Andor.cz - online Dračí doupě

Konoha - 29. listopadu 2013 00:29

Konoha - 29. listopadu 2013 23:11

Pain Takto sa predstavil človek, proti ktorému stála celá Konoha. Tento shinobi, ktorý bol v šiestich rôznych osobách a spôsobil niečo, čomu je ťažko uveriť. Podarilo sa mu zničiť celú Konohu. Tá ostala zrovnaná so zemou a pod troskami jej niekdajšej slávy skončili aj desiatky a desiatky ninjov či dokonca aj civilistov. Tento deň bol dokonca ešte horší, ako ten, kedy na Konohu zaútočila deväťchvostá líška. Ako sa zistilo, cieľom tohto útoku bol Uzumaki Naruto. Ten aj keď hrdinsky bojoval, nakoniec padol do rúk nepriateľa. Pain ho odviedol nevedno kam a nikto doteraz nevie čo sa s ním stalo. Padlo tu veľa ľudí. Najkritickejšia a najbolestnejšia bola smrť samotnej Hokage, Princeznej Tsunade. Tá bránila svoju dedinu stoj čo stoj, no aj tak sa jej to nepodarilo. Hatake Kakashi - kopírovací ninja, Hiashi Hyūga - vodca Hyūga klanu ako aj jeho dcéra Hinata, Chōza Akimichi spoločne aj s Inoichi Yamanakom, dvaja z troch členov presláveného tria Ino–Shika–Chō, Shibi Aburame, Tenten a mnohí a mnohí ďalší. Tesne po porážke Konohy sa dovtedy schovaný Danzō Shimura rozhodol pre nasledujúci krok. Sám sa navrhol na ďalšieho Hokage a spoločne s väčšinou ANBU tímu sa rozhodol získať deväťchvostú líšku späť do dediny. Vedel, že iba vďaka nej si bude možné udržať akú takú pozíciu medzi ostatnými dedinami. Jeho výprava však neskončila dobre. Hovorí sa, že ako aj on, tak aj celá jeho výprava bola zmasakrovaná. Čakali na nich mnohí členovia Akatsuki. Rovnako sa však aj hovorí, že niektorí z Akatsuki to neprežili. Nikto však nevie o koho ide. Naruta sa nakoniec nepodarilo zachrániť. Nik nevie čo s ním je ani kde sa nachádza. Vráťme sa však späť do Konohy. Teda na miesto, kde kedysi Konoha stála. Dnes je to presne týždeň on samotného útoku Paina. Ak by ste hľadali dedinu, našli by ste tam stáť presne šesť väčších domov, ktoré tam, dalo by sa povedať vyrástli ako z vody. Pravda je taká, že ich postavil Yamato, jediný známy ninja, ktorý ovláda Mokuton - teda silu dreva. Vyzerá byť veľmi vyčerpaný. Rozhodne sa snaží zo všetkých síl. O tomto nešťastí sa dopočulo aj mnoho ninjov, ktorí boli v ten čas mimo Konohy. Postupne sa sem vracajú a pomáhajú tak ako sa dá. Celkové počty hovoria o vyše tristopäťdesiatich civilistoch a takmer päťdesiatich ninjoch. Je to veľmi obtiažná situácia. Akého takého vedenia sa chopil Shikaku Nara, ktorý sa snaží zorganizovať tento chaos. Na stole je obrovská kopa problémov, ktoré je potrebné vyriešiť. Momentálne najhorúcejšie sú samotný pohreb všetkých padlých, ktorý je zorganizovaný na dnešný večer, následne voľba nového Hokageho a otázka, kam s Kakashiho okom. Na všetkých problémoch sa samozrejme pracuje. Yamato vytvára truhly pre každého padlého aj napriek tomu, že vyzerá, že čoskoro umrie aj on. Do sveta bolo poslaných pár správ pre schopných shinobi, že aj oni sú na zozname potenciálneho nového Hokage. Tí postupne prichádzajú do dediny, niektorí tam však už sú. Nakoniec Kakashiho oko. Najstarší z Konohy sa rozhodli, že otestujú všetkých mladých geninov a jednému z nich, keďže mladé telo to príjme najlepšie, naimplantujú samotný sharingan. Hovorí sa, že nakoniec cez testy prešiel jeden mladý Nara. Ten je už vraj po zákroku, no ešte sa neprebral. Do samotného pohrebu ostáva 6 hodín. Každý pomáha s jeho prípravami, tak ako vie. Namikaze Raiz Akurát prichádzaš do bývalej Konohy. Bol si pozvaný ako jeden z kandidátov na post Hokageho. Pohľad na to čo tu ostalo ti naháňa mráz po chrbte. V otvorených truhlách vidíš mnoho mŕtvol. Všade sa pilne pracuje, vládne tu prevažne ticho prerušované plačom z rôznych miest. Vidíš rôzne skupinky ľudí. Tebe najznámejšou je práve jedna, kde stojí Nara Shikaku, Might Guy, Anko Mitarashi či Kurenai Yūhi. Ostaní sa potulujú kade tade. Nara Tadashi Preberáš sa v provizórnej nemocnici. Si na posteli a okolo teba stojí Shizune a Sakura. Práve si podstúpil operáciu oka. Bolo ti vysvetlené, že je to pre dobro Konohy, ale aj tak tomu veľmi nerozumieš. Sám premýšľaš, načo ti je také oko, ktoré podľa inštrukcií aj tak nesmieš používať a odrývať. Dokonca ti zakázali si dávať dole obväzy. Sakura, sa veľmi ochotne a nežne ponúkne, že s tebou pôjde na obhliadku, teda prechádzku po dedine. Vraj bude dobré ak sa rozhýbeš. Prekrví ti to vraj oko. Keď sa prechádzate, uvedomuješ si, že ľudia na okolo si ťa všímajú oveľa viac ako kedysi. Pozerajú a potom sa aj odvracajú od teba. Cítiš sa byť sám. Udalosti posledného týždňa ťa rozhodne položili na kolená. No ako sa zdá, aj tak sa snažíš chodiť. Hagane Taiyo a Rock Lee Obaja, tak ako ešte aj pár ďalších ste boli pridelení do dvojčlenných tímov. Spoločne krúžite okolo dediny a sledujete všetko podozrivé. Vašou úlohou je zabezpečiť bezpečnosť Konohy. Beriete to veľmi vážne. Udalosti posledných dní máte stále na očiach a každý máte na očiach. Je tu však niečo čo Vás spája oboch. Smútok za Tenten. Počas hliadkovania však niečo počujete. Je to akési kňučanie. Pomaly sa dostávate na to dané miesto a vidíte, že na zemi leží zranený pes? Alebo to bude vlk? Je však pomerne veľký, ako Akamaru. Veľmi ho však nespoznávate.

Namikaze Raiz - 29. listopadu 2013 23:41

Osud Konohy Pomalu vystoupím z lesa a podívám se na místo, kde původně stáli zdi Konohy. Nyní je tu pouze okraj ohromné jámy, kterou zde způsobil Pain. Už o tom vím co se tu stalo a měl jsem dost času na to se s tím trochu porovnat, alespoň dost na to, abych opět dokázal rozumně uvažovat. Zatraceně proč jsem tu nebyl. Teď může být mrtví. I kdyby žil tak musím přiznat že v současné době nemáme sílu schopnou ho osvobodit. Možná bychom měli kontaktovat písečnou. Kazekage Narutovy něco dluží od doby co ho šel zachránit. A nesmíme nechat ostatní vesnice zjistit co se zde stalo jinak máme velký problém, pomyslím si a udělám další kroky směrem k Konoze. V době boje jsem byl vyslaný na speciální misi sledoval jsem jeden z potenciálních úkrytů Akatsuky, ale ukázalo se že je už dávno opuštěný. Sestoupím do kráteru a vydám se potichu mezi rakvemi a sleduji těla v nich. Občas se zastavím pokud narazím na někoho známého nebo na přítele. Občas se sehnu a zatlačím oči těm u kterých to ještě nestihly. I když pomalu tak mířím k skupině Gai a Shikaku, který se ujal prozatimním vedením vesnice. Dobrou správou je alespoň že nám zůstal náš nejlepší taktik, pomyslím si. Ovšem i on si musí uvědomovat, že toho mnoho nezvládneme. Ze všeho nejdříve musíme obnovy alespoň iluzi silné vesnice jinak se na nás snesou supi. Taková Kamenná, Zvučná a další jen čekají na nějakou naši slabost, uvědomím si dost mrzutě. To už jsem téměř u skupiny. Nakonec jsem se s Narutem ani neviděl. Buď jsem byl na misi já nebo on. Možná už nedostanu další šanci, pomyslím si a pokývnu skupině na pozdrav. Mohu nějak pomoct než se dají věci do pohybu? Obrátím se na Shikaka. Nemyslím, že by bylo nejlepší zahálet byť jen na chvíli. Do pohřbů zbývá ještě pár hodin času.

Hagane Taiyo - 29. listopadu 2013 23:50

Hlídka Do Konohy jsem se vrátil před třemi dny. Kdyby jsem tušil co se stalo, nikdy by jsem nebyl tak klidný a nikdy bych nepřemýšlel o tom, co budu dělat, když nebude na stole žádná dlouhodobá mise. Avšak kouř a prach stoupající z vesnice mě donutil nabýt nepříjemných pocitů. A když jsem pak uviděl trosky domů a mrtvá těla nashromážděná před branou vesnice. Nemohl jsme tomu uvěřit, byl jsem v ten moment jako opařený a rozklepala se mi kolena. Jaká síla? Jaké ničení muselo proběhnout, aby místo Konohy vznikl obrovský kráter ohraničený hradbami? Ten den jsem poprvé spatřil dílo takové zkázy a tolik smrti, bylo to hrozné. O to hroznější, když jsem zjistil, že jsem posledním členem své rodiny. Má sestra Tenten, babička a děda. Všichni zemřeli při útoku těch, kteří si říkají Pein. Ten den jsme přemýšlel, jestli se neotočím na podpatku a raději zase rychle nezmizím do samoty lesů, polí a cizích krajů. Vážně jsme o tom uvažoval, ale ten den mi poprvé něco řeklo, že mé místo je tam, kde leží trosky Konohy. Že má rodná vesnice potřebuje mé ruce, moje ostří a moji vůli ochránit to co zbylo. Dnes jsem na hlídce společně se svým dávným přítelem a spolužákem, který byl v týmu se sestrou. Oba tiše truchlíme nad její ztrátou, ale nasazení nám alespoň pomáhá na chvíli zapomenout na to, v jaké temné době jsme se to z minuty na minutu všichni ocitli. Zrovna sedím na kusu stěny, která se sem dostala až z vesnice. Chakrové čepele mečů ninjato mám zasunuté v pochvě na zádech a jen si pohrávám s kunaiem. Ruce mám opřené o kolena a mlčím. Lee už mohl poznat, že nejsem zrovna upovídaný a většinu času spíš přemýšlím, stejně jako teď a po většinu hlídky. Takže ... tady začíná opravdu konec naší vesnice? Konec všeho co znám nastane tak brzy? Ještě jsem ani neochutnal saké, nestrávil noc s dívkou. Pouze smrt už prošla pod mojí rukou. Náš svět je opravdu občas podivný. Hmm, Tenten by asi řekla něco ve smyslu, že to je doba k posrání. Vždycky měla trochu ostřejší jazyk, když ji něco nevonělo .... Ale ti chlápci co tohle udělali. Ať mi nebesa odpustí, jsem rád, že jsem nemusek Konohu bránit. Vtom mé uši zaujme tiché kňučení. Rychle se postavím na nohy a natočím hlavu směrem odkud kňučení přichází: "Lee pojď! jdeme to zkontrolovat." Řeknu svému parťákovy, protočím kunai a zasunu ho zpět do pouzdra u pasu a místo něho rovnou tasím jeden ze svých mečů. Poté se tichým během vydám k místu, odkud zvuky přicházejí. Co to ... pes ... ne spíš nějaký vlk. Je zraněný, hmm. Dělá moc rámusu ... možná bych ho měl... Oči mi sjedou k ostří zbraně v mé pravačce. Levačkou naznačím Leemu, aby mě kryl a dával pozor zatím co já vyřídím tu záležitost. Přeskočím keř, za kterým se kryji a pomalu vyrazím k trpícímu zvířeti. Je to velké stvoření. Není to obyčejný vlk, takových velikostí obyčejná zvířata nedorůstají. Mohl by patřit někomu od Inuzuka klanu. Přijdu ke zvířeti, jsem obezřetný a meč mám připravený na finální úder, kdyby byl vlk agresivní. Obejdu si ho pomalu tak, aby jsem mu viděl do čumáku. Poté se začnu přibližovat, už ho nechci zabít, spíš bych to zvíře chtěl zachránit. Podívám se blíž a zkontroluji jak jsou zranění vážná, přitom se jen ak zeptám. "Kdopak je asi tvůj páníček? Hmm, možná je mrtvý, ale neboj. S tebou se pokusím něco provést."

Konoha - 30. listopadu 2013 09:32

Namikaze Raiz Prichádzaš ku skupinke, kde je okrem Shikaka aj mnoho ďalších veľmi schopných jouninov. Na tvárach všetkých sa s tvojím príchodom objaví úsmev. V túto dobu je to veľmi priaznivé znamenie, pretože je ho vidieť veľmi málo. Might Guy pohotovo k tebe priskočí, podáva Ti ruku a víta ťa tu. "Raiz, konečne si dorazil," hovorí a jeho stisk je naozaj silný. Ostatní len súhlasne prikývnu a postupne Ťa všetci osobne privítajú. Aj napriek malému záblesku radosti opäť vidíš na ich tvárach smútok. "Viem, že by si si asi rád oddýchol," začne Shikaku, "ale na to ozaj teraz nie je čas. Ako dobre tušíš, musíme vyriešiť otázku budúceho Hokage a ty ako jeden z najskúsenejších jouninov máš právo spoločne s nami hlasovať, kto to bude." Všetkým Vám ukáže smerom na jednu z budov, kde Vás požiada aby ste šli. Rovnako dá poslať aj po pár ďalších jouninov. Spoločne s kolegami sa nachádzaš v miestnosti kde okrem pár okien a veľkého koberca na zemi nič nie je. Shikaku Vás vyzve aby ste si posadali. Obzeráš sa a spoznávaš mnoho známych tvári. "Ako tu všetci sedíme, vedzte, že tvoríme 90% žijúcich jouninov z Konohy. Naše počty sa ohromne zredukovali. Všetka zodpovednosť za Konohu a ľudí žijúcich v nej padla na nás. Konoha vždy mala a aj teraz bude potrebovať nového Hokage. Hokage, ako vieme musí byť niekto, kto je schopný urobiť všetko preto, aby ochránil každého jedného obyvateľa. Musí to byť niekto, kto je dobrým taktikom, skvelým bojovníkom a musí mať srdce na správnom mieste." hovorí no do reči mu skočí Might Guy. "Mal by si to byť ty, Shikaku," všimneš si pár prikývnutí. Rozhodne je to prvá možnosť nad ktorou každý uvažuje. Shikaku je a aj dlho bude najlepším taktikom, akého Konoha kedy mala. Konkurenciu mu môže urobiť časom snáď iba jeho syn. "Ďakujem za tvoju dôveru. Sám som nad tým uvažoval, no zistil som, že by to nebolo najlepšie riešenie." odpovedá a získava si pozornosť všetkých. Nikto však nie je prekvapený, on to má určite všetko premyslené. "Poznám svoje silné, ale aj slabé stránky. Ja som nikdy nebol a ani nebudem tak silný ako ktorýkoľvek z predchádzajúcich Hokage. Pomáhať Konohe a radiť môžem aj bez tohto titulu, tak ako to bolo aj doteraz. Na čele dediny by sa mal však postaviť niekto, kto bude mať aj reálnu šancu sa postaviť niekomu tak silnému ako bol aj Pain. Všetci dobre vieme, že momentálne sa tu nenachádza nikto taký, no najbližšie z nás má k tomu práve Namikaze Raiz." povedal a všetky oči sa nasmerovali na teba. "Ja preto navrhujem práve jeho. Má niekto ešte nejaký iný návrh?" opýtal sa a čaká. Napokon po čase keď nikto nič nepovedal, vytiahol papieriky a urnu. Prosím, každý z Vás napíšte jedno meno. Buď Raizovo alebo moje. Rozhodnite sa správne." Dopovedal a každému z Vás dal papierik. Obzeráš sa okolo seba. Nikto sa neponáhľa a každý čaká. Je Vás presne jedenásť, takže o výsledku sa rozhodne dozvieš už čoskoro. Ako prvý vložil papier do urny Shikaku. Následne ho nasledovali ďalší.

Namikaze Raiz - 30. listopadu 2013 10:02

Hlasování Jako první na mě jako vždy zareaguje Gai. Přijmu jeho ruku a poklepu ho po rameni. Znám se s ním dobře a i mě jeho energičnost vykouzlí malý úsměv mezi těmi všemi chmury. Přeletím pohledem po všech přítomných. I já jsem rád, že jsem dorazil. Kéž by se mi to jen podařilo dřív, odpovím mu na pozdrav. Pokračuji v pozdravení s ostatními ve vesnici. Nakonec se na mě obrátí Shikaku. Jak bych mohl v době kdy je potřeba každá ruka v klidu odpočívat? Zavrtím hlavou na jeho poznámku. Celou cestu až jsem sem zvládl téměř bez odpočinku, ale ještě nejsem extra unavený. Následuji Shikaka do budovy na kterou ukáže. Ještě než do ní vstoupím tak se sehnu a na rám budovy umístím téměř nepatrnou značku tvořenou znaky. Ano opravdu je to stejná značka jakou používal muj příbuzný 4. hokage pro svoje skoky. Při zničení listové byly zničeny i všechny moje značky, které jsem si zde umístil, takže musím začít znovu rozmisťovat na taktická místa, abych pak v případě boje nemusel tolik využívat kunaie. Pak už jsme v místnosti. Jsem opřený o zeď a přejíždím pohledem po těch kdo dorazili. Kurenai, Ebisu, Aoba, Anko, Morino, Gai, Shikaku, Neji, Yamato, Shizune a já. Většina jouninů co přežila. Je nás málo příliš málo, pomyslím si a zamračím se. Tohle bude mnohem těžší než jsem si myslel. Nikdo kdo zde v tuhle chvíli je není neužitečný možná až právě naopak. To, že Gai jako první navrhne Shikaka není žádné překvapení. Je to vlastně rozhodnutí, které by zde udělal každý z nás. Shikaku by byl dobrá volba. Sledoval několik Hokagů a dělal jim taktika. Jeho schopnosti pokud dojde na přemýšlení zdaleka převyšují kohokoliv. Jednou ho dožene jeho syn, ale ještě ho čeká dlouhá cesta, pomyslím si. Ovšem ani mě nepřekvapí, že to zamluví. nikdy se necpal dopředu, ale i tak věřím, že pokud mu nic nezbude tak se toho chopí. To co mě ovšem připraví je, že navrhne mě. Překvapeně se na něj podívám. Nikdy jsem nečekal, že by navrhli mě, ale rychle mi to dojde. Aha samozřejmě. Namikaze, který již, alespoň částečně, ovládl stejnou techniku jako nejsilnější Hokage, jakého jsme kdy měli. Navíc nejsem nejhorší taktik. Na tohle hraje. Pořád, ale myslím, že by bylo lepší, kdyby to byl Shikaku a ne já, pomyslím si. Nikdo jiný není navrhnutý. Pak se začne volit. Rozhlédnu se okolo ostatní zřejmě zvažují možnosti. Nevím jak bych jim poradil i kdybych mohl. Uvidíme jak to dopadne pokud mi svěří všechny svoje naděje tak je ponesu, pomyslím si a napíši na papírek Shikakovo jméno. Přistoupím k urně za Shikakem a lístek tam vhodím taky. Pak se opřu o zeď vedle okna a čekám.

Konoha - 30. listopadu 2013 15:46

Yamanaka Momo Včera večer Shikaku improvizoval. Poskladal pátrací tím zložený zo štyroch ľudí. Hoheto Hyūga, Kiba Inuzuka, Shino Aburame a nakoniec aj ty, Yamanaka Mono ako veliteľka tohto tímu a tejto akcie. Vedenie ľudí je jednou z veľmi podstatných podmienok, ktoré musí budúci jounin spĺňať. Váš pátrací tím sa dá povedať je veľmi kvalifikovaný a širokospektrálne účinný. Vaše schopnosti Vás predurčujú k úspechu tejto akcie. Doslovné znenie úlohy: "Vystopujte kadiaľ šiel Danzo spoločne aj s jeho ANBU jednotkami a pokúste sa nájsť a zachrániť prípadných preživších." Hneď za Vami nasleduje ďalší tím, ktorý má dvoch medikov. Je to klasický tím Ino - tvoja sestra, Shikamaru, Choji a študentka piatej Hokage, Sakura. Cestovali ste celú noc. Trochu ste si oddýchli, je skoré ráno a vy ste konečne na niečo natrafili. Severvýchodne od Vás, asi päť kilometrov od Vás ste vycítili chakru. Ako prvá si ich chakru vycítla ty. Hneď na to ti to potvrdili aj ostatní členovia tvojho tímu. Sústredite si svoje zmysly a zisťujete, že pred Vami prebieha boj. Jedna chakra je veľmi silná. Proti tomuto protivníkovi stoja traja shinobi. Akamaru spoznal pach jedného z nich. Vraj je to Sai. Člen ANBU, ktorý bol dlhú dobu spoločne v tíme aj s Narutom a Sakurou. Vieš, že je potrebné nejako konať. Podporný medický tím je asi polhodinu času. Ak by si informovala Ino, možno by prišli aj skôr. Pôjdete im pomôcť? Počkáte na posily? Rozhodnutie je na tebe.

Yamanaka Momo - 30. listopadu 2013 16:19

Pátrací mise Víte, nedá se říct, že by mě tahle situace zrovna nadchla. Myslím tím tu pátrací misi, kdy jsem byla určena coby velitelka čtyřčlenného týmu. Běžně trávím čas v Konoze a působím spíš jako jednotlivec; jedna z dalších věcí, která mě odlišuje od sestry. Jenomže nevyhnete se plnění zadaných úkolů, pokud se chcete stát jouninem. Není to jenom hodnost, ale i ukazatel zkušeností. A schopností. Pokud zůstanu na úrovni chuunina, nikdy to nedokážu. A tak máme za úkol zjistit, kam se poděl Danzo. Pokud pomineme skutečnost, že byl čirý nerozum, když si s sebou nevzal nikoho, kdo by byl schopen poslat do Konohy zprávu, co se stalo, nebude to právě nejjednodušší úkol. Vůbec nemáme ponětí, na co narazíme. Třeba se ještě bojuje… Tak nějak se obávám, že na to nejsme zrovna vybavení. A pak, druhého dne brzo ráno, jsem zachytila v nedalekém okolí cizí chakru. Jen co se o tom zmíní, potvrdí mi to i ostatní členové týmu. Je velmi efektivní dávat dohromady naše schopnosti; zjišťujeme tak, že před námi probíhá boj. Jeden proti třem, což se zdá být nevyrovnané, ale silná chakra toho jednoho člověka napovídá, že tým proti němu stojící zřejmě bude mít i tak nemalé problémy. Akamaru rozpoznal pach jednoho z nich, Saie. Člen ANBU Root - takže pravděpodobně někdo, kdo šel spolu s Danzem. To byl taky nápad nechat jít mediky až za námi. Příliš mnoho možností nám nezbývá. Rychle složím pečetě. „Shindenshin no jutsu.“ Najdu sestřinu mysl, abych ji mohla kontaktovat. „Našli jsme naše shinobi, asi pět kilometrů severovýchodně od naší pozice. Pohněte sebou, pokud nás nechcete mít na svědomí.“ Spolu s tím jí pošlu obraz našeho okolí, aby měla představu, kde teď stojíme, a přeruším kontakt. Otočím se na svůj tým. „Jdeme se přidat. Ať si naši medici užijou,“ pousměju se. Otázka zda-li to myslím vážně zůstává nezodpovězena, protože se otočím a bez nějakého dalšího ptaní vyrazím co nejrychleji směrem, kde se bojuje. Jakpak na tom asi jsme? Ve svých zjišťovacích schopnostech už jsem se tak trochu dostala na úroveň, kdy mě něco jako běh zrovna nezdržuje. Soustředím se a v pocitech těch tří osob a jejich soupeře se snažím najít jakékoliv zmínky o tom, jak asi probíhá bitva. Objevím u nich strach, vyčerpání, vztek? A u nepřítele sebevědomí, vítězoslávu, dobrou náladu? Jak moc kolísají hladiny jejich chaker? Jsou vytížení? Rozhodně nemám v plánu jenom tak vběhnout přímo na bojiště. Nedaleko celé scenérie se zastavíme, čímž pádem všichni budeme mít lepší náhled na situaci a já se budu moct přesně rozhodnout, co uděláme dál.

Konoha - 30. listopadu 2013 16:45

Yamanaka Momo Ino porozumela tvojej správe. Teraz už ostáva iba dúfať, že sa to dostanú čím skôr. Vyrazíte dopredu no vtedy si to uvedomíte. Ako aj Akamaru tak aj ty. Spoznávate človeka, proti ktorému tam bojujú. Keď to vyriekol Kiba, tvoja domienka sa potvrdila. Pred Vami človek vo Vašich rokoch, človek, ktorý sa dostal oveľa ďalej ako ktokoľvek z Vás. Uchiha Sasuke. Sústredíš sa a uvedomuješ si, že celý tento boj je nejaký zvláštny. Jednotky ANBU nikdy neprejavovali nejaké emócie. Jediné čo z nich cítiš je vyčerpanie. Naopak, na strane druhej cítiš - ľahkovážnosť? Chlad? Rutinu? Shinovi chrobáci doniesli správu, že v na bojisku sa nachádza už sedem tiel. Toto sú poslední traja preživší, ktorí s nim bojujú. Prichádzate bližšie. Hoheto Hyūga si aktivuje Byakugan a z diaľky už vidí prebiehajúci boj. Všetci členovia ANBU majú na sebe masky. Je ťažké rozpoznať, kto by tam mohol byť. Rozpoznávate však, že jeden z ANBU členov ovláda Doton a ďalší z nich Suiton. Je to pomerne dynamický boj. Ste asi kilometer od nich. Viete, že to nie je senzibilný typ, takže rozhodne o Vás ešte nevie. Z jeho úst práve vyletelo nejaké ohnivé jutsu, ktoré sa pokúsili dvaja členovia ANBU zastaviť najprv vodou a potom kamennou stenou. Sai - ten niečo kreslí. Samotné bojisko, ktoré bolo niekedy lesom je už celé zničené. Bojujú na veľkej planine s priemerom asi päťsto metrov. Dostať sa k nim nenápadne bude asi veľmi obtiažne.

Rock Lee - 30. listopadu 2013 17:30

Na hlídce Už je to týden. Týden od té doby co Pein zaútočil na Konohu. Postavilo se mu mnoho lidí a většina z nich zemřela. Včetně Tenten. To mu nikdy neodpustím. Popravdě řečeno, byl jsem hodně naštvaný. Měl jsem chuť zlámat tomu člověku všechny kosti v těle. Ale na to jsem ani já neměl sílu. Zatím. Rozhodl jsem se že musím ještě více zesílit. Abych ochránil Gaie-senseie a Nejiho. Ani jeden z nich už nesmí zemřít. Proto jsem také začal cvičit dvakrát tolik co před tím. Cvičil jsem vážně tvrdě. Většinou jsem po tréninku byl úplně vyčerpaný a celé dlaně a klouby jsem měl odřené. To mi ale nevadilo. Věděl jsem proč to dělám. Abych zesílil a mohl ochránit své přátele. Gui-sensei a Neji-kun byli oba už Jouninové. Tudíž na tréning neměli tolik času a museli pomáhat s obnovou vesnice. To mi ale nevadilo, byl jsem zvyklí trénovat sám. Tréning ale nebyl všechno. Samozřejmě jsem se snažil všelijak pomáhat při obnově vesnice. Ať už s uklizením trosek a nebo stavěním nových obydlí. Jen mně mrzelo že jsem nemohl jít na nějakou misi jako ostatní. Kiba, Shino, Sakura, Ino, Choji. Aspoň bych přestal myslet na Peina a na Tenten. No, mise to sice nebyla, ale aspoň jsem se tolik nenudil. Byl jsem přidělen do týmu s Hagane Taiyoem. Společně jsme měli hlídkovat kolem vesnice. Neznal jsem ho. Pamatoval jsem si ho z dětství a věděl jsem že je to bratr Tenten. Ale jinak nic. I když na mně zatím působil docela v pohodě. Dnes ráno jsem vstal brzo. Převlékl jsem se, vylezl jsem ze svého stanu a dal jsem si rozcvičku. Skromnou snídani a pak jsem šel za Taiyoem. Pustily jsme se opět do hlídkování. Taiyo byl většinou potichu, za což jsem byl i rád. Neměl jsem náladu na žádné vtípky ani se nějak jinak bavit. Nebyla na to ani vhodná doba. Zrovna jsme odpočívali. Taiyo seděl na kusu stěny z vesnice. Já jsem jako obvykle když jsem měl volnou chvíli cvičil. Teď jsem dělal kliky. 397,398,399,400. Tiše jsem si je počítal. Najednou jsem uslyšel nějaké kňučení. Znělo to jako pes. Postavil jsem se na nohy a začal jsem se rozhlížet. Taiyo se už také zvedl a vyšel směrem kterým bylo slyšet zvuky. Já jsem šel kousek za ním připraven na boj. V téhle době nemůže člověk vědět zda to není třeba nějaká past. Došli jsme až k nějakému keři. Tam bylo vidět nějakého ležícího psa. Asi byl zraněný. Teda...možná to nebyl pes, ale vlk. Možná patřil někomu z klanu Inuzuka. To by ale mělo znamenat že by jeho pán byl někde poblíž. A nebo pokud nějakého má je mrtvý. Taiyo začal mluvit. Nechal jsem ho. Stejně jsem neměl co jiného říct. Raději jsem pozoroval okolí a dával jsem pozor.

Tsuyoi Kizuato - 30. listopadu 2013 17:40

V lese Ležela jsem tam...sama a zraněná. Ten s kým jsem bojovala si zřejmě nevšiml, že mě nedodělal, což mi zachránilo krk. Byla jsem příliš vyčrpaná a zraněná než abych mohla někam odejít...když ten chlápek zmizel, nachvilku jsem otevřela oči a pokusila se postavit na nohy, ale ozvaly se rány a nedovolily mi to. Z mé tlamy se ozvalo tiché zakňučení. Pak jsem zavřela oči, tlamu a usla jsem...propralo mě šustění v křoví a kroky. Také nějaký hlas. Pomalu otevřu oči. Můj pohled se upře na nějakého člověka, ale vidím trochu rozmazaně takže pořádně nevím kdo to je. Jeho slova jako by šla odněkud z dálky. Nerozuměla jsem jim..nevím co říkal, můj estý smysl, který mají i obyčejná zvířata mi říká, že mi nechce ublížit, ale jsem unavená, můžu se mýlit...jenže teď s tím stejně nic neudělám. Zvednu hlavu. V tlamě cítím nějakou divnou látku(kus látky jakořže kus oblečení). Pokusím se opět postavit na nohy, ale nejde to. Zakňučím bolestí... Můj pohled se upírá na toho co na mě promluvil a říká: "Pomož mi"

Konoha - 30. listopadu 2013 18:22

Uzumaki Zaki Túto misiu typu C!! už máte druhý deň. Ste päťčlenný tím, ktorý ma za úlohu dohliadať na civilistov a rozdeľovanie pitnej vody a jedla. V jednom dome, ktorý vytvoril Yamato sa nachádza dostatok potravín pre celú dedinu. Je to pomerne náročná misia, hlavne na vytrvalosť. Beháte hore dole, pripravujete, triedite, zapisujete. Našťastie sú všetci trpezliví. Pôvodne bola táto misia určená pre dva geninské tímy. Tým Konohamaru - spoločne s Udonom a Moegi a ďalší tím Nara, kde je Nara Tadashi, ktorý je momentálne podľa toho čo viete na operácii oka, no a vy dve. Ty a Hyūga Hanabi. Sestra Hinaty a dcéra niekdajšieho vodcu klanu Hyūga. Teraz sa ňou stala ona. Konohomaru sa chytil vedenia a je veľmi, ale veľmi ukecaný. Je krajší ako Udon a všímaš si, že sa páči nie len tebe, ale aj ostatným dievčatám. Z času na čas sa tu niekto zastaví a skontroluje ako sa Vám darí. Ako ste tak rátali, tak najbližšie by tu mali prísť Rock Lee spoločne aj s Haganom Taiyom. Sľúbili Vám, že sa tu ukážu. Viac ako na nich však čakáte na vášho kamaráta a člena tímu. Na samotného Tadashiho. Každú chvíľu by mal prísť.

Hagane Taiyo - 30. listopadu 2013 18:32

Zraněný vlk Pomalu přistoupím k vlku. Jsem si vědom, že zvíře se v takovém stavu může cítit ohroženo kýmkoli a tak jsem se měl na pozoru. Pohledem zjistím, že zranění jsou docela ošklivá, ale s pomocí by se z toho to zvíře mělo dostat. Jen tiše a klidně. Žádné prudké pohyby jinak... Vlk se pohne a já ucuknu nataženou rukou, začne se zvedat, takže raději udělám několik roků dozadu. Vidím, že nemá dost síly na to, aby se to zvíře udrželo na nohou a znovu upadá. Podívá se na mě a ve vlčích očích mohu číst. Záblesk inteligence. Komunikuje se mnou, jeho pohled žádá o pomoc. Sakra ... nechci ho tu nechat, ale nemůžu zanedbat hlídku kvůli nějakému zvířeti, i když by mohlo něco vědět. Když zvíře znovu klesne na zem, tak už moc nemeškám. Vrátím ostří na své místo na mých zádech a sáhnu do váčku pověšeného na opasku. Vytáhnu z něho dvě červené kuličky, které mají strukturu jako nějaká guma a má i podobnou chuť. Jsou to pilulky, které by měly shinobimu dodat nějakou energii a urychlit regeneraci těla. Na tělo vlka by to mohlo mít podobný účinek, přece jenom i Inuzukové dávají podobné pilulky svým psům, aby zvýšili jejich bojovou sílu. Nechám vlka spolknout tyto pilulky a přemýšlím co dál. Mám nějaké obvazy. Ale nevím, radši si ne nechám a rány mu obvážu něčím co by se mi nemuselo hodit. A ... ne to ne, sakra moje šála. Chjo. Sundám si svůj bílý šál z krku a obvážu nejošklivější ránu, ze které ještě vytéká nějaká krev. Snažím se to rozprostřít co nejlépe, aby jsem zabral co největší plochu a přitom dal alespoň dvě vrstvy všude. Když je vše hotovo tak se otočím na Leeho a mávnutím ruky ho přizvu k sobě. "Inuzukové by se o něho mohli dokázat postarat. Trochu snížím svoji bojeschopnost a vytvořím stínové klony, které ho dopraví do vesnice. Nebo se vrátím sám a nechám tě na chvíli samotného, co myslíš?"

Yamanaka Momo - 30. listopadu 2013 18:45

Uchiha Sasuke Již po pár chvílích cesty, kdy se snažím prozkoumat stav na bojišti, si uvědomím, kdo je ta osoba, proti které naši shinobi stojí. Akamaru mi to prostřednictvím Kiby potvrdí. S tím Uchihou byly vždycky problémy, už od doby, kdy se do něj moje malá sestřička zabouchla. Na to, že ANBU jsou poslední hrstkou přeživších a na bojišti leží jejich sedm přátel, se nezdají být nijak zvlášť vykolejení. No tomu říkám profesionalita. Dostaneme se ještě blíže a naše společné síly nás informují, že dva ANBU ovládají Suiton a Doton a snaží se vzdorovat Sasukemu, mezi tím, co Sai si něco kreslí. My jsme asi tak kilometr od nich, a i když Sasuke není senzibil, má Sharingan a není slepej - když se začneme producírovat po té vypleněné oblasti, zřejmě si nás všimne. Otočím se ke svému týmu. „Jděte tam a přilákejte pozornost, ale neútočte. Buďte připravení. Připlížím se zezadu a chytím ho do své techniky – až to bude, Sasuke zvedne levou ruku. Okamžitě ho sejměte. Snad se mi podaří ho dostatečně dlouho udržet na místě.“ Neptám se, jestli mají nějaké dotazy, vlastně jim ani nedám možnost. Otočím se a zamířím okolo planiny (stále ve skrytu lesa) tak, abych se Sasukemu dostala do zad. Mezitím mám možnost sledovat pohyb svých kolegů, zda-li uposlechli a jak se blíží k místu, kde vylezou před Sasukeho. V tu chvíli bych co nejtišeji a co nejvíc nenápadně vyrazila po planině, až bych stála natolik blízko, že bych si byla jistá, že neminu, a použila na Sasukeho Shintenshin no Jutsu. Ne ale ve chvíli, kdy budu stát přímo za ním, aby pak i moje tělo sejmula technika, kterou použijí moji spolubojovníci. Předpokládám totiž, že když se najednou na bojišti objeví tolik Sasukemu známých lidí, kteří si s útokem trochu počkají, začne se Sasuke typicky sebejistě rozkecávat, aniž by na mě dával pozor. Pokud se cokoliv na mém plánu nevydaří a já mám pocit, že bych minula, techniku nepoužiji.

Rock Lee - 30. listopadu 2013 18:47

Na hlídce - vlk Vlk se díval na Taiyoa. Nevypadalo to že by mu chtěl ublížit. Ostatně, dle toho jak vypadá usuzuji že na to nemá ani sílu. Když se tak na něj dívám, tak mně napadá co se asi stalo. Pokud s někým bojoval, tak by ta osoba mohla být ještě poblíž. Taiyo zandal své zbraně a vyndal z vaku u opasku nějaké pilulky. Vypadalo to jako chakrové pilulky, ale nebyl jsem si tím jistý. Já sám jsem se o takové věci moc nezajímal, protože mně k ničemu moc ani nejsou. Ty pilulky pak Taiyo zkusil dát vlkovi. Nejsem si zcela jist zda to bude mít nějaký účinek. Ale pokud to bude něco jako pes z klanu Inuzuka, tak by to fungovat mohlo. Taiyo pak sundal ještě svojí šálu a omotal jí zranění toho vlka. Podíval jsem se na něj a přišel jsem o trošku blíže. Hm...asi by bylo lepší kdyby jsi ho tam donesl osobně. Já se tu zatím porozhlédnu. Počkám zda bude Taiyo souhlasit a pokud ano, tak mu kývnu hlavou na rozloučenou a začnu se rozhlížet po blízkém okolí zda nenajdu nějaké stopy po boji a nebo po protivníkovi toho vlka.

Konoha - 30. listopadu 2013 19:08

Tsuyoi Kizuato, Hagane Taiyo, Rock Lee Pilulka zabrala. Je to zvláštne no je vidieť, že naberá trochu energie. Zaberá pomerne rýchlo, no samozrejme sa nedejú žiadne zázraky. Rozhodne však napomohla k tomu, aby zabránila omdletiu a úplnému vyčerpaniu. Lee Obzeráš sa vôkol seba a nemusíš byť špeciálne školený na to aby si zistil, že sú tu stopy po boji. Samotné bojisko je niekoľko metrov ďalej. Tu sa najskôr iba doplazila. Jednoznačne tu je vidieť stopy po Gatsūge, technike ktorú využíva ako aj Kiba tak aj Akamaru. Okrem toho sú tu po zemi a po stromoch zapichnuté ihlice, mnoho ihlíc. Napokon vidíš aj nejaké sečné rany. Bude to obrovský meč a celé toto bojisko je až priveľmi vlhké.

Tsuyoi Kizuato - 30. listopadu 2013 19:16

Les Když mě nutil polknout pilulky tak se mi moc nechtělo, trochu jsem se bála, že i to ublíží, ale nakonec jsem pootevřela tlamu a nechala si pilulky hodit do tlamy. Pak jsem je polkla. Taky mohl zahlédnou kus čeré látky v mé tlamě. Nemám sílu na to ji jakkoliv dostávat z tlamy a ani nechci aby mi do tlamy někdo šahal. Tlamu jsem zase zavřel. Zavřu oči a odpočívám. Už se nesnažím vstávat, nemá to smysl. Zdá se, že na tomhle světě nejsou pouze zlí tvorové. pomyslím si.

Konoha - 30. listopadu 2013 20:10

Yamanaka Momo Všetci traja prikývli. Aj keď to možno vyzerá ako šialený nápad, vedia, že musia konať rýchlo. Ako prvý vyrazil Kiba na Akamarovi. Hneď za nimi sa rozbehli aj Shino a Hoheto. Shino, keď už dobre vedel, že ho Sasuke uvidí začal vypúšťať zo svojho tela pomerne veľké množstvo chrobákov. Kiba kričal už z diaľky: "Sasuke! Ty zradca! Za toto zaplatíš," nemusel to hrať. Cítil obrovskú zášť a rozhodne pútal jeho pozornosť dostatočne. Kiba zložil v behu nejaké pečate, nasledovali slová: "Jinjū Konbi Henge: Sōtōrō" A obaja sa zmenili v jedno. Na Sasukeho beží obrovský dvojhlavý biely pes. Sasuke vidí túto techniku prvý krát a nedá sa povedať, že ho to neprekvapilo. Aj napriek tomu sa snaží vyzerať tak ako vždy - ako Sasuke. Za rútiacim sa dvojhlavým psom sa vynoril obrovský roj chrobákov. Kombinácia týchto útokov je veľmi nepríjemná. Ak by sa aj chcel vyhnúť obrovskému psovy, nebude mať dostatok času na tento chakru ničiaci hmyz. Napokon, tretí z trojice beží rovno za dvojhlavým psom. Má aktivovaný byakugan a spoločne s ním Jūken, finálny úder ktorým by mal odstaviť Sasukeho. On samotný nie je vďaka chrobákom a psovi v dohľade. Je veľmi šikovne zamaskovaný. Je vidieť, že tento tím už dlho nepatrí medzi mladých a neskúsených bojovníkov. Momo dokázala pripraviť taktiku a títo traja ju dokonca ešte pohotovo vylepšili. Sasuke si Ťa nevšimol. Dostala si sa dostatočne blízko na to aby si mohla zoslať svoje jutsu. "Shintenshin no Jutsu." Vtedy si to pocítila. Tvoja technika zasiahla, tvoje pôvodné telo padlo a ty sa pozeráš pred seba. Vidíš ako sa na teba valí obrovský dvojhlavý pes a plno chrobákov. Tie sú rýchlejšie a veľmi rýchlo si na teba sadnú. Zodvihla si ruku ako ste si dohodli znamenie a pes pohotovo odskočil za Sasukeho pripravený na neho zaútočiť zozadu. Pred tebou sa teraz objavil Hoheto, ktorý na teba beží so vznešenou päsťou. Tri, dva, jedna... V tej jednej sekunde zaútočili všetci. Ako aj chrobáky, tak aj Kiba zozadu s oboma hlavami a spredu Hoheto. Otváraš oči v tvojom vlastnom tele a vidíš ako sa okolo Sasukeho objavila obrovská fialová aura. Tá odrazila všetky Vaše útoky a odhodila Kibu aj Hyūgu od neho. Šikovne dopadli na vlastné nohy, no všetky chrobáky uhoreli. Sasuke sa nejakým zázrakom zachránil v poslednej milisekunde. Okolo neho a vysoko nad ním sa týči mnoho čakry vo forme nejakej postavy. Kto vie, čo je to za techniku. V tom sa jeho tvár otočila tvojím smerom a vtedy si to uvidela. Ten nepríjemný pohľad, ktorý ti smeroval rovno do očí. On sám však z jedného oka krvácal. "Úbohé." povedal a začal sa smiať šialeným smiechom, akoby ani nebol obkľúčený siedmimi ninjami.

Yamanaka Momo - 30. listopadu 2013 20:37

Boj Moji kolegové také nejsou žádní nováčci, protože postřehnu, že můj úkol dokonce vylepšili. Nebo spíš udělali to, co jsem od nich očekávala – nebudou jako malí plnit přesně a doslova jen to, co řeknu, ale jako schopní shinobi si tam něco přidají. Vše bylo perfektně načasované. Dostala jsem se za Sasukeho, chytila ho do své techniky. Zvedla jeho ruku na znamení a všichni se na něj společnými silami vrhli. Jednoduché, elegantní. Jenomže musela jsem se vrátit včas, abych při tom nezemřela i já, a to byl ten problém. Snad v poslední milisekundě se Sasuke jako zázrakem zachránil. Probírám se ve svém vlastním těle a vidím kolem něj ohromnou fialovou auru. Nemusím ani zapojovat své schopnosti, aby mi bylo jasné, že je to nějaká nadmíru silná technika. Od Sasukeho jsme asi ani nemohli čekat nic menšího. Stejně tak se nemusím nijak zvlášť soustředit, abych z jeho chakry dokázala vyčíst, jak moc nenávistný a šílený je. To je poněkud nadnesené. Málem jsme ho dostali. Nevím, jak ten Sharingan funguje, ale jsem si jistá, že skutečnost, že z jednoho oka krvácí, pro něj není zrovna nejlepší. Na druhou stranu, momentálně zírá právě na mě. Nebýt naprostého sebevědomí ohledně toho, že poznám, když je na mě použito genjutsu, asi bych z toho měla být nervózní. Takhle se ale prostě jen zvednu ze země, s naprostým klidem. Asi takovým, jako je podivný jeho smích v obklíčení sedmi lidí. „Souhlasím, nebylo to nic moc,“ přikývnu. „Jenom rychlý plán. Aby nikdo nemohl říct, že se nesnažíme.“ Stojím naproti Sasukemu a koukám mu přímo do očí. „Je naprosté šílenství stavět se ti v otevřeném boji. I když je nás sedm. Sedm lidí jsi zvládl zabít, než jsme sem vůbec dorazili.“ Přejedu pohledem po bojišti a mrtvých tělech. „Kdo jsme my, abychom tě dokázali porazit?“ Mezi tím, co s ním hovořím, se soustředím na narušení jeho toku chakry. „Kibun no Konran“. Je dost šílený na to, aby si věřil i proti takové přesile a já ho v tom jen a jen podporuju. Svá slova používám k tomu, aby mu ten pocit přišel velmi přirozený. My jsme slabí, on silný. Má právě se cítit jako king, může nás podcenit, nesnažit se, nepoužívat své silné techniky; a nebo naopak, může vesele vyplýtvat veškerou svoji chakru aniž by se nás přitom skutečně snažil zabít. Mimo jiné také odlákávám pozornost od svých spolubojovníků, čímž jim dávám možnost něco vymyslet.

Rock Lee - 30. listopadu 2013 20:48

Místo boje - > Zpět do hlídky Díval jsem se jak se Taiyo pomalu vzdaluje. Počkal jsem až bude kousek dál a pak jsem se otočil a dal se do průzkumu okolí. Nemusel jsem chodit daleko a bylo mi jasné že se tu bojovalo. Byli tu vidět stopy po technice Gatsuuga kterou používá Kiba s Akamarem. To znamená že ten vlk musí být také z klanu Inuzuka. Ale po jeho pánovi ani stopy. Kromě stop po této technice jsem viděl ještě jehlice a nějaké sečné rány. Půda byla vlhká, takže by to mohlo znamenat že to byl někdo kdo používá nějaký velký meč a techniky založené na Suitonu. Na mysl mi přišla jedna osoba. Už jsme proti ní jednou bojovali. Ale on jehlice nepoužíval. Znepokojeně si chvíli ještě prohlížím místo boje. Pak vyskočím na nějakou vyšší větev a zkouším najít ještě něco. Cokoliv. Pokud se mi nic najít nepodaří, tak se ujistím že mně nikdo nesleduje a zamířím zpět odkud jsme vyšli a začnu opět hlídkovat.

Konoha - 30. listopadu 2013 23:03

Yamanaka Momo Zdá sa, že tvoje slová rovnako ako aj technika, ktorú si použila zaberajú. Okrem iného, že pútaš pozornosť a získaváš tak čas pre svoj tím ako aj pre tím Sai-a, čím ďalej, tým bližšie je aj Shikamara s tvojou sestrou. Sasuke sa k tebe otočí čelom a začne rozprávať. "Pokojne si tu kráčajte jeden po druhom. Čoskoro budete ležať pri týchto telach aj vy." Opäť sa začne smiať. Tento jeho smiech je však iný, silnejší a zdá sa, že aj hrôzostrašnejší. Úplne sa sústredíš na neho rovnako ako aj on na teba. Okolie si nevšíma, pretože sa cíti v jeho obrane úplne bezpečne. Akoby ani nepredpokladal, že by mu mohol niekto ublížiť. Narozdiel od neho však cítiš aj keď úplne malú, ale aj tak zmenu toku chakry tvojich spolubojovníkov. Zdá sa, že na niečo prišli. To ti dodalo odvahu. O trochu neskôr, no napokon si to uvedomil aj Sasuke. Ten sa pohotovo otočil a zdá sa, že sa chcel pustiť ešte do rýchlejšieho protiútoku. V tom Kiba zaútočil na Sasukeho zo zadu. Útočil tlamamy, no vyzeralo to tak, že sa ani nemohol prebojovať cez túto barériu. Okolo Sasueho sa objavila druha dávka chrobákov, ktorí sa mu tentoraz snažili zakryť výhľad. V tom okamihu, jeden člen z ANBU tímu totižto poskladal pečate a vyriekol nasledujúce slová: "Doton: Otoshibuta" Sasuke pravdepodobne očakával, že táto technika príde zo zeme. Tam sa nasmeroval aj jeho pohľad, no ostal prekvapený. A poriadne. V okamihu, keď si uvedomil, že sa nad ním objavila obrovksá kamenná socha, bola neskoro. Aj napriek tomu však veľmi sebavedomo sa iba zasmial a vôbec nečakal, že mu to môže niečo urobiť. Mýlil sa. Táto socha na neho padla rovno zhora na jeho fialovú bariéru v tvare nejakého kostlivca a spôsobila to, že sa od nej odrazila, no spôsobila praskliny. Túto chvíľu a puknutie v jeho bariére využili všetci. Ako prvý zareagoval Shino, ktorý cez malú puklinu pretlačil vcelku slušné množstvo chrobákov. Tie sa automaticky dostali k Sasukemu a začali mu vysávať chakru. Ako druhý zareagoval Hoheto. Ten videl presne, kde je jeho brnenie oslabené a udrel presne tam a celou silou. Spôsobil ešte väčšie puknutie. Šance sa chopil aj Kiba, jeho útok na poškodenú bariéru pomocou Gatsugy spôsobilo ešte väčšie puknutie. Napokon z papiera od Sai-a, ktorý tam niečo kreslil už od doby kedy ste tu prišli, vyletel obrovský tiger. Ten tiger mal iba jednú úlohu, ktorá sa mu podarila. Cez rozbitú zbroj chytil Sasukeho za ramená a vytiahol ho von z bariéry. Napokon priskočil posledný zo shinobi a zoslal na Sasukeho "Suirō no Jutsu", vodné väzenie. Sasuke sa len usmial. Usmieval sa aj napriek tomu, že ste ho uväznili. Kiba sa ohromne potešil, rovnako ako aj Hoheto. Akurát Shino a jednotky ANBU ostali bez emócií. Žeby to bol koniec jedného z posledných Uchihov?

Konoha - 30. listopadu 2013 23:08
	Hudobný podklad k Sasukemu

Yamanaka Momo - 01. prosince 2013 08:32

Boj Moje strategie vychází. Čekala jsem to, ostatně nedělám to poprvé. Sasuke je narušený a u takových lidí je dvakrát jednodušší dosáhnout toho, co potřebujete. Byl by problém, kdyby byl třeba naštvaný, ale v takovémto případě sebejistí shinobi dělají různé lehkomyslné věci. Jako třeba nedávají pozor na své okolí, které se mezitím chystá k útoku. V tu chvíli jsem postřehla drobnou změnu v náladách zbytku mého týmu. Zdá se, že na něco přišli. Jsem na takové úrovni sebeovládání, že se zvládám tvářit jistě i když jsem trochu ve svrabu, ale je to samozřejmě jednodušší, pokud se váš pocit zakládá na čemsi reálném. Sasuke si to uvědomil až po mně – což znamená pozdě. Profíci se poznají podle toho, že během pár chvil vymyslí nový chytrý plán, a to se podařilo. Samozřejmě, nedá se ani náhodou mluvit o tom, že by kdokoliv z nás Sasukemu silou stačil, ale ono o to ve chvíli, kdy vás je tu sedm, vlastně ani nejde. Konoha si zakládá na týmu a v něčem má i pravdu. Sleduju řetěz útoků, které se na Sasukeho sesypaly. Jakkoliv vypadala jeho bariéra nezničitelně, najednou byla trochu narušena a jim se podařilo ho z ní vyndat ven a odzbrojit. Ten magor se ale pořád tlemí. Nebyla jsem si jistá, jestli je to jenom dozvuk mojí techniky (na tom, že působí značné, kolikrát i nesmyslné výkyvy nálad je vlastně založená) nebo to myslel vážně. Kiba a Hoheto se radují, protože to zřejmě považují za vítězství. Ostatní nepředbíhají. Že by se nám Uchihu Sasukeho podařilo dostat? Ale co jiného by mohl schovávat v rukávu? Necítím z jeho chakry, že by se pokoušel o protiútok, ale minule to zvládl v poslední vteřině. Překontroluju okolí, jestli tu náhodou nemá poblíž nějakého spolubojovníka, na kterého by třeba spoléhal. Pokud ne, rozhodnu se to pojistit. Čím častěji tu techniku používám, tím náročnější bude návrat do těla a tím budu unavenější, ale asi si nemůžeme dovolit riskovat. Jedním skokem se dostanu do přímé linie (ale tak deset metrů od něj) za Sasukeho a znovu zamířím svoji techniku. „Shintenshin no Jutsu“. Jestli náhodou něco plánoval, musela jsem se pokusit mu to překazit. Ať už se to zakládalo na čemkoliv, kdyby to chtělo nějakou přípravu… Moje tělo sebou sekne o zem. Sasukeho očima přejedu všechny, které mám v dosahu, a tak, jak mi to jen vodní vězení dovolí, se pokusím zvednout palce na obou rukou ve znamení „jděte do toho“. O této technice už asi mají přehled, takže hádám, že vědí, co se děje. Bohužel, vážně to nechci schytat, a proto budu zase muset tělo opustit včas, čímž mu dám možnost se zachránit. Ale je navíc ještě chycen v tom vězení, tak jak by to chtěl udělat?

Konoha - 01. prosince 2013 09:17

Yamanaka Momo Aj napriek postupujúcemu času vidíte, že Sasuke je pravdepodobne naozaj nadobro chytený. Rozhodla si sa pre zoslanie tvojho jutsu a následné prevedenie Vašej kombinácie. Priskočila si bližšie k nemu, nebolo by to ťažké sa do neho trafiť, no v tom okamihu si pocítila niekoho novú chakru. Objavil sa rovno pred tebou. Vychádza zo zeme a nerozumieš tomu, ako si nemohla cítiť jeho prítomnosť. Zdá sa, že sa vie neskutočne dobre maskovať, keď ukryl svoju prítomnosť pred toľkými pátracími ninjami. Svoje jutsu si nemohla použiť a pohotovo si odskočila dozadu. Je to veľmi zvláštny tvor. Polovica jeho tváre je biela a druhá čierna. Odetý je v rovnakom plášti v akom bol aj Pein. Okolo jeho hlavy je nejaká zvláštnosť. Korene? Vyzerá akokeby sa do to ho zatváral. Nikto z Vás netuší, čo to môže byť. "Sasuke," hovorí veľmi pomaly a ležerným hlasom. "Stačilo, odchádzame." hovorí a uvedomujete si, že sa tu objavil, pravdepodobne pomocou nejakej time-space techniky ďalší človek. Bol odetý v rovnakom plášti ako ten záhadný tvor, ktorý sem prišiel zo zeme. Celú tvár mal však zakrytú v oranžovej maske z ktorej bol iba jeden otvor na jedno oko. Vtedy si videli ako sa začala krútiť celá realita a všetci traja zmizli. "Sasukeee!!!" kričí Kiba, ktorý je z toho úplne nervózny. Rovnako sa tvári aj Shino. Môžeš to považovať za úspech. Podarilo sa Vám poraziť Sasukeho, ktorého musel nieko iný zachrániť. Čo ťa však zarazilo je to, že si nedokázala identifikovať postavu, ktorá tu bolo skoro celý čas. Čo sa ti však podarilo je zachrániť troch členov z ANBU. Sai sa ozval. Konečne prehovoril. "Mali by sme odísť. Sme poslední čo sme prežili. Danzo aj všetci sú mŕtvi." povedal takmer bez emócií. Akoby to boli len štatistiky. "Naháňali nás ako lovnú zver." Dal si dole masku a pozrel sa Ti do tváre. Na jeho tvári sa vyčaril ten najpokojnejší úsmev aký by kto kedy dokázal vyčariť. "Ďakujeme." O pár chvíľ na to vidíš ako sem dorazili posili. Shikamaru s jeho tímom. Všetci sa pozerajú na mŕtve telá. Sakura spoločne aj s Ino vyrazili rýchlo na obhliadku a snažia sa zistiť, či by sa nedal niekto z nich zachrániť. Shikamaru sa postavil k tebe a Sai-ovi a pýta sa Vás čo sa tu stalo. Sai mu opísal bitku, ktorá tu prebiehala. Po chvíli tu prišla aj Sakura, ktorá povedala, že tu už nebolo koho zachrániť. Vyliečila zranenia dvoch členov ANBU a sama navrhla, že by ste mali odtiaľto čím skôr odísť. Samozrejme, že tu nemôžte nechať telá padlých. Tak ako doteraz, aj títo si zaslúžia pohreb, ktorý bude dnes večer. Je pred vami dosť dlhá cesta, no rozhodne stihnete všetko včas, ak by sa niečo nepokazilo. Každý z veliteľov svojho tímu dáva povel na odchod. Nakoniec to urobíš aj ty a cestujete späť do Konohy. * * * Dorazili ste do dediny. Priniesli ste nové telá, no zachránili ste aj troch ľudí. Na tvárach tých, ktorí Vás sledovali vidno zmiešané pocity. Aj sa tešia novým živým tváram, ale aj smútia za ďalšími mŕtvymi. Je asi hodina pred plánovaným pohrebom. Podľa informácií ktoré máš, už by malo byť rozhodnuté aj o novom Hokage. Jouninovia však stále nevyšli z jedného domu, kde sú vraj už päť hodín. Samotné hlásenie o úspechu misie musí počkať. Máte čas sa najesť a trochu si oddýchnuť.

Yamanaka Momo - 01. prosince 2013 10:25

Návrat Ke své pojistce jsem se nakonec ani nedostala. Najednou se přímo přede mnou objevila cizí chakra a ať už to znamenalo cokoliv, věděla jsem, že můj současný plán mi nemůže vyjít. Uskočila jsem dozadu a sledovala, co se to vynořilo ze země. Asi nějak zamaskoval svoji přítomnost – ale jak to? Jsme pátrací tým sestavený tak, abychom pokryli i jiné možnosti, nejen to, že živá osoba má chakru… Odpovědi se mi pochopitelně nedostane. Spíše dalších otázek. Tu osobu neznám, ačkoliv podle pláště dokážu s určitostí říct, že patří k Peinovi; to samé platí pro druhou objevivší se osobu. Ninja s oranžovou maskou. Vzhledem k tomu, jak silné se zdají být schopnosti těchto dvou a jaký jsme měli problém odolávat samotnému Sasukemu příliš nechápu, proč se rozhodli stáhnout. Pro nás je to ale momentálně to nejlepší, co se mohlo stát. Možná jste se na té vraždě taky podíleli. Jen si běžte, jednou vás dostanu. Mám spoustu otázek, valná většina mého týmu je z toho trochu mimo, ale to teď musí počkat. Jak objektivně zhodnotí Sai, nejsme tým připravený čelit někomu, jako jsou tamti tři. Měli jsme za úkol je nalézt a přeživší dopravit zpět, a to také uděláme. „Není zač,“ oplatím Saiovi prakticky stejně klidným úsměvem. Vlastně je celkem otázka, co by se stalo, kdybychom nepřišli. Brzy nato dorazí podpůrný tým a okamžitě se pustí do práce. Ségra se Sakurou prohlížejí těla, jestli Sai přeci jenom něco nepřehlídl, a léčí zraněné ANBU, Shikamaru si nechává popsat situaci. Závěr je ale stále stejný – měli bychom se vrátit zpátky do Konohy a vzít s sebou všechny padlé, aby mohli být řádně pohřbeni. „Jdeme,“ kývnu na svůj tým a vyrazíme na cestu spolu s ostatními. Samozřejmě se podílíme na nošení mrtvých těl. Vrátili jsme se víc jak hodinu před plánovaným pohřbem. Z Konožanů cítím všelijaké pocity. Sice jsme se vrátili živí a dokonce jsme zpátky přivedli pár dalších, ale přidáváme další těla na hromadu těch, které dnes budou moci oplakávat. Smutek. Vím, že mezi tím, co jsme byli pryč, se rozhodovalo o novém Hokage. Touhle dobou už by mělo být rozhodnutí dávno vykonáno, ale je mi řečeno, že jouninové ještě neskončili své jednání, které prý trvá již snad pět hodin. Hlášení bude muset počkat. Snad ten nový Hokage nebude nějaká osina v zadku. To je poslední, co teď potřebujeme. Mám teď čas, proto se rozhodnu umýt, najíst a převléct se do oblečení, které bude na pohřeb dostatečně důstojné. Samozřejmě pokud to jde. Vesnice byla dost zdemolována a chudák Yamato prostě není schopný ji sám obnovit během pár dní. Vlastní koupelna a klid v bytě je naprostá fantasmagorie, takže vezmu zavděk tím, co je. Když jsem konečně hotová, tak zas až tolik času nezbývá. Docela ráda bych podala hlášení dřív, než začne pohřeb, jinak to bude vzhledem k těm sedmi novým mrtvolám vypadat dost smutně. Ve skutečnosti by ale mělo vedení vědět, že jsme je snad aspoň na chvíli odehnali – ne? Přijdu k domu, kde se má údajně konat to jednání. Jsem si prakticky dost jistá, že dveře budou hlídané proti takovým jako já, kteří by chtěli neoprávněně vniknout, a proto se rozhodnu pro okno. Možná tam nemám co dělat, ale za pět hodin už mají nového Hokage dávno vybraného. Nevím, co tam řeší, ale nemyslím, že by bylo tak indiskrétní se do toho míchat. A tak se nedovoleně dostanu na jouninské jednání (bariérou nebo bůh ví čím se snad nechránili). Na mé tváři není ani známka toho, že bych se kvůli tomu cítila trapně či omluvně. Naopak se tvářím, jako bych měla pocit, že na tom není nic špatného. „Mám pro vás hlášení, které by vás nejspíš mohlo zajímat. Našli jsme Danzův tým; sedm z deseti včetně něj samotného je mrtvých, tři včetně Saie jsme přivedli zpět. V závěru boje se objevili dva muži z Peinovy organizace – jeden s oranžovou maskou a druhý bílo-černý, taková živá kytka. Přišli Sasukeho zachránit, odvedli si ho pryč.“ Namísto toho, abych stála na místě, či snad klečela na zemi s pokorně svěšenou hlavou, pomalu přecházím mezi jouniny jako by se nechumelilo. Těžko vidět drzejšího člověka.

Konoha - 01. prosince 2013 11:13

Yachiru Ryuuji Tak ako všetci v dedine, tak aj ty máš niečo na práci. Od Hany Izunuky si dostal D-čkovú misiu. Úloha bola vcelku jasne definovaná. Je potrebné aby si nakŕmil troch troch menších psov klanu Izunuka. Všetky sú trochu ďalej od civilistov, momentálne sa o nich nikto nestará. Behajú po niekdajšej Konohe. Dostal si tri balíky mäsa. Na túto úlohu si však nebol pridelený sám! Stál si sa prvý krát veliteľom tímu! Okrem teba sú na túto úlohu priradení aj traja študenti akadémie. Sú iba o trochu mladší ako ty, no ešte stále nedosiahli geninskú úroveň. Volajú sa Matsuri, Daichi a Hibachi. Všetci traja sú veľmi nedočkavý, pretože toto je ich prvá misia! Vzhliadajú k tebe ako ku veľmi mocnému ninjovi. Sú plný očakávania, ale aj plný otázok. Najviac ich však zaujíma jedno: "Ako si zvládol maturitné skúšky?!" Zdá sa, že do samotnej misie sa nehrnú a budeš ich musieť popohnať. Viac sa zaujímajú o maturitu.

Konoha - 01. prosince 2013 11:18
	Yachiru Ryuuji - tvoj tím študentov akadémie (Matsuri, Daichi, Hibachi)

Hagane Taiyo - 01. prosince 2013 12:23

S vlkem na zádech Opatrně nadzvednu vlkovi přední část těla a jako by si pod ni vlezu, poté prostrčím ruce pod zadníma i předníma a postavím se. Už teď cítím tu poměrně velkou váhu zvířete a odfouknu si jako lokomotiva, když se postavím. Tohle celou cestu nevydržím. Já jsem přes rychlost ne přes vzpírání. Proč musí ta zvířata tak růst. Poté kývnu na Leeho, jako že je vše v pořádku. "Dobře pokračuj v hlídce. Pokusím se vrátit do několika minut. Zatím se pokus nepadnout na nepřítele jasný?" Řeknu, otočím se směr Konoha a rychlou chůzí vyrazím. Asi to pro vlka není příliš pohodlné a možná ho otřesy bolí, ale pro mě to taky není žádný med. Asi na půli cesty mi dochází síla v pažích a začínám pociťovat, že vlka pustím na zem. Raději ho tedy položím do mechu a protáhnu si paže. Musím si trochu pomoci, tohle je vážně macek. Sestavím jedinou pečeť, kterou na mé úrovni potřebuji pro použití klonů. "Kage Bunshin no Jutsu" (Technika stínového klonu). Ozve se pufnutí, objeví se obláček kouře a na jeho místě stojí v momentě dvě moje přesné kopie. "Vezmeme to zvíře společně, každý jednu půlku jasný?" Klon kývne a společně se mnou provede stejný manévr jako když jsem začínal nést poprvé. Tentokrát je to mnohem snadnější, takže můžeme i zrychlit. Takže asi po deseti minutách od té doby, co jsem opustil Leeho přicházím k tomu, co zbylo z vesnice. Někteří na mě koukají s trochu podivným výrazem. Jejich oči to přímo říkají. "To myslíš vážně? Ve vesnici je tisíce mrtvých a zraněných a ty se staráš o zvíře?" Být takový jako oni, tak bych to asi taky nechápal, ale já vím své. Přijdu tam, kde by měli být shromážděni ti, kteří zbyli z klanu Inuzuka. Snad tam někdo je. Když tam já a klon přijdeme, tak někoho z nich požádám, jestli by se nemohli podívat na zranění mého vlka. Musí si to myslet, jinak by mě spíš poslali do háje.

Konoha - 01. prosince 2013 12:42

Hagane Taiyo, Tsuyoi Kizuato Hagane Taiyo Tento vlk je veľmi, ale ozaj veľmi ťažký. Pokúšal si sa ho niesť sám, ale nedokázal si ho posunúť ani o pár metrov. Preto ti neostávalo nič iné ako naozaj použiť jutsu na klony. Takto pripravený vyrážaš do dediny, kde nakoniec aj dôjdeš. Nasmeroval si si to rovno k niekomu, kto by sa o to zviera mohol postarať. Nebolo to veľmi ťažké. Skôr akoby si našiel niekoho ty, vidíš ako k tebe beží na veľkom psovi Hana Inuzuka, Kibova sestra. Tá asi vycítila prítomnosť iného vlka veľmi rýchlo. Keď videla, že je zranený, neváhala a pustila sa do ošetrovania. Ty si jej poďakoval za to, že sa tu ukázala, ubezpečil si sa, že sa o neho postará a utekáš späť k Leemu. Tsuyoi Kizuato Všetko si uvedomuješ, rovnako aj to, že sa ťa tento mladík pokúša odniesť. Je to pomerne veľké gesto. Iní by sa možno neobťažovali. Ako prichádzate bližšie k dedine, začínaš cítiť mnoho všeliakých nových pachov. Jeden z nich je však pomerne výrazný a približuje sa k tebe. Mladý chlapec ťa položí na zem a nad tebou sa skláňa nejaká žena a veľký pes. Jej pohľad je úplné iný ako pohľad hocikoho, koho si doteraz stretla. Akoby ti úplne rozumela. Z jej očí vidíš presne to čo by ti chcela povedať. Upokojila Ťa a začala ťa ošetrovať. Z vaku si vytiahla nejaké pilulky a dala ti ich do úst. Prehltneš ich a cítiš obrovský rozdiel oproti tomu čo si jedla prvý krát. Cítiš ako sa ti dostávajú síly do tvojich žíl. Asi po desiatich minútach si schopná sa postaviť na vlastné nohy. Dokážeš kráčať, ale pomaly. "Kto ti to urobil, dievča?" opýtala sa príjemným a opatrovateľským hlasom.

Tsuyoi Kizuato - 01. prosince 2013 12:51

Vesnice To je blážen, že se mě pokouší nést sám... pomyslím si a sylším jak funí, nepoponesl mě ani o kousek. Pak cítím, že mě vzali dvě osoby. Nevím jak dlouho to trvá, ale když se dostaneme do vesnice zatínám cítit mnoho pachů. Spoustu lidí... Asi vesnice pomyslím si, ale po chvilce ucítím dva velmi výrazné pachy. Nějakou ženu a psa. Když otevřu oči tak tu ženu i vidím. Ona...kdo je zač? Žádný člověk přeci není shopný porozumět vlku...a co ten pes, je obrovský... přemýšlím zatímco mě ošetřuje. Když mě ošetří a dá mi ty pilulky tak se najednou cítím o mnoho lépe. Pomalu se postavím na nohy. Stále to dost bolí a asi ještě bude bolet...Kousek popodu, jen abych si protáhla nohy. Pak se mě zeptá kdo mi to udělal. Já si uvědomím ten kus látky v tlamě a začnu se ho snažit dolovat jazykem ven, ale látka se mi přilepila na horní patro takže to moc nejde. Otevřu tlam a nakloním jí tak aby mi žena na horní patro viděla. Uvidí tam přilepený kus pláště...černé pozadí a kousek červeného mraku. Nechávám talmu otevřenou aby mi látku mohla vyndat je to dost nepříemné. Mluvit s nimi zatím nebudu, nvím jestli by je to nevyděsilo a nepokusili se mě zabít, teď bych jim stejně nic neudělala, nemohla bych se ani bránit. napadne mě.

Yachiru Ryuuji - 01. prosince 2013 16:40

Poprvé velitelem Po několika misích pod nejrůznějšími veliteli se mi splnila má osobní noční můra. Sám jsem se měl ujmout vedení týmu, složeného ze studentů akademie na jednoduché misi za účelem nakrmení několika psů klanu Inuzuka. A tak jsem stál na místě setkání s nedočkavou trojicí a balíky masa, přičemž jsem uvažoval, co jsem komu udělal. Špunti, sotva o pár let mladší než já nejevili v podstatě vůbec žádný zájem o naši misi, jediné o co se starali byla maturita a jak jsem jí prošel já. Když se mě na to ptali, tvářili se tak nějak zvláštně, jako bych před nimi nestál já, ale nějaký legendární ninja minimálně Hokageho formátu. Lehce zoufale jsem polkl a jejich zájem přisoudil monstróznímu kopí, které jsem měl horizontálně přehozené přes ramena. Ehm, maturita... zapřemýšlel jsem to vám teď neřeknu. vykouzlil jsem na tváři úsměv. Máme totiž misi. Inuzuka Hana nás pověřila důležitým úkolem, nakrmit tři klanové psy, toulající se někde v ruinách Konohy. K tomu nám poslouží tohle... ohnul jsem se a každému hodil jeden balík masa, dostatečně širokým obloukem a pomalu, aby je mohli bez problémů chytit. no a když misi zvládneme splnit, řeknu vám jak jsem odmaturoval. pokusil jsem se je nějak motivovat, načež jsem se zamyslel a dodal. Jen tak mimochodem, docela by se mi hodilo, kdyby jste mi řekli co už umíte a na co se specializujete. Dámy mají přednost, Matsuri-kun obrátil jsem se k dívce a čekal na její odpověď, načež jsem o ni požádal i zbývající dva. Snažil jsem si je zapamatovat, abych mohl vytvořit nějakou strategii postupu. Ačkoli to byla pouze D-rank mise, rozhodně jsem ji nehodlal brát na lehkou váhu a selhat jako velitel.

Hagane Taiyo - 01. prosince 2013 18:49

Návrat na pozice Hned co dorazíme do vesnice, tak si náš všimne nejspíš některá z Inuzuků. Její jméno neznám, ale vypadá to, že má zájem na pomoci. Donesu vlka tedy k ní. Snad bude v pohodě. Řeknu si sám pro sebe. "Děkuji, že se o něho postaráš. Pak mi můžeš třeba dát vědět ... jsem Hagane Taiyo. Ale teď už musím jít." Řeknu se vzácným úsměvem, otočím se a co nejrychleji vyrazím zpět na svoji pozici. Když se dostanu mimo vesnici, tak začnu využívat stromy, aby jsem nabral vyšší rychlost. Koukám kolem zatím co mířím tam, kdy jsme našli vlka. Doufám, že se Lee za tu chvilku nezamíchal do nějakého boje. Kdyby se mu něco stalo a já u toho nebyl, mohly by z toho být problémy a navíc ... nechci aby se mému parťákovi něco stalo.

Konoha - 01. prosince 2013 22:25

Rock Lee, Hagane Taiyo Lee prehľadal celé miesto, no nakoniec sa vrátil k hliadkovaniu. K boju či by možno aj chcel a možno aj nie nedošlo. Časom sa k nemu pripojil aj Taiyo. Oznámil mu, že o vlka bolo postarané a nakoniec ste hliadkovali ešte dve hodiny. Trochu Vám tento strávený čas spolu pomohol. Dozvedeli ste sa o sebe pár vecí a minimálne ste zistili, že Vám obom záleží na zvieratách. Taiyo bol trochu pokojnejší, sledoval okolie pričom Lee do toho neustále robil všeliaké kliky, zhyby, skoky a neustále počítal. Takýto zápal pre vec je priam neskutočná. Nakoniec aj Vás prestriedajú, dostávate sa do dediny a pripravuje sa na pohreb.

Konoha - 01. prosince 2013 22:34

Yachiru Ryuuji Všetci traja si vzdychli rovnako. Rozhodne chceli počuť o tom ako prebieha maturita hneď teraz. Nakoniec sa však Matsuri ako prvá zhostila Vašej úlohy, vzala si vrecúško s mäsom a šla smerom k psom. Vraj ich dnes už videla. Nasledovali ju aj ostatní dvaja chlapci a zdá sa, že si ich dostatočne motivoval na to, aby robili svoju úlohu. Ohľadom schopností sa začali predbiehať jeden pred druhého. Pokúšali sa urobiť techniku premeny. Po pravde, tak mizerné kópie samého seba si už dlho nevidel. Rozhodne by bolo vhodné zapracovať na ich vzdelaní. Kto vie, čo tí učitelia v tej škole vlastne robia. Ohľadom iných techník, ovládajú malé základy základných techník, ale nič viac. Sú to ozaj eštelen deti a ku géniovi akým bol napr Neji majú neskutočne, ale neskutočne ďaleko. Prichádzate k psom. Všetky už zdiaľky cítili vôňu mäsa. Pribehli k Vám a aj napriek tomu, že to boli šteňatá, boli takmer tak vysoké ako aj vy. Keď sa tak na Vás rozbehli, dostali ste aj strach. Napokon však boli priateľské a vidíš ako tvoji spoločníci ich začali krmiť. Zdá sa, že misia je úspešná a bez problémov. Tým sa však stáva tvoj sľub. Je čas na odpovede.

Konoha - 01. prosince 2013 22:39

Tsuyoi Kizuato Hana, dievča ktoré ťa ošetrilo sa Ti aj predstavilo. Zdá sa, že rozumie zvieratám veľmi dobre. Rovnako to vidíš aj na psovi, ktorý Ti naznačuje a hovorí, že sa nemusíš ničoho obávať. Keď jej podávaš tmavú látku, hneď spozornie. Už to pravdepodobne videla. Postupne sa k tebe prihovára a oznamuje Ti, že pôjdete do dediny. Vraj pri jej rodine si veľmi dobre oddýchneš a zregeneruješ. Pomaly Ťa tam vedie. Dostaneš tam napiť aj najesť. Ak by si sa rozhodla, že nejdeš, nechá Ťa tam pokojne ležať a ostane sedieť pri tebe, pokiaľ Ti nebude lepšie alebo sa nerozhodneš ináč.

Konoha - 01. prosince 2013 22:47

Yamanaka Momo, Namikaze Raiz Vošla si dnu do budovy, kde prebiehala porada. Zdá sa, že nikto nebol tvojou prítomnosťou prekvapený. Určite niekto vycítil tvoj príchod a informoval ich. Všetci sa pozreli tvojim smerom a ty si môžeš všimnúť ako za všetci shinobi sedia na kobercoch v dvoch radoch. V strede, akoby za vrchom imaginárneho stola sedí Namikaze Raiz. Rovnako ako nehovoria nič oni, nemusíš ani ty. Zdá sa, že o novom Hokage je rozhodnuté. Všetci si vypočujú tvoju správu. Zdá sa, že okrem Zelenej Listovej šelmy to prijali všetci pokojne. Ten hneď vyskočil na nohy, chcel niečo povedať no Shikaku ho hneď schladil a potiahol dole. Aj keď si takmer jouninka, aj napriek tomu je tvoje chovanie nie príliš hodné ani chunina. Kto vie ako sa k tomu postaví nový Hokage, ktorý oficiálne prevezme úrad až dnes po pohrebe.

Tsuyoi Kizuato - 01. prosince 2013 22:50

Vesnice, odpočinek I když jsou tak přátelští mám se pořád trochu na pozoru. Jeden nikdy neví co kdo udělá. Uklidňuje mě i ten pes. Stejně je obří...až moc...na psa. napadne mě. Nechám se odvést do vesnice, k jejímu klanu. sem vděčná, že mi nabídli vodu i jídlo. Neodmítnu to, hladová i žíznivá jsem... Ten chlápek...co byl zač....ta žena vypadá, jako by někde podobně zbarvenou látku už viděla...co se to tu děje... pomyslím si. Když jsem najedená a napitá tak se vydám podívat po vesnici, pokouším se tím příjit na kloub tomu co se tu děje. Taky mě zajímá jestli se tu něco víc nedoví o tom chlápkovi v černočerveném oblečení. Černý plášť a červené mraky....chm...kdo to byl, navíc...fyzické útoky ani jutsu na něj nefungovali, prostě se změnil ve vodu...byl to jen člověk? přemýšlím. Rozhlížím se kolem, naslouchám okolí a zapamatovávám si nové pachy.

Namikaze Raiz - 01. prosince 2013 23:19

Porada Trochu mě překvapilo, že zvolili mě, ale zase oproti tomu jak se proti tomu Shikaku postavil vlastně není ani moc o čem uvažovat. Takhle odmítnout ještě než to začalo. Zatracený Shikaku. Jinak by to vyhrál on a to s naprostým přehledem, pomyslím si. Přešel jsem od stěny, abych převzal alespoň mezi jouniny pozici Hokageho. Svoji pozici začnu zastupovat až po pohřbu. Posadím se doprostřed Jouninů a nechám si vysvětlovat vše o co jsem přišel a taky o lidech, kteří zde přežili. Někteří z nich mě docela zaujmou a za jiné jsem rád, že to přežili i já zde mám přátele i když jsem byl docela dlouhou dobu mimo vesnici. Najednou mě upozorní Neji jako první na to, že sem míří jeden chunnin. Přestaneme mluvit a otočím pohled k dveřím, před kterýma stojí stráže. Chvíli na to i my ostatní zaznamenáme její přítomnost, ale jde z jiného směru. Otočím se k oknu zrovna, když se otevře a dovnitř vleze Yamanaka Momo, jedna z pár lidí co mě docela dost zaujali. Tomu, že zde je rada Jouninů o osudu vesnice zdá se nevěnuje příliš pozornosti a začne nám podávat hlášení o misi i když ne zrovna tak jak by hlášení mělo vypadat. Je opravdu zajímavá. Ovšem možná to bude chtít ještě trochu zkušeností než se bude moci přidat k tomuhle shromáždění, pomyslím si a lehce se pousměji. Úsměv mi z tváře hned zmizí a pro změnu se zamyslím nad hlášením. To je zlý. Sasuke se přidal k Akatsuki. Dostal nějakou novou sílu, která ho chrání před zraněním. Dost na to, aby odolal bez problémů třem členů Anbu, pomyslím si a zamračím se. To se mi moc nelíbí věděl jsem že jsou problém jen se ten problém stal ještě větším. Pak ti další dva. Chlápek co dokáže potlačit svou přítomnost i proti senzibilům a pak další, který je schopen přemísťovat nejen sebe, ale i jiné. To vypadá na nějakou dimenzionální techniku. Rád bych si o tom poslechl Shikakův názor, pomyslím si a zaměřím se zase na Yamanaku. Gai se skoro neovládl, ale Shikaku ho zpražil pohledem jak to umí snad jen on. Děkujeme ti za hlášení. Teď když dovolíš máme tu poradu. Alespoň do večera si odpočiň pak nás čeká neveselá záležitost, řeknu jí neutrálním tónem.

Uzumaki Zaki - 01. prosince 2013 23:32

Nuda, Nuda NUDÁÁÁÁÁ Sedím u budovy, kde jsou všechny zásoby jídla a vody pro celou vesnici, je to dost otravné. Nejsem tu sice sama, ale...ostatní...mě nemají moc rádi. Neb spíš jsem jim pro smích. Smutně se podívám do země. Lee a Taiyo už by tu měli být aby na nás dohlédli, kde se zae flákají? Lee..si určitě zase dal nějaké nesmyslné pravidlo a to ho zdželo. napadne mě. A co Tadashi, kdy ten dorazí? zeptám se sama sebe. Podívám se na nebe a pak zase zpět. Chvilku se zadívám na Konohamara, ale hned sklopím zrak. Líbí se mi, tak jako ostatním děvčatům, ale stejně u něj nemám šanci. Zajímalo by mě...jaký je ten Uzumaki Naruto...má stejné příjmení jako já...možná by mohl vědět něco o rodičích přemýšlím. PS: Berte to tak, že moje postava toho moc o Narutovi neví, moc se s ním nestkávala a s nikým o něm nemluvila.

Rock Lee - 01. prosince 2013 23:59

Konec služby - > Kontrola mládeže Nic dalšího jsem už nenašel a tak jsem se vrátil k hlídkování. Dával jsem pozor na okolí, ale zároveň jsem přemýšlel nad tím Kisamem. Pokud se potuluje někde kolem vesnice, tak by to mohlo být dost zlé. Až potkám Gaie-senseie tak mu o tom musím říct. Po pár minutách se ke mně opět připojil Taiyo. Oznámil mi že vlk je v pořádku a v bezpečí. Za to jsem byl docela rád. Možná jsem to nedával najevo, ale mám rád zvířata. Další dvě hodiny jsme hlídkovali než nás někdo vystřídal. Samozřejmě jsem během hlídky dával pozor, ale taky jsem i trošku cvičil, abych nevyšel z formy. Jenže nastal čas kdy se blíží pohřeb. Musím se jít ještě převléci a sehnat nějaké květiny. Napřed ale půjdu zkontrolovat jak si vede Konohamaru se svým týmem. Taiyo-kun. Půjdeš se mnou se podívat na mládež?. Zeptám se a pousměji se. Jsem docela zvědavý jak si mrňousové vedou a zda jsou ještě nadšeni jako před tím. Ať už se mnou Taiyo půjde a nebo ne, tak se otočím a klusem zamířím k budově ve které jsou zásoby pro vesnici a u které by měli prckové být. Netrvá dlouho a jsem tam. Zdravím vás. Podívám se na všechny a usměji se. Konohamaru-kun. Tak co? Jak vám to jde?. Zeptám se a pak se otočím na Zaki. Jak se vede, Zaki-chan? Zeptám se a pokračuji. Zaki-chan...ještě než se půjdu připravit na ten pohřeb, bych si dal něco malého k jídlu. Nejlépe něco pořádně kořeněného. Pokud tam nic takového není, tak nevadí. Mile se na Zaki usměji. Nevypadá že by se nějak moc bavila. Ráno jsem se ani moc nenasnídal, takže mám už docela hlad.

Uzumaki Zaki - 02. prosince 2013 16:06

Lee-kun Koukám do země, když zaslechnu kroky. Zvednu pohled a koho nevidím. Trošku se pousměji, to u mě není moc zvykem, je jen pár lidí, kteří mě dokáží přinutit k úsměvu. "Ahoj Lee-kun, samozřejmě po něčem se podívám." zazubím se na něj a jdu do skladu. Hledám něco co by mohlo být extra ostré. Nakonec se rozhodnu, že Leemu přinesu nějakou polévku. Dojdu tam kde polévky vaří. "Dobrý den, chtěla bych jednu misku polévky a pořádně ostré." poprosím a usměji se na kuchaře, či kuchařku. Jakmile mi podají poévku vezmu si potřebné náčiní pro její konzumaci a jdu ven za Leem. "Lee-kun, tady polévka pro tebe." usměji se a podám mu misku.

Yamanaka Momo - 02. prosince 2013 18:17

Hlášení Naprosto správně jsem očekávala, že Hokage je touto dobou již zvolen. Z toho, jakým způsobem jsou v místnosti usazeni, je zcela zjevné, kdo to je. Mezi tím, co říkám, co chci říct a procházím mezi nimi, neopomenu si toho muže dostatečně prohlédnout. Neznám ho, vlastně si ani pořádně nepamatuju, že by byl ve vesnici nějak důležitý. Ale kdo ví. Pobavení, shovívavost… Problémy mírně znepokojen. Žádný diktátor. Pošle mě pryč tím nejjednodušším způsobem, kterým jasně naznačuje, co po mně vyžaduje, aniž by šel do přímého konfliktu. Věděla bych, jak být otravná a přít se dál, ale momentálně nic takového nepotřebuju. Svého jsem dosáhla. „Jistě,“ oplatím mu úsměvem, který ale z nějakého důvodu nevypadá až tak upřímně, jak by mohl. Právě v tuto chvíli se na něj zaměřím. Chci cítit, jaký má potenciál, tušit aspoň trochu, co je to za člověka… Krom toho, co jsem právě zjistila. Teprve až pak se otočím a aniž bych cokoliv dalšího řekla, zamířím pryč – oknem, stejně jako jsem se sem dostala. Převlečená už jsem, pro jídlo jsem si taky stačila dojít a strávila jsem tím tak většinu doby, která zbývala do pohřbu. Bude již brzy. Abych ale neplýtvala časem, chvíli se soustředím a najdu Shikamara, načež k němu zamířím tou nejkratší cestou, leč ležérním krokem, nijak zvlášť nespěchám. Pokud na to bude čas, chci se ho vyptat na osoby, se kterými jsme bojovali. Z těch, co neřeší bůh ví jaké věci na tom jouninském sraze je asi nejinformovanější.

Hagane Taiyo - 02. prosince 2013 19:31

Konec hlídky Chvilku jsem jen tak bezradně prozkoumával les než jsem Leeho konečně našel. Oznámil jsem mu, že náš nalezenec je rukou odborníka a bude v pohodě. Potom už jsme znovu započali klasickou hlídku kolem vesnice. Já každou chvíli, kdy jsme stáli využil k odpočinku a hlavně jsem se věnoval pozorování okolí, ale Lee neustále cvičil. Já nad tím jen kroutím hlavou, nechápu jak může být tak zapálený. Na druhou stranu ho chápu, byl neschopný nicka a nechce se tam vrátit. Já naštěstí takové problémy řešit nemusím. Během těch dvou hodin co jsme ještě strážili určený sektor jsem se dal s Leem trochu do řeči. Mluvili jsme trochu víc než před tím a tak to i rychleji uběhlo. Za dvě hodiny nás přišel někdo vystřídat a my se mohli konečně vrátit do vesnice. Ještě jsem si nezvykl na to, že Konoha vypadá tak jak vypadá, takže jsem se nad tím ještě trochu pozastavil. Možná bych se měl jít podívat na svého nalezence ... ale nejdřív si trochu naplním žaludek, jenom si pro něco zajdu do svého stanu. "Zatím nazdar Lee. Uvidíme se večer." Večer až nastane ta smutná záležitost. Bude se konat velký pohřeb. Mezi mrtvými jsou všichni z mé rodiny a většina přátel, které jsem tu měl. Nikdy jsem jich neměl moc, ale teď mi vlastně zbyl jen malý zlomek. Přicházím tedy ke svému tmavě zelenému stanu. Je dost velký, aby jste si tam stoupli, takže tam mám i postel a stůl a vlastně krom toho, že nemám zdi a dveře, tak to vypadá jako můj skromný byt, který jsem navštěvoval, když jsme občas došel do vesnice. Myslím, že tady nebudu potřebovat takovou výzbroj. Kdyby se chystal útok, tak to sem stihnu dojít. Pomyslím si a tak tedy zamknu do skříně svoji chuuninskou vestu a všechny vrhací zbraně, chakrové meče si nechám, ty opravdu neodložím. Pak už jen zavřu vchod a vyrazím k místu, kde se vydávají zásoby. Lee? No nevadí, tak se uvidíme mnohem dřív než večer. Ušklíbnu se a s rukama v kapsách dojdu až k Leemu, který nejspíš čeká na svoji objednávku. S ironickým hlasem prohlásím. "Už jsme se dlouho neviděli co? He." V tuto chvíli vyleze z budovy malá holka, asi genin. Má červené vlasy, to o něčem vypovídá. Příbuzná k Uzumaki. Tak přece jenom nebude jejich klan tak vyhlazen jak jsem si myslel. Ahoj, promiň, že jsem nepřišel zároveň s ním. No ... máte tam nějaké nudle? Můžou být klidně samotné ... děkuji.

Rock Lee - 02. prosince 2013 19:52

Jídlo Dobře. Děkuji Zaki-chan. Mile se na Zaki usměji a opřu se o stěnu domu. Rozhlédnu se po okolí a rozhodnu se že bych si mohl čekání zkrátit. Jak jinak než cvičením. Ihned se pustím do kliků. Dělám je jen na jedné ruce. Netrvá dlouho a Zaki se objeví s polívkou a hůlkami v ruce. 97,98,99,100. Dodělám kliky a vyskočím na nohy. Převezmu si od Zaki polévku. Mnohokrát děkuji Zaki-chan. Pousměji se a vezmu si od Zaki hůlky. Sednu si na zem a podívám se na Zaki. Tak co, jak ti jde výcvik?. Zeptám se s úsměvem a pomalu se pustím do jídla. Polévka mi chutná. Je ostrá tak akorát. Najednou se ale objeví Taiyo. Pousměji se a kývnu mu hlavou na pozdrav. Mluvit nebudu, jelikož mám pusu plnou a nebylo by to zdvořilé.

Uzumaki Zaki - 02. prosince 2013 19:58

Lee a Taiyo Přínesu Leemu polévku a usměji se. Zeptá se jak jde trénink. Já smutně sklopím hlavu. "Není s kým trénovat....nikdo se mnou nechce trénovat a na taijutsu jsem levá..." řeknu smutně. Zvednu hlavu když se objeví Taiyo. "To je dost, že sis e taky ukázal...to platí pro oba." zabručím trochu rozladěně, ale hned na to se usměji. "Máme jen nudle do polévky, mohu ti přínést polévku s nudlemi." nabídnu mu. "A mimochodem já jsem Zaki, a ty musíš být...hm....Taiyo-kun? Říkali, že vy dva nás přijdete zkontrolovat." dodám mezitím co čekám na jeho rozhodnutí. Genjutsu se v jednom moc cvičit nedá řeknu sama pro sebe.

Namikaze Raiz - 02. prosince 2013 20:06

Porada Vypadá to že se nesnaží vykrucovat což jsem od ní tak trochu očekával, ale neshledávám to nijak špatnou odpovědí. Její úsměv byl možná trochu přehraný, ale to mi nevadí. Další co udělá ještě než odejde je, že se na mě zaměří. Narozdíl od ní jak to vypadá tak já o ní vím už docela dost od ostatních jouninů a znal jsem se dobře s jejím otcem. Snaží se o mě něco zjistit. Posluž si, pomyslím si klidně nemám co skrývat a už vůbec ne před někým z vesnice, alespoň co se mojí osoby týče. Hned na to se odebere oknem ven. Ještě chvíli po jejím odchodu panuje ticho. Po chvíli se otočím na Shikaka. Co si o tom myslíš? Vypadá to že se Sasuke přidal k nepříteli a získal nějaké další problematické schopnosti, poznamenám k němu. Každý Akatsuki sám o sobě byl problém. Když vezmu jen ty co už jsme zvládli. Hidan ten byl nesmrtelný, jeho parťák měl pět srdcí, Kisame jeden z sedmi šermíř z skryté mlžné, Uchiha Itachi pozabíjel celý jeho klan a teď se ukázali další tři, pomyslím si zatímco čekám na Shikakovo zhodnocení.

Rock Lee - 02. prosince 2013 20:14

Jídlo Zaki-chan Dojím sousto které mám v ústech a podívám se na Zaki. Omlouvam se. Měl jsem ještě hlídku. Řeknu s úsměvem. Na odpověď Zaki o tréningu zavrtím hlavou. To není možné. Jistě jsi velice dobrá. Ale pokud by jsi měla zájem, rád bych s tebou trénoval já. Ušklíbnu se. Mám docela dost volného času. Aspoň bych se nějak zabavil. Řeknu nadšeně, usměji se a ukážu zvednutý palec. Pak se znovu pustím do jídla. Docela mně láká že bych někomu pomáhal s tréningem. Gui-sensei má dost práce. Já možná taky nějakou budu mít až bude zvolen nový Hokage, ale nějaký volný čas bych snad měl. Podívám se na Taiyoa, pak na Zaki, usměji se a dojídám svou polévku.

Hagane Taiyo - 02. prosince 2013 21:19

Občerstvení Nudle ve vodě jo? ... no proč ne můžu to zkusit. Tak prosím jednu porci té polévky. Poručím si a posadím se na jednu prázdnou dřevěnou bednu, ve které bylo podle popisu plno instantních pokrmů. Za chvíli je to tady. "Díky ... ehm." No tak jsem zapomněl její jméno, no a co? Naštěstí se mi znovu představí a já aby jsem neztratil tvář, tak dělám, jako by jsme si právě vzpomněl. "Zaki? Zaki ... to bylo to jméno. Nemohl jsme si vzpomenout ... a ano, já jsem Taiyo." Řeknu a ochutnám polévku, není to vůbec špatné, ale stejně si myslím, že nudle do vody nepatří. Maximálně tak do omáčky, jak se to dělá u rámenu. Každopádně Lee začne mluvit o tom, že by chtěl Zaki pomoci s tréninkem. "Neber to špatně, ale pochybuje, že to zvládneš..." Prohodím a pokračuji v jídle.

Yachiru Ryuuji - 02. prosince 2013 21:29

První mise jako velitel Jak se ukázalo, mé obavy byly poměrně plané. Bez větších problémů se nám podařilo najít psy a nakrmit je, načež nastal čas pro mě, abych splnil svou část dohody. Upřímně mě ovšem zaskočilo, jak málo toho ta děcka umí. Podle toho, co jsem slyšel od táty se na takovéto mise původně posílali až hotoví genini začátečníci a tak jsem si myslel, že mají téměř před maturitou, ale jejich schopnosti odpovídali spíše úplným začátečníkům, což znamenalo pouze to, že vesnice na tom byla ještě hůř než jsem si myslel a tak určitě nebude na škodu, když těm třem něco málo vysvětlím nebo ukážu. To...bylo docela dobré. ohodnotil jsem s úsměvem jejich pokus proměnit se ve mně, který vypadal spíše jako děsivá karikatura mého otce nakříženého s žábou. No, abych byl upřímný, bylo to docela jednoduché. Prostě nám dali test, takovou delší písemku se spoustou zbytečné teorie, načež po nás chtěli předvést jedno ze tří základních jutsu. Bunshin no jutsu to myslím bylo. vypočítal jsem to na prstech. Ovšem jestli si myslíte, že zvládnutí maturi z vás udělá ninji tak jste na omylu. přepnul jsem se na malý okamžik do vážného, školícího módu. Ve zkutečnosti je maturita opravdu jednoduchá, postavená tak aby ji složil každý, kdo má aspoň špetku rozumu a talentu. To, jestli se z vás stanou praví ninjové se rozhodne teprve potom. Ne podle toho, kolik umíte technik, nebo podle výsledku z testu, ale podle toho, co máte tady. poklepal jsem si palcem na hruď, tam kde bylo srdce. Na malý okamžik mi po tváři přejel prapodivný výraz, to když jsem si uvědomil co se na tom místě skrývá u mé maličkosti. Pak jsem se ale zase rychle usmál. Odvaha, loajalita k vesnici i sobě navzájem, to je to co z vás udělá pravého ninju. s tím jsem se otočil a pomalým krokem zamířil zpět k vesnici.

Uzumaki Zaki - 02. prosince 2013 22:11

U skladiště Když donesu polévku Taiyomu tak se zase posadím, podívám se na Leeho trochu překvapeně. "Lee-kun, děkuji za nabídku, ale jak jsem říkala jsem naprosto levá na taijutsu...takže by si moc nepomohl...i když ožná trošku jo, ale opravdu děkuji." odpovím smuntě. Pak se kouknu na Taiyoa. "Hm, Taiyo-kun, pomohl by jsi mi také?" zeptám se ho. Dva lidi, na které bych mohla zkusit tu techniku... pomyslím si.

Rock Lee - 02. prosince 2013 22:25

U skladiště Dojedl jsem polévku a vstal jsem. Rukávem jsem si otřel pusu a misku odložil někam kam se doufám odkládají. Podívám se na Taiyao. Vypadá to že pochybuje o tom že bych to zvládl. Nic neříkám, jen se na něj zamračím a otočím se na Zaki. To ale nevadí. Dříve jsem byl i já, ale pod vedením Gaie-senseie mi začalo docela jít. Usměji se. Dobře. Pokud ale nechceš, tak tě nebudu nutit. Rozhlédnu se. Dobrá. Já už půjdu. Možná se potkáme později. Zatím Zaki-chan. Pousměji se a pokud nebude ani jeden z nich nic chtít, tak zamířím hledat nějaké květiny. Pokud bych ve vesnici žádné ke koupení nesehnal, tak půjdu mimo vesnici a porozhlédnu se někde venku.

Nara Tadashi - 03. prosince 2013 08:21

Probuzení Otevřu oči...tedy oko, a všimnu si že ležím na lůžku v provizorní nemocnici. Ruka mi ihned vyjede k levému oku. Nahmatám jen obvaz. Jen chvilku mi trvalo než jsem si uvědomil co se stalo. Pro dobro vesnice...ano...vzpomínám si..... takže útok na vesnici nebyl jen zlý sen...A otec a bratři... U postele stojí Sakura a Shizune. Okamžitě přejedu rukou z levého oka na pravé, abych zamáčkl právě rodící se slzu. Nesmím ukázat slabost......né před nimi. Obě dvě mi střídavě vysvětlují že oko nesmím namáhat, a proto si nemám sundavat obvazy, a už vůbec né ho používat. Jsem ještě trochu zmatený, ale snažím se to všechno vstřebat. Jak se to mohlo všechno stát? Ještě ráno jsem řešil jaká bude další mise, co si dám k snídani, a jestli si vzít modré nebo zelené tričko. Pak už jsem jen slyšel výbuchy, křik....Dostali jsme za úkol dohlédnout na evakuaci akademie. První se odpojil táta, že jde podpořit jeden z bojujících týmů. Když se dlouho nevracel, tak se bráchové rozhodli jít na průzkum, jestli je cesta bezpečná. Beztak se určitě šly podívat po tátovi. Já pokračoval v misi. Vpomínám si na vznášející se nad městem. Nebyla moc vidět, protože byla proti slunci. A pak přišla tlaková vlna. Pamatuji si jak mě to odmrštilo. Probral jsem se na ošetřovně....stejně jako dnes. Následovaly hromady testů....a pak ta věta.....pro dobro vesnice....Jak se to sakra všechno mohlo stát?!!! Pomyslím si vzekle, smutně, zmateně.... Potom mě Sakura-san vezme na vycházku. Jsem jí vděčný. Už bych asi nesnesl tu nečinost...být sám se svými myšlenkami. Všimnu si ale že si mě všichni prohlíží. Né že by se dívali nějak zle, jen že to obvykle nedělají. Mám snad na čele brouka....nebo mi vyrostlo třetí ok.... pak mi to došlo...Oko....oko... Podívám se na Sakuru. Sakura-san......Můžu se zeptat...Čí bylo mé levé oko? A co bude dál? Zeptám se zoufale. Na mysli mám stovky dalších otázek, ale tyhle už nešlo udržet.

Konoha - 03. prosince 2013 13:34

Pohreb a nový Hokage Dnešný deň sa pomaly chýli ku koncu. Je takmer večer, Slnko čoskoro začne zapadať a vy všetci sa pripravuje na poslednú rozlúčku so všetkými, ktorí už medzi Vami nie sú. V tejto dedine nie je nikto, kto by si medzi obeťami nenašiel niekoho zo svojej rodiny alebo priateľov. Je to najsmutnejší deň Konohy od útoku deväťchvostej líšky. Dokonca ani vtedy tu neumrelo toľko ľudí a samotná dedina nebola až tak zničená ako je teraz. Poslednú pol hodinu pred plánovaným pohrebom sa postupne všetci začali zhromažďovať na cintoríne. Ten ostal viacmenej nepoškodený. Vidíte tu desiatky a desiatky vykopaných hrobov. Pri každom hrobe je položená jedná truhla. Je otvorená a tak je možné sa pozrieť, kto v nej leží. Telá sú pomocou nejakého medického jutsu upravené tak, aby sa nerozkladali. Panuje tu veľmi pochmúrna nálada a takýto plač a vzlykanie tu už dlho nebol. Pred samotný dav vystúpil Shikaku Nara. Doteraz viedol túto dedinu celý týždeň práve on a všetci aj čakajú, že z neho bude nasledujúci Hokage. „Nič už nebude ako predtým, Veď to všetci dobre vieme. Mnoho vecí sa rázom zmení, No časom z toho vyzrieme. Krutosti tohto sveta sú veľké, No radosť, Tá tu ostať musí. Pozríme sa vpred, veď ďalší deň príde, A vtedy to uzrieme. Mladá generácia, mnoho detí, Veď ich život začína! Pomôžme im na ceste strasti, No nezabudnime spomínať. Krásne časy sme my mali, Zo všetkými padlími. Venujme im chvíľku ticha, Nech pokojne odídu. Potom jedno veľké zbohom, Nech sa všetci v raji zídu.“ Po tomto preslove nasledovalo ticho. Bolo to veľmi mrazivé a zimomriavky volajúce ticho. Takmer štyristo obyvateľov Konohy sa len smutne pozeralo. Či do nema, či do zeme. Tá hustá atmosféra by sa dala krájať. Napokon sa to začalo. Začal pochod a posledná rozlúčka. Shikaku ako prvý podišiel k prvému hrobu. Tak ako je zvykom, pozrel sa na mŕtveho, uklonil sa a šiel k ďalšiemu. Nasledovali ho aj ostatní a postupne takto prechádzala celá dedina pomedzi svojich známych či rodinu. Nikto sa neponáhľal. Všetci vedeli, že je to posledný krát, čo ich vidia. Celý tento sprievod a rituál trval pomerne dlho. Boli to takmer dve hodiny plaču a vzlykania. Napokon, keď ste všetci prešli pomedzi všetky tie tváre a zapamätali ste si ich, pochopili ste, že to boli možno aj práve oni, ktorí položili svoj život, aby ste vy mohli žiť. Patrí im obrovská vďaka. Shikaku dal znamenie a vidíte, ako všetci jouninovia ktorí tam boli vyšli na vyvýšené pódioum. Poskladali spoločne pečate a všetky truhly sa vzniesli do vzduchu a následne opatrne zašli do hrobu. Následne ich zasypali s hlinou. „Je to veľmi smutná doba, no ako správni obyvatelia Konohy vieme jedno. Vieme, že sa vieme v akýchkoľvek časoch spojiť a postaviť na nohy. Ináč tomu nebude ani teraz. Ako všetci dobre viete, dnes sa dlho preberalo kto bude novým Hokage. Bude to na jeho bedrách a rovnako aj na naších aby sme mu pomáhali obnoviť to, čo sme stratili. Vážení občania Konohy, dovoľte aby som Vám predstavil našého nového, šiesteho Hokage - Rokudaime Hokage - Namikaze Raiza.” Dopovedal a jouninov, ktorí stáli na pódiu vykročil dopredu jeden z nich. Poznáte ho iba okrajovo, pre väčšinu z Vás je neznámy. Často totižto pôsobil na dlhotrvajúcich misiách mimo Konohy, avšak nikto z Vás nepochybuje o tom, že sa jouninovia rozhodli správne. Od Kurenai Yūhi dostal biely plášť a klobúk. V momente keď si ho nasadil Vám mnohým doplo. Namikaze – takto sa volal aj štvrtý Hokage. A čo bolo najzaujímavejšie, v istom okamihu vyzeral skoro rovnako ako aj on. Nakoniec pred Vás predstúpil a chopil sa slova.

Tsuyoi Kizuato - 03. prosince 2013 14:10

Pohřeb sledovaný z dálky Toulala jsem se po vesnici, teda po tom co zní zbylo...i mě to přišlo děsivé a to jsem tu nebyla...Pak se všichni začnou scházet na hřbitově aby pohřibili své padlé spolubojovníky. Mrazí mě z toho v zádech...všichni v černém...cítím to z nich, ten smutek, tu bolest, která číší z každého z nich...někteří se to snaží skrývat jiní na to kašlou. Já to sleduji z dálky, snažím se být co nejméně nápadná... Poslouchám proslov, rve mi to sdce...Sklopím hlavu a zavřu oči. Nikdo by možná neřekl, že vlk bude plakat a ještě kěvšemu pro cizí lidi....srst u očí už mám morkou...otevřu oči a pomaým krokem se svěšenou hlavou se vydávám k hrobu...k hrobu páté a všech ostatních....jako poslední hrob je hrom Kakashiho. Koukám na něj dlouho... Hatake Kakashi, ty jsi znám i mezi námi... pomyslím si. Zatímco lidé vyjadřují žal pláčem a někdy tichem tak vlci ne...srdce mě k tomu přímo vybízí... Zvednu hlavu k obloze se zavřenýma očima, uši mám přitisknuté až k hlavě, pak se z mého hrdla začne drát vytí plné smutku...je mi jedno kolik očí se ke mě otočí, je mi jedno co si o mě pomyslí, ale tak to cítím a musím to vyjádřit po vlčím způsobu...pak když skončím se obrátím k pódiu. Stojím na kraji všech lidí a vidím tak dobře na celé pódium...pozoruji je a poslouchám.

Uzumaki Zaki - 03. prosince 2013 14:20

Skladiště, hřbitov Pokračovali jsme v naší misi dokud nám nedali volno...já si šla domů obléknout černé šaty a boty...pak společně s mou chůvou jsme zašli koupit květinu. Koupila jsem si bílou růži, po tom jsme se vydali rovnou na hřbitov. Geninové stáli v první řadě, protože jsme malí a mezi dospělýma bychom viděli houby. V očích mám slzy nesnažím se je skrývat...je to příliš mnoho bolesti a já to v sobě nehodlám držet. Zavřela jsem oči a mlčela jsem, pak jsme postupně šli a pořádně jsme si vryli do paměti jejich tváře, když dojdeme k hrobu Tsunade-sama, tak tam hodím bílou růži a pak poračuji v cestě...když jsem si je vryla do paměti všechny tak se ozvalo něco strášeného, ne děsivého, ne nebezpečného, ale srdceryvného...vytí, vytí vlka...otočím se směrem, ze kterého vytí jde a opravdu...stojí mezi námi černý vlk, velký jako psi z klanu Inuzuka. Kde se tu vzal? zeptám se sama sebe, po chvíli utichne a když si všichni prohlédnou mrtvé tváře tak se shromáždíme u pódia...jsou na něm jouninové...Všimla jsem si jenoho, kterého neznám-Namikaze Raiz... Kdo to... chtěla jsem se nad tím začít přemýšlet, ale ani jsem nemusela, protože o chvilku později jsem na to dostala odpověď. Jeho jméno mi nic neříká...Vůbec ho neznám. Šestý Hokage, Namikaze...počkat...on..on musí být příbuzný čtvrtému, vždyť čtvrtý byl také Namikaze.... začnu si uvědomovat, že znám to příjmení sice jen z akademie, ale znám...

Tsuyoi Kizuato - 03. prosince 2013 19:40
	Dodatek: Můj vzhled:

Namikaze Raiz - 03. prosince 2013 21:51

Pohřeb + převzetí povinností Zbytek času jsme strávili poradou a pak jsme se rozešli se připravit na pohřeb. Nemám sice moc věcí, které bych si na sebe vzal v černé barvě, ale zpravím to tím, že přes své normální bílé oblečení si přehodím černý šátek. Pohřeb samotný nebyl nic moc veselého. Stejně jako všichni ostatní i já jsem se přidal k průvodu lidí. U každého hrobu jsem se zastavil, abych se podíval na další oběť boje s Painem. U mnoha z nich jsem si poklekl a naposledy si z blízka prohlédl tvář mých přátel. Vždy jsem zamumlal krátkou větu někdy to byla omluva jindy jen poslední rozloučení. Na déle než u ostatních se zastavím u Tsunade moji předchůdkyně. Ani někdo jako ty nebyl schopen to zastavit. Ovšem ti co zatím žijí většinou dluží svuj život právě tobě. Doufám, že si povedu dost dobře, abych se ti jednou až se zase setkáme mohl podívat do očí. Udělám cokoliv pro ochranu listové stejně jako ty a všichni Hokage před námi, pomyslím si. Tady nic nevyslovím je to zbytečné vše jsem už řekl v duchu. Po dlouhé době co všichni obejdou všechny hroby se mi jouninové přesuneme na pódium a použijeme společnou techniku, abychom všechny uložili do hrobů. Pak si vezme slovo Shikaku. Měl jen krátký proslov, ale během něj řekl mnohé. Jak typické pro něj, pomyslím si. Pak přijde řada na mě. Poté co vysloví mé jméno vystoupím před ostatní a sundám si černý šátek. Od Kurenai převezmu bílí plášť , který si přehodím přes oblečení a klobou, který má vepředu červený obrazec a znak ohně. Pomalu předstoupím před celou vesnici. Ještě nikdy jsem k velkému davu nemluvil. Většinou jsem se pohyboval ve stínech. Tohle je zvláštní pocit, pomyslím si zatímco se nadechnu a začnu mluvit. Zatímco mluvím tak cítím jemnou nervozitu, ale muj hlas je přesto pevný. Občané listové. Ať už jsme Shinoby nebo obchodníci či jiná povolání, tak jsme se dnes všichni sešli, abychom vzdali poslední čest našim blízkým, začnu mluvit dost hlasitě, aby mě všichni slyšeli. Přesto, že mezi námi není nikdo kdo by neztratil nikoho na kom by mu záleželo, tak budeme pokračovat v cestě. Kdybychom se zastavili, jak bychom se mohli podívat do očí těm, kteří zemřeli, abychom mi mohli žít. Převezmeme proto jejich přání a jejich vůli a budeme pokračovat dál po cestě před námi ať už je jakkoliv křivolaká. Stojím tu před vámi jako budoucí Hokage Konohy a jako takový vám přísahám, že po vzoru svých předchůdců, budu bránit Listovou za každou cenu. Právě nyní přebírám Ohnivou vůli těch, kteří tu už nejsou... Zvýším hlas a rukou pokynu k hrobům. Nejenom k novým, ale ke všem, které se ve vesnici jsou ... a budu ji chránit, abych ji sám jednou mohl předat svým nástupcům. skloním pohled do davu a podívám se na děti, studenty akademie a geniny. Největší naději vesnice na budoucnost. Chvíli se odmlčím, abych dodal svým slovům váhu. Dnes už bylo příliš mnoho slov. Nadále ať promluví činy. Udělám co bude v mých silách, abych nezklamal vaše naděje. A ještě poslední věc než skončím. Ohnivou vůli v sobě má každý z nás a dokud tato vůle zůstane byť jen v jediném člověku, pak listová přetrvá a oběti našich blízkých nevyjdou nadarmo. Dnes se rozlučme s přáteli a rodinami a vyražme na další cestu společně. Ukončím svuj proslov a kývnu na Shikaka, že jsem skončil. Zůstanu stát ještě chvíli na místě a pak trochu ustoupím stranou předpokládám, že to bude chtít nějak ukončit. Od teď začíná ta těžká část cesty.

Konoha - 04. prosince 2013 08:53
	* Pohreb sa takto končí. Po príhovore Hokageho sa to rozpúšťa. Kto chcete nejako reagovať na pohreb, tak môžte dnes celý deň. Zajtra sa začína hra :)

Sarutobi Kitsuke - 04. prosince 2013 12:52

Pohřeb: Před pohřbem se Kitsuke vzbudil dřív, nebylo mu něják do zpěvu ostatně jako každému obyvateli této vesnice. Také ho mrzelo že nebyl Konoze na pomoci, jelikož byl s týmem na misi mimo hranice Konohy. V tu chvíli ho nezajímal úspěch či neúspěch dokončené mise, když totiž přišel do vesnice zahlédl jen kráter který po sobě zanechal Pein. V ten okamžik si připadal bezmocný a nepoužitelný. Celé ráno bylo v ulicích klanu Sarutobi pochmurné ticho, celý klan se připravoval na pohřeb a starší členové klanu se domlouvali že si dají v místní krčmě i nějákou sklenku saké. Kitsuki pohlédl na sebe do zrcadla a zahlédl vyššího urostlejšího 14ti letého shinobiho s hnědými až mírně naoranžovělými vlasy. Pohlédl přes zrcadlo na svou tvář, které zdobily zelené oči a začal se chystat. Oblékl si černé volnější kalhoty a černou košily. Čelenku a Chuninskou vestu to vše dnes nechal doma a jak začal pohřeb, vydal se na něj pomalu se svými známými.  Na pohřbu vládlo velmi ponurá atmosféra. Kitsuke nestál hned před hrobem ale kousek stranou v davu lidí ale i přes to viděl na hrob. Kitsuke se očima rozhlédl kolem sebe a zahlédl pár známých lidí, které znal z vidění, nebo z mise. Ostatní znal jen z doslechu nebo je neznal vůbec.Nakonec své světle zelené oči zaměřil zpětm na hrob při proslovu Shikaka a slyšel jak někteří vzlykají. Kitsukemu nebylo zrovna do řeči, jen stál a sledoval zamyšleně hrob. Shikaku poté jmenuje dalšího kageho hned na pohřbu. Kitsukemu se osobně tento styl jmenování nelíbil, raděěji by to bral na jiném místě ale stálle lepší než kdyby měl vesnici vést Danzo. Když Raiz promlouvá prohlídne si ho lépe. Moc o něm nevěděl a ani ho moc neznal ale přesto pozorně naslouchal jeho proslovu. *Další člen klanu je prič, to má snad klan Senju úplně vymřet? Měla vládnout aspoň dvacet let a né jen čtyři roky... No ani to né. * Prohánělo se Kitsukemu hlavou v momentě kdy začal Raiz mluvit o ohnivé vůli, trochu se zamyslel nad pojmem ohnivé vůle.   *Že by ohnivá vůle neznamenala se obětovat za vesnici ale příjmout fakt že se za ní obětoval někdo jiný aby ostatní ohlyy žít?* Pohřeb se nejspíš chýlí ke konci a Kitsuke sleduje hrob jak pomalu sestupuje do jámy pár stop hluboké. Přitom uvažuje kam se projít, kam zajít po pohřbu a také co bude dál? Zda vesnice pověří tým aby zjistili kdo mohl takto zaůtočit nebo se bude víc věnovat troskám co po výbuchu zbyli.

Uzumaki Zaki - 04. prosince 2013 20:53

Odhodlání se Poslouchám kageho a jeho slova mě hřejí u srdce. Smuntě se pousměji pak pozvednu hlavu. Ohnivá vůle, ano...musíme jí převzít a žít tak aby na nás naši předchůdci mohli být pyšní. pomyslím si. S Tsunade-sama odešel i další lékařský ninja...ona a spoustudalších, proto... přemýšlím. Podívám se kolem sebe a koukám mezi lidmi až najdu jednu osobu...najdu ji. Jakmile jsou "ceremoniály" ukončeny vydám se k ní, k Shizune. "Shizune-sama...asi na to není moc vhdná doba, ale...chtěla jsem se zeptat..." začnu a na sucho polknu. "Chtěla bych se učit na lékařského ninju, v týmu jsem zatím dost zbytečná..a já nechci nechci být..." řeknu a zakoukám se jí do očí.

Rock Lee - 04. prosince 2013 23:12

Pohřeb(po pohřbu)[/strike] Sehnal jsem květiny a šel jsem se převléct do svého stanu. Na sobě jsem měl stejně jako ostatní černý oblek. Slunce zapadalo a já jsem se vydal pro Nejiho. Byli jsme dohodnuti že tam půjdeme společně. Bylo docela zvláštní vracet se opět na tenhle hřbitov. Vypadá stejně jako před lety když zemřel Hokage. Zvláštní že zrovna tohle místo zůstalo netknuté. Je tu tolik hrobů. Jen se na ně podívám, vzpomenu si na Peina a zaplaví mně vztek. Jak to mohl udělat? Zabít tolik nevinných lidí. Snažím se být ale klidný. To se mi ale stejně moc nedaří. Když uvidím rakev ve které leží Tenten tak se mi z očí začnou téct slzy. Ano, brečím a je mi to jedno. Tenten byla má kamarádka. Je mi moc líto že zemřela. Myslím že jsem zahlédl slzu i u Gaie-senseie a Neji brečel skoro jako já. Tomu nezemřela jen kamarádka, ale i sestřenice. Vím že si Neji hraje na tvrďáka, ale je stejně citlivý jako já. Stoupneme si kousek od Gaie-senseie a podíváme se na Skikamarova otce. Stoupl si před dav a začal mluvit. Pozorně jsem jeho projev poslouchal. Po proslovu následovalo ticho a pak začal pochod a rozlučka s mrtvými. Když jsem procházel kolem hrobů lidí které jsem znal, tak jsem se u všech uklonil. Jen na hroby Tsunade, Hinaty a Tenten jsem položil pár květin. Když jsem je pokládal na hrob Tenten, tak mi opět začali téct slzy. Naposledy jsem viděl její tělo. Pak už to bude jen na fotkách. Škoda. Skikamarův otec a všichni jouninové vešli na podium a "přesunuli" všechny do hrobů. Potom měl Skikaku opět řeč a představil nového Hokageho. Namikaze Raiz. Nikdy jsem o něm neslyšel. Ani jsem ho nikde neviděl. Zvláštní že zrovna on je novým Hokagem. Dle mého by to měl být spíše Shikaku. Nebo Gui-sensei. Ale to je jedno. A taky myslím že by bylo vhodnější kdyby ho jmenovali až zítra. Ale co. Nový Hokage před nás předstoupil a měl také projev. Konoha...Ohnivá vůle...co to vůbec je? Bude kvůli nim stále někdo umírat?. Tiše si doposlechnu jeho projev. Když skončí, tak však netleskám. Není na to vhodný okamžik. Podívám se na Nejiho. Prosím pojď se mnou Neji-kun. Musím mluvit s Gaie-senseiem a ty by jsi to měl asi slyšet taky. Řeknu smutně a pokud Neji bude chtít, tak zamíříme za Gaiem senseiem. Dojdu k němu a ukloním se. Gaii-sensei...asi na to není vhodná doba, ale musím vám to říct co nejdříve. Dnes když jsem měl hlídku, tak jsem narazil na jednoho vlka. Byl zraněný. Taiyo-kun ho odnesl k členům klanu Inuzuka. Já jsem se rozhlédl po místě na kterém se zřejmě odehrával boj. A nelíbilo se mi to tam. Byli tam stopy po velkém meči. A půda byla vlhká. Myslím že tam byl ten muž z Akatsuki jak jsme proti němu tenkrát bojovali. Pokud se potuluje někde kolem, tak by to bylo určitě velice nebezpečné. Zadívám se na něj a čekám zda něco řekne.

Yachiru Ryuuji - 05. prosince 2013 09:56

Pohřeb Na hřbitově jsem stál stranou od ostatních, jako jeden z mála ozbrojený, jak kázala tradice mého klanu. Z úcty k padlým jsem se neobtěžoval cokoli předstírat. Byl jsem smutný to ano, ale jména slavných mrtvých se mi nespojovala s tvářemi ani žádnými vzpomínkami. Neznal jsem je. S rodinou jsme se stali součástí vesnice až poté co zemřeli a tak například se jménem Hatake Kakashi jsem měl spojenou jen poučku, že jestli ho potkám mám se dát okamžitě na útěk. Původně jsem sem nechtěl ani jít, abych svou přítomností neurazil ty, kteří ztratili své blízké, ale otec mě přesvědčil, že chceme-li se stát součástí vesnice, musíme s nimi sdílet radost i bolest. Během ceremonie, kdy se objevil nový Hokage a vedl měl svůj projev do mi otec nenápadně poklepal na rameno a kývl do davu směrem k mladé dívce s rudými vlasy. Nejprve jsem nechápal, teprve pak jsem si vzpomněl na jednu z nových pouček mého otce, týkajících se toho, s kým se mám přátelit. S povzdechem jsem protočil oči. Chápal jsem, že se otec snaží zajistit pokračování naší linie, ale zdálo se mi, že to někdy značně přehání. Vím, že je na to brzo, ale až si budeš hledat ženu, vyber si nějakou s rudými vlasy. Dá ti silné syny, tak jako mi tvá matka dala tebe. zazněl mi v hlavě otcův hlas. Abych nad tím nemusel přemýšlet, soustředil jsem se na Hokageho projev a pozoroval, jak kývl na muže, o kterém jsem tušil, že je členem klanu Nara. Klanu, který se vyznačoval přímo geniální inteligencí. Zajímalo by mě, kdo je loutka a kdo vládce... napadlo mě, když jsem je tak sledoval. Ještě chvíli po proslovu jsem pak zůstal stát, aby se neřeklo načež jsem bez hlesu zamířil domů.

Namikaze Raiz - 05. prosince 2013 11:02

Konec pohřbu Muj proslov se shledal s všelijakými ohlasy. Ani se příliš nedivím spíš bych se naštval kdyby někdo opravdu jásal. Nechal jsem ukončení představení na Shikakovy. Jakmile to šlo tak jsem sestoupil z podia a chvíli si popovídal s pár lidmi, které znám. Společně jsme zavzpomínali na staré časy. Kromě jouninů nezám osobně skoro nikoho z nich. Z obyčejných lidí znám mnohem víc například obchodníků a podobných lidí. Pohledem narazím na velkého černého psa nebo vlka, který stojí mezi mými lidmi a vil před mým proslovem. Vypadá, že tu je s někým tak je nechám být. Lidé se začínají pomalu rozcházet. Já se taky rozloučím a vyrazím do mě přiděleného stanu. Začínám cítit dlouhou cestu sem a nedostatek odpočinku. Tohle nebude lehký. Ani představení nového Hokageho nebylo načasováno nejlépe. Záměr Shikaka byl celkem jasný chtěl je povzbudit, ale výsledek byl možná i opačný. Druhým důvodem je protože není čas. Ostatní vesnice nesmí zaregistrovat jak jsme teď oslabený jinak bude válka, kterou nemáme šanci vyhrát, pomyslím si. Zastavím se před svým stanem. Potřeboval bych pár hodin spánku, ale nemám na to čas. Musím dát dohromady týmy, abych je už zítra mohl poslat na mise. Nejlepší lék na smutek je činnost. To prospěje všem, pomyslím si a vejdu do stanu. Rozsvítím tu a vezmu si svitky. Začnu skládat dohromady týmy. Zatímco je sepisuji a přepisuji tak si nechám poslat pro zadání misí, které se tu nahromadili, abych se podíval co hoří a je třeba udělat.

Haruno Sakura - 05. prosince 2013 11:18

S mladým Narou Nechci jít na pohřeb. Z nemocnice toho mám dost. Každodenně sledovat raněné, zmrzačné a po válce i psychicky labilní... Ano, tohle jsem si vybrala. Ale za tu dobu, co jsem medikem, toho ještě tolik nebylo. Někdo by mohl podoknout, že odmítám uctít památku padlých. Já jsem však toho názoru, že nejlíp ji uctíme tím, že obnovíme, za co bojovali. Tsunade-sama... Kakashi-san... Snad už posté mi hlavou prolétnou obrazy všech těch, kteří teď leží v rakovích o pár kilometrů dál, a které jsem znala a trávila s nimi spousty času. Ne, tahle představa mi stačí bohatě. Nemůžu tam jít. Zhroutila bych se. A Naruto... S ním je to možná ještě horší. Kdo ví, jak skončí? Třeba je už taky mrtvý. Třeba z něj už dostali Démona a je teď na lepším místě. Nemysli na to. Nechci jít na pohřeb. A tak jsem ráda, že se můžu vymluvit na službu v nemocnici. Je to těžké, ale alespoň tam se snažím být milá k lidem, kteří si toho prožili ještě víc než já. Já alespoň nemám žádná vážná zranění. Včera jsme operovali mladého Naru, který byl určen jako příští vlastník Sharinganu. Příjde mi to celé zvrácené a je mi toho kluka líto, ale vrchnosti rozhodly jinak. Možná je to dobrá vyhlídka do budoucna pro celou vesnici, ale... I přesto s tím moc nesouhlasím. Momentálně se pomalu procházíme po Konoze... Po tom, co z ní zbylo. Snažím se nevnímat ruiny okolo, ani smutné pohledy lidí kolem. Jsou tu však i tací, kteří koukají na Tadashiho a to trochu... No, nanejvýš divně. Nezdá se jim. Možná se mnou souhlasí v tom, že voperovat cizí oko mladému zdravému klukovi, prostě jen tak, je hrozné. I přesto takovým lidem však věnuji zamračení a pohled typu "nečum tak blbě". Dávám si však pozor, aby tohle Tadashi nezaregistroval. Zeptá se, čí je to oko, které teď vlastní. Ano, další důvod, proč nejít na pohřeb - notabene ne s tímhle prckem. Nemohl by Kakashiho vidět. Alespoň mně by se v jeho situaci udělalo v tu chvíli mdlo. "Jmenoval se Hatake Kakashi," řeknu stroze, ale ne nijak nepříjemně. Mohla bych dodat spoustu věcí - že to byl můj sensei, že to byl supr chlap, i když furt chodil pozdě... Ale na to nemám sílu. "A... Co bude dál? To ví možná tak jen Shikaku-san," pousměju se na Tadashiho. Snad ho zmínka o někom z jeho rodiny zas nepřivede k smrti a zhoubě kolem. Možná by si mohl uvědomit, že není tak docela sám. Pomalu se dostáváme k místu pohřbu a já si to uvědomuji až příliš dobře. Proto pozvolna měním směr tak, abychom se začali vracet. Tadashi možná v dáli zahlédl shluk lidí v černém. Kolem je ticho. Tíživé ticho. A není o čem mluvit. Nelze mluvit o minulosti a o budoucnosti nikdo nic neví. "Zvolí se nový Hokage a pak se uvidí," dodám po pár minutách, to abych prolomila ticho.

Tsuyoi Kizuato - 05. prosince 2013 12:41

Lee a Gai Poslouchám všechno co říkají, pozoruji nového Hokage. Možná bych si měla promluvit s ním o tom týpkovi... pomyslím si. Pak uvidím jednoho chlapce, myslím, že je to ten co tam byl s tím, který mě odnesl do vesnice. Mluví s někým cizím..(Lee s Nejim). Vydám se za nimi, když dojdou k muži a označí ho jako svého mistra. Poslouchám jeho vyprávění. "Ten muž, měl dlouhý meč, na jeho konci měl díru a kousek od toho měl v ostří obloukovitou prohlubeň. Oči měl fialové a měl modré vlasy. Fyzické útoky mu nic neděli, vždy se proměnil ve vodu a také měl na sobě plášť, černá plášť a na něm červené mraky." řeknu k nim. Je to poprvé co jsem promluvila, ale tohle se zdá docela důležité a nemohu držet jazyk za zuby.

Hagane Taiyo - 05. prosince 2013 23:37

Pohřeb Dokud mohu tak sedím na posteli ve svém stanu. Oblečený ve svém černém plášti a hledící na fotografii. Jsem na ni já, za mnou Tenten, která mi dělá nad hlavou rohy. Za ní stojí babča a děda. Všichni asi o osm let mladší než dnes. Všichni živí a všichni usměvaví. Co znamená, že jsme zbyl poslední? Znamená to snad, že k nim nepatřím? Nebo to znamená něco jiného? Jsem snad ten, kdo hledal samotu a nakonec mu osud dopřál osamocení? Ne ... jsem poslední z mého klanu, jsem mstitel. Nemohu spočinout, nemohu zemřít a nemohu přestat sílit ne dokud poslední člen Akatsuki nebude hořet na hranici! Rysy na mé tváři ztvrdnou a oči přestanou být slzavé, vyšlehne v nich oheň, který může uhasit pouze tekoucí krev mých nepřátel. Vstanu a položím fotografii na postel. Otevřu zásuvku, ve které leží vzácná relikvie. Někdo by řekl, že to je obyčejný shuriken, ale není. Tohle je první shuriken, který přinesl smrt mému nepříteli. Vložím ho do rakve své sestry a tak uctím její památku po svém. V našem životě totiž květina uškubnutá na louce neznamená nic, ale tato zbraň symbolizuje mnohé. Nyní je však čas na poslední rozloučení. Pomalu se trousím na hřbitov stejně jako každý jiný z těch posledních zbylých. V celé vesnici není jediný člověk, který by nepřišel o někoho, kdo mu byl drahý. Avšak i přes takový počet mrtvých nejde na pohřeb mnoho lidí, další důkaz masakru, který se zde odehrál v mé nepřítomnosti. Mrazí mě z toho v zádech, ta tíživá atmosféra a spousta smutku jako by nutila člověka upadnout do zoufalství, ale já musím zůstat silný a nepodlehnout této atmosféře. Zařadím se a pohlédnu na to nekonečné množství vykopaných hrobů. Je v tom něco fascinujícího, ale zároveň je to až děsivé. Jako by to byl jen sen. Přijde mi to tak nemožné ... tak nepravděpodobné, ale přece jenom se to stalo. Po působivém proslovu jsem se stejně jako všichni ostatní vydal na pochod za našimi padlými. Téměř nikoho z nich jsem neznal a jen některé jsem si dokázal vybavit ve svých vzpomínkách, ale nad každým jsem pocítil smutek. Upřímný, ale ne příliš velký, byli cizí. Avšak poklonit se mi kázala tradice. Až když přišly na řadu tři hroby mé rodiny, tehdy jsem pocítil opravdový smutek. Snažil jsme se to skrývat, ale oči jsem měl vlhké a tvář mi měkla. Nikdy na vás nezapomenu, vždycky mě budete držet nad vodou. Babičko, sestři, dědo. Děkuji za vaši důvěru. Ukloním se a položím babičce a dědovi do rakve bílou květinu. Tenten položím shuriken na hruď a poté raději rychle odejdu. Aby jsem se tady nerozbrečel jak nějaké malé děcko. U hrobu přede mnou začne výt nějaký černý ... ně nějaký, je to on. Hmm, tak vidím, že ty budeš opravdu chytrý tvor. Dokážeš cítit smutek a to je známka vysoké inteligence ... jsem rád, že ti je lépe vlku. Když všechno tohle skončí tak nám Nara Shikamaru oznámí, že už byl vybraný nový Hokage. Každý si o tom asi myslí své, podle mého gusta je to příliš brzo a do této chvíle se to nehodí. Ale chápu, že politika je neúprosná mrcha a že v zájmu každého se to muselo udělat co nejrychleji, ale pravdou je, že když zemřel třetí, tak trvalo déle než byl určen nový Hokage a ničemu to nevadilo. To co provedl Orochimaru ... to je v porovnání s tímto něco jako bodnutý včely proti bodnutí mečem. To je pravda. Hovoří se o tom co je důležité, o tom co musíme udělat a co nás požene dál. Ohnivá vůle co spálí všechny překážky. Tato slova mi vždy budou znít v hlavě. Protože ohnivá vůle skutečná. Který národ by šel dál? Kdo by dokázal přestát tuhle pohromu? Nikdo, pouze mi. Po pohřbu si všimnu toho, koho jsem zachránil. Černý vlk stojí u Leeho a jeho senseie. Rozhodnu se za nimi jít, o něčem se vybavují ... Cože?! Ten vlk mluví?! ... Ehm, pdoel hlasu snad vlčice ne? Slyším pouze to o těch pláštích. "Dobrý den Leeho sensei. Ehm ... ahoj černá vlčice ... pamatuješ si mě? Kdo jsi?"

Nara Tadashi - 06. prosince 2013 11:02

Když se vše hroutí... Stále pomalu jdeme, a pak mi odpoví. Trochu mě zarazí tón, jakým to řekla. V hlavě mi ihned vyskakují vzpomínky. Hatake Kakashi...Hatake Kakashi...velitel a sensei skupiny , ve které byl Uzumaki Naruto, Haruno Sakura a Uchiha Saske....Kopírovací ninja, Sharingan Kakashi....Sharingan.... Pak mi to všechno najednou zapadne. Sharingan...Pro dobro vesnice......A sakra! Ruka mi bezděčně vyjede k levému oku. Oku které tak docela není moje. Oku které už minimálně dvakrát změnilo majitele.... Z toho pomyšlení mi není zrovna dobře. Už chápu ten tón hlasu.....musí to být pro ní těžké...stejně jako pro mě...stejně jako pro každého... Nad zmínkou o Shikaku-san se musím pousmát. Svatá pravda. Shikaku-san si vždycky ví rady. Je určitě nejchytřejší z našeho klanu...a to už je co říct. Nu a i kdyby ne nejchytřejší, tak určitě s nejvíc zkušenostmi. Vůbec bych se nedivil, kdyby byl už touhle dobou zvolen nový hokage. Ostatně....kde jsou vlastně všichni? Potkáváme čím dál míň lidí, a i ta trocha vypadá jako by ve spěchu... Když se přiblížíme na dohled k velké skupině lidí v černém, tak mi to dojde. Pohřeb.....tolik lidí zemřelo...musí to být pohřeb. Příjde to brzy jen mě, protože jsem prakticky všechen čas od útoku prospal. Na chvíli se zastavím. Opět, jako už nesčetněkrát, proklínám hlas rozumu který ke mě právě promlouvá. Bez něj bych si mohl uchovávat naději že se toho davu zanedlouho oddělí táta a bratři. Půjdou mě obejmout, a společně vyrazíme na oběd. Ale ten hlas tu je. Nikdo mi to nepotvrdil, ale nemusím být génius abych si dal dvě a dvě dohromady. Táta i bratři mířili k boji. Přímo do středu vesnice. A proto museli být přímo v epicentru Peinovi techniky. Nemohli přežít. Když se Sakura-san rozejde jiným směrem, tak chvilku váhám. Měl bych se jít rozloučit s rodinou, a vzdát hold všem padlým hrdinům....hrdinům ke kterým patří i Hatake Kakashi. Ne....Na to teď nemám. Bych se tam akorát zhroutil. S otcem i bratry se můžu rozloučit potom. Teď už mi nikam neutečou.... Po tváři mi přeběhne cynický úsměv. Právě v tu chvíli Sakura promluví. Jestli se do toho vložil Shikaku-san, tak bych se nedivil kdyby už zvolen byl. Je to logické, vesnice se musí co nejrychleji ukázat jako silná, jinak by nám hrozil útok. A to jak bychom se v takové situaci bránili si ani nechci představovat. Pomyslím si. Potom dodám...Stejně by mě zajímalo kdo to asi bude. Správně Tadashi...schovej emoce za chladnou logiku....Jen tak dál...snaž se zapomenout....Na Otce....bratry......všechny.....všechno... V tu chvíli se ve mě něco zlomí. Smutek se smísí s nenávistí. Nenávistí k Peinovi i všem jako on.... Náhle ucítím morko na tváři. Rukou si otřu obličej. Mám na ní trochu krve a slz. Takže dvě slzy...jedna normální, druhá krvavá. První slza z mého nového oka... Pomyslím si, a pokusím se usmát. Ale nejde to..

Haruno Sakura - 07. prosince 2013 20:15

S mladým Narou Vidím na něm, jak se mu z toho kousku obličeje, který je vidět, vytrácí barva. I přesto, že se o zmínce o svém příbuzném pousmál, teď rozhodně nevypadá nadšeně. Starostlivě ho pozoji a připravuji se na to, že by to s ním mohlo i seknout. On to ovšem ustojí - co však následuje taky není nic dobrého. Od zdravého oka mu ukápne slza a v místě, kde má oko vperované, a přes které má přetáhlý obvaz, se objeví červená kaňka. Nezdá se, že mi slzné kanálky na tohle ještě byly připraveny. Obejmu ho jednou rukou přes rameno, na kterém ho dlaní jemně poplácám. Je jasné, že i takového chytrého kluka tohle všechno vezme. Přecejen, nikdo z nás není v ANBU, abychom dokázali dost dobře skrýt naše emoce. A on jakbysmet - vždyť je to ještě dítě. Sama se snažím nemyslet na to, co mu asi teď běží hlavou. Musí přemýšlet nad svou rodinou, nad chvílemi, které s nimi strávil... Zadívám se kamsi do nebe. Zadívala bych se do slunce, kdyby nebylo zataženo - jeho pomocí bych se dokázala zbavit slz, které se derou do očí i mně. Je špatné ukazovat před pacienty, kteří potřebují podporu, slabost. Ale ještě uběhlo málo času, abych já byla ta nejsilnější mezi personálem nemocnice. Od toho je tu teď Shizune. Zadívám se zase na cestu před sebou - poalu se zas blížíme k nemocnici - a rychle zamrkám, abych se slz zbavila. Ne, že by to nějak pomohlo - taky mi jich po tváři pár skane. Ignoruji je však - nesmím se zas poddat smutku. Večer na to bude dost času... Stejně tak, jako každý den.

Yamanaka Momo - 10. prosince 2013 11:39

Pohřeb Zbytek volného času před pohřbem jsem strávila lehkou konverzací se všemožnými lidmi, které jsem potkala. Tedy ideálně ne shinobi, protože ti byli příliš zaměstnáni depresivními myšlenkami – ostatně tohle je jeden z nejsmutnějších dnů v historii Konohy – a já jsem nechtěla, aby to na mě kdokoliv z nich přenesl. Popravdě řečeno se mi ani na ten pohřeb nechtělo a vcelku dlouho jsem rozvažovala, jestli půjdu. Nepotřebuju si to připomínat, a už vůbec ne před takovým davem lidí. Možná se tam pak někdy později budu moct stavit sama… Dost lidí by řeklo, že ten pohřeb je hlavně o vzdání cti mrtvým a neúčast je tudíž téměř neomluvitelná. Jako by mi na těch, co pro nás zemřeli, nezáleželo. Jenomže co na moje chování říkají ostatní, mě nikdy nezajímalo, a proto jsem se nakonec rozhodla nepřipojit k davu, který se shromáždil na hřbitově. Místo toho jsem pomalým krokem zamířila na skálu, kde dříve vytesané hlavy Hokage shlížely na celou vesnici. Bohužel, Pein zničil i je. I naše vzory. Nezajímám se, jestli mě kdokoliv zahlédne, jestli si kdokoliv všimne, že jsem na ten pohřeb vlastně nešla. Jsem si dost jistá, že přinejmenším Ino si všimne, ale musí vědět, že jsem taková. Libuju si v konfliktech, či se jich straním? To musí být pro lidi, co mě znají, vcelku náročná otázka. Já odpověď nikomu zadarmo nedám. Každopádně kdokoliv by teď viděl postavu stojící na vrchu skály, dívající se na Konohu (a ano, nemůžu se tomu vyhnout, i na probíhající pohřeb), zřejmě by řekl, že jediným ukazatelem mého smutku je to černé oblečení. Který jiný necita by raději nestál tam dole? Vy víte, jak to doopravdy je. Víte, že vás pomstím. Neslyšela jsem ani řeč za mrtvé, ani motivační proslov po tom, co se i veřejnost dozví, že Hokagem je Namikaze Raiz. Místo toho jsem tam stála a mohla sledovat tu směsici emocí. Smutek, ale někde i odhodlání. Tu směsici osobností. Mezi nimi vyniká náš nový Hokage, jehož velká silná chakra se v žádném případě nedá přehlédnout. Stejně jako charakter, který z ní cítím. Asi vybrali toho správného, má vlastnosti, které měli i předchozí Hokage, a že nešlo o žádné socky. I přesto mne ale mé předchozí chování na schůzi nijak zvlášť nemrzí. Já jsem já. Nemohla jsem usnout, prakticky celou noc jsem strávila procházkou kolem zničené Konohy proloženou sezením na různých mně známých místech a přemýšlením. Možná meditací. Teprve až když se začalo rozednívat, navštívila jsem hřbitov. Sama, bez lidí. Květiny jsem zanechala na hrobě svých rodičů. Ne, že bych žádné další mrtvé neznala, ale nechtěla jsem tam trávit zbytečně moc času. Samotnou mě to překvapovalo, ale nebyla jsem vyčerpaná v tom smyslu, v jakém býváte po probdělé noci. Spíše emocionálně unavená. Měla bych najít svou malou sestřičku.

Konoha - 10. prosince 2013 20:43

Rock Lee, Tsuyoi Kizuato Zelená šelma, asi najaktívnejší jounin z Konohy a rozhodne najlepší tajutsu majster široko ďaleko počúva slová jeho žiaka, Leeho. Netvári sa veľmi neznepokojene. Po pravde tuho premýšľa a veľmi sa mu nič nevybavuje. Následne sa stane niečo čo niektorých možno prekvapí. Vlk, ktorý tu bol prehovoril. Dokonca dal ešte detajlnejší popis toho, čo to urobil. Gai bol z vlka prekvapený. Začal poskakovať tu a tam a tešil sa z tohto čo práve počul. Následne si však uvedomil, kde sa nachádza a čo sa deje a upokojil sa. Prijal túto správu a povedal, že o tom oboznámi Hokageho. Poďakoval Vám a následne sa zaujímal o Vlka. Špeciálnu pozornosť následne získal od ľudí, ktorí mu ošetrili rany. Táto noc nakoniec nebola až taká zlá.

Sarutobi Kitsuke - 11. prosince 2013 08:18

Po pohřbu: Když skončil pohřeb, položi Kitsuke bílou růži k náhrobku páte hokage. V ruce mu zbyla ještě jedna růže a po pohřbu se ukázalo pro koho je. Dřepl si k jednomu z náhrobku co byli kousek dál a položil jí na náhrobek mladšího chlapce s čelenkou vesnice. Dle příjmení na náhrobku šlo vidět že chlapec pochází z klanu Sarutobi, chvíli pobyl u hrobu svého bývalého kolegy, kterého ztratil při Orochimarovém útoku na Konohu a zapálil mu tam vyhaslou svíčku, kterou tam zahlédl. Kitsuke neměl moc náladu na činnost a chtěl být raději sám. Pomalu se vydal na menší procházku na příč konohou aby si trochu provětral myšlenky. Pomalu se procházel prázdnějšími ulicemi Konohy, nikdy nevěděl jak moc ho zasáhne smrt jednoho z Hokagu, smrt vnučky prvního. Opřel se o zábradlí na jednom tréninkovém hřišti, kde ho nohy zanesly a kde zároveň trávil s týmem hodně času. Opřený zády o zábradlí sledoval noční oblohu a doufal že se jednou setá se svými blízkými, které za život ztratil.

Haruno Sakura - 12. prosince 2013 19:50

Večer S Tadashim jsme už moc slov neprohodili. Mlčky jsme došli k nemocnici, která sice má vlastní budovu - což je momentálně docela luxus - ale i přesto není příliš dobře vybavená. Vlastně je docela zázrak, že jsme byly se Shizune schopny Oko transplantovat. Čas nás tlačil a tak nám koneckonců ani nic jiného nezbylo. Chlapce jsem poslala do postele, kde měl odpočívat. Procházka nebyla příliš dlouhá, po operaci ho však musela unavit. Nekontrolovala jsem ho, i přesto však musel usnout během chvíle. Stmívalo se. V nemocnici bylo něco málo dobrovolníků, kteří dávali na pacienty přes noc pozor. Měla jsem tedy zase po dvanácti hodinách volno a tak jsem se vydala přes ulici do budovy, která byla postavena jako jedna z prozatimních ubytoven. Vlezla jsem do své buňky, zabouchla dveře a... Co jsem vlastně dělala? Asi by se to dalo specifikovat jako nic. Prostě jsem stála, jako bych byla zamražená v čase, a tupě jsem zírala před sebe. Nechtěla jsem přemýšlet. Nechtěla jsem cítit. Nechtěla jsem spát a to i přesto, že jsem byla unavená. Stejně tak jako bdění představovalo nebezpečí přílišného přemýšlení, přinášel i spánek jisté nebezpečí - a to v podobě snů. Nebo spíše nočních můr. Netrvá mi dlouho dostat se ze svého stavu nehybnosti a netečnosti. Prostě se zase otočím, otevřu dveře a odejdu. Než můj mozek zase zapne. *** Nebyla jsem na pohřbu. Tsunade-sama by to možná brala jako urážku... I když, to ne. Ona by to pochopila. Z tohoto důvodu mé kroky vedou k místu, kde se dnes konal pohřeb a kde je pochována naprostá většina shinobi - a vlastně i obyčejných vesničanů - z celé vesnice. Jenže... Tahle většina mě moc nebere. Mě momentálně zajímají spíše lidé, které jsem každý den potkávala; ke kterým jsem měla blízko. Ovšem, nezastavím se před nejbližšími hroby takových lidí. Zarazím se ještě dřív, než k nim dojdu, neboť se předemnou rýsuje obrys postavy. Chvíli jí jen z dálky pozoruju, jako bych snad chtěla vyhodnotit, zda je to tu bezpečné... Ale takový předpoklad je hloupost. Jaký nepřítel by sem chodil? Nebo se mi tu snad nechce zůstávat, protože... Nemám soukromí? Taky blbý předpoklad. Vždyť tohle je přece hřbitov. Lidi tady mají chmuřit. Soukromí nepotřebují. Vykročím tedy znovu a tentokrát své kroky skutečně vedu ke dvěma hrobům nacházejícím se vedle sebe. Při své pomalé chůzi pozoruji přibližující se siluetu. Postupně rozeznávám blonďaté vlasy a dosti pohublou postavu. Mohla by to být Ino, ale účes mi napovídá, že to bude jiná Yamanaka. Momo Moc ji neznám. Je starší a vždy patřila do jiného kolektivu.. Pokud se to tedy tak dá nazvat. Ino o ní nikdy moc nemluvila a ve městě či na misích jsem jí zahlédla možná tak jednou či dvakrát. I kdyby to však byl někdo, koho znám lépe, momentálně mě tahle dívka moc nezajímá. Zastavím se u svého cíle a shlédnu dolů. Stejně tupě jako ve svém pokoji na tyhle dva hroby zírám s jistou kamennou netečností. Nepřinesla jsem ani kytku, pomyslím si trpce a zadívám se na dřevěné bloky s vytesanými jmény. 春野キザシ Haruno Kizashi 春野メブキ Haruno Mebuki Jak by mi teď přišly vhod tátovo oplzlý vtipy... A je to tu... Zase se mi jednou hlavou šíří proud myšlenek a vzpomínek. Muselo to přijít. Vždycky to příjde. K čemu to všechno je? Vždycky jsem si myslela, že jsem docela sama. Ve školce jsem pro děcka byla ošklivá, v akademií zase moc neohrabaná a později jsme se všichni rozutekli... Nikdy jsem na to příliš nemyslela, ale když už, tak - i přes výtky své mysli, že Naruto na tom musí být podstatně hůře - se moje myšlení ubíralo k pocitům samoty. A co teď? Rodiče jsou pryč. Tsunade je pryč. Kakashi taky. A kdo ví, jestli Naruto ještě žije. Z celé té slavné minulosti zbyl jen Sasuke, který se rozhodně neubírá cestou, která by mi mohla jakkoliv pomoci. Spíš naopak. Bez okolků si kydnu na zem a obejmu si kolena rukama. Chtěla bych brečet, chtěla bych křičet... Ale nemůžu. Pořád si nějak uvědomuju, že tady se scény rozhodně nehodí a navíc - stále je tu ona blondýna... Taky ztratila rodiče. A určitě i jiné, na kterých jí záleželo. "Je to na hovno," řeknu notně huhlajíce, neboť mám hlavu zabořenou ve svých rukách. Tu desítku metrů však i takový zvuk překoná v mezích slyšitelnosti, tím spíš pro shinobi. Nemůžu říct, že bych si snad chtěla povídat. Jen... Zkrátka jsem s nikým v poslední době příliš nemluvila - možná jen tak s pacienty o tom, co je kde bolí. Každý má teď svých starostí dost.

Yamanaka Momo - 12. prosince 2013 21:21

soukromá zpráva od Yamanaka Momo pro Hřbitov Na hřbitov jsem vlastně zamířila jenom proto, abych se mohla v tichosti rozloučit. Naposledy. Nikoliv proto, abych mohla začít truchlit s tím, že na mě s nevídanou silou dolehne zkušenost, že se mi už nikdy nevrátí. Ve skutečnosti se sem neplánuju vrátit, abych si to mohla připomínat znovu a znovu. Právě naopak, dost možná se sem už ani nevrátím. Přicházela jsem sem sama, což nebylo nijak zvlášť podivné, vzhledem k hodině, ve které jsem se rozhodla návštěvu udělat. Pak ale postřehnu, že přichází ještě nikdo. Samozřejmě ještě dřív, než vůbec přijde dostatečně blízko. Stojím k té osobě zády, ale ani se nemusím otáčet, abych věděla, kdo za mnou je. Tuhle chakru znám. Rivalka mé malé sestřičky. Dělám, jako bych si jí nevšimla a modlila se či co, ale ve skutečnosti pouze stojím a volně na sebe nechávám působit její emoce. Smutek, osamění. Jak jinak. Když se nad tím tak zamyslím, co vím, žádné sourozence nemá. Slyšela jsem, že ztratila rodiče. Taky. Mělo by mě to zajímat? Než se stačím rozmyslet, dolehne k mým uším její hlas. Navzdory okolnostem se neubráním mírnému úsměvu. Pohlédnu na hrob svých rodičů. Mějte se. A věřte mi. Pak se otočím a vcelku pomalým krokem zamířím přímo k té dívce, která sedí na zemi. Haruno Sakura. Kdyby teď náhodou vzhlédla, nevšimla by si ani náznaku toho, že jsem si sem přišla zoufat. Pokud jsem sem vůbec přišla za tím účelem, že. Netvářím se ani ale bůhvíjak povzbudivě, jako bych byla pevně rozhodnutá ji tu uklidňovat. „Život je na hovno. S tím se musíš smířit.“ Zastavím se přímo před ní a shlížím na ní z pozice, která nenaznačuje, že se bude konat nějaké podporující objímání kolem ramen.

Haruno Sakura - 12. prosince 2013 21:41

soukromá zpráva od Haruno Sakura pro Hřbitov Ozve se hlas té dívky. Mírně vzednu a pootočím hlavu, abych se na ní mohla zadívat. Můj výraz vypadá, jako bych snad ani nečekala, že 'ono to bude mluvit'. Její obličej nevypadá nijak vlídně - to se dalo čekat. Vlastně vypadá dosti bez emocí, tak nějak... Mrtvě. Alespoň mně to tak příjde. Ne, rozhodně jsem nečekala srdcervoucí utěšování. Vlastně ani nevím, co jsem čekala. Možná bych se naší duchaplné krátké konverzaci taky tak nějak hystericky zasmála, ale můj mozek je momentálně nějak zaostalý. Ani nevím, co jí na to mám říct. Dřív se zdál míň... Vypadám snad, že s tím hodlám bojovat? Život není na hovno... Ani svět. To jen lidi po něm kráčející. Jak... Poetické. Nakonec se bezděčně rozhodnu neříkat nic. Jen zase pozoruju hroby svých rodičů. Třeba... Kdybych si bývala vybrala jinou cestu, nestalo by se to. Nebo by to alespoň tak nebolelo... Ano, další stage. Obviňování se. Kéž bych se s tím uměla vyrovnat tak v klidu jako mnoho dalších lidí. Být silná. Vždycky jsem chtěla, aby bylo vše jinak. Tyhle myšlenky mi hlavou kolují stále. Nedokážu s nimi udělat nic. Tímhle tempem se navždy stanou součástí mojí mysli a už ji nikdy neopustí. Pokud tedy... "Jednou se s tím smířím. Ale teď je ještě moc brzo," řeknu nakonec a zvednu se. Dneska je to docela úspěch. Žádné slzy... Zatím. I když, už se ani není čemu divit. Postupem času slzy nahradí jen mrtvolná otupělost. Přichází pomalu, ale jistě. "Ještě nás nikdo oficiálně nepředstavil... Sakura," natáhnu poměrně ležérně ruku k Momo. Jasně, i ona asi zná moje jméno, ale... Tohle je prostě zaběhlá slušnost.

Yamanaka Momo - 12. prosince 2013 22:15

soukromá zpráva od Yamanaka Momo pro Hřbitov Osamělost střídá deprese, sebeobviňování, otupělost. Rozhodně to nevidím poprvé. Samozřejmě, takovýhle masakr jsem doteď nezažila ani já, pokud nepočítáme útoky Kuramy na Konohu v době, kdy mi byly asi tak dva roky… Ale to neznamená, že tady v Konoze nikdy nikdo nikoho neztratil, že? Už to mám nastudované. Učebnicový příklad emocí provázejících ztrátu. Ještě před chvílí mi to bylo vcelku jedno, ale najednou se odkudsi zjeví jakási jiskřička soucitu. Možná proto, že teď už se se sestrou tolik nehádají. Prý. Ostatně ten Uchiha, kvůli kterému to celé začalo, již ve vesnici není, že. Vlastně by mě zajímalo, jestli vědí, že je to s ním až TAK špatné. „Na takové věci, jako je smíření, nikdy není brzo. Právě naopak, velmi snadno může být pozdě.“ To myslím vážně. Znám takové příklady lidí, kteří se v tom moc plácali a už se z toho nikdy nevyhrabali. Staly se z nich trosky v nejrůznějším slova smyslu. Uchiha Sasuke je jedním z nich. Zajímalo by mě, jestli se k nim jednou přidám. „Kibun no Konran“. Moje ruka k té její nedoputuje o nic moc energičtěji. „Momo.“ Jenom jemně stisknu a to je celé. Dost času na to, abych narušila tok její chakry. Najednou jako by veškerý její smutek a především sebeobviňování odplouvalo kamsi na pozadí a bylo nahrazováno ovlažujícím pocitem smíření, pocitem typu „já to zvládnu“. Načasovala jsem to tak dobře, že to skoro vypadalo, jako bych jí předala pozitivní energii skrz svůj dotek. „Co teď budeš dělat?“ otážu se, jako by šlo o obyčejnou konverzační otázku. Musí ale vědět, na co se ptám. Co teď bude dělat se svým životem?

Haruno Sakura - 12. prosince 2013 22:32

soukromá zpráva od Haruno Sakura pro Hřbitov Když Momo podotkne, že se z 'příliš brzo' lehce stane 'příliš pozdě', zadívám se do země. Je jasné, na koho naráží. I když, třeba nenaráží. To jen já o tom musím hned přemýšlet. Vždycky z toho byl špatnej... A nikdy k sobě nikoho nepustil... Naše podání ruky je... No, přinejmenším zvláštní. Stále cítím tíživý smutek a stejnou bolest z toho, že jsem teď na vše sama. Ovšem, jako by se do těhle emocí, zároveň s naším představováním, vlil i jakýsi optimismus. Víra v to, že brzo zase bude všechno dobrý. Že přece nejsem poslední člověk na planetě. Pustím její ruku a zadívám se do nebe tak, jak jsem to dneska už jednou učinila. Stále to vypadá na déšť; jemný vánek šíří čertsvý vzduch všude kolem. Po týdnu mi po tvářích skanou slzy, které však nejsou to, co obvykle. Vyjadřují zármutek, tentokrát však nad minulostí, nikoliv možnou budoucností. Občas se mi v hlavě mine vzpomínka na to, jaké to s nimi bylo místo toho, jaké by to být mohlo a mělo. Bez přemýšlení nad tím, co vše jsem jim řekla či neřekla. Je to vlastně úleva. Jako bych se probrala z nějakého transu, trochu sebou cuknu když se znovu ozve Momoin hlas. "Eh, promiň," řeknu poměrně klidným hlasem a hřbetem ruky si v rychlosti otřu slzy z obličeje. "No, teď se půjdu asi najíst," řeknu zcela Narutovským způsobem, až se nad tím pousměju. "Postarám se o lidi v nemocnici... A skopu dokulata toho zrzavýho zmrda," ušklíbnu se a otočím pohled k Momo. Zdá se, že moje city se ubraly nečekaným směrem. Zaměřily se teď na pomstu. Jak ošklivě povědomé... "Teuchi-san by měl ještě něco málo zásob mít," prohodím, jako by má předešlá věta nebyla nikdy vyslovena a vykročím směrem zpět ke Konoze. Sice jsem ještě nebyla u hrobů ostatních, ale... To je jedno. Stejně už mi nikam neutečou! "Jdeš taky?"

Konoha - 15. prosince 2013 20:48

Uzumaki Zaki Shizune sa na teba uprene zadíva. Vidíš v jej očiach veľký žiaľ. Strata svojho majstra a súčasne aj Hokageho je obrovská rana. Po vyslovení tvojej žiadosti je milo prekvapená. Na jej perách sa začne vytvárať malý úsmev. Spokojne Ti odpovedá. "Zaki? Tak sa voláš, nie?" potvrdzuje si myšlienky a pokračuje v rozprávaní. "Som veľmi rada, že sa o to zaujímaš. Zastav sa zajtra ráno za Sakurou, dám jej inštrukcie. Je to veľmi nadaná lekárka, tá bude mať na starosti tvoj výcvik." Povie ti a rukou ti pohladí líce. Je to veľmi príjemný a nežný dotyk. Akoby dotyk matky.

Uzumaki Zaki - 15. prosince 2013 20:56

Shizune a šílenství Gaie Vidím, že Shizune sa velmi trápi, tak jako všichni tady. Já asi nejméně, protože jsem neztratila rodinu...žádnou nemám, kromě chůvy, a ani žádné kamarády. Někdy to má svoje výhody být osaměl. "Děkuji Vám Shizune-sama." poděkuji Shizune, její ruka se dotkne mé tváře a pohladí mě, je to příjemný pocit...Pak když přestane. "Zatím nashledanou Shizune-sama." řeknu smutně a chysám se vydat pomalým krome pryč, ale mojí pozornost přitáhne magoření Gaie, který šílí nad mluvícím vlkem. Překvapeně e tím směrem podívám a sleduji černého vlka, který se tváří dosti nechápavě.

Konoha - 15. prosince 2013 21:15

Ráno v Konohe Ráno v Konohe bolo zvláštne. Verte či nie, ale príjemnejšie. Akonáhle sa pochovali všetci padlí, padol z tvári mnohých aj ten najťažší smútok. Ľudia v Konohe sú natoľko silní, že si začali uvedomovať všetky súvislosti. Veľkou, ale ohromne veľkou motiváciou bol pre všetkých aj nový Hokage. Z jeho pracovne vychádzalo svetlo až do úplne skorého rána. Niektorí ho dokonca videli aj nad ránom ako pár krát vyšiel von a naďalej pracoval. Papierovačky, vybavovačky, politika, vzťahy. Všetko po poriadku a nie je toho málo. Tí ktorí mali v noci stráže boli ochote nového Hokage povďační. Zdá sa, že v nich rozpálil malý plameň. Ako vystupovalo na oblohu Slnko, objavovali sa aj ľudia. Všetci čo mohli tak pomáhali. Začali zhotovovať a prinášať drevo. Aj tak ho však nebolo toľko a tak rýchlo ako to dokázal Yamato. Ten v dnešné ráno už vytvoril ďalší obrovský dom. Všetci mu tlieskali. Všetky oči sa však sústreďovali na nového Hokageho, pretože každý jeden čakal na jeho prvé rozkazy. Uvidíme, ako mu to pôjde. Snáď vybrali toho správneho.

Namikaze Raiz - 15. prosince 2013 21:51

Znovuzrození konohy Brzy mi přinesli mise. Chvíli se na ně koukám a přemýšlím co s nimi. Zatracená práce. Tři jsou z venku a zbytek je pouze s naší situací. Navíc musíme něco udělat s okolními vesnicemi. Kazekagemu a písečné jsme po její porážce pomohli. Díky naší pomoci opět vyrostla, ale udělají oni to samý? Přemýšlím. Téměř celou noc strávím tím, že se snažím sestavit dohromady vhodné týmy, aby se ty věci dali do pohybu. Vytvořil jsem i dva klony. Oba jsem poslal ven, aby rozmístili na všech důležitých bodech vesnice značky na které se mohu problesknout v případě nutnosti. Tak začne nový den. Za celou noc jsem naspal něco okolo hodiny. Taky jsem od svého příchodu nejedl a tak si nechám poslat pro něco k jídlu. Po jídle si zavolám několik shinoby dovnitř. Dejte všem vědět s kým jsou v týmu, řeknu jim a podám jim svitek. Týmy Tým A- Nara Tadashi-Uzumaki Zaki-Yachiru Ryuuji-Sakura Haruno(V) Tým B-Yamanaka Momo(V)-Rock Lee-Hagane Taiyo Team C-Moegi-Konohamaru Sarutobi(v)-Udon-Hanabi Hyūga team D-Aoba Yamashiro-Kiba Inuzuka-Sarutobi Kitsuke(V) team E-Chōji Akimichi-Ino Yamanaka-Shikamaru Nara(V) Team F-Raidō Namiashi-Genma Shiranu(V)i-Kumadori Team G-Hana Inuzuka-Kurenai Yūhi(V)-Kitō Team H-Neji Hyūga(V)-Hoheto Hyūga-Shino Aburame vyslýchací team-Shimon Hijiri-Ibolo Morino(V) Stráž vesnice (střídající se týmy)- [studenti z akademie(postupné střídání po třech)-Tokuma Hyūga]-[Izumo Kamizuki-Ebisu]-[team C mimo mise]-[Yamato-Kotetsu Hagane] učitelé-Suzume-Daikoku Funemo-Ebisu(mimo jiné úkoly. Dohlížející velitel) léčitelé-Iyashi-Hōshō-Shizune(V) Lidé označení jako (V) jsem určil na vedoucí týmů. Seznamte je s jejich novým přiřazením a rovnou rozdělím první mise. Lidé co nejsou zařazení budou přiřazeni později nebo jim budou přiřazeny samostatné mise, řeknu jim pro vysvětlení k poznámkám a otevřu svitek, který mám na stole s misemi. Mise typu D: Výpomoc s potravinami- ať si to vezmou na starost děti z Akademie. Chci je začít víc zapojovat do aktivit konohy. Víceméně to je potřeba. Nazbieranie liečivých bylín za Konohou- Tým C by na to měl stačit. Odprevadenie starenky na jej farmu- Tým A si to vezme na starost Tým B dostanou za úkol se seznámit s tím vlkem co se tu objevil. Bylo mi hlášeno, že umí mluvit ať zjistí vše co je potřebný. Mise typu C: Vyzdvihnutie a stráženie karavany- Tým D. Mise typu B: zabitie banditu- očekává se tuhý odpor bandita třídy A a možný společníci. Vezme si ho na starost tým H. Dále je potřeba kontaktovat Kazekageho o naší situaci. Normálně by stačil jeden ninja, ale mi potřebujeme ukázat sílu ostatním vesnicím. Pokud by zahlédly na výpravě celý tým udělá to lepší dojem o naší síle. Pošlu tam tým E. Řekněte Shikamarovy, že nechci aby znali přesně naší situaci. Ať nikde neříká čísla ani naši sílu. Vsázím na jeho vlastní bystrost. Mise typu A: Na toho vlka někdo zaútočil. Z popisu by to klidně mohl být člen Akatsuky stále se pohybující kolem vesnice. Ať se na to podívá Sai a ti dva další anbu. K ruce dostanou ještě Gaie a Anko Mitarashi jedná se o nevyšší prioritu. Rozdám rozkazy. Dávám si záležet na tom, aby to vypadalo, že jsem si naprosto jistý v tom co dělám. Sice to není tak docela pravda, ale už to bylo horší. Řekněte Saiovy že s ním chci mluvit okamžitě jak se vrátí z mise. Dále chci vidět Ebisa, Shizune, Yamata, Raidō Namiashiho a Genma Shiranui, Dejte jim vědět, rozdám svojeprvní rozkazy coby hokage.

Uzumaki Zaki - 15. prosince 2013 22:26

Ráno Probouzím se do sluného dne, hned mám trošku lepší náladu. Moje chůva mi připravila snídani. Najím se, udělám ranní hygienu, při ranní hygieně se i přepvléknu a pak se vydám rovnou za Sakurou. Dojdu k provizorní nemocnici, kde jak doufám, najdu Sakuru. Dojdu k Sakuře a rovnou ji slovím. "Dobré ráno, Sakuro-chan, včera večer jsem mluvila s Shizune-sama a prosila jsem jí o to, aby mě učila lékařské jutsu, řekla mi, že mám přijít za tebou." řeknu svou prosbu. "Budeš mě prosím učit léařské jutsu?" zeptám se jí.

Tsuyoi Kizuato - 16. prosince 2013 14:39

Noc Na noc jsem se usídlila, vedle kanceláře hokageho. Nevím proč zrovna tam, prostě se mi to líbilo. Lehnu se vedle stěny, složím hlavu na tlapy a usnu. Sen Jsme daleko, daleko od Konohy, zpátky doma. Mluvím se svou smečkou, konkrétně se svým otecme. Zkazila jsem svůj první lov, otec mě utěšuje, že příště se to povede. Přichází další den a další pokus...blížím se ke své , nic netušící kořisti, k velkému jelenovi...jenže najednou zaslechnu poplašné vytí, rozběhnu se zpět domů...útočí na nás, nechápu proč...jsou to lidé...ne lidé ne, je to strašné, jsme zahnáni pryč....otec mě nabádá abych utekla, abych se zachránila, nebo sehnala pomoc....poslechnu otce nechce se mi je tam nechávat. Zraněné a bezmocné...o pár dní později, poblíž Konohy...chvilku před tím než mě najdou ti dva mladíci...bojovala jsem...bojoval jsem s jedním z těch co nás napadli, černý plášť, červené mraky...to nikdy nezapomenu. Dalších několik dní v Konoze, přibíhá otec, s mou mladší sestrou, oznamuje mi, že skoro celá smečka padla..on je těžce raněný sotva stojí....pak upadá a já se probouzím. Ráno Se škubnutím se probudím, prudce oddechuji, rozhlížím se kolem a uvědomuji si, že se vlastně nic neděje a uvědomuji si proč jsem zde, ale spíš tahle vesnice potřebuje pomoci, ne my, tahle vesnice by nám teď nepomohla, jsou rádi, že jsou, ale tahle vesnice je silná, zdá se, že tu proběhl ohromný útok na vesnici, ale oni se vzhopili a vesnici budují i přes ty obrovské ztráty, které utrpěli, to mu se říká síla vůle. Zvednu se a vydám se projít po vesnici, mám hlad a žízeň, musím si něco opatřit.

Haruno Sakura - 16. prosince 2013 15:12

Ráno Zaki, Ryuuji Večer byl... Zvláštní. Došla jsem si na večeři - tentokráte už sama - a šla hned poté domů, abych si mohla po dlouhém dni odpočinout. Probudila jsem se brzy ráno, když sluneční paprsky ještě ani nedosahovaly mého okna, a cítila jsem se... Nanejvýš zmateně. Chvíli jsem jen tak posedávala a přemýšlela nad tím, jak jsem mohla tak rychle změnit k postoj k... No, ke všemu. Něco z toho zvláštního pocitu úlevy ve mně stále přetrvávalo, i přesto jsem však mohla cítit, že teď je to zas jiné. Jako by to bylo snad jen dočasné. Třeba se mi to rozleželo v hlavě... Zlatá střední cesta, pomyslím si. Ale i přesto... Jak to, že tak najednou? Třeba jsem pocítila úlevu ve chvíli, kdy mi prolétlo hlavou, že jsem na celém světě skutečně nezbyla sama. Že jsou tu jiní, kteří taky trpí svými ztrátami; kteří také zoufale potřebují přátele. Nebo má třeba Momo kolem sebe nějakou auru, kterou podporuje lidi. Tak jako byl Naruto schopen lidi přesvědčit udělat správnou věc jen tím, že použil ten svůj odhodlaný pohled. Naruto... Kdo ví. Nejsem zrovna příliš psychicky stabilní na to, abych se mohla takovýmhle věcem podivovat. Tak zpátky do práce. *** Obrnila jsem si nervy proti zvukům a obrazům války, které na mě v nemocnici čekaly a - po ranních zvyklostech - vydala jsem se k anšemu prvizornímu zdravotnickému centru. Ještě jsem si ani nestihla obléknout plášť, když za mnou přifrčelo červenovlasé dítě. Otočím se na ní a zahledím se na její dětisnkou tvář. Trochu mě zarazí, jak mě osloví - kort, když po mně chce, abych ji učila, jak se vzápětí dozvím. Proč, Shizune? "Um, zpomal... Jakže ses to jmenovala?" zeptám se poměrně zaraženě. Zdá se mi, jak bych snad v Konoze ani nežila. Vůbec neznám senpaie a ani prďoly. Teda, až na Konohamaru a jeho smečku. S těmi jsem tu čest měla. "No.. Asi bych mohla, ale..." porozhlédnu se po pacientech kolem. Než však ze sebe stačím vymáčknout ještě něco, běží za mnou další člověk. Žádný zdravotník, takže snad nic urgentního. "Počkej chvíli," usměju se na rudovlásku laskavě a otočím se k přiběhnuvšímu shinobi. Ten mi předá svitek, v rychlosti se ukloní a zase běží pryč. Svitek bez prodlení odpečetím a přečtu si, co je na něm psáno. Po pár sekundách odpoutám oči od svitku a zase se zahledím na prcka. "Pojď se mnou." Bez čekání se vydám k Tadashiho lůžku, kde informuji sestru o misi, která ho ček Ano, jeho stav není příliš zářný, ale v nemocnici taky nemůže ležet věčně. Po tomto krátkém setkání, kdy jsem Tadashiho ani nezahlédla, se vydám k domu posledního člena našeho skromného týmu. Zabuším na dveře Ryuujiho buňky. Mezitím, co se Zaki čekáme na jeho reakci, zadívám se na malou kunoichi. "Jsi si jistá, že chceš být medic?" zeptám se jí. "Sama si viděla, jak to v nemocnici vypadá v době pohotovosti. Být medicem není žádný med - potřebuješ hodně disciplíny, umět se rychle rozhodovat v obtížných situacích a přesto se z té vší krve nezcvoknout," pokračuji tak trochu drasticky. Je sice prcek, ale musí vědět, jaké to je.

Pomocná ruka Osudu - 16. prosince 2013 15:23

Nara Tadashi Sakura tě poslala na kutě, na které si šel poměrně rád kvůli své únavě. Sestra ti vyměnila obvazy, na kterých stále ulpívaly tvé krvavé slzy. A pak už si spal. A snil. Možná si neměl zrovna hezké spaní kvůli tomu, že si nyní věděl, čí je ono oko. A co to vlastně je za oko. Ať už ses v noci budil, či spal jako miminko, ráno tě probudila sestra jemným zatřesením. Byla to bruneta menšího vzrůstu a jemně se na tebe usmívala. "Konec polehávání v nemocnici, Tadashi-kun! Za dvě hodiny tě čeká mise se Sakurou-san! Není to vzrušující?" zaštěbetala. Ano, opravdu byla jak vrabec. Pomohla ti vstát a dovedla tě k umývárně, a stále při tom brebentila. Sundala ti obvazy a s čistým oblečením tě do umývárny poslala. Dala ti instrukce, aby sis dával maximální pozor na obličej; aby sis na něj pokud možno vůbec nesahal a tak dále. Vejdeš do koupelny, ve které jsi sám. Nejsou zde dná zrcadla, takže se nemůžeš podívat, jak teď vypadá tvé ještě nezahojené oko. Z tohoto důvodu tu ona zrcadla asi nejsou. Po umytí a obléknutí si tě zas vyzvedne sestra a dá ti nové obvazy. Už nebrebntí, vlastně vypadá tak trošku zaraženě či ustaraně. Každopádně, jakmile jsi zas zavázaný, čapne tě za ruku a volným tempem tě kamsi vede. Vidíš, že tě zavádí do jedné z obytných budov. Zanedlouho můžeš spatřit na chodbě růžovou hlavu, jejíž majitelka stojí před dveřmi s nějakou červenovlasou dívkou.

Yamanaka Momo - 17. prosince 2013 11:22

soukromá zpráva od Yamanaka Momo pro Hřbitov Cítím, jak to zabírá. Tmavý, chladný, bezútěšný žal se začne prolévat teplým, hřejivým optimismem. Vlastně mi dělá docela dobře sledovat takovéto změny. I když ne úplně z těch důvodů, které by byly adekvátní. Sice mi jí bylo líto, ale ve své podstatě mi až tak nezáleželo na tom, aby se cítila líp. Přeci jenom ji neznám a mesiášský komplex vážně nemám. Na druhou stranu, nebyla to pro mě žádná zvláštní oběť, žádné zvláštní úsilí. A můžu si říct, že se přeci jenom nechovám jako takovej kretén. Hledím jí přímo do očí a hledám v nich veškeré vnější stopy po vnitřní změně, mezi tím, co mluví. I když se neusmívám, vypadá to, že se zajímám. Jo, to já umím. Vypadat. A pak najednou… Co se to tam vkradlo? Pomsta? Taky chce ublížit Peinovi. Asi jako všichni tady. To ne. Zeptá se mě, jestli s ní nechci jít na jídlo, ale já najednou nechci. Vůbec nemám chuť s ní kamkoliv chodit. Připomnělo mi to, že čas se mi krátí. Spousta lidí je mnohem blíž než já. Včetně jí, dost možná. Slyšela jsem, že je to jenom lékařská kunoichi, ale kdo ví… „Nedávno jsem jedla, promiň,“ odpovím. Najednou se zdá, jako bych byla trochu duchem někde jinde. „Měj se.“ Pozdravím a zničehonic zamířím z hřbitova pryč. Možná na mě bude zírat trochu divně, ale tohle já dělám celkem běžně.

Yamanaka Momo - 17. prosince 2013 11:24

Ráno Po dlouhé, dlouhé procházce, po které jsem se z nějakého důvodu ani necítila unavená, se konečně začne probouzet celá Konoha. Postupně čím dál tím více lidí vychází do ulic, začínají brebentit… Skoro jako kdyby se zničení celé vesnice nikdy neudálo. Naprosto běžné ráno. Zas až tak běžné ale toto ráno není. Všichni shinobi čekají, co bude mít v plánu dělat náš nový Hokage. Já vlastně taky. Nevím, jakou řeč si připravil, co ostatním řekl, jak to přijali; jak HO přijali. Ale ani nevím, jestli mě to zajímá. Jestli mě vůbec zajímají jeho příkazy. Tedy, asi mě budou muset zajímat. Ale kdyby řekl, že mám volno, nebyla bych proti. A zrovna v tu chvíli ke mně přiskočí shinobi, který mi předá svitek. Přečtu si, co je na něm napsáno. Informace o nové misi. Proč na výslech jednoho vlka potřebují tři chuuniny? Není pochyb o tom, že já jsem na tu práci vcelku vhodný člověk, ale nechápu, proč by mi u toho měl sekundovat ten magor v zeleným oblečku. Toho třetího dokonce ani neznám. A já jsem, už zase, kapitán týmu. Jako vážně? Na druhou stranu je to dobrá příležitost postarat se o to co nejrychleji a podrobnosti nechat na jiných. Já se budu moct jít věnovat svým záležitostem. Ano, přesně tak to udělám. A jako vrchol šťastné náhody si, zrovna když vzhlédnu, všimnu si jak proti mně jde velký černý vlk. Pokud vím, je to ten, kterého mám vyslechnout. Skvělé, ani ho nemusím hledat. Krátce se soustředím a vyhledám ve vesnici chakru Leeho. Toho poznám, chodil do akademie s mojí sestrou a navíc na sebe s Gaiem až příliš upozorňují. „Shindenshin no Jutsu.“ Ať už je kdekoliv, najednou se ozvu v jeho hlavě. „Sežeň Hagane Tayia a přijďte k bývalé barbecue restauraci.“ Ihned zmizím, dřív, než mi stačí odpovědět. Zabralo to krátkou chviličku, mezi tím vlk došel až ke mně. „Ty,“ zastoupím mu cestu. „Co ty jsi zač, nějaký zběhlý pes?“

Tsuyoi Kizuato - 17. prosince 2013 11:53

Divná, agresviní ženská, která nepozná rozdíl mezi vlkem a psem Vydám se najít si něco jídlu a ěnajkou vodu. Chvilku jdu, když mi zastoupí cestu nějaká divná bloncka a hned na mě vybalí kdo jsem. "Tak hlavně nejsem pes, ale vlk-konkrétně vlčice..." prohodím k ní ženským hlasem. "A když už chcete infomace, neuškodilo by se chovat trochu slušněji, já tu taky hned na každého nevrčí a nekoušu do něj." dodám a posadím se. "Mé jméno je Tsuyoi Kizuato, naší smečku napadli lidé oblečení v černých pláštích červenými mraky, já byla poslána pryč, abych hledala pomoc, ale tedy poblíž mě napadl další člověk s černýmpláštěm, na kterém byly červené mraky. Nějaký mladík mě donesl do vesnice, kde se o mě postarala nějaká žen s velkým psem." řeknu jí než se začne vyptávat. "Teď by se slušelo abyste se přestavila Vy." poznamenám a kouká jí do očí.

Yamanaka Momo - 17. prosince 2013 12:08

Rozhovor Samozřejmě, že jsem věděla, že je to vlk, nejsem slepá. Navíc to bylo na tom svitku. Byl to ale tak trošku experiment. Zajímalo mě, jak bude reagovat. Víceméně jsem to tušila správně, povedlo se mi ji urazit, což jsem tak nějak čekala. Ani jsem jí nestačila odpovědět a už ze sebe rovnou sype všechno, co vlastně chci vědět. V duchu se začínám smát, ale navenek se pořád tvářím jako původně. Proč mi to jako vypráví? Nepředstavila jsem se, neudělala jsem nic, co by jí neznačilo, že tu jsem z úředního důvodu. To má potřebu vyžvanit každému, koho potká, svůj životní příběh? Nebo je jasnovidec? To, že je vlčice, mi má být jasné, ale stejně má chlapské jméno? Vlci jsou holt asi prostě jiní. „Na slušnost není čas, jsme ve válce,“ odpovím. „Co je to zač, ta tvoje smečka?“ Ach, jak já se bavím. Takovéhle jednání s „lidmi“ prostě stojí za to. Vlastně je to ten hlavní důvod, proč nechápu, proč by mě vůbec někdo dával jako vůdce týmu… Ale nevadí, stejně to tu dost možná zvládnu dřív, než se sem ti dva vůbec dostanou.

Rock Lee - 17. prosince 2013 12:54

Další rušné ráno Díval jsem se na Gaie-senseie a čekal co řekne. Jenže se zdálo že si nemůže nic vybavit. Zřejmě na to už zapomněl. No, nevadí. Přišel k nám ten vlk kterého Taiyo zachránil a začal mluvit. Byl jsem docela překvapený. Mluvícího vlka jsem ještě neviděl. Kiba má sice Akamara, jenže to je pes a mluví jen s ním. Tenhle vlk je řekl bych zajímavější. Zaujal i Gaie-senseie. No...dá se říci že jím byl přímo fascinován. Já bych byl asi taky, ale teď na to nemám náladu. Přemýšlel jsem nad tím co vlk říkal. Vážně se mi moc nelíbila představa že někdo z Akatsuki je ještě poblíž vesnice. A tak jsem se se všemi rozloučil a zamířil jsem pryč z vesnice. Dvakrát jsem ji oběhl a pak jsem se ještě pomalu prošel. Nikde jsem nic neviděl a tak jsem zamířil rovnou do svého stanu. Převlékl jsem se do nočního úboru a zalezl jsem do spacáku. Netrvalo dlouho a usnul jsem. Zdál se mi sen. O tom že Akatsuki znovu útočí na vesnici. Že jí tentokrát chtějí zničit. Já se pustil do boje s Peinem a zemřel jsem. Otevřel jsem oči a posadil jsem se. Na čele jsem měl kapku potu. Setřel jsem ji a začal jsem se protahovat. Pak jsem se převlékl, napil a skromně posnídal. Vyšel jsem ven ze stanu. Většina lidí byla ještě ve svých domovech. Zdá se že jsem se probudil docela brzo. Nevadí. Je sice ještě trošku šero, ale to mně neodradí. Klusem zamířím ke svému oblíbenému trénovacímu místu. Když tam dorazím, tak si dám asi stovku dřepů, stovku kliků a pár dalších věcí. Pak se pustím do opravdového tréningu. Trénoval jsem takhle několik hodin, když jsem najednou v hlavě uslyšel hlas. Nemohl jsem si ho k nikomu přiřadit. Až po chvíli mi došlo že to byla asi Momo. Sestra Ino. Sehnat Taiya a jít k restauraci....to jsem zvědavý co chce. Pousměji se a pustím se nohama větve na které jsem byl zavěšený. Ve vzduchu udělám salto a dopadnu na nohy. Vstanu a zamířím hledat Taiya. Dojdu k jeho stanu a poklepu na něj. Taiyo-kun? Momo-chan vzkazuje že se máme oba dostavit k bývalé barbecue restauraci. Zřejmě pro nás má nějaké informace a nebo úkol. Řeknu přátelsky a čekám zda Taiyo vyleze.

Hagane Taiyo - 17. prosince 2013 16:19

Ráno Slyším Leeho hlas. Otevřu oči a zadívám se na vršek stanu. Kolik může být hodin? ... slunce asi už vstalo. Posadím se na posteli a lehce zívnu. "Ať si milá Momo-chan počká." Řeknu nahlas, ale i tak se rozhodnu přece jenom nejednat moc pomalu. Vlastně se jen pořádně opláchnu v sudu s vodou uvnitř stanu a obléknu si triko s vestou. Zbytek už mám na sobě. Tak vzhůru do nového dne. Unaveně se pousměji a vezmu sebou své zbraně. Když vyjdu asi po dvou minutách ve, tak zrovna zasunu druhý meč na své místo. "Dobré ráno Lee, veď mě. Konohu neznám."

Sarutobi Kitsuke - 17. prosince 2013 17:29

Ráno: Kitsuke se probudil do dalšího slunného dne, tedy víc než paprsky nebo budík ho probudil rozruch, který byl venku. Rozruch dělali všichni, ať už shinobi, dělníci nebo obyčejní lidé tím, že rekonstruovali Konohu a snažily se postavit novou listovou. Kitsuke se probudil a vylezl ze svého stanu, který stál společně s dalšími stany v nerekonstruované částí vesnice. Dneska má na programu menší výpomoc svému klanu v zástavbě nových ulic klanu. Kitsuke si to nejprv namířil do hlavního stanu svého klanu, kde se nasnídal, ospršil a převlékl. Hodil na sebe Chuuninskou vestu, jakou má snad každý Chuunin. Ještě si vzal půllitrový kelímek s vodou a píchl do něj brčko. "Kitsuke pojď se na něco podívat." Zavolal o chvilku později Kitsukeho otec, když ho zahlédl jak vychází s kelímkem z hlavního stanu. Kitsuke se pomalu vydal za svým otcem a po cestě usrkával z kelímku. Na sloupu byl jeden z papíru, který zde vylepily Hokageho klony. Zelenými oči prolétává nové rozdělení týmu až se nakonec dostane do týmu kde je zařazen s Aobou Yamashirem a Kibou Inuzuka. "Takže tým Dé. Aobu to je ten s těmi vrány. Jednu misi sem s ním měl, i když se nebojovalo. Druhým členem je Inuzuka Kiba. Kibu osobně neznám ale klan Inuzuka je velmi známý. Hmm není to špatný tým." Dodá a dokud mu otec neukáže značku (V) nejspíš by si jí ani nevšiml. Není vůdcovský typ a ani nikdy velitelem skupiny nebyl, proto ho velmi překvapí že je velitelem skupiny. Sleduje značku a chvíli neví co dělat dokud ho otec nenasměruje do hlavního Hokagova stanu. "Podrobnosti dostaneš od Hokageho nebo jeho zástupců." Prohodí Kitsukeho otec a Kitsuke se pomalu vydá do stanu pro informace odkud kam má doprovodit Karavanu. Jakmile mu dá Hokage informace, kontaktuje zbylé dva pomocí poštovních holubu, nechce totiž pobíhat po celé nové konoze. Sraz dá u brány, tedy tam kde před pár týdny stála brána.

Uzumaki Zaki - 18. prosince 2013 22:17
	Sakura "Jmenuji se Uzumaki Zaki." odpovím jí. "Jsem si jistá, protože když bych byla v týmu a bojovalo by se, tak bych byla naprosto k ničemu a to já nechci." řeknu smutně a zadívám se do země. Já chci být lespoň trochu užitečná, když už nic jiného. promluvím k sama k sobe v duchu.

Rock Lee - 18. prosince 2013 23:13

Vzhůru k Momo Čekal jsem zda Taiyo-kun vyleze ven ze stanu. Jenže se ozval jen jeho hlas s tím že má Momo počkat. Pousmál jsem se a kývl jsem. Mezi tím co jsem čekal na Taiyoa, tak jsem udělal padesát kliků a třicet dřepů. Pak Taiyo vylezl konečně ven a pozdravil mně. Dobré ráno Taiyo-kun. Pousměji se. Dobrá, jdeme. Řeknu nadšeně a vyrazíme na místo kde kdysi bývala ona barbecue restaurace. Jdu docela rychlím tempem. Ale neběžím. Když dorazíme na místo, uvidím tam Momo-chan a tu vlčici ze včerejška. Mile se usměji. Zdravím. Přijdeme ještě blíže. Dobré ráno-Momo-chan. Dobré ráno ..... Podívám se na vlka. Omlouvám se, ale stále neznám vaše jméno. Já se jmenuji Rock Lee. Řeknu zdvořile a vysmeknu takovou menší poklonu. Pak se zadívám zpět na Momo-chan. Tak co potřebuješ Momo-chan?. Zeptám se s úsměvem.

Nara Tadashi - 19. prosince 2013 10:02

Ráno Lehnout si jdu ihned jak mě k tomu Sakura vybídne. V posteli ležím, jen co mi sestra vymění ovaz. I když jsem ale unavený, tak spánek nepřichází. Ležím a hlavu mám plnou starostí, obav, a hlavně vzpomínek. Připadá mi že takhle ležím snad hodiny. Když konečně usnu, tak strávím noc bez jediného snu. Ráno mě vzbudila sestra. Takový tón....copak neví co se stalo? Jak může tak vesele tlachat? Je to třeba jen veselá a optimistická osoba. Nebo je tenhle přístup považován za dobrý k povzbuzení pacientů. No ať už je to jak chce, cítím se už líp. Pomyslím si. Vstanu a s její neustálou asistencí se vypravím do umývárny. Tam mám konečně chvilku klidu na přemýšlení. Takže mise se Sakurou. Určitě už byl zvolen nový hokage, který jak se zdá na nic nečekal, a začal přidělovat mise, mezi nově rozdělené týmy. Což je jedině rozumné....nikdy neukázat slabost před soupeřem....a soupeři jsou všechny vesnice. Myslím si, zatímco nějak spáchávám hygienu. Dávám si celou dobu pozor na oko, a vůbec se ho nepokouším otevírat. Je logické že Sakura-san bude vůdce. Což znamená že zbytek týmu bude složen z geninů. Jenže kdo? Je tolik možností jak složit dobrá tým. I když vzhledem k mému dočasnému "poranění" tolik možností zase není. Buď to bude někdo silnější, aby se vyvážilo moje současné oslabení. Nebo někdo kdo naopak potřebuje zesílit, a tudíž budeme přiděleni na lehčí mise. A nebo dojde k nějakému kompromisu....třeba rovnou půjde o stálé složení do budoucna.....nebo..... Během okamžiku mi dojde že jen zabíjím čas, a snažím se oddálit okamžik kdy budu muset opět mezi lidi. S povzdechem vyjdu z koupelny. Následuje už jen ovázání nového obvazu, a je čas jít. Sestra mě odvede do jedné z obytných budov. Na chodbě si ihned všimnu Sakury a malé holky s rudými vlasy. Překonám ostýchavost, a přejdu o pár kroků blíž. Dobré ráno Sakuro-san! Řeknu a lehce za mávnu rukou na pozdrav. Dokonce se mi na tváři vyloudí nenápadný úsměv.

Tsuyoi Kizuato - 19. prosince 2013 12:13

Svoboda od fúrie Zkoumavě se dívám na Momo a poslouchám její divné řeči. Co je zač moje smečka? Trhni si ty divná holko. pomyslím si. Odmítám cokoliv říct. Prostě jen sedím a koukám na Momo. Po chvilce dorazí ti dva mladíci, kteří mě zachránili. Jeden z nich mi vysmekne poklonu a dokonce se i představí. Ten se mi líbí. podívám se na Leeho a pokývnu hlavou. "Mé jménoje Tsuyoi Kizuato." představím se jim. "Narozdíl tady od slečny jsi alespoň slušně vychovaný." prohodím přátelsky. P.S: Taiyo ty napiš taky.

Haruno Sakura - 19. prosince 2013 13:34

Diskuse Chvíli jen mlčky postávám a mezitím, co si třídním myšlenky, pozoruji dveře, které se stále neotvírají. Uzumaki, pomyslím si, čímž se opět vrátím k Narutovi. Fakt, že je tahle holka vlastě z Narutovy rodiny by mě měl asi trochu zarazit a asi by se tak i stalo, kdyby bylo vše v pořádku. Nnicméně teď se tak nestane. Jak jsem nad tím už dříve polemizovala - vlastně ani neznám lidi, kteří po Konoze běhají. Ani by mě snad nepřekvapilo, kdyby se tu vyloupl nějaký Uchiha...I když - ne. To by mě asi překvapilo. "Není dobré se stát medikem jen proto, že ti teď nic jiného nejde," řeknu tak trochu káravě a zas se zadívám na Zaki. "Mlátit okolo sebe může každý, chce to jen trochu tréninku. Být medikem ale není tak lehké. Musíme nejdříve zjistit, jaké máš předpoklady," trochu se pousměju, "k tomu budeme mít příležitost na naší misi." Zvednu hlavu, protože slyším kroky. Tadashi připajdal společně s Iru, jednou ze sester. Dřív mi nevadila, možná jsem ji měla i docela ráda. Ale teď už mi leze krkem. Lehce zamávám Tadashimu, stále si udržuji ten malý úsměv. Iru se jen lehkce pokloní a odklusá pryč. "Zaki-chan, tohle je Tadashi. Tadashi-kun, Zaki," představím je, když se Tadashi přiblíží až k nám. A dveře se stále neotevírají. Zaklepu znovu, tentokrát rázněji, s už trochu namíchlou náladou. "Tak co bude? Jdeme snad jen ve třech?" prohodím spíš jen tak pro sebe a založím si ruce na hrudi.

Hagane Taiyo - 19. prosince 2013 17:37

Ještě trochu unaveně následuji Leeho. Ruce si držím v kapsách a jdu vycházkovým tempem, jako by jsme nikam nespěchal. Vlastně ani nemám důvod spěchat. Kdo je vlastně ta Momo? Nikdy jsem o ní neslyšel. No to u mě není žádné překvapení. Rozhlížím se kolem a pozoruji probouzející se trosky vesnice, už se mi to tady nezdá tak nešťastné jako včera. Smutek střídá odhodlání, přesně jak to řekl nový Hokage. Když přijdeme tam, kde podle všeho stála před útokem nějaká ta restaurace, hned si všimnu pohledné dívky s modrýma očima a černé vlčice, kterou znám ze včerejška. Hádám, že Momo-chan bude ta holka. Ušklíbnu se. Když k nim dojdeme, tak hned začne Lee moc mluvit. Já si jen povzdechnu, kývnu na obě a řeknu jednoduché: "Zdravím." Na vlčici se trochu usměju. Díky bohu je v pořádku, ale pořád nevím pořádně co je zač. Momo věnuji pouze svůj klasický výraz. Mlčím, jelikož většinu důležité konverzace zavádí Lee, hodlám hlavně poslouchat.

Yamanaka Momo - 19. prosince 2013 21:04

Zjednodušme to Odpovědi se nedočkám. Zvíře asi očekává zacházení odpovídající… Ne-zvířeti. No, na to já zrovna nemám čas. Naštěstí se objeví Lee s Taiyem, aby mě zachránili. To oni samozřejmě netuší, ale já už mám v hlavě plán. Díkybohu si s tím vlkem rozumí. Pohlédnu na Leeho, který se optal na mé přání. „Máte misi,“ oznámím jim. To, že je to vlastně taky moje mise, vynechám. Kdo z nich by to asi mohl vědět? Krom jasnovidného vlka. „Promluvte si s Kizuato. Určitě máte představu o tom, co by pro nás mohlo být zajímavé. A ona je podle všeho ochotná rozdávat informace, takže tím je vaše práce lehčí, hm?“ Dovolím si mírný úsměv. Sice jsem vlčici prozradila, že po ní vedení Konohy něco chce, ale mám nejasný dojem, že ji spíš potěší, že jí tak důvěřujeme. „Pak se mi ozvěte.“ Pozdravím je kývnutím hlavy a za pomocí Shunshinu – aby to mělo efekt – zmizím pryč. Nemám žádnou zvláštní potřebu sledovat, jestli můj rozkaz splní, přinejmenším z Leeho cítím, že udělá, cokoliv bude potřeba, i když se mu to možná nebude líbit. Tomu se říká elegantní způsob, jak nudnou práci hodit na jiné. Soustředím se a vyhledám Morina Ibiki. Neboli nejlepšího vyšetřovatele v Konoze, aspoň co je dosud známo. Zamířím k němu (ať už je kdekoliv). „Zdravím. Vím, že takhle po válce jsme trochu na suchu, ale není tu přesto někdo, na kom bych mohla provést… Pár experimentů?“ Ibiki už zřejmě tuší, o čem mluvím. O mých schopnostech se sice v Konoze pouze sem tam něco proslýchá, ale už párkrát jsem tu pomáhala. Oproti němu jsem sice nic, ale já jsem zase přirozený talent.

Konoha - 20. prosince 2013 10:44

Prehľad udalostí D - Výpomoc s potravinami Školáci z akadémie. Zaujímavá a prvá ozajstná misia pre členov akadémie. Ujali sa tejto úlohy s veľkým nadšením, no je vidieť, že nie sú ešte dostatočne vyspelí. Snažia sa pracovať na plné obrátky, je ich tam pomerne dosť a aj to je možno problémom. Z času na čas je tam chaos a nebeží všetko tak akoby malo. Celková úspšnosť misie sa pohybuje medzi 50-70%. D - Nazbieranie liečivých bylín za Konohou Tím C - Konohamary, Udon, Moegi a Hanabi. Nový člen v ich týme, respektíve členka mala pomerne problém aklimatizovať sa a poslúchať rozkazy Konohamara. Táto mladá Hyūga je zvyknutá na ine správanie sa, minimálne poslednú dobu. Uvedomuje si že je vodcom klanu Hyūga, aj keď ju momentálne ako tak zastupuje Neji. Počiatky misie sú zvláštne no zdá sa, že nakoniec sa im táto misia podarí. D - Odprevadenie starenky na jej farmu Tím A - Sakura, Zaki, Tadashi a Ryuuji. Tento tím sa zatiaľ iba zhromažďuje. Starenka, ktorá žila iba v jednom z nanovopostavených domov je už pomaly pripravená vyraziť. Prichádza k Vašej skupinke podľa inštrukcií aké dostala. "Pekné ráno. Ty si Sakura však? Poslali ma za tebou. Je najvyšší časť ísť, nie? Cesta je dlhá a ja už nie som najmladšia." hovorí, poučuje, vysvetľuje a zároveň sa aj sťažuje na svoj vek. Všetko by mohlo byť ok, ale jeden člen výpravy stále chýba. Ako to poriešite? C - Odkiaľ je tu ten vlk? Tím B - Momo, Lee a Taiyo. Misia, ktorá nie je veľmi nebezpečná no aj tak potrebná. Je potrebné overiť a získať mnoho informácií. Zdá sa, že členovia totho tímu si s tým poradili pomerne ľahko. Samotná Momo od svojho tímu nakoniec odišla v momente keď považovala celú vec za viacmenej vyriešenú. Zdá sa, že táto misia bude dokončená ako prvá. C - Vyzdvihnutie a stráženie karavany Tím D - Aoba Yamashiro, Kiba a Kitsuke. Zdá sa, že toto je prvá nebezpečnejšia misia. Je zaujímavé, že sa Hokage rozhodol, že veliteľom tohto tímu bude Kitsuke. Ako jeden z mála tímov nemali žiadne problémy. Všetci traja sa dostavili k Hokagemu na čas, pripravení na misiu. Tam sa dozvedeli všetky potrebné informácie. Dostali lokáciu, smer, mená a samozrejme aj popis misie. Ich úlohou je doprovodiť karavanu obchodníkov do Konohy. Sú odtiaľto vzdialení takmer dva dni cesty a je očakávane nebezpečenstvo. Je teda potrebné vyraziť čím skôr. Tak sa aj stalo. Všetci traja pod vedením Kitsukeho vyrazili. Kiba spololočne s Akamarom, ktorí poznali tieto cesty asi najlepšie ich viedli práve tam. Prešli dva dni a všetci sa dostali na dohodnuté miesto. Kiba: "Niečo tu nehrá šéfe. V karavane je nejako veľmi ticho." Povedal v momente, kedy ste stáli asi kilometer od karavany, ktorú Kiba zacítil. Stmieva sa, svetla je čoraz menej. To čo sa bude diať, čisto iba na tebe. B - Kontaktovanie Kazekageho Tím E - Shikamaru, Ino a Choji. Shikamaru si len oprel ruku o čelo a zašomral niečo v zmysle, že zase vyšla na neho tá najhorišia misia. Pomerne rýchlo zohnal svoj tím, pripravili sa a vyrazili. Nikto z nich sa na to veľmi netešil. Gaara zase nie je najlepším parťákom na pokec a oni všetci to dobre vedia. Bude to - zaujímavé. A - Kdeže si? Misia najvyššej priority. Veliteľom tímu je Sai. Aj napriek tomu, že veľmi neprejavuje emócie sa cíti byť pomerne prekvapený, že sa stal veliteľom takéhoto veľkého tímu. Všetci to však berú veľmi vážne a je to rozhodne z pomedzi všetkých zúčasnených tímov ten najskúsenejší a najprofesionálnejší. Všetci si sú vedomí toho čo sa tu stalo a rozhodne nepodceňujú toho, kto by tu mohol byť. Vyrazili tak potichu a potajomky, že si to takmer nikto ani nevšimol. Hon sa začína. U Hokageho Na daný rozkaz sem prišli Ebisu, Shizune, Yamata, Raidō Namiashiho a Genma Shiranui. Stoja pred tebou, pozdravili sa a čakajú na to čo sa bude diať. Yamanaka Momo Morina Ibiki. Pozerá sa na teba a je to jeden z mála ľudí v Konohe, ktorý sa takmer vôbec a nikdy neusmieva. Je to rovnako aj typ človeka, ktorého emócie sa ti ešte nikdy poriadne nepodarilo odhaliť. Jeho myseľ je veľmi zahalená, chakra schovaná a jej tok je pre teba nejasný. "Nie je to ešte isté..." obezrá sa okolo seba. "Ale povráva sa a očakáva sa nejaká rebélia vo väzení Konohy. Shikamu túto tému odsúval na bok, aj keď si jej vedomí. Je to celé na hrane, pretože máme dostatok problémov aj tu. Paradoxne tí štyria strážci vo väzení určite nebudú schopní nič urobiť, ak by im pomohol niekto zvonku. Ja mám momentálne ešte dosť práce, ale skús ísť za Hokagem. Možno bude mať na to iný pohľad."

Namikaze Raiz - 20. prosince 2013 14:31

První pohyby Sedím za svým stolem a přemýšlím. Nevím jestli to jak jsem se rozhodl je správné, ale doufám, že si na to nové týmy zvyknou. S hyugou bude problém. Už vidím jak ji tu hned po misi mám a bude si stěžovat, že musela někoho poslouchat. Ale Konohamaru je Sarutoby takže by to mohla vzít nakonec dobře. Navíc je to správný kluk. Už vlastně není klukem brzy dosáhne na chunina, pomyslím si. Bohužel to není jediný člověk, který mi dělá starosti. Tým B je další kdo bude problémový. Mono Yamanaka. Je dobrá a schopná. Brzy se možná dostane na jounina, ale její chování je zvláštní potřebuje se naučit mýt zodpovědnost. Doufám, že ji pozice velitele donutí brát věci vážně, pomyslím si. Jen doufám, že nezabije celý svuj tým. Tým D taky není úplně běžný. Normálně by vedení dostal Aoba, ale já se rozhodl pro Sarutobiho. Možná to byla chyba, ale má zkušený tým ten ho podrží potřebuje nabrat zkušenosti a on mi nepřišel jako někdo kdo by neposlouchal rady, pomyslím si. Je toho mnoho víc. V podstatě každá vyslaná mise mě trápí. Po chvíli dorazí první odezvy od student akademie, že tam z toho dělají kulničku na dříví. To jsem byl taky takový jako mladý? Zavrtím hlavou sám pro sebe. Ať na ně dohlédne Tokuma Hyūga. Má je pak mít i při hlídání oblasti okolo města tak ať se s nimi seznámí, lehce doplním jejich misi. tohle pro něj bude lehký je to mise, kterou bych snad váhal dát i genninovy (udělat ji, ne dohlížet na ní). Netrvá to příliš dlouho a všichni, které jsem si zavolal přijdou. Zvednu se taky, aby na mě nekoukali když sedím. Jsem sice hokage, ale ke každému zde cítím hlubokou úctu. Jako první se obrátím na Ebisa. Ebisu-san tebe jsem si zavolal protože na tebe mám prosbu. Dal jsem tě na hlídání vesnice hlavně proto, aby jsi mohl dohlédnout na učitele. Úroveň studentů akademie není nejlepší ty máš asi největší zkušenosti s učením dlouho jsi působil jako učitel Konohamara. Proto po tobě chci, aby jsi dohlédl na učitele, aby naše děti pořádně učili. Oni jsou naší budoucností, řeknu mu. Další na řadě je Shizune. Shizune tebe jsem si zavolal protože jsi nyní vedoucí lékařského oddílu. Chci se tě zeptat co potřebujete. Zprovoznit ošetřovatelskou základnu listové je v současnoti jeden z důležitějších úkolů, potom se na chvíli odmlčím než se obrátím na dalšího, kterým je Yamato. Yamato. Tobě jsem pouze chtěl říct, aby jsi se nepřepínal. Pokud se zničíš tak nám budeš k ničemu. Také jsem tě chtěl požádat, aby jsi, až nabereš síly, jako první připravil budovy pro nemocnici, školu a pak budovy na spaní, aby jsi měli po misích kde odpočinout, požádám ho. Nic dalšího pro něj nemám pouze jsem se bál, aby se nezničil snahou vystavět vesnici znovu ještě ho pak budeme potřebovat. Jako poslední jsou tu Raidō Namiashiho a Genma Shiranui. Otočím se k oběma zároveň. Genmo, Raidō. Jste teď pouze dva a tak nedokážete využít svuj plný potenciál. Proto pro vás mám speciální úkol. Podívejte se po vesnici mezi studenty akademie, genniny nebo i někde jinde po někom kdo by ukázal nějakou šanci, že by se s vámi naučil používat časoprostorovou techniku. Poté co ho najdete mi dejte vědět a já ho přiřadím k vám, abyste mohli být opět kompletní, řeknu jim. Pak počkám na jejich reakce.

Konoha - 20. prosince 2013 14:56

Hokage * Tokuma Hyūga bol informovaný o svojich nových povinnostiach. Zdá sa, že čoskoro začne dohliadať na mladých. * Ebisu si napraví svoje okuliare a pozorne ťa sleduje. On je práve typ joiunina, ktorý si váži autority. S prejaveným rešpektom akceptuje tvoje rozhodnutie a následne len jednoznačne prikývne, že rozumie tomu čo chceš. Hneď na to sa poberie preč. * Shizune. Je to asi práve ona, kto sa rozumie do práce Hokageho asi najviac. Posledné obdobie bola totižto pobočníčkou samotnej Tsunade a mnoho papierovania robila len ona. Veľmi dobre chápe čo od nej Hokage žiada. "V prvom rade," začala rozprávať, "budeme rozhodne potrebovať poriadnú nemocnicu. Na to sú potrebné prístroje, postele, mnoho a mnoho vybevania. Môžem pripraviť zoznam no viem, že takéto prístroje bude potrebné nakúpiť a rozhodne nebudú lacné. Sadnem si spoločne s medikmi a do dvoch dní Vám donesiem zoznam a približnú cenu čo to bude stáť." hovorí Ti a zdá sa, že už teraz začala v hlave počítať a vytvárať si zoznam všetkého čo bude treba. * Yamato, ktorý je očividne vyčerpaný povie, že tomu rozumie, a že to pre neho nie je nič ťažké. To ako však vyzerá hovorí však niečo iné. Prekonáva sa a snaží sa ísť až za hranice jeho možností, to je isté. Výstavba nemocnice, následne školy... V jeho očiach sa objavil trochu strach. Na to si rozhodne bude musieť oddýchnuť a nabrať síl. *Nakoniec poslední dvaja. Veľmi dobre vedia o čo ide. Oboznámili Ťa s tým, že tomu rozumejú, a že sa posnažia nájsť niekoho čo najrýchlejšie ako sa bude dať. Zdá sa, že Hokagovanie nie je až tak ťažké. Alebo áno?

Sarutobi Kitsuke - 20. prosince 2013 19:17

Nebezpečí u karavany?: Konečně se po dlouhé dvou denní cesty dostávali na místo učení. Před cestou se Kitsuke ujistil zda má vše, jídlo, svitky a zbraně vše bylo na svém místě bylo tedy čas vyrazit. Cestou se zastavili jen na dvě zastávky a to vždy jen na noc aby se utábořily na noc. V noci u jídla se dohodli na strategických bojových situacích. Aoba má za úkol většinou oslepnout nepřítele pomocí svých ptáku a Kiba za§točí pomocí techniky Gatsuga. Pokud by poblíž byl zdroj vody zaůtočil by místo Kiby Kitsuke. Třetí člen by zůstal u karavany jako tělesná stráž. Ovšem návrhu a nápadu na strategie bylo mnoho a Kitsuke usoudil že nejlepší bude když budou vědět v jakém terénu budou bojovat.   Pomalu se dostávali ke karavaně když v tom Kiba ucítil že v karavaně něco nehraje. Kitsuke neváhal ani vteřinu a pohlédl na nebe. pomalu se stmívalo a pohlédl na směr ke karavaně. "Kibo-san pokuste se zda neucítíte krev nebo jiné známky boje." Kitsuke po celou dobu cesty oslovuje Kibu i Aobu -san, přeci jen jsou o trochu starší, zkušenější a mají i vyšší hodnost. "Aobo-san, dokázal by jste pomoci svých havranu vidět okolí? Pokud ano prosím pošlete je rychle ke karavaně." Dodal Kitsuke, normálně by tímto pověřil kibu ale ten nezná pach cíle takže pokud by tam bylo více pachu, on ani akamaru by je nedokázali rozeznat. Přitom přidá rychle do kroku.

Namikaze Raiz - 21. prosince 2013 12:34

Hokagování Ebisu nemá co k tomu dodat. To je pro mě dobře, protože to považuji za asi nejduležitější část tohoto setkání. Oproti tomu Shizune zareaguje na mnou otázku přesně jak jsem čekal. Trochu mě to nutí se pousmát, ale přemohu ten pocit a uchovám si neutrální výraz. Trochu jsem doufal, že tím Shizune dostatečně zaměstnám, aby neměla čas přemýšlet nad smutnými věcmi. Až to napíšete tak mi ho přineste. Udělám co bude v našich možnostech, abych to zařídil. Pro chod vesnice potřebujeme plnit mise a pro plnění misí potřebujeme nemocnici, kde se mohou v případě špatného průběhu mohou zotavit. Tahle investice se nám jistě vyplatí, kývnu jí na souhlas. Pak odejde i ona. Yamato řekne, že tomu rozumí , ale mě to moc nepřijde, že by mi porozuměl nebo, že by mě chtěl poslechnout. Pokud nebudeš odpočívat tak osobně určím někoho s speciálním úkolem tě omráčit kdykoliv to začneš přehánět, aby tě donutil si odpočinout, pohrozím mu. Sice to nemyslím vážně, ale když tak o tom přemýšlím, tak bych se k tomu v případě nutnosti asi opravdu uchýlil. Gai by na to byl ideální. Poslední dva svou situaci chápou možná ještě líp než já. Mimo mě jsou jediný, kteří jsou schopní použít časoprostorovou techniku problesknutí, ale oni k tomu musí být tři. Poté co všichni odejdou se zase posadím. Začínám pomalu pociťovat těch posledních pár nocí co jsem se moc nevyspal. No vypadá to, že než bude potřeba něco dalšího tak budu mýt tak den možnost si odpočinout. Teda alespoň v to doufám, ale teď se musím dát vidět, pomyslím si a vstanu. Na hlavu si nasadím kloubouk Hokageho a přes sebe si přehodím plášť. Vydám se ven. Pomalu zamířím k strážím na okraji vesnice. Postupně lidi zdravím když je potkám. Chvíli prohodím pár slov s strážemi a pak se vydám povzbudit i ostatní členy vesnice případně někde i přiložím ruku k dílu.

Yamanaka Momo - 21. prosince 2013 14:00

Ibiki, Hokage Při setkání s Ibikim mě napadne, že dobrý trénink by také mohl být pokusit se prokouknout jeho. Nepochybuji o tom, že umí nějakým způsobem maskovat svou chakru a skrývat pocity nejenom za své výborné sebeovládání (což bych ale také dokázala prohlédnout, protože sebeovládání se obvykle týká jen vnějších projevů). Chci se dostat na úroveň, kdy to pro mě nebude překážkou. Ale dnes ne, ten den ještě nepřišel. Nemám náladu zastavovat rebélii. Ale je jasné, že to Ibikimu nepřijde bezpečné. „Arigato, Ibiki – san,“ odpovím zdvořile. Z něj už nic nedostanu. Rozhodnu se soustředit a vyhledat chakru Hokageho. Vzhledem k tomu, že bez větší námahy dokážu najít i slabší chakry, tahle velká by se neměla vůbec dát přehlédnout. Podle všeho se rozhodl opustit kancelář a projít se po vesnici. Nevím proč, ale tím spíš ho mohu rušit, že? Vyberu si nejkratší cestu, kterou se k němu dostanu. „Dobrej. Potřebovala bych nějakého vězně na trénink, ale Ibiki – san si nemyslí, že je to v současné situaci vhodné a bezpečné. Nevíte náhodou, jak ho obejít?“ Tvářím se jako bych to myslela vážně, ovšem je to otázka.

Yachiru Ryuuji - 21. prosince 2013 22:02

Překvapivé ráno Sakura, Zaki, Tadashi(holka nebo kluk?) Z pohřbu jsem se vytratil tak rychle, jak jsem jenom mohl a zašil se spolu se svým kopím na jednom klidném místě mezi stromy, kde jsem si dal několik cvičných koleček. Dle instrukcí od otce jsem se měl věnovat spíše jiným věcem, ale na těch mi v ten moment nijak zvláště nezáleželo. Měl jsem zvláštní náladu. Na jednu stranu jsem byl skleslý, že za posledních několik týdnů, které jsem v Konoze strávil, jsem se stále neseznámil s nikým svého věku. Na druhou stranu jsem ale cítil stále větší neklid, hluboko uvnitř sebe. Brzy to ze sebe budu muset dostat, to jsem věděl, ale netušil jsem jak, abych na sebe neupoutal příliš velkou pozornost obyvatel vesnice. Nakonec jsem tyto problémy odložil stranou a jak se začalo stmívat, opřel jsem se o kmen stromu a zahleděl se na hvězdy. Vždycky jsem zbožňoval noční nebe. Jako malý jsem si představoval, jaké by to asi bylo, kdybych měl křídla a mohl se vznášet vysoko nad zemí, mezi hvězdami. Jako staršímu mi ale došlo, že je to nemožné. Ani jsem si neuvědomil, kdy jsem usnul. Probudil jsem se až ráno, v oblečení vlhkém od raní rosy a s hlavou plnou listí a drobných jehliček. Pár vteřin jsem nechápavě zíral na již modrou oblohu, než mi došlo co se vlastně stalo. Kruci, táta mě zabije... zaklel jsem, popadl své kopí a vydal se směrem k naší rodinné buňce. Z počátku jsem běžel, pak jsem se ale uklidnil. V duchu jsem se rozhodl, že se vlastně nemám čeho bát. Budu prostě tvrdit, že jsem se tak zabral do tréninku, že jsem zapomněl na čas. Nebyl jsem tak naivní, abych si myslel, že mi otec uvěří, ale věděl jsem, že by ho víc rozzuřilo, kdybych se bál, než to, že jsem usnul v lese. Jak jsem se pomalu blížil k naší buňce, všiml jsem si, že je před ní docela živo. Dva genini, asi mého věku tam stáli s jednou starší dívkou a nějakou starou paní a očividně na něco čekali. Docela mě překvapovalo, že jim otec nebo máma už neotevřeli, ale nechal jsem to být. Celý uválený a od listí, s ležérním úsměvem na tváři a monstrózním, třímetrovým kopím horizontálně přes obě ramena jsem přišel až k nim. Dobré ráno, hledáte někoho?

Konoha - 22. prosince 2013 08:34

Sarutobi Kitsuke Všetci ste spozorneli. Rozhodne tu niečo nehrá, no zatiaľ neviete zistiť čo. Kiba na tvoj rozkaz prikývol hlavou a pokúša sa zistiť viac informácií. Po malej chvíľke však usúdi: "Cítim sedem rôznych pachov a z každého z nich je cítiť chakra." Vidíš ako sa Aobo narovná a pozerá sa na Kibu. Hneď reaguje. "Ak teda všetci majú chakru, je potom jasné, že medzi nimi nie je nikto z karavány. Zdá sa, že ideme neskoro," dopovie a po tvojich slovách okamžite reaguje. Vyvoláva niekoľko havranov a posiela ich tým smerom. Nie veľa, aby nepútali pozornosť. Po malej chvíľke sa vracajú a potvrdzujú to čo zistil aj Kiba. "Sú tam štyri vozy, štyri kone a sedem ľudí. Karavána je na lesnej ceste, takže v okolí je plno stromov. Čo budeme robiť, Kitsuke-san?"

Sarutobi Kitsuke - 22. prosince 2013 16:57

Karavana Vyslechne si hlášení jak od Kibi, který cítí sedm shinobi kteří jsou u karavany tak i Aobu, který pomocí svých havranu zjistí, že Karavana se nachází na výborném místě. Lesní cesta je nejlepší pro noční útok teoreticky mohou použít stromy a křoví jako krytí. "Pokud od tama nejdou cítit ani vidět ti, kteří si nás najali mohou být buď mrtví nebo tady ještě nejsou. Zjistit se to dá jen jedním způsobem." Pohlédne na nebe jak se pomalu stmívá a poté směrem ke karavaně. "Pokusíme se o noční útok. Nejspíš budou mít někoho přes noc na hlídce. Musíme hlídku zneškodnit rychle a potichu. Zaútočíme kolem půlnoci."

Konoha - 22. prosince 2013 18:30

Sarutobi Kitsuke Tvoje rozhodnutie o vyčkávaní sa dá sa povedať vyplatilo. Udialo sa totižto pár vecí, ktoré môžu o niečom hovoriť. Kiba ťa asi po pätnástich minútach čakania informoval o tom, že sa ku karavane blíži ešte jeden pach. Rovnako bol cítiť chakrou. Aobo tam opäť poslal zo dve vrany a zistil, že tento ôsmy človek ich pravdepodobne o niečom informoval a dvoch z nich vzal so sebou. Zdá sa, že s niečim majú "problémy". Všetci traja sa vydali smerom na západ. V karavane, ktorá sa ešte stále nehýbe a na niečo čaká ostalo päť ľudí. Stále svieti slnko, ale toto vyzerá na zaujímavú situáciu. Kde sa tí traja podeli? Azda niekde väznia pôvodných majiteľov karavany? Vypočúvajú ich či mučia? Alebo odhalili Vašu totožnosť a je to len pasca?

Namikaze Raiz - 22. prosince 2013 19:20

Mono Zastavím se na chvíli pozdravit stráže na okraji vesnice. Prohodím s nimi pár slov a poslechnu si hlášení jak na tom je okolí. Popřeji jim šťastnou službu a pak pokračuji zase dál. Zrovna když se chystám vyrazit směrem kde je sklad potravin, abych něco sezobl a podíval se jak se těm dětem nakonec v první misi daří a jestli si s Hyugou rozumí, když mě dožene Yamanaka Mono. Chce na někom trénovat svoje schopnosti a Morino-san ji řekl, že to nepovažuje za dobrý nápad a ona ho chce obejít. Tahle bude asi opravdu trochu problematická. No co se dá dělat, pomyslím si a obrátím se na ní s úsměvem. Její otázka mě ve zkutečnosti opravdu pobavila. Pokud Ibiki řekl, že by to nebyl dobrý nápad tak u toho zůstaneme. Navíc mám takový dojem, že by jsi v tuhle chvíli měla být na misi pokud si dobře pamatuji tak by jsi si měla povídat s tím vlkem co se tu objevil, poznamenám k ní. Tohle mě docela zajímá jak zareaguje na moje upozornění. Mám v paměti všechny mise, které jsem vyslal zvláště když jich bylo takhle málo.

Yamanaka Momo - 22. prosince 2013 19:51

Hokage „Bránit svým shinobi v tréninku, když je vesnice takto oslabená, není zrovna nejlepší nápad,“ upozorním Hokageho. Těžko říct, jestli si to uvědomuje, ale trénovat na osobách, které si cení (či mají právo cenit) svého soukromí, je nemožné. Raději se rozhodne stočit řeč na jiné téma. Klasický obranný reflex. „Můj tým na tom pracuje,“ odpovím bezstarostným tónem, který říká, že si myslím, že je tato situace naprosto v pořádku. Je mi jasné, že čeká, že se s ním začnu hádat, že se začnu tvářit provinile či bůhví co... Ale ani náhodou.

Tsuyoi Kizuato - 22. prosince 2013 20:01
	Lee a Taiyo "Můžeme se jít projít a mezitím se mě můžee ptát na to co potřebujete vědět, ale ráda bych se najedla a napila." řeknu k těm dvěma. Pak se podívám na Taiya. "Můžeš mi prosím sdělit i ty své jméno?" poprosím ho a pak vyčkávám na reakce těch dvou. Zakručí mi v žaludku. Alespoň tu nezůstala ta šílená ženská... pomyslím si. Prej co je moje smečka zač...jak bych to vysvětlila. přemýšlím.

Namikaze Raiz - 22. prosince 2013 20:07

Mono Jsem si toho vědom. Stejně jako jsem si vědom toho, že neexistuje většího odborníka na lidské chování než je právě Ibiki Morino. Pokud on řekne, že to nebude dobrý nápad tak to dobrý nápad opravdu nebude. Jinak řečeno to může ohrozit celou vesnici, odpovím ji klidným hlasem na její výčitku. Není jediná koho nerozhází každá pitomost, pomyslím si klidně. Nejsem druh člověka co by se vztekal kvůli tomu, že se se mnou někdo hádá nebo neposlouchá rozkazy. Dokud neohrozí sebe a ostatní tak obvykle vystačím s výčitkou, která jim napoví, že je něco špatně. Pokud tam jsou tvuj tým, tak bys tam měla být taky. Nebyly jste dáni do týmů proto, aby někdo nemusel pracovat. Pokud vydáš jako velitel rozkaz měla bys u toho být až se začne vykonávat. Pokud si vydáš rozkaz a odejdeš můžeš ohrozit svoje společníky. A pokud je to tvuj způsob tak jsem zřejmně vybral špatného člověka do vedení, poznamenám k ní jako výtku. A to by znamenalo i konec jakýchkoliv tvých šancí na pozici jounina do konce tvého života, pomyslím si, ale to neřeknu. Nemusí vědět úplně vše a navíc by to znělo pouze jako vyhrožování i když tomu tak není. Bohužel je to pravda. Měla bys o tom popřemýšlet. Mise to je možná lehká, ale já ji nezadal Taiyovy a Leemu. Já ji zadal týmu B. Pokud splníš své povinnosti tak já promluvím s Ibikem a zeptám se ho na důvod proč to nechtěl povolit. Pokud společně vymyslíme nějaké řešení, tak by se dal najít způsob jak pokračovat v tvém tréninku, povzbudím ji trochu tím, že ji nabídnu odměnu. Ve zkutečnosti by pro mě bylo lehké nechat jednoho z nich zavřít někam jinam, aby na něm mohla trénovat, ale nikdy jsem neuznával odměňování za nic. Pro tebe bude teď nejlepším tréninkem mise. To bude to co budeš potřebovat víc, pomyslím si.

Sarutobi Kitsuke - 23. prosince 2013 11:37

Mise karavana:   Po příchodu dalšího, který odvedl pár svých kolegu nebylo moc času na přemýšleni zda je to past nebo ne. Kitsuke pohlédne na Aobu s dalším dotazem týkajícího se jeho vran. "Aoba-san, umístěte ze dvě vrány tak aby viděli na karavanu. Nejlépe do korun stromu kde budou hůře zpozorování. Chci vědět co se u karavany děje." Nakonec se podíva na Kibu a poté směrem kudy se vydali odcházející osoby. Pomalu a hlavně potichu se vydá stejným směrem. "Všichni půjdeme tímhle směrem od vás Kibo-san bych potřeboval aby jste hlídal s Akamarem okolí naší cesty a také ty kteří odešli z karavany. Musíme vědět zda jdeme do pasti nebo ne." Dodal a vyrazil pomalým krokem z karavany. Cestou si procházelhlavou co zjistili a také co potřebují zjistit ke splnění mise.  *Máme za misi hlídat obchodníky převažující karavanu ale pokud byla karavana opuštěná hokage se nejspíš bude zajímat co se stalo s obchodníky. Odpověď nevím ho určitě nenadchne. Navíc Aobovy vrány sledují karavanu, kdyby se pohla chci to vědět.*

Konoha - 23. prosince 2013 12:02

Sarutobi Kitsuke Rozhodol si sa, že pôjdeš po stopách tých, ktorí odišli. Rovnako však dohliadaš aj na karavanu. Dvaja havrani si sadli na korunu stromu a odtiaľto sledujú celú karavanu. Vy sa pokúšate potichu a nenápadne sledovať odchádzajúcich. Všetci traja idú pred Vami, sledujete ich stopy no vtedy práve ty spozoruješ niečo - nepríjemné. Pasca. Po ceste, ktorou idete a sledujete trojicu shinobi si len tak tak nespustil pascu. Zdá sa, že o Vás vedia. Asi kilometer na východ do Vás je karavana a piati shinobi kilometer na východ zase traja shinobi. "Vedia o nás." povedal Kiba a Akamaru zavrčal. "Čo budeme robiť, šéfe?"

Rock Lee - 23. prosince 2013 12:46

Procházka s vlkem Vlčice se na mně podívala a představila se jako Tsuyoi Kizuato. Velice mně těší. Řeknu přátelsky s úsměvem ve tváři. Když řekne že jsem slušně vychovaný, tak se jen usměji a podívám se na Momo. Řekla že se o Kizuato máme postarat sami a odešla. Jen jsem zavrtěl hlavou a pohledem přejel oba své společníky. Kizuato řekla že se můžeme jít projít a pak se Taiyoa zeptala na jméno. Nějak se mi zdá že bude mít asi hlad. Usuzuji tak také i dle toho že jsem zaslechl jak jí kručí v břiše. Tedy pokud to nebyl Taiyo. Dobře. Půjdeme se podívat na místo kde je teď klan Inuzuka. Myslím že by jsi určitě ráda aspoň něco malého k jídlu. A pokud budeš chtít, tak nám pak řekneš odkud a proč jsi vlastně přišla. Já tě samozřejmě nebudu nutit, je jen na tobě zda nám něco řekneš a nebo ne. Usměji se a pak pomalu vyrazíme všichni k místu, kde by měl momentálně sídlit klan Inuzuka.

Haruno Sakura - 23. prosince 2013 13:18

Vyrážíme!? Ještě chvíli jsem tak trochu nervózně podupávala nohou před bytem malého Ryuujiho a jeho rodičů. Zdá se, že jejich rodinká má tak trochu silný spánek. Jako bych snad ani neuvažovala, že třeba nemusí být doma. Povzdechnu si a vykročím směrem ven. Možná skutečně někde něco zařizují - je to jejich věc. Ale co bude s námi? Skutečně půjdeme v neobvyklém počtu tří? Neudělám ještě ani krok a v chodbě se někdo objeví. Ne, bohužel to není Ryuuji, ale jen skuhrající stařenka, kterou máme dovést domů. Poměrně mile ji pozdravím s okecávkami typu: "Brzy vyrazíme, nic nám neuteče, po cestě si můžete odpočinout," a tak dál, abych umlčela její proud stěžování nad jejími staými kostmi. Když už se zdá, že si babrle bude muset vystačit s chuuninem a dvěma geniny, v chodbě se objeví další člověk. Tentokrát to Ryuuji je. "No konečně," zvolám tak trochu netrpělivě, ale s mírným úsměvem. Nijak moc nekomentuji jeho pomuchlané vzevření. Jen všechny představím všem a ujasním cíl naší mini-mise. Poté už - kvůli stařence notně pomalu - vyrazíme směrem k její farmě, která se nachází snad ani ne dvě hodiny pomalé chůze od Konohy.

Konoha - 23. prosince 2013 17:31

Haruno Sakura, Yachiru Ryuuji, Uzumaki Zaki, Nara Tadashi Starenka sa zdala byť už trochu nervózna a začala miestami hundrať. Nakoniec však dorazil aj posledný člen výpravy. Dochvíľnosť asi nebude jeho silnou stránkou. Rozhodne bude na tom potrebné zapracovať. Pomaly vyrážate. Cesta je - pomalá. Čas, aby Vám ubehol rýchlejšie si vypĺňate rôznymi rozhovormi či hrami. Po dvoch aj niečo hodinách cesty ste nakoniec pri samotnej farme. Je opustená. Teda mala by byť. Vidíte však, že vo vnútri domu sa niekto nachádza. Starenka neváhala a hneď spustila krik: "Zlodej! Zlodej! Ty parchant! Vypadni z môjho domu." Jej krik je neskutočne, ale neskutočne prenikavý. Až vami podskočilo. To však nie je teraz podstatné. Podstatné je, kto tam je a čo teraz.

Konoha - 23. prosince 2013 19:56

Tsuyoi Kizuato, Hagane Taiyo, Rock Lee Celá táto misia sa zdá byť vcelku úspešná. Yamanaka Momo pravdepodobne zistila čo potrebovala a chlapci sa spoločne s vlčicou pobrali po Konohe. Všade na okolí sa tvrdo pracuje a častokrát sa stretnete s nesúhlasnými pohľadmi, prečo sa iba tak prechádzate. Nakoniec sa Lee rozhodol, že Vás vezme k stanom kde prebývajú členovia klanu Inuzuka. Momentálne sa tam nenachádzajú žiadni shinobi, iba civilisti. Samozrejme však poznajú čo je vhodné pre zvieratá takéhoto typu. Boli to práve malé deti ktoré sa k Vám prihnali a s obdivom sledovali tohto krásneho vlka. Keď ste položili otázku či nemajú pre neho niečo jesť, ochotne Vám starší členovia klanu pomohli. Krásna porcia včera uloveného jeleňa je vynikajúca. Okrem nej dostala aj vodu. Po čase keď sa najedla sa jeden zo starších členov klanu pozrel aj na jej zranenia. Previazal obväzy a samozrejme predtým naniesol nejakú masť. "Haló mládenci! A kto bude pomáhať pri stavaní? Azda nechcete rámen? Šup, šup, poďte pomôcť nech je to do večera urobené." počujete ako na Vás zvolal jeden civilista, tmavé kučeravé vlasy, kúsok tmavšia pokožka.

Yamanaka Momo - 23. prosince 2013 21:08

Je to Momo, ne Mono, Hokage „Ano, ve vězení se nejspíš připravuje vzpoura, to víme. Ale stejně tak Ibiki – san ví, že vy,“ ukážu na něj prstem, „s tím nic neděláte. Obávám se, že to je mnohem nebezpečnější.“ Samozřejmě, že se tématu „mise“ nehodlá jenom tak pustit. Asi mu to ani nemám za zlé. Naopak, docela se bavím. Zajímalo mě, jak bude reagovat. Sice do lidí vidím mnohem víc, než bude mít kdy nějaký obyčejný člověk možnost, ale to neznamená, že vím všechno. Potřebuju vědět, jak moc si stojí na svých zásadách. Když se nakonec rozhodne mě motivovat, abych přeci jen v závěru splnila svůj úkol a bylo po jeho. To je vlastně vcelku chytré a rozhodně chytřejší, než se začít vztekat – „já jsem Hokage a tak přece bude po mým!“ Není špatný. „Dobře, jak chcete. Ta mise byla TAK jednoduchá, že vše podstatné jsem zjistila ještě dříve, než Lee s Taiyem vůbec dorazili na místo. Teď jsou s tou vlčicí jenom proto, aby z té mise taky něco měli. Nechtěla jsem vám to říkat, abyste se necítil špatně, že schopný tým chuuninů zatěžujete něčím tak banálním.“ Pokrčím rameny a pousměju se. „Jméno Tsuyoi Kizuato, její smečku napadla skupina mužů v černých pláštích s červenými oblaky. Měla běžet pro pomoc, další z nich ji ale dohnal a ošklivě poranil. A tak ji našli naši lidé, takže to nebylo daleko odtud. Co přesně je zač její smečka je víceméně nepodstatné, pravděpodobnost, že někdo z nich krom ní po tom masakru mohl přežít je minimální,“ shrnu rovnou své poznatky. „Budete po nás potřebovat ještě něco nebo můžu jít a věnovat se… Svým věcem?“ neřeknu to nijak naštvaně či nepřátelsky, ostatně jsem takovým tónem neřekla nic z toho. Právě naopak, spíš bezstarostně a s vcelku diplomatickým úsměvem. Což ale může být trochu bráno jako provokace.

Namikaze Raiz - 23. prosince 2013 22:07

Opravená Momo a Ibiki Vzpoura ve vězení? A to jsem si myslel, že už mám dnešní práci za sebou. Proč mi o tom Ibiki-san neřekl? Nejspíš to teprve chtěl udělat, pomyslím si na její poznámku, ale příliš mě to nerozhází. Pak si poslechnu její hlášení. Trochu mě překvapí, ale ne moc zvlášť ne s jejími schopnostmi. Jednou by mohla být lepší než její otec. Ale k jeho ovládání a schopnostem má daleko. Možná bych ji měl nakonec dát k shikamarovy. Teď ji zatím nechám na místě, pomyslím si. Dobré hlášení. Jen mi zjisti ještě přesné místo kde byla její skupina napadena. Nebo alespoň přibližné. Já se mezitím poptám na situaci, doplním co od ní ještě chci protože odpověď, že to nebude daleko mi rozhodně stačit nebude. Měl bych tam pak poslat její tým? Pokud už tam není tak by na to byli vhodný, ale pokud se tu Akatsuky pořád pohybují v okolí tak by to mohl být problém. Asi dám vědět Saivy až přijde, aby se na to podíval on, pomyslím si a nechám ji, aby šla plnit svoje úkoly ať už se rozhodně je plnit nebo ne. Já si to zamířím místo k skladu zásob k Ibikovy. Když k němu dorazím tak se na něj hned po pozdravu obrátím s otázkou. Byla za mnou Yamanaka Momo a zmiňovala něco o vzpouře ve vězení. Co o tom víš a proč to nevím já? Zeptám se ho.

Konoha - 24. prosince 2013 00:08

Hokage Ibiki Morino. Dá sa povedať, že je to už dlhé roky jeden z najchladnejších shinobi ktorý nepatrí do ANBU. Jeho myseľ, jeho logika a vystupovanie nemá podoby. Nájdeš ho pomerne rýchlo. Nachádza sa pri Shikakovi ako spolu o niečom debatujú. Keď prídeš bližšie obaja spozornejú. Vidieť ťa v čiapke Hokageho je trochu - zvláštne. Ešte donedávna boli zvyknutí na Tsunade-sama. Rozhodne nemusia dvakrát premýšľať prečo si tu. Videli Ťa aj spoločne s Momo. "Hokage-sama," začne rozprávať Ikibi. "Väzenie je samozrejme zabezpečené rôznymi ochrannými bariérami a pascami. Dostať sa bez povolenia dnu alebo von je takmer nemožné." "Avšak," pustí sa do rozhovoru Shikaku, "vzhľadom na nedávne udalosti sme ohľadom väzenia trochu znepokojení. Vo väzení sa totižto väzni nejako dozvedeli o útoku Peina. A to nemali odkiaľ vedieť. Predpokladáme teda, že je možné, že by sa niekto o niečo mohol pokúsiť - nevylučujeme ani, že medzi strážcami je nejaký špión." hovorí a obzerá sa. Vie, že to nie je najvhodnejšie miesto na rozhovor a preto Vás postupne volá bokom. "Nechceli sme Vás týmto zaťažovať. Sú to iba dohady, možno sa len nejaký zo strážcov preriekol. No aj preto som tam nechcel poslať Momo. Nie je vhodné prilievať olej do ohňa." dopovedal opäť Ibiki. Obaja sa na teba mĺčky pozerajú uvedomujúc si, že Ťa mali o tom informovať. Avšak pri všetkých tých starostiach, pohrebe a ostatných veciach sa na to možno aj trochu zabudlo. Pripomenula to možno práve až Momo, čo by nemuselo byť na škodu.

Namikaze Raiz - 24. prosince 2013 14:27

Ibiki Shikaku Když dorazím tak už oba vědí proč. Jak jsem i předpokládal u Shikaka. Okamžitě mi vysvětlí situaci a donutí mě se znovu zamyslet. Někdo možná dává informace vězňům. Pokud se jen prořekli, tak se nic neděje, ale pokud tam mají nějakou spojku tak máme problém. Zrovna v tuhle chvíli by nebylo nejlepší kdyby se vzbouřili a utekly, pomyslím si a podívám se na ty dva. Tak to by se nám hodilo to tam vyřešit a to rychle. Ibiki- san máš dobré zkušenosti s spoluprácí s otcem Momo. Jakmile dokončí současnou misi vezmi její tým a vyřešte to. Je dost schopný na to, aby zvládly některé z vězňů a s schopnostmi Yamanaka klanu nebude problém zrádce najít. Pro tuto misi převezmeš vedení, obrátím se na Ibika. Zvolil jsem ho hlavně proto, že je člověk, který se v těch co tam jsou vyzná a umí rozhodnout kdy je potřeba ustoupit a kdy naopak přitvrdit. Navíc tam nejsou jen vězňové na úrovni chunninů a možná tam bude zapotřebý jounin. I kdyby to byli jen zvěsti tak se to musí vyřešit. Víc přilít do ohně už nemůžeme pokud mohou kdykoliv uniknout, poznamenám k nim. Počkám na vyjádření Shikaka. On je hlavní stratég, který překoná i mě. Jsem zvědaví jak se k tomu vyjádří on.

Konoha - 24. prosince 2013 14:45

Hokage Obaja Ťa pozorne počúvajú. Ibiki ako zvyčajne nedáva na sebe poznať žiadne emócie. Zato Shikaku Nara vyzerá byť zamyslený. "V poriadku, hneď sa do toho pustím," povie Ibiki a hneď sa a vytratí. Nerád naťahuje čas. Shikaku, ktorý tu ostal sa na teba pozerá a po čase hovorí: "Určite je to správne rozhodnutie, no postupne máme v Konohe čím ďalej tým menej shinobi. Snáď sa nám nič zlého neprihodí." Slnko už vysoko na oblohe, blížil sa obed. Vidíš ako sa všade pracuje. "Mimochodom Hokage-sama. Na stole máte nové misie." Yamanaka Momo Objavil sa pri tebe. Ako to len robí. Vcelku dobre sa pred tebou schoval a uvidela, teda zacítila si ho až na poslednú chvíľu. Ibiki sensei. "Misia typu A. Pozbieraj svoj tím, vezmite si vybavenie a nejaké jedlo - ideme mimo Konohy. Za desať minút Vás čakám pri hliadkovacom stanovišti C." povedal bez toho aby čakal na nejakú reakciu a sám niekde odišiel. Pravdepodobne tiež po nejaké veci.

Hagane Taiyo - 25. prosince 2013 09:40

Výslech vlka Naše milá velitelka odejde a nám tuhle práci přenechá. Něco proti Leemu má? Hmm, kdo ví jestli to vůbec byla ona. Uvažuji a mlčím zatím co se Lee snaží s vlčicí nějak domluvit. Stojím opodál a dívám se jinam. To, že mám rád zvířata víc než lidi ještě neznamená, že si s nimi rád povídám. To je tak trochu blbost. Pomyslím si a lehce se nad tou myšlenkou ušklíbnu. Chvíli tam tedy stojím, ale nakonec zaregistruji, že na mě nejspíš ta vlčice mluví. Pokrčím rameny a jen rychle prohodím. "Říkej mi Tai." Pokud se jí na tom něco nelíbí, tak to už není můj problém. Tahle mise je opravdu hloupá, je to celé komedie. Momo-taicho, pokud to vůbec byla ona, se někam klidí jako by se nechumelilo. ... To jsem chtěl udělat já. Povzdechnu si a podrážděně kopnu do kamínku na cesty, kam směřuje jeho cesta je mi docela fuk. Kam však vede cesta má, to vím docela přesně. Takže Inuzuka bude krmit tuhle vlčici? Už vidím jejich nadšení, takhle se z ní brzo stane spíš přítěž. Měla by něco dělat nebo odejít. Když přijdeme k jejich domu, radši zůstanu venku. V klanových sídle bývá většinou moc lidí na moc malé ploše a to já ... prostě to nemám rád. Když je vše vyřízeno, tak zaslechnu nějaký hlas. To řve na nás? Co si o sobě myslí. Pche, já nejsem zedník do háje. Rozpřáhnu ruce na znamení "a co já s tím" a dodám podrážděně. "To je vaše práce, já mám zase svoji práci. Sbohem!" Následně zmizím v kouři mraku a problesknu se o několik desítek metrů dál. Následně zamířím někam, kde to bude liduprázdné. Nejlépe někam do nějakého lesa. Tam se usadím do buddhistického sedu, složím pečeť tigra a vrhnu se na chakrové cvičení.

Namikaze Raiz - 25. prosince 2013 10:34

Shikaku a nové mise Nedá se nic dělat. Prozatím je to třeba udělat a zatím tu ještě stále jsou dva tými s kterými se dá pracovat a pak lidé určení do vesnice na stálo. Budeme doufat, že se týmy vrátí z misí rychle, poznamenám k Shikakovy. Poznámka, že mám na stole další mise mě příliš nepotěší. Rozdělím týmy a na některé mise budu posílat jouniny solo. To bude zřejmě zatím jediný uník. Je pravda, že tamto byli staré misi takže tohle jsou ty nové, pomyslím si a rozloučím se prozatím s Shikakem. Vydám se do svého stanu kde na mě čeká další práce. Takže si nakonec ještě neodpočinu, pomyslím si a trochu se pousměji. Je to zajímavé být hokage. Ve stanu se posadím za svuj stůl a vezmu si svitek s misemi, které jsou nyní na stole. Pustím se do jejich zkoumání.

Rock Lee - 25. prosince 2013 13:55

V Konoze Vydali jsme se tedy k místu kde by měli být členové klanu Inuzuka. Když jsme tam došli, zjistily jsme že tam nejsou žádní shinobi, ale jen civilisté. No, snad to nevadí. Sotva jsme přišli, tak se k nám přihnaly nějaké děti kteří začali Kizuato ihned obdivovat. Zdravím. Omlouvám se že ruším, ale chtěl jsem se zeptat zda by jste neměli něco k jídlu tady pro Kizuato. Stačí něco obyčejného. Řeknu přátelsky s úsměvem ve tváři. Nějací starší členové z klanu dali Kizuato kus jeleního masa i vodu. Mockrát vám děkuji. Poděkoval jsem s úklonou. Jeden ze starších členů klanu dokonce Kizuato ošetřil a převázal rány. Pak na nás najednou začal volat jeden z civilistů. Usmál jsem se a podíval se na Taiyoa. Ten jen rozpřáhl ruce, řekl že to není jeho práce a zmizel. Zamračil jsem se. Začíná se mi líbit čím dál tím méně. Vůbec není jako Tenten. Zavrtěl jsem hlavou a podíval se na Kizuato. No...tak já jim jdu pomoci. Ty se můžeš projít po vesnici a nebo zůstat tady pokud chceš. Pousměji se a vyjdu k tomu muži jak na nás volal. Jistě že vám pomohu. Řekněte jen s čím a hned se na to vrhnu. Řeknu nadšeně a čekám na pokyny. Můžu to brát i jako tréning. Ihned jakmile se dozvím svůj úkol se do něj s nadšením pustím.

Tsuyoi Kizuato - 25. prosince 2013 16:37

Lee Dojdeme na stanoviště klanu Inuzuka a tam mi děti dají s ochotou anjíst a napít. "Díky." řeknu. Dokonce mi obvázali rány. Pak se ozve někdo jestli jim nepomůžou Lee a Tai. Tai vezme roha, ale Lee se ochotně ozve. "Taky pomohu. mohu třeba tahat trámy, nebo jiné věci." ochotně se nabídnu. Nechci tu být jen jako další hladový krk. Sice mě rány pořád bolí a nemám své síly zpět, ale něco tahat zvládnu. Oni se o mě postarali, dali mi najíst i napít tak je čas jim to splatit.

Haruno Sakura - 25. prosince 2013 21:38

Mise-nemise Asi bylo zdravé vypadnout na chvíli z 'města'. Alespoň pro mě. Chvíli se jen tak procházet a nepozorovat pořád dokola zranění a ztrátu. Nicméně, tuhle babiznu mi byl čert dlužen. Nnebo spíš Hokage. Může být Hokage jak chce, stejně mu nakopu prdel! Jak se totiž ukázalo, cesta s touhle babkou je k nevydržení. Možná by i byla milá a to všechno, nicméně její věk jí přeměnil v hluchou a nevrlou kraksnu. Navíc, v kombinaci s geniny, kteří z toho mají akorát tak srandu, je tahle mise fakt 'super'. Alespoň myslím na něco jiného. Cesta je sice pomalá, i tak nám ale netrvá dlouho k farmě dojít. Zdá se, že babčin zrak se okamžitě zlepšil. Já ještě pořádně ani nikoho nepozoruju a ona už řve na celé kolo. Okamžitě jí zacpu pusu jak nejopatrněji dokážu a syknu na ní, ať je zticha. Zároveň svému týmu ukážu, ať zůstane, kde je; ať dává pozor na stařenku a udrží ji zticha. Nemůžu je přece poslat do blízkosti farmy - co kdyby tam byl shinobi vysoké úrovně. Nechci přece mít na svědomí děti. Co nejpotišeji a nejrychleji se tedy vydám k farmě. Když se k ní dostanu, snažím se nahlédnout, kdo to tam v tom baráku štrachá. No a pokud nezahlédnu nic, nezbyde mi nic jiného, než vytáhnout tantō a jít to omrknout dovnitř.

Sarutobi Kitsuke - 26. prosince 2013 08:41

Mise Karavana Nejspíš nejdeme moc nenápadně, když po cestě byla přichystána past. Dost nemile, buď nás zvětřily, zaslechli, nebo mají sebou senzibila což by bylo velmi nemilé. Naznačím týmu aby jsme past bezpečně obešly a věnovaly se sledování třech shinobi. Vědí o nás takže sledování nepřichází v úvahu proto se zastavím a vymyslíme strategii útoku. "Aoba-san, Kiba-san vědi o nás, takže sledování a skrývaní se už nepřipadá v úvahu. Přepadnem je a pokusíme se zjistit informace o doprovodu karavany. Jsou tři, u karavany jich je pět proto bude lehčí přepadnout ty tři." Cestou k těm třem ninjum řeknu svůj plán. Aoba-san pokud by zvládl vytvořit ohromný vraní mrak který by oslepil nebo překvapil všechny tři ninje na pár vteřin by to stačilo. Kiba-san společně s Akamarem a za pomocí techniky Gatsuuga zneškodní aspoň jednoho shinobiho. Mezitím bych použil Aobuv mrak a po Kibovy bych se pokusil zneškodnit druhého ninju. Třetí by nám mohl povědět co se stalo s karavanou. Vím že né vždy plány výjdou ale za pokus to stojí.

Yamanaka Momo - 26. prosince 2013 12:36

Nová mise Od Hokageho dostanu ještě jednu dodatečnou otázku, což znamená, že budu muset vyhledat svůj tým a tu vlčici a ještě se jí zeptat. Trochu si myslím, že to udělal schválně. Teď už znám i chakru Kizuato a proto není problém ji v Konoze nalézt. Jak si všimnu, Lee je poblíž, ale Taiyo právě odchází – nebo se spíše probleskl, podle té rychlosti – kamsi pryč. Pochybuji tedy, že udělali vůbec něco z toho, co jsem řekla. Ne, že by mi na tom ale nějak zvlášť záleželo, sama pravidla moc nedodržuju a nemám potřebu ostatní peskovat. Zrovna když se chci vydat za Leem a vlčicí, objeví se u mě Ibiki. Na rozdíl od kohokoliv jiného, o kom bych věděla, že se blíží vcelku „dlouho“, jeho jsem zase zaregistrovala na poslední chvíli. Měla bych ho přimět, aby mě to naučil. Mohlo by se hodit. Teď na to ale není čas, protože má pro mě zprávu. Mise typu A, když jsem pro Hokageho ani nezjistila zbytek informací týkající se původní mise? Zajímavé. A proč mi to řekl Ibiki a ne někdo jiný? Nejspíš jsem strefila cíl. Musel si jít s Ibikim promluvit. Zmizel dřív, než jsem mu stačila odpovědět. Usměju se. To taky docela ráda dělám. Své plány upravím jen mírně. Nejprve se problesknu vedle Taiya, jehož chakra byla v lese. Podle všeho tu něco cvičí. Smůla, budíček. „Taiyo – kun, máme novou misi. Typ A. Jdeme mimo Konohu, vezmi si tedy dostatek jídla. Za deset minut se setkáme na hlídkovacím stanovišti C. A být tebou se nezpozdím, Ibiki – san nemá rád, když musí čekat.“ Upřímně řečeno, nemám nejmenší tušení, co má nebo nemá Ibiki rád, ale Taiya neznám, nejspíš to bude nějaký cizinec – tak proč by to měl vědět on, že? Na odpověď nečekám, jen mu věnuju mírný úsměv a zamířím pěšky směrem, kde cítím chakru Leeho a Kizuato. Sice jsem se Taiya na nic neptala, ale asi může být za tenhle přístup raději, než kdybych mu jenom poslala myšlenkovou zprávu, jako jsem to ráno udělala s Leem. „Dobrej. Lee – kun, máme novou misi. Typ A. Vezmi si dostatek zásob, jdeme pryč z Konohy. Sraz je za deset minut na hlídkovacím stanovišti C, Ibiki – san nás bude očekávat.“ Tentokrát počkám, jestli nemá nějaké otázky; protože ve skutečnosti čekám, až odejde pryč se připravovat. Pak se podívám na Kizuato. „Chtěla bych se omluvit za své chování. Je těžké si představit, že je vlk stejně inteligentní jako člověk a podle toho s ním jednat,“ řeknu a počkám na nějakou známku toho, že to bere a je to v pohodě. „Měla bych ještě jednu otázku. Kde se celé napadení asi tak odehrálo a kde tě potom poranili?“

Tsuyoi Kizuato - 26. prosince 2013 12:43

Omluva od Momo Zrovna když čekám na odpověď s čím budou chtít pomoc ukáže se tu Momo a kne Leeovi, že mají misi. Když Lee odejde tak se otočí ke mě. "V pořádku, tohle je pochopitelné. Upřímě jsem se trochu i báa promluvit, nevěděla jsem jak moc jsou lidé zvyklí na mluvící zvířata." řeknu jí mile. "Mojí smečku napadli daleko od vesnice. Zbytek smečky jim unikl a já musela běžet pro pomoc, ale stejně se obávám, že je ti lidé doženou a dorazí. Mě pak napadl další tady poblíž vesnice kde mě našli ti chlapci. Jinak pokud by bylo třeba jsm cohotná s pomoci, vidím, že vaše vesnice potřebuje každou pomoc, která se naskytne. Moje zranění se sice budou chvilku hojit, ale chci pomoci jak jen to půjde." odpovím Momo. "Řeknete mi prosím Vaše jméno abych věděla jak Vás oslovoat?" zeptám se já.

Yamanaka Momo - 26. prosince 2013 13:07

Vlčice Moc dobře jsem věděla, že nedostatek zdvořilosti bylo přesně to, co vlčici vadilo. Normálně bych se asi neobtěžovala, ale tuhle informaci jsem od ní potřebovala a proto jsem se jednoduše rozhodla zahrát na tu správnou strunu. Ostatně jít cestou nejmenšího odporu je to nejjednodušší, co člověk může udělat, že? „Co znamená daleko od vesnice? Víš alespoň, v jaké zemi? Mohlo by nám to pomoci při hledání těch zlých chlápků. Třeba by se nám pak i podařilo najít někoho z tvé smečky naživu,“ rozhodnu se ji motivovat k další odpovědi, byť vím, že by mi to řekla i bez toho. Ve skutečnosti nevěřím, že Konoha má teď dost sil na to, aby se mohla zabývat nějakými vlky. „Pomoc určitě oceníme. Já tady ale příkazy nevydávám, zkus se domluvit s Hokagem. Takovej blonďatej, s divným čepcem,“ popíšu jí ho stručně. Sice nevím, jak to s těmi vlky je, ale pochybuju, že vědí, co je „Kage“ zač. „Momo. To bude stačit,“ usměju se.

Tsuyoi Kizuato - 26. prosince 2013 13:16

Momo Když se mě zeptá jestli nevím ve které zemi to bylo. "My vlci nerozlišujeme o jakou zemi se jedná, ale to místo kde nás napadli je 10 dní odsud na sever, teda deset dní pro mě jako pro vlka, já běhám po čtyřech, nevím za jak dlouho to zvládnete vy dvounožci. To místo pozdnáte podle mýtiny, poblíž které je jeskyně. Budou tam i stopy po bojia pravděpodobně i krev." řeknu. "Dobrá najdu toho okageho, předpokládám, že je to pro vás vůdce." prohodím a když už nic nechce tak se vydám hledat blonďáka v divném kloubouku.

Uzumaki Zaki - 26. prosince 2013 13:32

Babča Když jsme konečně všichni spolu tak vyrazíme i s babčou na cestu. Cesta trvá dlouho, ae to vůbec nevadí. Rozhlížím se kolem sebe. "Doufám, že se nám povede lépe, když máme zase hokageho." šeptnu. Pak po celou cestu mlčím a sem zahloubaná ve svých vlastních myšlenkách. Určitě se nám povede lépe, vesnice je silná a zvládne se opět postavit na vlastní nohy. pomyslím si. Pořádně nevnímám okolí, ale z mého zahloubání mě vytrhne křik babči. Sakura ji co nejopatrněji utišší. nám řekne ať tu zůstaneme a hlídáme tu paní, jen mlčky kvnu, že rozumím. Sakura se blíží k domu. Já se rozhlížím kolem a hledám potencionální nebezpečí, nbo spíš hlídám kdyby na nás chtěl někdo zaútočit.

Yamanaka Momo - 26. prosince 2013 13:33

Vlčice; mise Tentokrát se přesnější odpovědi dočkám. Hokagemu to holt bude muset stačit. „Ano, vůdce. Arigato,“ odpovím jí a mírně pokývnu na pozdrav, když odejde pryč. Předtím, než se budu moct i já jít připravit na misi ale ještě musím vyřešit tohle. Vyhledám Hokageho. „Shindenshin no jutsu“. „Vlčice říká, že její smečku napadli asi 10 dní cesty na sever. Nějaká mýtina, poblíž jeskyně, budou tam stopy, krev… Kde byla napadena ona, tedy nedaleko vesnice, vám určitě milerádi sdělí ti, co ji zachránili,“ řeknu mu v myšlenkách, ale stáhnu se dřív, než mi stačí odpovědět. Hotovo. Vydám se domů, abych si sbalila věci a zásoby a vcelku na čas dorazím na místo, tedy na hlídkovací stanoviště C. Schválně, jestli tu kluci už budou.

Rock Lee - 26. prosince 2013 13:53

Nová mise? Kizuato se nabídla že bude pomáhat také. Usmál jsem se a kývl. Vyskočil jsem na střechu a dal jsem se do práce. Sem tam jsem někam dal střešní tašku, přinesl jsem nějaký trám a nebo zatloukl nějaké prkno. Zkrátka takové ty práce co se na střechách dělávají. Dával jsem si záležet. Chtěl jsem to dělat všechno kvalitně, ale taky jsem toho chtěl udělat co nejvíce aby měli aspoň členové klanu Inuzuka kde být. Sice to nebylo jako můj každodenní tréning, ale stejně se mi to docela líbilo. Po několika minutách se objevila Momo. Řekla že máme novou misi a kde a kdy máme být. Kývnu že rozumím a zadívám se na Momo a Kizuato. Nějak se mi to nechce líbit. To jsme teď něco jako tým? A chování Momo. Nemůžu se zbavit pocitu že se chová dobře jen pro to abychom si o ní nemysleli nic špatného. Poslechnu si o čem si povídají a pak popadnu další trám. Vezmu ho a vyjdu s ním po žebříku na střechu. Umístím ho kam patří, pořádně ho zajistím a seskočím dolů. Omlouvám se, ale musím odejít na misi. Až přijdu, tak vám rád pomohu pokud budu moci. Řeknu zdvořile ostatním členům klanu Inuzuka, ukloním se a podívám se na Kizuato. Usměji se a pak rychle zamířím ke svému stanu. Jsem tam ani ne do minuty. Vezmu svůj batoh a začnu si balit věci na cestu. Nevím kolik toho budu potřebovat, ale pro jistotu si toho vezmu trošku více. Náhradní oblečení..mám. Ninjaky a ostatní zbraně...mám. Peníze...mám. Spacák a věci na spaní...mám. Lékárničku a léčivou pilulku...mám. Usměji se. Zdá se že mám vše co bych mohl potřebovat. Zkontroluje ještě své závaží na nohou. Mám ho tam jako každý den. Ale od doby kdy se tohle všechno stalo jsem začal nosit výrazně těžší závaží. Vynahrazoval jsem si tak zmeškané tréningy. Sice mně občas pobolívali nohy, ale to nevadí. Naposledy zkontroluji že u sebe mám všechny potřebné věci a pak vyrazím k hlídkovacímu stanovišti C. Kousek před sebou vidím jít Momo. Na zádech má batoh a jde stejnou cestou. Oba dorazíme na stanoviště. Odkašlu si abych na sebe upozornil a usměji se na Momo. Zdravím. Pozdravím zdvořile a čekám až přijde Taiyo a budeme moci vyrazit.

Inuzuka Kiba - 27. prosince 2013 02:15

Mise karavana „Rozumím Kitsuke-san,“ přitakám na plán vůdce týmu a podrbu svého psa za ušima. „Natřem jim to, co Akamaru?“ Na jeho štěkavou odpověď se jen usměji a více se schýlím k jeho hřbetu. Kde jsou jen ty časy, kdy jsem nosil na zádech já jeho? Ne že by mi vadilo nechat se vézt, ale tolik psího šamponu se přece jen prodraží... Nemluvě o tom, že v posteli se chlupy začaly objevovat v čím dál větším množství. Ksó, bylo by super kdybychom se mohli stavit do nějakého města. Akamaru potřebuje vykartáčovat a po Peinově útoku jaksi není čím. Útok toho oranžovlasého bastarda byla pravděpodobně ta nejhorší věc, která se mi kdy přihodila. Tolik mrtvých, nejen má rodina. Sestra je navíc na vedení klanu moc mladá a nezkušená. A pak je tady Naruto. Kdo ví, kde je mu konec a jak do toho všeho zapadá Sasuke. Pokud si chce zdrhat za Orochimarem, klidně, ale nemůže se přece spojit s někým, kdo zabil tolik jeho blízkých! Vždyť to přece nejde. Pevně stisknu zuby a pobídnu Akamara k většímu spěchu. Při takovém duševním rozpoložení se člověk začne na nadcházející boj docela těšit. Čichem zkontroluji, jestli se nezměnila poloha jedné ze skupin ninjů. Pokud ne, seskočím z Akamara a běžím vedle něj, přičemž mé ruce skládají pečetě. Jūjin Bunshin *Klon Člověk-Zvíře* Místo bílého psa teď vedle mě kluše má věrná kopie. Spolu se svým novým já vyskáčeme do větví a připravíme se použít Gatsuugu na prvního ninju, který bude na ráně.

Tsuyoi Kizuato - 27. prosince 2013 17:21

Hokage Začnu hledat dl popisu té ženy, jejich vůdce, nikdo z nich zatím popisu neodpovídá. Tak se začnu vyptávat, kde sídlí, je možné, že bude právě tam. Hned jak mi někdo odpoví tak se tam rozeběhnu. Doběhnu tam a uvědomím si, že je to ten stan vedle, kterého jsem spala. Takže tady pomyslím si. Cítím uvnitř něčí přítomnost. Vzhledem k faktu, že se jedná o stan, tak tam nejsou, žádne oteviratelné dveře. Vejdu dovitř a podívám se kolem sebe. Zadívám se na Hokageho. Opravdu je to on, odpovídá popisu Momo. "Omlouvám se, že ruším, ale ráda bych nabídla svou pomoc. Sice jsem ji sem přišla hledat, ale vzhledem k faktu, že mi Vaši lidé zachránili život bych ráda nabídla pomoc. Mohla bych tahat různý materiál nebo tak něco. Sice jsem stále zraněná, ale to mi nebrání v tom pomhat." promluvím k Hokagemu.

Konoha - 28. prosince 2013 18:01

Sarutobi Kitsuke, Inuzuka Kiba Kitsuke sa rozhodol pre rýchle začatie súboja. Okamžite ste vyrazili k trojici shinobi, ktorí sú pred Vami. Keďže ste zrýchlili je úplne jasné, že si Vás nakoniec všimnú. Ako prvý zareagoval Kiba, ktorý použil jutsu už dopredu a je pripravený zaútočiť. Aoba sa pokúša nájsť vhodnú pozíciu. Ste v lese. Je to pomerne dosť stromov a žiaden prirodzený zdroj vody. Rovnako si uvedomujete, že tí čo sú za Vami, teda ktorí strážili karavanu tú môžu byť každú chvíľu. Ak sa Vám ich nepodarí zneškodniť čím skôr, môže to byť veľmi zlé. "Sanzengarasu no Jutsu" Aoba skladá pečate a zosiela toto jutsu. Spomedzi stromov vyletelo niekoľko desiatok, pravdepodobne presahujúc až jednu stovku havranov. Tie vyleteli proti trom Vaším protivníkom. Tí by sa dali charaterizovať nasledovne. Protivník, ktorý je k Vám najbližšie a stoji v strede tejto trojice je odetý ako aj ostatní v chunninskej veste. Nemajú na sebe čelenky a vôbec neviete priradiť odkiaľ by mohli byť. Tento je z nich najnižší, môže mať okolo dvadsať rokov. V ruke drží tri kunaie. Protivník číslo dva, vľavo od stredného. Je pomerne vyšší, ťažší a pravdepodobne aj starší. Na jeho tvári je vidieť zákerný úsmev. Akoby sa tešil z vyhranej bitky. Nakoniec tretím protivníkom je mladá žena, hnedé vlasy a v očiach pomerne znudený pohľad. Tá je na rozdiel od svojho vysokého a mohutného spoločníka vyzbrojená veľmi zaujímavým predmetom. Je to obrovský "vejár". Niečo také ste už všetci videli na chuninských skúškach, kedy Konohu napadol Orochimaru. Niečo také mala aj Temari. Váš kombinovaný útok začal. Všetky vrany sa vydali ich smerom a tienili im výhľad rovnako ako ste zaútočili aj vy dvaja. Zdá sa však, že sa veľmi dobre ubránili. Hnedovláska ako ste aj čakali použila veterné jutsu ktoré odfúklo všetky vrany a tie pri výbuchu urobili plno dymu. Ten ich trochu znemožnil výhľad, ale znemožnil ho aj Vám. Kiba, ktorý sa spoločne s Akamarom spojili a zaútočili na toho prostredného protivníka najprv museli bojovať so silným vetrom. Nemali taký silný rozbeh ako chceli. Napokon keď už to vyzeralo, že sa opäť naberajú rýchlosť, najmohutnejší z nepriateľov položil ruky na zem, zvolal nejaké slová, ktoré ste cez vietor nepočuli a zo zeme vyrástla asi päť metrov vysoká kamenná stena, ktorá zabránila a zneškodnila Kibov útok. Napokon Kitsuke. Rovnako ako aj jeho spolubojovníci aj on sa snažil zneškodniť nepriateľa. Keďže nebol taký rýchly ako Kiba, mal čas si všimnúť, že mohutný shinobi s Dotonom je sám nekrytý. Využil to, hodil po ňom dva kunaie, ktoré ho.... ... nezasiahli. V poslednej možnej chvíli ich odrazil tretí z protivníkov. Všetci traja ste sa pohotovo stiahli a odskočili trochu dozadu ako aj oni. Máte rovnako ako aj oni trochu času na to, aby ste zanalizovali svojho nepriateľa a vymysleli vhodnú taktiku. Vidíte ako sa obaja pozerajú na stredného shinobi, ktorý doposiaľ nepoužil žiadne jutsu. Ten im niečo hovorí.

Namikaze Raiz - 28. prosince 2013 19:39

Stan Po cestě směrem k mému stanu se mi v hlavě ozve Momo a oznámí mi co zjistila. Pak také rychle vypadne než ji stihnu zaúkolovat něčím dalším. Pousměji se a pokračuji v cestě. 10 dní cesty. Kdybych tak měl shinoby, které bych mohl poslat i na takovouhle misi. No vypadá to, že to odsunu stranou a pošlu tam někoho až se situace trochu uklidní nebo naše počty navýší, pomyslím si. Alespoň že jsem požádal Ebisu-san, aby dohlédl na studenty, teď si mohu být jistý, že dostanou dobrý výcvik. Ne každý může říct, že ho učil ninja, který normálně učí děti hokagů, pomyslím si. To už se dostanu do stanu a usadím se za svůj stůl. Z mého plánu jít se podívat na Studenty akademie nakonec sešlo díky Momo, ale s tím se nedá nic dělat pujdu tam jindy a tak si nechám poslat pro něco k jídlu sem. Zrovna se chystám prolistovat papíry a najít mise, které sem umístil Shikaku, když dovnitř vstoupí vlčice a osloví mě. Tady ji máme. No tak to alespoň dodělám sám, pomyslím si a vrátím papíry zpět na jejich místo. V tuto chvíli samy nemáme dost sil takže se nám pomoc jistě hodí. Ovšem předtím mi něco pověz o sobě. Není zvykem, aby vlci mluvili a dokonce ani mezi sumony to není úplně běžné, zeptám se vlčice.

Tsuyoi Kizuato - 28. prosince 2013 19:50

Hokage Hokage na mě promluví. "No jak vidte, já nejsem obyčejný vlk, ale to je v celku jasné. Jsme příliš velcí na normální vlky a umíme mluvit." poznaemnám, spíš jen tak jako abych nějak začla. "Jsem, no asi byste to nazvali, ninja vlk. Nejsme sumoni, naše "rasa" neuzavírá smlouvy s lidmi, takže sumoni také nejsme. Na světě je nás dost málo...a teď ještě méně, moc nepočítám s tím, že by z mé sečky někdo přežil. Ti lidé co na nás zaútočili bylo dost silní." pokačuji. "Jak jistě už víte tak mé jméno je Tsuyoi Kizuato." poznamenám. "Nevím co víc bych Vám měla íc, protože nevím co přesně chcete slyšet." dokončím svou řeč a čekám jak zareaguje.

Yachiru Ryuuji - 28. prosince 2013 20:50

Návrat domů Při návratu domů mě zaskočila zpráva, že jsem součástí nového týmu, vedený chuuninem Sakurou a naše mise je dopravit stařenku domů. Při pohledu na našeho klienta jsem potlačil nepěkný komentář a místo něj vyčaroval úsměv. Bude nám potěšení vás chránit. cestou, která byla notně zdlouhavá jsem se snažil co možná nejvíce konverzovat se svými novými týmovými kolegy a něco se o nich dozvědět. Snažil jsem se přitom působit tak mile a mírumilovně, jak jsem jen dokázal. V případě zájmu jsem jim pak pověděl něco i o sobě a samozřejmě jsem si nezapomněl promluvit i s hudrující stařenkou(pro hráče z našeho týmu v případě zájmu si s vámi přes poštu vyměním nějaké informace o postavách, co jsme si cestou na sebe prozradili). O několik hodin později jsme konečně naši misi dovedli do zdárného a mírumilovného konce, nebo to tak alespoň vypadalo, do okamžiku, kdy babka začala řvát jako na lesy a naše velitelka ji uklidnila, načež nám přikázala hlídat babču, přičemž sama se očividně rozhodla jí na průzkum. Okamžitě jsem se postavil dopředu, před stařenku. Nehodlal jsem zpochybňovat rozkazy, to ale neznamenalo, že se k nim nevyjádřím. Vážně si myslíte, že je rozumné tam jít sama? Nevíte kdo tam je, ani kolik jich je sykl jsem na Sakuru polohlasně.

Sarutobi Kitsuke - 29. prosince 2013 16:01

Mise karavana: Boj začal velmi svižně a rychle. Oba týmy jak naší protivníci tak my jsme předvedli na oko své schopnosti. Aoba použití vran jak oslepující techniku po které měl hned zaútočit Kiba s Akamarem a za pomocí techniky Gatsuuga. První byl Aoba, jehož ptáky odstranila žena s větrným jutsu. Poté Kiba, kterého zastavil muž s vytvořenou zemskou stěnou. Mé vržené kunaie odrazil nejmenší z protivníku a také kunaiema. Odskočily jsme dál a já dopadl do podřepu. Nespouštím z těch tří pohled a začnu mluvit tišeji. "Takže zjistily jsme na co se zaměřují. Ten chlápek, pokud dostanu vodu do jeho blízkosti, techniky budou pro něj těžší a obtížnější na chakru. Tady by jsme mohly zvítězit pomocí rychlosti. Co se týče té ženy, ta bude těžší nepřítel její větrné jutsu by jsme mohly srovnat s Temari. Akorát nevíme co umí ten chlapec." Zhodnotím a rozepnu na své hrudi dvě dlouhé tenké kapsičky z kterých vytáhnu dva svitky. Rychle je na zemi rozhrnu a dupnu na ně postupně nohou. Z obou svitku začne proudit voda, které sice není moc ale na pár vodních technik by do začátku mohla stačit. Mezitím co nechávám vytékat vodu ze svitku, nechám Aobu a Kibu, po případě Akamara pokud by Kiba překládal, zda je také něco nenapadne.

Inuzuka Kiba - 29. prosince 2013 20:30

Mise karavana „Zmetci,“ zavrčím, když je náš útok odražen. Mohl jsem čekat, že to nebude takhle jednoduché. Ti tři mají na sobě chuninské vesty, ale žádné čelenky označující jejich příslušnost k vesnici. Zhluboka nasaju jejich pach. Teď už neutečete. Kitsuke-san by měl být schopný se postarat o chlapíka s dotonem, Aoboby vrány však proti té holce s vějířem příliš neobstály. „My si vezmeme na starosti tu holku, do dvou směrů ty vichry posílat nedokáže. Co Akamaru?“ Znovu pohlédnu na svou soupeřku. Ten vějíř je zbraň na dlouhou vzdálenost, takže ve chvíli, kdy se dostane jeden z nás dost blízko, je po ní. Proti taijutsu Inuzuka klanu nebude mít šanci. Čichem překontroluji pozici případných posil, pokud jsou nebezpečně blízko, informuji o tom Kitsukeho. Ten si ze svitku přivolává vodu, pravděpodobně na techniky. Rozhodnu se mu pro to získat o něco více času. „Co vy jste sakra zač?“ houknu na ninji a postavím se do bojového postoje. Podle vějíře by mohli být ze Suny, podle chybějících čelenek nejspíše nukeninové.

Namikaze Raiz - 29. prosince 2013 21:08

Vlk Poslechnu si příběh naší vlčice nebo přesněji tu část, který se týká jí samotné. Hmm zajímaví. Moc není slyšet o někom jako je ona i když je pravda, že podivných věcí je na světě dost, pomyslím si, zatímco přemýšlím co s ní. Dalo by se říct, že je náš spojenec pokud jejich soupeřem byla akatsuky, ale dokud nemám ověřeno, že si to pouze nevymýšlí tak by nebylo nejlepší... Ale asi to je jedno. Zaprvé je už v této vesnice nic nezajímá oni samy vědí jak jsme zničení když to udělali sami. Neposlali by někoho sem na výzvědy. Navíc se už po vesnici pohybuje volně delší dobu a pokud by něco chtěla tak by si to už zjistila, pomyslím si. Dobrá myslím, že tvoji pomoc neodmítnu. Pokud najdeš někoho komu můžeš pomoct tak můžeš nebudu ti v tom bránit, odpovím ji. Alespoň dokud se nevrátí Saiův tým a řekne mi jak dopadlo jejich hledání po tom Akatsuky. Doufám, že neudělají žádnou blbost a nebudou s ním zbytečně bojovat i když jejich tým má v současnosti asi nejvíc síly z celé listové, pomyslím si. Nechám vlčici odejít a pokračuji v hledání papíru s misemi co mi sem připravil Shikaku.

Hagane Taiyo - 01. ledna 2014 17:06

Nová mise Tenká a ostrá .... tenká a ostrá ... soustřeď se, technika úrovně S. Tenká a ... Přeruší mě povědomý hlas, trochu naštvaně přeruším soustředění, otevřu oči a rozpojím postavení rukou v pečeti. Otočím se přes rameno a uvidím tam tu, která má být údajně naše velitelka. Mlčky se postavím, opráším kolena a přikývnu. "Děkuji za správu, budu tam." Řeknu a ohnu se za strom pro pouzdro s meči, přehodím si popruhy přes rameno a vycházkovou chůzí vyrazím na stanoviště C. Kdo je vůbec Ibiki-san? Snažím se trochu vzpomínat zatím co mě nohy nesou k mému cíli. Jeho jméno je mi povědomé, z nějakého důvodu ho spojuji s Chuuninskou zkouškou před třemi lety. Nevím. Uzavřu to a pokrčím rameny. Asi přidám, nemá smysl si to rozházet s nadřízeným. Uznám přece jenom po chvíli chůze, pevně připnu popruhy a pouzdra zbraní a dlouhými rychlými skoky se přesunu ke svému příbytku. Sáhnu po batohu a ihned začnu balit. Vezmu si nějaké sušené jídlo, pilulky, všechny své zbraně, obvazy a soupravu pro ošetření čepele. Sbalím si deku a přivážu pod batoh. Snad toho nemám zbytečně moc, většinou se balím tak na rok, ale počítám s tím, že cestou si něco vydělám, dokoupím a tak podobně. Na takovéto týmové akce nejsem zvyklý. Usoudím, že obsah mého batohu je akorát a radši už spěchem vyrazím. Na sraz dorazím možná drobátko pozdě, ale to by mohl kde kdo přehlédnout. "Omlouvám se za malé opoždění, trochu jsem se zamyslel." Řeknu klidně a pohlédnu na své společníky.

Konoha - 03. ledna 2014 14:37

Haruno Sakura, Nara Tadashi, Yachiru Ryuuji, Uzumaki Zaki Veliteľka tímu, Sakura, sa rozhodla, že pôjde sama obhliadnuť situáciu. Tadashi spoločne s Zaki ostali stáť namieste tak ako im prikázala, no trochu nedôverčivo sa k tomu postavil Ryuuji. Nie, žeby ju neuposlúchol, no zdá sa, má o ňu trochu strach. Aj napriek tejto jeho reakcii však Sakura odišla a sama zisťuje, kto by tam mohol byť. Sakura: Ideš tam potichu, no ihneď zisťuješ, že si Ťa všimli. V dome sú dve postavy. Pokúsila sa nahliadnuť dnu oknom, no jediné čo si uvidela je jedná postava, ktorá leží na posteli. Druhá postava niekde zmizla. Počula si iba jej kroky. Teraz však netušíš, kde presne je. Ostatní: Vidíte ako sa Sakura zakráda okolo domu. Avšak na Vaše počudovanie vidíte ako sa jedna žena, oblečená vo fialovom, červené vlasy dostala hore na strechu. Uvidela Vás. Pozrela sa Vaším smerom, no nejako sa Vami nezaujímala. Namiesto toho sa asi pripravuje k útoku z hora. Na Sakuru.

Konoha - 03. ledna 2014 15:07

Ibiku Morino, Hagane Taiyo, Rock Lee, Yamanaka Momo Ubehlo presne desať minút. Keď sa Ibiku Morino pozrel na hodinky, ktoré práve spustili alarm, dal pohotovo povel na vyrazenie. Nanešťastie pre jedného z Vás, ste tu neboli všetci. Hagane Taiyo si dal zrejme na čas a zdá sa, že sa mu to vypomstilo. Možno by to nebolo také zlé pri inom jouninovy, ale tento si dáva na presnosť a disciplínu záležať tak ako nik iný. Je to misia typu A, to znamená, že je to najväčšia priorita. S-kové misie, o tých ste možno len počuli, ale pravdepodobne to budú iba nejaké reči. S-kové predsa neexistujú. Nikdy ste také na zoznamoch nevideli. Ibiku nastolil vražedné tempo. Vôbec sa s Vami nemaznal. Keď Taiyo dorazil na miesto stretnutia, zistil, že tu nik nie je. Dlho sa nič nedialo až po nejakých minútach ho kontaktovala Momo. Zrazu ucítil, že mu niekto hovorí do jeho myšlienok. Tam sa dozvedel zaujímavé správy. Vraj je Ibiku veľmi nahnevaný, povedala mu cestu kam má ísť a má si vraj pohnúť. Ak ich nestihne dobehnúť do troch hodín, je vylúčený z misie. Nastal boj o čas. Aj keď pôvodný tím mal len nejaký šesťminútový náskok, aj to stačilo bohate na to, aby sa ti Taiyo-vi vzdialili na obrovskú vzdialenosť. Blížia sa takmer tri hodiny od odchodu. Všetci ste vcelku dosť vyčerpaní. Teda Lee je na tom rozhodne lepšie ako Momo. Ibiku-sensei nedáva na sebe vidieť ani náznak únavy. Ako je na tom Taiyo? Ako je na tom Taiyo? Môžeš sa rozhodnúť či si sa pustil do poriadného utekania a dobehol si ich alebo si to vzdal, ostal v dedine, či niekde na pol cesty si sa otočil. Ostatní: Ibiku zastavil. Povedal, že si dávate desať minút prestávku na vydýchnutie. Ak to do tej doby Taiyo stihol, tak oddychujete spoločne aj s ním, Ibiku to nekomentuje. V prípade ak nedorazil, alebo prišiel už počas samotnej prestávky - tj. neskoro, Ibiku mu oznámi, že neuposlúchol rozkazy, ohrozil bezpečnosť celého tímu a poslal ho späť do Konohy.

Konoha - 03. ledna 2014 15:43

Aoba Yamashiro, Inuzuka Kiba, Sarutobi Kitsuke Zdá sa, že to nebude tak jednoduchý súboj ako to mohlo na prvý pohľad vyzerať. Vaše sily sú pomerne vyrovnané. Všetko by to mohlo byť v poriadku a môže to byť zaujímavý súboj, nebyť ešte ďalších piatich, ktorý sa sem môžu dostať. Zatiaľ je však z tejto strany pomerne všetko v poriadku. Kiba ani Akamaru necítia žiadnu zmenu, takže zatiaľ sem asi nejdú. Rovnako sú na tom aj dva Aobove havrany, ktoré ich sledujú. Aoba, ktorý ich z diaľky sleduje a počúva aj Váš rozhovor sa nakoniec pridá do Vášho rozhovoru. "Áno, musíme ich odstaviť rýchlo, pretože ináč budeme v poriadnom prečíslení. Teraz máme výhodu, sme štyria na troch, preto musíme využiť práve túto výhodu." hovorí a jeho pozornosti neunikne ako sa Kitsuke pripravuje. Rovnako ako jemu to však neunikne ani Vaším nepriateľom. Tí vedia, že čím viac času Vám dajú, tým to bude pre nich horšie. Tak teda neváhajú a chystajú sa k útoku. Tak to začína. Ako prvá reaguje práve tá žena. Jej výhodou je samozrejme boj na diaľku a verím, že toho sa budú snažiť držať tak dlho ako to aj pôjde. Zamávala vejárom a proti Vám sa rúti obrovská veterná smršť. Je pre Vás momentálne asi najväčšou prekážkou, ktorej sa je pomerne ťažko brániť. Aoba si uvedomuje, že je potrebné dať Kitsukemu trochu času na to, aby sa mu podarilo zo zvitkov dostať čo najviac vody. To však bude nemožné, ak mu ju rozfúkne toto veterné jutsu. V tom Akamaru pribehne pred samotného Kitsukeho uvedomujúc si o čo ide a pomocou svojho tela tvorí akúsi bariéru. Vy ostatní ste využili ten čas a pripravili ste sa na protiúok. Na tele psa sa objavilo pomerne veľké množstvo rezných rán. Kiba reagujúc na to a na pôvodný návrh sa vrhne potom čo skonči toto veterné jutsu na tú ženu. Beží k nej však zboku. Snaží sa získať jej pozornosť a následne na ňu zaútočiť spoločne s Akamaru-om. Aoba rovnako využil tento čas, poskladal pečate a zvolal: Katon: Gōkakyū no Jutsu Nadýchol sa z jeho úst vydýchol obrovský plameň ktorý sa sformoval do ešte väčšej ohnivej gule. Tá sa na nich vyrútila obrovskou rýchlosťou. Všetci traja tomu museli nejako zareagovať. A aj zareagovali. Dievča odskočila nabok od skupiny a pokúšala sa takto vyhnúť tomuto plameňu. Najväčší z nich, využívajúci doton skladal opäť pečate a pokúsil sa vyvolať kamenný múr no nebol dostatočne rýchly. Uvedomil si to, keď už bola ohnivá guľa takmer pri ňom. Pohotovo však zareagoval tretí zo skupiny, ktorý ho chytil pod rameno a ťahal odtiaľ preč. Nebol však tak rýchly ako by chcel a obrovského protivníka plameň zasiahol. Zasiahol mu nohy a poriadne vykríkol. To, že nie je dobre si uvedomila aj hnedovláska, keď si všimla pribiehajúceho Kibu. Akamaru stále stojí pred Kitsukem. Kitsuke je už pripravený, má dostatok vody na jeho jutsu. Aoba chytá dych po jeho jutsu a sleduje čo sa bude diať. Kiba je rozbehnutý na hnedovlásku. Tá sa chystá opäť zoslať nejaké jutsu. Obor so spálenými nohami sa zvíja v bolestiach. Napokon posledný z nich. Ich vodca. Napokon aj on začal skladať pečate. Neviete však čo od neho čakať.

Konoha - 03. ledna 2014 16:00
	Hokage Na stole si našiel iba jeden dopis. Otvoril si ho a hneď si si ho aj prečítal. Hokage-sama, viem, aké náročné to pre Vás je a rovnako viem, že ste dosť unavený. Takto ľudia vedia, že pracujete, nebudú sa Vás snažiť rušiť. Trochu si oddýchnite. Postarám sa, aby Vás nikto aspoň tri hodiny nevyrušoval. Shikaku Nara

Uzumaki Zaki - 03. ledna 2014 21:04

Čekání a nepřítel Sakura se vydává dopředu. Já a Tadashi bez keců čekáme u stařenky, ale Ryuuji se to nelíbí. Něco na tom bude. Nikdy nevíme kdo se tam bude nacházet, muže tam být nějaký nebezpečný shinobi, ale také z tohoto důvodu je důlžité aby tu někdo zůstal se stařenkou a chránil jí, kdyby chtěli zaútočit. Vidíme Sakuru, ale také nějakou ženu na střeše, která se chystá přepadnout Sakuru. Podívám se přímo an tu ženu na střeše. Složím pečeť hada a použiji: Narakumi no Jutsu mému cíli(doufám, že tam má být měkké i) by se měli začít zjevovat strašlivé vize a neměl by být schopen cokoliv uděla, neboť by ta žena měla být v genjutsu 54%

Namikaze Raiz - 03. ledna 2014 21:22

Ve stanu Po chvíli hledání najdu jeden dopis, který jsem tu předtím neměl. Vlčice už odešla a já si otevřu dopis. Přečtu si obsah toho co mi tam Shikaku napsal. Že bych po něm šel hodit nějakou techniku, aby si nemyslel, že se zhroutím? I když je pravda, že jsem dlouhou dobu skoro nespal. Měl bych si trochu odpočinout. Dlouhá cesta na rychlo a pak hned do akce. Pokud by byla vesnice znovu napadena, tak bych měl být fit, pomyslím si. Dobrá na chvíli si zdřímnu, pomyslím si a udělám si na stole místo. Pohodlně si položím hlavu na stůl a během chvilky spím. Z misí a ještě z doby předtím z válek jsem zvyklý usnout v téměř jakékoliv podobě a času a stejně rychle se i probrat. Vím jakou cenu má spánek když například naháníte i týden nepřátelskou armádu po všech čertech.

Tsuyoi Kizuato - 03. ledna 2014 21:26

Pomoc Hokage chvílí přemýšlí, zřejmě nad tím, jestli mluvím pravdu nebo jsem jen něčí špeh. Nakonec mou pomoc přijme a řekne mi ať pomůžu tam kde bude třeba, respektive tam kde budou moji pomoc chtít. Vydám se tedy do vesnice a pomáhám každému kdo mou pomoc chce. Také přemýšlím nad mým snem, protože většina mých nočních můr se zatím vyplnila. Smečka na mé sny nikdy nedala, i když jsem z toho byla nervózní. Třeba to nyní bude jiné, třeba to byla pouze noční můra a neobjeví se tu moje mladší sestra s matkou...s tím, že zbytek smečky je mrtev.. uklidňuji sama sebe a odreágovávám se tím, že pomáhám ostatní, koneckonců při práci se dá odreagovat docela dobře.

Sarutobi Kitsuke - 03. ledna 2014 21:34

Mise Karavana Tihle tři zjevně vyjednávat nechtěli a ani o to neměli zájem. Pokud jde o další pětici, která je u karavanu, Kitsuke totiž že Aoba tam má na ně nasazené dvě vrány, které jsou schované a sleduji karavanu a pětici shinobi zda se jeden z nich nerozhodne vydat se pomoci svým parťákum. Pokud by se jim podařilo uniknout bez povšimnutí, má ještě v záloze Kibuv a Akamaruv citlivý čuch. Boj probíhal v plném proudu, nepřátele věděli, že nejspíš bude jednoduší zaútočit na Kitsukeho dokud není přichystán k boji, je velmi lehkým terčem. Žena poslala větrné jutsu pomocí svého vějíře a Kitsuke se chystal k obrannému odskoku nebo k náhradě. To už se před ním objevil Akamaru změně na člověka a schytal techniku za něj. "Co?! Aka... Che, za to máš u mě pořádnou porci chutného masíčka." Prohodil k Akamarovy s úsměvem a sledoval probíhaní souboje. Měl nyní dvě možnosti a to vytvořit techniku proti svíjejícímu se obříkovy nebo proti chlapcovy. Obřík neměl už možnost útočit díky Aobovy ohnivé technice, která mu plně ožehla nohy. Co se týče dívky, zatím proti ní běží Kiba. "Děkuji Akamaru, běž pomoci Kibovy." Dodá Kitsuke lehce ale velmi rychle a začne dělat pečetě. Dělá je velmi rychle a naučeně se stoprocentní přesností dáva ruce do pečeti opice, krysa, tygr, kůň a poslední pečetí je drak. Dupne silou do místa kde mu nateklo dostatečné množství vody a zamíří na mladého shinobiho. "Suiton: Ja no Kuchi" (Živel voda: Hadí Tlama) Jakmile dokončí název techniky z vody vytryskne voda v podobě hada s dlouhým silným tělem a velkou hlavou. Míří jí na mladíka a pokusí se vyslat techniku velmi svižně.

Konoha - 03. ledna 2014 22:13

Aoba Yamashiro, Inuzuka Kiba, Sarutobi Kitsuke Udialo sa toho mnoho. Zdá sa, že ste si všetci nejako rozdelili a vybrali svojho nepriateľa. Najväčší úspech momentálne slávi Aoba, ktorý trafil jedného z protivníkov. V nasledujúcich pár sekundách sa udialo nasledovné: 1. Kiba sa rozbehol na hnedovlásku a pripravuje sa použiť Gatsūgu. Hnedovláska, ktorá sa musela brániť ohnivej technike od Aobu odskočila a stratila tak cenný čas, ktorý mohla využiť aj ináč. Napriahla sa s vejárom a začala zosielať opäť to isté veterné jutsu. Bolo to však pomerne neskoro. Kiba už bol pomerne blízko a nedal jej veľa možnosti na to, aby ho použila v plnej sile. Vietor sa tu objavil no oproti nemu sa už rútilo obrovské tornádo - gatsūga, ktoré do nej narazilo v plnej sile. Dievča nárazu neodolalo a spoločne s Kibom, ktorý ju poriadne zatlačil narazila chrbtom a hlavou o strom. Potom čo Kiba skončil zistil, že dievča má ťažko poranené brucho a padá k zemi. 2. Akamaru a Aoba boli trochu mimo všetkého. Obaja sa trochu spamätávali z predchádzajúcich činov a reagovať začali až teraz. Akamaru sa rozbehol na pomoc Kibovi a Aoba, ten vytiahol kuanie s výbušnými lístkami a hádže ich po rovnakom súperovi na ktorého útoči aj Kitsuke. 3. Kitsuke napokon zosiela jednu zo svojich techník. Z vody ktorá bola pred ním sa objavil obrovský vodný drak. Ten dosiahol výšky až niekoľkých metrov a obrovskou rýchlosťou sa rúti spoločne aj s kunaimi od Aobu na tretieho nepriateľa. Ten však v tom istom momente ako aj Kitsuke tiež skladal pečate. Až vtedy ste všetci (okrem Kibu, ktorý si ho zatiaľ nemal ako všimnúť) uvedomili, že protivník ako Aoba, využíva oheň. Z jeho úst vyletel obrovský plameň ktorý mieril na Vás. Zdá sa, že vďaka vodným zvitkom to očakával. Tieto techniky sa navzájom vyrušili a v celom lese sa objavila jedným razom obrovská hmla. V tom bolo počuť tri výbuchy. Pravdepodobne to boli výbušné lístky. Kitsuke: Nič nevidíš, rovnako ako aj Aoba. Nevšimol si si ako dopadol Kiba pretože si sa sústredil na svoj cieľ. Vieš, že ste si navzájom zrušili techniky no rovnako vieš, že Aobove výbušné lístky mohli zasiahnuť. Všade je para a nevieš čo sa deje. Kiba: Uvedomovať si čo sa deje okolo teba si si začal až po tvojom útoku. Bol to však moment, kedy sa tu padla obrovská hmla. Nič nevidíš a napokon aj tvoj čuch je výrazne oslabený. Trochu to potrvá kedy sa opäť prispôsobí normálu. Spálený vzduch Ti ho na trochu vyradil.

Hagane Taiyo - 04. ledna 2014 12:37

Zpoždění Už z dálky jsem viděl, že na místě setkání nikdo není. Že by jsem si spletl stanoviště? ... ne je to C. Takže odešli beze mě? Nejradši bych se na ně vykašlal, ale co. Stanovištěm proběhnu bez zastavení a rovnou si to namířím ven z vesnice. Ve stopování jsem dobrý a tady blízko u vesnice se nejspíš svoji přítomnost zamaskovat nesnažili. Jestli budou už daleko, tak bude snadné je najít. Pokud spěchají, tak o tom les i cesta ví. A opravdu, zdá se že opravdu spěchají. Takže taky zrychlím, po celou dobu si pozorně hlídám okolí a jsem připravený kdykoli přejít do obrany. Asi po třech hodinách najdu místo, kde je můj tým. Chvíli se zarazím a studuji pohyby Leeho, ale pak jen spokojeně kývnu. Není to henge, tenhle pohyb je charakteristický na něho. Přijdu tam a obrátím se k tomu, kterého neznám protože to bude nejspíš náš kapitán. "Omlouvám se za zpoždění, cestou jsem narazil na komplikace." Řeknu zdvořile ačkoli to není zcela pravda. Nechuť spěchat je taky komplikace. Poté se rozhodnu ještě odpočinout než znovu Ibiki rozhodne o pokračování cesty.

Rock Lee - 04. ledna 2014 13:00

Mise Asi deset minut jsme čekali než dorazí Taiyo. Ten se ale bohužel nedostavil a tak jsme museli vyrazit bez něj. Docela by mně zajímalo co ho zdrželo. Věděl jsem že zrovna Morino Ibiki nemá rád kdy někdo chodí pozdě a nebo když někdo nebere vážně své povinnosti. Takže Taiyo možná později bude mít průser pokud se neukáže. Vyrazily jsme a Ibiki nastavil docela ostré tempo. To se mně osobně docela líbilo. Začal jsem to brát jako takový tréning, ještě před misí. Běželi jsme dál a já se soustředil jen na cestu a okolí. Běželi jsme asi tři hodiny. Za tu dobu jsme urazily docela velkou vzdálenost od Konohy. Všiml jsem si že Momo začíná být docela unavená. Já jsem na takové běhy už zvyklí. Sice pociťuji mírnou únavu, ale rozhodně jsem na tom lépe než Momo. Ibiki je možná také trošičku unavený, ale nedává to nějak na sobě znát a já si z něj beru příklad. Tvářím se že jsem naprosto v klidu. Ikibiki rozhodl že nám dá deseti minutovou pauzu. Během ní k nám dorazil Taiyo. Přátelksy se na něj usměji a chviličku jen tak odpočívám. Pak když jsem už znovu připraven na cestu skočím vedle Ibikiho. Ibiki-san. Mohu se zeptat? Co přesně je cílem naší mise?. Zeptám se zdvořile a čekám zda se dozvím aspoň něco.

Haruno Sakura - 04. ledna 2014 16:19

Ne tak zcela opuštěná farma Dva z mého týmu mě zdá se poslechli. V podstatě tak učinil i ten třetí, pouze však projevil obavy, co se mého rozhodnutí týče. Ano, mohl by to být někdo nebezpečný. A právě proto nemůžu k tomu baráku pustit geniny. Navíc, někdo musí chránit stařenku. Ignoruji Ryuujiho námitku a stále se přibližuji k domu. Když už jsem u okna, všímám si dvou postav. Jedna instantně zmizela a ta druhá je na posteli. Musím se rozhodnout, zda hledat zmizelou postavu či se zabývat tou ležící. Instinkt mi napoví, že ta, co zmizela, bude nebezpečnější. Mohla by se pokusit zaútočit na geniny a stařenu. Švihnu proto pohledem jejich směrem. Vidím, že Zaki se zahleděla nahoru a složila pečetě. Střecha, blikne mi v hlavě. V tu chvíli si však uvědomím, že ta osoba uvnitř nemusí být nepřítel. Třeba je to oběť. A jako medic bych se měla zabývat primárně ní. Když však půjdu dovnitř, budu snadným cílem. Nakonec se rozhodnu zabývat se ženskou na střeše. I přesto, že nevím, kde přesně je, se rozhodnu vyskočit nahoru. Zakiino jutsu by jí mohlo vyvést z míry, což mi dává šanci učinit tak i bez toho, aby mě rusovláska skopla zpět dolů. Na nic nečekám a hned, jak se mé nohy dotknou střechy, se odrazím a hodlám ženské uštědřit pořádný pravý hák. ____________________________________________________________ 58%

Konoha - 07. ledna 2014 13:10

Haruno Sakura, Nara Tadashi, Yachiru Ryuuji, Uzumaki Zaki Je to zaujímavá situácia. Dvaja členovia tímu sa rozhodli, že veľmi reagovať nebudú. Pohotovo sa zachovali obe dievčatá. Ako prvá, mladá geninka Zaki, ktorá sa rozhodla použiť pomerne zaujímavú genjutsu techniku. Zaki ju zoslala pomerne úspešne, no zdá sa, že proti nej stojí vcelku slušný protivník - teda protivníčka. Dá sa povedať, že na sekundu či dve zastala a premýšľala čo sa robí, no pomerne rýchlo za dostala preč z očarovania. Nanešťastie pre ňu tieto sekundy čo tu stratila využila Sakura. Ta vyskočila hore na strechu a pripravila sa zaútočiť. Avšak ani ona nebola dostatočne rýchla a jej úderu sa červenovláska vyhla. Sakura tak udrela do strechy a tá sa pod silou jej úderu prelomila na viacero častí. Z diaľky je počuť babku ako veľmi kričí. Sakura: Sakura však nebola dostatočne opatrná. Keď sa začala lámať strecha, tvoja protivníčka využíla šancu a poriadne ťa kopla. Letela niekoľko metrov smerom dole a pribrzdila ťa až tvrdá zem. Keď otvoríš oči vidíš ako na teba letia dva kunaie. Vieš dedukovať, že rovnako ako aj ty aj ona vie koncentrovať veľmi dobre čakru do jej končatín. Rovnako vidíš ako aj ostatní, že skladá nejaké pečate.

Haruno Sakura - 07. ledna 2014 14:57

Boom Podařilo se mi k té ženské přiblížit bez problémů. Zdá se však, že je rychlejší než já, neboť se poměrně bez problémů vyhla mému úderu. Ten skončil ve střeše domu, který je teď tedy značně pochroumaný. Hups... Jen pomalu mi dochází, že osoba uvnitř bude tam dole mít asi trošku situaci. Už se chystám se otočit a zkusit to znovu, sama však dostanu od své protivnice kopanec. Samozřejmě jsem skončila dole. Vzpamatuji se poměrně rychle, a tak jsem s to odrazit leítící kunaie. Co však už nedokážu je zastavit rudovlásku v tom, aby použila jutsu - ať už je jakékoliv. "Zmizte odsud!" zařvu hlasitě na geniny a pevně doufám v to, že mě poslechnou. Ať už je nadcházejícíjutsu jakékoliv, mám dvě možnosti. Buď se mohu projistotu držet dál, což by však mohlo vzejít v útok na stařenku a doprovod. Nebo se mohu znovu pokusit jí dostat s tím, že riskuji zásah. Bez většího přemýšelní volím druhou možnost. Totálně netuším, jaká by - krom Gouwanu - mohla být její specializace. Možná něco ohnivého, podle jejích vlasů. Nebo genjutsu, podle oblečení. Ale dohadovat se o tom podle vzhledu by bylo zbytečné. Složím pět pečetí k tomu, abych mohla použít Chakrový skalpel, což rozšíří dosah mých ran. Ppokusím se chakru zkoncentrovat tak, aby ostří bylo co nejdelší. Snad tyhle pečetě nezná a budu mít moment překvapení. Znovu skočím k ženské na střechu, míříc tentokrát na břicho. Pokud se netrefím, pokusím se ohnat vzad tak, abych jí alespoň sekla. ____________________________________________________________ 68%

Nara Tadashi - 08. ledna 2014 00:23

To nám to začíná... Začalo to poměrně klidně. Zatím to spíš vypadá na variantu číslo jedna. Ostatní členové mého týmu vypadají spíš na zbytky které potřebují čas na trénink, než parta géniů. Máme navíc jednoduchou misi. To že nás vede Sakura mě jen v mém přesvědčení ujišťuje. Nejspíš hlavní důvod proč ona, je aby na mě dohlédla. Nebo spíš na to drahocenné oko. Pomyslím si zahořkle. Postupně si prohlížím oba členy týmů. Jeden je kluk kterého jsem ve vesnici předtím nikdy neviděl. To samo o sobě není divné, jako spíš to že jsem ho neviděl na akademii. Tudíž to bude nejspíš přistěhovalec...tuhle hypotézu si musím později ověřit. Druhá je hezká dívka s rudými vlasy. Ani bych nepotřeboval znát její jméno, aby bylo jasné že je z klanu Uzumaki. Jsem poměrně zvědavý s čím se tihle dva předvedou. Ani u jednoho se neodvažuju hádat jejich schopnosti. Na to mám příliš málo informací. Za nedlouho dorazíme se stařenkou k jejímu domu. Její křik se mi zaryje hluboko do hlavy. Ihned je jasné že je něco špatně. V domě neměl nikdo být. Sakura se ihned ujímá vedení. Dává nám jasná rozkaz zůstat a hlídat stařenku. Sama to běží zkontrolovat. Zaki, a i Yachiru (i když s reptáním) poslechnou. Já nehodlám udělat nic jiného. V domě může být kdokoliv od zloděje až po člena Akatsuki. Hloupost by odě mě byla tam jen tak naběhnout. Sakura-san má mnohem větší šanci proti komukoliv. Tu si však všimnu postavy objevila na střeše. Zaki okamžitě varovala Sakuru. Upozornila tím na sebe nepřítele, ale vzápětí tuto nevýhodu napravila rychlým použitím jutsu. Stihnu si pouze všimnou pečetě hada. Vzhledem k tomu že nenásleduje žádný viditelný efekt, tak bych si typl že šlo o nějaké genjutsu. Nejspíš uspělo alespoň částečně, protože se ona neznámá žena na okamžik zarazila. Toho využilo k útoku Sakura. Po krátké výměně ran je střecha na kusy. Sakura je o kus dál, a neznámá žena jen o pár metrů dál. Sakura na nás vzápětí křičí ať zmizíme. Konečně se vytrhnu z pozorování situace. Informací už víc nezískám a zůstat dál stát už nejde. Všiml jsem si že ona cizí žena skládá pečetě, jako to dozajista neuniklo ani Sakuře. Hlavou mi proběhne celá situace a spousta myšlenek hodnotící východiska. Už vím co dělat. Okamžitě složím potřebnou pečeť. Kage bushin no jutsu Jeden klon se okamžitě rozbíhá k neznámé ženě. Okamžitě jak bude v dosahu, tak zkusí využít toho že je soustředěná na boj se Sakurou, a nás nebere jako hrozbu, a pokusí se jí chytit do Kage Mane no Jutsu. Já mezitím beru stařenku a snažím se jí dostat do bezpečí. ____________________________________________________________ 4% :(

Sarutobi Kitsuke - 09. ledna 2014 15:55

Mise Karavana: Po střetu dvou technik jedné z Katonu a druhé ze Suitonu se vytvořila silná mlha, která bránila Kitsuke i ostatním ve výhledu. Kitsuke chvíli nevěděl jakou techniku použít, dokonce uvažoval o své technice stopování ale v lesnatém prostředí by byla k ničemu a než by se dostavěl výsledek trvalo by to trochu déle. Věděl že musí rychle jednat a tak dal ruce do lehké pečetě a potichu vyřkl další techniku. "Mizu Bunshin no Jutsu." (Technika vodního klonování) Vytvoří dva klony a na každého z nich připevní rychle jeden výbušný lístek. Jednoho nechá kousek namístě a druhého pošle do míst kde viděl nepřítele předtím, než vznikla tato mlha. Sám se trochu vzdálil a důkladně poslouchal výsledek.

Yamanaka Momo - 10. ledna 2014 00:36

CESTA Po třech hodinách cesty začínám cítit únavu, snažím se to ale příliš nedat znát. Je to ovšem horší, když nemáte takový pokerface jako Ibiki – což nemá asi nikdo. Na druhou stranu, zas až tolik mi na tom, abych vypadala tvrďácky, asi taky nezáleží. Je snad na první pohled jasné, že nejsem žádný shinobi zaměřený na blízko. Zajímavá je skutečnost, že se Ibiki rozhodl vyrazit bez Taiya. Samozřejmě to, že mě pak přiměje mu poslat zprávu, aby si pospíšil, pokud nechce být z mise vyřazen, leccos naznačuje, především to, že asi taky umí cítit vztek, ale i tak. Když se Ibiki konečně rozhodl dát nám deset minut pauzu, opřu se o nejbližší strom a pak se podél něj svezu na zem. Stále se netvářím moc unaveně, ale je to asi očividné. Během této doby dorazí Taiyo. Zajímalo by mě, co mu na to Ibiki řekne – měl si přeci pospíšit a dohnat nás do tří hodin. Kolik že je teď? Naznačím nespokojené mlasknutí. „Být vámi, tak mu to neuznám, Ibiki – san.“ Zahledím se přímo na Taiya. Není to proto, že bych se ho chtěla zbavit; dokonce nechám ve svých očích problesknout jiskřičku pobavení. Ráda takhle popichuju. Ostatně kecá, tak si to zaslouží. Pak se Lee začne vyptávat na naši misi. To by mě vlastně taky zajímalo.

Yachiru Ryuuji - 11. ledna 2014 14:22

A klid šel do kytek Sakura mě zcela ignorovala. Upřímně, ani mě to nepřekvapilo. Nechápu, kde se to v těch chuuninech bere, ta zarytá představa, že na všechno stačí sami a musí nás chránit. Z mého úhlu pohledu je totiž hezké obětovat se pro tým, ale je to hloupí, když by se oběti dalo předejít tím, že místo poctivého boje, by jsme si to dali 2, nebo 3 na 1. Jak se nakonec ukázalo, mé obavy byly opodstatněné. V domě byl nepřítel, nějaké žena, která vylezla na střechu a chystala se odtamtud napadnout Sakuru, která o ní neměla ani potuchy. Chtěl jsem zakřičet varování, ale včas jsem ho polkl. Jednak bych mohl vyrušit Zaki z koncentrace, a jednak bych mohl onu rusovlásku na střeše upozornit na její techniku, o které jsem nevěděl vůbec co je zač. Abych byl upřímný, čekal jsem nějaké jutsu dlouhého dosahu, možná ohnivého nebo větrného elementu. Fakt, že se vůbec nic nestalo mě docela zklamal. Tedy nestalo, naše velitelka se očividně rozhodla vyřídit si to s tou ženštinou ručně a dostávala pěkně na frak. Nejdřív babce rozbila dům, a pak si zkusila neřízený let rovnou na zem. Z vývoje situace jasně vyplynulo, že ať je ta ženská kdokoli, je o dost rychlejší a nebo zkušenější než Sakura. Tak jako tak, přehodil jsem si ze zad kopí do rukou a chystal se vyrazit naší velitelce na pomoc, když v tom začala neznámá skládat pečetě a přišel rozkaz ať zmizíme. Ts...ústup, budu nás krýt zamručel jsem nespokojeně a s kopím stále v rukách jsem začal ustupovat, nespouštěje přitom oči z oné ženy. Kvůli tomu jsem si nevšiml, že jednooký, který se doposud moc neprojevoval použil Kage bunshi na poslal ho Sakuře na pomoc. Už jsem ho chtěl zastavit a seřvat na tři doby, že se nedrží rozkazů, když jsem si uvědomil, že je tu ještě jednou a táhne babku zpět. Bunshin? Ne, to je moc propracovaný...jak to kruci udělal? Takovej trik bych chtěl taky umět... blesklo mi hlavou.

Konoha - 12. ledna 2014 20:04

Tsuyoi Kizuato Rozhodla si sa, že sa aj ty prispeješ k obnove dediny a priložíš pomocnú "ruku" k dielu. Aj keď si tu už nejakú tú chvíľu, stále sa nájde niekto kto ťa ešte nestretol a keď Ťa počuje rozprávať, zostane trochu zarazený. Okrem iného psy, ktoré tu pobehujú sa pri tebe často krát zastavia a pozorujú Ťa. Chcú si pravdepodobne zapamätať tvoj pach. Máš trochu pocit, že sú z teba nervózni. Ešte Ti, ako sa zdá úplne nedôverujú. Snažíš sa pomáhať, no ešte stále nie si poriadne vo svojej koži. Zranenia sú ešte citeľné aj síl máš pomenej. Napriek tomu si Ťa obľúbili hlavne deti. Pár z nich si už spoznala aj po mene a zo všetkých ľudí, sú práve ony. Keď si sa po pár hodinách pomáhania dostala opäť k jedlu, nejedla si sama. Spoločne s tebou jedli aj ostatné psy. Počula si ako sa rozprávali, no prestali však vtedy, keď si Tam prišla ty. Ostali viacmenej ticho a nejako im tu nepasuješ. "Hmm, prečo si sem prišla?" opýtal sa po čase najväčší z nich. Je dokonca mohutenejší ako ty.

Konoha - 12. ledna 2014 20:17

Aoba Yamashiro, Inuzuka Kiba, Sarutobi Kitsuke Všade na okolo je hmla. Nikto z Vás poriadne nevie čo sa deje. Kitsuke si privoláva vodné klony a umiestňuje na ne výbušné lístky. V tom momente si uvedomíte, že počujete nejaký zvláštny zvuk. Vychádza z miesta, kde by mal byť Váš nepriateľ. V tom okamihu sa okolo každého z Vás vztýči ohnivé väzenie. Je to kruh z ohňa ktorý siaha vysoko, možno aj tri metre do výšky. Cítite, že sa pomaly zužuje a neviete sa z neho dostať. Je tu nepríjemne horúco a máte pocit, že to z Vás vysáva chakru. Neviete sa tomu nijako brániť a cítite sa naozaj bezmocní. Pokúšali ste sa pohnúť, či zložiť nejaké pečate, ale akoby Vás Vaše ruky vôbec nepočúvali. Sú ťažké, priam prikované. Čo sa to sakra deje? Čo je to za techniku? Ohnivý kruh sa zužuje.

Konoha - 12. ledna 2014 20:42

Haruno Sakura, Nara Tadashi, Yachiru Ryuuji, Uzumaki Zaki Obaja chlapci zareagovali. Videli čo sa stalo Sakure a tak sa rozbehli na pomoc. Prvý zareagoval Ryuuji, ktorý sa pripravil nejako chrániť skupinku za ním. Postavil sa pred nich a čakal čo sa bude diať. Trochu viac toho stihol urobiť práve mladý Nara, Tadashi, ktorý si vytvoril tieňový klon, čím rozhodne prekvapil a chystal sa zoslať aj tieňové väzenie. On sám sa pokúšal vziať babku do bezpečia. Napokon vpred vyrazila aj Sakura a zdá sa, že tentoraz to myslela už naozaj vážne. Nanešťastie pre ňu, aj pre Vás, neboli ste dostatočne rýchli. Červenovláska zložila pečate. V tom okamihu vidíte ako z jej rúk vyleteli obrovské strieborné reťaze, ktoré mierili rovno na Vás. Najviac ich letelo na Sakuru a aj keď sa im snažila vyhnúť stoj čo stoj, nepodarilo sa jej to. Dve z reťazí rozrezala so svojimi čepeľami, no nestačilo to. Obmotali ju a ona ostala stáť na streche. Ďalšie reťaze ktoré leteli, preleteli cez klon, ktorý sa rozplynul a nedal šancu ani zoslanie tieňovej techniky. Napokon posledné dva leteli na Ryuujiho, no ten mal asi najviac času, pretože bol najďalej. Zdá sa, že zareagoval veľmi pohotovo a možno prekvapil aj sám seba. Obe tieto reťaze nejakým spôsobom pomocou kopie(oštepu), odklonil, nejako ich zamotal a potiahol ich stranou. Snažil sa čo sa dalo a nakoniec sa mu ich podarilo pridržať pri Zemi. V momente, kedy upustí zovretie sa dá čakať, že tieto reťaze sa dajú opäť do pohybu. Sakura, ktorá je nimi obmotaná sa nielenže nemôže hýbať, ale aj cíti, ako jej to vysáva jej chakru. Zdá sa, že červenovláska sa nikde neponáhľa a čaká kým z nej tu chakru vysaje úplne.

Konoha - 12. ledna 2014 21:06

Ibiku Morino, Hagane Taiyo, Rock Lee, Yamanaka Momo Taiyo dorazil - všas. Bola to tesná chvíľa predtým ako ubehli tri hodiny. Bol poriadne zadýchaný. Ibiku jeho slová vcelku ignoroval a venoval mu pohľad z ktorého nebolo jasné vyčítať, čo si o ňom myslel. Určite to nebolo nadšenie. No rovnako v tom nebol ani hnev. Napokon predsa len uposlúchol a stihol to v stanovenom čase. Ibikovi to stačilo a rovnako ako aj Taiyove slová, tak aj slová Momo ignoroval. Tieto spory a "detské" veci on nehodlá nijako riešiť a ani podporovať. Napokon sa pozrel smerom na Lee-ho, ktorý bol vo svojom tréningovom živle a odpovedal mu na jeho otázku. "Ako som už spomínal, je to misia typu A. Je to misia, kde budeme musieť pracovať veľmi disciplinovane a svedomito. Ideme totižto do väzenia, v ktorom Konoha väzní rôznych väzňov. Problémom však je, že väzni sa nejako dozvedeli o tom, čo sa stalo s Konohou a máme nejaké informácie o tom, že sa chcú nejako dostať von. Záhadou je ako sa k nim táto informácia dostala, pretože nemajú žiaden kontakt s vonkajším svetom. Preto upodozrievame, že niektorý zo stážcov, ktorý tam pracuje možno hrá na viacero strán. Musíme teda zistiť ako sa tam tá informácia dostala a zabrániť prípadným nepokojom. Ja spoločne s Momo budeme postupne vyšetrovať všetkých strážcov a postupne aj väzňov ak bude potreba a vy dvaja budete mať na starosti obranu väznice. Je možné, že niekto z Akatsuki sa tu stále potuluje a... môže to byť extrémne nebezpečné." hovorí pomerne dlho a vysvetľuje čo sa bude diať. Následne však zo seba dá dole veľký vak, ktorý celý čas niesol a vyberie z neho veľké tri čierne plášte a tri ANBU masky. Havraniu, medvediu a mačaciu. "Väzni ani strážci Vás nepoznajú. Budete pracovať v utajení, nikto z nich sa nesmie dozvedieť o vašej identite. V budúcnosti by ste mohli mať z toho nepríjemnosti. Máte zakázané sa odhaliť alebo sa oslovovať menami. Odteraz ste havran, mačka a medveď. Oblečte sa." povie Vám a čaká na reakcie. "Rozumiete, čo sa od Vás očakáva?"

Konoha - 13. ledna 2014 12:33

Hyuuga Hanabi, Konohamaru, Udon, Moegi Rovnako ako každého, no teba možno ešte aj trochu viac zasiahol útok Peina. V jednom dni si totižto prišla o celú svoju rodinu a ostala si v tomto svete sama. Nemôžeš sa už spoliahnuť ani na svojho otca ši na svoju sestru. Paradoxom tejto situácie je to, že práve ich smrťou si ostala jedinou žijúcou členkou hlavnej rodiny a teda aj novým vodcon Hyuuga klanu. To, akú máš teraz moc a zodpovednosť si možno až tak neuvedomuješ, ale všetko to časom určite príde. Pohreb, nový Hokage a následne aj tvoja prvá misia. Priradili Ťa do tímu s Konohamarom, Moegi a Udonom. Konohamaru je momentálne Vaším veliteľom, čo si po pravde tak ako vždy, tak aj teraz užíva. Druhý tak ukecaný a namyslený shinoby ako je on snáď ani neexistuje. Vaša misia je vcelku jednoduchá, priam otravná. Za Konohou na jednej vyvýšenej lúke existuje niekoľko rôznych liečivých bylín. Dostali ste zoznam koľko čoho potrebujete a mate ich doniesť. Tak ste aj urobili, ste tam a už asi dobrú hodinu ich zbierate. "Heeeeeej, heeeeeej! Dievčatá pozrite sa," Konohamaru sa začal rozkrikovať a už vidíte ako zosielá nejaké jutsu. Moegi to zdá sa veľmi dobre poznala, už sa rozbehla, že mu jednu stretlí keď v tom okamihu sa Konohamaru premenil na Sasukeho. Rovnako ako aj všetky iné dievčatá, aj ty si dobre vedela kto to je. Bol to najkraší chlapec široko ďaleko a všetkým dievčatám sa páčil. Tento Sasuke bol však iný. Bol nahý. Iba vďaka košíku s bylinami, ktorý držal pred sebou ste nevideli všetko. Sasuke sa snažil byť ako Sasuke, ale nešlo mu to. Moegi sa na chvíľu začervenala a hneď sa rozbehla za ním. "JA ŤA ZABIJEM! Konohamaru ty perverzák!" Zakričala a potom nasledovalá vcelku bežná situácia zo života Sasukeho. Naháňalo ho dievča. Samozrejme ako utekal, neunikol ani tebe pohľad na... ehm, obnažené telo. Udon sa len mlčky prizeral. Napokon prišiel trochu bližšie k tebe a opýtal sa. "Ehm... Hanabi-kun," oslovil Ťa vcelku nesmelo no zdá sa, že nabral následne kúsok viac odvahy a opýtal sa Ťa: "Mrzí ma tvoja strata... ale ako to je teraz s tebou? Vraj vedieš celý Váš klan.. nebojíš sa toho?"

Tsuyoi Kizuato - 14. ledna 2014 21:54

Hafani Těm co mou pomoc přijmou s radostí pomohu. Mám pocit, že to téhle vesnici musím oplatit. Oni zachránili mě a já pomohu jim. Sice to není žádná velkolepá pomoc, ale alespoň tu nejsem "zadarmo". pomyslím si. Budou mě muset lépe poznat aby mi důvěřovali. napadá mě. Děti si mě dost oblíbili..pokud si mě chce nějaké pohladit a je moc malé na to aby na mě dosáhlo tak se sehnu a nechám ho. Děcka jsou hodná a mě nevadí když mě hladí. Všechna mláďata jsou stejně hravá. přemýšlím. Soro jsem se i chystala si jít něco ulovit sama, ale jídlo jsem dostala společně s ostatními psy. Ten největší se mě zeptá co tu chci. "Hledala jsem pomoc, naši smečku napadli velmi silní shinobi a neměli jsem šanci, dali jsme se na ústup, ale já byla poslána hledat někoho kdo by byl ochoten pomoci, ale už je to příliš dlouho a obávám se, že z mé smečky již nikdo nežije, tak se alespoň snažím pomoci jak to jenjde." odpovím jim naším společným jazykem(Ne lidským, ti co by kolem nás šli a nebyli by z klanu Inuzuka tak by to spíše slyšeli jen jako jakési vrčení a šňafání.

Haruno Sakura - 16. ledna 2014 16:42

Boj I přesto, jak jsme se tu ženskou višchni stnažili zastavit ve skládání pečetí, použila rudovláska své jutsu. Na nás všech měly skončit řetězy vycháezjící z jejích rukou. K mému skvělému štěstí jsem v nich nakonec uvězněná jen já - aby ne, když jich na mě letělo nejvíc? "Ser na zbraň! Vysmahněte odtud!" zaječím zas na prcky, uchylujíc se k hrubšímu jazyku v naději, že svým slovům dodám větší váhu a podtón rozkazu. Samozřejmě, budou si chtít hrát na hrdiny a mladý Ryuuji tady nebude chtít nechat svou zbraň uvězněnou v řetězech. I tak však mohu doufat, že mě tentokrát poslechnou a nebudou jen parodovat ústup. Zároveň s křikem se snažím pracovat na svém vysvobození. Skalpel, kterým jsem stihla pár řetězů vyřídit ještě předtím, než na mě dopadly, je pohlcován a tak nemá cenu ho už dál udržovat. Místo toho změním soustředění své chakry pouze do rukou i do celých paží a snažím se tlačením jimi proti řetězům ty proklaté okovy rozbít. K mému úžasu tahle taktika vyšla a řetězy se rozpadly na malé kousky, jako by byly z ledu. Neotálím však, znovu aktivuji Chakura no Mesu a se stejným úmyslem jako prve po rudovlásce skočím. ____________________________________________________________ 98% na rozbití řetězů, 66% na útok.

Uzumaki Zaki - 16. ledna 2014 21:39

Boj Boj se zvrtne velice rychle a obrátí se ve prospěch té rudovlásky, to je dosti nepříjemn situace. Já v tuto chvíli skoro nic neumím takže ani nic moc nemohu udělat. Sakura na nás křičí ať nasadíme zpátečku a odejdeme, ale cožpak jí tu můžeme nechat? Tadashi a Ryuuji se snaží na ženu útočit, já čekám u babči abych ji případně chránila. Útok nevyjde a Sakura je chycena v řetězech a nebýt Ryuujiho tak jsme i my. Tak tohle je o kejhák pomyslím si. Otočím se na babču. "Pojďte vydáme se k vesnici." řeknu k babče. Ještě předtím však vytvořím dva smé klony(ne stínove, jen ty klony na oklamání nepřítele) a pošlu je proti té ženě abych jí rozptýlila a dala čas ostatním reagovat. Já pak vedu babičku, co nejrychleji to jde, k vesnici. 20 %:D

Hyuuga Hanabi - 17. ledna 2014 15:10

První mise! Moegi, Udon, Konohamaru. A já. Takže v tomhle složení absolvuju svoji první misi... Popravdě, s těmihle třemi jsem se nikdy nijak moc neznala a pochybuju, že oni o mně věděli výrazně víc než to, jak se jmenuju. Úkol je vcelku prostý - jít na louku, nasbírat pár bylinek, vrátit se, předat. Vlastně to jednodušší ani být nemůže. Zprvu jsem z toho zrovna nadšená nebyla, sbírat kytky, co to je za misi?! Ale teď si vlastně uvědomuju, že je to docela fajn. Po nějaké době mám příležitost aspoň trošku zapomenout na nee-chan a tátu bez toho, abych si při tréninku rozedřela ruce do krve. Masochismus for the win. "Heeeeeej, heeeeeej! Dievčatá pozrite sa," vyruší mě ze sbírání bylinek Konohamarův hlas. Tázavě zvednu hlavu a místo Konohamara... tam stojí Sasuke-san. A když se na něj Konohamaru přeměnil, ani se neobtěžoval si vytvořit nějaké oblečení - vlastně jsme neviděly úplně všechno jen díky košíku. I když v první chvíli zrudnu jak rajče, když vidím, jak je Moegi-chan naštvaná, začnu se upřímně smát, až mi skoro slzí oči. Ok, tohle se možná nehodí k hlavě klanu Hyuuga... Ale k dvanáctileté genince na její první misi už docela jo. Usmívám se ještě, když "Sasuke" a Moegi zmizí. Je fajn být po dlouhé době s někým, kdo se na vás nedívá s lítostí v očích, nebo po vás nechce nějaké vůdcovské povinnosti, přemítám a už se chystám pokračovat ve sbírání bylinek, když se ke mně přitočí Udon. Jakmile mě osloví, zvednu hlavu a poslouchám, co mi přišel povědět. "To víš, že se bojím," odpovím po chvilce se sklopenýma očima a lehký úsměv, který mi až do teďka zůstal na rtech, se změní na maličko posmutnělý. Pak ale zvednu hlavu. "Mám štěstí, že mi s tím vším pomáhá Neji-niisan, jak jen může," dodám už o něco veseleji. Poznámku o "mojí ztrátě" přejdu mlčením. Copak to všichni musí donekonečna připomínat? Každá zmínka o NICH... Je jak nové roztržení rány, která se chce zahojit. Opět sklopím oči a otočím hlavu, aby Udon neviděl slzu, která mi stekla po tváři. Po chvilce mlčení, když mě přejde nával smutku, se na toho brýlatého kluka znovu zadívám: "Nepůjdeme se podívat, co dělají Moegi s Konohamarem?" Navrhnu vesele. Teda aspoň doufám, že to vesele vyznělo.

Nara Tadashi - 19. ledna 2014 10:20

Ústup! Úspěch jsem bohužel neslavil. Technika té ženy mě dost překvapila. Naštěstí byl zasažen klon. Takové štestí už neměla Sakura, která je řetězi kompletně svázaná. Yachiru byl schopný zablokovat techniku svou zbraní. V duchu už hodnotím situaci, a snažím se vybrat tu nejlepší variantu řešení. Ale pak se stalo něco co poměrně změnilo situaci....Sakura se osvobodila. Je jasné že nemůžeme neposlechnout přímý rozkaz. Ale zároveň je špatné tu nechat Sakuru bez pomoci. Nemůžeme nikdo tušit na jaké úrovni síly je ona neznámá žena, tudíž ani jakou šanci proti ní má Sakura. Jediné co zatím víme, je to že používá jutsu na střední až dlouhou vzdálenost. Nic víc není známo. Jedno je však jisté. Musíme odvést tu starou paní, a přivést pomoc. Né že bych si nevěřil, ale co zmůžou tři geninové? Zaki evidentně došla ke stejnému závěru. Poslala dva klony a vyslala je na pomoc. Ona sama se snaží odvést stařenku pryč. Okamžitě reaguji. Použiju kouřovou bombu přímo mezi nás tři. Kage bushin no jutsu! Vyvolám tři klony. Na všechny použiju Henge, a přeměním je, aby každý vypadal jako jeden z nás. Toho který vypadá jako Zaki, nechám zamíchat mezi ty dva klony co vyvolala Zaki. Svého nechám na místě kde jsem předtím stál. Sám se okamžitě přesunu i s posledním klonem k Yachirovi. Předej tu zbraň klonu! Musíme odsud vypadnout a přivést pomoc. Řeknu mu potichu, ale důrazně. Vím totiž že už nemáme moc času než se kouř rozplyne. Okamžitě se sám rozbíhám pryč. Cestou se snažím popohnat i zbytek. Jesti to má vyjít, tak se musíme dostat za roh nejbližšího baráku dřív než kouž úplně zmizí. Udělám pro to maximum, i kdybych měl zkusit tu stařenku nést. Kdyby to vypadalo že to nemůžem stihnout, tak zkusím použít Henge na nás tři, aby to vypadalo že babičku odvádějí tři vesničani. Snad to výjde. Pokuď vše půjde podle plánu, tak by po rozplynutí kouře měla situace vypadat následovně: Yachiru(klon) stále drží svou zbraň, já(klon) stojím na místě, ale vrhám kunai směrem k neznámé, a tři klony Zaki(jeden z nich je Kage bushin) se rozbíhají k útoku na neznámou. ____________________________________________________________ 54% Na vrhnutí shurikenu klonem(já). 60% na útok klonem(Zaki).

Yamanaka Momo - 21. ledna 2014 11:13

Mise Je docela otravný, jak Ibiki umí zastírat své emoce. To, že nebude reagovat na moji poznámku, se asi dalo očekávat, ale vědět, co si o ní myslel... To by se asi bylo hodilo. Bohužel se nic nedozvím. Z Taiyova přístupu sice není rád, ale na druhou stranu ani není naštvaný. Zřejmě mu na tom, abychom Taiya s sebou měli, docela záleží. Lee se své odpovědi ale dočká. Svým způsobem je to užitečné i pro nás ostatní, protože kromě typu mise jsem doteď taky nic nevěděla. Takže se pokusíme potlačit vězeňskou vzpouru. Na tváři se mi objeví pobavený úsměv. Je dobré vědět, že má slova při rozhovoru s Hokagem padla na úrodnou půdu. A co víc, vlastně jsem si tím vymohla to, co jsem po něm původně chtěla. Dostat se do věznice! Jistě, mám jiný úkol než experimentovat, ale budeme dva na x strážných a vězňů. Ibiki mě nemůže pořád hlídat... Vezmu plášť, který si obléknu, a pak sáhnu po kočičí ANBU masce. Jsem žena, sedí to asi nejvíc. Nasadím si ji, ale pak ji otočím tak, abych ji měla na straně hlavy a obličej byl odkrytý. Pokud vězení není za rohem, nemám žádnou zvláštní chuť v tom pobíhat po lese. Jak to jenom říct - není to zrovna nejpříjemnější, když se vám krátí dech. "Rozumím, můžeme vyrazit," usměju se.

Sarutobi Kitsuke - 21. ledna 2014 23:29

Mise karavana: Mladý shinobi byl s technikou a strategií před námi a jak se zdá, neváhal ani pár vteřin a vytvořil kolem každého z nás ohnivé vězení, které se zužovalo. Vězení do toho všeho i bralo chakru, jelikož Kitsuke chtěl použit klony na rychlý protiútok na nepřítele, jelikož aby ovládal tři ohnivé kruhy, musí se pekelně soustředit na ovládání chakry. Ovšem kloni hned zmizly, proměnily se zpět ve vodu kousek od Kitsukeho. *Do háje tak tohle vězení musí brát i chakru. Nesmím používat techniky nebo mi jí vycucne rychleji. Takhle se chytit do vězení, celkem nemilé, nejspíš nebude jen tak obyčejný Chuunin, jak jsme si myslely. Ale co teď? Nějak se z tohoto vězení musí dát dostat. KAždá technika má slabinu takže i tato musí mít. Mysli...* Kitsuke na nic nemohl přijít, jediné co ho napadlo byl silný úder z venčí na vězení nebo přímý útok na chlapce. Ovšem pokud chytil i ostatní tak jsou v háji. Možná by pomohl i silný taijutsu úder zevnitř ale na to Kitsuke není stavěný. Jedná se o techniku ohnivého vězení tak ho napadlo že by se pomocí suitonu mohl dostat ven ale to by mu vysálo ještě více chakry a navíc je zde vysoká šance že by se technika nepovedla. "Kibo-san, Aobo-san jste v pohodě?" Přes hustou mlhu, která kolem vládla, neviděl na Kibu a co se týče Aoby, jeho viděl je letmý obrys. Proto i zvolal jména každého z nich zvědav zda jsou v pořádku. Mezitím jak čeká na odpovědi ostatní, začne se rozhlížet po vězení a pokoušet se aspoň pohledem zjistit jak by se dala technika zrušit. Přitom jak se rozhlíží po vnitřku vězení, začne mluvit hlasitě k nepříteli aby něco zjistily. "Hele mladej, co se stalo s doprovodem karavany? A kdo jste?"

Yachiru Ryuuji - 24. ledna 2014 21:23

Boj s neznámou Sakura to nestihla, Rusovláska složila pečetě, já zaujal obraný postoj, Golden Spear: Warding stance a zaťal zuby v očekávání...čeho vlastně, plamen? Blesku? Tsunami? Sám jsem nevěděl. Nedokázal jsem číst v pečetích a předvídat co soupeř udělá a tak jsem nečekal nic a nebyl překvapený ani záplavou řetězů, která se na nás vyhrnula. Celý jsem se napjal a o pár vteřin později se měl co ohánět, abych zastavil a k zemi přitlačil dva řetězy, co se chovali jako by byli živé. Na krátký okamžik jsem si dovolil podlehnout naději, že když já zvládl dva, Sakura se ubrání taky, ovšem nestalo se tak. Fix...zdrhejte, na co čekáte!? zařval jsem na své kolegy, sám se ale nepohnul ani o centimetr. Za prvé jsem se bál, že by se řetězy daly opět do pohybu a za druhé jsem ani v nejmenším nehodlal opustit svou zbraň. S Onidachi v rukách jsem se vždycky mohl bránit, bez něj jsem byl chodící mrtvola. Naštěstí pro nás se Sakuře nakonec nějak podařilo prolomit ty, které ji drželi a vrhla se na rusovlásku, nejspíš proto, aby kryla náš ústup, protože už z předchozí výměny bylo patrné, která z těch dvou je silnější. Pochyboval jsem, že při férovém boji má šanci, jenže...ty řetězy byly připojené k rusovlásce(počítám že jsou napnuté a dál se neprodlužují dle předchozího popisu), a omotané kolem mého kopí, což byla naše výhoda. Tedy, v okamžiku, ve kterém se Sakura vymrštila k útoku proti rudovlásce, jsem se prudce otočil kolem své osy, s kopím stále pevně při zemi. Golden spear: Fall into nothingness ve snaze cuknout s řetězy a vychýlit jí tak z rovnováhy, během Sakuřina útoku. Naneštěstí, v ten samý moment v mém zorném poli práskla kouřová bomba, takže jsem nedokázal určit, jak úspěšný můj pokus byl. Místo toho jsem se tedy soustředil na řetězy, připravený do nich pořádně seknout, kdyby zase začali růst. Když se u mě objevil klon, co vypadal jako já, jen jsem vztekle zavrčel. Zapomeň, tohle kopí opustí mou ruku jenom po mé smrti. adrenalin mi stoupal prudce do hlavy a nahrazoval slušnost za agresivitu. (můj pokus 27%)

Inuzuka Kiba - 25. ledna 2014 21:31

Mise karavana Dobře, tohle vůbec nevypadá podle mých představ. Nejdříve mi vyřadí smysly touhle hnusnou mlhou a potom si mě chytnou do nějakého proklatého ohnivého kruhu. Odněkud se ozve Kitsukeho hlas. „Já v pohodě rozhodně nejsem, chytili mě do nějaké ohnivé techniky!“ houknu směrem, odkud se velitel ozval. S trochou štěstí je tomu v jeho případě jinak. Pokud ale není, možná by bylo lepší začít něco dělat už teď, dokud je kruh ještě poměrně široký. Pak mou hlavou probleskla myšlenka. Ohnivé jutsu spojené s odebíráním chakry, nefungující čich, ten zvláštní zvuk co předtím vyšel od místa kde byl ten kluk, ta zvláštní tíha v mých rukách... Mohlo by to být genjutsu? Za pokus to rozhodně stojí. Klesnu proto na jedno koleno a maximálně se soustředím. Pokud se mi to podaří, složím pečeť. Můj chakrový oběh by se měl na chvíli narušit a i kdyby to nebylo genjutsu, snad to udělá nějakou škodu na tom odebírání chakry. „KAI!“

Nara Tadashi - 26. ledna 2014 01:06

Dobré plány nikdy nevýjdou A sakra! Pomyslím si ihned. V plánování nejde počítat se vším, a už vůbec né s tím že někdo prostě nechápe situaci. Velice rychle si v hlavě projdu svoje možnosti. Nechat ho tam samotného nemůžu. Stejně tak je potřeba splnit rozkazy, odvést stařenku, a přivést pomoc. V hlavě mi bleskne nápad řešení, a ihned reaguji. Klon co měl zastoupit Yachira pomocí Henge proměním do své podoby a nechám ho běžet spolu se stařenkou a Zaki. Bude mít za úkol přivést pomoc. Zároveň budu vědět jestli nějaká příjde, hned co ho zruším. Sám sebe pak proměním na stařenku. Tím bych od sebe měl odpoutat pozornost, a navíc je malá šance že by mě pak zacílila další nepřátelská technika. ------------------------------------------------------------------------ Pro PJ: Jinak vše při starém....

Konoha - 26. ledna 2014 21:50

Aoba Yamashiro, Inuzuka Kiba, Sarutobi Kitsuke Táto prekérna situácia sa poriadne zamotáva. Zdá sa, že to ohnivé väzenie je na každom z Vás. Kitsuke samozrejme vyzvedá a pýta sa svojich spolubojvníkov ako sú na tom, no veľmi priaznivej odpovede sa im nedostane. Odpovedá mu iba Kiba. Aoba je nejako ticho a nereaguje. Spaľujúci oheň, čím ďalej tým menej čakry a absolútna slabosť urobiť niečo. Zdá sa, že Vás nepriateľ dostal a keď niečo rýchlo nevymyslíte, bude to zlé. Kitsuke: Počuješ hlasný smiech. Zdá sa, že tvoj nepriateľ sa uvolnil a konečne začal rozprávať. "Karavana Ťa už nemusí zaujímať. Zlyhal si, prišli ste neskoro a dokonca o život prídete aj vy. Asi je to naozaj pravda. Konoha je mŕtva," dopovie a začne sa ešte viac smiať. Plamene sa pomaly začínajú dotýkať a cítiš obrovskú bolesť. Tak toto je asi ono. Takto nejako sa umiera. Veľmi to bolí. Kiba: Rovnako ako aj Kitsuke, aj ty si chytený do plameňov. Nevidíš čo je s Akamarom, no pravdepodobne bude aj on s ostatkom tímu. Čas sa kráti, energie ti ubúda a začínaš cítiť ohromné teplo. Premýšľaš. A vcelku intenzívne. Nevieš ako sa z tejto situácie dostať tak ťa niečo napadne. Žeby to bolo ono? "KAI!" Vyriekneš a okamžite v tom momente pocítiš obrovskú úľavu. Tak predsa! Bolo to genjutsu a správne si odhadol nepriateľa. Vzhľadom na jeho ohnivé techniky predtým a teraz tak silné genjutsu. Nie je to obyčajný shinobi. Obhliadneš sa okolo seba a vidíš ako Akamaru a Kitsuke stoja na jednom mieste. Cítiš, že sa potia viac ako zvyčajne a rozhodne sa sa trápia. A čo nepriateľ a Aoba? Postupne si uvedomuješ, že hmla a a dym sa vytracajú a tvoje zmysly opäť fungujú. Váš nepriateľ tu nie je, no nie je tu ani Aoba. Trochu zavetríš nosom a s istotou vieš povedať, že obaja niekde utiekli - teda utekajú. Smerom ku karavane. Tak to vyzerá, že Aoba sa z genjutsu dostal oveľa skôr ako Vy.

Rock Lee - 26. ledna 2014 22:00

Mise Ani mně nepřekvapilo když se Momo opět vyjádřila ohledně Taiyova příchodu. Tušil jsem že jí ta dobrá nálada brzy přejde a tady to je. No co, ale nevadí. Není to má starost. Dívám se na Ibikiho a čekám zda mi odpoví. Po chvilce se tak stane. Takže nepokoje ve věznici? No dobře. Pousměji se. Já a Taiyo budeme muset věznici bránit během toho co budou Momo a Ibiki uvnitř a budou získávat informace. Pozorně Ibikiho poslouchám a pak se zadívám na věci které vysypal z vaku. Jsou tam pláště a masky které používají ANBU. Vezmu si jeden plášť a masku medvěda. Líbí se mi i ten Havran, ale myslím že medvěd se ke mně hodí více. Nebo spíše ke Gaii-senseiovi, ale nevadí. Plášť si obleču a nasadím si masku. Pak se podívám na ostatní a pousměji se. Ibiki nás ještě varoval ať se neoslovujeme jmény. Moc dobře vím proč nám to říká. Takže souhlasně přikývnu. Dobře, můžeme jít. Řeknu nadšeně a pravou rukou si dám slabší pěstí do otevřené levé ruky.

Konoha - 26. ledna 2014 22:05

Tsuyoi Kizuato Psí a vlčí sluch ako aj sluch je oveľa, ale oveľa silnejší ako ten ľudský. Veľmi dobre to všetci vedia a Ty si uvedomíš, že v jednom okamihu ste všetci naraz zodvihli Vaše hlavy. To ťa uisitilo, že to nebola žiadna náhoda. V diaľke za hranicami Konohy, niekde v lese nastal obrovský, ale ozaj obrovský výbuch. Pravdepodobne to nikto z prítomných, okrem Vás zvierat necítil a nepočul. Jeden z prítomných zavrčal. "Rrrrrrr... Aron, Nia so mnou," povedal psom ktorí jedli spoločne s ním. V tom prišiel pred teba, jeho tvár a ňufák boli rovno pred tvojou. "Choď za Hokagem a upozorni ho. Snáď Ti môžeme veriť..." povedal a utekal smerom na západ. Odtiaľto bolo ten výbuch počuť. Je ťažko povedať, či sú to tri alebo päť kilometrov. Cítiš ako sa Ti v tele objavil adrenalín. Výbuch, prejava dôvery, ale aj následné pochybnosti voči tvojej osobe. Čo urobíš?

Tsuyoi Kizuato - 26. ledna 2014 22:12

Hokage Dovyprávím psům můj příběh, ale pak zaslechnu výbuch. Zvednu hlavu a podívám se tím směrem, ze kterého to vyšlo. Kromě nás psovitých šelem si toho zřě nikdo nevšiml. Požádají mě abych to běžela oznámit Hokagemu. V tuto chvíli stejně nic jinéo dělat nemohu, protože nejsem zrovna bojeschopná. Rozěběhnu se, jak nerychleji mi to moje poranění dovolí, směrem ke stanu Hokageho. Před stanem jsou stráže, které mě, pravděpodobně odmítnou pustit dovnitř. "Nesu důležitou zprávu hokagemu, prosím pusťte mě." řeknu nalehávě. Jsem z toho výbuchu vystrašená. Prudce oddychuji a nervózně přešlapuji. V mých očích je jasně vidět strach.

Konoha - 26. ledna 2014 22:25

Hyuuga Hanabi, Konohamaru, Udon, Moegi Tvoj rozhovor s Udonom je opäť o niečo smutnejší ako táto situácia, ktorú tu predvádza Konohamaru s Moegi. Udonovi to hneď dôjde, že sa nemal pýtať na takéto veci. "Ehm.. jasné! Poďme za nimi," povie aj keď na prvý pohľad sa to snažil povedať veselo, akoby to bol skvelý nápad, ale možno si v tom cítila aj trochu sklamania. Tak ste vyrazili za nimi. Pozeráte sa poriadne pred seba a vidíte, že títo dvaja už zabehli poriadny kus cesty. Najväčšie prekvapenie nastalo asi vtedy, keď ste si všimli, že nahý Sasuke tam už nie je iba jeden, ale dokonca traja! Moegi červená ako repa nakoniec prestala behať, zastala, otočila svoj pohľad na Vás a následne začala opäť zbierať bylinky. Konohamaru, ktorý prestal tiež utekať začal pomaly kráčať ku Vám. Jeden nahý Sasuke s košíkom z pravej strany, druhý zľava a tretí priamo kráčajú k tebe. Je to úplne zvláštny a zatiaľ pre teba nepoznaný pocit. Na tvári sa Ti objavil pýr a ani nevieš prečo. "Hanabi," ozve sa jeden z nich "poď sa so mnou prejsť." "Nie poď so mnou, ja som ten pravý..." "Dajte si pohov, Hanabi ide so mnou.." Počuješ ako si Udon vzdychol a Moegi - kebyže jej Konohamaru v tom okamihu pozrel do tváre, okamžite by sa premenil naspäť. No bolo už neskoro. Moegi vyskočila ako gazela a napriahla sa rovno po jednom z klonov. Bola to obrovská rana a Sasuke letel asi tri metre. Bolo to však tak neskutočne silné a hlučné, že ste sa všetci a zdá sa aj Moegi zľakli. Oba klony zmizli a Konohamaru, ten pravý ktorý dostal ranu sa premenil späť no ostal ticho. Ticho ste ostali aj Vy. Tá rana... to nebola Moegi. Neďaleko od Vás nastal obrovský výbuch. Niečo veľké sa tam udialo. Konohamaru sa postavil na nohy a všetci sa pozeráte tým smerom. "Nech Ťa ani nenapadne.." hovorí Moegi. "Konohamaru, je to nebezpečné." doplnil Udon. Vtedy sa Konohamaru pozrel na teba a čaká ako sa vyjadríš ty. Ísť tam alebo nie? Dvaja sú proti, Konohamaru je za. Ak by si ste boli dvaja na dvoch, určite by neváhal.

Namikaze Raiz - 26. ledna 2014 22:35

Spánek Sotva jsem zavřel oči tak jsem upadl do spánku. Zaprvé jsem byl docela utahaný a za druhé jsem z válek vycvičený usnout skoro v každé situaci a stejně rychle se i probudit. Nějakou dobu v klidu spím, když mě najednou probudí před stanem hlas vlčice. Rychle se narovnám a začnu si srovnávat informace v hlavě, takže když dovnitř nakouknou stráže, tak už sedím za stolem a jsem plně v pozoru. Pusťte ji dovnitř, řeknu a kývnu na ně. Počkám až vejde vlčice dovnitř. Co pořebuješ takhle brzy od našeho posledního rozhovoru? Zeptám se jí klidně.

Tsuyoi Kizuato - 26. ledna 2014 22:41

Namikaze Raiz Čekám až mě stráže pustí, ale to už slyším Hokageho, který jim toprakticky dává rozkazem. Vejdu dovnitř. "Jedla jsem se psi, když se před chvilkou, nebude to ani pět minut, ozval výbuch, 3-5 kilometrů směrem na západ." řeknu naléhavě. "Byla jsemna abych Vám to oznámila." řeknu k němu. Přešlápnu z jedné tlapy na druhou a trochu bolestivě zakňučím. Rozbolela mě rána, kterou mám na zadní noze. Je to z toho jak jsem teď běžela.

Namikaze Raiz - 26. ledna 2014 22:54

Problém Zaměřím se na ni během toho co vypráví až do chvíle, kdy se zmíní o výbuchu v nějaké vzdálenosti od vesnice. Vyskočím na nohy a proběhnu kolem ní ven. Odrazím se a rychle přeběhnu pár nových budov a zastavím se na okraji vesnice. Sakra práce. Je to kousek, ale kvůli nebezpečí nemohu opustit vesnici. Mohli by na ni zaútočit a v tu chvíli tu musím jako hokage být, abych vesnici ochránil, pomyslím si. Moc se mi to nelíbí. Sai to musel vidět pokud to nezpůsobil on a jeho tým. V případě nutnosti se stáhnou mají rozkazy být opatrný. Pokud to nejsou oni tak se k tomu rychle dostaví, pomyslím si. v tu chvíli mě doženou stráže od mého stanu. Vzburcujte stráže ať jsou ve střehu. Dejte vědět lékařské jednotce pravděpodobně budou mýt práci. A zavolejte mi sem Shikaka, řeknu k nim a koukám se směrem výbuchu. Ideální pro mě by bylo, kdyby nepřítele natáhli až skoro ke Konoze na dohled a pak bych mohl zasáhnout. Kage bunshin no jutsu, vytvořím jednoho klona a pošlu ho tým směrem. Muj klon sice v boji moc nepomůže, ale i tak by mohl být dobrou podporou a hlavně mi dá vědět jaká je situace. Napůl se otočím na vesnici odtud mám přehled přes celou Konohu až na druhou stranu.

Pomocná ruka Osudu - 26. ledna 2014 22:57

Ayatsuri ningyō-shi Dnes je jeden z těch dnů, kdy by i lidé zvyklí na ty nejhorší podmínky zůstali doma a snažili se schladit. I přesto však moc dobře víš, že v sídle nebude o moc příjemněji než venku. Chce to najít místo nepřeplněné lidmi; místo, kde by sis mohl v klidu číst... Ale ne. I když by sis chtěl číst, nejde to. V tomhle vedru fakt ne. Potřebuješ se schladit a k tomu je nejlepší voda. Nejlépe vodní plocha, ve které se lze vykoupat. Je to k nevíře, ale taková vodní plocha se v Suně nachází. Je přeci třeba něčím zalévat to málo úrody; je třeba čerpat vodu k práci jinde, než ze studen s pitnou vodou. Ano, v Suně existuje něco, čemu by se dalo říkat 'veřejné koupaliště'. Rozhodneš se tedy zamířit tam. Momentálně je tam situována většina vesnice, i přes to tu však není tolik lidí, kolik by sis představoval. Ve skutečnosti se tu nacházejí místa, jež jsou okem zcela nedotčená... A kvůli své povaze si vybereš právě jedno takové místo. V rychlosti ze sebe shodíš svršky a ponoříš se do chladivé vody. Vlasně, ta voda má asi tak třicet stupňů, i přesto se však cítíš lépe, než venku. Smočíš si i vlasy; až ti příjde, že se ti od nich kouří, jaké je vedro. Voda je poměrně mělká a ty se tak i přes to, že nejsi zrovna dobrý plavec, rozhodneš si dát menší kolečko. Netrvá to ani pět minut a jsi zas na místě, kde se nachází hromádka tvého oblečení. Nebo by alespoň měla... Počkat, opravdu byla tady? Ať koukáš, kam koukáš, nikde ji nevydíš. Uděláš si ještě jedno kolečko, hledaje hadry, ale nikde nevidíš nic. No, asi to teda nebyl moc dobrý nápad. Zatracení šikanéři. Skončil si tu na koupališti úplně nahatý. Jako by toho nebylo málo, slyšíš v dáli smích - ne, nebude to smích těch, kteří ti čajzli oblečení. Tohle je ženský smích doprovázený tlumeným cákáním vody. Vypadá to, že si do tohohle opuštěného kouta našly cestu nějaké dívky z tvé vesnice. Sakra. Co teď?

Konoha - 26. ledna 2014 23:34

Haruno Sakura, Nara Tadashi, Yachiru Ryuuji, Uzumaki Zaki Tak sa to tu skomplikovalo. A poriadne. Chuuninské a jouninské tímy sú dobré hlavne v tom, že sa naučili rešpektovať a počúvať jeden druhého. Hlavne svojho veliteľa. Je síce pravda, že na takéto niečo ste pripravení neboli a je to veľmi zákerná situácia. Uposlúchnuť rozkaz a nechať svoju veliteľku alebo neuposlúchuť a pomôcť? Kto vie čo je správne, každý to berie ináč. Vráťme sa však späť do boja. Nepriateľka proti ktorej bojujete je stále na streche. Vystrelila na Vás viacero reťazí, spútala Sakuru a nejaké z nich vystrelili aj po Vás. Vtedy sa zachoval pohotovo Ryuuji, ktorý ich veľmi obratne zblokoval a pritlačil k zemi. Následne sa udialo niekoľko zaujímavých veci. Sakura ktorá je vpredu sa vyslobodila z reťazí a skáče opäť vpred. Vrhá sa do ďalšieho útoku. Za ňou sa v tom okamihu ako sa vyslobodzovala z reťazí objavil dym. Ak by to niekto z diaľky pozoroval, mal by z toho vcelku vtipné divadlo. Zaki ako jediná poslúchla Sakurin rozkaz a pokúša sa spoločne aj s babkou odísť. Pred svojim odchodom však vyvolá dva klony a pošle ich na pomoc Sakure. O niečo akčnejší je Tadashi. Ten si vytvori klony tri a každému z nich dá inú podobu. To sa mu ešte ako tak podarilo a vcelku sa aj na svojich pôvodných majiteľov podobali. Jeden klon - Zaki sa pridal ku dvojici ostatných klonov a spoločne všetky tri bežia ku Sakure. Druhý klon stoji na mieste, kde stál pôvodne Tadashi a tretí sa sa premenil na Ryuujiho a pýta si od neho jeho zbraň. Následne chce aby sa všetci stiahli, no mladý shinobi protestuje. Tak nasleduje ďalšia premena, premena, klon na seba a seba na babku, no zdá sa, že Tadashi sa predcenil a toľko veľa jutsu za taký čas spoločne aj s toľkými premenami sa mu nevydarili. Jeho vlastný klon samého seba vyzeral ako klaun. Obrovské, priam gigantické červené pery, jedno oko veľké, nohy krivé a na jednej ruke mal tuším aj šesť prstov! A to ste nevideli ešte starenku! Tá si to odniesla najviac a nesie si črty každého klonu. Má niečo od Tadashiho, niečo od Zaki, niečo od Ryuuja a.. no proste hrôza. Ale vtipná! Starenka ktorá to videla ostala rozhorčená a začala niečo kričať. Nerozumeli ste jej ale vidíte ako sa s palicou v ruke rozbehla na svoj klon. Ryuuji, ktorý sa veľmi snažil - nedokázal to. Keď uvidel ten klon ktorý stál pri ňom, vybuchol smiechom. To stačilo na to, aby upustil od pozornosti a reťaze, ktoré tam boli sa uvolnili. Nestalo sa však nič iné ako to, že sa stiahli naspäť odkiaľ prišli. Sakura sa dostala do boja na blízko. Pokúša sa zasiahnuť svoju súperku ide jej to o poznanie lepšie ako predtým. Zdá sa, že tieto reťaze ju dosť vyčerpali. Boj na blízko je vyrovnaný a trvá už pomerne dobrú chvíľu. Strecha si utúžila ďalšie rany a je už takmer celá rozbitá. Následne však nasleduje jedná obrovská pecka od Sakury a tá odhodí červenovlásku, ktorá letí aj desať metrov rovno k Vám. Z jednej strany sa na Vás valí letiaca kunochi a z druhej rozbehnutá a nahnevaná babka s palicou. Čo teraz?

Uzumaki Zaki - 26. ledna 2014 23:42

A safra Pozoruji co se děje a nějak to nestíhám vstřebávat, navíc nepovedené Tadashiho klony mě rozesmějí, jenže babču moc ne a žene se s palicí na klon. Co to? Kde ta babka vzala palici? ptám se sama sebe a rozbíhám se za babčou. "Paní to ne, musíme pryč, rychle je to tu nebzepečné.!" ouknu natu babku a chytám jí za ruku. (Je to stará bába, tak nepředpokládám, že by běžela extra rychle.) Snažím se jí udržet na místě a zároveň přesvědčit ať jdeme zpět do vesnice. (90% na tahání babky k vesnici a přemlouvání:D)

Konoha - 27. ledna 2014 19:51

Ibiku Morino, Hagane Taiyo, Rock Lee, Yamanaka Momo Zdá sa, že ste všetci pochopili, čo sa od Vás očakáva. Každý ste ste si vzali po jednej maske a samozrejme aj čienom plášti. Ešte chvíľu ste oddychovali, no následne Vám Ibiku dal povel a opäť ste vyrazili. Tentoraz to tempo bolo volnejšie a rozhodne príjemnejšie. Tieto miesta veľmi nepoznáte. Obloha ako sa zdá, je tu viac zatiahnutá ako v Konohe. Možno so sebou prinesie aj dážď, kto vie. Ibiku Vám povie, aby ste sa už obliekli. Po nejakej pol hodine cestovania dorážate na miesto určenia. Stromy tu už dávno nie sú a začína Vám to pripomínať Sunu. Všade je prázdno a je tu nejaký ťažší vzduch. V diaľke spozorujete vysokú budovu. Keď prichádzate bližšie vidíte, že je to nejaké sídlo okolo ktorého je láva. Samotný vstup do neho je cez padací most, ktorý je potrebné zložiť z oboch strán. Ak sa niekto dostane dnu, von sa bez pomoci niekoho iného nedostane. Prichádzate bližšie, Momo a Ibiku to sporozujú hneď a zastanú. Okolo Vás sa objavia štyria ANBU strážcovia. "Ibiku, deje sa niečo?" opýtal sa jeden z nich potom ako si Vás premerali. On ako jediný masku nemá. Nato však chladne odpovie. "Posiela ma Hokage-sama. Máme tu misiu," povedal a ukázal strážcovi zvitok. Ten si ho prečítal a jednoducho odvetil. "Jasné. Poďte dnu." Spoločne so svojimi spoločníkmi vyrazili k bráne. Dvaja z nich zložili nejaké pečate a spoločne priložili ruku na jeden z veľkých stĺpov na moste. Ten sa začal pomaly skladať a vytvoril sa Vám prechod, asi do polovice cesty. V tom vidíte ako sa o malú chvíľu spustila aj tá druhá strana. Je tu vcelku nepríjemne teplo. "My tu musíme ostať strážiť." prehovoril jeden z nich. Nato sa Ibiku usmial a povedal: "Môj havran a medveď tu ostanú. Dvaja z Vás môže ísť dnu, treba si predsa aj oddýchnuť." Vyzerá, že je im to podozrivé, ale nakoniec predsa len poslúchli. Momo spoločne s Ibikuom vchádzajú dnu a Lee s Taiyom ostávajú vonku. Most sa pomaly zatvára a nastáva čas na možno nepríjemné otázky. Lee a Taiyo: "Dnes v noci nám dorazila správa o novom Hokage," začne rozprávať ten s maskou vlka. "Čakal som, že ním bude Shikaku. Videli ste ho? Je dobrý?" "Dúfam, že lepší ako Tsunade. Tú ženu som nemal rád." povie a hneď dostane od vlka ranu po ramene. Opäť zapečatili most a obzerajú sa okolo seba. "Mali by sme opäť hliadkovať. Poznáte to tu?" Momo: Všetci štyria vchádzate dnu. Je tu pomerne ťažký vzduch. Cítiš prítomnosť mnohých ľudí, no takmer žiadnu chakru. Je úplne minimálna. Všetka je potlačovaná či už reťazami alebo pečaťami na väzenských telách. Ibiku si nasadil svoju masku a pomaly pokračujete dnu. Vtedy sa dostávate rovno do stredu väzenia odkiaľ na Vás začalo pozerať pomerne veľké množstvo väzňov. "Potrebujem sa porozprávať s kapitánom, osamote. Medveď, ukáž Mačke kde je tu kuchyňa. Dajte si kúsok pohov." povedal a dlho nečakal na to aby poslúchol. Zdá sa, že Ibiku tu má pomerne dobrý rešpekt. Medveď vyrazil a vedie ťa do kuchyne. V nej sa nachádzajú dvaja kuchári a tri kuchárky. Pripravujú nejaké jedlo a po pravde si Vás ani nevšímajú. Kráčate ďalej až do jednej miestnosti, pravdepodobne na relax. Je to pomerne priestranná miestnosť s pohovkami a posteľami. Okrem Vás dvoch tu nie je nik. "Žena v ANBU? Si nová?" prehovorí a prezerá si ťa. Akoby chcel odhadnúť, kto sa pod tou maskou skrýva.

Ayatsuri ningyō-shi - 27. ledna 2014 20:27

Oblečení Dnes bylo tak nesnesitelné vedro, že se nedalo ani číst knihy. Samozřejmě je tady v poušti vedro pořád, ale dnes bylo více jak nesnesitelné a i ti nejstarší, nejdodolnější nejpřizbůsobivější museli hledat místa, kde by se dalo schladit. Tvedro mě dokonce donutilo uvažovat ba i přemýšlet. Musel jsem něco vymyslet. Ano sice tady v Suně byla vodní plocha. Byla to zásobárna vody pro naše rostliny. Ne že by bylo zakázané se tam koupat, ale právě naopak. Bude tam hodně lidí a to já nemám rád. Ale nakonec jsem musel. To nejde! Tati mamí jdu se schladit! Zavolal jsem do kuchyně a připravil s nacestu. Má příprava spočívala ve vybírání nejlepší knihy ke čtení u vody. A poměřování láhví abych zjistil, která je největší. Láhev i knihu jsem si připoutal pomocí kožených řemínků na můj plášť proti žhavému slunci. Vzal jsem si mé dřeváky a vyrazi na cestu. Cestou jsem přemýšlel kde by se dalo najít klidné místo bez lidí. Měl jsem několik typů. Když jsem konečně dorazil k vodě bylo tam překvapivě málo lidí. Až mi to by zvláštní, ale rozhodně mi to nevadilo. Šel jsem k mému prvnímu typu na klidné místo. Měl jsem štěstí a nemusel hledat nic jiného. Nikdo tu nebyl. Svlékl jsem se a zmočil mé spocené tělo. NEvím co mě to popadlo, ale chtělo se mi plavat. To bylo zvláštní. Moc jsem plavat neuměl a tělesné práce nemám v oblibě. Ovšem jsem se tomu nebránil. Dajsem si jedno kolečko a chtěl jsem vylézt. Ale šaty tu nebyly! Dal jsem si druhé a smočil si i hlavu abycch se ujistil, že nemám úpla. Opravdu tam nebyly. Za tím stojí určitě mí spolužáci. Mé oblečení by určitě poznaly na první pohled. Nikdo jiný takové nenosí. Sakra co budu dělat? Uvažoval jsem. A bylo to ještě horší. (A nebo lepší?) Někde v blízkosti jsem zaslechl smích. Nebyl to chlapecký smích. Což mě trohu zklamalo, protože bych měl jistotu, že jsou poblíž. Byl to smích mladých dívek. Dívek které se nedaleko koupají. Bylo slyšet šplouchání vody. Přestal jsem si těch zvuků všímat a začal uvažovat. Poblíž bylo mnoho keřů. Třeba je oblečení skryto v nich. Využil jsem své loutkařské schopnosti a z prstů mi vylétli chakrová vlákna. Mířili na keře, které jsem postupně prohlédával z dálky, abych nemusel vylézat z vody a ukazovat své stydlivé tělo.

Tsuyoi Kizuato - 28. ledna 2014 16:05

Rychlo akce Sotva domluvím tak hogake zmizí. Já se vydám za ním, nerychlejším tempem co dokážu. Samozřejmě běžím po zemi a neskáču po střechách. Doženu ho na okraji Konohy. Vytvoří klona a posílá ho směrem k výbuchu. "Mohu běžet také a případně pomocí mého čichu varovat před nebezpečím." řeknu k Hokagemu. To sice říkám, ale pravděpodobně bych neudržela tempo. Může si všimnout, že pravou zadní tlapu mám lehce nadzvedlou a váhu přenáším na ostatní. Jau to...bolí...hodně to bolí... pomyslím si, ale chci pomoci.

Pomocná ruka Osudu - 28. ledna 2014 16:08

Ayatsuri ningyō-shi Rozhodl ses tedy prohledávat křoviska poblíž, neboť natáhnout chakrové nitky do této vzdálenosti pro tebe nebyl problém. Problémem však bylo něco jiného - a to fakt, že s narůstajícím zoufalstvím své oblečení nenacházíš. Smích se stále blíží a ty stále hledáš, nakonec ale ani poslední křoviska tvé oblečení neschovávají. Jsi sice kliďas, ale tahle situace je stresující. Co teď, sakra? Rozhlížíš se kolem sebe a hledáš něco, s čím by si odtud mohl vzít roha. Při tomhle rozhlížení v dáli zahlédneš něco povědomého... No, 'v dáli'. Spíše ve výšce. Na cimbuří blízkých hradeb jsou tvoje trencle a vanou tam jak majestátní vlajka. Očividně je tam někdo připípevnil pomocí nějakého klacíku. No.. Alespoň jsi našel část svého oblečení.

Ayatsuri ningyō-shi - 28. ledna 2014 19:34

Henge no jutsu Když prohledávám křoviska a slyším stále více hlasitější ženský smích zachovám si klidnou hlavu. Rozhlédnu se kolem a na cimbuří zahlédnu své spodní prádlo. Už vím, že ti co mi schovali jsou pryč i smým oblečením. Proto se rozhodnu využít techniku z akademie. Henge no jutsu! Řeknu tichým hlasem. Přeměním se na mou podobu když jsem oblečen. Vyezu z vody a rozeběhnu se (v rámci možností s bosýma nahama) k cimbuří.

Inuzuka Kiba - 28. ledna 2014 21:12

Mise karavana Hehe, jseš pašák Kibo, pochválím sám sebe a palcem pravé ruky se cvrnknu do nosu. Ta zpropadená technika zmizela, stejně tak ale i Aoba-san a ten divný ohnivý týpek. Zlehka začichám a nakrčím nos, když ucítím nepříjemný zápach potu. Zdá se, že velitel týmu i Akamaru jsou v technice i nadále chycení. „Ovládat genjutsu na takovou dálku a ještě k tomu utíkat Aobovi... Ten chlapík mi vážně začíná lézt krkem,“ zamumlám si pro sebe a rozběhnu se ke svým dvěma partnerům. Akamaru má pro mě samozřejmě přednost a představa, že právě trpí, mě donutí zrychlit do sprintu. „Budíček chlupáči!“ zahulákám, když mu dlaň opřu o hrudník a naruším jeho tok chakry. Poté celý postup zopakuji u Kitsukeho. „Bylo to genjutsu,“ prohlásím na vysvětlenou a kývnu směrem, ze kterého cítím posledního člena týmu. „Aoba-san je s tím posledním chlapíkem na cestě ke karavaně. Vypadá to, že mají naspěch.“

Sarutobi Kitsuke - 29. ledna 2014 18:28

Mise karavana: *Stále se to zužuje!! Aoba-san se neozval takže vězení dokázal uniknout a nechce proz...* Kitsuke stále přemýšlel nad technikou chycen v genjutsu, dokud ho Kiba s Akamarem nevytáhli z techniky zpět do reality. Zmateně se rozhlížel kolem sebe a poté co před sebou zahlédl Kibu s Akamarem zvědavě na ně pohlédl. Ani nestačil říci co se stalo, když v tom mu Kiba řekl o genjutsu a následně i o Aobovy. Mírně se zamračí a pohlédne směrem kterým Kiba ukázal. "Díky za vysvobození. Jdeme ke karavaně, musíme je dostihnout dříve než se tam dostanou. Je tam 5 shinobi, nevím zda takovou přesilu zvládneme." Věděl že není čas na plánování a to, že se Aoba vydal pronásledovat shinobiho ke karavaně, bylo celkem nepříjemné. Měl totiž v plánu že po boji využije Aobovy havrany k odeslání zprávy o průběhu mise. Ovšem jak je ve zvyku, plány jsou od toho aby nikdy nevyšly tak jak jsou naplánovány. "Kibo-san Akamaru-san, sledujte pach Aoby san a také informujte zda někoho neznámeho neucítíte dřív než tam budeme." Dodal k obou členům i když věděl, že ti dva to nejspíš slyšeli tolikrát že je to pro ně při misích denní chléb.

Konoha - 30. ledna 2014 17:30

Sarutobi Kitsuke, Inuzuka Kiba Kiba úspešne dostal z genjutsu ako aj Akamara tak aj Kitsukeho. Spoločne ste následne vyrazili za dvojicou naháňajúcih sa shinobi. Možno sa to nezdá ako dobrý nápad, no Aoba mal určite nejaký ten dôvod prečo jednal tak ako jednal. Po pravde je jouninom a je určite nebezpečnejším a skúsenejším ako sa možno na prvý pohľad zdá. Cesta za nimi netrvala dlho. Bola to možno minúta, maximálne dve keď ste sa k ním priblížili natoľko, aby ste videli, že Aoba spútal nejakými chakrovými reťazmi tohto mladíka, ktorý leží na Zemi. Zodvihol ruku a naznačil Vám, aby ste sa do toho nemiešali. Pravdepodobne udrižiaval nejakú techniku, ktorá bola spätá s Vaším súperom. Po čase sa však ukázalo aj čo. "Prečítal som si jeho myšlienky a Viem, kde sa nachádzajú obchodníci. Sú živí." Povedal vcelku radostne zadíval sa na mladého muža. "Čo tí dvaja vzadu? Spútali ste ich?" opýtal sa zvedavo a čaká na odpoveď. V tom Akamaru aj Kiba spozornejú. Obaja cítia, že ostatní ninjovia, ktorí boli pri karaváne sa k Vám blížia. Po čase prileteli aj havrany, ktoré to potvrdili. Máte asi štyri minúty do ich príchodu. Aoba poriadne spútal mladíka a pozrel sa na Kitsukeho. "Plán?"

Hyuuga Hanabi - 03. února 2014 11:14

Asi už nebudeme jenom sbírat kytičky... S Udonem se vydáme za naší rozesmátou dvojicí, Konohamarem a Moegi. Vděčně se na něj usměju. Je od něj hezké, že už se dál nevyptává. Nejsem slabá... Teda, aspoň si nemyslím, že bych byla, jen o své rodině teď chvíli nechci mluvit. Dokud se z toho nevzpamatuju. Najednou tu ale už není jeden Sasuke, ale hned... tři?! V mžiku vystřídá světlounkou barvu mojí pleti červená alá rajčátko. Klídek. Vždyť ani nejsou skuteční, snažím se sama sebe uchlácholit, ale stud a zčervenalé tváře přesto nezakryju. Rozpačitě se usměju, když mě všichni tři "Sasukové" zvou, abych s nimi šla... projít. "Ehm..." To je jediné, na co se zmůžu. V tom ale už zakročí opět naštvaná Moegi a jeden ze tří Sasuke od ní dostane pěstí. To muselo pěkně bolet. Mimoděk se otřesu a tak trošku s obdivem - i když nevím, za co přesně - pohlédnu na Moegi. Jedno je ale jisté. Konohamaru si nejspíš zase dá na chvilku od těch svých legrácek pokoj. I když, u něj člověk nikdy neví. O chvilku později mi dojde, že ta rána, to nebylo lupnutí, s jakým mizí klony. To bylo něco horšího. A je to daleko. Co to mohlo... bomba? Ale proč? Bojuje tu snad někdo? Mezi tím, co uvažuju, co by to mohlo být, ti tři už debatují, jestli tam jít, nebo ne. Konohamaru je pro, Moegi s Udonem jednoznačně proti - nechali to na mně. Nasucho polknu. "Měli bychom jít a podívat se, co se stalo," řeknu a sama sebe překvapím, jak je můj tón navzdory nejistotě, kterou zrovna prožívám, rozhodný a klidný. Vida, Hanabi. Třeba nakonec jako vůdkyně jednoho dne nebudeš tak marná. Jak povzbuzující. Znovu pohlédnu na Konohamara čekajíc, co bude. Přeci jen je to velitel téhle mise. Pokud se tam vydá, jdu za ním... I kdyby se Moegi a Udon rozhodli zůstat tady. Za sebe bych jim to vážně nevyčítala - konec konců, jsme pořád ještě jenom malí geninové.

Nara Tadashi - 28. února 2014 14:17

Tak se nám to komplikuje... Improvizace nikdy nefunguje dobře... Pomyslím si při pohledu na sebe a klon co měl představovat mě. Dalo se to očekávat....Tolik proměn najednou....Neudržel jsem si podobu dostatečně v paměti. Zato Sakura si vede dobře. Podařilo se jí dostat k nepříteli, a tak začal boj na blízko, ve kterém by neměla mít potíže. Ruuji se neudržel, a teď se div neválí na zemi smíchy. Musím uznat že to jistě musí být vtipný pohled, ale jsme v boji. Taková reakce je naprosto neadekvátní. Nejdřív se žene do boje, nechce ustupovat, a teď tohle.... Zavrtím hlavou a zruším obě nepovedená henge. Zezadu slyším křik stařenky. Musím v tom ale důvěřovat Zaki. Musí to zvládnout sama. Já sám se musím plně soustředit, protože právě v tu chvíli Sakura tvrdě udeřila, a nepřítel letí..přímo na nás. V hlavě mi bleskne nápad, a ihned se zformuje v plán. Uskočím stranou, a v duchu se snažím co nejpřesněji odhadnout místo kam dopadne nepřítel. Snad to bude fungovat.. Pomyslím si, a zároveň skládám pečeť. Stejně jako to udělal klon v podobě Zaki, už předtím, než jsem uskočil. Kage Mane no Jutsu! Klon se zaměřil přímo na letícího nepřítele, a zkusí chytit jeho stín v letu, kdy se nemůže bránit. Já sám vyšlu široký, rozvrstvený stín, přímo na místo které odhaduji na dopad nepřítele, a zkusím tak zachytit její stín hned při dopadu. Klon u Ryujiho je připraven zachytit stínem nepřítele, ihned jak ho jeden z našich útoků polapí (jen jako pojistka). Klon který je o kus dál, se zaměří na stařenku, a v případě že by se dostala ke mě moc blízko, tak jí zachytí pomocí stínu (pojistka). --------------------------------------------------------------- Klon(Zaki) - 57%, úskok - 77%, Chytit v místě dopadu - 96%.

Sarutobi Kitsuke - 05. března 2014 08:57

Mise Karavana: "Já vůl." Prohodil tiše Kitsuke a plácl se do čela. Specifikovat ty zbylé dva mu úplně vypadlo z hlavy a tak se rychle rozhlédl kolem sebe. Jeden z nich měl ošklivě popálené končetiny a tím byli jeho pohyby velmi obtížné. O druhého se postaral Kiba, mezitím co Akamaru bránil Kitsukeho aby se mohl připravit plně na boj. Rychle se vzpamatoval a věděl že musí rychle něco rozhodnout, jelikož karavana je velmi blízko a ostatní zde budou co nevidět. "Nechte ho tady bude nás jen zdržovat. Vytvořte rychle své klony, které tu s ním zůstanou a také dejte kolem pár pasti abychom je zpomalily. Aoba san dovedete nás ke karavaně a také pošlete zprávu hokagemu s tím, že míříme ke karavaně kde vyčkáme na další rozkazy." Mezitím vytvoří Kitsuke vodního klona který zůstane u nepřítele a čeká na ostatní.

Drag Oncave - 19. dubna 2014 20:43

Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR