivedou. Hned druhý den ráno se vydali na cestu. Trvalo velmi dlouho než je oba poslové našli, protože sestry byly každá na jiném konci světa, stovky, možná tisíce mil od domova. Mezitím, co je poslové hledali, šlechtic velmi těžce onemocněl. Při životě ho drželo jen to, že měl potřebu svým dcerám sdělit své největší přáí a naposledy je spatřit. |
| |
 | Minulost Cestuji po celém světě už přes pět let a mnohé jsem prožila, i když nejsem zase tak stará, jak by si mnozí asi mysleli. Jsem docela mladá... zatím. Jak už jsem řekla, cestuji už hodně dlouhou dobu po světě. Naučila jsem se už spoustu kouzel a má energie je stále větší a větší. Nejsem sice mistr čaroděj, ale je toho dost,co umím. Sedím jsem v hostinci jednoho malého městěčka tisíce mil od mé rodné země. Už se pomalu stmívá. Do hosticne jsem vešla před chvílí a mám v plánu si zde zakoupit pokoj a přespat zde a hned ráno nakoupit nějáké zásoby a vyrazit zase dále na cestu. Dopíjím pomalu víno ve sklenici a chystám se k baru u hostinského zakoupit nějáký ten pokoj, když v tom do dveří hostince vejde postava v červeném plášti se znakem, který je mi moc dobře známí, ale již dlouho jsem ho neviděla. Ano, je to znak mé rodné země... Kde se tu asi vzal? To je zvláštní, vždyť Sintana je daleko odsud... Je mi to velmi podivné a ještě podivnější je to, že míří ke mě. Když přijde, usedne ke stolu, u kterého sedím a ještě jsem se nestačila zvednout a promluví Váš otec, sir Louis si přeje, abych vás našel a přivedl k němu. Co asi tak může můj otec chtít? A nevíš, co mi tak důležitého chce, že za mnou poslal tebe do takové dálky? posel jen pokrčí rameny, že sám neví. Jen si povzdychnu Dobrá tedy, hned ráno vyrazíme zvednu se od stolu, dojdu konečně k hostinskému a zaplatím si nějáký ten pokoj a odejdu nahoru. Přítomnost Od večera, kdy za mnou přišel posel se zprávou, že mám přijet k otci, uplynuly asi dva týdny a já konečně už zdálky vidím svůj cíl, hrad, ve kterém jsem bydlela jako malá, do svých dvanácti let. Ach, už je to tak dávno... Už stojím před bránou a čekám až mi otevřou. Když se tak stane, vjedu do dvora a slezu z koně, kde ho předám nějákému sluhovy, či co to je, a vejdu do paláce, kde mě další sluha dovede k otcovým pokojům. Cestou se rozhlížím všude kolem... Jak dlouho jsem neviděla tyhle zdi... Konečně dojdeme ke dveřím pokoje, ve kterém je otec. Když se otevřou, vidím, že otec leží v postely celý zalitý potem... Ach otče, co se stalo, že jsi mě sem nechal přivést z takové dálky? přijdu blíže k jeho posteli a kleknu si k ní. |
| |
 | minulost jsem starší než má sestra Leena kteruo sem dlouhou dobu neviděla.....na cesty sem se vydala dříve než ona a poznala sem jaké je žít zlem..... zabívala sem se černou magii a dalšími kouzly ale od doby co do mého srdce vstoupila láska se vše změnilo.... současnost už tomu jsou dva roky co jsem štasně vdaná a klidně žiju se svým mužem daleko od rodné země..... nadávno k nám však zavítal posel z naší země a sdělil mi zprávu o neodkladném setkání s mým otcem.... rozhodla sem se vzít si nejnutnější a společně se svým manželem vyrazit témeř ihned..... nyní... po několika dlouhých dnech se konečně objevíme před naším hradem okamžitě seskočím z koně na nikoho nečekám a jdu dovnitř už si to tu moc nepamatuji a tak mě musí jeden ze sluhů zavést do otcova pokoje.... vejdu dovnitř kde spatřím otce na smrtelné postely a sestru u něj..... s obavami ve tváři přejdu k postely a kleknu vedle sestry neschopna jakéhokoli slova čekám nějaké odůvodnění naší cesty sem..... |
| |
| Otec Na Leeninu otázku neodpoví, ale místo toho čeká až dorazí i jeho druhá dcera Sendai, pak teprve promluví. Sice s těží a velmi potichu, že ho je sotva slyšet, ale promluví Dcery mé... Už umírám a zavolal jsem si vám sem, abych vám sdělil jediné. Své jediné a poslední přání... přestane na chvíli a odpočine si, protože je pro něho velmi namáhavé mluvit Chtěl bych, abyste společně cestlovali po naší zemi... znovu se odmlčí a vydýchá se ... a vyháněli všechno zlo, které je zde už desítky let... další odmlka Moc vás o to prosím... je to mé poslední přání... opravdu už sotva mluví... Obě své dcery chytneza ruce a s pomalu už vyhaslíma očima na ně kouká s nadějí. |
| |
| Čekám na otcovu odpověď, ale marně... Neodpoví mi. Pak do pokoje vtrhne má o dost starší sestra. Už jsem ji dlouho neviděla... Velmi se změnila... Jen se na ni podívám s kamenným výrazem ve tváři. Klekne vedle mě a otec začne mluvit... Nedívám se na něho... Koukám do země... Nedokážu se mu podívat do jeho vyhasínajících očí... Pak ale až domluví, jen šeptnu svůj slib Slibuji otče, že splním tvé poslední přání a zničím vše zlé, co mi přijde do cesty to ovšem ještě netuším, co se stalo za tu řadu let, z mé sestry a má sestra bude cestovat jistě se mnou vyslovím slib rovnou i za ní. A protože nesmím lhát, tak i sestra musí souhlasit. Kdybych vyslovila třeba jednu jedinou malou lež, má kouzla by ztrácela na síle a přestávala by působit, což je pro čaroděje velmi nepříjemné. |
| |
 | Věci,které leží daleko v píscích času.... Jménu chlapce je Eirreth a jméno venice je Khajil. Podívejme se na něj.Jako mladý se věnoval šermu a ostatním záležitostem,jaké se na elfího učně školy Čepele hodí... Nejen šerm,ale i znalost bylin,stanování,taktiky,avšak i poesie jsou jeho denní chleba. Podívejme se na něj znovu. Jméno jinocha je Eirreth a jméno bitevního pole jest Ugalská blata.Elf s dvěmi meči v poněkud trapné zbroji stojící nad krvácejícím rytířem v zdobené zbroji,na níž se leskne královský emblém orla..Elf má za kloboukem jednu rudou růži,stejně rudou jako králova krev a i jako krev soka,do kterého se boří Eirrethovi čepele. Podívejme se dále..Jméno šlechtice je Erik d´Rosse,Erik z Růží a dnes byl jeho velký den.Korunovace a udělení titulu svobodného pána společně s malým lénem..Prý za chrabrost v boji.Ten den padlo spousta závisti,nenávisti a i dalších emocí-- Další posun,další pohled.Žena,do které se zamilovat.Už ani neví jak,kde a proč,ale její oči se jeden čas stali snem,poté noční mlrou a nakonec skutečností... "Historie nedávná...." Když dorazil posel,seděl jsem zrovna u krbu a četl si knihu,pojednávající o starých legendách. Dorazil posel,schvácený a splavený,s zprávou více než nešťastnou. Sbalit nejdůležitější věci na cestu včetně psa a ženy (:D :D :D :D ),sídlo přenechat majordomovi a vyrazit co nejdříve,co nejkratší cestou.... "Snad to stihneme....." "Přítomnost,tak,jak její zrnka propadávají hodinami osudu..." Dorazili jsme zřejmě včas.Sendai velmi rychle navštíví svého umírajícho otce a já,pro jistotu a kvůli úctě k mrtvým a k rodině,počkám před pokojem starého pána,kterého jsem v životě možná viděl na svatbě,ale jist si nejsem... Smutně a potichu vyčkávám,až si malinko připadám jako Havran,čekající na duši nemocného.... "Snad to bude bez komplikací a budeme se moci vrátit zpět domů...." |
| |
| stále neschopna jediného slova poslouchám co otec říká.... pokoušela sem se dívat se mu do očí ale nešlo to..... jako by ve mě ožili vzpomínky od dob kdy sme si ještě hráli se setrou a on nás sledoval až po opuštění rodné země.... náhle se mi i začali vybavovat kouzla z černé magie....a hlavně ty na které sem se snažila usilovně zapomenout...... svírám otcovu ruku tou na níž mám snubnák v očích se mi zeleskou slzy které se snažím maskovat pod vlasy jenž mi skloněním hlavy napadali do tváře.... když pak Leena slíbí i za mě že vyplní jeho přání zpražím jí trochu vražedným pohledem který je zkrze vlasy tlumený ještě víc.... ale jinak nic neříkám..... |
| |
| Otec Otec se na obě dcery usměje vyčerpaným úsměvem, ale nic neříká... Nemá na to sílu... Je moc slabý.. Jeho oči jsou stále vyhaslejší, ale v jeho obličeji je vidět potěšení a radost... Je opravdu přesvědčený, že jeho obě dcery budou skutečně putovat po zemi a hubit zlo. Nevšiml si ani Sendainýho vražedného pohledu, kterým spražila svou sestru Leenu. Jak už jsem jednou řekla, jeho oči jsou stále vyhaslejší a vyhaslejší... Nakonce vyhasnou úplně... Otec je mrtví a je jen na sestrách jestli skutečně vyrazí na cestu proti zlu nebo budou sedět doma na zadku a nikam se nevydají. |
| |
| Pomalu otevřu dveře a podívám se do místnosti... "To ticho venku nešlo vydržet.A stejně bude potřebovat moij podporu,více než kdykoliv jindy.. Dojdu pomalu k Sendai a jemně ji položím ruku na rameno...Podívám se mrtvého otce a jemným pohybem ruky mu zavřu oči.. Poté se,s slzou v oku,podívám na obě dvě sestry a smutně prohlásím "U nás se věří,že duše zemřelého přejde do prvního klíčího stromu,který potká.A když poté najdeš ten strom,tak v šumění jarního větru můžeš slyšet rady předků..." |
| |
| Všimnu si sestřinýho vražednýho pohledu směřovaný ke mě. Nijak nezareaguju... Čekala jsem totiž, že bude proti, ale má smůlu... Jen tak letmo se podívám do otcovi tváře, ve které je vidět radost a potěšení. To mi do očí vžene slzy... Slzy z toho, že mi umírá můj jediný otec, kterého jsem měla ráda a opustila sjem ho... Z toho, že jsem ho již spoustu let neviděla... Jenže já nechci dát na sobě znát, že mě to skoro rozplakalo... Slzy se mi nakonec podaří silou vůle zahnat... Pak ale otec zemře... stále držím jeho ruku, která je čím ál tím studenější a studenější a je nehybná... Opřu si hlavu o přikrývku, kterou je přikryto jeho už mrtvé tělo... Ale nepláču... Nechci... Chvíli tak mám hlavu, pka ji zvednu a pohlédnu na sestru a přitom si všimnu, že má na ruce, ve které drží otcovu druhou ruku, snubní prsten. Nic však neříkám... Jistě přijela i se svým... manželem... Pak ovšem přijde do místnosti. Takže jsem ani nemusela být tolik napjatá. POdívám se na něho, prohlédnu si ho od hlavy až k patě... Zdá se být docela milý a tak... sestra si asi vybrala dobře... musím se nad touto myšlenkou pousmát. Ale ne vesele... to by vypadalo divně. POusměju se docela smutně... Na jeho slova nic neříkám... Jen se zvednu ze země. Už mě začínali bolet kolena, ale to mi bylo do této chvíle celkem jedno. Otcovu ruku položím na jeho hruď a pustím ji. |
| |
| potlačím slzy....překvapeně sebou cuknu když ucítím Erikovu ruku na svém rameni dám si vlasy z očí a zvednu se ze země.... tohle je snad zlý sen....tak jo...chci se vzbudit...stačilo mi to jako náhled do budoucna......už se chci probudit..... řeknu si ale když se nic zvláštního neděje seberu se a vyjdu z místosti..... nechci prožívat další zával vzpomínek jenž se na mě hrnou ze všech stran...... |
| |
| Otec Smutně se podívám na obě dvě sestry a poté na mrtvého předka.. "Poslední věc,jak vyjádřit úctu k mrtvému..." Vytáhnu z kapsy zlatou minci a vtisknu ji do pomalu studnoucí ruky,kterou položím křížem přes ruku první.. Podívám se na Leenu a v duchu se malinko pousměji... "Tak podobné,avšak tak odlišné,aspoň co jsem slyšel...." Věnuji zemřelému poslední pohled a zašeptám něco v elfském nářečí Khajilu... "Namarie elde ksama,hytu..." Poté se otočím a pomalým důstojným krokem vyjdu z místnosti a koukám,kampak se poděla moje žena... |
| |
| soukromá zpráva od Erik d´Rosse pro |
| |
| vendia esta(tady jsem) ozvu se z poza malé uličky kousek dál od dveří když vidím Erika vycházet z pokoje..... ani nevím proč používám elfštinu ale asi je to pro ěm lepší než používat slova jenž každý rozumí......ani nevím jestly bych tak své pocity dokázala vylíčit..... do něčeho bych kopla.....kdyby taky byla tak ta opice kterou měl mistr Haeg... pomyslím si..... zase myslíš na černou magii.....no tak..přiznej si to chybí ti..... ale ne...nechybí...sem ráda že sem s tim přestala.... to si jen namlouváš...na má slova dojde uvidíš.... MH:často se v mých myšlenkách bude zobrazovat něco jako rozhovor...tak kdyby něco to si povídám já se svým vnitřním tak trochu zlým já....=) |
| |
| "Chodba..." Podívám se svýma modrýma očima do očí své ženy a spatřím v nich cosi podivného.Něco,co jsem neviděl už dlouho... Přijdu k ní a obejmu jí...Přitisknu ji k sobě a zašeptám ji do ouška "Dobře víš,že s tím nesouhlasím..A dobře víš,že by s tím nesouhlasil ani on,ani tvá sestra..Tak na to zapomeň,má malá pomněnko...." Mile se na tebe usměje.. |
| |
| Když oba dva manželé vyjdou z místnosti, vydám se za nimi. Jdu pomalu a dávám si pozor, abych je náhodou nevyrušila v nějákém veledůležitém rozhovoru Nevyjedem už? pozvednu tázavě obočí když k nim přijdu. |
| |
| Podívám se malinko smutně na Leenu a povzdechnu si. "A co nejprve otce třeba pohřbít a projevit klasikou úctu padlm,jak to lidé dělají?Jeho tělo ještě nevychladlo a tys z fleku odjela..." Malinko zakroutím hlavou... "Bakka.Navíc se potřeba se na to trošku připravit a naplánovat..." |
| |
| Trošku sklopím hlavu, jako na náznak, že se stydím, že sjem zapoměla na pohřeb svého vlastního otce, kterého jsem měla tak ráda... No dobrá... připustím manželovi své sestry ale jak dlouho to bude trvat? zeptám se ještě po chvíli docela nedočkavě. |
| |
| Pokrčím rameny a podívám se do stropu... "Kdo ví.Záleží na okázalosti pohřbu,a ta se liší kraj od kraje.Takže,to jak zde probíhají pohřby by jsi měla vědět lépe než já,mno ne?Vždyť jsi tu vyrůstala..." a mile se pousměji... |
| |
| podívám se na Erika, ve kterých je vidět omluva Vyrůstala, ale ne dlouho. A pohřbů jsem se nikdy neůčastnila A kdyby, tak si to nepamatuju, protože je to tak dávno, co jsem odsud odešla za magií... Vlastně... když tak uvažuji... Svoji matku jsem nikdy nepoznala... možná, že ano,a el byla jsem opravdu hodně malá... Vyrůstala jsem bez ní... a přesto mi nikdy nechyběla... Nevím proč, ale nikdy jsem na ni nepomyslela... Ale co to sem pletu... s pohřbem to nemá nic společného. Nebo snad ano? To ví jen bůh... |
| |
| do debaty ohledně pohřbů se nevměšuji...... sama nevím co se týče pohřbů nic.... co já vím tak kromě toho vypasenýho kocoura mi nikdo blízký nezemřel... až do teď..... tobě se řekne zapomeň.....co myslíš že jsem dělala celý ty roky....ale když mám cestovat.....kdo ví.....třeba se mé znalosti budou hodit.....ovšem....jestly potkáme někoho s kým sem se znala a budeme ho muset zničit..... čím víc se na to snažím nemyslet tím víc mě toho napadá.... víš že v tvých očích vidí že na to myslíš..... napomenu se a začnu myslet na to jak provedme ten pohřeb..... |
| |
| Zadumaně si prohrábnu blonďaté vlasy a zamyslím se.... "Není tady nejaký mistr ceremonie nebo tak něco?Komoří?Někdo to na starosti mít bude...Předpokládám připravenou velkou hrobku.Jenže,to už není tvoje starost.Ani moje.Teď jen vyčkat..." |
| |
| Erik Chvíli po tom, co dořekneš něco o komořím nebo něčem takovým, kdo by pohřeb mohl mít na starosti, přijde k vám třem docela starý muž. Celkem malého vzrůstu, skoro už plešatý a celý v černém. Na náznak smutku. Vítám vás, na hradě sira Louise ukloní se Byl jsem nejspolehlivějším komořím své pána. Postarám se o pohřeb, ovšem mé paní mi budou muset pomoci s organizací má docela kamennou tvář a nedává smutek najevo, jako každý správný sluha. |
| |
| "Je mi líto Vaší ztráty,musí to být rána pro všechny zůčastněné..Plně věřím,že obě sestry vám budou nápomocny.." a na znamení sdílení lítosti ho poplácám po rameni.. Podívám se na všechny zůčastněné a maličko si vydechnu... "Vypadá to že jsem tu poněkud nadbytečně..." |
| |
| ach.....Jamesi?.....jistě že vám pomůžeme.... to je ale let co jsem ho neviděla..... řeknu si a pohledem vybídnu Leenu aby taky něco řekla..... jen nám řekněte s čím máme pomoci..... dodám ještě protože mě vůbec nenapadá co by se mělo všechno udělat.... jsem zmatená... |
| |
| Na sestřin vybízivý pohled teda taky něco řeknu Ale ano... pomůžeme pousměju se ten ale zestárnul... pamatuju si ho jako ještě celkem mladýho muže |
| |
| Sluha se maličko, maličko usměje, ale niják na poplácání po rameni a Erikových slov nezareaguje. Jen požádá jeho dvě paní, aby šli za ním Děkuji, pojďte prosím se mnou. otočí se na patě a odejde dolů po schodech. Ani na jednu sestru nečeká. |
| |
| podívám se na Erika pohledem říkajícím "pojď taky" a pak následuji sluhu |
| |
| Nevím, kam nás to chce zavést, ale přikývnu a jdu za ním. Nechávám se jím raději vést, protože už to tu opravdu vůbec neznáma a jistě bych se ztratila. Je tu spoustu pokojů, komůrek, chodeb a schodů a hlavně dvěří... Tenhle hrad byl prostě vždycky na můj vkus hrozně obrovský a co si pamatuji, tak jsem si ani nikdy nedokázala pořádně zapamatovat cestu do jiných pokojů než byl můj a jídelna s přijímací síní. A ani dnes se to nezměnilo... |
| |
| Příprava na pohřeb Sluha vás zavede do menšího salónku a tam vám řekne, aby jste se posadili do křesel, která jsou tak pohodlná, že máte poit, jako byse neseděli na křesle, ale ve vatě nebo tak něco... Společně potom naplánujete celý pohřeb. Jde to celkem rychle. Postupně si vyměňujete své názory a tak, které pak kombinujete,a by se to líbilo všem. zamítáte dle mého vkusu docela dobré nápady a tak dále. Prostě plánujete a plánujete... Zabíváte se tím skoro celý zbytek dne. Pak přijde večře. Na stole se objeví spoustu jídla... tolik, že máte pocit, že to nikdy nesníte. Někteří jsou na to možná zvyklí a někteří ne. Po večeři si děláte každý, co chete a pak jdete spát... Uplyne asi měsíc od dne, kdy jste přijeli do Sintany na otcův hrad, od dne, kdy vás otec požádal o zničení všech zlých bytostí, které potkáte, od dne, kdy váš otec zemřel. Pohřeb právě skončil a vy stojíte nad hrobkou vašeho milovaného otce. Možná celý zdrcení jeho smrtí, možná šťastní a možná taky necítíte nic, to je jen a jen na vás, ovšem obě dvě víte (možná i Sendainin manžel Erik to ví), že se blíží čas odjezdu na velký výlet, což ani výlet není... |
| |
| Stojím před otcovým hrobem společně se svojí sestrou a jejím manželem. Je po pohřbu a služebnictvo a všichni, kdo mého otce znali, už odešli a my tu zůstali sami. Nevím vlastně ani jak se cítím... Nedokážu popsat své pocity... mám v sobě zmatek... nevím, jestli jsem smutná nebo veselá... Nepláču, nemám ve zvyku hned se rozplakat... To není má partie... Nedívám se na otcův hrob... koukám do země, těsně vedle hrobu a v duchu si přehrávám všechny své zážitky z děctví, kdy jsem ještě bydlela zde na hradě... |
| |
| Stojím nad hrobem a smutně držím svou paní.. Minulý měsíc jsem nelenil..S největší pravděpodobností jsem se stal kovářovou noční můrou,avšak výsledek stojí za to. Zbroj a zbraně odpovídající mé velikosti a i váze,na kterou jsem zvyklý. Vím,že následující výprava nebude procházka sadem a tak se snažím dát se nějak do formy. Klasický vojenský drill vrací úder.Ranní vstávání,rozcvičky,posilování a trénink šermu. Kdysi jsem byl dobrý,ale teď jsem nemotorný a pomalý.Zlenivěl jsem... Měsíc uběhne jako voda a s radostí musím poznamenat,že mě hodil "do parády"..Staré techniky a finty jsou zpět a můj bývalý učitel by ze mě měl jen radost... Uplynulý měsíc jsem také převzal starost nad materiálním vybavením "dobrodružné výpravy" a nechal sestry zabývat se přípravou pohřbu. V stájích jsou teď tři osedlaní koně s plnou výbavou dobrodruha na neurčito... Jedinéco nechám n sestrách,je naplánování trasy..Nejsem zvyklý bloumat po krajině,každá mise zatím měla svůj cíl... |
| |
| tak tedy..... stojím vedle Erika a smutně čučim na hrobku.... od chíly kdy otec zemřel sem trochu cvičila kouzla abych zjistila jestly sme je moc nezapoměla..... jednou sem se i přisihla při vylovení začátku kouzla na vyvolání nějakého tvora...spíše nějaké příšery..... nevim co mě to před tím nepadlo...vím ze s tím Erik nesouhlasí...a otec by byl taky proti......no o Leeně nemluvim...... otče...cos to zase vymyslel.....umíš hodně potěšit.....nevíš čím sem si prošla ty mě teď nutíš zabíjet to mezi co jsem chvíly taky patřila...... řeknu si s pohledem na hrobku pak se otočím a odejdu před hrad..... sednu si na schody a přemýšlím.... nedokážu být se svými myšlenkami tam...u nich..... |
| |
| Jak tak všichni tři *** omyl... už jen dva stojíte u krásného mramorového a taky obrovského hrobu, uslyšíte dusot koně. Dusot se blíží a blíží stále k vám. Přijíždí totiž nějáká elfka na koni. Ani jeden nevíte, co tu dělá, proč tu je ani jak se sem dostala. Neznáte jí. Ona vás však ano. Tady v kraji vás zná každý. každý totiž ví, že váš otec vás nechal vyhledat a oznámit vám své největší přání. |
| |
 | Jedu na koni. Vítr mi čechrá blond vlasy po rameny a mé zelené oči zkoumají okolí. Jsem tu jenom kvůli jedné jediné věci. Chci odčinit všechno zlé co jsem kdy učinila. Chci se přidat k těm dvoum sestrám o kterých se tolik mluví. Všimnu si dvou postav. Se svým koněm - tmavým hřebcem Hermesem zamířím k těm dvoum. Jakmile k nim dorazím na metr, zastavím Herma a skokem sesednu z koně. "Zdravím vás v tento smutný den" pozdravím a pohled mi zajede k hrobu. Pak se znovu podivám na ty dva. "I když asi ted' neni správný čas na to co po vás chci žádat, ale já nemůžu jinak" na chvíli se odmlčím abych si získala pozornost. "Mé jméno je Lilith Marcia Ruove a žádám vás o to, zda bych se nemohla připojit k vám při plnění přání vašeho otce" pohlédnu na Leenu. |
| |
| Vzhlédnu do dáli, když uslyším dusot koně. Vidím nějákou ženu... tu chvíli mě nenapadne, co by tu mohla chtít v tak nevhodnou dobu. Přijede blíž a já si jí můžu pořádně prohlídnout. Neznám jí... Kdo to asi je zeptám se sama sebe, ale pak zjistím, kdo to je Obejdu hrob svého otce a přijdu k ní blíž Bude nám potěšením, když se nám přidáš Lilith pousměju se ani ne moc smutně jen doufám, že s tím bude souhlasit i sestra |
| |
| Malinko si zííívnu... "Strašnej kraj,tady se vše hned rozkecá...." a kývnu hlavou na pozdrav nově příchozí.Znalecky,s pozvedlým obočím zhodnotím a malinko si povzdechnu,proč jsem se vlastně ženil... "sám si vařím,sám si peru,že se na to nevy.....eru..Aha." Pokrčím rameny a jen prohodím... "Já do toho nemám moc co kecat...." |
| |
| Jsem opravdu ráda za to, že souhlasí. Protože kdyby tomu tak nebylo, nebyla bych zrovna v záviděníhodné situaci. A oni také ne. Když totiž něco chci, můžu jít i přes mrtvoly. "Děkuji vám slečno..." nedokončím a se zdviženým obočím pohlédnu na Leenu. Zajímalo by mě jak se jmenuje. Sice to v tom hostinci řikali, ale nemam na jména zrovna dobrou pamět'. Poté pohlédnu na toho muže. "Vy ste?" zeptám se jen tak pro orientaci. |
| |
| usměji se na ni znovu není za co... Jentak mimochodem, já jsem Leena uvědomím si, že jsem se vlastně vůbec nepředstavila... Pak se podívám směrem k Erikovi. |
| |
| Pokrčím rameny a vyseknu malinko unavenou,drobet formálnější poklonu... "Eric d´Rosse,svého času zván Eirreth...Manžel Sendai" a kývnu hlavou směrem,kde je moje milá... |
| |
| Lehce se pokloním hlavou oboum přítomným. "Těší mě, že se budu moci účastnit vaší výpravy " řeknu a shrnu pramen blond vlasů z tváře. "Jsem ubytována ve zdejším hostinci a byla bych velice ráda, kdybyste, až budete připraveni vyrazit, mi dali vědět" poprosím ještě o malou maličkost. |
| |
| jistě ti dáme vědět usměju se na Lilith a otočím se na podpatku a jdu za svou sestrou. Dojdu k ní a sednu si vedle Sendai na schody, ale mlčím... nevím, co bych měla říci... Mám takovou kamennou tvář, která absolutně nic neříká o tom, jak se asi cítím, i když asi všichni vědí, že to není zrovna nejlepší. Koukám se jentak do země a přemýšlím Jaká asi ta cesta bude? Kdo z nás zemře dřív a kdo pozdějc? Zabijí z nás vůbec někoho? A vůbec? bude nás víc nebo jen my čtyři? ... mám spoustu otázek, na které si nedokážu odpovědět sama. Jistě, mohla bych se podívat do něčeho, v čem se odráží obraz - třeba jako je hladina vody, sklenička, křišťál či něco takového - a odhalit naší budoucnost, ale nechci... Nechám se překvapit, i když to moc překvápko nebude, ale to je jedno... |
| |
| Lilith dojde do města do hostince, kde je ubytovaná a jen vyčkává, dokud pro ni nepošlou, že se jede na cestu. *** Uběhl asi týden od chvíle, kdy byl pohřeb a rodinka (Leena, Sendai a Erik) se seznámila s Lilith. Všichni tři se konečně rozhodli, že vyjedou na cestu. Nechali tedy poslat pro Lilith a vyjeli. Momentálně jsou kousek za městem, když najednou před nimi jede na koni nějáký muž. Má blonďaté vlasy asi po ramena a na sobě brnění. (abych ujasnila, kdo to vlastně je, tak je to Katerov) |
| |
 | Jedu si takle jen tak pro sebe kousek za městem když si všimnu nějaký skupinky čtyř lidí za sebou. Zastavym se a čekám až mě dojedou, pro jistotu si položim ruku na meč i když sme jen kousek od města tak lupiči sou v poslední době velmi aktivní. |
| |
| konečně jsme vyjeli z města... oddychnu si Skoro celou cestu bylo nepříjemné ticho... moc nepříjemné... Pak v dálce zahlédnu nějákého... muže v brnění Kdopak to asi je? zeptám se spíš pro sebe a trošku zrychlím svého koně. Dojedu tedy k němu a ani se neohlížím na ostatní Buď zdráv... zarazím se, protože nevím jak bojovníka oslovit Copak tě přivádí do těchto děsivých a nebezpečných krajů? zeptám se pak s menším úsměvem. |
| |
| Přijede ke mě nějaká paní a já se tedy uklonim v sedle. Taky buď zdráva já zatim nemám žádný cíl. |
| |
| (kdyžtak slečna, je mi 19) A nechceš se připojit k nám? No super, snad to přijme... pousměju se a pak se podívám za sebe na ostatní. Jistě s tím budou souhlasit... Nevím, proč by měli mít nějáké připomínky či něco takového otočím se zase zpátky na bojovníka a čekám, jak zareaguje. |
| |
| Chvylku přemýšlim a pak se uklonim znova velice rád milá dámo a jakpak se vúbec jmenujete vy a vyši společníci? Abych nezapoměl tak já sem Katerov, představym se s úklonou. Je docela simpatycká, pomylsim si. |
| |
| Konečně. Konečně jsme se vydali na cestu. Konečně vypadnu z tohoto hektického města. Téměř týden jsem přespávala v hostinci, procházela město a snažila se naučit zdejším zvykům. Bohužel marně. Chyběla mi moje milovaná svoboda. Chyběl mi čerství větřík a i můj hřebec. Ano, mohla jsem se projet mimo město, avšak pořád jsem čekala na to, až mě navštíví obě sestry s tím, že můžeme vyrazit. A to se konečně stalo. Ihned jsem byla připravena na cestu a ted' tedy vyjíždíme z města abychom udělali to co je potřebné. Aby dívky splnili svůj slib a abych já odčinila své bývalé hříchy. Cestou z města mlčím. Nemám potřebu mluvit. Však ostatní by ani moje pohnutá minulost nezajímala... Když spatřím nějakého jezdce na koni, připravím se k boji. Co kdyby náhodou...Avšak muž se ukáže jako náš přítel a s jednou ze sester - s Leenou rozmlouvá. Nakonec mu Leena nabídne aby se k nám přidal. Nic proti tomu nemám a tak mlčím. "Mé jméno je Lilith Marcia Ruove" představím se formálně. |
| |
| Hezké jméno usměji se a až poté se představím Mě říkej Leena vychovaný, milý, šlechetný a já nevím, co ještě... prostě tak se mi to líbí a ostatní vám představovat nebudu, oni se umí představit sami |
| |
| Pokloním se oběma dámám který se mi již představili a pronesu sem velice poctěn že mohu s vámi cestovat. Ta druhá je studená jako led a nejspýš má i takové srce ale to je jedno však ono roztaje časem, pomyslim si a v sedle vysmeknu další poklonu všem kteří přijížděj. |
| |
| my jsme též poctěni, že máme dalšího společníka odvětím a pak se ale zarazím... Víš vůbec, proč jsme se vydali na cestu a co tě čeká? zeptám se |
| |
| Ani v nejmenšim ctěná paní, ale určitě bych uvýtal kdybyste mi to pověděla, odpovym klidně a je vydět že mě vúbec nezajímá kam se jede hlavně že se vúbec někam jede.Konečně sem se vyhrabal s toho zatracenýho města, který mi už tak lezlo na nervy, pomylsim si a prohlížim si celou skupinu. |
| |
| Dobrá tedy usměju se a začnu mu vyprávět Jistě víte, že v téhle zemi, která byla dříve krásná a bezpečná, už jistou řadu let vládne zlo, které z ní udělalo velmi nebezpečnou zemi. Naším úkolem je zlo vyvraždit či vyhnat. Jsme teprve na začátku výpravy. povzdechnu si a podívám se do země... Připomělo mi to našeho otce... ach... teď na něho budu myslet častěji a častěji... musím přeci něják zapomenout... Pak si sáhnu na za pás přivázaný velký měšec, kde mám knihu kouzel, kteá je nezbytná a také nějáké peníze... Uf... má vše, co mám mít... |
| |
| To zní velice poutavě mladá dámo ale výte už jak ho vyženeme? Zeptám se jen tak jakoby to byl jen nedúležitý detajl. Už se těšim až vyjedem to město mi začínalo líst na nervy, pomylsim si a oplatim Leeně úsměv spolu s poklonou. |
| |
| Snad podle situace ne? Budoucnost sama neznám, i když ji mohu zjistit. pokrčím rameny Nevyrazíme už? zeptám se po chvíli a zní to dosti... ehm... netrpělivě. |
| |
| Malinko rozmrzele a unaveně vyrazím z města..Cítit vítr ve vlasech a koňské sedlo je sice příjemné,ale představa bezcílného potulování a vymlacování všech nestvůr a Zla v okolí mě poněkud znepokojuje... "Ach,škoda,že poslední přání neformuloval trošku jinak..." Když spatříme na obzoru jezdce,pro jistotu vytáhnu luk a založím šíp... Podívám se na Katerova a pokrčím rameny..Vypadá to,že Leena bude dělat mluvčí. Vrátím na své místa zbraně a kývnu na osamělého jezdce.. "Eric z Růží..." |
| |
| Tak to bychom skutečně už mohli vyrazit, řeknu a s poklonou se zařadim vedle Leeny. Tak konečně se něco bude dít, pomyslim si zvesela. |
| |
| ehm....já sem Sendai představím se novému členu družiny..... zajímavý.......co si o nás asi myslí...kdybych se bejvala naučila čtení myšlenek.... pomyslím si |
| |
| Mockrát mě ťeší že vás poznávám, řeknu s úklonou Sendai, která se představila trochu se spožděnim, ale mě to nevadí. Další ze který múže být docela zajímavá spolubojovnice to sem zvědavej jak uměj bojovat při boji se člověk dozvý výc než když mu to někdo povýdá a hlavně bych potřeboval znát jejich síli abych si dovedl spočítat koho mohu naštvat a koho ne, pomyslim si zvesela a pokračujem v cestě. |
| |
| Malinko podezřívavě se podívám,jak si Katerov prohlíží mou ženu..Popoženu trošku koně a dostanu se vedle ní,na vzdálenost,na kterou jsem schope normálně mluvit..Srovnám koně a s milým úsměvem se zeptám... "Má lásko,kam tedy máme namířeno?" Trošku nerudně omrkn Katerovovu výbavu a udělám si v hlavě obrázek,jak asi šermuje... "Meč a pláty..Pomalé,těžké,avšak účinné když zasáhne..Dostat se na tělo..A skončit to rychle..." Malinko zavrtím hlavou nad bývalou profesionální deformací,která mi přijde poněkud morbidní... |
| |
| Tak se po seznámení s bojovníkem jménem Katerov družina vydá zase na cestu. Jede asi hodinu po cestě, kterou skupina vyjela z města, kde byl jejich hrad, vjeli do lesa. Les je ze začátku celkem prořídlí, ale postupně je hustší a hustší až je úplně hustý, že se tam skoro nedá projet, ale přeci jen to družina zvládne. Když se jim konečně podaří vybelhat z hustého lesa do zase trochu řidšího, uslyší nějáké šustění. Nikoho nevidí, tak jedou dál, ale pak z ničeho nic na ně zezadu naběhnout skřeti. Ty hnusné zelené smardlavé bytosti, které jsou dost nebezpečné a umějí se svými sekyrami, meči a tak dále docela dobře ohánět. Je jen na družině, jak si s nimi poradí! |
| |
| Konečně jsme vyjeli z toho hustého lesa... pomyslím si Ale co to? Co to je? podivím se, když uslyším to divné šustění, jako by nás někdo sledoval. Když se to uklidní a nikoho nevidím, začnu ot ignorovat, což bylo samozřejmě špatně... Za chvíli na nás vyběhnou nechutní skřeti s hrozným řevem. Malinko se leknu, ale hned si připravím jedno omračovací kouzlo, které ihned použiju na jednoho skřeta. On odletí daleko pryč. Dám do toho kouzla takovou sílu, že skřet prudce anrazí do stromu, což ho ihned usmrtí. |
| |
| Tak do boje, řeknu a vyskočim ze sedla na zem a vyrazim naproti skřetúm. Postavym se do bojového postavení a čekám, skřeti přesvěčeni že se proti nim postavym přímo se na mě vrhnou a já v poslední chvýli uskočim a seknu z boku do jednoho z nich. Teď je budu muset sledovat, pomyslim si a nespustim svoji družinu z očí. |
| |
 | Letím nad krajinou když spatřím pět postav obklopených skřety.Tasím meč a řeknu. Rachle příteli jdem jim na pomoc! Křiknu a snasu se s hypogrifem níž a začnu při vzdušných náletech zabíjet skřety. |
| |
| Jakmile vyběhnou skřeti,probudí se ve mě staré instinkty,posílené tréninkem... Pověsím se za bok koně a dopadnu do kotoulu..Tasím své dvě elfí šavle,Smutek a Chmuru a rychlým přískokem dostanu k jednomu skřetovi.. Uhnu pod jeho sekerou a nechám jeho čepel sklouznout v povolu po mé a půlkruhovou,skoro taneční otočkou se mu dostanu na bok,skoro do zad... "Mno jo,Tanec s meči...Kde jsou ty časy u speciálních jednotek..." Ušklíbnu se na nekrytý bok skřeta a zarazím mu ostrou šavli do mezery mezi pláty a krkem..Obratně se vyhnu proudu krve a zavířením v parádě se dostanu mimo ohnisko boje a rychle zkouknu ostatní... |
| |
| Pak lítám v kruhu kolem pětice postav a dávám si pozor aby mě nebo mého Hyporgifa nezasáhli a kryju je útokem a zavolám. Myslel jsem, že by se vám hodila pomoc. Řeknu s úsměvem, když jednomu skřetovi useknu hlavu.Všimnu si první postavy co se vzpamatovala a vidím, že je to elf jako já a tak když letím kolem něj řeknu. Á zdravím tě bratře z mého rodu. Pak ale už nemám čas na mluvení ale jen na boj jelikož skřetů je celkem dosti.Ladně na křídlech svého přítele prolédám mezi útočníky a napadenými a pomáhám napadeným. |
| |
| Stojim zády ke stromu a sleduji boj i nově příchozího. Zároveň odrážim útoky pěti skřetú a pečlivě pokud možno sleduji jak bojují ostatní. Jeden elf už se předvedl, tak sem docela přesně schopen odhadnout že se nám bude hodit. Odrazim útok jednoho skřeta a useknu mu hlavu, pak se zase vrátim k obraně. Skryju svúj styl boje a kdybych proti nim pak musel bojovat tak pokud mě sledují by museli očekávat zdrženlivý obraný postoj a pak není težké je zničit, pomyslim si a zase připravym o hlavu skřeta. Snažim se útočit co nejmíň a vyvolat jak v nepříteli tak v příteli doměnku že sem spýž zdrženlivej a moc neútočim. |
| |
| Vrátím se do střehu,trošku protáhnu nohy a zkouknu situaci.. To,že na mě haleká nějaký elf z gryfina je příjemné,ale proč se teď nechat rozptylovat.. Podívám se a zjistím,že Katerov bojuje proti přesile.. "Vypadá to,že má problémy..." když v tom setne skřetovi hlavu... "Ksakru..Dokonalá obrana a tenhle sek neyla žádná šťastná rána..Prostě tady se snaží někdo něco skrýt.." Protočím čepele a skřeta,který na mě nabíhá jednoduše bodnu do krku..Vytáhnu šavli a jedním prostým sekem otevřu skřetovi břicho,protože jeden nikdy neví... Malinko se přesunu po bojišti a hledám další oběť... |
| |
| Dál pečlivě sleduji boj ostatních a v klidu odrážim rány skřetú. Přestože pozoruji ostatní tak mi neunikne jediná rána od skřetú která by mě mohla trefit. Chvylku se zase bránim a pak zase je o jednoho skřeta bez hlavy navýc. Rád bych vyděl jak by někdo tuhle techniku mohl nazvat výbornou, pomyslim si s úsměvem. Odrazim dalšího skřeta a opět ho nacvičenym pohybem připravym o hlavu. Prořídlé řady kolem mě se zaplňují novými skřety, ale mě je to jedno a ani je moc nezabíjim jen občas je některej z nich bez hlavy. |
| |
| Malinkou si povzdechnu,obratně se vyhnu čepeli křetí šavle a energii vykrýté rána použiji k dostání se na kontaktní vzdálenost,kde téměř chirurgicky otevřu skřetovi hrdlo.. Cuknutím zápěstím očistím krev z šavle a juknu na Katerova.. "Přestaň si s nimi hrát a ukonči to!" houknu jeho směrem,když tu se na mě vrhnou tři skřeti.... |
| |
| Jen se usměji sám pro sebe když na mě křikne elf a dál pokračuji v obraně a pozorování. Někdo je tu pozornější, ale stejně musí vycházet s toho co nevydí a tak nebude vědět na co to já to budu vědět přesně, pomyslim si a skrátim o hlavu dalšího skřeta. Vždyť se na tom pracuje, řeknu elfovy klidně a dál se převážně bránim. Obrana má i výhody že na mě nemúže výc jak čtyři najednou a tak mi nedělá problém se bránit a občas někoho připravit o hlavu. |
| |
| Letám stále v kruhu a zabíjím skřety a říkám si když už to skončí.Někteří skřeti dostanou pařátem mého mazlíčka.Už mě to nudí a tak se rozhodnu pro krvelačný boj.Při boji křiknu. Už to ukončíme! Po té už sekám hlava nehlava. |
| |
| Mezitím se mi poradří zlikvidovat několik dalších skřetů omračujícím kouzlem. Ze svého koně neslézám. Nevidím důvod, proč bych to dělala, kozla se dají provádět i na koni. Na chvilku se ohlédnu, jak jde ostatním postupně zabíjet skřety, ale když nedávám pozor, stáhnou mě asi dva skřeti z koně. sakra... příště musim dávat pozor povzdychnu si v duchu. Oba skřeti mě začnou někam táhnout. Bráním se jak nejvíc můžu, ovšem jen tělem a ne žádnou zbraní. Chci použít nějáké kouzlo, ale ať se snažím jak se snažím, na ně to nefunguje. Pak zjistím proč to na ně nepůsobí: mají amulet, který chrání před kouzly. a teď jsem úplně v háji Snažím se je ze sebe setřást svýma rukama a nohama, ale ani jedno z toho nejde... Stále mě někam táhnou... Jsou moc silní na to, aby je přemohla čarodějnická holka jako jsem já. Táhnou mě stále někam pryč ažjsme všichni tři mimo dohled ostatních. Kam mě jen táhnou? zeptám se sama sebe... Potom upadnu do bezvědomí, anižbych věděla jak. |
| |
| Zahlédnu koutkem oka Leenu jak ji dva skřeti odvláčejí pryč. Vynadám si protože se budu muset projevyt, tak odrazim mocným úderem všechny skřety v dosahu a zmizym v lese. Sem skrytej a plížim se v dohledu těch dvou skřetú a Leeny. Nechci zatim udeřit docela by mě zajímalo kam jí chtějí odvédst. Co by skřeti mohli chtít po čarodějnici? Ptám se sám sebe a pozoruji skřety kteří táhnou teď už bezvládnou Leenu někam pryč. Blýžim se lesem a pozoruji je. |
| |
| Další skřeti už nepřibíhají na pomoc. Nebo spíše utíkají než přicházejí. Už jich tu zbývá jen pár a ty družina pozabíjí, takže nakonec nezbyde ani jeden. Ale družině schází jedenčlověk, je to Leena. Nikdo neví, kde je a ani ona sama to neví. Je jen na družině, zda ji zachární či ne. |
| |
| soukromá zpráva od Pání Jeskyně pro Jak se tak plížíš za nimi, za chvíli uvidíš něco, co vypdapá jako tábor. Skřeti Leenu táhnou do něho... Je to tábor těch skřetů. Leenu, která je ještě stále v bezvědomí, dotáhnou k nějákýmu dalšímu, většímu skřetovi, který seíd na něčem, čemu by se dalo říkat trůn a něco začnou říkat, ovšem není jim rozumět. Zaprvé protože mluví skřetí, nesrozumitelnou řečí a zadruhé protože je to docela daleko. Po chvíli ji strčí do klece. |
| |
| soukromá zpráva od Katerov pro Doufám že se třeba dozvym proč ji zajali teda za předpokladu že budou mluvit lidskou řečí. |
| |
| soukromá zpráva od Pání Jeskyně pro Jsou to skřeti, takže jediný, kdo umí lidskou řečí, je... jejich vůdce. Není moc zábavné sledovat skřetí tábor, skoro nic se tam neděje: klec, ve které je Leena, hlídají ti dva, co ji odtáhli pryč, jejich vůdce sedí na "trůně" a pár dalších skřetů pobíhá všude po táboře. Po nějáké době se Leena konečně probudí a skřeti, kteří ji hlídají zpozorní, kdyby chtěla utéct. |
| |
| Když unesou skřeti člena družiny vzlétnu a Lletím za nimi zatím neútočím ale letím nad unosci nepozorovám.A vidím že někteří další je sledují zatím nic nedělám ale jem připraven kdykoliv zasáhnout. Kam ji táhnou?No každopádně je můžu kdykoliv zastavit. |
| |
| Son of forest Ovšem tvůj hypogrif narazí do něčeho. Nic tam ale není... Skřeti si asi vytvořili obranný štít, takže není možné je sledovat dál. Můžeš se buď vrátit nebo zůstat na místě, jiná možnost není. |
| |
| soukromá zpráva od Katerov pro |
| |
| soukromá zpráva od Katerov pro |
| |
| Pomalu se probouzím... Kde to jsem? au... všechno mě bolí... Cítím se hrozně... jakoby bez energie... Jak to? podivím se, ale pak zjistím, čím to je sakra... oni mi dali drogu, která zabraňuje, abych mohla čarovat Nejsem z toho moc nadšená... Sednu si tedy do rohu klece a přemýšlím, co mohu udělat, abych se dostala ven... Nic mě ale nenapadá. |
| |
| Když se nemůžu dostat dál zakleju a ztratím z očí i toho muže a tak se vrátím k ostatním a řeknu jim. Dva vaši přátelé zmizeli za neviditelnou barierou. |
| |
| Vyhlídnu si okamžik kdy se na ni nedívá žádný stráže a odrazim od svého meče paprsek Leeně do očí aby věděla že tady není sama. Pak schovám meč a začnu očima hledat nejlepší cestu ke kleci abych v noci mohl jít na jisto. Doufám že se ni to podaří tahle je docela příjemná, pomyslim si. |
| |
| no to je bezvadná zpráva....moje sestra a nějakej novej si někam zmizej a co mi tady?! zareaguji na zprávu toho elfa s hypogryfem....... |
| |
| Hele na mě se nezlob já přišel jsen pomoct vám. Řeknu když přistanu. |
| |
| Venku se pomalu stmívá a začíná být Nevidět na krok, jak to v lese za tmy většinou bývá. Nikdo ze čtyř zbylích z družiny neví, kde jsou ti dva, kteří zmizeli za bariérou, jak řekl ten, co jim přišel na pomoc proti skřetům, kteří teď leží na zemi mrtví. Všude kolem nich je spoustu krve a mrtvích skřetích těl. Vypadá to docela nechutně. |
| |
| Musim ještě chvýli počkat až tyhle skřeti usnou spánkem spravedlivým, pomyslim si a nedočkavě sleduji tábor ve kterém ani nezapálili ohně. Rozestavení ohňú múže ovlivnit výsledek záchraný operace a tak doufám že maj jiný spúsob obrany než stráže. |
| |
| Jak jsem tak zabraná do přemýšlení, co udělám, zasvístí mi něco do očí. Je to nepříjemné až mě z toho rozbolí oči. Ohlédnu se a všimnu si, že je někdo na stromě. Zjistím, že to je Katerov aspoň, že někdo tu je, koho znám... aspoň, že někdo mě přišel osvobodit od těchle zrůd oddychnu si. Pak si stoupnu na všechny čtyři a unaveně se doplazím ke dvířkům od klece, ve které jsem a prohlížím si je, jak by asi šli otevřít... Kouzlo použít nemůžu... |
| |
| Co blbne snad nechce aby jí dávali větší pozornost než je potřeba to je jedno jeslti se dostane ven tak budu muset udeřit dřív, pomyslim si a čekám co udělá. |
| |
| soukromá zpráva od Pání Jeskyně pro Jeden ze skřetů, který hlídal Leenu, klec otevřel a vytáhl Leenu z klece. Poté ji předal jejich vůdci a ten ji odvedl někam do stanu. |
| |
| Zatraceně, pomyslim si a slezu se stromu musim začít už teď a doufat že něco uslišim. Sekočim dolu ze stromu a vybranou krytou cestou se blížim ke stanu. U zadní strany stanu se zastavym na naslouchám, přitom si dávám pozor abych byl chovaný před zraky všech ostatních. |
| |
| Během boje koutkem oka spozoruji,že skřeti táhnou Leenu pryč,avšak v vzhledem k jejich agresivní taktice s tím nezvládnu skoro nic udělat.. Když boj skončí,zašklebím se a několika přískoky se dostanu k magické bariéře,do které několikrát rýpnu špičkou meče a nic... "Quizá!!" zanadávám a poté se otočím na svou ženu... "Lásko,myslíš že by jsi mohla tu bariéru nějak rozštípat?Proč já jsem ksakru musel odevzdat své kouzelné meče..." |
| |
| soukromá zpráva od Pání Jeskyně pro Potom se ozve konečně něco v naší řeči, moc tomu nejde rozumět, protože mluví skřet, pravděpodobně vůdce skřetího klanu Assí nefííš poč ssmé těě unesslí?! chvíli ticho... a pak začne znovu moss sséss měěě lííbíílá a jhá shé ozodll, šhé ssíí ťhé fesshmů ssa... zarazí se a je znovu ticho... Asi zjistil, že ho někdo poslouchá. |
| |
| no promiň zlato ale já nejsem všeuměl.....vypadám snad jako kozlík Šikula kterej umí všechno?! odvětím svému manželovi...... |
| |
| Přijdu k své ženě a vyhoupnu se jí na koně,takže sedím za ní...Zandám meče a obejmu Sendai okolo pasu a políbím jí na krk.. "Miláčku,na Kozlíka šikulu opravdu nevypadáš,to mám lepší vkus..Ale myslel jsem,že jsi odborník na magii.." |
| |
| soukromá zpráva od Katerov pro Přitom téměř nepatrně nadzvednu okraj stanu a podívám se dovnitř. Pokud na mě přišel tak budu muset vraždit a bude velké štěstí když se odtud dostanu, pomyslim si a v mysli se mi ozve hlas. Měl bys jí nechat běžet a sám se zachránit, zašeptal. Zmiz já jí tam nenechám, odbiju ho v mysli a obrátim pozornost k tomu ce se děje ve stanu. |
| |
| lehce se pousměji na Erikovu reakci no jaskdi neviditelný bariéry lámat neumim......a jinak odborník sme tak maximálně na vyvolávání všelijakejch příšer a přeměňování.....trochu...... odpovím ale to už si snad za ty dva roky manželství zpozoroval ne? |
| |
| Tak a teď se dál nedostanem.No co tedy teď? Zeptám se svých nových společníků když sedím vedle nich na Hypogrifovi. |
| |
| Pokrčím rameny a jemně pohladím svojí ženu... "Víš,miláčku,že já se v té magii moc nevyznám,tak omluv hloupého šermíře..." Poté se podívám na elfa na gryfovi a zamyslím se... "Ta bariéra by mohla prasknout pod spáry tvého gryfa..." |
| |
| Bohužel na toto Hariself stačit nebude.Je to dobrý společník ale tuhle magii neporazí. Odvětím a řeknu. No možná by šla zlomit nějakým jiným kouzlem třeba vypálit díru ohněm. |
| |
| Jakmile nás napadnou skřeti, vytáhnu okamžitě delší meč, seskočím z koně a začnu se svojí zbraní ohánět. Pár skřetů zabiji jedním sekem. S některými bojuji déle, ale porazím je. Je vidět, že jsem se neučila zabíjet zbytečně. Zabíjet umím, ale zachraňovat? To asi ne. Když Leenu unesou, mohu jen doufat, že ostatní napadne nějaké řešení jak ji zachránit. Samozřejmě jsem si také povšimla nějakého muže na hipogryfovi. Nevím kdo to je, ale zajímá mě to. I přes tuto nepříjemnou situaci, kdy zmizela jak Leena, tak i Katerov. Uložím zkrvavený meč a pohlédnu na muže - elfa. "Nevím jak překonat bariéru, avšak zajímalo by mne, kdo jste" zeptám se toho nového. |
| |
| Zvážím situaci.... "Podkopat?" |
| |
| Prminte že jsem se nepředstavil.Jsem Son of forest z elfího lidu a toho je můj přítel Hariself. Řeknu a naznačím lehkou úklonu. |
| |
| soukromá zpráva od Pání Jeskyně pro Leena sedí u stolu a ruce má pod ním... nejí... asi nemá chuť, ostatně... není divu. V tom uslyšíš jak vůdce říká něco v jejich jazyku a ti čtyři se pohnou. Dva vyjdou východem ze stanu a jdou k té straně stanu, kde jseš ty. Jseš obklíčen jak z venčí, tak i zevnitř a vlastně není moc úniku, jenom se probojovat. |
| |
| soukromá zpráva od Katerov pro Vstanu a připravim o hlavu druhému, pak přiskočim k veliteli, který vytasil zbraň. Naše zbraně se dvakrát setkaj a velitel je bez hlavy, udělal sem to svym nacvyčenym pohybem. Poď, řeknu Leeně a vyzmu ji za paži. Vytáhnu ji ven ze stanu a než se někdo spamatoval tak proběhnem táborem a sme u lesa. Skřeti se za námi pustí, ale mi už mizíme v lesa. Zamířim k místu kde byla skupina naposled. |
| |
| Leknu se, když se ve stanu objeví Katerov, kterému se podaří zabít vůdce skřetího klanu. Rychle tedy běžím za ním. Děkuju ti... oddychnu si Když dorazíme na místo, kde ještě skupinka je, zjistíme, že nás od ní dělí neviditelnábariéra, do které samozřejmě narazíme. Skřeti nás pomalu dohánějí. Přemýšlím rychle, co udělat... Droga už jistě mohla vyprchat... už se cítím normálně, což je jedině dobře, no... zkusíme to sáhnu dlaní mé ruky na neviditelnou bariéru a řeknu pár slov v pro ostatní neznámém jazyce a bariéra zmizí. My s Katerovem jen přejdem k nim, ale skřeti se stále blíží a blíží až se přiblíží úplně, takže začne znovu boj. |
| |
| Už se nenech zajmout, řeknu Leeně a postavym se před ni. Zatlačim ji ke stromu a pak ji kryju mečem zase svojí obranou taktykou. Tak doufám že si při té krátké bitvě nezistila nic z moji strategie, pomyslim si. Zatim múžeš kouzlit, řeknu a připravym jednoho skřeta o hlavu. |
| |
| Jakmile se objeví Leena, drobek si oddychnu. Nemůžu však nic dříc, povšimnu si totiž, že se znovu blíží skřeti. Rychle vytáhnu meč a pustím se znovu do boje. Jednomu skřetovi proseknu břicho přesně v místě kde má žaludek. Jiného skřeta skalpuji. Musim přiznat, že mě to opravdu baví. Boj a vraždění byl vždycky můj život. Poté co zabiju ještě pár dalších se dostanu do nesnází. Zakopnu o jednu z mrtvol a jentak tak ustanu pád. Bohužel ztratím přehled o situaci a jeden skřet toho využije. Sekne po mě mečem a já se jen o chlup vyhnu smrti. Místo toho mi skřetův meč udělá jen menší škrábanec na rameni. Avšak i z toho menšího škrábance vyrazí krev. Vztekle se oženu po skřetovi a ten ihned padne mrtev. Vstanu a snažím se zastavit krvácení. Že by ten škrábanec nebyla tak drobný? Přesto se toho snažím nevšímat a stále bojuji. |
| |
| Přikývnu a začnu s prvním a vlastně i posledním kouzlem, které vytvoří blesk a zasáhne všechny skřety, kteří sem na nás naběhli. Ovšem kouzlo bylo dosti náročné a vzalo mi hodně energie, takže jsem velmi unavená a podlomí se mi kolena. Ne, nejsem slabá, jen poslední dvě kouzla byla dost náročná... ono odstranit bariéru taky neni zrovna lehké... |
| |
| Skřeti utekli a já se otočil na Leenu dobrou noc dobře se vyspy, řeknu jí a očistim si meč a zasunu ho do pošty. |
| |
| *pochvy |
| |
| "Hojky Leeno,už jsem měl strach..." Vytáhnu meče a kreji ustupujícím záda...Elegntně se prosmýknu pod skřetí šavlí a svoji elfí zabořím do skřeta a trhnutím ho zahodím... |
| |
| Když se nezvěstní vrátí oddychnu si a přisednu si k nim opřený o svého mazlíčka. |
| |
| Velmi rychle zkouknu situaci a vyhodnotím vojenským mozkem. "Všichni v pořádku,mág vyčerpán,jeden člen krvácí,nebezpečí nulové...." Zandám šavle a rychlým krokem dojdu k Lillith.. "Ukaž..." A vcelku nevybíravě se jí podívám na ránu...Malinko zakleji.. "Ksakru.Proč ty skřeti nepoužívají ostré věci..Potrhané okraje rány,je to celé zotřepené a máš tam rez a špínu..." a podám jí od pásku malou elfí lékarnu... "Víš co s tím?" |
| |
| To, že se o mojí ránu někdo stará mi dost vadí. Nejsem ráda, když si nedokáži pomoctz sama. Navíc nechápu jak jsem se mohla tak nesmyslně zranit. S mím vycvikem udělat takovou chybu. Příště si musím dávat více pozor kam šlapu. Podivám se na ránu a musím plně uznat, že má Erik pravdu. Pitomí skřeti. "Tak trochu" odpovím a nezraněnou rukou si vezmu od Erika lékarnu. Ted' jenom najít to co je na takovou ránu vhodné... |
| |
| Leeno udělej mi tu radost a vyspi se aby si zase nabila sílu, řeknu a posadim se vedle ní. Tak doufám že se nebudu muset probít další armádou skřetú, co se skřetovy múže líbyt na lidi? Přemíšlim. Vstoupnu si a projdu se kousek po stopách pak se vrátim a zasednu na zem. |
| |
| stále se opírám o mazlíčka a místy ho hladím a pak řeknu. Halo?a co já já jsem snad vzduch? |
| |
| Když se podívám na bezradný výraz Lilith,pokrčím rameny a protože jsem elfem činu,začnu jednat...Malinko poodrtrhnu košili,abych viděl na ránu,v vší počestnosti samozřejmě "Vypláchnout roztokem s pálenkou,zasypat těmihle bylinkami a nasadit motýlkové svorky.." a jak říkám tak provedu..Poté Lillith podám obvaz. Najednou mi dojde,že tady nejsem u své jednotky,ale hmmmm,na výletě...Malinko zrudnu a podívám se na Lillith... "Promiň,poznamenal mě výcvik,býval jsem v naší jednotce zdravotník a tak mám tyhle tendence...Už se to nestane.." |
| |
| Nakonec jsem za to, že mi Erik pomohl ráda. Rána sice bolí, ale bolest mi nikdy nevadila. Víc mě štvalo to, že ta rána krvácela a nebyla vydezinfikovaná. Ted' už ani nekrvácí a je čistá. Snad. "V pořádku. " těmito slovy zareaguji na Ericovu omluvu. "Děkuji" pousměji se ještě a začnu obvazovat ránu. |
| |
| Podívám se na Sona a usměji se.. "Ne,vzduch ne..Jinak Eric,těší mne..." a poté se opět vyhoupnu na koně za svou ženu,kterou obejmu a políbím... "Tak co teď?JEstli pauza,tak ale jinde,za chvilku se tu přes mrchožrouta nehneme...Katerove,sejmuls toho skřetího šamana?" |
| |
| Tak to půjdem spát jinam. Řeknu a sednu na mazlíčka. |
| |
| Ne ale podařilo se mi zabít jejich velitele a ty nás již otravovat nebude, řeknu a rozhlédnu se kolem sebe. |
| |
| Pokrčím rameny a trošku se ušklíbnu... "Dobře mu tak.." "Ten Katerov mě znervózňuje...opravdu dost...Lepší si hlídat záda..V boji se neprojevil,škoda že jsem nebyl za tou bariérou...Ještěže i já mám pár es v rukávu.." |
| |
| Uposlechnu Katerovovu prosabu a lehnu si a ihned usnu... Už nevím, co se děje pak a že se plánuje stěhování tábora... Prostě spím... |
| |
| Taky si myslim a je jedno proč se mu Leena tak líbila, řeknu klidně a podívám se na Erika pohledem, že se mu musí zdát že si ho prohlížim úplně naskrz. Pak odvrátim zrak tenhle je hbytej a má výcvyk o mě naštěstí nevý nic a díky bohu že nebyl v tom stanu dokázal by si to spočítat, pomyslim si a zvednu Leenu do náruče. Vemte koně a já vemu ji pujdem kousek stranou a pak ji necháme spát, řeknu a vydám se dál od tábora skřetú. Nanějaký mítině položim Leenu a sám se posadim do trávy vedle. |
| |
| Jak řekl Katerov, přesunete se kousek dál na mítinu, kde je klid, hvězdy svítí a úplněk též osvětluje okolí. Všichni pomalu usínáte a ani si nerozděláte oheň a krom toho... je docela teplo, takže to není ani potřeba. |
| |
| Zústávám vzhúru jako hlídka. Prohlížim si les a poslouchám jeho zvuky. |
| |
| Opětuji Katerovovi pohled svýma modrýma chladnýma očima,v kterých je něco,co tam má každý,kdo prošel válkou,zabíjel a viděl své druhy umírat..A ano,nechám ho odklonit pohled.. Poté,co začnou svítit hvězdy se na ně podívám a malinko se zamyslím... "Lákavé?Ano zdá se.Mít jistotu?Pro své blízské..." Vstanu,zajdu k Katerovovi a poklepám mu na rameno... "Mohl bys..na slovíčko?Soukromě?" |
| |
| Klidně, řeknu a klidně poodstoupim stranou k lesu. Co múže chtít prošel válkou, není sám kdo to dokázal, pomyslim si. Čekám co udělá a očekávám to dál. |
| |
| Bez jediného mrknutí oka přijdu k Katerovovi,trošku smutně se pousměji a téměř neviditelným pohybem tasím jednu šavli,kterou dám do vysokého střeho s tím,že míří mému známému na hrdlo.. "Neboj se.Chci si jen popovídat...Jen jedna otázka : Kdo jsi?" |
| |
| Taky rychle tasim a dám meč do stejné polohy jako to udělal elf. To co vydíš a taky se bát nemusíš, odpovym klidně. Elfové, pomyslim si a nechám to plavat. |
| |
| Vytáhnu druhou šavli a tu dám do spodního střehu.. "Proti více protivníkům je největší hloupost zůstat stát na místě.Tvé rány byly místy až chirurgicky přesné,ačkoliv ses snažil aby nebyly..A v relativně krátké době vyklepnout náčelníka skřetů...." Malinko poodstoupím a začnu kolem Katerova kroužit... "..to malinko zavání..Jenže,meč a zbroj nejsou záležitostí assasínů..Čím jsi prošel,Katerove..." ..a přejedu po jednom starém amuletu,který jsem nepoužil dlouho.. |
| |
| Posloudám opět rozhoory opřený o svého mazlíčka tak mi je teplo.A velice mě vše zajímá a pak se zeptám. No pokud vám to nevadí rád bych se zeptal kam jdete a případně se přidal. Řeknu. |
| |
| Sedím na zemi a rozhlížím se kolem. Pomalu mě zmáhá únava avšak spát nechci. Někdo by měl mít hlídku. Sice tuším, že si ji vezmou pánové, ale já jsem člověk, co něvěří...Radši spát nebudu. "Kam jdeme?" zamyslím se nad otázkou toho elfa. "To netuším a mám takový dojem, že to nikdo znás neví." pokrčím rameny. "Zeptej se jiných, nerozhoduji tady" odpovím ještě na jeho druhou otázku. "Mimochodem jsem Lilith Marcia Ruove, zapomněla jsem se představit" |
| |
| Aha no jestli nebudu vadit půjdu s vámi.a jsem Son of forest komu jsem to ještě neřekl. Řeknu a dodám. A to můj hypogrif Hariself. |
| |
| To výž kdo byl jednou chirurg tak nezapomene na nic ze své práce a neprošel sem ničim zajímavym, řeknu a je vydět že to o chirurgovy nemyslim vážně. Vytáhnu dýku a odstoupim tak abych měl za zády strom jako v boji proti skřetúm. Elf si myslí jaký to není chytrák, že mě prokouk, ale to já tušil celou dobu, pomyslim si. |
| |
| Ušklíbnu se,odplivnu si a přesunu se tak,abych byl Katerovovi v boku a strom mu jen zavazel.. "Bohužel,mám zde jistou zodpovědnost..Takže,zkus pravdu nebo nás opusť.." A zatvářím se docela tvrdě a vážně.. |
| |
| Zkus mlčet a učit se kdo se kouká ten vydí, řeknu a klidně se přesouvám tak abych ho měl pořád před sebou. |
| |
| Přesenu váhu na zadní nohu,zavířím v parádě a vystartuji na kofliktní zdálenost..Úkrokem na bok a půlotočkou se vyhnu Katerovově čepeli a z rotace se ho pokusím seknout do stehna... Ta rána je vedená jen špičkou,nechci mu ublížit ,ani ho zranit či oslabit... "Winternacht!" Jestli úder vyjde či ne,stáhnu se zpět,abych nebyl v dosahu jeho meče při protiúderu |
| |
| Pozorně sem ho sledoval a z rúzných nepatrných náznakú sem si vypočítal kam úder povede. Kydž udeřil tak se setkal s mim mečem a stejně jako skřety i jeho odrazil. Neútočil sem zatim sem zústával u taktiky falešné obrany a pečlivě sem se připravoval k tomu úderu co ten elf tolik obdivoval. Sice sem ho nehodlal zabít, ale když zaútočí tak udeřim bez nejmenší známky lítosti. Tak elf si chce zabojovat, pomyslim si a pečlivě sleduji nepatrnější pohyb jeho nebo jeho zbraně. Trochu mi zabrněla ruka protože sem nečekal takovou sílu to mě jen utvrdilo v přesvěčení že mě chce zabít. |
| |
| Stáhnu se,podívám se Katerovův postoj a styl držení zbraně a malinko si zrekapituluji jeho boj s skřety.... "Dobrá...Já budu mít hlavu pevně na krku..." Zkusím zaútočit jasným bodem na břicho,který však bude logicky velmi jednoduše odseknut,nebo odkloněn...Využiji však energii úderu,přenesením váhy na přední nohu a drobným zhoupnutím se pokusím o boční výpad druhý ečem a seknu docela silně po stehnu,které by nemělo být z tohoto spodního úhlu plátované.. Jestli útok projde,na poslední chvíli nakloním meč naplocho,aby to jen tak mlasklo :D "Pravdu." |
| |
| Ani nečekám až meče dopadnou a uskočim za strom. Zbraně by se mu měli zaseknout do kmene a tak odstoupim dál od stromú kde budu mít vyc prostoru. Tak je načase abych se pokusil použit svoji kopírovací schopnost jak to jen ten barbar s tym mečem dělal? Pomyslim si a postavim se vzpřímeně, dýku si zastrčim do pouzdra a meč si položim na rameno. Každý snad v tomto postoji pozná postoj barbara od malička cvičeného v boji. Sleduj a uč se, řeknu a i hlas mám změněnej a hrubej jako rozený barbar. |
| |
| Podívám se na pevný postoj a meč na ramenou... "Mno jasně,sever..Ale podle vlasů,nesedí mi to k němu..." Malinko se přesunu v nízkém postavení a jednu šavli si přehodím na reversivní držení... "Z tohodle bejvají většinou horní údery,na spodní není tolik síly a je to dlouhé..." Přešlápnu,udělám výpad na stranu a pravou šavlí seknu na ruku,kde drží meč.. "Zkusíme,jak mu slouží kolena..." A jemným,krátkým úsporným skoro řezem,avšak tupou stranou se pokouším tnout Katerova kousek nad koleno.. Poté si pokryji horní část těla parírem a dvěmi otočky se dostanu z kontaktní vzdálenosti... "Nudné.Otravné." |
| |
| Odrazim vedlejší ránu s velkou silou a pak ucítim dotyk železa nad kolenem. Velkym skokem uskočim dozadu a potom změnim postoj. Tak tohle se mi to moc nevyplatilo, ale mohl bych skusit ty chlápky co sem vyděl bojovat jednou v krčmě ty se dosatečně kryli a jejich meč i nůž byl nepředstavitelně rychlej říkali že to sou nejlepší vrazi na téhle straně moře jen je škoda že namám takové otrávené meče jako oni, pomyslim si a v kolenou se prohnu jako před skokem a s mečem v jedný ruce a s dýkou v druhý se začnu přihrben, abych byl co nejmenší cíl, a hbitě a na zbroj kterou sem měl na sobě přibližovat k elfovy. Teď si to skusim taky jak si ve skutečnosti dobrej a ty se nedozvýš stejně nic o mé strategii, pomyslim si trochu posměšně. |
| |
| Podívám se,zamyslím se a pak udělám jednu věc.. Velmi rychlý pohybem zandám jeden meč a druhý chytnu do obou rukou...Poté zautočím velmi silně a i po nasazení krytu tlačím na meč..Jakmile by se uvolnilo spojení,meč bych protlačil dále... Z otočky se a pokusím se kopnout dotyčného do břicha a poté se zase stáhnu... |
| |
| Přestože sem veděl že elfa nesmim podceňovat tak sem to znova udělal a podcelil sem jeho sílu. Jen z velkym úsilím sem zablokoval obě rány jednu mečem a druhou nožem. Když se mi to povedlo, tak sem zlomek vteřiny podržel jeho zbraně a pak je prudce uvolnim a hbitě uskočim tak aby mě nezasáhli. Mečem naznačim útok na nohu, ale pak ho zvednu k boku. Pak opět naznačim úder zepředu a použiji jednu fintičku a seknu mu po zádech. Rány které by mohli zabít (což je ta druhá) zasazuji malou silou ale zato velkou rychlostí. Pak rychle ustoupim z dosahu jeho mečú a připravim se zase zákeřně jako vrah na druhé kolo. |
| |
| ...MH... Hele,tríček,koukej...:D :D :D ................. Když vidím,že se mi situace poněkud vymkla z kontroly,malinko povzdechnu a udělám starou dobrou Volavku.. Pokleknu jedním kolenem na zem,meče dám na reverz a skřížím je v úrovni čela tak,aby mi šli podél těla a špičkou mířili k zemi.. Úder,jdou cí mi na bok se sveze po meči a zasekne se o záštitu,úder dýkou velmi silně cikne o čepel,až vyletí jiskra... Přehmátnu meče (pravý za levý,levý za pravý) na normální držení a obouma tnu v úrovni břicha,opět neletálně.. Nohou,kterou se opírám o zem při kleku,vymrštím a kotoulem nazpět se dostanu mimo dosah... Tam si stoupnu,naznačím šermířský pozdrav a prohodím... "To bylo docela dobré..." |
| |
| Myslim že si již vyděl dost a to by mohlo stačit je mi jedno kdo si ty tak se mi nepleť do toho odkud sem já a co sem zač, řeknu klidně a přestanu napodobovat ostatní. Zastrčim si zbraně do pochev a natáhnu se na zem uprostřed mítiny. Zdá se že spym tvrdě, ale opět to je přelud spym jen na jedno oko a mám velmi lechký spánek takže by mě skoro každý podezřelí zvuk probudil. |
| |
| Malinko nenávistivě se na Katerova podívám a odplivnu si. Zandám meče,a ušklíbnu se... "Je mi jedno,kdo jsi ty,tak se mi nepleť do toho,odkud já jsem a co jsem zač.Drž se dál od mé ženy a její sestry.Ostatní vem čert.Nevěřím ti a budeš mě mít často v zádech,mysli na to." a poté švihnu rukou a před "spícím ha ha" Katerovem se do země zabodne elfí dýka... Odplivnu si a odejdu hlídat spánek ostatních .... |
| |
| Budu se držet blísko kohokoliv a tobě to múže být ukradeno to že sem pomohl zachránit Leenu by ti mělo stačit jako ostatním a za mnou nebudeš tam je v boji místo jen na strom a já tě nehodlám chránit, řeknu jakoby ze spaní jasnym hlasem a teď už usnu skutečně. Dělá jako by mě zajímalo kdo je a nebo dokonce co je i kdyby to byl démon tak by mi to bylo jedno do chvýle dokud by se neobrátil proti mě a on by se mohl řídit stejnym pravydlem, pomyslim si ještě předtim než usnu. |
| |
| Odcházejíc,naznačím přes rameno gesto s vztyčeným ukazováčkem... "To,žes zachránil Leenu,je sice pěkné,ale jak sám říkáš - proč mi to nestačí jako ostatním?Protože to je příliš jednoduché.Nevím,kdo jsi,nevím co chceš..Budu tě hlídat,tak si dávej pozor" zašklebím se v vlastních myšlenkách... |
| |
| Otočím se na Katerova a řeknu. Myslel jsm žev této skupině jste přátely. Trochu udiveněse na něj podívám- |
| |
| Konečně už většina spí... Ráno se skupina probudí a někdo ví o souboji Katerova a Erika a někdo ne. Družina si uvaří snídani a vydají se dál na cestu. Tentokrát jedou dál po mýtině, kde přespali, pryč od lesa. |
| |
| Najím se po ránu dám i Harise¨lfovi a nasednu na něj a vyrazím zároveň s ostatními.A nezabývám se jimi už jedu jen zatím jako doprvod. |
| |
| Když se ráno probudim cítim se naprosto osvěžený. Připravym si pro sebe rychlou válečnickou stravu ze sušeného masa a chlebové placky tvrdé jako podrážka, která ale vydrží i měsíc být poživatelná. Snim snídani z velkou chutí jako by jiný jedl třeba pečený kuře. Když jedem tak se zařadim opět vedle Leeny jako sem to udělal včera. Jedu vedle ní mlčky a pečlivě sleduji pohyby jí i všech kteří se mi dostanou do zorného pole. Snažim se podle jejich držení v sedle usodit jak dobře umí jezdit jelikož já sám sedim na koni uvolněně a lechce jako někdo kdo na koni vyrústal. |
| |
| Nakonec jsem v noci usla. Jenom na chvilku, ale přeci jenom. Ještě štěstí, že nás nikdo nepřepadl. Probudila jsem se za svítání. Vstala jsem ze země a šla se na chvíli projít. Potřebovala jsem se trochu protáhnout po né zrovna pohodlném spánku. Vrátím se zpět k ostatním. Son nebo jak se jmenuje je už vzhůru a tak ho kývnutím hlavy pozdravím. Poté se drobek najím a přichystám sebe, i svého koně na cestu. Vyrazím spolu s ostatními, tichá a nepřístupná jako vždy. |
| |
| V noci jsem moc nespal,spíše přemýšlel a hlídal... Ráno jsem vstal,něco snědl z cestouvních zásob a pak se vyšvihl na koně,kterého jsem předtím vyhřebelcoval a vykartáčoval.. Během cesty moc nemluvím..Spíš se mračím,než cokoliv jiného a velmi,ale velmi pozorně sleduji Katerova.. "Nejsi malinko podezřívavý,Eirrethe?Nevidíš nepřátele tam,kde nejsou?" |
| |
| Ráno vstávám celá čilá a s docela dobrou náladou. Na to, co jsem včera prožila, už nemyslím - tedy alespoň né teď. Nasnídáme se a vyrazíme. Při cestě si povšimnu, že vedle mě jede Katerov, tak toho využiju a promluvím Děkuju ti, že jsi mě včera pomohl utéct podívám se na něj s vděčným úsměvem. |
| |
| To ani nestálo za řeč ty by si to pro mě taky udělala ne? Zebtám se klidně. Ohlídnu se na Erika a usměji se na něj jako bychom se nikdy nestřetli ve zbrani. Pak se zase obrátim k Leeně a oplatim jí úsměv aspoň až budu mýt problém já tak budu vědět na koho se obrátit, řeknu. Jezdit by mohli hůr podle mě a to já vyděl jak jízdu pouštních lidí tak i barbarú ze severu, pomyslim si a odvrátim oči od skupiny a začnu se věnovat lesu kolem sebe. Celej život sem se učil sledovat a ani teď sem ještě nedokázal vydět vše vždy mi unikne podstata člověka a v co věří až budu tohle umět tak se sledováním dozvym vše o někom a je to lepší než telepatie na kterou múžou přijít a obránit si mysl, pomyslim si. |
| |
| Jedu mlčky vedle ostatních a jen se pousměju když příjde na vděk o ráchraně a řeknu si. Jo já vám taky pomohl a vůbec nikdo si mě skoro ani nevšilm od včerejšího večera.Snad nejsem duch ne? Řeknu si a při jízdě a pohladím Hariselfa.a pošeptám mu. No vypadá to příteli, že tahle skupinka moc rájem o nové členy nemá. Trochu se tomu zasměju a zase se si sednu při jízdě normálně.Pak uvidím, že na všech koních jsou sedla.Což mi příjde kruté ke zvířatům.Já žádné takové namám a tak řeknu k muži co včera zachránil tu dívku. Proč máte ty sedla je lepší jezdit bez nich zvíře je pak volnější.A je to k nim nehezké poutat je jimi. Řeknu normálně. |
| |
| Podívám se na vyšperkované elfí sedlo,které vypadá jako by z koně vyrůstalo..Působí prostě přirozeně.. "Masíruj koni záda několik dní.Sedlo slouží k pohodlí koně i jezdce..." |
| |
| Nemyslím ale je to vaše věc. Odvětím elfovi a pohladím Hariselfa. Kdybys dal sedlo jemu klovl by tě. Řeknu. |
| |
| Pokrčím rameny a naštvaně si odplivnu... "Viděl jsi někdy hřbet koně,poté co na něm jel někdo dva dny v kuse bez sedla?Olysalá,rozedřená místa v srsti,někdy rozedřená až na krev.Ne,děkuji,na to si tady Blizzarda cením až moc.." a láskyplně poplácám koně po krku... |
| |
| Na koních bez sedla jezdí nomádové a i ty si přehodí přehoz přes koně než na něj nasednou je to mnohom pohodlnější, odpovym stejně klidně jako sem se bavil s Leenou a dál sleduji okolní les. Neznám žádného elfa který by jezdil na koni bez sedla a ten tvůj to nepotřebuje ten má dostatečně tvrdou kúži a potřebuje volnost k lítání nic takového koně nepotřebují. |
| |
| No já to nevím připadá mi to nepřirozené já na koni ještě nejel jen na hypogrifovi. Odvětím. |
| |
| Tak vydíš a co se pleteš to toho čemu nerozumíš? Zeptám se ho sice lhostejně, ale přátelsky a mrknu na něj že to tak nemislim. Doufám že se s nimi nebudu muset porvat a zabít je to by byla škoda, pomyslim si a dál jedu lhostejně v sedle. |
| |
| No... asi ano, asi bych to taky udělala pokrčím rameny Též souhlasím s tím, že je to se sedlem pohodlnější podívám se na mě ještě neznámého Jentak mimochodem... my se ještě neznáme. Já jsem Leena usměju se na něj |
| |
| To je jedno. Odvětím normálně muži a pohlédnu na ženu a řeknu. Těší mě já jsem Son of forest.Viděl jsem jak vás včera unesli asi nic příjemného.Letěl bych vám na pomoc nebýt té bariéry. Řeknu a usměju se. |
| |
| Já sem tady znám pod jménem Katerov, řeknu a podívám se významně na Erika. Pak se rozesměji doufám že nebudeš hledat další jména, řeknu se smíchem a pak zvážnim. |
| |
| Jistě... odvětím... Ta bariéra byla dost pevná. Dalo mi dost práce ji odstranit a sebralo mi to hodně energie poznamenám |
| |
| Kterou už máš zpádky předpokládám, řeknu klidně a zase se vrátim k lesu. Je poměrně klidnej, ale to bych řekl i kdyby na mě skákali obři. To bude sranda boj už se těšim až se dostanem prostě někam kde se bude něco dít, pomyslim si. |
| |
| Zamyšleně se mračím na všechny ostatní,čímž se opět zasluhuhi o pověst broučouna... Jedniné,co mě malinko utěšuje je přítomnost mé ženy... |
| |
| přikývnu, že už ji zpátky mám. Jedna noc na dodání energie stačí. Chvilku jedem dál po mýtině. Daleko vepředu jsou vidět hory. Je to hezké... bílé vrcholky hor... Ale nejsou vidět jen hory, je tam vidět i postava na koni. Postava se blíží... Je vidět, že to je žena (Altáriell) |
| |
| "Jeden nikdy neví....." Vyndám z toulce u sedla luk a pro jistotu založím šíp... Malinko se ušklíbnu... "Každý šermíř nahov....,když nepřátel nerovno. A navíc často stačí jeden šíp,jako bych s tím neměl zkušenosti,že..." Tlakem stehen navedu Blizzarda na křídlo družinky,abych v případě konfliktu mohl podniknout boční výpad... |
| |
| Helemese další postava na koni aspoň že je to kúň, řeknu a vyjedu k ní. Vedle ní se zastavim zdravim já sem Katerov a vy? Zeptám se jí klidně. Další člen skupiny začínáme se rozrústat, pomyslim si vesele. |
| |
 | Též zdravím, a mé jméno je Altáriell pozdravím Katerova... |
| |
| Též vyjedu za ní a představím se Dobrej, já jsem Leena usměju se na Altáriell Kam to tak sama míříš? optám se spíš zvědavě |
| |
| Ahoj Leeno..mířím na východ, za zbytkem rodiny která tam před nedávnem odešla... prohlásím a zadívám se směrem jízdy. |
| |
| Něco si pro sebe zabručím,vrátím luk a šíp do pouzdra a naštvaně se vrátím k zbytku družinky,kde jako vždy nabručeně mlčím. |
| |
| Proč tam odešla? podívám se na ni a Proč tam jdeš sama? ptám se dál |
| |
| Ten nabručenej je Erik toho si nevšímej on se zase vyfoukne, řeknu a mávnu rukou nad Erikovým chováním. Nechceš se k nám přidat jak se zdá tak nemáme žádnej cíl tak proč si nezajet na východ? Zeptám se jak jí tak zbytku skupina. |
| |
| Naštvaně si odkašlu... "Děkujeme tiskovému mluvčí sester Mirande,které vykonávají otcovu závět za obšírné vysvětlení problému.." Naštvaně si odplivnu a podívám se s prosebným výrazem na Leenu... "Hrabě Eric d´Rosse,kdysi Eirreth.Těší mne..." |
| |
| Odešla kvůli místním nepokojům...já tam zůstala, z důvodů které si chci nechat pro sebe...jenže teď už ten důvod zmizel, tak jedu za nimi... prohlásím neurčitě... A kdybych mohla jet s vámi,bylo by to skvělé.. |
| |
| Tak pojeďme na východ otočím koně směrem na východ a přitom se podívám na Erika s takovým nic neříkajícím výrazem Proč je tak nabručenej? Nechápu jak se do něho sestra mohla zamilovat... podivím se |
| |
| Pobídnu koně a přidám se ke skupině...¨ jak jste se vlastně vy všichni dali dohromady?zeptám se Leeny |
| |
| Sem pro, řeknu a zařadim se zase vedle Leeny. Ten Erik je nabručenej takle pořád nebo to je jen dnes? Zeptám se v mysli a když se mi nepodaří najít vysvětlení tak se na to samý zeptám Leeny. Hele Erik je takle nabručenej pořád nebo má jen dnes blbý den? Zeptám se potichu Leeny tak aby to Erik neslišel. Já sem se přidal před městem a oni sou sourizenci nebo tak něco až na Erika který se podle mě přiženil ale v tom se moc nyvznám a pak ještě tadyhle elf na tom lítacím ptáku ten se k nám přidal v boji, odpovym klidně a Erika ignoruji. |
| |
| Já s támhle Sendai ukážu na ní jsme sestry. Otec nás povolal, abychom ničili zlo. Erik je manžel mé sestry a Katerov a Son of forest ukážu směrem, kde je on se k nám přidali |
| |
| Aha... přikývnu chápavě a doufám že nezjistí, co jsem já.... |
| |
| no... zas až tak dobře ho neznám, ale ten nějákej měsíc, co ho znám, se mi nezdál takhle nabručenej. A netuším, čím to je podívám se trochu posmutněle jeho směrem. |
| |
| Pozoruji horizont a mám hodně smíšené myšlenky... Celá ta výprava se zdá poněkud....malinko podivná,ale co. A to jsem si už myslel,že mě paranoia a hrůzy války,kterou jsem zažil opustili,a to díky Sendai. Evidentně asi ne. Malinko si povzdechnu a raději vytáhnu z sedlové brašny malou flaštičku a trošku si loknu.. Alkhol,s kterým jsem měl problémy,se zase vrací a kdo mě aspoň trošku zná,tak si všimne že mé většinou živé a veselé modré oči trošku zchladli.Kdo ví proč... Jemně pohladím koně a trošku se kysele pousměji.. "Gryf.Napůl orel a napůl lev.Ne lítací pták.Je mnohem chytřejší než se zdá,tak pozor..." Pak svým elfím uchem zaslechnu střípky rozhovoru mezi Leenou a Katerovem...Posmutním ještě malinko víc. |
| |
| Na alkohol pozor.... prohlásím tiše, když projíždím kolem Erika, o němž jsem toho zatím moc dobrého neslyšela.. |
| |
| Provokativně si ještě trošku loknu a trošku se zamračím... "Jo,neboj.Jsem před ním v střehu..." |
| |
| Ať je to gryv nebo nějaký ten pták tak to je jedno hlavně že to lítá, řeknu a celkem shodně napodobym hlas elfa. Ten kdo ho zná lépe rozezná rozdíl, ale třeba nově příchozí určitě ne. Tak teď svojí schopností budeš zabavovat okolý? Zeptal se posměšně hlas v mý mysli. No jo tak nějak aspoň rychleji uteče cesta, odpovym hlasu v mysli. To už si klesnul tak hluboko? Pokračuje ten první hlas. Ty máš co říkat o poklesnutí jako ty bys nikdy nebyl ale byl ty si byl přímo na dně když sem tě našel, odpovym v mysli hlasu a pak ho silou vúle vytlačim pryč. |
| |
| To by si měl, zvláště před neověřenými palírnami...občas se stalo že jim místo ethanolu vyšel methanol, a to pak byl problém.... ušklíbnu se.... |
| |
| Zašpuntuju flašku a vrátím jí do sedlového vaku.. "Mno jo,začíná se stmívat poněkud brzy..." zakřením se... "Pche.Nejjemnější medovou pálenku v fušerský palírně nikdy neudělaj,strach mít nemusí..." |
| |
| pozorně ho sleduju, a tak trochu přidrzle se usmívám... neměl by si pít vůbec...rozhodně ne takhle po cestě... zhodnotím jeho gesto(úklid flašky) |
| |
| Nejsi už nějak pomatenej? Zeptám se a pozorně si ho prohlížim kolik si toho vlastně vypil? Nezastavuji a jedu dál je mi jedno jestli se zastavý on a bude spát já klidně pojedu dál. Vždyť si jenom dvakrát cucnul to ho to už tak porazilo? Co to pije stoprocentní alkohol nebo co? Přemýšlim a za jízdy si ho pozorně prohlížim a s takovými se chceš potácet búch vý kde? Ozve se škodolibý hlas. Zales a dej pokoj pak si stebou promluvym teď nemám čas, odbydu ho. |
| |
| Podívám na Altáriel chladným pohledem a dodám.. "Naopak...Proč bych neměl?" |
| |
| Ušklíbnu se a ne moc příjemně se podívám na Katerova.. "Ne děkuji,připadám si docela zdravý,po všech stránkách.A narovinu - raději bych byl blázen.A do toho,kolik jsem vypil,ti nic moc není.." a vrávoravě se zahoupu v sedle.. "Tss..proboha..ten doušek co jsem měl by neuspal ani kojence,ale ostatně...proč nevyužít situace.." Pozorné oko si možná všimne,že v sedle sedím stále rovně a stále jistě a že sebejisté držení těla se stále nezměnilo... |
| |
| Klid...myslím že rampouch ze mě nebude.. prohlásím... možná proto že tě pak nikdo sbírat ze země nebude... |
| |
| Nechápavě se podívám na Al "To fakt vypadá,že jsem na tom až tak bledě?Tak to mi je líto..." A malinko stehny popoženu Blizzarda dopředu a pak ho stočím k boku a malinko se distancuji od družinky... "Ta závěť je šílená!Jak to mohlo projít!" |
| |
| Vypadá to mnohem hůř.... poznamenám, ale nejsem sijistá že mě slyšel.. |
| |
| Spýš blbá komedie, řeknu si pro sebe tak potichu že to mohla slyšet maximálně Leena vedle mě. Doufám že si zlomí vaz, pomyslim si a koukám se jak se předvádí. Tak do něj strč a pošli ho dolu nic lechčího, řekl ten hlas v mojí hlavě. Já zčervenám hněvem a v mysli zařvu na ten hlas KOUKEJ MAZAT NEBO TI POMOHU A TO SE TI LÍBYT NEBUDE. Hlas mi z hlavy zmizel a já sem se zase uklidnil. Teď sleduji zase Erika a pochybuji že při jejich vnímavosti si mého hněvu někdo všiml. |
| |
| všimnu si podivného výrazu na Karterovově tváři.. děje se něco? |
| |
| Malinko se ošiji...Intuice a instink,trénovaná léty v armádě se opět ozývá. Podívám se do zadu a vidím Katerova..Nepřirozeně mile se na něj usměji a zamávám mu... |
| |
| teda...tihle dva se tu jednou snad pobijou... pomyslím si.... |
| |
| Zavrtim si pro sebe hlavou a pomyslim něco o opilcích a vrátim Erikovy úsměv múj je velmi hraný. Ale to nic není jen sem se tak trochu na něco spoměl není to nic dúležitýho, odpovym Altár. Meč si uvolnim v pochvě a pro jistotu ne něm nechám ruku. Už si vychladl, zeptal se mě hlas v hlavě. Kolikrát ti mám říkat abys vypadnul že si promluvýme pak? Zeptám se v mysli a na okamžik se zatvářim otráveně, ale pak si vspomenu na výraz a zase se tam vrátí lhostejnost. |
| |
| Aha, jistě.... odpovím bez jakéhokoli tonu... |
| |
| Jen jakmile uslyším zvuk uvolňovaného meče,tak si malilinko povzdechnu "Jak otravné,kolik komplikací..A to jsme ještě to zlo ani nepošimrali a už narazím na někoho,kdo se mi v šermu minimalně malinko vyrovná." Poté se velmi,ale velmi ušklíbnu "Ale ano..Za použití magie a přetížení,asi bych vyhrál.Ale za jakou cenu..." Sáhnu do sedlové brašny a vytáhnu měch..Otevřu a strašně teatrálně začnu chlemtat....vodu.Jenže,kdo to na tu vzdálenost pozná,hm? Otřu si pusu,krknu na celé kolo,málem spadnu z koně a pak vrátím měch s vodou na své místo... |
| |
| Pozoruju z dálky Erika a obočí mi vyjede k vlasům... opravdu to vypadá ještě hůř než si myslíš... |
| |
| To je ten nejhorší herec jakýho sem kdy vyděl nedokáže skopírovat ani prostýho ožralu i když kdo jiný než já který kopíruje pořád múže rozeznat tu špatnou komedii? Otám se sám sebe a zase mě překvapý že se ozve ten hlas. Tak vydíš do jaký skupiny naprostích slepcú si se připlet, řekne ten hlas. Začínám litovat že sem tě nezabil když sem měl příležitost teď mi budeš kecat i do myšlenek které ti nepatří zalez, pomyslim si. |
| |
| Malinko se ušklííbnu a zavřu oči... "Hypericum perforatum SHARINGAN!!" A když je otevřu,místo normálních modrých očí,je mám celorudé..s podivnou kresbou.. Ještěže jsem k všem zády. Tahle věc mě stála trošku více energie,než bylo plánováno a trošku se mi zamotá hlava.. Ale za zorný úhol 360 stupňu to stojí.. Všimnu si,jak se Katerov ušklíbne a jak Al vypadá poněkud zděšeně... "Je dobré mít pár es v rukávu..." "To je dobrý,já jseeeem v oukeji." zařvu na ty v zádu |
| |
| Zakroutím hlavou, zaženu myšlenky typu ,, Kam jsem se to jen dostala.."a pokračuju v jízdě... |
| |
| A taky blbej ale to nikomu neříkej, zamumlám si pro sebe a popoženu koně do vyší rychlosti tak už vystřízlivy ať múžem taky chvýli přemýšlet bez ožrali, řeknu mu. A ještě ke všemu velmi blbě hranému kdy to kdy vyděl aby se ožrala choval takle, kdyby byl tak spitej na kolik si hraje tak by už vyspával opici pod koněm se zlomenym vazem, pomyslim si posměšně a přemíšlim koho bych mohl skopírovat příště. V mysli si přehrávám hlasy rúzných členú skupiny a pak si řeknu že se zdokonalim v Erikově hlase. |
| |
| Chvilku Sharinganem pozoruji Katerova a pak mě to přestane bavit... Zavřu oči a otevřu opět své modré a akorát uvažuji,jak nenásilně odehnat Katerova od družinky.. |
| |
| chvíli uvažuju, jestli se zeptat Katrerova a nebo Erika, nakonec se rozhodnu začít s tím, kdo je ke mě blíž, tzn. Karterov... proč se vy dva tak nesnášíte? |
| |
| Já ho dokonce mám i rád ale on se chce rýpat v mojí minulosti a s takovými přítel nejsem, řeknu Enirovym hlasem a ucítim v něm chýbku. Naladim si ho znovu bez tý chýbky proč mě vlastně nemá rád, ale to je jedno když se proti mě obrátí tak mu useknu koule a on dá pokoj, pomyslim si a dál ladim svúj hlas na Enirúv. |
| |
| Ehm.. jistě... prohlásím opět celkem přívětivým hlasem... Ji opravdu výřečný, to se musi nechat... ušklíbnu se v duchu... asi se budu muset zeptat jinde.... pomyslím si a popoženu koně... |
| |
| Jakmile vzaddu uslyším trapnou parodii na můj hlas,vypění v mě už dost dlouho drženej vztek... Přestanu se motat na sedle,cuknutím stehen otočím koně a naberu směr Katerov.. "Tohle jsi malinko přehnal...." |
| |
| Co zas? Zeptám se Erika zase jeho hlasem a ten se mi zase nevyved. Zatraceně mně se to snad nepodaří tenhle elf, div že nyvykřiknu a znova se pokusim naladit správný hlas. |
| |
| Přijedu velmi blízko k Katerovi,sundám si koženou rukavici a vezmu jí do druhé ruky... "Za urážku...." a pokusím se mu dát "facku" rukavicí... |
| |
| protože jsem na půli cesty mezi Erikem a Karterovem, napadne mě že bych možná měla zasáhnout... A dost! ozvu se... |
| |
| Když mi Al vjede do cesty,podívám se na ní velmi,ale velmi naštvaným pohledem... "Uhni." pronesu prostě... "Nikdo ze mě nebude dělat blbce před mojí ženou..." |
| |
| Zahlédnu úder a zhoupnu se dozadu a dolu ze sedla. Udělám kotoul přez zadek koně a skončim na nohou na zemi. Odstoupim kousek stranou a vytasim meč já myslel že si šílenej, ale spletl sem se ti si blázen který je tak posedlý válkou že jí už vydí všude, odpovym mu ostře teď už svym hlasem. |
| |
| Jo, fajn jen se tady poperte jakom dva pitomci.... zakřičím, ale z cesty jim neuhnu. |
| |
| Ušklíbnu se na Katerova... "Dobře víš,co po tobě chci.A dokud to nedostanu,tak ti věřit nebudu..." Popoženu koně zpět,z pouzdra vytáhnu luk a velmi rychle vystřelím šíp tak půl metru před Katerova.. Bleskově založím další a přednapnu luk na polovinu. K Al jen prohodím... "Zůstaň mimo." |
| |
| Tak teď mě chceš zastřelit? Tak si posluš, řeknu, zastrčim meč a postavym se vzpříma před luk. Přitom si vspomenu na toho bojovníka co se tak lechce dokázal vyhýbat šípúm. Naladim se na něj a připravym se vyhnout letícímu šípu. Zastřílíš si a pak se třeba uklidníš, kolikrát ti mám říkat abys sledoval když chceš odpovědi ten kdo se nedívá nic nevydí, řeknu klidně svym hlasem a čekám. |
| |
| Jistě... prohlásím uštěpačně a uraženě odjedu... se tu třeba zabijte, mě je to fuk! |
| |
| "Obávám se,že nejsi moje matka,abys mě vychovával..." Napnu luk a vystřelím šíp,který dopadne a kousek dál za šíp,který jsem jeho směrem poslal... Bleskurychle založím další a přednapnu si luk "Jak jsem řekl včera.Nechci tě zabít.Není proč.Ale za chvilku možná bude." |
| |
| odjedu dopředu, ale neubráním se tomu, se občas ohlédnout..... |
| |
| Tvoje slova lžou, ale tvá ruka i tvá tvář volá pravdu kterou přede mnou nedokážeš tak snadno utajit nechceš mě tady a chceš abych odešel i kdybys mě kvúli tomu musel zabít, řeknu a klidně se začnu přibližovat. Do ruky si vezmu dýku a rozhodnu se že ho nezabiju a kvúli Leeně ani nezmrzačim natrvalo. |
| |
| "Jsi značně tvrdohlavý..." a pustím šíp,který se zaboří Katerovi vedle nohy.. "V rámci proti tobě nic nemám,jen mě strašně irituje tvoje neupřímnost,věčné lhaní a schovávání se za jiné.A dobře víš jak to myslím." Během toho,co mluvím vytáhnu a založím tři šípy a přednapnu luk. "BYOGUKAN!"Projede mnou vlna energie,kompletně mi zbělají oči a naběhnou žíly na spáncích... Svět se malinko spomalil..Alespoň pro mě. |
| |
| Kouzla, pomyslim si a bez přestáky du dál a pomalu se blížim k elfovy. Múžeš se mě snažit zastrašit, pomyslim si a řeku zase lež už si tak zblblej válkou že vydíš nepřítele všude i tam kde žádný není já sem válkou taky prošel, ale taková troska jako s tebe se ze mě nestala, právě naopak naučila mě vydět to co jiný nevydí a potkal sem tam přítele, řeknu klidně. Díky že mě pořád považuješ za přítele, ozve se mi hlas v hlavě. Až pak, pomyslim si a du dál. |
| |
| "Měls to otočit.." Řeknu a pustím šípy,které jsou stále mířené před Katerova. Velmi rychle,tak že to oko skoro nestíhá sledovat,založím a vystřelím další tři... Pokud se blížil pomalu,je před ním v zemi 6 šípu vedle sebe... "Nenuť mě ti ublížit.A přestaň MĚ UŽ K KSAKRU URÁŽET!" |
| |
| Ksakru, nedá mi to.... seskočím z koně a nenápadně se k té dvojici blížím.... |
| |
| Jak tě múže urazit pravda skuz se chvýli pozorovat a poslouchat já tě nechci srážet před tvoji manželou, ale tys začal první a nikdy nepřestaneš proto ti to musim vysvětlit teď a tady, řeknu a pokračuji v chúzy. Zastrčim dýku a pomylsim si že rána pěstí by ho mohla vzpamatovat. Pokračuji v cestě naprosto klidně jako by na mě nikdo nemířil šípy. |
| |
| obejdu to, teď stojím až za Karterovovem... to to další členové skupiny ignorují, nebo co? |
| |
| Nelíbí se mi to, jak se ty dva chovaj. Přijedu k tý dvojici se svým koněm a připravím si mezitím kouzlo. Mezi těma dvěma uhodí červený blesk a oba to odhodí dost daleko od sebe, pak k nim promluvím Nechtěli byste se nechat konečně už být? |
| |
| no, Leeno, to mi přijde dost beznadějné přání... prohlásím tiše... |
| |
| Uklidním Blizzarda,který se poněkud zděšen z blesku a skloním luk,který povolím... Pak se ublíženě podívám na Leenu a naštvaně pronesu.. "Nemám z něj dobrý pocit..Něco tají,něco důležitého.A všem nám lže!!" |
| |
| škoda že já kouzla neovládám.... napadne mě... |
| |
| alespoň pro teď promluvím směrem k Altáriell tak byste se aspoň menuseli být teď, teď, když jsme sotva na začátku výpravy můj hlas zní dost rozzlobeně |
| |
| No...pokud jednoho nesvážeš a nenecháš táhnout za nějakým vozem nebo tak něco, tak asi i do budoucna.. |
| |
| Pokrčím rameny a trošku prosebně se podívám na Leenu... "Jde mi jen o pravdu,toť vše." |
| |
| promiň Al, ale tohle bych neudělala. Taková nejsem, já se totiž za každou cenu nemusim být jen kvůli... odmlčím se a chvili hledám správné slovo ... pitomosti |
| |
| Dobře...to byj jen návrh...jenom říkám, že tohle se bude opakovat..oni dva si pokoj nedaj.. |
| |
| tak ti jí nechce říct, ty mu jí taky neřekneš. Stejně tak já ti taky neříkám, co jsem za svůj život prožila a ani třeba tady Altáriell nám neřekla, kdo je. Nemyslíš, že jsme si všichni rovni? podívám se docela znechuceným pohledem na Erika Tak proč si hned musíš dávat souboj? pak kouknu na Al Nedaj, to je pravda, ale já jim taky pokoj nedám a maličko se ušklíbnu |
| |
| Podívám se velmi,velmi naštvaně a pak pokrčím rameny. "V závěti o mě nepadlo ani slovo.Takže si dělejte co chcete.Opouštím družinu..Budu se držet v vašich stopách,kdyby něco.Nebo někdo." Zandám luk,stočím koně a uraženě poodjedu asi sto metrů za skupinu,kde zzase otočím koně a elfím zrakem,trošku posíleným Sharinganem,se dívám,o co jde... |
| |
| Nikdy by mě nenapadlo, že budou kouzla potřeba kvůli jedný blbosti, ale co mi zbývá? Erik nesmí odejít. Možná, že je to s ním těžký takhle, když jsou s Katerovem pohromadě, ale každopádně je dobrej v boji, co jsme viděla, bylo by škoda ho ztratit a proto něco právě udělám: Kolem všech vytvořím neviditelnou bariéru, vůbec nikdo si ničeho nevšiml, že jsem ji vytvořila. Jakoby se vůbec nic nestalo. Tak, a teď se nikam nedostaneš Bariéra je dost velká, protože všichni jsou dost daleko od sebe,a le to nevadí, jde mi o jediné: aby Erik nezmizel kdesi v dáli. |
| |
| Zdravím nově příchozí. Řeknu když už se mi nechce mlčet při hádce mezi členy družiny a dodám. Myslím že mě už někdo představil ale jsem Son of forest. Řeknu. |
| |
| Vyskočim na nohy a pak jen sleduji jak se teď pro změnu hádají oni. A ty mi něco vyčítaj, že mu chci jednu vrazit abych ho vzpamatoval? Pomyslim si a hned se přihlásí ke slovu hlas v mý hlavě tak vydíš já ti to říkal. Možná si měl pravdu, ale to je jedno, odpovym mu a klidně jako by se nic nestalo zamířim ke svému koni. Pak si na něj vyskočim a zajedu vedle Leeny jako předtim. Když Erik odjíždí tak mu jen kývnu na pozdrav a vyrazim dál po cestě. |
| |
| Zdravím tě také, a jsem Altáriell představím se zvonu a podávám se na Son of Foresta.... najednou ale slunce vypluje z mraků.. tiše syknu a nenápadně popojdu do stínu... |
| |
| Kousek poodjedu a poté se Blizzard zarazí o nějakou magickou bariéru... "Ach jo...Leeeeeno!" Mlčky otočím koně a postupuji co nejdál za družinkou,co to jde. Když vysvtine sluníčko,mile mu nastavím tvář a s blaženým úsmevěm se chviličku opaluji... Mou pozornost však upoutá lehké syknutí Al,a donutí mě to se maličko zamyslet |
| |
| všimnu si, že mě Erik pozoruje. tak projdu stínem, vyhýbaje se slunečním paprskům, a nasednu znovu na svého koně... doufejme že mu to nedojde... |
| |
| Upíři se většinou bojí slunce a to jim spúsobuje bolest, přemýšlim a dívám se na Altér jak se vyhybá slunci. Erik není jediný kdo není hluchý a tak to bych si měl dát sakramenskej pozor abych spal lechce marozdíl od Erika je mi naprosto jedno jestli je nebo není upír až do doby kdy mě bude chtít kousnout, přemíšlim. Kývni hlavou jakoby sám pro sebe a pokračuji dál kupředu. Narozdíl od Altér se nevyhýbám světlu ani stínu. |
| |
| hm....budu si muset dávat větši pozor na svoje reakce.... uvažuju.... |
| |
| Malinko ošklivě se zašklebím... "Za pokus nic nedáš..." A vytáhnu malou dýku,kterou hodím prasátko Altariél na zátylek,na kůži... |
| |
| škubnu sebou a otočím se. No jasně, Erik... zrychlím koně a odjedu co nejdál od něj... |
| |
| Předjede mě Altér a já se se zájmem otočim dozadu a spatřim Erika jak blbne s dýkou. Jako malej, řeknu i docela nahlas a zase se vrátim ke svym úvahám. Hej ty dokážeš pořád vydět i věci co já nevydim? Zeptám se hlasu v mysli a on mi odpový samozřejmě co potřebuješ? Potřebuji aby si za mě hlídal Erika ať se pořád neotáčim a když to budu potřebovat tak mi řekneš co právě dělá, řeknu tomu hlasu. Už se na tom pracuje, řekne hlas a zmizí. |
| |
| "Tak a teď už jen jak pryč z tý bariéry..." malinko sii smutně povzdychnu... |
| |
| Doufám že ho to brzy přestane bavit...a nebude mi celou cestu házet na krk prasátka... pomyslím si a trochu zvolním tempo koně, abych skupince moc neujela... |
| |
| Vrátím se k skupince a přijedu na bok k Leeně.. "Shoď to a nech mě jít." |
| |
| Zastavím kvůli bariéře a čekám, co se bude dít... |
| |
| Jedu dál když tu múj kúň zastavý sám od sebe a ať dělám cokoli tak se nechce hnout. seskočim z něj abych ho odtáhl ale před nim narazim na bariéru. Tak tohle být nemuselo, řeknu a zase nasednu na koně. Toho otočim a vrátim se k Leeně a přiřadim se z druhého boku než Erik ta bariéra je zbytečná když bude někdo chtít zmizet tak to udělá ani ty ji nedokážeš udržet věčně, řeknu klidně. Tak to vypadá že to dopadlo jinak než chtěl Erik vždyť odchází on, mě je to jedno, pomyslim si a divym se že nezačne protestovat ten hlas. |
| |
| podívám se odmítavým pohledem na Erika Nemůžu tě nechat jít, jsi potřebný pro nás a bariéra ještě zesílí. |
| |
| Nenápadně obcházím okolo bariéry a hledám stín... |
| |
| ale já si nepřeju, aby odešel... otočím se na katerova |
| |
| Tak mu řekni ať nikam nechodí a popros svojí sestru aby si ho ohlídala nevym proč by ses kvúli tomu měla vysilovat ty, řeknu poměrně nechápavě. To sem ještě nezažil, pomyslim si. |
| |
| Naštvaně přijedu k bariéře a vší silou do ní seknu šavlí... "Nesmysl.Máte tu jeho" a kývnu hlavou k Katerovovi,a pak k Al.."A jí.A cestou si určitě najdete nové kamarády..." |
| |
| Eriku, nech toho...a s tou šavlísi nepomůžeš... promluvím klidným hlasem.. |
| |
| Do teď jsem jen poslouchal ale tohle je naprostá blbost se rozdělit.Tohle ne musíme zůstat spolu. Řeknu a vložím se do hovoru. |
| |
| Víš, ono taky záleží na tom, co Sendai chce a co ne. Pokud to chce jinak než já, já jí nemůžu donutit, aby to chtěla tak jak chci já spražím pohledem Katerova díky seknutí erikovi šavle bariéra trošku povolí, ale né úplně, takže tam stále je OBA jste potřební! zvýším trochu hlas. |
| |
| Zandám šavli... "Ano,možná jsem malinko arogantní,ale alespoň nelžu a nestydím se za sebe.A navíc,začínám se malinko bát o svůj krk..." Pohledem seknu po Altáriel.. "A ano,Katerov má pravdu,asi jako vždy.Nevysiluj se a pusť mě pryč." Ten vztek a agresivita ze mě skoro sálají... |
| |
| Já to vym na mě se nezlob já se jen ptal, řeknu klidně a odklidim se i s koněm k nějakýmu stromu do stínu. Tam si sednu na zem a opřu se o strom tohle bude na dlouho já se vyspym ale ty nespy a probuď mě až se něco bude dít, řeknu tomu hlasu a usnu. |
| |
| Přijedu na gryfovi k elfovi a chytnu ho za rameno a řeknu. Zůstaň.Jsi potřebný jako všichni a když odejdeš nemáš velkou šanci přežít a co tvá žena a sestra ty chceš taky opustit?Takhle se nechová bojovník ale zbabělec. Řeknu posledni větu tiše jen pro něj a pustím mu rameno ze sevření a poodjedu. |
| |
| O svůj krk mít starost nemusíš...na lov chodím jinam... syknu na Erika, aby to nikdo jiný neslyšel... |
| |
| Nemůžeš odejít... už se na víc slov nezmůžu. Ne, že bych byla natolik vyčerpaná, to ne - sílu ještě stále mám, ale už mi docházejí slova... Ale já ho prostě nemůžu pustit... |
| |
| Tak tohle mě začíná bavit. Eric s Katerovem si nepadli zrovna do oka a oba jsou typi co si musí vše vyříkat z očí do očí. Chvílemi to je opravdu zábavné. Novou příchozí jsem pozdravila pouze kývnutím hlavy. Pokud bude chtít znát mé jméno, zeptá se. Ve chvíli kdy chce Eric odejít od naší skupiny, se zamračím. Sakra, ten nesmí odejít. Je to zvláštní, ale právě tento bručoun mi je ze skupiny nejsympatičtější. A včera mi možná zachránil život. Chvíli tiše pozoruji probíhající diskuzi a i když se nerada do takových sporů vměšuji, tentokrát nemám na výběr. "Dámy a pánové, vím že vaše dohadování je velice potřebné a dá se říci že i zábavné, ale pokud vím, tak máte nějaký úkol" podivám se na obě sestry. "A pokud se budete takhle hloupě dohadovat, nejenom že úkol nesplníte, ale navíc je velice pravděpodobné, že uprostřed toho zábavného dialogu si nepovšimneme někoho kdo nebude patřit mezi přátelé a příjdeme o krky. Takže se prosím vás přestaňte dohadovat. " řeknu. |
| |
| při sloveh té jejiž jméno neznám se trochu ošiju, ale dělám jakoby nic... fakticky by jsme se mohli přestat hádat... |
| |
| Malinko se ušklíbnu na Lilly a trošku kývnu.. "Máš zcela pravdu,Lilly.Jsou tady minimálně dva lidé,kteří by šli považovat za nepřátele...Za Zlo...A dle závěti...." malinko se zašklebím a tasím dvě elfí šavle... "..by měla býti prolita krev.Protože každý,kdo lže či něco skrývá,nemá čisté svědomí a proto je zlý.A dle závěti zaslouží smrt,hm?Leeno?Sendai?" Protočím šavle a malinko uvolním zápěstí... "Takže,buď karty na stůl,anebo už poteče krev.Nebo jiné věci..." |
| |
| Vstávej začíná jít do tuhého, řekne mi hlas v hlavě a já okamžitě stojim na nohou s tasenym mečem akorád včas abych vyslech řeč Erika. Tak výborně múžeš začít jestli chceš ukazovat karty tak povýdej já si velice rád poslechnu dobrý příbjech, řeknu klidně a zastrčim meč do pochvy. Kvúli tomuhle si mě budil a na tebe se mám zpolehnout? Zeptám se hlasu a ten jen mlčí. |
| |
| "Já se,narozdíl od tebe,za svou minulost nestydím..45 let aktivní služby u elfích speciálních jednotek..Hodnost jyel´al v pozici medik a odborník na boj zblízka. " a malinko si odplivnu. "Hodně krve,hodně špíny.Jednou jsem v boji proti hordám Nemrtvých zachránil jednoho rytíře.Krále.." a malinko se usměji nad svou vzpomínkou... "Následovalo povýšení do šlechtického stavu,setkaní zde s moji milovanou Sendai,svatba a vše by bylo v klidu,nebýt jedné závěti.A několika neupřímných lhářů" |
| |
| Stručný a výstižný tak se i já budu snažit být stručný. Válkou proti elfúm sem už prošel na straně lidí tehdy v poslední pro nás prohraný bitvě sem velel levému křídlu, když nás elfové rozprášili, tak sem se já a dalších asi dvacet vojákú vypařili těsně pod čepelemi elfú a šli sme pustinou asi dva měsíce. Postupně sme padali jeden po druhym vysílenim až sem zústal já jako jediný. Tehdy na pokraji smrti sem potkal umírajícího čaroděje který se rozhodl že mě zachrání pod podmínkou že přijmu jeho mysl do sebe a nechám ho nadále žít. Tento mág ve mě nalezl unikátní schopnost kopírování. Po krátkém tréninku sem schopen skopírovat téměř cokoli. Dlouho sem se jen tak toulal krajinou a kopíroval posavy co sem vyděl. Pak sem se dostal do města ve, kterym ste byli i vy a tam sem strávil asi dva měsíce v klidu. Zbytek už znáte, řeknu klidně a nastínim jim tak hlavní proud svojí minulosti ale vedlejší proudy nechávám ležet tam kde sou. |
| |
| Protočím čepele a zasunu je do pouzder u pasu. "Mno vidíš.A ani to nebolelo..Jenom jedna otázka..Jak jsi starý?Protože co vím,tak posledních pár let,pár desítek let nebyl žádný konflikt mezi elfy a lidmi..." a ano,zázrak,s strašným přemáháním se na Katerova usměji... |
| |
| Já už se počítám díky čaroději na stovky let, řeknu s úsměvem. Snad si nemyslíš že sem ti řekl všechno stejně jako ty i já rád mlčim o většině svého života, pomylsim si. Tak si jim to řekl, ale nějak si pomlčel co si dělal těch třista padesát dva roky co ses motal mezi lidmi, řekl hlas. Všechno vědět nemusí a on je spokojen jen nevým proč to počítáš, když já už dávno přestal, pomyslim si a nasednu na koně. Tak teď když není problém tak bychom mohli vyrazit dál, řeknu a čekám až zruší bariéru. |
| |
| nepatrněnse ošiju, doufám že prozrazování minulostí nepůjde dál... |
| |
| Rozhovor mezi Erikem a Katerovem poslouchám a nic neříkám. Pak Katerov navrhne, abychom šli dál Dobře, baréru nechám zmizet, ale jen pro ujištění: Eriku, Slib, že nás neopustíš, tvou sílu bychom velmi postrádali podívám se na něho prosebně a bariéru opravdu nechám zmizet. |
| |
| No konečně se ty dva dohodli. Konečně už můžeme tohoto divadýlka nechat a vydat se znovu na cestu. "Už jsem si myslela, že se pozabíjíte" řeknu jen tak do větru a hned jak zmizí bariéra, štouchnu Hermese do slabin a vyrazíme na cestu. "Jinak, já jsem Lilith" představím se ještě Altáriell, která neví jak se jmenuji. |
| |
| Malinko ještě zakuckám a podívám se na Altáriel.. "Al,víš,když si tady JAKO KAMARÁDI klidně povídáme,nechtěla by jsi se také podělit o nějaké veselého příhody z dětství?" malinko sarkasticky zavrčím.. Podívám se na Leenu a malinko se usměji. "Narovinu..Zatím neopustím Sendai a tebe,ostatní zatím nenechám v štychu." |
| |
| Zařadim se vedle Leeny a vyrazíme dál když už tu není bariéra. Teď už snad nebude tak otravovat jako to dělal předtim, ale nevý že ten čaroděl si ty a mohu s tebou mluvit to se vždy hodí, řeknu v myslim hlasu. Neměli sme k tomu daleko, odpovym Lilith. Stejně si na něj dávej pozor múže být arogantní všiml sis jak lechce se s tou skrácenou verzí smířil, ozval se hlas v hlavě. Výž že já nedokáži zatim rozeznat povahu a duši to dokážeš jen ty a i ty se často pleteš, řeknu mu a vyrážim. |
| |
| Seš tak milej... ušklíbnu se na Erika zlostně, a zjistím, že se ke mě skoro všechny oči obrátily-... Tak fajn...jsem poměrně mladá, žádné vyýznačné schopnosti nemám, takže ani minulost nebude dlouhá....dlouho jsem žila s rodinou na severu, a když pak odešli...já zůstala z jediného důvodu, ale když v těch nepokojích onen muž zemřel, neměla jsem důvod tam dál zůstávat. prohlásím a doufám že jim to bude stačit... |
| |
| Jen kývnu a pomylsim si svý. Vydíš na ní jak je naštvaná že se jí na to zeptal a jak hbitě se vyhnula naprostému prozrazení když se budež dívat na tohle tak uvydíš i část současný duše, řekne hlas v mojí hlavě. Stejně se prozrazení nevyhne, ale udělala to dobře, kdyby nebylo toho slunce tak by Enira ani nenapadlo se ptát dál, pomyslim si. |
| |
| Zvídavě pozvihnu obočí,pokrčím rameny a pokusím se o úsměv.. "Když myslíš,že to stačí..." |
| |
| Ano, to myslím.... prohlásím rozhodně... jestli mě dlouho budeš štvát, neovládnu se a nedodržím slib že lovím jinde... |
| |
| Dívám se na Altáriell. Vždyť ona něco tají... jinak by na ni Erik tak nenaléhal... povzdychnu si, ale mlčím... |
| |
| všimnu si Leenina pohledu, je mi jasné co ji napadlo... blbej Erik...taky musí na všechno upozorńovat.... napadne mě ale neříkám nic... možná by měli právo to vědět....jenže Erik to tuší, a o svoje tušení se s oostatními jistě podělí.... |
| |
| Je mi úplně jedno jaké životy zažívali mí...dá se říci kolegové a společníci. Nezáleží mi na tom odkad' pochází, kdo byli jejich rodiče a ani co dělali než se přidali k nám. Já svoji minulost také nikomu nesvěřuji. A je mi úplně jedno zda budu muset něco naznačit či mi bude zachováno soukromí. A i když po mě budou chtít říci nějaký ten osobní příběh, řeknu jim polopravdu. To samé co sdělují oni... Copak si třeba taková Altáriel myslí, že ji uvěříme? Ona něco skrývá, to víme všichni. Tedy doufám že všichni, protože pokud si toho někdo nevšimne nemá tho v hlavě moc. Avšak nejsem typ člověka co se vyptává. Prostě beru věci jaké jsou. Ne jaké byli a možná ani ne jaké budou... |
| |
| přejedu očima po ostatních.Vypadá to, že je moje odpověď alespoň na chvíli uspokojila. Ale stejně...s tímhle přístupem si moc přátel nezískám.... pomyslím si.. Jenže kdyby se dozvěděli celou pravdu, mohli by mě taky z družiny pěkně rychle vyhnat.... |
| |
| Tak co takle pokračovat v cestě? Zeptám se a otočim koně k odjezdu. Příliš se od ostatních nevzdaluji, když sem popojel kousek dál tak se otočim a čekám na ostatní bylo by zajímavý mýt jistotu, pomyslim si. My nepracujem s fakty my pracujem z odhady a ty nám řeknou výc než fakta, řekne hlas čaroděje. Asi máš pravdu jako vždy, pomyslim si. |
| |
| přikývnu na to, co prohlásí Katerov, a pobídnu koně. proč se musi vždycky všechno pokazit? Jakoby toho už tak nebylo dost... |
| |
| Mlčky jen jedu s ostatními a přemýšlím. |
| |
| Mýtina, po které celou dobu skupina jede, je opravdu hodně velká a proto po ní jede asi hodinu než konečně narazí na cestu. Družina má ale na výběr ze tří směrů: Buď na sever, tedy doleva, na jih, tedy doprava a nebo na východ, tedy rovně. Je jen na nich, jakou cestu si zvolí, ovšem nevědí, co je čeká, ať se vydají jakoukoliv cestou a nevědí, kam se dostanou - nevědí jestli tam je nějáké město nebo pustina, pole vesnice... |
| |
| Ehm...kudy teď? podle mě bychom se měli vydat na Jih.... prohlásím a nervosně se podívám po ostatních.... |
| |
| Rozhlédnu se na všechny tři strany a odpovím Altáriell já bych jela spíš na východ a podívám se na ní Co vy na to? rozhlédnu se ještě jednou. |
| |
| Šel bych taky na východ. Přodám se. |
| |
| Myslíš? no je to na vás... pochybovačně přejedu očima skupinku... |
| |
| Mě je to jedno já se přidám ke skupině, řeknu a poposednu s sedle. U... teda nově příchozý je tou se kterou dem takže podle mě bychom měli jít podle ní na jich, celkem nezúčastněně. |
| |
| Dobře, mě je to jedno... vzdám se, ale s úsměvem. Ve skutečnosti mi to ale docela tak jedno není... Nevím proč, ale chci jít prostě na východ... něco se mi na tom jihu nelíbí... Mám takový tušení, e se tam ěnco stane... |
| |
| Dobrá.. já bych jela na Jih, ale pokud tam nechcete.. |
| |
| Nabručeně prohodím... "Východ." |
| |
| lhostejně se ozvu ze zadu Jih! ani nevim proč sem se tak rozhodla ale co tak se zase rozhádáme a pojedeme domů.....:D |
| |
| Vypadá to, že můj návrh byl odhlasován... tak tedy jih... prohlásím s úsmevem, a pohlédnu na zbytek skupinky.. |
| |
| Počkat jakto na Jich je to tři ku třema takže nerozhodně. Řeknu protestně. |
| |
| Fajn.. taky tu můžeme stát tak dlouho dokud se k nám někdo nepřidá aby hlasoval.. prohlásím uštěpačně.. |
| |
| Když je to nerozhodněpůjdeme třetí cestou. Navrhnu. |
| |
| Na sever? zeptám se se zdviženým obočím... |
| |
| Ano. Odvětím abych vyřešil situaci. |
| |
| Fajn, mě je to jedno, můžeme klidně nakráčet do jámy lvové.... prohlásím a dívám se po osatních... |
| |
| Aha a proč jsi si tak jistá že na jihu to bude lepší? |
| |
| neříkám že to bude lepší....jen co je na severu? skoro nic! pustina! prohlásím.. proč si myslí že mám něco za lubem? |
| |
| a na jihu mokrany Odvětím. |
| |
| Na východě hladomor... prohlásím zas já a nedůvěřivě si ho měřím... |
| |
| Takže to vyjde na stejno. Odvětím a nelíbí se mi že mě podezírají. |
| |
| Faj.. dobře tak tedy na sever.... prohlásím uštěpačně.. |
| |
| Stačí, okřiknu ty dva hádající se. Podle mě se nemusíme zabíjet kvúli cestě na to sou jiné náměty a jelikož takle byste se nikdy nedohodli tak dem na východ, čeknu klidně. |
| |
| Tak teď jsi to skvěle rozhodnul, zrovna když jsme se dohodli na jiném řešení... prohlásím a snažím se skrýt netrpělivost a hlad... musíme jít někam kde bude koho lovit... |
| |
| Až na to žes ty ... a ptáček rozhodl za celou skupinu pro sever kde je pouze pustina, odpovym klidně. |
| |
| Jsem tu nový rozhodněe se sami kam půjdeme. Řeknu. |
| |
| hm... podívám se na ty tři znuděným pohledem já sem teda pro východ... je tam myslím, že město tak... a s timhle už musej souhlasit... nějáký zásoby by se tam měli koupit a tak dále... to se jim musí zamlouvat usměju se v duchu |
| |
| Chvíli poslouchám jak se naše různorodá skupinka dohaduje. Jejich debata se mi zdá zbytečná. Jako malé děti napadne mě když se zaposlouchám do hádky Altáriell a Sona. Svůj názor nepřipojuji hlavně kvůli tomu, že žádný nemám. V tomto kraji se nevyznám, ale podle toho, že jak tvrdí Leena je na východě město, jsem pro východ. "Pokud to je tak jak tvrdí Leena a na východě je město, měli bychom jet tím směrem" řeknu. |
| |
| Dobrá...město beru, jedeme na východ prohlásím nakonec rezignovaně... Pokud je tam město, bude tam i dostatek potravy....už teď by to chtělo.... |
| |
| Tak teda jedem usměju se věděla jsem, že tam budou chtít tak tedy pobídnu koně a vyrazím pomalou jízdou. Už celkem nikdo nemůže protestovat. Já vím... jsem tvrdohlavá |
| |
| Jen se usměju nad tím jak to ta elfka vyřešila a jedu za ní. |
| |
| Jedu vedle Leeny zajímavé řešení, zašeptám jí a mrknu. Pak si vyměnim svou starou dýku za stříbrnou, kterou vozim u sedla. Zajímavý doufám že sis to promyslel, řekne hlas v hlavě a já ho ignoruji. |
| |
| rozjedu se za ostatními východní cestou, a snažím se zahnat myšelenky na krev. dnes se budu muset po něčem porozhlédnout... |
| |
| Co je na tom zajímavého? Jen říkám fakta... město tam skutečně je, když pojedem pořád rovně ušklíbnu se na Katerova a jedu dál. |
| |
| popoženu koně a snažím se skupinku vyprovokovat k rychlejšímu tempu |
| |
| Skupina jede po cestě dále a dále. Cesta je rovná a žádná zatáka až je to skoro nudné. Po dlouhé době konečně jsou vidět hradby města. Leena měla pravdu, že na východě leží město. Družina se postupně dostává blíž a blíž k hradbám. Hradby jsou kamenné a mohutné, že se přes ně jen tak někdo nedostane, ale přeci jen se dají zničit. Město musí být bohuaté a též je jistě i velké. Skupina dojede k bráně a zabouchá na ni, ovšem nikdo neotevírá a ani se neozívá? Je to možné? Že by tam nikdo nebyl? Nebo snad je družina tak podezřelá, že jim nechtějí otevřít? To vše se uvidí, pokud si družina poradí s otevřením brány, což zvládne jistě lehce, pokud vědí jak na to. |
| |
| No paráda to je síla hele ptáčku nemohl bys přeletět bránu a otevřít ji zařízením zevnitř? Zeptám se elfa na gryfovy. To je divný ani otevřít bránu nám nechtěj co tomu říkáš? Zeptám se v mysli druhého hlasu. Mě do toho netahej já být tebou tak se rači soustředim na bránu, odpový hlas. |
| |
| Já bych mohla zkusit odemikací kouzlo, pokud se to povede podívám se na Katerova a pokrčím malinko rameny Ale mám takový tušení, že to bude k ničemu... |
| |
| Neplejtvej energií možná tě budem ještě výc potřebovat než mě, řeknu Leeně. Tady elfík se múže proletět a skončit za hradbami, pak už dokáže otevřít zařízení zevnitř, dodám ještě. |
| |
| Myslím, že odemikací kouzlo mě moc nevysílí... je to to nejjednodušší kouzlo, které může být vysvětlím mu a usměju se na něho |
| |
| Dobře, ale je to na tebe pokud to je chráněný tak aby to vysálo energii tak sem tě varoval, řeknu už ne tak klidně. |
| |
| usměju se ještě víc než předtím a odpovím mu pořád klidně Jestliže se mi bránu nepodaří otevřít, nic se nestane... nevysaje mi to energii. mrknu na něho |
| |
| Když myslíš tak si dělej co chceš nejsem tvoje matka, ale pak neříkej že sem tě nevaroval, řeknu a podívám se na bránu. Hledám nějaký runy nebo magický znaky, který by mému mágovy mohli něco říkat. |
| |
| Zašklebím se na Katerova a přistoupím blíže k bráně. Dotknu se brány a zavřu oči. V duchu vyslovím kouzlo na odemikání všemožných věcí. Jenže ono to nejde... nejde otevřít... něco mi v tom brání... nějaká jiná čarovná moc... věděla jseem to... Ne... jenom to ne... doufám, že to není on... ten zrádce... ten, kterého tak nenávidím... Nechci ho potkat... zkřivím obličej zhnusením l němu, ale to nikdo nemohl vidět, protože jsem stále otočená k bráně a tedy ke všem zády hlavěn klid před ostatními... otočím se k ostaním tedy a oznámím jim Brána nejde otevřít... a myslím, že ani elf s hypogryfem by ji neotevřel podívám se na toho elfa trochu zklamaně. |
| |
| Skusíme. Řeknu a vzlétnu a pokusím se přeletět hradby. |
| |
| pozoruju dění a mozek mi šrotuje. Začínám pomalu strácet úsudek, a tak nemůžu přijít na žádný pořádný nápad jak se dovnitř dostat... |
| |
| Teb kdo umí lítat jí snad i dokáže otevřít, řeknu a odjistim si meč v pochvě. Zarazila se to nebude tim že byla překvapená ona zná i dúvod proč nejde brána otevřít, řekne hlas v mojí hlavě. Ty pokaždé někoho podezříváš já si to nemyslim, pomyslim si. Zatim sem měl vždy pravdu a ty ne takže co myslíš? Zeptám se hlas. Myslim že nebudu přehlížet žádný náznak magie, odpovym a odvrátim oči od brány. Podívám se na Leenu, ale pak je sklonim, aby si v nich nemohla přečíst co si povýdám z mágem. |
| |
| Son of forest se se pokusí přeletět bránu, to se mu podaří, ale nic víc se mu nepodaří. Zkouší to pracně otevřít, ale nedaří se... nejde to... Místo toho tam pomalu začínají nabíhat vojáci. Spousta vojáků. |
| |
| Nejde to otevřít a mám problém velký problém není to tu opuštěné! Křiknu a rychle vzlénu do vzduchu a letím zpět k ostatním. |
| |
| Jenže jeden z vojáků vystřelí z luku a Sonova gryfa trefí do křídla. |
| |
| Leknu se následující palby... Nešlo by to prostě přelézt? zeptám se ostatních, a zárověň mě přítomnost tolika lidí a jejich čerstvé rudé krve dohání téměř k šílenství... |
| |
| Když je Hariself zasažen musíme se snést dolů a já mu vytáhnu šíp z křídla a řeknu. Vzdáváme se nezabijejte nás můžeme se dohodnout. Řeknu abych získal čas. |
| |
| Tak budiš nechtěl sem tady bojovat, ale když to nejde jinak, řeknu a vytáhnu dvě dýky. Jednu zabodnu do brány, přitáhnu se k ní a vrazim druhou výš. Vysvobodim první dýku a zase ji zabodnu výš. Tymhle stylem se pokoušim přelíst hradby. |
| |
| bože...správný čas pro hrdinské činy.. prohlásím při pohledu na Karterova, tdržím se poznámek typu,, měla jsem pravdu" rozeběhnu se, a díky svým umířím schopnostem se začnu škrábat na bránu |
| |
| na dohodu ti kašlem zasměje se někdo v dáli dost hrubým smíchem Pak se pomalu blíží k Son of forestovi a je na něm vydět podle oblečení, že je to čaroděj. |
| |
| ach... věděla jsem, že to je on pomyslím si, když uslyším ten hlas... POkusím se přelézt bránu, což se mi podaří a když slezu dolů, spatřím jeho tvář... spatřím tvář toho zrádce... Jak já jsem sdi vždycky přála jí nespatřit... jak já ho nesnáším... POdívám se na něho dost naštvaným pohledem a promluvím skrz zaťaté zuby tak se opět setkáváme |
| |
| Přelezu bránu, vrhnu se na prvního vojáka, a než se naděje, zabořím mu zoubky do krku a on se po chvíli bezmocně svalí na zem... krev...krev.... |
| |
| Když vidím čaroděje lehce se ukloním a řeknu. Prominte nám že jsme sem tak vtrhli mysleli jsme že je to tu opuštěné když nikdo neotvíral.Nemáme zlé úmysly jen si chceme odpočinout. Reknu k čarodějovi. |
| |
| nevnímám boj, jen se snažím nasytit.. je mi jedno že ostatní uvidí moji skutečnou povahu, a nejspíš mě ze své skupiny vypudí..teprve po té, co vysaju dostatečné množstvé krve, tasím meč a jsme připravená bojovat |
| |
| Seskočim z brány dolu a tasim meč já se s tebou taky nehodlám bavyt čaroději dej nám pokoj a dej si odchod, řeknu mu a na okamžik mi oči změní barvu a stanou se z nich oči čaroděje. Vrátí se zpět a já se s úsměvem posunul k Leeně. |
| |
| čaroděj elfa s gryfem ignoruje a podívá se na Leenu ani nevíš, jak jsem se nemohl dočkat až se znovu setkáme a našpulí pusu, jakoby jí chtěl políbit... ví, že jí to vadí. Pak si všimne Altáriell, která se tak sápe po krvi jeho vojáků koukám, že už necestuješ sama, ale s družinou, ve který je upírka, tohle bych si o tobě nemyslel a zašklebí se na ní. |
| |
| Katerova též ignoruje, mluvín jen a pouze k Leeně |
| |
| Když nás ignoruje čaroděj řeknu. Do toho s kým cestuje ti nic není. Odseknu hrubě. |
| |
| Já ho tak nesnášim.... nesnášim ho... NESNÁŠÍÍÍM! házím po něm dost vražedný pohledy a on ví, že mě vytáčí, když je takhle klidnej... proti tý upírce absoutně nic nemám, ale zato proti tobě jo procedím znovu skrz zuby a podívám se na Katerova, který k němu promluvil a posunul se blíže ke mě. |
| |
| Hej ty velká praštěná horo hadrú já s tebou mluvym a pokud tě zajímá kdo dál je ve skupině tak já sem tvá smrt, řeknu a múj hlas už strácí klid. A velice rád ti nakopu zadek, dodám. Sem s tebou příteli, řekne mi hlas v hlavě. Pokusim se odvrátit jeho kouzla. Vyrazim blíš k němu, postupuji pomalu a rozvážně v jedný ruce mám meč a v druhý stříbrnou dýku. |
| |
| s vytaseným mečem přejdu vedle Leanny... o co tu jde? |
| |
| Pak mě už taky popadne hněv a přikročím k ostatním blíže a řeknu. Zmiz tak jak ses tu objevil a už se nevracej. ŘEknu s opovržením. |
| |
| Ale, ale, ale... to bys mi neudělala... vždyť víš, jak já tě mám rád usměje se na Leenu a pak se konečně otočí i na ostatní vy se klidněte... není to váš problém, tak se do toho nepleťte! řekne pořád klidným hrubým hlasem |
| |
| Jistě... ušklíbnu se a vrhnu se na toho nafoukaného tupého čaroděje. hned ale poznám že vysát tohohle bude tvrdý oříšek... |
| |
| Ne?Ale ano je je to člen družiny a družina drží spolu. Řeknu a ani se nehnu. |
| |
| NE! vykřiknu, když Katerov vytáhjne zbraně a přiblíží se k němu staré nevyřízené účty odpovím Al a podívám se do země a stisknu pevně pěst pravé ruky. On má pravdu... je to jen mezíi námi, tak nás nechte si to vyřídit mezi námi samotnými podívám se zase na něho... na čaroděje, kterého nesnáším už od té doby, co jsem přišla do Scholy. |
| |
| Fasjn..jdu na jídlo.... ušklíbnu se a vrhnu se na řadového vojáčka kousek vedle... |
| |
| Altáriell! Ne! Nech ho být! on za to nestojí... a tady máš spoustu jiných obětím... vojáků tu je hodně! přijdu blíž k těm dvoum prosím... my si to vyřídíme mezi sebou... čaroděj proti čaroději... |
| |
| Čaroděj se niják nebrání a je ještě nadšenější, když se Leena zmíní o souboji. rád si s tebou dám souboj, ale velmi nerad bych ti ublížil ušklíbne se na ni |
| |
| Zavrčím trochu a nastavím ruku na první kouzlo a pokud mě nikdo nezastaví, tak ho opravdu použiju a zasáhnbu ho a možná i zabiju, což bych nejradši udělala. |
| |
| Poodstoupím a čekám jak to dopadne připraven vždy zasáhnout. |
| |
| Když mě teda nikdo nezastavuje, tak teda to kouzlo použiju... Z mé pravé ruky vyšlehne oranžovo červerné světlo |
| |
| Jenže ihned z čarodějovi též pravé ruky vyšlehne zeleno modré světlo. Obě kouzla se spojí přibližně uprostřed. Obě jsou dost silná a bude trvat dlouho než jeden z nich začne ztrácet sílu, což jistě ani Leena ani čaroděj nechtějí, protože nechtějí zemřít. |
| |
| Do kouzla dávám co největší a skoro všechnu mojí energii. Jen tak neustoupím... NE! |
| |
| pak ale trochu snížím proud energie, kterou do kouzla dosud dávám a trošku začíná slábnout, ale nezeslábne úplně a čarodějovo kouzlo převládá nad mím... |
| |
| Čaroděj se podivý, jakto že ubrala... na své síle, ale na té jeho nepřidá, spíš taky ubere, ale né moc. |
| |
| Počítala jsem s tím, že ubere taky, když uberu já. Ještě chvíli to nechám tak, jak to je a pak přidám úplně na maximum, s čímž jistě on nepočítal. |
| |
| Leena se nemýlila, opravdu to nečekal a proto nestihl přidat a Leenino kouzlo to jeho přemohlo a jeho to odpálilo daleko až na zdi hradu, který stál nedaleko. Vypadá to jako by byl mrtvý... |
| |
| Souboj mágú jak zajímavý, ale já si s nim chci taky popovýdat skrs ocel, řeknu spýš pro sebe a pomalu postupuji kupředu. Připravym si meč k úderu já ti předvedu jak chutná ocel, pomyslim si. |
| |
| Jdu zase k ostatním a Hariself za mnou. |
| |
| Katerove, kdybys na něho použil meč, nebyl by to sprqavedlivý souboj, on nemá žádnou zbraň stejně tak jako já. Studoval stejnou školu jako já a stejně... už jsem ho porazila vysvětlím Katerovovi a ohlédnu se po něm, pak přijdu k čaroději a promluvím na něho Příště si Nicholasi z Brecelandu rozmysli, než se mnou budeš chtít soupeřit zamračím se na něho, vím totiž, že ještě žije. |
| |
| Ne čestný ale rychlý, řeknu a zastrčim meč. Zvednu jednou rukou mága na nohy a přiložim mu ke krku stříbrnou dýku. Nějaký poslední přání mágu, zeptám se ho a připravym se odrazit případný magický útok. |
| |
| Nicholas opravdu ještě žije - promluvil, sice tiše, ale promluvil Dobrá, Leeno ze Sintany, netušil jsem, ež když ti nepůjde škola, že nebudeš ani tak dobrá jako teď,a le zmílil jsem se v tobě... Nechám tě jít a hned, co to dořekne, upadne do bezvědomí. |
| |
| Na Nicholasvi slova nic neřeknu, ale míso toho promluvím an katerova Nech ho... vidíš, upadl do ezvědomí... ten už nic nezmůže |
| |
| Aspoň tohle mu dám, řeknu a zastrčim dýku, pak ho udeřim plnou silou do obličeje a nechám klesnout. Teď když je hotovo se obrátim na vojáky vy vypadněte, řeknu. |
| |
| Jen přihlížím opět na Hariselfovi. |
| |
| Vojáci se ale rozhodli, že i přes to, že jejich pán padl, neustoupí a budou se bít za něj, takže se všichni vrhnou na družinu. |
| |
| Vy my asi nerozumíte, řeknu a tasym meč. Tak já vám to vysvětlim, dodám a začnu do nich sekat a přitom si držim Leenu za zády. |
| |
| Ale já se nechci držet jen tak jako nějákej srab za Katerovovýma zádama a nebojovat. Proto trošku vystoupím a použiju kouzlo, které ty, co jsou nejblíž ode mě a Katerova odhodí do dáli a tak to udělám asi třikrát nebo čtyřikrát, ale pořád vojáků neubývá... |
| |
| Jen se usměju když vojáci zautočí a s taseným mečem jak na koni začnu do nich řezat. |
| |
| Hoho tady to začíná žít, řeknu a zasipu příchozí záplavou ocely. Za okamžik sou z nich mrtvoli a doslova rozsekaný. Zapoměl sem na to že se schovávám a zaútočil sem na vojáky jako lavyna ocely a smrti. |
| |
| Když je všude takové krve, cítím se konečně dobře. Nasycená, nebudu muset lovit několik dní..spokojeně bojuju.... |
| |
| Jakmile vojáci zaútočí, vytáhnu meč a začnu stejně jako ostatní bojovat a zabíjet. Sice nechápu důvody tohoto masakru, ale ted' nad tím nepřemýšlím. Prostě se snažím zachránit jak sobě tak i ostatním život. Stejně jako vždy. Nedívám se jak bojují ostatní. Ted' sem tady jenom já a mí protivníci, kteří budou brzy mrtví. Vzpomenu si na chybu kterou jsem udělala minulý boj. Ted' si musím dávat pozor kam šlapu abych nezakopla... Seknu po jednom z vojáků. Ten se snaží uhnout, ale čepel mého meče ho nemine. Protne mu krkavici a muž nemá šanci na přežití. Nelituji ho, bojuji dál. |
| |
| Po delší době, se skupině konečně podaří všechny pozabíjet. Všude je kolem spoustu mrtvol... Altáriell by mohla udělat óóóóbrovskou upíří hostinu a pozvat klidně všechny upíry v okolí, které zná, možná i ty, co nezná. A i kdyby pozvala všechny, tak by to jedli asi nejspíš týden, protože jich je opravdu hodně moc. Ostatní z družiny jsou rádi, že už budou mít klid od vojáků a Leena od čaroděje, kterého od svého prvního dne ve škole magie tak nenáviděla. |
| |
| Tak a je po boji, řeknu a schovám meč. Vyrazim do města du si něco koupit, zavolám ještě. |
| |
| Posadím se mezi mrtvoly, a sleduji, co ze mě mohlo být, kdyby.... Hm.... prohlásím tiše... |
| |
| Zajdu do prvního obchodu se zbraněmi a už od dveří volám kde je tady majitel přišel někdo kdo si chce doplnit výzbroj, zahulákám a čekám na odpověď. |
| |
| Zkrvavený meč otřu od krve a zasunu ho zpět tam kam patří. Rozhlédnu se po mrtvolách a už se ani nedivim tomu, že nemam výčitky svědomí a svých obětí nelituji. Už dlouho si neřikám, že ti muži měli manželky a možná už děti. Lítost do boje nepatří... Stejně jako Katerov nechci zůstat na místě zkázy a zamířím do centra města. Né že bych si chtěla zrovna něco koupit, ale poptřebuji najít nějaké místo, kde bych ze sebe smysla alespoň trochu krve ze svých nepřátel. Začnu tedy hledat hostinec. |
| |
| Konečně... posadíms e vedle Altáriell na zem mezi mrtvoly docela unaveně a kývnu na Katerova ať si jde kam chce. konečně mi dá pokoj... konečně zjistil, že jsem silnější než on... konečně... mluvím si pro sebe docela nahlas, ale pak se zarazím, když zjistím, že mě ostatní slyšeli a podívám se po ostatních. |
| |
| ehm... a kdo to vlastně byl? |
| |
| Katerov Chvíli se neozývá žádný hlas, ale jen nějáké štrachání a šramocení, pak vyjde nějáký silnější a starší muž s kožené zástěře a prohlédne si tě od paty až k hlavě a pak se zeptá Co si přejete, pane? z jeho hlasu nedokáže nikdo vyčíst, co is asi tak myslí a už vbec né z jeho očí. Lilith Hostinec po chvíli najdeš uprostřed města, na malém náměstíčku s obrovskou kašnou do tvaru sochy nějáké krásné ženy. Vejdeš do hostince a tam je přeplněno a spoustu opilých mužů, kteří na tebe volají nějáké bláboly, že jsi krásná a tak. Hostinský je malý tlouštík s pleškou a s dýmkou v puse. V ruce stále leští nějákou sklenici. |
| |
| Podívám se na Altáriell. Počítala jsem s tím, že se aspoň jeden zeptá Když jsem poprvé přišla do Scholy, což je čarodějnická škola, přijali a a mě nešlo vykouzlit ani to enjlehčí kouzlo, které existuje. Nešlo mi to nejméně dva roky a tenhle čaroděj ukážu směrem, kde leží se mi za ot pořád posmíval. Proto se tak nesnášíme... On pak už složil zkoušku na tovaryše a já studovala dál. Pak jsem taky konečně složila úspěšně zkoušku na tovaryše a odešla jsem ze Scholy. Pak jsme se tady s Nicholasem znovu setkali kdysi. Střetli jsme se v souboji a on mě porazil. A dnes jsme se setkali znovu... dovyprávím svou minulost Altáriell a dívám se pořád do země. |
| |
| Aha.... no očividně si svůj konec zasloužil |
| |
| Chtěl bych nějaký dobrý meč, sekeru a aby ses my podíval po nějakých stříbrných šípech i s lukem, řeknu co od něj potřebuji. |
| |
| Nezemřel, je jen v bezvědomí... podívám se na to místo, kde leží a jen tak se neprobudí, když je úplně vyčerpaný, div ho to málem nezabilo a Katerov ho ještě uhodil do hlavy zašklebím se na Al |
| |
| A..nemáš neodolatelnou touhu ho dodělat? zamyslím se. .krev mágů bývá lahodná |
| |
| Ne... ani ne... podívám se na Al docela omluvným pohledme, ale i se usměju |
| |
| fajn, nevadí... usměju se odhalím vyvinuté špičáky.. a díky žes mě nezapudila i po tom, jak jsi viděla..lov |
| |
| Katerov Muž přikývne a na chvíli zmizí. Po chvíli se vrátí a v náručí donese všechny věci, které sis přál nejlepší meč, který tu mám. Obouruční, přitom tak lehký a podá ti ho, aby sis vyzkoušel sám Sekera, též dobrá, vydrží hodně a položí ji na pult |
| |
| A ten luk a šípy? Zeptám se když ocenim výborné spracování meče. |
| |
| Katerov promiňte... znovu odběhne a po chvíli sse zase vrátí se slovy tady máte pevný luk se stříbrnými šípy, které se jentak nedají zlomit a položí je též na stůl |
| |
| Nemáš za co... nevadí mi, že jsi upírka. Jsi moje společnice, stejně jako oni a i když bych tě správně měla zahubit, neudělám to, protože proti tobě nemám absolutně nic... usměju se na Al i zlo může být občas k něčemu dobré né? |
| |
| Mozkrát děkuji kolik za to chcete? A otázka proč na nás zaútočili ty vojáci? Zeptám se ho a vezmu zbraně. |
| |
| Jo, to jistě... ušklíbnu se... třeba k potlačení ještě většího zla? |
| |
| Katerov Muž se na tebe podívá dost překvapeně a dost divně... jistě, neví, na co se ptáš... neví o ničem... Bude to tedy čtyřicet pět zlatých řekne nakonec a dělá jakoby nic |
| |
| Třeba pokrčím rameny a usměju se Stát se může cokoliv, no né? |
| |
| to máš jistě pravdu.. |
| |
| Usměju se na Altáriell, ale už nic neřeknu. Pak se zvednu a chci se projít do města, jenže se zarazím, protože se kolem nás všech, co tu z naší družiny zbyli, shromáždilo spoustu lidí, měšťanů, kteří netuší, co se tu stalo a pak někdo z nich zakřičí Tam! Náš čaroděj! a všichni otočí hlavy k tomu místu, dke Nicholas leží. a dopr... pomyslím si pak ještě někdo zakřičí To udělali oni! Za to budete potrestáni! Jenom to né... on si to zasloužil... No... myslím, že jsme v průšvihu otočím se na ostatní s výrazem, kterej říká, že opravdu sme ve velkým průseru. |
| |
| Doháje zamumlám vedle Leeny a zvadnu se... takže, je teď časna diplomacii, a nebo ne? |
| |
| hm... zabručím na Altáriell Co podniknem? otočím hlavu, ale oči mi zůstavají na shromážděném lidu. |
| |
| já myslela, že mozek si tu ty... prohlásím a vytáhnu meč... |
| |
| no... ale mozek neví, co dělat, tak se ptá ostatních zazubím se maličko, protože vážně nevím, co dělat... Utíkat nemůžu... zaprví protože by to bylo zbabělý a zadruhý protože měšťani nás všechny obklopili ze všech stran.... a slov nemám... |
| |
| Tady to máš, ale neodpověděls proč sme museli vybít veškerou posádku města aby sme se sem dostali, řeknu a hodim mu peníze. |
| |
| Katerov Podívá se na tebe ještě divněji než předtím a odpoví ti O čem to mluvíte? O ničem nevím? pak už si tě dál nevšímá a dělá, jakoby jsi už jsi tam nebyl. |
| |
| Tak se zajdi taky někdy podívat k bráně, řeknu a vyjdu ven. Zamířim si to přímo do první hospody a tam si sednu ke stolu. hostinský jedno pivo a nějaký jídlo pro hladového člověka, řeknu a čekám. |
| |
| Hostinec Atmosféra hostince mě nijak nepřekvapí. Už jsem dlouho na cestách abych věděla, že toto jsou ty nejčastější hospody na světě. Ožralové, špína, hnusný pivo...no, prostě nic z čeho bycho měli býti rádi. Od hostinckého si nesmlouvavě poručím sklenici vody. Pít to nehodlám, ale potřebuji si drobek umýt jak ruce tak i čepel meče. Jakmile to udělám a zaplatím, chci odejít avšak dříve než se zvednu od pultu, navštíví hospodu také Katerov. Sedne si ke stolu a já dlouho nepřemýšlím nad tím co dělat. Chtělo by to s někým z družiny prohodit pár slov... "Mohu si přisednout?" zeptám se zdvořile Katerova, ale aníž bych čekala na odpověd', posadím se na židly vedle něj. |
| |
| Muž, u kterého si Katerov kupoval novou výzbroj, hned po Katerovovi vyjde z obchodu a zavře ho a jde k bráně. Tam si hned všimne čaroděje, který je v bezvědomí, ale vypadá, jakoby byl mrtví a to se muži nelíbí - stejně jako ostatním měšťanům. Zatkněte je! Popravte je! Udělejte s nima cokoliv, jen je něják potrestejte! křičí lidé na družinu. Pak přiběhne i stráž a che je zatknout, takže družina je ještě ve větším průšvihu. Katerov ¨Hostinský se na tebe podívá a natočí ti pivo a přinese nějáké kuře. |
| |
| katerov a Lilith zvenčí i přes řev v hostinci můžete slyšet nějáké výkřiky od brány města. Není jim moc rozumět, ale každopádně víte, že tam je ještě zbytek vaší družiny a něco se děje. |
| |
| Teď ne teď bude boj, řeknu a tasym meč. Pak společnost uvýtám, dodám a vyběhnu ven. Zaběhnu k bráně a spatřim stráže hele to snad není pravda oni tu sou ještě no tak poseroutkové vypadněte a nebo vám nakopem zadek a pošlem někam a toho svého spýcího mága si vemte sebou, zařvu na stráže a postavym se do bojového postoje lesních elfú. |
| |
| No jo...jenže tesáky to taky neví, Leeno... |
| |
| No to je přímo úžasné... povzdechnu si když uslyším nějaké podivné zvuky od brány. Že by zbytek občanů našlo náš masakr? Ani se nedivim že dělají takový kravál... Chvíli přemýšlím nad tím, že budu sedět na místě, ale nakonec se stejně zvednu a pomalým, rzvážným krokem vyjdu z hostince. Zamířím k bráně a už cestou vytáhnu meč. Pokud nepřátelé neustoupí, jsem připravena bojovat a samozřejmě zvítězit... |
| |
| Když se blíží stráž, pomalu začnu couvat, i když vím, že je mi ot na nic. Ovšem couvnu asi jenom pět kroků, pak se zastavím a otevřu pusu Ale váš čaroděj není mrtvý! Je jen v bezvědomí! promluvím ke stráži, která jen tak neustoupí... Nicholas jistě věděl, že nás pak budou chtít zatknout pomylsím si naštvaně to je svině... |
| |
| jsem vedle Leeny....no možná kousek za ní a když se jim snaží vysvětlit že ten cvok jenž se nás pokoušel zastavit není mrtvý jen se souhlasně přidám než se nás pokusíte zatknout tak se přesvědčte o pravdivosti našich...no tda jejích slov..... prohlásím ale pěvně svírám v ruce jílec své katany...... |
| |
| Hm.... prohlásím zamyšleně a výhružně vycením vyvinuté špičáky.. Podívejte, lidi... ten čaroděj jen prostě upadnul do bezvědomí....bude zasev pohodě, takže jestli dovolíte, doplníme tu zásoby a zase vypadneme...pokusím se o upíří diplomacii, které nejspíš moc nepřidá tolik mrtvol bez krve okolo mě... |
| |
| Vojáci družinu však jen tak neprospustí, myslí si své a nechtějí se o ničem přesvědčovat. Prostě podle nich je mrtvý a hotovo... Na tomhle je vidět, jak jsou měšťané a vojáci blbý a dají se jednoduše ošálit každým. Věří všemu, čemu věří i ostatní a ani nepopřemýšlí o tom, co vlastně je pravda a co ne. Takže vojáci se rozhodli, že vás za každou cenu zatknou... |
| |
| Stačí, řeknu a rozběhnu se pro mága. Pokud se mi dostane pod meč stráže nebo někdo jiný než z naší skupiny tak sekám hlavu. Popadnu mága a opřu si ho o zeď. Dám mu pořádnou ránu do břicha aby se probral a přitom se bránim. Mečem odrážim rány a pěstí se pouštim do probouzecí práce. |
| |
| Katerov Jenže největščí problém je, že čaroděj se po ráně do břicha neprobudí. Pravděpodobně to asi ani necítil. |
| |
| Tak moment... přijdu k čaroději, a vytasím tesáky.. Váš čaroděj není mrtvý, ale pokud námm nedovolíte volný odchod, tak za krátkou chvíli bude tak trochu bez krve... |
| |
| Hej Leeno múže se mág přivést do spánku ze kterého se těžko budí, zavolám přes cele bojiště a zasipávám stráže deštěm ran. Doufám že ne a jestli jo tak ho na místě podříznu jak koroptev, pomyslim si a bojuji dál. Jen o chlup mě mine jeden meč a jeho majitel je po chvylce bez hlavy. |
| |
| Nemůže zakřičím na Katerova a pak když si všimnu, že Altáriell chce Nicholasovi vysát veškerou krev, okřiknu ještě ji Ne! Al, všude kolem máš jiné oběti, ael jenom jeho né... následky by mohli být ještě horší než jsou teď! doufám jenom, že to pochopí a ihned se o to přestane snažit. |
| |
| Tak proč ho rána neprobrala, zakřičim zpátky na Leenu a odstrčim upírku stranou. Sory ale ne a nenuť mě použít stříbro, řeknu jí. Připravym o hlavu dva stráže a dva rozpárám. |
| |
| Leeno nechci ho vysát, jen se vydíráním snažit zachránit nám krky!syknu na ni |
| |
| To nevím, proč ho rána neprobrala... možná, že by bylo lepší ho nemlátit vůbec pokrčím trchu rameny já vím, ale jestli budeš vyhrožovat, akorát nám přihoršíš! vysvětlím Altáriell, ovšem hned jak to dořeknu, vrhne se na mě jeden voják a protože nemám zbraň, podaří se mu mě chytit... Bráním se a bráním... a pak mě napadne, že bych mohla použít kouzlo. POužiju tedy kouzlo, které vojáka ohdohí ode mě, ale pak se na mě snaží vrhnout další, udělám to amé a další... znovu to samé. Nás jen tak nedostanete! zakřičím na všechny. Pak ale si všimnu, že Nicholas se začíná probouzet... začíná se hýbat... už se probral... |
| |
| Řekni jim ať přestanou, zařvu na probouzejícíhose mága a položim mu meč na krk. |
| |
| zasyčím a vrhnu se do davu. Jsem prostě impulsivní upír... teda tolik krve najednou.. nebudu muset lovit tak týden... |
| |
| Čaroděj se na tebe zmoženě podívá, ale neprotestuje... Naopak, když uvidí, že se Leena snaží soupeřit s jeho vojákama, ihned zakročí a z plných plyc zakřičí sakra, nechte je všechny na pokoji, já žiju! vojáci ihned přestanou a ustoupí. Nicholas sundá Katerovův meč ze svého krku a běží k Leeně Omlouvám se... nevěděl jsem, že tě budou hned chctí zavřít omluví se jí. |
| |
| Jen vše sleduju a schovám meč. |
| |
| Vymotám se urychleně z vřavy, nechci rozpotat další boje tím, že tu vysávám jeho vojáky... už teď čekám že pronese něco jako ,, můžete jít, ale tu upírku tu necháte, aby ji příbuzní jejích obětí mohli za svítání upálit...." |
| |
| Tak ty o ničem nevýš ani si netušil že nás budou chtít zajmout doufám že sem ti aspoň zlomil pár žeber, zahřmim a vyrazim k němu. Meč pro jistotu schovám, kdybych se přestal ovládat. |
| |
| Podívám se velmi překvapeně na Nicholase tak tohle jsem opravdu nečekala... co to? od kdy se mi zrovna TY omlouváš?! a zdůrazním hlavně slovo "ty", protože to opravdu není v jeho zvycích. Katerove, počkej, tohle vyřídím já! A on vážně nevěděl, musíš mu věřit otočím se ještě na Katerova s vážnou tváří co od nás chceš? |
| |
| d teď pokrčí rameny a podívá se Leeně do očí Říkal jsem ti, když jsi mě porazila, že už ti nebudu stát v cestě, proto jsem se rozhodl, že zde ve městě můžeš zůstat jak dlouho chceš i se svojí skupinou. A rádi vás uvítáme na našem hradě lehce se pokloní a rukama naznačí, že můžete jít dál. |
| |
| obočí vyjede do výšin pod vlasy.. to je mi ale změna chování... |
| |
| jstejně mám dojem že se sním nevidíme naposledy..... já mu prostě nevěřím...... řeknu a podívám se na Leenu a Al abych zjistila co si o tom myslí..... |
| |
| Povytáhnu obočí avšak náhlou změnu situace nijak nekomentuji. Ten kouzelník nebo co to je, se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. Když zjistil, že Leenu neporazí v boji, chce ji porazit jinak...jenže jak? přemýšlím nad Nicholasovým chováním a s obezřetností schovám svůj meč. Proč ho nezabít ted'? napadne mě když po čarodějovi švihnu pohledem. Protože to neni muj styl. Nerada zabíjím před obecenstvem nad tím se musím ušklíbnout. Můj cech mě přeci jenom v něčem přiučil... "Vše vyřešeno? Doufám, že ano, protože předchozí situace se mi příliš nezamlouvala" prohlásím snad dostatečně nahlas aby mě každý slyšel. Přitom se usměji a jdu směrem k Nicholasovi. "I přes závažnou situaci vás ráda poznávám pane..." začnu s úsměvem. |
| |
| Nějak rychle sis to rozmyslel, ale budiš jak chceš, řeknu jakoby klidně a přitom z něj nespustim ani na cchvýli zrak, aby mi neunikl jediný jeho pohyb. Ať tak či tak čaroděj bez jakéhokoli příznaku nebude kouzlit ani nemúže takže si dám pozor na ovládnutí mysli, pomyslim si a sleduji hlavně jeho ruce. |
| |
| Jsem mlčky s ostatními a vše jen sleduju na svém mazlíčkovi.Nevím co si o všem myslet a tak raději nic neříkám. |
| |
| Taky si myslím, že se s Nicholasem nevidíme naposled podívám se na svou sestru Chvilku pobydem ve městě, ale né moc dlouho a pak hned zase pojedem, nesmíme se moc zdržet rozhodnu nakonec a ani nevím, jestli to říkám spíš Nicholasovi a nebo mojí družině a nebo všem najednou... Ale to je docela jedno. |
| |
| Slečno... mě se nezamlouvá věcí a taky je musím přežívat ušklíbne se na Lilith jinak také vás rád poznávám pokloní se znovu Leenino rozhodnutí jakoby úplně ignoroval. Nebo ho raději asi nechtěl slyšet vůbec... možná, že si přál, aby zde zůstala o něco dýl, i přesto ví, že je tepr jen tovaryš a ti hodně cestují. |
| |
| Kolik máme času? Zeptám se a zastrčim meč. Teprve teď mi dojde že sem předvedl svoji pravou bojovou podobu a svoji taktiku. Trochu se zastydim, že sem si nezapamatoval to co mě mág učil, ale není tady zase až tolik všímavých lidí kolik by mělo být a tak si nedělám žádný velký starosti. |
| |
| Podle toho, kdy budem chtít vyrazit. Já bych vyrazila zítra nebo pozítří, co vy na to? odpovím na Katerovovu otázku. možná jsem tu nejmladší a oni mě všichni berou jako vůdce... to je hezký... pousměju se maličko a kouknu po ostatních. Lidé kolem a i vojáci se už rozešli. Konečně nekoukají a neházejí na nás ty vražedné pohledy, které by opravdu mohli jednou zabít. Nicholase už úplně ignoruji a stejně on mě také, takže jsme si s ním kvit. Tak dobrá tedy, teď si můžete dělat, co chcete a jít kam chcete, ale večer bych si dala sraz v hostinci "U krvavého hada". Asi nejlepší hostinec zde ve městě a pokoje na přespání tam jsou útulné řeknu ostatním a ani jsem to nemyslela jako rozkaz, i když by se tomu tak dalo říct. Spíš to byla samozřejmost než rozkaz, ale co na tom sejde? |
| |
| Už se těšim, řeknu a poklonim se Leeně s úsměvem, pak si schovám zbraň a siknu na na toho zatracenýho mága jedinej náznak a je po tobě jasný takže si dej pozor komu dáváš jaký rozkazy. V azim do města a napadne mě že bych si mohl doplnit zásoby jídla, který se už docela tenčí. Vejdu do pekařstvý a čekám až si mě někdo všimne. |
| |
| Jen tak se potloukám kolem Leeny a čekám co bude... |
| |
| Katerov Čaroděj se na tebe pousměje a sklopí hlavu na náznak menší poklony, pak odejde. V pekařství se objeví dreobná dívka, které může být asi 14, 15 a zeptá se tě Copak si budete přát pane? a prohlíží si tě. |
| |
| Usměju se na Katerovovu poklonu a zmizím taky někam do města. Pak si všimnu aniž bych se něják ohlížela, že se Altáriell potlouká poblíž mě, tak se jí zeptám dostatečně nahlas, aby mě slyšela Proč to děláš? doufám, že pochopí oč mi jde. |
| |
| Velice mě těší že mám tu čest se s vámi potkat, řeknu a poklonim se pohybem, který sem skopíroval od jednoho prince a pořádně nacvyčil. Doufám že by se tady dalo sehnat nějaký chleba na cestu a pokud možno tak pytlík mouky? Zeptám se jí zdvořile. Prosimtě nech toho nebo jí s tebe ještě trefí psotník, ozve se hlas v hlavě. Kam si zmizel? Zeptám se ho. |
| |
| Katerov Dívka se malinko zasměje, protože jí tvá šlechetnost přijde docešla vtipná. Většina mužů se k ní takhle asi určitě nechová, vždyť je to jen prostá dívka, dcera mlynáře. Jistě, dalo by se to tady sehnat na chvilku odběhne a vrátí se s chlebem a pytlíkem mouky, přesně dle tvého přání. |
| |
| ehm..co přesně myslíš? odpovím klidně |
| |
| Zaplatim a s úsměvem se jí poklonim, pak vyjdu ven a věci si hodim do brašen. Pak my dojde že mám venku ještě koně a tak zamířim k bráně a slybuji že kohokoliv najdu jak se mi přehrabuje v taškách, tak udělám z něj krmení pro rybyčky. |
| |
| Pochopila, jen dělá blbou pomyslím si a docela v klidu se na ní otočím Proč mě sleduješ? |
| |
| Katerov Brána je otevřená avšak koně za ní nejsou. Někdo je musel vzít dovnitř... |
| |
| Čert vás vem všechny i s tym vašim čarodějem, zanadávám a obrátim se na procházející stráž. Kam ste nám odvedli koně a koukej to vyklopit nebo to z tebe vymlátim, vyjedu na strážníka a pak se uklidnim. |
| |
| Ach tak..promiň neměla jsem to v úmyslu, ale nepotřebuju dokupovat zásoby ani nic podobného...a také mám novou rovnici.. kde jsi ty, tam i problémy, tudíž jídlo... zazubím se, což vypadá s mými zuby trochu zláštně |
| |
| Katerov Voják se na tebe docela vystrašeně podívá a bezeslova ukáže směrem, kde jsou stáje támhle, náš pán řekl, že je mám eodvést do stájí, že si potřebují odpočinout a že jim máme dát napít a najíst řekne a sleduje, co asi teď uděláš. |
| |
| To je hezký, ale většinou to je všechno jen náhoda a přeci mám za úkol odstraňovat všechny problémy né? zasměju se, ale pak dodám Ale teď nejdu dělat žádný problémy ani nic takového. A přeci před bránou by mělo být ještě jídlo pro tebe né? Těch mrtvejch vojáků tam bylo... usměju se. |
| |
| to máš pravdu..ale pila si někdy vystydlou mrtvou krev? je to odporný.... prosítěne se zašklebím... |
| |
| promiň, nepila... usměju se já totiž nejsem upír, jsem jen člověk upozorním Altáriell na skutečnost, že vážně nejsem upír ani nic tomu podobného, ale jen pohopouhý člověk, který umí ovládat magii. |
| |
| to já vím..jen říkám že mrtvá krev je odporná... prohlásím s úšklebkem.. proto lovíme vždy živé.. |
| |
| tak jsem zase o něco chytřejší těmto slovůnm se musím zasmát, protože mi to přijde vážně vtipné. Ale není lepší lovit spíše v noci? zeptám se upírky |
| |
| mno..je to jistě přirozenejší..původne jsmě mohli vycházet jen v noci...ale i upíři prodělali jistou...evoluci. Dení světlo je nám stále velmi nepijemné, ale nezabije nás.... pousměju se a rozhlížím se kolem... |
| |
| Jen všechny sleduju a jezdím za nimi a pak se zeptám dívky nejspíše kouzelnice co bojovala s tím čarodějem. Jak dlouho tu zůstanem? |
| |
| Tak zase o jednu informaci chytřejší zasměju se znova Hele, co takhle jít do hostince? tam si můžeme sednout a popovídat si, tady na ulici je to horší usměju se a kouknu na Altáriell. Pak ale přijde ten s gryfem. Malinko se zamračím Vždyť jsem vám říkala, jak dlouho tu zůstanem. ale nakonec mu odpovím Zítra nebo pozítří pojedem dál, podle toho, jak se vám bude chtít. |
| |
| To jsem asi přeslechl tak promin. Řeknu a kldyž jdte do hostince sesednu něco zašeptám gryfovi a jdu za vámi. |
| |
| stává se pousměju se. Pak jdeme teda do hostince, kde se usadíme. Já si objednám víno a, co budou chtít ostatní, to nechávám na nich. |
| |
| Kráčím za Leenou k hostinci, ale nic si neobjednávám... |
| |
| Jestli na něm něco chybí, řeknu varovně a vydám se ke stájím. Tam začnu hledat svého koně. |
| |
| Přisednu si k vám ke stolu ale jen mlčky sleduju a nic si nedám. |
| |
| Katerov Koně najdeš všechny v pořádku a neporušené:) a ani nic nechybí. Opravdu se tu snaží být co nejmilejší až je to podezřelé, ale myslejí to zcela dobrými úmysly. Prozatím. Proto není třeba jim nevěřit, i když většina z vás je taková, že lidem nevěří, ovšem Leea do těchto řad nepatří, ta totiž ví své a stejně kdyby ostatním řekla důvod, nevěřili byste jí... nebo lépe řečeno neposlouchali, protože nikdo Nicholasovi nechce a nehodlá věřit. |
| |
| Tak to mají sakra štěstí že nic nechybý, řeknu a nakoupený věci dám do sedla. Pak se vydám k hostinci kde sou ostatní a tam k nim přisednu. Kývnu hostinskému aby mi přinesl pivo. |
| |
| Chvíli... Dost dlouhou chvíli sedíme tři u stolu dost ticho až je to nepříjemné. Ukrutně přemýšlím, jak bych asi mohla začít... o čem bych mohla začít hovořit. Když mě konečně napadne něco, připlazí se k nám nějákej ožralej, slizkej, hnusnej, tlustej a páchnoucí chlap a zabručí na mě a Altáriell Nasdáre slešinky, so vy tady děěláte? Dejte mi aspoň jednu pusinků podívám se na něj dost znechuceným pohledem a jen na něj syknu vystřel od našeho stolu ale on si říci nedá ale no tág. Slešinkó, to se prece neděláá tákhle zlobit dost velkou silou se opře loktem o stůl těsně vedle mě a má co dělat, aby se udržel na nohou Nech mě bejt dá mu facku přes jeho prasečí tváře. Je to dost nechutný... blé... tak ty takhlé? to se dělá dávat chlapovi jako sem jáá, facku? přiblíží se ke mě a já mám co dělat, abych se neudusila z toho pachu, co táhne z jeho huby. |
| |
| Hodím po Leeně pohledem,a vstanu od stolu... Pane, pojďte, když kamarádka nemá zájem, buduse vám věnovat... prohlásím jak jen nejpřátelšjeti a nejsvůdněji to umím. Chlépek se nedá dlouho přemlouvat a tak rychle vypadneme. O chviličku později se vrátím do krčmy a urychleně utři rty od červené tekutiny... tka ten už otravvoat nebude... |
| |
| Kdy ty si dáš pokoj upírko? Abych se bál usnout doufám že si aspoň dáváš pozor aby se z nich nestali taky upíři, řeknu a podívám se na ní poměrně znechuceně. Pak zase nahodim neutrální výraz stačilo by abych s nim vyrazil dveře, dodám. |
| |
| No promiň neměl otravovat...a z čeho by se asi stali upíři když sou mrtví a bez krve... zakroutí hlavou... |
| |
| Na Altáriell se jenom usměju a řeknu Díky... přeci jenom si asi měla pravdu, že kde jsem já, tam jsou i problémy malinko posmutním, rptože mi to začíná dosti lézt krkem... To by asi nikomu nebylo příjemný mít nějákej problém na každým kroku... |
| |
| Ale no tak klid...mě to vůbec nevadí, akorát teda...měl toho v sobě hodně a teď to v té krvi přešlo do mě... prohlásím jak mi alkohol začně stoupat do hlavy.. |
| |
| tos neměla dělat pousměju se já nechci mít u stolu opilou upírku už se docela směju, protože mi to připadá docela vtipný pak se otočím na Katerova Ale no tak... něčím se přeci živit musí né? a hlavně, že už nebude otravovat umsěju se na něj. |
| |
| Nop tak to budeš mít problém, na alkohol nejsem zvylká a užvůbec ne na tyhle patoky.. protoba co to pil? nasadí zhnusený výraz a zamotá se jí hlava... |
| |
| Živyt se může, ale nemusí vycucnout každýho na potkání, řeknu a zabodnu si do stolu vedle svojí ruky stříbrný nůž tak aby byl po ruce. |
| |
| ty taky do každýho hned zapíchneš meč tak v čem je rozdíl, hm? oplatím Katerovovi |
| |
| Usměju se na Al určitě nějáký pivo či něco takového, ne? Ale prosim tě... ty bys taky tím svým nevěřícným pohledem a mečem zabil každýho, koho potkáš usměju se a doufám v tom, že to nebral jako urážku. |
| |
| Pivo jo..ale ještě něco dalšího...teda to jsou patoky...fujošklíbám se dál... pro dobrotu na žebrotu... |
| |
| to se stává no... Pak se podívám k oknu a tam si všimnu, že už se pomalu stmívá Už by se to tu mohlo scházet... pomyslím si a dívám se stále ke dveřím, zda někdo už nepřijde z mých známích a spolucestujících a také přátel. |
| |
| najednou se vrávoravě zvednu od stolu a začnu něco blábolit.... |
| |
| Jen pokud si to zaslouží a ne jen proto že ve ožralej to ho stačí vzýt a vyhodit dveřmi nebo oknem, odpovym klidně a podívám se ven. Začíná noc bude sranda, pomyslim si a sříbrnou dýku schovám do pouzdra. |
| |
| No...a žes ho teda nevyhodil ty národní hrdino.... prohlásím uštěpačně |
| |
| Byla si rychlejší než já kdyby si nebyla rychlejší tak by letěl upírko, řeknu klidně a zablískne se mi v očích. Mág stále mlčí a tak se sám ovládnu a zajiskření zmyzí. |
| |
| no super..příště si vyrob barevnej transparent ,, Chystám se na to" odseknu |
| |
| Klid klid klid ty ji určitě nechceš zabít to se ti jen zdá nauč se ovládat, říkám sám sebě a sevřu opěradlo židle na který sedim. Neuvědomim si sílu, kterou dávám do stisku a opěradlo se pod mym stiskem rozlomí na dva kusy. |
| |
| hups... malá nehoda že.... poznamenám s úšklebkem |
| |
| Mohla by být větší než si myslíš, řeknu ledovym tichym hlasem, který nevěští nic dobrého. Sklopim hlavo poněvaďž sem z nějakýho důvodu tak naštvaný že už nevym co se mi může v očich oběvit. |
| |
| Tohle se mi nelíbí pomyslím si a musím se zamračit, protože se mi to vážně vůbec nelíbí Ale no tak. Nechcete se vy dva nechat? Katerove, nechceš přestat s těma narážkama na ostatní? A ty Al, nechtěla bys už přestat provokovat? vložím se mezi ty dva a doufám v to, že už přestanou, i když tomu moc nevěřím. |
| |
| No...tak to se tedy bojím jaká bude příště... ušklíbnu se znovu... |
| |
| Kdesi ve mě něco vybouchne jako bomba a naprosto se přestanu ovládat. Vztanu naprosto klidně a pomalu, když se mi někdo podívá do očí tak spatří plameny. POkusim se ovládnou a celou svou vůlý si bránim abych se nevrhl na upírku. Místo toho praštim do stolu a ten se rozlomí na dva kusy jako by byl z papíru. Vym že pokud tady zůstanu tak někomu ublížim a tak se rozběhnu a vyběhnu ven. Přitom vyhodim dveře z pantů nárazem ramene a vydám se do stájí, kde se hodlám u svého koně uklidnit. |
| |
| o-ou....tady je někdo ale cholerik to se jen tak nevidí..chudák stůl.... poznamenám tiše a uvažuju jestli jít zaním a pokračovat v provokování enbo nikoli... |
| |
| Dojdu k stájím a vejdu dovnitř, tam se posadim vedle svého koně a nehýbám se. Cítim jak ze mě ten oheň pomalu mizí, když sem naprosto klidnej tak se zeptám hlasu v mém hlase co se to se mnou stalo? Podařilo se ti vyvolat svoji pravou podobu proto sem si tě povolal protože sem věděl že to jednou přijít musí tahle podoba ti dá velkou sílu, ale cena může být vysoká proto sem tě učil se i ovládat, řekl hlas v mý hlavě. |
| |
| Dostanu nápad a tak vyjdu ven a hledám Katerova..nebylo by špatné ho ještě trochu vyprovokovat... |
| |
| Trošku se leknu, ale co... Už toho mám vážně dost! zaječím ve své hlavě Když si všimnu, že Altáriell jde za ním, běžím rychle za ní, abych jí zastavila Počkej! Nech ho být!Vím, že tě to baví, ale mě už to leze na nervy a nehodlám mít na svědomí, abyste se tu pozabíjeli zkusím to po dobrým, i když už mi začíná přeskakovat hlas. |
| |
| Fajn fajn.. tak klídek....ale takovej cholerik se jen tak nevidí... ušklíbnu se... |
| |
| Zamračím se tak už dost Raději odstrčím Altáriell ze dveří a vyjdu ven před hostinec. Je tam už dokonalá tma a docela i zima. Jenže poblíž nemám věci. Pak si vzpomenu, že koně, kde mám veškeré věci, jsme nechali za branami. Jdu tedy pomalu k nim. Teda houby pomalu... nejdříve pomalu jdu,a le pak se začínám rozebíhat, abych se trošku rozehřála a hlavně kvůli tomu, že mám strach, že nám je někdo ukradl. U brány zjistím, že tam nikde žádní koně nejsou dopr... kopnu do jednoho kamínku, který byl nejblíž mé nohy. pak ke mě přijde jeden z vojáků a osloví mě Paní, jestli hledáte koně, jsou ve stáji otočím se na něho a zabručím něco v tom smyslu, že děkuju a rozběhnu se už docela udýchaná do stájí. tam doběhnu už tak, že se plazím, ale zaplaťv pán bůh tam koně najdu. Přilezu skoro po čtyřech k němu a ihned svého Nočního bleska obejmu. Už jsem se bála, že mi tě ukradli zašeptám rozkouskovaně a mezitím oddechuji. Přitom ho hladím a dávám mu pusy, že ho mám ráda. Pak se sesunu k zemi a opřu se o dřevěnou zíďku, která dělí ehm... (nemůžu si vzpomenout, jak se to jmenuje vlastně, tak to řeknu jinak, trošku vtipně:) ) přihrádku pro koně od té, co jsem já a Noční blesk. Konečně si můžu sednou pomyslím si a trošku se pousměju... Už jsem v pohodě... Vím, jsem dost náladová, ale já az to nemůžu. Prostě mě okáže vytočit každá kravina,a le už je to v pohodě. Když se konečně vydýchám a odpočinu, všimnu si, že tu nejsem sama, že tu se mnou někdo je. Proto se zvednu a jdu se projít po stáji a zjistit, kdo tad vlastně se mnou ještě je kromě koní. Po chvíli hledání najdu hledanou osobu. Je to Katerov. Oddychnu si, že to není někdo, koho neznám nebo nějáký nepřítel, který by šmíroval a odposlouchával. Opřu se znovu o tu dřevěnou zíďku nebo co to vlastně je a promluvím s rukama překříženýma na prsou Tak tady se uklidňuješ... Tentokrát je to bez úsměvu, protože envím, jak zareaguje. |
| |
| V baru jen mlčky poslouchám ale né jen své společníky ale i ostatní přítomné jelikož chci vědět co mají v plánu.Chovám se nenápadně a jen tak sedím mlčky na židli. |
| |
| Tvoje proměna tě proměnila napořád i když už nemáš svoji pravou podobu jeden z vylepšení, které máš teď je to že máš červené oči, informuje mě hlas v hlavě. No tak to je ale paráda teď se budou nepřátelé rozutíkat při pohledu a navýc sem přišel o svoji schopnost sebeovládání vše potřebuji k zahnání té pravé podoby, pomyslim si a pak mě přeruší hlas. Podívám se na ní červenými očima a poznám jí ano tady se vzpamatovávám, řeknu a ani se nezmínim o proměně. |
| |
| Podívám se Katerovovi do očí a chci se usmát, ale neudělám to. Spíš se zamračím než usměju. Všimla jsem si totiž jeho rudých očí. Vůbec se mi to nelíbí, ale nic neříkám... raději... |
| |
| Potloukám se venku nocí, nechci lézt za těma dvěma do stájí a přepadají mě tak trošku výčitky svědomí jestli sme to s tím provokováním trochu nepřehnala |
| |
| Koutkem oka zahlédnu že od posledně je Karterov jiný a zvláště má jiné oči a tak si řeknu. Musím si na něj dát pozor. Pak jako by nic se dál dívám po okolí. |
| |
| Pujdu se někam projít než se tady zbláznim, řeknu Leeně a vyrazim ven. Když du kolem ní tak se pokusim o úsměv ale ten se mi moc nepodařil. Už ani úsměvu nejsem schopnej tak takovouhle trosku to ze mě udělalo? Pomyslim si a vyjdu ven. Tam narazim na Al a tak kývnu na pozdrav a zdá se mi že ji vydim nějak lépe a že rozeznávám i nejmenší podrobnosti. Rychle sklonim hlavu a podívám se někam jinam. Zamířim do hostince, ale jakmile vejdu přes rozbytý dveře dovnitř všechno uvnitř i ty nejmenší detajli se přiblíží a já je vydim. Padnu na kolena jak mě rozbolela hlava a zavřu oči. Ke svému úžasu vydim i přes svoje víčka, ale nepřibližuje se to a vydim normálně. Vstanu a rychle zamířim se zavřenými očmy někam jinam a přitom vydim vše co by vyděl jiný z otevřenými. |
| |
| Zvědavě pozoruju Katerovovo počínání a přemýšlím co se s ním děje |
| |
| Zdravim Al promiň mi moje chování, řeknu když du kolem ní a podívám se na ní skrz výčka. Pokračuji dál v cestě a do cesty se mi postavý nějaký opilec. Ani ho nenechám promluvyt a lechce ho zvednu ze země jako nic. Nějak sem zesílil, pomyslim si a přehodim jím celou ulici a vykročim. Vejdu do stáje a tam se vedle koně zhroutim do bezvědomí. |
| |
| běžím zaním, protože že by se ON omluvil není normální..něco se děje.. A taky že jo, najdu ho ve stáje v bezvědomí.... Sakra..co teď s ním?"prohlásím nahlas když ho poleju vodou, a ono nic... |
| |
| Probudí mě nějaká voda já se podívám nahoru na upírku a otevřu oči. Okamžitě se mi přiblíží a já vydim každý koutek jejího těla. Zasténám jelikož mě z tolika informací rozbolela hlava a zase zavřu oči. Zase sem vyděl přes oční výčka normálně a já se začal zvedat. Přece se to musim naučit ovladat to není možný, pomyslim si a cítim se nějak ochuzen pak mi dojde že mág můj přítel odešel. Tato informace mě udeřila jako kladivo, spadl sem bokem na přepážku mezi koňmy a prorazim ji. |
| |
| Co se to s tebou děje? proč tak koukáš? tak co je? seš v phoodě? Začnu na něj chrlit otázky a pak ho odtáhnu od přepážky do prorazil... položímdo do sena na záda a čekám |
| |
| Jo jo sem v pořádku promiň jestli sem tě vylekal jen mě strašlivě rozbolela hlava a tak rači nechám zavřený oči, řeknu Al. Pokusim se zvednout, ale potřebuji moc energie k tomu abych zabránil svý pravý podobě proniknout ven a tak zase spadnu na záda. |
| |
| Ani nestačím nic říct, když Katerov vyběhne ven. Jen tam stojím a koukám směrem, kterým běžel. Nechápu, nic nechápu... co se to s ním najednou děje? zakroutím zmateně hlavou a v tom znovu přiběhne, za ním i Altáriell Proboha, co se to s tebou děje? zeptám se a podívám se na Altáriell. |
| |
| já nevím...halooo? maličko ho proplesknu jestli je při smyslech... |
| |
| Jo sem v pohodě jen sem unavený prosimtě přiveď mi Leenu potřebuji si s ní promluvit o samotě, řeknu Al jelikož sem Leenu neslyšel ani nevyděl. |
| |
| Já sjem tady ozvu se a jemně si sednu vedle něho Co by mi tak mohl říci? Proč zrovna mě? totálně nic nechápu. |
| |
| Fajn já jdu.... odkráčím maličkko naštvaně. To má šlověk za všechnu tu ochotu, že... |
| |
| Počkám až Al odejde a pak se obrátim na Leenu ten příběh o mě je pravda skutečně sem přijal duši mága a on mi až do nedávna radil, ale teď se ve mě probudila nějaká pravá podoba jak to nazval a já nevym jestli ji dokáži zvládnout a tak sem si myslel že bys to měla vědět jestli to řekneš ostatnim je už tvoje věc teď mě nech spát sem unavený, řeknu klidnym hlasem a položim se na seno. Po chyvlce spym a snažím se porazit i ve spánku pravou podobu. |
| |
| Pozorně poslouchám. Když dořekne, co chtěl, chvíli tam ještě sedím vedle něho a přemýšlím pravá podoba? Né... zatím to ostatním neřeknu. Není zatím třeba... budu o tom uvažovat a když na nic nepřijdu, poradím se s nimi... pokrčím malinko rameny a zvednu se s kupky sena a odejdu pryč ze stájí. |
| |
| Začíná noc. Tato noc ale není jako ostatní. Tatot noc není klidná a někdo se zřejmě moc dobře nevyspí. Pomalu se všichni ukládají k spánku - Katerov již spí ve stáji v kupce sena ( :) ) a ostatní si zaplatili pokoje v hostinci, kde Leena řekla, že tam mají sraz. *** Všichni spí, všude je ticho a venku svítí krásný měsíc, ale úplněk není. Bude asi za dva nebo tři dny. Ano, je ticho, ovšem jen do určité doby. Asi kolem dvou hodin ráno jsou slyšet zvuky, nepříjemné a docela hlasité, i přesto, že se snaží být tiché. Nikdo ze skupiny ovšem na ně nereaguje. Všichni jsou rádi, že konečně můžou spát v posteli a ne na zemi pod širým nebem. Po nějáké chvíli zvuky konečně ustanou a už se znovu neozívají. *** Ráno je tady. Ptáčci zpívají a slunce svítí do oken. POmalu se všichni probouzejí a začínají se připravovat na cestu. Všichni se shromažďují dole a snídají a čekají na opozdilé ospalce. Ospalci dorazili všichni, ale přeci jen někdo chybí. Jak je to možné? Jak je možné, že Sendai nedorazila a v jejím pokoji ji nikdo nezahlédl? |
| |
| Ráno se vzbudím a nasnídám spoečně s ostatními ale něco mi tu nesedí kde je ujedna dívka z družiny. Kde je ta jedna dívka myslím sedain se jmenovala neviděli jstee ji? Zeptám se když dojím. |
| |
| Večer jsem šla spát. Konečně spím v normální posteli… sice to není ta, jako jsem měla doma, ale rozhodně je to lepší než spát na zemi, což by se mnou souhlasil určitě každý. Jasě, spím až do té doby, co uslyším nějáký šramocení na dveřích. To mě probudí. Pak se ale dveře otevřou. Že já si nezamkla? Napadlo mě, že by to mohl být jen vítr, tak jdu dveře zavřít, ale v tom mě někdo praští do břicha. Au… kdo to byl? Co se to děje? Co to je? Bolestí se mi podlomí kolena a někdo mi zezadu na oči dá pásku a na ústa mi dá ruku, abych nemohla křičet, bléé. Pokouším se tu ruku s těch úst dostat, ale nejde to. Ten někdo je moc silný… pravděpodobně muž. Někam mě táhnou… nevím kam a proč… snažím se bránit, nejde to… ten muž není sám… sakra… proč zrovna já? A za co? zeptám se naštvaně sama sebe. krucinál!!kde je ta naše slavná družina když je jeden potřebuje!!! |
| |
| hm... už zase to ráno pomyslím si, když se ráno probudím. Hned jak vstanu, sbalím si věci a jdu dolů a nasnídám se a počkám na ostatní. Když konečně všichni přijdou, zjistím, že stejnak někdo chybí počkat... vždyť to chybí moje sestra uvědomím si... doprčic.. Kde jenom je? Taky by mě zajímalo, kde je moje sestra protočím oči v sloup |
| |
| No ale tohle není normální měla by tu být jdu se podívat k ní do pokoje. Řeknu a vstanu od stolu a jdu k jejímu pokoji kde je otevřeno.A nikdo v něm není přijdu zpátky ařeknu. Bud odešla a nebo ji někdo odvedl. |
| |
| Co se to děje, řeknu když vztanu cítim se naprosto perfektně a tak silný jak je to jen možný. Dojde mi že moje přeměna je kompletní takže se už nebudu muset snažit přemoci svoji podobu to ji rači přijmu. Otevřu oči a zaostřim je na zeď. Zeď se rozplyne a já vydim dál a dál a dál až se můj pohled zastaví na hostinci. Projde stěnami a prohlédnu si všechny ze skupiny. Jeden z nich je pryč ale k mému ulehčení to nebyla Leena. Vejdu do hospody a řeknu ostatnim tohle je divný není v hostinci pokusim se najít toho mága, řeknu a svym novym pouhledem prolítávám celé město a hledám mága protože mi dluží vysvětlení. |
| |
| soukromá zpráva od Pání Jeskyně pro Jsi svázaná, takže se nemůžeš hnout z místa. Tři muži, kteří s tebou v jeskyni jsou, se o něčem pobouřeně baví a nevypadají, že by byli zrovna v nejlepší náladě. Ovšem ty je moc neslyšíš kvůli ozvěně, která v jeskyni je. Není kvůli ní rozumět ani slovo. Možná tak útržky, ale z těch moc nepochopíš. |
| |
| Jen tak sama by nikam neodešla... podepřu si hlavu rukou Hele, slyšeli jste taky v noci ty zvuky? vzpomenu si pak, že by to mohl být důsledek téhle zvláštnosti. Jestli myslíš Nicholase, tak ten to určitě nebyl, katerove. Tohle vím jistě... zamítnu rovnou Katerova, protože Nicholas to vážně být nemohl. |
| |
| soukromá zpráva od Aranika z Torienu pro začínám nadávat sama sobě při tom se rozhlížím po jeskyni a snažím se zvyknout na šero v jesknyi...... kdyby tak tu nebyla alespoň ta ozvěna..... ještě mě slušně bolí břicho od rány jednoho z nich ale i přes to se snažím rozumě myslet......což mi moc nejde.... kdyby alespoň trochu byli slyšet..... zapojím svůj poloelfký sluch a snažím se alespoň zaslechnou o čem se muži baví...... |
| |
| Takže ji někdo odvedl.Musíme jí najít jdu pátrat ze vzduchu. Řeknu a vyběhnu k Hariselfovi a naskočím na něj a vzlétneme a hledáme jí. |
| |
| Tak pokud tu nebyl měl by vědět co to je zač co mu tu běhá po nocích, říkám a prohledávám dál město. |
| |
| soukromá zpráva od Pání Jeskyně pro Ta zrůda si to jen zaslouží, za to, co udělala nám zní to dost hrubě,a le nevíš, o kom to mluví. Ale určitě to bude něco s tebou a jestliže to bude něco s tebou, ta "zrůda" musí být někdo, koho znáš. Jo, jenže kdo? |
| |
| Na Sonův nápad jen pokrčím rameny a nechám ho dělat, co uzná za vhodné. No... to nevím... Ale nemůže vědět všechno... povzdychnu si, ael pak mě napadne, že bych mohla něco udělat. Proto se zvednu a vyjdu nahoru do Sendaininýho pokoje, který je ještě otevřený. Tam se rozhlédnu. Hledám nějákou její věc. Má jich tu docela dost... Nakonec si vezmu její meč. Snad se mi podaří to, co chci udělat... Její meč držím pevně v rukou a snažím se soustředit, jak nejlépe můžu... Po chvíli se mi to konečně podaří... Běžím teda za ostatními dolů Vím, kde je! křiknu a čekám, co na to ostatní. |
| |
| YKdyž Leena volá snasu se k ní nad její hlavu a řeknu. Fajn kde? |
| |
| Podívám se na Sona Kousek za městem v jedný jeskyni, ale bohužel nedokážu zjistit, kdo ji unesl zatvářím se ztrápeně. |
| |
| To nevadí naskoč si Hariself nás unese oba zaletíme tam pro ní. Řeknu a sletím na hipogrifovi k zzemi. |
| |
| Umsěju se, ale zakroutím hlavou spíš bych se teleportovala. je to rychlejší |
| |
| Dobře teleportuj nás všechny tři. Řeknu. |
| |
| Já du též, řeknu a postavym se vedle Leeny. Očima vrátim vzdálenost na normální zrak. |
| |
| sakra....kdybych tak dokzala mít normální myšlenky a navázat s někým telepatický kontakt......krucinál!!! kde je má vysoká inteligence když jí potřebuju?! pomylsím si a marně se snažím povolit spoutané ruce ale jak se říká naděje umírá poslední tak to zkouším dál........ snad si ostatní všimnou že tam nejsem a pokusí se mě najít......no...jak znám Leenu..... nad touto myšlenkou se pousměji |
| |
| Dobře kývnu na oba dva a oba chytím za ruce a upozorním držte se mě oba pevně a už je neposlouchám... jen se soustředím a v duchu si řeknu formulku pro teleport a... Najednou se objevíme před tou jeskyní. Je to přesně ona. Zevnitř jsou slyšet nějáký hlasy. Teď by bylo nejlepší se tam něják vplížit,a by o nás nevěděli |
| |
| Pokusim se prohlýdnout skálu abych zjistil kde sou a kdo sou. |
| |
| Hariselfe hlídej vevzduchu. Řeknu a n se sám vznese.Sám pk řeknu. Není problém to zvládnem jít potichu. Řeknu a vplížím se jako elf dovnitřnení to pro mne těžké. |
| |
| Jeden z těch mužů k tobě přijde a klekne si k tobě Tak co uděláme s tebou? ušklíbne se na tebe a pohladí tě po tváři dost ohavnou rukou. POznáš, že to je přesně ta ruka, která ti zacpala v noci ústa. Co takhle jí rovnou zabít, jako to ona udělala s našima rodinama? navrhne druhej. ovšem nemyslí tebe, ale někho jinýho ne... to chce něco horšího navrhne třetí co třeba mučení na skřipci. Určitě sem přijde ji zachránit. Uvidí, jak tuhle ukáže na tebe ten první mučíme. To se jí nebude líbit posměšně se zachechtá. ovšem netuší, že právě ONA venku čeká. |
| |
| To by mohlo stačit, pomyslim si a vplýžim se za elfem. |
| |
| Potichu poslouchám a vytáhnu si luk a šíp nachystím ke střele a jsem připraven zasáhnout nepřítele. |
| |
| Pokrčím rameny a jdu dál do jeskyně, co nejtiššeji, aby to neslyšeli. Zdá se, že to vůbec neslyší. Povídají si mezi sebou. Počkat! Né... to né... Vím, o čem si povídají... vidím i Sendai... ne... NE! Prosím... to nemůžou... proč to chtěj udělat? Co jsem jim udělala? zkřivím obličej hrůzou, protože ještě netuším, kdo vlastně jsou ti tři muži, co v tý jeskyni se Sendai jsou a co ji unesli. |
| |
| tiše poslouchám muže kteří se evidentně baví o mě.....ale ani jednoho z nich neznám...... při dotyku ohavné ruky ucuknu s hlavou a pak mi dojde že mě vlastně sem přitáhli kvůli Leeně..... proč ste mě unesli?!co po mě chcete? zeptám se konečně..... |
| |
| Jen kývnu na ty dva jako, že vystřelím a zamířím na muže co je u Sendai a zamířím mu nabřicho.Zacílím a střelím. |
| |
| Po tobě nic krásko, ale po tvojí sestřičce ano ten tajemný výraz je ohavný... jen se jí mstíme za to, co udělala nám třem zamračí se ten druhý a vzápětí se ten první, co stojí u tebe svalí na zem, protože ho trefil nějáký šíp. |
| |
| Pohnu se rychle dopředu a zastavym se za druhym z mužů. Zvednu ho do vzduchu a hodim s nim o skálu. Bojte se přišel démon, řeknu jim a z očí na něj vyletí dva sloupci plamenů. |
| |
| Vytáhnu rychle další šíp a střelím znovu po dalším muži.ale tak abych ho nezabil. |
| |
| NE vykřiknu tak nahlas na Sona,a le už je pozdě. Ti dva zbývající se otočí a já ihned poznám jejich tvář ne... ne... to není možný... po tolika letech... Neovládnu se a vyběhnu s docela už skleněnýma očima blíž k nim a začnu na ně křičet Pusťte jí! Vždyť ona nic neudělala a o ničem ani neví! |
| |
| Druhý šíp zadržím protože se ostatní do toho vmísí a tak schovám luk a řeknu. Co je?Proč jsi mě zastavila? Po té jsem připraven k obraně. |
| |
| Nechám jednoho uvařit v plamenech a pak se obrátim na posledního Udělej co řekla, řeknu mu varovnym hlasem. |
| |
| než stihnu odpovědět muži už se přižene Leena a spol. téda....čekala sme že přijdete ale ne až tak rychle...... řeknu uznale a pak poslouchám Leenin výbuch... bezva....o čem zase nevim?? zeptám se jako by nic |
| |
| Ten, co ho Son trefil do břicha, tiše, ale díky tomu, že je v jeskyni, jedobře slyšet, odpoví Ty moc dobře víš za co. To ty jsi Charlie zabila, tys zabila mojí milou a tohle je jako pomsta. Ty moc dobře víš, co pro mě znamenala. vysvětlí a podívá se na Leenu dost nenávistivě. |
| |
| Pohnu se stejně rychle jako při pryvním útoku a oběvim se nad Sendai. Vezmu ji do náruče a ustoupim dál od ostatních pak jí položim na zem a postavym se před ní. |
| |
| Vysvětlí mi někdo oč tu běží? 5Eknu a nechápavě s edívám na všechny. |
| |
| Ten, co mu Katerov přikázal,a by udělal, co Leena řekla, jen odstoupí o krok dále. POzná, že mají silné protivníky,a le Sendai nepustí. |
| |
| Já ti to pak někdy vysvětlím, Sen sklopím hlavu, ale ihned ji zvednu směrem k tomu, co má v břiše šíp vím Alexi, ale tys pro mě taky znamenal hodně. Víš... to asi možná nevíš, ale... ale... na chvilku se zarazím... nedokážu říct, co právě chci.. je to pro mě moc složitý... pak ale seberu odvahu a řeknu měla jsem s tebou dítě šlehnu po Alexovi hnusnej pohled,a le zároveň i smutnej. |
| |
| Alex jen vyvalí oči překvapením To nemyslíš vážně... ne... jakto? nechápe to... ale každopádně pochopil, proč to všechno Leena udělala. |
| |
| Naprosto vážně stisknu pevně pěst Ale tys mě opustil. Víš moc dobře, že byhc se o něj nedokázala postarat. přijdu k němu blíž Víš, co si zasloužíš za zradu? kleknu si k němu a šíp, který má v břiše, mu zabodnu ještě dál a on zemře. |
| |
| Tak to si možná přehnala nemohl se pořádně bránit ani neměl šanci se bránit, neřeš to to jen moje podoba blbne, řeknu a přetrhnu Sen pouta. |
| |
| Jen koukm na všechny a mlčím. |
| |
| Jenže on si to zaslouží... promluvím na Katerova a klečím stále u Alexe. ruce mám v rukách, takže mi není vidět do obličeje. |
| |
| Říkal sem ať si mě nevšímáš že za moje keci může moje podoba, řeknu a vydám se zpět k městu jako by se nic nestalo. |
| |
| Jen zvednu hlavu a otočím se ke Katerovi dost zhnuseným pohledem. Je najednou tak jinej... zakroutím hlavou a pomalu otočím hlavu k Sendai. Sice dost nerada, když vím, že slyšela pravdu, kterou vědět neměla. Neměl jí vědět nikdo, ale co s tím můžu udělat... Po tvářích mi stékají slzy a ani se neobtěžuju si je utřít. Jenom pořád klečím vedle Alexe. Nehodlám se jen tak zvednout a jít odsut pryč. |
| |
| KOukám na Leeenu a opírám se o skálu.Chci něco říct ale nakonecpusu zavřu a jen koukám. |
| |
| šokovaně sojím a s prominutím čumim na Leenu.... cože? dítě? s nim? šrotuje mi v hlavě pak se seberu a přejdu k sestře,kleknu si vedle ní a zeptám se proč si mi o tom něco neřekla? |
| |
| Kouknu na Sendai omluvně a tiše šeptnu Protože se to neměl dozvědět nikdo... nebylo by dobré, dkyby to věděl někdo... pomysleli by si o mě něco hrozně hnusnýho, což jsem nechtěla, tak jsem radši mlčela. a ještě horší by bylo, kdyby se to otec dozvěděl. vysvětlím a zmíním se i o otci, který je už mrtvý. Sklopím zase hlavu do dlaní, protože vážně nemám chuť se svojí sestře dívat v tuhle chvíli do očí. |
| |
| Stále děvčata sleduju a pak řeknu. Už na to nemyslete. |
| |
| lehce jí obejmu no tak.....bude to dobrý.... doufám.... začnu jí utešovat....i když to mi nikdy nešlo.... dobře....každá máme své tajemství které nechceme aby se ostatní dozvěděli.....ale pak když se to provalí...... začnu nahlas přemýšlet co by se stalo kdyby se přišlo na mé průsery..... třeba ta vyhořelá vesnice po útoku ohnivého elementála kterého sme nějak vyvolala ale neovládla.....nechci ani vědět kolik lidí tam uhořelo..... okamžitě zaženu vzpomínky a dál se věnuji sestře |
| |
| asi máš pravdu... utřu si všechny slzy a zvednu se ale když pro mě v minlosti znamenal tolik, tak mu aspoň... jednoduchým zvedacím kouzlem zvednu kus půdy, která se přenese nad Alexovo tělo a pak se sama uhladí a vznikne z toho hrob, ovšem bez náhrobku udělám hrob dořeknu a podívám se na svou sestru, když dokončím dílo. Moje oči jsou ale ještě plné slz, které už nestékají po tvářích. |
| |
| Udělala jsi dobře Leeno. Řeknu a čekám na ostatní z jeskyně hodlám odejít jako poslední. |
| |
| vezmu Leenu kolem ramen tak pojď......už neplač......bude to dobrý..... znažím se jí utěšit.... pojď půjdem za ostatníma..... |
| |
| Kývnu na Sendai a ještě jednou si otřu slzy a na Sona se posmutněle usmeju. Tak jo... jdeme zpátky do města rozhodnu. Tentokrát pěšky, protože nikam nepospícháme a městečko není niják daleko, takže by bylo zbytečný se přemisťovat či něco podobnýho. |
| |
| Jakmile vše pomine, vydám se směrem k městu. Nečekám na ostatní, stejně bych nedokázala nic říci. Něco podobného co se stalo Leeně potkalo i mě. Akorát já nepotratila....Kdepak asi seš moje malá holčičko? V jindy chladných očích se objeví slzička. Ne nemysli na ni. Ona neví kdo je její matkou...naštěstí. poručím si a s velkou dávkou sebeovládání slzy zaženu. Na chvíli se zastavím abych počkala na ostatní. Možná bych mohla s nima prohodit pár slov...třeba s Leenou. "Leeno, je mi líto co se stalo..." řeknu a chci ještě něco dodat. Bohužel na to nenajdu vhodná slova a tak už nic neřikám. Pouze hledím před sebe. |
| |
| Potichu zavolám Hariselfa a nasednu na něj a přijedu za ostatníma mlčky. |
| |
| Teď už to je jedno... odpovím Lilith, která mi právě vyjádřila svou lítost. Už se na to snažím nemyslet a do své mysli nahnat co nejlepší myšlenky a vyhnat ty ošklivé. |
| |
| Přijedu mlčky k ostatním a přmeýšlím o všem co se stalo.Není mi to nijak přijemné a nevím co pro ně udělat.Mám pocit že jsem pro ně úplně zbytečný. |
| |
| Opatrně vylezám z jeskyně ven a stále ještě ke mě doléhají hlasy ostatních. Zastavym se a podívám se na vchod kéž by zde byl můj mistr ten by už věděl jak se uspořádat, pomyslim si ale jakmile to domyslim tak mě přepadne ohromná bolest hlavy.Bolest je tak velká že i já vykřiknu, tak hlasitě že mě je slyšet až u ostatních v jeskyni. Padnu na kolena a cítim jak moje pravá podoba jak ji nazval mág se zdaluje. Byl bych i rád že se vzdaluje jen kdyby nebylo tý zatracený bolesti. To znamená že se to dá ovládat a přeměnu mám jen na chvíli musim se ji naučit ovládnout, pomyslim si přes stěnu bolesti, kterou pořádně cítim v hlavě. Cítím jak mě opouštějí síly hodně rychle. Strácim zrak i schopnost přibližovat a oddalovat věci. Přesto mi to ještě zůstává a já sem v jakémsy mezistádiu mezi pravou podobou a mnou. |
| |
| Uslyším Katerův výkřik a rychle seskočím z Hariselfa a vběhnu do jeskyně k němu.Vidím ho v bolestech a tak k němu přiskočím a řeknu. Sice nevím co ti je ale mám rostilny co pomohou proti bolesti. Řeknu a vytáhnu nějaký list rostliny. Snaz ji uleví se ti nebo by alespon mělo. Řeknu a podávám mu ji. |
| |
| Přiběhnu ke Katerovovi a sleduji počínání Son of Foresta.... |
| |
| Docela mě vyleká, když uslyším Katerovův výkřik a rychle zvednu hlavu jeho směrem. Vidím ho, jak se mu podlomili kolena. Stojím jen strnule na místě a sleduji, jak Sona, který k němu rychle přiběhl a snaží se mu momentálně pomoci od bolesti hlavy. Nemám slov. Nic neříkám, jen opravdu strnule koukám. Poslední dva dny jsou velice podivné a vůbec se mi to nelíbí... pomyslím si a s tím si ruce překřížím na prsou a odvrátím oči někam stranou do země. |
| |
| Leeno? Máš..nějakou představu co se to tu děje? zeptám se ji zmateně |
| |
| Beze slova zakroutím hlavou. Vůbec si najednou nejsem ničím jista. Nic nevím stoprocentně. Neměla jsem otcovo přání plnit. Byla to moje hloupost. Kdybych s tím nesouhlasila, kdybych mu nic neslíbila, nic z tohohle všeho by se nestalo! začnu si najednou vyčítat své činny. Najednou se neudržím a začnu utíkat. Pryč. Běžím od všech pryč... Nemám chuť je vidět. Vůbec netuším, co se se mnou děje, ale znovu mi začnou stékat slzy po tvářích. Vážně netuším, co se se mnou děje. Nic nechápu... Skoro na cestu nevidím, jak mám uslzené oči, takže zakopnu o nějáký kámen, který mi vlezl hloupě do cesty a já ho samozřejmě neviděla a spadnu. Ze země se nezvedám. Jen na ní ležím a hlavu mám schovanou po rukama těsně u země, takže mi nikdo nemůže vidět do obličeje, kdyby tam někdo byl. Jenže není, jsem tam docela sama. Nevím, dke přesně jsem,a el vím, že jsem někde v lese nedaleko města a docela daleko od zbytku družiny a jeskyně, u které stojí. Nechci, aby mě našly. Raději zde zemřu než abych jim byla na očích. Ostatně... docela si smrt i přeju. Ale zároveň zemřít nechci... Mé city jsou smíšené a velmi zmatené, že se ani já v sobě sama nedokážu vyznat... |
| |
| ROzeběhnu se za Leenou.. Leeno! Co to ksakru děláš? |
| |
| Leeno co děláš?! Křiknu a vyskoučím na gryfa a rozjedu se za ní. |
| |
| Altáriell ani Sona, kteří běží za mnou, vůbec jakoby neslyším. Nechci jí slyšet a zároveň ji neslyším neúmyslně. Vážně mám vše zmatené... Najednou se ve mě ozve hlas. Mužský děsivý hlas, který se mi vůbec nezamlouvá, ale zdá se, že se mnou soucítí Takhle jsi to vůbec nechtěla, že? Nechtěla jsi, aby se tvá sestra a ostatní dozvěděli o tom, že jsi měla mít dítě. Mylsíš si, že tvá sestra tě pokládá za děvku. To přeci není normální, abys tak mladá měla dítě. Stala se z tebe čarodějnická děvka. najednou mi přijde, že ten hlas od někud znám, ale netuším odkud... Jak se dostal do mé hlavy? Najednou v sobě pocítím ještě větší žal a zmatek než předtím. |
| |
| Leeno zastav se. Křičím za ní lae marně.Nakonec gryfa pobífnu ke skoku a on jí přeskočí a dopadne před ní.Vidím ji ležet na zemi seskořčím z gryfa a přběnu k ní a chytnu do náruče. Co je s tebou? |
| |
| S drobek vykulenýma očima sleduji co se děje. Tohle už přestává být normální napadne mě jakmile začne Leena běžet pryč. Chudák holka, připomněla si minulost malinko se zamračím. Možná bych měla běžet za ní a pokusit jí přivést k rozumu. Je ve stavu kdy by si mohla ublížit...Ale taky je ve stavu, kdy nebude poslouchat co ji řikáme. Ted' má jenom svoji bolest...A musí se s ní vypořádat - sama I přesto že se utěšování ujala Altáriell a Sonem, vydám se směrem k místu kam běžela Leena. Bude lepší si s ní promluvit i když netuším o čem... Po nějaké době uvidím Sona jak jí drží. "Leeno" řeknu její jméno a skloním se k ní. "Je mi líto co se stalo, ale musíš se s tím vyrovnat. " řeknu i když možná drobek z cesty...Přesto vím jak se asi cítí. |
| |
| Vůbec nevím o tom, že mě Son bere do náručí, nevím, že na mě mluví. Ani netuším, že je u mě i Lilith a říká mi něco v tom smyslu... nevím... Mám jen křečovitě zavřené oči, ze kterých mi stékají po tvářích slzy a stále slyším ten známí hlas neznámého člověka Tohle přeci nebylo správné. Víš, že to nebylo správné a přeci jsi to udělala. Nebylo by lepší zemřít? Vzít meč do rukou a zabodnout ho do svého těla. Pocítit nesmírnou bolest, která ti udělá jen dobře. Bude se ti to líbit. Budeš končně vědět, že můžeš se vším skoncovat. Vždyť už an tomto světě nejsi potřebná. Ten hlas má pravdu... bylo by lepší se vším jednou pro vždy skoncovat... Udělej to! Poruš zákon čarodějů a vezmi do rukou zbraň! Hlas mě pobízí. Přesvědčuje mě, abych to udělala. Chce, abych to udělala! |
| |
| Když vidím co Leena dělá vytrhnu jí zbran a hodím dále.Pak ji přitisknu k sobě a řeknu. Leeno vzbuď se vrat se k nám.My tě potřebujeme to ty jsi pro nás důležitá to ty nás vedeš na téhle cestě nesmíš nás opustit.Máme tě rádi.Vrať se k nám. Říkám jí trohu slabším ale milým hlasem.Snažím jí uklidnit a stále ji držím a opakuju. My tě potřebujeme a máme rádi. |
| |
| Cítím, že mi někdo vytrhl zbraň z ruky. Ovšem nevím kdo a ani stále neslyším, co říká. Jen se mu prudce vytrhnu z náručí a spadnu na zem. Spadnu dost prudce, takže je slyšet nějáké křupnutí. Njespíše zlomená kost. Já to ale necítím. Necítím bolest. Teď ne... Ten hlas mi stále našeptává, kde je meč, který mi někdo vytrhl z ruky. Pomalu se zvedám ze země. Lezu po čtyřech. Končetiny zlomené nemám, ovšem žebro ano. Mířím k meči. Už ho beru za rukojeť... Pomalu ho zvedám. Nevidím, neslyším, ale vím, co dělám. Čepel mířím na své břicho... nikdo mi v tom už nebrání. Konečně můžu udělat to, co jsem chtěla... Meč se najednou objeví v mém těle... v mém břiše a já prudce otevřu oči... Bolest je ukrutná... najednou začnu vnímat všechno okolí. Svalím se na zem a pomalu přežívám bolest... Vidím kolem sebe pár postav. Vím, kdo to je... |
| |
| Přiskočím k Leeně a chytnu jí do náruče vytáhnu z ní mě a na ní odpadají kapky mých slz.Vschopím se ale jelikož je naděje.A rychle vytáhnu bylinky a dám jí je na ránu dám jich množství kolik jde aby co nejvíce pomohly a urvu si rukáv a ovážu Leeně ránu s bylinkama.Pak zašeptám. Ne.Nesmíš ná ospustit to nedovolím. Potom vzkřiknu k těm co jsou okolo. Rychle pomozte alespon tak že přivedete skušenějšího hraničáže dokáže ji vyléčit honem! Volám a držím Leenu v rukách a doufám že ji dokážu zachránit. |
| |
| S hrůzou v očích sleduju Leenino počínání. Dříve než stačím něco udělat, ona se bodně. Muj bože Rychle přiběhnu k jejímu tělu. "Leeno? Poslouchej mě ted'! Odneseme tě ted' do ěmsta aby tě uzdravili. Ty musíš vnímat ano? Nesmíš ztratim vědomí tak se snaž prosím. Musíš zůstat živá" téměř na ní křičím. "Vezmi ji na Gryfa a odnes ji do města za léčitelkou" poručím Sonovi který se pokouší čachrovat s bylinkami. |
| |
| Dobře jen doufám že to zvládne. Řeknu a opatrně vezmu Leenu do náruče a posadím na gryfa a sednu si za ní a vyrazím rychle ale opatrně k léčitelovi. |
| |
| je silná....určitě to zvládne..... řeknu Sonovi bohové neberte jí ještš k sobě......jinak půjdu taky...... řeknu si v duchu její počínání s mečem vypadalo jako by jí někdo ovládal...... poznamenám a pomalu jdu k městu kam letí Son s Leenou |
| |
| "Máme stejný názor" řeknu směrem k Sendai, která řekla, že to vypadalo jako by jí někdo ovládal. Jenže kdo? "Něco mi nesedělo na tom mágovi. Dominikovi myslím" pronesu jen tak do větru. On by to dokázal... "Zeptáme se ho na to ve městě." |
| |
| Rychle doletím do města a zastavím se před domeme uzdravování.Vezmu do náruče Leenu a rychle vejdu dovnitř a řeknu. Honem potřebuju pomoc.Pomozte jí jinak umře! Zavolám spěšně se strachem v očích. |
| |
| Pomalu umírám, ale vím, že mi Son vytáhl meč z rány a dává mi tam bylinky. Syknu bolestí, když mi ho vyndavá, ale jinak se nehýbu. Vlastně to jde docela špatně, když už azčínám cítit i bolest zlomeného žebra. Naprosto jasně slyším, jak na mě Lilith křičí, ale neodpovídám... pomalu ztrácím sílu, abych se vůbec pohla nebo promluvila... Cítím, jak mě Son bere na svého gryfa a bere mě k léčitelce... Vnímám vše okolí, ale vypadám, jakobych ho vůbec nevnímala... oči mám stále otevřené, ale pomalu začínám upadat do bezvědomí. Nejde se tomu skoro bránit, ale i pesto se snažím, snažím se poslechnout Lilith. Pokouším se... Jsem čímdál tím víc slabější a síly mě opouštějí... Nakonec stejně do bezvědomí upadnu, takže všechno úsilý neupadnout do něho, byli marné. |
| |
| U léčitelky v domě Ve dveřích se objeví žena, asi kolem čtyřicetilet. Tmavovlasá a trošku při těle. Pane bože na nebi, položte ji támhle ukáže na postel Mezitím se jen tak zeptá Co se s ní stalo? a začne připravovat všeljaké bylinky, lektvary a i nějáká ta kouzla. |
| |
| Běžím k Léčitelce hned jak se dozvím co se Leeně stalo... |
| |
| Bodla si pod něčím vlivem meč do břicha.Dal jsem jí na to už bylinky ale potřebuje vás. Řeknu a položím Leenu a stojím nad ní. |
| |
| Ödvrátím pohled, nemůžu vidět krev, ale z uplně jiného důvodu... |
| |
| Léčitelka jen zakroutí hlavou a začne ji léčit. Za chvíli je vše hotovo. Hrudník a břicho má obvázané Teď se musí vyspat a nabrat hodně síly. Ztratila hodně energie, nevím, za jak dlouho se probudí. řekne léčitelka a usměje se na Sona. |
| |
| Děkuji vám že jste jí pomohla. Řeknu vděčně a pohlédnu na Leenu.Z oka mi ještě skápne slzyčka štěstí.Pak si sednu vedle její postele a čekám. |
| |
| Připadám si v místnosti poněkud přebytečně a tak se seberu a odejdu... |
| |
| Léčitelka jen přikývne a zajde do vedlejší místnosti. Po hódně dlouhé době - pravděpobně asi po pěti hodinách se Leena začíná probouzet... Ale stále není ještě dost silná. |
| |
| Když uslyším Leenu se budit chytnu ji za ruku a řeknu mile atiše. Lež Leeno všechno bude dobré ale musíš teď odpočívat a nbrat síly. Řeknu a dívám se jí do zavřených očí. |
| |
| Začínám se probouzet. Vše je zmatené... pomalu nevím, co se stalo a kde to vlastně jsem. Vlastně vevím vůbec nic... Nepamatuji si, že jsem utekla od ostatních, nepamatuji si, že jsem do sebe zabodla meč a ani si nepamatuji bolest. Ovšem pamatuji si jediné. A to je tenznámý hlas, neznámého člověka. Stále nemohu přijít na to, kdo to byl a odkud ten hlas znám. Pak uslyším Sonův hals, jak na mě mluví. Vše mě bolí, ale přesto Sona uposlechnu a znovu usnu. |
| |
| Tak ano odpočin si. Řeknu a pohladím Leenu po vlasech a pustím její ruku.Ale stále sedím u její postele a hlídám ji. |
| |
| Asi po dalších dvou hodinách se znovu probudím. Tenotkrát už mám více síly než předtím a dokáži otevřít oči. Chvíli mám obraz rozmazaný, ale postupně se zorstřuje, takže nakonec vidím zase normálně. Stále mě vše bolí, ale přežívám to... Malinko se rozhlédnu po místnosti a velde sebe uvidím Sona Co se stalo? zeptám se slabým hláskem, ale slyšet mě je. |
| |
| Pššš odpočívej Leeno.Měla jsi namalále ale budeš zdravá. Řeknu mile a pohladím tě po vlasech. |
| |
| Nedám se odbýt a trvám na svém Co se stalo? zeptám se ještě jednou a tentokrát se mi to podaří trochu hlasitěji než předtím. Ten hlas mě vážně děsí ještě teď... kdybych si vzpoměla, odkud ho jen znám... |
| |
| Něco tě ovládlo a přimělo aby ses zranila naštěstí jsem tě sem v čas dovezl. Objasní mile a divám se na tebe. |
| |
| Zakroutím hlavou a začnu něco blábolit t-t-ten hlas... c-co to bylo? p-pamatuji si h-hlas... z-znám ho... jsem zmatená... |
| |
| Nevím možná tě on ovládl ale musíš teď odpočívat a pak na to příjdeme už nedopustím aby se ti něco stalo slibuju. Řeknu a znovu tě pohladím po vlasech. |
| |
| Znovu zakroutím hlavou Nezasloužím si... nezasloužím si to... začnu protestovat proti Sonovým slovům. Stále však se snažím přemýšlet, čí byl ten hlas. Ovšem nejde mi to... nemám stále dost sil... |
| |
| Jen se usměju se dám ti prst na rty aby nemluvila a řeknu. Buddeš v pořádku a pak ti se vším pomohu a nežse uzdravíš budu tu s tebou. Řeknu. |
| |
| Stejně... stejně si nezasloužím takovou péči dostanu ze sebe po chvíli. Potom znovu usnu... |
| |
| ALe ano. Řeknu a nechám tě spát a bdím nad tebou. |
| |
| Po další hodině se znovu vzbudím. Otevřu oči a a pokusím se vstát. Podaří se mi to, takže teď sedím. Nic neříkám, jen pozoruji Sona. |
| |
| Neříkal jsem ti že máš odpočívat? Řeknu ale zlobit se nemohu jen se usměju. Jsem rád že je ti lépe.Tohle už nikdy nesmíš udělat myslel jsem, že tě stratím..ehm tedy stratíme. Opravím se ikdyž jen proto že chci něco zakrýt. |
| |
| Podívám se na Sona velmi překvapeně. Zachytila jsem totiž, že se opravil, chtěl říci něco jiného. Stále nic neříkám, jen se na něho dívám opravdu překvapeně. Už je mi opravdu dobře, naštěstí. |
| |
| No jak jsem řekl doufám že se taková věc nebude opakovat. Řeknu. |
| |
| Jen se umsměju,a le stejně si myslím, že chtěl říci něco jiného. Nebo chce. Ale to je jedno. Raději změníme téma Komu myslíš, že patří ten hlas, co jsem slyšela? podívám se na něho prosebně. |
| |
| To nevím ale zjistíme to. Řeknu vážně ale i mile a pomyslím si. Jo neboj zjistím to i kdyby mě to mělo stát život. |
| |
| Přikývnu a stoupnu si. Ovšem pořádně se neudržím a trošku sebou zapotácím a spadnu znovu na postel. Pokrčím rameny a řeknu si, že to zkusím za chvilku... |
| |
| Já ti říkál ať si ještě odpočineš neboj dokud nebudeš mít sílu budu tu s tebou. Řeknu mile. |
| |
| Já jí mám, jen se mi trochu zamotala hlava bráním se. Po těchto slovech se pokusím znovu vstát a už se mi to podaří. Kousek se projdu a v tom si všimnu, že ve dveřích do dalšího pokoje stojí žena. |
| |
| koukám, že už vám je lépe usměje se léčitelka a mrkne na Leenu. Přesto byste se neměla příliš namáhat pár dní upozorní |
| |
| Jdu k tobě a trochu tě pro jistotu podpírám a řeknu. To ona tě vyléčila. Při tom se usměju a jemně tě přidržuju za ruku kdybys upadla. |
| |
| Usmějus e na léčitelku. Sonova slova sice slyším, ale niják na ně nereaguji ani se na něho neotočím. Místo toho poděkuji léčitelce Děkuji vám... a z měšce, tkerý mám připnutý u pasu, vyndám pár zlatých a podám je léčitelce. Ona jen se na mě usměje, přijme je a odejde zpátky do druhé místnosti. Já mířím ke dveřím Nemusíš mě držet, zvládnu to sama promluvím směrem k Sonovi, ovšem né niják nevrle, naopak, docela mile. |
| |
| Pustím tě tedy a jdu vedle tebe a řeknu. Jsem opravdu rád, že jsi už v pořádku. Řeknu mile a pomyslím si co bych dělala kdybys umřela. |
| |
| Usměju se na Sona, ale na to nic neřeknu. Místo toho se zeptám na otázku Kde jsou ostatní? |
| |
| To nevím spěchal jsem sem s tebou abych tě zachránil. Objasním. |
| |
| To je jedno... odvrátím oči v sloup a zastavím se u jedné lavičky. Na lavičku si sednu. Je mi jedno, jestli Son také nebo ne, ale já si chci prostě sednout. Rozhlížím se kolem, nic neříkám a jen přemýšlím... |
| |
| Sednu si k tobě a pomyslím si. Proč jsem měl o Leenu takový strach když mírala?Vždyť jí znám pár dní co je to s emnou?Mé city se změnily od tédoby co jsem je poznal. Pomyslím si jelikož dlouhá léta v lesích a o samotě udělala své. |
| |
| Už je to dobrý to je dobře přeměna skončila a sem zase ten kdo dřív. To ale zanamená že moje pravá podoba je pouze dočasná takže to bych jí měl umět ovládat něco jako zesílení, pomyslim si a vztynu protože už necítim bolest hlavy. Vydám se do města a obrátim se na prvního muže stráže kterého potkám hned u brány nevyděl ste tady čarodějku elfa s nějakym ptákem a ještě pár lidí? Zeptám se ho prvně tu byly se mnou. |
| |
| To ticho se mi nelíbí... Snažím se přemýšlet, co říci, jenže mě nic nenapadá... Nesnáším trapné chvilky ticha... Čekám, nebo spíš doufám, že Son něco vymyslí... |
| |
| Přemýšlím nad sebou ale jen aby řeč nestála řeknu. No...myslím, že by jsme pak měli zajít pro tvůj meč. Řeknu jelikož zůstal v tom spěchu v lese a pak se znovu zapřemýšlím. Hmmm proč se cítím takhle tomu mě les nenaučil.Proč mě k nim nic nepoutá a přitom nemohu odejít a jsem k nim připoután?Jakto?Co se změnilo? Nedokážu si odpovědět. |
| |
| Voják se na tebe jen podívá a promluví jakoby hrdým halsem, i když není jasno na co je hrdý vím jen, že tudy prošli nedávno nějákej elf s holkou v náručí. Co sem si všim, tak byla zraněná dál už nic nevím, takže si tě už nevšímá. |
| |
| Zraněná bude u léčitele, pomyslim si a najdu příslušný dům. Vejdu dovnitř a na elfa a Leenu se ho zeptám taky. |
| |
| Léčitelka, tmavovlasá žena trošku při těle, ti odpoví Před chvílí odešli myslím, že někam na náměstí nebo kam. Jinak ta holka už je zdravá usměje se |
| |
| To je dobře takže na náměstí to bude zase hon, řeknu si spýš sám pro sebe a vyrazim určenym směrem dívám se jestli neuvydim hostine kam by mohly zalíst. |
| |
| Oba dva je najdeš nedaleko sebe na lavičce, jak tam sedí a o něčem si povídají. Je jen na tobě, jestli půjdeš za nimi nebo je nebudeš rušit. |
| |
| Najdu si mýsto, kde mě oni můžou spatřit a já můžu sledovat je. Sednu si a sám počkám až si mě všimnou. Mezitim je jen pozoruji. |
| |
| Jen zavrtím hlavou a nikam se nezvedám. Po chvíli, když se podívám před sebe, povšimnu si další známe osoby. Je to Katerov. Jen se usměju a zvednu se. Jdu za ním. Když k němu přijdu, sednu si vedle něho a usměju se na něho ahoj... |
| |
| Ahoj můžeš mi říct co se stalo? Já se měnil zpět na svou podobu, řeknu jí a čekám co my dokáže o tom říct. |
| |
| j-já... ráda bych ti řekla vše, ale nemůžu... začnu tak něják zmateně... sama totiž pořádně nevím, co se stalo... podívám se Katerovovi omluvně do očí Jediné, co si pamatuji, je hlas, který mi říkal něco v mé hlavě, ale nepaatuji si co říkal. vyříkám mu vše, co vím. |
| |
| Dojdu k vám dvěma a řeknu. Zdravím Katerove.Stalo se to, že došlok zranění které bylo neúmyslné pod vlivem nějakého hlasu.Naštěstí jsme Leenu sledovali a já ji mohl odvest k léčitelce hned jak byly zavedeny provizorní obvazy s bylinkama. Objasní. |
| |
| Už nic neříkám... Jen přikývnu, jako potvrzení. Ach... jak mám přijít na to, kdo to byl? stále si s tím lámu hlavu a nedokážu na nic přijít. Takže, co se za poslední dva dny stalo? začnu si probírat vše, cos e stalo Dorazili jsme sem do města, napadl nás Nicholas, proběhl souboj mezi mnou a ním. Potom řekl, že už mi nebude překážet. Ne... Nicholas to být nemohl... nesmí lhát... Potom v noci unesl Alex mou sestru. A zemřel... A co bylo pak? Co bylo pak? Já si nepamatuji, co bylo pak... ach... někdo se mě pokusil zabít... já to dovolila... nechala jsem se ovládnout někým. Ale kdo to byl? je těžké na něco takového přijít... |
| |
| Dívám se na Leenu a Katerova a přemýšlím o všem co se stalo a kdo to mohl být.Dumám nad tím ale najednou mě z toho všeho vytrhne bolest v zádech ukrutná bolest.Když do mě narazí šíp a zabodne se mi do zad jen kousek pod ramenem.Jen pár slz vi vyletí z očí a já upadnu na trávu.Ti dva co jsou se mnou mohou jen vidět černou postavu jak mizí někam ze střechy s lukem v ruce.Poslední co udělám je že chytnu Leenu za nohu a zašeptám. Je to past nesmíš tam jít je to on.Ať jde Katerov zvládne to. Zaprosím a doufám, že poslechneš.Pak má ruka zlehka začne povolovat stisko to jak ztrácím vědomí. |
| |
| Leknu se, když na Sona někdo vystřelil šíp. Skloním se k němu a vyslechnu si, co mi říká NE! Nepůjde tam ani jeden! prohlásím a už se mi v hlavě začíná tvořit plán. |
| |
| Už Leenu neslyším.Už nedokážu pohnout ani prstem.Jen se dívám očima před sebe.Mám je zamlžené a i víčka se mi pomalu zavírají.Okolo šípu který mi přišpendlil plášť k tělu už je pěká snůška krve.A já pomalu ztrácím vědomí a odcházům do jiné říše. |
| |
| Já tam pujdu jen škoda že mi pravá podoba nevydržela díl teď by se hodila postarej se o elfa, řeknu a aniž čekám na odpověď tak se vrhnu kupředu. Už předem si vyberu cestu, kterou běžet a tak jak sem doběhl k domu tak sem se odrazil a přez balkón sem se dostal na střechu. Spatřil sem jak střelec ustupuje po střechách kousek přede mnou a tak se vrhnu dopředu. Poměrně lituji že sem nechal štít u sedla, ale šíp dokáži odrazit i mečem a tak tasym a rychle ho pronásleduji. |
| |
| Jen si povzdychnu, protože jsem Katerova nestihla zastavit. Nechtěla jsem, aby tam běžel. Počkej, vyléčím tě promluvím k Sonovi, i když nevím, jestli mě slyší. Přesto šíp, který se do něho zabodl, opratrně vytáhnu a začnu se soustředit. V jazyce, kterému nikdo nerozumí, pronesu několik slov a své dlaně dám nad ránu. Během asi třech minut, se rána zahojí natolik, že není poznat, že Son byl zraněn. Ovšem ještě jsem nebyla silná natolik, abych mohla provádět složitější kouzla, jako je léčení, takže mě to docela dost vyčerpalo a mě se podlomí kolena. Musím se přidržet i rukama. |
| |
| Už jsem na cestě do jiné říše říše snů a temnoty.Ale najednou mě něco táhne zpádky.Vracím se začínám cítit jak mě něco hřyje na zádech a bolest pozvolna mizí.Najednou se zhluboka nadechnu a vytřeštím oči.Vím kde jsem vím co se stalo.Pozvolna se otočím na záda a sednu si.Rychle rukou přejedu po zádech ale nikde žádná ránu.Jsem zdráv.Pak si všimnu vyčerpané Leeny a s radostí ji obejmu a zašeptám. Já..já nejsem mrtvý.Tys..tys mě zachránila.Děkuju ti moc ti děkuju. Řeknu a tisknu tě v objetí k sobě a z očí mi tečnou slzy štěstí. |
| |
| Katerov Muž v černém, kterého pronásleduješ, a který vystřelil šíp na Sona, se najednou zastavil a tasí meč. Kápi, kterou má na hlavě, a díky které mu není vidět do obličeje, takže nevíš, kdo to je, si nesundavá zatím. Jen čeká, dokud na něho ty nezaútočíš a vypadá to, že si je naprosto jistý, že tě porazí. |
| |
| Jen se usměju a zašeptám Nemáš... vůbec nemáš za co... a jen si přeji, aby mě pustil, protože mi není příjemné velké objetí. Fíky tomu totiž sotva dýchám. Musím... musím si odpočinout... zašeptám znovu, abych se něják jednoduše vyprostila z jeho objetí. |
| |
| Pustím tě z objetí a utřu si slzy.A vděčně se na tebe dívám a řeknu. Myslel jsem, že jsem mrtvý.Už ten pochit nechci nikdy zažít. Řeknu klidně a dodám když uvidím že nemám meč. Kruciš můůj meč zůstal tam v lese. Zapískám a přyletí můj gryf.Něco mu zašeptám do ucha a on odletí a za chvíli mi nese meč který od něj vezmu a pošimrám Hariselfa a řeknu. Je to opravdu věrný přítel.Leeno kdyby se mi něco stalo a já to nepřežil slib mi, že by ses o něj postarala. Řeknu prosebně. |
| |
| Děkuju... řeknu si v duchu, když mě konečně pustí. Dále už nic neříkám, protože na to prostě nemám sílu... Jen klečím na zemi, opřená o ruce a koukám do země. Pak jen přikývnu, jako spouhlas, že se o něho postarám, kdyby něco. Chvilku takhle ještě sedím a pak se odplazím k lavičce, kde jsme před chvílí seděli a lehnu is na ní. |
| |
| Usměju se a vydrápu se na gryfa a dojedu k k lavičce.Pak si gryf lehne a já se opřuo něj naproti tobě a koukám na tebe a řeknu. Omlouvám se že jsem to na tebe tak vychrlil vím, že to abys mi pomohhla tě stálo mnoho cených sil.A za to jsem ti vděčný. Řeknu mile a je vidět že už jsem zase skoro zdráv.Skoro proto, že jsem trochu otřesený a malinko slbý ale přechází to. |
| |
| Pořád nedokážu říci ani slovo a ani neotáčím na Sona hlavu, prostě jen poslouchám a niják nereaguji. Za normálních okolností bych klidně reagovala, ale teď vážně né. Proto je zavřu oči a pomalu usínám... Odebírám se do říše snů. Zdá se mi nějáký sen... Je tak opravdový... tak živý... Takovéhle sny občas mívám Zvedám se z lavičky, plná energie. Jdu přímo k hradu... Něco mě tam táhne. Něco, co nedokáži popsat.. Jak zvláštní... Přijdu do něho, jdu stále dál a dál, procházím hradem a když mi něco překáží v cestě, hodím s tím a ani jedné věci nešetřím. Jdu stále dál a dál. Dveře se mi sami otevírají a za mnou sami zavírají až konečně dojdu na místo, kam mě to tolik táhne. Jsem v nějáké knihovně. Knihovna je velká a kulatá... všude kolem jsou knihy, tisíce knih až do stropu. Kolem sebe nevidím nic jiného než knihy a... ještě je tam nějáká postava... postava v tmavě modrém plášti ze sametu se zvláštními ornamenty, které znám. Čaroděj! Co ode mě chceš? zeptám se čaroděje. Neodpovídá,a el místo toho si jen sundá kápi svého sametového tmavě modrého pláště. Tu tvář znám... znám... Ale odkud? Najednou obraz začne mizet... začne se rozplývat... Probudím se... veknu je už tma. To jsem spala tak dlouho? Asi ano... Vedle sebe stále vidím Sona, který sedí na svém gryfovi. Jen se na něho podívám s pokřivenou tváří, ale jinak mám energie už dost, takže se posadím na lavičku,a el nic neříkám. Jen se stále dívám na Sona s tou pokřivenou až zhnusenou tváří. |
| |
| Když usne Leena jen ji sleduju a jsem s ní až do noci.Když se probere má divnou tvář a tak si sednu k ní na lavičku a zeptám se. Co se stalo vypadáš jako no...divně jak by se ti zdálo něco špatného. Řeknu a pomyslím si. Co se jí mohlo zdát.Špatný sene?Bdoucnost?Či snad vidina?Ať to bylo cokoliv musím jí mít na očích nesmím ji ztratit z dohledu. Řeknu si a čkeám odpověď pokud se mi jí dostane. |
| |
| Zakroutím hlavou a odpovím Jen... jen jsem viděla tvář toho... toho čaroděje, který... který se mě pokusil zabít... dostanu ze sebe a raději rychle uhnu pohledem... |
| |
| Po ,, jídle"zamířím opět k ostatním... |
| |
| Ty myslíš Nikolase nebo toho co i vlezl do hlavy? Zeptám se rychle. |
| |
| Nebyl to Nicholas. Toho... toho bych poznala hned. A... a on by to nemohl udělat... Ale ten obličej... od někud ho znám... opřu si hlavu o ruce a ty si opřu o svá stehna. Jen si povzdechnu a povšimnu si, že k nám míří Altáriell. Usměji se na ní, ale nic neříkám. |
| |
| Neboj zjistíme to. Řeknu ti mile a všimnu si taky příchozí.Ale taky nic neříkám jen přemýšlím. |
| |
| Přikývnu, ale nic neříkám... Určitě to byl ten, kdo mě chtěl zabít... Hlas i obličej znám, ale nevím odkud... Někdo, koho jsem dlouho neviděla a byl by ochoten mě zničit... A vůbec? Má něco společného s Nicholasem? Jen zavrtím hlavou, protože mě nic nenapadá... Ale třeba to něco společného s YNicholasem má... Co myslíš? Má něco společného s Nicholasem nebo ne? zeptám se po chvíli uvažování. |
| |
| No to nevím.Ale spíše si myslím že ne.Jinak by nás už všechny zabil aby se dostal k tobě.Pamatuješ byl sám a myslel si že mě zabil stejně jako tenkrát tebe.Ale to né!Karterov šel za ním!Ten vrah musí být moc dobrý musíme mu jít napomoc rychle! Křiknu a vyskočím na nohy. |
| |
| Nemyslím si, že by nás zabil. Nezapomeň, že já ani on nesmíme lhát, jinak by se naše kouzla mohla velmi snadno obracet proti nám a to bysme ani jeden z nás nechtěli upozorním Sona ten v tom černým plášti... to nebyl čaroděj. To by neměl zbraň a navíc... poznám, dkyž mám ve své blízkosti čaroděje... a zvlášť poznám, když vystudoval stejnou školu jako já. povzdychnu si a v tom mě něco napadne... Počkat! Nicholas řekl, že On se mi nebude plést do cesty! Sice nesmí lhát, ale může to obelstít. Je pravda, že by se mi v tom případě nepletl do cesty on, ale někdo jiný. Někdo, koho by on pověřil! malinko se usměju. Takovéhle obelsťování znám, spousta čarodějů to používá. Jenže já to nikdy nepoužila... nebo ano? Asi ano... už jsem toho tolik prožila, že si ani nepamatuji, jestli jsem někdy pravdu obelstila nebo ne... |
| |
| Počkat to máš pravdu jdeme za ním. Řeknu a vstanu.Pak čekám jestli půjdeš taky a mnoho se mi toho honí hlavou. |
| |
| NE! Nikam nejdu! A ty také ne! zamračím se Sice vím, kde ten známý neznámý, tedy ten, kdo se mě pokusil zabít, kde je, ale počkáme na Katerova. a pak ještě doplním, protože si uvědomím, že by to Sona rozhodně mohlo napadnout A za Katerovem také nejdem. Počkáme hezky tady a pak až tam půjdem. podívám se i na Altáriell, že ona půjde s náma Katerov je silný, on to zvládne sám... možná si až moc věřím v těchto slovech, ael myslím si, že to zvládne... Vážně není zase tak slabý. |
| |
| Trochu sklopím uši jako pes a sednu si zase k tobě a řeknu. No dobře. Řeknu a koukám do země a pak se podívám na tebe a řeknu. No a co budem dělat než se vrátí? Pak si pomyslím. To je divné proč k Leeně cítím něco více než k ostatním.Co je to za pocit nic takového jsem v lesích nezažil.Co to je za pocit a proč když jsem u ní se cítím lépe a zároveň mám o ní ztrach?Co to je? Ptám se sám sebe ale nedokážu si odpovědět. |
| |
| To nechám na tobě podívám se na Sona s milým a zároveň i trochu pobaveným úsměvem. Dívám se mu opravdu docela pobaveně do očí a povšimnu si, že se na mne dívá takovým... trošku neobvyklím pohledem... takovým... že v něm je něco víc než jen přátelství... Nedokžu se do nich dlouho dívat a proto raději uhnu. |
| |
| Stále přemýšlím v hlave sám. Tak co je to za pocit?Jak to mám poznat?Proč mě to tak táhne k Leeně?A i teď mě to táhne blíž k ní. Řeknu si a ani nevím proč ale prostě srdce mi řekne a já slepě jdu a přitáhn se blíž k Leeně. |
| |
| Raději nic neříkám na to, že se Sonpřisunul blíže ke mě. Ani nic nepodnikám. Nebráním se, ale ani mi to není niják příjemné... Jen jsem si prostě řekla, že to vydržím. Po chvíli mě napadne jedna otázka, ale přijde mi trochu... ehm... vlezlá... ale je pravda, že o Sonovi nic nevím a je načase, něco o něm zjistit. jaký byl tvůj život? ptám se s nic neříkajícím výrazem. Ostatně... spíše se dívám do země než na Sona. |
| |
| Usměju se a když se mě zeptá Leena na život řeknu. No nic moc víš.V bzkých letech jsem se zratil v lese a tam jsem vyrůstal poznal jsem jen to co mi les ukázal. Řeknu a váhám mám li říct a doufat že mi Leena řekne co je to za pocit.Pak se ale odhodlám a po hluboém nádechu se zeptám. Leeno chtěl bych se tě zeptat na jednu věc.Řekneš mi co je to za pocit co cítím?Neznám jej z lesů.Když jsem s tebou cítím se lépe ale mám o tebe větší strach.Něco mě k tobě táhne ale nevím co.Víš co je to za pocit? Zeptám se a pak rychle sklopím oči a podívám se do země. |
| |
| Seběvedomý, pomyslim si a klidně dojdu až kus od něj. S tasenym mečem se postavym do obrané pozice jako předtim když sem schovával svoji technyku a pečlivě vyčkávám připraven odrazit úder a useknout útočníkovy okamžitě hlavu pokud by zaútočil. Tuhle strategii mám dokonale natrénovanou a tak promluvim na toho v kápy. Pročpak chceš zabít Leenu? Ne že by na tom záleželo, ale můžeš se před smrtí vyspovýdat. |
| |
| Poslouchám pozorně, co mi Son říká, ale najednou se mi sevře hrdlo, když se zeptá na tu otázku... Jak nepříjemné je na ní odpovědět... Moc dobře vím, co to je... něco... něco, co mi tolik ublížilo... a i spoustě lidí na světě... Vůbec nevím, jak a kde mám začít a vůbec ani nevím, jestli mi to můj hlas a strach dovolí... Nakonec po delší chvíli se mi ze sebe podaří něco dostat V-víš... to... to je takový z-zvláštní pocit... Na chvilku se odmlčím,a bych se uklidnila, ale moc to nepomáhá j-je těžké vysvětlit ti, co to je... mé srdce mi začne být rychleji.. už jen kvůli tomu, že se cítím naprosto... ehm... trapně... eh... V-vysvětlím ti to takhle: T-ten pocit j-je něco víc než... než přátelství... j-je... je... je t-to l-láska... poslední slovo zašetpám tak, že pomalu není slyšet, tkaže sama nevím, jestli ho Son slyšel. Ostatně... ani si nepřeji, aby to slyšel, ale zároveň si nepřeji, abych to nemusel opakovat. Je to vážně těžké... vysvětlit to někomu, kdo neví, co láska je a přesto to k vám cítí. |
| |
| Katerov Muž v kápi stále jen čeká, až na něho zaútočíš ty. Pak ale po tvých slovech, si sundá kápi a ty mu uvidíš do obličeje. Má tmavě hnědé delší vlasy a modré oči. Je mladý a v jeho očích je vidět odvaha a odhodlání. Jestli myslíš tu holku, co s váma seděla, tak na ní mi nezáleží, já pouze konám svou práci. zlomyslně se zasměje a stále čeká, dokud ty nezaútočíš. |
| |
| Aha takže ty si nájemný vrah. Mířil si na ní nebo si měl skutečně v plánu zabít elfa i když ani to se ti asi nevydařilo. To je jedno kdo si tě najal? Myslim že pokud si nájemný vrah tak bys měl mít lepší mušku a větší věk. Ty si skutečně myslíš že mě přemůžeš? Ano odvahu máš a si i dost odhodlaný, ale kolik si toho prožil? Chlapečku já třista padesát let sem nedělal nic jinýho než že sem bojoval. Chci pouze odpovědi to ty lezeš Leeně do hlavy nebo to byl ten kdo tě poslal? Mluvim k němu klidnym rozvážnym hlasem a pozorně sleduji každý jeho pohyb, abych věděl o útoku dřív než přijde. |
| |
| Katerov Stále na tebe neútočí a odpoví ti je na poslední větu Lízt lidem do hlavy? No promiň, ale to vážně neumim. podívá se ti do očí dosti výsměšně A tu holku ani nemám v plánu zabít. Vlastně ani nemůžu. A stejně je škoda jí zabíjet, když je to fakt kočka ušklíbne se |
| |
| No tak aspoň něco sem z tebe dostal a abys věděl tak ta tvoje kočka má dost ostrý drápky a hlavně nejsi její typ tak už sme podle mě kecaly dost tak pojď nebo tu budeš jen tak stát a čumět do blba? Mluvim k němu pořád klidnym hlasem a bepohnutě stojim. Jediný čim hýbám je pusa, když mluvym a oči, které bez přestání sledují každou část jeho těla. Hledám nějakou skulinku ve zbroji pokud vůbec nějakou zbroj má. |
| |
| Katerov ou, tak ty dokonce víš i kdo je její typ zasměje se škodolibě Jen tak mimochodem, já nevim, kdo tady stojí jak solnej sloup a čumí do blba znova se zachechtá. Ohledně zbroje... Není vidět, že by pod černým pláštěm nějákou měl. Je vidět jen jeho bílá tunika, hnědé kožené kalhoty a stejně hnědá vesta. Jinak nic, ale zdání může klamat. |
| |
| Sakra teď mi bude ty moje oči chybět nevydim to moc šťastně pokud je vážně tak dobrý že si troufá na mě tak budu muset být opatrný, pomyslim si a bez varování mu seknu po noze. Je to cvičný úder, abych vyděl jakou mám šanci, ale i tak je hoďně rychlí a vedený dostatečnou silou. Téměř okamžitě po úderu ustoupim a pěčlivě sleduji jeho pohyby. |
| |
| Katerov Seknutí po jeho nohou, lehce uhne tím, že nadskočí a tedy tvůj meč prosviští pod ním a na zem dopadne , když je meč už v rozumné vzdálenosti. Je vážně pružný a chytrý a také dosti odvážný. No jen pojď, pojď. To se tak bojíš nebo co? posmívá se ti |
| |
| Já se nemusim bát když chci někoho zabít a to já chci, ale měl bys vědět že ne vždy se hodí útočit bez rozmyslu, mluvim k němu klidně a sem rád že se mi vrátila i stará rozvaha, když nemám pravou podobu. Seknu mečem po boku toho kluka a nožem provedu úder na hlavu. Zase rychle ustoupim a očekávám jeho údery. |
| |
| Katerov Nic již neříká, jen se dost provokativně ušklíbne. Sice jsi ho seknul po boku, ale žádná krev z něho prýštit nežačla a ani sám nájemný vrah nevypadá na to, že by byl zraněn. Úderu na hlavu se také jednoduše vyhne tím, že se skrčí. Tentokrát na tebe zatočí on. Svým mečem ti míří přímo na břicho a jeho rána je velmi rychlá a s mečem se ohání velmi pružně. |
| |
| Když mi vše Leena začne pomalu vysvětlovat nastražím uši a i poslední slovo zaslech.Pak si pomyslím. Takže to je ten ztracený pocit.Ten který jsem nikdy nemohl poznat.Láska.Jak krásně to zní. Pomyslím si na na livičce si sednu do tureckého sedu a ruce složím na nahy a koukám se na ně ale pak k Leeně špitnu. Děkuju ti, že jsi to řekla eď alespoň vím co za pocit mě to pronásleduje. Řeknu ale hlavu mám sklopenou a neodvažuju se ti raději dívat do očí jelikož nechci vidět tvůj výraz.Myslím si totiž že je bolestný a né radostný.Pak mi znovu bleskne hlavou. T..takže ten pocit co cítím k Leeně je láska?Opravdu? Řeknu si a srdce mi začne tlouct rychleji. |
| |
| Odklonim svym mečem úder stranou a rozhodnu se vyskoušet jak moc má pevný bok. Jak je takle rozhozenej po seku tak udeřim plnou svoji silou mečem do boku. |
| |
| Katerov Mladý nájemný vrah nestihne uhnout, takže ho znovu trefíš do boku. Není zraněný, ale zasičí bolestí. Přeci jen není příjemné, když někdo dostane dvakrát velkou silou do stejného místa. On ti hned po tom, co ho udeříš, zamíří ze strany na hlavu. Jeho rozmáchnutí je velké a je v něm dosti síly. Též je i dost rychlé na to, aby jen tak obyčejný člověk dokázal uhnout. |
| |
| Nemám chuť něco říkat. Vůbec mě to nepotěšilo. Spíš mi to zkazilo náladu, protože vážně nechci, aby se Son trápil kvůli mě a já ho odmítala. Můj výraz je stále kamenný, takže nejde poznat, co si právě teď myslím. Je to tak lepší... pak si ale vzpomenu na Katerova Už by se mohl vrátit. Je pryč něják dlouho. Snad se mu nic nestalo v očích se mi objeví strach a malinko zakroutím hlavou, ale raději na to rychle přestanu myslet. Chci si uchovat svůj kamenný výraz. |
| |
| Sedím a koukám si na nohy a až po chvíli vzhlédnu na tebe a uvidím v tvých očích strach a řeknu si. Určitě má strach o Katerova.Musím mu pomoci. Řeknu si a řeknu. Vidím,že máš strach o Katerova půjdu mu pomoci.Neboj buď se vrátím s ním nebo se vrátí jen on.Je důležitější pro družinu i pro tebe. Řeknu a odrazím se z lavičky na střechnu.Pak na ní vylezu a zmizím na ní.Jdu po střechcách a rozhlédnu se a až pak uvidím ty dva.Tasím svůj meč a po střechách přeskáču až k nim a zavolám. Hej Katerove myslím, že by se ti hodila pomoc. Řeknu a s mečem v ruce jsem asi metr od nich. |
| |
| NE! Vztáhnu ruku,a le nestačím Sona zastavit. Achjo zavrčím si pro sebe Proč jsou takový, že mě nemůžou poslechnout? podívám se trochu vražedně směrem, kterým Son zmizel a předtm i Katerov Copak jsem jim jasně neřekla, že tu maj zůstat? zakroutím hlavou a už radši nic neříkám. |
| |
| Už nějakou dobu se toulám nočním městem. Dnes se stalo hodně věcí, které mi připomněli můj minulý život. Když jsme přišli do města šla jsem se nejprve mrknout na stav Leene. Ta naštěstí přežila. Je to silná holka... Jenže bohužel silný holky to mají v životě těžké... Když jsem se ujistila že bude Leena v pořádku nechala jsem si pronajmout pokoj kde jsem chvíli odpočívala a přemýšlela. S přemýšlením jsem poté pokračovala i při chůzi nočním městem. Tma mě vždy uklidňovala...možná proto že ve tmě nejsou vidět vlhké oči... Najednou si povšimnu Leene sedící na lavičce na náměstí. "Dobrý večer Leeno" pozdravím ji. "Jak ti je?"L zeptám se jí tiše a posadim se vedle ní. |
| |
| Chvíli tak něják přemýšlím o ničem, když tu sedím tak sama. Najednou mě z přemýšlení vytrhne něčí hlas. Vzhlédnu vzhůru a uvidím Lilith Dobrý věčer pousměju se Ani vlastně nevím... přiznám tak trochu posmutněle |
| |
| Tak tohle bude bolet, pomyslim si protože pochybuji že se mi teď podaří uhnout. Pokusim se vrhnout na stranu kde není ocel a nastavyd svuj meč ráně. Jen doufám že mi ten skok stranou dá dost času abych to udělal. Skočil sem spíš dostrany dolu, abych se vehnul čepely. Uslyšim elfa a zavolám na něj jo docela jo tenhle je hbytej a má dobrou zbroj pozor na ní, řeknu a pomyslim si jestli to vůbec je zbroj. |
| |
| Jen se usměju a s mečem v ruce zaútočím zuřivě na bok útočníka sekem mu po stehnu. |
| |
| Katerov a Son Jeho ráně se ti podaří uhnout, ale jen tak tak. Bylo to opravdu těsné, takže kdybys měl hlavu o trošku výše, měl bys jí už asi dole. Vrah se na Sona jen ušklíbne a rychle jeho ráně uhne jednoduchým nadskočením. I přesto, že jste na něho dva, tak se nevzdává. Tentokrát zaútočí na Sona. Zaútočí ti na rameno. |
| |
| Zavrčím a vyhnu se úskokem na stranu ale pak udělám na střeše kotoul a seknu mu po nohách ale v poslední chvíli to stočím zhruba pod břicho. |
| |
| Něco se ti musí nechat si silnej a nejspýš nacucanej magií, řeknu a udeřim mečem zezadu po jeho páteři co možná nejvyší silou zatímco se baví s elfem. |
| |
| Katerov a Son Nestihne uhnout. Protože jsi mu zaútočil na břicho, nic se mu nestane. Díky, ale žádnou magii na sobě ani v sobě nemám ušklíbne se s tím, ež ráně po páteři se vyhne otočkou div nespadne ze střechy, ael rovnováhu má dobrou, takže se udrží. |
| |
| Zavrčím znovu a seknu mu po hlavě ale stočím to na krk. |
| |
| Tak to máš neuvěřitelně pevnou zbroj nebo to spíš budeš démon, řeknu a seknu úderem po jeho noze a pak použiji rychlou fintu s otočkou a zaútočim nacvyčenym pohybem na hlavu. Když neuhne tak mu jí usekne. Spolehnu se pro chvíli na svoji zbroj a doufám že mě nesklame. |
| |
| Lavička na náměstí Povšimnu si, že je Leena smutná. Vlastně se jí ani nedivim, to co bylo dneska...bylo přinejmenším vyčerpávající. "Dneska byl ošklivej den co? zeptám se jí. Vůbec netuším jak navázat rozhovor. Celé dny platím v naší skupině za nejchladnějšího člena...A možná to je i pravda. Mezilidské vztahy jsou pro mě záhadou. Už od...od narození mé malé holčičky... |
| |
| Katerov a Son Sonově ráně se znovu vyhne. Skvělý postřech má. Pevná zbroj se vždycky hodí. znovu se ušklíbne a na nic nečeká a pokouší se vyhnout další letící ráně. Ovšem podaří se mu uhnout jen takový způsobem, že ho to místo do hlavy, trefí do hrudi. Niják nezraněn, se neudrží a spadne na střechu. Chvíli se klouže po střeše, ale pak se mu podaří se zachytit o jednu z tašek na střeše, takže dál nepadá a jen se vymrští zase nahoru za váma. |
| |
| Máš docela pravdu... odsouhlasím Lil a jen se na ní podívám s nic neříkajícím pohledem. Tolik se toho stalo... Zakroutím malinko hlavou a ještrě se stane, protože vím, kde je ten, kdo se mě pokusil zabít zkřivým obličej. |
| |
| Sakra tak to sem ještě nevyděl musíš mít dobrý výcvyk a docela by mě zajímala ta zbroj protože neznám zbroj co by odolala tolika mích útokům, řeknu a znova zasvyští moje čepel na jeho krku. Doufám že si bude příliš všímat jak se vyhnout čepeli meče a hodim po něm dýku. Snažim se ji hodit mu do stehna. |
| |
| Takové zbroje dokáží ukovat snad jen trpaslíci. Zavrčím a zaútočím nepříteli mečem na meč a z poza pasy vytáhnu dýku a skusím mu ji vrazit do krk. |
| |
| Katerov a Son Svištícímu meči, který míří na vrahův krk, se vyhne, ale dýka, která byla vržena Katerovem, se mu do stehna zabodne. Bleskově si jí vytáhne ze stehna a díky tomu, se mu podaří vyhnout i dýce, která původně mířila na jeho krk. Zbroj, která je lehká a přitom tolik odolná... usměje se,a le je vidět, že v jeho úsměvu je i bolest. |
| |
| Vytřeští se mi očí a křiknu. Mithril!Broj lehká ale i pevná! Po té mečem seknu vrahovi po hlavě a dýkou bodnu ho do rozkroku. |
| |
| Tak uvydíme jak moc tě ochrání měl by ses bát příteli, řeknu a začnu složitou sérii úderů z nich spolu s krytim útočí skoro na všechny nechráněné časti jeho těla. |
| |
| Hej? co se tu zase děje? Zeptám se zmateně Leeny... |
| |
| Katerov a Son Nakonec se vám ho podaří skolit a on leží na střeše mrtev. Máte možnost ho okrást. Má u sebe spousty velmi cenných věcí. Ostatně.. sami musíte vážně uznat, že to byl silný soupeř. |
| |
| Spoustu věcí se tu děje... odpovím neurčitě a pak ještě dodám Spoustu věcí, kterým sama nerozumím... podívám se na Altáriell, tkerá vypadá dosti zmateně. |
| |
| sákra..člověk se skočí trochu.. hm... najíst a když se vrátí vypadá to jako by vypukla apokalypsa a mě to uteklo.... |
| |
| Velmi hořce se zasměju Tak nemáš chodit pryč, aby jsi příště nic neprošvihla usměju se trošku... ehm... dalo by se říci znechuceně. |
| |
| To si nemůžu dovolit..pokud nebudu mít dostatečný přísun krve, mohla bych ohrozit i váss prohlásím upřímě |
| |
| Jen pokrčím rameny nojo... tak to je pak těžké... mrknu na Altáriell |
| |
| Já vím no...ale takradši ať mi něco uteče enž abych zjistila že sem vysála třeba Sendai nebo tak něco... |
| |
| To je pravda... a kdyby, tak by tě většina skupiny asi nenáviděla ušklíbnu se hořce |
| |
| Když je vrah mrtev v první řadě mu sundám kápi abych zjistil kdo to je.A pak se jdu podívat na jeho brnění jaké je a jestli by bylo použitelné. |
| |
| Son Když mu sundáš kápi, zjistíš, že byl velmi mladý. Jeho brnění je jen kroužková košila. Ovšem né obyčejná. Je stříbrná a září. Vůbec není poškozena. Což je zázrak. Více ze zbroje na sobě neměl. |
| |
| Sundám mu zbroj a podám Katerovi a řeknu. Vem si ji bude ti sloužit dobře. Řeknu a nechám zbroj ležet vedle Katerova a zkoumám co má ještě u sebe dál. |
| |
| Son Dále u něho najdeš dýku. Dýka má rukojeť z rubínů. Dále to jsou dva měšce. V jednom měšci jsou drahokami. Možná ot ani nejsou jen tak obyčejné drahokami. Druhý měšec je plný peněz. Spousta zlaťáků. |
| |
| No to asi jo...dřevěný kolík nebo upláení..vyšlo by to nastejno |
| |
| Vše položím vedle a řenu. Vezmem to bude se to hodit. Pak kouknu na Katerova. |
| |
| No tak ta zbroj je skutečně kus. Dobře vezmu si jí a ty si vezmy ten zbytek pokud uznáš za vhodné tak dej něco i Leeně měla s nim svoje skušenosti a prý ji nechtěl zabít. Taky mi neřekl kdo ho zaplatil, řeknu a vezmu si zbroj. Zatim si ji neoblýkám a jen si ji položim do tlumoku. Dostanu se tam kde byla Leena naposled a seskočim ze střechy. Uvydim u ní Al a tak když k nim dojdu tak řeknu dobrý den nerušim? |
| |
| Tak dobře. Řeknu a schovám dýku i oba měšce do vaku u pasu a jdu po střechách pryč ale chytnu mrtvého a beru ho s sebou a zavolám. Ať Leena ví kdo to byl. |
| |
| Smrt jako smrt, ale důležitější je kdy a kde a hlavně kvůli čemu mrknu na Altáriell povzbudivě. Pak si všimnu, že za námi někdo přišel Zdravím, nerušíš usměju se malinko Jak jste dopadli s tím... tím... nevím, jak ho nazvat, protože nevím, kdo to je. |
| |
| Tak ten si už od nikoho nedá zaplatit za vraždu. Ani tě prý nechtěl zabít třeba spíš střílel na elfa. Rozhodně nám dal pořádně zabrat to jen díky jeho zbroji je nějaká nerozbytná a to sem mu do ní dal ran. Mám ji teď já myslim že se bude hodit jinak byl poměrně mladej, řeknu a přisednu. Copak řešíte? A ještě musim říct že to nebyl nijak slabý a nezkušený válečník i když vrah, dodám ještě. Pobaveně je sleduji svýmu už zase normálními očmy. |
| |
| Najednou seskočím ze střechny před lavičku a všechny co tam jsou a v ruce držím za kabt toho mrtvého a řeknu. Tak jsem tu.Nemohl jsem ho tam jen tak nechat válet.A navíc jsem myslel že by tě mohl zajímat Leeno.Jo a přinesl jsem ti dáreček od něj. Řeknu a pustím ho a vytáhnu dva měšce a dám je Leeně.Pak trochu poodstoupím a sednusi na zem. |
| |
| Neřešíme nic důležitého zakroutím hlavou na Katerova, když nám vše poví. Pak přede mě skočí ze střechy dolů Son. Hrozně se leknu, protože sem nečekala, že mě tak překvapí. Pak mi Son dá dva měšce. Co v nich je? ale než mi stačí odpovědět na otázku, už se do nich koukám a vidím, co v nich je Sakra, to je peněz... a ty drahokamy... Ale překvapí mě, že když vezmu jeden drahokam do ruky, ucítím v něm nějákou... něco magického... nějákou magickou sílu. Otevřu ústa, jakobych chtěla něco říci, ale hned si to rozmyslím, když uvidím obličej toho... nájemného vraha. Něco mi vezme dech... Když se konečně vzpamatuji, zeptám se Sona Proč si myslíš, že by mě měl zajímat? zvednu k němu hlavu,a el oči nedokáži od vraha odrhnout a ani nevím proč... |
| |
| Protože tě zajímá, odpovim šeptem za elfa a pozoeuji ji. Mému pohledu neunikne že jí něco říká a nebo si na něco spoměla. v duchu děkuji mágovy že mě naučil sledovat. |
| |
| Ty měšce si nech mě nejsou k ničemu. Řeknu ještě a vstanu a tak trochu se mám k odchodu. |
| |
| To není pravda bráním se proti katerovi a koenčně odrhnu od toho vraha oči, i když se mi moc nechce. Neřekla bych, že jsou k ničemu řeknu pak Sonovi, který je na odchodu. |
| |
| Já taky ne.Jen že mě jsou k ničemu. Řeknu a pousměju se a sednu si pod nedaleký strom. |
| |
| Je a ty to víš, ale nech to být když nám to nechceš říct tak já ho někam zahrabu, řeknu naschvál a přehodim si tělo vraha přez rameno. Pomalu se vydám k městské bráně. |
| |
| To si nemyslím... zakroutím hlavou a pohlédnu na Sona. Ale katerova chci zastavit. Nechci, aby ho šel někam zahrabat Né počkej! zakřičím za ním a vztáhnu k němu ruku a zrovna tu, ve které mám jeden z drahokamů. Drahokam, který spadl na zem, se rozplynul... zmizel a místo toho, ze země začla růst krásná růže. když si toho všimnu, jen vytřeštím oči a překvapeně koukám na tu krásnou rudou růži. |
| |
| Zastavim se a obrátim se na Leenu a proč vždyť tě nezajímá, řeknu a pokračuji v cestě k hradbám. V duchu se jen směji. |
| |
| Leeno? Ty ses dala na květiářku? okomentuju její výkon |
| |
| To jsem neřekla! snažím se zmateně bránit a zároveň chci,a by se vrátil Nikam s ním nechoď! zakřičím na něho tvrdohlavě Ne... to já ne... já to nebyla... to... to... to ten drahokam... vysvětlím Altáriell zmateně. |
| |
| No...ale vypadá drsně... kouknu se na růži... |
| |
| Když myslíš... podívám se podivně na Altáriell Je v tom magie... šeptnu,a le tak, aby to bylo slyšet |
| |
| po dlouhé době najdu zbytek družiny a zrovna se o něčem hádají a jak tak koukám došlo i ke ztrátám na životech.... zdravím...o co jsem přišla....a kdo to řekl?? zeptám se a pozorně zkoumám dění kolem doufajíc že mi to někdo vysvětlí |
| |
| Cože? otočím se na Sendai, aniž bych ji pozdravila. Vůbec jsem totiž nepochopila její otázku. Pohled mi ze sestry sklouzne na toho vraha, který mě tolik zaujal a ani nevím proč, a kterého ještě stále Katerov drží. Znovu z jeho obličeje nedokáži odtrhnout oči, i přesto, že se velmi bráním. Prostě to nejde... |
| |
| Tak v tom se nevyznám... můj obor to není.... prohlásím neutrálně |
| |
| můj ano a vím, co v tom je za kouzlo... odpovím Altáriell, aniž ych odtrhla oči od toho vraha, jehož jméno bohužel neznám. Nemyslím si, že si smrt zasloužil... |
| |
| Malinko zmateně sleduji co se děje. Netušila jsem, že Son s Katerovem bojují s nájemným vrahem, i když kdybych to věděla, stejně bych jim asi nepomohla. Nerada zabíjím nájemný vrahy. Vím totiž, že ti lidé většinou nemají na výběr... Zamračim se když poslouchám jak vrah zemřel. Tak má cech o dalšího člena méně... ušklíbnu se. Možná tomu je tak i dobře Když spatřím tvář mrtvého muže na chvíli ztratím dech. Scayne... Moje minulost jakoby se vrátila. Hlavou mi proběhnou vzpomínku na dobu kdy jsem strávila s tímhle o tři roky mladším klukem. Učili jsme se spolu, byli jsme přátelé, kolegové A možná i více... Zhluboka se nadechnu. Musím se zpamatovat z šoku. Scayne je mrtvý. Je mrtvý stejně jako bratr. Naše nerozdělitelná trojice se rozpadla. Navždy... Z očí mi vytryskne osamocená slza, kterou však honem setřu. Ostatní to nesmí vědět přinutím se ke klidu a znovu se probudím do reality. Je to zrovna ve chvíli když mého dřívějšího kamaráda odnáší Katerov. Lenny se ho snaží zastavit. |
| |
| Mno...každopádně kytka je to pěkná prohlásím vecně |
| |
| Nechci vidět jeho tvář tak prázdnou... tak... tak pěknou tvář... kdybych... kdybych mohla vzít jeden z těch drahokamů a oživit ho tím... jenže Katerov a asi ani Son a možná ani ostatní by mi to nedovolili... prolítne mi hlavou nápad, tkerej asi nejspíše nevyjde... taky se mi líbí kývnu na Altáriell a s upřeným zrakem stále na toho vraha, růži, která je rudá jako krev, utrhnu ,a el enuvědomím si, že má trny, takže se píchnu. Vyjeknu bolestí a to mě donutí podívat se jinam než an prázdný obličej a vyhaslé oči toho vraha. Donutí mě to, podívat se na svůj prst a na tu růži. Z prstu mi začne téct pramínek krve. Jen zaklepu rukou a prst si začnu cucat, abych odsála krev. Druhou rukou chytnu růži tak, abych se už nepíchla. |
| |
| zasyčím a odvrátím se od Leeny...pohled na krev by ve mě mohl vyvolat netušené chování.. a Leene ublížit fakt nechci... |
| |
| Netrvá mi dlouho abych si všimla, že Leena nespustí z mrtvého oči. Možná to je tím, jak je hezkej. Vždycky po něm holky letěli malinko se pousměji. Jak dlouho jsem ho neviděla. Měsíce, roky...už od smrti Sama. Tehdy se stalo pár věcí, které nás rozdělili. Navždy jak to tak vypadá. Vždycky jsem doufala, že ho někdy potkám a znovu budeme přátelé...ano, potkala jsem ho. Jenže...přátelství nehrozí posmutním. Najednou mě něco napadne. Leena je čarodějka. Možná by ho mohla oživit. Alespoň bychom se dozvěděli kdo ho najal "Leeno? Uměla by si ho oživit?" zeptám se s mírnou nadějí v hlase. "Mohli bychom se dozvědět kdo ho najal" zdůvodním svá slova. |
| |
| Stejně hned, co mi přestane téci krev z prstu, na něho upřu znovu pohled. Pak ale promluví Lilith a velmi mě překvapí svou prosbou. Mé přání se mi splnilo... teda... i když ani nevím, jestli to bylo přání... nejsem si jistá, proč se na něh stále dívám... něčím mě zaujal... Čarodějové oživovat neumějí, ale... ty... ty drahokamy... oni... oni umějí oživovat.. pohlédnu krátce na Lilith překvapeným pohledem. |
| |
| Tak na tohle jsem zvědavá.. ten týpek je fešnej, i když mrtvej... prohlásím se svou nekonečnou upřímností |
| |
| Po Leenině odpovědi mnou projede naděje. Možná bude žít... pousměji se. Jenže co když je jiný než býval...co když...ne, když udělá něco špatného, zabiju ho. Pokud bude chtít zabít někoho z nás opravdu ho zabiji. Vždy jsem byla v boji lepší než on... "Oživiíš ho tedy?" zeptám se Leene ignorujíc Altárellinu poznámku. Ale má pravdu. On je hezkej i po smrti... |
| |
| Možná bych z něj mohla... no jako kdyby se to nepovedlo a zůstalo někdy v mezistádiu.. hm.. no.. víte co myslim žejo navrhnu nenápadně |
| |
| KOukám jen na holky jak obdivují kytku a usvmívám se. |
| |
| Dobrá tedy usměju se vděčně na Lilith. Al... promiň, ale musíš zapomenout, věřím, že se to povede pokrčím rameny a vyndám z měšce jeden drahokam. Drahokam opatrně hodím na mrtvé tělo. Chvíli trvá než se drahokam rozplyne a zmizí. Mezitím mnou probíhá pocit, který mne velmi napíná, jak to dopadne a zároveň strachuje, jestli se to vůbec podaří. Po další chvíli se to konečně podaří... Vrah otevře oči. Jen si oddechnu a mile se na něho usměju. |
| |
| Týjo.. tak to bylo efektivní... prohlásím s úsměvem odhalující vyvinuté špičáky Ten sexy chlapík je už zase mezi živejma zasměju se |
| |
| Vyskočím na nohy a tasím meč a řeknu. Proč jsi ho oživila chtěl nás zabít! Křiknu a koukám. |
| |
| Nervózně zatnu nehty do dlaně. Je to riskantní ozve se ve mě slabý hlásek, ale rozhodnu se ho ignorovat. V životě jsem udělala už hodně riskantních věcí. Altáriellina nabídka mi vžene krev do hlavy. Vysát mu krev? Ne, to nikdy... zavrtím hlavou a počítám do deseti abych se uklidnila. Vždy to pomůže... Přivřu oči když hodí Leena na Scaynea ten drahokam. Kéž by se probudil a opravdu se tak stane. Mám sto chutí vykřiknout jeho jméno, ale neudělám to. Za ta léta jsem se naučila ovládat emoce. "Vítáme tě mezi živými" řeknu místo toho svým obvyklým hlasem bez citů či náznaku štěstí. |
| |
 | Nějákým záhadným způsobem začnu zase dýchat. To je zvláštní, nechápu to,a el rozhodně mi to nevadí, protože když otevřu oči, uvidim tu krásku, která se na mě mile usmívá. Pak za svou hlavou najednou uslyším hlas, který je mi velmi známý a přitom jsem ho už tak dlouho neslyšel. Lilith? zeptám se tiše a sednu si. Před sebou uvidim velmi známou ženskou postavu. Sakra.. tohle se mi jenom zdá nebo to je vážně ona? nemůžu uvěřit svým vlastním očím ani uším. Pak se ale otočím na druhou stranu, kde uvidím ty dva, co jsem si s nimi dal menší souboj a podařilo se jim mě zabít. Malinko se na ně ušklíbnu a zase se podívám na tu černovlasou krásku. To ty jsi mě oživila? zeptám se jí a dívám se jí do jejíxh krásných očí. Tuhle celou skupinu jsem měl za úkol zabít, ale já to nemůžu udělat. Možná ty dva bručouny bych mohl, ale ty holky ani Lilit ne a pak si všimnu, že je tu i upírka s ní by to bylo těžký... usměju se a dál to niják neřeším. |
| |
| Dojdu k muži co byl oživen a s mečem v ruce zavrčím. Teď ze sebe děláš svatýho co?ALe to že jsi mě chtěl zabít a ostatní určitě taky to už nevíš co? Zavrčím a schovám meč a jdu pryč. |
| |
| Ehm.. milé uvítání do dalšího života, to se musí nechat ušklíbnu se |
| |
| On nás nechtěl zabít, on musel podívám se vražedným pohledem po Sonovi s tím, že se mílí. Pak se ale otočím na oživeného Ano... já přijde mi tak milý... Ale překvapí mě, že zná Lilithino jméno, ale nic neříkám. |
| |
| Son neni št'asten z toho, že jsme Scayna oživili napadne mě když uslyším Sonovu reakci. "Hey Sone. Nikdo ho neospravedlňuje z toho co chtěl udělat, ale pochop prosím, že povolání nájemného vraha je složitá záležitost. Scayne nás musel najít a zabít. Je za to placen, je to jeho povolání. Neni to zrůda i když si myslíš opak" promluvím směrem k Sonovi. Já také byla nájemným vrahem Pak se otočím zpět k mému dávnému přítelovi. "Zdravím Scayne Vaensi. Ráda tě zase potkávám" pousměji se na Scaynea. Pak mě napadne že bych ho mohla představit ostatním, kteří se z nějakého důvodu vůbec nepodiví nad tím, že ho znám. představení? Jestli chtěj at' se představej sami. |
| |
| Otočím se na ostatní a řeknu. Jediné co si o něm myslím je že vím že mě chtěl zabít tod vše tak se nediv prosím, že neskáču radostí nad tím že je živý. Odvětím a sednu si dále pod strom. |
| |
| Hele Sone..když se o něco pokusí tak ho prostě zabiješ znova....ono se to nezblázní....pokusím se ho trochu uklidnit |
| |
| sleduji vše kolem ale vysvětlení co se tu stalo jsem se boužel nedočkala.... ach otče...proč sis tohle všechno vymyslel.....já měla klidný život daleko od tohohle všeho a od chvíle kdy sme na téhle výpravě připadám si tu tak trochu navíc..... zamylsím se a jakmile přijde řada na představování přistoupím k mladíkovi s milým úsměvem a prohlásím jsem Sendai...... pak se podívám na Lilith s pohledem říkající otázku ,,odkud se vy dva znáte? " |
| |
| Toho elfa naprosto ignoruji a místo toho se věnuji té krásce, jejíž jméno mi ten čaroděj neprozradil, i přestože vím, že ho věděl Děkuji ti mockrát... usměju se na ní a přiblížím se k ní, jakobych ji chtěl políbit, ale místo toho promluvím Asi by bylo dobré se představit, že? Já jsem Scayne Vaens mrknu na tu krásku, ale říkám to tak něják všem a pak se otočím na Lilith Také tě rád zase vidím. jaká náhoda Pak si povšimnu, že žena, tkerá se představila jako Sendai, se dívá na Lilith zvláštním pohledem, ze kterého vytuším, co zanmená a odpovím za Lilith To je teď jedno, odkud se známe a pobaveně se usměju. |
| |
| Zopakuji ještě jednou větu, tkerou jsem řekla před chvílí a tentokrát zvýším trochu hlas On tě nechtěl zabít, on to měl z úkol. Nemůže za to, tak ho neobviňuj, obviňuj raději toho, kdo to po něm chtěl a malinko se na Sona zamračím. Na Scayna se usměju a taky se představím Já jsem Leena ale nedokážu si odpustit docela důležitou otázku, i přesto, že tuším odpověď Kdo si tě najal? podívám se na něho s nevinným pohledem a doufám, že mi odpoví, aby to věděli i ostatní. |
| |
| Kývnu na Leenu s upřeným pohledem na ní, když se mi představí, ale moje oči mi sjedou na zem, když se zeptá, kdo si mě najal Proč to chceš vědět? a trošku se na Leenu a ostatní ušklíbnu. pak si ale všimnu, že nemám ani meč ani dýku a ani jeden měšec. Kde mám věci? zamračím se, ale hned mě to přejde No tak, kde jsou moje věci? |
| |
| Trošku zavrčím ale vytáhnu rubínovou dýku co jsem si od něj nechal a hodím ji.Zabodne se mi u nohou a já řeknu. Na ať neříkáš že jsem zloděj. Ušklíbnu se a čekám jestli mu i ostatní vrátí jeho věci. |
| |
| Musim se zasmát, když mi ten... ten elf hodí mojí rubínovou dýku To bys byl hodně velkej zloděj, protože je dost cenná a ani mu nepoděkuju, vlastně to ani v plánu nemám. Místo toho si dýku vytáhnu z místa, kam se zabodla a uložím si ji tam, kde byla než mi jí sebrali. |
| |
| Trošku se na Scayna zamračím a odpoím mu prostou odpovědí Protože já to vím Odvrátím oči v sloup. |
| |
| Zbytek tvých věcí májí ostatní měšce Leena a brnění Katerov. Dodám ještě a stále se jen trochu usmívám.A opírám o trom. |
| |
| Dáš mi ty měšce nebo budeš taky jako támhle elfík? nastavím ruku a ušklíbnu se A na co to teda potřebuješ, když to víš? podívám se Leeně výšměšně do očí. |
| |
| Buď rád že ti natolik veřím že jsi tu zbraň vůbec dostal spátky. Zavrčím a zamračím se. |
| |
| Ty měšce ti dám až řekneš, kdo si tě najal schovám je tak, aby k nim jen tak nemohl, protože jsem se rozhodla, že to z něho nedostanu jinak než po zlým a malinko se zamračím. |
| |
| Nevypadá to, že bys mi věřil zasměju se. Docela mě baví ho provokovat a taky ho to pořádně vytáčí a to je to, o co mi jde. Ale ty mi ty měšce nedáš, už ot vidim pohlédnu na Leenu s tím, že se ještě snažím chvíli ututlat pravdu, kterou po mně chce znát. |
| |
| Máš pravdu nevěřím ti ani co by se za nehet vešlo.ALe já to přiznávám. Řeknu a vstanu a zapískám.Naskočím na gryfa a letím pryč. |
| |
| Jestli mi okamžitě neřekneš, kdo si tě najal, tyhle měšce můžu jednoduše zničit a pak nebude mít ani jeden z nás nic a zvýším trošku hlas, protože vím, že jinak to neřekne. |
| |
| Jen tak dělám solnej sloup a pozoruju situaci kolem... |
| |
| Zavrtím hlavou a letím pryč. |
| |
| Jenom se zlomyslně zachechtám a sleduju toho elfa. Jsem docela rád, že se mi ho podařilo zbavit. Ale ta Leena mě už štve. Je vidět, že je to rázná a chytrá žena. Tohle bude těžký... A jak bys je asi chtěla zničit? zeptám se výsměšně, ale když uvidím její pohled, radši už přestanu No tak dobře... Najal si mě jistý čaroděj jménem Andrew a pokusím se napodobit ironicky znechucený pohled, kterej se mi docela podaří. Ovšem né kvůli tomu jménu, ale kvůli tomu, že mě ta holka, Leena, donutila říct pravdu. To se jen tak nestává. |
| |
| Toho, že Son odletěl si nevšímám. Teďka se momentálně věnuji Scaynovi. Už už se snažím mu názorně předvést, jak bych je zničila, ale neudělám to. Místo toho se výtězoslavně usměju No vidíš, že to jde, když se chce Věděla jsem, že to přeci jenom řekne. A teď půjdeš hezky s námi za Anrewem a řekneš mu, že jsi nás dostal. On nepozná, že jsi ho zradil. Na to je až moc hloupej rozkážu Scaynovi a vstanu. Jen se na něho usměju pyšným úsměvem, který nemyslim zas až tak úplně vážně. |
| |
| Musim uznat, že Leena je jedinej člověk, kterej mě dokáže pořádně vytočit a ani nevim proč. Jak si přejete, paní a podívám se na ní dost vražedným pohledem, kterej by dokázal zabít každýho a taky se zvednu. |
| |
| Tentokrát si vyměníme se Scaynem role a já se na něho podívám s výsměchem v očích Tak jdeme? Podíváms e po ostatních Scayne půjde první, protože ví, kam máme jít a postrčím ho přede mě. |
| |
| Proč jen si tu připadám jako nepatřičnej člen... poznamenám s úšklebkem a vydám se směrem jako oni, ale několik kroků za nimi |
| |
| Zavrčím a nezbývá mi nic jiného než se enchat postrčit dopředu, ale pak uslyším ženský hlas za mnou, kterje říká něco v tom smyslu, že tu je ta dotyčná nepatřičná. Otočím se tedy a promluvím k upírce a já bych radši nežil než abych musel mít v blízkosti tady Leenu a malinko se ušklíbnu na Leenu. |
| |
| Ale no tak...No jak na na ni koukám.. možná ti tonebude dlouho trvat a přání se ti splní...zabije tě vzteky ušklíbnu se |
| |
| Musim týhle poznámce zasmát, protože se tý upírce fakt povedla To máš pravdu. podívám se na Leenu Hey, Leeno, tenhle pohled ti vůbec nesluší ušklíbnu se na ní a tentokrát je vidět, že jí vytáčím já než ona mě. |
| |
| Hele bacha...to máš jako dloubat do vosího hnízda... varuju ho dál aby Leenu neprovokoval... |
| |
| Chvilku dělám, že Scayna neslyším, ale po poznámce, že mi můj vražedný pohled nesluší, se k němu otočím a vztáhnu k němu ruku, ze které vyletí fialové světlo, které Scayna odmrští asi deset metrů daleko. Prostě jsem to už nevydržela. Příliš moc mě vytočil. Být tebou bych si ze mě moc neutahovala zamračím se ještě víc než předtím. Naproti mu rozhodně nejdu. Ať se zvedne sám. |
| |
| Pozoruju to divadýlko a bavím se... Hm...ještě trochu krve do sklenky a je to dokonalé... usměju se |
| |
| Nestihnu nic říct na Altáriellinu, protože mě nějáká síla odmrští. Au... to bolelo. Když se mi konečně podaří vstát, vypísknu a mířim zpět k Leeně a k Altáriell Wow, to bylo dobrý usměju se a provokuju dál, i když vím, že to enní moc dobrý nápad, ale já se tomu nedokážu ubránit, když vidím, jak moc jí to vytáčí. Je takhle náladová pořád? zeptám se šeptem Altáriell tak, aby to Leena neslyšela. |
| |
| No..ani ne.. jen když ji někdo neskutečně štve jako právě teď ty... měl bys projevit trochu vděku díky ní seš vlastně živej..bejt to po mym je z tebe upír a hotovo... prohlásím upřímně jako vždy |
| |
| Altáriell i Scayna radši už ignoruju a jdu dál. Jen Scaynovi dosti nasraně řeknu Neřekla jsem ti náhodou, že máš být vepředu? ovšem neotáčím se k nim. |
| |
| Sleduju ostatní z výšky a když slyším jejich rozhovor naštvu se že uráží Leenu a snesu se níže a gryf hi chytne předníma nohama za ramena a nese výše nad zem a já řeknu. Ještě ji budeš urážet a nechám tě aby ses rozplácl o zem. Zavrčím. |
| |
| Zasměju se tomu co se tu děje ale neříkám nic... |
| |
| Ale já si vážně nedokážu pomoct. Mě hrozně baví někoho takhle vytáčet pokrčím rameny a pak se otočim na Leenu Nojo, vždyť už jdu neochotně si pospíším dopředu vedle ní. pak mě ale něco vezme za ramena a vytáhne do vzduchu. Když se otočím, zjistím, že to je ten elf a jeho blbej gryf Ale nojo prosim tě. Klid elfíku. Zas až tak moc se nestalo řeknu mu klidně a jen se usměju. |
| |
| Hele já nejsem jak Leena.Já jen tak lehko neodpouštím to si pamatuj takže něco skusíš a e z tebe placka. Zavrčím a postavím ho na zem a zmizím zase v oblacích a sleduju vás. |
| |
| Začnu si pískat nějakou veselou melodii a ignoruju ak se ostatní na sebe vztekaj... |
| |
| Nojo odpovím znuděně elfovi, tkerje mě konečně postaví zase zpátky vedle Leeny. Dost dlouhou dobu mlčim, protože přemýšlím, že Altáriell měla asi pravdu, když říkala, že bych jí asi nejspíš měl projevbit trochu vděku za to, že mě oživila. Jak už jsem řekl, hodně dlouho dobu mlčím, ale pak promluvbím přeci jen Leeno? podívám se na ní trošku nevinnýma očima a čekám, co mi udělá za to, že na ní vůbec mluvím. |
| |
| Mlčím. Dělám, že nevidím, že ho Son zvedl do vzduchu a řekl mu něco o mě. Až když Scayne vysloví moje jméno, otočím se nepříčetně na něj a malinko se zamračím, když vidím jeho nevinnej pohled, kterej je tak až moc výmluvnej... Co chceš? |
| |
| Letím nad vámi a vše sleduju připraven zasáhnout.Nevím jak můžou toho chlapa vystát ale je to jejich problém. |
| |
| Promiň, že jsem na tebe byl takovej teď. Nezasloužíš si to vztáhnu k ní ruku a pohladím jí něžně po tváři. Mám ale takovej pocit, že mi jen tak neodpustí. |
| |
| Jen nakvašeně zabručim a uhnu hlavou, bay mě nehladil po tváři. Co tak najednou? Došlo ti snad, že to já jsem tě oživila, že nebýt mě, tak si pořád ještě mrtvej? Nééé, to ti dojít nemohlo. Nevěřím tomu, že tuhle omluvu myslíš vážně vyjedu na něj dost znechuceně. |
| |
| Ano, došlo mi, že beýt tebe, tak už nežiju a už se nikdy nepotkám s Lilith. Klidně si nevěř, ale mylsím to naprosto vážně odvrátím oči v sloup A už s enemrač, vážně ti to nesluší. Tobě sluší, když se usmíváš nepodívám se na Leenu |
| |
| písk písk písk... pískám si dál a ignoruju ty dva přede mnou |
| |
| Najednou nevím, co říci... Rychle se snažím ze sebe dostat, ale nevím, co... eh... no... já... no tak dobře... povzdechnu si Myslim, že ani tobě by nebylo příjemný, kdyby tě někdo urážel ještě se malinko mračím s pohledem upřeným na Scayna. |
| |
| jdu za ostatními zabořená ve svých myšlenkách..... i když Alino pískání mi začíná lízt na mozek snažím se nedávat to najevo.... když ale Leena zmíní že ONA ho oživila neodpustím si menší poznámku ehm...Leeno.....nechci nic namítat ale podle mě si tady mladýho neoživila TY nýbrž ty kameny které původně patřili právě jemu....i když pochybuju že by se s jejich pomocí oživil sám...... na slovo "ty" dám důraz a na závěr se pousměji a čekám co kdo řekne...... |
| |
| S mírným úsměvem poslouchám tu drobnou hádku kterou vlastně vyvolal Scayne. Jo, ten vždycky věděl jak koho vytočit pousměji se. Častokrát jsem na něj byla naštvaná... ale vždycky se pak omluvil Stejně jako ted'. Jsem malinko pozadu, ale slyším o čem se baví Leena se Scaynem. "Scayne? Jak ses celé ty roky měl?" zeptám se když se přiblížím k dvojici. Ráda bych věděla tolik věcí...a on zaručeně též. |
| |
| Asi máš pravdu podívám se na ni A už se vážně nemrač pousměju se. Sendainu poznámku o tom, že mě Leena neoživila, ale moje velmi cenné drahokam, ignoruju. Místo toho se obrátím na Lilith a mile se na ní usměju A víš, že docela dobře? Kšefty pohoda, peníze nechyběli a... akorát vy všichni ste mi trochu chyběli mrknu na ní a jak ses měla ty, Lil? pozdvyhnu obočí. |
| |
| povzdychnu si nad ignorací celé skupiny a jdu dál jak ocas za ostatními se svým zamyšleným výrazem....... jsem tu jak pát kolo u vozu..... zašeptám si víceméně pro sebe |
| |
| Letím nad vámi a sleduju vás a nevím co si mám o tom myslet a co dělat.Celkem se nudím. |
| |
| S mírným úsměvem si vyposlechnu Scayneho odpověd'. Zůstal věrný cechu jak to tak vypadá... "Já? Po Samyho smrti mě nezbývalo nic jiného než se vzdát svého dosavadního života. Kšefty jsem neměla, peníze též ne, ale dalo se to přežít." odpovim ne zcela upřímně na jeho otázku. Nemůžu mu říci vše. Nikdy to nikomu neřeknu... "Mě jste taky chyběli. Ty, Sam a moje práce. " řeknu ještě s malinko zasněným úsměvem. |
| |
| Potom co Leena oživí toho vraha tak se od nich odpojim a zamířim přímo ven z města do lesa. Musim trénovat, pomyslim a když sem z dohledu města pokusim se vyvolat přeměnu na pravou podobu. Docílim jen toho že mě rozbolí hlava. Když se dál soustředim tak se dostanu do toho středního. PO ještě věčim úsylí při němž ještě musim přemáhat bolest se mi podaří docílit přeměny. Síla mě okamžitě zaplaví a sem rád že se mi to podařilo. Při přeměně zpět se mi to podaří snáš. Nejspýš proto že se tělo do svojí podoby vrací rači a tak když padnu vysílenej do trávy sem to zase já. Spokojenej s úspěchem usnu tam kam spadnu abych nabral sil. |
| |
| Nojo... odvrátím pohled od Scayna Já vím sestři, že to byli ty... drakohamy. Ale oni přeci nikoho nedokážou sami od sebe oživit malinko se usměju a už nic neříkám. |
| |
| A co si dělala místo svojí bývalý práce? povytáhnu jedno obočí. Nedokážu pochopit, jak žena, jako Lilith, se mohla vzdát své práce, když ji tolik milovala a byla v ní lepší než já. I když... já už se taky o hodně zlepšil a to mi nikdo nevyluví. Takže kdyby si se mnou Lilith chtěla dát souhboj, možná bych ji i porazil. |
| |
| Chvíli přemýšlím zda říci pravdu, ale nakonec si řeknu, že je vlastně jedno co řeknu. V týhle skupince máme každej nějakou svoji minulost tak proč se za to stydět. "Tak nejprve jsem se dostala do jedné takové skupinky lapků a vrahů kteří mě vycvičili snad více než cech. Pak sem půlku z nich pozabíjela a zdrhla. Od tý doby jsem na volné noze. Nájemný vraždy nedělám už hodně dlouho. Víš, že mě vždycky vadilo zabíjet lidi kteří si to nezasloužili" pokrčim rameny a malinko se pousměji. Byly to zábavné časy. Cech se o své ovečky dobře postaral. Tedy až do doby než mohl mít potíže... "Slyšel si někdy o smrti toho tyranského politika Vailadyho?" zeptám se Scayneho. Musel o tom slyšet. Vailady byl velký zvíře a nechal popravit spoustu nevinných lidí jenom kvůli tomu, že se mu nelíbili. Navíc jeho velkou zábavou byli ženy a děti... "Jednoho krásného večera ulehl do postele a ráno ho našli podřezanýho. " usměji se a pohlédnu na Scayneho očima říkajících Já nezahálela... Doufám že bude jediný kdo pochopí. |
| |
| Pozorně poslouchám Lilithinin příběh. Jo, vím, že ti to vždycky vadilo, ale za peníze... něják si vydělat musím usměju se nevinně na Lilith. Pak se zeptá na toho politika. Chvíli lovím ve svých myšlenkách a pak se mi to všechno vybaví. Myslim, že sem o něm už slyšel malinko se zamračím,a le pak uvidím Lilithinin pohled To snad chceš říct, že... ? stiším hlas, ale větu nedokončím. Nemůžu uvěřit, že zrovna ona by... i když si to možná zasloužil. Teda né možná, ale určitě... |
| |
| "Bylo by divné kdyby si ho neznal" odfrknu si znechuceně. Muže jako byl Vailady nesnášim. Hnusný prasata, kteří si o sobě myslej kdo ví co... "Nebyl jediný" pokrčim rameny a začnu vyjemnovávat jména především známá, ale někdy i neznámá. "Azarol Terushk, soudce kterej do vězení poslal spoustu nevinných, Lozoril Madda o něm si možná slyšel ve spojitosti s otroctvím a masovýma vraždama dětí. Nikdo by ho nepotrestal, musela jsem zasáhnou..." Poté následuje ještě spousta dalších a dalších jmen. Ano, za tohle bych mohla být zatčena a i hned popravena, ale Scynemu věřím. Vím, že to nikomu neprozradí...A když tak ho zabiju. |
| |
| Stále s nezájmem letím nad ostatními.Nevím co dělat a celkem se nudím.Koukám na ně dolů a stále sleduju toho nového vůbec mu nevěřím.Skoro usínám na ryfovi ale držím se vzhůru. |
| |
| poslouchám rozhovor Lilith a Scayneho a jen tiše jdu za nimi a přemýšlím nejsem nějaká práskačka ale kdyby se tohle někdo dozvěděl myslím že by za Lilithinu hlavu byla tučná odměna.....neměla by si povídat o takových věcech se svým přítelem tak nahlas a ani ne před námi.....nebo alespoň já bych si povídala s přítelem z cechu jedině v soukomí....... |
| |
| Všichni tyhle vrahové byli nenáviděni a všichni se jich báli... pak se překvapeně podívám na Lilith samozřejmě až na tebe. pokývu hlavou Vždycky jsi byla odvážbná a skoro y ničeho jsi neměla strach. a potom ještě dodám A bylas lepší než já usměju se na ní To jsem ti vždycky tiše záviděl... takže pššt, ať to nikdo neslyší trochu zavtípkuju. Yrovna moc nemusím vážné chvilky a ani mi nikdy nešlo tvářit se vážně. Můj optimismus je na nejvyšší úrovni. Občas se to vyplatí a občas taky vůbec. |
| |
| Zavrtím hlavou nad tím jak rychle mí druhové tak rychle přibrali mezi sebe toho muže.Nemohu uvěřit jak mu důvěřují.Nechápu to.Pak zaačnu koukat po Leeně.Už vím co je to k ní za cit a nelíbí se mi že se ten novej okolo ní tak ochomejtá.Koukám na ně po začínám si myslet že o mě už neví. |
| |
| Nad Scayneho pochvalou se pousměji. Já vim, že jsem byla lepší...ale dnes? chci ještě něco říci, ale najednou si uvědomím, že nás mohou všichni slyšet. Ty si pitomá na mé tváři se mihne vyděšený výraz. Pokud to někdo vyzvoní, je se mnou amen. Ted' mohu jenom doufat, že nikdo nic neřekne. Musím jim důvěřovat. Bohužel málokomu jsem v životě důvěřovala... Zmlknu, na mé tváři se znovu objeví moje maska typu Ledové královny. Stačí jedna chyba a může mě stát život. Právě sem tu chybu udělala... |
| |
| Nakonec všichni dojdeme k hradu, kde sídlí Anrew, čaroděj. Teď by bylo nejlepší, kdybysme se někde schovali a Scayne šel zatím za čarodějem a řekl mu, že splnil svůj úkol promluvím po dlouhé době. |
| |
| Vidím budovu před námi a slyším ostatní jak s eodmlouvají na tom že se schovají usměju se a vzlétnu at mě ze země nikdo nevidí a pozoruju a poslouchám vše. |
| |
| vyslechnu Leenin plán a jen se pousměji... konečně něco zajímavého..... pomylsím si alespoň mě to maličko odpudilo od mých dosavadních myšlenek... |
| |
| Trošku načuřeně se podívám na Leenu, ale nic neříkám. Pouze si myslím své. Dost panovačná, umíněná, tvrdohlavá a taky tvrdá a rázná jenom si pozvdechnu a pokrčím rameny Co s tím já ale nadělám? zeptám se sám sebe No asi nic no. zavrtím pro sebe hlavou No dobře, už jdu zamračím se na Leenu a vejdu do hradu, kde najdu toho čaroděje, kterej si mě najal. Všechno, co mám, mu řeknu. Teda vlastně jenom to, že jsem je všechny dopadl a jsou mrtví. Čaroděj vypadá spokojeně. |
| |
| Vysoko tak že mě ze země není vidět koukám jak probíhá plán.Zhlížím dolů a každej podraz jsem připraven potrestat ranou ze svého luku.Pak zapřemýšlím. Kruci začínám tomu panákovi věřit?Jakto?Proč?To mám tak měké srdce nebo to je instinkt nebo něco jiného Ptám se sám sebe. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR