Naruto: Nová hrozba
hrálo se Denně
od: 10. listopadu 2009 18:55 do: 02. ledna 2011 08:37
Dobrodružství vedl(a) Raught
| |
 | Děj se bude odehrávat v době, kdy má Naruto 25 let. Je tomu už deset let, co Naruto a Sasuke zabili Madaru, který chtěl "ovládnout" svět. Poslední zbylí členové kdysi obávané organizace jménem Akatsuki se skrývají před světem a čekají na svůj čas. Konoha byla znovu vybudována a nyní prosperuje a vzkvétá. Nový Hokage - Uzumaki Naruto se o ní s láskou stará. |
| |
| Konoha Washitame Kama, Kimi Undo, Rei Kaji, Enma - Tým 13 Je chladné jarní ráno. Konoha je zahalená v mlze, což je neobvyklé. Všichni se probouzíte ve svých postelích. Při pomyšlení na to, že máte asi za hodinu domluvený trénink se svým senseiem se vám protáčí panenky. Po chvíli ležení usoudíte, že jste už lenošili dost a provedete své každodenní rituály (sprcha, snídaně, rozcvička - nechám to na vás) a vyrazíte na místo srazu, kde už vás zřejmě bude čekat váš sensei. (mimochodem, Sai je vaším senseiem už zhruba rok, tak se znáte. Přes poštu si pošlete o sobě informace) Sai - Tým 13 Probudil jsi se taky časně ráno. Při pohlédnutí na budík jsi zjistil, že máš asi ještě tři hodiny než bude váš domluvený trénink. Uchiha Itachi, Asashi Hinata, Postava Ametsuchi Sayuri - Tým 7 Všichni jste se dnes ráno vrátili z mise (Rank-C, doprovázeli jste jednoho bohatého kupce, který převážel své zboží z Konohy do jedné vesnice v zemi vln. Cestou na vás párkrát doráželi bandité, ale vy jste si s tím poradili skvěle. Mimochodem, byli jste tam bez senseie. Naruto měl moc práce a proto vám zadal tuto jednoduchou misi. Velitelem byla Hinata.) Nyní se nacházíte před Konohou a nemůžete se dočkat sprchy. Uzumaki Naruto - Tým 7 Probouzíš se na hoře nepodepsaných papírů u svého stolu v kanceláři. V poslední době máš papírování nad hlavu. Při pohledu na kalendář, který visí na zdi, zjišťuješ, že dnes by měla dorazit delegace z písečné. Postava Sabaku No Drain Spolu se svým strejdou Kankurem jste dorazili do Konohy. Tvůj otec vás poslal s důležitou zprávou a dopisem pro Hokageho, ke kterému máte namířeno. |
| |
 | Konoha Konečně po dlouhých dvou dnech stojíme před branami Konohy. Mrknu po oku na strýčka Kankura, vždycky se mi líbilo jeho loutkové divadlo a chtěl jsem to umět taky, jenže vždycky jsem to nějak smotal a strýček mi minut radil jak zrušit chakrové vlákna. Byla to sranda. Usměju se nad tou vzpomínkou a pokračuju dál. Konečně zase po dlouhé době uvidím strýčka naruta, teda já mu říkám strejdo protože se tak dobře zná s otcem, byl vždycky takový veselý a vždycky s ním byla zábava. Těším se na něj. Za branami Konohy se bezstarostně rozběhnu rovnou k radnici, vyběhnu nahoru a zaklepu na dveře. chvilku čekám a poté otevřu. Překvápko ! křiknu. Když se na mě podívá spatří středně vysokého kluka s rudými vlasy jako jeho otec a širokým úsměvem. |
| |
| Jedno ze sídel Akatsuki - Uchiha Kizashi Ten podivín Zetsu tě dovedl k jednomu ze starých skrýší, které stará Akatsuki využívala. Před vchodem jste si všimli nějakého těla. Při bližším pohledu jsi zjistil, že je to Jishi Akashira, o kterého jsi se před nějakým časem zajímal, ale poté zmizel a nikde o něm nebylo ani vidu. Rozhodně by z něj byl skvělý spojenec při plnění odkazu tvého otce. Creed Zrovna jsi na útěku z Konohy, tvé rodné vesnice. Nešlo to úplně hladce. Cestou jsi byl nucen zabít čtyři členy ANBU, kteří se tě snažili zadržet. Bylo ti jasné, kdo po tobě za tenhle čin půjde. Ano, pošlou toho Uchihu s jeho elitním týmem. Dorazil jsi na místo setkání, ale nikdo tě tam nečekal. Usoudil jsi, že mají třeba spoždění a tak jsi vyčkával. Po chvíli se tam, ale objevil Uchiha Sasuke a Hatake Kakashi, elita Konohy. (urychlím to) Střetli jste se. Chvíli to vypadalo nerozhodně, ale pak se vše obrátilo proti tobě. Nebýt dvou neznámých mužů v dlouhých, černých pláštích, tak jsi mrtev. Sasukeho a Kakashiho odhodila mohutná exploze, která tě oslnila. Jakmile jsi se rozkoukal, tak jsi byl svědkem velkolepé bitvy (průběh nebudu vypisovat), která skončila remízou. Obě strany byly nuceny ustoupit. Uchiha Sasuke, Hatake Kakashi Viz. příspěvek pro Creeda. Doplňkové informace: Normálně by jste byli vysláni s celým týmem, ale po posledním střetu s Kabutem a jeho nohsledy je zbytek týmu v nemocnici, jen vy dva jste byli svěží a bez zranění. Sledovali jste Creeda, který zabil celý ANBU tým. Dohnali jste ho až na jedné horské louce, kde jste se s ním střetli a témeř zabili. Bohužel se do boje zamíchali dva muži. Jeden z nich je Kisame, ale druhého jste nepoznali. Oba měli klasické černé pláště s rudými obláčky. Střetli jste se v litém souboji. (zase nebudu vypisovat průběh) Nakonec jste byli nuceni ustoupit, stejně jako vaši soupeři. Kakashi má lehce poraněnou ruku a je totálně vyčerpán. Jeho sharingan si zase vybírá svou daň. Je schopen tak maximálně pomalu chodit, a to ještě s velikou námahou. Sasuke je na tom hůř. Má lehce zraněnou levou nohu a pravé rameno. Ale jeho trup takové štěstí neměla. Má 3 zlomená žebra na pravé straně a sečnou ránu přes prsa. A k tomu všemu mu z levého oka vytéká pramínek krve (daň za používání MS). |
| |
| Kurai Cuki Už je to rok co jsi opustila svou vesnici a přijala čestné místo v Akatsuki. Teď pracuješ jako zvěd a sleduješ Shukakova Jinchuuriki. Bohužel ho doprovázel Kankuro, jounin z písečné. A nejen on. Asi kilometr za nimi šla ozbrojená jednotka elitních ninjů z písečné. Je ti jasné, že tam jsou jako jejich ochranka, ikdyž možná o tom ten Jinchuuriki neví. Cíl ti zmizel ve vesnici, do které se za ním nevydáš. Měla bys vše oznámit "šéfovi" a tak se vydáváš do nedalekého úkrytu. Jakmile tam dorazíš, tak vidíš "šéfa" a toho podivína Zetsua jak se sklání nad nějakým mužem v bezvědomí. |
| |
 | Konoha Jindy bych se nejspíše probudila teprve, až kdyby mě po tváři pohladily sluneční paprsky, dnes se ale zdá, že se ničeho takového nedočkám, a proto musí zakročit budík. "Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!" V tomhle on si tedy libuje. Občas si říkám, proč jsem si už nepořídila modernější budík, který by tak strašně nedrnčel... Jenže podle mamky je tohle tradiční, a co je tradiční, to musí být. S povzdechem se přetočím na druhý bok, chmátnu po budíku, vezmu ho do ruky, a přitáhnu si ho blíže k očím. Ještě mám celou hodinu na to, abych šla na trénink se svým možná i trochu podivínským senseiem a stenjě divným týmem... Jsem jediná holka, hrůza. Zamáčknu ho, a položím ho zpět na poličku. V klidu se ještě natáhnu na záda, a ležím... Nikam nespěchám, to rozhodně ne, ne, že bych svůj tým úplně nesnášela, ale na druhou stranu, doufám, že mi chuuninský post, který bych snad mohla časem získat, dá nové možnosti. Po chvilce mě to ale přestane bavit, a proto se s povzdechem zvednu z postele, nejdříve tedy samozřejmě kousek odklidím deku. Protáhnu se, a zívajíc se vydám do koupelny, kde na sebe pustím teplou sprchu. Někdo možná používá studenou, já ale věřím, že teplá je mnohem lepší, protože jen přirozeně povzbudí krevní oběh. Vylezu ze sprchy, hřebenem si pročešu relativně dlouhé bílé vlasy. Mám je bílé už od narození, nikdo netuší, proč tomu tak je, je to tak asi jako u Kakashiho. Vrátím se do pokoje a obléknu si své modré kimono. Je na něm krásně vidět mé tetování na pravém i levém rameni... Konožskou čelenku nosím na modrém podkladu hned pod tetováním. Nakonec, když jsem hotova, znovu se vrátím do koupelny, a upravím si své vlasy. Udělám si jakýsi culík, a pak si do vlasů zastrčím ptačí pera s červenými korálky. Nakonec se zhlédnu v zrcadle, usměji se, a vydám se do kuchyně. Tam už na mě čeká připravená snídaně, mamka není kunoichi, takže má dost času na to, aby mě takhle rozmazlovala. Poděkuji jí, zasednu ke stolu, a pořádně se najím. K snídani je jen něco obyčejného... Nakonec se ještě jednou vrátím do pokoje, abych si sbalila všechny potřebné věci... Takže do mých kapes putuje různá zbroj jako kunaie, shurikeny, a nakoneci má nejoblíbenější zbraň, palmové listy. Jen co je to pevně sbaleno, vyrazím z domu. Ještě si do ruky vezmu láhev s vodou, protože je dost možné, že při tréninku dostanu žízeň. Pozdravím mamku, tátu nezdravím, není doma. Rychle vyběhnu z domu, abych to stíhala, mám tak trochu skluz. Na místo srazu, kde se máme sejít, ale dorazím včas... Sensei už tam asi je, takže všechny pozdravím slovy: "Konnichiwa," a stoupnu si někam stranou, abych vyčkala, co dnes bude naším úkolem. |
| |
 | Úkryt Akatsuki Po dlouhé a únavné cestě do země Větru a potom z5 mě uvítá náš úkryt. Předtím než vejdu do toho zasmrádlého doupěte se však pořádně protáhnu. Achjo čekala jsem něco víc, než jen nějaké pouhopouhé sledování. Shukaku je nudný jediné co dělá je to, že se prochází po poušti s bandou bodyguardů, jako by ho snad potřeboval. Měla jsem je asi vyřídit předtím než by je stačil zachránit aspoň by to pak byla nějaká sranda. Otřepu si plášť na kterém zbylo ještě pár zrnek písku a poupravím klobouk s rolničkami. No aspoň se nám musí přiznat, že máme docela pěkný dresy. Pak vejdu přivyknutí na příšeří u mě probíhá okamžitě. Mňau aspoň, že si vybíráme stinná místa. Procházím jeskyní, když si všimnu Zetsua, jak se sklání nad nějakým omráčeným mužem. Zdravím šéfíku, jsem tu se zprávami o Shukakovi. Neděje se překvapivě nic zvláštního po celou dobu co jsem ho sledovala cestoval z místa na místo po té zavšivené zemi Větru a s ním jeho bratr a taky banda ochránců. A co se stalo tady ?? Mezitím co mluvím se přesunu až k nim a špičkou boty ťuknu do muže na zemi. Nějaký potížista ?? Proč už není mrtvý ?? Pak pomalu dojdu ke stěně, kde se unaveně posadím. Sundám si klobouk, kterým se začnu jemně ovívat a přitom se opřu o chladnou stěnu. |
| |
 | Před Konohou Stojím před bránou Konohy a s úsměvem na rtech sleduji zbytek týmu. Tak jsme to naštěstí zvládli. Já teď dojdu za Hokagem říct mu co se přihodilo a vy když tak jděte zatím domů a vyspěte se. Pošlu vám pak zprávu, jak to potom dopadlo. Potom už s nimi nebo bez nich vyrazím do Konohy a zamířím si to na radnici. Čim dřív tam budu tím dřív se budu moci naložit do vany a pak usnout ve své měkké postýlce. Áááách už, abych tam byla. Když dorazím před senseiovu kancelář zaklepu a čekám jestli tam je. Pokud né čekám než dorazí. Pokud ano vejdu dovnitř. Hai sensei. Tak už jsme z5 z mise. Mise dopadla úspěšně.Obchodník dorazil kam měl bez větších problémů. Jen jsme měli menší potíže se skupinou nějakých banditů. Byli to nějací dezertéři co se ukrývali v lese. Bohužel přepadli špatnou skupinu a vím, že je pak Itachi nechal svázané vyset na stromě u cesty. Samozřejmě jsme pak informovali patřičné orgány v zemi Vln ať se o ně postarají. Usměji se nad vzpomínkou řvoucích a prosících banditů houpajících se na stromě. Mohla bych už sensei jít domů. nebo po mě ještě něco budete chtít ?? Zeptám se a pořádně zívnu. |
| |
 | Velký útěk Prchám lesem směrem na sever, kde bych se měl setkat s osobou, která mi nabídla práci. Neměl jsem udělat takovýrozruch! Teď po mě půjte ten Uchiha s jeho partou debilů. řeknu si a přidám do do běhu. Po nějaké době jsem konečně dorazil na místo, kde jsme se měli setkat, ale ať koukám jak chci, tak nikoho nevidím. Kde sakra je? Doufám, že jsem na správném místě. Chvíli tu počkám a pak se rozhodnu co dál. řeknu si, posadím se na zem a čekám. V tom se tu objeví ten mamrd Uchiha a s ním Kakashi. Hehe. Jsou tu jen dva! To bych mohl zmáknout. dodám si odvahy a vyběhnu na ně. Následuje boj, na jehož konci bych zemřel, kdyby nezasáhli dva muži. Oba oděni v černých pláštích s rudými obláčky. Jeden z nich měl veliký, podivný meč. Objevila se veliká exploze, která Uchihu s Kakashim odhodila a mě oslepila. Jak jsem se trochu zorkoukal, tak jsem viděl, že mí dva zachránci bojují s mými pronásledovali. Byla to velkolepá bitva, která skončila ústupem obou stran. Když Uchiha s Kakashim zmizeli, tak jsem došel k mým zachráncům. "Díky za pomoc, ale zvládl bych je. měl jsem něco v rukávu." řeknu trochu arogantně a usměju se. Chvíli počkám a pak se zeptám. "Jmenuju se Creed. A na někoho tu čekám. Nevíte o tom něco?" |
| |
 | Konoha - návrat z mise A konečně jsme doma, mě tak nebaví cestovat. Zatímco nám Hinata oznámí, že už můžeme jít domů, tak si zavážu tkaničku u pravé boty. Jasně A můžeš mu taky říst, že nás má pozvat na objed. Chvilku se zadívám n Hinátinu odcházející postavu a pak vyrazím domů. Ta je tak krásná, a ta jeji prdelka, k nakousnutí. Jakmile dojdu domů, tak spatřím plno prachu. Ach jo, už jsme dlouho neuklízeli, asi to dneska nechám na tobě, jdu se sprchnout. Ďáblík ze mě vyleze a odpoví: To víš že jo. Udělej si to sám, nebo zase zbal nějakou uklízečku. Vyskočí do vzduchu, kde na okamžik vzplane. Nechápu, jak se můžete sprchovat. Stejně by s tebe více špíny smyl oheň To už jsem ovšem neslyšel, protože jsem si napustil vanu a lehl si do ní. Konečně nějaký relax. Ty cesty jsou vážně otravné |
| |
 | Konoha Sedím spolu s Kakashim u IR, když v tom k nám přiběhne nějaký ANBU a oznámí nám co Creed udělal. Cože?? Proč by to dělal?? Vždyť je to jeden z nás!!!, zeptám se sám sebe v duchu a zvednu se. Zaplatím a pohlédnu na Kakashiho. "Tohle mu neprojde!!! Jdeme!!!", řeknu naštvaně a vyběhnu za ním. Stíhání Bežíme po jeho stopě směrem na sever. Jde nám to skvěle, protože Creed nebyl nikdy moc dobrý běžec. Po nějaké době jsme ho konečne dohnali. Seděl na jedné menší horské louce a jakmile nás spatřil, tak na nás vyběhl. Aktivoval jsem tedy sharingan a postavil jsem se mu. Boj netrval dlouho a mohlo být po Creedovi. Bohužel se tam objevil Itachiho starý parťák Kisame s nějakým dalším ohavou, kteří zablokovali mou ránu, která by Creedovi nejspíš setla hlavu. Kisame nebo ten druhý provedli něco co jsem nepostřehl a objevil se obrovký výbuch, kterému jsme s Kakashim jen tak tak uhnuli. Nyní jsme stáli proti mnohem silnějším protivníkům. Byli jsme nuceni použít mnohé z našich sil, abychom vůbec přežili střet s nimi. Já i Kakashi jsme utrpěli několik zranění, ikdyž já jsem to schytal asi trochu víc. Po poslední ráně, která mi zlomila žebra jsem na pohlédl na Kakashiho a zakřičel: "Ustoupíme!!! Nejsme připraveni na tento boj!!!" Vidím Kakashiho, který je téměř bez chakry jak se potácí. Proto k němu s vypětím všech sil přiskočím a pomohu mu odtud utéct. Po asi pěti kilometrech zastavím, opřu Kakashiho o strom a sám se zhroutím na zem. Pomalu se přisunu zády ke stromu a sundám si svršek. Z pouzdra u pasu si vytáhnu obvazy a provizorně zastavím krvácení a ovážu rány. Jakmile jsem s tím hotov, tak se s hněvem v oku (druhé mám zavřené a teče z něj krev) podívám po Kakashim a řeknu: "Co budeme dělat? Co to má být?! Akatsuki!! Creed se přidal k Akatsuki!! Proč?!" Najednou se objeví prudká bolest v levém oku a já se se skučením zhroutím na stranu. Jakmile bolest opadne, tak se zvednu a pomohu Kakashimu. |
| |
 | Úkryt Akatsuki Po té co jsme si všimly těla tak jsme k tělu zamířily a po chvíli zjistily že to je Akashira a po chvíli nás poctil svou návštěvou další člen Akatsuki. Vítej zpět Kurai.Vypadáto že si Shukaka stále hlídají,ale o Shukakuovi si promluvíme později. Hned na to jak se zmíní o ležícím Akashirovi tak na to zareaguji. Nevypadáto že by nám mohl dělat potíže,ale možná by to mohl být další člen Akatsuki.Dlouhou dobu jsem ho hledal,ale zmizel mi z mého dohledu a nyní je tady jak zajímavé. Zetsu,Kurai probudte ho at už nemusíme čekat je toho ještě spousty co musíme udělat. Pokud přijme naší nabídku tak se opět přiblížíme k našemu cíly,ale pokud ne tak bychom museli zvolit to horší.No však uvidíme jak se rozhodne A pak čekám až se probudí. |
| |
 | Konoha V IR sedím jen já a Sasuke, protože zbytek našeho týmu je mimo službu, protože jsou zranění. Chvíli si jen tak povídáme a za chvíli se k nám dostaví nějaký ANBU, který ná, řekne o Creedovi. Zajímalo by mě, kam to vlastně chce utéct. Potřeboval bych chvíli přemýšlet, ale Sasuke už vyběhl. Chjo, on už je skoro jako Naruto. pomyslím si a okamžitě vyběhnu za ním. Stíhání Nabrali jsme směr sever a doufám, že je to směr správný. Creed si na běhání zrovna nepotrpěl, takže bychom ho měli za chvíli mít. Netrvalo dolouho a vážně jsme ho potkal. Seděl na nějaké louce, nejspíš odpočíval, ale to mi může být jedno, proč tam seděl, ale když nás uviděl, tak se znovu rozeběhl. Sasuke už aktivoval svůj sharingan, ale já s ním ještě chvíli šetřil. Nakonec jsem si ale ochrannou čelenku vytáhnout musel, protože jinak by to se mnou nedopadlo dobře. Když už se tak stalo, boj se začal dobře vyvíjet pro nás, už jen chvíli a Creed by byl mrtvý a nebo, ještě lépe, zajatý. Jenže nás v boji vyrušili další dvě osoby. Jedním z nich byl Kisame a druhý, také v plášti Akatsuki, pro mě neznámí člověk. Střet skončil remízou, což je pro nás porážka. Kso, to není dobré. pomyslím si a sotva stojím na nohou. S tím Sharinganem jsem to docela dost přehnal. pomyslím si a naštěstí mi Sasuke pomohl se vzdálit, jinak bych nedopadl dobře. Zranění není žádné velké, ale jsem úplně vyčerpaný. Sasuke zase není tolik vyčerpaný, ale je o dost více zraněný. Opřen o strom chvíli ještě sedím a jsem při vědomí, sleduji Sasukeho, jak si obvazuje zraněná místa. Potom už si nic víc nepamatuji. Usnul jsem a zatím nevypadá, že bych se chtěl probudit. |
| |
 | Ráno alias peklo Ráno mě probudí sestra, stylem "Vztaň, nebo bude kýbl a voda". Tak radši vztanu, sestra mě nikdy neměla v lásce, ale to nevadí. Hodím na sebe nějaké oblečení, a vyčistím si zuby. Pak si připnu k pasu ledvinku s lékařskými potřebami, a uvážu si kolem pasu čelenku. Kouknu na hodiny, a zjistím, že se mám sejít s týmem, a to asi za minutu. U dveří se ochomítá otec, tak otevřu okno, vyskočím, nechám ho otevřené a za běhu si na vlasy natáhnu širokou čelenku. Když dobíhám ke srazu, už tam vidím pár lidí. Už z dálky je slyšet *cvak cvak cvak cvak* , jak dvě kovové kuličky cvakají o sebe. Když doběhnu na místo, prakticky na vteřinu přesně, dozní poslední cvaknutí, a kovové kuličky zasunu do kapsy. Celý vydýchaný pozdravím. ,,Bré ránko" Nic víc ze mě nevijde. Chytnu se za stehna, a trochu se ohnu dopředu, abych se pořádně nadechl. Pak zvednu hlavu, a podívám se na ostatní. Jakmile se pořádně nadechnu, už je zase slyšet to otravné nekonečné cvakání. Divím se, že mě zatím nikdo neprohodil zdí. Jak to cvakání mohou vydržet ? Pomyslím si, a pak kovové koule na chvilku uklidím do kapsy. ,,Doufám že nejdu pozdě." |
| |
 | Ráno Ráno se probudím, a spatřím svou perfektně rozloženou knihovnu. A další krásný den začíná, už se těším na dnešní tréning V koupelně si vyčistím zuby svýma symetricky upravenýma kartáčkama, otevřu ledničku a vezmu si 2 jogurty. Z každě strany jeden. Asi je čas vyrazit. Uklidím po sobě ze stolu, zasunu židli, připnu si opasek se zbraněma a vyrazím. Cestou civím do země. Jak můžou všichni žít tak uboze bez symetrie. Jsou to barbaři, nejradši bych jím ty domy všechny postavil znovu. No nic, ale s tím nic nenadělám Jakmile dorazím na cvičiště, tak pozdravím. Po chvíli přiběhne i Kama se svýma krásně symetrivky se odrážejícíma kuličkama. Nevíte, kdy dorazí sensei? |
| |
 | Můj kancl Probudím se po velice únavném a vysilujícím dni a zjistím, že ještě únavnější a horší den je předemnou. Jako první mně praští do očí zpráva, že do vesnice přijde Kankuro, jeho syn a pár dalších lidí z písečné. Poté si všimnu zprávy v rudé obálce což znamená poplach, ale přesně v té chvíli se přiřítil do mé kanceláře malý Drain, Kankurův syn. Svou únavu a ranní nevrlost schovám za unavený výraz který jsem často viděl na obličeji Sandaimeho. Odpusť starci, za můj nepřítomný pohled, to se na mně podepisuje zub času. Odvrátím se od Draina a dlouze zívnu. Promnu i oči a trochu vzpamatovaný se otočím zpět. Tak kde jsi nechal otce Draine? A jaká byla cesta? zaslechl jsem že s bandity to je stále stejné... Stále zkoušejí štěstí a věčně končí svázaní houpajíc se na stromech. Sotva se malý Drain chce nadechnout k horlivé odpovědi, tak do kanceláře vejde moje studentka Hinata. Dám si prst před ústa abych Drainovi naznačil že má být tiše a pak jsem mu rukou naznačil ať se postaví bokem. Zdravím Hinato, jak se vedlo? Hinata mi vylíčila průběh mise a optala se jestli má volno. Jsi Shinobi Hinato! Shinobi nemá volno... vidíš ty papíry na mém stole? tvůj další trénink bude v padělání mého podpisu. Vyřiď to papírování a já se jdu vyspat. Zažertuji, ale i tak chvíli čekám na Hinatinu reakci. Poté otevřu šuplík a vytáhnu tři lístky. Jen jsem žertoval... Na.. Vem si tyhle lístky. Koupil jsem vám třem pětihodinový vstup do lázní. Jo, mohl jsem koupit celodenní, ale to by jste se mi uvařili a zhýčkali a hlavně je to moc drahé... Tak si ty lázně užijte rychle. Nikdy nevíte kdy vás čeká další mise. Teď můžeš jít, ty i celý tým 7 (vyjima mne) máte do zítřka volno. Ráno si jako vždy přijďte pro rozkazy. Ve chvíli kdy hinata odejde pokynu Drainovi aby přišel blíž. Tak kde jsme to zkončili? ahhh jo... jaká že byla cesta? Ptám se Draina a nahmatávám na stole obálku. Chvíli nechám Draina vyprávět, pokaždé když něco řekne odpovím jednoduchým "hmmm... jo.... možná... ne" Protože se soustředím na čtení dopisu (ale i tak stíhám pochytit Drainův hovor... jen moc neodpovídám) Hmmm zpráva od ANBU... Co?!!!! proč to udělal? Zabil několik členů ANBU a utekl? Dobrá... útěk je jedna věc, ale lidi mi nikdo vraždit nebude!!!! Sperfektní pokrovou tváří nedám najevo své emoce a usmívám se na Draina. To zní zajimavě Otevřu jeden dlouhý šuplík z kartotéky a najdu jméno Creed. Pak otevřu šuplík u stolu a vytáhnu složku svého týmu. Omluv mně na momentík... jen vyplním členům mého týmu že splnili další C misi. Záznamy se musí vést. a teď ještě vyplnit jeden formulář. Jméno Creed, přiložit fotku... status ... Hledaný zločinec... odměna... tisícovka by mohla stačit... co to melu... je to vrah... dvacet tisíc je odpovídající. Zavolám jméno nějakého mojeho asistenta (netuším jestli tam zůstala Shizune nebo jsou tam ti dva co se motali okolo kanceláře celou dobu nebo je tu někdo jiný) Když se oběví... zavelím. Vyřiď tento formulář, vyvjes na nástěnku plakát o hledaném zločinci a pošli o něm zprávu všem chuninům a jouninům ve vesnici ať mají přehled. Jo a ať mají určitě plakáty u všech vchodů do konohy. Jako první informuj hlavní bránu. Můj asistent se vypaří a já s hlubokým výdechem uchopím razítko a začnu číst první papír. (asi po půl hodině práce si pomohu dvaceti klony plus pět klonů co se nevleze do kanceláře tak se procházejí po chodbách a čtou si, až dočtou vrátí se do kanceláře položí papíry a vypaří se. V té chvíli si udělám nové klony a razítkuju lejstra o kterých vím.) |
| |
| Kancl To jsi na to ještě nepřišel ? Otec si vždycky vytvoří klony aby mohl být se mnou.zářivě se usměju. Kdy se něco stane oni zmizí a ty se to dovíš, ne ? A podepisovat můžou stejně jako ty. Uchechtnu se ďábelsky. V tom vejde nějaká žena, zvědavě na ni kouknu. Když se podívám na Naruta vidím že nemám mluvit. Když však odejde usměju se Jooo ti banditi, skoro jsem si jich nevšiml, ale maj hnusné zbraně. Bojují nefér. usměju se ale to já občas taky další zářiví úsměv šťastného dítěte. Tak já si jdu zacvičit ať jim to natřu příště dřív. usměju se. Najednou na mě vidíš něco co jsi viděl i na otci, odhodlanost, nevíš proč ale cítíš že většina z banditů se nehoupe na strom ale je rozdrcena. Jejich těla pohozené leží někde u cesty pokud je neuklidili. Najednou je pocit pryč a ty si asi jen pomyslíš že je to blbost. Nejspíš nad tím pokrčíš rameny ale něco z mě ti to stále vyvrací. Pozdravuj tetu a Kyuubi. usměju se jako by nic a utíkám zase pryč. Dobíhám na cvičiště kde stojí několik cvičných panáků. Pokrčím rameny a vytáhnu ruku za kapsy. Stlačím zem která se začne drolit na písek do kterého vložím svou chakru a vytáhnu ho. Hm ..... zamyslím se a nakonec se z písku vytvoří oštěp který vrhnu po cíli. Přesně jej probodnu skrz na skrz, písek se rozpadne a obejme panáka. Sabaku ... udělám pár gest rukama a písek se obmotá .. kyu ! křiknu a sevřu pěst. panák se rozpadne na prach. S blaženým úsměvem si lehnu do trávy a sleduju oblohu. |
| |
 | Před bránou => Doma Hinata nás zastaví a začne s projevem. Jako obvykle se tvářím, že se mě to netýká. Když už konečně s tím svým nudným proslovem skončí, tak se pomalým krokem odeberu domů. Cestou domů si nevšímám nikoho ani ničeho. Vejdu domů a už u vchodových dveří otáveně zavolám "Jsem doma!" Můj hlas je otrávený protože vím, že tu zase nikdo nebude. Otec je zase na nějaké nebezpečné misi a matka je beztak zase u hokageho. Strejda jí poslední dobou dost vytěžuje. Má práce až nad hlavu. Ještě že tu za mnou občas přijde babička Hitomi (Sakuřina matka). Vejdu do obýváku a sednu si do otcova křesla, kde nějakou dobu sedím a odpočívám. |
| |
 | Bojiště Sice jsme byli donucení k ústupu, nicméně náš úkol byl i tak úspěšný. Utržili jsme dost ran, ale naši protivníci dopadli mnohem hůř. Toho Uchihovic spratka příště dostanu ... "Creed? To souhlasí. Měl si na mále, ještě chvíli a mohli jsme tě přinést v krabičce od sirek ... Náš úkol je tě v bezpečí eskortovat do úkrytu, a to taky uděláme." Probudnu tě pohledem rudých očí, s plazými zorničkami a čtyřmi jizvami, dvěma na každé straně zorničky. Vykasám plášť, zastrčím katanu do pochvy u pasu a přejedu rukou zbroj. "Já jsem Kimto ... Dorago ... možná si někdy slyšel o Dračích samurajích. Navrhuji chvilku si odpočinout a pak pokračovat, Listová sem určitě brzo vyšle posily, pokud už to neudělali." Ponechám Kisamemu prostor pro vlastní představení a poodejdu kousek opodál. Lusknu prsty, načež mi ukazováček vzplane. Tím pak do vzduchu načrtnu pentagram, uzavřu kruhem. "Jogoku Ge-to!" (Brána pekel). Pentagram po chvíli pukne a na jeho místě stojí tříhlavý pes, Kerberos. Každá hlava se hladově dívá kolem, za ušima jim začíná hořící šíje, pokračující přes krk, spojující se mezi lopatkami protažená až k ocasům. Tvor je vysoký cca 1,5m a 3m dlouhý. Pohladím krajní hlavu, ostatní se okamžitě začnou hlásit o mou přízeň. Pak jim ukážu směr kudy ti dva utekli a nechám ho očichat stopy. "Trhej zlatíčko. Přines mi srdce těch dvou." S hlasitým dýcháním a slintáním Kerberos odběhne. Hned s lepší náladou poodejdu k potoku na okraji bojiště a omyju si tvář od krve, pak omyju ruce, zbroj a plášť. Podívám se na svou tvář v hladině, dám se do kuckavého smíchu. Usednu na kámen, vymiju si rány a převážu vážná zranění, jako krvácení a otevřené rány. Zlomeninám jsem se kromě levé ruky vyhnul. Výrazně kulhám na pravou nohu. S námahou se z kamene zvednu. "Tak, já jsem připraven. Povlečeme se v tomhle stavu pěšky, nebo poletíme Kisame?" Pohlédnu na své dva společníky. |
| |
 | Bojiště nový šéf chce trochu doplnit skupinu a tak nás poslal pro nějakého nového, který utekl z Konohy. Když dorazíme na místo, tak se tam bojuje, je tam Sasuke a Hatake Kakashi, dva elitní ninjové z Konohy, ale ten frajírek, pro kterého máme jít jim jaksi nestačí. Naštěstí můj společník nějakým způsobem pomůže a tak se do boje vrhnu já se svou Samehadou. boj skončí remízou, a ti dva se vzdálí. Jsem po tomto boji dost vyčerpaný a unavený, ale pořád schopný chodit. Obvážu si všechna své zranění a dám Samehadu na záda. Počkám, až s tím skončí i Kimto a Creed. Nezvládnul bys vůbec nic. Už tě skoro měli. Můžeš bejt rád, že sme tady a že sme ti pomohly. Odpovím Creedovi a pořádně si ho prohlédnu. Potom se otočím na Kimta: Jestli máš na čem letět, tak poletíme, jestli ne, tak deme pěšky. odpovím a počkám, co myslel tím, že poletíme. Tenhle společník taky není špatný, ale pořád nedokáže nahradit Itachiho. A ten nový se mi už vůbec nelíbí, vypadá to, že umí pěkný kulový a jen si hraje na borečka... |
| |
| Hokageho kancelář Chvíli po Drainovi dovnitř vstoupí zadýchaný Kankuro. "Hey, Naruto. Rád tě vidím." řekne na pozdrav a přistoupí před tvůj stůl. V tom do kanceláře vstoupí také Asashi Hinata a podá Narutovi zprávu o misi. Poté co Hinata odešla, tak se Kankuro zase ujme slova. "Naruto, mám špatné zprávy. Akatsuki jsou zase aktivní. A myslím si, že chtějí zase posbírat veškeré ocasé démony. Tady máš dopis od Gaary." Podá Narutovi dopis, který má pečeť samotného Kazekageho. Pokud Naruto otevře dopis, tak v něm spatří. Naruto, špatné zprávy se vynořily. Akatsuki jsou stále v pohybu a chtějí znovu shromáždit všechny ocasé démony. Už zaútočili i na mou vesnici. Proto jsem nucen tě požádat o to, abys ses postaral o mého syna. S tebou bude ve větším bezpečí. Ty jsi ten, který porazil každého člena Akatsuki co se ti postavil do cesty. Tím získáš i dohled nad Shukakem, což ti dá výhodu. Až se dozvím nějaké novinky, tak ti je spěšně odešlu. Děkuji Naruto S pozdravem Gaara |
| |
 | Venku Konečně otvírám oči. Po nekonečných dnech spánku venku kdy jsem se nemohl ani pohnout. Najednou však cítím ostrou bolest v boku. Gek ! vyplivnu trochu krve. Obrátím hlavu na Zetsua který se připravuje k dalšímu kopu. Šmejde zašeptám důrazně a chytnu mu nohu, poté jej převrhnu přes sebe. Pořád nemám dost sil, nečekal jsem že dostat se odtud dá tolik práce, ta pečeť byla hodně silná. nabroušeně vstanu a kopnu si pro změnu do Zetsua já. Kdo tě učil dobrým mravům. Matka tě neučila abys nekopal do lidí v bezvědomí ? zeptám se ho chladným hlasem bez emocí. Zhluboka se nadechnu. Kde jsou Akatsuki ? zeptám se ho nevrle. |
| |
| Sídlo klanu Uchiha - Itachi Chviličku poté co jsi se ohlásil se z kuchyně ozvala tvá matka. "Itachi, jsi to ty?" ozvalo se a matka se objevila ve dveřích. Přiřítila se k tobě a pořádně tě objala. "Konečně jsi doma! Chyběl jsi nám! Chyběl jsi nám oběma!" ř řekla a povolila obětí. "Co nevidět by se tu měl objevit i tvůj otec. Má totiž volno. Jeho tým je v nemocnici tak nemůže na mise." Matka se na tebe usměje a chvíli tě mlčky pozoruje. Vypadá trochu zasněně. "Máš hlad? Udělala jsem snídani pro otce, ale pro tebe se tu taky něco najde." řekne po chvíli a přejde ke kuchyňským dveřím. |
| |
| Bojiště Kisame podle všeho sdílí můj kritický náhled na tohohle mladíka. Ostatně i když se dívá na mě, mám někdy pocit že ve mě vidí stín Itachiho, který se mu silou nemůže rovnat. "Sorry Kisame, ale jsem upřímně rád že on a všichni ostatní Uchihové až na našeho chlebodárce a toho spratka z Konohy jsou pod drnem. A k tomu letu:" skousnu palec, získanou krví namažu tetování pod levým okem. Ještě že na většinu technik nepotřebuju pečetě ... s tou levou rukou si pár dní žádnou pečeť nesložím. "Doragon Meshi!" (přivolání draka) Plácnu rukou na zem, kolem se samy sestavý obrazce z krve, ozve se pufnutí, a po chvíli už stojím na hlavě gigantického, zeleného draka. Leží na zemi, křídla i čtyři končetiny spuštěny vedle těla. Já stojím na jeho temeni, za mnou už začínají trny jeho šíje. Shlídnu na ty dva dolů (zhruba ze 3 metrů, uvážímeli že leží) a zavolám: "Tak lezte hoši, a předem upozorňuju: jestli bude bráchu prudit nebo mu strkat něco mezi šupiny tak se po chvíli rozplácnete o zem." Ukážu jim zdravou rukou ke stočenému ocasu a zamávám. Drak pomalu otevře oči a odhalí rudé duhovky. Ty máš teda drzost, před chvílí jsem jedl. "Mám zlomenou ruku a trochu i nohu, kdyby to nebylo nutný tak tě sem netahám. Odnes nás prosím do ukrýtu." Zazubím se na draka, počkám dokud ti dva nedolezou mezi křídla. Pak jim nařídím, aby se zaklesli mezi ostny a moc se nevrtěli. Sám se uvelebím mezi dvěma rohy, čouhajícími z konce drakovi lebky. "Zvedni to, dáve pozor na ptáky a letce z Konohy. Bylo by od nich pošetilý chtít nás dostat na tobě, ale Jashin se vyznej v lidech ..." Nato kolem zavíří několik silných poryvů větru, s oporou jedné ruky a nohy mám celkem potíž se udržet. Ve chvíli kdy přestane Dorigi nabírat výšku se zas postavím klidně a zpříma. Kontroluji drakův ocas a případné sledovatele, sekundárně dávám bacha na své společníky. |
| |
| Bojiště Po mé otázce začal mluvit ten rudovlasý chlap. Nakonec se představí a začne dělat nějaké věci. Slova se ujme ten druhý. Až teď jsem si všiml, že je modrý. To bude Kisame. Ten je docela slavný. proběhne mi hlavou a na jeho kecy se jen usměju. Pak se ten rudovlas zeptá jestli radši půjdem nebo poletíme. "Já bych radši letěl. Bude to sranda." řeknu vesele a mírně si poskočím. Což byla opravdu chyba. Až teď mi došlo, že jsem zraněn. Nic moc velkého. Jen mnoho škrábanců. Sednu si k potůčku, ve kterém se mí dva zachránci před chvílí omývali a začnu je napodobovat. Když jsou mé rány čisté tak vytáhnu obvaz a začnu se ovazovat. "Hehe. Vypadám jako mumie." zasměju se tiše a postavím se. "Ó! O! Bez svýho majetku nejdu!" řeknu jako bych si vzpoměl na něco velice důležitého. A taky že jo. Přiskočím na místo, kde mě málem zabili a zvednu svůj dlouhý, úzký meč. "Málem jsem tě tu zapoměl. Promiň." řeknu hlasem, ve kterém jde cítit láska. Pořádně si ho prohlédnu, pohladím ho a uschovám na záda. Pěkně pod můj černý kožený plášť. "Jsem připraven!" zvolám s úsměvem a přiběhnu k těm dvoum. Zrovna v tu chvíli rudovlas vyvolá obrovského draka. "Ehm.. Rozhodně bych vás nechtěl naštvat, Sempai." vykoktám ze sebe nervózně a usměju se na ně ještě víc. |
| |
| Bojiště Na mojí otázku, jsem se sice odpovědi nedočkal, ale Kimto začal něco dělat. Vypadá to tedy, že poletíme. Chvíli sleduji Kimtovi pohyby a potom se před námi objeví obrovský drak. Hmm, vypadá to sice dobře, ale takhle budeme snadný cíl, a tím nechci říct, že by nás lidi z Konohy napadly, ale dost snadno by nás mohly pronásledovat a zjistit, kde se budem ukrývat, což by pro nás nebylo zrovna nejlepší. řeknu a prohlédnu si toho draka. Možná to ode mě szní blbě, ale nepodceňujte ninjy z Konohy. Teď už o nás určitě vědí a taky myslím, že ví, kde právě teď sme, takže bude nejlepší, když nás ten drak odveze někam dál odtud, ale ne rovnou do úkrytu. To je moc nebezpečný. dodám ještě a vylezu si na draka. Obávám se, že Kyubiho Jinchuriki, Uzumaki Naruto, už o nás ví, a je dost silný na to, aby se postavil nám třem... pomyslím si a počkám na Creeda, který si odběhl pro svůj meč a potom se nechám drakem kousek odnést. |
| |
| Doma Poté co jsem zavolal "Jsem doma!" se z kuchyně ozvala matka. "Takže mamka je doma? Skvělé!" Jen co se matka objeví ve dveřích, už se ke mě řítí a objímá mě. "Dost mami! Už nejsem malej!", říkám a snažím se dostat se z jejího sevření. To bohužel nejde, protože má ukrutnou sílu. Po chvilce se snažit přestanu a poplácám jí po zádech. "Jsem rád, že jsem doma." přiznám se a počkám až mě matka pustí. Po zmínce o tom, že má otec volno se usměju a má nálada se dá popsat jako, že jsem opravdu šťastný, protože na mě otec nemá moc času. Pak se mě matka zeptá jestli mám hlad. "No, něco bych si dal. Díky." řeknu a následuju jí do kuchyně, kde sním něco malého k jídlu a během toho matce vyprávím o misi. |
| |
| Les - Kakashi, Sasuke Kakashi únavou usnul, a tak bylo tvé ošetřování trochu horší. Pořád tě bolelo oko a hlavně tvé žebra. Zrovna když jsi skončil s ošetřováním Kakashiho zranění, tak jsi ucítil, že se něco blíží. Chvíli vyčkáváš a pak se objeví dost velký, trojhlavý pes, který má ohnivou hřívu, který se na vás rozbíhá. |
| |
| Les Kakashi odpadl, což mi mou snahu ovázat jeho zranění moc neulehčilo. Bohudík, že je jen lehce zraněn. Jakmile jsem dokončil svou práci na Kakashim tak něco zaslechnu. Něco se blíží!!, pomyslím si a tasím svůj meč. Vyčkávám kdo nebo co se objeví. Co bylo správně. Objevil se totiž velký ohnivý pes, který má tři hlavy s ohnivou hřívou. "Pojď sem, pejsku!!", řeknu se škodolibým úsměvem. Meč zarazím do země a bleskově stvořím několik pečetí. Kage Bunshin no Jutsu Objeví se můj klon, který se ihned rozběhne psovi vstříc. Já samotný chytím meč a Kakashiho a odskočím co nejdál. Stále se však dívám na "souboj" klona a bestie. Jakmile je můj klon hodně blízko té bestii tak dám pokyn. Bunshin Bahuka Můj klon vybuchne. Exploze je tak silná, že by psa mohla zabít, ale na to já nespoléhám a tak schovám meč a vrhnu na místo, kde jsem psa naposledy viděl, několik kunaiů. |
| |
| Let Po půhodině letu jsme překonali skoro celou vzdálenost 50mil, která nás od úkrytu dělila. Nakonec stočím draka napravo a nechám ho ve spirálách přistát v lese. Po dosednutí seskočím, stejně tak doporučím oběma společníkům. Při dopadu se mi podlomí mrzačená noha, ale za pomoci ležící větve připomínající hůl se zase zvednu a mátožně udělám několik "kroků." "Díky, brácho ... bez tebe by to tak snadný nebylo. Předpokládám že v následující době se uvidíme častěji, šéf nás teď bude posílat na lov Jinchuuriky ..." "No nazdar. Tebe vždycky rád vidím, ale situace do kterých mě voláš ... Zatím se měj." zavrčí a s hlasitým pufnutím zmizí v obláčku plamenů, které se za chvíli sami ztráví. Jestli Creed zůstal na hřbetě, tak ho teď asi pořádně bolí zadek. Ne, že bych chtěl zpochybňovat Kisameho autoritu, ale nějak jsem se naučil mu předkládat návrhy, které on většinou odsouhlasí, pokud usnadní situaci. "Poďte ke mně! Kde ste? Á, tady! Přistál jsem jak si říkal Kisame nedaleko úkrytu. Je to odsud asi pět mil. Kisame poď, a ty se Creede drž za náma. Snaž se nenechat se zabít. Kdyby nás napadli tak poslechneš naše instrukce, nebo tě nakrájím do sushi." Kulhavou chůzí se dám směrem na západ, k úkrytu. Snažím se navázat konverzaci a tak ještě nadhodím: "Creede? K čemu nám vůbec budeš? Na co se specializuješ?" |
| |
| Úkryt - Akashira, Kizashi, Cuki Zetsu párkrát kopne do ležícího Akashiri, který se po chvíli vzbudí. "Hey, Kizashi-san. Náš host se probral." řekne směrem k Kizashimu. V tom ho Akashira chytí a převrhne ho přes sebe. A párkrát do něj kopne. Zetsu se ovšem nebrání. Pak Akashira přestane a zeptá se na to, kde jsou Akatsuki. Těsně za ním se objeví Zetsu a řekne "Nejsi moc bystrý. To tedy ne." Po svých slovech se zasměje a splyne se zemí. U Akashirových nohou pořád leží falešný Zetsu, který se ovšem začíná roztékat a pomalu se mění na bláto. |
| |
| Úkryt (Kopl jsem jen jednou) Takže jsem u Akatsuki, ušetřili jste mi hledání. řeknu a zhluboka se nadechnu a poté vydechnu, jde na mě vidět že mám celkem dost. Takže když vám říkal Kizashi-san jste asi jeho nadřízený. Proto nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to rovnou, chci se k vám přidat a pomstít se Konoze. dopovím tiše a znovu se hluboce nadechnu a vydechnu. Nedávno jsem se dostal z velmi těžké situace, nemám teď moc síly ale jinak vám můžu zaručit že jsem schopný shinobi. dodám a opřu se o zeď čehokoliv co zde je. |
| |
| Úkryt Po té co se Akashira probudí tak si vyslechnu co mi chce říct a pak na to zareaguji. Ovšem nedáváš mi žádnou jistotu v tvé síly.Jak moc jsi tedkon oslababen ? Pokud je oslaben o moc tak by to nebyl moc dobrý přírůstek.No uvidím co mi řekne. A pak se mu podívám do očí a sleduji jeho reakce |
| |
| úkryt řeknu to jednoduše, jsem oslaben na tolik že jsem musel vyvinouttéměř maximální fizyckou i chakrovou zátěž. Byl jsem na svém chakrovém minim. Teď cítím že můžu mít tak půlku chakry a půlku své fizycké síly. Pomohl by mi medik nebo taky snad horká koupel. uchechtnu se. |
| |
| Úkryt To je zajímavé Akashiru,ale ještě bych měl otázku.Jak se to stalo?Jak jsi se dostal na své chakrové minimum? Přestává se mi to líbit.Ovšem jsme na tom špatně takže mi nic jiného asi nebude zbývat. A pak čekám jestli mi něco Akashira odpoví. |
| |
| Úkryt Náš omráčený přítel se probral. Vypadá, že je rozrušený a možná i trošku naštvaný. Jeho první otázka, kde jsou Akatsuki mě rozesměje. Můj smích, který zní jako výtvor šílence se rozlehne po místnosti. Myslím si šéfíku, že tady přítel je blesk. Pohlédnu na něj s šíleným úsměvem a přitom si olíznu horní ret. Přesto, ale jeho krev tak sladce voní. Následně na to vstanu a opatrnými kroky se k němu začnu přibližovat. Jishi copak teda vlastně umíš ?! Když tu tak mluvíš vypadá to, že jen plýtvat chakrou. Víš, aby jsi sem zapadl musíš být velice mocný nebo šílený a zatím nevypadáš ani jako jeden z těchle typů. Položím mu ruku na rameno a zahledím se mu do očí. Neboj nám se můžeš svěřit pokud tvé schopnosti budou dostatečné vysloužíš si tenhle přiléhavý krásný kostým a nebo tě zabijeme takže nemáš co ztratit. Pak ruku sundám a přitom ho pohladím po tváři. Následně na to se otočím k šéfovi. Šéfíku, kde je vlastně Rybožrout a Střapatec ?? Zeptám se šéfa na zbylé dva členy našeho týmu. |
| |
| Úkryt Mezitím co jsem čekal na odpověd tak se mě na něco zeptala Kurai. Otočím se na ni a promluvím. Kisame hledá budoucí členy a Zetsu ten předchvíly zmizel do země hned po tom co Akashira skusil svůj nerozvážný útok.Jak smutné. Ovšem tvá otázka je výborná taky mě zajímá co umí.uvidíme co nám řekne Kurai A pak se otočím opět na Akashiru a čekám jestli něco odpoví |
| |
| Úkryt Musel jsem utéct z vesnice, tohle mi udělá jedno mé jutsu, dokážu odkudkoliv zdrhnout pomocí černé díry vvysvětlím krátce a znovu se zhluboka nadechnu a vydechnu. Mocný nebo šílený ? Myslím že jsem trochu oboje. usměju se. Umím velké množství suiton a raiton. Mám zvláštní kenkei genkai a také pár svých specialit. Nehodlám je ale jen tak plýtvat. Dejte mi soupeře jak se trochu zotavím a myslím že vám budu moct ukázat co dokážu. domluvím klidným hlasem bez emocí. |
| |
| Úkryt Sleduji Jishiho a kroutím hlavou. Ale prosímtě výmluvy výmluvy. To své schopnosti nedovedeš popsat ?? KG máme všichni jinak bychom nebyli v Akatsuki. Nám jde o to jaké. Pak se podívám na Kizashiho a pokývnutím hlavy poděkuji za odpověď. Díky šéfíku, ale já mluvila o Kimtovi. Zetsua jsem měla pořád na očích. Jinak šéfíku dostanu nějaký úkol a nebo mám zase hledat nějakého hledaného pro odměnu ?? Pokud vím ten poslední byl špatně cenově ohodnocen. Jelikož ten poslední byl pouhopouhý lapka. Achjo dlouho jsem nedostala pořádný úkol. Mohla bych tady Jishiho sebou vzít a aspoň zjistit co tedy vlastně umí. Přitom Jishimu věnuji jeden ze svých úsměvů. Zajímalo by mě co umí. Doufám, že není jako jeden z těch spousty co nás hledali, aby se zapojili. Toho posledního si podal můj miláček osobně. A jinak Jishi já jsem tu ta šílená. |
| |
| Les - Sasuke Tvůj klon naběhl přímo na psa, který ho chtěl zakousnout. Bohužel pro něj tvůj klon explodoval a urval mu jednu z hlav a druhá hlava přišla o spodní čelist. Takto zraněný pes se svalil na zem a tvé kunaie ho dorazili. Hned na to se okolo tebe objevili čtyři ANBU a hledí na tebe. V té chvíli se znovu ozval tvůj sharingan a tvá zlomená žebra. Kakashi ti začal sjíždět z ramene, ale dva ANBU chlápci si ho přebrali. "Co se to stalo Sasuke-san? Dostal jste Creeda?" zeptal se jeden z nich. Očividně velitel jejich jednotky. "Nevěřím, že je Creed tak silný, aby vám udělal tohle! Kdo mu pomáhal? Kam šli?" |
| |
| Les - Sasuke Po rozestoupení dýmu z exploze jsi mohl být svědkem krásného rozkladu Kerberova těla. Chvilku jeho zbytky, kňučící se zabodnutými kunai v těle, krváceli něco, co vzhledem a zřejme i obsahem připomínalo magmu. Po chvíli hlavy, kupodivu jak zrdavá, useknutá tak i ta bez čelisti bolestně zavili a zbytky se naráz zortekly na magmu, která se vstřebala do země. Kolem zůstal jen nechutný sirný zápach, ze kterého se ti navíc zvedá žaludek. |
| |
| Úkryt Kurai ty budeš mít velmi důležitý úkol.Budeš sledovat Uzumaki Naruta,jelikož mě zajímá jak je na tom nyní.A co se tíče tohohle tak s ním pujdu já. Pak se otočím na Akashiru. Jdi si odpočinout a za pár hodin vyrazíme.A ještě pár věcí.Celou cestu budeš hlídán a pokud vše dopadne podle mích představ tak tě přijmu.Je to jasné? |
| |
| Úkryt Byli by jsme tu dlouho kdybch je popisoval, moje KG používám jen v nouzi. Moje kenkei genkai totiž působí hodinu, zvýší mi mou sílu,rychlost,obratnost i zásobu chakry na trojnásobek ale po hodině mě to prostě vycucne a konec, musím každý svůj boj zkrátit na míň jak hodinu. pokrčím rameny každý je nějaký. řeknu s trochou nadsázky. Jo, pochopil jsem. Myslím že těch pár hodin by mi měo stačit. řeknu a vylezu ven. Najdu si slunné místo kam ulehnu a v skoro v tom samém okamžiku usnu. |
| |
| Úkryt Na šéfíkovu odpověď zakňučím. Proč ho mám sledovat já ?? Zetsu by byl na to mnohem lepší. Hlavně mě v Konoze každý zná skoro všichni tam o mě vědí. A pokud vím Zetsu je v tomhle mnohem lepší než já. Proč mě konečně nepošleš na nějakou akci ?? Celou dobu někoho sledovat je dosti otravné. Prosím šéfíku. Dojdu k němu a začnu ruce pokládat na ramena. Pak se kolem něho protáhnu, abych byla přitisknutá na jeho zádech. Přitom mu jemně začnu sjíždět rukama na hruď. Prosím už bych byla ráda s někým v týmu. Každý tu má partnera jen já vždy dřu bídu s nouzí a musím furt někoho sledovat. Lísám se k němu jako kočka co něco chce. Prosím. . . Je mi jasné, že to nevyjde, ale zkoušet se má všechno. |
| |
 | Les Rozběhnu se proti asi třímetrovému kameni který tu stojí jako by na mě přímo čekal. Rok... projde mi myslí a odrazím se... Přesně rok... pomyslím si a švihnu nohou ke kameni... Od doby... další slova a noha je u kamene... Co jsem tu... znějí další myšlenky a kámen se rozpadá na prach. "He, dnes se konečně vrátím a otec uvidí, co umím, Osm bran jsem se naučil naprosto sám do čtvrté brány, tka jdeme na to," řeknu pro sebe a okolo mě se objeví chakra. Lehce roztřese kamínky okolo mě. "Hachimon: KAI (Osm bran: Otevřít)!" řeknu a chakra vzroste. "Kaimon: Kai (Brána otevření: Otevřít)!" řeknu a znovu vzroste. "Kyuumon: Kai (Brána odpočinku: Otevřít)!" otevřu další bránu. "Seimon: Kai (Brána života: Otevřít)!" pokračuji dál... "Shoumon: KAI (Brána bolesti: OTEVŘÍT)!" řeknu jméno čtvrté brány a země okolo mě exploduje... Jsem zrovna nedaleko místa kde bojovali Sasuke a spol takže je možné že si toho všimnou. "Ikuze," řeknu a místo mě se tam objeví mohutné mračno prachu... Běžím přímo jejich směrem i když o nich nemám ani páru. Běžím a stromy okolo mě pukají asi o tři vteřiny později než okolo nich proběhnu. Vtom se přede mnou zjeví skupina ANBU, Sasuke kterého znám nanejvýš od vidění a ještě nějací ninjové. "Sakra!" řeknu a prudce patami zabrzdím... Asi vás to i trochu vyděsilo. Teď jsme měl chakru zvětšenou asi do vaší úrovně a to ani nepřeháním. Zastavím se asi metr od nich a země za mnou je dokonale rozrytá. První čeho si všimnou je že jsem ještě hodně mladý, né starší třinácti let. Tím si uvědomí že musím být genin. Pak si může Sasuke všimnout že okolo mě plápolá chakra která se skoro rovná té jejich, což je prakticky nemožné ale pak, pokud má aktivovaný sharingan, si všimne čtyř výrazných shluků chakry což mu napoví že jde o Hachimon. "Gomen, Sasuke - sama, i vy ostatní, zrovna jsme mířil do Konohy..." řeknu a ukážu na čelenku na mém rameni. Chakra okolo mě pohasne. Není vám jasné, Sasukeho to nejspíš dost udiví protože ví co tato technika dovede nadělat se svaly, ale u mě nejsou ani vidět známky únavy. |
| |
| Kancelář Hokageho Zaraženě přímo až vyděšeně hledím na senseie, který mi oznámil, že budu celý zbytek dne papírovat. Ale sensei vždyť jsem nic neprovedla... pak mi, ale dojde, že to byla sranda a rozesměji se. Někdy vypadá, že vážně mluví pravdu. Dostanu od Senseie tři lístky a převezmu je. Děkuji sensei rozdám jim je. Pousměji se a odkráčím pryč. Za kýmpak půjdu jako první Rei ?? Né bude mít blbý kecy a pohledy jako vždy. Znám ho moc dobře, abych věděla, že ohledně lázní bude v mé společnosti do toho jako divej. Ale Itachi to zase nejspíše odmítne a stejně bydlí cestou tak to vezmu rovnou k němu. Pak zamířím k Itachiho domu. Když dorazím k němu zaklepu na dveře a čekám, kdo otevře. Doufám ,že už nespí nebo, že nešel třeba trénovat. |
| |
| Hinata Odešla jsi od hokageho a zamířila jsi k sídlu klanu Uchiha. Je to veliká a krásná vila japonského stylu. Přistoupíš ke dveřím a zaklepeš. Itachi Matka ti připravila něco malého k jídlu a pak si tě vyslechne jak s nadšením mluvíš o misi. V tom oba uslyšíte zaklepání a matka se zvedne. "V klidu jez. Půjdu se podívat kdo to je." řekne matka vyjde z kuchyně. Hinata Po chvíli se dveře otevřou a objeví se Sakura, Itachiho matka. "Á, ahoj Hinato. Jak se vede? Pojď dál. Itachi je v kuchyni." řekne ti a zavede tě do kuchyně. Itachi, Hinata Hinata vstoupí do kuchyně a Sakura řekne. "Itachi, podívej kdo přišel na návštěvu. No, nebudu vás rušit. Půjdu do práce." |
| |
| Úkryt Kurai něco jsem řekl spln svůj úkol. A když vidím že Akashira tu už neni tak se podívám na Kurai a řeknu. Až skončíš s Uzumakim tak se ještě podívej o Sasukem.Jasné A v mé tváři je vidět vážnost |
| |
| Kancelář Odešla Hinata i malý Drain a zbyl jsem tam jen já a Kkuro. Nervózně se na kankura podívám, hodím si na záda můj kabát (iz ikona) a spustím. Je mi líto, ale přišel jsi ve špatnou chvíli... a nebo naopak v tu nejlepší... Někdo mi právě pozabíjel několik členů ANBU. Jestli nemáš nic proti, mohl bys mně doprovodit? Vyvolám dva klony, jeden zůstane v kancelři, přečte si dopis, a vypaří se. Otevřu okno a po střechách konohy skáču k severní bráně. U sakuřina domu se odpojí i druhý klon. Sakuro. Možná tě budu potřebovat, prosím pospěš si k severní bráně. I druhý klon se rozplyne. Ten dopis je znepokojivý Kankuro. Myslíš že by mohl souviset s náhlou smrtí mých podřízených? A máš pro mně ještě nějaké zprávy? třeba osobní pozdrav od Gaary, a jahodový dort nebo bábovku? No, ale teď vážně... O Draina se Gaarovi klidně postarám, Gaara je pro mně jak bratr a Drain jako synovec, takže udělám vše co je v mých silách. U severní brány pokynu nejbližším anbu nebo shinobi aby se kemně přidali. Co se stalo a kudy prchá vrah? Až mi odpoví pošlu je zpátky k bráně a pokračuji v cestě. |
| |
| Naruto - Kankuro Na tvou otázku se Kankuro chvíli zamyslel než odpověděl. "Je to možné Naruto. Ale to nemůžeme vědět jistě. Ale nyní vyražme, rád pomohu." Naruto - Sakura Když jsi přišel k Sakuře, tak vypadala překvapeně. Nic ti na tvá slova neřekla, jen přikývla. Naruto - Severní brána U severní brány jste se sešli. Stojí tu také několik příslušníků jednotek ANBU a pár jouninů. Jeden z ANBU k tobě přistoupí a odpoví ti na otázku. "Creed! Zabil čtyři ANBU a pak uprchl na sever! Uchiha-san a Kakashi-san se za ním pustili. Už je to nějakou dobu." Po svých slovech ale zaskučí a chytí se za bok. Po zmínce o Sasukem Sakura vypadá vyděšeně. Zjevně se o něj bojí, ale jak se ten ANBU, který mluvil, chytí za bok, tak k němu přistoupí a pomůže mu. |
| |
| S přáteli Poté co měl Kisame nějaké připomínky se na něj usměju, ale nekomentuju to. Nastoupím si na Kimtova draka a čekám. Nertpělivě se zavrtím a zavolám na Kisameho. "Héj! Kisame-senpai, pojďte. Bude to vzrůšo." Jen co se vzneseme tak radostně výsknu, ale pak se podívám na Kimta a zmlknu. Asi bych se měl chovat trochu vážněji. No ale to nejde. Letím! Po nějaké době v kruzích dosedneme na zem. Kimto sleze, ale já sedím, protože nevím jestli se mu nechce jen na malou. Kimto-senpai s drakem prohodí pár slov a pak se drak vypaří. Bohužel já na něm v tu chvíli ještě seděl a tak se teď řítím dolů. Na zem jsem dopadl přímo na zadek, který mě teď neskutečně bolí. Vyskočím na nohy, začnu nadávat a kroutit se. "Ksó! Ksó! Ksó! To jste mi nemohl říct dřív, že tady je konečná? Jau, jau, jau!" Chvíli ještě nadávám a pak se mě Kimto-senpai zeptá k čemu jim budu, co vlastně umím. Napřímím se a hrdě vypnu hruď. "No, specializuju se na mooooc věcí. Ale hlavně na techniky meče a taijutsu." Pak se poškrábu na bradě, na které už začíná růst drobné chmýří a pak radostně vykřiknu. "A budu vám krýt záda, Senpaii! Proto tu asi jsem." Na oba se zářivě usměji a poškrábu se na hlavě. |
| |
| Severní brána Zůstanu zcela klidný a vydám se na cestu. Sakuro, ty pomoz u brány a pak nás dožeň, nechám stopy. A o sasukeho se neboj, takových jako je Creed by přemohl 5 bez vážného zranění. Bude v pořádku. Vyrazím nyní už o poznání rychlejším tempem dál kam mi ukázali že Creed prchal. Cestuji po stromech, přijdemi to rychlejší a je to prostě tradiční. Nakonec dorazím k místu smrdícím sírou a vydím Kakashiho v bezvědomí, jednotku ANBU a Sasukeho který je na tom docela blbě. Co se tady u předků stalo? Sasuke? Kdo tě porazil? To jsem toho Creeda tolik podcenil? Vypadal schopně, ale né takhle silně. A je to tu zas. Copak nemůže být chvilku klid? asi si vezmu volno a jmenuji Konohamarua Hokagem! |
| |
| Les Po zabití tříhlavého psa se u mě objevilo několik ANBU týpků. Kakashi, kterého jsem měl hozeného přes rameno mi začal sjíždět a mě tak moc bolely žebra, že jsem s tím nemohl nic dělat. Naštěstí mi jeden z ANBU pomohl a Kakashiho si přebral a zeptal se mě na Creeda. "Creeda jsme málem měli, ale nebyl sám.... Přidal se k Akatsuki....", odpovím mu na otázku když v tom uslyším podivný zvuk. Připravím se k boji. Tasím meč a vyčkávám. Levou rukou si držím zkrvavené oko. Po chvilce se u nás objeví nějaký prcek, který očividně vládne stejnou mocí jako Lee. Chlapec se nám omluví a sdělí nám, že právě míří do Konohy. "Nic, se neděje", řeknu a syknu bolestí. Schovám meč a unaveně na něj pohlédnu svým nekrvavým okem. "Drž se u nás... Teď tu není bezpečno...", řeknu směrem k chlapci a pohlédnu na ANBU. "Měli bychom podat zprávu Narutovi... Určitě bude chtít vědět co se tu děje...", řeknu vykročím. V tom se tu, ale Naruto objeví a začne se ptát. "To snad nemyslíš vážně!! Nikdo nás neporazil!!! Skončilo to plichtou...", řeknu naoko uraženě a znova syknu nad zlomenýma žebrama. "Creed se přidal k Akatsuki.... Narazili jsme na Kisameho a nějakého dalšího zmetka... A nutno dodat, že jsou opravdu silní... I Kisame od války posílil...", dodám nyní už vážně a vyčkám jeho reakcí. |
| |
| Les - Naruto, Sasuke, Yoko Jen co Sasuke Narutovi odpověděl, tak se přiřítila Sakura. Která když viděla svého muže, tak se zhrozila, ale pak se mu vrhla kolem krku a pořádně ho objala. Sasukemu bolestí vylézají oči z důlků. Rány se ti znovu otevřely a Sakura se začíná omlouvat. "Sasuke, promiň, to jsem nechtěla. Hned ti pomůžu." řekne a pomáhá mu si sednout. Pak se začne činit. Sasukeho rány se pomalu zacelují a bolest ustupuje, ale neztratí se úplně. Poté přejde, k tvému oku, ze kterého díky Sakuřině zásahu již nevytéká krev. Pak Sakura dá Sasukemu posu a přejde ke Kakashimu, kterého taky ošetří. Jakmile je hotova, tak se zvedne a zeptá se Naruta. "Co dál?" Kankuro stojí za Narutovými zády a sleduje okolí. |
| |
| Úkryt Zavrčím, když zjistím, že jsem měla pravdu. Sakra proč zrovna on je takovej kus ledu. Dobrá, ale až se vrátím tak s tímhle končím. Pokud Rybožrout šel pro někoho nového tak doufám, že to nebude nikdo slabej, aby se mohl přidat ke mě. Jinak chci Kimta. Ten aspoň vypadá k světu a nepáchne rybinou jako Kisame. Zašklebím se a pak vyjdu z úkrytu. Áh jsem podrážděná budu potřebovat nějakou menší vesnici, kde bych se vyřádila. Nejlepší by bylo kdybych si cestou jednu našla. Pak se jemně kousnu do palce. Tohle nesnáším, jak mám o sebe pečovat, když do sebe neustále koušu. Kuchiyose no Jutsu "Technika přivolání" Přede mnou se v obláčku objeví velikánský černý panter na kterém je sedlo. Lehkým skokem se vyhoupnu do sedla a naposled se podívám k úkrytu. Další zdlouhavá cesta. Aspoň, že se budu moct pobavit. Pak však vyjedu na své kočičce vzhůru novým dobrodružstvím a netradičním zážitkům. |
| |
| Les Na Sasukeho poznámku se jen usměju. Chvíli tupě hledím do okolí a přemšlím... Sakura mrzačí Sasukeho a ostatní jen tak stojí. Dobrá, dá se říct že tohle není zrovna naše vítězství. Stáhnem se do vesnice a připravíme se na další kroky. Já a... hmmm Kdo by obstál proti Akatsuki? Kankuro? A vy veliteli ANBU. Pojďte semnou. Prohledáme nejbližší okolí a až si budem jisti že utekli tak se vrátíme do vesni. Sasuke, kudy utíkali, nebo kde jsi je naposledy viděl? Až mi Sasuke ukáže směr, vyskoím na strom a než vyběhnu tak vydám poslední rozkaz. Sakuro, předávám ti velení nad situací. Všichni spadáte nyní pod sakuřino velení až do návratu do vesnice. Prosimtě postarej se o ně. A aniž bych čekal na odpověď vyrazím na cestu. |
| |
| Lesy Vypadá dost zničeně... A není to Kakashi - san? pomyslím si a rozhlédnu se po okolí. "Asi jsem za ten rok ztratil orientaci, kde to vlastně jsem? Já myslel že jsem nedaleko od Konohy ale tady to vypadá úplně jinak," řeknu překvapeně a zadívám se na zbytky jakéhosi tvora. "Tady to asi před chvílí pěkně vřelo, tohle je trochu mimo mé schopnosti," řeknu si pro sebe. Chci se na něco zeptat Sasukeho ale vtom se objeví Naruto. Proč má na sobě plášť Hoakge? Že by mi něco ušlo? Co si pamatuji tka když jsem před rokem odcházel byla myslím ještě Hokage Tsuande... nebo ne? Jak se v tom má člověk vyznat! pomyslím si a zadívám se na něj. kousek od něj je Sakura - san která začne ošetřovat Sasukeho. "To jsem si teda vybral skvělou cestu, tady to vypadá jak po dopadu meteoru," řeknu a ukážu na lávu která se ještě místy objevuje na zemi. To by mohlo způsobit neuvěřitelné horko nebo přímo lávový element, ale pokud vím tak ten je víc než vzácný... "Mohl jsem taky přijít dřív! Aspoň bych vyzkoušel Kishou rasu..." řeknu, může to někdo slyšet ale nejspíš ne... Shisi rendan, Omoto renge, Konoha senpuu, spojení těchto technik v jednu, kdy mě to vlastně napadlo? projde mi hlavou... Zadívám se na přítomné a trochu poodejdu stranou. Už se těším až ukáži otcovi co svedu, uvidí že nosím mé jméno právem! pomyslím si a opřu se o strom, sleduji dění a tiše čekám. |
| |
| Doma Vyprávím mamce o misi a přitom jím snídani. Po chvilce se ozve zaklepání. A mamka jde otevřít. Posléze se vrátí do kuchyně a je následována Hinatou. "Co ta tu dělá?" pomyslím si a spěšně polknu sousto. "Hinato? Děje se něco? Co ti sensei řekl?" zeptám se s mírným zájmem, což je u mě nezvyklé. "Snad ne další mise?! Nestačil jsem se ani vysprchovat!" hádám a naštvaně odsunu talíř s nedojezenou snídaní. |
| |
| U Itachiho doma Když mi otevře mamka Itachiho usměji se a pozdravím. Dobrý den já jdu za Itachim nesu mu odměnu od Hokageho. Pak si to zamířím za ní. Přitom sleduji celý jejich dům. Je tak pěkný a velký. Nikdy mě to nepřestane udivovat. Pak uvidím Itachiho a s úsměvem zvednu ruku na pozdrav. Ahoj. Né nic se neděje a myslím, že sprchovat se stihneš a možná, že i ví než to. Dneska máme volno a sensei nám sehnal tři lístky do lázní. Přitom ho položím na stůl a přišoupnu k Itachimu. Když budeš mít zájem tak si tam skoč. Já ještě musím za Reiem a pak toho asi hned nejspíše využili. Pak se otočím a zamířím si to ke vchodu. Tak já jdu. Měj se. Jo a málem bych zapomněla zítra ráno kolem 8:00 se sejdeme před radnicí. Následně na to vyjdu a zamířím si to k Reiovu domu. Reiův dům Do jdu k Reiovi před dům a zhluboka se nadechnu. Těší část mého úkolu. Doufám, že se to objede bez pohledů a blbejch keců. Pak zaklepu a čekám. |
| |
| Les Jen co domluvím se tu objeví Sakura. Nálada se mi hned zlepšila. Ale ne na dlouho. Skočila mi kolem krku a stiskla mě. Mým zlomeným žebrům se to ale nelíbilo a taky to daly najevo. Bolest mnou projela jako nůž máslem. Zasyčel jsem bolestí a Sakuře došlo co provedla. Ihned se začala omlouvat. Zavrtěl jsem hlavou, usmál se a tiše řekl: "To je v pořádku... Vím, žes to neudělala schválně..." Poté mi pomohla si sednout a ošetřila mě. Jak se mnou byla hotová, tak mě políbila a šla ošetřit Kakashiho. V tu chvíli se mě Naruto zeptá kde jsem ty tři hajzlíky viděl naposledy. Ukážu tím pravým směrem a řeknu: "Asi pět kilometrů tímto směrem, ale dej pozor.... Ten Kisameho kumpán je očividně ohnivý typ... Možná stejně dobrý jako já... " Pak vydá Naruto rozkaz a já začnu odporovat. "Jdu s váma!!! Chci dodělat co jsem začal!! ", řeknu odhodlaně a pomalu se začnu zvedat. |
| |
| Cvičiště? Prostě místo setkání... Chvíli čekám na cvičišti, zřejmě jsem dorazila jako první. Sensei je nějak pomalý... Asi dnes nemá dobrý den. Po mě dorazí Kimi, který nijak zvlášť nezdraví, asi jen zhruba tak, jako já jeho. Nepozdravím ho. Jsem sice s ním v týmu, ale to neznamená nic extra... Celkem včas dorazí i Kama, tedy, pokud budeme čas počítat podle senseie. Jako vždy si cinká těma kuličkama. Trochu mě to zezačátku štvalo, ale teď už jsem si celkem zvykla. Ono se to tak trochu "opotřebuje", když to člověk poslouchá pořád... Koneckonců, já taky skoro pořád v ruce žmoulám nějaký ten list. Pohlédnu na svou ruku, a skutečně se v ní zelená jeden lístek. Uškíbnu se, a na Kamův pozdrav odpovím: "Ohayo." Nezní to nadšeně, ale ani nijak tak, že bych nad ním ohrnovala nos. Koneckonců, je o hodnost výše, takže bych si něco takového ani neměla dovolit... Pohlédnu někam do dálky, a tak trochu ironicky se pousměji. Je zvláštní, že je s námi v týmu, chuunin... Ani nevím, jak se k nám dostal... Že by byl prostě jen lepší než my? Ale to snad ne... Oba mají otázku, a proto na ně otočím pozornost. Nejprve se podívám na Kamu. "Myslím, že tu ani nejsi pozdě, Kamo-senpai, vzhledem k tomu, že tu sensei ještě není..." Pokrčím rameny, a pak se podívám na Kimiho. Popravdě mě tahle situace už začíná dosti nudit, a koneckonců vím, co sensei dokáže, takže mám menší nápad... "Mno, já to tedy netuším, Kimi-kun... Ale začíná mě to nudit, takže se jdu trochu projít, případně si zatrénovat sama... Vzkažte to senseiovi... Určitě si mě najde." Poukážu tím na to, že zrovna sensei na to má ty nejlepší předpoklady, ušklíbnu se, a jednoduše se prostě vzdálím. Nebaví mě to, pokud chtěl sensei trénovat, měl přijít včas. Jdu pomalým krokem, nespěchám, a je na mě vidět, že je mi to srdečně jedno, že bych tohle neměla dělat. Když se jim vzdálím z dohledu, trochu zrychlím, a obcházím cvičiště. Hledám nějaké příhodné, zatrénuji si, když už nic jiného... Koneckonců, z toho důvodu tu jsem... Po chvíli uvidím jedno celkem příhodné, zdá se, pár cvičných panáků... Projdu jakousi brankou dovnitř, a zamířím blíž k panákům. Z dálky jsem si toho nevšimla, ale teď vidím, že už tu někdo trénuje... Tedy, trénuje, momentálně leží na zemi... Když se ale podívám pozorně, uvidím nějaké ty zbytky jednoho či dvou cvičných panáků... Pokrčím rameny. Už jsem sem vešla, takže si tu zatrénuji... Dojdu až k němu, a nakloním se nad něj, abych mu stoprocentně vlezla do zorného pole. "Ohayo... Gomen, ale omylem jsem si vybrala k tréninku tohle cvičiště, aniž bych věděla, že bude už zabrané... Můžu si tu zatrénovat?" Na odpověď si počkám, pokud by řekl, že ne, tak půjdu... Takhle v klidu počkám, až jak se k tomu vyjádří. |
| |
| Cesta Let je docela krátký, ale pořád ještě nejsme v úkrytu. Budeme tam muset dojít, protože ze vzduchu by nás dokázali vystopovat až do úkrytu, takhle to budou mít dost těžší a také pochybuji, že to najdou. Doufám, že nás nevyšpěhovaly. Měli bysme problémy porazit další ninjy. Já i Kimto sme zranění a Creed je malé děcko, doufám, že ho náš šéf brzo vyhodí a dovolí mi ho zabít. přemýšlím a seskočím z draka, který za chvíli zmizí. Creed neseskočil a spadnul na prdel. Vždyť je úplně neschopný, zajímalo by mě, co umí. Ještě než se stihnu zeptat já, předběhne mě Kimto. Zajímalo by mě, co s tímhle párátkem dokážeš. řeknu potom, co se dozvím, že Creed je spíše přes taijutsu a na boj se svojí katanou. Potom za mě Kimto rozdá rozkazy. Nevypadá to, že by mi to nějak vadilo. Potom se mlčky vydám na cestu. |
| |
 | Les Zastavte. Nařídil jsem svému týmu jasně a seskočil za Sasuke-sama a Kakashi-senpai, abych se předevščím dozvěděl co se stalo že jsou tak zřízení. Jsou to jedni z elitních ninjů Konohy... Jak se něco takového mohlo stát? Sebral jsem Kakashiho a přehodil si ho opatrně přes rameno. Sasuke-sama, Co se tady stalo? zeptal jsem se a on mit o všechno vypověděl... Kdyby mi někdo viděl do tváře, mohl by poznat že zuřím. Takže zase Akatsuki? A zrovna někdo z konohy? Ale to je hrozné! Musí se zajistit že Akatsuki vyhladíme... Musíme! Po té přichází ještě Hokage-sama, který chce abych šel s ním a ještě někdo na Akatsuki. Rozhodně neodmítám a předávám Kakashiho Do rukou Sakury-san nebo některého z ANBU aby seo něj postarali. Po té je vše už jednoduché, nebo se to tak alespon zdá. Vyrážíme na Lov! Když už si myslím že jsme dostatečně dalekooslovuji Hokageho. Hokage-sama... Nestojíme jen tak proti někomu... budeme možná muset bojovat s Akatsuki, proto se vás musím optat. Mám Povolení Sundat před soubojem Masku ANBU a bojovat s nepřítelem se všemi různými prostředky? |
| |
| Les u skrýše Pokračujeme dál na západ, směrem k úkrytu. Creed každou chvíli znovu dokazuje že je pako. Na druhou stranu Madara taky předstíral švihlýho ... ááá fut jen samý myšlení! Zašátrám pravou rukou v kapse pláště a uchopím oblíbený oblý tvar lahvičky saké. Pak odšpuntuji zuby zátku a zhluboka si zavdám. Zátku vrátím a s lehčí myslí pokračuji v cestě. Třeba si ho nakonec s Kisamem ugrilujem jako toho předešlýho ... zhluboka se šíleně zasměju a nasadím energičtější tempo, jak jen to s mojí zraněnou nohou jde. "Tak co Kisame, máme nějaký pokyny co dál? Až odevzdáme Creeda." |
| |
| Cesta Už za chvíli budeme v úkrytu a Kimto nasadil, i přes své zranění rychlejší tempo. Co s lidmi neudělá saké. ušklíbnu se a pokračuji dál. Kimto se mě potom zeptá, co dál. Taky už se asi nemůže dočkat, až se zbaví toho paka. Ne, naše mise byla jen dovést Creeda do úkrytu, žádné jiné pokyny jsem nedostal, takže asi dostanem něco, až se tam dostavíme. odpovím a přemýšlím, co by vlastně mohla být naše další mise, ale myslím, že to nebude nic zajímavého. Po nějaké době, co jsme na cestě, se už dostaneme k úkrytu. Vejdeme dovnitř a porozhlédnu se po všech přítomných, ani nevím, proč to dělám, když mě stejně ostatní nezajímají. Podívám se na šéfa a spustím: Tak už jsme tady. Creeda sme našly, ale sledovaly ho dva ninjové z Konohy, byl to Kakashi Hatake a Uchiha Sasuke. Málem Creeda dostaly, ale pomohly sme mu a boj vyhrály. Sleduji šéfa a čekám, až odpoví. |
| |
| Úkryt Když Kisame a Kimto vstoupí do úkrytu a osloví mě tak se na ně otočím. Výborně splnily jste co jste měly. Cože Uchiha Sasuke a Hatake Kakashi Zamyslím se,ale pak se opět na ně podívám. Tedkon já a nově příchozí Akashira,který se pokouší dostat do naší organizace započneme pátrání po Kabutovi ve kterém by měl být uvězněna část Orochimara a od něho potřebuji získat důležitou informaci o jednom Kinjutsu.A během té cesty uvidím jestly Akashira za to stojí a když ne tak se vrátím sám. Před pár hodinama vyrazila Kurai pryč zjistit něco o Uzumaki Narutovi a o Uchihovi Sasukem a vy dva. Pro vás mám velmi důležitý úkol,který nesmíme odkládat a tím je že musíte najít tělo našeho bývalého člena a tím byl Uchiha Itachi. A pak pomalým krokem vyjdu z úkrytu a dojdu k Akashirovi. Dělej vstávej Akashiro musíme jít. |
| |
| Úkryt "Dobrá, Kizashi-sama hned se tam vydáme ..." Sednu na kámen v jeskyni a zasténám: "Achjo ... šéfe zvrhněte mezi nás někoho kdo ovládá lékařský ninjutsu .." Znovu se napiju. Tohle je přiměřenej úkol ... ta ruka a noha se nejmíň dva dny budou hojit ... Za pomoci hole opět vstanu a dojdu k východu. "Vrátíme se hned, jak misi splníme, zatím Kizashi-sama. Creede ... naneshledanou." Kývnu na Kisameho a vydám se ven z úkrytu. "Kisame, ty jsi byl s Itachim než ho Sasuke zabil ... veď mě a ... volni tempo ..." |
| |
| Úkryt Sleduju Kisameho a Kimta do úkrytu, kde předstoupíme před nějakýho chlapa. Podle stylu, se kterým s ním mluví to asi bude vůdce. Teď to prosím neposer Creede! Drž hubu a usmívej se. Poslechnu si co má asi vůdce na srdci. Když už to vypadá, že řekne něco adresované na mou osobu tak se sebere a jde pryč. "Ehm. Kimto-senpai, co mám dělat já? Mám se držet u vás?", zeptám se Kimta jak šéf odejde. |
| |
| Úkryt Jo, už vstávám. řeknu a skočím na nohy, Cítím se skvěle, nevím jestli to bylo tím, že jsem byl na čerstvém vzduchu a slunci. Jsem připraven, budu vás následovat.řeknu formálně. |
| |
| Les - Sasuke, Yoko Hned jak Sasuke začne argumentovat, tak ho Sakura povalí na zem a řekne. "Ty nikam nejdeš! Naruto to zvládne!" Pak se Sakuřin pohled zaměří na Yoka a s úsměvem řekne "Jdeme do vesnice. Pojď s námi." Pak pomůže Sasukemu na nohy a zavelí "Vyrazíme!" Naruto, Tsumibito K Narutovi se přiblíží jeden z ANBU a osloví ho. Zeptá se ho na nějaké věci. To se stane přesně ve chvíli, kdy jste dorazili na místo boje. Všude jsou krátery a rozrytá země. Někde ještě plápolá malý ohýnek. Hlavní věc co upoutalo vaši pozornost jsou stopy. Dosti velké stopy. Bohužel ani jeden neumí určit čemu nebo komu patří. |
| |
| Kurai Cuki Jsi na cestě do Konohy. Už je to nějaká ta hodinka co jsi vyrazila a tvůj panter dostal trochu žízeň. Zastavili jste u jedné říčky. Tys sesedla, aby se mu pohodlněji pilo. Chviličku jeho napájení trvá, když v tom zvedne hlavu a začne se dívat do dálky. "Cítím ohromné množství chakry." řekne a stále se dívá tím samým směrem. |
| |
| Les Sleduji jak se Naruto a ještě dva další rozběhnou pryč. Potom jak Sasuke chce jít s nimi ale Sakura ho doslovně uzemní... Potom na něj promluví, následně na mě. Pousměji se. "Můj způsob cesty je trochu jiný, navíc, musím se do Konohy dostat co nejrychleji, nějaké záležitosti v klanu, ale děkuji za nabídku, Sakuro - san," řeknu a zkřížím ruce což Sakuře určitě řekne co bude následovat... "Hachimon: Kai (Osm bran: Otevřít)!" řeknu a znovu otevřu tři brány. "Tak se potom asi uvidíme v Konoze, zatím," řeknu. Vtom po mě zbude jen mračno prachu... Mířím plnou rychlostí ke Konoze, má současná rychlost je asi 250 km/h takže tam budu velmi rychle pokud se něco nestane, nebo nebude extrémně těžký terén... |
| |
| les-bojiště Dojdu na místo boje a zatají se mi deh. Oba dva máte povoleno použít jakékoli techniky. Hlavně nezabíjte nikoho z nás tří... Prohlédnu si celé bojiště. Někde plápolají plamínky... Pokud někde uvidím i AMATERASU, tak ho zapečetím ať to nikoho "náhodou" nezabije. Pokud máte nějaké vyšetřovací a stopovací schopnosti, je na čase je použít. Sám zavřu oči a po asi 4 minutách je otevřu. Aktivuji Sage mod a jdu si důkladně znovu prohlédnout celé cvičiště i ty obří stopy. Pokusím se najítzbytek Akatsuki zbraně, zbroje, oblečení, nebo techniky abych je mohl zkusit vystopovat podle chakry... je mi jasné, že to nevyjde, ale je to jediné co umím. Poté se podívám směrem kterým ukazují obrovské stopy. Kyubiho sílu a vyroste mi jeden ocas. Tento ocas se zvětší a vyzvedne mně do vzduchu nad koruny stromů. Zadívám se do dálky a nevidím nic určitého... Sasuke! chtělo by to tvé oči. Ty by si všimly nějakých detailů. Pak se rozhlédnu všude kolem a usoudím že mé vyšetřování zkončilo. Sestoupím na zem a čekám co mi řeknou Tsumibito a Kankuro. Na zemi deaktivuji Sage mod ale kyubiho chakru si ještě nechávám. Co si o tom myslíš Démone? jo mimochodem, mám ti vzkázat pozdrav od malého Draina. Je teď hostitelem jednoocasého. |
| |
| Les u říčky Natáhnu své ztuhlé tělo po dlouhé cestě. Áh potřebovala bych masáž. Je to hrůza od té doby co jsem v Akatsuki nemám čas na odpočinek. Protáhnu se a zuji si boty. Vkročím do říčky a opláchnu si obličej. V tu chvíli můj chlupatý přítel zavětří. Cože ?? Velké množství chakry ?? Že by Rybožrout ?? Dobrá tak radši zmiz až tě budu potřebovat zase si tě přivolám. Následně na to se domyji. A pak zamířím tím směrem přitom cestou použiji svoje. Neko Henge no Jutsu " Technika proměny v kočku " Přičemž se proměním do své kočičí podoby. Menší černá kočka s modrýma očima. Následně na to začnu skrývat svojí chakrovou stopu. Když objevím toho dotyčného, který mě zajímal už je Naruto na zemi. A hele to je mnohem milejší shledání. Aspoň nemusím vážit takovou cestu, abych je našla. Přikrčená je sleduji zpoza malinkého keře a čekám na jejich reakce přitom si je prohlížím. Kyuubi je mi známý. Pak je tu i ještě ten ochránce Ichibiho což možná znamená, že Ichibi je teď v Konoze a nakonec obyčejný pěšák z řad ANBU nic co bych nezvládla levou zadní. Hmm budu je radši sledovat z uctivé vzdálenosti. Stejně po mně chtěl Šéfíček jenom informace a né žádné hlavy. Pak čekám co budou dělat dále. Když se někam vydají sleduji je. |
| |
| bojiště Rozkaz, Hokage-sama Odpověděl jsem Narutovi a okamžitě začal sledovat bojiště... Nemohu říci že mám nějáké extra cítění chakry a proto jsem se spíše zaměřoval na hmotné znaky. Jako třeba Velké drápy, které najednou zničeho nic zmizeli... Tlapy psa... Nejspíše psa... Tlapy to připomínalo tlapy psa, ovšem určitě ne normálního psa... ASi tak několikrát zvětšeného. No přesná velikost se mi nehce počítat... snad se spokojí s tím co mám. žádné další stopy moc jasné nebyly... Počkal jsem na ostatní a řekl jsem jim vše co jsem zjistil. Nepřátelé nejspíše odletěli pryč... Vím, nezní to moc přesvědčivě ale je to tak... Navíc Zde ještě nejspíše byl něco jako pes... A nepřátelé jsou nejspíše zraněni... Každopádně pokud nikdo z nás neumí určit kudy letěli nemáme sebemenší šanci určit kudy letěli... Je mi líto Hokage-sama, ale s takovým únikem se vážně nedalo počítat. Musí to po něj být hrozná ztráta... Nezničit akatsukiho... Nejspíše cítí to co já... Jak jsem slyšel tak to on Zničil veškeré členy akatsuki kteří se mu postavili do cesty... je to zajímavé... Ale nejspíše brzy zemře... Bohužel... |
| |
| Úkryt Dobrá. Ale taky budu chtít vědet, co s tím tělem chceš dělat. řeknu šéfovi a potom už jen sleduji, jak odchází. Nakonec sme v úkrytu zůstaly jen já, Kimto a Creed. Jo, doufejme, že tam Itachiho tělo pořád bude. Jdeme Řeknu Kimtovi a namířím si to ven z úkrytu, když nás zastaví Creed. Dobře, pudeš s náma, ale jestli mě budeš štvát, zabiju tě. řeknu mu a je vidět, že to myslím naprosto vážně. Potom se vydám na místo, kde bojovaly Sasuke a Itachi. Jdeme dost pomalu, nemáme kam pospíchat, protože to místo může pořád někdo hlídat a boj bychom v tomhle stavu asi těžko vyhrály. Proč asi může chtít Itachiho tělo. Snad mi to řekne... |
| |
| Bojiště Oslovil jsem Kyubiho, ale odpovědi jsem se nedočkal, má odpornou náladu jako vždy. Očividně Kankuro ani Tsumibito nic nenašli. Proto zavelím. Oboum vám děkuji za asistenci. Teď jděte prosím do vesnice, hned vás doženu. Sednu si na zem do tureckého sedu a podepřu si rukou hlavu. Achjoooo... Sasuke, tos jim nemohl třeba uříznout ruku abych mněl víc stop? Tak co strejdo Kyubi. Ani nepozdravíš Draina zpátky? Jednou tě určitě zabiju. Jsi stejný jako Yondaime hokage, nesnáším vás! Aha... chápu, vyřídím Drainovi že ho taky zdravíš. Stejně nechápu proč ta ohromná nenávist. Když si to tak vezmeš, Akatsuki tě chcou zabít a já tě před tím chráním. Mohli bychom být parťáci. Na tohle už mi Kyubi neodpověděl a já potlačil jeho chakru která nyní zmizla. Notááák, Zetsu! Vím že tu někde jsi. Vždycky tu někde jsi, tak mi dej nápovědu, ukaž se. Co tu vlastně dělám? Jdu do vesnice... čeká mně hora papírů. zklesle odcházím z bojiště a tiše si pro sebe mumlám. Co bych dal alespoň za menší boj... mohla by se mi zlomit pravá ruka. V polovině bojiště uzavřu pár pečetí a hlasitě vyslovím Shunshin no jutsu (Technika problesknutí) Ale ve skutečnosti nedám do techniky žádnou chakru. Pečetě sloužily ve skutečnosti pro techniku Ninpou: Meisaigakure no Jutsu (Maskovací technika) Aby maskování bylo dokonalé pokusím se naprosto se nehýbat. A zároveň potlačit veškerou svou chakru na to nejmenší minimum aby nešla cítit. Noták... Zetsu... vidíš že tu nikdo není. Tohle je ta chvíle kdy obvykle lidi jako ty vylézaj ze skrýše a řeknou něco jako "je hloupější než jsem si myslel" nebo "tak tohle byl ten veliký hokage? směšné!" polez ty přerostlý květináči. |
| |
| Cesta k zigguratům Creedova otázka byla adresovaná mě, ale Kisame na ni více než výstižně odpověděl. "Pro mě platí to samý, nikdy nevíš kdy mi omylem sjede nějaká technika k tobě, nebo kdy omylem promáchnu katanu a ona ti usekne nějakou pěknou potřebnou část tvýho těla." Dodám ještě. Pak černé zorničky mých plazích očí zešednou, a ty máš pocit že se tvoje končetiny mění v kámen. Je to ale jen chvilkové a zorničky jsou zas sytě černé. Koutky úst se vysoko zvednou, přivřu oči a věnuji mu milý pohled. Idiot ... Po chvíli ticha, s výjimkou mého hekání, způsobeného bolestí pravé nohy, to už nevydržím a vyslovým své myšlenky na hlas. "Kisame, i když si to neřekl, myslím že si děláš starosti o Kizashovi úmysly s Itachiho mrtvolou ... A podle mě jediná věc, která by ho mohla zajímat je Sharingan. Tu mrtvolu nemůže chtít k ničemu jinýmu než k pitvě. Možná doufá, že z ní získá Itachiho legendární techniky Mangekyo Sharinganu, které předal Sasukemu ... Co vůbec o našem chlebodárci víme, přesněji o jeho Sharinganu. Mezi živímy (píše se i/y na konci toho slova?) už je jen on a Sasuke ... případně Sasukeho děcka ..." |
| |
| Cesta Cesta zatím pokračuje bez problémů, přesně tak, jak sem počítal, protože tohle je pro nás dost snadná mise. Potom se do řeči pustí Kimto. Poslechnu si ho a potom i odpovím: Jenže Itachi je už mrtvý dost dlouho, kdo ví, co tam najdeme. Myslím, že už z něj nic moc nezbylo, takže to, že by přežil jeho sharingan je podle mě blbost. Spíš proto mě zajímá, co s tím tělem chce šéf dělat. řeknu zamyšleně a pokračuji dál v cestě. |
| |
| Kurai Cuki Došla jsi na pomezí louky a lesa, kde ses ukryla v křoví. Po chvilce sledování hokage odvolá své společníky a sám se ještě rozhlíží. Poté i on zmizí pomocí techniky Shunshin no jutsu Ocitla jsi se v této oblasti úplně sama. Tedy vše tomu tak nasvědčuje. |
| |
 | Les Po té co řeknu že vyrážíme se ozve ten kluk který se tu objevil ještě před námi. Nevím zprvu co myslí ale když vidím ty pohyby tak se trochu leknu. Snad nechce použít Hachimon, jen kvůli cestě s zničí tělo? To je trochu pitomost! pomyslím si ale je vidět že mu to nevadí... Potom, než stihnu něco říct, zmizí v dálce. "Jestli se mu něco stane tak mě asi Naruto zabije, ale co mám dělat, Lee mě otevřít Brány nenaučil... Snad se o sebe postará. A my jdeme, bez odmlouvání, jasné?" řeknu a podívám se přísně na Sasukeho. Vím že bys nejraději šel s Narutem, já taky, ale jsi zraněný a pokud ti ta zranění co nejdřív pořádně neošetřím... Mohly by poškodit některé orgány... Musíme se co nejdřív dostat do Konohy... pomyslím si. "Ty, Sasuke, nesmíš se moc hýbat, pokud uděláš prudší pohyb, můžou ti kosti propíchnout orgány a to bych tě asi nezachránila ani já, ani Tsuanade, takže pro tebe tu mám menší pomoc na cestě," řeknu a složím ruce do pečetí. "Kuchiose no jutsu (Přivolání)!" řeknu a přede mnou se objeví velký, hnědý slimák. "Ahoj, Katsuriki, budu tě potřebovat abys odvezla Sasukeho do Konohy, navíc, můžeš mu po cestě trochu pomoci když mu budeš léčit cestou zranění," řeknu a Katsuriki kývne, rozdvojí se, zmenší a potom jedna půlka doleze k Sasukemu a druhá převezme Kakashiho. Na Sasukeho se podívám pohledem který mu dá anjevo že nemá říkat ne a nasednout. "Jdeme," řeknu a otočím se. Potom už vyrazíme ke Konoze. Musíme ale po zemi protože Katsuriki vážně neumí skákat, ale na slimáka je velmi rychlá a zvládá i naše nejrychlejší tempo. Navíc, Sasuke cítí jak ho zalévá chakra a jeho zranění přestávají bolet, čím dál větší úleva. Tak trochu jsme ti lhala... Jednou technikou bych tě prakticky dovedla přivést z mrtvých, ale sama bych pak zemřela, ale... Pro tebe všechno... Co asi dělá Itachi? pomyslím si a pokračuji v cestě. |
| |
| Les Sleduji pobaveně trojici, která se snaží objevit sebemenší stopy o útočnících. Sice Rybožrouta nemám ráda, ale je dobrej a Kimto taky není k zahození. vlastně jakýkoliv člen Akatsuki za něco stojí. chtělo by to, abychom všichni najednou zaútočili na Konohu byla by to velkolepá bitva s jasným vítězem. Pak všichni tři zmizí a já vylezu ze svého úkrytu. Hmm sledovat Uzumakiho můžu potom teď si tu prohlédnu co tu napáchali. Jako malá kočka se procházím po té spoušti co tu ta pětice napáchala. Krásná to práce samí zmar a bolest jen pohled za to stojí. Pak si stoupnu do jedné dračí stopy a zakroutím hlavou. Slyšela jsem co to Kimto přivolává, ale takhle velké. Pak se jen otočím a rychle si to zamířím do Konohy. Na kočku až podivně rychlým tempem. |
| |
| Kisame, Kimto Po asi deseti kilometrech chůze jste si oba museli odpočinout. Sedli jste si na spadlý strom a chvíli relaxujete na sluníčku. Kimta stravuje šílená bolest nohy. A začíná mu být jasné, že pěšky tam za žádnou cenu nedojde. Kisame během svého odpočívání zahlédl v dálce nějakého muže, který se prochází po hladině řeky. Vypadá jako by něco hledal. |
| |
| Les Nějakou chvíli stojím na místě a nic se neděje. Fouká vítr, stromy se mírně naklánějí, některé nalomené větve dopadají na zem, jiné se dál houpou a čekají než se přetrhne kůra která je drží. Sem tam po bojišti zahlídnu procházet kočku a uvědomuji si že mně začínají tvrdnout kolena... mněl bych se pohnout. Moment, coto? kočka? Kmitnu pohledem zpátky na malinkou černou roztomilou kočičku. Chvíli se jen tak rozhlíží. A mám tě Zetsu! moment... zetsu se nemění v kočky... BLBOST... nejspíš se jen zaoulala a cítila tu lidi (možná spálené maso) a hledá nejspíš něco k snědku... začínám být paranoidní... mám pocit že mně stále někdo sleduje. Kyubi v mém podvědomi mně dál sleduje se škodolibým úsměvem.... Stále se pere můj selský rozum a můj ninja výcvik o to co je zač ta kočka, ale nabydu nového podezření když si stoupne přímo do veliké stopy a začne si ji prohlížet. Pak ztratí zájem a až podezřele rychle se rozběhne pryč. Co jí tak vylekalo... kam to běží? kam běží.... do konohy! proč? a dost! viděl jsem vůbec kočku? není to náhodou samice hrabáče? Začíná mi z toho hrabat. Jdu za ní. (a cokdyž to není ona ale on?) Vyrazím do Konohy. Bojiště stejně nejspíš zachvíli prohledají ANBU. Ta kočka fakt běží přímo ke Konoze. Dávám pozor abych nešlápnul na žádnou větvičku nebo něco co může udělat hluk. Tohle zvíře mně začíná zajimat... je překvapivě rychlá... zkusím si ji ochočit. Ninja kočky jsou vcelku vzácnost. Ještě chvilinku kočku sleduji s představou že počkám ke kterému krámku přičichne, tam jí koupím masíčko a zkusím ji chytit. |
| |
| Cesta k zigguratům "Dopr ... počkej Kisame. Creede kam běžíš? Počkej." Ta bolest nohy už se nedala vydržet, musel jsem si sednout. Bolest pomalu ustupuje, pot si stírám rukávem. "Kisame, obávám se, že budeme muset ještě na jednu menší soukromou misičku ... najít nějakýho ninju medika, bay mi vyléčil tu nohu. Potřeboval bych s tou nohou pár dní ležet, a to vzhledem k naší misi nejde ... přivolám si nosítka, ale s chakrou nevydržím věčně ..." Opět lusknu a zapálím pravý ukazovák. Načárám pentagram a po lupnutí přede mnou stojí starý dobrý hafáknek. Poplácám všechny hlavy a podrbu je za ušima. "Tsss ... zlej pejsek! Zhasni!" Po omluvném zakňourání Kerberova šíje zhasne, a já se s pomocí klacku na něj vyhoupnu. S úsměvem pak lehkomyslně plácnu: "Tak, můžem pokračovat!" Když Kisame nereaguje, podívám se směrem jeho úhlu pohledu a zamračím se. Ninja na vodě? Co tam blbne ... A věnuji Kisamemu tázavý pohled. |
| |
| Cesta Kimto začne něco říkat, ze začátku tomu nevěnuju nějak velkou pozornost, ale dkyž vidím, že si sednul, tak taky zastavím. Jo, to by se nám docela hodilo. Creede, asi nám budeš užitečný. Musíš najít ninju medika a přivést ho sem. My tady na tebe počkáme. Seš schopný to zvládnout ? zeptám se, ale byla to spíš řečnická otázka, prostě počkám, až zmizí. Potom se otočím na Kimta. Zatím tady počkáme, ty si na tom dost špatně a já taky nejsem úplně schopný bojovat, ale pořád ještě něco zvládnu. A taky musíme Creeda nějak vyzkoušet. ušklíbnu se a potom si všimnu nějakého chlápka, podle toho, že chodí na vodě, poznám, že je to ninja. Jdu se tam podívat. Počkej tady. řeknu a jdu pomalu k tomu chlápkovi a začnu si ho prohlížet. |
| |
| Les Sakura mě po mých argumentech uzemí a nedovolí mi se přidat k Narutovi. Zkroušeně sklopím pohled a zatnu pěsti. Sakra, jak rád bych dokončil co jsme začali s těma zmetkama.... Tentokrát bych tam zůstal do konce!!, pomyslím si a podívám se na kluka, který se tu před chvílí objevil. Zastihnu ho zrovna když odbíhá neskutečnou rychlostí směrem ke Konoze. Je dobrej!! Vypadá to na druhého Rocka Leeho..., pomyslím si a pomalu se zvednu na nohy. Sakuřina pozornost se znovu obrátila ke mě. Řekla mi, že se nesmím moc hýbat, protože by mi mohly kosti propíchnout nějaké orgány. Na to se jen mírně pousměju a řeknu: "Tak horké to snad není... Byl jsem nucen bojovat s Kakashim přehozeným přes rameno a stejně se nic nestalo..." Sakura ale vypadá dost nekompromisně a tak s povzdechem dodám: "No dobrá... Ty jsi velitelka..." Přivolá si jednoho ze svých pomocníků, velkého hnědého slimáka. Věnuji mu jeden pohled, který je plný nechuti, a svůj pohled obrátím na spícího Kakashiho. Příště je dostanem, kámo..., řeknu si v duchu a znovu pohlédnu na slimáka. Ten se zrovna rozdvojil a zmenšil. Vypadá to, že si na něj mám vylézt. Nevypadám moc šťasntě, ale vím, že když si na něj nevylezu, tak se Sakura naštve. Vyskočím mu tedy na hřbet (nebo něco tomu podobného) a usadím se. Hned na to vyrazíme. Ačkoliv je to slimák, je dosti rychlý. Po chvilce cesty mě začíná zalévat teplo a začnu pociťovat úlevu. Má zranění přestávají bolet. Hmmm... Příjemná úleva..., pomyslím si a začnu si čistit meč, na němž je několik krvavých skvrn. |
| |
| Les Pamatuji si, že jsme já a Sasuke odešly na misi, protože utekl muž jménem Creed, pamatuji si, že jsme ho našly a že jsme ho skoro porazily. Potom si také ještě vzpomínám, že mu na pomoc přišly dva z Akatsuki, jeden z nich byl Kisame Hoshigaki. Vím také, že jsem byl nucen použít svůj Sharingan a že boj skončil pro obě strany špatně. Potom si už nepamatuju nic. Ani teď, když jsem se probral, nevím, kde jsem. Otevřu oko a všimnu si, že se pohybuji. Chci se zvednout, ale bolí mě úplně každá část mého těla. Ksó, s tím Sharinganem jsem to zase přehnal. A to jsem tak trénoval, abych vydržel déle. Potom se dakážu posadit. Trvá mi to sice dost dlouho a je to dost nepříjemné, ale potřebuji vědět, co se děje. Když se posadím, tak mi chvíli trvá, než to rozdýchám, ale potom si všimnu, že sedím na slimákovi. Hmm, že by nás už našly. To bylo rychlé. Tohle asi bude pomoc od Sakury. Za chvíli jsme v Konoze, aspoň doufám. pomyslím si a potom se podívám i po okolí. Vidím, že Sasuke je taky na slimákovi a možná víc zraněný než já, já jsem jen vyčerpaný a trochu poškrábaný. Stalo se něco potom, co jsem omdlel vyčerpáním ? zeptám se bezpozdravu Sasukeho. Zjistím, že i mluvení je pro mě dost vysilující a tak si znovu lehnu a snažím se co nejméně se hýbat a poslechnu si Sasukeho. |
| |
| Před Úkrytem Když Akashira už vstal tak jsme šly na sever do bývalé Vesnice Zvuku. Doufám že tam o něm něco najdu,ale nemohu si být jistý. A pěhem cesty jsem si nasadil klobouk,aby mě nikdo nepoznal . |
| |
| Cesta pro Itachiho Celou cestu jdu za Kimtem a Kisamem, protože nevím kudy jít. Jdeme pomalu protože Kimto-senpai má něco s nohou. Asi po deseti km jsme zastavili, abychom si odpočali. Kimto i Kisame si sednou a začnou mezi sebou rozmlouvat. Pak mě pošle Kisame-senpai pro nějakého ninju medika. "No. Co bych pro vás neudělal. Sice nevím kde začít, ale jdu na to." Vyběhnu náhodným směrem. Až narazím na cestu, tak se jí držím dokud nenarazím na nějakou vesnici. ( Zbytek proberu s PJ soukromkama nebo přes poštu ) |
| |
| Kisame Přiblížíš se k řece, po které zlehka našpapuje nějaký podivín. Je to muž v modrém kimonu s katanou na zádech. Očividně něco hledá na dně. Po chvilce si na hladině klekne a vrazí ruku do pod vodu. Chvíli tam šmátrá a pak vytáhne jasně modrý kámen, který vypadá jako safír. Pak se podívá na tebe a zeptá se. "Copak rybí muži?" Usměje se a strčí safír do torničky, která vypadá napůl plná. |
| |
| U řeky Ten ninja něco hledá na dně a vypadá to, že hledá úspěšně, byl to nějaký modrý kámen. Až potom, co si ten kámen uklidí se na mě otočí. Tu urážku o rybím muži jakoby přeslechnu. Nejdříve se chci dozvědet něco o tom kameni. Jen mě zajímá, co to bylo za kámen, který jste vylovil z vody. řeknu na mě až moc slušně a čekám na odpověď. |
| |
| Na Cestě Když vidím že jsem zrovna né moc dobře vypočítal vzádlenost. Sakra to by trvalo ještě věky. A pak spolu s Akashirou projdeme skrz Dimenzi a objevíme se u Zvučnej. Tak tady by to mělo bejt .Tedkon jen něco najít.Hledej vchod do podzemního komplexu |
| |
| U řeky - Kisame Hned jak kámen uschová tak se vzpřímí a zahledí se na tebe. "Tvořím chakrakameny živlu vody, které poté vkládám do svých děl. Mečů, zbrojí a různě. Ty pak řekněme, že ožijí. Podobně jako tvoje Samehada. Proč se ptáš?" Odpoví ti a znovu se ponoří do hledání. |
| |
| Les Během čištění meče od krvavých skvrn mne osloví Kakashiho hlas, který se mě zeptá co se stalo poté co omdlel vyčerpáním. Pohlédnu na něj a s mírným úsměvem mu odvětím. "Nic moc... Jen boj s trojhlavým ohnivým psem... Ale to bych teď nevytahoval... " Chvíli se odmlčím a dočistím svůj meč, který hned uschovám tam, kam patří. "Jak ti je??", zeptám se ho po chvíli starostlivým hlasem. |
| |
| Naruto Pronásleduješ podezřelou kočku lesem. Je opravdu dost rychlá. Snažíš se bežet obezřetně a potichu, no prostě, aby o tobě nikdo nevěděl. Bohužel jsi našlápl na větvičku, která dosti ošklivě praskla. Kurai Cuki Slyšela jsi za sebou prasknutí větvičky. Jestli se ohlédneš, tak nikoho neuvidíš, ale cítíš, že tam něco nebo někdo je. |
| |
| U řeky Ptal jsem se jen tak, ale mám další otázku, jak víš, jak se jmenuje moje zbraň ? zeptám se toho divnýho chlápka a snažím se přemýšlet, jestli jsem ho už někde neviděl. O chakrakamenech vody jsem nikdy neslyšel. Co je ten týpek zač ? |
| |
| Cesta Zajímalo by mě, jaký trojhlavý pes s ním mohl bojovat, žeby jedna z technik toho divnýho chlápka z Akatsuki ? Přemýšlím, ale radši toho nechám, protože mě z toho rozbolela hlava. Chjó, v tomhle stavu nemůžu dělat vážně vůbec nic... Mě nic není, jen jsem to přehnal s používání Shraringanu, což mě dost vyčerpává. Myslím, že se tak dva dny nebudu moc pořádně pohnout. řeknu a ještě chvíli poslouchám, jestli Sasuke nebude mít další otázku, jestli ne, tak se mi dost brzo podaří usnout. |
| |
| Kakashi Po chvíli jízdy se ti síly začaly obnovovat. Není to nic rychlého, ale než dojedete do vesnice, tak budeš schopen se postavit a možná pomalu chodit. Je to zřejmě zásluhou toho slimáka, na kterém jedeš. Kisame "Vím mnohé. Ale teď mě neruš. Potřebuji ještě alespoň dva kameny ke zhotovení mého dalšího díla." odpoví ti a znovu ponoří ruku pod hladinu. Dno není moc hluboko a tak na něj bez problémů vidíš. Onen můž tou rukou začne kroužit. Začne se tam tvarovat něco velice podobného rasenganu, ale nemá to pravidelný tvar. Když má ta "koule" barvu jasně modrou, tak po tom chňapne a vytáhne ven, kde to zase uloží v torničce. |
| |
| Tsumibito Společně s Kankurem jste zanechali hokageho na místě bojiště. Běželi jste rychle a netrvalo vám ani sedm minut a dohnali jste Sakuřinu skupinu, ke které jste se nejspíše přidali. Kizashi, Akashira Prošli jste dimenzionálním tunelem a ocitli jste se v lese. Cesta vám trvala ani ne hodinu. Kizashi pocítil chvilkovou slabost, ale ta ho hned přešla. Když se rozhlédnete, tak vám dojde, že stojíte v jakémsi vyschlém korytě řeky. |
| |
| Kaguya Taren Běžíš společně s několika ANBU jednotkama, několika jouninama, Sakurou, Sasukem, Kakashim a dvěma slimáky směrem ke Konoze. Se zájmem posloucháš o čem se Sasuke a Kakashi. Také jsi zaznamenal, že se k vám blíží dvě osoby. Ale vyklubal se z toho velitel vaší ANBU jednotky s Kankurem. |
| |
| V lese Mířím si to do Konohy. přitom mám uši nastražené a doufám, že nejsou žádní jiní ANBU v dosahu než ten, kterého Hokage poslal pryč. Doufám, že se v Konoze něco dozvím mohla bych si to ještě vylepšit informacemi ohledně Ichibiho, ale na to se podívám až večer. V tom mojí pozornost získá větvička, která prskal za mnou. Ihned instinktivně skočím do nejbližší hustší koruny stromů a skrze listí sleduji jestli neuvidím pohyb. Naštěstí nevidím nic a tak pomalu vylezu. Měla jsem pocit, že mě něco sledovalo. No co třeba mám halucinace. Radši pomažu co nejrychleji pryč. Následně na to pokračuji směr Konoha. |
| |
| U řeky Je vidět, že jsi moudrý. Když toho o mě tolik víš, tak také musíš vědět něco i o organizaci zvané Akatsuki, zajímalo by mě, co víš o novém šéfovi, protože on sám nám toho o sobě moc neřekl. řeknu a dám mu chvíli čas na odpověď. A taky by si mi mihl říct něco o těch chakrakamenech. Slyším o nich poprvé a docela mě to zajímá, protože si myslím, že bych tak mohl získat o dost větší sílu. řeknu a pořád dávám pozor. Je dost chytrý, takže předpokládám, že bude silný, protože se vůbec nebojí a to o mě ví dost věcí. |
| |
| Les Běžím si takhle za číčou stále zamaskovaný abych ji zbytečně nevyplašil... V tom mi pod nohou křupnička. Mněl bych si dát facku, tohle je chyba studenta akademie a já jsem Hokage! ještě že mně přitom nikdo neviděl. Kočku jsem pozoroval jen tak letmo, proto jsem si skoro nevšimnul, že zmizela v koruně sromů. Tak takovýhle výcvik může mít vážně jen Ninja kočka. Chvíli na ni koukám. Číča pomaličku vylézá a tak si řeknu že je konec her.Ve chvíli kdy by se dostala mezi lidi by se mi určitě ztratila a já bych si nemohl ochočit tak unikátní zvíře. Když vidím že chce číča seskočit ze stromu, tak se postavím kousíček před místo kde má dopadnout a zruším maskovací techniku. Když číča dopadne na zem rozzáří se mi na tváři dětský úsměv. Zvířata prý hodně dají na emoce, musím jí dát najevo že nejsem nepřítel. Dřepnu si, na zem, na celá chodidla abych byl nižší a nevypadal nebezpečně. Natáhnu k čičině ruku. Ahoj maličká, ztratila ses? Mně se nemusíš bát. Nemáš hlad? přece jen utíkáš už pár Kilometrů, to by průměrné zvíře nedokázalo. Pojď kemně, koupím ti nějakou dobrou rybičku. Co říkáš na tuňáka? To by mně zajimalo jestli se někde v konoze prodává tuňák... no co... koupím ji lososa... nepozná rozdíl. |
| |
| Cesta Už to se mnou nevypadá vůbec špatně. Nejspíš to bude díky tomu slimákovi. To asi bude nějaké jutsu, které ten slimák umí. Sakura je velmi silná a schopná. pomyslím si, když zjistím, že se mi síly začínají pomalu vracet. Sice to není nic extra rychlého, ale už se konečně můžu skoro bezbolestně posadit. Podívám se na všechny, kteří běží s námi do Konohy. Byl poslán nějaký tým, aby stopoval ty lidi, kteří nás napadly ? zeptám se, protože chci být informovaný a doufám, že se dočkám nějaké odpovědi. |
| |
| U řeky - Kisame Po tvé otázce, co vš ví o Akatsuki a o vašem novém šéfovi, se zamyslí a po dlouhé chvíli řekne. "O Akatsuki vím. Tedy o těch, které Uzumaki Naruto a Uchiha Sasuke zabili. Ale žádné novinky." "Podle toho co říkáš, tak Akatsuki jsou zase aktivní? Znepokojivé." "Pořád k nim patříš?" Pak znovu vytáhne další kámen a dojde ke břehu. Poslechne si tvou otázku ohledně chakrakamenů a naštvaně mávne rukou. "Chakrakameny nejsou jen tak pro někoho Kisame. A někomu z Akatsuki bych toto tajemství rozhodně nesvěřil. Už ne! Madara mne oklamal a já hlupák mu vytvořil meč." Pak ale dodá. "Jen ten, jehož srdce je čisté, je hoden znát a vlastnit předmět, který obsahuje tajemství chakrakamenů." |
| |
| U jezírka Po chvíli už mi to prostě nedá. Každý kdo zná Kisameho i jen z boje by žasnul, jak je možné že se vykecává s nějakým šílencem co se furt cachtá ve vodě. Se supěním slezu z Kerbera, chytnu se kolem levého krku a za jeho pomoci dokulhám k jezírku. Zdráv buď dobrý člověče. Smím se zeptat o čem tu vy dva mluvíte? Z Kisameho povahy není běžné když se s někým na delší dobu baví ... A věnuji mu široký úsměv s tázavým výrazem. |
| |
| U řeky Jo, pořád jsem u Akatsuki, ale upřímě, tyhle nový členové se mi moc nelíbí, jediný Kimto za něco stojí, jinak nic, takže bych tuto informaci nepovažoval za nic znepokojivého. ušklíbnu se a potom si vyslechnu něco o tom, že síla chakrakamenů není nic pro mě. Jo, asi bych ty kameny nepoužíval ke konání nějakého dobra, ale přeci jen bys mi o nich mohl něco říct,...Když tak přemýšlím, ani ses mi nepředstavil Zajímalo by mě, o jakém předmětu to mluvil, třeba to z něj nějak vytáhnu a potom by nemusel být problém ho od něj získat... uvažuji, ale na tváři mám pořád neutrální výraz, takže by to na mě nemělo být vůbec vidět. |
| |
| U lesa Když se před mnou objeví Naruto instinktivně uskočím div, že se nepoto. Sakra co to ?? Jak je ?? Vždyť přece . . . Ten hajzl musel ušit, že ho sleduji. Naježím se a zasyčím. Pak, ale udělá Uzumaki něco co mě kompletně vyvede z míry. On mě nepoznal ?? To si dělá srandu ?! Štěstí, že jsem se neprozradila. Potom se na něj ještě chvíli dívám vyděšeně, ale pak se k němu pomalu začnu blížit. Přitom začnu mňoukat a neustále ho sleduji. No když se budu snažit budu Hokage doprovod. |
| |
| Kisame Tvé zmínky o nových členech Akatsuki si muž nevšímá a protahuje se. Ale při tvém doznání, že bys ty kameny nepoužíval ke konání dobra, se pousměje a klidně řekne. "Jo, toho jsem si vědom." Pak tam dorazí Kimto. Kisame, Kimto Kimto přijde, pozdraví a začne se ptát. "Hmm, tebe ještě neznám. Ty jsi u Akatsuki nový, co?", odpoví ti a zaštěrká torničkou, ze které vyjde jasně modrý záblesk. "Mluvíme tu o věcech, kterým bys nerozuměl." |
| |
| Les - Sakuřina skupina Běžíte v poklidu zpátky do Konohy, když v tom, před vámi dopadne kunai, na jehož rukojeti je namotán vzkaz. Když se podíváte směrem, odkud kunai vyletěl spatříte, že něco nebo někdo se vpíjí do kmenu stromu. Když kunai vezmete a rozbalíte, tak tam spatříte krví naškrábáno: Bratrův hrob, Sasuke. Vykradači hrobů se blíží. |
| |
| Korito Když jsme se objevili u korita tak jsem se začal dívat všude okolo. Aha,vypadáto tu spíš jako cesta než jako korito.Každopádně skusíme jít dál po tom koritu a uvidíme kam nás to zavede Dopovím a pak se spolu s Akashirou vydáme dál na Sever kam směřuje to korito. |
| |
| U mě doma Když se vyhřívám ve vaně, tak se ozve z vedlejěí místnosti Enmův hlas. Máš tu návštěvu, někdo klepe Jo jo, už jdu Vylezu z vany, trochu si utřu nohy, ať neudělám po bytě moc mokro, hodím na sebe župan a dobelhám se ke dveřím. Že by už to Hinata vyřídila a přišla podat správu? Otevřu dveře a tam obravdu ona. Nahodím milý úsměv a spustím: Jé ahoj, to už jsi to vyřídila? Tak jak to šlo, jinak pojď dál. |
| |
| Cesta do Konohy Hai, Hokage-sama Přijal jsme rozkaz od Hokageho a vyrazil spěšně zpět do Konohy... Stejně... jak jsme mohli takto neuspět? Je to hrozné... Musím se někde odreagovat... a také Odejít z ANBU... Jasně... Odejít z ANBU... Hrozné je že na to pořád zapomínám... Nebo spíše odkládám... Nechce se mi sepisovat ta hromada papírů... Nejspíše se stanu tajným agentem... Jo to je ono... Ani jsem si to pořádně neuvědomil a už jsem dokonce předehnal i skupinku Sasukeho a Saukury... Zastavil jsem a počkal na ně dokud mě nedoběhli. Omlouvám se, ale pátrání skončilo neúspěchem. odpověděl jsem na otázky na které bych měl odpovědět tradičním hlasem, který je vídán u Rootu. Bez emocí, i když jsem byl naštván tím že nemůžu těm h*va*ům rozmlátit **de*e na *r**ky. Brzy před námi dopadl Kunai, odskočil jsem stranou kdby se jednalo o výbušný lístek a kouknul jsem se odkud to dopadl... Poněvadž se okamžitě vpil do terénu tak znám pouze dva lidi co kdy něco takového dokázali a jsou v evidenci. Buď Orochimaru, který sídlí v Kabutovi, nebo Zetsu... Rozhodně ale ani jeden nedonáší dobré zprávy. Pomalu jsem došel ke Kunai, zvedl ho a byl jsem kdykoli připraven bránit se kdyby se jednalo o zbraň. Naštěstí se nic takového nekonalo. Přelétnul jsem zprávu očima a přečetl jsem ji nahlas. Při čtení jsem šel k Sasukemu. Bratrův hrob, Sasuke. Vykradači hrobů se blíží. Zvednul jsem hlavu a podal lístek Sasukemu, protože přeci jen ten dopis nejspíše patřil jemu... Jaké jsou rozkazy? Zeptal jsem se až moc poddajně. Už jsem prostě zvyklý že pořád musím někam běhat... Přeci jen to ANBU... |
| |
| Stařík "Nejsem tu zas tak krátce, ale vlastně ano. Jsou to jediní lidé, kterým se můžu dívat do očí aniž bych musel riskovat že mi zachvíli vvyvřou střeva a obsah mého žaludku se bude válet ve vlastní krvi na zemi. A dokud mě lid z Konohy nepřijme zpět a neodpustí mi, setrvám mezi nimi." Ksakru ... mám dost fyzických zranění a teď mi ještě krvácí srdce ... jak rád bych zas viděl syna ... brzo mu bude 15let... Po druhé zmínce a záblesku jsem mírně namíchnutý a dám své nespokojení najevo zvraštělým obočím. "Nemluvte se mnou prosím jako s dítětem ... všechno lze pochopit, pokud máte čas a dobrého mentora. Prosím, neovládáte lékařské ninjutsu? Obávám se, aby se s tou nohou nestalo ještě něco horšího, když ji budu přetěžovat." S rozumnou dávkou zvěavosti ještě dodám: "Co je to za záři senpai?" |
| |
| U řeky - Kimto Během tvých slov chlapík v modrém nevypadá, že by dával pozor. Ale na tvou výtku, že s ním mluvíš, jako s dítětem se rozesměje a klidně ti odpoví. "Mluvím s tebou jako s dítětem, neboť jen to v mých očích jsi. " "A ano. Pokud máš čas a dobrého mentora, tak se naučíš mnohé. Ale já čas nemám a ani tvůj mentor nejsem." Jakmile domluví tak pomalým krokem odchází směrem na jih. Po pár krocích se zastaví, otočí se čelem k vám a dodá. "Lékařské ninjutsu není můj obor." Pak se otočí zpět k jihu a klidným, vyrovnaným krokem jde svou cestou. |
| |
| Les No tak vidíš že nejsem až tak děsivý Zeširoka se usmívám na kočičku, přejdu do kleku a natáhnu k ní pomaličku obě ruce. Vezmu kočku do náruče a začnu ji hladit. Tak vidíš že ti nic nedělám... takhle to bude nejen rychlejší, ale taky bezpečnější... nejspíš se tudy totiž potulují AKATSUKI.... asi ti to nic neříká, ale prostě jsou nebezpeční. Teď se neboj, zakryju ti oči aby ses nelekla. Ještě bys mně podrápala... Přestanu s hlazení, jednou rukou kočku držím a druhou ji velice opatrně přiložím k očím. Shunshin no Jutsu (problesknutí) Sakra, tohle mně trošičku vysálo... vesnice byla dál než jsem si myslel. Odkryju číče očka a stojíme před branami Konohy. No nezbývá mi než jen doufat, že s nikým dnes nebudu bojovat, protože jen co přijdu do kanclu použiju veškerý zbytek chakry co se mi zhruba za den stihne zregenerovat. Ale teď toho slíbeného lososa. Cesou do restaurace v nějakém krámu koupím dvě misky. Vejdu do mé oblíbené restaurace. Dobrý den. Dnes to nebude nic pro mně. Našel jsem na cestě tuhle roztomilou kočičku, tak mé kamarádce prosím přineste lososa a mléko, obojí si vezmu s sebou. A podám obsluze misky. Když se obsluha vrátí jen horko těžko poberu obě misky do jedné ruky, ale díky tomu že si je přidržuji chakrou to jde. drouhou rukou stále držím číču a jdu do kanceláře. Kancl Do rohu místnosti položím obě misky a uthnu kousek masa. Kabát položím na opěradlo židle a kočku položím na židli. Sám si sednu na zem naproti kočce. Nechám číču ať si k masu přičichne a zvednu maso těsně mimo dosah její tlamy. Vyhládlo ti po té cestě? Hmmmmm? Asi bych ti nějak mněl říkat. Ale jak? Vždycky jsem si myslel že až budu mít domácí zvířátko... pojmenuji ho Blárm, ale to by k tobě nesedlo, tak co takhle třeba... Miriki? neee... moc dlouhé. hmmm budu ti říkat Hitomi. |
| |
| Radnice Nechám se nosit a podezřele sleduji Naruta. No vypadá to tedy zajímavě, jen doufám, že mě pak nechá jít. Aspoň takhle ho můžu pozorovat. Když mě lísá a hladí vyrážím hlavou proti jeho ruce. Hajzl našel moji slabinu. Pak si počkám až mě konečně položí v radnici. Naruto mě položí na židli a k mému nosu přiloží kus Lososa. Jak s tím tak mává sem a tam moje halva se kývá ve stejném rytmu a když už jsem si chtěla kousnout tak ruku oddálil. Á ty hajzle víš, že kočky se mučit nesmí ?? Pak mě začne pojmenovávat a div, že se tam nahlas nerozesměji. Miriki ?? Hitomi ?? To bych radši to Miriki. Následně na to si ho jako ho nevšímám a jako správná kočka seskočím ze židle a zamířím si to k těm dvoum miskám. Přičemž pokud mě nechá spořádám to jídlo na posezení. |
| |
| U řeky Do rozhovoru se přidal ještě Kimto, který je stejně zvědavý jako já, jenže ten stařík ho nebere vůbec vážně. Jste sice moudrý, ale měl byste dávat pozor co říkáte. Kimto by vám totiž ,ohl dost snadno ublížit. řeknu naprosto vážně, ale stařík už neposlouchá, protože už asi našel co potřebuje a tak odchází. Otočím se na Kimta. Toho nech na mě, za prvé nemůžeš pořádně chodit a za druhé sme pořád na vodě a myslím, že na vodě jsem silnější já. řeknu a vkročím na vodu a doběhnu k tomu staříkovi. Ještě pořád jste mi neřekl tajemství těch kamenů, a já bych ho dost rád věděl. řeknu a Samehadu nechávám pořád na zádech. Nevypadá, že bych chtěl bojovat. |
| |
 | Cesta Běžím s celou skupunou, která zachránila Kakashiho a Sasukeho. Se zájmem poslouchám jejich rozhovor, ale i pod maskou si zachovávám kamenou tvář. Ještě chvíli běžímem, když před nás dopadne kunai. Zastavím se, ale všimnu si, že na kunaii je vzkaz, takže ani nevytahuji zbraň. Cože, proč by někdochtěl vykrádat hrob Sasukeho bratra, Iachiho Uchihy, o tom už jsem toho taky slyšel dost. To on vyvraždil celý Uchiha klan.... Možná to bude kvůli jeho očím, ale přece už je to tak dlouho, co je mrtvý... oči už přece nemůžou být v pořádku. přemýšlím a čekám, na Sasukeho rozkazy. |
| |
| U řeky - KIsame Sleduješ, jak muž v modrém kimonu odchází podél řeky na jih. Vstoupíš tedy na hladinu a doběhneš ho. Když jsi zhruba na jeho úrovni, tak ho oslovíš. Řekneš mu, že ti ještě neprozradil tajemství oněch chakrakamenů. "Ano, a tak to taky zůstane. Chakrakameny už nesmí padnout do ruky vaší organizaci." řekne ti a dál pokračuje v cestě. Zahlédl jsi ještě, že mu ruka zajela do jeho torničky a vytáhl jeden kámen. |
| |
| U řeky Ten stařík je dost tvrdohlavej. Prostě mi nic nechce říct, i když mě to docela zajímá. To si nemysli, že bych to říkal někomu z organizace. Nechal bych si to pro sebe. Tuhle informaci Akatsuki nepotřebují. řeknu pořád ještě v klidu, ale to už se musím překonávat. Potom si také všimnu, že vzal do ruky jeden chakrakámen. nevím sice, co to přesně dělá, ale jsem si jist, že to bude dost silné. Proto ruku položím na Samehadu, ale pořád jí mám na zádech, jsem připravený se bránit, kdyby ten kámen použil proti mě. |
| |
| Les Pokračujeme v cestě, na ty dva dohlíží Katsuriki takže se o ně bát nemusím. Vtom se přede mnou mihne nějaký stín. Střelím pohledem odkud přišel a vidím jak něco vlízá do stromu. Zetsu? To je trochu blbost ne? pomyslím si a dojdu k té věci. Vyklube se z ní kunai. Je na něm nějaký vzkaz a tak ho vezmu a rozbalím. Varování? Tak to Zetsu nebyl určitě (pokud žije)... Musíme se připravit... pomyslím si. "Sasuke! Někdo se asi blíží! Musíme se připravit!" řeknu a přiskočím k němu. Podám mu kunai se vzkazem. "Chtěla jsem si to nechat na pak ale..." řeknu a složím pár pečetí. "Hennami (Znovuzrození)!" řeknu a dotknu se jeho zranění. Asi minutu tak ruku nechám a pak už jsou jeho zranění kompletně vyléčená. To samé zopakuji u Kakashiho, sice není tak vážně ale aspoň mu doplním chakru a oko ho přestane bolet. "Jste oba vyléčení a máte skoro plnou chakru, víc teď udělat nemůžu, kdyby se něco dělo, je to na vás..." řeknu jim a opřu se o Katsuriki. Zatraceně, tahle technika mě vždycky tak vyčerpá, musím už si začít ukládat chakru do Rezervní pečetě... pomyslím si a sleduji okolí. |
| |
| Doma Hinata mě ujistí, že se nic neděje. Přinesla mi odměnu od strejdy Naruta. Podívám se na lístek a usměju se. "Paráda! Do lázní jsem chtěl večer zajít. Díky Hinato." řeknu jí a lístek si schovám do náprsní kapsy svého kabátu. Pak se Hinata ještě zmíní o tom, že zítra v 8:00 se máme sejít před radnicí. Hokage pro nás asi bude mít nějaký úkol. "Budu tam." odpovím jí a doprovodím jí ke dveřím. "Tak se měj." Rozloučím se s Hinatou a jdu do svého pokoje, kde si na stůl položím lístek do lázní. Pak si připravím čisté oblečení a vlezu si do sprchy, kde se pořádně umyju. Když už jsem dostatečně čistý, tak zastavím vodu a vylezu ze sprchy. Osuším se a nahážu na sebe čisté oblečení. "Cítím se jako nový člověk!" řeknu nahlas cestou z koupelny. |
| |
| Les - Sakura, Sasuke, Kakashi, Kaguya Taren, Tsumibiro (Snad jsem na nikoho nezapoměl) Poté co Tsumibiro otevře vzkaz a nahlas ho přečte, si mezi sebou několik ANBU začne šuškat a vyměňovat si mezi sebou pohledy. Pak se Sakura přesune k Sasukemu a díky své technice mu nechá kompletně zahojit jeho rány. To samé pak udělá s Kakashim. Sasuke zatím mlčí a jde vidět, že všichni čekají na jeho rozkazy. Dokonce i navzdory faktu, že velení předal hokage Sakuře. |
| |
| Les Ke Konoze to už není daleko, když v tom se před námi do země zarazí kunai. Ihned pohlédnu na místo, odkud byl vržen. Spatřil jsem někoho se vpíjet do útrob stromu. Hmm... To vypadá na Zetsua..., pomyslím si a pohlédnu na kunai, který už je v rukou toho ANBU. ANBU rozevře vzkaz, který byl na kunai a přečte ho nahlas. Chvíli mi trvá než mi vše docvakne. Začínám cítit hněv a zuřivost, ale na venek vypadám až nepřirozeně chladně. Sakura ke mě přistoupí a pomocí svého mistrovského lékařského ninjutsu mi zacelí rány. Už to téměř nebolí. Normálně bych jí poděkoval, ale teď jsem na to ani nepomyslel. Je to dozajista past... Budou tam na mě čekat... No co?! Jít tam musím!!, probíhá mi hlavou sled myšlenek. Pohlédnu na všechny. Vidím, že ode mě čekají nějaké rozhodnutí. Z hluboka se nadechnu a promnu si oči. "Jděte zpátky do vesnice... Podejte zprávu hokagemu..., zavelím a seskočím ze slimáka. "A já půjdu splnit svou povinnost!!", dodám odhodlaně. Pohlédnu na Sakuru a mírně se na ní usměju. "Neboj se o mě... Já se vrátím...", řeknu tichým hlasem. Pak už jen počkám na reakce ostatních. |
| |
| Les Vzkaz předal někdo ještě přede mnou, nějaký ANBU. Proto jen pomohu Sasukemu a Kakashimu. Potom se čeká na Sasukeho, nijak nenamítám protože sama moc sil nemám, pokud nepoužiji tu trochu chakry co mám v pečeti a nebo Katsuriki... Pak Sauske promluví, něco podobného jsme čekala. "Tak to prrr, pokud někam půjdeš, tak jdu s tebou, nenechám tě aby ses znovu zmrzačil, to že jsem tě vyléčila neznamená že se ti ty zranění nemusí obnovit. Prostě jdu s tebou, víš že jsem s tebou, v dobrém i ve zlém," řeknu rozhodnutě a pokynu rukou Katsuriki která se znovu přemění do té velké podoby. Katsuriki je slabší v boji oproti její mámy Katsuy ale má jednu výhodu, je mnohem lepší v léčení a to se mi teď hodí. Položím na ni ruku a cítím jak do mě vpouští chakru. Měla bych jí mít dost abych něco zvládla, při nejhorším použiji Rezervní pečeť ale tam mám chakry tak... Abych se jednou doplnila na maximum, zatím jsem neměla moc šanci uložit si tam víc, pomyslím si. Katsuriki zmizí. "Kakashi - senseii, pokud vás objeví Naruto, vyřiďte mu že se zdržíme... Zatím to veďte, však vy to zvládnete," řeknu ke Kakashimu a dojdu k Sasukemu. "A ty víš že moje rozhodnutí nezměníš," řeknu tak aby to slyšel jen on. |
| |
| U řeky "Řekneš nebo neřekneš. Je zbytečné něco takového slibovat, když ti tu informaci neřeknu." odpoví ti a sáhne si do té torničky. (to je teprve to první sáhnutí z minulého příspěvku) Pak se na tebe líně podívá a řekne. "Copak Kisame, myslíš si, že chci bojovat?" |
| |
| Les Hned jak domluvím, tak Sakura začne odporovat. To jsem si mohl myslet..., pomyslím si a usměju se na ní. "Sakuro, prosím... Běž s nimi do vesnice a vše řekni Narutovi.. Jak ho znám tak vyšle skupinu, která bude mít za úkol mi pomoct.. A ty jsi jediná, která ví kde přesně se Itachiho hrob nalézá..., řeknu prosebně a zahledím se na ní. Prosím, Sakuro, alespoň jednou mě poslechni..., poprosím v duchu a čekám na její odpověď. |
| |
| Les Po Sasukeho rozkazech si někteří radostně vydechli, že nemusí do boje s Akatsuki. Jiní svěsili hlavu, že nemůžou do boje, ale nikdo z nich se rozkazu neprotivil. Sakura Po přiložení rukou k Katsuriki se do tebe vlilo ohromné množství hřejivé chakry a doplnilo to tvé zásoby do plna. |
| |
| Les Tohle jsme taky mohla čekat. "Podívej, řeknu to takhle, buď půjdeme oba, nebo nikdo, nenechám tě samotného bojovat s Akatsuki, né v tomto stavu, jsi ještě vyčerpaný a ani moje technika tě nevyléčila naplno. Nenechám tě prostě jít samotného. A můžeš argumentovat co chceš," řeknu neoblomně. Nechci tě ztratit, v tom boji sám nemáš šanci... Půjdu ať se ti to líbí nebo ne, jediný způsob jak mě přinutit abych nešla s tebou je že bys mě tu složil k zemi... A to se ti vážně jen tak nepovede... pomyslím si a podívám se na ty co tu zůstali. "Odteď posloucháte Kakashiho, my jdeme," řeknu a stáhnu si masku ANBU na tvář, "Nebo nakonec půjdeš s ostatními do Konohy?" řeknu. "Vím že je to pro tebe těžké, ale nesmíš dovolit aby ti vztek zaslepil správný úsudek, Sasuke," řeknu a položím mu ruku na rameno. |
| |
| U Reie Chvíli u čekám a pak mi Rei vyjde otevřít dveře. Mile se na něj usměji a rovnou mu podám lístky. Né dobrý dík zůstanu. Tady máš od senseie lístek do lázní kdyby jsi ho chtěl nějak využít. Jinak máš dneska volno a zítra v osm před radnicí dostaneme další úkol. Pak na něj jen ještě pár vteřin koukám a nakonec se otočím. Tak se kdyžtak měj. Čau a zítra se uvidíme. Následně na to si to pomalu zamířím domů, když dorazím domů zmoženě pozdravím rodiče a pak zalezu k sobě do pokoje, kde sebou fláknu na postel a na tři hoďky si zdřímnu. Když se následně na to proberu protáhnu se. Áh hrůza až tak jsem byla unavená, ani jsem se nepřevlékla. Následně na to zjistím, že je už čas oběda najím se a po obědě si to zamířím přímo do lázni, kde maximálně využiji všech pět hodin k relaxaci. |
| |
| Les Ani na mé zdravé a rozumné argumenty Sakura nezabrala. Povzdechnu si a pak odevzdaně řeknu: "Vidím, že tě nijak nepřesvědčím..." Dobrá, když je k Itachiho hrobu nedovede Sakura, tak kdo tedy??, pomyslím si a zašmátrám si k opasku, kde by mi měla viset moje ANBU maska. Vezmu jí a hodím jí jednomu jouninovi. "To aby nás Kakashiho psi našli podle pachu... Tak to neztrať...", dodám na vysvětlenou a pohlédnu na Sakuru. "Slib mi jednu věc... Až dojde k boji, a ono dojde, tak se drž zpátky... Nechci, aby ti nějak ublížili..", řeknu Sakuře a jemně jí pohladím po vlasech. |
| |
| Kancl číča mně začala ignorovat a vrhla se na jídlo. Vím že kočky jsou vážně tvrdohlavé a proto se ji nesnažím nijak otravovat... místo toho začnu s pročítáním papírů. "žádost o schválení mise- bohatý kupec chce doprovod........bla bla" "žádost o povolení ke stavbě střechy...." "žádost o přidělení mise týmu 10" " každodení zprávy z chrámu ohně" " Zprávy z písečné.... " hmmm jak potřebné když mám ve vesnici Kankura. Ty papíry mně zabijou! Ahhh... copak je tohle "Sai onemocně... " si dělá srandu? komu dám jeho studenty?! Tohle vypadá na dlouhé odpoledne a nemám moc chakry... hmmm takže plán C7 Kage bushin no jutsu Oběví se 10 mých klonů všichni poberou papíry z mého stolu a odejdou do vedlejší místnosti. Papíry si přečtou a roztřídí na hromádky "povoleno" "zamítnuto" "tohle je dopis, na to ti razítko nestačí" Pak mi co chvíli nějaký klon přinese pár papírů ve třech hromádkách a já sedím klidně na židli a razítkuji. Kruci... Jméno Hitomi už jsem někde slyšel... přece jen ti raději budu říkat Miriki. (jen informačně... dveře i okna jsou nyní zavřené, ale věznit tě tu nebudu... nechci mít na koberci hromádku... jen mám rád soukromí) |
| |
| Doma - lázně Lásně? Dík ot bude paráda Opětuju její delší pohled na mě, počkám až odejde a zavřu dveře. Dík sensei, todleto bodlo Kdo to byl? Hinata mi přinesla od senseie lístek do lázní, jdeš se mnou? Voda? Zapomeň na to. To tu radši uklidím. Dobrá, jak chceš. Upeč si picu, vrátím se až večer. Obleču se, do tažky si zbalím ručník a ostatní věci a vyrazím. Po cestě se ještě stavím na malý obídek do restaorace poblíž mého domu. V lázních si lehnu do společné lázně a relaxuji. |
| |
| Itachi Jen co vylezeš z koupelny a proneseš větu, že se cítíš jako nový člověk, tak se za tebou ozve tenký pištivý hlásek. "Ty už jsi zpátky z mise, ňja?" Když se otočíš, tak za sebou spatříš staré známé, Hinu a Denka. "Ahoj Itachi-kun. Jak se máš?" zeptá se Denka a obě ninja kočky se k tobě přiblíží. |
| |
| Doma Vylezl jsem z koupelny a div, že jsem se nepo leknutím. Za mnou se ozval pištivý hlásek jednoho z mých přátel. Otočím se a usměju se. "Ahoj Denko, Hino. Už je to dlouho. Chyběli jste mi. Co jste dělali když jsem tu nebyl?" pozdravím je a zeptám se. Pak se mě Denka zeptá jak se mám. "Jsem unavený. To víš. Dlouhá cesta jednoho zmůže. Zrovna mám namířeno do lázní." odpovím a zajdu si do pokoje pro lístek. "Jestli chcete, tak pojďte se mnou. Nějak vás tam propašuju." |
| |
| Les Když nakonec "svolí" tak jen přikývnu. Když promluví na nějakého ninju a hodí mu masku jen se usměji, což ale nikdo kvůli masce nevidí. Když pak promluví na mě tak zakoulím očima. "Sasuke, už nejsem ta malá holka co ji znáš z dětství, už jsem bojovala se Sasorim, byl jeden z nejlepších v Akatsuki, sice nebít babičky Chyio bych ho asi neporazila, ale boj s Akatsuki pro mě je snažší než pro někoho jiného, jsem tu kromě Naruta, Kakashiho a Hinaty jediný kdo boj s Akatsuki přežil... Až na ty co oživil Nagato když přišel k rozumu, ale ti mrtví byli... A místo těch řečí raději pojď, nebo tam budeme pozdě," řeknu a vyrazím směrem k Itachiho hrobu. Doufám že to stihneme, Sasuke by je pak honil třeba po celé zemi Shinobi jen aby je dostal... pomyslím si. |
| |
| Les ----> Hokage-sama Hai Sasuke-sama. odpověděl jsem mu hned na jeho první odpověd s tím že jsem zbytek už neslyšel. Můj cíl byl jasný. Kancelář Hokageho a vyčkat na něj, nebo ho informovat, pokud tam již je. Zmizel jsem v tradičním obláčku ANBU a stejně tak jsem se i na jednom koleni Hokage-sama... Cestou zpátky jsem ještě potkal tým pod velením Sasuke-sama, když byl před nás hozen kunai se vzkazem pro Sasukeho. stálo na něm něco ve smyslu "Vykradači hrobů se blíží,Sasuke" A ještě nějáká spojitost s jeho bratrem... rozhlédnul jsem se kolem. Sasuke-sama tam nejspíše již v.... zybtek věty nedokončuji protože si všímám něčeho úžasného... Kočky... A né jen tak ledajaké kočky... Dokonce mě známé kočky! Vstávám a jdu za kočkou. Jeden rychlý pohyb a už jsem u kočky a hladím jí po hlavě. Hokage-sama, vy jste tak velkorysý že potulným zvířátkům dáváte nový domov. řekl jsem a stále hladíl tu mícu před sebou. hmmm... Ale odkud já ji jenom znám.... Hokage-sama... Kde jste tu kočku potkal? zeptal jsem se jako kdybych snad měl tušení vo co tady jde. Hokage... A zvířata... Hmmm... TO je nějáký divný... Není to nějáký Henge? |
| |
| U řeky Ne, pořád si myslím, že boj nechceš, jen mě překvapuje, že i když jsem hledaný ninja, necháš mě jít. Já tě taky nechám jít, ale musel bys mi říct to tajemství chakrakamenů. Já i Samehada ho chcem slyšet. ušklíbnu se, ale ruku nedám dolů, ten chakrakámen v jeho ruce mi pořád přijde dost nebezpečný a takto chytrým lidem se nedá věřit. |
| |
| Dále v lese - Sasuke, Sakura Asi pět minut poté co jste vyrazili k Itachiho hrobu jste zastavili, protože jste ucítili přítomnost někoho dalšího. V tom se zpoza stromu vynořil Zetsu a s úsměvem na se na vás podíval. "Ale, ale, Sasuke.. Bereš ženu s sebou? " řekne a pokračuje dál v proslovu. "Víš, proč jsem ti poslal ten vzkaz, že?" zeptá se a čeká na Sasukeho odpověď. Nikdo z vás nestačí ani otevřít pusu a odpoví Zetsuova druhá půlka. "Protože tě nemám rád a chci, aby jsi padl!" Na to se první půlka usměje a dodá "To taky. Ale taky z důvodu, že k Itachimu pořád cítím úctu a nechci, aby náš nový šéf rušil jeho klid." |
| |
| U řeky - Kisame Po tvých slovech se muž zastaví a zvedne obočí. "Takže pokud ti neřeknu tajemství chakrakamenů, tak mě nenecháš jít?" "No, v tom případě mi nezbyde nic jiného než ti říct.." řekne a odmlčí se. Po chvíli dodá. ".. že bych radši zemřel, než abych ti to řekl!" S těmito slovy se roztekl v kaluž, která pomalu stéká do řeky. |
| |
| V lese Sakura na mě docela ostře vyjede. Asi jí už svým chováním štvu. Rozhodnu se do toho nešťourat a nechat to až na doma. "Tak promiň... Nemyslel jsem to nijak zle.. Jen mám obavy..." Vyrazím tedy za ní směrem k Itachiho hrobu. Po chvilce se zastavíme, protože něco nehraje. Cítíme chakru někoho dalšího. Asi nás někdo sleduje!!, proletí mi hlavou a sáhnu na rukojeť svého meče. Zpoza stromu vystoupí Zetsu a začne s jeho podivným, schyzofrenickým proslovem. Vcelku mě udiví ta zmínka o novém šéfovi. "Co je ten nový šéf zač?! K čemu chce Itachiho tělo?? A pořád jdete o ocasých démonech??", vychrlím ze sebe několik otázek a pak jen čekám na jeho odpovědi, ikdyž v hloubi duše vím, že mi neodpoví ani na jedno. |
| |
| U řeky Po nějaký době už mě ten dědek opravdu začne srát. Asi ho podříznu jako svini na roštu ... Už šahám po jílci, když vidím jak se ten dědek roztekl na kaluž a vpil se do řeky. "Ksó..." Ulevím si a spustím ruku z katany. Pak se s velkým úsilím vyškrábu na Kerberose a kopnu ho do slabin. To bylo možná až moc kruté, protožeKerberos se s bolestným zakňučením pár skoky dostane až ke Kisamemu. Účel světí prostředky ... "Kisame, mám toho už dost, chtěl jsem toho dědka podříznout, ale vypadá to, že je pryč. Poběž, ať sebereme tu mrtvolu a vrátíme se. Mám vztek, že bych nejradši vypálil tenhle les!" Koleny znovu popoženu Kerbera ke skokům a, doufám že s Kisamem za zády, se rozběhnu směrem, který jsme si už předem určili. Už se těšim na xicht toho Uchihy, až mu vybereme bratříčkův hrob. Ušklíbnu se ještě pro sebe a pod maskou se pustím do šíleného smíchu. |
| |
| V lese - Sasuke, Sakura Zetsu počká na Sasukeho reakce a pobaveně odpoví jeho světlá polovina. "Promiň Sasuke, ale už nejsi jedním z nás. Nic ti neřeknu." Pak se do rozhovoru rázně vloží ta tmavá polovina. "Řekneme mu to! To ho naštve!" "Náš nový šéf má stejně jako ty sharingan. Dokonce možná mocnější než je ten tvůj! Teď chce získat Itachiho tělo, aby tě naštval. A po čem teď jdeme ti může být volný!" Pak se začne smát a pomalu se začne propadat do země. Ještě ale stačí říct. "Měl by sis pospíšit Sasuke, protože ti už moc času nezbývá. A to nemluvím o Itachiho hrobě." |
| |
| Cesta Mlčky se vydám směrem k Itachiho hrobu a pokračuji tak i v cestě. Po chvíli se ale objeví nová chakra. Všimnu si toho o chvilku dřív díky mé citlivosti na chakru. Támhle... řeknu si a k místu kde se o chvilku na to objeví Zetsu letí několik Shurikenů které se zabodnou do stromu o vteřinku dříve než by ho mohli zranit... "Co tu dělá..." řeknu spíš pro sebe a sleduji ho. Potom začne mluvit svým napůl šíleným způsobem. Jedna osobnost překřikuje druhou... Nakonec promluví i Sasuke a Zetsu znovu... Nemyslí Itachiho hrob? Co tím může myslet... Snad ne Itachiho... Kso! pomyslím si... "Počkej chvíli!" řeknu naštvaně a praštím do země tak že ho to znovu vymrští nahoru pokud se neumí pohybovat velmi rychle. Podívám se na Sasukeho pohledem který mu zdělí moje obavy... "Pošlu tma Katsuy," řeknu a složím pečetě. Vyvolám Katsuy a zdělím ji mé obavy. Tu potom pošlu k Itachimu a taky k Tsunade/Shizune aby na něj dali pozor. "Zatracené Rudé mraky, nenávidím je," procedím skrz zuby a sleduji buď opět "vykopaného Zetsua" nebo cestu k Itachiho hrobu. Podle toho jestli jsme ho "vykopala" na povrch či ne. |
| |
| Les - Sakura Pokusila ses Zetsua znovu vykopat. Jediným mocným úderem jsi ho vyhodila znovu na povrch. Bohužel jakmile Zetsu dopadl, a dopadl tvrdě, tak se roztekl ve velkou hromádku bahna. Pak si přivolala Katsuy, které jsi sdělila své obavy a poslala jí za Tsunade. Sasuke Přemýšlíš nad tím co Zetsu řekl. Něco ti na tom všem nesedí. Jako by ti něco stále unikalo. Navíc tě začíná bolet hlava, tak se nemůžeš moc dobře soustředit. |
| |
| V lese Po Zetsuových slovech se Sakura neudržela a pokusila se ho ještě na poslední chvíli praštit. Tedy alespoň tak to vypadalo. To je bezpředmětné... Zetsu už tu určitě nebude..., pomyslím si a vyvalím oči údivem, když Zetsu vyletí ze země a doslova se rozplácne o zem. Tak přecejen jsem měl pravdu..., pomyslím si smutně a ruku sundám z jílce svého meče. Zapřemýšlím se nad Zetsuovým poselstvím. Měl bych si pospíšit, protože už nemám moc času?? A nemáš na mysli Itachiho hrob... Můj syn?!, proletí mi hlavou přesně v tu chvíli kdy to samé nejspíš dojde Sakuře, které věnuji pohled plný starosti a hrůzy. Ta hned vyvolá Katsuy a pošle jí za Tsunade, aby dala na malého Itachiho pozor. "Neboj se Sakuro... Itachi bude v pořádku... A pokud se k němu byť jen přiblíží, tak je zabiju!!, řeknu Sakuře zprvu konejšivým hlasem, který se ale později změní na pevný a odhodlaný hlas. Stejně myslím, že nemyslel mého syna... Musel mít na mysli něco jiného, něco co mi pořád uniká... Však já na to časem přijdu!! Snad nebude příliš pozdě..., honí se mi hlavou změť myšlenek, které jsou dost nesouvislé, kvůli bolesti hlavy. Tuhle bolest přisuzuju únavě, protože jsem toho dnes stihl už dost. "Měli bychom vyrazit... Ať už to máme za sebou...", řeknu Sakuře a vyrazíme dál na cestu. |
| |
| Kancl Pohlédnu znepokojeně na ANBU v mé knceláři a odsunu papíry. No to mi teď chybělo!!! Zatracený Sasuke. Jsme ninjové, pocity musí sem tam stranou. Žít dnes, bojovat zítra. Poté se ANBU zmíní o Miriki. A začne ji hladit. Tahle číča byla na bojišti... teda přišla na bojiště když jsme my odešli... Pak se rozběhla směrem do Konohy. Myslel jsem že je to zatoulaná ninja-kočka tak sem si řekl že si ji zkusím ochočit... Přece jen ovaná zvířata nerostou na stromech. Copak se vám nezdá? Supr.... budu muset poslat pro Kakashiho který je naprosto zmrzačený a řekněme že pošlu i Yamata. Vstanu ze židle a posadím se na stůl abych lépe viděl co ten Anbu dělá mojemu možná budoucímu mazlíčkovi. |
| |
| Někde poblíž zvučné - Kizashi, Akashira Jdete "korytem" pořád dál na sever. Teď už i Akashirovi došlo, že to koryto není tím, čím se zdá. Že je to nejspíše stopa obrovského hada. Jdete dlouho než vyjdete z lesů a ocitnete se na pláni, které dominuje pohoří. Kizashi si v dálce u vrcholku jedné z hor všimne něčeho co velice připomíná obřího hada. |
| |
| Kancl Potom co jsem se najedla mi nebylo dopřáno oddychu. Nějaký vlezlý ANBU si mě začal prohlížet a podivně se vyptávat. Doprdele super teď mě tenhle pozná a budu ho muset zabít. Inu jednou to přijít muselo. Zasyčím a než se mě dotkne uskočím pak rychle doběhnu ke stolu k Narutovi, kde mu skočím do klína. Ochočím si Hokageho a pak budu mít klid. Kam se na mě hrabe Madara s Mizukagem. Pak se k němu začnu lísat a přitom neustále pozoruji toho ANBU. Ok takže Sasuke šel po Kisamem. Super a někdo ho varoval. O tom se Šéfík musí dozvědět. Vypadá to, že dneska se projdu po Konoze a né zrovna po čtyřech. Možná bych mohla navštívit Sasukeho dům, když majitel je pryč třeba tam najdu něco důležitého. Pak se nechám od Naruta pohladit a nakonec dojdu k oknu na které začnu jemně škrábat, aby šlo poznat, že potřebuji ven. Přitom začnu srdceryvně mňoukat. |
| |
| Itachi Nabídnul jsi oběma kočkám, že je vezmeš s sebou do lázní. A obě současně zaprskaly a odmítly. Poplašeně utekly někde ke kuchyni. Sešel jsi tedy po schodech dolů a vyšel hlavním vchodem ven z domu. Hned jak zavřeš dveře, tak tvou pozornost upoutá nějaký kluk, který stojí před vaší brankou a sleduje tě. Xen Hikari Tvé čekání se vyplatilo a ten malý Uchiha konečně vylezl z domu. Dokonce si tě i všiml. Asi nebude tak blbý jak jsi slyšel. |
| |
 | Před uchiha sídlem Čekám bez hnutí už nějakou dobu. Ale nakonec se dočkám a malej Uchiha vyleze před dům. Až na ty vlasy vypadá přesně jako jeho zpropadený otec. ozve se mé hlavě a já se trochu usměju. Úsměv mi z tváře však zmizí ve chvíli, kdy mě ten spratek zpozoruje. Chvíli si ho prohlížím a pak na něj zavolám "Hej ty Uchiho! Slyšel jsem že ti dali čelenku jen kvůli tvýho povedenýho tatíka!" Ani nečekám na jeho reakci a pokračuju v provokování. "Prý se ještě počůráváš. Je to pravda prcku?" |
| |
| Před domem Vyjdu před dům, kde stojí nějaký mamlas, který na mě civí jak tele na nový vrata. Jen co zavřu dveře, tak začne provokovat. První salvu provokací přejdu jen křivým pohledem. O tátu se neotírej! Nebo tě zničím! řeknu si pro sebe a zamknu vchodové dveře. V tom se ozve druhá salva provokací, po které vypěním. "A dost! Jestli máš nějaký problém, tak si ho můžeme vyříkat dneska večer na cvičišti číslo 8." S tím kolem něj projdu a zamířím si to přímo k lázním. |
| |
| Před uchiha sídlem Na první várku mých provokací ten spratek nereaguje. Co? tak to ne! rozhodnu se přitvrdit, což má za následek druhou várku, po které se ten malý fakan už neudrží a dohodne si se mnou souboj. "Výborně! A nebudeš se bát tmy polulánku?" naposledy si rýpnu a odejdu přímo na to cvičiště se pěkně rozehřát. |
| |
| Itachi Jen co zahneš za roh, tak vrazíš do nějaké ženy. Podíváš se tedy nahoru, ale přes prsa jí nevidíš do tváře (jsi dost malý, díváš se zespod), ale jsi si jistý, že je to babička Tsunade, která pořád vypadá stejně stará jako matka. "Itachi-kun, přišla jsem za tebou. Mamka i tvůj otec jsou teď na důležité misi. Tak co máš v plánu?" zeptá se tě babička a skloní se k tobě aby ti mohla dát pusu. Také jsi zpozoroval, že když se zmiňovala o tvém otci, tak použila takový zvláštní pohrdavý tón. |
| |
| U Hokage-sama Hmmmm... Ta kočka se chová divně... Cítí ze mě nebezpečí... Měla by se schovat... Ale ona se rozutekla okamžitě k Hokagemu a skočila mu do náruče.... Co je to za blbost? Já ještě nikdy neviděl žádnou kočku co sama skáče do náruče.... Kdyby zdrhala schovat se za skříň nebo tak... Pozorně jsem pozoroval tu kočku... Hlavně to jak se chová. A znovu se mi něco nezdá. Hmmm... Kočka a sama naznačuje že chce jít ven? Tady toto se kočky musí učit... NAvíc kočky nanejvýš přijdou ke dveřím a čekají až jim otevřou... Ne... Ne... Todlencto není obyčejná kočka... Hokage-sama... Nikam jí nepouštějte prosím vás... Mám podezření, nečeho velkého... Hmmm... Taak to bude něco... Hokage-sama, ta kočka není nějáká divoká míca, ale nejspíše si jí už někdo ochočil... Přeci jste viděl jak ze vámi přihopkala přímo do náruče, aby se schovala před nebezpečím a ted... Ťuká na okno poněvadž chce jít ven... Myslím že jste ochočil nějákou již ochočenou mícu... Nebo se sem někdo snaží dostat pomocí převleku za kočku... Ale né to je blbost... No i když... Asi těžko to budu teď vykládat... Tu kočku bych měl sledovat... A pak z ní vytáhnout všechny informace násilím. |
| |
| Les ==> Konoha - Kaguya Taren Sasuke a Sakura se od vás odpojili a vyběhli jiným směrem. Ty, společně s ostatními jste běželi dál do Konohy, kam jste po chvilce dorazili. Jako obvykle po podobné misi jste se shromáždili před radnicí a čekáte na Hokageho než se vrátí. (nevíte že už je nějakou dobu zpátky) Naruto, Tsumibito, Kurai Cuki Slyšíte, že pod okny se začíná scházet nějaká skupina. Když se Naruto podívá z okna, tak zjistí, že je to skupina, kterou předal Sakuře společně s vedením. Tsumibito Mírni se se svými dedukcemi. Zas tak nápadná není. Sasuke, Sakura Běžíte už asi hodinu, když míjíte nějakého muže v modrém kimonu s katanou na zádech. Ikdyž si ho nevšímáte, tak on vás ano. "Uchiha! Takže další Akatsuki, co?" řekne ale zarazí se, když si prohlédne Sakuru, která má na obličeji ANBU masku. "Vy nejste od Akatsuki?" zeptá se a pozdvihne obočí. |
| |
| Tsuwamono Yoko Před hlavní bránou jsi deaktivoval hachomon a padl na kolena. Nějakou dobu sis musel odpočinout než jsi kulhavou chůzí prošel branou dovnitř. Když se podíváš kolik je hodin, tak ti dojde, že tvůj otec je nejspíš v práci. Proto se vydáš do skladu, kde ho spatříš jak třídí různé věci. Už není nejmladší, ale zdá se ti, že se za ten rok vůbec nezměnil. |
| |
 | Washitame Kama, Kimi Undo a Ametsuchi Sayuri Z mého volna mě probudilo ťukání na dveře mého bytu. Lehce jsem rozlepila oči a vydala se ve spodním prádle ke dveřím. Jen jsem je trochu otevřela a uviděla jednoho člena ANBU s dopisem v ruce. Hokage ?? ANBU kývne a já si převezmu dopis. A pomalu se začtu. Hmm, takže Sai je nemocen a já se mám prozatím ujmout jeho týmu ?? No dobrá. Následně na to se začnu oblékat a připravovat. Hmmm super Hokage ví, jak mi překazit volno, ale co dlouho jsem neměla tým. Senseiů se poslední dobou hlásí víc a víc. Po sprše a na mě moc brzké snídani se vydám ke cvičišti, kde dotyční už nejspíše čekají delší dobu. Tým 13 ?? Já jsem zastupující senseika za senseie Saie. Mé jméno je sensei Hakuši. Přitom si všimnu, že dívka z tohohle týmu chybí. Kde je ?? Vytáhnu dopis a hledám jméno dotyčné. Ametsuchi Sayuri ?? Zeptám se a kouknu na oba chlapce. A který z vás je Kama ?? A který Undo ?? |
| |
| K Itachiho hrobu Běžíme už drahnou chvíli. Cesta mě nějak moc vyčerpává, proto mlčím. K dobré náladě mi nepřispívá ani to hrozné bolení hlavy. Každý krok je pro mě znamená opravdová muka. Cestou jsme potkali nějakého muže. Nějak divně se na mě dívá, ale ignoruju to a snažím se zrychlit. Jenže muž nás osloví. A nutno dodat, že ne moc vlídně. "Akatsuki?? Kde a koho jste viděl??", zeptám se trochu ostře a zapotácím se, protože se mi zamotala hlava. Přejdu to ale jen potřesením hlavy. Muž se ujistí, že nejsme od Akatsuki. "Ne, opravdu nejsme od Akatsuki... My se je právě snažíme dohnat a eliminovat...", řeknu pevně a dychtivě čekám na jeho odpověď. |
| |
| Cesta Ten stařík se mi před očima proměnil v kaluž a prostě zmizel. Stejně si tě jednou najdu. pomyslím si a podívám se na kimta, který už mi něco říká. Jo, ale nejdřív musíme počkat na Creeda, protože se potřebuješ vyléčit. řeknu mu a jdu si sednout k jezeru a čekat na Creeda. Snad přijde brzo... |
| |
| Kancl... Pohlédnu do stropu a zapřemýšlím se. Tohle bude složité, nemám chakru, ale musím podpořit Sasukeho a Sakuru. Krom toho bych neměl opustit vesnici kvůli poplachu s Akatsuki. No tohle je perfektní! Dobrá, nebude to jednoduché, ale něco vymyslím. Mimoděk si všimnu skoro až paranoického ANBU který má extrémní zájem o možná mou budoucí kočku. Teda pokud nenajdu jejího majitele. Kočka se instinktivně před ANBU schovala kemně. I ty potvůrko jedna vypočítavá. Tiše se pousměju a začnu číču všemožně hladit jak za ouškama, tak i dlouze od hlavy až k ocasu. Fajn, nejprve vyřeším drobnosti, potom důležité věci. Děkuji za informaci. Přiveď mi sem prosím Inuzuka Kibu. Dostane misi, spěchá to. Sednu ke stolu, vytáhnu dva svitky a rozroluji je. Rozříznu si palec, ale to už slyším jak na okno packou škrábe Miriki. Jistě Miriki, hned tě pustím ven. Dej mi vteřinku abych tohle dopsal. Vytvořím dva vyvolávací svitky. Jeden na žabího posla a jeden na Gamakichi. Poté odejdu do vedlejší místnosti a o chvilce přinesu červenou stuhu s rolničkou. Jen se neboj Miriki, to je aby každý věděl že nejsi divoká kočka, předejdeš tak mnohým problémům. Uvážu kočce stuhu (nedělám žádné hloupé mašle) a podívám se z okna. Tam už dorazil tým a čekají na mé rozkazy. Páni, Miriki... to snad nemyslíš vážně! moje kancelář je víc jak 10 metrů vysoko. Kam odtud asi chceš jít ty trubko moje? Pojď kemně, odnesu tě hlavním vchodem. Vezmu Miriki do náručí a jdu vstříc týmu který na mně čeká. |
| |
| Cesta Muž je očividně překvapený tvou odpovědí. Zamyslí se a po chvilce se usměje a veselým hlasem pronese. "Tak to je něco jiného. Viděl jsem Kisameho s tím jeho novým partnerem. Pár kilometrů tímto směrem" Rukou ukáže směrem, ze kterého jde. "Sice jsou oba zranění, ale stejně bych si na ně dával pozor." řekne se starostlivým pohledem ve tváři a zahledí se na Sasukeho. "Vy ale taky nevypadáte zrovna zdravě." řekne kriticky, ale dál už vám nevěnuje pozornost. "Není zač, a ať dobře pořídíte." rozloučí se a vyjde si svou cestou. Sakura Když se na svého manžela podíváš, tak je ti hned jasné co ten muž měl na mysli. Sasuke je celý spocený a očividně se mu špatně dýchá. Nevypadá moc zdravě. |
| |
| Naruto Když vyjdeš před radnici, tak vidíš, že téměř všichni na tebe překvapeně hledí. Slyšíš taky šuškání stylu: "Jak se tady mohl octnout před námi?", "Páni, ten musí být rychlej", "Tady nejde o rychlost, ale o výdrž!" Veškeří ANBU pokleknou a jeden z velitelů se zeptá: "Máte pro nás nějaké rozkazy, Hokage-sama?" |
| |
| Před radnicí Pustím Miriki z náruče a ta nejspíš někam uteče. Pohlédnu na ANBU a začnu se tvářit naprosto svěže a neunaveně, ikdyž mi to asi moc nejde, trošku mi ztěžkl obličej (vypadám trochu unaveně). Jo, nějaké by byly... Třeba by jste za mně mohli dodělat papírování. S úsměvem zažertuji. Dobrá, žerty stranou. Situace je vážná. Kývnu hlavou aby mně následovali a rozvážným krokem zamířím do mé kanceláře. Přišli jsme o Sasukeho a Sakuru. Vesnice je nejspíš pod dohledem Akatsuki a asi můžem čekat brzký útok. Než začnu pokračovat v plánu důkladně se okolo sebe rozhlédnu aby v okolí nebyl ani brouk od Shina a nijak svoje obavy z odposlechu netajím, (ANBU by mohlo dojít ať se taky rozhlíu, ale kdo ví... možná mně nechápou) Jako prve musíme chránit malého Draina. Je to jinchuriki jednoocasého démona. Možná to zní že tohle není naše starost, že tohle by si mněla vyřídit písečná, ale jednoocasý démon je nejslabší a proto ho mohou nejsnáze přemoci a přitom je dost silný na to aby v nesprávných rukou natropil škodu. Bude ho hlídat jedna jednotka o šesti lidech. Budete důkladně ukryti. Kdyby k něčemu došlo není prioritou porazit nepřítele. Hlavní je utéct s Drainem a zakrýt za sebou stopy. Otevřu dveře do kanceláře a až všichni vstoupí a poslední osoba zavře, pokračui v proslovu. Dále chci posílit hlídky na hradbách a chci aby několik civilně převlečených chuninů nebo jouninů chodilo jen tak po ulicích. Znáte to... kdyby něco. Mohli by si všimnout něčeho netradičního. A poslední věc. Chci aby tým udržující bariéru okolo konohy zvýšil své snažení. Až do odvolání budou hlídce hlásit kohokoli kdo vstoupí do Konohy a bude mít chakru na úrovni chunina nebo výš. Důkladně si všechny prohlédnu a chvíli počkám. Nějaké dotazy? Počkám asi pět vteřin na odpověď Pokud ne, tak rozchod! |
| |
 | Konoha Není to moc dlouho, co jsem ukončil akademii a nutno podoktnout, že s poměrně velkým úspěchem.Bohužel při výběru a zařazování jednotlivých geninů do týmů se na mě tak trošku zapomělo.A ke všemu nebyl v okolí ani žádný volný sensei.Když jsem se toulal městem, narazil jsem na nějakého chlápka.A ten mi slíbil peníze za pomoc ve skladu.Ona to nebyla až tak špatná nabídka a vzhledem k tomu, že mě nic extra lepúšího nenepadlo jsem tu práci vzal. Nakonec se ukázalo, že to byla pěkná makačka, ale svým způsobem taky tréning. Práci jsem odvedl a dostal zaplaceno.Teď stojím před skladem a přemýšlím, co by se tak dalo dělat. Možná bych pokračovat ve zdokonalování své nové technoky.....jo to by šlo. |
| |
| Setkání Když přijde náhradní sensei, tak se ani nedivím. Já sem říkal, že Sai - senseiovi něco je, ale nikdo to asi nebral vážně... Vyslechnu ho, a pak pravou rukou vytáhnu z kapsi kuličky, a začnu cvakat. ,,Kama jsem já. A poslední čtvrtina týmu - no, říkala že šla někam trénovat, říkala, že si ji sensei najde." Odpovím, a dál cvakám. ,,Co je našemu senseiovi ? Jestli řeknete, že je nemocný, tak si o něm vátně budu myslet, že je totálně nemožný." Já ho varoval. On ne, že je zdraví. Zajímalo by mě, co se bude dít. Chci se zeptat, co se bude dít, ale dojde mi, že bude lepší mlčet, a na takovéhle otázky asi není zvědavá. Pak složím kuličky a zase je uložím do kapsy. Přitom pořád sleduju senseiku, protože chci aspoň trochu z její tváře vyčíst, co se bude dít. |
| |
| Setkání Poškrábu se na zádech a přitom kouknu na dopis. Tihle si svého senseie moc neváží vypadá to, že je to spíše rodinná výchova o mi naštěstí vyhovuje více. Dobrá takže váš sensei utrpěl vážná zranění na poslední misi, kdy stál proti na něj až moc velké přesile. A zranění jsou tak vážná, že je k němu zakázán přístup kohokoliv, kdo není lékař. Stará se o něj Tsunade takže doufám, že jsem tím tvého senseie ve tvých očích nějak neshodila. Pak složím dopis a strčím do kapsy v taktické vestě. Dobrá tak prozatím oba jděte k Hokagemu a vyžádejte mým jménem pro nás nějakou misi a já zatím najdu čtvrtou členku našeho týmu. Počkám až potvrdí rozkaz a pak se vydám po cvičištích najít dotyčnou. Doufám, že se necourá někde daleko. Podle popisu by to měla být menší bělovlasá dívka, tak uvidíme. Nakonec jí objevím u jednoho cvičiště s klukem, který mi někoho připomíná. Vypadá podobně jako Kazekage, kdo ví co s ním má společného, ale naštěstí jsem našla už Sayuri. Zakašlu, abych na sebe upozornila. Ametsuchi Sayuri ?? Členka týmu 13 ?? Jsem sensei Hakuši náhrada za senseie Saie. Pojď laskavě se mě. Zbytek týmu už vyrazil pro úkol. Chlapci přitom věnuji jemnou úklonu hlavy. |
| |
| soukromá zpráva od Senju Kitsune (Tým 3) pro |
| |
| setkání Po nějaké době čekání na saie dorazí nějaká žena, kter áse představí jako Hakuši. No konečně poslali nějakou náhradu. Snad se senseiovi nic nestalo. Pak se zeptá na Sayuri, ale to už ji odpoví Kama. Já jen dodám: A já jsem Kimi. Byl bych rád, kdyby jste mne oslovovala radši tadle, než přímením. Pak nám řekne, že si máme zajít pro misi a odběhne. Na tváři se mi voloudí menší pošklebek, zvednu se a otočím na Kamu: Nějaká moc zbrklá co? Ani si nás neprohlédne a už nás žene do mise. Tak nic vyrazíme? Zeptám se a vyjdu k Hokage. |
| |
| Cesta Pokračuji dál v cestě ale zanedlouho nás zase někdo zastaví. Označí nás za Akatsuki. "Máme snad na sobě Červené mraky?!" řeknu podrážděně a sleduji ho. Sasuke se s ním dá do řeči a když přijde řeč na Kisameho tak zblednu. Proti němu nemáme šanci, vždyť porazil i toho Hachibiho jinchuurikiho... Musíme pryč! řeknu si. Potom navíc řekne že ani my nevypadáme moc dobře... Je to pravda... Já ještě nejsem v pořádku po té co jsem použila Hennami a Sasukeho zranění vypadají že se otevírají... "Sasuke, nerada to říkám ale musíme ihned do Konohy, vím že to je pro tebe těžké, ale ty dva neporazíme, navíc v tomhle stavu, podívej se na sebe, za chvíli nebudeš moct pořádně dýchat, vím že je to pro tebe důležité... Ale nemůžeme jinak, prosím," řeknu k Sasukemu a podívám se na něj s naléhavým pohledem. V tomhle stavu vydrží v boji s Kisamem asi minutu, dvě... A já taky moc dlouho ne, musíme zpět... Promiň, Sasuke, asi mě za tohle budeš nenávidět ale já musím, tvoje zdraví je tady přednější, řeknu si. Přistoupím k němu a rychle mu udeřím na jeden bod na hrudi. Ruka mi lehce zeleně zazáří a Sasuke upadne do bezvědomí. (Je to něco jako použil Kabuto na Kibu u Chuninských zkoušek na tribuně) "Promiň..." řeknu omluvně a chytnu ho. Vyvolám Katsuy a pomocí ní se pak díky obrácenému přivolání dostaneme do Konohy... |
| |
| Cesta Chlapík nám řekne proti komu budeme stát. Á.. Takže přecejen dokončím to co jsem začal!! Zničím je!!, řeknu si v duchu a trochu se pousměju. Taky se ten chlap zmíní, že nevypadám moc dobře. Což je docela dost možné, protože se necítím nejlíp. Šíleně mě bolí hlava a mám rozostřené vidění. "Já musím jít dál!!", tvrdohlavě odpovím na Sakuřino naléhání. Přijde ke mě a mě je jasné že je zle. Udeřila mě do hrudi a mě se zatmělo před očima. Padnu na kolena a pěstmi praštím o zem. "Proč?!", zakřičím naštvaně a zakuckám se. Z pusy mi začne vytékat krev. V tu chvíli mi dojde ta věc, která mi doteď unikala. "Jed...", zachrčím a ztratím vědomí. |
| |
| Konoha Už to vypadalo, že mě Hokage pustí, ale né on mě musel snést dolů. To neví, že žádné ninja kočce nedělá problém skočit z 10 metrů ?? A hlavně třeba to, že tu má hned strom, po kterym bych mohla slézt ?? Když mě položí nikam se nerozeběhnu ba naopak doposlechnu všechno co říká členům ANBU a zbytku těch shinobi. Všechny si je prohlédnu a potom co to rozpustí si to odběhnu do města. nejdříve se jen tak pro jistotu potuluji jako obyčejná kočka. Prolezu pár popelnic jen s krajním odporem a asi tak po 2 hodinách se rozhodnu začít. Sice mi problém v tichým pohybu zajišťuje ta rolnička, ale z nějakého důvodu nemám nutkání ji sundat. Líbí se mi a aspoň sem nějak zapadnu. Následně na to si to zamířím k domu Uchihů, kde se chci porozhlédnout. |
| |
| Cvičiště Otázka byla položena jasně, on ale neodpoví. Možná mě ignoruje, nebo jsem si nevšimla toho, že usnul... Každopádně pokrčím rameny a pustím se do tréninku. Pokud mu to vadí, měl se k tomu vyjádřit... Pokud se dívá, možná vidí něco málo z mých technik, ale zas až tolik z toho pochopit nemůže. Jen beru do rukou listy, a jako shurikeny je vrhám na cvičné panáky... Ony, změněné, se tam oparvdu zaříznou, a když jsem spokojená, zase zvláční v klasické listoví. usměji se. Dneska se mi opravdu daří... Trénuji takhle ještě hodnou chvilku, červenovlasého chlapce více neotravuji. Nemá to cenu, a ještě by si o mě myslel něco hloupého... Už z dálky si koutkem oka všimnu, že se k nám blíží nějaká žena, protože se zřejmě nesnaží skrývat. Teoreticky nemá proč... Nevšímám si jí ale nijak viditelně, dále trénuji... Až její zakašlání mě uvědomí v tom, že po mě něco chce. Nechám všechny zbývající listy zvláčnět, a otočím se na ni. S překvapeným výrazem a pozvednutým obočím si vyslechnu, co po mě chce. "Náhrada za Saie-senseie? Ale jo, nevypadá tak zle... Možná to ještě bude lepší, než jsem očekávala..." Na zmínku o svém jménu jen přikývnu, že jsem to já, a potom jen vyslovím: "Wakarimashta." Rozumím. Vydám se za ní, jen co někam půjde či mi dá pokyn... |
| |
| Cesta k zigguratům Po pár minutách cesty na Kerberovi se ohlídnu na Kisameho. Zatraceně, ten rybák musel zůstat na tý mýtině ... Nerozhodně věnuji pohled směrem k Itachiho hrobu. Pak se ohlídnu. Sakra, když teď Akatsuki podrazím v prospěch Listový, pořád nemám záruku, že mě vezmou zpět ... A navíc, kdyby ten hrob hlídali stráže Konohy, nemám záruku že je s jednou rukou zvládnu ... "Sakra! Proč je všechno vždycky tak komplikovaný?" Obrátím Kerbera nazpět a kopnu ho do slabin. O 5 minut později Konečně jsem se dostal zpátky ke Kisamemu. Věnoval mi pobavený pohled. Chmm ... I když ho uznávám pro jeho sílu, je to pořád jen hloupá a namyšlená ryba. Pod maskou se pro sebe usměju a dám se do hlasitého smíchu. Když se po chvíli uklidním, sesednu z Kerbera a pošlu ho zpět do podsvětí. S rozkoší pyromaniaka pak ještě sleduji prskající lávu, vstřebávající se do země. "Ten dědek už se neukázal? Hmmm ... mohl to bejt klidně přestrojenej Kappa." Při představě želvy, chodící po dvou nohou s hlavou opice se opět rozesměju. Stáhnu si masku a zavdám si svého životabudiče. Pak se spustím na zem, hlavu si opřu o kámen. "Než se vrátí Creed, jestli se vrátí, tak si trochu zdřímnu. Ale nemůžeme tu čekat věčně. Z toho dědka mám pořád divnej pocit." |
| |
| Sakura Byla jsi svědkem něčeho zvláštního. Místo toho, aby Sasuke upadl přímo do bezvědomí, tak ještě chvíli odolával. Chvíli po tobě křičel, ale pak se rozkašlal a z úst mu začala vytékat krev. Pak ještě něco zachrčel a až pak teprve upadl do bezvědomí. Nicméně slovo, které zachrčel tě dost vyděsilo. Jed. Kdyby to byl obyčejný jed, tak by ho Katsuriki v Sasukeho organismu určitě našla a neutralizovala. Jenže ona se o otravě ani nezmínila. Přivolala jsi tedy Katsuy, naložila Sasukeho a pak jste se přemístili do Konohy. Objevili jste se na dvoře nemocnice. |
| |
| Kisame, Kimto Poté co se Kimto navrátil jste uslyšeli nějaký křik. Pokud se za oním zvukem vydáte, tak ještě spatříte nějakou růžovovlasou ANBU, toho Uchihu a velikého slimáka, kteří se vám rozplynou před očima. Pokud se za tím křikem nevydáte, tak se nic neděje. |
| |
| Konoha Dál jsem si toho pitomce nevšímal a šel směrem k lázním. Toho obejdu večer spráskám! Jako, že jsem Uchiha! řeknu si trochu povýšenecky zrovna když do někoho narazím. Podívám se na tu osobu a usměju se. Je to babička Tsunade. "Ahoj babi! Dlouho jsem tě neviděl!" řeknu z vesela. Tak tam chvíli konverzujem a bábi mi řekne, že mamka s taťkou jsou na misi, že mě bude hlídat ona. Jako bych potřeboval, aby mě někdo hlídal. Pak se mě zeptá co mám v plánu. "No, zrovna jsem měl v plánu zajít si do lázní, ale když už jsi tu, tak to odložím. Pojď půjdeme si sednout domů. Uvařím ti čaj." navrhnu babičce, vezmu jí za ruku a pak jí vedu domů. |
| |
| Konoha - Itachi Chytíš babču za ruku a táhneš jí domů. "Dobrá, dobrá.. Pomalu Itachi. " řekne se smíchem a následuje tě. (Na průběhu rozhovoru jsme domluveni) Došli jste domů, kde jste si sedli, dali jste si čaj a pořádně jste si popovídali. |
| |
| U hokage Hai hokage-sama... Uposlechnul jsem tedy rozkaz a šel vyhledat Inuzuka Kibu.. Během vyhledávání jsem si něco zajímavého pomyslel. Hmmm... Infiltrace? Ježiši co mě to napadá... Ti ANBU mě úplně zblbli... O důvos víc proč se stát S ninjou a vést pátrání o akatsuki... S Inuzuka Kibou se vracím na zpátek Za Hokagem a docela mě překvapuje, že Tady nikdo kromě něj není. Padl jsem na jedno koleno a vyčkával na další rozkazy hokage-sama a při tom se rozhlížel okolo kde má svojí kočku, ale raději jsem se ho na nic neptal. Hmmm... Jak se vůbec žádá o zvolení býti S ninjou? Vždycky jsem si myslel že u Hokage. ale co když je k tomu potřeba i starších? Tak tedy dám návrch že je donutím to říct během pěti minut... Jo to by mohlo zafungovat.... Ted jen doufám že si na me Hokage-sama může udělat chvíli času. |
| |
| Konoha Vyčerpalo mě to nějak moc... To je divné... Možná to je tím že jsem Hachimon použil dnes třikrát... řeknu si a ušklíbnu se. Vyrazím k sídlu klanu, po krátké přestávce, i když nevěřím že otec bude doma, beztak bude na misi. O to víc mě udiví když ho uvidím ve skladu. "Tati?!" řeknu překvapeně a nechápavě. "Co to tu proboha děláš, nemáš být spíš na misi, či tak něco?" řeknu a stále se na něj udiveně koukám. Co se tu u všech Ocasých stalo?! pomyslím si. |
| |
| Setkání Také se zarazím. Pak poslouchám Kimiho. ,,Jo, je to trochu hrrr... No, tak co naděláme.." odpovím mu, a jdu s ním za Hokagem. Spíš ho jen tak následuji, a při tom jen tupě zírám do okolí, a prohlížím si okolní Konohu. Jo... tak todle je Konoha. Ta malá vesnička někde tam v zemi ohně. Spousta lidí ani neví, že existuje... Náhle přestanu blbnout, a uvědomím si, že už jsem před budovou Hokage. Následuji Kimiho. Doufám, že ta mise nebude zase nějaká prkotina... nehodlám honit "nebezpečného" psa po lese, a takové blbosti. ,,Táááák..." řeknu si jen tak pro sebe, a zaklepu na kancelář hokage a vstoupím. Očekávám, že tu máme být a Hokage o nás ví, takže by nám měl bez vytáček ihned zadat úkol. |
| |
| Gomaru Viděl jsi jak do skladu kulhavou chůzí vešel nějaký chlapec. Nejspíš tvého věku. Yoko Otec na tebe pohlédne nechápavým pohledem, ale pak se usměje a přistoupí k tobě, aby tě objal a přivítal se s tebou. "Yoko, synu. Rád tě vidím. No, znáš to. Na poslední misi jsem byl ošklivě raněn, tak jsem dočasně na tomto místě. Ale o tom si promluvíme jindy. Právě ses minul s Gomarem, klukem, který zrovna jde k hokagemu. Měl bys ho dohnat a jít s ním. Je nedostatek geninů, ale když tam přijdete dva, tak by mohl být sformován nový tým." řekne ti otec a zářivě se na tebe usměje. Chvíli se na tebe jen tak kouká, ale pak zvážní a zavelí. "Tak na co čekáš? Není čas, ztrácet čas!" |
| |
| Naruto, Tsumibito Tsumibito odejde, ale po chvilce se vrací i s Kibou a Akamarem. Když všichni vejdou dovnitř, tak Akamaru hlasitě zaštěká a Kiba pozdraví. "Heya Naruto! Co se děje?" V tu chvíli vejde onen jounin, který má v ruce sasukeho masku. "Hokage-sama, to mi dal Sasuke-sama. Prý aby ho psi dokázali najít." řekne a předá Narutovi onu masku. |
| |
| U řeky Kimto na chvíli někam odjel, ale dost brzy se zase vrátil. Je mi celkem jedno kde byl a tak se na to ani neptám. Jo. Zdřímni si, Creed by se měl vrátit brzo. řeknu a dál sleduji řeku. Pořád nevím, co mohl být ten chlápek zač, a taky by mě zajímalo, jakto že mi utekl. Doufám jen, že nás neprásknul. To by od něj nebylo hezký. pomyslím si a čekám na Creeda, přitom si vezmu Samehadu do rukou a začnu ji čistit. To dělám vždy, když se nudím a nebo na někho čekám. |
| |
| U řeky - Kimto, Kisame Čekáte u řeky do večera, než se objeví váš milovaný Creed a to prosím i s velikým pytlem na zádech. Oba máte dojem, že se ten pytel mírně pohybuje a vydává přidušené zvuky. Kimta noha začíná bolet čím dál tím víc. Dokonce ani saké, které mu už rapidně dochází, mu už moc nepomáhá. |
| |
| Kancelář Klidně usednu ke stolu a pokračuji v práci. Svitky co jsem napsal schovám do šuplíku a razítkuji a podepisuji další papíry. Po menší chvilce se oběví Kiba, Akamaru, ANBU a dokonce i jeden Jounin. Kiba se mně optá co potřebuji. Když přijde jounin a domluví, daruji Kibovi pohled typu "už chápeš?" Dobrá tedy, Jedno po druhém. Sasuke je těžce raněn a bez mého svolení šel na misi. Je tam veliké riziko, že se střetne s Akatsuki, což by pro něj bylo pravděpodobně fatální. Na úkol tě posílám samotného abys byl co nejrychlejší. Věřím že jsi pro tuto misi perfektní. Jednak máš schopnosti Sasukeho najít. Když se přiblíží nepřítel tak díky Akamarua o něm budeš včas vědět. Což mi připomíná máš zákaz bojovat. Jen se schováš a pokračuješ v běhu. A v neposlední řadě vím že jsi velice rychlý. Otevřu šuplík a vytáhnu svitky. Ten menší svitek je pro vyvolání žabího posla. Ten větší později vyvolá mně. Proto si pamatuj postup. Nejprve vyvoláš žabího posla. Poprosíš ho aby mi okamžitě předal zprávu že jste uprostřed boje nebo v situaci která si mně neodkladně žádá. Žabí posel mi to sdělí a já si vyvolám žábu ke které je druhý svitek. Když ji vyvoláte vy. Budu tam i já. Proto se nezapomeňte posla zeptat za jak dlouho zprávu asi doručí aby jste věděli kdy mně asi můžete vyvolat. Toto opatření je především kvůli aktivitě Akatsuki. Taky jsi povinen vše o misi držet v tajnosti aby nikdo netušil že Hokage opustí vesnici možná ne delší dobu. S vážným výrazem v obličeji mu oba svitky podám. Pamatuj Kibo! Vzhledem k situaci do které tě posílám je tohle mise obtížnosti S buď obezřetný. Připrav si co musíš a vyraž co nejdřív. Nevím jak dlouho budeš putovat takže možná potřebuješ i jídlo na cestu. V tom vejde do kanceláře malý chlapec a vážný výraz v mém obličeji se přímo rozbije na milý úsmv. zdravím malý Kamo. Copak by jsi potřeboval? Pohlédnu na ANBU Kibu i jounina co přinesl masku a zavelím. Pokud nejsou žádné dotazy... Rozchod! Chopím se razítka a pokračuji v papírování, ale stále věnuji pozornost malému chlapci. |
| |
| U řeky K večeru jsem se probudil. A konečně se po chvíli vrátil Creed. To samo o sobě není zas tak pozitivní, ale pytel na jeho rameni značne víc. Bolest se zhoršuje, i když jsem do sebe napumpoval po probuzení dost saké. Tohle je jedinečná šance. "Creede, díky všem Ocasým a Okřídleným, to je snad poprvý co tě rád vidím." Po zasténání mu nařídím, aby ten pytel shodil z ramene a pustil toho zajatce ven. Aktivuji druhou podobu mých očí, Baziliščí pohled. Jestli se pokusí utěct, proměním ho aživa v kámen. Zorničky zešednou, jizvy ztratí pronikavou čerň a výbojná planoucí rudost duhovek mírně zezelená. Předpoládám, že Kisame a Creed toho doktora nenechají utěct, ale jistota je jistota. Kdyby se mě pokusil otrávit, tohle ho jistě vyděsí. Pokud už Creed nebožáka vyprostil z pytle, vyzdvihnu se na rukou do sedu, záda opřená o kámen. Pak zadám zajatci instrukce. "Prosím, vyléči mojí pravou nohu, mám v ní možná zlomenou nějakou kost nebo přetrhané šlachy. Nepředpokládám, že by v ní byla infekce nebo jed, ránu jsem vymil a vyčistil alkoholem. Pak bych tě ještě poprosil, aby jsi zacelil kosti v mé levé ruce. Za tyto služby se ti odměním, ale varuju tě: nepokoušej se mě ještě víc zmrzačit nebo zabít, dokážu si ohlídat, aby tě pak následoval stejný osud." |
| |
| U řeky No konečně si tady, už jsem se bál, že jsi se snažil nám utéct. ušklíbnu se, když konečně dorazí Creed se svým záhadným pytlem. Je docela jasné, že je v něm nějaký doktor. Tak schválně, koho nám přivedl. pomyslím si a Samehadu držím v ruce, kdyby chtěl ten doktor utéct. Myslím si, že se o to nepokusí, protože asi ví, co by ho čekalo za trest. Sleduji, jestli Kimta uzdraví nebo ne. |
| |
| U řeky Než jsem se vrátil, tak nastal večer. Jsem unavený z toho jak se pořád v tom pytli hemží. Už z dálky volám na své dva kumpány. "Héj, Kisame-senpai! Kimto-senpai! Tak jsem se vrátil! Jste rádi?" Když se k nim dostanu, tak má Kimto nějaké připomínky, na které nesmyslně odpovím "Ale senpai, vidíte mě teprve podruhé!" Dokonce i Kisame má nějakou připomínku. "Ale Kisame-senpai, já a utéct od vás? Vždyť byste mi chyběl." řeknu mu s úsměvem a položím pytel před sebe. Rozvážu zauzlované hrdlo a nechám pytel jen tak ležet před Kimtem. Spokojeně pak odstoupím k řece, kde si omyju tvář a vlasy. |
| |
| U řeky Z pytle se po chvilce vysouká mladá, vystrašená a opravdu atraktivní dívka. Chvíli se na vás vystrašeně dívá a pak se rozpláče. Když Kimto promluví, tak breku zanechá a odevzdaně k němu přiklekne a začne se starat o jeho zmrzačenou nohu. Trvá to dlouho, skoro hodinu než s tvou nohou skončí. Pak si vyčerpaně sedne a řekne. "Jsem úplně vyčerpaná. Potřebuji si odpočinout a napít se. Pak se vám postarám o tu ruku." řekne dívka s mírnou úklonou a s úctou a strachem v hlase. |
| |
| Kakashi, Taren Po návratu do Konohy jste se s ostatními seřadili před radnicí a čekali na Narutův návrat. Po chvíli se Naruto opravdu objevil, ale místo toho, aby se vrátil z lesa, tak vylezl z radnice. (Mimochodem, Naruto vypadal dosti unaveně, podobně jako Kakashi) To mezi jouninama a ANBU, kteří tu s tebou stáli, sklidilo veliký údiv. Po proslovu Naruto v klidu odešel zpátky do kanceláře. Jen co zalezl, tak dorazil nějaký ANBU, který vedl Inuzuku Kibu s jeho psem Akamarem. Je vám úplně jasné, co bude následovat. (Kakashi, cítíš se v pořádku, ikdyž slabý. Dokážeš už normálně chodit, ale běhat ještě ne.) |
| |
| U řeky Hned jak se Kimto postavil, tak se mu podlomila noha, což zřejmě nečekal a upadl. Co čert nechtěl, tak spadl přímo na zraněnou ruku. Pěkně to v ní křuplo. "Musíte tu nohu ještě do zítřka šetřit." řekne dívka a zajde se napít a opláchnout do řeky. Na otázku jak se jmenuje neodpověděla. |
| |
| Konoha Konečně jsme se dostaly do Konohy. Já sice už chodit můžu, ale pořád se cítím oslabený. Potom Naruto konečně přijde, k mému překvapení z radnice. Naruto, neměl by ses takhle zbytečně přemáhat. usměju se pod maskou a potom, co rozdá nějaké rozkazy si jdu domů odpočinout. Však oni se beze mě na chvíli obejdou, a ještě navíc, takhle bez chakry bych byl asi k ničemu. pomyslím si a hned jak dojdu domů si lehnu na postel a brzy usnu. |
| |
| U řeky Konečně! Sem zase fit ... a ošáhávání od tý dívky taky nebylo zlý. Rozesměju se. Po chvilce se slzami smíchu v očích pomalu vstanu a projdu se. "Děkuji, ... Jak se vlastně jmenuješ?" Zašátrám v plášti a nahmatám lashvičku saké. "Tu máš, už toho tam moc nezbylo, ale mělo by to stačit, alespoň než mi uzdravíš i ruku. Pokud nemáš saké ráda, napij se z řeky." Své oči opět přehodím na běžný režim. Úzká zornička se čtyřmi jizvami na rudém podkladu. S rozkoší si pak prohlížím termální děje pod zemí a ve svých společnících. Chci se postavit, ale ve vzpřímené poloze se mi najednou udělá slabo a pronikavá píchavá bolest se mi rozlije celou končetinou. Ztěžka dopadnu na zem, navíc na poraněnou ruku. Zařvu bolestí rozkousnu si ret. Automaticky se mi po těle rozjede hněv a každá buňka v těle touží něco, ne někoho, zabít. Zdravou rukou zajedu do kapsy a sevřením kunaie se uklidním. Tahle lehká bolest uklidňuje. Ztěžka za pomoci vrtění nohama a zdravou rukou se posadím a začnu pomalu vysávat vytékající krev z rány. S téměř dětskou naštvanou grimasou pak střelím na kunoichi, která prohodí, že bych se neměl ještě zítra hýbat. Uříznu kunaiem kus pláště a zavážu si zdravou pořezanou ruku. S úsměvem se pak napiju z lahvičky saké, kterou dívka nechala ležet a šla se radši napít z řeky. Lahvičku opět zasunu do kapsy pláště a zašátrám po jiných věcech. Čelenka listové ... kunaie ... balíčky karet ... sakra. "Momentálně nemám nic co bych ti mohl dát ... řekni si co bys chtěla. Mimochodem Creede," zazubím se na něj a pak si přetáhnu masku "dobrá práce." Vytáhnu jeden balíček karet a nemotorně poraněnou rukou začnu stavět z karet "domeček." |
| |
| Konoha Neporanili mu taky mozek? Co to tu sakra hraje? Před rokem mě vyhnal z klanu a Konohy a teď si tu hraje na milého otce? řeknu si nevěřícně a stejně tak se na něj i dívám... "Tak já jdu..." řeknu a ani se nerozloučím a zmizím. Nevím jestli ten kluk už k Hokagemu doběhl či ne ale já sám běžím přímo k radnici. "Heh? Proč bych se vlastně měl přidat do nějakého týmu? No co, aspoň nebude nuda," řeknu a vejdu na radnici, potom po schodech nahoru, vypadá to že tu je dost čilý ruch. U dveří zaklepu a čekám až mě vyzvou. To mě zajímá jestli je hokage vážně Naruto - san nebo ne... pomyslím si a snažím se zaslechnout něco z toho co tam říkají. Jsem ale od přírody netrpělivý a tak po chvilce začnu přešlapovat na místě a každou vteřinou jsem nervóznější... |
| |
| Gomaru Znovu kolem tebe proběhne ten kluk co před chvílí vešel do skladu. Už od prvního pohledu je to horká hlava, která se do všeho hrne po hlavě. Pokrčíš rameny a jdeš si svou cestou, která vede přesně tam, kde cesta onoho "běžce" - k hokagemu. :) |
| |
| Hokage Po chvíli co jsme vešli s Inuzukou dovnitř přišel ještě nějáký Jounin. Moc jsem tomu jaká padal slova nevěnoval skoro žádnou pozornost. Já mám své valstní druhy zájmů co zajímají zrovna mě a něco o tom jak Budou čmuchat okolo a zároven nic nedělat mě velmi rozčiluje, ovšem bohužel nemohu proti tomu vůbec nic dělat Vůbec nic namítat.... Stal jsem se Ninjou... Proč jsem se jím stal? Chtěl to po mě někdo? Už si nepamatuji, ani poč jsem začal chodit do akademie... Ani si pořádně nedávám čas na lidi a uzavírám se do sebe a nedávám tomu pozornost díky mísím... Díky Akatsuki... Jojo... Akatsuki... To je ono... Počkal jsem dokud neodešli po té co Naruto-sama dal rozkaz k tomu aby se všichni rozešli. Hokage-sama... já bych nejspíše něco po vás potřeboval... Zhluboka jsem se nadech. Chtěl bych být přeřazen do speciálních ANBU jednoteku... Myslím že by jste mohl vše pochopit po přečtení mé "složky" Mé jméno je: Vytáhnul jsem papír a tužku a na Papír jsem napsal čitelně své jméno : Tsumibito |
| |
| Konoha "Jed?!" řeknu překvapeně a dost vyděšeně protože to bude muset být něco silného, ještě že na jedy jsem odborník. Rychle popadnu Sasukeho a znovu si zavolá Katsuy, jedna část zůstane u mě a průběžně léčí Sasukeho (Katsuy je taky specializovaná na léčení jedů). Rozběhnu se do nemocnice a jednu část pošlu k Tsunade, třetí část se ihned přemístí k Narutovi a oboum o naší situaci řekne. Já se rozběhnu tedy k nemocnici. Vydrž to, prosím... řeknu v duchu k Sasukemu a snažím se ať tam jsem co nejdřív. Jakmile tam doběhnu tak nechám připravit sál a vše potřebné, abych zjistila o jaký jed jde a abych ho mohla neutralizovat. Doufám že Tsunade přijde co nejrychleji protože její pomoc se mi určitě bude hodit. Proč nemůžeme žít v klidu?! pomyslím si. |
| |
| U řeky Dívka vypadá, že je mimo, proto neodpovídá. Necháte jí tedy trochu odpočinout a pak se vrhne na Kimtovu ruku, kterou také opečovává několik hodin. Když je s rukou hotová, tak padne vyčerpáním. (omlouvám se za kostrbatost příspěvku, ale bylo to způsobeno nedorozuměním, které jsme s Kimtem měli) |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro D-rank Vytrhání plevele z jedné zahrady Lapení divého kocoura Opravení střechy C-rank Doprovod bohatého kupce Kurýrní práce pro Daimya B-rank Ochranka jednoho hodnostáře (politika) |
| |
| Itachi Sedíte s babčou doma a povídáte si, když v tom se u vás objeví malá Katsuy a oznámí "Tsunade, je tě potřeba v nemocnici. Sasuke je těžce otráven!" Tsunade se beze slov zvedne a vyběhne k nemocnici. Sakura Sál byl připraven během chviličky. Sasukeho naložili na nosítka a mezitím ho tu donesli. Během toho dorazila i Tsunade a Shizune. Společně jste se pustili do analýzy jedu. Trvalo to dlouho než jste zjistili co je to za jed. Je to dokonalá kombinace tří jedů, které se navzájem podporují. Když už jste věděli co je jed zač, tak nebyl problém Sasukeho dostat mimo smrtelné nebezpečí. Bohužel ti Tsunade oznámila, že není jisté co ten jed už stačil napáchat a že může trvat dlouho než se Sasuke plně zotaví. Pak Tsunade unaveně vyjde z místnosti a ještě zavolá "Bež za Itachim a řekni mu, že má otce v pořádku. Celou dobu se klepe v čekárně. Pak můžete jít za ním. Co nevidět by se měl probrat." Naruto Tobě napíšu ohledně kauzy "Otrávený Sasuke" až vyřešíš geniny a Tsumibita. |
| |
| Doma V klidu domova si povídám s babčou. Popíjíme čaj a smějeme se, ale náš rozhovor byl vyrušen příchodem mamčiného slimáka, který nám oznámil strašnou věc. "Cože?" vyděšeně zvolám a vyběhnu za babčou k nemocnici. Neudržím její tempo a tak jí brzo ztratím. Nemocnice - V čekárně Sedím v čekárně a netrpělivě podupávám nohou. V obličeji se mi zračí starost a sem tam se mi po tváři skutálí nějaká slzička. Vždy když někdo vyjde ven ze sálu, tak na něj s nadějí pohlédnu. Sakra! Už to trvá strašně dlouho! Snad bude otec v pořádku! pomyslím si a zatnu prsty zaryju hluboko do polstrování lavice na které sedím. |
| |
| Sál Tohle bude na dlouho... A pěkně složité, odstranit jeden jed je snadné... Tři jedy které se navíc zesilují navzájem... To bude pěkně těžká práce, musíme si pozvat i Katsuy aby nám pomohla... přemýšlím a pomalu složím pečetě. "Saikan Chuushutsu no Jutsu (Technika jemného vyjmutí choroby)..." řeknu a ruce mi rozsvítí světle zelená až namodralá barva. Pomalu přejíždím rukama Sasukemu po hrudi a podobně si počínají i Tsunade a Shizune. Katsuy průběžně kontroluje jak to vypadá... Po docela dlouhé době jsme u konce. "Ještě mu prosím ošetřete pořádně rány, shisho," řeknu k Tsunade (Shisho má podobný význam jako sensei). Potom se odeberu do čekárny kde čeká Itachi. Čekárna Když tma vejdu tka očima vyhledám syna a rozejdu se k němu. "Ahoj, Itachi... Asi chceš vědět jak je otci že? No... Operace byla úspěšná, bude teď pár dnů v nemocnici na pozorování, pak si pár dnů, možná týdnů, poleží, nikdy nevíš, takže se s ním konečně uvidíš déle než jen na pár minut než zmizí na nějakou misi," řeknu k němu a ke konci se povzbudivě usměji. "Za chvíli za ním můžeš zajít, tak pár minut počkej a půjdeme, měl by se do půl hodiny probudit," řeknu ještě a posadím se na lavičku vedle Itachiho. |
| |
| Čekárna Po několika neskutečně dlouhých hodinách ze sálu konečně vyjde matka. S nadějí v obličeji se na ní zahledím. Pozdraví mě a pak mi řekne jak to s otcem je. Úlevou si oddechnu a uvolněně se opřu o opěradlo lavice. "To je dobře. Jsem rád, že bude otec v pořádku." řeknu a skloním hlavu, aby už matka neviděla mé uslzené oči. Otřu si sl slzy a trochu se pousměju, protože mi matka oznámí, že za chvíli by se otec měl probudit a že za ním půjdeme. Pak si ke mě matka sedne a já se neubráním nutkání ji pořádně obejmout a dát jí pusu na tvář. |
| |
| Čekárna - Sakura, Itachi Ve chvíli, kdy Itachi obejme svou matku, do čekárny vejde Shizune. Chvíli se na vás s úsměvem dívá a pak vám vesele řekne "Už se probouzí. Můžete za ním. Pokoj 4." Když kolem ní procházíte, tak ještě Sakuru zastaví, předá jí krabičku s léky a zašeptá "Dohlédni, aby tyhle tablety bral dvakrát denně. Podle Tsunade-sama jsou velice odporné, tak se ujisti, že je opravdu spolknul. Jsou velice důležité pro regeneraci jeho organismu." Když dojdete k Sasukeho pokoji, tak uvidíte skupinku mladých sestřiček (okolo dvaceti let), jak nakukují skrz pootevřené dveře dovnitř a hihňají se u toho jako nějaké puberťačky. Semtam nějaká řekne něco ve smyslu "to je ale fešák" a div, že jí oči nevypadnou z důlků. |
| |
| Hokage On je tu taky?podivím se nad přítomností onho horlivce. No mě to může být jedno já chci do nějakého týmu, ale jak se na to slušně zeptat? Jakmile zahlédnu hokageho slušně jej pozdravím.Dobrý den přeji hokage sama. Víte měl bych na vás malou prosbu.Při rozdělování jednotlivých geninů do týmů se na mě asi tak trochu zapomělo a te%d žádný nemám.Tak jsem se chtěl zeptat jestli byste mi nemohl pomoct. Poté se usměji a předložím mu svou složku se jménem na úvodní straně Kyo Gomaru. (V případě, že máš skutečně zájem o přečtení mého životopisu si o něj zažádej u PJ) |
| |
| U řeky- Konečně pokračujeme Ta dívka pracovala na Kimtově noze několik hodin v kuse, proto se ani já nedivím a nic nenamítám, když si udělala přestávku. Nakonec i já si ještě potřebuji trochu odpočinout. U řeky brzy usnu a probudím se chvíli před tím, než ta dívka dokončí i Kimtovu ruku, vím sice, že Kimto ještě nemůže pořádně běhat, ale chodit by snad mohl. Tak, Kimto, můžeš už chodit ? zeptám se a bez čekání na odpověď vstanu a vezmu tu dívku přes rameno. Říkals, že jí chceš, tak já ti jí budu hlídat do tý doby, dokud nebudeš moc pořádně chodit. Teď iž konečně můžem vyrazit směr, Itachiho hrob. Snad tam ještě něco najdeme. řeknu a počkám na ty dva, až vstanou a půjdou se mnou. Jdeme dost pomalu, aby Kimta ta noha nebolela, takže to není žádná zázračná rychlost. Pořád ale nevím, co chce najít v itachiho hrobě, Sharingan už přece má.... přemýšlím cestou. |
| |
| Kancl Chvilku po Kamovi někdo zaklepal na dveře. Na okamžik zvednu oči od papírů a podívám se na dveře. Dále... Vstoupí mladý muž kterého neznám (tohle se dá ignorovat... netrénoval v konoze, proto předpoládám že ho neznám jako jiné genniny). Tsuwamono Yoko vstoupil do místnosti a já čekal s klidným výrazem co se bude dít. Netrvalo to dlouho a vlastně hned po Yokovi vešel do kanceláře i třetí mladý muž Gomaru, který se chopil slova. třetí? co tu dělá třetí prcek? kolik jich tu ještě přijde? Asi bych mněl učinit nějaké protiopatření... a myslím že si promluvím s několika Jouniny. Posílat tu studenta za studentem... Maj tu chodit sami! (nebo s žáky) Dobrá děti dobrá, nechte mně vydechnout. Pohlédnu na Tsumibita který celou dobu stojí nehnutě jako nějaká socha. ANBU. Tvé žádosti se vyhovuje. Nemám důvod ji zamítnout. Nicméně dobře si rozmysli jakou zodpovědnost na sebe chceš vzít. Sasuke-sempai je velitelem tohoto týmu, proto u něj žádej další informace a novou identitu. Sakra, vždyť Ten zbrklý chytrák utekl někam do pryč. Ikdyž teď jsem si uvědomil, že Sasuke-sempai tu není, proto oslov Kakashi-sempaie. Myslím že Sasuke s tím nebude mít problém a Kakashi je dost důvěryhodný a zkušený aby podobnou věc zařídil. Je li to vše... můžeš jít. Otočím se zpátky k prckům a unavenýma očima na ně pohlédnu. Hmmm Gomaru... Nevím jestli tu zrovna teď mám volného jounina. No... prozatím tě přiřadím k jinému týmu, třeba Tým Sai-senseie. Teď by měli být na cvičišti..... Zůstanu s otevřenou pusou a hledím na Kamu Kamo, ty jsi z toho týmu, že? to bys Gomara mohl dovést k ostatním. A co teda potřebuješ? Taky máš zajisté důvod proč jsi přišel. Pohlédnu na Yoka a zavelím Zdá se mi že vás neznám mladý muži. Myslím že je ta pravá chvíle představit se a říct, co potřebujete. Ne že bych děti neměl rád, ale jestli Hinata nějaké další bude chtít asi pujdu na dovolenou na žabí horu! Tenhle den snad nikdy nezkončí!!!!! Asi požádám sakuru o nějaký uspávací jed, otrávím si kunai, bodnu se do nohy a prospím to. |
| |
| Kancl Chvíli po Kamovi zaklepu a vejdu i já, takže zaselechnu ještě to, že má být Gomaru u nás v týmu. Cože? Jak může hokage dát do týmu, co už je rok spolu někodo dalšího? Todleto nechápu, ale co se dá dělat. Snad se za chvíli objeví i jiní gennini, co by si ho vzali mezi sebe. Počkám až hokage domluví a pak mu řeknu: Dobrý den Hokage-sama. Já jsem taky z týmu Saie senseie, ale teďkom je zraňen a tak nám byl přiřazen nový sensei. No vlastně je to senseika a ta nás za váma poslala pro misi. Když domluví, tak se postavím ke Kamovi a čekám. |
| |
| U řeky To ta tupá ryba nesyšela tu medičku? ... Ach jo ... tak dobře ... Ještě stále v sedu na něj vykřiknu: "Kisame! Neslyšel si jí nebo co? Nemám s tou nohou ještě zejtra hejbat ..." S funěním a sykáním se snažím zvednout, ale po chvíli to vzdám a svalím se zpět na zem. "Jdi s Creedem napřed, já tu zůstanu a pak vás doženu. Nech mi jí tady, kdyby se s tou nohou vyskytli nějaký komplikace ... a aspoň nezblbnu samotou. Používat už můžu obě ruce a moje techniky stejně většinou využívaj střední vzdálenost od nepřítele ... rozervu je na kusy, jestli nás pronásledovali. Pozítří vás doženeme, případně mě naberete až se budete vracet ... Aby mu bylo jasné, že na tom nehodlám nic měnit, načárám prstem do vzduchu pentagram, po známém lupnutí a rozšíření sirného zápachu přede mnou stojí tříhlavá bestie a vesele vrtí ocasy. "Tenhle bude hlídat ... psímu čenichu a mým očím neunikne snad nic, co by se k nám přiblížilo." Ještě ukážu na zem vedle mě, aby tam svalil tu medičku. |
| |
| U řeky Tak dobře. Tady jí máš. řeknu a svalím tu medičku tam, kam Kimto ukázal. A potom se otočím na Creeda. Jdeme. to je vše, co mu řeknu a vydám se pomalu na cestu. My tam na tebe počkáme otočím se na kimta, ještě předtím, než mu zmizíme z dohledu a pokračuji v cestě. |
| |
| U hokageho Poté, co mi ukázal na toho chlapce se objevil někdo další a řekl, že můj nový sensei je nahrazen někým jinýma a že teď pudu s úpně neznámým týmem na nějakou misi...... No tak to je teda něco.Ale co se dá dělat. Takže tohle je můj nový tým? Hm zajímnavé...a začnu si prohlížet ty 2. Jsem celkem zmatený a pořádně ani nevím co se bude dít, ale co se dá dělat. Počkám, co se vyrbí a když tak se budu držet těch 2. |
| |
| U Hokageho -----> Konoha hmmm??? Sasuke senpai? A KAkashi-senpai? Já měl takový pocit že Kakashi již v ANBU není... No co se dá dělat... Děkuji Hokage-sama Povstal jsem a vyšel z kanceláře Hokageho... Sharingan Kakashi... Kde se může schovávat? Když jsem ho viděl naposledy, byl na tom vážně blbě... taakže nemocnice? No nejspíše ho budu hledat všude možně... přeci není šance abych ho nedokázal vypátrat. Někde být musí... A když ne... Hmmm... Cože to Hokage říkal o tom že tady není Sasuke-senpai? To je nějáké divné... No co se dá dělat. Začal jsem Hledat po celé Konoze a nezapomněl jsem na Kámen, ve kterém jsou vyryta všechna jména mrtvých ninjů Konohy a samozřejmě jsem se po něm zeptal i v nemocnici, jestli tam náhodou není... Když jsem ho nenašel, odebral jsem se do vlastního příbytku, kde jsem především nechal Masku přes obličej. Přeci jen tu masku nemusím nosit pořád... Připravil jsem si svačinku o deseti chodech... Rozhodně ale nemůžu říci že žiji nějak v přepychu... Jediné co je v mém domě, tak asi kuchyň, bar a místo na kterém mohu přespat, samozřejmě nechybí skříně na oblečení, ale to je asi tak vše... Po pořádné svačině jsem se rozhodl se znovu vydat na hledání Kakashiho. |
| |
| U řeky Když se ta pohledná mladá medička pustlia do léčení Kimtových zranění, tak si lehnu opodál a trochu se prospím. Vzbudím se až jak upadne do bezvědomí. Vstanu a protáhnu se. Posléze si půjdu opláchnout obličej k řece. Slyším jak se Kimto-senpai baví s Kisamem a dojdou k závěru, že já a Kisame máme vyrazit napřed. No co mi zbývá? pomyslím si a vyjdu za Kisamem. Ještě než odejdu úplně, tak šibalsky pohlédnu na Kimta a vesele mu řeknu "Kimto-senpai? Žádné prasárny!" Asi bych mu měl říct za jakých podmínek jsem jí přesvědčil se se mnou vydat sem, ale proč bych to dělal? Alespoň bude sranda. pomyslím si a ušklíbnu se. Pak už jen doběhnu Kisameho a vyrazíme. "Kisame-senpai? Kdy dostanu vohoz jako máte vy?" zeptám se ho z vesela a usměju se na něj. |
| |
| Čekárna Chvíli matku objímám, ale pak vejde do čekárny Shizune-sama a oznámí nám, že můžeme jít k otci, že se už probírá. Usměju se a s radostným povýsknutím vyskočím na nohy. Chytím matku za ruku a táhnu jí. "Pojď mami, pojď se za ním podívat." říkám s námahou a pustím jí. Shizune-sama si mamku ještě na chvíli odchytí, a tak jdu napřed. Když dojdu k pokoji, tak vidím několik mladých sester, jak nakukují do pokoje číslo čtyři. Tam přece leží táta! řeknu si v duchu a pousměju se. Je zvláštní, co ženské dělají v otcově blízkosti. Třeba na mě taky v budoucnu poletí. řeknu si s úsměvem a počkám v chodbě na matku. Když mě matka dojde, tak jí s úsměvem ukážu na houf mladých, uhihňaných žen. Postavím se za matku a čekám co se bude dít. Ta s nimi zatočí řeknu si a tiše se zasměju. |
| |
| Kizashi, Akashira Ve chvíli kdy si Kizashi všiml obřího hada na vrcholku jedné hory, tak jste ucítili přítomnost někoho docela dost mocného. Kousek za vámi se objevila postava zahalená v tmavě fialovém pláštis kápí. Hned vám dojde, že to je ten hostitel části Orochimarovy duše - Yakushi Kabuto. |
| |
 | Na kraji lesa Sleduju ty dva, co jdou po stopě mého hada už pár hodin. Je mi docela jasné, že hledají mě. A ikdyž nejsou z Konohy, tak to stejně nebudou přátele, protože jeden z nich má plášť, který nosí všichni z Akatsuki. Zajedu tedy pod zem a vylezu až za nimi. "Kdo jste a proč mě sledujete? A radši si s těmi odpověďmi pospěšte, mí hadi jsou hladoví!" řeknu ledovým hlasem, který zní jako syčení hadů. |
| |
| U řeky Po Creedově poznámce, která ovšem vzhledem k jeho dosud projevené inteligenci, byla míněná vážně, se jen nakrátko rozesměju. Zvednu ruku na pozdrav a pak už ty dva nechám jít si svou cestou. Počkám asi deset minut. Pak nařídím Kerberovi prohledat okolí a sám se rozhlídnu po tepelných stopách v lese na dohled. Pokud nikoho neobjevíme, pustím se do buzení té dívky. Předpokládám že po krátkém cloumání se vzbudí, pokud ne, naliju jí do úst tu trochu saké co mi zbyla. Pálení v krku zatím na všechny lidi zafungovalo ... |
| |
| U řeky - Kimto Když jsi poslal kerberose na průzkum a pak ses sám podíval po tepelných stopách, tak jsi zjistil, že tě pozorují dvě bytosti. Jeden člověk a jeden pes, nutno dodat, že obrovský pes. Ale ani jeden z nich nepřekračuje pomyslnou hranici jednoho kilometru. |
| |
| U řeky Hmmm ... takže tu máme návštěvu ... ninja a bez pochyby jeho ninja pes ... na svojí rodnou vesnici si pamatuji až moc dobře na to, abych věděl, že to musí být příslušník klanu Inuzuka. Vlastně se mi to hodí. V sedu složím pár pečetí. "Sakéton: Saké bunshin no Jutsu!" Vedle mě se vytvoří klon, na vlas stejný jako já. Nikoho by nenapadlo, že je to pouze masa alkoholu. Klon narozdíl ode mě může bez problému chodit. Kerbera k sobě přivolám a klon pošlu za tím chlápkem z Konohy. Před chlápkem se klon zastaví a vychrlí poselství: "Jsem rád, že jsem narazil na někoho z Konohy, právě v tento okamžik. Přijmi mou pohostinnost a pocti mě návštěvou na mýtině, odkud tenhle lon přišel. Jako příslušník klanu Inuzuka najdeš bez problému. A ještě jedna věc: nevytahuj zbraně a neklaď žádné hloupé pasti. Na takové blbosti vážně nemám čas." Pak se rozteče na kaluž saké ... |
| |
| Cesta To máš pořád takovýhle debi*ní otázky ? Řeknu Creedovi s úšklebkem. Proč se někdo jako ty hlásí k Akatsuki ? Zeptám se a trochu zrychlím, protože už to chci mít za sebou, chtělo by to zase nějakou zajímavější misi, jako například chytit Kyubiho. To by mohly bejt docela sranda. |
| |
| Cesta Běžím společně s Kisamem k hrobu Uchihy Itachiho. Po mých otázkách se mě Kisame-senpai zeptá, jestli mám pořád takové debiní otázky. "Ale senpai, tohle přece vůbec nejsou debilní otázky. Ten plášť je pro mě důležitý! Chci vypadat jako vy nebo Kimto-senpai." odpovím mu a pak se zazubím. Pak se mě Kisame zeptá, proč se někdo jako já hlásí k Akatsuki. "No.. To je těžká otázka, senpai." řeknu a zamyslím se. Po chvíli usilovného přemýšlení, během kterého jsem si důležitě mnul bradu jsem radostně řekl "Váš šéf kontaktoval mě. Proč? Protože jsem velice schopný, mám informace a sluší mi to v pláštích!" |
| |
| Kurai Cuki Přišla jsi se podívat k sídlu Uchihů. Přišla jsi ve chvíli kdy dovnitř vešel Sasukeho syn v doprovodu Tsunade. Instinkt ti říká, že teď by nebylo moudré se moc přibližovat. Čekáš asi hodinu, když Tsunade i ten malý Uchiha ve spěchu odběhnou. Teď bys měla mít volný prostor pro průzkum. Když se přiblížíš k domu, tak ucítíš přítomnost dvou neznámých chaker. Cítíš, že je někdo v domě. |
| |
| Konoha Po krátkém spánku, který mi rozhodně pomohl, jsem znovu plný energie. Jsem za to dost rád, protože ten boj s Akatsuki byl vážně dost vyčerpávající. Jsem sice plný energie, ale mám strašný hlad, takže když už konečně vstanu z postele a obléknu se, vyrazím směrem k Ichiraku Ramen. Škoda, že se mnou nejde Naruto, aspoň by to za mě zaplatil. usměju se a pokračuji v cestě. Sednu si dovnitř a pozdravím staříká, který už mi jídlo servíruje, jsem tam docela často a tak už ví,co si objednávám. Počlám si tedy na jídlo, potom sundám masku a pustím se do jídla. |
| |
| Kakashi Vše je tak jak jsi popsal. Až na jeden malý detail. Pořád jsi dost unavený a jde to na tobě vidět. Ale už jsi schopen akce. Sice ne nějaké extra složité, ale alespoň něco. Tsumibito Kakashiho jsi hledal dlouho. Nikde jsi ho nemohl najít. Až pak když už jsi to pomalu vzdával, tak jsi ho zahlédl sedět u IR. Už zdálky se ti jeví dost unaveně. |
| |
| Ichiraku Ramen Už jsem to pomalu vzdával a chtěl jsem se jít znovu pořádně nadlábnout protože jsem měl znovu hrozný hlad, ovšem jako kdyby to sám osud chtěl. Potkal jsem Kakashiho. A dokonce v Ichiraku Ramen! Takhle sejmu dvě mouchy jednou ranou... A poté ještě ty akatsuki, zřejmě... Doufám! Sednul jsem si O místo vedle Kakashiho... Nebo jsem alespon púředpokládal že je to Kakashi... Ale tenhle vypadal úplně jinak... Hlvně asi tak že Kakashi-senpai nosí masku. Dobrý den A vřele se usmál na všechny kolem. Přišel jsem shrbený a shrbeně jsem si i sednul. Přitom Výraz, který všem připadá jako kdybych byl moc mladý, nezkušený a vlastně jako kdybych ani nevěděl pořádně co dělat, nebo jak se chovat. V mém postoji, ani výrazu není nic nebezpečného... Dokonce to vypadá i jako kdybych snad ani neměl být ninja. Nikde není ani vidu po mé čelence, jediné co to může dokazovat jsou Svitky, které mám okolo pasu. Podíval jsem se na muže vedle mě a věnoval mu mílý úsměv... Na otázku "co si dáte jsem měl připravenou jasnou odpověď. prosím vás tři MAXI porce! Zvolal jsem klidným hlasem, ze kterého to vypadá jako kdybych měl strach. Nemá hatake Kakashi bráchu? Jestli jo tak tenhle by to mohl být... Prosím vás nejste vy bratr Hatake Kakashiho? Zeptal jsem se ho přímo, u nějákých věcí, je potřeba ptát se přímo. |
| |
| Kancl u všech Kagů!!!! Jak tuhle práci zvládali? Na tohle snad musí být manuál. Zhluboka se nadechnu. Dobrá lidičky... Začíná vás tu být moc! změním rozkazy a Genniny uzavřu jednoduše. Vytvořím nový tým. Tým bude mít tyto členy. Zamyslím se a vytáhnu si složku jednoho jounina. Sabaku No Drain, Kyo Gomaru, Tsuwamono Yoko. Mladý Drain je někde na cvičišti, vyhledejte ho a zůstaňte všichni na jednom místě někde na cvičištích... Sensei si vás najde. Dorago Kaito - velice mladý jounin, Myslím že z něj bude dobrý učitel, budete si s vámi rozumět. Pokynu rukou a oběví se ANBU. Informuj Dorago Kaita, aby se dostavil na cvičiště a našel svůj tým. Tady máš jejich složky, předej je Kaitovi. Najdu složky Kyo Gomaru a Tsuwamono Yoko... Do jedné prázné složky napíšu Drainovo jméno, že je zpísečné a že je synem Kazekageho. Víc informací není nyní nutných... Předám složky ANBU a ten zmizí. Tak šup děcka, Rozchod! Mj pohled se stočí na Kamu a Unda A co s váma dvouma.... hmmm misi by chtěl každý, tak co tu pro vás mám. Zamyslím se a zalovím v paměti. Tak třeba D-rank Opravení střechy Nebo C-rank Kurýrní práce pro Daimya Složitější misi nejsem ochotný vám dát. Ještě nejste jouninové a proto vám zatím nic složitějšího nedám... a osoně doporučuji tu střechu. Procvičíte si lezení po zdech za pomcí chakry. Vyhrabu dvě složky... Na jedné je písmeno D a na druhé C. počkám až sichlapci vyberou a druhou složku schovám. Tak fajn chlapci, Rozchod! Přijde další klon s hromadou papírů a já začínám propadat zoufalství, Když v tom se na hromadě papírů oběví slimák a předá mi informaci o Sasukem. Já ho asi vážně....!!!! Vyskočím z okna. chci se chytit zdi zapomoci chakry, ale ta je slabá a už prokluzuje. Tak se sklouznu až na zem. Sice jsem si vysloužil modřinu na noze, ale stále to byl ještě relativně pomalý dopad díky tomu že se moje chakra držela zdi alespoň trochu. Rozběhnu se do nemocnice a podle rozruchu najdu Místnost kde Sakura a ostatní operují Sasukeho. Kouknu e dovnitř přes okýnko a tiše zakleju. Sasuke, ty pitomče. Proč jsi šel zase sám? Ksakru takovou práci to dalo a zase ho mám ztratit? Je to pro mě bratr!!! KRUCI!!! Pak ale z mého obličeje zmizí emoce. Zeptám se nějaké nejbližší sestřičky (nebo kohokoli z nemocnice) jak na tom Sasuke zatím je a co přesně se mu stalo. Když dostanu své odpovědi, rozhodnu se odejít. Děkuji za informace, o jakékoli změně jeho stavu mě prosím spěšně informujte. Otočím se a s ledovým klidem odcházím. Jsem Hokage! oni ke mně vzhlížejí, nemohu ukázat slabost! Přijdu pomalým důstojným krokem zpět do kanceláře kde už klony dokončily práci. Nejprve orazítkuji všechny papíry na schválení či zamítnutí, poté nechám klony ať se rozplynou a začnu psát do papírů kterým nestačí razítko, ale potřebují komentář. Když to všechno zkončí, tak si sednu na stůl do turka a skoro usnu. Snažím se osvěžit svou mysl a obnovit mou chakru, tak jak mně to učili na žabí hoře. Po několika hodinách přijde zpráva, že operace proběhla úspěšně, proto spokojeně sedím dál na místě a na zprávu nereaguju. Radovat se dokážou i bezemě. Sedím dál až do chvíle než mě někdo nebo něco vyruší. |
| |
| Kancl Takže zase všechno jinak...no nic na druhou stranu mám konečně svůj tým. Nejprve si prohlédno Yokoa.No...nevypada špatně....však uvidíme na cvičišti, ale stejně jsem nejvíce zvědav na svého senseie. Poté poděkuji hokagemu rozloučím se a vyrazím na cvičiště hledat posledního člena svého nového týmu.Jaký asi pude?...a sensei?...jaké techniky asi používají...doufám, že si budeme rozumět. Hlavou se mi honí sposta myšlenek tak dlouho, až konečně dojdu na cvičiště.Jsem celkem nedočkavý, tak se dívám po tom Drainovi. Doufám, že na senseie nebudeme dlouho čekat... |
| |
| Nemocnice Když se Itachi uklidní tak se usměji. Potom vyčkávám než nám oznámí že můžeme za Sasukem. Nakonec přijde Shizune a zdělí mi jak na tom přesně je a co musí dodržet. "Budu dávat pozor aby to dodržel, však já už si s ním nějak poradím," řeknu a usměji se. Itachi mezitím vyběhl k pokoji a já jdu chvíli za ním. Itachi se zastavil pár metrů od pokoje a já hned poznám proč. Na čele mi naskočí vráska jako kdysi když jsem o Sasukeho "soupeřili" s Ino. To si nedají pokoj? Musím ho snad hlídat čtyřiadvacet hodin denně? řeknu si a projdu tiše okolo Itachiho tak aby si mě nevšimli. První z nich chytím za rameno a "jemně" jí ho stisknu. "Nebudu vám to opakovat stokrát, necháte ho být nebo si mě nepřejte, jasné?" řeknu a oči mi zajiskří. O mé povaze toho už ví víc než dost, přeci jen pracují pode mnou. Ukážu rukou k východu aby okamžitě vypadli. "Jdeme, Itachi," řeknu a usměji se. Potom vejdu do pokoje a počkám až vejde i Itachi, potom zavřu. Dojdu k Sasukemu a posadím se na židli vedle postele, většinou tma bývají dvě. "Někdy přemýšlím jestli by boj s Kyuubi nebyl snaší než se o tebe starat.. Ale jsem ráda že ti nic není..." řeknu k Sasukemu polohlasně a vezmu ho za ruku. Ale zatím jsem mu neřekla co s ním vůbec je... A že bude teď docela dlouho na lůžku... |
| |
| Nemocnice Vůbec jsem se nemýlil. Mamka to střeštěné stádo neodhání poprvé. Minule, když byl otec na misi raněn, tak se stalo něco podobného. Matka k nim došla a jednu popadla za rameno. Pak všem něco řekla a ukázala na východ. Všechny spěšně opustili chodbu, na které jsme se nacházeli. Vešli jsme do pokoje. Matka za mnou zavřela. Poté jsme se usadili u otcovy postele. Já z jedné a mamka z druhé strany. Pak ho mamka vzala za ruku a řekla něco čemu jsem nerozuměl. Boj s Kyuubi? Copak mamka bolovala s Kyuubim? Dyť toho má v sobě Naruto-sensei! No, teď se na to ptát nebudu. řeknu si a zadívám se na otce. |
| |
| Sakura Hned jak si ty uhihňané sestřičky všimly, že jsi u nich, tak jsi už jednu z nich držela. Všem se v obličeji objevil strach a přísahala bys, že se jim rozklepaly kolena. Se strachem spěšně utekly hned jak jsi jim ukázala k východu. Itachi, Sakura Hned jak vejdete, tak si všímáte, že je Sasuke bledý. Barva jeho kůže se téměř dá přirovnat k té Orochimarově. Když Sakura vezme Sasukeho za ruku a něco řekne, tak pomalu otevře oči. Sasuke Cítíš jak tě někdo chytil za ruku a také, že na tebe někdo promluvil. Když otevřeš oči, tak spatříš u postele sedět svou ženu a syna. |
| |
| IR Konečně se pustím do jídla, to je to co jsem potřeboval, jen s tou únavou jsem to trochu přehnal, pořád jsem dost unavený a asi to je na mě i dost poznat. Do IR dorazí další chlápek, který si objedná pořádnou nálož jídla. Potom se mě zeptá, jestli nejsem svůj vlastní bratr, což mě dost překvapí. Rychle nasadím masku, je mi celkem jedno, kolik z mé tváře viděl, ale asi toho nebylo moc. Já jsem Hatake Kakashi, co ode mě potřebuješ ? zeptám se nově příchozího a přádně si ho prohlédnu, jestli mi nepřijde aspoň trochu povědomí, ale vůbec mě nepnapadá, kdo by to mohl být. |
| |
| Nemocniční pokoj V klidu ležím a nevnímám nic. Najednou ucítím něčí dotyk a pak uslyším hlas. Otevřu své unavené oči a spatřím Sakuru a Itachiho. Mírně se na ně pousměju a pokusím se si sednout. To bohužel nejde a v záchvatu kašle se znovu položím. "Co... Co se mi stalo??", zeptám se dosti nechápavě. A zamyslím se. Vzpomínám si, že jsme potkali Zetsua... Ale pak už nic... Odpadl jsem??, v duchu se snažím rozpomenout, ale nejde to. Zadívám se na Sakuru a počkám až mi to vysvětlí. Poté přesunu svou pozornost na syna. "Ahoj prcku... Jak se máme?? Jak bylo na misi??", zeptám se Itachiho a rozcuchám mu vlasy. Jakmile mi i Itachi odpoví, tak na chvíli zmlknu a začnu se koncentrovat. Chvíli se soustředím a pak se znovu pokusím posadit. |
| |
 | Sídlo klanu Dorago Sedím na posteli , oblečený do černého trika a kalhot, s maskou přes nos a ústa, a pozoruji svojí zbroj z ANBU, pověšenou na dřevěném panákovi. Pracuju u nich od 11let ... Být ANBU je na nic ... Celý den skrývat své emoce ... držet jazyk za zuby ... kašlu na to, že jsem byl kapitán týmu Poklidný nádech rána narušeje zvuk kladiva, pravidelně narážejícího do kovu. Už jsem si zvykl na to, že děda pracuje od rána snad do půlnoci, odpočívá jen u jídla. Budu na starý kolena stejný? Rozesměju se, než mě přeruší klepání na okno. Otevřu ho a poslechnu si vzkaz od hokageho-sama. Tak to byla rychlost ... včera jsem dal výpověď a dneska mám tým ... snad jim nebude vadit můj věk ... a pokud budou postrádat respekt ... tak je mu naučím. Díky, za chvíli se dostavím na cvičiště. Přistoupím k panákovi se zbrojí a navléknu si chrániče předloktí a paží. Pak přejdu k vedlejšímu panákovi a navleču si zbroj chuninů a jouninů Listové. Vždycky byla pohodlnější ... Prohmátnu zádvý a hrudní pancíř pod látkou. Jo, děda je pěkně vyztužil Naposledy přistoupím k pochvám katan rozmanité délky. Vyberu si dvě s délkou chakrového ostří Bílého tesáka. Připevním si je za každé rameno a ještě si vyberu pár kunaiů a zastrkám je do speciálně upravených kapes na mých kalhotách. Nakonec si převážu přes čelo čelenku Listové. Tak, už se na vás těším. Ve spěchu seběhnu schody do přízemí a seberu ze stolu jednu lahvičku saké. "Zatím babi!" Vyběhnu na dvůr a rozloučím se i s dědou. Pak skokem překonám zeď sídla a rozběhnu se na určené cvičiště. Zběžně nahlídnu do složek. Úzké ebenové zorničky přejedou písmo a zastaví se u Pouštního Draina. Moji první studenti a hned Jinchuuriky? Navíc syn Kazekageho ... jaká čest ... ale svraštím obočí o to větší výkon od něj budu muset požadovat. Cvičiště Zastavím se u okraje cvičiště a sleduji přítomné. Takže podle fotek se už dostavili Gomaru a Drain. Počkám ještě na Yoka ... Skočím na strom a začnu si podrobněji pročítat složky. Schválně, jestli si mě vůbec všimnou ... ale na skoro prázdném cvičišti by mojí chakru neměli přehlídnout ... |
| |
| Kimto Když se tvůj klon blíží k těm dvěma tepelným známkám, tak se ti začali vzdalovat. Asi spozorovali, že se k nim blížíš a tak vzali nohy na ramena. Jsou opravdu rychlí. Ani ty sám, kdybys byl v pořádku, bys je nedohnal. Natož tvůj klon. Nezbývá ti nic jiného než se vrátit. |
| |
| Ichiraku Ramen Wow... Tak takhle vypadá tvář Hatake Kakashiho Tak to je teda něco... Chvíli jsem se vůbec nehýbal a místo tohoo se jen díval na Kakashiho tvář, kterou teď zakrývá maska. Uběhla vteřina, dvě, tři vteřiny, a já pořád neodpovídal. Po sedmi vteřinách jsem naklonil hlavu a lechce se usmál a znovu nasadil se stejným výrazem jako jsem přišel. tedy... tak vy jste ten velký Sharingan Kakashi... Se mi ani nesnilo že bych vás někdy mohl potkat! Rád vás poznávám, mé jméno je... Sakra já mu nemžu říct svý jméno... Hehe... ... Tejinashi. znouv jsem se na něj usmál a podstrčil mu tužku a papír. nedáte mi prosím svůj autogram? zeptal jsem se ho až nebezečně rychle. |
| |
| Pokoj Otec se po mamčiných slovech probere, usměje se na nás a pokusí se si sednout. To mu bohužel nejde a se záchvatem kašle se opět položí. Tohle se mi moc nelíbí a tak se se starostlivým výrazem podívám na matku. Pak se ale otcova pozornost přesune ke mě. Pozdraví mě, zeptá se jak se mám a pak se zeptá i na mou misi. "Ahoj tati. Je mi fajn a mise byla těžká. Ale co ty? Co jsi tady vyváděl?" odpovím otci a chytím ho za druhou ruku počkám až mi odpoví.. Jsem rád, že budeš v pořádku tati. řeknu s úsměvem otci a obejmu ho. Sice leží, což mi úkol docela ztíží, ale já se toho ujmu s vervou. |
| |
| Les Tepelná stopa se ve chvíli, kdy se k nim klon začal hodně přibližovat začla vytrácet a vzdalovat. Zatraceně ... kolik neviných budu muset ještě zabít než dojdu svých cílů? Měl jsem ten klon poslat na Kerberovi. Uvolním techniku a pronásledování předem vzdám. Kerbera nechám v sedě slintat kousek ode mě a pustím se do buzení dívky. Začnu cloumáním, pokud to nezabere, naliju jí do pusy trochu saké. Pokud ani to nepomůže začnu jí dělat kunaiem zářezi na předloktí. Samozřejmě jemně, nezajíždím moc do masa, snažím se jen rozříznout kůži a co nejméně to, co je pod ní. |
| |
| IR Zajímalo by mě, kolik viděl z mé tváře... snad to nebude nikde rozkecávat... uvažuji, takže ani nezaregistruji, že ten chlap asi 10 vteřin nemluví, ale asi ani začít mluvit neměl. k čemu ti bude můj autogram ? zeptám se a tužku a papír mu vrátím. Ne, nepodepíšu se ti. A ještě si mi neodpověděl, co po mě doopravdy chceš. řeknu a znovu si ho prohlédnu. A ještě mi řekni, proč jsem tě tady ještě neviděl. |
| |
| Cvičiště Po chvíli se objevil nějaký další kluk, ale je o něco starší, než my. Hned po příchodu vyskočí na strom. Co tu asi chce? A začnu si ho se zájmem prohlížet. Že by to byl?...né to né... Dívá se nějakým směrem.Kouknu tam taky a uvidím někoho dalšího. Tak a teď by mě opravdu zajímalo kdo je můj nový kolega a kdy se konečně objeví náš nový sensei.Jo a taky kde je ten, co měl jít se mnou. Jsem tak nedočkavý, že jsem dostal hlad.Vlastně já jsem ještě ani neobědval. No super každou chvíli se má objevit zbytek týmu a já zrovna dostanu hlad. Sednu si opodál a vytáhnu si malou svačinku, kterou jsem měl napozději. Paráda ještě mi zbyla trocha vody. Tak si tam tak sedím-jím a piju a čekám co, a hlavně kdy se začne něco dít. |
| |
| Hokageho kancl Já mu dám opravu střechy... chtěl bych vidět jeho, kdyby sem byl na jeho místě, a řekl mu, ať opraví střechu... ,,Bereme tu kurýrní práci.... určitě. Nebo snad ne ??! " otočím se na Kimiho. Automaticky doufám, že by si taky radši vybral tu kurýrní práci. Vezmu tedy složku C, a odejdu z kanceláře. Ještě ve dveřích začnu klepat kuličkami, abych co nejvíce naštval Hokageho. Je to docela sranda, takhle ho nervovat. pomyslím si, a s cvakacím zvukem jdu na místo, kde by sme se měli sejít. Svoji polohu dávám doře znát, protože je na velkou vzdálenost slyšet cvakání. ,,Budeme tu jen tak stát ? Můžeme si zatrénovat. " otočím se na Kimiho, zandám kuličky do kapsy a rychle vyskočím na nejbližší strom, a stoupnu si kolmo k jeho kmenu. Sice se mi překrvuje trochu hlava, ale jen tak šikmě stojím a čekám na Kimiho odpověď. |
| |
| Kancl Chvíli čekám až rozdělí nový tým a nakonec poslal Kya do nově vytvořeného týmu. Ještě že tak. Nevím proč vy měl dávat zrovna k něm nového gennina. Pak nám dá vybrat misi. Dělá si srandu? Doporučuje nám opravu střechy? Prý kvůli procvičení chakry. Asi neví, že my nejsme gennini začátečníci. Chakru už máme jakž takž zvládnutou. Myslím si že si radši vezmeme misi typu C. Počkám na Kamu až vezme složku a vyjdu spolu s ním na místo určení. Jakmile tam dojdeme, tak si stoupne na kmen stromu a položí mi prostou otázku. Jasně proč ne? |
| |
| IR, Kakashi hehe... tak to se dalo čekat od někoho jako je Kakashi-senpai... nejdříve se do něj musí bušit aby vůbec poslouchal... To by bylo samozřejmě na památku... Lidem se nepodaří každý den nalézt Hatake Kakashiho při náhodné procházce po Konoze... Ujasnil jsem jeho první dotaz a vyslechnul si i jeho další. Je to naprosto jednoduché... Dnes jsem zde pracovně, Kakashi-senpai. Můj ton hlasu se vůbec nezměnila stále byl takový pohodlný. překvapivě mi nevěří... Vcelku pochybuji že je možné že by měl Hokage pravdu... ale zajímalo by mě co budu muset porvést abych se dostal do speciálních jednotek? Co takhle zabít svýho učitele? To by bylo něco! |
| |
| IR Pracovně ? Co vůbec děláš ? zeptám se a znovu se otočím k jídlu, sundám masku a pokračuji. Mám totiž hlad a až se najím, mám v plánu jít si zase lehnout, jen doufám, že mě tenhle divnej chlap už přestane otravovat. Pracovně jo... a co po mě asi tak může chtít. přemýšlím, jím a čekám, jestli se konečně vymáčkne. |
| |
| Ichiraku Ramen Kdybych se neuměl ovládat asi bych si vážně rukou plácnul přes xicht a začal ho poučovat o dedukcích. Ovšem já pořád zachovávám stejnou tvář. Spíše chci dělat... Chci se přidat ke speciálním ANBU jednotkám. Jednoduše řečeno, Hokage-sama, mě poslal s touto žádostí za vámi... Nic jiného pracovního v tom vážně není... Objasňuji mu vlastně vše, na co se zeptal... Tu mi již přinesli první MAXI porci a já se mohl pustit do jídla. Itadakimas!zvolal jsem a pustil se slavnostně do obří misky ramenu. |
| |
| Kancelář / Nemocnice / Střecha Když cítím že mě únava opustila (tím nechci říct že jsem plný sil) rozhodnu se trochu se projít. Když se chci zvednout ze stolu uvědomím si že je okolo mě dost nových papírů. Zvednu se opatrně abych je nerozházel a udělám si 3 klony kteří na tom začnou pracovat. Páni. Byl jsem nějakou tu dobu mimo. Zajimalo by mě jak se vede Kibovi. Chudák ani neví že Sasuke už je zpátky ve vesnici. No co... Kdyby mu něco hrozilo má stále moje dva svitky. Sice je má předat Sasukemu, ale snad je raději použije sám kdyby narazil třeba na Kisameho. Pujdu se mrknout Jak je na tom Sasuke. Snad už jsou po operaci. Ještě než odejdu z kanceláře, podívám se na D-misi oprava střechy a zapamatuji si adresu. Do nemocnice jdu pomaličku a klidně, nikam nespěchám, není důvod. Když vcházím, zahlídnu pár vyděšených sestřiček jak sedí v sesterně a pracujou. Otevřu další dveře... a další. A zkončím před Sasukeho pokojem. Uvnitř je Sakura a Itachi. Co to blbnu, přijít s prázdnou. Odejdu z nemocnice a koupím košík s ovocem. Vcelku rychle se vrátím, zaklepu na pokoj a vejdu. Promiňte, že ruším. Přišel jsem jen na krátkou návštěvu. Mírně se ukloním ve dveřích a pokračuji dál až k Sasukemu. Co tě to zas popadlo Sasuke? No... Každopádně jsem rád že jsi v pořádku. Uvědomím si že nevím jak na tom doopravdy je a "nenápadně" se nakloním k Sakuře. Je v pořádku, že jo? Položím košík s ovocem na stolek vedle postele. A rovnou mu od tama ukradnu jedno jablko a zakousnu se. Přinesl jsem ti něco aby ses rychleji uzdravil. Jo a dík za jablko. Hloupě se usměju a spoléhám na fakt, že se Sasuke nemůže hýbat. No... Nebudu vás tu rušit, chápu že tu jste jako rodina a asi chcete trochu soukromí. Nebudu vás víc rušit, chtěl jsem se jen ujistit že je vše v pořádku. Přijdu až k posteli. Na okamžik se Sasukemu zahledím do očí... poté uznale kývnu jako bych mu chtěl říct "drž se brácho". Rozcuchám Itachimu vlasy a otočím se k odchodu z pokoje. Ve dveřích se zastavím. Sakuro, Itachi... Musíte být silní. Mám tušení že tohle je Sasukeho první z mnoha zranění které v blízké době utrží pokud bude bránit Konohu. Bude vás potřebovat oba. Kdybyjste něco potřebovali, obraťte se na mně doslova s čímkoli. S tím odejdu z pokoje a zavřu za sebou dveře. Pomalým důstojným krokem opustím nemocnici a pokud zahlédnu nějakou ustrašenou sestřičku věnuju jí milý úsměv abych ji povzbudil. Cestu z nemocnice zakončím u jednoho domu s rozbitou střechou. Najdu si někde žebřík, kladivo, hřebíky a prkna. (Buď maj něco připravené na opravu střechy nebo zajdu do skladu). BEz použití chakry se s námahou vyšplhám až nahoru a začnu pomalu střechu opravovat, asi to bude na dýl a někdo mě nejspíš vyruší dřív než práci dokončím, ale je fajn dělat alespoň chvilinku něco jiného než papírování. |
| |
| Naruto Když otevřeš dveře Sasukeho pokoje abys odešel, tak opravdu vrazíš do jedné sestřičky. Omluvně se na tebe podívá a s úklonou řekne "Promiňte Hokage-sama, nevěděla jsem, že tu jste." Poté vezme do ruky hůl, která jí při srážce upadla, a vejde do Sasukeho pokoje. Uchihovic rodinka Jen co Naruto odejde, tak se objeví jedna z těch uhihňaných sester s holí v ruce. "Promiňte, že vás ruším Sasuke-sama. Tsunade-sama mě pověřila, abych vám přinesla tuhle hůl. Prý aby se vám lépe chodilo." řekne ta sestra s mírně zasněným výrazem a hůl opře o postel. Všimli jste si, že během mluvení dost mrkala. "Pokud budete cokoliv potřebovat, tak zavolejte a já vám s čímkoliv pomůžu." dodá po chvilce sestra a mile se na Sasukeho usměje. Pak pohlédne s náznakem strachu na Sakuru a spěšně z pokoje odejde. Naruto Střecha není rozbitá moc. Je jen potřeba vyměnit několik prasklých tašek. Po rozhlédnutí jsi zjistil, že vše potřebné pro opravu leží u plotu. Tašky jsou samy o sobě dosti velké a dostat je všechny nahoru nebude lehké. Tedy alespoň bez použití chakry. Když problém jménem "jak dostat ty tašky nahoru" vyřešíš, tak ze střešního okna vykoukne nějaký stařík a zhrozí se. "Ho... Hokage-sama? Co tady děláte? Ehm.. Tedy.. Proč zrovna vy?" zeptá se stařík, který je očividně vyveden z míry a neví co říct a hlavně jak to říct. |
| |
| Kimto Ani přes tvou urputnou snahu, se ti dívku nepodařilo probudit. Je úplně vyčerpaná. Když jsi jí nalil trochu saké do úst, tak jen chvíli kašlala, ale neprobudilo jí to. Kisame, Creed Už v dálce vidíte místo, kde Uchiha Itachi naposledy vydechl. |
| |
| Staříkova střecha Našel jsem tašky a ze skladu jsem si přinesl žebřík. Pustil jsem se do opravy střechy, ale přecejen tašky byly příliš velké a těžké. Bez použití chakry to bylo víc než jen obtížné. S vypětím všech sil jsem první tašku nahoru nějak dstal, ale k ostatním raději chakru použiju. Pááááni... Nedovedu si představit že tak běžná věc jako je oprava střechy ty lidi stojí tolik námahy. Musí být úžasně trpěliví a svědomití. Každopádně si zaslouží můj obdiv. Sotva jsem připevnil první tašku, tak mě přistihl nějaký stařík. Otevřel okno a ukoktaně se zeptal co tu dělám. Ehm... Odpusťte... Totiž já.. ehm... Tohle se mi nechce vysvětlovat, co na tom že si chci zkusit nějakou prý "podřadnou" práci. Kai! Vyslovím nahlas a sepnu ruce v pečeti přičemž se ukloním aby mi nešlo vidět do obličeje a zašeptám. Henge Proměním se v malého klučinu. Na proměnu použiju Inariho vzhled z dětství. Inari je vnuk stavitele mostů. O...Odpusťte mi pane. Víte já jen... já dostal tuhle misi a nikdo tu nebyl a já se chtěl připravovat na zkoušky a tak jsem si řekl že se procvičím v technice přeměn. Vzal jsem na sebe vzhled Lorda Hokage. Prosím odpusťte mi. Hluboce se ukloním a čekám na reakci Heh... snad to vyjde. No a jestli ne, tak to přece nevadí. |
| |
| U řeky Ani řezání na předloktích nepomohlo. Odžízl jsem z pláště několik pruhů látky a jimi šrámy převázal. Opřel jsem jí hlavu o kámen a podložil jí hlavu rukou. Krásné a hebké vlasy ... skoro jako ty moje ... Zamyslím se a pod maskou mi koutky vylítnou vysoko nahoru. Posunu se, aby se mi s paží podloženou pod její hlavou lépe spalo. Jsem na ní dost namačkaný ... ne že by mi to nějak vadilo. Pak pár příkazi ukázním Kerbera, aby mě probudil při postupu nepřátel. Pak zavřu oči a čekám až přijde spánek ... |
| |
| Naruto Stařík se po tvé proměně na Inariho tváří trochu podezřívavě, ale po chvíli se usměje a řekne "Tohle mi nedělej mladíku. Už jsem se lekl, že sám hokage mi spravuje střechu! To by nebylo moc dobré pro jeho postavení." Hned jak to dořekne, tak se zasměje a dodá "Tak jen pokračuj mladíku." Asi pět minut na to se v ulicích začnou prohánět ANBU. Vypadá to, že někoho hledají. Možná by nebylo od věci zjistit koho, ale ta střecha si žádá ještě asi hodinu tvrdé práce. |
| |
| Staříkova střecha Narovnám se po mém uklonění a odpovím. Vynasnažím se pane! Vezmu další tašku a vpustím do svalů nezbytné množství chakry abych zvládl opravit celou střechu. Taška se mi po žebříku nese o poznání líp, ale stál to je namáhavé. Kyž mi chybí zabít poslední hřebík, zahlédnu na ulici ANBU. Vpustím do hřebíku větrnou chakru a řebík zamáčknu prstem na místo kde má být. Seskočím dolů rozutíkám se za ANBU a začnu křičet. ANBU-sáááán ANBU-saaaan! Počkejte! Když ANBU doběhnu tak se zeptám, ale teď již svojim hlasem. (pokud na mě nepočká... předběhnu ho Shunshinem a postavím se mu do cesty) Tak ven s tím, co se děje? ANBU na mě nejspíš nechápavě kouká, tak do svých očí vpustím chakru lišky. Zornička se mi zůží a duhovka mi zčervená. Pokud ani to ANBU nepřesvědčí protočím panenky, a na moment vypustím jeden ocas lišky aby okolo mě šla vidět rudá liščí aura. Mrsknu ocasem zleva doprava a potlačím liščí auru zpět do mého podvědomí. Už chápeš nebo to mám podat písemě s razítkem "Ho-ka-ge-ho" ? Vyhláskuji aby pochopil že hokage jsem já. |
| |
| Naruto ANBU na tebe počkal a po tvé otázce vypadal i přes masku nechápavě. Když se ti změnily oči, tak jen o krok ustoupil a jeho postoj prozradil nejistotu. V tom jsi vypustil ven jeden liščí ocas. To toho ANBU dostalo a zeptal se "Hokage-sama? Jste to vy?" Když se ANBU ujistil o tvé pravosti, tak poklekl a spustil "Hokage-sama, už vás dlouho marně hledáme. Jedna skupina speciálních jednotek ANBU, které spadají pod Uchihu Sasukeho narazili a zajali Kabutova služebníka. Ibiki-san ho zrovna vyslýchá. Měl byste u toho být." Velitelství - Naruto ANBU tě odvedl do místnosti, kde je jedna stěna prosklená. Za prosklenou stěnou vidíte neznámého shinobiho, který sedí za stolem na židli a Ibikiho, který mu zblízka hledí do očí. Ten neznámý vypadá jako v transu. (Teď bude následovat rozhovor. I=Ibiki, N=ten neznámý) I:"Co jste dělali v okolních lesích?" N:"Orochimaru-sama měposlal obhlídnout situaci v Konoze." I:"Orochimaru? Chceš říci Kabuto, ne?" N:"Ne! Orochimaru-sama znovu povstal a nabyl své dřívější moci." I:"Co má Orochimaru v plánu? Pověz mi to!" Hned jak Ibiki položil svou poslední otázku, tak se ten neznámý začal kroutit. Vypadá to jako by dostal velký elektrický šok. Chvíli se zmítá, ale pak začne mluvit. Jeho slova, ale zní jako by se přemáhal. Zřejmě ho Ibiki nějak násilně nutí. N:"Orochimaru-sama má moc plánů. V prvé řadě se chce pomstím Uchihovi Sasukemu za to, že ho zradil a téměř zabil. I:"Pokračuj!" Krátká odmlka N:"Také chce napadnout skrytou písečnou vesnici a ukrást tam svitek s tajnými technikami." I:"A dál?" (V tuhle chvíli Ibiki začíná vypadat dosti unaveně.) N:"Chce zničit tuhle vesnici a zabít každého kdo s ní kdy přišel do styku!" zařval a Ibiki padl únavou na zem. Neznámý se postavil, ale byl uzeměn dvěma ANBU, kteří byli skryti v rohu. Poté k tobě přistoupí Shikamaru, který celou dobu stál za tebou a ty sis ho nevšiml. Zamyšleně se na tebe zahledí a řekne "Tohle není dobré Naruto! Co navrhuješ?" Pak se na chvíli odmlčí a nakonec řekne "Jestli někoho vyšleš do písečné, tak jdu s nimi!" |
| |
| IR Jo takže ty chceš k nám do jednotek, jo. řeknu a na chvíli se odmlčím, protože přemýšlím. No, je tu možnost, že tě vyzkouším já, ale já nevím nic o Sasukeho představě o zkouškách, nenapadá mě nic jiného, než tě vyzkoušet v boji, ale jak asi vidíš, nejsem na tom zrovna nejlépe a tak bych byl na zkoušku připraven až zítra, ale i po této zkoušce bych ti nemohl slíbit, že tě Sasuke přijme, asi by pro tebe bylo lepší počkat si na něj a on tě potom přezkouší sám. řeknu a moje porce už je snědená, takže zaplatím, ale pořád neodcházím, čekám na Tejinashiho odpověď. |
| |
| Cesta Konečně jsme se s Creedem přiblížliy k místu, kde Itachi zemřel. Pořád jsem docela naštvaný, že jsem ten boj nemohl sledovat, protože jsem musel hlídat Sasukeho "pomocníky". Tamhle, tam je Itachi pohřbenej, nebo by aspoň měl bejt. řeknu a ukážu Creedovi Samehadou do dály, kde už je vidět místo, kde zemřel. Za chvíli sme tam, a musíme počkat na Kimta, takže se aspoň můžem pořádně podívat co vlastně náš šéf chce. řeknu a vyjdu znovu dál a ještě trochu zrychlím. |
| |
| ulice Tak to vypadá že tu střechu nedokončím. už mě vede pryč... během cesty zruším henge. a tišeji řeknu příště až budu v přestrojeními to prosím nekaž tím že předemnou budeš klečet, dík Velitelství Vyslechnu si celý výslech. Zamyslím se když se jakoby odnikud oběví Shikamaru a položí mi otázku. Navrhuji aby za mě někdo dodělal tu střechu. řeknu tiše, ale poté se vzpřímím a začnu velitelským hrdým hlasem rozdávat rozkazy. Dobrá Shikamaru. Někde ve vesnici by měl být Kankuro, pokud nebude mít nic proti, jdi s ním do písečné a upozorni je o všem co víš. Pokud chceš vícečlenný tým vem si s sebou koho chceš. Věřím Tvému úsudku. A vzkaž prosimtě Gaarovi, že ho zvu kemě. Pokud přijde i se svitkem, nepřítel by dočasně o písečnou mohl ztratit zájem. Pak odvrátím pohled od Shikamarua. Pošlete do terénu všechny naše zvědy a ať využijou všechny své kontakty. Musíme mít víc informací. Nevíme kde se nepřítel ukrývá a kdy chce zaútočit. Krom toho bych ocenil, kdyby ninjové na hradbách dostali explozivní lístky navíc, pro případ že by nepřítel vyvolal zvířecího pomocníka na zboření hradeb. Dále informujte chrám ohně a veškeré spojence, ať se připraví na boj. Odvrátím se ke dveřím. Budu ve své kanceláři. O jakýchkoli změnách mě okamžitě informujte. Zítra chci u hlavní brány pečetící tým. Připravím tam vyvolávací pečeť pro případ nouze. Pomalým krokem odejdu, takže mě kdokli stihne zastavit kdyby se něco dělo. Kancelář Vytáhnu starou zaprášenou krabici. Z té krabice vytáhnu několik síček, dva polštáře a křišťálovou kouli. Na větší polštář si sednu v rohu místnosti. menší s položím na klín a na něj položím kouli. Okolo sebe rozmístím vonné svíčky a zapálím je. Přiložím ruku nad kouli a pronesu posvátně. Toomegane no Jutsu (Technika teleskopu) Nějakou dobu sedm a pozoruji náhodná místa ve vesnici, věřím že vzhledem k mojí pracovní vytíženosti mě nejspíš někdo vyruší dřív, než bych se rozhodl techniku zrušit. (pokud mě nikdo nevruší. budu pozorovat náhodná místa ve vesnici) |
| |
| Ichiraku Ramen Jen co už domluvil vypíjel jsem zbytky z misky a položil jí na stůl... Jedl jsem vážně rychle... Kakashi-senpai... Nebylo by úplně nejjednodušší, kdyby jste mě ozkoušel vy a po té i Sasuke-senpai? Myslím že by to bylo nejspíše úplně nejjednodušší, ale jak oba dva víme na mě něco takového nezáleží, Je mi jedno kdo mě bude zkoušet, zda li vy, nebo Sasuke-senpai. hůlky odkládám do již prázdné misky a smutně se dívám na Unaveného Kakashiho. No a prostě hrůza... Hnedka nějáký rpoblémy s tím že mě Kakashi muže přijímout a Sasuke-senpai ne... No prostě hrůza... Ale netušil jsem že tam patří Kakashi... Což je divné... |
| |
| U Sasukeho doma Dojdu až k jeho dveřím, ale nakonec to otočím.Minimálně dvě bytosti ovládající chakru by mě mohli prozradit nebo prokouknout. Místo, abych se vypravila potulovat městem vracím se hledat Hokageho. Překvapivě ho objevím v jeho kanceláři, jak se oddává podivnému rituálu. Nepokouším se, ale zjistit co dělá, ale jak se k němu dostat. Proběhnu radnicí snažíc se vyhnout co nejvíce pohledům a nakonec skončím před jeho dveřmi. Naštvaně hypnotizuji kliku a doufám, že mi to vyjde. Pak vyskočím a pokusím se soustředíc chakru do tlapek trefit kliku a tím dveře otevřít. Povede se mi to až na druhý pokus a jakmile se dveře pootevřou projdu do kanceláře, kde se ihned začnu motat kolem Hokagových nohou a přitom začnu příst. Omotávání Hokageho kolem tlapky druhá část. K Sasukemu se musím dostavit později nejlépe zjistit co dělá a za pár dní možná už zítra vyrazím z5. |
| |
| Cesta k radnici Mířím si to k radnici se svoji novou studentkou. Podle toho co jsem slyšela a viděla by měla být hodně nadaná a ten klučina stejně tak. Když přicházím začínám slyšet cinkání Kamovo kuliček až tam dojdu hoši už si krátí čas blbostmi a tak je jen káravě přejedu pohledem. Výborně chlapci už se procházíte po stromech tak určitě máte pro nás misi. Předejte mi ji tedy. Jinak doufám, že jste projevili Hokagemu dostatečnou úctu, když jste tam byli. Přitom natáhnu ruku ke Kamovi čímž dávám najevo, že bych ráda, aby mi předal ty složky. Hmmm, bude to s nimi těžký stále to jsou děti a až budou starší nebude to lepší. |
| |
| U Raikageho - Killer Bee "Bratře, jistě víš, že Akatsuki jsou znovu aktivní. Chci, aby ses vydal do Konohy a předal zprávu hokagemu. Také to pro tebe bude bezpečnější. Přecijen hokage je ten, který zabil Madaru. A bez keců!", řekne ti bratr s nekompromisním výrazem a mávne svou zdravou rukou. "Budeš tam zastupovat naši vesnici, tak se sakra chovej na úrovni! A jestli cestou potkáš nějakýho z Akatsuki tak mu rozsekej zadek!" řekl a začal se hlasitě smát. Pak se zvedl a rozloučil se s tebou stisknutím ruky a proskočil oknem. Asi šel na obhlídku. (srry, ale nevěděl jsem jak jinak tě zapojit do děje) :) |
| |
| Kancelář Narozdíl od třetího mě tato technika stojí vcelku dost soustředění. Skoro jsem si ani nevšimnul že někdo otevřel dveře. O to víc jsem zbystřel kdy dveřmi nikdo neprošel. Co? Kdo? Jak se ty dveře mohly samy otevřít? Moje soustředění se rozhodilo a obraz v křišťálové kouli zmatněl a zmizel. V té chvílu jsem si uvědomil že slyším vrnění u nohou. Miriki. Jakpak jsi se tady dostala? Já myslel že.... No neříkej mi že si umíš otevřít dveře? Polštář s koulí položím bokem vedle sebe a jdu zavřít dveře. Sednu si zpátky na polštář, něžně Miriki zvednu a položím si ji na klín. (sedím v tureckém sedu) Ty číčo jedna toulavá, Kdepak jsi byla? Mluvím na kočku a hladím ji po hlavě šíji a nakonec i po zádech. Po chvilce hlazení ji jemně praštím do přední tlapky z vnitřní strany. Zkouším jestli si semnou bude hrát. Některé kočky jsou ignorantky a některé si naopak hrajou až moc agresivně, zajimalo by mně do které skupiny patří Miriki. |
| |
| Nemocniční pokoj Hned po té co jsem otce obejmul se v pokoji objevil strejda Naruto s košem ovoce pro tátu. Usměju se a pozdravím ho "Zdravím Naruto-sensei!" Strejda se táty zeptá co vyváděl a že je rád, že je v pořádku. Pak znejistí a zeptá se máme jestli vůbec v pořádku je. To mě trochu rozesměje. Pak ještě něco nepodstatného řekne a odejde. Ve dveřích se ještě otočí a řekne něco co se mi opravdu nelíbí. Jak to myslí, že musíme být silní? Jak to myslí, že to je jen jedno z prvních tátových zranění? To bych se na to podíval! řeknu si a zadívám se na sestru, která zrovna vstoupila a promluvila na tátu. Vypadá, jako by s ním flirtovala. To není možné! To jedna z těch hus! A zkoušet tady něco před mámou je sebevražda! řeknu si v duchu a nevěřícně nad tím zakroutím hlavou. Když ta sestra odejde, tak se podívám na mámu a řeknu "Asi bys s těma ženskýma měla něco udělat mami. Pořád to na tátu zkoušej! Dokonce i tady před tebou! Jsem trochu vyvedený z míry, protože hluboko uvnitř mám strach, aby tátu neklofla nějaká jiná ženská a já s mámou bych zůstal sám. |
| |
| Hokage a tak dále, okružní běh po Konoze Nestihnu ještě pořádně nic říct a už se na mě valí hromady slov a většina ani není směřována na mě. Potom konečně promluví něco o mě. Sabaku no Drain? Chjo, to je tne písečák... To není nic pro mě, s ním si ani pořádně nezatrénuji protože za něj vše dělá písek, no co, rychlostí kterou mám teď se vyrovnám Leeovi bez závaží když mu bylo tak jak mě... Takže bych i jeho obranu prolomil a pak si s ním zatrénuji protože to bude brát vážně... přemýšlím, kdybych to řek asi by si všichni mysleli že mi jde jen o trénink. "Dobře, jdu se po něm podívat, zatím," řeknu a ušklíbnu se. Pak vypálím ze dveří tak že je málem vysadím z pantů. Rozběhnu se k prvnímu cvičišti a tak pokračuji dááááál... Po asi čtvrt hodině která by byla pro jiného asi hodina a něco se dostanu k poslednímu kde už být musí, doběhnu tam a rozhlédnu se. Po tom výkonu nejsem ani moc zadýchaný, spíš vůbec. Rozhlédnu se kde jsou a hlavně, kde je sensei. |
| |
| Pokoj Itachi mi stručně řekl jaká byla jeho mise, ale pak změní téma zase na mě. Zeptá se mě co jsem vyváděl. To je věc, kterou si bohužel nepamatuju a tak jen s mírným úsměvem pokrčím rameny. Trochu to zabolí, ale nedám to na sobě nijak znát. Pak je chvíli ticho, které zase přeruší Itachi. Řekne, že je rád, že budu v pořádku a vrhne se na mě, aby mě objal. Pod jeho váhou jsem znovu nucen si lehnout. Bolestně zaskučím a už už ho chci ze sebe setřást, ale rozmyslím si to. "Itachi prosím! Tohle bolí!", řeknu s bolestí v hlase, zasměju se a jeho obětí opětuju. Jakmile mě Itachi pustí, tak se otevřou dveře a do pokoje vstoupí Naruto, který se omluví, že ruší a řekne, že přišel jen na krátkou návštěvu. S mírným úšklebkem mu pokynu ať vstoupí. Hned na to se mě zeptá co mě to zas popadlo. "Já nevím... Já si nic nep....", nedořeknu větu, protože mi na mysl vytanula nějaká vzpomínka. A to vzpomínka přímo na "misi", při které se mi stalo tohle. Někam jsme se Sakurou běželi. A potkali jsme nějakého chlápka v modrém kimonu. Něco mi řekl, ale to si už nevzpomínám. Nepřítomně jsem zatřepal hlavou a podíval se Narutovi do očí. Právě ve chvíli kdy na stolek pokládal koš s ovocem. "Jo, dík... ", poděkuju ledabyle (jak už to je mým stylem a Naruto to dobře ví) a ušklíbnu se na něj. Jeho hloupý úsměv raději nijak nekomentuju. Pak pronese několik vět o tom, že nás nebude rušit, že nám dopřeje soukromí a tak dále. Sice mi jeho přítomnost nevadí, ale přikývnu. Ještě ke mě přistoupí a zadívá se mi do očí. Povzbudivý účinek to splnilo. Měl jsem co dělat, abych smíchy nevyprskl, což mi zapříčinilo menší záchvat kašle. "Díky Naruto... Zase se někdy ukaž...", řeknu Narutovi, který vyjde z pokoje. Jeho zmínku o tom, že to zřejmě je jen první z mnoha zranění jsem také radši nekomentoval, protože dobře vím, že to tak bude. Hned jak nás opustil, tak do pokoje vešla sestra. Dokonce jedna z těch, které mě tu obletují vždy když jsem zraněn. Oznámí mi, že mi přinesla hůl a že kdybych cokoliv potřeboval, tak stačí zavolat. "Jo, dík...", odpovím jí neutrálním hlasem a kývnutím dám najevo, že zrovna nic nepotřebuju. Když sestra odejde, tak Itachi Sakuře řekne něco co mě trochu pobavilo. Rozcuchám mu vlasy a s úsměvem mu řeknu: "Ale no táák... Vždyť víš, že mám oči jen pro tvou matku... " Hned jak to dořeknu, tak Sakuře jemně stisknu ruku a usměju se na ní. Taky že to je pravda... Nestojím o žádnou jinou..., pomyslím si a začnu vzpomínat na naše společné chvíle, kterých je opravdu dost. |
| |
| Cvičiště Pak senseika, aniž by cokoliv řekla, vyrazí směremněkam k radnici. Pustím se za ní. Neřeším, jestli něco řekla, či ne, je mi to celkem jedno... Koneckonců, Sai-sensei byl také celkem nemluvný. Už kus od radnice uslyším obvyklé cvakání Kamových kuliček. Ušklíbnu se. Moc mě zajímá, nakolik to senseice bude po chuti... Nějak se ale k tomu nevyjádří, prozatím, ani když přijdeme blíže, a já uvidím, že kluci se zjevně chystají k cvičnému souboji... Zavrtí nad nimi hlavou. "To je to opravdu tolik baví?" Podívám se na senseiku, když mluví, a přitom se ušklíbnu. "Mluví k nim, jako by se teprv stali genniny, jako by byli malými dětmi bez výcviku... Pravdou je, že já jsem malá a dítě, ale už mám za sebou nějaký ten vácvik, a Kama-kun je chuunin..." Pokrčím rameny a počkám, až jak to všichni pořeší. Moc s tím nemůžu nic dělat, nebo spíše nemám co dělat... |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Mise třídy - C U Shizune si vyzvedněte balíček, který doručíte feudálnímu pánovi ze země Světla, který sídlí ve vesnici jménem Fukahazaki. Začátek mise: Co nejdříve (nejpozději však do tří dnů) Očekávané nebezpečí: Bandité (maximálně) |
| |
 | Oblačná Zrovna jsem seděl ve svém pokoji a rušil celou vesnici s Fear Of The Dark, když se z čista jasna objevila Samui a hudbu mi vypla s tím že se mám okamžitě hlásit bratrovi. Šel jsem k němu poněkud neochotně s vědomím že mě zase seřve za to co považoval za dětinské chování, ale bylo mi to docela jedno. O to víc mě překvapilo že mě posílal na úkol a ještě ke všemu ke mě nepřidělil žádnou ochranu. Pche, chováš se jako malej brácho, copak jsem měl někdy něco proti víletům? zeptal jsem se s veselím úvměvem. Souhlasím. Dokonce doufám že potkáme pár sráčů z Akatsuki, ukážem jim naše nové kombo zasmál se Hachibi. Jo, ukážem jim přikývl jsem na souhlas. Spolehni se. odpověděl jsem bratrovi a podal mu ruku. A nezapomenu ani na tebe. I kdybych sem měl tu růžovovlasou medičku dotáhnout na Bejkově rohu zavolal jsem na něj když už letěl oknem ven a tak si nemohl stěžovat. Fajn, tak my taky dem ne? Jop přikývl jsem a vyskočil stejným oknem jako brácha, jen na rozdíl od něj jsem místo na obhlídku zamířil k bráně a odtamtud ke Konoze. |
| |
| Pokoj Nechám Itachiho se se Sasukem pořádně přivítat a do rozhovoru se zatím moc nezapojuji. Spolu si vymění pár slov. Pak když ho obejme tak se ušklíbnu protože tuším že teď ho bude asi všechno bolet. "Vidíš, to máš z toho boje. Kdybych tě nedostala do Konohy tak bys teď už asi někde ležel na zádech," řeknu k Sasukemu se známkou přísnosti v hlase. "Budeš teď pár týdnů ležet, tohle budeš brát a pokud ne, neuzdravíš se a nikdy nezjistíš co chtěli s "tím" dělat," řeknu, myslím že určitě pochopí oč jde. Potom do pokoje vejde nějaká další sestřička a donese Sasukemu hůl. JO, jasně, Tsunade bude určitě takhle pozorná, na takový řeči vám neskočím. Tsunade bude mít teď práce nad hlavu, nebude si pamatovat i na takovou hloupost," pomyslím si a podívám se na ni přísně. "My si poradíme sami," řeknu s náznakem podráždění a sleduji ji než vyjde. Pak promluví Itachi. "Jo, asi vymyslím nějakou novou bariérovou techniku kterou použiji na Sasukeho... Odstrašení dotěrných fanynek?" řeknu a ušklíbnu se. Potom promluví Sasuke. Mezičasem se tu taky ukázal Naruto, no, nijak jsem ho moc nevnímala, sledovala jsem Sasukeho chování abych si dovedla udělat obrázek kdy se asi uzdraví. Pak se ještě usměji. "Jen aby, když se o tebe neperu s Ino tak je tu celkem nuda," řeknu s úsměvem a taky mu stisknu ruku. |
| |
| Bee Po třech dnech od té doby co jsi vyrazil z rodné vesnice, jsi dorazil ke Konoze. Asi před hodinou jsi procházel přes horskou louku, která vypadala, jako by se tu střetli dva draci. Stopy, které jsi tam našel by drakům i odpovídat mohly. Většina okolního porostu byla ohořelá a všude byly krátery. Nicméně teď stojíš před hlavní branou Konohy. U brány stojí dva členové ANBU, kteří na tebe s údivem hledí. Poznal jsi to i přes jejich masky. Prozradil je jejich postoj. |
| |
| Konoha Po třídením putování, kdy jsem vzdálenost mezi Konohou a Oblačnou doslova prosprintoval jsem dorazil ke zvláštnímu bitevnímu poli, které vypadalo jako by si tu dali kolečko v ringu dva draci, nebo Kyuubi s nějakou jinou potvorou. Hmmmmmmm, brácha Kyuubi je co sem slyšel na řetězu na toho to nehodíš ozval se Hachibi, který poznal na co myslím. Chudák malej, nezávidím mu. Každopádně i ten nejlepší řetěz může prasknout když se ten kdo je na něm uvázanej dost snaží poznamenal jsem a pokračoval v cestě, s tím že se Hokageho určitě zeptám na to co se tam vlastně stalo hned jak dorazím. Ke Konoze jsem dorazil ani ne za hodinu cesty. Byl to zajímaví pohled. Co si vzpomínám ještě nikdy jsem v téhle mírem a spravedlností posedlé vesnici nebyl a vlastně mě to ani nijak nelákalo. Kdyby tu nežil nejspíš jediný člověk schopný vyléčit bratrovu ruku, a nedostal jsem rozkaz jít sem jako diplomat, asi bych sem ani nikdy nezabloudil. Před branou stáli dva ANBU s poněkud nejistým výrazem vepsaným ve tváři. Copak pánové, vám to nikdo neřekl? Že do Konohy dorazí diplomat z Oblačné? zeptal jsem se a hrdě si ukázal na hruď. Pche, měls je trošku postrašit Já vim, ale brácha by na mě zas řval... |
| |
| Bee Na tvou otázku se ANBU na sebe podívali a jeden z nich ti odpověděl "Ne, nic takového nám nikdo neřekl." Druhý udělal krok k tobě a řekl "Kdybyste byl tak hodný a následoval mě. Odvedu vás za Lordem Hokagem." První se na druhého udiveně podíval, ale pak pokrčil rameny a postavil se na své místo. Ten druhý ti pokynul, abys ho následoval a vyrazil k radnici. Radnice - Bee Po chvíli jste se ocitli před hokageho kanceláří. ANBU zastavil, podíval se na tebe a pak opatrně zaklepal. Hned na to otevřel dveře a podržel ti je, abys vstoupil. Pak za tebou vklouzl dovnitř a zavřel dveře. "Hokage-sama, dorazil diplomat ze Skryté oblačné vesnice." řekl ANBU a poklonil se. Naruto Viz příspěvek pro Beeho. |
| |
| Konoha Hehehehehehehehe, koukej na ty cápky, nevěděj jestli se maj klanět, poch.at strachy, nebo zavolat nadřízený lámal se Hachibi uvnitř mě smíchy a já mu musel dát zapravdu. Vážně to byl neuvěřitelně komický pohled. Samozřejmě, proto jsem přece tady odpověděl jsem ANBU když mě požádal jestli bych ho nenásledoval. Na tváři jsem měl přitom mraziví úsměv a z pohybů toho Konohana se Hachibi začal smát ještě víc. To....todle nemá chybu ozíval se mi v hlavě jeho duniví smích. Poté jsme vyzrazili směrem k radnici. Pamětihodnostem jsme moc pozornost nevěnoval, ne že by sme jich moc nepotkali, ale nějak zvláště mě nezajímali. Následoval jsem jej až k Hokagemu, kde jsem vešel otevřenými dveřmi do jeho kanceláře. Na rozdíl od ANBU jsem se nepoklonil. Hmmm, Hokage-sama, mé jméno je Hachibi Jinchuuriky, Killer Bee. Jsem tu na žádost svého bratra Raikageho, jakožto noví diplomat v Konoze |
| |
| Nemocniční pokoj Když sestra odešla a já řekl co jsem řekl, tak mamka měla srandovní hlášku. Prej bariérovou techniku, kterou použije na taťku. Myslím, že ani to by nepomohlo. pomyslím si a tiše se zasměju. Pak ale promluví táta a má původní nejistota je tatam. Rodiče se na sebe usmívají a drží se za ruku. Usměju se na ně a řeknu "Sluší vám to spolu." Pak se zvednu a přejdu k mamce. "Nechám vás tu o samotě. Půjdu se natáhnout do lázní." řeknu mamce a dám jí na rozloučenou pusu na tvář. "Zatím tati. Ještě se tu za tebou přijdu podívat." dodám, zamávám otci a vyrazím ven. Zamířím si to přímo do lázní. Lázně Skočím do lázně a pak vyplavu na hladinu. Vykouknu a zjistím, že tam nejsem sám. Už už se chystám k omluvě, ale v poslední chvíli si všimnu, že je to Rei. "Čau Rei." pozdravím ho, ale další rozhovor nerozvádím. |
| |
| Cvičiště Po chvíli se přiřítí poslední z týmu, tedy aspoň podle fotky ve složce tak soudím ... Seskočím ze stromu a vydám se doprostřed, ke Gomarovi a Drainovi. Yoka přivolám máváním paže k sobě. Vytáhnu lahvičku saké a nabídnu jí svačícímu Gomarovi. "Dáš si?" Pak objasním jistě mírně zmateným hochům situaci. "Takže, rád vás poznávám. i když vás ta představa možná vytáčí nebo se vám protiví, jsem váš sensei. Mé jméno je Kaito a jsem z klanu Dorago. Nepředpokládám, že byste o nás slyšeli, a když už tak ve spojitosti s mým otcem, nukkeninem. Pevně doufám, že si na sebe zvykneme, budeme spolu dobře vycházet a týmová práce nám půjde od ruky. Předem vás varuji: nejsem žádný despota, ale všechno má svou mez. Nenechám vás zpochybňovat mojí autoritu, a stejně tak nesnesu vnitřní problémy v týmu. Nechci se nad vás vyvyšovat, nebo vám klást příkoří. Jsem ve stejném, možná o pár let starším věku než vy a proto bude pro vás možná náročnější mě přijmout jako senseie ... doufám že se spřátelíme ... Nějaké otázky?" Po případných dotazech přejdu dál. (mimo to seberu Gomarovi flašku, aby mě nesebrali za napájení nezletilých) "Tak, z vašich složek jsem se dozvěděl něco málo o vás ... ale chtěl bych, abyste se poznali mezi sebou. Pro začátek nám tu o sobě každý něco krátkého řekne ... sny, cíle ... koníčky ..." |
| |
| Pokoj Po Itachiho slovech, že nám to spolu se Sakurou sluší se na něj podívám výrazem typu "co-máš-sakra-za-lubem-mladej??", ale nahlas neřeknu nic. Jen se usměju. Pak ale přejde k Sakuře a řekne, že jde do lázní. Na rozloučenou dá Sakuře pusu na tvář a otočí se k odchodu. A já jsem vosk??, řeknu si v duchu trochu uraženě a sleduju svého syna pohledem plným očekávání. Ještě než vykročil z pokoje, tak mi zamával a řekl, že se ještě za mnou staví. "Budu se těšit....", řeknu mu s úsměvem a počkám než odejde. Pak se zahledím na Sakuru. "Až teď, po tvých slovech, jsem si vzpoměl na vše z poslední akce... , řeknu jí trochu smutně a nespouštím z ní oči. "Sakuro... Proč??", zeptám se jí trochu vyčítavě, ale pak zakroutím hlavou. "Nevadí... Udělalas cos musela... Zachránila jsi mě... Děkuji... Ale teď mi prosím pomoz vstát... Musím zajistit, aby se Itachiho hrobu ani nedotkli... Zřejmě vím k čemu ho chtějí... A věř, že to vůbec není dobré... Prosím, jde o mnohé... Pomoz mi...", řeknu prosebně a pracně se posadím. Dost se kvůli změněné poloze rozkašlu, ale to mě nezastaví. Shodím nohy z postele a do levé ruky uchopím hůl. Až teď jsem si všiml, že mám na sobě jen kalhoty, které jsem měl oblečené i na misi. Jsou roztrhané a trochu špinavé. Holí si podám boty, které jak doufám leží u postele a s námahou si je nasadím. Přenesu váhu dopředu a opřu se o nohy. Podlomí se mi levé koleno a nebýt hole, tak se rozplácnu na podlaze. Bolest, která zaplavuje celé mé tělo se snažím ignorovat, ale i přesto občas pořádně zaskučím. Pak pomalu a s velikou námahou vyjdu z pokoje. Semtam dělám zastávky, abych popadl dech a zahnal občasný záchvat kašle. Tohle mě zničí!!, pomyslím si a belhám se dál. Pokud mi Sakura odmítne pomoct, tak mi nezbyde nic jiného než si zavolat na pomoc některou ze sester. Ale to udělám jen v případu nouze. |
| |
| Kancel Sedím si takhle v kanceláři. Právě zhasla jedna z vonnch svíček, její dým stoupá pomalu okolo mě jako plazící se had. Miriki ny mojem klíně spokojeně vrní... Když v tom se vcelku nečekaně otevřou dveře. Co je ještě nečekanější... stojí v nich Killer Bee. Coto? Proč? a kdy přišel? a kdy přišla zpráva? Zdravím Bee. To je vskutku... nečekané. Trochu jsi mě tím zaskočil, takže chvíli potrvá než ti seženu bydlení a než mezi náma ujasním veškeré vztahy a diplomatické povinosti. A dost, tebe vážně Raikage poslal jako diplomata? Tebe?? To jako abys jeho jménem tady z Konohy vyjednával s Akatsuki kteří na nás útočí? Jo a mimochodem. Mám informaci o tom kde teď asi Akatsuki jsou ale nemám volné žádné dost silné ninji aby se o ně postarali a já jsem Hokage. Nemohu si cestovat po světě jak se mi zlíbí. Jelikož se mi nechce vstávat z polštáře, aktivuji na sobě chakru Kyubiho která mi obalí pravou ruku. Chakra se prodlouží a otevře šanon s nějakými dokumenty. Vytáhnu jeden naloutlý vcelku starý dokument. Tak tohle je mapa Konohy. Žlutě označené budovy by měly být prázdné. Popřípadě se ještě můžeš ubytovat v nějakém hostinci či hotelu. Chakra zavře šanon a rozplyne se. Jo a ohledně těch akatsuki. Je dost možné že tam bude Kisame a jeden perfektní uživatel ohně. S nimi se utkal Uchiha Sasuke a Hatake Kakashi. Ikdyž kdo ví... i tihledva byli údajně těžce raněni. Jo a jen taková rada do budoucna. Kdyby ses s nima utkal, jeden z nich používá jed. Raději z ran okamžitě zapomocí chakry vytlač veškerou krev. Dál sedím na polštáři, hladím kočku a čekám co se bude dít. |
| |
| Cesta Cestou jsem se Kisameho vyptával na různé pitomosti. Něco ve stylu "jakého věku se asi dožívá ježek" nebo "jak rychle asi dokáže běžet lama". Kisame-senpai ze mě bude asi mít hlavu k prasknutí, ale skrývá to dobře. Když dojdeme na malý pahorek, tak se zastavíme a Kisame-senpai řekne, že tááámhle zemřel Itachi. Přesto, že je tma, tak si zastíním rukou oči a začnu se rozhlížet na úplně špatnou stranu než ukazuje. "Kde senpai? No tak! Nenapínejte mě!" řeknu netrpělivě a dál se rozhlížím. Po chvilce se podívám na Kisameho, který už tam, ale není. Rozhlédnu se po okolí a vyběhnu za ním. "Senpai! Počkejte ne mě!" zakřičím a ze všech sil se ho pokusím dohnat. |
| |
| Kancelář S mírným zájmem jsem poslouchal a sledoval Hokageho. Hmmmmmmm, zajímavej človíček... poškrábal jsem se na hlavě když domluvil. Jo, s tou zprávou od bráchy...myslim že sem posla předběhl někde na půl cesty mezi Oblačnou a Konohou zasmál jsem se. Ne ty blbče, nepředběhl, to co jsi použil včera na podpal táboráku to byl ten dopis opravil mě Hachibi. A do háje, fakt? Každopádně, mám tu několik úkolů. První z nich je snaha vyjednat lékařskou péči pro paži mého bratra, kterou ztratil v boji s jedním z vašich ninjů Uchihou Sasukem... začal jsem vypočítávat na prstech. Za druhé měl jsem vám pomoct se zkrocením Kyuubi, ale to očividně nepotřebujete...za třetí mám rozkaz za vás bojovat proti všemu co má na sobě Akatsuki plášť a vůbec mám se pokusit zlepšit vstahy mezi našimi vesnicemi lehce jsem se pousmál při té představě. Nejnepředvídatelnějšího ninju Oblačné poslali jako diplomata k Hokagemu který má stejnou pověst ve své vesnici. Jak to mohlo dopadnout.... A samozřejmě mám najít Nibi no Nekomatu, Bijuu který podle dohody mezi vesnicemi platří Oblačné. |
| |
| Cvičiště Takhle slunce v Suně nesvítí, tak se nás snaží spálit za živa, upálit nás. Ne jako tady, tady mě chladí, příjemně šimrá a uspává. Zívnu přesně v moment kdy vejde nějaká místní, promluví na mě hlasem který jako by přicházel z ohromné dálky. Pomalu usínám s obrazem na víčkách, obrazem té nádherné holky. Když vejdou ti dva a podívají se na mě, spím. Na druhý pohled spím a na třetí a každý další nečekaně také. Jestli po mě něco budou chtít budou si mě muset vzbudit. |
| |
| Cvičiště Takže přece je to náš sensei.No aspoň chodí včas. Když mi nabídne saké podivím se a s údivem odmítnu. Děkuji, ale musím odmítnout. Můj děd si utrhl kvůli chlastu pěknou ostudu a mě se alkohol hnusí. Poté si schovám svačinu a vyslechnu vše, co má sensei na srdci. Jelikož se nikdo nemá do řeči začnu já. Takže mé jméno je Kyo Gomaru a pocházím z klanu Kyo. Můj klan také není nijak známý, spíš naopak.V celé historii jsou jen 4 nindžové. Poté si odkašlám(asi mi zaskočil nějaký bytek toho jídla. Pardón.Kde jsem to...jo už vím.Mým velkým snem je stát se skvělým nindžou a být stejně dobrý, jako zakladatel mého klanu Toromaru. Poté se zatvářím velice vážně a zapřemýšlím..... No a .....mám rád přírodu a nejraději se jen tak procházím (no spíš probíhám) lesem a poslouchám, pozoruji a odpočívám uprostřed těch nádherných vůní přírody. No a tak nějk v nejbližší době bych chtěl zkonalit své juitsu. |
| |
| Cvičiště Hmmm ... používá led a vodu ... jsme svoje protiklady ... ale i tak ho snad budu moct něco naučit. A jestli má rád přírodu ... tak tím líp. Cvičení u sopky se mu nebude protivit. Pokývnu a pod maskou se usměju. "Jestli používáš ninjutsu, narazil jsi na správného senseie. Cvičit budeme u sopky, to se ti snad bude zamlouvat." Pak si povšimnu, že ten chlapec z písečné podřimuje. Eh? Shukakův jinchuuriki ... Kazekageho písek automaticky chrání ... Jestli má díky Jednoocasému tu schopnost taky ... Vytáhnu kunai a hodím ho ležícímu chlapci po ruce. Mířím tak, abych minul tepnu. Teď se uvidí ... snad ho to i probudí. Pokud se tím útokem chlapec neprobudil, pustím se do jeho buzení cloumáním. |
| |
| Ichiraku Ramen Dobrá, jak tedy chceš, zítra přijď na cvičiště, budu tě čekat přesně ve čtyři hodiny, protože si potřebuju ještě trochu odpočinout, ale neboj se, dorazím tam. řeknu a dost těžko vstanu a potom jdu pomalým krokem domů, okamžitě si jdu lehnout. |
| |
| Kancelář Hladím kočku na mém klíně a poslouchám vše co mi řekne Killer Bee... Když to vypadá že domluvil tak se zamyslím nad posledním co řekl. Nibi no Nekomatu? Nebyla to ta Jinchuriki dvouocasého démona? ona přežila to jak z ní akatsuki vytáhli démona? Podivné. Na kratší moment se odmlčím. Ohledně ruky vašeho bratra Raikageho, promluvím si s nejlepšími lékaři které máme, zaprvé jestli je vůbec možné s tím něco dělat. A zadruhé jestli jsou ochotni s tím něco dělat. No a poslední o čem jste se ještě zmínil je Kyubi. Přivítám jakoukoli pomoc s Krocením, protože přece jen já a Kyubi nejsme partneři narozdíl od Tebe a Hachibi. Kyubi se stále pokouší posednout mé tělo a zlomit techniku která ho ve mě vězí. Už dokážu zapomocí vlastní síly vůle ovládat 5 ocasů Kyubi, ale pokud bych potřeboval víc síly a nechal vyjít na povrch další ocas... Pravděpodobně by to znamenalo že ztratím kontrolu nad tělem a Kyubi by útočil na všechny okolo bez jakýchkoli rozdílů. Dořeknu s ledovým klidem a pohlédnu na Killer Beeho abych mu vyčetl z obličeje co si o tom myslí. |
| |
| Sídlo klanu Nara - Sabaku no Raiu, Temari Dnes nemáte žádné povinnosti a tak si užíváte klidu. Zrovna jste dojedli oběd, který uvařila Shikamarova matka (Raiuova babička). Oběma vám je divné, že se Shikamaru na oběd nedostavil. Místo něj se u vás po obědě dostavila jedna ANBU, která se mírně poklonila a řekla vám "Temari-san, promiňte že ruším, ale mám pro vás zpávy o vašem muži. Shikamaru-san byl pověřen lordem hokage k cestě do Písečné, protože jsme se dozvěděli o Orochimarových plánech násilně získat tamější svitek tajných technik." |
| |
| IR -Tsumibito, Kakashi Zrovna když Kakashi domluví, tak se u vás objeví nějaký ANBU, který vás informuje o několika věcích. "Kakashi-senpai, Sasuke-senpai byl přijat v nemocnici s rozsáhlou otravou, ale nyní je už stabilizován." Pak se podívá na Tsumibita a přistoupí ke Kakashimu blíž, kterému do ucha něco zašeptá. Kakashi Poté co tě ANBU obeznámil se Sasukeho stavem, se podíval na tvého společníka a přistoupil k tobě blíž. Nahnul se k tobě a zašeptal ti do ucha "A Kakashi-senpai, měl byste se ihned dostavit na velitelství. Zajistili jsme jednoho ninju, který nám prozradil Orochimarovy plány. Ano Orochimarovy!" Pak jen o krok ustoupí a čeká na další rozkazy. |
| |
| Tábořiště - uprostřed noci - Kimto Probudilo tě ostří na tvém krku. Když ses pořádně rozkoukal, tak jsi nad sebou spatřil dívku, která ti drží kunai u tvé krční tepny. "To ty jsi poslal toho hajzla s rudými vlasy a mečem?!" zakřičela a obličej jí zkřivila hněvivá grimasa. Netrpělivě přehmátla prstama ruky, v které drží kunai a teď na tebe bez jakéhokoliv pohybu hledí. Docela budí hrůzu. |
| |
| Uprostřed noci - Kisame, Creed Dorazili jste do trosek "budovy", v které byl Itachi poražen svým bratrem. Jak je vám jistě jasné, tak Itachiho tělo tu nikde v blízkosti není. Zato tu jsou stopy nedávné lidské přítomnosti. Jsou dost čerstvé na to, abyste po nich mohli jít a sledovat je kam vedou. Třeba vás dovedou k vašemu kýženému cíli. |
| |
| Lázně - Tým 7 Všichni jste si v lázních krásně odpočinuli. Horká lázeň z vás smyla veškerou únavu, kterou jste na vaší dlouhé a úmorné misi nasbírali, a nálada se vám zlepšila. Jste plní energie. Jelikož Rei tady byl první, tak také jako první odešel. Hinata a Itachi tu dorazili zhruba ve stejnou dobu a také zhruba ve stejnou dobu odcházejí. Itachi Když jsi se při odchodu v šatně oblékal, tak tam vstoupil nějaký muž, a nutno dodat, že opravdu podivný. S podivným zájmem v očích si tě chvíli prohlíží a pak se začne přibližovat. Je oblečen do dlouhého, černého, koženého kabátu, který je na mnoha místech potrhaný. Když k tobě vykročí, tak mu z pravého rukávu vyjede krátká čepel. "Uchiha Itachi! Syn Sasukeho. Půjdeš se mnou! Pokud se budeš vzpírat, tak ti zmaluju ciferník tak, že tě ani tvá pitomá matka nepozná!" řekl chladným a hrůzostrašným syčivým hlasem. Hinata Jsi v dámské šatně. Zrovna sis na sebe oblékla poslední část svého oděvu, když v tom jsi zaslechla podivné zvuky. Zaposlouchala ses a usoudila jsi, že v pánské části, zřejmě taky v šatně se odehrává nějaká bitka. Někdo se tam zřejmě s někým pere. Občas slyšíš i cinknutí kovu o kov. |
| |
| Kancelář Hokageho Jinchuuriky Dvouocasé je po smrti, Bijuu však stále někde je a mi nevíme kde přiznal jsem Narutovi neochotně. Na poznámku o ruce jsem jenom kývl, když se však zmínil o lékařích, lehce jsem ožil. Když už jste se o tom zmínil, v rámci mezinárodní spolupráce by Byla Oblačná více než ochotná podělit se s vámi o několik naších technik, výměnou za váš tréningoví program lékařských ninjů, ale myslím že tohle probereme až bude víc času...Co se Kyuubi týče, v tomto okamžiku vám moc nepomůžu. Neznám Kyuubi tak jako Hachibiho a i když se o mě říká že umím Bijuu kontrolovat, z mé strany se nejedná o žádnou techniku, spíše o rozmluvu. Abych vám mohl pomoci, musel bych se s Kyuubim vidět. |
| |
| Ichiraku Ramen Už jsem připraven k odchodu, ale v tom k nám dorazí nějaký ANBU, v klidu si ho poslechnu a potom se otočím Tejinashiho. Dobrá, změna plánu, zítra ve čtyři hodiny sraz tady. Ještě se dohodnu se Sasuke- senpaiem. Potom se ANBU nedůvěřivě podívá na Tejinashiho a zašeptá mi do ucha ještě jednu, o něco zajímavější informaci. Cože... není Orochimaru náhodou už nějakou dobu mrtvý... to nezní dobře... Dobrá, jdu na velitelství. řeknu tomu ANBU a s námahou vstanu. Nezapomeň zítra přijít. Sraz ve čtyři tady. Doufám že přijdeš. řeknu ještě Tejinashomu a vyrazím na velitelství, nikam nepospíchám, protože ještě pořád jsem dost unavený. Hned potom co tam dorazím se pokusím najít někoho, kdo by měl něco vědět o Orochimarovi a zeptám se ho na to, co se tady vlastně stalo. |
| |
 | Klan Nara - Hokage Počúvam novinky o Shikmruovi o Sune. Prudko vstanem. "Čože? Suna je ohrození a ja mám sedieť tu?! To snáď tá blonďatá líška nemyslí vážne. Raiu ostaň s babičkou. Idem si pohovoriť s našim úžasným Hokage." Tak on mi nikdy nič nepovie. Už mám toho dosť. Jedna vec bola, nepúšťať ma do boja tehotnú alebo, kým bol Raiu malý, ale toto je priveľa. Veľmi rezkým krokom sa ženiem k radnici a je mi jedno, koho stretnem cestou a kto sa ma snaží zastaviť. Schodmi vybehnem na hor a po tom sa už ocitnem pred jeho kanclou, z ktorej počuť niekoho o Kyuubi. Otvorím dvere. "Naruto?! Čo je to za výmysel? Suna je v ohrození, pošleš tam môjho muža a jediné vysvetlenie, čo sa mi dostane, sú dve vety od akéhosi ANBU. To takto sa staráš o dedinu?!" |
| |
| Cesta Konečně jsme dorazily do míst, kde byl Itachi zabit, ale něco tady nesedí. Itachiho tělo tady není a ještě navíc je tady ještě jedna chakra stopa, která je naštěstí dost čerstvá, na to, abychom jí mohly sledovat. otočím se na Creeda, který mě celou cestu dost nesnestitelně otrvaoval, ale nějak jsem to nedal znát. Musíme najít Itachiho tělo. Kimto si nás najde sám. řeknu a vyběhnu směrem, kterým cítím tu chakru. Jestli se mnou Creed nepůjde, tak má smůlu, ale doufám, že není tak tupý, aby neběžel. |
| |
| Lázně Pobyt v lázních na mě měl blahodárné účinky. Odpočal jsem si znamenitě. Rei odešel dřív než já, protože tu přišel dřív. Jeho odchodu si nevšímám a dál relaxuji. Když se můj čas v lázních nachýlí ke konci, tak se odeberu do šatny, kde se pomalu začnu převlékat. V tom do šatny vstoupí nějaký podivný chlap, který mě začne očumovat. Rychle na sebe nahodím kalhoty a boty. Jenže ten chlap mě osloví a řekne mi, že musím jít s ním. Jeho hlas zní odpudivě a syčivě. "Tak to mi ho budeš muset zmalovat, protože s tebou já nikam nepůdu, ty úchyle jeden!" křiknu na něj a tasím kunai. Aktivuji svůj sharingan a vyběhnu proti němu. Kunaiem se snažím zablokovat jeho čepel a pak na něj zaútočím svým taijutsu. "Mimochodem, má matka není pitomá, blbečku!" řeknu a zaútočím znovu. |
| |
 | Sídlo klanu Nara Zrovna dojídám jídlo, tedy spíše to vypadá, že se snažím přesvědčit sebe, že mám hlad, abych svojí velkou porci dojedl. Takže to tak trochu vypadá jako přehánění hromádky rýže z jedný strany na druhou. Moje porce zůstane nedojedená, neboť mi přinesou novinky o taťkovi. Zamračím se. Nelíbí se mi, že tátu odručili a nenamáhali se ani to oznámit dopředu, ale jsem jen malý špunt a tak mračení je jediná věc, kterou můžu dělat. Pak mi mamka dá úplně uhozený rozkaz, že mám zůstat u babičky. "No, ale..." Začnu odporovat a pak zmlknu. Nemá to smysl. Jsem si toho vědom. "Ano, mami." Nakonec přitakám, že chápu její rozkaz, ale není v tom rozhodně ton, že bych si svoje pochopení nemohl rozmyslet kdykoliv v následujících minutách, jen co mne spustí z očí. Jak to občas mívám ve zvyku. |
| |
| Kancelář Nevraživě jsem se koukal na kočku na Hokageho klíně. Pokud jsem nějaký zvíře vážně neměl rád, byli to kočky, proto jsem si také nikdy nerozuměl s druhým naším Jinchuurikym. Zrovna když jsem se na ni chtěl Hokageho zeptat vtrhla dovnitř nějaká ženská a začala na něj křičet. Otočil jsem se na ni s tázavím pohledem ve tváři a lehce pozvedl obočí. Její tvář mi rozhodně nebyla neznámá. Kazekageho sestra a manželka Nara Shikamara. Znovu jsem se otočil na Naruta. To ve vaší vesnici může takhle kde kdo rušit setkání Hokageho a vyslance jiné země? zeptal jsem se překvapeně. Stát se to u nás, nejen že ji sem nepustí, ale ještě by za drzost dostala co proto... |
| |
| Radnica: "Gara aspoň nemá vo všetkom bordel, ako ty. A Vy pán "múdry" z Bleskovej. Buďte tak milý a ušetrite ma Vašich hlúpych poznámok. A Hokage... čakám, že mi po tom dáš vysvetlenie večer pri ramene." Prepálim sa pohľadom cez Beeho a odídem. S tým človekom nemienim byť v izbe ani minútu. Potrebujem sa trocha ukludniť a trocha čerstvého vzduchu. Zamierim k jednej z brán a k jazierku s vodopádom, ktoré v lete tak obľubujú tunajšie deti. O tomto čase by tam snáď nik nemusel byť. Tak aj je a ja si vkĺznem zaplávať do vody. Šaty nechám pod krovím. |
| |
| Pokoj Sasuke začne mluvit a na to i Itachi. Itachi se potom rozhodne že odejde. Já chci taky odejít protože by si měl Sasuke odpočinout ale ještě chvíli zůstávám. Vyslechnu si ho a zakoulím očima. "Ty jsi víc paličatej jak Naruto, máš ležet, když něco potřebuješ proč to nevzkážeš po mě? Víš co, půjdu za Narutem a řeknu mu aby se mnou poslal skupinu která se dostaví k Itachiho hrobu, ty ale nikam nepůjdeš ještě pár dnů, když začneš chodit, může se stát že se ti zranění znovu otevřou, potom ti nepomůžu už ani já se svou technikou, takže, řekni mi na co jsi přišel, já půjdu za Narutem a vysvětlím mu situaci, potom se uvidí, ano?" řeknu když vidím že chce vstát. Někdy jsou s ním větší problémy než s Narutem když byl genin... A to už stálo za to, řeknu si a přes vážnost situace se usměji. Podívám se na něj a čekám co odpoví. |
| |
 | Konoha Už je to několik dní, co jsem se dostal nenápadně do Konohy, abych tu mohl splnit rozkaz svého mistra unést Kazekageho sestru Temari. Zatím se mi však moc nedařilo. Nejen že byla na každém kroku hlídaná, ale ještě ke všemu byla velice často ve společnosti shinobi kteří mě co do síly naprosto předčí. Proto jsem ji porzatím jen nenápadně sledoval a čekal na příležitost. Ta nastala těsně poté co ji očividně dost naštval Hokage nebo někdo z jeho podřízených a ona se téměř vyřítila ven z vesnice. Nijak jsem v jejím sledování nespěchal, takže jsem k jezírku s vodopádam dorazil až chvíli po ní, v době kdy už byla ve vodě. Zajímavé, je neuvěřitelně bezstarostná, že by věděla že je hlídaná? Nebo si prostě jenom tolik věří? ptal jsem se sám sebe, když jsem po jednom vyřazoval z provozu její strážce. Bez své obvyklé výstroje jsem se tu cítil doslova jako nahý, ale pochybuji že by mě s mím arzenálem do Konohy pustili a i po dlouhém zkoumání jsem prostě nepřišel na to jak projít jejich štítem, proto jsem většinu výzbroje schoval v lese nedaleko odsud a šel jen na lehko. Když jsem se zbavil stráží, ani jeden nezemřel. S bezstarostným výrazem a úsměvem na tváři jsem zamířil k jejím věcem a sedl si k nim, čekaje až si mě všimne. |
| |
| Jazero: Na chvíľu sa potopím a triedim si myšlienky. Ako dlho som už vlastne nebola v Sune.? Chýba mi a chýbajú mi bratia. Mala by som vziať Raiu domou ma výlet. Páčilo by sa mu tam. Keď sa to trochu ukludní, pôjdeme ta. Usmejem sa a vynorím sa z vody. Zrak mi padne na mňa na brehu pri mojich šatách. "Kto si a čo tu chceš?" Na niekoho, kto by mal byť bezbranný, to znie moc agresívne. |
| |
| Kancelář Situace se mi pomalu začíná vymykat. Znovu... předtím to byli Genninové, teď už to je o úroveň výš. Nedá se nic dělat,musím použít svoje nejlepší techniky abych se ubránil. Když vtrhla Temari a slovně na mě zaútočila vcelku jsem se lekl. Přikrčil jsem se a čekal co se bude dít dál. Poté jí Killer Bee tak trochu osočí a Temari opět zareaguje na můj vkus nepřiměřeně, to už si přestanu hrát na ustrašeného a vcelku zvážním. Jediný kdo mi ve věcech dělá bordel jsou lidi jako vy dva! Gaara má ve věcech pořádek protože by tě Temari asi zavraždil za takovýhle příchod. Dřež stihnu Temari okřiknout vyjde ze dveří. No nedá se nic dělat, vyříkám si to s ní večer na Ranmenu. Teď zbývá ještě Killer Bee S ledovým klidem pohlédnu na Killer Beeho a začnu s výčitkama Samozřejmně, že je nepřípustné aby někdo rušil setkání Lorda Hokage a Diplomata jiné země. A samozřejmě že za takové chování by byl leckdo náležitě potrestán, avšak jak mohou mí podřízení vědět že mám zrovna teď diplomatické jednání, když mi diplomat cizí vesnice nakráčí do kanceláře uprostřed dne a to bez ohlášení? Hmmm? A s Temari si to vyřídím později, vážně nemám teď náladu na to abych za ní utíkal a řekl jí Ty ty ty... Přece jen z části měla pravdu a nehodlám ji zazlívat něco do čeho nevidí. Prostě netušila že jsem jí nemohl dát vědět předem. Poté trochu ztiším hlas a dodám. Krom toho jakou jinou reakci čekat od ženských. Kdyby se podobná situace odehrála před pár lety se Sakurou, tak bych měl z kanceláře kůlničku na dříví. S tím prostě ninja musí počítat. Ninja musí umět předvídat. Jemně položím Miriki bokem a opět si před sebe vezmu křišťálovou kouli. Toomegane no Jutsu (Technika teleskopu) Podívám se kam jde Temari abych věděl jestli se mám bát (jesde brousit zbraně), Dojde k jezírku a začne se svlékat, Rychle mávnu rukad křišťálovou koulí a podívám se na Sasukeho. Ten se někam snaží odejít o holi. Supr, Temari jsem přistihl při plavání a Sasukeho nejspíš když si chce odskočit na záchod. Mávnu rukou znovu a podívám se co se děje u hlavní brány. Je tam klid. Pak mávnu rukou znovu a podívám se do lázní jestli mě studenti poslechli a šli se uvolnit. Už v lázních nevidím ani jednoho tak se podívám kdo co z nich dělá. Mávnu rukou znovu a zkontroluji Ichiraku Ramen (podívám se jestli mají hosty a jestli mají dost zásob abych se jistil že mi daj jídlo až tam pujdu.) Zvědavost mě přemůže a opět máchnu rukou. Podívám se opět na Temari (jestli plave ve spodním prádle nebo bez něj... nemůžu za to... je to nemoc... nakazil jsem se od Jirayy). Poté se podívám na střechu která ješt není opravená. Pj, rád bych abys mi napsal co jsem kde viděl abych nebyl nařknut od hráčů "ale touhle dobou jsem byl jinde" |
| |
| Jezero Spokojeně jsem seděl a pozoroval svou budoucí oběť při plavání, když si mě všimla a něco na mě zařvala. Až podezřele moc průbojná poznamenal jsem si a dal si na čas s odpovědí, abych si ji mohl dostatečně rozmyslet. Omlouvám se žá vás ruším při koupeli Temari-san, ale nesu vám zprávu od vašeho brara zavolal jsem na ní. Je to docela přesvědčivá lež. Ona určitě nezná tváře všech ANBU ze Suny a mám i důvod nemít masku, přecijen jak by si to asi Konoha vyložila kdyby se kolem jich vesnice motal ANBU jiné státní příslušnosti. Jediný problém je že by se na ni posel jejího bratra patrně s takovím potěšením nedíval při koupeli, ale s trochou štěstí si to neuvědomí. |
| |
| Kancelář To je taky pravda připustil jsem jako reakci na jeho slova o neohlášeném příchodu a pak ho chvíli jen sledoval při šmírování, než jsem začal opět mluvit. Každopádně Hokage-sama, říkal jste něco o problémech s Akatsuki připoměl jsem mu. A já mám od svého bratra jasně nařízeno natrhnout prdel všem z tohodle pošahanýho uskupení kteří se ocitnou v mím dosahu, čili...čistě náhodou nevíte kde bych jich pár mohl najít že ne? zeptal jsem se vražedným úsměvem vepsaným ve tváři. Očividně mám chuť bojovat a ne jen já. |
| |
| Jazero: Idiot. Za to na mňa tak zízať nemusíš. Prebodnem ho ostrým pohľadom. "Otoč sa a odstúp od toho kríku. Po tom si ťa vypočujem." Počkám, kým sa otočí a poodíde a vyskočím na breh. O pár sekúnd mám na sebe späť šaty. "Takže? O čo ide? Čo chce odo mňa Kazekage?" Usmejem sa čakám. Vejár je stále opretý o balvan. Ani som sa ho nedotkla a nie je v bezprostrednom dosahu. |
| |
| Jezero Na rozkaz jsem se otočil a ustoupil stranou. Vzhledem k mím posíleným smyslům hlavně rozšířenému perifernímu vidění mi stačilo lehce se natočit abych ji stejně viděl. Opravdu pěkná postava se jí upřít nedala a já doufal že s ní můj mistr bude nakládat slušně. Nebyla by jí nezkutečná škoda. Počkal jsem si až dojde na břeh a zohne se pro své věci, než jsem po ní hodil jednu ze svích akupunkturních jehel namočenou v poměrně silném uspávajícím prostředku. Vzhledem k tomu že je zrovna ohnutá a sbírá věci ze země, mám docela slušnou šanci se trefit, přesto mám v šak v druhé ruce další jehlu se stejným vylepšením a těsně po vrhu jsem ozbrojil i druhou ruku. |
| |
| Jazero: Zásah. Neviem, čo sa stalo, ale to, že to nie je dobré si uvedomím hneď. Ruka nasleduje bolesť a vytiahne ihlu. Pozriem na ňu, na toho chlapa a v zápätí už o sebe neviem. Preberiem sa búh vý kdy. |
| |
| Jezero Když se zásah povedl, rychle jsem se k ní natočil (jehlice zmizeli zpět na svích místech) a ještě než stíhla dopadnout na zem jsem ji zachytil a přehodil si ji přez rameno, její věci jsem tam nechal a vyrazil jak nejrychleji jsem mohl ke svému úkrytu v lese. Po cestě jsem si dával velký pozor na případné pronásledování, vytvářel falešné stopy, mazal skutečné atd. Ke svému úkrytu bych měl dorazit za pět minut. Je to malá nenápadná jeskyně, spíše díra v zemi, do které jsem naskládal své věci, ty jsem rychle vyměnil za provizorní oblečení co jsem měl na sobě, načež jsem oblékl i Temari. Nebylo to nic moc, žádné boty aby mi případně v lese neutekla, dlouhé bezbarné kalhoty a košlie, nc víc. Také jsem na ní nastříkal slabí nechutný preparát, z mé vlastní výroby, který by měl potlačit její pach pro případ sledování. Pak už následovala rutina. Píchl jsem jí do krku látku znemožňující používat chakru, důkladně ji spoutal na rukou i nohou , opět jsem si ji přehodil přez rameno a vyrazil směrem domů, k Orochimarově nejbližšímu úkrytu. |
| |
| Les: Preberie sa a cítim odporný zápach. Zároveň... Niekto ma nesie a nohy a ruky mám zviazané. "Okamžite ma pusti! Začnem kričať!" Začnem sa matať a robiť vše pre to, by som mu to sťažila. "Čo so mnou chceš?!" Ksó! vedel, že som Kazekageho sestra. Že by ho chcel vydierať? Aspoň si Naruto zaplatí za svoj bordel, ale... "Ty! Ty si sa ma dotýkal?! Ty úchylák. Okamžite ma polož na zem. Hneď!" |
| |
| Les Když s sebou začala zmítat, zalitoval jsem že jsem jí ještě nepíchl něco co by ji ve spánku udrželo déle. Na její Okamžitě mě pusť jsem s ní praštil o zem podemnou, načež jsem skočil ze stromu kousek vedle ní a lehce ji přisedl (na břicho) aby mi nemohla utéct. Chtěl jsem být slušný ale očividně to nejde povzdechl jsem si, načež jsem vytáhl kunai a odpáral jí celí praví rukáv, který jsem použil jako roubík. Fajn, teď pár pravidel. Jestli mě chytí umřeš, takže v tvém vlastním zájmu doufej že uteču. Nechci tě zabít ani ti ublížit, ale když mi nedáš jinou možnost udělám to. Když se budeš chovat slušně budu i já, za každou provokaci nebo podobnou věc přijdeš o kousek obleční ukázal jsem na rukáv, načež jsem schoval kunai, přehodil si ji zpět přez rameno a doufaje že to pochopila jsem pokračoval v cestě. |
| |
| Les: Na to, aby som zistila, že to nie je obyčajný úchyl, som dostala už dosť indíciií. Tento človek sa tu nehrá. A tak radšej začnem spolupracovať. Kto to môže byť. Podľa tých dvoch viet od ANBU, asi niekto zo Zvučnej. ksó. To je s narutového skvelého zabezpečenia dediny. Čo teraz? Musím počkať na šancu a utiecť. Takže zatiaľ pokoj. Inak budú Garra a Shikamru dosť zlej pozícii. |
| |
| Ichiraku ramen Okey Kakashi-senpai... zítra ve čtyři odpoledne na cvičišti... řekl jsem mile a po té přišel ANBU a Kakashi změnil svou odpověď. Okey kakashi-senpai... Zítra ve čtyři odpoledne zde znovu jsem zopakoval stejný tón a v tu mě donesli další misku. Itadakimas! Prohlásil jsem a pustil se do své druhé Maxi porce Ramenu Pokud Hokage-sama něco viděl, tak chlapa co by se mohl prohlásit za největšího žrouta, který dojídá opravdu druhou maxi porci a chystá se mu další a pořád ten ramen jí jako kdyby čtrnáct dní nic nejedl po třetí porci jsem si Obědnal Ještě další dvě. Po té jsem zaplatil, poněvadž jsem předpokládal že by bylo krajně nevychované kdybych jim vyjedl zásoby... Procházel jsem se jen tak Konohou. Nevím co mám dělat... Asi tak poprvé během několika týdnů mám nějáké volno a já ani netuším jak s něčím takovým naložit? De to se mnou z kopce... Ani nevím co dělat, když mohu něco dělat... No každopádně speciální jednotky... Kdo ví jestli mě tam vůbec vezmou... I když vlastně stačí jen porazit Kakashiho, nebo Sasukeho? Ted nevím... Ale nemožné to není... Nic není nemožné... Jen tak jsem bloumal po Konoze a přemýšlel o svých vlastních věcech a ani nepřemýšlel o tom kam du, do koho vrazím, prostě jsem šel prostředkem cesty a šel si ani nevím kam. |
| |
| Kancelář Hokageho - Románek č.1 Slastně se oddávám jeho laskání. Každý jeho dotyk ve mě probouzí nové vzrušující pocity a už bych mu splnila nejraději nejtajnější přání, kdyby dovnitř nevešla ta chobotnice. Docela úžasem hledím na toho jenž nám tak dlouho unikal a samotný Kisame se na něj připravoval. ( Dost na tom, že ve 473 přijde o hlavu. :D Já jsem tomu říkala bratrské objetí. :D ) Co tu dělá ?? Cože vyjednavač ?? Takže v Konoze jsou teď tři Jinchuriki. Hmm vidím to na frontální útok. Následně na to mé vrnění přestane a sleduji chobotnici zkoumavým pohledem. Menší incident s tou poběhlicí z písečné neřeším. Hmmm mám najít šéfíka teď nebo mám počkat a dále sbírat informace ?? Stále jsem nezjistila nic o Sasukem musím se na něj večer podívat. Pak dojdu k Narutovi, který zase čučí do koule. Co to s ní pořád dělá ?? Na to potřebuji znát odpověď. Přicupitám ke kouli a začnu se o ní otírat čímž mu zhorším výhled následně na to do ní začnu strkat tlapkami jako by to bylo klubko. Prozraď své tajemství. |
| |
| Pokoj Sakuřina slova mi zabrání ve zvednutí se z postele. Zamyslím se a pak přikývnu. "Máš pravdu... Řeknu to tobě...", trochu neochotně připustím a pracně si pomocí hole sundám boty. Pak si znovu s vypětím všech sil lehnu. Tentokrát se to obešlo bez záchvatu kašle. "Dobrá... Takže napadají mě jen dvě možnosti proč chtějí tělo mého bratra.... Je to sice nepravděpodobné, ale možná se ho nějakým způsobem pokusí vzkřísit a pak mu seberou sharingan... A nebo, a to je mnohem, mnohem pravděpodobnější... Otec mi kdysi říkal, že my Uchihové máme speciální stavbu těla, která podporuje a zesiluje naše techniky... Myslím si, že chtějí Itachiho kostní dřeň, kterou pak do někoho vhodného vpraví... Pokud se jim tohle povede a oni posílí své techniky, tak to bude špatné... Hodně špatné..., řeknu trochu znechuceně a zakroutím hlavou. "Řekni prosím Kakashimu ať tam pošle volný tým.... Pokud nebude mít po ruce dostatek lidí, tak ať vyšle špeha, který je bude sledovat a zjistí, kam odnesou jeho tělo... Pak zajdi za Narutem a sděl mu to co já tobě....", dodám po chvilce a opřu si hůl o stolek. Jen co se Sakura zvedne k odchodu. Chytím jí za ruku a přitáhnu si jí k sobě. Políbím jí a tiše řeknu: "Děkuju... Děkuju za všechno..." Pak jí ruku pustím a nechám jí odejít. Sám se pohodlně uvelebím v posteli. Sakra, kdyby věděla jakou blbost chystáš, tak tě zabije... Já myslím, že to stejně čeká... Ona už tě zná!!, řeknu si v duchu a ušklíbnu se. Vezmu si z koše, který mi Naruto přinesl, jedno jablko a zakousnu se do něj a s chutí ho sním. Přecejen jsem dnes neobědval. |
| |
 | Mise-- Návrat do Konohy-- Kancelář Hokageho Uštědřím tomu chlápkovi ještě pěkných pár ran. Jednu. A druhou. Užívám si to. Mám ráda boj, a krev, a to dvojnásob, pokud mi něco udělal... Jako že tenhle byl dost tvrdý oříšek. "Mhhhawmm, to je dost dobré, jsi šikovná... Učíš se rychle..." Usměji se, a tomu chudákovi, který ještě kňučí, ať už ho nechám, uštědřím poslední ránu pěstí do spánku, načež "usne". "Já vím... Ale myslím, že tohle jsme si vyříkali už dávno... Už dávno jsem se naučila..." Podotknu odmlčím se, a pak rychle prohledám jeho šaty. Ani to příliš dobře neschoval. Nesnažil se, netuší, že existují i lepší shinobi než je on... Usměji se, když ze záhybu jeho kimona vytáhnu svitek. Ten svitek, kvůli kterému tu jsem. Nějaké moc důležité informace... Odfrknu si, a schovám si ho pod svůj plášť. Neprohlížím si ho, i když je zapečetěný velice jednoduše... Takové věci mě nezajímají. Nejsem hloupá, a nejsem z těch, co by sloužili své vesnici za to, že sebou nechají smýkat jen co to jde, ale ani nemám a nemůžu mít světoborné plány... Tak asi proto to nečtu. Jen co to mám pod pláštěm, vztyčím se. Středně vysoká postava v plášti s kápí, zpod které jí čouhají dlouhé modré vlasy, spadající až po kolena... Rychle se odrazím, a přistanu na stromě. A znovu a znovu... Cestuji relativně rychle, takové věci by mi šly... "Hmmm, jsi šikovná, krásně jsi ho sundala... Ani jsi mě k tomu moc nepotřebovala..." Pousměji se. "Není to proto, že bych ti nevěřila, ale proč plýtvat tvou silou?" "Mhmmmm..." Na tváři se mi rozzáří široký úsměv, a ještě více si pospíším... V Konoze jsem hned za další dva dny. Cesta nebyla úplně nepřetržitá, bůhvíkam nespěchám, rozhodně nejsem žádný psík, na kterého by si každý mohl písknout, jak se mu chce... Ale na druhou stranu, čím dřív budu mít hotovo, tím míň snad budu muset plnit mise pro Hokageho... Projdu branami. Na nějaké ty stráce ani nepohlédnu, jsou mi úplně ukradení... Ale nejspíše mě hlavně znají, protože mé vzezření osoby, která se zjevně snaží vypadat nenápadně, ale moc se jí to nedaří, je jistě jen těžko přehlédnutelné. Už dávno jsem zpomalila tempo do klasické chůze... Rychle procházím Konohou. Mířím si to k radnici. Ke kanceláři Hokageho. Musím předat tu misi, a pak snad na nějakou tu chvilku dostanu od něho pokoj... "Ale copak? Jsi nějaká vzteklá... Ale mimochodem, líbí se mi to..." "Jak nemám být nespokojená, když se s ním musím setkat?" Pohodím hlavou, kápě ale stejně nesklouzne. Není mi vidět do obličeje... Otevřu dveře do radnice, projdu několika patry a chodbami. Skvěle se tu vyznám... Okolních lidí si tu nevšímám. Vím, že tu Hokage právě v tuhle chvíli je... Stanu před jeho dveřmi, kysele se ušklíbnu, a pak nasadím neutrální výraz, který by stejně pod kápí neměl být vidět. Vejdu. Bez zaklepání. Jen pak za sebou zavřu dveře... Chvíli tiše stojím a prohlédnu si je. Hokageho i tu kočku. Pak sáhnu pod plášť a vytáhnu ten svitek. "Mise úspěšně splněna, Hokage..." Můj hlas je chladný a tvrdý. Schválně mu nedám žádnou příponu. Možná to nebyl on, kdo to rozhodl, ale to mě je jedno. Momentálně mě drží on... Dojdu k němu, a rukou se štíhlými prsty položím svitek na jeho stůl. Pak ruku schovám pod plášť, a poodstoupím pár kroků. "Ještě něco?" Zní to relativně nepřátelsky, ale ne tak, jako že je to otevřeně vyhlášená válka... |
| |
 | Pochod z Kusagakure no Sato do Konohagakure no Sato Čtrnáct dní mě trvalo dojít přes celou zemi trávy a najít správnou cestu ke Konoze. Nemůžu říct, že bych spěchal. Neměl jsem proto důvod. Nikdo na mne nečekal a dokázal jsem si živě představit, jaká bude reakce, až se ohlásím v branách Konohy. Když mi bylo deset, mamka mě sem vzala na výlet. Byl to krásný čas. Konoha byla moje první velké město, kde jsem byl. Mamka se tu setkala na krátkou debatu se svým vzorem Tsunade, která jí však odmítla, neboť již svého svěřence měla a mamka se jí zdála být již moc stará. Přesto na Konohu nezanevřela. Šla sem s tím, že bude odmítnuta, ale aspoň si splnila jeden ze svých snů: Setkat se s legendární saninkou. Teď jsem ovšem tady já. Bez matky a s volnýma rukama, které by chtěli pomoci a splnit poslední přání mé matky. Zastavím se před branou. Moje chakra, která značí shinobiho, který je proškolen, zaujme rozhodně sensory z řad ANBU u brány. Nemám u sebe žádné zjevné zbraně, přesto se nechám prohledat. Moje zbraně jsou v hlavě, ne v pouzdrech na oblečení. Představím se pouze jménem a s žádostí, že bych rád viděl legendárního Hokageho Uzumaki Naruta. Svůj původ si nechávám pro sebe. Nejdříve se musím dostat k někomu, kdo bude schopen naslouchat a neudělá moc velký rozruch. Nechci na sebe zbytečně upozorňovat. Pod dohledem dvou ANBU, o kterých mám vedět, jednoho, o kterém nemám vedět, a předpokládám aspoň jednoho dalšího mě předvedou do kanceláře před vlastní kanceláří Hokageho, kde mám čekat, než bude mít čas mne vyslechnout. Zůstanu pod dohledem jednoho ANBU a jednoho schovaného ANBU. Usadím se do židle. Jsem ztělesněná trpělivost a klid. Nevypadám, že bych chtěl dělat problémy. Pomalu obhlížím kancelář, abych se zabavil. Uši při tom špicluju, abych slyšel cokoliv zajímavého. Popis: Jsem středně vysoký shinobi, který je oblečen do světle zeleného oblečení s černou podšívkou. Moje tělesná stavba značí vyrovnaně trénovaného šestnáctiletého kluka, který o sebe aspoň trochu dbá. Moje vlasy jsou aktuálně černé a neupravené, jsou v nich vidět stopy prachu, které jsou neklamnou známkou, že jsem už delší dobu na cestě. Stejné stopy jsou vidět i na oblečení. Moje oči jsou tmavě modré, takové klasicky barevné pro náš klan. V mé tváři se zračí něco, co by se dalo popsat maskou klidu. Podobný jsem překvapivě svému strýci Sasukemu, přesto, kdybych se ostříhal, jsem víc podobný otci. Moje výbava aktuálně činí pouze malý cestovní batoh s jedním párem náhradního oblečení, dekou na spaní, kterou používám občas jako plášť a několika krabičkama, ve kterých to chrastí. V některých jsou bombony, v některých chakra tablety, které jsem ponakupoval po cestě. |
| |
| Naibun Jeden ze dvou ANBU, kteří tě hlídají zaklepal na dveře kanceláře a pak vstoupil. Zavřel za sebou dveře a pak jsi slyšel tlumený hovor, kterému jsi nerozuměl. Naruto, Bee, Cuki Ozvalo se zaklepání a dovnitř vešel další ANBU. Poklekl před Narutem a spustil "Omlouvám se, že ruším, Hokage-sama. Je tady jeden mladý shinobi, který si u vás žádá.. ehm.. audienci? Ano, audienci." Všímáte si, že onen ANBU se chová divně. Je nervózní a řekli byste, že se mu trochu plete jazyk. Nicméně dál klečí před Narutem a čeká na rozkazy. |
| |
| Jishi Akashira, Orochimaru Na otázku neznámé osoby ve fialovém plášti s kápí (orochimaru) se Kizashi otočil a pohlédl na něj. Usměje se a řekne "Hledáme jistou osobu, jménem Yakushi Kabuto. Potřebujeme s ním mluvit." Susu Stojíš v koruně vysokého stromu na kraji lesa a pozoruješ jak se Orochimaru vybavuje s dvěma neznámýma osobama. Jeden z nich je oblečen do černého pláště, na kterém jsou rudé mraky a na hlavě má klobouk. Už od pohldeu je ti jasné, že je to člen Akatsuki. Druhý je oblečený v pěkném černobílém kimonu. Kimono je sice pěkné, ale nyní špinavé. A u pasu se mu pohupuje opravdu pěkný meč. Jsou na něm nějaké znaky, ale na takovou dálku nerozpoznáš nic bližšího. |
| |
| Cesta Prohledali jsme místo, kde byl údajně zabit Uchiha Itachi, ale tělo jsme nenašli. Kisame řekl, že musíme jeho tělo najít a někam vyběhl. Vyběhnu za ním a přitom na něj volám "Senpaaaai! Kam to běžíte?" Když ho doběhnu tak se zamyslím a zeptám se ho "Kdo viděl jeho tělo naposledy? Kdo ho mohl přenést?" Můj hlas naokamžik zněl vážně a vyjmečně jsem nevypadal jako totální pako. Když si to uvědomím tak nahodím výraz alá debil a usměju se. |
| |
 | Strom neďaleko Orochimaruho: Sedím na konáre a hľadím na troch mužov opodiaľ. Jedného rozoznám hneď. Nič iné sa od "dcéry a otca" ani čakať nedá. Orochimaru. Sú veci, z ktoré, by som ho mala nenávidieť a veci, za ktoré milovať. To, čo je to za človeka, to ale nemení. Vyrastala som v neďalekej dedinke s mamou a otčimimom. Spolu so mnou tam bolo mojich päť starších súrodencov, ale celý život som nevedela, že sú len z polky a že otčim nie je otec. Súrodenci a "rodičia" mi to dávali vyžrať, hoc mi nikdy nepovedali, prečo. Pre deti som sa stala otĺkančekom, až som sa v šiestich rozhodla, že takto to ďalej nepôjde, keď siahli na jediného človeka v okolí, ktorý bol na mňa milý. Keďže to nespravili priamo súrodenci ale ich kamráti, tiekla krv a vzala som si prvé životy. Po tom sa všetko zlepšilo, ale staré rany ostávajú. Keď raz konečne došiel otec a ja som s dozvedela pravdu, bola som naštvaná a tešila sa zároveň. S ním to bude iné. Budem sa mať dobre. Prečo došiel až teraz... Opäť raz som ho za to zo stromu prepálil pohľadom. Následné roky tréningu, výskumu a experimntov vo Zvučnej neboli med. Miestami som sa aj tešila, miestami som mala nočné mory. Oči zabodnem do mužov pri otcovi a ohodnotím ich. Akatsuki a n druhý bude tiež nebezpečný. Zoskočim zo stromu na zem a blížim sa k nim. Nevidia ma. Zatiaľ. |
| |
| Kancl Listuji si takhle ve své křišťálové kouli z osoby na osobu. Bee stojí stále předemnou a zeptá se jestli něco nevím o Akatsiku. Miriki se ke mě začne vtírat. Ne že by mi to vadilo, jen už mi přišel otravný ten stále stejný pohyb když jsem ji hladil po zádech, takže když ke mě přijde opět ji věnuji pozornost pohlazením hlavy a spodní části krku, to mívaj kočky někdy taky rády. V tom do kanceláře neohlášeně vtrhne Miyako. Předá mi svitek a oznámí úspěšné splnění mise. Stále se mi nechce vstávat tak si opět na pravé ruce vyvolám Kyubiho chakru za pomocí které si otevřu šuplík na druhé straně místnosti a podám si její složku, poté otevřu i šuplík u stolu a podám si další složku. Tak dobrá Hime. Připisuji do tvé složky další úspěšné splnění mise. Pronesu, dopíšu do složky potřebné věci, opřu si bradu o ruku a koukám se na ni zasněně jako zamilovaný školák. Páni, jako bych se díval do zrcadla... Jak já taky nesnášel autority. Vždycky když se na ni podívám připomene mi mé bezstarostné mládí. Nic méně jedna věc se mi moc nelíbí. Možná že už stárnu a že to jsou jen slyšiny, ale tón tvého hlasu se mi zdá trochu agresivní a přeslechl jsem své oslovení. Upřímně mi osobně je to naprosto jedno, ale na svém postavení musím od podřízených vyžadovat úctu. Proto ti udělím trest, je spíš symbolický. Věřím že ti to nebude činit potíže a odpočineš si... Ikdyž to možná zraní tvou pýchu, ale to mi je jedno. Napřáhnu ruku se složkou na které je písmeno E. čehož ti může dojít že to je mise pro genniny kteří čerstvě vyšli z akademie. A si pro misi přijdeš a převezmeš si ji, tak ve chvíli kdy složku uchopíš, tak stisk nepovolím a nakloním se k Tobě blíž. Tichým hlasem ti poradím. Pár dnů jsi tu nebyla a mnoho věcí se změnilo. Sice dostaneš volno ale stále očekávej vyhlášení poplachu a i do sprchy si vem minymálně kunai. Poté složku pustím, nahodím svůj hloupý zamilovaný úsměv a nechám Hime odejít. Načeš na dveře zaklepe ANBU. Řekne mi o mladém chlapci. Jsi nováček, že? Pamatuj že ninja má myslet dopředu. Příště si rozmysli co přesně chceš říct aby ses nezakoktal. Z jednotek ANBU má jít rozhodnost duchapřítomnost a možná i strach. Nemá jít cítit nejistota. No co... pozvi ho dál. Svou chakrou vrádím složku do které jsem něco vyplnil zpátky do šuplíku a vytáhnu si kartičku kterou začnu vyplňovat Beemu... Jo a Bee... Bez tohodle bys po konoze chodit neměl... je to povolení k pobytu. Každý ninja jiné vesnice to musí mít jinak bude zatčen a uvězněn. Ohledně Tvého dotazu na Akatsuki bych skutečně nějaký tip měl. Když chvíli počkáš, doprovodím tě k Sasukemu a dozvíš se něco víc. |
| |
| Velitelství - Kakashi Hned jak jsi dorazil na velitelství, tak jsi se nestačil divit. Bylo tu dost rušno. Členové ANBU běhají sem a tam. V tom si tě všiml Ibiki, který na tebe mával, ať ho následuješ. Zavedl tě do své kanceláře, kde ti podal složku, ve které jsou záznamy o výslechu. Informace, které sis přečetl tě trochu zneklidnili. "Co na to říkáš Kakashi?" zeptá se Ibiki, který doteď nepromluvil ani slovo. Je ti jasné, že je dost unavený. Zřejmě z výslechu, který vedl. |
| |
| Naruto ANBU, který ti řekl o tom mladém shinobi, jenž čeká, aby se s tebou mohl setkat, si tě vyslechne a se skloněnou hlavou řekne "Hai, hokage-sama." Z jeho hlasu je všem přítomným jasné, že ses trefil s výrokem, že je to nováček. ANBU se ještě jednou ukloní a odejde z kanceláře. Naibun ANBu po chvíli vyjde ze dveří, které za sebou zavře a přistoupí k tobě. "Hokage-sama tě přijme. Můžeš vstoupit." řekne a postaví se ke zdi, pro případ, že by ho Hokage potřeboval. |
| |
| Kancelář Hokageho Nechám se vpustit on ANBU. Jsem potěšen, že to tak snadno jde. Bál jsem se pár problémů. Když vstoupím, zarazím se. Můj pohled sklouzne na návštěvu, které je právě předáváno povolení k pobytu. Není to pro mne neznámá tvář. Dokonce i celkem známá, ale pro něho jsem víceméně nikdo, neboť jeho jsem viděl jen dvakrát a to pár let zpátky. Rozhodná je pro mne informace o jeho totožnosti. "Dva jurichiki v jedné vesnici. Zajímavé." Zamrkám, uvědomím si, že není moudré taktko na někoho zírat. Roztáhnu ruce v bezbraném gestu a pokleknu přek Hokagem. "Děkuji za přijetí Hokage-sama. Jmenuji se Naibun (Tajemství)." Začnu. Hlas je klidný, přestože stojím na jednom z míst, které jsou asi v celé zemi aktuálně nejnebezpečnější. "Přišel jsem k Vám s žádostí. Jsem synem shinobi Tenshi Karen (Sladký Anděl). Byla to léčitelka... Na volné noze. Před dvěma měsíci umřela a její poslední přání bylo, abych našel muže, který zabil mého otce." Polknu. Nechci to říct na rovinu. Nebylo by to v přítomnosti "hosta" zrovna nejlepší řešení. "Můj otec byl masový vrah z Vaší vesnice, který vyvraždil celý svůj klan až na jednoho člena. Tohoto člena právě hledám." Ukončím úvodní představení. Celou dobu mám skloněné oči k zemi. Nechci dát šanci Hokagemu, aby mne bezpečně identifikoval. |
| |
| Kancl Hmmm... Vskutku zajimavé a odvážné hledat takto otevřeně, ale taky je to nejrychlejší a vyhneš se mnohým nedorozuměním. Řeknu klidným hlasem a otočím se na Killer Beeho. Bee, tohle bude trošku soukromý rozhovor. Povolení k pobytu už máš, tak tě požádám abys nyní opustil mou kancelář. Za půl hodiny se sejdem v Ichiraku Ramenu, každý tě tam dokáže navést když se zeptáš. Poté ti dám informace které chceš. Počkám až Bee odejde a odložím kočku něžně na zem. postavím se a pomalým krokem jdu ke stolu a rozproudím v sobě chakru.. Využiju faktu, že se na mě chlapec nedívá a začnu rychle skládat pečetě. Pomsta? Možná... možná má jiný důvod. Je špeh? Je to podivné, vyšetřím ho a uvidím jak s ním naložit. S poslední pečetí moje ruce tiše tlesknou. Kokuangyou no Jutsu (Nekonečná tma) Aktivuji Genjutsu které způsobí že je v místnosti dokonalá tma. Nejde vidět vůbec nic protože to není skutečná tma ale jen mozek si myslí že nic nejd vidět. Je to velice obtížná technika kterou sem se i přes použití svých klonů učil skoro půl roku. Pomalými kroky mířím k chlapci. To zní jako bys hledal pomstu. Možná máš jiné úmysly, ale viděl jsem chlapce mladší než ty kteří dovedli ohrozit i život někoho na úrovni hokageho, takže s touto historkou jsi ve mě vzbudil nepříjemné obavy. Nedám chlapci ani čas na odpověď a udřím ho velice silně aby ztratil vědomí. Pokud se chtěl bránit díky tomu že slyšel odkud jde můj hlas pravděpodobně se mu to nepovedlo díky Utsusemi no Jutsu (Cikádí Technika) technice která mění místo odkud jde slyšet hlas. Pro něj jsem stále seděl u stolu. (kdyby vymyslel něco jiného tak prostě použiju Shunshin a nějak ho dokopu) Když předemnou leží chlapec v bezvědomí přiložím mu ruku na čelo a akivuji.Jigyaku no jutsu (Technika obráceni času) Je to výslechová technika která zhypnotizuje dotyčného a donutí ho říct mi všechno co mi nechce říct nebo na co již dávno zapomenul. Počkám až se chlapec probere do transu. (kdyžtak mu pomohu mírným proplesknutím) A začnu klást otázky. Proč jsi přišel do vesnice? Jak se jmenuje Tvá matka? Jak se jmenoval Tvůj otec? Jak se jmenuje člověk kterého hledáš? Budeš ho chtít napadnout? Co přesně uděláš pokud se potkáte? Jak hodně silný shinobi jsi? Lhal jsi mi v něčem nebo vše cos mi až doteď řekl byla pravda? Jaké je Tvé celé jméno? Představuješ pro kohokoli z Konohy nějaké nebezpečí? Byl bys ochotný někoho z konohy napadnout? Máš v úmyslu někoho napadnout? Máš v úmyslu někoho zabít? Tím asi prozatím padly veškeré mé otázky a čekám na reakci. |
| |
| Kancelář Hokageho Situace se zlepší v okamžiku, kdy je odeslán Bee. Jsem za to rád. Jeho prchlovost je nebezpečnější než prchlivost Hokageho. Tedy aspoň podle toho, co jsem slyšel. Po chvilce padne tma. Nemám důvod se bránit. Zatím vše probíhá přibližně podle toho, co jsem předpokládal. Dělám domácí úkoly poctivě. Povzdechnu si, když uslyším jeho vyprávění a obavy. Pak následuje temnota v hlavě. Probere mne proplesknutí. Nejsem naštvaný. Neudělal nic, co bych neuměl napravit. Potažmo zlomit, ale přišel jsem v nezvyklé situaci v nezvyklou dobu. Použil na mne techniku. Cítím jí v hlavě. Cítím jak mnou protéká. Nebráním se jí. Dokud nepoškozuje víc moje tělo. Pak bych se bránil mým způsobem. Moje chakra tomu odpovídá. Když jsem přišel do místnosti bylo cítit, že je vysoká. Přesto jí zřejmě nepoužívám. "Proč jsem přišel do vesnice? Vyplnit matčino poslední přání a najít vraha mého otce." Zopakuji, co jsem už jednou řekl. "Moje matka se jmenovala Tenshi Karen. Byla to léčitelka, která byla často na cestách a snažila se prohloubit své znalosti." Pokračuji v odpovídání. Dojde na otázku na jméno mého otce. "Můj otec se jmenoval Uchiha Itachi." Usměju se. Informace, kterou jsem chtěl utajit před kýmkoliv kromě klanu a vybraných členů od Hakageho. "Hledám mého strýce Uchihu Sasukeho." Následuje bezpečnostní otázka. "Ne, pokud mne nebude chtít napadnout on." Popravím jak jinak než po pravdě, ani jinak nemohu. "Pokud mě s ním seznámíte, chci mu poděkovat." Překvapivě odpovím. V tomto okamžiku možná Hokage zapochybuje jestli jsem stále pod technikou, neboť by mu to nemělo dávat smysl. "Nevím jak jsem silný. Matka mě vycvičila, abych byl schopen splnit chuninské zkoušky jakékoliv vesnice. Jak po teoretické tak i po praktické stránce." Pravím stále po pravdě. Další otázka mi vyčaruje úsměv na tváři. "Nemám důvod lhát. Lži jsou jak jed, který otravuje duši." Další otázka, tedy spíš odpověď je víc než jasná. "Uchiha Naibun. Svoje příjmení nepoužívám, aby mne nikdo neidentifikoval. Pojistka mé matky." Zodpovím a vysvětlím. "Pouze pro mého strýce, když nepochopí důvody proč jsem se zde objevil." Tady to trtochu koliduje, ale zase já to myslím celkem upřímě. Další bezpečnostní otázka vykouzlí opět úsměv na mé tváři. "Nebezpečný jsem pouze pro ty, kteří by mě chtěli napadnout. Nejsem cvičen k zabíjení." Dokončím odpovědi na jeho otázky. Předpokládám, že je zmatenější ještě před tím než mi začal klást otázky, ale za to nemůžu. Ptal se víceméně dobře, ale pár základních otázek vynechal. |
| |
| Velitelství Na velitelství je docela rušno, takže si mě nikdo nějak moc nevšímá, když už se chci někoho zeptat všimnu si Ibikiho, který už na mě mává. Dojdu k němu a potom ho následuji do jeho kanceláře. Beze slova mi podá spis s výslechem, který si rychle přečtu. Otočím se na Ibikiho, který nevypadá zrovna nejlépe, ale co by se dalo po takovémhle výslechu čekat. Myslím, že máme čím dál tím víc problémů. Už Naruto složil nějaký tým na pomoc Suně ? Čekám na odpověď a doufám, že se mi jí dostane. Budu muset zajít za Narutem, Konoha má teď čím dál více problémů... |
| |
| Velitelství - Kakashi Po tvé otázce se Ibiki zamyslí a pak odpoví "Ano, Shikamaru spolu s několika členy ANBU a Kankurem už vyrazili. O Sunu bych si ale starosti nedělal. Kazekage to tam určitě zvládne jako nic." Když domluví, tak si sedne do křesla za svým stolem a začne hledat nějaký spis. Nachvíli se začte a pak řekne "Nejen ve vesnici, ale i mimo ní je rozestaveno mnoho hlídek. Když se Orochimaru přiblíží, tak to budeme hned vědět." Pak je chvíli ticho, Ibiki vypadá, že usnul, ale opak je pravdou. Překvapí tě, když otevře oči a promluví. Je ti hned jasné, že vzpomínal co ti chtěl ještě říct. "Ohledně toho, že se chce Orochimaru pomstít Sasukemu. Měl by mu to někdo říct jen co se vrátí z mise." vyhrkne ze sebe a unaveně se opře o velké opěradlo svého křesla. |
| |
| Cesta Naštěstí zjistím, že i Creed běží za mnou. Chvíli běžíme mlčky, což mi u něj přijde dost divné, ale jsem za to ticho i docela rád. Potom mě Creed docela překvapí. Promluví normálním, vážnám hlasem a začne klást otázky, které mají nějaký význam. Už jsem ho chtěl pochválit, ale jako by mi četl myšlenky a nahodil znovu svůj obvyklý výraz a přihlouplý úsměv. Snažím se to nevnímat a snažím se vymyslet otázky na jeho dopovědi. Tak o tom souboji jsem věděl já a Sasukeho tým. Nejspíš i Madara, takže to tělo musel vidět Zetsu a on, ale to už je pěkně dávno. Netuším kdo to může být, ale dám mu to pěkně sežrat až ho chytíme. řeknu a běžím co nejrychleji to jde, ale pořád se snažím neplýtvat chakrou, i když počítám že si jí při souboji od soupeře trochu půjčím, pořád to může být někdo, kdo mi tu chakru tak snadno nedá. |
| |
| Konoha Jo... to by mu měl někdo říct. O to se už asi postarám já. povzdechnu si a rozloučím se s Ibikim. Zamířím si to rovnou do nemocnice. To ještě pořád ví takhle málo lidí, že je Sasuke v nemocnici... pomyslím si a když vejdu dovnitř jdu rovnou na recepci, kde se zeptám na jakém pokoji leží Sasuke, asi by s tím neměl být problém a tak se vydám hledat pokoj na který mě pošlou. Když vejdu dovnitř, tak se podívám po všechco tam jsou. Je tam se Sasukem ještě Sakura ( Jestli tam je Itachi tak ho pošlu ven z pokoje.) Potom se otočím na ty dva. Sasuke, mám pro tebe špatnou zprávu. Orochimaru se vrátil a chce se ti pomstít. Nevypadáš vůbec dobře, ale vůbec se neboj, budou tady u tebe ti nejlepší lidé z ANBU, těm se dá věřit. řeknu a nechám ho, ať si všechno srovná v hlavě. Našli jsme Orochimarova zvěda a Ibiki ho vyslýchal. Víme taky, že Orochimaru chczaútočit na Sunu, ale Naruto tam už vyslal tým. zase se na chvíli odmlčím a ještě se Sasukeho na něco zeptám. A ještě mám jeden dotaz. Vím že se to asi nehodí, ale chci se zeptat, jak si představuješ přijímací test do speciálních jednotek ANBU. Mám totiž jednoho zájemce a ymslím, že teď se bude hodit každá ruka. |
| |
| Dívka Ta holka není zas tak slabá ... to se mi líbí. Na mysli má pravděpodobně Creeda ... Přivřu oči (tak jako to dělá Kakashi) a uvolněným hlasem pronesu: "Asi na tebe nebyl zrovna milý, co? Poslal jsem ho pro medika, aby vyléčil moje zranění ... Omlouvám se, ale stejně ho jednou zabiju. Ten kunai můžeš dát pryč, nemám v úmyslu ti ublížit. Vlastně se tě chci zeptat, jestli nechceš být můj osobní medik?" Protáhnu se, jak jen to s kunaiem u krku jde. |
| |
| Kimto Dívka ti už už chce něco říct, ale ozve se čísi hlas. Nikde nikoho nevidíte. "Ranmaru, jsi v pořádku? Teď pojď pěkně sem. A ty! Ty se ani nehni chlape, nebo uvidíš!" Hlas zněl naštvaně a pro tebe trochu povědomě. Ale ať přemýšlíš, jak přemýšlíš, tak ne a ne si vzpomenout. Kerberos, který drží hlídku se jen rozhlíží, ale nikiho nemůže najít. Dívka se pomalu zvedne a obezřetně od tebe odstoupí. "Starý pan Norinaga?" zeptá se nejistě do tmy a v odpověď se ozve jen "Ano, pojď sem." Dívka se rozpláče a vyběhne do tmy. |
| |
| Kakashi - nemocnice V recepci ti řekli kde Sasuke leží. Jedna ze sester tě tam i ochotně odvedla. Když zaklepala a otevřela, tak jste viděli, jak Sasuke políbil Sakuru. Sestra zrudla a odešla. Nechala vás tu osamotě. Sakura, Sasuke Když jste se loučili, tak vstoupil Kakashi s nějakou sestrou, která když vás viděla, tak zrudla a utekla. |
| |
| U řeky Ten hlas je mi povědomý ... ale nedokážu si ho s nikým spojit. Pak se dívka s pláčem rozeběhne pryč. Natáhnu za ní pravou ruku, ale nestihnují zachytit. Zklamaně sleduji jak odbíhá. "Ukaž se, ať jsi kdokoliv. A neboj se, hejbat se podle medičky ještě dneska nesmim. Nechci jí ani tobě ublížit ... prosím. Je zbabělost zabít bezbraného!" Písknutím k sobě přivolám Kerbera a drbáním za ušima ho zklidním. S napětím očekávám, jestli se skrytý vynoří. |
| |
| Kimto Po tvých slovech nastane ticho, které ruší jen občasné vzlyky té dívky. Podle všeho je docela blízko. Pak se ale ozve ten mužský hlas "Zbabělost zabít bezbranného? A co takhle vyvraždit vesničku nevinných lidí? Tomu neříkáš zbabělost?" Chvíli čekáš, ale nikdo se neukázal. Nicméně kerberos zřejmě zachytil něčí pach. |
| |
| Kancelář Hokageho-- oprava střechy Sleduji Hokageho, jak mi tu misi zapisuje do složky, ostatních lidí si nevšímám, kupříkladu Beeho nebo té kočky. Dívám se na něj poněkud bezvýrazně, což stejně není vidět díky mé kápi... Téměř nikdo mě neviděl bez ní, pokud se mnou nebojoval, ať spolu se mnou nebo proti mě... Málokdo ví alespoň mou barvu očí... Takže se nedá říct, že bych byla na první pohled hezká... i když se ovšem někomu mohou líbit ty modré vlasy... Hokasgemu se podle jeho dalšího pohledu zjevně líbí. A nebo mě možná viděl, už si nepamatuji... Koneckonců je to celkem fuk. Vyslechnu si další jeho poznámku, a zatvářím se otráveně a naštvaně, což ale také nevidí. "Taková mise... Ale jen ať si to užije... Pokud nejsem potřeba jinde..." "Co je to za misi?" "Ještě nevím, ale bude to Déčko..." *posměšné odrknutí* "A to si jako necháš líbit?" "Budu muset... Hlavně mě teď nebudou mít tam, kde mě potřebují..." Dojdu k němu, a zpod kápě se natáhne bledá ruka s dlouhými štíhlými prsty. On mi ji ale nechce vydat jen tak... Povytáhnu obočí, a vyslechnu si jeho radu. "Kunai? Taková pohotovost? K čemu? Nemám se moc čeho bát..." Pousměji se pod kápí. "To je pravda... Zaprvé jsem tu já, a ty jsi sama o sobě taky dost šikovná..." Úsměv se rozšíří, vidět to ale naštěstí není, asi bych vypadala jako blázen. "Arigato, Hokage-sama." Řeknu bezvýrazně, takže z tónu hlasu mě nejde nařknout, že to říkám s krajní nechutí... Obrátím se a zamířím ke dveřím. Minu se v nich s tím chlapcem, co ho přivedli ANBU... Co nejrychleji podle adresy vyhledám požadovanou střechu, sednu si na ni, udělám několik pečetí, chvíli se soustředím, a práce už jde téměř sama od sebe. Všechnu ji za mě dělají mé vlasy... Tlučou kladívky a bůhvíco ještě... Já samotná jsem usazená na okraji střechy, a sleduji z ní Konohu, zdali-pak neuvidím nic zajímavého, co bych mohla dělat po tom, co znovu ohlásím splnění této trapné a nudné mise. "Nuda?" "Jo..." Povzdechnu si, jako bych ani nevnímala bouchání kladiva za mými zády, a hraju si s konečky svých vlasů. "Vždycky je nuda, pokud se neděje nic zajímavého... Ale pokud se něco takového děje, dělám to pro Hokageho... To je tak trapné!" "Mmmm, to je... Měli bychom si spolu někam vyrazit, jen my dva... Zdá se, že nás kontrolují jen když jsme blízko Konohy... Co takhle odejít dále?" Ušklíbnu se, což je ale stěží vidět i z ulice. "To není špatný nápad... Uvidíme, jak to bude s misemi." Pousměji se, rozhlížím se kolem, a za pomocí techniky dělám svou práci... |
| |
| U řeky "Cože?!? Creed vyvraždil ..." cloumá mnou hěv, kdyby tu teď Creed byl, jeho hlava by už nejspíš neseděla na jeho krku. Rozkousnu si ret a zatnu pěst. Kerberos se ze získaného klidu patrně dostal opět do nervóznosti a tázavě zakňučel. "Omlouvám se Reinmaru ... nevěděl jsem, že udělal takové zvěrtvo, když tě sebral ... i když vím že slova, navíc ode mě tohle zranění nevyléčí." Napřímím se do sedu. "Ať už jsi kdokoliv, věř, že tento čin neschvaluji. A i když se mi to příčí, zodpovědnost nepřímo padá na mě." Vytánu kunai a rozříznu plášť, vyprostím se z něj. Z kapsy pláště vytáhnu čelenku Listové a přivážu si ji přes čelo. "Pokud zůstanu ještě déle v Akatsuki, povede to jen k další bolesti. Vím, že to zní hloupě ale ... nemůžeš mi nějak pomoci dostat se do Konohy?" |
| |
| U řeky - Kimto Během tvých slov je pořád to ticho, které ruší jen občasné vzlyky. Jsou stále hlasitější, ale ne proto, že se dívka přibližuje, ale proto, že propadá zoufalství. Uviděl jsi záblesk a pak nastalo ticho. Zřejmě jí ten muž uspal ať se netrápí. Pak se ozvala odpověď na tvá slova "Máš pravdu! Slova neodčiní to co jste spáchali! A ne. Do Konohy se doprav sám. My si půjdeme svou cestou! Pak jsi na chvíli spatřil mužskou siluetu, nesoucí ženské tělo, ale to vmžiku zmizelo. Zůstal jsi s kerberosem sám. Nyní už je úplně klidný a hledí na tebe. |
| |
| Kancelář Ukončím techniku a pomohu ti na nohy. Sleduji tě s přivřenýma očima... trochu nechápavě ale jinak nereaguji. Sasuke-Senseie budeš moct navštívit jen a pouze v mé přítomnosti. Za chvíli za ním pujdu, tak budeš mít příležitost. Jestli chceš můžeš počkat tady v kanceláři nebo vedle u ANBU. Zamyslím se a podívám se na Miriki. Poté se podívám na křišťálovou kouli. Nejraděj bych zase zkontroloval konohu, ale takhle nemohu stále jen plýtvat chakru. Sednu si na polštář do tureckého sedu, přivřu oči a začnu se soustředit.většinu své chybějící chakry nahradím chakrou lišky a pomaličku se oddávám relaxaci a doplňování mojí chakry. Nabídl bych ti židli, ale žádnou navíc tu nemám a na tamhleto křeslo rychle zapomeň. Zhruba za dvacet minut stejně vyrazím a asi za 40 minut budu u Sasuke-Senseie. |
| |
| U řeky V siluetě jsem konečně poznal toho staříka, se kterým jsme se setkali u řeky. Zatraceně ... To je tenhle arogantní hlupák? No každopádně to vypadá, že budu muset vyrušit Dorigiho. Složím pečeti pro vyvolávací techniku. Pak se kousnu do prstu a vymažu krví tetování pod levým okem. Nakonec připlácnu dlaň na zem. Po ohromném pufnutí a rozvalení ohnivé mlhy spolu s kouřem může sledovat Dorigiho, jak se na mě posměšně dívá. "Tak tohle se ti fakt povedlo. To jsi z tý bitky tolik zřízenej?" "Hmm! Neposmívej se mi ... Už je mi mnohem líp, budeš tak laskavý a odneseš mě do Konohy?" "Konohy? To už nestojíš za plánem "Budeme si hrát na tvrďáka mezi nukkeniny a počkáme až si nás najde Hokage"?" Zavrčí, ale sebere mě pravou přední tlapou a zabalí bezpečně do zeleného spáru. Pak vzhlédne k nebi a máchne křídly, to několikrát zopakuje, až se nachází dost vysoko. "Přístí zastávka: Skrytá Listova!" S divokým řevem pak s větrem o závod vyrazí směrem, kde leží Konoha. "Vždycky si měl pravdu. Nemělo cenu se dostat k Hokagemu přes setkání uprostřed bitvy, ve které by mě rozmetal. Každopádně, pokud mě nepřijme Konoha, teď jsem ve válečném stavu i s Akatsuki, ztratí můj život patrně smysl ... Sám nedokážu zabít ani Kizashoho, ani Sasukeho. Vzbuď mě, až dorazíme do Konohy." Pak zavřu oči a počkám na bezmyšlenkovité vykoupení, jímž hodlám ztrávit těch pár hodin cesty do Konohy. |
| |
| Kancelář Hokageho Usměju se, když jeho vyslýchací technika skončí. Postavím se rovně před Hokageho. "Tak ta nepříjemná část za náma." Narovnám se a zakřupou mi nohy. "Další věcí, kterou by jste měl vědět.." Pokračuji dobrovolně ve výslechu. "..je, že můj otec byl smrtelně nemocen. Zbývalo mu pár měsíců života. Měl bolesti. Matka se mu snažila pomoci, ale neuměla to." Vysvětlím jednu maličkost, proč strýce nemám v plánu zabít. "Moje matka..." Usměju se trochu zasněně. ".. si přála, abych se vrátil k rodině. Říkala, že je to moje nejsilnější pouto, které mohu mít." Pronesu poselství od mé matky. "Navíc zde máte jednu z nejsilnějších medik-ninjů, který žijou. Haruno Sakuru, studentku velké saninky Tsunade, Vaší předchůdkyně. Byla vzorem pro mojí matku a pro mne také." Že k vzoru patří velká prsa a skvělá postava, raději neříkám. "Sám jsem proškolen jako medik-ninja. Pokud dostanu svolení zde zůstat, rád bych byl nejen v tomto směru nápomocen." Můj hlas zní stále klidně. Rozhodně to není hlas někoho, kdo by se obával. Spíš je to hlas člověka, který je zvyklí mluvit narovinu a byl k tomu vychováván. "Klidně vám zodpovím na jakoukoliv další otázku včetně mých jutsu, budete-li to potřebovat. Nemám co tajit. Můj život byl nudný a moje mamka se v něm uměla pohybovat tak, aby mne neprozradila." Dokončím své představení. |
| |
| Tsumibito Bloumáš po ulicích naší krásné vesnice. Nevšímáš si nikoho ani ničeho, protože jsi pohroužen do svých myšlenek. Nějakou dobu jen tak bezúčelně chodíš, když v tom tě z tvých myšlenek vyruší klepot kladívek. Pohlédneš nahoru a na střeše spatříš dívku zahalenou v kápi, která opravuje střechu. A to prosím svýmy vlasy. Jednotlivé pramínky drží kladívka a hřebíky, jiné zase posunují tašky a dosazují je na svá místa. Vypadá to docela působivě. |
| |
| Bloumání Konohou Spíše jsem jen čistil hlavu od vzpomínek a přemýšlel nad záhadami života. Z mého zamyšlení mě poněkud nepříjemně vyrušilo klepání kladíve, a já se zmateně rozhlížel kolem ve své obvyklé skrčené póze, smutným výrazem ve tváři, který naznačuje že nevím co mám dělat a vypadá to jako kdybych snad ani nebyl nebezpečný. POdíval jsem se doprava, doleva, za sebe i před sebe, Až potom mi vlastně došlo že ten zvuk co mě vyrušil vychází ze shora, Pomalu otáčím hlavou směrem vzhůru přesně za tím zvukem. Rozhodně jsem něco takového nečekal... Rozhodně jsem nečekal že tam bude dívka, možná žena, snad slečna. Rozhodně nepatří k těm typům které na ulici jen tak přejdete, patří spíše k těm, kterým věnujete milý úsměv a prohídnete si jí od hlavy až k patě a nakonec, když už vás přejde, tak se za ní ještě otočíte a naposledy jí zhodnotíde z jiného úhlu. Hned po tom jsem si všiml něčeho dalšího a to toho že na střeše je jen a pouze ona a také především toho že její vlasy vykonávají ten zvláštní zvuk za pomocí kladívek a hřebíků a k tomu všemu ještě posouvali tašky. Prvních pět vteřin jsem k ní vzhlížel jako k bohyni, po té jsem zavřel oči a venoval jí nejistý úsměv a přitom zlehka zamával rukou na pozdrav |
| |
| Nemocniční pokoj Zrovna když Sakuru políbím, tak se ve dveřích objeví Kakashi. Sestry, která utekla jsem si vůbec nevšiml. Právě včas..., řeknu si ironicky a pokynu mu ať jde dovnitř. Hned na mě vyvalil špatné zprávy. Vytřeštím oči a posadím se. Tentokrát se to bohužel bez záchvatu kašle neobešlo. Hned jak jsem se uklidnil, tak se zamyslím a pak mu odpovím: "ANBU mě tu nebudou střežit, když jich je potřeba jinde!! Ne... Měli bychom místo toho posílit hlídky na hradbách a hlavně u bran.... " Pak mi sdělí informace o ohrožení Suny, na které nemám připomníky a tak jen přikývnu. Chvíli je ticho a pak se mě zeptá jak si představuju přijímací test do řad speciálních ANBU jednotek. To snad nemyslíš vážně!! No... ehm..., pomyslím si a zatvářím se trochu pobaveně. "Tak určitě musí mít v pořádku papíry... Musí mít dobrý posudek a musí být schopný obstát v boji s Akatsuki... A samozřejmě to musí posoudit jeden z nás nebo Hokage.... To jsou jediné podmínky...", řeknu a položím se zpátky na postel. Teď už mě tu tuplem neudržíte!!!, řeknu si v duchu vzdorovitě a promnu si oči. Na chvíli se zamyslím a pak mu řeknu: "Málem jsem zapoměl na to nejdůležitější... Kakashi, už zřejmě vím, proč Akatsuki chtějí tělo mého bratra.... Zrovna jsem to říkal Sakuře... Potřebují vzorek jeho kostní dřeně, aby tím posílili vlastní techniky... A proto za nimi musíme poslat tým... A pokud ne tým, tak alespoň zvěda, který je bude mít pořád na očích... Postaráš se o to?? " |
| |
| Kancl Po několika minutách klidu se zvednu. Všimnu si že chlapec neodešel. Nabudím všechnu svou chakru v sobě abych si důkladně zkontroloval kolik se mi obnovilo chakry (něco jako když se člověk protáhne). Poté vstanu a vezmu si Miriki do náruče. Myslím že je čas vyrazit. Schovám polštáře svíčky i křišťálovou kouli (Miriki držím jednou rukou... druhou pracuji) a zavřu všechny skříně i šuplíky. Otevřu dveře a počkám až chlapec vyjde (Kdyby náhodou číča chtěla zůstat v kanclu má smůlu... prostě ji tam nenechám a přidržím ji v náruči silněji) Poté kancelář zamknu. Lidi co tam maj mít přístup klíče stejně mají. Pomalým krokem se vydám ven k Ichiraku ramenu. Kdyby teď chtěla Miriki utéct, nijak jí v tom bránit nebudu. Pokud u Ramenu najdu Killer Beeho tak ho odvedu s sebou... pokud ne, počkám maximálně deset minut a pokud se neoběví tak odejdu. Prohlížím si vesnici a vychutnávám si pohled na budovy a na lidi okolo. Plášť hokageho mi vlaje na zádech a já cítím klid. Tohle sis nikdy nemyslel, co Kyubi? Že se spolu semnou staneš Hokagem vesnice kterou jsi chtěl před několika lety zničit. Tomuhle se říká ironie. Zastavím se před budovou nemocnice. Prohlídnu si jí od střechy až po základy a vyjdu pomalým krokem k hlavním dveřím. Po chvíli bloudění nemocnicí kdy jsem se tvářil že přesně vím kam jdu ale vůbec jsem netušil... jsem konečně trefil k Sasukeho pokoji. Zaklepal jsem na dveře, otevřel je a zeptal se. Promiň Sasuke že ruším, ale je tu pár věcí které bych s tebou měl vyřešit, máš chvíli času? |
| |
| Kancelář Hokageho až nemocnice Když dokončím své vyprávění, zůstanu stát v pozoru. Věřím, že mě hokage raději bude mít pod dohledem a pro mne je to možnost dalšího průzkumu. Kolikrát se člověk dostane do takovéto kanceláře. Když oznámí, že je čas. Vyjdu teprve před jeho kancelář. Jsem tichý. Neptám se na nic. Během cesty přes Konohu se rozhlížím. Nebyl jsem tu dlouho. Tedy byl jsem tu jen jednou, ale rozhodně prošla změnama. Pomalu bych se vsadil, že byla komplet přestavena. Ale to je asi jen zdání. Pak vyzvedneme Osmičku a pokračujeme dál. Nemocnice mne uvítá mě povědomým zápachem. Cítím se skoro až dobře. Vše vychází tak jak chci a za chvliku možná i splním přání mé matky. Spíš mne překvapuje, že jdeme do nemocnice. Napadají mne různé možnosti. Mezi nima, že třeba strýc je na návštěvě za někým nebo hlídá. To že by byl nemocný si nějak nechci vzít do hlavy. Nakonec Hokage zastaví před pokojem. Zaklepá. Po chvilce se ozve, že máme jít dál. Nechám Hokageho vstoupit. Vidím, že je v pokoji trošičku víc lidí. "Ehm, já počkám na chodbě. Až mne budete potřebovat, zavolejte. Nemusíte se bát, že bych utekl." Pronesu tichým hlasem a stoupnu si do volného pozoru vedle dveří. Ty po průchodu další návštěvy zavřu a čekám až uslyším, že jsem požadován. |
| |
| Střecha- Tsumibito Přeci jen přijde při práci kýžené vyrušení. Ulice se zdají být klasicky liduprázdné, takže nějakou dobu si tam s tím hlukem jsem naprosto sama, pak se ale objeví jakýsi muž, vypadající také ne na úplně obyčejného vesničana, asi podle profesionálního vzhledu, který jen tak nazdařbůh bloumá ulicemi... Asi bych si ho nevšímala, jako každého jiného chodce, který nepůsobí rozruch, on si ale všimne také mě, a zjevně mu nejsem úplně ukradená.... Pousměji se, když se zastaví, a rozhlíží se do stran. To je tak těžké pochopit, kde se skrývám? Pak ale konečně dostane správný nápad a podívá se nahoru. Zapřemýšlím nad tím, jestli tenhle neprofesionální přístup zapříčinila nějaká krátkodobá "neschopnost" nebo doopravdy nějaká nevzdělanost v ohledu shinobijském... "Nějak moc na tebe kouká..." "Taky jsem si všimla." Zkontroluji ten jeho pohled, a zaváhám, co bych měla udělat. Možná se to nezdá, ale nejsem nepříjemná sama od sebe, taková bývám jen na Hokageho, protože se mi znelíbil... "Mám ho pozdravit? Asi jo, pokud chci dělat něco zajímavého..." "Chceš se bavit? Pozdrav ho, a pak ho nech, ať něco řekne... Však on dá podnět k zábavě, pokud ho zajímáš..." Poušklíbnu se, a pohlédnu na něj tak, aby i přes kápi bylo jasné, kam se dívám. "Konnichiwa..." Můj hlas zní bezvýrazně, jako by mě nezajímal, a byl mi úplně jedno, ve skutečnosti se chci ale jenom trochu bavit... Jinak bych se hrozně nudila... Čekám, co řekne, mé vlasy neustávají v práci. |
| |
| Konoha hehe... vona se na mě podívala... možná... Sundal jsem ruku zpátky k tělu a vážně mě i potěšilo když mě pozdravila... I když ten tón jejího hlasu, nebyl rovnou moc příjemný. Obvykle se ptáme: co to děláš? Ale on jen ukáže, odfrkne si jak jsem slepej že to nevidím a bude pokračovat... proto se jí musím zeptat něják jinak... Musím do brát z té lepší stránky, můžu to zvorat, úplně, ale úplně jiným způsobem. Já vždy nenáviděl ty nudné typy domácích úkonů, jako "Vytrhej plevel" "nechytej ryby" "Oprav střechu"... menší pauza Ale jak vidím tobě to docela jde... trochu rozpačitý úsměv Omlouvám se, jmenuji se "Tejinashi" a jak ty? jak de poznat rozhovory s živými bytostmi nejsou zrovna má silná stránka |
| |
| Konoha Příchod ANBU a následující události jsem vnímal jen tak na půl ucha. Když mě Hokage požádal abych je na chvilku opustil, sice neochotně, ale přece jsem se zvedl a zamířil ze dveří pryč. Kde je I.R. jsem opravdu neměl problém najít, řekl mi to hned ten mladý ANBU kterého jsem ještě před dveřmi dohnal. Zajímavé....další Uchiha a dokonce syn TOHO Itachiho usmál jsem se v duchu když mi došla slova toho prcka. Měl bys o tom dát bráchovi zprávu poznamenal Hachibi, nemohl jsem než souhlasit, ale psát jen o tomhle se mi nechtělo a tak jsem zamířil do I.R., kde jsem se s labužnickým úsměvem posadil a začal si objednávat ty nejdražší věci co měli jak na jídlo tak na pití, s tím že jsem hostem Hokageho který by se měl do půl hodiny objevit. |
| |
| Cesta Pomalu jdu za nejspíše budoucím šéfem. Kráčíme nějakou divnou úžlabinou. Cítím tu chakru. Trochu nasaju vzduch. Had, tohle je hadí stopa, musel být opravdu velký. projede mi hlavou. Dál však pokračuju, jsem zahalen pláštěm, katana mi aniž bych si toho všiml spadla po cestě. Do rozhovoru s nemíchám, vždyť oni si to vyřídí, jsem připraven kdykoliv uskočit. |
| |
| Sasukeho pokoj Jednotky ANBU jsou už dávno rozděleni na hradbách a je posílená stráž i u brány. Myslím, že se o to už Naruto postaral. řeknu a podívám se na Sasukeho, který vážně nevypadá dobře. Snad se už brzy vrátí do formy, jinak by mohly vzniknout ještě velké problémy... A tým, který by šel pro Itachiho tělo... asi na to už bude pozdě, ale s Narutem to ještě proberu, možná by bylo lepší poslat tam nějaký tým, který by to tělo našel, protože si myslím, že už to zělo mají... jen to dořeknu, dorazí Naruto do Sasukeho pokoje. Ahoj, Naruto. Právě jsme se se Sasukem bavili o těle Itachiho. Sasuke dospěl k názoru, že chtějí Itachiho kostní dřeň, která by posílila jejich techniky, s čímž souhlasím a myslím, že by to nebylo nejlepší. Možná by to chtělo poslat nějaký tým a enbo špeha, kteří by to tělo našly a daly nám o něm zprávu. řeknu Narutovi a čekám na jeho odpověď. |
| |
| Kubikiri Je to už pár minut co se Temari probrala. Stále běžíš dál, pryč od Konohy. Zdá se, že jde vše dobře, ale najednou si uvědpmíš, že pociťuješ přítomnost někoho jiného. Když se na to zaměříš, tak cítíš, že tě sledují dvě osoby. Obě chakry jsou zhruba na úrovni jounina, ale i tak ti instinkt říká, že by sis měl dát pozor. |
| |
| Cesta Lehce jsem se zamračil, když jsem ucítil chakru obou jouninů. Nelíbilo se mi to. V případě nouze bych se s nimi asi dokázal vypořádat, ale hrozilo že bych mohl zranit svůj drahocený náklad a to jsem nemohl riskovat. Taky mě napadlo nastražit pasti, ale kromě toho že bych se spomalil, mohl bych jim potvrdit nějakou doměnku, což vzhledem k tomu že mě nemuseli sledovat, ale mohlo jít o náhoudu byla ta poslední věc o kterou jsem stál. Rozhodl jsem se tedy vrátit kousek po svích stopách a nenápadně pokračovat oklikou, přičemž jsem si dával pozor abych za sebou všechny stopy důkladně zametl. |
| |
| Itachi Tvůj kunai a jeho čepel se střetly s takovou silou, až se všude kolem rozletěly jiskry. Hned na to jsi ho kopl do stehna z vnitřní strany a on klesl na zem. Poté jsi ještě pronesl pár slov a nakopl ho do hlavy. Tvůj kopanec byl tak silný, až se muž rozplácl o zeď a pak padl bez hnutí na podlahu. Zdá se, že jsi ho dostal. |
| |
| Cvičiště Přijdu tam a vidím že jeden z nás se představuje. Ten co byl se mnou u hokageho. Potom sensei hodí kunai. Zprvu nechápu proč ale pak si všimnu ležícího kluka. Sabaku no Drain... Ať už nosí jméno ze stejného důvodu jako jeho otec nebo ne.. řeknu si a rychle vyběhnu tím směrem. Ještě než se k Drainovi kunai přiblíží ho chytnu. "Hej, hej. Trochu nebezpečný, ne?" řeknu k senseiovi s úsměvem a párkrát otočím kunaiem na prstu. Potom ho hodím zpět senseiovi. "Já jsem Tsuwamono Yoko, jsem taijutsu specialista stejně jako Rock Lee. Neovládám ani ninjutsu ani genjutsu, mojí hlavní zbraní je technika kterou jsem sám vymyslel a pokud budete chtít cvičný boj jako většina senseiů, uvidíte ji. Jinak chci dokázat že nosím jméno legendy našeho klanu právem, jiný cíl zatím nemám," řeknu a podívám se na Draina. "Hej ty, Sabaku, vstávej nebo tě ten kunai příště trefí," řeknu k němu a pak se otočím zpět na senseie. "Takže, co teď, senseii," řeknu a protáhnu se. Což vyvolá nepěkný zvuk jako by se moje kosti lámali ale není to tak. Jen zapadají na své místo, po té co jsem použil hachimon se trochu "přemístily". |
| |
| Kibikiri Tvá snaha o svedení svých pronásledovatelů ze stopy proběhlo napůl úspěšně. Cítíš, že se rozdělili a teď máš v patách jen jednoho z nich. Ten je ale opravdu rychlý, protože když se ohlédneš, tak už ho v dálce spatříš. Podle všeho si tě všiml i on. Už zdálky vidíš, že skládá pečetě a připravuje se k boji, který tě zřejmě nemine. Teď je ten správný čas, abys vymyslel nějakou opravdu dobrou strategii. |
| |
| Cesta Tohle se mi nelíbilo ani náhodou. Tak nějak mi stále nedocházelo jak nás můžou dokázat stopovat, když jsem za sebou zametal stopy a to dokonce i pachové téměř dokonale. Podstatné bylo že to jeden z nich dokázal a co víc, byl i nechutně rychlí. Počkej tady, jestli tě nanajdu ležet na stejným místě až s ním skončím, udělám ti něco moc a moc ošklivího zašeptal jsem Temari, načež jsem přistál na zemi a ji položil na strom za sebou, ninja meč ze zad mi do ruky vklouzl skoro sám, načež ho v zápětí obalila chakra. Jen málo kdo by si všiml že jsem při tasení v okolí rozházel nejrůnější lanka na tenkých jehláhc, která při porušení aktivují past, většinou jedovatý plyn, pár jich ale má na sobě i výbušné lístky. Fajn, a ty seš sakra kdo? zeptal jsem se přicházejícího shinobi. Stál jsem k němu čelem, zády k Temari, dost daleko aby mi nemohla případně podkopnout nohy. |
| |
| Les: Okamžite, ako som na zemi, začnem čo najtichšie hľadať dáky ostrý kameň, ktorím by sa dali putá prerezať. Že nemám ako použiť chakru som už zistila. Ak dáky nájdem, začnem sa pokúšať ich prerezať. Za akúkoľvek cenu. To je asi Shino. Ak tak dobre stopuje a rýchlo nás nasleduje. Alebo niekto iný z jeho klanu. Chrobáky zahladením stôp neošáli. |
| |
| Kubikiri Na strom před tebou doskočil hubený mladík, oblečený jako klasický řadový jounin. Na hlavě má šátek s insígnií Konohy. Na zádech má připevněné krátké chakrové ostří. "Já? Spíš, kdo jsi ty? Co chceš dělat s Temari? beztak nějaké prasárny, co?" řekne posměšně a strčí si ruku do kapsy, ze které vytáhne krabičku párátek a jedno si dá do pusy. Krabičku posléze schová a opře se o kmen. "Hele, mám dobrou náladu a nerad bych si jí pokazil. Takže pokud mi Temari vydáš, tak tě nechám jít. Co říkáš?" řekne přátelsky a usměje se. Temari Z výšky nad tebou k tobě dopadne ten samý jounin, který mluví s tvým únoscem. Dojde ti, že jeden z nich je stínový klon. Popadne tě a pokouší se s tebou odskočit. (Pokud tomu chce Kubikiri zabránit, tak si hodí 2x desetistěnnou kostkou a já to vyhodnotím) |
| |
| Dopněk - Ichiraku Ramen Pomalým krokem projdu kolem a všímám si že Killer Bee Vskudku sedí tam, kam jsem ho poslal. Vidím jak se láduje vcelku drahým menu jak to největší ..... jako Chouji... to je lepší přirovnání. Ledabyle se podívám na pod plachtu na toho jedlíka který se mi skoro vyrovná a tiše se zeptám. Jdeš s náma nebo dojdeš později? Ještě chvíli mi cesta do nemocnice bhude trvat, takže můžeš dojíst porci. (k tomuhle "dodatku" vám víc nenapíšu... není co psát :-/ ) |
| |
| Kubikiri Všiml sis, že za tebou dopadl klon toho ninji, který s tebou mluví. Nebo to byl přímo on a ty mluvíš s klonem? To nevíš. Stačil jsi se otočit a chytit ho za nohu. V tom na tebe skočil i ten, který odlákával tvou pozornost kecáním. Temari Tvůj zachránce byl prozrazen a bylo vám znemožněno uprchnout. Stačiil ti však sundat roubík (tedy, pokud ho máš). :) |
| |
| I.R. Vzhlédl jsem od svého jídla k narutovi, načež jsem zbytek misky do sebe doslova nalil a vydal se za ním. Jasně, už du... zamumlal jsem s plnou pusou. Za námi se ozíval nespokojený řev majitele. Mimochodem, řekl jsem majiteli že ten účet zacálujete vy Hokage-sama, takže...no až tam příště půjdete měl by jste mu to zaplatit poznamenal jsem když jsme byli už dost blízko nemocnice. |
| |
| Les Lehce jsem zanadával když se mi za zády připlížil jeho stínoví klon. Do jáje, jakto že jsem ho necítil? znejistěl jsem v duchu a vybudil posílené smysli na maximum, načež jsem ho popadl za nohu, to už se ale na mě vrhl i ten druhý a klon nebo možná ten praví Temari sundal roubík. A dost, na tohle fakt nemám náladu zanadával jsem a probodl tomu co ho držím za nohu lítko i s kostí vysouvací čepelí u zápěst, načež jsem nohou vykopl proti tomu druhému a z volné nohavice proti němu vyletěla trojice ukrytých a pochopitelně otrávených kunaiů. |
| |
| Cvičiště Vstávej mrně, máš tady někoho kdo by s tebou rád mluvil.ozve se mi v podvědomí hlas strejčka Shukaku který zrovna odrazil pískem kyunai. Pomalu vstanu a pro v krku mi to jemně zakřupe. Máš jim říct jméno, schopnosti a cíl mladej. ozve se mi zasvědceně. A.... promiňte. Spal jsem. řeknu s širokým úsměvem. Jmenuji se Sabaku No Drain, jsem ze Suny, moje schopnosti jsou ovládání písku.chvilku mlčím a pokrčím rameny. Mám jediný cíl, stát se silnější než můj otec. uchechtnu se. Jooooo a abych nezapoměl jsem jinchuriki Shukaku. řeknu jako by nic. |
| |
| Les "Bež. Okamžite choď preč. Je príliš. Je pre teba priveľa. Vráť sa do Konohy a nech môjho syna nenapadne ísť za nami!" Okríknem mladíka. |
| |
| Cesta do nemocnice Podívám se klidně ale trošku nevěřícně na Killer Beeho. To nic Bee... Ani netušíš jaký plat máme my kagové... Proto jsem si jistý, že když pošlu účtenku Tvojemu bráchovi tak ten účet nějak vyřídí aby nebyly problémy. Mile se na Beeho usměju a dál ho ignoruju pokud by něco namítal. Kdo ztrácí přehled má smůlu... teď si nějak navažte na to co už jsem psal... pokračuju v Sasukeho pokoji Sasukeho pokoj Promiň Sasuke že ruším ale mám tu pár neodkladných věcí. Zavřu za sebou dveře abych nejprve Sasukeho na návštěvu připravil. Známe se už dlouho a tak nebudu chodit okolo horké kaše. Narovinu ti řeknu co se teď děje okolo. Za dveřma je Itachiho syn, teoreticky není nebezpečný a když jsem ho vyslýchal tak říkal že by z celé vesnice napadl leda tebe pokud nepochpíš důvod proč za tebou přišel. Pak tam je Killer Bee s osmiocasým... Pokud se nepletu kdysi jsi ho málem zabil. Ten od Tebe chce dostat informace o lokaci Akatsuki. Předpokládám že víš kde je tělo tvého bratra a že Akatsuki tam jsou. Takže koho z nich chceš pustit dovnitř a koho mám poslat do háje? Vychrlím na Sasukeho informace vcelku znuděně s planým znuděným výrazem na tváři. Jo a ten tvůj synovez vypadá schopně... ve Tvojem stavu by pro tebe mohl být nebezpečný... Pokud tu bude budu tu taky. Totéž platí pro Killer Beeho |
| |
| Cvičiště "No ... tak to bychom měli ..." Přehlídnu všechny společníky. "Yoko se zmínil o souboji na přivítanou ... nemám mermomocí touhu se nechat zmlátit ... ale dobře. Aspoň bude zábava." Hmmm ... u sopky by neměli šanci, ale takhle ... Jestli si nedám pozor, mohl bych i zemřít. Budu se muset spolehnout na absolutní obrany. Proti tomu s taijutsu použiju Plášť a katany ... písku budu muset uhýbat ... a Gomaru ... No, jeho techniky proti mýmu žáru neobstojí. "Dobře začneme!" Zařvu s mírným šílenstvím v očích. Skočím vpřed na Yoka, tasím obě katany a pokusím se mu je zaseknout do ramen. Nepovoloji na pozornosti a střežím pohledem i reflexi odkryté břicho. |
| |
| Kubikiri, Temari Hned jak Kubikiri probodl nohu tomu jouninovi, tak se v obláčku kouře rozpadl. Tím také pustil Temari na zem. Kunaie, které Kubikiri vrhnul po tom jouninovi zasáhly, ale na zem padl špalek dřeva. Jounin se objevil asi patnáct metrů za vámi a řekl "Nebojte se Temari-san. On ještě bude litovat, že vás unesl!" Poté provedl několik pečetí a zmizel vám. Chvíli se nic neděje, ale pak se ozve. "A teď vážně. Propusť Temari-san a odejdi. Nemusí být prolita krev. Ani má, ani tvá. Teď nepoužiju žádné triky." Hlas jakoby vycházel ze všech stran. Je vám jasné, že použil cikádí techniku. |
| |
| Les Poté co zmizel jsem přestal s pohybem. Když se odevšad ozval jeho hlas lehce jsem se pousmál, přešel k Temari, pevně ji uchopil za krk a zvedl do vzduchu. Přitom jsem si na ni ale dával velký pozor pro případ že by třeba uvolnila pouta. Mám lepší nápad. Je to zhruba hodina co jsem Temari-san píchl velice zajímavou látku. Docela jedovatou látku. Každou hodinu po dobu půl dne musí každou hodinu dostat protijed, jinak zemře. Mám s sebou zhruba sto lahviček. Do Konohy ji donést nestihneš. Tak co kdybys vypadl a nezačínal tu válku se Sunou? zeptal jsem se do prostoru. Ve tváři se mi nepohl ani sval který by naznačoval jestli je to bluf nebo ne. |
| |
| Nemocniční pokoj "Dobře...", odpovím Kakashimu a pohlédnu na otevírající se dveře. Je to Naruto, který se zeptá jesli může zase na chvíli rušit. Co by ne?? Alespoň se něco děje..., řeknu si a s úsměvem mu pokynu ať vstoupí. Naruto poslechne a zavře za sebou dveře. Pak na mě vybalí vše co se stalo od té doby co tu byl naposled. "Heh... Já mám synovce??", zeptám se tiše, spíše pro sebe. A Killer Bee?? Sakra... Doufám, že se mi nebude chtít pomstít... , řeknu si v duchu a mírně se kousnu do rtu. Koho vpustit dřív?? Synovce, se kterým si budu muset dlouze promluvit nebo Beeho, kterého rychle odbydu??, zeptám se sám sebe v duchu a podívám se na všechny co tu jsou se mnou. Začnu u Kakashiho pak jdu přes Naruta a skončím u Sakury. "Killer Bee... Můžeš vstoupit...", řeknu dostatečně nahlas, tak aby mě slyšel i za dveřmi. Zhluboka se nadechnu a počkám až ona osoba, kterou jsem zavolal vstoupí. |
| |
| Střecha- Tejinashi Poslouchám jeho řeč a na tvář mi přijde menší úsměv. To ale není bohužel pro něj kvůli kápi vidět... "Příliš se nevyzná... Nevadí... S takovými je větší zábava..." "Máš pravdu... Takovým se dá říct téměř cokoliv..." Jenom lehce pohnu hlavou, jako bych chtěla vyjádřit to, že mě začal zajímat, a mé vlasy položí poslední tašku, která se zařinčením dopadne na své místo. Pak se vrátí ke mně, do své původní polohy... "Možná jde, ale není to dobrovolné, a není to domácí úkon... Prý symbolický trest..." Řeknu stále bezvýrazně. "Ale dík..." Pozvednu obočí, když se mě zeptá na jméno. "Jde na to dost rychle, co?" "Jo, ale na druhou stranu už mám hotovo, takže jen potřebuji nějaké to rozptýlení..." "Hmmm, já jsem Miyako..." Usoudím, že bude nejlepší tam to náčiníčko nechat ležet, a proto pokývnu a seskočím dolů k němu. Ani tak by mi neměl vidět obličej... Na to umím skákat dost šikovně. "A co že ty tu vlastně děláš?" Zeptám se bez nějakého výrazného zájmu, aby bylo jasno, že nejsem jen tak nějaká, kterou si člověk odvede kam chce. |
| |
| Cvičiště Než mi Kama stačí odpovědět tak se už zjevila naše sensei se Sayuri. Hned co příjde tak začne mít blbý kecy. Ach jo. Zlatý Sai sensei. Ten si sice neodpustil páru poznámek, ale byl v klidu. Hlavně nás nepoučoval. Snad si zvykne že už nejsme gennini začátečníci. Ano misi už máme. řeknu ještě svým normálím hlasem, a pak příjdu do ironie. Ano mami prokázali jsme Hokagemu úctu Počkám až Kama předá údaje o misi a ještě se zeptám: A kde vy jste byli tak dlouho? |
| |
| Nemocnice Otráveně jsem postával spolu s tím malím Uchihou před dveřmi nemocničního pokoje, ani netuším koho. Proč tu vlastně jsme? zeptal jsem se Hachibiho asi po osmé a asi po osmé mi odpověděl stejně. Nemám páru a jestli se zeptáš ještě jednou, vážně ti jednu vrazim Bee povzdechl jsem si. Prostál jsem takhle několik minut, než se z venku ozval něčí hlas volající mé jméno. No to sem zvědavej kdo to je...navíc mi ještě tyká... povzdechl jsem si a vlezl dovnitř. Naruta který sem před chvílí vztoupil jsem tak nějak očekával, ale na posteli ležící Sasuke mi vyrazil dech. ty... ukázal jsem na něj rukou (prostředním prstem) TY SEŠ TEN SRÁČ Z AKATSUKI CO SEM MU NATRH DVAKRÁT PRDEL A PAK HO JEŠTĚ VOCHCAL TAK ŽE NEVĚDĚL KTERÁ BIJE začal jsem se smát na celou nemocnici. |
| |
| Cvičiště Sleduji kluka, který vypadá, že je Kimi už jen podle popisu. Tenhle fracek však vypadá, že má pocit, že si může vyskakovat na kdo ví koho. Hmmm, Sai je nejspíše bral jako menší rodinku a nevadilo mu když byli drzí, avšak tihle jsou až příliš. Když mi řekne mami ušklíbnu se a z mých úst vyjde jen jedno slovo. Chyba. Shunshinem se přesunu za Kimiho a chytnu ho dvěma prsty za ušní lalůček přičemž s ním zatočím a donutím ho si kleknout. Obávám se, že nevíš s kým mluvíš. Nejsem tvá matka a vůbec někdo na koho si můžeš takhle otvírat pusu. Jestli jsi byl zvyklý na mazlení s tvým sensiem tak tě budu muset zklamat já si potrpím na pořádek ať už při plnění mise nebo obyčejných postupech. Budeš mě oslovovat Hakuši sensei a při jakékoliv známce neposlušnosti tě nechám přiřadit k zametačům ulic. Je ti to jasné ?? Při poslední větě se ústy přisunu k jeho uchu, aby mě pořádně slyšel. Mohly jsme být přátelé, ale nazvat mě jeho matkou to byla mez, kterou přešel hned na začátku. Pak pohlédnu ještě na ty zbylé dva, které jsem tím nejspíše rozhodila. Pustím Kimiho a pak si dojdu pro složku od Kama, kterou mu seberu z ruky. Otevřu jí a začnu ji pomalu pročítat. Takže kurýrní mise ?? Hmm aspoň budu mít dost času procvičit si jejich schopnosti. Když čtu občas se na některého z nich po očku podívám jako bych je zkoumala. Dobrá tedy, jak už určitě všichni kromě Sayuri víte naše mise bude spočívat v doručení dopisu od Daimya doufám, že jste všichni připravení pokud né za 30 minut u brány pokud ano jen počkejte až složku vrátím. Doufám, že vám nemusím říkat, co všechno si máte vzít. Následně na to si to zamířím zpátky na radnici, kde mám v plánu vrátit složku minimálně do rukou někoho zodpovědného. Pak jdu zpátky dolů, kde buď už jen na mě čekají a pokud se přece jen rozutekli zamířím si to rovnou k bráně, jelikož já už připravená jsem. Popis: Vypadám na 19 letou mladou dívku s černými vlasy a zelenýma očima. Na sobě mám základní uniformu konohských Jouninů a zelenou taktickou vestu. Na zádech mám svůj batoh a čelenku se znakem vesnice mám místo pásku. |
| |
| Cvičiště Cože? Co se to zase děje? A proč musíme teď hned bojovat? Já už opravdu nic nechápu. Le když to sensei chce, má to mít. Zaujmu postavení vlka. Sensei zaútočil na toho Yoka, ale ten se nejspíš vyhne. To je ale nefér ještě se ani navzájem neznáme, nevíme jak se doplňovat a sensi ví o nás vše, což se nedá říst o nás. Poté si povzdechnu a přes velkou nechuť zaútočím na senseje. Po sérii útoků, které samozřejmě pokaždé minuly svůj cíl zaujmu postavení medvěda a zaútočím na senseije znovu pochopitelně opět minu, ale já nechtěl trefit jej, ale zemi poblíž něj. Tak a tohle by ho mohlo vyvést z rovnováhy. |
| |
| Trénink Pomalu zazívu a rozespale se dívám na senseie. Zešilel ? zeptám se sám sebe nechápavě. Asi je to blázen, ale nezapomeň že je to jounin mladej, musí být silný, asi bude stačit když ho shodíme, ne ?zeptá se mě Shukaku s úšklebkem.Promiň, ale nechci tě využívat pořád, vždyť víš, táta by zase nadával co bych bez tebe dělal.protočím oči ale to už je sensei před Yokem. rychlostí blesku zvednu ruku a hlína pod nimi se zvedne a zablokuje pomocí ne moc tlusté stěna oba seky, poté se znovu sesune k zemi čímž by měli mít pár chvilek se nepozorovaně hýbat. Poté se dívám jen na senseie při čemž si hlídám i záda aby mě nepřekvapil. Mezi tím mačkám hlínu kolem mě v okruhu dvou metrů abych měl dost písku. |
| |
| Nemocniční pokoj Do pokoje vstoupí ten samý vysoký chlap, se kterým jsem kdysi bojoval. On je snad ještě větší!! Ale zestárnul... , řeknu si v duchu sarkasticky a krutě se usměju. V tom už na mě ukazuje a něco začne pokřikovat. Nasadím kamenný výraz, který říká "Nevím o čem to meleš blbče" a tiše řeknu: "Jde vidět, že jsem ti při posledním střetu nakřápl hlavu.... Už mluvíš z cesty..." Pak pohlédnu na Naruta a znechuceně dodám: "Naruto... Tomuhle mám říct tak důležité informace??" Hned poté co jsem domluvil jsem se ušklíbl a zahleděl se na Beeho. "Ještě něco??", zeptal jsem se netrpělivě a protočil jsem oči vsloup. Jde vidět, že mě jeho přítomnost krajně irituje a nejradši bych se odebral někam jinam nebo to vyřešil velice rychle. |
| |
| Nemocnice Do pokoje vtrhl Naruto, který si mě asi ani nevšiml, ale začal mluvit se Sasukem. Takže je tady další Uchiha a Killer Bee, jinchriki osmiocasého... pomyslím si a Sasuke k sobě povolá Killer Beeho. Bee, jako by ani nevěděl, co říct, ale když uvidí Sasukeho, začne se smát a něco vyřvávat po celé nemocnici. Asi má štěstí, že se Sasuke nemůže hýbat... asi by to byl pěkný souboj... přemýšlím a prohlížím si Beeho se zájmem. Říká se o něm, že se svým démonem dokonale spolupracuje, ale to mi asi může být úplně jedno. Nechám ty dva, ať si to vyříkají a otočím se na Naruta. Ahoj, Naruto. Právě jsme se se Sasukem bavili o těle Itachiho. Sasuke dospěl k názoru, že chtějí Itachiho kostní dřeň, která by posílila jejich techniky, s čímž souhlasím a myslím, že by to nebylo nejlepší. Možná by to chtělo poslat nějaký tým a enbo špeha, kteří by to tělo našly a daly nám o něm zprávu. řeknu mu a čekám na odpověď. |
| |
| Nemocnice, čekání před pokojem Zůstal jsem s Osmičkou. No, není to zrovna společnost, která by mi byla vhod, ale zase studium Junchiruki bylo vždy zajímé. Po očku jsem ho začal studovat. Nenamáhám se s sharinganem. Stačí mi teď jeho pravidelnost dýchání a jeho sladěnost pohybů. Pro nezůčastněné to vypadá, že se rozhlížím a občas zůstanu koukat do prázdna za Beeovýma zádama. Pak ho pozvou dál. Já vsunu ruku do kapsy. Tam je malé pouzdro. Vzpomínka na mojí matku a také otce. Pomalu jí otevřu a prsten pohladím. Pak jí zase zaklapnu. "Už brzo, mami." Pokývnu hlavou. V očích se mi objeví trošku melancholického záblesku. Pak se zpoza dveří ozve Beeho hlas, tedy hlas, hulákání. Nejdřív mi ruka sjede k pasu, pak si uvědomím, že pouzdro na kunaie jsem musel odevzdat ANBU. Pak mi taky dojde, co huláká. Mám co dělat, abych se nerozesmál na plno. Není pro mne tento souboj neznámí. Mamka byla ve sbírání informací velmi dobrá. Nakonec se ovládnu a zase postavím do volného pozoru vedle dveří a špicluju uši co uslyším dál. |
| |
| Kubikiri Jounin chvíli stojí a zhodnocuje situaci. Pak pokrčí rameny a vesele řekne "Dobrá. Vyhráls. Ale jen tak neodejdeš!" Usměje se a poškrábe se na holé bradě. "Dám ti dárek na rozloučenou. Co bys řekl, celé jednotce ANBU? Hmm?" dodá a zaleze za strom, kde ho nevidíš. Ale se svými skvělými smysly slyšíš, že se přemísťuje. Slyšíš jak kolem vás krouží ve velké rychlosti. Je to tak značná rychlost, že ho nevidíš. Opisuje tvar kružnice s poloměrem asi 30 metrů. Najednou se z lesa za vámi (směr odkud jste přišli) k nebi vyřítí několik ohnivých koulí, které ve výšce zhruba 35 metrů explodovaly. "Nebojte Temari-san. My vás osvobodíme. Teď jdu pro posily, tak se držte." ozvalo se ze směru výbuchu a pak jsi slyšel jen spěšné kroky, které směřují od vás. Temari Viz Kubikiri. |
| |
| Les: To je idiot. "Ksó. Pitomý Naruto. Na základe čoho menuje Anbu? Demencie?!" Som otrávená. Príliš si uvedomujem krutú realitu. Ak tu umriem, vojna je istá. "pomôžem vám nechať sa uniesť, ale len, by nevypukla zbytočne vojna." Pozriem únoscovi do očí. |
| |
| Les Díky, ale nepotřebuji tvou pomoc věnoval jsem Temari pochmurný úsměv, načež jsem si ji opět přehodil přez rameno. Zpráva pro tebe blbe, jestli za sebou ucítím jediného shinobi, nebo cokoliv podobného, okamžitě ji podříznu krk a je mi jedno že tím vyvolám třeba i světovou válku varoval jsem ho, načež jsem se dal s Temari na zádech opět na cestu. Dával jsem si velký pozor na sledování, častokrát se vracel a měnil směr, skrýval pachovou i kteroukoliv jinou stopu a jak na falešné tak pravé cesty umisťoval povětšinou velice nenápadné a hlavně smrtící pasti. Mířil jsem stále k mistrovu úkrytu. |
| |
| Pokoj Ušklíbl jsem se. Chápu že se nechceš ztrapnit před přáteli, ale řekl bych že si stále ještě pamatuješ na má žihadla. Úsměv se ještě víc rozšířil. Ovšem jeslti si nevzpomínáš, klidně ti to připomenu hned v tom okamžiku kdy se dáš dohromady. Porazit tě teď by byla očividně ta nejjednodužší věc na světě neodpoustil jsem si sarkastický úšklebek, načež jsem se otočil na Naruta. Každopádně Hokage-sama, jaký máte důvod ukázat mi tuhle chcíplinu? Určitě ne proto abych mu zasadil ránu z milosti... |
| |
| Les: Po extempore toho mladého junina som potichu. Mohla by som jačať, ale na čo by o bolo obré. Po dlhšej dobe, keď je jasné, že v okolí nikto nie je, sa opýtam jediné. "Kto je tvoj majster a kam ideme?" Nie je už dôvod, tajiť to. nik nás nepočuje a ani to nemám komu dať ako vedieť. |
| |
| Konoha hehe... Jde jí to? trest? Adsi nemám říkat že to musí dělat hodně často když jí to tak jde... Nevěděl jsem co odpovědět a proto jsem se ně ní jen mile usmál. Myiako... Je to zajímavé jméno... A zajímavé je že se i lehcce vyslovuje... díval jsem se na ní celou tu dobu a vážně mě překvapil ten její seskok... Páni... takový ladný seskok jsem dlouho neviděl... Ha! ty jsi... Ninja? Ve posvatné hrůze jsem vyslovil poslední slovo. No, já ... Rozpačitý úsměv , jako kdybych ani nevěděl co jí na to odpovědět... Já se šel jen tak projít... Nemám co na práci a hvězdy ještě nevyšly... takže se jen tak potuluji Konohou. zkusil jsem se jakž takž vymluvit nebo to tak alespon mělo znít. No jako hrůza... hned první člověk který mě zaujme a hned je to nějáká kunoichi... No prostě hrůza, budu rád když z toho vyjdu jen s pár zlomeninami. |
| |
| Cesta Když jsme za sebou už měli kus cesty zeptala se kdo je můj mistr. Lehce jsem se zamyslel. Mluvit jsem začal jen pokud jsem kolem nás nikoho necítil. Pokud se tu kolem potulují jiní ninjové má Temari prostě smůlu a nic se nedozví. Myslím že ti to říct můžu, stejně se s ním za chvíli setkáš. řekl jsem po chvíili a volnou rukou si kousek odtáhl kápi a košili, aby mohla vidět prokletou pečeť na krku. Můj mistr není nikdo jiný než největší ze tří sanninů, věčný Orochimaru-sama. |
| |
| Les: "Orochimru?!" Zopakujem priškrteným hlasom. Jedna vec je nechať sa niekým uneste. Vedieť, že je to Orochimru, poviem tamtomu juninovi, nech ma zabije. Bežný únosci, ba do konca aj Akatsuki by znamenali problémy a smrť, ale toto sa môže skončiť ďaleko horšie. Ten šialený pošuk a ja mu mám padnúť do rúk? Až sa ma chytí triaška. |
| |
| Les Když se mi na rameni začala klepat, neomhl jsem jinak než se usmát. Takhle reagovala většina mistrovích nepřátel na zaslechnutí jeho jména. Nemusíš se bát, nejsi hlavní cíl. začal jsem s vysvětlováním. A i kdyby, ze všech jeho agentů jsem tě dostal já a na moje oběti se nesahá. Dokonce i Orochimaru-sama mi to právo uznává. Protože jsi žena nemáš se od něj čeho bát. víc jsem jí toho ale říct nehodlal. Tohle bylo nezbytné minimum proto aby spolupracovala, kdybych jí toho řekl víc, byla by problém a musela by zemřít. |
| |
| Nemocniční pokoj Po Beeho slovech naštvaně zavřu oči a napočítám do deseti, abych neudělal nějakou blbost. Když dopočítám, tak již klidný otevřu oči a pohlédnu na Killer Beeho. "Je pravda, že bez mého tehdejšího týmu bys mě nejspíše zabil... Ale dopadlo to tak, jak to dopadlo... A to nerozhodně...", řeknu chladným hlasem a pak neochotně dodám: "A ano... Převezl jsi mě... " Má poslední slova zní jako bych je vyzvracel. Chvíli mlčím a v duchu nadávám: "Ty hajzle starej!! Nemít v sobě bijuu, tak si neškrneš!! Ale tvýho bráchu jsem porazil... Po chvíli konečně promluvím. "A teď pokud dovolíš...", řeknu směrem k Beemu, za účelem slušného vyhození z mýho pokoje. Už nemám náladu být v jeho přítomnosti. |
| |
| Les: Moc to nepomáha. No tak, či tak sa nebránim. Veď čo by som tak s tým teraz aj ohla spraviť? Pohľad upriem do zeme a snažím a nemyslieť na to, kam ideme. Ksó. Tomu tak verím. To, že nie som hlavný ciel, neznamená, že na tom budem dobre. Uchiha Sasuke to prežil bez väčšej újmy len pre to, že ho Orochimaru potreboval a on ho neskôr porzil. V to dúfať nemôžem. Ksó. Ten chlap mi zabil otca! |
| |
| Nemocnice Kakashi začne mluvit o Itachim, hned jak zaslechnu to jméno, tak Kakashimu ucpu ústa rukou a se usměju na Killer Beeho který si zrovna všímá Sasukeho. Tohle má čas Kakashi. Teď musím dát pozor na Ty dva! Vysvětlím stručně a začnu uvádět toky chakry ve mě do rovnováhy. Na Sasukeho poznámku odpovím. Žádné podstatné informace vyzrazovat ani nemáme v úmyslu... otočím se na Kakashiho kterého už nedržím ...že ne... Ale mohli bychom poskytnout informaci kde se domníváme že zrovna teď jsou akatsuki. Žejo... Věnuji podobný milý pohled Sasukemu. Poté přejde hovor spíš do výhružných obrátek a to už se hovoru zůčastním taky. Pomalu jdu k Beemu. Jelikož jsi diplomat Bee, tak s členy mých týmů budeš jednat pouze slovně a žádné "vyříkáme si to potom" a zadruhé. Rozhlídni se kolem. I minule ti Sasukeho tým dělal potíže. Teď bys to taky neměl moc jednoduché kdybys ho chtěl porazit i když je zraněný. se stále milým úsměvem otevřu oči dokořán a zorničky se mi zůží čímž dávám Beemu najevo že bych se zůčastnil. A dotřetice třetí poučka. Stojím už těsně před Beem a dívám se nahoru do jeho očí. Používej diplomatičtější slovíčka než "chcíplina. A poplácám ho dlaní po tváři. (pokud si to nenechá líbit uvidí jen můj široký úsměv) Chtěl jsi vědět kde mohou být Akatsuki. zvážním A Sasuke tu informaci MOŽNÁ má... proto tu jsi. Můžeš ho o ni požádat. Ale že jsi začátečník tak to udělám za Tebe. Otočím se ke zraněnému příteli. Můžeš nás navést na místo kde by mohli být? |
| |
| Nemocnice Během výsměchu pro Sasukeho jsem naslouchla i Narutovi a Kakashimu. Bylo mi celkem líto že se nedozvím podrobnosti. Zdá se že Sharingan Kakashi nám senilní... Když začal mluvit Naruto, jenom jsem lehce naklonil hlavu na stranu. Omlouvám se jestli to znělo jako bych chtěl bojovat s jendím z vašich ninjů Hokage-sama moc omluvně to ale neznělo. V duchu jsem dodal: Stejně by to byla otrava ve stavu v jakém je... Hachibi se u toho lámal smíchy. Poplácání po tváři jsem si líbit nechal. Potřeboval jsem s ním fyzický kontakt a krátkou výměnu chakry. Zatímco já jsem viděl jeho úsměv, on viděl Kyuubi pokleknout. Ne před ním, ale předemnou. Pche, bastard...já mu zakroutím mu krkem. Jak se to opovažuje takhle se ke Kyuubi chovat. místo smíchu začal běsnit Hachibi. Klid bejku i na něj dojde...ale s tímhle s tebou souhlasím. Jak by se líbilo jemu hajzlovi žít tolik let v poutech? odplivl jsem si znechuceně. Na venek jsem ale nedal znát vůbec nic. Takže, Akatsuki říkáte? A pokud se nemílím, Hatake-san zmínil něco o Itachim...to že je to očividně státní tajemství znamená že mluvil o Uchiha Itachim a protože jsme u jediného živého člověka který ví kde je tento muž pohřbený a protože mi má říct kde jsou Akatsuki, znamená to že Akatsuki chcou tajemství sharinganu...mám pravdu? |
| |
| Cvičistě Jen sleduji "rozhovor" mezi senseikou a Kimim. Hehe, docela zábava, je takhle sledovat Pomyslím si, a potichu se uchechtnu. Když mi vytrhne složku z rukou, ani se nebráním. Vše u sebe mám, takže zde chvilku počkám a pak si to zamířím k bráně. U brány čekám na ostatní. Mám výbavu jako ostatní, jen mám ještě menší ledvinku kolem pasu, ve které mám nějaké lékařské potřeby. Jako vždy si logicky poťukávám kuličkami, a druhou rukou si pohrávám s kunaiem. Hraju si spíše jen tak s jeho ostřím, při tom se lehce říznu do prstu, tak Kunai zase schovám, a čekám na ostatní. Doufám, že se strhne nějaká bitka, biť s nepřítelem, nebo mezi Kimim a senseikou. Blýskne mi hlavou, a dál čekám. |
| |
| Nemocniční pokoj Do rozhovoru se vmísí Naruto. S krutým úsměvem se podívám na Beeho a pak řeknu: "Starej Sasuke by řekl ať poprosí... Ale kvůli tobě to řeknu Naruto..." Krutý úsměv zmizí a vystřídá ho neutrální kamenný výraz. "Itachi je pohřben severně od místa, kde zemřel.... U úpatí nejvyšší hory, kde vytéká řeka.... Poblíž jsou vodopády..., řeknu a trochu znejistím. "Jelikož se mise bude účastnit i někdo z cizích, tak neřeknu detaily proč ho chtějí, ale je prioritou přinést rakev s Itachim vevnitř...", dodám a zakuckám se. "Kdyby jeho tělo padlo do rukou Akatsuki, tak to pro nás všechny znamená potíže... Velité potíže...", dořeknu jakmile mne kašel přejde. Prohrábnu si vlasy a unaveně si prohlédnu všechny co jsou v pokoji. "Naruto... Žádám, aby tady s "diplomatem" šlo několik lidí z mé jednotky.... Karin je už schopná akce... A Neji myslím, že také... A pokud se přidá i Kakashi, tak by jim nemělo dělat problém porazit kohokoliv...", oslovím Naruta a pak dodám směrek ke Kakashimu: "A pokud máš ještě nějakého vhodného adepta na tuto misi, tak sem s ním..." Počkám jak na to všichni zareagují a pak začnu osvětlovat, kdo proti nim může stanout. "Ohledně členů Akatsuki, které známe: Kisameho a Zetsua všichni známe, tak ty nebudu zmiňovat.... Ale pak tu máme dva nové... První nosí samuraiskou zbroj a je to skvělý uživatel ohnivých technik.... Odněkud ho znám, ale nemohu si vzpomenout odkud... A pak je tu Creed... Excelentní šermír a nadprůměrný uživatel taijutsu... Také používá mnoho silných jedů, které si sám míchá... Je to mladík, který má pitomý výraz ve tváři... Toho si prostě nemůžete splést... To bude asi všechno...", dořeknu a unaveně si opřu hlavu o polštář. Chvíli se zavřenýma očima odpočívám. Řekl jsem všechno?? Snad ano..., řeknu si a v duchu si zopakuju všechny důležité věci. Nakonec usoudím, že jsem zmínil vše a zahledím se na Naruta s výrazem plným očekávání. |
| |
| Kubikiri, Temari (posunu vás, protože pronásledovatelé ztratili stopu) Po dlouhých pěti hodinách jste dorazili do podzemního úkryru, který se skládá ze studených kamenných chodeb, které jsou jen tu a tam osvíceny svíčkou. Kdo na to není zvyklý by řekl, že je to tu depresivní a do jisté míry hrůzostrašná scenérie. Je tu také dost chladno a semtam se chodbou ozve zdálky šílený smích nebo bolestivé výkřiky. (jste trochu napřed. Ostatní o únosu ještě nemají páru) |
| |
| Podzemí Když jsme dorazili k úkrytu (posledních pár kilometrů měla Temari z bezpečnostních důvodů pásku přez oči a roubík), vstoupil jsem a zkontroloval zabezpečení, načež jsem ji pronesl bludištěm chodem až do hlavního sálu, kde Orochimaru-sama přijímal hosty. Zde jsem ji složil na židli, odstranil roubík, pásku přez oči i pouta (předím jsem jí píchl další injekci na potlačení chakry). Fajn, takže výtej v hadím doupěti usmál jsem se a shodil si z obličeje kápi. Vím že je to drobet neprofesionální ukazovat ti neustále svou tvář, ale...něco mi říká že ty to stejně nikomu vyprávět nebudeš. úsměv se rozšířil a já jí lehce přejel hranou ruky přez tvář. Mimochodem, něco k jídlu nebo pití si nedáš? |
| |
| Nemocnice Jsem unášena Hokagem přímo za další osobou, kterou potřebuji prozkoumat. Hmmm tady bych si i zvykla. Ani nevím proč jsem odsud odcházela. Avšak myslím, že vrátit se by mě stálo spoustu potíží. Když projdeme kolem IR a já uvidím zase tu chobotnici jen mi lehce cukne levý koutek tlamy, ale nijak na něj nereaguji. Když dorazíme do nemocnice zaběhnu pod postel, abych nepřekážela. Zvěd připraven pro příjem informací jen mi oznamte drobátka copak máte v úmyslu. Ani nemusím moc dlouho čekat a už se začnou svěřovat. Výborně takže už víme, kde přesně je Itachiho tělo. A cože ?!?!?! JEN DVA NOVÉ ČLENY ??? ÁÁÁÁ A CO JÁ ??? TY TŘI VESNICE CO JSEM VYLIDNILA TO SI MYSLÍTE, ŽE TO BYLY ZÁPLAVY NEBO, ŽE ODLETĚLY ??? ÁÁÁÁÁH NESNÁŠÍM TUHLE VESNICI, JAK JSEM TU JEN MOHLA VYDRŽET !!!! Pak vykouknu ze zpod postele a zase se začnu Narutovi plést pod nohama. Odnes mě z téhle nemocnice ať můžu vše napráskat šéfíčkovi. Vrním a doufám, že si mě všimne. |
| |
| Podzemie: Celú cestu mlčím a keď tú chvíľu nevidím, zdá sa, že sa bojím viac než pred tým. Keď ma konečne položí a rozviaže, ticho sedím. Radšej. Aspoň, že zatiaľ má pre mňa využitie, ale čo ak má niekde moju dvojníčku? Vieš, čo má v pláne? Nie nebudem." Čo ak v tom niečo je? |
| |
| Podzemí Samozřejmě že vím. Pomáhal jsem Orochimarovi-sama s vytvořením jeho plánu, ale o co doopravdy jde ti říct nemžu. Musel bych ti poté zabránit abys o tom mohla komukoliv jakkoliv podat zprávu a to bych nechtěl. nahodil jsem smutný výraz. Co se jídla týče, nemusíš se bát, kdybych do tebe chtěl dostat jakoukoliv látku, prostě ti ji podám a je to. Jen tak mimochodem, jestli si chceš protáhnout svali, můžeš nemusíš tu jen tak sedět. Každopádně bych ocenil kdyby ses nesnažila utéct... |
| |
| Hadí brloh Napriek jeho ubezpečeniu ma triaška neopúšťa. Naposledi som sa tak bála počas chuninských skúšok, keď Gaara bojoval s Narutom. Je toho na mňa moc. "Aká je šanca, že sa vrátim raz domov?" |
| |
| Hadí brloh Nad její otázkou jsem se lehce zamyslel. Inu, když budeš spolupracovat tak 99%. Když ne, tak je to 50 na 50, záleží jak moc s tebou bude Orochimaru-sama nespokojený. Já osobně nemám moc rád zbytečné násilí, ale jsou případy kdy je nezbytné. s tím co jsem říkal jasně korespondoval i výraz mé tváře. Bylo v něm vidět že ve tvém případě bych dal přednost nenásilnému řešení, ale proti vůli svého mistra se stavět nebudu. |
| |
| Cvičiště Trochu se leknu reakce naší nové sensei, ale nic nedělám. Jen v klidu držím a poslouchám její hysterický řeči. Ach jo, myslel jsem si že se akorát bude k nám chovat jako k dětem, ale ona je z ní nakonec i hysterka. No nic, nějak to budem muset vydržet Hned jak mě pustí, tak se chytnu za ucho, které mi pěkně zčervenalo. Vy asi nebudete moc na legraci co sensei? No nic já to bez ní nějak přežiju. Udělám pravou rukou pečěť. Mé oči se změní podobně jako u byakuganu, ale ne do bíla, nýbrž dostanou po okrajích načervenalou barvu. Má krásně pevné i krásně rozložené kosti. Pak nám oznámí další rozkaz. Hned jak dozní tak se rozejdu domů, kde si zbalím teplou přikrývku, náhradní oblečení a něco k jídlu. Jakmile skončím tak jdu k bráně, kde si stoupnu velde Kamy a čekám na zbytek |
| |
| Hadí brloh: "Rozumiem." Ksó. Aktívna spolupáca. to neni dobré. Eśteže so mnou syn nešiel. |
| |
| Hadí brloh Každopádně, byl bych rád kdyby jste se tu alespoň prozatím cítila jako doma ukázal jsem na sál a výhružný výraz vystřídal široký a přátelský úsměv. Pochopitelně vás tu moc neprovedu, ale tyto prostory a pokoj pro hosty, který je za támhle těmi dveřmi ukázal jsem na dveře za mími zády. je vám plně k dispozici. Vzhledem k tomu že respektujeme vaše právo na soukromí, budete mít stráže jen před dveřmi, ovšem pokud se pokusíte utéct pokrčil jsem rameny. Nevděčné hosty nemám zrovna v oblibě ani já ani můj mistr. Víte jak to myslím že? |
| |
| Nemocnice Uprostřed mého příchodu mi Miriki seskočí z náručí a běží pod postel. Oh... omlouvám se. Pokrčím rameny. A doháje... do nemocnice zvířata nesmí... kdyby neseskočila ani bych si nevšimnul, že ji držím. Kleknu si na zem a snažím se kočku chytit. Věřím že mi uhýbá a pohrává si semnou, tak aktivuji chakru lišky. echci Miriki moc vyděsit tak chakru vytvaruji do podoby nízkých stěn. přecejen kdyb ji chytaly pařáty mohla by se vylekat. Tyhle stěny přesně vyplňující prostor mezi podlahou a postel se rychle posunou až za Miriki a tam se spojí. Ale notak! Víš co by mi provedla Sakura kdyby mě viděla? Tady? s Tebou? musel bych nechat opravovat zeď tohodle pokoje a nechtěj vědět čím by ji zbořila. Mluvím na číču a přitáhnu si ji až do ruk. Když se rozhlídnu, uvědomím si že jsme v přízemí. Jestli fakt potřebuješ tak moc na záchod, tak musíš ven, ne pod postel. Pod postel nesmíš!! Zdůrazním kočce když s ní jdu k oknu které je asi metr a půl nad zemí. Okno otevřu a Miriki dám na parapet. (okno za ní zavřu, promiň) Pak vše proběhne jak bylo zmíněno (Kakashimu bych ucpal pusu klidně s kočkou v ruce, ale věřím že nemluvil na moje pozadí když jsem hledal pod postelí) Mezi Beem a Sasukem to trochu zajiskřilo a já Beemu naznačil že neprovokuje jen Sasukeho, ale i mě. Bee pochopil a přestal. Podivné bylo, že když sem se Beeho dotkl tak jako by se zastavil čas. Něco mě vtáhlo opět do podvědomí a já tam viděl klečící lišku. Přišel jsem až k mřížím a se zájmem jsem si to prohlídl. Tohle jsem dřív neviděl. Poté jsem se vrátil do reality a nedal jsem na sobě nic znát. Předemnou určitě neklečela. Žeby před osmiocasým? Proč? vždyť je mocnější než osmiocasý. Bee, i kdybys měl pravdu, tak ti to nepotvrdím. Je to vskutku jen a pouze naše věc o co jde a bez urážky. Zatím se o tajemství dělit nechcem. Informace jsou síla. Pokud by ses neurazil tak tělo Itachiho přenech ryze lidem z Konohy. Chtěl jsi jít po Akatsuki a ty bys tam taky mohl najít. Myslím že víc už tu my dva řešit nemusíme. Počkej na mě prosimtě chviličku na chodbě. Během pár minut budu u Tebe. Určitě nebudeš čekat dlouho. Pokynu Beemu aby odešel a doprovodím ho ke dveřím... pokud by něco namítl rád počám. Pokud ne, tak věnuji Sasukemu tázavý pohled a bezeslov naprázdno otevírám ústa a gestikuluju (sasuke určitě pochopí) Mám pustit tvého synovce? |
| |
| Nemocnice Jako reakci na Narutova slova jsem jen lehce přikývl. Chápu Hokage-sama, spíš bych přestal mít zájem o spolupráci kdyby jste mi ty informace poskytli. Neuražte se, ale s blázny bychom žádnou smlouvu neuzavírali. přikývl jsem, abych tak vyjádřil souhlas s jeho názorem. Co se těla Uchihi Itachiho týče, ten je čistě vaše věc. Nezajímám se o něj ani v nejmenší a také ho ani v nejmenším neplánuji sem nést, čili jestli jej chcete, pošlete si pro něj vlastní shinobi. Jediné o co mi jde jsou Akatsuki. poté když mě požádal abych odešel jsem jen pokrčil rameny a zamířil ke dveřím, zastavil jsem se však těsně u Naruta a lehce se k němu naklonil. To co jsem mu hodlal říct bylo jen pro něj. Kyuubi neklečela před Bejkem, vyjadřovala úctu mě. Nemám žádnou zvláštní schopnost, jen s Bijuu prostě dobře vycházím. Když mě necháte vás učit výměnou za lékařskou pomoc mému bratrovi, nebude to dlouho trvat a Yondaimeho pečeť bude zbytečná. po těchto slovech jsem pokračoval v chůzi až ven na chodbu. Snad ani nemusím dodávat že jsem šeptal a nikdo kromě Naruta mě neslyšel, nebo by alespoň neměl. |
| |
| Nemocniční pokoj Narutovi z náruče vyskočila kočka, které jsem si doteď nevšiml, a skočila pod mou postel. Co tu chce s tou kočkou?? Tohle je nemocnice, tady nemůžou zvířata... Tedy alespoň ne ty obyčejné..., pomyslím si a v duchu se ušklíbnu. V tom už Naruto klečí na kolenou a kočku loví. Při tom dosti nevábně mluví o Sakuře. Na tváři se mi objeví mírně vyděšený výraz, ale ihned ho vystřídá ostrý, nevraživý pohled, kterým Naruta probodávám. Doufám, že ho Sakura neslyšela..., řeknu si a znovu se v duchu ušklíbnu. Představa, že by Naruto proletěl zdí se mi zamlouvala. Pak jsem měl svůj sáhodlouhý proslov, po kterém měl Bee nějaké řeči, které jsem raději ignoroval. Hned poté se odebral pryč z pokoje. Naruto na mne pohlédne a věnuje mi tázavý pohled. Při tom otevírá a zavírá pusu na prázdno. Heh... Co to??, zeptám se sám sebe, ale pak mi to dojde a já začnu sledovat co zhruba říká. Jelikož je to jen pár slov, tak nezapínám sharingan a rozluštím to bez něj. Jakmile se tak stalo, tak jsem Narutovi souhlasně přikývl. "Kakashi, smím tě požádat, abys už připravil tým, který vyrazí na tuto misi?? Děkuji....", zeptám se Kakashiho, ale beru to jako hotovou věc. Počkám až odejde a pak se dlouze zahledím z okna. Tak... Itachiho syn tu teď vejde a asi mi bude klást všelijaké otázky... To je špatné... Nevím nakolik mu budu schopen odpovědět... Nebo spíš na kolik mu budu chtít odpovědět..., pomyslím si při pohledu z okna. Jakmile se dveře za mým synovcem zavřou, tak pak teprve na něj pohlédnu. |
| |
| Konoha S úšklebkem sleduji senseičiny metody, nic ale nenamítám. Čekám, jak se s tím popere Kimi... Pousměji se nad jeho použitím doujutsu, a sleduji dále. Pak pokývnu na senseiku, která vysvětlí misi, a rychle se vydám domů. To bude dost dost jednoduché... Kurýrní mise.... Většinou to stejně bývají takoví lidé, kteří pomalu chránit nepotřebují, protože je nemá kdo napadnout... Znuděně si povzdechnu a rychle vyběhnu ulicí. Musím se připravit, to ale neznamená, že by mi to muselo trvat celou půlhodinu... Rychle si vezmu vše potřebné, tedy sbalím klasické zbraně, pak nějaké dýmovnice, výbušné lístky, drátky... Potom ale i deku, baterku, a nějaké to jídlo a pití, bez něhož se neobejdem. Také ale vstrčím do peněženky trochu peněz, které si vezmu s sebou... Pak ještě zkontroluju, jestli mám orpavdu všechno, a rychle se vydám k bráně... K bráně dorazím zjevně jako poslední. Pokrčím rameny. Nevadí to. Aspoň mám sbaleno úplně všechno, co je třeba... Pokývnu směrem k senseice, jako že jsem připravená na cestu, a ani se neopírám o nějakou zeď, počítám s tím, že ihned vyrazíme... |
| |
| Brána Konohy Čekám na belhající se zbytek. První, kdo přišel byl Kama pak Kimi a nakonec Sayuri. Výborně týme vyrážíme do země Světla náš cíl je vesnice Fukahazaki. Neměli bychom mít problém s ničím jiným než s bandity, kteří olupují pocestné takže pro nás už nic složitého, kdyby se objevil nějaký silnější nepřítel tak je náš hlavní cíl zajistit, aby se minimálně jeden z nás dostal do země Světla. Takže je možné, že se budeme muset rozdělit avšak taková situace nejspíše nenastane takže můžeme býti v klidu. Budeme postupovat v sestavě Kimi vepředu pak Já s Kamou a Sayuri vzadu. Následně na to vytáhnu zásilku, kterou předám Kamovi. Předávám ti balík střež ho jako okov hlavě a aby jste neřekli cestou si i tak trochu zatrénujeme, aby jste neřekli, že jste si nic neodnesli. Pak se podívám na Kimiho s přivřenýma očima. A doufám, že nebudou žádné problémy. Nerada někoho trestám a vůbec né členy svého týmu. Pokud se mnou chcete dobře vycházet žádám aspoň minimální projev úcty. Přece jen u mi není 20. Pak se, ale zarazím a radši se otočím směrem z Konohy. Tak ehm vyrážíme. Kimi běž první a prosím co nejrychleji, cestou z5 si pak klidně můžeme zajít do lázní. Poslední část nadhodím jako výzvu a pak si to zamířím se skupinou do země Světla. |
| |
| Nemocniční pokoj Nusím se na chodbě. Nejsem moc drzí a tak neudělám to co bych běžně udělal a to vzal zdravotní složku pacienta ze dveří. Pohrávám si i s myšlenku, že bych pro lepší pocit udělal malé nenápadné jutsu. Pak moje myšlenky přejdou k jinému jutsu, které by vyděsilo asi úplně všechny, co zbyly v místnosti, ale přeci jen mám být hodný a milý, jestli tu chci zůstat. Dveře se otevřou a začnou vycházet lidi. "Těch tam bylo." Pak se na chvilku zavřou a opět otevřou. Nadechnu se, jsem najednou nervozní, ale rychle se uklidnim při nádechu a výdechu. Pak se na mém obličeji rozleje opět maska absoulutního klidu, kterou jsem snad musel zdědit po otci. Vejdu. Proběhnu pohledem po přítomných a zastavím se na mém strýci. Poprvé ho vidím na živo. Vypadá.... No... Představoval jsem si ho krapet jinak. Dojdu do prostřed pokoje. Předpokládám, že mě budou chtít mít pod odhledem. Sepnu ruce. Možná všem zatrnulo, že budu dělat pečeti, ale opak je pravdou. Poklekem na jedno koleno jsem vzdal úctu aktuální hlavě rodu. "Přišel jsem naplnit poslední přání mé matky." Pronesu a spustím ruce. S hlavou skloněnou čekám, až budu moc promluvit. Případně na další salvu vyslýchacích jutsu. |
| |
| U brány Hmmm, řekl bych, že to moc dramatizuje. Když mi dá zásilku, začnu se cítit důstojně. Dám jí uplně dolů do batohu, a batoh pevně zavřu. Když Kimi vyběhne, běžím hned za ním, tedy vedle senseiky. Běžím stejnou rychlostí jako ostatní, aby formace byla rovnoměrná. Tak do lázní jo ? Přece jen v ní něco dobrého bude. Každých pár minut si kontroluju, jestli mám batoh pevně na zádech. Mám v něm totiž krom zásilky i poměrně drahé pomůcky. Cestou si zatrénujeme... Schválně, co ta umí, třeba nás odrovná všeljakými poučkami. Pomyslím si, a za běhu se trochu uchechtnu. Celou dobu jen tiše doufám, že už si dáme ten trénink, protože mě nikdy nebavilo jen běhat. A navíc mi běhání docela vadí. Při běhu je většinou slyšet jen dupání, ale já jsem zvyklí na neustálé cvakání. A navíc bych se nejradši hned najedl. Mám v kapse sice rýžovou kouly, ale za běhu se špatně jí. Pak už jen běžím a čekám na rozkazy Sensei, pokud nějaké budou. |
| |
| Konoha Naruto mě naštěstí stihl včas zastavit. Málem jsem prozradil tajemství Itachiho těla Beemu, který to asi vědět nemá. Měl bych si dávat pozor na pusu, ale to asi bude tou mojí únavou. pomyslím si a hned sivzpomenu, že jestli si co nejdříve nepůjdu lehnout, tak asi omdlím a skončím vedle Sasukeho, jestli tam tedy vedle něj bude místo. Dobrá, postarám se o to, ale s tím, že bych šel já nepočítej. Ještě jsem si pořádně neodpočinul a další souboj s těmi třemi by mi asi neudělal dobře. usměju se a vyjdu z pokoje chvíli po Narutovi a Beem Kage Bunshin no Jutsu (stínový klon) udělám si tři klony. To bych ještě pořád mohl zvládnout. Jeden běží pro Nejiho, druhý pro Karin a třetí pro Tarena Kaguyu. Pro všechny tři má klon stejnou zprávu. Mám pro vás misi. Nemám tolik času na vysvětlení... Jedná se o tohle. Itachiho tělo je pohřbenu v úpatí jedné hory směrem na sever od místa, kde byl zavražděn. Akatsuki chtějí jeho tělo, ze kterého chtějí nejspíše použít kostí dřeň, díky které by zesílili své vlastní techniky. Proto je na vás, abyste je zastavili. Za deset minut se sejdeme u brány. klony hned po předání zprávy zmizí a já sám se vydám k bráně. Tam počkám, až se sejdou a zkontroluji, jestli jsou všichni. Já s vámi na tuhle misi bohužel jít nemůžu, protože jsem se nedávno s Akatsuki utkal a ještě pořád jsem neodpočinutý, takže bych vám jen překážel. Jďete a nezklamte. Jestli se jim podaří ukořistit Itachiho tělo, znamenalo by to pro nás velké problémy, které vážně nepotřebujeme. Velení nechávám na tobě, Neji, takže mě nezklam. řeknu jim, počkám až odejdou a sám jdu domů, kde si okamžitě lehnu a brzo usnu. Snad mě zase nikdo nevyruší. |
| |
| Konoha Po setkání s Hokagem, jako asi po každé misi, jsme hned dostali další úkol. Hlídat u brány. Hmm, zajímavé, vypadá to, že se na nás něco chystá. Třeba konečně bude nějaká sranda. poymslím si a po tom, co se s námi Hokage rozloučí se sám vydám pomalu směrem k bráně, kde mám pomoci, jako posila, než tam však stihnu dojít, odchytne mě Kakashi- senpai, který pro mě má ještě zajímavější zprávu, než Hokage. Tak to bude pořádná mise, vidím to na misi typu S... přemýšlím a mířím to pořád stejným směrem. K bráně. Dorazím tam chvíli po Kakashi- senpaiovi a skoro stejně se zbytkem týmu. Je tady ještě Neji a Karin, takže tahle mise bude vážně dost důležitá, když jde taková elita Konohy a já tam jsem asi jen do počtu, ale ještě uvidíme. Kakashi ještě před bránou dodá poslední instrukce a velitelem zvolí Nejiho, podle mě zvolil správně, ale je to můj názor, takže ho ostatní ani nemusí vědět. Otočím se na Nejiho a počkám na jeho pokyny. Jsem připravený vyrazit. |
| |
| U brány - Kakashi, Taren Všichni až na Karin jste dorazili k bráně současně. Chvíli čekáte a nakonec se dostaví. Pak Kakashi řekne, že nemůže jít a jmenuje Nejiho velitelem. Neji přikývne a zvolá "Vyrazíme!" Hned na to vyrazí a Karin bez jakéhokoliv slova za ním. Na její tváři jde vidět, že se jí vůbec nechce a že by raději zůstala tady. Ví se o ní, že plně spolupracuje jen pod Sasukeho velením. Večer - Taren K večeru jste dorazili na místo, kde byl Itachi poražen. "Tady se to stalo?" zeptal se Neji, prohlížejíc si trosky a suť, které tady zbyly. "Jo, tady Sasuke porazil Itachiho." odpověděla Karin otráveně, ale pak zmlkla a ztuhla. Nejistě naklonila hlavu na stranu, jako by se zaposlouchala, a pak ze sebe vychrlí "Musíme zrychlit! Jsou před námi. Jsou dva a jeden z nich je Kisame!" Neji jen přikývne, ale k přesunu nezavelí. "Dobrá Tarene, nevím nakolik znáš Kisameho, tak tě v rychlosti proškolím. Pokud se jeho meč dostane do kontaktu s tvou chakrou, tak jí začne vstřebávat. Na to si musíš dát pozor." řekne klidně a počká na Tarenovy reakce. |
| |
| Mise Cesta na místo chvíli trvá. Cesta probíhá bez jakýchkoliv slov. Karin s námi nespolupracuje, protože s ní není Sasuke. Mě takováhle cesta vyhovuje, aspoň můžu přemýšlet nad nadcházejícím soubojem. Konečně jsme dorazily na místo. Ani jsem si to tam pořádně nestihl prohlédnout a Karin zpozorovala, podle chakry, že před námi běží Kisame a ještě jeden. Ještě než vyrazíme tak mi Neji řekne jednu dost zajímavou zprávu, kterou jsem vůbec nevěděl. Jo, s tím se budu muset nějak vyrovnat. řeknu naprosto klidně, ale v mysli tak klidný nejsem. Takže moje taijutsu proti měnu nebude nejlepší styl boje, stejně jako Neji- san a jeho styl boje, to je také jen taijutsu... pomyslím si, ale moje nejistota není přes masku vidět, což je akorát dobře. Jsem připravenvý vyrazit na cestu. |
| |
| Nemocniční pokoj Jakmile uslyším klapnutí dveří a posléze kroky, tak svůj pohled nasměřuji na chlapce. No... Podoba se nezapře... Kolik má asi let?? Určitě ne víc než mi, když jsem se střetl s Itachim..., řeknu si v duchu a smutně se pousměju. Chlapec si mě prohlédl, ale zřejmě jsem ho zklamal. Pak přejde do prostřed místnosti, poklekne a řekne, že přišel naplnit poslední přání jeho matky. Nasucho polknu a aktivuji svůj sharingan. Jelikož se na mě můj synovec nedívá tak si toho nevšiml a tak to nemůže brát jako akt agrese. "Povstaň... Povstaň a pověz jaké je poslední přání tvé matky...", řeknu pevným hlasem a stále na něj upřeně hledím. Jsem kdykoliv připraven se bránit. Snad na mě nechce zaútočit... V mém stavu by byla obrana trochu složitější..., pomyslím si a znovu nasucho polknu. |
| |
| Nemocniční pokoj Pozvednu hlavu, vidím sharingan. V hlavě se usměju. "Tak je to opravdu on." Potřeboval jsem toto potvrzení. Podoba se dá nafalšovat, ale sharingan velmi těžko. Povstanu a narovnám se. "Moje matka se jmenovala Tenshi Karen (Sladký Anděl), byla léčitelkou na volné noze. Její povaha na čas upoutala vašeho bratra, když hledal lék na svojí nemoc." Začnu tak trochu oklikou. To, že v tom bylo nějaké to jutsu svádění, nebudu zmiňovat. "Tento vztah trval krátce. Vašeho bratra odvedly povinosti. Nemohl si dovolit mít slabost tohoto druhu." Polknu. Můj hlas zazní trochu trpce, ale ne naštvaně. Začíná to vypadat, že v sobě svádím nějakou bitvu. Otázka je o čem. "Moje matka mu o mě nikdy neřekla. Chápala jeho..." Polknu. "...poslání, tedy tu část, co jí řekl." Podívám se na svého strýce přímo, záda se narovnají. Pakliže je někdo dostatečně paranoický, přísahal by, že se moje chakra pohnula a že se možná chystám něco seslat. "Moje matka měla stejné přání. Mír." Tentokráte každý, kdo znal Itachiho, jasně musel uznat, že jsem jeho synem. V okamžiku, kdy jsem řekl slovo mír, vytvořil jsem stejný výraz, jako když mluvil o míru. "Přála si, abych pomohl ukončit kruh nenávisti a zloby v krvi našeho klanu, abych chránil svojí rodinu, jako to dělal můj otec s Váma." Zamrkám, jakobych rozháněl pomyslnou slzu. "Za sebe jsem Vám chtěl poděkovat, že jste ukončil trápení mého nemocného otce." Ukončím estrádu. Na tváři se mi zase usadí lehký netrpělivý úsměv, který maskuje bouři, která se ve mě odehrává. To však nemusí strýc vědět a zjevně se to ani nikdy nedoví. |
| |
| Hadí brloh: "Chápem. Vďaka. Mám na neho počkať tu alebo tam?" V lepšom prípade sa len unudím na smrť. Utiecť... nemám ako. Musím čakať. Toto bol Sune a Konohe čert dlžen. Shikamaru musí niečo vymyslieť. "Nezdá sa, že by bol doma." |
| |
| Hadí brloh Lehce jsem se poškrabal na spánku. Taky mám ten dojem. Co se toho čekání týče, záleží na vás. Ovšem pokud by vám to nevadilo, našel bych vám něco lepšího na sebe, přecijen to co na sobě máte rozhodně nejsou věci které by příslušeli tak vzácné návštěvě... lehce jsem se ušklíbl. Přecijen byli to moje věci... Také bych si dovolil vám navrhnout koupel, s tím že se nemusíte bát. Voda zde je prosta jakýchkoliv organizmus upravujících látek. |
| |
| U brány Když už dorazí i poslední členka našeho týmu, tak naše nová sensei začne s pokynama. Pak se odtočí na mě a utrousí ještě jednu poznámku. Ale Hakuši sensei, vy s tím snad nepřestanete. Já jsem od přírody hodný člověk, a vy si kvůli jedné poznámce myslíte že jsem problémový jedinec. Co mám udělat abych vás o tom přesvědšil? Zeptám se, nakonec si do nohou vložím trochu chakry abych vyl rychlejší a vyrazím vztříc našemu novému úkolu. |
| |
| Nemocniční pokoj Se zájmem poslouchám svého synovce jak mi vypráví o svém původu, hlavně tedy o své matce. Celou dobu sleduji jeho pohyby a výraz ve tváři, kdyby se něco zvrtlo a já byl nucen se bránit. Proč neodpoví přímo?? Co skrývá??, zeptám se sám sebe, ale poslouchám dál. Když sepne ruce, tak sebou neznatelně škubnu, ale jinak jsem udržel kamenný výraz. Pak začne mluvit o míru. Jeho pohyby, jeho gesta, styl mluvy, to vše mi připomíná Itachiho. Není pochyb.... Je to bratrův syn..., řeknu si a poprvé se na něj slabě usměju. Pak se ale stane něco co mi téměř vyrazí dech. Poděkuje mi za to, že jsem ukončil Itachiho trápení. "Tohle není věc, za kterou bys mi měl děkovat...", řeknu chladně s mírně nevěřícným výrazem ve tváři. Chvíli je ticho, a tak se rychle zapřemýšlím. Nadhoď jiné téma..., ozve se mi v hlavě a já z mých úst vyletí jen jedna otázka. "A jak se vlastně jmenuješ?? Asi jsem to přeslechl...", zeptám se, nyní už přátelským hlasem, skoro jako kdybych mluvil se synem. Počkám si až se mi představí a pak řeknu: "Budeš bydlet u nás... Beztak máme dům příliš velký..." Pak se zamyslím a s téměř rozpačitým úsměvem dodám: "Tedy pokud budeš chtít... " |
| |
| Konoha- Tejinashi "Opravdu ne?" Usměji se, což sice je vidět, ale bez celého výrazu to v konečné podobě může znamenat cokoliv. "Hmmm, nějak si tě snaží ochočit..." Ozve se lehké konstatování. "Ale kuš... Je to pravda, ale neboj, já si dám patřičný pozor..." Znovu se pousměji a dále ho poslouchám. Začíná mě zajímat. "Projít? To těžko... Pokud ale ovšem opravdu nemá nic na práci...?" "Víš jak minimální je ta pravděpodobnost?" "Hmmm, asi jedna ku devadesáti." Konstatuji zachmuřeně. "A hlavně že ho hned napadlo to slovo, ninja... To nebude obyčejný člověk..." "Máš pravdu, to by neměl být... Hlavně když jsi ho zaujala... Podle mě by to mělo spíš vylekat, ta tvá vlasová technika..." "Hmmm, spolu se nám tak rychle přemýšlí..." Celá tahle doba, kdy "přemýšlíme", může ale trvat sotva pár sekund. "Aha..." Zareaguju téměř okamžitě. "Mno, já mám hotovou tuhle misi, takže ji dojdu ohlásit..." Pousměji se, spíš je to něco mezi úsměvem a úšklebkem, otočím se, a vydám se směrem k radnici. Pokud mi něco opravdu chtěl, zastaví si mě... |
| |
| Konoha-- cesta Naštěstí pro mě, senseika je celkem věcná, to se mi líbí. Ihned se ve vyprávění mise pustí k věci. "Hmmm, doručit balíček... A to má být těžké? Jistě, záleží na nepříteli... Ale nemůže to být těžké..." Ušklíbnu se, když uvidím, jak Kamovi předá zásilku. "Mno, aby ji teď neztratil... Ani bych ji nechtěla... Co potom ten pocit, že zrovna já se musím co nejvíc snažit?" Zavrtím hlavou. "Trénink? Bezva, aspoň něco! Když už jsme dneska chtěla trénovat..." V duchu se zazubím. Kluci vyrážejí. "Hmmm, Kimi vpředu, Kama se senseikou uprostřed, to je jasné, chce mu pomoct s ochranou té zásilky, a já vzadu... Mno, asi jo, dejme tomu... Ale zajímalo by mě, jestli si je opravdu tak jistá, že nás poskládala správně..." Pokrčím rameny, a když vyběhne Kama a s ním senseika, rychlým tempem se vydám za nimi, případně si trošku dopomůžu chakrou. Snažím se běžet zhruba tak tři metry za senseikou a Kamou... Ten odstup by měl být dostačující. |
| |
| Nemocniční pokoj V hlavě se mi velice uleví. "Nebudu ho muset zabít." Uvědomím si. To je zjevně zdroj mé bouřky. Postoj se trošku uvolní. Ruce se mi rozpojí. Výraz však zůstane. "Třebaže jste to nevěděl, udělal jste něco na co jsem já neměl sílu." Zjevně to dál nemám snahu rozpitvávat, ale pak si uvědomím, že mohlo vzniknout nedorozumění. "Moje matka uměla léčící asimilační jutsu. Nakazila se, když se snažila pomoci otci." Odkašlu si a hlas mi zhrubne. "Žila s touto nemocí přes 16 let. Nebyl jsem schopen dokončit výcvik. Nebyl jsem schopen ukončit její trápení." Vysvětlím a pak se dostaneme k meritu věci. Tedy k mému jménu. "Nikdo neví o mém jménu kromě Vašeho Hokageho a jeho kočky..." Odkašlu si. "Možná by to tak mohlo zůstat. Nikdo neví o mé existenci. Tedy kam patřím." Nervózně sjedu do kapsy rukama a podívám se na přítomné. "Moje matka mi dala jméno Naibun (Tajemství). Byl jsem jedno z jejich největších tajemství, co měla." Nakonec oznámím svoje jméno. "Nemyslím, že by lidé měli vědět o mém původu. Můj otec... Byl sice genius, ale taky masový vrah. Jeho jméno by mohlo vybudit jisté nesouhlasné reakce nejen tady ve vesnici." Můj hlas zní rozumě. Na to, že mi může být kolem 16-ti let, až moc rozumě. "Zůstanu znám pouze pod jménem Naibun, pokud mne přijmete do vesnice." Můj pohled zabloudí k Narutovi, on bude mít poslední slovo. "Svůj sharingan umím používat, aby to nikdo nepoznal. Moje utajení by nemělo být tedy problém." Dodám na konec. Moje ruce vyjedou z kapes. Něco se změnilo. Tedy konkrétně na levačce. Objevil se tam prsten. Vypadá trochu povědomě. Sasukemu asi dojde jako prvnímu, že se až moc podobá prstenu Akatsuki. Přesto znak, který na něm je, by si dal snad jen blázen.
Na prstenu je na okrovém pozadí znak pro mír. "Konečně jsem si ho zasloužil." Povzdechnu si v hlavě. Můj výraz je stále klidný a vyrovnaný. "Záleží pouze na Vás, jestli budu smět zůstat. Bylo by to pro Vás asi riziko, kdyby se o mě moc lidí dozvědělo." Pak si odkašlu. "Minimálně bych však zde zůstal, dokud se nepostavíte na nohy. S tím bych Vám mohl možná pomoci. Moje matka mě naučila pár lékařských jutsu. Jedno zde v Konoze určitě nemáte." Pravím s náznakem sebevědomí v hlase. |
| |
| Akashira Tvůj šéf řekne a pak se zeptá neznámé osoby na několik věcí. Neznámá osoba chvíli mlčí a pak řekne "Kabuto už není. Už nikdy víc." Hlas neznámé osoby najednou zní chraptivě, a možná trochu syčivě. Sejme svou kápi. Dokonce i Kizashi se nevěřícně podívá na tvář neznámého. Ano, je to Orochimaru. "Budu vám muset stačit já." řekne a nepěkně se ušklíbne. Kizashi nezahálí a začne "Orochimaru? To jsem nečekal. Ale tím líp. Žádám si tvou pomoc. Ale probral bych to v soukromí. Jedná se o tajemství klanu Uchiha." Zprvu to vypadalo, že vás Orochimaru napadne, ale když se Kizashi zmínil o klanu Uchiha, tak se mu v obličeji objevil výraz čistého zájmu. Orochimaru pozvedl ruku a někomu pokynul. Susu Trpělivě sleduješ rozhovor těch tří. Po chvíli dá Orochimaru signál, aby ses k němu dostavila. Je pro tebe záhadou jak ví, že jsi v blízkosti. Asi bys měla poslechnout, protože víš co Orochimaru dělá těm, co ho neposlouchají. |
| |
| Lázně - šatna Toho hnusáka jsem dostal přesně tam, kam jsem potřeboval. Počkal jsem si na to, až udělá chybu a pak jsem ho nakopal. Vše jsem zakončil parádním kopem, načež se proleťel po celé šatně a rozplácl se o zeď. "Takhle skončí každej, kdo bude urážet mé rodiče!" řeknu naštvaně a krutě se usměju. Ještě, že mě taťka naučil pár chvatů a úderů řeknu si a samolibý úsměv se mi rozlije na tváři. Hned na to se obléknu a poupravím se. Pak se přesunu k tomu chlápkovi a zkontroluju jestli ještě dýchá. |
| |
| Raiu Po nějaké době se u vás objevil další ANBU. "Shikaku-san, vaše snacha byla unesena. Už jsme vyslali ANBU jednotku, která pronásleduje jejího únosce." řekne ANBU chladným hlasem a přeletí vás pohledem. "Danzaku se s únoscem střetl, ale byl nucen ustoupit. Kdyby neustoupil, tak by ohrozil život Temari-san. Ale než ustoupil, tak mu Temari-san řekla, ať dáte pozor na jejího syna." dodá a ukloní se. Pak už jen poklidným krokem odejde. Shikaku se podívá na svou ženu pohledem plným hněvu a rozhořčení. "To snad není pravda! Jdu to probrat s hokagem! Yoshino, pohlídej Raia. Ať neopustí dům." řekne směrem ke své ženě a pak ti věnuje povzbudivý pohled. Mrkne na tebe a vyběhne z domu. |
| |
| Konoha Po lehké slovní přestřelce s Narutem jsem se sbalil a zamířil k bráně, kde jsem se setkal s ostaními. Nijak zvláště jsem si Konohanů nevšímal a byl jim vděčný za to že si nevšímali oni mě. Kisame jo...chtěl bych vědět jeslti je fakt tak dobrej jak se o něm říká usmál jsem se v duchu poté co jsme dostali rychlou instruktáž ohledně našich nepřátel. Nebude to lehké, ale ani nemožné poškrábal jsem se na hlavě. Hachibi nedodával nic, stále byl příliš naštvaný na Naruta, proto jsem na naši první misi po dlouhé době vyrazili v tichu. |
| |
| Konoha hehe... Ta je vážně nějáká divná... Usmívá se... proč se usmívá? že bych jí potěšil? Nebo že bych náhodou přišel na něco co jsem vědět nemá a ona již přemýšlí nad tím jak mě zabije? podeřele jsem si jí prohlédnul okem znalce, také by se dalo říci pro třetí osobu že jíd sloslova svlékám očima, což ovšem nebyla pravda. Hmmm.... Trochu déle jsem se zastavil na jejích vlasech hmmmm... Zvládala hned několik úkonů na jednou. bouchání, držení hřebíků, dřžení kladívka, vyvýjený určitý tlak a také jemnost a citlivost při udržování hřebíků na místě aby se nehly... A nakonec ještě posunování a braní tašek a pokládání je na vybrané místo... To dokázala, ani se nezapotila, a k tomu všemu dokázala vést krátkou debatu a určitě přemýšlet i o jiných věcech... No není to úchvatně bláznivé? Mýt takových deset, mír na zemi bych vybudoval skoro hned. Už se rozhodla pro to odejít když jsem jí nečekaně chytnul za ruku, hlavně z toho důvodu že jsem jí chtěl zastavit, počkal jsem dokud se automaticky neotočila na mě. Co takhle někam zajít? Optal jsem se mile, trochu natočil hlavu na stranu, zavřel oči a mile se usmál ,ale zároveň i trochu unaveně. Dneska byl náročný den... |
| |
| Doma Oběd se protáhl. Tak nějak čekám, až se mamka vrátí s informacema. Místo mamky se dostaví ANBU. "Cože!" Ozvu se. Jsem sice malej, ale mamka by nikdy nechtěla, abych tu zůstal sedět na prdeli. To musela být nějaká mílka. "A jako to tu mám sedět na zadku?" Zeptám se babičky. Je mi jasné, jaká bude odpověď. "Budu u sebe v pokoji." Nakonec uraženě odpochoduji na pokoj. Tam sebou švihnu na postel. "Co si myslí?!" Bouchnu pěstí do postele. "Tady nebudu čekat. Když nemůžu za mamkou, půjdu za taťkou!" Rozhodnu se. Opatrně otevřu okno. Připnu na záda vějíř a přidám pouzdro s maličkostma. Pak pomalu prolezu oknem a velmi tiše se přes větve se pokusím dostat z dosahu babičky. |
| |
| V místě, kde padl Itachi - Bee, Taren Po krátkém školení, které vedl Neji jste vyrazili. V čele byla Karin, která vás vedla po stopě. Ani ne po hodině běhu jste v dálce zahlédli dvě osoby, z toho jedna byla v černém plášti s mraky. Neji během běhu aktivuje svůj Byakugan a zhodnotí situaci. "Kisame a Creed jsou před námi. A asi máme štěstí, protože Kisame je po boji se Sasukem dost vyčerpaný." řekne Neji a trochu zrychlí. "Jak to uděláme Bee-san? Chcete si svého soupeře zvolit, nebo to necháme na náhodě?" zeptá se s ustaraným pohledem Killer Beeho. Raiu - Velký útěk Babiččinu reakci jsi předpokládal, a tak tě nepřekvapilo, že řekla "Neboj se Raiu. Děda všechno zařídí. Běž si odpočinout." Pak jsi se odebral do svého pokoje, kde jsi vymyslel svůj ďábelský plán - utéct za svým otcem. Připravil sis vše potřebné a pak jsi vylezl oknem. S pár útrapami ses dostal až dolů a pak ses potichu odplížil ze zahrady pryč. Tvůj útěk netrvá ještě ani dvě minuty a na cestě za zahradou tě potká strejda Chouji. "Ahoj Raiu, kampak máš namířeno?" zeptá se tě přátelsky s úsměvem od ucha k uchu. |
| |
| Velký útěk Slezení ze stromu proběhlo hladce. To mne až překvapilo. "No, strom osvědčená cesta." Usměju se nad touhle jednoduchostí. Najednou potkám strejdu. "Aj! Něco rychle vymysli." Usměju se na strejdu a udělám beztarostný úsměv. "No, mamka není doma. Taťka se vrátí kdo ví kdy a tak jsem vyrazil na cvičiště, abych nezavazel babičce doma." Vyzkouším nejednoduší lež, která mne napadne. "Jo, tohle by mohlo zabrat." Pochválím sám sebe. |
| |
| Itachi Jakmile jsi se sklonil nad útočníkem, kterého jsi před pár chvílemi skolil, tak jsi dostal ze zadu ránu. Byla to taková síla, že ani nevíš jak, ale jsi na zemi. "Druhé kolo skrčku! Ale tentokrát tě nebudu šetřit!" zasyčel a začal na tebe dorážet mnoha rychlými kopanci. Občas tě nějaký z nich zasáhne, což dost zabolí, ale přežít se to dá. Pak na chvíli přestane a počká až se zvedneš. Pak na tebe znovu vyběhne. |
| |
| Večer prvního dne Po celodenním putování dám pokyn k zastavení. Výborně týme, dnes jsme urazili pořádný kus cesty. Můžeme si teď v klidu odpočinout. Najdeme si nějaké místo kus od cesty a tam se utáboříme. Potom po společném hledání objevíme krásné místo mezi třemi košatými stromy. Rozdělám oheň a vytáhnu si trochu jídla přitom si, ale vytáhnu ještě šest papírů. Jak jsem vám slíbila pokusím se vás něco naučit nebo spíše v něčem zdokonalit. Bohužel ode mě nemůžete očekávat žádné speciální Taijutsu ani Genjutsu. Do toho mé schopnosti jsou převážně schopnosti klanové takže moc dobrých ninjutsu technik vás taky nemůžu naučit. I když něco třeba tady pro Sayuri by se našlo. Avšak hodnocení vašeho týmu mi říká, že jste schopni se v tomhle zdokonalit samy já vám pouze dopomůžu. A jelikož jsem sama přiznala, že v síle to nebude půjde to o rychlost a to o rychlost skládání pečetí. Pokud to nevíte jsem třetí nejrychlejší shinobi v tomhle z Konohy pokud do toho počítáme i dva naše kopírovací ninji. Zvýšená rychlost skládání pečetí umožňuje ninjovi být vždy o krok napřed před protivníkem a používat větší škálu kombinovaných jutsu. Přesto však před tím než vám to doopravdy pomůže následuje často zdlouhavý trénink. Já vás však nechci naučit jen rychleji hýbat prsty, ale kontrolovat svoji chakru na úrovni mistra. Skoro každý shinobi se párkrát přeťápné a jutsu se mu kvůli špatné pečeti nepodaří. Dotyčnému však také s tímto zmizí i trochu chakry, které už do toho vložil. Tohle se vás pokusím odnaučit. A speciálně pro Kamu by to mohlo mít za následek mnohem účinější lékařská jutsu. Následně na to se napiji, jelikož mi vyschlo v krku a každému z nich předám po dvou papírech. Jeden z nich je čtvercový origami papír s rubem a lícem každý jiné barvy. Sayuri ( Bílo - Modrý = Labuť ), Kimi ( Žluto - Červený = Lev ), Kama ( Hnědo - Bílý = Kůň). Zvířata, která jsou hned za barvami jsou origami návody, které jsou na druhém papíře. Váš úkol je prozatím jednoduchý. Chci, abyste mi co nejdříve poskládali zvíře, které jsem vám teď udělila. Tenhle výcvik má několik úrovní vlastně zhruba tři. Uvidíme za jak rychle zvládne tohle. Nezapomeňte, že nejde jen o rychlost, ale i o kvalitu. Když domluvím pustím se do jídla. Nic víc jim k tomu snad říct nemusím. Doufám, že pochopili co mají dělat a k čemu jim to má být dobré. |
| |
| Nemocnice- Sasukeho pokoj Pozoruji ty dva a poslouchám co si chcou říct. Chvílemi dávám pozor, chvílemi koukám z okna a chvílemi poklepávám prsty do stěny. Očividně zde již má přítomnost není důležitá. Výborně... po krku si asi nepujdou. Tím líp. No... Možná mě za to Sasuke nebude mít rád, ale jednou jsou rodina takže by spolu mohli žít. Počkám na vhodnou chvíli kdy oba nemluví. Upozorním na sebe tím, že mezi n vkročím a nadechnu se jako bych se připravoval na proslov... ve skutečnosti jen čekám jestli mi mladej neskočí do řeči. Tak fajn chlapi. Vypadá to že si asi po krku nepujdete, takže zde již moje přítomnost není důležitá. Ale přece jen jednu věc vyřídit musíme. Věnuji Naibunovi významný pohled. Naibune, nejsi oficiálně občan konohy ani zde nesloužíš jako ninja. Musíme ti sepsat složku a přiřadit ti identifikační průkaz. Kdo ví... Možná dostaneš i čelenku pokud si tě strejda někdy přezkouší. Pokud by ses vážně stal Shinobi Konohy... Musel by jsi pro mě plnit mise. Nemusíš sice splnit cokoli ti zadám, ale musíš měsíčně splnit 5 misí neřeknu-li jinak. Dělají se vyjimky u dlouhodobých misí. Dále by ses měl někde ubytovat, ale věřím že Sasuke má velký dům a pokud by chtěl soukromí pro rodinu tak myslím že sousední domy ve čtvrti jsou pár let prázdné. Zamířím ke dveřím a naposled se s úsměvem otočím (tohle je šance mě zastavit chcete li se na něco zeptat) Tak mi tu nic nevyveďte a přeju vám příjemný zbytek dne. Když už zavírám dveře ještě se rychle zmíním. Jo a Sasuke... určitě se v tomhle pokoji nudíš, tak to papírování pro Naibuna nechám zařídit Tebe. Papíry ti tu hned pošlu. A hodně rychle zavřu a odejdu aby nestihl odporovat. Pomalým tempem jdu zpátky do své kanceláře. Nebaví mě spěchat, někdy se hodí být rychlý, ale když to není životně nutné tak mám raději pomalé tempo. Dojdu do kanceláře a udělám si opět 8 klonů, kteří začnou vyřizovat papírování. Já sám otevřu okno a vylezu na střechu. Potřebuji něco zařídit a na tenhle pokec budu potřebovat klid. Na střeše si lehnu na záda a zavřu oči. Čas jako by se pro mě spomalil. Zjistím že nic nevidím, všude okolo temnota kterou prolomí kapka vody. Spadla ze staré trubky která se táhne podél stropu. Stojím v chodbě, možná to je jakýsi tunel. Nevím kam mám jít, mapu bych nakreslit nedovdl, ale vím že mě tam neomylně zavede instinkt. Zatočím doprava, jdu ještě chvíli rovně, vynechám jednu křižovatku a zahnu znovu do prava kde se předemnou rozléhá obrovsá místnost a uprostřed se ke stropu tyčí mříže s pečetí. Přijdu před mříže a tentokrát bez přetvářky a zcela vážně oslovím Kyubiho. Co to bylo? Pověz mi, po pravdě. Co se to tehdy stalo? To má nad Tebou nějakou moc? Chtěl jsi zničit konohu, kdykoli spolu mluvíme... opakuješ mi jak jsem ubohý a že mě zničíš... Dokonce se ti to párkrát málem i povedlo. Nejsi prostě ten typ co si klekne dobrovolně, tak pověz... co se dělo? Mluvím vážně a se starostí v hlase. |
| |
| Tejinashi Pozvednu obočí nad tím, jak si mě prohlíží, což ale není vidět. "Chhmmm, působí tak, jak to říct, zvláštně?..." "Možná jo... Ale možná až přespříliš opatrně.. Možná tu má s tebou něco vyřídit, pokud jsi pro Konohu ty jako taková už problémovým článkem..." "Ale to ne, Hokage je tak hloupě milý a hodný... A hlavně, to Rada se usnesla, že nás tu enchají, tak z jakého důvodu by nás chtěli zničit?" "To nevím, možná doufají, že až ty zmizíš, já zůstanu..." "Tak to by si měli přestat myslet dost rychle... Pokud nás chtějí dostat, tak oba..." Ta jistota mě baví. Baví mě jistota, že se mnou bude vždycky... Tahle rozmluva už by mohla vypadat zvláštně, ale vzhledem k tomu, že on v tu chvíli také mlčel a jen si mě prohlížel, asi na tom nebylo nic moc divného... Pak se otočím, a odcházím. Jdu pomalým krokem, ale tak, abych se někdy vzdálila, pokud mě nechá být... Takhle se dá ale nejlépe zjistit, jestli po mě opravdu něco chce... Chytne mě za ruku. Jak bylo předpokládáno, automaticky se otočím, zároveň ze mě ale vyjede tiché podrážděné zasyčení. Díky tomu zasyčení by mě měl pustit, ne jen kvůli tomu, že by se měl leknout, ale spíše kvůli tomu, že by měl pochopit, že takové věci by teda dělat neměl, pokud to nechce přehnat... Pokud mě nepustí, z ruky se mu vytrhnu sama. Můj výraz je na spodní části obličeje jen neutrálně chladný. "Zajít? Chmmmm..." Zamyslím se. "Mno, tady ti mc neporadím, ale pokud si chceš užít zábavu, jdi s ním, ať už myslí na cokoliv..." "Máš pravdu..." Pousměji se nad vidinou dobré zábavy, a pak odvětím. "Dobře, půjdu... Nejdříve ale musím ohlásit tu misi..." Rychlým krokem zamířím na radnici. Celkem i předpokládám, že půjde se mnou, pokud mě nechce ztratit z dohledu... Radnice Vyjdu po těch několikarech schodech, a stanu před dveřmi kanceláře. Zaklepu a vejdu. Jsou tam jeho klony, a vyřizují všechno možné... "Je tu taky on?" "Ne, ale je blízko..." Ušklíbnu se, a pohlédnu na otevřené okno. Zřejmě tiché rozjímání venku... Odkašlám si, jestli si mě nějaký z klonů všimne, či něco podobného, a zda-li se něco stane. Pokud ne, pokrčím rameny, případně se otočím na Tejinashiho, pokud tam je, jako že musíme počkat, a tiše vstoje počkám... |
| |
| Kancelář - klony Klony vyřizují papírování jako pilní mravenečci. Rozdělují si práci, doplňují se. jeden rovná papíry do úhledných hromadek a hledá v šuplících další dokumenty... jiý naopak do šuplíků dokumenty schovává a ostatní čtou, ale zároveň přešlapujou pomístnosti, protože se jim tak líp přemýšlí. Podtrženo sečteno... vypadá to tu na pěkný zmatek. Jeden z klonů co čte si všimne zaklepání. Když vejdete stále te, ale po dočtení věty velice otráveně pohlédne na Miyako. Myslím že tuším koho hledáš... Je na střeše a nejspíš si nepřeje být rušen, takže bych ti doporučil... Obličej se mi zachmuří do trochu nenávistného a trochu znuděného úšklebku... zároveň se přiblížím k Miyako abych budil dojem zákeřného spyknutí a zrady. .... Doporučil bych ti abys tam za ním zašla a řekla mu co máš nasrdci... a pokud nebude vnímat... kopni do něj... však on se probere! a kdyby ho zajimalo co bya ta rána... ukaž do dálky a řekni že to byl Sakuřin nepovedený ovocný dort a že ho zasáhla mísa ve které byl. Klon změní obličej na obyčejný znuděný prací... A teď mě neruš... narozdíl od něj já makám. A klon se vrátí ke čtení hlášení z chrámu ohně. |
| |
| Nemocnice Byla jsem sprostě vyhozena oknem. Když jsem přistála na zemi ohlédla jsem se z5 jestli bych se nemohla vrátit. Místo toho mě napadlo úplně něco jiného. Hmm pokud si dobře vzpomínám tak Sasukeho syn byl, jak Hokage čuměl do tý koule v lázních. Jeho rodiče jsou tu a tudíž doma není nikdo. Rozeběhnu se k Uchihovic domu a přitom přemýšlím co dál. Prozkoumám dům pokusím se zjistit ještě něco užitečného a potom zamířím k šéfíkovi. Oznámím mu nalezení Itachiho syna a pak už je jen na něm co chce dále podnikat. Když doběhnu k domu najdu si dovnitř něho cestu ať už oknem, či snad komínem. |
| |
| Lázně Celý tenhle překrásný den v lázních, kde jsem si doplatila radši celý den, jelikož jsem tušila, že hodina by byla málo, se zdál dokonalý. Potom co jsem podstoupila masáž, vykoupala se a naložila se pořádně do horkých pramenů, kde jsem strávila tak hodinku jsem se dostala do šatny. Hmm zajímalo by mě, jestli tu jsou ještě kluci. Při opouštění šatny zaslechnu v pánském oddělení hluk a do toho známý hlas. Itachi se s někým hádá ??? K potvrzení téhle informace mi stačilo zaslechnout cinknutí dvou zbraní o sebe. Že by se zase rval s Reiem ?? Obléknu si bílou mikinu s modrým znakem Konohy na zádech a zamířím si to k pánským šatnám. Pánové nemohli byste se aspoň pro dnešek uklidnit ?? Otevřu dveře a spražím ty dva pohledem. Pak však stojím jako přimražená, jelikož se Itachi nepere s Reiem, ale jiným Shinobi. Co se tu sakra ?? Ten muž zrovna vyhýbá na Itachiho a já se rozhodnu to ukončit. Vběhnu před útočníka a upoutám jeho pozornost. Akegata no Jutsu " Technika svítání " Zavřu oči a následně na to tlesknu, zpoza mých dlaní vyjde oslnivý záblesk. Pak udělám znova pár pečetí než se dotyčný rozhodne rozkoukat. Hianpu no Jutsu " Technika slunečního zesilovače" Ukážu dlaněmi vpřed a z mých rukou vyšlehne (velice horký) paprsek světla na protivníka. |
| |
| Nemocniční pokoj Synovec na začne chrlit tuny a tuny slov, které má hlava prostě nebere. "Zpomal, zpomal chlapče... Na mě dneska musíš pomalu... Není mi moc dobře...", zastavil jsem ho přesně ve chvíli kdy vytáhl ruku z kapsy. Všiml jsem si, že má na prstě prsten, který je podobný těm co nosili členové Akatsuki, ale tento je jiný. Věnuju mu jen krátký pohled, ale pak se vmísí Naruto. Poslechnu si jeho verdikt a pak odvětím: "Pokud jsi mě neposlouchal, tak jsem mu nabídl, aby s námi bydlel... " Hned na to se Naruto pomalu odebere ze dveří ven. Než je však zavře, tak mi stačí říct, že mi sem nechá přinést potřebné papíry pro Naibuna, že je mám vyřídit. Než cokoliv stačím říct, tak zavře dveře a zmizí. Povzdechnu si a pohlédnu na svého nového synovce. "Heh... Takový je pořád....", řeknu trochu otráveně na vysvětlenou a trpce se usměju. "No, ale teď k věci... Přál bych si, abys s námi žil pod jednou střechou, alespoň na čas... Chtěl bych tě trochu více poznat... Přecejen jsme rodina...", řeknu přátelským tónem. Pak si počkám na jeho reakci a až odpoví, tak se ho zeptám ještě na jednu věc. "Co máš v plánu teď??" |
| |
| Nemocniční pokoj Hokage nabídne možnost zůstat zde. Jde to mnohem lépe než jsem čekal. "Papíry nebudou problém." Odpovím. Na strýci je vidět, že jsem ho možná přetížil informacema. Přesto řekne informaci, která zarazí i mě. "U Vás? Vás je víc?" Nějak se mi asi udělala chyby v domácím úkolu a nedostalo se ke mě, že má Strejda potomky. Popravdě mě to mohlo napadnout, ale nepřemýšlel jsem nad tím. Zaženu překvapený výraz a nasadím opět neutrální výraz s lehkým úsměvem. "Celý život jsem žil v malých místnostech. Opuštěný barák zní mnohem lépe." Zapřemýšlím o strýcově nabídce. "Takhle ho budu moc mít stále na očích a hlídat ho, jak si přála mamka." Úsměv se trošku roztáhne. "No, pokud Vám tam nebudu překážet. Nemám moc míst kam jít." Přiznám a přijmu nabídku ubytování. Pak se zeptá, co mám v plánu. "Popravdě, aktuálně se asi věnovat tomu, proč mě sem matka poslala. Starat se o to, aby rod zůstal silný a nikomu se nic nestalo." Přejdu krokem k posteli, kde by měla být i strýcova složka. "Vyučili mne jako medika a moje mamka mě naučila něco nestandartních jutsu, třeba Vám budu moc pomoci." Přešel jsem do skoro profesionálně znějícího tonu a celkem nacvičeným pohledem listuju ve složce. Když složku v rychlosti dočtu, otočím se zpět. "Kdo Vám tohle udělal?" Hlas nezní agresivně, ale spíš zvědavě. Zjevně jsem takovýto jed ještě neviděl, což mi nebrání v tom dělat analýzu. |
| |
| Cesta- mise Cesta je orpavdu dlouhá, předlouhá... Putujeme celý den. Není t oani tak vyčerpávající, jako spíš únavně nudné... Nejsem člověk, kterého by bavilo celý den jen běžet, a před sebou mít záda své nové senseiky a Kamy... Potěší mě, když zastavíme. Není to příležitost k odpočinku, i když zásobu chakry to tak trochu doplnit chce, protože jsem ji tak trochu využívala. Vydáme se hledat vhodné místo. Nijak moc se nezapojuji, ale prohledám to tak trochu kolem, aby bylo jasné, že něco dělám... Nakonec to místo ale stejně najde někdo jiný... S úsměvem pohlédnu na tři stromy. To je prostředí mě vlastní. I kdyby nás tu někdo napadl, bude se mi tu dobře bojovat... Senseika rozdělá oheň a vytáhne si něco k jídlu. Pochopím to tak, že ji mám napodobit... Vytáhnu si něco menšího ze svého batůžku a pomalu ukusuji, mezitím co se senseika pustí do své obsáhlé řeči... "Ruční pečetě? Chmmm... Zvýšit rychlost jejich používání..." Zamyslím se. "To by opravdu bylo potřeba... Zajímalo by mě ale, jestli nás sensei naučí nějaké lepší pečetě, třeba pečetě jednou rukou... Ty by mě zajímaly..." Pohlédnu na senseiku, dojím to, co mám v ruce, a vezmu si od ní origami. Beze slova si prohlédnu návod, nevypadá to zas až tak těžce, ale lehce jistě také ne. "Kvalita, rychlost... Co nejdříve..." Opravdu pečlivě si nejprve prohlédnu návod, abych se ujistila, že vše teoreticky chápu. Kluci se možná hned dají do skládání, ale já jsem opatrná... "Hmmm, takže takhle!" Vítězně se na to podívám, když pochopím, a pak se rychle dám do skládání. Ruce se mi pohybují celkem rychle, moje rychlost je celkem slušná, zároveň je v těch pohybech i jistá opatrnost... Když to mám hotové, tak trochu vítězně se pousměji, ať už je můj výkon jakýkoliv, a složené origami podám senseice, ať se na to podívá. |
| |
| Kancelář Hokageho Chvíli jsem měla pocit, že si mě ty klony nebudou všímat, po chvíli ale jeden z nich zareaguje. "Chmmm, ta znuděnost... Takhle se mluví s někým, kdo chce odevzdat úsoěšně splněnou misi?" "V podstatě ne... Ale můžeš to být zábavné, nemyslíš?" Odfrknu si, pochopitelně i nahlas. Takové věci by mě fakt jen tak nenapadly... O to víc mě podiví, co mi ten klon řekne dále. Na tváři se mi usadí úsměv... "Hehe, to vůbec není špatný nápad! Taková malá pomsta..." "Ano, také se mi to líbí... Neuděláš nic moc hrozného, teoreticky..." "Ano... Udělám to, naprosto jednoduché..." Znovu se pousměji, což můžeš vypadat tak trochu zvláštně. "S radostí..." Odpovím na klonovu řeč a ušklíbnu se. "Doufám, že se neprobere... Kopanec by docela seděl..." *tiché a temné zasmání* Trošičku zakroutím nohou, jako by už byla nedočkavá něco takového udělat... Pomalu dorazím k oknu. Pousměji se, ještě více ho pootevřu, pokud je málo, a pak se vyhoupnu na parapet... Bez větší námahy se dostanu až na střechu. Ani by se mi přitom neměla nijak výrazněji pohnout kápě na obličeji... Uvidím Hokageho ležet na střeše. Momentálně zjevně nevnímá... Ušklíbnu se, pak si ale uvědomím, že to nejdříve musím zkusit po dobrém. Povzdechnu si, a velice tiše, aby ho to co nejméně probudilo, řeknu: "Hokage-sama, hlásím splněnou misi..." Je to opravdu tichounké, nikdo mi ale nemůže upřít, že jsem to opravdu řekla. Pokud se neprobudí, sleduji to s úšklebkem plným zlomyslné radosti. Připravím si nohu tím, že jí jen jemně zavrtím, jako bych se rozmýšlela. "Hmmm, kopnout si do Hokageho... To se nepoštěstí každý den..." Zlomyslně se usměji, a pak mu uštědřím pořádný kopanec spíše někam k boku, směřuje k pánv, tam by mu mohla zůstat aspoň modřina... Sleduji, jestli se konečně vzbudí teď, a nebo jestli se vzbudil předtím. Každopádně čekám an jeho reakci... |
| |
| Nemocniční pokoj Když se Naibun překvapeně zeptal, jestli je nás víc, tak jsem se pobaveně usmál a pohlédl na Sakuru. "Ale jistě... Tak na příklad tady máš tetu Sakuru...", řeknu a po chvilce dodám: "A tvůj bratranec - Itachi - tak si šel odpočinout po dlouhé misi..." Během zmínky o malém Itachim jsem pozorně sledoval Naibunův výraz ve tváři. Jsem vcelku zvědavý jak zareaguje na fakt, že jeho bratranec se jmenuje po jeho otci. Po chvíli svolí, že pokud nám nebude vadit jeho přítomnost, tak že se k nám nastěhuje. "Ale jistě, že nám nebudeš vadit...", odpovím a můj hlas zní docela neústupně. Poté mi sdělí co má v plánu. Na to nemám žádných výtek a jen přikývnu. Skvěle!! Je odhodlaný a očividně je pro klan..., řeknu si v duchu a ošklivě se rozkašlu. Zavřu oči a pomalu se uklidním. Jakmile se tak stane, tak Naibun znovu začne mluvit. Sdělí mi, že byl vyškolen jako ninja medic a že ovládá nějaké nestandardní jutsu. No, myslím si, že je nemožné, aby uměl něco více než Sakura..., řeknu si v duchu a sleduji Naibuna jak si bere mou kartu a začte se do ní. Po chvíli zvedne oči a zvědavě se mě zeptá kdo mi tohle udělal. "Kdo?? No, ještě včera večer jsem ho bral za člena svého týmu... Ale nyní je z něj nejčerstvější člen organizace jménem Akatsuki... O té jsi už ale určitě slyšel...", odpovím mu a znechuceně při vzpomínce na Creeda zavrtím hlavou. "Ale teď už jsem v pořádku... A to jen díky Sakuře...", řeknu Naibunovi a Sakuře věnuji vděčný pohled. |
| |
| Lázně Ten chlap co jsem ho tak krásně dostal mě obelstil. Když jsem se k němu skláněl, abych zjistil v jakém je stavu, tak mě obelstil a praštil mě ze zadu takovou silou, že jsem zkončil na zemi. AU! Co se to? řeknu si v duchu nevěřícně a naštvaně zároveň, ale to se už musím krýt před jeho kopanci. Sem tam mě nějaký trefí a já bolestně zaskučím. Po chvíli kopání ode mě ten chlap odstoupí a nechá mě se postavit. V tom do šatny vstoupila Hinata, která si zřejmě myslela, že se zase přu s Reiem a tak nás okřikla. Nestačím ani nic říct a už se přemístila mezi mě a toho chlapa, kterého se pomocí své techniky pokusila oslepit. Jelikož jsem u ní tuhle techniku už viděl, tak jsem včas zavřel oči a tím předešel oslepení. Poté na něj použila další techniku. Z dlaní jí vyšlehl paprsek světla, ze kterého cítím docela pěkný žár. Na nic nečekám a přemístím se vedle ní. Cestou už skládám pečetě na techniku, kterou mě naučil taťka. Katon: Goukakyuu no Jutsu (Oheň: Technika velké ohnivé koule) zvolám a začnu chrlit proud ohně. Není zrovna moc velký, v porovnání s otcovým provedením, ale na tuto místnost bohatě postačí. Až skončím s chrlením svého ohně, tak počkám než se kouř rozplyne a zhodnotím jak jsme na tom. Přitom už začnu trochu ztěžka oddechovat, protože mi má technika vzala velké množství chakry, které jsem měl už tak docela málo. |
| |
| Cesta Společně s Kisamem běžíme po stopě. Celou cestu se blbě usmívám a házím na Kisameho debilní pohledy, ale mlčím. Čas od času se ohlédnu za sebe. To pro případ, že nás Kimto-senpai dohání, abych se mohl před Kisamem blýsknout a říct mu to dřív než si toho všimne. Po nějaké době jsem se zase ohlédl. Spatřil jsem v dálce nějaké čtyři osoby. "Eh.. Senpai, někdo nás sleduje. Co budeme dělat?" zeptám se Kisameho připitoměle, ale nezpomaluju. Blbá Konoha! Pořád nám šlape na paty! řeknu si a z opasku vytáhnu malou ampulku, kterou zasadím do jílce svého meče. Teď uvidíte! Všechny vás pošlem pod kytky! pomyslím si a krutě se usměju. Ale hned to zamaskuju debilním pohledem. |
| |
| Cesta Pořád běžíme po stopě toho, kdo nejspíše ukradl Itachiho tělo. Creed se ohlédne a oznámí mi, že jsem pronásledováni. Sám si potom něco zasadí do jílce svého meče a nejspíše je připraven na boj. Hej, Creede, Pokračuj za tou stopou. Pořád jsi ještě unavený z boje. Díky mému stylu boje mi vlastně ani nevadí, že mám trochu méně chakry a kdyby se ta stopa ztratila, byli by sme v prd*li. Já tě za chvíli doběhnu. ušklíbnu se a zastavím. Kdyby Creed protestoval, začal bych se s ním hádat, ale doufám, že mě poslechne. Sundám ze zad Samehadu a počkám, až ke mě ti čtyři dorazí. Snad to nebude taková nuda jako s těma dvěma nedávno... Konoha je vážně dost trapná. pomyslím si a podívám se, kdo to ke mě vlastně dorazil. |
| |
| Cesta Hned jak Kisamemu oznámím, že jsme sledováni, tak mi řekne, že mám pokračovat dál bez něj. Prý mě dožene. "Okey senpai. Ale dejte pozor. Nechci, aby z vás bylo filé." řeknu a začnu se smát. Na nic nečekám a utíkám jako blázen dál po stopě. Kisame-senpai zastavil a zřejmě čeká na naše pronásledovatele. "Doufám, že těch zmetků pobije co nejvíc!" řeknu si tiše pro sebe a krutý úsměv se mi rozlije po tváři. Tentokrát se mnou není nikdo, před kým bych to schovával. Když se dostanu z Kisameho doslechu, tak se začnu smát. Hraju vola dobře. Dokonce mi to i v Konoze sežrali. Všichni jsou mimo. pomyslím si a ještě víc zrychlím. |
| |
| Kisame Už z dálky rozpoznáváš své pronásledovatele, kteří se k tobě blíží. Jeden z nich je Hyuuga Neji, který byl v týmu toho sklerotického vola z Konohy. Druhého muže nepoznáváš, jelikož má na obličeji masku typickou pro jednotky ANBU. Třetí z nich je ti dobře známa. Je to totiž Karin, která byla společně se Sasukem na lovu Hachibiho. A čtvrtý je samotný jinchuuriki Hachibiho, který ti před deseti lety utekl. Ale jen díky zásahu jeho bratra Raikageho. (tohle je změna oproti manze) |
| |
| Cesta- Nuda konečně končí Po kratším prohlédnutí svých soupeřů se jen ušklíbnu. Tak to bude pohoda. Bojeschopní jsou jen tři... jeden z nich je ANBU, toho sejmu hned jak to bude možné a ještě mi dá trochu své chakry. Potom tam je ten chlapeček z týmu toho idi*ta v zelenym z Konohy. A ještě navíc mě přišel navštívit sám Hachbiho jinchurikii. To bude mít šéf radost a já ho aspoň nebudu muset zase hledat. pomyslím si a počkám si, až přijdou blíž ke mě. |
| |
| Mise - tábor Pozorně poslouchám senseiku. Když povídá o mém zlepšení jutsu, příde mi to jako dobrý nápad, i když já s pečetěmi nějaký větší problém nemám. Když mi dá Origami, tak si první pozorně třikrát prohlédnu návod. Radši bych bral tu labuť... umím jí zpaměti do několika vteřin.. Probleskne mi hlavou, a začnu pozorně podle návodu skládat. Origami skládám i když se nudím, ale já se málokdy nudím. Při rýhování přehybů používám chakru, aby to bylo pevné, nanejvýše přesné a zároveň aby se neprodřel papír. Když podle návodu po malé chvilce koně dodělám, tak ho výtězoslavně pozvednu, a prohlédnu si svůj model. ,,Hotovo" Tamtamtamtaradadá, světový výtvor... kůň. zazní mi v hlavě famfára. Při tom sleduji snažení zbytku týmu, možná to mají dřív než já, možná ne, ale stejně si to prohlížím. Origami jako takové mě vždy fascinovalo, viděl sem muže, který ho používal v jutsu. Smůla, že nás senseika nic takového nenaučí. Pak se ještě znovu podívám na svůj výtvor, a zjistím že je od rýže, protože sem si neotřel ruce. Tak ho rychle ofouknu, ale nebudu do něj šťourat, mohl by se poničit. |
| |
| Cesta Po nějaké době jsme je konečně dohnali, ale dříve než jsem stihl Nejimu odpovědět na otázku rozdělili se. Na tváři se mi zjevil vražedný úsměv, když jsem před sebou viděl Kisameho. Hehehehe, ahoj žraločku usmál jsem se a obrátil se na Nejiho. Tenhle sráč je můj, vy běžte po tom druhým. A ne že se sem vrátíte, nerad bych vás sundal. Minule jsem nemohl použít svou plnou sílu abych neublížil ostatním, dneska už to neplatí. Co ty na to rybičko, zatancujeme si? |
| |
| Cesta- Boj Hehe, dlouho sme se neviděli, chobotničko. ušklíbnu se, když konečně Bee a jeho parta dorazí až ke mě. Proč myslíš, že tady stojim, myslíš, že chci aby nějakej z těhle sráčů prošly dál... řeknu a dám Samehadu před sebe. Už se těší na tvoji chakru... je to už tak dávno. ušklíbnu se a jsem připraven na jakýkoli pohyb od svých soupeřů. Tak já čekám, chobotničko. Dneska to s tebou skoncuju. Nemít svýho bráchu už bych tě dávno měl. |
| |
| Cesta Už z dálky jsou vidět dvě osoby, které běží kousek před námi. Po chvíli se jeden z nich zastaví. Podle obrovského meče poznám už z dálky, že je to Hoshigaki Kisame. Takže k němu se nesmím přiblížit... s ním tedy bojovat nemůžu... To není můj styl. pomyslím si a konečně jsme ke Kisamemu doběhli. Bee už se s ním bavit. Vypadá to, že se už asi potkaly. Slova Kisameho mi to jen potvrdí. Potom už se ale soustředím na to, co řekl Bee, který nás poslal, abychom přeběhly okolo Kisameho a běžely dál za tím druhým, který utíká někam pryč. Jenže já nemůžu bez povolení Nejiho nikam odejít, takže se na něj podívám a čekám na rozkazy. Co já vím, tak ani Neji nemá šanci nějak proti Kiasmemu uspět, protože používá jen taijutsu, uvidíme jak rozhodne. ušklíbnu se pod maskou a čekám. |
| |
| Mise - tábor Po zdlouhavé cestě sensei konečně zavelí, že se hledá tábor. Kdo jiný než ona ho našla. Jde o útulnou krajinu mezi třemi stromy. Pak začne říkat, co se budeme učit. Až domluví, předá nám papíry a můžeme začít. Hmm paráda zkládání pečetí je mi celkem k ničemu, ale alespoň si zlepším to ovládání chakry. No nic, takže se dáne di díla. Pozorně si přečtu papír s návodem a dám se do skládání. Po delší době je dílo hotovo. Prohlídnu si své precizní dílo a ujistím se, že jsou všechny záhyby perfektní a odevzdám výrobek sensei. Na to že jsem skládal poprvé je to slušné. Poté si vytáhnu z batohu svou svačinku a dám se s chutí do jídla. |
| |
| Nemocniční pokoj Obočí se nadzvedne ve vlně zájmu, když mi oznámí, že růžovovláska, která zbyla v pokoji je moje teta. Samozřejmě, že jsem ěml tušení, kdo to je, ale ne, že si jí strýc vzal. Druhá informace je už jen logická. "Pěkné jméno jen doufejte, že ho nepotká stejný osud." Zamumlám a snažím se utopit oči ve složce. "No, jak koukám, jed Vám z těla vyndali." Zamumlám znovu. "Přesto máte celkem velké poškození, to mohu napravit. Jestli se mi svěříte do péče." Zvednu oči od složky a podívám se na strýce a na tetu. "Jedno moje jutsu dokáže opravovat takováto poškození, pokud nejsou moc rozsáhlá. Ono to zvládne i ta rozsáhlá, ale to stojí moc energie." Zaklapnu složku. Zjevně mezi pacienty nejsem opravdu poprvé. |
| |
| Nemocniční pokoj Když jsem mu ukázal svou ženu, tak si jí se zájmem prohlédl. Ani se mu nedivím. Tak krásnou tetu nikdo nemá. Pousměju se nad tímto faktem a pak mu řeknu o jeho bratranci - mém synovi. Jeho reakce mě zaskočila, ale pohotově jsem mu odpověděl: "Dokud tady budu, tak se nic takového nestane..." Pak ale začne mluvit o mém stavu. Pozorně si vyslechnu vše co mi řekne a zamyslím se. Není to nějaký trik, kterým by mě chtěl dostat?? Snad ne... Naruto ho prověřil a prý byl v pořádku..., pomyslím si a podívám se mu do očí. "Myslím, že mi nedokážeš více pomoci... Ani Sakura a Tsunade to nedovedly...", řeknu a znovu se vděčně podívám na Sakuru. "Ale pokud to chceš zkusit a plýtvat energií, tak budiž... Jen prosím nic nezkoušej...", řeknu tiše a smutně skloním pohled. |
| |
| Nemocniční pokoj Usměju se. Nění to moc veselý úsměv. Takový asi není moc často vidět. "Dokud tu budu já, tak se mu taky nic takového nestane, i kdybych ho měl zabít." Nakonec povzbudivě usměju. "Tak jdeme na to." Aktivuji sharingan. Je vidět pouze jedna slza. Začnu dělat pečetě. Nejdřív následují celkem rychlé sestavy pečetí na Shado-Isei (Chakra obal). Ruce se mi obalí světlou chakrou. Tlesknu rukama o sebe. Usměji se ještě jednou. Sharingamem vidím, kam nasměřovat energii následujícího jutsu, aby bylo co nejefektivnější. Pak složím pečetě na Doragon Taisha (Dračí regenerace). Jaké jsem složil není vidět, ale rychlost, kterou jsem je složil je překvapivá. Obal kolem ruky zezelená a začne se rozplazovat po celém těle, kde začne opravovat aktivně poškozené části. Technika v tomto podání trvá celkem dlouho. Přeci jen je určena spíš na autopoužití, takhle musím skro každou nepatrnou část opravit po jedné. |
| |
| Boj Úsměv se mi ještě víc rozšířil. Nepřijít můj brácha, tak jsi dávno pod drnem rybičko opravil jsem ho. Zatím mi ještě chakru nedávaj Hachibi, nejdřív si ozkoušíme jeho Taijutsu. S tím jsem tasil všech osm mečů zaráz. Have you ever been alone at night Thought you heard footsteps behind And turned around and no one's there? And as you quicken up your pace You find it hard to look again Because you're sure there's someone there zaspíval jsem. To jsem byl vždycky já ty blbá rybo a tentokrát už mi neutečeš. S tím jsem skočil rovnou ke Kisamemu a útočil na něj co možná největším počtem nožů zaráz, zároveň jsem si ale vždycky minimálně jedním držel jeho Samehadu od těla. Běžte zařval jsem během útoku na zbytek skupiny. |
| |
| Tábor Sleduji jejich počínání. První, kdo složil origami byl Kama. Sleduji ho a přitom se lehce usměji. Je vážně rychlý. Vypadá to, že dokázal ihned využít své chakry některé z mých bývalých studentů to napadlo až dávno pozdějc. Výborně Kamo. Zatím jsi to zvládl docela rychle . . . na obyčejného shinobiho, ale já tu jsem od toho udělat z tebe neobyčejného. Vezmu si jeho výtvor a prohlédnu si ho. Hmmm skoro jako můj. Začnu do origami přelévat chakru a papír se rozloží a napne. Nejeví žádné známky ohnutí. Tak a můžeš pokračovat znovu. A teď rychleji. Pak mu podám zase papír a pohlédnu na Sayuri, která mi předloží labuť. Když se jejího výtvoru dotknu, labuť jako by ožila začne mávat křídly a vznese se do vzduchu pak zakrouží kolem skupiny a rozloží se s tím, že jako rovný papír se snese k Sayuriným nohám. Také můžeš pokračovat znovu. Poslední je Kima s nímž se to opakuje. Následně na to je nechám si to vyzkoušet ještě třikrát. Pak když už mám pocit, že si to dostatečně osvojili jim seberu papíry na kterých byl návod. Teď je trénink už jen na vás, pro dnešní večer máte pauzu. Pak přes den o přestávkách, kdy budeme odpočívat si to můžete zkoušet bez návodu. Doufám, že si to pamatujete. Následně na to večer uvidíme, jestli jste se zlepšili. S tím se protáhnu a přiložím trochu chroustí do ohně. Jinak budeme držet hlídky v pořadí. První Sayuri, druhý Kama, třetí Kimi a pak já. Střídání je po dvou hodinách. Ráno vás vzbudím. Zachumlám se do spacáku a ruce si dám pod hlavu. Dobrou dětska. Zavřu oči a snažím se spát. |
| |
| Tábořiště- mise Nakonec se všichni stejně jako já pustili do skládání. Nejprve jsem si to pečlivě prohlížela, takže jsem se v závěru na papír dívala jen minimálně. Ačkoliv mi to ale šlo slušně od ruky, bleskurychlému Kamovi jsem se opravdu vyrovnat nemohla... Sledji senseiku jak narvná Kamův papír a už u ní stojím, abych jí předložila svou labuť. Neřekne mi vlastně nic, jen ať to zkusím znovu... Fascinovaně zírám na labuť, která chvilku poletuje kolem. "Hmmm, měla bych vyvinout podobnou techniku... Mohlo by to být užitečné..." Pousměji se. Alespoň nějaký typ... Musím si své techniky vynaleznout sama. V našem klanu se jich moc nepředává, každý upřednostňuje jiný typ věcí... Znovu si sednu s origami, předtím si prohlédnu návod, a pak začnu skládat. Druhé origami složím jen o trochu rychleji než první. Třetí už mi jde jen s minimálním koukáním do návodu... A čtvrté složím úplně bez návodu. Nevěnuji zas až takovou pozornost rychlosti, ale spíše tomu, abych tomu opravdu rozuměla... Tím se člověk také zrychlí... Díky této přípravě mě ani nijak nezskočí to, co sensei řekne potom. "Mno vida, to je tak akorát dobré... Už to čtvrté jsem složila popaměti... Teď to jen doopravdy zrychlit..." Pousměji se a sleduji, jak oheň více vzplane, když se do něj přiloží. "Wakarimashta," řeknu na to, co sensei řekne o hlídkách. Vytáhnu si z batůžku deku, a rozprostřu si ji, případně si ji hodím přes nohy, sednu si ale tak, abych byla opřená o strom, a v klidu čekám a naslouchám noci... Nebojím se, ale snažím se hlídat... Přikládám do ohně, když vyhasíná, a pak, až uplynou dvě hodiny, tak pokud se nic nestane, prostě vzbudím Kamu a pak si jdu lehnout... |
| |
| Hlídka - Sayuri Všichni z tvého týmu usnuli opravdu rychle. Asi proto, že byli po dlouhé cestě opravdu unavení, stejně jako ty. Hlava ti už taky pomalu únavou padá. V tom ale uslyšíš zvuk praskajících větviček, který tě kompletně probere. Vidíš tři siluety, které se pomalu a přikrčeně plíží k místu vašeho táboření. Jsou od vás asi 25 metrů, takže ještě máš čas probudit senseiku a ostatní. |
| |
| Cvičiště - bitka Naneštěstí, než se Yoko mohl pustit do sebeobrany to za něj udělal Drain. Pískem moje čepele neproniknou, proto se stáhnu a odskočím pozadu od těch tří. Rukama zformuji pečeti a vyslovím: "Goukakyou no Jutsu!" Vypálím na Gomara mocný fireball. Po dopadu v zápětí zformuji další pečeti, lusnu prsty levé ruky, která vzplane. "Satan'o Kakuhan (Satanův bič)" Pravou rukou jakoby zachystím plameny a vytáhnu z nich skutečný bič, tvořený z plamenů zpevněný chakrou. Tím pak začnu švihat po Drainovi, snažím se ho zasáhnout. Teď se ukáže, jestli skutečně oheň mění písek na sklo. |
| |
| Sasukeho pokoj Naibun přistoupí k Sasukemu a složí několik pečetí, načež mu ruce obalí zářivá chakra, přes kterou ani jeden z vás nevidí pečetě, které zase začal skládat. Pak priloží ruce k Sasukeho hrudi, který začne pociťovat obrovské horko rozlévající se po celém těle. Chvíli to trvá a pak Naibun techniku ukončí. Jakmile se tak stane, tak dostane křeč do nohou, ale ta rychle odezní. Teplo, které cítil, se začne pomalu ztrácet a on se začne cítit stejně jako před použitím techniky. |
| |
| Cesta- boj Chobtnička na nic nečeká a už na mě útočí. Ani se nesnažím zaútočit, protože ještě pořád nesmím pustit ty tři zbývající, aby pronásledovali Creeda. Ještě pořád jsem mu nedal dostatek času. Proč už nepoužíváš svýho démona. Snad si nemyslíš, že mě bez něj porazíš. ušklíbnu se, ale pořád dávám pozor na jeho výpady. Snažím se bránit většinu útoků Samehadou, abych mu vysál trochu chakry a když už to nepůjde, tak budu uskakovat. Sakra, musim nějak dostat ty tři, ale pořád musim trochu šetřit chakrou, abych porazil chobotničku. pořemýšlím, ale pořád enútočím, jen se bráním a snažím se posbírat nějakou chakru. |
| |
| Boj - Bee, Kisame Bee zaujal svou bojovou pozici, při které drží všech svých sedm mečů a posléze zaútočil na Kisameho, který vykryl pouze prvních pár úderů, ale pak byl zasežen třemi čepelemi najdenou. Bee byl na něj moc rychlý. Kisame byl nemilosrdně odhozen prudkostí útoku. Taren Mezitím co Bee zaútočil na Kisameho, tak Neji tiše zavelel "Teď máme šanci! Jdeme!" Hned na to vyrazil a Karin ho následovala. |
| |
| Cesta- Boj Zlepšil si se, chobotničáku. ušklíbnu se a s těžkostí vstanu. Všimnu si, že mi ti tři probíhají. Sakra, Neji mi nesmí utéct, Karin bojovat neumí a o toho ANBU se Creed postará. pomylsím si a ještě než stihne Bee zaútočit zaútočím já Samehadou směrem na Nejiho. Ty nikam nepůjdeš. řeknu a čekám na jejich útoky. Tak teď konečně můžu začít útočit. Sranda začíná. znovu se ušklíbnu a čekám na jejich útoky. Tohle bude váš poslední útok. Tak se ukažte. dávám pozor na ty dva a snažím se držet si dostatečnou vzdálenost abych si všiml, kdyby zaútočily. |
| |
| Boj Když se mi podařilo Kisameho zasáhnout, nepolevil jsem v útoku ani na okamžik. Až moc dobe jsem si vědom rychlosti jakou se dokáže dát dohromady. Přestože měl všechny tři čepele ještě v ranách a před regenerací je nejspíš musí vytáhnout, odmítal jsem mu dát na to čas. Místo toho jsem si nechal z ramena vyrůst chapadlo (ne chakrové ale zkutečné(částečná proměna), kterým jsem se snažil omotat jílec Samehady a odhodit ji co možná nejdál, z Kisameho dosahu. zároveň jsem po něm hodil dva nože které mu měli zabránit po Samehadě sáhnout a zabřánit mi v tom. I kdyby mě Samehada pobodala budu pokračovat. Hned za vrženými noži jsem běžel já s úmyslem utnout mu hlavu. |
| |
| Sídlo klanu Uchiha - Cuki Když jsi se přiblížila k Sasukeho domu, tak jsi znovu ucítila, že v blízkosti jsou nějaké dvě osoby, které využívají chakru. Ale tentokrát nejsou v domě, ale za domem, což ti hraje do karet. Nejdříve si dům prohlédneš zvenčí. Zjistíš, že jedno z oken je opravdu otevřené. A dokonce je to okno, které je v přízemí, tak není problém se tam dostat. Když vejdeš dovnitř a porozhlédneš se, tak ti nepřijde, že bys zde mohla najít něco zajímavého, ale opak byl pravdou. V jedné zamčené, malé, tmavé pracovničce jsi nalezla vzkaz na kterém stojí: V pondělí 2. 4. (za tři dny) se sejdeme v údolí konce. Mám nové informace o akatsuki. Jako obvykle přijď sám. Aerin To je vše zajímavé co jsi u Sasukeho doma našla. |
| |
| Boj - Bee, Kisame Kisamemu z ran meče vypadly. Je to podivné, ale je to tak. Jen co se Beeho chapadlo omotalo okolo Samehadina jílce, tak ucítil slabý pokles chakry. Tím Kisame získal čas na přeseknutí chapadla a na uhnutí vrženým mečům. Hned na to se Kisamemu začalo od ran slabě kouřit a pomalu se začínaly zacelovat. Při pohledu do očí vašeho protivníka cítíte, že dnes někdo zemře. Neji a vás obešli a vyrazili za Creedem. |
| |
| Boj Fajn... Hachibi teď... V ten moment, kdy se vyhnul oběma nožům jsem se proměnil do plné Bijuu formy a aniž bych se rozpakoval s jakýmkoliv čekáním odpálil jsem po Kisamem Chakrovou ránu (takový ten paprsek co vypadá jako Cero a používají to Kyuubi s Hachibim). Bylo mi celkem jedno koho sejmu spolu s Kisamem, chtěl jsem ho zabít co nejdřív, dřív než mi stihne vzít příliš chakry. |
| |
| Mise Killer Bee nás kryje. Neji dá tiše pokyn, v asi nejvhodnější chvíli a my vyběhneme, ještě si stihnu všimnout, že Kisame už je bez jakýchkoli zranění. Hmm, velká síla. Proti němu bych nechtěl stát. Teď ale ten druhý... asi taky nebude slabý. Ale my ho porazíme. pomyslím si a ještě přidám, bežím v podstatě nejrychleji co můžu. V taijutsu nejsem zrvona nejslabší, takže by to mohla být rychlost rovná Nejimu, jestli tedy také pospíchá jako já. Musíme ho doběhnout. Je docela rychlý, tak uvidíme. |
| |
| Boj Dokázal jsem se nějakým způsobem vymotat z problémů, které jsem na začátku měl a ještě navíc jsem si z toho odnesl trochu více chakry a Samehada už se začala zvětšovat. Samehada má vážně ráda tvoji chakru. To se mi líbí. usměju se, ale to už se Bee proměnil do Bijuu formy a poslal na mě nějaký paparsek. Samehada se dostala přede mě a já i ona teď čekáme, jak to dopadne. Jen si tu chakru vem, Samehado. ušklíbnu se a čekám, jak to celé dopadne. |
| |
| soukromá zpráva od Tsumibito (Tejinashi) pro Váš souboj se bude odted řídit uplně Jinými pravidly 1) vše se posíla soukromou poštou PJi souboje 2) nemáte nic od vašeho protivníka, co napsal, co dělá, nic. Proto se musí do příspěvku psát všechny detaily, Soustředěnost, předvídání nepřátelského tahu i síla útoků. 3) vše pak sebere PJ dohromady a napíše výsledek toho jak se co stalo. a odešlo to veřejnou poštou aby se mohli kochat soubojem i ostatní. 4) Jedná se o jednoudchý bojový systém, který se snaží přizpůsobovat reálu. Jedná se o všemožné kličky co ten druhý vidět nemuže a právě to pj nenapíše... Např.: Odhodil mě na zem a když jsem se zvedal, vzal jsem hrst písku do dlaně a vstal jsem, znovu jsem zaujal bojovou pozu a před nepřítelem jsem mu vhodil píske do očí a pokusil jsem se zasáhnout kritická místa na jeho těle. jakékoli další dotazy pište mě a poštou |
| |
| soukromá zpráva od Tsumibito (Tejinashi) pro Váš souboj se bude odted řídit uplně Jinými pravidly 1) vše se posíla soukromou poštou PJi souboje 2) nemáte nic od vašeho protivníka, co napsal, co dělá, nic. Proto se musí do příspěvku psát všechny detaily, Soustředěnost, předvídání nepřátelského tahu i síla útoků. 3) vše pak sebere PJ dohromady a napíše výsledek toho jak se co stalo. a odešlo to veřejnou poštou aby se mohli kochat soubojem i ostatní. 4) Jedná se o jednoudchý bojový systém, který se snaží přizpůsobovat reálu. Jedná se o všemožné kličky co ten druhý vidět nemuže a právě to pj nenapíše... Např.: Odhodil mě na zem a když jsem se zvedal, vzal jsem hrst písku do dlaně a vstal jsem, znovu jsem zaujal bojovou pozu a před nepřítelem jsem mu vhodil píske do očí a pokusil jsem se zasáhnout kritická místa na jeho těle. jakékoli další dotazy pište mě a poštou |
| |
| soukromá zpráva od Tsumibito (Tejinashi) pro Váš souboj se bude odted řídit uplně Jinými pravidly 1) vše se posíla soukromou poštou PJi souboje 2) nemáte nic od vašeho protivníka, co napsal, co dělá, nic. Proto se musí do příspěvku psát všechny detaily, Soustředěnost, předvídání nepřátelského tahu i síla útoků. 3) vše pak sebere PJ dohromady a napíše výsledek toho jak se co stalo. a odešlo to veřejnou poštou aby se mohli kochat soubojem i ostatní. 4) Jedná se o jednoudchý bojový systém, který se snaží přizpůsobovat reálu. Jedná se o všemožné kličky co ten druhý vidět nemuže a právě to pj nenapíše... Např.: Odhodil mě na zem a když jsem se zvedal, vzal jsem hrst písku do dlaně a vstal jsem, znovu jsem zaujal bojovou pozu a před nepřítelem jsem mu vhodil píske do očí a pokusil jsem se zasáhnout kritická místa na jeho těle. jakékoli další dotazy pište mě a poštou |
| |
| Boj - Bee, Kisame Bee vyslal na Kisameho nejmocnější útok ze svého arzenálu. Kisame se jen schoval za svou Samehadu. Beeho útok byl opravdu rychlý a cestou před sebou ryl zemi a tím dělal koryto obrosvských rozměrů. Když se útok střetl se Samehadou, tak jí nejdříve tlačil před sebou. Chvíli se Samehada zvětšovala a chakru vstřebávala, ale nakonec se rozletěla na kusy a Kisame byl nemilosrdně vržen obrovskou rychlotí do lesa do lesa, kde polámal nespočet stromů. Cestou Kisame proletěl kolem Nejiho skupiny a posléze i kolem Creeda. Zastavil se až u úpatí hory, do které narazil a rozplácl se o ní. Poté Kisame sjel na zem, kde v mdlobách leží. Má zlomené snad všechny kosti v těle, ale stále ještě žije. Je celý od krve a pravou ruku a nohy má v podivných úhlech. Ale všem, kdo ho viděli letět kolem je jasné, že to nepřežije. Beeho útok samotný byl zvětšiny pohlcen nyní již zničenou Samehadou. Ale zbytkovou energií zničil část lesa, který leží mezi ním a horou. Jestli tím zasáhl i Nejiho a jeho skupinu nemá tušení. |
| |
| Boj Poté co Kisame schytal zásah mou střelou, Samehada vybuchla a on odletěl do dály jsem se opravdu naštval. Ten meč jsem nechtěl zničit, ten meč jsem si chtěl nechat. V záchvatu zuřivosti jsem se rozběhl stále ještě v Bijuu formě proti Kisamemu s jednoznačným úmyslem rozemlít jeho tělo na tak jemnou kaši že už nebude k poznání. Bylo mi celkem jedno jeslti cestou rozdupu ještě někoho dalšího. Vyděl jsem totiž rudě a nic jiného než svůj cíl jsem nevnímal. |
| |
| Raiu Chouji si tě nedůvěřivě prohlédnul a pak ti řekl "Víš, že ti kdykoliv s čímkoliv pomůžu. Tak kdyby se něco dělo, tak mi řekni." Napadlo tě, že si všiml tvého ustaraného pohledu, kterému se nemůžeš ubránit. Počká si na tvou reakci, po které se na tebe zahledí. Tohle je ta chvíle kdy by ses mu mohl svěřit nebo ho ujistit, že se nic neděje a rozloučit se s ním. |
| |
| Cesta Nechal jsem Kisameho daleko za sebou. Teď běžím skrz les. Cítím, že za mnou jsou tři osoby. Sakra! Kisame zastavil jen jednoho! Sakra! Sakra! pomyslím si a ohlédnu se. Když jsem se ohlédl, tak jsem zahlédl záblesk a silný kravál. Pár chvil na to jsem slyšel jak něco rychle rozráží les a v tom kousek stranou ode mě proletěl Kisame-senpai. "Kurva!" řeknu tiše a neveřícně vytřeštím oči. Zrychlím na svou největší rychlost a mířím si to přímo na místo, kde letěl Kisame. |
| |
| Creed Nebyl jsi daleko od úpatí hory, kde Kisame dopadl. Spatřil jsi jeho zničené tělo. Nic pěkného. Slyšíš těžké, ale rychlé rány. Už z dálky vidíš jak k vám běží sám hachibi. Bee Rozběhl ses směrem kde odletěl Kisame. Není těžké určit kudy letě, protože cestou dělal pěknou paseku. Běžíš lesem a už z dálky vidíš, že u místa, kde Kisame dopadl, někdo je a sklání se nad ním. |
| |
| Les Když jsem si všiml další osoby u Kisameho těla, rozzuřilo mě to ještě víc, neboť mě napadlo, že Kisame mohl přežít a tenhle chlápek mu chce pomoct. Tak to teda ne zařval jsem a po chvilce soustředění do nich odpálil druhou ránu. Pro mě poslední. Poté co jsem ji odpálil jsem musel přejít na sedmiocasou verzy, protože už bych nedokázal plnou Bijuu formu udržet. |
| |
| U Kisameho těla Zhnuseně se podívám na jeho tělo, ale mou pozornost upoutají dunivé kroky. Pohlédnu směrem odkud Kisame-senpai přiletěl a spatřím Hachibiho. "Kurva!" zakleju podruhé. Nyní jsem úplně, ale úplně vážný. Složím pečetě Doton: Dochuu Senkou (Země: Podzemní útočná plavba) řeknu, chytím Kisameho a rycle se s ním schovám pod zem. Snad to stihnu! řeknu si během sjíždění pod zem a vytřeštěné oči upírám na Hachibiho. |
| |
| Velký útěk Zašťourám špičkou nohy do písku. "No nic moc. Jen nechci doma překážet, když je taťka na cestě do Suny. Mamka vyrazila k Hokagemu." Zašlápnu kámen do země. "Tak abych netvrdl doma, tak se jdu podívat na cvičiště." Pokračuji i méně přesvědčivě ve své lži. "Chvíli tam pobudu a pak vyrazím zase zpátky domů." Pokračuji víceméně aktuálně pravdivě, neboť domů v plánu mám jít, ale do Suny. Chci najít bratránka a spravit ho o tom, co se děje. Ve dvou budeme mít lepší šanci dostihnout mého otce. |
| |
| Creed Ty i s Kisamem jste pěkně zajeli pod zem. Říkáš si, že už jste v bezpečí, když v tom k vám dolehne opravdu silná rána. A to těsně nad tvou hlavou. Hachibi se asi zlobí, že jsi mu ukradl hračku a vypustil podobnou ránu jako před chvílí. Bee Tvá rána byla vedena přímo a zůstal po ní v zemi a ve skalní stěně obrovský kráter. Vypadá to, že jsi se trefil. (Nevíš že jsi netrefil. Ve výhledu ti bránila ona "střela".) Raiu "Dobře" řekne a s úsměvem dodá "Já teď jdu za tvým dědou. Potřebuju se ho na něco zeptat. Tak se měj." Mrkne na tebe, zamává ti a pokračuje volným krokem k vám domů. Snad se před tvou babičkou nezmíní, že tě viděl. |
| |
| Boj Po odpálení střeli jsem se uklidnil a zamířil zpět k místu kde jsem bojoval s Kisamem. Chtěl jsem se podívat na zbytky Samehady a zkusit ji dát dopořádku. Ještě jsem si pamatoval jsakou jsem do ni při našem posledním souboji udělal díru i to, že se z mé chakry obnovila. Chtěl jsem tedy zkusit něco podobného. Po cestě jsem se nenápadně rozhlížel kolem, jestli tam nejsou těla zbytku týmu z Konohy. |
| |
| Podzemí Stihli jsme se skrýt včas. Ale chvíli potom co jsme zajeli pod zem jsem uslyšel další velikou ránu. Ou! Hachibi se zlobí. pomyslím si a zatvářím se starostlivě. Začnu se přemisťovat za vzdálený skalní ohyb, tak aby mě nikdo neviděl. Díky této technice se pohybuju opravdu rychle. Když se tam dostanu tak Kisameho uložím na zem a sám se přemístím zpátky. Kousek od místa, kde jsme s Kisamem jen tak tak utekli. Vyjedu na povrch a vyskočím na skalní stěnu, po které běžím nahoru. "Hééj, blbečku. Tady! Tady!" křičím za běhu a mávám mu. Když se dostanu až nahoru, tak se na něj otočím čelem a chvíli ho pozoruju. Pak ze sebe dostanu debilním hlasem "Ty jseš asi Jinchuuriki, co?" |
| |
| Cesta Stále se sedmi ocasi jsem se zastavil když na mě nějaký idiot zeshora volal. Otočil jsem se a vytřeštil oči. Ten zkurvysyn to přežil? Tak to teda ne.... Otočil jsem se na něj a nejvyžší možnou rychlostí (zhruba ta se kterou se brácha vyhnul Sasukeho Amaterasu čili Yondaimeho úroveň) jsem zamířil ke Creedovi. Zbilé meče v rukou. Měl zůstat schovanej, mohl přežít blbec, takhle ho rozsekám na kousky. |
| |
| Hlídka Všichni usnuli rychle, zdá se... Tiše sleduji okolí. Nemám moc co dělat, a proto na mě také zčásti dolehne únava... Nechci si to přiznat, a zas až taková pravda to není, ale jsem unavená... Hlava se mi nakloní na stranu, a tak jen strnule zírám do plamínků hravého ohně. Nudím se. Nebaví mě to, ale radši bych hlavně spala... Ponořím se do jakéhosi polospánku... Oheň sleduji už spíše jen instinktivně... "Nesmíš usnout! To by bylo ale trapné... Dělej s tím něco..." Neochotně se zavrtím na svém místě. A pak ten zvuk. Zapraskání větviček... Trhnu sebou. Dokonale se proberu. Obezřetně se rozhlédnu... Oheň hoří, ale pomalu dohasíná. Jsou to tři postavy, asi pětadvacet mettrů od nás. Rychle zapřemýšlím co dělat... Asi jednoduše vzbudit ostatní... Protože cítím, že takhle to nestihnu, do senseiky jen s větší razancí strčím, aby ji to nastoprocent probralo, a po Kamovi a Kimim hodím jakési kamínky... Měly by jim přistát na nohou, a tím je probudit... Když se vzbudí někdo z nich, dám si prst před pusu, a pokynu tím směrem, odkud ti někdo jdou. Možná to ani nejsou vetřelci, ale já nejsem profík na to, abych to ověřovala... Další organizační věci nechám na sensei. |
| |
| Nemocniční pokoj Když jsem svolil Naibunovi, aby zkusil svou techniku, tak ke mě přistoupil a sformoval několik pečetí. Ruce mu zabalila chakra, která mi zabránila, abych viděl další pečetě, které začal formovat. To by mě zajímalo, jestli bych ty pečetě viděl, kdybych měl aktivovaný sharingan..., pomyslím si a sleduju co se bude dít. Chakra na jeho rukou zezelená a ruce mi přiloží k hrudi. Zalije mne hřejivý pocit, který mi projde celým tělem. Je to opravdu příjemný pocit. Cítím se jako by mi nic nebylo. Nějakou chvíli trvá než je se svou snahou spokojen a než svou techniku ukončí. Když je technika u konce tak dostanu do nohou obrovskou křeč. Obličej se mi stáhne do bolestivé grimasy a já zasyčím. Auuu!!! Sakra to bolí!!!, zařvu v duchu a křečovitě zatnu pěsti. Po chvíli křeč ustane a hřejivý pocit se začne vytrácet. Začnu se cítit stejně jako před technikou. "Heh... Nic se nestalo... Cítím se jako předtím...", řeknu unaveně, ale ne zklamaně. Pohlédnu Naibunovi do očí a se slabým úsměvem přátelsky řeknu: "To nevadí... Budu v pořádku..." |
| |
| Nemocniční pokoj Všechno probíhalo tak jak mělo. Přesto... Něco se pokazilo. "Zajímavé." Zamračil jsem se. Tlesknutím jsem zrušil obal, který se rozptýlil a vybledl. "Tohle by nemělo být." Pronesu tiše. "Že by reakce na zbytky jedu?" Zamračený pohled pokračuje, jak kontroluju sharinganem chakru v nohách, kde byl zjevně problém. "Víc asi teď dělat nemůžu." Pronesu zklamaně a odstoupím od lůžka. Udělám ještě rychlou prohlídku a deaktivuju sharingan. |
| |
| Cvičiště-bitka Takže múj útok vyšel vniveč a navíc se teď musím bránit...nó sensei je fakt profík. Okamžitě zaujmu postoj vlka a mizím pryč. Naštěstí jsem dost rychlý, ale přestože mě plamen nezasáhl mám ožehnuté oblečení. No super oblek v kelu a skoro žádná vzdušná vlhkost! Pomyslm si a vrhnu na senseie zlostný pohled.No co se dá dělat. Budu muset ukázat, co ve mě je. Udělám sérii rychlých pečetí a okolo mě se objeví 4 klony. Všichni zaujmeme postoj jestřába a rozběhnem se směrem k senseovi.Tak a teď uvidíme, jestli se 2 měsíce tréningu vyplatily. |
| |
| Tábor Sensei zkontroluje můj výrobek a následně jej narovná a řekne že to mám skusit znovu. Ach jo. Člověk se s tím tak párá a ona to tak lehce zničí. Vezmu papír, znovu si prostuduji návod a dám se zase do díla. Po skončení jsem opět spokojen. Po třetí už výrobek zvládám částečně bez návodu. Jakmile všichni zkončíme, tak sensei oznámí hlídky a jde si lehnout. Hmm paráda, hlídka uprostřed noci, to zase dopadne, ještě že se mohu spolehnout na moje oči. Lehnu si blízko ohně a usnu. Uprostřed noci mi něco narazí do nohy. Cože? To už mám zase vztávat a hlídat? Promnu si oči a podívám se kolem sebe. První zpatřím Sayuri, která poukazuje na blížící se nebezbečí. Ach jo, přepadení uprostřed noci. Trochu se přikrčím, udělám jednoduchou pečeť a oči mi trochu sezelenají a já okamžitě uvidím přicházející postavy. Dívám se jejich směrem a čekám na rozkazy. |
| |
| Tábor Origami udělám ještě několikrát. Po tom, co usnu, mě něco probudí. Instinktivně vytáhnu Kunai, a začnu sledovat okolí. Uvidím Sayuri jak ukazuje někam, jelikož jsem se právě probudil, nevidím pořádně žádný pohyb, ale tiše zandám kunai, přetáhnu si čelenku přes pusu, aby nebyl slyšet můj dech a k dalším důvodům. Pak se mi zaostří zrak na noční vidění, a uvidím pohyb. Připravím si v rukou pečeť, a jsem připravem kdykoliv zaútočit. Čelenka, kterou mám přes pusu a přes nos, z mojí strany vypouští jakýkoliv plyn, takže mužu dýchat, ale z vnější propouští pouze obyčejný vzduch. Přepadení uprostřed noci, no to mě klepne. Dále už sleduji jen senseičiny rozkazy, protože nemužu zaútočit bezhlavě a všechno prozradit. Chystám si jedovatou mlhu, protože ve tmě není vidět. |
| |
| Sasukeho pokoj - Uchihovic famílie Jen co Naibun deaktivuje svůj sharingan, tak do pokoje vstoupí úředník s novou složkou a psacím perem. "Sasuke-san, zde vám hokage-sama posílá novou složku. Prý budete vědět co s ní." řekne úředník s úklonou a položí ti složku i pero na stolek vedle koše s ovocem, který přinesl Naruto. Úředník se znovu ukloní a odejde z pokoje. |
| |
 | du lesem a přemýšlím co a jak dal pokračovat no je to několik dni co sem útek,ale nemam kam se vrátit konoha mě má za zrádce a k němu se nevratim. du dal a cestou vidím nějakou chajdu měl bych si odpočinout sem na cestě dva dny du a vejdu dovnitř a zistim že je opuštěná hmmm dokonale jen si odpočinu a budu pokračovat zítra pak du a sekdnu si do rohu tak sem na tom celkem blbě.V první řadě musím najit nove útočiště pak nějaké spojence a na konec pomstu vykonat pak šáhnu do kapsy a vytáhnu mapu eště že sem stihnul štípnout tu mapu otevřu ji a kouknu tady tuten ukryt je opuštění no podle tej mapy zítra tam pudu a skouknu to Opuštěna chalupa-o několik hodin později něco mě zbudilo z venku sakra snad mě nenašli v panice se sbalím a vykopnu dveře a běžím směrem podle mapy k starému ukrytu pravděpodobně opuštěny ukryt du k mystu kde má byt vchod no nějak dobře ho zakryl ale pak ho najdu a vejdu a dam se do průzkumu |
| |
| Dům Uchihů Výborně bytosti zmizli z dosahu. Malá kočička se protáhla lehce otevřeným oknem a prohledává dům. Tady je nepořádek děs. Tady dlouho nikdo nebyl. Ťapkám z místa na místo a hledám vhodné informace, které by mi mohli pomoci. Nic důležitého, achjo se tu na to můžu vykašlat. Nakonec se musím i proměnit do lidské podoby, abych odemkla jednu zamčenou místnost. Čert, aby toho Uchihu spral zlomila jsem si nehet. Kdo to teď má spravovat. Áh proč já dělám tuhle práci. Vždyť mě ani neplatí. Po otevření pokoje se mi díky pachu zatuchliny málem zamotá hlava. Hrůza. Místnost vypadá jako pracovna. rozházaná lejstra na kterých jsou zobrazovány úkoly a zápisy z nich. Jsou to malé úkoly nic důležitého bohužel. Vypadá to spíše jako záznamy o misích mladého Uchihy než jeho pápy. Mezi těmito spisy mě však zaujme vzkaz, který si ihned přečtu. Á výborně. Šikovná Cuki zase něco našla. Rychle si vypůjčím jeden papír vzkaz opíšu a vložím do kapsy. Samozřejmě po sobě zamknu a opustím dům už zase v podobě kočky. Je na čase vypadnout, abych mohla odeslat vzkaz. S tím si to zamířím k bráně Konohy. vyrážím chůzí jakoby nic. Přece jen koček se tam potuluje plno. Když opustím Konohu ještě tak 30 minut cestuji v podobě kočky směrem k Údolí konce. Po 30 minutách se proměním do lidské podoby usadím se u na stromě. Vytáhnu si vzkaz a hodlám si ho přepsat když za sebou uslyším pohybu. Rychle se odrazím od stromu. Udělám salto při kterém si přivolám do ruky shuriken a vrhnu po nepříteli. Jediné co uslyším je mě známý smích. Proč mě sleduješ Zetsu ?? Nemáš nic lepšího na práci ?? Zeptám se svého kolegy, který zrovna zmizel ve stromě kvůli shurikenům. No dalo by se říci, že jsem mě napadlo, že se nudíš a tak ti chci zpestřit den. Hodinku odsud je jedna vesnice, kde se skrývá pro nás zajímavá osoba. Je to syn šestého Hokageho, ty víš, kdo to byl a taky co uměl, jeho syn může být minimálně stejně dobrý a proto ho půjdeš ozkoušet. Následně na to vyleze celý. Já si mezitím přiložím prst k bradě a jde vidět, že přemýšlím. Hmm tohle jsem potřebovala. Výborně Zetsu, ale nesmím vypadat, že se na to až moc těším mohl by mi chtít zkazit náladu. No dobrá obětuji se. Pak vytáhnu vzkaz a podám ho té rostlince. Tohle dej šéfíčkovi vypadá to, že máme škodnou a řekni mu, že mu přivedu Danzuova synáčka a s ním i zbytek informací. Já si toho synáčka šestého ještě nechám do tří dní, kdy dorazí ten práskač, abych zjistila, kdo to je a popřípadě ho odstranila. Pak vyrazím směrem, kterým mi ta nepovedená šachovnice ukázal. Po čase doopravdy dorazím k vesnici. Nasadím si svůj klobouk Akatsuki a pomalým krokem se vydám dovnitř vesnic objevit toho, kdo nás hledal. |
| |
 | Vesnice Už je to skoro rok co jsem se snažil najít organizaci zvanou Akatsuki. Tedy lépe řečeno šířil jsem kolem sebe tolik poviku že si mě prostě všimnout museli. Zatím se ale nic nestalo. Hmmmm, něco mi říká že si je budu muset najít sám povzdechl jsem si a podepřel si bradu rukou. Vesnice kde jsem se nacházel byla jen nedaleko Konohy, vesnice pro kterou se můj otec obětoval, vesnice která ho za jeho služby odměnila smrtí. Vesnice která pocítí můj hněv. Jak jsem tak seděl na střeše jednoho z domů, všiml jsem si postavy v charakteristickém plášti. Jenom jsem zvedl hlavu a překvapeně se na ni podíval. Kvůli plášti a klobouku jsem nemohl určit jestli je to někdo ze slavných členů, ani jestli je to muž nebo žena, rozhodně jsem si však byl jistý že z Akatsuki je. Kdo jiný by taky měl tu drzost producírovat se tu v jejich plášti. Rychle jsem se stáhl aby o mě dotyčný neměl ani ponětí. Dával jsem si pozor abych nezpůsobil žádný hluk a přestože mám na sobě navlečené klasické brnění (podobné jako měl Madara, nebo první dva Hokage), jsem docela obraný. Počkal jsem až dotyčný přejde kolem mě, načež jsem vyvolal stínoví klon a nechal jej seskočit dolů za záda Akatsuki, s tasenou katanou, kterou by měl dotyčnému přiložit špicí k zádům (netuším jestli to vyjde) Uvidíme jestli jsou tak dobří jak se říká... |
| |
| Odpočinek Ze spánku mě probudí drcnutí Sayury. díky tomu, že jsem ještě pořádně nespala mé reakce jsou okamžité složitým stále v leže pár pečetí. Kami no Jutsu " Technika papíru " Následně na to, jak si může všimnout Kimi mé kosti zmizeli a jako by se mé tělo proměnilo jen ve štos listů. Pak se mi z tváře odlepí tři papíry, které se sami poskládají do tří papírových úst a každý z nich lehce přeletí k mým studentům. Zatím nic nedělejte pokud to jsou pouhopouzí bandity tak je vyřídím, kdyby ne ochráním vás a vy se přemístíte 20 metrů na sever, kde se pokusíte připravit na střet. Následně na to se origami rozpadnout a z mého spacáku se vytratím nebo spíše porměním v listy papíru a rozfoukám se větrem. Kosacu Kami Fukuro " Průzkum papírové sovy" Všechny papíry se promění v sovy, které se rozletí směrem an protivníky úkol je jediný zmást nepřítele a mě dovolit si ho pořádně prohlédnout. Když hejno soviček pomine já se zhmotním za nimi ( útočníky). |
| |
| Nemocniční pokoj Naibun si mě chvíli prohlíží, ale nakonec řekne, že víc teď asi udělat nemůže. "Netrap se tím chlapče... Uvidíš, že co nevidět budu zase skákat....", řeknu povzbudivě a usměju se. Pak do pokoje vstoupí nějaký úředník s čistou složkou. "V pořádku... Položte to sem...", odpovím mu a ukážu na stoleček vedle své postele. Počkám až odejde a vezmu si složku i s perem do rukou. "Asi bychom měli začít... Ať si můžeš odpočinout...", řeknu a začnu vyplňovat kolonky. Když nebudu vědět co napsat, tak se Naibuna zeptám na patřičnou informaci. Jakmile je složka vyplněná, tak jí předám Naibunovi a řeknu: "Tak... Aby bylo vše oficiální, tak to odnes k Narutovi... ehm.. tedy k hokagemu a předej mu to... On si to orazí a uschová do kartotéky..." Hned na to se kousnu do palce a krví si potřu dlaň. Pak složím pečetě a přiložím ruku k dlani druhé ruky Kuchiyose no Jutsu Objeví se asi dvoumetrový had, kterého mám namotaného na ruce. "Půjdeš ke mě domů a dáš vědět těm dvěma povalečům, ať se dostaví k hokagemu a vyzvednou tam mého synovce... A žádné výstřelky!! Jasné??!!", řeknu hadovi, kterého nechám slézt z mé ruky. Had si to pak zamíří ke dveřím, kterými se vyplazí a zamíří si to ke mě domů. |
| |
| Vesnička Procházela jsem vesnicí a sledovala vesničany, kteří ve strachu přede mnou se zavírali do svých domů. Ach. Hlupáci mají štěstí, že je můj miláček nasycený, kdyby ne už by tu nebyli. Vyhledávám pohledem putyku, kde by se mohl vyskytovat můj člověk. Než jsem jí však objevila moje kočičí smysly sponzorovali však úplně něco jiného. Slabý zvuk, když podrážka nohy narazí na tašku střechy a pak svist, když něco padá vzduchem. Shunshin no Jutsu "Technika problesknutí" Dotyčnému jsem zmizela před nosem a objevila se za jeho zády. Zatím nic nedělám ruce schované pod pláštěm sleduji záda dotyčného. Je docela neslušné nepředstavit se a útočit. A zvláště pokud nejsi ten co hledám. Jsem připravena, kdykoliv před jeho úderem uskočit. Dále mám nastražené smysly, kdyby se objevil někdo jiný. Třeba si ze mě Zetsu vystřelil a tohle je plné nějakých lovců odměn. Ruku mám přitom na přivolávací pečeti, abych se mohla kdykoliv stát ozbrojenou. |
| |
| Vesnice Když se pomocí Shunshin dostala za mě, jenom jsem lehce položil ruku na zem, jako bych se chtěl naklonit dolů a podívat se jestli ji můj klon dostal. V zápětí klon zmizel a ji do zadečku šťouchlo něco ostrého. Konkrétně čepel rovného meče, který se z ničeho nic vynořil ze země za ní. V podstatě bez zvuku. Podle pohybů bych vás odhadl na ženu, něco kolem dvaceti let, štíhlá. Vaše pohyby mi dost připomínají divkokou kočku usmál jsem se, stále jsem k ní stál zády. Mé jméno je Danzou, a vzhledem k tomu že jste z Akatsuki, znamená to že jste si mě konečně všimli. Čili, rozhodl se váš šéf vyhovět mé žádosti, nebo jste sem přišla zemřít mou rukou? otočil jsem se k ní, ve tváři jsem rozhodně neměl příjemný výraz. |
| |
| Kurai Když ses u Sasukeho proměnila asi jsi roztrhala můj dárek. Ztužka je přetržená, ale Rolnička spadla nepoškozená na zem. Zmiňuji se jen abys neopoměla můj drek (a především fakt že jsi po sobě teoreticky mohla nechat důkaz :-P ale věřím žes to někam kopla pod postel nebo tak něco) |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Kyuubi si odfrkne, pak se postaví postaví a napřímí se do celé své velikosti. Znovu si odfrkne a pak ti otráveným pomalým hlasem řekne "To co je mezi mnou a tím kdo nese juubiho srdce tě nemusí zajímat skrčku!" V tu chvíli se probereš a chytíš Miyakinu nohu než stačila dopadnout na tvůj bok. |
| |
| Nemocniční pokoj Odpovídám na otázky. Tedy na ty co odpověď znám a nebo je pro mne bezpečné jí říct. Takže mé místo narození zůstalo nezmámo. To patří do skupiny informací, které jsem neznal. Jaká je má úroveň sharinganu pro změnu je zase informace, kterou neposkytnu. Strýc ho přeci jen viděl a to by mu mělo stačit. V duchu si poděkuji za moje malé jutsu. Pak vezmu složku. Chvíli se zastavím. Otočím se zpět na strýce. "Měl by sis odpočinout a pročistit hlavu. Může ti to ovlivnit úsudek." Pronesu s tajemným výrazem na obličeji a vyrazím rychle k Hokagemu. Po Konoze se pohybuji celkem přímočaře. Popravdě až moc přímočaře. Nevypadá to, že bych to tu neznal. Na to, že oficiálně jsem šel přes Konohu jen jednou. U Hokageho - vstupní kancelář O pár minutek později stojím před dveřma úvodní kanceláře. "Ehm, mám tuhle složku předat Hokagemu, osobně." Prosebně se podívám na dveře, jestli je mě možno ohlásit. Třebaže jsem nasadil prosebný výraz, nepodařilo se zamaskovat můj výraz důležitosti. |
| |
| Vesnice Útok přišel rychle a přišel ze spoda. Vyskočila jsem proto ihned na nejbližší střechu. Hmm odhad máte asi po otci a podivnou schopnost lézt ostatním do zadku, ale pokud je tohle všechno, bylo zbytečné, abych za vámi chodila. A doopravdy na to, aby jste mě přesvědčil by jste potřeboval více než jen jeden stínový klon. Pousměji se a kousnu se do prstu. Kuchiyouse: Kyuubi no Neko Přivolám si své devítiocasé důtky. Potom co se mi objeví v ruce mě láskyplně obejmou a obmotají se mi kolem těla. Konečně se holky dostali na čerstvý vzduch. Je tu málo krve bude to tu chtít pro ně trochu upravit. Začnu skládat další pečetě, které mi dopomůžou k vítězství. Hansha Neko no Jutsu " Technika kočičích reflexů " Mé oči jakoby prozřeli a můj nasál spoustu nových pachů. Ucítím svého nepřítele a na tváři se mi objeví lehký úsměv. Holky máte práci. Gekizó Pět z devíti ocasů vystřelí proti Danzuovi. Zbytek stále zůstává obmotán kolem těla. |
| |
| Vesnice Jako reakci na mé přátelské pošťouchnutí uskočila stranou. Pěkné, zdá se že jste i trošku přecitlivělá na jisté partie ušklíbl jsem se. Když vyvolala svou zvláštní zbraň trošku jsem zpozorněl. Chcete mě zkoušet? Fajn, ale to vy zkončíte na zádech, ne já. upozornil jsem ji zdvořile a tasil. Je z Akatsuki, nesmím ji podcenit, ale na druhou stranu, musím ji porazit aniž bych ji zabil a přitom neukázat své zkutečné schopnosti...fajn, dáme se do toho. Sunshin no jutsu pomocí této techniky jsem se vyhnul jejímu útoku a dostal se na její praví bok, načež jsem pečetí pro jednu ruku (v druhé mám meč) vytvořil několik klonů a zaútočil. Mikazuki no Mai (Hayateho technika s mečem a klony) |
| |
| Vesnice Bohužel se vyhnul, ale ocasy zůstali na místě místo, aby se ke mě vrátili se zabořili do země. V tu chvíli při útoku tvých klonů se zbylé čtyři šlahouny snaží zajistit mě ochranu. Tři odrazí tvé klony nebo spíše se jim postaví do cesty a poslední vyrazí prudce nahoru, aby zpomalil tvůj útok. ( Stále mám reflexy. :) ) Já mezitím složím pár pečetí. Hige Hego no Jutsu " Technika zvracení chlupů " Z pusy vyplivnu černou kouli z čakra vláken. Když jsem tuto techniku dokončila mých pět šlahounů, které jsem nechala v zemi při posledním útoku mě začnou co nejrychleji přitahovat. Mezitím když opouštím střechu kulička na ní dopadla a explodovala. Já sice trochu odřená jsem se dostala mimo dosah. Doufám ,že jsem mu moc neublížila přece jen nejspíše ho budeme potřebovat. S tím se zase všech devět ocasů vrátilo do původní velikosti. Čtyři teď trčí do vzduchu, aby mohli hned vyrazit do útoku a pět je obraně stočených zase kolem mě. |
| |
| Vesnice Během útoku jsem preventivně složil ještě jednu pečeť. Tetsuton: Tetsukawa Dvěma šlehounům jsem se se ve vzduchu vyhnul, ale bohužel jsem kvůli tomu musel přerušit svůj útok. Když jsem dopadl na zem, Akatsuki-chan už mizela a na střechu dopadla zvláštní kulička která v zápětí explodovala a já blahořečil své prozíravosti. Pravda, propadl jsem se sice dírou ve střeše dolů do domu a vyděsil jeho obyvatele, ale více méně jsem to ustál bez vážnějšího zranění. Lehce jsem se oprášil a vyšel ven, na místo kde stála. Doufám že to nebylo to nejlepší co umíš poznamenal jsem. Podle toho jak jsem byl očazený a na jaké cáry bylo mé brnění a oblečení jsem schytal výbuch naplno, přesto jsem se však jevil nezraněný. Protože jestli ano, tak Akatsuki nejsou moc dobří spojenci. Fajn, zdá se že to budu muset udělat... zhluboka jsem se nadechl. Tetsuton/Fuuton: Shuriken Arashi vydechl jsem. U mích úst se stvořil mrak (přesně tisíc) Shurikenů, které se vydali neomilně k cíli (Cuki) Vzhledem k tomu jak ji oblkličili a jak neustále útočili ze všech směrů bez slepého místa se dá odhadnout že je ovládám a to docela přesně. |
| |
| Střecha Chtěl jsem ještě něco Kyubimu říct... spíš s ním pokecat, trochu ho možná otravovat, ale když mi odpověděl tak mě to vrátilo do reality. Viděl jsem blížící se nohu k mému boku. Ležel jsem na zádech a jen tak tak jsem nohu stihl zbrzdit prsty pravé ruky, což ránu nezastavilo ale jen zpomalilo... Přetočím se při kopanci na břicho a zmateně začnu. Už jdu Sakuro, Stačilo mně normálně vzbudit. Nebo použít vodu... Kakashi bude mít před naší misí stejně spoždění. Teprve až teď se pořádně proberu. Zjistím že můj obličej je podivně nepřirozeně blízko zemi... Vedle mě stojí mladá Miyako a přísahal bych že se usmívá. Co se tu dělo? Zdál se mi podivný sen. no... To je jedno. Co bys potřebovala? Teprve až teď se začnu odlepovat ze země. Ne že bych skutečně byl takové pako, ale mám dobrou náladu a vím že když semtam provedu nějakou hloupost, tak to nebude na škodu... Stejně jako Jiraya a jeho žertíky. S Tebou jsem ještě Kyubi neskončil, tohle dořešíme později... Znuděně se posadím a koukám zespoda na mou podřízenou. (možná ji vidím až na obličej z téhle prespektivy) Pokud cokoli potřebuješ, tak stačí říct. Rád ti s čímkoli pomohu. Už se nadechuji abych vyslovil další větu když v tom ucítím že můj klon byl zničen a přecházejí na mě jeho vzpomínky. To si děláš prdel! Seskočím k oknu a přímo vtrhnu do své kanceláře kde vchází mladý Naibun. Otevřu skříň, něco vytáhnu (křišťálová koule) a rychle zase utíkám na střechu. To by mi tak scházelo aby se o tomhle dozvěděl někdo jako je Uchiha Naibun. Bude lepší když mu nic neřeknu. Opět skočím z okna a zamířím na střechu. Neobtěžuji se s vysvětlováním situace, mladá princezna je shinobi a měla by měposlouchat bez řečí, proto k ní jen přijdu a položím ji ruku na rameno, tak aby pochopila že chci aby si klekla nebo sedla. Sedni si. Na tuhle techniku potřebuji obě ruce. Uchop to. Podám ji křišťálovou kouli a sednu si naproti ni. Začnu skládat pečetě. Není to nic rychlého. Tahle technika je na mě sále trošku složitá. Toomegane no Jutsu (Technika teleskopu) Techniku jsem částečně nechal projít i rukama (možná vlasama, kdo ví jak tu kouli uchopí) od Miyako, a proto může vidět totéž co já. Dám obě ruce nad kouli a začnu rychle vyhledávat. Nejprve najdu dům, ak pokoj a pak osobu kterou chci. Tak tohle jsem vážně nečekal. Ale měl jsem to tušit... já hlupák. Chvíli tě tu budu potřebovat Miyako, dole je rozruch a nechci aby o tomhle vědělo moc lidí. Mám pocit že tobě věřit mohu. Mezitím kancelář Jeden z mých klonů zrovna prochází po chodbě aby přinesl jeden jediný papír do kanceláře. Když v tom zahlídne Naibuna. Ah... to jsou konečně ty papíry? pojď dál... Vstoupíme do kanceláře kde zrovna přiběhlo moje pravé já, rychle něco vytáhl ze skříně a zmizel ase na střechu. Toho si nevšímej, to dělám pořád. V té chvíli jsem já a možná i Naibun ucítil chtíč zabíjet. Jiný klon který nechtěně zmačkal důležitou listinu pronesl nasraným hlasem. Tak tohle je to něco důležitého kvůli čeho jsi tu nemohl pracovat? jeden papír? nesl jsi jeden blbý papír? kdyby jich bylo alespoň několik kylo tak dobře, ale jeden papír?!!! Klony se na chvíli začnou hádat, ale pak se vrátí zpět do práce. Takže Naibune, co bys teda potřeboval? Zeptá se tě nejspíš jiný klon. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Vidělas jak se pohled blíží k domu Uchihů a vnikl dovnitř. Hned zamířil k místu kde na zemi leží jen rolnička. Stužka byla můj klon a jejím zničením jsem získal informace o Cuki. Cuki si toho (podle diskuze) nevšímala. (napsala že chce nechat důkaz). Pohled okamžitě prokmital skrz dům a našel Cuki která zrovna pročítala důležitý vzkaz. (předpokládám že ji chvíli trvalo dostat se přes ostatní papíry až k tomuhle. Poté se jí pohled držel a sledoval kam mizí. |
| |
| Vesnice Když vyjde z domu pobaveně tleskám. Výborně. A jistě, že tohle nebylo všechno, ale nemám v plánu tu těm vesnickým cucákům ukazovat všechno. Navíc nejsme tu, abychom se zabili, že ?? A nejsou dobří spojenci. Pokud v tobě tenhle pocit budím neboj, jsem z nich nejspíše nejslabší . v boji, ale za to mám jiné schopnosti, které mi pomáhají vyhrávat. Pak však mlčím, jelikož mi jeho útok přijde fascinující. Páni a to jsem si myslela, že v tom budu dobrá. No co chce vidět co umím a já mu to ráda ukážu hlavně mi mě zajímalo co tohle umí. Místo toho, abych se shurikenům nějak bránila pouze roztáhnu ruce a čekám. Tahle chvíle je vždy nepříjemná. Pak je jen nechám, aby se do mě zabodávali. Nakonec skončím jako jehelníček a to bez známky života po dobu asi pár vteřin. Pak ze mě všechny vypadají, porušené kůže se napne. Rány se zacelí. A tohle je všechno co umíš zase ty ?? Stojím mezi shurikeny a můžeš si všimnout, že má devítiocasá kočka je už jen osmiocasá. Lehce se poškrábu na krku a zmáčknu přivolávací pečeť. V ruce se mi objeví velký skládací shuriken. A teď zase já. Vrhnu ho. Nejdříve. Shuriken Kagebunshin no Jutsu "Stínová Kopie Shurikenu" Jeden Shuriken se namnoží asi zhruba na 5O. A teď. Soushuuha "Ovládání letících čepelí" Všechny Shurikeny se zrychlí a mají jeden jediný cíl a to Danzoua. |
| |
| Kancelář Hokageho Můj benevolentní úsměv překryje rozpaky, když je mi nařízeno, že mám jít dál. Panuje rozruch, pomalu mám nutkání se za nima na střechu podívat, ale nechci na sebe zbytečně upozorňovat. Klony se začnou dohadovat. Nervozně ohnu svojí relativně tenkou složku. Čekám až se dohádají. Sice jsem zacítil něco nepříjemného ve vzduchu, ale můj mozek odjakživa vylučoval takovéto myšlenky. Je to základem filozofie mojí matky i mě. Nakonec mě jeden osloví z klonů. "Tady nesu složku, kterou Uchiha-senpai vyplnil mýma údajema, které jsou známé." Podám mu složku. "Měl bych prý tady v dosahu počkat, než si mě vyzvednou ostatní a dovedou mě k jeho domu." Odkašlu si a kývnu hlavou ke střeše. "Tedy, jestli nepotřebujete moje služby." Dodám s trochou nadějí v hlase. Chce se mi opravit si mojí pověst, když mi to u strýce nevyšlo. |
| |
| Vesnice Lehce jsem naklonil hlavu. Hmmmm, ta technika...zajímavé. Ta zbraň zkladuje životy těch co zabila a v případě vaší smrti jeden vymění za vás? zeptal jsem se. Byla to jen střela od boku. Nečekal jsem že uhádnu. Když vytvořila své Shurikeny jen jsem se usmál. V téhle hře jsem lepší varoval jsem ji. Ze Shurikenů se stala velká koule obklopující celé její okolí a odrážející její vlastní zbraně proti ní. Zároveň střídavě ze všech stran vylétávali mé vlastní shurikeny proti ní a útočili na ni. |
| |
| Vesnice Už to vypadalo tak krásně, ale problém je, že on už byl mistr v něčem v čem já pouze pokročilý. Rozházel mi mé hračky a snaží se mě připravit o další ocásek. To už, ale si nenechám líbit. Moje 9OK mě obklopí pět ocasů obalí mé tělo a nedovolí shurikenům projít. Další tři ocasy mají jiný úkol. Všechny tři se zaboří do země, ale v tu chvíli, když jsem obklopena z vnitřknu kokonu, aby mě neodhalil předčasně. Všechny tři se proderou pod Danzoua. Jeden jde ještě za něj. Ve správnou chvíli dva vyletí u Danzouových nohou a obmotají se kolem nich ,aby mu zabránili v útoku. Poslední třetí ocásek ze zadu vyrazí přímo proti jeho krku. Pokud se mi útok podaří měl by ho šlahoun obmotat a začít dusit. Když mi to nevyjde minimálně zabráním pokračování jeho techniky. |
| |
| Vesnice Fajn, tuhle techniku nemůžu udržovat věčně, čili..co to? překvapeně jsem vytřeštil oči když mi dva její ocasi omotali nohy a třetí se omotal kolem krku. Ta děvka....kažodpádně chyba lávky....mě jen tak neuškrtíš... ocasi patrně narazili na malí problém a to že má kůže se jeví jako by byla z oceli. Naštvaně jsem sevřel pěst takže všechny chakrové shurikeny naráz zaútočili na Cuki. Ať už ji zasáhnou nebo ne, zůstanou ležet. Doufám že to jako ukázka schopností stačilo slečno. Pokud ne na chvíli jsem se odmlčel, očividně jsem si ze šlahounů kolem noh a krku nic moc nedělal jsem připraven začít brát náš souboj zkutečně vážně. |
| |
| Vesnice Moje šlahouny ho dostali to jsem poznala sice né s takovým účinkem, jak jsem chtěla, ale aspoň něco. Stáhnu je a mezitím se zbytek těch mých zbaví shurikenů. Ukážu se mu ve své plné kráse. Už nevypadám tak pěkně. Klobouk jsem dávnou vytrousila a má róba už spíše více odhaluje než zahaluje. Nu dobrá držíš krok takže si zatím prošel, mám naštěstí pro tebe a pro mě úkol takže se připrav. Dojdu si pro klobouk a pak se porozhlédnu po vesnici. Á , je tu ještě pár lidiček. Na chvíli mě omluv budu si muset doplnit ztracenou energii. Uchopím 9OK a pohladím jí jako by to byla skutečná živá bytost. Ejadžú no jutsu " Technika krmení divé zvěře " Náhle všech osm ocasů jako by plně ožilo vyletí vstříc ostatním budovám ve vesnici. Pak se jen ozývá lidský křik a já si všímám, jak mi z rukojeti začne vylézat devátý ocas. Mezitím čekám a sleduji Danzoua. Po tomhle zamíříme do Údolí konce zbylé informace ti oznámím potom. Pak se na něj podívám a olíznu horní ret. Nevypadá zle v té zbroji a jeho schopnosti jsou také zajímavé. Pak si však všimnu, že mé oblečení by potřebovalo vyměnit. Hmm bude potřeba doplnit oblečení a tobě sehnat klobouk a plášť naštěstí jsme na tyhle situace pojištění. Kuchiyouse: Akatsuki Uwagi Přede mnou se z obláčku objeví dva pláště a pro mě ještě kalhoty. Jeden je velký a široký přímo pro Danzou, aby si ho mohl přehodit přes zbroj a jeden slušivý klobouček. Tady máš, aby jsi neřekl, že jsi na začátku nedostal upomínkový dar. Já si mezitím vezmu nový plášť a potom, aby samozřejmě neviděl i kalhoty. Zbytky dřívějšího oblečení spálím.Pak až mi naroste 9OK ještě poškám zdali nemá něco na srdci. |
| |
| Vesnice Po její větě se shurikeny ležící kolem ní rozapdly na hromadu železného prachu a když zmizeli její šlahouny z mého těla uvolnil jsem i ono ochrané jutsu. Zatímco má patrně nová kolegyně dokrmovala svou zbraň, já jsem ze sebe zházel zničené kusy zbroje i ohořelé šatstvo (ten výbuch) a zašel si do nedalekého domu kde jsem byl ubytovaný se převléct. To že ona vraždila neviné lidi mě nějak zvlášť nebralo, ostatně dělal jsem to samé. Když jsem se vrátil, měl jsem na sobě opět kompletní oblečení a neporušenou zbroj, zatímco ona dokrmila zbraň a řekla něco o Údolí konce. Do údolí? Hmmmmm, nikdy nepochopím co všichni na tom místě vidíte...má sice zajímavou historii, ale to je tak všechno povzdechl jsem si a dál už nic neříkal. Poté přivolala oblečení a mě podala plášť a klobouk. Oboje jsem si oblekl a dával jsem si u toho schválně načas aby si stihla "nepozorovaně" převléct i kalhoty. Než vyrazíme, měl bych jen jednu otázku. Jaké je tvé jméno? ozval jsem se po malé chvíli. |
| |
| Napadení (možná) Kluci se vzbudí i na ten můj kamínek celkem rychle, senseika to samé i na to zatřesení. S obdivem sleduji to, jak hnedskládá pečetě. Opravdu je v tom asi hodně moc rychlá... A teď by se to mohlo prokázat jako velká výhoda... Pokud to ovšem jsou nepřátelé. Sleduji Kimiho, jak použil své doujutsu, a pak i Kamu, jak se připravuje na použití svého jutsu. Já sama prozatím nic nedělám, zatím to nemá cenu, počkáme... Správně jsem usoudila, když jsem nechtěla dělat nic. Senseika je toho mínění zřejmě také, což naznačí vysláním svých papírových úst, která mi sdělí, co jsou potřeba. "Dobře sensei..." Přesto nemůžu jen tak vyčkávat, aniž bych cokoliv dělala, a proto si sáhnu do pouzdra, a místo kunaie vytáhnu smotané listy. Kdekdo by se tomu divil, ale můj tým už nemá čemu... Slouží k mým jutsu... Sleduji, co senseika dokáže, a čekám, v co tahle situace vyústí. |
| |
| Vesnice Jeho otázka mi vykouzlila na tváři úsměv. Nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlela. Je to pravda, že od té doby co se tam utkal Madara s Prvním Hokagem je to tam samý setkání a souboje. To víš no. Třeba je tam hezky. Náš úkol stejně bude asi až moc jednoduchý. Když se doobléknu jeho pohledů si nevšímám. Místo toho se zarazím když mi položí další otázku. Tady né. Řeknu ti ho až na cestě. Pak vyrazím směrem do údolí. Máme čas a je to blízko proto nevyvolávám, žádného ze svých mazlíčku a spíše jen hopsám po stromech. Když jsme dost daleko od vesnice uznám, že už je správná chvíle. Všude mě nazývají nějak. V Konoze mi říkali Burakku Neko " Černá kočka ", ale mé první jméno, které mi dal otec je Kurai Cuki " Temný měsíc ". A tobě dal otec jméno jaké ?? Pohlédnu na něj se zdvihnutým obočím. |
| |
| Na střeše Hokageho kanceláře Hokage si mé nohy zjevně všiml, nepodařilo se mu ale zbrzdit ji tak docela, což sleduji se škodolibým úsměvem, který ale, jak si uvědomím, není příliš nenápadný, a proto ho vrátím do normálního obličeje... Je ale možné, že si Hokage něčeho všiml, jakože všiml... V duchu se zle zasměji nad tím, co řekl ještě tak trochu v polospánku. "Mno vida, ani mu nemusím lhát, on si to vymyslí sám..." "Hmmm, to není špatné mít takové "chápavé" lidi za nadřízené..." "Není... V tomhle mu fakt docela věřím." Ušklíbnu se, a sleduji ho, jak se zvedá do trochu "důjstojnější" polohy. Protože mi dojde, že by mi takhle zespoda opravdu mohl vidět na obličej, udělám nějaký ten krok vzad. Neskrývám ho nijak moc kvůli něčemu důležitému, ale na druhou stranu, je to bezva hra, a jediný, kdo ho uvidí, bude vždy etn, kdo bude mým soupeřem či spolubojovníkem v nějakém těžkém souboji... Tam se totiž radši odhazují takovéhle už nepotřebné svršky... Dovtípí se celkem rychle. "Chtěla bych ohlásit splnění mise..." Poslední slovo ale vyzní trochu naprázdno, protože to už se Hokage řítí někam do kanceláře, aniž by cokoliv řekl. S pozdviženým obočím sleduji, jak se i vrátí. "Nějaká zvláštní nálada, ne?" "To teda rozhodně... Tohle není typické ani pro něj..." Zde je třeba jen dodat, že jsem Naruta neviděla jako malého, kdy to bylo ještě horší. Povzdechnu si, a ihned ze stoje klesám do lotosového sedu, původně do tureckého, nohy nakonec lehce propletu. S tím nemám nejmenší problém. Povytáhnu obočí, a vezmu si od něj do rukou tu kouli. Jaksi mi nepřijde nijak jednoduše poznatelné, že by to bylo z křišťálu, a proto tomu žádný zvláštní význam nepřikládám. Pak začne skládat pečetě a já se v duchu zatvářím velice otráveně. "N bezva, budu pomáhat Hokagemu s nějakou technikou..." "Tak prostě odejdi, jestli nechceš..." "Chmmm, bohužel, není možná, pokud se nechci dočkat trestu..." Proto jen sedím, a s nepříliš zaujatým výrazem sleduji, co se bude dít. Zdá se, že i s pečetěním má Hokage maličký problém, nejspíše jeho jedna z nejnověji vyvinutých technik... Ušklíbnu se a navenek s bezvýrazným obličejem sleduji to dění, co se tam začne odehrávat. "Hmmm, netušila jsem, že umí takové techniky... Možná bych k němu měla pojmout více respektu..." "Co tě to napadá? Chceš se snad už hned atkhle zkazit?" "Ne... Dělám si legraci... Ale ta technika není špatná..." V duchu pokrčím rameny a dívám se dál. Když na mě Hokage začne mluvit, pozvednu hlavu, aby bylo jasné, že se dívám na něj. "Potřebovat? Mě? A to sis nemohl vybrat někoho jiného?" V duchu následuje odfrknutí. "On to zjevně nechápe... A nebo nemá čas lámat si s tím hlavu..." "Věřit? Mě? Mno, aby ne... Musí mi dokázat věřit, ale koneckoncl, kdo by se tomu divil, má na mě kvalitní ovládací zařízení... Z toho se nevykroutím..." Znovu si v duchu odfrknu, navenek je ale možná vidět jen lehké sevření čelistí. Nelibí se mi tohle jeho jednání... "Wakarimashta." Odpovím bezvýrazně, nijak nadšeně, ale tak, že je jasné, že ho budu následovat, mimo jiné proto, že nejde jinak. Sleduji ho, abych udělala, co bude chtít. Je to nutné... |
| |
| Bee vs. Creed Bee v obrovské rychlosti vyrazil na Creeda a zaútočil na něj. Jen co se jeho meče do něj zanořily, tak se Creed roztekl v hromádku bahna, která ze skalní stěny spadla dolů. Bee se zastaví a rozhlédne se. V tu chvíli k němu začaly ze tří stran dopadat kunaie s připevněnými výbušnými lístky, které hned po dopadu explodovaly. Nebyly mířené přímo na Beeho, ale na skalní stěnu, která začala padat i s Beem dolů. (Samozřejmě nepadá celá hora. Jen část skalní stěny.) |
| |
| Hokageho kancelář - Narutovy klony, Naibun Dveře do kanceláře se s podivným trhnutím otevřou a dovnitř vejdou dvě ninja kočky. "Hej, tak jsme tady. Kde je ten, kterého máme vyzvednout?" řekne jedna z koček a přistoupí blíž. Druhá mezitím zavírá dveře. Je neobvyklé vidět kočku, která si umí dveře zavřít. Když jsou dveře zavřené tak přistoupí i ta druhá a zeptá se "Tak kde je ten Sasukeho synovec? Jsem na něj zvědavá, ňja." |
| |
| Vesnice Až moc jednoduchý? Abych se necítil zklamaný... ušklíbl jsem se lehce kysele. Když mi odmítla říct své jméno namístě, nijak zvlášť velkou vědu jsem z toho nedělal. Prostě jsem ji sledoval po cestě a čekal. Teprve když jsme byli dost daleko od vesnice (byl jsem si celkem jistý že nás nikdo nesleduje) řekla mi své jméno. Otázka kterou mi ale vzápětí položila se mi moc nelíbila. Vlastně se mi nelíbila ani trošku. Ani nevím. Je to skoro pětadvacet let co jsem ho slyšel naposledy. Když jsem v sedmi nastoupil k ROOTu, získal jsem kódové jméno Terai a po otcově smrti jsem následoval rodinou tradici a vzal si jeho jméno. Jen tak mimochodem, zmínila ses o Konoze, asi bys nebyla schopna se tam nenápadně dostat že ne? v hlase mi zněla zvláštní naděje smíšená s očekáváním. |
| |
| Boj Rozhodl jsem se na toho blbce vyškašlat, tedy lépe řečeno získat nad ním výhodu a proto když se ukázalo že je to jen klon, zamířil jsem ze skály zpět. Nesnažil jsem se ho holedat, chtěl jsem zbytky Samehady. Běžel jsem k tomu místu co možná nejvyžší rychlostí. Měl jsem takové nepěkné tušení a rozhodně bych nechtěl aby se vyplnilo. |
| |
| Kancelář Hokageho Nestačím se ani pořádně rozšmírovat, když vlezou do kanceláře dvě kočky. Musím zamrkat. "Opravdu kočky!" Trošku se otřepu ze zdejší obscese na kočky. Připadám si spíš jako v Nekogakure než v Konohagakure. uklidním se jedním volným nádechem. "To asi hledáte mě." Poznamenám už klidným hlasem. Mám nutkání si je prohlédnout sharingamem, jestli to není nějaká přihlouplá iluze. |
| |
| Střecha Soustředím se na techniku a konečně se dostanu až do bodu kde pohled v kouli mohu ovládat pouze mávnutím ruky. Teď mi tu kouli prosím pomalu podej. Nastavím volnou ruku a opatrně si ji vezmu. Skoč prosimtě dolů a pošli sem nějaké ANBU. Budu zadávat misi třídy S. Pokud chceš, můžeš se taky zůčastnit, ale na životě tě ohrozit nechci, proto je to dobrovolné. Kancl - klony Klon příjde k Naibunovi a zkontroluje složku. Hmmm... vypadá to v pořádku... jen by mohl Sasuke-sensei psát úhledněji. Ve skutečnosti to bylo pěkné písmo oproti mě, ale nechtěl jsem připustit že tam nikde není chyba. Založil jsem složku do kartotéky a vrátil jsem se ke čtení papírů... nově příchozích koček jsem si ani nevšimnul. Po chvíli si všimnu že Naibun je stále v kanceláři. Ehm... můžeš jít. Nyní po tobě nebudu nic chtít. Nejprve musíš svést souboj s některým ze Senseiů a až určí jaké jsou Tvé schopnosti, tak teprve až potom můžeš na mise. Takže teď... máš rozchod. Všimnu si dvou malých koček. No ony se tu snad někde rojí... řeknu si tiše.... Přijdu až ke kočkám a dřepnu si k nim. Chvilku na ně koukám a poté každé polžím na hlavu dva prsty. Kai! s kočkama se nejspíš nic nestane. Tak to asi není technika co je tu láká... máte rozchod taky... kšá... běžte.... řeknu kočkám a vrátím se k práci. |
| |
| Kancelář Hokageho - odchod Kývnu hlavou, že rozumím. "Dobrá, budu asi v sídle Klanu.... Odpočívat." Pronesu trochu potutelným tonem, z kterého je zřejmé, že tam možná budu, ale rozhodně neplánuju odpočinek. Nechám udělat kšá na kočky (jsou-li stále kočkama) a vyrazím za dveře. Zatvářím se nejistě, tedy zahraju nejistý pohled. "Takže číči... Kam mám jít?" Zeptám se. Prozíravě neužívám žádné označení, neboť nevím jak je jmenovat. |
| |
| Kancelář hokageho - Naibun, Naruto Když Naibun odpoví kočkám, tak si ho podezíravě prohlédnou a pak jedna z nich řekne "No, je Itachimu trochu podobný. Vypadá to, že jsme našly správnou osobu." V tom, ale Naruto přistoupí k jedné z koček a přiloží jí prsty k hlavě. Kočka se naježí a zakousne se do jeho prstů. Druhá z koček se na ně jen unaveně podívá a otráveně řekne "Proč blbneš Naruto? To nepoznáš vlastní sousedy?" Pak se obě kočky otočí a vyrazí ke dveřím, kde počkají až Naibun otevře, aby prošly. "Nejdřív zavři a pak nás následuj. A žádné čičí! Jsem Denka a tohle je Hina!" nasupí se Denka a Hina dodá "Jo! A jak se vlastně jmenuješ?" |
| |
| Kočičí cesta Když se mi kočky představí trošku se zamračím. "Doufám, že vám nebude vadit, že si vás asi budu chvilku plést." Prohlédnu si je ještě jednou. "No moje jméno je Tajemství (Naibun)." Použiji kaligrafiský význam. Je to malé protestování čičin a hlavně nechci, aby ho všichni věděli. "Jakto, že vlastně mluvíte?" Zeptám se. Zjevně jsem se ještě nesetkal s něčím takovým. Proto mne to zaujalo. Poslušně čičiny následuji. Pokud uvidím, že jdou jinam, než by měly, odbočím správným směrem, což by je asi mohlo překvapit. |
| |
| Rozhovor Po chvilkovém čekání když jsem čekal na Orochimarovo rozhodnutí tak zavál velmi studený vítr.byl tak studený až to bylo neobviklé a najednou mým tělem otřásl špatný pocit,ale hned na to mi odpověděl a to že mi vyhoví. Hned na to jsem se pousmál a otočil se na Akashiru. Zůstan zde hned jsem nazpět. A pak sebe a Orochimara přemístím na kraj blízkého lesa,který sem zahlédl když jsme stoupali na ten vrchol. Tak a ted k věci Orochimaru. |
| |
| Hakuši Když jsi se rozplynula v mnoho malých papírových soviček a vyletěla vstříc nepřátelům, tak jsi zjistila, že jich je pět. Vypadají dost vystrašeně a někteří z nich jsou zranění. Jsou dost zbídačení. Na první pohled to vypadá, že jsou už několik dnů na cestě. "Co se to děje? Né, prosím! Neubližujte nám!" rozkřičí se jeden z nich a začne si krýt obličel. Ostatní se poschovávali za stromy a taky si kryjou obličej. |
| |
| Kizashi, Akashira Z lesa vyšla mladá žena a opřela se o strom. (Susu) Nevypadá moc přátelsky. "Ona tady je jako dozor nad tvým přítelíčkem." řekne Orochimaru a ukáže na Susu. Pak Orochimaru a Kizashi zmizí. Susu na to chvíli nevěřícně civí, ale když si to uvědomí, tak nasadí znovu ten kamenný pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Když se objevíte na kraji nedalekého lesa, tak tě znovu přepadne slabost z úbytku chakry. Přecejen tohle je technika, kterou ještě plně neovládáš. Orochimaru se na tebe zahledí. Jde vidět, že neví co si má myslet. "K věci? To tys vyhledal mě. Tak co mi chceš? Cos myslel tím tajemstvím klanu Uchihů?" zeptá se s dychtivostí v hlase a oblízne se svým neskutečně dlouhým jazykem. |
| |
| Na střeše Hokageho kanceláře-- centrála ANBU Tak trošku znuděně čekám, než se něco stane, i když dění v kouli je relativně zajímavé. Tedy, alespoň pro někoho, koho zajímá dění ve vesnici... Když se zmíní o tom, abych mu kouli podala, povzdechnu si, a podám mu ji stejně opatrně, jako ji on příjimá, ale ani ne proto, aby se nerozbila, ale proto, abych se ani trošičku nemusela dotknout jeho ruky... Pak mi dá nějaký ten úkol. Zašklebím se, což ale bůhvíjak vidět není, a v duchu si zhnuseně povzdychnu. "Taky se tu nemohl naskytnout nikdo jiný... Teď abych skákala jak bude pískat..." "Necháváš se moc ovládat... Ale co že říkal o té misi? Nebyla by to zábava?" "S nějakými ANBU? Pro něj?" "Zdá se, že ta mise má mnohem větší význam, než aby se to dělalo jen pro Hokageho... Mise S..." "Hmmm, máš pravdu, mě jen tak na životě neohrozí... Užijeme si!" Na tváři se mi bůhvíproč objeví vražedný úsměv, je ale jasné, že nepatří přímo Hokagemu, jen se mi spíš omylem objevil na tváři... "Hai... A mimochodem, té mise se ráda zůčastním." Rty se mi zkřiví v ošklivéém vraedném úsměvu. Nevraždím na počkání, ale na druhou stranu, pokud se k tomu dostanu... Povzdechnu si nad tím, že teď musím shánět nějaká ANBU, a seskočím ze střechy přímo na ulici. Je to slušná výška, ale vzhledem k mému shinobijskému vzdělání, žádný problém... "Chmmm, už bych se měla naučit nějaké to klonování, tohle je otrava..." "Možná jo, ale klonování je poněkud srabský způsob boje, nemyslíš?" "Myslím, ale kdo bojuje fér?" Odpovědi se mi nedostane. Protože to beru tou nejrychlejší cestou, o pár minut později se nacházím v hlavní centrále ANBU. Tam zpomalím, a klasicky vejdu. Už samotný příchod někoho tak zvláštního, jako je moje osoba, by je měl tak trochu "probrat" z netečnosti... Pohledem vyhledám shinobiho, který vypadá, že v téhle místnosti má nejvyšší postavení, přejdu k němu. "Hokage si žádá služby několika ANBU na misi S ranku..." Sdělím mu tiše, je to ale jasně zřetelné pro celou místnost. Doufám, že je nějakým způsobem vycvičený k tomu, aby věděl, co teď má udělat... Vlastně má zavolat nějaké ANBU, kteří půjdou se mnou... A nebo mi říct, ať jdu, že ANBU dorazí... Každopádně čekám, co vymyslí. Možná ho svým vzhledem překvapím, rozesměji, či vystraším... |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Potřebuji od tebe aby jsi získal ze zbytku těla Uchihy Itachiho jeho Kostní Dřen je to pro mně velmi důležité. A také mám nabídku výhodnout pro tebe.Nebo ty snad už nechceš vidět své tělo Uchihu Sasukeho? |
| |
| Miyako Když dorazíš na velitelství jednotek ANBU, tak se nestačíš divit. Je tu opravdu hodně lidí a všichni pobíhají sem a tam s nějakými papíry. Už od pohledu to tu má na starost Ibiki, který vypadá velice unaveně. Když mu řekneš o tom, co ti dal Naruto za úkol, tak se na tebe zvědavě podívá, ale přítomě zareaguje. "Dobře. Chvíli počkej. Je tu veliký šrumec, tak to nějakou chvíli potrvá než seženu pár schopných členů." řekne Ibiki a odejde do zadních místností. Čekáš asi pět minut než k tobě přistoupí dva členouvé ANBU a jeden mladý, hnědovlasý muž, který se směje od ucha k uchu. "Vyrazíme! Naruto už určitě čeká!" řekne ten usměvavý muž a vyrazí. Hned za ním se vydají i oba ANBU borci. U hokageho - Miyako, Naruto Když dorazíte do kanceláře, tak ten hnědovlasý smíšek (Konohamaru) zvážní a osloví Naruta. "Hej! Naruto! Co se děje?" zeptá se a dá si ruce v bok. Ti dva ANBU co tu dorazili spolu s Konohamarem a Miyako poklekli a v tichosti čekají co se bude dít. |
| |
| Akce - Velký útěk "Tak tohle prošlo o chlup." Oddechnu si. Můj směr je jasný, podívat se po bratránkovi, koho zrovna mučí, vysvětlit mu situaci a pak by se vidělo. Nechce se mi jít úplně sám. Ve dvou máme lepší šanci, ale kdybych šel sám, asi budu rychlejší. Je mnoho proměn, které musím do svého plánování zahrnout. Naštěstí mám na to celkem čas, než se mi bratránka podaří najít. Musím vzít v potaz, že jestli se mi to povede, dostanu od taťky a strejdy vylágoš, ale zase... Mě to prostě nedá. Jsem holt tak trochu po matce. Zvažuji i eventualitu, že by se mě něco stalo. "Asi bych měl přeci jen nechat někde vzkaz, aby mne nehledali a nebo hledali ve správný čas." Tak nějak doufám, že na takového špunta jako já nikdo nic zkoušet nebude. S těmita myšlenkama hledám na cvičišti bratránka. |
| |
| Raiu Nějakou dobu ti trbá než najdeš to pravé cvičiště, ale nakonec se ti povedlo nalézt bratrance. Bohužel zrovna je pod útokem nějakého mladíka, který na něj používá ohnivé techniky. Jsou tu ještě další dva mladíci, ale ti vypadají, že jsou spíše na Drainově straně. |
| |
| Akce - Velký útěk - mezizastávka: Cvičiště "Ach ju." Zamračím se a vyšplhám se do stromu, abych měl lepší přehled. "Oni našli někoho, kdo by ho dokázal zkrotit." Zapřu se o větev. Dávám jim chvilku, jestli docvičí nebo ne. Případně se aspoň kouknu něco nového. Složený černý vějíř dám přes kolena, aby byl v pohotovosti, jeden nikdy neví, kdy někomu ujede jutsu. |
| |
| Střecha Sedím na střeše a pozoruji stále svou kořist abych ji ani na okamžik neztratil. Kdybych se jen na moment podíval do konohy už bych jí nmusel znovu najít, ale dokud se koule drží její chakry, tak ji neztratím. Soustředím se jen na kouli když přijdou tři osoby a Miyako. Šmarja co mi to Ikibi poslal? když jsme útočili na Akatsuki my, tak jsme měli šesti a vícečlenné týmy. Nevěnuji jim ani pohled ani pokynutí ruky. Už jen podle hlasu poznám Konohamara. Dobrá... jako první... Můj hlas zní jako bych měl prozradit tajemství jako je totožnost vůdce Akatsuki. ...mi ty nalevo od Konohamara přines ze skříně malý polštářek na křišťálovou kouli. Počkám až se tak stane, rituálně položím kouli na polštářek a pokračuji nyní už uvolněnější. Mám hodně špatné zprávy o vlastní hlouposti. Kočka kterou jsem si dnes ráno přinesl v náruči do Konohy je členkou Akatsuki. Právě zřejmě vyvraždila jednu vesnici.... Směřuje k Údolí konce a tam si počká na.... Ty... Nyní ukážu na pravo od Konohamara, na druhého ANBU Až objasním situaci... vyřídíš Sasukemu že jeho špeh je v nebezpečí. V Údolí konce na něj bude čekat Již zmíněná kočka. Budu jí sledvat dokud to bude možné a pak za ní asi vyrazím sám. Nyní je podstatné, že bychom měli zakročit rychle. Má silného spojence. Střetnete li se bude to souboj s dvěma S-kriminálníky.... to už je hodně nebezpečné. Pro komunikaci mezi mnou a skupinou co pujde po těch kriminálnících by se hodili dva členové klanu Yamanaka. Jejich komunikace na dálku se hodí pokud se mi podaří udržet sledování. Jedenz nich by mělbýt velice schopný... ten co bude semnou může být nováček který ale zvlád dost dobře komunikaci. Odmlím se a na moment se zapřemýšlím. Připravte se na misi. Na přípravu máte Hodinu, když přijdete dřív, zlobit se nebudu. Poté dostanete instrukce o bojových schopnostech nepřítele a budete moct vyrazit. Dodám vcelku rozhodně. Rozchod |
| |
| Cestou - Naibun "Takže Naibun, ňja? Zajímavé." řekne Hina a Denka dodá "Podivné jméno." Pak se zeptáš jaktože vlastně mluví. Kočky se zastaví a nechápavě na tebe pohlédnou. Zakroutí hlavama a vyrazí dál. Už už si myslíš, že ti nic neřeknou tak se ozve Denka "Tak na tohle se zeptej strýčka." Ještě chvíli jdete, ale pak se zastavíte před velkým domem, který nese znak klanu Uchiha. "Tak jsme tady!" řekne Denka a společně s Hinou si to vyrazí ke dveřím, u kterých počkají než otevřeš. Jakmile se tak stane, tak vejdou a počkají než vejdeš za nimi a zavřeš za sebou. Pak tě vedou po schodech nahoru a následně dlouhou chodbou k jedněm z mnoha dveřím. "Tady je tvůj pokoj. Tak se zabydli." oznámí ti Denka a pomalu odejde. Hina chvíli stojí a pozoruje tě. "Kdybys něco potřeboval, tak nás najdeš na zahradě, ňja." řekne po chvíli a takyodejde. Když vejdeš do svého nového pokoje, tak zjistíš, že máš krásný výhled na tuze krásnou zahradu. V pokoji máš velkou postel a dvě skříně. Také tu nechybí stůl a tři židle, nutno dodat, že je vše nové a dosud nepoužité. |
| |
| Nový "domov" "Ani ne, byl jsem matčino největší tajemství." Trošku bolestivě se usměju. Otevřu čičinám a nechám je vejít. "Nebyl tenhle barák před pár lety trochu větší?" Zeptám se. Možná mi to připadá jen pro to, že jsem byl malej, když jsem v Konoze byl naposledy. "Jo jo. Budete v zahradě. Nemá tu strýc nějakou knihovnu?" Zeptám se jen pro ujištění. Nechce se mi jen tak čekat v pokoji, než se někdo ukáže. Trpělivost je sice moje přednost, ale ne moje výsada. Když vejdu do pokoje, tak zahvízdnu. "No bezva. Většinu života jsem spal pod stromy a teď..." Trochu se otřesu. Sundám malý batůžek ze zad. Nemám toho mnoho. Tedy většinu mám ve svitkách a nemám zrovna v plánu to zatím vytahovat. Vyndám z batohu zarámovanou už trošku světlající fotku. Je na ní moje matka, půvabná černovlasá dívka, která drží v náručí vyjeveného černovlasého klučinu. Jediná rodinná fotka, kterou vlastním. Oba jsme oblečeny v zelenošedé barvy. Matčiny oblíbené. Ona má na ruce prsten, který mám na prstě teď já. Pečlivě jí vyrovnám, abych se ujistil, že nespadne a nerozbije se. Pak teprve vytáhnu dva svitky z batohu. Jsou prázdné. Jsou na různé zápisky a nápady. Prostě věc, kterou by měl mít každý slušný doktor po ruce. Pak ze sebe stáhnu svrchní kabát a uložím ho do skříně. S jedním svitkem se vydám na průzkum domu. |
| |
| Centrála ANBU-- Hokageho kancelář Když je jasné, že mu to došlo, pokývnu hlavou, jako že počkám. Ibikiho v něm nejspíše nepoznám, nikdy jsem nebyla vyslíchaná a ANBU taky nejsem... "Nějaký moc zvědavý, na to, že je to ANBU... Podle výrazu..." "To je pravda... Měli by být tiší a kvalitní, že?" "Tak nějak, dejme tomu..." Ušklíbnu se, a sleduji, jak ke mě přijdou tři. "Ale ten hlavní aspoň zvládá plnit rozkazy... Tadyti zjevně také, když mají být schopní, ale tohleto, ten úsměv, to teda není moc profesionální... A neměli by vůbec ANBU mít masku? Všichni?" "Zdá se, že Hokageho zná... Zjevně privilegia, hm?" "Možná..." Ušklíbnu se, a vydám se za hnědovlasým smíškem. Jménem ho také neznám, ale je nejspíše o nějaký ten rok starší než já... Tentokrát vedou spíše oni mě, než já je. Pokrčím rameny, a pospíším si za nimi do Hokageho kanceláře... Hokage to má zjevně už dobře promyšlené. Vyslechnu si vše, co řekne, a pak pohlédnu na ANBU, co udělají. Nejspíše odejdou po svých rozkazech... Pochopitelně mi neušlo, že Hokage nedal žádný úkol tomu, co říká Konohamaru... Pohlédnu na něj, co si o tom myslí, případně ho nechám promluvit, a pak se ozvu sama. "A co já, Hokage-sama? Říkala jsem, že bych se té mise ráda zúčastnila..." Nezní to bůhvíjak nadšeně, což ale ode mě stejně nikdy znít nebude. "Ach jo, mise pro Hokageho..." "Ale na druhou stranu velká zábava... To musíš znat, a pobrat..." Ušklíbnu se. Momentálně mi dělá našeptávače... V klidu počkám, co vymyslí. |
| |
| U hokageho - Miyako, Naruto ANBU přinesl polštářek přesně jak Naruto řekl. Pak hokage začal se svým proslovem. Bohužel v půli se sem přiřítil jeden ANBU s jouninem, který má šátek na hlavě a s párátko v puse. (Ten co se střetl s Kubikirim) Oba pokleknou a jounin začne mluvit "Hokage-sama, Temari-san byla unesena! Já osobně jsem se s únoscem střetl, ale musel jsem ustoupit. Vyhrožoval, že pokud nepřestanu s útoky, tak nepodá Temari protijed... Ikdybych ho porazil, tak bych to s Temari-san zpátky do vesnice nestihl... Vypadala opravdu špatně." ANBU, který přišel s ním přistoupí k Narutovi a předloží mu Temarin vějíř spolu s uzlíčkem šatů. Pak přejde zpátky vedle toho jounina a sklopí hlavu. "Máte nějaké rozkazy, hokage-sama?" zeptá se jounin netrpělivě pohlédne přímo na Naruta. Z Konohamara opadne veškerá dobrá nálada a poškrábe se na hlavě. "Tohle je ta mise, kvůli které jsi nás zavolal, Naruto?" zeptá se Konohamaru nechápavě. Zřejmě mu nedošlo, že jste se o této misi dozvěděli až teď. |
| |
| Bee Jen tak tak jsi stihl uskočit, aby tě skalní stěna nevzala s sebou dolů a nezavalila tě. Pak jsi vyběhl svou největší rychlostí k místu, kde Samehada explodovala. Když tam dorazíš, tak všude kolem vidíš Samehadiny kousky. Chvíli to tam obezřetně prohlížíš a zjišťuješ, že Samehadina rukojeť tu nikde není. Hned jak si to uvědomíš, tak slyšíš v lese pohyb. Nejsi si jist, jestli se přibližuje nebo naopak vzdaluje. |
| |
| Les S pořádnou dávkou štěstí se mi podařilo ustát výbuch a vrátit se na místo kde Samehada vybuchla. Naneštěstí jsem tam ale nenašel nic víc než malé a nepoužitelné kousky. Nikde však nebyl její jílec. Trošku mě to zarazilo, neboť poblíž nebylo ani nic co by ho připomínalo nebo z čeho by se snad dal složit. Už už jsem se po něm chtěl jít podívat, ale v tom jsem z lesa zaslechl nějaký podivný zvuk. Nebyl jsem si jistý jestli se ke mě přibližuje nebo vzdaluje, proto jsem se rozhodl že to prozkoumám a vyrazil opatrně za ním. Dával jsem si přitom pozor abych nepadl do něčí pasti. |
| |
| Uchihovic sídlo - Naibun Na tvou otázku o knihovně ti ještě Hina odpoví "Nevím, o to se nezajímám. Zeptej se strýce sám, ňja." Pak už ale definitivně odejde. Po prohlédnutí si svého nového pokoje ses rozhodl jít na průzkum domu. Je opravdu velký a má mnoho pokojů. Několik pokojů bylo volných a zřejmě v nich nikdo nepřebývá. Jeden vypadá, že v něm bydlí tvůj bratranec. Pak jsi narazil na jeden velký pokoj s manželskou postelí, ve kterém určitě bydlí tvůj strýc s tetou. Pak sis prohlédl obývací pokoj a kuchyni. Všechny pokoje, v kterých jsi byl, jsou opravdu skvěle vybavené, jde vidět, že tvůj strýc je docela v balíku. Když jsi procházel kuchyní, tak jsi dostal docela chuť něco zakousnout. |
| |
| Mise Oběhly jsme Kisameho, který se pustil do boje s Killer Beem. Chvíli po cestě se ozve obrovská rána a kolem nás proletí Kisame bez jeho meče a vůbec to s ním nevypadá dobře. To byl asi Beeho útok s jeho démonem. Vypadá to, že ani Kisame tohle neunesl pomyslím si a běžím dál, k úpatí hory. Tam Bee padne do pasti druhému z Akatsuki a vydá se za ním na místo, kde se před tímuž jednou bojovalo. Že by oba chtěli ten Kisameho meč... přeci jen je to dost silná zbraň, aspoň co jsem slyšel. přemýšlím co mám teď dělat. Chci vidět Kisameho meč, docela by se mi hodil, ale také bych měl dokončit misi a odnést Itachiho tělo. Rozhodnu se pro dokončení mise, rychle pokračuji k místu, kde má být Itachi pohřben a v těch místech začnu kopat a hledat jeho tělo. |
| |
| Taren - Shrnutí Chvíli poté co kolem vás proletěla ta obrovská vlna chakry společně s Kisamem se země zatřásla. Killer Bee byl proměněn do své Bijuu formy a řítil se na vás. Ty jsi byl schopen uskočit sám, ale Karin ztuhla. Neji jí chytil a odskočil s ní do dostatečné vzdálenosti. Tedy to si alespoň myslel. Když Bee běžel, tak od něj stromy doslova odlétaly. A ke vší smůle jeden srazil Nejiho a dopadl mu na nohu. Karin byla jen silně otřesená, ale jinak v pořádku. "Hej ty!" zavolala na tebe, "Pojď sem a pomoz mi!" Sama začala bezvědomého Nejiho vyprosťovat z pod stromu. Bee Obezřetně jsi šel prozkoumat zdroj toho zvuku. Když jsi dorazil na domělé místo, tak tam leží muž, který se belhá od stromu ke stromu. Je ošklivě popálený a jen tak tak se drží na nohou. |
| |
| Les S hlavou lehce nakloněnou jsem obezřetně zamířil k onomu muži. Hej příteli, nepotřebuješ pomoc? zeptal jsem se a stále si od něj udržoval bezpečnou vzádlenost, přecijen Henge no jutsu není nijak obtížná věc. Kdo to sakra může být? Nevypadá moc nebezpečně, ale stejně raději bych si měl dávat pozor... |
| |
| Les Obrovská vlna chakry, kterás sebou vzala Kisameho, bohužel zasáhla i Nejiho, který zachránil Karin její život. Karin začne Nejiho vyprosťovat z pod stromu. Okamžitě co si toho všimnu doběhnu k nim a pomůžu jí ho vyhrabat. Sakra, to značně komplikuje situaci. pomyslím si a pomáhám, dokud nebude Neji vyproštěn. Ještě pořád musíme najít Itachiho tělo. Jdu se po něm podívat. Hned jsem zpátky. řeknu a vyběhnu k úpatí hory, kde by měl být pohřben Itachi. Pořád je možné, že někdo nastražil past, která Itachiho chrání a tak si dávám pozor. |
| |
| Nemocniční pokoj Ještě než Naibun odešel, tak mi řekl, že si mám odpočinout a pročistit si hlavu, aby mi to neovlivnilo úsudek. Vrhnu na něj nechápavý pohled, ale to už vychází ze dveří. "Co tím sakra myslel??", zeptám se tiše sám sebe a zakroutím hlavou. Pak se pohodlně na posteli uvelebím a zavřu oči. V tom si uvědomím, že tam Sakura je pořád se mnou, a tak oči znovu otevřu a pohlédnu na ní. "Sakuro, měla by sis jít odpočinout... Dneska toho na nás na všechny bylo hodně...", řeknu unaveně, ale přesto s úsměvem. Doufám, že mě Sakura poslechne a půjde si odpočinout. Jestli tak učiní, tak jí pohledem vyprovodím z pokoje a pak ulehnu ke spánku. Než však usnu, tak přemýšlím hlavně o Orochimarovi a o tom, jak se mi asi bude chtít pomstít. |
| |
| Tým Kaito Zrovna ve chvíli kdy Kaito vyvolal techniku Satanova biče se ozval hlas "Kaito, máš chvíli?" Hned na to se objevil jeden ANBU, kterého Kaito dobře zná. Asi rok spolu byli v týmu a splnili spolu spoustu nebezpečných misí. ANBU se přiblíží a kousek od vás se zastaví. Poškrábe se na hlavě a dá si ruce v bok. "Mám pro vás jednu misi od hokageho." řekne přátelsky a po chvilce dodá "A taky mám asi nějaké informace o tvém otci." |
| |
| Cvičiště Při příchodu ANBU, kterého podle vlasů a hlasu, kterým pozdravil vytypnu na přítele z této organizace a bývalého spolupracovníka. "Hoj!" Stáhnu techniku a s prasknutím jí nechám v mráčku popela zmizet. "Končím soutěž, vydechněte si, máme misi!" "Jak se pořád vede chlape? Daří se vám beze mě dobře?" dodám z čirého zájmu. "Tak povídej. Nebo máme jít za Hokage-dono?" Pokývnu hlavou, aby mi vyložil informace. Po zmínce o otci se celý napnu a s horlivostí doplňovanou nervozitou dodám: "Otec? Dorago Kimto? Pověz mi všechno a nic nezamlčuj." Zamračím se a naznačím úchop katany, aby pochopil, že z něj jeho informace klidně vymlátím. |
| |
| Uchihovic sídlo Průzkum sídla nepřinesl nic zajímavého, tedy aspoň knihovnu. Nakonec jsem skončil v kuchyni. Opatrně otevřu lednici. Tvářím se jakoby měla bouchnout. Nakonec jí opatrně prozkopumám. "No nic moc." Povzdechnu si a opatrně složím malou svačinku, se kterou sednu ke stolu. "Bych měl asi jít na pokoj." Přemýšlím, nechtěl bych tu překvapit svého malého bratrance. Není dobré, aby na mě měl hned zlé vzpomínky. Zbalím svoje saky paky a zamířím do pokoje. Nakonec se rozhodnu, že se mi na pokoji moc nelíbí a vyhoupnu se na střechu a svoji svačinku dokončím na střeše. Zároveň si dělám přehled o městě. |
| |
| Raiu Vidíš jak ten mladík, který má na sobě jouninskou vestu ukončí svou techniku a dá tvému bratránkovi a jeho dvoum kamarádům na chvíli volno. Teď je ta správná chvíle Draina zpravit o svém plánu. Tým Kaito Dostali jste na chvíli pauzu na vydechnutí. Sensei se začal bavit s tím ANBU chlápkem, který vás vyrušil. Kaito "Jde to, jde to. Moc práce." odpoví ti na tvou otázku a mírně se zasměje. Pak ale mírně zvážní a sdělí vám náplň mise. "Mám tady pro vás složku. Je to mise třídy D, nic velkého. Ráno se u jednoho domu strhla mela a zničili plot. Vy budete mít za úkol ho opravit, popřípadě znovu postavit. řekne ANBU nevině a zasměje se. Všem, kteří ho slyšeli došlo, že na tom má také podíl viny. Pak ale začneš naléhat, aby ti sdělil informace o tvém otci. "Klídek. Pojď stranou." řekne vážným hlasem a poodejde o pár desítek metrů stranou, aby geninové neslyšeli co má na srdci. "Chci abys věděl, že ten o kom ti řeknu nemusí být tvůj otec. Jeho jméno jsme se nedozvěděli. řekne bez jakékoliv emoce a počká až se uklidníš. Jakmile se trochu sklidníš, tak pokračuje ve výkladu "Dnes se Sasuke-san a Kakashi-san střetli se členy organizace zvané Akatsuki. A jeden z nových členů té organizace sedí popisem na tvého otce. Skvělý uživatel ohnivých technik, rudá samurajská zbroj, rudé oči a vlasy a samozřejmě katana u pasu. " Pak se na tebe z pod masky zahledí a zeptá se "Co si o tom myslíš?" |
| |
| Střecha V půlce rozhovoru mě vyruší ANBU a Konohamaru se optá jestli to je ta mise. Ach jo... chlape, jsi ještě dítě, doufám že nedělám chybu když tě tam posílám. nově příchozím ANBU odpovím s ledovým klidem Teď ne, ještě se k tomustanu, teď dokončím jinou misi. Pokračuji v zadávání mise a dokončím můj proslov ze kterého mě vytrhli. Poté pohlédnu na Miyako, která se mě zeptala co má dělat. Já vím že ses přihlásila a beru to na vědomí, teď máš rozchod, utíkej se připravit na misi a nejpozději za hodinu tě tu chci vidět. Věřím že všichni budete rychlejší, ale i tak jsem vám chtěl dát čas navíc, až budeš připravená, tak přijď a já dokončím zadání této mise. Poté se obrátím k těm novým co mi řekli o Temari. Jaké máme informace? směr? polohu? Pokud s tím máme něco udělat nestačí mi jen vědět že i někdo unesl. Ví se alespoň ke komu patřil? A pro příště navrhuji zhodnotit situaci a usoudíš li, že bojově lepší, tak ho zabíj a protijed ji podej sám.Ikdyž chápu že to musela být složitá situace a sám bych se nerozhodl jinak. No... zatím mrtvá není... as dostaneme nějaké požadavky... ještě je víc než dost času Temari zachránit. Teď nejdřív dořešíme souboj se členy organizace Akatsuki. Stále držím ruku nad křišťálovou koulí a sleduji v ní obraz. začíná to být nuda, přál bych si posunout čas. Potřebuji jen vědět kam se schováte, nic víc, tak si sakra pohněte. Máte-li návrhy jak řešit situaci okolo Temari, jsem ochotný si je vyslechnout. |
| |
| Cvičiště Z mé pozorovatelny mám celkem dobrý přehled, co se dole děje. Trénink je přerušen příchodem nějakého ANBU. Zamračím se, ale aspoň zaměstná jejich senseie. Uloupnu kus větvičky. Chvilku si dám čas, abych zamířil a hodím jí po bratránkovi, abych na sebe upozornil. Pak teprve seskočím do stínu stromů. Budu muset počkat, až ke mě dojde. Nechci, aby tohle slyšeli ostatní z týmu. |
| |
| Rozmluva s ANBU Mírně hystericky a útočně opáčím: "Co já si myslím? Co já si myslím? Naposledy jsem ho viděl ve čtyřech letech ... na jeho vzhled si nevzpomínám, byl jsem ještě moc malej. Jediný co si pamatuju je, jak jsme se spolu pořád smáli. Ale jestli měl oči jako mám já, děda a babička ... pak není pochyb že to je on." Hmmm ... po deseti letech zpráva. Možná konečně poznám svého otce a zjistím co je vůbec zač. Teď se musím hlavně uklidnit ... děda vždycky říkal, že je ve skutečnosti moc hodný ... a ta vražda byla vyprovokovaná ... Možná, že mi z očí skáplo pár slz a vpilo se do masky. Mnohem klidnějším hlasem pak dodám. "Lidí s katanou a ohnivými technikami se tu poflakuje spousta. Jako ten hnusák Uchiha." Kdyby bylo vidět skrz masku, mohl by přítel vidět ústa sešklebená odporem. "Podle toho, jak mi ho popisoval děda a pokud má oči jako my, tak je to on." Zatraceně ... co mám dělat?!? Jestli se přidal do Akatsuki, tak ho Hokage a ostatní určitě zabijí ... nebo vymlátí Akatsuki Konohu ... a možná nechá zabít i mě. Nechám tomu zatím volný průběh, musím se věnovat těm geninům. Kývnu na ANBU a snažím se tvářit pevně. "Tak zatím, a pozdravuj hochy v oddílu." Přijdu zpátky k hochům a zamávám. "Ok, takže pojďte. Jeden rozbitej plot si žádá naší ... eh, teda vaší pěče. Nenapadá mě žádná technika, ani metoda tréninku, která by s tím mohla souviset, a proto ... no ... ruční práce jsou taky důležitý." Stáhnu z pravé dlaně rukavici a zodnotím mozolnatou pokožku. Jo ... ale někdy bolí. Sakra ... to mi připomíná že dneska budu muset pomoct večer s tou objednávkou shurikenů pro Akademii ... a zrovna ty mi vůbec nejdou ... Zasunu ruku zoět do rukacice a vydám se k domu se zmrzačeným plotem. |
| |
| Střecha - Naibun V klidu a pohodě sedíš na střeše svého nového domova a při tom pozoruješ Konohu. Je sice začátek jara, ale dnes krásně svítí slunce a tak je teplo. Chvíli se nic neděje, ale pak si všimneš, že tvá nová teta se vrací domů. Už od pohledu vypadá velice unaveně. (Neoslovovat dokud se nevrátí a nezačne zas aktivně hrát.) Jen co vejde dovnitř domu, tak se u tebe objeví Denka a Hina. "Copak tu děláš tak sám, ňja?" zeptá se tě Hina a zahledí se na monument hokagů. "Ty a Sasuke jste vážně rodina. Vždy když nemůže spát tak tady sedává a pozoruje město a hvězdy." řekne Denka a postaví se vedle tebe. |
| |
| Střecha na klanu Uchiha Trochu mne překvapí přítomnost koček. Zamávám na tetku. Vypadá zdrachaně. Hlavu položenou na kolenech. "Mám rád pohledy z hora." Pousměju se. "Jednou bych chtěl, aby jsem se mohl koukat na klidný svět." Trošičku se usměji. "Mamky sen byl mír." Protočím prsten na ruce. "Proto jsem začal od rodiny." Povzdechnu si. Je to klidný povzdech. "V Konoze jsem byl před hrozně dlouhou dobou. Hodně se to změnilo. Mamka mě sem vzala, abych si to tu obhlídl." Natáhnu ruku nad jednu z číč a pak se zaseknu. "Nejsou to normální kočky, asi by nebyly rádi kdybych s nima tak zacházel." Uvědomím si a položím ruku vedle sebe. "Rád bych poznal něco o mém otci, ale není tu po něm ani památka." Povzdechnu si. Zjevně je můj monolog jen plynutím myšlenek. |
| |
| U hokageho - Naruto, Miyako Po dokončení svého proslovu k první skupině ANBU a Konohamarovi se ANBU rozešli tam, kam je hokage poslal. Konohamaru se jen usmál a řekl "Tak za hodinu, Naruto. S mrknutím se odešel připravit na misi. Poté Naruto dal "rozkazy" i Miyako. Naruto Když Miyako odejde, tak se konečně dostaneš k tomu jouninovi, který tě vyrušil a zahrneš ho otázkami a kritikou. Jounin se zatváří kysele a pak ti odpoví. "Únosce byl skvěle vycvičený a specializovaný na zahlazování stop. Směr? Ten neustále měnil, aby bylo těžké ho sledovat. A pokud se jedná o ten protijed, tak se vší úctou hokage-sama, ale nemohl jsem vědět jestli ho má u sebe a nebo si ho někde cestou nevyzvedne. Také je možné, že si ho teprve umíchá. Pak se na chvíli odmlčí, aby zjistil jestli nezašel příliš daleko. Když vidí, že čekáš na další informace, tak dodá "Ke komu patřil? To nevím. Pak se ozve ANBU, který ti před chvílí předal Temariny věci "Už jsem o tom nechal zpravit Shikaka (Shikamarův otec)" Jen co to ANBU dořekl, tak se tu Shikaku objeví. "Co se stalo? Kdo to mohl udělat?" zeptá se, ale na odpověď nečeká. "Nejdřív Suna a potom Temari! Co bude dál?" řekne, ale pak se zarazí a ztuhne. "Nemyslíš, že to spolu nějak souvisí, že ne?" zeptá se a na tváři se mu objeví výraz plný znepokojení. |
| |
| Kaito "Brzdi Kaito! Řekl jsem ti to co jsem se doslechl. Já jsem jen normální ANBU, já nemám za úkol honit ty z Akatsuki. řekne ti ANBU trochu příkře, protože se mu nelíbil tón, s kterým ses s ním bavil a pak dodá "Jak jsem již řekl, tak oči měl rudé. Takže je možné, že má oči stejné jako ty." Pak se s ním rozloučíš a řekneš mu, ať pozdraví chlapce z týmu. "Ty se taky měj. A Kaito, díval jsem se na váš souboj. Měl bys na ně být mírnější. Přecejen, jsou to stále děti." řekne ANBU a v obláčku kouře zmizí. |
| |
| Střecha - Naibun Kočky tě poslouchají a když se zmíníš o tom, že sen tvé matky byl mír, tak Denka otočí pohled na tebe a řekne "To je sen všech lidí v Konoze. A obvzláště tvého strýce." Hina se do rozhovoru vloží da dodá "Sasuke je většinu času venku a honí Akatsuki a Kabuta. Doma se ukáže jen občas. Dokud tu budou oni, tak mír nebude." Pak ti kočky dají zase prostor k mluvení a až skončíš tak na tebe Denka otráveně pohlédne a řekne "Jde vidět, že jsi ještě mladý a nezkušný. Požádej Sasukeho ať ti ukáže své vzpomínky na Itachiho." Hina jako obvykle musí něco dodat "A nebo staré fotky, které má. Je na nich nejen Itachi, ale i Fugaku a Mikoto." |
| |
| Kancelář Hokageho Aniž by mi Hokage stačil odpovědět, do kanceláře vlítne další jounin s čerstvýma novinkama. S trošičku znechuceným výrazem rychle popojdu o krok zpátky, když prosviští těsně kolem mě, rozhodně nechci, aby se mě dotknul... "Tady to dneska nějak jede..." "Hmmm, to jo... A ty se zapojíš taky, snad... Aspoň, že máš dostat to eSko..." "Hmmm, to jo, zachraňovat tu Temari by ani nemuselo být tak složité..." Pousměji se a pohlédnu na Hokageho, který mi až teď vydá potřebné rozkazy. "Mno výborně, takže opravdu to S..." Pousměji se, jen pokývnu hlavou, aby mi nemohl říct, že jsem ho nepozdravila, a vyjdu ze dveří. Jsem sice trochu rozmrzelá, že teď tu misi pro něj plním dobrovolně, ale an druhou stranu... "Pomysli na tu zábavu... Je to S... Možná mě i budeš muset vypustit..." Vnitřně, aniž by to byl můj vlastní pocit, se zatetelím štěstím. Znechuceně na sebe pohlédnu, pokračuji ale v cestě. "Tohle laskavě nedělej... Víš, že si to rozhoduju sama..." Ušklíbnu se, a pak si rychle pospíším domů... "Huh, počkat, když to zadával nám, tak tím myslel, že tam půjdu s tím hnědovlasým, myslím Konohamaru? Huh... Zjevně je starší než já, ale o to je míň profesionálnější..." "Tím líp, ne? bude to na tobě, to ty si užiješ..." "Ano, to je pravda." Pousměji se a otevřu dveře od domu. Doma si sbalím je vše nejnutnější, hlavně klasickou výzbroj, bohužel ale nesmím opomenout ani deku či jídlo a pití, které chytře zastrkám do vnitřku pláště... Ještě zkontroluji, jestli mám všechno, co jsem chtěla, ale vlastně to ani tolik kontroly nevyžaduje, vždyť radši bych toho měla vzít co nejméně... Proto se omezím jen na jídlo, pití, deku, a výzbroj. Pak rychlým krokem zase pádím ke kanceláři Hokageho. Pochopitelně to stíhám dřív než za hodinu, mám asi ještě patnáct minut čas, což ale znamená, že se k němu nemusím bůhvíjak hnát... Vejdu do radnice, projdu několika patry a po několika shodech vyjdu, a zase stanu před kanceláří Hokageho. Kysele se zašklebím, a pak zaklepu, a vejdu... "Jsem zde, připravena na misi, Hokage-sama..." Omezím se jen na nejnutnější zdvořilostní fráze. Pokud tam ještě nejsou, poodejdu kousek stranou, a vyčkávám jejich příchodu. V opačném případě vyčkávám instrukcí Hokageho... |
| |
| Střecha - Naibun Zamračím se, když jedna z číč pronese, že jsem nezkušený. Většinu života jsem ztrávil na cestách, ale nikdy jsem neměl pořádný důvod bojovat, o většinu se postarala mamka svým "jutsu". "Jak by mi mohl ukázat svoje vzpomínky. Ty jsou v hlavě a tam je zakázáno lézt." Pronesu s bradou opřenou o ruku. "Navíc jeho vzpomínky.... Brrr." Přeběhne mi mráz po zádech. "Ono je možná lepší nechat některé vzpomínky spát." Pro koho je to lepší nerozvádím. |
| |
| Střecha Zatvářím se znepokojeně, ale pohled od křišťálové koule neodtrhnu. Shikakova slova skrývaly pravdu kterou jsem v tom všem zmatku do teď přehlížel. Jak jsem mohl být tak slepý. Otci nebo třetímu by se nikdy nestalo že by přehlídli tak jasnou věc. Až teď si uvědomuji že titul Hokage nevyžaduje jen sílu. Hmmm... Máme tu vězně který nám prozradil, že Orochimaru je mezi živými. Taky nám prozradil, že chce skryté Písečné ukrást svitek zakázaných technik. Pak nějaký velice zkušený Shinobi unese Temari. Snad se jí nic nestane, ale na druhou stranu... Alespoň mám od ní chvíli klidu. Temari je čirou náhodou sestra Kazekageho, ale zase nadruhou stranu... Věřím že Gaara s nikým smlouvat nebude. Sice mu záleží velice hodně na jeho blízkých a je ochoten pro ně položit život, ale věřím, že na vydírání nepřistoupí. Navíc Gaarovi musí být jasné, že kdyby ten svitek dal Orochimarovi... umřelo by mnohem víc lidí než jen Temari. Na chvíli se odmlčím, zkontroluji kolik chakry mi tato technika bere. Nikdy jsem jí takto nepoužíval. Spíš jsem se vždy jen pár minut (10 až 20) rozhlížel po vesnici a nikdy mě to nevysilovalo, ale teď tu techniku budu muset udržet delší dobu a na větší vzdálenost. Už jen kdybych si představil, že by Orochimaru mohl ovládnout něco tak mocného jako přivolání kacířského boha... dělá se mi z toho špatně. Kacířský bůh je technika která má oběť zabít nehledě na sílu shonobiho. Jenže za to uživatel musí zaplatit vlastním životem. Ale Orochimaru by tu techniku nepoužil. Jen by ji podle mě naučil své podřízené. To by stačilo. Můj hlas napovídá, že jsem nervozní jako kdysi když jsem stál proti původním Akatsuki a Madarovi a všem ostatním. Copak tohle vážně nikdy neskončí? Copak měl Nagato skutečně pravdu? Ne, nikdy nepřestanu bojovat! To je moje Nindo! V tom mi velice hlasitě zakručí v břiše. A kruci... kdy jsem naposledy jedl? Jestli s nima vyrazím na misi, tak si s sebou vezmu instantní Ramen! Po dlouhé hodině hledění do koule mě už začínají pálet oči, nejprve promrkám levé, poté pravé... ani na okamžik nespouštím pohled z obrazu v křišťálové kouli. Objeví se Miyako a po ní i ostatní. Měl jsem tu čest vidět několik soupeřových technik. Jsou nebezpečné. Předem bych vás chtěl upozornit, že oba umí dobře bojovat na malou i střední vzdálenost. Nevypadalo to že by používali Genjutsu... a Ninjutsu pro větší vzdálenost jim taky nejsou moc známá. Ta žena má zbraň na kterou si musíte dávat pozor. Devítiocasá kočka... důtky chcete-li.... Každý z devíti ocasů dovedl dělat jinou činost. Například 5 ocasů jí obmotalo jako brnění a zbylé útočily na soupeře. Je to zřejmě velice speciální zbraň. Taky se nechala zabít. Přijala útok který nemohla přežít. Vstala ze země, oklepala se a zmizel jeden z těch devíti bičů. Možná má nějakou schopnost nesmrtelnosti. Dále umí plivat kouli chakry která po dopadu exploduje. Její bič po boji napadl vesničany a "nakrmil" se na nich... poté dorostl devátý bič který předtím zmizel. Dokončím přednášku o ženě. Zmíním ještě pár podrobností co jsem viděl během boje aby měli lepší představu proti čemu stojí. Pak tam byl ještě podivný muž. (příště bych uvítal i překlad technik ať si mohu líp představit jak boj probíhal... dík Danzou za tolerování žádosti :-)) Jeho zbraní je katana. Zdánlivě ani jeho katana není normální. Položil ruku na zem a katana se ze země vysunula jako z vodní hladiny proti nepříteli. Také má nějaké jutsu co ho brání. Možná zemní element, ale nespoléhal bych na to. Toto jutsu udrží velmi silné útoky. Zatím co jeho zbroj byla po výbuchu potrhaná... On na sobě neměl zjevné známky zranění. A poslední z jeho technik je, že si vyvolá 1000 shurikenů, všechny je nabije chakrou. Pravděpodobně větrný element. Ale to není vše. Všechny je v letu ovládá. tato technika vypadala nebezpečně. Odmlčím se abych se nadechl. Hlavně je nepodceňte a vraťte se domů živí. jo a Konohamaru? pokynu mu ať přijde blíž a ikdyž né moc tiše tak "jakoby" nenápadně zašeptám. Na tu ženu by mohlo fungovat Oirokeno. Ale neriskuj moc. Šibalsky se usměju a mrknu, ikdyž se na Konohamara nedívám... mohl si toho všimnout. |
| |
| Cvičiště Když přijde ANBU chystám se bránit. Skládám pečetě ale když v tom jutsu zmizí a objeví a sensei to ukončí,povzdechnu si a usadím se do trávy. V tom mě z rozjímání vyruší něco jiného čehož si všimne Shukaku. Máš tu návštěvu prcku. rozezní se mi hlavou silný hlas. Co ? Jo, díky. odpovím nezaujatě a pomalu vstanu. Otočím se na bratránka kterého jsem hodně dlouho neviděl. bych šel za ním, pokrčím rameny a pomalým krokem se k němu vydám. Taky vyrostl, byl vždycky tak malej, možná mě pozve na véču, zajímá mě jak se má teta Temari a strejda Shikamaru.Rozzářím se jak vánoční stromek a levném větnamském trhu a rozběhnu se. Nazdar bratráku !!!křiknu už z dálky. Copak se děje ? nevinný hlásek. |
| |
| Cvičiště Bratránek mě rád vidí. Trošku nezvyk, ale co se dá dělat. On má na rozdíl ode mne výhodu být v týmu. Já jsem pořád na cestě mezi vesnicemi, takže mě zatím nikam do týmu nedali. Zvednu ruku v pozdravu a trošku smutně se pousměju. Podívám se k ostatním jestli poslouchají. "Jenom chvilku!" Křknu v případě, že se nám venují. Pak se věnuji bratránkovy. Složím ruce na vějíř. Najednou se tvářím trošku zmateně. "Jak začít." Nadechnu se a začnu polohlasem. "Nevím, kde začít, ale vezmu to po pořádku. Jsou tu dvě novinky, které bys měl vědět." Odkašlu si a nakonec začnu tou menší dardou. "Mojí mamku unesli. Zakázala mi jít za ní. Taťka nemá možnost to řešit, protože je na cestě do Suny." Pak si odkašlu. "Protože na Sunu se čeká útok." Pronesu polohlasem. "Mám zakázáno za mamkou, ale chci za taťkou, aby věděl, co se děje." Odkašlu si. "Doma to nikdo neví. Potřebuju, aby jim to někdo řekl." Tím naznačím jeho roli v mém plánu. |
| |
| Cvičiště Tetu Temari unesli ??!!vyvalím šokovaně oči. No super, ne že se za ní poženeš jak Idiot. v tom se mi přidá do mého sluchového ustrojí i druhá zpráva. Ú-Ú-útok ? M-musím jít domů, musím jim pomoct. vyblemtám ze sebe překvapeně. Pomůžu ti, řeknem jim to u vás a zkusíme kontaktovat tvého taťku, jo ? nakloním hlavu. Neeeeebo víš co ? rozhodím kolem sebe písek který jsem rozdrtil při přípravě na obranu a složím několik pečetí. Sabaku bunshin. řeknu dvě slova a vytvořím klon. Víš co máš dělat, ne ? klon přikývne a začne utíkat do Suny. Chceš jít teď hned ? Nechceš to říct třeba Narutovi ? zvážním. |
| |
| Cvičiště Trošku vyvalím oči na jeho reakci. "Klíd." Pronesu klidným hlasem. "Ty jsi tady nejbezpečnější. Strejda zvládne obranu. Je to přeci jen Kazakage." Povzdechnu si. "Já vyrazím na cestu za taťkou. Tebe by nepustili, přeci jen máš v sobě... No však víš." Najednou silně znejistim, protože nevím jak jeho spolunájemníka pořádně označit. "Navíc Hokage nebude asi úplně nadšený z představy, že by se dvě děti poflakovaly mimo Konohu." Povzdechnu si. "Babička to taky neví, že jsem pryč, tý jsem zdrhl oknem." Pak zavřu oči a v rychlosti propočítám naše šance. "Tohle by šlo." Kývnu pro sebe. "Dodělej trénink a já tu na tebe počkám. Potkal jsem strejdu Chujiho a tomu jsem řekl, že budu tady někde cvičit, tak ať je to aspoň trochu pravda." Promnu si zátylek. "Pak můžeme vyrazit. Jestli se ti podaří vytratit." Nakonec uzavřu plánování. |
| |
| Cvičiště Klid ? Vždyť ti unesli mamku a chtějí mi zničit dům a zabít taťku, já neumím být klidný.SAKRA ukrlidni se mladej, gaara se o sebe postará, jasný ? ozve se mi v hlavě. Sklíčeně se podívám k zemi. Ano, mám v sobě Shukaku a hele ! předvedu se jak se mi změní očka na Shukakovi a poté zpět. Jsme kamarádi, je na mě hodnej, taťka mě naučil s ním vycházet. pochlubím se a taky se zazubím. Myslím že trénink dneska nebude, dorazil nějaký ANBU. Asi odvolají senseie.uchechtnu se. Počkáme teda na strejdu choujiho a potom vyrazíme ? Ujistím se a stále se směju. |
| |
| Cvičiště Zavrtím hlavou. "Pokud někdo unesl Mamku, tak s ním musela dobrovolně. To je jako zkusit vzít na vodítko Kubiho bez Jurichikiho." Usměju se trochu smutně. "No máte jít dělat plot, jestli sjem dobře slyšel." Pronesu pološeptem fakt, který bratránkovi asi utekl. "On strejda myslí, že jsem hodný chlapec a šel jsem jen na cvičiště. Neví o mém plánu." Přinesu popravdě a sklopím oči k vějíři, abych mu ometl malé smítko. "Asi by nesouhlasil." Dodám po pravdě. "Běž opravit plot a pak se domluvíme." Nakonec se rozhodnu pro trošku jiný plán. |
| |
| Cvičiště Nemusela, taťku taky unseli, vyprávěl mi o tom. Teeen o niiiich jak se jim to ... Akafusky ? zeptám se a škrábu se na hlavě zatím co se Shukaku válí smíchy po inner world. Ty mě chceš zabít ? Akafusky ? řve se smíchem. To je taky pravda, ten plot, chjó. O mě si taky lidi myslí že jsem hodnej kluk. ďábelsky se zazubím. To víš že jo, nechám tě a ty mi zdrhneš. vypláznu jazyk. Hezky půjdeš se mnou. |
| |
| Cvičiště Nasadím klidný nic neříkající výraz. "Nemusíš mít strach, já bych nezdrhl. Jen musím být viděn tady na cvičišti." Pokusím se z toho vykroutit. Opravdu bych ho raději nechal tady. "Opravte plot a až budete mít po hodině, tak sem přijď. Já tu budu." Pokusím se o co nejpřesvědčivější ton. Faktem je, že se mi v hlavě roztáčejí kolečka, jak bratránka oblbnout, aby byl nucen tady zůstat. Nakonec se usměju. "Nebo ještě lépe. Zajdu do města a koupím zásoby, aby jsme nemuseli po cestě žvejkat kořínky a větvičky." Udělám rozumnější návrh. |
| |
| Naruto Shikaku si pozorně vyslechne veškeré informace, které na něj vybalíš a na chvíli zmlkne. Jde na něm vidět, že opravdu usilovně přemýšlí. Po chvilce strávené v tichu se Shikaku znovu ozval "Nějakou hlubší spojitost to má. Ale to nic nemění na tom, že by to Shikamaru měl vědět. Proto tě žádám, Naruto, abych mohl na této misi Shikamara vystřídat. Je nejlepším taktikem a přecejen by měl vědět co je s jeho ženou." Shikaku si počká na tvou odpověď a pak odejde. V případě kladné odpovědi: Shikaku se mírně ukloní a rozloučí se "Díky Naruto. Zatím" Hned na to se vydá rychlejším krokem pryč. V případě záporné odpovědi: Shikaku na tebe vrhne pohled plný hněvu a vzdoru, ale nic neřekne. Jen se sebere a naštvaně odejde. Naruto, Miyako Po nějaké době jste se všichni sešli u hokageho, který vám objasnil proti komu zhruba budete stát. Pak ještě něco "nenápadně" řekne Konohamarovi, který se usměje a řekne "Neboj se Naruto. Nějak to dopadne. Alespoň si odzkouším nové jutsu." Hned jak to dořekne, tak se zazubí ještě víc a ukáže ti palec nahoru. Oba ANBU, kteří stojí vzadu a také se budou účastnit této mise se na sebe podívají a jeden z nich řekne "Hokage-sama. Určitě nemluvím jen za sebe, když řeknu, že mám strach o úspěchu mise. Pamatuju si, že kdysi byli proti takovým protivníkům posílána skupina alespoň o šesti mužích. My jsme čtyři. To je málo." |
| |
| Střecha - Naibun Hina jen zakroutí hlavou nad tvými slovy, ale Denka začne mluvit "Jsou způsoby jak ti ukázat minulost. A Sasuke tyto způsoby ovládá. Může ti ukázat to co chceš, babičku, dědu, otce. Koho jen budeš chtít vidět. Hina se netrpělivě postaví mezi tebe a Denku. Významně se na tebe podívá a řekne "Teď si půjdu odpočinout. A k večeru se půjdu podívat za Sasuke-chanem. Půjdeš se mnou, Naibune-kun, ňja?" |
| |
| Střecha - Naibun Přiložím ruku zpátky na kolena. "Zajímavé." Zamrkám. Vím o čem mluví. Tedy aspoň myslím, že vím, ale je pro mne výhodné hrát toto divadélko. "Mamka říkala, že sharingan je mocný. Možná je to důvod, proč chtěla, abych šel sem." Promnu si oči. Od přemýšlení mne bolí hlava. Tedy nejen od přemýšlení, ale i od jutsu, které samovolně udržuju, aby jsem byl krytý. Větinou ho nedržím déle než tři hodiny. Poslední dobou ho ale používám častěji a na delší dobu. Jedna z číč oznámí, že se jde natáhnout. "Celkem dobrý nápad." Pak se zeptá, jestli půjdu za strýcem. "Když se ti men podaří vzbudit, tak se klidně za ním podívat půjdu." Rozhodnu se. Je toho mnoho, co se musím naučit a on je bohužel jediný učitel, kterého mám. Podívám se na Číču, která si jde lehnout a pak můj pohled padne na číču, co zůstala se mnou. "Proč na vás zkoušel Hokage lámání jutsu? To dělá často?" Musím se ujistit. Kdyby ho to napadlo udělat mne, mohl jsem mít o trumf méně. |
| |
| Les - Bee Jen co se zeptáš toho neznámého jestli nepotřebuje pomoct, tak na tebe z boku vyskočí dva muži a oba po tobě seknou mečem, který třímají v rukou. Útoky byly chabé a ty jsi jim bez jakýchkoliv problémů uhnul. "Táhni od něj zlosyne!" zakřičí jeden z nich. Mezitím se třetí muž objeví u toho popáleného a odnesl ho za nejbližší strom. V tom se u tebe objeví muž v perfektně padnoucím černém, koženém kabátu a zeptá se tě. "Co jsi zač ninjo? Mluv nebo zhyň!" otáže se tě výhružně, ale ani se nepohne. |
| |
| Les Sotva jsem se ke staříkovi přiblížil, zaůtočila na mě dvojice mužů se svími meči. Nebylo nijak zvláště těžké jim uhnout. Což mě poněkud uklidnilo, neboť jsem se bál že se jedná o lidi z Akatsuki. Jen to jejich označení mé osoby...zlosyn se mi nějak nezdálo. Dalšího příchozího jsem si prohlížel drobet nedůvěřivě. Já? Kdo bych asi byl? Já jsem úžasný Hachibiho Jinchuuriky Killer Bee to je jasné, spíše by mě zajímalo kdo jste vy a kam se poděl jílec Samehady... |
| |
| Bee Muži, kteří na tebe zaútočili se stáhli. Jediný, kdo zůstal je ten muž v černém kabátu. Po tvém představení chvíli mlčel, ale pak na tebe pohlédl. Změřil si tě nedůvěřivým pohledem a pak řekl "Nevím co je na tom úžasného. Mít démona v těle? Pche!" Pak se ze zadu ozve hlas "Ieatsu-sama! Mizuru-san bude v pořádku. Asi byl zasažen Hitsujiho temným kouzlem." Muž v kabátu bez ohlédnutí odpoví "Dobrá. Dejte mi napít a obvažte mu rány. Musíme vyrazit co nejrychleji! Tentokrát nám neuteče!" Pak se zahledí na tebe a zeptá se "Viděl jsi tu muže v černém plášti s dlouhými bílými vlasy? Většinou kolem něj pobíhá vlk barvy sněhu." Z toho všeho ti jde hlava kolem. Z jeho slov jsi pochopil, že jsou asi nějaká skupina, která hledá nějakého muže, o kterém si myslí, že je čaroděj. |
| |
| Les Kdybych řekl že chápu o co tu jde lhal bych a tak jsem to raději neřekl. Stále jsem se na toho muže díval jako na naprostého blázna, nechápajíc o čem to vůbec mluví. Pak když položil svou otázku, přinutil jsem se změnit výraz tváře tak aby to vypadalo že o tom něco vím. Možný ano, možná ne příteli. To záleží na tom jestli jste tu neviděl vy to co hledám já. Konkrétně se jedná o obvazy omotaný jílec meče s hlavicí v podobě lebky, patrně se pohybující o vlastní vůli. |
| |
| Střecha - Naibun "Neboj, podaří. Mám své způsoby." odpoví ti Hina mile a seskočí ze střechy do zahrady. Odtamtud pak vejde do domu. Pak se Denky zeptáš na Naruta. Denka jen znechuceně zakroutí hlavou a pak ti odpoví "Naruto se pořád chová jako dítě. Sasuke-chan ale říká, že kdysi to s ním bylo horší. Ale upřímě. Ráda ho nemám. Všichni hokagové před ním měli náležitou úroveň. Jen jemu chybí. Všichni ho uznávají jen kvůli jeho síle." Pak přejde k okraji střechy a připraví se k seskoku. Než však seskočí tak na tebe s patrným úsměvem pohlédne a řekne "Mimochodem, Hokage je naším sousedem." Hned na to se smíchem seskočí ze střechy a zamíří si to za Hinou. Po další chvíli začne foukat opravdu studený a nepříjemný vítr, který tě nemilosrdně šlehá po tváři. Možná by bylo lepší si jít odpočinout dovnitř do domu. |
| |
| Střecha - Naibun Zamračím se. Nemají moc dobré mínění o Hakagem. "Zajímavé." Je to pro mne informace, celkem i důležitá. Neboť se většina vesnice tváří skoro jako rodina. Další informace mě šokuje. "Cože?" Trhnu hlavou nahoru v šoku. "To-to mi nikdo neřekl." Pohledem pozoruju jak číča seskočí ze střechy. Zruším techniku Kamereon Manako (Chameleoní oči). Povzdechnu si. Oči mne malinko zapálí, když se přes duhovku přesune záře chakry. Zamrkám a přesunu kousek svojí chakry do ruky, abych se spustil do okna svého pokoje. Chvíli přemýšlím co dál. Nakonec vytáhnu jeden z mých svitků a pomocí Kai vytáhnu vlastní deku na spaní. Přehodím jí na postel. Stáhnu ze sebe svrchní oblečení, které složím vedle postele. Svoje tělo uložím na postel, zabalím se a pozvolna usnu. |
| |
| Veledůležitá misa - oprava plotu Po chvilce lehké chůze jsme dorazili k baráku, u kterého stál - eh, teda spíš ležel plot. Trochu jsem šťouchl do jedné stojící plaňky. Vrznutí, prasknutí a hoši mají hned o trochu práce navíc. Podrbu se zezadu na krku a nervózně pobídnu: "Eh ... tak to je ono hoši ... vaše první ... hm ... to asi nebude první mise co? No to je jedno ... já mám teď támhle pod stromem neodklanou práci a ... no ... támhle máte hřebíky a kladívka." Ukážu na objednavatelem připravenou hromádku náčiní. "A támhle-" ukážu na hromadu vedle "máte pily a plaňky ... Když to nebude stačit ... no ... tak asi řekneme zákazníkovi." Přátelsky se usměju, i když přes masku prosvítá z přátelského gesta jen přivřené oko a pomalu vycouvám ke stromu opodál. "Určitě se při tom báječně seznámíte!"Proboha, co jsem to řek?!? Z tý zprávy o otci mi fakt hrabe ... Přesunu se do pohodlnější polohy, tělo spustím celé na zem a přes oči, do kterých mi i přes zavřená víčka a relativní stín pod stromem pronikají protivné a hřejivé sluneční paprsky, přetáhnu ochranou čelenku. Pak se pustím do podřimování. "Asi si dám dvacet." Brouknu si pro sebe. Nebo možná čtyřicet, hehe. |
| |
| Oprava plotu To si snad dělá srandu. Nejprve na nás začne bezhlavě útočit a pak nám strčí tohle? No to je snad jen hloupý vtip. tato správa mě spíš rozčílila, takže na senseie vrhnu zlostný pohled, ale stejně mi to není nic platné. No co se dá dělat. Asi nám nezbývá, než ten plot zpravit. smutně poznamenám a podívám se na Sabaku No Draina. Pak jen kývnu rameny a uděkám sérii rychlých pečetí. Kousek ode mě se objeví 6 klonů. Tak vy víte, co vás čeká....no a já......mám taky nějakou ehm práci......takže no jaksik.......... odmlčím se popojdu opodál, najdu si pěkné místečko a uložím se tam. No to byla ale fuška. A po pořádné práci si zasloužím požádnou odměnu. řeknu si v duchu a nydkryji se něčím, aby mě ty otravné sluneční paprsky neotravooaly. |
| |
| Hokageho kancelář Nakonec se v té kanceláři sejdeme všichni, i když já jsem první. Možná dokonce bez jakéhokoliv zavazadla vypadám, že jsem si prostě jen odskočila, abych tu nemusela být společně s Hokagem tak dlouho v jedné místnosti... "Ale taky pravda... Udělala bych to, kdyby tomu tak muselo být..." Poušklíbnu se. Když dorazí ostatní, pohlédnu na Hokageho, co k tomu tedy řekne, pak z něj ale pohled s vnitřním znechucením odvrátím. "Pfff, ani koukat se na něj nedá..." "Uklidni se, za chvíli už budeš pryč... Ale pak se nijak nerozpakuj se naštvat." Ušklíbnu se nad tím, jaký to je našeptávač, a pozorně poslouchám... "Hmmm, zdánlivá schopnost nesmrtelnosti..." "To je dost dobré, a nejspíše i těžké pro soupeře, ale o to to bude zajímavější..." "Jo. Taky bych si měla nějakou takovou techniku pořídit... Mohlo by se hodit..." S takovým zlověstným výrazem se pousměji a dál hledím z okna, kam jsem stočila svůj pohled, abych nemusela sledovat Hokageho. "Ale myslím, že pokud ty schopnosti neskýtají nic jiného, nemusíme se jí bát..." "To opravdu ne, doufám, že ten druhý bude něco zajímavějšího..." Pozorně se zaposlouchám. "Hmmm, katana... To není nic moc... Silná obrana... To by mohla být legrace. Musíme jen zjistit, nakolik je doopravdy silná..." Pousměji se. "Pokud je to jen zemní element, myslím, že by sis s tím mohla hravě poradit..." "Ano, tak nějak to myslím..." Poslouchám dál. "Plošný útok shurikeny? Nebezpečné? Nikoliv." "Hmmm, to opravdu ne, alespoň si už trochu pohraju... Ale musím přiznat, že to už bude vyžadovat trošku vyšší stupeň boje... Tím ale líp." "To nevadí, nebojím se svých schopností, to on by se jich měl bát... Nemá cenu je příliš skrývat, pokud ho zabiju..." Pousměji se a pokývnu hlavou, na znamení toho, že rozumím. Pak pohlédnu na toho Konohamara, jak poslouchá to, co mu Hokage říká... Jako by byli malí. Odfrknu si, pochopitelně tiše, ne aby to bylo slyšet na celou místnost. Pohlédnu na toho ANBU, co se ptá, a tiše podrážděně zasyčím. "Možná je to pravda, ale zjevně si neuvědomuje, co máme za schopnosti! Co mám já za schopnosti! Oni jsou jen dva, a já se vyrovnám minimálně jednomu z nich..." "Ehm ehm..." "Vlastně ne, s tebou se jim vyrovnám ještě více... Vlastně bez tebe... Radši nic. Ale je potřebuji, boj se dvěma nepřáteli najednou je dost obtížný..." "Já se jich nebojím." "Já taky ne, ale na druhou stranu, nechci se na takové misi nechat zmrzačit či nechat vyřadit z provozu na dalších X měsíců..." Povzdechnu si, chvíli počkám, jestli přijde odpověď, a pak tiše dodám otázku, která je podle mě dost důležitá. "To je hezké, co jste řekl, ale ještě jste nesdělil pravý účel mise... Máme je prostě eliminovat, nebo třeba jen zajmout, popřípadě něco docela jiného?" Otočím se na Hokageho a počkám si na odpověď. Z mé spodní části obličeje se nedá vyčíst nic, rysy mám naprosto nehybné, tak, aby se mi nedala vyčítat neúcta, ale také tak, abych nedávala najevo žádné přílišné sympatie, které k němu prostě nemám... |
| |
| Střecha Jeden z ANBU mě upozorní na počet členůdružinykterou posílám na tak nebezpečnou misi. Kývnu rukou aby přistoupil blíž. Odpusť mi že si nepamatuji který jsi, ale nemohl jsem si tě ani prohlédnout. Dal jsem ti za úkol přinést mi polštář, nebo jsi ten kterému jsem dal za úkol přivést člena rodu Yamanaka který by byl ochotný jít na misi? Zeptám se trošku podrážděně. Tak znovu. Údolí konce je daleko. Znát přesnou pozici nepřítele by mohla být výhoda. Proto jděte pro dva členy rodiny Yamanaka. Jeden z nich by měl být zkušený a jít s družinou, druhý nemusí umět bojovat, hlavně když zvládne komunikaci i na tuto vzdálenost. Druhý by tedy byl u mne a naváděl by vás dle mých instrukcí které uvidím skrz mojí techniku. Pokud má být sestaven šestičlenný tým, tak s sebou vemte ještě Jounina dle vlastního uvážení... Je to dobrovolná mise. Zamyslím se a něco mě napadne Konohamaru? U Sasukeho doma leží na zemi rolnička. Je to můj klon. Vypadá to že máš chvíli času. zajdi si pro ni. Když mně oslovíš, tak se před bojem proměním do mé podoby. Dalo by se to využít na odlákání pozornosti. Jen hlupák by mě přehlížel na bojišti. Poté se mne zeptá Miyako na podstatnou informaci. To záleží na schopnostech tohoto týmu. Vždy je lepší mít koho vyslýchat, ale Akatsuki nejsou lidi které by člověk mohl podcenit. Pokud se vám podaří útok který je nezabije, ale jen omráčí, pak je přiveďte živé, ale nepodceňujte je. Pokud je sebou jednou vezmete třeba jim i zlámejte končetiny či je jinak zmrzačte. Podcenit takovéto schopné bojovníky by mohlo být osudové. čekám na další dotazy a sleduji putování dvou osob v křišťálové kouli. |
| |
| Konoha Jen co na mne zasyčela pustil jsem jí. Po té jen něco řekla, či se optala, tím jejím tónem to mohlo býti cokoli. Já si tě potom najdu Načež jsem se usmál a ještě chvíli ji pozoroval jak odchází a po té jsem se vydal vlastní cestou. Především domů abych se připravil na zítřejší Boj s Kakashi-senpaiem, když v tu ránu jsem si vážně něco zajímavého uvědomil. Kakashi, zkouška, otázka zda li mě má přijat, karta o mých údajech... já věděl že mi něco chybí... Ale není u Hokageho Miyako? Ale né to je blbost, šla jen ohlásit misi, je nemožné aby to trvalo takhle dlouho! Přeci jen opravovala plot. Zvedám se a rovnou si to mířím k Hokagemu. Před jeho kanceláří zaklepu na dveře a ihned se bojím toho aby mé klepání slyšel, poněvadž uvnitř je nějáký divný hluk, jako kdyby tam snad s někým mluvil, ovšem přesná slova neslyším (Projistotu aby se někdo nedvolával jak jsem to mohl slyšet, když jsou tam tlusté dveře, či tak něco.) |
| |
| Naruto, Miyako Po zmínce o členech klanu Yamanaka promluví ten ANBU, který dosud nemluvil "To je už vyřízeno, hokage-sama. Inoichi-san na nás bude čekat u brány. Nemohl přijít, protože musel dodělat papírování, které jste si po něm vyžádal. A Ino se k vám dostaví večer. Je se svým týmem kousek od Konohy." Konohamaru se po tvých slovech o rolničce zasměje a řekne "Yosh!" Pak se ohlédne po všech ostatních a dodá "Sejdeme se za chvíli u brány!" Hned na to seskočí ze střechy a rozběhne se ulicemi. Narutovy klony Během práce uslyšíte slabé zaklepání na dveře. Po výzvě dovnitř vejde mladík, kterého jste už dnes viděli. Tsumibito Po chvilce se ozvalo "Vstupte." |
| |
| Cesta do Údolí Konce Poslouchám Danzoua a přitom dávám pomocí svých smyslů pozor, aby mě nikdo nepřekvapil. Hmm Terai zajímavé . . . no určitě bych byla schopna se tam dostat, ale jde o to proč ?? V Konoze jsem byla předtím než jsem si šla pro tebe. Dokonce mě i sám Hokage hostil a nosil v náručí, ale myslím, že to pro příště už tak lehce nepůjde. Co tam potřebuješ ?? Přitom se na něj podívám se zdvihnutým obočím dávajíc najevo, že mě to doopravdy zajímá. S odpadlíky se snad už nikdo nebaví ne ?? Nebo máš chuť na nějaký svitek ?? Pak když běžíme nějaký čas zavelím k odpočinku, jelikož jsem vyčerpaná trochu po té menší roztržce a běh není nic pohodlného. Usadím se na strom a oddechuji. |
| |
| Hokageho kancelář na vyzvání jsem vstoupil a rozhlédnul jsem se kolem... Dobrý den hokage-sama, přišel jsem si pro svou složku, chci se hlásit na určitý post a bez ní to bohužel nepujde. ohlášuji unaveně a trochu nerozhodně, zdá se jako kdybych pořádně nevěděl jak jednat. |
| |
| Les Když se zhmotním za možnými útočníky zjistím, že to jsou pouhopouze nějací ubožáci. Výborně pokud nám nic nechcete provést zvedněte ruce nad hlavu a zamiřte si to k ohni. Kimi a Kamo prohledejte a seberte jim možné zbraně. Možná, že to nejsou nepřátelé, ale jistota je jistota. Pak vyjdu k nim. Kdopak jste a co se vám stalo, že v tak nízkém počtu bloudíte lesem ?? Následně na to se posadím k ohni a pohlédnu k Sayuri. Sayuri vem si od nás každého nějaké jídlo a dej jim ho vypadají zuboženě. Přitom je neustále sleduji připravena se kdykoliv rozpadnout na hromadu agresivních papírů. XD |
| |
| Cesta Po cestě jsem se zamyšleným výrazem poslouchal Cuki. Hmmm, zajímavé Naruto ji nosil v náručí? vzhledem že netuším o její schopnosti přeměny není zrovna těžké si domyslet co si představuji. Nejsem tak úplně odpadlík. V Konoze jsou stále lidé ochotni bojovat za mého otce potažmo za mě... nebo v to alespoň doufám odmlčel jsem se. A ne nechci žádný svitek, chci oko. Otcův Sharingan abych byl přesný. Podle mích informací ho Konoha stále uchovává ve svích laboratořích. |
| |
| Na střeše Hokageho kanceláře-- U bran Konohy Vyslechnu si vše o tom, jak to je s tím počtem. "Aha, takže my tři, jeden Yamanaka, a pak se k nám asi přidá on... No bezva," kysele na Hokageho pohlédnu, bůhvíjak to ale poznat není, protože takovéhle pohledy jdou hlavně z očí, které jsou u mě zakryty. "Hmmm... Říká, že za námi pak dorazí v případě nouze... usíme si prostě pospíšit s tím, abychom si co nejvíce užili, případně je ihned zničili!" "Máš skvělé nápady..." Pousměju se a pak se mi dostane odpovědi na mou otázku, kterou vyslovím. Pokývnu na to, že je to ode mě dobrá otázka. "To skutečně je... A takovýmhle lidem jako je on se to musí připomínat, takové důležité věci... Zajímalo by mě, jestli ho na post Hokageho dosadili jen kvůli jeho síle..." "Nejspíš asi tak... Ale mám pcit, že pokud je sem nemusíme dovést živé, navrhuji je prostě zničit... To je mnohem jednodušší... A zábavnější..." "To je... A kromě toho mu tím, že bychom je přivedli akorát dělali radost... A to si fakt můžu odpustit..." Pokývnu hlavou na ta slova o rozchodu, zdržím se ale ještě. Hokagemu zjevně nevadí, pokud budeme mít otázek... "Ještě jedna otázka, Hokage-sama, také důležitá informace: Kdo má v této misi velení? Je přeci jasné, že to nemůže záležet jen na dohodě..." Tak trošku ironicky se pousměji se sleduji ho, dokud mi nedá odpověď. Kdy žse jí dočkám, kývnu hlavou. "Wakarimashta, sdělím jim to." Pak seskočím ze střechy přímo na ulici, a normálním krokem se vydám k bráně, rozhodně se neobtěžuji spěchat, koneckonců, ten hnědovlasý ukecanec má nějaký úkol, snad mu to chvíli potrvá... Neřeším, jestli přijdu poslední, či kolikátá přijdu, jednoduše počkám, až budou všichni. |
| |
| Noc- les Tiše vyčkám, čeho se senseika dopídí. Zjevně má zajímavá pátrací jutsu... Ušklíbnu se, když se zjistí, že to jsou jen nějací chudáci. Takže ten můj poplach byl vlastně zbytečný... A nebo taky nebyl, přeci jenom, mohou mít důležité informace, které určitě rádi uslyšíme... Když se k nám vydají a kluci je začnou šacovat, (pokud se tedy vydají), s pokrčením ramen se usadím k ohni. Nedostala jsem žádné rozkazy, a proto jen hledím do ohně, vezmu blízký klacek, a přihodím ho do rozežraných plamenů... VLastně, teď už spíše lehce vyhasínajících řeřavých uhlíků. Protože mám pocit, že pokud se k nám přidají, bude třeba více tepla, přihodím tam těch klacků ještě několik... Pohlédnu na senseiku, která se posadí k ohni, v jasném očekávání rozkazů. Zrovna to, že nějaké budou, je mi jasné jako slunce na nebi... A taky že ano. Pokývnu hlavou, jako že rozumím, sáhnu do svého batůžku, a vytáhnu dvě špejle s kuličkami dango. Mám ještě dost zásob... Prohlédnu batůžky i klukům a senseice, pokud tedy dovolí, když mi to zadala, a vezmu z nich něco, co by se dalo přirovnat k tomu dangu, co se týče množství. Když mám hotovo, vezmu to všechno, a ukážu to senseice. Položím to na čistou látku, kterou vzápětí rozložím, odnikud, spíše jen takový šáteček, a usednu zpět k ohni... Počítám s tím, že nějaký rozhovor případně bude vést senseika sama. |
| |
| Les Sedím na větvi a pohybuji nohama přitom si užívám těch málo slunečních paprsků co ke mě přes korunu stromu dopadají. Z tohohle relaxování mě vytrhne jeho odpověď. Sharingan ?? Hmm docela zvrácené chtít sharingan co měl tvůj otec. No mohla bych se o to pokusit, ale nejsem si jistá jestli to vyjde. Laboratoře jsou asi jedna z nejvíce střežených budov v Konoze. Nejspíše by to nebylo nic tichého potřebovala bych asi i taky pomoc těch co jsou ti stále nakloněni. Pak se skočím ze stromu. Odpočinku bylo dost. Teď nám trošku vypomůžu. Achjo budu muset přivolat dvojčata to zase bude keců. Kuchiyose no Jutsu "Technika přivolání" V oblaku kouře se zjeví dva velcí tygři, každý z nich má na sobě speciálně upravené sedlo. Jeden je zlatý a druhý stříbrný. Hmmm ? Cuki to jsi ty ?? Prdelko ty jsi teda vyrostla. Pronese zlatý hlubokým mužským hlasem a já lehce zrudnu. Kine neser mě hned na začátku. S Ginem vezmete mě a mého kolegu do Údolí Konce. Jistě kočičko, jak si přeješ. Pronese stříbrný. Gine taky tě varuji. Dobrá Danzou vem vlez si na Gina. Já si přitom naskočím na Kina a vyrazíme do Údolí Konce. |
| |
| Les Na chvili jsme se zastavili k odpočinku a přostože jsem chtěl mít tuto etapu cesty co nejdříve za sebou, nemohu říct, že by mi to nějak zvlášť vadilo. S tím se počítá usmál jsem se jako odpověď na její poznámku o nutnosti zmatku. Nevím kolik času ti budu moct dát, ale málo ho nebude. Po nějaké době pak zavelela konec odpočinku a já ač nerad vstal, načež vyvolala dvě přerostlé kočky. Chápu, tak odtud pochází tvoje techniky poznamenal jsem s vážnou tváří, i když v duchu jsem dusil smích po výstupu těch dvou přerostlích kočičáků. Hmmmmm, rozkaz senpai zamumlal jsem když ukázala na stříbrného tygra, načež jsem se k němu opatrně přiblížil a vlezl mu na záda. Ehm, asi nebude na škodu zeptat se jak se na tom jezdí co? |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Tím tajemstvím jsem samozřejmě Sharingan a jistě oba dva víme o kterém uživateli Sharinganu mluvím.Mluvím o tom kterého jsi měl na dosah ruky,ale přesto ti utekl a na nějaký čas zničil. Ano mluvím o Sasukem.Copak nechceš zpátky své tělo,které sis tak dobře vycvičil?Pomohu ti jej získat,ale jen pod jednou podmínkou a ta podmínka je. Usměju se a pak s radostným hlasem povím. Chci aby si mě implantoval kostní dřen ze zbytku těla Uchihy Itachiho. Co ty na to říkáš Orochimaru? |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Orochimaru si tě změří nedůvěřivým pohledem a pak ti odpoví "Plán pomsty Sasukemu je už v chodu. A pomoc nepotřebuju." Pak se od tebe odvrátí a zvědavě se zeptá "Ale proč chceš Itachiho kostní dřeň? K čemu ti bude?" Jen co jeho slova dozní, tak se k tobě otočí čelem a začne tě pohledem zkoumat. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Ale ano potřebuješ mě Orochimaru.Jak by si chtěl zrealizovat svůj plán když budeš po smrti? Budto mi pomůžeš a nebo tě zabiju. A pak aktivuju Sharingan a čekám na jeho reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Orochimaru se po tvých slovech zarazí. Pak si všimne sharinganu ve tvých očích. Usměje se a pak řekne "Uchiha! To mě mohlo napadnout. Jste všichni stejní. Myslíte si, že jste bohové a že vás každý bude poslouchat." Z plna hrdla se zasměje a pohodí hlavou, čímž mu vlasy odhalí celou tvář. Je stejná jako kdysi. Už není ani stopy po tom, že tohle tělo bylo Kabutovo. "Myslíš si, že je moudré bojovat se mnou?" zeptá se se smíchem v hlase a pak dodá "Pokud chceš mou pomoc, tak mi musíš nabídnout větší protislužbu. Sasuke-kuna si podám sám." |
| |
| Bee Po tvé odpovědi se na tebe chlápek v koženém kabátu zahledí a chladně řekne "Na hry nemáme čas! Pokud o tom muži něco víš, tak nám to sděl ninjo. V opačném případě tvrdě poneseš následky!" Taren Společně s Karin jste Nejiho vyprostili a položili na malou mýtinku. Pak jsi řekl Karin, že se jdeš podívat po Itachiho hrobu. Karin jen přikývla a začala Nejiho ošetřovat. Tys tedy vyrazil. Běžíš k úpatí skály, kde by se měl nalézat hrob Uchihy Itachiho. Vidíš, že obrovská část skalní stěny je rozdrcená a jsou tam tuny a tuny "sutin". Poté jsi se vydal směrem k řece. Po chvíli běhu jsi uslyšel známý zvuk. Zvuk vodopádu. Rozhodneš se k němu přiblížit. Obejdeš jeden skalní převis a ocitneš se v malém, krásném údolí. Vše je tady zelené a kvete to. Dominantou tohoto údolí je ale voda, tryskající ze skalních útrob a padající dolů do řeky. Hned na to si všimneš velikých, do kamene vytesaných dveří. Nad dveřmi je vytesáno jméno. Uchiha Itachi Jen co si to přečteš, tak si vydechneš, protože jsi právě dorazil do cíle. |
| |
| Les Pokrčil jsem rameny. Ty asi neváš kam se mohla Samehada ztratit co? zeptal jsem se Hachibiho, ten ale jen zavrtěl hlavou, takže jsem od zvláštních lidí zamířil pryč najít svůj vytoužený meč. Soráč kamaráde ale mám tak mizernou paměť že si nevzpomínám. vysvětlil jsem mu sovu situaci z úsměvem. Přece se nemohla jen tak vznést a odletět...sme v lese, musela by tu nechat stopu jestli se plazila po zemi... zamračil jsem se a zamířil zpět k místu střetnutí v naději že tam něco najdu. Na chlapíka za mnou jsem si dával pozor pro případ že by se rozhodl zaůtočit, moc jsem tomu ale nevěřil. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro A co by si tak chtěl Orochimaru,když mi to ted řekneš tak to zvážím a uvidíme zda z toho něco bude a nebo tohle naše malé setkání skončí velice neštastně. A pak dychtivě očekávám jeho odpověd a mezitím žasnu vlastně nad tím co to vlastně je ten Orochimaru. Fascinující to Kinjutsu,které pohltilo Kabutovo tělo.Ovšem je mu doufám jasné že dřív nebo později dojde k celkové Genetické Degeneraci a jeho život vyhasne jako svíčka,kterou právě někdo uhasil.Jak Fascinující jeho samotná existence. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro "Omyl Uchiho. To tys přišel pro pomoc ke mě. Proto bys měl něco nabídnout sám." řekne Orochimaru a ušklíbne se. Pak si začne mluvit pro sebe, aby tě trošku naštval "Ach ti Uchihové. Jde to s nimi z kopce. Sasuke-kun měl alespoň nějakou úroveň." Celou dobu na tebe kouká, ale nedívá se ti do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Ale ale snad se mě nebojíš Orochimaru a nebo je to tvoje přirozenost se nedívat do očí při rozhovoru co na to říkáš Orochimaru. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Po tvých slovech se Orochimaru přestal usmívat. Olízl se svým neuvěřitelně dlouhým jazykem a pak zkonstatoval "Typický Uchiha. Myslí si o sobě až příliš." Nastalo ticho, které po chvíli prolomil a řekl "Dávám ti poslední šanci, Uchiho. Buď mi něco nabídni, nebo se kliď. Jen tak ti pomáhat nebudu." |
| |
| Střecha dybych mohl, tak bych Miyuki věnoval "milý" pohled. Proboha kdo ty studenty dneska učí? dřív stačilo říct ty a ty... jděte na ně a bylo hotovo. Tsunade mi taky neříkala co mám s členy Akatsuki dělat... vždy jsem si to domyslel. Dobrý dotaz. Konflikty jsou hloupé. Velitelem skupiny narychlo zvolím Konohamara. Znám ho nejlíp a vím že je na něj spoleh.... Možná se na to někdo z vás hodí líp, ale protože nikoho z vás dobře neznám, tak vám tento úkol ani nemohu svěřit. Krom toho stejně vám budou přicházet rozkazy odemě. Nachvíli se odmlčím aby se dalo poznat, že jsem zkončil rozhovor. Shikaku... Povolení ti uděluji. Je to chytře vymyšlený plán a mnoho okolností se změnilo od chvíle co odešel Shikamaru. Dávej na sebe pozor! řeknu mu čímž se s ním i rozloučím. Kancelář / klony jeden z klonů se na Tsumibika ošklivě zamračí. To je hezké že chceš "svoji složku... a co kdybys mi řekl "svoje" jméno? A na jaký post se hlásíš? |
| |
| kancelář Jmenuji se "Tsumibito" A hlásím se na post speciálních ANBU jednotek, velevážený Hokage-sama! zodpovídám všechy otázky Uzumakiho, které mi zadal, roztřeseným hlasem, zdálo by se e i já jsem takový roztěkaný, a mé oči přeskakují z jednoho hokageho na druhého, jako kdybych nevěděl kterému bych měl odpovídat. |
| |
| Kancelář / klony Jeden z klonů začne v kartotéce hledat složku a jiný se pustí do rozhovoru. Sice to zní hezky... Velevážený... Ale stačí říkat Lorde Hokage. A hloupě se usměju jako bych byl na sebe hrdý. A nechceš rovnou i sepsat závěť? já jen že v poslední době máme vysokou spotřebu speciálních jednotek. Zmíním abych ho spíš odradil a zastrašil. copak? snad ses neleknul? mezitím klon u kartotéky vytáhne složku a ozve se Chytej! Složka proletí přes místnost směrem k Tsumibitovi. |
| |
| Hokage - kancelář vysoká umrtnost? o co se to jako snaží? Hai, lorde hokage, Jen co přijdu domů ihned jí napíši. přitom se mu ukláním. hlavu nasměřuji zase na Hokageho, který říká "chytej!" chytám složku a trochu se narovnávám, začínám kontrolovat, jestli v ní náhodou něco nechybí, bylo by nemilé kdyby z tama nějáký ten papírek vypadl. Zároveň Kontroluji i jestli se nejdená jen o nějákej duplikační technologii, nejspíše jsem až moc paranoidní. Jestli je všechno v pořádku : Velice vám děkuji, lorde hokage říkám a odcházím pryč. zda-li není něco v pořádku : zminuji se o tom že něco chybí. |
| |
| Kancelář / klony A kdo ti dal povolení odejít? Zeptá se klon který sedí v křesle a doteď mlčel. Očividně to nemyslí vážně a utahuje si z Tebe. Je tu ještě jedna věc... Mám souřadnice dvou členů Akatsuki, je to nebezpečná mise a přijimám dobrovolníky. Pokud bys chtěl jít, tak ti na střeše moje další já řekne víc informací... teď běž. Pokud přijdeš na střechu a optaáš se na misi: Sleduji dva členy Akatsuki. Posílám pětičlený tým. Vede to Konohamaru, člen jednotek ANBU. ti dva Akatsuki nejspíš směřují do údolí konce. Pokud se chceš k misi přidat, tak už nemáš moc času. Předchvílí se tým dochystal a vyrazil k bráně. Ale jak znám Konohamara, tak přijde o 10 minut později. |
| |
| kancelář, střecha, domov, brána Gomenasai lorde hokage! omluvil jsem se, pustil kliku a omluvně se poklonil Poslouchal jsem co Hokage řekl. Akatsuki... Dva... Ví kde jsou... Hurá na ně. Rozumím, a děkuji vám hokage-sama děkuji hokagemu a opouštím místnost a mířím si to na střechu, kde již čeká další hokage a sděluje mi informace... Rozumím, hokage-sama a dobrovolně se hlásím na tuto misi... Zodpověděl jsem mu a pelášil domů, vzít věci, které jsem si chystal na zítřek proti Kakashi-senpaiovi. Doma si beru takové to základní vybavení, jako jsou hromady shurikenů, kunaiů, což je zvláštní, tak čtyři fuuma shurikeny, čtyři divné nože, jsou to prostě kudly, se dvěmi čepelemi a malou mezerou uprostřed, hodně drátu. Také mám u sebe svitky pro některé příležitosti. Jako třeba zapečetěnou vodu, která vodí elektřinu. a asmozřejmě i náhradní vybaveení, kdyby mi došlo to co mám u sebe. Ach ta jednoduchost. Navlékám na sebe svoje obvyklé oblečení do mise, tudíž kalhoty, triko a kabát. Jediné čeho lituji a docela mě to sere, tak množství jídla, které jsem snědl, bylo toho sakra málo. Toto věechno během ani né dvou minut a vyrážím Jen co docházím posledních pár metrů, tak chůzi klidním, zvedám pravou ruku na pozdrav. Yo říkám velmi chatrně, jako kdybych nevěděl co správného říci... jediné co vím, tak to jak odpověděět, když se mě zeptaj. Já jsem tady abych se postaral o ty akatsuki..... Jednoduchá a výstižná odpověď... |
| |
| U brány - Tsumibito, Miyako U brány se začal shromažďovat váš tým. První tam dorazila Miyako. Hned po ní dorazili oba ANBU. Pak se tam objevil i Tsumibito. Po chvilce dorazil i Yamanaka Inoichi, který vypadal dost zdrceně a tak vás pozdravil jen pouhým kývnutím hlavy. Nyní už čekáte jen na vašeho velitele, který si dává dost na čas. Po nekonečných dvaceti minutách se konečně objevil a omluvil se za pozdní příchod "Pardon, pardon. Měl jsem neodkladnou záležitost, kterou jsem prostě musel vyřešit." Zasmál se ale pak zvážněl. "Dobře, takže začneme. Tady kamarád ANBU" řekne, ukáže na jednoho člena ANBU ve vaší skupině a pokračuje v proslovu "Mi sdělil vše, co jsem u Naruta propásl. Takže vím, že mě jmenoval velitelem této mise. A jakožto velitel vám řeknu jedinou věc. Budete mě poslouchat. Pokud ne, tak můžete rovnou zůstat zde! Mluvil pevným velitelským hlasem a vypadal dosti autoritativně. "Čekají na nás dva členové organizece zvané Akatsuki, se kterými se střetneme. Během boje se rozdělíme na dvě skupiny. Každá skupina bude bojovat s jedním členem akatsuki. První skupina: Já, tady mladej (Tsumibito) a pan Yamanaka Druhá skupina: Ty děvče (Miyako) a naši kamarádi od ANBU" rozdá rozkazy a zahledí se na monument hokagů. Po chvilce ještě dodá "A ještě něco. Nesnažte se si hrát na hrdiny. Nechci, aby někdo z vás přišel o život." Pak jste vyrazili k údolí konce. Cestou - Miyako, Tsumibito Cesta byla dlouhá a vyčerpávající. Běželi jste rychle a téměř jste ani nezastavovali. K večeru, když jste probíhali přes jeden lesík jste v dálce zahlédli dvě osoby v pláštích akatsuki, kteří jeli na tygrech. Jeden z tygrů byl zlatý a druhý stříbrný. Konohamaru vám gestem ruky naznačil absolutní obezřetnost a že se máte rozdělit do skupin. Cuki, Danzo Cesta vám ubíhala rychle a pohodlně, jelikož jste jeli na hřbetech dvou velkých majestátních tygrů. K večeru zlatý tygr zbystřel a řekl "Cítím za námi několik ninjů. Sledují nás!" |
| |
| Lázně - Itachi, Hinata Hinatina snaha oslepit útočníka dopadla úspěšně. Po záblesku se ten chlap zmateně rozhlížel a při tom zuřivě mrkal. Další Hinatin útok ho zasáhl do obličeje a solidně mu spálil oblast okolo pravého oka. Útočník bolestí vyjekl a křiknul na vás "A dost! Už mě štvete skrčci zasraní!" V tom ho ale zasáhla Itachiho ohnivá technika, která vám zahalila výhled na toho podivného muže. Chvíli poté co Itachi přestal chrlit oheň a kouř se začal rozptylovat, se vám naskytl pohled na mužovu siluetu, která se pomalu stavěla na nohy. "Teď já!" ozve se muž a pak zvolá Katon: Karyuu-Endan Proti vám vyrazí ve velké rychlosti proud neuvěřitelně horkého ohně. Oheň vyplní téměř celou místnost a tak bylo nemožné uhnout. Oheň ale nesežehl jen vás, ale prorazil díru i do stěny za vámi. Nyní jsou lázně v plamenech. V bolestech ležíte na zemi. Nejste schopní se téměř pohnout. Máte ošklivě popálené ruce, a tudíž nemůžete skládat pečetě. Je vám jasné, že vás ten chlap chce živé. Kdyby ne, tak vás tou ohnivou technikou býval zabil. Pak se k vám muž přiblíží a párkrát do vás kopne, načež Itachi upadne do bezvědomí. V rychlosti vás sváže, nacpe vám roubík do úst a hodí vás do velkého pytle, který si dá přes rameno. Po chvíli - Nějaký dům - Itachi, Hinata Chvíli jste se mu pohupovali v pytli na zádech. Bylo to dost nepohodlné, ale Itachimu to nevadilo. Celé to totiž "prospal". Nakonec s pytlem praštil o dřevěnou zem a vytáhl vás. Jste v nějakém prázdném, temném a dosti špinavém domě. Při pohledu na únosce Hinata spatřila, že oko, do kterého ho zasáhla svou technikou, je spálené a nepoužitelné. Chviličku na vás hleděl a pak naštvaně spustil "Mám za úkol unést jen jeho" ukázal na Itachiho a pak pokračoval "Ale tebe potřebuju taky. Půjdeš za jeho pitomým papínkem a sdělíš mu, že Orochimaru-sama se nechá poroučet, a že jestli chce synáčka ještě vidět živého, tak ať co nejrychleji běží k úkrytu v jižních horách!" Pak se krutě usměje a promne si spálené oko. Chvíli je ticho a pak řekne "Řekneš to jen Sasukemu, který musí přijít sám! Jsem sensibil ((sensor) prostě něco jako Karin) a dokážu vycítit chakru na velké vzdálenosti. Pokud mě bude sledovat někdo jiný než Sasuke, tak to poznám a bude po skvělém malém Uchihovi, jasné?!" Jen co to dořekne, tak vezme malý dřevěný trámek a přistoupí k Hinatě. "Mimochodem. Jeho papínek je v nemocnici. Pokoj číslo čtyři" řekne a praští tě trámkem po hlavě načež stratíš vědomí. Po nabytí vědomí - Nějaký dům - Hinata Po nějaké době jsi se probudila. Ruce máš už volné. Hlava ti třeští a spáleniny na rukou ošklivě pálí. Rozhlédla jsi se a spatřila otevřený poklop, pod nímž je tunel, kterým se tu zřejmě ten únosce dostal. Vede opravdu opravdu hluboko. Naruto Někdy k večeru k tobě přiběhl jeden jounin a zahrnul tě novýma informacema "Hokage-sama! Jeden člen Akatsuki je u severní brány a doráží na vesnici. Ve vesnici je několik malých požárů, o které se už starají naši ninjové." |
| |
| Cesta Zrovna jsem si říkal jak nám to tak skvěle vychází, když se tygr ozval že nás někod pronásleduje. Dohajzlu mor aby to...zrovna teď nemám náladu s někým bojovat, navíc tady to může být docela dost dobře i Konoha a poslední co teď potřebuji je dát si cvičný boj s někým jako je Kakashi...Henge nenápadně jsem si pod kloboukem upravil obličej. Tééééééda, ale vážně to byl od tebe úžasný nápad sehnat tyhle pláště. Takhle si každej bude myslet že sme od Akatsuki a i ten nejdrsnější lupič nás nechá na pokoji. Ty jsi vážně génius Hoshi-chan zasmál jsem se, načež jsem se naklonil k Cuki a sehrál polibek na tvář. Hlavu jsem měl přitom natočenou tak aby nás případní pozorovatelé nemohli slyšet ani odezírat ze rtů. Hraj to se mnou, třeba se vyhneme zbytečnému boji požádal jsem ji a zase se odtáhl. Hehehe, a vůbevc Kazekage-sama si za to může sám že sme mu zdrhli, měl nám dopřád volno alespoň na líbánky. Jeden by řek že když teď nemá Bijuu bude vstřícnější a vono nic poznamenal jsem po chvíli. Doufám že jim velí někdo dostatečně pitomej... |
| |
| soukromá zpráva od Shimura Kensei pro |
| |
| Cesta a lehké vzrůšo Naruto nekoukej !! Už navečer mi Kin nahlásí malé zdržení. Nedávám to najevo a popoháním ho dál. Sakra, že by mě někdo sledoval tak brzo ?? Možná, že ten Hokage nebude takovej blbec, jak se zdál, ale co když nejdou po nás no rozhodně ty hadry mi moc nepomáhají. Sleduji zaraženě Danzuovu reakci. Zbláznil se je to jasné. Inu první příznak členství v Akatsuki. Pak ještě přijde ohromná chuť stát se nesmrtelným, ale jak tvrdím já. je to nudné. Když se ke mě nahne nejdříve nechápu co dělá ruka mi lehce škubne, když to vypadalo, že mě chce políbit, pak ale řekne ať to hraju s ním. Zbláznil jsi se ?? To víš miláčku já jsem hlava. Aspoň vidíš, že jsi si nevzal žádnou podřadnou kunoichi z Konohy. Přitom začnu skládat pár pečetí samozřejmě tak, aby na mě nepřítel neviděl.¨ Henge Je ze mě prsatá blondýna lehce připomínající Tsunade. Na čele mám čelenku písečné a pod pláštěm se mi objeví wakizashi. Tohle by je možná mělo odradit. |
| |
| Cesta Poté co se přeměnila jsem se lehce usmál. Doufám že to vyjde... Sám jsem se upravil do podoby mladého chuunina ze Suny. A děkuji za to bohu každý den svého života mluvil jsem dost nahlas aby bylo jasně slišet mé úpřímné emoce. Mimochodem, to místo o krerém jsi mluvila, je to ještě daleko? zeptal jsem se a rozhlédl se po okolí. Tyhle pláště jsou sice prima ale tady kdyby nás potkal někdo z Konohy asi bysme mu to nevysvětlili. Doufám že je s nima alespoň jeden, jeden jedinej Uchiha... |
| |
| Střecha ANBU mi po delší chvíli přijde sdělit tu nemilou novinku o severní bráně. Kousnu se do prstu. Kuchiyose: Gamatatsu, Gamabunta. Vyvolal jsem dvě žáby přičemž Gamabunta trošku poškodil radnici vzhledem k tomu kde jsem ho vyvolal a vzhledem k faktu, že neovládá henge. Gamatatsu naštěstí škodu nenadělal. U severní brány se bojuje s uživatelem ohně. Vy dva by jste měli mít proti němu výhodu. Já se nyní odtud nemohu hnout. Přinejmenším ho alespoň zažeňte nebo zaměstnejte na co nejdýl. Vy všichni ostatní. Pokud otevřeně bojuje, tak běžte pro Kakashiho Sakuru a ostatní silné ninji. Myslím že i Akimichi Chouji zrovna není na misi. Rozdám povely a sleduji průběh boje v kouli (pokud už se bojuje) Moje klony mezitím vyrazí k bráně omrknout situaci. (řekl jsem nějakému ABU ať jim řekne) |
| |
| Únos ve dvou Nejprve to vypadalo skvěle. Nepřítel nejspíše přišel o oko a Itachi ho dodělal. Bohužel né tak, jak jsem si myslela. Sok se ukázal poněkud houževnatější a trošku horkokrevnější. Jediné co jsem pak kolem sebe viděla byli plameny. Chvíli jsem se pokoušela s nimi bojovat, ale tohle jutsu značně přesahovalo mé schopnosti. Když je skoro povšem ležím na zemi. Ohořelá, jak nedopečený toust s popálenou kůži na končetinách a roubíkem v puse. Hekáním a sténáním se snažím dát najevo, že tu jsem pro případ, že tu je ještě někdo jiný, kdo by tomuhle únosu byl schopen zabránit, ale bohužel. Únosce si mě i Itachiho narval do pytle a přenesl na mě neznámé místo. Když si ho začnu prohlížet neunikne mi jeho oko. Ušklíbnu se nad tím, že on dopadl mnohem hůře, ale o to horší to teď bude pro mě. Potom co mi dovyprávěl co chtěl mě docela ošklivě praštil. Bohužel neunesena Když se probírám únosce i Itachi jsou pryč. Chvíli vyděšeně hledím na to čemu jsem nedokázala zabránit a slzy mi stékají po tváři. Když se je pokusím utřít zasyčím bolestí, jelikož spáleniny jsou stále čerstvé, ale kvůli pobytu zde se do nich dostává zánět. Zvednu se a začnu se belhat pryč. Když se vybelhám z domu zkontroluji polohu a okamžitě zamířím do nemocnice. Je to docela nepohodlné, když při každém pohybu se kůže napíná. Nakonec to zvládnu. V nemocnici se mě hned někdo snaží ujmout, ale já to striktně odmítám a jediné co ze mě vyjde je číslo pokoje, kde je Itachiho otec. Nakonec ty dveře najdu a spíše než vejdu se tam vrazím s tím, že se mi za dveřmi nohy podlomí a já se slzami klečím u postele Sasukeho. Sasuke - sensei prosím pomozte. Itachiho někdo unesl. . * vzlyk * . . prý ho posílá Orochimaru a chce vás. * vzlyk * Prosím zachraňte ho, prosím. Celou dobu mám hlavu svěšenou až na poslední prosím se mu zahledím do očí. Pak mě začnou zase bolet ruce a tak se musím opřít o dlažbu. Tím na ní udělám dva rudé otisky. Prý máte jít za ním sám.Ten únosce je prý senzibil. Pokud ucítí přítomnost někoho jiné Itachiho zabije . . . s tím se rozpláču a krůpěje slz začnou dopadat na zakrvácenou podlahu. Máte . . . * vzlyk * . . . dorazit . . . * vzlyk * . . . do . . . * vzlyk * . . . úkrytu . . . * vzlyk * . . . v . . . * vzlyk * . . . jižních . . . * vzlyk * . . . horách. S tím už mě doopravdy cíli přešli a já se slzami v očích a jemným sýpáním spadla na dlažbu. |
| |
| Nemocniční pokoj V klidu a pohodičce spím na nemocničním lůžku, když v tom dovnitř vtrhne nějaké ošklivě popálené děvče a tím mě probudí. A nejen mě. Na klíně mi podřímávala Denka, která leknutím vyskočila a naježila se. Až teď jsem zjistil, že to děvče je týmová kolegyně mého syna. S brekem mi oznámila, že Orochimaru unesl mého syna. Srdce se mi téměř zastavilo. "CO?!!", zařvu v duchu a vytřeštím oči. Na nic nečekám a setřesu ze sebe Denku a natáhnu se pro hůl. "Neboj se... Nenechám je Itachimu ublížit...", řeknu a posadím se. Stále poslouchajíc si natáhnu boty a kulhavě se rozejdu ke skříni. Kde vytáhnu své věci. Nejprve vezmu opasek se sumkama a připnu si ho, pak vezmu meč a připnu si ho k opasku. Poté na sebe nasoukám roztrhanou a rozsekanou vestu členů ANBU jednotek. Jakmile jsem dooděven, tak se otočím k Hinatě, která zrovna domluvila a padla vyčerpáním na zem. Nemohu se moc dobře hýbat, proto jsem jí nezachytil. Chudák děvče...., řeknu si, pomalu k ní přejdu a přenesu jí na postel. Na hůl už kašlu. Musím vyburcovat své tělo.... Teď prostě musím!!!, opakuju si během přenášení dívky na postel. Poté rukou hrábnu do jedné ze sumek a vytáhnu malou krabičku s pilulema. Vysypu si na dlaň, ne jednu, ale rovnou tři. Chvíli na ně jen tak koukám a v duchu si opakuju. Minule mě dvě poslaly na týden do nemocnice... Ale tři?? Ne!! Jde o Itachiho!! Musíš!! Zavřu oči a rychle polknu všechny tři pilule. |
| |
| Nemocniční pokoj - Sasuke Jen co jsi polknul pilule, tak jsi ucítil horko po celém těle. Po další chvíli jsi padnul na zem a začal se zmítat v křečích. Tento stav netrval moc dlouho. Jen asi půl minuty. Pak jsi pocítil příval obrovské energie. Nyní jsi schopen chodit. Co chodit, cítíš se klidně i na běh. Denka to celé pozoruje a s vyvalenýma očima řekne "Sasuke-chan, měl bys to říct Narutovi." V tom ale do pokoje vejde jeden medik a řekne "Vše jsem slyšel Sasuke-san. Vemte si tyhle pilule. Měly by alespoň trochu zmírnit účinky těch, které jste si vzal. Ale neberte si je před bojem. Nebudete totiž na nějaký čas správně používat chakru." Pak bez jakýchkoliv dalších slov se přesunul k Hinatě a začal jí ošetřovat. |
| |
| Naruto Udělal jsi opravdu velikou chybu, že jsi na tomhle místě vyvolal Gamabuntu. Pod jeho těžkým tělem se zřítila část pravého "křídla". "NARUTO! TY JEDEN IDIOTE! PROČ MĚ PŘIVOLÁVÁŠ NA TAKOVÁ MÍSTA! DÍVEJ CO JSEM UDĚLAL!" zahřímal větší z ropušáků a přesunul se kousek bokem. "Hej, Naruto nee-chan." pozdravil ten menší. Hned na to jsi je poslal k severní bráně. Jediným mocným skokem se tam oba dostali. Ozvala se dunivá rána, když dopadli. Naruto - klony Klony dorazili na místo o chvíli později než oba žabáci. Všichni se dívají na muže, oblečeného ve známém černém plášti s rudými mraky, který bojuje s bývalou Godaime hokage. Už na první pohled jde poznat, že útočník je opravdu slabý. Tsunade na něj stále a stále dorážela. Chvíli se dokázal vyhýbat jejím úderům, ale pak to přišlo. Tsunade ho zasáhla přímo do obličeje a muž se proletěl párset metrů. Dva ANBU se vydali za ním a po chvíli se vrátili s jeho mrtvým tělem. "To má být vše?" zeptá se Tsunade a otočí se na tvé klony. "Tohle je divné. Tady jde o něco většího!" řekne starostlivě a Bunta jí dá kývnutím za pravdu. "Měl bys dát rozkazy k prohledání vesnice Naruto." řekne směrem k tobě a pak se otočí na Gamatatsua a dodá "Zůstaň tu s Narutem, já jsem unavený a jdu domů" Hned co to dořekne, tak zmizí. Naruto V kouli vidíš, že Konohamaru dostihl ty dva z akatsuki a začal se s ním bavit. Ino, která tu s tebou byla celou dobu (zapoměl jsem jí zmnit) ti řekla "Otec říká, že narazili na nějaké dvě osoby. Asi novomanžele. Ale něco jim na nich nesedí." Miyako, Tsumibito, Danzo, Cuki Konohamaru se zadívá na páreček Cuki, Danzo a nedůvěřivě si je prohlíží. "Hej! Stůjte!" zařve na jezdce a skočí před vás. Stejně jako ostatní. "Jestli jste opravdu ninjové ze Suny, tak to určitě můžete nějak dokázat." řekne Konohamaru a usměje se. Sice se usmívá, ale jde na něm vidět, že je ve střehu. |
| |
| Cesta Když se před námi objevil Konohamaru a jeho tým, zahrál jsem dokonalé vyděšení a seskočil z pantera nebo na čem to jedu. Eh.......pane...no...eto střelil jsem prosebným pohledem po Cuki, jako bych ji žádal o pomoc a zároveň obviňoval z jejího nápadu. My dva...jaksi jsme no....utekli, takže....vám to asi nějak nedokážeme tvářil jsem se opravu vyděšeně. My...nechceme nikomu ublížit...jenom chceme žít bez války, vážně...já eh... znovu jsem se podíval na Cuki Nemáme nic čím bysme to mohli potvrdit...jestli na to nezkočí, budeme je muset pozabíjet... |
| |
| Cesta Uraženě pohlédnu na Konohamara. Dokázat ?? Co bych ti dokazovala. Pokud nevidíš čelenku tak tě lituji, ale chápu, že Konoha postrádá dobré shinobi a bere i slepce. A vůbec, kdo jsi, že chceš po nás, aby jsme ti řekli, kdo jsme. Kdo jsi ty ?? Máš čelenku Konohy, ale to i lapkové, kteří se za shinobi vydávají. Osočím ho a přitom si začnu prohlížet celou skupinu. Hmm fuj tajbl tolik shinobi najednou. Nu což aspoň si můžu dovolit ztratit dva ocásky, ale nejspíše to ani nebude potřeba. Miláčku příště, až budeš navrhovat líbánky v zemi Ohně asi tě něčím přetáhnu. Měli jsme si vyrazit do země Země tam by se nám tohle nestalo. |
| |
| Střecha Gamabunta natropil víc škody než jsem si představoval. Hmmmm tohle bude hned několik D misí... a S bude vysvětlování toho nepořádku. Tiše se v duchu uchechtnu a dál pozoruji kouli. Vidím stále pouze ty dva z akatsuki, svůj tým jsem chtěl vidět při prvním útoku, ale oni nakráčeli přímo před ně a vykecávají se. Vy pitomci! Ino... Právě si stoupli před ty dva z akatsuki, nechápu co to vyvádějí.... ty dva jsem si prohlídl už dřív, proto teď netuším, že použili henge, protože se dívám shora ... Ať dávaj bacha na ty dva tygry. Jsou to pokrevní pomocníci té ženy. Pokud jsou ve složité situaci a ti akatsuki je nějak vydírají, ať mi tvůj otec řekne jak! nechápu proč Konohamaru neútočí. Klony Nechápou co přesně se děje. Začíná jim pomalu docházet, že se jednalo o odvedení pozornosti. Každý se rozběhl na jednu stranu (zhruba rovnoměrně po Konoze. Každý běžel k jiné bráně nebo prostě na nějaké místo kde se dají dobře překonat hradby) a jeden zůstal u severní brány. Pokud tohle byla jen návnada, tak do toho ten chudák asi nešel dobrovolně. Asi máme co do činění se silným protivníkem který ovládá složité techniky. Mějte se na pozoru a prohledejtě celou vesnici. Cokoli neobvyklého mi okamžitě hlašte a také mi hlašte jakmile KDOKOLI na úrovni jounina pronikne bariérou. Vydá rozkazy klon u severní brány. |
| |
| Nemocniční pokoj Po polknutí těch pilulí jsem se v křečích zhroutil na zem a chvíli se cukal. Pak ale křeče ustaly a já pocítil příval energie. Sakra.... Už jsem myslel, že je po mě... Ale je mi fajn..., řeknu si a zvednu se na nohy. Denka mi řekne, že bych to měl říci Narutovi. Skloním pohled a zakroutím s ní. "Ještě ne... Trval by na tom, že půjde se mnou...", řeknu chladně a pohlédnu na medika, který vstoupil. Sdělil mi, že vše slyšel a podal mi pilulky, které mi pomohou až ty moje přestanou účinkovat. Vděčně je přijmu a složím pečeť Kage Bushin no Jutsu (Stínový klon) Objeví se jeden můj klon, který se díky technice Henge no jutsu proměnil v shuriken. "Odneseš mě k Narutovi... Já mu pak vše řeknu...", řeknu Dence a shuriken jí zastrčím do jejího kimona. Pak přejdu k oknu, které otevřu. Naposled pohlédnu na Denku a řeknu "Já se vrátím..." Když domluvím, tak si velezu na parapet a vyskočím z okna. (Dále pak zrealizuji plán co jsem s Klaxem probíral) |
| |
| Naruto - Klony Po tvých rozkazech ti jednotky ANBU jednohlasně odpověděli "Hai, hokage-sama!" Ostatní klony se rozběhly ke všem vchodům do vesnice. Naruto "Oukej" odpoví Ino a na na chvíli se soustředí. V tu chvíli k tobě dorazí jedna ze Sasukeho koček a udiveně se rozhlíží. "Co se tu stalo, Naruto?" Denka si počká na odpověď a pak se k tobě přiblíží a zatřepe s sebou. Z kimona jí vypadne shuriken. "Tohle ti posílá Sasuke" Tsumibito, Miyako, Cuki, Danzo Inoichi se naklonil ke Konohamarovi a něco mu řekl. Bylo to asi dvě slova, ale ani jeden z vás je neslyšel. Konohamaru se na něj zatvářil velice otráveně a řekl "Dobrá, já se jich na to zeptám." Konohamaru se na jezdce chvilku dívá, zasměje se a pak se zeptá "Myslíte si, že pouhé henge nás oblafne?" |
| |
| Bitva Že nám to nevyšlo jsem pochopil v okamžiku kdy se Yamanaka naklonil ke Konohamarovi. Beru si toho měniče těl, ty se postarej o Konohamara šeptl jsem Cuki, načež jsem jí přejel rukou lehce po tváři abych...PJ ví co v zápět poté co Konohamaru promluvil jsem mu věnoval přátelský úsměv To vší, musel jsem v ten moment ťukl v podzemí schovaný klon do Yamanakovi podrážky a já zmyzel, zhmotnil jsem se za jeho zády, nijak to nedramatizuji, kunaiem v jedné ruce mu bodám po ledvinách, druho jsem se ho pokusil popadnout za vlasy a zabránit mu tak v útěku. Zároveň ze země vyskočil můj klon který mě kryje proti případným útokům nepřítele. Vzhledem k mé úrovni v Taijutsu a jistým dalším okolnostem by se mi to snad povést mělo. |
| |
| Menší potyčka s místními venkovany Sleduji, jak se v týmu začnou mezi sebou domlouvat. Dlouhovlasý blonďatý muž začne něco šeptat tomu, který se ukázal, jako příliš hlučný. Hoši už vás nebudeme potřebovat. S tím tygři zmizeli a oba s Danzouem stojíme na zemi. Mně v tu chvíli zmizí henge přeměna. Místo wakizashi u pasu mám v ruce svojí 9OK a lačný pohled si poměřuje nepřítele. Hmm takže jeden z nich je Inoichi přece jen jsem si to jméno zapamatovala, ale ten druhý maňas mi je pouze povědomí o tom, kdo to je a co umí se budu muset přesvědčit později. Kirigakure no Jutsu "Krytí mlhou" Využiji v tu chvíli, kdy Danzou zmizí. Zároveň ihned udělám úskok v zad, abych více zmizela v mlze. ( Smůla Naruto vypadá to, že máš moc špinavou obrazovku. ) Oboro Bunshin no Jutsu "Techniká mlžných klonů" S tím se ještě lépe uschovám v neprostupné mlze. Nevšímám si těch pitomců kolem a místo toho nechám vystoupit na oděv své KG. Celé mé tělo pokryje černý chakrový plášť. Jako bych byla jen silueta či stín jediné co mě od toho odlišuje jsou modře zářící oči, kterým nedělá problém vyhledat v téhle mlze oběť. Zaměřím se na toho hloupého naivku a přejedu přivolávací pečeť na ruce. V ruce se mi v tu ránu objeví shuriken. Soushuuha "Ovládání letících čepelí" S tím vrhnu shuriken na Konohamara. Přitom však těsně předním ho nechám vybrat si jiný cíl a to tu dívku (Miyako). |
| |
| Střecha/ kočka Nechápavě se zapřemýšlím co to je vele mě za hlas... ani na okamžik se tam nechci podívat. Ty jsi ta kočka z kanceláře... ? to je jedno... Na vesnici někdo útočí a já právě stíhám spolu s dalšími šesti lidmi dva členy akatsuki. Vysvětlím spíš byzardní verzi toho co se právě děje... poté kočka vysype shuriken. Posílá Sasuke? Sasuke má doma dvě kočky... myslím... ty jsi jeho kočka? Sasuke má mluvící kočky? Zeptám se nechápavě a rukou si podám shuriken. Proč mi asi posílá hvězdici? sám jich mám plno. Důkladně hvězdici ohmatám, ale nic sem nenašel. Co s tím mám jako sakra dělat? Co s tím mám jako dělat? sice se tu všude bojuje, ale zaprvé... nejsem zrovna v boji a zadruhé mám vlastních dost. A položím shuriken na zem kousek vedle sebe. |
| |
| Naruto, Sasukeho klon Kočka se otočila a řekla "Však on ti to řekne sám." S těmito slovy se Denka odebrala pryč. Po chvíli - Naibun Ležíš a spíš na posteli, když v tom tě probudí kousnutí do prstu. Zjišťuješ, že jsou u tebe obě kočky. "Vstávej Naibune-kun. Změna plánu, ňja." řekne Hina a Denka dodá "Vypadá to, že Sasukeho nenavštívíme. Tedy alespoň ne toho pravého." |
| |
| Uchiha sídlo Technika buzení koček je opravdu účiná. Kočka sice asi měla asi na chvilku pocit, že se pohnula postel, jak jsem s nohou cuknul. Zjevně jsem malinko paranoičtější než jsem dával znát, ale mít prst pokousaný od veverek a jiných syslíků člověka naučí. S trhnutím se posadím a jen zamotaná deka mi zabrání provádět nějaké techniky. Pak se konečně vzpamatuju. "Co? Proč?" Zaklepu hlavou, abych si jí pročistil. Pak už s jasnou hlavou vyskočím z deky. "Jak ne toho pravého?" Pohled z okna mi napoví, že večer ještě není. "Veďte mě." Nakonec na sebe natáhnu kalhoty a na volno přehodím kabát, který mám v plánu zapínat po cestě. |
| |
| Můj klon Proměním se do své podoby a smutně Naruta pozdravím: "Zdar... Co se tu děje???" Počkám si na odpověď, protože nikam nespěchám. Musím dát nějaký čas svému pravému já. Když se mi konečně dostane odpovědi, tak se zhluboka nadechnu a pak stejně zdrceným hlasem jako předtím Naruta o něco požádám "Musím ti něco říct... Ale než ti to řeknu, tak mi musíš slíbit, že to neřekneš Sakuře... Alespoň ještě hodinu ne..." Sakra, sakra, sakra!! Pořád něco před ní tajím... Jsem horší než jsem býval..., pomyslím si a zachmuřím se ještě více. Celou dobu si pohrávám s rukojetí svého krátkého meče. Tedy lépeřečeno s jílcem své krátké katany. |
| |
| Střecha / Sasuke Shuriken který jsem položil vedle sebe udělal "pufff" a stál vedle mě Sasuke. Ani jsem nemusel slyšet jeho hlas... ho jsem prostě ycítil. To víš... Přivolal jsem Gamabuntu... několika-tunový žabák. nečekal jsem že ta budova má tak slabé základy. Už mi tu dneska z těch Akatsuki začíná hrabat, ale dost zdržování... vybal to... co se děje? Hledím do křišťálové koule ve které vidím jen mlhu, ale sem tam zahlédnu mihnutí nějaké postavy. Neprodlužuj to a vybal pravdu. Sakuře nic neprásknu. Nepotřebuji si přidělávat starosti. |
| |
| Střecha (klon) Naruto mi ve stručnosti řekl co se tady stalo. Zakroutím nad tím hlavou. Poté mi slíbil, že nic z toho co mu řeknu, neřekne Sakuře. "Dobře...", řeknu a zhluboka se nadechnu. Pořád svá slova natahuju, abych si dal co nejvíce času. "Jedná se o dva z tvých studentů... Konkrétně o Itachiho a to děvče... ehm... Hinata, že?? No to je jedno... Před chvílí vrazila do mého pokoje, totálně spálená, a s brekem mi oznámila, že Orochimaru mi unesl syna...", řeknu a na chvíli se odmlčím. Jde vidět, že jsem plný starostí. "Ten únosce jí řekl, že to má říct jen mi... Pokud je někdo jiný než já bude stíhat, tak Itachiho zabije... Prý je senzibil a pozná to...", řeknu a zase se na chvíli odmlčím. Po celou dobu rozhovoru se dívám do dáli. Na Naruta ani nepohlédnu. "Spolkl jsem tři ty nové chakrapilule, co jsme vyvinuli a vyrazil za nimi... Ano, vím, že vzít si tři bylo hloupé, ale musel jsem... Po tobě chci jediné... Budeš schopen přesunu na obrovskou vzdálenost během pár chvil?? Vím, že pomocí svých žab se dokážeš přemisťovat na velké vzdálenosti...", dořeknu a pak teprve pohlédnu do Narutových očí. |
| |
| Uchihovic sídlo - Naibun Kočky se na tebe zadívají a pak Hina tiše řekne "Klídek. Nemusíš spěchat. Zrovna má jednání na radnici, ňja." Denka se zachechtá, ale pak zmlkne a posmutní. "Však on ti to řekne sám." dodá Denka a vyleze před pokoj. Hina se k tobě přiblíží a zašeptá "Líbíš se mi, tak ti to řeknu. Jedná se o malého Itachiho." Pak se zasměje a vyběhne za Denkou. |
| |
| Střecha No to si země asi děláš srandu, že? Řeknu ironicky starémupříteli. A to jsi nemohl přijít nejdřív sem? dal bych ti můj kunai s pečetí a svitek na vyvolání žáby. Potom se zamyslím nad jeho dalšíma slovama. No... nějak se k Tobě snad dokážu dostat a mělo by to dokonce být rychlé... A ohledně těch pilulek.. tři? myslíš ty nové co maj vydržet týden? Jestli máš stejný rukopis jako své originální já.... nechceš sejít dolů a sepsat závěť ve které mi odkážeš sídlo? Podotknu ironicky a vytvořím si klona který odejde. Tak jsem si udělal nouzovou pojistku pro všechny případy... jak poznám kdy a kam mám jít? |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro |
| |
| Střecha (klon) "Ne, nemohl jsem přijít dřív... Čím víc bych své stíhání odkládal, tím by byl Itachi ve větším nebezpečí....", odpovím Narutovi naštvaně a zakroutím hlavou. "Promiň... Jsem ve složité situaci...", řeknu omluvně a znovu se zahledím do dálky. Pak Naruto zase začne vtipkovat, že po těch pilulích bych měl radši sepsat závěť. "Hmm... ", zabručím, ale dál to radši nekomentuju. Nakonec se mě zeptá, jak pozná kdy a kam má jít. "Od toho jsem tu já... Naklonuju se tam a pak nechám ten klon, aby se rozpadl... Tím se dozvím kdy je ten správný čas pro posily... A kde?? No, zavedu tě tam...", řeknu na vysvětlenou a zadívám se do křišťálové koule. "Koho zase šmíruješ??", zeptám se Naruta jen tak, aby řeč nestála a ukážu na kouli (křišťálovou :)). |
| |
| U bran Konohy Zjevně jsem velice efektivně rychlá, neb těžko říct, čím bylo zapříčiněno to, že jsem dorazila jako první... Nečekám ale moc dlouho, a jsou tu také ANBU a pak také nějaký blonďák, kterého neznám. Nakonec se tu objeví i ten, co jsem se s ním potkala na střeše... Pokývnu k němu hlavou, více ho ale nezdravím, pokud nechce on zdravit mě. Pak relativně dlouho čekáme, než se objeví náš expert, kterého velice chytrý Hokage prohlásil za velitele skupiny. Vyslechnu si ty týmy... "No bezva, samí mlčenliví týpci, ale co, nevypadají zas až tak silně, možná si ještě pohraju..." "Dost určitě..." Ušklíbnu se, jsem ale zticha, a když vyrazíme, tak se za nimi hned vydám. Cesta byla dost dlouhá a nudná, k večeru jsme se ale začali blížit k menšímu lesíku... "Hmmm, dvě silné chakry, to by mohli být oni..." Kývnu hlavou. "Budou to oni, ale nechala bych si to pro sebe, však on to tady pan velitel nějak vyřeší..." Uškíbnu se a jdu přímo za Konohamarem. Vyslechnu si celé to divadýlko. Protože mluví hlavně Konohamaru, pokrčím rameny, a neříkám nic. Však ono se to vyvrbí... Je jasné, že hned za chvíli půjde trochu více do tuhého. Nedokáží podat informace, a proto se objeví ta mlha... Pokývu hlavou, a složím jedinou pečeť. "Kiiroigan: mo-do kouhyou..." Svět se pro mě najednou rozzáří tak, aby pro mě mlha nebyla problémem. Zastíní všechny barvy, to ale může být v tomto případě jen užitečné... Nedělá mi problém vysledovat ty dva. Pokývnu hlavou když vidím útok na Yamanaku, tedy na Konohamarovu skupinu. "Hmmm, takže na nás asi připadla ta ženská... No bezva... Zdá se, že je to pěkná šelma..." Na tváři se mi objeví úsměv. Mé techniky si nemohl nikdo všimnout, horní část obličeje je u mě zakrytá... Připravím se tedy k akci, toho chlápka z toho vynechám. Počítám s ním, ež se o něj nijak extra nemusím starat, že tu jsou od toho jiní... "Ale možná bychom si ji měli odvést někam jinam... Abychom si s ní mohli pohrát..." "Máš pravdu..." V tu chvíli mě ale z "rozjímání" vyruší letící shuriken. "Ouha..." Rychle se vyhnu. Díky mému nadprůměrně dobrému taijutsu by to neměl být problém... Pokud chce pokračovat v tomhle útočení, nejspíše bych se měla zvládat v klidu vyhýbat, pokud ten shuriken neumí nic jiného, než to, že je shurikenem... Sama do útoku nepřecházím. "Však ona přijde dobrá chvíle..." "Ano, počkej, až udělá chybu, plýtvá chakrou, zničí se sama." |
| |
| Uchihovic sídlo - Naibun Zamračím se, když mi jedna z koček (tak nějak doufám, že Hina) řekne o co jde. Bratránkovu fotografii jsem předpokládal viděl po domě. "Co by chtěli od takového prcka?" Zamračím se ještě více. Nakonec tedy před odchodem z domu dopnu pořádně oblečení. Udělám rychlou pečeť na Kamereon Manako (Chameleoní oči). Přes oči mi přeběhne zlatavý záblesk. Zvolil jsem svojí základní cestovní formu, aby se nedalo poznat, že sharingam mám. K jakékoliv jiné bych musel použít zrcadlo, abych si jí představil. "Takže ju. Připraven vyrazit." Jako bždy to nevypadá, že jsem ozbrojen, ale to popravdě řečeno vůbec nic neznamená. |
| |
| konoha---> les ----> střet Docela zajímavá skupina... Velitel se ukazuje jako hroznej vůl, nehce aby někdo zhebl a přitom nevymyslel ani plán, ani se nezeptal kdo co umí aby pořádně seskládal skupiny. navíc po té rozdělil skupiny a přitom nikdo nemá vysílačky... Toto se může vyvíjet pouze jako řezničina... Došli jsem k nepříteli a hned se uvedla další chyba a to ta že jsem si všichni museli stoupnout před ně, což je chyba, správně by jsme je měli obestoupit, aby neměli kam utéci... takže, dva lidé ze Suny? Na líbánkách? To je nesmysl... navíc utekli? No tak to je jasné že je budeme muset sebrat tak nebo, tak... Nakonec se prokazuje že je to henge. Já uskakuji stranou okamžitě po tom co ze země vyskočil klon, což je docela zvláštní. Vyčkávám až všichni dělají nějáké své techniky. Mlha? Okey jeden použil mlhu, ale tím znevýhodňuje i toho druhého... Jak hloupé... Skládám pečeť pro Kage bunshin a mě obklopí sedm klonů, kteří se nehýbají, stojí kolem mě aby mě mohli bránit. Po té skládám několik pečetí pro techniku : Nehan Shouja no Jutsu - technika chrámu nirvány. V oblasti bojiště začnou padat bílá peříčka, což ovšem nikdo díky mlze nevidí. Jediný kdo to vidí, tak Kurai Cuki a Miyako, díky svým technikám. Více informací dostane jen PJ poštou. |
| |
| Mise Společnými silami jsme dokázalim, s Karin, Nejiho vytáhnout. Položily jsme ho na mýtinku a já jsem vyběhl najít to, pro co jsme sem vlastně přišly, pro ostatky Uchihy Itachiho. Doběhl jsem ke skále, kde by měl být zakopán a začal přemýšlet. Ještě jsem si všimnul sutin, které jsou všude okolo. Asi Killer Bee bojoval i s tím druhým z Akatsuki. Doufám, že ho porazil. uvažuju, ale hned se zase začnu soustředit na to, na co mám, musím splnit tuto misi a proto jsem se vydal směrem k řece a doufám, že něco najdu. Nemusel jsem běhat daleko a uslyšel jsem zvuk vodopádu a když se k němu přiblížím, rozhlédnu se okolo a naštěstí pro mě je tam i něco jiného než jen padající voda. Jsou tam dveře a nad nimi je napsáno jméno Uchihy Itachiho, tohle je to, co hledám. Doběhnu k těm dveřím. Co když je to past. To by nebylo dobré, ale nic jiného mi nezbývá, jdu dovnitř. pomyslím si, ale pro jistotu si ze zad vytáhnu jednu kost, kterou mám připravenou jako katanu, kdyby náhodou to byla jen past. |
| |
| Tábor Pořád sleduji situaci. Vidím jak se sensei zjeví za nimi a za chvilku už pochodujou k nám a zadá nám rozkazy. Jasně sensei řeknu ji, zaostřím na ně. Pomocí mé kekkei genkai si je důkladně prohlédnu. Tak zjistím, jestli mluví pravdu, že nejsou ninji i jestli u sebe nemají něco nebezpečného. Až se ujistím, že je vše v pořádku tak si sednu zpátky k ohni a dívám se do něj. Zdá se mi to divné. A vůbec se mi nelíbí, že máme s nima strávit noc. Být sensei, tak je pošlu pryč a v klidu se vyspím. Ale ona ne. Ona jim ještě daruje naše jídlo. Ale dobrý skutek je dobrý skutek |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Dobrá Orochimaru tak já tedy pujdu k věci.Chci ti nabídnout,aby si se k nám přidal.Chceš se Orochimaru přidat k Akatsuki jako tehdy? Musí se k nám přidat nutně ho potřebujeme. Tak co přidáš se k nám? A pak nadále dychtivě očekávám jeho odpověd. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro "Přidat se k vám?? No... Pokud mi zaručíte dostatek subjektů na mé pokusy, tak bychom si přecejen mohli plácnout..." odpoví ti Orochimaru po chvíli přemýšlení. Poté si počká na tvou odpověď. Když už si vše vyříkáte, tak Orochimaru jen tak ledabyle řekne "Teď bys nás mohl vzít zpátky. Potřebuju si ještě něco zařídit." (Odteď už můžeš psát normálně a ne soukromkama.) |
| |
| U Lesa Když jsme s rozhovorem skončili tak jsem opět sebe a Orochimara teleportoval zpět na místo odkud jsme se teleportovali sem. Tak hotovo.Až si dokončíš svou záležitost přijd do našeho úkrytu. Výborně te když ho mám na své straně můžeme již začít jednat.Ale stejně si na něj musím dát pozor. A pak když to dopovím tak pomalým krokem se k Orochimarovi obrátím zády a odcházím zpátky k Akashirovi. Tak hotovo. A pak nás teleportuji zpět do úkrytu Akatsuki. |
| |
| Bitva - Miyako, Tsumibito, Cuki, Danzo Danzo se zničehonic objevil za Inoichim a bodl ho kunaiem do zad. Inoichi zaskučel a klesl bezvládně k zemi. V tu chvíli se všude v okolí objevila mlha. Konohamaru vyskočil na větev jednoho ze stromů a poskládal nějaké pečetě. Miyako, Cuki Miako se letícím kunaiům/shurikenům (teď si nejsem jist) bez problémů vyhnula. Jeden z ANBU se vám ztratil z dohledu. Druhý nezahálel a vrhl několik shurikenů směrem na Cuki, ale jelikož nic nevidí, tak je vrhl mimo. Druhý ANBU se vám ztratil ze zorného pole. Chvilku na to jste obě spatřily peříčka padající z nebe. Oběma vám dochází, že jste pod útokem plošného genjutsu. Danzo Poté co jsi dostal toho Yamanaku tě do hrudi něco tvrdě udeřilo. Bylo to jako by tě praštilo kladivem. Bohužel kvůli mlhy neumíš identifikovat kdo, nebo co to bylo. Po chviličce jsi se začal cítit trošku divně. (hoď si procentuální kostkou, jestli spolehlivě identifikuješ a ubráníš se Tsumibitově genjutsu) |
| |
| Uchihovic sídlo => Cesta: Naibun Společne s Denkou jste vyrazili směrem na radnici. Cestou ti Denka sdělil. "Sasuke-chan asi nebude moc rád, že tě tam přivedu, ale jako druhý nejstarší Uchiha bys to vědět měl. Takže kdyby něco, tak ti to řekla Hina, jo?" řekl a zasmál se. Už z dálky je jasně vidět, že z několika míst ve vesnici vychází dým, který i přesto, že je už šero, jde krásně vidět. Také sis všiml, že radnice je poškozena a jedno z jejích křídel je v troskách. Na střeše sis všiml tří osob. Jeden z nich je tvůs strýc, druhý je hokage a třetí je nějaká blondýna. |
| |
| Menší rozepře s domorodci Překrásný pro básníka stvořený večer jen škoda, že se bude prolévat krev. Ta dívčina mě zklamala brání se svému osudu zuby nehty a do toho to vypadá, že jí mlha nevadí. Tss to není fér, ona podvádí. Do toho mi tu jeden zmizel. To je pech. Přitom se porozhlédnu i po zbytku. Ah máme tu jednu snaživku co se mě snaží trefit. No nechám ho přitom. A dokonce je tu i jeden srabík co se mi tu obklopil klonama. No škoda jen, že zapomínáš na jednu věc . . . zem. Přitom mi na rameno spadne peříčko a já se musím pousmát. Kai Gekizó můj miláčku. S tím zmizí 7 ocasů pod zem a dva kolem mě začnou kroužit pro případ, že by se něco zvrtlo. Dva ocasy seprohrabou pod Danzoua a hlídají, kdyby potřeboval pomoc. Pokud uvidím viditelný fyzický útok vyřítí se ze země a budou ho bránit. Další tři se zaměří na Miyako a provedou to stejné co jsem naposled zkusila na Danzoua, alias dva se objeví u jejich nohou, které a pokusí se je obmotat a třetí zaútočí na slepé místo ze zadu se snahou obmotat její krk,další dva ze spodu vyrazí proti Tsumibitovi za úkol mají ho obmotat a rozmačkat s tím, že pokud netrefí jeho pokusí se zničit co nejvíce klonů. Zbylé dva budou vyrážet proti poslednímu z ANBU a pokusí se ho zaměstnat. Hmm ten poslední ANBU mě začíná lehce štvát pokud by se rozhodl jít po mě budu muset se pojistit. Hansha Neko no Jutsu " Technika kočičích reflexů " Pak už jen čekám copak se mi povede. |
| |
| Uchihovic sídlo => Cesta: Naibun Zamračím se na slova číči. "Co se to sakra zase má stát?" Připadám si jak ve špatném snu, když vidím doutnající Konohu a rozbořenou radnici. Nedá mi to a jednoduchým Kai se přesvědčím, že žádná iluze. Fakt, že musím nahazovat znovu čočky je minimální daní. Zůstanu stát pod radnicí. Kouknu na horu. Nechce se mi používat dveře. Přesunu chakru do nohou a vyběhnu nahoru. Tam si uvědomím možnou trapnost situace. "Dostal jsem zprávu, že je mě zde potřeba." Kleknu před hokagem na koleno. Popravdě jsem víc než zvědav, co se děje a toto je nejlepší zdroj. |
| |
| Mlha, mlha a zase mlha V okamžiku kdy jsem Yamanaku bodl jsem si uvědomil všudypřítomnou mlhu. Himl, ty ANBU jsem mohl dostat, takle vidím kuloví a spíš dostanou oni mě... Tetsuton: Tetsukawa (PRO NARUTA: živel želeto: železná kůže) stihl jsem to jen tak tak, než mě do prsou udeřilo něco o síle bucharu a poslalo mě to do vzduchu, tak že jsem s sebou vzal i svůj klon. Dohajzlu, za tohle tu nánu pitomou zliskám hned jak ta mlha zmizí co si ta nána o sobě myslí? Takhle vidim naprostý... zarazil jsem se, něco bylo špatně a moc špatně. Genjutsu? Ale kdy...ten úder? Kai postavil jsem se na nohy, zády ke svému klonu oči zavřené. Nemám jinou možnost, takhle prostě nemůžu bojovat já i klon jsem složili pečetě Fūton: Daitoppa (větrná devastace) Na obě strany vyrazil silný proud větru, který by měl mlhu spolehlivě odfouknout, stejně jako případné útočníky. |
| |
| Souboj: Miyako, Tsumibito, Cuki, Danzo Po chviličce se mlha z neznámých důvodů začala pomalu rozplývat. Slovem pomalu myslím opravdu pomalu. K tomu navíc ještě Danzo použil svou větrnou techniku, čímž jí rozptýlil úplně. Všem, kteří neviděli co se děje se naskytl tento pohled: Tsumibito je obklopen svými klony, ale nikdo nerozpozná originál. Pan Yamanaka se bezvládně válí po zemi a s ním i jeden z ANBU týpků. Konohamaru stojí na větvi a v ruce třímá podivnou černou hůl se zlatými konci. Cukiina zbraň něco očividně chystá. Sedm bičů je pod zemí a dva se kolem ní ovíjí a brání ji. V tom se dva z bičů objeví pod Tsumibitovýma klonama a začnou po nich všemožně útočit. Další dva se vynoří u Danza a zabrání útoku Konohamarovy hole, která se nepřirozeně natáhla, aby vůbec na Danza dosáhla. Další dva se vynoří u Miačiných nohou a pokusí se jí omotat nohy a posléze u ní nečekaně vystřelí další a pokusí se jí chytit kolem krku. (Cuki a Miyako si prosím hoďte 1xprocentuální kostou) (Kvalita hrozná, protože se musím znovu dostat do formy. :) ) |
| |
| Boj Naštěstí se mi podařilo mlhy se zbavit a tak jsem zjistil co se kolem děje. Byl jsem rád že vidím kromě Yamanaki na zemi i ANBU. Ostatní věci mě ale tak chladným nenechávali. Hlavně Konohamaru se svou holí, která byla patrně vyník onoho úderu do hrudi. Vyrostl jsi Konohamaru-kun zavolal jsem na něj a zrušil své Henge jak já tak klon. To co držíš je Diamantová hůl tvého dědy že? Úžasné jutsu jsem překvapen že jsi ho zvládl. Při tomto proslovu můj klon dával pozor na případné útoky, taktéž jsme oba tasili katanu, kterou obalila větrné chakra. Nemyslíš si ale že tato bitva už vás stála dost? Nerad bych zabil další občany Konohy.... s tím jsem se můj klon přemýstil k němu a zaútočil. Tetsuton: Shinsou (živel železo boží kopí) čepel mé meče se velice rychle prodloužila směrem ke Konohamarovi s úmyslem ho probodnout, zatímco klon na něj dorážel svou Katanou a odváděl od útoku pozornost. |
| |
| soukromá zpráva od Shimura Kensei pro |
| |
| Orochimaru: Z diaľky hľadím na otca, Kizashiho a Akashiru. Hmm... opäť niečo s niekým plánuje. Jeden z nich vizerá, ako Uchiha. Otec na mňa zavolá a ja rýchlo pribehnem. Napriek tomu, že ma jeho následný pokyn prekvapí, nedám to sa sebe vedieť. "Hay. Eto... prišiel Vám balík z Konohy." Oznámim ešte. Tí dvaja nemusia hneď vedieť, kto je kto a kto, čo plánuje. Hľadím, ako Orochimaru a jeden z tej dvojice odchádzajú a po tom sa otočím na človeka, na ktorého mám dávať pozor. |
| |
| Střecha radnice (klon) Jen co domluvím, tak se tu objeví Naibun a řekne, že mu bylo řečeno, že je ho zde potřeba. Nechápavě se na něj podívám a řeknu: "Cože??? Kdo ti..." Svou otázku nedokončím, protože jsem si všiml Denky a vše mi došlo. Zamračím se a naštvaně začnu Denku peskovat. "Ksakru Denko, neříkal jsem ti, že to nemáš nikomu říkat?!! A kde je Hina?? Jestli je zrovna u Sakury a informuje jí o TÉ situaci, tak tě.... hmm... radši nic... Běž domů!!", řeknu naštvaně směrem k Dence a počkám až odejde. Jakmile se Denka odebere pryč, tak pokynu Naibunovi ať se posadí vedle mne. "Když už jsi tady, tak ti to řeknu, ale nesmíš to zatím nikomu říct...", povím Naibunovi trochu zkroušeným hlasem a počkám až mi slíbí, že nikomu nic neřekne. Pokud mi to slíbí, tak mu objasním situaci. "Nevím kolik toho o mě víš... Týká se to mé minulosti, ale nechci to rozebírat, tak ti to řeknu takhle… Orochimaru je na mne naštvaný, protože jsem ho před více než deseti lety zničil a nyní se vrátil a chce se mi pomstít tím, že mi unese syna… Ano, hádáš dobře, že právě tohle se teď stalo a já onoho únosce právě stíhám… Věřím, že je na mne už přichystaná past a proto tady projednávám s Narutem… ehm... tedy s hokagem plán útoku...“, řeknu tichým starostlivým hlasem a zadívám se do dáli. Právě v tuto chvíli ke mne dorazily zprávy od originálu, tak se zatvářím zaraženě a pak řeknu směrem k Narutovi: “Začínám pociťovat ničivé účinky těch tablet, které jsem si vzal… Možná by nebylo špatné, kdybys s sebou, až mi půjdeš na pomoc vzal nějakého medika… Co třeba tady Naibuna??“ |
| |
| Hadí brloh: Prebodnem ho pohľadom. Nie som s tých, čo by po uvedomení, že ich niekto proti ich vôli videl nahé, začali jačať. Keď už, tak radšej mu vyraziť zuby, ale n to tiež nie je vhodná situácia. Na chvíľu sa mu na tvári objaví rumenec, ale rýchlo sa otočím a idem do ponúkanej izby. "Dobre." |
| |
| Radnice Hledím do skleněné koula a obraz se zase rozjasnil. Nikdo nijak moc nezměnil svou pozici a všichni už bojují. Měl jsem tam být s nima. Tenhle páreček by dělal nemalé problémy i mi. Tu kočku by měli urychleně odzbrojit a toho chlapa otrávit. Sasuke stále stojí vedle mě a já sleduji kouli a vyčkávám, jestli dostanu nějaké informace od Ino. Ino, tvůj táta to právě koupil, je v pořádku? Tu ženskou by měl donutit ať se hne. Věřím že plošný útok jako například Katong by na ni mohl zabrat. Je mi jasné že Ino netuší o čem mluvím a proto jí ani nevysvětluji detaily. Jen věřím že ani ta kočka se nedokáže soustředit jak na úhybný manévr, tak na prodlužování a útočení tou její zbraní. A ty dva biče ji možná kryjou, ale věřím že pomůžou tak leda proti Taijutsu, možná by stihly vykrýt i kunaie či shurikeny, ale plošný útok ne. Poté se tu oběví Naibun. Sakra mladej!!! málem jsem z Tebe měl infarkt! Neumíš klepat když vstupuješ na cizí střechu? Tak tohle vypadá skvěle. Dva mi už odpadli, ještě ani nezačal boj ajá musím ještě... Nedořeknu větu protože si uvědomím že Sasuke už vře a nadává kočce. Když mě Sasuke osloví... začnu se smát. Naibune, už jsi někdy jel na koni? Jestli jo, možná budeš mít výhodu, jestli ne, asi tě bude bolet pád na zem. Potom zvážním a promluvím k Sasukemu. Když ses mě ptal, jestli mám jak se k Tobě rychle dostat, co sis myslel že vymyslím? nějaké vysokorychlostní jutsu co mě v mžiku přenese k Tobě? Prostě si zavolám žabího šéfa Buntu, proměním se v Kyubi a přiběhnu. A jak semnou vůbec má držet krok Tvůj klon, tedy ty? Celkem podrážděn nad vážností situace se zamračím. V té podobě uběhnu jediným skokem stovku metrů. Konoha mi zmizí z dohledu během minuty... Jak mi chcete stíhat? Řekni, že si mě osedláš sasuke a poté co tě zachráním tě nakopnu jako nikdy předtím! Už teď se mi nelíbí myšlenka že bych měl vozit dva své podřízené a to nemluvím o faktu, že tohle nebude výlet první třídou, ba naopak... bude to docela házet, takže by mě zajimalo jak se ti dva udrží... |
| |
| Střecha Radnice "Mě sem poslala Hina. Denka mi jen ukázala cestu, abych nezabloudil." Zalžu, jak mne požádala Denka. Zamračím, se, když strýc začne vyprávět co se stalo. "Jsem obeznámen s tvojí detailní historií do období, než ses vrátil do Konohy, strýče." Pronesu relativně kladným hlasem. "Včetně toho, že Orochimara měl zničit můj otec definitvně." Dopronesu už o něco tižším hlasem. Zjevně mám opravdu velmi dobré informace. "Jaká tableta? Soldier tablety jsou nebezpečné. Musí být velmi přesně nakalibrované, jinak způsobí poškození vnitřních tkání." Upozorním na fakt, který je aktuálně asi zřejmí. Pak začne mluvit Hokage. Zjevně řeší, že nás nemůže nijak efektivně transportovat. "Pokud použijeme Henge no Jutsu, můžem se změnit do nějaké jiné podoby a nebo velikosti. Můžem se změnit na klipsny, které připnete a nespadneme." Udělám malý nesmělý návrh. Je mi jasné, že mocní shinobi mají hodně jutsu, že zapomínají na takovéto malé akademické jutsu. "Potažmo na koni jsem ještě nejel. Zatím pouze párkrát na oslu." Samovolně mi ujede úsměv. Moje chování je celkem klidné. Dost tomu napomáhá fakt, že jsem svého bratrance nikdy neviděl a tak nemohlo vzniknout žádné pořádné pouto. |
| |
| Střecha Zamyslím se nad návrhem Naibuna. zaprvé... nechci vědět za co bys tu klipsu chtěl připnout, když mi bude scházet oblečení. Zadruhé, pouhá klipsa by v té rychlosti mohla spadnout, ale napadlo mě jiné řešení, jen jsem to nikdy nezkoušel. Zalhal jsem první co mě napadlo. Zamyslím se, ale jako bych měl v hlavě prázdno, je velice obtížné soustředit se na techniku a ještě vymýšlet nějaké nové šílenosti. Chvíli se horečnatě snažím přemýšlet, uvažuji nad tím, že bych oba chytil svými ocasy, poté uvažuji že bych si při proměně prodloužil srst, nebo že bych do proměny zahrnul i sedlo na mém krku. Ale nic kloudného jsem nevymyslel. Poté mi v hlavě začala blýskat úplně jiná myšlenka a moje soustředění je v háji. Čumím do koule a jestli jsem do teď dovedl předstírat myšlení, tak touhle chvílí se můj výraz stává planý a prázdný. Začíná mě z toho bolet hlava... chce to ramen. Mám to, můžu vás sežrat, nebo spíš nést v tlamě. Doufám, že jste se dnes oba myli. |
| |
| Střecha radnice Na Naibunovu připomínku o soldier tabletách jsem se jen trpce pousmál a řekl: "Já vím... Navíc tyhle tablety jsou ještě posílené pro potřeby jednotek ANBU... Aby mne to postavilo na nohy, tak jsem musel spolknout hned tři..." Jen co dozní má slova, tak se zase zahledím do dáli, čímž dám najevo, že nechci poslouchat žádné káravé poznámky o nezodpovědném chování. Pak se tady rozpoutá debata o tom, jak chci já a Naibun držet krok s Narutem, až mi půjde na pomoc. Chvíli mlčím a poslouchám jejich návrhy. Pak se jen uchechtnu a řeknu dost hlasitě, aby mne oba slyšeli: "Naruto, ty vždy vše musíš komplikovat... Myslím, že Bunta umí skákat dostatečně rychle, aby nás tam všechny dostal včas... Přecejen jižní hory nejsou zas tak daleko... Tu svou proměnu můžeš provést až poté..." |
| |
| Souboj Shurikenům se vyhnu naprosto bez problémů, ani jsem nemusela ukazovat nic zvláštního. "Chmmm, takovými útoky mě nezničí..." "To ne... Jsi opravdu šikovná... Ale popravdě, doufám, že oni jsou šikovnější." Poušklíbnu se. No jistě. Nechce se jen dívat... Ale to se teprve uvidí. Oba ANBU vnímám jen okrajově, abych je neztratila z dohledu, spolupracovat s nimi ale bůhvíjak nehodlám. V tomto směru jsem spíše samotář, i když, já jsem samotář spíš ve všem. Ušklíbnu se, a prozatím jen sleduji. Líbí se mi taktika nechat je se vyčerpat... Co se týče obrany, prostředky mám nezanedbatelné, takže se nemusím bát. V tom si dost věřím. Pomocí Kiiroiganu si v pohodě všimnu peříček, snášejících se z nebe. "Hmm? Genjutsu?" "Ano, nejspíše ano... Pamatuji se, že tohle už někdo používal... A zajisté to bylo genjutsu..." Ušklíbnu se, a s praktickou jednoduchostí složím ruce do pečetě. "Kai" Stále nepřecházím do útoku, jen velice pozorně sleduji své okolí, pochopitelně připravena se kdykoliv pustit do akce. Mlha se začne rozptylovat. Poušklíbnu se. Zajímalo by mě, kdo byl tak šikovný. Nevadí mi to, možná naopak, ale na druhou stranu, výhodu toho, že vidíme, jsem zjevně měla jen já a ta, co ji zjevně seslala, což by znamenalo celkem slšušnou výhodu pro mě... Kiiroigan ale přesto nevypínám. Ani příliš nesleduji, jak se daří ostatním od nás, k té druhé bojové skupince koukám maximálně natolik, abych tušila, zda nějaký z těch útoků bude vedený proti mě. A pak... Dva jakési biče se mi objeví u nohou, zjevně s úmyslem je obmotat. Tak trochu překvapeně na ně zazírám, nečekala jsem to... A mezitím co v kratičkém okamžiku přemýšlím, co s nimi udělám, další z nich se objeví za mnou, což nepostřehnu ani tak okem, jako pouze přirozenými smysly a sluchem, jako když cítíte, že zezadu na vás prostě jde útok, takovýhle šestý smysl se obzvláště vyvíjí u shinobi... "Hmmm? To bylo nečekané..." "To bylo chytré..." Moje okamžitá rekce, která se zdá být spíše reakcí reflexivní, je složení rukou do pár rychlých pečetí. "Dansu aoi honoo (Tanec modrého plamene)" Mé vlasy se okamžitě prodlouží, a já se pokusím pomocí nich obmotat biče a pokusit se s nimi přetlačovat o to, jestli se ke mně dostanou... Záleží ovšem na mé rychlosti a částečně náhodě. (Mno, už jsem si hodila, myslím... =)) |
| |
| Boj che jak se dalo čekat. Říkám si s posměšným výrazem na tváři, alespon do té doby, než se začala mlha odsouvat pryč. No ale to je skvělé! Svá slova jsem musel samozřejmě změnit když se po mě začali sápat něčemu co bych, snad nazval provazy, ale rozhodně to nevypadá, na obyčejný provaz, když se to hejbá jako živé, s trochou štěstí na to zapůsobí elektřina. Skládám dvě pečetě, první je kúň a druhou je ovce. dendou shuushi tenkyo = paralyzér Tím co se mě dotklo projela elektrická energie a zapůsobila i na všechno nebo všechny koho se dotýkala, nebo s nimi měla alespon fyzický vztah a všichni takto zasažení by měli upadnout do bezvědomí, ať už je tamto jakkoli vyřízené tak skládám další pečetě. A zaměřuji se na Danza a používám další jutsu Kokuangyou no Jutsu = nekonečná tma Danzo by měl právě vidět "Velký kulový" Neměl by prakticky vidět vůbec nic. |
| |
| Střecha radnice Když řekne strýc co si vzal, mám sto chutí ho praštit. V ruce mi to cukne, ale udržím se. "Takže dle vší pravděpodobnosti dochází k narušení chakrového systému, to nebylo zrovna moudré." Zjevně mám s takovýma věcma nějaké zkušenosti. "Nevím moc, co je to ta Bunta, ale když se dokážu vyšplhat a udržet na vaší radnici, tak se snad udržím i na tom." Oznámím. Zjevně nemám tušení, o co se jedná. "Pakliže mě budete chtít tedy vzít sebou, ehm. Díky mamce se nám boj vyhýbal. Měla na to jedno genjutsu. Umím ho, ale líp fungovalo na opačná pohlaví. Ale co chci říct. Do moc bojů jsem se nedostal, ale zase se umím celkem rychle vypařit, pomocí genjutsu a stáhnout s sebou jednoho člověka." Nakonec přiznám barvu. To, že jsem v boji víceméně nikdy nebyl, by mohl být problém a jsem si toho plně vědom. |
| |
| Souboj - Cuki, Miyako, Tsumibito, Danzo Cukiiny "šlahouny" spoutaly Miyakiny nohy. Miyako ale nezahálela a použila své vlasy, aby zabránila třetímu "šlahounu", který jí šel po krku. Vlasy "šlahoun" pevně omotaly a ke krku ho nepustily. Mezitím další "šlahouny" zaútočily na Tsumibita a jeho klony. Dva z jeho klonů byli nemilosrdně zničeni, ale pak Tsumibito použil proti jednomu "šlahounu" svou elektrickou techniku, techniku paralyzéru. Šlahounem projela obrovská vlna elektrické energie, která zasáhla Cuki do ruky, načež ucukla a zbraň pustila. Miyako, která byla v přímém kontaktu s třema "šlahounama" byla také zasažena onou elektrickou vlnou, ale ustála to a uvolnila se z jejich sevření. Danzo mezitím zaútočil na Konohamara, který tím byl zaskočen a dostal plný zásah. Bohužel pro Danza to byl pouze klon. Jen co se Danzo rozkoukal, tak se za ním objevili dva Konohamarové s rasenganem v ruce a útočili na něj. Tsumibito použil techniku nekonečné tmy a seslal jí na Danza, který ale vůbec nejevil známky, že by byl v genjutsu a pohyboval se s úplnou jistotou. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Ten rasengan tvého klona zasáhne, tak to v příspěvku popiš. Mimochodem, tvůj originál zjistil, kde se nachází zbývající ANBU. Stojí za jedním stromem a skládá ruční pečetě. Skládá je velice pomalu, aby je nespletl, protože jich je neobvykle moc. Už od pohledu víš, že to bude technika elementu země. |
| |
| Taren Zatlačíš do kamenných vrat, které uzavírají Itachiho hrobku, ale ty se ani nehnou. Vypadá to, jako by se ty dveře nedaly otevřít. Už teď je ti jasné, že na otevření těchto dveří bude potřeba velice ničivá technika. Asashi Hinata Probouzíš se v nemocničním pokoji, ve kterém ležel Itachiho otec. Nad sebou vidíš usměvavý obličej jednoho medika, který ti zrovna ovazuje spálené ruce. Nyní už tě spáleniny nebolí. Jediné, co tě omezuje je šílená bolest hlavy. Když si promneš čelo, tak zjišťuješ, že na něm máš obrovskou bouli. V tom si medik všimne, že jsi vzhůru a promluví na tebe "Neboj se, budeš v pořádku. Jen se teď musíš nějakou šetřit." Pak se rozhostí na chvíli ticho, během kterého ti ováže bolavou hlavu. Když je hotov tak ti věnuje starostlivý pohled a řekne "Nechtěně jsem vyslechl vše co jsi tady probírala s Sasuke-senpaiem a myslím, že jde o vážnou věc. Asi bys to měla jít říct hokagemu." |
| |
| Boj 1 já Doháje, on vytvořil Kage bunshin opičího krále Enmy? Kolik má proboha chakry? zaklelo mé první já které na Konohamara zaútočilo mečem, to už ale dostalo přímí zásah Rasenganem do zad. V zápětí z jeho těla (je to klon ze železa takže můžu) vyjeli dvě dlouhá kopí každé mířilo na jednoho z Konohamarů s úkolem je propíchnout. 2. já Kopí se proměnilo na meč a ještě se protáhlo když jsem s jeho pomocí vedl vodorovný sek na Tsumibita a jeho klony. Čepel je dost dlouhá abych je ohrozil všechny, navíc je v ní větrná chakra. Po tomto útoku na něj klon zaútočí s pomocí Taijutsu a bude na něj dorážet aby nemohl použít genjutsu. Vzhledem k tomu co předvedl bude taijutsu patrně jeho slabina. 3. já Třetí já si všimlo opodál stojícího ANBU a provádějícího nějaké pečetě. Pomocí Shunshin no jutsu na něj zaútočilo a snažilo se ho dostat klasickým taijutsu. Hlavní bylo vyrušit jeho soustředění, aby nedokončil to očividně obtížné jutsu. |
| |
| Bee Poté co ses otočil a nechal toho chlápka chlápkem si tě přestal všímat a zavelil a vyrazil. "Dobrá, vyrazíme na východ. Jdeme!" Po dvou minutách jsi dorazil na místo střetu, které jsi důkladně prohledal. Bohužel jsi nenašel žádnou stopu po Samehadině jílci. Jediné, co jsi dokázal najít je veliká spousta ostrých úlomků, které tu po Samehadě zůstaly. |
| |
| Před Itachiho hrobem Dostal jsem se až k těm dveřím, zatlačil na ně, ale nic se nestalo. Zkusím to znovu, ale pořád nic. Když to vyzkouším napotřetí a nic se nestane nechám toho a začn trochu přemýšlet. Dostal jsem se dost daleko, teď to nevzdám, to by se Hokagemu moc nelíbilo. Ale co s těmi dveřmi. Kdybych měl nějakou pořádnou techniku asi by to byla hračka, ale takhle to bude problém. Asi budu muset použít výbušné lístky, ale to by se mohla ta stěna zřítit, což by taky enbylo nejlepší, ale nic jiného mi nezbývá. Nesmí jich být moc... řeknu a na dveře nalepím tři výbušné lístky. Potom se hodně vzdálím, protože je dost možné, že tím jen sesypu kus údolí a to by mě mohlo zasáhnout. Když si myslím ,že jsem od místa výbuchu dostatečně daleko, použiju: Kai A tím aktivuji výbušné lístky. Po výbuchu ještě chvíli počkám a potom se půjdu podívat, co s tím výbuch provedl. |
| |
| Hadí brloh Před dveřmi stojí slibovaná stráž která tě pustila do malé místnosti, vybavenou docela skromě, postelí a jednou skříní, toď vše. Zdrojem světla tu byla masivní svíce na skříni, žádná okna ani nic podobného. Na posteli leželo nějaké oblečení přibližně tvé velikosti. Zatímco sis prohlížela pokoj, já jsem se spokojeně pochechtával a upíjel vody z karafy na stole, načež jsem se zvedl instruoval stráže že tě ani za nic nemají pouštět a zamířil do laboratoře, kde pracuji na svém posledním výzkumu pro lorda Orochimara, uměle vytvořeném, dokonalém těle. Zatím se mi však vůbec nedaří a většina suběktů umře dřív než jsou použitelní. |
| |
| Místo střetnutí Poté co mě opustili, jsem došel zpět na místo střetnutí kde jsem našel jen rozlámané kousky Samehady a žádné stopy. Byl jsem poměrně naštvaný, ale nechtěl jsem se vzdát a tak jsem se pokusil kousky sezbírat a "nakrmit" svou chakrou v naději že se třeba nějak dají dohromady. Rozhodně jsem se nechtěl vzdát naděje na vlastnictví této skvělé zbraně ani náhodou. Notak, neříke mi ž že nejlepší z mečů šermířských pánů zkape tak snadno... |
| |
 | Večer-Doma Zničeně vejdu domů a hlasitě si povzdechnu. Čau mami, jsem doma! křiknu směrem do kuchyně, odkud se line skvělá vůně. Hmm, večeře! proběhne mou myslí a já se pomalu vydám do za vůní. Vypadám jako zhypnotizovaný. Vejdu do kuchyně a usměju se od ucha k uchu, protože zjišťuju, že mám na večeři můj tolik oblíbený ramen. Tak tohle si dám líbit! zvolám a zmocním se jedné porce, kterou do sebe ihned začnu ládovat. Když ten ramen dojím, tak si ještě dvakrát přidám a pak se za stolem rozvalím a začnu si hladit břicho. Spokojeně si odfrknu a pochválím mamčinu večeři. Myslím, že půjdu navštívit taťku v práci. Už jsem ho přes dva dny neviděl. řeknu rozhodně a vyrazím ven z domu. Cestou jsem si všiml, že z několika míst ve vesnici stoupá dým. Co se tady sakra stalo? pomyslím si a rozběhnu se na radnici. Když zjistím, že je radnice polorozbořená, tak mi málem upadne čelist. Hlavou se mi začnou honit hrůzné výjevy, že se taťkovi něco stalo. Hned jak se dostanu na radnici, tak vyběhnu schody a vtrhnu do hokageho kanceláře, která je bohužel prázdná [pokud jsem dobře pochopil, tak po útoku na konohu tím chlapem, co ho tsunade vyřídila, klony jsou u bran a na hradbách]. Vykouknu z okna a tam uvidím několik lidí. Taťku, strejdu Sasukeho, někoho neznámého a nějakou blondýnu, kterou taťka zná, ale nemohu si vzpomenout na její jméno. Proskočím otevřeným oknem a vrhnu se k taťkovi. Seš v pořádku tati? Co se tu stalo? Kdy se to stalo? Kdo to udělal? Kolik jich bylo? vychrlím na něj hromadu otázek a dám mu ruku kolem krku. |
| |
| Boj nepůsobí?! To on odfouknul tu mlhu v níž se muže pohybovat jedině ten který má dobré prostorové vnímání a tak... Tudíž toto je klon, což bude možná trochu těžší... Pitomí srabáčtí shinobi, kteří chodí s klonama, parchanti!, je jasné, že když najdu toho pravýho tak je jednoduché vyhrát, ted který to jen je? Ta holka je jedna, to je jednoduchý, ale ti dva? nebo tři? neviděl jsem pečetě a stejně tu má dva klony sebe sama, podle mě jich má ještě tucty někde schovaných... Ovšem to není ten správný problém... padám na zem a přitom, jen tak tak uhýbám tomu obřímu meči, vytahuji první fuuma Shuriken s připevněným drátem (což ovšem samozřejmě nikdo nevidí) a tvořím stejné pečeťě jako před chvílí. dendou shuushi tenkyo = paralyzér probíjím fuuma shuriken touto technikou a házím po nepříteli s jasným úmyslem ho vymazat a jestli je fakt skutečnej tak alespon zparalyzovat na tak dlouho, jak bude třeba... |
| |
| Boj Mou rukou projede ostrá bolest, která mě donutí upustit mojí zbraň. Sakra práce na tohle se můžu vykašlat. Zasranej Raiton!!!!! Štěstí, že můj miláček je z části blesku vzdorný. Pak se stálými menšími cuky v ruce Cuki popadne bič. :D V tu ránu se všechny ocasy stáhnou a čtyři ramena se mi obmotají kolem těla a 5 se mi objeví vzadu. Tohle bude chtít něco speciálního. Je na čase aktivovat kožíšek. Cukiuwagi " Měsíční plášť " S tím mé tělo obklopí temnota. Z mého těla se stal jen můj černý stín. Vlastně vypadám když si pomáhám svým zlatíčkem jako Jinchuriki v černém plášti Bijuu. S tím si vyberu za cíl dva. Ta holčička je moc zajímavá a měla bych se postarat o jednoho z ANBU. Kage Bunshin no Jutsu "Stínový klon" Objeví se u mě pouze jeden klon a ten si to zamíří na ANBU, kterého vidím. Já mezitím zamířím na Miyako. Kuro Nakami no Jutsu " Technika černé čepele " V tu chvíli mi z rukou i nohou vyrostou černé kočičí drápy. Vrhnu se na Miyako. Bohužel kvůli držení Kyuubi no Neko mám jednu ruku z dosahu místo toho mám však 5 Ocasů, které proti Miyako vystřelují. Já se jí snažím zasáhnout svými drápy. ( Pokud jí zasáhne ocas bude se snažit zasáhnutou část těla obmotat a drtit. |
| |
| Střecha Zamyslím se nad tím co mi řekli oba dva a trochu podrážděně odpovím. Hele, Sasuke. Máš sice pravdu, že velký Bunta je rychlý a vydrží běžet třeba celý den. To jsem si jako malý ozkoušel osobně. Ale tu samou sílu bych měl v nohou i já při proměně a letem Bunta pomalu ztrácí rychlost, oproti tomu v podobě lišky bych měl stále kontakt se zemí a mohl bych lépe manévrovat. A je tu ještě jeden fakt. V podobě lišky by to trochu házelo, ale kdyby vás nesl Bunta, Tak každý jeho odraz od země by vás srazil na kolena, a z těxh x metrů kam až vyskočí by nepadal volným pádem jen on, ale i Vy. Ty to možná Sasuke vydržíš díky tvým zkušenostem a nebojím se říct perfektnímu ovládání chakry, ale Naibun by se o Buntu mohl rozmáznout jak moucha. Minulost Tak dobře, jestli na tvých zádech vydržím až do večera, tak budu tvým pánem a budeš mě muset poslouchat! Sedl jsem si na Buntově nosu a on se hlasitě rozesmál. Vysvětlil mi že se tam neudržím ani chvilku. Vyskočil, Tlak jeho odrazu mě ohromnou silou namáčknul na Buntovy záda. Když Bunta začal klesat k zemi, já si uvědomil, že se odemě začíná vzdalovat, párkrát jsem bezmocně máchl rukama abych se Bunty chytil. Takhle blbnul až do večera. Blížil se západ slunce i moje vítězství. Bunta prověřil i můj dech a potopil se semnou. Už to vzdal a já byl na jeho nose, už zbýva jen kousíček, aby celé slunce zmizlo za obzorem. V té chvíli se mi zatmělo před očima a ucítil jsem slastné obětí bezvědomí. |
| |
| Sřecha Po chvíli vyběhne na střechu i můj malý syn.Sotva mě zahlídl, tak mě zasypal lavinou otázek. S tím ak mám teď rozhozené soustředění jsem to moc nestíhal pobrat, Tak jsem si ty otázky chvíli uspořádával v hlavě. To je hrůza. Ten prcek se mi začíná podobat! Chudák Hinata, ta doma musí zažívat hrůzu. Původně jsem si chtěl udělat volno a strávit den s rodinou, ale hned mi ta kancelář přijde útulnější. Neboj Minato, nic mi není. Stalo se to, že na Konohu zaůtočili Akatsuki, to je jedna teroristická organizace ninjů. Stalo se to vcelku dávno, půl hodiny možná hodinu zpátky. Bylo jich padesát a byli to chřestýši. Ehm... teda chci říct... Podle informací to byl jediný útočník co podpaloval různé místa v konoze. Povolal jsem dva velké žabáky aby uhasyli ty ohně a přemohli toho ninju, ale já se bohužel nemohu hnout z místa, tak jsem je musel povolat tady. a ukážu prstem na zbořenou část budovy. |
| |
| Souboj- Cuki Svou techniku nestačím použít úplně dokonale. Šlahouny mi spoutají nohy, i když útoku na krk jsem se ubránila... Ušklíbnu se. Moje obrana vlasy překonána. Zjevně se budeme muset posunout na trochu složitější hranici boje... Aniž bych cokoliv stačila udělat, těmi biči projede obrovská vlna energie, která mě zasáhne plnou vahou. Podrážděně zasyčím a lehce sebou zazmítám, naštěstí jsem ale uzemněná a také zvyklá zbytečně nedávat najevo své pocity, co se bolesti týče... Tato věc mě ale rozzuřila. Rychle se rozhlédnu. Zdá se, že ta podivná ženština to nebyla, také ji to zasáhlo... Tamten chlápek, druhý nepřítel, stojí moc daleko od nás, takže to musel být jen spolubojovník... Velice podrážděně si odfrknu, můj hněv je téměř hmatatelný. "Které... pako... Já ho snad... zabiju..." Bůhvíjak nic mi to neudělalo, ale každý se po takovém útoku cítí být krapet víc v šoku, hlavně lehké ochromení organismu... "Ano, to není mylná myšlenka... Jen se mu pak pořádně odvděč..." Ušklíbnu se. Jemu je naprosto jedno, koho chci zabít, nebo komu chci ublížit, hlavně že chci. Zdá se ale, že dříve, než tomu někomu, kterého snad časem zjistím, budu moct ukázat, zač je toho nesmyslně mi působit bolest, budu se muset vypořádat s bezprostředním nebezpečím. Tedy, jak je vidno, s tou podivnou ženštinou, která používá techniky, jenž mi začínají připadat velice zajímavé... A asi nejsem jediná, koho to zaujalo. "Hele, to je krásné... Ta temnota... S tou bychom si měli pohrát... Trochu se mi podobá... Možná trochu víc..." Hlas je zjevně vzrušený. Poušklíbnu se. "Uvidíme, nakolik to bude žhavé... Prozatím se ale laskavě kroť." Pohlédnu na svého aktuálního nepřítele, na ní, o ostatní se příliš nestarám. Sleduji její opatření, a jak se na mě pak vrhne. Odfrknu si. Začínám se dostávat do nezáviděníhodné situace, tím, že nic nedělám... Tak dobrá taky nejsem... Šest proti jedné... A to se zdá, že ty její drápky nebudou jen tak... Mohly by zničit mé úžasné vlasy... Zdá se ale, že budu muset zařadit větší kalibr. V jistém smyslu. Na tohle sama uhýbáním jen těžko stačím... Poušklíbnu se. "Mno, zdá se, že ty biče jsou jen biče, s těmi by si mohly poradit mé vlasy... A pokud jsou ty drápy víceméně jen drápy, mno, neměl by být problém se tomu bránit uhýbáním... Zjevně je celkem zaměstnaná..." Zpod kápě je vidět jen úšklebek, a mé vlasy se rozletí, aby bránily pěti bičům mě zasáhnout, pečlivě se však vyhýbají černým drápům... Je mi totiž jasné, že to nebudou jen tak nějaké drápy, a i když své vlasy můžu nechat narůst, mno, nechat si je poškodit... To rozhodně není nutné. Černým drápům se tedy vyhýbám sama o sobě, před biči mě chrání mé vlasy, nebo se o to aspoň snaží. Vlastně nepřecházím do útoku, prozatím, jak se zdá... "Ještě chvíli vydržíme v klidu... Třeba se moc vyčerpá... Hlavně potřebuji vědět, jestli jí i teď dokážu vzdorovat..." "Neprotahuj to... Nebaví mě to jen sledovat..." "Vyčkej pravé chvíle, pak bude překvapená. Teď to nemá cenu..." V následujících chvílích se zase jen bráním, i když, aniž bych si to přiznala, už mě to taky začíná trochu štvát... Tohle je dost na nic, každou chvíli se nechat zahnat do kouta, hlavně když se zdá, že ona má své chakry plno a bojuje klidně s několika protivníky najednou... |
| |
| Kakashi Ležíš ve své posteli a nerušeně spíš, když v tom tě probudí bolest v chodidle. Když otevřeš oko (předpokládám, že sharingan máš zakrytý), tak vidíš Pakkuna zakousnutého ve svém chodidle. Pakkun si ihned všiml, že jsi vzhůru a pustil se. "Hey Kakashi, máme problém. Naruto mě pro tebe poslal už před půlhodinou, ale nemohl jsem tě najít. Akatsuki zaútočili na vesnici" řekl a seskočil z postele. Přešel ke dveřím, kde počkal než se dooblékneš. Jakmile se tak stalo, tak kývnul a dodal "Bež za Narutem. Dozvíš se víc. Zatím" Jen co to dořekl, tak s tichým "PUFF", zmizel v obláčku kouře. Souboj - Miyako, Cuki Cukiiny "ocasy" zaútočily na Miyako, která je zastavila svými vlasy. Bohužel tak ale ztratila prostor pro uhýbání před drápy, a tak Miyako utržila ošklivý škrábanec na tváři. Během tohoto střetu Miyako spadla kápě z hlavy a odhalila tak její tvář, kterou tak dlouho schovávala. Cuki - Klon Tvůj klon se rozběhl směrem k ANBU, který leží na zemi a spí. Vypadá jako by se mu zdál ošklivý sen, protože sebou semtam zazmítá a jeho oči pod víčkama kmitají ze strany na stranu. |
| |
| Konoha Můj krásný, ničím nerušený spánek přerušila bolest v chdidle. Okamžitě si sednu a otevřu oko, druhé oko mám zakryté. Nejdřív se podívám, co se mi to vlastně přihodilo. Potom mě Pakkun pustí a já si rychle nasadím ochrannou čelenku. Až potom začnu přemýšlet. Pakkun zmizí a já se jdu převléknout. Na sebe si vezmu to co obvykle a vyběhnu ven. Zatím si okolí nijak nevšímám, ale konečně jsem dorazil k radnici, je napůl zbořená a na střeše vidím nějaké lidi. Vyskáču nahoru a vidím tam Minata, Naruta a Sasukeho. Ahoj všichni. pozdravím a nechám Naruta, aby to s Minatem dořešil. Byl za mnou Pakkun, Prý mě iž nějakou dobu hledáte a máte nějaké pro mě nějaké zprávy. řeknu a počkám, jak Naruto nebo Sasuke budou reagovat. |
| |
| Střecha radnice Otec vypadá jako by mě nevnímal a mlčí. Během mlčení jsem se zadíval na strejdu Sasukeho a s úsměvem od ucha k uchu ho pozdravil. Ahoj strejdo Sasuke. Slyšel jsem, že jsi v nemocnici. Doufám, že je ti už dobře. pozdravím ho a zamávám mu. Posléze mi táta konečně pomalu začne odpovídat. S horlivostí na tváři hltám kažné jeho slovo. Když dokončí poslední větu, tak ze sebe vychrlím Proč se nemůžeš hnout z mís... COŽE? To tys zničil radnici? Ve chvíli kdy mi to došlo se popadnu za břicho a dostanu nekontrolovatelný záchvat smíchu. Hahaha! Ty seš teda číslo taťko! Hahaha! směju se otci přímo do obličeje. Asi mu to nebude moc příjemné, ale v tuto chvíli je mi to jedno, protože i kdybych chtěl, tak se nemohu přestat smát. Směju se i tehdy, když přijde strejda Kakashi, který nás všechny pozdraví. Jé stejdo Kakashi. To mi nebudeš věřit, ale tuhle spoušť způsobil taťka. Hahaha! řeknu mu a znovu se začnu smát. Teď už ale ne tak moc a ne na tak dlouho. |
| |
| Souboj Zdá se, že jsem příliš dobře nepropočítala, jakým způsobem je vůbec možné ty biče zadržet. Podařilo se mi je sice zastavit, poskytla jsem tak ale té ženské dostatek prostoru, aby se na mě vrhla, a sekla mě drápy... Do tváře... I když jsem se vyhýbala... Zasyčím překvapením, zlostí, maličkato i bolestí, na kterou jsem ale víceméně zvyklá. Kápě mi spadla z tváře... To mě rozzuří. Už dlouho nikdo neviděl můj obličej, tak proč by právě teď? "Jen se neboj jí to vrátit..." "Nestarej se, vrátí se jí to i s úroky." Houknu na něj podrážděně. Co se týče toho, co může vidět z mé tváře teď: Objeví se celkem hezká mladá tvář relativně pohledné dívky, také dost mladé. Kůže je naprosto bledá, modré vlasy lemují obličej, oči bůhvíproč zářivě žlutě září. Rty jsou spíše úzké, celý obličej není ani podlouhlý, možná jemně dokulata... Rozhodně není zbytečně tlustý. Tvář je vlastně až tak celkem pohledná, že by se nejeden člověk mohl divit, proč že to tu kápi vlastně nosím... Na tváři se mi objeví úšklebek, podrážděný a nenávistný, té nenávisti by se ale jen tak někdo bát neměl, tam je tam zahízděná vlastně téměř věčně. Pohlédnu na ní a udělám jeden dlouhý skok vzad, čímž si získám alespoň přiměřenou ústupovou vzdálenost, aby na mě jen tak nedosáhla. "Zdá se, že tohle bude mnohem těžší... V taijutsu si s ní neporadím... Leda že bych jí zbavila toho jejího přítele, těch ocasů." Oči mi zazáří bojovným leskem, takovým tím, když se člověk raduje ze svého náhlého nápadu. "A nebo nemusím zneškodnit přímo je... Zdá se, že nejsou lehko zničitelné, ona je ovládá, a jsou libovolně prodlužitelné, ale to vypadá prozatím na všechno... Zkusíme tedy jinou taktiku." Ani se nesnažím být nenápadná, když rychle sahám do bočního popuzdra na své noze a vytahuju z něho kunaie. Sice ne nenápadná, rychlá jsem ale i tak... Najednou se na ní vyřítí pět kunaií. Při bližším zkoumání na sobě mají výbušné lístky, které nechám vybouchnout v jakoukoliv chvíli, když vidím, že se dostávají k cíli, ať už jím má být ona nebo její biče, pokud by ostatním kunaiím bránily v cestě... V každém případě se ale snažím, aby alespoň jedna kunai doletěla tam, kam doletět má, tedy k ní, a tam potom vybouchla. Já sama stojím, sleduji, jak se to vyvedlo, zároveň ale dávám dobrý pozor, kdyby přišel útok... Jsem ale hlavně připravená se sama vrhnout do útoku. |
| |
| Danzo Klon, který byl zasažen Konohamarovým rasenganem byl odmrštěn takovou silou a takovou rychlostí, že nestilhl provést žádný protiútok. Posléze se klon doslova roztříštil o vzálený strom. Další z tvých já zaútočilo na Tumibita svým nepřirozeně prodlouženým mečem, ale ten bezproblémů uhnul. A hned na to po tobě vrhl jeden Fuuma shuriken. A poslední z tvých já zaútočil na schovaného člena ANBU, který tvořil už asi čtyřicátou pečeť. Bohužel pro tebe si všiml tvého útoku a vyhnul se tvým prvním útokům. Chvíli mu to trvalo, ale pak přešel do útoku. To vše aniž by přestal tvořit další a další pečetě. Jeden z tvých kopů zablokoval svou nohou a posléze ti jí bleskově přirazil k zemi. Hned na to se do tvého pokrčeného kolene odrazil a nakopl tě svžm kolenem zespodu do čelisti, čímžs byl odmrštěn několik metrů vzad. |
| |
| Bee Pobral jsi několik úlomků, které tu po Samehadě zbyli a dal jsi je alespoň trochu do kupy (jen jsi je k sobě přiložil). Pak jsi se do těch úlomků vpustil část ze své chakry, bohužel nic se nestalo. Úlomky nejevily žádné známky života. Je ti jasné, že z těchhle úlomků už Samehada nebude. Možná, kdybys měl jílec, ale takhle ne. Kubikiri Jsi v jedné z vašich laboratoří a provádíš pokusy. V tom ucítíš přítomnost svého pána. Po chvíli se objevil kousek od tebe. "Á Kubikiri. Copak to tady provádíš?" řekl svým temným, chraplavým hlasem. Jen co jsi na něj pohlédl, tak jsi ucukl, protože se ti zdálo, že vidíš obřího hada. "Splnil jsi můj úkol?" zeptal se tě po chvíli a temně se zasmál. |
| |
| Taren Na masivní kamenné dveře, které vedou do hrobky Uchihy Itachiho jsi použil tři výbušné lístky. Po výbuchu se ve dveřích objevil otvor, krerým by ses stěží dokázal protáhnout. Nicméně jsi narazil na další problém. Z otvoru ve dveřích začíná vycházet mlha, která opravdu rychle zahaluje údolíčko, ve kterém se nacházíš. |
| |
| Mise Moje tři výbušné lístky jak je vidět moc nepomohly, protože do dveří udělaly jen dost malou díru, kterou bych se nejspíš neprotáhl ani já. Sakra, mělo jich bejt víc... pomyslím si, ale už musím začít řešit další problém, teď možná trochu horší. Z té díry se začala valit mlha, která dost rychle zahalila celé údolí. A mohlo mě napadnout, že to nebude jen taková sranda, musím si pospíšit. Rychle doskáču ke dveřím a přilepím, blízko té díry, další tři výbušné lístky. Potom už jen velmi pomalu odejdu od místa výbuchu a znovu použiju: Kai Potom, když už asi nic neuvidím, půjdu velmi opatrně ke dveřím a pokusím se je nahmatat a podle hmatu určit velikost díry. Jestli bude dostatečně velká, vejdu dovnitř. |
| |
| Střecha radnice Klid na střeše se začal pomalu měnit v.... No, chaos. "Tedy jestli jde o mne, není problém použít Henge a Uchiha Sasuke-senpai, mě může nést." Nakonec uzavřu naše cestování. Nejvíc mne asi prudí ten malý uřvaný spratek, kterého bych asi momentálně poslal hrát si mezi trosky, ale to není na mě. Zjeví se i slavný Kakashi, který se zajímá o situaci. "Vůbec by nebylo od věci, aby udělal ty své klony a každému to řekl solo, aby jsme to tu dořešili." Mimojinné by mě tato technika zajímala do mé sbírky, kterou jsem se rozhodl v Konoze rozšířit, ale to už je jiná věc. |
| |
| Střecha Jen co domluvím, tak se tam objeví Narutův synátor a začne ho zahrnovat otázkama všeho druhu. Já věděl, že se ti to jednou vrátí... Je úplně stejný jako ty... Jen okus svou medicínu..., řeknu si a v duchu se zasměju. Naruto mu odpoví na otázku, kdo poničil radnici, a Minato se neudrží a začne se smát na celé kolo. To už i mi začínají cukat koutky. "Ty jsi vážně debil...", řeknu Narutovi a trochu se zasměju. Minato se směje dokud nepřijde Kakashi, který nás pozdravil a řekl, že prý pro něj máme mít nějaké zprávy. V tom mu Minato řekne co udělal jeho povedený tatínek a znovu se začne smát. Nyní už jen skloním hlavu a utřídím si myšlenky. "Stalo se hodně věcí Kakashi... A jedna je horší než druhá...", řeknu, zvednu se a přejdu ke Kakashimu. Může mu být divné, že vzhledem k mému stavu jsem schopen chodit. Zahledím se mu do oka a řeknu: "Víš jak jsme se dozvěděli, že se mi chce Orochimaru pomstít?? No, tak už začal....", řeknu normálním hlasem a nakloním se k němu. "Unesl mi syna...", zašeptám mu do ucha a přejdu ke kraji střechy. "Únosce mi nechal vzkaz... Prý mám sám vyrazit na určité místo... Pokud se mnou někdo půjde, tak to pozná, protože je to sensibil... Už jsem za ním vyrazil, ale nevím jak dlouho budu schopen stát na nohou...", řeknu a zadívám se do dáli. Shodou okolností je to na jih, kde se ubírají kroky i mého originálu. |
| |
 | Doma – Radnice Posadím se ke stolu a natáhnu se po talíři s jídlem, věnuji mamince milí úsměv a pustím se do jídla. Když dojíme pomůžu mamince umýt nádobí, nakonec si opláchnu ruce a zasednu k oknu. Zdá se mi jako kdybych viděla stoupat dým, dým od ohně. Rychle otevřu okno a nakloním se.Zhluboka se nadechnu nosem a hned na to pčíknu, sáhnu po kapesníku a vysmrkám se. Zavřu okno a seběhnu schody, nazuji si boty a bez jakéhokoliv rozloučení vyběhnu z domu. Doběhnu až k místu od kut jde kouř – radnice. Na střeše vidím bratra, otce a další lidi. Snažím se co nejrychleji dostat na horu, cestou se musím párkrát zastavit abych se vysmrkala, proklatá alergie. Když stojím pevně na střeše kouknu se n otce. “O..Otče, co se t-tu děje?“ Zeptám se ho nervózně a tváře mi začínají rudnout. Když jsme se podívala na bratra, který se tu v křečích válel po zemi a smál se při tom jako psychopat prolítla mi nenápadně hlavou myšlenka, zda patří do naší rodiny a je zcela v pořádku. Když jsem očima prohlédla dost známé tváře Sasukeho a Kakashiho, mile jsem se usmála. “Konichiwa“ Poté se ale na mé tváři objevil opět ledový výraz a já se koukla na otec, čekajíc vysvětlení. (kus se mi nějak divně umazal, tak sjem jen použila "šipečku" zpět, snad to bude dávat rozum ^^) |
| |
| bojiště Fuuma Shuriken se naštěstí úspěšně strefil do plánovaného cíle, který byl naneštěstí pouze klonem a rozpadl se v divný železný prášek, to že jsem ho trefil bylo jasné, poněvadž genjutsu rázem i s existencí ustanulo a navíc snad poznám rozříznutého shinobiho. Po té ovšem není čas na nějáké další plánování toho kde je ten pravej, zustal tu jen jeden a po té ještě ta Cuki, která tady byla dvakrát, ovšem když použiji na Cuki genjutsu, tak bych jen zradil lidi kolem ní, tudíž genjutsu používám na viditelného Danza i na tu ženskou která se blíží k dalšímu ANBU. začal jsem obří rychlostí máchat do vzduchu rucemi bez zjevného účinku, až po vteřině z nebe začali padat Shurikeny a ty se rozdělili do tří částí, Jedna část na Danza, další na ženskou která běží k ANBU na zemi a poslední Shurikeny letí na ženskou s nějákými divnými bičíky a ocasi a trny, nebo co to jenom muže být, vážně netuším, ale vypadá v tom vážně prapodivně... Asi nějáký novej obleček, dle nejnovější módy, no hrůza... |
| |
| Střecha - Naruto, Sasukeho klon, Naibun, Kakashi, Miu, Minato Jen co Miu pozdravila, tak se tu zničehonic objevila Tsunade a na všechny začala vrhat zlostné pohledy. "Naruto! Ten tvůj povedený kamarádíček zase ute...." začala naštvaným hlasem, ale nedokončila to, protože zachytila pohledem Sasukeho. "Co to má sakra znamenat, Sasuke?! Víš v jakém jsi stavu? Co tady děláš?!" rozkřikla se na Sasukeho a její tvář začala vzteky rudnout. Pak si ale uvědomí, že tu jsou i její oblíbení "vnoučci". Její tvář se uklidní a objeví se na ní úsměv. "Ahoj Miu-chan, ahoj Minato-kun. Jak se máte?" řekne a pohladí vás po vlasech. Taren Mlha zahalila celé údolí a tobě se začalo hůře pohybovat. Mlha ti klade mírný odpor. Přiblížíš se k otvoru a přilepíš další tři výbušné lístky. Odstoupíš od dveří a pak ty lístky odpálíš. Masivní kamenné dveře se rozsypaly. Teď už máš vstup volný. Jenže nic není tak jednoduché. Z otvoru po dveřích vychází mužská silueta, která se k tobě pomalu přibližuje. Necháš jí vyjít na světlo. Spatříš černovlasého muže v černé samurajské zbroji, který má na zádech dvě katany. "Kdo jsi a proč rušíš Itachiho zasloužený klid? Mluv!" |
| |
| Kizashi, Akashira Kizashi s Orochimarem se znovu objevili na okraji lesa, kde zanechali Akashiru s onou dívkou. Orochimaru přikývl Kizashimu a pokynul dívce. Společně pak odešli hlouběji do lesa. Kizashi přistoupil k Akashirovi a společně se "přenesli" k úkrytu. Po přenesení se Kizashimu znovu zatočila hlava. Tentokrát to bylo ale horší a tak se musel opřít o strom a chvíli to rozdýchával. Úkryt už máte na dohled. Ve chvíli, kdy už k němu chcete vyrazit se u vás objevil Zetsu. "Kizashi měl bys možná vědět, že Cuki se šla podívat za mladým Danzem. A že jí zrovna dohání skupina vedená vnukem Sandaime hokageho." |
| |
| Paseka Zamračeně jsem se koukal na nefunkční úlomky Samehady. Když se ukázalo že s nimi nic neudělám, zkusil jsem se kolem ještě párkrát porozhlédnout v naději že bych našel jílec a pokud se mi to nepovede, pokusím se vystopovat ty Konohany, se kterými jsem na tuto misi původně vyrazil. |
| |
| Střecha Poté co se můj zmenšený klon... tedy můj syn dosmál, vysvětlil Kakashimu o co tu jde. Byl jsem mu strašně vděčný, že nic nemusím říkat, ale jako b mě náhoda nenáviděla... oběvila se tu má Dcera se slovy "co se tu stalo?" hned po mé Dcerce se oběvila Tsunade a začala řvát na Sasukeho. dost, Dost, DOST!!!!!!!!! Kdo vás má k čertu poslouchat? Pijete mi krev! proměním vás vžáby!!!! Chytá mě pomaličku vztek, protože z mého pohledu je situace na střeše vskutku zoufalá. Jako bych byl jediný koho se mohou zeptat. Nehybně sedím a snažím se odbourat veškerý hluk co mě ruší, soustředím se pouze na křišťálovou kouli, ikdyž mi je jasné, že jim už asi nebudu k užitku. V té chvíli si uvědomím že mi Ino stále neodpověděla. Ta hromada lidí co tu je ohrozila misi tím, že narušila moje soustředění a to vše je jen moje vina, protože jsem je měl už dávno vyhodit. Chvíle ticha byla možná až podivně dlouhá na to, že několik lidí čekalo na mou odpověď. Když se mé rty zničeho nic pohly. Ino, tak co je s tím kontaktem? Ptal jsem se tě přece na zprávy od tvého otce a chtěl jsem ať mu něco sdělíš. Proto tam taky je. Poté oslovím mou dceru na kterou mohu být alespoň trochu hrdý díky její ukázněnosti. Teď ne Miu, mám toho nad hlavu a musím se soustředit. Sedni si vedle mě, přiuč se něco o technice kterou používám a zachvilku ti odpovím. (používám techniku teleskopu. Předemnou leží na zemi polštář, na něm je křišťálová koule. Já sedím na zemi, hledím do koule a jednu ruku mám nad koulí. Zapomoci této techniky sleduji souboj Danza, Cuki, Konohamara, Tsumibika, Miyoko a pár dalších ninjů.) Pokud si ke mně má dcera sedne, tak uchopím její ruku a položím ji na křišťálovou kouli (z boku, shora se koukám) pokusím se obraz techniky zpřístupnit i ji. Ty prcku... ...oslovím svého syna.... Možná že ti to přijde směšné, ale není vhodné se smát když ostatní členové Konohy umírají. V takovéto situaci je třeba zachovat si vážnou tvář. Takové divadlo co nám tu předvádíš je naprosto nepřípustné. Doma si promluvíme o trestu. Teď se uklidni, sedni si a počkej až se k Tobě znovu dostanu. Naibune, Nelam si s těmi problémy hlavu, nějak to už vyřeším. Zabav se třeba tím, že se -tiše- seznámíš s mými potomky. Budeš teď jejich soused a Sasuke je pro mě skoro jak rodina. Dřív nebo později by k tomu seznamování stejně došlo... Hlavně žádné překřikování... jen tichý rozhovor. Ufff.... konečně mám děti z krku... Nechci ani přemýšlet o tom jaké to bude až se zase vrátím domů a budu se muset starat o domácnost... raději si vystopuji nějakéhoého soupeře a pujdu umřít za konohu než mýt nádobí v kuchyni. Lady Tsunade, on je jen klon, ten skutečný běží vstříc boji. Hlavně mi ho teď nemlaťte, kdyby se rozplynul, tak bych z toho mohl mít problém. Taaaak... teď mám z krku i důchodce a zbývá mi už jen dát nějaké rozkazy Sasukemu a Kakashimu. Stůjte mlčky na místě dokud vám neřeknu! Kupodivu zatím rozkaz plní... OK... zatím to tak nechám. |
| |
| Laboratoř Zrovna jsem kontroloval další neúspěšný pokus když se za mnou vynořil můj pán. Orochimaru-sama zašeptal jsem a poklekl před dotyčným. Porvádím tu výzkum...snažim se vypěstovat umělí Sharingan z toho co nám zbylo po Uchiha Sasukem. připustil jsem po pravdě a lehce ucukl když jsem zahlédl obrovského hada. Samozřejmě Orochimaru-sama, je v pokoji pro hosty zašeptal jsem s hlasem prosiceným pokorou. |
| |
| Itachiho hrob Mlha mi sice stížila pohyb, ale naštěstí jsem se dokázal dotsat ke dveřím, dát na ně výbušné lístky a nakonec se dostal do bezpečné vzdálenosti a nechal lístky vybouchnout. Zase jsem se dostal před dveře, které už ale byli na padrť a já se dostal dovnitř. Cestu mi ale zarazil nějaký samuraj s mečem na zádech. Má meč na zádech, to je docela slušná chyba... a to vypadá jako profesionál. rychle ho přejedu pohledem a snažím se najít ještě další slabiny, popřípadě odhadnout, jestli se jedná o člověka a nebo něco jiného. A ty jsi kdo, že se o to zajímáš ? řeknu, ale na odpověď nečekám. Okamžitě se odrazím směrem k němu, mezitím mi ze zápěstí vyjede ostrá kost, kterou mířím na nejslabší místo, kterého jsem si na brnění všimnul, popřípadě do brnění, ať vím, co vydrží. |
| |
| Střecha Když jsem čekala na otcovo vysvětlení a dívala se po všech ostatních tady, objevila se na střeše i Tsunade. “Babičko Tsunade!“ Řekla jsem hlasitě a usmála jsem se, odejmula jsem jí a stále jsme se usmívala. Když mě otec pobídl abych šla k němu mile jsem se usmála a šla za ním. Posadila jsem se vedle něj a sledovala, co dělá. Když mě otec chytí za ruku a položí ji na kouli, zmateně se na něj kouknu. Po chvilce zmateného výrazu se nahnu a koukne se do koule. Když opět začne mluvit odtrhnu svůj pohled od koule a sleduji ho. “Jak to myslíš, budeš jejich soused?“ Zeptám se tiše (jen) otce a kouknu se mu do očí, tolik bych si přála vypadat jako on. |
| |
| Taren Vyrazil jsi proti obrněnému muži a bodl ho kostí. Tedy snažil se ho bodnout. Bohužel se kost zastavila o jeho brnění. "Já jsem strážce hrobky a pokud mi ihned neobjasníš proč jsi tady a znovu na mne zaútočíš, tak zemřeš!" řekne a bleskově tasí obě katany. Pak na tebe bez jakéhokoliv pohybu hledí a čeká na tvou reakci. Kubikiri Orochimaru se usměje a pochválí tě "Výbrně Kubikiri, výborně! Nech k jejímu pokoji postavit deset strážných a dostav se do sálu. Půjdeš se mnou na jistou výpravu." S těmito slovy se tiše odebere ven z laboratoře. Bee Ještě jednou jsi se porozhlédl po okolí, ale Samehadin jílec nikde, tak jsi to tedy vzdal a začal stopovat Konohany. Netrvalo to dlouho a narazil jsi na Karin s Nejim, který je v bezvědomí. Jen co ses tam objevil, tak na tebe Karin vrhla znechucený pohled a dál se starala o Nejiho. Střecha - Naruto, Sasukeho klon, Naibun, Kakashi, Miu, Minato Narutovi chvíli trvalo než začal mluvit. Během té doby Tsunade stačila objemout oba své "vnoučky". Po Narutově proslovu se Tsunade znovu zamračila, ale tentokrát ještě víc. Nevěřícne zatřásla hlavou a znovu začala tím svým naštvaným hlasem. "Co to?! Jak vstříc boji? On nemůže do žádného boje!" křikne naštvaně, ale zarazí se a na chvíli se zapřemýšlí. "A dost Sasuke! Když Naruto nemá rozum a posílá tě do boje, tak holt budu muset jít za Sakurou a vše jí říct! Ta už ti domluví!" řekne po chvíli odevzdaně a otočí se k odchodu. Ino se postaví a přejde k Narutovi, ke kterému se skloní a pošeptá mu "Naruto! Jak jsem řekla před chvílí. Nemohu se s otcem spojit! Asi je v bezvědomí!" To co Ino řekla slyšel jen Naruto a možná jeho dcera. |
| |
| Boj No to se mi snad zdá? Jak může být takhle dobrej? zanadával jsem, načež jsem se rozhodl že plně využiji svích možností, takže když blokoval můj kop, brnění se tam proměnilo v dlouhý kunai, který by mu měl provrtat nohu, totéž se stalo s čelistí když mě poslal do vzduchu. Není možný aby byl takhle dobrej zanadával jsem, načež jsem skusil Kai pro případ že by se jednalo o Genjutsu. Pokud to nevyjde, skočím mu (zkusím mu skočit) pomocí Shunshin no jutsu za záda, zároveň vytvořím klon který na něj zaútočí ze předu a já pomocí větrné katany seknu po jeho krku. |
| |
| Úkryt Hai, Orochimaru-sama ještě v kleče jsem se uklonil, načež jsem zamířil nahoru, kde jsem vydal potřebné rozkazy strážným, od toho kolik a jak ji mají hlídat po stravu kterou má dostávat. Teprve poté jsem sbalil všechny své věci potřebné na to co můj mistr považuje za výpravu a vydal se do sálu. Tušil jsem že můj pán už tam bude čekat. Zajímalo by mě o co se jedná... zamručel jsem si v duchu pro sebe. |
| |
| Itachiho hrob Můj útok se jen zastavil o samurajovo brnění, což není dobré znamení pro mě. Druhá špatná zpráva je ta, že už má obě katany v ruce. Jediná dobrá zpráva pro mě je ta, že ještě neútočí. Nebojím se toho, že bych tady dnes zemřel, ale když to potřebuješ vědět, tak prosím. Přišel jsem z Konohy, která chce chránit Itachiho tělo před skupinou zvanou Akatsuki. Přeje si to dokonce i jeho bratr Sasuke Uchiha. řeknu samurajovi a odskočím dizadu, abych měl dostatečnou vzdálenost pro případný boj, který jsem ochotný podstoupit a jak to tak vypadá, samuraj je také připravený. |
| |
| Prdelákov Naneštěstí jsem na jílec opravdu nenarazil a proto jsem se vydal po stopách svích "společníků". Našel jsem je o kus dál, tedy dva z nich. Karin která se starala o bezvědomého Nejiho. Podle jejího pohledu mi došlo že za jeho stav jsem zodpovědný právě já. Kde je ten třetí? zeptal jsem se místo nějakých pokusů o omluvu. Tak trošku jsem doufal že neřekne mrtví. |
| |
| Střecha Po Kakashim se tu objevila ještě Narutova dcera Miu, která se také zeptá co se tu děje. Naruto si dá s odpovědí na čas a tak si nás všechny Miu prohlédne a posléze pozdraví. "Ahoj Miu...", řeknu v pozdrav a mírně se pousměju. To už se tu ale objeví i Tsunade a začne na mě křičet. "Hmm...", zabručím otráveně když se konečně vyřve. A pohlédnu na Naruta, který se ujal slova a sdělil jí, že jsem pouze klon a že můj originál jde vstříc boji. Tsunade začala mít zase nějaké připomínky a nakonec dodala, že to půjde říct Sakuře. To jí nesmím dovolit... Na Sakuru je toho poslední dobou až příliš... Co by s ní udělalo, kdyby se dozvěděla, že nám unesli syna..., řeknu si v duchu a postavím se. "Naruto mě nikam neposílá... Tohle je osobní... Pojďte se mnou prosím do Narutovy kanceláře... Vše vám vysvětlím....", řeknu směrem k Tsunade a odeberu se do narutovy kanceláře. |
| |
| Střecha - Naruto, Sasukeho klon, Naibun, Kakashi, Miu, Minato Tsunade se na Sasukeho výzvu odebrala do kanceláře. Když se do ní dostali, tak za sebou zavřeli okno. Pak jste jen slyšeli jak Tsunade hlasitě mluví, ale přes ono zavřené okno jí nejde rozumět. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro "Tak to vybal Sasuke! Ale varuju tě! Jestli tím co hodláš udělat nějak ublížíš Sakuře, tak že zabiju!" zařve na tebe Tsunade a praští pěstí do stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro "CO?!", vytřeštím na Tsunade oči a nechápavě se na ní zahledím. "Právě naopak!!! Vím, že toho bylo v poslední době na Sakuru moc, proto jí nic nechci říkat!!! Váš starej kamarád Orochimaru se vrátil a chce se mi posmtít za zničení... A toho chce docílit tak, že mi unese syna, aby mě vylákal do pasti... Proto tam musím jít sám!!", řeknu naštvaně Tsunade a zahledím se z okna směrem na jih. Stíhání Jakmile spatřím toho zkurvysyna, který mi unesl syna, tak aktivuju sharingan a ještě více zrychlím. Když se dostanu na dosah, tak po něm vrhnu pár kunaiů, abych ho zastavil. "Vrať mi mého syna a zabiju tě rychle!! V opačném případě tě to bude bolet!!", zařvu, ale nedám mu možnost se rozmyslet. Pomocí techniky Shunshin no Jutsu (Technika kmitajícího těla) se dostanu před něj a kopnu jej ze spodu do čelisti, čímž ho vykopnu do vzduchu. Následně mu můj klon vyrve mého syna z rukou a já na únosci provedu Shishi rendan (Lví kombo) |
| |
| Nemocnice Po chvíli ztrávené na lůžku se probouzím. Mé dříve bolavé ruce už naštěstí nebolí místo toho jsou obvázané obvazy a zpoza nich jde cítit vůně bylin. Nade mnou se sklání jeden z mediků. Sakra, co to ?? Jo jistě stále jsem v pokoji Itachiho otce. Po krátké rekapitulaci, když jsem si uvědomila, kdepak se nacházím jsem se rozhodla posadit. tento nápad mě však přešel ve chvíli, kdy mě rozbolela hlava. Áh děkuji za ošetření, ruce už jsou díky vám v pořádku, ale stále mě bolí hlava. Medik po kývne hlavou a začne s prohlídkou hlavy. Stejně jako já objeví větší bouli a začne se o ní starat. Když už si připadám dostatečně ofačovaná pokusím se vstát naštěstí to jde, když se snažím odebrat se domů. Medik se mi ještě přizná k jeho lehkému špionážnímu přečinu. Ano to bych asi měla. Ještě jednou za všechno děkuji. Pak si to zamířím k radnici. Když k ní dojdu jen užasle sleduji, jak jí kus chybí. Asi jsem něco zaspala. Pak jdu po schodech nahoru a zamířím si to do kanceláře. Zaklepu a pokusím se vejít. |
| |
| Asahi Hinata Zaklepeš a vstoupíš do hokageho kanceláře. Vstoupilas právě doprostřed hlasitého hovoru mezi Sasukem a Tsunade. Když pohledem zkontroluješ místnost, tak zjišťuješ, že tu nikdo krom nich není. Sasuke vypadá naštvaně, což tebe ale nepřekvapuje. On tak vypadá často. Zato Tsunade vypadá zvláštně. Dívá se totiž na Sasukeho velice omluvným výrazem, který je plný starostí. Vypadá to, jako by mu řekla něco co neměla. |
| |
| Hokageho kancelář ".., tak si to přeberte v hlavě a přestaňte mě obviňovat!!", křiknu na Tsunade a zatvářím se výhružně. V tom si uvědomím, že už v kanceláři nejsme sami. Obrátím se na Itachiho týmovou kolegyni a pořád ještě podrážděně jí řeknu: "Pokud hledáš Naruta tak je na střeše!!" Jen co to dořeknu, tak otevřu okno a proskočím jím na střechu. Hned po dopadu jsem se zarazil, protože ke mě přišly informace od originálu. "Kurva!!", zakleju a přejdu ke skupince, kde sedí Naruto. "Vše se až moc zkomplikovalo, Naruto... Orochimaru... Má více těl...", oznámím Narutovi a ukážu směrem na jih. (To co uvidíte vám popíše Klax) |
| |
| Hokageho kancelář Když otevřu dveře je mi jasné, že vejdu do rozjeté debaty avšak netušila jsem, jak moc. Překvapí mě, když v Hokageho kanceláři uvidím místo mého senseie jen Tsunade a Sasukeho. A jéje asi jsem přišla nevhod. Jakto, že je Sasuke stále tady ?? Neměl už vyrazit za Itachim ?? V tu chvíli mě Uchiha sensei pošle nahoru na střechu. Děkuji. Dořeknu, zavřu dveře a přes schody na střechu se dostanu až k senseiovi a jeho skupině. Jéje tady je snad rodinná sešlost. vypadá to, že Konohu něco v době mého bezvědomí přepadlo. A nebo v té době, kdy jsem rychle spěchala za Itachiho otcem. Prohlédnu výhled a všímám si kouře, který se občas objevuje jako stopa po požáru. Sensei tak jsem konečně dorazila, ale jelikož je tu Uchiha sensei asi víte vše potřebné. Můžu nějak pomoci ?? Přitom jsem si sundala obvaz z hlavy a schovala popálené ruce. Nic nevidí. . . |
| |
| Střecha Sedím na zemi, ruku stále držím nad koulí a upřeně hledím do koule.. i přesto že na mě lidi mluví, tak se jim nedívám do očí. Nechci ani na vteřinu ztratit pohled nší dobu nikde není žádné mlha a opět mohu vidět. Omlouvám se Ino řeknu tiše a upřímně Začínám ztrácet přehled o tom co se tu děje... je tu moc lidí a já se musím soustředit... Pokusím se vysvětlit co mě trápí. Miu, to je zatím přísně tajné, takže se to dozvíš jako vždy až po obědě, tím myslím po té co já poobědvám. Řeknu dceře s mírným úsměvem. V tom si uvědomím, e Tsunade už přestala řvát, zato jsem zaslechl nebo možná spíš vycítil Sasukeho nadávku (na tohle mám šestý smysl... nadávky slyším na 100 metrů xD) Sasuke vyskočil na střechu, zhruba s ním přišla i Hinata. Su zprávu o Orochimarově tělech. Tak ho prostě zabiju... a jestli má víc těl tak je prostě všechny najdu a pak ho zabiju... Prohlásím klidným tónem jako by to byla už vyřízená věc. Věřím že po Sasukem přijde i Tsunade. Lady Tsunade, stále ti patří titul páté Hokage. Asi opustím vesnici a je možné... Nedořeknu větu když si uvědomím že mě slyší obě mé děti. Snad chápeš co se může stát Tsunade. Chci abys hned po mém odchodu převzala velení nad vesnicí a pokud budou mít feudálové něco proti, tak je ignoruj... nic pěkného naší vesnici stejně nikdy nepřinesli. No nic... vypadá to že se s váma budu muset rozloučit a zamířit si to k hlavní bráně kde by měl být Gamabunta... s ním pak vyrazím za Sasukem... |
| |
 | Kuchyně - Ulice - Radnice Jako poslední večery zase sedím v zahradě a sleduji pohledem hvězdy a přemítám o životě a jeho změnách. Obě mé děti hned se po večeři vytratily a já tak mám chvíli klidu. Ach jo Naruto. Od té chvíle co jsi Hokage na sebe máme méně a méně času, kde jsou ty časy, kdy jsme tu sedávali oba. Poslední dobou pracuješ snad 24 hodin v kuse. Při přemítání mi do nosu vtrhne až podezřele známý zápach. Kouř ?? Něco hoří ?? Ihned vyskočím na střechu a sleduji střechy ostatních domů jestli nespatřím něco podezřelého. Po chvíli soustředění si všimnu kouře, který se objevuje na několika místech ve vesnici. A jéje vypadá to, že jsem něco prošvihla. Doufám, že se nic hrozného nestalo, ale co Minato a Miu ?? Ách jsou, jak jejich otec jen co vidí nebezpečí jdou blíže. Potom seskočím ze střechy a rychle si to zamířím k radnici, malá sešlost na střeše a zničený kus radnice mi neunikne a proto dorazím, když se zrovna Naruto loučí. Naruto ?? Kam pak jdeš ?? A Miu, Minato co jsem vám řekla, když otec pracuje nemáte ho zdržovat mazejte oba domů. Řeknu ještě předtím než, abych se rozhlídla, kdo všechno tu je. Můj hlas zní ustaraně, ale zároveň i výhružně. S tím pak čekám na Jeho odpověď na nejspíše vzdorovité odpovědi mých dětí odpovím jen zamračeným pohledem a rukou namířenou k domovu. Jako by nechápali, jak je otcova práce důležitá. |
| |
| Střecha - Naruto, Sasukeho klon, Naibun, Kakashi, Miu, Minato a obě Hinaty Všichni jste v dáli slyšeli obrovský výbuch, který vycházel z toho směru kam ukázal Sasuke. Onen výbuch byl doprovázen zábleskem, který všichni s úžasem sledujete. V té chvíli se u vás objevil vyčerpaný a na několika místech ošklivě zraněný člen ANBU, který Narutovi předal dopis. Tsunade si už k němu klekla a začala jej ošetřovat. "Jeden muž vám posílá tohle, Hokage-sama. Říkal že je to jen pro vaše oči." zachrčel ANBU a jeho tělo ochablo jak ho opustil život. Tsunade si jen něco zabručela pod vousy a vzhlédla k vám. Zavrtěla hlavou. A chopila se těla, se kterým tiše odešla, aby jen odklidila z dosahu dětí. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Buď zdráv Uzumaki Naruto, pokud dobře počítám, tak jsi tento dopis dostal přesně ve chvíli, kdy zemřel tvůj přítel Uchiha Sasuke. Musím přiznat, že mne to uspokojilo, ale teď k věci. Chci modrý svitek svitek zakázaných technik z archivu. Ten, který napsal Nidaime hokage osobně. Pokud se zachováš rozumně, tak ti vydám kazekageho sestru. Pokud se ale zachováš nerozumně, tak zemře a ty a tví potomci budete další na řadě. Rozmysli se dobře. Svitek nech odnést do východních hor, do průsmyku padajících kamenů. Bude tě tam čekat jeden z mých sluhů. S upřímným pozdravem Orochimaru |
| |
| Střecha Stále sedím u otce.Jednu ruku mám na kouli a druhou (pokud sedíš stejně jako já v tureckém sedu) na jeho stehně. Stále hledím do koule a sleduji souboj, ovšem nejde přeslechnout strejda Sasukeho a jeho "Kurva". Když jsem se podívala tím směrem, kterým strejda Sasuke ukazovala, byla jsem svěkdem obrovské exploze, či něčeho podobného.Obrovský výbuch doprovázen záblesek mě viděsil natolik, že jsem cukla rukou a pustila ji z koule. Když otec řekne, co má v plánu (i to, jak mluvil na Tsunade) tedy zabít ho, při nejhorším najít všechna jeho těla a poté ho zabít, podívám se na něj. "Ale Tati, to je hrozně nebezpečné.." Řeknu potichu tak, aby to slyšel jen on a přivřu oči.Nechci aby se mu něco stalo.Nechci aby odcházel. Když přijde silně poraněný ANBU a předá otci dopis, sleduji spíše jeho, než ten dopis. Hned po tom, co pustil obálku padl k zemi jako hruška. Babička Tsunade se mu snažila nahmatan tep, ale ještě předtím zkontrolovala jeho zranění. Po chvíli se koukla na otce a zavrtěla hlavou, tělo, podlě mě mrtvého AMBU vzala a odešla, alespoň si myslím, že odešla. Za zády jsem uslyšela hlas matky, rychle jsem se otočila, na mé tváři nebyl zrovna k vidění úsměv, byla jsem smutná, možná mohla matka zahlédnout kapku slzy, stékající po mé tváři. Když mi řekne, abych "mazala" domů "zabořila" jsem svůj obličej do "otce" a obejmula ho. |
| |
| Střecha radnice Tady nahoře na střeše se to začíná pořádně rozjíždět. Babička Tsunade začne křičet po strejdovi, který dělá že jí neposlouchá. Pak se spolu odeberou do taťkovy kanceláře, odkud slyšíme hlasitou hádku. V tom mi dojde co taťka říkal. "My budeme mít nového souseda?" zeptám se, ale v tom už slyším strejdovo zaklení. Zakřením se jeho směrem. Vidím, že někam ukazuje, tak se tam také kouknu. V dálce se objevil záblesk a ozvala se exploze. Oh sakra! Co to bylo? vytřeštím oči a tázavě se kouknu na taťku, před kterým se zničehonic objevil hodně zbitý ANBU, který mu předal dopis a umřel. Ještě než umřel, tak něco řekl. Zrovna se chci taťky zeptat co se v tom dopise píše, ale přeruší mě mamka. "Ale mami!" řeknu vzdorovitě a založím si ruce na prsou. Chvíli na ní zamračeně hledím, ale když vidím, že mamka asi nepovolí, tak uraženě kouknu na taťku doufajíc, že jí něco řekne. |
| |
| Střecha radnice - babysittering Všechno se to tu začíná mlít. Jsem zvyklí na svůj klid a tak jen postoupím kousek stranou. Když je mi řečeno, že je mám zbavit rozumě dětí, nejsem z toho nadšený. Kromě pár nemocí s dětma nemám zkušenosti a většinou s nima zacházím jakoby to byl bylíček, který podivně tiká. Pak se na střeše objeví osoba a mě spadne čelist dolů. Ona osoba je Tsunade-sama. Osoba, která je největší ze všech a to v mnoha směrech. Pak se ale rozhovor začne měnit až to vyvrcholí vekou explozí a přiběhnutím skoromrtvého ANBU. Tsunade-sama k němu přiskočí a začne ho ošetřovat. Sleduju práci s podivným výrazem (aktivoval jsem sharingan, ale díky jednomu jutsu to není vidět). Pak začne Naruto-kage rozdávat rozkazy. Děti obje odmítají i když je zjevně k tomu nabádá matka. "Tak takový jsem nikdy nebyl." Povzdechnu si a je celkem jisté, že budu muset vzít na starost všechnu tuhle droboť. Moje služby nejsou za potřebí, třebaže bych byl rád u svého příbuzného. "Děti, co Vám řekl otec a mamka. Máte jít domů. Jelikož budu chvíli váš soused, tak jestli mi to bude dovoleno, vás tam doprovodím, aby jste dorazili bezpečně." Pronesu celkem příjemným hlasem. Je vidět, že mi oči šijou po celé situaci. Aktuálně vyhledali ženu hokageho, jestli mi to bude dovoleno. |
| |
| Střecha - Cesta domů Ano, připadám si teď jak rozmazlený harant který se neumí chovat, o Minatovi raději mluvit nebudu.Ale kdo by se nebál o svého otce ke všemu, když před ním před chvíli uměl člen skupiny ANBU? Abych pravdu řekla, snad nikdy jako teď jsem o otce neměla takový strach, jak řekla mamka, máme zakázané otce v práci otravovat a proto ani moc nevíme, kde je a co dělá. Když uslyším za zády hlas, že bude chvíli náš soused, a že nás doprovodí domů, ještě chvíli mám obličej zabořen do otce a přemýšlím. Nechci aby se mu něco stalo, jediné co si teď přeji aby se vrátil domu zdravý a živí. Dávám to najevo tak, že ho stále objímám.Po chvíli oddálím obličej od otcova těla a kouknu se mu do očí, po přemlouvaní se na něj lehce usměji. Když si oba stoupneme, dá mi pusu na čelo a já ho ještě jednou pevně obejmu.Minatovi rozcuchá vlasy a usměje se.Cítím se lépe, ale stále o něj mám velký strach, dokonce si te´d připadám, jako by mi byli čtyři, a né šest a půl. Polknu a znova se na otce podívám.Rukávem fialového svetru si utřu pár slz, které stihly stéct po tváři a otočím se na "souseda". Vidím ho snad po prvé v životě, ale připadá mi, jako bych ho nějakej pátek znala. Zhluboka se nadechnu a dojdu k němu, než se vydáme k odchodu ještě se naposled otočím a kouknu se na otce. "Sayonara" Rozloučím se potichu a otočím se na "souseda", pokusím se o milí úsměv. "Já..J-jmenuji se Miu." Představím se mu, i když mi došlo že po tom divadlu které jsem tu společně s bratrem předvedla jistě ví, kdo jsem. |
| |
| Střecha - Cesta domů Počkám na předání dětí (dítěte - podle toho jestli si Juniora nevezme do parády mamka). Pak naznačím, ať se mi chytí, neboť jediná cesta, jak se dostat ze střechy je zeď sama a okolní střechy. Neboť kancelář by měla být uzavřena. "Dovedu vaše děti v bezpečí domů." Ještě jednou ujistím Hokageho a jeho ženu. Deaktivuju sharingan (očka stále stejná), nebudu ho už potřebovat. Pak pustím chakru do nohou a chňapnu děti kolem pasu a spustím se po svislé stěně dolů po radnici. Když se dostanu dostatečně bezpečně dolů, tak seskočím. Díky chakře bych to měl celkem bez potíží udržet a pochybuju, že by ty dva výžili více než můj cestovní batoh. Když jsme na zemi, vyrazím přes Konohu směr k jejich domovu. Stále je držím v dohledu. "Nemusítě mít strach o vašeho otce. Je to jeden z největších shinobi, který kdy žil." Ujišťuji je. Je v tom cítit jistá nedůvěra, ale záleží jen na nich, jak se toho všimnou a vyloží si to. "Jinak já se jmenuji Naibun. Příbuzný Sasuke-sama." Příbuznost vztahu neupřesňuji. Děti by se mohli bát. |
| |
 | na hranici deštné je blízko pach jeho krve je stále jasně cítit ve vzduchu. I když kvůli dešti je trochu těžší jej najít, cítím jeho stopu velmi dobře. Chvilku běžím po zemi a chvilku zase po stromech. A taky doufám že svojí část dodrží až jej dostanu našla jsem ho. V okamžiku kdy se blížím k nějakému paloučku vidím jak vybíhá z lesa. zastavím se v koruně stromu s vlčím úsměvem. Akorát tak v čas. Už to přestává působit jazykem smetu zbytek chuti jeho krve a vyplivnu jí. nemám náladu se s ním mazlit či mu dávat nějakou výhodu. Můj čas je vzácný. Možná stihl zareagovat mu někdo stojí za zády. Možná se i stihl otočit a podívat se své smrti do očí. Utnu jeho výkřik a život najednou. Hlava letí vzduchem. Krev se ve svém nádherném tanci rozstříkne mezi kapky deště. Opravdu nádhera Tělo nechám ležet a vezmu hlavu za vlasy. Když z místa smrti odcházím je zajímavé že kolem a ani v něm není jediná stopa po krvi. A rozhodně to není déšť co nechal zmizet všechnu krev. Vracím se zpět do vesnice. Musím být mezi lidmi opatrná. Jsem poslední a proto se nenechám tak lehce chytit. Hlava padne na stůl toho co si mě najal. Beru informace a opravdu ubohé množství peněz a pokračuji.... Možná až to skončí budu moct žít na jednom místě, ale tohle si teď prostě nemůžu dovolit. Né když se o mě ví. Né když já vím o tom co nám provedli... ušklíbnu se. tohle vůbec nebude pro nikoho jednoduché a pokračuji dál, více méně kam mě nohy nesou. neboť pro svůj konečný cíl potřebuji ještě další informace a když se nabídne ta možnost tak možná i pomoc. |
| |
| Cesta domů Když Naibun naznačí, aby jsme se ho chytili dojdu k němu a pevně se chytím jeho ruky.Když se dostaneme na zem, dostane se mi do nosu prach a já hlasitě pčíknu, rychle sáhnu pro kapesník a vysmrkám se. "Když to říkáte." Odpovím mu a pousměji se, když se nám představí podívám se na něj. "Mmm..A jak to otec myslel, že jsme sousedé?Vy budete bydlet u nás doma?" Zeptám se ho a usměji se, když se podívám po Minatovi, pobíhá všude kolem. 'Stále nechápu, kde bere tolik síly, sotva jsme slezli z radnice a já už teď nemůžu, a on tu te´d pobíhá jak ten králíček v reklamě na baterky..' Tiše se zahihňám své myšlence a znova se kouknu na Naibuna. |
| |
| Střecha Naruto se pomalu začne připravovat k odchodu a vydá několik rozkazů. Tsunade řekl, že až odejde, že se má ujmout jeho úřadu. V tom se tam objeví jeho žena Hinata a zeptá se ho kam jde. Už už jsem chtěl říct, že Naruto nikde nepůjde, ale objevil se to ANBU, který předal Narutovi dopis a podlehl svým zraněním. Do toho... Řekni jim, že nikam nejde..., ozve se mi hlas v hlavě, načež se postavím a pohlédnu na Naruta a jeho ženu. "Naruto... Dneska nikam nejdeš... Nemusel by ses vrátit... Je to až příliš velký risk...", řeknu pevně a mávnu rukou. "Nechci tě nijak ohrozit, proto nech Orochimara raději na mě... , dodám a usměju se na Naibuna, který se právě nabídl, že půjde doprovodit Narutovu drobotinu. |
| |
| Střecha Hinatě předám dopis který jsem dostal. Dám jí čas na čtení a mezitím přistoupím k Sasukemu a chytím ho za rameno. Heh... brácho, nepodceňuj mě tolik. Od doby cos mě viděl v boji naposled jsem se mnohé naučil. Usměju se a uchechtnu se. Ale dobrá, nebudu ti stát v cestě nepřeješ li si to. Snad ti dám jen něco pro štěstí... Jutsu-shiki (technika označení) Ikdyž je jen klon, doufám že až se rozplyne a jeho chakra se vrátí k originálu, tak se snad k originálu přemstí i má technika. Když klonu zvedl ruku z ramene, měl na místě kde byla má ruka pečeť. Myslím že si pujdu sbalit věci a vydám se na procházku... Nemohu dál posílat do boje své podřízené, nepřátelé jsou příliš silní. Z toho co jsem viděl v křišťálové kouli, tak prohráváme boj... můj šestičlený tým má jen dva soupeře a několik z mojich lidí už je vyřazeno z boje. Přistoupím k Hinatě, dopis už si asi dočetla. Miluju tě a je mi jasné že mě nebudeš chtít pustit, ale musím jít... postarej se prosím o naše děti a boji se vyhýbej... někam s nima zmiz a chvíli žijte někde mimo vesnici, tak aby o vás nevěděli ani nejbližší příbuzní. Já si vás najdu až bude po všem. K Hinatě jsem mluvil velice tiše... spíš jsem svá slova jen vydechoval... šeptal přímo do ucha... poté jsem uchopil její levou ruku a položil jsem na její předloktí dlaň. oběvilo se další Jutsu-shiki (technika označení) Věřím že se toho ninja může lehce zbavit když chce, ale taky věřím že Hinata nemá důvod se zbavovat techniky, která mě k ní později přivede. Hmátnu do pouzdra a vytáhnu dva speciálně upravené kunaie podobné jako míval můj otec, ale nechal jsem si vyrobit jiný tvar. Dej je těm dvoum, řekni že jsou odemě a že je v žádném případě nesmí ztratit. Odtáhnu se od Hinaty a opět pevným vůdcovským hlasem začnu rozdávat rozkazy. Tsunade, síly vesnice jsou už tak velice oslabeny. Nechci aby jste posílala ještě někoho ven, každého ninju co je schopný bojovat potřebujem na obranu vesnice. Veřejně prohlásím že odcházím, aby o tom věděli všichni co mi jdou po krku... tím snad konohu zbavím dalších problémů. Přinejhorším mě sem přivolají žáby... už mají Konohu označenou a bude jednodušší mě tu vyvolat. Tak, a co teď... Sbalím se... najím se... schovám svitek zakázaných technik někam kde ho už nikdo nikdy nenajde a nakonec pomalinku vyrazím na cestu... jako první se asi stavím k těm kteří šli pro Itachiho tělo... Všechny až na Nejiho bych asi poslal domů... jeho zrak budu v budoucnu potřebovat... pak bych se asi zastavil u skpiny která stopuje Miriki... hodila by se mi Miyoko... je silná a potřebuje výchovu... a s těma dvouma bych mohl začít lovit orochimara a Akatsuki. Myšlenky mi lítaly v lavě jedna přez druhou a já se pomalu vydal k okraji střechy... po cestě jsem vzal křišťlovou kouli. A jako bych ani netušil že je předemnou okraj střechy... udělal jsem další krok a "spadl" dolů... Doskoil jsem na nohy u okna mojí kanceláře (dejme tomu že je svitek v nějaké tajné místnosti... trezoru... tohle myslí nebylo zmíněno...) A vydal jsem se pro svitek... po chvíli jsem opět v kanceláři se svitkem a balím si věci ze svého pracovního stolu. |
| |
| Bee Na otázku ti Karin jen ukázala směr a řekla "Šel dokončit misi." Pokud se vydáš po Tarenových stopách, tak po nějaké době dorazíš do malého údolíčka mezi horama, které je kompletně zahaleno v mlze. Taren "Pokud to co říkáš je pravda, tak mi jistě dovolíš malý test." řekl strážce a hodil po tobě jednu ze svých katan. Ta se ti zabodla těsně před nohou. "Potřísni svou krví tuto čepel a pak jí hoď sem ke mě." dodal a protočil druhou katanu v ruce. Kubikiri Vydal jsi patřičné rozkazy a sbalil sis potřebné věci. Pak ses vydal do sálu, kde už na tebe Orochimaru čeká. "Připraven vyrazit do úkrytu Akatsuki?" zeptal se tě trochu pobaveně a vyrazil sálem a posléze chodbou ven. Když jste dorazili ven, tak jste se vydali nocí na jih, kde by měl ležet cíl vaší cesty. |
| |
| Se Samurajem Ten divný samuraj si mě chce otestovat. Vytáhl jednu se svých katan. Jsem připravený se bránit, takže zpevním všechny kosti v mém těle. Jenže katana, kterou hodil dopadla přímo přede mě. Stačí potřísnit svou krví jeho katanu... v tom bude nějaký háček. To se mi nelíbí, ale kdyby mě chtěl zabít asi by to udělal hned... Je to pro mě dost velké dilema, ale musím se rozhodnout. Nevím k čemu mou krev potřebuje a při pohledu na něj nepochybuji, že s ní něco dokáže, jenže co, možné je snad všechno. A k čemu by vám ta krev byla ? Nevidím to jako důležité, dávat vám svou krev bez důvodu. Dokážu zamaskovat svůj hlas, takže na něm není známka obav, ale ještě jsem mu tu krev nedal, prozatím si jen vezmu jeho katanu do rukou a vyzkouším s ní pár pohybů, abych věděl, jak je lehká a jak se s ní dá útočit. Podle zbraně toho sice moc nepoznám, ale třeba najdu nějaké slabé místo... nepochybuji že bych se vyhnul boji... |
| |
| Střecha Naruto mi dost rychle vysvětlil, co se v Konoze stalo během mého spánku. Zajímalo by mě, proč mě nevzbudily dřív. Ale naštěstí už to všechno vypadá v pořádku. pomyslím si a kolem mě se toho zase stane hrozně moc. Obě Narutovi děti, Sasuekho klon, Tsunade a já, tolik lidí a všichni čekají na rozkazy od Naruta. To je jeden z mnoha důvodů, proč nebýt Hokage. Naruto, řekni mi, kde bojuje ten šestičlenný tým. Asi bych jim mohl pomoc. Vypadá to, že je toho na tebe moc... ozvu se ze svého přemýšlení, ještě než Naruto seskočí dolů. Potřebuji zase něco dělat... jen to dneska tolik nepřehnat, abych se zase musel nechat zachraňovat od svého žáka, to vypadá dost blbě. |
| |
| Cesta domů "To jsi to dopracoval, stal ses chůvou." Povzdechnu si ještě jednou, ale ani Konohu nepostavili za den. Pak se dívenka začne ptát. Je poměrně nesmělá a to když řeknu já, tak to znaměná poměrně hodně. "U vás doufám ne. Jsem příbuzný vašeho souseda Uchihy Sasukeho. Nějaký čas budu bydlet u nich, než si najdu něco pro sebe." Pokusím se vysvětlit. Stále nezabíhám do detailů. "To tu máte stále tak rušno, jako dneska?" Zeptám se, neboť jsem slyšel, že Konoha by měla být v klidu. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Chvat, kterým tě ANBU dostal byl tak rychlý, že jsi nestačil proměnit své brnění v kunai. Odletěl jsi a rozplácl se o strom. Pak tě napadlo, že můžeš být cílem genjutsu. Použil jsi KAI a obraz ANBU se rozplynul. Genjutsu, které tě poutalo je pryč. |
| |
| Raiu Během čekání na bratránka se tu objevil znovu strejda Chouji. "Měl by ses se mnou vrátit domů. Babička už o tebe má starost. A děda už vyrazil pro tátu. Pojď, půjdeme na něj počkat k tobě." řekl Chouji a rozcuchal ti vlasy. Pak tě trochu popostrčil, abys s ním vyrazil k vám domů. Drain, Yoko, Gomaru Vaše práce na plotu vám zabrala delší dobu, než jste očekávali. Práce se protáhla až do večera. Poslední hřebík jste zatloukli zhruba v osm hodin večer. Dorago Kaito Probudil jsi se z krásného snu přesně v tu dobu, kdy chlapci zatloukali poslední hřebíky. |
| |
| Střecha. Kakashi mě zastavil chvíli před mým odchodem. K boji došlo asi 20 Km od vesnice "xyz" která je teď nejspíš vybitá kvůli techniky té kočky... čekal tam nani ten muž. Šli směrem k údolí konce, šli po cestě, takže bys je měl najít lehce, ale už jsem jednou řekl, že si vesnice nemůže dovolit přijít o další shinobi. Ale dejme tomu že ti věřím že to zvládneš rrychle a bez chyby. Hlavně žádné oťukávání, jdi do nich se vším co máš, nejsou začátečníci. Poté pokračuji k okraji střechy a tak dále a tak dále, viz předchozí přízpěvek |
| |
| Střecha- Cesta na pomoc Dobře, díky Naruto. řeknu, ale naruo mě už asi neslyší, protože seskočil dolů. Tak zatím. řeknu a vyběhnu směrem domů, kde si zabalím všechny potřebné věci pro boj. Měl jsem to sice udělat už když jsem šel za narutem, ale nebyl na to čas. Zbalení mi netrvá nějak dlouho a hned jak si všechno zabalím vyběhnu na cestu. Běžím co nejrychleji to jde, ale zase ne tak rychle, abych se moc vyčerpával. Svoji chakru ještě budu potřebovat. Hmm, mohlo by to být zajímavé, ale hlavně mě zajímá, co Akatsuki chystají. Tohle napadání musí mít i hlubší význam... přemýšlím cestou a snažím se tam být co nejdříve to bude možné. |
| |
| Konoha a "cesta" domů Bratránka nechám s týmem a v okamžik nepozornosti se vypařím do Konohy. Zdevastovaná vesnice mne malinko překvapí. Tedy malinko.... Malinko hodně. Připadá mi to jako nějaký špatný vtip. Přesto nemám v plánu změnit svůj záměr. Nakoupím ve zmatku zásoby, o kterých jsem přesvědčen, že by mi měly vystačit až do Suny. Jsem zrovna na odchodu, když mne odchytí strejda. "Sakra." Zanadávám v hlavě a nasadím poslušný úsměv. "Ale tady bych mohl být užitečný." Zaprotestuji. Přeci jen jsem genin a tudíž i člen vesnice. Moje výmluvy mi předpokládám nepomůžou a tak se nechám odvést. "Ahoj babi." Pozdravím omluvně. Nečekám na vynadání a zmizím u sebe v pokoji. Zde za sebou zamknu a udělám klona, kterého posadím k učení a stejnou cestou se pokusím znova vzít dráhu. |
| |
| Naruto Zaběhl sis do archivu, kde jsou opatrovány svitky s tajnýma technikama vaší vesnice. Tam sis vyzvedl veliký modrý svitek, který napsal samotný nidaime hokage. (Svitek je asi stejně velký jako ten, co Jirayia nosil na zádech) Poté ses vrátil do své kanceláře, kde už na tebe čekala Tsunade. "Co si myslíš, že děláš? Když nejdeš se Sasukem, tak kam teda jdeš? Koukej to vybalit, nebo uvidíš!" řekne Tsunade vztekle a prokřupe si klouby. |
| |
| Ulice Konohy "Aha.." Řeknu a začnu přemýšlet proč řekl "U vás doufám ne". "Strejda Sasuke toho má taky poslední dobou moc." Řeknu si spíše pro sebe a znova se kouknu na Naibuna. "Mmm..Většinou ne, nebo o tom alespoň nevím." Znova se mile usměji, co by také za informace čekal od pěti letého dítěte. "He..He..Hepčíík!" Pčíknu na hlas a rychle se vysmrkám. "A kde jste bydlel do teď?" Zeptám se ho a po očku se kouknu po Minatovi, teď když jdeme dom jen já, Minato a Naibun připadám si hrozně dospělá a důležitá. |
| |
| Les Posadil jsem se na zem v lese vedle Karin A má vůbec cenu abych mu šel pomoct? zeptal jsem se a zadíval se na Nejiho. Přecijen mám od vašeho Hokageho přímí zákaz jakkoliv se přibližovat k tělu Uchihi Itachiho zamručel jsem. Proč mu vlastně nepůjčíš svou chakru jako s to udělala tenkrát s tím Uchihou? By se probral hned ne? |
| |
| Ulice Konohy Malá hokageho dcera na můj vkus nějak moc pšíká. Podívám se na ní kritickým okem a zamračím se. Nepřipadá mi, že by byla nějaká nemocná. Pokrčím nad tím rameny. "Jo a bude toho mít ještě víc." Udělám si v hlavě poznámku, že jestli se vrátí, tak mu asi vyzkouším zakroutím krkem, že není schopen posledchnout doktory. Malá dívenka se ptá dál. Nemám moc, co jí odpovědět. Většinou jsme byli pořád na cestě. "No já s mojí mamkou pořád cestoval. Ona říkala, že musíme být vždy, tam kde je nás potřeba a proto jsem tady." Usměju se. Není to tak úplně pravda, ale pro malé dítě se mi to zdá o něco lepší než realita. |
| |
| Cesta Byl jsem připravený na hodně věcí ale tohle.... Eh pane, do úkrytu Akatsuki? zeptal jsem se poněkud nejistě. Omluvte mi mou drzost, ale já myslel že je naším prvořadým cílem získat svitek pečetí Suny a ne...omlouvám se, nemám právo to vědět zamumal jsem co možná nejpokorněji a následoval svého pána.No to by mě zajímalo co se z tohodle vyklube... |
| |
| Ulice Konohy Když se na mě podívá, jen se usměji a dál pokračuji v cestě. "Tak to má tvá mamka pravdu, mi už novou "chůvu" na hlídání potřebujeme, Babička Tsunade z náš začíná šedivět, i když je to prakticky nemožné." Zahihňám se.Při slově chůva udělám ve vzduchu uvozovky, aby se Naibun nenaštval. "To slovo chůva si neber nějak osobně." Ušklíbnu se. |
| |
| Bee Karin se kysele zašklebí a odpoví ti znechuceným hlasem "To udělat nemůžu. Z jednoho prostého důvodu. Nejsem ještě plně zotavená a proto toho nejsem schopná. A jestli mu chceš jít pomoct, tak si klidně běž. Stejně ti rozkazy moc neříkají." Kubikiri "Hehe.. V Suně už dávno jsem přítomen. To si obstarám sám." řekne Orochimaru a znovu se zasměje. "A k Akatsuki jdeme protože mne jejich nový vůdce požádal o pomoc a nabídl mi skvělou odměnu, ale to až později. Teď musíme zrychlit!" zavelí a vyběhne do tmy. |
| |
| Ulice Konohy "Cože!" Odpověď dívenky mne naprosto vykolejí a způsobí, že málem zakopnu o vlastní nohu. "Já nehlídám žádné děti. Já hlídám pouze rodinu Sasukeho Uchihi. Tím mě pověřila moje matka." Pronesu mírně naštvaným tonem, kterého si asi osoba žijící pod patronací Tsunade-sama ani nevšimne. "Tsunade-sama je silná žena a dozajista bude hlídat ještě vaše děti." Pokusím se přeladit na optimističtější ton. |
| |
| Ulice Konohy "Omlouvám se vám, pokud jsem vás naštvala." Řeknu a pokusím se o úsměv. Když se zmíní o tom, že Babička Tsunade je silná žena a bude hlídat ještě naše děti zahihňám se. "Taťka jendou říkal, že nás všechny přežije." Řekla jsem s úšklebkem. |
| |
| Boj No to si ze mě děláš srandu... zavrčel jsem naštvaně když genjutsu zmizelo. Mor na ně na všechny, to mám z toho že sem chtěl bejt milej, jak se zdá budu muset nejdřív sejmout toho zmetka co dostal do Genjutsu ten poslední klon... budiž budu to muset dokončit rychle, už takhle tu tvrdnem moc dlouho... s tím jsem si hodil pod nohy kouřovou bombu aby náhodou nikdo neviděl co dělám. |
| |
| soukromá zpráva od Shimura Kensei pro |
| |
| Les No jo no tak se hend nečerti ženská zasmál jsem se a poplácal ji přátelsky po zádech. A nemohl bych ti třeba půjčit chakru já když sem tu teď tak trošku zbytečnej? Přecijen mám poslouchat rozkazy vašeho Hokageho...a bráchovi odporaovat zrovna nechcu vysvětlil jsem. |
| |
| Cesta Eh, hai Orochimaru-sama zamumlal jsem naprosto nechápavě a zrychlil stejně jako on. Odkdy sloužíme Akatsuki? ptal jsem se sám sebe znechuceně ale nahlas jsem to neřekl. A smím vědět proč jsem tedy unášel Temari-san? |
| |
| Ulice Konohy Mávnu nad tím rukou. "To je v pořádku. Jen jsem nikdy nepřišel do stiku s takovým množstvím lidí v jednom kuse." Vysvětlím malému děcku, pak si odtáhnu i Minata, aby se nehnal k jedněm hořícím troskám. "Tady to vypadá jak na bojišti." Zamračím se znovu a dám si pozor, aby se hokageho děcka neugrilovali za živa. "Je toho dneska na mě trochu moc. Byl bych rád za trochu klidu, který byl na cestách." Uvědomím si s palčivou bolestivostí, jak mě cestování vlastně bavilo a to jsem tady pouze jeden den. |
| |
| Ulice Konohy Po chvilce klidné cesty zastaví Naibun Minata, aby nevlítl mezi hořící trosky.Za hcvíli řekne, že by si chtěl odpočinout, podívám se na něj a polknu. "Pokud chcete, domů je to kousek a já s Minatem už tam dojdeme sami." Nabídnu mu s úsměvem, přeci nejmse zase tak malí, jak jsem se asi dostali na radnici? Ušklíbnu se na Minata a pak se zase kouknu na Naibuna. 'Konec konců, při nejhorším bych zašla za Sabaku(no Raiu), máme tam nedohranýho "Člověče, nezlob se" a taky pexeso.' |
| |
| Kancelář Okázale Tsunade ignoruji tím, že ji nevěnuji jediný pohled a dál se hrabu ve svém stole a hledám si vškeré mé drobnosti a cenosti co jsem kdy od přátel dostal na narozeniny... takové ty věci jako je tužka s iniciály, náramek a podobně. Hledám i v nejzašších zákoutích mých šuplíků ve kterých je vskutku neuvěřitelný nepořádek. Podobné drobnosti mají pro mě obrovskou hodnotu. Co myslíš Lady Tsunade? Mám tu šestičlený tým kde jsou dva členové nejspíš mrtví a další asi umřou... Mám tu nezvladatelného pitomce co honí ještě nezvladatelnějšího člena Akatsuki... mluvím o Hachibi Jinchurikim a o Kisamem. Pak tu je problém s Tělem Uchihy Itachiho. Do toho všeho Orochimaru unesl Temari a vydírá Sunu a chce jejich svitek zakázaných technik. Pak tu je další Orochimarův poskok co unesl Sasukemu syna a Sasukeho zkusil zabít velice impozantním Jutsu které šlo vidět na obrovskou vzdálenost... pche... kam se kdy hrabal Deidara. No a nakonec jsem tu já s výhružným dopisem že mi Orochimaru vybije rodinu i všechny blízké, když mu nepřinesu tenhle svitek. Poplácám levou rukou na modrý svitek zakázaných technik. Co je v něm vlastně tak mocného co by Orochimaru chtěl? Nejspíš mi svitek bude chtít ukrást a zabít mě tou samou technikou... škoda že nemám žádné obrané Jutsu které by mě krylo. Vyhrabu i poslední ze zaprášených věcí a vechny si je poschovávám a postavím se k odchodu. Pověz mi sama, kam myslíš že se chystám jít? Pujdu všude, jen ještě nevím v jakém pořadí. Všechno je to příliš nebezpečné než abych poslal kohokoli z vesnice. Každý ninja nad kterým přemýšlím by při střetu s Orochimarem či s Akatsuki zemřel, musím jít sám. Všechny je najdu a buď je zabiju, nebo je navždy uvězním tam, kde by nikdy nechtěli být! Což mi připomíná jeden fakt, chce li Orochimaru ten svitek, tak tam budou asi mocné techniky, krom toho to není jediný svitek naší vesnice... Kage Bunshin jsem se naučil z jiného svitku, nechám si tu zásobu chakry v podobě mých klonů, prosím pomoz jim s učením zakázaných technik. Zůstanu stát na místě a čekám na odpověď ženy které si neuvěřitelně vážím. Ikdyž jsem k ní nechval nikdy respekt... Moje děti jí sice říkají babičko, ale pro mě to byla spíš starší sestra než matka, i přes to na její slova často dám a nechám si poradit. |
| |
| Ulice Konohy Zakrotím hlavou. "Jsem v Konoze první den a hned dostanu takový vtipný úkol od Hokageho, přeci bych ho nezklamal." Usměju se, aby jim připoměl jak jsou důležití. "Navíc bydlím jen přes plot na střešním apartmánu." Usměju se v přirovnání mého budoucího nejoblíbenějšího místa. "Navíc, co kdybych se ztratil já. Takhle vím, že jdu dobře." Pousměju se nad touhle malou lží. Pravdou je, že na člověka, který by se tu neměl vyznat, jdu celkem dobře. |
| |
| Ulice Konohy 'Pokud si dobře pamatuji, to on se nabídnul, nu což..' Usměji se a pokračuji dál v cestě.Na to, že bydlí jen přez plot nějak nereaguji, tedy nahlas, uvnitř mého těla právě začal střílet ohňostroj. Znova se mile usměji a pokračuji v cestě.Když řekne, že by se tu mohl ztratit, a takhle ví, že jde zprávně zahihňám se. Zhluboka se nadechnu nosem a nestihnu ani vydechnout, tedy stihnu, ale hlasitě pčíknu a znova se vysmrkám. "Věřím, že by jste dorazil i bez nás." Ušklíbnu se a pokračuji v cestě. |
| |
| Ulice Konohy "No možná došel, ale trvalo by to určitě déle." Pokračuji ve své malé lži. Minimální výsledek je to, že děcka neběhají okolo jak pomatené veverky, i když... No aspoň jedno. S děckama nakonec zaparkuju před jejich domem. "Tak děcka, jsme doma. Doporučuju zalést a počkat než dojde mamka a nebo Tsunade-sama." Rozloučím se s nima a počkám až vlezou na svoje pozemky. "Co na tom ty lidi maj." Trošku se zamračím v hlavě na výchovu. Popravdě možnost, že by měli jít za mnou jsem jim rozhodně nenabídl. Popravdě moje pomoc bude potřeba někde jinde, ale na to bude potřeba ještě trochu času. Vlezu do domu a velmi tiše se odplížím do svého pokoje. Tam se vyhoupnu přes okno zase na střechu s úmyslem monitorovat. |
| |
| Kancelář - Naruto "COŽE?!" vyhrkne na tebe Tsunade hned potom, co ses jí zmínil o obsahu dopisu. "Svitek mu dát nemůžeš! A pokud půjde po tvé rodině, tak jim musíš být na blízku a ne někde na cestách!" začne Tsunade lamentovat a chytí tě za ramena. "Musí být jiný způsob jak to všechno vyřeš..." nedořekne Tsunade, protože jí přerušila další mohutná exploze. Tentokrát byla ale mnohem hlasitější. |
| |
| Kancelář Tsunade probodnu odhodlaným pohledem. Svitek nikdy nenajde a pokud zemřu, bude navždy ztracen! s těmi slovy proskočím oknem (otevřeným oknem) rozhlídnu se za letu a dopadnu na nejbližší střechu přičemž za letu si zařvu Shineeeeee Bogemooo!!!!! (zhebněte zrůdy) |
| |
| Střecha radnice Po další mohutné explozi slyším něco, co mě trochu překvapilo. Naruto zřejmě vyskočil oknem a cestou křičel. Zakroutím nad tím hlavou, ale v tom ke mě dorazily další informace od originálu. A sakra..., pomyslím si a vyběhnu za Narutem. Beru to vzdušnou čarou přes střechy, abych ho dohnal co nejdříve. (Zbytek soukromkou) |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro "Naruto, mám problém. Orochimaru už vyzkoušel nové techniky, které jsem přestál, ale teď použil něco s čím si asi neporadím", vybalím na tebe a ztěžka začnu oddechovat. "Edo tensei! To použil...", řeknu a opřu se o nejbližší zeď. Předpokládám, že se mě Naruto zeptá koho Orochimaru přivolal. Zavřu oči a tiše řeknu: "Tvého mistra a mého bratra..." |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Sleduji kterým směrem stoupá dým... odkud přišel výbuch.... Poté kemě přistane i Sasukeho klon a ztěžka oddychuje... asi většinu své chakry poslal originálu. Koho vyvolal.? Sasuke mi odpoví tu nepěknou novinku a já zkamením a ani se nehnu. Dohajzlu... a nepotřebuje na to jejich těla? měl jsem si přečíst už dávno všechny zakázané svitky... Neútoč, snaž se jen vydržet a přežít... Proti Itachimu nemám šanci pokud mě chytí do genjutsu! Jirayu přemoct zvládnu. Asi pustím Kyubiho, Bez jeho pomoci si s tím možná neporadím a pokud ho nepustím nezískám si jeho důvěru. Tebe potřebuji živého abys ho přinejhorším ovládl se svým sharinganem. Kolik mám času? potřebuji asi 3 minuty na přípravu. Vyslovím klidným výrazem na obličeji a sleduji slábnoucí Sasukeho klon. Tohle je asi ta chvíle kdy umřu já. Každý Hokage umřel při obraně vesnice... Tsunade, prosímtě poruš tuhle tradici. A ještě jedno... tahle smrt se nestane kvůli tomu náhrdelníku... pokudu umřu... je to má vůle. |
| |
| Taren Strážce na tebe bez hnutí hledí a vyslechne si tvou otázku. "Pouhé slovo mi nestačí, ale v krvi je ukrytá pravda. Proto vás žádám, abyste potřísnil svou krví čepel mého meče a vrátil mi ho. Tohle je poslední výzva." řekne chladným hlasem, ale ani se nepohne. Teď budí dojem, jako by byl sochou a ne živou bytostí. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro "Mám jistý plán... Ale aby byl úspěšný, tak se ho musíš držet...", řeknu znaveně a pro jistotu si sednu. "Ihned vyběhni nahoru na monument hokagů a hleď na jih... Spatříš bouřkový mrak... Až z něj udeří obří blesk, tak vyraž na to místo... Budeš na to mít jen omezenou dobu... Už jim nedokážu moc dlouho odolávat... Chviličku po úderu blesku pošlu Itachiho do vesnice... Ibiki bude vědět co a jak...", řeknu a protočím oči v sloup. "Naruto... Než vyrazíš, tak si to ještě promysli... Budeš v ohrožení života...", dořeknu, ale odpověď na svou poslední větu už neuslyším, protože jsem se s tichým "Puff" rozplynul. |
| |
| Chi Takula Po odevzdání hlavy a sebrání peněz jsi se procházela po vesnici. Když v tom tě zarazila skutečnost, že tě někdo sleduje. Je to muž v dlouhém, tmavěrudém kabátu s velkým kloboukem stejné barvy. Když se zastavíš a pohlédneš jeho směrem, tak tě dojde a ukloní se. "Dobrý den, smím vás poprosit, abyste mne doprovodila k mému nadřízenému. Má pro vás dobře placenou práci" řekne s úsměvem a sundá si klobouk, čímž odhalí dlouhé černé vlasy, které mu spadají do půli zad. |
| |
| Mise Mám z toho samuraje stále divnější pocit. Nechtěl bych umřít teď a tady. A udělat chybu zrovna teď by nebylo zrovna nejmoudřejší. Jestli začnu útočit, můj útok musí směřovat na místo, kde nemá brnění. Vypadá jako zkušený bojovník, takže ho asi svým výpadem nepřekvapím, ale taky by mě zajímalo, co má v úmyslu s mou krví. Ninja by se měl umět rozhodnout co nejrychleji a měl by uznat, co je zrovna nejvhodnější. Pořád nemám jistotu, že mi nedokážeš tou krví uškodit, nejdřív mi řekni, co máš v plánu, potom až jsem připravený dát ti svou krtev. řeknu a během proslovu si zpevním znovu všechny kosti v těle, aby mě nedokázal svým mečem zranit. Tak co dál, samuraji. ušklíbnu se v duchu a nespustím z něj oči. Potřebuju zaregistrovat každý jeho pohyb. |
| |
| Střecha Chmmmm... ohrožení života... jako bych na něco podobného nebyl dávno připraven, ale nějak tuším že tohodle bude chtít zneužít i Orochimaru. Bude tušit že tam vyběhnu. Zaútočí mi na rodinu už teď. Sasuke se předemnou rozplyne a já vyskočím na Radnici ze které běžím na monument hokagů. Po cestě si udělám několik klonů. Kage bushin no jutsu (technika stínového klonování) Já běžím dál nahoru a doprovází mě jeden z mých klonů. Jeden běží za Tsunadeaby měla přehled o situaci a všichni ostatní běží za mou rodinou (za rodinou jich běží 9) Těch devět co běží za rodinou se rozdělí na tři týmy po třech, ano, každý hledá jednoho člena rodiny. Klony co snad najdou Hinatu na střeše radnice nebo cestou domů. Hinato. Situace je vážnější než jsem si myslel! měli by jste vyrazit okamžitě. Všechno jde k čertu a mi dochází čas, Honem pojď domů za dětma! A všichni tři i s Hinatou utíkají domů. Těch 6 co jdou za děckama které jsou na cestě domů. Tady už si je převezmem Naibune, díky... Jdi domů a pak požádej Tsunade o instrukce. Kdybys potkal podivné lidi jak se mi ochomýtají okolo domu, schovej se nebo uteč. asi by to byl orochimaru a ten by tě zabil mrknutím oka. Vy děcka... hned se doma sbalte, pujdem na výlet. Tak mazejte! Já Uvědomím si že jsem chtěl ještě studovat zakázané techniky tak udělám dalších dvacet klonů co se rozběhnou do archívu. Ve chvíli kdy vyběhnu na monument kagů se kousu do prstu. Kuchiyose: Gamamise no Jutsu (Přivolání: Žabí sklad) Předemnou se oběví malinká kůlnička do které hodím modrý svitek zakázaných technik a zavřu dveře. Máš přísně zakázáno svitek vydat komukoli jinému kromě mě a mi nadřízených žab. Kai Jak se žabí sklad oběvil tak taky zmizel a já se zahleděl na Jih podle poslední slov Sasukeho. Přesněji řečeno můj klon se zahleděl na jih a já si sedl do tureckého sedu a začal jsem pronikat do svého podvědomí ke Kyubimu. Tsunade Tak je teda rozhodnuto... Jdu zachránit Sasukeho a pak všechny ostatní. Možná jsi mi vyčítala rodinu a klidně můžeš věřit že je miluji víc než vlastní život, ale pokud nezastavím Orochimara a akatsuki budou umírat tisíce lidí... pokud si Orochimaru podá mou rodinu... umřou jen tři lidi. Kdybych nebyl Kage, tak na celou vesnici kašlu, ale to si nemohu dovolit. Musím jít do boje. Budu ti podávat veškeré informace od originálu. Ptej se na cokoli bu tu sedět a šetřit chakru abych se rozplynul co nejpozději. |
| |
| Naruto (klon) - U Tsunade "Snad víš co děláš. Nerada to říkám, ale jestli půjde do tuhého, tak tam Sasukeho nech. Je to lepší, než přijít i o tebe. Nechci, aby všichni mí vnoučci vyrůstali bez rodiny" řekla Tsunade vážným, ale starostlivým hlasem a sedla si na křeslo, které jí kdysi spolu s titulem hokage patřilo. Naruto (originál) - U Kyuubiho Po vytvoření tolika klonů jsi ucítil slabost, protože tvá chakra se od tvého extempóra s shunshinem ještě nezregenerovala. Když jsi vstoupil do svého podvědomí, tak už z dálky jsi uslyšel jeho hluboký chraptivý hlas. "Co chceš ty spratku?! Víc síly?! Už zase?" |
| |
| Taren Strážci se v obličeji objeví náznak strachu a o krok ustoupí. Bohužel to byl trik a on, aniž bys to postřehl se objevil těsně před tebou a chytil tě pod krkem. Drží tě dostatečně silně abys mu nevyklouzl, ale zase tě neškrtí. "Já střežím hrobku. Já tu mám být ten nedůvěřivý" řekne chladně a zvedne tě tak, že se tvé nohy rázem ocitly ve vzduchu. "Navíc kdybych tě chtěl zničit, tak bych to už udělal." dodal a zadíval se ti do očí. |
| |
| Itachiho hrob Samuraj mě dost překvapil. Udělal jeden krok dozadu a najednou byl předemnou. Ku*va... to je konec. Nemám šanci. Prohrál sem si to už teď. Nadávám sám sobě, ale vím, že je to teď konec. Víš, že z tebe nemám strach a že pořád držím tvoji katanu ? zeptám se ho s úšklebkem, ale katanu nepoužiju. Aspoň zatím ne, potřebuji získat čas a vymyslet nějaký pořádný plán. A ještě navíc, nevíš co umím, ale já vím, že tvá rychlost je ti k ničemu. řeknu to s naprostou vážností, i když vím, že v tuhle chvíli si nemůžu zrovna vyskakovat. Katanu, kterou držím v ruce zahodím kousek od sebe na zem. Akorát by mi bránila v boji, jestli tedy nějaký nastane. A ještě jeden dotaz. Kdybych prošel tím tvým testem, dal by si mi Itachiho tělo nebo bych si o něj musel bojovat ? zeptám se ho, protože to je to hlavní, co mě zajímá. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Dojdu až k cele kyubiho. Hledím na pečeť. Fakt přemýšlím nad tím že jí sundám? Co mě to popadlo? Ale situace je zoufalá. No přinejmenším ji nesundám u vesnice. Heh... jsi chytrý. Zrovna jsem vysílený a chakra by se mi hodila, ale teď tu nejsem kvůli sebe. Přišel jsem kvůli Tebe. Proč mě nenávidíš? co jsem poprvé zaslechl tvůj hlas, tak jsi mě chtěl zničit. Vždycky jsem se tě bál a bral tě jako hrozbu, ale už mě pěkně štve být ti vězením. Pečeť stejně každým dnem slábne, tak jsem se rozhodl si s Tebou promluvit. Jediné proč jsem tě doteď nepustil je strach o vesnici... a fakt že bys mě asi zabil kdybys země vystoupil. Krom toho mám... ne... máME... další problém... postávím se nejsilnějšímu Uchihovi který žije. Mě i Tebe může poit do genjutsu. Když mě zabije, zemřeš taky, ale kdybych měl v boj partnera co by mě probral z genjutsu a kdyby ten partner byl dost silný... mohl bych vyhrát. Přistoupím přímo až k celekde na mě Kyubi dosáhne. Přišel jsem ti nabídnout příměří protože ho potřebuju... Potřebuji Tebe. Potřebuji v boji Tvou pomoc, né Tvou chakru ale Tebe. Jen tak oba přežijem. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro V odpověď tě ovane jeho smrdutý dech. Zavrčel. "Chrrrrrm! Já ti nikdy nepomůžu! Jaký otec takový syn! Stejně jako Yondaime bys mě chtěl ukecat, ale nakonec bych zase skončil ve vězení! Kašlu na tvou nabídku! Jednou se dostanu ven a tebe zabiju!" zařval Kyuubi a znovu tě ovanul ten smrdutý dech. Nyní ale vidíš, nebo spíše cítíš, že Kyuubi zaváhal. Pak ale znovu zařval. Bohužel v tu chvíli tě probralo zacloumání tvého klona, který sleduje jih. |
| |
| Střecha radnice Všichni, kdo sledují nebo se jen tak mimoděk dívali na jih, viděli několik záblesků. Tyto byly ale mnohem slabší, než ty, které byly doprovázeny explozemi. Posléze se tam utvořil obrovský bouřkový mrak, který vidíte i přesto, že je tak daleko a i přesto, že je již docela tma. Svým způsobem to není nijak zvláštní, že jde vidět, protože se v něm blýská. Po chvíli nevinného blýskání vidíte jak v té oblasti začnou blesky vířit všemi směry, načež se spojily v jeden obrovský blesk, který udeřil směrem k zemi. Objevil se záblesk větší než předtím a ozvala se i na tu vzdálenost ohlušující rána. V místě dopadu jste viděli vyletět do vzduchu mnoho desítek stromů. Naibun, Kakashi, Hinata, Miu, Minato Viděli jste a slyšeli jste to samé. |
| |
| Monument hokagů Můj klon mě probere dvouma ráznýmá fackama a rozplyne se čímž dostanu malinkaté množství chakry. Jako když mě to učil Jiraya. Prostě si budu muset vzít tu liščí. Vyvolám liščí chakru a z krve kterou mám stále na palci si udělám na ruce čáru pro další přivolání, Tentokrát by to nemělo nadělat škody protože jsme na skále a né na budově. Kuchiyose: Gamabunta (Přivolání: Gamabunta) Vyskočím mu až na hlavu. Vidíš ten mrak? Ten kde právě uhodil blesk? potřebuji abys mě tam odnesl a potřebuji abychom byli co nejrychlejší, takže ti dám jinou podobu. A dej mi prosimtě během cesty co nejvíc chakry... budu ji potřebovat... Dnes jsem vyplýtval hodně chakry a zrovna v tu chvíli všude vypuknou boje... a to jsem býval schopný dělat tisíce klonů a teď mě jich dvacet odrovnalo. Konbi henge: (společná proměna) Zmizím já i Gamabunta a místo nás na skále stojí liška ale s jediným ocasem aby se jí líp běhalo. Teď to tělo ovládá mé i Gamabuntovo vědomí. Potřebuji si ještě odpočinout. Dohlídni prosím na co nejrychlejší cestu k tomu mraku. Díky.. Jo a kdybych tam umřl. Stav se prosím do vesnice a řekni Tsunade že jsem selhal. S těmi slovy mé vědomí začne odpočívat, ale je při smyslech |
| |
| Souboj Při zásahu Miyako se jen uchechtnu a odskočím od ní ve stejnou chvíli jako ona ode mě. No když se tak na tebe koukám chápu proč jsi obličej schovávala. Přitom se všech pět útočných ocasů narovná přede mně a vytvoří takový vějíř. Hmm mohla bych si tu takhle s nimi hrát dlouho, ale už mě přestávají bavit. Když tu nemám svojí mlhu je zbytečné se nějak extra snažit a vychutnávat si to. Dva své ocasy klamně vyšlu na Miyako, ale jen z toho důvodu, aby se kus za ní zasunuli do země a nejlépe se zachytili za něco pevného. Pak jen vyskočím a ocasy sami od sebe se začnou navíjet. Bohužel pro mě jsem se přepočítala, když dva ocasy za Miyako mě začali přitahovat tak mi naproti vylétlo pět kunaiů. Z úsměvem jsem vyslala zbylé tři ať je odrazí což by se mi povedlo, kdyby v tu chvíli nevybouchli. Síla výbuchu byla ošklivá. ( Pokud to zraní i Miyako nebudu se bránit, ale je to na úvaze PJ.) Popravdě mi to vytrhlo ty mé dva ocasy ze země a mě výbuch odhodil dál do lesa. Díky zdokonaleným smyslům jsem v tu chvíli částečně ohluchla a díky ohni mám mžitky před očima. Už stačím jen zaregistrovat rychle blížící se shurikeny. Bohužel pro mě mám popálené končetiny a tak se jim nevyhnu. Pro mě to už však nic neznamená díky kunaii, který mi pomocí výbuchu skončil v žaludku. Na chvíli to vypadalo na můj konec, ale pak mi kunai vypadl s tím se mi zacelily rány a popáleniny zmizeli. S tím i jeden ocas. Teď jste mě rozcuchali milánkové. S tím se zaměřím na Miyako. Všech osm ocasů se naježí a já se Shunshinem přemístím k ní. Máte jeden problém je vás příliš málo. Když jí zase zaměstnám ocasy složím pečetě. Hige Hego no Jutsu " Technika zvracení chlupů " Vyplivnu kuličku přímo mezi mě a jí s jediným úkolem obětovat se a minimálně jí vyřadit z boje. Já to vydržím co ty? Pokud se jí podaří uniknout pomocí Shunshinu se rychle přemístím. |
| |
| Události v Konoze Předám děti klonům. Jsem tak nějak rád. Vezmu si k srdci slova klonů a ještě pohodlněji se zaparkuju na střeše, abych měl přehled. "Tak tohle je opravdu Konoha?" Povzdechnu si. Připadám si jak na bojišti. Po čase vidím, že se povážlivě začne blýskat valný kus od vesnice a pak sjede naprosto neuvěřitelně hutný blesk do jednoho bodu. To donutí i mě postavit. "Nemůžeš tady jen tak sedět." Rozkážu si a přejedu prstem po prstenu mojí matky. Zvednu se a ještě jednou se ohlédnu po okolí. Přesunu trochu chakry do nohou a odrazím se. Beru to přes střechy. Bylo mi řečeno, kde hledat instrukce. Radnice Malinko zadýchaný se přes střechy dostanu k radnici, tedy jemu zhroucenému torzu. Nasměřuji si to do kanceláře. "Omlouvám se, že vyrušuji. Bylo mi řečeno, že se zde mám dostavit pro instrukce. Jsem medik chuninského postavení. Mojí složku najdete na stole nezařazenou pod jménem Uchiha Naibun." Přihlásím se o instrukce. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Gamabunta ti souhlasně přikývl a zabručel. Jde vidět, že se mu nelíbí to co jsi mu právě řekl. Raději to nekomentoval a vyběhl obrovskou rychlostí směrem k "mraku". Netrvalo to moc dlouho a dorazili jste na místo. To co jste spatřili vám téměř vyrazilo dech. Sice jste viděli už mnoho bitevních polí, ale tohle vypadá hrozně. Působí tu nějaká další síla, která dělá to místo hrůzostrašným promluvil Gamabunta. (Zpět k popisu situace :) ) Jste uprostřed lesa, tedy kdysi to les byl. Stojíte v jednom ze tří obrovských kráterů. (dva jsou stejně velké, ale třetí je asi dvakrát větší než ty dva ostatní) V dalším z kráterů stojí Orochimaru, který doráží spolu s Itachim na Sasukeho, který třímá tobě až moc dobře známý meč - meč Kusanagi - a tak tak je odráží. Kousek od nich leží tělo Jirayii, kterému chybí spodní polovina těla. Bohužel pro vás se pomalu začíná regenerovat z prachu, kterého je zde až požehnaně. (další příspěvky piš soukromkou Sasukemu. V případě, že to Sasuke nesmí vědět tak soukromka mé maličkosti) |
| |
| Kancelář - Naibun "Uchiha? To není..." nedořekne a nahmatá tvou složku, kterou rozevře a bleskově si jí pročte. Po chvíli překvapeně povytáhne obočí a věnuje ti chabý úsměv. "Takže Sasuke je tvůj strýc, jo? Zajímavé." řekne se zájmem v hlase. Pouze když řekla strýcovo jméno, tak jsi v jejím hlase zaslechl znechucení. "A co by jsi chtěl dostat za instrukce? Hokage opustil vesnici. Tvůj strýc taky a Kakashi jakbysmet! Nemám nikoho pouštět z vesnice, protože hrozí její napadení. Co takhle, kdybys odnesl tento dopis panu Ibikimu?" řekne celkem přátelsky a podá ti smotaný a zapečetěný svitek. |
| |
| Kancelář Povzdechnu si. "Uchiha je možný, jestli nevěříte, mohu vás o tom přesvědčit." Dodám klidným hlasem. Sice čočky nemám upravené tak, aby byla vidět jen jedna tečka, ale podle tonu hlasu věřím, že by to strýci neřekla. Pak se mne zeptá, co bych chtěl za instrukce. "Moje mamka vždy říkala, že mám být kde je třeba. Vidím poničenou vesnici, předpokládal jsem, že by mne mohli někde potřebovat, aby mohli zdatnější zdravotníci být u vážnějších případů." Řeknu skoro vyčítavým hlasem, když mi chce předat dopis. Přesto ho přeberu a opatrně držím v rukou. "Víte, já to ve vesnici neznám. Vím jen pár záchytných bodů." Trošičku méně vyčítavě poznamenám. |
| |
| Kancelář - Naibun "To je jednoduché. Vydáš se k severní bráně, ale nedojdeš až k ní. U restaurace u opilého shinobi se vydáš nalevo a ta velká, podlouhlá, šedá budova je velitelství ANBU. Ukážeš jim svůj dopis a oni tě zavedou za Ibikim." vysvětlí ti Tsunade a věnuje ti další chabý úsměv. |
| |
| Kancelář - cesta Trochu chabě se nadechnu k protestu. Nakonec sklopím oči. "Dobrá." Načeš se otočím avyražím celkem svižným, ale nevyčerpávajícím tempem k mému cíly. Hlavou mi víří celkem dost otázek a myšlenek. Nekteré nejsem schopen ani přesně definvat, ale cítím je jako podivný zmatek zklamání a rozhořčení. Nakonec dorazím k mému cíly, kde zaklepu na dveře s úmyslem předat dopis. |
| |
| Naibun Zrovna když jsi dorazil ke vchodu na velitelství a přednesl ANBU strážnému co máš udělat, tak ze dveří vylezl zjizvený muž v černém kabátu. "Tohle je pan Ibiki" řekl ANBU a zamával na toho zjizvence. "Ibiki-senpai, dorazil posel od Hokageho" zavolal na Ibikiho a ukázal na tebe. Ibiki si tě přejel zkoumavým pohledem a řekl "Vše mi řekneš cestou. Velitel speciálních jednotek potřebuje pomoc a možná bude zraněn." "Zavolejte na k O-4 nějakého medika!" křikl na toho ANBU, který ti Ibikiho ukázal. |
| |
| Personal quest Trochu zamrkám překvapením. Vypadá to, že jsem Tsunade-sama přecenil. "Ibiki, Ibiki..." Začnu lovit v hlavě, než tohoto shinobi zařadím. Během cesty mu předám do ruky dopis. Jinak jsem ticho. Když jsem pověřen, že ho mám následovat, jen kývnu hlavou a nasadím přímé tempo. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Zmiz a řekni staříkům ať se připraví na boj. Možná je budu potřebovat. Řeknu Gamabuntovi a skočím doprostřed bojiště. Zamířím si to k Jirayovi a provedu rovnou tři vyvolání na které použiju liščí chakru abych zbytečně nevysyloval sebe. Za letu z Gamabunty k Jirayovi si znovu prokousnu palec levé ruky který se již zacelil. Kuchiyose: Gamaguchi Shibari (Přivolání: Past žabí tlamy) Na Jirayově těle se oběví podivná hmota která ho obklopí Jiraya teď nemá prostor takže se nemá kam regenerovat a hmota mu obklopuje i prsty takže nemůže skládat pečetě jestli je vůbec při vědomí. Tuto techniku zatím propálilo jen Amaterasu které má teplotu slunce takže neberu že se prokouše ven :-P Kuchiyose: Gamakichi Nemesis (přivolání: Gamakichi Nemesis) Po dalším vyvolání se oběví Gamabuntův syn Gamakichi a můj meč. Okamžitě meč položím na Gamakichiho hlavu a zvolám další techniky. Konbi henge (kombinovaná proměna) Žába zmizí a meč získá barvu Gamakichiho rudé kůže. Poté už mi zbývá jen do meče vpravit větrnou chakru, ale to už dělám během cestyk Sasukemu. Hien (Létající polykač) Můj meč se obklopí chakrou ale to může vidět tak leda Sasuke nebo Itachi. Stále využívám liščí chakru, protože svou budu potřeovat na Senjutsu. Po cestě k Sasukemu dvakrát zakopnu a dotknu se rukou země abych udržel rovnováhu. Všem musí být jsné že blafuju ale to mi je jedno. Moje pečetě umístím vždy za nějaký kámen aby na ně nebylo vidět. Jutsu-shiki (technika označení) Zároveň mé tělo začíná obklopovat rudá liščí chakra a mé oči zrudnou a zorničky se zůží. Zaútočím ze vzdálenosti 2 metry na Orochimra (chtěl bych jít zezadu ale pokud se otočí tak s tím nic neudělám. Prostě chci aby byl Orochimaru mezi mnou a Sasukem. ) Prodloužené ostří mého meče je chakrové a tudíž neviditelné díky techniky Hien. Kde jsou ti ostatní? |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro Odrazím dalších pár Itachiho výpadů kunaiem na mou osobu. Jsem sice dosti mimo, ale meč Kusanagi, který mám v ruce je skvělá zbraň, díky které by to neměl být problém. Naruto se mezitím postaral o Jiraiyovu horní polovinu, která byla v celku a přiskočil k Orochimarovi a se slovy "Kde jsou ti ostatní?" se na něj vrhl svým mečem. "Kde ses kurva flákal tak dlouho?!!", křiknu na Naruta a skloním se před dalším Itachiho výpadem. "Kde bys řekl?! Ta kaše patnáct metrů před Jiraiyou je jeden z Orochimarů a ta hořící hromada je druhý!!!", řeknu a nechám do sebe zabodnout Itachiho kunai. Padnu k zemi a pár vteřin nehnutě ležím. Pak ze svých úst vyletí mé nové, nezraňěné tělo. Substituční techniku už Naruto viděl u Orochimara, tak ho to snad nepřekvapí. A znovu zaútočím na Itachiho. Přeběhnout skrz amaterasu byla blbost!!, řeknu si v duchu a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Když se Naruto objeví a zaútočí na Orochimara, tak ho trochu vyvede z míry. Ale vypadá to, že s tím víceméně počítal. "Ale, ale.. Snad to není náš velký Hokage. Já čekal že přispěchá tvoje krásná ženuška." řekl a nepěkně se zašklebil. "Takže je to jasné Uzumaki Naruto. Mou nabídku jsi nepřijal. Proto Kazekageho sestra zemře a tvá rodina hned po ní!" řekl naštvaně během úspěšného uhýbání před Narutovými výpady. Když Itachi zasáhl Sasukeho, tak se Orochimaru začal hlasitě smát. Ale jen co mu došlo o co Sasukemu šlo, tak se zamračil a zaútočil svou novou čepelí, která mu přiletěla odnikud. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Když se Naruto objeví a zaútočí na Orochimara, tak ho trochu vyvede z míry. Ale vypadá to, že s tím víceméně počítal. "Ale, ale.. Snad to není náš velký Hokage. Já čekal že přispěchá tvoje krásná ženuška." řekl a nepěkně se zašklebil. "Takže je to jasné Uzumaki Naruto. Mou nabídku jsi nepřijal. Proto Kazekageho sestra zemře a tvá rodina hned po ní!" řekl naštvaně během úspěšného uhýbání před Narutovými výpady. Když Itachi zasáhl Sasukeho, tak se Orochimaru začal hlasitě smát. Ale jen co mu došlo o co Sasukemu šlo, tak se zamračil a zaútočil svou novou čepelí, která mu přiletěla odnikud. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Oběví se první ocas, z chakry se mi vytvarujou uši mé vlasy zhoustnou a prodlouží se mé nehty ztvrdnou v drápy a moje špičáky se trochu povytáhnou. S tím vším se taky zrychlí mé pohyby. A během šermu se Gamakichi postará o několik překvapení tím, že prodlouží čepel mého meče ve chvílích kdy by to mohlo být Orochimarovi nejvíc nepříjemné. Tos čekal že kvůli 4 životům... nehledě na to jak blízcí mi jsou... tě nechám, abys pokračoval ve svých plánech které nejspíš obnáší smrt tisíců lidí a zotročení ještě většího množství? Patetický Hlupáku! S těmi slovy se mi v levé ruce zformuje rudý rasengan (neoužívám svou chakru), počkám až se naše čepele zkříží, s tím se ho pokusím vyvést z rovnováhy a rasengan vrazím buď přímo do Orochimara nebo pokud se dokáže vyhnout, tak pod něj (dávám si bacha abych nemířil na Sasukeho) Rasengan každopádně směřuji směrem odemě, nikoli kolmo do země, nechci aby zranil i mě. Rasengan!!!!!! |
| |
| práce ubohá částka pohrdavě nahlédnu do váčku mohla jsem z něho - z jeho strachu vytřískat víc, ale proč bych to dělala. Ta informace mě mrzí. To že jsou v Konoze drobné šváry není žádná novinka... jen tak z chuti zavítám do tabáku a pak si nacpu dýmku Zdejší tabák je stejně vlký jako celá tahle zem, ale není tak špatný přemýšlím že si dopředu ještě trochu saké než vyrazím na další cestu. Jako vždycky, nechci se tu moc zdržovat a pak mě osloví ten mladík. Tázavě zvednu obočí. to se rozhlásilo tak rychle že je tu 'žoldák' zkoumám ho. Měřím ho očima a tím co lze vystopovat v jeho hlase. Prostě sbírám informace. Abych měla tušení o jak velkou práci jde. To, jestli na ní budu stačit je vedlejší záležitost. Prve mě sledujete a pak mě prosíte? Máte podivné zvyky vyfouknu kouř. Svým trochu provokativním a agresivním tónem ho chci trošku vyprudit. Nastává tichá chvilka kdy ho bedlivě sleduji očima. Pak se zdá jako bych si to rozmyslela či ho prokoukla, protože pokrčím rameny a následuje skoro flegmatické Proč ne, beztak nemam nic na práci dýmku vyklepu a uklidím a nahradím jí lízátkem v oblasti s lidmi je lepší něco žužlat. pak nemam takové choutky... |
| |
| Doma - Příprava na výlet Když příjde otec, tedy jeho kloni usměji se. "Hurá..Půjdeme na výlet!!" Prolítne mi hlavou rychle myšlenka, zaběhnu do pokoje který mám společná s Minatem, vytáhnu velký modrá batoh do kterého všechno naházím, oblečení, kapesníky, teplé svetry a čisté spodní prádlo.Vytáhnu ze šuplíku jeden kunai který zabalim do svetru, do ruky pevně chytím kunai který mi dal otec a připravená seběhnu schody. "Jsem připravena." řeknu s milým úsměvemHlasitě pčíknu a znvoa se vysmrkám. Vyhodím kapesník a zaběhnu do obyváku kde ze šuplíku vytáhnu dva látkové, strčím je do kapsy a ze sedačky vezmu plyšáka. |
| |
| Naibun Předal jsi Ibikimu svitek a vyrazil s ním. Vyběhli jste bočním vchodem a zamířili si to do lesa. Následovali vás další čtyři ANBU. Cestou si Ibiki přečetl svitek a zachmuřil se. "Aha, a to mi to hokage nemohl oznámit dříve? Teď je mi to k ničemu když už se Sasuke vrací" řekl naštvaně Ibiki a zastavil, asi protože jste dorazili na místo. Zastavili jste se na jedné vetší louce uprostřed lesa. Ibiki ze svého černého kabátu vytáhl jeden svitek, který rozevřel a položil na zem. Poté z kapsy vytáhl malou lahvičku čehosi, kterou odzátkoval a obsahem pokapal rozprostřený svitek. "Ustupte ke stromům" řekl směrem k tobě a těm ANBU, kteří vás doprovázeli. Všichni ANBU uposlechli a odebrali se ke stromům. Předpokládám, že i ty jsi uposlechl Ibikiho rozkaz. Jakmile jste došli do dostatečné vzdálenosti, tak Ibiki začal skládat pečetě Kuchiyose no Jutsu a pak přiložil ruku ke svitku. Hned na to odskočil. Na místě, kde ležel svitek se objevil obrovský had zelené barvy, který má na délku minimálně třista metrů. Had položil tlamu na zem a otevřel jí. Ibiki k němu přistoupil a nahlédl mu do otevřené tlamy. "Co to?" vyjekl a na tváři se mu objevil zděšený výraz. Ihned ruce vložil hadovi do tlamy a vytáhl malého chlapce, který je až příliš podobný tvému strýci. "Co ten tady dělá? A kde je Sasuke?" zeptal se horlivě Ibiki a položil malého Itachiho, který je popálený a celý fialový od podlitin, na zem. "Sasssukeee bojuje sssse sssvým bratrem, Jiraaiyou a třřřemi Orochimary. Dal mi k transssportu jen sssvého sssyna." odpověděl mu had a zvedl hlavu nahoru. "To není dobré!" zkonstatoval Ibiki a zakroutil hlavou. V tom tady dorazil jeden mladý medik a začne Itachiho prohlížet. |
| |
| Personal quest Následuji Ibikiho. Připadám si tak trochu jako v podivném snu. Sen se ovšem rozplyne, když se objeví obří had. Tehdy aktivuji svůj Sharingan. Aktuálně jediný v Konoze. "Koho je?" Musel jsem se sám zeptat. Nikdy jsem hady nemusel, nemám v plánu to zas tak úplně měnit. Had naštěstí pro mne i pro něj vysype nejdřív bratránka a pak, co se vlastně děje. Jelikož přikračuji k bratránkovi, unikne mi zprvu, co prohlásil had. Zrovna jsem začal skládat pečetě na Shousen no jutsu (Technika mystycké dlaně), abych pomohl druhému medikovi, když mi to dojde. "COŽE!!" Moje maska klidu je tatam. "S KÝMŽE TO BOJUJE?!" Doufám, že jsem se jen přeslechl. Přesto naberu v sobě dost sebekontroly, aby jsem byl sto dokončit tuhle techniku a pokračovat v ošetřování. |
| |
| Naibun Had si tě prohlédne a pak zopakuje to co řekl Ibikimu "Sasssukeee bojuje sssse sssvým bratrem, sanninem Jiraaiyou a třřřemi Orochimary. Orochimaru přřřivolal jejich duššše ze záhrobí a zotročččil sssi je. Tvé ošetřování bratránkovi přineslo značnou úlevu. Dokonce i nabyl vědomí. Bohužel jste s medikem zjistili, že má zlomenou ruku a nohu. Medik zakroutil hlavou a řekl "S těmi zlomeninami mu nemohu pomoci. Měli bychom ho přenést do nemocnice." Posléze ukázal na jednoho ANBU, který vyrazil zpět k vesnici. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Když se ve tvé ruce objevil Rasengan, tak Orochimaru vytřeštil oči, ale zachoval klid. Místo aby se pokoušel uhnout, tak na tebe naběhl. Nebyl to ale sebevražedný manévr, nýbrž ti chytil ruku s rasenganem. A přehoupl se přes tebe, což tě trochu vyvedlo z rovnováhy. Toho Orochimaru využil a vyrazil proti Sasukemu. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Narutův rasengan se minul účinkem. Orochimaru mu zablokoval ruku a přehoupl se přes něj. To Naruta vyvedlo z rovnováhy, což Orochimaru využil a vyběhl proti tobě. |
| |
| Personal quest Když zjistím zlámané končetiny, zamračím se. Ne, že bych je pomocí Doragon Taisha (Dračí regenerace) nedokázal spravit, ale předpokládám, že to do zítřka bude schopno počkat. Stočím oči k hadovi a Ibikumu. "Jak? To snad nemůže." Začnu zase zvyšovat hlas. Pak se dvakrát nadechnu. "Jaké ti dal další rozkazy?" Zeptám se. Nejsem klidný, ale jsem si vědom, že tohle je úplně jiná liga než na kterou mám. |
| |
| Cesta na pomoc Běžím pomoci šestičlennému týmu, který má údajně problémy, ale větší problémy mi teď dělá Sasuke. Už vím, jak se asi cítil můj otec, když řešil dilema... přátelé, nebo mise... obě strany teď ale mají problémy... Stále přemýšlím, co mám dělat, ale pořád si nejsem jistý. A ještě větší problémy mi udělá ten mrak, který se vznáší nad místy, kde by měl být Sasuke, aspoň myslím. Kage Bunshin no Jutsu (stínový klon) udělám si jeden klon a pošlu ho směrem k tomu mraku, abych zjistil, jak to tam vypadá. Já sám mířím pořád stejným směrem, abych pomohl tomu týmu, jak mě požádal Naruto. |
| |
| Tým Hakuši Ubožáci se posbírali a poslušně splnili rozkazy, které jim Hakuši zadala. Po prohledání jste zjistili, že u sebe mají jen luk, tři šípy a dvě dýky. "Někdo nebo něco zaútočilo na naši vesnici. Neviditelná síla, která trhala lidi na kusy! Bylo to hrozné! Zachránili jsme se jen my. Všichni ostatní tam zůstali." odpověděl ten, který před chvílí mluvil. Jeho hlas zněl napůl šíleně napůl hněvivě. "Raivo! Už to zase tepe!" řekl jeden z jeho druhů a ukázal na svou nohu, v které byl zaseknut nějaký černý dráp. Muž, který vám odpovídal se na zraněného podíval a s hlasem plným starostí řekl "Zen byl zasažen tou silou. Zůstal v něm dráp, který z něj ale nemůžeme vyndat. Prostě to nejde! NEJDE!" Raivo dokřičel a opřel se o strom. Vypadá, že je na pokraji psychického zhroucení. |
| |
| U táboráčku Poslouchám ty tři a nestačím se divit. Neviditelný přízrak ?? Co by to mohlo být ?? A proč zrovna ve chvíli, kdy to vypadalo na tak poklidný úkol. Dobrá pánové řeknětě mi, kde se nachází vaše vesnice a já vás pak pošlu tady s Kamou do Konohy. Čekám až mi prozradí směr a pak se zahledím na Kamu. Je to sice Chunin, ale je to lékařský ninja a ten jeden z nich potřebuje ošetření. Pak si Kamu k sobě speciálně přivolám na slovíčko. Postarej se o toho muže a cestou ho nějak stabilizuj. Chci, aby jsi potom co dorazíš do Konohy informoval Hokageho a řekl mu, že by bylo dobré, aby někdo provedl rozbor toho drápu. Já to zatím půjdu se zbytkem obhlédnout. Ty zařiď, aby za námi poslali další tým. Pokud tě v Konoze bude potřeba ať mi minimálně místo tebe pošlou náhradníka. S tím ho pošlu k těm pěti. Takže pánové doufám, že jste připraveni se proletět. Bohužel pro vás je to nejrychlejší způsob cestování. Ze zad se mi odloupnou tři papíry a přeletí mě do ruky. Pár hmaty z nich udělám tři holubice. Kami Kuchiyose no Jutsu " Technika papírového přivolání" Holubice se mnohonásobně zvětší a jako by ožily začnou pootáčet hlavou. Jsou dostatečně velké, aby každá z nich vzala ty dva co má. Kama se zraněným nasednou na jednu a ti další dva na zbylou. Tak pánové přeju šťastný let. A jinak Kamo Holubice by měli vydržet i cestu sem takže je možné, aby se pomoc na nich vrátila co nejrychleji. S tím tlesknu a Holubice vzlétnou. Já se zase posadím na zem a pohlédnu na Kimiho a Sayuri. Budeme si teď místo Kami prodloužit hlídky takže Saruy teď budeš ještě chvíli hlídat ty a pak mě vzbudíš. Ohledně téhle věci se domluvíme až ráno potřebuji si to ještě promyslet. Pak si zase ulehnu a začnu podřimovat. |
| |
| Radnice => Domov Čtu dopis a jako by se mi v krku objevil ohromný kámen, který mě začal dusit. Orochimaru znovu žije ?? A zabil Sasukeho ?? To je přece hloupost vždyť je tu jeho klon. S tím se rozhlédnu kolem a zjistím, že jsem na střeše zůstala jen já a Hinata. Bez pozdravu vyrážím rychle domů za dětmi. Cestou mě o naléhavosti situace přesvědčí i další tři Narutovo kloni, kteří se ke mě přidají a oznámí mi, že se situace zhoršuje. Když jsem doma děti už jsou sbalené a čeká se jen na mě. Rukou vyzvu jednoho klona, aby mi šel pomoci. Vezmu si nějaké oblečení, peníze a hlavně zbraně. S tím pak položím sbalené věci na postel a dojdu ke Narutovi, kterého vášnivě políbím. Vezmu děti na severozápad asi tak den. Můj otec tam má soukromé cvičiště s menším podzemním ubytováním. Kdyby bylo nejhůř vypravím se s nimi k hranicím se Zemí vodopádů. Máme tam taky jedno letní sídlo. Pak ho políbím znovu a vezmu si batoh co sebou mám. Jinak doufám, že si nebudeš hrát na hrdinu ať se o tebe nemusím bát. A pro případ, kdyby jsi měl námitky. S tím dám klonovi takovou ránu, že se rozplynul. Pak vyjdu z ložnice a podívám se na děti a na klony. Miláčkové musíme na chvíli pryč. Půjdeme se podívat co provádí dědeček. S tím se zadívám na klony stojící v pozadí. Co koukáte jeden vezměte na záda Minata druhý Miu a vyrážíme nesmíme otálet. S tím vyjdu stojím před dveřmi a čekám až zbytek opustí dům. |
| |
| Radnice Sleduji, jak mě všichni tady ignorují. Má žilka na hlavě začne lehce pulzovat. Tsss ani sensei si mě nevšiml. Počkejte až mě zase pozvete na ramen, já vám udělám účet. Následně si prohlížím zbytek co tu je s tím speciálně Naibuna. Ten kluk má Sharingan, jak je to možné. Vždyť ten mají pouze Uchihové a že by to byl bratr Itachi ?? To sotva. Budu se ho muset na to později zeptat. Když zjistím, že děti má hlídat Naibun oddechnu si. Už to zase není na mě. Uf. Když se zbytek rozejde i já si to zamířím do kanceláře Hokageho, kde teď vládne zase pro změnu Tsunade. Ehm dobrý večer Tsunade - sama mohla bych být někde při něčem nápomocná ?? |
| |
| Hokageho kancelář - Asahi Hinata, Naruto(klon) Vejdeš do kanceláře a oslovíš Tsunade, která sedí za stolem. Jen co domluvíš, tak si všimneš, že na druhé straně místnosti, tj. na straně u dveří stojí současný hokage (Naruto). Tsunade se zamračí a odvětí ti "Hinato, dívala ses na sebe teď někdy do zrcadla? Vypadáš strašně. Měla by sis odpočinout." Hned jak domluvila, tak se podívala na Naruta jako by chtěla jeho souhlas. |
| |
| Naibun Had se po tvých slovech ošklivě syčivě zachechtá a potom ti odpoví "Ale můžžže. Přřřed třřřinácccti a něccco lety Orochimaru tou sssamou technikou zabil sssandaime hokageho. Povolal duššše ssshodaime a nidaime hokageho, kteřřří ho mussseli na ssslovo possslouchat. Ssse Sssasssukem to nevypadá vůbec dobřřře. Ibiki nad tím nevěřícně zakroutí hlavou a zamyslí se. "Ano. Tuto techniku jsem naposledy viděl, když Sasuke a Naruto skládali chuuninskou zkoušku" řekl Ibiki zasněným hlasem. Očividně si znovu přehrává dávné události. |
| |
| Kakashi Je ti docela jasné, že ta šestičlenná skupinna, o které ti Naruto řekl je mnohem, mnohem dál, než ti řekl. Ale přesto se ti alespoň něco poštěstilo. Nalezl jsi stopu dvou velkých kočkovitých šelem. Bohužel je to už skoro půl dne co tu pojížděli. Hned za nimi jsou stopy šesti ninjů, kteří je stíhají. Kakashi(klon) Kolem tebe obrovskou rychlostí proběhlo něco, co vypadalo jako Kyuubi s jedním ocasem. Mířil si to přímo k tomu divnému mraku, ze kterého před chvilkou šlehl ten obrovský blesk. Taren "Pokud říkáš pravdu, tak se nemáš čeho bát. V tom případě tě nechám odnést tělo Uchihy Itachiho bez boje. Ale pokud lžeš, nebo máš nějaké postranní úmysly, tak zemřeš. A to ať už jsi ozbrojený čímkoliv!" řekl strážce a hodil s tebou pět metrů dozadu, kde jsi dopadl na nohy. Je ti úplně jasné, že tě tím hodem nechtěl zranit. |
| |
| Personal quest Udělám šokem krok dozadu. "To.. To ale není možné. Nikdo nedokáže přivést mrtvé k životu. To uměl jen Nagato." Pronesu ohromeně. Zjevně až tak úplně techniky tohoto tipu nemám a začínám se dostávat na křehčí pozici. "Co teď dělat? Nemůžu nechat strýce, aby zabil mého otce a podle přání mojí matky nesmím nechat otce, aby zničil strýce." V šoku si sednu na zem. Vypadá to, že toho mám dost. Existuje pro mne riskantní, velice riskantní možnost, jak jim oboum pomoci. "Můžeš mě vztí za nima? Můžu vyzkoušet použít jedno genjutsu, aby se nepozabíjeli vzájemně a tvého pána to ochrání." Pronesu trochu těžkým hlasem. "Když to sešlu a zabere to." |
| |
| Chi Takula Svými provokatiivními slovy jsi muže přinutila k úkloně. "Omlouvám se, ale nebyl jsem si jistý jestli jste ta pravá osoba" řekl rudokabátník a napřímil se. "Nyní mne prosím následujte" řekl sladce, nasadil si svůj klobouk a vyrazil ulicí. Chvíli jste se proplétali bočníma uličkama, když v tu stojíte před docela honosným sídlem. "Běžte prosím dovnitř. Pořád rovně do velkého sálu. Můj nadřízený vás tam již očekává" řekl rudokabátník, uklonil se a vyrazil stejnou cestou, kterou jste přišli, zpátky. Když vejdeš do sídla, tak se ocitneš v dlouhé chodbě, která má po obou stranách mnoho zamčených dveří. Dveře tě ale nezajímají a tak projdeš až na konec oné dlouhé chodby, kde se nachází otevřené dveře. Také jimi projdeš a ocitneš se ve velkém sálu, který je osvětlen mnoha svícny. Naproti tobě na velkém křesle sedí muž v kabátu, který vypadá velice honosně. "Hmm, Takula, že ano? ozval se sedící muž. Až teď sis všimla, že je už dost prošedivělý. "Už dlouho tě sleduju. A musím říct, že tvé schopnosti jsou impozantní." zalichotil ti a postavil se. Když se plně napřímil, tak jsi žasla nad jeho výškou, protože měřil bezmála dva a půl metru. "Ale k věci. Mám pro tebe jistou práci. Nebude to jednoduché, ale odměna bude vysoká." řekl a dramaticky se odmlčel. Chvíli mlčel, ale nakonec se usmál a pronesl "Chci, abys mi sem přivedla živého Hatake Kakashiho!" |
| |
| Itachiho hrob Po tom, co mě samuraj odhodil, dopadl jsem na nohy. Nechtěl mě zradit... musím mu důvěřovat, jinak to nepůjde. pomyslím si a dojdu pro ten meč, který jsem odhodil. Asi mi vážně nezbývá než ti věřit. Ale doufám, že ty taky nemáš žádné postraní úmysly. pokusím se o úsměv a říznu se do dlaně a ptřísním ho krví. Tady je, moje krev, snad mi budete moci vydat Itachiho tělo. V Konoze bude v bezpečí... řeknu a pozorně sleduji, co dělá s mojí krví. |
| |
| Naibun Když řekneš, že mrtvé uměl oživit jen Nagato, tak Ibiki zakroutí hlavou a rázně řekne "Technika Edo Tensei neoživí mrtvé. Díky krvavé oběti přivoláš pouze duši a tu uzavřeš do těla. Takto přivolaná duše je pouhým otrokem, která trpí." "Nemůžžžu tě za nimi vzít. A i kdybch mohl, tak nevezmu, protožžže ten boj je mimo tvé možžžnosti, prcku." řekne had trochu posměšně a zaměří svůj zrak na Ibikiho. "Počkat! Tys řekl strýc? Sasuke je tvůj strýc?" vypadne z Ibikiho nečekaně. Všímáš si, že na tebe všichni užasle hledí. |
| |
| Cesta Vidím stopy nějaké kočkovité šelmy. Jsou asi půl dne cesty. Budu muset přidat, ale pořád šetřit chakru. pomyslím si a chvíli přemýšlím, co udělám, ale zase tak dlouhé to přemýšlení není. Kuchiyose no Jutsu (svolávací technika) přivolám co největšího psa, co to jde. Musíš mě odvést po těhlech stopách. Řeknu mu vše, co asi potřebuje vědět a vyskočím na něj. Můžeš běžet. řeknu a čekám, až vyrazí. Klon Proběhl kolem mě Kyubi s jedním ocasem. Sakra, co to bylo ?... Asi Naruto, ale musím se tam podívat. pomyslím si a vyběhnu dál za Kyubim. |
| |
| Personal quest Rozhodím ruce. Jsem opravdu bezradný. "Ale přesto tady je. Mohl by mi odpovědět....." Nadechnu se, že chci pokračovat. Pak zase zavřu pusu. "Na co by ti měl odpovědět? Na to, jestli měl aspoň nějaké tušení o tvé existenci?" Zazní mi v hlavě jedna vzpomínka na mojí matku, když jsem chtěl jít v devíti svého otce hledata pokusil jsem se utéct z domova. Zavrtím hlavou jak se snažím vzpomínku zahnat, proto ostatní slyším někde v zádu na pozadí. Přesto mi neunikne ani slovo. "Ano. Jsem synem toho Itachiho, který zachránil Konohu na úkor svojí vlastní rodiny a sebe." Pronesu trpce. Mamka mne připravovala na okamžik, kdy se to provalí. Taky mě připravovala na to, že se to možná někomu nebude líbit. |
| |
| práce změna jeho chování mě těší, ale nedávám to nijak znát. Znuděně požvýkávám tyčku lízátka. (a lízátko) jdu za ním. V uctivé vzdálenosti. Když mi oznámí kudy dál trochu mi poklesne pusa při pohledu na to sídlo No tomu se říká pořádně velkej barák to že odešel ignoruji a jdu přesně tudy kudy mi to bylo nařízeno. pokud něco zajímavého přiláká můj pohled nechám se lehce svést z cesty, ale pak se na ní zase napojím. když vcházím do sálu ani mě nenapadne vyndat lízátko s pusy. Víc úcty- než to že budu stát- ode mě nemůže očekávat. ne, ChI Takula opravím ho a na to CHI dám velký důraz. jeho chválu chci přerušit, ale sám- možná z mého pohledu vypozoruje, že bych ráda slyšela co chce a pak šla pryč. Pokud o mě něco slyšel, musí tohle mé chování chápat. Očekávám s jakým primitivním úkolem přijde, ale to co řekne mi doslova...vyrazí lízátko s pusy. Stihnu ho chytit dřív než dopadne na zem. to si ze mě ten šedivous dělá prdel? lízátko radši nechám v ruce. nejde mi o odměnu, tohle bych udělala i zadarmo. Jak moc živého? byl by to dobrý způsob jak začít mstu Konoze...Tohle mi přihráli sami bohové |
| |
| Naibun "Možná tu je, ale spíš než odpověď bys od něj mohl čekat útok. Teď není sám sebou." řekne ti Ibiki a zadívá se hadovi do očí. Chvíli na sebe hledí a pak od něj Ibiki odtrhne pohled a řekne "Takže ty první dvě exploze byly Orochimarovo dílo. Ale jsi si jistý, že ten obří blesk je Sasukeho dílo?" "Jo jsssem sssi jissstý!" zasyčel had naštvaně a ocasem zlomil strom na druhé straně louky. V tu chvíli dorazil onen ANBU, který na pokyn medika odběhl. V rukou třímal nosítka, které položil na zem vedle malého Itachicho. "Pomoz mi ho dát na ty nosítka." řekl medik a ANBU mu hned pomohl. Když byl malý Itachi bezpečně uložen na nosítkách, tak se medik chopil jednoho konce a tobě ukázal na druhý konec. |
| |
| Personal quest Vypadám zničeně. Vypadám, že bych potřeboval pořádnou láhev saké, aby jsem se vzpamatoval. "Ale když ho přivolali. Třeba existuje způsob, jak ho vrátit v pořádku a komplet." Pokusím se o chabí odpor. Není to jen touha po otci, ale spíš po mamce. Celkem neochotně vezmu do rukou nosítka. Je mi jasné, že tady asi nic víc neudělám. "Pokud tě přivolá, tak ať tě pro mne pošle, když bude moc." Požádám hada a následuju druhý konec nosítek a medika. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro Jsem svědkem toho, že Orochimaru zablokoval Narutův rasengan a ladně se přes něj přehoupl. Následně vyrazil přímo proti mě. Itachi nepřestává dorážet. Už to trvá příliš dlouho!!! Promiň Itachi...., řeknu si v duchu a naposledy uhnu Itachiho útoku. Když mne jeho kunai míjí tak provedu Chidori Nagashi (Současnost tisíce ptáků) a okolo mne začnou vířit blesky velice podobné normálnímu chidori, nicméně tyhle nejsou koncentrované v bodě, ale jsou okolo mne. Tím od sebe dostanu Itachiho a zaměřím se na Orochimara. (Následuje to co jsme probrali s PJ) Orochimaru kolem mne proběhne a několik metrů za mnou padne k zemi. "Už vím kde je Temari...", řeknu vítězoslavně a klesnu na koleno. Itachi na mne zaútočí, ale já nejsem schopen uskočit, tak se jen svalím k zemi a začnu se kutálet. (Jako z hospody :) ) |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Orochimaru dělá jako že jsem vosk a jde po Sasukem. Co mi zbývá... Sasue ho nějak sundal, tak jsem se rozhodl jít po Itachim (stejně mi přijde jako by tu někdo počítal s tím že tu stojím na místě a čumím do blba) Jenže dřív než to stihnu... se Sasuke zhroutí na kolena a Itachi ho chce zasáhnout. Můj meč Nemesis se prodlouží a zabodne se do prostoru mezi Itachim a Sasukem. S tím vyrazí vpřet má levá ruka (nebo spíš jen rudá chakra ve tvaru mé ruky) Meč vyrazí proti Itachimu aby ho zaměstnal (nejlépe rozetl vedví) a ruka uchopí Sasukeho a stáhne ho kemě. Ale ale... to je nezdvořilé Orochimaru... takhle utíkat uprostřed boje! Tak copak tu máme, Uchiha Itachi... Předveď co umíš... Ve chvíli kdy Sasukeho přitáhne ruka kemě, zmizí v zemi. Když skončí můj proslov, vynoří e u Orochimara a hodí ho proti mě. Meč nabiju větrnou chakrou a pokusím se Orochimara podélně rozseknout na dvě stejné části. Kdyby byl Itachi moc dotěrný, tak samozřejmě ukončím jakoukoli akci a soustředím se na obranu. Po celou dobu boje se snažím nedívat se Itachimu do očí. |
| |
| Klony u rodiny Jeden z klonů nevěřícně kouká na Hinatin temperament a jen tiše řekne. Jojo, láska bolí. Pak jiný s širokým úsměvem odpoví hinatě. No... za normálních okolností bych je vzal na záda, ale dneska mám připraveno něco lepšího. Jenže... to nejdřív musíme odejít z vesnice, takže jo.. na ten kousek je vezmu. Ikdyž už mi nesedí počty lásko... každý z vás měl mít jednoho náhradníka... Dva kloni si vezmou děti na záda a další se jen tak prochází okolo rodinky když si to míříme k nejbližšímu východu z vesnice. Jeden z klonů Hinatě pošeptá do ucha. Lásko, ty ostatní už budu určitě potřebovat. Mám pro nás připravené jutsu a každému z vás sem vytvořil klona navíc jen tak pro jistotu. Jeden z klonů si klekne před děti a s upřímným úsměvem se rozpovídá. Teď na vás použiju jednu mou oblíbenou techniku, bude se vám líbit. Ke každému členu mé rodiny přijdou dva kloni a dotknou se jich. Konbi henge Hagane (kombinovaná proměna křídla) 6 mojich klonů zmizí a na členech mé rodiny se oběví křídla. Všechny mají matnou tmavou barvu. Každý z mých klonů se proměnil v jedno křídlo. Nemusíte se bát. Stačí jen pomyslet kterým směrem chcete letět. Trvalo mi to dost dlouho a zažil jsem dost tvrdých pádů než jsem se naučil ovládat lítání, ale za vás budu lítat já. Tak Hin... myslím že bys nás mohla vést. Můj orientační nesmysl by nás nikam nezavedl. Zbývající dva kloni provedli tu samou techniku a jsou připraveni letět kam Hinata ukáže. Jen nikdo nemějte hloupé řeči. Nahoře na obloze si nás nikdo nemusí všimnout protože jen málo lidí vzhlíží k nebi... krom toho budem rychlejší a taky pokud je poblíž nepřítel, tak na nás nedosáhne. |
| |
| Souboj- Cuki Na její dle mého trochu hloupý výrok o tom, že se schovávám právem, jen povytáhnu obočí. Maximálně je na tom vidět má mladost, a někoho možná pohorší momentálně žluté oči, jinak to ale musí být závist... Raději se pořádně soustředím na ten její vějíř. Zatím do útoku nepřecházím, krom připravených kunaií, a s tím si uvědomuji, že ačkoliv moje jutsu možná pak některá mají brutální sílu, mám jich dost málo... "Neboj se, spolu to dáme i tak..." "To vím..." Natáhne dva ocasy a pak se začne přitahovat ke mně, na což prvních pár chvil jen vytřeštěně hledím, pak ale vyhodím kunaie, nechám je vybouchnout, a sama rychle udělám několik skoků dozadu, abych se vyhla výbuchu a tak podobně. Otočím se na ni právě včas, abych viděla moji kunai zabodávající se jí do žaludku. To není špatné. Po tomhle by jí mělo sklapnout. "Jsme vítězi...?" Netuším jak to, ale jednoduše to vyřeší tím, že zmizí jeeden ocas, a ona je zase znovuzrozená. "Devět životů?? To není špatný nápad, měli bychom stvořit podobnou obdobu..." "To ano... Ale devětkrát ji zabít může být moc... Jednodušší by bylo dostat se k ní a zničit ty biče... Myslím, že když bychom přímo zničili její životy, co může být o dost jednodušší, než ničit ji samou, mělo by to stejný efekt..." Pousměji se. Bude to chtít menší plán... Pomocí nějakého jutsu se přemístí ke mně, na což jen zrychleně zamrkám, když ale vidím její jutsu, udělám salto nazpět. V něm si ale uvědomím, že to stačit prostě nebude... Když to není vidět, složím pečeť, a použiju jutsu (viz. příspěvek pro PJ, který bude následovat.) (Zbytek příspěvku asi nechám až po vyhodnocení... Tedy jak se mi to co zamýšlím povede.) |
| |
| soukromá zpráva od Cornelia *Corny* Chinson pro To jutsu které použiju je Kawarimi, pokusím se vyměnit s téměř jakýmkoliv předmětem blízko mne, ale tak, aby mi to bylo k něčemu platné, pochopitelně =) Pak, ať už jsem nebo nejsem skrytá jejímu zraku, využiju kouře (který nejspíše bude) a rychle se schovám někam do úkrytu, tak aby na mě nebylo vidět (někam mezi stromy, například...) Pak rychle složím pečetě, vytvořím pomocí Bunshin obyčejného iluzijního klona a sama se pomocí Ookami Henge změním ve vlka. Pak s konem naráz vyběhneme směrem k Cuki, vlastně jsme si jenom prohodili role, což nejspíše Cuki neočekává. Rychle proběhnu kolem ní, pokud na mě nebude útok, a jen co se dostanu do jejího slepého zorného bodu, tak, že na mě nebude vidět, přeměním se zpět na dívku a použiju techniku Meimei kuro. Pak se k ní pokusím rychle vrhnout (netuším, jestli přes tmu vidí, to že je to genjutsu jí nejspíše jen tak nedojde) a pomocí Raiton: Hiraishin zasáhnu její ruku s biči, aby je pustila, či spíše, abych se nějaké z bičů pokusila tímhle způsobem zničit... Pak se dívám, jak se to povedlo, a pro jistotu rychle mizím z jejího nejbližšího dosahu. Pokud je zjevné, že ve tmě vidí, do útoku se nepouštím... |
| |
| Boj Nestačím se divit... Nepřátelská kunoichi z akatsuki to schytala a byla mrtvá... musí být mrtvá, když mé genjutsu přestalo působit, ale ona je znovu vcelku a jediné co se stalo tak že se jí odstranil jeden ocas... Tak to je divný... Jak ty ocasy získává? Určitě je v tom nějáký háček... Každopádně... Tu ženskou nechávám at se s ní vypořádá někdo jiný a já se zaměřuji spíše na ten kouř za mnou... ta holka to být nemůže... tudíž zase ten maník s klonama... sleduji kouř a zároveň si dávám pozor na útok ze země,a ybch mohl v čas uskočit nebo ho pořádně probít. Pokud vylétne z kouře, tak to uvidím... a jak ho tak znám tak muže jít ze země... Jen co z té země vylétne tak ho nečím picnu ať se ten klon zruší... vytahuji svoji speciální dýku a vyčkávám, nejsem v situaci ve které bych mohl útočit. |
| |
| Naibun "S tím má mnohem více zkušeností Sasuke-senpai. O tom, jestli to jde, by ses musel pobavit s ním" řekl Ibiki a kývnul na hada, který se v oblaku kouře rozplynul. "Pojď, pojď!" popohnal tě medik a všichni jste vyrazili zpátky do vesnice. Po asi deseti minutách jste se s medikem a Itachim dostali do nemocnice, kde si malého Itachiho přebrali na zákrokový sál. Tobě přikázali, abys zaběhl pro jeho matku, tvou tetu, kterou jsi naposledy viděl jít domů. Sakura Sasuke tě po poledni poslal si odpočinout a tak jsi šla domů a pořádně se prospala. Probudila jsi se až večer. Tedy spíš tě probudila Hina (ninja kočka, která kdysi sloužila klanu uchiha), která ti olízla tvář. "Sakuro. Sakuro, vstávej. Měla by ses co nejdříve probrat, ňja" řekla Hina a seskočila z postele. V tom jsi uslyšela spěšné kroky na chodbě a následné zaklepání na dveře tvé ložnice. "Sakuro! Jsi tam? Mám pro tebe naléhavé zprávy! Sasuke i přes svůj zdravotní stav opustil nemocnici!" ozval se napůl naštvaný a napůl starostlivý hlas Shizune. |
| |
| Personal quest - nemocnice Nesu nosítka. Vypadám stále zdrceně a zmateně. Pach nemocnice mi připomene, že mám nějakou jinou práci. Aktivuji sharingan (stále kryt mým jutsu) a detailně prohlédnu bratránka. Pak mi dají rozkaz, abych došel pro jeho mamku. Ukloním se Ibikimu a poměrně rychlým způsobem se přemístím do jejich domu (Shushinem). Cestu si krátím přes střechy a zdi. Takže cestu, která měla trvat skoro půl hodiny zvládnu celkem rychle. Vpadnu do domu jako rychlá velká voda. Pomalu se dveře rozštípnou. O okamžik později se zastavím před Sakurou. "Sakura-san, máte jít okamžitě do nemocnice. Váš syn byl hospitalizován." Vyklopím rychle svoje poselství. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Sasukeho jsi dostal pomocí Kyuubiho chakry do bezpečí. Posléze jsi Itachiho rozetl ve dví a on se zhroutil k zemi, kde se jeho tělo znovu začalo regenerovat. Jenže v tom se okolo bojiště utvořila stěna z nějaké energie a Orochimaru se postavil a nehezky se zasmál. "Když vás neporazím v čestném boji, tak vás zabiju nečestně!" křikl a napřímil se do plné své výšky. Dále na vás jen hledí a ukazuje za vás. Když se tam podíváš, tak spatříš skrz energetickou stěnu dva Orochimary, kteří skládají pečetě a u toho se na vás šklebí. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Sasukeho jsi dostal pomocí Kyuubiho chakry do bezpečí. Posléze jsi Itachiho rozetl ve dví a on se zhroutil k zemi, kde se jeho tělo znovu začalo regenerovat. Jenže v tom se okolo bojiště utvořila stěna z nějaké energie a Orochimaru se postavil a nehezky se zasmál. "Když vás neporazím v čestném boji, tak vás zabiju nečestně!" křikl a napřímil se do plné své výšky. Dále na vás jen hledí a ukazuje za vás. Když se tam podíváš, tak spatříš skrz energetickou stěnu dva Orochimary, kteří skládají pečetě a u toho se na vás šklebí. |
| |
| Chi Takula "Ať tak či tak. Odměna tu na tebe čeká" řekl ten vysoký muž, který se ještě nepředstavil. Usměje se na tebe a znovu si tě změří zkoumavým pohledem. "Kakashiho chci pokud možno nezraněného, ale v každém případě celého. Nechci, aby dopadl jako ten nebožák před několika hodinama" pronese a zasměje se. Hned na to se znovu posadí a luskne prsty, načež k tobě přijde muž s kufříkem v ruce a s maskou, která je podobná těm, co nosí jednotky ANBU, na obličeji. Maskovaný muž otevře kufřík a ukáže ti obsah. "Tohle je na vedlejší výdaje ke splnění mise" dodá tvůj nový šéf a pokyne ti rukou, aby sis kufřík převzala. |
| |
 | Doma – směr nemocnice Nespala jsem moc dobře, stále jsem se vrtěla a vlastně nedá se říct, že bych spala. Když už se mi to však podaří, ucítím jak mi kočka olízne tvář a hned na to řekne, že bych měla vstávat. Posadila jsem se a chvíli jsem se koukala na jeden bod. Než jsem se stihla protáhnou uslyšela jsem kroky a pak hlas Shizune, který mi říkal že Zasuje opustil nemocnici.Rychle jsem šla otevřít dveře, než jsem se Shizune stihla na cokoli zeptat, vtrhl ke dveřím i Naibun který mi pro změnu sdělil, že můj synek je hospitalizován. Naštvaně jsem sevřela ruku v pěst a rychle se otočila. S převlékáním jsem si hlavu nelámala, pouze jsem kolem pasu utáhla pásek a nasadila si delší kabát, ještě jsem otevřela Sasukeho šuplík a vytáhla z něj dva shurikeny, které jsem si dala za pásek. Dále nečekám a vyběhnu z bytu a doufám, že ti dva jdou semnou. “Jaké máš ještě zprávy o Sasukem?Kam šel?!“ Znova naštvaně sevřu ruku v pěst a zaskřípu zubama. Vytvořím klona kterého vyšlu za Narutem doufajíc, že ho někde odchytnu. |
| |
| Směr nemocnice Předání zprávy proběhlo. Samozřejmě, že svojí te... hostitelku následuji do nemocnice,. Je to jedno z mála míst, kde se cítím aspoň trochu užitečný. Po cestě padne otázka, které by jsem se měl obávat. Mrknu, polknu a odpovím poměrně jednoduše. "Předávkoval se soldier-tabletamy, které mu zjevně začínají zkratovat chakra obvod... a prohrává." Dokud se nezeptá na detaily nemám v plánu je jakkoli řešit a/nebo šířit. Prostě mlčky následuji. |
| |
| U táboráku Se stále lehce nezaujatým pohledem sleduji ty tři. Když se ale zmíní o neviditelném přízraku, nevědomky stáhnu obočí k sobě, takže se mi uprostřed čela objeví lehká vráska. "Neviditelní přízrakové?? A to má být jako co??" Pohlédnu na senseiku. "Chce jim pomoct?? Máme splnit misi, ne?? Nebo jsme tu, abychom pomáhali potřebným??" V duchu pokrčím rameny a zadívám se na senseiku, když začne vykládat příkazy. Pokývnu hlavou. Dívám se, jak senseika použije další své jutsu a jak na těch holubicích pak Kama s těmi lidmi odletí... Je to divné, proč jim pomáháme, ale na druhou stranu, prozatím jsme pomohli jim, a nikdo neřekl, že budeme muset ještě řešit nějaký etn jejich přízrak... Protože něco takového rozhodně nesouvisí s misí. Chvíli se zamyslím, a pak překvapeně pohlédnu na senseiku. Jasně si totiž uvědomím, že poslala s nimi do vesnice Kamu, aniž by si od něj vzala ten svitek, který máme za misi doručit... Jistě, Kama se má vrátit, ale přeci jenom... Zavrtím hlavou, tuhle informaci si ale nechám pro sebe. má být nejspíše brzy zpět, tak snad to senseika dostatečně promyslela... Pohlédnu na senseiku, znovu kývnu, že chápu příkaz ohledně hlídek, a mlčky oba sleduji, jak se zase uloží k spánku. Sama tiše sedím vstříc noci, zase dávám pozor, čas od času přiložím do ohně... Když mám pocit, že hlídám už dost dlouho, s jemným povzdechem se zvednu na nohy, a nakloním se k senseice, jemně s ní "zacloumám". Myslím, že ani není nutné nic říkat, podle mého klasického výrazu je jasné, že se nic nedělo, akorát že tedy teď má podle mého mít hlídku... Počkám, až si budu jistá, že to bylo správně pochopeno, pak mlčky kývnu, vezmu svoji deku, a spokojeně se pod ni zachumlám... Pak po chvíli zírání do hladových plamenů ohně usnu... |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro "Naruto, podívej se mi do očí!!!", křiknu na Naruta, kterému by mohlo dojít, že se s ním chci poradit v soukromí "genjutsu". Jakmile (pokud) se mi Naruto koukne do očí, tak se objevíme oba v temném pokoji s dvěma křesly. "Naruto, nemáme moc času... Orochimaru tu má zřejmě více těl... Je zbytečné s ním teď bojovat... Ustoupíme...", řeknu unaveným klidným hlasem a pohodlně se v křesle opřu. "Bude lepší když si bude myslet, že nás zabil... Tak ho v příštím střetu můžeme nepříjemně překvapit... Navíc musíme zachránit Temari... Skočíme skrz dimenzionální okno pryč... Až budeme mimo čas a prostor, tak ti předám informace, o Temarině vězení... Chakra by mi měla vystačit ještě na to abych tě vysadil v Konoze, odkud můžeš naplánovat Temarinu záchranu...", řeknu odevzdaně a zmlknu, aby mi mohl Naruto odpovědět a zhodnotit tak můj plán. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Sasuke na mě zařve, ani nedopoví větu a už se mu stejně dívám do očí. Původně jsem měl vymyšlený akční plán jak se dtud dostat, ale už jsem polapen v Genjutsu a vedle mě je křeslo. Pomalu se pohodlně usadím a pložím si nohu přes nohu. Souhlasím že teď nemá cenu s ním bojovat. Nemám skoro žádnou chakru a bez tety lišky už bych byl v háji. Sice se mi nelíbí že si chceš ZASE hrát na hrdinu a obětovat se, ale znám tě už dost dobře na to abych věděl, že ti to nevymluvím. Ovšem dám pečeť přímo na Tebe abych tě od tama později mohl alespoň zkusit vytáhnout. Přehodím nohy... Nevím jak přesně tvoje techniky fungují, budu tě krýt dokud neuděláš co potřebuješ udělat, ale Sasuke, nehrej si na hrdinu. Bez Tebe to jen těžce vyhraju. A mimochodem... Proč bys mi o Temari nemohl říct už Tady? |
| |
| Tsumibito Sleduješ jak z oblaku kouře vystartoval ten druhý z akatsuki. V tom jsi ale pocítil, že je něco špatně. Ale jak na potvoru jsi se už nemohl pohnout. Na kotnících jsi ucítil stisk a než jsi stačil zareagovat, už jsi byl v zemi až po krk. Danzo Viz. Tsumibito. Konohamara nemůžeš nikde zahlédnout. |
| |
| Boj 1 mé já vyskočilo ze země poblíž Tsumibita. Smůla příteli na tváři se mi objevil nepěkný úšklebek ale nemůžu si dovolit mít za zády uživatele genjutsu... Katon Goukakyuu no jutsu po složení pečetí jsem mu začal flambovat hlavu. |
| |
| Kurai Cuki Vyplivla jsi kuličku mezi sebe a to děvče, se kterou už nějakou dobu bojuješ. Tvůj útok zasáhl vás obě. Ostatně jsi to tak i plánovala. Byla jsi kousek odhozena a padla jsi k zemi mrtvá. Po chvíli ti zmizel jeden z ocasů a tys vstala. Tam, kde by mělo ležet dívčino mrtvé tělo nyní leží pouhý špalek, který je značně poškozený tvům útokem. Miyako Viz. Cuki. :) |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro Poslechnu si Narutova slova a unaveně si povzdychnu. "Nemám moc času... Jsem slabší a slabší... Vše se dozvíš až tam...", řeknu a zvednu se z křesla. "Připrav se... Zruším genjutsu...", řeknu a počkám ještě pár chvil, kdyby chtěla Naruto ještě něco říct. Pak už jen zruším genjutsu. Oba jsme se "probrali" přesně ve stejné pozici jako jsme byli předtím. Znaveně se postavím a otřu krev z obličeje. Přejdu vedle Naruta a hlasitě Orochimarovi odvětím: "Vypadá to, že jsi vyhrál zmetku... Budiž... Ale počítej s tím, že tě můj syn jednou najde a zabije..." Pak se čelem otočím k Narutovi. "Byl jsi dobrý přítel... Je mi ctí zemřít po tvém boku...", řeknu a podám mu ruku, čímže jsem dal Narutovi možnost mě nepozorovaně "označkovat". Pak už jen čekám a až přijde vhodný čas, tak sebe i Naruta přenesu pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Sasukemu jen přikývnu a nic neříkám... Sasuke zruší genjutsu a ocitnem se kde jsme byli před chvílí... Mi už pomalu roste druhý ocas a v mém obličeji jde vidět vztek. Sasuke začne hrát divadlo, ale moje role je v tomhle divadle jiná. Pravou ruku zatnu v pěst tak silně, žemi drápy prorazí kůži a začne mi téct krev. Tohle není konec, to by musel překonat i mě!!!! Chytím meč do zubů, složím pár pečetí a začnu okolo nás mávat rukama. Doton: Doroku Gaeshi (Živel země, hliněný štít) Při každém máchnutí ruky se ze země vynoří hliněná stěna která nás má krýt... snm se udělat stěny ze všech stran ale Orochimarovi nechám výhled do poslední chvíle... Stěny moc nenabíjím chakrou. Spíš je jen vytáhnu ze země a nechám je tak nějak stát na místě. Nechci na ně plýtvat moc chakry. Mezi stěnama jsou nějaké malé škvíry skrz které na nás Orochimaru může "čirou náhodou" vidět. Podám Sasukemu ruku když se semnou chce rozloučit a umístím pečeť (v té chvíli taky uchopím Nemesis do levé ruky. Krev na mé ruce není náhodou. Doufám že díky mé krvi bude pečeť silnější stejo jsou pečetě pro přivolávání pomocníků. Jutsu-shiki S chakrou se mu do kůže vtiskne i trocha mé krve a čekáme co se bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Po Sasukeho slovech Orochimaru nevěřícně vytřeštil oči, ale rychle to zamaskoval. "Ale, ale.. Báječný Sasuke už nemůže? Svět bude rád, že ho zbavím zrovna vás dvou!" řekl posměšně a zvedl ruce do úrovně očí. Dlaně pomalu otáčel nahoru. S tím se nad vámi (nad stěnami) objevil světlemodrý vír, ze kterého začaly prosvítat rudé paprsky.Paprsky samy o sobě nedělaly nic, jen z nich vyzařovalo teplo. Po chvilce se začalo ozývat hučení, které nabývalo na intenzitě. Když už hučení dosáhlo nesnesitelné úrovně, tak se z víru vyvalila vlna energie, která vyrazila hned po vás. Ona vlna byla podobná jako vlna po explozi, jen s tím rozdílem, že nyní je naprosté ticho. Bohudík vás oba Sasuke přenesl těsně před kontaktem s onou vlnou. (měl štěstí na hod :) Mohli jste i umřít) (za chvíli Naruto dostane další příspěvek, tak ještě nepiš) |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Po Sasukeho slovech Orochimaru nevěřícně vytřeštil oči, ale rychle to zamaskoval. "Ale, ale.. Báječný Sasuke už nemůže? Svět bude rád, že ho zbavím zrovna vás dvou!" řekl posměšně a zvedl ruce do úrovně očí. Dlaně pomalu otáčel nahoru. S tím se nad vámi (nad stěnami) objevil světlemodrý vír, ze kterého začaly prosvítat rudé paprsky.Paprsky samy o sobě nedělaly nic, jen z nich vyzařovalo teplo. Po chvilce se začalo ozývat hučení, které nabývalo na intenzitě. Když už hučení dosáhlo nesnesitelné úrovně, tak se z víru vyvalila vlna energie, která vyrazila hned po vás. Ona vlna byla podobná jako vlna po explozi, jen s tím rozdílem, že nyní je naprosté ticho. Bohudík vás oba Sasuke přenesl těsně před kontaktem s onou vlnou. (měl štěstí na hod :) Mohli jste i umřít) |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Po Sasukeho zásahu jsi se ocitl v temnotě, v které ale vidíš. Rozhlédl si se a srdce se ti málem zastavilo. Za tebou stojí dvě osoby. Oba se tě před chvílí snažili zabít. Ano, jsou to Jiraiya a Itachi, kteří tam jen tak stojí a dívají se na tebe. (Itachi nemá aktivovaný sharingan) "Ahój Narutó!" zvolal Jiraiya a vrhl se k tobě. Dal ti ruku kolem ramen a druhou rukou ti rozcuchal vlasy, přesně jak to kdysi dělával. "Ty jsi ale vyrostl! Už je z tebe určitě hokage, co?" dodal a pořádně si tě prohlédl. V tom se ale pohnul i Itachi. "Buď zdráv Uzumaki Naruto. Je mi líto co jsme byli přinuceni udělat" omluvil se Itachi a Jiraiya posmutněl a přikývl. "Chci tě o něco požádat Naruto" promluvil znovu Itachi. "Oči mého bratra jsou už úplně slepé. A proto si musí vzít mé oči" dodal Itachi a zvedl ruku, čímž zabránil argumentu, že je to už 10 let co je Itachi mrtvý a jeho sharingan už prostě není. "Madara mé tělo uložil do rakve a zapečetil jí pomocí nějakého jutsu, které by mělo mé tělo, a tímpádem i můj sharingan uchovat. Věděl, že Sasuke jednou oslepne a bude chtít nové světlo. Po tobě chci jediné. Přines do konohy mé tělo a nech Sasukemu implantovat mé oči." vysvětlil Itachi a zvedl ruku. Z jeho očí vyšlehl paprsek, který tě na chvíli oslepil. Když jsi se rozkoukal, tak sis uvědomil, že víš, kde přesně leží Itachiho hrob. A to není vše. Dokonce znáš cestu k jednomu z Orochimarových skrýší a víš, že tam vězní Temari. "Teď víš vše potřebné" řekl Itachi a sepnul ruce. V tom se zarazil a znovu promluvil "A ještě něco. Už vím o Naibunovi. Puká mi srdce, když vím, že mám syna a nemohu mu býti otcem. Prosím, vyřiď mu, že ho mám velice rád. A také mu řekni ať se drží Sasukeho. V Sasukem je můj odkaz, což časem pochopí." Když domluvil, tak se Jiraiyovi uklonil a posléze i tobě. Pak už jen udělal nějaké pečetě a zmizel. Tys tady zůstal s Jiraiyou. "Vypadá to, že máme ještě chvíli než budu muset odejít" řekl Jiraiya a zasmál se. Poškrábal se na hlavě a trochu smutně řekl "Škoda, že spolu nemůžeme strávit více času. Tolik bych ti toho chtěl ještě říct. Dokonce už mám námět na další knihu, ale teď jí asi těžko vydám." |
| |
| Sakura, Naibun "Cože?" vyjekla Shizune a její tvář se zkřivila zděšením. "Sasuke-chan je u hokageho na střeše. Probírá strategii s Narutem" řekla Denka (další z ninja koček, které s vámi žijí), která se tu objevila. Sakura Tvůj klon zřejmě vyrazil na radnici, kde po vtrhnutí do kanceláře načapala Tsunade, Asahi Hinatu a Naruta, kteří se spolu baví. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Už jsem viděl že to ten pitomec nestihne, energie se blížila a vypadala hodně nebezpečně. oba ocasy jsem si dal nad hlavu a připravil jsem se k aktivaci techniky boha hromu, ale v té chvíli jsem byl úplně někde jinde. Všude byla temnota ale i tak jsem viděl. Docela mě překvapilo že jsem viděl Jirayu a Itachiho. Jsem mrtvý? Oba na mě začali mluvit tak jsem je nechal ať se vykecají (především teda Itachi.) Když začal skládat pečetě, chtěl jsem ho zastavit. Počkej... Ještě jsem chtěl abys mi řekl co je zač ta vrána kterou jsi do mě kdysi vložil...! Ale navzdory mým slovům se Itachi rozplynul. Otočil jsem se na Jirayu. Ano, už jsem hokage a už si to vybírá svou daň. Celý svět se začíná hroutit ale já s tím neumím nic udělat. Ještě se toho musím tolik učit. Chvíli mlčím ale pak pokračuji. Mistře, vaše knihy si už nemohu číst... ani tajně... Byakugan by to odhalil... Vzal jsem si Hinatu a máme dvě děti. Tiše se usměju a čekám co mi na to Jiaya řekne. Jsem rád že vás zas po dlouhé době vidím mistře. Zeptal bych se jak se vám vede, ale tuším že to mohu zjistit až nadejde můj čas. Pak si uvědomím že nikde kolem nevidím Sasukeho tak se začnu soustředit na pečeť na jeho ruce abych ho našel. |
| |
| Kancl - klon Jsem opřený v rohu o zeď když do kanceláře vtrhne Sakura. Hlavně mě nebí, protože jsem jediné spojení s bojištěm... jsem jen klon co za nic nemůže a se skutečným Hokagem nemám nic společného. Řeknu pár vět na svou obranu a v tónu mého hlasu jde slyšet ironie. Hlavně se Sakuro uklidni, s tím co už se děje nemůže nikdo nic dělat a nikdo to už nemůže ovlivnit. Nechci tě předčasně děsit, takže ti nic neřeknu dokud boj neskončí. Založím ruce, zavřu oči a unaveňě se pošoupnu protože už mi dřevěnělo rameno (stále jsem opřený o zeď) |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Když se Jiraiyovi zmiňuješ o problémech, které se ve světě vyskytují, tak jen chápavě kýve hlavou. "Takové věci se bohužel dějí a dít budou, dokud Akatsuki budou aktivní" řekl Jiraiya a otcovsky se na tebe podíval. Pak si se mu zmínil, že sis vzal Hinatu a máte dvě děti. To Jiraiyu zjevně potěšilo. Usmál se na tebe a hrdě tě poplácal po zádech. "Jak se jmenují?" zeptal se a dychtivě očekával odpověď. V tom jsi se už začal koncentrovat na Sasukeho nalezení. Bohužel neúspěšně. Sasuke tu není, tedy alespoň ho nikde necítíš. (Dále už piš soukromky mi. Sasuke už by neměl vědět co a jak. :) ) |
| |
| Danzo vs. Tsumibito Danzo Tsumibita stáhl pod zem až po krk a posléze vyskočil nad zem. Načež začal formovat pečetě na ohnivou techniku, bohužel ze zadu ho něco obrovskou silou praštilo. Jelikož to už jednou zažil, tak mu došlo, že je to Konohamaru. Praštěný Danzo se pár metrů proletěl, ale dopadl na nohy. Když se otočil, tak viděl jak se Konohamarova "hůl" zkracuje do normální délky. Tudíž odhalil jeho pozici v koruně stromu. Tsumibito se mezitím "prořezává" ven ze svého vězení. Bohužel mu to trvá o dost dýl. V tom ale Tsumibito ucítil další stisk na kotníku a posléze ho něco vtáhlo pod zem kompletně. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Něco tě táhne skrz zem. Nevíš co nebo kdo to je. Nemůžeš nic dělat. Všude je tma. Zničehonic se objevilo světlo. Když se rozhlídneš, tak zjistíš, že jsi kousek od bojiště a že vedle tebe sedí ten druhý ANBU. "Dejte větší pozor" řekl a vyskočil do koruny stromu. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Přimhouřím oči jako zodpovědný člověk, kterému na ramevědnost. Kluk je Minato po otci a holka je Miu. Oba je mám rád, jen mi někdy dělá Minato problémy... je pobný jak já jen o něco hyperaktivnější praštěnější a horší. Divím se že mě Iruka-sensei neuškrtil už akademii. Mírně se pousměju když si vzpomenu na to jaký jsem býval já sám. A mimochodem, když mám tuhle neuvěřitelnou příležitost... mám něco říct Tsunade? Přecejen jste k sobě měli blízko... Zahledím se Jirayovi do očí a čekám jestli nějak bude reagovat. |
| |
| Směr nemocnice Když mi Naibun vysvětlí, co se stalo zarazí mě to, najednou jako ybch úplbě vypla, ani si neuvědomuji, že běžím..Že dýchám. Když promluví další ninja kočka která řekne, že Sasuke je u Naruta v kanceláři uvědomím si, že jsem asi právě tam poslala klona. "Musíme si pospíšit.." Řeknu jen a znova stisknu ruku v pěst, nepřestávám a stále běžím směrem k nemocnici. Kancelář - klon Když vtrhnu do kanceláře vydím Tsunade, Naruta a Hinatu. Zhluboka dýchám a dojdu k Narutovi, začne říkat něco o tom, že je to pouze klon.Nechápavě se na něj koukám, nakonec mi začne cukat levé obočí. 'Jen mu ji vraž..' Pobídne mě mé druhé já. Stisknu ruku v pěst a bouchnu naruta pěstí. "Copak si myslíš že jsem úplně blbá?" Křiknu na něj naštvaně, když mi řekne, abych se uklidnila naštvu se. "Ale to nejde, abych se uklidnila!Nemůžu se uklidnit!Můj manžel je neznámo kde a podle všeho umírá!" Po tváři mi steče slza.Kouknu se na Naruta. "Tak mi alespoň řekni.. Kde je a co se vlastně stalo.." |
| |
| Bojiště Uprostřed bojiště se objevila další osoba v černém plášti s rudými mraky, která pevným velitelským hlasem zvolala "DOST!" (Cuki poznala, že to je Kizashi) "Cuki, Danzo! Ihned ke mě pojďte! A vy Konoha" zavelel a při tom vrhal naštvané pohledy na všechny strany. Přes klobouk mu do očí vidět nejde, tak nikdo z vás neví, že má sharingan. |
| |
| Boj Ten...začíná mě štvát, Cuki si tam bojuje s jediným nepřítelem a nestíhá a já abych jich tady zaměstnával deset nebo co? zavrčel jsem v duchu když jsem sledoval jak to můj drahý železný klon schytal. Ani jsem nepochyboval že toho kluka zachránil ten ANBU se kterým jsem předtím bojoval, proto první věc kterou jsem zkusil bylo Kai, poté se však objevil šéf. A ty seš sakra kdo? vybafl na něj můj klon naštvaně. Pokud sis toho nevšiml právě tu snižujeme bojeschonpost Konohy, našich nepřátel. |
| |
| Boj Zrovna jsem to měl tak načasované a najednou přišel ten debilní klučina a ihned mě někdo zase chytal z akotníky... Trochu jsem ho probil... Až potom jsem se objevil někdě pryč od bojiště... Otřepavám se a prohlížím si své kotníky a oblasti nohou... Doběžím zase na bojiště kde se objevil někdo třetí... Akatsuki? A dává rozkazy? šéf? No s tím mým se nic nedá dělat... Takže je to na dvě věci... Oni nám utečou a moc se toho nestane...koukám se okolo, zda-li někdo nezačne dávat rozkazy... jako třeba abych ho spoutal, nebo něco takového... Je to na dvě věci... Můžeme se ho zbavit, ale nééé... Nikdo nedává žádné rozkazy... |
| |
| Tábor Poslechnu si jejich vyprávění o útoku na jejich vesnici a o tajemném přízraku. Útok? Přízrak? Je blbost aby to byl přízrak, a navíc přízraky neexistují. Vlastně ani o přízrak nemůže jít. Ten by jen tak asi nezanechal dráp. Ale v tom případě pravděpodobně půjde o nějaké zvíře. Dovolil bych si tipnout, že jde o zvíře, které někdo přivolal. Takže to nebude žádný nováček. Ale proč by někdo ničil malou vesničku? Pak se podívám na papírové jutsu od naší sensei. Je to krásné umění. Klidně bych tak zabil den a sledoval ty její výtvory. Pak nám sensei zdělí kdo má hlídku. Ještě před ulehnutím se naší sensei zeptám: Je tamta vesnice něčím významná? Počkám na odpověď, zachumlám se do spacáku a usnu. |
| |
| kancl-klon Dostanu docela silnou ránu která zabolela a tu bolest si bud pamatovat i originál až se rozplynu. Ugh! Ta sedla... Málem jsem se neudržel pohromadě. Trochu zabalancuju ale po chvilce chytím dech a můj obličej se uklidní.. není klidný, spíš chladný a lhostejný. Oči se unaveně dívají doprázdna jako by mi na ničem nezáleželo. Sakuro, tahle situace není jednoduchá ani pro mě, ale na emoce nemám čas ani náladu. Slova které říkám jsou chladné a pokud tam jde slyšet nějaký tón, tak možná mluvím trochu výhružně. Věc se má tak, že Sasuke běžel zachránit vašeho syna. Zjistil že Orochimaru má víc těl a utkal se s 5 Orochimary, s Itachim a s Jirayou. Teď provedl sebevražednou techniku a někam nás přenesl. Zkusím ho najít a přivést domů, protože věřím že sám už se nedokáže ani hnout a bez lékařské pomoci nejspíš zemře. Nicméně nepodceňuj Sasukeho, věř v něj a čekej na něj každý den doma dokud se nevrátíme. |
| |
| Kancelář hokageho - Asahi Hinata, Narutův klon, Sakura Když Sakura vtrhla do kanceláře a praštila Naruta, tak se Tsunade zarazila, ale hned vyskočila na nohy a přešla k Sakuře. "Uklidni se Sakuro. Tohle je jediný klon, kterého tady máme k dispozici! Pokud ho zničíš, tak se nedozvíme co je s tvým mužem a synem" řekla Tsunade a mateřsky Sakuru objala. V tom se tu objevil i Shikamaru, který ztěžka oddechoval. "Naruto! Co je s Temari? Kdo jí unesl?" začal vyzvídat, ale v hlase se mu objevoval více než náznak hněvu. |
| |
| Souboj Bohužel jsem se překvapivě přepočítala . Když jsem se zvedala ze země už se tu objevil Kizashi. Á šéfíku, copak tu děláte ?? Myslela jsem, že tohle je soukromí večírek. S tím se zvednu a dojdu k němu. Můj stínový plášť zmizí a s tím se mé ocasy stáhnou. Danzo pojď a neodmlouvej. Jednu ruku položím Kizashimu na rameno a prohlédnu si zbylé nebo spíš většinu bojovníků Konohy. Vrrr dneska jsem se moc nepředvedla. Inu přece jen nejsem týmový hráč. S tím čekám co Kizashi podnikne. |
| |
| Kubikiri Po chvíli chůze Orochimaru přivolal obrovského hada, na kterého jste nastoupili a který vám urychlil vaši cestu k úkrytu Akatsuki. Netrvalo to moc dlouho a oba jste sesedli a ty ses ho zeptal na Temari. "Temari-san jsem unesl, abych měl páku na kazekageho a taky na hokageho. Tak dostanu co budu chtít" odpověděl ti Orochimaru a nepěkně se zasmál. Po další hodině jste došli k úpatí jedné osamělé hory, kde se nacházel vchod do jeskynních prostorů. Orochimaru nezaváhal a vešel dovnitř. Chvíli kjste šli tmavou jeskyní, ale po několika záhybech jste se ocitli v prostorném "sálu", který je osvětlen několika pochodněmi. Uprostřed sálu stojí jakási osoba, která vypadá jako veliký kaktus. "Orochimaru, co ty tady děláš?" ozvala se postava podobná kaktusu a pomalým krokem vyšla k vám. "Zetsu? Vůbec si se nezměnil. A co tu dělám je jen mezi mnou a vašim novým šéfem" odsekl Orochimaru a podíval se na tebe. "Kde si můžeme zřídit laboratoř Zetsu?" zeptal se Orochimaru a Zetsu jen ukázal na další chodbu. Oroch vykročil tím směrem a jen řekl "Jdeme!" Dorazili jste do docela velké "místnosti" s pár stoly, která byla osvětlena lépe než velký sál. Oroch ukázal na bedny, které tam ležely a řekl "Vybal ty bedny. Je v nich aparatura, kterou jsem kdysi používal. Budeme jí potřebovat pro náš nový úkol, na který tě budu potřebovat." |
| |
| práce tak tohle....bude pekelně těžký oříšek...ale...buď postupně a nebo vůbec vůbec se mi nelíbí že mě někdo sledoval při práci (i když tu hlavu jsem pak vesnicí nesla docela viditelně) a dávám to znát zamračením. pak se široce ušklíbnu. Vynasnažím se. nestává se třikrát denně že by mi někdo dal něco předem. Ale...tohle je taky trochu delší a složitější mise. Co si budu nalhávat, je to zatraceně složitá mise. Do kufříku se podívám až venku, ale vezmu si jej. Stejně to bude plno zbytečností co nakonec zase někde rozdám...či rozházím pokud už se po mě nic nechce, vyrazím z města. Do kufříku nahlédnu až někde v úkrytu korunách stromů. A pak vyrazím směr Konoha. Na rtech zvláštní úsměv v srdci podivnou touhu |
| |
| Cesta Nijak sem i to nelíbilo, celý tento vývoj, to jak najednou pomáháme Akatsuki ani to že Orochimaru-sama použil "unesl jsem" když únos jsem celí plánoval i provedl já sám. Rozumím Orochimaru-sama zamumla jsem jen. V následujících chvílích jsem se držel potichu za ním a snažil jsem se moc nevyčnívat, pravda nebyl jsem nejslabší ale proti členům Akatsuki jsem nebyl v podstatě nikdo. Když jsme dorazili do naší nové laboratoře jen jsem přikývl na důkaz toho že jsem slova svého pána zaslechl a porozuměl jim, načež jsem začal vybalovat. Smím vědět o co půjde Orochimaru-sama? zeptal jsem se když se mi podařilo přestěhovat obsah krabic ven a rozmístit ho po místnosti. |
| |
| Bojiště v lese - Cuki, Danzo, Tsumibito, Miyako Cuki dojde ke Kizashimu, kterému položí ruku na rameno. Ten na ní vrhne tak vražedný pohled, že s rukou ucukla. "Dělej Danzo nebo tě zabiju sám!" zavrčel směrem k Danzovi a podíval se směrem k němu. Sundal si klobouk a odhalil tak svůj sharingan. Konohamaru seskočil ze stromu a vyrazil proti Kizashimu. Kizashi mu věnoval jen otrávený pohled a Konohamaru padl k zemi. Hůl se změnila zpátky na opičího krále Enmu, který vzal Konohamara do náruče a uskočil zpět. ANBU, který zachránil Tsumibita vykročil dopředu a pronesl "Všichni se vzdejte a podřiďte se zatčení!" Kizashi ho ignoroval a řekl směrem k Cuki "Co sis sakra myslela? Sledovat jinchuurikiho neznamená, že se mu vrhneš do náruče! Jen kvůli tvému nezodpovědnému chování vás odhalili!" Jeho hlas zněl opravdu naštvaně. "Teď se vrátíme do úkrytu! A pokud nám někdo zkříží cestu, tak dopadne špatně!" řekl výhružně k obyvatelům Konohy a chytil Cuki okolo pasu. Druhou ruku natáhl a čekal než k němu Danzo přijde, aby mu jí mohl položit na rameno. |
| |
| Les Otráveně jsem nechal zmizet klony a vylezl z pod země. Chjó a zrovna jsem mohl zabít dalšího z těch otrapů kdybyste se tu neobjevil šéfe zamručel jsem otráveně a kývl Tsumibitovým směrem, tomu právě zmizela ozdoba na levé botě. Nasadil jsem jen znuděný výraz a vydal se za Uchihou. Pche, jeden jako druhej arogantní až to hezký neni ušklíbl jsem se. Vsadím se že pod tím drsným zevnějškem je ale podělanej strachy, strach ze slepoty musí být vážně něco... tímto vědomím jsem si zpravil náladu a loudavím krokem kterým jsem se Konohany snažil vyprovokovat jsem se vydal k šéfovi a počkal až mě chytí za rameno nebo co plánoval. |
| |
| Chi Takula Jen co sis převzala kufřík, tak muž mávnul rukou a tím dal najevo, že už ti nemá více co říct. Proto jsi se odebrala ven a posléze i ven z města. V lese jsi zkontrolovala obsah kufříku. Byl to slušný balík peněz, který sis uschovala a vyrazila směrem ke Konoze. Cestovala jsi dva a půl dne než jsi se dostala na dohled ke Konoze. Už je večer a okolo Konohy vidíš procházet trojčlenné hlídky jednotek ANBU. Je ti jasné, že do vesnice se asi nepozorovaně nedostaneš. |
| |
| Konoha dlouhá cesta, nudná cesta promítám si ten pár dní co se mi tak neskutečně vlekl. Po cestě se krom veverek a toulavých koček nenašlo nic dobrého k snědku. Samozřejmě jsem měla dost peněz, abych ukojila hlad, jeden druh hladu. Ale ten druhý ukojí jen lov. Když je krev horká napětím a naplněná strachem.... Oblíznu se při té vzpomínce a dál tiše trůním na větvi. Svůj pach jsem překryla stejně jako svou chakru. Takže sebe schopnější ninja by mě neměl najít. Ráda bych navštívila staré známé, ale bez důvodu mě dovnitř nepustí a proto kufřík jsem vyměnila za jakousi nůši a nyní je čas vyvolat jí ze svitku. A za to málo peněz jsem mohla koupit i něco dalšího. Takže se budu vydávat za prodavačku plyšových medvídků. -Pozměním i svůj vzhled, přidám si pár let a kulhání na jednu nohu. Když je vše hotové, vrátím se trochu dále a pak na hlavní cestu- směr k bráně. |
| |
| Nemocnice - Itachi Konečně jsi zaostřil a spatřil jsi nad sebou obličeje čtyř doktorů, kteří tě ošetřovali. Neskutečně tě bolí levá ruka a pravá noha, které ti zrovna dávají do dlah a zacelují ti zlomené kosti. "Jsi v pořádku maličký?" zeptal se jeden z doktorů, ze kterého se vyklubala žena. |
| |
| Nemocnice Vše se se mnou točí a tak jen ležím a poddávám se agónii, když v tom začnu konečně zaostřovat. Spatřím nad sebou obličeje doktorů, kteří mne zrovna ošetřují. Jeden, tedy jedna z nich se mne zeptá jestli jsem v pořádku. To je hloupý dotaz projede mi hlavou a zamrkám. "Bolí mne levá ruka a pravá noha. Taky žebra a hlava" řeknu té hodné paní doktorce a pohledem začnu zkoumat místnost. V tom mi dojde co se stalo předtím. "Kde je táta? Je v pořádku?" zeptám se a nedočkavě čekám na odpovědi. |
| |
| Itachi Doktorka se podívá na ostatní a pak ti s vyhýbavým pohledem odpoví "Donesli tu jen tebe. Tvůj otec tam asi zůstal." Pak pohled sklopí úplně a začne se venovat tvým žebrům. Druhý z doktorů zachytil tvůj smutný výraz a pohladil tě po vlasech "Neboj se, určitě bude v pořádku. A už jsme poslali pro tvou mamku." Pak se na tebe dlouze zadíval a dodal "A o svou kamarádku Hinatu se taky bát nemusíš. Už jsem jí ošetřil a poslal za hokagem, aby mu podala zprávu." |
| |
| Nemocnice Když mi řekli, že tu přinesli jen mě a že tam táta asi zůstal tak jsem ztuhnul a po tvářích mi začaly stékat slzy. Začal jsem tiše vzlykat, ale přestal jsem ve chvíli, kdy mne jeden z doktorů pohladil po vlasech a oslovil mne. "Snad máte pravdu" řeknu zkroušeně a trochu popotáhnu. Pak mi řekne o Hinatě. Tak na tu jsem úplně zapoměl! Doufám, že je v pořádku! proletí mi hlavou a já se div neposadím. "Je Hinata v pořádku? Co jí ten chlap udělal? začnu toho doktora zasypávat otázkami, které jsem chtěl zodpovědět. Už můj pohled o tom svědčil. |
| |
| Nemocnice - Itachi Doktor se usměje nad tvou reakcí a odpoví ti "Neboj se, neboj se. Jak jsem říkal. Je v pořádku. Jen pár odřenin a boule na hlavě." Hned jak domluví, tak se na tebe zářivě usměje a mrkne na tebe. V tom už ale jdou slyšet spěšné kroky několika osob. Pravá Sakura, Naibun Běželi jste do nemocnice tak rychle, že cesta trvala jen asi dvě minuty. Zamířili jste si to rovnou na zákrokový sál, kde se vám naskytl pohled na malého Itachiho, kterého ošetřují hned čtyři doktoři. |
| |
| Chi Takula Ve své "změněné" formě jsi prošla kolem hlídek bez jakéhokoliv zastavení, což tě opravdu potěšilo. Když ale procházíš bránou, tak tě zastaví čtyři ANBU a jeden z nich tě osloví "Stůjte! Kdo jste a jaký je cíl vaší návštěvy?" Z hlasu poznáš, že mluví muž, který je naštvaný a docela unavený. |
| |
| Bojiště Když mě Kizashi odmítne a ještě mi začne vytýkat mé postupy zasyčím a tentokráte do puntíku jako kočka Vlasy se mi dokonce jemně naježí. Tak to prr zjistila jsem vše potřebné. Svoji práci jsem odvedla. S tím se nenávistně a s úsměvem podívám na Konohamara, který se skácel k zemi. Ale chudáčku nějak tě chůze zmohla nepotřebuješ podat pomocnou ruku ?? S tím ho do náruče vezme opičák a já se s ohrnutím nosu jen od něj odvrátím přitom pohlédnu na Danza a pobídnu ho, aby poslechl Kizashiho. Vypadá-to, že je nějakej nabručenej. To zase bude breifing, ale co bych se mu zpovídala je na každém členu Akatsuki, jak si misi vede sám. Rybosmrada nebo Ohniváka taky nikdy nesekýroval. |
| |
| Cuki, Kizashi atd. Její útok se povedl tak, jak jsem plánovala. Chytře jsem použila své jutsu, takže její celkem dost slušný útok zabil ji, ale mě ne. A přitom to byl hloupý obranný trik z akademie... Skrytá za nějakým tím stromem zavrtím hlavou. Tohle je od ní dosti nečekané, ale na druhou stranu, ona může plýtvat, to je vidět. "To byl pěkný úhybný manévr... Takhle bys mohla přežít ještě dlouho." Pousměji se. "Je ti jasné, že žiješ se mnou, že jo? Přinejhorším bys mě musel tahat z bryndy...." Plánovala jsem už i dopředu, a proto se momentálně chystám použít další část svého útoku. Když v tom se znednadání objeví uprostřed bojiště nějaký chlápek... "Pískne" si na oba naše nepřátele, kteří se ihnde začnou stahovat jako poslušní psi. Ušklíbnu se. Tohle je tedy fakt něco... Sleduju i našeho kapitána, jak se snaží, ale není mu to nic platné. "Budeme se dál snažit?" "Můžeme..." "Ale teď jich je na nás moc... Na druhou stranu, až tu ženskou příště potkáme, jistě už bude mít všech devět životů zpět..." Zamyšleně se na tu trojici podívám. Nově přichozí dramaticky ododí klobouk, a odhalí své očko. "Myslí si, že díky nějakým očím bude silnější než já?" "Ne, na to nejspíš opravdu nemá... Ale zase si nemyslím, že bychom měli na to bojovat se všema třema... Jistě, zbytek týmu by nám měl pomoct, ale jak jsem je teď viděla, tu "dřevotnost"..." "Ale zvládli bychom je... Musíš si jenom věřit... Oni nám musí pomoct..." "To je fakt, zadáním mise bylo, abychom ty dva přivedli, ať už mrtvé či živé..." V rychlosti zapřemýšlím. Můj zamýšlený útok vůbec nebyl špatný, teď už by ale neměl cenu. Nejspíše je na čase vytáhnout mnohem větší a lepší eso... "Dobře, teď už mi trochu pomůžeš..." *zlověstný smích* "Neboj, to já rád... Pokud se jedná o zabíjení či mrzačení..." Pousměji se a rychle složím pečetě. (Zbytek viz. příspěvek pro PJ, nechám ho to vyhodnotit =)) |
| |
| Kancelář Hokageho Když čekám na odpověď mého senseie dovnitř vtrhne osoba z které mám dneska největší strach. . . Sakura. S vyděšeným výrazem se stáhnu do rohu, aby si mě nevšimla a potom jen sleduji její roztršku se senseiem. Když mu Sakura napálí je to jako by jí vrazila mě. Obličej se mi zkroutí spíše představovanou bolestí. Tohle by se nestalo, kdybych nepodcenila toho chlápka. Kdybych na něj použila nějaké silné Jutsu mohl tu Itachi být nemusel ho nikdo unést. Jeho otec by pro něj nemusel umírat a Orochimaru by teď neničil Konohu a nedával zabrat i mému senseiovi. S tím se mi z očí zase začnou řinout slzy. Sakuro- sama za to můžu já. Za tohle všechno nedokázala jsem zneškodnit útočníka, který chtěl unést Itachiho. Omlouvám se byla to moje chyba a pokud mě nějak chcete potrestat podrobím se. Moc se omlouvám, že dělám jenom problémy. S tím zase ustoupím do rohy a otřu si zarudlé oči. |
| |
| soukromá zpráva od Cornelia *Corny* Chinson pro Mno, mám v plánu udělat něco podobného, jako jsem plánovala předtím, teďkon ale v jistém smyslu složitějšího... Vytvořím v rychlosti pomocí Bunshin klona, pak pomocí Kuchiyose: Ookami pakku přivolám nejlépe co největší smečku, nebere to mojí chakru, koneckonců, a nakonec se pomocí henge změním ve stejného vlka, jako jsou ti ostatní, tedy tvořeného černou chakrou, a rychle se zamíchám mezi ně. Protože netuším, co to oko vidí, pro jistotu se jim snažím co nejvíce přiblížit (tedy těm vlkům), takže sebou nechávám na první pohled prostupovat hlavně chakru Ro-do Ookami, abych jim byla co nejvíce podobná. Vlci se mají na nepřítele jenom vrhnout, já se vydám s nimi, někde na okraji smečky, a mají začít útoči, nejlépe je obklíčit z co nejvíce stran. Klon vyběhne s námi, a bude se zdát, že jsem to já, i když pro Kizsahiho který to díky Sharinganu asi prokoukne ne (ale to já nevím). Všichni rychle proběhneme kolem nich, obklíčímeje, a když budu v jejich "slepém" zorném bodu, rychle se změním na člověka a použiju Katon: Housenka no jutsu... Pokud se to vydaří, tedy že až do této chvíle neuhnou, a Housenka letí na ně, ať už zasáhne nebo ne, vstrčím do toho ještě Raishuu kuro wa-mu a nechám červy, ať do nich vlezou, když si nebudou příliš mít čas všimnout, některé vlky ale nechám na scéně, aby mohli útočit. Červy si prozatím nechám jenom jako eso v rukávu, sama nejlépe uhýbám co nejdál od nich... |
| |
| Kancelář - klon Vyslechnu si Naruta, poté se na něj podívám a přemýšlím co říct. "Naruto.." Řeknu jen a polknu, z hluboka se nadechnu a znova se na něj kouknu, teď už vážněji. "Já nemohu doma sedět se složenýma rukama a čekat, až mi jednoho dne zazvoníš u dveří, chápeš?" Řekla jsem a znova jsem polkla, v tom jsem začala přemýšlet nad tím, že děti tu také nemohu nechat samotné. "Mohla bych jít s tebou, a Tsunade-sama by se postarala o děti." Řeknu Narutovi a kouknu se po Tsunade, když promluví i Hanata že za vše může ona, podívám se na ni a zhluboka vydechnu. "Nemůžeš za to, nikdo za to nemůžeme.." Řeknu a pokusím se o úsměv, spíše je to křečovité povytáhnutí koutků. Nemocnice - Mé pravé Já Během cesty se už na nic neptám, nechci nic slyšet, nechci aby se na něco ptali. Chci tam doběhnout a kouknout se na svého synka. Když dojdeme do nemocnice, přímo na zákrokový sál rozrazím dveře a zhluboka dýchám. "Synku.." Řeknu a rychle dojdu k němu, mírně se pousměji, protože se mi ulevilo že ho vidím a odstrčím jednoho doktora s tichým "Uhni.." Usměji se na něj znova a pohladím ho po obličeji. "Jak se cítíš? .. Co se mu stalo?!" Zeptá se ho a hned druhou otázku vpálím doktorům, nepříjemně si je sjedu pohledem a zase se kouknu na synka. |
| |
| Nemocnice Zůstanu stát decentně v pozadí za Sakurou. Jen bratránka projede sharinganem, abych věděl, že je v pohodě. Pak konečně sharingan deaktivuju. Je to sice minimální ztráta energie, ale po dnešku, kdy jsem lítal z jednoho konce města na druhý a pořád dokola už i taková troška může znamenat problém. Když se Sakura-sama zeptá na to, co se mu stalo, odpovím místo doktorů. "Unesli ho orochimarovi posluhovači. Sasuke-sama se vydal ho zachránit... Podmínkou bylo, že půjde sám." Na okamžik se odmlčím, aby měla Sakura-sama možnost to nějak ztrávit a pak pokračuji. "Itachiho přinesl jeden z jeho hadů." Ukončím rychlé předání informací. Další drobnosti nemám v plánu pro všeobecné blaho zveřejňovat. |
| |
| Kancelář - klon Z hluboka vydechnu a pustím se do dalšího vysvětlování. Až se oběví něco, co budeš moct udělat, dám ti vědět. Zrovna teď mi ani Sasukemu nemůžeš být nijak k užitku. Snažím se o upřímný pohled ale situace ve které jsem se mi ve tváři zrcadlí pouze skrz znepokojení. Nebudu říkat co konkrétně se děje, protože špeh od Akatsuki se dostal přímo až sem do kanceláře, takže nevím jak bezpečné to tu je. Ale jak můžeš vidět, já zatím žiju a o sasukem nemám informace, ale měl by být zatím v pohodě. Ani já ani nikdo z Konohy teď nemá moc nám pomoct. Tohle musí nějak vyřešit Sasuke a já mu zkusím nějak pomoct ikdyž nevím jak. Otevřu oči a pohlédnu na Sakuru. Bolí mě to víc než si dokážeš představit, ale musíš se oprostit od pocitů. Orochimaru je silnější než kdy dřív a má mnoho těl. Vyhrožoval že mi zabije rodinu, mohu uchránit svou rodinu, ale pak bych neuchránil konohu. Mám li se rozhodovat... obávám se že nakonec nenajdu kompromis a zvolím možnost, kde zachráním co nejvíc lidí. Nechci tě žádat o totéž, ale budeš li se jen slepě řídit emocema, možná mu budeš jen nahrávat do karet. Jo a jen tak pro informaci. Orochimarův nynější styl boje je vydírání, hlavní cíle jsou Temari, moje a Sasukeho rodina a řekl bych že každý další člen rodiny někoho významného. Přednesl jsem Sakuře jak situaci vidím já a znovu se unaveně opřu o zeď a přivřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Jiraiya se usmál a řekl "Budeš potřebovat vélkou trpělivost. Stejně jako mám já nebo Kakashi. Jo mimochodem někdo tě nechává pozdravovat. Ano, hádáš správně, tvá matka tě pozdravuje" Pak se na chvíli zamyslel a přes obličej mu přeběhl výraz smutku. "Joo tu prsatici mi pozdrav. Pozdrav mi tam všechny, hlavně své děti a Hinatu. Měj se, už musím jít. Rád jsem tě viděl" řekl a začal průsvitnět. Chvíli sleduješ jeho mizející obraz a pak tě neznámá, neviditelná síla chytila a škubla s tebou. (pokračování v normálním přízpěvku) |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Jen co Narutův klon domluví, tak se ozve roztříštění okna. Všem vám k onomu zvuku střelil pohled, abyste zjistili původce děje. Vidíte jak Naruto proletěl oknem a praštil s sebou o podlahu. Trochu zaskučel bolestí, ale jinak vypadá v pořádku. Pravý Naruto Něco tě vyplivlo skrz okno do tvé kanceláře, kde se zrovna nachází jeden z tvých klonů, Sakura, Tsunade a tvá studentka Hinata. |
| |
| Raiu Znovu jsi odešel do svého pokoje a pokusil jsi se zopakovat svůj útěk oknem. Bohužel teď na tebe byli připraveni. Lépeřečeno strejda Chouji na tebe byl připraven pod oknem. Jen co jsi vystrčil nohy přes okenní římsu, tak tě sevřely jeho obří ruce. "Kampak, kampak?" zeptal se tě s úsměvem a položil vedle sebe. "Myslím, že jsme se domluvili, že počkáš na tátu v pokoji, nebo ne?" pronesl řečnicky a zavedl tě do domu, kde si s tebou sednul do obývacího pokoje a počkal s tebou do večera. Během čekání jsi jako normální člověk povečeřel jednou, zato strejda Chouji povečeřel hned třikrát. Večer když už jste se strejdou pomalu odpadávali únavou do pokoje vtrhla babička. "Shikamaru je ve vesnici. Viděla jsem ho běžet k radnici. Mimochodem, vypadá to, že na vesnici někdo zaútočil! Z mnoha míst stoupá dým" vyhrkla na vás babička a znovu se ztratila ve dveřích. |
| |
| Doma "Sakra!" Zanadávám, když mne odchytí strejda. "Nooo, na vycházku?" Zkusím malou lež. "Musím ho nějak obejít." Dám si za úkol. Večeři po talíři spíš postrkávám, takže trvá stejně jako strajdova trojvečeře. Nakonec ho začnu zasypávat otázkama. Impulz mi k tomu dá babička, která mi připomene, že vlastně Konoha byla nějaká pobořená. Tedy víc než obvykle. Následuje salva téměř triviálních otázek, které mají jediný úkol. Otrávit strejdu, aby mne přestal hlídat. |
| |
| Taren Strážce od tebe převezme svůj meč, který jsi potřísnil svou krví. Chvíli si prohlížel kapky krve, které sklouzávaly po čepeli, ale pak se konečne pohnul. Čepel přiložil k ústům, zavřel oči a krev olízl. Chvíli se vůbec nepohnul, ale pak otevřel oči a promluvil "Ano! Mluvíš pravdu. Jsi tu na příkaz Uchihy. Můžeš vstoupit." Hned na to se rozsypal a zbyla po něm jen hromádka kamenného prášku. Když vstoupíš dovnitř, tak spatříš podstavec, na kterém leží rakev z krásného lesklého kovu, který je nepochybně velice drahý. |
| |
| Itachiho hrob S obrovským napětím sleduji, jak sléká kapka mé krve po meči, jenž drží semuraj v ruce. Stihnu si všimnout, že mi po celém těle teče pot, ale ani se nehýbu. Vidím, že samuraj také ne. Jsem připraven na cokoli. Tou krví jsem mu vložil snad celý svůj život do jeho rukou. Potom konečně olízne tu krev. Napětí ve mě ještě začne stoupat. Potom řekne, že jsem mluvil pravdu a rozsype se v prach. Vidíš, já vždycky říkám pravdu. ušklíbnu se a přejdu okolo toho prachu a vidím krásnou rakev z, asi dost drahého, kovu. Hmm, taky bych chtěl takovou, ale asi si jí zaslouží jen ti nejlepší. pomyslím si a otevřu rakev. Promiň, Itachi, vážně to dělám dost nerad. pomyslím si a podívám se, co je vevnitř. To co tam najdu vezmu a vydám se z údolí ven, zpátky k Nejimu, Karin a Beemu, který už tam taky stojí. Mise splněna. Můžeme vyrazit zpátky do Konohy. řeknu stroze a počkám, jak zareagují ostatní. |
| |
| Souboj v lese - Danzo, Cuki, Tsumibito, Miyako Miyako vyrazila proti Kizashimu a ostatním. V obrovské rychlosti se naklonovala a objevil se jeden klon. Hned na to si přivolala smečko osmi vlků, kteří jsou kompletně tvořeni z černé chakry. Sama Miyako se změní do podoby jednoho z nich. Posléze všichni vlci vyrazí na členy Akatsuki V tom se Kizashi pousmál. Cuki, Danzo Na zlomek vteřinky se vám zatmělo před očima a objevili jste se asi dvacet metrů za Konohany, jejichž vlci útočí do prázdna. Oběma vám došlo, že je Kizashi chytil do genjutsu. Jen co jste se přenesli, tak Cuki pocítila jak se jí Kizashi chytil pevněji. Zřejmě proto, že tyto "skoky" jsou dosti náročné na chakru. Tsumibito Vidíš jak Miyako spolu se smečkou černých vlků zaútočila na členy Akatsuki. Miyako Tví vlci zaútočili s nebývalou efektivností a zakousli se všem třem nepřátelům do nohou. Ty ses jim mezitím dostala do zad a proměnila ses do své normální podoby. Složila jsi pečetě a vypustila ze svých úst mnoho menších ohnivých koulí, které zasáhly tvé protivníky. Miyako, Tsumibito, Danzo, Cuki V této chvíli genjutsu pominulo a viděli jste jak Miyačiny ohnivé koule zasáhly její vlky. "I přes mé upozornění jste na nás zaútočili. Příště až vás potkám, tak vás bez milosti zabiju" promluvil Kizashi a pevněji sevřel Cuki okolo pasu. Stejně tak Danzovo rameno. Tsumibito, Miyako S těmito slovy se prostě a jednoduše vypařili. ANBU, který je vyzval, aby se vzdali se na vás otočil. "Tak tohle nám nevyšlo!" řekl a vyběhl k místu, kde leží druhý ANBU a starý Inoichi. Sehl se nad nimi a řekl "Ten ANBU je v pořádku, jen ho dostalo do kolen jeho staré zranění. Ale Inoichi-san je na tom podstatně hůř. Pokud mu co nejdříve nebude poskytnuta lékařská pomoc, tak zemře!" Pak vzhlédl k Miyako a zeptal se "Co navrhujete senpai?" |
| |
| Taren Přistoupil jsi k rakvi a pokusil ses jí otevřít, ale ať se snažíš sebevíc, tak se víko ani nehne. V tom sis všiml, že je na jedné straně nějaká prohlubeň ve tvaru sharinganu.  Je ti už teď úplně jasné, že budeš muset odnést celou rakev, která vypadá dost těžce. |
| |
| Itachiho hrob Pokusil jsem se otevřít tu krásnou rakev, ale nějak to nejde. Na rakvi vidím ještě vyrytý znak Sharinganu. Proč to musí být tak složitý. Povzdechnu si a chvíli přemýšlím, co s tím. Pokusím se tu rakev rozbít, ale asi tuším, že se mi to nepovede. I přes to to vyzkouším. Podle úspěchu či neúspěchu se rozhodnu. Buď vezmu obsah rakve, když se mi to podaří otevřít. A nebo vezmu celou rakev a to jakýmkoli způsobem, když tak si pomůžu i svými kostmi. Snad to není tak těžký, jak to vypadá. |
| |
| Nemocnice - Pravá Sakura Po tvém dotazu co je Itachimu se na tebe všichni doktoři bojácně podívali. "Sakura-sama, váš syn utrpěl zlomeninu levé ruky a pravé nohy. Zlomené kosti jsme zafixovaly a nyní jsou připravené k zacelení. Dále tu máme popáleniny druhého stupěn na jeho rukou, ale o ty jsme se už postarali. Malý Itachi má také naražené žebra a velkou bouli na hlavě" řekl mladý medik, který stojí vedle Itachiho postele. "Mimochodem mám taky nějaké zprávy o vašem muži. Bohužel to jsou špatné zprávy. Než vyrazil, tak si vzal tři nové chakrové pilulky, které mohou způsobit celkový kolaps organismu. Dal jsem mu s sebou nějaké neutralujizující pilule, ale nevím jestli mu to vůbec pomůže" dodal po chvilce a na tváři se mu zračily obavy. |
| |
| Nemocnice - Mé pravé já Poslouchám, co mi říkáji, občas jen přikývnu hlavou a sama se koukám na jeho poranění. Znova se pokusím o milí úsměv a pohladím ho. 'Buď silný, chlapče..' Prolítne mi hlavou tichá myšlenka, když však začnou mluvit o Sasukem zbystřím a dívám se před sebe. Když jeden z nich řekne, že mu dal pilulky, a že on sám si vzal nějaké pomale otočím hlavou k tomu, kdo mluvil. "Chcete mi snad říct, že jste s ním mluvil, dal jste mu nějaké léky a s jeho zdravotním stavem jste ho ještě někam pustil?!" Doslova na něj zařvu a zaskřípu zubama, pevně sevřu ruku v pěst. 'A Aby toho nebylo málo, nidko mi nci neřekl!' Dodala jsem naštvaně v duchu.. |
| |
| Nemocnice Medik mne trochu uklidnil, když mi řekl, že je Hinata v pořádku. To už se tu ale hnala moje mamka. Když jsem jí uviděl, tak jsem se usmál a pravou rukou jsem si otřel uslzené oči. "Mami.." řekl jsem, ale hned jsem posmutněl. Mamka se hned začala zajímat o můj zdravotní stav. Doktor, se kterým jsem mluvil jí o tom poreferoval a nakonec mamce podal i informace o taťkovi. To už nevydržím a vložím se do debaty. "Je to pravda. Táta vypadal ještě hůř než jak jsem ho viděl v nemocnici" řeknu smutným provinilým hlasem a kouknu mamce do očí. "A to není všechno. Táta tam bojoval s několika muži. Tři byli úplně stejní. Další byl nějaký bělovlasý stařík a ten poslední byl strejda Itachi. Poznal jsem ho. Vypadal úplně jako na fotce, kterou mi táta ukazoval" řeknu mamce a po tvářích se mi začnou koulet slzy. |
| |
| Bojiště... Uchiha Neznámý si sundal klobouk a odhalil všem svůj sharingan... Uchiha? všem se podíval do očí včetně mě... Myiako zaútočila a vypadalo to že úspěšně... Alespon do té doby dokud jsme všichni neprohlédlia viděli jen... Spojence? žádní nepřátelé... Zajímavé... Pocítil jsem změnu... ALe že zrovna takto se někdo cítí když je v genjutsu? Zajímavé... Posadil jsem se na zem a dumal kdy měl jedinečnou příležitost to udělat... Odpověď jsem našel okamžitě. Sharingan... Takže doujutsu, když se nám díval do očí... Ale né... To je absurdní... Není možné udržet v genjutsu šest lidí zaráz... navíc jednoho který je na genjutsu imunní... To nemůže být normální technika... Posazuji se na zem... Takže někdo, kdo umí silnější genjutsu než je tsukiomi... Někdo kdo má sharingan a ovládá genjutsu... Někdo kdo dokáže do jednoho z jeho nejsilnějších genjutsu dostat člověka který je imunní na genjutsu... Ke všemu v tom genjutsu dokáže udržet několik lidí naráz... říkám několik informací... Otázkou je co to bylo za genjutsu? Nebylo to tak že by jsme byly v jiném světě... Věděli jsme co jsme dělali, akorát jsme neviděli nic pořádně... Zajímavé je že na ty vlky neměl čas použít genjutsu aby dělali to co chce on... Tak jak mohl dát ty vlky na místo kde stáli oni? A jak mohl tušit že Někdo zaúzočí zezadu? Jak mohl tu ženskou poznat mezi těmi vlky a tak vědět která je ta pravá a na koho použít jiné genjutsu? Je zde až moc otázek... toto všechno říkám chladným hlasem bez emocí... jako kdybych si to snad předříkával sám sobě, na co jsem vlastně přišel a tak si rovna myšlenky aby se mi to do hlavy vše vešlo... Pokud se ale jednalo o změnu prostoru tak jaktože to na mě působilo?... Zvláštní... Pro příště ovšem vím, jaký je to pocit být v genjutsu... Jediné co musím je to ho dostat do toho genjutsu dříve než on mě... a jestli to udělá, tak se z něho dostat a sejmout ho... KAždopádně nikdo jiný by proti němu neměl sebemenší šanci... tedy až na mě nebo někoho jiného kdo se specializuje na genjutsu... Po té možná ještě hokage... A to jen v sage modu... jinak má normální chakru a není odolný na genjutsu... No hold co se dá dělat... Po dlouhé úvaze vstávám a vyčkávám na další rozkazy. |
| |
| Nemocnice Stojím v pozadí. Tohle není věc, u které bych měl zasahovat. Tak nějak jsem i rád, že se na mne tak trochu zapomělo. Opřu se o stěnu vedle dveří mimo zorné pole bratránka. Což se ukáže jako dobrý nápad, neboť moje podoba do rodiny by ho mohla poděsit. Vypadá to, že jsem upadl do klidového stavu a víceméně bez zaostření koukám před sebe s rukama založenýma na prsou. Z tohoto stavu mě vytrhne až bratránkova odpověď, kdo s kým útočil a Sakura-sama s její reakcí. "Já mu to říkal." Zasáhnu do rodinného rozhovoru, do kterého by mi nemělo vlastně ani moc co být. |
| |
| Nemocnice - Pravá Sakura, Itachi, Naibun "Sa.. Sakura-sama, Sasuke-san šel zachránit vašeho syna. Já mu to nemohl vymluvit. Jen jsem mu mohl pomoci, což jsem také udělal" odpověděl nejistě doktor a podíval se Sakuře do očí. "Teď nám nezbyde než Sasuke-senpaiovi věřit, že to zvládne" řekl povzbudivým tónem doktor a uklonil se. "Už vás tady nebude zapotřebí. Můžete jít" řekl Shizune a čtveřice doktorů odešla z místnosti. Ještě než ten doktor co mluvil odešel, tak na Itachiho povzbudivě mrknul. |
| |
| Kancelář Shikamarovu otázku můj klon ignoroval, protože jsem mu vlastně odpověděl když jsem mluvil se Sakurou. V té chvíli jsem já i ostatní v kanceláři zaslechl hlasitou ránu rozbíjícího se skla. Skrz okno přiletělo moje pravé já, střepy se rozletěly a já jsem se rozplácl o podlahu. Sice mě pár střepů poškrábalo, ale v celku mi nic nebylo. S námahou jsem se postavil na nohy a ukázal jsem na klon který se rozplynul, tím jsem získal veškeré klonovy aktuální informace. Supr... au... ta rána bolela. Za chvíli jsem zpátky tak mi uvařte čaj a čekejte. Otřepu si z pláště střepy a smutně pohlédnu na díru v mém milovaném plášti. Z meče který stále držím v levé ruce vyskočí Gamakichi a meč si vezme. V té chvíli se rozplyne i s mečem. Shikamaru, už vím kde je Temari. Rád bych udělal nějakou záchranou akci ale zrovna teď mám nutkání tam prostě vtrhnout a srovnat celý ten úkryt se zemí. Jestli máš lepší nápad máš pět minut na to abys mi řekl jaký, znám jen místo, nic víc.. jo a mm pocit že už možná Temari nepotřebuje... nevím jak Gaara ale já ho s výhružkama poslal do háje. Začnu pomalu potlačovat liščí chakru a zmizí mi jeden ze dvou ocasů. Tobě Sakuro nemám co říct, nikdo jiný než Sasuke mě tu hodit nemohl, ale jestli se z těch zranění nějak dostane, typuju že mu potrvá měsíce než dokáže i sebe hodit sem. Zatím pro něj nemohu nic udělat, vlastně mohu mu připravit dárek na přivítanou, Itachi mi svěřil jedno tajemství. Potlačím i druhý ocas a mé tělo zase začne dostávat lidské tvary. vlasy se zkrání, z drápů se zase stanou nehty, oči zmodrají a zuby (špičáky) se znovu zkrání. Takže podtrženo sečteno. Sasukeho co se boje týče můžem považovat za mrtvého, mám jeden tip jak získat malou výhodu ale je mi to na nic protože to souvisí se Sasukem a nakonec tu jsou četné ztráty na naší straně, tak co teď? nevím jak vy ale já asi za 3 minuty zajdu pro Temari a pak pro naše ostatní týmy. Opřu se na místě svého klona a čekám na reakci ostatních. Jo a Tsunade... Jiraya vás pozdravoval... vás i všechny ostatní. Prohlásím znuděně a dál čekám. |
| |
| Cuki, Danzo Zničehonic jste se objevili v temné jeskyni, která je vaším úkrytem. Tedy to Danzo ještě neví. Ihned po přenesení se Kizashi zapotácel a oběma rukama se chytil Cuki. Jen co si uvědomil koho se drží, tak se zmátořil a odtáhl se. S naštvaným výrazem si nasadil klobouk a poodešel. "S váma dvouma si to vyřídím později! Teď čekám návštěvu. Běž našeho hosta ubytovat Cuki" syknul naštvaně Kizashi a pomalým krokem se vydal do stínů, kde se vám ztratil z dohledu. |
| |
| Úkryt S veselím úšklebkem ve tváři jsem sledoval šéfa jak zamotal hlavu našim nepřátelům, jenom mě trošku mrzelo že je to takoví slaboch a bál se nechat nás je dorazit poté co je zasáhl svím genjutsu, ale budiž každý má právo na pár podivností i šéf Akatsuki. No to se podívejme, máme tu ale pěkný brloh, už tu chybý jenom nějakej přerostlej had uchechtl jsem se při zběžné obhlídce jeskyně. Jakéhokoliv komentáře na téma šéfovi slabosti a jeho objímání Cuki jsem se zdržel, přecijen nebylo by hezké se svému nadřízenému smát do očí. Mno jo no, dej se do spolku s Uchihou a on ti během jednoho dne dokáže jak je neschopný a přitom se bude tvářit že zachránil svět vybavil jsem si otcova slova v této situaci sice nepřesná ale přesto...pobaveně jsem sledoval odcházejícího velitele. Říkal vážně hosta? Já měl dojem že jsem členem a ne hostem poměrně významně jsem se na Cuki zadíval. Nebo nejsem? |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro V hlavě se ti ozve Itachiho hlas "Neříkej o mém těle a o sharinganu nikomu krom Sasukeho a Tsunade. Vše bude jednodušší." "Ještě jednou sbohem Naruto" dodal Jiraiyův hlas. Po této události jsi v hlavě už nic neslyšel, protože tvé tělo už opustili. |
| |
| Hokageho kancelář - Sakuřin klon, Naruto, Asahi Hinata Jen co Naruto všechny od Jiraiyi pozdravil, tak se ozvalo druhé roztříštění okna. Do kanceláře ve velké rychlosti vletěla další osoba v zakrvácené uniformě ANBU a rozplácla se o zeď. Všichni poznáváte Sasukeho, který sotva popadá dech, a který se válí po podlaze. Při tom bolestivě skučí. Tsunade vypadá překvapeně, ale nikdo z vás si nemůže být jistý jestli Jiraiyovým pozdravem nebo příletem Sasukeho. |
| |
| Uchiha Sleduji, jak se můj útok nevydaří se značnou nelibostí. Vlkům to ale naštěstí nic neudělá, v tomhle ohledu jsou trochu více speciální... Po tom, co neznámý pronese pár slov, ještě než zmizí, se ušklíbnu. "Myslí si, ež to bude tak jednoduchý... Už ukázal jeden svůj trik... Teď, vždy když s ním budu bojovat, jistě se pojistím Kai..." "Neboj, já si to budu pamatovat..." Ušklíbnu se. "Taky jsi mohl něco říct..." *neochotné zavrčení* "Bylo to dost hrr i na mě..." Ani nepřizná, že by to nejspíše nepoznal, ani kdyby se snažil. S povzdechem nechám zmizet vlky, a pomalu přejdu k tomu ANBU, co se dá do řeči. Mám pocit, že bych si to měla vyslechnout, ať už mám či nemám chuť... Cestou k němu moje oči změní barvu. Z žluté na oříškově hnědou, která vypadá přirozenější.. .A hlavně ve spojení s porcelánově bledou pletí a modrými vlasy odkazuje na mojí opravdovou krásu. Ušklíbnu se, když ho slyším. "Ne, to tedy nevydařilo... A vůbec nám nepomohlo, že jsi nedělal vůbec nic..." Pohlédnu na něj za tuhle chybu poněkud povýšeně. Pak ale, když mě osloví, se chtě nechtě musím poušklíbnout podruhé, lehce pobaveně. Ptá se zrovna mě, co navrhuju, a oslovuje mě senpai, když jsem tu zjevně ze všech nejmladší... To je tak... Hloupé... Pohlédnu na něj s nečitelným výrazem, a pak pohledem přejedu Inoichiho. tak trochu netuším, co bych měla říct, a proč oslovil právě mě, já nejsem velitel mise, a neznám je ani jejich schopnosti, takže jen těžko můžu něco vymýšlet... S povzdechem se chvíli zamyslím. Já sama žádné teleportovací jutsu nemám, či něco, co by bylo rychlejší, než já sama... Ale zas až tak daleko od Konohy také nejsme, i když cesta byla celkem dlouhá... Hlavou mi probleskne rychlý, i když lehoučce hloupý nápad. Složím pečeť, moje vlasy se prodlouží, a pokud nikdo neprotestuje a Inoichiho nebrání, jemně ho omotají kolem těla a nohou tak, aby se mi dobře nesl a pro něj to bylo co nejšetrnější. ANBU věnuju jenom pohled, je jasné, že já jdu, abych Inoichiho dopravila, co chce udělat on, netuším... Co nejrychleji vyrazím směrem ke Konoze. Chakru využívám jako blázen, hlavně ale jde o to, že využívám i "jeho" chakru, což by mi také mohlo pomoct... A vybírám si co nejkratší cestu. Na Inoichiho dávám zvláštní pozor, a spěchám co nejvíce... Jen co budu v Konoze, pokud se tam dostanu ve zdraví, proletím branou, a rychle zamířím do nemocnice, kde Inoichiho odevzdám někomu, komu se "bude dát věřit". |
| |
| Nemocnice Když ostatní odejdou, zhluboka se nadechnu a vydechnu. "Takže co teď?" Zeptám se tonem jakobych čekal nějaké rozkazy. Popravdě není daleko od pravdy. "Takhle tu můžu stát do nekonečna." Povzdechnu si ještě jednou. Bratránek je v bezpečí. To co teď potřebuje je odpočinek. To mi říká moje nauka od mamky, ale zase chápu Sakura-sama. Já byl minimálně nemocný a na většinu stačil drak na ošetření. Promnu si oči a udělám pár kroků směrem k lůžku. Dostanu se tedy do zorného pole bratránka. Zamračím se na něj. Není to zlé zamračení spíš přemýšlivé. |
| |
| Kancelář - klon Naruta doslova ingoruji, tedy do té doby než se rostřiští sklo a opráší se ten pravý Naruto, vrhnu po něm jeden z mích notoricky známých pohledů a zamyslím se. Neuběhne dlouho a dopadající střepy k zemi jdou slyšet znova, když si odkryji ruku aby mi nějaký ten střípek nevlétl do oka spatřím na zemi.. To snad ani není možné..Sasuke? "Sasuke?!" Špitnu tiše a přiskočím k němu, všichni mi tu nalhávali že je mrtvý a kdesi cosi, snad nejsem slepá, teď tu předemnou leží, živí. Podívám se po Tsunade, poté po Narutovi. Přivřu oči a pokusím se dát znamení Sakuře. Když je otevřu kouknu se na Sasukeho. "Sasuke.." Řeknu potichu když se na něj dívám, ze všeho nejdřiv zjistím, jeslti je vůbec živý, tedy snažím se nahmatat puls. Nemocnice - mé pravé já Neposlouhcala jsem nikoho, jen jsem se koukala na synka a usmívala jsem se na něj.Stále jsem ho hladila po obličeji, v podstatě jsem vypadala, jako by mi nic nebylo. Ovšem uvnitř mě to vřelo, měla jsem strach o Sasukeho, cítila jsem v sobě ohromdou dávku emocí a hněvu, nechtěla jsem je ale dát najevo. Když v tom, jako by mi nědko vrazil pěstí a já se probrala, rozevřela jsem oči a na chvíli stuhla. "S..Sasuke?" Řeknu tiše a kouknu se po Shizune. "Chvíli tu prosím počkej, nikdo nesmí dovnitř." Řeknu jí a vytvořím dalšího klona který tu zůstane ze Shizune. "Ty půjdeš semnou.." Řeknu Naibunovi když kolem něj projdu, otevřu dveře a naspolůed se otočím, mrknu na synka. "Hned jsme zpátky." Usměji se na něj i na Shizuny a rozběhnu se k radnici. |
| |
| Nemocnice -> Radnice Zamračím se, když najednou Sakura-sama udělá takový obrat. Její pověst jí předchází a tak když se otočí na mě, udělém pohyb do strany jakobych čekal ránu. Je to pomalý pohyb, ale na nic efektivnějšího se asi nezmůžu, dokud se nepřepnu do sharinganu. Příkazu neodporuju. "Rozkaz." Roli ochránce jsem už párkrát zkoušel, takže to, že do ní spadnu znovu a rychle pro mne mnoho neznamená. Automaticky následuji Sakuru-sama na radnici. "Co se stalo?" Zeptám se po cestě. Jednoduchá otázka, která má ale pro mne cenu zlata. |
| |
| Kancelář Sasuke proletěl oknem a mi se zastavilo srdce. Ty proklatej zmetku, tohle jsou měsíce čekání než se ti obnoví chakra pro další skok? už jsem se smiřoval s nejhorším!!! Vyběhnu k oknu a přitom křiknu na Sakuru a Tsunade. Okamžitě jděte do nemocnice, přenesu ho tam tak aby se mu nic nestalo. Vyhodím dva z mých osmi kunaiů směrem k nemocnici aby pro mě byly skoky jednodušší... zbytek cesty si udělám až když budu skákat. Technika boha hromu funguje podobně jako přivolání. Přenesu jeho tělo aniž bych s ním hnul. Přidu k Sasukemu a nabiju se liščí chakrou. kleknu a položím na Sasukeho ruku a pohlédnu na Tsunade a Sakuru s tázavým pohledem aby měly čas mě zastavit pokud se jim to nezdá jako dobrý nápad. |
| |
| Přistání v kanceláři Proletím oknem do kanceláře a rozmáznu se o protější stěnu. Rozvalím se ve střepech na zemi a v duchu zakleju. "Auuu!! ", zaskučím a promnu si krvácející oči, přecejen jsem si ještě nezvykl na styl mého nového vidění. Okolí vůbec nevnímám. V tom se mě někdo nebo něco dotkne na krku (sakura zkouší tep). Instinktivně mi vystřelí moje vlastní ruka a chytím to co se mě dotýká. Nahmatám ruku. Zatvářím se překvapeně. "Kdo je to?! A kde to jsem?!", vyhrknu ze sebe a s vypětím všech sil se odkulím stranou. Bohužel narazím do stolu. Nějak se dostanu ke zdi a pomocí ní se dostanu na nohy. Jakmile se vrávoravě postavím na nohy, tak před sebe výhružně nastavím ruku a mávám s ní tak, aby ke mě nikdo nemohl. Vypadám dost žalostně, jako bych nevěděl která bije. Pak ale uslyším Narutův hlas. "N-Naruto?? Jsi to ty??", zeptám se nejistě a přestanu máchat rukou. |
| |
| Kancelář - Naruto, Sakuřin klon, Asahi Hinata, (sasuke taky) Sasukeho stav vypadá opravdu žalostně, navíc se pohybuje jako by měl motoriku úplně nefunkční, nebo jako by byl slepý. Když se u zdi pracně postavil na nohy, tak jste si všimli, že vypadá jinak než předtím. Když pomineme fakt, že má zakrvácený obličej, tak vás do očí praští barva jeho vlasů. Několik pramenů je šedivých. Na Narutovy slova Tsunade jen přikývla, ale zastavila se, protože byla zvědavá co je Sasukemu. |
| |
| Kancelář Chtěl jsem ještě počkat na sakuřinu odpověď ale nakonec jsem usoudil že čím dřív bude sasuke v nemocnici tím líp. Jo Sasuke, jsem to já. Přenesu tě do nemocnice a sestřičky tě nějak poskládají dokupy. Sice to jutsu zvládám i bez skládání pečetí, ale stejně jako Kawarimi... Když poskládám pečetě spotřebuji míň chakry a je to pohodlnější. proto začnu skládat pečetě a nakonec chytnu Sasukeho za rameno. Hiraishin no Jutsu (technika létajícího boha hromu) Přensu se k prvnímu kunai, poté k druhému. Další kunaie už letí vpřed, pokaždé když doskočím, vytáhnu ze země kunaie. Kvůli toho házení to není až tak rychlé jak by mohlo být, ale stále jsme dost rychlejší než kdybychomběželi. Páni Sasuke, netušil jsem že jsi tak těžký... tolik úsilí jsem ještě při přenosech nikdy nevyvinul. Ať jsi mě vzal kamkoli... Potkal jsem tam Itachiho a Jirayu. Mám nějaké informace které se nám mohou hodit, ale o tom si promluvíme až tě dají dokupy. Mířím k nemocnici... je mi vcelku jedno kde se s kým potkáme nebo nepotkáme... pokud mě nikdo nevyruší, tak zkončím v nemocnici kde sasukeho donesu až na jednotku intenzivní péče. |
| |
| Kancl -> Venek Nemýlil jsem se, byl to opravdu Naruto. "Jak je na tom Itachi?? Dorazil bez problémů?? Odveď mě za ním!!", odpovím Narutovi a chytím se Naruta. Chvíli sice tápu, ale nakonec ho nějak za rameno chytím. Naruto poskládá pečetě a v tu chvíli jsem ucítil změnu teploty. Asi jsme se už přemístili. Jen co jsme se ocitli venku, tak mi řekl co se s ním dělo. "Jo, taky jsem viděl Itachiho... A jen díky němu jsem tu tak brzo...", odvětím a chytím Naruta za rameno pevněji. "Mimochodem... To přemístění mě dorazilo... Už asi nikdy nebudu schopen vykonávat funkci, kterou jsem měl... Proto doufám, že mě vyřadíš z aktivní služby...", dodám smutně a volnou rukou si mnu dosud krvavé oči. |
| |
| Naibun, Originální Sakura Běžíte směrem na radnici. Vzali jste to vzdušnou čarou přes střechy, protože tak je to nejrychlejší. Na půlce cesty k radnici jste si všimli, tak se na cestě před vámi zničehonic objevil Naruto, který drží kolem ramen nějakého prošedivělého muže. Na druhý pohled jste v tom muži poznali Sasukeho, který se sotva drží na nohou. Obličej má celý od krve a oblečení potrhané. |
| |
| Kancelář - klon Když se Sasukemu snažím nahmatat těp chytí mou ruku, škubne ní a odvalí se ode mě. Tohle se mu nepodobá, seberu se ze země a kouknu se na něj, nechápavě vyvalím oči když vidím jeho vlasy, má šediny, je to vůbec on? Zhluboka se nadechnu a přivřu oči, pravá Saukra už je nacestě, alespoň nějaké dobré zprávy. Když Naruto chytí Sasukeho a chce ho přenést do nemocnice zaskříbu zubama, ale co bych mu do toho mluvila, Sakura ho za chvíli potká. Z ničeho nic se vypařím a zbyde po mě jen dým s nádechem růžové barvy. Cesta za Sasukem - Mé pravé já Rozběhnu se a vždycky, po pár metrech se ohlédnu po Naibunovi.Jsem celkem nervozní z toho, v jakém bude Sasuke stavu. Stisknu ruku v pěst a běžím vzdušnou čarou přez střechy směrem k radnici. Asi v půlce cesty se zastavím a rukou naznačím i Naibunovi aby se zastavil. Těsně před námi se objeví Naruto který drží Sasukeho který se sám neudrží na nohou. "S..Sasuke?" Řeknu tiše a opatrně, podívám se na něj, poté na Naruta. "Na co sakra čekáš?!Odnes ho do nemocnice! Křiknu na něj naštvaně.Až te´d mi došlo, jak to asi vyznělo.On se mi tu snaží zachránit manžela a já ho ještě sjedu. Když si prohlédnu Sasukeho neco mi tu nehraje, předevčím šediny. Polknu tak, že to muselo jít slyšet a kouknu se znova na Sasukeho. |
| |
| Procházka městem za účelem záchrany zbytku života mého strýce Když mne Sakura-sama zastaví, zpozorním. Nestačím se ani vydýchat, když před nás dopadne Hokage s nějakým mužem. Oblečení poznám. Zbytek si uvědomím, až když ho Sakura-sama osloví. "A do pr.." Kouknu na tetku a pak na Hokageho. Aktivuju sharingan, abych zjistil rozsah zranění. Vím, že nejsem schopen už s nima držet tempo. "Takhle dorubaného chlapa jsem už párkrát pod rukama. Jednou nám umřel." Polknu na prázdno. Sakura-sama se ujme vedení. Otočím se na podpatku, neboť je mi jasný, že musíme do nemocnice. "Na tom posledním jsme s mamkou strávili skoro dva dny." Musela mne dopovat chakrou, abych to byl schopen ustát. Celkem rychle zjistila, že mi to sharinganem jde o mnoho lépe než jí po několikaleté praxi. |
| |
| Tsumibito Miyako vezme Inoichiho a vyběhne směrem ke Konoze. ANBU, který mluvil na ní souhlasně kývne a vezme si ležícího ANBU na záda. V tom k vám přiskočil Enma s Konohamarem v rukou a nasupeně zachrčel. "To jsem nezvládl" zaskučel Konohamaru s unaveným výrazem. "Běž se podívat jestli nenechali nějaké stopy mladej. Třeba je ještě doženeme" řekne ANBU, který má druhého ANBU na zádech. |
| |
| Ulice Na ulicích mluvím se Sasukem. Skok míjí skok. Vždy se oběím u kunaie zabodnutého v zemi, při oběvení ho rovnou i držím v ruce, vždy kunai jen vytrhnu, vrhnu ho před sebe a zmizím k dalšímu. Ai si začnu značkovat konohu abych měl snadnější dopravu. V jedné chvíli jsem v dálce viděl Sakuru. U dalšího skoku jsem vrhl kunai a čekal co mi chce. Její vyděšený obličej mi stačil. Nic nechtěla, řekla Sasukeho jméno a začala po mě řvát, ale nevím co mi říkala protože asi po druhém nebo po třetím slově jsem pokračoval ve skocích. Po chvíli jsem se ocitlemocnici, že jsem jim ničil majetek mě nijak netrápilo (házel jsem kunaie do zdí či dveří) Dával jsem si ale pozor abych nikoho nezranil. Po několika skocích jsem se oběvil u postele na jednotce intenzivní péče a položil jsem Sasukeho na postel se slovy. Doktora!!! Pak jsem se k Sasukemu naklonil a hlasem bez emocí (bez lítosti či zděšení z jeho vzhledu) jsem k němu promluvil. Na synka se podíváš zítra nebo pozítří. Teď se koukej uzdravit. Pokud budeš chtít, tak najdu z archívu Danzův sharingan a poprosím Sakuru aby ti ho implantovala. Pokud se nepletu ukradl ho Uchihovi s nejsilnějším sharinganem své doby. pak se od Sasukeho odtáhnu a provokativním hlasem dodám. A na to vyřazení ze služby zapomeň. dovolenou máš mít až za dva měsíce a pokud chceš odstoupit z rodiných důvodů, tak sepiš protokol. |
| |
| Nemocnice Dorazím do nemocnice se spožděním. Na Hokageho rychlost prostě nemám a možná ani nikdy nebudu mít. Sharingan jsem deaktivoval. Stoupnu za sklo JIPky a sleduji práci doktorů. "Mohu Vám být užitečný, vlastním sharingan a jsem vycvičen jako medik-ninja." Zastavím jednoho z doktorů, pak si odkašlu. "Případně ovládám jutsu Inyu Shoumetsu (Tajná Technika Léčení), to myslím v Konoze nemáte." Dodám šeptem název tohoto zvláštního jutsu, který dokáže opravit i mrtvé buňky. Mamka dbala na to, aby mne tuto perlu naučila a já si jí vrazil do hlavy. Taky mě zároveň upozornila, aby jsem se s tím moc nešířil, neboť má díky Kabutovi špatnou pověst. Předpokládám, že ho tu nikdo neumí, neboť to bylo původně kabutovo tajemství a technika. Mamka za něj zaplatila hodně, aby ho získala. |
| |
| Ulice Jen co Narutovi předložím svou žádost o vyřazení, tak uslyším známý hlas, který řekne mé jméno. "Sakuro??", zeptám se a pohlédnu směrem odku jsem slyšel její hlas. To už ale začne na Naruta řvát a my se přeneseme dál. Netrvá to dlouho a my dorazíme do nemocnice. Naruto mě i přes můj odpor položí do postele a zečne na mě mluvit. Když mi řekne, že Itachiho "uvidím" až zítra, a že teď se mám uzdravit, tak začnu argumentovat tak urputně a nahlas, že neslyším jeho zmínku o implantování nového oka. "Já zdravý jsem!! Možná jsem bez chakry a slepý, ale schopen všeho!! A teď mě odveď k mému synovi nebo začnu dělat problémy!!", řeknu naštvaně a dostatečně nahlas, abych Naruta přehlušil. Pak mi Naruto řekne, že na vyřazení ze služby mám zapomenout, a že jestli chci odstoupit z rodinných důvodů, tak mám sepsat protokol. Ještě ani jeho poslední slova nedozní a já začnu brunátnět. "Kdybych mohl, tak tě praštím!! Jak asi můžu něco sepsat, když nevidím?!!", tentokrát jsem mu to "řekl" tak nahlas, že by to mohlo probudit polovinu chodby, na které se nachází můj pokoj. |
| |
| Naruto Jen co jsi zakřičel "Doktora!", tak se tam dva objevili, ale netroufli si se k Sasukemu přiblížit. Sasuke začal taky křičet, což doktory trochu znepokojilo. Naibun, Sakura Do nemocnice jste dorazili ve chvíli, kdy se chodbou ozýval Sasukeho křik "Jak asi můžu něco sepsat, když nevidím?!!". Oba vás to trochu zarazilo. V tom okolo procházel doktor, kterého Naibun oslovil. "Ceníme si vaší nabídky, ale abychom vaši pomoc vůbec využili, tak nejdřív musíme Sasuke-senpaie přimět, aby se nechal vyšetřit. A to v tuhle chvíli nejsme schopni" odpověděl ti doktor a zahleděl se skrz sklo na vyvádějícího Sasukeho. |
| |
| Nemocnice Koukám na vzpírajícího se strýce. "No i s tím bych mohl pomoci." Mírně se pousměji. "Jelikož jsem vlastníkem sharinganu, mohu předvídat jeho pohyby. Dejte mi injekci s uspávadlem, aby se uklidnil. Nejlepší bude nějaké neintravenozní, které může jít do svalu." Stále se mírně usmívám. Věřím, že doktorům se tenhle plán bude líbit a mě hrozí maximálně to, že dostanu perdu do žaludku. "Tak takhle jsem si ochranu nepředstavoval, ale musím ho poslat nějak do limbu." Stáhnu ze sebe můj zaprášený kabátec. V rychlosti opláchnu ruce a nasadím rukavice. Zjevně jsem připraven na akci. Dostanu-li k dispozici injekci s uspávadlem, aktivuji sharingan. Chameleoní jutsu ho sice zamaskuje, ale je mi jasné, že ho budu muset stejně časem zrušit. |
| |
| terén Okey... ženská odchází se zraněným domů... A zbytek... ten se leda tak sbírá na nohy a odchází.. Kapitán jako vždy špatně reagoval, ale to není novinka... Hmmmm??? Dobrá... Začal jsem se dívat všude kolem a hledal jakékoli stopy, které by mohli dokázat že tudy někdo zmizel... Co to jen muže být za techniku? časoprostorová? Možná že i dimenzionální... Nevím... možná se jenom extrémně zrychlily a odešli na jiné místo odkud mohli jen vklidu odejít pryč... Kdo ví... Hledám jakékoli stopy které by mohli pomoci, když nic nenajdu jdu pryč, když něco najdu tak čekám jestli nepřijdu ještě na něco dalšího... Po té odcházím za ostatními |
| |
| Taren Stalo se přesně jak jsi předpokládal, a to, že ať se snažíš sebevíc, tak jsi rakev nerozbil. Dokonce jsi jí ani neškrábl. Proto jsi se po chvíli snažení rozhodl tu rakev odnést celou. I přesto, že je rakev tak těžká jak vypadá, jsi jí zvednul a pomalu se s ní vydal zpátky. Jen co jsi vyšel z hrobky, tak jsi uslyšel hlas toho přízračného strážce. "Dokud se této rakve nedotkne pravý Uchiha, tak budu vás budu provázet" ozvalo se, ale nikdo se neobjevil. Dále už byl jen klid. Mlha, která naplnila údolíčko se pomalu rozplývala. Vyrazil jsi směrem, kde jsi nechal Karin a bezvědomého Nejiho. Killer Bee "No to bych teda nemohla! Ještě jsem se plně nezotavila a jakákoliv podobná činnost by vedla k mému kolapsu" odsekla ti Karin a dál si tě nevšímala. Po chvilce se zde objevil i Taren s obrovskou rakví na zádech. |
| |
| S Itachim na zádech... Ta hrobka se mi nepodařila rozbít. To jsem si mohl myslet... žádná sranda. Pomyslím si, když naložím na záda Itachiho hrobku. Vyjdu tedy pomalu zpátky tam, kde ještě pořád leží Neji. Do Konohy je to ještě dálka, asi to půjčím Beemu... zauvažuji ještě a najednou se za mnou ozve hlas toho samuraje, ale on nikde. A pomoc mi nechceš ? ušklíbnu se a pokračuji v cestě. Snažím se jít co nejrychleji to jde, i když s tou hrobkou to nebude žádná rychlost. |
| |
| Tsumibito Jdeš se porozhlédnout po stopách, které tady mohli členové akatsuki zanechat. Bohužel jsi nenarazil na sebemenší stopu. Otráveně ses vrátil k ostatním, kde tě oslovil ten ANBU, který se ujal vedení vaší skupiny. "Nevadí. Vrátíme se do vesnice pro nové rozkazy" řekne a vyrazí směrem ke Konoze. Po hodině a půl jste narazili na Kakashiho, který jede na velkém psovi. Kakashi Přivolal sis toho největšího ze svých psů a sedl sis na něj. Objasnil jsi mu co a jak a vyrazili jste po stopách. Po hodině a půl jsi narazil na skupinu několika lidí a jednoho velkého opičáka, ve kterém jsi rozpoznal opičího krále Enmu. |
| |
| Cesta- Jako vždy jdu pozdě... Vyvolal jsem největšího psa, kterého jsem mohl a řekl mu všechny podrobnosti. Během hodiny a půl jsme dorazily ke skupině šesti lidí a jednoho opičáka. Je to Enma a tak mi dost rychle dojde, že v té skupině byl i Konohamaru. Odvolám psa a doskáču ke skupině, která se už vrací do Konohy. Zdravím, měl jsem za úkol vám jít pomoc, ale vypadá to, že už jí nepotřebujete... Prý jste měli mít nějaký konflikt s Akatsuki ? Zeptám se a doufám, že mi aspoň jeden z nich odpoví. Takže teď rychle za Narutem a Sasukem, přeci je nemůžu nechat v problémech... pomyslím si a čekám na odpovědi. |
| |
 | Iwagakure no Sato (Skrytá Kamenná) - Čas: - 2 dny "Takže rozumíš úkolu?" Pochoduje přede mnou Tsuchikage-dono po svém pracovním stole, aby měl nade mnou přehled. Kývnu hlavou. Kousek vedle mne dopadne rána. "Ptám se, rozumíš úkolu?" Zvedne hlas Tsuchikage-dono na hladinu řevu. "Ano Tsuchikage-sama!" Odpovím vyrovnaným hlasem, zjevně neotřesen tímto způsobem jednání. "Takže padej a žádné problémy a žádné průšvihy, nebo ti zatrhneme tuhle propustku." Ještě jednou se ukloním a vycouvám ze dveří. Tam se konečně narovnám. Je všeobecně známo, že Oonoki-Dono, náš Třetí, není jen starý, ale snadno urážlivý. "Takže do skryté Listové." Povzdechnu si. Když přišli první zprávy o narůstající aktivitě Akatsuki, bylo řešeno, jestli mne poslat jako výpomoc a nebo se zakopat tady do kamene. Nakonec k mojí smůle ale i štěstí bylo rozhodnuto, že Konohagakure ocení naší pomoc a aspoň budou zprávy z první ruky. Moje balení proběhlo celkem rychle. Cestuji na lehko a efektivně, takže jsem do hodiny opustil Kamennou a vyrazil po cestě. "Co ty? Ty k tomu nemáš názor?" Z mé hlavy se ozve jen ticho, což je divné. Většinou mívá spoustu komentářů. Zajedu pod zem, abych vycestoval rychleji. To už můj pronájemce nevydrží. "Kolikrát ti mám říkat, že nejsem žádný krtek!" Ohluší mne dunivý hlas z mého nitra. "Jo, kdyby jsi byl, tak ses z té sochy dostal sám a nemusel jsi čekat, až jí rozmlátí." Pohrdavé ticho. "Ale aspoň víš, kde máš domov." Pochvalně Gobiho pochválím. "No právě." Zazní už uklidněný otrávený hlas. Rozesměju se. "Snad nejsi melancholický." Směju se mému zjištění. "Drž, mlč a dávej pozor, ať nenabouráš do nějaké hory jako posledně." Zazní otrávený hlas, který má bohužel pravdu. Když jsme se sžívali, byly bouračky na denním pořádku. O dva dny později: Úzké hranice restrikčního prostoru Konohagakure Vylezu ze země a nadechnu se divného vzduchu. "Tak tohle vypadá... Chmm zajímavě." Koukám ze špičky stromu na vzdálenou a mírně doutnající Konohu. "Otočíme to domů?" Zazní ve mě hlas Gobiho, s úlisným tonem vrchního pokušitele. ".....!" Agresivní ticho, na tuhle otázku zjevně nemám v plánu odpovídat. Místo toho udělám pečeť na Kuchiyose no Jutsu: Kinchou Ichi (Technika přivolání: Ptáčci z Kamenné). Objeví se ve větvích několik desítek drobných ptáčků od sýkorek po vrabce. Rozlétnou se okamžitě do okolí. "Tak jdem na to." Dodám si odvahy. Naštěstí na mne není, abych vedl nějaké dohody a povídání. Jsem prostě zaměstnanec zapůjčený na řešení situací. Volným krokem se vydám k hlavní bráně Konohy. "Zkus se chovat trochu slušně, ano?" Požádám Gobiho. Naštěstí je v Konoze Kyuubi, ten by ho umlčet měl. Nepřátelské ticho ze vnitř je mi jasnou známkou, že to chápe. Nakonec chtě nechtě dorazím k hlavní Bráně. "5..4..3..2..1!" Najednou vedle mne skupinka ANBU, pro které musím být záhadou a asi jasným nebezpečím. "Jméno a účel cesty." Zazní okamžitě hlas. Zakroutím hlavou a vytáhnu svitek od Tsuchikageho a předám ho prvnímu ANBU, který se odváží porušit dvoumetrový distanční okruh, který kolem mě udělali. "Účel cesty prozradím pouze Hokage-dono a nebo jím pověřené osobě." Pronesu klidně. Chápu jejich šok a popravdě se tím bavím a dle spokojeného ticha ve mě nejsem sám. Popis mojí maličkosti: Začněme od hlavy. Ta je kryta černýma krátkýma vlasama, které jsou momentálně od prachu hlíny a bahna. Dále jsem hrdým vlastníkem tmavě hnědých očí, které v sobě tuší další rovinu namodralých očí Gobiho. Brada je poměrně silná a aktuálně i mírně zarostlá dvoudenním strništěm, které jsem se opravdu nenamáhal sundat. Kratší krk navazuje na poměrně široká ramena, krytá těžkým tmavě hnědým pláštěm, který matně připomíná poctivě vypracovanou kůži. Věc, která donutila ANBU stád v dvoumetrovém distancu, je přichycena na mých zádech. Velký meč a když se říká velký, tak tenhle vypadá velký i na mě. Jeho jílec stojí za mojí hlavou a kus jí přesahuje. Druhý důvod, proč ostatní ANBU nešli blíže je na mé levé ruce. Ohromná železná rukavice, která je překována do pohyblivého spáru se zlomyslně leskne v záhybech pláště. Její účel je jasný: párat a ničit. Oblečení pod pláštěm je celkem jednoduché, ale poměrně přesně umístěné. Přes prsa běží dva kožené pásy. Jeden zjevně drží pouzdro meče, na druhém je několik svitků a mezera po jednom, který jsem předal ANBU. Oba popruhy jsou spojeny velkýma přezkama pod rameny. Kalhoty jsou obdobného tipu. Tmavohnědá kvalitní látka a po stranách železné spony, které zjevně umožňují nohavice buď zúžit a nebo povolit. Celkový dojem působí.... Jako by se válka přišla podívat na Konohu osobně. Přesto podivným pečlivým a klidným způsobem. |
| |
| Jeden z mnoha úkrytů Akatsuki Šéfík nás dostal z područí těch hajzlů z Konohy za což jsem mu vděčná přesto jsem dosti neklidná z jeho počínání ohledně jeho příchodu. Co ho mohlo tak naštvat ?? Své informace jsem dostala a pokud vím nikdy nebylo problém dostat se tam, kde mě i znají. Avšak jeho projevení slabosti, alias na mé objímání reaguji zasyčením. Přece jen byl to on kdo mě odkopl jako první. když nás dostane do úkrytu rozhlížím se, abych se ujistila, kde jsme. Pak šéfík odejde a nechá mě tam s Danzouem samotnou. S tím mi Danzou položí hned jednu zajímavou otázku na kterou se jen zašklebím. Njn co já vím co se mu honí hlavou třeba jsi se dost neosvědčil. Vypláznu na něj jazyk a pak kolem něho projdu a jdu opačným směrem než šéfík. Následuj mě musíme ti najít nějaký pelech. S tím začnu prohledávat pokoje, kam bych ho mohla strčit. |
| |
| Na hlídce Zrovna jsem usla a budí mě Sayuri. Vstanu a sednu s i k ohni u kterého zůstanu dokud Sayuri neusne pak dojdu přiložit k ohni a vytáhnu si z batohu pár papírů. Binsoku Kami no Jutsu " Technika živého papíru" S tím se papíry v ruce poskládají do malých ptáčků, kteří se rozletí do okolí a hlídají nás. Já si pak sednu do tureckého sedu a sleduji oheň po chvíli se dostanu na správnou vlnu a začnu vnímat svět rádoby očima těch potvůrek co se rozlétli do okolí. Pokud se tu něco objeví měla bych to odhalit. |
| |
| Boku-Jin ANBU se podíval na svitek a mávnul na ostatní, kteří se rozestoupili, abys mohl projít. "Pojďte prosím za mnou" řekl ANBU a vrátil ti svitek, načež vyrazil směrem k radnici, na které jsi už z dálky viděl značné škody. Po chvíli jste dorazili před hokageho kancelář. ANBU zaklepal a poté vešel. Kývnul na tebe, abys vstoupil také. Tam stála mladá žena s bujným porsím a jedno mladé děvče. "Co se děje?" zeptala se naštvaně ta prsatka. ANBU jen poklekl a řekl "Vyslanec ze skryté kamenné vesnice. Žádá si audienci u hokageho." Prsatice na tebe jen zamračeně pohlédla a řekla "Naruto tu teď není, ale jakožto páté hokage to můžeš říci mě." |
| |
| Kanceláž Hokageho - komuniké s Pátou Přeberu zpátky svitek a zasunu do pouzdra kam patří. Způsob, jakým tento jednoduchý úkol provádím je podivný. Na konci procesu je sviek nejnže srovnaný přesně do zářezu velikostí, ale i do pečetí. Pak teprve vyrazím. Cestou se rozhlížím po Konoze. "Tady to vypadá." Nestíhám se divit. "Chmm, to vypadá jakoby si tady někdo od nás hrál." Začne usuzovat Gobi. "Ticho tam, nebo půjdeš na procházku." Opět podrážděné ticho jako odpověď. Následuji ANBU a pokračuji v obhlídce. Zároveň se mnou se do města dostávají i drobní ptáčci, kteří zvědavě poskakují po budovách a kolem oken. Nebude to dlouho trvat a začnou posílat zprávy. Nakonec staneme před pobouranou radnicí. Nespokojené ticho se změní ve spokojené při pohledu na tu spoušť. Nechám se uvést před prsatku, která se představí jako Pátá. Samozřejmě jméno znám, ale... Skutečnost je jiná. "Hale, neuvažoval jsi v poslední době o založení Rodinky?" Ozve se mírně posměšný hlas. "Mlč, nebo tě dám k ledu." Zařvu na Gobiho v hlavě, což se na venek projeví pouze podivným zachmuřením při představení. Ukloním se a elegantně vytáhnu svitek. "Přináším pozdravy od Tsuchikage-dono a informace." Předám svitek, který víceméně ve zkratce vyjadřuje, že i my jsme zaznamenali zvýšenou aktivitu Akatski a dokonce i zde v Konoze. Jak jsme na to přišli svitek nezmiňuje. Dále svitek zmiňuje, že pro upevnění svazku mezi vesnicemi vysílají Jinchuurikiho z jejich vesnice, aby pomohl s obranou Konohy jako strategicky výhodného bodu. Svitek celkově zní celkem ochotně a nápomocně. |
| |
| Konoha zvednu vzhůru unavenou tvář a trochu přimhouřím oči. Vypadám snad jako nájemný vrah? stočím oči ke košíků který je plný plyšových medvědů. Ani ty se netváří moc nebezpečně. Omlouvám se, cesta sem je poněkud dlouhá a zrádná, jsem unavená a chápu vaší ostražitost mladíku(pokud to mladík vůbec je- pro mou podobu, zmíním i jméno nějaké vzdálenější vesnice, teď mě zrovna žádná nenapadá) Jmenuji se Heisei Yuki, a zítra ráno bych tu chtěla prodat pár těhlech chlupáčů natočím košík blíž k jejich očím. Můžete mi doporučit nějaký levnější, ale přesto útulný hotel kde bych si mohla odpočinout? Už je to pár let co jsem tu byla naposledy... čekám co mi na to odpoví. kdysi byl čas kdy mě chtěli taky přidělit pod ANBU... |
| |
| U vesnice Narutovo kloni mají nejspíše pro nás malé překvapení, jak se zdá a aby taky ne. Když ve spěchu opouštíme vesnici, která na tom není zrovna dobře ještě naposled se otočím. Snad se sem vrátíme co nejdříve. S tím se podívám na Naruta a čekám co bude. Na jeho poznámku a potřebném počtu klonů se jen ušklíbnu a čekám co nakonec vymyslel. Když se promění ve křídla nestačím se divit musím si je sama osahat, abych tomu věřila. To je nádherné Naruto. S tím ho poslechnu a určím směr kudy se vydat do našeho dočasného nového domova. Doufám, že se zatím nic nestane a tohle je jen předběžné opatření, které nikdy nebude muset být ověřeno nepřítelem. Obávám se, že děti jsou příliš malé a já příliš slabá na to, abych se mohla kdy v životě postavit tak silnému nepříteli jako je Orochimaru. Začíná se na mě zase projevovat ustrašená Hinata, ale jak říká Sakura musím se držet a být silná. aspoň v očích svých dětí. S tím se s úsměvem podívám na Miu a Minata. |
| |
| Nemocnice Sundám ze sebe kabát a v té rychlosti jsem si ani neuvědomila že mám na sobě pyžamo (Pokud jsme ho popisovala změna, pokud ne vypadá takhle : růžové kalhoty, růžové tričko s tmavě růžovím nápisem "Little Miss Perfect") Nasadím si gumové rukavice a dojdu k Sasukemu kterého pevně chytím za paže aby sebou tolik neházel, poté se otočím na nějakého z doktorů který tu ještě zůstal. "Slyšeli jste mého synovce?Doneste uspávadlo.." Řeknu ještě sklidem doktorům/doktorovi. Doktor přikývne a odejde, hned je zpět s injekcí kterou podá Naibunovi, podívám se na něj a chytím Sasukeho ještě pevněji. |
| |
| Úkryt akatsuki věnoval jsem jí nepříjemný pohled. No, já bojoval téměř s celou jejich skupinou zatímco ty sis hrála s tou holkou připoměl jsme jí nakvašeně ale dál jsem to nijak nekomentoval místo toho jsem se vydal za ní úrkytem v naději že si tu najdu nějaké volné místo na odpočinek. Mimochodem je tu i nějaká větší místnost kde by se dalo trénovat nebo si v tomto případě budu muset vystačit s vlastním pokojem? zeptal jsem se po chvíli tiché cesty. Prej pelech...ta vážně mězi těma kočkama žila až příliš dlouho... |
| |
| Cesta Konečně se vrátil onen poslední člen našeho týmu s nějakou rakví na zádech? No potěž koště příteli jestli tohle hodláš s sebou tahat celou dobu...ještě že mám od vašeho Kage přísný zákaz se té rakve jen dotknout zasmál jsem se , s tím jsem si přehodil Nejiho na záda a vytáhl Karin na nohy. No panstvo myslím že tady nás už nic nedrží nebo snad ano? |
| |
| Nemocnice Jen co dořvu na Naruta, tak mne někdo chytí za ruce, abych sebou tolik neházel. "Co to ku...?!!", zařvu, ale větu nedokončím, protože jsem uslyšel Sakuřin hlas, který někoho nabádal k přinesení uspávadla. Zatvářím se zrazeně, ale raději si poklidně lehnu a nebudu se hýbat. "Hmm... S váma se nedá rozumě mluvit... Chci jen vidět svého syna...", zabručím naštvaně a zavřu své nefunkční oči. To jsem to teda dopracoval... Orochimaru je zpátky a dřív nebo později určitě bude chtít Itachiho sharingan... A já ho bohužel nebudu schopen ochránit, protože jsem slepý... Je to všechno na hovno..., pomyslím si a zachmuřím se ještě víc. |
| |
| Bee, Taren Společně jste se vydali zpět do Konohy. Bohužel jste kvůli rakve byli pomalejší a dělali jste pár přestávek. Během jedné pauzy se Neji probral. Nic neřekl, jen na Beeho vrhl vražedný pohled a znovu oči zavřel. Vypadá to, jako by šetřil svou energií. (Pokud chcete na sebe ještě nějak reagovat, tak reagujte a následující část nečtěte) Večer - poblíž Konohy Jste už kousek od vesnice, když v tom uslyšíte obrovskou ránu a záblesk v dáli, který se po chvilce znovu opakuje. Všem se to zdá divné, ale usoudíte, že je to ještě hodně daleko, když v tom se ozve větší rána a objeví se veliký záblesk. To už nevydržíte a vyrazíte k vesnici rychleji. Dostanete se na vyvíšené místo, odku se vám naskytne pohled na Konohu. Z několika míst se kouří a radnice je pobořená. Vyrazíte tedy co nejrychleji k bráně. (Taren trochu zaostává) ANBU vás nechali skrz bránu projít bez jakýchkoliv řečí, jen Tarena zastavili a nabídli mu, že mu s rakví pomohou na velitelství. |
| |
| Kimto Po nějaké době jsi doletěl na dohled ke Konoze, která na několika místech doutná. Vidíš, že na hradbách, na věžích a okolo vesnice je mnoho ninjů. Celkově to vypadá jako by měli v Konoze pohotovost. Napadá tě, že jestli se teď na dračím hřbetě přiblížíš ke Konoze, tak na tebe nejspíš bez řečí zaútočí. (nevím co jiného ti napsat) |
| |
| Naruto, Naibun, manželé Uchihovi Po Sakuřině pobídnutí jeden z mediků bleskově zareagoval. "Hai!" řekl a vrhl se ke skříňce s léčivem, kde vytáhl ampulku a injekci. Injekci naplnil obsahem ampulky a přišel blíž. Injekci vám ale nepředal. "Sakura-sama, myslím, že se Sasuke-sama už uklidnil. Už té injekce nebude zapotřebí. Navíc, budeme pacienta potřebovat při vědomí až ho budeme prohlížet" řekl medik poté co domluvil Sasuke. |
| |
| Konoha Let byl skvělý, výborně jsem si odpočinul, až probudil Dorigi a vysadil na svůj hřbet. Co se tu u všech okřídlených stalo? Zabolí mě při pohledu na svůj "domov", která na několika místech vypadá jako po náletu dračí letky. Tak jsme tady. Co se tu asi stalo? prolomí ticho drak. "Nemám ponětí. Tak či tak, nejlepší se bude optat přímo Hokageho." Jak se k němu chceš dostat? Ti ninjové nás asi těžko nechají proletět k radnici. "Vzduchem určitě ne. A přestrojení nemá cenu. Ale mám plán. Zaútoč na hradbu u vedlejší brány. Snad se mi v tom zmatku podaří dostat dovnitř. Jak tam budu, stáhni se do mraků. Snes mě dolů." Na zemi si urovnám katanu za pasem, zastrčím pořádně karty do kapsy kimona a vydám se po cestě k vedlejší bráně. Pak dám Dorigimu pokyn. Ten vyletí k hradbě a zahltí jí sloupem plamenů. Nařídil jsem mu, aby nikoho nezabil, ale útok musí vypadat přesvědčvě. Jakmile oheň upoutá pozornost stráží v okolí vydám se k bráně ... |
| |
| Danzo, Cuki Cuki Danza odvedla do jednoho menšího, tmavého pokoje, kde se nachází postel, stůl a židle. V tom jste slyšeli, jak se někdo cizí baví s Kizashim v sále. Jeden z hlasů jste už oba dva určitě slyšeli. Onen chraplavý, slizký hlas nemůže patřit nikomu jinému než samotnému Orochimarovi. Ani ne minutu na to se na chodbě, kde stojíte objeví Kizashi. "Cuki, máme dva hosty, kteří nám pomohou s našim dalším úkolem, takže bych byl velice nerad, kdybych se dozvěděl, že na něj byl někdo sprostý. Mimochodem, je to Orochimaru a jeden z jeho sluhů" řekl Kizashu a pomalu se otočí k odchodu. V polovině otočky se zarazí a dodá "A ty, Danzo. Proč chceš vstoupit do našich řad? Co tě k tomu vede?" |
| |
| Akatsuki Nechal jsem se zavést do pokoje. to že se tam v zápětí objevil velitel mě nijak nepřekvapilo to že s ním byl Orochimaru ano. Usmál jsem se. No to se podívejme, Orochimaru-sama. Jsem rád že vás vidím. Můj otec o vás měl velmi vysoké mínění. Říkal že jste nejužitečnější člověk na tomto světě. Upřímě doufám že si budeme moci promluvit věnoval jsem mu drobet neupřímný úsměv načež jsem se otočil na velitele. To je jednoduché. Abych Konoze vrátil to co provedla mému otci. |
| |
| Chi Takula ANBU si tě chvíli nedůvěřivě prohlížejí, ale nakonec promluví jejich velitel "Bohužel vás i přesto musím požádat, abyste mne doprovodila na velitelství, kde vás vyslechnou mí nadřízení." Velitel těch ANBU se omluvně ukloní a dodá "Omlouvám se, ale takový je rozkaz. Máme zrovna stav nouze. Pokud chcete, tak vám tu nůši pomohu nést." |
| |
| Úkryt naší krásné organizace Objevím (pj ví jakto, že jsem tady) se v naší velké síni, kde jsem před několika hodinami předstoupil před šéfa. Na zádech mám bezvládné Kisameho tělo a v ruce mám jeho meč, který je momentálně o polovinu menší než obvykle. "Hééj! Je tu někdo?" zavolám nahlas a poslouchám, jak to ozvěna opakuje. Zasměju se a chvíli počkám. |
| |
| Danzo, Cuki Orochimaru si Danza pořádně prohlédne a pak se podivně zašklebí. "Stejný jako otec. Tedy co se vzhledu týče. Tak i ty ses přidal k Akatsuki? Zajímavé" řekne svým typickým chraplavým hlasem. V tom se z velkého sálu ozvaly Creedovy slova. Kizashi protočí oči v sloup a tiše řekne "Teď lituji, že jsem ho přijal mezi nás." S těmito slovy se otočil a vyrazil za Creedem. Orochimaru vám ještě věnoval jeden ze svých šklebů a následoval Kizashiho. |
| |
| Pokoj Když velitel vyrazil za řvem zvedl jsem se i já a lehce chytil Orochimara za rukáv načež jsem jej doběhl a jenom tak mimoděk utrousil. Mimochodem příteli potřeboval bych od tebe pomoc...stejnou jako jsi poskytl mému drahému otci jestli budeš souhlasit jsem si jist že dokážu najít něco co by se hodilo zase tobě mluvil jsem tak tiše že mě nemohl slyšet ani vedle stojící Kubikiri po těch slovech jsem vyběhl za velitelem. |
| |
| Nemocnice - Rodinná sešlost plus hokage a doktoři Když se strýc uklidní, pokrčím rameny. Když pak vysloví svůj požadavek, tak se usměji. "Tak to bude na delší dobu." Je to malý úsměv. Bez škodolibosti spíše s mírným smutkem. "O Itachiho je postaráno dobře. Momentálně je nejbezpečnější na lůžku, aby mu srostli kosti." Pronáším celkem klidným a rozumným hlasem. "Většinu zranění jsme mu už vyléčili. Sám jsem na velkou část dohlížel." Pokračuji. Přestože mluvím klidně, moje oči už rejdí po jeho těle a dělají analýzu. Jsem rád, že se uklidnil, ale teď musí přiložit ruce k dílu doktoři, aby udělali komplet analýzu. Sice jsem schopen sám zjitit hodně, ale doktor je doktor. |
| |
| Boku-Jin, Asahi Hinata Tsunade si svitek převzala a pomalu si ho přečetla. Pak od něj zvedla oči a pohlédla na Boku-Jina. "Zajímavé. Nevěděla jsem, že Tsuchikage má ve svých službách nového Jinchuurikiho" řekla Tsunade a změřila si Boku-Jina pohledem. Po chvilce si sedla a něco sepsala. "Tady máš povolení k pobytu v Konoze" řekla a podala ti "průkazku". "Ale stejně, budeš si muset promluvit s Narutem. Myslím, že by pro tebe měl nějaký vhodný úkol" pronese Tsunade trochu nevrle a dodá "Tady Hinata tě za ním zavede, že Hinato?" |
| |
| Kancelář Hokage - Konoha "Tsuchikage-dono využil oslabení Gobiho a rozhodl se jeho sílu spoutat. Já jsem byl pro svoje speciální schopnosti vybrán za hostitele." Oznámím. Ve mě se to nepříjemně pohne. "Hale moc se nevytahuj, prostě ses nechal osedlat jako já." Zazní skoro posměšně hlas Gobiho v mé hlavě. Na jeho poznámky jsem si již zvykl, ale není to nic příjemného, občas. Teď mu můžu stále říct: "Drž tlamu!" Přeberu propustku k pobytu v Konoze. Velice pečlivě jí přečtu a pak ještě o mnoho pečlivěji uložím do pouzdra na zádech. Pak teprve sepnutím rukou poděkuji. "Zkus si to představit: Pořídíš si synátora s touhletou. Posílí to vaše vztahy a budeš mít na hraní někoho jiného než mne a mě můžeš dát volnost." Zní zase příjemný a úlisný hlas Gobiho v mé hlavě. Na odpověď ho počastuju představou velké kamenné sochy, kde je pár desítek let uvězněn. Tato výhružka vždycky zabrala. "Vždyť jsem nic neřekl, ne?" Pokračuje znuděný hlas. Já se otočím na svojí rusovlasou průvodkyni. Pohled v očích je jasný: "Můžem vyrazit." |
| |
| Kancelář Schovaná, jak myška v koutě jsem sledovala, jak se lidé v kanceláři zjevují a mizí. Z celého toho shonu mám v hlavě zmatek a stav Itachiho otce mě vyděsil tak, že jsem jen s otevřenou pusou sledovala, jak opouští kancelář. Nakonec se situace uklidnila a do kanceláře vešel muž. Svalovec se ani nepředstavil a předal vzkaz. Po zjištění, že je ze skryté kamenné ho pozoruji o to s větším zájmem. Co tu dělá shinobi ze skryté kamenné ?? Následně na to ještě Tsunade přihodí, když mi oznámí, že to je Jinchuriki. Vau tak tenhle má v sobě pětiocasého ?? Hmm musí to být silný shinobi, ale co tu sakra dělá ?? To si skrytá kamenná může dovolit o něj jen tak přijít ?? Na Tsunadin požadavek nebo spíše rozkaz reaguji kývnutím a přejdu ke dveřím, když je svalovec připraven zamířím si to k nemocnici. Mlčky jdu a jen ho vedu. Nemám chuť si povídat s někým z kamenné. |
| |
| Kancelář - cesta s mojí průvodkyní "Godaime Hokage-sama." Použiji celý titul, když se loučím a pak následuji zrzku. Venku se ukáže, že jsem asi velký milovník zvěře, neboť jsem vytáhl z pouzdra na zádech malou šroubovací misku se zrním. Otevřel jsem jí a přidržel mezi prsty. Stačilo pár okamžiků, aby se ke mě začali slétat ptáčci. Poskakují švitoří povídají zobají. Ano, jsou to moji ptáčci z kamenné, kteří obhlédli skoro celou Konohu a teď mi dávají potřebné zevrubné informace. "Hokage-dono najdeme.... v nemocnici?" Vyskouším navázat rozhovor. Můj hlas je celkem příjemný, ale kde jsem vzal, kam jdeme? Kdo ví. |
| |
| Cesta do nemocnice Na počínání svalovce opatrně koukám. To, že se k němu začnou slétávat ptáci mě zarazí, ale né zas tolik, abych se nějak zdržela spíše jen jsem zvedla obočí a pokračovala. Ano, Hokage sama je v nemoc . . . Jak to mohl vědět ?? Zastavím se a podívám se na něj. Oči se mi zúží a ruce dám v bok. Jak to víte ?? A když to víte proč si tam nedojdete sám ?? Mohla jsem teď plnit důležitější úkol než vám tu dělat průvodce. S tím se, ale stejně rozejdu k nemocnici. Tohle je docela děsivé, že to tu zná. A hlavně, jak mu došlo, kde je Hokage ?? Že by ho někdo informoval. Třeba mu něco řekla Tsunade, když jsem se neposlouchala. Ano tak to nejspíš bude. |
| |
| Cesta do nemocnice Usměju se nad rozčilováním zrzky. Je to celkem příjemný úsměv. Rozhodně ne takový klišoidní nádech jako byl v kanceláři Hokage. "No, když ti řeknu, že mi to ptáčci pověděli, tak mi to asi nebudeš věřit, že?" Pronesu nevinným tónem. "Bohužel nejsou moc dobří v popisování cesty." Přiznám se s mírným záškubem v koutcích. "Co se zde vlastně stalo? Vypadá to tu jako po boji?" Chtě nechtě působí můj hlas celkem příjemně. Zjevně se chovám před autoritama úplně jinak než před ostatníma. Popravdě, tohle je pro mne mnohem příjemější situace než s Hokage, protože tady si nemusím dávat moc velký pozor, abych nepoužil nějakou nevhodnou frázi a nebo větu. |
| |
| Nemocnice Jediný kdo na mé bručení reagoval byl Naibun, který mě začal ujišťovat, že Itachi je v pořádku. To by mě normálně uklidnilo, ale Naibun to začal ještě okecávat. Jen dořekl větu: "Většinu zranění jsme mu už vyléčili", tak jsem se prudce posadil a vyhrkl na ně: "Jak většinu?? Neztrácejte čas se mnou, já jsem v pořádku!! Jen jsem bez chakry a slepý..." Hned na to si uvědomím, že by je moje prudké posazení mohlo naštvat, tak si zase lehnu, aby mě neuspali. Promnu si oči, doufajíc, že nevidím jen dočasně a pak se zeptám: "Mohl bych se jít alespoň osprchovat?? Jsem celý od krve, která pořád ještě smrdí po Orochimarovi..." Prosebně se podívám směrem odkud jsem slyšel Sakuřin hlas. "Slibuju, že se nepokusím o útěk...", dodám a znovu se posadím. Tentokrát ale pomalu. |
| |
| Nemocnice Odcázím z pokoje protože tam už vtrhla Sakura a Sasuke je tak trochu nepříčetný. Ve dveřích se na moment zastavím. Zítra UVIDÍŠ svého syna, tím si buď jistý. Na recepci se na moment zastavím. Mám velice nepříjemný nedostatek chakry. Jdu ještě na jednu misi, za pár hodin jsem tu, připravte mi nějaké léky které mi při spaní podpoří regeneraci chakry. Upravím na sobě plášť a frajersky vyjdu směrem k Tsunade. Plášť je na několika místech potrhaný, ale stále se mi líbí a nechce se mi jít si vzít nový. Venku se na okamžik zastavím abych si pokecal s kybim, ale šestý smysl mě varuje že by mě zas někdo vyrušil a mi strašně pilo krev když jsem nemohl na ty jeho děsné hlouposti odpovědět. Zatřásl jsem hlavou a vyrazil jsem směrem k radnici. Kohokoli v tuhle dobu potkám, tak ho prověřím starým dobrým KAI přece jen Orochimaru tu někde musí být když vyhrožoval že mi zabije rodinu a náhoda je blbec. Možná čirou náhodou vrazím zrovna do něj. Pro Kai používám liščí chakru. A snažím se být neápadný... jako například použít kai při nechtěném vražení do lidí nebo nenápadně jak by si toho průměrný vesničan nevšimnul... |
| |
| kakashi... Doufal jsem že to bude klidná cesta... Bohužel není... Vždy když potkáte Hatake Kakashiho tak už nikdy nemáte šanci na něco takového jako je klidná cesta Ano senpai je to tak... Vůdcem akatsuki je Uchiha... Stoprocentně je to Uchiha, poněvadž použil doujutsu pomocí svého Sharinganu... Jeden z nepřátel má kekkei genkai kov... Smíchal oheň, vítr a zemi a z toho vzniklo železo... A nakonec Ještě jedna ženská, která má devět životů... Jeden jsme jí odstranili ale asi se to znovu něják naroste.... Nikdy nevím jak taková monstra mohou existovat... pokrčím rameny... Ještě něco Kakashi senpai? Více informací můžeme zjistit až zapíšeme hlášení o misi a já až se poradím s jiným expertem přes genjutsu... říkám vše narovinu a hodně toho přeskakuji, ale tak v kostce je to vše. |
| |
| Setkání s velkým Hokgaem (spíše s 9tkou) Následuji mojí zrzavou společnici po ulicích Konohy. Sám si jí prohlížím celkem se zájmem. Několikráte zbouraná a postavená a teď jí zjevně čeká podobný osud. Ptáčci postupně vyprázdní celé pseoudokrmítko a zase se rozlétnou po okolí sbírat informace. "Ne, je to vlastně děsně jednoduché jutsu, které se dá naučit... Tedy u nás." Usměju se na posledy. Snažím se jít tak, aby mi děvče stihalo nemělo pocit, že se jí snažím uhnat. Najednou vidím jak někdo před náma dělá rozruh. Svraštím zvědavě obočí. Podle toho, co slyším, někdo paranoicky používá Kai na kohokoliv koho potká. Na mém obličeji se objeví úsměv a na rameno přistane krásně vybarvená sýkorka, která okamžitě začne rozčileně čiřikat a tahat mne za vlasy. "Že neuhodneš, kdo je před náma." Zeptám se mírně pobaveným hlasem Gobiho. Ve mě se zvedne vlna zájmu, která se projeví i na venek, když moje hnědé oči dostanou jemně modrý nádech, jakoby se fyzicky opravdu chtěl podívat. Postupně se k nám dořítí osoba v podobě světlovlasého Kai-tornáda v podobě Hokageho. Nechám úsměv na tváři a počkám až udělá svoje Kai. Pak mu teprvě možná dojde, že osoba před ním nepatří do Konohy a zjevně nepatří ani do obvyklých jednotek, které potkává. "Hokage-dono." Pozdravím. Můj hlas je jemně tázavý, ale uctiví. Sýkorka vypadá mimo to, že je na vrcholu zuřivého čiřikání. |
| |
| Mise splněna Doběhl jsem skupinku z Konohy, nevypadají zrovna nejlépe, ale co se dá po boji s Akatsuki čekat. Slova se pustí Tejinashi, chvíli mi ale trvá, než si vzpomenu na náš rozhovor v IR, ale už vím. To je ten co chce do našich speciálních ANBU jednotek. Dobrá, asi se budu muset vrátit s vámi do Konohy, měl jsem vám totiž jít pomoc, ale vidím, že jste to zvládly. usměju se na ně a vyjdu s nimi směr Konoha. Takže nový vůdce, který má Sharingan... plus úplně noví členové Akatsuki, to nedopadne dobře. přemýšlím cestou, ale to není to hlavní co mě teď trápí. Teď si hlavně dělám starost o Naruta a Sasukeho, snad to s nimi dopadne dobře, stejně jako s touhle skupinkou. |
| |
| Raiu Jen co tvá babička odešla, tak se Chouji zvedl a pronesl "Pojď! Jdeme zjistit co se děje!" S tím vyrazil směrem k radnici. Vtrhli jste na na chodbu, kde se nachází hokageho kancelář, kde jste našli tvého tátu, který je opřený o zeď a netrpělivě poklepává pravou nohou. Jen co vás uviděl, tak se mírně pousmál a vyšel vám vstříc. "Ahoj Raiu, nazdar Chouji. Prosím, neptejte se. Vím akorát, že v tom figuruje Orochimaru. Teď čekám na Naruta a dohodnu si s ním co dál" řekl Shikamaru a zatvářil se zdrceně. V tom se dveře do kanceláře otevřely a vyšla z nich Tsunade, která když viděla Raiua, tak se usmála. Bohužel Tsunade není jediná, která dorazila na chodbu. Objevil se tu také Ibiki. "Tsunade-sama! Máme znepokojivé zprávy. Saiův tým, který je momentálně pod Hakušiným velením narazil na několik mužů, kteří tvrdí, že jejich vesnici napadl nějaký přízrak a všechny zmasakroval. Hakuši-san se to rozhodla jít prozkoumat. A tak žádá o náhradu za Kamu, který není schopen boje" řekl Ibiki a Tsunade se zamyslela. Nastane ticho, které prolomí až Shikamaru "Co kdyby šel na tuto misi Raiu? Je schopný a inteligentní." Pak se shikamaru skloní a zeptá se tě "Co bys tomu řekl? Půjdeš jim na pomoc?" (tak tohle je snad to nejhorší co jsem kdy vypotil, ale nějak mě nenapadlo co ti napsat.) |
| |
| Konoha - kancelář Kageho Překvapení nad překvapení, když moje zuřivé otázky donutí strejdu Chujiho k tomu, aby mne vzal do Konohy. "No jistě. Hend jsem zpět." Během chvilky s sebou táhnu velký černý vějíř, který upínám do popruhu na zádech. To že mi ho babička schovala na velkou skříň mi zjevně nedělo problémy. Popravdě stačilo jen otevřít skříň a šuplíky použít jako žebřík a doufat, že se nepropadnu. Babička to asi doprovodí nesouhlasným pohledem. Jen se natáhnu pro plášť. Věnuju jí pohled stilem: "Strejda na mne dohlédne." Pak jen za mnou zapdnou dveře, které už tolik zapadnutí nepřežijou. Připojím se ke strejdovi. Oči mám na vrch hlavy. Zatím nejlepší přesvdčovačka, která se mi povedla. Postupně procházíme Konohou. Ta je skoro poničenější než obvykle. "Tohle je divné. Opravdu, jakoby se tu válčilo." Utvrzuju se. Pak mám velké štěstí. Před kanceláří stojí taťka. Skočím mu kolem pasu. "Unesli mamku. Chtěl jsem ti to dojít říct, ale nepustili mne." S náhlou dětskou umíněností oznamuji. Přeci jen mám jen 7 let a tak se to dá pochopit. Táta dle vší pravděposobností jen potvrdí a tak během okamžiku se otevřou dveře od kanceláře Hokage, kde se zjeví Tsunade-sama v celé své velikosti. V okamžiku, kdy mne zmerčí, ví jak mne zaměstnat. Táta se nezdráhá a i já dokáži pochopit, že je to jen na efekt, aby mne zabavili. Odtrhnu se od táty, narovnám se a ruka mi sjede do pouzdra. Vytáhnu od tud svitek a prosebně kouknu na tátu. Ten si asi jen povzdechne a pomocí Kai uvolní můj cestovní batoh, který těžce cinká. Pohledem: "Já za to nemůžu, že jste mě to nenaučili." mu poděkuji a pak se postavím před Tsunade. "Připraven vyrazit." |
| |
| Průvodce Konečně jsem odhalila tajemství jeho techniky. . . těsně potom co mi to prozradil. Hmm takže jednoduché jutsu. Už jsem chtěla namítnou, že by mě ho mohl naučit, ale bohužel byl dřív a mé naděje zmizeli. No co já si vytvořím vlastní pozorovací Jutsu. S tím uraženě vyrazím dál. Když mě v tu ránu upoutá zářivá blonďatá hlava. Uf, tak tady je. Sensei sama. Haló. S tím doběhnu k němu a čekám až si mě všimne. Kdyžtak an sebe upozorním ještě zataháním za lem jeho pláště. Tsunade sama mě za vámi posílá, jelikož vás tady tenhle muž hledá. S tím se otočím na Boku- Jina. Údajně to je shinobi ze skryté kamenné. |
| |
| Nemocnice - Sasuke, Sakura, Naibun Jen co se Sasuke uklidnil, tak ho doktoři pod Sakuřiným vedením začali prohlížet. Chvíli to trvalo, ale nakonec jste přišli na to, že je v dobré fyzické kondici a bez jakéhokoliv zranění. Což je vám velice divné, protože má veškerá zranění, která utrpěl ráno, kompletně vyléčená. Jakoby tam nikdy nebyla. Prohlédli jste také jeho oči, které jsou pořád ještě dosti zarudlé. Bohužel s těmi si nevíte rady. Sharingan je opředen mnoha tajemstvími. Po prohlídce se medici narovnají a pohlédnou na sebe. Chvíli si pro sebe něco šuškají a pak se jeden zhluboka nadechne a připraví se promluvit. "Sasuke-san, je to opravdu tak, jak jste řekl. Fyzicky jste v pořádku, tedy až na tu slepotu. Také bohužel nevíme jak je možné, že máte prošedivělé vlasy" řekl jeden z nich a omluvně se podíval na Sakuru. |
| |
| Raiu Otec ti odevzdaně pomůže "vytáhnout" tvůj cestovní batoh a trochu otráveně řekne "Jen co se vrátíš, tak tě to budu muset naučit." Poté co prohlásíš, že jsi připraven ti otec rozcuchá vlasy a rozloučí se s tebou "Měj se prcku. A dávej si pozor." Tsunade se nad tím jen pousměje a zavelí "Dobře! Teď následuj Ibikiho, ten ti řekne vše potřebné." Ibiki se jen ukloní a vyrazí na velitelství. Cestou zarputile mlčí a je ponořen do vlastních myšlenek. Jakmile dorazíte na velitelství, tak se k tobě otočí a s potutelným úsměvem řekne "Teď se pěkně proletíš mladej." S tím otevře dveře na malý dvůr, kde stojí tři velcí papíroví ptáci. Ibiki se zasměje a řekne "Tihle tě odnesou za Hakuši-sensei. Další rozkazy dostaneš od ní." Jakmile nastoupíš, tak se všichni tři ptáci vzlétnou a odnášejí tě do neznáma. Tým Hakuši, Raiu Během Hakušiny hlídky se vrátili její velcí papíroví ptáci. A to i s posilou, kterou není nikdo jiný než syn Nary Shikamara a Temari. |
| |
| Na hradbách - Narutovy klony Dva z tvých klonů stojí na hradbách u severozápadní pozorovací věže a hlídají. Dlouho se nedělo nic. Už to vypadalo, že se nic nestane, ale nakonec jsi se dočkal nepřítele. Nad lesem letí veliký drak, který si to míří přímo k vesnici. Letí opravdu rychle. Ani ses nenadál a už přistál před hradbou, na kterou hned začal chrlit oheň. |
| |
| Přesun Přeberu batoh od taťky. Vytáhnu z něj plášť ze Suny a všechno sklidím pod něj, aby to nebylo vidět. Věnuji Otci úsměv a pak vyrazím za Ibikim. Toho samozřejmě i přes jeho mlčenlivost bobmbarduji otázkama. Když dojdu k němu na dvůr, zmůžu se na jednoduché a pouhé: "WOW!" Tohle jutsu jsem neviděl a je pro mojí osobu opravdu novinkou. "A nerozpadne se to?" Zeptám se, když na to vylezu. To se ale celkem rychle zvedne a odnáší mne z Konohy. Let si celkem užívám. Je to pro mne velmi nezvyklý zážitek. Nakonec přistanem u mojí nové dočasné sensei. "Sabaku no Riu se hlásí do služby." Pronesu zdvořile a tiše. Pak teprve seskočím z papírových ptáků. |
| |
| Miyako Vysokou rychlostí jsi vyrazila s ošklivě poraněným Inoichim zpátky do Konohy. Cesta byla dlouhá, ale i tak ti cesta trvala asi o polovinu méně. Když jsi dorazila ke Konoze, tak jsi proletěla bránou a vydala jsi se přímo do nemocnice, kde si Inoichiho převzal lékařský tým. Tím pro tebe tato mise skončila, ale je ti jasné, že hlášení jít podávat ještě nemáš. Přece jen jsi zpátky jen ty. V hlavě se ti ozval povědomý hlas Hele, mise je splněná. Co takhle si jít dáchnout. A jestli ne tohle, tak pojď někomu alespoň nakopat zadek." |
| |
| Kakashi, Tsumibito Cestou zpět jste narazili na jednoho postaršího muže, který nesl asi spící ženu v náručí. Když vás spatřil, tak se zarazil a zamračil se. "Hej! Co jste zač? Jestli taky patříte k Akatsuki, tak si mě nepřejte!" křikl na vaši skupinku muž a zahrozil vám pěstí. To zapříčinilo, že ženu málem upustil. |
| |
| Uchiha Naoki Dnes jsi měl den volna a proto jsi ho jako obvykle strávil na cvičišti, kde jsi trénoval dokud jsi nepadl únavou. Probudil tě až zvuk, který připomínal explozi. Když se rozkoukáš, tak zjišťuješ, že je už tma a tak se radši sebereš a vyrazíš domů, aby se mamka zase zbytečně nerozčilovala. Jen co otevřeš dveře, tak se ozve hlas Hiny (ninja kočka - pokud to nevíš :) ) "Konečně jsi doma Naoki-kun. Hledala jsem tě, ale ty nikde. Tvůj táta je v nemocnici a momentálně i tvůj bráška. Asi by ses tam měl jít podívat." |
| |
| Konečně v Konoze Cesta probíhá mlčky, já ani nemám moc chuť mluvit, protože rakev je dost těžká. Chvíli jsem přemýšlel, co asi tak v Konoze můžou chtít s tou hrobkou dělat, ale došel jsem k závěru, že mi to může být dost jedno, a tak toho uvažování nechám. Došly jsme na kopec, ze kterého je krásný výhled na Konohu, když jdu z mise, často se na něm na chvíli zastavím a sleduji Konohu, jenže teď se všechno změnilo, protože z několika míst v Konoze se kouří. Co nejrychleji se všicjni vydáme do konohy. Jen já jsem trochu pozadu. Mise je splněna, takže už bych to viděl každý sám za sebe, jak jsem zvyklý. Tu hrobku odnesu na velitelství sám. Položím to na místo, kde mi určí a řeknu samurajovi. Teď hlídej, pro Uchihu dojdu až zjistím co se tady děje. Jestli tam se mnou někdo je, asi si myslí že jsem blázen, ale není čas nic vysvětlovat. Potom si zajdu na velitelství za nějakým ze svých velitelů a zeptám se na důvody,co se tady za dobu mé nepřítomnosti stalo. |
| |
| Cesta do Konohy-- prozatím neznámé Zdá se, že můj nápad je úspěšný. ANBU souhlasí a já jaksi "splním své slovo" tím, že doběhnu ke Konoze za o polovinu kratší čas než jsme cestovali, což je slušný rozdíl, dle mého názoru. Se svou specializací jsem víc mohla udělat jenom těžko... Do Konohy doběhnu snad právě tak včas, u brány se nezdržuji a plnou rychlostí letím přes Konohu k nemocnici, až tam smykem zabrzdím a Inoichiho ode mě převezme lékařský tým. Vlastně je dobře, že mám vyvinutou svou vlasovou techniku, jinak by přenesení Inoichiho nemuselo být lékařsky moc dobré... Pokývnu hlavou, a nasadím si rychle kápi, po cestě jsem na to tak trochu zapomněla, teď se to ale možná bude hodit. Na druhou stranu pro ty z nemocnice na mém obličeji nebylo nic extrémně nápadného, hnědé oči, modré vlasy, bledá pleť... Rozejdu se pryč od nemocnice, abych tam hloupě nestála. "Misi ještě ohlásit nemůžu, určitě jsem tu první kdo dorazil... Počkáme." Zamířím někam prostě, do ulic, neřeším, kudy jdu... "Hele, mise je splněná. Co takhle si jít dáchnout. A jestli ne tohle, tak pojď někomu alespoň nakopat zadek." Poušklíbnu se. Tohle na něj zní celkem v pohodě... Akorát je zvláštní, že mi dává možnost si jít odpočinout. "Dobře, druhý plán zní celkem dobře, i když do zbytečného souboje nepůjdu, to je ti doufám jasné... Cítíš tu v okolí někoho?" Moje otázka je účelná. Pokud on už dokáže podle chakry někoho vycítit, jsou to pouze jinchuuriki či lidé s extrémně velkou chakrou. Počkám na odpověď. (Prosím PJ o odpověď za něj, tak nějak jsem se ztratila v tom, kdo je a kdo není v Konoze, tak aby se předešlo zbytečným omylům =) ) |
| |
| Danzo Jen co jsi Orochimara oslovil, tak mu tvář ochladla a objevil se na ní naštvaný výraz. "Tak za prvé chlapče. Nelíbí se mi, když mi někdo jako ty tyká. A za druhé. Co máš na mysli? řekl Orochimaru a zastavil se. Na chvíli se zamyslel a pak se zeptal "Nedokážu si vůbec představit, co bys mi ty mohl jako nabídnout?" |
| |
| Miyako Cítíš jak se soustřeďuje a pátrá po okolí. Po chvíli skoro radostně promluví "Cítím jak někdo bojuje u hradeb. Severozápadně odtud. Necítím sice kdo, ale cítím ohnivou chakru. Hodně ohnivé chakry." Taren Dorazil jsi do kanceláře svých velitelů, které jsou ovšem prázdn. Rozhodneš se tedy projít po velitelství, abys našel někoho, kdo ví co se děje. Po nějaké době jsi narazil na Ibikiho, který ti řekl "Už jsi zpátky? To je dobře. Máme totiž trošku problém. Hokage-sama i Sasuke-san jsou mimo vesnici a bojují s Orochimarem. To znamená, že je vesnice značně oslabena. Proto bych byl rád, kdybys posílil hlídku u severní brány. Máme tam totiž jen základní posádku, která v těchto chvílích nestačí." |
| |
| Nemocnice Když zkontrolují jeho stav a zjistí, že mu vážně nic není oddechnu si. S úsměvem dojdu k Sasukemu a podívám se mu do obličeje, jako by za tech pár dnů zestárnul o pěknou řádku let.Zhluboka se nadechnu a podívám se na Naivina. Nic jsem neřekla a zase jsem se otočila na Sasukeho. Po chvíli mlčení (alespoň já nemám v plánu mluvit) jsem konečně promluvila. “Naibune, prosím jdi naproti Naokimu a počkejte v pokoji u malého Itachiho.“ Pak se podívám na Sasukeho. “Já dohlídnu na to, aby se Zasuje osprchoval.“ Mírně se zaculím a pomůžu Sasukemu na nohy.Vezmu ze stolku klíče,chytím ho kolem pasu a pomalu vyjdu ze sálu. Dlouhou chodbou dojdeme k širokým dveřím.Odemknu je klíčema které jsem vzala se stolku a zase zamknu. Ze skříňky vytáhnu pár ručníků a nějaké nemocniční oblečení pokud by se chtěl obléct do něčeho jiného, než toho co má momentálně na sobě. “Zvládneš to?“ |
| |
| Nemocnice Když uslyším zhodnocení mého stavu tak se zhrozím. "Cože mám?!! Já jsem... šedivý???", řeknu tiše a svěsím hlavu. Chvíli zaraženě mlčím a pak se zeptám: "Dobrá, s šedinama můžu žít... ale... nezestárnul jsem doufám, že ne??" Počkám si na odpověď a podle toho jestli je kladná nebo záporná zareaguji. Kladná: Pokud mě ujistí, že jsem nezestárnul, tak si jen úlevně oddychnu a uvolním se. Záporná: Pokud mi oznámí, že jsem zestárnul, tak se zarazím a budu jen strnule sedět. Tak zůstanu do té doby, dokud Sakura nepromluví. Ať tak, či tak, až Sakura promluví na Naibuna, tak se posadím a souhlasně přikývnu. Počkám až Naibun odejde (podle sluchu) a pak se usměju. "Díky zlato...", řeknu spokojeně a pomalu se postavím na nohy. Sakura mi v mé snaze pomůže. Jakmile se postavím, tak mne chytí okolo pasu a vyjde se mnou na chodbu. Tedy alespoň myslím, že je to chodba. Když mne má žena odvede do umývárny, tak se na ní otočím a smutně řeknu: "Jsem rád, že jsi v pořádku... Víš, Orochimaru si teď myslí, že jsme s Narutem mrtví... Taky říkal, že až skončí se mnou, tak si přijde pro tebe a naše děti..." Na chvíli se odmlčím a pak vzdorovitě prohlásím: "Ale to mu nedovolím!! Ač slepý, stejně se mu postavím!!" S těmito slovy se svléknu a pomalu se přesunu ke sprše, kterou pustím a pořádně se namydlím, načež ze sebe začnu dostávat Orochimarovu a svou krev. Když už jsem s očistou spokojen, tak vypnu sprchu a nahmatám ručník, kterým se otřu. Pak si jen zpátky natáhnu své kalhoty a řeknu: "Jsem hotov... Tedy doufám... Teď mě prosím odveď za Itachim... Chci ho vidět.. ehm.. víš jak to myslím..." Poslední slova jsem pronesl poněkud smutným tónem. |
| |
| Nemocnice - Sídlo klanu (Naoki) - nemocnice Sakura mi dá rozkaz dojít pro dalšího prcka. Protočím oči. "Ještě toho trochu." Naštěstí pro mne má moje hostitelka oči jen pro strýce. "Jsou jednovaječný?" Položim logickou otázku. Když zjistím, že odpověď je ano. Je mi jasné, koho musím hledat. "Takže trasa Nemocnice - Sídlo klanu." Zamračím se a opustím nemocnici. "Můžu to udělat složitě, nebo ještě více složitě. Konoha je na mne moc složitá a tak zvolím celkem příhodnou cestu po střechách. Chvíli trvá než prcka najdu. Není ani daleko od domu. Insignicie Uchihů jsou celkem viditelné. Usměju se pro sebe. "Tak to vezmem hupem." Udělám Henge no Jutsu a hodím na sebe vzhled ANBU. Myslím, že to bude mnohem rychlejší než mu vysvětlovat, kdo jsem. Snesu se k němu. "Uchiha Naoki? Mám vás převést do nemocnice za rodinou." Pravím důrazným a přísným hlasem. Klidně i bez jeho souhlasu si ho hodím na záda a začnu se přesouvat k nemocnici. |
| |
| Konoha Hrobka je uložena na bezpečném místě, takže se vydám hledat někoho z vedení. Jenže skoro celé velitelství je prázdné a dost dlouho mi trvá, než najdu aspoň někoho. Tím někým je Ibiki. Ten mi sice nic nevysvětlí, ale hned mi dá zase úkol. Dobře, Ibiki- san. Jdu tam. řeknu a bez jakýchkoli otázek vyběhnu k severní bráně, běžím co nejrychlejší cestou, co to jde. Kde sakra může Hokage- sama a Sasuke- san, být. přemýšlím cestou a hned jak se dostanu k severní bráně začnu zjišťovat, co se tam děje. |
| |
| Nemocnice Sedla jsem si na zem, opřela se o zeď a začala jsem přemýšlet.Dokonce jsem i přivřela oči dokud Sasuke nevylezl ze sprchy. Usmála jsem se na něj i když mi bylo jasné, že to nevidí.Byla jsem z toho docela smutná, to, jak vypadám, jak se oblíkám a jaké mám vlasy, to vše jsem dělala pro něj. Ale jsem si jistá že to ocení i když neuvidí.Ze smutného výrazu se tedy na mé tváři objevil úsměv a já se postavila. Když mi řekl, že chce vidět Itachiho, mrkla jsem na něj. "To víš že vím jak jsi to myslel.." Trošku jsem se v tom zamotala, pustila jsem ho ze dveří, zhasla světla a zamkla, klíče jsem mu dala do kapsy protože jsem na sobě měla pyžamo bez kapes, oblékla jsem si svůj kabát (celou dobu sjem ho držela v ruce) chytila jsem Sasukeho kolem pasu a pomalím krokem šla do pokoje kde je Itachi. |
| |
| Konoha Na cstě k radnici potkám Hinatu s nějakým podivínem. Podivín mě pozdraví a Hinata mi przradí že se jedná o Shinobiho ze skryté kamenné. Dotknu se obou (Hinaty i podivína) položím jim ruce na ramena přičemž jejich těly projede proud chakry pro zrušení techniky... ano je to Kai. Hmmm... přímo Tsunade vás posílá, to zřejmně nebudu vyžadovat vaše povolení k pobytu na našem území i přes stav nouze který zrovna zažíváme. Hinato, pojď s náma... zrovna jdu stejně do radnice říct Tsunade nové informace. Henge! (přeměna) Proměním se v moutného mladíka s kaštanovýma vlasama, hnědýma očima a milým úsměvem. Vypracovanou hruď mi kryje kožená vesta a kalhoty mám plátěné s pěkným opaskem. Málem bych zapoměl na jednu věc... Hokage skryté listové Uzumaki Naruto je mrtvý. Má chyba že jsem se nezamaskoval předtím než jste mě zahlídli... Kdyby se vás kdokoli ptal... truchlíte pro jeho strašnou smrt rukou Orochimara! Vydám všem klonům zprávu která mluví o mé smrti a klony se hned promění v náhodné lidi. Víc zatím vědět nepotřebujete a na otázky vám teď odpovídat nebudu. Vy mladíku se mi můžete představit ať vás neoslovuji Kameňáku a přitom mě můžete doprovodit k radnici... jistě máte něco na srdci a chcete si promluvit... Mlčím a vydám se směrem k radnici když tu mi hlavou bleskne další útok. Jeden z mých klonů se rozpadl aby mi předal zprávu o drakovi. Další útok? Drak? Tohle je špatný vtip!!! Dohajzlu já je sejmu! Jde na mě vidět že dnes se stalo moc věcí a že mi už každá další podobná situace velice nepříjemně pije krev... Vztek se odráží v mých nyní již zůžených zorničkách. Hinato, utíkej za Tsunade říct ji o útoku. Ty chlapče se někam schovej ať se ti nic nestane, nevím jestli budeš stačit na... Krátce zaváhám protože se i mi samotnému zdá že draci patří do pohádek.... ...Draka! Opět v sobě vyvolám liščí chakru, už mi začíná být špatně, cítím pachuť v puse a tlak na břiše... přece jen mi liščí chakra nedělá moc dobře, ale teď ji prostě potřebuji... opět... Díky liščí chakře se mohu naštěstí pohybovat rychle... vždy provedu pár rychlých skoků po střechách a přemístím se Shunshin-em o pár střech dál... takovýmto střídavým během s dostanu dost rychle ke hradbám... Pokud ještě budu mít draka na dosah, tak se mu zapomocí Shunshinu Dostanu na záda... pokud ho v dosahu nemám, tak si vytvořím pár klonů které mě až k drakovi vyhodí... pokud drak zkusí udělat nějaký vzdušný manévr... vytvořím si křídla. Pokud se mi podaří se mu ve výsledku dostat na záda použiju. Kuchiyose: Gamabunta (Přivolání: Žabí šéf) Co nejrychleji po vyvolání Gamabunty na drakově zádech použiju techniku přeměny a proměním Gamabuntu na obrovsko opici (která má stále Gamabuntovu váhu) Chyť se toho prevíta, máš na to dobré nohy ruce i ocas... chci ho živého... chci ho vyslechnout. |
| |
| Konoha - Procházka s (ne)Hokagem Když se Hokage u mne pokusí o Kai, jen se usměju. Pak se zmíní o povolení k pobytu. Vytáhnu svitek s povolením, podepsaným od 4té. "O to jsem se už postaral." Pravím se skromným úsměvem. "Boku-Jin, Jinchuuriki Gobiho no Hoku." Pronesu s mírným úsměvem. Pak udělá své Henge. Pozvednu jen obočí. "Tady se mi začíná líbit. Usadíme se?" Ozve se ironicky posměšný hlas Gobiho. Zavrtím hlavou. Hokage odešle malou geninku na radnici. "Myslím, že s tímhle můžu pomoci." Pravím. Sýkorka na rameni přestala vyšilovat a naopak přeskočila do vlasů a zachytila se v nich. "Porazil jsem Gobiho. Draka bych mohl zvládnout." Pak se Kage začne přesouvat. Celkem bez potíží zvládám jeho tempo. (Opravdu ho zvládám.) Pak zaparkuje u opravdu monstrotzního draka a začne povolávat. Sýkorka z mých vlasů jen vystrčila hlavu a pak zase zalezla. "Samozřejmě, živého." Přisvědčím. "Škoda." Zazní mi v hlavě hlas. "Dáme se do práce. Zatím budeme hrát druhé housle." Rozkážu sobě i Gobimu. Meisaigakure no jutsu (Zastírací maskování) a v ten okamžik zmizím. Pomalu to ani nevypadá, že jsem tam kdy byl. "Takže kam?" Zahledím se na koho útočí. "To by šlo. To bude nějaké přivolání." Odrazím se a pomocí shoushinu a pořádným odrazem a dávkou boostu od Gobiho se přesunu na draka. Moje maskování mne chrání víceméně absoulutně. Rozhlédnu se po řidiči a než se dohodne Kage se svou žábou, pokusím se zasadit řidiči Kanashibari no Jutsu (Paralyzující dotek). Pokud se mi podaří na draka dostat, měla by být celá akce v pohodě a rychle. Pokud ne, tak jsem se jen zamaskoval a směřuju pár ptáčků řidiči, abych se tam mohl přemístit. |
| |
| Konoha-cesta k "dračímu jezdci" Chvíli počkám, než si ujasní myšlenky, kdo je kde a kdo kde není. "Cítím jak někdo bojuje u hradeb. Severozápadně odtud. Necítím sice kdo, ale cítím ohnivou chakru. Hodně ohnivé chakry." Oči mi zazáří. "Perfektně, měli by nás nechat pomoct Konoze, protože nevěřím, že pokud je to tak, jak říkáš, tak že nebyl započatý nějaký útok..." Zavětřím jako lovecký pes stopu a rychle se vydám vytyčeným směrem. Občasně se mi dostává přesnější navigace, až nakonec stanu na střeše kousek od západní brány... Ve vzduchu se vznáší obrovský drak. "Úžasné, to bude soupeř! Ještě lépe, když nemám vodní techniky... To je výzva!" Ohromeně na něj zazírám. "Ano, znamená to, že mě budeš muset použít..." Zatetelí se štěstím. Lehce zchladnu, ale pak pokrčím rameny. "Ono na tom není nic špatného..." Rychle pohledem přejedu bojiště. Upřímně doufám, že tu bude nějaká možnost jak pomoct, ale nemusí to být bráno doslova jako "pomoc", spíš prostě souboj... A logicky mi pohled skončí na obrovském Gamabuntovi, následně na Hokagem, který sice chytře využil Henge ale před tím, abychom ho poznali, když právě používá liščí chakru, ho to stejně neschová, a pak i na tom neznámém, což je Boku-Jin. "Kruci... Proč zrovna "on" tu musí být?" Naštvaně se zadívám na Hokageho. "Hmmm, to bude chtít něco jiného... Ale víš co? Když jsme takhle blízko... Pokud z Hokageho cítím nadměrné množství chakry, z tamtoho chlápka taky, i kdyby to skrýval... Takhle blízko..." Pousměji se a nasaju nosem vzduch a pohlédnu na něj. Vydá se do akce. Je to skutečně působivé, tedy, jenom pár doteků a skoků a má zjevně pocit, že by drak měl být vyřízen... "Škoda, že takové možnosti nemáme... Nemyslíš, že by se občas hodil pouhý trénink než jen soubojování?" Otářu se ho zamyšleně. "Možná... Ale boje jsou mnohem zajímavější..." Slovo "mnohem" je pochopitelně zdůrazněno, na což se ušklíbnu. Mám v plánu je prozatím jenom sledovat, stejně tak se ale nechci skrývat, pokud si mě všimnou a přizvou mě do boje, tu možnost nijak nezatracuji. |
| |
| Konoha, příchod dračího samuraje (vycházím z toho, co mi Pj soukromě sdělil ...) Jen co Dorigi splnil pokyn vydal jsem se z mýtiny směrem k bráně. Účinek na sebe nedal dlouho čekat a Dorigiho napadla gigantická šílená opice. I přes Dorigiho impozantní rozměr ho váhově i rozměrově trochu přesahovala a bylo to celkem snadné vítězství. Mlácení křídli do agresora ani sloupy ohně opici neohrozili a to muselo draka pořádně naštvat, i když s tím nicmoc nenadělá ... Pro mě to ale bylo usnadnění práce. Odporný ... Ale takovou zrůda dokáže vyvolat jen člověk s ultimátní chakrou ... na úrovni Kage nebo legendárních sanninů. Někdo tak mocný, kdo brání Konohu musí být Hokagemu blízko ... Skvěle. zableskne se mi v očích a tak rychle, jak jen můžu se vydám k bojišti. Dorigi! Prozatím tě propouštím ... promiň za ty nepříjemnosti. vyšlu Dorigimu telepatickou zprávu. Uchechtnu se nad výrazem, který musí mít opice i její pán z tohohle podrazu. Na místo jsem dorazil za chvilku, přecijen nebylo daleko od brány. Přeletím zrakem okolí a kromě ultimátního tepelného zdroje opice sleduji tři mlžící se tečky. Jedna osoba za hradbami, jedna na opici a jeden, co se pokouší o maskování. (pro Jina: neciť se uraženě, termovizí, kterou zajišťují mé oči, vidím teplo, který vydáváš ;)) Na místě vyskočím pomcí stromů na hradbu, ve skoku strhnu z dolní části obličeje masku a zahodím ji. Teď už ji nebudu potřebovat ... ani jako mrtvý, ani ve službách Konohy. Po dopadu se napřímím a zařvu do okolí, aby mě slyšeli všichni tři: "Jsem Kimto z klanu Dorago, v minulosti ninja Konohy i nukkenin z organizace Akatsuki. Žádám o slyšení u vašeho pána, Hokageho!" poklepu na čelenku Listové na svém čele. |
| |
| Nemocnice Sakura mne vyvede z umývárny, zamkne za námi a dá své klíče do mé kapsy. Hned na to mi dá ruku okolo pasu a začne vést mé kroky. Aby se nám lépe šlo, tak jí svou ruku dám také okolo pasu a srovnám s ní krok. Cestou jsem nemluvil, jen jsem si užíval přítomnosti své ženy, jejíž vlasy mají pěknou, sladkou vůni, které se nemohu nabažit. Po chvíli jsme zpomalili a já uslyšel tlumený Itachiho hlas. To na mé tváři vyčarovalo úsměv a moje nálada ještě o něco stoupla. "Až vejdeme, tak mě prosím doveď k jeho posteli...", zašeptám Sakuře a kývnu hlavou, čímž dám najevo, že jsem připraven vejít. Jakmile vejdeme, tak se usměju směrem odkud slyším Itachiho hlas a řeknu: "Ahoj prcku... Jak se vede?? Jsi v pořádku??" |
| |
| Brány Konohy Gamabunta se chytne draka a te i přes svoji sílu a vytrvalost padne k zemi. Snaží se sice o obranu, ale nyní jsem prostě ve výhodě. Jeden ze sloupů plamenů mi šlehne okolo obličeje. Nepříjemný žár.... Skoro povolilo mé Henge... Budu se muset tsunade zeptat jak se proměňuje aniž by se technika při zranění zrušila. Veliká opice natáhne ruku semnou k hradbě. Já sejdu z ruky na hradbu vedle Doraga. Vše ti vysvětlím... teď není čas tak zmiz na horu a pošli zamnou opičího posla, díky. Řeknu dost nahlas aby mě opičák slyšel. Pak projdu okolo samuraje se slovy. Následuj mne, Hokage je mrtev, ale mám pravomoce pro přijetí audiencí. Vše potřebné vyřídíme na radnici. Pokud se o něco pokusíš budeš napaden, pokud se budeš bránit případnému uvěznění... budeš zabit. S těmi slovy jdu dál po hradbě sejdu po schodišti na vnitřní straně hradb (do města) a mířím k radnici. (pokud mě nenásleduje, zastavím se a dívám se co mu tak trvá... stále mám agresora jedním koutkem oka v zorném poli abych ho neztratil úplně.) |
| |
| Hrátky s dráčky "Uáááá." Zazní ve vzduchu, když drak Pufne do háje. "Sakra, sakra." Potěšené ticho. Revert Kuchiyose no Jutsu (Technika zpětného přivolání) Přetáhnu se k jednomu z mých ptáčků u hradby. Ve vlasech mi zuří sýkorka, která má zjevně ještě větší hrůzu z pádu, neboť se držela moc křečovitě a nestihla se vymotat. "Uff, to bylo o fous." Oddechnu si. "Stejně by tě to nezabilo." Pronese lhostejně mě známý fakt. Zarovnám se za nezvaného hosta. Maskování samozřejmě povolilo mým přesunem, ale stejně není důvod mne aktuálně tajit. |
| |
| Konoha "Mrtev? Kdo by ho dokázal porazit? Od chvíle invaze Zvučné ušel za těch pár let delší cestu, než mnoho velkých ninjů za celý život." Zamyslím se nahlas nad slovy toho muže. Pamatuji si dobře toho uřvaného energického prcka s Kyuubim v sobě ... A i pověsti a mnoho bitev, ve kterých jsem ho viděl. Po výstraze ho následuji. "Nemusíte se bát. Nemám nejmenší zájem na tom ublížit občanům Konohy." I když s mojí minulostí v Akatsuki si to dost protiřečí. "Ale předem ti říkám, že kleknu jedině před Hokagem. A to myslím řádným Hokagem. prohodím před ním ještě, abych mu vyjasnil svůj politický názor. Pak ho bez řečí a ělání potíží následuji na radnici. |
| |
| Konoha Sensei mě vidí takže nejspíše neviditelná nejsem, jak jsem si prve myslela. Škoda Následně na to si začne hrát na mrtvého a já se musím lehce pousmát. Tak takhle to je . Můj sensei je prostě vždy ten nejlepší . . . a vždy má něco extra. Přílet draka mě viděsí a proto, když mě Naruto zaúkoluje já jen pokývnu hlavou. Kagenisomaru " Upadnout do stínů " Následně na to Zmizím v nejbližším stínu a přecházím z jednoho do druhého je to rychlejší než protloukat se přes lidi a nebo běhat po střechách. Prakticky nemám překážky. Za chvíli jsem před radnicím, kde se zase zhmotním rychle vyběhnu Tsunade do radnice a rozrazím dveře. Je mi jedno, kdo všechno tam je zaměřím se na Tsunade. Tsunade-sama další útok tentokráte drak. Hokage to s ním šel vyřídit, ale je v přestrojení a mám vám oznámit, že podle všeho Hokageho zemřel Orochimarovo rukou a máme začít s truchlením. S tím zůstanu čekat v kanceláři a oddechuji. Sakryš ten přesun byl na mě moc, hrozně velká vzdálenost. Na tohle to jutsu není určeno. Opřu se o zeď u dveří a čekám jestli mi Pátá bude ještě něco chtít. |
| |
| U bran Konohy- pozorování těch tří Zamyšleně se na to zadívám. Obrovský drak, dva lidi s velkou chakrou, kteří tu jsou zřejmě proto, aby ho zastavili... Jeden bůhvíkam zmizí, a protože nemám čas ho více sledovat, přílišně se o něj nezajímám. Toho druhého, který vyvolá opici, jen sleduji. "Opice? Uh, nevyvolával to taky někdo?" "Já to snad mám vědět?!!" "Ne... Jo, prý třetí Kage to byl..." Podívám se na toho hnědovlasého někoho. "Že by potomek Třetího? Hmmmpf... Ještě se tu asi moc neproslavil, že jsem o něm neslyšela, ale na druhou stranu, zrovna ke mně nic nedolehne..." Uchechtnu se a pokrčím rameny. "Jestli je to opravdu někdo takový, mohlo by být zajímavé ho poznat..." Nakloním hlavu na stranu, jako kdybych o tom přemýšlela, a jen něco zabručím v odpověď. Drak najednou bůhvíproč zmizí, zato se ale objeví nějaký červenovlasý chlápek. Naprosto netuším, co mluví, nemám žádnou šanci ho slyšet, protože to celé pozoruju z dálky, a proto jenom pokrčím rameny. Zdá se ale, že má nějakou souvislost s tím drakem, nejspíše... Opice také zmizí, objeví se i ten třetí muž, zezačátku slabě, ale pak už mi nedělá problém si ho tam prostě přimyslet. Všichni stojí tak nějak u sebe. Zjevně něco povídají, to ale neslyším... Lehce znuděně zakroutím hlavou. "Tady už nic nebude... Ale doufala jsem..." "Já taky... Ale myslím, že bychom si mohli vyhlídnout jednoho z těch dvou..." Ozve se mlsně. Povytáhnu obočí a sjedu je oba pohledem, hnědovlasého mladíka i toho černovlasého. "Možná..." Lehce protáhnu. Sleduji je, jak odcházejí směrem k radnici. "Co tam můžou chtít? Že by se ten červeňák nechal dobrovolně zajmout?" Zakroutím hlavou, a následuji je, vzdálenost si ale udržuji něco mezi třemi sty metry, cestuji spíše po střechách. Je mi jedno, jestli si mě všimnou, a možná bych z toho měla jenom radost, ale že je sleduji, to taky tak úplně vědět nemusí... Pokud vejdou do radnice, odfrknu si, zůstanu ale venku. "To je hloupé..." Chvíli přešlapuju na místě, dovnitř ale nepůjdu. Nebylo by to moc dobré, popravdě řečeno... Proto nakonec pokrčím rameny, nahlas si povzdechnu, vyskočím si na střechu domu, který je hned naproti radnici, a odtamtud sleduji vchod do radnice. Jestliže tam nakonec nevejdou a vyberou si jiný cíl, jdu za nimi, udržuji si ale patřičný odstup a do budov nevcházím. |
| |
| Hlídka Dlouho se nic neděje, když jeden z mých ptáčků na obloze objeví vracející se holubice. Hmm vypadá to špatně místo celého dalšího týmu mi přivedli jen jednoho kluka. S Konohou je něco v nepořádku. Proberu se z mé meditace a mý papírový přátele přiletí ke mě, kde se zase rozloží v listy papíru a já je uklidím. Holubice přistanou, kde předtím vzlétli a já počkám až chlapec sleze. KAI S tím se všechny čtyři holubice rozpadnou na listy papíru, které se na mě začnou nalepovat a jakoby se do mě vstřebali. Zdá se mi to nebo to je Raiu ?? Shikamarův syn ?? No tak to je hodně zajímavý. Dojdu k chlapci a podám mu ruku. Já jsem Hakuši jsem vedoucím týmu mistra Saie. Ty budeš asi Sabaku na Raiu, že ?? Jsem ráda, že poslali zrovna tebe. Copak se děje v Konoze, že poslali jen tebe ?? Žádala jsem ještě o jeden tým navíc. S tím zase dojdu k ohni a nechám ho ať se taky posadí. |
| |
| Hakuši - hlídka Seskočím z holubice a koukám, jak jí Hakuši promění zpět. Pak se zeptá. "V Konoze teď panuje neuvěřitelný zmatek." Začnu tichým hlasem. "Hokage má na každém kousku hradeb svojeho klona. Mého otce povolali z akce a než jsem odlétl, viděl jsem podivné hřmění nad obzorem." Pak si vzpomenu na další detail. "Ve městě se šeptalo, že se tam prý objevili nějasí zločinci a dělali problémy. Mojí matku unesly a tak jsem musel zůstat v domácím hlídání." Dokončím trošku chaoticky mojí zprávu. Neboť vlastně pořádně nevím, co se stalo. |
| |
| Kancl - Asahi Hinata Tsunade na tebe vytřeštila oči a zalapala po dechu. "Cože? Co to je za blbost? Zaveď mě za ním!" rozkřičela se Tsunade a prudce se zvedla ze židle, která skončila na zemi. Z věšáku si vzala své zelené sako a vyběhla z kanceláře. "Pospěš!" křikla už z chodby aby tě popohnala. Kakashiho klon Po více než hodině jsi dorazil na místo, kde se Sasuke a Naruto střetli s Orochimarem. Z bitevního pole zůstal jen obrovský kráter. Tu a tam ještě dohořívá oheň. Dokonce jsi tu spatřil ještě místečko, kde hořel nebo spíš dohoříval černý oheň, což potvrzuje, že tu Sasuke byl. Ale ani po ohledání okolí tu nenecházíš stopy po žádných tělech. |
| |
| Konoha Procházel jsem poničenou Konohou s rukama v kapsách a pobrukoval si nějakou slabší písničku. Byl jsem v depresi z toho že tak skvělá zbraň jako Samehada mohla být v mích rukou a přitom mi unikla o vlásek a co víc ti Akatsuki to taky přežili no prostě nejhorší možný vývoj událostí. Do šarvátek jsem se nikterak nezapojoval. Pokud jsem si pamatoval žádný Bijuu/Drak nikdy nebyl a tak mě to nezajímalo. Jo to kdyby na Konohu útočil třeba Gobi nebo tak něco to by byla jiná to bych se zapojil ale takhle? Nuda. Proto jsem poklidně kráčel směrem k radnici jak jsem dostal rozkazem a snažil se do ničeho nezapojit. |
| |
| Akatsuki Omlouvám se, doufal jsem že budeme přáteli lehce jsem se zasmál a věnoval mu jeden pohled. Nehodí se to probírat takto na chodbě zvláště když teď jste jistě zaměstnán prací pro mého nadřízeného, avšak kdyby se ve vašem nabytém rozvrhu našla chvíle volna...sbíráte přece Kekkei genkai nemám pravdu? Mohl bych vám ukázat jednu zajímavou. s tím jsem je tam nechal stát a zamířil ke zdroji hluku. |
| |
| Akatsuki Mlčky jsem poslouchal rozhovor svého pána s cizincem a zdálo se mi to čím dál podivnější. Teprve v okamžiku kdy dotyčný zmizel za zatáčkou jsem se ke svému pánu otočil. Ehm, Orochimaru-sama o čem ten mladík mluvil? Pokud mě oči neklamou, ten otec o kterém mluvil bude asi Danzou ale...copak my jsme s ním někdy spolupracovali? |
| |
 | Únos Dnes jsem měl volno, a tak jsem ho ztrávil na cvičišti. Za celý den jsem se mockrát spálil, říznul, odřel a Jashinvícoještě a teď jsem kompletně utahaný. Sotva se dopotácím domů, už mě nějaký chlápek v uniformě specálních oddílů chytne, přehodí přes rameno a běží se mnou k nemocnici. Zprávy o otci a bráškovi mě vyděsí. "Co je tátovi a Itachimu?" zeptám se stísněným hlasem. |
| |
| Únos do nemocnice Upravím si bratránka, aby se mi nesl líp a vezmu to přes střechy do nemocnice. "To vám vysvětlí vaše matka." Spokojím se s odpovědí. Nakonec zastavím před nemocnicí. "Pojď za mnou." Pokračuji opět velitelským hlasem. Postupně ho vedu zákoutíma v nemocnici, až se zastavím před pokojem druhého bratránka. Podle hlasu je zřejmé, že je ve vnitř strýc. Zaklepu a otevřu dveře. Vpustím bratránka. "Dovedl jsem Uchihu Naokiho, na vaše přání Sasuke-sama, Sakura-sama." Zavřu za náma dveře a povolím Henge a změním se do své původní podoby. "Doručen v pořádku a bezpečně." Ještě doplním, abych uklidnil strýce. |
| |
| Nemocnice Po nějaké době mi do pokoje vstoupí mí rodiče. Když spatřím jak jsou do sebe zaklesnutí, tak se usměju. V tom si ale všimnu, že táta vypadá trochu jinak. Vlastně dost jinak. Cože? Co se stalo? Proč je táta šedivý? zeptám se sám sebe v duchu a na tváři se mi objeví výraz čirého zděšení. "C-co se ti stalo tati?" řeknu trochu přidušeně, ignorujíc jeho otázky. "Mami, co je tátovi? Řekni mi to, vím že on by mi to neřekl!" vychrlím ze sebe a posadím se. |
| |
| Nemocnice Itachi na mé otázky neodpoví, místo toho položí své. Z jeho hlasu jde rozpoznat zděšení. Abych ho uklidnil, tak se na něj usměju a mávnu volnou rukou (druhou mám kolem pasu své ženy). "Nic mi není prcku... Nemusíš se bát... Jen jsem strašně unavený... Tvůj strýc mi dal dost zabrat...", řeknu a prohrábnu si své střapaté vlasy. Doufám, že nepoznal, že jsem slepý..., pomyslím si a otočím hlavu směrem ke dveřím, kterými zrovna někdo prošel. Ukázalo se, že tím kdo prošel je Naibun s Naokim. "Díky Naibune...", odpovím mu a pozdravím Naokiho. "Ahoj Naoki... Jak se máš?", pozdravím svého mladšího syna a mrknu na něj. |
| |
| cesta na radnici / radnice S podivným samuraiem se vydám směrem k radnici. Je to vcelku kus cesty, že nás sleuje Miyako jsem si nevšimnul, dával jsem pozor na samuraie. Vše je možné, dokonce i to že zemřel Uzumaki Naruto. Bojoval s Orochimarem který se nějak dostal zpět mezi živé. A pokud se nad tím zamyslím... Hokage si klidně žil... založil rodinu a celé dny seděl v kanceláři... trénoval nejspíš jen minymálně. Orochimaru si za těch deset let mohl vymyslet dobrý plán pro boj a mohl vyvinout nové techniky. Už zbývá jen pár kroků ke dveřím do radnice. ANBU mi asi zastoupili cestu. Blbe... o tomhle jsi nepřemýšlel, že? Sáhnu do kapsy a za pomocí henge jeden ze shurikenů proměním k průkazs povolením k pobytu kde je dole pod všemi údaji červeným ozdobným písmem napsáno. Zaveď nás ke Godaime hokage. Jestli zrušíš moje henge degraduju tě z tvé funkce na zametače chodníků... vysvětlení dostanou všichni ANBU později. Pokud nebude dělat problémy, tak projdu až k Tsunade, pokud problémy dělat bude, požádám Samuraie a Jinchurikiho z kamenné aby počkali okamžik venu, zavřu dveře a vybídnu Anbu aby zrušili mé henge (potom bych se tvářil velice zle a naštvaně a proměnil se zpátky). Nakonec dojdem k Tsunade, předstoupím a pokloním se. Tento muž zaútočil na naše hradby asi aby upoutal pozornost. Řekl že nepoklekne před nikým jiným než před právoplatným Hokagem. Vrhnu pohled na Samuraie. Teď máš příležitost pokleknout! Je mi jasné že Tsunade netuší co se děje když přišel ninja který ani není v uniformě. Proto se usměju a poškrábu se na zátylku jako jsem se často smál v dětství. A za to okno které jsem rozbil se omlouvám, hned ho nechám zasklít. A ukážu na okno kterým jsem proletěl do kanceláře. |
| |
| Předávání donášky Zaparkuju se opět ke dveřím. Zjevně mi vyhovuje pozorování v pozadí. "Co ta slepota. Pokud je zdraví." Mračím se a pozoruju strýce. Bez manželky by se těžce udržel na nohou. "O tom někde něco bude muset být." Poklepávám si nehtem na zuby. Zjevně mi to pomáhá přemýšlet. Dokonce si dovolím aktivovat pod mýma čočkama sharingan. Stále mám stažené obočí přemýšlením. "Opravdu je to divné." Dvojčatům je možná divné, proč jsem zůstal. Možná jim dojde i jistá podobnost s jejich otcem i strýcem. |
| |
| Danzou "No dobrá. Navštivte mne v laboratoři, později to probereme" řekne ti naoplátku Orochimaru a vydá se na druhou stranu. Danzou, Cuki Když jste dorazili do velké síně, odkud jste slyšeli nějaký "rámus", tak jste spatřili rudovlasého mladého muže v černém plášti, který má na pravém rameni přehozeného Kisameho a v levé ruce třímá Samehadu. Jen Cuki a Kizashi bezpečně ví, že je to Creed - nový rekrut. Vidíte jak se pitomě šklebí a "hraje" si se svou ozvěnou. |
| |
| Naruto, Boku-Jin, Kimto, Asahi Hinata Do kanceláře dorazili Naruto a ostatní. Naruto se ihned ujal slova a vylíčil co se zhruba dělo u hradeb. Tsunade se tvářila, že vůbec ničemu nerozumí. "Dobře díky" řekla váhavě Narutovi, kterého nepoznala a otočila pohled k muži, který je oděn v plášti akatsuki. "Zdá se mi, že vás znám. Kdo jste a proč jste zaútočil na vesnické hradby? A radím vám. Odpovídejte rychle, protože dneska už nemám náladu!" řekla naštvaně hlasem plným hrozby. |
| |
| Kubikiri Když se Danzou vzdálí a ty se Orochimara otážeš na jeho otce, tak se na tebe usměje a řekne "Už je to dlouho, co jsem s Danzem spolupracoval. To jsi ještě ani nebyl na světě. A o čem mluvil? Kdysi jsem poskytl výsledky mého výzkumu jeho otci, který se díky tomu stal velice, velice mocným." |
| |
| Bee Pomalým vycházkovým krokem jdeš směrem k radnici, o kteréá už z dálky můžeš říct, že je rozbořená. Také jsi z dálky viděl, jak dovnitř vchází tři lidé, z toho jeden měl na sobě plášť jaký nosí členové Akatsuki. Také sis všiml, že je někdo z povzdálí sleduje. Je to nějaké děvče s kápí přes obličej a dlouhýma modrýma vlasama, které jí spadají až k pasu. Když se na ní zaměříš, tak pociťuješ, že není obyčejná. Miyako Sleduješ jak ti tři podivíny vstoupili dovnitř do radnice. Když se rozhlídneš po okolí, tak si všímáš nějakého snědého shinobiho, který také míří směrem k radnici. |
| |
| Kisame Probraly tě Creedova slova, která se nyní nesou velikou síní. Zjišťuješ, že jsi zpátky v úkrytu a ležíš Creedovi na rameni. Vše tě bolí. Určitě máš zlomená nějaká žebra a také ruce a nohu. Jediné co můžeš dělat, aby tě to nebolelo je pohnout hlavou nebo promluvit. |
| |
| u Orochimara Zatvářil jsem se lehce šokovaně, v zápětí jsem se ale uvolnil. Chápu a on by chtěl něco podobného? Zajímavé...hodláte mu vyhovět Orochimaru-sama? zeptal jsem se a sledoval záda odcházející skupiny. Do čeho jsem se to proboha zase zamíchal? |
| |
| Úkryt Akatsuki Lehce jsem kývl a následoval ostatní do vztupní haly kde na mě čekalo nemalé překvapení. Řvoucí člen Akatsuki a jeden z původních členů, Hoshigaki Kisame zmlácený málem do bezvědomí. Hmmm, slyšel jsem že on byl i v původní Akatsuki jeden z nejsilnějších tak kdo mu mohl probohy udělat tohle? ptal jsem se sám sebe, ale nějak jsem to nekomentoval nahlas. Takovíto blázni jsou taky členy? zeptal jsem se velitele a kývl Creedovím směrem. |
| |
| Kancelář Hokage Po slovech Tsunade pokleknu na pravé koleno a očima se dívám do těch jejích. "Zdravím, Hokage-sama. Neviděli jsme se deset let, ale z vaší krásy ani trochu neubylo. Jsem Kimto, z klanu Dorago. Býval jsem jouninem tady v Listové, ale za vraždu žačky jsem měl být zajmut, ale uprchl jsem do exilu. Nebudu lhát, ta vražda byla víceméňe nehoda, ale nemůžu říct, že bych si její smrt nepřál." doznám a pokračuji "Ukrýval jsem se žil a jako poustevník. Sledoval jsem z povzdálí světové dění. Před pár měsíci jsem se přidal k organizaci Akatsuki, protože jsem potřeboval dostat se do kontaktu s Hokagem ... za stejným účelem jsem napadl hradby ... a požádat ho o amnestii a přijetí zpět. A proto-" Vytasím katanu tak rychle, aby mě nemohli zastavit a stále v kleku ji uchopím za ostří, jílec napřáhnu k Tsunade. "-vám nyní nabízím své schopnosti a služby, stejně jako informace o Akatsuki. Na oplátku žádám prominutí mých hříchů a přijetí zpět. Tak přísáhám u svých dračích pánů." |
| |
| Hlídka Se zájmem poslouchám Raiua. Pokud už samotný Hokage hlídá hradby je to děsivé, ale nejspíše na tom nebudou až tak hrozně, když nás neposlali domů. Ač vlastně když nad tím tak přemýšlím moc bychom jim nepomohli. S tím zamířím pohledem k dvěma zbývajícím geninům. Dobrá Raiu teď tě seznámím ještě já s naším problémem. Náš prvotní cíl mise bylo doručit dopis jednomu Feudálnímu pánu ze země Světla. Avšak máme problém, že zde řádí neviditelný běs, který tu masakruje vesnice. Máme tu, ale ještě jeden velký problém a to je čas dokdy máme doručit dopis. Tudíž budeme muset nejdříve doručit dopis. Což když budeme spěchat stihneme i zítra, ale ohledně té neviditelné bestie se do té vesnice budeme muset vrátit a zakročit co nejdříve. Následně na to se zahledím do plamenů a přiložím. Bude to obtížné, je možné, že ta zrůda nám uteče, ale prvotní úkol je doručit dopis. Tsunade sama říkala, že pro zemi světla je to důležitá zpráva. Pak se ještě zadívám na Raiua. Raiu ty vlastně umíš co ?? Jsi po svém otci nebo po své matce ?? Pousměji se a přehodím nohu přes nohu. Přitom uši nastražené, kdyby se chtěl k nám někdo připlížit. |
| |
| KAncelář - radnice Hned co Kimto domluvil jsem s úsměvem pokračoval přesně v momentě kdy zkončil. No to je perfektní... Já se zrovna chystal jít lovit Akatsuki a členy Orochimarova týmu, jen jsem neměl odvahu nikoho požádat o účast na takovéto misi. Smím li promluvit Lady Tsunade... Byla by skvělé ho přijmout zpět do vesnice a nařídit mu aby mě na mé misi doprovodil. Stejně má neodčiněný trest a na takové misi nejspíš dříve či později zemře, krom toho nechat si ho ve vesnici by mohlo být nebezpečné a dát ho do žaláře by bylo plýtvání. Jdu vidět že už toho má Tsunade dneska dost a to teprve začínám... Ale na druhou strnu ji chápu... ona je v kanceláři jen chvilku... já tu byl celý den a je to šílené. Jo a ještě jedna věc Tsunade-sama. Už se vrátil Nejiho tým? Mám nové informace o tom těle pro které Neji šel. Jak jsem vám vzkázal Jirayův pozdrav, mám ještě informaci od Itachiho, ale tu si musím nechat pro sebe a pro Sakuru-sempai. Teď potřebuju v zájmu vesnice co nejrychleji to tělo vychrlím další horu skoro smysl edávajících věcí a tiše doufám že to stařenka pochopí... sice jí táhne na šedesát, ale věřím že jí ještě stále rozum i zdraví slouží. |
| |
| Kancelář Hokageho Tsunade se zvedla, abych jí zavedla za Narutem. Na to jsem jen zavrtěla hlavou. Nebojte Hokage - sama on sem stejně míří. Následně na to se rozrazili dveře a dovnitř vešel Sensei s tím Jinchurikim z Iwagakure no Sato a s mužem ve zbroji. Vlezu si do svého koutku a poslouchám. A jéje další z Akatsuki, ale pokud nelže můžeme si tleskat. Pomoc by se nám určitě hodila měli bychom eso proti nim v rukávu. Čekám, jak zareaguje Tsunade místo toho, ale začne sensei o tom, že by rád zase šel někam pryč. To si dělá srandu. Má nás a místo toho si někam jde. Rei je bůh ví kde, Itachi v nemocnici a já zase nemám práci. A náš sensei si jde lovit Akatsuki. Vrrrr, kdyby už konečně byli Chuninské zkoušky, abych na něm nebyla už tolik závislá. Založím si ruce a probodávám senseie naštvanými pohledy. A pak i Tsunade, která mu to doufám nepovolí. |
| |
| Úkryt Akatsuki Mlčky jdu za Šéfíkem, Orochimarem a Danzouem. Přitom sleduji šéfíkova záda a zatínám pěsti v mém návalu vzteku. rozhovoru Danza s Orochimarem si nevšímám. Nesnáším Orochimara jeho puch mi přijde odporný. Už jen když pomyslím, že se k nám přidal a nakonec zmizel. Jak s ním Kizashi vůbec může mluvit ?? Je přeci jasné, že Orochimaru má vždy postranní úmysly. Z mého přemýšlení mě vytrhne další hlas. Natočím hlavu, abych toho pošuka viděla. Kdo to je ?? Na to, že nosí naše věci vypadá divně. Že by další host ?? Kizashi nemáme jich už nějak moc ?? Vyjdu k němu a udělám kolem něho kolečko. Rudohlave co se stalo Rybožroutovi ?? S tím se lehce dotknu Kisame a pohladím ho potváři. Pověz mi Hoshigaki co dokázalo zřídit nejlepšího z nás ?? Víc než samolibě vypadám docela vyděšeně. Sice ho ráda moc nemám, ale nikdy jsem ho neviděla v tomhle stavu. A jeho meč je na padrť. Pokud něco takhle ublížilo Samehadě má Kyubi no Neko není v bezpečí. |
| |
| úkryt Chvíli poté co má ozvěna dozní se tu objeví náš šéf a s ním další dva. Nějaký muž a nějaká žena. Na poznámku, kterou o mě utrousí ten neznámý muž, zareaguju jen přiblblým úsměvem. Když však promluví i ta žena tak odpovím. "Těší mě, senpai. Jsem Creed" pozdravím tu ženu a nasadím výraz, který je ještě připitomělejší než předtím. "Kisame-senpai se střetl s Hachibiho Jinchuurikim a prohrál. Nebýt mě tak je po něm" vysvětlím jim a opřu Samehadu o zeď. "Chtěl jsem vám toho Jinchuurikiho donést, ale tady s senpaiem na zádech se mi s ním bojovalo špatně, tak jsem ho alespoň zahnal" řeknu a hrdě vypnu hruď. "Jo, šéfe. Kimto-senpai s námi nešel. Zotavuje se ze svých zranění. A dotázek. Kam s Kisamem. Je těžkej. Nést ho sem mi dalo zabrat" řeknu a vesele se zazubím. |
| |
| Konečně vzhůru- Úkryt Vůbec nevím, kde to jsem a ani co se stalo. Chvíli si musím všechno urovnat v hlavě a už mi začíná být všechno jasné. Jsem před všemi, hlavně před Creedem dost ztrapěný. Sakra, tohle budu muset napravit... jenom co se uzdravím. pomyslím si a radši ještě nic neříkám. Potom se k nám dostane ještě šéf, jedna členka a jeden člověk, kterého neznám. To je zase jednou ostuda... oddychnu si a potom si poslechnu, co říká Creed. Creede, radši už drž hubu. Procedím přes zuby a potom nahnu hlavu tak, abych viděl všechny pořádně a znovu se nadechnu k menšímu proslovu. Ta chobotnička mě překvapila. Ukázal všechno co umí hned prvním útokem. Tomu nezabránila ani Samehada. Příště už ho dostanu. Jen se trochu zotavím... řeknu a počkám, až mě Creed konečně někde položí. |
| |
| Úkrýt Sledoval jsem onoho chlapíka a netušil jsetli se mám smát nebo ne. Tomu že by Kisameho dokázal srovnat Hachiby tomu bych věřil, slyšel jsem že Killer Bee je pořádné hovado s neuvěřitelnou destruktivní silou ale že by ho dokázal zahnat na útěk tenhle malmlas? Tak o tom docela pochybuju...to bych spíš věřil tomu že popadl Kisameho a zdrhal co mu ty jeho nožičky stačili... nahlas jsem ale neřekl nic, jsenom jsem si Creeda s lehce ironickým úsměvem prohlížel. Kimto-senpai? Další člen? Zraněný...budu se muset zeptat šéfa kolik nás v té Akatsuki vlastně je a jestli by mě s ostatními nechtěl trošku seznámit... To teda musíš být vážně silný když jsi zahnal na ústup samotného Hachibiho podotkl jsem směrem ke Creedovi s notnou dávkou ironie v hlase. |
| |
| Cesta Pomalu jsem se blížil k radnici a přemýšlel co tu proboha dělá někdo z akatsuki navíc v doprovodu Kyuubi (pokud nedokážu jiné Bijuu vycítit tak beru zpět a místo Kyuubi je tu Konohan). Co je na tom nejzvláštnější je dívenka která se ze všech sil snaží vypadat nenápadně i když jí to moc nejde a očividně je sleduje. No to se podívejme, že by Konoha zajala někoho z Akatsuki? Ale kdo je ta holka? Rozhodně není obyčejná a pokud vím mám pomáhat Konoze, takže... chvilku jsem se soustředil načež jsem se pomocí Shunshin no jutsu přesunul poblíž onoho děvčete. Není slušné špehovat cizí lidi... poznamenal jsem na její adresu. |
| |
| Před radnicí Sleduji všechny ty lidi. Doopravdy zajdou do radnice, na což odpovím odfrknutím, a proto se posadím na protější střechu domu, vlastně, v tuhle chvíli se ani nesnažím vypadat tolik nenápadně... Dovnitř by se možná dalo vniknout v převleku, ale to nechci riskovat. Kdo ví, co by se mohlo stát, kdyby mě odhalili... A pokud je tam uvnitř Hokage... Mno ano, Hokage! Už delší dobu si nejsem jistá, kde přesně je, tady po vesnici se pohybuje spousta velkých chaker, a on se nám mezi nimi ztrácí... Nemáme nejmenší šanci ho najít, a proto radši nepokoušet... Zpozorním, když se do blízkosti radnice dostane další muž, snědé pleti. "Je to zvláštní, taky větší chakra... Tedy, velká chakra..." "To je zvláštní, Konoha je poslední dobou plná takových lidí..." Zakroutím hlavou a sleduji ho, než přejde k radnici. Naprosto nedbale si přejedu rukou přes tvář a omylem se škrábnu do zaschlého strupu... "Au!" Ano, tam mě ta ženská škrábla. Doufám, že z toho nebude nic, co by mi na obličeji vydrželo delší dobu než je nutné... Ten chlápek před radnicí se ale taky nechová právě přirozeně. Jako by nechtěl vejít, najednou zmizí, jenom postřehnu, jak se v místě, kde před chvílí stál, pohl vzduch. Zrychleně zamrkám. Slyšela jsem, že tohle někteří lidé umí, ale že to vypadá takhle působivě... Člověk to holt musí vidět na vlastní oči. Poblíž mého ucha vzduchem proletí menší otázka. Poušklíbnu se. "Kdo řekl, že tu někoho špehuji? Kromě toho, je opravdu tak jisté, že tu jsou všichni kolem mě pro mě cizí?" Tón je lehce pobavený, já se ale za hlasem ani neotočím. V domovské vesnici bych měla být celkem v bezpečí, teoreticky, snad na tom nejsme tak špatně, abychom sem pustili nepřátele... Proto neprojevím žádnou známku strachu či obezřetnosti. Kromě toho to chtělo jít do radnice, a ten pach chakry, co z něj jde, prostě jen tak nezakryje, takže to nejspíše bude jeden z přátelských shinobi... Vyčkám si na reakci, pokud mi ji dá. |
| |
| Střecha Její reakce na mé tváři vyloudila úsměv. No to se podívejme jazykem se ohánět umíš děvče jen co je pravda zasmál jsem se a posadil se vedle tebe. Netvářila se z mého objevení moc překvapeně...to znamená že o mě věděla a jestli mě v tomhle davu vytipovala nejspíš cítí chakru, takže je shinobi Hmmmm, co se mého vyjádření týče měl jsem spíše na mysli že není vhodné špehovat lidi všeobecně a je jedno že jsou ze tvé vesnice, já třeba u nás v Oblačené do oken pěkným slečnám taky nenakukuju. můj úsměv se rozšířil. Každopádně, ty asi nevíš co byl zač ten v Akatsuki plášti že? změnil jsem rychle téma na to co mě zkutečně zajímalo. |
| |
| Střecha Pokývnu halvou a lehce se pousměji, to ale není nijak příliš vidět, díky kápi. Jasně vnímám, že se posadil vedle mě, podle jistých věcí... Asi tak, jako neurčitě vycítíte, že s k vám někdo přibližuje, když o něm alespoň víte... "Chmmm, místo zajímavé rvačky rozmluva s nějakým chlápkem? To jsi tolik upadla?" "Ani nevím, on se se mnou začal bavit... Třeba se chce rvát... Ale možná to nebude nejlepší možnost... Uvidíme." Pokud jsem bojechtivá, nejsem ale hloupá, a když podle jeho hlášení jasně cítím, že ten chlápek vedle mě má trochu více sílu, nemyslím si, že yb bylo nejlepší hned jít proti němu... Povytáhnu obočí. "Nikdo neříkal, že je špehuji... Možná sis to vymyslel..." Začnu houpat nohama. Ani nevím, nějak mě začalo bavit hrát si na malou drzou holčičku... "V Oblačné? Ty jsi z Oblačné?" Tón je lehce pochybovačný. "Málem jsem dala najevo víc otázek, než je slušno, třeba mi k tomu něco řekne časem sám..." Lehce se kousnu do jazyka. Málem jsem vyslovila další otázky ohledně toho, odkud je, což působí trochu více podezřele... "Ne." Řeknu. Nezní to nijak násilně, z tónu by ale mělo být jasné, že je to můj názor a kromě jiných věcí o tom prostě nepochybuji, takže nelžu. "Zdá se ale, že šel dobrovolně..." Dodám zbytečně. Vím, že to bylo zbytečné, nechci ale vypadat přespříliš inteligentně a celkově dobře ohledně mé taktické a praktické stránky uvažování... |
| |
| Střecha Na tváři se mi objevil mírně překvapený výraz. Mno jo, já se vlastně ještě nepředstavil uvědomil jsem si náhle. Hachiby Jinchuuriky a diplomat z Oblačné Killer Bee, těší mě eto... nazančil jsem že by bylo slušné říct své jméno a natáhl jsem k ní ruku. Že by o něm vážně nic nevěděla? Nebo mi to odmítá říct? No přinejhorším se tam půjdu podívat sám, přecijen Akatsuki jsou světově hledaní zločinci a se svím postavením mám právo se na něj podívat, neměl bych to ale hroti... najednou se mi v hlavě ozval něčí hlas. Dávej bacha Bee zavrčel Hachiby stojící po mém boku (jen v mysli) a upíraje na děvče nepřátelský pohled. Co je bejku? Snad nežárlíš? Není na co... zasmál jsem se a poplácal ho po čumáku, odpověďí mi ale bylo nerudné odfrknutí. Nešaškuj Bee ta holka je zvláštní, nevím je jiná měl by sis na ní dávat majzla. zpozorněl jsem. Až tak? Nemyslíš že je třeba jako já? Jinchuuriky? Hachiby ale jen zakroutil hlavou. Netuším prostě si dávej majzla... |
| |
| Střecha Protože jsem otočená stále od něj, nevidím, že má na tváři překvapený výraz. Když se chce představit, lehce povytáhnu obočí, otočím se ale k němu. Mám na obličeji kápi, která mi bezpečně zakrývá oči, takže není úplně přesně vidět vždy můj výraz, co přesně si myslím... "Hachibiho jinchuuriki? Osmiocasý?" Projede mi informace hlavou jako blesk a celá zpozorním, protože se to ale projeví hlavně zábleskem v očích, neměl by si ničeho všimnout, jelikož na oči mi nevidí. "Hachibi... Tak proto ta spousta chakry... Určitě by byl více než rovnocenným protivníkem..." V duchu se pousměji se. "Ano, to byl..." Natáhne ke mně ruku, a proto mě nenapadne nic jiného, než že se budu muset taky představit. Nedělá mi to problém, a stejně tak se rozhodnu použít své pravé jméno, nevymýšlet žádnou přezdívku... "Vadí, že se nezmíním o tobě?" Otázka je spíše řečnická. V odpověď se mi v hlavě ozve temný smích. "Když si myslíš, že ti to udělá radost..." Jasný pošklebek. V duchu se na něj kysele zašklebím, navenek ale natáhnu svou bledou ruku,chopím se té jeho, stisknu, a jemně potřesu. "Ookami-Hime Miyako." Představení je krátké a jednoznačné. Otočím se zpět směrem k radnici, jen se pustím jeho ruku, a zkoumavě se zahledím do největšího a njevyššího okna. "Jaký je důvod, že sem Oblačná vesnice nutně vyslala svého diplomata?" Schválně pro jistotu opomíjím to, že je to i jinchuuriki. ůj tón jejen zamyšlený, jako bych pořádně ani neočekávala odpověď, spíše si na to hodlala odpovědět sama... To ale nehodlám, jenom je to svým způsobem nenásilná možnost, jak se ho na něco vyptat. |
| |
| Střecha Vlčice jo? zeptal jsem se lehce pobaveně a lehce si s ní potřásl rukou. Pche tomu říká ruka? Kost a kůže a ještě tak bledá...měla by se častěji objevit na sluníčku... ironicky jsem se ušklíbl. Nepodceňuj jí, mohla by ti být rovnoceným soupeřem pokusil se mě Hachiby usadit ale já ho moc vážně nebral, i když... Až tak? že bych na ní otestoval své háčky? Se spíš bojím abys neškemral o mou chakru Bee. zabil to Hachiby tak že mě lehce namíchnul. Tak hele, já nevím kdo... Mlč, víš že odposlouchávat naši konverzaci pár jedinců zvládne a kdyby se TO dozvěděli zkončili sme okřikl mě Hachiby. Chtě nechtě jsem mu dal za pravdu a tak jsem raději zmlkl. Zamrkal jsem. Uvědomil jsem si že na ni po onom úsměšku ohledně jména jen civím několik vteřin. Eh, omlouvám se Hachiby je trošku žárliví a tak se mi snažil namluvit že jste nebezpečná spiklenecky jsem na ni mrkl. |
| |
| Naruto, Boku-Jin, Kimto Tsunade se zamyslí a po chvíli řekne "Jsem zásadně proti tomu, aby mu byla udělena milost. Přecejen jeho prohřešek je veliký a neměl by mu být jen tak prominut." Nervózně začne ťukat prsty o desku stolu. Posléze se zvedne a přejde k rozbitému oknu a zahledí se do dálky. "Byla by tu jedna možnost. Opatříme Kimta pečetí jako má Miyako. Tím dostaneme jistotu, že nás nezradí" řekne Tsunade tichým, klidným hlasem a otočí se čelem k vám. Pokrčí rameny a pak pronese "Záleží jen na tobě Kimto. Pokud tuto pečeť nepřijmeš, tak skončíš víš kde. Rozhodnutí je na tobě." |
| |
| Kancelář Svraštím nervózně obočí. Pečetící techniky jsem nikdy neměl rád, zvlášť od té doby, co Orochimaru začal používat ty svoje "Prokleté." "Co přesně je to za pečeť, Tsunade-sama? Nechci, aby to vyznělo nezdvořile, ale ... Jaký má přesně význam a ... neomezuje chakru a tak?" Věc, která omezuje vůli je špatná ... Ale jestli je to jediná cesta do Konohy ... |
| |
| Nemocnice, dýchánek Uchihů Ten pošuk z ANBU mě rychle donese do nemocnice a vyklopí v pokoji, ve kterém už sedí, v přápadě taťky leží, celá naše famílie. "Ahój mami a tati! Já sem mám dobře, ale ty vypadáš jako děda taťko ... Co si dělal?" Podívám se kriticky na jeho prošedivělé, původně havraní vlasy. "Čau brácho." zazubím se na bratra. Nedochází mi vážnost situace ... Čemu se z nedostatku informací nelze divit ... Ještě se otočím na svého dopravce. "Kdo je ten Naibun tati?" |
| |
| Nemocnice Ten kluk, který tu předtím přišel s mámou, a který s ní potom odešel, přišel v podobě ANBU do mého pokoje a na zádech měl brášku. Hned jak brášku postavil na nohy, tak se proměnil zpátky do své vlastní podoby. V tom si všimnu, že ten Naibun je strašně podobný tátovi a nám. "Že by měl táta ještě nějakého syna? Ne! To určitě ne! Taťka je na to moc mladý, ikdyž teď na to moc nevypadá" proběhne mou myslí a já zatřesu bolavou hlavou, abych tyto negativní myšlenky zahnal. "Bráško, nedělej si z taťky srandu! Nebýt jeho, tak mě unesli. A možná i zabili!" naštvaně napomenu svého brášku a pohrozím mu rukou, kterou mi před chvílí zafixovali. "Ale kdybys to viděl! Táta použil úplně úžasné techniky, aby mě osvobodil!" řeknu už úplně jiným tónem a obdivně se kouknu na tátu. Zahledím se mu přímo do očí, které má zarudlé a usměju se na něj. |
| |
| Střecha "Vlčice..." Pokrčím rameny a kývnu hlavou. Celé to znamená "vlčí princezna", ale s tím ho nebudu obtěžovat, pokud to neví... Ani si pořádně nevšimnu, že na mě pár vteřin civí, zato mi neujde, že se vyhnul mé otázce a také že je na chvilku na něj až podezřelé ticho... Když promluví, otočím se na něj se zdviženým obočím a lehce ironickým úsměškem na rtech. "To vůbec nevadí... Lidé mohou překvapit..." Pokrčím rameny, otočím se od něj, a ušklíbnu se. "Ten jeho Hachibi má plno keců... Až na to, že my o něm víme, kdežto on o tobě ne..." "To je dobře, v jistém smyslu..." Lehce pokývnu hlavou, to by mělo být ale pouze nenápadné, ten malý a krátký pohyb. "Co teď s ním? Neškodilo by vyzkoušet jeho sílu, a taky by byla zábava, ale na druhou stranu, Hokage nás může pěkně zprdnout za to, že bychom se porvali s diplomatem se Zvučné..." "Neřeš otázky diplomacie, řeš otázky pudů a potřeb!" Nitro mi naplní radost a vzrušení, které, rozhodně nepatří mě. "Hele, uklidni se..." Syknu na něj v duchu lehce nervózně, možná proto, že si opravdu nechci způsobit problémy a instinktivně cítím, že tenhle chlápek by mohl být mnohem silnější než my, ale na druhou stranu mě naplní zčásti mé vlastní vzrušení... Můžu být ráda, že mi i ze strany kápě trochu zakrývá rysy, prtoože mi zasvítí oči a můj výraz začíná být lehce maniakální. On si se mnou teoreticky může tak trochu dělat co chce, a už dlouho jsem ho nenechala se "provětrat"... Můžu jen doufat, že mu to tak trochu ujde, a čekat, jestli po mě bude chtít něco i dále... |
| |
| Střecha Vlčí princezna abych byl přesný...je to docela neobvyklé jméno zamručel jsem a důkldně ji si ji prohlédl. Vlastně až moc zvláštní zamručel jsem a udělal krok od ní, ruka mi zcela sama zabloudila k jílci jednoho z mečů. Cítil jsem to...někdo jako já ani nemohl jinak. Cítil jsem divkokou nespoustanost a touhu po boji, po boji a krvy, mé krvy která z ní z ničeho nic začala vyjadřivat. Říkal jsem to zamumlal jen Hachiby a dál míma očima vražedně civěl na děvče. Říkal jsem dávej si bacha... Promiň mi mou otázku děvče ale co ty jsi sakra zač? |
| |
| Kimto, Naruto, Boku-Jin, Asahi Hinata Tsunade si vyslechne Kimtovy otázky a pak protočí oči v sloup. Zjevně toho má už dost. "Touto pečetí budeš hlídán a v případě, že uděláš něco nekalého, tak i spoután a bude ti vysáta chakra. V nejhorším případě zabit. Na druhou stranu, pokud se budeš chovat slušně, tak tě to omezovat nebude"¨ řekne rozhořčeně a ztěžka si sedne do křesla. "Mimochodem mladej! Nejiho skupina už dorazila" dodala Tsunade směrem k přeměněnému Narutovi. |
| |
| Střecha Pokývnu hlavou na souhlas, že je to možná neobvyklé, pokývnutí ale spíše vypadá, jako bych měla nějaký tik, tak je křečovité a nepříjemné. Radši se k němu ani neotáčím, koutkem oka ale postřehnu pohyb směrem někam kde jsem u něj předtím viděla zbraně. Prozradila jsem se. Ví, že se jenom stěží ovládám... "Zmlkni, prosím!" Tělo se mi ale vnitřně otřásá děsivým zlým smíchem. "Sakra..." Otáže se, co jsem zač. Celá se i navenek začnu třást. "J-já..." Zní to, jako by mi byla zima, drkotají mi zuby. "Jsem ve službách Ko-Konohy..." Záleží jen na otm, co si o tomhle bude myslet. |
| |
| Střecha Možná je jako my, Jinchuuriky ale Jinchuuriky který svého Bijuu nekontroluje zavrčel Hachiby, lehce jsem přikývl, to byla možnost a docela dost by to vysvětlovalo. Pustil jsem zbraň a udělal krok zase směrem k ní. Klid maličká, klid je to v pořádku snažil jsem se ji uklidnit a pomalu k ní natahoval ruku. Stačí dotek, jeden dotek čela a můžu jí pomoct slabě jsem se kousl do rtu a udělal poslední krok který mě od ní dělil, tak že jsem stál přímo před ní. Všechno je v pořádku, můžeš se uvolnit tady ti nikdo neublíží... Pokusil jsem se dotknout jejího čela a vyslat tak do ní chakru, čímž bych se dostal já a Hachiby na místo kde je ona věc spolu s ní (něco jako když viděl Sasuke Kyuubi v Narutovi a potlačil její chakru.) |
| |
| Radnice Mírně se usmívám a stojím vpozadí. Zjevně tyto věci jdou aktuálně mimo mne, dokud mne nepožádají o dopomoc. "Chmm a pak, že tu nemůže být zábava." Úsměv se malunko rozšíří. Sýkorka v mých vlasech jen něco málo štěbetá. Zjevně jí vyhovuje, že stojím na fleku. "Hale, že nevíš kdo je ve městě?" Zazní zvídavý hlas Gobiho. Zpravodajství od sýkorky jsem teď pár minut neposlouchal, takže pochopitelně nevím. "No povidej." Uznám svojí nevědomost. "Chobotnička." Zazní pobavený hlas. Zamračím se. "Jaká chobotnička?" Zeptám se otráveně. Nějaké povídání o zbytcích této vesnice mne moc nebaví. "Osmička, Hachibi." Zazní spuiklenecký ton v mé hlavě. Tiše zapísknu. "Tak to tady jde asi někomu vážně o prdel, že jsme se tu sešli mi tři." Vyšlu příkaz ptáčkům, aby ho našli. Úsměv se mi o okamžik později ještě víc rozšíří, když dostanu přímé zpravodajství o jeho pohybu. Střecha Na střechu přistálo malé hejno sýkorek, které zuřivě prohledávají štěrbiny a zjevně hledají něco k snědku. Takovým tím skoro otravným způsobem se na vás občas podívají, jestli by z vás nic nekáplo. |
| |
| Nemocnice Můj druhý syn si ze mě začně dělat šoufky, ale to přejdu mlčením, nemám totiž náladu dneska někoho poučovat. Navíc na to mám Itachiho, který Naokiho napomene a vylíčí mu co se dělo. Pak se mě Naoki zeptá kdo je Naibun. Usměju se a klidným, vyrovnaným hlasem řeknu: "Pravda... Zapoměl jsem vás představit... Toto je Naibun, váš bratránek... Naibune, toto jsou tví bratránci - Itachi a Naoki...." Kéž bych viděl jejich obličeje... Zajímalo by mě, jak se tváří..., pomyslím si a smutně svěsím hlavu. Nechám chlapcům nějakou chvíli, aby se kdyžtak pozdravili a pak jim řeknu: "Naibun u nás ode dneška bydlí... Zabere si jeden z prázdných pokojů, kterých máme požehnaně..." |
| |
| Nemocnice "Cože?" vyhrknu ze sebe a vytřeštím oči, když nám táta oznámí, že ten chlapec u dveří je náš nový bratránek. Pak se můj pohled stočí na Naibuna. Chvíli si ho prohlížím a pak ho pozdravím. "Ahoj, já jsem Itachi" řeknu Naibunovi a zamávám mu zdravou rukou. Tak proto je nám tak moc podobný. Tím se vše vysvětluje řeknu si a usměju se na svého nového bratránka. |
| |
| Kancelář Kimt vskutku poklekl před tsunade... tasil svou katanu velice rychle, mi se v ruce oběvil kunai. Už jsem chtěl zakročit ale Kimto katanu jen nabídl tsunade jako důkaz že se vzdává. U bohů tohle mi nedělej. Katana se i s pouzdrem má odepnout. nést v pravé ruce aby bylo obtížné tasit a když meč odevzdáváš, máš ho chytit uprostřed pouzdra obouma rukama a podat ho... To jsou základy slušného chování bojovníka... co kdybych tě nechtě zabil? Tsunade se jala vysvětlování a když se konečně dostalo slovo kemě, tak jsem se usmál jako malé dítě. Vážně Tsunade-sama???? Očka se mi rozzářily jak zamlada když mě Iruka pozval na Ramen. Prosím omluvte mě. Odejdu za dveře a udělám si pár klonů (používám na to liščí chakru). Ty se rozběhnou po konoze. Jeden k Ibikimu do velitelství ANBU jiný do nemocnice a poslední k bráně. Ten dračí pán je nebezpečný... měl bych tu být s mým originálním já... snad na tu rakev budou stačit i moje klony... Jen doufám že je najdu... nenapadaj mě lepší místa kam by z mise mohli přijít. Po asi pěti vteřinách se mé originální já vrátí do kanceláře. Promiňte, jen jsem si něco zařídil. Tou dobou Tsunade dovysvětluje co bude ta pečeť dělat. Doporučil bych vám to přijmout. Jedna mladá slečna jí má taky a zatím konoha tuto pečeť nemusela nikdy použít, jsou li vaše úmysly čisté, nemáte se čeho obávat. |
| |
| Velitelství ANBU jednotek - Narutův klon Když dorazíš k Ibikimu do kanceláře, tak se zvedne ze své židle, na které už pomalu podřimoval a ukloní se. (beru jako, že jsi ve své vlastní podobě) "Hokage-sama, Nejiho tým již dorazil a přinesl rakev Uchihy Itachiho. Máme ale jeden problém. Nelze otevřít, tak nevíme jestli je uvnitř nebo ne" zahlásil ti Ibiki a zničeně se narovnal. |
| |
| Kancelář "Dobrá ... pokud mi pak budete věřit, tak mi tu pečeť dejte. Ale ... Chtěl bych, aby jí ovládal pouze někdo komu věřím ... Vám Tsunade-sama, Hokagemu, jímž jste v současnosti ... a možná ... Hatake Kakashimu. Znal jsem ho dřív a býval férový muž. podvolím se Tsunade a otočím hlavu k opět příchozímu muži. Jako reakci na jeho slova vstanu a zasunu katanu zpět do pochvy. "Zvyky bojovníků se očividně mění s plynoucím časem." ušklíbnu se jeho slovům. Shinobi zbraň nikdy neodkládá, pokud to není nezbytné ... pošetilče. probleskne mi hlavou ještě. "Tou pečetí mě ocejchujete hned? Jinak bych se rád zašel podívat za rodinou ... Mimochodem, jak se jmenuje ta dívka s pečetí, příteli?" prohodím dvě otázky, jednu k Tsunade, druhou k muži. |
| |
| Kancelář hokage / kancelář bikiho Můj klon v mé originální podobě konečně našel Ibikiho a vyslechnul si hlášení. Dobrá, Rakev přemistěte do nemocnice a připravte jeden operační sál. Nespěchá to nijak extrémě, ale po té rakvi jdou i akatsuki tak nechci ztrácet čas. Přinejhorším tu rakev otevřu Shuriken-Rashenganem. Byl by to čistý průřez... jen na odstranění víka... další instrukce podám až v nemocnici... jo a teď si hraju na mrtvého. Orochimaru si možná myslí že mě zabil tak ho přitom nechám, mám nyní tuto podobu. Henge! Poté co se klon promění... po pár vteřinách zmizí. (rozpadne se) Samurai položí otázku mému Originálnímu já. No já nevím jestli vám to mohu říct. Ta slečna mě přímo nenávidí. Byla mi svěřena zodpovědnost mít kontrolu nad její pečetí a ona věří tomu že se mi líbí ji jakoby... zotročovat... jestli víte jak to myslím. K lidem ve vesnici se chová mile, ale kdyby jste ji viděl když se kouká na mě, viděl by jste přímo auru nenávisti. No ale s tím už asi nic nenadělám... Stále ji opakuju že se na mě má obrátit s jakýmkoli problémem, zvu jí na ramen a podobně, ale bere to jen za laciné gesta. No... až budete mít tu pečeť tak vás seznámím, možná jí vysvětlíte že já nejsem ten zlý. V kanceláři mé originální já zjistí jak jsem si vedl a rozpustím i zbylé dva klony. Tsunade-sama, vyšlo to! Ehm, asi bych měl začít od začátku. Poslal jsem právě své zemní klony aby šly zkontrolovat tu misi a byla úspěšná. Měla by jste se co nejdřív dostavit do nemocnice. Já mezitím najdu mého slepého souseda. Vše to souvisí. Ostatně ta pečeť kterou chcete dát tomuto samurai je složitější a možná si taky bude vyžadovat připravu v nemocnici. Vše potřebné vám vysvětlím až na místě. Mám od Itachiho zakázáno cokoli vyzradit komukoli jinému než mojemu sousedovi, nevím proč mi to zakázal, ale věřím že k tomu měl svůj důvod. Přijdu k rozbitému oknu a otočím se na Hinatu. Pokud chceš, můžeš si jít odpočinout, udělala jsi toho dnes mnoho, děkuji. Poté se připravím ke skoku. Boku-jine oslovím jinchurikiho pětiocasého. Uvítal bych kdybych vás měl na očích. Prosím doprovoďte Lady Tsunade do nemocnice a tam vás vyhledám. Děkuji. Vyskočím z okna a po střechách se vydám směrem do nemocnice, kde začnu hledat Uchihu Sasukeho. |
| |
| Radnice "Hay!" Příjmu rozkaz být nas očích. Nevadí mi to. Přemístit se po okolí Konohy není zas tak velký problém. Ozvou se dvě cinknutí. Moje ruka se uvolnila z mojí rukavice. Tu zachytím v popruhy na plášti. "Ahem, proč si sundaváš rukavici? To máš v plánu jít spát?" Ozve se nechápavý hlas Gobiho v mé hlavě. Já se jen usměji. "Mohu Vám nabídnout rámě?" Udhalím ruku z pláště. Místo rukavice mám stále na ruce poměrně hutný kožený nátepník, propletený železem, ale rozhodně to vypadá mnohem lépe než železný spár, který tam byl před tím. Můj hlas je celkem příjemný. Zjevně to neberu jako provokaci, spíše naprosto přesné vyplnění příkazu od Kageho. V mém nitru se začne ozývat chechot. "No jistě, povinost." |
| |
| Boku-Jin Tsunade se na tebe podívá stylem "co jiného mi zbývá" a zaklesne se do tebe. "Děkuji" řekla a společně jste pomalu vyrazili směrem k nemocnici. Tvým zvědavým očím neuniklo, že se Tsunade pohybuje ztěžka, velice unaveně. Vypadá, že se každou chvílí skácí únavou k zemi. Naruto Vyskočil jsi z okna svého kanclu a zamířil sis to přímo k nemocnici, kde by se Sasuke měl nacházet. Když jsi dorazil na pokoj, kde jsi ho donesl, tak jsi tam narazil na sestru, která zrovna mění povlečení, protože ho Sasuke zakrvácel. Jen co si tě sestra všimla, tak s sebou leknutím škubla a nové povlečení jí vypadlo z rukou. "Ho-hokage-sama.. Promiňte. Jestli hledáte svého přítele, tak je se svou ženou v pokoji jejich syna" řekla omluvným hlasem a hluboce se ti uklonila. |
| |
| Konoha - nemocnice. Našel jsem pokoj kde jsem Sasukeho nechal když začal vyvádět. Byla tam sestra a měnila povlečení... Vcelku se mě lekla a hluboce se uklonila. Mírně se pousměju a naznačím ji ať se narovná. Ale notak, já nekoušu. A ty zdvořilosti klidně omezte. Skoro se cítím v takových situacích trapně... Nechte připravit operační sál... asi tak za hodinu tu budu mít jednoho pacienta. Poté se vydám do onoho pokoje... Sice nevím který to je, ale po chvíli ho určitě najyž se budu ptát kde jsou Uchihovi. Zdravím Sasuke. Budu tě potřebovat, tím myslím hned. A hlavně nezačni vyvádět, vše ti vysvětlím soukromě po cestě pokud mi zas neskočíš do řeči. S tím počkám až se Sasuke rozloučí s rodinou a napřáhne ruku abych ho odvedl. Poté ho vedu ven k rakvi a Tsunade... tam se s nima budu muset nějak rozumě domluvit... stále ještě totiž ani nevím jestli Sasuke bude ochoten podstupitco ho čeká. |
| |
| Střecha Je to jasné. Všiml si. Pravdou je, že aby tohle někomu ušlo, musel by být opravdu slepý nebo naprosto tupý. Ale shinobimu to ujít nemůže, to třesení se... Ale je to celé spíše nedočkavé... "Buď zticha..." "Ale no tááák... Pusť mě... Vždyť ty to sama chceš, někoho zmlátit... A nebo prostě bojovat..." "Chci... To je pravda..." Z mého venkovního pohledu čiší maniakálnost. "Ale... Ale já nesmím!" Zařvu ve svém duchovním světě. Stojím před ním, a on mě pozoruje. Ozve se od něj temný smích. "Záleží na tom? Smět, nesmět... Pravidla, zákony, jak omezující, jak hloupé..." Cítím to. Má pravdu. Pravidla jsou hloupá... "Ale to neznamená, že ti to povolím... Tenhle vedle nás má bijuu a má pomáhat chránit Konohu... Nejspíše nás zneškodní, pokud je silnější než mi... Nemám nic proti bolesti, ale mám něco proti smrti. Uvědomuješ si, že nejspíše zanikneš se mnou?" Má slova ho překvapí. Jeho přibližující ruky si nějak nevšímám, na čele mi vyrazí pot. "Ty... Dostala jsi mě... Ale jenom protentokrát." Cítím, že jeho vliv začíná upadat a pomalu se přestávám třást. "Kdyby ale nebylo jasné, že osmiocasý, hned po devítiocasém, je jeden z nejmocnějších bijuu, pamatuj si, že mě nezastavíš..." Zhluboka oddechuju. "Snad si ničeho nevšiml..." Pohlédnu na Beeho. Do očí mi vidět není, můj lehce vyděšený pohled, naštěstí... Lehce ucuknu, když si všimnu jeho ruky, natahující se ke mně. Zdá se, že se už zase plně ovládám, navenek... Nakloním hlavu na stranu. Bude mi ještě něco chtít či nikoliv? To on začal tenhle rozhovor... "Dávej si pozor..." "Díky za starostlivost..." Odseknu mu a hledím na toho snědého muže. |
| |
| Nemocnice Jen co svým synům oznámím, že u nás Naibun bude bydlet, tak se dveře znovu otevřou a ozve se Narutův hlas. Skloním hlavu a lehce si povzdechnu. "Dobrá... Ale rychle... Chci si ještě popovídat s Itachim...", řeknu otráveně a mrknu směrem k Itachimu. Pak se nakloním k Sakuře a zašeptám jí do ucha: "Zůstaň tu s dětmi..." Ještě než od ní vykročím směrem k Narutově pozici, tak jí dám letmý polibek na tvář. Můj krok je vrávoravý a tak ostatním nebude divné, když Narutovi dám ruku okolo ramen. "Tak co chceš?? Co se zase děje??", zeptám se unaveně poté co se vzdálíme od Itachiho pokoje. |
| |
| nemocnice Sasuke přijde kemě a natáhne ruku aby zjistil kde jsem... hodím si jeho ruku okolo ramen a vydám se k východu z nemocnice... dávám si pozor aby náš rozhovor nikdo neposlouchal (když se na nás někdo dívá nebo prochází mlčky tak mlčím.... když se někdo kolem baví mluvím tiše dál...) Hlavně nezačni vyvádět a tvař se přirozeně. Itachi mi řekl že s jeho tělem se nic za ta léta nestalo. Jeho rakev nejde otevřít, proto tě vedu před nemocnici. buď ji otevřeš nebo ji nějak rozmlátím. Itachi sám řekl že chce abys měl jeho oči. Už jsem nachystal operační sál a rakev je taky na cestě ale konečné rozhodnutí je na Tobě... a vzhledem k tomu že akatsuki po tom těle jdou taky. Máme jen málo času na rozmýšlení. Vysvětlím Sasukemu situaci a zastavím se s ním u vchodu do nemocnice kde očekávám Tunade a rakev. |
| |
| Nemocnice - meeting uchihů Jeden z bratránků se představí. Sice jeho jméno znám, ale nevidím důvod, proč by se nemusel představit. Kývnu na pozdrav. "Vím, ošetřoval jsem tě, když tě donesli." Usměji se. Pak se narovnám, neboť přijde Hokage. Ten si i odvelí mého strýce. Zůstali jsme osamění. "Omlouvám se za tu habaďůru s ANBU, ale myslel jsem, že by se to těžce vysvětlovalo. Takhle to bylo vše v pořádku." Pravím s mírným úsměvem. V hlavě mi však běží úplně jiný monolog. "Co chtěli po strýci? Teď by měl ležet a načerpat nějakou sílu." Pohled mírně stáčím ke dveřím, kde bych tušil strýce. |
| |
| Hlídka - Hakushi Stáhnu z hlavy kapucu písečné a usměju se. Tyhle otázky tak často neslýchal a tak mě vždy rozesmály. "Nooo. Jak to říct?" Odepnu batoh a sundám ho. Teď maskovací plášť do Písečné nebudu potřebovat. Objeví se vějíř. "Od obou něco." S cvaknutím sundám vějíř, který je aktuálně skoro stejně velký jako já. "Ale nejraději mám stejně vějíř." Usmívám se. Jsem rád, že můžu směřovat svoje myšlení jinam než na únos mojí mamky. |
| |
| Cesta do nemocnice (Předpokládám, že Dračí samuraj se přidal.) Vedu Tsunade celkem pevně. "Měla by si odpočinout, nebo si jí tam rovnou nechají." Por sebe se mračím. Překvapivě ve mě žádná odezva. Gobi naslouchá sýkorce a přenášení správ. "Až se tohle uklidní, měla by jste si udělat výlet k nám. Máme tam několik hojivých pramenů, který by jste mohla použít." Začnu obligátním tonem. Zjevně to myslím jako opravdovou nabídku, kterou pokládám nejen ze slušnosti. |
| |
| Střecha Třes ustal, lehce jsem se zamračil. To mohlo znamenat že svého démona ovládla nebo naopak, že on ovládl ji. To jak se mi vysmekla mi taky zrovna jednoznačnou odpověď nepodalo, navíc jsem byl neuvěřitelně zvědaví. Zajímalo mě jestli je Jinchuuriky a jestli ano, jaký Bijuu se v ní skrývá, proto jsem neodolal a co možná nejvyžší rychlostí vystřelil svou rukou k jejímu čelu abych se mohl podívat. Riskuješ varoval mě Hachiby ale já se jen usmál. Nezajímalo mě to, zvědavost byla prostě silnější. Má být? Budeš tam přece se mnou ne? zasmál jsem se. |
| |
| Rozhovor Než mi Naruto odpoví, tak to chvíli trvá, protože nechce, aby nás někdo slyšel. To co mi Naruto řekl mi skoro vyrazilo dech. S očima vytřeštěnýma otočím pohled na Naruta. "To.. To je nemožné!! Je to víc než deset let co umřel... Z jeho těla už musí být jen kostra...", řeknu a zamyslím se. V hlavě mám úplný zmatek. Itachi chce abych si vzal jeho oči... Hmm.. Tak bych znovu mohl spatřit své syny a svou ženu... A posloužím tím konoze...", projede mi řetězec myšlenek hlavou a já se zamračím. "Itachi to plánoval už dávno... Chtěl abych si je vzal už po našem souboji... Ale já jsem to tehdy odmítl... No... Teď mu jsem za druhou příležitost opravdu vděčný... Svolím k operaci... Jen doufám, že Naibun nebude mít nic proti...", řeknu trochu zastřeným hlasem a dál se nechám Narutem vést. |
| |
| Boku-Jin, Kimto Po Boku-Jinových starostlivých slovech se na něj Tsunade příkře podívala. "Co tím chceš sakra říct?" řekla naštvaně a probodla tě vražedným pohledem. "Měl by ses starat o sebe!" dodala a pustila se tě, načež vyrazila rychlejším tempem k nemocnici. "Kimto dělej!" pobídla "vězně" a nahlas zabručela. Naruto, Sasuke Netrvalo to moc dlouho a objevil se Ibiki a s ním čtyři další ANBU, kteří nesou na ramenech masivní rakev z krásného lesklého kovu. "Hokage-sama, jsme tu na váš rozkaz. Máme přenést rakev na již připravený sál?" zeptal se Ibiki a rozhlédl se po okolí. Boku-jin, Kimto Po chvíli jste dorazili k nemocnici před níž stojí několik ANBU a drží masivní rakev z lesklého kovu. |
| |
| nemocnice Přišel Ibiki a pochvíli i Tsunade s těma dvouma. To už jsem byl opět proměněn v mladíka. No tak myslím že by si rakev měl osahat Sasuke jestli na ní nic nenajde... Nějakou tajnou Uchiha pečeť, ale pokud je operační sál připraven i na drastické metody dobývání do rakve tak jdeme. Nechám Sasukeho ať se rozhodne jestli chce rakev otevřít tady nebo v nemocnici. Tak fajn brácho, vše je připraveno, odoperuje tě Tsunade. Věřím že pokud chceš můžeš zůstat při smyslech. Při tomhle typu operace se to doktorům asi naopak hodí pokud se nebudeš cukat. Odtud tě povede Tsunade Musím se postarat o jiné věci. Obrátím se sému a k Samurajovi. Tak panstvo, dovolte mi menší exkurzi po nemocnici. Kývnu na Ibikiho ať jde chvíli semnou. Připrav prosimtě pečetící tým co zapečetil mladou Miyako, Stejnou pečeť chci na tom Samurajovi. Poté se vydám k recepci. Tak tady vám řeknou všechny vám dostupné informace, kde je jipka kde je pooperační a kdy jsou návštěvy a podobně... v tamté chodbě nejspíš budete ležet pokud vám někdo při boji nakope a tamtude se dostanem k místnosti kde býval náš pečetící tým. Chcete si ještě něco prohlídnout nebo pujdem přímo ohlídnout ten pečetící operační sál? |
| |
| S Narutem - Sál "Myslím, že to otevřeme až tam...", odpovím Narutovi a počkám až mi někdo pomůže dostat se na sál. "Tsunade? Pomůžete mi na sál?", zeptám se mírně otráveně, protože vím, že mne Tsunade nemá vůbec ráda. Jakmile se tam dostanu, tak si podle Narutovy rady rakev pořádně osahám, abych zjistil jestli tam doopravdy není nějaká pečeť, nebo skrytý mechanismus. Po pár minutách ohledávání má ruka opravdu na něco narazí. Zboku zhruba v prostřed rakve je vyrytý znak sharinganu. Hmm... Myslím, že vím co dělat... Itachi mi kdysi říkal, že takové zámky používali Uchihové... Otevírá se to pomocí krve... Jen Uchiha dokáže otevřít tento zámek..., pomyslím si a párkrát přes rytinu přejedu prstama. Nu což... Zkusit to můžu...., řeknu si a trošku se kousnu do prstu. Hned na to krev nanesu na rytinu a počkám co se bude dít. |
| |
| úkryt "Mocný? Ani ne. Vytasil jsem se s jedním jednoduchým trikem a on utekl" odpovím přiblblým hlasem nějakému chlápkovi, kterého jsem dosud neviděl. Pak promluví i Kisame-senpai. "Ale! Ale! Senpai! Měl byste mi být vděčný! Zachránil jsem i vaši Samehadu! Nebýt mé chakry, tak je zlomená" řeknu uraženě a opřu Kisameho o sloup vedle jeho meče. |
| |
| Sasuke Tsunade ti bez jakéhokoliv slova pomohla a odvedla tě na sál, kde přenesli také rakev tvého bratra. Bez váhání ses pustil do osahávání rakve za účelem najít na ní něco zvláštního. Po několika minutkách jsi našel již zmíněnou rytinu sharinganu, kterou jsi potřel svou krví, načež jsi uslyšel tiché "CVAK". Jen co si uvědomíš, že jsi jí nejspíše odemkl, už všichni v místnosti uslyšeli čísi hlas. "Otevřeli jste rakev Uchihy Itachiho! Tímto okamžikem má služba končí!" řekl hlas a nakonec utichl. "Co to sakra bylo Sasuke? Doufám, že nic nekalého!" sykla Tsunade a prokřupla si klouby. |
| |
| Cesta -> Nemocnice Vydal jsem se v těsném závěsu za Tsunade s tím druhým chlápkem. Nemám absolutní tušení kdo to je a je mi to úplně jedno. Jen mě trochu znepokojuje Tsunadina znavená chůze. Když už jsem jí chtěl nabídnout povolání služebníka chlápek se vytasil s teplými prameny. Tsunadina reakce je možná přehnaná, ale pokud to vzala jako naznačení stáří ... Jashinví. "Jsem hned za vámi Hokage-sama." zabručím na její odměřenou reakci. Tolik vzpomínek ... V nemocnici se kromě srocených shinobi kolem nějaké kamenné rakve setkáme opět s prvním chlápkem, který tu má zřejmě důležité postavení. "Exkurze nebude nutná, moc dobře si to tu pamatuju, nejednou jsem tu ležel s popáleninami prvního stupně ... a čím dřív uděláme tu pečeť, tím lépe." smutně se pousměju a následuji ho. Aby řeč nestála, prohodím ještě: "Vrtá mi hlavou, jakou tu zastáváte funkci. Chováte se moc velitelsky, jako velmi neurvalý Hokage." |
| |
| Sál Poté co jsem onu rytinu potřel svou krví se ozvalo cvaknutí, následováno něčím podivným. V místnosti se ozval něčí hlas. Řekl, že jsme otevřeli rakev Uchihy Itachiho a že tím jeho služba končí. Jo... To bych bez tebe opravdu nevěděl..., řeknu si a pevně chytím víko rakve a pokusím se ho otevřít. "Nevím co nebo kdo to byl Tsunade!! Jestli jste si nevšimla, tak jsem slepý!!", odseknu Tsunade a dál si jí nevšímám. |
| |
| Střecha Jeho ruka okamžitě po mém ucuknutí vyletí k mému čelu. Ačkoliv netuším, co chce udělat, je mi naprosto jasné, že by to mělo být něco, co se mi ani za mák nebude líbit... A nebo možná bude, ale pro jistotu... Pokud to stihnu, rychle se složím na záda, takže by jeho ruka teoreticky měla proletět nade mnou. V tu chvíli se ho za ni pokusím chytit a strčit do ruky směrem, odkud přilétla... To by ho mělo udržet v patřičné vzdálenosti ode mne. Je ovšem dost dobře možné, že to nestihnu, přeci jenom, on udělal první krok a já původně nebyla připravená... "Správně se snažíš..." "Co si myslíš, že chce udělat?" "Možná mě odhalil, kdo ví? Nebyla jsi moc nenápadná..." "A teď zkus hádat, kdo to zavinil." Odseknu. "Já určitě ne... Kdybys mě pustila aspoň při tom boji, aspoň větší kousíček mé síly... Byl bych v pohodě. Ale přece si nemůžeš myslet, že stačil ten chabý pokus na konci..." "Byla to nutnost... Čím míň lidí o tobě ví, tím líp..." "Aby ses náhodou moc neukvapila, příště..." Pokud se mi to povedlo, hledím mu do očí, on do mých nejspíše ne, pokud mi ovšem nespadla kápě z hlavy, a dále čekám na jeho tah, tentokrát ale mnohem ostražitější... Pokud se nepovede a on se dotkne mého čela, nedá se dělat nic jiného, než počkat, co se stane. |
| |
| Sál - Sasuke "No no no! Snad jsem toho tolik neřekla" otráveně řekne Tsunade a přejde k tobě, načež se skloní nad rakví. Po chvíli se narovná a řekne "Ano, oči jsou v pořádku. Operace může být uskutečněna." Jen co to dořekne, tak ti pomůže vstát a přejít k operačnímu stolu, na který si lehneš. Chvíli se nic neděje, ale pak k tobě přistoupí nějaká osoba, podle tvého odhadu Tsunade, a začne s operací. "Teď se připrav. Bude to velice, velice nepříjemné. Možná až bolestivé" řekne Tsunade a začne s procesem vyjímání očí. Tento proces je velice bolestivý a cítíš, jak ti důlků vytíká vcelku dost krve. O tu se ale Tsunade hned postarala a zastavila jí. Po nějaké době jsi byl kompletně bez očí. Je to šílený, nepopsatelně trýznící pocit. Cítíš se velice znepokojen a bezmocný. Tsunade si asi všimla tvého výrazu beznaděje a řekla "Ještě chvíli a začnu s implantováním." Jen co to dořekla, tak se k tobě nahla a zřejmě si prohlídla tvé prázdné důlky, načež začala s implantováním. Tato část celé operace nebyla bolestivá, ba naopak. Cítil jsi jak se ti vrací jistota. Utěšoval jsi se, že co nevidět zase uvidíš svou ženu a své syny. "Nech oči zavřené Sasuke. Ještě poslední fáze" řekla Tsunade a přiložila ti dlaně na víčka. Ucítil jsi teplo, které ti zavalilo celou hlavu. Hned na to jsi pocítil šimrání v očích, načež Tsunade své ruce odtáhla. V tu chvíli se teplo i šimrání vytratilo. "Ještě je neotevírej! Musí počkat nejméně půl hodiny" zavelela pátá a začala ti ovazovat hlavu v oblasti očí. Jakmile byla s tím hotová, tak ještě přísně řekla "Ne že si ten obvaz sundáš dřív!" |
| |
| Úkryt Vypadá to, jako by na mě Creed, přes všechno to vytahování se, zapoměl. Ještě pořád mě totiž nese na ramenou. Za prvé je to dost nepříjemné a za druhé to vypadá trapně, protože mě zachránil takovej idiot. Asi s tím budu muset něco udělat. Creede, ty id*ote, už mě konečně někam polož. Potřebuju si trochu odpočinout. řeknu naštvaně a počkám, co Creed vymyslí, doufám že to nebude nějaká blbost, jako vždy. Potom mě Creed položí vedle Samehady, opřu se o sloup a pomalu usínám. Příště ho dostaneme, to se neboj. zašeptám směrem k Samehadě a dost brzy usnu, protože jsem úplně vyčerpaný. |
| |
| Setkání No, tak všichni jsme se uvítali a pozdravili, takže pokud vám to nevadí, opustil bych vás kývl jsem ostatním členům, načež jsem se otočil a zamířil směrem zpět k mému pokoji, odkud jsem se snažil najít Orochimarovu laboratoř. Neměl by to být problém. Podobná místa mají specifickou vůni i Auru a navíc jestli se objevil v mém pokoji tak náhle, nejspíš ji bude mít někde poblíž. |
| |
| Sál Tsunade zkontroluje Itachiho oči a oznámí mi, že jsou v pořádku, že operace může být uskutečněna. Nic neříkám, ale jde na mě vidět, že to rád slyším. Tsunade mi pomůže vstát a odvede mne k operačnímu stolu, na který si lehnu a trpělivě vyčkávám na začátek operace. Po nějaké chvíli se konečně dočkám. Nějaká osoba, zřejmě Tsunade ke mě přistoupí a řekne mi, že se mám připravit, protože to bude nepříjemné a možná bolestivé. Zabručím na důkaz toho, že rozumím a zatnu zuby, čekajíc na začátek. Nečekal jsem dlouho a Tsunade začala s vyjímáním očí. Slyšel jsem, že je to nepříjemné, ale doteď jsem nevěděl jak moc. Zuby jsem křečovitě svíral a v mysli jsem si prohlížel obrázky své rodiny. Jen oni mi totiž pomáhali nezbláznit se. Zničeho nic mi Tsunade oznámí, že ještě chvíli a začne s implantováním. "Rychle prosím... Je to opravdu nepříjemné....", řeknu s náznakem zoufalosti v hlase a poškrábu se na bradě. Hned na to Tsunade začala s implantováním. V tu chvíli jsem pocítil nepopsatelnou úlevu. Už jen vědomí, že zase uvidím svou rodinu mne vedlo dál. Po chvíli jsem měl oči usazené v důlcích, ale i tak mi Tsunade řekla, že je přede mnou ještě poslední fáze a že je musím nechat zavřené. Ač nerad, poslechnu jí. Jen co mi přiloží své dlaně na víčka, tak ucítím příjemné teplo a šimrání v oblasti očí. Když ruce odtáne, tak se pousměju a už už chci oči otevřít, ale to mne zase Tsunade zastaví a začne mi obvazovat hlavu. "Hmm.... Dobře... Díky...", odpovím Tsunade a seskočím z operačního stolu. Chvíli jen tak stojím a přemýšlím, ale pak se otočím směrem kde tuším, že Tsunade stojí a řeknu: "Mohl bych na vás mít prosbu Tsunade?? Chtěl bych, abyste mému bratrovi implantovala mé oči... Ano, vím, že je mrtvý, ale i tak... Cítím, že mu dlužím alespoň tohle..." |
| |
| Sál - sasuke Sice to nevidíš, ale cítíš jak tě Tsunade propaluje nechápavým pohledem. Zjevně jí tvá prosba zaskočila. Nastala chvíle nepříjemného ticha. "No dobře. Sice nechápu proč to po mě chceš, ale udělám to. Bude to trvat necelých pět minut" řekla po chvíli a přešla směrem k rakvi, kde chytila Itachiho tělo a přenesla ho na již prázdný operační stůl. Na nic nečekala a pustila se do operace. Ani ne po třech minutách se Tsunade napřímila a unaveně prohlásila "Hotovo. Tvé oči jsou nyní jeho." |
| |
| Danzou Po pár chvílích bloudění jsi konečně narazil na Orochimarovu laboratoř, ve které se zdá být chladněji než v ostatních místnostech. Jen co se tam objevíš, tak na tebe Orochimaru pohlédne a neutrálním hlasem se zeptá "Copak? Už jsi se přišel na něčem domluvit?" |
| |
| Laboratoř Věnoval jsem mu uznalí úsměv spolu s lehkou úklonou. Tak nějak Orochimaru-sama...zařídil jste si to tu docela pěkně i když narychlo poznamenal jsem. To narychlo jsem střílel od boku. Přišel jsem vás požádat o laskavost, chce te li navrhnout obchod a... zadíval jsem se na Kubikiriho. Je nutné aby u toho byl i on? |
| |
| Danzou "Kubikirimu bezmezně věřím. Můžeš mluvit před ním" odpoví ti Orochimaru trochu chladným hlasem a zadívá se na tebe. "Pověz mi co bys potřeboval a co mi za to můžeš nabídnout a já to zvážím" řekne s zaujatým výrazem ve tváři. Orochimaru přejde k několika zkumavkám a začne přelévat a mixovat jejich obsah. |
| |
| Laboratoř Usmál jsem se. Alespoň že nad tím uvažuje. Je to jednoduché Orochimaru-sama. Nechci kopírovat chyby svého otce a tak se nehodlám spoléhat na ukradenou sílu Uchihů i když je vzkutku působivá, zvláště pak Izanagi. Chci získat svou vlastní sílu a to jde jediným způsobem. Posílením mé vlastní Kekkei genkai, což je něco s čím mi můžete pomoci jenom vy. na chvíli jsem se odmlčel. Jako odměnu by jste kromě možnosti experimentovat dostal... zatvářil jsem se zamyšleně. ...nevím co nabýdnout za tuto službu osobě vašeho formátu ale co třeba oko Uchiha Shishuie s jeho schopností ovládat lidi pohledem? |
| |
| Operační sál Tsunade svolí k implantaci mých očí Itachimu a přesune se k němu, aby ho přenesla k operačnímu stolu. Já se pro jistotu pomalu přesunu někam ke zdi, abych nikomu nepřekážel a počkám než Tsunade skončí. To netrvá dlouho a opravdu Tsunade oznámí, že je hotová. "Skvělé... Děkuji Tsunade...", řeknu a pomaličku přejdu k operačnímu stolu, kde nahmatám Itachiho ruku a uchopím jí. Neboj se bratře... Postarám se o tvého syna... Přesně jak jsem slíbil..., řeknu v duchu a chvíli jen tak stojím. "ANBU, uložte mého bratra zpátky do rakve a přeneste ho do místnosti č. 648... Tam pak nechte před dveřmi dvě stráže...", řeknu do prázdna, protože nevím kde přesně stojí ti ANBU, kteří přinesli tuto rakev. Počkám až odejdou a pak řeknu směrem k Tsunade "Nemohl bych si ten obvaz už sundat?? Slíbil jsem, že se za chvíli vrátím za dětmi a nechci vypadat takhle..." |
| |
1129.jpg) | Úkryt Pomalým krokem se vynořím ze tmy a promluvím obvykle chladným hlasem. "Teď není čas na spaní Kisame. To že jste selhali je neodpustitelné a pro příště předpokládám že se to nestane. Už kvůli vám doufám že ne, nerad bych za vás hledal náhrady." Výhrůžným hlasem naznačím, že bych ho klidně oddělal i sám ,když my bude překážet v cíli. Jakmile to dořeknu, dojdu až na světlo a pohlédnu směrem ke Kisamemu, který vypadá že má dost. Hergot..... co ten Kisame vyváděl že ho ten Jinchuuriky tak zřídil... možná by jsme se na něho mohli zaměřit.. "Creede , odnes Kisameho k Orochimarovi a vyřiď mu ať ho dá co nejdříve do kupy. A ať na něm nedělal žádné zbytečné pokusy, chci aby vydržel v celků." Odvrátím pohled od téměř naporcovaného Kisameho a raději se otočím na ostatní, kteří očekávají další pokyny. "Pro dnešek si můžete odpočinout ale zítra buďte připraveni do akce." Dneska toho bylo až příliš, Kisame dostal na frak a nebýt nováčka Creeda, asi by z něho už nic nezbylo. |
| |
| Danzou Jen co jsi zmínil Shisuiovo oko, tak se Orochimarův výraz úplně změnil. Vidíš, že je celý napjatý a že hltá každé tvé slovo. "Posílit Kekei Genkai, jo? To není jen tak. Ne každé jde posílit nebo jinak upravit" řekl Orochimaru nadšeně a pak dodá "Ale pokud mi ukážeš o jaké Kekei Genkai jde a jak funguje, tak se na to podívám." Sasuke ANBU udělali přesně tak, jak jsi řekl a odnesli Itachiho i s rakví pryč. "Hmpf! Někdy Sakuru opravdu lituju" řekne a povzdechne si. "Dobrá, sundej si ty obvazy, ale za žádnou cenu ještě neaktivuj sharingan. Tvé oči si musí zvyknout" řekne Tsunade a pomůže ti sundat si ty obvazy. Doplňkové info: Začínáš se cítit lépe a lépe. Malá část z tvé chakry se obnovila. |
| |
| Laborka Můj úsměv se ještě více rozšířil. Výborně, tušil jsem že to vyjde... Žádná zvláštnost jen... zamračil jsem se a nechal si z pravačky vyrůst čepel. Mám schopnost kombinovat všechny své elementární druhy chakry které ovládám. Což je Doton, Fuuton a Katon, z čehož mi vznikl noví živel, Tetsuton. vysvětlil jsem v rychlosti. |
| |
| Operační sál Když Tsunade řekne, že Sakuru někdy lituje, tak se jen pousměju a v duchu si řeknu: Litujete jí?? To já jsem někdy chudák... Pak mi Tsunade povolí si sundat obvazy. Začnu si je strhávat, což mi moc nejde, tak mi pátá pomůže. Když jsou obvazy dole, tak rozlepím oči a zamžourám. Než se mi podaří zaostřit, tak to chvíli trvá, ale za to čekání to opravdu stojí. Konečně zase normálně vidím. Je to už osm let co se mi zrak začal zhoršovat a tak si nově nabytého světla značně užívám. "Díky Tsunade...", naposled s úsměvem poděkuju páté a vyrazím do pokoje, kde leží můj syn. Kupodivu dokonce běžím. Co to?? Vždyť jsem se sotva držel na nohou... Jakto, že teď jsem schopen běžet?? Hmm... Zajímavé... Ale to je teď jedno..., pomyslím si a zrychlím. Než však vstoupím do pokoje, tak se zajdu podívat na nějaký záchod, kde je zrcadlo. Jakmile spatřím svůj obraz, tak se na chvíli zarazím a dotknu se šedin. "Není to tak hrozné... Mám jen pár šedin... To se zakryje barvou...", řeknu si tiše pro sebe a vyrazím k Itachimu (synovi). Když dorazím k pokoji, tak se ani neobtěžuji klepat a prostě vejdu. Rozhlédnu se po pokoji a spatřím Itachiho a Naokiho, také tam je Denka, Naibun a Shizune. Můj pohled skončí u Sakury, na kterou se usměju. Vyjdu směrem k Itachimu a cestou rozcuchám Naokimu vlasy. Nakonec si sednu na postel vedle Itachiho a řeknu: "Já říkal, že se za chvíli vrátím..." Chvíli jen tak mlčím a užívám si jejich přítomnosti, ale nakonec promluvím: "Mimochodem... Zítra začneme s pořádným tréninkem... Naučím vás nějaké nové techniky..." |
| |
| Laboratoř Při Danzově příchodu jsem se lehce zamračil a opřel o stěnu Laborky dál jsem to ale nijak neřešil. No skvělí, co je na tom oku tak úžasného že po něm Orochimaru-sama tak touží? A z jakého důvodu je pro toho cizince méně cené než naše pomoc? Neměl by se Orochimaru-sama starat spíš o to co zamýšlí získat díky nám? zamyslel jsem se ale zatím to nechal být. Navíc, musíme ještě splnit to pro šéfa Akatsuki o čem nevíme vůbec nic a... v tom donesli Kisameho. Postarám se o něj kývl jsem, přebral jej a odnesl někam do dalších místností patřící k naší laboratoři aby nemohl odposlouchávat Danzův a Orochimarův rozhovor. Fíha chlape co tě tak zřídilo? zeptal jsem se a začal jej léčit. Nejsem v tomto oboru žádná špička jako Tsunade nebo Sakura ale něco přeci jen umím. |
| |
| Střecha Když se mi vyhnula jenom jsem se zamračil a přestal na ni dotírat. Pfff, není to moc slušné víš? Jinchuuriky by si měli představit své démony když se setkají. zamručel jsem. Nebo tak to alespoň žádá etiketa Jaká etiketa o čem to mluvíš Bee? nechápal Hachiby. Klid bejku právě jsem si to vymyslel...docela mě zajímá co je její parťák zač a jestli to vůbec je Bijuu vysvětlil jsem. Jo tak to jo, to ti schvaluju... |
| |
| Orochimarova laboratoř Konečně se dostavil i šéf, který nebyl zrovna nadšen mým neúspěchem. Chjo, to zase bude nedůvěry... snad mě nechá na pokoji ať si to můžu s tou chobotnicí vyřídit. pomyslím si, ale to už mě Creed nese do laboratoře, patřící Orochimarovi. Tomu člověkovi se nedá věřit. Jestli se o něco pokusí, dám mu to sežrat... Přemýšlím nedůvěřivě a všimnu si, že Orochimaru má nějaké problémy s Danzouem, o to se vůbec nezajímám, ale zajímám se o nějakého chlápka, který mě převzal a začal ošetřovat. Možná sem si až moc věřil. To už se ale nebude opakovat. první větou odpovím na jeho otázku a druhou dodám už spíš jen pro sebe. A ty jsi vlastně kdo ? zeptám se, natočím hlavu, což mi i přes všechna zranění jde a prohlédnu si ho. |
| |
| Laborka Nejsem nijak zvláštní, zhruba dvacetiletý mladík s nakrátko zastřiženými světle hnědými vlasy a šedýma očima. Nijak zvláště svalnaté, spíše šlachovité postavy. Jsem student Orochimaru-sama vysvětlil jsem a začal se věnovat nejpoškozenějším místům. Mimochodem...Kisame-sama? zeptal jsem si nejistý tím jestli je to opravdu on. Neměl by jste zájem o nějaká vylepšení vašeho těla která by se postarala o to aby jste nás navštěvoval co možná nejméně? zeptal jsem se s úsměvem který dokonale kopíroval ten Orochimarův. |
| |
| Laborka Tak student Orochimara, jo ? řeknu nahlas a ještě jednou si ho prohlédnu. Snad jednou neskončíš jako on. postěžuji si a potom mi nabídne možnost nějakých vylepšení. To se mi nechce líbit, už jen proto, že je studentem Orochimara, plus ten de*ilní úsměv... Nevěřím mu. Podle toho jaký vylepšení myslíš... Sice mu nevěřím, ale menší upgrade by mi asi neuškodil. A jen tak pro zajímavost, jak dlouho už si u Orochimara ? Třeba ho ještě nestihnul pobláznit... |
| |
| Uchihovic rodinka (Sakura, Naoki, Itachi, Naibun) Do pokoje vstoupil Sasuke, na kterém jste všichni ihned zpozorovali změnu. Jeho krok je jistý a uvolněný. Navíc se nepohybuje s takovou těžkostí. Vypadá jako normálně. Nebo spíš ještě líp. Ten, kdo se mu podíval do očí (minimálně Itachi, Naoki a Sakura), tak zjistil, že nejsou vůbec zarudlé ba ani unavené. Jeho pohled je úplně svěží. Danzou Orochimaru si se zájmem prohlédl tvou nově "vyrostlou" čepel a pohladil jí. Pod jeho dotykem se tvá čepel rozsypala na prach, což tě překvapilo. "Ano, ano. Pěkné, ale ne moc odolné. Myslím, že vím jak by to šlo ošetřit. Nicméně, to zabere čas. Také budu potřebovat vzorek tvé tkáně a krve. Mezi tu dobu můžeš připravit mou odměnu" řekl Orochimaru a nepěkně se usmál. |
| |
| Laborka Od dětství začal jsem na přeskáčku odpovídat na jeho otázky. No co se vylepšení týče, mohli bychom vám nainstalovat nejnovější prokletou pečeť, k tělu napevno přimontované chakrové čepele, posílit váš organizmus a smysli...umožnit vám cítit chakru, však to znáte můj úsměv alá orochimaru se ještě rozšířil. Ovšem protože Orochimaru-sama nemá čas byl bych to já kdo by vám takto vylepšení instaloval. |
| |
| Laborka Zamračil jsem se když onen kov jen tak zničil. To že je to nestabilní odhadl dobře, ale až tak rychle? To je snad vtip... Nechci to jen vylepšit Orochimaru-sama, nechci žándé "nepřirozené zásahy. vysvětlil jsem. Za cenu kterou nabýzím chci aby jste mou Kekkei genkai vytáhl na maximum jejích možností, nic víc nic míň. Tak jako mají Uchihové své vylepšení sharinganu, chtěl bych vylepšit svou Kekkei genkai a...pokud se vám zdá jeden sharingan za to málo, měl by jste si uvědomit jakou sílu má a to ještě není na úrovni Mangekyou...jsem si jistý že vy jste schopen ho na tu úroveń dostat a uchránit poškozování. |
| |
| Laborka Sakra, vypadá to dost dobře, ale Orochimaru už ho určitě zkazil, ale přece jenom on proti mě nic nemá. Ale tahle síla musí mít i vedlejší účinky. Chvíli si nechávám na rozmyšlenou, ale pořád si nejsem jistý. Je to asi velká možnost jak zesílit, ale také to musí mít vedlejší účinky... ale co, kašlu na to. A už si to někdy dělal. Zeptám se nedůvěřivě, ale je mi dost jasné, že nějaký pokusný králik už mu pod rukama prošel, je to přeci jen Orochimarův student. Myslím ale úspěšně... dodám ještě a čekám na odpověď. Skoro jsem se rozhodl, asi do toho půjdu, jen jestli to tenhle kluk zvládne. |
| |
| Laborka Samozřejmě, nejsem žádný novic zatvářil jsem se uraženě jako by mě opravdu urazil a pokračoval s hojením. Navíc nenabýzím vám nic co by bylo vyloženě nad mé síly. Několik úspěšných exemplářů už jsem za sebou měl. to že moc dlouho nežili mu říkat nemusím. Ovšem ať budete chtít nebo ne, nebude to zadarmo a hlavně, ne hned, je nutné aby si vaše tělo odpočalo a nabralo novou energii, nemůžu provádět zákrok takovích rozměrů na někom ve vašem stavu, to bych vás rovnou mohl zabít. |
| |
| Laborka Dej mi trochu chakry. To je snad všechno, co potřebuju, abych se uzdravil. To je taková moje menší schopnost. řeknu, protože je to vlastně pravda. Kdybych měl nějakou chakru, tak toho chobotničáka dostanu. Proto se mi přezdívá Bijuu bez ocasů. Dodám ještě a potom čekám, co udělá. Jo a ještě si říkal, že to nebude zadarmo, co ode mě chceš ? zeptám se rovnou, protože to nechci protahovat, chci to mít co nejrychleji za sebou. A ještě jeden dotaz, jak je pravděpodobný, že tn tvůj "menší" zákrok přežiju. |
| |
| Laborka Chakru mám jen svojí a tu vám nedám, pokud za ni nebudete ochoten zaplatit zasmál jsem se dosti nepříjemě a pokračoval s hojením. No co chci...já nic, cenu si musíte domluvit s mím mistrem, přecijen je to většinou výsledek jeho výzkumu co na vás aplikuji a tak... vysvětlil jsem. Co se šance týče, záleží na tom co to bude, obyčejné posílení přežije obyčejný člověk na 80%, proketou pečeť na 10% někdo jako vy má šanci u obyčejného 99% a u pečetě tak padesát na padesát..odhadem. |
| |
| Laborka Tak to ještě uvidíme. Co by po mě asi mohl tak Orochimaru chtít, nevíš ? zkusím ještě vyzvídat a taky je to proto, abych přestal myslet na tu bolest. Sice to nevypadá, ale bolí to docela dost. Potom začne Orochimarův student, kterého ani neznám jménem, přepočítávat moje šance na přežití. To je docela slušný, za pokus to stojí, ještě uvidíme... Jo a ještě něco, proč bych vlastně měl něco dávat Orochimarovi, když mi ten zákrok budeš dělat ty ? Jo, jsou to přeci jen jeho výzkumy, ale ty seš přeci jenom jeho žák... Přeci jen by pro mě asi bylo lepší dohodout se s ním, protože Orochimaru by po mě chtěl něco, co bych mohl mít problémy splnit. |
| |
| Laborka Netuším, Orochimaru-sama si ceny stanovuje podle toho co zrovna potřebuje, popřípadě dotyčného odmítne rovnou vysvětlil jsem. A dokončil několik závěrečných úprav své práce. Protože jsem student a Orochimaru-sama je můj mistr, je možné že tyto zákroky ani nepovolí a proto raději nechám stanovení ceny na něm, to je jednoduché znovu jsem se usmál slizounovím úsměvem a dal ruce od Kisameho dál. Hotovo, nejste sice vyléčen dokonale ale nejhorší rány jsem zpravil. Měl by jste si teď dát nějakou dobu voraz a raději se moc nepřepínat, pokud se tedy nenakrmíte něčí chakry. |
| |
| Střecha Úspěšně se vyhnu, což mi na tváři chtě nechtě vytvoří pobavený úšklebek, na jeho zamračení. "Kdo by nebyl leche podrážděný, když jsem ho v tuhle chvilku dostala..." "Dostaneš ho i v jiných chvílích... Hachibi je možná silný, ale nikdo neřekl, že spolu budete bojovat... A v jiných věcech můžeš vyhrát..." "Ano, to skutečně můžu. V tomhle si dost věřím..." Pozorným pohledem ho sleduji, a on začne kecat něco o nějaké etiketě. "U vás v Oblačné takovou etiketu možná máte, však vězte, že pravidla Listové jsem pečlivě studovala a o ničem takovém tam není ani zmínka..." Probodnu ho poheldem, který ale kvůli mé kápi nemůže zachytit. Celé co jsem řekla je vlastně žblemt, ale kdo by to řešil... "Počkaat, on odhalil, kdo jsme?" "Ne, kecal něco o jinchuuriky..." "No a vždyť? Jak se chceme nazvat?" "Myslím, že my můžeme vytvořit samostatnou skupinu." Mou myslí se ozve zazívání. "Možná..." |
| |
| Nemocnice Když nás táta opustí, tak se pohodlně uložím a začnu hladit Denku, se kterou jsme přátelé už dlouho. Sice ne tak velcí jako s Hinou, ale i tak. Netrvalo to moc dlouho a táta se vrátil, ale vypadal jinak. Chvíli jsem ho zaraženě sledoval, ale když si vedle mě sednul, tak jsem se usmál. Na zmínku o tréninku jsem jen přikývl. V tu chvíli mi na mysl vytanula otázka. "Tati? Naučíš mě tu techniku co jsi tam tehdy použil? Ten blesk byl úúúžasnej!" řeknu tátovi a vzrušeně se posadím. |
| |
| Střecha Povzdechl jsem si. To není v oblačné je tu uznávané pravidlo mezi všemi Jinchuuriky a je jedno jestli v sobě mají Bijuu nebo Křemílka s Vochomůrkou povzdechl jsem si a znovu se posadil. Každopádně nakonec je to jen a pouze tvůj problém, jenom doufám že ho nepustíš z řetězu jako před chvilku, strašně nerad totiž mlátím holky. Odkdy? zeptal se Hachiby vyjeveně. Ty raději mlč...copak smě někdy viděl ublížit holce? No pamatuješ jak na tebe zaútočil Uchiha a ta jeho skupina... Tak to prrr, Karin není holka, to je mužatka a ty mlátím s chutí Hachiby se rozesmál. |
| |
| soukromá zpráva od Cornelia *Corny* Chinson pro Když mluví, nakolním hlavu na stranu, nic ale neodpovím. Rozhodně nevypadám pokořeně, že by mě jeho možná výhružka ohledně hlídání nějakým způsobem ovlivnila. "Slyšels to?" "Jo. Mlátit holku. Pche. Dost si věří." "A ty snad ne, když takhle mluvíš? Ale máš pravdu, věří si možná až přespříliš." "Ano, to jsitě... A nebo ten Hachibi. Myslím, že bez něj by si na takového drsňáka nehrál..." Ani se nezmíním o tom, že já bez něj bych si taky nijak silná nepřipadala. To není moje povaha, pochybovat o sobě... "Začínám mít ale chuť mu i docela něco říct..." "Skutečně? Chceš to vyžbleptat? Jako slepice..." "Můžeš proti tomu snad něco dělat?" "Chmmm... A v čem si myslíš, že ti to pomůže?" V duchu pokrčím rameny. "Ani nevím. Nejde o pomoc, ale o to, že prostě mám chuť... Ale počkat, to by byl jediný kromě Hokageho, kdo yb to věděl..." "No a co, teď jsi to sama říkala..." "Ano, to je pravda... A ani mu nemusím říct, co přesně jsi zač..." Pokývnu hlavou a pohlédnu Beemu do očí, po delší odmlce v rozhovoru. "Dobrá... Když tak naléháte, vidím, že mě jinak nenecháte být..." "Co já bych pro vyslance z Oblačné neudělala..." Řeknu v hlavě posměšně. Odpovědí je smích. "Těžko určit, za koho se dám považovat, však jsem hostitelem Ro-do Ookami." Nezmíním se o tom, kdo by to měl být, chci ho nechat přemýšlet, ať se trápí sám... Už mě ale nemůže obviňovat z toho, že jsem nezdvořilá. Stočím pohled zpět na radnici, jako by mě už dále nezajímal. (Přecházím do soukromých příspěvků a doufám, že mě napodobíš, Bee-san, myslím totiž, že jen málo lidí, co by si tohle přečetlo, by si to nechalo pro sebe =) Celkově bych další koverzaci nechala spíš soukromou, pokud z Miyako vytáhneš více informací...) |
| |
| soukromá zpráva od Coyote Starrk pro Zadíval jsem se na ni docela překvapeně. Tak nějak jsem nepočítal s tím že bych se dozvěděl cokoliv natož pak jméno té věci co je uvnitř ní. Takže to není Bijuu škoda, mohli sme mít dalšího ve sbírce zasmál se Hachiby ale já mlčel. Ro-do Ookami? Tak abych byl upřímný o ničem takovém jsem ještě neslyšel přiznal jsem se a zadíval se do nebe. Pokud to není příliš nezdvořilá otázka, smím vědět co je zač? Bijuu určitě ne, ale...nějaký přírodní duch či tak něco? |
| |
| soukromá zpráva od Cornelia *Corny* Chinson pro "Pche, to je jasný, že jsi o tom nikdy neslyšel, ty nafoukanče, a ani jsi nemohl..." Poušklíbnu se, to ale možná není vidět, nedívám se na Beeho. Nejspíše by mu mělo být jasné (počítám s tím, že všichni ve hře umíme japonsky =) ), že Ro-do Ookami znamená "Pán vlků"... Takže se asi "Vlčí princezna Miyako" nejmenuji zcela bezdůvodně. "Vida, nějaký zvědavý, chtěl by vědět všechno, co se dá..." "No a co ty? Řekneš mu to?" "Ještě nevím... Myslíš, že bych měla?" "Ať řeknu cokoliv, stejně to nic nezmění..." Nepříjemně se ušklíbne. "Máš pravdu." Pokývnu přitakavě hlavou a pokrčím rameny, to celé v duchu. "Ještě chvíli ho budu napínat..." Už se nedívám na Beeho, stále zírám kamsi směrem k radnici. "Vyznáte se v obecné etiketě všech zemí a nejste si jist, zda-li je tohle nezdvořilá otázka? Vždyť je to ze stejného oboru, ve kterém se údajně vyznáte, nebo ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Coyote Starrk pro Hmmmm zamručel jsem a stále se na ni nedíval. Pěkně drzá vlčice, měl bys jí ukázat kdo je pán Klid bejku, ještě by nám zasukovala chapadla a byl by z toho trapas ušklíbl jsem se a konečně jí odpověděl. No, to je samozřejmě pravda, ale nevyznám se v etice, kteoru se řídí váš společník proto se raději ptám vysvětlil jsem. Moc jí nepodlízej, do postele ji nedostaneš ušklíbl se Hachibi, za což si vysloužil vražedný pohled. O nic takového se nesnažím a jestli budeš provokovat, tak tě pohltím... varoval jsem ho. Kupodivu vážně zmlkl. |
| |
| Laborka Orochimarův student je se mnou hotový. Sice mě ještě všechno bolí, ale už se můžu trochu hýbat. Seš docela dobrej... řeknu a pomalu se posadím. Bolí to pořád, ale už se konečně můžu hýbat. Už je to dlouho, co jsem se pořádně nehýbal. Půjdu si ještě trochu odpočinout. Potom se ještě stavím, možná. řeknu a pomalu vstanu a jdu se projít po úkrytu. Snad už budu zítra v pohodě. Začínám přemejšlet, že se stavím za Orochimarem... snad se mi to vyplatí. |
| |
| soukromá zpráva od Cornelia *Corny* Chinson pro Ta hra začíná být až moc vychytralá. "Chmmm, zdá se, že se tady navzájem budeme balamutit různýma oklikama..." "Ale zdá se, že ty z toho máš radost..." "To je fakt, konečně někdo, s kým je inteligentnější rozmluva..." Pokrčím rameny a pokývnu hlavou, přičemž se poušklíbnu, lehce ironicky. "Ničeho se nebojte, neřídí se žádnou jinou etiketou než již zmíněnou, tedy, odpovězte si sám, zda-li je to či není nezdvořilá otázka..." Odpovím prostě. Rozhodně se nehodlám jenom tak se vzdát. "Chechecheche... To bylo chytré..." Směje se, zjevně ho to velice pobavilo. "Já vím." Odpovím mu lehce samolibě a počkám na reakci Beeho. |
| |
| soukromá zpráva od Coyote Starrk pro V tom případě věnoval jsem jí úsměv. Je to nanejvíš zdvořilá otázka. Zajímaví, vážně ji nechceš pozvat na rande? Raději mlč doporučil jsem mu. Zvát na rande malou holku se mi vážně nechtělo. Takže? Jak je to s tím vaším vlčím vládcem? Bijuu to není ani nic jiného co by mělo něco společného s Juubim tím jsem si jistý. Dávej bacha abys toho neřkel příliš? Jako co? O cílech Akatsuki a Juubim se už tak nějak všeobecně ví ne? |
| |
| soukromá zpráva od Cornelia *Corny* Chinson pro "To se dalo čekat... Zdvořilá otázka..." Ušklíbnu se. "Ano, to dalo... Hrajete chytrou hru... Ale ja legrační vás sledovat." Je mi jasné, ež se moc dobře baví. "Díky za účast." Odfrknu si v duchu, když mu odpovím. "Takže já nejsem bijuu... Tím si je jistý..." Paroduje Beeho u mě v duchu. Já jsem mladá a on se tak bůhvíproč chová taky, tak mladistvě a občas drštkovatě a puberťácky... "Skutečně je, vypadá na to." V duchu se dáme do řehotu. V tuhle chvíli jsem opravdu jeho společník a ne poddaný. Chvíli se odmlčím, jako bych se zamýšlela, co mu tedy řeknu. "Myslím, že jistou představu si můžete již učinit sám, co je můj společník zač... O další informace žádejte případně vedení Konohy, já už vám nemám k tomuto tématu co říct." Je jasné, že v tomhle jsem skutečně neoblomná, a pokud říkám, že mu nic dalšího neřeknu, opravdu to tak udělám. Schválně jsem, abych svým slovům přidala váhu, do toho zatáhla "vedení vesnice", totižto našeho Hokageho. |
| |
| soukromá zpráva od Coyote Starrk pro Pravda to bych mohl přikývl jsem nkdyž se zmínila o vedení vesnice. Ale než ti by to prohnali celím systémem birokracie, byl bych dávno v důchodu a tak dlouho se mi fakt čekat nechce ušklíbl jsem se a položil se na záda. Říkal jsem ti nejjednodužší to bude z ní prostě natvrdo vytáhnout. Trošku si zabojujem a během toho vyjde najevo co je zač. navrhl Hachibi. Blbej nápad, takovej boj by to tu mohl srovnat se zemí a já nechci Hokageho zbytečně štvát navíc znáš to, brácha by se taky naštval a seřval by nás povzdechl jsem si Taky fakt připustil můj otravný společník. Takže si prostě počkám až mi to řeknete vy. |
| |
| soukromá zpráva od Cornelia *Corny* Chinson pro Ušklíbnu se. Ano, je jasné, že to ze mě chce prostě vytáhnout, ale já se nehodlám dát... "Tak co, budeš hodná holka?" Celá poznámka je jasně myšlená pobaveně, lehce ironicky. "Ne, ani omylem.. .Snad si nemyslí, že mu to skutečně řeknu..." Zakroutím s posměšným úšklebkem hlavou (dávám si ale pozor, aby Bee tenhle úšklebek neviděl), a protáhnu se, což se projeví patřičným prohnutím zad. "V tom případě myslím, že je tahle debata u konce..." Pokrčím rameny, prokřupu si klouby na jedné ruce, zvednu se na nohy, a pak prostě a jednoduše seskočím z domu dolů na ulici. Zatím pořádně netuším, co že to teď chci vlastně dělat, spíš mě zajímá, jak on bude reagovat... Zdá se být velice zvědavý, pokud to ovšem je zvědavost... |
| |
| soukromá zpráva od Coyote Starrk pro Pobaveně jsem ji sledoval. Se ti moc nepovedlo, co teď? Klid bejku, relaxuj a sleduj co se děje zasmál jsem se, načež jsem seskočil za ní a následoval ji zhruba tři kroky za ní. Ať se hnula kamkoliv, šel jsem těsně za ní rozhodnutý z ní její tajemství vypáčit po dobrém nebo po zlém, přičemž tohle byla stále ta dobrá varianta. Tohle ti nepomůže prorokoval Hachiby. Až budu chtít znát tvůj názor chytráku zeptám se odsekl jsem. |
| |
| Danzou "Je mi to jasné. Vždy když něco dělám, tak to dělám pořádně!" odsekne Orochimaru trochu uraženě. Pak se znovu vrátil k míchání těch neznámých látek. "Ale než začnu s úpravou tvého Kekei Genkai, tak chci svůj sharingyn. Chci vyzkoušet jestli je funkční a není poškozen" řekne pevně a vypadá při tom jako nesmlouvavý obchodník. |
| |
| Laborka Zavrtěl jsem hlavou. Takhle by to nefungovalo Orochimaru-sama, kdybych vám ho jen tak předa co mi zaručí že skutečně dodržíte svou část dohody? zeptal jsem se s lehkým úsměvem na tváři. Mám lepší nápad, vy začnete pracovat na onom zlepšení já si zajdu pro onen Sharingan a poté si zboží vyměníme takříkajíc z ručky do ručky. očividně nemám náladu na smlouvání. |
| |
| Danzou "A proč jsem asi říkal, že potřebuju vzorek tvé tkáně a krve? Protože na tom začnu ve volných chvílích pracovat. Ale než upravím přímo tvé tělo, tak chci svůj sharingan" řekne netrpělivě a odloží zkumavky. "Jinými slovy je to to ´tvé z ručky do ručky´" dodá a zadívá se na tebe s nepříjemným výrazem ve tváři. |
| |
| Laborka Přikývl jsem. Fajn, to je fér dodal jsem abych svůj souhlas potvrdil a natáhl jsem jeho směrem paži. Doufám že tohle stačí zamručel jsem a čekal co bude. Jenom bych vás chtěl poprosit Orochimaru-sama aby jste mě nepodvedl. Já sám jsem čestný člověk a tak podrazy ze strany svích společníků a hlavně lidí kterých si vážím beru docela hodně osobně. |
| |
| Se skupinkou- Cesta do Konohy Cesta měla probíhat klidně, jenže je tu menší problém. Když říkám menší, tak myslím vážně menší. Jen jeden stařík, který nese spící ženu, aspoň teda doufám, že spící. Začne nám vyhrožovat, jestli nejsme od Akatsuki, jinak si to s námi prý vyřídí. Ne, nejsme od Akatsuki, jsme z Konohy, vy víte něco o Akatsuki ? zeptám se ho v klidu a sleduji jeho reakce. |
| |
| soukromá zpráva od Cornelia *Corny* Chinson pro Nereaguje na to žádným "klasickým" způsobem, tedy, ne řečí, či námitkami... Neujde mi ale to, že mě hodlá sledovat, což si uvědomím hned jak za mnou seskočí ze střechy a pak mě dalších pár metrů následuje, zhruba tři kroky za mnou, což odhaduju jenom instinktivně, ani se na něj neohlédnu. "Aspoň, že necítím, jak mi dýchá za krk, díky té kápi..." Ušklíbnu se. "To je fakt... Ale přece ho nechceš nechat, aby po tobě takhle šlapal..." Odfrknu si. "A co jinýho mám dělat? Hokage tady žádné rozruchy nestrpí, zvláště ne tady přímo ve vesnici..." "Tak jdi mimo vesnici!" "Hlupáku, skutečně si myslíš, že máš na druhého nejsilnějšího z bijuu?" Jsem sebevědomá, ale nejsem blázen, abych se hnala do soubojů, které zjevně nemůžu vyhrát, zdá se, proto ho krotím. Chvíli se rozmýšlím. Rozhodně chci zůstat ve vesnici, co ale dělat, když ho mám v zádech? "Chachá, nejlíp se ukázat Hokagemu, třeba mu najde nějakou práci..." Rychle se zeptám Ro-do Ookami, kde by tu vycítil nějakou velkou chakru, nejlépe tu největší, protože co já vím, tak nejlepší z bijuu by měl mít i nejvíc chakry, aspoň podle amatérské představy... A pak jen dám na jeho nos a rychle se udaným směrem vydám. Dělám, že Beeho az sebou vůbec nevnímám. |
| |
| Kakashi Muži se viditelně ulevilo, když jsi řekl, že nejste od Akatsuki. "Ano. Vím toho o nich hodně. Ti bastardi zmasakrovali naši vesnici. A to jen aby jim tady Kaileena pomohla a ošetřila je" řekl nasupeně muž a unaveně se opřel o strom. Nošení té ženy ho už zřejmě vyčerpává. "Takže vy jste z Konohy, jo? To se hodí. Zrovna tam máme namířeno. Musím informovat Tsunade. Ona jakožto hokage by s tím měla něco udělat" řekl znaveně a tobě došlo, že má zastaralé informace. Tsumibito viz. Kakashi. |
| |
| Danzou Orochimaru si počkal až skončíš se svým proslovem a pak jen otráveně řekl "Pokud tohle má být výhružka, tak to se budeš muset více snažit. Ale pro tvůj klid, já vždy držím své slovo. Zvlášť když za to dostanu něco po čem toužím už drahnou dobu. A mimochodem, jak chceš získat to oko, když ho má v držení Konoha?" |
| |
| Laboratoř Ne, to neměla být výhružka povzdechl jsem si a věnoval mu mírně nakyslí úsměv. Jen podmíněná reakce vytvořená zástupy lidí co nedrží slovo...no Konoha nebude problém. Když můj otec umřel, tak se ROOT zapojil do běžných ANBU a většina z nich je ještě stále věrná mé rodině. vysvětlil jsem. Takže dostat se k Oku nebude zas takoví problém. |
| |
| Hlídka Když mi Raiu ukáže vějíř uznale kývnu. Výborně. Aspoň někdo na střední vzdálenost. Zbytek týmu se ti představí až ráno. Teď si lehni a pokus se aspoň ještě chvíli prospat. S tím vytáhnu papír a zase si jen tak začnu skládat. Zcela bez soustředění udělám z papíru orla, kterého postavím přede mě na zem. Ta nestvůra, kterou máme sledovat co to může být ?? Že by Shinobi ?? Je možné, že to byli nějací nukenini, ale proč by vyvraždili vesnici ?? Začíná mě to více a více děsit. Zvláště pokud se zároveň něco stalo s Konohou. Do toho hlavně když už sám Hokage musí hlídat na hradbách situace je o to závažnější. Musíme to tu ukončit co nejdříve ať se můžeme vrátit domů. Binsoku Kami no Jutsu " Technika živého papíru" S tím se orlík vznese a zamíří si to na souřadnice, kde by se měla nacházet vesnice. Pokud dobře počítám zítra odpoledne si udělám menší přestávku. S tím dohlídám svoji část hlídky a probudím Kimiho. |
| |
| Radnice Když mě sensei pošle pryč, ať si prý jdu odpočinout. Uraženě se otočím a zamířím si to domů. Mohla bych navštívit Itachiho nebo Reie jestli se mu nic nestalo. I když, jak ho znám tak zase celej den prospal a nic mu nepřišlo divné. A Itachi bude teď nejspíše s rodinou takže nebudu rušit. Co, ale teď můžu dělat ?? Trénovat ?? Né, nemám dost chakry. Asi se půjdu raději prospat. Dneska jsem toho zažila až příliš mnoho. Pak celou cestu projdu lehce malátně. Když dojdu domů ani nepozdravím jen se dobelhám do ložnice. Cestou ještě zaslechnu ustaraný hlas matky, ale po zavření dveří v pokoji je hlas umlčen dubovou deskou dveří. Překvapivě náhle na mě spadne únava za celý den a jen tak tak jsem se dostala z oblečení. Když si lehnu do postele nestačím ani napočítat do desíti a spím tvrdým spánkem. |
| |
| Tým Hakuši Zbytek noci proběhl v poklidu. Brzy ráno vás všechny probudil všudypřítomný chlad. Když se rozhlédnete, tak kolem sebe vidíte mlhu, což napovídá k tomu, že dnes bude deštivo. Všichni máte náladu pod psa a nechce se vám mluvit. A možná díky tomu jste v dálce zaslechli křik. Znělo to jako by nějaká žena volala o pomoc, ale byla přehlušena bestiálním řevem něčeho neurčitého. Danzou "Jak myslíš. Mě může být jedno jakým způsobem chceš k mé odměně přijít. Hlavně aby byla" řekl Orochimaru a znovu se vrátil k práci. "Je to vše nebo máš pro mě ještě nějakou nabídku?" zeptal se Oroch po chvíli. |
| |
| Laborka Přikývl jsem. Tak to je něco na čem se očividně shodneme přikývl jsem a zamířil z laborky ven. Jeho další slova už jsem nikterak nevnímal, natož abych na ně odpovídal. Po odchodu jsem se chvíli procházel po úkrytu, ne bezcílně, snažil jsme se tu co nejvíce zorientovat a hlavně najít velitele. |
| |
| Laborka Poté co Kisame a Danzou odešli, vrátil jsem se za svím mistrm. Tak, jak jste se s ním domluvil Orochimaru-sama? zeptal jsem se a počkal na odpověď. Mimochodem, podařilo se mi Kisame-sama přesvědčit aby na sobě nechal provést pár experimentů. |
| |
| Cesta Ten stařík si očividně oddychl a ze mě se stal, jak tak pozoruji, mluvčí naší skupiny. Že by Akatsuki potřebovali ošetřit ? chvíli přemýšlím a potom zase promluvím, co jiného my taky zbývá, když se nikdo jiný nechce zapojit... Tak pojďte tedy s námi. Dovedu vás za Tsunade... řeknu a pomalu se zase vydám na cestu. A jak ti Akatsuki vypadaly ? zeptám se ho po cestě. |
| |
| Kimto, Naruto, Boku-Jin Naruto odvedl Kimta a Boku-Jina do pečetící místnosti, kde už na vás čekal pečetící tým spolu s několika členy ANBU. "Tsunade-sama přikázala umístit pečeť rudého draka na zde přítomného Dorago Kimta. Až s ním budete hotovi, tak k němu přidělte ANBU dozor a pusťte ho" řekl přeměněný Naruto směrem k pečetícímu týmu, načež se na chvíli zadíval na Kimta a s kývnutím odešel. Boku-jin, Naruto Společně jste vyrazili ven z pečetící místnosti a vydali jste se do ulic. "Boku-Jine, pro dnešek máte volno. Ubytujte se v některém z místních hotelů. Samozřejmě na náklady vesnice. Mimochodem, ocenil bych, kdybyste se zítra ráno dostavil do kanceláře Hokageho. Tsunade-sama a já si s vámi rádi promluvíme" řekl Naruto, rozloučil se a vyrazil pryč. Taren Udělal jsi přesně jak Ibiki-senpai nařídil. Posílil jsi hlídku u severní brány, u které bylo docela rušno. Byl jsi nucen zadržet dva opilce a jednu stařenku, která vypadala velice podezřele. Bohudík tím tvá služba skončila. Po celodením pochodu, který jsi dnes podstoupil jsi velice znaven. Proto sis hned jak jsi skončil zašel pro rozkazy na zítřejší den. "Zítra ráno přijď do kanceláře Uchihy Sasukeho. Bude chtít vědět jak tvá mise probíhala. Další rozkazy ti dá on" řekl jeden z tvých velitelů a poslal tě domů. Uchihovic rodinka Itachiho otázku přerušila Shizune "Sakuro už je pozdě. Sama dobře víš, že byste si měli všichni odpočinout. Myslím, že nikdo nebude namítat, když si vezmete Itachiho domů." Shizune vám věnovala slabý úsměv a odešla. (dál to nechám na Sasukem, ten to nějak shrne :P ) Bee, Miyako Zničehonic se u vás objeví dva členové ANBU a přeruší tak vaši hodnotnou debatu. Jeden z nich se Beemu ukloní a řekne "Omlouváme se za vyrušení Killer Bee-sama, ale máme menší problém. Jsme ze speciální skupiny, která má na starost zahraniční diplomaty v případě nouze. Ve vesnici se proslýchá, že hokage-sama byl zabit. Proto vás musíme požádat, abyste nás doprovodil do vaší ubikace, kde počkáte do zítřejšího rána. Tsunade-sama vás žádá, abyste se ráno dostavil do její kanceláře. Prý máte mnoho důležitých věcí, které spolu musíte probrat." Počkali na Beeho reakci a doprovodili ho do hotelu, kde je ubytován. Tam také zůstali stát přede dveřmi. (kdyby se Bee zeptal, tak by mu řekli, že je to pro jeho ochranu v těchto těžkých časech) Miyako také slyšela co říkali Beemu. Jejímu "kamarádovi" se novinky líbili. A kdyby nebyla tak unavená, tak by možná i vyrazila zjistit co je na tom všem pravdy. Tak jí nezbylo nic jiného, než jít domů a odpočinout si. (Postavy, které nejsou v Konoze můžou psát dál jako bych nic neřekl. Ostatní v Konoze, kterým jsem nenapsal, buď počkají a já jim napíšu nebo nějak uzavřou den.) Kakashimu a Tsumibitovi ještě napíšu. (až uložím syna) VŠICHNI, KTERÝM JSEM NAPSAL NĚJAK SHRNOU TO CO JSEM NAPSAL A ZAČNOU S NOVÝM DNEM. Tímto se omlouvám za své kostrbaté příspěvky, ale nic moc mě nenapadlo. |
| |
| Konoha- Končí náročný den Ibuki- san mě poslal k severní bráně, kde jsem musel zastavit dva opilce a dost podezřelou stařenku. Nic složitého, i když jsem čekal lehčí službu. Potom jsem dostal zasloužené volno. Okamžitě jsem šel domů a lehnul si. Už nějakou dobu přemýšlím, že si pořídím větší bydlení, ale zatím bydlím sám, takže to ani nepotřebuji. To byl náročný den... i když žádný pořádný boj. Pomyslím si a dost brzy usínám, přece jenom mě dost vyčerpala cesta, kterou jsem musel urazit s Itachiho rakví na zádech. Ráno Probudím se dost brzy, protože jsem dost brzo usnul. Potom se jdu jako každé ráno trochu protáhnout na cvičiště. Strávím tam asi deset minut. Potom se jdu domů nasnídat, osprchovat se a přeléknout, samozřejmě si vezmu ANBU oblečení. Potom už by asi mohl být čas, abych vyrazil za Sasukem- san, který pro mě má další rozkazy. Zajímalo by mě, jestli to bude i nadále tak zajímavý jako včera... pomyslím si, zaklepu, počkám na povolení a vstoupím. Dobrý den, Sasuke- san. Kaguya Taren, prý jste mě chtěl vidět. Dostal jsem rozkaz od Ibukiho- san. |
| |
| Střecha Aniž bych se vůbec stačila nějakým hodnotným způsobem pohnout, objeví se u nás dva ANBU. Hned je mi jasné, že si nepřišli pro mě, hlavně podle toho, že sledovali jenom Beeho, jen toho měli "na hledáčku"... "Perfektně, někdo, kdo mě ho zbaví!" "Třeba přinášejí nějaké zajímavé novinky..." Lehce se zaculím a zastavím se, abych je slyšela, navenek to vypadá, jako bych prostě nepochopila, že se to mě netýká. Uslyším všechny zbrusu nové novinky. "Chachacha, takže Hokage je údajně mrtvý?" "Perfektní... Teď mě nemá kdo omezovat..." Cítím, jak se protáhne. "Sorry kámo, ráda bych dala s tímhle chlápkem nějaký boj za ty jeho výzvědy, i když to monžá nebude boj vyhraný, ale jsem moc utahaná..." "Chmmm, taky nic nevydržíš..." Ustoupí, protože ovládat unavené tělo není úplně jednoduché a ani to není úplně v pohodě. "Hlavně není jasné, kolik je na tom pravdy..." "Pche, proč se snažíš být tak realistická? Co se prostě jednou zkusit soustředit na to, co víš, a nehledat na tom nějaké pro a proti? Nezapomínej, že pokud je to lež, vytvořil ji sám Hokage, a kdyby nás musel zastavit, až budeme bojovat, prozradí se..." Ten nápad nezní špatně. Vlastně je to nejjednodušší způsob zjištění, jak to tedy s Hokagem je, ale není to ten nejelegantnější způsob... "Máš pravdu, to je chytrý nápad, ale teď na to vážně nemám..." Sleduji, jak Beeho odvádějí, a na tváři se mi mihne menší úsměv. Ano, zbaví mě tohoto otravného muže, ale na druhou stranu, budu si ho pamatovat... Byla s ním zajímavá debata a jistě by s ním byl i zajímavý souboj... Pokrčím rameny a vyrazím domů, abych si odpočinula. Protože se už pomalu stmívá, nenapadá mě nic lepšího než prostě jednoduše po několika klasických úkonech vklouznout pod peřinku a spokjeně tam usnout... |
| |
| Nemocnice -> Doma Shizune mi skočila do řeči, tak jsem Itachimu nestihl odpovědět. Normálně by mě to namíchlo, ale řekla že si můžeme Itachiho odnést domů. Na tuto skutečnost se jen pousměju a mrknu na Itachiho. "Skvělé... Díky Shizune...", řeknu a zvednu se z postele, na které sedím. Složím pečeť Kage Bushin no Jutsu (Stínový klon) a objeví se dva mí klonové, což může přítomné trochu překvapit. Přecejen jsem se před chvílí ani sám nedokázal udržet na nohou. Jeden klon si vezme na záda Itachiho a druhý Naokiho, se kterými vyběhnou domů. Když je tam donesou, tak se rozplynou. Pak se otočím k Naibunovi. "Pro dnešek si už můžeš jít odpočinout. Zítra, až se probudíš, tak se za mnou dostav. Je tady něco velice důležitého, co ti chci ukázat. Buď budu na cvišti číslo 66, v hokageho kanceláři a nebo ve své kanceláři na velitelství ANBU", řeknu mu a kývnutím hlavy ho propustím. Když Naibun odejde, tak se s potutelným výrazem ve tváři přesunu k Sakuře, kterou si vezmu do náruče a pomalým, vycházkovým krokem vyrazím domů. Doma uložím oba své syny a ještě než opustím jejich pokoje, tak řeknu: "Abych vám trochu vynahradil to mé přehlížení, tak s vámi zítra strávím den. A mohli byste mi ukázat co všechno už umíte. Věřím, že jste od minule už mnohem silnější." S těmito slovy vyjdu z jejich pokojů a zamířím si to rovnou do postele, do které znaveně padnu. "Dneska toho na mě bylo moc... Musím se prospat a načerpat nové síly...", řeknu tichým hlasem, políbím Sakuru na dobrou noc a ulehnu. Ještě jsem pořádně ani nepoložil hlavu na polštář a už jsem usnul spánkem spravedlivých. Ráno - doma, můj kancl Ráno jsem se probudil ještě když ostatní spí. Skvělé... Alespoň si stihnu ještě něco zařídit... , řeknu si v duchu a potichu se vykutálím z postele. Převléknu se do nových dlouhých černých kalhot, tmavé košile a koženého černého kabátu, který mi spadá až ke kotníkům. S tím vyrazím dolů do kuchyně, kde připravím pro všechny, včetně Naibuna a obou koček, nějakou lehčí snídani. Svou porci do sebe nasoukám a vyběhnu do své kanceláře. Když tam dorazím, tak začnu vyřizovat stohy formulářů, na které jsem v posledních dnech kašlal. Je to příjemná změna konečně namáhat hlavu a ne celé tělo, které mám ze včerejška ještě trochu bolavé. Po nějaké chvíli ke mě do kanclu dorazí nějaký ANBU, který se představí jako Kaguya Taren. "Á, ano... Ibiki mi říkal, že to ty jsi přinesl rakev mého bratra...", řeknu a odložím veškeré papíry. Zadívám se na něj a pak se ho ještě zeptám: "Byly nějaké potíže?? Nebo nestalo se něco podivného??" |
| |
| Kakashi, Tsumibito Muž přikývne a přidá se k vám. Jelikož jste všichni až na pár vyjímek unaveni k padnutí, tak jste se na noc utábořili a postavili hlídky. Nicméně ráno vás probudí tiché vzlykání té ženy. Když se na ni podíváte, tak zjistíte, že ten muž se už nad ní sklání a něco jí říká. Sice to ani jeden z vás nezachytil, ale všichni dozajista víte, že jí ty slova pomohly, protože přestala vzlykat a utřela si oči. "Měli bychom vyrazit. Hokage-sama by se měla dozvědět tyto nepěkné novinky co nejdřív!" řekl muž a začal balit. Všichni jste mu dali za pravdu a tak jste se také na rychlo sbalili a vyrazili zpět do Konohy, která není nikterak daleko. (ve vašich příspěvcích už doražte do vesnice) |
| |
| Nemocnice - Kancl - Domov V nemocnici si vezmu pečetící tým bokem a zruším henge aby mě poznali. Je li to možné, chci mít kontrolu nad pečetí Dorago Kimta. Chvíli počkám na odpověď a opět se proměním v mladíka s hnědýma vlasama. A ještě jedna věc. Nikdy jsem tu nebyl. Pokud vím proslýchá se že jsem umřel v boji s Orochimarem a neplánuji na těch drbech nic měnit. S těmi slovy odejdu. Podaří se mi najít Boku-Jina (asi protože je stále v nemocnici) a pošlu ho do hotelu. Tááák. A co teď? Teď už mě zajimaj jen zprávy z dnešních misí a spánek. Když procházím okolo recepce zastavím se u sestřičky která má v recepci směnu. Promiňte, měly by tu být léky pro Lorda Hokage. Přál si něco na podporu regenerace chakry. Pokud nějaké ty léky dostanu budu rád, pokud ne, tak na nemocnici kašlu (snížím jim rozpočet na příští rok!) :-D Poté se vydám do kanceláře. Najdu spisy z dnešního dne pokud tam nějaké jsou a přečtu si je. Nakonec unaveně zívnu a protáhnu se. Hmmmm... asi už mě volá moje milenka které jsem každou noc věrný... má postel! S tou myšlenkou vyskočím oknem, chytnu balanc, protože jsem unavený, ale nakonec to nějak ustojím a vydám sse domů. doma si připravím snídaní (nějaké cereálie s mlíkem) a misku hodím do lednice. Pokud mám léky tak je použiju a jdu spát. Ráno Probudím se vcelku brzo. Hodím si sprchu a provedu ranní hygienu (Hinata mě holt změnila) Poté z lednice tasím snídani a spořádám ji (dám si ještě dvě další misky) po snídani na sebe hodím poslední čisté oblečení co mám ve skříni... přeměním se a vyrazím. Jako první přijdu do kanceláře a opět zkontroluji jestli náhodou nejsou na stole nové spisy co by mě zajimaly. Poté čekám až dorazí všichnico v kanclu mají být. Hinata - les ž jsme putovali vcelku dlouho. Pod náma jsem zahlídl řeku (nebo potok, nějaká voda se vždycky najde). Hin... Děcka? nevím jak vy, ale já nerybařil od svých 16 let. Všichni se snesem k řece a kouknem jestli tam jsou nějaké ryby. Když ostatní koukaj tak si sundám kabát, kalhoty, triko a skočím do řeky šipku ve snaze doplavat nějakou rybu a chytit ji jako za mlada. mé pokusy budou skoro jistě neůspěšné, ale pokud se ani nikomu jinému nepodaříchytit ryby tak jich pár ulovím kunaiema. Rozděláme oheň a na chvíli si sednem než se ryby opečou. Hinato, jak daleko asi je ta rezidence nebo vila nebo kam to vlastně jdem? Nedá se říct že by mě to doopravdy zajimalo, jen jsem chtěl roztrhat to protivné tcho co tu vládlo. Tak si uvědomuju že toho vlastně vím o tvé rodině celkem málo, ale vypadá to že teď na sebe na chvilku budem mít víc času. Věřím že hinatě došlo že tím "nachvilku" jsem myslel než se mé klony rozpadnou. Dokoušu poslední kousek ryby a otcovsky zavelím. Tak fajn. Dojezte své porce a vyrazíme. Chci být do setmění co nejdál od konohy. Urazíme ještě kus cesty a snad jen PJ ví jestli první noc strávíme v té vile nebo venku pod širákem. Vypadá to že už je dost pozdě, Raději si už lehnem a odpočinem. uložím děcka. Pak příjdu pomalu k Hinatě a přitulím se k ní. S polibkem na dobrou noc pomalu usnem. (ikdyž technicky vzato jsem klon, takže spát nebudu) |
| |
| Nemocnice Po delším netrpělivém čekání se zjevil opět můj strýc. Tentokráte byl jeho krok jistější. Popravdě mnohem jistější než by měl být na jeho stav. Nekomentoval jsem ho. Pouze jsem sledoval. Jako vždy sledoval. Nakonec mne strýc propustí k domovu. Asi by mu nedělalo dobře, kdyby věděl, že jeho příkazu jsem neuposlechl a za pomocí Henge pokračoval v hlídání a dal všechnu svojí šikovnost, abych zůstal skryt. Je to jen jedna z mých kratochvílí. Doma - konkrétně střecha Když jsou "slepice" v kurníku, mám konečně čas pro sebe. Sednu na postel. Dveře jsem nepoužil. Neviděl jsem moc důvodů, proč prozrazovat, že jsem nebyl doma a neposlechl přímého rozkazu. Vedle postele je fotka mojí mamky a mě. Jedna ze dvou věcí, která mi po ní zůstala. Počkám až mi zvuky domu napoví, že všichni spí. Pak se zase vyšvihnu na střechu. Chvilku sedím, než se ujistím, že i kočky spí. Pak se postavím na nohy. Sundám prsten a zasunu ho do kapsy. Zavřu oči a zavzpomínám na dvě Kage Bushin, které jsem viděl. Obě byla stejná. Nevypadalo to nijak hrozně. Zruším Jutsu chameleoních očí. Teď už bych je neměl potřebovat. Tedy pro tuto noc. Pomalu složím pečetě do Kage Bushin no Jutsu. Je to moje první ukradená věc a zjevně mám i takový úspěch. V překladu nula. "Nebudu dělat víc na ráz. Potřebuju nejdřív malé krůčky." Pokračuji v cvičení následující hodinku, než ucítím, že jsem opravdu na dně. Dopracoval jsem se pouze na jakés takés zhmotnění jedné kopie, ale životnost byla menší než normálního Bushinu. Nejsem znechucen. Vím, že nic nejde uspěchat. Každé Jutsu chvilku trvá a toto je cesta, kterou jsem se ještě neučil. Nakonec se zhoupnu do pokoje a po chvilce ve sprše se uložím. Ráno - pokoj Proberu se se známou mírnopu bolestí hlavy, kterou mívám po tréninkách, když se něco nového učím. Není to nic proti tomu, když jsem se učil Sakari Megami (Bohyni květů). Dojdu do koupelny, prevedu hygienu a do páry na zrcadlo udělám nákres sharinganu s jednou tečkou. Povzdechnu si a udělám pečetě na Kamereon Manako (Chameleoní oči). Nechám tam místo zase pro jednu tečku, kdyby chtěl někdo vidět můj sharingan. Nakonec sejdu do kuchyně. Vstal jsem brzy, ale ne dost brzo. Někdo udělal snídani. Zamračím se. Nejsem zvyklý na snídaně a když, tak ne na takovéto. Sním jí, aby se neřeklo, ale to je pro mne málo a tak ještě vytáhnu z lednice něco většího na zakousnutí. Hledání strýce - centrála ANBU Pak teprve vyrazím do Kanceláře za strýcem. Tam není. Pokračuji v seznamu míst dokud nedojdu k centrále ANBU. Nechám se ohlásit a čekám před budovou, až si na mne strýc udělá čas. |
| |
| Ubytování se v Konoze - večer Pobyt v Konoze se ukazuje jako celkem velká zábava. Krom prohlkídky kompletního zabezpeční pečetícího sálu mám celkem volný pobyt. Přesto jsem propuštěn, abych se ubytoval. Vyseknu "mrtvému" hokagemu poklonu. Při odchodu upevním opět svojí ruku do železného spáru. Ubytování není těžké sehnat. Jelikož jsem jedinec schopný spát i ve stoce, tak mi stačí malý podkrovní prostory. Sundám zhlavy sýkorku, která rozmrzele pípá. "No jo no. Chcete do budek, co?" Usměju se na ní a celkem láskyplně jí pustím z okna. Na to konto se z celé vesnice zvedne nenápadný hlouček několik desítek ptáků a odlétnou do lesa, kde s pufnutím zmizí domů. Já ze sebe mezitím sundám celou svojí výstroj a výzbroj. Normálnímu jedinci by to připadalo, jakoby se sundavalo železářství. Všechno to narovnám pod postel, dokud nezůstanu jen v tílku a spodkách. Konečně se dá najít můj protektor, který byl překvapivě uložen pod pláštěm na mém pravém rameni. Projdu sprchou a unaveně sebou švihnu na postel. "No snad ses neunavil?" Zazní posměšný hlas od Gobiho. "No trochu unuděný. U nás bylo pořád co dělat. Tady... Tady to vypadá, že jdu s křížkem po funuse." Přiznám se. "Tak si dej nějaké saké." Navrhne Gobi. Zavrtím hlavou. "Víš jak to dopadlo posledně. Nechci stavět znovu hospodu jeden kámen po druhém." Pronesu skepticky. "ALe musíš uznat, že to byla sranda." Usměju se. Mluví pravdu. Byla to zábava, po dlouhé době. Pozvolna usnu. Ráno - kancelář Hokageho Ráno se proberu vedrem. Je jedno, kde spím. Vždy je tam vedro. Jeden z nedostatků toho býti kamarádem Gobiho. Vyměním cestovní oblečení za něco příhodnějšího. Kalhoty zůstanou, ale obohatí se o jednu sestavu přezek na zachycení rukavice. Těžký plášť zůstane pod postelí a košili vystřídá síťované tílko, ve kterém se cítím o něco méně chladněji a tedy příjemněji a jistěji. Doplním mojí klasickou sestavu pro držení meče a svitků. Velmi pečlivě upravím protektor na rameni a teprve pak vyrazím do Kanceláře hokageho. Před kanceláří se zastavím a nechám se ohlásit, že jsem dorazil na jeho rozkaz. |
| |
| Mise - Hakushi Přijmu rozkaz. Třebaže nejsem unavený. Odepnu vějíř a použiju ho jako podhlavník a zabalím se do pláště ze Suny. Do dvou minut se kolem mne vznáší tiché pravidelné pískání. Ráno Vystrčím hlavu z pláště. "Brr." Zaprotestuji a pokračuji v soukání se ven. Když se mi akcce zdaří. Vytáhnu z mého cinkajícího batůžku zabalené jídlo a začnu ho pořádat. Najednou se ozve křik. Vyskočím na nohy a podívám se na velitelku. Zjevně očekávám rozkazy. |
| |
| Sasukeho kancelář Sasuke je zabrán do svých formulářů, kterých je vážně dost. Zajímalo by mě, jestli ho to baví... ušklíbnu se pod maskou a poslechnu si jeho otázku. Už včera mi bylo jasné, že položí tuto otázku, ale vůbec jsem se na ní nepřipravil. Ano, donesl jsem tělo vašeho bratra... A neřekl bych, že byl nějaký problém, jen nějaký samuraj mě nechtěl pustit k jeho tělu. A také jsem jeho tělo musel nést i s tou těžkou rakví, jinak bez problémů. Samozřejmě až na Akatsuki, o které se postaral Bee- san. řeknu a chvíli se odmlčím, aby si Sasuke přebral v hlavě mu ještě řeknu: Ibiki- san mi řekl, že pro mě máte nějaké rozkazy. |
| |
| Sasuke Jen co Taren domluvil, tak se ozvalo zaklepání, načež do tvé kanceláře vešel další ANBU. "Sasuke-senpai, váš synovec je zde" řekl ten nově příchozí a uklonil se. |
| |
| Cesta do Konohy Na staříkovi i na té dívce, kterou nese je vidět únava, takže se do Konohy dopravíme až zítra. S takovýmto zdržením jsem moc nepočítal, ale co se dá dělat. Zítra dopravím toho staříka k Tsunade a konrčně budu mít zase nějaké volno, snad se Sasuke a Naruto umoudří a já nebudu dělat vážně nic. přemýšlím, když stavíme menší tábořiště. Potom konečně spát, samozřejmě s držením hlídek, ale v podstatě jsem byl nejdéle na hlídce já, aby si ostatní odpočinuly, přece jen měli za sebou dost vyčerpávající souboj. Ráno mě probudí vzlykání té dívky. Ani sem jí nechtěl nějak uklidňovat a tak jsem rád, že to za měě udělal stařík. Potom nás všechny popožene, že by se Tsunade měla dozvědět o Akatsuki něco, a to co nejdříve. To že nevím, co to je mě trochu rozčiluje, protože chci být informován a to především o Akatsuki. A taky si ještě budu muset pročíst hlášení, které udělá tahle skupinka. Hlavně se zaměřím na Tejinashiho. Potom, když už jsme na cestě, vytipuji si nejvhodnější chvíli a zeptám se toho staříka: Můžu se vás zeptat, co přesně chcete říct Hokage o Akatsuki. Jsem Hatake Kakashi, zástupce velitele ANBU, kteří se zajímají o Akatsuki. Ještě se představím, aby mi aspoň trochu důvěřoval a potom jdeme do Konohy. V Konoze odvedu staříka a dívku k Hokagemu, nevím jestli tam je Tsunade nebo Naruto. O skupinu, která šla se mnou se moc nezajímám, protože k nim vlastně ani nepatřím. U Hokage si poslechnu jejich rozhovor, jestli tedy někdo nebude proti. Potom se zeptám ohledně dalších rozkazů a potom jdu do svého domu, kde si ještě odpočinu. |
| |
| Mise - Hakushi - hlídka Několik hodin poté mě probudí Hakushi, že mám jít klídat. Promnu si oči, vylezu ze spacáku a rozhlídnu se kolem sebe. Mezi námi leží nová postava. Že by nám Naruto-sama už poslal posilu? A proč neposlal zpátky Kamu? To je divné. Ale co se dá dělat. Udělám pečeť a prohlídnu okolí svým kekkei genkai. Když se ujistím, že se nic zvláštního neděje, tak přiložím do ohně, sednu si k stromu a pokračuji v hlídání. Po určené době vztanu a vzbudím toho, co měl jít po mě. Pak si jdu lehnout. Ráno Když se vzbudím, tak si vodou z batohu omyju obličej a rozhýbu se. Pak usliším křik ženy a hned zapnu své KG, podívám se směrem k hluku a čekám na rozkazy. |
| |
| Můj kancl Poslechnu si Tarenovo vyprávění a posléze i zprávu od toho ANBU. "Ať počká, hned jsem u něj...", odpovím tomu ANBU a mávnutím ruky ho pošlu z místnosti. "Hmm... Takže ten samurai nebyl jen Madarův výmysl... Zajímavé, ale přesto znepokojivé...", řeknu zamyšleně směrem k Tarenovi. "No... To je teď jedno...", řeknu a kouknu na nástěnné hodiny. "Rozkazy jo?? Hmm... No dobrá... Podle papírů tu mám uchazeče o místo v mé divizi, bohužel je to genjutsu typ... Proto bych byl rád, kdybys s ním začal spolupracovat... Vaše schopnosti se budou skvěle doplňovat...", řeknu Tarenovi a postavím se. Ze stolu si vezmu malý svitek a strčím si ho do jedné z mnoha kapes. "Pro bližší informace o svém novém parťákovi budeš muset kontaktovat Kakashi-senpaie... Já ho ještě ani neviděl... Poté se dostavte tady na velitelství, Ibiki-san vám zadá jistý úkol.... To je vše, můžeš jít...", řeknu Tarenovi a počkám až opustí mou kancelář, kterou následně opustím i já. Zamířím si to přímo na místo, kde čeká Naibun. "Dobré ráno synovče... Jaká byla první noc v Konoze?? Doufám, že dobrá...", řeknu Naibunovi s úsměvem. Na chvíli se odmlčím a pak s začnu s vážným tónem. "Je tady někdo, koho by jsi možná rád viděl...", řeknu a bez jakéhokoliv vysvětlení vyrazím chodbou do neznáma, očekávajíc, že mne Naibun bude následovat. Jakmile dorazíme k pevným železným dveřím s popisným číslem 66 a dvěma ANBU strážemi, tak se na Naibuna otočím a vážně řeknu: "Akatsuki chtěli ukrást tělo tvého otce a chtěli na něm provádět pokusy... Proto jsem nařídil přinést jeho tělo sem do Konohy, aby byl uchráněn před vnějšími zásahy...." S těmito slovy vejdu dovnitř, nechám Naibuna také vstoupit a zavřu za ním. Přistoupím k rakvi, která leží na jakémsi pultu a odklopím víku, čímž odhalím Itachiho tělo. |
| |
| Meeting se Sasuke-sama Zamračím se na otázku mého spánku. Mám podezření, jestli náhodou nesledoval můj trénink. Nakonec obličej vyhladím do příznivějšího ražení. "Na můj vkus moc pohodlí. S mojí mamkou jsme spali většinu pod hvězdami." Odvětím. Pak strýc vyrazí někam do útrob stanice. Necítím, že bych sem patřil, ale zjevně mi můj strýc dělá dostatečnou propustku. Nakonec dojdeme k edveřím označeným číslem 66. Pak vysvětlí co se stalo. Moje medicinské znalosti praví mnoho. Kupříkladu, že krom kostí by jim nebyl nic platný. Pak strýc otevře víko rakve a tam odhalí tělo mého otce. Vím, že bych měl něco cítit, ale... Můj mozek vychrlí jako obranu úplně něco jiného a to popis, který praví, že to na co koukám není možný. "Jeho tělo není ve správném stupni rozkladu." Pak se otočím na strýce. "Má tohle být nějaký trik, jak ověřit mojí loajalitu ke klanu?" Zeptám se. V mém hlase je slyšet stopa po rozhořčení, můj mozek vysílá další informace, aby zamaskoval šok. "Proč oživujete mého otce do takového divadla?" Z mého hlasu je rozhořčení cítit velmi intenzivně. Není to však z důvodů, že je to můj otec. Toho jsem v životě neviděl a krom několika historek od matky o něm nic nevím. Moje rozhořčení má zdroj někde mnohem hlouběji a dál. |
| |
| Místnost 66 Naibun začne vyvádět, což mě trochu překvapí. Nevyvíjí se to podle mých představ.... Pokud se něco stane, tak ho budu muset nějak uklidnit..., pomyslím si při pohledu na svého synovce. "Uklidni se Naibune...", řeknu klidným, velice vyrovnaným hlasem. "Mé prvotní reakce byly stejné, ale pak se mi dostalo vysvětlení... Tvůj otec měl jistý plán... Chtěl abych si po jeho smrti vzal jeho oči, a tím získal sharingan, který neoslepne... To jsem jak víš odmítl... Tvůj otec s tím, ale asi počítal, a tak si to pojistil tím, že požádal Madaru, aby jeho tělo uchoval jedním jutsu... Včera, když jej Orochimaru přivolal, tak jsem s ním byl nucen bojovat.... Poté, co jsme s Narutem byli nuceni před Orochimarem utéct díky jednomu mezidimenzionálnímu jutsu, tak jsme se ocitli na neznámém místě... Na místě, kde na nás čekaly duše těch, které Orochimaru přivolal..., řeknu a na chvíli se odmlčím, čímž dám Naibunovi čas vše vstřebat. "Řekl nám, že je jeho tělo uchováno a že chce, abych si vzal jeho oči...", dodám a znovu se na chvíli odmlčím. Nicméně nyní se Naibunovi zahledím do očí. "Ano... Díky tomu nyní vidím... Jsem bratrovi neskonale vděčný...", řeknu a uhnu pohledem směrem ke dveřím. "Mimochodem... Řekl jsem mu o tobě...", řeknu a znovu se na něj podívám. Očekávám, že bude chtít vědět víc, tak se opřu o zeď vedle dveří a spustím: "Byl velice rád... Ale litoval jedné věci... Litoval toho, že ti nemohl být otcem... Také mě požádal o jednu věc...", řeknu a chytím se za spánky. Tak jo... Je čas... Promluvíte si..., řeknu si v duchu a aktivuju pečeť. |
| |
| Danzou Po chvíli bloudění těmito nepřehlednými, na hrubo opracovanými chodbami jsi dorazil zpátky do velkého sálu, kde jsi narazil na tu správnou osobu - na šéfa. (příště se prosím domluvte a najděte se sami. Nechci tu psát takové krátké, nic neříkající příspěvky) |
| |
| Naibun Vidíš jak se tvůj strýc chytí svých spánků a obličej skřiví do bolestivého šklebu. Chvíli se kymácí, ale pak se stane něco neskutečného. Podoba tvého strýce se začala pozvolna měnit na podobu tvého otce. Netrvá to dlouho a stane před tebou sám Uchiha Itachi, který na tebe zvědavě kouká. "Takže ty jsi Naibun, že?" řekne po chvíli nejistým tónem a na místě přešlápne. |
| |
| Starouš --->noc ---> ráno Na naší výpravě zpátky do Konohy, jsem rozhodně nečkela že by jsme mohli vůbec někoho potkat... Halvně ne nějákýho starce s nějákou mladou kočkou, kteří jdou do Konohy za Hokage jakožto za hokagem... Ještě z toho sám zešílím... Docel aby se hodilo trochu si utřídit myšlenky... Kakashi-san, jako obvykle navýši, zavelel a všichni se rozešli... Během cesty se z nich snažil dostat informace... Nic zajímavého. V noci jsme museli přespávat Mno... Snad to nebude vadit, tak se do Konohy jen dostanem o ten den, nebo dva později, to je jedno... V noci mě budí nepříjemné zvuky, které za chvíli ustávají. Mě něco takového vůbec nevzrušuje, abych musel šmejdit kolem a zjistit něco o tom co si povídají, co dělají, jestli plánují... Nic mě nezajímá... Snad nás nezabijou ve spánku, to by bylo nemilé... Ráno si jen sbaluji své saky-paky a vyrážíme hned znovu na cestu. V Konoze se dívám kolem, co se změnilo... (prosím PJe o souhrn co se děje ve vesnici, co je poničené a co opravují, atd...) |
| |
| Místnost 66 Strýc se mne snaží uklidnit. Ani netuší, že tohle není ani zlomek rozčilení, kterého jsem schopen. Pak začne vysvětlovat něco o Sharinganu a očích. Tyhle informace šly mimo mně, nebyl kdo by je řekl. Přesto je vidět, že se tady děje asi něco mnohem víc jiného. Neboť mi strýc svěřuje informace, o kterých bych neměl vědět. Nebo spíše neví o tom, že o tom vím. Protestně se opřu o zeď a založím ruce. Strýc se zmíní o tom, že otci bylo líto, že se nepodílel na výchově. Můj obličej se naprosto vyhladí a zůstane netečný jako hlas. "To nebylo jeho rozhodnutí. To bylo mojí matky. Otec měl svůj úkol.... Chránit Vás a jeho šanci na mír." Pronesu naprosto klidně. Pak se věci začnou měnit. Strýc si přitiskne ruce k hlavě. "Sakra, neměl lézt tak brzo z postele." Probleskne mi hlavou a jsem sto ho zachytit, dřív, než s sebou švihne na zem. Místo toho se však něco změní. Další Jutsu a další tajemství. Tentokráte asi, kdyby tam strýc zůstal, schytal by na plno můj vztek, který ve mě vybuchl, když se zjevila postava, o které jsem jen slýchával z vyprávění a vyděl jen jednu fotku a to ještě s nápisem odměny. Můj vztek najednou zaplápolá a zmizí. Zůstanu stát s otevřenou pusou. "Tohle je jen nějaká hloupá iluze." Přesto je zde čas, který umožní mému mozku zpracovat i jinou informaci. Základní biologii, kterou nemůže nic popřít. "A Ty iluze mého otce." Odpovím naprosto klidně. Pod povrchem sice bouře je, ale musím spočíst všechny proměnné, abych zpočetl správně o co se jedná. Mozek mi prostě odmítá přijmout, že by přede mnou stál mrtvý člověk. Zvlášť, když mi včera Ibiki-sama řekl, jak se může mrtvý zpět dostat. |
| |
| Akatsuki (Psal jsem mu poštou, ale nezareagoval) Po několika minutách bloudění po úkrytu jsem se konečně dostal zpět do hlavního sálu kde ještě stále postával šéf. Zajímalo by mě co řekne na můj návrh... lehce jsem se pousmál a přistoupil k němu. Ehm, Kizashi-san, máte chvílku, rád bych s vámi něco projednal... |
| |
| Konoha Onoho ANBU jsem probodl opravdu nepříjemným pohledem. Jasně, zabili ho...to vykládejte jinýmu bloudovi zavrčel jsem nakvašeně. Jako by se Kyuubi nechal porazit někým jiným než námi... zakroutil nevěříceně hlavou Hachiby. Tak blbí být prostě nemůžou že si myslí že jim to spolknem přesto jsem nakonec svolil a doprovodil ANBU ke svému hotelu, kde se onen človíček postavil před dveře. Docela jsem se bavil. Jako by mě on mohl ochránit, o tom že jsem podstatně silnější jsem nepochyboval ani omilem. Ale co, přecijen jsem diplomat a musím se dle toho chovat. Proto jsem noc strávil rozhovorem s Hachibim a plánováním budoucnosti, dokud jsem neusnul a vlastně i poté. Ráno jsem se probudil svěží a plný sil, i když stále naštvaný za překažený včerejšek. S tou dívkou jsem se ani rozloučit nestihl. Proto abych náhodou omilem neviletěl jsem začal s pomalími ale uklidňujícími cviky které byli základem pro můj tanec osmi čepelí. Když jsem zkončil oblékl jsem se a vyšel ven. O tom že tu můj pejsek bude jsem nepochyboval. Takže, můžeme navštívit Tsunade-sama? |
| |
| Konoha Sasuke mi předá všechny důležité informace, které jsem potřeboval vědět. Takže já budu ,mít parťáka... Jak já nemám parťáky rád... pomyslím si trochu naštvaně a možná by to bylo vidět i na mé tváři, naštěstí mám masku, takže Sasuke nic neviděl. Hai, Sasuke- san. řeknu a co nejrychleji opustím místnost. Kde by asi mohl být Kakashi- san. Zkusíme radnici... zapřemýšlím a co nejrychleji doběhnu před radnici, naštěstí jsem měl pravdu a nebudu muset Kakashiho nikde hledat, je před radnicí a vypadá to, že z ní právě odchází. Výborně, čekal bych větší problémy ho najít, ale horší ti bude asi s parťákem. Skočím před Kakashiho a ukloním se. Dobrý den, Kakashi- san. Kaguya Taren. Jdu za vámi, protože mi to řekl Sasuke- san. Prý je tady někdo, kdo se chce dostat do ANBU jednotek a vy prý máte vědět, kde ho hledat.c potom počkám na jeho odpověď. |
| |
| Konoha- Před radnicí Vyjdu z radnice a překvapí mě jeden z ANBU členů. Představí se jako Kaguya Taren, kterého jsem poslal na misi, donést Itachiho hrob, takže to vypadá, že cíl byl splněn. Asi se půjdu podívat na velitelství, vůbec nevím, co se včera stalo a jako že se toho stalo určitě dost. pomyslím si a potom chvíli přemýšlím, koho asi Sasuke myslel, ale dost brzy mi to docvakne. Jo, ty myslíš Tejinashiho. Ten se před chvíli vrátil z mise, ale vůbec nevím, kde by mohl být, asi ho budeš muset najít. Potom Tarenovi dám co nejpřesnější popis Tejinashiho, co vůbec jde a pošlu ho vyhledat ho. Potom si to namířím rovnou na velitelství ANBU. Tam se snažím dozvědět se o Sasukem co nejvíce to půjde, od někoho důvěryhodného, nejspíše od Ibikiho. |
| |
| Úkryt Sleduji ostatní, kteří mají prozatím volno ale jen do té doby, než se Kisame vzchopí a než vymyslím další kroky. Takže chybí jen Kimto , až ho potkám pěkně si to zpíská. Otočím se a hodlám odejít pryč od ostatních, když v tom uvidím Danzou. Bylo hned jasné že my něco chce, jelikož mířil přímo ke mně s úsměvem na tváři. Asi si z Orochimarem pěkně shodli. Nedivím se, pokud je mladý Danzou stejný jako jeho otec, budou trávit čas především spolu. Jen aby to Danzou nepřehnal , Orochimaru je pořád ten slizkej parchant, kterému jde jen a jen o sebe. Počkám až ke mně dojde a odpovím mu na jeho otázku. "Ano mam, co si chtěl Danzou ??" Odpovím a postavím se Danzouovi čelem. |
| |
| Ráno- mise Ráno mě probudí lezavý, všudypřítomný chlad. I když mám přikrývku, zdá se, jako by si ten neodbytný pocit chladu vždy našel nějakou skulinku, protože je mi stejně zima. Zvednu se, stále ještě zachumlaná v přikrývce, a rozhlédnu se kolem. Taky je tu všudypřítomná mlha, která napovídá, že dneska by také mohlo být deštivo... Povzdechnu si, naráz odložím přikrývku, ovane mě mrazivý plášť ledové zimy, ale na to rychle reaguji protahováním ztuhlých svalů, tedy, spíše se pokouším o nějak strečink, který by mi rozlil po celém těle příjemné teplo. Ani se mi nechce s nikým moc mluvit, moje nálada je nic moc. Překvapí mě, když uvidím nového člena naší skupinky, nijak se k tomu ale nahlas nevyjadřuji, nemám chuť. Pokud bude nutno, někdo, senseika či on sám, mi to vysvětlí... V jiném případě bych se odpovědi stejně nejspíše nedočkala. Sbaluji si přikrývku a ostatní vybavení, které jsem tu spíše omylem roztahala, když v tom uslyším nějaký ženský křik. zpozorním, rychle nastrkám zbytek věci do batohu, který si hodím na záda, a v obranném postoji stojím a hledím na senseiku, vyčkávajíc její reakci. |
| |
| Naibun Itachi se zatváří trochu nechápavě, ale pak promluví "Nejsem iluzí. Jsem zbytkový otisk z mé osobnosti, kterou jsem do Sasukeho před několika hodinami zapečetil, abych si s tebou mohl promluvit. Neptej se mě jak! Je to složité a já nemám moc času." Chvíli si tě zvědavě prohlíží a pak k tobě udělá pár kroků. "Pověz mi. Co se stalo s tvou matkou? A proč mi o tobě neřekla?" zeptá se Itachi a udělá ještě krok směrem k tobě. Teď už od tebe stojí asi jen tři kroky. |
| |
| Naruto - ve stručnosti V nemocnici o tvých lécích na podporu regenerace chakry vůbec neslyšeli a tudíž neměli nic nachystaného. Proto ses odebral domů se pořádně prospat a nabrat síly. Kakashi - cestou Stařík ti odmítl vyzradit cokoliv ohledně Akatsuki. Kakashi, Tsumibito Jen co jste dorazili do vesnice, tak jste spatřili, že několik budov za tu "chvíli" co jste tu nebyli, lehlo popelem. Dále jedna část radnice je také rozbořená, ikdyž o to už se stará úklidová četa, která odklízí suť. Odvedli jste k Tsunade staříka a dívku a poté jste byli nuceni opustit kancelář. Boku-Jin Nechal jsi se u ANBU ohlásit a ti tě zavedli do kanceláře hokage, odkud zrovna odcházel nějaký postarší muž a jedna opravdu pěkná mladá dívka. "Á, Boku-jine. Jsem ráda, že jsi tady dorazil tak brzy. Máme nové zprávy, ale do toho tě zasvětím až když přijde Killer Bee a ten další." V tu chvíli dorazil Naruto (teď si nejsem jist v jaké podobě, ale ty ho poznáš) Naruto Dorazil jsi do své kanceláře, kde seděla Tsunade a byl tam přítomen už i Boku-Jin. Bee - Ráno "Ano Killer Bee-sama. Pojďte za mnou" řekl jeden z ANBU a vyrazil z hotelu směrem k právě opravované radnici. Zamířili jste si to přímo do hokageho kanceláře, kde už byli Tsunade, (asi nějaký hnědovlasý chlapík - Naruto) a Boku-Jin, z kterého cítíš Bijuu. |
| |
| Rozhovor Ustoupím ke zdi, když otec vyjde směrem ke mě. Kdyby nebyla za mnou krok, vypadalo by to divně. Takto to vypadá, že jsem jen ustoupil. Zamračím se nad jeho otázkou. "Otiskl svojí osobnost." To zní i pro mne logicky. O tom jsem už několikrát slyšel. Chvilku trvá než si v hlavě udělám sestavu, co mu chci říct. Mezitím moje ruka najde prsten mojí matky, který nasadím na ruku. "Mamka... Chápala Vaš.... Tvoje poslání. Proto, když zjistila, že je těhotná, stáhla se do ústraní." Usměju se a v očích se mi objeví podivný výraz zasněnosti. "Když jsem se narodil, byl jsi na své cestě na Ochranu Konohy a rodiny. Udělala rozhodnutí, které uchránilo můj život, její a ve finále i V.. Tvůj život. Byl bych případnou slabinou. Moje mamka, krom famozní léčitelky měla talent i na jiné věci." Můj úsměv pokračuje. "Když jste umřel, byl strýc na válečné cestě a Konoha v obležení. Neměla možnost mě dovést. Nakonec zjistila, že mám talent na ninjutsu." Pokrčím rameny. "Tak ze mě udělal svého studenta. Pak když zjistila, že... je nemocná, odmítl jsem jí poslechnout a léčil jsem jí." Úsměv mi pohasne. "Před měsícem umřela a tak jsem poslechl její poslední přání: Dohlédnout na mého strýce." Ukončím povídání. Důvod smrti mamky jsem rozhodně neřekl. Pozoruji muže přede mnou, jak si to přebere. Vím, že za tím je ještě mnohem víc, ale sám prohlásil, že nemáme čas a jsem vycvičen k tomu poslouchat. |
| |
| Sakura Ráno tě probudily první sluneční paprsky, které ti dopadají na tvář skrz okno ložnice. Když zašmátráš po posteli, tak zjistíš, že Sasuke už tam není. V tom uslyšíš na dveřích zaškrábání. Dveře se otevřou a vejde Denka. "Um.. Sakuro-san. Sasuke-kun mě k tobě poslal, abych ti vyřídil, že dneska tě bude třeba, protože půjde s chlapci trénovat, a to jak jistě dobře víš se neobejde bez zranění. Také říkal, že hned potom bude muset vyrazit na další misi, na které by tě chtěl a potřeboval. Budeš mít čas, nebo mám Sasukemu vyřídit, že máš povinnosti?" |
| |
| Úkryt Akatsuki Věnoval jsem Kizashimu jen letmí pohled. Chtěl jsem si s vámi promluvit šéfe, o pár věcech zamručel jsem a chvíli se odmlčel abych si urovnal myšlenky a vzal to z toho správného konce. Ale ta první a nejdůležitější je že bych se od vás chtěl učit. znovu jsem se na moment odmlčel. Nechápejte mě špatně, nežádám vás o tréning nebo tak něco, chtěl bych jen informace, protože i když si o sobě myslím hodně, proti Uchiha Sasukemu v boji neobstojím a právě tuhle všivou svini bych nejraději zabil vlastníma rukama. přiznal jsem se. |
| |
| Naibun Tvůj otec si trpělivě vyslechne tvé povídání. Při zmínce, že tvá matka před měsícem zesnula, jeho obličej potemní a po tváři se mu skutálí slza. "To je mi líto" řekne s bolestivým výrazem v obličeji. "Nicméně musím protestovat proti přání tvé mamky. Nejsi připraven na Sasukeho dohlížet. Navíc to není ani za potřebí" řekne po chvíli a založí si ruce na prsou. "Už jsem se Sasukem mluvil a on souhlasil, že tě bude cvičit. Možná se ptáš proč, ale to je nemístná otázka. Orochimaru prahne po získání sharinganu. Ať už Sasukeho, jeho synů nebo tvého" řekne Itachi nekompromisně a mírně se usměje. V tom se podívá na svou ruku, která se začne třást. "Ale ne! Můj čas se rapidně krátí" řekne trochu rozmrzele sklopí pohled. |
| |
| Kubikiri "To, jak jsem se s mladým Danzem domluvil, je čistě moje věc" odsekne Orochimaru a mírně zasyčí. Znovu jsi měl pocit, že vidíš obrovského hada, což tě trochu rozhodilo a tak jsi ucukl. Pak jsi se zmínil, že jsi přesvědčil Kisameho, aby na sobě nechal udělat pár experimentů. "Tomu nevěř. Kisame není ten typ člo.. Není to osoba, co by na sebe nechal sáhnout. Něco chystá. Raději se kolem něj moc neochomýtej" řekne ti Oroch a dál se zabývá zkumavkami. |
| |
| U Orochimara Když jsem zahlédl hada lehce jsem ucukl ale snažil jsem to na sobě nedát znát. Rozumím Orochimaru-sama přikývl jsem lehce zklamaně že nebudu moci otestovat své experimenty na "člověku". Znamená to tedy že mám Kisame-san oznámit, že jste mi zakázal provést ony experimenty? zeptal jsem se a ač jsem se snažil sebevíc zklamání v mém hlase bylo stále lehce patrné, i když více než Kisame mě mrzelo že stále nevím na čem můj pán pracuje, ani pro Uchihu ani pro Danza, obvykle jsem mu při podobných věcech asistoval a teď nic. |
| |
| Radnice Následoval jsem onoho ANBU na radnici, kde jsem se měl setkat s Tsunade. Poněkud mě však překvapili ti lidé co tu byli navíc, čekal jsem konverzaci soukromějšího rázu a... Nesnáším když mi někdo lže povzdechl jsem si při pohledu na hnědovlasého chlápka který tu byl spolu s dalším mužem v Tsunadině kanceláři. Tak to jsme dva povzdechl si Hachibi. Zdravím Kyuubi-san uklonil jsem se Narutovi A tebe taky neznámí Jinchuuriky věnoval jsem tentokrát poněkud laxnější úklonu tomu druhému než jsem se otočil na Tsunade. Hmmmm, Tsunade-sama, vy jste teď opět Hokage? |
| |
| Pohovor "Není proč, nakazila se, když léčila jednoho muže. Stonala na to přes 14 let. Poslední měsíce mne jen učila." Usměju se. Není vidět, že bych to chápal jako špatný čas. Pak se zmíní, že nemusím svého otce hlídat. Usměju se. "Včera byl strýc slepý. Dnes vidí. Myslím, že ochranu bude potřebovat. Hokage mu nebude stát za zadkem věčně." Pak se zmíní, že mne strýc bude cvičit. "Proto mne sem mamka poslala. Chtěla, abych chránil Sasukeho a jeho rodinu, k tomu budu potřebovat výcvik." Povím další důvod, proč jsem zde. Otec se zmíní o Orochimarovi. Zamračím se. Byl to jeden z důvodů, proč o mě mamka mlčela a nikdo o mě neslyšel. Pak se se začne rozmazávat. Zamračím se ještě víc. "Budu pokračovat v odkazu matky a tvém. Zjistil jsem, že mám dva malé bratrance. Jak jsi řekl, Orochimaru bude chtít jejich sharingan." Deaktivuju svoje Jutsu Chameleoních očích. "Dokud se nebudou schopni postarat o sebe, budu je hlídat. Lepší chůvu mít nemůžou." Aktivuju na okamžik plně svůj sharingan, abych otci dokázal, že na to ve svém věku opravdu mám. "Jsem rád, že jsem s tebou mohl mluvit. Nečekal jsem to. Muselo to být těžké... To cos udělal. Zasloužil sis lepší osud." Poprvé projevím opravdu kladné emoce, přesto se k otci nepřiblížím. Nevím jak jutsu funguje a tak ho nechci zrušit dřív než by bylo třeba. |
| |
| U Tsunade - Setkání 3 Bijuu Nejdříve přišel umřelý-Hokage. Usměju se. "Tenhle převlek mu pomůže před lidma, ale každý, kdo má aspoň trochu výcvik ho pozná podle míry chakry." Usměji se v hlavě. Gobi zjevně zkouší kutat po mé hlavě, takže mám klid. Pak přijde Bee. To už upoutá i Gobiho, jehož přítomnost v hlavě je náhle intenzivní. "Tak tohle už se dlouho nestalo, na mírové půdě snad nikdy." Zazní komentář Gobiho. Bee zjevně poukáže, že men nezná. Není se co divit, když se jeden nechce nechat znát. "Boku-Jin, Jinchuuriky Gobiho no Hoku z Iwagakure no Sato. Představím se. Důvod mého pobytu neuvádím. To mu může být úplně jedno. |
| |
| Úkryt Danzo na mně hned zezačátku vyvalí něco o tom, abych ho učil. Kdyby nemluvil dál, ihned by byla moje odpověď ne. Nemam čas a ani náladu někoho učit nebo trénovat, zvláště když s Danzouem nemam nic společného. Ale když my to blíže vysvětlí, trochu nad tím zapřemýšlím. Takže tu jde o pomstu ?? Zajímavé ale co by o de mně vlastně chtěl .... jediné co můžu nabídnout je informace. Podívám se na něj svým MS a odpovím mu klidným tónem. "Takže chceš zabít Sasuke Uchihu říkáš . Pomůžu ti a dokonce ti o něm řeknu všechno co znám. Ale otázkou je jestli budeš dost silný nebo dost odhodlaný na to , aby si ho zlikvidoval ?? Nechci mrhat informace zadarmo." Naznačím tak Danzouovi že pokud chce všechny informace o Uchihovi z Konohy , musí být odhodlaný zabít ho i za cenu svého života. Možná by to dalo i trochu využít, přeci jen se alespoň trochu zaměstná Sasukeho. |
| |
| Úkryt I kdybych u toho měl zemřít, zabiju Uchihu Sasukeho, za to co udělal mé rodně. když Kizashi aktivoval MS instiktivně jsem se mu přestal dívat do očí. Vážně jsem netoužil být uvržen do genjutsu. A co se mé síly týče, studoval jsem odkaz Yondaimeho a pro to co mi zanechal otec se hodlám vypravit v co možná nejbližší době své tvrzení jsem nikterak neupřesňoval, ať si na to co tím myslím přijde sám. Je teď na něm jestli mě bude učit nebo ne. Zajímavé, má mangekyou ale bratra nejspíš ne...už chápu co chce po Orochimarovi... |
| |
| Úkryt I přesto , co my Danzou řekl , váhám nad tím, prozradit informace o Uchihovi. Ale nemam na výběr, stejně by se snažil zabít Sasukeho, takhle mu alespoň zvětším šanci uspět. To že se my Danzou přestane dívat do očí , jakmile jsem se chystal prohlédnout si ho MS, jsem mohl očekávat. Hmm, takže základy zná. Alespoň že to. Trochu jsem zbystřil, když danzou řekne něco o tom, co mu jeho otec zanechal. Nemohl to být nic jiného než nějaký sharingan a odkaz Yondaimeho ?? To mně moc věcí nenapadá. "Dobře, řeknu ti vše co vím o Sasukem a odpovím ti na všechny tvé otázky. Ale ty my řekni pro co se chceš vypravit do Konohy ??" Zeptal jsem se ho rovnou, nemam rád když okolo toho zbytečně mluvíme,když to může říct rovnou. Stejně my o jeho Sharingan nejde ale pokud si tak věří, může my být užitečný. |
| |
| Úkryt Dobře přikývl jsem jako reakci na jeho nabýdku. V Konoze si chci vyzvednout to co mi tam zanechal otec, doufám v informace o jeho výzkumu a hlavně oko, oko Uchiha Shisuie. Orochimaru ho chce jako platbu za jistou...pomoc s mou Kekkei genkai, i když si nemyslím že je dobrý nápad mu jej dávat, každá pomoc se mi hodí. připustil jsem po pravdě a dával si přitom pozor jestli nás někdo nesleduje, kdyby ano mlčím. Docela by mě zajímalo kolik toho o Sasukem a jeho technikách může vědět...a hlavně odkudk. |
| |
| Naibun Poté, co jsi otce ujistil, že své malé bratrance ochráníš, tak otec vděčně kývnul. "Díky synu, věřím že mne nezklameš" řekl Itachi a podíval se i na druhou ruku, která se taky začala třást. "Taky jsem rád, že jsem se s tebou mohl setkat a promluvit si. Nebýt Sasukeho, tak bychom se nikdy nesetkali" řekl otec a udělal k tobě další krok. Je na něm vidět, že už mu moc času nezbývá. "Udělal bys pro svého otce ještě jednu věc? Pojď a pořádně mne obejmi" řekl Itachi a v jeho hlase jsi slyšel prosbu. |
| |
| Konoha Stařík mi o Akatsuki neřekl jediné slovo, což mě sice trochu naštvalo, ale chápu ho, taky bych byl dost nedůvěřivý, kdyby někdo zničil celou vesnici a někdo by se mě na to potom vyptával. Takže to nechám být a odvedu ho na radnici, kde mě i Tejinashiho Tsunade vyžene ven, protože si to musela se staříkem vyříkat sama. Potom jsem tedy vyšel před radnici a otočil se na Tejinashiho. Ta naše zkouška samozřejmě ještě platí, jestli se ti tedy chce... řeknu a počkám na jeho odpověď. |
| |
| Konoha Sasuke mi předá všechny důležité informace, které jsem potřeboval vědět. Takže já budu mít parťáka... Jak já nemám parťáky rád... pomyslím si trochu naštvaně a možná by to bylo vidět i na mé tváři, naštěstí mám masku, takže Sasuke nic neviděl. Hai, Sasuke- san. řeknu a co nejrychleji opustím místnost. Kde by asi mohl být Kakashi- san. Zkusíme radnici... zapřemýšlím a co nejrychleji doběhnu před radnici, naštěstí jsem měl pravdu a nebudu muset Kakashiho nikde hledat, je před radnicí a vypadá to, že z ní právě odchází. Výborně, čekal bych větší problémy ho najít, ale horší ti bude asi s parťákem. Skočím před Kakashiho a ukloním se. Dobrý den, Kakashi- san. Kaguya Taren. Jdu za vámi, protože mi to řekl Sasuke- san. Prý je tady někdo, kdo se chce dostat do ANBU jednotek a vy prý máte vědět, kde ho hledat. potom počkám na jeho odpověď. |
| |
| Rozhovor "Kdyby nebylo strýce, mohl s mne vychovávat." Pronesu trpce bez náznaku zloby. Zjevně tohle dilema mám už delší dobu vyřešené. Když pak udělá další pohyb ke mně, nemám kam uhnout. Za mnou je zeď, která tomu zabraňuje. Nakonec otec pronese prosbu. "Poprvé a naposled." Usměju se trpce, přesto je v tom cítit náznak, že to zas tak trpce nenesu. Udělám krok k otci. Jsem o něco menší než on, ale to on mohl v mém věku také být. Takhle vedle sebe každý pozná, že jsem mu opravdu podoben. Na chvilku zaváhám než ho obejmu. Nakonec ho k sobě přitáhnu, jako když jsem naposledy objal matku. Do očí se vloudí slzy. Nejsem zvyklej někoho objímat a tohle asi bude na delší dobu naposledy. |
| |
| Konoha Nejdříve nabídnu Tejinashimu to přezkoušení, ale do toho mi skočí nějaký ANBU, který se představí jako Kaguya Taren, to je ten, kterého jsem poslal na misi, která asi dopadla úspěšně, měli donést Itachiho hrob, jestli si dobře pamatuji a myslím, že ano. Co po Tejinashim asi Sasuke chce... ale jsem rád, že je Sasuke v pořádku, teď ještě zjistit, jak je na to Naruto. Myslím, že toho, koho hledáš je přímo vedle mě... Tohle je Tejinashi a myslím, že tě Sasuke poslal za ním, jaké jsou jeho rozkazy ? zeptám se toho ANBU a čekám na odpověď. |
| |
| Konoha Vycházím od hokageho... včera musel být nejspíše velmi těžký den, a to pro všechny... Rádji postoupím, klidně i okamžitě, Kakashi-senpai. odpovídám okamžitě... Jde vidět že Kakashi je velmi zaměstnaný člověk, jen co přijde do Konohy, hnedka po něm jdou i ostatní aby se od něj něco dozvěděli... Dostat do Anbu jednotek? hmmmm... jen obyčejné anbu jednotky jO? to je zajímavý... Takže mě bude přezkoušovat někdo jiný než vy, Kakashi-senpai ? ptám se ho, to by mohl být problém, o kakashim vím, alespon něco málo věcí, o někom jiném skoro nic netuším... Tsssss.... hnedka takovýto problémy... |
| |
| Konoha- Před radnicí Máme jít společně za Ibikim- san, ten pro nás má prý nějakou misi. řeknu Kakashimu, potom vstanu a otočím se na Tejinashiho. Kaguya Taren, půjdeme ? zeptám se, ale je to spíše jen řečnická otázka, protože já sám se už otočím a vyběhnu, nezapomenu se samozřejmě rozloučit s Kakashim, přeci jen je to můj nadřízený a bylo by krajně neslušné ho se s ním nerozloučit. Cestou na velitelství mlčím a doufám, že Tejinashi se tam vydal také. Měl by být specialista na genjutsu, říkal mi to Sasuke- san. To by se mohlo hodit... Na velitelství co vyhledám Ibikiho a vyslechnu si naše rozkazy. |
| |
| Konoha Myslím, že si tě chce Sasuke vyzkoušet v akci, ne jen vidět tě v boji... řeknu Tejinashimu, ale popravdě je to jen můj názor, protože nevím, co Sasuke chystá. Poslal s ním Tarena, to znamená, že mu moc nevěří, ale ti dva, aspoň co vím, by mohly tvořit docela dobrý tým... Teď běž za Ibikim, a já se ohledně tebe, dohodnu se Sasukem osobně... řeknu a počkám, až oba dva zmizí. Potom se sám pomalým tempem vydám na velitelství, kde se podívám, nebo popřípadě pozeptám, co se stalo včera, když jsem tady nebyl. |
| |
| konoha Další mise? No jako hrůza mno... Dobrá... Děkuji Kakashi-senpai. říkám kakashimu a jemně se ukláním, po té se rozbíhám za tou osobou, která má masku. ( Nevím zda-li je to muž či žena, podle tetování, což ani nezmínil a má na sobě masku). Rozhodně moc povídavý není... alespon cesta bude prohat, alespon trochu tiše... ... Vidět i jinde než v boji? Neviděl mě ani v boji... A v misi se toho dá tolik podělat, když nejsem sám... nad čím to vůbec přemejšlel? nad touto otázkou přemýšlím vštšinu cesty k Ibikimu. |
| |
| Úkryt Přesně tuhle odpověď jsem si přál a teď mam i možnost , získat z téhle Danzouovi pomoci něco víc. Takže oko Shisui Uchihy ?? O něm jsem už také slyšel. Jeho Sharingan měl zvláštní schopnost, bůh ví jak by mohl být rozšířená kdyby získal MS. Bylo my ihned jasné že potom Orochimaru toužil od začátku ale ať si oni dva dohodnou mezi sebou. O jeho Sharingan nemam zájem, alespoň prozatím ne. "Dobře, když jsi si tak jistý že z Konohy dostaneš věci, které patřily tvém otci, myslíš si že by jsi se pokusil pro mně udělat menší službu ?? Myslíš že by jsi dokázal obstarát alespoň trochu kostní dřeně z těla Itachiho Uchihy ??" Nemělo by to být tak těžké dostat trochu té kostní dřeně. Jeho tělo bude určitě hlídané ale když využije svých schopností, dokázal by to bez problému získat. Udělal jsem dobře, když jsem ho přijmul do Akatsuki. Určitě bude jeden z nejlepších spojenců a to se v téhle době cení. |
| |
| Úkryt Na jeho žádnost jsem se zatvářil trošku zmateně, ale nechal jsem to být, přecijen jeho plány mi můžou být ukradené. Itachiho kostní dřeň? Tak to nevím, v Konoze mi zůstalo několik věrných, ale jsou to Shinobi kteří mi věří, rozhodně nehodlám zahodit jejich důvěru a životy, zvláště když mohou být užiteční v budoucnu. Už tak budu dost riskova při získání oka, navíc nepochybuji že Uchihové si to tělo budou hlídat, pokud ne celá Konoha... teatrálně jsem si povzdechl. Na to bych potřeboval někoho odsud, pokud možno někoho kdo umí být hodně nenápadný a má zkušenosti s pronikáním do střežených oblastí a získáváním informací. odmlčel jsem se. No a nebude to zadarmo. |
| |
| Naibun Chvíli jste s otcem stáli v pevném objetí. Cítíš, jak se třes rozšířil. Nyní se třese celý. Po chvíli se od tebe odtáhne a řekne "Musím jít. Pamatuj, vždy budu s tebou. Mám tě rád." S těmito slovy se tvůj otec zhroutil na kolena a objevil se záblesk, který tě oslepil. Jakmile se rozkoukáš, tak na místě, kde býval tvůj otec, je nyní tvůj strýc, který je šíleně udýchaný. |
| |
| Rozhovor Odtáhnu se od otce. Jsem realista a tak je mi jasné, že se to nebude opakovat. "Stejně jako mamka." Ukáži prsten, který patřil jemu. Nakonec se zhroutí a probleskne. "Tak a je pryč." Povzdechnu si trochu smutně. Vidím ale strýce, který je na místě mého otce. Pomůžu mu na nohy. "Zhluboka dýchej. Třes přejde... Za chvilku." Přejdu opět do mého postu opatrovatele. |
| |
| Úkryt Na výmluvu od Danzou neodpovídám, místo toho na chvíli ztichnu. Nevím jestli má cenu snažit se získat kostní dřeň Itachiho, za cenu nějakých Danzouových kumpánů. Mohli by nám v budoucnu pomoct jako informátoři a třeba se mezi nimi najde i nějaký silný spojenec. Vrátím se zpátky do reality a obvyklým tónem odpovím na jeho obavy. "Vem si sebou Kurai, ona je z nich nejlepší co se týče nenápadnosti. Kisame je prozatím mimo hru a Creed se chová jako blbec, akorát by tě odhalili. Zetsu půjde napřed a bude vám hlídat cestu,aby jste se s nikým cizím nesrazily." Taky mně napadlo že bych šel i já ale nějak jsem k tomu nedošel. Možná se přidám později, ještě uvidíme podle toho jak to zvládnou a jak bude Danzou souhlasit. "Zeptej se svých informátorů na tu kostní dřeň a pokud bude slabě chráněná, zkuste jí získat. Připadá my trochu směšné do toho zapojovat v skupinu ale tohle se vyvine ještě k větším krokům. Chci to sdělit ostatní ale Danzou se ještě zmíní i o něčem na oplátku. "Uvidíme, podle toho co chceš ??" |
| |
| Úkryt S jeho plánem jsem nemohl nesouhlasit a tak jsem kývl. Jo, s Cuki-chan se spolupracuje jedna báseň pousmál jsem se lehce ironicky při vzpomínce na onu mlhu. No co se toho na oplátku týče...upřímně nevím kdo jste, z jaké větve Uchihů pocházíte, jak jste mohl přežít masakr, ani jkaé jsou vaše schopnosti takže těžko můžu určit co po vás můžu a co nemůžu žádat. snažil jsem se vysvětlilt v jak nepříjemné situaci vlastně jsem. Každopádně možná víte o tom že můj klan sbírá nejrůznější techniky, hlavně ty pčetní. Proto kdyby jste měl něco z tohoto oboru, myslím že bychom se dohodli. |
| |
| Úkryt Když Danzou souhlasil s tím , že Cuki půjde s ním jako doprovod, nemohl jsem si nevšimnout jeho výrazu. Jako by čekal že s ním pošlu Orochimara nebo co ?? Nikdo jiný tu na tenhle typ není lepší. Na mojí odpověď co vlastně chce za tu kostní dřeň, odpoví Danzou celkem čile. Jak jsem přesně chtěl , nevím o mně vůbec nic a to mně ještě víc uklidňuje. Nechci prozrazovat ze své minulosti ani o svých schopnostech vůbec nic a stejně jsou mé techniky na něj příliš obyčejné. "Přines my kostní dřeň Itachiho a já ti na oplátku sdělím všechny informace i techniky, které znám o Sasukem. A můžeš věřit že toho není málo, jinak to že o mně nevíš vůbec nic, je protentokrát dobře. Možná příště tě můžu do mé minulosti zasvětit více. " Nic víc o sobě prozrazovat ani nechci, tohle pro začátek stačí. Otočím se od Danzou a zavolám na Cuki, která stojí dost daleko od nás. Počkám až přijde trochu blíž a hned jí sdělím její úkol. "Půjdeš do Konody a pomůžeš Danzouvi získat věci jeho otce i kostní dřeň Itachiho. Především je prioritou aby se o vás nikdo nedověděl. Popřípadě za sebou alespoň ukliďte stopy. " Určitě bude mýt zase protesty.......před chvílí se od tam tuď vrátila a teď tam půjde znovu, ta má ale smůlu. |
| |
| Úkryt Vy mi to ale stejně řeknete pousmál jsem se slabě a otočil k němu zády. Kyuubiho Jinchuuriky a Uchiha Sasuke jsou přátelé, takže až půjdete po Kyuubi, potřebujete někoho kdo Uchihu alespoň zaměstná. sdělil jsem mu svůj odhad a mávl na Cuki. Cuki-chaaan, tak to vypadá že spolu máme dlaší úkol jste šťastná? zavolal jsem na ni tónem alá Tobi. Doufám že máte vše s sebou protože já vyrážím směr Konoha právě teď. |
| |
| Ráno v mém bytě v Konoze Je to nesmírně hloupé. Už když jsem si šla lehnout, hrozně jsem si vyčítala, že jsem tak unavená a nemůžu jít zjistit, co že se to děje. Teda, nejenom, že jse msi to vyčítala já, ale on měl taky hromadu námitek, a nehodlal mě nechat v klidu usnout, než celý ten půlkilometrový seznam nadávek a všeho možného dalšího přelouskal. Napsal si ho už dávno, takový seznam pro všechny příležitosti, problém je ale v tom, že neumí moc dobře číst... Teď ráno to není o moc lepší. Zase výčitky, ale já cítím o moc líp, takže myslím, že by se mi jakési ty výzvědy mohly podařit... "Hlavně bych ráda věděla, dke se tu bere tolik velkých chaker... Jedna z nich je jistě Bee-san, ale ty ostatní...?" "Jedna z nich klíďo může být Hokage... To, že my nevíme, kde se nachází apod. ještě neznamená, že není ve vesnici..." Pokrčím rameny a dojdu si pro něco k jídlu a k pití. Pak se umyji a rychle se začnu oblýkat, poháněná výkřiky typu: "Pohni, Miyako!" nebo "Jestli za chvilku nebudeš hotová, vezmu si tě sám!" Po chvilce mě to už nudí, a proto jenom odseknu: "Pokud nebudeš zticha ty, rozhodně tě nehodlám nikam pustit a tvoji chakru rozmrhám všude kolem mě pro zábavu." Zdá se, že tom u stačí. Sice v ovládání jeden druhého vyhrává spíše on, ale v tom, abych využívala jeho chakru mi zabránit nezvládá... Po chvilce jsem už oblečená a vycházím z bytu, který za sebou zamknu. U sebe mám nějaké to vybavení, jinak ale ani vcelku nic, co se týče třeba pití, jídla... Pouze to, co s sebou nosí každý lepší ninja kamkoliv jde, tedy kuanie, shurikeny, nějaké ty drátky, výbušné lístky, a případně nějakou tu dýmovnici po kapsách taky mám... Ani pořádně nevím, kam chci jít, nejspíše se nechám navigovat jehocítěním větší chakry a jdu tam, kde nějakou cítí, nejlépe zamířím za tou nejbližší. Nevím, co přesně hledám, ale mám pocit, že poblíž takových velkých chaker se něco zajíamvého děje téměř vždy... |
| |
| Úkryt Vzdálená od těch dvou se stále zdokonalenými smysly poslouchám jejich rozhovor a s nezájmem vytáhnu pilníček a začnu se starat o své krví zbrocené nehty. Vrrr. Tohle je děs. Budu si muset zajít do nějaké vesničky s lázněmi. Nejdříve se vykoupu a potom nechám svého miláčka napapat přece jenom dneska přišel o dva ocásky a to jsem se nestačila ano předvést a to všechno kvůli plecháčovi. Když zjistím, že bych zase měla jít s ním cukne mi koutek, ale přesto dělám, že jsem nic neslyšela až potom co mě zavolají k ním přijdu a jutsu přeruším. Když my šéf oznámí co už dávno vím jen otevřu pusu. Cože ?? Ale já nemám vůbec sílu a chakru a chuť. To sním nemůže jít někdo jiný ?? Vždyť nemá ani základní orientační jutsu. A díky tomu ruší moje techniky. Na Danzuovu poznámku se jen ušklíbne. Přemýšlela jsem šéfíku, že bych teď konečně mohla chodit s rybožroutem. A tady Danzu by si mohl vzít na starost toho šílence. Rybožrout aspoň respektuje boj jednoho na jednoho. Nesere se mi do práce jako někdo. A hlavně mě už mají v Konoze prokouknutou. Aspoň to pokusím zahrát takhle. Kdo přece jenom ví, že mám mnohem více technik než jen proměnu v kočku. Dám si v ruce v bok a nafučeně hledím na Danzua a na šéfíká. Mě se tam vážně nechce. |
| |
| Místnost 66 Jsem svědkem rozmluvy mezi mým bratrem a jeho synem. Cítil jsem jak všechny ty informace Itachiho zasáhly. Trpělivě vyčkávám než se ono podivné jutsu ukončí a já zase dostanu vládu nad svým tělem. Nakonec se tak stane a já se ocitnu klečící na kolenou. Vypadám jako bych měl vypustit duši. Naibun mi pomůže na nohy. "Hmm...", dostanu ze sebe a opřu se o stěnu, kde počkám, než znovu popadnu dech. Jakmile jsem dostatečně vydýchaný, tak se Naibunovi podívám do očí a řeknu: "Pokud chceš ještě chvíli zůstat se svým otcem, tak tě tu na chvíli nechám... V opačném případě se pustím do zapečetění jeho těla zpátky do rakve, aby se ho zub času nedotkl..." |
| |
| Místnost 66 Čekám až se strýc vydýchá. Nakonec jen přejedu mrtvé tělo mého otce. "Myslím, že by jsme mu měli dát odpočinek, který si zaslouží." Nakonec po chvilce usoudím. "Měly by jsme jeho tělo spálit, aby k vůli němu nebyly stále problémy." Nakonec navrhnu. Hlas přešel pozvolna do uvolněné pozice. |
| |
| Místnost 66 Poté co Naibun řekne svůj názor na to, jak naložit s Itachiho tělem na něj pohlédnu. Chvíli na něj hledím a pak tvrdohlavě zakroutím hlavou. "Ne!! Nikoho pálit nebudeme!! Já svého bratra přivedu zpátky!! Ať to stojí co to stojí!!", řeknu pevným hlasem a nasadím bolestivý výraz. Pak přejdu k rakvi a naposledy se zahledím do bratrovy bledé tváře. I kdyby mne to mělo stát život, tak tě přivedu zpět!!, prohlásím v duchu a zavřu víko rakve. Kousnu se do prstu a znovu krví potřísním rytinu sharinganu. "Pozorně sleduj...", řeknu a složím několik pečetí Kinirono Fuuin a přiložím ruku k rytině. S tím se ozvalo tiché "CVAK", které vyšlo z rakve a tím dalo vědět, že se mechanismus uzamkl. "Něco pro tebe mám...", řeknu a zalovím v kapse, odkud vytáhnu Itachiho prsten, který nosil, když byl u Akatsuki. Chvíli se na prsten dívám, ale pak ho podám Naibunovi. "Je to prsten tvého otce... Nosil ho po celou dobu co byl u Akatsuki...", řeknu na objasnění a vyrazím ke dveřím, u kterých se zastavím a dodám: "Ještě něco... Ve svém pokoji najdeš album... Až budeš mít chuť, tak si ho prohlédni... Mimochodem, v poledne se dostav na cvičiště číslo 6, začne tvůj výcvik..." S těmito slovy jsem vyšel ven z místnosti a zamířil si to přímo do svého kanclu. |
| |
| Místnost 66 V hlavě mi to zavrčí, když pronese strýc svojí větu. "Jediný, komu se to kdy povedlo byla jedna stará žena v Suně, když oživila jejich Kazakageho." Zavrtím hlavou, když opět zapečetí tělo mého otce. Připadá mi to jako absoulutní ješitnost. Přesto mám svoje úkoly a tohle nebude na škodu. Pak mi předá dárek, který jsem nečekal, že bych někdy mohl vidět. Prsten mého otce. Mlčky jeho prsten prohlédnu a pak k němu přiložím prsten matky. Dva prsteny vedle sebe a přesto tak vzdálený. Jeden jako symbol míru a druhý jako cena za něj. Hořký úsměv a děkovné přikývnutí. "Ani nevíš, co pro mne tenhle prsten znamená." Pronesu smutným hlasem. Pro mne znamená sílu slibu, který jsem dal mému otci. Nevím, kolik toho strýc slyšel, ale aspoň ví, proč tu jsem. Jeho věta o Albu mne vytrhne z myšlení. "Jediná fotka, co jsem měl jsem já a moje mamka." Povzdechnu si, ale nasadím úsměv. "Děkuji." Nakonec s oznámením o místu mého výcviku odejde. Otočím se opět k rakvi a podívám se na ní. "Vím, co jsem dal za slib. Ochráním celou rodinu, včetně tebe. Zasloužíš klid." Pronesu tiše a na tváři mi svitne opravdový úsměv. Odejdu z centrály ANBU. Cestou domů se stavím v obchodě, abych koupil ozdobnou šňůrku na krk. V uchihovic sídle se rychle prosmeknu do svého pokoje. Není čas a chuť být rušen. V pokoji vytáhnu šňůrku a svážu oba prsteny k sobě a samotnou šňůrku přuiváži na krk, aby nebyly na první pohled vidět. Nakonec si sednu k albu a začnu jím procházet. Zůstal bych u něj až do poledne. Každou fotku podrobím pečlivému přezkoumání a snažím se odhadnout, co bylo za situaci. |
| |
| Kakashi Dorazil jsi na velitelství, kde jsi chtěl zjistit co se tady dělo. Nenapadlo tě lepší místo než zajít přímo za jedním z hlavních aktérů celé situace - za Sasukem, kterého jsi potkal před jeho kanceláří. Taren, Tsumibito Vyrazili jste směrem k velitelství, kde jste vyhledali Ibikiho, který vás pozval do kanceláře. "Takže vás dva za mnou poslal Sasuke, jo? No dobře. Měl bych tu pro vás jednu prácičku. Máme tady jednoho špeha, kterého musíme odstranit" řekl Ibiki jen co se za vámi zavřeli dveře. Sedl si za stůl a otevřel jeden spis. "V jedné malé vesničce na západ by se dneska měl setkat tento muž.." řekl a podal vám fotku "..s Orochimarovým mužem, aby mu podal zprávy o dění ve vesnici. Vašim úkolem bude zabít toho zrádce. A pokud možno, tak i toho Orochimarova muže. Ale je v tom háček. Musíte být diskrétní a nesmíte to udělat na veřejnosti. Nejsou povoleny žádné vedlejší ztráty." |
| |
| Konoha- setkání se Sasukem Pomalu mířím k sídlu ANBU, abych si zjistil podrobnosti o včerejšku plus o tom, co vlastně mají dělat Tejinashi a Taren. Už jsem skoro uvnitř, když spatřím Sasukeho. Vypadá to, že už je úplně v pořádku a tak se mi dost uleví. Pod maskou to sice není vidět, ale s menším úsměvem na tváři k Sasukemu doběhnu. Ahoj, Sasuke, jsem rád, že si v pořádku... řeknu a v mém hlase byla chvíli vidět velká úleva spojená s radostí. Odkašlu si a pokračuji už klidným tónem. Můžeš mi říct, cos to včera sakra vyváděl ? Doufám, že se ti nic vážného nestalo, ale jak to vypadá, tak ne. Jo a ještě jak je na tom Naruto ? zeptám se a až potom začnu uvažovat o tom, co jsem vlastně řekl. Tohle přesně mu už musela říct Sakura... A taky pochybuji, že by se Narutovi něco stalo. Ani jsem neviděl, že by použil liščí sílu, což by v krajním případě určitě musel udělat... |
| |
| Setkání s Kakashim - Můj kancl Před svým kanclem jsem se potkal s Kakashim. Na pozdrav jsem mu jen kývnul, ale pak mě začal zpovídat. Připadal jsem si jako tehdy, když byl ještě mým senseiem. "Hmm... Měli bychom si promluvit uvnitř...", řeknu, odemknu kancelář a vstoupím. Nechám Kakashiho projít a počkám až za sebou zavře, pak teprve začnu mluvit. "Včera se toho stalo hodně... To že mi Orochimaru unesl syna víš... Střetl jsem se s ním... Bohužel tam nebyl sám... On tam byl třikrát... A nebyly to klony, byly to reálná těla z masa a krve!! Navíc si na pomoc přivolal Jiraiyu a mého bratra.... Chvíli jsem s nimi bojoval sám... Musel jsem počkat až mi Naruto přijde na pomoc... Pomoc přišla včas... Ale to Orochimaru plánoval... Uzavřel nás do nějakého bariérového jutsu a pak odpálil... Kdybych nás nepřenesl, tak je po nás po obou... Ani Naruto by to nemohl přežít... Po několika hodinách jsme se objevili v konoze... Bohužel já už v tu dobu neviděl... Můj sharingan si vybral svou daň..., řeknu a na chvíli se odmlčím, protože mě už bolí huba z toho vysvětlování. "No... Díky bohu Taren přinesl Itachiho tělo, které Madara uchoval, pro pozdější použití... Takže mi včera Tsunade implantovala jeho oči...", řeknu a aktivuju svůj EMS.  "Poté co jsem dostal tyto oči, jsem ucítil obrovskou sílu...", pronesu jen tak mimochodem a znovu ho deaktivuji. |
| |
| Informace o misi Hmmm... Dojít, a diskréétně zabít a beze svědků... To teda nic moc... Každopádně aby se nikomu nic nestalo... takže ho zhypnotizovat... ale proč zabít? Mám teoretickou otázku... Pokud se nám je podaří chytit živé a tak aby byli bezmocní, máme je i tak zabít nebo je živé přívést do Konohy? To je zvláštní... Zabít je... Mohou toho hodně vědět a zabít je, to by pro nás nemuselo být moc vhodné.... O orochimarovi skoro nic nevíme, tak kdyby jsme je chytili a vytřískali z nich informace... A nebo z nich máme vyždímat informace okamžitě na místě? Chrlím na něj mnoho otázek monotóním tónem, poněvadž nestojím o jakékoli chyby... Zní to jednoduše a pokud bude faktor překvapení na naší straně, je možné že bych je dokázal uvést do bezvědomí, bez ztrátů na životech. Hmmm... Copak ten zrádce asi umí že si na to předvolali zrovna mne? |
| |
| Úkryt To že si Danzou myslí že bych mu všechno prozradil jen tak zadarmo okomenuji pár větami. "Nejsi tu jediný kdo se dokáže vyrovnat Sasukemu . Takový Orochimaru, který se poučil s dřívější chyby, by byl Sasukemu vyrovnaný soupeř." Věřím že by se Orochimaru k tomuhle úkolu rád přihlásil. Kdyby se mu podařilo omráčit Sasukeho a nějak mu zablokovat jeho MS,aby Orochimara znovu nepohltil,určitě by rád vyzkoušel jeho tělo. Alespoň mam náhradníka, když Danzou zklame. A nebo si to Orochimaru vyřídí z Narutem a já se tak můžu zůstat v pozadí všeho. Jakmile zavolám Cuki, hned začne mít protesty ohledně jejího dalšího úkolu. Vím že vyplýtvala při minulém boji dost chakry ale když se bude hlídat, nemusí se zapojovat do žádného boje. Jde jen o rychle provedenou a především nenápadnou misi, na kterou tady nemáme nikoho jiného. "Na tuhle misi nepotřebuješ žádnou sílu ani chakru. Když nebudeš dělat blbosti a vykonáte vše v tajnosti, nemusejí se strhnout žádné zbytečné potičky." Pořád ráda mluví o tom, že bycchtěla být s Kisamem v týmu ale to je dost nepravděpodobné, alespoň pro teď. "Kisame je zraněný a navíc Creed by vyváděl akorát blbosti.Ty jsi jedna z nejlepších kdo se hodí na tuhle práci. Takže jdeš i když se ti to nelíbí." Zdůrazním poslední větu a podívám se jí svými oči do jejích. Nechci na ní použít některý ze svých triku, jen si chci jen tak něco ověřit. Schválně jestli má odvahu podívá se my do očí ?? Nezdržuji se tím, jestli dostane má odvahu nebo ne a hned pokynu dalšímu z Akatsuki,tentokrát zavolám Zetsu. "Zetsu, ty se pokus zjisti cokoli o dalším Jinchuuriki nebo o někom,kdo by stál za zmíňku ho ulovit. Pokud vím, zbývají už jen čtyři Jinchuuriki, tak se snaž a rychle se vrať." Pokynu hlavou směrem ven a naznačím tím, aby se Zetsu vydal co nejdříve. Už zbývají jen Creed,Kisame a Orochimaru s tím jeho kumpánem. Prozatím počkáme na Zetsu, jestli se s vrátí s nějakými informacemi. Dva jinchuuriki jsou ukrytí v Konoze , třetí vím že vlastní Suna ale ten čtvrtý?? ...o tom jsem ještě neslyšel vůbec nic, natož kde se skrývají. |
| |
| Kancelář Během krátké chvíle po mě dorazí i Killer Bee a Boku-Jin. Oba pozdravím úklonou a klasickým. Bré ráno... Poté s milým úsmpřijdu k Beemu. Bee, ty jsi jinchuriki, já jsem jinchuriki... dobrá... vzájemně se poznáme, ale fakt se musíš předvádět? Jiné než jsi ty třeba pouhým henge obelžu a fakt se mi nelíbí když se okolo mě motá dvoumetrové tele zdravící mě Kyubi-san. Takže bych ocenil kdybys sakra použil kapičku důvtipu a hrál si na to že netušíš kdo jsem, rozumíme si? Při rozhovoru sem se sice usmíval, ale mé oči se nesmály, byl to takový ten falešný úsměv kdy se ústa smějou, ale každý kdo se mi dívá do očí může vyčíst "vrazím ti rukuhuby tak hluboko že ti vytáhnu trenky krkem!" Fakt jde velice zřetelně poznat že se mi tohle "všechno vím a rád to všem řeknu" vůbec nelíbí. No sice nevím za jakým účelem jsme tu přesně svoláni ale ani trochulíbí počet Jinchuriki ve vesnici... mohlo by to z nás udělat cíl útoku. Než dorazí zbytek lidí co mají být na této poradě... máte konkrétně vydva něco proti honění S-rank zločinců nebo preferujete spíš obranu vesnice? Myslím že s Beem už jsem se bavil a je spíš lovec, co vy Boku-Jine? pokud bychom odešli všichni tři ve vesnici by stále byl Jinchuriki a to nemluvím o mladém Uchihovi který určitě představuje nemalou bojovou sílu. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro |
| |
| Sasukeho kancelář Poslechnu si celé poutavé vyprávění, které mi Sasuke říkal a celou dobu bedlivě poslouchám. Přesně jak se od Naruta dalo předpokládat. Vlítnul tam a neměl nic připravenýho... Ale naštěstí to všechno dobře dopadlo. Takže Taren svou misi splnil. To jsem rád. Také jsem rád, že už vidíš. Můžeme být rádi, že tady máme Tsunade. A ještě se tě chci zeptat na Tejinashiho. To je ten, který se chce přidat do našich speciálních jednotek... Teď si ho poslal na misi, má to i jiný důvod, než aby sis ho vyzkoušel ? zeptám se a čekám na vysvětlení, které snad brzy přijde. Takže Sasuke má teď bratrovi oči... a je tu další problém, kromě Akatsuki, kteří teď híří aktivitou, něco chystá i Orochimaru, to se mi přestává líbit. Budeme s tím něco muset rychle udělat... |
| |
| Sídlo Ve tváři mi cukaly saly jak jsem se snažil nezačít se smát. Naštěstí jsem k nim stál zády. Já neřekl že se Uchihovi vyrovnám, nejspíš mě semele na prášek do pěti minut. poznamenal jsem zvesela. A to samé platí o nás všech, nevím co kdo z vás umí, ale umím počítat, proti sestavě jako je Uzumaki, Uchiha, Hachiby, Raikage a další nemáme šanci, prostě nás semelou na prášek a je jedno kolik Orochimarů na naší straně bude stát. můj hlas zněl stále vesele. Upřímně doufám že máte nějaké eso v rukávu veliteli, protože jak to vidím já, právě teď z nás všech budou praví shinobi, blázni kteří se nechali zabít pro svou ideu, lidé co se obětovali pro svět který na ně kašel, přesně jako byl můj otec. vykročil jsem směrem ven z úkrytu. Co se mého úkolu...nemusíte se mnou nakonec nikoho posílat, raději být sám než aby mi záda kryl zbabělec. |
| |
| Kancelář Poslechnu si povídání od mrtvého-hokageho. Některé informace jsou i pro mne novinkou. Třeba to, že tu pobíhá nějaký mladý Uchiha a podobně. Nakonec jsem otázán na mojí specializaci. To se jen usměju. "Před zapečetění Gobiho jsem sloužil jako messenger-nin. Případně mě používali pro široký a utajený průzkum terénu." Pravím mojí původní specializaci. "No od té doby se toho moc nezměnilo, jelikož se mnou Gobi nespolupracuje úplně spolehlivě a ochotně, takže jsem stále víceméně průzkumník." Pokrčím rameny. "Takže víceméně... Mě můžete použít na cokoliv chcete." Přiznám barvu. Jako messeneger-nin mám opravdu průpravu do všech situacích, které mne můžou potkat. |
| |
| Kancl "Chci ho vystavit velkému, ale přesto přijatelnému nebezpečí.... Chci vědět jak si povede v boji s Orochimarovými nohsledy... Šel bych s ním, ale zrovna nemám čas, tak jsem poslal Tarena... ", vysvětlím Kakashimu a přejdu ke dveřím. "Měli bychom se dostavit do hokageho kanceláře... Je tam domluvený sraz...", řeknu a vyrazím k radnici. Cestou srovnám s Kakashim krok a prohrábnu si vlasy. "Netušíš proč mi po tom dimenzionálním skoku zešedivěly vlasy?? Ne, že by mě to štvalo, ale rád bych znal důvod... Přecejen to ty jsi tady ten moudrý", zeptám se a zasměju se, čekajíc co z něj vypadne. Kancl hokageho Jakmile se s Kakashim dostaneme před dveře Narutova kanclu, tak se zaposlouchám. Zevnitř slyším několik hlasů, které nepoznávám. Nijak to ale nezkoumám. Zaklepu a prostě vejdu. Uvnitř poznávám Tsunade a toho vola Beeho. Navíc tu jsou ještě další dva, které nepoznávám (Naruto a Boku-Jin). "Jsme tu... Tak co se děje??", zeptám se směrem k Tsunade a přesunu se ke zdi, o kterou se opřu a založím si ruce na prsou. |
| |
| Z kanclu do kanclu Dobrá, myslím, že oni dva to zvládnou... řeknu Sasukemu a pomalu vyjdu za ním. Namíříme si to směrem k radnici a Sasuke na mě má dost podivnou otázku. Zešedivěly vlasy, jo... to je divné... přemýšlím a podívám se na něj, jen jestli jsou ty šedivé vlasy vidět, ne že by mě to nějak zajímalo, ale přeci jen mě to donutí se podívat. To vážně nevím. Ty sám víš, jak je Sharingan nevyspytatelný, jen velmi málo lidí o něm ví úplně všechno, možná to dokonce nikdo neví. odpovím Sasukemu a dojdu s ním do kanclu, ve kterém je, vlastně jako vždy, úplně narváno. Chudák Tsunade... ušklíbnu se a pozdravím všechny přítomné, ať je znám nebo ne. Potom počkám, co po nás Tsunade vlastně chce. |
| |
| Kancelář hokageho - Naruto, Bee, Boku-Jin Poté co Boku-Jin upřesní v čem se specializuje se Tsunade usměje a řekne "To je pěkné. Nicméně já tu nejsem Hokage. Tady Naruto ti, pokud ovšem uzná za vhodné, zadá nějaký úkol." V tom do kanceláře vstoupí Sasuke a Kakashi. Všichni jinchuuriki pocítili velice silnou a temnou chakru. Nic podobného jste ještě necítili. Bee V tvé hlavě se ozval Hachibiho hlas, který je prosycen strachem "Bee! Ta chakra! Jde to z toho Uchihy! Něco se s ním stalo! Není to ten mamlas, kterého jsme viděli včera v nemocnici!" Boku-Jin I u tebe se Gobi ozval "Ta síla jde z toho týpka, kterého jsme včera viděli tak zbědovaného! na něj pozor!" Naruto Aby toho nebylo málo, tak i u tebe se ozval Kyuubi. Lépeřečeno se nedříve začal chraptivě smát a pak až pomalu promluvil "Hehe.. Konečně síla, která se vyrovná té mé! Jeho prokleté oči ho jednou pohltí a všechno zničí. Zničí tebe, zničí mě, zničí i tuhle hnusnou vesnici!" Naruto, Bee, Boku-Jin, Sasuke, Kakashi "Konečně! Kde jste se flákali?" zvolala Tsunade jako odpověď na Sasukeho slova. Hned na to se tak prudce zvedne a začne s proslovem "Takže k věci. Ze všech stran k nám přicházejí špatné zprávy. Ze severu přišli dva lidé, kteří tvrdí, že Akatsuki vyvraždili celou vesnici. Z východu (nejsem si teď jist), kde se teď nachází tým Hakuši, přišla zpráva, že nějaký přízrak napadl vesnici a pozabíjel větší množství lidí. V neposlední řadě je tu ta záležitost s Creedem, který zradil a přidal se k Akatsuki. Pak tady máme tu záležitost s Orochimarem." Když domluví, tak se na chvilku odmlčí a dodá "A nakonec je tady hlášení z mise, ve které členové týmu narazili na údajného vůdce Akatsuki. Všichni tvrdí, že je to Uchiha. A že je velice podobný Sasukemu." S těmito slovy mávne rukou a do kanceláře vstoupí osm členů jednotek ANBU a postaví se kolem Sasukeho. "Nechceš nám k tomu něco říct Sasuke?" zeptá se Tsunade naštvaně a zamračí se. |
| |
| U Ibikiho To by neměl být žádný velký problém. Jen najít toho chlápka a zabít ho. Samozřejmě diskrétně, ale o to by se mohl postarat společník, přeci jen umí prý genjutsu. pomyslím si a potom se Tejinashi zeptá, a to dost logicky. To není špatný nápad, ale to je zase práce pro něj. Jdu spíše za doprovod... pomyslím si a dál čekám na Ibikiho odpověď. Ale zabít ho by byla větší sranda... Ale kdo by se ptal na můj názor, co |
| |
| Kancl Tsunade nás okřikne, že jdeme pozdě nebo co, ale tomu nevěnuju pozornost. Nahodím zamračený výraz a poslouchám její další proslov. Když domluví, tak se odmlčí a něco dodá. To co řekla mě vytrhlo z mého nečinného stavu. "Co to je za blbost?!", řeknu nevěřícně, ale to už do kanclu vstoupilo osm ANBU, kteří mne obestoupili. Pak se mě Tsunade naštvaně zeptá jestli k tomu mám co říct. "Jo, to teda mám!!", řeknu naštvaně. "Ještě krok a budete toho litovat!!", křiknu na ANBU a aktivuju sharingan. "Co se vám všem sakra stalo?! Proti Akatsuki bojuju už přes deset let!! Nemám důvod se k nim vracet!!", řeknu nyní už úplně vytočeným hlasem a postavím se do bojové pózy. |
| |
| Kancelář Hokageho Chtěl jsem se Narutově výhružce vysmát, ale v tom vstoupil Kakashi a Sasuke. Hachibiho varování mi jakékoliv posměšky vzalo z jazyka. Taky to cejtím bejku, je to jako by ten magor zaprodal duši samotnýmu peklu odpověděl jsem Hachibimu nahlas tak aby mě každý slyšel, nezáleželo na tom zvláště po slovech Tsunade a Uchihově reakci. Jo, deset let, skvělá možnost jak vyvraždit své odpůrce v řadách Akatsuki, navíc takhle jsi měl skvělou pozici pro chycení Kyuubi...omlouvám se že do toho vztupuji Hokage-sama, ale když jsi neviný Uchiho Sasuke, tak proč se chystáš vzdorovat ANBU z tvé vlastní vesnice? na tváři se mi objevil opravdu nepříjený úsměv a nenápadně jsem přesunul ruce k mečům. Dávej majzla ten magor... Neboj bejku, dávám si bacha... |
| |
| Kancl Už už jsem čekal nějakou vtipnou odpověď od Killer Beeho když v tom vstoupil Sasuke a Kakashi. Poprvé po dlouhé době mě Kyubi oslovil. Posledně když jem měl tenhle pocit mi dal poprvé sílu prvního ocasu se slovy že jsem uboze slabý a bez něj už bych byl dávn mrtvý. Ano, i tehdy to byl Sasuke kdo Kyubiho donutil promluvit. V tom mě z mého soustředění na kyubiho vytrhla Tsunade a ANBU. Zpozoruji že Sasuke aktivoval podivný Sharingan. Že by nad sebou ztrácel kontrolu kvůli nárustu moci? krom toho proč by ničil mě a vesnici? určitě musí jít o nějaký vedlejší efekt který sám neovlivní. Zorničky očí se mi vodorovně zůžily s mým přechodem do Sage Modu. Každý senzibil v místnosti asi pocítil chakru jakou nikdy dřív necítil. Přesunu se před Sasukeho, chytím ho za ramena a zahledím se mu do očí. Klid brácho, dokud tu jsem tak všechno vyřešíme nějak diplomaticky. Pak hlavu mírně otočím ale nedívám se přímo na Tsunade. Lady Tsunade, Když jsem bojovoal s Nagatem nikdo mi nepomohl protože kdokoli z vesnice by mi v boji jen překážel. Sasuke má srovnatelnou sílu, řekl bych že normálně se zeptat kdo to asi může být ten Uchiha by bylo mnohem lepší než sem přivolat ANBU, kteří pro mě a tím pádem i pro Sasukeho nejsou víc než papíroví vojáci. Pak se znovu zahledím na Sasukeho a jde vidět že každé slovo co říkám myslím smrtelně vážně... dokonce mi v téhle chvíli povolilo henge a Sasuke se dívá do očí starému příteli a né neznámému muži. Sasuke, Deaktivuj prosimtě Sharingan. Zjistil jsem něco znepokojivého co po poradě proberu s tebou A s Tsunade. Přece jen jsme stále všichni na jedné straně tak proč mít rozepře mezi sebou. Počkám na Sasukeho reakci a otočím se ke Killer Beemu. Za takovouto poznámku se omlouvat nemusíte, Jste diplomat a konečně se díky bohu chováte vážně... je jen logické podezřívat kohokoli kdo v budoucnu může ohrozit vaši vesnici. Nicméně pokud by mi skutečně něco chtěl provést... měl plno skvělých příležitostí které nevyužil... vždycky jsem mu věřil a zatím sem toho nelitoval... vyjima aférky před dvanácti lety ale to je minulost. A ohledně těch ANBU... už jsem se s nima kdysi dostal do křížku i já... to se stává. Takže pokud nikdo nemá nic proti, ANBU si stoupnou ke zdi připraveni zakročit a tím budou plnit i nadále svou povinost mezitím co my dokončíme zbytek porady. Jo a Lady Tsunade. Ještě je tu Sasukeho zvěd kterého Akatsuki oběvili a který se má se Sasukem sejít zítra v údolí konce. |
| |
| Skrýš Uraženě sleduji Kizashiho. Nebudu potřebovat chakru ?? Tak proč tam tedy jdu ?? Avšak pokud se dostanu, kde mají Itachiho možná bych se dostala i k nějakým chakra pilulkám. Nakonec si tedy nasadím svůj oblíbený slamák s rolničkami. A podívám se na Danzoua. Když začne mluvit o nevýhodě, kterou proti Konoze máme musím mu v hlavě přikyvovat. Pravdou je, že jsme od poslední doby ztratila silné členy. A pokud i Hachibi zvládne takhle dostat Rybožrouta je to o hubu. Jeho poslední slova mě však dopálila. Celý můj obličej zrudnul a mé oči ho začali drásat pohledem. Ruce jsem zatnula v pěsti. Zbabělec ?? Co je tohle za namyšleného blba ?? Naštvaně vyjdu za ním. Zbabělce ?? To odvoláš plecháči !!! Když vyjdeme z úkrytu rozhlédnu se po okolí. Tss zajímalo by mě v kterém úkrytu tu vlastně jsme a jak daleko jsme od Konohy. Pokud by to bylo více, jak den mohla bych si možná doplnit ocásky a ještě s tím i energii. Za, jak dlouho plánuješ dorazit do Konohy ?? Uvědomuješ si, že bychom tam neměli dorazit uřícení a hlavně si doopravdy cestou potřebuji doplnit energii pokud nemáš u sebe chakra pilulku. Překvapuje mě. Musel také využít spousty chakry v tom souboji, ale proč se to na něm skoro nepodepsalo ? |
| |
| Kancl Do toho všeho se začal míchat i ten kretén Bee. Věnuju mu jen letmý pohled. "Ty se do toho nepleť debile... Tohle není tvá věc!!", sykl jsem jeho směrem. V tom se přede mne postavil ten hnědovlasý týpek, kterého neznám. Vypadá zvláštně. Při pohledu do jeho očí mi dojde, že je to Naruto. Naruto něco řekne směrem k Tsunade, ale tomu nevěnuji pozornost. Raději si dávám pozor na ty ANBU co mě obestoupili. Pak se Narutova pozornost znovu obrátí na mě. Zruší své henge a požádá mne, abych deaktivoval sharingan. "Ani mě nehne Naruto!!", odpovím mu ostře a na chvíli se odmlčím. "Pokud něco potřebuješ probrat s velitelem ANBU, tak to prober s Kakashim... Končím!!", dodám po chvíli a otočím se k odchodu. To už se ale Naruto otočil k Beemu a zareaguje na jeho slova. Raději to nekomentuju a jdu ke dveřím. Pokud se mi někdo pokusí zabránit v odchodu, tak toho bude litovat. V obličeji se mi zračí hněv a odhodlání. Už už chci otevřít dveře a odejít, ale Narutova poslední věta mě zastaví. "Cože?! Oni o něm ví?! Do hajzlu!!", řeknu a vyrazím ze dveří jako hurikán. Běžím přímou cestou domů, kde si zkontroluju důležité spisy a poznámky. |
| |
| Ráno Když se probudím překvapivě jsou studenti už na nohou. Ošklivé sychravé počasí mi moc nálady nepřipadá. A tak si jen sbalím a pak si prohlédnu tváře svých studentů, kteří taky nejsou moc nadšení. Dobrá bando takže vyrážíme. Jinak místo Kamy, kterého teď ve vesnici potřebují nám sem Hokage poslal tady Raiua. Raiu tohle je Sayuri a Kimi. Vzájemně je představím a pokračuji ve výkladu. Nejdříve odevzdáme dopis, proto bych byla ráda, abychom šli co nejrychleji s tím, že se sem potom vrátíme a zjistíme něco více o tom neviditelném útočníkovi. S tím si to zamířím z5 na cestu, ale v prvním kroku mě zarazí výkřik. Okamžitě odhadnu směr. Situace se mění. Všichni za mnou a zatím křikem. Držte se u sebe nikdo ať se od skupiny neodděluje. Dávejte si pozor pokud je to ten tvor je možné, že ho vůbec neuvidíme. Následně na to během vyrazím k místu, kde se ozval křik. |
| |
| Cesta z úkrytu do Konohy, snad dlouhá Páni, takže ses se mnou nakonec rozhodla cestovat, to mě těší zasmál jsem se co možná nejpřirozeněji, když už jsem byl mimo úkryt a Cuki mě dohnala. Na její otázku jsem neodpověděl hned. Nejprve jsem se rozhlédl kolem abych se zorientoval a mohl odhadnout vzdálenost která nás od Konohy dělí (prosím PJ aby ji sdělil). Myslím že než tam dojdeme, budeš zase plná energie, tak nač si ničit tělo tím syntetickým svinstvem? otázka byla myšlena zcela upřímně. Nejsem nijak zvláště velký příznivec podpůrných prostředků, i když někdy se bez nich člověk prostě neobejde. Mimochodem, mohla bys po cestě dávat pozor na okolí? Hodlám po cestě tak trošku pracovat... s tím jsem si vytvořil stoleček (ze železa připevněný k trupu) vytáhl svitek, tužku a začal něco sepisovat, doprovázeje svou práci naštvaným mumláním, škrtáním a občasnými nákresy. |
| |
| Kancelář Hokageho - zma(e)tek in side Postupně se kancelář začne zaplňovat. Nejdříve se sejdem mi tři Jinchuuriki. Pak přijde něco... Něco, co zaujme i Gobiho a to je už dost, co říct. Pak se začne situace komplikovat a najednou je na Radnici nějak těsno. "Takovýhle bordel. To by se u nás stát nemohlo." Zamračím se. "To jo, Šéf by z nich udělal pralinky a narval do sloupů" Odsouhlasí vážným hlasem Gobi. ZJevně bere tuto záležitost vážněji než já. Mezitím je obvyněn ten podivný Uchiha se styků s Akatski. Tomu se to zjevně nelíbí, nedivím se. Jeho reakce se mi zdá neuvěřitelně přehnaná, zvláště, když se začne vytahovat s sharingamem. Jen pro jistotu si připravím Naimenteki Seken (Vnitřní svět). Na první, druhý, třetí i další pohledy se vlastně nic nezměnilo, dokonce ani chakra se ve mě nehnula. Nechce se mi do perzonálních záležitostí zasahovat a tak se i tvářím. Pokud si hokage neumí ohlídat svoje podřízené, nemá co dělat na jeho postu. |
| |
| Ráno Senseika nás tak trochu naštěstí začne organizovat. Kdyby nic neříkala, taky by se asi nic nezkazilo, dejme tomu, ale takhle je jasné, že je celkem schopná a ví, co se od vůdce jako takového dá očekávat. Takže se tedy dozvím, jak se ten nový, který se tu skutečně objevil jenom tak zničehonic, ze dne na den, spíše tedy z noci na den, jmenuje. Raiu. Trošičku mi vadí, že nebyl představený celým jménem, třeba by mi to něco řeklo, ale vzhledem k tomu, že ani můj klan není zmíněný, a to je jeden z těch, které možná nejsou v Konoze známé, jsou ale v Konoze významné a jedny z prapůvodních, on má v tomhle podobnou nevýhodu. Jenom pokývnu hlavou směrem k Raiuovi a pohlédnu na něj, aby bylo jasné, koho že to zdravím, či co že to vůbec dělám. Potom poslouchám, jak to tedy senseika rozhodla, co tedy bude náplní dnešního dne. I když uvažovat o náplni dne jako takové je trochu hloupé, když se úplně, ale úplně kldiěn může stát něco převratného, co člověku překazí všechny jeho dosavadní plány... Celkem s tím, co řekla souhlasím, a taky to respektuji, hlavně proto, že momentálně nemám ani omylem chuť jít hledat nějakého neviditelného něco, tedy démona, ani to není naše mise, pokud to někoho z Konohy zajímá, mají sem poslat nějaký další tým, nejlépe výše než genninský, ať si to vyřeší... Nebo ne? Senseika to ale možná chce začít řešit, i když až později. Aspoň že tak. Vykročíme na cestu, ale v tu chvíli naše první kroky přeruší ženský výkřik, který je najednou přehlušen, spíše přerušen. Najednou kolem visí tíživé ticho... Zastavím se a tázavě se zadívám na senseiku, která začne udílet rozkazy. Přikývnu, a zapojím se do řady za senseiku, pokud chce někdo z kluků jít přede mě, nechám ho, pokud můžu být hned za senseikou, běžím hned za ní. Cestou dávám pozor na své okolí, a pak se jakoby mimochodem rozhlédnu, a začnu z okolních stromů bůhvípoč sbírat listí tak, aby to bylo slyšet co nejméně. Následně si ho začnu skladovat do kapes... Pro někoho vypadám asi jako blázen, Kimi ale nejspíše už ví, že to potřebuji pro své techniky... A sbírat něco až při akci není příliš výhodné... Běžím stále za senseikou a když mám kapsy plné listí, už jen dávám pozor na všechno kolem sebe a pak se rozhlížím, když dorazíme k centru toho křiku. |
| |
| Hokageho kancelář - Naruto, Sasuke, Bee, Boku-Jin, Kakashi Tsunade chtěla něco říct, ale byla přerušena Narutem, který se snažil uklidnit Sasukeho, jehož oči plály podivnou temnotou. Všichni jste ucítili závan chladu. ANBU, kteří stáli kolem Sasukeho o krok ustoupili a znejistěli, tak měl Sasuke volný průchod. "Dostala jsem podrobné hlášení od jednoho ANBU, který toho Uchihu viděl. Přísahal mi, že to byl Sasuke" řekla Tsunade, ale byla přehlušena Narutovým projevem. Nakonec se Naruto zmínil o tom špehovi a Sasuke vyrazil ven z kanceláře. "Pokud ho nemáme nechat zadržet, tak bys za ním měl vyrazit Naruto" řekla Tsunade a zakroutila hlavou. "Tak jako tak se tu ještě zastav. Potřebujeme si promluvit" dodala směrem k Narutovi a na okamžik zmlkla, aby si rozmyslela jak dál. Po chvíli se zadívala na Boku-Jina a Beeho. "Pokud se jedná o vás dva. No, včera se nám podařilo zajmout jednoho člena Akatsuki, tudíž bychom z něj měli dostat informaci, kde se skrývají. Až se tak stane, tak bych byla ráda, kdybyste byli v týmu, který tam vyrazí a uštědří jim lekci. Co vy na to?" přiznala Tsunade barvu a mírně se usmála. |
| |
| Konoha Sledoval jsem odcházejícího Uchihu a následující Tsunadina slova mě málem poslala k zemi smíchy. Spolupracovat s vámi teď? zeptal jsem se nevěřícně. Jestli se to podezření potvrdí, bude to podruhé co shinobi z Konohy, co Uchiha velí té zpropadené organizaci, co víc, Uchiha Sasuke má u nás už jeden podstatný vroubek a očividně mu bylo odpuštěno až moc zločinů. zavrčel jsem naštvaně. Stále jsem ještě nezapoměl že to byl on kdo připravil bráchu o ruku. Oblačná upustila od jeho stíhání v minulosti ale tohle...vaše vesnice strašně změkla, začíná mi být líto že se tu neudržel jako Hokage ten mizera Danzou. Obávám se že dokud se tohle nevysvětlí musí Oblačná přerušit s Konohou diplomatické stiky. Samozřejmě to není definitivní, ale myslím že brácha tohle podpoří. |
| |
| Kancelář V půlce toho co jsem říkal vcelku podstatné věci mě přerušil sasuke tím že se otočil a odešel ke dveřím. Napětí v místnosti by se dalo krájet. Zároveň jsem přeřval slova Tsunade. až po chvice jsem si uvědomil co říkala. Co? blbost... byl ve špitále... Sasuke? kam zasjdeš? řekl jsem ještě o tom špehovi a tsunade řekla že pokud za ním nepujdu zatkne ho... Co? kdo? proč.... Hej... čekej! Kage Bushin! (stínový klon) Do klonu vložím jen pramalé množství chakry. Klon se nejspíš rozpadne do 5 - 10 minut. Originál Zruším sage mod a vyběhnu za Sasukem. Dostihnu ho až u něj doma. Sasuke, čekej chvíli! A nech mě konečně doříct alespoň jednu větu dokonce. Každý mi skáče do řeči a ty nejsi vyjimka a už mě to sere. Pokud chce něco namítat nechám ho domluvit... pokud chce utéct držím se ho jak klíště. Asi si toho nevšímáš ale změnil ses... ne úmyslně... to ty tvé nové oči. Jako bys byl sám démon. Všichni v místnosti cítili temnou sílu sálající z Tebe, měli husí kůži a běhal jim mráz po zádech, copak to necítíš? Opět se vracím k faktu že kdyby mi skočil do řeči rozhovor přeruším a dokončím ho až se vyřve, celou dobu se snažím vypadat starostlivě protože o něj mám fakt strach. Dokonce ke mě promluvil i Kyubi. Ten se vždy obtěžoval mi leda říct že mě zabije. Teď mluvil o Tobě... že tě cítí. že se mu silově vyrovnáš a že ať chceš nebo ne tak v budoucnu budeš silnější a zabiješ jak Kyubiho tak i celou vesnici. Klon Klon klidně stojí a mlčky pozoruje situaci. Když domluví Killer Bee začne s obhajobou. Bylo mu odpuštěno protože bez něj by svět ninjů nikdy neporazil Madaru a to ví i Tvůj bratr. A pokud se prokáže že má ten ANBU pravdu sám Sasukeho požádám ať se vzdá, ale zaprvé nic není prokázáno, zadruhé všichni známe henge a zatřetí Sasuke ležel v nemocnici v otřesném stavu. To mi potvrdí každý kdo ho léčil. domluvím a čekám co z ostatních zase vypadne za moudro. |
| |
| Pracovna Naruto mě sledoval až domů. Bylo mi jasné, že si se mnou chce promluvit, proto raději mlčím a nechám ho mluvit. Zprvu mi začne promlouvat do duše, že ho mám nechat domluvit atd. Věnuju mu jen jeden výmluvný pohled, který řekl "dobře, tak povídej". Když řekne, že jsem se změnil, že všichni cítili temnou sílu, která ze mě sálala, tak se na něj jen otráveně podívám a řeknu: "Cítím jen to, že je mi fajn... Cítím novou sílu, nové možnosti... Jinak změněný nejsem... Temnotu, kterou jste cítili, tak tu mám v sobě pořád... Od samého začátku..." Pak Naruto znovu začne mluvit, tak ho nechám. Když skončí, tak mi to nedá a zasměju se. "Ty tomu ukecanýmu volovi věříš??", zeptám se Naruta, ale na odpověď nečekám. "Mysli Naruto!!! Mám ve vesnici rodinu... Proč bych je zabíjel?! To by mě teda zajímalo...", dodám a zakroutím hlavou. "K tomu údajnému Uchihovi... Dostanu ho... Dostanu ho, abych očistil jméno své a jméno svého klanu... Jen mi musíš udělit povolení k odchodu z vesnice...", změním z ničehonic téma a počkám si co mi na to Naruto řekne. |
| |
| Originál, Sasukeho pracovna Sasuke mi řekl jak to vidí on ale stejně mi to nedá Ne Sasuke, ať v Tobě byla celou dobu nějaká temnota nebyla to tahle. Vždycky jsem viděl nenávist v tvých očích někde v hloubi duše, ale tuhle jsem cítil jako cítím chakru. Tohle bylo skoro hmatatelné. Tohle jsem z Tebe nikdy dřív necítil. Poté se odmlčím a zahledím do země... Máš pravdu že bych Kyubimu neměl věřit, ale přecejen on si jen tak neotvírá hubu... nemluví do větru... on ne, to je pod jeho úroveň. Zvednu zrak od podlahy. Jestli chceš vážně opustit vesnici... Jsem proti, protože tě teď potřebují, ale nezastavím tě. Nebudu se ti stavět do cesty neboť Se vskutku nechovají správně a nezaslouží si tvou pomoc. Jen mi slib dvě věci. Zaprvé, pokud odejdeš, nenech se zabít. a Zadruhé... nenech se ovládnout ani nenávistí ani temnotou která je teď v Tobě. Možná sis to neuvědomil, ale každá obrovská síla nese i rizika. Ty jsi na můj rozkaz získal obrovskou sílu... nenech se tím ovládnout... jsem si jist že to by Itachi nechtěl. Zamířím k východu a ve dveřích aniž bych se otočil na Sasukeho dodám. Nemůžu ti zaručit že tě ochráním před zákony... příliš mnoho lidí je zaujatých... a já jsem možná zaujatý ve tvůj prospěch což taky není správně. Chci abys věděl že se tímto z Tebe nejspíš stane Miss-nin. Kamenná po tobě asi pujde... pokud na Tebe Tsunade pošle někoho od nás... nezabij je prosimtě... Kohokoli můžeš lehce přemoct bez zabití... jo a dárek na cesty. S těmi slovy sáhnu do pouzdra a vytáhnu jeden ze zbývajících 5 kunaiů a vrazím ho do dveří aby si ho Sasuke mohl vzít až bude odcházet. Poté zamířím normální chůzí směrem do Radnice... |
| |
| Konoha To není jen o tom jestli je nebo není vůdce Akatsuki povzdechl jsem si. Jde o tu jeho sílu. Nevím co vy ale jestli prostě jen tak z klobouku vytáhl chakru která k smrti viděsí Bijuu začal bych si dělat starosti. zvážněl jsem. Tohle vám radím jako Jinchuuriky druhému. Dávejte si bacha. Oba vím že moc korumpuje i ta nejlepší srdce a velká moc o to víc. A také všichni víme co pro zvětšení své moci sharingan potřebuje. |
| |
| Pracovna Naruto mi řekne, že s mým rozhodnutím nesouhlasí, ale že mi bránit nebude. Navíc mi dá nudnou instruktáž ohledně moci, kterou mám. Nakonec mě ještě požádá, abych nezabíjel ty, které nemusím, protože mě nebude moci krýt před zákony. Na tohle nemám co říct a tak jen kývnu a zabručím jako souhlas. Ještě než odejde mi do dveří zabodne jeho speciální kunai, který mi dá jako "dárek na cesty". To mě dost vytočí, protože mi tím udělal ve dveřích rýhu. Jestli se zase stanu hledaným shinobim, tak to bude zlé... A když mě chytí, tak mě uvězní a o rodině si budu moct nechat jen zdát..., zamyslím se na chvíli a pak si sbalím dva vybrané svitky. Jakmile jsou svitky v mých kapsách, tak vyrazím ven z pracovny. Cestou Narutův kunai vytáhnu ze dveří a uschovám ho ve svém rukávu. Zamířím si to do ložnice. Už z dálkdy slyším Denku jak Sakuře něco říká. Teprve teď?? Vždyť jsem ho/jí za Sakurou poslal už před půl hodinou... Všichni jsou povaleči!!, pomyslím si a vejdu dovnitř. "Sakuro, prosím, obleč se a dostav se do obýváku... Potřebuju s váma se všema něco probrat...", řeknu vážným hlasem a na Denku vrhnu naštvaný pohled. "Co se týče tebe Denko... Vem Hinu a běžte se projít..", syknu a vyrazím za Naibunem. Před dveřmi do Naibunova pokoje se zastavím a zaklepu. Na nic nečekám a hlasitě promluvím: "Naibune, mohl by ses ihned dostavit do obýváku?? Musím si promluvit s celou rodinou..." Chvíli počkám, jestli na to Naibun nějak zareaguje a pak si to zamířím přímo za svými syny. Naokiho probudím a jen řeknu: "Dobré ráno Naoki... Přijď za chvíli do obýváku..." U Itachiho to bude ale složitější, protože je zraněný. Opatrně jej probudím a řeknu: "Potřebuju si s tebou, s mámou a ostatníma promluvit... Sejdeme se v obýváku... Až budeš připraven, tak mi řekni, já tě tam zanesu..." Pokud mi řekne, že s něčím potřebuje pomoct, tak mu s tím pomohu. Jakmile je připraven tak ho vezmu na záda a snesu do obýváku, kde ho posadím do svého oblíbeného křesla. Mrknu na něj a postavím se k oknu, kde počkám až dorazí i ostatní. |
| |
| Můj pokojíček Večer mě jeden z tátových klonů přenese z nemocnice domů, kde mě uloží. Poděkuju mu a pokusím se co nejrychleji usnout. Netrvá to dlouho a opravdu se ponořím do sladkého nočního snění. Ráno mě probudí tátův hlas. Pomalu otevřu zalepené oči a zahledím se do tátových očí. Dozvím se, že se s náma se všema chce táta na něčem domluvit, a že se sejdeme v obýváku. Ale jelikož mám zlomenou nohu, tak mi bude muset pomoct. "Jen bych se chtěl převléct." řeknu tátovi s úsměvem a ukážu mu na malý komínek oblečení, který mi leží na stole. Počkám až mi ho podá a já se spěšně obleču. "Jsem hotov tati." oznámím tátovi a vylezu mu na nabízená záda. Táta mě přenese do obývacího pokoje, kde mě posadí na křeslo, které se dá nazývat jeho místem. Jen co se můj zadek dotkne polstrování, tak ze sebe začnu chrlit jednu otázku za druhou. "Co s náma chceš probrat tati? Je to důležité? A kdy bude náš trénink?" |
| |
| Pokoj a sezení nad Albem Listuju albem. Po půlhodině sedění nad nim zjišťuju, že je mi úplně na nic. Spousta zamrzlých situací bez příběhu a bez pozadí. Celkem znuděně procházím posledních pár fotografií. Zde je už otec velký a vážný. Zamračím se nad poslední fotkou. "To muselo být pár dní před tím, než vyvraždil zbytek rodiny." Vytáhnu fotku a prohlédnu si jí detailně. Z mého průzkumu mě probere zaklepání. Trhnu s sebou. "Jo, jasně, hned tam jsem." Pravím zamyšleným hlasem. Zavřu album a založím fotku do kapsy. Vyjdu z pokoje a se zamyšleným výrazem se vydám do obývací místnosti, kde se opřu o zeď. "To by mne zajímalo, jestli už to tehdy otec věděl." Přemýšlím nad tím a čekám na to, co ze strýce vypadne. |
| |
| Miyako Vyrazila jsi ze svého bytu ven. Zamířila sis to přímo tam, kde ON cítil největší množství chakry. Kupodivu jsi stanula přímo před radnicí. V tom se ve tvé hlavě ozval jeho hlas "Cítím velice silnou a temnou chakru. Něco takového není snad ani možné! " Jen co to dořekl, tak z radnice vyrazila známá tvář. Uchiha Sasuke a v patách měl samotného hokageho (henge zrušil před chvílí). Avšak jen co tvůj zrak padl na Sasukeho, tak se v tobě něco pohnulo. Uslyšelas jeho bolestivé zaskučení. "Jde to z toho Uchihy! Ta síla! Bolí mě to jen se na něj podívám!" řekl a znovu zaskučel. Sasuke i Naruto ti velice rychle zmizeli z dohledu. Podle toho jakým směrem běželi usuzuješ, že jdou k Hokagemu nebo k Sasukemu domů. |
| |
| Tsumibito, Taren Ibiki se na Tsumibita přísně podívá a řekne "Kdybychom od něj chtěli získat nějaké informace, tak vám to řeknu v popisu mise. Zdálo se vám snad, že jsem něco takového řekl? Ne! To je vše. Můžete jít." V tom do Ibikiho kanceláře vstoupil další ANBU. Vás si nevšímal, jen se naklonil k Ibikimu a něco mu pošeptal. Ibiki se zhrozil a zvolal "Cože? V tom případě ruším veškeré mise!" Podíval se na vás dva a řekl "Uchiha Sasuke byl obviněn ze zrady Konohy. Mise které zadal se tímto ruší!" Během toho co vás Ibiki oslovil, se ANBU potichu vytratil. "Pro další rozkazy budete muset za Kakashim. To je nynějším velitelem vašeho útvaru." dodal Ibiki a beze slova vyrazil pryč. |
| |
| Na cestě do Konohy Na jeho potěšený výraz z mé přítomnosti nereaguji, přesto mě potěšil. Prohlédnu si oblohu a protáhnu se přitom dlouze zívnu. Hmm nejsem si jistá jestli je dobré dnes cestovat. Za chvíli je večer a já bych si ráda odpočinula. Hlavně tak nastřádám dost síly, abychom se dostali do Konohy do večera a večer provedli naši akcičku. Avšak neměl by si dát vědět svým spojkám ?? Bylo by dobré, kdyby jsme si cestou tam utvořili plán, jak se tam nenápadně dostat. Třeba by nám ti tví přátele mohli sdělit, kde se přímo nachází věci, které chceme ukořistit. A oni to asi taky ihned nezvládnout. Nemusíme tolik spěchat Danzou pouze tím uděláme jen více chyb než bude potřeba. Já to vím sama. I když u mě to bylo způsobené tím, že si mě Hokage našel dříve než já jeho. S tím si vytáhnu kunai abych vypadala aspoň lehce ozbrojena a nepřipadal si, že naši ochranu odbývám. S kunaiem točím na prstu a přitom sleduji okolí, když si začne vytahovat pergamen začnu být zvědavá co tenhle pán začíná kutit. Co to tam sakra vytváříš Danzou ?? Koukám mu místo po okolí přes rameno a snažím se aspoň pochytit kousek toho co tam tak zaníceně píše. A taky jsem si s tebou chtěla promluvit o něčem jiném týkajícím se boje. Oba, jak jde vidět jsme samotáři tudíž pokud dojde zase ke střetu s nějakým větším počtem hlupáků z Konohy. Vezmeme si je každý zvlášť jasný ?? Já ty svý klidně odlákám a pak si je vyřídím někde sama. Nechci, aby se opakovalo to co minule. Hlavně se pak nemůžu plně ukázat. S tím po cestě začnu hledat vhodné místo na přenocování. |
| |
| Cesta do Konohy Zdálo se že její slova celou dobu tak nějak ignoruji, jenom jsem kýval hlavou, něco si mručel a tvořil. V okamžiku kdy Cuki nakoukla může vidět pár propočtů a nákres nějaké ruky, nebo možná rukavice to není jisté. Teprve když jsi domluvila úplně začal jsem ti věnovat pozornost. V pořádku, hned jak se utáboříme zbavím se pláště. Stále jsem ještě oficiálně člen ANBU ROOT Terai. Bez masky mě vlastně nikdo neviděl a ani Hokage nemá ponětí o zkutečném počtu a totožnostech členů a ex členů ROOTu. Takže ti stačí nasadit nějaký volnější pouta a protáhnout nás do Konohy a na centrálu bude brnkačka. vysvětlil jsem svůj plán alespoň stručně. Na její poznámku ohledně své tvorby jsem nereagoval jinak, přecijen i kdybych tohle jutsu dokončil je to jen setina zkutečného projektu. Hmmmmm, pokud musíš v boji používat tu svou mlhu tak asi ano, nebo někde ukradnu nějaké sluch/čich posilující jutsu. zamručel jsem a dál pracoval na papíru, mimoto jsem zkoušel na nečisto i nějaké pečetě a trošku si hrál s chakrou. Mimochodem, možná by nebylo odvěci najít někde flek kde přenocujeme poznamenal jsem za dalších pár minut chůze kdy jsem na svůj papír přestával vidět. |
| |
| Konoha Vydala jsem se přímo tím směrem, kterým říkal, že je ta největší chakra v okolí. Je možná překvapením stanout před radnicí,i když, zas až tak překvapující to není, kde jinde by se měly dít všechn klíčové události, sem by to akorát tak patřilo... A v tu chvíli se ozve on. "Cítím velice silnou a temnou chakru. Něco takového není snad ani možné! " Nakrabatím obočí a zastavím se v bezpečné vzdálenosti od radnice, tedy, abych viděla, ale jenom tak nemohla být viděna. Je samozřejmě jasné, že mě každý kdo umí vycítit chakru hnedka najde, ale nemusím být na první pohled zřetelná... A z radnice vyrazí známé tváře. Uchiha Sasuke a v patách měl Hokageho. "No vida, zdá se, že Hokage se twedy nikam neztratil, ani nebyl zabit..." Jen co mi padne zrak na Uchihu Sasukeho, ozve se ve mě. Zní celkem vyplašeně, když to vezmu kolem a kolem... "Jde to z toho Uchihy! Ta síla! Bolí mě to jen se na něj podívám!" Povytáhnu obočí a sleduji je oba pohledem. "Děláš si legraci? Vím, že Hokage na tebe jasně má, ale nikdy ti z něj nebylo takhle na nic... A podívej, on je jenom Uchiha... I když, podle dějin pěkně silný..." Zamyslím se. Jistě že jsem slyšela něco o minulých událostech, například jak hlavně tento Uchiha sehrál klíčovou roli když se svou skupinou bojoval s Hachibim... A víceméně to i zvládli... "Ano, je možné, že by zkrotil i tebe, vlastně je to celkem předvídatelné, ale proč tohle? jaká síla?" Kloudnější odpovědi se zřejmě nedočkám a proto si odfrknu. To snad není možné... To on byl vždycky ten, kdo se vrhal i do bezhlavých soubojů, kdežto já jsem byla ta, kdo dokázal říct ne, protože jsem ani neměla zájem na tom, aby nás někdo zmasakroval, což je pochopitelné... A teď má zřejmě strach. Nebo něco podobného, každopádně se nijak nemusí s tím Uchihou. A vždycky to šlo. Co se najednou sakra stalo?! Sleduji je nejprve pohledem, a pak se v bezpečné vzdálenosti vydám za nimi, nejlépe po střechách. Chci být hlavně neviděna, jinak je mi celkem jedno, jestli je třeba na chvíli ztratím z očí... Směr, kterým se chtějí ubírat, se dá víceméně odhadnout. |
| |
| Doma Zrovna se mi zdál tak krásný sen když mě probudila kočka.Chvíli jsem dělala že spím, ovšem kočka měla trpělivost a proto stále cosi mlela, ani jsem se neobtěžovala ji poslouchat. Zakývala jsem hlavou a mávla na kočku. “Jasně, jasně.. Chápu..“ Řekla jsem když jsem měla obličej zabořený do polštáře. Rukou jsem se snažila nahmatat Sasukeho. Místo vedle mě bylo prázdné.Proto jsem se posadila a sundala růžovou „škrabošku“ (maska na spaní která zakryje oči).Protáhla jsem se a pak zírala před sebe. ‘Alespoň jednou bych se ráda pořádně prospala.‘ Řeknu si pro sebe a vyhrabu se z peřin.Ustelu a otevřu okno. Domů jako blesk vtrhne Sasuke, který mi řekne že se mám převléct a přijít do obýváku. Zhluboka jsem se nadechla a šáhla do zásuvky pro oblečení.Převlékla jsem se a došla jsem do kuchyně, do hrnku jsem si nalila kafé a pak jsem přes jídelnu došla do obýváku kde jsem se posadila. Usrkávala jsem kafé a sledovala Sasukeho. “Tak jsem tady..“ |
| |
| Slezina Uchihů Když s Itachim dorazíme do obýváku, tak tam na nás už čeká Naibun. Jen co si Itachi sedne, tak mě zavalí otázkama. "Teď ne Itachi... Později vše vysvětlím, slibuju...", odpovím mu s úsměvem a zahledím se z okna. Netrvá to dlouho a dorazí i Sakura. Naoki... Ty lenochu!!, řeknu si v duchu a otočím se k přítomným čelem. "Naoki beztak znovu usnul, tak začneme bez něj... Stejně nemám moc času...", řeknu chladným hlasem a všechny si pořádně prohlédnu. "Zrovna jsem se vrátil z radnice, kde jsem se dozvěděl nepěkné zprávy... Několik členů ANBU o mě tvrdí, že já jsem vůdce Akatsuki, tudíž na mě Tsunade poslala své lidi a chtěla mě nechat zatknout... Ještěže Naruto zasáhl a já nemusel prolít krev... Ale ani přes Narutovo vysvětlení jsem nebyl očištěn... Proto mi zbývají jen dvě možnosti... První je, že se nechám zatknout a počkám, až se pravda ukáže... Nebo druhá, která je o trochu horší... Opustím vesnici a pokusím se toho údajného Uchihu dostat sám... Tím se ovšem stanu hledaným ninjou, po kterém půjdou všechny vesnice..., poskytnu jim vysvětlení proč jsem si je sem zavolal a opřu se o zeď. "Chtěl jsem s vámi probrat co dál, protože do toho máte také co mluvit... Pokud máte nějaké návrhy, tak sem s nimi...", dodám a zatvářím se trochu sklesle. |
| |
| Obývák Táta mi slíbí, že mi vše vysvětlí později. Chápavě kývnu a počkám co se bude dít. Za chvilku dorazí i mamka, na kterou se usměju a pozdravím jí. "Ohayo mamko." řeknu směrem k mamce, která usrkává z hrníčku kávu. To už začal mluvit taťka. Řekne nám co se stalo když byl na radnici. Nechápavě se podívám z táty na mámu a zpátky. "To nemůže být pravda! Že to není pravda tati, že ne?" řeknu trochu hystericky a začnu natahovat. |
| |
| Slezina Uchihů Postupně se moje "nová" rodina sejde. Strýc začne vysvětlovat. Zamračím se ještě víc. Fotka v kapse mě zapálí. "No, jestli jsi vůdce Akatsuki... Lepší skrýš bys nenašel..." Začnu volným hlasem. "Ale to je blbost. Věděl bych to, řekl by mi to.." Kdo nebo co by mi to řeklo asi strýcovi dojde, když vezme s kým jsem měl před několika hodinama diskuzi. "Nemůžu ti nic radit. Jsi vůdce klanu, takže tvoje rozhodnutí musím akceptovat." Vypadá to, že jsem uzavřel můj názor. Přesto pokračuji. "Pokud odejdeš, vložíš nůž na bratrance. Budou nechráněni a vesnice je označí jako syny zrádce." Můj hlas se z uvolněnosti přejde do ledové roviny. "Půjde po tobě většina tvých známých a málokdo se bude zajímat o tvé pravé důvody odchodu." Oči trochu zesklovatí. "Jakobys to už neznal." Můj hlas má razanci kladiva, tichý ale svojim tonem úderný. Rozhodně hlas, jehož ton by nikdo nečekal, snad jen moje mamka. "Navíc pokud tu nebudeš, nebudeš mít možnost se hájit. Podle mne je lepší zůstat zde. Vůdci Akatsuki se zas tak rychle nemění, aby to nemohlo počkat týden, dokud se všechno nevyřeší." Ukončím. Hlas pozvolna přejde do volné hladiny. |
| |
| Miyako Nenápadně jsi sledovala Hokageho a Sasukeho do sídla klanu Uchiha. Tam oba vešli dovnitř. Netrvalo to dlouho a Hokage vyšel sám. Z jeho tváře jsi mohla vyčíst, že má starosti. Hokage si to zamířil zpátky na radnici. "Říkám ti! Tady se něco děje! Musíme zjistit co!" ozval se nabroušeně on. Tým Hakuši Utvořili jste formaci a vyrazili jste za křikem. Dorazili jste na menší mýtinku, kde jste zahlédli mladou ženu, která pluje vzduchem a křičí bolestí. V tom z čistajasna byla vnější neviditelnou silou roztržena na několik krvavých kusů. "Tak se mi to líbí Rainane. Hmm.. Vypadá to, že máme hosty, se kterými si budeš moci pohrát." ozval se hlas jakoby odnikud. Následoval smích. "Jednoho z nich ušetři. Potřebuji další pokusné subjekty." |
| |
| Mýtina Jak vběhneme na mýtinu hledám zdroj toho křiku. Vidím ženu zmítající se ve vzduchu, než stačím něco udělat ten netvor jí zabije. Ihned složím pár pečetí což mi nedělá problém. Kami no Jutsu " Technika papíru " Když dodělám poslední pečeť všechny listy papíru, které mám ve svém batohu my z něho vylétnou. Kimi je neviditelný pokus se ho najít. Já se ho zatím pokusím zviditelnit. Sayuri a Raiu zády ke mě a ke Kimovi musíme být připraveni. Pokud ta bestie bude útočit musíme jí co nejdříve její výhodu sebrat. Listy papíru se mezitím rozletí a udělají kolem nás kopuli jsou rozmístěny tak, aby mezi nimi nic velkého jako člověk neprošlo, aniž by se jich to dotklo. Papíry jsou všude kolem nás, jak nad námi tak i pár na zemi. Z mého těla se taky odloupnou tři, které se promění ve tři mé klony ty si stoupnou před studenty tak, aby stále měli rozhled, ale aby je mohli vykrýt před možnými útoky. Pokud se netvor dotkne jednoho minimálně jednoho papíru spustí se. Kami Fudžibaru " Spoutání papírem " Papíry ho prozatím oblepí jen, tak abychom ho viděli a zpomalilo ho to. |
| |
| Konoha Sleduji to všechno. Snažím se být co nejvíce skrytá zrakům okolí. Co kdyby mě náhodou uviděli... Z toho by koukaly akorát problémy. Zašli do Uchihovského domu. A pak vyšel ven jen Hokage. Zřejmě ustaraný... Což ve mně žádné city nebo tak něco neprobudí, ale minimálně mě to začne zajímat. A jak se zdá, ani omylem nejsem jediná, koho to zajímá... Sleduji Hokageho, jak si to někam míří, zjevně k radnici. "Říkám ti! Tady se něco děje! Musíme zjistit co!" Odfrknu si a klidně mu odpovím. "Nesmíme to uspěchat... Hele, taky chci vědět, co že se to tady děje, ale nesmíme o sobě dát vědět! Nebo, smíme, ale pak by si na nás dávali pozor a ani omylem by nám nic neřekli... A to je to poslední, co nechci." Zhluboka se nadechnu. "Tak s tím něco dělej, ne? Od čeho jsi shinobi?!" "A proč s tím něco neděláš ty?" Mlčí, ale já i on odopvěď dobře známe. Pokud já jsem jako pěst na oko, on už ani omylem nezvládá být nenápadný... "Dobře, dobře... Ale chápeš, žádné jutsu které znám není příliš nenápadné, to snad víš... Přijde ti snad moje přeměna nenápadná?" "A co je mně do toho, jestli to je nebo není nenápadný?! Ty se starej! Ale hlavně musíme zjistit, co se tu děje!" Odfrknu si. "Posloucháš mě vůbec? Říkám ti, že nehodlám prozradit to, že aspoň sleduju, takže ne, skutečně nemám žádnou možnost, jak zjistit, co se tu děje..." Zamyšleně hledím na vzdalujícího se Hokageho. "I když možná..." Když mi zmizí z dohledu, seskočím na ulici, a jako normální civilista, nebo spíše shinobi, který je ve své vesnici, a nemá se čeho bát, se normálně rychlým krokem vydám za Hokagem, k radnici. Mám v plánu přijít na radnici ohlásit splnění mise... A nejlépe dorazit do kanceláře v tu nejméně vhodnou chvíli, pro ně, ovšem. Já bych tím mohla přeci jenom něco zjistit... Dojdu k radnici, pak v klidu vejdu dovnitř, a sebejistiě se ubírám chodbami, až stanu před kanceláří Hokageho. Je možné, že on vlastně zamířil kamkoliv jinam, ale tím spíše potvrdím dojem nevinné shinobi která o ničem neví, když přijdu do kanceláře jako někdo, kdo neví, že tam Hokage není... Zaklepu, a vstoupím. Pokud je uvnitř Hokage, lehce pohnu hlavou dolů, aby mě nikdo nemohl nařknout, že jsem úplně opomenula zdvořilou úklonu, a pohlédnu na něj. "Konnichiwa. Gomenansai, že ruším, Hokage-sama, ale chci ohlásit misi..." Jakoby zdvořile vyčkám, jestli bude ochotný mě vyslechnout, tedy si poslecnhout náš neúspěch. Pokud uvnitř není, přejedu tázavým pohledem po místnosti hledajíc cokoliv, co by naznačovalo, kde bych ho tak teď mohla hledat. |
| |
| Mýtina Doběhneme na jakousi mýtinu, nebo jak to nazvat, a já spatřím tu ženu a zároveň to enchutné, co se událo. Nedá se říct, že by mě to úplně vystrašilo, na to mám moc flegmatickou povahu, ale že by mi to dodalo na sebejistotě, to se určitě říct nedá. Sleduji to ale spíše znechuceně, než zděšeně. Nevyděsila mě ani tolik scéna samotná spíše to, že byl někdo zabit... Ukončen lidský život, tak jednoduše... Uslyším jakýsi hlas. Zní celkem dost isebejistě, a atké to zní tak, jako by byli dva... Ale něco ve stylu "sluha a pán". Vykulím oči. Tak trochu by mě zajímalo, kdyby jsme se k otmu dostali, koho z nás by nechali žít, a vzali ho na pokusy... Ne, že by bylo bezvadné stát se obětí pokusů, ale na druhou stranu... Kdyby mi to mělo zajistit přežití, tak možná, že... Sleduji senseiku a poslouchám co říká, a ihned návazně na to se začnu chovat. Postavím se zády k senseice, abych ji mohla krýt zezadu, i když nás víceméně ze všech stran kryjí papíry, a rychle z kapsy vytáhnu několik listů a připravím si je do ruky. Teď jsem moc ráda, že jsem to sbírala cestou... Momentálně byc hto neměla kde vzít. Také udlěám jednu pečeť a aktivuji svoje KG doujutsu. "Aogan" (Zelené oko) Prohlížím si tím okolí. Nemyslím, že bych s tím byla na úrovni, že bych mohla najít neviditelného soupeře, ale kdo ví, co využívá v boji... Jinak jsem celkově připravená k obraně, případně k jakékoliv jiné akci. |
| |
| Tým Hakushi - mýtina Doběhneme na mýtinu... Tam... Tam! Něco co moje mladá psychyka má trošku problém pobrat. Žena, která je ve vzduchu, je roztržena na několik kusů. "Ughm!" Zazní moje reakce a cítím jak mi hořká chuť žluči stoupla do krku a kdybych nesevřel pořádně pusu a zuby, asi by moje snídaně udělala exkursi mezi nás. Znechuceně polknu a několikrát plivnu. "Tak tohle bude drsné." Pomyslím si znechuceně, když slyším neviditelný hlas. Velitelka rozdá rozkazy a já stoupnu do formace. Můj ohromný vějíř (stále složený), zapíchnu do země před sebou. Zjevně přiravený na všechno, co by mohlo přijít, pokud to nebude zase trhání lidí. |
| |
| Mýtina Když doběhnem na mýtinu, tak uvidíme hrozný masakr. Chce se mi z toho zvracet, ale včas to zadržím a poslechnu si rozkazy od Hakuši sensei. Jasně sensei už na tom pracuji. Udělám pečeť na: firuta zukku A začnu se dívat tam, kde byla roztržena ta žena. Hned potom začnu hledat toho druhého. Mezitím se přitisknu k ostatním zády. To bude zajímavý nepřítel. Ale nechtěl bych dopadnout jako ta žena. Ale jakto, že to nevidíme, když ti předtím měli jeho dráp. Sakra to zase bude den. Ale radši tady zemřu, než býát nějaký pokusný králík. |
| |
| Slezina Uchihů Když domluvím, tak Itachi začne hysterčit. Podobá se Sakuře víc než jsem si myslel..., pomyslím si a usměju se na něj. "Neboj se Itachi... Vše bude v pořádku...", řeknu klidným hlasem a mrknu na něj. Pak se slova ujme Naibun. Slova, která vychází z jeho úst mě zasáhnou jako kladivo. Na to jak je mladý, mluví překvapivě moudře... Úplně jako jeho otec..., řeknu si v duchu a souhlasně kývnu. "Asi máš pravdu...", odpovím Naibunovi a zamyslím se. "Ale jedna věc je jistá... Zatknout se nenechám!! Na to ať zapomenou!!", řeknu vzdorovitě a pěstí praštím o nejbližší zeď. Samozřejmě jen takovou silou, abych s ní nic neudělal. |
| |
| Tým Hakuši Jen co vás Hakuši-sensei nechala obklopit svými papíry, tak se ozval bestiální řev. Znělo to jako řev velké kočkovité šelmy. V tom se ze směru, kde dopadly zkrvavené cáry masa, něco objevilo. Papíry, které tam poletovaly se začaly nalepovat na něco neviditelného. Vmžiku se před vámi objevilo tělo dlouhého ještěra (trochu větší než člověk), kterého zviditelnily ony papíry, a který míří přímo na vás. (Papíry ho nezpomalili, možná oslepily.) Všem je vám jasné, že když na vás naběhne, tak vás rozmáčkne. |
| |
| Tým Hakushi - mýtina "Co... Co to je?" Probleskne mi hlavou. Nemám ale moc čas na dlouhé úvahy. Kage Mane no Jutsu (Stínová imitace) Můj stín se rozeběhne směrem k příšeře. "Ať to vyjde, ať to vyjde." Zamumlám, jak se snažím příšeru trefit. "Jestli to nezabere, tak... tak mám problém." Uvědomím si, že toto jutsu není moje nejoblíbenější a pro mne rozhodně není nejlehčí. |
| |
 | Skrýš Akatsuki Dlouho předlouho jsem ho hledala na shinobiho až moc dlouho, ale je těžké najít vůdce Akatsuki když se neustále přemisťuje, jdu po poslední stopě jako hladový vlk po poslední srnce v lese. Zajímavé přirovnání spíše vlčice po stopách posledního srnce. Objevila jsem ho větší jeskyně s temným tunelem odkud cítím jeho chakru. Taky spoustu jiných o kterých nemám ani páru. Brr velice odpudivá společnost. Jak tak cítím žádný z nich není slaboch. I když někteří jsou pěkně zničení a oslabení. Sleduji východ když z něho vyjdou dvě osoby. Kompletně potlačím chakru a čekám. Obě postavy zahalené do plášťů Akatsuki muž a žena mířící si to pryč. Ti mě nezajímají, jelikož Kizashi zůstává tam, kde je. Po chvíli se rozhodnu vydat se za svým cílem za svojí touhou a pomstou. Vyrazím ke vchodu do jeskyně po pár krocích už Kizashiho vidím tak, jak jsme se naposled viděli před 3 měsíci, když mi nabízel spolupráci a já hloupá zaslepená vlastním právem na pomstu odmítla. Vypustím trochu chakry a jeskyní se rozlije sladká jahodová vůně. Kizashi zrovna, jak to vypadá rozdal pokyny všem svým nohsledům. Ehm Upozorním na sebe jemným pokašláním a věnuji mu malou úklonu. Jsem moc ráda Kizashi, že se znovu vidíme. Přišla jsem za tebou, abych tě požádala, aby jsi mi znovu položil svoji nabídku pokud o mě pořád stojíš. Hledala jsem dlouho, abych tě našla a nakonec se mi to podařilo. Chtěla bych se přidat do tvé organizaci, ale žádám jen jedno, aby na seznam těch jenž budou zahubeni byl i Raikage. Možná i Hachibi, ale mám obavy nad jeho silou. Přece jenom je to jediný Jinchuriki, který svého Bijuu ovládnul. Nebýt to takový lajdák byl by on Raikage. S tím zůstávám v lehké úkloně a očekávám jestli mě Kizashi přijme. |
| |
| Cesta do Konohy Pokračuji s Danzouem po cestě a poslouchám jeho plán, který se mi nezamlouvá. Tohle se mi nelíbí proč já mám být návnada ?? Nemůžeš mě prostě přenést jako kočku ?? Mé Jutsu mi umožňuje potlačit chakru tak, že mě stráž nepozná a holt teď opustím svoji černou formu. Vrr budu se muset přebarvit. Co takhle strakatá ?? Nebo snad žíhaná ?? Podrbu se na hlavičce, ale pak to přejdu na jeho poznámku o přenocování jen pokynu hlavou a dále hledám místo, kde bychom mohli přenocovat. Po chvíli se před námi objeví malá osada. Můj úsměv se roztáhne a očička zasvítí. Olíznu si rty a pak se kousnu do prstu. Kuchiyouse: Kyuubi no Neko v rukách se mi objeví můj mazlíček, který se kolem mě obmotá sedm ocasů smutní nad ztrátou svých dvou bližních a já také. Našla jsem nám místo na přenocování, ale je tam až moc lidí. Bude nutné to trochu pročistit. Ejadžú no jutsu " Technika krmení divé zvěře " Sedm ocasů nadšením vyrazí k vesnici já stále rukojeť svírající v ruce tam pokračuji dále. Na začátku se občas z některých domů ozývá tenké zasténání, jak oběti umírají ještě ve spánku pak však se strhne masakr, když se vyhlásí poplach. Obyčejní vesničané jsou masakrování ocasy mého miláčka a drásáni a rozmačkáni na chutnou kaši. Po chvíli je osada prázdná a můj miláček je zase celý. Ah už si zase připadám nesmrtelná. Danzou navrhuji jít do toho malého domečku na okraj. Ocasy majitele zabili, když vylezl ven tudíž tam nebude nepořádek a pokud se sem rychle někdo dostane a bude vesnici prohledávat hned na nás nenarazí. S tím ukážu na malý dům a zamířím si to tam, když vejdu všimnu si přichystané koupele. Nenechám vodu vychladnout a svleču se a vlezu do ní. Danzua si nevšímám a užívám si konečného klidu. S tím se usuším přivolám si čisté oblečení a spokojeně si jdu lehnout do postele toho muže, který byl mezi prvními oběťmi masakru. |
| |
| Mýtina Podařilo se mi odhalit ještěra, který se na nás řítí mé klony se snaží pomoc studentům rychle se dostat z dosahu netvora. Pokud to bude zapotřebí dokonce je i odhodí a sami se mu postaví do cesty i když se pak jen rozpadnou na listy papíru. Když si všimnu, že slabá vrstva papíru mu nic nedělá rozhodnu se pro Kami Fudžibaru " Spoutání papírem " ve větším měřítku. Skoro všechny listy papíru co tu mám se na něj nalepí a hlavně se zaměří na jeho přední končetiny. Přitom rychle z origami vyrobím dva slony. Kami Kuchiyose no Jutsu " Technika papírového přivolání " Dva papírový sloni v životní velikosti se ho pokusí zadržet a nechat na zemi. Přitom jim ještě vypomůžu. Sunagami no Jutsu " Technika smirkového papíru " Na jejich tělech vyrostou z papíru bodce, které snad ještěra aspoň poraní. Tohle by ho mělo dostat. Pokud tohle nezabere budu muset využít Fuuton. Následně na to zkontroluji, jak se z toho dostali moji studenti. |
| |
| Kizashi Zetsu počká až všichni odejdou a pak ti odpoví "Už víš o třech. O třech, kteří jsou na jednom místě. Co víc si můžeš přát? A jestli si myslíš, že půjdu hledat toho posledního, tak se pleteš. Kvůli tomu tady nejsem a nikdy jsem nebyl." Chvíli je ticho a pak dodá "Pokud chceš získat nějakého Bijuu, tak se zaměř na Kazekageho syna, který je, jak už víš v Konoze. To bude nejsnazší cíl." S těmi to slovy se jako obvykle vypaří. |
| |
| Rodina Uchihů Když Sasuke domluvil a pěstí praštil o zeď, tak jste všichni pocítili chlad, což zapříčinilo, že jste se všichni zatřásli. Všem vám pohled spadl na Sasukeho, ze kterého máte špatný pocit. Cítíte, že z něj vychází temnota, která je horší než cokoliv co jste cítili předtím. Všimli jste si, že má Sasuke aktivovaný svůj nový sharingan (obrázek je někde v historii Sasukeho příspěvků), což vás docela vystrašilo. Obvykle Sharingan používá jen při tréninku nebo v boji. V tom se do obývacího pokoje přiřítily obě ninja kočky, které tady s vámi bydlí. Obě začaly "prskat". "Co se to tu děje?" zeptala se Hina, zatímco Denka si prohlížela Sasukeho. "Tohle není Sasuke! Tohle je nějaký démon!" vykřikla Denka a postavila se do bojové pozice. (Sasuke si není vědom, že má aktivovaný sharingan) |
| |
| Mýtina Jakmile uvidím toho ještěra, tak mi málem oči vyskočí z důlku. Co to má být? To je ona neviditelná stvůra? A co ji ovládá? Nebo spíše co? Nemá cenu útočit na jeho tělo. Má hodně silné šupiny. Ty neprorazíte. Zaměřte se na spodní část jeho čelisti. Zakřičím a od pasu si vytáhnu své pistole. Rozběhnu se stranou a při tom se ho snažím svou chakrou střílejíci z pistole zasáhnou zespod čelisti. |
| |
| Cesta do Konohy Protože povzdechl jsem si ale stále ještě nezvedl zrak od práce. I člen ROOTu musí vysvětlovat jak to že z ničeho nic zmizel na několik let. Přivést s sebou živou členku Akatsuki je myslím přijatelná omluva pro spoustu prohřešků a taky proto že se na rozdíl od tebe do kočky proměnit neumím. když se před námi objevila osada zpozorněl jsem ale stále se věnoval práci. S náčrtem už jsem nic nedělal, teď jsem zkoušel kombinace pečetí a tvorbu chakry. Hlavně je ne... než jsem však větu stačil doříct, vyvolala tu svou čičinku a začala nebohé vesničany likvidovat dokud nikdo nepřežil. zabíjej všechny, třeba někdo z nich umí vařit. dokončil jsem větu i když očividně pozdě poté co jsem ji doběhl. Cesta osadou mezi rozcupovanými těli nebyl jeden ze zážitků na které budu rád vzpomínat. Jasně přikývl jsem ohledně výběru domu a nastěhoval se dovnitř. Jako zprávný gentleman jsem na koupající se dámu koukal jen nenápadně jedním očkem a místo plného zírání si našel nejbližší postel. Ještě do usnutí jsem stále zkoušel novou techniku. |
| |
| Konoha-radnice Změřím si Beeho pohledem. Máš v mnoha ohledech pravdu, ale to nebylo předmětem této diskuze... řekněme že by prahl po moci, ale věřím že v takovém případě by démony pohrdal. No a se svou mocí se nějak musí vypořádat sám... nejspíš mluvíš tak moudře z vlastních zkušeností... taky ti věřili že uneseš zodpovědnost nosit osmiocasého stejně jako Sasuke snad unese jeho Zodpovědnost. Už jednou prokázal velké srdce tím, že nám v klíčovém okamžiku pomohl. Bez něj by velice pravděpodobně byl již dávno svět pod měsíčním Genjutsu. Odmlčím se. Nicméně nyní máme jiný problém... pokud na Sasukeho zaútočíme... pujdem všichni najednou jinak nemáme šanci a já jsem zatím proti... proto bychom se mohli zaměřit na jiné problémy což jsou Akatsuki kteří útočí na Konohu krom toho že tu jsme my tři což přitáhne další pozornost. navrhuji prozatím připravit plán pro nás Jinchuriki. chce to komunikační síť která nám rychle dá informaci a pošle nás do nejtvrdšího boje... máme tady v Konoze pro podobný případ výborný klan. dovedou mezi sebou komunikovat zapomocí myšlenek. |
| |
| Doma Když do obýváku vstoupí Denka s Hinou, tak se na ně otočím a naštvaně řeknu: "Něříkal jsem, že se máte jít projít?!" V tom už ale Denka hysterčí, že já nejsem já, že jsem nějaký démon a postaví se do bojové pozice. To už je na mě opravdu moc a já začínám rudnout vzteky. "To jste už dneska několikátí... Jestli nevypadnete, tak dopadnete opravdu špatně, to mi věřte!!", řeknu tichým hlasem, který je skrz naskrz prosycen hněvem. Zabít!! Zabít!!, ozve se mi v hlavě, což mě docela vyděsí. Zatřesu hlavou a rukou si zakryju oči. "Od té doby co jsem znovu získal zrak mi všichni říkají, že jsem se změnil... Dokonce i Kyuubi se mě bojí... Teda Naruto to říkal... Ale vy... Vy jediní se mě bát nemusíte...", řeknu zdrceně a sednu si zády ke zdi. |
| |
| Konoha Když vyběhneme spolu s tátou, mámou bratrem a spoustou klonů z domu schválně běžím trochu pomaleji.Jak to ale vypadá, taťka spěchá a pošle zamnou jednoho klona aby mě vzal. Když mě drží a utíká semnou snažím se vyvlíknout s jeho sevření. "Počkej přeci!Nechala jsem tam ležet Míšu!!" Řeknu mu hlasitě a kouknu na něj jako hladovej pes.Klon mě pustí a já se rozběhnu.Zamířím si to na nejbližší roh, vytáhnu z batohu medvěda a položím ho na zem. Začnu se soustředit a přivřu oči. "Bunshin no Jutsu - Technika klonování" Špitnu potichu a otevřu oči, naproti mě stojí osoba, stejná jako já, jako bych stála naproti zrcadlo.Usměji se a dám klonovi medvěda. "Utíkej za klonem, on už tě na to msíto dovede, dělej pak všechno co ti mamka nařídí" Poučím ji, klon přikývne a rozběhne se ke klonovi.Ten ani chvíli nečeká, pak ji znova pevně chytí a rozběhne se. Snažím se napočítat do 30 ale seknu se už u jedenácti.Když už si myslím, že do třiceti bych napočítala rozběhnu se na Radnici.Chvíli mi to trvá ale přeci jen se do otcové kanceláře nějak dostanu, otevřu dveře (pokud sou zavřené) a vejdu dovnitř, celá udýchaná se kouknu na otce s pohledem "já nic, já muzikant" (Omlouvám se, je to psáno na rychlo, nejspíš pojedu na hory) |
| |
| Vesnička Ráno mě probudí paprsky, které se lehce otírají o moji tvář. Zívnu a pořádně se protáhnu a dojdu do kuchyně. Danzoua nebudím místo toho se projdu po osadě a hledám něco k jídlu. Objevím pár kusů zeleniny a ovoce. Dokonce trochu rýže a kurník. Vezmu pár vajec a zamířím si to z5. S tím začnu dělat snídani. Nic moc pouze lehkou vaječnou omeletu a k tomu nakrájím zeleninu a trochu rýže. Hmm nic moc, ale nemůže si stěžovat. Slepici mu teď péct nebudu. Pak ho jdu probudit jednoduše s ním zatřepu a když se rozmžourá jdu z5 do kuchyně, kde sním co je. Pak vezmu svojí Kyuubi no Neko a ta se mi zase obmotá kolem pasu. Hmm měla bych cvičit tu techniku, ale teď není čas. Tak Danzou asi bychom se měli nějak připravit. Nemůžeme vědět, jak moc daleko od Konohy jsou nějací jejich špehové. Takže mě spoutáš teď nebo až potom ?? Začnu skládat pečetě. Henge no Jutsu „Technika přeměny“ S tím se má Neko promění v provaz. Pousměji se a podám je Danzuovi. Je to poprvé a naposled co ti svěřuji svoji zbraň tak si toho važ. S tím dám ruce před sebe a čekám až mě sváže. |
| |
| Vesnice Vzhledem k tomu že jsem na svém novém vynálezu pracoval poměrně dlouho do noci, neprobudil jsem se zrovna s prvními ranními paprsky slunce ale až později, když se mnou Cuki začala třást. No jo mami už vstávám zamručel jsem podrážděně, přičemž ot mami bylo doslova protchnuté ironií. Očividně nejsem jeden z těch co budícího po ránu obdaří úsměvem a obětím. Konečně jsem se vyškrábal na nohy a zamířil do kuchyně, kde sje mdo sebe rychle hodil něco na posilnění. Náladu jsem neměl moc dobrou, doufal jsem že s tím jutsu pohnu trošku víc i když pokrok nebyl zanedbatelný, stále to nebylo ono. Souhlasím, i když pochybuji že nás někdo sleduje právě teď zamručel jsem a převzal od ní "provaz" kterým jsem ji svázal trošku důkladněji než bylo nutné, načež jsem poskládal pečetě a vytvořil si na sobě zbroj (včetně masky) a výzbroj člena ANBU ROOT. Jak jsem tak kontroloval provaz něco mě napadlo. Byla to dobrá myšlenka i když... Hele Cuki-chan jak vlastně funguje ta tvá zbraň? TO požírá a skladuje chakru jiných nebo jak? |
| |
| Vesnice Když mě Danzou sváže a trochu víc utáhne zavrčím. Hele né tak silně jo, já bych se ráda, kdyby se něco zvrtlo ještě z těch pout dostala. Sleduji jeho proměnu s úsměvem. Tak uvidíme jestli ti Hokage na tohle naletí. Mě si označkoval a to jsem byla kočka. Pousměji se při představě, jak ho odhalí a mi se pak budeme muset prosekat. Když se začne zmiňovat o mé technice nasadím velice zamyšlený výraz. Kouknu se na strop a přemýšlím. No neřekla bych uskladňuje, není tak účinná jako Rybožroutova Samehada v tomhle. Spíše chakru a vlastně celého člověka zpracuje a nabude na síle, ale chakru přenášet neumí ani neskladuje, takhle to myslíš ?? Vyjdu z domu a porozhlédnu se. Tak radši abychom už vyrazili trýzniteli, ne ?? |
| |
| Radinice Jasně měl tak velký a laskaví srdce že zavražil vlastního bráchu a pak se chtěl za jeho smrt pomstít vesnici. zasmál jsem se opravdu nepěkně. Spíš uvěřím tomu že je to schizofrenik a šílenec než že je to laskaví shinobi co s klidem zvládá svou temnou stránku. Pro bohy vždyť je to normální histerka. povzdechl jsem si nevěřícně když se ukázalo že proti Uchihovi se žádné kroky podnikat nebudou. Hmmm, vy si dělejte klidně co uznáte za vhodný odmávl jsem Uzumakiho návrh ale já se odmítám tahat s nějakým srábkem co mi bude v boji překážet a bránit rozjet to naplno. |
| |
| Mýtina Díky senseičiným papírům po chvíli uvidím dlouhého ještěra, rozhodně většího než jsem já, ne ale o moc většího než je klasický člověk. Je jasné, že kdyby chtěl, může nás rozmáčknout pouze svou vahou- ale na druhou stranu, ani já už po roce tréninku snad nejsem takové dřevo, aby mě to zalehlo. Bude to muset zkusit něco jiného... Leda že by nějaké souhra náhod či dokonce ještěrovy techniky... Ale jinak se nehodlám nechat zalehnout, to fakt ne. Protože nic nedělám a jenom sleduju, co dělají ostatní, prozatím, protože se hodlám jenom bránit, ne útočit, nejspíše si všimnu že Raiu používá jakési jutsu, možná si všimnu i toho stínu, vidím, jak senseika začne používat své papírové techniky a Kimi vyrazí s chakrovými pistolemi. "Měla bych se taky pustit do útoku... Ale s mými jutsu s ještěrem nic nezmůžu, pokud má tvrdé šupiny." Neochotně si přiznám, že moc nemůžu nic dělat, když na to přijde. Stále sleduji okolí svým doujutsu, pro případ, že by se skutečně něco objevilo... Koneckonců, pokud se ještěr zabývá skutečně spíše nějakými zvířecími jutsu, možná by mi to mohlo být i užitečné... Po chvilce dostanu nápad. Mohla bych ho něčím praštit, ale... Na to nemám dostatečnou sílu, takže asi ne... Co takhle nějakým způsobem mu vypíchnout oči? Nezná moje techniky a tím ho možná oklamu... Koho by vyvedlo z míry, že na něj letí jakýsi klasický lísteček, už krapet potrhaný a pomačkaný... Pousměji se. Ještěr mě určitě v tuhle chvíli nevidí, pokud má oči zakrytý papíry, proto si vezmu jeden list a hodím ho do místa, kde očekávám jeho oči. Až těsně u jeho očí, pokud se do nich ovšem strefím, použiji své jtusu. Etai: ha ken (Příroda: Listové ostří) Nikdo nejspíše nepostřehne, co se stalo, ale list se v mžiku zpevní, změní barvu na stříbrnou, a po jeho okrajích se objeví ostří a špička je skutečně špičaatá, takže pokud zasáhnu, měl by mít zničené oko... Stojím, zase v obranné pozici, a čekám, jestli se to povede. Jutsu ihned po úspěchu či neúspěchu ruším, vůbec nikdo nemusí vědět, v čem má jutsu přesně spočívají, i když někteří to už asi ví. |
| |
| Vesnice Při jejmím stěžování jsem udělal jen lehké děcké:"PChe". Si stěžuj že to bolí ještě chvilku a já si vzpomenu čím jsem se živil u ROOTu věnoval jsem jí opravdu nepěkný úsměv. Co se Hokageho týče v životě mě neviděl ani jednou, z vesnice jsem se vytratil chvíli po jeho nástupu do funkce neměl kdy a jak si mě označkovat. A přinejhorším chytíme Kyuubi a probijem se zpět. na vysvětlení ohledně její zbraně jsem nezareagoval nijak. Jen se můj úsměv ještě víc rozšířil. Zajímavé, vážně zajímavé...myslím že s tím by se dali dělat velké věci poznamenal jsem ale nijak zvláště jsem to dál nerozváděl. Když začala to s tím trýznitelem jen tak tak jsem odolal pokušení ji lehce plesknout přez zade, naštěstí jsem si ale uvědomil kdo to je a svou ruku mám rád takovou jaká je a hlavně tam kde je, proto jsem jen pokrčil rameny, převzal konec provazu a naznačil že má jít první, sám jsem pak vyrazil na cestu. Máš štěstí že jsem odešel tak dávno. Teď se prý v ROOTu používá nějaká pohyby pečetící technika a ta pokrývá celé tělo v podobě tetování...vážně netuším jak bysme tohle falšovali. tedy tuším ale...ze stále širšího úsměvu si může domyslet. |
| |
| Radnice - Naruto, Boku-Jin, Miyako, Killer Bee (a ostatní, na které jsem pozapoměl) Jen co Bee domluvil, tak se ozvalo zaklepání a vešla Miyako, která za sebou zavřela a ohlásila se. Nestačila ani pořádně domluvit a za oknem se objevila osoba se Zabuzovým mečem na zádech. "Nazdar, sorry za vyrušení, ale nevíte, kde bych mohl najít Sasukeho?" řekl Suigetsu skrz jedno z rozbitých oken a zamával vám. Chviličku na to si všiml Beeho a dodal "No potěš! Co tu dělá ten pošahanej rapper bez talentu?" |
| |
| Úkryt Byl jsem trochu překvapený tím, jakým tónem na mě Zetsu promluvil. Taky to nenechám jen tak být. Jakmile Zetsu domluví, podívám se na něj a řeknu výhrůžným tónem. "Pozor na pusu Zetsu , seš tu především od toho aby jsi získával a předával informace. Na tuhle práci tu jsi nejlepší, tak jí taky dělej." Zetsu po chvilce zmizel a v místnosti jsem zbyl jen já a nově příchozí dívka. Už podle chakry, která se zničehonic objevila jsem poznal Hanu Kaori. Před několika měsíci jsem jí nabízel místo mezi námy ale odmítla kvůli její nesmyslné pomstě. "Ale ale , vidím že sis to nakonec rozmyslela. Moje nabídka pořád platí a pokud se k nám přidáš, určitě budeš mýt příležitost vyřídit si účty s Raikagem. Pokud ho tedy dokážeš porazit, nerad bych tvojí pomstu dokončoval za tebe." Počkám až to všechno pobere a pak jí ukážu místnost kde bude spát. Po té beze slov odejdu z místnosti a přesunu se k sobě do pokoje. Ani se nezabývám svým plánem na zítra a zalehnu do postele, kde po chvilce usnu. Ráno se probudím mezi prvníma a jakmile jsem dostatečně připravený,přejdu do velké síně kde hodlám všechny shromáždit. Zatím je tu jen Akashira a Zetsu, který se právě odnikud vynořil, ale stejně to nestačí. "Zetsu, dojdi pro ostatní a vyřiď jim ať sem přijdou." Jakmile dořeknu poslední slovo, Zetsu se bez jakýkoli připomínek propadne do země a postupně se objeví u všech kde vyřídí můj vzkaz. Po několika minutách se všichni shromáždíme v jedné místnosti a já ke všem promluvím. "Jelikož se Cuki a Danzou vydali do Konohy aby si vyřídily nějaké své věci, mohli bychom toho využít. Pokud si to dobře pamatuji, tady nově příchozí členka umí potlačit veškerou svou chakru na delší dobu. Pokud je to tak Hano, pronikneš do Konohy a společně s tvým novým parťákem zajmete mladého jedoocasého Jinchuuriky. Ostatní se pokusí odvést pozornost tím, že vylákáme Konohu i ostatní Jinchuuriky ven z Konohy,než Hana a její parťák splní svojí práci." Není to moc dokonalý plán ale nic lepšího v téhle situaci vymyslet nejde. Ještě mi zbývala jiná záležitost a tou byl Jisha Akashira.Nebudu ho brát mezi sebe, vypadá a chová se jako totální blbec. Možná by se hodil Orochimarovi.Otočím se na Akashiru a promluvím na něj. "Ty Jisho Akashiro, si dobrý ale ne dost dobrý. I tak nám ale posloužíš." Jakmile dořeknu, podívám se mu do očí a použiji své slabé paralizující genjutsu, po niž zůstane nehybně stát. Ihned potom se problesknu za něj a jediným úderem do zadní části hlavy ho omráčím. Praští sebou o zem a já se tentokrát otočím na Orochimara. "Vem si ho k sobě a dělej si s ním co chceš. Mě už je k ničemu." Už je téměř vše vyřízeno, teď zbývá jen dopravit Hanu blíž ke Konoze. Přistoupím k Haně a promluvím. "Co se týká tebe, počítám že si připravená. Přesunu tě k tvému novému společníkovi a blíž ke Konoze. On už ti vše vysvětlí a po té se vydáte do Konohy." Dořeknu poslední slovo, chytnu Hanu za rameno a společně se přesuneme pomocí Dimenzionálního skoku pryč z Úkrytu. Objevíme se v malém vybaveném domě, kde už na nás čeká jeden můj podřízený. "Tady jí máš Sarutobi, okamžitě se vydejte do Konohy a zajměte mladého Kazekage. Doufám , že mě nezklameš." Pustím se Hany a bez jakéhokoli pohledu se vypařím pryč z domu. Objevím se zpátky v úkrytu a uvědomím si že jsem byl pryč jen několik minut. "Pokud jste připraveni bude nejlepší , když se rozdělíte po dvou. Creed s Kisamem a Orochimaru s jeho poskokem. Vydejde se směrem ke Konoze a čekej te že proti vám vyšlou ty nejlepší. Není to úkol na vyřizovaný účtů ale na odlákání pozornosti, buďte připraveni se stáhnout." Promluvím na zbytek skupiny a odejdu pryč z místnosti. |
| |
| Radnice Se Sasukem jsme dorazily k Tsunade. Čekal jsem jen něco nudného a nezajímavého, ale tak to není. Tsunade obvinila Sasukeho ze zrady a hned se v její kanceláři objevilo několik ANBU. Chtěl jsem je poslat pryč, ale Naruto to vyřešil a já se ani nemusel namáhat. Sasuke se vzdal své funkce v ANBU a odešel. Tak tohle řekl ten stařík Tsunade... Nevěřím, že by to Sasuke udělal. A ještě navíc byl v nemocnici, nebo mi to aspoň říkal. Tsunade- sama, snad tomu nevěříte. Sasuke by už stejnou chybu podruhé neudělal. A sám říkal, že byl v nemocnici, neošetřovala jste ho náhodou ? Zeptám se v klidu a nechám Naruta odejít. Snad si to vyříkají... pomyslím si a řeči od Beeho zatím nechám být, jen doufám, že už si nechá pro sebe, že nemá Sasukeho rád. Suigetsa si zatím také nevšímám a sleduji, jak to všechno dopadne a zatím si v hlavě srovnávám všechny možnosti a informace. |
| |
 | Dům Zrovna jsem ve svém domě vstával a zaléval květiny (rozuměj močil do květináče) když se u mě bez pozvání objevili Kizashi s nějakou docela pěknou a mladou holkou kterou mi představil jako novou parťačku. Hmmmm, jo moment... zamručel jsem, načež jsem dokončil započatou činost a šel si někam sehnat kalhoty. Přecijen bydlím tu na samotě daleko od civilizace už docela dlouho a kromě občasných návštěv mích "dětí" se tu nikdo co je rok dlouhý snad ani neukáže, tak proč se obtěžovat s oblečením? Když jsem konečně sehnal něco na sebe byl už Kizashi pryč. Jeho slova jem poslouchal jen tak na půl ucha jestli vůbec to, jeho plán se mi docela líbil i když nebyl prefektní ani náhodou ne. Zdravím holka, mí méno je Sarutobi Mugen natáhl jsem k ní čerstvě umitou ruku na seznámení. Doufám že spolem budeme vycházet. Co se mého vzhledu týče, jsem poměrně vysoký, muž střední postavy na kterém se už pomalu začíná projevovat stárnutí v podobě čedých pramenů v jinak hěndých vlasech. Na sobě mám obyčejné plátěné kalhoty a košili. Vzít si plášť a klobou Akatsuki mě zatím ještě nenapadlo. |
| |
| Úkryt Akatsuki Když Kizashi omráčí Akashiru a vyzve Orochimara, aby si jej vzal, tak se Oroch usměje a skloní se nad bezvládným tělem. "To se hodí. Díky." řekne tím svým slizkým tónem a pokyne Kubikirimu, aby jen přenesl do laboratoře. Ještě však než Kubikiri s Akashirou odejde, tak Oroch dodá "Vpíchni mu nějaké paralytikum, aby nám neutekl. A možná bys ho mohl i spoutat. Pak se vrať sem." Creed, Kisame Ráno se ve vašem pokoji objevil Zetsu a řekl vám, že vás Kizashi čeká ve velké síni. Tam jste si vyslechli Kizashiho proslov. |
| |
| Úkryt Akatsuki - U dědka Kizashi mě znovu přijme a já ho s úsměvem následuji do svého pokoje. Tam přečkám do rána. Když se ráno probudím na židli u postele leží plášť a klobouk. Nasadím si je a když s tím skončím objeví se Zetsu, který mě pozve na raní briefing. Zamířím si to tam. Cestou vidím docela známé tváře z plakátů jako je Orochimaru a Kisame. Zbylé členy Akatsuki si prohlédnu, ale nijak na ně nereaguji. Když mi Kisame oznámí, že se má dostat nepozorovaně do Konohy uchechtnu se. Tohle pro mě není problém. Zvláště když o mě Konohy nemá záznamy. Avšak co jsem slyšela tak Raikageho bratr si to mířil do Konohy rádoby diplomat. . . primitiv. Následně na to mě přenese do nějakého domu. Chvíli se rozhlížím když objevím majitele uhnu pohledem a místností zavane jahodová vůně. Sama si iluzí zakryji zrak a když uslyším zvuk nandavajících kalhot zruším ji. No tohle je vážně nechutný. Hmm těší mě já jsem Hana, Hana Kaori. Když mi podá ruku tak nejdříve rukou uhnu, ale pak přece jen mu jí podám. Já osobně taky. Copak, že nejste v úkrytu s námi ?? Že by zatím neoficiální člen ?? Pousměji se a začnu si prohlížet jeho byt a nad zmizením Kizashiho se nějak nepodivuji. Už víte, jak to zařídíme s tím Jednoocasým ?? Pohlédnu na něj se zvednutým obočím a lehkým úsměvem. Copak schválně umí ?? |
| |
| Úkryt Akatsuki Poslušně sleduji v tichosti co se tu děje. Jsem rád že na mě se onen Uchiha nenaštval jako na dotyčného, protože jeho schopnosti byli opravdu úctyhodné. Rozumím Orochimaru-sama přikývl jsem, načež jsem vytáhl injekční stříkačku a vpravil dotyčnému jedno z nejislnějších paralitik které jsem u sebe měl, načež jsem ho odvedl do laboratoří kde jsem jej připoutal k nemocničnímu lůžku, sám jsem se pak vrátil ke svému pánovi. Hotovo Orochimaru-sama |
| |
| Můj dům můj hrad Její znechucení mě zarazilo, přecijen členové Akatsuki bývají zvyklí na ledacos ale ještě více mě přakvapila ta nenadálá jahodová vůně. Zajímavé... zamručel jsem jen tak mimochodem. Když mi stiskla s lehkým odporem ruku. Hmmm, jednoocasího? Co já s ním? zaptal jsem se a z věšáku sundal plášt s kloboukem, oboje jsem si prohlížel, načež jsem si je nasadil. Pokud jsem Kizashiho pochopil správně tak dostat toho usmrkance je tvůj problém, já se starám o to aby tě u toho nikdo neobtěžoval víc než je nutný. s tím jsem si ještě ze stojanu vzal obyčejně vypadající Katanu a připnul si ji k pasu pod plášť. Tak co jdeme? Odkud se tu vzala ta vůně? Že by nějak souvisela s jejíma schopnostma? Nebo mi tu jenom prostě stříkla parfémem? |
| |
| Úkryt Když mi šéfík, řekne abych Kisameho odnesl do laborky, že ho tam dají do pořádku, tak s připitomělým úsměvem přikývnu a hodím si Kisameho na záda. Do ruky si vezmu Samehadu a vyrazím. Chvíli mi trvá než najdu tu správnou místnost. Tam Kisameho i s jeho mečem položím a odejdu. "Mějte se Kisame-senpai." řeknu s úsměvem při odchodu. Zamířím si to do svého pokoje, kde se už konečně prospím. Ráno, při probuzení se velice leknu, protože tam stojí nějaká postava, kterou hned nepoznám a která mi řekne o srazu. "Díky senpai." řeknu postavě, která se začne propadat do země. Zvednu se ze své tvrdé postele a protáhnu se. Ze stolku sundám novou "uniformu" a vyrazím do velké síně, kde si poslechnu šéfův plán. Tohle se mi moc nelíbí. řeknu si ale nic nenamítnu, jen přikývnu a počkám co se bude dít. |
| |
| Úkryt Sám se už dopravím do svého pokoje, kde si položím jílec Samehady a dost brzy usnu. Ráno mě probudí Zetsu a jeho probuzení je jako vždy dost neurvalé. Ty mě taky nemůžeš upozornit, že se tady objevíš, co ? ušklíbnu se na posledního člena, který je tady se mnou už od úplného začátku. Akatsuki se dost obměnilo, ale zatím si nemůžu stěžovat. Pořád jsme ti nejhoprší zločinci na světě. Když vstanu, zjistím, že už jsem vlastně docela v pohodě. Vezmu do ruky jílec Samehady a pustím do ní svou chakru, aby nabyla své původní velikosti. Potom na sebe hodím plášť a s sebou si vezmu i koubouk Akatsuki a vyrazím do úkrytu, kde si poslechnu plán našeho vůdce. To je ještě větší blbost než by mohl vymyslet Madara... a to se mi líbí. Zasměju se, když se dozvím celý plán a ještě dodám. Potkáme Uchihu, Hatakeho a Kyuubiho Jinchuriki. To bude vážně velká sranda. A ještě navíc jedoocasý. Potom pomalu vyrazím a počkám, až se ke mě přidá i Creed, Orochimaru a ještě jeden jeho poskok. Výbornej plán. Jít přímo a to jen ve čtyrech lidech. A třeba tam ještě bude ten deb*lní chobotničák... |
| |
| U Sarutobiho Sednu si na jeho postel a přehodím nohu přes nohu. A jéje takže ho budu muset dostat sama. No pokud to je ještě dítě neměl by to být problém děti jsou až moc důvěřivé. No dobrá, ale pokud to já jsem iluzionistka pokud to dítě dostanu budeme muset hrát hru na hodné členy Konohy, kteří ho chtějí dostat do bezpečí. Pak se zvednu a přejdu k jednomu z jeho oken abych prozkoumala jeho výhled. A když jsme u toho pokud já jsem mistryně v genjutsu co umíte vy ?? Já jen, abych věděla jakým způsobem mě chcete chránit. Ve stejnou chvíli se oblékne a vyzve mě, abych šla ven. Vyjdu před dům. Tak tedy co ?? S tím zase kolem zavane ta krásná vůně a já zmizím. Objevím se za ním a zároveň po jeho levici i pravici. Budete chránit jednu nebo druhou ?? Či snad všechny naráz ?? Začneme se všechny smát, ale pak každá zmizí a já se objevím tam, kde jsem stála předtím. Ale teď vážně. |
| |
| Doma Sledoval jsem ji lehce krytickým okem. Tak strašně mladá a naivní...takoví umíraj jako první povzdechl jsem si v duchu ale nechal to být, prostě jsem ji jen následoval ven. Moje schopnosti? zeptal jsem se překvapeně a takříkajíc nechápavě. Hmmmm, to je docela dobrá otázka, už strašně dlouho jsem nebojoval, ale kdysi jsem býval celkem slušnej šermíř ukázal jsem na svůj meč s potěšeným úsměvem, načež jsem opět ucítil tu vůni a...najednou se objevila všude kole mmě, udělala si ze mě srandu a zase byla tam kde měla. Hmmm, chápu takže využíváte genjutsu pomocí vůně...protože jste nic nerozprašovala a rukama ani nepohla hádám že to bude charakteristická vůně vašeho potu...nebo snad dokonce chakry? zeptal jsem se tentokrát s uznalím výrazem ve tváři. To je zatraceně zákeřná schopnost slečno. |
| |
| U Sarutobiho Potom co mu předvedu techniku odhalí moji techniku, když mě takhle prokoukl musím se usmát. Jste chytřejší než jsem si myslela Sarutobi. A ano je to potem. Je to sice nechutné, ale snad mu to bude stačit. Když mi oznámí, že je šermíř jen se pousměji. V tom si však uvědomím, že na sobě mám stále plášť Akatsuki sundám ho a ještě ho na odnesu do domu, kde ho hodím pod postel. Když vyjdu z domu lehce se červenám. By nám ta infiltrace moc nevyšla. S tím vyrazíme nejspíše na cestu. Ruce v kapsách sleduji cestu. Hmm tak do Konohy dostat se bude jednoduché avšak dostat se k Jinchurikimu bude žádat použití techniky a ovládnutí a zmáteření jeho ještě více chakry přece jenom má v sobě Bijuu. No né, že by mi to dělalo problém, ale až budeme utíkat bude mít asi Sarutobi co dělat. Sarutobi . . . to jméno mi něco říká vy jste taky z Konohy, že ?? Pokud si dobře pamatuji jmenoval se tak minimálně jeden jejich Hokage, ale jakej . . . druhý ?? Třetí ?? Zeptám se a přitom si zkoumavě a zvídavě prohlédnu. Pokud je to jeho potomek proč je zrovna u Akatsuki ?? Že by mu Konoha provedla to co mě Raikage ?? S tím pokračuji dále. |
| |
| Doma Hmmmmm, takže budeme li se řídit starým dobrým příslovím shinobi vždycky lže o svích technikách znamená to že potem to určitě není. pousmál jsem se v duchu po její odpovědi, načež jsem si uvědomil že náš úkol je vlastně proniknout do Konohy nepozorovaně a že nikdo o mém členství v Akatsuki defacto neví. Taky fakt, málem bych zapoměl že máme být ti nenápadní zamručel jsem, načež jsem se i já ztratil na moment v domě. Chvíli se odtamtud ozívala hromada nadávek a úderů než jsem se objevil mírně potlučený, bez pláště a klobouku, zato s nepoškozenou a nepřeškrtlou čelenkou Konohy na hlavě. Hmmmmmm, hnusný vzpomínky zamručel jsem a dotáhl jsem ji, načež jsem se opět vrátil ke své společnici. Bývávalo...jsem syn starýho Hiruzena...teda třetího Hokage. Z Konohy sem ale vypadl už dávno, nějak jsem své příbuzenstvo a hlavně toho blbce Minata nemohl vystát. podal jsem pokud možno nepříliš osvětlující vysvětlení a vyrazil směr Konoha. Mimochodem kdyby se u brány ptali jsi můj student, protože na manželku jsi mladá a na dceru nevypadáš. |
| |
 | V kanclu Nejsou to ani tři dny co jsem se dostal do funkce jako jeden z ochranky samotného Hokage. Jenže to to vypadalo na lehkou práci. Bohužel jsem zjistil, že to vše vypadá, že Hokage chrání nás. Lidem snažícím se proklouznout do Hoakgeho kanceláře nešlo jinak než silou zabránit a jelikož většina z nich byla děti nebo slabší shinobi neměli jsme povolení zasahovat. Dokonce se mi bohužel stalo, že jeden hlídám toho Hokage a následně tu Hokage. Pátá se vrátila na svůj post a Sedmý Hokage se stáhl do ústraní jako obyčejný shinobi. Dalších moc změn se nedělo až na dnešek, kdy jsem byl obeznámen s možným nebezpečím z řad Akatsuki spojenou právě se Sasukem Uchihou. Jak já tak ani zbytku se nechtělo uvěřit, že tenhle hrdina byl celou dobu zrádce, ale rozkaz je rozkaz a proto jako jeden z osmi jsem dorazil do místnosti na znamení Hokageho. Velká skupina Jinchuriki, která se tu objevila mě zajímala, jelikož jsem znal jejich podrobnější studii a chtěl jsem je vidět i na živo přesto jsem neměl moc času, jelikož Sasuke jasně dával najevo, že pokud dojde ke sporu nemá problém si něco začít. Potom co Sedmý začal s obhajobou Sasukeho a navrhl nám ať se stáhneme ke zdi souhlasil jsem a vyplnil to už, ale Sasuke opustil místnost a Naruto za ním. Chvíli jsem vyčkával co se bude dít, ale jako by nás už jen začali ignorovat. Přiložil jsem ruku k puse a jemně pokašlal. Pak jsem udělal jednu menší úklonu směrem k Hokage. Paní budete nás ještě potřebovat ?? Máme ho sledovat ?? Nebo se máme stáhnout a vyčkávat. Pak se narovnám a podívám se na Hokage přímo. A pokud bych se mohl vmísit do debaty. Můžeme si být jistí stoprocentní důvěryhodností toho zdroje ?? Po poslední bitvě jsme zjistili, že se vrátil Orochimaru a má zálusk na Sharingan. Třeba to je jeho předem připravený plán, jak Sasukeho vyhnat z vesnice a podle všeho mu teď vychází. To co teď děláme je dosti hloupé. Jediné potvrzení totožnosti dotyčného by byl asi přímý střed. A i kdyby to byl vůdce Akatsuki, bylo by mnohem lepší hlídat ho tu u nás. Předem bych se minimálně pokusil s Uchihou domluvit jestli není vůdce Akatsuki, nebude mu vadit zůstat ve vesnici a vyčkat než vyrazí tým shinobi, který by prověřil zda vůdce Akatsuki je ta stejná osoba. Nebo je možné vyslat mezi ně špeha. Či dokonce využít zdroje, kterého tu máme, alias toho člena Akatsuki, který údajně zběhl. Dále se také otočím k Beemu jehož chování se mi taky nějak moc nelíbí. Ehm Jinchuriki Hachibiho nebyl jste to vy, tak nezodpovědný, že vlastní vesnice kvůli tomu vyhlásila pátrání ve všech směrech ?? Obávám se, že i vy sám by jste se mohl považovat za Nukenina. |
| |
| Dodatečný popis Dva metry velký obtloustlí shinobi na kterém jde hned vidět k jakému klanu patří. Na hlavě má čepičku ( viz. Iko) Pod, kterou se skrývají hnědé až rudé vlasy. ( Něco mezi Choujim a Chouzou) na sobě ANBU zbroj a na obličeji ANBU masku medvěda, kde má na tvářích dva rudé ovály ( stejně jako na tváři ). Na rukou rukavice s hřeby. |
| |
| Uchihovic slezina (možná i játra a spol.) Strýc se začne rozčilovat, že se nenechá zavřít. Pak se to stane. Něco podivného a... nelidského se prožene místností. Hlavní je, že je to vysoce nepříjemné. Skoro automaticky se postavím do bojového střehu a aktivuji sharingan. Jelikož nemám jutsu-čočky, je vidět jeho plná vybarvenost a krása. Tedy v mém případě 3 tečky, které by na můj věk mohl závidět ledackterý Uchiha. "Co to sakra bylo." Ruce mi trhnou k sobě, když do místnosti vletí kočky. Přemisťuju rychle pohled z jednoho bodu na druhý. Nakonec mi skončí na strýci. Tedy jen chvilku, než se odvrátí. "Co je to za... Sharingan?" Informace o MS mě minuly a o EMS nemám ani páru. Strýc si začne stěžovat, že se ho bojí i Kyubi. "Tak nezapínej pokaždé sharingam, když tě něco naštve." Decentně strýce upozorním a pomalu přejdu do uvolněnějšího postoje a deaktivuju svůj sharingan. "Nechat se zavírat nemusíš. Na to se znáš s Hokagem dost dlouho, jestli se nepletu. Zkus si prosadit dohled a neopouštění vesnice." Můj hlas se úplně zklidní, přesto je v něm slyšet solidní dávka opatrnosti. |
| |
| Poprask na Radnici: Killer Bee, Kakashi, Kuma, Myako, Boku-Jin, Naruto + ostatní vyslovení Strhla se debata, která mne uvrhla trochu stranou. Ne, že bych se nechtěl zapojit, ale začal jsem vést trošičku jiný dialog a to s Gobim, který mne začal přesvědčovat, že by nebylo od věci povolat ptáčky a vypadnout, než ostatním rupne v rumbakouli a udělají si tu samostatný puč. Hádka se celkem dala zvládnout, ale poslouchat několik řečí na ráz, to už je na jednoho moc. "Tak a dost! Ticho tu bude." Ukončím v hlavě hádku a provedu vizualizaci velkého kamene v mé mysly, aby si ho Gobi pořádně prohlédl. Konečně mám čas si dát dohromady, co vlastně vím. Podivnost Uchihy.... Není v mé kompetenci jí řešit a v případě potřeby se dá pomoc i z naší vesnice, ať chtějí nebo ne. Přesto tu zůstává otázka, jestli je vůdce Akatsuki. Jestli ano, tak asi ne na moc dlouho. Když si vezmu stav v jakém sem "dolétl". "Pokud chcete vědět pravdu, tak dozajista vaše vesnice a jistí členové jistých jednotek ovládají jutsu, kterým lze jeho příslušnost zjistit. Případně mohu poskytnout svoje síly a propůjčit jedno moje rodinné Jutsu, kterým bych se mu mohl podívat do hlavy, co tam má. Pro něj je naprosto bez následků." Pronesu nakonec celkem odvážnou myšlenku. |
| |
| Se Sarutobim Cestuji vedle toho muže a přitom si dávám jedno a druhé dohromady. Hmm takže to je sny třetího a měl spory se Žlutým Bleskem asi to nebude jen tak někdo. Podle odhadů jestli bude jako otec bude schopný v sesílání technik. Vážně nevím co od něho čekat, ale musí být minimálně silný jako já. Následně na to mi oznámí, že mám hrát jeho studentku. Studentku ?? A není divné, když studentka nemá čelenku vesnice ?? Nebylo by doopravdy lepší, kdybych si zahrála na dcerku, kterou vedeš do vesnice ?? Nebo ještě jinak. Zašátrám v kapse a vytáhnu obvaz. Já umím úplně potlačit chakru co takhle, že shinobi zachránil polomrtvou dívku ?? Když budeš rychlý nikdo se nebude ptát a z nemocnice se dá jednoduše uprchnout. Pousměji se a ukážu na meč. Pro důvěryhodnost mě asi budeš buď muset praštit nebo pořezat. Na to sebou trošku cuknu, jelikož zrovna tohle jsem nechtěla. Brr zase cítit bolest. Tak tedy co ?? |
| |
| Cesta Proč by to mělo být divný? Odešel jsem chvíli po třetí válce shinobi. Moji studenti by snad ani neměli právo nosit čelenku Konohy. Jsi prostě mladá kunoichi kterou jsem potkal někde na cestách a začal cvičit. vysvětlení je to prosté a nikdo se proti němu nemůže ohradit. A teď se po čase vracím abych tě zaregistroval mezi shinobi z Konohy a sám se vrátil do služby. Rozhodně lepší než tě mlátit zamumlal jsem. Už podle tónu se zdá že se mi do toho moc nechce. Teda samozřejmě pokud netrpíš nějakou zvrácenou úchylkou a nevyžaduješ to. za úsměv který jsem jí věnoval by mi většina lidí jednu vrazila. Docela mě zajímá jak se zachová ona. |
| |
| Boj s neviditělným ještěrem - tým Hakuši Ještěr se na vás rozběhl, ale zastavil se těsně před vámi, protože byl spoután Raiuovým stínem. Kimi mezitím vyběhl a začal po něm střílet. Chakrové střely jej trefily zespodu do čelisti, ale to mu nic neudělalo. Sayuriny vržené listy se od ještěra jen odrazily. V tu chvíli začal ještěr hořet a veškeré papíry vzplanuly a zbyl po nich jen popel. Nyní už ale ještěr neviditelný není a tak si ho všichni pořádně prohlédnete. Je to ještěr podobný krokodýlovi, ale s tím rozdílem, že má rudou "kůži" s mnoha trny. Všechno to trvalo jen chvíli, ale Raiu už pociťuje, že jeho jutsu povoluje. Cuki, Danzo Cesta je úmorná a ubíjející. Cestou jste ovšem narazili na tříčlenný tým ANBU, sloužících Konoze. (Asi ještě 12 hodin cesty do Konohy - pěšky) "Stůjte! Identifikujte se!" zvolal jeden z ANBU a ostatní dva tasili své wakizashi. Mugen, Kaori Cesta netrvala dlouho a dostali jste se na dohled ke Konoze. Okolo hradeb i na hradbách jde vidět mnoho jednotek ANBU, které jsou na stráži. Vypadá to, že Konoha má pohotovost. Hana ovšem z vesnice cítí velikou koncentraci chakry. A to prosím i na tuto vzdálenost. |
| |
| Boj s neviditělným ještěrem - tým Hakuši "Sakra, to dlouho nevydrží..." Křížím očka koncentrací. "Buď zdrhněte nebo ho nějak znehybněte. Už ho moc dlouho neudržím." Procedím přes zaťaté zuby. V hlavě mi začnou bežet možnosti, které bych mohl udělat. "Kuro Watatsumi (Černá vlna), to by mohl být dobrý plán." Pomalu se připravuju na přechod na jiná jutsu, až tohle definitivně povolí. |
| |
| Kancelář Čekal jsem další Tsunadiny nebo Narutovi reakce ale vodní mužíček se Zabuzovím mečem na zádech byl překvapení i pro mě. No páni vodníčku tebe jsem tady teda nečekal... zaraženě jsem se na něj podíval. Ehm, víš že máš tady na obličeji ukázal jsem pod pravé oko něco žlutého? Jsi si jistý že do tebe nikdo nenachcal když jsi byl louže? zeptal jsem se s hlasitým smíchem. Co se oné barvy týče samozřejmě lžu což on ale neví. |
| |
| Cesta Zrovna to začalo vypadat tak nadějně když nás celích 12km před konohou zastavili ti otravní ANBU a to jsem ještě nestihl dokončit své jutsu. Hmmmmm, ANBU ROOT Terai, měl jsem dlouhodobou misi od Danzou-sama na které se mi podařilo zajmout jednoho z Akatsuki, vedu ji k výslechu vysvětlil jsem v naporstém klidu. Jejich mečů jsem si nevšímal, po své zbrani jsem nijak nešahal ani jsem nemanipuloval s chakrou. Jenom jsem nenápadně ukázal na znak Konohy nenápadně umístěný na své masce. Co se účelu mé mise týká je pochopitelně tajný můžete se ale o něm informovat u mích nadřízených. zakončil jsem tónem který jasně pochyboval že by jim kdokoliv cokoliv řekl. |
| |
| S mistrem Sarutobim Ohledně jeho narážky na moje úchylky jsem mlčela jen jsem se usmála otočila a zamířila do Konohy. Honem mistře ať nezmeškáme. Nechtěla bych, aby moje mise skončila s neúspěchem. Cestou pak nadále mlčím pouze jdu vedle svého " mistra " až dorazíme ke Konoze, která mi přímo svítí. Mistře vypadá to, že v Konoze pořádají chakrové seance a nebo tam je celosvětový sjezd bijuu. A vypadá to, že mají poplach, by se mohlo jevit jako menší problém. Jinak vás předem varuji je možné, že Killer Bee, Jincuuriki Hachibiho by mě mohl poznat, ale naštěstí jeho chakru poznám, tak se mu můžeme vyhnout. A pokud si na něj troufneš, kdyby jsi ho zabil tak bych byla moc ráda. ( Bralo by se to jako sebevražda ?? XD ) S tím sleduji mistra a pomalu se zařadím spíše za něj, abych při jednáních nepřekážela přesto mám svůj senzor na šťoupkách a jsem připravena, kdykoliv nahlásit nebezpečné jedince. |
| |
| Hokageho kancelář Suigetsu se ušklíbne a odpoví Beemu "Pochybuji, že tam něco mám. Ale i kdyby. Já jsem jen klon, já zmizím. Zato, ty budeš blbec pořád." S tím proskočí rozbitým oknem dovnitř. "Tak co? Kde najdu Sasukeho? Mám pro něj nějaké zprávy" zeptal se znovu, načež se Tsunade zvedla a naštvaně mu řekla "Uchiha Sasuke už nemá žádné pravomoce. Právě byl zatčen, pr.." Suigetsu Tsunade nenechal domluvit a skočil jí do řeči "Z jakého důvodu?" Tsunade se zamračila ještě víc "Z důvodu podezření spolupráce s Akatsuki. Konkrétně, máme podezření, že vede organizaci, kterou jistě dobře znáte - Akatsuki. Byl totiž spatřen muž, který odpovídá Sasukeho popisu, který uděloval rozkazy ostatním členům akatsuki. Dokonce měl i sharingan." Na to se Suigetsu začal smát. "To je právě to co chci Sasukemu říct. Zjistil jsem totiž, že vůdcem akatsuki je Uchiha. Uchiha, který usiluje o stejnou věc jako jeho otec. Ano, Madarův syn." Všichni jste na něj vytřeštili oči. "Co je?" zeptal se Suigetsu nechápavě. |
| |
| Letištní kontrola u ANBU koridoru Na jeho poznámku o pečetících technikách jen zasyčím a vyrazím si to do Konohy. Cestou však potkáváme nepříjemné překvapení. Vrr tyhle krysy jsou snad všude, kéž bych s nimi mohla nakrmit svoji čičinku. Když vytasí meče začnu syčet. No jistě jen se tu mezi sebou pozabíjejte aspoň mi ušetříte práci. Řeknu s úsměvem a pokusím se vysmeknout Danzuovi přesto schválně neúspěšně. Nevěř mu je to lump a zločinec. Já vůbec nejsem z Akatsuki. Už si někdy slyšel o členovi Akatsuki, který by se nechal chytit ?? Prohodím s ironií v hlase a zazubím se na něj, pak probodnu pohledem Danzoua. A vůbec chci mluvit s Hokagem ten jediný mě má aspoň trochu rád a nezachází se mnou jako s pytlem hadrů. Poslední slova zdůrazním a vmetu je mému trýzniteli do tváře. |
| |
| Kancl Tak se vše začalo rozjíždět...Bee má blbé kecy a ANBU začínají mluvit, no... ne že bych nečekal i nečekané, ale tohle jsem trošku nečekal. A proto se pokusím navázat na předchozí rozhovor (který jsem zcela zapoměl) tím... že začnu zcela novou debatu. Suigetsu si vyměnil pár názorů s Tsunade. No... Sasuke je doma a tak nějak jsem tušil že ten zlý Uchiha nebude můj nejmilejší kamarád z dětství... Tvářím se chvíli skoro jak debil... na čež změním obličej na někoho kdo je znechucen společností. Avšak k čemu nám tohle je? Jsou to jen ničím nepodložené informace. Jo, když něco podobného řekne někdo z rady starších nebo z feudálů... když řeknou nějakou blbost jako "Sasuke je vrah, protože jsme viděli vraždit černovlasého muže." Tak ano, všichni tomu uvěří a vydá se zatykač, ale my jsme jen ninjové... "zbraně" zvykl jsem si že moje či sasukeho slovo nic moc neznamená v téhle politice. Pokud nemáš přímý důkaz ale jen kecy nějaké staré babky kořenářky, tak ikdyby to byla tisíckrát pravda tak nám... tak Sasukemu... moc nepomůžeš. Poté se otočím na vysokého obtloustlého ANBU. Plně s vámi souhlasím.To obvinění je ničím nepodložené, ale i tak to na zatčení a zbavení funkce stačilo... Tak mě napadá že se dám k Akatsuki a konohu zničím tím že tady všechny lepší Ninji obviním z... něčeho... z čehokoli... pozatýkají se tu navzájem a já budu mít volné ruce.... No dost té ironie. Suigetsu... Sasuke je u Sebe doma... snaž se volit co nejlepší slova... Je teď hodně podrážděný... včera měl náročný boj ve kterém málem zemřel a plně oslepnula dnes tohle... nedivím se že je podrážděný. Otočím se na Beeho... Hmmm... a co teda provedu s váma? no tak to vidím jednoduše... diplomat... úkol ničit Akatsuki... nechce spolupracovat s našima... Tak to vidím jednoduše... Rozkazy zní... Zajmout či v horším případě zabít každého člena Akatsuki kterého potkáte. Ninjové Konohy s Vámi budou spolupracovat avšak nejsou pod vašim velením! Pokud osobně zraníte někoho z této vesnice budete se zodpovídat mi osobně... pokud "nechtě" někoho zabijete... jak to říct... jste diplomat... reprezentujete svou zemi... pokud vaše země útočí na naše lidi budem to muset brát jako akt agrese proti nám. Jinými slovy... dělej si co chceš jen přitom nenadělej moc škod... Pak se naposled zhluboka nadechnu a otočím se na Tsunade. Neměl na této schůzi dostat rozkazy i Dorago Kimto? Jak je na tom fyzicky... Jak se zdařilo pečetění? Proč si mě ještě stále nikdo nezavolal na závěrečnou fázi pečetě abych tu pečeť mohl ovládat? Promiňte, moc otázek a vy jste už tak vytížená... kvůli mě nespěchejte... já mám celý dlouhý den čas... měl bych se totiž šetřit na boj s Akatsuki... přecejen četnost jejich útoků je nepřirozená a dá se očekávat téměř kdykoli... S tím si počkám na Tsunadinu odpověď a něco si uvědomím... Kývnu obtloustlému ANBU aby kemě přišel, tiše vydám rozkazy a poručím mu aby je odešel splnit. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro "přecejen četnost jejich útoků je nepřirozená a dá se očekávat téměř kdykoli" Kdykoli... a doháje... já ani nezkontroloval jestli je po prvních útocích Drain v pořádku... a to jsem Kankuru ujistil že na něj dohlídnu. Pokynu ANBU aby přistoupil blíž a šeptem vydám rozkaz. Okamžitě jdi vyhledat jichurikiho jednoocasého. Malý chlapec asi 7 let hnědé vlasy ovládá písek... má čelenku písečné země. celé jméno je Sabaku no Drain. Až chlapce nalezneš, přiveď ho kemě. Potřebuji vymyslet co s ním udělám. Jsou s ním dvě jednotky ANBU. jedna ho sleduje z menší vzdálenosti, druhá si drží větší odstup. |
| |
| Kancl Dodatek... Ve chvíli kdy ANBU vyskočí oknem či odejde někudy jinudy se ještě otočím na Boku-Jina. Mohl by jste tomu ANBU dělat doprovod? lehčí pátrací mise... určitě vám prozradí o co jde. |
| |
| Kancelář Překvapivě mě všichni ignorují. Nijak na to nereaguji, jelikož se to nestalo poprvé. Potom co dovnitř přijde Suigetsu jen jemně svěsím hlavu. Můj bože, to nemůžou chodit dveřmi ?? Spoustu věcí by se tím zjednodušilo. Třeba hlídat Hokage. Když si začne Suigetsu vyměňovat názory s Beem jen sleduji ostatní jestli jim to taky vadí. A jéje ti se hledali až se našli Z mého přemýšlení mě vytrhne Suigetsu, který nám všem oznámí, jak to je doopravdy. Překvapení je na místě přesto, že jsem něco podobného očekával. To a nebo, že to byl nějaký Orochimarův floutek, ale tohle je mnohem děsivější. I když máme Uchihu Sasukeho ten porazil Madaru, jeho syn by neměl být problém. Konečně se objevil jedinec, který mě vnímal. Naruto začne celou situaci řešit a já dostanu nový úkol. Ukloním se a pomalu vyjdu ze dveří odejdu z radnice a až potom zrychlím krok, abych uspíšil hledání. Podle poslední ANBU zprávy co jsem dostal ráno má v tuhle chvíli Drain cvičit, ale kdo ví může být kdekoliv. Vydám se tedy směrem na cvičiště. |
| |
| Obří ještěrka Ani mě nepřekvapuje že mu to nic nedělá. Pak začne ještěr hořet a ten nový kluk zařve, že už ho dlouho neudrží. Sakra. Uplně jsem zapomněl, že je tu ještě někdo. Ale kde?? Rozběhnu se kousek dál od ještěra a pomocí mého KG začnu hledat toho druhého. Sakra někde musí přece být. Jestli ho nenajdu v okolí, tak se zaměřím na zem. |
| |
| Pobíhání po Konoze Hokage mi přidělí úkol. Je mi celkem jedno, co to bude, ale rozhodně to bude lepší než taková koncentrace... Jedinců. U nás jsem byl jediným Jinchuriki a tady... Tady jsou minimálně dva další a dle odposlechlého rozhovoru ze střechy asi nejen ti. Následuji tlouštíka. "Takže, co máme za akci?" Po chvilce pochodu nevydržím a zeptám se. Můj hlas nezní netrpělivě, ale chybí v něm jistá dávka zvědovasti, kterou by měl mít. "Tak co si o tom myslíš?" Zeptám se sám sebe v hlavě. "No tak jako, co bys rád věděl? Že bys měl vypadnout, dokud nám nejde o krk? S tou sestavou tady mají víc síly, než všechny spojený síly vesnic." Začneme celkem rozumný rozhovor. "Jo, ale přesto... Můžem to využít..." "... pro osvobození ostatních. Jo, ale myslím, že tohle ti tady nesežerou. Nechtěl bych se potkat s Lišákem na ostro." Usměju se. Musí to na venek vypadat, že jsem asi trochu mimo. "Tak ty, co jsou zavření v lidech... Ty jsou v bezpečí. O těch se nebavíme." Ticho z míst kde je Gobi mi zazní celkem naštvaně. "Jo já vím. Je tu minimálně ještě jeden demon, který k Vám nepatří, ale toho bych raději zakoval někam hluboko... Popravdě i s jeho nositele. Od toghohle klanu... Kdo ví co čekat." Povzdechnu si. "Víš jak.. Nakonec musíš hlídat mě, aby jsi byl v pohodě ty." Odpověď předrážděné ticho. |
| |
| Pobíhání v Konoze K mému překvapení se na mé cestě za Jednoocasým přidá Jinchuriki z Iwagakure. Stejně jako se s nezájmeme zeptal mu s nezájmem odpovídám. Měli bychom najít Jinchurikiho Ichibiho a dovést ho za Sedmým Hokagem. Mám dojem, že by se měl nacházet na jednom z místních cvičišť, ale kde přesně si nejsem jistý tudíž se projdeme pokud nemáte jutsu, kterým to urychlit. Nemusím tyhle Jinchuuriki ve vesnici. Když tu byl jen Hokage nebyla tu taková koncentrace členů Akatsuki. Do toho má teď Hokage chuť odejít a s tím vezme i ty schopnější Jinchuuriki. Nám tu zbude jen Jednoocasý a to bude mela pač to bude ten nejjednodušší cíl pro experty jakými jsou Akatsuki. Po chvíli delšího pátrání objevíme cvičiště, kde cvičí mladý klučina s čelenkou Suny. Kolem jdou vidět čtyři členové ANBU a to nemluvím o těch co jsou skryti. Kývnutím je všechny pozdravím a přitom přejdu k tomu klukovi. Drain-kun Hokage si vás žádá u sebe v kanceláři. Jsem tu, abych vás bezpečně dopravil za ním. |
| |
| Pobíhání v Konoze Tlouštík mi oznámí, že hledáme Jednoocasého, který tady má být. "No něco na urychlení by to bylo." Poznamenám neutrálním hlasem. "Jen potřebuji jeho přesný popis. Přeci jen je tu bijuu obdařených jedinců celkem dost." V mém hlasu zazní troška ironického podkresu. V rychlosti udělám pečeť na Kuchiyose no Jutsu: Kinchou Ichi (Technika přivolání: Ptáčci z Kamenné). Kolem nás se udělá spoustu pufavých zvuků. Jinak se víceméně nic nezměnilo. Jen se zvedlo hejno různých ptáků, kteří se rozlétli po okolí Konohy. Někteří to naberou smšrem na radnici a někteří k cvičištím. Jedna drzejší sýkorka si to přistane na mém rameni a přeskáče do vlasů. Během pár minut oznámím poměrně přesně lokaci Jednocasého. |
| |
| S ANBU Po jejích slovech jsem Cuki praštil. Taková normální, pěkná facka. Přičemž jsem si dal záležet aby pěkně sedla. Co se použité síly týče nijak jsem se neomezoval. Přecijen mám být naštvaný a kdybych použil facku fimovou ANBU by si toho mohli všimnout, navíc...mě to baví :) . Ty děvko, jak se opovažuješ takhle mluvit o Hokage-sama? zařval jsem na ni vztekle, pak jsem se ale uklidnil. Když nejsi z Akatsuki tak co tvůj plášť a prsten? zeptal jsem se tentokrát s milím úsměvem ukrytým maskou. Blahořečil jsem Kizashimu že mi můj prsten zapoměl dát, jinak já bych si ho určitě zapoměl sundat. Nebo nám snad chceš namluvit že jsem zabil někoho z Akatsuki jenom proto abych tě mohl falešně obvinit? Co? zakroutil jsem hlavou. Kéžby mi přikázali ji zabít a ne zajmout zamumlal jsem tak že to mělo vyznít jako obyčejný monologoví povzdech ale jsem si jistý že minimálně ti z ANBU ho zaslechli. |
| |
| Cesta Klid děvče když budem spěchat budem podezřelí. Snažil jsem se svou "studentku" trošku uklidnit a pokračoval nadále v cestě ke Konoze volným krokem. Na její slova jsem nijak zvláště nereagoval. Mno jo, Ještě aby nedávali bacha, mladej Ichibiho jinchuuriky, Kyuubi a Hachibi to jsou cíle kterým málokdo odolá zamručel jsem a sledoval ANBU na hradbách. Bylo v tom až něco nostalgického. Mimochodem doufám že počítáš že toho smrkáče budou chránit minimálně dva oddíly ANBU z Hokageho osobních lidí páč pochybuji že si můžou dovolit naštvat Sunu tím že na jejich území zmizí "Kazekage"-kun pokračoval jsem ve svém přemoudřelém...spíše monologu a plynule přešel do pozice vedoucího skupiny, s čímž jsem změnil směr naší cesty tak aby jsme se dostali k hlavní bráně. Jak říkám vzbudit co nejmenší podezření a snažit se zapadnout. |
| |
| Kancelář hokageho Po Narutově proslovu Suigetsu nevěřícně vytřeštil oči. "Cože? Sasuke oslepl? Sakra, teď to s ním bude k nevydržení." řekl po chvilce a postavil se na parapet. "Každopádně díky za informace" dodal, s úsměvem vám zamával a doslova odtekl (i s mečem, což potvrzuje, že to byl klon) do okapu. "Tohle se mi nelíbí Naruto. Pokud tenhle "vodník" mluvil pravdu, tak máme problém" řekla Tsunade se starostí v hlase a přešla k oknu, odkud pozorovala opravné práce. "Musíme provést první kroky nebo nás zaskočí a bude pozdě" dodala a zatvářila se zamyšleně. "A k tvému dotazu, které se týká Kimta. "Ovládací prvky", pokud se tomu tak dá říkat, jsou stejné jako u Miyako. Pečetě jsou propojené. Jenže teď se musíš už soustředit na konkrétní osobu." ANBU tlouštík, Boku-Jin Díky Boku-Jinových ptáčků jste po chvíli našli malého chlapce jak trénuje své písečné jutsu. Když ho tlouštík obeznámí se situací, tak jen přikývne a následuje ho zpátky na radnici. |
| |
| Slezina Uchihů Sasukeho vysvětlení kočkám očividně stačilo, a tak se uklidnily. Všichni cítíte, že ta temná síla, která ze Sasukeho přímo tryskala, se začala ztrácet. V tu chvíli na zahradu něco dopadlo, když se podíváte z okna (stačí jen otočit hlavu), tak uvidíte světlovlasého mladého muže, oblečeného ve světlém oblečení a s obřím mečem na zádech. Sasuke a Sakura v něm poznávají Suigetsa. "Hej Sasuke, mohl bys na slovíčko?" zavolal Suigetsu a s úsměvem vám všem zamával. |
| |
| Úkryt Nemá cenu aby se Orochimaru a spol. vydali na cestu. Jsou strašně pomalí a to ani nemluvím o možném útěků. Než tam dojdou, bude dávno po boji. Jedině že bych jim trochu pomohl s cestováním .....no asi nemam na výběr. Z mého poloprázdného pokoje si vyzvednu svou katanu, kterou si připnu k boku a ukryju jí svým pláštěm. Pomalu se vydám ven z Úkrytu a teprve až když se všichni shromáždí, promluvím povzbuzujícím hlasem. "Dobře, takže aby jsme lidem v Konoze usnadnily práci, pomůžu vám s cestováním a přenesu vás až před Konohu. Přesněji to bude v malé vesnici před Konohou, kde žije jen málo lidí, kteří by vás ohrozily. Počítej te s tím že pošlou někoho silného, tak se snažte a jakmile se ozve Zetsu nebo já , stáhněte se pryč." Dořeknu větu a čekám až se mě všichni chytí za rameno. Jakmile se chytí, pomocí Dimenzionálních skoku je přesunu ke Konoze. Bylo to docela vyčerpávající a museli jsme se parkrát zastavit ale nakonec jsme to zvládli v krátkém čase. Ve vesnici je jen pár lidí a tak si jednoho z nich odchytnu. Podívám se mu do očí a použiju na něm iluzionární genjutsu ve kterém ho přinutím aby si myslel úplně něco jiného. On neviděl pouze čtyři lidi ale nejmíň čest členů Akatsuki a samozřejmě jsem mu i dal představu o mé podobě. "Tak a teď vypadni a okamžitě to sděll Skryté Listové. Jestli něco zapomeneš říct nebo řekneš něco o tom , že jsem tě přinutil , najdu si tě a pomalinku zabiju." Haa, ten poslouží celkem dobře....třeba na to skočí. Chlap byl tak vyděšený, že upadl jakmile jsem ho pustil. Ale hned po tom vyběhl z vesnice a míří do Konohy,kde předá svojí zprávu. Ještě než odejde, promluvím směrem k Zetsu , který se právě přihnal. "Ty Zetsu, my budeš předávat veškeré informace z mise týkajícího Kazekage a boje před Konohou. Na to se dimenzionálním skokem přesunu o něco dál, aby mě nevystopovali ani po stopách nebo čichu. Snad to klapne, nerad bych vymýšlel další možnost. |
| |
| Kancelář Hokageho (je to moje chyba, že nepíšu, a tedy si mě jen málokdo všiml =)) Vejdu dovnitř, ovšem po zaklepání. Mám pocit, jako bych vlezla do včelího úlu. Je tu pěkně "nacpáno", stále se něco děje, a proto ani není divu, že si mě nikdo moc nevšímá... Je mi jasné, že z oficiálního hlediska nezvoluju ten nejlepší postup, když se prostě opřu o nejbližší zeď a nehodlám na sebe upozorňovat, ale vzheldem k tomu, že jsem prostě chtěla informace, a takhle je jasně získám, ačkoliv neznám žádné techniky, které by mi umožnily získávání informací jako takové, je tohleto ideální. Opřu se o zeď, spíše tak nějak, abych byla co nejmíň po ruce, a snažím se to dění v kanceláři sama sobě urovnat do nějakého řádu... Zdá se, že jde o Uchihu Sasukeho. To je asi celkem jasné, a taky mám pocit, že někloikrát padlo jeho jméno. Sice poslouchám, ale vzhledem k tomu, že příliš nevím, o co vlastně jde, bůhvíjaký smysl mi to nedává... Neujde mi chlápek s mečem, kterého vlastně ani neznám, a to, co říká, zase si to ale nedokážu dát do spojitostí, příliš, a proto jenom zakroutím hlavou. "Slyšíš to doufám... Sice mi není úplně jasné, o čem se baví, ale chtěl jsi to jenom slyšet... Tak tady to máš jako na talíři." Jenom to tiše sleduji, a snažím se být nenápadná, i když moje kápě ve většině případů bývá jako pěst na oko, pokud jde o to snažit se vzbudit dojem nenápadně neviditelné. "Prostě nějaká kalamita Uchihů... Chmmm, ale že to z něj skutečně táhlo, taková síla..." Z jeho hlasu jasně poznám, že je mu jasné, že bychom ho neporazili, ale nechce to přiznat. "Nemusíme být nejlepší... Stačí, když přežijeme... Nezapomínej." Dá se říct, že ho mám vlastně i celkem ráda, proto ta "povzbuzující" slova. Časem, tedy po chvíli, se všichni rozejdou, Hokage totiž rozdá příslušné rozkazy, jenom já jsem zatím bez ničeho... Odlepím se ode zdi a už už dělám krok k Hokagemu, když v tom zaslechnu svoje jméno. Proto se ještě na chvilku zastavím. "Pečetě? Ovládací prvky? Huh? Dostal tedy někdo stejnou pečeť jako mám já?" "Zdá se, že si někdo až moc hrál na písečku, a rozdupal všecky bábovičky..." Ozve se temný smích. "Ale co kdo mohl udělat takového, aby to taky dostal... Prý Dorago Kimto... Měli bychom si na něj posvítit... Co mohl udělat..." Teď už hodlám na sebe upozornit. Jemně si odkašlu, a stanu před Hokagem. Přijde mi, že na mě tak nějak pozapomněl, a že jsem to poslední slyšet neměla, ale takový už je život... "Hokage-sama... Chtěla bych ohlásit úspěšné splnění mise..." Lehce pokývnu hlavou, jako bych se snad ukláněla, v puse mě ale přepadne nutkavý pocit si odplivnout, což ale nakonec úspěšně potlačím. |
| |
| Mýtina- boj s ještěrem Moje listy neúčinkovaly. Jak jinak. V tomhle boji skutečně můžu dělat jenom otloukacího panáka, moje jutsu proti tomuhle typu protivníka nejsou účinná. Ale na druhou stranu... Proti protivníkům, kteří nejsou tolik založeni na obraně, jsou moje jutsu zajímavá vyzkoušet... Protože každý se snaží bránit jinak, a o to je to zábavnější, hlavně když jsou zezačátku dosti překvapení. "A co, mám geninské vzdělání, dá se čekat, že prostě nemám alespoň částečně všestrannou "orientaci"..." Ještěr zahořel, senseičiny papíry se spálily, a teď vidím ještěra v celé jeho kráse. Je rudý, s mnoha trny... A použil oheň. Špatné pro senseičny papíry. Špatné pro moje listí. Ne, proti němu nemám šanci... A proto se můžu zaobírat různými jinými věcmi... Co je to asi tak zač? Oheň... Ještěr a oheň... To sedí v bájích buď na draka, nebo na salamandra... Ale vzhledem k tomu, že draci oheň chrlí... Salamandr? Zadívám se na toho tvora obezřetněji. Salamandr. Ti si rozuměli s ohněm. A v ninja provedení to je určitě ještě o dost působivější... Raiu řekne, že ho už déle neudrží. Tak proto se zastavil. Nějaká jeho technika. Pohlédnu na zem. Stín? Aha... Zajímavá technika. Kimi začne běhat kolem a rozhlížet se, jenom těžko odhadnu, po čem se vlastně rozhlíží, a senseika zatím vlastně nedělá nic. Nebo možná dělá, ale ve skrytu... Ale co teď můžu dělat já? Vlastně nic... Maximálně se snažit, abych přežila. Jo, to by pro začátek mohlo stačit. Vlastně, stejně bych na něj neměla, i kdyby neměl tu šupinkatou kůži... Příliš silný protivník, na mě... Proto prostě prozatím uposlechnu Raiua a udělám to, co se mi zdá nejlepší. Rychle se několika skoky vzdálím pryč, tak, aby na mě ještěr svým tělem nedosáhl... Jistě, možná používá i něco jiného než zuby, drápy a ocas, ale mě prozatím bude stačit chránit se před tím... Znovu se postavím do ochranné pozice, když nemám co jiného na práci, a sleduji ještěra, senseiku, Raiua, a Kimiho, co hledá, vlastně kohokoliv či cokoliv, co by mohlo udělat jakýkoliv úkon proti mé osobě, či případně mé osobě nějakým způsobem pomoct a podobně. |
| |
| Kancl Osloví mě Myiako kterou jsem doteď přehlížel. Leknu se... zmateně zamávám rukama jako kdybych se kryl ikdyž není čemu a kousek poodskočím. Koukám střídavě na Myiako, na dveře, na Myiako na okno... zase na dveře... Ty? tady? jak? proč? ani jsem si nevšimnul... kdys přišla? Načež si decetně odkašlu a vzpřímím se jakoby nic. Ehm... tedy chtěl jsem říct... dobrá práce. Tak co to bylo za misi ať ti ji mohu připsat do složky? Vytáhnu složku od Myiako... chvíli si pohrávám s myšlenkou že tu složku podám Tsunade, ale mám svo čelist rád a proto si ji raději otevřu sám. Ve chvíl kdy mi řekne stupeň mise a stručně co to bylo za misi tak zapíšu do složky další úspěch a složku chovám. Přišla sis zároveň pro další práci nebo chceš volno? když mi odpoví dodám Stejně si teď moc volna neužiješ... nevím jestli tě šikovně začlenit do obrany nebo schovat... až budem mít zase plnou vesnici Akatsuki pujdou po Tobě jak po uzeným. Popravdě mám o Tebe strach... o Tebe a o mladého Draina. Kleknu si na jedno koleno abych se jí mohl podívat přes kápi do očí... strašně mě zajimá jaká emoce se jí právě zrcadlí v očích. Mým očím se zůží zorničky a zašleně nahnu hlavu na stranu. Poté se postavím a zamyslím se protože jsem se stále nerozhodl kam ji zařadím. |
| |
| Doma Naibunova slova nijak nekomentuju, protože neposlouchám. Snažím se si utřídit myšlenky a sklidnit se. Bez hnutí sedím opřený o zeď, když uslyším podivný zvůk ze zahrady. Otočím hlavu směrem k oknu, skrz které vidím Suigetsa. Vyskočím na nohy a podívám se na rodinku. "Promiňte, musím jít... Jedná se o akatsuki...", řeknu a vyrazím ke dveřím na zahradu. U dveří se však zastavím, protože mi došlo, že to vypadá divně. "Možná bude lepší, když Suigetsua pozvu dovnitř... Abyste měli jistotu, že nejsem jedním z akatsuki...", řeknu, otevřu dveře vedoucí do zahrady a pokynu Suigetsovi, aby vešel dovnitř. Jakmile jsme všichni v obýváku, tak řeknu: "Posaď se a spusť... Hlavně dej pozor, abys mi svým mečem nepoškodil nábytek..." S těmito slovy se přesunu ke svému křeslu, na kterém sedí Itachi. Opřu se ze zadu o opěradlo a začnu poslouchat. |
| |
| Kancelář S lehkým pobaveným úšklebkem sleduji, jak jsem ho překvapila. Je to v jistém smyslu bezva, když přidává i gesta... Pokývnu hlavou, na to, dalo by se asi říci pochvalu, protože nic jiného to nebude, přeci jenom, schopnost nenápadnosti s mým vybavením celkem ujde. "Třída S..." Pozastavím se, jakmile si něco uvědomím. "To nebylo úspěšné splnění mise! Kso... Teď to vysvětlovat..." "Užij si to." Na chvíli zmlknu, a je jasné, že jsem trochu více zaváhala. "A... Ehm... Ta mise je vlastně nesplněná." Ani omylem se mi nechce dodat, že jsem prostě už zvyklá dávat jenom dobré zprávy, tak jsem to prostě vysekla celé, a teď musím nějakým způsobem říct pravdu. Protože se mi zdá, že by to nemuselo stačit, a zase bych mohla dostat nějakou hloupou misi za špatné chování, potlačím odfrknutí a dodám: "Gomenansai, moje chyba." Nic z toho, co říkám, nezní nijak příměji pokořeně... Prostě klidně a vyrovnaně. Pokud jde o sdělení, co to bylo za misi, nechám to být, záleží na tom, jaká bude jeho reakce. Na další otázku odpovídám, jako bych tu nesplněnou misi již, možná lehce naivně, považovala za uzavřenou, svá slova ale pronáším stylem ledoborce, který se nedá zastavit. "Ale klidně přijmu další misi..." "Když už nic lepšího, aspoň se nebudeme nudit." "Uvědomuješ si ale, že mě budeš prostě muset pustit nebo mě nechat něco pořádného udělat, že jo?" "Chmmm, jo." Jeho další řeč je možná opodstatněná, ale ta obava mi v jistém smyslu přijde zbytečná. Nejprve by o mně museli vědět, pak mě odhalit, a pak, jestli by jim vůbec přišel zajímavý, že by nás kvůli tomu chtěli ulovit... My přeci jenom nejsme tak úplně normální... "Strach? O nás?" Nejspíše mu to můžu věřit, ale... Ale co. Já mám vodítko krátké a v podstatě se mnou i přes moji vůli může dělat, co má chuť, když na to přijde. Takže mi strach o mě nepřijde příliš opodstatněný... Rozhodně nemám šanci udělat cokoliv, čím bych se ohrozila, takže pokud bude rozumný, není čeho a proč se bát... Když si klekne na koleno, aby mi mohl vidět do očí, vidím to a vnímám to, nehodlám si ale oči nijak zakrývat, a proto potlačím toto nutkání a prostě se na něj podívám. V mých očích by se nemělo zračit nic, co by příliš poukazovalo na moji náladu, spíše nějaký vzdor. Nemám ho prostě ráda a nelíbí se mi, a že zrovna on by o mě měl strach, pokud to není lež, to mě nijak nevytrhne. Strach mi nepomůže, a strach můžeme mít hlavně o lidi, kteří můžou udělat něco, co je ohrozí. Ale to já prostě nemůžu, a proto mi na tom moc nezáleží, jak a jakou mě bere... Čekám pak na to, co vymyslí. Jistě, mohla jsem dát nějaký návrh, ale... Proč? Stejně to asi vymyslí sám... Nebo... Bude to tak v jistém smyslu lepší. A hlavně čekám na jeho reakci. Byl to ode mě ošklivý přeřek, to je fakt, úspěšná mise místo neúspěšné... Ale co, ta reakce mě taky zajímá. |
| |
| Slezina Uchihů Suigetsu přijal Sasukeho pozvání a vešel dovnitř. Než si však sedl, tak si sundal meč ze zad a položil ho na stůl, který pod jeho vahou zavrzal. "Šíří se zvěsti, že jsi vůdcem akatsuki" řekl Suigetsu a zasmál se. "Ne, promiň. Tohle jsem si nemohl odpustit." dodal rychle, protože je mu jasné, že by ho Sasuke zabil. "Tak k věci. Přišel jsem tady, protože mě odhalili. Místo setkání by nebylo bezpečné. Také jsem zjistil, kdo vede akatsuki" řekl významně a koukl na Sasukeho. "Podle všeho měl Madara syna, který se teď snaží dokončit jeho práci. Zjistil jsem dokonce i jméno. Uchiha Kizashi. Ovládá podobnou sílu jako Madara. Dokonce prý umí povolat i stejné černé plameny jako ty. Obávám se, že je ještě větší hrozbou než jeho otec" řekl Suigetsu a na nějakou chvíli se odmlčel. "Co hodláš dělat je jen na tobě. Ale pokud chceš jít po Kisamem, tak nezapomeň na naši úmluvu" dodal po chvilce a zazubil se. Teď když vyložil vše co měl na srdci, tak se rozhlédl po všech co tu jsou. Pohled se mu jako obvykle zastavil na Sakuře, na kterou mrknul. (to Sasukemu ani Naibunovi neušlo.) |
| |
| Danzou, Cuki ANBU se na tebe dívá a mlčí. Po chvíli udělá krok blíže a řekne "Takže od Danzou-sama, jo? Ale to je zajímavé. To jste byl deset let jen tak mimo? Tomu se mi opravdu nechce věřit." Podívá se na své dva kolegy, kteří si vás obestoupili a dodá "Budete muset jít s námi. Tu ženu si převezmeme a prověříme." Hned na to se přiblížil jeden z ANBU a počká než mu předáš Cuki. ANBU (velitel) v tu chvíli ještě mluví "A vy odložte své zbraně. Eskortujeme vás do vesnice, kde budete muset podstoupit.. ehm.. pohovor." |
| |
| Hlavní brána - Mugen, Kaori Dorazili jste k hlavní bráně, kde bylo mnoho členů ANBU jednotek, kteří kontrolovali příchozí. Samozřejmě ne všechny, ale spíš si vybírali náhodně. Mugen ovšem ví, že mezi sebou mají senzibila, který kontroluje lidi, kteří dokáží používat chakru. Co čert nechtěl, tak si vás dva také vyhlídli a zastavili. "Stůjte! Kdo jste a jaký je účel vaší cesty?" řekl jeden z ANBu a podíval se na Mugena. Druhý ANBU se podíval na Kaori a řekl "Ta dívka je v pořádku, může jít." "Vidím, že máte čelenku Konohy, tak mi prozraďte vaše zařazení" dodal ten, který mluví s Mugenem. |
| |
| Před Konohou Jenom jsem zakroutil hlavou. To by se vám líbilo, přivlastnit si můj úlovek, tomu věřím. zavrčel jsem. Očividně Cuki neholdám nikomu odevzadt ani náhodou. Zadavatel mise je ROOT, ROOTu jsem přísahal svou věrnost. Nevím co se ve vesnici dělo za vlády současného Hokage-sama ale za mích časů ROOT plnil rozkazy tak jak byli zadány. To znamená že já předám svého zajatce svému veliteli ať teď řídí ROOT kdokoliv a ten teprve rozhodne co s ní dál. stále jsem stál zcela uvolněně, přecijen spojenci a téměř splupracovníci by se vraždit neměli. Vážně nerad bych se s vámi měřil zvláště když bojujeme za stejnou věc ale jestli mi budete bránit ve vykonání mích rozkazů nebudu mít na výběr. |
| |
| Brána Sledoval jsem jak si vybýrají lidi co umí používat chakru a kontrolují je. Nebylo to moc přesné jak se později ukázalo ale co. Nás jako na potvoru zastavili a chtěli po mě identifikaci. Ksó tohle se může stát vážně jenom mě povzdechl jsem si když Haně naznačili že může jít a mě si dále prověřovali. Kdo jsem....dobrá otázka. Kdysi se mi říkávalo Tsukurite no buki Sarutobi Mugen a co se hodnosti týče tak asi stále ještě jounin i když budu nejspíš veden jako mrtví řekl jsem zcela upřímně. Zajímalo by mě jestli můj s...ten kluk co jsem ho taťuldovi poslal ještě žije...docela docela rád bych ho potkal... |
| |
| Vesnice Spolu s ostatními jsem se nechal přenést do kupodivu nevyvražděné vesnice a sledoval šéfovo počínání. Ehm, omlouvám se že to říkám ale...není to blbost? zeptal jsem se než zmizel během toho co instruoval toho človíčka. Chci říct, ti dva...Danzou a ta holka jsou v utajení na cestě do Konohy a co jsem postřehl tak i ještě jeden tým se tam má nepozorovnaně dostat, jenže když teď na Konohu zaútočíme jejich utajení de do hajzlu ne? stále jsem sice nechápal co plánují ale tohle mi bylo divné. Protože když se budou vydávat za Konohany buďto praskne jejich krytí příliš brzo a nebo budou nuceni bojovat proti nám na jejich straně a nesplní misi...nebylo by lepší zůstat prostě v záloze a počkat a až kdyby potřebovali pomoct zaútočit? |
| |
| Vesnice Když vylekaný chlap běží po dlouhé cestě směrem do Konohy, tajně ho pozoruji až do té doby než se ozve Orochimarův poskok. Alespoň že někdo tu mluví...... už mě otravuje jak všechno odkyvují. Je lepší když se každý hnedka vyjádří..........ani já nejsem nejchytřejší a můžu udělat chybu. Sice byl jeho plán dobrý ale pro tentokrát nechám plynout věci podle sebe. Otočím hlavu na mladého kluka stojícího vedle Orochimara a klidným hlasem promluvím. "Jo možná by to bylo lepší ale pochybuji že proklouznou celou Konohou bez toho, aby je někdo odhalil. Kaori by to zvládla ale Mugen,Cuki ani Danzou neprojdou Konohou bez toho, aby neupozornily Hokage nebo jejich poslíčky. Hokage nebo Jinchuuriky nejsou tak hloupý ani neopatrný aby je nechali potulovat se bez dozoru. Právě proto se sem na tohle místo musí vylákat ti nejlepší. Aby se nesetkali s ostatními a tím jím dáme větší šanci uspět. Kdyby jsme napadli Konohu podle tvého plánu, nijak nám to nepomůže, neboť by jsme jejich obranu stejně nezdolali. Alespoň ne živý." Chápu jeho obavy, za chvíli se setká s Jinchuuriky nebo s nejsilnějšími shinoby z celé země a to je kvůli hloupé návnadě. Když se otočím zpátky na dívku, už je dávno pryč a podle mých odhadů ,bude už před Konohou. Přeci jen jsme tu celkem dlouho na to, aby tam stihla dojít. “Jinak pro příště , se ze svým plánem ozvi dřív. Vím že nejsem nejchytřejší a nemam tolik zkušeností jako Madara , proto také příště vyslechnu všechny nápady.“ Udělám menší gesto hlavou, které tak trochu připomíná gesto uznání nebo to je spíše takové pochválení za odvahu, ale nedávám to nijak více znát. Pak se otočím zpět na vesnici a sleduji okolní lidi, kteří se snaží ukrýt ve svých ubohých domcích |
| |
| Kancl Chytnu se za čelo a promnu si oči. No joo... tamta mise... Dva členové Akatsuki. Není divu. Není žádná hanba neuspět v takovéto misi. Já sám v mnoha takových misích pohořel. Přijdu k oknu zadívám se do dálky... fakt už si přestávám vědět rady s okolím... se vším. No... viděl bych to jednoduše. Dostaneš do konce dne volno a zítra si přijdeš pro nové rozkazy... žádnou důležitou misi aktuálně nemám... a pokud se moc nudíš a něco chceš dělat, tak je tu toho plno... můžeš obcházet hradby. Můžeš se potulovat okolo démonů. Můžeš hlídkovat u mého skladu kde jsou svitky zakázaných technik. Vzhledem ke včerejšku... věřím že na jednom z těchto míst určitě najdeš boj i dnes... Je to nepřirozené. Člověk by řekl že se stáhnou. Ale už ten včerejší počet útoků dokazuje že tradiční taktiky nepoužívají. Jo a pak můžeš hlídat ještě jeden oběkt... není to sice potenciální vojenský cíl, ale když mi někdo zničí Ichiraku Ramen strašně mě to naštve nebo rozbrečí... to bys přece sama nechtěla... takové citové vypětí pro tvého oblíbeného hokageho. Uchechtnu se protože ani mi neuchází že mě moc nemá ráda. Ne... promiň... já to tak nemyslel... když mě napadne podobná hloupost musím to říct. Jo a napadají mě další alternativní cíle... Orochimaru přísahal smrt mojí a Sasukeho rodiny. Naše domy stojí vedle sebe... tak možná bys boj nalezla i u nich. Otočím se od okna na Miyako. To je asi vše co pro Tebe mám. Takže se sama rozhodni jestli se chceš jít flákat do lázní nebo jestli budeš hlídkovat. A pokud si dáš volno tak raději zvol činost při které budeš moct lehce přejít k boji. Přecejen Tebe bych ztratit nechtěl a jsou i tací v Akatsuki kteří by tě strčili do kapsy jako například Kisame. Tak se opatruj a pokud mi nic nechceš, tak máš rozchod. Chvíli počkám... pokud Miyako odejde... budu s Tsunade sám. Kde je ten Kimto... stále v nemocnici? Popravdě zrovna mě napadlo nové využití bojových tablet takže si stejně pujdu do nemocnice něco ozkoušet. |
| |
| Naruto Tsunade se na tebe podívá a po chvilce mlčení odpoví "Kde je Kimto? To opravdu nevím. Dohlíží na něj čtyři elitní ANBU. Typovala bych ale, že je u své rodiny. Dlouhou dobu se neviděli. Asi teď bude chtít strávit nějaký čas se synem, s Kaitem." Pak se zadívá na dělníky, kteří venku zpravují radnici. Zamračí se a řekne "Naruto, pojď sem. Koho ti támhleten dělník připomíná?" S tím ti hlavou pokyne, kterého myslela. Když se na něj podíváš, tak tam spatříš muže, kterému bys typl okolo padesáti let, s dlouhými černými vlasy a s šíleně bílou tváří. |
| |
| Danzou, Cuki ANBU (velite) se na tebe významě zadíval, jakoby vážil slova a pak řekl "Jednotky ANBU ROOT byly rozpuštěny a jejich členové byli přiřazeni k normálním ANBU jednotkám. To ze mne dělá výše postaveného než tebe, tak se podvol mým rozkazům. Pokud ovšem hodláš neuposlechnout, tak poneseš následky!" Mluvil autoritativně, ale je ti jasné, že k násilí by se nejraději neuchýlil. Přecejen si myslí, že jsi ANBU. |
| |
| Mugen, Kaori "VY! Vy! Vy jste syn sandaimeho? Prosím, pojďte dovnitř a omluvte náši nedůvěřivost. Znáte to, rozkazy jsou rozkazy" řekl ten ANBU, který tě odchytil. S tím ti uvolnil cestu a tys mohl projít. Když ses trochu vzdálil, tak jsi slyšel, jak se mezi těmi ANBU u brány šeptalo o tom, co jsi zač. Když se rozhlédnete, tak vidíte ulice, které jsou zaplněny lidmi kam jen oko dohlédne. |
| |
| Kousek od Konohy ROOT rozpuštěn? Co je to za pitomost? v hlase mi znělo opravdu mistrovké rozhořčení, přecijen hraji člověka který byl ROOTem vychován a pro nějž byl vším. Jestli je to pravda, tak se omlouvám za svou nezdvořilost pane lehce jsem zklonil hlavu a předal mu Tsukiina pouta. Jenom si dávejte pozor po cestě mi několikrát málem utekla a jednou jsem to odnesl docela nepěkným způsobem...není z nejslabších. varoval jsem ho a nadále čekal co se bude dít, když v tom mě něco napadlo. Ehm, jestli byl ROOT rozpuštěn tak co Fuu a Torune-senpai? Sloužil jsem spolu s nimi na spoustě misí a docela rád bych se s nimi opět setkal... |
| |
| Konoha Dorazily jsme k vesnici, když jsme u brány schovám svoji chakru pod imaginární plášť a jdu dál. "Překvapivě" mi to prošlo a tak jsem prošla přitom jsem se pousmála a zamávala senseiovi a nenápadně na něj mrkla. Přesto jsem, ale nic neřekla místo toho se rychleji zapojila do davu. Až budu vědět o svém cíli více najdu si vás sensei. . . . Hmm sensei takové vážené no proč mu tak neříkat. Sice to je docela neurvalý dědula, ale o to to více sedí. Konečně když jsem za všemi těmi členy ANBU se přestanu soustředit na schovávání chakry. Místo toho na hledání Bijuu a těch najdu hned několik. Nejvíce chakry vidím na radnici a zároveň někde v Konoze, ale dle směru také mířící na radnici. Zakleji a sevřu pěst v ruce. S takovým počtem se nedá pracovat sakra. Potřebovala bych je nějak rozptýlit, ale jelikož je tam Hachibi má technika by nevyšla. Vrr tohle je pech. Zajímalo by mě, kdy už konečně zaútočí. Zamířím si to k radnici, kde si najdu místo, kde bych je mohla v klidu sledovat a nebýt moc nápadná. To se mi však nedaří a tak to udělám jinak jednoduše si zajdu do knihovnu a jdu si číst. Vyberu si nějaký slaďáček a začnu listovat s tím stále kontroluji zda se Jinchuurikiové nějak rozprchli. |
| |
| Brána konohy Fííííha tušil jsem že ze staříka měli respekt ale až takovej? Dokonce po mě ani nechtěli průkaz...i když můj obličej mluví za vše vždycky tvrdili že vypadám jako on....ale kam bych...že bych se šel ohlásit Hokagemu? V pořádku, v dnešních časech člověk nemůže věřit nikomu do Konohy. Dohonit ani najít jsem se jí ale nesnažil. Fíííha, jak nostalgický nebyl jsem tu spoustu let...stařík to tu vážně zvelebil škoda to nič...hej hej hej Mugene vzpamatuj se ještě začneš na starý kolena senilnět napomenul jsem se. Pohled na známé ulice a místa mi připomínal totiž nejen ty špatné věci které jsem v Konoze prožil. Raději jsem ale jen důrazně zavrtěl hlavou a obrnil svou mysl proti tomu. Sentiment nebyl nic pro mě zvláš teď. Ještě by mi mohlo začít být líto že ničím odkaz svého otce. Dohajzlu ani nad tím neuvažuj varoval jsem se a abych přišel na jiné myšlenky zamířil jsem na radnici ohlásit svůj návrat do vesnice. Jsem si jistý že mě tam rádi uvidí. |
| |
| Kancl Tsunade mi moc informací nedala ale to moc nevadilo... stejně bych si Kimta našel dřív či později sám.... Proto sem nijak nereagoval a jen jsem tupě přikývnul. Poté Tsunade upozornila na dělníka. Podíval jsem se z okna a strnul jsem. Z dělníka jsem nespustil oči ani na vteřinku. Tohle se mi jen zdá. Ten hajzl se mi vysmívá. Jestli to je on nezbyde z něj ani mastná skvrna.!!! Natáhnu ruku směrem k Tsunade s otevřenou dlaní. Vyjimečně ji po dlouhé době nevykám. Tsunade, prosimtě řekni mi že máš vojenskou chakra pilulku nebo dvě... čím víc ím líp! Mohl bych si svůj malinký experiment provést rovnou tady a teď. Počkám na Tsunadinu reakci a opřu se o rám okna. Pod mou rukou se na dřevě oběví Jutsu-shiki pečeť sloužící jako označení místa. Lišáku... jestli mě slyšíš, hodila by se mi Tvoje pomoc. Věřím že budeš vědět kdy zakročit. Zjistím co je zač, kryj mi záda. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Ve chvíli kdy jsem se podíval na Orochimara začal jsem shromažďovat přírodní energii... jediné čím můžu skutečně určit kdo stojí tam venku je tím že ucítím jeho chakru a v sage modu jsem víc než jen velice dobrý ve vycítění chakry. Zároveň pošlu informaci mým klonům ktré studujou svitky zakázaných technik aby udělali pečeť Jutsu-shiki tam kde právě jsou (nevím jestli jde poslat klonu myšlenku, pokud ne tak jednoduše vytvořím klona a zničím ho... tím bych ani neměl ztratit moc chakry.) Nakonec počkám jestli mi tsunade dá či nedá pilulky, udělám na okno pečeť a aktivuji Sage Mod Přičemž se začnu soustředit na vycítění chakry. |
| |
| Kancelář-- někde v Konoze Nevadí mu to, dá se říct, ta neúspěšná mise, nebo spíš, stejně by asi k tomu moc neměl co říct. Já si ale myslím, že kdyby nebyl Yamanaka zraněný a pro ně si tam nepřišel nějaký ten jejich kápo, ještě by to mohlo být zajímavý... Poslouchám info o všech potenciálních místech, kde bych dneska mohla strávit den. Pravdou je, že mi nabízí samá místa... Kde by se mohlo něco dít. Aspoň, že to bylo pochopeno. Vím, že ve svém věku a s celkem málem technik nejsem bůhvíjak silná, ale taky mám na to právo, ale stejně na některé lidi stačím... Něco se prostě dá. Při zmínce o IR potlačím kyselé zašklebení, které se mi objeví jenom v očích, pro jistotu. To taky chápe, zdá se, že ho nemám moc v oblibě... Ale komu by se líbil někdo, kdo má moc vás kdykoliv omezovat, a ani vám nemusí vysvětlit důvod proč to dělá, když na to přijde? Pak mluví dál. Ne, že bych toho o nějakým Kisamem příliš věděla, ale mám pocit, že mi někdo říkal, že má takový zvláštn mečík... Pousměji se. Myslím, že nad takovým soupeřem bych mohla mít spíš převahu, vzhledem k tomu, co "on" umí a dokáže... A ani se nemusí moc snažit... Přikývnu hlavou. "Wakarimashta." Pak se otočím, odejdu, zavřu za sebou dveře, a skutečně odcházím. Ne, nejsem taková, že bych poslouchala za dveřmi. To by byla zbytečnost. Vyjdu ven z radnice. já vlastně ani nevím, kam bych dneska chtěla jít... Ne, ani se mi bůhvíjak nechce prostě jít někam hlídkovat a celý den tam tvrdnout... To je skutečně pech a nuda. Ne, že by mě nebavilo nikoho sledovat, ale... Trčet na jednom místě? Ne, díky. Proto se rychle rozhodnu. Najdu si jedno z nejvyšších míst v Konoze, kde se v klidu usadím, a shlížím dolů. Mám tu široký rozhled na Konohu, a až uvidím něco zajímavého... Možná tam půjdu. Má k tomu sice nějaké jisté poznámky, ty ale s radostí ignoruji... |
| |
| Cesta z5 k Hokagemu Jinchuuriki Ichibiho naštěstí nijak neprotestoval a tak jsem s ním vyrazil zpátky k Hokagemu. Ichibiho pro jistotu držím mezi mnou a Jinchuurikim Gobiho. Vrr začínám se tu cítit lehce méněcenný. Vždyť i ten kluk má nejspíše větší sílu než já. Ale co já mám aspoň svobodu, kterou oni mít nemůžou. Pousměji se, ale pod maskou to vidět nejde. Naštěstí díky Gobimu jsme Ichibiho našli rychle, tudíž se po chvíli vracíme na radnici. Cestou míjíme Miyako, kterou pozdravím jen pokývnutím hlavy, jelikož jsem neměl možnost předtím. S tím pak vejdu do kanceláře předem ustoupím na stranu, aby se kolem mě Jinchuuriki dostali do kanceláře. Hokage - sama vedu vám Ichibiho. Ukloním se a čekám na další rozkazy. |
| |
| Mugen Vyrazil jsi k radnici, aby ses ohlásil hokagemu. Už z dálky jsi viděl, že je radnice v rekonstrukci. Když jsi se dostal blíže, tak jsi spatřil jak nějaký ANBU, který nemůže patřit do jiného klanu než do klanu Akimichi, s nějakým dalším mužem, který má meč na zádech a kovový spár na ruce, jak eskortují malého rudovlasého chlapce s "tykví" na zádech. Míří si to přímo na radnici. Musel se pousmát, protože jsi našel váš cíl a ani ses nemusel nijak namáhat. Kaori U brány ses oddělila od Mugena a vyrazila jsi do vesnice, konkrétně do centra, kde by se měla nacházet i radnice. Když ses tam dostala (souběžně s Mugenem, ale navzájem se nevidíte), tak obtloustlý ANBU s nějakým mladíkem, o kterém jsi zjistila, že je také jinchuuriki, eskortují malého rudovlasého chlapce s "tykví" na zádech. Také ses musela pousmát. Našla jsi ho docela dost rychle. Nicméně teď přijde na řadu to nejtěžsí - získat toho chlapce. (Pokud budeš chtít najít "senseie", tak se stačí soustředit a najdeš ho téměř okamžitě. Je totiž kousek od tebe.) |
| |
| Hokageho kancl - Naruto "Já s sebou pilulky už nenosím. Jejich používání je pro mě už nebezpečné. Ale pochybuji, že ty nějakou potřebuješ" odpověděla ti Tsunade. Chviličku na to jsi přešel do Sage modu a soustředil ses. Zvedla se v tobě vlna hněvu. Ano, byl to on. Tvá doměnka je správná. Je to tvůj starý známý Orochimaru, který se zrovna podíval vaším směrem. Hned zase ucukl pohledem a znovu se pustil do práce. Asi si myslí, že jste ho ještě neodhalili. |
| |
| Kancl Stojím, koukám z okna a ruce samy od sebe začnou skládat pečetě. Hiraishin no Jutsu (technika létajícího boha hromu) Ve chvíli kdy složím poslední pečeť se vypařím jako bych tu nikdy nestál. Slezina Uchihů Oběvím se s rukou položenou na kapse kde má Sasuke můj kunai. Stále jsem v Sage Modu a je mi vcelku nepříjemná Sasukeho temná síla, ale jde to snést. Neobtěžuji se s omluvama za vyrušení či čímkoli jiným a stroze prohlásím. Orochimaru mi zakukuje do kanceláře. Jestli si s ním chceš promluvit chytni se mě. Za dvě vteřiny se přenesu zpět. Jednadvacet, Dvaadvacet. Kancelář Rukou se dotýkám pečetě na okně, Oběvil jsem se přesně na místě kde jsem před chvílí zmizel. Zadívám se na místo kde před pár vteřinama býval orochimaru. Pokud tam není vyhledám ho po stoě jeho chakry. |
| |
| Slezina Uchihů Když si Suigetsu udělá pohodlí, tak začne vyprávět. Nejdřív si ze mě dělá srandičky, načež mu odpovím vražedným pohledem a vzteklým zavrčením. Zmrde!!, zanadávám si v duchu, ale dál už to neřeším. Trpělivě a beze slova si vyslechnu jeho povídání o Akatsuki a jejich novém vůdci. Když domluví, tak si jen odfrknu a zamyšleně se zahledím na svého dávného přítele a spojence. Když si všimnu toho co udělal Sakuřiným směrem, tak jsem celé akatsuki hodil za hlavu a vyrazil. Bleskově jsem skočil po jeho meči a přiložil jsem mu jej ke krku. "Tohle bych nedělal... Víš jak to dopadlo minule, že?!", řeknu výhružně a sharingan se mi zaleskne. Pak si uvědomím co dělám a deaktivuju jej. Omluvně pohlédnu na Sakuru a Itachiho a skloním meč. V tu chvíli se vedle mě objeví Naruto a vyhrkne na mě, že je Orochimaru ve vesnici, a že jestli si s ním chci pokecat, tak mám jít s ním. Na nic nečekám, volnou rukou chytím Suigetsa za vlasy a rukou s mečem chytím Naruta. "Za chvíli jsem zpátky...", řeknu směrem k rodince a společně s Narutem a Suigetsem zmizím. Hokageho kancl Objevili jsme se v Narutově kanclu. Pustil jsem Suigetsa za vlasy a předal mu jeho meč. Pak jsem se teprve začal rozhlížet. Jelikož Naruto říkal, že mu Orochimaru nakukuje do kanclu, tak se podívám z okna, u kterého Naruto stojí. Chvíli mi to trvá než mi dojde, že Orochimaru je ten dělník. To je debil!! Přijít až sem??, pomyslím si a pohlédnu na Naruta. "Nezdá se, že by věděl, že jsme jej odhalili... Měli bychom ho dostat co nejdřív... Přecejen jich tady může být víc... A ty víš, co slíbil, že udělá mé rodině...", řeknu chladným hlasem a prohrábnu si vlasy. |
| |
| Slezina Uchihů "Promiň, promiň Sasuke. Já to tak nemyslel" začal se Suigetsu urputně omlouvat, když mu Sasuke přiložil jeho vlastní meč ke krku. V tom se vedle Sasukeho objevil Naruto, který mu oznámil, že je Orochimaru v blízkosti jeho kanceláře a zakukuje mu do ní. Sasuke neváhal, volnou rukou chytil Suigetsa za vlasy a druhou rukou se chytil Naruta. Rozloučil se s vámi a všichni tři zmizeli. Hokageho kancl Když jste se tu objevili (Sasuke, Naruto a Suigetsu), tak se Tsunade začala na Sasukeho mračit, ale nic neřekla. Když Sasuke navrhl, že byste ho měli co nejdříve dostat, tak se ozvala Tsunade "Ano, to je dobrý nápad. Tak do toho. Otestuj nové oči, jen nic neznič." Suigetsu se na Sasukeho taky zadíval a řekl "Pro jistotu ti budu krýt záda." |
| |
| Kancík "Okey, okey...", řeknu čímž odbydu jak Tsunade, tak Suigetsa a přistoupím k oknu. Zavřu oči a aktivuji svůj nový sharingan. No... Snad se to povede... , pomyslím si a otevřu oči. Kouknu přímo na Orochimara a soustředím se na jeho podpálení. Zčistajasna by měly Orochimara zachvátit černé plameny, na které budu dávat pozor, aby nezapálili také něco jiného. Tady to máš hajzle!! Jen se nažer!!, řeknu si v duchu a na obličeji se mi objeví grimasa plná krutosti a samolibosti. Pokud Oroch uhne, tak ho budu černým plamenem pronásledovat a dostanu ho ať to stojí co to stojí. |
| |
| Hokageho kancl - Orochimarova poprava Orochimaru pracoval a vás si nevšímal, tedy alespoň to tak vypadalo. Když Sasuke přistoupil k oknu, tak ovšem zpozorněl a vrhl na vás jediný pohled. V tu chvíli se mu ruku zachvátily černé plameny, které byly jiné než ty, které Sasuke obvykle vyvolával. Tyhle byly divočejší, přesto kontrolovatelné. Orochimaru zařval bolestí a vrhl se směrem k vašemu oknu. Z ruky, kterou neměl v plamenech mu vylétli dva hadi, kterým z tlamy trčí čepele. Plameny byly však příliš dravé a Orochimaru byl nucen změnit směr. Doskočil na střechu, kde jste na něj neměli úhel. Vteřinu na to však proskočil rozbitým oknem do kanceláře. Byl bez jakéhokoliv zranění. Sasukemu je jasné, že použil substituční techniku a že jeho staré tělo teď leží a hoří na střeše. "Takže vy jste to přežili! Proč prostě nemůžete v poklidu chcípnout?" zařval Orochimaru a začal se nadouvat. |
| |
| Kancl Podívaná která se mi naskytlabyla naprosto mimo mé očekávání... Věřil jsem že Orochimaru začal mít skutečné problémy, ale skočil mi přímo do pracovny a co hůř, tak měl obě ruce. Ta slova jsi mi vzal přímo z úst! Někdo by tě měl naučit jak se umírá! Pokusím se vyvolat Kyubiho chakru a dokud Orochimaru stojí u okna se ho pokusím dostat z kanceláře poryvm větru. Fuuton: Juuha Shou (Živel vítr: Útok bestijální vlnou) Tato technika při velké dávce štěstí orochimara rozřízne, ale spíš věřím tomu že ho jen odhodí pokud se trefím. Ať výsledek dopadne jakkoli je hloupé abychom tu s tím šmejdem bojovali všichni. Sasuke zvládl tři takové a to byl skoro slepý. Proto se rozběhnu proti Orochimarovi ale na poslední chvíli místo útoku ho jen oběhnu a skočím na střechu kterou by měly ničit černé plameny. Snad jsem Sasukemu poskytl další možnost pro útok když Orochimaru dával pozor na mě, Každopádně neskočím mu na to že se s jedním tělem postaví mi, Sasukemu a Tsunade! Pokud vidím plameny vytasím svitek a zapečetím je (otázka plus mínus 10 až 20 vteřin) Fuuka Hooin (Plán Zapečetění Ohně) Poté (pokud to dokážu tak již během pečetění) začnu hledat další útočníky. Pokusím se je vycítit. Přecejen když ninja bojuje nebo používá maskovacíniku, mohl by jít cítit jinak než normální ninja procházející se po ulici který chakru nepoužívá. |
| |
| Vesnice Konečně jsme se přesunuli do tý vesnice kousek od Konohy. Je to sice rychlejší, ale nejsem na takové přesuny zvyklý, takže pro příště radši půjdu po svých. Potom šéf chtí nějakého vesničana a vypadá to, že si ho chytil do genjutsu a poslal ho na nás upozornit. Po tom, co jsem byl s Itachim mě ty jejich oči nepřekvapí, je mi jasné že ten vesničan to prostě udělá, už proto, že viděl ty oči... Tak když už jsme překazily plán dostat se tam tajně, tak jim můžem jít aspoň naproti, ne ? Ušklíbnu se a sundám si Samehadu ze zad. Začnu si jí čistit a upravovat. Na souboj s tou chobotnicí musí bejt fit. Dodám jen tak mimochodem, ale spíš si to říkám jen tak pro sebe. Je na mě vidět, že se na setkání s Jinchuriki těším a to dost. Teď už nemáš jedinou šanci. Oba dva se na tebe těšíme, chobotničáku... |
| |
| Hokageho kancl Když Orochimaru proskočí oknem dovnitř, tak mu Naruto odpoví a pomocí své větrné techniky ho nevídanou silou odmrští skrz okno ven. Během letu se Orochimarovo tělo ještě více nadulo (nyní už vypadá jako koule) a on po chvíli vybuchl. Výbuch byl tak silný, že se domy v okolí zatřásly v základech. Nejhůře na tom byla však radnice, tam byl otřes opravdu silný. Naruto Na nic jsi nečekal a vyskočil jsi na střechu, kde ležela Orochimarova hořící schránka. Vytáhl jsi svitek, v rychlosti jsi načrtl pečeť, složil ruční pečetě a začal jsi pečetit. Normálně by to mělo trvat chvíli, ale tentokrát to tvalo asi trojnásobek normální doby. Kancl Když Naruto vyskočil na střechu, tak Suigetsu řekl "Jak se tady sakra mohl dostat?" Tsunade na něj příkře pohlédla a řekla "Spíš by mě zajímalo kolik jich tady je!" |
| |
| Kancl - Střecha Když Orochimaru proskočí dovnitř do kanceláře a něco zařve, tak tasím kunai a už už na něj chci vyrazit, když ho Naruto zasáhne svou technikou a vyhodí ho tak z kanceláře. Jen co vyletěl ven, tak explodoval. Bylo to tak silné, že se celá radnice zatřásla v základech. Hajzl jeden zákeřnej!! Ale alespoň od něj máme pokoj..., řeknu si a v tom si uvědomím, že jeho předchozí tělo asi ještě hoří na střeše. "Střecha...", nedořeknu, protože to Naruto už vyskakuje na střechu, aby oheň dostal pod kontrolu. Vyskáču tam za ním, abych zjistil, jestli potřebuje pomoct, ale jak vidno, tak jí nepotřebuje. Celé jeho počínání sleduju svým aktivovaným sharinganem a snažím se to zkopírovat. Když Naruto skončí, tak kývnu a řeknu: "Měli bychom nechat pročesat celou Konohu... Mohlo by jich tu být víc!!" |
| |
| Střecha radnice Jen co Sasuke domluví, tak se z kanceláře ozve zvuk rozražení dveří a následně někdo začne křičet "Hokage-sama, hokage-sama! Kde je hokage-same? No to je jedno! Tsunade-sama! V naší vesnici je osm členů akatsuki! Přinutili mě, abych vám to řekl! Je tam i jeden muž, který má rudé oči s podivným černým obrazcem uvnitř!" Sídlo klanu Uchiha Sasuke zmizí a Denka řekne "Od té doby co Sasuke dostal oči svého bratra, tak se změnil k nepoznání. Měli bychom ho sledovat, aby neudělal nějakou chybu." Hina přikývne a řekne "Ano, to je pravda. Měli bychom na něj dávat pozor. Od nás to bude ale moc nápadné. Měla by si to vzít na starost Sakura-sama a Naibun-kun." Chvíli je ticho a pak se to stane. Zeshora se ozve zvuk kunaie, který se zabodne do dřeva. Všichni spozorníte. Pak domem otřese mohutná exploze. Všem vám na mysl vytane jméno - Naoki. Střecha radnice - Naruto, Sasuke Ozvala se další exploze. Oba jste zraky otočili tím směrem a oběma se vám sevřelo hrdlo. Exploze zazněla ze směru, kde bydlíte. |
| |
| Střecha Sasuke mě následoval a já oheň zapečetil ikdyž to bylo překvapivě náročné. Svitek jsem jediným pohybem sroloval zpět a schoval ho. V té chvíli uslyším explozi. Sevře se mi hrdlo... Jedinou úlevou je že má rodina není v mém domě! Běž tam! Já se postarám o všechno Tady! A nenech svůj hněv ať tě ovládne. Mohl bys zranit své milé stejně jako já kdysi. Sepnu ruce až to tleskne a začnu se soustředit. Chci znát přítomnost veškerých neznámých chaker vysokého stupně. Po chvíli soustředění Sage Mod deaktivuji abych se nevysylov a rozběhnu se k nejbližšímu místu kde by mě mohl čekat boj. Tsunade! Připravte obranu, já pujdu bojovat do první linie! Křiknu na Tsunade když seskakuju ze střechy. Dobrá. Zatím mám stále ještě tajné eso. O mém Sage Modu neví nikdo takřka nic. Přivést Sasukeho na zničení Orochimara byl ale blbý nápad. Ale nemohl jsem vědět že Orochimaru podlehne tak snadno. Nemohu ukázat své schopnosti... ještě ne. |
| |
| Sídlo Uchohovic sebranky Věci se začínají komplikovat. Po jednom neznámém se objeví Hokage s tím, že je vesnice pod návštěvou Orochimara. Tohle jméno mi není neznámé. Zamračím se, když strýc zmizí. Na nálaldě mi nepřidá ani povídání koček. "Je to něco s těma očima... Jsou divné. Neznám moc o naší rodině, ale..." Mávnu nad tím rukou. "Stejně bych s ním měl cvičit a ještě s klu..." Nedořeknu, neboť se ozce zvuk detonace. "Do háje!" Pohledem sklouznu k Sakuře a Itachimu, nakonec se otočím směrem nahoru. Zjevně mi trvá jen chvilku se rozhodnout. Rozeběhnu se k patru. |
| |
| Cesta z5 k Hokagemu Ptáčkové vesele předávají informace a tak nalezení malého jednoocasého bylo snadné. Transport je také bez potíží. Popravdě v okamžiku, kdyby měl být nějaký problém, jsem schopen ho poslat do háje mimo vesnici mnohem rychleji, než by kdo chtěl. Nakonec dorazíme do Radnice. Sýkorka v mých vlasech začne vyvádět a najednou přejde do tichého pípání. Stáhnu obočí, které se setká nad kořenem nosu. Ozve se cinknutí, které doprovodí zvuk zaklapnutí rukavice na mém stehnu. "Myslím, že budou problémy." Oznámím na půl pusy. |
| |
| Střecha radnice -> Doma Jen co domluvím, tak se z Narutovy kanceláře ozve hlas nějaké osoby, která se začne ptát po Narutovi. Pak ale řekne Tsunade, že v jeho vesnici se objevilo osm členů akatsuki a že jeden z těch členů je muž s asi sharinganem. Pohlédnu na Naruta, čekajíc na jeho rozkazy. V tom se ale ozvala exploze. Ohlédnu se za zdrojem a v tom se mi sevře hrdlo. Sakuro!! Chlapci!!, proletí mi hlavou a vyběhnu jak nejrychleji to jde domů. Chviličku na to stanu před svým domem. Vidím, jak je v něm díra. Moment!! Tam má pokoj Naoki!! A Naoki tam ještě před chvílí spal!! TO NÉÉÉ!!, naštvaně si pomyslím a vyskočím tam. "NAOKI!!!", zařvu a rozhlížím se po rozflákaném pokoji. Nikde však nevidím žádné ostatky, což mi dává určité naděje. "NAOKI!!!", zařvu znovu a vyrazím z toho pokoje na chodbu, kde narazím na Naibuna. Roztřesenýma rukama ho chytím za límec a zařvu na něj otázku: "Kde je NAOKI?! Co se tu stalo?! Mluv!!" |
| |
| Uchihovic sebranka - přehrabávání trosek Na schodišti mě uvítá směs trosek a ohně. Začnu je rychle odhazovat a prodírat se nahoru. Najednou mne popadne něčí ruka. Automaticky aktivuju sharingan. Podle řvaní, tedy hlasu mi dojde, že je to strýc. To, že jde z druhé strany znamená celkem mnoho. "Exploze, dál nevím, teď jsem odházel trosky, abych mohl dál." Pronesu zadýchaně. Moje na místech propálené oblečení a zarudlé mírně popálené ruce mluví za vše. "Čím dýl mě tu budeš zdržovat, tím víc to bude horší." Odseknu a pokusím se vytrhnout, abych mohl k pokoji Naokiho. |
| |
| Radnice Stál jsem na radnici jako příslovečné Y a sledoval co se kolem děje. Tak strašně rád bych si zabojoval ale nešlo to. Poradili si i bezemě a to rychlostí doslova bleskovou. Z toho Uchihi se stává úctyhodný protivník zamumlal jsem ale Hachibi mě jen odignoroval. V zápětí se ozvala další exploze a Uzumaki s Uchihou se někam vytratilil. Hmmm, nejsem sice občan Konohy ale Akatsuki jsou společní nepřátelé obou našich zemí, proto myslím že bude nejlepší když se po dobu vojenské pohotovosti podrobím vašemu velení Hokage-sama lehce jsem před Tsunade zklonil hlavu. Ne že bych plánoval nějaké držení se rozkazů ale zní to pěkně. |
| |
| Sídlo klanu Uchiha Když Naibun Sasukemu odpověděl, tak se mu vysmekl a vyrazil k Naokiho pokoji. Sasukeho pohled ovšem spočinul na Kunai, ke kterému je připevněn vzkaz. Když ho rozevře, tak čte. Jak jsem slíbil Sasuke. Pomstím se na tvé rodině! Tohle byl první krok, další bude následovat. Brzy zemře i tvůj druhý syn a tvá žena. Užij si to. S pozdravem Orochimaru Naibun Dostal jsi se do Naokiho pokoje. Pokoj je úplně rozbitý a zčernalý, ale oheň zde není. Je ti jasné, že tohle je práce nějaké mocné techniky. |
| |
| Doma Pustím Naibuna a pohled mi sklouzne na kunai zabodnutý ve zdi, na kterém je připevněný vzkaz. Ihned k němu přiskočím a vytrhnu ze zdi. Rozložím vzkaz a začnu číst. Jakmile ten vzkaz dočtu tak ho zmačkám a bezmyšlenkovitě strčím do kapsy. Padnu na kolena opřu se o stěnu a rukama si zakryju obličej, po kterém se začínají kutálet slzy. Naoki... Odpusť... Odpusť mi to prosím..., řeknu tichým přiškrceným hlasem. Ruce svěsím a zaryju prsty do podlahy. Vypadám úplně mimo. Nepřítomný pohled doprovází pohupování a mumlání si. |
| |
| Uchihovic sebranka - přehrabávání trosek Strýci se vyškubnu a mám možnost plného výhledu na zčernalé trosky. Místo překvapivého výbuchu emocí naprosto schladnu, tep se mi zklidní a myšlení napne. "Tohle... Muselo stát hodně energie." Prsty přejedu po vrstvě popelu na stěně. Ty se malinko odloupou. Z mé koncentrace mne vytrhne strýcovo spílání. Nemůžu se díky tomu úplně dobře soustředit na můj průzkum. Navíc se z něj stává náhle pacient, ale na poli, které mi nikdy počádně nešlo. Na lezení do hlavy byla lepší matka, ne já. Přejdu k němu, nadechnu se. Chvíli jsem měl chuť začít soucitně, ale pak jsem si uvedomil, že by to bylo ještě horší. "Postav se. Tímhle mu nepomůžeš." Zazní můj celkem velitelský hlas. "V přízemí máš ženu a druhého syna, ty tě budou potřebovat." Můj hlas je pevný velitelský. Počítám s tím, že strýc vybouchne, ale potřebuji ho postavit na nohy, aby nebyl takhle na ráně. |
| |
| Sasuke, Naibun Jen co Naibun domluví, tak se tu objeví Suigetsu se svým mečem v ruce. "Co se tady sakra stalo?" zeptal se ale pak se zarazil, protože si všiml Sasukeho nepřítomného výrazu. Sasukeho slzy začaly nabírat rudou barvu a znovu z něj začala sálat ta temná síla. Bee Tsunade se na tebe podívá a odpoví ti "Ano, to je dobrý nápad. A myslím, že nejlepší bude, když se vydáš za ním. Ale dejte si pozor. Pošlu za vámi posily, jen co nějaké svolám." Na pár vteřin se odmlčí a pak dodá "Hlavně nenadělejte moc škod." S tím ti pokyne, že máš vyrazit. |
| |
| Konoha Stál jsem před naším cílem ve tváři naprosto připitomělí výraz než mi došlo že on vlastně má starost vůbec ale vůbec není, proto jem jej i jeho doprovodnou skupinu předběhl ve dveřích a pokračoval dál naprosto nevzrušeně do kanceláře, přičemž jsem si na pravou ruku nasadil koženou rukavici s kovovím štítkem pro blokování čepelí. Do kanceláře jsem vešel v okamžiku kdy z ní vyběhl Bee, těsně než se dveře zavřeli. Zůstal jsem překvapeně stát. Čekal jsem tu spíš Uzumakiho ale nejkrásnější ženu Konohy určitě ne. No to se podívejme, Tsunade-sama co vy tu děláte? vyvalil jsem překvapeně oči. Upřímě pochybuji že si mě bude pamatovat, naposledy když mě viděla mi bylo zhruba dvacet a teď jsem...no starší. |
| |
| Konoha Rozumím Přikývl jsem jako reakci na Tunadin defacto rozkaz, načež jsem vyběhl ze dveří kanceláře ven. Příčemž jsem v nich málem srazil nějakého postaršího chlápka s čelenkou konohy. Někoho mi sice připomínal ale nijak jsem to nerozebíral a pokračoval v cestě k místu odkud se ještě stále valil dým jakožto pozůstatek exploze. Doufám že tomu Uchihovi z toho nehrkne v bedně, zrovna teď bych s ním strašně nerad bojoval. Takovích je nás víc zamručel Hachibi. Už bylo na čase aby se zase ozval. K domu jsem doběhl za necelou minutu a musel chtě nechtě obdivovat opravdu úctyhodnou práci. Pochyboval jsem že to byl obyčejný výbuch, spíš nějaká technika. Dovnitř se cpát nebudu, raději hlídat venku... |
| |
| Akaguma, Boku-Jin Cestou po schodech vás předběhli dva lidé. Jeden z nich byl obyčejný člověk, ale druhý byl dozajista shinobi. Do kanceláře jste vešli těsně poté co tam dorazil ten postarší chlápek. Mugen Tsunade na tebe pohlédla a zatváří se podezíravě. Pak jí svitne v očích a řekne "Šálí mne snad zrak? Jste..? Omlouvám se, jméno mi vypadlo. Syn Sarutobi-senseie?" V tom promluví Drain "Co se tady po mě chce? Co se děje?" Tsunade na něj pohlédne a řekne "Poblíž Konohy byla spatřena skupina osmi členů Akatsuki, tak tě musíme dopravid do bezpečí." Bee Stojíš před sídlem klanu Uchiha a pociťuješ zase tu temnou sílu. Hachibi zaskučí a řekne Ta síla! Ani Kyuubi není tak zkažený a temný! A každou vteřinou je to horší a horší! |
| |
| Konoha-sídlo Uchihů Klídek Bejku může být jak chce tvrdej ale mi dva společně sme tvrdší zasmál jsem se stále ještě veselej ale upřímě mi do smíchu moc nebylo. Poté co předvedl se svím Amaterasu bych se mu nerad dostal do cesty. I když bych to nejspíš přežil, výtězstvím si jistej už nejsem. Nebyl bych si přežítím tak jistej... zamručel ale já se nenechal. Simtě brácha jeho Amaterasu uhnul a já sem teď ještě vo fous rychlejší než bejval on. Bude to v pohodě uvidíš. Navíc i kdyby mu hráblo Konoha to jen tak nenechá a přijde si ho umravnit takže no stres. |
| |
| Konoha Byl jsem docela překvapený že si mě pamatuje než mi došlo že to tak není, prostě si spojila obličeje a vybavil jsem se jí. Sarutobi Mugen ve své vlastní prohnilé maličkosti zasmál jsem se ale to už do místnosti vešel Jinchuuriky a jeho kolegové. Když Tsunade začala o Akatsuki mírně jsem s sebou trhnul ale nějak zvláště jsem to nekomentoval, přecijen kdo s sebou při vyslovení toho jména necukne. Hmmm, když mluvíte o Akatsuki cestou sem jsem potkal pár opravdu podivnejch týpků. Nějakýho chlápka co vypadal jako žralok a pak taky Uchihu...ne vážně nevymýšlím si zkutečnýho Uchihu...Itachi očividně nebyl moc pozornej když to s něma končil... |
| |
| Uchihovic otevřená hacienda Sasuke zuří a to se do toho začne motat další z jeho bývalého týmu. Poprvé jsem si ho nezařadil, teď můj logický mozek vyplivne informace, které jsem o něm měl. "Aspoň nebudu první na ráně a můžu plnit, co jsem slíbil." Probleskne mi hlavou, jak se vyhnout přímému výbuchu. Pomocí Shunshin no Jutsu (Technika problesknutí) se opravdu rychle přemístím k bratránkovi. "Sakura-sama, Sasuke-senpai vás bude potřebovat na hoře, asi bouchne. Na Itachiho dohlédnu, případně ho přenesu do starého uchihovic domu, kdyby se vyskytli potíže. Na to budu mít." Pronesu klidně a otočím se na bratránka. "Připrav se na přesuny." Nabídnu mu svoje záda. |
| |
| Radnice Dovedeme Jednoocasého na radnici. Mezi tím nás mine několik lidí. K těm informacích, co mi sýkorka překládá se divím, že jich není více. Bee nás pomalu smete ze schodů, zakroutím nad tím hlavou. Pak jsme v hlavním srdci Konohy a to v kancceláři stejně tak se starým pánem, kterého Tsunade označí jako potomka Třetího. Drain se začne ptát. Já mlčím. Moje informační centrála pípá a přenáší další a další informace, které se budou možná hodit. Číslo 8 mě také překvapí. "Wow! Tomu se říká hotový švédský stůl!" Zazní Gobiho znechucený hlas. "Klid. Jízdenku domů máme pořád otevřenou." Pousměju se v hlavě. Je vidět, že víceméně čekám na propustku od Tsunade, aby jsem se mohl zabývat jinýma problémama. |
| |
| Doma Naibunova slova sice slyším, ale vůbec na ně nereaguju. Reaguju až na Suigetsa. Poté co na mne Suigetsu promluví, tak to ve mne začne vřít. Dostávám vztek, lépeřečeno nezvladatelný nával vzteku. Postavím se. Mezitím se Naibun vypařil. Až teď si všimnu, že mé slzy jsou rudé. Na tuhle skutečnost kašlu, přecejen mi teď zemřel syn. V odpověď na jeho slova jen zašátrám v kapse a podám mu skrčený vzkaz. "Naklonuj se a zabezpeči dům. Jakmile to uděláš, tak vem mou rodinu a odveď je na Radnici. Tam Sakuře předáš tento vzkaz. Já si jdu pro Orochimara!!", řeknu totálně vytočeným hlasem a zamířím si to do Naokiho pokoje, skrz který vyskočím ven, kde si všimnu Killer Beeho. Je to sice dement, kterého bych nejraději zabil, ale teď mi může být nápomocný..., pomyslím si a otřu si krvavé slzy. "Hej... Bee... Potřebuju pomoct...", řeknu směrem k němu. Jde na mě vidět, že mluvím se značným znechucením. "Buď bež dovnitř a ochraň je před dalším útokem, nebo pojď se mnou a pomoz mi rozkopat tomu hajzlovi Orochimarovi tu jeho hadí prdel!!!", křiknu a zatnu pěsti. Nyní jsem na vrcholku svého rozhořčení. Po tvářích se mi znovu začnou kutálet krvavé slzy. |
| |
| V kanceláři Před cestou do kanceláře nás přepadne rázová vlna. Ichibiho ochraňuji tělem, ale naštěstí se nic jiného nestalo. Když jdeme do kanceláře Hokage běhají kolem nás lidé jako, kdyby byl celostátní den pošťáků. A to kolem nás neběhají jenom shinobi, ale i obyčejní lidé, z kterých strach jen srší. Probíhá kolem mě i Hachibi, který mě málem smete i když by to bylo spíše poměření sil. Za těch pár minut nastal nějaký ohromný zvrat co se sakra děje ?? Dojdeme do kanceláře, kde se nachází muž, který nás před chvílí předbíhal byl mi povědomí a má domněnka se potvrzuje. Vážně je podobný lehce Asumovi a jak jde vidět je to syn třetího. Konečně někdo, kdo tu udělá pořádek. Horší je, že se splnilo to co jsem nechtěl. Akatsuki začali masivním útokem. Co takhle vyhlásit poplach sakra. Sice Jinchuuriki bude v bezpečí, ale lidé mohou umřít a hlavně to si tu nikdo nepamatuje, jak to dopadlo minule ?? Vrátím se ve vzpomínkách k době, kdy jsem se potkal s jednou z Peinových sfér a pak tu dlouhou dobu v nemocnici. Hokage - sama kam máme odvést Ichibiho ?? |
| |
| U Uchihů Tak vidíš nebude to tak zlí utěšoval jsem Hachibiho když Uchiha spadl ze střechy rovnou k nám a navrhl nám lov na Orochimara. Abych byl upřímnej nemám tě rád a nikdy mít nebudu ale lov na Slizouna to je jedna z mála věcí které si ujít nenechám zasmál jsem se tentokrát opravdu vesele a vydal se za ním. Citově zhroucený Uchiha to se jen tak nevidí zasmál jsem se v duchu. Hmmmmm, byl bych raději kdybych to neviděl... poznamenal poněkud zbaběle můj splečník. |
| |
| U radnice Našla jsem si pěknou terasu na které jsem se usadila a spokojeně monitorovala dění. Hmm, jak pěkně se nám tu schází a rozcházejí až si tak říkám jestli jich nevezmu více najednou Sleduji kroky "Senseie", a když ho cítím ve stejné místnosti jako Jinchuurikiho musím se smát, ale pak málem spadnu, jelikož až moc blízko ucítím Hachibiho. Hups, nedávám si pozor. Pro jeden ocas zapomínám na osm. Naštěstí, ale Hachibi míří jinam a tak seskočím z terasy a jdu na radnici taky. Vyjdu po schodech a zaťukám na kancelář. Vejdu dovnitř a ukloním se. Hokage-sama moc mě těší. Věnuji pohled osobě za stolem a pak se podívám na Sarutobiho. Omlouvám se sensei, ale všude je nějaký rozruch tak jsem se odvážila jít až sem. Pousměji se a prohlédnu si zbývající v místnosti. Hmm takže tu máme dalšího Jinchuurikiho, ale jakého Bijuu v sobě skrývá ?? A ten ANBU je taky zvláštní má nějak moc chakry jako by zadržoval přebytky. Následně na to jde v místnosti cítit můj vanilkový parfém. |
| |
| soukromá zpráva od Hana Kaori pro Má technika začne působit jen a pouze na senseie a to tak, že se vedle něho objeví moje dvojče, které se jemně nakloní k jeho uchu. Sensei Uchechtne se. Ten vedle Ichibiho je také Jinchuuriki, ale zatím nedokážu říct, jak moc mocného Bijuu a hlavně začínám mít lehký zmatek kolik jich tu je. Je tu totiž ještě jeden velice silný shinobi, ale ten se teď pohybuje v dostatečně bezpečné vzdálenosti stejně tak Kyuubi a Hachibi. A ten ANBU taky nevypadá jako nějaká padavka, chtělo by to je odlákat od Hokage a můžeme začít. Pak se rozplyne a genjutsu se zruší. |
| |
| U radnice S opravdu hodně smutným výrazem jsem sledoval příchozí Kaori. Chudák holka ale...jinak to prostě nejde pokud se má můj plán podařit lehce jsem se dotkl zápěstí. Kuchiose no jutsu přímo za ní se objevil relativně mladý muž s nakrátko ostříhanými hnědými vlasy a rychlím pohybem se ti pokusil zablokovat obě ruce a tím tě znehybnit (vzhledem k tomu že je to ten Rychlej mělo by se mu to vydařit). A tohle je jedna z nich Hokage-sama Členka Akatsuki vyslaná polapit Ichibi no Shukaku oznámil jsem jako by se nic zvláštního nedělo. S tím jsem se směrem k ní otočil v očích zvláštní smutný pohled jako by mi to co dělám bylo skoro líto. Přece by jste nevěřili tomu že bych zničil dílo vlastního otce? zeptal jsem se jí. Tak naivní nemůžete být ani vy. Jen tak mimochodem můj "společník" se k tobě zezadu tiskne dostatečně na to abys poznala že nedýchá. |
| |
| Dodatek Mimochodem Hokage-sama měla by jste vy a ostatní opustit místnost vzpoměl jsem si po chvíli. Její schopnost je vytvářet Genjutsu pomocí vůní. Já a můj společník jsme odolní ale...nebylo by dobré kdyby nás svou schopností poštvala proti sobě a sama přitom utekla. |
| |
| Sense. . . Seniorova zrada Jakmile Mugen něco vyvolává jsem překvapená. Že by už ?? V tom mě, ale zezadu někdo drapne a zmáčkne tak, že se skoro ani nemůžu hýbat. Ááá co to héééj pusť mě. Přímo přede mnou začne popisovat co jsem vlastně zač. Nasraně na něho hledím a pak se tomu imbecilovi co mě drží snažím vysmeknout kopu nohama a snažím se mu přidupnout chodidlo. Ty hajzle počkej až si tě Kizashi najde rozcupuje tě jako žábu. Ten hajzl počkej jestli se odsud dostanu jsi na mé černé listině frajere. Ááá pusť mě nebo tu všechny zabiju. . . slyšíš ty starče pusť mě. S tím se celou místností místo vanilkové vůně rozlyne pach připomínající pach síry. Stále se zmítám a škubu sebou, jak jen můžu. |
| |
| soukromá zpráva od Hana Kaori pro Začnu všem, kteří se nadechli a genjutsu na ně působí přehrávat jejich nejhorší chvíli v životě. Tsunade tedy smrt jejího bratra a přítele. Akimichimu smrt Mimi a Jinchuurikim nejspíše jejich vtělení démona nebo pokud mají nějakou mnohem horší myšlenku probudím jí. A u Mugena přece jenom nedýchá, ale mluví takže by to na něj taky mohlo zapůsobit. |
| |
| Konoha Chápu... Naschledanou... říkám co nevíce pokorně a ocházím pryč. Hmmm... najednou zrušení všech misí? čeká se snad nepřátelský útok? Nebo nějáký jiný vpád do konohy? Nebo jen nějáké ohrožení? To se musí prošetřit. No spíše budu muset najít Hokage, Sasukeho nebo Kakashiho, protože kdo jiný by mohl tušit co se tady děje? A proč se cítím tak divně? Budu se muset asi najíst... Zavětřím, abych zjistil kde je nejbliží restaurace okey takže tudy Cházím dovnitř a zdravím a ihned si objednávám. Mimořádně si nedávám hromady jídla, které pokrývají celý stůl. Předevšm na to ted nemám čas. platím zde svůj účet a po té jen procházím Konohou, jestli třeba shodou okolností nenarazím na někoho zajímavého nebo něco zajímavého... tak schválně uvidíme co se dnes ještě stane... Třeba útok akkatsuki... Zase nějáký vzrůšo... |
| |
| soukromá zpráva od Asahi Hinata pro Když se začnou dohadovat odkud jsou začne mě to srát. Když mě má stále v ruce Danzou začnu si pomalu uvolňovat pouta tak, abych mohla seslat Jutsu v tu chvíli vyvolám. Kirigakure no Jutsu "Krytí mlhou" Kolem se pomalu začne rozprostírat mlha, ale jen lehce zatím jí totiž nepotřebuji v plné síle. Když mě předá Danzou tomu mistrovi mlha zhoustne a začne plně působit. Ve stejnou chvíli přestane působit Henge na mojí KnN a jelikož jí ten pošuk drží v ruce začne ho kompletně obmotávat avšak nezabije ho. Zároveň já mezitím používám. Oboro Bunshin no Jutsu "Techniká mlžných klonů" Čímž všem zmizím z dohledu a doslechu úplně. Když sem takhle krytá zadívám se na toho ANBU s kterým si hraje moje kočička. Celý obmotaný ocasy se nemůže hýbat a tak k němu přistoupím a sundám mu masku, kterou si nasadím. Omlouvám se, ale moc to zdržuješ a já nutně potřebuji tvůj obličej. S tím mu položím ruku na čelo a použiji. Dappisuru no Jutsu " Technika svlékání kůže " Nejdříve se neděje nic, pak se, ale na jeho obličeji začnou vytvářet prasklinky. Muž začne ječet mlha však tlumí všechen zvuk až na minimum pak, ale umlkne, jelikož z muže zbylo jen zakrvácené torzo. Místo mě však KnN drží v ruce on. Ano kůže z něho svlečená je teď na mě. KnN ho pustí a místo toho jí pomocí Henge proměním na Shuriken, který uklidím. Stejně tak použiji na tuhle mrtvolku Henge a zruším všechny ty mlžné techniky. Takže po rozplynutí tam stále stojí člen ANBU a u jeho nohou mrtvá členka Akatsuki. Vrr ta děvka, snažila se pláchnout. Naštěstí byla už moc slabá. Ukážu naštvaně na Danzoua. Příště se nauč lépe svazovat. Tsss ROOT, aby člověk pohledal. Vem tu mrtvolu, za trest jí poneseš až do Konohy. Tam si to s tebou Hokage vyřídí. |
| |
| Konoha Stále se smutným výrazem jsem zakroutil hlavou. V nose mě zalechtal podivný zápach tak jsem raději přestal dýchat a kývl na svého společníka. Okamžitě uvolni své genjutsu nebo ti zlomím páteř. ozval se ti u ucha příjemný mužský hlas který emocemi zrovna nepřekypoval. S tím ti položil obě ruce zezadu na krk, zároveň však pořád blokoval ty tvé. Jemný tlak se po chvíli změnil na silnější. Počítám do tří oznámil a počítat zkutečně začal. Tlak se co číslo zvyšuje. Tak že ti ta páteř asi opravdu praskne u čtyřky. |
| |
| Tsuki, Danzo Velitel se k Danzovi přiblíží a se souhlasným přikývnutím převezme Tsukiiny pouta. "Fuu a Torune? Ehm, to mi nic neříká. Buď je neznám, nebo mají jiná jména" odpoví Danzouovi na otázku. V onu chvíi se okolo Tsuki a toho velitele utvoří mlha. Zprvu ne moc hustá, ale nakonec zhoustne tak, že jste všichni ztratili orientaci. Netrvá to dlouho a mlha se rozplyne. Velitel ANBU stojí nad Tsukiinou zkrvavenou mrtvolou a něco řekne (Co, ví Ti, kteří tam jsou). Ostatní dva ANBU se jen zasmějou. Ve stejnou chvíli se ozve hlas pravého velitele ANBU "To bylo vskutku dobré. Opravdu je to členka Akatsuki." Všichni střelí pohledem k mrtvole, která se zrovna proměnila v hromadu bahna. "Prosím, teď se vzdej, nebo toho budeš litovat. A odhoď svou zbraň!" dodal uctivým hlasem, což ti napovídá, že je slušný, ale když se naštve tak se nezná. |
| |
| Hokageho kancelář - Mugen, Kaori, Kakashi, Boku-Jin Když se vanilková vůně změnila na pach síry, tak se Tsunade jako první zhroutila. Padla na kolena a začala vzlykat. Hned na to se k zemi padli i dva ANBU, kteří tady zůstali. Kakashimu se před očima začnou míhat výjevy z té doby, kdy mu zemřel Otec a jeho nejlepší přítel Obito. Hoď si 1x 10stěnnou kostkou) Dokonce i Mugenovi se před očima začaly míhat výjevy z minulosti. Konkrétně jeho souboj s Minatem, ve kterém ho žlutý blesk roznesl na kopytechl. Pak to přeskočilo na další traumatizující vzpomínky. (Také si hoď) Boku-jinovi se v hlavě ozval hlas Gobiho Hehe, je dobrá. Jsi v genjutsu a ani sis toho nevšiml. Pro tentokrát ti pomůžu. Chvíli se ti před očima míhaly traumatizující výjevy, které se po chviličce vyjasnili a ty jsi prozřel. Jediný Drain nepadl do genjutsu a obrátil se na Kaori. |
| |
| Naruto Soustředil ses a všiml sis několika velkých a podezřelých chaker, které se nachází asi čtyři kilometry od Konohy. Co čert nechtěl, přesně tam je ta vesnice, o které mluvil ten chlap, který vtrhl do kanceláře. Vyrazil jsi tedy zřejmě za nimi. Pokud se k nim přiblížíš, tak spatříš Kisameho, Orochimara, Creeda, nějakého neznámého muže, který stojí u Orochimara a další zahalenou postavu. |
| |
| Před domem "Dobře... Tak mě následuj... Jdeme zjistit kudy...", řeknu hlasem, který je skrz na skrz prosycen čirým hněvem. Obrovskou rychlostí vyběhnu směrem k nemocnici. Tam vyhledám Karinin pokoj. S klepáním se nehodlám zatěžovat a prostě vejdu. "Karin... Teď se soustřeď!! Najdi mi v okolí Orochimara!! Ale rychle!! Musím tu svini zabít!!", řeknu tím samým hlasem, kterým jsem před chvílí "zavelel" Beemu. Počkám si na odpověď a vyrazím. |
| |
| Nedaleko od Konohy Vážně bych si měl pořídit nějaké orientační jutsu nebo někde ukrást Byakugan. Proto jsem byl naprosto mimo poté co se stalo. Zachránilo mě jen rychlé myšlení díky kterému jsem se domákl co se stalo. Když nezabralo mé nové jutsu prostě jsem tasil a opřel svou čepel o její krk. Eh...tak tohle je trošku trapas. Omlouvám se netušil jsem že se dokáže rozvázat...neměl jsem s sebou žádnej provaz tak jsem použil co sem našel. vysvětlil jsem omluvně. Ksó co to dělá? Takhle mě dostat do průseru... zavrčel jsem duchu a byl vděčný za masku skrz kterou nemůže vidět můj obličej. |
| |
| Sasuke, Bee Když jste vešli do Karinina pokoje, tak už stála s kunaiem v ruce a byla připravena se bránit. Když však viděla, že je Sasuke přítomen, tak pomalu kunai schovala. "Myslela jsem si... Co se to s tebou stalo?" zeptala se Karin. Pak jsi jí ale zadal úkol nají Orochimara. Sepla ruce a chvíli se soustředila. Pak otevřela oči a vzhlédla k vám. "Na severozápad. Čtyři kilometry od vesnice. Je tam několik velkých chaker, včetně hokageho" řekla trchu rozklepaně a pak se ještě zeptala "Sasuke, co se stalo? Vypadáš.. zvláštně." |
| |
| Tsumibito Poté co jsi zaplatil účet v restauraci a vyšel z ní ven se ozvaly dvě exploze. Jedna směrem od radnice a druhá na druhou stranu. Většina lidí začala pobíhat sem a tam a snažili se nalézt vhodný úkryt. Akatsuki Před vás doskočila osoba v dlouhém bílem plášti s ohnivým motivem. Není to nikdo jiný než samotný velký šestý hokage. (Danzo nebyl oficiálním hokagem. Nebyly řádné volby.) |
| |
| Konoha Následoval jsem Sasukeho s mírně smýšenými pocity. Něco mi říkalo že než abych šel za ním měl bych ho praštit polenem přez hlavu a nenechat ho napochodovat do jasné pasti jenže...Orochimaru určitě nebude počítat ve své pasti se mnou. Teda alespoň v to doufám. Hmmm a co když má ten hnusák nějakýho Bijuu nebo několik? zamračil jsem se. Nebyla to příjemná myšlenka. A jak by je podle tebe ovládal? zeptal se výsměšně Hachiby ale mě se to tak vtipné nezdálo. Je to Orochimaru už předvedl že je schopnej přežít vlastní smrt...nepřekvapil by mě s ničím. |
| |
| Střecha kanceláře Trvá mi překvapivě dlouho než najdu chakru nepřátel, ale nenechám si tím pokazit náladu... díky rozbitho okna a vcelku hlasitých lidí v kanceláři tuším co se tam asi děje. Deaktivuju sage mod a vytvořím klon. Klon Klon skočí do kanceláře a postupně vysvobozuje lidi z halucinací starou dobrou technikou Kai - (uvolnění) Pokd tato technika nebude fungovat zaútočím na tu ženu s cílem ji omráčit či zmrzačit tak nepříjemně aby se nemohla soustedit na techniku. Já Ve chvíli kdy zjistím místo silnějších chaker se vydám tím směrem... jedna z chaker mi dokonce připomíná samotného orochimara ale jist si nejsem. Celou krátkou cestu k nim (běžel jsem rychle díky liščí chakře - zatím jeden ocas-) Jsem přemýšlel co jim řeknu na uvítanou. Přemýšlel jsem dlouho (možná minutu) ale nic mě nenapadlo. Pro jsem na ně rovnou bez řečí zaútočil. Mojí oblíbenou technikou Rashen-shuriken (pokud chce pj reagovat tak prosím o chvíli strpení... bude soukromka) |
| |
| Cesta Upřímně, lekl jsem se. Strašně jsem se lekl když se před námi z ničeho nic zjevil Žabí xicht Uzumaki Naruto a tak jsem zareagoval zcela bez přemýšlení. Uskočil jsem dozadu a během letu trhl levou rukou směrem k němu. Ozvalo se zadrnčení a z rukávu mi vyletěla krátká šipka z kuše mířící přímo k němu. Ještě před dopadem jsem vystřelil druhou ve směru kterým by měl uhnout. Dopad na zem přešel do kotoulu v zad ze kterého jsem se vyšvyhl na nohy. Do pravé ruky mi mezitím skočil můj krátký ninja meč jehož špice mířila na Hokageho. Ani omilem jsem nečekal že by ho mohli mé střeli dostat vážně jsem se prostě lekl. |
| |
| Nemocnice -> Vesnice Karin mne poslechne a začne se soustředit na nalezení toho zmetka. Po chíli konečně otevře oči a řekne mi místo, kde se nachází. Na nic nečekám. Otočím se a vyrazím ke dveřím. V tom se mě zeptá co se mi stalo. Zastavím se. "Zabil mi syna...", řeknu chladným hlasem, ve kterém jde cítit pořád ten hněv. S tím vyběhnu z pokoje a vyrazím co nejrychleji tím směrem, který mi Karin řekla. Po chvilce jsme se s Beem dostali do vesničky, kde už Naruto útočil na akatsuki. Stanu na střeše a prohlídnu si všechny nepřátele. "OROCHIMARU JE MŮŮJ!!!", zařvu temným hlasem a vyrazím tvrdě proti němu. V očích se mi spolu s mým novým sharinganem zračí šílenství. Každý, kdo mi bude bránit se k Orochimarovi dostat podpálím pomocí AMATERASU. Když se k němu dostanu na vzdálenost osmi metrů, tak se mi v ruce objeví Chidori (tisíc ptáků). Nemířím však na tělo, ani na hlavu. Mířím na rameno, abych ho zneschopnil, a aby ho to co nejvíc bolelo. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Cestou si dělám sem tam co 200 metrů pečeť pro přemisťení (na domy sloupy kameny cokoli) a zároveň si přivolám můj meč Nemesis a schovám si ho k pasu pod plášť. Asi v posledních 15 vteřinách před dosažením cíle aktivuji sage mod (ať ho mám aktivní chvilinku před příchodem) Vytvořím si Rashen shuriken zapomocí liščí chakry ale pak ji potlačím. Zároveň si vytvořím klona kterému dám můj kunai pro přemsťování. Sotva uvidím nepřátele hodím po nich rashen shuriken i klona který se v Rashen shuriken proměnil. zapomocí techniky Fuuma Shuriken, Kage Fuusha (Shuriken větrného démona, Stínový mlýn) Hodím nejprve klona a v jeho stínu letí ukrytý skutečná technika kterou by neměli vidět. Věřím že klonu uhnou. Skutečnou techniku zvětším (stejně jako u paina) tak, že by měla rozsekat i ty na které původně dosah neměla a pak nechám zbytkovou energii rashenganu prostě explodovat. Pokud v letu klona nikdo nezastavil tak se klon po explozi promění zpět ve mě a vrhne shuriken na to se od pohledu kryl nejhůř. Mé originální já se soustředí na vykrývání případných protiútoků a hned o se dozvím jak zareagovali budu posílat další techniky jako na běžícím páse. nemám čas... musel jsem to překopírovat... odpusť mi neoznačení technik barvama... |
| |
| Kancelář Oklepu se, když se holčina pokusí napěchovat rok souboje s Gobim do jednoho okamžiku. Naštěstí Gobi zasáhne. Pro něj ten obraz není také dvakrát příjemný, kdo by se koukal na svojí vlastní porážku. Popravdě aktivita páprdy je taková... Podivná. Genjutsu se rozhodnu obrátit na sesilatelku, sice to asi neocení, ale takhle budeme mít jistotu, že nebude nic dělat. Naimenteki Seken (Vnitřní svět) Neudělal jsem ani pohyb, pouze jsem jutsu aktivoval. "Jseš si jistej, že jí to chceš udělat?" Optá se mě Gobi. Kývnu hlavou. Zjevně jsem odhodlán to udělat a nebrat si servítky. Nechám si zadní vrátka, abych si s ní mohl pokecat, pokud se jí vlastní genjutsu nepodaří zrušit. |
| |
| soukromá zpráva od Creed pro Viz. pošta. |
| |
| S ANBU Když se mi můj výtvor začne rozpouštět před obličejem rychle strhnu masku, která se promění také v bahno. Ksó klon, ale to není možné nedokázal by se prohodit, když jsem ho už měla ve spárech, což znamená, že tu už jako klon byl takže i ti zbylí jsou kloni. K sakru tohle mi nevyšlo a to jsem to chtěla urychlit inu Danzou přece tě neprozradím. Pousměji přesto, že v podobě toho chlápka to tak sexy nevypadá. Hmmm podcenila jsem vás, ale to vy mě taky. Výhodou je, že to znamená, že neviděl mojí Neko. Když Danzou mi chce přiložit meč ke krku vykryji mu ránu kunaiem, který jsem si předtím schovala. Hlupáčku myslíš, že se nechám chytit podruhé ?? Zasměji se a odskočím od něj, přitom se snažím kontrolovat i zbytek ANBU. Copak takových pět ANBU hochů má za úkol dostat jen jednu ubohou kočičku mezitím co zbytek bojuje o svůj život v Konoze ?? Nepřijde vám to vůči ostatním nefér ?? Pořádně se nadechnu zatajím dech a použiji. Doku kiri "Otrávená mlha" Skočím do nafialovělého oblaku a použiji své. Boka no Jutsu "Technika zabránění útoku" A zmizím do země. |
| |
| Souboj - Naruto, Kisame, Creed, Kubikiri, Kizashi, Bee, Sasuke Naruto se vyhl dvěma šipkám, které na něj vystřelil a vrhl Rasen-shuriken po Creedovi (jelikož Naruto neurčil, tak jsem hodil kostkou a padlo to na Creeda. Hned za ním vrhl druhý. (Vysvětlení pro Naruta: Nejde to tak jako s Fuuma shurikeny, protože rasen-shuriken není tak plochý a navíc "trochu" "září") První zasáhl Creeda do prsou, což jej rozmetalo. Ukázalo se ovšem, že to byl jen bahení klon. Druhý rasen-shuriken byl zničen explozí toho prvního. Stejně jako dvě přilehlé budovy. K Narutově smůle všichni stačili odskočit. (Creeda tady nikde nevidíte. Naruto jej cítí - viz. pošta) Když se obě budovy zřítily, tak se na scéně objevil Sasuke a zařval, že Orochimaru je jeho. Orochimaru se narovnal a podíval Sasukeho směrem. Hned jak jej spatřil, tak se začal arogantně smát. "Copak, copak Sasuke? Už jsi oplakal synáčka? Přišel sis pro nášup?" Hned na to proti Orochimarovi Sasuke vyrazi. Oroch nechtěl zůstat pozadu. Zvedl ruku, z které mu vyrazili čtyři hadi, kterým z tlam vyčuhovaly čepele. Sasukeho chidori a Orochovi hadi se střetli. Vítězem se stal Sasuke, který pokračoval dál k Orochovi, kde ho zasáhl do pravého ramene. Oroch vytřeštil oči a zaskučel bolestí. "Tohle není konec Sasuke! Mám ještě dost těl" řekl a zachrčel bolestí. "Další na řadě bude malý Itachi. To tobě i tvé rozkošné ženušce způsobí bolest. Bolest, kterou si zasloužíš!" dodal po chvilce a napřáhl se levou rukou. Protože ho Sasukeho chidori částečně paralyzovalo, tak je dostatečně pomalý, aby ho Sasuke zablokoval. |
| |
| Konoha ----> radnice Hmmmm??? trhám hlavou směrem k radnici, poněvadž ten výbuch mi přišel že je blíže. Tak to je síla! A to jsem odvolán do práce jen při extra porcích! Nu což... půjdu se podívat kdo tady zase řádí, trochu ho proplesknu a budeto... S tím vyrážím do radnice abych se konečně dozvěděl o co se tady přeci jen jedná. Co to jen může bejt? Možná má hokage kocovinu nebo se jen naštval, nebo neudržel kyuubiho... Kdo ví... Nejdříve klepu na dveře, což může vyvolat vevnitř v místnosti obrovský zmatek. Poslíček v tuto denní dobu? kdo by ho čekal? Pomaličku otevírám dveře ktrémírně vrzají a vstrkuji dovnitř hlavu... Rozhlížím se po všech přtomných. Mám leche pobledlou tvář a jsem jistě schrbený, prsty které vykoukly se jemně třásly stejně jako můj hlas. Mé oči vypadali jako kdybych někoho právě vyrušil v intimní chvíli. P-promiňte že ruším, ale nevíte co se stalo? ptám se stydlivě ostatních a vyčkávám na odpověď. A už tam dělají cokoli, tvářím se jako kdyby se nic nedělo. |
| |
| Radnice Všichni se mi tu krásně skáceli kromě Ichibiho a toho hajzla, který mě drží. Dotyčný mi začne vyhrožovat a já se jen rozesměji. Pak však přijde bolest a já začnu ječet. Začnu se soustředit na to, aby technika povolila, ale nejde to. Technika se změnila ovládá jí někdo jiný. Ihned poznám dotyčného zvláště když stojí blízko u mě. Já už jí neovládám. Ovládá jí tady Jinchuuriki. Syčím bolestí a tečou mi slzy. Blázni, idioti proč se stavíte proti něčemu co by přivedlo téhle zemi mír. Koukněte na svět ten je sám od sebe jedno nechutné genjutsu způsobující nám všem bolest. Kdyby všichni lidé byli ovládáni jedním zavládl by mír. Dost na tom, že na mě by to možná ani nepůsobilo. Pak se otočím k Hokagemu a přes slzy v očích se usměji.¨ Jsem poctěna, že jste přítomen i vy avšak být vámi hlídám tu vaší pandořinu skřínku. Ta temná chakra patří tomu Uchihovi, že ? Netušila jsem, že může být něco s hrozivější chakrou než máte vy a s divočejší povahou než má Samehada. Už jen čekám až jí použije proti vám, pak tu nebudu ani nikdo další z Akatsuki potřeba. Pak se podívám na Mugena, kterému plivnu k nohám. Tak už mě konečně omrač nebo zabij ať tu nemusím ztrácet čas při pohledu na vás. |
| |
| Konoha Před očima mi bleskl obraz Minata, než se mi podařilo genjutsu potlačit. Fajn Greede nezabíjej ji kývl jsem, načež můj společník trošku uvolnil tlak na její krk. V zápětí dovnitř přišel nějaký další chlápek ale pozornost jsem mu nevěnoval. Co mě dostalo byl nějaký žlutovlasí... Minato? vyvalil jsem na dotyčného překvapeně oči než mi došlo že ten to být určitě nemůže. Eh...pardon, spletl jsem si vás s vaším otcem Hokage-sama zamumlal jsem omluvu načež jsem se otočil zpět k Tsunade a spol. Obávám se Hokage-sama že k jejímu uvěznění bude třeba speciálního personálu protože pouhé blokování rukou na ni nestačí. Osobně navrhuji aby byla prozatím svěřena do péče mého podřízeného který je proti jejím jutsu zcela imuní. při těch slovech se oči dotyčného mírně řečeno chtivě zaleskly, já tomu ale nevěnoval moc pozornosti. Stejně jako marné snaze dívky vyprovokovat mě k útoku. |
| |
| Hokageho kancl Boku-Jin ovládl Kaorinino genjutsu a tím jí zabránil v mučení ostatních. Narutův klon proskočil rozbitým oknem dovnitř a začal postupně osvobozovat všechny od genjutsu. Když byla Tsunade volná, tak si unaveně sedla na křeslo za stůl a ztěžka oddechovala. "Není mi dobře. Měla bych si jít odpočinout" zasípala a ač je v sedě, zavrávorala. V tu samou chvíli vešel Tsumibito a pohledy ANBU se stočily k němu. Nikdo však nic neřekl. Tedy až na Draina "Strejdo Naruto. Co se tady děje?" |
| |
| Hokageho kancl Poslouchám návrhy, zavrtím hlavou. "Co jí prostě zavřít úplně do jejího vlastního genjutsu a pak jí jednoduše zapečetit?" Pronesu o víceméně naprosto klidným hlasem. Je to technika, kterou bych udělal já a i lidi u nás. Pak se začne ptát malý prcek ze Suny. "Přišli sem zlí pánové z Akatsuki a chtějí nám nakopat prdel, jen nevěděli pořádně, kdo tu je přítomen." Pronesu k dítěti, který je proklet nesením jednoocasého. "Případně jí můžu uvést do bezvědomí a..." Usměju se. "Proč se usmíváš? Můžeš mi říct proč se usmíváš?" Trochu nervozně se zeptá Gobi. Jako jeden z mála ví, co jsem schopen udělat se zajatci. |
| |
| Klon - kancl Bez emocí se rozžím po místnosti a změřím si pohledem nejen tu ženu, ale i ty dva muže. Jeden z nich vskutku pipomíná Sarutobi-senseie. Ten druhý je nějaký divný. Gnjutsu šlo zrušit naštěstí pouhým kai, proto jsem nepotřeboval zmlátit tu dívku. Když vidím Tsunadin stav, vzpomenu si na její skutečný věk. Přiskočím k ní a podepřu ji (ikdyž sedí... prostě jsem si klekl vedle křesla a chytil ji za ramena) na tváři mám stále ledový výraz a sleduji tsunade. Pomohu vám do úkrytu. Zrovna teď není dobrý nápad jít si lehnout domů do postele. Pohlédnu na náhodného ANBU Jdi vyhlásit poplach. Asi 5 členů organizace Akatsuki je před Konohou. Právě jsem s nima šel bojovat. Chci tam každého Elitního jounina co zrovna není na misi. Nakonec můj zrak spočine na Drainovi a já se konečně mile usměju. Nic moc se neděje. Snad je udržím. Ty teď můžeš jít semnou a s Tetou Tsunade. Z akademie vedou tajné chodby přes skály někam mimo vesnici. Už jsme ty chodby použili mnohokrát. Pak se znovu otočím nyní na Sarutobiho. Budu upřímný a rovnou vám řeknu že vám zrovna teď taky nevěřím, ale ale to teď musím nechat být. Pokud chcete aby ji hlídal váš podřízený nemám nic proti a spolu s nějakým ANBU jí můžete odvést do našich cel... věřím že na radnici vždy někoho najdete. Jo a jsem jen pouhý klon. Skutečný Hokage je před Konohou. Takže lidičky... Já, Tsunade, Drain a jeden či dva dobrovolníci jakožto ozbrojený doprovod pujdem k jeskyním. Sarutobi pujde do cely. Zbytek má volno. Před vesnicí se pořádá slavnost a všichni jsou zváni jen ty ohňostroje trošku pálí. ve vesnici můžete hlídat taktická místa či pomáhat s evakuací... rozhodněte se sami. |
| |
| Kancelář Hokageho Potom co jsme tam strávila pár krátkých a šťastných chvil přišla menší tragédie v podobě mladé dívky. Když se ohlásila a následně byla označena za Akatsuki jednou rukou, která zatím postačovala jsem přemístil mezi ní a Draina. Ihned následně na to jsem však klesl na kolena, jelikož podivný zápach mi do mozku vrátil dávno potlačené vzpomínky. Vzpomínku na mou milovanou, která mi zrovna umírala v rukách mi moc nadšení do práce nepřinesl, ale naštěstí díky Hokagemu přelud zmizel. Pomalu jsem vstal a začal jsem si uvědomovat co se stalo. Narovnám se a sleduji co to udělalo s okolím. Všichni kromě Draina a toho podivného podřízeného Sarutobiho to dostalo, nebo spíše vypadali docela rozhozeně. Při vstupu Tsumibita ho zaregistruji, ale jeho poznámky umlčím přiložením ukazováčku k masce, kde bych měl mít ústa, abych mu ukázal, že má být potichu. Když Hokage řekne, že potřebuje dva dobrovolníky kvůli pomoci s Tsunade a Drainem předstoupím k Tsunade a vezmu jí do náruče. Její váha mi nedělá naštěstí problém. Tsunade - san pokud nebude vadit ponesu vás. S tím se otočím k Hokagemu a kývnu. Já vás doprovodím Hokage - sama. Dnes je vážně den pod psa doufám ,že budu mít aspoň dobrou večeři, aby mi spravila náladu. |
| |
| Radnice Když Hokage oznámí, že je na čase uklidit děti a důchodce, nejdřív nechci, ale pak si uvědomíme oba naráz, koho budem doprovázet. "Taky se hlásím jako doprovod!" "Taky se hlásím jako doprovod!" Aktivně se ozvu, až po tom mi dojde, že vlastně získám další informace, které mi ptáčci nedonesli, ale to je už vedlejší. Nabídnu prckovi záda. "Pokud nebude tedy vadit... Nasedej prcku." Nepředpokládám, že by mne někdo odmítl jako doprovod. |
| |
| Konoha Překvapeně jsem se na Naruta díval. Jako bych se snad mohl nechat zavřít! vykřikl jsem překvapeně a v ten moment jsem ti někoho připoměl, jenže koho? Přišel jsi na to o chvíli později kdy jsem začal po radnici tančit naprosto nemožný taneček, očividně to ale nebylo bráno ze srandy právě naopak. Jsem student největších z mistrů, rival Žlutého blesku ten jenž prozkoumal a zkrotil síly vládnoucí životu a smrti Sarutobi Mugen-sama já se nenechám zavřít do nějaké smradlavé cely i kdyby všechny krásné dívky co jich na světě je padli na kolena a porostili mě o to. při pohledu na mě tě nejspíš napadlo kdo vlastně byl s tvím otcem Jiraiyův student. |
| |
| Kancl - klon Chytím se za hlavu. Promiň, špatná formulace. Samozřejmně bych po Tobě nechtěl aby ses sám zavřel, pujdeš do věznice, spokojen... sám jsi tu dívku chtěl eskortovat. O mé nedůvěře jsem řekl z čisté upřímnosti a je pochopitelná vzhledem k nynější situaci. O návratu do Konohy si vážně promluvíme až bude po útoku a po rekonstrukcích Konohy. Dodám na vysvětlenou. Kdybych tě považoval za aktuální hrozbu rovnou bych na Tebe poštval všechny co tu jsou.... Nebo bych přišel osobně. Jo a Jeden z ANBU je Tvůj syn, tak se raději proměň aby neměl psychický šok a shledej se s ním nějak šetrně. V koutku oka se mi zaleskne hrdý úsměv Je to totiž můj první student a byl bych rád kdyby byl dnes bojeschopný. |
| |
| Souboj Akatsuki vs. Naruto a Sasuke Pořád stojíme ve vesnici, když v tom se u nás objeví někdo mě úplně cizí. Je ale dost rychlý, což se mi líbí. Na chvíli se zastavil a já zpozoroval jeho tvář. Je to sám Kyuubiho Jinchuriki. Ten idiot... Přinesl nám démona až před nos... i když dostal Peina, pořád na nás nemá. ušklíbnu se a vezmu si do ruky Samehadu, která už se na boj nesmírně těší. Sleduji co se děje okolo mě a sleduji útok na Creeda. Ten se ale rozprskne. On asi vážně nebude tak blbej. Pomyslím si a připravím se na boj. Nechce se mi nějak útočit a najednou se s velkým křikem objeví i Uchiha Sasuke, který zaútočí na Orochimara. Konoha vážně vyslala svoji elitu... Řeknu a čekám co se děje dál. Připraven se vyhnout Narutovi i Sasukemu. |
| |
| Orochimarova poprava Orochimaru se mne snažil zastavit pomocí hadů, kteří mu vyrazili z rukou, ale moc nepochodil. Stačilo jen trochu pohnout rukou a hadům popadaly hlavy. Nezpomalen jsem běžel dál, směrem k vrahovi mého syna, kterého jsem také zasáhl přesně tak jak jsem chtěl - do ramena pravé ruky. Když mi řekl o tom, že má ještě mnoho těl, tak jsem zavrčel a zařval v odpověď: "ZABIJU VÁS VŠECHNY!!!" Má slova ještě nedozněla a už jsem ho začal mlátit pěstí do obličeje. Dám mu jen pár ran a pak od něj odtrhnu ruku, kterou jsem mu poranil rameno. Oroch zaskučí a řekne mi, že dalším na řadě bude malý Itachi, protože tak mi a Sakuře způsobí více bolesti. To už jsem se ale přestal ovládat. Začal jsem řvát jako blázen. Chytil jsem Orochovu ruku, kterou mě chtěl uděřit a co nejvíce jsem mu s ní škubnul, snažíc se mu jí vykloubit. Tak budu pokračovat i u dalších jeho končetin. Ač jsem vzteky bez sebe, dám si pozor, aby mě nikdo v mé zábavě nevyrušil. |
| |
| Bitva Přiběhl jsem chvíli za Sasukem. Byl opravdu rychlí zmetek jeden a rovnou se pustil do Orochimara. Inu stát v cestě jsem mu rozhodně neplánoval nejsem žádný idiot. Místo toho jsem tasil svích osm mečů a pomocí Shunshin no jutsu které jsem dopiloval na stejnou úroveň jako má můj brácha jsem se dostal svému nejoblíbenějšímu z Akatsuki Kisamemu za záda. Bez pozdravu jsem se mu pak pokusil dvěma svími noži naplněnými bleskovou chakrou utnout hlavu. Dávej majzla víš že je to nebezpečnej protivník upozornil mě při útoku Hachiby ale jeho varování bylo zbytečné. Já si až moc dobře pamatuji na svůj souboj proti Kisamemu, na oba a rozhodně ho nehodlám podcenit nebo mu dát šanci mě porazit. |
| |
| Konoha Na radnici se toho děje vážně strašně moc. Jsem moc rád, že to tady nemusím snášet já, ale je mi dost líto Tsunade, protože to je na její věk asi fost nepříjemné. Konečně se mi ale všechno začalo urovnávat. Akatsuki vede nějaký jiný Uchiha, syn Madary. Takže Sasuke je volný, což je velmi dobře. Potom se u nás objeví nějaký chlap. Ne nepodobný Třetímu a má s sebou zajatce. Prý členku Akatsuki, která útočí ganujtsu pomocí pachu. To se mi nechce líbit a jsem dost podezíravý, ale pořád mlčím. Urovnávám si myšlenky, což je teď asi nejpodstatnější. Ta ženská nás do Genjutsu chytla, ale naštěstí nás zachránil Boku- Jin, který v sobě má zapečetěného Gobiho. Takže tady se už nic řešit nebude. Rychle se musím dostat k pravému Narutovi a Sasukemu. Jestli tam je pět Akatsuki, tak se o ně dva nebo tři lidi nepostarají. Každý ninja se tam teď hodí. Pořád mlčky vyskočím oknem z kanceláře a mířím směr bojiště Akatsuki vs. Konoha. Nemířím rovnou do boje, ale snažím se schovat se a podívat se, co se tam děje. Cestou si vytáhnu ochrannou čelenku na čelo, abych viděl Sharinganem a sleduji čekám na vhodnou příležitost a hledám "volného" člena Akatsuki. Nakonec uvidím jednoho, který nejspíše patří k nim, protože ho vůbec neznám, ale vůbec nic o něm nevím. Je to Kubikiri. Použiju Kage Bunshin no Jutsu (stínový klon) Nenápadně si udělám jednoho klona. Já sám zůstanu v úkrytu. Doufám, že si mě nikdo nevšimne, ale o tom pochybuji, proto pořád dávám pozor, jestli na mě někdo nezaútočí. Klon se pomocí: Shunshin no Jutsu (Technika probesknutí) Dostane za Kubikiriho a pokusí se ho bodnout kunaiem do zad. Ne aby ho zabil, ale spíše jen paralyzoval. |
| |
| Souboj Ani jeden z těch dvou elitních ninjů (Sasuke, Naruto) si mě nevšímá. Jeden buší do Orochimara a ten druhý útočil na Creeda, který se ukázal jako dobrý ninja a nechal za sebe klon. Sasukeho nechám do Orochimara mlátit, a ani omylem se mu nechystám pomoc. Spolupráce s ním smrdí a ještě navíc proč se obtěžovat, když má těl ještě pořád dost. Najednou se ale za mnou objeví Bee, který se mě pokusí dostat svejma mečíkama. Samehada si toho naštěstí včas všimne a já se ani pomalu nemusím namáhat, ale ona sama mě kryje. Vysaje z mečů trochu chakry a potom uskočím. Tvoje chakra se jí vždycky líbila, chobotničáku. Posledně jsem tě ani nestihl prověřit, ale teď vidím, že jsi docela slušně zrychlil. ušklíbnu se a skočím zpátky k Beemu a pokusím se na něj zaútočit Samehadou, stále připraven se bránit, protože už vím, čeho je schopný. |
| |
| Boj Nějakým zázrakem se mi podařilo uhnout Narutově technice a k mé smůle ani jemu nedělalo problém vyhnout se mím výstřelům. No byl by to taky trapas kdyby Hokageho sejmul někdo jako já zamručel jsem a postavil se na nohy. Přemýšlel jsem kde se zapojím, když jsem si všiml toho jak můj pán dostává klepec od Sasukeho. OROCHIMARU-SAMA zatřval jsem zděšeně a po Sasukem hodil několik (4) shurikeny upravené o větrnou chakru. Než jsem se však mohl dát do běhu a přispěchat svému pánovi na pomoc instinkt mě varoval že jsem pod nepřátelským útokem. Praštil jsem tedy s sebou ozem a přešel do parakotoulu ze kterého jsem si všiml zákeřného Kakashiho útoku kunaiem. Eh, Hatake Sharingan Kakashi osobně...takoví protivník je pro někoho na mé úrovni příliš velká čest pousmál jsem se a dával si majzla abych se nedíval do jeho sharinganu. Co kdybys uhnul a vybral si jiného protivníka já na tebe nemám čas. S tím jsem mu pod nohy hodil nějakou lahvičku ze které se okamžitě začal linout nazelenalí plyn (uspávací). |
| |
| Bojiště - Naruto, Bee, Kakashi, Creed, Kisame, Kubikiri, Kizashi + všichni na které jsem zapoměl (vyjma Sasukeho) Všichni jste svědky Sasukeho běsnění. Všichni cítíte tu temnotu, která z něj tryská na všechny strany. Okolo něj víří černočerná chakra. Jeho řev zní jako by řval nějaký prastarý démon. Všichni jste se na zlomek sekundy zarazili, když jste spatřili to co Sasuke provedl Orochimarovi. Sasuke vs. Orochimaru Sasuke chytil Orochimarovu ruku a divoce s ní škubnul, za účelem vykloubení. Nicméně použil moc síly a ruku mu urval v rameni. Na nic nečekal a zničehonic se objevil Orochovi v zádech, chytil ho za druhou ruku a provedl s ní to samé co s předchozí rukou. Až teď Orochovi došlo co se stalo a začal řvát bolestí. Poté se stalo následující. Sasuke Orochimara uhodil pěstí do břicha a ten se proletěl vzduchem hezkých pár metrů, kde se rozplácl o zeď jednoho z domů. Zlomek vteřiny na to se mu objevil u nohou, za které ho chytil a praštil s ním obloukem o roh domu, který se pomalu začal hroutit. Orochimaru byl tou dobou už mtrvý, ale Sasuke nepřestal mrzačit jeho mrtvé a bezvládné tělo. Po dalších několika sadách úderů ho doslova roztrhl. Nakonec Sasuke stanul nad krvavou kaší, která kdysi byla Orochimarem. Oči mu divoce planou hněvem a šílenstvím. Nicméně teď konečně se probral z onoho běsnění a může se pohybovat o svobodné vůli. |
| |
| Souboj Naštvaně jsem sledoval jak jeho mečík vysál z těch mích tu trošku chakry co tam byla. Ts. parchant...jenže ať se na to díváme jakkoliv mám výhodu nemůže tu použít tu svou kupu vody protože by utopil své vlastní ale já sví nejlepší triky klidně použít můžu. Bacha Bee vytrhl mě z přemýšlení Hachiby takže jsem jen tak tak stihl blokovat dvě meči jeho Samehadu útočící mi na hlavu (nenapsal jsi kam tvá chyba). Zatímco jsem mu jeho meč svími dvěma držel stále na místě odrazil jsem se od země a jeden ze svích nožů naplněný chakrou jsem se mu pokusil pravou nohou vrazit přez čelist do mozku, druhý levou nohou do srdce. Ať to vyjde nebo ne, z letu dopadnu na zem do kotoulu ze kterého se dostanu do bezpečnější vzdálenosti od něj, načež po něm hodím nůž jako rozptýlení a pomocí Shunshin se ho pokusím sejmout z prava tentokrát bodnutím na hlavu. |
| |
| Konoha Nemyslím si že je dobrý nápad abych tu zůstal. upozornil jsem Naruta. Zaprvé to že bych se s ním setkal mě mírně řečeno děsí, za druhé Hanu dokáže ohlídat i tady můj společník sám a...buďme k sobě upřímní Akatsuki na Konohu útočí vším co mají budete mě tam potřebovat. Natáhl jsem k jeho klonu pravou ruku. Pokud mi nevěříte můžete na mě umístit pečeť pro Hiraishin no jutsu tak si můžete být jistý že v případě zrady se o mě budete schopný postarat. při tomto mírně řečeno patetickém gestu obrátil můj pomocník který stále ještě drží Hanu oči v sloup. Já sám jsem si připadal trapně ale nemohl jsem odolat možnosti pozdravit Kizashiho. |
| |
| Souboj Můj útok se moc nepovedl, protože teď mě Bee drží Samehadu, kterou nemůžu ani trochu pohnout. To byla chyba. Dávej si na něj pozor. A zkus se dostat co nejdál od těhle idiotů Já na souboj potřebuju trochu víc místa. Probleskne mi hlavou, když v tom Bee vyskočí, aby na mě zaútočil. Díky tomu by neměl mít takovou sílu držet mou Samehadu a já jsem dostal čas uskočit. Snažím se dostat se co nejdál od Beeho, který už zase něco chystá. Hodil po mě kunai, který jsem odrazil svým kuaniem. Najednou Bee zmizí a objeví se napravo ode mě. Samehada je naštěstí dost rychlá a znovu vykreje jeho mečík. Potom, co mu znovu vysaje trochu chakry uskočím dozadu a hodím po něm kunai, abych dostal trochu času znovu skočit co nejdále dozadu. Snažím se prostě dostat co nejdál od zbytku, abych měl možnost použít své vodní techniky. |
| |
| Souboj Kisame naneštěstí mému perfektně připravenému útoku uhnul. Pravda kdybych použil Hachibiho chakru byl by bez šance jenže to by se ten jeho svinskej mečík zase nažral a stejně by ho nejspíš vyléčil i když...kdo ví jestli dokáže vyléčit smrt to by stálo za zjištění. Kisame nadále odrážel mé útoky a snažil se posunout nás dál od ostatních. Tak na to zapomeň rybáku odsud se ani nehnem ale upřímně by mě zajíalo co řekneš na tohle...Bejku můžeš? Já vždycky Zasmál se Hachibi a věnoval mi trošku své chakry. S tím jsem si vytvořil Bijuu oblek se sedmi ocasi. Teď ti něco předvedu rybáku nazval jsem to Dostaneš do držky no jutsu s tím jsem po něm hodil všechny zbívající nože tak abych mu blokoval možnosti úniku. Byl to však jen trik na odvedení pozornosti neboť já jsem zmizel. Byla to naprosto jiná třída než Shunshin které jsem použil před chvílí. S obdobnou technikou se brácha vyhnul Amaterasu a podobná rychlost natolik proslavila Yondaime Hokageho. Tohle by ani Samehada stíhat neměla. Objevil jsem se nad Kisamem. A bez jakéhokoliv přehnaného řvaní jsem plnou silou udeřil na jeho hlavu z vrchu pěstí. |
| |
| Originál Bojiště Vytvořím si vedle sebe klona Který mi pomůže vyrobit Rashegan, ovšem né obyčejný... Tento Rashengan má průměr víc než metr. Napřáhnu se jako bych ho chtěl hodit před sebe. Oběví se Sasuke a z jeho temné monstrózní síly běhá mráz po zádech i mi. na vteřinu jsem ztuhl, ale rychle jsem si uvědomil v jaké jsem situaci. V té chvíli se Rashengan ještě monstrózně zvětší na průměr okolo 7-8 metrů a místo hodu ho narvu do země pod sebe. Sage Tech Giant Rashengan Rashengan rozhazuje zeminu všude okolo Ale sutečným cílem není zmást ostatní rozházenou zeminou. Skutečný cíl je Creed který by to měl koupit plnou silou této techniky. Svůj klon nechám utéct někam daleko do lesa, Sám tasím meč  A zapomoci všemi zdejšími ninji oblíbené techniky Shunshin no Jutsu (Technika probesknutí) Se pokusím dostat se Kisamemu do zad ve chvíli kdy na něj Bee vyvíjí největší tlak. Jsi možná elita, ale kdy jsi bojoval s více protivníky? hmmm? |
| |
| Klon kancl... Tak dobrá Odseknu relativně rychle. Hlavně když nebudete ztrácet čas mluvením. Teď mi nezbývá než vám věřit a jakékoli jiné spory vyřešíme později, tak tedy jděte před konohu (řeknu přesný směr který si již nepamatuji) a pomozte některému z bojovníků s naší čelenkou. Killer Bee se o sebe postará sám. Gestem mu naznačím že prozatím tohle téma nechci řešit a že má rychle vyrazit. Pak sám vyrazím z místnosti a mířím k jeskyním. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro |
| |
| Klon Je vidět, že ten chlap je o mě informován, ale je pravdou, že jsem vážně dost známý všude, což mi způsobuje spoustu nevýhod v boji, prottože já o svém soupeři nic nevím. Potom pode mě soupeř hodil nějakou pilulku, nenapadne mě nic jiného, než uskočit co nejdál to jde. Snad je to dost daleko, aby se mi nic nestalo. Počlám, až přejde a znovu pomocí: Shunshin no Jutsu (Technika probesknutí) Se mu znovu dostanu za záda. Myslím, že od teď jsem tvým největším problémem já. usměju se a znovu se mu pokusím zaútočit směr páteř. Já Sleduji Sasukeho běsnění. Taková temná chakra. Je to neuvěřitelné. Snad se uklidní, jinak by asi neměl šanci udržet se při životě a nebo zaútočit na svoje. Budu si na něj muset dávat pozor. Sleduji celé bojiště a hlavně svůj klon a Sasukeho další počínání. |
| |
| Boj Ksó zmetek zavrčel jsem s tváří skřivenou chladným vstekem. Tušil jsem že toho kdo s takovou lehkostí zabil Orochimara-sama nesložím a tak jsem si hodlal svůj hněv vybýt na Kakashim. Když použil shunshin rychle jsem se dotkl svého zápětí ale patrně pozdě neboť se mi do zad zaryl kunai. Ksó v zápětí mé tělo vybuchlo v ne zrovna malé explozi která po okolí rozmetala krvavé zbytky těla. Klon to tedy nebyl. |
| |
| soukromá zpráva od Madarame Ikkaku pro Jak jsem se dotkl zápěstí vyvolal jsem výbušnými lístky napěchovanou mrtvolu kterou Kakashi probodl a já sám využil výbuchu abych se schoval a utekl z jeho dosahu přičemž se pokusím nenápadně přilížit k Sasukemu a dostat ho pomocí velké nádoby s jedem kterou mu z úkrytu hodím pod nohy. |
| |
| Bojiště Pomaličku se plížím pod zemí pod hokageho pozici, když v tom se ozve veliký rachot. Zvuk, který momentálně slyším se dá srovnat s tím, jak nás jinchuuriki hachibiho málem sejmul. Proto svůj pohyb stočím kolmo dolů. A po chvilce to stočím na sever. Snad to zvládnu aby mě ten útok netrefil projede mou myslí a pokud se mi podaří vyhnout rasenganu, tak vyskočím na povrch a posléze na střechu některé ze vzdálenějších budov. |
| |
| Konoha Fajn s tím můj společník praštil Hanu zezadu do krku (na omráčení ne zabití) a s PUF zmizel. Ta holka bude v bezvědomí tak půl hodinky tak ji někam pro jistotu zavřete ať nenadělá problémy. Pokud možno s nějakým uživatelem Fuutonu který nechá výtr vanout vždy směrem k ní. s tím jsem vylezl (jestli budovou otřásl výbuch tak vysypaným) hlavním oknem v kanceláři a vydal se směrem k bojišti ke kterému jsem dorazil s mírným spožděním kdy už většina bojovala. Jare, jare to je bordel...tak do čeho se mám zapojit...potřebujou mě vůbec? povzdechl jsem si a s taseným mečem se procházel po bojišti. |
| |
| Bojiště -> Doma Při prvním škubnutí Orochimarovy ruky se mi před očima zatmělo a já se přestal ovládat. Pohled se mi rozjasnil až když Orochimarovo tělo bylo zdemolované. Znechuceně na něj plivnu a rozhlédnu se po bojišti. Hmm... Seru na to..., řeknu si a vrhnu na ostatní nevraživý pohled. Pomocí SHUNSHINU se přemístím na střechu nedaleké budovy a pak vyrazím co nejrychleji zpátky do Konohy. Doufám, že je Sakura, Itachi a Naibun v bezpečí..., pomyslím si a ještě zrychlím. Cestou se párkrát ohlédnu, abych zjistil jestli mě někdo nesleduje. Pokud ano, tak toho zmetka čačnu grillovat. Pokud mne nikdo nesleduje, tak běžím přímo domů. Před domem se zastavím a chvíli zírám na díru ve střeše. Pak s nepřítomným výrazem vejdu dovnitř. Pomalu vejdu do obýváku a sednu si na gauč. To, že ho zašpiním krví, od které jsem úplně celý, je mi úplně jedno. Jen si sednu a začnu čučet do prázdna. |
| |
| Bojiště Pod Sasukeho nohama se roztříští ampulka, ze které začne stoupat dým. Bohužel pro toho, který jí hodil, se Sasuke zrovna pomocí shunshinu přemístil na střechu nedaleké budovy. Na oné střeše se ještě rozhlédl, ale pak v obrovské rychlosti vyběhne zpátky ke Konoze. Kisame, Creed vs. Naruto, Bee Bee hodil po Kisamem všechny své nože, Kisame se vyhnul téměř všem. Dva ho sice zranili na boku, ale nic horšího se mu nestalo. Naruto vyběhl směrem na Kisameho a chtěl na něj "zaútočit". Bohužel se kousek od vás objevila hliněná dračí hlava, která začala plivat hořící "projektily", čímž mu zabránila dostat se ke Kisamemu blíže. (Naruto neměl problém uhnout těmto projektilům) Kakashi Kubikiri, kterého jsi zasáhl explodoval a tvůj klon byl zničen. |
| |
| Bojiště Rozhlížel jsem se po mírně řečeno znuděný po bojišti než jsem si všiml postavi stojící na střeše a tvořící nějaké podivné jutsu. Aaaaa, číslo jedna pousmál jsem se a s pomocí všemi oblíbeného Shunshin no jutsu zkočil přímo před dotyčného s mečem v ruce. Pohled na mě si ale mohl vychutnat patrně jen pár sekund, v zápětí se totiž svět pro něj obrátil. Zemi měl nad hlavou a pod nohama volné nebe což vyvolávalo pocit že padá. Zároveň už ani já nestál tam kde jsem byl. Vlastně nikdo nestál tam kde byl původně. A místo na bojiště kouká na Konohu. |
| |
| soukromá zpráva od Sarutobi Mugen pro Použil jsem proti němu schopnost Sakanade jinak řečeno ve skutečnosti stále stojím před ním je to jen Genjutsu a chystám se jej probodnout svím mečem...pokud se na tu techniku musí soustředit asi sem mu teď pokazil míření ne?:) |
| |
| Bojiště Do mého boje už nezasahuje jen Bee, ale i Naruto, což nevěstí nic dobrého. Naštěstí mě zachránila dračí hlava, která vyrostla ze země. Ksó, zase mě zachránil ten idiot. Tohle bych asi ještě vydržel, ale na ty dva najednou nemám. Musím se spakovat a to co nejrychleji. Je mi jasné, co mám udělat.Co nejrychleji se schovat a přesunout se do výhodnějších podmínek. Jinak proti nim nemám šanci. Rychle udělám pár pečetí a použiju: Doton: Dochuu Senkou (Země: Podzemní útočná plavba) "Vstoupím" do země a pokusím se co nejrychleji dostat se co nejdál, ale jsem připraven, že Naruto zase použije nějaký svůj Rasengan a jsem tedy připraven vyskočit hned co ucítím já nebo Samehada nějaký problém. |
| |
| Bojiště Ten chlap, proti kterému jsem bojoval už neměl šanci uhnout. Viděl jsem to i díky Sharinganu a nevypadalo to, že udělal něco speciálního. Můj klon ho zasáhl, ale mě bylo jasné, že to vážně nebude tak snadné, jak to vypadalo a po zásahu nepadlo na zem jeho tělo, jak jsem počítal, ale to tělo "vybouchlo" a můj klon byl zničen. Sakra, co to asi tak mohlo být. Svým Sharinganem jsem neviděl, že by udělal nějakou techniku. Zajímalo by mě, co vlastně ovládá. Potřebuji se o celé Akatsuki dozvědět co nejvíce. Za tímto účelem, dozvědět se maximum o stylu boje většiny členů Akatsuki, pořád jen sleduji jejich boje, ale pořád nejsem tak neopatrný a ochrannou čelenku mám nahoře, abych viděl Sharinganem, což se bude hodit, protože předpokládám, že ten, na kterého jsem útočil to jen tak nevzdá a nejde si mě. |
| |
| Uchihovic sídlo Táta pozval dovnitř do pokoje nějakého svého kamaráda, který má na zádech velký, opravdu pěkný meč. Když se všichni usadí, tak ten tátův kamarád začal mluvit. Říkal něco o akatsuki a o nějakém Uchihovi Kizashim. Poslušně a tiše poslouchám a nevměšuji se do hovoru. Když ten neznámý přestane mluvit, tak k němu táta přiskočí a přiloží mu meč ke krku. Co se to děje? Proč na něj táta tak vyjel? probleskne mou myslí a já se s vytřeštěnýma očima zahledím na tátu. Zničehonic se vedle táty objevil strejda Naruto a něco mu řekl. Nevím přesně co, protože jsem zrovna zíval. Táta chytí svého kámoše za vlasy a odtáhne ho k Narutovi. To mě nutí se pousmát. Všichni tři najednou zmizí. Obě kočky něco řeknou a pak se tady rozhostí ticho, které poruší až veliký výbuch. Polekaně vyjeknu a kouknu se na mámu. Bratránek na nic nečeká a vyběhne po schodech nahoru, aby se podíval co se stalo. Zeshora se začne ozývat zvuk hovoru. Poznávám tam tátův hlas. Netrvá to dlouho a bratránek se objeví dole u mámy a řekne jí, že jí táta bude potřebovat. Pak jí slíbí, že se o mě postará a že mne vezme do starého uchihovic sídla. "Já tady zůstanu! Navíc staré Uchihovic sídlo už není. Táta říkal, že bylo zničeno spolu s celou Konohou při minulém útoku akatsuki." řeknu bratránkovi a pevněji se usadím v tátově křesle. "Co se tam nahoře teda stalo? Naoki zase trénoval v domě?" zeptám se a usměju se při té představě. |
| |
| Uhihovic hacienda - před příchodem Sasuke-sama Můj obličej celkem pobledlej, když se mě Itachi zeptá. Popravdě nevím jak mu odpovědět. Nakonec zlomím jednu ze svých zásad a udělám fakt opravdu velkou lež. "No tak nějak. Táta s mamkou to tam půjdou vyřešit." Přičemž hodím malinko prosebné oči k Sakura-sama, aby mě téhle povinnosti zbavila. Zjevně neumím v tomto případě jednat. Popravdě ani moc lhát. Informace, že je staré sídlo zničeno, mne překvapí. O tom vůbec nic nevím. Přeci jen procházel jsem to tady s mamkou několik málo měsíců před oním incidentem. |
| |
| Uhihovic hacienda - před příchodem Táty To, že bratránek zbledl jsem si nevšiml. Když mi odpoví, tak se na něj jen zamračím a zamyslím se. Ten mi něco tají! Musím zjistit co! řeknu si a pousměju se. "Bratránku, vidím, že mi něco tajíš. Takhle s náma vždy mluví máma když se tátovi něco stalo. Tak to vyklop." řeknu mu s mírným úsměvem a spiklenecky na něj mrknu. Poškrábu se na hlavě a začnu na mámu a bratránka střídavě koukat psíma očima. |
| |
| radnice---> sklep Beru tu ženu do náruče. protože když se o ní nepostará někdo jiný, tak kdo by se o ní měl starat? Dobrá, tak já se o ní pokusím postarat... Alespon to bude můj pokusný králík. trochu pohrát s myšlenkami atd... Nesu si jí k sobě domů a mezitím co spí připravuji pořádnou porci jídla. ta žena se probouzí na posteli. celá trochu pobledlá. Celé tělo jí bolí a stěží se jen dokáže pohnout. Konečně jsi se vzbudila? poznamenávám mezi tím co jím u stolu a jím hromady jídla. Máš chuť k jídlu? Ptám se jí a vcelku by mě zajímlo jaký typ ženy to je. protože tato otázka to může vše rozhodit. Tak schválně... uvidíme jak se s tím vypořádá. |
| |
| Před bojem Trpělivě vyčkávám na to, kdy proti nám vyrazí nějaká obrana z Konohy a taky se tak stalo. Ihned jsem poznal ninju, který vyrazil jako první a téměř bez žádného doprovodu na nás zaútočil. Kdo jiný mohl vyrazit do první linie než on. Ještě s ním bude hodně problémů. Musel to být Uzumaki Naruto, jeden z nejlepších Jinchuuriky, kteří jsou na mém loveckém seznamu, ale teď se mu věnovat nebudu. Oni to zvládnou a pokud ne, mají vždycky možnost utéct. Dříve než se k nám Naruto nebo někdo z nově příchozích ninju dostane, pomocí Dimenzionárních skoku přemístím pryč z bojiště. |
| |
| Ve sklepě Probouzím se. S těží otevřu oči a zadívám se na strop. Překvapivě kamenné základy mi napovídají, že nejspíše budu doopravdy ve vězení, jak sliboval Hokage. Potom co, ale pootočím hlavu, abych mohla zkontrolovat v jaké cele jsem uvidím shinobiho a jeho malou hostinu s tím zjistím, že nemám ani pouta a místo na nějaké rozvrzané kovovém lůžku ležím v normální posteli. Kde to sakra jsem ?? Že by někde v Konoze. Hmm budu si to muset zkontrolovat. A co je tenhle vopruz vůbec zač ?? A kde to vůbec jsem ?? A proč mě všechno bolí. Ty malé záškuby ve svalech, jako bych dostala pecku . . . no taky jsem dostala do halvy. Au, Mugene počkej až se mi dostaneš do rukou. Vytrhnu ti tvou scvrklou chloubu a narvu ti jí do úst. Zadívám se na shinobiho, který se mě zeptá jestli nemám hlad. ani nekroutím hlavou, jelikož to taky není moc příjemné vlastně se vůbec nijak nehýbu jen zírám do stropu. Ne děkuji. Nemám hlad ani chuť natož náladu. Co jste zač a kde jsem ?? Hlas je bez emocí a mluvím pomalu přece jenom bolí mě všechno a nikam nespěchám. |
| |
| soukromá zpráva od Hana Kaori pro Při prvním pohledu na strop pomocí své schopnosti zkontroluji, kdo je všechno v místnosti, když zjistím, že tam je další shinobi nijak se neunáhluji a vypustím chakru, kterou zatím nijak nevyužívám pouze s ní vyplním místnost a nedávám jí žádný zápach jen jí vdechuji, abych se vyvarovala možnému působení genjutsu. Přesto, ale zkontroluji svůj chakrový oběh a následně na to i tsumibitův, jestli nemá nějaký výdaj chakry na nějaké déle působící jutsu (genjutsu nebo něco podobného). Taky zkontroluji jestli někde necítím chakru Hokageho nebo toho Uchihy, či snad dokonce Hachibiho. Podle toho, kde se boj odehrával se pokusím objasnit si svoji polohu. A zároveň zkontroluji jestli členové Akatsuki stále žijí. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Jakmile se dostanu pryč z bojiště, ihned si z pod kabátu vyndám otcovu oranžovou masku, která je momentálně po Orochimarových pokusech zlepšená. Právě teď jsem v lese, kde by nikdo jiný ani být nemohl jelikož jsem docela dost daleko od bojiště. Alespoň že mi Orochimaru zase jednou pomohl, je to dobrý pomocník když po tobě nejde. Nasadím masku, začnu skládat pečetě a potichu vyslovím své krycí ninjutsu. Meisaigakure no Jutsu (Maskovací Technika) Vyslovím techniku, kterou moc často nepoužívám a ihned splynu s okolím. Už podle známosti vím že tato technika jde prokouknout pouze uživateli Sharinganu a Byakuganu. A díky masce, která uplně potlačuje viditelnost proudění chakry se to snižuje bouze na Sharingan. Jediný Sharingan, který by mě mohl ohrozit je Sasukeho sharingan ale ten bych ucítil i z dost veliké dálky. A Kakashi Sharingan snad nepotkám. Už u bojiště jsem z dálky poznal temnou chakru sharinganu a nemohl to být nikdo jiný než Sasuke se svýma novýma očima. Proto jsem si jistý, že bych ho z dálky nevycítil. Jakmile jsem připravený se svou maskovací technikou a maskou potlačující chakru, rychlým skokem se dostanu až na špičku stromu. Právě teď stojím na stromě a přede mnou je obrovská hradba Konohy. Hlavní brána bude nejspíše zavřená, asi nezbývá nic jiného než dostat se přes hradby jinak. Přeskočím k nejbližší špičce stromu a pokusím se zkočit přes hradbu. Boužel to asi nejde a proto si obyčejně převedu chakru do nohou. Teďka si bez problému mohu vylézt nahoru, kde většinou bývají stráže. I teď tam byli ale boužel nic nemohli spozornit. Snažil jsem se pospíchat ale především být potichu. Většina ninju vždy jen ucítila průván, který jsem vytvářel mou rychlostí ale normálně to připomínalo vítr. Přejdu hradbu a zalezu do nejbližší temné uličky, kde začnu skládat lehké pečetě. Kage Bushin no Jutsu (Stínový Klon) Vytvořím tři stínové klony, kteří jsou stejně neviditelný jako já. Ihned vědí co mají udělat a opatrným výskokem se rozprchnou pryč. První klon vyrazil do skladu tajných a zakázaných technik, kde se chce zmocnit několik mocných technik. Jakmile se bezpečně dostane pomocí DS do skladu, všechny techniky nebo alespoň ty nejlepší přemístí do dimenze, kde si je dokáži vyzvednout i mé pravé já. Především se snažím najít takové techniky jako jsou Susanoo, Hiraishin no Jutsu (Technika letajícího boha hromu), Hachimon (osm bran) , Asakujaku (Ranní Pav) , Fuuton: Rasen Shuriken, obyčejný Rasengan , Ninpou: Souzou Saisei (Regenerace) , Oodama Rasengan , Shiki Fuujin(Pečeť boha smrti) a ostatní výjmečné techniky. Druhý klon se vydá přímo k radnici, kde jsem před nějakou dobou uslyšel ohromující ránu. Já osobně si myslím že právě tam je mladý Kazekage ale nechci se tam vydávat dříve, než pořádně obhlédnu situaci. Třetí klon se vydá do výzkumné části Konohy, kde jsou ukryté laboratoře a většinou tam jsou i těla mrtvých ninju. Vím kde tato část leží , jelikož je to neustále na stejném místě. Jakmile se tam dostanu, hledám márnici nebo laboratoře ve kterých by mohl být uskladnění bývalí člen Akatsuki Kakuza. Porozhlížím se i po sebemenších zmíňkách o ostatních tělech slavných ninju, které by se hodily Orochimarovi pro jeho techniky. Všichni kloni postupují především opatrně aby se neodhalily a také si dávají pozor na jediné ninji, kteří by je mohli odhalit. Já sám se pomocí techniky, kterou používá Zetsu , schovám v zemi a vyčkávám na zprávy od klonu. Snad se my podaří alespoň tohle utajit, už tak jsem na sebe dost upozornily. |
| |
| "Boj" Ksó zaklel jsem když odrazila kunaiem můj meč (trošku jsem se nechal) a v zápětí unikla pomocí nějaké barevné mlhy. Rozhodně jsem nehodlal zjišťovat proč je barevná jestli jenom pro efekt nebo proto že je jedovatá, místo toho jsem vrhl pohled po veliteli skupiny který už ukázal že má doton. Já ho mám sice taky ale rozhodně nemám v plánu jim to předvádět. Dělejte něco nebo zdrhne zařval jsem na něj, sám jsem položil ruku na zem a druhou vytvořil jednoduchou pečeť a koncentroval chakru. Ve zkutečnosti to jutsu vůbec nic nedělá ani to není jutsu ale jako efekt je to vážně dobrý. |
| |
| Boj Rozhodl jsem se to tu zabalit. Vzhledem k tomu že mého pána Uchiha roztrhal na kousíčky a sám se zdekoval před mím jedem, neměl jsem žádný jiný důvod tady dřepět a čekat až si jeden z Konohanů uvědomí kde se schovávám nebo až Kakashimu a jeho sharinganu dojde že to co bouchlo nebyla má mrtvola. Už tak jsem měl štěstí že si nevšiml mého Kuchiose. Ksó...měl bych hejbnout zadkem jinak je po mě...tohle rozhodně není bitva pro mě a už vůbec mě nezajímá, Orochimaru-sama byl mé jediné pojítko s Akatsuki a když tu není...kvůli nim umírat nebudu ani omilem s tím jsem se otočil na "podpatku" a plnou rychlostí vyrazil lesem opačným směrem než je bojiště. Nejspíš se někam zašiju a přečkám problémové obdoví než zase vystrčím čumák do světa. |
| |
| Tsumibito, Kaori Když se Kaori probudí, tak jí vše bolí (jak už bylo řečeno). Když odpoví na Tsumibitovy slova, tak jí to nedá a pokusí se pohnout. Zjišťuje, že se může hýbat bez jakýchkoli obtíží. Pak si všimla, že je v genjutsu. (Když se soustředí, tak se osvobodí) Tsumibito zatím nepojal žádné podezření, že by se mohla Kaori osvobodit. Mugen, Creed Mugen přiskočil k Creedovi a použil na něj genjutsu. Bohužel pro Mugena se nic závratného nestalo. Creed vůbec nevnímá, že by byl v genjutsu, čímž Mugen dostal podezření, že je to jen další klon. Bee, Kisame Bee navzdory hořícímu bahnu, které se na něj řítilo, "vyskočil" nad Kisameho a plnou silou ho udeřil shora. Do hlavy ho sice netrefil, ale i tak to byla silná ráda do ramene, po které zůstal v zemi docela velký kráter.. Kisame skončil na zemi, do které se po chviličce propadl. Samehada ho ihned začala léčit. Vypadá to, že Akatsuki dostávají na zadek. Naruto Pocítil jsi, jak něco prošlo bariérou. Nebo spíše někdo, kdo má docela temnou chakru. Navíc se ta chakra podobala té Sasukeho, až na to, že je mnohem méně temná. Díky sage modu můžeš docela jistě říci, že je to ten Uchiha, o kterém mluvil Suigetsu. Nicméně, už neznáš jeho přesnou pozici. Něco ti blokuje, abys viděl jeho chakru. |
| |
| Ženská nemá chvilku čas Vůbec jsem nevnímala.Na jednu ženu, manželku a matku v jednom je trochu moc, vstát takhle brzy po ránu a hned jet na 100%. Pořádně neposlouchám, posrkávám kávu a víčka mi stále klesají. Netrvá to dlouho a v obýváku začíná být rušno.Nejsem schopna reagovat natož je poslouchat, všimnu si jen že Sasuke, Naruto a ještě někdo zmizí z obýváku. Došla jsem do kuchyně kde jsem si dolila kávu a vyhoupla se na kuchyňský bar od kut jsem sledovala dění v obýváku. Věřila jsem že má Sasuke vše pod palcem a dokud mě nepověří nějakým úkolem, budu doma s dětmi. Z horního pokoje se ozvala rána, Naibun řekl, ať zůstanu dole, že on se zajde podívat nahoru. Jde slyšet jeho hlas a také hlas Sasukeho. Za chvíli stojí Naibun a řekne mi, že se postará o syna a že já mám jít nahoru. Položila jsem na bar hrnek, nazula jsem si papuče a šla jsem nahoru. Vykoukla jsem zpoza rohu a viděla jsem ohořelé zdi a obrovskou díru ve střeše v Naokiho pokoji. Rychle jsem vběhla do pokoje a podívala se na ohořelé zdi.“Naoki?“ Zeptala jsem se tiše a rychle jsem se podívala na jeho postel.Je ohořelá a ani známka po tom, že by na ní někdo ležel. Se slzami v očích jsem se otočila a zahlédla jsem na zemi dopis.Vzala jsem ho do rukou a začala jsem číst. Jak jsem slíbil Sasuke. Pomstím se na tvé rodině! Tohle byl první krok, další bude následovat. Brzy zemře i tvůj druhý syn a tvá žena. Užij si to. S pozdravem Orochimaru Když jsem dopis dočetla na sucho jsem polkla.Ani ve snu by mne nenapadlo jak vážné to ponese násladky.Rukávem jsem si utřela oči které mi ale slzeli dále. Opřela jsem se o zeď a odejmula jsem si kolena, obličej jsem si položila na kolena a vzpomínala na mého synka. Nepřestávala jsem brečet a myslet na něj.Po chvíli jsem vzhlédla zpět k dopisu a znovu jsem na něj natáhla ruku.Znova jsem si ho pomalu přečetla. “Orochimaru..“ Prozedila jsem naštvaně skrz zuby, nemohu uvěřit že v domě plném lidí se stalo něco takového, nemohu uvěřit jak jsem mohla dopustit aby ten slizký prevít zabil mého syna.Slyšela jsem cvaknout dveře a bleskově jsem se vydrápala na nohy.Vešla jsem na schody a zhluboka se nadechla nosem. Všude bila cítit krev a pot.Byl to nechutný pach který se rozšiřoval po celém bytě.Otevřela jsem na schodech okno a sešla jsem dolů. Když jsem stála v obýváku utřela jsem si slzy a dopis hodila do krbu.Když jsem se otočila spatřila jsem na sedačce (obrovská, černá, kožená sedačka do L) Sasukeho.došla jsem k němu se slzami v očích, už z jeho pohledu jsem cítila že to nenese zrovna nejlíp, nechtěla jsem mu přitěžovat a tak jsem se snažila co nejvíce slzy potlačit.Byl celý od krve. “Sasuke, zlato, jdi se osprchovat a převléct, zbalím nám nejdůležitější věci a na nějaký čás se přesuneme do sídla našich rodičů, ano? Jdi, budeme tam více v bezpečí.“ Řeknu mu tiše do ucha a utřu mi rukávem obličej, políbím ho na rty a kouknu se mu do očí. “Udělej to pro Itachiho..“ Řeknu mu ještě a doufám, že není tak moc mimo aby nevnímal a nemohl se jít osprchovat.Mezitím, co (snad) jde Sasuke do sprchy, dojdu za Naibunem a Itachim. “Kde je můj malej kovboj?“ Pokusím se naladit alespoň trochu dobré atmosféry.Usměji se na Itachiho a pokračuji. “Itachi, zlato, musíme na nějaký čas odejít do sídla mích rodičů, všechno ti vysvětlím až na místě, teď nemáme moc času, jdi nahoru a zabal si jen ty nejdůležitější věci.A Ty, Naobuje, udělej prosím to samé.“ Řeknu jim a znova se suše usměji na Itachiho.Vylezu po schodech do ložnice kde začnu balit nějaké věci. Nakonec se převleču a snesu kufry po schodech.Posadím se do křesla a čekám na zbytek rodiny, mezitím přemýšlím co se bude dít dál. |
| |
| Souboj Sleduji ještěra, který dokázal spálit má krásná zvířátka a zbytek mé skupiny je taky bezradný. Doprčic Katon proč zrovna Katon. Přitom pozoruji stín, který vede od Raiu k ještěrovi. Stín začíná kolísat a mizet. Rychle se rozeběhnu a ve chvíli uvolnění jutsu chytnu Raiua a odskočím dál od ještěra. Tohle bude chtít něco víc. Bohužel se obávám, že musíme najít majitele. Dokážete ho se Sayuri zdržet ?? Já a Kimi se pokusíme najít majitele toho netvora. Nechám vám tu své tři klony. S tím se rozplynu v listy papír a používám své. Kosacu Kami Fukuro " Průzkum papírové sovy" Papíry v které jsem se proměnila se promění v malé sovičky, které se rozletí do okolí. Jedna přistane na Kimovi a začnu mu šeptat do ucha. Pokud něco najdu řeknu ti, pokus se ho taky vyhledat kde je, já se o něj postarám. |
| |
| Bitva Pche, to je ale otrava povzdechl jsem si když se ukázalo že je to jenom nějaký mizerný klon. Notááááááááááááák to seš takovej mizernej přizdisráč že posíláš klony? Vylez ven teploušku ať tě můžu seznámit tady se Sakanade zamával jsem ve vzduchu svím mečem. Pche, tihle sráči co se neodváží bojovat na vlastní pěst a pouštějí před sebe klony mi vždycky lezli krkem zavrčel jsem naštvaně, pak jsem si ale na něco vzpoměl. Héééééééééj Hokage-sama nemohl bys to tu trošku rozrýt tím svím Rasenganem? potřeboval bych vytáhnout jednoho krtka z podzemě zařval jsem na právě zaneprázdněného Naruta jako by se mě bitva vůbec netýkala. Opak je ale pravdou. Schválně se k bitvě stavím zády v naději že na sebe někoho nalákám. |
| |
| Doma Celý od krve sedím na naší černé kožené pohovce. Můj nepřítomný pohled napovídá, že jsem na tom psychicky špatně. Zničehonic mi do ucha začne Sakura něco šeptat, načež mne políbí na rty. Upřu na ní nepřítomný pohled a po chvilce se zvednu a odpotácím se nahoru. "Pro Itachiho...", řeknu tiše cestou a vzpomenu si na Orochimarovy poslední slova. Když dojdu do koupelny, tak zapnu sprchu a vlezu si pod ní tak jak jsem. Neobtěžuju se s svlékáním. Studená sprcha mi jen prospěje. Jakmile jsem se trochu vzchopil, tak jsem vylezl ze sprchy. Sundám si mokré hadry a nahodím na sebe čistou uniformu ANBU. Musím dostat Orochimara.... Ale musím ochránit rodinu!! Už nikomu nedovolím, aby někomu mých blízkých ublížil... NIKOMU!!, řeknu si odhodlaně a vyrazím směrem dolů, kde už Sakura sedí a čeká. "Já... Musím najít Orochimara... Všechny jeho já... Ale... Ale nemohu vás tu nechat samotné...", řeknu celý nesvůj Sakuře. Jde na mne vidět, že jsem pořád mimo. |
| |
| Bitva Mihnou se předemnou ohnivé střely draka země a já na okamžik zaváhám. S uhbáním jsem problém neměl, ale Kisame pláchnul. Ucítil jsem že chakra Kizashiho je už nejspíš v konoze. Díky bohu že jsem si udělal cestičku domů... nejspíš jde po mrňousovi nebo po svitcích... Musím to rychle dokončit tady a pak si podám toho hajzla. Asi třetí můj úhybný manévr byl skok k Mugenovi. Přitom jsem začal opt vyvolávat liščí chakru... když jsem dopadl na střechu kde stál Mugen, už jsem měl jeden ocas... Po chvíli soustředění přišel i druhý a třetí. Oči mi zrudly a zornička se rozdělila do jakéhosi křížku, špičíky se mi prodloužily a na rukou mi vyrostly drápy. Můj plášť divoce vlál pod náporem rudé chakry. Začal jsem se soustředit abych zjistil kde ten slizké červ (Creed) zase je. Myslím že mám něco trošku lepšího pro hlubinné vrtání. V pravé ruce se mi oběví Rashengan z liščí chakry. Ve chvíli kdy Creeda ucítím, tak narvu Rashengan do země, ale ten nebouchne... jde hloub. Až překvapivě hluboko, neboť si zapomocí liščí chakry prodloužím ruku. Tedy á vlastní ruka má původní tvar ale ruka z liščí chakry jde pod zem s Rashenganem. Zkus utéct tomuhle!!!! Když se moje ruka dostane přímo k němu tak Rashengan už v sobě nemá moc síly... exploze je mizerně slabá, ale účel to splnilo. Rukou se Creeda pokusím chytit a vyrvat ze země. (pokud byl schován jinde než pod zemí tak jsem ho prostě vycítil a natáhl jsem k němu ruku skrz budovy a né skz zem.) Naštěstí mi teď už neuteče, narozdíl od Rashenganu tahle ruka dovede cestovat víc jak 100 metrů, ostatně v údolí konce jsem to před 12 lety předvedl. Ten Uchiha Kizashi jde do vesnice... Creeda sejmem a pak si pujdem pro Kizashiho. Řeknu Mugenovi s očividným vztekem v mých očích. Ty útoč, zmrzač ho, budu tě krýt. pokud se mi vzkutku podařilo Creeda uchopit a vyhodit, tak ve chvíli kdy je ve vzduchu poskládám pečetě a začnu se na Creeda soustředit. Jutsu Shou (Neutralizace techniky) Nejspíš to nefunguje na pokrevní techniky jako je Amaterasu, ale mi bude stačit když to bude fungovat teď. Doteď předváděl jen základní techniky v pravou chvíli jako je klon či výměna těl... věřím že totéž použije i teď a já ho zastavím. |
| |
| Uchihovic otevřená Hacienda - před příchodem Sasukeho (Doufám, že poslední část.) Ticho, které zavládlo v okamžiku, kdy Sakura-sama odešla do patra bylo rušeno jen tázavým pohledem bratránka. Doufal jsem, že to nebude nutné nechat na mě, ale asi to bude nejlepší. Viděl jsem jak takové zprávy na lidi působí a eventualita, že na mě bude naštvanej, že jsem mut o oznámil, se mi zdá asi i o trochu lepší než, aby byl takhle naštvaný na rodiče. "Víš... Ve městě je jeden velmi zlý muž, který chce ublížit tvému otci." Polknu, doufám, že když mu to naservíruju správně, že se vyhnu nějaké šílené scéně. "Proto musíš být silný, protože se rozhodl ho nechat trpět na rodině..." Polknu ještě jednou a nadechnu se. "Včera tě nechal unést... Naoki byl dalším cílem. Tu explozi udělal ten muž." Pokusím se uzavřít. Důsledek doufám, že pochopí. Dám mu chvilku na vydýchání této zprávy. Už souběžný děj v Uchohovic haciendě Předpokládám, že chvilka se protáhne. Naštěstí je Itachi imobilizovaný zlomenou nohou a tak se rozhodně nebude hnát nahoru. Pokusím se ho uklidnit, když mi dorazí do mého perimetru pach spáleniny a železa. Dorazil Sasuke-senpai. Na první pohled vypadá nezraněně, na druhý pohled... Co má v hlavě je... Pro mne nepochopitelné. Moje mamka umřela a věděla to dopředu a tak mne na to připravila... On stratil něco na čem mu záleželo asi víc než na vlastním životě. Naštěstí okamžik nejistoty co udělat přeruší Sakura-sama, která se vzpamatuje v patře. Podle jejich mírně zarudlých očích a vyčerpaného výrazu je mi jasné, že na tom není o nic lépe než Sasuke-sama. Popravdě je dobré si přiznat, že po této stránce jsem na tom nejlépe z celého klanu. O existenci bratránků jsem se dozvěděl včera. (Opravdu to bylo včera?) Nezvládl jsem si udělat moc velké pouto. Sakura zavelí zabalení. "Dohlédnu na to." Nahodím si Bratránka na záda, i kdyby protestoval a vynesu ho do jeho pokoje. "Co chceš zabalit?" Pomůžu mu s balením. Dávám si záležet v ostražitosti. Přeci jen, teď jsme zranitelní. Po seskládání itachiho věcí nás přesunu do mého pokoje, kde víceméně vezmu jen můj kabát, nevybalený batoh, kam složím svojí deku a fotku mě a matky ze stolu. Nic víc tu nemám. Pak opatrně snesu Itachiho a naše věci do obýváku, připravený k odchodu. |
| |
| Doma - jen klid Sedím v křesle a stále přemýším.Z přemýšlení mě vytrhnou kroky, když se otočím spatřím na schodech Sasukeho. Jde na něm vidět že je stále mimo.Řekne něco, že musí zabít všechny Orochimarovi těla.Zhlubka se nadechnu a stoupnu si.Dojdu k němu a chytím ho za ruce. ¨"Sasuke, musíme si všichni odpočinout, bude to v pořádku, věř mi." Řeknu mu a usměji se, ještě jednou ho obejmu a kouknu se ke schodům, zda jde Itachi s Naibunem. |
| |
| Pokus o nesežrání ještěrem "To si snad dělá prdel!" Probleskne mi hlavou, když slyším, co velitelka nařídila. Nakonec ale, co jiného mi zbývá? "Sayuri až řeknu teď tak se přesuň za mne nebo k zemi!" Přeberu vedení naší dvojičky. Kage Mane no Jutsu (Stínová imitace) už déle neudržím a dle vší pravděpodobnosti už ho znovu nenahodím. Nejsem na tohle stavěný. V poslední chvíli udělám skrčku k zemi a skřížím ruce, což by měl ještěr zopakovat po mě. V konečném důsledku by měl zarýt čumák do země. Vytáhnu vějíř ze země zjevně připraven k dalšímu útoku obraně. |
| |
| Doma Když sejdu po schodech dolů a řeknu co jsem říct chtěl, tak se Sakura postaví a chytí mne za ruce, což si sotva uvědomuju, protože pořád musím myslet na Naokiho. Pak mi řekne, že si musíme odpočinout, a že všechno bude dobré, načež mne obejme. "Dobré?? Ne... To ne... Nebude... Pokud ho nezabiju, tak se pokusí zabít i Itachiho a tebe... To nedovolím...", řeknu trochu trhaně a obětí ji opětuju. Sakuřina přítomnost mi dodává pocit klidu a má mysl se vyjasňuje. V tom si to uvědomím. "Akatsuki útočí na vesnici... Měli bychom Itachiho odvést do bezpečí...", řeknu už mnohem uvědoměleji a pustím Sakuru. "Je něco, co bys pro něj mohla udělat, aby mohl chodit?? Nějaká léčebná technika, která by mu pomohla??", zeptám se své ženy a vykouknu z okna, abych se ujistil, že tu není nikdo, kdo tu nemá co dělat. |
| |
| Před tátovým příchodem Bratránek mi řekne, že ten samý zlý pán, který chtěl unést mě, způsobil ten výbuch nahoře v patře a že Naoki byl dalším cílem. Vyvalím na něj očka a nasucho polknu. V tom přijde táta a já zapomenu na co jsem se chtěl zeptat. Příchod táty a další události Když táta přišel do obýváku a posadil se, tak na něj jen tiše hledím. Vypadá jinak než obvykle. A to nemyslím, že je šedivý, ale jeho výraz. Vypadá jako by mu uletěly včely. Takže Naoki byl cílem nějakého útoku a táta je mimo. Co se tady děje? zapřemýšlím se a kouknu na mámu, která sešla ze schodů a sklonila se nad tátou, kterému něco řekla. Pak se otočila ke mě a poslala mě si sbalit věci. "Dobře mamko, ale pak mi řeknete co se tady stalo!" řeknu tvrdohlavě a zvednu se z tátova křesla. Když se postavím na svojí jedinou zdravou nohu, tak mi dojde, že jsme něco nedomysleli. Ale to už je u mě bratránek, který se nabídne, že mě nahoru odnese. "Díky bratránku" poděkuju Naibunovi a vylezu mu na záda. Vyběhneme do mého pokoje, kde mě posadí na postel a zeptá se mě, co chci sbalit. "Támhle do toho batohu mi sbal nějaké čisté prádlo z támhleté skříně" řeknu Naibunovi a vždy ukážu prstem patřičnou oblast. "A ještě ty dva svitky co leží na stole. Ty mi dal táta, abych se z nich naučil techniky, které proslavily náš klan" dodám a počkám až je nasouká do batohu. Když tak učiní, tak mu poděkuju a znovu mu vylezu na záda. Přejdeme do jeho pokoje, kde se sbalí a sejdeme dolů, kde už táta s mámou čekají. "Tak co? Už mi řeknete co se tady děje? A kde je Naoki? Ten s náma nejde? A žádné výmluvy!" vyhrknu ze sebe na nahodím nekompromisní výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Sarutobi Mugen pro Pokud se Narutovi podaří vypátrat Creeda a hodit ho do vzduchu rozdhodně jsem neztrácel čas žádným machrováním, místo toho jsem na moment uvolnil svou pravou podobu a pomocí Shunpo se dostal až ke Creedovi, kterého jsem se pokusil spoutat pomocí svého genjutsu meče a a na rozkaz Hokageho nezabít, jenom mu useknout obě nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Hana Kaori pro Soustředím se a zruším na mě působící genjutsu, jakmile se mi uleví nedělám nic stále jen tak ležím místo toho aktivuji svoji chakru v okolí. Žádný zajímavý pach jí nedávám nechci riskovat místo toho začne mé genjutsu útočit na Tsumibitovo smysly. Přímo před jeho očima zmizím, jako bych použila techniku přemístění a místo toho se objevím za ním a položím mu kunai ke krku. Následně na to se však iluze rozpadne. . . zahraji to tak, aby to vypadalo, že jsem jí neudržela a promítnu mu jinou. Jakmile se rozplynu za jeho zády může mě spatřit u dveří ze sklepa, kde se bolestivě držím za krk, jakmile mě spatří rychle použiji. Boka no Jutsu "Technika zabránění útoku" A moje iluze projde dveřmi a začne utíkat. Já mezitím budu ležet celou dobu v posteli. |
| |
| Kizashi Originál Stojíš na místě a čekáš. Pořád jsi zamaskovaný. Okolo tebe čas od času proběhne nějaký ANBU, který se ovšem vždy dívá tvým směrem. Nikdy ale nezastavili, nebo nepojali velké podezření. Klon č. 1 Dostal jsi se k radnici z které zrovna vychází malý, rudovlasý chlapec s tykví na zádech, kterého doprovází čtyři ANBU, nějaký mladík, který nese v náručí Tsunade a samotný hokage. Jelikož jsi ho viděl na bojišti, tak je ti téměř úplně jasné, že tohle je klon. Klon č. 2 Běháš po vesnici a hledáš "sklad" zakázaných a tajných technik, bohužel jsi zatím neměl štěstí, ale to není nic nečekaného. Kde onen sklad leží ví jen velmi málo lidí. Klon č. 3 Ani ty jsi nenalezl svůj cíl. Po zničení Konohy se veškeré laboratoře přesunuly neznámo kde. Boku-Jin, Naruto(klon), Akaguma Vyrazili jste, v doprovodu dalších tří ANBU, do bezpečí k tajným chodbám do úkrytu. Když jste zahnuli do jedné uličky, tak jste pocítili, že vás někdo sleduje. Když se rozhlédnete, tak nikoho nespatříte. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Ať se snažíš jak se snažíš, tak tvé genjutsu nemá na Tsumibita žádný vliv. Dostala jsi podezření, že je na genjutsu imunní. Ostatně stejně jako ty. Zeshora (zvenku) slyšíš hluk. Po konoze pobíhají lidé sem a tam a při tom se ozývá vyděšený křik. |
| |
| Naruto Soustředíš se, abys zjistil přesnou Creedovu polohu. Jsou tři místa, kde pociťuješ jeho chakru. Dvě stejně velké chakry jsou pod zemí. Jedna je pod domem, na kterém stojíte. Druhá je na místě, kde leží zbytky z Orochimara. A třetí, která je trochu menší, je ona dračí hlava, která pořád střílí hořící střely. Střely pořád vystřelují stejným směrem a už zapálily tři budovy. Požár zatím není velký, ale neměl by se podcenit. Také cítíš Kisameho chakru. Ovšem o tom soudíš, že je opravdu, opravdu hluboko a vzdaluje se. Je zřejmé, že má dost a chce utéct. (Ohledně Creeda, chci ještě počkat co napíše on, tak zatím neberu v potaz ten mega soupis útoků cos na něj použil. Pokud ovšem v příštím příspěvku budeš chtít udělat to samé, tak stačí napsat na který zdroj to použiješ a napíšeš "Jako minule", já už budu vědět.) |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Trochu mě zklamalo neúspěšné nalezení skladiště tajných technik a i u laboratoří jsem vystihl neúspěch. Boužel teď se s tím nemohu zdržovat, je na čase pokusi se zmocnit Jinchuuriky. Alespoň že první klon měl úspěch a tak se rychle přesunu rychlými skoky k prvnímu klonu. První klon + druhý klon a třetí klon Mohl jsem očekávat doprovod mladého Jinchuuriky ale né až takovou stráž. Určitě bych v souboji měl jen malou možnost úspěchu a proto je jediné řešení. Pokusím se oddělit od mladého Jinchuuriky jejich stráž pomocí bariéry ale i tak počítám že by to jeden klon nedokázal, proto jsem si přizval další dva. První klon, která má už v ruce připravený dva kunai s výbušnými lístky začne jako první. Hodí Kunaie přímo mezi mladého Jinchuuriky a jeho stráž. Určitě si toho všimnou ale nedokážou zareagovat jinak než že se Jinchuuriky i skupinka stráží stáhnou zpět na dvě strany aby se vyhnuli výbuchu. I kdyby někdo proklouznul do skupiny ve které byl Jinchuuriky a která odskočila na jinou stranu než ostatní, stále by ho kryl před výbuchem tudíž by Jinchuuriky byl nejdále od výbuchu. V tu chvíli nastupují oba dva kloni, kteří jsou na každé straně , připravené s kunai na kterých jsou připevněni mé lístky. Lístky kterýma dokáži vytvořit neproniknutelnou barieru a to mam v úmyslu i teď. Kloni hodí Kunai přímo za skupinku s Anbu a druhý před mladého Jinchuuriky, tak aby ho oddělil od ostatních. Jakmile se tak stalo, první klon který hodil kunai začne skládat pečeť na bariéru. Shishi Enjin (Čtyř-fialové plamenné pole) Po té co se vznese bariéra přes kterou nejde proniknout ani žádným použitelným jutsu, jeden z klonu zkontroluje okolí a jakmile jsou v souboji jen Jinchuuriky a kloni, čekám jak se Jinchuuriky zachová. Každopádně ho nenechám utéct ani se zabarikádovat nějakou písečnou obranou. Mezitím se mé pravé já přemisťuje k bojišti bez jakýkoli jutsu a neustále se tak maskuje proti ostatním ninjum z Konohy. Teď to musí vyjít, jinou možnost už nedostanu |
| |
| Doma Dívám se na Sasukeho a poslouchám, co říká.Nestihnu zareagovat protože do obýváku vejde Itachi a Naibun. Když se mě Sasuke zeptá, zda neznám nějakou techniku, který by mu mohla uzdravit nohu, kouknu se na něj. “To není špatný nápad..“ Řeknu mu a položím Itachiho na sedačku. “Možná to bude trochu nepříjemné, musíš to ale vydržet.“ Řeknu synkovi který se zatím vyptává kde je Naoki.Políbím ho na čelo a kouknu se mu do očí. “Všechno ti vysvětlím později, ano?Teď se jen chvíli nevrť. Řeknu mu a přiložím ruku na jeho zlomenou nohu. “Kawasimi no Jutsu : Kuicho-Technika Léčení : Zlomenina“ Řeknu tiše a přivřu oči, začnu pomalu kroužit nad zlomeninou a z pod pravé ruky svítí paprsky chakry. Jakmile ruku položím na Itachiho nohu, chakra se do ní vsune.Kost by měla být zahojená a Itachi by měl zase normálně chodit. “Zkus se projít.“ Řeknu mu s úsměvem. |
| |
| Doma Jen co se s bratránkem dostaneme ze schodů dolů, tak se táta mamky zeptá jestli nezná nějakou techniku, kterou by mi dopomohla k chůzi. Vypadá to, že je tátovi lépe. pomyslím si a usměju se na oba své rodiče. Máma mě posadí na sedačku, dá mi pusu na čelo a řekne mi, že to bude trochu nepříjemné a že mi potom vše vysvětlí. "Pořád potom, potom! Proč mi to jednou neřeknete hned? Já už nejsem malej!" řeknu vzdorovitě a nafouknu tváře, abych tomu dodal na efektu. Ikdyž jsem mírně naštvaný, tak mamku sleduju při práci. Když mi léčí mou zloemnou nohu, tak to nepříjemně píchá a pálí, ale to musím vydržet. Nechci, aby si o mě táta myslel, že jsem sralbotka. Mamka po chvíli skončí a řekne mi, abych se zkusil projít. Podívám se na svou nohu, na které mám sádru/dlahu. "Já to zkusím, ale potřeboval bych tohle sundat." řeknu nevině a usměju se na mámu. Nastavím jí nohu a počkám až mi to sundá. Až mi to mamka sundá, tak se zvednu a pomalinku se projdu. Kupodivu to jde. Znovu se na mámu usměju, obejmu jí a dám jí pusu na tvář. Ovšem když jí obejmu, tak mi dojde, že mám pořád ještě zlomeninu na ruce. "Mami, mohla bys mi vyléčit i ruku??" zeptám se jí a zahledím se na ní psíma očima. |
| |
| Boj Co to? zaklel jsem když jsem Kisamemu urazil ruku a on těsně poté vyvolal nějaké jutsu se kterým se schoval pod zem. Ten parchant jak to udělal? nadával jsem v duchu. Hachibi jenom vztekle vrčel. Uzkočil jsem abych to neskytal od baheního draka. Jakto že kurva není mrtvej, Hachibi Rybožrout tu není takže to můžem rozjet zavelel jsem a následně přeskočil do Hachibi verze dvě. Tak se předveď saláte vysmál jsem se drakovi do obličeje a pomocí Shunshin se mu dostal za záda. Lariat odkaz Jestli je to vážně jenom bahení jutsu měla by mu tahle technika urvat hlavu a neutralizovat. |
| |
| Uhihovic hacienda: Příprava na odchod Přípravy se na můj vkus celkem protáhly. S mamkou jsem byl schopen pouštět lokace během 5ti minut. Nakonec se začne řešit itachiho noha. Sakura-sama se chystá udělat nějaké léčivé jutsu. Aktivuji sharingan. Jeden neví kdy se to bude hodit. Pohyby si zapamtuji, pro pozdější použití a nacvičení. "Zajímavé." Deaktivuji sharingan. "Opravdu zajímavé." Když Itachimu sundají sádru, vypadá to, že už jsou snad připraveni jít. |
| |
| Boku-Jin, Naruto(klon), Akaguma "Divné. Divné." Popohodím si prcka na zádech. "Až řeknu, tak se mne chyťte, protáhnu vás kus zemí a pak Vás zneviditelním." Pronesu šeptem. Jedna z mála výhod mojí osoby a soužití s Gobim, dokážu použít celekm dost velkou zásobu chakry, kterou mám kde brát. Sýkorka ve vlasech vycítí moji nejistotu a začne se také rozhlížet. S ptákama v Konoze se začne dít něco divného. Začnou se zvedat malá hejna po Konoze. Některá začnou směřovat mimo Konohu a některá letí na výzkum směrem k nám a hledají kohokoliv... Podivného. |
| |
| Snad konečně na cestě Kouknu se na Itachiho a hlavou mi proběhne myšlenka, že jsem to nedomyslela.Sundám mu z nohy sádru a kouknu se na jeho ruku. “No dobrá.“ Řeknu mu a mrknu na něj.Protřepu prsty na ruce a tu položím nad jeho ruku. “Kawasimi no Jutsu : Kuicho-Technika Léčení : Zlomenina“ Zopakovala jsem znovu a začala jsem kroužit nad rukou, nakonec jsem dlaň položila na ruku a chakra do ní vklouzla.Sundala jsem sádru i z ruky a usmála se na Itachiho. “Konečně jsme připraveni k odchodu.“ Otočím se na Sasukeho a Naibuna pohledem, který jim musí dát jasně najevo, že žádné kufry ani tašky nést nebudu. Přehodím si přes rameno kabelu a chytím za ruku Itachiho. “Cestou ti to všechno vysvětlím, ano?“ Promluvím k synkovi a vyjdu ze dveří jako první. |
| |
| Boj skončil- Chobotničák na souboje vede už 3:0 Tohle jsem od Beeho nečekal. Já jsem se ani nestihl dostat pod zem, protože se z ničeho nic objevil nademnou a zaútočil. Útok byl veden na hlavu, ale stihl jsem uhnout a on mi zasáhl "jen" rameno a urazil mi ruku. Naštěstí se mi podařilo dostat se pod zem a spakovat se co nejdál od nich. Samehada mi ještě navíc ruku uzdravila a já byl mohl klidně dál bojovat, jenže tohle není nic pro mě. Potřeboval bych boj jeden na jednoho a nemít kolem sebe nikoho jiného. Nejsem stavěný na nějakou spolupráci a vlastně ani nechci. Potom, co se pod zemí dostanu co nejdál to jde, vrátím se do úkrytu a počkám na ostatní. Čekám, že se všichni vrátí. Jestli ne, může mi to vlastně být jedno. Takhle nesmyslný plán už snad nikdy nikdo nevymyslí, nebo aspoň doufám. Když tam byli dva Jinchuriki, je těžké se jim postavit. Když se nikdo brzy nevrátí, půjdu si lehnout a načerpat síly. |
| |
| Boku-Jin, Akaguma, Narutův klon Mezi vás dopadly dva kunaie s výbušnýma lístkama. Uhnout jste dokázali bez jakýchkoliv problémů. Tím ale mezi vámi vznikly rozestupy. V tom okolo Boku-Jina proletělo několik kunaiů. Ne z jednoho směru, ale minimálně ze tří. Kunaie se zabodly do zdí okolo. Vmžiku se okolo malého Draina a jeho ochránce, kterému "leží" na zádech, vztyčila fialová bariéra. "Polož mě! Dejte pozor! Tohle už jsem někde viděla! Raději se té bariéry nedotýkejte holou rukou!" křikne Tsunade. Vypadá velice naštvaně. |
| |
| Doma Máma řekne, že mi vyléčí i ruku. Mrkne na mě a začne s procedůrou. Celou dobu co mě léčí se na ní usmívám. Dokonce i když mě to pálí a píchá. Po chvilce je po bolesti a máma mi sundá sádru. Opatrně si protánu ruku a zatnu pěst. "Je jako dřív. Díky mami." řeknu z vesela a hodím si batoh, který mi Naibun sbalil, na záda. Vezmu mámu za ruku a společně vyrazíme na cestu. Cestou se na mámu s úsměvem podívám a zeptám se "Už mi to řekneš mami? Slíbila jsi mi to. A táta říkal, že sliby se mají plnit." Doufám, že to co mi chce říct mi řekne, a že to zase neodloží!" pomyslím si a dychtivě čekám na máminu odpověď. |
| |
| Doma Sakura vyléčí Itachimu nohu a posléze i ruku. Trochu se pousměju a kývnu na ní, říkajíc "skvělá práce". Je skvělé co dokáže..., řeknu si v duchu a vezmu její zavazadlo. Počkám až z domu všichni vyjdou a zakřičím na ty dvě líné kůže. "Denko!! Hino!! Pojďte sem!! Musíme se přesunout!!", zařvu naštvaně a počkám až přijdou. "Suigetsu!! Ty pojď taky!!", zařvu podruhé a vyrazím z domu za Sakurou, Itachim a Naibunem. Cestou dávám pozor, aby se má rodinka neocitla v žádném nebezpečí. Pomocí sharinganu pozoruji blízké okolí a dávám bacha. Sakuřina matka se zhroutí až se dozví co se stalo Naokimu... A její otec mě zabije, že jsem je neochránil... Vše je má vina..., proběhne mi hlavou a já znovu posmutním. |
| |
| Hrátky z barierou "Co tohle zase je?" Prolétne mi hlavou, když vidím barieru. "Nech mě hádat: Někdo stojí o to klíště co má v sobě jedocasého" Zazní rada od Gobiho. Zakroutím hlavou a povzdechnu si. Tsunade podá radu. "Víme, známe. Bohužel." Opět si povzdechnu a navedu hejno ptáčků do naší blízkosti. "Taky většinou se z ní nedá tak snadno odejít, ale... No pořádně se chyť." Složím pečetě na Revert Kuchiyose no Jutsu (Technika zpětného přivolání). Pokud to není ještě nic speciálnínějšího, měl bych se objevit v hejnu ptáčků na jedné střeše i s prckem kolem krku. |
| |
| Ještěr, ještěr! Najednou je senseika i s Raiuem u mě a rozdává rozkazy. "Zdržet... tohle?!? Jak jako, zdržet?! Na to prostě nemám prostředky, doufám, že je jí to jasné..." Zazírám na ni, jako by spadla z Marsu, to už je ale pryč, jenom její klony tu s námi zůstaly, pro jistotu. "Aspoň, že něco." Pohlédnu na Raiua. Ujme se vedení, což mi ale ani nijak nevadí, protože nemám dostatek iniciativy, abych to udělala sama, v tuhle chvíli, naprosto netuším, co on umí, a já sama nemůžu dělat skoro nic, takže... Lehce vytřeštím oči, když Raiu promluví, ale vypadám, že poslechnu, až řekne. Pohlédnu na ještěra, a pak na Raiua a vějíř. To vypadá, jako yb s ním chtěl mávat... A vyvolávat vítr? Hlavou mi bleskne rychlý nápad. Je pravdou, že moje listy jako takové účinné příliš nebyly, ale myslím, že pokud dostanou příslušnou rychlost... Rozhodně by nebylo na škodu to zkusit. Vytáhnu z kapsy několik listů a připravím se k použití své techniky, stejně jako předtím ji chci ale použít až budou listy těsně u ještěra. Tedy, pokud jsem se ovšem u odhadu s vějířem trefial správně a pokud nějakou tu techniku Raiu vůebc použije... Jinak ale čekám, že mě budou bránit klony či Raiu svým útokem, případně se můžu zkusit brnáit nějakým úhybem. |
| |
 | Malá vesnice nedaleko Konohy Měl jsem po práci. Byla to opravdová makačka ale nakonec jsem se přecejen dokázal ohnout a zavázat si tkaničky u svích bot. Inu ano to co někomu přijde jako samozřejmost je pro dědka jako já docela zapeklitý úkol. Když se mi to konečně zdařilo slezl jsem po schodech ze svého bytu do přízemí které sloužilo jako hospoda. Moje vlastní hospoda U Bručouna. Nebo tak ji aspoň říkali místní a já se snažil ten název brát jako lichotku. Původně se lokál měl jmenovat jinak ale to už teď není důležité. Na toto jméno si prostěl místní starousedlíci zvykli. Poté co jsem se dostal dolů začal jsem s obvyklími přípravami. Sundat židle ze stolů, utřít je, vycídit sklenice a odemčít dveře. Nečekal jsem sice že se mi v téhle zemědělské osadě dveře trhnou takhle po ránu ale jeden nikdy neví. Možná se objeví nějaký turista který zaslechl slávu nápoje který jsem si nechal zapatentovat: Piva. A s jedinou místní prostitutkou, dvěma ožralci a sklerotickou drbnou jsem mohl počítat určitě. Jenom aby má drahá pomocnice zase nezaspala s některým z místních kluků a já to tu nemusel oddřít sám. Vzhledem k tomu jak často děvčice chodila do práce jsem ani netušil za co ji platím. Inu nežijeme si špatně mi lovci hlav v důcodu což? Zrovna jsem si sedal na svou židličku u výčepu když dovnitř vpadl nějaký chlápek, teda nějaký jeden z mích velice dobrých zákazníků, právě jeden z těch ožralů. Satsu-san, Satsu-san řval jako kdyby mu někdo vrazil rozžhavenou vydličku do zadku. Zvedl jsem hlavu a věnoval mu pokud ne podrážděný tak znuděný pohled určitě. Satsu-san problémi, za kopcem u Konohy je bitva rvou se tam Jinchuuriky s Akatsuki a vypadá to dost bledě asi bysme odsud měli.. zmlkl když se zadíval do mého obličeje. Mor, filcky, cholera, kapavka a impotence na ně na všechny idioty to si nemůžou hrát někde jinde? zavrčel jsem a jenom mávl rukou. Dělejte jak myslíte ale já bych to tak špatně neviděl, zůstávám tu zamručel jsem a hlavu zase sklopil čímž jsem mu naznačil že má odejít. Pfff a mám dneska po kšeftech... |
| |
| Odchod z Uchihovic rezidence Když Sakura-san dopečuje bratránka, vypadá to, že je připravená k odchodu. Významě ignoruje svoje tašky. To máme společné. Já ty její také ignoruji a to tak, že klidně i několikráte za sebou v okamžiku, kdy by někoho napadlo, že bych je měl nést. Věc, kterou však neignoruju jsou rodinné kočky. Jak to říci. Nikdy jsem neměl mazlíčky a tohle mi taky jako mazlík nepřijde a tak prostě nevím, jak se k nim chovat. Takže jsem zvolil zdvořilou obezřetnost. Před odchodem jsem uděla pouze obezřetnou pečeť na Kamereon Manako (Chameleoní oči). Nic se opět nezměnilo a jestli si toho někdo všiml, asi by mi to bylo i jedno. Hlavní je pro mne to, že to umožní zachování jistého inkognita, i když vezmu s kým jdu... No nemusí aspoň všichni vědět jaký mám sharingan a jak dobrej. Rodina nevadí a ostatní, ať si myslí, že mám jen jednu tečku. Samozřejmě, že sleduji svoje okolí. Tedy spíše poničenost vesnice. |
| |
| Konoha Sotva jsme vyšli a Itachi mě zahltil otázkami a psím pohledem abych mu vše řekla. Přivřela jsem oči a zhluboka vydechla. “Tak dobrá, řeknu ti to.“ Zhluboka jsem se nadechla a začala jsem pomalu mluvit. “Orochimaru, ten zlý pán co napadl vesnici a tvého tátu, zaútočil na náš dům.To je také důvod proč na nějaký čas půjdeme do sídla mích rodičů.“ Nadechnu se a pokračuji. “Když jsme byli všichni dole a Naoki spal ve svém pokoji, Orochimaru využil situace a zaútočil.Exploze byla tak rozsáhlá a mohutná že zasáhla i tvého brášku.“ Rychle jsem si utřela slzu která mi stékala po tváři a zastavila jsem se, dřepla jsem si k Itachimu a chytla jsem ho za obě ruce. “Proto se teď musíme dostat co nejrychleji do sídla mých rodičů, musíme tam abychom byli v bezpečí..“ |
| |
| Cestou k babičce Cestou mi máma začne vysvětlovat co se vlastně stalo. Nestačím se divit. Ten Orochimaru je tedy hodně neodbytný. Bratránek říkal, že to Orochimaru mě nechal unést. Nakonec si máma dřepne a chytí mě za ruce. Kounku ji do jejích krásných, ale brekem zarudlých očí a zhrozím se. "Počkat. Ty chceš říct, že je Naoki zraněný? Co se mu stalo? Bude v pořádku? Můžu za ním?" začnu ze sebe chrlit jednu otázku za druhou. Moje oči zesklovatěly jak se do nich nahrnuly slzy. Pevně mámu obejmu. "Proč to ten Orochimaru dělá?" zeptám se mámy a z tváře se mi začnou kutálet slzy do jejích vlasů. |
| |
| Cestou necestou Jak jsem očekávala, Itachi to nepochopil a ke všemu mě zasypal otázkami. Zhluboka jsme se nadechla a koukla jsem se do země nějak, za jeho rameno.Zhluboka jsme se nadechla a koukla jsem se mu do očí.rozhodla jsem se, že to nebudu dál obkecávat a vyvalím to na něj. “Itachi..Zlato..“ Řekla jsem a znova se nadechla. “Naoki je..mrtvý.“ Řekla jsem a sklopila jsem pohled.Pevně jsem Itachiho objala a pohladila ho po vláskách. “Sasuke!“ Houkla jsem na něj a čekala, až příjde. “Musíme si pospíšit, vem Itachiho, já vezmu kufry.“ Řekla jsem mu a chytila jsem do rukou tašky. “Půjdeme vzdušnou čarou přes střechy a domy.Začínáme ztrácet čas.“ Řekla jsem Sasukemu a vyskočila jsem na střechu. |
| |
| Cestou To, že máma s odpovědí tak otálí, nevěstí nic dobrého. Kouknu jí do očí a zvážním. Máma se na mě také zadívá a nakonec mi řekne, že je Naoki mrtvý. Mrtvý.. mrtvý.. MRTVÝ? pomyslím si a vytřeštím na ní uslzené oči. "To není možné! Naoki nemůže být.." rozkřičím se, ale hlas se mi zlomí a já propuknu v pláč. Smrt mého bratříčka mě opravdu zasáhla. Máma mě konejšivě objala a pohladila po vlasech. Když mě pustí, tak se na místě posadím na zem a je mi jedno jestli jsme uprostřed cesty nebo ne. Položím si hlavu do dlaní a začnu tiše vzlykat. Až ke mě táta přistoupí, tak se nechám vzít a odnést, ale jinak nebudu s ničím spolupracovat. |
| |
| Cestou Poklidně následuju svou rodinu, sledujíc okolí. Všichni se zastaví a Sakura Itachimu oznámí, že je Naoki po smrti. Ikdyž mu to oznámila nanejvýš šetrně, Itachi to nevzal moc dobře. Sedl si na zem a začal vzlykat. Při pohledu na svého malého synka, se mi v očích také objevily slzy. Sakura si ode mne převzala zavazadla a řekla mi, abych vzal Itachiho. Přikývnu a přijdu k Itachimu. Ze zad mu sundám batoh, který mu pomáhal sbalit Naibun, a nahodím si jej na své. Pohladím svého synka po vlasech a vezmu jej do náručí. "Neboj se Itachi... Všechno bude v pořádku...", řeknu prckovi konejšivým hlasem a úzkostlivě se podívám na Sakuru a Naibuna. Nic nebude v pořádku... Jeden z tvých synů je po smrti, tak mu sakra nic nenalhávej!!", projede mou myslí a zanechá to na mé tváři zmučený výraz. "Pojďme!!", zavelím a vyskočím za Sakurou na střechu, odkud se poté vydáme vzdušnou čarou do sídla jejích rodičů. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Všechny tři kloni neustále zůstávají pozadu a využívají vynikajícího maskování. Dokonce se my i podařilo chytit mladého Jinchuuriky do bariéry ale boužel není jediný. Jeden z chránicích stráží se přemístil s ním a překvapivě rychle zareagoval. Zpětné přivolání ?? to mě nenapadlo. Ale nesmím ho nechat utéct. Jeden z mých klonů odskočí zpět a ihned pomocí sharinganu pozná, jak se chce stráž dostat z bariéry. Jutsu Shou (Neutralizace techniky) Po té se stáhne ještě mimo dosah ostatních a pokaždé,když bude chtít strážce nějak uniknout, překazí mu to touhle technikou. Ostatní dva kloni se soustředí a kontrolují situaci kdyby se nějak zvrtla. Zatímco kloni jsou zaměstaní, mé pravé já využilo nevědomosti ninji, který čeká že využije zpětné přivolání a pomocí DS se přemístím do nitra bariéry. Jsem dostatečně daleko od dvou ninju ale stále jsou na dosah mé techniky, na kterou se právě připravuji skladáním pečetí. Fuuton: Fūha Burokku (Živel Vítr: paralizovaná větrná vlna) Jutsu, které má malý rozsah i dobu účinku ale na rychlou akci je ideální. Vlna větru, kterou jsem vyvolal není nijak prudká ale oba dva ninjové jí ani nemuseli ucítit. Ale boužel jejich nervy ano a to se také ihned projeví. První účinek je že na několik desítek sekund omdlí a ztratí vědomí, které však během dvaceti sekund znovu nabyde. Ale když se chce například zvednout, nepovede se mu to a naopak zareaguje jiná část těla. Nervy jsou zmatené a chvíli trvá než zareaguje správný nerv. A mezitím co se tam oni perou o vědomí i o to jak ovládat své tělo, se pomocí dalšího DS přemístím přímo k jednoocasemu Jinchuuriky a jedním pohybem ho omráčím. Jakmile tak udělám, chytnu ho za ruku a Dimenzionárním skokem zmizím pryč z bariéry. Objevím se v dimenzi, kterou naprosto ovládám já a ve které není ani žádný písek natož nějaký předmět. Je to pouze místnost, kterou naprosto ovládám já , jelikož jsem jí také sám vytvořil. Ujistím se že Jinchuuriky se na dlouhou dobu neprobudí a pak my nezbývá nic jiného než se vrátit zpátky do Konohy. V tu chvíli co zmizí můj originál s jednoocasým Jinchuuriky, povolí bariéra a moji kloni se rozprchnout. Nikdo si toho ani všimnout nemůže díky jejich dokonalým maskování. |
| |
| Boku Jin Tvá snaha o únik z bariéry pomocí obráceného přivolání skončila neúspěšně. Proč? To nevíš jistě, ale cítíš, že je někdo blízko. Někdo kdo má chakru podobnou té, kterou má Sasuke. V zápětí na to jste oba (ty a Drain) pocítili jemné píchání po celém těle. Klesl jsi na koleno aniž bys věděl co se stalo. Drain ti sklouzl ze zad a bezvládně padl na zem za tebe. Dochází ti, že vás někdo zasáhl nějakou technikou, která působí na nervový systém, protože nejsi schopen se pořádně pohnout. Vidíš však, že se Drain vznesl a zmizel. Narutův klon, Akaguma Viděli jste, že Boku Jin, který byl uvězněn s Drainem v oné fialové bariéře, klesl na koleno a Drain mu bezvládně spadl ze zad. V tom se Drain vznesl do úrovně hrudi dospělého muže a zmizel. Narutův klon, Akaguma, Boku Jin V tu samou chvíli co Drain zmizel, zmizela i bariéra, která vás od něj držela. Tsunade se ihned ohla nad Boku Jinem a začala s nápravou škod. Okolo rukou jí začala zářit zelená chakra, s kterou proletěla nad Boku Jinem. Trvalo to jen chvíli a Boku Jin byl znovu schopen se normálně pohybovat. "Jutsu, které ovlivní nervový systém. Dlouho jsem takové neviděla." řekla Tsunade s nepřítomným pohledem. "Tohle není dobr.. Hokage-sama! Útočník je přímo tady! Dvě osoby!" křikl jeden z doprovodných ANBU a ukázal dvěma směry. "Rohy těch dvou budov!" dodal a mrštil těmi směry několik kunaiů. Killer Bee Jediným mocným úderem jsi projel tím drakem jako nůž máslem. Zastavil ses až o Creeda, kterého jsi mršil proti zdi blízké budovy. Creed se o ní rozmáznul jako moucha. A pokud to přežil, tak ho zeď, která se na něj zřítila, dodělala. Originální Naruto Ve chvíli, kdy Bee vyřídil Creeda, jsi přestal cítit jeho chakru. Vypadá to, že jej zabil. Ovšem ucítil jsi další dvě porušení bariéry. Sakura, Sasuke, Naibun Běžíte po střechách k sídlu Sakuřiných rodičů. Ovšem v polovině cesty pod Sasukem exploduje střecha a on se i s Itachim zřítí dolů, do trosek, kde byl zasypán. Před Sakurou a Naibunem stanul podivný shinobi, který má navlečené masivní kovové boty a rukavice. Nevypadá přátelsky. Rozhodně z něj cítíte velkou chakru. (Miyamoto, teď je tvá chvíle) Všem se omlouvám, ale musím se do toho teprve dostat. Navíc nejsem žádný Klax. :-) |
| |
 | Konoha Díky své nově naučené technice jsem proklouzl do Konohy. Velká část mého plánu vyšla jen díky rozruchu, který tady vyvolala Akatsuki. Stále zamaskován běžím po střechách a rozhlížím se po svém cíli. Co čert nechtěl, můj cíl mi běží naproti, ale je ještě daleko. Háček je však v tom, že jej doprovází Sasuke se synem a nějaký chlapec. Postavím se na jednu ze střech, na kterou určitě stoupnou a položím na ní několik pečetí. Hned jak to udělám, tak odskočím a čekám na vhodný moment. Když se na té střeše ocitne Sasuke, tak jí odpálím. Chtěl jsem odklidit i toho neznámého chlapce, ale ten se mému útoku stihl vyhnout. Vyskočím ze svého úkrytu a odmaskuju se. Doskočím před Sakuru a mírně se ukloním. "Udělejte mi tu radost a vzdejte se. Nerad bych vám ublížil" oslovím růžovku a věnuju pohled tomu chlapci. Zašklebím se, což pod mou maskou ála Kakashi nejde vidět a syknu "Ty mě nezajímáš, odprejskni!" |
| |
| Bojiště Vypadá to že útok se mi povedl a Killr Bee Creeda zabil v jednom pohybu spolu se zničením draka... Creeda už nikde necítím a Kisame taky zmizel z dosahu mých smyslů. Bee, boj se přesunul do vesnice... cítím tam tři nepřátele ale raději bych počítal s dalšími několika ukrytými. Jsou kus od radnice. Během mého proslovu jsem poskládal několik pečetí a následně jsem zmizel. Hiraishin no Jutsu (technika létajícího boha hromu) Oběvil jsem se až na radnici kde í z mých pečetí a odtud jsem se rozběhl k místu kde zmizel malý Drain. (jsem v Sage modu který už bude co nevidět vybitý a mám 3 ocasy takže nepochybuji že utíkám rychle.) Ve chvíli kdy skupinu doběhnu, zastavím se abych vycítil přesné místo nepřátel a počkám zda budou chtít utéct nebo bojovat. Stále jsem připraven se bránit a vyhnout se čemukoli co na mě pujde. O několik chvil dřív, klon s Tsunade a ostatníma. Před očima mi zmizel malý Drain. Boku-jin je vcelku vpořádku a bojeschopný. Takové techniky ovládal Kabuto. pronesu znepokojeně. Poté mi ANBU ohlásí pozice nepřáel. Chraňte Tsunade, a přežijte to! to je rozkaz! S těmi slovy se rozplynu aby veškeré mé vědomosti převzalo mé originální já. |
| |
| Konoha Jakmile jsem dosáhl cíle, kvůli kterému jsem se do Konohy vydal, nemam žádný další důvod pokračovat v bitvě. Naopak bych si docela rád promluvil s Hokage ale kdo z nich je vlastně pravý hokage ?? Naruto se chová jako Hokage ale pochybuji že by vystačil na nějaké papírování a ještě obskakoval Konohu. Určitě mu Tsunade pomáhá ale raději bych si promluvil s Devítiocasým. Zbytečně jsem moc přemýšlel a úplně jsem zapomněl na své krytí. Stačil jsem pouze postřehnout slova, která jeden z ANBU vykřikl těsně před tím, než na mě hodil několik Kunaiu. První klon se bez jakýkoli námahy vyhne kunai a tentokrát přeruší maskování aby ho všichni viděli. Už od pohledu jde vidět jasná podoba se Sasukem. Pomalým krokem se přiblížím ke kraji střechy a nasadím vážný výraz. "To stačí, boje bylo pro dnešek dost. Chci mluvit s Hokagem." Vyslovím dostatečně hlasitým tónem a při tom sjedu pohledem na Tsunade. "Tedy přesněji s Uzumaki Narutem, tedy pokud má odvahu předstoupit . Nebo raději pošle klon na vyřizování důležitých věcí". " Poslední větu doslova vykřiknu aby mě šlo slyšet i ve vzdálených krajích a čekám jak na mě zareagují. Celou dobu čekám, kdy se konečně ukáže ten obávaný devítiocasý Jinchuuriky ale nehodlám na něj zaútočit. Pouze jsem připravený vyhnout se případnému útoku ze zálohy. Tak co ?? bude mýt tu odvahu nebo se raději bude schovávat za Konohu ?? |
| |
| S Tsunade, Narutem a Boku-Jinem Jak mě Tsunade vybídne, abych jí pustil ihned tak učiním samozřejmě opatrně.¨ Než jsme se nadáli, námi svěřené Jinchuuriki někdo dostal. Přesněji uvedli je do stavu paralýzy. Vrr sakra ta bariéra. Podobná pokud vím byla vedena před několika lety, kdy zvučná útočila na Konohu. Takže Orochimaru ?? Po chvíli Bariéra zmizí a s ní i malý Drain. Co to . . . sakra. Hokage s Hokage zatím potvrdí mé obavy, že se se jedná o toho hada a jeho podřízené. Zároveň nás Hokage varuje ať chráníme Tsunade. To je zbytečné nepřítel nejde po ní vypadá to, že mají za úkol jen sebrat Jinchuuriki. Naštěstí Tsunade pomůže Boku-Jinovi, který vypadá, že už je v pohodě. Otočím se k Tsunade a udělám menší úklonu. Hokage-Sama můžu pronásledovat útočníky ?? Zbytek ANBU se o vaši ochranu a doprovod do bezpečí zaručeně postará. Pak se ještě otočím na Boku-Jina. Boku-Jin-San jste schopen bojovat ?? Mohl by jste mě doprovázet prosím ?? Pokud se jedná o Orochimara nejsem si totiž jistý jesti bych dokázal dostat. |
| |
| Boj To že jsem v, nebo snad za drakem? našel Creeda mě docela překvapilo ale nemůžu říct že by mě jeho to že jsem ho zasáhl a poslal letět do neznáma nějak vadilo. Podle síly nárazu bych řekl že pokud to nebyl klon nemohl to přežít. Navíc na něj spadla zeď a Naruto na mě řval něco v tom smyslu že se vracíme do Konohy. Takže je mrtví, dobře pro nás usmál jsem se a nechal svůj Bijuu plášť zase zmizet. Než jsem Narutovi stihl odpovědět tak zmizel. Byl to zvláštní pocit, porazit Akatsuki. Jediný kdo tu se mnou zůstal pak byl ten zvláštní stařík který bojoval po boku Hokageho. Hej ty...no ty s tím mečem, asi by sme měli jít za ním co? odpovědí mi bylo jen neznatelné kývnutí a tak jsem vyrazil do Konohy. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro Aby to bylo rychlejší, tak běžíme po střechách. Prozatím šlo všechno dobře, ale asi v polovině cesty mi pod nohama doslova vybuchla střecha. Já i s Itachim na zádech jsme se zřítili do útrob domu. Dopadli jsme o patro níž. Instinktivně jsem pohlédl nahoru a spatřil jsem padající sutiny. Do prdele!!! Nedá se nic dělat... Musím to zkusit znovu!!", proletí mi myslí a soustředím se na jedinou věc, přenést sebe a Itachiho jinam. Aktivuju svůj nově nabytý sharingan a přenesu nás do domu Sakuřiných rodičů. Konkrétně se objevíme v obývacím pokoji. Chviličku jsem překvapen, že mne to nevysílilo. "Prosím, postarejte se o Itachiho... Někdo napadl Sakuru, musím se tam ihned vrátit!!!", řeknu naštvaně, položím Itachiho na gauč a sundám si ze zad jeho batoh. Nakonec jim věnuju ještě jeden pohled, který neříká nic jiného než "později vám to vysvětlím". Hned na to se přenesu zpátky k místu, kde nás napadli. |
| |
| Po boji Tak nakonec byl jakýkoliv můj zásah zcela zbytečný. Jediné co jsem udělal bylo že jsem vyřídil nepotřebného klona...vlastně ani Naruto si nějak zvlášť nezabojoval. Nejvíc toho vyřídil ten Hachibiho Jinchuuriky, Killer Bee. Taková síla...už chápu proč po nich všichni touží, už chápu proč se jim říká dokonalé zbraně...mít takovou sílu v rukou tak... zarazil jsem se. Hachibi mi něco říkal, nevěděl jsem co a tak jsem odpověděl kývnutím a on vyrazil ke Konoze. Uzumaki tu nebyl. Nikdo kromě nás dvou tu nebyl, snad ten mladík se stříbrnými vlasy ale on nebyl hrozba. Ne pro mě, ne pro Hachibiho. Stačilo natáhnout ruku a ta síla by byla má. Sám nechápu proč jsem to neudělal. Asi vážně stárnu, nebo je to možná nějaké prokletí které na mě svrhl otec před svou smrtí. Chjó, tohle mě štve povzdechl jsem si, schoval meč a zamířil do Konohy spolu s ním. |
| |
| Konoha Doslova odnikud se objevím za Sakurou. V očích mi krom sharinganu všichni vidí neskonalý hněv. "Itachi je v bezpečí u tvých rodičů...", řeknu chladným hlasem a vrhnu na útočníka jeden z vražedných pohledů. Hmm... Masivní kovové boty a rukavice... Takže bude rychlej...", pomyslím si a hlasitě si odfrknu. Samozřejmě tím nejpohrdavějším způsobem. Pomalým krokem přejdu před Sakuru, abych stál mezi ní a tím zmetkem. "S tímhle to vyřídím... Běž si odpočinout zlato...", řeknu hlasem bez jakýchkoliv emocí a mávnu rukou, čímž dám najevo, aby spěchala. "Denko, Hino... Ručíte mi za její bezpečí...", syknu směrem ke dvěma ninja kočkám, které nás doprovázely. |
| |
| Konoha Ani se nestačím nadát a ten Uchiha se jen tak objeví za Sakurou. Se zamračeným výrazem jsem si poslechl Uchihovy kecy. Zlato? Co to má být? zeptám se sám sebe nechápavě. "Zmiz Uchiho! S tebou nemám spor! Chci jen ji!" řeknu neútupně a zahrozím mu okovanou rukou. "Zamysli se Uchiho, bude mnoho mrtvých pokud se do toho budeš míchat. Mohu nechat vybuchnout mnoho dalších střech." řeknu arogantním hlasem a zatnu pěsti. "Rozhodnutí je jen na tobě." |
| |
| Konoha Jen co jsem domluvil na kočky, tak začal mluvit ten útočník. Otráveně se na něj podívám a vyslechnu se jeho nesmyslné požadavky. Nic neříkám, jen čekám až se vykecá. Jakmile se tak stane a on už konečně sklapne, tak začnu mluvit já. "Prý se mnou nemáš spor?? Nebyl jsi až moc blízko tomu svému výbuchu?? Chceš mi unést ženu!! To z nás dělá nepřátelé na život a na smrt!!", řeknu ostře a upřu na něj svůj sharingan. "A rozhodl jsem se už dávno... Ostatní jsou mi volní... Já nejsem hokage abych je bránil... Jde mi jen o blaho mého klanu!!!", křiknu a pomocí shunshinu se dostanu až k němu, kde se ho pokusím chytit. (Pokračování přes soukromku... :) ) |
| |
| Danzou, Tsuki Tsuki vypustila velký oblak otrávené mlhy a schovala se pod zem. Všichni ANBU, až na velitele odskočili z dostahu. Velitel však použil nějakou větrnou techniku a mlhu rozfoukal. "Všichni za mě!" zakřičel a začal skládat pečetě. Doton: Doryuu Jouheki (Živel země: Zemní stěna) načež veliká část země byla vytlačena nahoru. (To samé udělal Yamato v 55. díle shippuudenu) "Všichni, kdo mohou, dovnitř za ní. Kdo ne, bude hlídat okolo!" zavelel a vběhl do oné masy vystouplé zeminy. |
| |
| Sakura, Naibun Sasuke se objevil za Sakurou doslova odnikud. Prohodil s každým, i s útočníkem, pár slov a "vyběhl" na steč. Pomocí shunshinu se přemístil až k němu a chytil ho za ruku. V tom se to stalo. Oba jste viděli jak se jejich postavy zatočily a zmizely. V tom k vám na střechu vyskočil Shikamaru. "Sakuro-san, co se tady děje? Slyšel jsem odtud explozi?" zeptal se Shikamaru, který vypadá opravdu nevyspale. Oči má zarudlé a má pod nimi černé kruhy. "Mimochodem, kde máš manžela, potřeboval bych s ním mluvit. Je to životně důležité." |
| |
| Uzumaki Miu Probudila jsi se v měkké, teplé posteli, která ovšem nebyla tvá. Poslední na co si vzpomínáš je otcova kancelář, dál už je jen tma. Do tmavého pokoje, v kterém se nacházíš, vstoupí známá osoba, tvá teta Tenten. "Dobré ráno Miu. Jak ses vyspala?" pozdraví tě tetička a obdaruje tě zářivým úsměvem. "Jestli máš hlad, tak tě v kuchyni čeká snídaně. A až dojíš, tak spolu najdem tvého taťku, platí?" dodá tetička, odtáhne závěsy a tím vpustí chabé sluneční paprsky do tmavého pokoje. Když se podíváš na hodiny, které visí na zdi, tak vidíš, že je už půl desáté ráno. |
| |
| Kira Satsu Když ten ožrala odešel, tak byl chvíli klid, ale pak se něco stalo. Do hospody vešel nějaký černovlasý muž v černém plášti s rudými mraky. Chvíli dramaticky stál ve dveřích a pak vešel. Pomalu si prošel hospodu a cestou si jí prohlížel. Zastavil se až u výčepu. Zahleděl se na tebe. Oči měl podivné, místo bělma je měl černé a čočky byly absolutně žluté. "Ty nejsi jen tak obyčejný hospodský, že ne? Kdo jsi? A pravdu!" zeptal se tě chraplavým hlasem. Jeho obličej vypadá jako nějaká kamenná maska, protože se vůbec nepohnul. Vyjímkou jsou jen ústa, která se při mluvení mírně pohybovala. |
| |
| Hospoda Vypadalo to docela slušně, vypadalo to že bude klid a že se k nám válka přecijen nedostane, pak si však do mé hospody dovolil vejít nějaký otrapa v plášti s červenými mraky. Ts...Akatsuky? Co dělaj tady nemaj náhodou bojovat s Konohou? zanadával jsem a pozorně ono individuum sledoval když obcházel mou hospodu. Nakonec přišel až kvýčepu a vyblekotal ten svůj nesmysl. Samozřejmě že nejsem obyčejnej hospodskej ty ignorante, copak si nečetl ceduli na dveřích? Sem jedinej hospodskej v zemi kterej čepuje zkutečný Pivo ateď si něco objednej a přestaň na mě zírat nebo tě vlastnoručně vyrazim i z dveřma na ulici jasný? vyjel jsem na něj podrážděně. Akatsuki v mém lokálu to bylo přesně to poslední co jsem mohl chtít. |
| |
| Kira Satsu "Pche! Nepokoušej mou trpělivost dědku!" vyjel na oplátku ten chlap po tobě. "Zeptám se tě ještě jednou a pokud mi neopovíš na co chci, a ty víš co to je, tak ti tenhle krásnej podnik podpálím, jasný?" řekl chlápek výhružně a jeho oličej se zkřivil jak se ošklivě zašklebil. "Takže, co jsi zač?" zeptal se ještě jednou a napřímil se. |
| |
| Hospoda Tak tohle chlapec přehnal, to že mi říká dědku bych pochopil ale vyhrožovat že mi podpálí můj krásnej podnik? To teda byl vrchol drzosti. Ty jeden mizerjnej smrade...jak se opovažuješ? zařval jsem na něho bez sebe vzteky. Přestože nebylo moudré strácet sebeovládání místností projela menší tlaková vlna a z mého těla se začali uvolňovat slabé chomáčky černé páry, načež jsem mu jednu vrazil. Přímou ránu pěstí rovnou do obličeje. Pravda se svím věkem nejsem nejrychlejší ale co nemám na rychlosti si vynahrazuji špinavími triky a technickou znalostí boje. (Doufám že znáš všechny mé schopnosti). Navíc mi hraje do karet patrně jeho překvapení a hlavně ta předchozí mírná tlaková vlna by ho měla rozptýlit pokud ne na okamžik paralizovat. |
| |
| Konoha Nestihla jsem pobrat všechny dostačující informace abych zjistila co se tu děje, propadla se střecha, můj manžel a můj syn s ní, před námi stojí nějaký chlápek který si myslí že máme čas zrovna na něj. Naštvaně upustím tašky a přehodím si vlasy přez ramena na záda. Sevřela jsem ruku v pěst a zaskřípala zubama. Začal mluvit a jak šlo vidět, s ničím se nepá, vybalil vše narovinu a já se dozvěděla že chce mě. Měla jsem chuť dát mu pořádnou ránu ale zároveň jsem měla strach o Sasukeho a Itachiho. Zhluboka jsme se nadechla a sledovala toho idiota co odpálil tu střechu. Jednou rukou jsem si sáhla za záda a do ruky pevně uchopila kunai.Ruku ve které jsem pevně svírala kunai jsem držela před obličejem. Než jsem stihla jakkoliv reagovat cítila jsem dech na svích zádech, byla jsem si jistá že je to Sasuke, aniž bych slyšela jeho hlas nebo ho viděla. Řekl že syn je v bezpečí, než jsem však stihla zareagovat stál u toho neznámého a zmizel pryč. Otáčela jsem se na Naibuna a na střeše stál Shikamaru. "Sasuke je nejspíš mimo vesnici, co se děje?" Zeptám se ho když řekl, že je to životně důležité. |
| |
| soukromá zpráva od Asahi Hinata pro Po 5 minutách co utíkám pod zemí a beru to směrem do lesa, aby ti co mě pronásledují nad zemí měli problémy. Tedy po 5 minutách také běžím, ale vyskočím zpoza země. Místo hlínou probíhám stromy a jinými překážkami. Trošku jim to pronásledování zpestříme. S tím provedu pár pečetí. Neko Henge no Jutsu " Technika proměny v kočku " Proměním se v kočku a technika procházení překážkami skončí. Ihned na to skryji svoji chakru. Přeskočím na strom, kde ještě chvíli pokračuji a následně na to zalezu do nějaké díry ve stromě. PS: Koukni se pls do pošty, máš tam ode mě jednu docela zajímavou a důležitou zprávu. |
| |
| Kira Satsu Praštil jsi toho chlápka zpříma do obličeje. Jak se již dalo předpokládat, tak se pěkně proletěl. Zastavil se až zeď, o kterou se rozplácl. Doslova. Na zem totiž dopadlo pouze bahno. Ono bahno chvíli jen tak leželo, ale pak se z něj zformovala znovu ta osoba, kterou jsi svým úderem odmrštil. "Hehehe.. Měl jsem pravdu. Jak se jmenuješ, staříku?" zeptá se tě tím svým chrapákem. Sakura, Naibun "Co se děje?" zeptá se naštvaně Shikamaru a rozhodí rukama. "Tak já ti řeknu co se děje! Mou ženu unesl Orochimaru a Naruto s tím nic nedělá! Dozvěděl jsem se, že Sasuke by měl vědět, kde jí drží! Proto s ním potřebuju mluvit!" vysvětli ti celý rozhořčený nad tvou otázkou. Na střechu doskočil i Neji, který má po včerejší akci s Beem ruku v sádře. "Ten chlap, se kterým se Sasuke přenesl pryč byl zvláštní. Měl doceladost velkou zásobu chakry a co víc, jeho chakra byla silná." řekl nezaujatě a kývnul na Shikamara, který mu kývnutí oplatil. |
| |
| Hospoda Chvíli jsem ho sledoval jak se rozpleskl po stěně, načež jsem se usmál a z pod pultu vylovil masivní obouruční sekeru. Pěkná technika zdá se že moje síla je proti tobě na prd, jenže se světem by se muselo hnout hodně aby děcko jako ty porazilo mě. Chceš znát mí jméno? fajn, stejně je zdvořilost říct oběti jméno svého vraha. JSEM SANDAIME MIZUKAZE KIRA SATSU-SAMA zasmál jsem se a skočil přímo k němu. Ťal jsem ho po nohách zeširoka. I kdyby se změnil znovu v bláto nedokáže odolat této čepeli. Žádná technika nemůže odolat čepeli Arogante.  |
| |
| Konoha Vyslechnu si Shikamara a zhluboka se nadechnu. "Orochimaru zabil Naokiho, chystali jsme se opustit naše sídlo a zaútočit na Orochimara.Do cesty nám ale vlítl ten, s kým Sasuke zmizel." Na střechu doskočí i Neji který nám zdělí že ten chlap má velké zásoby chakry. Zhluboka se nadechnu a schovám Kunai. 'Konoha už není v bezpečí, nedokáže čelit tolika útokům..' Proběhne mi hlavou myšlenka a zadívám se do dáli. 'Pro Itachiho by to bylo moc ryskatní, nemohu ryskovat ztrátu druhého syna, bude muset zůstat v sídle mích rodičů..' |
| |
| Yamanaka Maiya Dneska jsi měla volno a tak jsi už od rána v rodinném květinářství a pomáháš své tetě, Inině matce. Vypadalo to na poklidný den. Tedy až do devíti hodin, kdy se venku začalo něco dít. Po cestě se prohánělo mnoho lidí, mezi nimiž bylo i mnoho ANBU. Nedalo ti to a požádalas tetu, aby tě uvolnila z práce. Nechtěla, ale nakonec ti dovolila odejít. Když vyjdeš z květinářství ven, tak se skoro srazíš s velkým, statným, rusovlasým shinobim, který byl v týmu tvé sestřenice. Ano, není to nikdo jiný než náš tlouštík z Konohy, Akimichi Chouji. "Jé, promiň Maiyo. nevšiml jsem si tě." omluvil se kolos a usmál se. "Měla by ses evakuovat. Na Konohu útočí Akatsuki. Hokage-sama s nimi už bojuje." vysvětlil ti a rozhlédl se po okolí. Kira Satsu Chlápek se usmál a řekl "No vidíš, že to jde. Teď už se někam dostáváme." Chlápek se na tebe zadíval a rukou ukázal k jednomu a posléze k druhému oknu, ve kterých jsi spatřil jeho usměvavou tvář. "Měli jsme podezření, že je tu v exilu nějaký silný ninja, ale tebe bychom tu nečekali, to tedy opravdu ne." řekl jakoby pro sebe a znovu se usmál. "Chceš mě zabít, nebo si chceš vyslechnout mou nabídku?" zeptal se a zahleděl se na tebe neskutečně pronikavým pohledem. |
| |
| Hospoda Zarazil jsem se a jen na něj vztekle hleděl. A co budu mít z toho že budu dělat pro ubožáky jako ste vy he? zeptal jsem se s žíravou ironií v hlase. Co sem slyšel tak vod doby co vás Uchiha Sasuke podrazil a spolu s Uzumakim sejmuli Madaru se to s váma pěkně sere...současnej vůdce je prej neschopnější jak má číšnice a to už je co říct tak mi řekni proč bych se měl dávat k neschopným packalům jako ste vy? je to poměrně podstatná otázka protože jsetli na ni neodpoví tak ho zabiju a je jedno jaké techniky a kolik jich na mě zkusí. Jsem možná tak trošku starý železo ale to neznamená že ho nemůžu probodnout. |
| |
| Kira Satsu "Konečne začínáš myslet." řekl s úsměvem a přešel k jednomu stolu. Sedl si na židli a kouknul na tebe. "Třeba proto, aby ses pomstil? Jen tak čirou náhodou máme jakési "papírování" s nynější Mizukage a těma jejíma psama co si říkají ANBU. Neříkej, že tě to nezajímá starouši, vidím ti to na očích." řekl a spiklenecky na tebe mrknul. Pak se koukl na své druhé já a kývl. V tu chvíli se dveře otevřeli a vešlo další jeho já, které drželo v rukou plášť typický pro členy akatsuki a prsten (ten Sasoriho, bohužel nevím co na něm je) |
| |
| Hospoda Stále naštvaně jsem sledoval chlápka co si klidně sedl bez dovolení v mém lokále. Jo, ta holčina mi trošku leze na nervy svou neschopností ale stále je schopnější než banda ubožáků jako ste vy usadil jsem ho s úsměvem. Navíc pokud si dobře pamatuji vděčím vašemu zakladateli Madarovi a jeho poskoku Sanbiho Jinchuurikimu za to že sedím tady a ne v křesle co teď patří té holce. Upřímně už jenom to že se zajímáte o staříka jako já svědčí o tom že nevíte kudy z průseru a já se odmítám podřizovat neschopnému velení. můj úsměv se stále rozšířoval. Takže buďto tomu bordelu bude velet já nebo táhni odkud si přišel. |
| |
| Kira Satsu "Já jsem jen průzkumník. Já se ničeho jiného neúčastním." řekl trochu uraženě na tvé výtky a zamručel. "Jestli tomu "bordelu" chceš velet, tak si to budeš muset "domluvit" se současným vůdcem. Já nejsem ten, kdo o tomhle může rozhodovat." řekl a pokrčil ramena. "Jestli máš zájem, tak tě za ním odvedu. Mimochodem, co je to to pivo?" zeptal se a znovu se usmál. Sakura, Naibun Když jsi Shikamarovi řekla o Naokim, tak zbledl a zmlkl. "Sakuro, odpusť.. Já.. Neměl jsem tušení, že jsi přišla o syna." vykoktal ze sebe omluvu a sklopil pohled. "Cože? Tady v Konoze? Už tady není bezpečno!" zvolal Neji a aktivoval svůj byakugan. Chvíli se rozhlížel a řekl "Akatsuki byli odraženi. Naruto teď jedná s.. s nějakým Uchihou. Má sharingany, ale Sasuke to není. Tenhle je už podle oblečení od Akatsuki." Shikamaru se zamračil a zakroutil hlavou. "Měli bychom se přeskupit a podpořit Naruta. Ale nejdřív tě, Sakuro, eskortujeme na bezpečné místo." řekl Shikamaru a zahleděl se na Sakuru, čímž dal najevo, že by měla říct kam. |
| |
| Hospoda Pche, rozmáznout vašeho současnýho šéfa bych řek zas takovej problém nebude zamručel jsem naštvaně, načež mě ale potěšil svím zájmem o mou specialitu. Jo kamaráde to je tekutý zlato, nevěřil bys kolik bitev jsem na severu musel vybojovat abych se dostal k receptu..moment hned ti jedno natočím zasmál jsem se vesele a odběhl k výčepu, načež jsem se vrátil se sklenicí plnou tak akorát na míru. Že je to tví první pivo máš ho zdarma za každý další ale zaplatíš oznámil sem mu pravidla a postavil korbel na stůj před něho. A jestli ti nebude chutnat přijdeš o hlavu dodal jsem v duchu. |
| |
| Rozhovor s Kizashim Doběhl jsem ke skupině poměrně rychle a útočník se již neskrýval... Dokonce jsem zaslechl část jeho rozhovoru. Vytvořil jsem rashengan a udeřil s ním do země směrem ke kizashimu. Rashengan ryl chodník v ulici jako nůž máslo ale taky není neomzený a jeho ničivá síla se zastavila nějaké 4 metry před kizashim který stejně stojí na střeše (pokud se nepletu) jediné co ho mohlo ohrozit je vlna poletujících kamínků. Oběvil jsem se za kizashim (plus mínus 3 metry za ním). Stále mám liščí chakru ale ze tří ocasů už zbyl jen jediný, asi dochází síly nebo jsem je sám potlačil, to nikdo z vás neví. Tasím meč a pomalým pohybem Kizashiho pořežu na levé ruce (povrchové zranění, nic vážného, vlastně jen poškozeá kůže. Pohyb je pomalý, uhnul by kdokoli) Křičíš jak nevrlá tchýně, že se nemám schovávat za klony přitom ty sám jsi na několika místech ve vesnici. Jak mám vědět že ty sám nejsi klon? Zeptám se s úsměvem a čekám na to co mi tahle troska chce říct. Pamatuji si na slova Gai senseie a stále sleduji celé tělo protivníka... vyjima očí. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Poté co použiju rashengan si okamžitě vytvořím dva klony. Jeden zničím aby klon v lese věděl že se má za 5 vteřin zničit a dát mi chakru pro sage mod.(do druhého dám trochu liščí chakry aby měl jeden ocas a sám v sobě liščí chakru potlačím úplně abych z ní neměl nic) Druhý se technikou Shunshin (problesknutí) dostane za Kizashiho. Já sám se proměním v jeden z mých speciálních kunaiů a schovám se mezi ostatní v klonově kapse. Meč který má můj klon není naklonovaný, je to skutečně můj meč Nemesis (vyvolal jsem ho v minulém boji). Když klon zkusí říznou Kizashiho, Kizashi buď uhne bez problémů, nebo se nechá říznout aby dokázal že není klon. v takovém případě přes meč vyšlu Kai (uvolnění) což slouží pro zrušení genjutsu a co já vím možná by to zrušilo i jiné techniky a poté pošlu skrz meč i Jutsu Shou (zrušení techniky) jen tak pro jistatu kdyby ho kryla nějaká technika kamenné kůže nebo tak něco. Těmi dvěma technikami se zároveň přesvědčím že nemluvím s klonem... pokud mi teda neuhne. Pokud mi uhne je mi jasné která bije. Zhruba někdy ve chvíli kdy začne mluvit Kizashi se můj klon v lese rozplyne a kunai v mé kapse (já změněný na kunai :) ) přejde do sagemodu. |
| |
| soukromá zpráva od Miyamoto pro Sasuke na mě vyběhl, chytil mě a přenesl mě kamsi mimo realitu. Rozhlédnu se okolo sebe, abych zjistil jak to tu vypadá. "Tohle byla tvá poslední chyba Uchiho!" řeknu, zasměju se a poupravím si rukavica, aby mi lépe seděly na rukou. "Zmaluju tě, že tě ta tvá růžová potvora nepozná." řeknu provokativním tónem a zasměju se. Uprostřed mého smíchu na něj vyrazím svou rychlostí č. 3. Zaútočím na něj plnou silou svých pěstí a kopů. Pokud na mě půjde pouhým taijutsu, tak na sebe nechám případné rány dopadnout. Ale pokud použije nějaké ninjutsu, tak kolem něj budu ve velké rychlosti pobíhat všemi směry a občas mu jednu nečekaně natáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro Na jeho kecy o mé poslední chybě se zareaguju jen pouhým posměšným odfrknutím. Sleduju ho jak si upravuje rukavice a hlavou se mi honí jen jedna myšlenka, "nenech se trefit, bude to bolet". Pak ale řekne něco, co neměl. Urazil přede mnou mou ženu. To ve mě ten hněv ještě rozdmýchalo. Vyběhl na mě s docela slušnou rychlostí a já jen tak tak uhnu. Nemohu zůstat pozadu a tak rychle zalovím v paměti, co bych proti němu měl použít. Trklo mě to rychle. "Tak jo... Styl velkého debila odnikud, proti stylu velké zelené příšery z Konohy...", řeknu a ve své obrovské rychlosti použiju Leeovy pohyby z dob mé chuuninské zkoušky. To znamená, že kolem něj začnu v obrovské rychlosti opisovat kruh. A když je dostatečně zmatený, tak z kruhu vyskočím a nakopu mu zadek jako tehdy Gaarovi. |
| |
| soukromá zpráva od Miyamoto pro Sasuke na mě použil styl učně mistra Gaie. "Dobrý tah Uchiho" připustím a zamračím se. Je příliš dobrý! Budu na něj muset vytasit HACHIMON. Jinak mě rozmázne. řeknu si a ač během běhu, soustředím se na otevření první brány. 1. Kaimon (Brána otevření) Mé pohyby se zrychlí a já vyběhnu z kruhu, který kolem mě Uchiha opisuje. 2. Kyuumon (Brána odpočinku) Mé pohyby se ještě více zrychlí a já začnu opisovat kruh okolo toho Sasukeho. 3. Seimon (Brána života) Má pokožka dostane narudlou barvu a mé pohyby se ještě více zrychlí. 4. Shoumon (Brána bolesti) Má pokožka je teď úplně rudá a na čele mi vystouply žíly. Mé pohyby jsou už tak rychlé, že je normálním okem nelze postřehnout. Teď přišla ta vhodná chvíle! řeknu si v duchu a vyrazím na Sasukeho, kterého začnu ze všech stran řezat hlava nehlava. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro Ten chlápek prohlédl můj styl. Otevřel první vnitřní bránu a vyběhl z kruhu, který jsem kolem mě opisoval. Naoplátku začal opisovat kruh kolem toho mého. Než mě však stačil jednou oběhnout, tak aktivoval druhou bránu. Tohle není dobré... V téhle rychlosti ho jen těžko vyvedu z míry... Má moc silnou kinetickou energii..., pomyslím si a změním směr svého běhu na druhou stranu. Během té doby aktivoval i třetí bránu. Díky sharinganu poznávám i to, že se u ní zastavit nechce. A dost... Měl bych si pojistit bezpečí..., řeknu si a vyskočím doprostřed svého kruhu. Ten chlápek zrovna aktivoval čtvrtou bránu a chystá se zaútočit. "Příliš pozdě!!", řeknu a okolo mě se zvedne silueta démonického válečníka. Susanoo!! Mé Susanoo je ovšem jiné než předtím. Nemá totiž v ruce luk. Dokonce nevypadá ani jako to Itachiho. Tohle má ruce prázdné. Hned jak se zformovala ona silueta, tak se po mém nepříteli ohnala oběma rukama. |
| |
| soukromá zpráva od Miyamoto pro Když na Sasukeho vyběhnu, tak se okolo něj zvedne nějaká silueta. "Končíš Uchiho!" zařvu a praštím do té jeho siluety. Sice nevím co je zač, ale i tak Sasukeho Susanoo kus odletí. Teď jsem od něj v bezpečné vzdálenosti, tak se na něj zadívám. Zjišťuju, že tam Uchiha pořád stojí a nic mu není. "Cože? To snad není pravda! Ty jsi jak otravnej hmyz! Proč prostě nemůžeš chcípnout?" zařvu a vyběhnu na něj znovu. Běžím přímo k němu. Když jsem přesně v dosahu rukou jeho ochrany, tak zmizím a objevím se u hlavy té siluety. Chytím jí za hlavu a hodím s ním do vzduchu. Když je Uchiha ve vzduchu, tak se objevím nad ním a praštím do "něj" tak, aby se rozplácl o zem. Tohle všechno dokážu dělat jen díky svým speciálním rukavicím. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro Ten chlápek praští do Susana, které se i se mnou pěkně proletí. Vytřeštím na něj oči, protože tohle se ještě nikomu nepodařilo. Sakra... Ten má větší sílu než Sakura... A to už je co říct..., proletí mi hlavou a mě nenapadne nic lepšího než na něj zaútočit na dálku. Katon: Housenka no Jutsu (Oheň: Technika bájného ohnivého fénixe) z úst mi vyletí mnoho malých ohnivých koulí, které směřují přímo na mého nepřítele. Ten je bohužel tak rychlý, že se jim bez problémů vyhnul. Můj nepřítel se dostal až ke mě. Susanoo ho chtělo zamáčknout pomocí pěstí, ale on zmizel. Místo toho se objevil u hlavy mé ochranné siluety a vyhodil jí nad sebe. Tohle jsem opravdu nečekal. Bezmocně jsem se vznášel uprostřed mé neproniknutelné bariéry. Můj nepřítel ale na nic nečekal a objevil se nade mnou. Ze všech sil do mě praštil a já letěl k zemi. Dopad byl tvrdý, ale mě se nic nestalo. Zvednu se a opráším se. Pohlédnu na něj a řeknu: "Dost bylo hraní!! Teď začnem být vážní!!" V zvednu ruku, čímž ho uvrhnu do genjutsu a on mi pohlédne do očí. Usměju se, protože tohle je jeho konec, protože se ocitl v mém nejsilnějším genjutsu Tsukuyomi, kde jej začnu mučit. Zruším susanoo a chvilku jen tak stojím a užívám si jeho mučení. Nakonec genjutsu uvolním a on nejspíš padne na kolena. Přijdu k němu, chytím jej za ruku a přenesu se s ním za Konohu, asi 1-2 km do vzduchu. V letu jej otočím hlavou dolů a použiju na něj Hayabusa Otoshi (Sokolí pád). V letu se jen usmívám a těším se až z něj dole bude břečka, válící se všude. Těsně před dopadem odskočím směrem nahoru a lehce dopadnu na nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Miyamoto pro Ten svinskej Uchiha na mě použil starej trik s genjutsu. Bohužel jsem byl tak blbej a skočil mu na to. V tu chvíli jsem se ocitl v ještě podivnější scenérii, kde jsem byl bezmocný a ten Uchiha mě dlouho mučil. Bolest jsem snášel zprvu dobře, ale ke konci mě Uchiha zlomil. Když mě z genjutsu uvolnil, tak jsem spadnul na všechny čtyři. Byl jsem totálně spocený. Jednak kvůli genjutsu a jednak kvůli použití hachimonu, který se deaktivoval hned po začátku genjutsu. Má speciální stavba těla mi umožnila i přes poškozené svaly se pohybovat. Pomalu se zvedám na nohy, ale v tom mě Uchiha chytí za ruku a přenese se se mnou zpátky ke Konoze. Jsme sice zpátky v realitě, ale jsme opravdu, ale opravdu vysoko. "Co si myslíš, že děláš?" zařvu když mě chytí a při letu znehybní. |
| |
| Sakura, Naibun Jen co Shikamaru domluví, tak Neji ukáže k nebi za Konohu. "Vypadá to, že se Sasuke už objevil" řekl Neji s úsměvem. Všichni jste se ohlédli a viděli jste dvě padající osoby. Byli ve výšce asi jednoho kilometru. Rozpoznali jste jak na toho druhého Sasuke použil "Hayabusa Otoshi (Sokolí pád)". Vypalo to, že už je po všem, ale nakonec se Sasukeho nepřítel dostal z jeho sevření a teď padají oba střemhlav dolů a u toho se ještě točí jako vývrtka. Sasuke, Miyamoto Viz. Naibun a Sakura. (vás dva ještě budu napínat. Hoďte si 2x desetistěnkou) :-) Kira Satsu Postavil jsi před toho chlápka korbel a on se na tebe usmál. Chopil se piva,přičichl k němu, ale ucukl. Nedůvěřivě se na tebe podíval a řekl "Smrdí to podivně. Jako by to bylo zkažené." Nečekal na tvou reakci a trochu upil. Trochu to poválel po patře a zkonstatoval "Není to špatné." Hned na to svůj korbel pomalu otočil do sebe a otřel si pusu. Následovalo říhnutí. "Tak co? Půjdem?" zeptal se a pomalu se zvedl. |
| |
| Situace v Konoze (Sakura, Naibun, NPCs) Když se před náma propadne střecha, zachrání mne akorát můj vlastní Shuhsin a to, že jsem situaci obhlížel sharinganem, který mě naštěstí nestojí mnoho energie. Pak se situace stala velmi nepřehlednou. Chvíli tu byl strýc a pak se pomocí podivného jutsu přemístil. Nakonec se tu zjevili nějací dva shinobi, kteří podali správu Sakura-san. Jeden aktivoval byakugan. Dojutsu, o kterém jsem hodně slyšel, ale ještě neviděl. Popravdě jsem zvědav, jak si poradí s mým nevinným jutsu chameleoních čoček, protože se mu musí zdát, že mám snad dvoje oči. "Nový vůdce Aktsuki je od Uchihů." Pronesu nezřetleně. Vím, že je to napůl tajná informace, ale cítím, že by bylo asi dobré, aby si to ujasnili, že to není strýc. Najednou se strýc objeví. Svým sharinganem mám celkem dobrý přehled o tom, co udělal. Neumím moc taijutsu a tak se mi hodí většina. Zjevně se budu muset učit rychleji než jsem čekal a asi než čekala moje mamka. Pohledem sleduji Strýce a neznámého muže. Nevypadá, to že bych měl v plánu přiskočit na pomoc. Ono je jednodušší pak léčit. Tedy aspoň pro mne a teď. |
| |
| Tsunade, Akaguma a Boku-Jin Bariera je zjevně důmyslnější než většina, které jsem zatím poznal. Než si stihnu uvědomit, je tu další efekt, který jsem nepředpokládal. Dostávám se na hranici nevědomí. To je stav, který nění dobrý. Ve mě jako pružina se pokusí napnout Gobi. "Ještě tady jsem!" Zavrčím na něj. Cítím, že se poměry chaker změnily. Musel zmizet ten mrňous ze Suny. "Do háje, víš co to znamená?" Začnu v hlavě zuřit. "Jo, že máš průser. Ale to nic, na to jsme přeci zvyklý. Vem to takhle, teď nic neuděláš, nejdůležitější je, abys neprovalil naší přítomnost... Takže co teď uděláme?" Hlas Gobiho zní výsměšně. Zjevně se celkem baví, protože cítí, že bude moc mít zase šanci zdrhnout. "Tak na to zapomeň." Ukončím debatu a deru se ještě ve zbytcích pole na nohy. "To tě raději nechám zmizet." Zazní můj rozčilený hlas. Neuvědomuju si, že jsem něco řekl nahlas. Cítím, že bariera povolila a tudíš moje vědomí nění už tak mučeno. Příjde informace o tom, kde jsou útočníci. "Sledujte je a hlašte jejich pohyb." Nařídím ptákům kolem nás. Hokageho klon něco zadeklamuje. Je mi to celkem putna. Stará dáma se umí o sebe postarat, je tím pověstná. Pro mne je momentálně důležitější jiný cíl: Útočníci. ANBU se mě zeptá jestli jsem schopen boje. Pouze kývnu a drapnu ho i Tsunade za rameno. Rozšířím svojí chakru a oboum poskytnu možnost být neviditelný. Meisaigakure no jutsu (Zastírací maskování) To má výhodu, já je vidím a ostatní ne. "Můžem vyrazit." Pronesu šeptem a vyrazím k prvnímu cílu. |
| |
| Hospoda Spokojeně jsem sledoval jak Akatsuki dopil pivo. Sice mě docela naštvalo že si nechtěl dát ještě lespoň jedno ale co vypil ho a neremcal. No vidíš kamaráde tak se mi to líbí zasmál jsem se a poplácal ho mírně po zádech, přecijen jsem mu nechtěl něco zlomit, načež jsem si sekeru připjal k závěsu na zádech. Prej není špatný, prej není špatný já mu dám...je to skvělí nakonec jsem ještě zašel k výčepu kde jsem napsal vzkaz pro svou zástupkyni že se tu o to má v době nepřítomnosti starat, píchl ho na dveře, nechal klíče na obvyklém místě a spolu se svím "společníkem" vyrazil na cestu. |
| |
 | Konoha-City :P Přehodím si přez rameno pramen černých havraních vlasů a svažu do hromady pár tulipánů.Dám je do vázy a tu položím do výlohy. Chvíli stojím a koukam se ven z velkého proskleného okna, které má přez celou dolní šířku napsané "Květinka". Zhluboka jsem se nadechla a během pěti minut jsem se snad po 20 koukla na velké hodiny které vyseli na zdi. Když jsem znova znuděně protáhla obličej a koukla se do ulic nemohla jsem si nevšimnout toho povyku najednou. Mnoho lidí pobýhali, jiný jako by snad někoho hledali. Zahlédla jsem i pár AMBU. Otočila jsem se na tetu a mile jsem se úsmala, párkrát jsem zamrkala a došla blíž. Snažila jsem se ji přemluvit, abych pro dnešek už mohla jít, první nechtěla, pak ale nemohla mým řasám a úsměvu odolat a "propustila" mne. Sundala jsem ze sebe oranžovo-zelenou zástěrku a vystřelila jsem z krámku. Chaos byl cítit i ve vzduchu, zhluboka jsem se nadechla a koukla se směrem k radnici. "Ohayo Chouji, to je vpořádku" Mile se na něj usměji. Když mi ale řekne že bych se měla evakuovat vyvalím na něj oči. "Hokage povídáš.." Vypadá to jako bych se na chvíli zamyslela, chytila jsem pevně řemen hnědé kabely který jsem měla přehozený přes rameno a koukla jsem na Choujiho. "Dobrá, Díky.A.Opatruj se." Mávnu na něj a rozběhnu se.Vyskočím na první střechu domu která se zdá stabilní a dům opuštěný.Sleduji dění v Konoze, hotová kriminálka Miami. Znova jsem se zhluboka nadechla a začala jsem hledat jednu konkrétní osobu, Hokage-sama. (Za překlepy se omlouvám) |
| |
| Konoha - Rozhovor Jakmile jsem viděl inspirativní ukázku Naruta a jeho dovedností, musel jsem se usmát. Taky bych se předvedl ale na tohle opravdu nemam čas. Naruto se celkem rychle dostane přímo za mě a dokonce se mě pokusí i škrábnout mečem ale na tohle já opravdu nejsem. Jakmile jsem viděl že se přibližuje, odskočím na jiný kus střechy nebo se popřípadě o kus stáhnu. Pobaveně se rozesměji a začnu pobaveně tleskat. Chvíli potom promluvím , tentokrát vážným hlasem přímo na Naruta. "Opravdu nejsem takový blázen ,abych se od vás nechal škrábnout mečem. Klidně ho můžeš mýt otrávený a opravdu nestojím o to, abych se tu rozvařil zevnitř kvůli nějakému jedu." Přiložím si prst k puse a kousnu se do prstu tak ,abych si roztrhl kůži. Ukážu prst směrem k Narutovi aby viděl, že my teče krev a pak stáhnu ruku zpět. "Řvu jako nevrlá tchýně jelikož jsem se obával, že mě dostatečně neuslyšíš. Někdo my dříve říkal že tvoje inteligence je trochu podprůměrná a asi se to ani nezměnilo co " Znovu se trochu pobavím na jeho účet a potom se nepozorovaně rozhlédnu očima po okolí. Kde by se asi tak mohl ukrývat nějaký klon ? Očima se vrátím zpátky na Naruta přede mnou a zeptám se ho na nějakou maličkost. "Určitě už víš kdo jsem že ??" Přitom neustále sleduji Naruta, aby se znovu nepokusil o nějaký jeho trýček s mečem. Konoha- klon Sice celou dobu plánuji zaútočit na Naruta ze zálohy ale stejně bych ho v tuhle chvíli nedostal. Raději mě zaujme dva z ANBU, který se mě kupodivu pokouší najít a trochu jim to zřejmě usnadním. Vyskočím z úkrytu a stále maskovaní skočím přímo před Tsunade a ANBU (Boku-Jin a Akimichi) Zruším své maskování a stojím před nimy pouze z oranžovou maskou Madary Uchihy. Promluvím na ně a stále koukám jejich směrem, neboli na místo, kde před chvíli stály. "Hledáte mě ? Trochu vám to usnadním. Ale maskování snad nebude nutné né ?? Stejně vás vidím a akorát plýtváte chakrou." Pobaveně se usměji a čekám jak zareagují oni. Pokud se nechtějí odmaskovat a ihned zaútočí, trochu se stáhnu. Jaký to má smysl ?? |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Potom co se my povedlo odchytit jednoocasého Jinchuuriky zbývá už jen jediná věc. Nemam v plánu se s nikým vybavovat ani s někým jednat a to, že mí klony vylákali Naruta k sobě , byla jen záminka abych od něho měl konečně klid. Teď už můžu uskutečnit můj malinkatý dárek Konoze a pak zmizím zpátky do skrýše. Dimenzionálním Skokem se přemístím někam mezi domov Sasukeho a aktulní boj klonu s Narutem. Na sobě mam stále připevněnou oranžovou masku,potlačující veškerou chakru a vynikající skryté maskování, které stále působí. Jakmile jsem se přemístil do Konohy, ihned jsem neváhal a kousl se do prstu pro nadcházející přivolání mého Summona. Kuchiyose no Jutsu (Technika přivolání) Po dotyku země se přímo přede mnou objeví orel z poloviny tak veliký jako Narutum Gamabunto ale už od pohledu jde vidět že to obyčejný orel není. "Omluvte mojí nezdvořilost sensei ale potřebuji od vás pomoc a to hned teď. Promluvím směrem k orlovi, který se na mě otočil a kupodivu my odpověděl postarším hlasem. "Jistě , proč by jsi mě taky jinak volal do téhle špíny, můj bývalí žáků" Usměji se nad odpovědí mého Summona a ihned mu vyskočím na záda, kde jsem dříve už několikrát byl. Kupodivu Omofu (Orel) ihned ví proč jsem ho přivolal, jelikož jediná technika kterou nezvládnu sám je ta, co právě chci použít. Začnu rychlým tempem skládat potřebné pečetě a Omofu postupně nechává kolovat chakru mezi námi. Po několika pečetích ještě chvíli nechám ruce ve tvaru pečetě tygra a jakmile je vše připraveno, nahlas vykřiknu. Kinjutsu: Arashi Hakai (Zakazaná Technika: Orkán Ničení) Ihned se strhla okolo nás obrovská vlna větru, který se postupně mění v hurikán. Neustále se zvyšuje a za několik vteřin je ve velikosti F6 ve stupnici hurikánů. Domy i ostatní budovy se nedokáží udržet na zemi a přesto, že je toto destruktivní ninjutsu, musí pár lidí umřít. Především ale minimálně polovina baráku v Konoze se ne dokáží udržet na místě a vzlétnou nebo odlétnou několik metru do vzduchu. Tak tohle by jsme měli, teď už jen zmizet z Konohy. Omofu ihned potom co jsem složil poslední pečeť, vzlétnul prudce do vzduchu a vyletěl nad hurikán. Hurikán neboli orkán se drží pouze nízko Konohy a pokud ho nikdo nezastaví, bude ještě nějakou chvíli řádit. Ovšem překazit ho dokáže asi jenom nějaký Jinchuuriky nebo několik osob najednou. I já sám bych na tohle nestačil a musel jsem přivolat svého summona, který má poměrně podobnou zásobu chakry jako já. Jakmile jsem byl mimo dosah a vidění Konohy, odletěl jsem směrem pryč z Konohy. Pokud na mě někdo zaútočí nějakým hozeným předmětem, pronásledování nějakými kamennými ptáčky nebo jiné pokusy, odrovnám je buď hozeným kunainem nebo použiji některou z mých technik. Každopádně se neustále rozhlížím Sharinagem a dokud nezmizím z dosahu Konohy, neustále pátrám po pronásledovatelích. |
| |
| Sasuke, Miyamoto Cestou dolů jste se chvíli přetlačovali a pak mezi vámi proběhla výměna několika úderů. Nakonec všal Miyamoto Sasukeho odkopl a oba se zřítili na různá místa. Kira Satsu Když jste s tím chlápkem vyšli z lokálu, tak ti jeho druhé já dalo do rukou prsten s plášťem. Pak se propadlo do země. Sám chlápek se k tobě otočil čelem a řekl "Počkej chvíli." S těmito slovy se také propadl do země. Netrvalo to moc dlouho a ze země se vynořila nová postava. Byl to sám Zetsu. "Dobrá, můžeme jít." řekl Zetsu a vyrazil po svých na sever. Avšak jen co vykročil, tak před vás z nebe na zem dopadl neznámý shinobi s masivnýma kovovýma rukavicema a botama. Země se zatřásla a zvedl se oblak prachu. Když se prach usadil, tak jste spatřili docela velký kráter, v kterém ležel Miyamoto. "Hmm.. Ty jsi ten, co bojoval se Sasukem, že? Půjdeš s náma, mohl by ses nám hodit." řekl Zetsu a chytil Miyamota do náručí. Miyamoto Po dopadu nejsi schopen pohybu. Nic vážného se ti sice nestalo, ale potřebuješ odpočívat. Přecejen, bojoval si s Uchihou a s vypětím všech sil jsi přežil. Sasuke Ty jsi neměl moc štěstí. Miyamoto tě odkopl opravdu velikou silou. Dopadl jsi těsně za hlavní bránu. Nebýt tvého Susaana, tak he po tobě. Všechno tě bolí, ale myslíš, že nemáš nic zlomeného. Ležíš v docela velkém kráteru a okolo tebe stojí ANBU. "Sasuke-sama, jste v pořádku?" zeptal se jeden ANBU a další dva ti pomáhají vstát. "Máme zavolat lékařský tým?" zeptala se nějaká ANBU, která tě z povzdálí pozorovala. |
| |
| Cesta Pokračoval jsem spolu s ním, načež se obě dvě části ztratili a objevil se Aloe v celé své nechutné kráse. No tě pic, kde podobný lidi Madara vyhrabal? neudržel jsem se dosti netaktní poznámky. Chtěl jsem říct ještě něco ale to před nás z nebe spadl do železa zakovanej chlápek. První instinkt mi velel sejmout ze zad sekeru a přiloži mu ji ke krku. Pak ale Zetsu řekl něco o Uchihovi. Hohoho, tenhle mlíčňák se porafal s Uchihou a přežil? zasmál jsem se schoval sekeru a nenápadně ho přezval od Zetsua. Tak to sis získal můj respekt příteli ne že bych ho chtěl podceňovat ale řekl bych že nýst toho bezvládnýho železáka zvládnu o trošku líp než on. |
| |
| Konoha - Kizashi Kizashimu stačí jen pomalý pohyb rukou na to aby mi uhnul, ale i tak raději odskočil... no dává si pozor, být neopatrný by bylo hloupé. Nijak škodolibě ale spíš upřímně jako mezi přátely v hospodě jsem se zasmál. Ale notak... oba dva jsme prvotřídní Shinobi. Oba víme že i klona jde slabě zranit aniž by se rozpadl tedy hlavně když to čeká a oba víme že jde provést henge tak aby osoba vypadala že má zranění. Krom toho oba víme že Tvé oči vidí i ty nejmenší detaily. Určitě ti stačí jediný pohled na čepel mého meče abys viděl že je to sice ostrý ale čistý kov bez jakéhokoli jedu. Já moc neuznávám tenhle styl boje Meč si opřu o rameno. No co se dá dělat, stejně mi nezáleží na tom jestli jsi nebo nejsi klon.... mluvit s Tebou mohu i tak. Takže když ses toho nechopil ty začnu já. Zahledím se do nebe a chytnu si bradu jako bych přemýšlel. I p gesto nepolevuji na pozornosti. Stále vím s kým mám tu čest. Tak nejprve abych nebyl nevychovanec odpovím ti na otázku. Ano, vím kdo jsi... Jsi Sasukeho příbuzný... Odpad genetického kódu klanu Uchiha. Pokud se nepletu dostal ses do čela Akatsuki jako tvůj táta, asi by na Tebe byl hrdý. Podívám se zpět na Kizashiho. Tak začnem s vyjednáváním... Máš Draina, Ichibi jinchurikiho. Je to můj synovec a já ho chci zpátky živého a zdravého, proč jsi ho ukradl, co chceš? nabízím tři týdny ramenu zdarma a dvě koupele s osobníma masérkama k tomu. Pak lusknu jako bych si na něco vzpoměl Jo a je s váma ten had... Orochimaru... unesl mou kamarádku. Co zato když mi pomúžeš ji zachránit? Není nijak důležitá a nemá pro něj žádnou cenu. Přines mi ji a odpustím ti pokudu ve výši hodnoty zničených budov. Zním celkem sebejistě a jakobych situaci nebral vážně ale ve skutečnosti jsem připraven na cokoli. |
| |
| Velký pád Ten zmetek se mi vymanil ze sevření a odkopl mě tak, že jsem dopadl do Konohy. Bohudík jsem neskončil v budově jako před pár minutama. Díky mému Susaanu jsem relativně v pořádku. Tedy, nemám nic zlomeného. Jen co dopadnu, tak zvednu hlavu a zasyčím: "Au..." Okolo mě se postaví několik ANBU. Jeden se mě zeptá jestli jsem v pořádku. Nemám chuť mu odpovídat, tak jen zvednu pěst se vztyčeným palcem. Další dva ANBU mi pomohou na nohy. Vrávoravě se postavím a rozhlédnu se. Na otázku jestli mají zavolat lékařský tým jen zakroutím hlavou a vyrazím zpátky k místu, kde nás napadl ten debil. Cestou se zapřemýšlím: Sakra, co chtěl po Sakuře? Na ní přece žádná odměna nebo tak není... No, budu si to holt muset zjistit..., řeknu si a zrychlím. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Hned co jsem přešel do sagemodu jsem začal vyvolávat žabí poustevníky (ty dvě žáby co seděly Jirayovi na rameni) vyvolávání nějakou chvíli trvá, proto prodlužuju rozhovor a hraju o čas... vyvolávání ale ani omylem nedokončím předčasně... dokončím ho až ve chvíli kdy začne boj. jelikož vyvolávání není náročné na soustředění (jiraya u toho mluvil a dělal jiné techniky) začnu se soustředit na vycítění Kizashiho chykry abych věděl kde přesně je, kolik jich tu je a který je asi ten pravý. |
| |
| Naruto, Akaguma, Boku-Jin, Kizashi Viděli jste Sasukeho dopadnout někde u severní brány. Naruto cítí jeho chakru, takže ví, že to přežil. Tsunade předstoupí a řekne Kizashimu "To o co se snažíte je bláznovství!" Ostatní ANBU, se postavili okolo ní, aby jí v případu nouze chránili. Sakura, Naibun S hrůzou v očích jste sledovali Sasukeho tvrdý dopad. To jak to vypadalo nasvědčovalo tomu, že Sasuke už není mezi živými. Neji se však zasmál a řekl "Jó Uchiha. Toho není lehké zabít. Sasuke mě nikdy nepřestane překvapovat." Maiya Vyskočila jsi na střechu a rozhlédla ses po vesnici. Kousek od pozice, na které jsi tvrdě dopadl Sasuke. Jsi docela překvapená, protože nevidíš příčinu pádu. ANBU, kteří se nacházeli pod tebou na cestě se vydali tím směrem. Všichni v Konoze Všichni jste se otočili směrem, z kterého se ozvalo zničení několika budov. Uviděli jste orla, který dosahuje asi poloviny velikosti Gamabunty. Všichni jste viděli postavu v černém plášti s rudými mráčky jak mu vyskočila na hřbet. Orel se vznesl nad vesnici. Jakmile byl asi 150 metrů nad ní, tak začal mávat křídly a tím vyvolal ohromný vichr, který pozvolna začal rvát střechy a vyvracet stromy. |
| |
| Konoha- Rozhovor Usměji se nad proslovem Hokageho a abych nebyl nezdvořilý, ihned odpovím. "No to jestli jsem originál nebo klon se asi už nepřesvědčíme. " Neodolám a hned také okomentuji i Narutovo proslov, který zřejmě asi ani neví o čem vlastně mluví. "Jak jsem říkal, přesně jak moje informace. Nemůžu po tobě vyžadovat moc ale možná by ses na Uchihy měl zeptat Sasukeho, jelikož máš asi trochu špatné informace. Můj otec Madara Uchiha byl jeden ze základních kamenů klanu Uchiha a zakladatelů téhle vesnice. To že mě držel v tajnosti ze mě nedělá odpad Uchihu a pořád mam stejný záměr jako všichni z klanu, který jsou už mrtví." Pobaveně se zasměju nad tím co Naruto před chvíli řekl a vrátím se zpět k tématu. "Ale na vysvětlování tu opravdu čas nemam. Jednoocasého Jinchuuriky si nechám a pokud přežije následující dny, určitě se to dozvíš." Možná by se hodil na další vyjednávání ale jak zařídit aby přežil. O tom že by Orochimaru někoho vzal za rukojmí jsem ještě neslyšel a je to pro mě novinka. Každopádně ani nevím, k čemu jí vlastně potřebuje. "To že Orochimaru někoho zajmul jsem se ještě nedoslechl. Asi si to chce nechat pro sebe , každopádně uvidíme co s ní udělám. Počítám s tím že to co chci my stejně neposkytneš ale uvidíme, třeba se něco najde." Chvilku přemýšlím nad nějakou výměnou ale nenapadá mě nic, co bych po něm chtěl. Vždyť ani nemají nic cenného V tu chvíli uslyším známý zvuk a s úsměvem se otočím na Naruta. "Tak asi je naše nudná debata u konce, o nějakém vyjednávaní se promluvíme později." Naposledy promluvím a pak ze spod pláště vytáhnu několik kunaií s vybuchujícími lístky. Dva z nich hodím přímo Narutovi pod nohy a ostatní hodím na místo, kam se stáhne. Jestli ho zasáhnout nebo se dostane pryč neřeším a raději ihned začnu skládat pečetě na další ninjutsu. Katon: Karyuu-Endan (Ohnivý živel: Dračí ohnivá střela) Zhluboka se nadechnu a vystřelím dračí ohnivou střelu přímo na Naruta. Alespoň se trochu pobavíme. Konoha - klon Usměju se nad pochybnými řečmi Tsunade a odpovím. "To o co se snažím my prozatím vychází a díky vám už vím kde je poslední Jinchuuriky, kterého jsem tak pilně hledal." Při těch slovech jsem se očima obrátil k chlápkovi s nějakou kamennou rukou ze kterého cítím nadměrnou zásobu chakry. Katon: Housenka no Jutsu (Živel Oheň: Technika Ohnivých koulí) Z úst vystřelím několik ohnivých koulí letící na Tsunade a ostatní, kteří jsou s ní. |
| |
| Konoha - Stále rozhovor? Kizashi řekne ještě nějaké blbosti. Celou dobu je mi jasné že tenhle zhovor povede k tomu aby mě lapil a vytáhl země lišku. Jak jsem si myslel tak se i stalo. Hodil po mě kunaie. Před první sadou jsem uskočil docela velikým skokem. Když jsem dopadal na místo mého dopadu už letěly další knaie... Skvělé načasování, ani jsem od něj nemohl čekat nic jiného. Složím ruce do pečetí pro henge. Kmbi-henge (kombinovaná proměna) Místo abych dopadl tam kde byly kunaie jsem zůstal ve vzduchu a nádherné matné perutě na mých zádech dvoce mávaly abych se vznášel výš a výš (asi do výšky 150 metrů xD ) Ani jsem nestihl nabrat pořádně výšku a už slyším hukot ohně. Podemnou letí ohnivá koule mým směrem. Myslíš si že Sagemod je jediná má zbraň? Vyvedu tě z omylu chlapče, za těch 10 let jsem našel silnější přírodní síly. Hagane Gaeshi (štít z křídel) V okamžiku kdy mě má ohnivá koule zasáhnout mě křídla obejmou aby mě ochránily. Zjistím že ona ohnivá koule byl vlastně proud ohně. (rád bych od PJ vyhodnocení... bylo by fajn kdyby za mě ten oheň odvedl práci a vyhodil mě výš) Každopádně buď mě oheň vyhodí do výšky kde už není tak silnýa já se rozletím, nebo vyvolám liščí chakru která mě bezproblému ochrání a poletím stejně (vyvolal bych tři ocasy... to by na takto silnou techniku mělo stačit.) Ať tak či onak vy výsledku každoádně zkončím vy vzduchu se třemi ocasy. Když bdu zhruba sto metrů od orla moje ruka k němu vystřelí neuvěřitelnou rychlostí (pouze ruka z chakry) pokud to dokážu tak orla rovnou rozdrtím v dlani, pokud můj tisk vydrží přitáhnu se k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Tak ve chvíli kdy začne boj se při kombi-henge proměním já i klon, já už mám svou originální podobu a můj klon má podobu mých křídel. V tu chvíli kdy se proměňuji azároveň použiju přivolávací techniku. Kuchiyose: Ni Dai Sage (přivolání: dva žabí postevníci) Když se schovám před ohnivou technikou na okamžik promluvím k lišákovi ve svém podvědomí Tak si pro tebe přišel tvůj nový pán, pamatuješ Uchiha Madaru? Ten co tě ovládl a zotročil tě? Teď chce totéž udělat jeho syn. Uchiha Kizashi. Kdybys semnou spolupracoval dávno bychom ho porazyli. Mluvil jsem docela rychle abych v podvědomí nebyl dlouho. Krom toho kdyby se dělo něco vážného stále je u mě můj klon který by mě probral a dvě žáby co by mě ochránily. Když se proberu vyvolám liščí chakru (žabáky obalím svou chakrou kdyby na ně měla mít ta liščí negativní účinky ať se jim nic nestane... ) Támhle je Madarův syn, útočí na konohu, potřebuji pomoct. Žabí dědo, setni tomu orlovi hlavu jazykem.(naruto žávy oslovuje dědo a babi ale nechce se mi psát japonské názvy protože nevím jak se to píše) Vysvětlím velice stručně žábám situaci a vystřelím ruku. |
| |
| Sklep Dělám dlouhou odmlku, místností se prožene lehký vánek směrem k posteli. To kdo jsem vás ani trochu nezajímá... A jsme dvacet kilometrů od skryté listové vesnice... Začínám s briefingem a přitom jím jedno sousto zaruhým. Budeš v této místnosti držena do odvolání rozkazu, nebo do násilného vniknutí nepřítele... Jakékoli snahy o útěk nebo mé zničení jsou marné... Nejlepší by bylo kdyby jste laskavě uposlechla a nesnažila se o útěk. dooručuji jí a pokračuji... Dáte si něco k pití? nebo snad nějáké léky? upřesňuji svou další otázku a kouknu na dveře, které nejsou zamčené. objeví se mi na tváři nejistota a strach, ale ihned zmizí a znovu se dívám na ni. Pořád něco říkám jen já... A co vy? jak jste se dostala k akatsuki? začnu s otázkou která by o ní neměla moc vypovídá, jedná se o to, abych jí nejdříve rozpovídal a potom už to nechám jen více-méně na instinktu. |
| |
| Konoha Bežím zpátky k místu, kde zůstala Sakura s Naibunem. Samozřejmě běžím po střechách, protože je to rychlejší. Najednou uvidím velkého orla, který se vznesl a začal vytvářet veliký vítr, který pomalu ale jistě začínal nabírat na síle. Zrovna míjím Maiyu, Ininu sestřenici. Normálně bych si jí nevšímal, ale teď se bude dít něco nepěkného, tak na ní zavolám: "Uteč někam do krytu!!" Hned na to jsem jí prostě zmizel a objevil se na té střeše, kde jsem Sakuru zanechal. Uleví se mi, když zjistím, že tam pořád je. Nyní se tu nenachází jen ona a Naibun, ale i Shikamaru a Neji. Na nic nečekám, chytím Sakuru okolo pasu a zvolám: "Všichni ke mě!!!" Počkám až se ke mě Naibun, Neji a Shikamaru dostatečně přiblíží a aktivuju sharingan. Hned na to nás zaštítí mé Susanoo skrz které nás vítr ohrožovat nebude. Snad je Itachi v bezpečí..., vzpomenu si na syna a kousnu se do spodního retu. Susanoo už nabíjí šíp, který ihned vypálí po tom obřím orlovi. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Vyletím čím dál víš aby mě nikdo neviděl a hlavně na mě nezaútočil ale kupodivu se Naruto dostal ze spáru mého klona. Díky nějakým podivným křídlům se dostal až na úroveň mé výšky a mě nezbývá nic jiného než se bránit. Zatracený Hokage, pořád musí otravovat. Asi bych mu konečně mohl ukázat pravou sílu Sharinganu. To že Naruto vytvořil nějakou podivnou ruku s chakry mu asi vůbec nepomůže. Možná mě dokáže dostihnout ale můj Omofu (orel) je na daleko vyšším stupni než já nebo Naruto. Jeho umění létání je nedostižné a to ani kdyby Naruto lítal s několika křídli najednou. Navíc díky Orochimarovým pokusum a znalostí několika dobrých techniků, dokázali implantovat stroj, který nahrazuje šestý smysl. Šestý smysl díky kterému má neustálý přehled okolo sebe ve vzdálenosti 500 metrů a zdánlivě připomíná schopnost Byakuganu.To ani nemluvím o šípu, který na mě vypálil někdo ze zdola a který mě mine o celkem velký kus. Orel se neustále vyhýbá chakrové ruce a já využiji toho, že mě Naruto nevidí (díky maskování). Kleknu si a soustředím své oči na jeho. Jakmile se Naruto jen podívá na orla, je téměř nemožné aby se vyhnul očnímu kontaktu semnou a pokud se tak stane, budu připravený. Okamžitě toho využiji a použiji na něj jedno ze svých nejsilnějších Doujutsu a to je Tsukuyomi. Pokud ho do něj chytnu, okamžitě mu začnu působit nejvyšší bolest co zmůžu a především v co nejkratším čase. Vím že se Narutovi pokusí pomoct i Kyubii a takés tím i počítám ale jeho chakru je lehké zkrotit. Kord když je pod ochranou bariérou a možná by se my podařilo ho i osvobodit, ale není čas na unáhlený kroky. Pokud se my nepodaří ho chytnout, pošlu na něj Amaterasu ale spíš se budu pokoušet o první metodu. Každopádně Omofu se stále vyhýbá všemu co okolo sebe cítí a letí výš a výš směrem pryč z Konohy. Ve vzduchu nikdo nedokáže porazit mého mistra a to ani Uzumaki Naruto. |
| |
| Kizashi, Boku-Jin, Tsunade a Já Tsunade se stará o Boku-Jina, který vypadá, že je zdrcen.Něco vykřikne, ale nepřijde mi to jako určené někomu z nás. Následně na to na mě kývne, že jde a já vyvolám. Doton: Dairiseki Gotai no Jutsu "Technika mramorového těla" Od mého těla jakoby se na chvíli odrazilo světlo, ale to hned zmizelo a bylo zahaleno Boku-Jinovo technikou. Nejdříve docela zaraženě pohlédnu co se stalo při sledování zmatených ANBU mi to dojde jen se pousměji a zamířím si to k východu, kde se objeví muž podle očí Uchiha a podle pláště člen Akatsuki. Inu teď se Tsunade-sama asi kompletně rozpadlo tušení, že Uchiha Sasuke je za něco zodpovědný. Ten muž upozorní, že nás vidí, ale to mi zrovna nevadí místo toho se spíše postavím lehce před Tsunade, abych popřípadě vykryl útoky na ní vedené. Chlapeček asi neví s kým má tu čest. Pokud se rozhodl takhle si povídat s Tsunade je to magor a nebo chce u Akatsuki skončit. Pak, ale skončí a začne nám tu plivat. Udělám jen rychlý přesun před Tsunade a sleduji ty ohnivé kuličky, které se ode mně neškodně rozplácnou. Někdo nám tu dělá bordel, je asi na čase uklidit. Chou Harite " Dlaňový megatlesk " Ruce se mi zvětší a krásně si zatleskám. Když narazí mé dlaně do sebe proti Kizashimu se vyřítí tlaková vlna. |
| |
| Naruto S pomocí křídel ses dostal do vzduchu, ale když na tebe Kizashiho klon vypustil proud neskutečně žhavého ohně, tak ses musel obalit kyuubiho chakrou. I tak tě to ale pálilo (pálilo, ne popálilo :-)). Vítr, který orel způsobil s tebou velice hází a nechce tě pustit moc vysoko. Nicméně "tvá" "ruka" (:-D) proletěla jakoby nic. Chmátla po velikém orlovi, ale minula. Ani dědův jazyk nebyl o moc úspěšnější. Zkusili jste to ještě dvakrát a v tu chvíli orla jen těsně minul šíp, který nemohl být nikoho jiného než Sasukeho. Kizashi, který stál na orlových zádech se na tebe chvíli díval, ale nic se nestalo. Nakonec se kousek od tebe v prostoru rozhořel černý oheň. Uhnul jsi mu ale včas. Nicméně oheň tě sleduje velikou rychlostí, která tobě díky silnému větru chybí. Plamen zachvátí tvou levou nohu. Kizashi Viz. Naruto. Sasuke, Naibun, Sakura Vidíte jak se Naruto snaží lapit velkého orla, ale vítr mu v tom úspěšně brání. Navíc, orel se zdá být skvělým letcem, který má veliký přehled o okolí. Susanoo vypálí jeden šíp, který těsně proletí okolo orlovy hlavy. V tom se vítr začne zvedat ještě víc a Susanoo se začne nedobrovolně, pomalu přesouvat. Shikamaru však neváhá, dřepne si a řekne "Neprotahujte to Sasuke." Stíny se rozutečou všemi směry. Některé omotají samotné Susanoo a některé vás ukotví k budově, která díky Susaniině "štítu" zatím drží. Když pohlédnete znovu k nebi, tak spatříte, jak černý plamen honí Naruta po obloze. Chvíli se mu daří mu uhýbat, ale nakonec ho dostihne a jeho noha vzplane. Akaguma, Boku-Jin Po Akagumově "tlesknutí" se Kizashiho klon rozplynul. Tsunade však začala vydávat rozkazy "Pokud máte nějaké techniky na dálku, tak podpořte hakageho, pokud ne, tak se běžte ihned schovat!" Pak se otočí na Boku-Jina s Akagumou a řekne "Vy dva se mnou!" Hned na to vyběhne směrem ven z vesnice. Cestou jste se museli vyhýbat padajícím sutinám, letícím střechám, padajícím stromům a různému dalšímu létajícímu svinstvu. Nakonec jste se ale dostali ven z vesnice, kde ten vítr nevál. Když jste stanuli před jednou z bran, tak vás Tsunade oslovila "Já a tady ANBU (Akaguma) hodíme Boku-Jina směrem k tomu orlovi. Ten jen pak musí nějak zabít. Pouze tak, zrušíme tu techniku co vytvořil. Souhlasíte?" |
| |
| Konoha Po cestě jsem díky plnému odpočinku Beeho o kousek předehnal a tak jsem se do toho bojového pekla dostal první. Pár pohledů mi stačilo na zhodnocení situace. Chápu...Kizashi promiň pod jiným velením bych zůsta věrný ale ty jsi byl prostě pro tuhle pozici příliš nezkušený tak mi to odpusť. kousl jsem se do palce a shromáždil chakru Kuchiose:Nanatsu motodezaigou(Přivolání: Sedm smrtelných hříchů) v zápětí se vedle mě v oblaku kouře zhmotnilo sedm postav. Vysoký, statný muž s mírným úšklebkem na tváři a dvěma černými tyčemi v rukou. Vysoký obr s neuvěřitelně širokými rameny a přitroublím výrazem. Sotva dvacetiletý mladík s výrazným arogantním úšklebkem mečem, Postarší muž s vážnou tváří, dvě mladé dívky obě jistým způsobem velmi krásné a malí tlouštík který vypadal jako by byl psychicky retardovaný. Okamžitě co opadla chakra nás zasáhl naplno vítr. Nepřítel je támhle, standartní formace sejměte ho zařval jsem a ukázal na oblohu. Načež se tlouštík potutelně úsmál, roztáhl papulu a začal vzávat Kizashiho techniku, veškerou chakru a energii kterou dal do větrného jutsu pohlcoval a nezdálo se že by mu to nějak vadilo. Musím šéfe? optala se jedna z dívek, načež se po mém přikývnutí změnila. Už nebyla krásná ani omilem. Na jejím místě teď stála obrovská ještěrka na výšku převyšující Bijuu s šesti nohama a matně šedou kůží. Co na ní bylo patrně nejděsivější bylo to že se zkládala očividně z těl mrtvích lidí. Na jejím hřbetu pak stál onen postarší muž čekaje na svou příležitost. Druhá z dívek kolem které se ochranářsky postavili mladík a obr začala zpívat a já složil ruce do pečeti. Kai ze zad mi vyrostla blanitá jakoby netopíří křídla a také se teď mohu pochlubit pěkným několik metrů dlouhým bičovitým ocasem. Tasil jsem meč a vyrazil proti Kizashimu. |
| |
| Na střeše budovy (Sakura, Naibun) Můj šíp jen těsně minul orlovu hlavu. V duchu jsem zaklel, ale v tom jsem si všiml, že se Susanoo pohybuje jak do něj naráží poryvy větru. Shikamaru si dřepne a ukotví nás k budově. Kývnu na něj a znovu se zaměřím na nebe. To co vidím mě však zarazí. Naruta pronásleduje černý plamen. AMATERASU??!! Je to horší než jsem si myslel!!, pomyslím si, když v tom Narutova noha vzplane oním černým ohněm. "Do hajzlu!!", tiše zakleju a bezmyšlenkovitě si Sakuru přitáhnu blíže. Svůj zrak zaměřím na Naruta, hlavně na jeho nohu, kterou osvobodím od pekelného žáru. Neboj, kryju ti prdel!! Teď do něj!!, pomyslím si a zrak zaměřím na orla. Konkrétně na jeho břicho, na které nemá onen Uchiha úhel, a pokusím se ho pomocí AMATERASU zapálit. |
| |
| soukromá zpráva od Sarutobi Mugen pro Zpěv té dívky vyvolává genjutsu, pro Kizashiho jsem připravil specialitu a nálet stovek malích démonků s hodně ostrými drápy, protože to není zrakové genjutsu a ona umí spívat fakt na hlas mělo by to vyjít, a nalákat ho na Envyho dosah, ten ho spoutá jazykam a pak už ho Wrath s Pride který je v Kizashiho slepém úhlu na Envym dodělají, kdyby nevyšlo genjutsu jsem tu ještě já a pokusím se ho tam taktéž nalákat. |
| |
| Vzduch- boj Vzplane mi noha černým plamenem, neubráním se a silně zařvu... po chvíli plamen zmizí. Sasuke... díky! pomyslím si když ucítím Sasukeho chakru. hned na to se vrátím k boji. TAsím svitek a dám ho do ruk Bábi žábě. Až zas použije Amaterasu. Použij ten svitek a pohlť to. Mezitím už mi od nohy začala skoro neznatelně stoupat pára, to je efekt liščí chakry, pomalu mě lčí. Díky Kyubi, máš to u mě. Vzpomenu si na chvíli kdy mi sasuke vyrval levouplíci a liščí chakra to okamžitě vyléčila. Tohle jde sice pomaleji ale nemohu být náročný. Moje ocasy se začnou rychle prodlužovat až vrazí do země. Odazím se od nich a "vyskočím" nad úroveň orla. Jen dotoho blbe! teď už nebojujem sami a nejsem v té vychřici... soustřeď na mě svůj pohled! Sáhnu do kalhot a vylovím do levé ruky 4 shurikeny a do pravé 4 kunaie. Všechno vrhnu po Kizashim abych ho na chvíli zaměstnal a poté vylétnu směrem k němu do útoku. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Na veškeré zbraně které chci hodit nabiju větrnou chakrou aby je nezastavil nějaký hloupý kryt. zároveň na ně použiju techniku. Soushuuha (Ovládání letících čepelí) shurikeny letí napřed a kunaie jsou malý kousek za nima... shurikeny letí přímo, ale kunaie změní směr a zamíří opět na Kizashiho který bude uhýbat (snad) mezi kunaie dám i jeden speciální (to znamená že hážu 4 hvězdice 3 kunaie normální a 1 speciální (je na něm kotvící technika pro mou techniku boha hromu... budu se později moct "teleportovat" na místo kde je kunai) Když se veškeré zbraně blíží ke Kizashimu tak aby to neměl tak jednoduché asi 5-10 metrů před ním použiju. Shuriken Kagebunshin no Jutsu (Stínová Kopie Shurikenu) a všechny zbraně mají teď dva klony (12 shurikenů 9 normálních kunaiů a 3 speciální) |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Připadá my to trochu vtipné ale doslova jde po mě celá Konoha a to nemluvím o obří létající ještěrce, která se mě pokusí dohnat. Nebal bych se toho že mě dostihne ale ti ostatní přivolání týpci my dělají celkem starost. Zatracený Mugen, pokud se z toho dostanu chytnu si ho a zakroutím mu krkem. Jakmile jsem donutil Naruta se stáhnout, z dost velké dálky jsem postřehnul další snahy Konožských mě dostat. Nezbývalo my nic jiného než využít moje nejsilnější Doujutsu a pokusit se jim znovu uniknout. Kleknu si na Omofu a zamířím těsně nad nás, kam právě letíme. V těch místech vytvořím Doujutsu Dimenzionální větrná brána , díky kterému vznikne další hurikán podobný tomu co je v Konoze ale tentokrát ho nedokáže zastavit ani ten žrout chakry. Za prvé jakmile se dostane do prudkého větru, nedokáže se pořádně kontrolovat, jelikož je silnější než ten v Konoze a pokud by se pokusil o to samý, co udělal dole v Konoze, nedokáže tolik chakry unést ani kontrolovat. Na tohle Doujutsu jsem shromažďoval chakru necelé dva týdny a postupně jsem jí smíchával s větrem. Díky tomu jsem vytvořil obrovskou bouři, kterou jsem uzavřel v dimenzi a právě teď jí pouštím ven na povrch. Jediný kdo dokáže proletět hurikánem je jeho uživatel a jakmile se do něj dostanu, nebojím se žádný nahozených kunaiu ani šípu od Susanna. Bouře má na ně takový vliv, že tou bouří ani nepronikne žádný Kunai nebo Shuriken. Je možní že Susano se tím dokáže procpat ale jakmile se dostane na mou úroveň, bude už několik desítek metrů mimo původní směr. Stejně tak by si dokázal poradit s Narutem, který i když měl nějaké křídla nebo Kyubiho plášť, nedokáže se pořádně usměrnit aby ho větrná bouře nesmetla. Jakmile vlétnu do bouře, začnu jí i ovládat a obrátím vítr tak aby dolní polovina větru, pod kterou jsou i ostatní z Konohy, foukala na různé směry , zatímco horní polovina bouře, ve které jsem i já fouká tak aby my pomohla se dostat co nejrychleji mimo bránu Konohy. Jakmile se dostanu za hranice Konohy (samozřejmě jsem ve vzduchu co nejvyše) , ničivá bouře usměrní poslední a zároveň nejsilnější tlakovou ránu která prolítne Konohou (následky nechávám na PJoi) a bouře ustane. Ve stejné době se já přemístím pomocí DS pryč od Konohy a stejně tak zmizí i Omofu neboli orel. I nejsilnější bouře ,kterou jsem vytvořil na své krytí zmizí a nezanechá po sobě jediné stopy. Tak tohle by jsme měli ,teď rychle zpátky do úkrytu Přemístím se pomocí DS zpátky do úkrytu ale ještě před tím pobydu menší čas v mé Dimenzi, kde soustředím svou chakru na sebe a zkontroluji jestli na sobě nemam nějaké známky po cizí chakře. Nestojím o to aby si mě Naruto nějak označkoval nebo i horší věci. |
| |
| Naruto, Sasuke, Sakura, Naibun, Bee, Mugen, Boku-Jin, Akaguma, Kakashi, Maiya, a ostatní na které si nevzpomenu Kizashi zpozoroval vaši snahu o jeho dopadení a tak si klekl a poskládal nějaké pečetě. Hned na to se nad tím hurikánem, který polevuje, rozpoutalo další větrné peklo. Tento vítr je mnohem, mnohel silnější než ten předchozí, který je zrovna pohlcován podivným tlouštíkem. Veškeré vržené předměty jsou bez milosti strženy větrem. Stejně tak Mugen a jeho poskoci jsou strženi dolů. Jediný, kdo postupuje směrem ke Kizashimu je Naruto, který je "tlačen" svými ocasy i přes silný vichr. Pod tím velkým orlem se objevil divoký černý plamen, kterému ovšem uhnul. Nicméně jej dál pronásleduje. Stejně tak Naruto. (Plameny Naruta neohrožují) V tom veškerý vítr na okamžik ustal. Všem se vám velice ulevilo a oddychli jste si. Když v tom zeshora na Konohu (i na Naruta) dolehla ničivá tlaková vlna, která zničila mnoho budov v centru a Naruta, i přes jeho oporu odchýlila z kurzu. O zlomek sekundy později, kdy se do kurzu zase vrátil, tak byl Kizashi i s orlem pryč. Po větru není ani stopy. Naruto Kizashiho chakra úplně zmizela. Zdá se, že je po všem. Nicméně ty pořád cítíš chakru té holky, kterou zajmul Konohamarův otec. Divné je, že není ve vězení, kde by měla být. Stejně tak cítíš podivnou chakru z těch postav, které Mugen přivolal. |
| |
| Konoha - po boji Kizashi použil další techniku ale úplně mě nezastavil. Kunai který jsem hodil se mi vrátil do ruky poté co byl vychýlen ze směru. Zhluboka jsem se nadechl abych jeho techniku odrazil surovou chakrou (jako když jsem zařval proti Sasukeho Katongu) ale vítr naprosto ustál. Co si o sobě myslíš bastarde. Hraješ si snad semnou? Už mnou docela cloumá vztek, rozhodnu se velice velice rychle vyrazit kupředu... ani si nevšimnu že už se oběvuje čtvrtý ocas. V tom přijde obrovská tlaková vlna a ta mě odhodí z kurzu. docela to semnou smýkne a poničí to ohromnou část konohy. Kizashi je pryč. Ta svině! Jak mohl dokázat poskládat pečetě dřív než k němu doletěly mé kunaie? To není možné! Já ho zničím, najdu ho a roztrhám ho na kousky a ty kousky si budu dávat k večeři dokud nedojdou! Je mi vcelku nepříjemné takto prohrát a neochránit celou vesnici... pocity vemně cloumají a já netuším c dělat. čtvrtý ocas vyrostl a mé tělo se celé změnilo. Celé je pokryto chakrou. Oblečení nejde vidět, všude jen stejně rudá neprůhledná chakra. Sagemod či klon už dávno zmizely protože moje soustředění je naprosto v trapu... na zádech nemám křídla a drží mě ve vzduchu jen ocasy.... GYAAAAAAAAAHHH!!!!!!! Ozve se silné zařvání ve kterém jde cítit vztek a beznaděj. Ocasy se pomalu zkracují a já klesám k zemi kde skončím na ulici mezi rozbořenýma budovama... stojím a nehýbám se... asi nad něčím přemýšlím. Poslední co mi ped touhle proměnou projelo hlavou byla chakra té holky... Nevím co dělat... jestli bojovat stát... spát... sedět... napadne mě že bych mohl jít za posledním co si pamatuji... po chvíli tání a civění do blba se jako omámený vydám zničenou ulicí směrem odkud jsem cítil tu chakru. nijak nespchám... jdu normálně krokem (po čtyřech) |
| |
| Kaori, Tsumibito Zčistajasna jste nad sebou, zvenku, uslyšeli jak se zvedl opravdu silný vítr. Následoval zvuk bortících se zdí. Tak tomu bylo dlouhé dvě minuty, po kterých se ozvala rána a ze stropu se začal sypat prach. Nezní to moc dobře, dokonce to vypadá, že jste spolu v tomto malém sklepě zasypáni. (Hodně štěstí :-D) Miu Jen co ti tvá tetička řekla o tom, že tě v kuchyni čeká snídaně, tak se venku zvedl obrovský vítr. Tenten byl vmžiku u okna. "Ale ne! Někdo útočí na Konohu! Miu, pojď ihned se mnou do sklepa!" zvolala tetička, která tě chytila za ruku a vedla tě do vedlejšího pokoje, kde vzala svého malého, spícího potomka (prostě mimčo :-)). V tu chvíli se ozval podivný rachot nad vámi. Domyslela sis, že to zrovna uletěla střecha. "Neboj se Miu, ve sklepě budeme v bezpečí." řekla konejšivě cestou do tmavého sklepa, kde jste si zalezli pod starý stůl, na kterém bylo mnoho starého harampádí a pod kterým byla špína. "Všechno bude v pořádku. Tvůj táta toho zlého pána zatkne a pak tady přijde." řekla tetička jen co jste si zalezli pod ten starý stůl. Avšak jen co domluvila, tak jste slyšeli zvuk bortících se zdí. Mimčo, které teta držela se rozbrečelo a ona řekla "Teď nás budou muset vyhrabat." |
| |
| Akaguma, Boku-Jin Když Tsunade domluví, tak vítr ustane. Všichni se na sebe podíváte, načež na Konohu dopadne ta tlaková vlna. Země se zatřásla. Když pohlédnete k nebi, tak Kizashiho nikde nevidíte. Tsunade ovšem na nic nečeká, kousne se do prstu a složí pečetě Kuchiyose no Jutsu načež se tam objeví obří slimák. "Ihned běž pomoci přeživším vesničanům!" zavelí Tsunade a rozběhne se odklízet sutiny a pomáhat zraněným. Slimák se rozprskne po celé Konoze ve formě malých slimáčků. |
| |
| Tsunade, Boku-Jin => Následná pomoc Místo pomoci Hokagemu nás Tsunade odvleče za vesnici, kde na nás vybalí svůj zajímavý plán. Hmmm nevím bylo by lepší, kdybych ho vrhl já a mohl se přitom roztočit mělo by to větší razanci než, kdybychom ho házeli dva. A do toho budeme členovi Akatsuki vrhat do náruče Jinchuurikiho ??? Než však stačím vznést protinávrh vítr zmizí jen co se ohlédnu místo orla se proti mě vynoří tlaková vlna, která mě s mojí váhou překvapivě dostane na koleno. Když se po nárazu vzpamatuji Konoha vypadá hůře než jsem jí zanechal. Tsunade ihned začne vydávat rozkazy a jednat obrovský slimák mě uchvátí přesto nezapomínám na svůj úkol. Dobrá můj klan si poradí jsme silní dost, Inuzukové stejně tak. Ok vypadá to, že si vezmu na starost klan Yamanaka. S tím vyrazím směrem, kde se nachází jejich sídlo nebo čtvrť . . . baráček . . . teda pokud už konečně nějaký mají. Jakmile tam dojdu kousnu se jemně do prstu. Kuchiyose no Jutsu "Technika přivolávání" Přede mnou se objeví asi 3 metry vysoký medvěd. Dlouhá červenohnědá srst je jen na některých místech pokryta rudými runami. Medvěd si se zahvízdnutím prohlédne ulici, kde se nacházíme. Fíha to musel být večírek. Co bys rád Aku ?? Přes masku se lehce zamračím bez účinku. Higumo nepřeháněj a pomoc mi hledat přeživší pod troskami. S tím začnu skládat pečetě. Shikyaku no Jutsu "Čtyřnohé jutsu" Mé vlasy se viditelně prodlouží, nehty na mých rukách narostou a svůj postoj ze dvou změním na čtyři končetiny. Začnu si pomáhat s mým zdokonaleným čichem a hledat možné přeživší nebo spíše ty jenž měli tu smůlu a nestačili utéct. |
| |
| Poblíž Konohy No jo no já prostě nejsem nijak trpěliví člověk a to jak se to protahovalo mi lezlo na nervy, proto když vyvolal šéf své jutsu dotkl jsem se země a vyvolal rychle za sebou dvě jutsu. Tetsuton: Tetsu kawa(železo, železná kůže) Tetsuton: Tsurugi Mori(železo les čepelí) při této technice jse koncentroval cakru do země pod sebou, ze které vystřelili desítky různě dlouhých čepelí já tu můžu stát bez obav protože jsem chráněn svím jutsu ale kdokoliv včetně pod zem mířících budou mít asi značný problém. Čepele ze země vyletí zároveň v kruhu o poloměru zhruba tři metry. |
| |
| soukromá zpráva od Shimura Kensei pro |
| |
| Konoha Do Konohy jsem doběhl až s několika minutovím zpožděním. Drobet jsem se zasekl na cestě hlavně proto že Hachibi otravoval s nějakýma hloupostma ohledně strategie boje proti tomu chlápkovi nahoře, tak se stalo že jsem se prostě dostavit nestihl. Nechápu co ten bejk řešil, podle mě by stačilo se proměnit a prostě toho otravu sestřelit jednou dávkou ale co už. Do vesnice jsem se připletl tak nějak když Hokage vydávala rozkazy. Hmmm, Tsunade-sama bohužel se ve vaší vesnici nevyznám a nejsem místní Shinobi ale...jako projev dobré vůle ze strany Oblačné bych se rád podílel na pomoci vesničanů, našlo by se tu pro mě něco? snažil jsem se ze všech sil aby mi ve tváři nebylo patrné rozhořčení z toho že mě minula hlavní bitva. |
| |
| Konoha Vzhledem k tomu že zpěv nezabral vyrazil jsem proti Kizashimu já, ale než jsem se k němu vůbec dostal na dosah vytvořil ten zmetek další ještě silnější větrnou techniku a poslal mě k zemi ke které přimáčkl většinu mích pomocníků, kromě Envyho který se statečně držel ale ještě aby ne při jeho hmotnosti...celkem rozumně jsem se spolu se zbytkem svích služebníků pod něj schoval před větrem snad kromě Gluttonyho kterého ninjutsu zranit prostě nemohlo. Nakonec se ukázalo že to byl velice dobrý nápad neboť na nás dolehla opravdu silná tlaková vlna které v okolí ničila budovy. Dokonce i Envy z toho poklekl na svá mohutná kolena. Do kelu, to vypadalo skoro jako Shira Tensei ale jak by se ten mamlas dostal k takoví technice? opatrně jsem vykoukl ale jak jsem si myslel Kizashi zdrhnul. Ať se diví že na něj kašlu když je to tak neschopnej velitel a nakonec se nezmohl na nic jinýho než na ústup povzdechl jsem si s tím že teď musím najít svou zajatkyni jsem se rozhlédl po Narutovi který by o ní jako Hokage měl snad něco vědět. Najít ho v tom mumraji bylo poměrně složité zvláště s jeho chakrovým Kyuubiho pláštěm. Papáááááát stěžoval si tlouštík kterému očividně chyběla ke spokojenosti ještě nějaká technika. Nechal jsem ho svému osudu místo toho se mé tělo rozostřilo a s hlasitým svist jsem se znovu objevil před Narutem. Hokage-sama zavolal jsem ale nebyl jsem si jistý jestli mě slyší tak jsem zesílil HOKAGE-SAMA POTŘEBUJI VĚDĚT KDE JE MÁ ZAJATKYNĚ, PRÁVĚ TEĎ TO MŮŽE BÝT PRO KONOHU ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉ zařval jsem na něj. |
| |
| Střecha budovy Ten Uchiha je lepší než jsem si myslel. Otevřel dimenzionální bránu, z které se vyvalil další vichr. Tentokrát ještě silnější než předtím. Po chvilce však vítr ustal. Už už jsem chtěl Susanoo deaktivovat, když celou Konohu zasáhla obrovská tlaková vlna. V tu dobu je už Kizashi za horama a po vichřici se slehla zem. Jediné co dokazuje její návštěvu je zničená vesnice. Pohledem najdu Naruta, který je ovšem nyní v Kyuubi formě se čtyřma ocasama. To není dobré!! Musím ho jít pohlídat... Ale musím jít zkontrolovat Itachiho!!, pomyslím si a podívám se na přítomné. "Neji, Shikamaru, běžte zkontrolovat své blízké... Později si promluvíme...", řeknu těm dvěma a počkám až odejdou. Pak se podívám Sakuře, kterou pořád držím okolo pasu, do očí a řeknu: "Zlato, běž ihned za Itachim a zkontroluj ho... Já musím za Narutem, je v Kyuubiho formě a nejsem si jist jestli se ovládá..." Hned jak domluvím, tak jí pustím a kouknu na Naibuna. "Bež se Sakurou... Za chvíli tam za vámi přijdu...", řeknu mu a prostě si zmizím. U Naruta Objevím se na vrcholku zničené budovy a zaposlouchám se. Slyším "křik" nějakého muže. Z obsahu jeho slov rozpoznám, že je tam s ním i Naruto. Vyběhnu tím směrem. Když se dostanu na dohled, tak se potvrdí má obava. Naruto je kompletně obalený Kyuubiho chakrou a jde po čtyřech. Shunshinem se dostanu asi 10 metrů před něj. Upřu na něj pohled svých sharinganů a pak pomalu promluvím: "Naruto, vzpamatuj se!! Je po všem!!" |
| |
| Ulice Konohy Jdu jako by mě nic nehnalo... jako by to byl zcela běžný den. V jedné chvíli předemě předstoupí Sarutobi mugen. slova co na mě řve miněco vzdáleně připomínají, když na mě mluvil zpomalil jsem. po chvíli (2 vteřiny) mi došlo co ty slova znamenají. Gahhhhhhhh? "Tvá" zajatkyně? Zeptám se ho klidně.vydám se opět směrem kterým jsem šel. a jeden z mých ocasů se prodloužil a pomalu mugena "odstrčil" z cesty. (byl to pomalý pohyb... není problém uhnout než se Mugena ocas dotkne) pokud se mě kutečně dotkne moje chakra ho ošklivě popálí. Guah vrrrau... Jdu pro ní, tak uhni. už to není daleko a na konci ulice zahlédnu dům ze kterého jsem ji cítil. Celou ulici přeskočím jedním mohutným skokem (žádná světová rychlost žádný shunshin... jen hloupý skok) Přistanu na cestě u domu... Pomaličku přijdu k domu, očichám trosky... GrrVrrrrauuu... Jo, ještě tu je... Jednou rukou (trošku zvětšenou) opatrně trosky podeberu a položím je bokem na ulici. Když uvidím místo kudy bych mohl prolézt do sklepa prolezu tam a podívám se na Tsumibika a na Kaori. Graaaahhhhh! Proč jsem tu vlastně šel?! Uvědomím si ale že dívka je určitě jedna z nepřátel a že ji nesmím nechat utéct. Nijak to nedávám najevo jen hlavou pokynu k průchodu kterým jsem tu vlezl a čekám jestli je napadne že mají vylézt. |
| |
| Naruto, Mugen, Sasuke Naruto "odstrčil" Mugena stranou a šel kousek dál. V tom před něj přiskočil Sasuke a oslovil ho. Naruto jej chtěl také ignorovat, ale nemohl se pohnout. V Narutovi to teď začalo vřít. Kyuubi mu v hlavě začal bestiálně řvát. Pomalu, ale jistě se začal objevovat pátý ocas. Mugen To, že se Naruto nemůže pohnout přisuzuješ Sasukemu a jeho sharinganu, ze kterého cítíš podivnou temnou chakru. Dokonce bys řekl, že je temější a silnější než ta Kyuubiho. |
| |
| Zmatení Jdu dál... tedy... chci jít dál a uvědomím si že to nejde. Proč to nejde? Žeby nějaké techniky? co jsou vlastně techniky... Chvíli jsem na místě a přemýšlím... stále se nemohu hýbat což mi připomíná mou bezmocnost z právě dobojovaného boje. Začne se mě zmocňovat panika a vztek. Začne se oběvovat i další ocas... Pokusím se to potlačit. Je to Sasuke, ho zranit nechci, ho ne. Nedokážu... nikdy nic nedokážu, nedokázal jsem pomoct Jirayovi, nedokázal jsem zachránit Nagata a nedokážu ani přesvědčit Kyubiho že nejsem ten zlý... nic nedokážu... co mám dělat. V té chvíli si vzpomenu na techniku uvolnění... je to takřka základní technika... prostě když je něco špatně měl bych vypustit velké množství chakry a tím se můj tok chakry opět spraví a vše bude v pořádk... To co se pokusím provést není Kai jako takové... spíš jeho surová forma... pokud mám nad sebou alespoň nějakou kontrolu nashromaždím velké množství liščí chakry a nechám ho uvolnit se z mého těla... s tím že to je liščí chakra a velké množství je tu asi jistá šance že lidi okolo sebe popálím. |
| |
| Bee Tsunade se po tvých slovech na tebe podívala. Ve tváři měla výraz, který sám o sobě říkal "to nemyslíš vážně! Opravdu jsi tak blbý?". "Copak jsi slepý? Všude kolem jsou zřícené budovy ve kterých možná jsou uvěznění lidé, tak se neptej jestli by se pro tebe něco našlo a začni pomáhat!" křikla na tebe úplně vytočená Tsunade a vytáhla z trosek zraněného muže. Ihned poté co jej vytáhla, na něj skočil malý slimák, který ho začal léčit. Naruto Jen co sis uvědomil, že se objevuje pátý ocas, tak jsi jej potlačil. Ocas se stáhl a tys prozřel. Nyní máš možnost se proměnit zpátky a potlačit tak kyuubiho chakru úplně. |
| |
| Danzou Hned poté co velitel zvedl obrovskou masu zeminy a zavelel ostatním jsi nechal ze země pod každým ANBU vystřelit několik čepelí. Dva ANBU se skáceli k zemi. Drží se za krvácející rány a skučí. Avšak velitel byl pohotovější a stačil uskočit. Bohužel pro něj ho jedna z čepelí pořezala na noze. "Zrádče!" zařval na tebe a tasil katanu, kterou měl na zádech. "No jasně, co taky jiného čekat od člena ROOTu!" V tu chvíli ze zadu vyletěl proud neskutečně žhavého ohně, který letí přímo na tebe. |
| |
| U Tsumibita na návštěvě "Daleko od Konohy Rádoby prkenně ležím na posteli přeci jenom to nakonec nevydržím a lehnu si pohodlněji. Aha takže tu budeme jen tak sedět a očekávat, že přijdou buď tví nebo mí lidé ?? Hmm to se mi líbí, aspoň si pořádně odpočinu. Protáhnu se a pak ho sleduji. Důkladně si ho prohlížím a pak se podívám na kopu jídla. Marné snahy o útěk nebo tvé zničení ?? Myslíš, tu jednu jedinou stěnu dělící mě od svobody a přidání se k mým společníkům ?? Hmm budu přemýšlet myslím, že to nepotřebuji. Jak říkám radši si odpočinu. Na jeho nabídku ohledně léků nebo pití nevšímám si ho až po chvíli zbystřím. Oh né děkuji, ale před chvíli než jsem přišla jsem jedla. Jak jsem se přidala k Akatsuki ?? No vždy jsem přemýšlela co dělat a sbírat Bijuu byla pro mě jasná volba. Tak proč to neskloubit s profíky jako třeba Akatsuki ?? Ale asi budu žádat něco extra i když je možné, že za tyhle služby co mi tu poskytujete mi Kizashi strhne prémie. A jak vy jste se dostal do ANBU jednotek ?? Optám se a přitom přehodím nožku přes nožku a na Tsumibita zamrkám. V tu stejnou chvíli se, ale začne ozývat z venčí hluk a můj šestý smysl zachytí velice silné jutsu co se mi motá nad hlavou musím se pousmát, když vím, kdo je původce této techniky. Výborně Kizashi. Jen tak dále já se pokusím ublížit Konoze zevnitř. S tím sleduji souboj, který se mi jeví jen jako velké bitevní pole, kde se množství chakry přes sebe překrývá a naráží do sebe. S tím všechno ustane a náhle celým domem něco otřese. Ležíc na posteli se ihned schoulím do klubíčka ruce dám k sobě a sepjaté se celá klepu v očích mám strach a jemně se i kousnu do prstu ze kterého mi začne téci krev. Ten dům asi na nás spadne. Asi budu muset začít dříve než jsem čekal. Kuchiyose: Chosuichi " Přivolání: Vodní nádrž " Pod mýma rukama velice rychle začne tryskat voda, která okamžitě vyplní místnost. Opun Tappu no Jutsu " Technika otevřeného kohoutku" S tím přímo vybouchnu. Rozprsknu se na spoustu kapiček vody, které zmizí ve vodě, která stále přitéká nebo uváznou na stěně sklepení. |
| |
| Boj Zrádce? Zrádce? Já? od srdce jsem se zasmál. Proč taky ne? podařilo se mi vyřídit jedním jutsu dva ANBU a jejich velitele jsem měl v podstatě jako na dlani.Sundal jsem si masku aby si mohl prohlédnout můj obličej ale než jsem stihl něco říct zaregistroval jsem periferním viděním blížící se plameny. Okamžitě jsem zmizel a objevil se za velitelovími zády s kunaiem na jeho krku. Tím bych se měl ohni vyhnout Tvá vesnice zradila můj klan,pošlapali jste vše co jsme udělali a s úsměvem jste přijali vraha mého otce a zakázali jste mi ho tak potrestat podle práva. Co k vám mám cítit jiného než nenávist? dokončil jsem. Strašně nerad bych ho zabil ale je možné že mi nedá na výběr. Teď zahoď ten meč ať nemusím kvůli tomu prokletému klanu prolévat krev Senju. |
| |
| Záchranné práce v Konoze Boj pro mne byl zajímavým zpestřením pobytu. Nezasahoval jsem na půl úmyslně. Nechtěl jsem na sebe upozorňovat, což mi víceméně nevyšlo. Důvod, proč jsem se staral o jednoocasého byl zřejmý... Ochrana toho, že jsem tady. Klon akatsuki šéfa, pronese hrozně vtipnou hlášku, že mě identifikoval podle chakry. Popravdě... Moje chakra je silnější než Gobiho. Proto jsem byl vybrán za hostitele já a ne můj bratr. Tsunade-sama začne organizovat záchranné a vyprošťovací práce. Rozhodnu se jim to ulehčit. "Sledujte pětice ptáčků, budou podle chakry hledat, kde je někdo zavalený." Oznámím Tsunade a udělám patřičný povel ptáčkům. Sám složím pečetě na Moguragakure no Jutsu (Zavrtávací technika), pomocí níž začnu vytahávat zavalené lidi. Práce mi jde od ruky a jsem v ní překvapivě efektivní. |
| |
| Kurai Tsuki Začala jsi s velkým útěkem, ale zbytečně nikdo za tebou nešel. Tak nějak ti dochází, že v tom má prsty Danzou. Tsumibito Ta pohledná mladá dáma, která má být členkou akatsuki tě překvapila. Jednou ze svých technik začala naplňovat sklep vodou. Hladina rychle stoupá až nakonec vyplní celý sklepní prostor. Kaori Proklouzla jsi škvírou ve dveřích a dostala jsi se do trosek domu, který na sklep spadl. (Mimochodem voda, z které jsi teď tvořena se smísila s prachem, takže jsi špinavá. :-)) |
| |
| Konoha Tak trošku jsem nechápal co se děje. Když se po mě Naruto šetrně ohnal ocasem? :D tak jsem se vznesl stále s taseným mečem nad něj. Nelíbilo sem i že se objevuje další ocas ale snažil jsem se to neřešit a raději se zaměřil na dům. Naprosto netuším jestli mi rozuměl ale jestli jo...zavedl nás sem proto že tu je? Uvažoval jsem že bych zavolal Envyho s Gluttonym ale nakonec se pátý ocas opět začal ztrácet a z domu začala vytékat voda... Himl tohle je špatný, jestli se to tam zatopilo a někdo uvízvl vevnitř napadlo mě, načež jsem u vchodu (do vody jsem šlápl) přistál a znovu na sebe vzal lidskou podobu, přecijen budu li se muset potápět nejsou křídla moc výhodná. |
| |
| Útěk => Následně zmařen Naštěstí se mi to podařilo. Utekla jsem a to mi to nedělalo nějaký problém utekla jsem nejbližší skulinou a proplula domem až k východu, kde se voda mísila s prachem. Začala jsem se zase proměňovat do lidské podoby. Výhodou je, že na sobě nemám plášť Akatsuki tudíž svést vše na to, že jsem jen pouhopouhá shinobi z Konohy, která zrovna byla doma, když jí to zasypalo nebude problém. Proměním se čelem k baráku a začnu ze sebe stírat špínu, která na mě ulpěla. To je hrůza tohle, budu se muset někde umýt. A teď honem pryč odsud. Pak se zarazím a aktivuji svůj šestý smysl, který mi bohužel v mé kaluž formě nefunguje. Mém oči mi málem vypadnou z důlku, když si uvědomím, kdo stojí za mnou. Kruciš to snad není možný. Pomalu se otočím a hledím na Mugena. Na sucho polknu a natáhnu provinile ruce před sebe, jako bych čekala, že mi nasadí želízka. Mokrá celá od špíny vypadám, jak nějaké malé zaneřáděné děcko. Tak to vypadá, že dneska se ven nepodívám. Zdravíčko sensei dneska asi na procházce co. Asi by to nešlo ukecat, že jsem si jen vyšla na procházku co ?? Nasadím provinilý kukuč a pak se podívám za něj. tam konečně spatřím Hokageho proslulý plášť Jinchuurikiho. Pořádně si ten pohled vštěpím do paměti pak, ale pohled sklouzne na postavu jejíž chakra se mi zdá mnohem hrůzostrašnější, lehce pootevřu pusu nad tím co vidím. Musím uznat, že Uchihova chakra mě více než jen překvapila. Po těle mi přeběhne mráz a já se znovu podívám na Mugena. Tak teď rozhodně nemám šanci. |
| |
| Konoha Docela mě překvapilo když jsem přistál a předemnou se objevila z vody má "studentka" celá mokrá a špinavá, vypadala jako malé kotě co se po dešti vrátilo domů. Naštěstí už jsem byl zase jako člověk takže jsem se nemusel bát že ji má přítomnost viděsí...tolik. Stál jsem tam v naprosté tichosti, doslova jsem ani nedýchal kvůli jejím schopnostem. Už jsem začal přemýšlet jestli si mě všímne nebo ne když se po krátkém proslovu zarazila a otočila se směrem ke mě, načež na mě chvíli překvapeně hleděla a poté ke mě natáhla provinile ruce jako by čekala že jí snad nasadím pouta. Cítíl jsem její pohled na Naruta a Sasukeho a tomu pokusu to zahrát dou pryč bych se za normálních okolntí vysmá ale takhle... Proč ke mě natahuješ ty ruce? zeptal jsem se překvapeně přičemž mi v hlase zazníval veselý podtón. Na to aby si dědek jako já zašpásoval s někým jako ty je tu moc lidí a navíc stejně nemám po ruce provaz ani nic podobného zasmál jsem se výjimečně upřímně, načež jsem si založil ruce na hrudí a kývl směrem do pryč. Ještě zhruba dvacet minut budu mít na práci něco jiného než tebe, buď tak hodná a stihni do té doby zmizet ano...teda pokud tu nechceš zůstat proti čemuž myslím nikdo nic namítat nebude... |
| |
| Kus od domu Tsumibika Uvědomil jsem si že se oběvuje pátý ocas... jsem na pokraji sebeovládání, ale ještě v sobě oběvím záblesk zdravého rozumu který liščí chakru potlačí... Kůži mám na několika místech narudlou (pj to nepotvrdil ale věřím že) spáleninu na nozu už připomíná jen spálené oblečení. Okamžitě jsem se začal soustředit na přírodu Jak říkal stařík... Sage-Mod mě nevysyluje... má relaxační a léčivé účinky... asi se zkusím trochu dát do kupy skrz tuhle moc. Sasukeho technika už mě nedrží protože si uvědomil že jsem se uklidnil... Nic jsem Sasukemu neřekl... jen jsem mu věnoval jeden pohled z kterého se dalo odtušit unavené "díky". V té chvíli mi na rameno doskočily žáby které odemě utekly hned jak se oběvil 4. ocas. Naruto... docela jsme o tebe měli strach. A nechci ti radit, ale támhle se ti zachvíli utopí jeden shinobi. V tu chvíli zbystřím a všimnu si mugena a Kaori. Když si jich všimnu přejdu zároveň do sagemodu. V základech domu cítím chakru... technika tvořící vodu... a v tom všem cítím Tsumibika. Shunshinem se oběvím u Kaori a Mugena. Mugena zapomocí žabí katy odhodím dosahu mé budoucí techniky... ladně pokračuji v pohybu který Mugena má odhodit a srazím Kaori někde doprostředtrosek domu. Kdyby mi něco nemělo vyjít pomohou mi s čímkoli i žáby které mě hlídají... soustředí se v prvé řadě na to aby mě kryly řed případnými útoky... je jim jasné že jsem na tom blbě. Díky sagemodu jsem schopen dost rycle poskládat pečetě Doton Kekkai: Doroudomu (Živel země: Kobka nicoty) Okolo trosek domu se vytvoří velice rychle hliněná kopule která začne odčerpávat chakru ze všeho co je uvnitř (tudíš i z vody která je tvořena chakrou a proto by měla zmizet) Fajn, to by byl vyřešený jeden problém. Ruce mě pálí, stále je držím na kopuli abych techniku udržoval... chakra zevnitř kopule se vlévá do mě takže se mi ulevuje ale stejně to semnou vypadá blbě... chtěl jsem si leknout na jedno koleno ale právě na tom místě jsem měl zarudlou spálenou kůži... se syknutím sem se rychle vrátil a nohy... Mugene, sice vypadala jinak ale podle chakry to je ta která na nás zaútočila v kanceláři. Otočím se a podívám se kde je Sasuke... počkám abych zjistil co chcou dělat ostatní |
| |
| Konoha Než jsem se stihl vzpamatovat objevil se za mnou stín ze kterého jsem poznal Naruta, který se mnou praštil někam dál od domu a mou "žačku" naopak dovnitř. Co to... stihlo mi blesknout hlavou, načež jsem se opět přemněil do své méně simpatické podoby a tvrdý dopad na zem zbrzdil křídli. Ten parchant, člověk mu tu pomáhá a on mě nejdřív napadne a teď chce ještě nechat utopit ji jako malí kotě? dřív než jsem ale stihl zvednout meč nebo Naruto promluvit objevil se tu onen mladík s arogantním výrazem ve tváři (Greed) pomocí podobné techniky jakou jsem se dostal před Kyuubi Naruta a se vzteklým výrazem mu švihl mečem po krku(Envy je stále v přirozené podobě takže viděl co se děje z vejšky). Ty hajzle... zařval na něj a rozhodně se nezdálo že to hraje. V zápětí se objevil onen "seriózní starší pán" (Wrath) v místě kudy by měl Naruto uhnout pěsí mu mířil na Solar. Síla i rychlost je zhruba na úrovni třetí otevřené brány. ...jak se opovažuješ... pokračoval s Greedovím vzkazem to už se ale objevil další, ten co měl původně dvě černé hole nyní se pokusil Naruta probodnout pomocí kopí stejné barvy ÚTOČIT NA NAŠEHO OTCE? dokončil. Tahle trojka je z nich nejrychlejší, zbytek skupiny je teprve na cestě. Já mezitím nahodil ne zrovna příjemný výraz meč jsem ale proti Narutovi stále ještě nezvedl. |
| |
| S Narutem (Kaori, Mugen a kupodivu i Naruto) Když Naruto potlačí liščí chakru, tak z něj sejmu své genjutsu a můj výraz se změní ze starostlivého na zachmuřený. Unaveně si povzdechnu a chladným hlasem řeknu: "Jsem rád, že už máš zase čistou hlavu..." Naruto mezitím zase přešel do toho svého sage modu a na ramena mu vyskočily dvě povědomé žáby. Ano, ty jsem naposledy viděl, když jsme s Narutem proti sobě stáli ve válce. Věnuju jim jen letmý pohled. Už už se chci přemístit, abych zjistil co je mému synovi, ale zarazím se. Naruto se bleskově dostane k té dívce co se tu tak znenadání objevila a srazil jí doprostřed trosek jednoho domu. Hned na to vyvolal techniku kobky nicoty a uzavřel jí v ní. Všechno to pozoruju s chladným obličejem. Naruto osloví toho chlápka co tu byl s ním když jsem přišel a řekne mu, že to je ta samá dívka, která na ně zaútočila v kanceláři. "Kdo by byl tak blbý, aby tě napadl?? Tedy krom těch bastardů z akatsuki....", zeptám se monotóním hlasem. Krátká odmlka mi prozradí, že ta holka JE z akatsuki. V tom se u Naruta objeví dvěi postavy, které na něj zaútočí. Na nic nečekám a jelikož mám sharingan stále v pohotovosti, tak vyvolám AMATERASU a začnu je flambovat. Jako první zapálím toho staršího pána a pak toho arogantně vypadajícího mamrda. Když je zapálím, tak už jen udržuju černý oheň na uzdě aby nezapálil i někoho jiného. Tak jako tak, odskočím, abych nebyl v dosahu jejich technik. |
| |
| Žáby Jak jsem již dřív zmínil tak se soustředí na mou obranu. Bábi Shima použije. Senjutsu: Kawazu Naki (Senjutsu: Žabí Křik) To by mělo protivníky paralizovat pokud mají nervovou soustavu. Naštěstí Děda Fukasaku nenechává nic náhodě. Připraví své staré tělo na Kawazu Kumite (Žabí Zápas) A cokoli se přiblíží až kemě buď rozsekne jazykem nebo zneškodní taijutsu. (možná by bylo vhodné připoenout že i přes jejich velikost jsou v sagemodu a stařík je víc než rovnocený protivník s jeho silou unést několikatunovou sochu) Kdyby bylo nejhůř tak se pokusím uhnout sám a přeruším techniku, ale když mě brání dva nejzkušenější žabáci z Myobokuzanu, tak se nebojí že to snad nebude zapotřeby. |
| |
| soukromá zpráva od Hana Kaori pro Zaraženě pohlédnu na mistra, který mě chce nechat jít. Přesto vše co mi řekl zůstávám na místě, jelikož mám pocit, že zase něco plánuje a já bych byla kupříkladu jen pouhopouhá náhoda. Následně na to se mezi mě a mistra portne Naruto, ten mistra odhodí a mě srazí z5 do domu. Jediné co ještě stačím dát ruce před sebe a lehce ztlumit náraz. Když se v troskách zastavím začne se kolem mě objevovat kobka. Sakra, tuhle techniku znám, musím zmizet. Než se kompletně kobka uzavře použiji své. Mizu Kawarimi " Vodní náhrada " S Klaxem jsem už byla domluvena, že v okolí domu se má nacházet nějaká vana, tak se přenesu tam. Jakmile do ní zahučím vypustím chakru, abych všechny v místnosti dostala pod svoji moc. Klax tvrdil, že jediný, kdo tam bude, bude max nějaký chlápek. Pokud tam ta Voda nebude, tak se klidně přemístím do nějakého zásobníku vody v dosahu. |
| |
| Někde v Lese - Danzou Můj útěk z Konohy byl opravdu dost originálné a kdybych to nestihl včas, asi bych byl nucen přitvrdit ale nechci zbytečně ukazovat všechny svoje síly. Už tak o mě ví celkem dost věcí a ještě k tomu mají několik členů z Akatsuki. Pokud vím tak Kaori je stále mezi nimy a také doufám v to, že se nenechala zajmout. Pokud se chce stát opravdovou členkou Akatsuki, nesmí zklamat. Když se přemisťuji několika DS k tajné skrýši Akatsuki , narazím cestou na nějakou hlasitou potičku ninju. Neodolal jsem a šel jsem se podívat kdo to vlastně je. Už z dálky poznám hlas Danzoua a trochu mě to překvapí. Co tu sakra dělá , teďka měl být úplně někde jinde ?? Vidím že jich tam na něj je trochu moc a já osobně nemam rád zbytečně zdržování. Danzou se jen tak tak vyhne letící ohnivé kouli a ihned chytí jejich velitele jako rukojmí. Já se problesknu přímo za toho, kdo po Danzouovi vyslal ohnivou kouli a ještě před problesknutím si vytáhnu jeden z obyčejných kunaiu. Objevím se přímo za jedním z ANBU a prudkým pohybem Kunaie ho podříznu. Jakmile se zkácí mrtvý k zemi, pomalým krokem vyjdu ze stínu a jdu směrem k Danzouovi i k jeho oběti. Počítám s tím, že tu ještě někdo bude ukrytí, takže jakmile uslyším nějaký zvuk nebo zahlédnu Sharinganem pohyb, zaútočím na něj Kunaiem. Po té co už budou všichni z ANBU zlikvidovaný, otočím se na Danzoua a promluvím na něj obvykle klidným hlasem. "Máš nějaké zpoždění a asi ani nevíš o novinkách v Konoze. Po tom co jsi odešel s Tsuki, jsem se rozhodl zaútočit na Konohu za účelem zajmout Jednoocasého Jinchuuriky. Sice to byl zbrklý krok ale kupodivu nám vyšel . Zmocnil jsem se Jednoocasého Jinchuuriky a v Konoze vyvolal celkem rozsáhlý škody, takže budou určitě obezřetnější ,ale teď by měli být zaneprázdněni hledáním zraněných." Hned jsem si všiml že s ním není Tsuki ale asi bude někde poblíž. Není přeci možné ,aby se i ona přidala ke Konoze, to už bych nemohl nechat jen tak plavat. Pak můj pohled sjede na velitele, který má od Danzou kunai přiložený u krku. Byla by hloupost ho nechat zemřít když nám může být tolik užitečný. "Jeho nezabíjej, určitě se nám bude hodit." Takový velitel nemůže vědět, kdo jsem a především když je mimo Konohu. Proto počítám že se my v nějaké chvíli podívá do očí a v tu chvíli ho zparalizuju nějakým Genjutsu. |
| |
| V lese hlubokém Po chvíli co jsem schovaná v nějaké díře ve stromě opatrně vylezu moje smysly mi napovídají, že v okolí nikdo není tedy minimálně ti co po mě šli. V tu chvíli mi docvakne, že i mému společníkovi došla trpělivost a proměním se do své normální podoby. Vytáhnu KnN proměněnou v kunai a vyrazím zpátky na cestu. Přitom vyvolám své Hansha Neko no Jutsu " Technika kočičích reflexů " , které mi pomáhá určit případné nebezpečí co se překvapivě neděje místo toho vylezu zase na cestě mezi Kizashim a Danzouem. Vítej šéfíku přišel jsi nás popohnat ?? Pousměji se a pohlédnu na muže, kterého zrovna podřízl. Také si prohlédnu i zbylé dva ANBU, kteří utrpěli silná zranění končetin. Hmm konečně nějaké postavičky na hraní. Zruším Henge u KnN a ta se kolem mě obmotá následně se od ní oddělí čtyři ocasy, které se natáhnou pro jednoho ze zraněných ANBU jdou mu po končetinách, které obmotají a zabraní mu tím mi nějak ublížit. Ramena mi moji oběť přinesou přímo před čumák já jen natáhnu ruku a dotknu se jeho čela. Dappisuru no Jutsu " Technika svlékání kůže " Teď mi to snad vyjde. Znovu se opakuje hrozivá scéna při které dotyčný trpí ohromnými bolestmi. Tentokrát však tuto techniku v plné síle vidí Danzou. Následně na to má KnN začne mačkat a drásat mrtvolu stáhlou z kůže a postupně jí vstřebávat mě se s tím začne doplňovat chakra. Následně na to si nasadím masku ANBU co jsem zabila. Můžeme pokračovat v cestě ?? Prohodím a podívám se na Danzoua. |
| |
| Hana Kaori Bohužel, než jsi stačila zareagovat a něco provést, tak se "kopule" uzavřela. Hned jak se tak stalo, jsi pocítila, že ti ubývá chakra. Tento proces není však nikterak rychlý, ale přesto bys to neměla brát na lehkou váhu. Tsumibito Voda vyplnila celý sklepní prostor a ty ses začal topit. Ovšem po chviličce začala voda opadat a ty ses zase mohl volně nadechnout. |
| |
 | někde v lese Zrovna jdu spokojeně s plným žaludkem po menším obědu lesem. Ohnivá země by měla být podle posledních lidí kterých jsem se ptal jen asi 5Km předemnou. Ve výhledu mi nebrání žádná pohoří, jen koruny stromů a já si předčasným pohledem nechci zkazit to překvapení. Něco ale ucítím ve vzduchu... něco mě znepokojí, nevím co. Uslyším nějaké burácení a hromobití a jiné silné zvuky. Po nejbližším stromu vyskáču až do koruny kde se odrazím a na okamžik jsem ve skoku asi 5 metrů nad korunama stromů. Vidím boj. Ohnivá země je ničena. Trochu znervózním. Dokonce i dopad byl neohrabaný. Ale coto? Co se děje? Kousnu se do prstu a plácnu rukou pod sebe. Kuchiyose: Urufu (přivolání: vlk)  Přivolám si svého přítele a naskočím mu na hřbet (v kohoutku je asi velký jako kůň). Brzdi bráško brzdi... co se děje? To nevím ani já. Už jsem skoro u Ohnivé země ale ta je pod těžkým útokem, je přímo před náma. A ukážu cestu. Vlk nasadí poměrně rychlé tempo ale neběží jak nejrychleji dokáže, nechce se unavit. (pokud mě nic nezastaví) Před bránou konohy sesednu z vlka a s úžasem sleduji spustošenou zemi. Popis: mladík, asi 24 let. Je vcelku hubený... žádné svaly i na svalech a steroidy... Má krátké černé vlasy a oblečení mu není vidět neboť je zahalen v krásném černém plášti (je pravda trochu ošoupaný ale mám ho rád) Kapuci na hlavě nemá ale jinak mu jsou vidět jen boty. Co teď brácho? Já... no ani nevím co dělat. Tohle jsem nepředpokládal ani ve snu. Vlk zavětří. Mnoho lidí tu umírá! Pomůžem jim, na otázky bude čas potom. Přiskočí k nejbližšímu domu kde cítí zavalené přeživší a začne hrabat... po pár vteřinách se vzpamatuji a pomohu mu taky. |
| |
| soukromá zpráva od Hana Kaori pro Vyděšeně sleduji, jak mě obklopuje zemní stěna. . . ( Jinak nemělo by to chakru brát i Tsumibitovi ?? :D Zapomněl jsi zmínit) . . . vyděšená začnu skládat pečetě, které by mi mohli pomoci. Harusame no Jutsu " Technika Jarního deště " Pokud se mi povede kobku rozpustit z venčí zopakuji svůj útěk pomocí. Mizu Kawarimi " Vodní náhrada " Když mi ani Jarní deštík nepomůže použiji. Hikicuzukuame no Jutsu " Technika Nepřetržitého deště " Se stejným záměrem, ale pokud ani tohle nepomůže klesnu do trosek a schoulená do klubka čekám až to odstraní nebo umřu. |
| |
 | soukromá zpráva od Uchiha Hijame pro U severní brány začne podivně vířit vzduch v jemných spirálách se začne otevírat dimenzionáoní brána první z ní vychází menší černovlasý muž. S úšklebkem na tváři si prohlíží okolí. Na sobě má modré kimono na jehož zadní straně je znak Uchihů. Za ním vychází druhý tento muž je o něco vyšší na sobě má kimono avšak bílé. Jeho pohled je chladnější a obličej chladně dokonalý. Oba tito muži si stoupnou na hranice brány. Následně na to vychází mladá dívka. Stejně jako muži před ní i ona je černovlasá na sobě má kratší červené kimono a ve vlasech růži ta se pak otočí a natáhne ruku za kterou jí chytne ruka starce a následně na to se stařec objeví. Doopravdy hodně starý muž, který vyjde s holí v ruce o kterou se ihned opře. Nakonec na nimi vyjde muž vypadající jako Madara v mladí ( Sasukeho nynější věk) ten má na sobě zbroj a na zádech čtyři katany. Všichni vyrazí směrem k vesnici ( na zádech mají všichni kromě Shiho znak Uchihů. Projdeme branou ignorujíc všechny zákazy přece jenom jsem tu spíše doma já než oni. Jakmile projdu konohou otočím sek Chichi. Drahoušku, kde se nachází ten Sasukeho potomek ?? Kousek odsud. Stačí když půjdete rovně a ten dům přece otče poznáš už jsi ho viděl ve své kouli. Pousměji se a pokývám hlavou. Pravda, pravda inu já vyrazím za ním a ty zamiř za Hokagem a oznam, že Uchihové ze země Vody jsou ochotni pomoci, jak jen budeme schopni. Vem si přitom sebou Furrashua a Kasaie. Já a Shi počkáme na Sasukeho. Až oznámíte Hokagemu, že jsme tu zamiř do nemocnice a pomoc zraněním. Kasaii ty pomoc, kde jen budeš moci a ty Furrashue dostaneš jiný úkol pokusíš se zjistit pomocí sharinganu, kde se nachází tělo Sasukeho bratra. (Celý tento rozhovor jim sděluji pomocí Sharinganu telepaticky.) A následně na to vyrazíme já si to zamířím k Sakuřiním rodičům zbytek podle úkolu, tam kam má. Jakmile dorazím k domu zaklepu a čekám pokud mi dveře otevře někdo z jejich rodiny a nebude to Itachi ihned je zhypnotizuji pomocí Sharinganu a vejdu dovnitř. Shi bude hlídat jako Bodyguard u dveří, ale nebude nikomu bránit v průchodu. Jediný, kdo bude mít aktivovaný sharingan jsem já a to jen pokud mi přijdou otevřít Sakiřiny rodiče. Jinak kdyby se Sasuke ptal Chichi mu na nic neodpoví pouze oznámí, kde se nacházím já a Sasukeho tam doprovodí. |
| |
| Boj Než jsem se stihl vzpamatovat použil Uchiha nějakou techniku a Wrathova záda vzplála černým plamenem, ten se okamžitě s bolestným křikem poroučel k zemi. Greed se zarazil v útoku, jediný Pride pokračoval a dotíral na Naruta kombinací velice rychlého taijutsu a dvou neustále se měnících zbraní (tím myslím že ty hole mají schopnost během boje se měnit v libovolnou jinou zbraň) což číní jeho útoky dokonale nečitelné. Nedá se ale že bych ho chtěl zasáhnout spíš ho drží dál od dvojice a já chápal proč. Uchihovi oči se pohnuli, tentokrát se zaměřil na Greeda načež se mé tělo rozmlžilo a znovu se hmotnilo před Sasukem. Dlaň vlastní levé ruky jsem mu přirazil na oči těsně předtím než zevnitř vzplála stejným plemenem jako Wrathova záda. Zařval jsem bolestí ale stejně jsem hořící ruku přitlačil na jeho obličej (u očí) než jsem si ji nad zápěstím usekl vlasním mečem a odskočil od Uchihi dál. Z Wrathova těla toho už moc nezbylo jen doutnající popel, nad ním stál Greed s tváří skřivenou nenávistí mečem od krve a podivným rudým kamenem který vytáhl z jeho těla v rukou. Zastavte zařval jsem a tiskl si pahýl v němž se zastavilo krvácení. Na to abych plně uzdravil zranění způsobené Amaterasu bych potřeboval víc síly než kolik jsem jí mohl právě teď použít. Okamžitě toho nechte nebo přísahám při památce svého otce nechám zbytek svích pomocníků pomstít Wratha Mezi tím už na místo pomalu dorazili i ostatní z mé skupiny. Envy opět v těle dívky. Pride se od Naruta stáhl ale pokud by chtěl Naruto bojovat rád mu vyhoví. Jak se opovažuješ? Jak se opovažuješ útočit na muže který s tebou zdílel jednoho mistra? Jak se opovažuješ bez varování zaútočit na člověka který ti ani ne před minutou stál po boku v bitvě? zařval jsem na Uzumakiho, očividně se ovládám jen stěží. Přecijen použil proti mě Sage Katu(Kata jest soustava technik bojovích umění) a poslal mě vzduchem což rozhodně přátelské gesto není. |
| |
| Naruto, Sasuke, Mugen Útoky Mugenových slouhů byly zastaveny jazykem starého žabáka. Navíc se jeden z Mugenových slouhů skácel k zemi, protože mu Sasuke zapálil záda. V tom se Mugen přemístil před Sasukeho a zakryl mu rukou oči. Ruka vzplanula, ale on nedbal na bolest a přilačil jí Sasukemu k obličeji. To co následovalo Mugena zaskočilo. Ruka prošla Sasukeho hlavou jako by tam nebyla. Než Mugen stačil cokoliv udělat, tak Sasuke odskočil stranou. Následovala Mugenova amputace hořící ruky a zavelení k zastavení boje. Naibun, Sakura Na Sasukeho příkaz jste vyrazili do sídla Sakuřiných rodičů. Dorazili jste do ulice, kde se nachází. Sakura ale zalapala po dechu. Kdysi krásný dům nyní ležel v troskách. Na nic jste nečekali a vběhli jste do trosek. "Cítím Itachiho chakru. Jsou s ní i dvě další osoby." řekla Hina a tlamičkou ukázala na roh budovy, který byl docela zachovalý, ale ležel přes něj spadlý strop. (Teď budu předpokládat, že by se k němu Sakura vrhla a odstranila sutiny tak, aby se dostala ke svým blízkým) V rohu byli na sebe natěsnáni postarší muž s prošedivělými hnědými vlasy a zakrváceným obličejem, Itachi, který vypadal nezraněně a růžovovlasá žena, která je podobná Sakuře. Všichni vypadali otřeseně a v šoku, jen Itachi se zmohl na pár slov "M-mami? C-co se stalo?" |
| |
| Bábi Shima Bábi Shima zjistila že její žabí řev nefunguje. Útočníc se i tak přiblížili až kemě ale Sasuke jich pár zvládnul odstranit. Zbyl jen jeden co na mě dorážel zbraněma ale díky Sagemodu mu Děda Fukasaku úctyhodně útoky blokoval. Shima zvolila jinou taktiku. Když to nejde po dobrém, pujde to po zlém! (nenašel jsem japonský překla) Hermit art - Deep fryer Když střík vykryl první dva údery Babča útočníkovi plivla pod nohy pěkně kotouč ohně aby toho holomka donutila uhnout. takřka okamžitě přstala plivat oheň a začala plivat olej který od zbytku ohně chytl. olejem teď okolo nás udělala pěěkně žhavou ohnivou zeď v pravidelném půlkruhu. |
| |
| Naibun, Sakura "Do háje, to je bordel." Okomentuji situaci u domu Sakura-san. Sharinganem chekuju okolí, abych měl jistotu, že máme klid. Pak jsem se teprve začal věnovat lékařským povinostem. "Asi na Vás spadl barák." Prostě vysvětluji Itachimu. Věnuji pozornost starci. Nejsem si jist, že by to bylo na Jutsu, spíš jen na ovázání, čemuž se začnu okamžitě věnovat. Prohlédnu sharinganem zbytek trosek. "Tohle by mohlo být v pohodě. Jsou jen otřesení." Pronesu Sakuře, o které tak nějak předpokládám, že se věnuje synovi. Naštěstí nikdo nevidí můj rozsvícený sharingan. |
| |
| Kobka nicoty kterou držím Ani se neotočím na Mugena. Copak to vypadá že s Tebou bojuju? Odhodil jsem tě stranou protože ta žena co stála vedle Tebe byla z Akatsuki a tys to očividně neprohlídl... Kdybych tě neodhodil byl bys nyní uvězněn v Kobce nicoty. Trošku se mi prodlouží vlasy (asi o 5-10 cm) a já u toho bolestně syknu. Sám musíš vědět že kdyby to byl útok zaútočil bych silněji, vždyť jsem tě jen strhnul stranou. Ale nelíbí-li se ti to příště tě uvězním i s ní... ostatně máš víc chakry než ona takže by ti to neublížilo tak jako ji. Dodám otráveně a dál držím techniku. U bohů chlape co s tebou je?! Zkus si na mě ještě zaútočit a začnu to brát vážně ikdyž fakt nechci... Ještě jednou syknu bolestí a podívám se na jedno ze zarudlých míst na kůži. |
| |
| Konoha Okamžitě co babča začala flusat oheň se Pride stáhl ale nijak nadšeně se netvářil. Mugen sama mám ho zabít? zeptal se zcela vážně. Já ale ještě neodpověděl. Poslal jsi mě vzduchem, pravda beru je možné že to bylo nedorozumění ale pokud to tak je...PROČ TVŮJ PŘÍTEL UPÁLIL MÉHO SYNA? ukázal jsem vztekle na místo kde po starším muži zůstala jenom hromádka popela. Vzdal jsem se vysokého postavení v Akatsuki, zradil jsem důvěru své studentky a to všechno kvůli vám, kvůli vesnici která mi oplatila tak že zavraždila muže který mi stál po boku celé roky, syna který se provinil jen tím že chránil svého otce... zavrtěl jsem hlavou. Tahle vesnice se změnila, Minato se musí v hrobě obracet když se na tebe dívá Uzumaki a teď propusť tu holku ať odsud můžu vypadnout pokud možno napořád. požádal jsem ho relativně slušně ale upřímně jsem stěží zadržoval vztek. Envy, Pride pokud ji nepustí začněte vraždit vesničany, použijte na to plnou sílu a nešetřete nikoho. Mezitím se Greet a obřík stáhly k druhé z dívek která začala pomalu zpívat nějaké operní melodie. |
| |
| Boku-Jin, Akaguma, Ikage, Bee Všichni odklízíte sutiny a vytahujete z nich zraněné a některé mrtvé vesničany. Někomu v hledání pomáhá summon, někdo se o to stará sám. "Tohle jim nesmí jen tak projít! Musíme s nima něco provést!" kleje dokola Tsunade a během toho spolu s malými slimáčicemi ošetřují zranění. V tom vám spočine pohled na podivně vypadajícím mladém muži, který je oděný v ošoupaném černém plášti. Navíc má ostře řezané rysy, v kterých Boku-Jin a Bee pozná severský původ. Naibun, Sakura Když ošetříte malého Itachiho i Sakuřiny rodiče, tak se v místech, kde bývaly dveře, objevil nějaký opravdu starý muž, kterého doprovází černovlasý svalovec s čtyřmi katanami na zádech. (teď dávám prostor napsat i tomu starci - Hijamemu) |
| |
| soukromá zpráva od Sarutobi Mugen pro |
| |
| Hokageho omyl Když ten chlápek stáhne své nohsledy, tak se zarazím a vyslechnu si rozhovor mezi nimi. Na jeho připomínku o tom, proč jsem upálil toho zmetka si jen odfrknu a řeknu: "Proč?? Ze stejného důvodu proč ten zmetek útočil na Naruta... Taky jsem chránil svou rodinu...", řeknu a vyrazím okolo Naruta pryč. (Jdu mimo oheň) Když jej míjím, tak chladným hlasem řeknu jeho směrem: "Na tohle teď nemám čas... Jdu za zkontrolovat svou rodinu... Až si to tady spolu vyříkáte, tak se za mnou zastav, promluvíme si..." S těmito slovy jsem doslova zmizel. Dům Sakuřiných rodičů Objevím se na cestě před domem. Při pohledu na zničený dům se ve mě probudil strach, který se mísí s hněvem. "Itachi!!", zařvu v duchu a vběhnu mezi sutiny. Dědka ani svalovce si nevšímám. Rozhlédnu se po sutinách a hledám Itachiho. Když ho najdu, tak k němu přiskočím a obejmu jej. S viditelnou úlevou si povzdechnu a řeknu: "Jsem rád, že se ti nic nestalo..." |
| |
| Boku-Jin, Akaguma, Ikage, Bee a NPCs Vykrtkovávám ven mrtvoly a živuly. Je to celkem nudná práce, ale... No už jsme dělali u nás tolikrát. Najednou nějaký severský hejsek. "Koukám, že tady je dneska fakt provoz." "A s nějakým štěnětem." Zazní nezúčastněný hlas Gobiho. Nemá moc rád takovéhle hrabání se v zemi. Nakonec stejně musí jít kam jdu já. První krok nechávám na zdejších. |
| |
| Na návštěvě Putuji Konohou a sleduji obyvatele, kteří se snaží uklidit trosky. Musím uznat, že Akatsuki jsou profíci udělat takovou hle spoušť za chviličku je úspěch, ale nic moc v porovnání s tím co umím já a umět budu. Po chvíli dorazím na místo, kde by se měl nalézat dům, kde je Itachi aspoň co jsem naposledy viděl. Jdeme si prohlédnout ten náš zázrak. Když, ale dorazím už tam je i Sasukeho žena jejíž jméno mi vypadlo a ten chlapec, který je často doprovází než se nadám objeví se za mnou i Sasuke a kolem mě proběhne. Obejme svého syna a já se v tu chvíli neodvážím nic říct. Pak však ten okamžik pomine a já zaklepu holí a kus prahu, který zůstal. Se svojí křehkou postavou vypadám jako kouzelný dědeček. Na sobě bílé kimono a jak si Sasuke mohl prohlédnout na zádech se vyjímal znak Uchihů. Do toho muž vedle mě jako by z oka vypadl Madarovi až na to, že je o několik desítek let mladší a jeho vzhled odpovídá věku, který odpovídá Sasukeho. Na sobě má samurajskou zbroj bez přilby a na zádech čtyři katany. Omlouvám se velký Uchiho, že ruším, ale mohl bych si s tebou popovídat a prohodit pár slov ?? Prohodím svým stařeckým chraplavým hlasem. Pak sevřu oběma rukama hůl a opřený o ní sleduji rodinku. |
| |
| Naibun, Sakura, Sasuke, Stařík a eskorta "Je v pořádku Sasuke-senpai." Promluvím a dokončuji ošetřování jeho tchána. "Všichni tady budou v pořádku..." "...když se to tu uklidní." Doplním v hlavě. Najednou za mnou promluví nějaký stařík. Otočím se, trošku mě to... Naštve. Jsem ale vychovaný slušně a bez důvodů se na nikoho neospuji. Popravdě čekám, co si vymyslí strýc. |
| |
| Poblíž Konohy Než stihl ANBU odpovědět vynořil se odnikud šéf a toho co po mě flusal oheň zabil. Na tváři se mi objevil nesouhlasný výraz ale neříkal jsem nic. Přecijen nebylo nutné je hned zabíjet každý z nich mohl být užitečný zvláště když šéf je vlastník Sharinganu. S každou smrtí umírali potencionální inforamce. Omlouvám se Kizashi-sama ale tihle nás trošku zdrželi přiznal jsem se a vyslech si to co říkal. Ts. plán? plán? žádnej plán neměl prostě tam vtrhl a sebral Ichibiho...divím se že je ještě naživu povzdechl jsem si v duchu ale nijak jsem to nekomentoval načež jsem velitele přenechal v jeho péči. Tedy sundal z jeho krku nůž a zamířil k těm dvěma. Podobný nápad měla však i Tsuki který k ním vyslala své devítiocasé důtky. Natáhl jsem k nim ruku. Waia(drát) z ní se vystřelil relativně silný železný drát napuštěný mou chakrou který se omotal kolem ocasů její kočičky a strhl je od těch dvou stranou. Já je porazil tak nevím co ti dává právo na jejich životy Cuki-san věnoval jsem jí ponurý úsměv. |
| |
| Konoha Skoro nemohu uvěřit tomu co slyším. Žeby ho upálil.... odmlčím se Protože se mě pokusil zabít? Zeptám se skoro nevěříně. Jeho hovor pokračoval dál.... a já začal zuřit... nebylo to jako předtím... předtím to byl zmatený divoký hněv. Teď e to jiné... Můj hněv směřuje na Mugena. jen na něj a na nikoho jiného. Moment... Pomaličku otočím hlavu a pohlédnu na Mugena. Takže ty mě žádáš, abych propustil ženu kterou jsi sám uvěznil? Jinými slovy jsi mi lhal od začátku? Mám propustit ženu co se pokusila utopit jednoho z mých mužů a zrušit techniku kterou teď ničím vodu která ho zabíjí? Ptám se naprosto chladným hlasem. Jak se opovažuješ vůbec brát do úst jméno mého otce? Odzačátku jsi nám lhal a jen sis hrál s naší naivní důvěrou, nemyslíš že se v hrobě obrací otec NĚKOHO JINÉHO?!!!!! Konec svého chladného proslovu už zařvu. Jak vidím ani ti nic neříká slovo čestný boj. Nemám moc dobrou šanci teď zastavit veškeré tvé pohůnky... nicméně můžu způsobit nekonečná muka tvé "studentce". Ano... Uzumaki Naruto není ten hodný usměvavý pán... i já mám své temné stránky. Rozhodni se sám, chci od Tebe slyšet jedno. Doopravdy jsi myslel vše co jsi zde nyní řekl vážně? Stojím ani se nehýbu. Svaly v mém těle jsou napjaté a připravené na nejhorší. Chlupy a vlasy jsou naježené a jediné co se na mě hýbe je bojem zničený plášť který se kymácí pod náporem větru. |
| |
| Konoha = Boku-Jin, Tsunade, Bee, Ikage Při odklízení trosek se zase dostávám z5 k Tsunade a její skupině. Naštěstí mi jde práce od ruky smutná zpráva je ta, že nenacházím pouze a jenom přeživší. Zrovna dočišťujeme další ulici a zbývá poslední dům zamířím k němu, ale někdo se tam už hrabe. Neznamý muž s vlkem začne vyhrabávat trosky odkud cítím přeživší. Začnu mu pomáhat se svými zvětšenými dlaněmi, které fungují jako lopaty odhrabuji suť. On se však k přeživším dostane první a vytáhne z trosek pár lidí. Následně na to si ho prohlédnu. Děkuji za pomoc Podám dotyčnému ruku, která se změní do původní velikosti. Já jsem jeden z mnoha ANBU z Konohy a jaké je tvé ctěné jméno ?? Přitom ke mě v tu chvíli dorazí Higuma, který si začne zase prohlížet vlka pak však dojde ke mě a usadí se po mé pravici. Jsem unavený, jak pes. Pak se podívá na vlka. Nic ve zlém. Pak se lehce zvedne a drkne mě nosem do ruky. Já se na něj ohlédnu a on přitom nasadí medvědí zničený pohled. Kolik nám toho zbývá ?? Ještě dost, ale za chvíli končíme pomáhá, kdo jen může takže za chvíli jsme hotovy. Pak se ještě otočím na nově příchozího. Pokud budeš ochotný nám nadále pomoc, zvu tě potom všem na oběd. S tím zapojím zase své smysly a začnu hledat další přeživší. |
| |
| Konoha Začal jsem se smát. Zabít? Nebo udržet dál odemne?Tvůj otec...Minato byl můj přítel, můj nejlepší přítel a rival v jedné osobě. Byli jsme něco jako ty a ten Uchiha takže dovol chlapče abych ti řekl jedno tvůj otec byl čestný muž člověk který se snažil problémi řešit jinak než násilím, stejně jako můj otec. vážně jsem se snažil být klidný ale nijak zvláště mi to nešlo. Ale jak se na tebe dívám jablko padlo sakra daleko od stromu. Ta holka utíkala, chytil jsem ji do genjutsu s tím že ji použiji jako zdroj informací o Akatsuki...nebo co sis sakra myslel že nepoznám svou vlastní studentku když ji vídím? vzhledem k tomu že mi už dorostla amputovaná ruka mohl jsem ji klidně sevřít v pěst. Jenže ty a ten Uchiha jste prostě neomilná dvojka a tak jste museli zasáhnout že? A nepleť se o ni se zajímám jen proto že bude dobrou náhradou za Wratha, jestli ji zabiješ pokrčil jsem rameny zapíšeš se do historie nejen jako Hokage který odpustil zločinci odsouzeného za vraždu svého předchůdce ale taky jako ten který nechal zemřít stovky vesničanů. Nebo si myslíš že nechám vraždu svého syna jen tak? |
| |
| Konoha Zpozoroval jsem jeho smích a můj vztek rostl... začal jsem vidět vše okolo sebe temně rudé jen Mugen, předmět mého vzteku byl jasný a čistý v mém zorném poli. Přestaň mi tu už konečně lhát!!! Den kdy jsi vstoupil do Konohy vymažu ze všech kronik aby nepadl stín i na jiné kteří se s Tebou znali. Znát mého otce jako přítele muže jako jsi ty by byla hanba! Začal jsem řvát. Myslíš že jsem nějaký hlupák? cítím chakru.... pod žádným genjutsu nebyla. Nemluvě o faktu, že jsem zaslechl váš rozhovor!!!! Řvu dál. A ještě jednu věc nevíš. Já viděl svého otce, mluvil jsem s ním a byl na mne hrdý tak se neopovažuj o něm znovu mluvit. Naopak dám ruku do ohně že by nebyl hrdý na někoho kdo k boji používá lidi které zabil! Uklidním svůj řev a zeptám se znovu Ale neodpověděl jsi mi na jediné co chci slyšet, Vážně jsi vše co jsi řekl myslel vážne? |
| |
| Mugen a Naruto Jakmile Mugen domluví, před Hokageho přiskočí tři postavy. Všechny tři osoby mají černé vlasy a Naruto může spatřit, že na zádech mají všichni tři znaky Uchihů. Veprostřed k boji připravená přikrčená stojí žena věkem asi tak nastejno jako ty. Na sobě má rudé kimono ovázané zlatou stuhou. Vedle ní po její levici je vysoký muž také s černými vlasy, který je oblečen v bílém kimonu a v pravé ruce mu podezřele probleskuje. Poslední muž menšího vzrůstu po pravici ženy má zase v obličeji zlověstný úšklebek a stojí poněkud ležérně na sobě má delší modré kimono a v ruce dýmku. Mugen si všímá, že všichni mají aktivovaný Sharingan. Hokage sama náš pán nás poslal, abychom vám pomohli, jak jen bude třeba. Prosím přijměte pomoc ať už se jedná o spor jakýkoliv. Prohlásí k tobě žena přesto, že neotočí halvu a stále sleduje Mugena. Copak dědo ?? Máš nějaký problém ?? Oznámí típek v modrém a popotáhne z dýmky. |
| |
| Konoha JAK SE OPOVAŽUJEŠ? JAK SE OPOVAŽUJEŠ TVRDIT NĚCO TAKOVÉHO O MUGE... vypěnil chlápek s oněmi tyčemi ale ulidnil jsem ho zvednutou rukou. Klid Pride on má svou pravdu a i kdybys mu řekl kdo jsi neuvěřil by. Tvrdil by že jsem tě to říct přinutil tak proč se obtěžovat? zdálo se že jsem celkem klidný. No a? Slyšel jsi nás co má být? Někdo jako ty nedokáže zjevně pochopit co to znamená čest. Ta dívka mi svěřila svůj život. Pošlapal bych památku svého otce kdybych vás ji nechal zavřít nebo mučit ale zároveň jsem nemohl dovolit aby zaútočila na vesnici, zkus si vybrat cestu z tohoto... pokrčil jsem rameny. Ale opravdu nemá cenu se s tebou bavit. Slova nesmažou krev mého syna kterou jste tu prolily a na tvou otázku. Ano myslel jsem to vážně s tím že to byl můj syn. Myslel jsem vážně že ji máš pustit i to že smrt mého dítěte vám nikdy neodpustím. Co se těch lidí kolem týká pokrčil jsem rameny. Kdybych je nechal ublížit třeba jen jedinému z nich nemohl bych se na věčnosti podívat otci do tváře...blufoval jsem vesničanům by neublížili. |
| |
| soukromá zpráva od Sarutobi Mugen pro |
| |
| Ruiny sídla klanu Haruno Když pustím svého syna, tak mě Naibun ujistí, že je v pořádku, že všichni budou v pořádku. Věnuju mu jeden vděčný pohled a řeknu: "Díky chlapče..." V tom mě osloví nějaký stařík, kterého doprovází nějaký svalovec v samurajské zbroji. Otráveně k němu vzhlédnu. Pohladím Itachiho po vlasech a vztyčím se do celé své výšky. Pomalu přejdu k tomu staříkovi a prohlédnu si ho. "Zrovna teď není moc vhodná chvíle.... Takže pokud mi neneseš zprávu o tom, kde se nachází ten zmr... bastard Orochimaru, tak mě nech o samotě s mým klanem...", řeknu mu chladným hlasem, který je skrz naskrz prosycen hněvem. |
| |
| Konoha Stále upírám pohled na Mugena. Děkuji za vaši nabídku a pevně doufám že vaši pomoc nebudu potřebovat. Chvíli se nehýbu a mlčím. Už mě štve dost a je fakt že o něm toho moc nevím takže mu možná z malé části křivdím, ale to nic nemění na faktu že řekl slova která nikdy vyslovit neměl. Ať se Mugene rozhodneš jakkoli. Od tvé studentky mohu získat informace které mohou být důležité. Nejprve si promluvím s ní a pak se rozhodnu dál. Chvíli vydrž. Kopule jakoby se odklopí a já od ní pustím ruce, v té chvíli se její zbytky rozsypu. Pokud se Kaori pokusí utéct tak se ji postavím do cesty. Vycítím kde je a pak tím směrem promluvím. Dostala ses ven, dostaneš se i dovnitř. Nejprve mi zajdi pro Tsumibika a pak přijď kemě. Poručím mladé dívce. |
| |
| images58104.jpg Konoha Začal jsem se smát upřímně a dlouze při pohledu na Narutovu snahu. To snad nemyslíš vážně Uzumaki že ne? zeptal jsem se ho s jednou rukou za zády (kdo cítí chakru může zjistit že mi právě lehce klesla). Podívej se jí do tváře, ona není Akatsuki. Tohle byla její první mise, mise při které měla dokázat své schopnosti a selhala. Neví o nich vůbec nic a Jinchuurikiho ti zpátky získat nemůže. vysvětlil jsem mu jak se věci mají. Nemá pro tebe žádnou cenu a proto opakuji ještě jednou propusť ji a já ti můžu slíbit že se budu ovládat dost dlouho na to abych opustil tohle místo a nepokusil se zabít tvého kamaráda. pokud by zaregistroval změnu v mé chakře dodám ještě. Snad sis nemyslel že mi nová ruka vyrostla z ničeho... |
| |
| Konoha = Sasuke a spol. Sasuke se zvedne a možná i výhružně ke mě přijde. Pousměji se, když pronese poslední větu. Vážně netuší co se děje. Omlouvám se, že jsem vnikl v tak hroznou chvíli mezi vás a zároveň, že o tom slizounovi nemám žádné informace avšak není těžké je získat. Zároveň se omlouvám, že jsem se nepředstavil. Udělám jemnou úklonu a muž za mnou mi musí pomoci se narovnat. Mé jméno je Uchiha Hijame a jsem členem tvého klanu mladý Sasuke . . . Uchiho. Můj hlas je stále chraplavý ale zároveň v něm jde slyšet lehký výsměch. Zároveň zavřu své oči a když je otevřu mám v nich dva Sharingany. Doufám tedy, že budeš ochotný si teď se mnou promluvit. Muž za mnou udělá to stejné a v jeho očích jsou stejné důkazy, že se jedná o Uchihu. |
| |
| U trosek Vzhlédnu k mohutnému muži co mi přišel napomoc... leknu se jeho obrovských končetin a na moment ztuhnu. Co to u všch vlků je? To je fuk... budu dělat jako že mě to nepřekvapuje... jo... Není zač... to je samozřejmost když jde o životy Vytáhnu ze sutin přeživší a položím je na ulici kde pobíhají zdravotníci a... Slimáci???? coto? praštil jsem se někde?!!!!! OK ok... to nic... budu dělat jako že nic ať nejsem za troubu. ANBU? Konoha? No... vidím že tohle bude dlouhý rozhovor. Jmenuji se Kiba a jsem z klani Ikage (nechtě jsem si to prohodil ve jméně... ignorujte ten fakt.. Kiba je jméno Ikage přijmení) V té chvíli přijde ten medvěd a já si oddychnu že alespoň něco má semnou společné, zvířecího partnera. Vlk se podívá na medvěda a protože je spíš pohodář odvětí. To nic... chápu tě. Já jsem Karn. V té chvíli si začnou ten velký muž a medvěd vyměňovat názory a všichni se přesunem k dalšímu domu. Ikdyž je moje postava spíš hubená (no nejsem suchárek, ale ani žádný kulturista) Tak předvádím poměrně záviděnihodný silový výkon... Mnohé větší kusy zdí a podobně mi nedělají příliš velké problémy. |
| |
| Naibun, Sakura, Sasuke, Stařík a eskorta "Sakra, sakra!" Zazuřím v hlavě, když se důchodce představí. Narušuje mi to moje plány. Dvouma nádechama se uklidním. Jelikož mají aktivované sharingany, vidí, že krom toho, že mám přes oči podivnou zlatavou blanku, která překrývá trojtečkový sharingan, kterého jsou vidět jen obrysy, ale dá se celkem dobře domyslet. Je zjevné, že patřím do klanu a je zřejmé, že o tomto faktu nejsem spraven. Postavím se vedle malého Itachiho, kterého jsem slíbil chránit. Nepředstavuji se. Není k tomu důvod. |
| |
| Kobka (SPECIÁLNĚ PRO TSUMIBITA OBSAHUJE I SHRNUTÍ) Po marné snaze odstranit tu hrůznou kamennou věc se mi to nedaří a mě pomalu dochází chakra. Všímám si vody kolem mě, která mizí. Když už jsem na konci svých sil tak kobka začne ustupovat. Zničeně se zvednu a před sebou spatřím Hokageho, který mi poručí ať dojdu pro někoho se jménem Tsumibiko nejdříve na něj zaraženě hledím, ale pak mi dojde, kdo to je. Prohlédnu si okolí a přes tři osoby vidím dokonce i Mugena ve společnosti podivné skupiny. Pomalu se zvednu a belhám se do sklepa, kde je nejspíše Tsumibito. ( Sklep se začal otřást pod útokem Kizashi na Konohu já toho využila a přivolala ohromné množství vody v níž jsem zmizela. Následně na to jsem se zhmotnila před domem, kde mě Hokage dostal do Kobky Nicoty. Ta začala odsávat chakru a tudíž i vodu. Podle PJ si nejspíše poloutopený ve sklepě.) Následně na to otevřu dveře a hledám. Pohni shinobi, Hokage tě chce. Jsem mokrá a špinavá a je jasné, už podle tónu, že si srandu nedělám. Pokud Tsumibito nebude schopen nějakého pohybu podepřu ho a pak ho dotáhnu k Hokagemu, kde padnu unaveně na Kolena. |
| |
| Ruiny (Sakura, Naibun) Stařík se mi omluví za to, že mi nenese zprávy o Orochimarovi a ještě za pár dalších věcí. Mávnu nad tím rukou a otočím se. Vykročím k Itachimu a Sakuře, ale zastavím se jen co se stařík představí. V tu chvíli se mi v očích objeví můj EMS, což může vidět celá moje rodinka. Kývnu na Naibuna, aby přešel k Itachimu a kryl jej. Otočím se k starci čelem a vyslechnu si jeho výsměšná slova. Když úplně domluví, tak se odmlčím a pak chladně řeknu: "Jsem ochoten si promluvit... Ale nejdřív mi řekněte na čem jsem... Jste tu, abyste mi, nebo mé rodině jakkoliv ublížili??" Počkám si na jeho odpověď a podle toho jak zareaguje se zařídím. |
| |
| Konoha Kaori Kaori i s Tsumibikem se dostanou předemě. Už jednou jsi mi zalhal Mugene. Nemohu tvým slovům věřit... Přesvědčím se sám. S tou dívkou si promluvím v soukromí. Pohlédnu na žáby. Mohli by jste na mě prosím počkat s těma třema? kdo ví? možná budou potřebovat pomocnou ruku. Na to Dědula skočí na pravé rameno menšího chlapíka Pěkná dýmka chlapče... A babča skočí na levé rameno dívky. Hlavně neříkej že se štítíš žab. Pokynu Kaori aby šla zamnou. Následuj mně. Udělám pár kroků... a čekám jestli jde dívka zamnou |
| |
| Konoha => Uchihovic komplet Jak jsem čekal Sasuke se projeví nedůvěřivě. Připravuje se na obranu své rodiny a přímo se mě zeptá co mám v plánu. V tu chvíli změním obličej i tón hlasu. Omlouvám se jestli jsem působil nějak přehnaně agresivně. Nikdy jsem neměl v plánu ublížit někomu z mého klanu přesto, že nebylo zbytí. Já jsem přišel jen, abych si s tebou popovídal a položil ti jeden návrh. Přece jenom nám oběma jde nejspíše o navrácení síly našeho klanu. Mluvím upřímně a omluvně. S tím se zadívám na zbytek a všimnu si chlapce, který mě překvapí. Další Uchiha. Jak prapodivné o něm žádné informace nemám. Musí tu být kratší čas. Přes značný údiv však pohled stočím zase k Sasukemu. Chtěl bych si s tebou promluvit v soukromí. Pokud chceš můžeš si sebou vzít jednoho ze své rodiny. Mě bude dělat doprovod Shi, aby jsi na nás oba viděl a mohl si nás ohlídat. I když já bych ti asi moc práce nedal. Pousměji se a přitom se trochu rozkašlu. Pokud Sasuke souhlasí i z mého sharinganu se stane MS a já otevřu dimenzionální bránu. Pokud nebude vadit vybral jsem jedno neutrální místo. |
| |
| Konoha Kaori nijak neprotestuje ale je dost zesláblá, tak ji tedy podepřu... děláme první tři kroky při kterých si prohlížím levou ruku... najdu místo kde nemám poranění od kyubiho a kousnu se. Když jsme uprostřed ulice kde je okolo nás dost místa pskládám pečetě. Kuchiyose: Gamamise no Jutsu (Přivolání: Žabí sklad) Oběví se malý ale pěkný dům. Otevřu dveře a vejdem dovnitř v té chvíli se dům změní na malou žabku která odhopsá pryč. Poté co vejdem zanáma zavřu dveře. Jsme v prostorné místnosti. Naproti dveřím je pult a uprostřed je jeden stůl a dvě židle. Posaď se... Ovšem pokud si nechceš sednou já nevím... můžu tě připoutat třeba k tamté zdi a začít s mučením... Ukážu na zeď Která vypadá podivně hrbolatě. Sám si jdu sednout a když dosednu v obličeji trochu zrudnu protože jistím že spálenou kůži mám i na zadku... hoooodně rychle se postavím. Dobrá... já asi raději postojím... nebo si najdu polštář. (Jsi na řadě Kaori... a prosím pes soukromky... tenhle rozhovor nikdo neslyší.) |
| |
| soukromá zpráva od Hana Kaori pro Děkuji za velkorysost s kterou je se mnou jednáno přesto, že jsem nepřítel. Možná bych žádala o sprchu, ale obávám se, že tohle asi není můj byt a domácí vězení. Jelikož tu s minimem chakry sedím proti nejmocnějšímu muži Konohy dovolte mi, abych já na oplátku za ušetření vám ošetřila vaše zranění. Přitom uvolním zbytky chakry. Ty při vdechnutí zmírňují Narutovu bolest a pomáhají v hojení ran. ( Tohle je ninjutsu né genjutsu. ) Nejspíše jsem tu, jelikož vy si chcete promluvit se mnou, že ?? Pohlédnu na něj přes mokré vlasy, které pohodím na stranu. Přitom se mi objeví husí kůže a já se lehce začnu klepat zimou. Sakra vypadá to, že asi nastydnu. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Zajdu ke dveřím u pultu a vejdu tam... je tam postel a na ni modrý svitek zakázaných technik... (Nemáš úhel na to abys na svitek viděla Pokud jo tak ty dveře otevřu jen trochu abys na něj neviděla.) Vezmu deku a polštář. Deku hodím Kaori apolštář si dám pod zadek na židli. Kaori mi začne léčit zranění. No... sprcha by se sice dala zařídit, ale asi by to vypadalo blbě kdybych ti teď přinesl ručník a župan. Přecejen tě u teď mám vyslýchat. Pousměju se... a tasím meč který položím na stůl. Chytni ho za rukojeť. Položím na čepel meče ruku a ten začne slabě odsávat chakru kterou do něj dávám... Ten meč chakru odsává vážně pomalu... třeba tu vodní techniku by asi odstranl za hodinu nejdřív. Rukojeť ti pomalu může dávat chakru kteroujsem ti ukradl. Chci znát tvůj příběh a jestli jsi prolhaná jak tvůj mistr tak si vymysli dobrou historku abych tomu uvěřil... fakt nemám náladu na to abych tě tu chytal do genjutsu a tahal z tebe informace.. to bych už raději začal s mučením co mě naučil můj mistr... ulechtal bych tě že bys netušila jak... Jo možná bys měla vědět že z tebe chce mít Tvůj mistr náhradu za toho mrtvého staříka... Sasuke mu upálil jednoho z jeho přivolaných mrtvol. Už se mi sedí o něco pohodlněji a já opět přejdu do sagemodu aby podpořil léčebnou techniku co na mě seslala. Jo a dík za to léčení. |
| |
| Ruiny (Sakura, Naibun, Stařík) Stačřík mě ujistí, že sem nepřišel, aby komukoliv z nás ublížil. Naopak je tady s nějakým návrhem jak vrátit našemu klanu sílu a velikost. V mém obličeji se objeví zájem. Pak mi řekne, že by si se mnou rád promluvil v soukromí a že si s sebou můžu vzít jednoho člena rodiny. Ihned mne napadne Sakura, ale po zralé úvaze jsem tento nápad zamítnul. Pohlédnu na svou ženu a řeknu: "Zlato, zůstaň tu prosím s Itachim... A dejte si pozor... Ve vesnici jsou ještě pořád dva členové Akatsuki..." Pak se můj pohled přesune na Naibuna. "Nebudu tě k ničemu nutit... Pokud chceš, tak můžeš jít se mnou...", řeknu Naibunovi a otočím se k staříkovi. Počkám až vejde s tím svalovcem dovnitř a pak vejdu za nimi. Pokud se mnou Naibun půjde, tak ho až dojdeme na místo, chytím za rameno a postavím vedle sebe. "Mluvil jste o nějakém návrhu... ", oslovím staříka a počkám, co z něj vypadne. |
| |
| soukromá zpráva od Sarutobi Mugen pro Uchihové jo? v ten moment dala dívka větší důraz na svou píseň, takže se zaktivovalo přichystané zvukové genjutsu a oběma by to mělo na moment odpojít zrakoví nerv. Toho času jsem využil já s Greedem, oba jsme se dostali za ně a hranou ruky je vzali zezadu přez krk čímž by se měli poroučet do bezvědomí. Celou dobu si dáváme bacha aby jsme se nepodívali těm dvěma do očí. Pokud to vyjde ale i pokud se to podělá píseň se opět změní tentokrát však na velice silné paralizující genjutsu separující vědomou část mozku od možnosti ovládat tělo. Preventivně jseště zasáhne Pride se zbraněmi přeměněnými v řetězi a pokusí se je zpoutat. Pro žabáčky je tu pak speciální program v podobě Envyho který je v době očního výpadku chytí a hodí hodně, hodně daleko. Fajn to bysme měli...co si sakra myslí nechávat tu se mnou sví psy? Teď už jen odsud vypadnout. Oba Uchihy převzal Sloth který spolu s ostantími kromě Envyho odešli zpět do mého srubu jejich úkol je jednoduchý využít maximální sílu k zadržení Uchihů. Envy zůstane ve městě proměněný na místního Shinobi a bude rozšiřovat informace o tom že Sasuke zavraždil jednoho ze Shinobi z Konohy v záchvatu vzteku. |
| |
| soukromá zpráva od Hana Kaori pro Znát můj příběh na co ?? Ulehtání, mrtvolu ?? Náhradu ?? Na sucho polknu přesto chytnu uražený výraz. Není to můj mistr byla to pouze hra, kterou jsem měla s ním hrát než mě zradil. Přehodím přes sebe deku a pak se porozhlédnu okolo, jako bych hledala správná slova, jako bych měla na jazyku pravda, ale bála se jí říct. Dobrá Hokage žádáte pravdu máte jí mít, ale předem vás prosím ať už vyslechne příběh jakýkoliv slibte mi, že mě nevydáte Hachibimu ani Mugenovi. Narodila jsem se ve skryté oblačné vesnici jako členka klanu Hayate. Klidně si to můžete ověřit tento klan existoval a byli to experti na genjutsu a výborní sensibilové. Bohužel tak mocní, že se tehdejší Raikage rozhodl za druhé války shinobi můj klan obětovat. Když jsem se narodil žila už jen má matka a babička. Z mého dětství si toho moc nepamatuji byla jsem odstrčená holčička bez otce k posměchu všem ostatním. Až v 10 letech mě kvůli strachu z mých schopností pustili do akademie, kde jsem se začala učit. Přitom na mě prováděli různé pokusy ohledně mých schopností. Slova ze mě začnou lítat jako bych říkala i to co nechci možná způsobeno překvapivým zájmem o můj příběh a vlídností hokageho jsem se rozhodla svěřit se svým příkořím a doufat, že mě minimálně uchrání před mužem, který mě evidentně zradil. Po delší době jsem konečně dostala mistra. Bohužel to byl shinobi, který mě pouze kontroloval. Celých 5 let jsem s ním plnila mise a s hodností chunnin jsem se mohla pochlubit ve svých 15, ale to se stala ta tragédie. Zhluboka se nadechnu a snad se mi zaleskne v oku slza. Jednou když jsem přišla z mise zjistila jsem, že má matka a babička jsou mrtvé prý umřeli na nějakou podivnou nemoc, ale pravda byla jiná zjistila jsem, že za to mohl Raikage, který je ve funkci dnes. Zaslepena nenávistí rozhodla jsem se pro pomstu. Zabila jsem svého mistra nebo spíše kontrolora a dva mé rádoby spolubojovníky, kteří mnou od začátku pohrdali. Můj kontrolor mi před smrtí oznámil, že má matka plánovala převrat a tak byla odstraněna. Já jsem proto prchla do země Země, kde jsem se nadále snažila všemi možnými prostředky škodit Raikagemu bohužel jsem byla odhalena a tak jsem se dostala k Akatsuki. Tam mě Kizashi seznámil s mužem, který je synem třetího Hokageho ten byl určen jako můj partner a měli jsme jediný úkol a to zajmout Ichibiho. Pak domluvím a hledím na Hokageho. Vím, že mé činy jsou hrůzné a trest za ně je smrt minimálně v zemi Blesku. Tudíž pokud hodláte proti mě zakročit zabijte mě, radši mě zabijte než mě vydat Raikagemu, který mi zničil budoucnost. Se slzami v očích se pustím meče a pokleknu před něj. Se skloněnou hlavou očekávám trest. |
| |
| soukromá zpráva od Sarutobi Mugen pro Uchihové jo? v ten moment dala dívka větší důraz na svou píseň, takže se zaktivovalo přichystané zvukové genjutsu a oběma by to mělo na moment odpojít zrakoví nerv. Vzhledem k tomu že se jedná o zvuk je Sharingan asi prd platný. Toho času jsem využil já s Greedem, oba jsme se dostali za ně a hranou ruky je vzali zezadu přez krk čímž by se měli poroučet do bezvědomí. Celou dobu si dáváme bacha aby jsme se nepodívali těm dvěma do očí. Pokud to vyjde ale i pokud se to podělá píseň se opět změní tentokrát však na velice silné paralizující genjutsu separující vědomou část mozku od možnosti ovládat tělo. Preventivně jseště zasáhne Pride se zbraněmi přeměněnými v řetězi a pokusí se je zpoutat. Pro žabáčky je tu pak speciální program v podobě Envyho který je v době očního výpadku chytí a hodí hodně, hodně daleko. Fajn to bysme měli...co si sakra myslí nechávat tu se mnou sví psy? Teď už jen odsud vypadnout. Oba Uchihy převzal Sloth který spolu s ostantími kromě Envyho odešli zpět do mého srubu jejich úkol je jednoduchý využít maximální sílu k zadržení Uchihů. Envy zůstane ve městě proměněný na místního Shinobi a bude rozšiřovat informace o tom že Sasuke zavraždil jednoho ze Shinobi z Konohy v záchvatu vzteku. |
| |
| Stará skryté letní sídlo Uchihů na jihu na pobřeží země Ohně Sasuke si vybere za společníka toho mladíka, kterého ještě neznám nijak se jeho přítomnosti nebráním a vstoupím první do pryč. Hned za mnou vejde Shi a pak jen čekám až přijde Naibun se Sasukem. Když vejdou naskýtá se jim překrásný pohled na pobřeží a moře, které stejně odbudou takže je zbytečné to popisovat. Místo toho si určitě všimnou staré zatuchlé budovy, která dříve byla možná překrásná, ale teď už to je stará kamenná barabizna na terase se však nachází kulatý stůl a 4 židličky ke kterým mířím. Pokud dovolíte připravil jsem nám něco málo na sezení. Posadím se a až potom si začnu všímat zbytku. Shi se neposadí místo toho stojí za mnou. Na Sasukeho slova reaguji kývnutím a ukázáním na židle, aby se rychle posadil. Ano přesně tak mám možnost navrátit sílu našemu klanu. Avšak předem chci od vás Sasuke slyšet co vše jste proto schopen obětovat a kdo je ten mladý muž, kterého jste přivedl. A abych já nezapomněl toto je Shi můj nejstarší syn. Shi skloní hlavu a přesto je jasné, že s mým věkem pokud je tohle nejstarší syn jsem enormně aktivní a nebo blázen. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Vyslechnu si celý příběh a když poklekne skloním se k ní a položím ji ruce na ramena. Neplakej prosimtě... no... musím uznat žes mě zavedla do složité situace. Zamyslím se. Můžu obelstít Mugena a před ním tě ochránit, ale z hlediska politiky... Zaprvé jsi napadla vážené členy mé vesnice a zadruhé jsi mi málem zabila vojáka. Naštěstí nikdo neumřel takže to je zatím v pořádku. Nicméně pokud nad tebou podržím ochranné křídlo bude to znamenat zradu vůči raikagemu. Zapřemýšlím se vážně důkladně. Chce se mi ti uvěřit, ale věř jednomu. Pokud ti uvěřím a pomohu... a zjistím že to je lež... jak to říct... no naštvalo by to leckoho. Sednu si vedle Kaori nazem a položím návrh. Hele... můžu ti pomoct, ale potřebuji znát tvůj názor a tvoje možnosti. Je možné že bys udělala klona který by z vesnice odešel s Mugenem čímž bys ho dočasně obelstila... Před Hachibim tě mohu schovávat ale musíš vědět když se bude blížit a říct mi to, já nejsem senzibil. Vstanu pomalu na nohy a dveře do kterých jsem vešel pro polštář začnou "zarůsta" Takže pokud si uděláš klona můžu s ním jítven a poslat ho s Mugenem pryč... Mugena zároveň oficiálně vyhostím. Ty na mě zatím počkáš tady...jsi tu v bezpečí. Jsme v břiše mojí žáby a tu jentak někdo nenajde. (můžeš reagovat i tak jsme vyšli ven pokud budeš chtít) |
| |
| soukromá zpráva od Hana Kaori pro Překvapivě hledím na Naruta a nemůžu popadnout dech. On mi navrhuje pomoct ?? Nechci aby jste měl problémy Hokage jste spravedlivý a moudrý. Blekotám i když možná lehce ovlivněna jeho laskavostí. Bohužel klona jsem schopna vytvořit, ale jen vodní klon a ten se ode mě nesmí moc vzdálit. To nemůžete říct, že jste mě zabil ?? Nebo, že jsem se pokusila o nějaký sebevražedný útok ?? Jsem senzibil dokážu svoji chakru potlačit takže to bude vypadat, že jsem doopravdy mrtvá. A ano jsem schopna vycítit Hachibiho možná i po slepu. S tím vstanu a očekávám co mi na to řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Opět se zamyslím V tom by byl problém... chce tvé tělo... už jsem řekl že si tebou chce nahradit toho který umřel. Zapřemýšlím se Netušíš jestli je nějaká z těch jeho loutek senzibil? uprostřed úvahy přejdu k úplně jinému tématu. řekněme teda že ti pomohu ale nechci aby ses odemě hla... je pro mě nepřipustitelné aby ses někde náhodně potkala s hachibim a on je nevyspitatelný. Krom toho ikdyž ti chci věřit nemůžu být hlupák a stále musím brát v potaz možnost že mi kecáš.. o důvod víc proč tě mít nablízku. |
| |
| soukromá zpráva od Hana Kaori pro Sklopím halvu, když mluví o mém provinění. Ano rozumím. A pokud si tyto informace chcete ověřit zeptejte se klidně na to Hachibiho. Když zjistí, že jsem v Akatsuki půjde po nich větší vervou. Ušklíbnu se, ale potom mi úsměv ihned zmizí. Ohledně těch Mugenovo společníků nevím nic, ale pokud by nějaký z nich senzibil byl, asi by mě k němu Kizashi nepřiřazoval, jelikož, jak to vidím já díky jeho schopnostem bych byla v jeho skupině na nic. Smutně podotknu a pak se pořádně zabalím do deky. Obávám se, že Mugen je až příliš velký sobec než, aby ustoupil, pro dobro vaší vesnice mě můžete vydat a nebo se můžeme pokusit ho zmást i když je to značně riskantní. Avšak v první možnosti riskujete, že až se s ním příště utkáte tak já budu další jeho loutka a nebo v druhé možnosti ke střetu dojde teď. |
| |
| Staré letní sídlo klanu Uchiha - Jižní pobřeží země Ohně (Stařík, Možná Naibun) Stařík nás odvede ke stolu se čtyřmi židlemi. Než si však sednu, tak uchopím židli do rukou a prohlédnu si jí. Pokud bude v pořádku, tak si sednu a řeknu: "Omlouvám se, ale musím být opatrný... Jde po mě víc lidí, než si vůbec dokážete představit..." Stařík si také sedne a začne mluvit. Zeptá se mě, co jsem ochoten pro klan obětovat. Také se mne zeptá co je Naibun zač a představí mi svého syna. Ehm... Syn?? Vypadá spíš jako vnuk... Ale co... Už jsem viděl podivnější věci..., pomyslím si a mírně, téměř nepostřehnutelně se pousměju. "Vezmu to od konce vašich otázek... Tohle je Naibun... Můj synovec...", řeknu a na chvíli se odmlčím, abych si utřídil myšlenky. "A co jsem ochoten obětovat?? Nevím co na to odpovědět... Jsem ve složité situaci...", řeknu zachmuřeně a na obličeji se mi objeví zdrcený výraz. Nasucho polknu a podívám se staříkovi do očí. "Před ani ne půl hodinou... jsem... přišel jsem o jednoho ze svých synů...", řeknu trhaně a naštvaně zatnu pěsti až mi zapraská v kloubech. |
| |
| Naibun, Hijame Když se Sasuke zmíní o ztrátě svého syna, tak z něj zase začnete cítit onu ohromnou temnou sílu. A jelikož oba máte sharingany aktivní, tak okolo Sasukeho vidíte černou záři. Ona záře je způsobena tím, že z něj ta temná síla doslova tryská. V jeho přítomnosti se nyní cítíte nesví. Jeho hněv je téměř hmatatelný. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Zamyslím se znovu a Povzbudivě se na Kaori usměju. Tak tedy dobrá... zkusím to sehrát rychle a zbrkle aby neměl čas nic prověřit. zůstaneš tu a já ho zkusím obelstít. Postavím se, zruším Sagemod a začnu s technikama. Kage Bushin (stínový klon) Henge (přeměna) Poté klon přijde k originálu a použije Kai Coje... jen se přesvědčuju... Ninja nemůže být nikdy dost opatrný. Vysvětlím Kaori moje Kai. Tak tady na mě počkej, udělej si pohodlí a já ho teda zkusím obelstít. (napiš prosimtě sama mugenovi za můj klon... Můj klon bude v prvé řadě pospíhat pryč z Konohy. a neboj se prosím zmínit to jak jsi mokrá a špinavá a tak... udělal jsem ten klon poctivě... žába je pod nějakým kamenem v troskách na vlhkém místě tak vystoupíme někde zprostřed ulice... ne přímo z domu kde byl Tsumibiko) |
| |
| Poblíž Konohy Nijak nereaguji na nechápavé úšklebky Danzoua a pomalým krokem přijdu až k němu. To že drží velitele ANBU v šachu a ostatní jeho podřízení jsou zranění, nám hraje do karet. Přistoupím blíže k veliteli ANBU a jakmile my ho Danzou nechá v péči, chytím ho pod krkem. Každý normální člověk i ninja by byl doslova vyděšený a ani by nevnímal takovou myšlenku ,jako že se nemáš dívat Uchihum do očí. Ale on se do mých očí podívá a právě v tu chvíli na něj použiji Genjutsu při kterém projíždím jeho hlavou. Tak jdeme na to , ať to mam konečně z krku. Vnímám všechny jeho myšlenky, všechny rozkazy vydáním Hokagem nebo i obyčejné soukromé věci. Může to trvat několik minut, možná vteřin než se my povede získat všechny jeho informace o Konoze a jakmile skončím, velitel zůstane nehybně stát na místě. Ještě před koncem mého vyzvídajícího Genjutsu jsem ho paralizoval dalším z mých několika Genjutsu technik. Alespoň už vím to, co jsem vědět chtěl. Pustím nehybného velitele ANBU a pohlédnu na Danzou , který právě teď hají životy ostatních ANBU. Sice pochybuji ,že bych ostatní ANBU věděli něco víc než samotný velitel ale je možné všechno. Proto se obvyklým pomalým krokem dostanu k Tsuki a Danzouoi a ihned na ně promluvím, tedy především na Tsuki. "Danzou-san má pravdu na zbytečné mrhání životů máš čas kdykoli. Zkontroluji co vědí a pak se uvidí co s nimi." Bez dalších zbytečných slov přistoupím k druhému zraněnému ANBU a udělám to samé, co s velitelem. Takhle to udělám i u ostatních zraněných a u toho posledního počítám s tím , že my Tsuki uhne. Ať si to raději nechá na Konohu, určitě se tam boji nevyhne. |
| |
| soukromá zpráva od Sarutobi Mugen pro |
| |
 | soukromá zpráva od Tým Tenshi pro Uchovic přijali žáby bez nějakého slůvka kromě Kasaie ( Muž v modrém kimonu, který si vyndal dýmku z úst.) Dík dědo. Pak když zmizí Naruto sledují Mugena přitom se jim sharingany změní v MS. Chichi, která stojí uprostřed překvapivě zavírá oči. Následně na to žena začne zpívat to však Furasshu zavře jedno z očí a zpěv přestane, už přitom trojice skládala pečetě a na poslední chvíli to stihli a přeportovali se pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Tým Tenshi pro Trojice se se žábami přemístili k severní bráně. Chichi se hned otočí ke starému žabákovi. Omlouvám se, ale musela jsem zmizet plánovali nás napadnout a my nejsme kompeltní obávám se, že bychom to nezvládli. Teď pokud mě omluvíte musím informovat Hokageho. Furasshu přitom přiběhne k jednomu z kapitánu ANBU u brány. Hlásím ,že váš Hokage je v nebezpečí. Právě nás napadl nepřítel nejspíše z Akatsuki vyhlaste poplach a pokuste se ho chytit jedná se o staršího muže nápadně podobného třetímu Hokagemu. S tím prstem ukáže na sochu, kterou si nejspíše prohlížel. Má sebou nebezpečné společníky. Varujte jednotky nejspíše se pokusí napadnou Hokageho nebo uniknout. Dodá Kasai a následně na to popotáhne z dýmky. Mezitím Chichi kontaktuje Hijameho a informuje ho o tom co se stalo. . . doufám, že to nemusím popisovat. :D Prostě se spojí telepaticky a doplní mu informace. Hijame jí nařídí ať počkají na místě a jsou připraveni vrátit se na místo, kde byl Mugen, že se tam pokusí dorazit se Sasukem ať mezitím kontaktují Hokageho. Chichi tedy následně podle toho, že ho viděla a cítila jeho chakru se s ním pokus ítelepaticky spojit. |
| |
| Před Konohou Arigato Kizashi-sama kývl jsem a nechal drát se rozpadnout na železný prach poté co Kizashi použil na ANBU svou techniku. Předpokládám zprávě že jste se tu zastavil abyjste nás popohnal v naší misi Kizashi-sama? optal jsem se načež jsem ze země opodál zvedl svou masku ANBU a nasadil si ji na tvář. Protože nemyslím že je to nutné toto malé zdržení niní nic, dokázali bychom se o ně postarat i sami a pokračovat dle plánu. mluvím docela sebejistě i když je mi jasné že máme docela zpoždění, není to tak úplně má bota...kdo mohl čekat že Tsuki ujednou nervy a pokusí se je povraždit? |
| |
| Konoha JEnom jsem sledoval utíkající Uchihy. Chjó, tušil jsem že budu muset udělat pár úprav... povzdechl jsem si ale nijak dál jsem to neřešil a nechal své pomocníky zmizet načež aniž bych čekal na Hanu jsem se vydal k místu kde byl Killer Bee a Tsunade. Chvíli jsem ještě uvažoval, načež jsem se přeměnil zpět do lidské formy schoval meč a šel. Rozhodně jsem nemínil nechat to co se dnes stalo bez odezvy to ani náhodou proto jsem také nemířil z Konohy nejkratší cestou ale bral to oklikou. TSUNADE zařval jsem na ni jenom co jsem se jí dostal na dohled. Celou dobu jsem více než přesvědčivě kulhal a hrát zuboženého staříka mi vážně problém nedělá. CO TO MÁ ZNAMENAT TSUNADE? RISKOVAL JSEM PRO VÁS SVŮJ ŽIVOT ABYSTE MĚ NECHALI ZAVRAŽDIT? SYNA VAŠEHO SENSEIE? schvílně jsem řval co nejvíc, protože drby jsou neuvěřitelně mocná zbraň a čím víc lidí to uslyší a uvidí mě tím lépe. |
| |
| Konoha a následný útěk Když mě konečně propustil s naštvaným výrazem jsem si to zamířila pryč. Vlastně jsem se rychle snažila zmizet co nejrychleji to z Konohy šlo. Tady mě už nikdo neuvidí né potom co mi Kizashi provedl. Mugena ignoruji přece jenom řekl, že na mě bude čekat nedaleko Konohy. Vrr to je hrůza musím se co nejdříve umýt jinak na tu špínu asi umřu. Prohlížím své mokré stále bahnem zašpiněné tělo. Určitě mě ta žába oslintala to je hrůza já se z toho asi picnu. Ten smrad je hroznej. Doufám, že to tomu dědulovi nebude tak dlouho trvat. Pak zamířím k bráně odkud jsme přišli jdu kus a pak si sednu k cestě, kde čekám až se objevím. Přitom mám na sobě stále ty špinavé hadry takže spíše vypadám, jak nějaký bezdomovec než nebezpečná kunoichi. Přitom si rukou neustále čistím své oblečení, které je v hrozném stavu. |
| |
| Konoha Po Tsunadiných slovech jsem začal pomáhat s vyprošťováním lidí ze sutin domů. Toho chlápka s vlkem jsem si nevšímal, přecijen zamířil k němu jiný shinobi a tak jsem dál pomáhla těm kteří mě potřebovali. Tedy až do doby kdy se ozval ten hlas. Měl jsem nejdříve problémi určit o koho se jedná ale pak mi to došlo. Byl to ten chlápek co zasáhl proti Akatsuki a tady bojoval proti tomu chlápkovi na Orlovi. Ale kdo se ho snaží zabít? Chce snad říct že tu jsou Akatsuki? Teprve po chvíli mi došlo co jeho slova vlastně znamenají. Ne Akatsuki, někdo z Konohy se ho pokusil zavraždit, ale proč? Protože jsem zrovna vytáhl jednoho človíčka měl jsaem volné ruce a mohl jsem věnovat pozornost jemu. Syna svého senseie...ten chlap je syn Sarutobi Hiruzena? vytřeštil jsem na něj oči. Třetí Hokage byl známí svou silou a schopnostmi natolik že se mu přezdívalo Bůh Shinobi a jestli tenhle chlápek byl jeho syn rozhodně to nebude žádný párátko ale pak.. Proč se ho snaží zabít? Co se zeptat? navrhl Hachibi. O čem to mluvíš příteli? Kdo se tě snaží zabít? zeptal jsem se staříka přívětivě. |
| |
| Mugen, Boku-Jin, Akaguma, Bee, Kiba Všichni (krom Mugena) odklízíte sutiny a vytahujete zasypané vesničany. Nyní se tu objevilo pár členů ANBU, kteří vám začali asistovat. Najednou přikulhal Mugen a začal po Tsunade ječet. Když zařval její jméno, tak Tsunade k němu vzhlédla. Když pak s ječením pokračoval, tak se Tsunade zvedla od jednoho zraněného a s naštvaným výrazem udělala pár kroků k Mugenovi. "A dost! Co si o sobě sakra myslíš? Žádnej floutek, ani takový jako ty, si na mě nebude dovolovat řvát! Navíc když vůbec neznám příčinu!" zařvala Tsunade naoplátku na Mugena. Naštvaně si prokřupala kloby na rukou a dodala "Tak se sakra vzpamatuj!" Tým Tenshi "V pořádku. Ale nic dalšího nezkoušej!" odpověděla žába a zahleděla se na Chichi. "Nevím kdo jste a jestli nám nelžete. Musím si tyto informace ověřit! Máme totiž své rozkazy. A ty zní "Neopuštět své stanoviště u brány!" odpověděl velitel u brány a kývnul na jednoho svého podřízeného, který se rozběhl do centra města. |
| |
| Konoha Vztekle jsem sevřel pěsti. Já mám být v klidu? Uzumaki Naruto mě napadl v Sage módu a když se mě mí podřízení pokusili bránit ten váš Uchiha je upálil pomocí Amaterasu, dostal by i mě nebýt mé regenerační schopnosti pěnil jsem a zamával na ni zčernalou rukou. A já mám být podle vás klidný? Mučíte mého zajatce, usilujete mi o život, potají si tu cvičíte armádu Uchihů s Mangekyou a já mám být v klidu? řval jsem na celou vesnici. Hehehe, Killer Bee lepší obecenstvo jsem mít nemohl, pokud to vyjde Oblačná s Listovou jsou do příšího večera ve válečném stavu |
| |
| Konoha Poslouchal jsem toho muže který dnes bojoval po mém boku a vztek ve mě pěnil víc a víc. Hlavním hřebýčkem do rakve však bylo to o té armádě Uchihů s Mangekyou. Tušil jsem že s tím vyvražděním nebylo něco v pořádku a teď mi tu syn jednoho z nejčestnějších lidí planety potvrzoval mou teorii. Ovládej se Bee hlavně se ovládaj snažil se mě krotit Hachibi ale moc to nešlo. Hokage myslím že nám dlužíte vysvětlení otočil jsem se na ní s tváří brunátnou vzteky. Co je pravda na slovech tohoto muže? Proč na něj Rokudaime zaútočil a co mají znamenat Uchihové s Mangekyou pod vaším velením? jednotlivá slova jsem ze sebe dostával jen s velkými obtížemi. Veď mě příteli, veď mě na místo kde na tebe zaútočili a nemusíš se bát... zvíšil jsem hlas. tento muž je pod ochranou Oblačné jakýkoliv útok na jeho nebo mou osobu bude mít za následek vypovězení všech smluv mezi našimi vesnicemi a okamžité zahájení války naznačil jsem Mugenovi aby mě odvedl na místo kde se to stalo. |
| |
| Hokage (Naruto) Jakmile Naruto vyjde z budky první čeho si nejspíše všimne, že jsou Uchihové pryč. To se však mění, jelikož znovu přibíhají tentokráte však i s pár ANBU ( ti co si chtěli situaci ověřit). Do toho Uchihové jsou pouze dva ten vysoký v bílém plášti, který má teď zavřené jedno oko a ta žena. Hokage-sama jsem ráda, že vás vidím zdravého. Obávám se, že dotyčný s kým jste tu byl zmizel. Předtím však se pokusil na nás zaútočit. Podařilo se nám zmizet, ale obávám se, že útočník je stále ve vesnici. Žádáme aby jste s tím něco udělal i s naší pomocí. Pokud chcete stále cítím jeho chakru ve vesnici můžu nás za ním zavést. S tím z ramen Uchihů přiskočí na Naruta zase žabky, které mu děj nejspíše lépe osvětlí než Chichi. Ta přitom vypadá lehce mimo, jako by se věnovala jiným věcem. |
| |
| Mugen, Boku-Jin, Akaguma, Bee, Kiba Tsunade po Mugenových slovech vytřeštila oči a zarazila se. "Co prosím? Naruto a Sasuke na tebe zaútočili? Tomu nevěřím! A armáda Uchihů? Myslíš Sasukeho syny? Ty malé sedmileté prcky, kteří jsou sotva geninové? Hehe.. To snad nemůžeš myslet vážně!" řekla Tsunade, zprvu nechápavě, a později, když mluvila o Sasukeho synech, s úsměvem. Pak se otočila na Beeho a také mu něco řekla "Pozor Bee! Válku může vyhlásit pouze Kage! Tak se nám tu nesnaž vyhrožovat!" |
| |
| Se Sasukem Když mi představí Naibuna pokývnu jeho směrem hlavou. Velice mě těší. Jak jsem už říkal mé jméno je Hijame. Pak mi Sasuke začne odpovídat a já smutně pokývnu hlavou. To je velice smutné, ale neříkám, že nemůžu pomoci. Jakmile jeho síla vzroste místo strachu mám v očích údiv. Vážně je neuvěřitelný. V tu chvíli ale strnu, jelikož mě začne kontaktovat má dcerka chvíli zaraženě sedím, ale pak rychle vstanu. Cože !!! To snad není možné. Pak se podívám na Sasukeho a rychle si to zamířím od stolku. Pánové obávám se, že naše posezení budeme muset probrat jindy. Vypadá to, že jakmile se Uchihové objeví v Konoze nějaký Senju na ně začne útočit. Teď to dokonce poukazuje na syna bývalého Hokageho. Omlouvám se, ale budu se muset vrátit za zbytkem mých lidí. Můžete mě prosím následovat a pomoci s osvětlením té situace ?? Obávám se, že jinak dojde ke krveprolití a krev Uchihů tentokrát nepoteče. S tím otevřu další dimenzionální tunel a Shi hned do něj skočí. Pak už jen čekám na zbytek. |
| |
| Konoha No to mě...nevěřil jsem že to půjde tak lehce...teď hlavně opatrně nesmím to zkazit v duchu jsem se usmíval ale má tvář přijala dokonale vyděšený výraz. Ani za nic...ani za nic nepůjdu proti třem uživatelům Mangekyou zakoktal jsem vyděšeně. Nejsem sebevrah, dostal jsem od Uzumakiho ultimátum k opuštění vesnice a rozhodně tu nehodlám stát a nechat se zabít zakroutil jsem hlavou. Ne, ne vydal jsem se vrávoravím krokem směrem k bráně předtím jsem se ale ještě podíval na Tsunade. Ne, nemluvím o malích ale dospělích členech klanu každý s vlastním Mangekyou. Nabýdli Uzumakimu sví služby a on je tam nechal stát proti mě se svejma žábama, jenom co ten váš Jinchuuriky odešel aktivovali ty sví Mangekyou...kdybych se nebránil už by bylo po mě přežil jsem jenom se štěstím...když mi nevěříte proč se nejdete podívat sama? |
| |
| Staré letní sídlo klanu Uchiha - Jižní pobřeží země Ohně (Stařík, Naibun, Sasuke a Shi) Následuji strýce. Jeho výběr je asi nejrozumější. V okamžiku, kdyby vybral Sakura-san, asi bych protestoval. Takhle mlčky vstoupím do podivného víroidu. Ten nás vyplivne... Na pobřeží? Trochu nevěřím svým očím. Nakonec se přeci jenom uklidním několika nádechy, které odčerpají nepotřebné napětí. Sasuke-senpai se usadí naproti staříka. Já následuji jeho syna. Jsem sice léčitel, ale dal jsem slib své matce a svému otci. Dojde na představování. Strýc mne představí a pak... Pak temnota zahalí strýce. Trhnu s sebou, ale donutím se neudělat krok dozadu. Přeci jen jsem už v takovéto situaci byl. Jen teď je to takové intenzivnější. Zjevně ale nebude na čase si pokecat, neboť stařík začne něco povídat. Moc to nechápu, ale sklopím oči na strýce. Zjevně jsem povinován pouze jemu. |
| |
| Konoha Nadále jsem poslouchal slova toho muže. Očividně se z něj ale vytratila veškerá bojovnost. Myslel jsem si že v synovi Hokageho je víc odvahy ale na druhou stranu kdo by se mu divil? Stát proti třem uživatelům Mangekyou když mě samotného málem porazil jeden...musí být neuvěřitelně silný že zůstal naživu Opatrně Bee víš že to může být past? zeptal se Hachibi. Jasně že vím bejku, vím ale co mám dělat? Jestli mluví pravdu třeba jen o těch Uchihách a o tom atentátu lže znamená to že Konoha před ostatními utajila obrovskou bojovou sílu něco takového prostě nemůžeme nechat jen tak chytil jsem Mugena za rameno. Jestli zabili tvé přátele neměl by ses chtít pomstít? Nikdo ti neublíží. Jsi pod ochranou Oblačné otočil jsem se k Tsunade. Máte pravdu, nemám právo vyhlásit válku ale můj bratr A Yotsuka..Yondaime Raikage má a nemyslete si že by nechal mou smrt nebo zranění bez trestu. Mimochodem když jste tak přesvědčena o lži tohoto muže proč nejdete s námi? A nepřesvědčíte se na vlastní oči? Když lže dělejte si s ním co chcete ale jestli mluví pravdu...myslím že nás bude čekat nepříjemný rozhovor. |
| |
| Konoha - čert ví kdo tam vlastně je Krom nováčků se nám to začne hemžit jedním problémem za druhým. Nakonec je vše vyhroceno informací od muže, který zradil Aktsuki, že byl napaden armádou, která má MSka. "Tak to bude dobrá podívaná. Už vím proč nás sem poslali. To si u nás nenechají rozhodně ujít." Zazní posměšný hlas Gobiho. Přesměruju ptáčky, aby se volně rozprostřeli po Konoze, chci mít přehled. Nakonec se postavím tak, aby na mne bylo vidět, že není radno ignorovat mojí prezenci. Vím něco málo o schopnostech Uchihů a tohle zní... Divně. Žádné naše jednotky nehlásili z žádné skryté vesnice něco takového. |
| |
| Mugen, Boku-Jin, Akaguma, Bee, Kiba Tsunade si vyslechne Mugenova i Beeho slova a zamyslí se. "Ano, měli bychom zjistit pravdu. Ale já nemohu teď odejít a nechat ty zraněné napospas jejich osudu." řekla Tsunade a na její tváři se objevila starost. V tom jí na rameno dopadl malý slimák. "Tsunade, syn tvého mistra ti lže i nelže! Uchihové existují, ale Naruto o nic nevěděl. To bys mohla pochopit už z jeho výkladu, "nabídli Uzumakimu své služby". A ještě jedna věc. Uchihové jej nenapadli. To on chtěl napadnout je." řekl pisklavým hlasem slimák. |
| |
| Konoha Začal jsem se smát. Samozřejmě, samozřejmě mohlo mě napadnout že budete stát na jejich straně, koho zajímá že jsem tu zachránil desítky životů? Docela by mě zajímalo kde jsem se vám postavil do cesty znovu jsem se začal smát. Proč to neřekneš celé slimáčku? Proč neřekneš jak po Uzumakiho odchodu aktivovali Uchihové Mangekyou? Ano zaútočl jsem na ně proto že jsem nechtěl zkončit jako můj syn, nechtěl jsem zkončit jako hromádka popela na zemi. Nebo mi snad chcete říct že ty Mangekyou aktivovali jen tak pro parádu aby na mě udělali dojem? |
| |
| Staré letní sídlo klanu Uchiha - Jižní pobřeží země Ohně (Stařík, Naibun) Když nám stařík oznámil, že v Konoze někdo zaútočil na Uchihy, tak se zhrozím. Vtek a strach je na mě patrný. "Už kvůli nim doufám, že nezaútočili na mou ženu nebo syna!!!", zvolám totálně vytočeným hlasem a postavím se. Naibunův pohled ignoruju. Bez jakýchkoliv okolků ho dychítm za ruku a přemístím se s ním do konohy. Ruiny sílda Haruno -> Vesnice (Naibun) Objevili jsme se uprostřed ruin. Pohledem zkontroluji Sakuru a Itachiho a ujistím se, že jsou v pořádku. "Bežte do úkrytu.... Někdo z akatsuki si ne a ne dát pokoj!!", řeknu směrem k rodince a otočím hlavu na Naibuna. "Drž se u mě, ale dej si pozor....", řeknu synovci a znovu se přemístíme. Tentokrát do centra vesnice. Očima najdu jednoho z mnoha malých slimáků. "Ty máš přehled o tom, kdo kde je... Řekni, kde je ten chlap, který velí těm podivným týpkům?? Ten, se kterým jsme se s Narutem střetli...", počkám na její odpověď. (PJ mi povolil dělat, jako by mi odpověděla) Kouknu na Naibuna a znovu se s ním přenesu. Tentokrát přímo na místo, kde se nachází Tsunade a ten bastard. Objevili jsme se pár metrů za Tsunade. "Drž se za mnou...", řeknu tiše Naibunovi a pohlédnu na ostatní. "Tak co se to tu děje?!", zeptám se nakvašeně a všechny probodnu vražedným pohledem. |
| |
| Konoha Zabili mu syna? Tak o to tu jde Myslím že to stačí Hokage-sama zakroutil jsem nesouhlasně hlavou. Tahle zcéna není hodna našeho času. I kdyby zaútočil tady ten muž na Uchihi bez provokace z jejich strany myslím že mu to nemůže být kladeno za vinu. Váš summon totiž nevyvrátil to že na něj Uzumaki zaútočil ani to že Uchiha upálil jeho syna. A pokud nejvyžší představitelé vraždí své podřízené není tu něco v pořádku. Pak už se není čemu divit že pomstou zaslepený muž zaútočil na tu trojici, zvláště jestli proti němu opravdu aktivovali Mangekyou. Navíc toto dohadování nemá cenu. Proč se nejdeme zeptat rovnou Hokageho a ostatních častníků? Proč si neprohlédnout místo činu? |
| |
| Konoha => Pomalá cesta k Hokagemu Když jsme vyšli ven z brány Sasuke ihned běžel za rodinou a pak zmizel. Já jen zakroutil hlavou a podíval se na Shie. Drzoun, mohl nás vzít sebou. Teď abychom trajdali pěšky. S tím jsem vyrazil na místo, které mi popsala Chichi. Cestou jsem nad drsnou cestou a sutiny jenom skuhral. Zatraceně tohle je vážně děs. Obávám se, že se budu muset prozradit dříve než jsem chtěl. Cestou vypnu svůj shraingan, ale Shi má ten svůj aktivovaný a jako vždy mě následuje. Shi, kdyby něco jmenuješ se Tao bylo by asi hloupé kdybych svého syna představil jako Smrt, ale kdyby to pokus se být milý přece jenom budeme mluvit s Hokagem, ten prý není tak sebezahleděný jako Mizukage, tak se s ním snad bude dát mluvit. O holi se belhám k místu, kde by měl být Naruto. Snad se mi to povede v čas. Pak mě však zmůže únava nebo spíše to tak vypadá. Shi mě následně na to vezme do náruče a já ho naviguji, kde se nachází Chichi. |
| |
| Mugen, Boku-Jin, Akaguma, Bee, Kiba, Sasuke, Naibun "Viděla jsem co jsem řekla. Hokage tě jen odstrčil od té ženské z akatsuki. To tví lidé na něj zaútočili. Sasuke-san jen bránil svého přítele a nadřízeného!" zapištěl slimák naštvaně. "Když nevěříte mé přítelkyni, tak se zeptejte Sasukeho" řekla Tsunade a ukázala na Sasukeho za sebou. "Jak to tedy bylo? A nesnaž se lhát, nebo jim dovolím tě napadnout!" řekla směrem k sasukemu, ke kterému stála zády. |
| |
| Mugen, Boku-Jin, Akaguma, Bee, Kiba, Sasuke, Naibun Koukám, jak se nám scéna začíná zaplňovat. "Hale, uděláme sázku. Když bude Konoha ještě zítra existovat budu ti sloužit, když ne budeš sloužit ty mě." Zazní posměšný hlas Gobiho. Musím se ovládat, hodně ovládat, aby jsem nevyprskl smíchy, protože na destrukci Konohy bych asi aktuálně také vsadil. Přesto zůstávám ticho. Je to jejich boj a popravdě řečeno, sám nevím, kam bych se připojil. Mezitím se mi dostane zpráva, že se dostavují další Uchihovci. "Tak takhle jsem si vyhubený klan nepředstavoval." Pronesu ke Gobimu kysele. "Ber to takhle, alespoň, když se porubou mezi sebou, bude konečně definitivně vyhuben. Toho floutka od Akatsuki bych zvládl dvěma ocasy." Pokračujeme v pozorování situace. Naše služby atím potřeba nejsou. |
| |
| Mugen, Boku-Jin, Akaguma, Bee, Kiba, Sasuke, Naibun Následuji svého strýce. Popravdě chtě nechtě, ale přiznejme si to, v tomto případě chtě. Protože je dobré znát s čím jeden přijde do kontaktu. Informace o MSku mě celkem... Šokuje a moje ruce se automaticky pohnou k tomu, aby udělali pečeť, ale jelikož většina mých jutsu začíná znakem pro draka, kdo ví, co jsem chtěl udělat. "Bohyně... Ale která? Květů a nebo Hvězd?" Zapřemýšlím a držím se strýce jako jeho ochranka. Zjevně oficiálně uznávám za Uchohu pouze jeho a dokud nedostanu rozumný příkaz, nemám v plánu ty nové vzít do mé přísahy. |
| |
| Maiya Poslechla jsi Sasukeho, do kterého je tvá sestřenka pořád zabouchlá, a šla jsi se schovat. A dobře jsi udělala. Větrná technika ničila úplně vše. Po asi minutě, když vichr skončil, jsi vylezla z úkrytu. Všude okolo tebe jsou zničené budovy, ze kterých se ozývá skučení zraněných. Tebe však zajímalo jediné. Nalezení hokageho a získání nějakých instrukcí. Vyrazila jsi tedy k radnici. Cestou jsi jej však potkala. Hokage s nějakou špinavou a mokrou ženou vylezl z žabí tlamy. Žena se dala svou cestou, a hokageho oslovila další žena, kterou doprovázelo pár chlápků. Nevíš o čem mluví, ale když se dostaneš blíž, tak možná něco zaslechneš. |
| |
| Ještě před nedávnem překrásné sídlo rodiny Haruno(Itachi) Buď se u mě začíná projevovat stáří a nebo ještě stále spím. Došli jsme před sutiny sídla mé rodiny.Cítila jsem slzy v očích které jsem zadržovala aby nepřetekli přes okraj a stékly po mé tváři. Celé mé dětství, vzpomínky a první láska teď přede mnou ležela v hromadě sutin a prachu. Uviděla jsem jediné místo kde se sbortil pouze strop, bylo mi jasné že to je to místo, kde zůstali mí rodiče a Itachi.Rozběhla jsem se k onomu místu a kusy betonu házela vší silou vedle ve snaze najít mé rodiče a synka. Odhodila jsem bokem poslední kus betonu a v rohu jsem viděla matku, otce který měl obličej od krve a synka. Byla jsem šťastná když jsem zjistila že jsou v pořádku.Objala jsem synka a poděkovala rodičům, za to vše, co pro mne udělali. Zároveň jsem se cítila provinile, jako bych za to všechno mohla já. Zhluboka se nadechnu a políbím Itachiho do vlasů. Když jsem se otočila na otce všimla jsem si, že ho Naibun ošetřuje. “Tohle je Naibun, je to Sasukeho synovec.“ Představím ho rodičům.Vzala jsem do náručí Itachiho a šla s ním kousek stranou kde jsem ho poprosila aby o smrti Naokiho nic neříkal mé matce. I když moc nechápal proč a stále měl nějaké otázky, nakonec přikývl. Když jsem spolu s Itachim vyšla zahlédla jsem nějakého starce, svalnatého chlapíka a mého muže, jak spolu mluví. Nestihla jsem nijak zareagovat a už byli pryč. Nechápavě jsem se ohlédla přes své rameno kde před chvíli stál Naibun – ten je také pryč. Zatvářila jsem se znuděně, už je to tu zase, jen proto že jsem žena má o mne Sasuke strach a tak mě raději nechá tady. Posadila jsem se na kus kamene a koukla jsem se na Itachiho který si kouisek klacku „čmáral“ do země. Když se Sasuke vrátí nasadím trochu veselejší úsměv, opět něco plánuje. Rychle na nás vychrlil pár vět a zase zmizel.Naštvaně jsem si stoupla a koukla se na rodiče. “Mami, tati, běžte do úkrytu, já s Itachim máme teď nějakou práci.“ Řeknu jim a chytím prcko do náruče.Mrknu na matku a rozběhnu se. ‘Fajn, te´d jen najít někoho, koho budu moct zmlátit a bude mi zase hej..‘ Proběhla mi hlavou ironická myšlenka nad kterou jsem se ušklíbla. Doběhla jsem k radnici kde jsem položila Itachiho na zem a chytila jej za ruku, rozhlédla jsem se kolem sebe a hledala známé tváře. “Kdybys vycítil nebezpečí nebo na nás někdo zaútočil, rychle se utíkej někam schovat..“ Řekla jsem synkovi potichu a dále pozorovala okolí. (Za hrubky a překlepy se omlouvám - tlačí mne čas) |
| |
| Konoha Poslouchal jsem slimáka a zároveň sledoval okolí. Za Tsunade se objevivšího Sasukeho jsem pozdravil nevrlím kývnutím. Lhal bych kdybych řekl že tě vidím rád Uchiho zvláště poté co jsem se doslechl co se tu dělo. oznámil jsem s ponurým výrazem ve tváři. Upřímně Hokage-sama přestávám vám věřit čím dál víc. Ten co napadl Konohu byl Uchiha že? Kdo nám zaručí že nepochází z těchdle nově příchozích? Kdo nám zaručí že jeden z Sasukeho klanu který vede nestojí v čele Akatsuki na JEHO rozkaz? zaťal jsem ruce v pěst. A to není vše, útok na jednoho z vašich Shinobi, vražda pokud se nemílím vnuka třetího Hokage...říkejte mi blázne ale kdo mi sakra zaručí že on ukázal jsem na Sasukeho že je to vážně Uchiha Sasuke? Myslím že Madara byl zvrácený dost aby si vzal tělo vlastního příbuzného a sehrál vlastní smrt a i kdyby ne...brutalita kterou tenhle...tenhle Uchiha předvedl na bojišti mluví jasně v jeho neprospěch. |
| |
| Konoha Stála jsem na střeše jednoho z mnoha domů a rozhlížela se kolem.Nemohla jsem si nevšimnou muže z klanu Uchiha do kterého je stále zakoukaná Ino.Když se zastavil a promluvil na mě, spíše než abych ho poslouchala prohlížela jsem si ho a zjišťovala jsem, co na něm vlastně ta Ino vidí.Když jsem si ho prohlédla zjistila jsem, proč to byl idol všech žen a lamač dívčích srdcí.Jediné co se mi na něm nezdálo byli šediny, obvykle se šediny dělají ze stáří.Stále nad tím přemýšlím dokud si vlastně neuvědomím, co mi řekl.Zaskočilo mě to a vydala jsem ze sebe pouze tichoučké “Děkuji“. Zeskočila jsem ze střechy a cítila jsem v zádech silný vítr.Pomalu jsem došla k nejbližšímu domu za který jsem vlezla a schovala se.Zakryla jsem si uši a hlavu vložila mezi kolena.Zhluboka jsem dýchala a slyšela jsem jak mi tluče srdce.Celou Koninou najednou „profrčela“ obravská tlaková vlna.Okenice praskaly, domy a střechy se hroutili. Vyběhla jsem do ulic a otočila se doleva.Všimla jsem si Hokageho a nějaké ženy která se vydala druhou stranou od něj.Za chvíli u něj stála další žena která měla za doprovod nějaké muže. Vyskočila jsem na sřechu ve snaze zaslechnout o čem se baví. Pak mi ale hlavou proběhla myšlenka „Seš snad blbá?Tohle je Hokage“. Uvědomila jsem si, co to tady vlastně dělám a skočila jsem před Hogakeho. “Dobrý den Hokage-sama“ Mírně se ukloním a podívám se na něj, pak na tu ženu a muže, vůbe se mi to nelíbí, vůbec pohled na Koninu je hrozný. |
| |
| Konoha (bee, Naibun, Mugen, Ikage, Akaguma a ostatní) Když jsem vyslechl Beeho slova, tak ve mě vybuch vztek. Probodl jsem ho pohledem a zaskřípal zubama. Pěsti jsem zatnul až mi v zapraskalo v kloubech. Rychle jsem se dostal před Beeho (žádné problesknutí či co, prostě přeběhnu). "Chceš důkaz?!! Chceš vysvětlení?!! Máš ho mít ty debile!!! To, jak jsem se choval je dobře opodstatněno!!! Byl jsem k Orochimarovi tak brutální protože mi zabil syna!!!! Sám jsi viděl můj dům, tak víš, že nelžu!!!", zařvu mu přímo do obličeje a oči se mi zalesknou. "A jestli pochybuješ o mé loajalitě, tak tě vyzývám na souboj!!! O mě nikdo nebude mluvit takhle!! Ne po tom, co jsem udělal, abychom toho zmetka dostali!!!", řeknu úplně vytočeným hlasem a otočím se k Beemu zády. Nyní se nacházím ve stádiu polonepříčetném, tak počítejte s tím, že ze mě zase cítíte tu temnou sílu. |
| |
| Konoha Ani nevíš jak rád bych s tebou vytřel podlahu ty zmetku ale jako diplomat to udělat prostě nemůžu vycenil jsem na Sasukeho zuby. V tomto případě dle tvích vlastních slov tohoto muže nemůžete vinit z jakéhokoliv unáhleného činu, obzvláště ty ne Uchiho Sasuke, přecijen to ty jsi mu vzal jeho syna svíma vlastníma rukama mám pravdu? můj úsměv se stále rozšiřoval. Takže teď podle tvích slov má právo se ti pomstít? Vyhlásit Konoze válku vraždit nevinné a nakonec získat dost síly aby ti jednu po druhé urval všechny končetiny? Kdo ví třeba pak zabije vůdce Akatsuki a místo aby ho za tvou smrt soudili bude prohlášený za hrdinu...ty jsi to tak udělal taky no nemám pravdu? |
| |
| Mugen, Bee a ostatní Mám co dělat, abych se udržel na uzdě a nenapadl toho zkurvysyna Beeho. Nevrle se podívám na Mugena a pak na Beeho. "To tenle hajzl zaútočil na Naruta... Poslal na něj tři z těch svých poskoků... Zabil jsem jen jednoho, který byl stejně starý, takže nevím o čem to meleš!!", řeknu nyní už chladně, ale jde vidět, že s každou vteřinou se ve mě zvedá větší a větší hněv. "A jestli se mnou chceš vytřít podlahu, tak pojď!! Půjdu s tebou na místo, kde si můžeš dovolit vztáhnout na mě ruku... Zkus to srabe!!!", řeknu mu a zpříma se mu podívám do očí. Prosím!!! Prosím, ať přijme mou výzvu!!! Zabiju ho s nesmírnou radostí!!! Se silou, kterou nyní mám mě ta zhovadilá napodobenina chlapa nemůže porazit!! Ani zaskočit jako minule!!", pomyslím si a na tváři se mi objeví krutý úšklebek, který ovšem neznamená žádný výsměch, ale smrtelnou vážnost. |
| |
| Konoha Můj úsměv byl čím dál širší. Ano to tvrdíš ty, druhá strana mince je že se oni snažili jen chránit svého mistra popřípadě otce. Pokud vím ty jsi z pomsty dokonce zabil vlastního bratra...nebo ne? Už nevím pak jsi se chtěl totiž pomstít za jeho smrt...kdyby jsi byl muž zpáchal by jsi dávno z hanby za své zločiny Seppuku mluvil jsem naprosto klidně skoro až vesele. Nakonec jsem si teatrálně povzdechl. Ani nevíš jak rád bych ty jedno arogantní štěně, rád bych ale nemůžu, přeci jen jsem diplomat a válka mezi našimi vesnicemi nezuří. kývl jsem na Mugena. Jak se zdá nemáme tu už co pohledávat. Pokud nejste proti pane doprovodím vás za hranice této vesnice popřípadě vám mohu nabýdnout Azyl v Oblačné |
| |
| Bee V hlavě se ti ozve bejkův mírně panický hlas To nemyslíš vážně Bee! Neprovokuj ho! Nedivil bych se, kdyby dokázal porazit jak mě, tak Kyuubiho najednou! Jestli se proti němu postavíš, tak ti nepomůžu! Pak se na chvilku odmlčel a dodal Teď pěkně zacouvej a vymluv se! |
| |
| Mugen, Boku-Jin, Akaguma, Bee, Kiba, Sasuke, Naibun Situace se přiostřuje a strýc zase aktivuje svůj sharingam. Jak to vím? Vidím jeho temný obal. "Do háje, s tímhle se bude muset něco udělat. Vždyť se chová jak malé dítě s výbušným papírkem." Zamračím se a pozoruju sharingamem strýce. Tomu dozajista neujde můj pátravý pohled. Přemýšlím, jak ho zklidnit. Napadá mne jen jediný způsob, který mi nemusí vyjít. |
| |
| Mugen, Boku-Jin, Akaguma, Bee, Kiba, Sasuke, Naibun Pozoruji roztžku mezi těma dvěma až třema. "Hale, mám startovat?" "Ne klid. Poměří si svoje ega a pak zase vychladnou." Odpovím Gobimu. Bee navrhne tomu muži, který je tu ve středu dění, tedy původně byl, azyl u nich. "Tak nad tímhle se bratr zasměje." "Nepřipomínej mi ho!" Zazní naštvaný a popuzený hlas Gobiho, který pomalu nabírá do histerického tonu. "Už zase, už zase ta temná chakra!" Zazní jeho skřípavý hlas. "Už mne nebaví. Měli by na něj dát nějaké vodítko!" Zavrčí Gobi, efekt je že moje hnědé oči zmodrají, jak se Gobi "podíval" ven. Stejně tak je cítit mírný nárůst v mém chakrovém poli. |
| |
| Konoha Ze zad mi vyrostla černá křídla a objevil se ocas. Levou ruku kterou jsem měl celou dobu v pěst (je to ta co mi ji původně upálil a kterou jsem před útokem na Uchihy schoval za záda) se rozevřela a v ní se objevil rubín o velikosti dětské pěsti. Nechte toho, tenhle spor nestojí za válku Bee-san, Uchiho, proč prostě nemůžeme v klidu odejít jako rozumní lidé aniž by někdo umřel? zeptal jsem se obou ale nevypadá to že by to mělo nějaký efekt. |
| |
| Konoha - S Beem a ostatníma Jeho slova mě už opravdu vytočily. Napřáhnu se, abych ho už konečně praštil a tak si ulevil, ale zastavím se a zakroutím hlavou. "To by se ti líbilo, co, ty zmetku?! Teď když víš, že je Konoha v troskách mě chceš vyprovokovat, abych tě napadl... Tím by mezi našimi vesnicemi vypukla válka, což by vedlo k našemu definitivnímu pádu...", řeknu mu a nepěkně se na něj zašklebím. "Takovému chcípákovi, jako jsi ty, tohle potěšení nedopřeju!!", dodám a otočím se od něj na Mugena. "Pokud jsi tak nevinný jak říkáš, tak tu počkej na Naruta!! Za chvíli přijde a vše uvede na pravou míru!!", řeknu a výhružně na něj ukážu prstem. Pak se ještě otočím na Beeho a syknu jeho směrem: "Ty ho nikam nedoprovodíš!! Ne dokud to současný Hokage této vesnice nedovolí!!" Krutě se usměju a výsměšně dodám: "Protože to by bylo napomáhání útěku zločince... A to by jak jistě víš diplomat neměl dělat..." |
| |
| Konoha Ach, rád vidím že se dokážete ovládat aspoň na tolik Uchiho věnoval jsem mu přátelskou úklonu. Ale upřímně se cítím dotčený tím že mi podstrkujete jakoukoliv touhu vyvolat válku skoro to vypadá jako by jste mě chtěl vyprovokovat VY úsměv je stále na svém místě. Zmlkni Hachibi nehodlám s ním bojovat ale ustupovat mu taky nebudu tak se s tím smiř Hmmm, napomáhání útěku zločince? Pokud vím nebyl žádnou institucí oficiálně obviněn z žádného zločinu a persunkce nevinny stále platí, to znamená že je to stejně svobodný a čestný muž jako vy nebo já kývl jsem na Mugena. Na Uzumakiho čekat nebudeme odcházíme než nás někdo "omilem" upeče na škvarek. |
| |
| Trosky sídla klanu Dorago Nárat do Konohy byla nejkrásnější věc co mě za posledních 10 let potkala. Když pominu tu pečeť za krkem ... Shlédání s rodiči a synem nebylo nijak vřelé ... ale pokud mě mý bývalý "přátelé" v nejbližších bitvách neodstraní, budu na ně mít spoustu času ... S otcem jsme si po večeři sedli a pustily se do zásob saké. Proto se nešlo divit, když jsem ... ... se druhý den ráno probudil s pořádnou bolestí hlavy. Ta horší část byla, že, bez zásluhy alkoholu, když jsem rozlepil oči viděl jsem celý svůj pokoj zborcený, na hrudi mi leželo vylomené prkno ze stropu. Prkno jsem odsunul a vyskočil z lůžka. Zbroj byla stále na mém těle, kdo by se jí taky snažil sundavat? Katana byla pohozená vedle postele. Ofoukal jsem z pochvy prach a zasunul si ji za pas. Další nastala otázka: jak odsud? V té hradbě spoušti nebyl žádný otvor. I když mi to drobná kocovina stěžovala, zkusil jsem se chvíli koncentrovat, abych si vyčistil mysl před tím, co bude čekat venku. Pak jsem začal koncentrovat kolem pěsti pravé ruky chakru. Ta vytvořila matný mlžný opar. Pěst jsem přitáhl k ústům a obohatil chakru alkoholem nasáklým dechem. Pak jsem celou směs zapálil. Po chvíli jsem už za doprovodu drobnější exploze proletěl ven. Technikou jsem na čas odstranil zborcenou stěnu, a ta nyní spolu se zbytky stropu pohřbila můj pokoj úplně. "Tak to zase začíná ..." protáhnu se a prokřupu prsty. První o co jsem se staral byli ostatní z rodu. Pokud je nenajdu venku prohledám trosky a pokud budou zranění odvedu je do nemocnice. Následně vyhledám Hokageho, aby mi vysvětlil co se tady sakra děje ... |
| |
| S Beem a ostatníma Ušklíbnu se a otráveně odpovím: "Mysli si co chceš..." Hned na to začne mlít o presunkci neviny atd. Zachechtám se, věnuju mu jeden povýšený pohled a odpovím mu: "Hehe... Jde vidět, že vůbec nevíš, o čem mluvíš... PRESUNKCE neviny je sice moc krásná věc, ale tento muž obviněn je... Obviňuju ho totiž z útoku na rokudaime hokageho!! Zasměju se ještě jednou a povýšeně dodám: "Tak co řekneš teď?? Obvinil jej velitel jednotek ANBU z Konohy... Teď už na Hokageho čekat musíte..." |
| |
| Konoha Spolu s nechápajícím Mugenem (na oko nechápe v duši umírá smíchy) jsem se vydal klidným krokem směrem k bráně. Toho postu jsi se vzdal sám jsem byl u toho takže tohle vážně brát nemusím a opakuji ještě jednou co jsem řekl: "Tento muž je pod ochranou Oblačné, já ho chytil a proto je jeho život v mích rukou. Pokud bude obviněn bude souzen Oblačnou.! věnoval jsem Uchihovi "přátelský úsměv" A zkuste mi toto právo upřít |
| |
| Hádka (Bee, Sasuke, Mugen, Boku-jin, Kiba, Akaguma Tsunade poslouchá hádku a při tom vypadá vteřinu od vteřiny vzteklejší. "Vyslechla jsem tu hodně závažná obvinění! Obvinění, které se týkají všech! Takže nikdo nikam nepůjde, dokud se nezjistí pravda! Boku-Jine, prosím, mohl byste najít hokageho? Musíme si s ním promluvit." rozkřikla se Tsunade, abyste jí věnovali pozornost. Když však oslovila Boku-Jina, tak mluvila klidně. |
| |
| Dodatek "Zločiny, spáchané v zemi ohně spadají pod místní jurisdikci, takže se ihned zastavte, nebo mi nezbyde nic jiného, než rozkázat všem, aby vás zastavili." dodala tsunade, která teď vypadá víc vytočená než byl Sasuke. |
| |
| Mugen, Boku-Jin, Akaguma, Bee, Kiba, Sasuke, Naibun Kývnu, že rozumím rozkazu. Zavřu oči a za zlomek vteřiny se dostanu do plného vědomí mých přivolaných havětin. Nejdřív se se mnou zatočí na okamžik svět, než si srovnám myšlenky. "Nikde ho nevidím." Zamračím se. "Počkat, teď se objevil kus od nás. Je tam s nějakou mladou shinobi, starcem a silákem." Okomentuji, pak ještě popíši, okolí kde je. Pak teprve zase otevřu oči. "Mám Vás k němu přenést, nebo mu vyřídit vzkaz, že ho sháníte?" Zeptám se, kdyby nestačila přesná lokace. |
| |
| Konoha Tohle už jsem nevydržel, zastavil se a otočil se na Tsunade. Opravdu? V tom případě obviňuji Hokageho Uzumaki Naruta z bezdůvodného napadení mé osoby a Uchihu Sasukeho z vraždy svého syna Wratha. řekl jsem relativně klidně a ukázal na Sasukeho. Protože ten muž není nic jiného než vrah, vrah kterého kvůli sentimentu místního vládce nikdo nesoudil. On narozdíl odemě vraždil neviné, vraždil ženy i děti zabil vlastního bratra a jen proto že se nakonec postavil na výtěznou stranu..ne jen kvůli naivní pitomosti Hokageho nebyl souzen. Divte se nebo ne ale já ve VAŠI spravedlnost věřit odmítám, to to raději risknu sám v nějakým prdelákově než u soudu kterej povede chlap co se mě pokusil zabít. |
| |
| Bee, Mugen, Sasuke, Naibun, Boku-Jin, Akaguma, Kiba Tsunade se na okamžik zatvářila zaraženě, ale pak pohodila hlavou a pevným hlasem ti odpověděla "Tento, jak říkáš soud nepovede Naruto, ale Já! Já, jakožto nezúčastněná a objektivní osoba." Pak se otočila na Boku-Jina a řekla "Stačí vzkaz." |
| |
| Konoha Vystoupil jsem i s dívkou z žáby. Dívka se vydala směrem z konohy a já se vydal směrem kde jsem cítil Mugena který tu na mě nečeká (jak překvapivé). Cestu mi zastoupí Uchihové. Dobrá. Buď se držte dál aby se vám nic nestalo nebo se držte u mě ale budete tím pádem plnit mé rozkazy... nechci tu zmatek. Jdu vyhostit Sarutobi Mugena z vesnice. Ať se Uchihové rozhodnou jakkoli vydám se za Mugenem a vidím veikou hádku. Sarutobi Mugene, již jsem ti řekl že v této vesnici nejsi vítán, proč jsi na mě nepočkal když jsem tě o to požádal, mám to chápat jako akt agrese? No nebudu to přehánět. Tak pomalu postupně, co se tu sakra děje? A rád bych vysvětlení od jediné osoby, přísahám bohu že na překřikování ani omylem náladu nemám! |
| |
| Mugen, Boku-Jin, Akaguma, Bee, Kiba, Sasuke, Naibun, Naruto, Stařík a jeho suita Bylo vidět, že jsem začal skládat pečetě, ale nakonec jsem dostal klovanec od sýkorky v mých vlasech. "Aha, nebude potřeba. Právě přichází." Prozradím správu od sýkorky, která mi dělá překladač od ostatních. "A s ním i nějací Uchihové." Dokončím hlášení od droboti. |
| |
| Konoha Na Tsunade jsem reagoval jen pokrčením rameny protože to už se objevil Uzumaki se svím nervem a bandou Uchihů za zadkem (pokud se rozhodli nejít tak to ignorujte). Co se tu děje? No jednoduše drahý Hokage chtěl jsem odejít z vaší pohostiné a milé vsenice ale jak vidíte tady váš kamarád Uchiha a Tsunade-sama mě odmítají pustit s tím že jsem obviněný z vašeho napadení. Takže to vypadá že si tu užiji velice příjemný a určitě spravedliví to spravedliví jsem vyplivl se slušnou dávkou ironie soud. |
| |
| Konoha Mugene prosím mlčte. Pokusil jste se zabít Rokudaime Hokageho, tohle se trestá smrtí... kvůli takových věcí se vyhlašují války a já vás chtěl nechat kvůli památce vašeho otce nechat odejít. Teď si od ostatních... třeba od Tsunade... Vyslechnu co jste tu tropil. Pohlédnu na Mugena přísně a poté tázavě pohlédnu na Tsunade. |
| |
| Konoha Pěst se mi sevřela skoro sama. Ty jeden mizernej namyšlenej spratku zaútočil jsi ty na mě a já se tě snažil zabít? vypěnil jsem nefalšovaně. A proč bych to dohajzlu dělal teď myslíš si že kdybych tě chtěl mrtvího byl by pro mě problém vrazit ti kudlu du zad když jsi lovil Akatsuki? Kdybych se tě snažil dostat myslíš že bych udal tu holku? Co? Mě obviňuješ z pokusu o svou vraždu a přitom vedle tebe stojí člověk který ZAVRAŽDIL tvého předchůdce a stojí tu nepotrestaný čím to asi bude? zavrčel jsem. |
| |
| Naruto, Sasuke, Naibun, Mugen, Bee, Akaguma, Kiba, Boku-Jin Tsunade přešla k Narutovi, chytila žabí babču a dala si jí na rameno. Udělala tak i přes její nesouhlasný výraz. Místo ní, však Narutovi na volné rameno položila malou slimáčici. "Jdu se starat o zraněné, ale budu vás poslouchat." řekla Tsunade a poodešla k prvnímu ležícímu zraněnému. Slimáčice začala Narutovi líčit co se dělo posledních pár chvil. Nezapoměla dopodrobna vylíčit i Sasukeho výstup. Dokonce i Beeho nerozumné chování ve věci, kdy Mugenovi nabídl Azyl, a kdy se dožadoval, aby ho soudila oblačná. (viz hádka, Naruto může reagovat, jako by hádku slyšel) |
| |
| Konoha Po vyslechnutí příběhu rezignovaně vydechnu. Bee, chcete-li dělat takto ukvapené závěry, tak s váma uzavřené smlouvy zruším osobně. Spojenectví jste chtěli vy nebo spíš váš bratr. Mugena vám určitě nevydám neboť zde rozhlašuje lži. Gestem ruky umlčím kohokoli kdo chce promluvit (nebo ho nechám se vyřvat a budu mluvit až budu mít klid) Když jsem se vzpamatoval z bojové vřavy viděl jsem Mugena a vedle něho členku akatsuki. Věděl sem že je odbornicí v Genjutsu.. Přispěchal jsem na pomoc a hodil jsem Mugena bokem od té dívky kterou jsem napadl a uvěznil v kobce temnoty. V té chvíli mi Mugenovi vojáci zaútočili do zad. Hned první útok byl veden mečem na můj krk. Když Sasuke a moje žáby mugena uklidnily začal vyhrožovat. Mugen mi pohrozil že pokud jeho žačku... ano slyšíte dobře žačku... neropustím, tak začne vyvražďovat vesnici. Ještě chvíli plynul rozhovor a já jsem se rozhodl slechnout jeho žačku osobně. Nijak jí nebylo ublíženo naopak jsem jí vrátil trochu chakry ať není vyčerpaná... Když rozhovor skončil Mugen už nebyl... mluvil jsem s tou dívkou v soukromí. Bee.... to bys nevěřil kdo je Mugenova žačka... mám pocit že bys měl znát název klanu Hayate. Nejsou od vás z oblačné? Pro tu malou rudovlásku mě chtěl napadnout.... Několikrát mi lhal a já jeho lži prohlédl... a teď přišel lhát i vám. |
| |
| Konoha Začal jsem se smát nahlas a vesele. Bravo, bravo Hokage upravovat zkutečnost jak se vám hodí umíte skvěle pokýval jsem hlavou. Zapoměl jste ale zmínit o čem jsme se bavili. Proč jim neřeknete to co jsem řekl vám? Že ta holka díky mé maličkosti se ani členkou Akatsuki nikdy stát nestihla? A že ji teď nejspíš loví protože se nechala zajmout? Proč jim neřeknete že jsem se ji snažil dostat pod velení Konohy? Proč mlčíte o tom že kdybych byl normální člověk tak mě to vaše "pouhé" odhození poslalo na pár týdnů do nemocnice? Proč nemluvíte o tom že se mě mí lidé snažili chránit a že jsem jejich útok na vás zastavil i když jste jednoho z nich zavraždili? Nemluvíte ani o tom jak se váš přítel dostal k technice Uchiha Madary ani o těch třech členech Uchiha klanu kteří proti mě obrátili svůj Mangekyou...upřímě by mě zajímalo kde teď leží tělo té nebožačky. |
| |
| Konoha Sledoval jsem oba dva poměrně pozorně a nevěděl kterému z nich mám věřit. Hmmm, pěkně mluvit umíte oba dva zamručel jsem ale ten Mugen má v něčem pravdu Hokage, proč by se vás snažil zabít ve vaší vesnici? Obviňujete ho se spolčením se s Akatsuki jenže Akatsuki naše Bijuu potřebují a tedy se nás snaží zajmout ne zabít. Navíc pokud bych těl mohl vás dostat na bojišti nebo pomoci svému teoretickému veliteli když napadl Konohu vyjmenovával jsem dál mírné nedostattky Narutovi verze. A taky je fakt že ho viníte z něčeho za co zůstal váš přítel Sasuke bez trestu a...netahejte sem tu historku s Madarou tenhle chlap zase svím zásahem proti Uchihově větrné technice dneska zachránil několik desítek ne li stovek občanů Konohy. A mimochodem, jo jméno toho klanu je mi známé ale upřímně na důvěryhodnosti vám nepřidá protože historii toho klanu jsem ukončil osobně vlastníma rukama. |
| |
| Konoha Pohlédnu znně na mugena Zase lži Mugene, pravda teď to nebylo všechno lži, ale bylo to upraveno dobře... a svědci jako Tsunadin slimák či mé žáby jsou z vašeho pohledu nedůvěryhodní, že? Takže je to slovo vás proti slovu Hokageho. Krom toho mě nezajimá váš motiv k tomu aby jste mně napadl. Ikdybych na vás zaůtočil na území této vesnice nemáte povolení pro vstup a kdykoli vás mohu zatknout což znamená v případě shinobiho použití hrubé síly... i já byl kdysi zatčen anbu jednotkama tak že mě omráčili a odnesli. Žádná vaše výmluva či důvod proč jste mě napadl neomlouvá fakt že jste se pokusil zabít hokageho což z vás činí zločince. Pak se podívám otráveně na Beeho a přijdu k němu. Bee, prosím, prohlídni si mě zblízka. Řeknu s přivřenýma očima. Napadl kdybys mě chtěl porazit, napadl bys mě uprostřed boje kdy to čekám, mám na sebe seslané ochrané techniky a tři Kyubiho ocasy. Nebo bys na mě zaútočil po boji kdy je mé tělo zubožené a těžce poškozené Kyubiho chakrou? A historii toho klanu jsi ukončil vlastníma rukama. Zabil jsi matku a babičku té dívky protože se snažily o převrat, ale zabil jsi i tu malou rudovlásku? hmmm? Poslední přeživší byli tři a ty to víš... a zabil jsi jen dvě. |
| |
| Konoha Okolo mně se strhla velká hádka. Nějaký muž přikulhal a začal naříkat že ho chtěl někdo zabít. Tedy spíš ječel jak husa na porážce. Očividně nikdo neměl náladu na jeho řeči vyjima hromotluka který vytáhl jedno tělo a přestal se o zachraňování životů starat. Já vytáhl dalšího nebožáka a položil jsem ho k té nadměrně vyvinuté ženě která vypadá že je léčí. Co je to zelené světlo okolo jejich rukou? co s nima provádí? žeby nějaký šamanský rituál? Poté chci vyhrabat další tělo protože můj vlk cítí že v tomto domu jsou ještě dva chudáci, ale okolní hádka mi leze na nervy a nemohu se soustředit. Pokusím se tu hádku odblokovat od své mysli a pokračuji se zachraňováním životů. Když tahám ze sutin další tělo přijde k nám blonďatý muž s potrhanou nohavicí, pláštěm a celkově zničeným oblečením. Kůži má na mnoha místech zarudlou, asi je poraněn. Zezačátku to vypadá že mluví moudře a že do situace vnese klid, ale pochvíli se i on nechá unést a jednoduše se zapojí do hádky. Už chápu proč mě starší vlci učili trpělivosti. Teď došlo na jejich slova! Argumenty se mi zdají stále nesmyslnější a i já začínám mít dojem že muž kterého oslovují Mugen lže. Přecejen pokaždé když o tom neštěstí mluví jakoby vyprávěl trochu jiný příběh a některé jeho části nechává schválně otevřené. Nicméně já tu nejsem od toho abych posuzoval kdo má pravdu a kdo ne. Vytáhnu poslední tělo a zanesu ho k ženě kterou nazývají Tsunade. Prach se mi dostal do srsti na ohonu a když položím tělo nevydržím to, trošku poodkryju plášť a poškrábu se. Ani nevím proč, na chvilku se podívám na Tsunade a pak vstanu a zapojím se do hádky taky. U všech vlků držte už ty vaše huby! Umírají vám tu sousedi a pro vás je důležitější kdo má pravdu?! Prostě zavřete huby, zachraňte ty lidi a pak si dejte pohubě někde za vesnicí a neotravujte nás tím všechny! Teda neotravujte hlavně mě! Jak dva malí Jardové. No tak jste se nechtě málem zabili... no bože... stane se... podejte si ruce, omluvte se a jděte zachraňovat.!!! Pokynu vlkovi že chci jít do jiné uličky. Vlk skočí zamnou a začnem se zachraňováním v sousední uličce kde stále můžu slyšet rozhovor těch dvou, ale už né tak hlasitě. |
| |
| Hádka Nakonec konečně Naruto přišel. Podívám se na něj pohledem, který mu neřekne nic jiného než "Kdes kurva byl tak dlouho?!". Trochu se mi ale uleví. Kdyby Naruto nepřišel, tak nevím nevím jak by to dopadlo. Asi bych se nechal unést a napadl tu drzou černou tlamu, která pohrdá klanem Uchiha. Naruto se zapojí do "debaty". Tsunade mu dá na rameno Katsuy, která mu dopodrobna vylíčí, jak probíhala hádka mezi mnou, Mugenem a Beem. Když popisovala můj výstup, tak jsem zatl pěst a naštval se, ale nijak jsem to raději nekomentoval. Pak začne Mugen znovu omýlat ty kecy jako předtím. Bee se k němu přidá a já protočím oči vsloup. Naruto jim s klidem oběma odpoví. Ale to co řekl Beemu mě pobavilo. Hned na to se do hádky vložil nějaký neznámý zobák, který tady vůbec nepatří a neměl by tu co dělat. Upřu na něj pohled svého sharinganu (obou) a chladným, výhružně znějícím hlasem mu řeknu: "Být tebou, tak si dám pozor, abys nepřišel k úhoně!! Nelíbí se mi jakým tónem s námi mluvíš!!" Pomalým krokem přejdu k Narutovi a postavím se vedle něj (na straně, kde je starý žabák). Trochu se k nim nahnu a zašeptám: "Když pominu osobní nenávist, tak musím říct, že je Bee nedůvěryhodná osoba!! Navíc, Ten stařík se ti sám zmínil, že se vzdal vysokého postavení v akatsuki... Oba by měli jít za mříže, nebo alespoň ten stařík ano..." |
| |
| Konoha Hádka těch Senju mě dostává. Chladně si je prohlížím a zároveň poslouchám co všechno těm malý slimáček povídá. Následně na to se začnu belhat k nim, ale čtveřici Uchihů co přišla se mnou nechám za sebou. Lehce poodkašlu což je doprovázeno náhlým tuberáckým zakašláním a potom si otřu ústa kapesníkem, který mám v rukávu svého kimona. Ehm, omlouvám se, že se tu do toho vměšuji, ale tak rád bych slyšel plnou pravdu, že si musím srovnat několik nesrovnalostí. Pootočím se na Mugena s chladným výrazem ve tváři. Ty rádoby synu Třetího mohl by jsi mi vysvětlit pár maličkostí ?? Pokud na tebe Hokage zaútočil následně na to, jak jsme slyšeli vytvořil kobku nicoty, která pohltila tu členku Akatsuki, nebudeme se tu asi hádat jestli byla nebo ne, pokud žádala o jejich pomoc a nabídla jim za to svou, je vina, tak či tak, ale vysvětli mi, jak si vůbec hlupáku můžeš myslet, že by se tě Hokage snažil dostat jedním úderem ?? Jak to popisuje tady všemocný a všudypřítomný slimák Hokage do tebe strčil sice neurvale, ale pouze, aby ti zachránil život, jelikož byla šance, že jsi mohl být pod vlivem genjutsu, následně na to vyvolal Jutsu při, kterém se nemohl pohybovat a musel mít minimálně jednu ruku na kobce, aby odsával přebytečnou chakru a v tu chvíli na něj zaútočili tvý lidé ?? Nerad to říkám, ale útok na Hokageho se vždy trestal smrtí. Pak se lehce natočím k Hachibimu. A pokud vím takhle se přistupuje i k samotnému Raikagemu nemám snad pravdu ?? Pokud vím spoustu mužů padlo jen díky tomu, že to vypadalo, že zamýšlejí útok. Následně na to se zase otočím z5 na Mugena. Tudíž tedy zneškodnění nepřátel, kteří zaútočili na Hokageho bylo přiměřené i když byl předem nastaven nejvyšší trest. A nerad to říkám, ale stejně je to vaše vina, když jste své děti nenaučil správnému chování. Ale teď k další věci. Mí svěřenci na vás nezaútočili, to je jen další z vašich úmyslů, jakmile Hokage řekl, že vás mají ohlídat vzali to jako úkol. Také z předchozího rozhovoru s Hoakgem, jste vypadal jako výbušný typ, který bezdůvpdně a přehnaně reaguje na jakýkoliv podmět a vaše skupina stejně . Tudíž jejich aktivování MS bylo pro případ, že by jste chtěl opustit místo s celou svojí skupinou a nebo jste na mé členy zaútočil. Uznávám, že i od nich to byl lehce hloupý tah, ale vy jste prvně porušil mírovou linii a zaútočil na ně. Následně na to se stáhli. Tudíž vyvolávač střetů jste tu zatím jenom vy. Buďte rád, že Hokage vás jen vyhostil a neuvěznil a nepopravil za snahu vyvolat další konflikt mezi Listovou a Oblačnou. S tím se zadívám na Sasukeho z kterého zase sála ta temná síla a na tváři se mi objeví zaražený úšklebek. Vypadá to, že nějak divně přijal oči svého bratra, dělá to s ním hrozivé věci. Ale tak překrásně hrozivé až to není pravda. |
| |
| Konoha Když mě osloví mladík a poté ještě stařík a přitom ani jednoho z nich neznám (a toho mladíka už nemám rád protože sice má pravdu ale řekl to sakra blbě!) . Zakroutím hlavou a zamyslím se. O čem tady vůbec vedu debatu? Zeptám se sám sebe. Dosud jsem radou starších nebyl svržen takže jsem oficiálně hokage, mé slovo je zákon takže teď se tu o ničem hádat nebudu ikdybych byl nespravedlivý. Vy Mugene máte dvě možnosti. Zaprvé odejít z vesnice, zadruhé být uvězněn ...berte to jako projev toho že chceme pro vás jen bezpečné místo na přespání... a poté souzen. V tomto případě by byl možný konec i poprava. Pokud ještě něco bude chtít říct namítnu Domluvil jsem! zde rozhovor končí!!! Poté se otočím na staříka. Děkuji za vaši podporu ale na to bude čas později... teď musíme opravit a obnovit ve vesnici co jen jde. Sasukemu odpovím přikývnutím že s ním souhlasím. A ohledně věci Sasukeho velení ANBU. Ano, podal výpověď a já jeho žádost o výpověď zamítl, krom toho jeho výpověď nebyla oficiální... na papíře, takže ji považuji za neplatnou. Každé z jeho obvinění mají významnou váhu nehledě na jeho klan. ANBU už bohužel pro vás mají ty pravomoce že mnohdy mohou zasáhnout a nikomu se za to nezodpovídají... nikomu kromě mě. Načež jsem chtěl ještě darovat drzému mladíkovi "radu" do života, ale už byl ve vedlejší uličce po pás v troskách. |
| |
| Konoha Po mém skvělém srdcervoucím proslovu mě akorát spražil chlapík s podivnýma očkama a nápadně černýma vlasama. Machruješ že máš divné oči? co? Oční bělmo mi zčerná a duhovka dostane jasně žlutou barvu. Vyhrabu další tělíčko a po další salvě rozkazů a slov a hádek tomu Uchihovi odpovím. Chceš mě napadnout? Ztěžka oddychuju protože držím jeden větší kus suti. Posluž si, nemám nic proti. Doma jsme spory řešili stejně, pravdu měl ten silnější. Odhodím suť bokem a ukážu prstem na Sasukeho. Jen mi dej chvíli než zachráním zbytek přeživších mezitím co se vy hádáte o to kdo dočůrá dál, teda chtěl jsem říct kdo má pravdu. Už to vidím jen tak na 10 minut a ti co doté doby nebudou zachráněni umřou na následky zranění či na udušení. Takže za deset minut klidně přijmu vaši výzvu. Vlk se na mě díval jakože do tohodle semnou nejde. Nechápal jsem proč. Bráško. On je divnej. Nevím jak to popsat ale je divnej, s ním se neper. Podle mě určitě nedodržuje pravidla boje z našeho kmene a krom toho... je divnej. |
| |
| Konoha Celou dobu co tu kolem mluvili jsem se usmíval čím dál víc. Ano, vidím že tu máš opravdu autoritu Uzumaki věnoval jsem mu velice ironický úsměv když neprve nějakej mlaďoch a pak stařík(nebo naopak) zasáhli do debaty. Nebo jsou to snad členová rady vesnice? zeptal jsem se stále šťastněji. Upřímně neříkám že má ten chlap pravdu, jeho lidé na tebe neměli zaútočit i když ho jen bránili ale z toho co jste všichni řekli tak on proti tobě nevztáhl ruku, nenapadl tě a útok svích lidí zastavil. Takže tu není nic za co ho můžeš potrestat tvářil jsem se opravdu vítězoslavně. Navíc, uvědom si co to bude znamenat. Svět se teď dozví o tom že Uchiha Sasuke získal novou sílu, dozví se o návratu tady vašich Uchihů. Šest Uchihů s Mangekyou a jeden s věčným mangekyou. To je armáda která stojí za zvážení. Nedivil bych se kdyby byli ostatní čtyři vesnice nervózní a chtěli Konohu trošku zkrouhnout budou hledat záminku pro útok, záminku kterou jim teď dáváš. Odsuzuješ muže za velice pochybný útok na svou osobu a přitom ve své vesnici ukrývaš někoho kdo je vinnen útokem na tři Kage, zmrzačením čtvrtého a vraždou pátého. Oni budou chtít jeho hlavu s tím že jim ji nedáš a budou umírat lidé, tvoji lidé Uzumaki Naruto. A mimochodem, nic ve zlém ale to jak lpíš na jeho odsouzení i když on sám na tebe ani na Uchihu nezaútočil vypadá více než podezřele. |
| |
| Konoha Nevěřícně poslouchám Beeho a sleduji jeh úšklebek. Bee... Právě jste mi pomohl udělat další rozhodnutí. Bojovat s Akatsuki je složité neboť jde pouze o obranu a nevíme kde máme útočit. Ale věřte že pokud pujde o boj s vesnicí tak je na tom naše armáda o hooodně líp. Takže tímto vám odebírám status diplomata z pohledu naši vesnice. Nebudu vás již více považovat za muže jenž mluví za oblačnou neboť říkáte nesmysly. Dále s okamžitou platností ruším vaše povolení k pobytu v konoze, prosím odevzdej ho. Dále už zde budeš vítán jako host pokud regulérně požádáš o povolení k pobytu, nyní však věřím že máš co vzkázat svému bratrovi. S úsměvem jsem domluvil a podíval se na Sasukeho. A co se Sasukeho týče, tak je to již 10 let od toho incidentu a vesnice ví že zde Sasuke je, kdyby chtěli už by zakročili. Tedy pokud se odváží. Domluviím a dám ještě všem poslední možnost na mě nějak zareagovat. |
| |
| soukromá zpráva od Hana Kaori pro |
| |
| Na cestě do Konohy Když už se mé ocásky rozhodnou naplnit má přání někdo nebo spíše něco jim v tom začne překážet. Jakmile ocásky byli přivázány k sobě zasekli se. Nechali Danzoua ať se pokusí si škubnout a trochu se pohly pak však cukli s Danzouem. Silně s ní škupli a další dva ocasy, které byli kolem mě se rozlétli přímo na něj. Jen jsem zakývala hlavou a cukla sebou přičemž se dva šlahouny vrátili na své místo a ty čtyři ustoupily. Jakmile mi, ale Danzou oznámí, že nemám na ty chlápky právo a nasadí svůj úsměv urazím se dám si zkřížím ruce a uraženě pohlédnu jinam. Tsss, taky si do vesnice můžeš zajít sám. Já tady se šéfíkem se zatím vrátím. Co já bych se tu s tebou vlbe zdržovala. Dost na tom, že zdržuješ už jenom když se máš jako ANBU představit nebýt mě neměli bychom těla v která se můžu proměnit a tak doputovat do Konohy rychleji. Tvářím se uraženě a zcela přesvědčena o mé pravdě. Ocasy mé KnN se zatím zúží, aby se všech devět provazců omotalo přes mé levé rameno a pravý bok. Rukojeť mých důtek je u mé pravé ruky. Následně na to přijdu ke Kizashimu a čekám až se rozhodne se mnou zmizet. Nemám potřebu se tady doprošovat Danzoua aby mi poskytl jednoho přiblblého ANBU. |
| |
| Na cestě Obejdu všechny zraněné i nezraněné ANBU a poté se otočím na Danzoua. Na jeho řeči je asi zbytečně cokoli říkat ale nějak to okomentovat musím. "Vím že byste se bez problémů dostali ke Konoze ale po vyvolaném poplachu jsem vás přišel upozornit. Nebude snadné projít přes polozničenou Konohu ale právě teď je asi ta nejvhodnější doba. Většina ninju se budou starat o zraněné, takže když budete hodně nenápadný projdete Konohou bez problémů." To je vše co jsem chtěl říct a teď přejdeme k tomu, co jsem zjistil od ANBU okolo nás. Vlastně to jsou jen špatné zprávy a pochybuji ,že jim to nějak pomůže , ale ať se starají. Já už odved dost práce, ještě abych za ně vykonával jejich věci. Stále koukám na Danzou a občas pohledem uhnu i na Tsuki, která se právě teď hádá o tom, jestli by s Danzouem vlastně měla jít. "Takže ten velitel je Jounin a mezi ANBU se nahlašuje pouze číslem 214. Ten mrtvý je Jounin 241 a ostatní jsou Chuuninové 452 a 621. Měli za úkol vystopovat nějakého elitního lovce jménem Miyamoto ale zřejmě se mu podařilo uniknout. Nevím jestli bude dobrý se za ně vydávat. Pro vstup do konohy byste to mohli zkusit ale v Konoze se na tyhle identity moc nespolíhejte . Jsou to ninjové nižší třídy a většinou mají celkem dost omezený přístup." Pokrčím rameny abych jim naznačil že už z nich víc nedostanu a pak pomalým krokem vyjdu směrem ke Konoze. Čekám až si Danzou i Tsuki vezmou jejich masky ale to se Tsuki rozhodla jít semnou zpátky do úkrytu. Pootočím hlavu směrem k ní a promluvím důrazným hlasem. Pořád to berou na lehkou váhu ale sem zvědaví až se dostanou do Konohy. "Tsuki-chan už jsem ti jednou řekl , že pomůžeš Danzouovi v jeho plánu. Proto spolu budete spolupracovat a né hádat se kvůli takové maličkost. A co se týče těch ANBU......." Na to se otočím na Danzoua a jasně mu naznačím aby si pospíšili. "......stejně se jich musíme zbavit. Takže pokud nemáš jiný nápad tak se jich rychle zbav ať mužem vyrazit. Doprovodím vás ke Konoze ale přes hradby s vámi už nepůjdu. Místní Hokage má okolo hradeb nějakou bariéru,která dokáže vycítit chakru a jelikož jsem tam už byl, bylo by pravděpodobné že by mě ihned odhalily." Jakmile domluvím počkám až se mě Danzou i Tsuki chytnou a pak se pomocí DS dostanu až před brány Konohy. Samozřejmě nejsme úplně u bran ale objevily jsem se v hustém porostu, kde se dá perfektně schovat. Brána Konohy jsou od nás asi dvě minuty cesty ,takže počítám že tam už dojdou beze mě. Každopádně ještě před tím než odejdou, upozorním je na pár dalších věcí. "Nezapomeňte že pokud vím tak v Konoze je i Kaorii s Mugenem. Nevím jestli je oba znáte a možná vás ani oni neznají ale určitě se s nimi nespojujte. Udělejte to , co máte a pak se jakýmkoli způsobem dostaňte na tohle místo." |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro |
| |
| Konoha Postavím se do cesty Beemu ve chvíli kdy chytne Mugena, ale i tak ho nechám domluvit. (pokud nejsem v sagemodu právě teď do něj přejdu) Bee, vidím že jste nepochopil co jsem vám řekl tak to zopakuji. Odevzdejte své povolení k pobytu a to hned. Věřím že nejste hloupý a je vám jasné že nejste v situaci kdy by jste mohl klást podmínky. Pro zdůraznění svých slov se podívám na Sasukeho a ostatní členy klanu Uchiha. A Mugena polož, oblačná ho soudit nebude, byl zajmut na našem území bude souzen našimi zákony. Ve chvíli kdy opustí Konohu si ho můžeš chytit a odvést do Oblačné abyste ho soudil, ale dokud je v Konoze nemáš do toho co mluvit. Věřím že nebudeš mít problém chytit si ho až za branama města (a ukážu na bránu která je vskutku nedaleko) Utéct ti stejně nemůže neboť je vyhoštěn a jediné kam pujde je přímo pryč. Pak se k Beemu nakloním blíž ale dávám si pozor aby se mě nedotkl... A pokud se potkáme na bitevním poli. Rád tě uklidním že žádného z hrdinů Konohy určitě nezabiješ, tomu věř. Při slově "hrdinů Konohy" se podívám Sasukeho směrem a čekám až Bee odevzdá jeho povolení k pobytu. |
| |
| soukromá zpráva od Hana Kaori pro |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro |
| |
| Konoha(když Kaori tak strašně mrzí že jsem ji nechal na živu...pro Naruta ber to tak že jsem jako reakci na tvá slova prostě hodil ten papír na zem a s Mugenem odešel) Přikývl jsem Nemusíš se obtěžovat Kyuubiho Jinchuuriky, tuto vesnici opouštím z vlastní vůle, ne proto že bych chtěl ale s tolika Sharingany za zády se tu rozhodně bezpečně necejtim. A tady přítele Mugena ste stejně vyhostil tak nevidím důvod proč bych ho nemohl doprovodit před bránu chytil jsem Mugena pod paží a dal zamířil jsem k bráně. Povolení k pobytu jsem nechal klesnout do prachu na zemi Jo a nebojte se, slovo od slova bráchovi...a nejen jemu vylíčím co sem tu viděl a nezapomenu ani na váš vzkaz že v případě jakéhokoliv našeho zájmu o vaši politiku si rád procvičíte útočnou strategii. Doufám že se příště neuvidíme na bitevním poli Kyuubi nerad bych byl ten kdo zabije Hrdinu. s tím jsem z Hachibiho vymáčkl trošku jeho chakry a vzal to před bránu spolu s Mugenem který se mezitím změnil zpět do lidské podoby, přecijen přeměněný by se mi s těmi křídli dost blbě nesl. Hned za bránou jsem nahodil mnohem výkonější tří ocasou(místo jednoocasé) formu takže jsem se dle jeho navigace dostal na místo určení bez větších problémů. Tam jsem ho také položil na zem. A vycenil zuby v úsměvu na Kaori. No to se podívejme, takže Uzumaki nelhal, jedna děvka z toho klanu vážně přežila... s tím jsem pomocí Shunshin zkočil přímo k ní a praštil jí plnou silou tříocasé formy do hlavy. |
| |
| Konoha Humbuk se začne uklidňovat ten přiblblej s protiUchihovskými tezemi zmizí a s ním i ten pablb útočící na mé lidi. Výborně lepší příležitost jsme ani nemohli dostat. Zachmuřile se podívám, když odchází a jakmile zmizí pohlédnu na Chichi a kývnu. Dobrá Hokage-sama nechám vám tu svojí dceru. Chichi je jedna z léčitelek, která se možná i vyrovná vaší elitě v Konoze. Avšak omlouvám se, ale audience kterou jsem chtěl uskutečnit dnes budu muset přesunout na dobu, kdy se budu cítit mnohem lépe napadení mých lidí mě totiž hodně rozrušilo. S tím se podívám na Sasukeho. Pane Sasuke prosím, co nejdříve mě navštivte v mém letním sídle, kde jsme se ocitli nedávno, musím vám co nejdříve něco říci o vašem klanu, ale teď přijďte prosím sám. S tím na něj mrknu přitom se mi objeví v očích Sharingany a já se s mými třemi muži ponořím do víru dimenzionálního tunelu. S tím ve vesnici zůstane dívka, která ihned začne léčit zraněné. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Hijame pro Jakmile dorazím ihned ze svého oděvu vytáhnu křišťálovou kouli s kterou začnu vyhledávat Hachibiho. Sleduji kudu vypadl z Konohy a přes telepatický kontakt s Chichi si ověřím kudy zamířil pryč. Jak ho najdu usměji se. Následně na to se otoším k Shinovi. Shi budeš pronásledovat Hachibiho přenesu tě kus za něj. Zamaskuješ se pomocí techniky, aby tě něviděl a budeš ho sledovat dnes večer se pak přeneseš sem a oznámíš mi, kde se nachází následně na to se za ním vydáme a dostaneme ať už nám Sasuke pomůže nebo ne. Začnu se smát a vytvořím tunel, kterým Shi projde. ( Měl by se objevit za Hachibim bude dostatečně daleko, aby sledoval jeho pohyb, ale aby zároveň nebyl moc nápadný.) Následně na to s Kasaiem a Furasshu se připravuji na příchod Sasukeho. |
| |
| Beeho odchod Podívám se na toho neznámého mladíka a chladně mu odpovím: "Dobře... Až budu mít čas, tak si tě najdu..." S tím se otočím na Naruta a počkám, až Bee odejde z doslechu. Když se tak stane, tak zasyčím: "Měli jsme mu nakopat prdel!! Teď tyhle lži předloží bráškovi, který mu vše sežere a vyhlásí nám válku..." Hned na to začne mluvit stařík Hijame. Nejprve osloví Naruta, ale pak se jeho pozornost otočí ke mě. Na jeho slova přikývnu a odpovím mu neutrálním hlasem: "Ano... Za pár chvil vás navštívím... Nejdřív si ale musím promluvit tady s Narutem..." Počkám, až nás Hijame opustí a deaktivuju svůj sharingan. Hlasitě si povzdechnu a zahledím se Narutovi do očí. "Ze všeho nejdřív potřebuješ lékařské ošetření... Pojď půjdeme najít Sakuru... Cestou si promluvíme...", oslovím Naruta a pobídnu ho šťouchnutím do zad. |
| |
| Konoha - uklidňování situace, odchody, rozchody, příchody, záchody Situace se... No vyjasňuje moc ne. Spíš se oddaluje její řešení. Nakonec vše zakončí velkým odchodem Beeho a jeho nového chráněnce. Konečně cítím, že napětí malinko polevuje. Popravdě jsem rád. Koncentrace energií, co zde je, je moc silná a začínal jsem si připadat pomalu jak na sopce. Primárně bych se chtěl asi vrhnout na výpomoc zraněným, ale o ty je víceméně postaráno, krom hrabání, na které nejsem úplně tak stavěný. Navíc můj cíl, jediný ke kterému mě váže přísaha, má tendence prchnout. Což není dobrá zpráva, jelikož naposledy takhle prchnul a vrátil se víceméně mrtvý. Takže strýce následuji. V rozumné vzdálenosti jako ochranka bych byl ochranka. Dovolím si konečně vypnout sharingan. Není sice na obtíž, ale mám raději, když má svět normální barvy. Nepředpokládám, že by mě odháněl, přeci jen... No ale to je jedno. "Zase nahánět Sakuru-san? To jim nestačím já? Těch pár nakopanin, co mají jim dokážu spravit na počkání." V hlavě zazuřím. Vím, že jsem mladý, ale to že mne přehlíží jako inventář mne víc než malinko štve. "Jestli nemáte v úmyslu chtít nějakou velkou operaci, tak bych si dovolil upozornit, že i já jsem mimo jiné proškolený medik." To, že znám možná horší nemoci než Sakura, raději neříkám. |
| |
| Konoha Situace se konečně uklidnila a Hijame mi tu nejspíš nechal na výpomoc svou dceru. Nemám nic proti ale ecejen jsem zdejší hokage a tohle bych měl vyřešit nějak lépe. Tak nejdřív ty mladíku, až se vrátím chci si s Tebou promluvit a to pokud možno před soubojem se Sasukem. A jestli chcete mít duel, tak nechci aby jste to přehnali. Jestli jeden z vás bude dýl než týden v nemocnici tak se naštvu. Promluvím na Kibu... Poté se podívám na mladou krásnou Chichi. Chichi, prosím neuraž se ale už mi tu přišli pomoct lidi kteří mi následovně bodli kudlu do zad. Odcenil bych kdybys byla stále na očích některého z ANBU nebo některého ze zdejších Jouninů... Totéž platí i pro Tebe chlapče s vlkem. Až se vrátím vyřídím s váma povolení k pobytu v mé.... Podívám se na radnici která byla zničená už předtím a teď je na tom ještě hůř. ...no to je jedno... pokusím se vrátit se rychle a někde to papírování vyřešíme. Nakonec poslechnu Sasukeho a vydám se s ním pryč. Sasuke, chtěl bych po Tobě laskavost ještě než se nechám ošetřit... jsem na tom sice fyzicky špatně alechakry mám ještě dost takže jsem vcelku bojeschopný. Potřeboval bych abys mě.... (Zbytek přez soukromku :)) |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Počkám na Sasukeho reakci a pokračuji v rozhovoru. Chci okamžitě mluvit s Raikagem a pro důvěryhodnost mých slov jsem ochotný aby na mě použili genjutsu, ale nechci ať se dívají po jiných informacích než z dnešního incidentu, to je další důvod proč tě tam chci. Dovedeš vstoupit do mé mysli jako kdysi? abys jim koukal přes rameno na to co zkoumají? Tohle bude složitá situace. Buď všechno nebo nic. Pokud nám oblačná vyhlásí válku, tak je nemilosrdně napadnu sám bez armády. Nikdy jsem se takto chovat nechtěl, ale nemám navybranou. Na Konohu nezaútočí jen pokud budou mít příliš mnoho práce s opravami vlastní vesnice, stejně jako budeme mít mnoho práce teď my v Konoze. Se zachmuřeným a ztrápeným obličejem čekám co Sasuke řekne na má slova. |
| |
| soukromá zpráva od Hana Kaori pro |
| |
| Někde v prdelákově-Konoha V naprosté tichosti jsem poslouchal ty dva. Na Tsukinu provokaci jsem raději nereagoval. Kdybych jí řekl že nebýt jejího výstupu byli bychom už v Konoze, nejspíš byse urazila a odmítla pokračovat v cestě úplně. Takhle ji alespoň Kizashi přesvědčil abychom pokračovali. Fajn, fajn přebral jsem velitelovu masku a všechny identifikační znamení a pomocí Henge se na něj upravil. Stopovali sme toho lovce ale utekl nám, načež jsme narazili na Akatsuki a tihle dva ukázal jsem prstem na dvěma ostřími čerstvě probodlé ANBU padli, zatímco ten jeden člen Akatsuki na útěku ukázal jsem na Kizashiho ustoupil. Proto se vracíme do Konohy abychom varovali Hokageho odvykládalj sem jim naši historku to už nás ale Kizashi popadl a pomocí svého přemístění nás dostal těsně k branám Konohy. Heh, tohle bych chtěl taky umět zasmál jsem se a pokud nikdo z nich neměl žádné připomínky zamířil jsem spolu s Tsuki do Konohy Konoha je krásná ve...u potoka chcípl pes zarecitoval jsem polohlasně. K bráně jsem nás ale nevedl. Místo toho jsem nás odvedl k trošku vzdálenějšímu místu který k příchodu i odchodu využívají ANBU fíha, zdá se že Konoha to pěkně schytala... |
| |
| U Konohy s Danzouem a Kizashim Nabručeně poslouchám co nám Kizashi říká. Zase mě odkopl a přišpendlil tady k Danzuovi. S tím si Danzou začne oblékat věci toho kapitána a na mě tu zůstali zbyli tři. Koukám se mezi nimi a stejně mě zaujme jen ta mrtvola Jounina. Tss přece si na sebe neobléknu Chunina zas tak klesnout teď nemusím. Pomocí své krvelačné techniky tedy použiji jeho kůži a oblečení. S tím si nasadím jeho masku.Následně na to nechám svoji KnN ať se na těch třech vyřádí. Nakonec z nich zbude jen krásná kašička, kterou KnN absorbuje a mě tak doplní chakru, kterou jsem potřebovala na tenhle úkol. S tím jí pomocí henge proměním na kunai s modrou stuhou, který vložím do brašny. Kizashi mě štve on prostě musel zaútočit dřív, nemohli na nás počkat. Takhel to dopadá, když vedou Akatsuki chlapi. S tím nás Kizashi dostane před Konohu. Upravím se a čekám co nám ještě Kizashi chce, když nám oznámí o zbylých dvou členech zaujme mě další ženské jméno. Aha takže další žena aspoň, že to. Jen pro zajímavost Kizashi, kdepak budeš ?? Já jen, abych ti pak mohla oznámit jestli jsme uspěli. Čekám na odpověď a pak se vydám k Danzuovi abych konečně dokončila tenhle pošahanej úkol ze kterého mi zase nic nekápne. |
| |
| U Konohy Plán Danzoua vypadá celkem důvěřivě ,ale rozhodně nestojím o to aby mě někdo šel ven hledat. I když je to stejně fuk, nikdo by mě najít neměl..... tak to i zůstane. Ještě než my Danzou zmizí z dohledu, okomentuji jeho plán. "Dobře ale zmiňte se o tom že jsem byl na cestě z Konohy. Už jsem za dnešek vyplýtval celkem dost chakry a kdyby proti mě vyrazily, neměl bych moc velkou šanci." Vím, že vymlouvat se na nedostatek chakry je u vůdce Akatsuki celkem překvapivé ale nebudu tu předstírat, že jsem v plné síle. Už jenom ten přihlouplý hon na Akatsuki, který jsem stejně provedl pouze já mě dost vysílil. Tsuki prozatím nemá žádné námitky ,ale pouze se zeptá na to, kde vlastně po celou tu dobu budu. Nebýt té prokleté bariéry nebo co to je , tak bych šel s nimi ale takhle moc na výběr nemam. "Budu se poflakovat tady někde poblíž a neboj se, nemusíš mě hledat. Já si najdu vás." Na to jim jednoznačně naznačím, aby ihned vyrazily, akorát tu plýtvají drahým časem. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Jakmile se my Danzou i Tsuki ztratí z očí, trochu se stáhnu zpět a poskládám jednoduché pečetě na vytvoření stínových klonu. Kage Bushin no Jutsu (Stínový Klon) Na to se vedle mě objeví čtyři stínový klony, kteří vypadají úplně stejně jako já. Kloni už ví co dělat a tak bez jakýkoli dalších slov odskočím směrem od Konohy. Mé originální já si najde nějaké perfektní místo na úkryt dost daleko od Konohy aby ho nikdo neodhalil. První klon se přesune na téměř stejné místo,kde jsem stál před chvíli a kde zcela perfektně vidím na hlavní bránu. Kontroluji kdo všechno projde hlavní bránou a když se vyskytne nějaký zajímavý odchod nebo příchod z Konohy, ihned dám vědět originálnímu já. To samé má za úkol i první klon akorát v tom rozdílu že se přesune k druhé bráně Konohy, kterou většinou používají ANBU. Třetí a čtvrtý klon se pomocí Hengepřemění na malé a nenápadné krysy, které se rozeběhnou na různé strany. Obě krysy obíhají celé hradby Konohy a snaží se vycítit nějaký sklon v chakře. Nějakou výjimku nebo zvláštnost, pomocí které bych dokázal rozpoznat hlavní body , které spojují tu Hokageho bariéru. Bariéru, která mu umožňuje vycítit všechnu chakru ve vesnici a právě tu potřebuji zničit. |
| |
| Konoha => Už jen já, Tsunade, Boku-Jin, Chichi a Kiba + snad někdo koho jsem přehlédl Když jsme začali odklízet trosky vypadalo to, jako by si někdo neuvědomoval vážnost situace. Při náhlém příchodu někoho, kdo vypadal, jak třetí za mlada to vypadalo, že se se stížnostmi a překvapeními protrhl pytel. Následně na to začala hádka do, které jsme se přidal jen křupáním kloubů, kdy jsem přemýšlel jestli mám urazit hlavu Beemu nebo Mugenovi. Nakonec oba opustili Konohu a já si oddech, že není nutné dalšího zásahu. Ten Jinchuuriki Hachibiho je asi totálně na halvu jinak si jeho chování nedokážu vysvětlit, když pominu možné účinky návykových látek. Pak jsem se začal zajímat o čtveřici Uchihů a staříka, který tu je s nimi. Kde se tu sakra berou ?? Věk odpovídá Sasukemu, ale měli by být mrtvý ne ?? Pochybuji, že bychom je schovávali. A má teorie se potvrdí dědovo odchodem. Překvapivě tu nechá jednu z nich což sleduji s lehkou nervozitou. Žena však začne léčit zraněné a tak já ignoruji místo toho jdu za tím co se nám představil jako Kiba. Já se ho ujmu Hokage. Prohlásím jako odpověď na to, abychom je pohlídali. S tím mu jdu pomoci v dalším odklízení sutin a zachraňování lidí. S tím, že ho občasně kontroluji speciálně jeho pach a toho vlka jestli se ode mě nezačnou vzdalovat. |
| |
| Konoha - Kuma Ten černovlasý frajer semnou fakt chtěl bojovat, nad tím jsem jen protočil panenky a pokrčil rameny. Pracoval jsem dál a celá situace se uklidnila. Po chvíli zdejší velitel řekl že na mě má někdo dávat pozor a ujal se toho ten veliký muž se kterým jsem mluvil předtím. Ehmmm... jsem teď vězeň? Zeptám se s úsměvem... Přišel jsem zde hledat druhou polovinu své rodiny... Klan Inuzuka. Starší mi kdysi řekl že za dávných časů jsme byli jeden klan, ale rozdělili jsme se. Jedna polovina si přisvojila jméno Inuzuka a šla prý do země ohně a ta druhá... klan Ikage se rozhodl žít na severu. Zajimalo by mně jestli jsem vůbec ve správné vesnici. Vím že tady někde by ta zmíněná země ohně měla být, ale dosud jsem své vzdálené příbuzné nenašel. Docela jsem se rozpovídal, jednak protože mi je statný muž sympatický (nehádá se, zachraňuje životy amá asi narozdíl od ostatních špetku rozumu). A jestli vás tím neobtěžuji chci se zeptat ještě na jednu věc. Co se tady děje? nikdy jsem neviděl aby lidem rostly a zmenšovaly se ruce... nebo aby jim zeleně zářily a podobně. Chápu že ANBU a Jouninové jsou asi armáda a ten blonďák je asi náčelník, ale jinak mi tu skoro nic nedává smysl. Povzdychnu si a pokračuji v práci. |
| |
| Konoha => Kuma, Tsunade, Boku-Jin, Chichi a Kiba + snad někdo koho jsem přehlédl Byl jsem ponechán svému pociru sounáležitosti, když Osmička prchl. Vše jsem uzavřel pokrčením ramen. "Hale pořád lepší, než abych ho zavřel do sochy, ne?" Umlčel jsem případný protestní nádech Gobiho. Rozhlédnu se po pobořené Konoze. "Tak tohle by se u nás opravdu nikdy nestalo." Povzdechnu si. "To protože dostat se k nám chce mít víc než jen křídla a nohy." Ironická poznámka od Gobiho. S tím musím souhlasit. Najít skrytou kamennou... To chce mnohem víc než hrubou sílu a štěstí. "Tak s čím začnem?" Povzdechl jsem si a můj pohled zavadil o droboučkou léčitelku z nově rozmnoženého klanu Uchiha. "S ní? Bratra by určitě zajímalo, kde byly zakopáni." Musím souhlasit. Hlavně dobré jméno je dobré jméno, že. Neochotně zajedu krtkem pod povrch a za chvíli vytáhnu z trosek dva další jedince, kteří byli zavalení. Kašlají a nepotřebují ošetření. Pokrčím rameny a zapluji znovu hlouběji. Najdu jednu zavalenou vesničanku. Vytáhnu jí na povrch a donesu jí k Chichi. "Tahle byla hodně hluboko, asi na ní bude potřeba se podívat." Začnu starostlivým tonem konverzaci. Ptáčci létají po vesnici a hledají cokoliv atipického a divného. Sýkorka bonzuje. |
| |
| S Kibou až po pr. . kolena v troskách Při uklízení trosek se Kiba rozpovídá. Překvapivě potvrdí mé domněnky, že bude mít něco společného s klanem Inuzuka a to ani nepočítám to, že má jméno stejné jako syn vůdkyně klanu. Jeho vlk tak stejně potvrdil to, že obě větve budou mít podobný způsob boje i když nejspíše severní větev bud trochu divočejší. Následný dotaz mě však rozesměje, jelikož jeho nepochopení hodnocení Jouninů a ANBU a přirovnání Hokageho k náčelníkovi mi přijde vtipné. Né nejsi vězeň neboj zatím se tu můžeš pohybovat pod dozorem, kterým jsem já až bude Hokage zase při síle tak ti udělí snad povolení pobytu, aby jsi se zde mohl zdržet déle a ano jsi tu dobře v Konoze klan Inuzka doopravdy je a je to jeden z vážených klanů zde. A po dozachránění všech tu, tě tam klidně rád zavedu. I když asi nebudu na začátku vřele přijat, ale přece jenom jsem ANBU. S tím zrovna vytáhnu jednu slečnu, která je jen lehce otřesena okamžitě přiběhnou dva shinobi s nosítky a odvedou jí. No tady to prozatím vypadá čistě tak pokud chceš můžeme jít, tam kde se klan Inuzuka nachází a při nejlepším jim nějak vypomoci ty se zatím jim aspoň můžeš představit. S tím zapískám na Higumu, který lenivě přijde. Kuma-chan už jdeme pryč ?? Já mám hlad, jak vlk. Zase se podívá na vlka a potom na Kibu. Medvěd by řekl, že to je náhoda, že ?? Pousměje se, ale následně jeho úškleb smích připodobňující zmizí, když kývám hlavou. Ee jdeme ke klanu Inuzuka kouknout se, jak jsou na tom. Njn, tak jdeme aspoň uvidím staré známé. Připomene mi hořkou minulost, ale tu zaženu a podívám se zase na Kibu. S tvým chápáním situace jsi to trefil přesně. Jouninové jsou zkušení válečnící a ANBU jsou speciální bojovníci. I když místo bojovník bych použil náš název což je buď shinobi nebo ninja. To co vidíš jsou techniky různých klanů a shinobi. Pokud dobře odhaduji umíš dobře bojovat po boku svého vlka, stejně jako klan Inuzuka se svými ninja-psi. Já třeba jsem z klanu Akimichi, kteří jsou právě schopni zvětšovat své části těl. S tím si odchytnu jednoho ANBU, který prochází a kontroluje ještě domy podle vlasů a toho, jak se rozhlíží nejspíše někdo z Hyuuga klanu. Kdyby se Hokage ptala tak náš nový host a ANBU 0993 zamířily ke klanu Inuzuka zkontrolovat, jak na tom jsou. S tím zamířím do sídla klanu Inuzuka a za mnou si to pomalu štráduje naříkající medvěd. |
| |
| Chici a Boku-Jin Chichi na Hokageho slova jen pokýve hlavou a pak zamíří k nejbližším zraněným. Když jí Boku-Jin donese zraněnou vesničku pokýve hlavou pak začne ženu prohmatávat a nakonec zakroutí hlavou. Je to špatné má protrženou plíci a zlámaná žebra. Následně jí zeleně začnou zářit ruce. Pak aktivuje svůj MS a začne ženu prohlížet. Vesničanky sípavý dech se zpraví. Pak zavře oči a jemně si je promne. Už by měla být v pořádku. teď stačí jen obyčejné ošetření od slabšího medika a bude jako nová. Pronese chladným hlasem a potom se vydá za dalším zraněným. Je patrné, že její MS jí nějak dovoluje opravovat zlomeniny, jelikož lidé se zlomeninami od ní překvapivě odcházeli jen s jemným pokulháváním. |
| |
| Chichi a Boku-Jin "Takže je to pravda, mají ty podivné oči." "Jo, ty už jsem viděl." Zazní kyselý hlas od Gobiho. Zjevně vzpomínka na jeho pokus o únos. "No já se v tom nevyznám, vy jste medik. Zjevně i dobrý." Pokusím se navázat rozumnější kontakt. Přeci jen pro mne bude lepší dostat se k ní blíže. Zahrabu se krtkem zase pod zem. Sleduju ty nehlubší pasáže. "Co s ní plánuješ?" Pokrčím rameny. "Zjistit, proč jsou tady a jestli jich někde není víc." Přiznám se Gobimu. Nemá smysl mu lhát, stejně to nikomu nevykecá. Vytáhnu dalšího vesničana na pokraji smrti a opět ho odnesu k Chichi. "Tohohle jsem našel hrozně hluboko. Nevím jestli mu budete moc pomoci." Předložím před ní vesničana. |
| |
| Konoha - Kuma (směrem ke klanu Inuzuka) Kuma mi vysvětlí nějaké věci a já ho se zájmem poslouchám. Pochopil jsem že zdejší lidé se naučili využívat duševní energii k nejrůznějším věcem. To mě docela zaráží a překvapuje, ale starší vždy říkali že nic není nemožné. To je vskutku velice zajimavé. Nauřili jsme se využívat naši duševní energii k posílení svalů a k splynutí se zvířaty, ale vy duševní sílu využíváte na úplně jiné věci, proč ne, pro vás možná bude neuvěřitelné to co zase umím já. Všichni od nás umí výborně bojovat, já se naučil měnit se ve vlka. Tím jsem si získal místo mezi váženějšíma bojovníkama... to umí jen pár z nás. A vlastnost kterou umím jen já a kdysi ji uměl jeden náš bojovník je splynutí. Většinou tím lidi k smrti vyděsím. Rozpovídám se o tom co umím, přijde mi že není důvod to nijak tajit, ještě mi nedochází jaká je výhoda když soupeř nezná vaše schopnosti, protože jsem se do podobné situace nikdy nedostal... vždy jsem bojoval s lidmi kteří uměli totéž co já nebo toho uměli míň. Ale bohužel moje nejsilnější schopnost má slabinu, ke splynutí potřebuji bojového partnera. Jen dva bojovníci z vesnice mi věřili dost na to aby semnou spolupracovali, ostatní věřili že to je prokletí a že pokud semnou splynou budou jejich duše věčně zatracené. Pokračuji dál v příběhu. Můj plášť kryje celé mé tělo a jde vidět že si dávám pozor aby mi nikdo pod plášť neviděl. Jdu rázným krokem, ale vlk je znuděný... jde pozadu... je sice energický, ale tohle fakt není pro něj ta nejlepší zábava, raději běhá po horách či po lese. |
| |
| Konoha - Kiba Poslouchám novinky ze severu a nestačím se divit. Eh to ano, ale mi té energii říkáme chakra. Velice zajímavé schopnosti to klan Inuzuka umí něco podobného, ale není čemu se divit pokud jste ze stejné větve. Když mluví o splynutí lehce se zarazím a prohlédnu si ho celého. Počkej splynutí, které myslíš jako se zvířetem nebo s jiným shinobi ?? Podrbu se za maskou a pokračujeme v cestě. Tohle je hodně zajímavé rozhodně by nebylo od věci zajistit si menší příliv tohohle klanu do Konohy. Teď totiž vypadá, že máme místa dost. Obávám se, že tenhle útok Akatsuki napáchl mnohem více škod něž ten, kdy nás napadla ta skupina rezavejch hlav. To totiž Hokage dokázal přivést všechny k životu teď se obávám, že oběti budou a nebude jich málo. Přesto přemýšlení dále poslouchám Kibu a po očku sleduju medvěda, který se více a více lajdá. Higumo pohni nebo u Inuzuků nevyvolám stůl. V tu chvíli, jako by ho něco koplo rychle vyrazil směr klan Inuzuka. S jazykem až na zádech utíká a má jen jeden jediný cíl . . . jídlo. S úsměvem ho sleduji a pak se otočím ke Kibovi. Výborně, ale pro jistotu ti radím ať přemýšlíš komu co řekneš. Neříkám, že někdo jako Hoakge nebo vůdce klanu Inuzuka by o tvých schopnostech neměl vědět ba naopak, ale občas se stává, že se svěříš lidem, kteří toho můžou chtít využít. Proto radím jen říkat to těm, kterým důvěřuješ a sami tě o to požádají. Ale, aby jsi neřekla tak ti povím i něco o svém klanu. Můj klan Akimichi je zaměřen na boj na blízkost. Mistři našeho klanu jsou schopni proměnit se do velikosti velkého několika patrového domu a tím naše nepřátele udupat do země. Také jsme schopni některé části těl libovolně zvětšovat a jsme schopni doplnit naši chakru, alias duševní energii rychlím příjmem jídla proto jsme většinou při těle, ale nedoporučuji ti to někomu od nás připomínat pokud nechceš skončit v nemocnici. S tím se rozesměji a plácnu ho po rameni což s tím, že mám na sobě stále mramorovou zbroj může docela bolet. Promiň nechal jsem se unést. Pa už vidím první z domů klanu Inuzuka. Vidíš už jsme skoro tam. Před domem leží Higuma kompletně sedřenej během leží na zádech zhluboka oddechuje a rozprostřený po cestě brání průchodu. Zvládl jsi to tak tady máš odměnu. Kuchiyouse: Zen Gohandarake "Stůl plný jídla" Přede mnou se objeví stolek plný jídla. Higuma ani nepoděkuje jen zaboří svůj čumák do jídla a začne se cpát. |
| |
| Konoha... u klanu Inuzuka Poslouchám upozornění a chápu že to co dělám je docela chyba... Nevadí, tenhle chlapík vypadá důvěryhodný a proto se rozhodnu mu odpovědět. No... možné je to v obou případech... mohu splynout jak se zvířetem tak se spolubojovníkem... či soupeřem. Neumím člověka nijak ovládat když do něj vstoupím, ale aby mně zranil musí zranit sebe.... a je li to spolubojovník... mohu mu předat svou plnou sílu. A věř tomu nebo ne, rozhodně té síly není málo. Pohlédnu překvapeně na stůl s jídlem a na medvěda... Ten se ale cpe... to je ale jedlík. Už na kraji toho klanu vlk začal větřit. Inuzuki jsou sice silní, ale stále nejsou nepřemožitelní. Vlk vskutku ucítil těla pod troskama. Vydám se k nejbližšímu domu a začnu odhazovat sutiny. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro Na Narutova slova přikývnu a odpovím mu: "Ano... Už je zvládám docela obstojně..." Pak se na chvilku zamyslím. Prohrábnu si vlasy a odplivnu si. Upřu na Naruta pohled svých černých očí a chladně řeknu: "Do oblačné tě dostanu... Tedy kousek od ní... Ale zůstat tam s tebou nemohu... Sice jsem se s Raikagem usmířil, tedy jestli se to tak dá říct, ale nic riskovat nebudu... Navíc, nechci tady Sakuru a Itachiho nechávat moc dlouho samotné... Však z Katsuyiných slov už víš co se stalo Naokimu...", řeknu a hlas se mi trochu zlomí. Potřesu hlavou a promnu si oči. "Navíc, někdo jde po Sakuře... Těsně před útokem toho Uchihy jsem se s ním střetnul... Je dost silný...", dodám a pohlédnu na Naibuna. Chvíli zvažuju co mu říct a pak jen ukážu na Naruta. "Pokud to tedy zvládneš, tak se o něj postarej... Ale ať to netrvá moc dlouho, čeká nás neodkladná cesta...", řeknu Naibunovi a mírně se pousměju. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro Na Narutova slova přikývnu a odpovím mu: "Ano... Už je zvládám docela obstojně..." Pak se na chvilku zamyslím. Prohrábnu si vlasy a odplivnu si. Upřu na Naruta pohled svých černých očí a chladně řeknu: "Do oblačné tě dostanu... Tedy kousek od ní... Ale zůstat tam s tebou nemohu... Sice jsem se s Raikagem usmířil, tedy jestli se to tak dá říct, ale nic riskovat nebudu... Navíc, nechci tady Sakuru a Itachiho nechávat moc dlouho samotné... Však z Katsuyiných slov už víš co se stalo Naokimu...", řeknu a hlas se mi trochu zlomí. Potřesu hlavou a promnu si oči. "Navíc, někdo jde po Sakuře... Těsně před útokem toho Uchihy jsem se s ním střetnul... Je dost silný...", dodám a pohlédnu na Naibuna. Chvíli zvažuju co mu říct a pak jen ukážu na Naruta. "Pokud to tedy zvládneš, tak se o něj postarej... Ale ať to netrvá moc dlouho, čeká nás neodkladná cesta...", řeknu Naibunovi a mírně se pousměju. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Naibun pro "Hay!" Převezmu rozkaz od Sasuke-senpaie. "Pokud Vám to nebude vadit." Aktivuji sharingan, díky čočkám není vidět. Prohlédnu si zranění hokageho sharingamem. "Žádné zranění, velká zásoba chakry. Drak by měl stačit." Usoudím celkem rychle. Zaměřím několik nejvážnějších bodů a ruce se mi rozjedou celkem solidní rychlostí, aby udělali celkem složitou pečeť na Doragon Taisha (Dračí regenerace) . V rukou mi probleskne na okamžik narudlé světlo, které se přeleje do Hokageho. "Tohle urychlí vaší regeneraci. Nemáte nic zlomeného a na většinu popálenin by to mělo stačit." Deaktivuju sharingan. "Při vaší hladině chakry by jste se měl vyléčit celkem rychle, ale bez pořádného spánku Vás bude zítra bolet hlava z psychycké únavy." Víceméně automaticky doplním analýzu. Krom několika popálenin a řezanin by víc neměl. Navíc díky mému sharinganu jsem viděl, že už jeho tělo začalo samo pracovat a popravdě dřív než dojdem do Kanceláře, kam oficiálně směřuje, už by měl být víceméně zdraví. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Naibun pro "Hay!" Převezmu rozkaz od Sasuke-senpaie. "Pokud Vám to nebude vadit." Aktivuji sharingan, díky čočkám není vidět. Prohlédnu si zranění hokageho sharingamem. "Žádné zranění, velká zásoba chakry. Drak by měl stačit." Usoudím celkem rychle. Zaměřím několik nejvážnějších bodů a ruce se mi rozjedou celkem solidní rychlostí, aby udělali celkem složitou pečeť na Doragon Taisha (Dračí regenerace) . V rukou mi probleskne na okamžik narudlé světlo, které se přeleje do Hokageho. "Tohle urychlí vaší regeneraci. Nemáte nic zlomeného a na většinu popálenin by to mělo stačit." Deaktivuju sharingan. "Při vaší hladině chakry by jste se měl vyléčit celkem rychle, ale bez pořádného spánku Vás bude zítra bolet hlava z psychycké únavy." Víceméně automaticky doplním analýzu. Krom několika popálenin a řezanin by víc neměl. Navíc díky mému sharinganu jsem viděl, že už jeho tělo začalo samo pracovat a popravdě dřív než dojdem do Kanceláře, kam oficiálně směřuje, už by měl být víceméně zdraví. |
| |
| Konoha Stála jsem na střeše a pozorovala jsem okolí.Držela jsem přitom Itachiho za ruku a oba jsme mlčeli. Spatřila jsem Naivina, Sasukeho a Naruta.Svzlala jsem si dlouhé vlasy do culíku a chytla jsem Itachiho. Zeskočila jsem ze střechy těsně před ty tři. Sasuke i Naruto mohli poznat, že zrovna do smíchu mi není.Byla jsem zamračená, obočí se mi spojilo do V(éčka) a na čele se udělala jedna velká vráska. “Může mi někdo vysvětlit, o co tady jde?!“ |
| |
| Konoha - Sakura, Itachi, Naibun, Naruto Poté co Naibun Naruta ošetřil k nám doskočila Sakura s Itachim. Sakura se ihned zamračí a dožaduje se vysvětlení. "Víš, zlato... Zrovna tady jednáme o tom, jaké podnikneme kroky, abychom předešli válce s Oblačnou... Bee, ten debilní jinchuuriki, který mě včera v nemocnici urážel, se zbláznil... Pomohl jednomu zločinci, který napadl mě a Naruta, a odešel... Ještě než tak učinil, tak nám vyhrožoval vyhlášením války...", vysvětlím Sakuře a starostlivě pohlédnu na Naruta. "Teď s Narutem budeme muset někam zaskočit... Jestli chceš, tak můžeš s náma...", řeknu směrem k Sakuře. Usměju se na ní i na syna a povzbudivě na ně mrknu. Pak se můj pohled stočí na Naibuna. "Ty můžeš jít taky...", dodám a mrknu taky na Naibuna. |
| |
| Konoha - Sakura, Itachi, Naibun, Naruto, Sasuke Dokončím své "ošetření" Hokageho. Jeho tělo ještě bude místy zelenkavě probleskovat, jak moje jutsu působí. Najednou před nás dopadne Tetka s bratránkem. "Neměli by být někde v krytu? Nebo aspoň ON?" Hodím zamyšlený pohled na bratránka, který asi celkem dobře mluví za vše. "Momená by bylo lepší svěřit Itachi-kun, pro tento případ, do péče v úkrytu. Takhle mi příjde akorát na ráně." Dovolím si upozornit. Pak strýc víceméně potvrdí o čem se s Hokagem dohodli. Rozhodně se chci jít podívat s nima. Tady mě není potřeba a svůj úkol nejlépe plním v přítomnosti Sasuke-senpai. |
| |
| Konoha - Sakura Sasuke Naoki Naibun Poslouchám rozhovor a tiše přemýšlím. Hmmm... tak to si budu muset sehnat jiného specialistu... Ino by měla stačit. Tak se za ni stavím a na chvíli ji zapojím do mého týmu. Poté přejde řeč na Sakuru, Itachiho a Naokiho a mi v hlavě začnou docházet souvislosti. Boj mě zaslepil. Sakura, Itachi.... Naoki............ Miu!!!!!!!!!!!!! Na obličeji se mi oběví naprosto zoufalý a zděšený výraz. Miu...U bohů to ne!!!! Než stihnu doštěknout zbytek věty rukama mi probleskne několik pečetí. Hiraishin no Jutsu (technika létajícího boha hromu) V té chvíli zmzím a objevím se u Miu ať je kde je. Na cesty totiž dostala jeden z mých kunaiů. (nevím jak vypadá sklep a v jakém stavu jsou Tenten a Miu... prosím o vyhodnocení situace od PJ) |
| |
| Konoha Po povedené infiltraci do Konohy při které mě následovala i Tsuki. Prava chtěl jsem splnit úkol a vypadnout co nejdřív ale kdybych náš příchod neohlásil a někdo nás potkal vypadalo by to hodně divně. Proto jsem hned po příchodu vytvořil klon který jsem poslal s fiktivním hlášením za Hokage. Zpráva končila tím že i když přeživší, jsme zranění a nezbívá nám chakra proto jsme zamířili na velitelství si odpočinout. Ve zkutečnosti jsme však mířili někam jinam. Do starého sídla ROOTu, konkrétně do otcovi osobní komnaty kde se pod sérií pastí a pečetí schovával jeho nejcenější poklad. Svitky obsahující techniky a informace které za dlouhá léta vytvořil a nastřádal. Poklad větší než Shisuiho oko. Pokud až tam dorazíme bez problémů, nechám Tsuki ve skrýši před samotným úkrytem svitků kam půjdu vyzvednout své dědictví jen já sám. |
| |
| Sklep - Naruto, Miu Naruto se objevil vedle své dcery v tmavém sklepě. "Naruto! To jsem ráda, že tu jsi! Můžeš nám pomoct ven? Mimochodem, co se tam venku stalo?" řekla Tenten s mimčem v ruce. Danzou Dostal jsi se do otcovy komnaty, odkud sis vyzvednul svitek. Svitek, ze kterého se můžeš naučit techniky, kterými vládnul tvůj zesnulý otec. |
| |
| Konoha - sklep Přiskočím k Miu a prohlédnu ji jestli ji nic není. Pak ji obejmu skoro se slzama v očích. Díkybohu... už jsem myslel na nejhorší... nahoře vypuklo peklo. Poté otřu slzy které se derou z očí a obejmu (dávám pozor na mimčo) Tenten. Děkuji že ses mi o ni takhle postarala... Mohu vás přenést nahoru, ale nevím jestli tam je bezpečno... Akatsuki už zdánlivě utekli, ale stále si nemohu být jistý. Ikdyž tady to asi není o moc lepší... kdo ví kdy se ten strop zhroutí. Pokud Tenten bude chtít i přes hrozbu Akatsuki ven, tak ji vytáhnu. Svoji dceru vynesu tky. Jako záchytný bod použiju Sasukeho kunai. (skáču nejdřív s Tentenpak s Miu, protože má u sebe kunai a já bych neměl záchytný bod ve sklepě.) |
| |
| Konoha Svitek jsem si bezpečně uložil k sobě tak abych ho neztratil ani v žáru bitvy(dokonce dostal i vlastní ocelovou schránku) a vydal se zpět za Tsuki. Předtím jsem ale ještě důkladně prohledal celé sídlo pro případ že by tu bylo schované ještě něco. Pokud ne vrátím se k Tsuki pokud ano, beru to s sebou a stejně se vrátím. Fajn, první zastávku by jsme měli za sebou, teď ještě pro to oko zamručel jsem a se svou společnicí se vydal k laboratořím Konohy. Upřímně já sám jsem zvědaví jak se tam dostanu nepozorovaně natož jak odtamtud dostanu Shisuiho oko. Každopádně, hned dovnitř nepůjdeme, zastavíme se před budovou abychom si ji mohli důkladně prohlédnout a naplánovat nějakou strategii. |
| |
| Kiba, Akaguma Jdete směrem, kde sídlí klan Inuzuka. Bohudík už tři ulice předtím než dorazíte na místo, jsou v pořádku a nedotčené. Vypadá to, že celá Konoha nebyla zničená. Když jste stanuli před sídlem vůdce klanu, tak vás osloví chlápek, který jede na velkém psovi. "Copak to tu máme? Akimichiho? Co tu hledáš?" řekl muž s jistou ironií v hlase. Ano, není to nikdo jiný než Kiba a Akamaru, který je teď téměř 2x větší než v shippuudenu. |
| |
| Kimto Vysoukal ses z trosek sídla tvého klanu. Jsi si naprosto jistý, že nikdo uvnitř nikdo zrovna nebyl. Rozhlédl ses po okolí a zarazil ses, protože vidíš, že je Konoha v troskách. Nenapadlo tě nic jiného, než zjistit více informací, a tak ses vydal do ulic. Po chvíli jsi nenarazil na nikoho jiného než na samotnou Tsunade, která se právě stará o zraněné vesničany. |
| |
| Konoha Kiba mi dopoví svůj příběh a já mezitím napnu všechny smysly. Věřím ti a jsem si jist, že musíš být silný přece jenom to by jsi sem ze severu asi jen tak nezavítal. Pousměji se, ale pak zpozorním pač stejně jako Kibův vlk i já jsem ucítil pach člověka. Pomohl jsem Kibovi se záchranou, když uslyším hlas pachem si ověřím, že se jedná o toho dotyčného. A ano přímo přede mnou stojí jmenovec. No stojí spíše sedí na hřbetě Akakmara, který už dosahuje velikosti mého Higumi. Ten v tu chvíli zrovna dojedl a překulil se na bok s tím vstal a popošel ke mě. Ano Inuzuko vedu ti hosta tak se chovej slušně ! Procedím emzi zuby zase já. Štěstí, že neví, kdo je pod maskou i když mu Higuma může napovědět. Zajímalo by mě co tu dělá. Měl by spíše někde zachraňovat. Někdo by tebe a tvůj klan rád navštívil. Přitom poukážu na druhého Kibu. Higuma mezitím přijde k Akamaruovi prohlídne ho a pak dojde zase ke mě. Zajímalo by mě čím to krměj. Pousměji se, ale pod maskou to nešlo vidět. |
| |
| Tým Hakuši Kimi, Hakuši Vyrazili jste do mlhy, kde jste se snažili najít majitele toho velkého ohnivého ještěra. Bohužel ani s Kimiho KG jste nikoho nenalezli. Vypadá to, že na vás poslal ještěra a sám utekl. Raiu, Saiyuri Raiu skřížil ruce a padl k zemi, což po něm ještěr zopakoval a s velkou silou dopadl na "čumák", který zaryl docela hluboko do země. Je zcela jisté, že mu bude nějakou chvíli trvat než se vyhrabe. |
| |
| V lese s týmem Ještěr překvapivě zavrávoral místo toho se však objevily jiné problémy a to to, že Shinobi je fuč. Sakra to nejde. Musím použít to jutsu, ale to znamená, že ty děti tu být nemůžou. S tím vytáhnu tři papíry a poskládám tři holubice. Následně na to vytáhnu z kapsy svitek, který jsme měli předat. Následně na to se svitek promění v holubici a ta se vznese a letí na místo, kde jsme ho měli předat. Dobrá tak jeden úkol budeme muset splnit takhle. Týme poslouchejte musíte zmizet já toho ještěra budu muset odstranit jinak. Pošlu vás do Konohy. Jak říkal Raiu je tam zmatek tak tam bude moci pomoci, tady mi budete bohužel prozatím překážet. S tím poskládané holubice položím na zem. Kami Kuchiyose no Jutsu " Technika papírového přivolání " Až budete v Konoze oznamte Tsunade, že se postarám o doručení dopisu a potom se do Konohy vrátím. S tím čekám až si každý vleze na svoji holubici. Ty se následně vznesou a zamíří si to co nejdříve do Konohy. Pokud to dobře počítám tak by v poledne měli dorazit do Konohy. ( Nejspíše čas, který je v Konoze teď.) XD Já si počkám až se ještěr vyhrabe a začnu se lehce otáčet. Následně na to začnu zrychlovat. Fuuton: Fukimakurukaze " Zuřivý vítr " Když už studentíci jsou dostatečně daleko můžou si všimnout tornáda, které řádí na místě, kde jsem stála já. |
| |
| Chichi Když za ní znovu přijde Boku-Jin už mu věnuje delší pohled, ale spíše podezřelí, ale pak se přesune ke zraněnému stejně jako předtím ho prohmatává, pak ho přejede svým sharinganem a nakonec jí zeleně prozáří ruce, kterými začne přejíždět kolem plic. Pak se pokusí změřit tlak a ihned následně na to přejde k srdeční masáži a dýchání z úst do úst. Tohle dělá chvíli až muž nakonec začne dýchat. Po tomhle muži si sedne a začne si otírat zpocené čelo a následně na to mnout oči. Pak jí jeden z mediků podá lahev a Chichi se občerství následně na to se podívá na Boku-Jina. Co tu dělá shinobi ze skryté Kamenné ?? V jejím hlase je znát až dětinská zvědavost a sice unaveně, ale přece jenom se donutí o úsměv. Pak, ale jí přivedou dalšího muže, který má zlomenou nohu asi tak na třikrát. Chichi se na zranění podívá a zase zapne své MS. Následně na to začne docela brutálně muži zatlačovat kost, která vyčnívala ven z5 do nohy. Muž začal řvát a nebýt roubíku, který mu vložili do úst prokousl by si jazyk. Přesto náhle přestal řvát a jeho zranění se začalo překrývat kůži a pak po něm nezbylo ani památky. Chichi mu následně na to dala obyčejnou dlahu a poslala ho za slabšími mediky. tohle jí už asi dostalo na pokraj sil, jelikož začne vrávoravě přecházet k jedné zdi na kterou se posadí. |
| |
| Boj s ještěrem-- úlet do Konohy Sleduju, jak se Raiu vypořádá s ještěrem. zdá se, že to zabralo, účinek to má zdá se také velký. Je znát, že se ještěr nějakou dobu nezvedne... Povzdechnu si. To je škoda, ež se musím jenom krýt, ale já tu nejsem moc k ničemu platná, zrovna proti typu soupeřů jako jsem já je ten ještěr dobře vybaven... A pokud je to od něj neplánované, tím víc "bodíků" pro něj. Pohlédnu na senseiku a přikývnu. Teď zrovna můžu být ráda za svojí povahu, zbytečně se nevyptávat a prostě dělat to, co se mi uloží, bez zbytečného vyptávání. Nasednu na jednu z holubic, které senseika vytvoří, i když mě tak trochu napadne, jestli mě ten papír udrží. Nejsem těžká, ale ten papír rovněž není nijak pevný a i menší váha než ta moje by ho měla zničit... Ale speciálnímu senseičinu papíru je to zjevně jedno, proto pohlédnu na holubici a lehce zamyšleně pohladím papír, ze kterého je složené, druhou rukou pak přejedu po záhybu papíru. "Wakarimashta." Řeknu před odletem senseice na její žádost ohledně vyřízení Tsunade a pak se holubice vznesou a společně letí pryč, údajně směrem ke Konoze. Když jsme dál, pootočím se směrem k místu, kde jsme nechali senseiku... A tornádo mě zanechává ve vzrostlém mínění o naší senseice. Jen co doletíme do Konohy, ať už nás holubice donesly jakkoliv daleko, rychle seskočím a aniž bych čekala na zbytek týmu, utíkám ke kanceláři Tsunade. Zaklepu, otevřu dveře a udýchaně pozdravím. Jestli tam Tsunade je, ukloním se a řeknu: "Tsunade-sama, gomenansai, ale mám vyřídit vzkaz od Hakushi-sensei, senseiky mého týmu, že kvůli nečekaným problémům jsme byli posláni sem a senseika sama misi vyřídí, tedy mise i přes komplikace bude splněna." Aby sdělení bylo co nejstručnější, záměrně se vyhýbám zmínce o tom, co ty "komplikace" byly zač. Kdyžtak se může Tsunade zeptat, pokud ji to bude zajímat... Čekám, jaká bude reakce. |
| |
| Konoha (Sasuke, Itachi, Naibun) Vyslechla jsem si Sasukeho a Naibuna.Přikivovala jsem a přemýšlela jsem.Koukla jsem se na Itachiho a pak na Sasukeho, stále jsem mlčela a držela Itachiho za ruku. Nadechla jsem se jako by mě něco napadlo a chtěla to říct. “Né, to je blbý nápad..“ Řekla jsem si tiše pro sebe a znova začala přemýšlet. “Dobrá, Itachiho dostaneme někam, kde bude v bezpečí a budeme pokračovat v cestě.“ |
| |
| Miu, Naruto Tenten přikývne a řekne "Dostaň nás ven." S tím Naruto chytí Tenten i Miu a přenese se k Sasukemu. Sasuke, Sakura, Naibun, Naruto, Miu V místech, kde Naruto zmizel, se po chvíli znovu objevil. Tentokrát měl s sebou Miu a Tenten s jejím miminem. Maiya Chtěla jsi se přiblížit k Hokagemu, který se zrovna vybavoval s nějakou ženou, která měla za doprovod pár černovlasých mužů, když v tom se s tebou ta poškozená střecha zřítila a zavalila tě. Absolutně nejsi schopná se sama vyhrabat a tak voláš o pomoc. Danzo, Tsuki Procházíte poničenou Konohou, když v tom uslyšíte hlas nějaké dívky, který se ozývá z jedné zřícené budovy. Zní velice zoufale. |
| |
| Konoha - Kiba x Kiba Procházíme s Kumou ulicí když naproti nám přijíždí muž na psovi který velikostí slabě překonává i mého společníka. Jde poznat že se ti dva moc v lásce nemají, ale proto jsem tu nepřišel. Přišel jsem zjistit jak těch pár staletí žila tato větev našeho klanu. No... mohl by se jednou za čas učesat, to jeho vrabčí hnízdo na hlavě je něco strašného. Zdravím, Jmenuji se Ikage Kiba. Přišel jsem vyhledat klan Inuzuka, protože máme společné předky a chtěl jsem zjistit jak se daří této větvi mé rodiny. Nenápadně si zkontroluju zda-li plášť poctivě cloní každý kout mého těla krom bot a hlavy a pokračuji dál. Je-li to možné, až zkončí tento rozruch rád bych s někým z vás poseděl u medoviny a promluvil si, co se změnilo, jak se vám žije a tak podobně. Popřípadě jsem si všimnul, že tady míváte jiné bojové styly, vůbec bych se nezlobil kdybych se nějaký mohl přiučit. |
| |
| Boj s ještěrem-- úlet do Konohy Jsem rád, že moje Kage mane vyšlo jak jsem chtěl a ještěr zaryl hubou do hlíny. "Tak to by bylo." Pomyslím si a začnu se připravovat na Kuro Su-Tomu (Černá bouře), když dorazí seneika s nepořízenou, navíc s takovou hloupostí, že máme letět do Konohy. Tam se mi moc nechce. Nebudu tam mít ani mámu a asi ani tátu. Ne, že by s babičkou nebyla sranda, ale... Trošku ublíženě, že to vypadá, že mi vadí, že nemůžu dorazit ještěra osobně nastoupím na holubici. Pro mne to má aspoň výhodu: Můžu si užít věc, kterou bych jindy nemohl a tou je let. Je mi skoro líto, že nemám mozek na to vymýšlet vlastní jutsu, tedy aspoň všichni říkají. Přeze všechno vypadá ten let tak jednoduchý. Nakonec se vzneseme nad Konohu. "Pane ju. Vidíte to?" Ukazuji na pobořenou Konohu, která vypadá jakoby se přes ní prohnalo tornádo. "Tak takhle to včera nebylo. To se stalo dneska." Zahalekám na ostatní. Využiji, že můžem chvíli řídit ještě tyhle holoubky a proletím se nad Konohou ve snaze najít Tsunade. Po chvilce jsem úspěšný a ukáži k zemi. "Támhle je." Začnu kočírovat papírovku dolů, kde pak seskočím a počkám, až Sayuri podá své hlášení. Pak se podívám na Tsunde. "O mé mamce stále nic?" |
| |
| Konoha (Sakura, Naruto, Naibun, Miu) Naruto dostane hysterický záchvat a zmizí. Netrvá to moc dlouho a objeví se tu i se svou dcerou a Tenten. Mírně se pousměju, ale v tom mi Sakura odpoví. Teď se usměju naplno a upřímně. "Neboj se... Tam, kam půjdeme bude Itachi v naprostém bezpečí... Myslím, že se mu bude u moře líbit....", řeknu a znovu na ně mrknu. V tom okolo nás probíhá jeden z mých podřízených, který je původem z klanu Yamanaka. Nebudeme ztrácet čas hledáním Ino.. Tenhle bude muset stačit..., pomyslím si a zamyslím se nad tím jak se jmenuje. Chvíli mi to trvá, ale nakonec si na jméno vzpomenu. "Hej, Yamaguchi!! Pojď sem!! Tímto ti uděluji misi třídy S... Budeš doprovázet hokageho na diplomatickou misi...", řeknu autoritativním hlasem a kouknu na Naruta. "Vím, že tam, kam půjdeš Miu nebudeš chtít vzít s sebou... Proto se nabízím, že jí vezmu s sebou já... Budou s Itachim v bezpečí...", řeknu Narutovi vážným hlasem a jednou rukou chytím Sakuru okolo pasu. "Chyťte se mě...", řeknu a nastavím jednu ruku před sebe, načež počkám až mě chytí všichni a pak nás přenesu do rokliny blesků, kousek od Oblačné. Roklina blesků Ocitneme se před schodama, ze kterých sestoupil Bee, když jsem ho poprvé spatřil. "Nebojte se, nejsme na místě... Tady vysadíme Naruta a Yamaguchiho...", řeknu všem, abych předešel hloupým otázkám. Kouknu na Naruta a na Miu a řeknu: "Tak se rozlučte... Dám vám chvíli..." Chvilku počkám a dám Narutovi a jeho dceři chvíli na rozloučení. Po asi minutě a půl však zakašlu a pobídnu je: "Nic ve zlém, ale už mě očekávají, tak pojď sem Miu..." Počkám až ke mě Miu přijde a chytím jí za ruku. "Všichni se mě zase chyťte...", řeknu a zase počkám až se mě chytí všichni, kteří mají, načež se přeneseme před sídlo staříka Hijameho. Jižní pobřeží země ohně - Pláž Teď se ocitneme na mnohem hezčím místě. A to přímo na pláži na jižním pobřeží země ohně. Na dohled se nachází staré letní sídlo klanu Uchiha. "Tak jsme tady...", řeknu tiše a pustím Sakuru. "Dobrá... Teď budu muset jít támhle do toho sídla... Sakura může jít se mnou... Pokud Naibun chce jít také, tak může... Děti počkají tady...", řeknu plán našich dalších kroků a kouknu na Itachiho a Miu. Složím rychlou pečeť Kage bunshin no Jutsu a objeví se dva mé klony. Jeden z mých klonů se skloní k dětem a řekne: "Já vás tady pohlídám..." Mé originální já vyjde směrem k sídlu, ať už mě Sakura a Naibun sledují nebo ne. Klony se mezitím věnují dětem. Jakmile mé originální já dojde ke dveřím starého letního sídla klanu Uhiha, tak zaklepu na dveře a počkám na odezvu. |
| |
| Cesta na jižní pobřeží země Ohně Pokračuji se strýcem v jeho cestě. Nelíbí se mi, že s sebou tahá ty dva prcky, ale když vidím, kde jsme konečně přistáli, musím uznat, že je to celkem dobrá skrýš. Strýc udělá Kage bushin klony. Hrdě se narovnám a složím pečetě na Kage Bushin no Jutsu (Stínový klon). Vyzkouším dát méně energie než jsem dával a ejhle. Klon vydržel. "Jo!" Pomalu se neudržím. Sice cítím, že to zatím nebude moje nejlepší jutsu, ale aspoň chvíli třeba vydrží. Klon se sehne a rejpne nohou do písku. "No můžem se pokusit postavit hrad." Sice jsem hrad nikdy nestavil, ale děcka se aspoň zabaví. Mé originální já následuje strýce do sídla. |
| |
| Konoha Jak jsme postupovali k oné budově zaslechl jsem hlas volající o pomoc. Střelil jsem pohledem po Tsuki a byl jsem rád že mám masku, sadistický úšklebek na mé tváři by ji asi trošku vyděsil. Počkej tady, kouknu se tam zavolal jsem na ni a změnil jsem směr k místu kde byla pod troskami uvězněná asi 17letá dívčina, špatně nevypadala to ne ale tak nějak zpěchám a navíc jsem na nepřátelském území i když nakonec až odsud budu utíkat rukojmí se bude hodit. Vydrž chvilku hned tě odtmatud dostanu snažil jsem se jí uklidnit, načež jsem začal ve velkém odhazovat trosky dokud nebyla volná. Jste v pořádku? Nemáte nějakou zlomeninu nebo tak něco? |
| |
| Mé letní sídlo - Sasuke, Naibun ? Sakura ? Hovím si ve svém křesílku na terase a pozoruji své okolí překrásného dne, kterých zde na moři je docela dost. Popíjím chutnou pomerančovou šťávu a sleduji svoji překrásnou pláž, kterou sdílím jen s ptáky, racky a dětmi. Šťáva vyletí z mých ústa a stařík se hbitě vyhoupne na nohy. Cože ?? Děti ?? Zahledím se na pláž, kde se objeví Sasuke s celou svou rodinou. Eh, jde vidět, že pojem sám se v dnešní době jeví jako velký problém. Kasai se ke mě přidá zase se svojí otravnou dýmkou. Vypadá to na návštěvu mám oprášit náš čajový servis ?? Uchechtne se a zase zmizí. Já ho jen doprovodím zamračeným pohledem. Pak sleduji, jak Sasuke a snad s ním i doprovod míří nahoru ke mě. Když zaklepe odkašlu si. Vstupte. Když vejdou uvítám je milým výrazem a lehce se zvednu přičemž ukážu na ty čtyři židle, které tu zůstali od minula. Posaďte se jsem velice rád, že jste dorazili i když ve větším počtu než jsem očekával. Stále se usmívám bez náznaku vzteku, který pomalu ve mě opadá. Ta troufalost no to vždyť ti děti mi tu pláž překopou. Doufám, že si tu z toho neudělají výletní pláž pro celou Konohu musel bych pak využít svých schopností. |
| |
| Konoha Spadne mi obrovský kámen ze srdce když se ujistím že má dcera i kamarádka jsou v pohodě. Sasuke odchytí prvního Yamanaka kterého najde tak se ještě pro jistotu zeptám. Umíš doufám zkoumat mysl při výslechových metodách... Podívám se na žáby na ramenech. Pro všechny případy zůstaňte tady a připravte mi svitek pro opačné přivolání ať mě tu můžete vyvolat až vám pošlu signál. hmmm... signál bude že si přivolám meč. S tím meč zabodnu do země a žáby mi seskočí z ramen začnou s chystáním pro ně jednoduché techniky. Až (nebo pokud) mi přikývne ten Yamanaka, tak jednou rukou chytím dcerku a obejmu ji a druhou rukou se chytím Sasukeho. Jakmile se oběvíme na místě tak si na zemi udělám značku pro techniku boha hromů. Tak Miu... Budu tě muset nechat samotnou se strejdou Sasukem. Pokud na to budu mít síly tak k tobě přivedu i mamku a Minata. Teď si budu muset jít promluvit s jedním pánem a neměl bych mít velký doprovod, takže vás tu všechny opustím. Budeš mi chybět zlatíčko. Dám Miu pusu na čelo a připravím se k odchodu. |
| |
| Letní sídlo Uchihů (Sakura, Naibun, Hijame) Když se ozve "vstupte", tak otevřu dveře a vstoupím. Počkám až můj doprovod vejde dovnitř a pak za nimi zavřu. Stařík nás vyzve, abychom se posadili. S mírnou úklonou mu poděkuji a usadím svou ženu. (tedy jestli jde se mnou) Nakonec se posadím i já a pohlédnu staříkovi do očí. "Omlouvám se... Vím, že jste říkal, abych přišel sám, ale nemohl jsem nechat svou rodinu napospas nebezpečí, které číhá v Konoze...", omluvím se Hijamemu. "A těch dětí si na té pláži nevšímejte... Nebudou dělat žádné potíže...", dodám a kouknu se směrem k pláži. Prohrábnu si své prošedivělé vlasy a chvíli mlčím. Po chvíli mi to nedá a já promluvím: "Takže k věci... Můžete klidně mluvit... Nemám před nimi tajnosti..." |
| |
| Letní sídlo Uchihů (Sakura, Sasuke, Naibun, Hijame) Nechám se v pustit dovnitř, ještě malinko rozehřán svým úspěchem v podobě zatím držícího Kage klona. Strýc usadí Sakuru a pak usedne. Já si stoupnu na své obvyklé místo. Za levé rameno strýce a nasadím mírně neutrální výraz s náznakem zájmu. "Tak s čím příjde." Uvědomuju si, že bych asi bez strýce neprchl a tak jsem rozhodnut si ho hledět. |
| |
| Naruto Ten týpek z klanu Yamanaka ti přikýv, když ses ho zeptal jestli je schopen zkoumat mysl při výslechových metodách. Chytili jste se Sasukeho a objevili jste se v nějaké roklině. Tam ses rozloučil s Miu, která následně zmizela se Sasukem. Ocitl ses tu s Yamanakou, kterému Sasuke říkal Yamaguchi. Ten na tebe pohlédl a zeptal se "Kam to vlastně míříme, Hokage-sama?" |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Hijame pro Sleduji Sasukeho a můj klidný výraz se změní v zamračení, které je směřováno převážně na Sakuru ať už pokud stojí vedle Sasukeho nebo na pláži s dětmi. Dobrá řeknu ti tedy to co mám na srdci a ty se podle toho rozhodni. Jak už jsem říkal mé jméno je Uchiha Hijame pocházím ze země Vody, kam jsem se ukryl když mě tvůj klan vyhnal. Hodně dlouho jsem se skrýval jako jeden z bohatších pánů v zemi a sledoval dění v Konoze. Po velkém masakru jsem dlouho truchlil, ale později jsem přišel na to, jak celý klan obnovit. Mým spojencem byl jeden lékařská shinobi, který hodně zkoumal lidskou tkáň a duši. Pomocí něho jsem schopen vytvořit tělo a následně i duši tvora, kterého si usmyslím avšak vyžaduje to obrovské množství chakry. Dokážu tak navrátit ty členy klanu, které jsi ztratil a mezi nimy i tvého bratra nebo syna. Stačí mi jen jejich DNA a nebo DNA otce a matky. Ovšem tyhle techniky mají úskalí a to ty, že na to, abych tělo tvořil potřebuji tak velké množství chakry, že mi ho nromální člověk nikdy neposkytne. Proto potřebuji Bijuu. Samozřejmě nechci lovit Jinchuuriki jako Akatsuki avšak po jejich minulém nezdaru, kdy o některé své Bijuu přišli se jich tu určitě pár najde, ale více mě zaujal Hachibi nerad to říkám, ale klidně bych se obětoval k tomu, abych toho intrikána, který jak to vypadá nesnáší celý náš klan dostal. Je nebezpečný pro celou Konohu a hlavně svým proti Uchihovským přístupem může zapříčinit co se stalo za tvého dětství. Zároveň si však nejsem jistý jestli je moudré se znovu spřáhnout s Konohou, z prostého důvodu, kde se objeví Uchiha objeví se touha po jeho očích jasným příkladem je Mugen, který se neovládl. S tím usrknu juice a čekám na jejich reakci přece jenom je důležité jak to přijmou. Nemám rád touhle prodlužování radši sjem to na ně vyklopil hned. Když to pochopí super, když ne tak holt budu mít práci. Avšak Sasukeho se obávám jeho chakra je temnější než, kterákoliv jiná. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Hijame pro Sleduji Sasukeho a můj klidný výraz se změní v zamračení, které je směřováno převážně na Sakuru ať už pokud stojí vedle Sasukeho nebo na pláži s dětmi. Dobrá řeknu ti tedy to co mám na srdci a ty se podle toho rozhodni. Jak už jsem říkal mé jméno je Uchiha Hijame pocházím ze země Vody, kam jsem se ukryl když mě tvůj klan vyhnal. Hodně dlouho jsem se skrýval jako jeden z bohatších pánů v zemi a sledoval dění v Konoze. Po velkém masakru jsem dlouho truchlil, ale později jsem přišel na to, jak celý klan obnovit. Mým spojencem byl jeden lékařská shinobi, který hodně zkoumal lidskou tkáň a duši. Pomocí něho jsem schopen vytvořit tělo a následně i duši tvora, kterého si usmyslím avšak vyžaduje to obrovské množství chakry. Dokážu tak navrátit ty členy klanu, které jsi ztratil a mezi nimy i tvého bratra nebo syna. Stačí mi jen jejich DNA a nebo DNA otce a matky. Ovšem tyhle techniky mají úskalí a to ty, že na to, abych tělo tvořil potřebuji tak velké množství chakry, že mi ho nromální člověk nikdy neposkytne. Proto potřebuji Bijuu. Samozřejmě nechci lovit Jinchuuriki jako Akatsuki avšak po jejich minulém nezdaru, kdy o některé své Bijuu přišli se jich tu určitě pár najde, ale více mě zaujal Hachibi nerad to říkám, ale klidně bych se obětoval k tomu, abych toho intrikána, který jak to vypadá nesnáší celý náš klan dostal. Je nebezpečný pro celou Konohu a hlavně svým proti Uchihovským přístupem může zapříčinit co se stalo za tvého dětství. Zároveň si však nejsem jistý jestli je moudré se znovu spřáhnout s Konohou, z prostého důvodu, kde se objeví Uchiha objeví se touha po jeho očích jasným příkladem je Mugen, který se neovládl. S tím usrknu juice a čekám na jejich reakci přece jenom je důležité jak to přijmou. Nemám rád touhle prodlužování radši sjem to na ně vyklopil hned. Když to pochopí super, když ne tak holt budu mít práci. Avšak Sasukeho se obávám jeho chakra je temnější než, kterákoliv jiná. |
| |
| Roklina blesků Zbyl jsem tu jen já a Yamanaka. Míříme do skryté oblačné vesnice. Podle map ke kterým jsem měl za kariéru hokageho k dispozici by tam měla vést tamta cesta, ale přesvědčím se... Krom toho si nás tu zachvíli určitě odchytí ANBU nebo tak něco. Sednu si do tureckého sedu abych se mohl patřičně soustředit a pokusím se vycítit nějaké větší množství chakry v okolí. Poté se vypne můj Sage-mod a já vyjdu sěrem kterým se domnívám že je můj cíl. Po cestě si na kunaie namotávám papírky s mojí kotvící technikou Jutsu-shiki |
| |
| Boku-Jin a Chichi Usměji se nad její otázkou. Už mám dost toho krtkování a tak mi příjde pauza vhod. Takže se přidám k její malé siestě. "To samé bych se mohl zeptat já: Co dělá členka vymřelého klanu na místě, které nesvědčí jejich zdraví." Vytáhnu vlastní lahev. Zavoní mírná chuť saké. Pak ustoupím a nasadím nevinný úsměv. "Můj úkol zde je prostý: Oficiálně pomáhám Konoze na přání našeho šéfa." Upiji trochu z lahve. "Neoficiálně víme o tom, že zde měli být 3 junchiriki a tak jsem byl poslán je okouknout, jak jsou zabezpečeni pro případ nutné ochrany." Napiju se ještě jednou a naleju trochu saké do víčka. Sýkorka z mých vlasů seskáče a napije se. Oklepe se a uštědří mi štípanec do ruky. Usměju se. "No a popravdě, pod svícnem největší tma. Tady všichni ví, že je tu junchiriki Kyubiiho a tak schovat tu mě, byl nejjednodušší způsob, jak se ukrýt a nevystavit Kamennou nebezpečí." Nakonec řeknu jeden z mých pravých důvodů, proč jsem do toho šel. Sice jméno našeho klanu používat nesmím, ale stejně je to moje rodina. |
| |
| Roklina blesků Sedl sis a soustředil ses. Ihned jsi určil kterým směrem se vydat. Kupodivu tím směrem vedla ta strzka, na kterou jsi před chvílí ukazoval. Sage mod jsi deaktivoval a vydal ses s Yamaguchim po stezce. Po pár minutách se odnikud zjevilo 8 členů ANBU z oblačné, kteří na vás namířili zbraně. Jeden z nich předstoupil a zadíval se na vás. "Kdo jste a co... Umm.. Vy jste Rokudaime hokage, že ano? Jaký je účel vaší návštěvy?" řekl ten ANBU, který předstoupil. |
| |
| Roklina blesků Zastaví nás skupina ANBU, ale výraz v mé tváři není nijak zaskočený či překvapený. Pokynu rukou ať skloní ty zbraně, založím ruce za záda a pomalým krokem se vydám kupředu aby šlo vidět že nemám v zájmu jim utéct. Ano, jsem Rokudaime Hokage Uzumaki Naruto. Chci navštívit skrytou Oblačnou vesnici za účelem audience u Raikgeho. Mám velice důležité diplomatické jednání co s ním musím probrat. Působím autoritativně a nedávám najevo jedinou známku strachu, neboť věřím že se nemám čeho bát dokud něco neprovedu jako první. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro Staříkova slova jsem s nevěřícným výrazem doslova hltal. Když domluvil, tak jsem chvíli mlčel a šlo na mě poznat, že mi to v hlavě šrotuje. Po nějaké době jsem na něj upřel svůj pohled a nejistě jsem řekl: "To... To není možné!! Pokoušely se o to celé generace před námi, ale bez úspěchu..." Zase na chvíli zmlknu. To znamená, že by mohl "oživit" Naokiho... I kdyby byla jen malá šance, tak mu musím pomoci!! Prostě musím!!, pomyslím si a s vážným výrazem pohlédnu na Sakuru. "Jestli je to pravda a vy dokážete vzkřísit mého syna, tak vám pomohu... Ať to stojí co to stojí!!", řeknu a zprudka se postavím. Vrhnu na staříka důležitý pohled a pak zvolám: "Já Hachibiho ulovím!!" Pak mi dojde o čem stařík mluvil naposled, a to, že si není jistý spojenectvím s Konohou. "Konoha se změnila... To ano... Ale k lepšímu... Je sice ještě mnoho lidí, kteří náš klan nenávidí nebo mu závidí jeho sílu, ale je to náš domov...", řeknu po chvilce Hijamemu a počkám si co mi na to řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro Staříkova slova jsem s nevěřícným výrazem doslova hltal. Když domluvil, tak jsem chvíli mlčel a šlo na mě poznat, že mi to v hlavě šrotuje. Po nějaké době jsem na něj upřel svůj pohled a nejistě jsem řekl: "To... To není možné!! Pokoušely se o to celé generace před námi, ale bez úspěchu..." Zase na chvíli zmlknu. To znamená, že by mohl "oživit" Naokiho... I kdyby byla jen malá šance, tak mu musím pomoci!! Prostě musím!!, pomyslím si a s vážným výrazem pohlédnu na Sakuru. "Jestli je to pravda a vy dokážete vzkřísit mého syna, tak vám pomohu... Ať to stojí co to stojí!!", řeknu a zprudka se postavím. Vrhnu na staříka důležitý pohled a pak zvolám: "Já Hachibiho ulovím!!" Pak mi dojde o čem stařík mluvil naposled, a to, že si není jistý spojenectvím s Konohou. "Konoha se změnila... To ano... Ale k lepšímu... Je sice ještě mnoho lidí, kteří náš klan nenávidí nebo mu závidí jeho sílu, ale je to náš domov...", řeknu po chvilce Hijamemu a počkám si co mi na to řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro Staříkova slova jsem s nevěřícným výrazem doslova hltal. Když domluvil, tak jsem chvíli mlčel a šlo na mě poznat, že mi to v hlavě šrotuje. Po nějaké době jsem na něj upřel svůj pohled a nejistě jsem řekl: "To... To není možné!! Pokoušely se o to celé generace před námi, ale bez úspěchu..." Zase na chvíli zmlknu. To znamená, že by mohl "oživit" Naokiho... I kdyby byla jen malá šance, tak mu musím pomoci!! Prostě musím!!, pomyslím si a s vážným výrazem pohlédnu na Sakuru. "Jestli je to pravda a vy dokážete vzkřísit mého syna, tak vám pomohu... Ať to stojí co to stojí!!", řeknu a zprudka se postavím. Vrhnu na staříka důležitý pohled a pak zvolám: "Já Hachibiho ulovím!!" Pak mi dojde o čem stařík mluvil naposled, a to, že si není jistý spojenectvím s Konohou. "Konoha se změnila... To ano... Ale k lepšímu... Je sice ještě mnoho lidí, kteří náš klan nenávidí nebo mu závidí jeho sílu, ale je to náš domov...", řeknu po chvilce Hijamemu a počkám si co mi na to řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Jakmile se mý kloni zrušily, zjistl jsem že jsem je použil zcela zbytečně . Nikoho jsem neviděl a už vůbec se my nepodařilo zjisti jak funguje ta Hokage Bariéra. Trochu se zašklebím nad zbytečním neúspěchem a na chvíli se zapřemýšlím. To je k ničemu, jednoduše tam znovu vtrhnu ale tentokrát se nebudu zdržovat maskování. Složím jednoduchou pečeť a vytvořím tři stínové klony, které okamžitě začnou jednat. První klon se promění v obyčejného ptáčka, který vzlítne do vzduchu a začne přelétávat přes Konohu aby se pořádně rozhlédl. Rozhlíží se především po nějakých zápaseech, v niž by se mohl vyskytovat Danzou a Tsuki. Nechci je nechat na pospas, dokud mají Shisuiho oko. Druhý klon se promění na krysu a třetí klon se promění na obyčejného orla, který tu krysu chytí do pařátů. Samozřejmě tak aby si navzájem neublížily a pomalu vzlétnu. Orel s krysou přiletí do Konohy a přesně na místo, kde stojí nebo kde stál Narutův dům. Z informací od zraněných ANBU vím,kde přesně jeho dům leží a také vím že hned vedle je i Sasukeho. Jakmile přistanou, krysa vběhne do trosek a patrá po nějakém svitku, kde by byla výlíčena technika boha hromu (dědictvý čtvrtého hokage) . Jakmile něco najde, přesune se i do Sasukeho domu a hledá informace o Sharinganu. Vím že Sasuke byl poslední Uchiha a tudíž jee on jediná osoba,kdo ty informace měl. Jakmile orel vysadí krysu u Narutova domu, znovu vlétne a posadí se někam blízko hřbitova, kde jsou také ukryty spoustu těl i pozůstatků. Mé originální já se pomocí HEnge promění také na nějakého běžného ptáčka a proletí nad branami přímo k pohřebišti , kde se skryje v lesích. Počítám že ukrytá těla a pozůstatky nejslavnějších i nejsilnějších ninju ze země Ohně budou ukrytá někde v nějakém "mauzoleu" a budou jí hlídat ninjové. Proto se tam vydalo rovnou mé originální já. Jakmile obhlídnu situaci, pomocí DS se přemístím do hrobky a postupně obejdu téměř všechny těla. Hlavně potichu a především tak aby mě nikdo neviděl i neslyšel. Můj druhý klon hlídá venku a kontroluje jestli někdo nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Naibun pro Nedovolím si schladit strýcovo nadšení. "Jak se jmenuje medik-ninja, který s Vámy spolupracuje? Znám pouze tři, kteří dokázali se vydat na podobnou cestu." Jejich plán zní sice... Úchvatně, ale popravdě řečeno se mi na něm něco nelíbí. Pro mne to zavání moc Velkým hadem. Trošku i pochybuji o tom, že by existoval nějaký opravdu dobrý medik, kterého by moje mamka "neznala". Navíc mi to připadá trochu... Šílené. Sice věřím, že má můj strýc velký žal, nad strátou syna, ale nevím, jestli je to dobrá cesta, kterou se chce pustit. Přesto krom této otázky na sobě nedávám nic znát. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Naibun pro Nedovolím si schladit strýcovo nadšení. "Jak se jmenuje medik-ninja, který s Vámy spolupracuje? Znám pouze tři, kteří dokázali se vydat na podobnou cestu." Jejich plán zní sice... Úchvatně, ale popravdě řečeno se mi na něm něco nelíbí. Pro mne to zavání moc Velkým hadem. Trošku i pochybuji o tom, že by existoval nějaký opravdu dobrý medik, kterého by moje mamka "neznala". Navíc mi to připadá trochu... Šílené. Sice věřím, že má můj strýc velký žal, nad strátou syna, ale nevím, jestli je to dobrá cesta, kterou se chce pustit. Přesto krom této otázky na sobě nedávám nic znát. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Naibun pro Nedovolím si schladit strýcovo nadšení. "Jak se jmenuje medik-ninja, který s Vámy spolupracuje? Znám pouze tři, kteří dokázali se vydat na podobnou cestu." Jejich plán zní sice... Úchvatně, ale popravdě řečeno se mi na něm něco nelíbí. Pro mne to zavání moc Velkým hadem. Trošku i pochybuji o tom, že by existoval nějaký opravdu dobrý medik, kterého by moje mamka "neznala". Navíc mi to připadá trochu... Šílené. Sice věřím, že má můj strýc velký žal, nad strátou syna, ale nevím, jestli je to dobrá cesta, kterou se chce pustit. Přesto krom této otázky na sobě nedávám nic znát. |
| |
| Konoha Vykoukla jsem z poza rohu né moc stabilní budovy a opřela se o její stěnu.Sledovala jsem Hokage-sama jak mluví s nějakou ženou která má jako doprovod černovlasé muže. Odtáhla jsem se od stěny budovy a chtěla jsem vyjít za Hokage-sama.Když jsem slyšela divná zvuk a otočila jsem se, viděla jsem jak se na mě řítí střecha a stěna domu, o který jsem se opírala, jediné co jsem stihla bylo, že jsem přivřela oči a sutiny mě zavalily. Snažila jsem se z toho nějak dostat ale sotva jsem mohla dýchat, natož se hýbat.Všude kolem mě se zvedl prach takže se mi těžce dýchalo, písek mě štípal do očí a bylo mi jasné, že o mě asi nikdo neví. Začala jsem volat o pomoc.Stále se mi žádné nedostalo, hrozně mě bolela levá noha. Stále jsem volala o pomoc.Připadalo mi, že Konina je opuštěná, za celou dobu tudy nikdo nepřišel.Když už jsem ani nedoufala, že by mi mohl někdo pomoci, přišel ke mně někdo, koho jsem tu snad nikdy neviděla.Pomohl mi se dostat na nohy.Koukla jsem se na levou nohu, na žádné hrozné zranění to nevypadalo, možná jen modřina. “Myslím, že jsem v pořádku, děkuji.“ |
| |
| Zmatky před Konohou- Konoha Celý souboj sleduji z povzdálí, ale abych se přiznal, nic moc jsem se o našich soupeřích nedozvěděl. TGen chlápek, na kterého jsem útočil mě ve velkém pžekvapil, protože ten výbuch nebyl jen výbuch klona, ale vypadalo to, jako by vybouchlo jeho pravé já. To je mi ale jedno, protože se všichni Akatsuki začnou stahovat, když najednou přijde obrovský výbuch. Velká ničivá větrná technika, která zničí snad celou Konohu. Sakra... Musím tam jít pomoc.... Probleskne mi hlavou a já se co nejrychlejší cestou dostanu do Konohy. Kage Bunshin no Jutsu (stínový klon) Udělám co nejvíce klonů a všichni se rozskáčou do všech stran a snaží se pomáhat, kde to jen jde. Moje pravé já se jde podívat směr radnice a velitelství ANBU, jak to tam vypadá, abych měl aspoň nějaký přehled. |
| |
| Cestou do Oblačné - Oblačná (NARUTO) ANBU se po tvých slovech na sebe podívají a velitel pokrčí rameny. "Odpusťte Hokage-sama, ale musím vás požádat, abyste odložil veškeré zbraně. Pak vás jsme nuceni ještě prohledat." řekl ANBU velitel omluvným hlasem. Druhý ANBU přistoupí a s rukama před sebou (čeká na zbraně, které vytáhnete) řekne "Nemusíte se bát. Vše vám bude při odchodu navráceno." Yamaguchi na nic nečeká a odepne si pouzdra z nohy a z opasku a předá je tomu ANBU, který má předstoupil jako druhý. Hned na to ho další ANBU prohledá a souhlasně kývne na velitele. Pokud odevzdáš veškeré zbraně a necháš se prohledat, tak ANBU také souhlasně kývne na velitele, který řekne "Dobrá tedy. Následujte mne." Po chvíli chůze jste se ocitli před branami Oblačné. Pro tebe to není nijak úchvatný pohled. Přecejen jsi zvyklý na více zeleně a tvůj osobní názor, že Konoha je nejhezčí ze všech skrytých vesnicí, nehodláš změnit. A to ani přesto, že teď je téměř úplně zničená. Prošli jste hlavní branou do vesnice, kterou vás provedli jen letmo. Mířili jste totiž přímo k raikagemu. Dorazili jste do něčeho co vzdáleně připomíná radnici, kde vás chvíli nechali čekat v hale. Po chvíli vás ovšem přijmul samotný raikage, který vypadal naštvaně, že tě nechali čekat. "Á, to jsou k nám hosté! Copak tě sem přivedlo Hokage?" řekl možná až moc hlasitě raikage. Nicméně ty poznáš, že jeho hlas je přátelský jen naoko. Ale to se dalo čekat. Přecejen, ikdyž jsi tu sám, jsi pro vesnici velikou hrozbou. |
| |
| Cesta za Raikagem Na požádání o odzbrojení jim odevzdám pouzdro na Kunaie, pouzdro na Shurikeny a malou taštičku přinutou zezadu k opasku... Vše odevzdám tomu ANBU a Když mě chce prohlédnout ještě udělám pohyb rukou ze které mi vyjede můj poslední speciálně vyvážený kunai. Kdyby se nějaké z mých zbraní zatoulaly bylo by mi to jedno, ale na tenhle kunai mi dejte pozor. Pak se nechám prohlídnout a ANBU mě odvedou za Raikagem který je očividně v dobré náladě z toho že jsem přišel osobně. Zdravím Raikage-sama. Jemně se ukloním, snažím se vypadat důstojně a rozhodně. Pokud je v místnosti naproti Raikagemu židle, tak se posadím. Přišel jsem kvůli vašeho bratra. Obávám se že na práci diplomata nebyl vhodný. Vyznělo to dokonce jako by nám chtěl vyhlásit válku, ale to je možná jen můj dojem. Nicméně přišel jsem se vás zeptat zdali něco jako válka může mezi našima vesnicema hrozit. Jsem ochoten vám podat o dnešku veškeré informace. A jelikož vím že pro vás oproti vašemu bratrovi nejsem důvěryhodný, jsem ochoten podstoupit výslechové genjutsu aby jste si byl jistý kde je pravda, ovšem mám podmínku že můj pomocník se na výslechu bude podílet aby nedošlo k nahlédnutí na cytlivé informace. Odkašlu si a pokračuji. A je tu ještě jedna věc. Dnes se mě pokusil zabít jeden muž a Killer-Bee prohlásil že je pod ochranou Oblačné vesnice a že spadá pod vaši jurisdikci. Že bude souzen u vás vašimi zákony a jakýkoli akt agrese proti tomu muži bude považován jako akt agrese proti Oblačné. Až váš bratr dorazí a proběhne soud, rád bych se dozvěděl jak ten muž skončí. Položím nohu přes nohu a čekám na reakci. |
| |
| Konoha Fajn přikývl jsem když děvče nahlásilo že mu nic není a zvedl jsem se od ní. I když se cítíš v pořádku, měla bys stejně najít nějakýho doktora co se na tebe koukne...jen tak pro jistotu poradil jsem ještě, načež jsem si to relativně nespěchajícím tempem zamířil za Tsuki. Himl, škoda že spěchám zté by byl skvělej materiál... povzdechl jsem si v duchu nešťastně. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Hijame pro Když domluvím Sasuke tak jak jsem očekával se ke mě ochotně přidává hůř to však vypadá ohledně mladého Naibuna, který svoji zdrženlivost dává najevo svými otázkami. Nemá cenu jim lhát už podle toho co jsem jim řekl je jasné, že nejsem úplně hodný. Sasuke prosím uklidni se. Nechci po tobě, aby jsi ho dostal sám a hlavně tvá síla ho jen zabije a to já nechci. Já potřebuji, aby žil a s ním i Hachibi proto s tebou půjdu a se mnou i Tenshi v plném počtu. Následně na to se natočím k Naibunovi a napiji se. Obávám se, že jméno mu už bude na nic. Stejně jako všichni potom co se dozvěděl, že mým snem je obnovit klan tak moc dychtil po očích, že jsem ho zabil. Naštěstí jsem mu předtím sebral techniky, které ovládal. Když po nich budeš dostatečně prahnout můžeš požádat Chichi ona je taky ovládá, ale jsou to techniky zakázané avšak, jak jinak lze rychle obnovit tak velký klan jako jsou Uchihové. S tím se odmlčím a lusknu. Přijde Kasai a v rukách drží tělo mladého dítěte, ten však postrádá oči, které jsou mu vytržené z důlků. Toto byla první oběť, kterou můj výzkum vytvořil. Tento chlapec mi byl vnukem a byl to syn Chichi a Shiho. Jenže ouha dostal se k nám jeden ninja ze země Vody a tomuhle 5 letému chlapci oči přímo vytrhl. Vidíš Sasuke, jací jsou lidé a to, že se Konoha změnila možná jen díky tomu, že jsi pod ochranou Hokageho, ale velký klan jeho ruka neochrání. Pánové nechci a doufám, že si ani nemyslíte, že jsem kouzelný dědeček s dobrými úmysly. Můžu vám říct jen jediné, že za ta léta co žiji jsem zjistil, že výsledků lze dosáhnout za vložení oběti minimálně stejné ceny. Jsem třeba schopen znovu stvořit mladého Naokiho, ale potřebuji Bijuu, abych to mohl urychlit jinak s tvým synem počítej tak za rok. Zároveň obnova klanu bude s Bijuu kompletní do několika měsíců a kdyby to mělo jít bez Bijuu tak několik let. Bijuu je nutnost, bez které se klan neobejde a jsem ochoten obětovat kohokoliv. I SENJU, aby můj plán vyšel. Pokud mi chcete stát v cestě obávám se, že vám bude brána vašeho klanu navždy uzavžena. Následně domluvím a rukou pošlu Kasaie s tělem chlapce pryč. Ten místo toho přinese oblečení Akatsuki a za ním Furasshu, který donese obleky ANBU jednotek skryté mlžné. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Hijame pro Když domluvím Sasuke tak jak jsem očekával se ke mě ochotně přidává hůř to však vypadá ohledně mladého Naibuna, který svoji zdrženlivost dává najevo svými otázkami. Nemá cenu jim lhát už podle toho co jsem jim řekl je jasné, že nejsem úplně hodný. Sasuke prosím uklidni se. Nechci po tobě, aby jsi ho dostal sám a hlavně tvá síla ho jen zabije a to já nechci. Já potřebuji, aby žil a s ním i Hachibi proto s tebou půjdu a se mnou i Tenshi v plném počtu. Následně na to se natočím k Naibunovi a napiji se. Obávám se, že jméno mu už bude na nic. Stejně jako všichni potom co se dozvěděl, že mým snem je obnovit klan tak moc dychtil po očích, že jsem ho zabil. Naštěstí jsem mu předtím sebral techniky, které ovládal. Když po nich budeš dostatečně prahnout můžeš požádat Chichi ona je taky ovládá, ale jsou to techniky zakázané avšak, jak jinak lze rychle obnovit tak velký klan jako jsou Uchihové. S tím se odmlčím a lusknu. Přijde Kasai a v rukách drží tělo mladého dítěte, ten však postrádá oči, které jsou mu vytržené z důlků. Toto byla první oběť, kterou můj výzkum vytvořil. Tento chlapec mi byl vnukem a byl to syn Chichi a Shiho. Jenže ouha dostal se k nám jeden ninja ze země Vody a tomuhle 5 letému chlapci oči přímo vytrhl. Vidíš Sasuke, jací jsou lidé a to, že se Konoha změnila možná jen díky tomu, že jsi pod ochranou Hokageho, ale velký klan jeho ruka neochrání. Pánové nechci a doufám, že si ani nemyslíte, že jsem kouzelný dědeček s dobrými úmysly. Můžu vám říct jen jediné, že za ta léta co žiji jsem zjistil, že výsledků lze dosáhnout za vložení oběti minimálně stejné ceny. Jsem třeba schopen znovu stvořit mladého Naokiho, ale potřebuji Bijuu, abych to mohl urychlit jinak s tvým synem počítej tak za rok. Zároveň obnova klanu bude s Bijuu kompletní do několika měsíců a kdyby to mělo jít bez Bijuu tak několik let. Bijuu je nutnost, bez které se klan neobejde a jsem ochoten obětovat kohokoliv. I SENJU, aby můj plán vyšel. Pokud mi chcete stát v cestě obávám se, že vám bude brána vašeho klanu navždy uzavžena. Následně domluvím a rukou pošlu Kasaie s tělem chlapce pryč. Ten místo toho přinese oblečení Akatsuki a za ním Furasshu, který donese obleky ANBU jednotek skryté mlžné. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Naibun pro Poslouchám vysvětlování od děduli. To, že mi nechce říct jméno, se mi moc zrovna nelíbí. Přeci jen bych si rád připsal na seznam potencionální cíl. Nakonec přinse tělo chlapce. Pod čočkama aktivuju sharingan, abych se ujistil, že to není iluze a nebo něco takového. "Pokud chcete ochránit anonymitu Vašich očí, umím jedno jutsu, které je zakrývá, ale nemůžete pak použít genjutsu, protože to prostě nefunguje." V mém hlase zazní soucit. JSem ochoten toto jednoduché jutsu předat dál, ale rozhodně ne za darmo. Když nad tím i uvažuji, nepotřebuji jejich techniky. Jsem celkem schopný vymýšlet svoje. Genjutsu a raiton jutsu, která ovládám, jsou toho důkazem. Pak přitáhnou pláště Akatsuki. Zamračím se. "Proč vlastně nepoužijete Bijuu, které už Akatsuki pochytali. Je Vás mnohem víc a tak by jste je měli být schopni najít. Na co vyvolávat zbytečný konflikt?" Odkašlu si. "Navíc, pokud tak uděláte, budete za hrdiny." Doplním i celkem motivační myšlenku. Rukou sjedu ke krku, kde promnu slabí řetízek, kde se teď houpají dva prsteny Akatsuki. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Naibun pro Poslouchám vysvětlování od děduli. To, že mi nechce říct jméno, se mi moc zrovna nelíbí. Přeci jen bych si rád připsal na seznam potencionální cíl. Nakonec přinse tělo chlapce. Pod čočkama aktivuju sharingan, abych se ujistil, že to není iluze a nebo něco takového. "Pokud chcete ochránit anonymitu Vašich očí, umím jedno jutsu, které je zakrývá, ale nemůžete pak použít genjutsu, protože to prostě nefunguje." V mém hlase zazní soucit. JSem ochoten toto jednoduché jutsu předat dál, ale rozhodně ne za darmo. Když nad tím i uvažuji, nepotřebuji jejich techniky. Jsem celkem schopný vymýšlet svoje. Genjutsu a raiton jutsu, která ovládám, jsou toho důkazem. Pak přitáhnou pláště Akatsuki. Zamračím se. "Proč vlastně nepoužijete Bijuu, které už Akatsuki pochytali. Je Vás mnohem víc a tak by jste je měli být schopni najít. Na co vyvolávat zbytečný konflikt?" Odkašlu si. "Navíc, pokud tak uděláte, budete za hrdiny." Doplním i celkem motivační myšlenku. Rukou sjedu ke krku, kde promnu slabí řetízek, kde se teď houpají dva prsteny Akatsuki. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Naibun pro Poslouchám vysvětlování od děduli. To, že mi nechce říct jméno, se mi moc zrovna nelíbí. Přeci jen bych si rád připsal na seznam potencionální cíl. Nakonec přinse tělo chlapce. Pod čočkama aktivuju sharingan, abych se ujistil, že to není iluze a nebo něco takového. "Pokud chcete ochránit anonymitu Vašich očí, umím jedno jutsu, které je zakrývá, ale nemůžete pak použít genjutsu, protože to prostě nefunguje." V mém hlase zazní soucit. JSem ochoten toto jednoduché jutsu předat dál, ale rozhodně ne za darmo. Když nad tím i uvažuji, nepotřebuji jejich techniky. Jsem celkem schopný vymýšlet svoje. Genjutsu a raiton jutsu, která ovládám, jsou toho důkazem. Pak přitáhnou pláště Akatsuki. Zamračím se. "Proč vlastně nepoužijete Bijuu, které už Akatsuki pochytali. Je Vás mnohem víc a tak by jste je měli být schopni najít. Na co vyvolávat zbytečný konflikt?" Odkašlu si. "Navíc, pokud tak uděláte, budete za hrdiny." Doplním i celkem motivační myšlenku. Rukou sjedu ke krku, kde promnu slabí řetízek, kde se teď houpají dva prsteny Akatsuki. |
| |
| Boj s ještěrem-- úlet do Konohy Pečlivě prohledávám všechny místa v okolí pomocí mého KG. Sakra, kde jenom mohl zmizet? Srab jeden, přivolá si ještěrku a zmizí. Ale co proti ní? Na mé myšlenky odpoví naše sensei, která přivolá holubice s úmyslem nás poslat do Konohy. Odfrknu si, přikývnu a nastoupím na holubici. Zavřu oči a když je otevřu, tak už jsou normální. Stejně bychom ji jenom zavázeli. Ta ještěrka měla moc tvrdou kůži, a hrozilo nebezpečí, že by se odněkud oběvil ten ninja a ten by mohl kolegy zranit. Snad ho sensei vyřídí a příjde pomoct do Konohy. Za letu na holubici jen zavřu oči a usnu. Jakmile oči otevřu, tak už z dálky vidíme pobořenou Konohu. Jde na mě vidět, že jsem zhnusen. Co se tu sakra stalo? Který hovado tohle mohlo udělat? Kdyo to má všechno zase zpravovat? Jakmile Sayuri seskočí a rozběhne se k Hokage, tak běžím bez řeči za ní. |
| |
| Konoha Znova jsem se prohlédla a oprášila se.Když jsem se koukla na toho, kdo mě zachránil už odcházel.Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem na něj promluvila. “Mm..Co vlastně děláte v Konoze?“ Zeptám se ho a udělám dva kroky dopředu.Stále ho sleduji a čekám na odpověd.Kdybych si jen vzpomněla co mi to Sasuke a (nevzpomenu si na jméno) „Tentlouštík“ říkali. Zhluboka jsem se nadechla a prohlédla jsem si ho. ‘Jsem si jistá, že když mi oba říkali něco o ANBU, nemysleli to zrovna v dobrém..‘ |
| |
| Konoha Zastavil jsem se když na mě promluvila a otočil oči v sloup, ještě že jsem měl masku a stál k ní zády takže nemohla vydět můj otrávený výraz v obličeji. Kromě toho že jsem se tu narodil, vyrostl, stal se shinobim a pracuji tu a bojuji za její zájmy? Vlastně nic zamručel jsem s náznakem hořké ironie v hlase. Hele děvče nechci na tebe být hnusnej nebo tak ale dneska jsem ztratil tři fakt dobrý kamarády a sám na tom nejsem moc dobře takže když dovolíš lehce kulhavě jsem zamířil tam kde na mě čekala Tsuki. |
| |
| Konoha “A můžu vám nějak pomoci?“ Zeptám se a udělám dalších pár kroků dopředu. “Mohla bych být docela užitečná, nikoho tu neznám..“ Nadechla jsem se a přemýšlela co bych mu mohla ještě tak říct. |
| |
| Konoha Procházím se s Danzouem Konohou, jelikož mám za úkol mu pomáhat a on mě zatím o nic nepožádal tak využívám svého času v Konoze, jak jen můžu. Když mám zůstat někde schovaná on zatím jde do nějaké další místnosti chvilku přemýšlím, pak si, ale začnu skládat pečetě. Kage Bunshin no Jutsu "Stínový klon" Přede mnou se v obláčku objeví mé dvojče. Nejdříve se na sebe pořádně podívám. Ani jako chlap nevypadám špatně. Uchechtnu se a zkontroluji zabavenost Danzua, ten si zatím přechází a přešmikává lanka. Projdi se Konohou a zjisti všechno zajímavého co se dá.(Nechávám na PJ navrhuji, že si hodím procentovkami a podle toho se usoudí, jak mi to vyšlo a co jsem se dozvěděl. ) Následně na to se vypravím s Danzouem dál. Po čase uslyšíme volání o pomoc. bohužel se tam začnou hrnout lidé a jejich upřené pohledy vypadají, že očekávají, že to budeme mi co pomůžou. Naštěstí se Danzou vydal na záchranou misi a po chvíli se ke mě lehce začne belhat. Na to se jen musím usmát. Copak šel jsi zachraňovat babičky v nesnázích ?? S tím si lehce poupravím masku a počkám až ke mě dojde. |
| |
| Konoha Jasně, tady máš tu babičku kývl jsem přez rameno na tu zahráněnou holčinu a vyskočil na střechu k Tsuki. No, pokud mi nedokážeš zajistit doživotní pernamentku do smíšenejch lázní s půvabnou masérkou, tak asi ne mladá zasmál jsem se lehce jejímu pokusu se k nám vetřít i když...pokud je to pravda dala by se zneužít... i když...co vlastně umíš, jsi Shinobi? |
| |
| Konoha “Ano, jsem..“ Řekla jsem v klidu a polkla jsem. “Jsem z Klanu Yamanaka a mou specializací je Genjutsu, mimo jiné ovládám i techniku přenosu myšlenek kterou mne naučila má matka.“ Pousmála jsem se a čekala na jeho reakci, přitom jsem se koukla na osobu vedle něj. ‘Je ti doufám jasné, o co se tady pokoušíš..‘ Prolítne mi rychle hlavou myšlenka a já znova nasucho polknu. |
| |
| Konoha Yamanaka? To je dobrý, to je dost dobrý usmál jsem se Fajn, tak v tom případě bys mi mohla pomoct usmál jsem se a s dovolením ji vynesl k nám na střechu. Víš, máme teď od Hokageho dost tajnej úkol a ty bys nám s ním mohla hodně pomoct začal jsem opatrně s co možná nejpovzbudivějším tónem. načež jsem se k ní naklonil a ztlumil hlas aby nás nikdo jiný neslyšel. máme otestovat zabezpečení laboratoří Konohy ale hlavně ticho nikdo se o tom nesmí dozvědět zatím co jsem jí šeptal dal jsem Tsuki rukou signál aby ji v případě problémů neváhala oddělat. |
| |
| Konoha, Roklina Blesků, Ohnivá země – pláž(TenTen, Naruto, Sasuke, Sakura, Itachi, Naibun a možná další) Seděla sjem ve sklepě tetičky TenTen a zhluboka dýchala.Stále jsem věřila v to, že se táta ukáže, v mích očích to byl hrdina z časopisů, nepřekonatelný ninja z filmů, a především, můj táta. Seděla jsem opřená o zeď a objímala jsem si kolena. Tetička mě stále ujišťovala, že všechno bude pořádku.Měla jsem strach, bála jsem se nejen o sebe, ale i o mimčo a tetičku.Už mě to ve sklepě rozčilovalo.Mimčo nepřestávalo plakat a tetička na něj pořád mluvila.Myslela jsem, že o nidky neskončí a pobrukovala jsem si písničku jejiž slova jsem si vymýšlela. Když jsem uslyšela podivný zvuk, koukla jsem se před sebe kde dřepěl můj táta. “Tati!“ Řekla jsem nadčeně a objala ho, cítila jsem, jak mi po tváři stéká slza.Koukla jsem se na něj a usmála jsem se. Když mě i Tetičku vytáhl ven, nespouštěla jsem ho z očí, stále jsem ho držela za ruku a chodila za ním jako ocásek. Když sme došli kousek před radnici, strejda Sasuke nás přemístil někam ,pro mě úplně neznámo kam. Táta řekl, že se od nás bude muset odpojit a že se o mě nejspíš postará strejda Sasuke a teta Sakura. Zrovna teď, když jsem ho po tak dlouhé době znova viděla jsem nechtěla, aby někam odcházel. Křečovitě jsem ho objala a něco šuškala. “Mám tě ráda, tati!“ Řekla jsem nakonec potichu a dala mu pusu na tvář.Došla jsem za strejdou Sasukem a chytla ho za ruku.Zamávala sjem tátovy a zmizeli jsme. Objevili jsme se někde na pláži kde jsem se posadila do písku a pokračovala ve vymýšlení své vlastní písničky. Na stavění hradů jsem neměla náladu. |
| |
| Kousek od Konohy Než jsem se vzpamatoval tak mě tak nějak Bee odnesl kus od Konohy kde čekala Hana, než jsem se ale stihl vzpamatovat tak na ni tend dobytek zaútočil, zasáhl ji zrovna v okamžiku kdy jsem se probměnil do své křídlaté podoby. Naštěstí to byl jen klon. Hergot Bee-sama, to je má studentka proč na ni útočíte? zeptal jsem se překvapeně a naštvaně zároveň. Nebo vám snad ta holka něco udělala? PRotože právě teď je ona asi poslední způsob jak vrátit vašemu bratrovi ruku sice lžu ale to on neví, hlavně aby se ji nesnažil zabít. |
| |
| Kiba, Akaguma Když Akaguma domluvil, tak se Kiba jen ušklíbl, ale nekomentoval to. Zato Akamaru začal vrčet na medvěda, který měl rádoby vtipnou poznámku. "Klid Akamaru, vepřové přece nejíme." řekl Kiba a poplácal Akamara po krku. Pak hlavu otočil na druhého Kibu, který se představil a osvětlil mu účel návštěvy konohy. "Hmm, nejsem si jist jestli mám věřit věcem, kterýma mě tady krmíš. Dřív než si s tebou budu ochoten promluvit, tak se zeptám starších na naši minulost. Ale to teď musí počkat. Většina z mého klanu je teď po Konoze a pomáhá. A já mám v úmyslu jít taky pomoct. Takže se poroučím." řekl Kiba nevrle a pobídnul Akamara, který se zaštěkáním vyrazil do zničené části Konohy. |
| |
| Sayuri, Kimi, Raiu Holubice vás neodnesly k radnici, nýbrž doprostřed jedné z rozbitých ulic. Tím vám také ušetřily práci, protože jste sesedli přesně před Tsunade, která se společně s několika desítkami slimáčků starali o zaněné. Po Sayuřině hlášení se na vás mírně usměje a řekne "Dobře. Pro tuto chvíli máte volno, abyste zjistili co je s vašimi blízkými. Můžete jít, ale nejpozději za hodinu se u mě hlašte, jasné?" S těmito slovy vás Tsunade propustí. Raiu Váš krásný dům byl naštěstí ušetřen vešeré destrukce. Bohužel část vašich zahrad byla opravdu nemile poškozena. Pokud vejdeš do domu, tak tam objevíš tátu s babičkou jak něco hlasitě řeší a tak si zřejmě tvého příchodu nevšimli. Sayuri Když dorazíš k domu, kde žiješ se svými rodiči, tak se ti uleví. Bohudíky váš dům stojí absolutně nepoškozený. Tví rodiče jsou štěstím bez sebe, že jsi živá a zdravá. Kimi Stejně jako tví týmoví partneři jsi dorazil do domu v kterém bydlíš. Dům je absolutně nepoškozený a tví blízcí živí a zdraví. |
| |
| Kakashi Vyvolal jsi asi patnáct klonů, které jsi ihned poslal do konohy pomáhat kde se jen dá. Sám si se také vydal do vesnice, abys zjistil co se tam děje. Kousek od hlavní brány jsi narazil na Tsunade, která se starala o raněné. Když zahlídla tvůj výraz (ano, jsem si vědom, že máš masku), tak zvedla ruku, aby tě umlčela a sama řekne "Myslím, že na úplné vysvětlení budeš muset počkat na Naruta. Ale ten se teď někde motá se Sasukem. Ale pokud s ním potřebuješ mluvti hned, tak běž do budovy "T". Je tam několik jeho klonů." Při zmínce o budově "T", Tsunade šeptala, protože pozice této budovy je tajná a pokud tam budeš chtít jít, tak by ses tam měl přesunout podzemím. Ostatně jako pokaždé. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Tvé klony neměly bohužel žádné štěstí. U Naruta v domě nenašli absolutně nic zajímavého ani pro tebe cenného. To samé u Sasukeho doma. Jakmile tvé originální já doletělo k pohřebišti, tak jsi spatřil celou jednotku ANBU, kteří tam hlídali. Když jsi se pokusil dostat se DS dovnitř mauzolea, tak se nic nestalo. Tohle tě opravdu zaskočilo. Vypadá to, že jediný způsob jak se dostat dovnitř, je dostat se přes ty ANBU silou. |
| |
| Naruto Raikage si tě poslechne a zamyslí se. Chvíli si něco bručí pod vousy a pak řekne "Nechci říkat, že vám nevěřím, proto nechám prozkoumat správnost těchto informací, naše specialisty." Chtěl zatleskat, ale zarazil se. Podíval se na pahýl své levé ruky a zamračil se. Prsty pravé ruky strčil do pusy a hvízdl. Do sálu vstoupil jeden opravdu starý dědula, který k tobě docupital a prohlédl si tě. "Mohu?" zeptal se skřehotavě a vtáhl ruku. Raikage jen přikývl a dědula ti položil ruku na hlavu. V tom jsi ucítil na hlavě ještě druhou ruku. Když vzhlédneš, tak zjistíš, že její majitel je Yamaguchi. "Teď mi to vše řekněte ještě jednou a detailně." zvolal Raikage zase možná až moc hlasitě. |
| |
| Před Konohou zvesela jsem se zadíval na Mugena. Hele promiň brachu, ale byls skvělá záminka jak vyštengrovat Uzumakiho s Uchihou to je fak ale tví veri příběhu věřím asi tolik jako té jejich věnoval jsem mu schovívaví úsměv. Navíc se nedá popřít že jsi tak trošku zločinec a to samé ta holka která tu nechala klon takže právě teď nemám jinou možnost než vás OBA dopravid do oblačné kde na vás počká soud...doufám že se nebudete bránit to je ta holka z toho klanu cos ji tenkrát nechal žít? zeptal se Hachibi Jo, řekl bych že jo přikývl jsem na souhlas hmmm, jestli všechny ubrečený, pomočený holčičky takhle vyrostou tak už chápu proč ste se obtěžovali s vymýšlením milosrdenství zasmál se bejk |
| |
| Před Konohou Naštvaně jsem si odfrkl. Samozřejmě všichni si to přibarvujeme podle toho jak se nám hodí že? zeptal jse mse kysele a sledoval jeho přikývnutí. NO fajn no mě si klidně zatkni, ale s tou holkou to bude těžší já totiž nejsem nijak geniální stopař a ty asi taky ne takže pokud se nerozhodne doprovodit nás sama máme asi smůlu... položil jsem ruku na zem kde se objevil Envy v podobě menší verze své původní podoby. Pokud mohu nabýdnout odvoz Killer Bee-san tad Envy se možná nezná ale je dost rychlej na to aby jsme se do Oblačné dostali ještě dnes... |
| |
| Konoha (Danzou, Tsuki) Vyslechla jsem si co plánují a pousmála jsem se. "O tomhlo jsem myslím slyšela.." Řekla jsem a stále jsem se usmívala. "Takže.." Polkla jsem a na chvíli jsem se zamyslela. "Jak zní můj úkol?" Zeptám se a kouknu se na Tsuki, mírně se na ní pousměji a opět se podívám na Danzou(a?). |
| |
| Konoha Když to vypadalo že bude spolupracovat pokračoval jsem. No to je děsně jednoduchý, vezmeme tě na místo, ty si vyměníš tělo s jedním ze strážných a pak nám doneseš nějako drobnost z toho místa abychom měli pro Hokageho důkaz že jsme tam vážně byli a že to zabezpečení za moc nestojí vysvětloval jsem stále šeptem. Tak co? Pomůžeš nám a Konoze? |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Haruno Sakura pro Nikoho tady jsem nevnímala, neposlouchala jsem ostatní a kdyby mě Sasuke nedržel kolem pasu, neuvědomila bych si, že už máme jít. Pousmála jsem se a pohladila jsem jeho druhou ruku kterou mne nedržel. Vešla jsem do letního sídla a posadila se vedle Sasukeho.Moc jsem neposlouchala, ovšem když jsem zaslechla jméno Naoki, tak jsem zbystřila a koukala se na Sasukeho. Když stařík domluvil, připadalo mi to divné.Naibun je více ve střehu a zeptal se dříve než já. Překvapila mě reakce staříka, doslova Naibuna odbyl, řekl mu, že ten medik už je mrtvý. Zhluboka jsem se nadechla a probodávajícím pohledem jsem si staříka prohlédla. Nereagovala jsem, mlčela jsem a seděla jsem stále nehybně jako socha.Koukala jsem přitom na Sasukeho a přemýšlela.Celé mi to přišlo až moc barevné natož, aby to mohla být pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Haruno Sakura pro Nikoho tady jsem nevnímala, neposlouchala jsem ostatní a kdyby mě Sasuke nedržel kolem pasu, neuvědomila bych si, že už máme jít. Pousmála jsem se a pohladila jsem jeho druhou ruku kterou mne nedržel. Vešla jsem do letního sídla a posadila se vedle Sasukeho.Moc jsem neposlouchala, ovšem když jsem zaslechla jméno Naoki, tak jsem zbystřila a koukala se na Sasukeho. Když stařík domluvil, připadalo mi to divné.Naibun je více ve střehu a zeptal se dříve než já. Překvapila mě reakce staříka, doslova Naibuna odbyl, řekl mu, že ten medik už je mrtvý. Zhluboka jsem se nadechla a probodávajícím pohledem jsem si staříka prohlédla. Nereagovala jsem, mlčela jsem a seděla jsem stále nehybně jako socha.Koukala jsem přitom na Sasukeho a přemýšlela.Celé mi to přišlo až moc barevné natož, aby to mohla být pravda. |
| |
| Konoha (Danzou, Tsuki.) Vyslechla jsem si celý plán a znova jsem se usmála, chvilku jsem přemýšlela než jsem odpověděla. "Mmm.." Vydala jsem se zese a po chvíli jsem promluvila. "Takk..Tak dobře, ale pod jednou podmínkou." Řekla jsem a nadechla se. "Řeknete mi Své jméno.." Spíše než jako otázka to viznělo, jako bych mu to oznamovala, ušklíbla jsem se a čekala jsem. |
| |
| Konoha Zavrtěl jsem hlavou Promiň, ale jako ANBU ti svoje jméno prostě říct nemůžu, bude ti muset stačit mé čislo: 214 řekl jsem s hranou lítostí. Ale uděláme dohodu, když se ti podaří přinést jeden z nejpřísněji střežených suběktů v laborce, tak ti své jméno povím dobře? stále šeptám, na konci tohoto proslovu jsem k ní natáhl ruku na stvrzení slibu. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Bohužel jsem neměl moc štěstí a před mauzoleem stojí hlídající jednotka ANBU. Ani moji klony při prohlídce Narutova i Sasukeho domu nemělo moc štěstí tak jediné co jim zbývalo, bylo rozplynutí na místech, kde by je nikdo nemohl postřehnout. Dneska mam fakt pech, teď abych něco vymyslel než se to začne hrotit. Znovu vytvořím pečeť na stínové klony a vytvořím čtyři stínové klony, který se ihned promění znovu na krysy. Tentokrát ale mají v puse malý kunai s lístkem, který vede mojí chakru. Rozeběhnou se nejvyšší rychlostí co zmůžou a kunaie zabodnu do nenápadného místa. Zabodnou ho tak, aby kunaie s lístky tvořili rozsáhlou čtvercovou formaci ve které chci spustit své genjutsu ale nejdříve potřebuji vyzkoušet něco jiného. Jakmile mý klony přeměněný na krysy splní svůj úkol, vrátí se k mauzoleu a každý si stoupne na jednu stranu. (stále v podobě krysy). Můj originál se pomocí Henge promění na velitele ANBU, kterého vidím před sebou. Naštěstí to nikdo neví, tak bych se měl pokusit vyřešit to po dobrém. Jakmile jsem se proměnil, vyskočil jsem z křoví (směrem z Konohy) a ihned přistoupím k veliteli téhle jednotky. Mezitím než můj Originál příjde k veliteli hlídajících ANBU, mé klony se snaží vytvořit nějaké dokonalé Genjutsu. Pomocí Techniky Magen: Nijuu Kokoni Arazu no Jutsu (Démonická iluze: Technika dvojnásobného falešného okolí) vytvoří iluzi, ve které jsou všichni ANBU. Iluze je taková že všichni ANBU vidí přicházejícího člena ANBU (mě) jak k nim postupuji a ihned jim oznamuji rozhodnutí Hokageho. Rozhodnutí které jasně říká aby prohlídli Mauzoleum, jelikož v něm Hokage vycítil nějakou cizí chakru. Boužel ale nemá moc času aby to vyřídil, tak to svěří jim. Pokud by my v iluzi nevěřily, oznámím jim i číslo ANBU, který jsem dostal ze zraněného chunina před Konohou a další informace. Ale mezitím co celou dobu na všechny působí Genjutsu iluze, mé pravé já se přemístí DS přímo za velitele jednotky a omráčí ho. Ostatní ANBU jsou stále pod Genjutsu iluzí ve které je velitel stále na nohou a mluví s nově příchozím ANBU, který jim sděluje jejich nový úkol. Mé originální já se ihned po tom co omráčil velitele, k němu skloní a pomocí genjutsu z něho dostane všechny informace co zná (stejně jako před Konohou) . Jakmile už vše potřebné vím,přenesu ho do dimenze,vrátím se zpět na místo velitele (už přeměněný pomocí Henge ve velitele) a zruším genjutsu iluzi .Chunin, který nám šel sdělit hokageho rozkazy se rozplynu jako by byli klon a já se otočím k ostatním ANBU. Promluvím stejným hlasem i stejně jak by to udělal velitel ANBU a pomalu se přesunuji k mauzoleu. "Rozkazy od Hokage jsou jasné, jdeme prohledat mauzoleum. Raději půjdeme všichni, nechci aby jsme zbytečně podcenily situaci." Zní to opravdu jako od velitele a tak počítám s tím že všichni vejdou do mauzolea. Jakmile tam vejdou, znovu aktivuji genjutsu iluzi jako před tím a můj pravý originál každého zlikviduji jako u velitele. Tentokrát ale každého z nich zabije podříznutím krku , tak aby se už nemohl probrat.Jakmile jsou všichni vyřízený, deaktivuji iluzi a dál jednám podle plánu. Mý kloni venku se promění na ANBU, kteří hlídali Mauzoleum a stoupnou si místo nich. Pokud nemam dost vytvořených klonu, nějakého vytvořím navíc aby to vypadalo věrohodně. Mezitím můj originál a raději ještě jeden vytvořený klon, který chodí před ním vejdou hlouběji do mauzolea. Prohledají všechny těla a hledají ty nejslavnější i nejsilnější ninji z Konohy, kteří tu mají alespoň nějaký ostatek. Také se porozhlédnu i po nějakém uživateli s Sharinganem či Byakuganem. Na tohle by snad neměli přijít, alespoň chvilku ne. |
| |
| Raikageho kancelář - Oblačná Raikage jak jsem čekal si chce ověřit důvěryhodnost mých slov. Uvolním se a začnu se soustředt. V duchu se zahledím do minulosti a promítnu si kde bych měl asi začít. Na hlavu mi položí ruku můj podřízený a jeden stařík. Do Konohy přišel muž jménem Sarutobi Mugen, údajně syn třetího Hokageho. Chvíli to vypadalo že je na naší straně, ale poté jsem ho zaslechl, jak chce pomoct jedné člence Akatsuki s útěkem. Přiskočil jsem k nim a ho odhodil stranou aby nebyl uvězněn v technice Kobka Nicoty. Touto technikou jsem tu ženu uvěznil a oslabil. Na moment se odmlčím a pokračuji dál ve vyprávění. Sarutobi Mugen ovládá mi neznámou techniku díky které oživuje mrtvé kteří jsou následně pod jeho kontrolou. V tu chvíli měl u sebe sedum podřízených z čehož tři na mě začali útočit. Pokusili se mě zabít a měli dobrou šanci neboť jsem měl zaměstnané ruce, ale jednoho upálil Uchiha Sasuke a zbylé odrazyli mí mistři. Znovu zavzpomínám. Mugen přestal útočit a nařkl mě že jsem ho napadl. Šel si okamžitě stěžovat Godaime-Hokage a já mezitím šel vyslechnout mého vězně. Bohužel jsem se z výslechu nic nedozvěděl. A Tady to začne být zajimavé. Bee jakožto nestraný diplomat okamžitě usoudil, že Mugen je nevinný aniž by o tom cokoli věděl či měl jakékoli důkazy. Bee žádal okamžitě po Tsunade vysvětlení proč jsem se pokusil toho muže zabít což mě přinejmenším uráží vezmeme li v potaz že mi Mugen usiloval o život. Bee prohlásil že je Mugen pod ochranou Oblačné vesnice a prohlásil, že jakýkoli útok na Mugena bude mít za následek okamžité vypovězení všech smluv mezi našimi vesnicemi a okamžité vyhlášení války. Začalo mi vysichat v krku neboť je to vskutku dlouhá řeč. Poté váš bratr nabídl Mugenovi aby se Uchihovi pomstil za upálení té mrtvoly... Nabídl mu ať se bezestrachu pomstí, neboť na něj nikdo nezaútočí když je pod ochranou Oblačné. Godaime-Hokage se podařilo vašeho bratra trochu zkrotit a chtěla s ním zjistit kde je pravda. Váš bratr však začal překrucovat jistá fakta neboť se do celé situace zapojila skupina Uchihů ke kterým měl očividný odpor. Dovolím si vytrhnout jednu větu z kontextu, takže to možná pro vašeho bratra vyzní až moc záporně ale věřím že diplomat si nemůe dovolit tvrdit a teď cituji "I kdyby zaútočil tady ten muž na Uchihi bez provokace z jejich strany myslím že mu to nemůže být kladeno za vinu." Posléze nařkl Godaime-Hokage jakožto nedůvěryhodnou, což je další urážka kterou nechci nechat jen tak. Dále obvinil Konohu s teorií že vůdce Akatsuki je pod velením Sasukeho a jeho rodiny jen protože se zjistilo, že velitel Akatsuki je Uchiha Kizashi. Násldovala dlouhá hádka mezi Beem a Sasukem přičemž se oba provokovali a čekali že ten druhý zaútočí nejspíš aby na konci boje mohli říct "za nic nemohu, sebeobrana". Zhluboka se nadechnu abych se připrail na další dlouhý monolog. Poté lze situace shrnout. Mugen se semnou stále hádal a obviňoval mě, Bee několikrát změnil názor. Podstatné ovšem je, že upozornil na nevýhody ve kterých je nyní Konoha a zdůraznil že by na námohly zaútočit jiné vesnice. S tím mi došla veškerá trpělivost a Beeho jsem vyhostil z vesnice s tím že již na něj Konoha nebude víc pohlížet jakožto na diplomata Oblačné. Na to mi Bee naznačil že velice riskuji co se války týče a že by nerad zabil hrdinu. Nevím co si pod tím představíte vy, ale já se domnívám že mi tím naznačil že mě hodlá v budoucnu zabít. Nicméně odešel i s Mugenem z vesnice. Proto jsem se hned poté co oešel přemístil sem abych předešel případnému konfliktu. Pokud máte jakékoli dotazy jako třeba ohledně nově příchozích bojeschopných Uchihů do naší vesnice, rád vám na ně ještě odpovím. |
| |
| Konoha - Danouz a Tsuki Chvíli jsem přemýšlela nad "jeho" nabídkou. "Dobrá dvěstěčtrnáctko." Řekla jsem a pousmála jsem se. Se slovy "Teta mě asi zabije.." jsem 214 podala ruku. "Můžeme začít?" Zeptám se 214 nedočkavě s úsměvem na tváři. |
| |
| Konoha Janě přikývl jsem, chytil ji za ruku a Shunshinem se s ní přemístil k oněm laboratořím. Nespěchej, počkej si až půjde nějaký vědecký pracovník a zasáhni ho, já ti tu zatím dám pozor na tělo...jo vlastně ještě...samozřejmě nesmíš odnýst nic doopravdy ceného, uvnitř je nachytaných několik atrap oka se Sharinganem, čím víc jich vezmeš tím líp ale k úspěchu stačí jeden instruoval jsem jí šeptem. |
| |
| Před Konohou Poslouchám a sleduji ty dva spiklence. To si ten blb dělá prdel. Bee mě málem zabije a on si s ním povídá, jako by se nic nedělo. A cože ?? Raikageho ruka ?? Něco mi tu uniká. Pak se ti dva začnou bavit o cestě do Kumy. Já nevěřícně vykouknu ze země na místě, kde byl dříve klon. Ze země mi kouká pouze hlava, která je kdykoliv připravena zmizet. A to mě vážně čeká spravedlivý soud ?? Já jen, abych si ověřila, že mě další takhle zbytečný útok nečeká. Vypláznu na Beeho jazyk a pak vylezu celá ven. A pokud vím tak se spravedlivý soud neprovádí pěstí do tváře, ale předstoupením před soudce. A když jsme stále u toho z čeho jsem obviněna ?? Za to, že jsi vyvraždil můj klan Hachibi a já jsem nechtěla zůstat ve vesnici, která to dopustila ?? Tvářím se vážně možná až moc. Jde vidět naštvání, ale i tak mi po čele stéká pot, když vím, že proti tomuhle chlápkovi jsem bezbraná. Stále mokrá a špinavá čekám co ze sebe dostane. |
| |
| Před Konohou Mugena který se tvářil poněkud rozpačitě jsem si přestal všímat když ze země vylezla Kaori. Jako důkaz své dobré vůle jsem schoval Bijuu plášť ale na druhou stranu jsem si s Hachibim začal míst chakru pro případ že by se jí nechtělo hrát podle pravidel. Samozřejmě zpravedliví soud... zamručel jsem poněkud neochotně. No, za zradu určitě ne takže za...řekněme zběhnutí s polechčujícími okolnostmi? zamumlal jsem nejistě abych naznačil že v právech se moc nevyznám i když to zas tak úplná pravda není. |
| |
| Konoha Sleduji jeho předvádění a jen kroutím hlavou. Jiného úchyla mi Kizashi nemohl přidat ?? Já musím kápnout na tohohle pedofila. Asi ho jen tak pro pořádek seřežu a nechám po něm proběhnout mojí Kyuubi no Neko. Když ta holčina začne pokládat stupidní otázky nevrle do Danzua strčím na nějaké posuňky ohledně toho, abych jí měla hned zabít kdyby něco kašlu. Měli bychom pohnout. To však holku čapne a zmizí s ní. Jen zavrčím a praštím do komínu, který s rachotem dopadne na ulici. Naštěstí bez následku. Vrrr zas tak rychle ne. Nu což aspoň mám čas si to tu prohlédnout. S tím zamířím pomalu k laborkám. Přece jenom krytí ze zadu lepší než, kdybych tam byla s nima,k dyž to podělaj. |
| |
| Konoha - Danzou, Maiya Přesunuli jste se na místo, které je kousek od velitelství ANBU. U vchodu stojí čtyři ANBU na stráži. Vidíte jak k nim jde další ANBU, kterého zastaví. Ten jim ihned ukáže nějaký průkaz, načež ho vpustí dovnitř. Tuhletu scenérii sledujete zpoza rohu jednoho ze vzdálenějších domů. |
| |
| Před Konohou Sleduju zamračeně Beeho a zároveň Mugena. Do Kumy se mi nechce, ale Mugen má něco v plánu a mě by hrozně moc zajímalo co. Pomalu přistoupím k Hachibimu a pak k Mugenovi. Přesto udělám pár krůčků spíše k rádoby senseiovi a schovám se za něj. Pokud půjde můj sensei půjdu i já, ale chci aby bylo zacházeno stejně jako s ním néli lépe. Dost na tom, že ani nevím co jsem tak hrozného spáchala. Ušklíbnu se a propletu své ruce senseiovi kolem hrudníka a hlavu mu položím na rameno. Doufám sensei, že mě máte v plánu chránit. Pousměji se a šeptám mu to do ouška. |
| |
| Konoha - Danzou Když mi 214 ještě objasní situaci a řekne, co mám donést usměji se. "Dobrá dvěstěčtrnáctko" Řekla jsem mu a stále jsem se pousmívala.214 mě chytla za ruku a zmizeli jsme.Objevili jsme se kousek od laboratoře kde byla strář.Když jsem se dívala spoza rohu všimla jsem si, že ke stráži přistupuje nějaký ANBU který ukazuje nějaký průkaz. 'Tohle je tvá šance, Maiyo.' Pousmála jsem se a ruce jsem dala tak, abych skrz "kruh" který jsem utvořila z palců, prostředníčků a ukazováčku viděla na ANBU. "Shintenshin no Jutsu - Technika přenosu mysli" Řekla jsem tiše.Bylo to jako by má duše vyletěla obrovskou rychlostí do těla ANBU.Cítila jsem najednou něco jiného.Došlo mi, už jsem tedy v těle ANBU.Pousmála jsem se a vešla jsem dovnitř kde jsem, jak mi 214 nařídila, začala hledat oči. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro S klidným výrazem si vyslechnu staříkova slova. Když však přinesli toho malého chlapce bez očí, tak jsem zaskřípal zuby a zatnul pěsti. Následoval další staříkův proslov. Tentokrát jsem měl co dělat, abych se nepostavil a nepřerušil ho mýma rozhořčenýma slovama. S vypětím všech sil jsem počkal než stařík dokončí svůj proslov a pak jsem se zvedl a promluvil. "Já na ulovení Hachibiho Jinchuurikiho stačím... Ale když se mu chcete postavit do cesty i vy, tak klidně... Ale mějte na paměti, že já vás před jeho útoky chránit nebudu...", řeknu nespokojeně, protože mi přišlo, že si o mě myslí, že bych Beeho neporazil. Nečekám na jejich odpovědi a rozhořčeně mluvím dál. "Lidé, kteří se odváží bezdůvodně vztáhnout ruku na člena klanu Uchiha..", s tím se podívám na Naibuna a hlavně na Sakuru, "..budou ztrestáni!! Ale jen ti, kteří jsou za to odpovědni... A to ať už přímo, nebo nepřímo!!", řeknu přísně a zatvářím se důležitě. "Dále se mi, ani mému synovci nesnažte vyhrožovat!! Nikdo, ani vy, nás nemůže od klanu Uchiha odtrhnout!!", řeknu a na zadívám se na Hijameho. "Tím ovšem neříkám, že vám nepomůžeme..." Na chvíli se odmlčím a zapřemýšlím se. "Pokud je Bijuu zapotřebí, tak jej získáme... Ale za cenu života senju ne!! Nemyslete si, že nevím na co jste narážel... Naruto sice senju je a má v sobě i bijuu, ale ten je zase pod mou ochranou!!" |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro S klidným výrazem si vyslechnu staříkova slova. Když však přinesli toho malého chlapce bez očí, tak jsem zaskřípal zuby a zatnul pěsti. Následoval další staříkův proslov. Tentokrát jsem měl co dělat, abych se nepostavil a nepřerušil ho mýma rozhořčenýma slovama. S vypětím všech sil jsem počkal než stařík dokončí svůj proslov a pak jsem se zvedl a promluvil. "Já na ulovení Hachibiho Jinchuurikiho stačím... Ale když se mu chcete postavit do cesty i vy, tak klidně... Ale mějte na paměti, že já vás před jeho útoky chránit nebudu...", řeknu nespokojeně, protože mi přišlo, že si o mě myslí, že bych Beeho neporazil. Nečekám na jejich odpovědi a rozhořčeně mluvím dál. "Lidé, kteří se odváží bezdůvodně vztáhnout ruku na člena klanu Uchiha..", s tím se podívám na Naibuna a hlavně na Sakuru, "..budou ztrestáni!! Ale jen ti, kteří jsou za to odpovědni... A to ať už přímo, nebo nepřímo!!", řeknu přísně a zatvářím se důležitě. "Dále se mi, ani mému synovci nesnažte vyhrožovat!! Nikdo, ani vy, nás nemůže od klanu Uchiha odtrhnout!!", řeknu a na zadívám se na Hijameho. "Tím ovšem neříkám, že vám nepomůžeme..." Na chvíli se odmlčím a zapřemýšlím se. "Pokud je Bijuu zapotřebí, tak jej získáme... Ale za cenu života senju ne!! Nemyslete si, že nevím na co jste narážel... Naruto sice senju je a má v sobě i bijuu, ale ten je zase pod mou ochranou!!" |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro S klidným výrazem si vyslechnu staříkova slova. Když však přinesli toho malého chlapce bez očí, tak jsem zaskřípal zuby a zatnul pěsti. Následoval další staříkův proslov. Tentokrát jsem měl co dělat, abych se nepostavil a nepřerušil ho mýma rozhořčenýma slovama. S vypětím všech sil jsem počkal než stařík dokončí svůj proslov a pak jsem se zvedl a promluvil. "Já na ulovení Hachibiho Jinchuurikiho stačím... Ale když se mu chcete postavit do cesty i vy, tak klidně... Ale mějte na paměti, že já vás před jeho útoky chránit nebudu...", řeknu nespokojeně, protože mi přišlo, že si o mě myslí, že bych Beeho neporazil. Nečekám na jejich odpovědi a rozhořčeně mluvím dál. "Lidé, kteří se odváží bezdůvodně vztáhnout ruku na člena klanu Uchiha..", s tím se podívám na Naibuna a hlavně na Sakuru, "..budou ztrestáni!! Ale jen ti, kteří jsou za to odpovědni... A to ať už přímo, nebo nepřímo!!", řeknu přísně a zatvářím se důležitě. "Dále se mi, ani mému synovci nesnažte vyhrožovat!! Nikdo, ani vy, nás nemůže od klanu Uchiha odtrhnout!!", řeknu a na zadívám se na Hijameho. "Tím ovšem neříkám, že vám nepomůžeme..." Na chvíli se odmlčím a zapřemýšlím se. "Pokud je Bijuu zapotřebí, tak jej získáme... Ale za cenu života senju ne!! Nemyslete si, že nevím na co jste narážel... Naruto sice senju je a má v sobě i bijuu, ale ten je zase pod mou ochranou!!" |
| |
| Před Konohou Ehm... tak nějak jsem zapolykal když se ke mě Hana, nedá se říct nic jiného než přitulila a začala mi šeptat do ucha, měl jsem v ten moment takoví malí/velký problém. Ehm...jo jasně že bych tě chránil eto..studentko zamručel jsem a snažil se nevnímat Beeho bujarý smích. Hele ženská, co to provádíš mímu taťuldovi? zeptal se lehce navstekaně Envy a prodlužovacím krkem tě šťouchl do zad. Hmmm, jasně vtipný zamručel jsem nakvašeně a nasedl Envymu za krk. Až po vás smál se ještě pořád Bee a pokynul Kaori k Envyumu na kterého nasedl těsně po ní. Teprve když budeme všichni na jeho hřbetě změní se na plnou velikost a vydá se sprintem k Oblačné(mimochodem oblačná není Kuma, Kuma je medvěd XD) |
| |
| Konoha Když se mlj sensei začne zadrhávat musím se pousmát. Pak však lehce hrknu, když mě pošťouchne ta bestie naštěstí sjem nějaký kontakt očekávala a tak jsem se spíše po té ráně svezla. Nezdvořák. Následně na to nasednu a usadím se za mistra, kterého se pevně chytím. Můj bože to je děs jestli spadnu tak tu někoho asi utopim. Pak se nakloním rádoby laškovně k senseiovi a začnu mu šeptat potichu do ouška, aby to Bee neslyšel. Sensei musím vám říct něco důležitého ohledně Hokageho podařilo se mi zjistit co má za lubem pomocí mého genjutsu, ale aby nás Hachibi neslyšel promítnu vám to jako genjutsu a aby to fungovalo jen na vás budu to muset udělat přes pečetě. Pak se zachichotám a přitom zkontroluji pozornost Beeho.Následně se zase otočím a pokračuji. Pokud s tím souhalsíte a jste překvapen odkašlete si a pořádně se nadechněte já následně na to udělám pečetě, aby si toho ten blb nevšiml takže pozor. S tím se zase zachytím jeho svalnatého hrudníku, který možná i lehce znalecky zmáčknu. |
| |
| Konoha Konečně jsem se setkal s někým kdo by vzdáleně mohl patřit do mé rodiny avšak byl to jen a pouze mladý hloupý pitomec bez špetky cti a vychování. Jak si ksakru může dovolit chovat se tak arogantně... Sedí si tu na prdeli, nic nedělá. A když ho někdo začne vyrušovat tváří se jak ten nejdůležitější ze všech a odejde se slovy že narozdíl od nás musí jít zachránit pár životů. No mně z něj asi trefí. Zoufale se zamyslím nad tím že přinejmenším tahle větev rodiny bude mít asi trošku víc kazů ale shnilá snad nebude. Hmmm ten byl příjemný jak puchýř na zadku. Prosimtě řekni mi že takoví nejsou všichni. Promluvím na Kumu s lehce zoufalým výrazem ve tváři. Následně pokrčím rameny a otočím se zpět směrem do vesnice. Ikdyž mě urazil a naštval v jednom měl pravdu. Teď bychom měli spíš zachraňovat životy než abychom se tady vybavovali. Vyskočím na nejbližší vysokou budovu ze které vyskočím poměrně vysoko nad úroveň střech. Rozhlídnu se kde je nejvíc zbořených budov a nejmíň lidí (tudiž asi taky nejmíň záchranářů) a vydám se tím směrem. Ve chvíli kdy můj vlk najde první přeživší... s nasazením všech sil se ty lidičky pokusím dostat co nejrychleji ze sutin. |
| |
| Cesta Protože Envy není žádný břídil nepotřebuje odemě abych mu ukazoval cestu a tak se můžu na jeho hřbetě pohodlně uvolnit a užívat si nechutně rychlé cesty až do okamžiku kdy se o mě opět "náhodou" obře Hana a zašeptá svůj návrh. Hmmmmm, není nic lepšího než příjemná vůně lesa a vítr ve vlasech co Envy? zasmál jsem se vesele. Mému společníkovi však trvalo trošku déle než mu došlo o co se jendá. Jo, ale já nemám vlas...ale vím jak to myslíš Mugene zasmál se. Jednoduché heslo, kdybych se začal chovat podovně nebo se cokoliv stalo vypustí do mě svou chakru a tím zruší genjutsu. Po tomhle jsem si odkašlal a jednou se zhluboka nadechl. |
| |
| U mne doma až zpátky u Tsunade Přeberu rozkaz na rozpuštění naší skupinky. Domů spěchám jak vystřelený šíp. Když vidím kus zdecimované zahrady, napadne mě jediná myšlenka: "Máma je doma." Přeletím pozemky zahrady a vletím domů. "Ma..." Sklopím hlavu, když vidím Babičku. "Jsem doma, ale moc se nohřeju. Hokage-sama nás chce zase vidět." Pronesu smutným hlasem. Vyklušu do svého pokoje, kde v rychlosti přehodím svoje oblečení a zase si to dupu i s vějířem na zádech dolů. "Tak zase letím." Pravím do zabuchujících dveří. Pak si to rychlým sprintem mašíruju na místo určení. Vím, že je to k nám trochu z ruky a doufám, že to stihnu. |
| |
| Naruto Když jsi znovu dopodrobna raikagemu vylíčil co se stalo, tak od tebe stařík odstoupil a řekl "Raikage-sama, tady hokage-sama mluvil pravdu." Yamaguchi ti po chvíli sundal ruku z hlavy a zašeptal ti do ucha "O nic se nepokusili, nemusíte se tedy bát hokage-sama." Při pohledu na Raikageho zjišťuješ, že se mračí a něco si pod vousy zase brblá. Po chvíli se prudce zvedne a svým velice hlasitým způsobem řekne "No já ho snad zabiju! Co to ten kretén vyvádí?" Pak se na chvíli zarazí a zmlkne. Po ani ne vteřinové odmlce prudce otočí hlavou k tobě a řekne "Pokud přijmete mou pomoc, tak bych rád pomohl při obnově vaší vesnice. Dám vám k dispozici pracovní sílu." Maiya Pomocí své technikdy "Shintenshin no Jutsu - Technika přenosu mysli" jsi vstoupila do těla toho ANBU a prošla jsi dovnitř. Ocitla jsi se v hale, kde sem tam pobíhalo vždy několik ANBU. Také tu jsou dvoje dveře. Jedny napravo a jedny nalevo. Když do obou nahlédneš, tak se za nimi nachází stejná chodba s mnoha dveřmi. |
| |
| Na ještěrce - Danzou, Bee Pokusila jsem se o pečetě, když si odkašlal, ale núspěšně tak jsem se jeho hrudníku pustila a ruce zase svěsila. Problém sensei budu muset chvíli počkat dejte mi tak 20 minut pak to zkusím znovu. Užívám si rychlou jízdu a přitom odpočívám. Hlavu opřenou o senseiovo záda, prohlížím si okolí. Takhle chvíli čekám když už to vypadá, že nastal pravý okamžik. Zase zašoupnu ruce senseiovi pod rukama a dotknu se jeho hrudníku. Dobrá mistře konečně jsem připravená, takže připravte se nadechnout. Následně na to začnu provádět jutsu. Jakmile však začnu s první pečetí jako by se něco pokazilo, jelikož v tu chvíli bouchnu o síle krásné a tak úspěšné techniky. Bunshin Bahuka |
| |
| Boku-Jin a Chichi Chichi tě poslouchá a přitom se lehce sluní. Překvapivé na to, kde se zrovna nachází. Velice zajímavé rádoby ochrana jiných přesto se snaží schovat. To já tu jsem jen z toho důvodu, že mě tu zanechal otec a nakázal pomáhat, to je jediný důvod toho proč tu jsem. S tím se k ní přichomítne malá holčička s tržnou ranou na ruce. Chichi se na ní usměje pohladí jí a pak se podívá na její ruku, kterou začne léčit teď však bez svého Sharinganu. Za chvíli spokojená holčička zase odbýhá. Ohledně vymřelého klanu. Docela silná slova, i kdyby jsem tu nebyla já a mý bratři stále by tu byl Sasuke a jeho synové takže jaké pak vymření ?? Tyhle věty zazní lehce uraženě. S tím vstane a asi jde pomáhat někam jinam, jelikož vyrazí směr sever. Za ní nejspíše jde i jeden ANBU. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Když se přiblížíš (ty, či klon, to je fuk) k Mauzoleu, tak vidíš, jak jeden z ANBU zbystří a něco řekne veliteli. Ten zvedne ruku a ostatní si stoupnou do bojové formace. Když se dostaneš blíže a řekneš mu to co jsi chtěl, tak ti rázně odpoví "Stůj, nebo budeme nuceni tě zastavit silou! Když domluvil, tak se podíval na jednoho z ANBU a ten zakroutil hlavou. "O tom tvém problému nic nevím! Osobně si myslím, že mi tady lžeš!" křiknul na tebe velitel a na holých rukou se mu objevilo rudé "tetování" (podélné čáry) |
| |
![e746b02f75_39831424_o2[1]2210.jpg](e746b02f75_39831424_o2[1]2210.jpg) | soukromá zpráva od Leenalee Lee pro |
| |
| Konoha Pohled na napůl zbořenou Konohu mě celkem vyvede z míry. Pranic se mi to nelíbí, velké množství domů má zbořené střechy... Zřejmě se to tu před nedávnem celé hroutilo jako domečky z karet. Zajímalo by mě, co se stalo... S jakýmsi tlakem v břiše, kterým se projevuje nervozita, která souvisí se starostí o moje blízké, nechávám holubici, ať doletí kam uzná za vhodné. Koneckonců, myslím, že vzhledem k tomu, že je z papíru, a tudíž dle mého názoru nemůže mít vlastní samostatnou mysl, by nebyla nijak lehko ovladatelná... Pokud by vůbec byla ovladatelná. Holubice naštěstí dosedne přesně tam, kam potřebuji, stejně tak hloubice mých kolegů. Tsunade sama je kousek od nás a zdá se, že je na roztrhnutí, pokud jde o práci. I přesto před ni ale předstoupím a předám vzkaz od senseiky. S lehkou radostí přikývnu, když řekne, že máme hodinu volno, a aniž bych se starala, jak ji budu za tu hodinu hledat, se lehce ukloním, a pak bez ohledu na kolegy rychle vyběhnu k našemu domu. Už z dálky vidím, že náš dům je absolutně nepoškozený. Nedivila bych se ani, kdyby se na tom otec zasloužil, na což se ulehčeně pousměji a ještě zrychlím tempo. Šťastně najdu mamku s taťkou, kteří jsou šťastní, že jsem v pořádku. Ani moc nemám proč být v nepořádku, vždyť jsem tu v době toho "něčeho" nebyla, ale na druhou stranu se nám nemusela úplně povést mise, to je taky pravda... Chvíli jsem s nimi doma, odlehčím si a nechám tu spací potřeby a podobně, ale zato si vezmu větší listy, které si sbalím a celkově více vybavení. Ani se nenaděju a už je zase čas, abych pádila. S úsměvem pozdravím, mávnu, a už jsem na odchodu. Rychlým tepem vyrzím směrem, kde jsem Tsunade potkala naposledy a pokud nebude tam, nejspíše bude poblíž, takže se tam poohlédnu, dokud ji nenajdu. Pokud ji nenajdu ani tak, případně se vyptám lidí... Každopádně jsem odhodlaná ji najít. |
| |
| Na ještěrce Měl jsem nějakou zradu čekat. Měl jsem tušit že tu něco nehraje a že nás z Konohy nechali odejít příliš snadno ale prostě jsem nečekal že by použili tak levnej trik. Výbuch mě natolik překvapil že jsem se ani nestačil bránit. Jediné co jsem cítil je jak mi to rve jisté části těla a pak...zmizel. Dohajzlu ulevil jsem si sprostým zakletím. Hej šéfe o co jde? vztekal se Envy kterému výbuch popálil záda. Dohajzlu, dohajzlu a do hajzlu...Kai uvolnil jsem opět svou původní podobu a nechal si roztrhaný zadek srůst do původní podoby, načež jsem dozadu hmátl pro malí rubín který mi zachránil život. Eh, původně jsem tě chtěl použít jinak brachu ale tohle taky není špatný zasmál jsem se. Dřív než jsem ale stačil pokračovat omotala se mi kolem krku chapadla. He...hej Bee-san k...klid to...ne-mi...hokage.. stisk se uvolnil. Skoro jsem na sobě cítil Beeho vražedný pohled. Uff, to nebyla naše technika, byl to Výbuch klonu (pj říkal že je to známá technika...) a já ani má studentka Kage bunshin nepoužíváme, na druhou stranu Hokage je očividně dost zoufalí aby se nás pokusil zabít všemi prostředky. cítil jsem jak se po těchto slovech Bee rozzuřil a tak jsem přikázal Envymu aby to vzal k oblačné plnou rychlostí. Nemohl jsem se dočkat až svůj vstek vypustí on a jeho bratr proti Konoze, protože tohle, tohle byl pokus o vraždu Hachibi Jinchuurikiho ať to bude chtít Uzumaki zaobalit jak bude chtít. |
| |
| Leenalee Lee Procházíš zničenými ulicemi a pomáháš kde se jen dá. Právě jsi vyprostila ze sutin jednoho domu, malé, těžce raněné, asi osmileté děvčátko, které jsi přinesla přímo k Tsunade. Tsunade jí ihned položila na cestu, kde zrovna doošetřila jednoho vesničana, a začala jí léčit pomocí svých léčebných technik. Když skončila, tak děvčátko pomalým krokem odešla. Také sis všimla, že tu nestojíš sama, ale stojí tu také proslulý sharingan Kakashi. Kakashi, Lee "Ihned musím mluvit s Narutem! Kakashi, vezmi si s sebou tady naši mladou ANBU a běžte na velitelství. Řekněte Ibikimu, aby našel pravého Naruta a Sasukeho, že s nimi potřebuju mluvit. On už bude vědět." řekla Tsunade Kakashimu a ukázala na Lee. |
| |
| Na ještěrce Naštvaně jsem pozoroval ty dva a přemšlel jestli je mám uškrtit hned nebo až za chvíli. Hele vy dvě hrdličky mohly by ste... než jsem však stihl doříct ětu začala ta holka dělat pečetě. Okamžitě jsem se vytasil s chapadly s tím že ji zastavím, protože jsem rozhodně nehodlal riskovat že z pomstichytivosti proti mě poštve svého mistra nebo něco, když v tom prostě vybuchla. Nejspíš bych to přežil i tak ale asi bych to pěkně odnesl nebýt toho že Mugenova zadnice jakoby techniku vcucla v okamžiku kdy se jí dotkla. Přesto mu z pozadí zbyl tak maximálně kus roztrhané krvavé hmoty. Ne, zadek ne, to ten kámen uvědomil jsem si po jeho regeneraci a slovech. Okamžitě jsem svá chapadla vymrštil k jeho krku, přecijen byla to jeho studentka kdo se nás právě pokusil zabít. Co to mělo k čertu být Mugene? zavrčel jsem vztekle ale to už ze sebe soukal odpověď. Pustil jsem ho a vyslechl si celou řeč. Klon...Uzumaki...ten zbabělej zkurvisyn za tohle zaplatí zařval jsem naštvaně. Nemůže se ten lenochod pod náma ploužit rychleji? zeptal jsem se nedočkavě to už ale Mugen svého tvorečka popohnal do sprintu. Až budem u oblačný nech veškerý vyjednávání na mě |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Hijame pro Sleduji Sasukeho výstup a posadím se jeho sebevědomí mě těší, ale přece jenom je tu i něco jiného. Jeho vztek roste a s tím i jeho síla. Síla je nepřeberná, ale né neomezená nemůžu riskovat, že ho bude někdo dorpovázet, ale zase s moc mocným nepřítelem mé děti podlehnout, ale co není nic s čím by si neporadil věčný oheň. S tím pohlédnu na Sasukeho. Omlouvám se pokud jsem vás jakkoliv urazil. Jistojistě vaši pomoc uvítám, ale jak říkám musím se o toho muže postarat sám. Potřebuji jeho Bijuu živého a to musí být živý i on. S tím zase začnu upíjet. A teď vás nechám přemýšlet, je důležité, aby jste si sami rozhodli co vlastně chcete. Jestli chcete do akce jít jako Akatsuki nebo ANBU či se mu chcete ukázat v plné síle Uchihů. A doporučuji vám na večer vzít děti dovnitř, venku občas po pláži pobíhají podivní tvorové. S tím se zvednu a jdu pryč více do sídla. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Hijame pro Sleduji Sasukeho výstup a posadím se jeho sebevědomí mě těší, ale přece jenom je tu i něco jiného. Jeho vztek roste a s tím i jeho síla. Síla je nepřeberná, ale né neomezená nemůžu riskovat, že ho bude někdo dorpovázet, ale zase s moc mocným nepřítelem mé děti podlehnout, ale co není nic s čím by si neporadil věčný oheň. S tím pohlédnu na Sasukeho. Omlouvám se pokud jsem vás jakkoliv urazil. Jistojistě vaši pomoc uvítám, ale jak říkám musím se o toho muže postarat sám. Potřebuji jeho Bijuu živého a to musí být živý i on. S tím zase začnu upíjet. A teď vás nechám přemýšlet, je důležité, aby jste si sami rozhodli co vlastně chcete. Jestli chcete do akce jít jako Akatsuki nebo ANBU či se mu chcete ukázat v plné síle Uchihů. A doporučuji vám na večer vzít děti dovnitř, venku občas po pláži pobíhají podivní tvorové. S tím se zvednu a jdu pryč více do sídla. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Hijame pro Sleduji Sasukeho výstup a posadím se jeho sebevědomí mě těší, ale přece jenom je tu i něco jiného. Jeho vztek roste a s tím i jeho síla. Síla je nepřeberná, ale né neomezená nemůžu riskovat, že ho bude někdo dorpovázet, ale zase s moc mocným nepřítelem mé děti podlehnout, ale co není nic s čím by si neporadil věčný oheň. S tím pohlédnu na Sasukeho. Omlouvám se pokud jsem vás jakkoliv urazil. Jistojistě vaši pomoc uvítám, ale jak říkám musím se o toho muže postarat sám. Potřebuji jeho Bijuu živého a to musí být živý i on. S tím zase začnu upíjet. A teď vás nechám přemýšlet, je důležité, aby jste si sami rozhodli co vlastně chcete. Jestli chcete do akce jít jako Akatsuki nebo ANBU či se mu chcete ukázat v plné síle Uchihů. A doporučuji vám na večer vzít děti dovnitř, venku občas po pláži pobíhají podivní tvorové. S tím se zvednu a jdu pryč více do sídla. |
| |
| Konoha Dobrá... Zabrblám na odpověď Tsunade a už jsem připraven vyrazit do budovi T, kde bych měl potkat narutovi klony. Moje klony mezitím pobýhají po Konoze a pomáhají kde se dá. Potom se ale ozve Tsunade znovu. Jen kývnu a podívám se směrem na nově příchozí ANBU. Kdo to asi může být... Měl bych si zase co nejdříve osvěžit paměť. pomyslím si a pomalu se dávám do pohybu a doufám, že vyrazí za mnou. Chvíli běžím mlčky a sleduji, jak se Konoha vyrovnává s následky nedávného útoku. Já jsem Hatake Kakashi, a ty ? zeptám se po cestě, jen aby nestála řeč. Držím celkem vysoké tempo, takže bychom měli dorazit na velitelství docela brzy. Tam najdu Ibikiho a předám mu zprávu od Tsunade a počkám si, co má Ibiki v plánu. |
| |
| Konoha Když jsem Tsunade přinesla tu dívčinu.Pak jsem odešla pomáhat další lidem.Začla jsem hledat troskách.Snažila jsem se pomoc .Po chvilce ke mě přiběchl zadíchaní mladík. Máš jít za Tsunade.řekne mladík a utíká dál.Jen se za ním ohlídnu a vydám se k Tsunade.Je to kousek,ale jdu pomalu a rozlížím se po zničené Konoze. Všude kolem mě se pouhybují lékaři,který ošetrují raněné. Pomalu dojdu k Tsunade.U ní stojí stříbrovlasý muž.Podívám se na Tsunade a pak na něj.Jeho obličej mi byl povědomí.Zničeho nic se dal do pochybu.Pochopila jsem ,že ho mám následovat. Jdeme do Anbu akademie nebo kam? Nasadil dost rychlý tempo.Za začátku jseme běželi mlčky. Pak se mě oslovil. Jmenuji se Leenalee Lee řeknu a podívám se jakým směrem běžíme. Takže Anbu akademie!To ze mě zrovna nebude mít Ibiki radost! Po chvilce mi dojde jeho jméno a na chvíly se zastavím a pohlédnu na něj |
| |
| Konoha Nikoho z klanu jsem naštěstí v troskách nenašel, což sice i tak vyvolává starosti kde se nacházejí ... Jenže co s tím zmůžu. Jediné co v téhle situaci můžu udělat je získat víc informací. Proto se vydám najít Tsunade, Hokageho. Jak jsem čekal, i přes svou hodnost se jako nejlepší medik Konohy snaží v ulicích zachránit raněné. Taky jsem ji tam našel, navíc v přítomnosti proslulého Hatake "Sharingan" Kakashiho. Před Tsunade pokleknu. "Hokage-sama, jsem rád že jste v pořádku. Omlouvám se, že jsem se neúčastnil těch jatek, ať už se tu cokoliv přihodilo. Byl jsem ... dočasně indisponován. Rád bych se dozvěděl o situaci, ve které se nacházíme. Jsem připraven podpořit naše jednotky na jakékoli frontě. Stačí mi rozkázat." Kývnu na Kakashiho "Ohayo, Kakashi-senpai." pak, stále v kleku, pohlédnu Tsunade do očí a budu očekávat její verdikt. |
| |
| Konoha - Klan Inuzuka Musím se krotit a ignorovat to pako. Celou dobu se do mě strefoval od doby co umřela Mimi mě možná začal nenávidět, ale tohle teď není důvod, aby své pocity dával najevo před někým novým. Pokud má pocit, že si může vyskakovat asi ho někde zkrotím. Co takhle výzva ?? Uvidíme, jak si to pako povede. Proti mé mramorové zbroji jsou jeho útoky nic. S tím se podívám na Higumu, který byl zrovna uražen, ale se svou medvědí leností si z toho nic nedělá. Tss to jsem moc rád, že se neuchylujete ke kanibalismu. O to méně by vás bylo a já bych to měl pak moc jednoduchý vás všechny znemožnit. Přes troufalost, kterou projevil s ním musím souhlasit. Mé vztahy jsou od toho ne šťastného střetu na bodu mrazu. Inuzuka Kiba naštěstí zmizel a ozval se Ikage Kiba. Né nejsou jsou mezi nimy i tací jejich přítomnost je vždy vítaná a velice příjemná. Třeba Mimi. S tím však s kývnutím odpovím na jeho druhou větu. Ano jdeme. Co jsem slyšel tak na východě je taky dost práce, tak bych zamířil tam a potom k Hokagemu pro tvé potvrzení pobytu. S tím vedu Kibu na místo, kde je stále dost práce pro někoho jako jsme my. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro Mávnu nad starcovou omluvou rukou a řeknu: "Dobrá... Tak tam půjdu i s vašimi lidmi... Jen musíme zjistit, kde se nachází... Pošlete vaše... ehm... vaše lidi ať ho najdou..." Na chvíli se odmlčím a zamyslím se. "A půjdeme tam jako členové akatsuki... Myslím, že by bylo nemoudré ukazovat naše pravé tváře...", pronesu tichým hlasem a kouknu se směrem k pláži, kde jsou děti. "Až vaši lidé budou vědět, kde se Hachibi nachází, tak mi dejte vědět... Budu tam, kde je mě právě třeba - V Konoze...", dodám a zvednu se ze židle. Kývnu na Naibuna a pomohu Sakuře vstát. "Doufám, že jsme domluveni, a že na mě nechystáte žádný podraz...", řeknu, abych se ujistil, jestli vše platí, načež počkám na odpověď. Pak se vydám za dětmi na pláž. Jakmile tam dojdeme, tak se mé klony rozplynou a já řeknu: "Pojďte, půjdeme domů..." S tím jednou rukou chytím Sakuru okolo pasu a druhou Miu za ruku. Nastavím Naibunovi rameno a počkám, až Sakura chytí Itachiho. Pak se spolu s nimi přesunu před naše sídlo. Snad ještě stojí. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro Mávnu nad starcovou omluvou rukou a řeknu: "Dobrá... Tak tam půjdu i s vašimi lidmi... Jen musíme zjistit, kde se nachází... Pošlete vaše... ehm... vaše lidi ať ho najdou..." Na chvíli se odmlčím a zamyslím se. "A půjdeme tam jako členové akatsuki... Myslím, že by bylo nemoudré ukazovat naše pravé tváře...", pronesu tichým hlasem a kouknu se směrem k pláži, kde jsou děti. "Až vaši lidé budou vědět, kde se Hachibi nachází, tak mi dejte vědět... Budu tam, kde je mě právě třeba - V Konoze...", dodám a zvednu se ze židle. Kývnu na Naibuna a pomohu Sakuře vstát. "Doufám, že jsme domluveni, a že na mě nechystáte žádný podraz...", řeknu, abych se ujistil, jestli vše platí, načež počkám na odpověď. Pak se vydám za dětmi na pláž. Jakmile tam dojdeme, tak se mé klony rozplynou a já řeknu: "Pojďte, půjdeme domů..." S tím jednou rukou chytím Sakuru okolo pasu a druhou Miu za ruku. Nastavím Naibunovi rameno a počkám, až Sakura chytí Itachiho. Pak se spolu s nimi přesunu před naše sídlo. Snad ještě stojí. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro Mávnu nad starcovou omluvou rukou a řeknu: "Dobrá... Tak tam půjdu i s vašimi lidmi... Jen musíme zjistit, kde se nachází... Pošlete vaše... ehm... vaše lidi ať ho najdou..." Na chvíli se odmlčím a zamyslím se. "A půjdeme tam jako členové akatsuki... Myslím, že by bylo nemoudré ukazovat naše pravé tváře...", pronesu tichým hlasem a kouknu se směrem k pláži, kde jsou děti. "Až vaši lidé budou vědět, kde se Hachibi nachází, tak mi dejte vědět... Budu tam, kde je mě právě třeba - V Konoze...", dodám a zvednu se ze židle. Kývnu na Naibuna a pomohu Sakuře vstát. "Doufám, že jsme domluveni, a že na mě nechystáte žádný podraz...", řeknu, abych se ujistil, jestli vše platí, načež počkám na odpověď. Pak se vydám za dětmi na pláž. Jakmile tam dojdeme, tak se mé klony rozplynou a já řeknu: "Pojďte, půjdeme domů..." S tím jednou rukou chytím Sakuru okolo pasu a druhou Miu za ruku. Nastavím Naibunovi rameno a počkám, až Sakura chytí Itachiho. Pak se spolu s nimi přesunu před naše sídlo. Snad ještě stojí. |
| |
| Konoha - domov - Tsunade Papírové holubice se s náma snesou přímo k Tsunade, kde Saiuri předá zprávu a Tsunade nám dá na hodinku volno. Hodinka? Paráda fakt. To je jako by nám řekla: Jděte se podívat jestli vaši žijou a hned se vraťte, ale co už. Alespoň bude trochu vzrůšo. Jakmile to řekne, tak se klidnou chůzí rozejdu k našemu domu. Jakmile tam dorazím a uvidím, že stojí celý tak se usměji. Ten přežije všechno, ještě že tak. Příjdu ke dveřím a otevřu je. S napětím se podívám do kuchyně, kde užř čekají rodiče. Oddechnu si a pozdravím je. Otevřu si ledničku, napiju se a otočím se. Tsunade chce, abychom se u ní hnedka hlásila, tak zatím. Před odchodem se ještě ujistím, jestli mám vše potřebné a odejdu hledat Tsunade. |
| |
| Raikageho kancelář. Vzpřímím se do své plné výšky po proběhnutí výslechu. Jsem rád Raikage-sama, že jsme předešli jakémukoli možnému nedorozumění. Vaši nabídku rád přijmu, v Konoze nyní bude určitě velice mnoho práce. Pomalu složím ruce před sebe aby to každý viděl a mohl mě zastavit, pokud to nikdo neudělá udělám siklon. Kage Bushin - (stínový klon) Musím se vrátit okamžitě do vesnice, potřebují tam nyní sílu mých klonů při zachraňování zraněných. Chcete-li však semnou ještě něco probrat, nechám vám tu stínového klona který vám bude k dispozici dokud ho nezrušíte. Zdvořilostně nejprve pár krků couvnu jak se sluší, mírně se ukloním a rozloučím se. Za vše děkuji Raikage-sama. Doufám že příště se setkáme za lepších podmínek, Nashledanou. Otočím se a odejdu ze dveří. Někde venku ANBU mě zajisté stále doprovázejí. Naznačím jim, že své zbraně chci již nyní (nastavím ruku). Tady odejdu do konohy. Přivolám-li si svůj meč, zmizí ze skladu a mí lidé mě přivolají vyvolávací technikou do Konohy. Vysvětlím ANBU aby se nelekli že dělám nějaké techniky. V tom se zarazím a podívám se na Yamanaka. Yamaguchi, nelekni se, vyvolám okolo tebe stěnu se kterou tě pak přivolám do Konohy. Kuchiyose: Gamaguchi Shibari (přivolání: past žabí tlamy) Okolo Yamanaka se oběvila nějaká slizká vlhká ale naprosto pevná a neproniknutelná hmota. Poté si přivolám meč. Kuchiyose: Nemesis (Přivolání: Nemesis) Meč se mi oběví v ruce a pár vteřin nato zmizím. Hned co se oběvím v Konoze vyvolám Yamanaku v žabí tlamě. Kuchiyose: Gamaguchi Shibari (přivolání: past žabí tlamy) S tím jdu najít Tsunade a zjistit co se tu za tu dobu změnilo. (pokud si nebudu jistý že stačí žabí tlama a bude riziko že při přivolání do konohy by prostě jen zmizla tlama a Yamanaka zůstane místě, tak provedu totéž s tím že vyvolám Gamakichiho který Yamanaku chytne jazykem do tlamy ať chce nebo ne a proces budu opakovat.) |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Bylo jasné že my jen tak neuvěří ale stejně bych to raději zkusil po dobrém. "O mém problému nic nevíte ?? Všimli jste si vůbec že Konoha je na pokraji rozpadu. Je možné že v mauzoleu se skrývá tvůrce té obrovské bouře a pokusím se zasáhnout znovu. Hokage-sama by přišel sám ale vyřizuje důležitější věci a proto to svěřil vám. Musíme ihned zasáhnout jinak cizinec ukrytý v mauzoleu rozpoutá další hurikán, který by tentokrát mohl zničit celou vesnici." Poslední slova zdůrazním prudkým i zoufalým tónem a čekám jak se ANBU rozhodnou. Pokud nebudou souhlasit a nebo budou chtít kontaktovat Hokageho sami, zasáhnu. Mé klony (nejméně asi čtyři) se pomocí techniky Ninpou : Mogura Tataki no Jutsu (Nindža umění : Technika - Zničit Krtka) zahrabou do země a každý klon se přesune za jednoho ANBU. ANBU by je neměli dokázat vycítit a dokonce ani senzibilové, neboť i na klonech působí maska potlačující chakru. Jakmile budou klony připraveni, můj "originál schovaný v lesích začne skládat pečetě na svojí techniku. Kokuangyou no Jutsu (Nekonečná tma) Všude okolo ANBU se objeví tma a právě v tu chvíli ze země vyskočí klony s kunaiem v ruce. Podle rychlosti provedené akce ANBU nedokážou zrušit nekonečnou mu tak rychle, jelikož se za nimi ihned objeví klony, kteří je chladnokrevně podříznou. Pouze velitele nechám naživu ale to tak, že ho klon, který se vydával za ANBU zchodí na zem a tupou stranou kunaie ho uhodí do spánku. Každý normální člověk by měl omdlít a tak to bude zřejmě i u něho. Pokud my náhodou něco nevyjde, pokusím se je jakkoli zničit či zabít ostatními klony. Mrtvoly schovám do mauzolea a s nimi odvedu i omráčeného velitele.Ještě před tím než hodlá mé pravé já se stáhnout, pomocí Sharinganu dostanu z velitele ANBU všechny informace co se týče mauzolea i ostatních otázek, které my nezodpověděl velitel před Konohou. Informace o Mauzoleu sdělím klonům a připravím se na další kroky. Někteří klony se přemění na mrtvé ANBU a hlídají mauzoleum před cizinci. Tedy až na dva, kteří vejdou do mauzolea a postupují dále vpřed. Pro jistotu mezi sebou udělají rozestup a ten zadní se přemění na krysu. Snaží se postupovat co nejrychleji ale vždy si dávají pozor na nějaké pasti. Pokud jeden klon bude zasažen, druhý ho pomocí techniky stínových klonu vyvolá zpět. Jakmile budou v hrobce, rozdělí se a budou hledat co nejvíce nejslavnější ninju z Konohy,ninji s Kekkei Genkai (Byakugan , Sharingan a jiné.) a ostatní silné ninji. Pokud jich tam je opravdu hodně, vytvořím si několik dalších klonu aby bylo hledání co nejkratší. Mezitím můj originál se promění na nenápadného ptáčka a urychleně zmizí z Konohy. Jakmile bude trochu dál od pohřebiště, přesune se DS trochu dál od Konohy. Tam se promění zpět na svou podobu a čeká na hlášení od klonů. Hlavně ať to vyřídí co nejrychleji..... nechci tu strávit celý den. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Po tvé třetí větě velitel mávl rukou a ANBU proti tobě vyrazili. Několik jich zůstalo stát, ale vrhli kunaie, které zasáhly tvé klony. Ty se ihned rozpadly. "Hokage by nikdy nevyslal jediného muže, protože ví, co je tohle za mauzoleum! A i kdyby, poslal by s ním svého klona!" zakřičel velitel a přemístil se shunshinem až k tobě. To rudé tetování, které má na rukou se pohnulo. Vysunulo se jako drápy, kterými po tobě začal sekat. Vmžiku jsi zjistil, že velitel je skvělým uživatelem taijutsu. Další tři ANBU mu kryjí záda svými technikami. Jeden z nich na tebe vrhl okolo dvaceti shurikenů a zbylí dva použili techniku Katon: Karyuu-Endan (Živel oheň : Dračí ohnivá střela) a vychrlili na tebe proud neskutečně žhavého ohně. |
| |
| Sasuke, Sakura, Naibun, Miu, já Sasuke vás přemístil před současné sídlo klanu Uchiha. Všem se vám ulevilo, protože sídlo stojí. Jediné poškození, které nese je díra ve střeše po výbuchu v Naokiho pokoji. Stejně na tom je i Narutův dům, kterému ovšem chybí díra ve střeše. Naruto "Ano, to je pochopitelné. Promluvím si tedy s vašim klonem." řekl raikage a přikývl. Ty a Yamaguchi jste vyšli před budovu, kterou zřejmě měla být radnice. ANBU ti na požádání vrátili zbraně. Posléze jsi vyvolal okolo svého doprovodu (Yamaguchi) žabí jícen a pak sis ještě přivolal svůj meč. ANBU vypadaji podezřívavě, ale nechali tě jednat. Hned na to jste zmizeli z oblačné a objevili se u Tsunade a dvou starých žab (jména z hlavy nevím). Také tu jsou tři malí geninové, Sabaku no Raiu, Ametsuchi Sayuri a Kimi Undo. Naruto, Sayuri, Raiu, Kimi, Kimto Zničeho nic se před vámi, vedle Tsunade objevil současný hokage. Tsunade k němu vzhlédla, postavila se a začala vrčet "Kde jsi byl tak dlouho? No to je jedno! Mám plné ruce práce s ošetřováním! Měl bys to tady už převzít." S tím se zase sklonila k zraněnému a začala jej ošetřovat. |
| |
| Oblačná - Narutův klon Když tvůj originál odejde, tak se na tebe raikage zahledí. "Raikage-sama, neměli bychom se vydat naproti Beemu-sama?" zeptá se ženský hlas ze stínu za raikageho křeslem. Raikage se otočí a odpoví "Není třeba si o něj dělat starosti, Samui. Zatím ne. Dokud nedorazí sem do vesnice, tak mu nic nehrozí." odpověděl raikage a zpoza křesla se ozve jen zalapání po dechu. Raikade se usměje a znovu zahledí na tebe. "Takže co, hokage-sama? Přijmete pomoc naší vesnice?" zeptá se raikage a poškrábe se zdravou rukou ve vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Jako bych měl dneska nějak negativní den ,co se týče diplomacie. Už nejméně po třetí v celém dni jsem se mohl vyhnout boji kdybych je alespoň trochu přesvědčil ale zatím se my to nepodařilo. Asi bych měl opravdu trénovat diplomacii..... alespoň bych se vyhnul boji. Téměř všichni mé klony byli zničeni rychlý výpadem ANBU až na jednoho, na kterého právě letí proud žhavého ohně. Klon se pokusí vyskočit co nejvýše aby se vyhnul ohnivé technice ale pochybuji že se vyhne dalšímu útoku od ANBU. Tohle je mrhání časem ...........měl bych to vyřídit hned a nějak potichu. Ukrytý v lesích začnu skládat pečetě na vytvoření klonů a vytvořím tři stínové klony. Kage Bushin no Jutsu (Stínový Klon) Dva klony vyrazí z úkrytů a ihned po nepříteli hodí několik kunaiu. Třetí klon složí pečetě a vytvoří genjutsu Kokuangyou no Jutsu (Nekonečná tma), ,který zasáhne všechny ANBU před námi. V tu chvíli se přemístím DS za ANBU a rukama složím dvě potřebné pečetě na mé jutsu. Fuuton: Fūha Burokku (Živel Vítr: paralizovací větrná vlna) Ihned potom vyrazí všichni klony kupředu a zabíjí všechny ANBU až na velitele, kterého pouze omráčí . Pak je uložím do mauzolea, klony se přemění na ANBU pomocí Henge a já dostanu z velitele všechny informace o Mauzoleu. Pak společně s jedním nově vytvořeným klonem,který jde neustále přede mnou vejdu do mauzolea. |
| |
| Oblačná - Klon Raikage si nejprve promluví s nějakou ženou... Hlas mi je možná vzdáleně povědomý, ale nezatěžuji se přemýšlením kdo to může být. Poté přijde řada na mě. Uvítal bych v Konoze vskutku jakoukoli pomoc. Vzhledem k tomu že odtud do Konohy to trvá asi 3 dny, tak se dá předpokládat že lidé ze sutí již budou zachránění a trosky budou odklizené. Nejspíš nám budou chybět zásoby všeho druhu, ale lesy okolo konohy jsou husté. Bylo by tedy asi vhodné poslat do Konohy nějaké dělníky. Práce tou dobou bude nejspíš hlavně kácení stromů, zpracovávání dřeva a stavění. Konstatuji svůj odhad aby si raikage mohl dobře vybrat koho poslat a koho si nechat doma. Doma v Konoze Oběvil jsem se a první co Tsunade udělala bylo že mě okřikla. Povzdechl jsem si a přikývl jsem. Děkuji za dočasný zástup Tsunade-sama. Otočil jsem se na děcka a na všechny co "obtěžují" Tsunade. Tak dobrá, co potřebujete? Chci mít tyhle dotazy a nevyřízené věci rychle za sebou ať se můžem všichni pustit do práce. Taju Kage Bushin (Tisíc stínových klonů) Oběví se menší množství klonů (asi 50) a začnou s těžkou prací. Odnášejí či odvážejí trosky mimo město kde je třídí na naprosto zničený odpad... a na materiál který ještě můžem použít při rekonstrukci. |
| |
| Konoha- u Tsunade a Naruta Nakonec tam dorazíme z týmu všichni. Pohlédnu na Tsunade, ale zdá se, že má práce tak akorát dost na to, aby se jí mohla plnohodnotně věnovat, obtěžujícím geninům ovšem ne. Proto nás, s menší radostí, kterou celkem instinktivně vycítím, předá objevivšímu se Hokagemu. Pohlédnu na blonďatého Kageho a jemně skloním hlavu v úkloně, možná zamumlám něco jako zdvořilý pozdrav. Myslím si, že přehnené formality nejsou třeba, tak to dělají ANBU, tak ať si to od nich Hokage užije. Stačí jenom jedna skupina lidí, která to tak bude dělat, jinak to rychle omrzí. Pak zvednu pohled do jeho modrých očí, a lehce se ušklíbnu, když zjistím, že chce informace. Už jsem to jednou říkala... Ale co. Musím to zopakovat znova, stejně jako to budu možná muset opakovat X krát, aby se něco stalo. S výrazem lehce otráveným ho přelétnu pohledem s tím, že se zdá, že to bude zase na mě, abych něco řekla. Oni by možná moji kolegové taky nco řekli, jenomže než oni otevřou pusu, já už můžu mít hlášení hotové... Znovu si povzdechnu, a pak promluvím. "Hokage-sama, před hodinou jsem společně s mými kolegy dorazila z nedokončené mise se vzkazem od senseiky. Misí bylo doručit jistý dokument a vyvstaly komplikace, kvůli kterým jsme byli raději posláni sem, Hakushi-sensei ale vzkazuje, že dokument bude doručen." Zadívám se na něj. Mělo by být jasné, že pro nás je v tuto chvíli mise nejspíše ukončena, protože posílat nás nazpět by moc nemělo cenu, když nás senseika kvůli bezpečnosti poslala sem... Čekám, co se z toho vyklube, a upřímně doufám, že nebudu muset ručně odklízet jakési sutiny ve stylu, v jakém se teď činí Hokageho kloni. |
| |
| Konoha - rozbořená ulice Jako první mě oslovila mladá Sayuri. Musel jsem se v duchu pousmát nad její lehou "drzostí" ale já byl zamlada horší. Ona je v porovnání semnou vzorná. Dobrá tedy. Zítra ráno chci mít na stole hlášení pokud do té doby nějaký stůl seženu. Nyní pokud nejste zranění tak začněte pomáhat s pracema. Určitě se tu něco najde pro každého z vás. Odklízet sutiny, asistovat medikům, pomáhat raněným a podobně. Zavelím vcelku rozhodným hlasem, ale pravda je že já sám nevím co v takové situaci udělat jako první. Ale hlavní je, ať moje pochyby nevycítí mí podřízení. Jsem Hokage a měl bych jít všem vzorem. Ikdyž se neumím rozhodnout měl bych typnout první možnost co mě napadne ať nekazím morálku. Poté se rozhlédnu a konečně zahlédnu Dorago Kimta. Boje se sice nezůčastnil, ale po pečetění to je pochopitelné. Kimto, máte-li nějaké dotazy položte je rychle. Pokud dotazy nemáte uvítal bych vaši pomoc při rekonstrukci Konohy. Krom toho někteří lidé mohou umírat v sutinách a určitě se jim hodí i vaše pomoc. |
| |
| Konoha - Sakura, Naibun, Itachi, Miu Objevili jsme se před našim domem. Ulevilo se mi, když jsem zjistil, že je dům v pořádku. Tedy až na tu díru ve střeše po Orochimarově atentátu. Hněvem zatnu pěst tak křečovitě, až mi zapraskají klouby. "Pojďme...", řeknu a vykročím ke dveřím. Jakmile jsem u nich, tak se zastavím a zaposlouchám se. Bohudík ale nic neslyším, tak je otevřu a společně s Miu, kterou držím za ruku a se svou rodinou v zádech, vejdu dovnitř. Vejdu do obývacího pokoje, kde Miu usadím do svého křesla a složím pečetě Kage Bushin no Jutsu (Stínový klon), objeví se pět mých klonů, kteří se rozeběhnou po domě, aby zjistili, jestli tu nečíhá žádné nebezpečí. Po asi minutě, když klony dohledaly, usoudím, že je tu bezpečno a s úlevou řeknu: "Vzduch je čistý..." S tím se odeberu nahoru do ložnice, abych na sebe hodil normální jouninský ohoz. Klony mezitím hlídají Miu a zbytek mé rodinky. Dolů se vracím už převlečen a plně vyzbrojen. "Musím jít vyřídit pár maličkostí, ale nechám tu tři klony pro vaši ochranu...", řeknu a usměju se na ně. Přistoupím blíž ke své ženě řeknu jí do ucha: "Jednoho klona pošlu pro tvé rodiče, druhého pošlu pro ty dvě líné kůže (Denka a Hina), ale zbytek klonů tu nechám... Za chvíli se vrátím i s Narutem..." S tím já a další dva klony vyběhneme z domu pryč. Všichni tři se rozprchneme po ulicích ve snaze najít naše cíle. |
| |
| Konoha ... nebo alespoň co z ní zbylo Začne mě komandovat nějaký blonďák, který mi ale přijde dost povědomý ... "Nevím kdo jsi člověče, ale pokud mi to nepřikáže Hokage," kývnu na Tsunade "pak nikoho poslouchat nebudu. A tvé ctěné jméno?" dodám stroze. Jeho příchod mě donutil zvednout se do výhodnější obranné pozice. Stoupnul jsem si a prsty levé ruky letmo uchopil jílec katany v pochvě u pasu. |
| |
| Konoha - Spor Znuděně se podívám na Kimta terý se připravuje k obraně a nevěřícně zvednu levé obočí. Sklidni se skaute, nechci ti tu pěknou zbraň zlomit, ale budu li muset, udělám to. Hlavou pokynu směrem k hoře kde jsou vytesány hlavy Kagů a blbě se usměju jak to umím jen já. Tsunade má očividně práci, takže odteď jsem tu zase na nějakou tu chvíli velký šéf já. Zdrceně si prohlídnu za dva dny již druhý ničený plášť. Hajzliska! Jmenuji se Naruto a jestli nechceš pomáhat ostatním je mi to fuk, hlavně když se tu teď semnou nebudeš prát. To je to poslední co tady mezi těma zraněnýma zrovna teď potřebuji. Ikdyž by to nebyl žádný boj. Jen bych aktivoval tvou pečeť a stál na místě jakoby nic. V tom si vzpomenu na malou Miyako a pokusím se vycítit její pečeť, ale nic necítím. To je špatné... utéct mi nemohla... a zbavit se pečetě... na to neměla... Rozhodnu se že tenhle problém vyřeším později a pokud mě nikdo nezastaví pomalým krokem se vydám k žábě a Haně |
| |
| Naruto Vyrazil jsi cestou k místu, kde by měla čekat tvá žába, která má v břiše tu Mugenovu kámošku. Cestou tě všichni zdraví. Ať už to jsou zranění vesničané, nebo ANBU, kteří odklízejí sutiny. Zhruba v polovině cesty jsi narazil na Sasukeho, který si to míří přímo k tobě. |
| |
| Cesta ke Konoze - Sakura, Sasuke, Naibun, Itachi, Miu Vyslechnu si staříkova slova. Už k tomu nemám žádné komentáře. Sasuke-sama vyrazí na pískoviště. Nechci se tu déle zdržovat. Úspěšně se mi podaří zrušit i můj klon, který v záchvěvu nazelenalého kouře zmizí. Nakonec nás strýc přetáhne zpět do poničené Konohy. Když jsme doma, udělá další klony. Už tuším jak udělat jeden klon, víc klonů zase nezvládám. Přesto udělám jednoho Kage Bushin klona, kterého pošlu pomáhat. Je to náročná technika, ale začínám přicházet asi na její využití. Klona vyšlu pomáhat po okolí. Přeci jen na jutsu se s ním ještě necítím, ale na odklízení trosek by se dal použít dobře. Já sám mezitím jdu na obhlídku domu. "Tak tohle bude... No hezké..." Povzdechnu si. Je toho na mne celkem kupa, ale věřím, že to nějak zvládnu. Nakonec zabloudím do svého pokoje. Na stole leží fotka mojí mamky a mě, když jsem byl malý. Klesnu na postel a vezmu jí do rukou. "Je to těžší než jsem si myslel, mami." Začnu s ní povídat v hlavě. "Sám teď nevím, co mám dělat. To, co navrhujou, není dobré. Já to vím, oni to ví, strýc to ví. Mám strach, co se z toho stane." Přiznám v hlavě svojí matce. Zavřu oči a z hluboka se nadechnu. Budu si to muset ještě hodně promyslet, co na to strýcovi řeknu a hlavně, jak mu to rozmluvím. |
| |
| Konoha- u Tsunade a Naruta Objevivšího Hokageho pozdravím se skoro dětskou naivitou. Přeci jen o tom, jaký to je trouba a potrhlo něco málo od táty a hlavně mamky vím. Slova se ujme Sayuri. Vše se nakonec vyvrbí, že máme být hodné děti, nebýt na obtíž a ráno podat hlášení. "Skvělé a o máme a tátovi zase ani slovo." Hodím kyselý ksicht na hokageho záda, což je opravdu velmi náročné v rámci toho, že tu poklusává spousta jeho klonů, přesto se vynasnažím. "Tak já nevím kde začít. Na házení trosek se necítím." Rozhlédnu se po Konoze, která zase vypadá jako bojiště. Pak mne napadne nápad: Vnést trochu pořádku do toho zmatku. Udělat seznam zraněných, aby se našli pohřešovaní a podobně. "Hale, co jim udělat seznam těch, kteří musí do nemocnice, aby je pak nehledali." Fakt, že se tak můžem vyhnout fyzicky náročné práci a cítit se i užitečně nezdůrazňuji. |
| |
| Konoha Po chvíli zběsilého pobíhání po zničených ulicích jsem naelz svůj cíl. Naruta. Ihned si to k němu zamířím. Jakmile jsem od něj asi na sedm metrů, tak promluvím: "Nazdar... Mám s tebou řeč, Naruto... Je to důležité, tak se nesnaž vykecat..." Snad nebude zdržovat... Chci co nejdříve vyrazit proti Orochimarovi..., pomyslím si a tiše zaskřípu zubama. Když domluvím, tak ho přejedu pohledem, zakroutím hlavou a dodám: "Vypadáš hrozně... Originál by se měl jít asi co nejdříve převléct..." |
| |
| Konoha - Dvěstěčtrnávkta Vešla jsem dovnitř a prošla chodbou.Stála jsem před 2 dveřmi.Jedny vedli do leva a druhé doprava.Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem nakoukla co je na druhé straně.Na obou byla další chodba s dalšími dveřmi. 'Vrr..Ráda bych stihla Vánoce..' Zhluboka se nadechnu a vejdu doprava, otevřu druhé dveře zleva a porozhlédnu se po místnosti. 'Mohl mi také říct, kde to najdu.' |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Když jsi vyskočil, tak do tebe velitel ANBU zasekl své zahnuté drápy, což způsobilo zničení klonu. Ve chvíli kdy jsi vytvořil další klony, tak se něco stalo. Z jednoho ANBU, který stojí vzadu začala tryskat chakra. Je ti jasné, že se jedná o hachimon. V mžiku vyrazil směrem do centra vesnice, aby varoval hokageho. Ostatní se připravili na další útok. Semkli se v těsnější formaci a položili si volné ruce na ramena. Vržené kunaie byly sraženy dalšími vrženými kuanii a genjutsu se minulo účinkem. "Hehe.. Jen počkej.. Za pár chvilek je tu hokage a ten ti natrhne prdel!" křikl velitel ANBU do prostoru a rozhlédl se. (Nyní víš něco cos nevěděl předtím, tak jsem nepočítal s tím, že použiješ DS na přenesení za ně. Přecejen jsou všichni bojeschopní a je to elita. :-) ) |
| |
| Maiya Vešla jsi do chodby na pravo a tam jsi otevřela druhé dveře napravo. Ihned po otevření na tebe ze zadu promluvil nějaký zjizvený muž. "To je dost, že jsi tady! Pojď za mnou!" zavelel zjizvenec a pomalu vykročil směrem zpátky do haly. Cestou se ale párkrát ohlédl, aby se ujistil, že ho následuješ. |
| |
| Konoha "To je jiná, Hokage-sama. Omlouvám se." a opětuji úsměv. No jasně ... kdo jiný než Jinchuuriky Devítiocasého ... rozpomenu se na malého kluka, kterého jsem před deseti lety viděl bojovat při Chuninské zkoušce ... a při Orochimarově invazi jsem musel Konohu sám opusti ... no nic. "Je mi líto, Hokage-sama, ale ... moje techniky nejsou dobré na odklízení sutin a jsou výhradně devastační ... a nerad bych ještě víc poničil náš domov. Pokud chystáte odvetu proti útočníkům nebo potřebujete někoho do týmu proti silnému nukkeninovi ... pak jsem k vašim službám. Tím se ale zároveň dostávám k faktu, že nic nevím o tom co se tady stalo ... |
| |
| Konoha- s týmem Přikývnu na to, co Hokage řekne. Asi je to to nejrozumnější, co může udělat, pokud se nás chce nějak efektně a účinně zbavit... Stejně tak v duchu tajně doufám, že jakési hlášení nebudu muset vypracovávat já. Vůbec se mi do toho nechce! To aby jeden pořád něco vyřizoval... Ne, nechám to být. On to někdo snad udělá... Někdo snad má dostatečný smysl pro povinnost. Poslouchám Raiua, přičemž zamyšleně sleduju Hokageho a otho červenovlasého týpka. Ten taky vypadá nějak potenciálně nebezpečně... A hlavně tak trošku vypadá, že sem tak nějak nepatří. Nevím, asi je to jenom dojem, Naruto se s ním baví celkem v pohodě. Sice rozhodně ne na kamarádské úrovni, ale podle otho zřejmě bude z vesnice... Zavrtím hlavou, stále nemám pocit, že by sem nějak "patřil"... Možná za to můžou ty výrazné červené vlasy... Ale co naplat. To není můj problém... A s tím si připomenu, že Raiu vlastně něco navrhoval. Otočím se na něj a chvíli přemýšlím nad jeho slovy. "Nooo, tak jo..." Nezní to nijak náročně... A to je to, co v tuhle chvíli chci. Teda, nejsem žádnej flákač, ale... Jsou věci, které děláte radši a věci, které byste vlastně ani dělat nemuseli... Počkám ještě na reakci Kimiho a víceméně čekám, že se Raiu nějak ujme začátku naší práce a že nás bude trochu koordinovat. Protože abych se přiznala, Konoha mi i s jejím obvytelstvem připadá dost velká na tři geniny. A hlavně tu určitě bude dost zraněných. A co teprv zjiš'tovat ta jména... Povzdechnu si, ale jenom v duchu. Smůla, že neznám žádnou chytrou techniku, která by mi ulehčila práci... |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro V mžiku se celý plán o vniknutí do mauzolea pokazil a mě nezbývá moc času. Přeci to nemohu jen tak vzdát, vždyť jsem se nedostal ani do toho zatraceného mauzolea. Dokud tu není Hokage, ještě my zbývá šance vyhrát ale pořád je tu ten chlápek s otevřenými osmy branami. Jak bych měl dohnat někoho takového ?? Mam samozřejmě DS ale sám bych raději vyřídil tohle to než toho sprintujícího blázna. Asi nemam na výběr......musím ho vyřídit než se dostane do vesnice. Tajuu Kage Bunshin no Jutsu (Multi Stínové klonové jutsu) Složím pečeť a vytvořím nejméně osm stínových klonů, kteří jsou ukryté v lesích. Já se přemístím pomocí DS přímo před běžícího ANBU a postavím se mu do cesty. I když má zlepšené schopnosti přesto se my instinktivně musí podívat do očí a právě v tu chvíli ho zasáhnu Tsukuyomi. Pokud se my opravdu ani nepodívá do očí, vztáhnu na něj ruku tak aby na ní viděl a využiji jiné Genjutsu a to je Utakate (Genjutsu prstem). U tohoto Genjutsu vůbec nemusí koukat ani na moje oči nebo tělo, stačí když kouká mým směrem a to určitě kouká. Jakmile ho chytím do Genjutsu, dám mu iluzi že se mu vymyká Hachimon z kontroly a objevuje se druhý jeho protějšek , který vylejzá přímo z jeho těla. (Viz. Naruto vs Itachi někde v první řadě Shippuudenu) Z tohoto Genjutsu se také nikdo nedokáže dostat tím že zastaví tok chakry ale pouze tak že do tebe někdo cizí proudí chakru. (viz Sakura a Chio také při souboji Itachi vs Naruto :D) Takže jakmile ho chytnu do téhle techniky, určitě nemá na vybranou a na chvíli zastaví. Pokud ne, jeho protějšek by ho nejspíše uškrtil při běhů a on by omdlel. Jakmile se zastaví, nečekám co bude dělat dál a raději k němu přistoupím blíž. Podívám se mu do očí a chytnu ho do dalšího Genjutsu. Genjutsu Shibari ( Genjutsu spoutání ) Genjutsu ho spoutá a jakmile se nemůže hýbat, přistoupím k němu a probodnu ho kunaiem. Pokud vše vyjde, chytnu zabitého nebo omráčeného chlápka ANBU a přemístím se DS pryč. Přenesu ho do Dimenze, kde je čas nejvíce zpomalený a tam ho zanechám než si pro něj ve volném čase zastavím. Ihned potom se zase přemístím zpět k Mauzoleu. Klony u Mauzolea V tu chvíli kdy se mé pravé já přenese, klony vyrazí ze svého ukrytu a začnou jednat. Dva klony okamžitě zaútočí na sraženou skupinku aby odlákali pozornost , zatímco čtyři klony se pomocí Problesknutí přesunou dostatečně blízko k nim. Fuuton: Fūha Burokku (Živel Vítr: paralizovaná větrná vlna) Všichni čtyři kloni zaútočí stejným ninjutsu z každé strany a vzhledem k tomu že tomuhle jutsu se nedá vyhnout, úspěch je zajištěný na 100%. Doslova je to tlaková vlna, která okamžitě donutí nepřítele omdlít a pouze ty s větší zásobou chakry se probudí ihned. A přesto mají tak pomatené smysli že se nedokážou vzpamatovat dostatečně brzo aby se ubránily. Takže jakmile všichni omdlí , čtyři kloni začnou skládat další pečetě. Fuuton: Kaze no Yaiba (Živel vítr: Větrné ostří) Normálně se na tohle větrné jutsu nepoužívají pečetě ale momentálně ho dělám silnější než normálně. Zasáhnu tím všechny ANBU a doslova je probodnu skrz na skrz větrným ostřím. Kdyby se něco zvrtlo nebo by ANBU chtěli nějak překazit mé kroky, v pozadí jsou ukrytí dva klony, kteří pokaždé zastaví soupeřovi techniky pomocí Jutsu Shou (Neutralizace techniky) POkud i přesto nějací ANBU vyváznou z mých kroků, můj originál který se už vrátil je spálí pomocí Amaterasu. Jsem stále ukrytí v lesích, takže by moje Amaterasu měli postřehnout až když jim budou zasaženi. |
| |
| Konoha - Kimto Očividně šlo jen o nedorozumění a Kimto mi nabídl pomoc, vzhledem k tomu že si myslím že ješt není všemu konec a věřím že Orochimaru ještě hledá mou rodinu v Konoze tak pomoc přijmu. Dobrá, pojď semnou, věřím že se ještě dnes něco málo semele. Přecejen jsme teď dost oslabeni a oni mají ještě několik členů plných sil a několik démonů na ulovení. Vyšel jsem tedy směrem k žábě když mi cestu zkřížil Sasuke. Tou dobou už starší žáby Konoha omrzela, tak zmizely zpátky tam kam patří. Ahoj... no normálně bych ti s čímkoli okamžitě pomohl, ale zrovna jdu na ramen a pak do lázní na koupel a masáž. Fakt je to tak důležité? Prohodím když mi Sasuke řekne ať se nesnažím vykroutit. Poté zmíní můj vzhled a já se zarazím. Tak na to zapomeň. Tyhle hadry nesundám dokud země samy neopadají jak podzimní listí. Mít spotřebu jedny šaty denně by lezlo do peněz. Konstatuju svůj názor a otřepu si nějaké smetí z ramena. Jen si na minutu někam zajdu, pak jsem jen Tvůj. Co máš v plánu? Pokračuji v chůzi načež se zničehonic zastavím a vytáhnu z trosek malou žabku. |
| |
| Konoha (Naruto, Kimto) "Lázně budou muset počkat... Jsou totiž zdevastované...", odpovím Narutovi a protočím oči v sloup. Hned na to má Naruto zase nějaké hemzy ohledně svých "šatů". Nijak to raději nekomentuju, jen pokrčím rameny. "Dobrá... Co nejdřív se u mě zastav, mám toho hodně k probrání... ", řeknu a podívám se na Kimta, který Naruta následuje. "A tohohle blbečka s sebou neber...", dodám a doslova jim zmizím z očí. Konoha - Hledání hospody Objevím se o pár ulic dál a vydám se do ulic, za účelem zapít svůj žal. Bohužel ať hledám jak hledám, žádná hospoda ani restaurace není otevřená. To ovšem není nic nečekaného, protože většina z nich je zničená. Nakonec se vydám jen tak na procházku. |
| |
| → Sídlo Klanu Uchiha (Naibun, Itachi, Sakura, Sasuke) Strejda Sasuke mě posadil do velkého koženého křesla v jejich obýváku a někam odešel.Zhluboka jsem se nadechla a dívala se kolem. Měli to tu krásné, úplně jiné jako to máme doma my. Jde vidět že teta Sakura má narozdíl od mámy úplně jiný vkus. Strejda Sasuke někam odešel, Itachi šel do svého pokoje a teta Sakura šla do kuchyně. Já stále seděla v obyvýku v tom velkém koženém křesle a zírala do krbu ve kterém uhasínal oheň. Zhluboka jsem se nadechla a slezla jsem z křesla, došla jsem nahoru po schodech a dívala se po chodbě. Došla jsem ke dveřím které jsem pootevřela a nakoukla dovniř.Viděla jsem Naibuna a lehce jsem se pousmála. "Můžu na chvíli dovnitř?" Zeptala jsem se s úsměvem na tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Dřív než vůbec stačíš zareagovat, tak se ti ten uživatel hachimonu dostal z dohledu a zmizel mezi budovami. Dokonce ani tvůj sharingan s ním stěží držel krok. To znamená, že tvé DS jsou bezpředmětné, protože nevíš kde se máš objevit. Použil jsi tedy techniku Kage Bunshin no jutsu (Tajuu KBnJ neumíš, ale i tak jsi vytvořil dostatečné množství klonů) Čtyři tvé klony se problesknutím dostaly blízko k nim, ale střetly se s dost tvrdým odporem. Dva z ABNU použili Doton: Doryuu heki (Živel země: Zemní Stěna) což mezi nimi a tvými klony udělalo bariéru. Dokonce ani tvé klony, které se snažily neutralizovat jejich jutsu byly neúspěšné. Tvé větrné jutsu se tedy minulo účinkem. Je ti jasné, že jen hrají o čas. |
| |
| Konoha (sasuke) Nemohl jsi najít žádnou otevřenou hospodu, tak ses rozhodl se jen tak projít. Jdeš si tedy jen tak v klidu ulicí, když v tom kolem tebe v obrovské rychlosti proběhne jeden ANBU, který ihned jak si uvědomil, že potkal tebe začal brzdit. To mu bohužel nevyšlo a tak proběhl polorozpadlou zdí. Vypadá to ovšem, že se mu nic nestalo, protože se zvedl a doběhl k tobě. "Sasuke-sama! U mauzolea útočí nějaký shinobi, který na nás zaútočil! Pojďte!" vychrlil na tebe ANBU, ze kterého doslova tryskala chakra. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Když jsem se vrátil zpět k mauzoleu, překvapila mě situace ve které byli mí kloni. Jednoduše nedokázali prorazit obranou linii ANBU a to ani přes jejich počet. Naposledy složím pečetě pro vytvoření stínových klonu a vytvořím dalších pět klonu. Tohle už nemá cenu, za chvíli tu bude posila a jsem v háji. Na obranou linii zaútočil jeden klon, který mě údajně za úkol neutralizovat jejich techniku což se dosti nepodařilo. Zaútočil obyčejným rychlým útokem a to tak že házel několik výbušných kunaiu za sebou. Druhý klon zaútočil také ale tak že doslova házel několik výbušných kunaiu také na obranou linii ANBU. Zato první klon ,kterého jsem před chvíli vyvolal začal skládat pečetě a přesunul se blíž k mauzoleu (tak aby na něj nemohli ANBU zaútočit.) Katon: Karyuu-Endan (Ohnivý živel: Dračí ohnivá střela) Techniku namířím na nějaké slabé místo u mauzolea alespoň tak abych udělal menší díru do zdi. Vzhledem k tomu že ANBU jsou zaneprázdněni a posila ještě nepřiběhla, doufám v úspěch. Pokud i to se jim podaří zablokovat, můj originál schovaný v lese vypálí do mauzolea díru pomocí zaměřeného Amaterasu. Jestli se jim to povede, mé zbylé klony které jsou ukryté v lesích se stáhnout ale ještě před tím se zastaví u ukrytého "originálu". Ten se kousne do prstů a kus látky nasáklý jeho krví jednomu z klonů. Tohle se ještě bude hodit.....teď se musím stáhnout. Dva z nich se přemění pomocí Henge na nějaké miniaturní brouky, žížaly nebo obyčejný kameny a zbytek se propadne do země pomocí techniky Ninpou : Mogura Tataki no Jutsu (Nindža umění : Technika - Zničit Krtka). Zůstávají v úkrytu a v klidu čekají co se bude dále dít u Mauzolea. Můj originál se ihned po vyvolání Amaterasu , stáhne a přemístí se pomocí Dimenzionálního skoku pryč z Konohy. Přesněji několik mil od Konohy, nýbrž od jejich hradeb. Tam si vytvořím dalšího klona, který se přesune k hlavní bráně a já se přesunu k bráně, kterou používají především ANBU. Oba dva se skryjí tak, aby je nikdo neodhalil a potichu sledují kdo vychází a přichází. Tak tohle my nevyšlo no, snad budou mýt úspěch alespoň mé zamaskovaný kloni. |
| |
| Uchihovic hacienda - Naibun a potěr v podobě Miu V mém uvažování mne vytrhne nějaký hluk. Nejdříve jsou to kroky a pak otevírání dveří. Trhnu s sebou, když uvidím ve dveřích malou dcerku Hokage, kterou jsem už viděl tolikrát, že si občas připadám jak chůva. Položím rámeček s fotkou mojí mamky na stůl. "Aspoň má dost výchovi na to, aby se zeptala, jestli může." Nasadím mírný kladný výraz zájmu. "Jo jasně. Jen jsem... Přemýšlel nad tím, co se tady vlastně za tak krátkou dobu stalo." Usměju se a udělám místo na posteli, aby si měla kama sednout. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Nezbývalo mi nic jiného než se pokusit na hlídající ANBU vyzrát nějakou fintou , ale na tohle nejsem moc velký odborník. Jediné co mě napadlo je to, že i takové Mauzoleum musí mýt někde ukryté nějakou větrací šachtu nebo odvodnou kanalizaci. Kdyby taková chodba neexistovala, asi by ukrytá těla shnila nebo hůře. Dva z mých klonů se promění na malé pavouky a pokusí se proniknout do kobky otvorem, který jsem popřípadě způsobil ohnivou technikou. Nějaká prasklina tam musí být, jelikož jsem na to použil téměř dvě nejsilnější ohnivé techniky které ovládám. A díky masce potlačující chakru by nemělo být těžké proniknout do mauzolea, kde se skryji a počkám až se situace zklidní. Zbylé dva klony se přemění na nějaké malé ptáčky nebo mouchy a postupně prohledávají mauzoleum. Snaží se najít nějaký jiný otvor a pokud žádný nenajdou, pokusí se proniknout jinak. Přemění se na nějaké malé žížaly popřípadě krtky a pokusí se provrtat do mauzolea spodem. Pokud se tam dostanou, přemění se na nějaké nenápadné kameny a udělají to samé co předešlé dva. |
| |
| Konoha Celý zadumaný se procházím po Konoze, když v tom kolem mne proběhne nějaký ANBU, který se začne snažit brzdit, ale napálí to do zdi. Hmmm... Chakra z něj přímo tryskala... To nemůže být nic jiného než hachimon... I ta rychlost tomu nasvědčovala... Ale ještě to moc neovládá...", pomyslím si, zastavím se a pozorně sleduju toho ANBU, který se zvednul a doběhl ke mě. Už už jsem na něj chtěl mít nějakou jízlivou poznámku, když tu na mě vychrlil kýbl informací. Nechápavě zamrkám a řeknu: "U mauzolea?? No... Tak se tam půjdeme podívat..." Usměju se, protože mi to dává možnost se pěkně vybít. "Půjdeš se mnou... Hokage o tom bude zpraven... Řeknu mu to...", dodám, chytím ANBU a přemístím se s ním před mauzoleum. U mauzolea Objevíme se před vchodem do mauzolea. Rozhlédnu se svým sharinganem po okolí, ale jediné co vidím je tlupa ANBU a dvě kamenné bariéry, které tvoří "V" a brání vchod. Ani touhle skutečností se nenchám vyvést z míry. Bleskově poskládám pečetě Kage Bushin no Jutsu (Stínový klon) a objeví se čtyři mé klony. Já sám vyskočím nahoru na "špici" bariéry a začnu sledovat okolí. První dva mé klony vběhnou do mauzolea a prohledají to tam. Třetí klon si stoupne do vchodu do mauzolea a nepropustí tam ani myšku. A čtvrtý klon se rozplyne, aby dal vědět ostatním klonům v konoze. |
| |
| Hana - žába Mrknu na Kimta a konstatuju. Počkej pár vteřin. Pro někoho zajdu. Ač to vypadá neuvěřitelně vlezu do žáby... přesněji řečeno ta maličká žabka co se mi vleze do dlaně mě spolkne. Vejdu hlavním vchodem a podívám se na Hanu která stále zmoženě sedí u stolu. Tak jsem se vrátil. Bee i Mugen jsou mimo vesnici. Bee míří do oblačné takže se s ním podle mě v následujících 6 dnech neuvidíme... a při troše štěstí Mugena neuvidíme už nikdy. Ikdyž vzhledem k tomu že se podobá staré zombie dvojci z akatsuki tak to možná přežil. Sednu si ke stolu. Tak co teď? jestli chceš můžeš jít ven, ale stále platí že tě chci mít na dohled a bude lepší když se přeměníš. Už asi nehrozí ani žádné boje. Ale pokud si chceš odpočinout fakt mě nenapadá kam bych tě teď "nenápadně" uložil... veškeré hotely a volné postele budou zcela jistě plné zraněných. Ještě teoreticky můeš zůstat tady nebo jít kemě domů, ale tam bys mohla být cílem náhodného útoku. |
| |
| Sasuke Jakmile jsi stanul na vrchu bariéry, tak jsi spatřil známou osobu, která chrlí oheň na jednu ze zdí mauzolea, snažíc se probourat dovnitř. Není to nikdo jiný než Madarův syn, Uchiha Kizashi, osobně. Kizashi Všiml sis Sasukeho, který stanul nahoře na kamenné bariéře, kterou vytvořili ANBU, s nimiž jsi bojoval. Ohnivá technika tvého klonu byla proti zdi z masivních kamenných bloků absolutně neúčiná. |
| |
| U mauzolea Klony, které mám v blízkosti mauzolea dělají totéž co doposud. Zato já na nic nečekám a ihned začnu skládat pečetě Katon: Gouryuuka no Jutsu (Oheň: Technika velkého dračího ohně) a z úst vystřelím obrovskou ohnivou kouli, která nabyde tvaru dračí hlavy a míří přímo na Kizashiho, který zatím neúspěšně griluje zeď mauzolea. Klon v Konoze (Ten co hledá ty dvě líné kůže) Jakmile jsem obdržel informace o útoku u mauzolea, tak jsem změnil svůj cíl. Zamířil jsem si to do míst, kde Narutovy klony makaly na odklízení sutin. Když tam dorazím, tak k jednomu přistoupím a trochu naštvaně řeknu: "Nebudu za tebe dělat všechno Naruto... Někdo útočí na mauzoleum, tak se tam ihned dostav!!" S tím ho vší silou praštím, načež by se měl jeho klon rozpadnout. Já se pak už jen odeberu k mému prvnímu cíli, a tím jsou Denka a Hina. |
| |
| soukromá zpráva od Hana Kaori pro Znepokojeně sedím v žábě. Čekám až přijde Hokage s konečným zněním, jak to tedy bude a znepokojení nakonec upadá a je nahrazeno zimou a nudou. Kvůli neustále mokrému oblečení jsem se byla nucena vysvléct. A své oblečení nahradit jenom dekou, kterou jsem si přes rameno sepnula sponou. Brrr doufám, že přinese to oblečení. Mezitím jsem své věci nechala sušit přes židle, které tu ještě byli. Čekám dlouho a tak jsem si začala vyrývat obrázky do stolu a prohlížet své nehty. Následně na to jsem ze své kapsy vytáhla pilníček a začala s úpravou. V tu chvíli vejde já nohu přes nohu s pilníčkem v ruce se pousměji a následně na to vstanu. Konečně z5 Hokage-sama. Pak ho, ale smutně přejedu, jelikož v ruce nenese žádné suché věci. Vrrr. Zapomněl. Místo věcí však přinese dobré zprávy, které se zamyšlením poslouchám. No ohledně mých schopností neví nic, nejspíše předpokládají, že jsem zběhla, ale pokud mám být v Konoze nebo ne to už asi neví. Senzibil mezi nimy není. Výhodou je, že znám každou chakra stopu každého z Akatsuki, takže můžu být po případný sonar, ale problém je, že stěny tohoto žabího přístřešku mé jutsu ruší. A ehm Hokage stále nemám šaty. Když začne mluvit o proměně jen se pousměji a vstanu. Čekala jsem dost dlouho a nějaké to jutsu ještě v rukávu mám. Suiton: Mizu no Hifu " Vodní slupka S tím jako bych začala otékat následně na to se má psotava i figura začnou lehce přetékat s tím, že nakonec před Hokagem stojí stařenka (Podoba mé zesnulé babičky.) Pokud Hachibi opustil Konohu tahle podoba bude prozatím stačit než seženu nějakou lepší. S tím provedu ještě Henge, kde své oblečení proměním na nějaké obyčejné stařecké oblečení. Ale nemyslete si, že takhle vydržím věčně doopravdy budu potřebovat někde vyprat oblečení. S tím se pousměji a přejdu ke dveřím ( Pokud tam nějaké jsou. :D , pokud ne začnu je hledat.) No Hokage-sama můžeme vyrazit ne ?? Pokud mě vedle sebe nechcete vaším domem nepohrdnu. S tím na něj mrknu a očekávám, že už odejdeme. |
| |
| Sasuke, Kizashi Kizashiho klon si uvědomil, že na něj letí obrovská ohnivá dračí hlava, až když bylo pozdě. Byl jí zasažen a rozplynul se. Sasuke Vedle tebe přiskočil jeden z ANBU, kteří to tu hlídají. "Sasuke-sama, jsou všude okolo! A přibližují se k mauzoleu." řekne ten ANBU a ukáže směry, kde by měli údajní útočníci být. (Ano Kizashi, vím co chceš namítnout, ale tenhle ANBU je cítí. A ne, není nijak výjmečný. Prostě to co máš na sobě funguje jen u originálu.) |
| |
| Sídlo klanu Uchiha - Naibun, Sakura, Miu, Sasukeho klony Všichni jste opustili obývací pokoj, ve kterém zůstal jen malý Itachi se Sasukeho klonama. Naibun a Miu jsou v pokoji nahoře, Sakura šla do kuchyně. V obýváku se zčistajasna objevila fialová spirála, která pluje vzduchem. Než Sasukeho klony stačily zareagovat, tak se rozplynuly (informace k originálu nedojdou). Itachi, který to s hrůzou sledoval, se nezmohl na nic jiného než jen na vyjeknutí, ale pak umlkl. Všichni jste toto vyjeknutí uslyšeli a vyběhli směrem do obýváku. Když jste tam dorazili, tak váše pohledy upoutal černovlasý muž, který je nápadně podobný Sasukemu. Dokonce je zhruba stejně starý a má sharingan. Malý Itachi zatím bezvládně leží na pohovce. Ten neznámý muž zvedne ruce a omluvně řekne "Nebojte se, Itachi jen spí." Všechny si vás prohlédne a zeširoka se na vás usměje, ačkoliv je na něm poznat, že se neusmívá moc často. "Tak rád vás všechny vidím." řekne s téměř zasněným výrazem ale pak zvážní. "Musím si s vámi promluvit. Nesu důležitou zprávu." pronese vážným hlasem a podívá se na bezvládného Itachiho. |
| |
| U Mauzolea Můj klon se ani neobtěžoval odpovědět nebo se bránit proti ohnivé dračí hlavě a rozplynul se. Možná to bylo tím že na jeho ohnivou techniku nestačil zareagovat ale to už stejně nemá cenu řešit.Ani jsem nemusel hádat kdo je ta nový osoba, která se zapojila do našeho boje. Už podle chakry a jeho vzhledu je jasné že je to samotný Uchiha Sasuke,jeden z nejsilnějších Shinobi z Listové. Je už od začátku jasné ,že proti obranné linii ANBU a právě nově příchozího Uchihy ,nemam žádnou šanci. Možná tu je ještě jedno řešení . Jeden můj ukrytý klon se odmaskuje a pomalým krokem vyjde z hustého lesa. Jdu minimálně pět až deset kroků před les a zavolám směrem na Uchihu. "Mam návrh, chci se dohodnout." Počkám jak na to Uchiha zareaguje, každopádně na něj prozatím neútočím. Pak se znovu pomalým krokem dám do pohybu a jdu trochu dál od lesa. |
| |
| Sídlo klanu Uchiha - Naibun, Sakura, Miu, Sasukeho klony "Do háje!" Probleskne mi hlavou primární myšlenka, když bratránek zařve. Pohledem sklouznu k malé Miu. "Drž se Sakury-sama." Připadá mi to nejlepší řešení, jak můj mozek vibruje po cestě. Na svojí chladnokrevnosti si celkem zakládám, ale je toho trochu moc. Už po cestě stvořím jednoho Kage Bushin klona, což má za následek, že se můj jediný klon ve městě rozsype v záplavě nazelenalého kouře. Klon má jednoduchý úkol. Nepokračuje v cestě a jde najít buď Hokageho a nebo Strýce, nebo aspoň jejich klony. Nahodím i pečetě na Raiton: Seppun Tentou (Blesk: Polibek blesku). Bohužel lépe nemůžu být připraven. Okolo ruky se mi udělá zářící rukavice z blesků. Pak teprve pokračuji do pokoje. Shodím ze sebe chameleoní očka. Kdybych musel použít plný sharingan. Vlezu do pokoje, kde je návštěvník. Vnitřně se připravím na Ranna-Getsuei (Posel měsíce), které použiji v okamžiku, kdy někomu z nás půjde o krk, abych je dostal co nejdál. "Kdo jste a co vzkaz nesete." Pronesu relativně klidným hlasem. "Ten magor je moc silný. Potřebuju čas." Přesouvám se mezi Itachiho a návštěvníka. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Celoudobu co jsem na Hanu mluvil jsem si neuvědomil, že pod tou dekou co jsem jí podal není oblečení... vlastně jsem i koukal na ni ale prostě jsem si to neuvědomil. Ve chvíli kdy na to upozornila jsem se otočil čelem vzad rchlostí Shunshinu takže to bylo okem nepostřehnutelné. A doháje.... a já měl celou dobu pocit že jsem zapoměl na něco důležitého. Zpětně se zamyslím a uvědomím si že pod tou dekou vskutku nebylo oblečení ale jen holá kůže... Začnu mít jisté pánské problémy ale Hana se přemění ve starou paní s vráskama na vráskách a veškeré moje problémy jakob rozfoukal vítr... Ehm... no... dobře... fajn... Uděláme to takhle... nechám u Tebe klona který tě zavede kemě domů. Ukážu ti kde je sprcha... přinesu ti nějaké prádlo... no a pak pokud budeš chtít můžeš přijít kemě. V tu chvíli jsem ucítil rozbití jednoho z mých klonů a dostal jsem informace o mauzoleu. V Konoze se zas bojuje... Dám ti k dispozici víc klonů... Zjistíš mi s kým bojují ANBU a jestli ta osoba má posily... |
| |
| Žába - Mauzoleum Vylezu z žáby a Hana jde zamnou... Když vyjde ze dveří a otočí se, dveře se zavřou a zjistí že vylezla z dřevěné boudy co nápadně připomíná kadibudku. V tu chvíli po boudě zbyde jen obláček kouře protože ji pošlu zpět na žabí horu. Kage Bushin (stínový klon) 5 klonů doprovází Hanu k mému domu a poslouchají od ní důležité informace mezitím co já pospíchám k Mauzoleu a dělám různé přípravné techniky o kterých nikdo z vás nic neví. Klony Jeden klon vezme Hanu do náruče a vyběhne. ostatní jsou tak nějak okolo (dva na střechách po levé a pravé straně a dva před a za hanou... rozestupy asi 20-30 metrů) Tamtím směrem je mauzoleum a probíhá tam ten boj. My jdem tam k té vile. Tam bydlím já a ten dům s dírou ve zdi je od Sasukeho. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Ninpou: Meisaigakure no Jutsu (Maskovací technika) Nakonec začnu shromažďovat přírodní enerkii abych mohl přejít do Sage modu. |
| |
| U mauzolea (Kizashi) Kizashi nestačil ani zareagovat a má technika jej zasáhla. Bohužel po mě to byl jen jeho klon. Začnu se znovu rozhlížet, když v tom ke mě přiskočí jeden z ANBU a řekne mi, že všude okolo jsou další útočníci, kteří se přibližují k mauzoleu. V tom také z lesa vystoupí Kizashi a řekne, že se chce dohodnout. V duchu se ušklíbnu, ale navenek to nedám najevo. "Tak dobře... Ale až stáhneš své jednoty... Já pak stáhnu své a můžeme si tady v klidu promluvit...", křiknu jeho směrem a rozhlédnu se po okolí. Klon, který stojí ve dveřích mauzolea zavelí ANBU jednotkám, které měly za úkol to tu hlídat: "Všichni pojďte dovnitř... Ale ne dál než 5 metrů od vchodu..." S tím také zaleze dovnitř. |
| |
| U Mauzolea Překvapilo mě že právě on souhlasí s vyjednáváním ale právě teď nemam moc na výběr. Když se stáhnou jeho jednotky zpět do mauzolea jen klidně přikývnu a pomalým krokem se blížím směrem k němu. Jakmile jsem už dostatečně blízko aby jsme na sebe nemuseli řvát přes celé pohřebiště , promluvím klidným hlasem. "Mé jednotky jsou ukryté v lese a prozatím nebudou útočit. Teď ale zpátky k tomu proč tu jsem." Unaveně si oddychnu a rozhlédnu se po okolí. Určitě tu někde bude další ninja z Konohy, nikdy by do boje semnou nešel sám. Obrátím se zpět na Sasukeho a promluvím. "Slyšel jsem něco o tom že Orochimaru drží jednu z vašich kamarádek a jak ho znám, určitě se na ní vyřádí svými experimenty. Ale měl bych pro vás návrh jak jí zachránit kůži a jak by jste jí mohli získat zpět bez jaký koliho zranění. Pusťte mě do mauzolea, kde mě necháte chvíli o samotě a já vám jí přivedu sem do Konohy." Když jsem dořekl svůj návrh, podívám se Sasukemu do očí a čekám na jeho odpověď. Živou nebo mrtvou, teď už je jen na nich jak jí chtějí přinést. |
| |
| U mauzolea (Kizashi) Ušklíbnu se, protože vím na co Kizashi naráží. "Vypadá to, že máš zastaralé informace, Kizashi... Ale to se dalo čekat od někoho tak slabého...", řeknu mu výsměšným tónem a usměju se. "To je vše co mi můžeš nabídnout?? Jestli ano, tak se boji nevyhneme...", dodám a usměju se. Takže je to jasné, že spolupracuje s Orochimarem... Pokud mi nenabídne nic lepšího, tak na něj udeřím veškerou svou silou... Možná na něj odzkouším své nové jutsu..., pomyslím si a znovu se usměju. Zahledím se mu zpříma do očí a připravím se k poskládání obranného justu. |
| |
| U mauzolea Usměji se nad odpovědí Sasukeho a počkám až domluví. Zastaralé informace ?? Mluví pravdu nebo jen blafuje ?? "Jak myslíš Sasuke ......ale až se bude kazekage divit že jeho dobrá přítelkyně je mrtvá, řeknu mu kdo za to může." U těchto řečí se usměji ještě víc a nevinně pokrčím rameny. Pak se ovšem přestanu smát a zvážním situaci. "Pokud život jedné blízké Shinobi je ti málo, tak nevím co bych mohl nabídnout více." Znovu se trochu pousměji ale ruce tentokrát nechám podel těla. Prozatím nevytahuji ani žádnou zbraň a to přesto že mě urazil. Ale pokud to vážně myslí vážně a považuje mě za hloupého,tak je naprosto jasné proč si otec vybral zrovna jeho. |
| |
| U Mauzolea Uchechtnu se a odpovím mu na jeho vetché řeči: "Řekni mu co chceš... Myslím, že on nebude tak milosrdný a napadne tě hned...." Pak se usměju, prohrábnu si vlasy a ANBU, který stojí vedle mě, pokynu, aby se přidal k ostatním vevnitř. Počkám až splní můj neverbální rozkaz a pak, aniž bych Kizashiho byť jen na moment spustil z očí, seskočím dolů z oné bariéry. Pomalým krokem dojdu před něj. "Asi víš, že teď neutečeš, co??", řeknu mu s úšklebkem a pokračuju: "Víš, že když se pokusíš o dimenzionální skok, že tvou bránu ti mohu zavřít před nosem... Proto by bylo nejjednodušší, aby ses hned vzdal... Předejdeme tak mnoha nepříjemnostem... Třeba to, jak ti budu trhat páteř z těla... Tak co?? Vzdáš se?? Upřímně doufám, že ne... Chtěl bych si otestovat nově nabytou sílu..." S těmito slovy se usměju a připravím se použít jak sharingan, tak nějaké obranné jutsu. Přecijen, je to Uchiha, a toho bych neměl podcenit. |
| |
| U mauzolea Pousměji se nad tím co my Sasuke řekl o Kazekagem ale to jsem už věděl dávno. Vím že to byl bývalí Jinchuuriky a také vím že mladý Jinchuuriky kterého jsem zajal je jeho syn. Nechám přemýšlení a rychle odpovím na jeho první větu. "Ano asi by mě napadl hned,stejně jako by napadl tebe až zjistí že si měl možnost zachránit jeho přítelkyni. Ale kvůli tvé hlouposti zemře." Když se Sasuke pohne, jsem stále v klidu a to i přesto že se pomalým krokem blíží směrem ke mě. Také mě docela pobaví to o zavírání dimenzionálních bran a trhání páteře z těla. Přesně jak tvrdil otec ....... neustále nafoukaný Uchiha... Asi takový byli všichni . Bezbranně rozpřáhnu ruce a zasměji se studeným smíchem. "Možná že mi dokážeš překazit můj útěk ale nedokážeš to dělat furt. Tvé síly jsou jen omezené, stejně jako budou omezené i tvé nové síly." Znovu se usměji a čekám jak Sasuke zareaguje. V každém případě jsem připravený stáhnout se zpět nebo se popřípadě bránit. |
| |
| Sídlo klanu Uchiha - Sakura, Naibun, Miu Neznámý Uchiha se podívá na Naibuna, s mírným úsměvem ukáže na malého Itachiho aodpoví "Já jsem on. On za 15 let." Chvíli počká, až pochopíte co říkal a pak začne s vysvětlováním. "Vím, že to zní velice nepravděpodobně, ale je to pravda. Otec za deset let společně s Naibunem vytvoří techniku, která uživateli dovoluje cestu v čase." vysvětlí ten chlápek, který tvrdí, že on je malý Itachi. "A teď k tomu vzkazu: Otec za chvíli přijde a řekne, že odchází. Nedovolte mu to. To co se stane, když odejde bude mít za následek zničení Konohy a jejích obyvatel." Všechny vás jeho slova zarazila. A to ať už mu věříte nebo ne. "Tak jo, vidím ve vašich tvářích nedůvěru, tak vám řeknu co přesně se stane." řekne a pokrčí rameny. Přejde ke stěně, o kterou se ráno opíral Sasuke, o kterou se také opře. "Všichni jste dnes byli u Uchihy Hijameho a slyšeli jste co má v plánu. Pokud mu s tím otec pomůže, tak se mu sice podaří obnovit klan Uchiha, ale bude kvůli tomu hrozivá válka. A také, jestli dovolíte otci odejít, tak matka zemře." řekne velký Itachi a na poslední větu dá neobvyklý důraz. |
| |
| V Hokageho náruči, cesta po Konoze S úsměvem pozoruji Hokageho reakci na to, že zase zapomněl, ale nezazlívám mu to místo toho se připravím na cestu, když vycházíme ze žabky o otočím se a spatřím za sebou dveře od latríny. Můj úsměv se promění ve škleb a pak se rychle otočím a radši si toho nevšímám. Jak podivné a nechutné jutsu. Pak už to dále neřeším o své stařecké hrané chůzi se chci vydat pryč, ale Hokage si na pomoc přivolá klony. Jeden z nich mě vezme a nese mě k němu domů. Je to sice lehce nepohodlné, ale já to nějak přežiji.Následně na to se soustředím a rozprostřu své síly po Konoze. Věnuji se vše známým chakrám, kromě Jinchuuriki o nichž mám přehled. Jůů je tu více lidí než jsem si myslela. Hokage mám pro vás pár důležitých informací za prvé u Mauzolea je samotný Kizashi a zrovna teď je velice blízko vašemu Uchihovi myslím, že se jmenuje Sasuke. Pak tu máme další dva členy Akatsuki, které přímo neznám. Je to muž a žena, pouze jsem je zahlédla, ale speciálně chakru té ženy poznávám pomalu se pohybuje ze středu Konohy na východ a ten muž už na východě Konohy je. Naposled jsem zaznamenal silnou chakru v místech, kam mě nejspíše vedete, avšak neznám Konohu tak dobře a nevím, kde co je, tudíž vám nemůžu říct přesné informace. S tím zaklapnu a čekám co se bude dít. Hupsajda tolik lidí z Akatsuki, snad mě nehledají. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Tvá snaha o výměnu Envyho za svou osobu dopadla dobře. Sám jsi se vydal do města, kde sídlí Daymio (nevím jak se to píše) země ohně. Bohužel toto město leží na jih od Konohy a tys s Beem mířil spíš na sever. Cestou jsi však narazil na jednoho chlápka, který na tebe už z dálky volal. "Mugen-sama, héj, počkejte." zakřičel a doběhl k tobě. "Mugen-sama, jsem tak rád, že jsem vás dohnal. Jmenuji se Ergo a býval jsem velitel osobní střáže vašeho otce. Považuji si za nutné, vám říct, že Konoha jako taková upadá. Je velice nutné, aby byl současný hokage odvolán z funkce. A to jakýmikoliv prostředky." řekl zadýchaně a opřel se unaveně o strom. Je ti jasné, že za vámi celou cestu z konohy běžel. A jak jistě víš, Envy není zrovna nejpomalejší. |
| |
| Sídlo - Naibun, Miu, Itachi, Itachi Krájela jsem v kuchyni maso a myšlenka jsem byla úplně jidne, přemýšlela jsem, proč ho vlastně krájím, přemýšlela jsem, co se dneska stalo a kde je Sasuke.I na mě toho dnes bylo moc, ráno, pak ten útok, smrt Naokiho, pak útoky na konohu, ten stařík a teď tohle. Zhluboka jsem vydechla a položila nůž.Opřela jsem se o linku a koukla se na velké vysací hodiny.Přivřela jsem oči a přemýšlela jsem.Z přemýšlení mě ale vytrhl výkřik Itachiho.Rychle jsem do ruky vzala nůž který ležel na prkýnku vedle masa a doběhla jsem do obýváku. 'Ať je to kdo chce zmlať ho, Sakuro!' Po dlouhé době se ozvalo mé druhé já, měla pravdu, toho kdo stojí v mém obýváku bych měla nakopnout, a po dnešku vážně silně nakopnout. Stiskla jsem ruku v pěst a koukla se po někom, kdo si jako pán světa stojí v prostřed obýváku před Itachim. "On za patnáct let?" Zopakuji to, co řekl a pěst povolím, kouknu se na něj, narovnám se a zhluboka se nadechnu, nůž však stále křečovitě svírám v pravé ruce. Když se Itachi (o 15 let starší Itachi) opře na místo, kde se dnes ráno opíral Sasuke kouknu na něj nechápavě. 'To se tady bude promenádovat mo obýváku a neřekne nám, o co mu sakra jde?!' Když se opře, začne mluvit.Poslouchala jsem každé jeho slovo, ovšem nijak jsem nereagovala.Byla jsem potichu a dívala se do země. |
| |
| Konoha - 214 Když jsem stála ve dveří uslyšela jsem hlas, když jsem se otočila ten muž co promluvil se díval na mě, ohlédla jsem se za své rameno, v mísntosti nikdo nebyl. 'Sakra, asi mluví na mě..' Trochu jsem se pousmála a nejistě jsem zavřela dveře. Šla jsem zaním a přemýšlela jsem, co mám udělat.Potřebuji ty oči a rychle odsud vypadnout než to někdo prokoukne a 214 z toho bude mít problém.. |
| |
| soukromá zpráva od Sarutobi Mugen pro Zrovna když jsem se odpoutal od Beeho a zamířil za Daimyem mě dohnal ten chlápek. Ergo...hodně zajímavé jméno. Osobně jsem o něm myslím niky neslyšel ale jeho slova mi přišla zajímavá. No to mi povídej chlape pousmál jsem se hořce a zastavil aby měl čas si vydechnout. Naprosto nechápu jak mohl udržet krok s Envym. A právě proto mě zajímá. Upřímě příteli v životě jsem o tobě neslyšel, ale...pokud to co jsi řekl myslíš vážně a tvá loaialita patří spíše Konoze a zemi Ohně neš tomu nafoukanému spratkovi, myslím že bych byl více než potěšen kdybys mě nyní doprovodil na mé cestě. |
| |
| Maiya Následovala jsi Ibikiho do vstupní haly a pak do té druhé chodby, kde jste zapadli do jedněch dveří. Ocitli jste se v jedné velké kanceláři, která je plná nějakých spisů. Ibiki se k tobě otočí a klidným hlasem pronese "Jsem rád, že jsi to zvládl tak rychle. Mám pro tebe další úkol, ale teď mi podej hlášení, abych ho mohl sepsat a dodat hokagemu. Určitě bude chtít vědět co se tam stalo." |
| |
| Klon - Kaori Klony doběhnou kemě domů a zastaví se. Jeden z nich se staví k Sasukemu protože si pamatuje že tam má přijít a zbylé 4 se rozdělí... 3 hlídají dům a jeden položí Kaoi na zem. Chvíli počkej.... jsem taky senzor. Sedne si do tureckého sedu a soutředí se... po chvíli co se spojí s přírodním tokem chakry se mu jemně změní tvář (přdevším oči které má zavřené) a pokračuje. Popiš mi trochu blíž kde ti dva jsou... A zajimá mě spíš ten co se nehýbe, bude jednodušší ho najít. Originální já - Mauzoleum Dřepím přikrčený u jedné z nedalekých budov (jsme li na hřbitově tak náhrobní kámen nebo jiná alternativa) a pozoruju situaci. Vidím to jednoduše. Jeden silný útok a tím zničím klony... pak už bude práce jen s originálem... |
| |
| Konoha - 214 Jdu zaním až dojdeme zřejmě do jeho kanceláře. "Jo pokud jde o tu věc, tak jsem už s Hokagem mluvil, všechno ví, na sepisování pdorobností není čas" Řeknu mu a polknu. "Jak zní muj další úkol?!" Zeptám se rychle a hned, aby nestačil reagovat a mírně se posuměji, nadzveznu obočí a sleduji ho. |
| |
| Cestování po Konoze s Narutaxi Když dorážíme k Hokageho domu pouze otevřu na prázdno ústa. Doopravdy dům bez střechy jsem nečekala a to ani nemluvím o domu vedle, který vypadá, jako by v něm něco bouchlo. Když mě Hokage položí mrštná babička se vyhoupne na nohy a zavře oči svraštím čelo a na chvíli vypadám, jak mistr jedi Yoda. (Hmm. Chakru cítím . . . temná strana síly se blíží. Jak mistra tak učedník se zde nacházejí. = Nemohla jsem si odpustit. :D ) Dobrá tak se na to podíváme. Soustředím se na muže a začnu Hokagemu popisovat cestu, kde by asi měl být. ( Vzdálenost a přesný směr.) Jeho chakra je jedinečná dost ojedinělá. Chutná jako krev né ne jako krev, ale jako kov. Ano vypadá to na ojedinělý element. A ta žena má zase divokou chakru, která koluje mezi ní a ještě jedním tvorem u ní, vypadá to na něco podobného jako Samehada samotného Kisameho. S tím udělám menší úklonu a zamířím si to do domu. Tam s puf a zase menším obtékáním se vracím do své podoby, alias nahé Kaori oblečené pouze v dece. Teď tu tak potkat jeho ženu a jsem tuhá. Uchechtnu se a začne hledat koupelnu. Jakmile jí najdu shodím ze sebe deku a pustím na sebe proud horké vody. Slastně zavrním a pak se nechávám unášet hrou kapek dopadajících na mé tělo *Cenzura*. Po koupeli na sebe vezmu osušku a začnu hledat něco do čeho se obléknout, když najdu dámský šatník začnu se rozhlížet. S výrazným pokývnutím musím kývnout hlavou. Fíha netušila jsem, že pan Hokage je na takhle vyvinuté. Znovu nahodím úsměv, a zaměřím se na kalhoty, kde si vyberu jedny krásně černé jako noc. Pak si však nakonec vezmu jedno jej kratší modré kimono. Inu budu to muset nějak doplnit. S tím si ještě jdu napustit vanu, abych měla dostatek vody v okolí. Suiton: Mizu no Hifu " Vodní slupka " S tím mé tělo zase začne natékat. Ňadra doplní zbývající místo, které mi chybělo obličej začne měnit své rysy a vlasy změní svoji barvu z rudé na blond. Modré oči zezelenají. Pak se podívám do zrcadla. Má podoba by možná i lehce odpovídala mladší Tsunade přesto rysy v obličeji jsou jiné, ale postavou odpovídají. S tím zase vyjdu ven. Na nohy jsem si vzala obyčejné sandále, které jsem našla u vchodu. Dobrá už jsem schopná vás doprovázet Hokage-sama. Mrknu na klony a čekám co bude dále. |
| |
| Sídlo klanu Uchiha - Sakura, Naibun, Miu Když neznámí oznámí svůj původ, zapnu sharingan. Existují jisté způsoby jak lhát, ale mému sharinganu jisté věci neujdou. Okamžitě přeladím na jeho lékařskou hladinu a zkontroluji mě známé zlomeniny, po kterých měli zůstat stíny na kostech, které ani žádné jutsu neschová. Ujištěn jeho identitou začnu zpracovávat další informace. "Tak tohle je skvělé. Co se muselo stát, že jsem byl tak zoufalí a udělal něco takového?" Povzdechnu si, ale ze střehu nepolevím. "Je to opravdu on." Mozek mi rychle dozpracuje informace. "Ta obnova se mu nepodaří." Pronesu celkem klidným hlasem. Pokračuji v analýze. "Podmínky jsou absurdní a já na tohle nepřistoupím. Mám ho chránit a to proti všemu." Pokračuji v klidném hlase, ale nic se nemění na tomto postoji. "Tohle zavání moc Orochimarem, proti kterému jde." Když to takhle říkám, zní to celkem logicky. |
| |
| U mauzolea Kizashi se mě zřejmě snaží ukecat k smrti. Protočím oči v sloup a odpovím mu: "Prosímtě, nesnaž se mě zabít tím svým tlacháním... Máš řeč vetchou jako stará ženská..." Ušklíbnu se a arogantně zamávám rukou. "Už mě to tu s tebou nebaví... Skončíme to...", řeknu a v ruce se mi objeví Chidori napřánu ruku směrem na Kizasho. Avšak nejdu k němu blíže. Místo toho použiju techniku Chidori Senbon (Jehly tisíce ptáků) což zapříčiní, že mi z ruky vystřelí mnoho jehlic, které směřují přímo na Kizashiho. Doufám, že toho zmetka alespoň zraním... Se zraněným se pak bude bojovat lépe..., pomyslím si, tasím kunai a vyrazím proti němu. |
| |
| Konoha - klony - můj dům Ve chvíli kdy mi Kaori řekne bližší informace jeden z mých klonů udělá *puffff* a zmizí... Poté se jde Kaori ospechovat a převlíct.... Klony ji nijak nešmírujou ale lhal bych kdybych řekl že na nic takového an nemyslí, když je po sprše i převlíkání sejde dolů mladá a výrazně vyvinutá dívka... skoro mám pocit že by mohla obstojně konkurovat Hinatě. Chvíle ticha načež jeden z mých blbě čumících klonů udělal další *pufff* což vzpamatovalo zbylé dva.... Dobrá tedy... pujdem k těm dvoum chakrám... o Kizashiho se postará Sasuke. S tím klony vyjdou z domu, rozhlédnou se a spolu s kaori vyběhnou směrem k Danzovi a Tsuki. Klony na Kaori dávaj poroz a stojí každý z jedné strany... kdyby na ni chtěl někdo zaútočit ať ji mohou strhnout stranou. Netušíš asi jak dobří bojovníci jsou a co v boji používají, že ne? |
| |
| U mauzolea Tušil jsem že my Sasuke nebude věřit ale pak to bude jeho vina až dostanou kamošku rozporcovanou. Už to nebudu dál řešit, dal jsem nabídku jak by z toho vyvázla bez zranění ale díky jeho hlouposti jí raději přenechám Orochimarovi. Nepohnu se z místa a to ani když se mu v ruce objeví blesková technika Chirori. Vím že tato teto technika jde použít především nablízko ale také vím i o tom jak jí zdokonalil. Proto mě nepřekvapí, že vytvoří bleskové jehlice bez jakýkoli pečetě. Nečekám jestli se tomu vyhnu nebo ne ale místo toho se pousměji a použiji techniku Ninpou : Mogura Tataki no Jutsu (Nindža umění : Technika - Zničit Krtka). Díky této technice se propadnu do země dříve, než mě jehlice stačí zasáhnout a po chvilce se objevím o kus dál. Tentokrát si šáhnu do zadní kapsy a vytáhnu si kunai. Po té jen vyčkávám jestli se Sasuke odváží zaútočit na mě zblízka nebo rovnou použije Susanoo |
| |
| U mauzolea (Sasuke, Kizashi) Přestože je Kizashi opravdu rychlý, Sasukeho technika byla rychlejší. Jehlice proletěly Kizashiho tělem jako nůž máslem. Důvod? Byl to pouhý klon, který s tichým "PUF", zmizel. Naruto Vidíš, jak Sasuke zničil Kizashiho klona, o kterém sis doteď myslel, že je to originál. U Uchihů - Narutův klon Vyrazil jsi k Sasukemu a Sakuře domů. Není to daleko, protože jste sousedi. Před hlavním vchodem jsi potkal Hinu a Denku. Hina tě ihned oslovila "Jdete za Sasukem, hokage-sama?" A Denka jen otráveně dodala "Pojďte dovnitř." Sídlo klanu Uchiha - Sakura, Naibun, Miu Když Naibun domluví, tak se na něj velký Itachi koukne a s úsměvem řekne "Jsem tady proto, abych všemu zabránil, ale k tomu mi musíte pomoci. Musíte otce přesvědčit, aby nikam nešel. pokud půjde, bude to katastrofa." V tom se ozvaly kroky a objevil se Naruto s kočkama. Velký Itachi se na něj zahleděl a smutně pronesl "Tebe jsem už dlouho neviděl." |
| |
| Konoha - Originál Originál se přemístí k Mauzoleu tak aby byl mimo zorné pole jak Sasukeho tak kohokoli jiného kdo by ho mohl vidět (ikdyž nevím odkud mě Kizashi může pozorovat stále mohu odhadnout tu nejlepší a nejnenápadnější cestu). Promiň Sasuke, ale nemohu ti moc pomoct. Mám toho hodně... jsou tu další. Doton: Iwagakure no Jutsu (Živel země: Technika schování v kameni) Projdu stěnou co chrání zdejší mauzoleum a zamyslím se. Mysli, jsi Hokage. Co je tu tak cenné aby to bránili ANBU a aby to chtěl Itachi, čí tělo tu leží? Klon u uchihů doma Už si ani nevzpomínám proč Sasuke chtěl ať se stavím. Předpokládal jsem nějakého klona, ale jako první mě zahlídla kočka které jsem jen souhlasně odkývl, že jdu za Sasukem a pak jsem vešel. Skoro jsem se vyděsil, další muž se sharinganem... Možná tam byla někde vzdálená podoba s mým mladým učněm Itachim, ale to jsem i fakt neuvědomil a postavil jsem se do bojové pozice, z rukávu mi vyjel kunai a na mé tváři byl vážný výraz připravený na boj. Poté mě však ten muž oslovil a já znejistěl... on mi totiž tykal. Mé svaly povolily napětí a já nachvilku strnul, ale pak jsem ten pocit ze sebe setřepal. Kdo jsi a odkud mě znáš? Jsi snad jeden z těch Hijameho mužů? V té chvíli jsem si všimnul omráčeného itachiho a po čele mi stekla kapka potu. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Velký Itachi ti pohlédl do očí a dal ruce v bok. Nestihl jsi nic udělat a ocitl ses v genjutsu. Jste na střeše Konožské radnice. Vesnice je úplně v pořádku, ačkoliv si všímáš mnoha mnoha odlišností od reálu. "Uzumaki Naruto, rokudaime hokage z Listové." řekl chlápek a usmál se. "Dovol abych se ti představil. Jmenuji se Uchiha Itachi a svého času jsi byl mým mistrem." představil se a pohlédl k nebi. chvíli nic neříkal a nakonec se jeho pohled znovu sklopil k tobě. "Možná mi nebudeš věřit, ale můj otec společně s Naibunem za osm let vyvinou techniku, která uživateli dovolí cestovat časem. Je mi dvaadvacet let a jsem tady proto, abych zabránil katastrofě. Za chvíli sem otec přijde a bude chtít povolení k opuštění vesnice. Nesmíš mu ho dát. Musíš ho společně s matkou a Naibunem přesvědčit, aby zůstal. Pokud odejde a vykoná jistou věc, tak tím nevědomky dopomůže jednomu muži. Ten muž pak vyvraždí většinu lidí v Konoze. Za pár dnů, během jeho nepřítomnosti bude jeden shinobi vést útok na matku. A ten útok skončí matčinou smrtí. Proto mi musíš pomoci." vylíčí ti Itachi a prohrábne si vlasy, což ti připomene Sasukeho, který to také často dělá. "Mimochodem, tykám ti protože jsi můj tchán. Ale neříkej nic nahlas, Miu je poblíž." dodá a usměje se stylem, jakým to umí jen Sakura. (Soukromkou pls) |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Na okamžik se zarazím, ale potom se jen kochám výhledem na krásnou Konohu.... Poslechnu si co mi Itachi chce říct... celou dobu poslouchám pozorně ale nakonec země vypadne něco co se naprosto netýká tématu. Jak můžeš sakra chytit klona do Genjutsu... to není fér... určitě švindluješ! Poté ale zvážním a dodám. Dobrá... Pokusím se zadržet tvého otce, ale nic nezaručuju... přecejen má teď svou hlavu... Ale přinejhorším Sakuru ochráním osobně. Mohu ji uschovat na místo kde ji nikdo nenajde a místo ní nalíčit sebe nebo svého klona... A nevím komu má Sasuke pomoct, ale budu teď po něm chtít jednu laskavost... aby mě přenesl do Orochimarova sídla... teď když má tu možnost můžem zachránit Temari a zase zmizet... Tvůj strýc Itachi mi dal informace o místě kde je Temari. Chápu že víc mi toho asi říct nemůžeš, ale udělám co je v mých silách abych zachránil všechny na kterých mi záleží... A ty i celá tvá rodina mezi ně určitě patříte S tím se hodně nepěkně usměju a dodám. Jestli někdy zjistím že Miu nějak zklameš tak si mě nepřej! |
| |
| Sídlo (Naurto, Naibun, Itachi, Miu) Poslouchám staršího Itachiho a cítím, že mi začíná být nevolno. Do dveří vlítne Naruto po kterém jsem hodila nůš, který jsem křečovitě svírala v ruce, v doměnce, že je to nějaký útočník. "Promiň" Řekla jsem tiše a zamotala se mi hlava.Opřela jsem se o sedačku a zhluboka se nadechla, než by ke mě stihl někdo přispěchat pozvracela jsem se a celá jsem se třásla. Zhluboka jsem dýchala a přemýšlela, co semnou je. |
| |
| U mauzolea - další klon Jasně jsem viděl jak Sasuke zlikvidoval mého klona tak ubohou technikou a docela mě to naštvalo. Určitě jedna z nejjednoduších technik mladého Uchihy a stejně mě tak lehce dostala. Asi bych si na něj měl dávat větší pozor. Taková technika a já jí tak podcenil.....to už se nesmí stát. V tu chvíli z hustého lesa vyskočí další můj klon a stojí několik desítek metrů od Sasukeho. Ihned začnu skládat pečetě a přitom se ozvu tichým hlasem. Katon: Goukakyuu (Živel Oheň: velké ohnivé koule) Vytvořím obrovskou ohnivou kouli, která se rychlým tempem blíží směrem k Sasukemu a mezitím si rychlým pohybem ruky vložím do ruky kunai. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Stojím vysoko v koruně stromu a přihlížím jak Sasuke zlikvidoval jednoho z klonu. Ihned potom z lesa vyrazí další a tentokrát začíná on. Bylo hned jasné že takovémuhle primitivnímu jutsu se vyhne každý a proto se připraví i on. Sasukemu nejspíše nezbývá než někam odskočit nebo mojí techniku zbrzdit pomocí nějaké jeho techniky. Takže jakmile Sasuke někam odskočí, ihned složím dvě pečetě na moje větrné jutsu Fuuton: Kaze no Yaiba (Živel vítr: Větrné ostří). Normálně se na toto jutsu nepoužívá pečeť ale já jí složím kvůli větší rychlosti a především větší ničivosti. Za zády Sasukeho se po chvilce sjednototí vítr a vytvoří se obrovské větrné ostří, které ihned vyrazí do zad Sasukeho. Pokud by si toho všimnul, udělám to samé. Jestli pak se vyhne i tomuhle. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro V klidu sedím na skrytém stromě před hlavní bránou do Konohy a vyčkávám na hlášení od mých klonu,které dostavilo daleko dříve než jsem si myslel. Ihned jakmile Sasuke zničil mého klona napadající Konohu, dostal jsem všechny myšlenky i informace co klon vypátral. Zastaralé informace ?? Tím myslel jen jediné..... Okamžitě seskočím z větve a jakmile dopadnu na zem, chvilku koukám do nebe. Takže už je všechno zase v háji.... teď abych na sebe znovu upozornil ale nejdříve musím něco vyřídit. Přestanu se rozplývat nad mým plánem a přemístím se DS pryč z okolí Konohy. Dorazím na místo, které je celkem dobře kryté a dokonce i leží blízko Konohy. Na tomto místě jsem si dal sraz s mým nástupcem v roli vůdce Akatsuki ,kterého měl Zetsu najít. Kupodivu tu na mě i oba dva čekali ale je tu také někdo navíc. Sundám si oranžovou masku mého otce a promluvím klidným hlasem směrem na Zetsua "Takže si ho našel Zetsu, výborně ale nepočítal jsem s tímhle. Kde jste ho našli ?? " Pokynu směrem k omráčenému chlápkovi, který leží u nohou Zetsua. Počkám jestli odpoví a pak se otočím na starého chlápka, který se netváří nijak nadšeně. "Takže ty jsi ten slavný Sandaime Mizukage , který by sesazený z funkce Kage a nemalou částí tomu pomohl můj otec že ?? Pro to ti nabízím pozici o které se už jistě Zetsu zmiňoval. Určitě jsi dobrý bojovník a rozhodně lepší stratég než já. Takže jak ses rozhodl ??" Pronesu ještě klidnějším hlasem a pomalým krokem dojdu téměř až k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Kira Satsu pro Poměrně příjemnou a nerušenou cestu do úkrytu nám kromě pár výbuchů a obrovské ještěrky prchající směrem od Konohy překazila jediná věc a tou bylo zjevení Madary, nebo spíš někoho koho jsem za toho zmetka považoval. Okamžitě jsem zaujal postoj a pravá ruka mi vystřelila k "topůrku" sekery větší než jsem já sám, naštěstí ale dřív než jsem ho stihl přeseknout vejpůl si chlápek sundal masku. Hmmm, ty nejsi Madara, takže...ty budeš ten jeho nepovedenej potomek...ten co tu způsobil tendle bordel a teď neví jak z toho ven mám pravdu? na tváři se mi usadil opravdu nepěkný víraz. Hmmm, když tak prosíš souhlasím, ale pod jednou podmínkou. Až tenhle bordel zkončí post Mizukageho bude můj. (ber to tak že souhlasí i s přenosem ke Konoze a rovnou je tam šoupni :)) |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Kizashi pro Ani mě nepřekvapilo jak rychle staří zareagoval, kdybych byl na jeho místě asi bych taky ihned zaútočil na chlápka, kterému zkazil celou kariéru. Ale naštěstí si všimne že jsem pouze podobný Madarovi a to ho zachránilo před zbytečným nedorozuměním. Místo toho se ujme mluvení a ihned přijme mojí nabídku. Přesně jak jsem předpokládal........teď jen vyzkoušet jak je na tom s bojem. Na tváři se my objeví velitelský výraz a pomalými kroky přistupuji ke staříkovi. "Nezapomínej na to s kým mluvíš, hodně lidí mě podceňovalo a teď leží zakopaný v zemi." Můj přísný výraz se změní na trochu odvázanější a s úsměvem mu odpovím na jeho podmínky. "Až odchytneme všechny Bijuu a uskuteční me můj plán, post Mizukage bude tvůj . I přesto ale budeš poslouchat mé rozkazy a nevyvolávat zbytečné boje." Na to se obrátím k Zetsu a promluvím klidným hlasem jako když jsem se objevil. "Vrať se do úkrytu i s tímhle odpadem a okamžitě vyřiď ať si zbalí nejnutnější věci. Až se vátím společně vás přenesu do našeho úkrytu kde zapečetíme jednoocasého. Také vyřiď Orochimarovi, že jestli má ještě nějaké stoupence v Konoze, ať nám příde pomoct." Na to kývnu hlavou, Zetsu si vezme na ramena omdlého chlápka a propadne se do země. Pak se obrátím směrem ke staříkovi a rukou se ho dotknu někde na rameni. Ihned na to se přemístím DS blízko Konohy , kde jsem byl ukrytý i před tím. Otočím se na staříka a promluvím klidným hlasem. "Takže abych tě rychle seznámil se situací. V Konoze jsou dva naši lidé, po kterých jde Hokage a zřejmě tu budou i další. Tvůj úkol je zaútočit na Konohu z venku a upoutat co nejvíce pozornosti. Bojuj jak nejlíp umíš a nikoho z Konohy nepodceňuj. Až to dokončíme uvnitř, stavím se pro tebe a společně se přemístíme do úkrytu." Nasadím si masku,která potlačuje veškerou mojí chakru a otočím směrem ke Konoze. Ještě si vyslechnu komentáře od Kiry a pak se pomocí Henge přemístí na nenápadného ptáčka. Rychle vzlítnu a ihned zamířím do prostorů, které byli normálně zakázány ANBU nižších hodností. Po chvíli neustálého pátrání jsem narazil na nějakého ANBU, který měl podobu mrtvého ANBU před branami a ihned jsem podle chakry poznal, že je to Danzou. Sletěl jsem dolu k němu a ihned se přeměním dalším Henge na jednoho z nižších ANBU, které jsme zabili při cestě sem. Pomalu k němu přistoupím a tichým hlasem se ho zeptám na důležité věci. "Tak jak to jde ?? už jsi zjistil kde ho mají ukrytý ?? " Neustále sleduji okolí a čekám na odpověď od Danzoua. |
| |
| U mauzolea Díky chidori senbon jsem zničil klona, který se mnou mluvil. Samotná skutečnost, že to byl klon mě nijak nepřekvapila, protože něco takového jsem i čekal. Dokonce i to, že na mě vyskočí další klon. Nicméně nečekal jsem, že se objeví zase přede mnou. Čekal jsem, že na mě zaútočí ze spodu, z boku, ze zadu, nebo z jiných směrů, ale rozhodně ne zepředu. Na tohle fakt nemám čas... Navíc mě to nudí... Tenhle Uchiha se nechová jako Uchiha, ale spíše jako srab...", pomyslím si a vyvolám SUSANOO. Také nechám dva klony (v mauzoleu) se rozplynout, čímž dostanu další trošku chakry. Ohnivá technika se zastaví o Susanoo, které nabije svůj šíp. Zamíří na Kizashiho a vypálí na něj jeden ze svých smrtonosných šípů. |
| |
| Konoha Jasně, jasně mazel zachránit sví podřízený odmávl jsem Kizashiho. Zase se jednou ukazuje co dokáže neschopné velení udělat s jednou hrozivou organizací...už Madara to zdupal na míru největší a teď tohle...no uvidíme co půjde zachránit... s tím jsem pomalu došel k jedné z hradem(ne k bráně). Pfffffffff, co to má být? Takovíhle blbosti stavět do cesty starci jako já....HEJ KONOŽSTÍ PSI, NESU VÁM POZDRAVI OD MIZUKAGE-SAMA zařval jsem z plných plic a oběma rukama plnou silou "zaťukal" na jejich hradby. Pokud je někdo neposílil nějakou výkonou bariérou a jsou to pořád ty hradby které prolomil orochimarův had, asi půjdou k zemi celé. |
| |
| soukromá zpráva od Kira Satsu pro |
| |
| Konoha Napjatý jako struna jsem čekal na objevení té holky se Shisuiho okem ale dřív než se stihlo cokoliv změnit objevil se šéf a málem mě vyděsil k smrti. Himl...tohle mi nedělejte... zaklel jsem a stáhl čepel která se z ocelového pancíře který pokrýval celé mé tělo rozhodla navštívit Kizashiho srdce. Hmmm, ještě ne, někoho jsem tam poslal ale zdá se že to fláká...dejte jí majzla na tělo...a žádný prasárny s ním, já jdu pro to oko. mrkl jsem na Kizashiho, načež jsem po něm mírně řečeno hodil bezvládné tělo Yamanaky a koncentroval chakru. Ninpo:Chakrasuji (chakrové svalstvo) Z mého těla začali stoupat malé obláčky Chakry. Pěkný, moooc pěkný se cítím zas jak zamlada pousmál jsem se a zmizel. Přesněji pomocí obyčejného Shunshin podstatně rychlejšího než mám běžně jsem se přemýstil za ty dva ANBU na stráži a oba vzal hranou ruky zezadu přez krk. |
| |
| Letní sídlo => Mauzoleum Potom co všichni zase v poklidu zmizeli jsem se rozhodl na jejich kroky dohlédnout. Hlavně na Sasukeho, jelikož zbytek jeho rodiny mi byl ukradený. Vytáhl jsem totiž svojí krásnou kuličku a začal prohledávat Konohu. Toomegane no Jutsu " Technika teleskopu" Překvapivě nebylo těžké ho najít, jelikož se stačilo orientovat podle velkého rudého fleku, který asi představoval jeho Susanoo. Co mě však překvapilo, byl jeho nepřítel. Ten Uchiha, který mi tak dlouho unikal. Konečně jsem tě našel Kizashi. Výborně, aspoň, že něco. S tím jsem se usmál a podíval se po opuštěné místnosti. Kasaii, kde se zase flákáš !!! Přede mnou se v mžiku oka objeví můj neoblíbený Uchiha z dýmkou. Sorry otče, ale měl jsem i pár svých záležitostí. Omluvně začne, ale je jasné, že mi tím jen chce dokázat, že se mu nechtělo mi být na blízku. Půjdeme se projít a možná, že se i dneska ukáže tvá síla. S tím jsem otevřel Dimenzionální bránu před mauzoleum vedle Sasukeho. Z brány první vyskočil Kasai a následně na to jsem prošel i já. Omlouvám se Sasuke, že vás vyrušuji v tak naléhavou chvíli, ale nechci, aby jste se mi tu unavil. Víte na čem jsme přece domluvení a vaše neustále vysilování mi nijak v plánu nepomůže. Dovolil by jste a přenechal mi tohohle chlapce ?? Přece jenom i já s ním mám co dočinění. S tím se pousměji a zadívám se na místo, kde se předtím nejspíše nacházel ten klon. Kasai braň Mauzoleum. Ať ti Kizashi neproklouzne. Následně na to Kasai pokýve hlavou. Aktivuje svůj EMS a poskládá si pár svých pečetí. KaTon: Hi Bunshin no Jutsu „ Technika ohnivého klonu“ S tím se tam objeví čtyři klony. Dva vběhnou do mauzolea další dva si vezmou zadní rohy budovy, aby mohli hlídat strany i zadní část a originál se mnou zůstává před vchodem. Tak Kizashi objevíš se ?? Rád bych si s tebou popovídal. |
| |
| Mauzoleum Vyskočím na mauzoleum vedle nově příchozích uchihů a přijdu k nim zezadu aby mě neviděli. Ten co má aktivovaný sharingan si mě všimnout může ale aspoň dědu možná překvapím. Vidím že tady bych byl zbytečný, je vás tu dost... Jdu si podat ty další dva co jsou u velitelství ANBU. Ne že se něco z mauzolea ztratí. Jsou tam hrdinové kteří si svůj odpočinek rozhodně zaslouží. S tím se vydám hodně rychlým tempem k velitelství ANBU. Když přiběhnu před hlavní vchod, rozhlídnu se a zkontroluju situaci. Poté přejdu do sagemodu který už jsem měl připravený a pokud někde vidím nějakou hlídku vevnitř... hodím tam shuriken abych vyvolal poplach (nebo pokud je někd na zdi červené tlačítko "alarm" tak hodím shuriken na to tlačítko) Hned poté nechám na místě kde jsem pečeť pro techniku boha hromu a rychle se přemístím jinam kdyby se náhodou chtěl jít někdo podívat odkud ten shuriken letěl. |
| |
| U mauzolea - Sasuke, Kizashi, Naruto, Hijame s doprovodem Kizashi na Sasukeho vyplivne ohnivou kouli, která se ovšem rozplácne o jeho Susanoo. V tu samou chvíli do zad Susanaa narazí nějaká větrná technika. Zlomek vteřiny na to však susanoo vystřelí jeden ze svých šípů a klon, který použil ohnivou techniku byl zničen. Zamaskovaný Naruto to celé sleduje z povzdálí. V tom se vedle Sasukeho objeví Hijame se svým doprovodem a vmísí se do boje. Naruto Po Hijameho příchodu jsi se vydal k velitelství ANBU a cestou jsi přešel do Sage modu. Ihned jsi zjistil, kde kdo je. Dokonce jsi našel i tu chakru s "železitou" příchutí. Co tě však zarazilo, byla chakra u hradeb. Od kterých se v určitém místě teď ozvaly tři opravdu solidní rány. Pokud vyskočíš na výše postavené místo (např. trosky domu), tak uvidíš, jak část hradeb jde k zemi. Kira Satsu Když ses blížil k hradbám, tak sis všiml dvou ninjů na hradbách, kteří se na tebe dívali a něco si mezi sebou říkali. Když jsi na ně zařval, tak se ti zasmáli. Utichli však, když jsi vytáhnul svou sekeru. Tehdy už bylo pozdě, aby nějak zareagovali. Třikrát jsi mocně udeřil do hradeb, jejichž část šla k zemi. Maiya Ibiki se na tebe podezřívavě podívá a zakroutí hlavou. "Tohle není obvyklý postup! To by měl ANBU vědět! Tedy pokud vůbec jsi ANBU." řekne Ibiki naštvaně a vzpřímí se. "Identifikuj se a sundej svou masku!" zavelel Ibiki a ošklivě se zamračil. Danzou Shunshinem ses dostal za oba strážné a oba jsi udeřil ze zadu do krku. Oba šli ihned k zemi. Ale jen jeden zůstal doopravdy ležet na zemi. Ten druhý se totiž rozstříkl. V tu chvíli se zevnitř ovšem ozvalo "Poplach! Někdo zaútočil na stráž u vchodu!" Vteřinu na to se začaly zevnitř ozývat mnoho běžících nohou. Maiya Jen co tě Ibiki vyzval, aby ses identifikovala a sundala si masku, tak se z haly ozvala poplašná zpráva "Poplach! Někdo zaútočil na stráž u vchodu!" Ibiki se podíval směrem ke dveřím a pak hned na tebe. "Tak bude to?" pobídl tě, aby sis pospíšila s tou identifikací. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Chlápek se pořád opíral o strom a ztěžka oddychoval. Když jsi však domluvil, tak k tobě vzhlédl a odpověděl ti "Je to tak. Vše co jsem vám řekl, je čistou pravdou." Na chvilku se zase odmlčel a pak zase spustil "Patřím k tajné, Konožské skupině ninjů, kteří se snaží svrhnout toho zpropadeného Jinchuurikiho, který svým nezodpovědným chováním přivede naši krásnou vesnici na buben. Stojí za námi i jeden z radních, bohužel když proti němu teď vystoupíme, tak bude naše malé povstvání potlačeno. Když domluvil, tak se postavil zpříma a dodal "Ano, mile rád vás doprovodím." |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro "Umm.. Nepodvádím. Tohle není genjutsu jako takové. Je to složité na vysvětlování. Prostě to slouží pro předávání informací." odpoví ti Itachi na své obvinění, že podvádí. Hned na to jsi ho ujistil, že mu pomůžeš a řekl mu co máš v plánu. Itachi přikývl a s mírným úsměvem řekl "Díky. Velice si toho cením." Pak ses ale nepěkně usmál a řekls mu "Jestli někdy zjistím že Miu nějak zklameš tak si mě nepřej!" "Neboj se, dědo." odvětil ti s upřímným úsměvem a uvolnil tě z genjutsu. |
| |
| Konoha - Danzův klon Vyrazil jsi podat mylné hlášení hokagemu. Bohužel jsi jej na místě, o kterém sis myslel, že tam bude, nenašel a tak jsi se vydal do ulic. Nakonec jsi měl "štěstí" a narazil jsi hned na několik desítek hokageho pracujících klonů. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Zapoměl jsem na toho jeho posranýho klona, tak se omlouvám, že jsem ti to nenapsal dřív. :-) |
| |
| soukromá zpráva od Shimura Kensei pro Himl ulevil jsem si když se ukázalo že druhej strážnej byl podvrh a alarm v jednom. Zároveň se zevnitř ozvalo několik spěchajících nohou. Fajn děcka, myslím že na vás už lehce nepůjdu... pousmál jsem se a vešel do budovy. Nadále jsem pod vlivem svého chakrového svalstva a železné kůže, navíc uvnitř je dost omezený prostor, proto ať už útočí, lepe řečeno oběkt brání kdokoliv, tak se budu spoléhat na své taijutsu podpořené schopností vytáhnout zbraň v podstatě odkudkoliv. Rozhodně na ně nepůjdu zlehka ale budu se snažit využít všechny možnosti jak je dostat, zároveň ale tak abych je pokud možno nezabil. |
| |
| Klon - Itachi Itachi mě uvolnil z genjutsu a mi se hlavou honila jediná myšlenka... Dědo? myslím mladíku, že ti asi předvedu co tenhle důchodce ještě dokáže. V tom se můj zrak zaostřil a já viděl Sakuřinu ruku a letcí nůž. No doháje to je přivítání! Klon se (podle Sakuřina popisu) zvládnul noži vyhnout ikdyž s malýma potížema. Poté Sakura začala blít a já k ní přiskočil. útok na mě? Zvracení? že by nějaký halucinogenní jed? Sakuro, jsi v pořádku? Sakuro.... Chytím Sakuru za ramena aby měla oporu a pohlédnu na Itachiho. Jen ať mám přehled, zdržíš se nebo jsi přišel jen vzkázat zprávu a zase rychle zmizíš? Přitom kývnu na Naibuna ať jde kemě a zkontroluje Sakuru. |
| |
| Klon Můj klon pátral po Hokagem až jich našel hned několik pracujících zároveň. No potěž koště, asi bych měl vyřídit správu a zmizet...co to? právě v ten moment se ozvalo několik mohutných jakoby výbuchů na kraji Konohy, skoro to znělo jako by jim někdo sundal slušnou část hradeb. Toho by se dalo využít, upoutat jeho pozornost a dát orginálu dost času... zamručel jsem v duchu, načež jsem k nim rychle doběhl a v hlase mírnou stopu paniky. HOKAGE-SAMA, HOKAGE-SAMA ÚTOČÍ, několik neznámích Shinobi napadlo hradby a zmasakrovalo posádku, dlouho se tam neudržíme, potřebujeme pomoc... |
| |
| Konoha Fajn to by bylo usmál jsem se spokojeně když se část jejich hradeb i s těma vysmátejma shinobi poroučela k zemi. Sekeru jsem na záda zpět nedával, tušil jsem že ji za chvíli budu hodně potřebovat, ale držet ji v pohotovostní pozici se mi taky nechtělo a tak jsem si ji lehce opřel o rameno. FAJN VY LÍNÝ HOVADA Z KONOHY NESU POZDRAV OD MIZUKAGE-SAMA KDESTE KDO? RÁD BYCH VÁM HO VYŘÍDIL Z OČÍ DO OČÍ přestože ze sebe ale dělám šaška a řvu na celé kolo dávám si majzla na případné přepadení ze zálohy. TO jutsu mám samozřejmě zapnuté jako obvykle. |
| |
| soukromá zpráva od Kira Satsu pro |
| |
| Klon - Danzou Klony "vesele" pracují když uslyší ty rány a jeden ANBU zmateně začne pobíhat a volat že chce pomct. Dobrá, informuj velitelství ANBU a nech tam poslat speciální jednotku. jeden klon se rozplyne aby informoval originál a 4 klony vyběhnou tím směrem (zbývá 45 pilně pracujících klonů) Za běhu se dva klony promění v kunaie a dva se připraví zaútočit na nepřítele ze dvou různých stran. |
| |
| soukromá zpráva od Sarutobi Mugen pro Opravdu? Tak to mě nesmírně těší příteli. V tomto případě budu jedině rád když se ke mě připojíš na mé cestě. s tím jsem mu naznačil směr a sám vyrazil k sídlu našeho feudálního lorda. Přestože jsem se ale tvářil klidně a nezůčastněně dával jsem si velký pozor na případné jeho útoky ze zálohy a pokus o mou vraždu, přecijen Hokage už to jednou zkusil a podruhé bych už asi tolik štěstí mít nemusel. Proto v případě nějakého podezření okamitě vyvolám zbylé služebníky a sám se proměním.(všechny kromě mrtvého Wratha a Envyho). |
| |
| Konoha-klon Rozkaz kývl jsem na Hokageho, načež jsem zmizel za nejbližším rohem, směr velení ANBU a když jsem si byl jistý že mě nikdo nepozoruje zrušil jsem klonovací techniku, aby se orginál dozvěděl o tom že má víc času a aby dostal zpět chakru kterou do mě vložil. No, jen si čekej na posily které nebudou... |
| |
| U mauzolea (Kizashi, Hijame a doprovod, Naruto) O mé susano se zastavily hned dvě techniky což mě docela naštvalo. Poháněn hněvem jsem vystřelil šíp proti tomu, který proti mě poslal ohnivou kouli. Nestačil zareagovat a už byl proklán šípem, který se nezastavil a letěl pořád dál. V tom se tu objevil Hijame, který se mi omluvil, že vyrušuje a poprosil mě, abych mu Kizashiho přenechal. Deaktivuju susanoo a pokynu mu rukou v němém gestu, které říká "Beze všeho... Poslušte si..." V tom promluví Naruto, který se přemístil na střechu mauzolea. Podívám se jeho směrem, ale to už je zase v pohybu. Hmm... Už zase mi utekl aniž bych si s ním promluvil..., pomyslím si a v tu chvíli mi to dojde. Jestli jsou u velitelství další dva, tak jich tu může být více... Může tu být i další Orochimaru, který může ohrozit Sakuru nebo Itachiho..., řeknu si v duchu a otočím se na Hijameho. "Dobrá, nechám to tady na vás.... Ale mé klony vám budou asistovat...", řeknu a přemístím se před svůj dům. Dva ze tří klonů vylezou z mauzolea a postaví se vedle Hijameho. Před mým domem - Originál S naštvaným výrazem otevřu dveře a vstoupím do svého domu. Z obýváku jsou slyšet nějaké hlasy. To si asi povídají s Miu a Itachim..., pomyslím si, nahodím úsměv a pomalu vyrazím do obýváku. Když do něj vejdu, tak mi úsměv zmrzne na obličeji. Vidím nějakého cizince, který je mi trochu podobný, také je tu Naruto a Naibun. Pak si ale všimnu Itachiho v bezvědomí a Sakury, s kterou očividně něco je. V mých očích zahoří sharingan a zvolám: "Co se to tu sakra děje?!!" |
| |
| Kiba, Akaguma Už nějakou dobu se podílíte na vyhrabávání zavalených lidí z trosek domů. S úlevou můžete říct, že ztráty v této části Konohy nebyly až tak velké. Po pár dalších chvílích se ozvaly od nedalekých hradeb tři hlasité rány, načež jste viděli, jak se docela dlouhý úsek hradeb zřítil na zem. Oba vás to velice překvapilo. A nejen vás. Několik dalších ninjů se tvářilo překvapeně. "Vy dva, běžte se tam podívat! Zvládneme to tady!" řekl postarší muž v zeleném cvičebním úboru s jouninskou vestou a s účesem, který byl střižený podle hrnce. Mrkl na vás a zase začal s odklízením sutin. |
| |
| Sídlo klanu Uchiha - Sasuke, Sakura, Naibun, Naruto Když se Naruto zeptal velkého Itachiho jestli se zdrží nebo hned odejde, tak mu odpověděl "Jsem tu jen na skok, ale počkám tu na otce. Tak se zvýší naše šance, že nikam neodejde." V tom se ozvaly kroky a do obýváku vešel Sasuke, kterému zmrzl úsměv na tváři. V očích se mu objevil sharingan a začal se naštvaně dožadovat vysvětlení. Velký Itachi k němu udělá jeden krok a upře na něj svůj sharingan. Chvíli mu soustředěně hledí do očí, ale pak uhne pohledem. "Vysvětlím ti.. Vám to. Jen se prosím uklidněte." řekl velký Itachi a zvedl ruce. "Má se to takhle. Vím kde jste dnes byl. A vím, že máte v plánu odejít. Ale to nesmíte! Pokud ano, tak to povede k velké katastrofě. Bude veliká válka, při které zemře spousta obyvatel Konohy. Také se chystá útok na vaši ženu." řekne velký Itachi a ruce dal dolů. |
| |
| Doma - Sakura, Naibun, Naruto Když ten neznámý chlapík domluví, tak to nevydržím a vyběhnu na něj. Jelikož stojí blízko zdi, tak se ho na ní pokusím přirazit a chytit ho pod krkem. "Odkud ty to sakra víš?! Patříš k nepřátelům?! Nebo jsi snad jeden z těch Hijameho poskoků?! MLUV!!", křiknu mu přímo do xichtu a připravím se vypálit mu z xichtu tu důležitost. Má sharingan, ví o dohodě... Jestli patří k Hijamemu, tak naše dohoda padá!!, pomyslím si a zamračím se ještě víc. |
| |
| Sídlo – Honey, Naruto, Naibun, Miu Itachi, Itachi – jako by vás nebylo málo, klidně se ještě někdo stavte “Budu v pohodě“ Řekla jsem a opřela jsem se o Naruta, zhluboka jsem se nadechla a utřela si rty. Zhluboka vydechnu jako bych umírala a chytím se za břicho. Stále jsem se opírala o Naruta a držela se za břicho, přemýšlela jsem, co se to semnou sakra děje. Z ničeho nic jsem vyvalila oči, něco mě napadlo. Znova jsem se zhluboka nadechla a viděla jsem Sasukeho.Zeptal se, co se tu děje a začal škrtit staršího Itachiho. “Řekněte mu sakra někdo, o co jde!“ Řekla jsem naštvaně a postavila jsem se, znova jsem se nadechla a koukla jsem se na Naruta. “Už to snad zvládnu“ Řekla jsem tiše a opřela jsem se o sedačku. |
| |
| Klon... Sasukeho barák a spol Oběví se Sasuke a začne tady útočit na Itachiho... jak slovně tak i fyzicky... Chci Itachimu pomoct, ale nechci upustit Sakuru... Když se Sakura konečně vzpamatuje Sasuke už drží Itachiho u zdi. Klid Sasuke, tenhle patří kemě. Je to můj bývalý žák kterého jsem tajně začal učit před 8 lety. Před dvěma lety odcestoval a teď se vrátil do Konohy. Držel jsem ho stranou v tajnosti protože si to přál... měl strach z lidí kvůli svého sharinganu. Takových podobných lidí ukrývám víc. Vysvětlím Sasukemu situaci |
| |
| Zrada - Doma (Naruto, Sakura, Naibun, Miu) Ten chlápek mi neodpovídá, což je pochopitelné, protože ho škrtím. Hněv ve mě začne vítězit a já ho zvednu tak, že má nohy ve vzduchu. V tu samou chvíli na mě promluví Naruto. Chvíli mi trvá než jeho informace zpracuju. Avšak hned jak se to stane, tak chlápka pustím a otočím se na Naruta. Chvíli se na něj znechuceně dívám a pak přejdu k Sakuře, kterou chytím okolo pasu. "Jsi v pořádku, zlato??", zeptám se Sakury pomohu jí sednout si do mého oblíbeného křesla. |
| |
| Sídlo - Honey, Naruto, Naibun, Miu, Itachi, Itachi Naruto Sasuke vysvětli co se stalo, ten Itachiho pustí a dojde ke mě, chytí mě kolem pasu a pomůže mi do křesla. Posadím se do něj a znova se zhluboka nadechnu. Když se mě zeptá, zda jsem v pořádku, koukám se na něj a chvíli přemýšlím. "Asi jsem těhotná.." Řeknu a pokusím se o úsměv. |
| |
| Mauzoleum Bohužel jsem špatně načasoval své techniky, které neměli díky Sasukeho Susanuu žádné účinky. Akorát jsem mu přihrál na smeč a ten mnou proletěl v podobě šípu, který poslala jeho absolutní obrana Susanoo. Už z předešlých zkušenostech jsem věděl že je Susanoo je jedna z nejlepších absolutních obran na světě a bohužel tahle je ještě silnější než normálně. Několikrát jsem po téhle technice patrál ale pouze Itachimu se podařilo jí ovládnout a to i přesto že umíral. No a jak jinak by takovouhle techniku mohl získat taková nula jako Sasuke než že mu jí itachi daroval. Jednou také zjistím jak tuhle techniku aktivovat a pak se uvidí kdo z nás je silnější Sasuke. Chtěl jsem znovu zkusit útok zpříma ale na bojiště se připletli nové osoby. Ale co mě nejvíce překvapilo je, že pronikly na pohřebiště skrz vytvořenou Dimenzionální bránu, kterou vytvořil jeden z nich. Jak je to možné ?? Vím jistě že Sasuke to nebyl a nikdo mimo něj nemá tuhle schopnost .......kdo to sakra je ?? Nakonec se tu objeví nějaký chlap s poměrně dost starým staříkem, který to tu hodlají převzít. Doteďka jsem nechápal jak mohli vytvořit dimenzionální bránu ale odpověď se my dostavila mnohem dříve než jsem očekával. Tomu mladšímu z nich se v očích objevil Sharingan a zdá se že to byl dokonce Mangekyu Sharingan. Uchiha ?? ...já myslel že jsou všichni mrtvý.. K mému štěstí Sasuke ho uposlechl a odešel někam pryč z pohřebiště. Mladší chlápek poskládal pečetě a vytvořil několik klonů, kteří viditelně hlídají mauzoleum. Zato ten starší z nich se postavil naproti lesu a očekává můj příchod. Už podle pohledu a to jak vystupoval je jasné, že to on je nadřízený toho chlápka s MS. Možná by jsme mohli trochu pokecat.....alespoň to bude zajímavější než s tím prďolou . Klon který zaútočil na Sasukeho větrnou technikou vyskočí z lesa a postaví se přímo naproti staršímu chlápkovi. Ještě se ohlédne na mladšího Uchihu stojícího u mauzolea ale pak pohled obrátí zpět na staříka. "Co jste sakra zač a jak jste přišli k Sharinganu ?? " Stojím jako ostatní dva klony, klidně a bez jakéhokoli náznaku útočení. |
| |
| Konoha - Inu problémy jsou všude, tak proč ne i u nás. Zrovna jsem osvobozoval jednoho z mých známých, který byl pod jedním z těžkých nosních sloupů, když se ozvala rána. Naštěstí už stačilo jen sloup odvalit. Medici hned zraněného odnesli a já se mohl otočit to už se tři bloky hradeb řítí dolů. Co to doprdele je !!! Že by povolily zdi, ale to je blbost a co ty tři rány. Následně na to nás Gai-sensei známý po Konoze svým specifickým taijutsu pošle, abychom to okoukli. Jistě mistře. Kibo pojď vypadá to, že budeš moci ukázat nám všem co je v tobě. S tím okamžitě zamířím na místa, kde už z dálky slyším hlas. Áh co to doprčic je já myslel, že Akatsuki jsou už pryč. Když dorážím na místo spatřím dědu, který na celé okolí řve a v ruce drží ohromnou sekeru. Co to je za chlapa ?? A proč se honosí tím, že vyřvává to co vyřvává. Jakmile doběhnu dost blízko ani se nepředstavím místo toho použiji své. Doton: Dairiseki no Keimusho "Mramorové vězení" Ze země vyletí 9 mramorových sloupů, které dědu obestoupí a nad ním se spojí. To vás nikdo nenaučil slušnému chování dědo ?? Obuju se do něj bez nějakého hloupého představování. Jak si to ten páprda představuje přiskáče sem a myslí si jako, že je něco extra ?? |
| |
| Doma (Sakura, Naibun, Naruto, Miu) Pomohl jsem Sakuře si sednout do mého křesla a zeptal jsem se jí jestli je v pořádku. Chvíli se na mě kouká a přemýšlí. Nakonec mi jen tak sdělí, že je asi těhotná. Nechápavě zamrkám a zapřemýšlím se co mi to vlastně řekla. Co mi to vlastně řekla?? Co že je??, pomyslím si a prohrábnu si vlasy. "Ehm... C-cože?? Ty jsi... Ty jsi těhotná??", vyblekotám a usměju se na svou ženušku. "T-to je báječné!!", dodám, skloním se k Sakuře a políbím j na tvář. Napřímím se a zahledím se na svou asi těhotnou ženu. Nevypadá zrovna moc dobře. Zatvářím se starostlivě a zeptám se: "Nechceš vodu?? Nebo něco jiného?? Nechceš si odpočinout??" Jde na mě vidět, že jsem ze stavu své ženy úplně mimo. |
| |
| Sídlo klanu Uchiha - Sasuke, Sakura, Naibun, Naruto, Miu Po Narutově vysvětlení Sasuke Itachiho pustil a ten padl na kolena, držíc se za krk. S kašláním se koukl na Naruta, ale nemohl nic říct. Mezitím se Sasuke od Sakury dozvěděl, že je asi těhotná. To už byl Itachi znovu na nohách a nervózně přešlapoval. "Nevím proč jsi mu lhal." řekl přidušeným hlasem Itachi směrem k Narutovi. "Pravdu se musí dozvědět." dodá a zase se trochu zakucká. |
| |
| Konoha... Někde u muže v zeleném úboru Odklízím trosky a zachraňuju životy. Pravda je to sice namáhavá práce, ale v porovnání s tím co dovedu je to ještě stále relativně jednoduché. V tom mě a Kumu okřikne jeden autoritativní muž ať jdem zkontrolovat hradby. Neváhám a ve společnosti Kumy uposlechnu. No.... tak to bych se měl asi trošičku předvést, ale nejlepší bojový styl si ještě stále raději nechám pro sebe. Hitokage Urufu (Duše Vlka) Neskládal jsem žádné pečetě ani nevolal název nějaké techniky... takto u nás doma nazýváme proces co se mi právě děje. Asi na tři vteřiny celé mé tělo zachvátily křeče, klekl jsem si na kolena, tvář se mi protáhla, nos zčernal. Tesáky se protáhly, oči zežloutly a po celém těle se oběvila srst místo šatů které zmizly neznámo kam. Prsty se mi zkrátily a dlaně zůžily a prodloužily. Po chvilce stál na místě velký černý vlk váhově zhruba odpovídající Kibovi. Zavrčel a dohnal běžícího Kumu. Nyní běží veliký modrý vlk po kumově levici a menší černý po Kumově pravici. Kibo, kdyby šlo do tuhého dej mi vědět a já tě z toho hned dostanu. A vy... Nečekejte že na vás teď Kiba bude mluvit, ale stále vám rozumí. |
| |
| Klon- sídlo uchihů Itachi řekne neuvěřitelnou hloupost a já z toho málem omdlím. U bohů sám jsi mu vykal. Kdybys mu chtěl pravdu říct, tak se neopravíš ve chvíli kdys ho oslovil. Krom toho zrovna teď tomu nejsem ani já ochotný uvěřit a očividně Sasuk je nyní nedůvěřivější a nebezpečnější než já... jinak by tě tu nedusil. Řeknu poměrně hodně nervózně protože jsem nečekal že mě podrazí ve chvíli kdy jsem ho kryl, ale na druhou stranu je od něj šlechetné že nechce lhát... jen aby to neublížilo budoucnosti... už teď si ani nedokážu představit jaké to bude mít následky. Dobrá, když mu to chceš říct, dělej jak myslíš, ale pořádně vol svá slova... Vážně by mě rozhořčilo kdyby vše co tě naučím... s tebou umřelo jen protože sis nedal pozor na jazyk. |
| |
| Sídlo klanu Uchiha - Sasuke, Sakura, Naibun, Naruto, Miu Itachi, který se stále držel za krk, se kouknul na Naruta a pak na Sasukeho. "Nemohu na něj vybalit hned vše najednou." řekne směrem k Narutovi a spustí ruce podél těla. Ukloní se Sasukemu a stále ještě přiškrceným hlasem ho osloví "Sasuke-san, mohl by jste mi věnovat chvíli času? Je to velice důležité. Pro vás i pro vaši rodinu." Když Itachi domluvil, tak se ještě jednou uklonil a sklopil zrak. |
| |
| Konoha - Danzo Konečně po dlouhé chvíli najdu Danzoua a ihned se ho zeptám na situaci. Odpověděl rychle a sebejistě, což my stačilo. Ale jakmile po mě hodil něčí tělo, jen tak tak ho chytnu a podívám se tělu do obličeje. To si tu hledá panenky nebo co ?? Nějaká mladá holka , kterou nejspíše poslal pro to oko a to mě trochu namíchlo. Poslat hloupou malou holku pro takovouhle věc je nezodpovědné a ještě k tomu když ta holka pochází z Konohy. Naštvaně položím tělo na zem a záda jí opřu o zeď. Takovýhle zbyteční blbosti ......jednoduše bych jí tady nechal a šel pryč, to není tak těžké né ? Danzo zmizí a ani ne po chvilce se ze dveří ozve hlasitý poplach. Ihned na to zareaguji a složím pečeť pro maskování. Pomalu složím pečetě a jakmile je všechny bleskově složím, chytnu se dívčina ramena. Meisaigakure no Jutsu (Maskovací Technika) Na to se já i tělo mladé dívky z neviditelní a splyne z okolím. Tohle by nás mělo pro chvilku schovat. |
| |
| Konoha Dřív než by mi normálně bylo milé se přihnal nějakej tlusťoch v masce a vedle něj dva vlci, načež kolem mě vystavěl něco co asi mělo být vězení. Hmmmmm, a tohle je vrchol tvého umění špekoune? zeptal jsem se s mírně povytaženým obočím a dvěma ranamy si uvolnil cestu ven, načež jsem si sekeru opět přel ležérně o rameno a z pasti vyšel ven. Chjó nesnáším tohle nudný kupování času, bejt po mím už se tu válej jejich krvaví kousky... Na vaše jména se neptám, sou nepodstatný ale...jméno toho kdo vás zabije, moje jméno je Kira Satsu. s tím jsem jim věnoval úsměv který jasně vybízel k pokračování útoku. |
| |
| Mauzoleum Po mém příchodu se za mnou objevil Naruto. Překvapeně jsem naskočil to už mi, ale oznamoval, že má v plánu odejít. Následně na to odešel i Sasuke a tak jsem tam s jeho klony zůstal sám. Tak uvidíme co tu Kizashi chce. Ten se následně na to objeví. A já se musím pousmát, jelikož na obličeji nosí masku, kterou si na obličej umístil kdysi i jeho otec. Jako by mu z očí vypadl o to horší pokud je po svém otci. S Madarou se nikdy nedalo mluvit, vždy chtěl prosadit své. A má slova se potvrdila, když Kizashi na mě hned vyplivl otázku, kdo jsem. Není moc slušný asi ho budu muset poučit. Následně na to se usměji. Ostrá slova od někoho, kdopak tu je jen na návštěvě. Kde jsem ke svým očím přišel ?? Jednoduše nejdříve jsem pilně cvičil a pak jsem obětoval věci, které musel obětovat každý Uchiha pro tuto moc. Spíše co tu děláš ty Kizashi a proč máš zájem zrovna o mauzoleum ?? Že by zde ležel někdo tobě blízký ?? S tím se podívám po okolí a najdu si kus opadané zdi na kterou se dobelhám a posadím se. Rád bych si s tebou popovídal, ale netušil jsem, že tě najdu v Konoze a zrovna v Akatsuki. Očekával jsem, že se tě otec pokusí vychovat jako normálního kluka a né svého následovníka, kterým jsi se očividně stal. Inu špatná výchova otce se projevila na té tvé. S tím i já aktivuji svůj EMS. Nebude ti doufám vadit menší pojistka našeho rozhovoru, že ?? Stejně předpokládám, že tohle není originál. Následně na to se pousměji a zakřupu prsty levé ruky. |
| |
| Sídlo - Však my víme kdo Posmála jsem se na Sasukeho, těší mě to, že je rád že jsem těhotná, pousmál se, za celý den, a to je to co mi dodává sílu, má rodina, jejich úsměy a doteky. Když mě líbne na tvář pohladím ho po zádech a polibek mu oplatím. "Zlato, jsem ráda, že jsi nadšený, ale byla jsem už těhotná." Mrknu na něj a kouknu se na Itachiho který promluvil na Sasukeho. "Přece mě nesrtazí k zemi těhotenství.." Řekla jsem s kapkou ironie v hlase a pokusila se stát z křesla. |
| |
| Sídlo Když sme sešli po shcodech do obýváku, jak mi Naibun řekl stála jsem za ním, neviděla jsem, co se tam děje a přemýšlela jsem zase nad tátou a mámou. slyšela jsem jak práskly dveře, vykoukla jsem a viděla jsem tátu. "Tatínku!" Zavolala jsem přez celý obývák tetičky Sakury a stejdy Sasukeho a rozběhla jsem se za ním. Pro mě z neznámého důvodu teta po tátovi hodila nůž a hned nato se poblinkala. Stoupla jsem si za tátu a chytila jsem ho ručkou za nohu. Neměl teď moc času výtat se semnou, musel podpírat tetičku. Když si pro tetičku došel strejda a ona mu vysvětlila, že je těhotná, zatáhla jsem tátu za kalhoty a zeptala jsem se. "Tatínku co je to těhotná?" Nasadila jsem psí kukuč a pousmívala jsem se. |
| |
| Klon.... Sexuální výchova Byl jsem ve vypjaté situaci... bl jsem dokonce připravený na boj ikdyž jsem byl mezi lidma kteří by spolu bojovat neměli. Byl jsem připraven na vše... tedy skoro na vše... Moje malá dcerka mě chytila za nohavici a zeptala se "co je to Těhotná" Škublo to semnou a z hlavy se mi začalo kouřit... na tváři mám doslova vytesaný úsměv který nemá nic společného s přirozeným chováním a zdá se mi že se začínám potit... popravdě je tu docela horko. No... Jako každé dítě i ty máš Maminka a Tatínku... ehm tedy Tatínka a Maminku... no a když chcou Tatínek s maminkou malinké děťátko, tak maminka musí být těhotná. To že je teď tetička Sakura těhotná znamená, že Itachi bude mít sourozence. Pokouším se dcerce co nejobratněji vysvětlit o co jde, ale vůbec netuším jestli to říkám správně. |
| |
| Narutův dům Jak přijdu jeden z klonů se rozplyne. Na to jen zvednu obočí, ale Hokage mi oznámí, že jdeme po těch dvou neznámých. Ne bohužel, byla jsem v Akatsuki příliš krátkou dobu. Ti dva však nejspíše budou mít nějaké schopnosti v hodné k infiltraci, když tu tak nenápadně pobíhají. Pak se zarazím muž se totiž začal pohybovat. Ehm problém ten muž mízí k Mauzoleu nebo spíše už tam skoro je. Vypadá to, že se cesty sjednocují. Žena jde stále dost pomalu na místo, kde dříve byl on. Ten muž cestuje s Kizashim, který tu má pár klonů a s Kizashim je ještě něco vypadá to na hodně slabou chakru, jako by to bylo mrtvé tělo, ale tohle tělo má i svůj druhý odraz v budově plné shinobi (Yamanaka Mayia). Následně na to se zarazím, jelikož u mauzolea se objeví další dva body docela výrazné chakry. U Mauzolea se objevili další dva. Jeden z nich ovládá minimálně tři živli a ten druhý, ale je tam i váš originál tak to neřeším. To se, ale objeví další silná chakra na hranici Konohy. Další problém silný shinobi u hradeb nebo spíše jimi prošel, obávám se, že tohle nebude nikdo, kdo je s námi. A má slova potvrdí zřícení hradeb. Hokage co mě někam schovat ?? Vypadá to, že Akatsuki útočí druhou vlnou a já můžu být dalším cílem. S tím vytřeštěně pozoruji co se s chakrou těch co sleduji děje dále. |
| |
| Doma (Sakura, Naibun, Naruto, Miu) S úsměvem pozoruju svou ženu, když v tom na mě promluví ten chlápek. Otočím k němu hlavu a odpovím mu: "Dobrá... Ale ať to netrvá dlouho..." V tom si všimnu, že se Sakura pokouší o vstanutí. Vrhnu na ní přísný pohled, chytím jí za rameno a něžně jí zatlačím zpátky do křesla. "Nic takového mladá dámo... Budeš pěkně odpočívat...", řeknu jí a vypláznu na ní jazyk. Otočím se zpět k tomu neznámému a pobídnu ho, aby začal mluvit: "Tak spusť... Před mou rodinou můžeš mluvit..." A jestli se mi to nebude líbit, tak tě tu uškrtím!! A ani Naruto ti nepomůže..., pomyslím si a v duchu se ušklíbmu. |
| |
| Sídlo Poslouchám tátu a přitom sleduji tetu Sakuru. "Aha.." Řeknu jen a mlčím. Stále se koukám na tetu Sakuru a přemýšlím. Netrvá to dlouho a zatahám tátu za kalhoty znova. "A..Tati, jak se stala teta Sakura těhotná?" Zepám se ho a znova se pousměji. |
| |
| Klon ... sexuální výchova... část 2 Miu mi položí další hodně zajimavou otázku a když si uvědomím pár souvislostí vrhnu zlostný pohled na Itachiho (staršího). No... budu tě krýt před Sasukem, ale až se tohle dozvím, tak si mě nepřej. Pozoruji po očku Sasukeho a přitom se snažím Dcerce vysvětlit.... No.... To se má tak, že když jsi dospělá... tím chci říct když ti je 15... Zamyslím se nad tím že tenhle věk není dobrý pro první sex mé dcery ... tedy chtěl jsem říct 17 let... a když se máš s někým strašně moc ráda, třeba jako já a máma nebo strejda Sasuke a teta Sakura.... a když strašně moc chceš děťátko, tak otěhotníš... těhotné mohou být jen ženy. |
| |
| Se starcem, kéž by na chmelu Děda si začal vyskakovat a překvapivě vyhrožovat. Co se dalo čekat od starce všímám si mého společníka, který prodělal menší proměnu. Hmm super takže to teď vypadá, že jsem sám no o to to bude zajímavější. Ale chakry mám dost, prozatím nepřekonala potřebné minimum maxima. S tím za sebou uslyším funění. A vypadá to, že Higuma konečně dorazil. A doopravdy trochu opožděně se zamnou objevil můj obrovský přítel. Sorry za zpoždění. Medvěd se podívá na staříka a uchechtne se. Super takže na Konohu útočí už i důchodci. To jsme to dopracovali. Já mezitím pomalu přeměřím bojiště a samotnou postavu, která následně na to vyřadila moje vězení a začala se představovat. Moc pěkné jméno, jen škoda, že mě to vůbec nezajímá starče co se takhle stáhnout a dopřát svým prokřehlým zádům lázně ?? Pousměji se a přikrčím se. Mám na sobě stále aktivovanou mramorovou zbroj a své čtyřnohé jutsu. Nejdříve si na tomhle bijci vyzkoušíme pár Doton technik a pak se uvidí zda vůbec bude nutné používat něco jiného. Přesto mezitím Higuma se mnou provede. Juujin Bunshin "Klon člověk-zvíře" Pak už se, ale soustředím jen na starce a vytvořím první ze svých pár Dotonů. Doton: Dairiseki no Haka "Mramorová hrobka" Kolem Satsu se vytvoří kopule z bílého mramoru, která ho uzavře, jakmile se tak stane natáhnu k němu ruku. Pa pa dědo. Doton:Maburu Hakaishi "Mramorový náhrobek" Následně na to se kopule smrští a vše uvnitř rozmačká na padrť. |
| |
| Sídlo Poslouchám tátu a stále sleduji tetu Sakuru.Možná že jsem to už trochu pohopila, jen mi není moc jasné, proč můžou být těhotné jenom ženy, je to jako..diskriminace, nebo tak něco. "A táto, proč nemůžeš být těhotný i ty?" Zeptám se ho znova s úsměvem a čekám dále na nějakou odpověď. |
| |
| Uchihovic sídlo - Sasuke, Sakura, Naibun, Naruto, Miu Když se Miu začne Naruta ptát na různé otázky, tak se Denka a Hina začnou smíchy válet po podlaze. Dokonce i velký Itachi se uchechtne. Pohlédne na Naruta pokrčí rameny. Pak Sasuke Itachiho vyzve, aby začal mluvit. Itachi se mu ještě jednou mírně ukloní a spustí "Zprvu bych vás chtěl požádat, abyste mne nechal domluvit. A to ať se vám budou mé informace zdát jakkoliv absurdní." Na chvíli se odmlčí a zakucká se. "Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Uchiha Itachi a jsem váš syn.......... Je mi dvaadvacet let a jak vám.. jak ti již jistě došlo, tak pocházím z doby za patnáct let. řekne a podívá se Sasukemu do obličeje, aby zjistil jak to bere. "Za osm let společně s Naibunem vyvineš techniku, která umožní uživateli cestovat napříč časem. Jsem tady, abych zabránil katastrofě, ke které dojde, když odejdeš z vesnice. Nemysli si, vím vše. Sám jsi mi to řekl. Pokud odejdeš a necháš tu matku samotnou, tak to během útoku na její osobu, který se uskuteční za pár dní, nepřežije. To byla první katastrofa, před kterou jsem vás měl varovat. Druhá se týká dohody s jistou osobou, kterou jsi uzavřel dnes. Pokud té osobě pomůžeš, tak se nakonec vše pokazí, bude válka a téměř všichni z Konohy zemřou." řekne Itachi a opatrně se zadívá na Sasukeho a Sakuru. |
| |
| Klony s Kaori u mě doma už jsem chtěl vyrazit na cestu ale Kaori mi začala říkat spoustu informací a dokonce na ni šlo poznat i že se trohu bojí... Zmínila se že by se chtěla schovat. (chci od PJ informaci jestli mám nějaké tajné chodby pod domem, protože si sám nechci přidávat podobné věci.) Klony se na okamžik zamyslí a kývnou na Kaor aby je následovala. Víš co je blbé na tom že jsem tě nechal jen s klonama? Klony nemají krev... a když nemám svou krev, nemohu přivolat žáby... a když nepřivolám žáby... nijak extra dobře tě neschovám.... Ale když ukryješ svou chakru, tak by mělo být bezpečno ve sklepě. Klony mám doslova po celé konoze, takže nikdo nemá důvod jít po třech klonech co jsou tady s Tebou. Nechám Kaori vejít do skepa spolu s dvouma klonama a jeden zůstane venku a zavře za nima masivní dveře načeš je zamaskuje technikou. Kakuremino no Jutsu (Neviditelný plášť) Sice to je akademická technika, ale kdo by zkoumal strukturu zdí aby odhalil tento plášť. Jeden klon pak zůstane v přízemí u vchodu a zbylé dva najdou ve sklepě svíčky které zapálí a jdou do mé dílny kde si vyrábím kunaie... zrovna teď se mi tyhle zbraně budou náamě hodit. |
| |
| Boj Mlčím ani nedutám a čekám jak se boj vyvine. První čeho si všimnu že protivník má obdivuhodnou sílu, ale každá výhoda musí mít svou nevýhodu... pokud je tak monstrozně silný, neměl by být v tomto věku rychlý. Obcházím si starce s hladově vyceněnýma zubama a hledám svou příležitost. V jedné chvíli se okolo starce oběví mramorová kopule která se smrští a nejspíš vše uvnitř rozmačká, ale nečekám že by takovouto zrůdu podobná technika odrovnala... Já i můj vlk Karn se připravíme k útoku. Ve chvíli kdy se kopule rozbije nebo se děda jakkoli osvobodí využijem příležitosti a ve stejnou chvíli tiše a velice rychle oba zaútočíme. Karn bude nejspíš útočit na nohu a já zaútočím prozatím na rukáv pravé ruky... Prozatím neútočíme abychom toho důchodce zranili... má ho to jen povalit na zem když mu nohy pujdou do vzduchu a rukáv ho potáhne k zemi... Je to jako když si šelma hraje s kořistí před tím než se rozhodne skočit po krku. |
| |
| Klon... sexuální výchova... konečná část. Už mi dochází výmluvy a navíc si uvědomuji že ruším Itachiho rozhovor. dřepnu si k dcerce a zkusím to chytit z opačného konce. Ale to já netuším... taky nemohu vědět vše, ale není to až tak nepochopitelné. Muži a ženy mají jinou stavbu těla. Ženy mají větší ňadra, širší pánev a plno dalších odlišností mezitím co muži mají větš a silnější svaly a širší ramena. Řekl bych že ženské tělo je prostě vhodnější pro dítě než mužské tělo. Při vysvětlování ukazuji rozdíly mezi ženama a mužema na Sakuře a Sasukem a doufám že jsou příliš zabraní do hovoru s Itachim na to aby si mě všimnuli. |
| |
| Boj Generace od generace je to stále míň a míň chápaví.... povzdechl jsem si když kolem mě ten tlouštík s medvědem vytvořili tu svou kopuli, do které jsem buďto sekerou (to pokud je odpověď ne) nebo pěstí(pokud ano) vší silou praštil a nechal ji rozletět kolem. Upřímně jsem tak nějak nečekal že by na mě ti jeho dva pejsci zaútočili tak rychle. Jejich útok měl ale jednu velkou slabinu. První neútočili aby mě zabili, druhá zatraceně mě podceňovali. Zatímco jeden šel po rukávu druhá se rozhodl pro nohu, zatraceně blbá volba. Pro mě a vlastně i pro ně to vypadalo jako by na dvě vteřiny prostě zůstali viset ve vzduchu, nějakých deset centimetrů odemne, během čehož jsem se prudce otočil a ťal sekerou tak abych z obou udělal dvě krásné úhledné poloviny. |
| |
| Doma (už to nebudu vypisovat) Dříve než ten chlápek stačí něco říct, tak se Miu Naruta zeptá na pár otázek. Nedá mi to a uchechtnu se, ostatně jako většina lidí co tady jsou. Dokonce i Denka s Hinou se tu válí smíchy. Ušklíbnu se Narutovým směrem a zaměřím svou pozornost na toho dalšího Uchihu, který mne zprvu požádá, abych ho nechal domluvit než začnu zpochybňovat jeho slova. Přikývnu a on začne se sáhodlouhým výkladem, behem kterého mi sděluje tuny a tuny pochybných informací. Nicméně musím uznat, že ví mnohé informace, které by nikdo neměl vědět. "Hmm... Je pravda, že jsem chtěl odejít, abych Orochimara našel a zabil...", řeknu zamyšleně a dodám: "Ale teď vím něco, co mi v tom brání... A nejsou to tvé informace... Přece si nemyslíš, že tu nechám svou ženu... ehm... tvou matku samotnou... Zvlášť v tomhle stavu..." Odmlčím se a po chvíli řeknu: "A ohledně té dohody... Mohli bychom si promluvit osobně??" S tím na něj upřu sharingan a promluvím si s ním. (Rozmluva proběhne později. Ta nám neuteče.) Když domluvíme, tak deaktivuju sharingan a pohlédnu na svého malého syna. Pak mi pohled sklouzne na mého velkého syna. Uznale pokývu hlavou a mírně se pousměju. "Díky za pomoc, synu...", poděkuju velkému Itachimu, dojdu k němu a podám mu ruku. "A odpusť za to škrcení...", omluvím se synovi a mrknu na něj. |
| |
| Mauzoleum Znovu mě překvapí starcův tón hlasu i to jak mluví. Jako by mého otce znal nazpaměť ale to není přeci možné. Vždyť všichni Uchihové byli vyhlazeni tak jak to že oni jsou stále naživu ? Stále sleduji starce, který se pomalu přesune k zídce a sedne si na ní. Jako by mi naprosto důvěřoval a chtěl si semnou opravdu promluvit. Můj klon nasadí menší úsměv a pomalu se k němu přiblíží. "Kdyby mi záleželo na tomhle mauzoleu nebo na něčem co je v něm, tak se s tím tak nepitvám jako teď. Chci tam pouze proto abych něco z kontroloval ale to nechme na jindy, tedy pokud my s tím nechceš pomoct ??" Usměji se ještě více ale pak mu odpovím i na další jeho otázky. Tedy alespoň na ty, které se netýkají mého života. "Můj otec s tím že jsem v Akatsuki nemá nic společného. Rozhodl jsem se sám a dobrovolně,nakonec to byl otec kdo byl proti ale na tom už nezáleží. Jen mě udivuje jak toho všichni o Madarovi víte tolik a zároveň nevíte téměř nic." Usměji se ještě více a pomalu se k němu stále přibližuji. Rozpřáhnu ruce a promluvím obvykle klidným tónem . "Bohužel ti můj klon bude muset stačit, mé pravé já je právě teď trochu zaneprázdněno ale neboj se, vše mu vyřídím. Takže mluv, o čem si semnou chtěl mluvit." Postavím se přímo před něj a čekám co mi stařec řekne. Samozřejmě jsem i připravený že by na mě zaútočil a v tom případě bych se jeho ránu pokusil sblokovat rukou. (pokud si chceš promluvit, tak piš soukromkou.) |
| |
| Sídlo klanu Uchiha - Taťka, mamka, bratránek, strejda, sestřenka :-) Sasuke si s Itachim promluví. Pak se ho zeptá jestli by si nemohli promluvit soukromě. Itachi přikývne a pohlédne Sasukemu do očí. Asi dvě vteřiny jsou zticha a bez hnutí, ale pak se oba pohnou a Sasuke se zvedne, aby svému synovi potřásl rukou a omluvil se mu. Itachi mu ruku podá a druhou mávne v gestu "to nic není". Pak ale smrtelně zvážní a zničehonic Sasukeho obejme. "Promiň otče, ale už pět let jsem tě neviděl." vysvětlí Itachi a pustí Sasukeho. Pohlédne mu omluvně do očí a zeptá se "V mé budoucnosti jsem vyrůstal bez matky. Mohl bych jí teď políbit na tvář?" Pokud mu to Sasuke dovolí, tak Sakuru políbí na tvář a zašeptá jí do ucha "Jsem rád, že jsem tě mohl zase vidět. Ale pro budoucnost, drž se u táty a všechno bude v pořádku." Pokud mu to Sasuke nedovolí, tak jí pusu na tvář nedá a řekne jí to nahlas. Pak se tak jako tak Sasukemu a Sakuře ukloní a tiše pronese "Budu se muset vrátit. Buďte tady zdrávi a dávejte na sebe pozor." Koukne na Naruta, mrkne na něj a řekne "V budoucnosti nashle, dědečku." Itachi se zasměje, aktivuje sharingan a chvíli doslovačumí do blba. Po chvíli se uprostřed obýváku objeví temně rudá, levitující spirála. Itachi se ještě jednou po vás všech koukne a pak do ní skočí. |
| |
| Doma (všeci jak minule) S Itachim si potřesu ploutví a usměju se. Když mi ruku pustí, tak se na mě vrhne a obejme mě. Ne že by mi to bylo nějak příjemné, ale nic nenamítám. Přátelsky ho poplácám po zádech a počkám než mě pustí. Jakmile se tak stane, tak se mě zeptá jestli může Sakuru políbit na tvář. Nic neříkám jen přikývnu. Itachi jí tedy políbí a něco jí zašeptá do ucha. Pak se nám ještě ukloní a rozloučí se se všemi. Co mě však zaráží je, že Narutovi řekl dědečku. Co tím sakra myslel??, zeptám se sám sebe a sleduju temně rudou spirálu, do které můj dospělý syn skočil a zmizel. "Hmm... Zajímavá návštěva...", řeknu když Itachi odejde. Kouknu na Naruta a trochu naštvaně mu řeknu: "Lhát jsi mi nemusel..." Sakra já budu táta!!, řeknu si a usměju se. Přiskočím k Sakuře a zadívám se na ní. "Sklapněte už!!", okřiknu ty dvě líné kůže, které se pořád ne a ne přestat smát. "Jak dlouho už to víš??", zeptám se Sakury a kleknu si vedle křesla. |
| |
| Velitelství ANBU Když dorazím k ANBU začne se ozývat poplach. Co se to sakra děje vždyť jsem se ani nestačila účastnit. Následně na to si všímám u vchodu známé postavy. Můj bože to je vážně Amatér. Obávám se, že takhle mi to půjde mnohem hůře. S tím jsem rychle zamířila místo k velitelství do nějaké temnější uličky. Tam jsem se schovala a použila své. Neko Henge no Jutsu " Technika proměny v kočku " S tím se zase jako černá micina s potlačenou chakrou vyndám k velitelství, ale tentokráte po střeše a ve své oblíbené podobě. Abych dělala všechno sama. Začnu hledat možný vstup do budovy a pokud nějaký najdu tak si tam vlezu. |
| |
| Sídlo klanu Uchiha - Sasuke, Sakura, Naibun, Naruto, Miu Situace se stává... Zmatečnou. Místo avizovaného strejdy příjde Hokage. Strejda příjde až v oékamžiku, kdy jak se zdá Sakura udělá pár jednoduchých výpočtů, aby se dopočítala, kolik členů rodiny bude. V hlavě musím malinko zaprotestovat na zmatek, který se zde děje. Třebaže jako jediný znám bezpečně opravdovou identitu muže - bratránka, který je před náma, nezabrání mi to, abych v pozadí nedržel moje jutsu a při jakémkoliv podivném chování z jeho strany ho nepoužil v plné síle. Nakonec se snad všechno vyřeší i s drobnou lekcí sexuální výchovy od Hokageho, které nezbývá než se jen smát, naštěstí jen v duchu. Nerad bych dostal tento úkol na krk sám. Nakonec bratránek zmizí v jeho podivné spirále. Stále trošku nevěřím tomu, co se stalo. Hlavně, co by mne donutilo přistoupit na tvorbu takovéto techniky. Strejda se stará o tetku a zjevně se raduje z budoucího potomka. Miu se zjevně raduje z přítomnosti tatíka. Líné kůže v podobě ninken-koček mají, co dělat, aby si chřtánky nepotrhali a na mě holt zase zbude zjistit, proč je originální malýá bratránek v bezvědomí. Dekativuji svoje jutsu a pak se teprve dopřesunu k bratránkovi. Pořádně ho prohlédnu. Vypadá to jako omdlení z šoku, z čehož by se měl celkem rychle vyléčit. Zruším Klona, který se pohyboval v Konoze a zamrkám. "Aha, tak proto nedošel." Místo toho ho udělám znova u sebe. Klon vezme Itachiho do náručí a (pokud nebude nikdo namítat) ho odnese do ložnice, aby se v klidu mohl probrat. Po celou dobu ho bude klon bedlivě hlídat. "Ahem, Hokage-sama, někdo se Vám fackuje v Konoze. Nějaký starý muž, ANBU s medvěděm a nějaký shinobi s vlkem." Pronesu jen tak mezi řečí, aby si uvědomil, že měl svojí dcerušku rychle zpakovat do bezpečí a začít se věnovat zase jeho úvazku na plný plyn. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Když domluvíš, tak se tě Ergo zeptá "Pořád říkáte, že byste byl rád, kdybych vás doprovodil na vaší cestě. Rád, ale kam máte namířeno? A jak to pomůže naší věci?" Ať už mu odpovíš nebo ne, stejně tě bude následovat. (následuje časový posun) Večer Dorazili jste do města, ve kterém sídlí feudální lord Ohnivé země. Stanuli jste před jeho honosným sídlem, kde vás zastavili čtyři samuraiové. "Kdo jste a co zde pohledáváte tak pozdě?" oslovil vás jeden z nich a povytáhl si katanu z pochvy. |
| |
| Doma, ale jsem nasraná, takže to bude krátký, hnusný a oničem, ale hlavně že se posuneme, manžel půjde do boje a Naibun si zahraje, však jo, Sakura má doma děti, proč si nezahrát pexeso a člověče, nezlob se.. Když se Sasuke zeptá, jak dlouho vím, že jsem těhotná, přivřu oči a pousměji se. "No, asi 10 minut." Řeknu mu s úšklebkem. Začnu přemýšlet, kam dáme postýlku, kde nakoupím oblečení a hračky, jméno pro kluka a jméno pro holčičku. Už te´d se usmívám a těším, tedy myslím, vstávání, přebalování a krmení, bože, zase budu tlustá! Ale myslím, že dítě mi za to všechno stojí. Znova se usměji a lehce se pohladím po břichu. "Doufám, že to bude holčička." Řeknu s úsměvem a políbím Sasukeho. "Měla bych dát dům do pořádku, a ty se postarat o díru ve střeše." Řeknu mu a kouknu se na Naruta a Miu.Chvíli přemýšlím a znova se pousměji. "Stále mi vrtá hlavou to, co říkal náš syn." |
| |
| Doma (všeci) "Paráda...", odvětím na Sakuřinu odpověď. Původně jsem chtěl vyšilovat, ale není důvod, protože mi to netajila dlouho. Vlastně mi to netajila vůbec. Sleduju svou ženu jak se pohladí po břichu a na obličeji se mi rozlije úsměv. Následně řekne, že doufá, že to bude holčička a políbí mě. "Taky bych chtěl holčičku...", odpovím jí a dodám: "A neboj... Jen co u mauzolea dorazím Kizashiho, tak se o tu díru ve střeše postarám..." Pak Sakura řekne něco, co mě zarazí. Taky mi to vrtá hlavou... Pokud to, co mi říkal, je pravda, tak nastanou krušné chvíle..., pomyslím si, pohladím jí po tváři a řeknu: "Netrap se tím... Zůstanu tu s tebou a nedovolím nikomu, aby ti ublížil..." |
| |
| Uchihovic hacienda - Uchihové z konohy, Naruto, Miu Když Sasuke domluví, tak se ozve hlasité otevření vstupních dveří. Hned na to se do obýváku nahrnul Suigetsu. "Tady jsi! Sasuke, máme problém! Nějakej důchodce svýma pěstma zničil kus hradeb a teď tam ohrožuje vaše lidi." vychrlí ze sebe Suigetsu a udýchaně se opře o sedačku. Pohlédne na kaluž zvratků a zašklebí se. Naibun Jen co jsi Itachiho přenesl do ložnice a uložil, tak se probral. "C-co se stalo?" zeptal se nejistým hlasem a dychtivě na tebe upřel oči. "Je táta v pořádku? Poslední co vím, bylo jak se jeho klony rozplynuly." řekl a posadil se. Promnul si oči a pobídl tě, abys mu vše vylíčil. |
| |
| Uchihovic hacienda - Uchihové z konohy, Naruto, Miu "Zrovna jsem to říkal." Trošku suše pronesu na Suigetsova slova. To, že jsem ignorován... No začínám si zvykat. Vždy jsem si připadal neviditelný a zjevně se mi to i splní. Klon v pokoji s bratránkem "Konečně!" Oddechnu si, když se bratránek probere. Pak se začne logicky ptát. "Klid, klid. Moc se tu nebouři." Pokusím se ho uklidnit a usadím se na postel. "Měli jsme zde návštěvu, která nám přišla říct, co se stane, když táta bude spolupracovat s tím starým pánem, s kterým mluvil." Trošku se zamračím přemýšlením, jak mu to mám podat. "No a zjevně jeho technika způsobila, že jsi omylem upadl do bezvědomí." Opráším si nenápadné smítko z kolene. "Ale už by mělo být všechno v pořádku. Tedy pokud táta zůstane doma." Pokusím se pojistit situaci. |
| |
| Klon - u Sasukeho Stále se tak nějak přihlouple usmívám když se snažím svoji holčičce nějak slušně vysvětlit o co jde. Přitom sklízím v celé místnosti vcelku solidní smích. Ikdyž to na Naibunovi nejde vidět věřím že se mi směje taky... Kočky ze smíchu dostávají křeče na zemi a mi je to docela jedno... Hlavně kdyš už se mě Miu nebude dál vyptávat. Tak dobrá Miu. O tomhle si kdyžtak popovídáme jindy... teď pujdeme domů. Chytím Miu za ručičku a odvedu ji. Po cestě se postavím s úsměvem před Sakuru a s jemnou úlonou jak se sluší pogratuluji. Úžasná novinka Sakuro, gratuluji. Zkontrluju jestli se na mě nedívá dcerka... Počkám až se Sakura podívá z okna nebo přivře oči a daruji Sasuemu pohled plný pohrdání. Možná jsem udělal chybu ale pochopitelnou a tvé opovržení si nezasloužím... klesls u mě. Je to jen na vteřinu. Jen pohled který toho řekne víc než rozhovor při čajovém dýchánku. Jen krátký pohled s chladným opovržením, který je okamžitě rozbitý roztomilým úsměvem. Pujdeme domů a schováme se, nejdřív se po tom všem umyješ... vezmeš si s sebou nějaké věci a zavřem se ve sklepě. Až to vše zkončí, přijdu si pro tebe osobně Miu. S těmito slovy a milým úsměvem opouštím dům uchihů navzdory poplachu který Suigetsu vyhlásil. Mé klony o něčem takovém stejně musí dávno vědět a vůbec. Teď mám určitě dost práce s velitelstvím ANBU. Buď se o to postará někdo jiný nebo maj smůlu. |
| |
| Doma Naruto vezme svou dceru za ruku a vyrazí. Cestou se ještě zastaví před Sakurou, které pogratuluje. Mě samotnému pak věnuje pohrdavý pohled. Normálně bych mu něco řekl, protože to je on kdo mi lhal, ale kašlal jsem na to. Nechtěl jsem si kazit dobrou náladu, kterou mi přinesla ona radostná zpráva. V tom ke mě do obýváku vtrhne Suigetsu a oznámí mi, že se u hradeb bojuje. Jelikož jsem Naibunovým slovům nevěnoval žádnou pozornost, tak to byla pro mě novinka. Naruto nevypadal překvapeně, tak jsem usoudil, že už o tom ví. "Hmm... Dobrá, půjdu se tam podívat...", odpovím Suigetsovi a vyrazím směrem ven. V půli cesty přes obývák se zastavím a otočím se. "Suigetsu, mohl bys??", zeptám se a ukážu na kaluž zvratků u gauče. Usměju se a vyběhnu z domu. Hned jak se dostanu ven, tak vyskočím na střechu a rozhlédnu se. Zjistit kde se odehrává onen souboj nebylo těžké, protože rozbité hradby jsou jen na jednom místě. Přenesu se tedy nahoru na hradby, které ještě stojí, kousek od místa, kde se bojuje. Tam se rozhlédnu po okolí a zhodnotím situaci. |
| |
| Souboj Sleduju dědovo tělo mizící v kopuli z mramoru. Následně na to začnou vlci kopuli obíhat a hlídat, aby z ní neutekl já následně zatnu pěst. Kopule se začne stahovat do sebe, ale něco se žene proti ní. Sekera prorazila kopuli a mramor se roztříšti po okolí. Já se připravím na. Chou Harite " Dlaňový megatlesk " Kdyby si mě nějaký kus vybral jako cíl. To se naštěstí nestalo. Vlci následně zaútočili, ale místo přímého útoku zvolili spíše zadržení což se mi moc nelíbilo. Radši zabít než riskovat život. Následně na to, ale vlci neuspěli a zůstali stát na místě. Když se děda napřáhl rozhodl jsem se jednat a své Jutsu použil a místo mramoru odhodím vlky z dosahu dědovi sekery. Sorry Kibo, ale nevypadal jsi, že by jsi uspěl. Náhle do mě žďuchne Higuma postávající vedle mě. Co se takhle už účastnit ?? Jen zavrtím hlavou. Ne dokud nepřijdeme na to co to je za schopnost. Prozatím hlídej, kdyby jich bylo více nebo ten děda byl nepřirozeně rychlej, o čemž pochybuji. S tím ještě skontroluji Kibu a dám se do přemýšlení, jak dědu dostat. Vypadá to na nějakého taijutsu borce, který se tu pohybuje s velkou sekyrou a ochraným jutsu. Pokud by byl rychlý nejspíše by tohle nepotřeboval, dá se tedy odhadovat, že silnější útok by projít mohl. A hlavně Kiba jen rapidně zpomalil. Následně promnu ruce, kde zakřupají klouby. Doton: Ganseki Daun "Pád skály" Následně na to zabořím ruce do země a vytrhnu půl tunový kámen. Chytej dědo. S tím ho po něm bez obtíží vrhnu, jako by to byl balón. |
| |
| Boj u hradeb Útok je perfektní... Vyčkávám na tu pravou chvíli a když mě stařík nemůže vidět zaútočím... stejně jako při lovení zvěře musím soupeře nejprve povalit a když bude bezbraně ležet na zemi tak mu mohu prokousnout hrdlo, jinak by mně mohl zranit. Už vidím jak se blížím k oběti. Já i Karn máme perfektní načasování. Poslední krok... skok... mé čelisti se již blíží k cíli a já si vzpomínám jaké je to cítit chuť krve v tlamě když tu se zničeho nic zastavím v letu. Coto? Proč se nehýbu? Tohle je nemožné. Stařík se napřáhne aby nás zabil, ale Tlustý shinobi nás zachrání. Sice to byla pěkná rána, ale nic co bych nesnesl. Proměním se v člověka poměrně rychle. Nepřibližuj se k němu a získej mi čas! Něco musím zjistit. Vlk pobíhá někde spíš poblíž mě ale do boje se nezapojuje... já nasbírám asi 5 kamenů a všechny najednou (nebo rychle po sobě) je vrhnu na staříka ve chvíli kdy na něj letí obrovský kámen od Kumy. Co vím? Zastavil se můj pohyb ale ne mé myšlení... byl jsem jen kousíček od cíle a můj vlk byl asi stejně daleko. co je to za schopnost. Musím ji prohlídnout a pak se spojit s Kumou který umí bojovat na větší vzdálenost... to bude slabina toho dědy... neútočil dokud jsem si držel odstup! Pečlivě sleduji jak se tomu chce děda bránit... jak chce uhnout nebo prolomit nebo cokoli všechny kameny co na něj letí... krom toho mu hážu do zad abych se přesvědčil jestli mě viděl nebo ne. Dokáže vycítit přítomnost živé bytosti? Pokud ne, tak na kameny zaútočí jako předtím na mě... ale pokud na ně vidí... a to by bylo horší... může je i ignorovat, ikdyž bolet ho to bude určitě. Po svém útoku dál kroužím okolo dědy a hledám další informace. Nakonec po dvou nebo třech kolečkách skončím u Kumy... |
| |
| Souboj Ty děti mě podceňovali, doslova nechutně mě podceňovali. Jenže poté co jsem málem dostal ty dva vlčky se ke mě asi znovu nepřiblíží a bojovat na dálku to nebyl zrovna můj šálek kávy. No tak fajn, předveď se tlusťochu zavčel jsem v duchu když po mě hodil jakýsi malí kamínek a vydával to za jutsu. Načež ještě vlk který se z ničeho nic proměnil v člověka po mě začal házet kamením. Nepoužívám zatím žádné techniky, ale oni ano, jestli to takhle půjde dál budou oba bez chakry a já se ani neunavím... S tím jsem natáhl ruku směrem ke kameni který se zastavil ve vzduchu, načež jsem s rukou stále u něj ho rychle obešel a plnou silou jej "žduchl" směrem po vlcích(tom chlapovi pokud nejsou usebe) čímž jsem směrem k nim katapultoval i ty jejich kamínky. Nic lepšího neumíte? zeptal jsem se se smíchem. |
| |
| Danzo (píšu to veřejně, protože kousek od tebe jsou další hráči) Dveřmi jsi se dostal do veliké vstupní haly. Na druhém konci haly jsi viděl šest nějakých ANBU. Uprostřed haly stál nějaký chlapík v tyrkysovém kimonu, který právě doskládal pečetě a něco mumlal. Neslyšel jsi co, byl jsi jen svědkem jak rychle vztáhnul ruce tvým směrem a ty jsi proletěl skrz zavřené dveře zpátky před velitelství. Dopadl jsi tvrdě na záda, ale díky tvým protiopatřením se ti zhola nic nestalo. Dokonce to trochu nebolelo. |
| |
| Souboj Potřeboval jsem trochu víc času. Ten balvan dědu na okamžik zaměstnal, ale bohužel né na dlouho... a překvapivě jsem byl cílem já. Ještě jsem nebyl připraven... ještě jsem potřeboval koncentrovat víc chakry. Ale už na mě šel útok. Byl jsem překvapen že balvan dokázal odpálit mým směrem a vzhledem k velikosti balvanu nebylo snadné uhnout. Proč se ten balvan zastavil... nezastavil se zhruba stejně daleko jako já? Má to souvislost? proč u toho balvanu stále drží ruku? Kousek po kousku do sebe skládačka zapadala. Bohužel já a kámen jsme byli další částí skládačky a kámen měl zapadnout na mě. Šlachy v mých nohách se napnuly svaly i šlachy a já vyskočil, ale vypadalo to že mě balvan i tak žduchne. Vše pro mě bylo zpomalené jako když má člověk umřít a vidí poslední chvilky svého života. Ruce se dotkly balvanu a zapřely se... poté i nohy. ten kousek co mi chyběl k uhnutí jsem balvan jakoby nadběhl, ale jeho suvná síla mě i tak vzala s sebou kus zpátky. Každopádně nebyl to přímý zásah a naštěstí mě nezasáhla plná síla toho kamene a jediné zranění co jsem měl byla oděrka na pravé dlani. Abych svůj pohyb ve vzduchu zastavil, tak jsem natáhl ruku k jednomu ze stromů do kterého se zaryly nehty mé levé ruky a já tak využil strom ke změně směru. Už mě ten boj docela unavuje, ale už mi zbývá jen pár vteřin... cítím že už se to blíží. Můj vlk naštěstí neměl žádné problémy, protože běžel pár metrů (cca 10) za mnou. Už mi je jasné co musím udělat pro vítězství. Teď jen nesmím nechat dědka utéct a musím do té doby přežít. S tou myšlenkou pokračuji v běhu. Nyní už připraven kdykoli vyskočit či lehnout k zemi. |
| |
| Konoha Dřív než jsem se k těm šupákům vůbec stihl dostat objevil se nějaký přitepleně se tvářící chlápek v tyrkysovím kimonu. Těch pečetí jsem si skoro ani nevšiml stejně jako mumlání, zato však toho že jsem najednou letěl zády napřed ze dveří to se přehlédnout nedalo. Naštěstí díky mému drahému brnění jsem to jakž takž přežil bez zranění ale stejně mě naštval. Hergot... začal jsem se sbírat ze země. To se prostě nemůžete vzdát? zařval jsem do baráku, ale vzhledem k tom uže to byli ANBU pochyboval jsem v kladnou odpověď. Vážně bych se rád vyhnul krveprolití takže co takhle udělat dohodu? Vy mě necháte odnést si jednu věc a já odejdu aniž by někdo přišel k úrazu co vy na to? |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Jsem před velitelstvím a vyhlížím co se děje. Chtěl jsem původně spustit poplach, ale o to už se potaral někdo jiný. Teď už jen čekám na příležitost. Nečekal jsem dlouho a jedna perfektní se mi naskytla. Danzou letí pozadu ze dveří a tvrdě dopadá na zem. Díky faktu že jsem v Sage-Modu vím že to je originál. Proměním se do své originální podoby a poskládám pečetě na. Gamaguchi Shibari (Past žabí tlamy) (známá taky jako žabí jícen) Stále neviditelný se tiše zapomocí techniky Shunshin no Jutsu (problesknutí) Dostanu k Danzov který se "sbírá ze země" Chytnu ho za hlavu přičemž techniku aktivuju a zároven mu hlavou praštím o zem abych ho dezorientoval. Přece jen vypadá to že ten pád ze dveří přežil bez úhony tak mu nic moc neudělá ani tohle políbení země. Po Danzově těle (počínaje hlavou) by se měla začít rozlézat žabí tlama. Technika kterou krom Itachiho nikdo nikdy neprolomil. Mělo by to být perfektní vězení pro našeho železného muže. Jsem však stále ve střehu, neboť mi zmizela chakra té dívky s podivnou zbraní. Kdo ví o kolik víc lidí tu může ještě být. (pro PJ: rád bych věděl jestli mi fakt naprosto zmizla chakra Tsuki nebo jestli ji jen cítím slaběji.) |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Jsem před velitelstvím a vyhlížím co se děje. Chtěl jsem původně spustit poplach, ale o to už se potaral někdo jiný. Teď už jen čekám na příležitost. Nečekal jsem dlouho a jedna perfektní se mi naskytla. Danzou letí pozadu ze dveří a tvrdě dopadá na zem. Díky faktu že jsem v Sage-Modu vím že to je originál. Proměním se do své originální podoby a poskládám pečetě na. Gamaguchi Shibari (Past žabí tlamy) (známá taky jako žabí jícen) Stále neviditelný se tiše zapomocí techniky Shunshin no Jutsu (problesknutí) Dostanu k Danzov který se "sbírá ze země" Chytnu ho za hlavu přičemž techniku aktivuju a zároven mu hlavou praštím o zem abych ho dezorientoval. Přece jen vypadá to že ten pád ze dveří přežil bez úhony tak mu nic moc neudělá ani tohle políbení země. Po Danzově těle (počínaje hlavou) by se měla začít rozlézat žabí tlama. Technika kterou krom Itachiho nikdo nikdy neprolomil. Mělo by to být perfektní vězení pro našeho železného muže. Jsem však stále ve střehu, neboť mi zmizela chakra té dívky s podivnou zbraní. Kdo ví o kolik víc lidí tu může ještě být. (pro PJ: rád bych věděl jestli mi fakt naprosto zmizla chakra Tsuki nebo jestli ji jen cítím slaběji.) |
| |
 | Cesta Putuji dál po světě jako už posledních 25 let (předpokládám že Kakashi byl ve válce ninjů 15-ti letý... že Rin byla stejně stará... v shippuudenu je kakashimu 30... tady je děj o deset let posunut... doufám že se nepletu) Prošla už jsem všechny velké skryté vesnice a v každé jsem se něco málo přiučila. Jako každý medik i já pátrám po technice která by dokázala oživit mrtvé, ale zatím nejsem ani přibližně na správné stopě. Můj život mi docela vyhovuje, je mírumilovný a ikdyž se semtam dostanu do konfliktu, hloupé bandity vyřídit dokážu a ninjové nikdy neměli důvod na mě útočit. Jsem na cestě mezi Oblačnou a Kamennou vesnicí už druhý týden (nikam nespěchám) a po cestě navštěvuji malé vesničky. Lidé bývají většinou milí a vstřícní když mi jeden malý chlapec s odřeným kolenem připomene Kakashiho. Vytáhnu z batohu starou zbledlou fotku našeho týmu a dlouze se na ni zadívám. Kakashi, Obito, chybíte mi. Po tváři mi steče slza ale není to zcela slza smutku. Spíš jen lituji toho že jsem je po válce už nikdy neviděla... že jsem na Obitův náhrobek nedala ani jedinou kytku. Doléčím malého stříbrnovlasého chlapce a vydám se na cestu do Konohy. Nikdy jsem se tam nechtěla vrátit... Konoha mi připomíná tolik bolesti a utrpení, ale faktem je, že je to můj domov a já se tam prostě musím vrátit. Cesta do konohy Po dalším týdnu putování jsem stála na hranicích ohnivé země. Nejprve jsem váhala a nechtěla udělat další krok, ale nakonec jsem se rozběhla ke konoze. Po cestě jsem si koupila kytky. Nevěděla jsem jaké by se obitovi líbily, ale zvolila jsem rudé růže. Těma nemohu snad nic zkazit. Krom toho jsem si koupila ještě dva květy, rudý a bílý. Zapletla jsem si je do vlasů, ten rudý jsem chtěla dát Kakashimu až ho najdu. Vytáhla jsem čelenku konohy a uvázala si ji na čelo abych neměla potíže u brány. Po nějaké době jsem došla k památníku na kterém bylo Obitobo jméno. Po tváři mi stekla další slza. Obito, je to už dlouho, chybíš mi. Doufám, že ses dobře postaral o Kakashiho. Přijdu zase zítra, hned ráno. Vejdu do konohy a zastavím se přímo uprostřed hlavní brány. Celá konoha je poničená a odněkud jsem zaslechla tři nebezpečně znějící rány. Část hradeb se zřítila a já bezmyšlenkovitě instinktivně potlačila svou chakru a přistoupila jsem zády ke zdi (k hradbě) Moje taška plná mého výzkumu mi trochu vadila v pohybu, ale byla jsem odhodlaná zjistit co se děje. Dobrá, buď si mě odchytí nějaký ANBU, nebo prostě zmizím a z povzdálí zjistím co se tu sakra děje. |
| |
| Konoha - Bojiště (Kiba, Akaguma, Satsu) Když se ocitnu na hradbách, tak se rozhlédnu. Stanu se při tom svědkem jak obtloustlý ANBU vrhl obrovský šutr na nějakého důchodce. Stalo se ale něco, co jsem opravdu nečekal. Dědula vztáhl k letícímu šutru ruku a ten se na fleku zastavil. Ba co víc, ten děda ho obešel a poslal ho dál. Onen šutr málem sejmul toho mladíka, s kterým jsem se asi před půl hodinou hádal. No co... Trochu těm mladým vypomůžu..., řeknu si v duchu a seskočím z hradeb, kde dopadnu před dědulu. "Copak se takhle žádá o zvýšení důchodu??", řeknu s úsměvem a ušklíbnu se. "Měl bys toho nechat, nebo dopadneš opravdu špatně...", dodám, teď už úplně vážným a chladným hlasem. |
| |
| Konoha Chtěl jsem se vydat za kamenem a seznámit toho klučinu velice intimně s mou sekerou ale to se objevil někdo další s chakrou snad ještě horší než měl svého času Madara. Mor aby to...ty budeš asi Uchiha...Sasuke? zkusil jsem to odhadnout. Abych byl upřímný kromě Madary je to jediný Uchiha jehož křestní jméno se mi podařilo udržet v zapomětlivé hlavě. Tak nějak doufám že ti dva mlaďoši přestanou útočit a tak jsem se opřel o svou sekeru. Uchihovi se ale do očí nedívám. Abych byl upřímný, to poslední co chci je tady s vámi bojovat, ale dostal jsem na výběr buďto tu budu dělat kravál nebo mi podpálej hospodu...tak co byste řekl na to že byste tu prostě chvilku postál, prohodili bysme pár slov, ti neschopní ubožáci z Akatsuki se nechali zabít a já zase odešel? |
| |
| Klon s Miu Držím svou dcerku za ruku a jdu s ní domů. Tam se potkám s klonem co hlídá vchodové dveře a vyrazím nahoru do koupelny. Ne aby ti to trvalo dlouho. Ještě bys vybabrala všechnu teplou vodu. Já se chci taky osprchovat. Pro jistotu dám dcerce ručník i převlečení dřív než vlze do koupelny a počkám na ni přededveřma. Když se dosprchuje vezmu dole v kuchyni něco na zub (pečivo a rybí salát, pár instantních ramenů, jednu láhev saké abych se po tom všem mohl ožrat, několik lahví vody a čokoládové tyčinky. S tím vším (v tašce) a s dcerkou vlezu do sklepa. Pak zajdu ještě pro několik dek a fuutonů ať máme tam dole kde spát a ať tam není zima. Poté můj klon co hlídá dům opět dveře zamaskuje a jiný klon je zevnitř zamkne. Tady dole se nemusíš bát Miu, jsme tu v bezpečí před těma zléma pánama venku a nikdo netuší že tu jsme. Krom toho jsem tu přivedl jednu hodnou paní. Kdyby ses poranila, tak ti určitě pomůže. Vysvětlím a vejdu do místnosti s Kaori. Kaori, tohle je moje dcerka. Miu, tahle paní se jmenuje Kaori. Doufám že spolu budete vycházet, jinak si mě nepřejte. Řeknu se smíchem a s optimistickým úsměvem nejprve na zem rozložím fuutony (japoská postel na zemi) pak na ně hodím deky... sednu si na jeden fuuton a začnu rozbalovat čoládovou tyčinku... láhev saké si obratně schovám pod deku a nabídnu holkám jídlo. A né abyste pobryndaly postele... z toho bych mohl mít problém. Stále mám na tváři milý optimistický úsměv který hřeje na duši a tiše našeptává že všechno bude v pořádku. |
| |
| Moje maličkost originál a nic jiného Henge no Jutsu (Technika přeměny) zazní strýcovi za zády. Zjevně nechci uklízet tetiny zvratky. "Takhle to najdeš rychleji. Každý nemusí vědět, že máš synovce." Pronesu pod maskou ANBU. Je mi jasné, že s tím možná strýc nebude souhlasit, ale je to pro něj nejpraktičtější jak najít co nejdřív bojiště. "Tudyma šel můj klon, tudyma a tudyma. Tady se schoval." Dělám navigátora. Bojiště zvané Konoha, kde se nikdy nespí Když dojdem na bojiště, tak se stáhnu do výhledu, kde byl před tím můj klon. Tj. Mám plný přehled a můžu v případě nouze přijít na pomoc. Samozřejmě i pdo maskou mám změněnou tvář. Teď by spíš většina lidí řekla, že jsem spíš synovec Naruta, minimálně žlutý vlasy, kreré trčí pod kapucí, o svědčí o tom, kde jsem vzal na tuhle přeměnu vzor. |
| |
| soukromá zpráva od Dorago Kimto pro Celou dobu jsem sledoval Hokageho skrytého v kameni, protože mě slovy upomínal na svou pozici. (Pj, rád bych tvé konečné vyjádření, jestli můžu svýma očima sledovat termální stopy když používá někdo tuhle techniku) Na velitelství jsme dorazili zrovna, když jeden z mých bývalých přátel proletěl dveřmi. I když tohohle si zrovna nepamatuji ... asi je čerstvý člen. Ta podoba je nezaměnitelná, bude to syn bývalého Konožského radního - Danza. Rád bych aristokratickou svini zařízl sám, ale Hokage se ho ujal a proto se opodál skryji za trosky a začnu svým tepločivným pohledem pátrat po okolí po stopách Tsuki, kterou moc dobře znám. I když její chakra je pryč, dokážu jí odhalit při skrývacích technikách i pokud se přesunula do nedalekého okolí. Můj pohled prochází i chladné stěny budov .... |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Ninpou: Meisaigakure no Jutsu (Maskovací technika)- Uživatel začne měnit barvu podle okolí jako chameleon a tak se pro nepřítele zneviditelní. Toto Jutsu může prokouknout uživatel Byakuganu, Sharinganu, nebo Rinneganu. |
| |
| Danzo Dopadl jsi tvrdě na záda uprostřed cesty. Už už jsi se chtěl zvednout, když v tom tě někdo uchopil za hlavu a praštil s ti s ní o zem. (trochu ti jí do země zabořil, což trochu bolelo, ale nic hrozného to nebylo) Nestačíš se ani rozkoukat a okolo tebe se rozprostře podivná "kopule" tvořená z "masa", do které zarostly ruce a vmžiku na to i zbytek těla. Nakonec ti koukal jen obličej a tobě nezbývá nic jiného, než jen nadávat, protože tě někdo přistihl na houbách. Kimto Ať koukáš jak koukáš, nikde nevidíš žádnou podezřelou osobu. Jen Danza, který zmizel v podivné "kopuli", která je tvořena zřejmě z masa. Nic podobného jsi v životě neviděl. (A verdikt PJe, ne. Ani se svýma očima nevidíš při té technice tepelné stopy. :-) ) |
| |
| Bojiště u hradeb (Satsu, Kiba, Akaguma) Když doskočím před dědka, tak začne nadávat, ale pak sklapne a začne si vzpomínat na mý jméno. Fajn, takže mě zná... Je fajn vědět, že na mě svět ještě nezapoměl..., pomyslím si a dál sleduju podivného dědulu, který zase začne mluvit. Tentokrát z něj vypadne, že je spolčený s Akatsuki a různé další kecy. "Hmm... takže uznáváš, že jsi spolčený s těma hajzlama, jo?? No, bohužel tě budeme muset zatknout... A pokud se budeš vzpírat, což doufám, že mě nesklameš a budeš, tak tě máme povolení i zabít... Rozhodni se..., řeknu mu s ledovým klidem a založím si ruce na prsou. Vypadám sebejistě a to i přes skutečnost, že jsem od něj vzdálen asi jen dva metry. "Tak co bude??", zeptám se kousavě, čímž ho pobídnu k rychlé odpovědi. |
| |
| Sklepení Naštěstí potom co jsem ze sebe vychrlila potřebné informace se Hokage rozhodl uposlechnout mě a schovat mě někam. Dokonce pod svůj dům. Sleduji jeho ochranu a vejdu do sklepení. Hmm zajímavé. Má to tu pěkně zařízené a ani tu není takové vlhko. S tím se zarazím, jelikož mám pár dalších nesrovnalostí. Hokage problém ta žena mi zmizela. Nevím, jak, ale dokázala skrýt svoji chakru. Je fuč zmizela u toho muže, ale pokud vidím už tam máte klony. S tím se porozhlídnu po jeho dílně. Přejíždím rukou po stole a prohledávám jeho práci. Tady už nemusím mít tu zvrácenou podobu. Následně na to zruším svoji techniku přeměny a mé tvary se zase vrátí do normálu stejně tak obličej i vlasy. Bohužel znamená to, že si musím více stáhnout horní oděv, který mi je teď trochu volnější, nakonec se mi povedlo to, ale upravit, aby to nevypadalo jako zrůdnost. Hokage si mezitím začal vyrábět zase zbraně a překvapivě přichází někdo další se zájmem sleduji příchozí a o to více mě zarazí, že to je samotný Hokage s nějakou dívkou. Holčička je mladá a když nás Hokage představí zjišťuji, že to je jeho dcera. Následně na to se pousměji a podám jí ruku. Moc mě těší maličká, jak už tvůj tatínek říkal, já jsem Kaori. Pomáhám zrovna tatínkovi, aby neměl tolik práce. Přitom od ní zvednu halvu a usměji se na Naruta. Ano, i když spíše jsem moc nepomohla. Naruto pak rozdělá postele a přinese něco k snědku. Vezmu si instantní ramen, který do sebe začnu pomalu soukat. Hmm na to, že to jím poprvé to není špatné. Přitom sleduji Hokageho, který se snaží dcerku uchránit kruté realitě venkovního světa. Děsivá představa, že jsem měla v úmyslu tohle zničit. Až teď mé srdce možná lehce pookřálo. Konečně dělám správnou věc. I když mě nejspíše bude stát život. Ti hodní mají totiž tu smůlu, že se většinou neschovají. S tím s chmury, které mám do sebe dostávám nudličku po nudličce. V nejhorším prchnu k moři. Domluvím se s Hokagem, mohl by mi to dovolit. Přece jenom tam budu v bezpečí, jelikož budu ve svém živlu. |
| |
| Boj Stále jsem v pohybu když se oběví Sasuke a začne rozhovor. Perfektní... tohle je ten čas který mi chyběl a který životně nutně potřebuji. Poté co Sasuke domluví... předtím než začne mluvit Dědek přiběhnu k sasukemu a dám mu před obličej ruku (tak abych mu nezavázel ve výhledu) Když budete v téhle vzdálenosti od něj, zastavíte se a nebude možné se hýbat. Dám se do pohybu a obloukem běžím ke Kumovi. Takhle se před ním zastaví vše, já, kameny... dokonce i kus skály co tamten vyrval ze země. Je mi jedno že mluvím i během staříkova mluvení. Mávnu rukou a okřiknu vlka. Teď už to nech na mě... jen bys zavázel. Přijdu k tlouštíkovi a proměním se ve vlka.... můj vlk s tichým Pufff zmizí. Já se postavím vedle tlouštíka jako bych mu stál po boku a byl připraven na boj, ale ve chvíli kdy udělám další krok, tak se dotknu tlouštíka a zmizím. |
| |
| soukromá zpráva od Kiba Ikage pro Hlavně se nelekni. Ten muž je příliš silný na to abych ho porazil sám a neovládám žádné síly na větší vzdálenost. Jediné co umím je boj muž proti muži a to na toho starce absolutně nepůsobí, proto bojuj i za mě. Nejprve pocítíš Yuukai Hitokage (Splynutí duší) V celém tvém těle se rozlila má síla... naše síly se nyní sečetly. Místo dvou slabších bojovníků tu teď stojí jeden hodně silný. Dále jsi v sobě pocítil všechnu mou chakru kterou máš plně k dispozici. Uvolni se prosimtě. Nebudu se snažit ovládat tvé tělo. Boj nechám zcela na Tobě. Jen máš nevhodné oblečení. Pokud přenecháš kontrolu nad jednou z ruk mi, tak ti roztrhnu kalhoty u kostrče. "Yuukai Urufu" (splynutí vlka) Nyní pocítíš ohromnou sílu. Cítíš přítomnost všech svých společníků i nepřátel (jsi senzor). Jakákoli únava z tebe pomalu začne opadávat a cítíš se jakobys splynul s přírodou. Jediná nevýhoda kterou tato technika má je že se slabě změnil tvůj vzhled. Získals slabé vlčí rysy... ocas, vlčí uši, žluté oči, zuby a trochu i drápy. (je to slabší verze Sage-modu... odvoď si z toho cokoli na co jsem zapoměl) Celkově cítíš že jsi na zcela jiné úrovni než před chvílí... Od teď máš zcela jinou chakru a veškeré techniky taky podle toho budou efektivnější. (podle diskuze si ještě počkej na toho starého blba... příště místo diskuze použiju poštu... zas si domyslel že se "čirou náhodou" něco bude dít a že mě za každou cenu musí zastavit.) |
| |
| Konoha Zatknout? To myslím není rozumná cesta...chjó, původně jsem doufal že tu natrefím na někoho přátelskýho s kým se budu moct napít ale očividně sem se zpletl, no co se dá dělat... z těla jsem začal uvolňovat chakru v podobě tenkých černých plamýnků tančících mi po kůži. Ste si doopravdy jistej Uchiha-san že se mnou chcete vy tři bojovat? Protože já osobně bych dal přednost přátelskému popovídání u lahvinky... s tím jsem sáhl do kabátu a vytáhl flašku saké. Vážně si nedáme místo toho boje? Přecejen já už jsem starej a bylo by trapný kdybych natrhl zadky třem mlaďochům no ne? |
| |
| Konoha (Satsu, Akaguma, Kiba) Než mi dědula stačí odpovědět, tak se u mě zastaví ten mladík a řekne mi co a jak. Jen mu přikývnu, ale z děduly nespouštím oči. Pak děda začne hrát o čas a mi dojde trpělivost. "Jde vidět, že už senilníš... Nebudu se tady s tebou vybavovat a raději to skončím...", řeknu již mírně naštvaně, ale ani se nepohnu. Zůstávám pořád v ležérní póze se založenýma rukama na prsou. Tak pojď dědo... chci vidět tvůj obličej až zjistíš co se děje..., pomyslím si a mírně se pousměju. Ruce spustím podél těla a vykročím k dědovi. Už teď jsem od něj asi dva metry vzdálen, kdo ví co mám v plánu, ale jedno je jasné. Určitě mám něco za lubem. |
| |
| Boj Pfffff a já doufal že se slušně dohodneme povzdechl jsem si. Stále se na přibližujícího se Uchihu nedívám, místo toho jsem vykopl kus hradeb co se ještě válel po zemi přímo proti jeho hlavě. Je to poměrně prutký kop, ale pochybuji že by ho to zranilo. Na to o něm mluvilo až příliš mnoho lidí příliš oslavně. Je to spíš takoví test schopností. Zajímalo by mě jestli používá stejnej trik jako Madara... pousmál jsem se lehce. |
| |
| Bojiště Sleduji Uchihu, který dorazil. Konečně posila. Aspoň někdo vypadá, že pracuje. Následně na to si začne Sasuke povídat s tím dědkem a já se věnuji na chvíli Ikagemu, který stále běhá do kola. Vypadá, jak hyperaktivní dítko. Co kdyby se zastavil. To následně udělá a já se musím usmát, když poučuje Uchihu o schopnostech. Pako. Pak přiběhne ke mě a zmizí. V tu chvíli uslyším v hlavě hlas. Nejdříve vypadám vyděšeně, ale to se mění, když hlas poznám. Tak tohle je ta jeho . . . tedy pardón tvá schopnost. Hmm výborně. To mi, ale následně jedna ruka upraví oblečení, aby sedělo více a hned to chápu, jelikož lehce zvlčím. Přiroste mi ocas, vlčí uši, žluté oči, tesáky a trochu i drápy. To však není moc výrazné, díky mému čtyřnohému jutsu, přesto je tu vidět několik rozdílů, jelikož má kůže dostala přímo mramorovou barvu a to překvapilo nejspíše, jak mě tak Ikageho. Zruším své čtyřnohé jutsu, které už jen překáží. Síla, kterou mě obdařil je neuvěřitelná a musím se jenom pousmát. No aspoň se tu naší kvalitě vyrovnám. Změna byla překvapivá, ale to už domluvili a děda se rozhodl vrhat hradbu. Uvidíme tedy, jak moc jsme si pomohli. Bubun Baika no Jutsu " Částečné multizvětšení " S tím natáhnu ruku a odchytnu hradbu, předtím než se dotkne Sasukeho a ladným pohybem si jí přitáhnu a začnu si s ní lehce pohazovat. Ale no tak, co kdyby jste to konečně rozjeli a nepošťuchovali se tu. Já bych to taky měl rád za sebou. Pak ten kus větším obloukem hodím za hradby a otočím se na Higumu. Radši zmiz. Radši jo. Pronese medvěd a zmizí v oblaku dýmu. |
| |
| Boj Dráhu kamene jsem nesledoval protože by to znamenalo že bych se podíval Uchihovi do očí. To co se salo tedy to že kámen proletěl jsem poznal i po sluchu. Spíš mě ale zaujala Akimichiho ruka která se po kameni natáhla. Skoro až bezmyšlenkovitě jsem se mu po ní ohnal svou sekerou a zároveň po Uchihovi nepřestával kopat kamením. Nejen že používáš Madarovi triky, ale dokonce máš v držce stejnej výraz jako on zavrčel jsem navztekaně. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro Mé dva klony (jeden hledá tchána a tchýni a jeden ty dvě řezající se líné kůže) se urychleně podzemím (technikou) přesunou na místo, kde bojujeme. Vykouknou ze země asi metr od dědových nohou a použíjí techniku Doku kiri (Otrávená mlha). |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Před přesunem k velitelství poskládám pečetě pro Doton: Domu (Živel země:Nicota) Což je obranná zemní technika zatvrzující a posilující mé tělo... Kizashimu tuhle informaci klidně dám ale nikdo jiný mě vidět nemůže. Jo a ta bariéra... nehledám v ní chakru... hledám pohyb. Pokud je něco nehybné nevidím to, ale pokud se někde něco bude hýbat, nehledě na maskovací techniky a potlačení chakry bych o tom měl vědět... |
| |
| Konoha - velitelství ANBU Sjím před Danzem kterého právě douzavřela má technika. Aby mu nebylo líto že byl poražen bez boje tak ho pražštm do obličeje, který jediné zůstal odkrytý. Má ruka se však Danza nedotkla. Praštila ho jen přírodní energie obklopující mé tělo. Ve chvíli kdy dopadl náraz se zároveň uzavře otvor který doteď Danzovi dovolil dýchat. Možná to nevíš, ale ten koho jsi zmlátil byl můj žák Konohamaru! Můj klon deaktivuje maskovací techniku a s nataženou rukou směrem k Danzovi se k němu přibližuje aby si případný útočník myslel že to klon drží Danza v šachu. Já mezitím Danzovi zasadím první z mnoha hřebíčků do rakve. Stejně jako kdysi Kakashi zabil Kakuzu "protože je moc nebezpečný". Nejprve aby se nemohl bránit naprosto rozhodím Danzovo soustředění. Hmota ktermu obklopuje celé tělo a nad kterou mám plnou kontrolu začne růst... konkrétně zarůstá do veškerých tělních dutin. Podobné mučení musí být nepříčetné a tiše věřím že není možné aby se dokázal soustřdit na jakoukoli techniku. Z venku nejde poznat žádný rozdl... Kukla se vůbec nehýbe. Můj klon má pravou ruku nataženou ke kukle s Danzem a levou pokyne na velitelství aby přišli nějací ANBU. Chci několik dobrovolníků co umí velice rychle vysát velké množství chakry. Neodkryju víc než místo pro dlaň, takže "Kobka Nicoty" nepřipadá v úvahu. S tím klon došel až k Danzovi a položil na jeho schránku ruku aby to vypadalo že si ulehčuje ovládání tchniky. Mé originální já se mezitím technikou Shunshin no jutsu (technika problesknutí) Přemístí ke dveřím do velitelství ANBU. Sepne ruce a použije Jirayovu bariérovou techniku. color=red>Kekkai: Tengai Houjin (Bariéra: formace domu) Bariéra se zhruba rychlostí běhu obyčejného člověka roztáhla okolo hlavního vchodu velitelství ANBU. Udělal jsem tak okolo sebe kouli cca o průměru 30 metrů. |
| |
| Konoha - Já a následně Narutův klon Kočička se po střeše blíží. Napjatě sleduji svůj cíl. Je tak blízko a přitom tak daleko. Lehce otevřené okno přímo do laboratoří. Vypadá to, že někdo zapomněl zamknout. Musím se kočičácky pousmát. S úšklebkem sleduji přibližující se mezírky, kam se jen tak tak vejdu. Já vám ukážu, jak se to dělá. Už jsem skoro na doskok, a ano už je to tady. Kočičí tělo se jako pružina vzneslo a zamířilo si to k pootevřenému oknu. Asi tak 5 metrů od něho však kočku něco zarazilo ve vzduchu. Rozpláclá na ochranné bariéře jen sleduji okno, které následně někdo zavírá. Sakra tak tohle byla čára přes rozpočet. S tím pomalu sjíždím až dolů na zem. ( Jsem nakreslená na mě gravitace neplatí. :P XD ) Následně na to ještě chvíli ležím a sleduji nebe. Tohle nám nevyšlo, asi bych se měla vrátit pryč. S tím se zvednu a lehkým kočičím krokem vyrazím pomalinku pryč. Utíkám pak co mi nohy stačí přece jenom jsou čtyři. Přeskočím pár popelnica už vidím bránu, když mi do cesty něco vleze. Něco spíše někdo. Odhodí mě a já se podívám co to je v tu chvíli ztuhnu. Přede mnou stojí Hokage ( Jeden z Narutovo klonů, který uklízel Konohu.) Kurňa tak tohle jsem nečekala. S tím zasyčím a rychle začnu utíkat do centra Konohy. |
| |
| Po utichnutí boje s Akatsuki zavládl nad Konohou opět na nějaký čas mír. Všichni se začali zabývat vnitřními záležitostmi svých domovů a Konoha se opět začala tvářit jinak než bojiště. Nejdříve sice jako staveniště, kde se desítky shinobi a nejen ti, hemžili jako mravenci. Později opět jako vesnice, kde šrámy byly stále vidět. Ty ale byly citelně zalepeny náplastmi oprav. Po dvou měsících klidu Země železa - Setkání pěti Kage Naruto, Kakashi, Rin, Gaara Všichni se nacházíte na summitu pěti kage, který svolal samotný raikage, na popud únosu svého bratra. "Není pochyb o tom, že to byli ti zmetci z akatsuki! Musíme shromáždit veškeré naše síly a vytáhnout na ně!" zvolal raikage a praštil rukou do stolu, který zapraskal. Mizukage to s klidem sledovala a odpověděla mu. "Když nevíme kde se skrývají, tak by to bylo zbytečné." řekla klidným hlasem a mírně se usmála. "Souhlasím s mizukage! Nejdříve musíme zjistit, kde se skrývají!" řekl nasupeně tsuchikage, kterým je pořád ten uřvaný stařík. "Zbytečná ztráta času! Musíme udeřit hned!" zařval raikage a upřel pohled na Mifuneho (Prostě ten, který je pánem v zemi železa). Ten se zamyslel a řekl "Ještě jsme neslyšeli co si o tom myslí hokage a kazekage. Dejme i jim šanci se vyjádřit." To raikageho vytočilo, ale nic neřekl. Jen si odfrkl a sedl si. Skrýš - Akatsuki - Kizashi, Kisame, Tsuki, Miyamoto "Konečně! Trvalo to věky!" řekl Zetsu když jste dokončili pečetění hachibiho, kterého dotáhl Kisame. Tentokrát se vám zapečetění podařilo hned napoprvé. Ne jako Gobi. Ten vám při pečetění jednou utekl. "Hej, Kizashi-san. Za chvíli bychom se měli setkat s těma novýma." dodal Zetsu a odvrátil se od vás. (ano, počítáte správně. Teď už vám zbývá jen Kyuubi) Cvičiště - Sasuke, Naibun, Itachi Jako každý den jste se ráno sešli na cvičišti, kde Sasuke trénuje dorost ze svého klanu. "Hele, tati, kdy už mě naučíš chidori?? Naibuna jsi to už naučil!" zeptal se Sasukeho Itachi a hodil na něj psí pohled. S ostatními se ještě domluvím co a jak. :-) |
| |
 | Země železa - Setkání pěti Kage Přihlížím setkání, na které jsem byl spíš pozván více jako eskorta a rádce, než jako demonstrant síli. Popravdě poslední setkání se velice nepříjemě... Zvrhlo a tohle vypadá, že na tom možná ve finále nebude lépe. Přeci jen všech 5 kage po hromadě a k tomu dle vší pravdpodobnosti poslední Bijuu, který pochoduje volně. Moc lákavý cíl na to, aby nebyl využit. Ale od tohohle tu teď nejsem. Tohle jsem několikráte ostatečně zdůraznil při cestě sem a jako vždy, bez výsledku. Jedna z mála věcí, která mne na tom uklidňuje je fakt, že se případný boj odehraje pro změnu jinde než v Konoze. Další likvidaci by už nemusela přežít a nebo si stavaři u nás otevřou trvalou velkopobočku. Poivzdechnu si a poslouchám rozčilování Raikageho. Jedna z věcí je pravda: Čím déle budeme otálet, tím větší sílu naberou, ale střílet úplně do prázdna... To také není moc dobrý nápad. Problém nastává, jak se dopátrat, kde Akatsuki jsou. Jejich sídlo dříve bylo stabilní: Aspoň podle správ. Teď jsou mobilní jak kdyby měli strach. Přezevšechnu svojí úspěšnost. Když Mifune vyzve Naruta k reakci, musím se v hlavě pousmát. "Nakonec se ti to povedlo. Všichni čekají, co na to řekneš." Naštěstí můj úsměv ztlumí maska přes obličej. |
| |
| Cvičiště - Sasuke, Naibun, Itachi Usměju se na bratránka, jak se rozčiluje. "Když to táta dovolí naučím tě něco méně náročného, co se ti bude určitě líbit." Usměju se ještě jednou při vzpomínce, jak jsem byl hrdý, když jsem na tohle naprosto jednoduché jutsu přišel. Mamka tomu na první pohled nevěřila a já byl tak hrdý. To ale je skoro půl roku za mnou a já se musel vyrovnat s několika šokama. Ani jeden nebyl příjemný a bylo těžké ledackteré pochopit. Podívám se na strýce a otřu pot z očí. "Můj limit jsou tři. To je lepší než on, když s ním začínal. Ale on to zvládá bez limitu." Zamračím se nad tímhle faktem. Ono naučit se pro mne chidori nebylo nejtěžší. Už jsem měl svojí obdobu, kterou jsem jen po vzoru strýce vylepšil a potají pokračoval na svém vlastním jutsu, které by se mohlo hodit. Bohužel jen tři pokusy denně nejsou nejlepší cvičební podmínky. "Jak vlastně děláš, že tě chidori neničí. Já ho udělat 4x, upadne mi ruka." Svěřím se svou úvahou. |
| |
| Cvičiště (Itachi, Naibun) Jen co jako každý den ráno dojdeme na cvičiště, už se Itachi začne rozčilovat. Naibun ho ukonejší tím, že ho naučí nějakou méně náročnou techniku. Usměju se, přidřepnu si k Itachimu a vřelým hlasem mu řeknu: "Vidíš, Naibun tě naučí svou techniku... A od ní je to už jen krok k té mé..." Když domluvím, rozcuchám synovi vlasy a kouknu na Naibuna, který na mě má dotaz týkající se Chidori. "Není pravda, že mne neničí... Ničí mne, ale ne tak moc...", začnu Naibunovi vysvětlovat a při tom hodím očkem po Itachim. "Neboj se... Pokud budeš tvrdě trénovat, také dosáhneš této úrovně...", dodám a usměju se. Na chvíli se odmlčím, abych dal případný prostor pro Naibunovy další otázky, a pak se úsměvem zeptám: "Tak co chlapci?? Začneme s tréninkem??" |
| |
| Cvičiště - Sasuke, Naibun, Itachi "Hlavně jí může používat neomezeně." Nedovolím si cítit trochu pýchy nad tím, že jsem byl schopen přijít s technikou, která je opravdu dobrá. Strýc se zeptá, jestli jsem připraven. "No pokud nebudu muset dělat zase 100 kliků, tak asi i ano." Fyzická cvičení mě sice bavila, ale tohle bylo na mne celkem dost. "Co budeme cvičit dneska?" Optám se. Další možnost: Poraz mne. Tak ta se mi taky nelíbí. Je pekelně rychlej a já na něj ještě ani nepoužil svoje nejsilnější jutsu, ale v rámci toho, že tu mám bratránka, tak ho asi zase nepoužiji. |
| |
| Skrýš Stojím na jednom z prstů obrovské sochy a konečně po dlouhé chvíli dokončuji zapečetění Hachibiho. Seskočím z ruky kamenné sochy a obrátím se čelem k ní. Jakmile už nikdo nestojí na svých místech při pečetění, složím pečeť ve tvaru tygra a nechám sochu zmizet v zemi. Doslova se propadne do země a zmizí z tohoto světa, tedy alespoň z očí všech slídilu. Konečně ...už zbývá jen poslední a zároveň ten nejlepší z nich. Unaveně si sednu na stupínek od schodiště a rozhlédnu se po úkrytu. "Jo já vím, počkáme až přijdou a uvidíme jestli si zaslouží stát se jedním z nás. Prozatím si všichni odpočiňte, určitě budeme potřebovat všechny v plné síle." Přitáhnu si límec černého pláště blíže k obličeji a hlavu si opřu o ruku opírající se o nohu. |
| |
| Sraz pěti Kage V Konoze mě vzali docela dobře. Má osobnost Věčně usměvavé slečny tomu jen napomohla. Kakashi nejprve nechtěl věřit, že žiju, ale poté jsme si vše vysvětlili a dlouhé večery jsme si povídali o tom jak kdo z nás žil. Kakashi je pro mě jak starší bratr. Hokagemu jesm řekla vše o svých schopnostech medika i o mojí specializaci, ale nikdy jsem neřekla nic ze soukromého života... To nikoho nemusí zajimat. Po dvou měsících mě docela překvapilo že si mě Hokage vyžádal na sraz pěti Kage jako doprovod, ale nic jsem nenamítala a šla jsem s ním. Neuvěřitelnou radost mi udělalo že šel i Kakashi. Celou cestu jsem byla spíš jako mladá holka co pobíhá po louce a sbírá katky. Chbí mi trochu ta Ninjovská vážnost a důstojnost, prostě si užívám život. Na srazu pěti Kage jsem celou dobu mlčela, už jen ta atmosféra mě donutila chovat se jako shinobi. Popravdě měla jsem tu z těch lidí docela strach, všichni byli velice mocní a Raikage byl tak výbušný že jsem nevěděla kdy tahle časovaná bomba exploduje. Nevědomky jsem se přisunula blíž k Hokagemu a trošku se za něj schovala. Chápu že tady musí být všichni naštvaní vzhledem k situaci, ale tenhle vypadá že každou chvíli zaútočí na kohokoli jen aby si vybil vztek... Proč jsem tu vůbec šla? Tiše sedím ani nedutám a čekám jak se situace vyvrbí. Zcela jsem potlačila svou chakru a připravila jsem se rychle odtud utéct kdyby Raikagemu hráblo. |
| |
| soukromá zpráva od Ashigori Rin pro Nakloním se k tobě a pošeptám ti. Pane, tu ruku bych mu mohla vyléčit, ale popravdě. Mám z něj strach. Pokud chcete, tak mu to navrhněte sám. A dál se skrývám za Hokageho |
| |
 | Konoha - Sourozenci v akci = Mise za záchranou Itachiho Ráno mě probouzí bratr, když zase neohrabaně leze z palandy. Rozzývu se na plná ústa a pořádně se protáhnu. Jůů dneska je krásně. Den akorát stvořený na to, abychom zase něco provedli. To už je bratr dole a mě by zajímalo co chystá. Co brácha. Co dneska provedeme ?? Záludně se ušklíbnu a zvednu se ze své postele. Ještě ospalá si promnu oči a sundám čepičku podobnou té, kterou měl můj otec. Mám hlad. Zajímalo by mě co je dobrého. Pomalu a potichu si to vykradu z pokoje a jdu do kuchyně. Do toho procházím kolem ložnice do které nakouknu. Mamka tam leží rozvalená a spinká. Heh taťka není doma, tak si pro sebe zabrala celou postel. S tím jsem si to zamířila do kuchyně, kde jsem začala šmejdit a hledat něco k snědku nakonec jsem vytáhla dva croissanty. S tím si to zase potichu zamířím nahoru k nám do pokoje. Když mě bratr vidí uculuji se a dojdu k němu, kde mu podám snídani. Mamča spí tak co se takhle dneska zkusit nějak akčněji vypařit ?? Napadlo mě to dneska zkusit po okapu. S tím se zakousnu do croissantu a jdu k oknu, kde se podívám zda je výška snesitelná. Okap je stále trochu ohlý ještě z útoku, kdy jsme s bratrem byli s mamkou pryč. Údajný útok Akatsuki nám zrušil střechu a mě s bratrem pokojík načeš nám byl zase opraven a teď je ještě hezčí. Po průzkumu okna se jdu převléknout do své oblíbené fialové a přitom poslouchám bratra, který má na dnešek určitě nějaký plán. |
| |
 | Ranní probuzení - Ale já jsem opravdu ten hodnější Ráno mne probralo... Tedy brzké dopoledne nás probralo příjemným sluncem, který přicházelo, přes moje záclony. Chvilka přemýšlení, co bych měl dělat. Posadím se v pyžamu na postel a protáhnu se. Zakručí mi v žaludku. "Tak copak dneska bude k snídani" Chvilku o tomto uvažuju až mi dojde, že to asi nebude tak snadné. Největší jedlík rodiny je mimo Konohu a pro nás asi nebude nic speciálního. "To se dá napravit." Udělám pečetě na Kasai Bushin no Jutsu (Technika ohnivého klonu). Vypufne klon, který jde udělat snídani. Já mezitím v pižamu zalezu do koupelny, kde opět skoro znovu usnu. Slyším, jak zavrzala druhá postel. Sestřička vstává. Intermezzo - klon v kuchyni Dorazím do kuchyně, kde se rozhlédnu. Popravdě mám chuť na lívance. Jak se dělají vím a smažení nevypadalo tak těžce. Rozhlédnu se po mouce, která je jako vždy uložená na horní polici, abych na ní nedošáhl. "To není dobré." Přitáhnu židli. Stále nedosáhnu. "To není dobré." Zamumlám si pro sebe. Bushin no Jutsu Vytvořím dva klony, který se pokusí udělat obdobu živého žebříku na židli. "Ještě kousíček, ještě." Prásk, prásk. Klony prasknou, jak se snaží a mouka padá k zemi. "Mám mám!" Mouka dopadne na zem a v kuchyni začne sněžit. Podrážděně odfouknu obláček mouky z nosu. "Tak to by bylo." Podrážděně sleduji bílou záplavu, která pokrývá půl kuchyně. "Tak to lívance asi nebudou." Chápu se koštěte a začínám nametat všechno na hromádku. Originál v pokoji “No můžem do knihovny. Tatínek by měl určitě radost, že se vzděláváme a jdeme příkladem.“ Zavolám z koupelny. O počínání mého klonu dole nemám ani tušení. “No jsem dolu do kuchyně poslal klona něco uklohnit k snídani.“ Začnu hledat pod postelí něco. “Ale když zvládneme rychlou snídani, tak to určitě mamce vadit nebude.“ Poznamenám z pod postele, načež je slyšet tupá rána, jak jsem narazil hlavou o spodek a konečně se začnu soukat ven. V ruce vítězoslavně držím svoje pouzdro na blbosti. “A pak bych viděl na zdravotní procházku po cvičišti.“ Vytáhnu z pouzdra smradlavé kouřové bomby. “A zkusit třeba vrh na cíl. To by byl určitě také taťka rád, že jsme cvičili, ne?“ Odpovím nevinně a usměju se. Plán je jasný: Na někom si tuhle hračku ozkoušet. |
| |
| Skrýš - Konečně konec Hachibiho Po dlouhém pečetění jsem si sedla na jeden z kamenů ve skrýši vytáhla pilník a začala si brousit mé drápky. Sleduji přitom Kizashiho a Zetsua. Tss Hachibi. Konečně jmse ho dostali. I když Kisame měl zase na mále, ale nakonec vyhrál. To ten Gobi byl horší. Měla jsem s ním co dělat nebýt Kizashiho asi bych tam přišla i o sedmý ocas mé KnN. S tím si prohlédnu moji drahou zbraň, která je už zase kompletní. Ano po celý měsíc jsem se připravovala a nakonec uspěla. Mojí odměnou byl Gobi, který nakonec skončil mezi námi. Doufám Kizashi, že mě zase nepřiřadíš k nějakému trdlu jako byl Danzou, kterého si nakonec podali v Konoze. S tím pohlédnu na zbytek naší skupiny. V boji jsme přišli o dost členů. Danzou byl lapen, Creed zabit. Další skupiny, kdo ví, ale dívka nejspíše zemřela v Konoze a ten muž, kterého Kizashi nazýval Mugenem byl poražen a zničen Hachibim, když se ho snažil napadnou při cestě do Oblačné. To ani nepočítám dědu, který nakonec zemřel a byl spálen Amaterasu jenže o jeho šanci se k nám dostat nám řekl Kizashi teprve nedávno. Poslední dobou jsme to neměli lehké. Doufejme, že tihle aspoň budou za něco stát. S tím očekávám příchod někoho nového a vyhledávám zbývající členy pohledem. Moc nás nezbylo . . . Zetsu ten dva v jednom, Kizashi náš drahý šefík, Rybožrout, Já a . . . Můj pohled sklouzne na Miyamota. Miyamoto! Nevím co si mám o tomhle muži myslet za celý měsíc jsem ho v akci neviděla. |
| |
| V pokoji s Ikazuchim Ikazuchi moji snídani odmítne, tak jsem se rozhodla svůj druhý croissant sníst sama. Aspoň pak nebudu mít hlad. Tss uklohnit ?? No viděla jsem bráchu dělat spoustu věcí, ale vařit ?? S tím když vyšel z koupelny jsem byla převlečená. Na sobě jsem měla své oblíbené fialové tričko a přes něj svoji tmavě fialovou vestičku. Bratr začal hledat něco pod postelí a vytáhl svoji pověstnou truhličku. Hehe já nejsem proti. Pobyt na čerstvém vzduchu je přece nejdůležitější, jak říká mistr Iruka. S tím se rozesměji a zalezu si do koupelny sama. Pořádně se učešu a vlasy si spletu svojí fialovou mašlí. Bráško a co ještě skočit za Itachim. I když dnes pokud obře počítám má zase trénink se strejdou a Naibunem. Chudák. Jsem ráda, že můj otec je Hokage může se aspoň více flákat. A hlavně mi pomáhá i můj přirozený talent. S tím se hrdě podívám do zrcadla a začnu si čistit zuby. Tohle musí být přece nebudu jako nějaký rebel bez hygieny. Následně na to vyjdu z koupelny. Tak co bude s tou snídaní brácha ?? Sice jsem už něco měla, ale pokud vaříš rády to ochutnám Pokud to bude vypadat, že to je k jídlu. S tím si to zamířím dolů, kde vidím klona s koštětem. Ihned vyprsknu smíchy, ale ruka, která mi rychle přehradila cestu zaručí, že se nerozesměji. Jako bych to neříkala. To jsi si mohl rovnou těstem obalit klon a pak ho praštit. Začnu se chichotat a sledovat bílou záplavu. |
| |
| Setkání pěti Kage Přišel jsem na poradu a usadil jsem se. Prozatím mám kamenný obličej ze kterého nejde nic vyčíst. Mlčím a naslouchám jaký má kdo názor na věc. Popravdě nechápu co tu Raikage dělá. Kdyby tu nebyl, tak stejně všichni známe jeho názor. Nedokážu přehlídnout že Rin vážně není bojovnice a že se celkem bojí. Nejspíš Raikageho... To mě mírně pobaví a na mé tváři se oběví vlídný úsměv. Když to vypadá že už se čeká jen na mě a na Gaaru, tak začnu. Zajisté souhlasím s Raikagem, že musíme udeřit co nejdřív a v plné síle, ale zatím nemáme kam udeřit a žádnou plnou sílu nemáme... Vždy jsme rozdělení. Tyto dva fakty nějak musíme napravit. Chvíli mlčím než země vypadne. Tak ten první fakt asi napravit nedokážem, prostě musíme do světa poslat co nejschopnější zvědy aby nám toho zjistili pokud možno co nejvíc, ale věřím že to nikam nepovede. Ten druhý fakt ale napravit můžem. Když chce jedna vesnice pomoct jiné. Trvá to tři a více dnů než pomoc dorazí. Navrhuji v každé vesnici vytvořit časoprostorovou pečeť umožňující malému počtu lidí okamžitý přechod mezi vesnicemi. Pokud se tímto výzkumem budou zaobírat všechny vesnice, jsem si jist že velice rychle vymyslíme techniku podobnou přivolání, která nám toto umožní. Díky tomu bychom mohli bojovat proti akatsuki skutečně v plné síle celé naší aliance! Dám jim chvíli času na to aby pobrali to o čem jsem mluvil a sami si rozmysleli jaký na to maj názor, ale pak budu ještě pokračovat. Konoha je sice zase v plné síle, ale to nic nemění na faktu, že před dvouma měsícema jsme měli obrovské ztráty na životech. Nyní bych řekl že jsem poslední zbývající cíl útoku. Mohu vám zaručit že svou kůži nedám lacino, ale pokud na mě zaútočí celé Akatsuki v plné síle, podlehnu asi i já. Nicmně pokud by fungoval dříve zmiňovaný přenos osob mezi vesnicemi určitě bych vydržel dost dlouho, aby se do boje mohli zapojit i ostatní. S posledním slovem upřu úsměv na Raikageho. Ne ten můj milý, vlídný, ae spíš takový zkažený který říká "dnes potečou zuby!!!" |
| |
| Konoha - Ubytovna Konečně další pěkný a poklidný den, ztrávený v Konoze. Lehce se protáhnu a vstanu z postele jdu k oknu a odhrnu závěs, abych pustila trochu světla do místnosti. Uf další den mého rádoby volna. Zamířím si to rovnou do koupelny, kde se začnu pořádně mít. Tak co vlastně dneska máme na práci ?? Kromě hloupého přeobjednávání jídla a lázní jsem tu ještě jako chůva. No dnes to vypadá na pár chvil práce a jinak pak celý den volna. Když provedu ranní očistu jdu do Ichiraku ramen. Musím uznat, že po těch dvou měsících mi to začalo chutnat i když trávit tu každý oběd se senseiem je občas na pytel. Dám si celou jednu porci a popovídám si s majitelkou o tom co je dnes nového. Následně na to si to zamířím do svého oblíbeného obchodu s oblečením, kde jsem poslední dva měsíce trávila většinu času, jelikož jsem si musela dokoupit nové oblečení, které jsem neměla. Nakonec za peníze navíc vyjdu oblečena jako na ikonce. Tak já jsem zajištěna teď Hokage. S tím jeho věčným Ramenem ho budu muset překvapit. No přemýšlím co by mu mohlo chutnat. Určitě nepohrdne něčím co tu docela v Konoze chybí. A tím je moře čím samozřejmě narážím na mořské plody. Hmm ani mě by neuškodilo dát si něco takového. Mezitím co přemýšlím mířím do lázní. K horkým pramenům si vlezu na hodinku a Hokagemu seženu permanentku na celý den, dle výběru. Sice jsem musela něco připlatit, ale aspoň si nebude stěžovat Následně na to jsem musela sehant někoho, kdo mi ty ryby připraví. Mapu Konohu už mám sice naštudovanou, ale rozhodně né kvalitu místních kuchařů a hospod. Naštěstí mě Hokage představil člověku, který tu určuje hvězdičky kvalitním hospodám. Zamířila jsem si to tedy ke klanu Akimichi, kde mi Chouji, řekl o kuchaři, kterýk nám dorazil z Jížních přístavů. Krásně mi to hraje do karet. To už jsem byla v restauraci " Pod modrým nebem ", kde potom co jsem oznámila, že chci udělat větší oběd pro Hokageho mě velice rádi přijali. Musela jsem si popovídat s kuchařem, který byl nadšen, že může ukázat své kulinářské umění, ale bohužel neměl suroviny. O to se postarám nebojte zítra brzo ráno je tu máte S tím jsem si to zamířila za Konohu k jezírku (Dříve patřilo ke čtvrti Uchihů.) Následně na to jsem se jemně kousla do prstu a začala přivolávat. Kuchiyose no Jutsu "Technika přivolání" Přede mnou se ve vodě vynoří černá hlava s bílou maskou. Velká hřbetní ploutev rozřízne hladinu a přede mnou se objevuje má oblíbená kosatka. Fuj Kaori to si děláš srandu, kolikrát jsem ti říkal, že do sladké vody nikdy. Znechuceně odpoví Uiri. Potřebuji od tebe pomoct zítra ráno tě přivolám ještě jednou a budu od tebe potřebovat, aby jsi mi přinesl sebou nějaké ryby. Nejlépe prosím čerstvé a nepředžvýkané. Uiri se rozesměje, ale pak náhle utichne. To si děláš srandu, že ?? Zavrtím hlavou a začnu na něj mrkat. Prosím Uiri začne jemně pohupovat hlavou čímž mi dává najevo svoji nerozhodnost. Nu dobrá, ale dneska mě vykartáčuješ pač mám zase ta ošklivá svědění pod ploutvemi. Znechuceně se na něj podívám a pak rezignovaně pokývu hlavou. Jsem si to pěkně zavařila mám celej den v čudu. S tím začnu skládat pečetě. Kage Bunshin no Jutsu Přede mnou se objeví jeden klon, který následně na to jde dohlédnout na Hokageho potomky. Já zatím vysvětlím Uirimu ať setrvá na místě a dojdu si domů pro plavky. Když se vrátím tak nakonec tedy začnu s tím co jsem mu slíbila. |
| |
| Ranní probuzení - Ale já jsem opravdu ten hodnější Klon - Kuchyně Podrážděně se podívám na sestřičku. "Tohle udělat, tak budu seškrabávat těsto ze zdí ještě až se taťka vrátí." Pronesu trptelsky a smetenou hromádku mouky nahrnu na lopatku. Nakonec vše skončí v koši. "Lívance nebudou." Pronesu napůl zklamaně. Nakonec vše uložím zpátky na místo. Vytáhnu pečivo začnu připravovat dvě obložené housky. To už je mnohem úspěšnější fígl. "Tady máš." Usměju se vítězně. Krosiant nahoře zjevně neberu v potaz jako snídani. Originál v pokoji Natáhnu na sebe tmavě modré kalhoty a přehodím přes sebe bíločedé triko, které má tak trochu kimonovitý střih. Vylezu z pokoje a velmi opatrně a tiše projdu kolem máminy ložnice. Dveře ještě nenápadně a tiše přivřu, aby jsme jí nerušili. Sejdu do kuchyně, kde podle mých výpočtů dělá klon... "Zase housky?" Prnesu zklamaně. Klon pokrčí rameny a otráveně projde na zahradu, kde na jednom očouzeném vybetonovaném plácku plopne. "No můžem na cvičiště. Strejda nás určitě rád uvidí." Pronesu s nádechem ironie a popadnu jednu housku. Začnu jí do sebe ládovat. Z lednice vytáhnu dvě krabicová pitíčka, která schovám po kapsách. "Takže jdeme?" Zeptám se najednou relativně z večera. Roztpčení z absence lívanců je náhle pryč. |
| |
| Kuchyně Sleduji, jak klon uklízí a posadím se ke stolu, kde čekám co nakonec vyvede. Ano nakonec se mu podaří něco ukuchtit i když to je standardní houska. Jen lehce ohrnu nos, ale vezmu si jí. A jéje to se dalo čekat. Dík brácha. Přes počáteční nezájem housku začnu pomalu jíst. Brácha mezitím ještě vezme pití a už by chtěl vyrazit. Čekej brácha nedávno jsem slyšela senseie Iruku povídat si se strejdou Kakashim o tom co náš tatík dělal dříve a víš co jsem se dozvěděla ?? Že počmáral sochy kagů sprejem. Napadlo mě. Co pokračovat v jeho šlépějích ?? Uchechtnu se a ještě vyjdu nahoru do pokoje a vrátím se se svým baťůžkem, který vypadá jako žába. V batůžku něco cinká jako by kulička narážela do plechovky. Sebrala jsem pár sprejů tomu starýmu dědkovi co na nás furt křičí, tak je můžeme použít. Ukážeme taťkovi, jak se to má dělat. He he he, ale nás nikdo nechytí. S tím potichu vyjdu před dům. Ale nejdříve dojdeme pro toho Itachiho nejspíše bude zase cvičit za městem tak budeme muset obejít cvičiště. S tím vyrazím ke cvičištím a začneme s bráchou potichu hledat. Jinak se mi kromě batohu na zádech mám ještě kapsičky na kunaie od taťky v které mám taťuldův speciální kunai a dva obyčejné. |
| |
| Cvičiště (Naibun, Itachi) "Co budeme dneska cvičit??", zopakuju Naibunovu otázku a úsměv se mi rozšíří. "Dneska budete pracovat oba na stejné technice... A to na technice přivolání...", dodám a podívám se na jejich reakce. Sakura mě zabije... Ale Itachi bude rád..., řeknu si v duchu a prohrábnu si vlasy. "Pokud s tím nemáte problém...", podívám se při tom na Naibuna: "..tak začneme..." Pokud opravdu nikdo nic nebude namítat, tak před nimi pomalu poskládám pečetě potřebné pro tuto techniku. Několikrát je nechám, aby si ty pečetě zopakovali, aby je dostali do ruky. Když usoudím, že už ty pečetě mají v malíčku, tak je gestem ruky zastavím a přiměju je se na mě podívat. "Dobrá... Vidím, že pečetě vám jdou... Přistoupíme tedy k druhému kroku...", řeknu a na chvíli se odmlčím. "Pokud chcete přivolat zvíře, musíte s ním uzavřít pokrevní smlouvu... Já vám mohu nabídnout podepsání smlouvy pouze s hady... Ne každý má na hady ale žaludek, tak se vás ptám... Opravdu chcete podepsat smlouvu s hady??", pronesu po chvíli s vážným obličejem a počkám na jejich odpovědi. |
| |
| Cvičiště - Sasuke, Naibun, Itachi Strýc překvapí v podobě techniky, kterou jsem opravdu nečekal. "Přivolávání... Hadů?" Pozvednu obočí. Pečetě díky sharinganu opravdu nejsou problém. Když jsem v rodinném kruhu, nemám potřebu svoje tři tečky skrývat. "Hadi... Hadi... Hadi..." Probíhá mi hlavou a zároveň se probírám těma nejzajímavějšíma z hlediska lékařského. "Hadí jedy jsou hodně nebezpečné..." Poklepu nervozně prstama na koleno. "Navíc, jestli mám dobré informace, občas nemusí být úplně spolehlivý." Pokračuji. Vypadá to, že jsem přešel do přemýšlení nahlas, ale strejsdovi je jasné, že asi myslím na malého Itachiho a na to, kdo je šéfem hadů. Nakonec zvážím pro a proti. "Pokud mě dokážou vzít na milost." Nakonec nepřímo souhlasím. |
| |
| Prohlídka cvičišť - hledání strejdy, strejdy a Itachiho Vyrazili jsme z domu směrem za město na cvičiště. Nad nápadem sestry se usměju. "No to jo, ale budeme chytřejší než on." Zasměju se malinko zákeřně. Zjevně jsem dostal nápad, aby nás nikdo nechytil. "Když uděláme klony a dáme jim jiný obličeje, tak by to mohlo vyjít." Najednou se začnu děsně chlámat až mi vyhrknou slzy. "Dokážeš si představit Bábi Tsunade jak se tetou Shizune sprejujou sochy Kagů a pak prostě bouchnou a zmizí!" Zjevně se mi tenhle nápad celkem líbí a přeci jen je to dobré cvičení. Byakugan Začínám směřovat cestu k prvnímu cvičišti, které je až na pár sloupů prázdné. "Tak tady to asi nebude." Nakrčím nos a ani to už k cvičišti nesměřuju. U druhého cvičitě také nic. "Tohle je prudné. Ještě, že nemají soukromé cvičiště." Povzdchnu si. CVičiště 3 také nic. Jen slamění panáci. "Máme je!" Zastavím se kus od 4tého cvičiště. Zalovím v torničce a vytáhnu moje speciální dýmovničky zápachničky. |
| |
| Cvičiště = Nález a následný útok Když jdeme ke cvičištím domýšlíme náš plán, jak zajistit, aby nás nikdo nechytil. Bratr to vymyslí dokonale až vyprsknu smíchy. To jo počkej až to uvidí ony sami. A až to potom uvidí taťka. S tím dojdeme za Konohu a bratr začne aktivně hledat Itachiho. Já nijak neprotestuji, jelikož to jsem já, kdo šetří chakru, i když tohle se dalo čekat spíše ode mě, když mám svůj speciál. To bude sranda až přepadneme strýčka. Myslím, že bude čekat cokoliv, ale tenhle útok ne. S tím pokračuji po boku svého bratra. Když jsme mihli už tři cvičiště a nic jsme nenašli začínám ztrácet důvěru nad tím, že tu někdo je. Nakonec však napočtvrté jsme je objevili. Pro ověření zda tu doopravdy jsou i já začnu skládat pečetě. Butai Byakugan S tím si je krásně barevně označím a oddělím. Následně na to začne bratr vytahovat smradlavé bombičky. Super brácha a co si zrekapitulovat plán ?? Vyrazíme tam hodíme to, jakmile strýček Sasuke, Naibun a Itachi padnou tak tam vběhneme a vezmeme Itachiho ?? Nebo je dostaneme všechny. Pousměji se a vezmu si trochu munice od bratra. Přitom ze svého batůžku vytáhnu dva šátky jeden zelený a druhý fialový. Ten zelený mu podám a sama si ten fialový uvážu, tak abych si s ním zakryla nos. |
| |
| Cvičiště - Ikazuchi, Itachi, Naibun, Kaminari, Sasuke "Uvidíme. Zkusíme svázat strejdu a Naibuna a když bude Itachi protestovat, tak i jeho." Dďábelsky se zasměju a převezmu šátek od sestry. Bushin no Jutsu Udělám další 4 klony, aby poskytli zmatení nepřítele. Ty se rychle rozptýlý do prostoru kolem cvičiště. "Jdeme na to." Kuličky mne zahřejí v ruce a v okamžiku, kdy uslyším bojový pokřik mých klonů, tak také vyrazím. Dostanuly se aspoň k hodu, tak jsou moje cíle jasné: No.1: Naibun (což by měl být lehčí cíl), No.2: Strejda Sasuke. Itachihoz toho vynechávám, nechci aby byl cítit. (Vržené projektily jsou dýmovnice smixované s nějakou děsně smradlavou látkou.) |
| |
| Cvičiště - Ikazuchi, Itachi, Naibun, Kaminari, Sasuke Když mi bratr oznámí plán, který jsem ani já nečekala musím se zasmát. Následně na to mu naznačím, že půjdu ze stran. Byakugan mám stále zapnutý a přejdu napravo od bratra můj cíl je jednoduchý strejda Sasuke a následně Itachi. Ještě předtím než vyběhnu si poskládám pár pečetí. Raiton: Kage Bunshin no Jutsu S tím se objeví má kopie, které přendám své bombičky. Stoupnu si tak hezky, aby až bude Ikazuchi útočit já vyběhla tak, že budu strýčkovi za zády. Když se tak stane vyběhnu můj klon začne po strýčkovi vrhat bombičky co má v ruce. Míři mu přitom na tělo a hlavu. Já vyběhnu a mířím přímo na Itachiho pokud mě spatřil určitě mě poznal a jak jsem k němu doběhla chytla jsem ho za rukáv a začala ho táhnout pryč přitom, když jsem kolem něho probíhala z pusy mi uniklo. Honem poběž. A mrkla jsem na ním svým Byaočkem. Mimochodem můj Byakugan je na rozdíl od jiných odlišný jeho okraje jsou totiž nafialovělé a zatím jen členové mé rodiny tuší v čem mi poskytuje výhody. |
| |
| Cvičiště (Naibun, Itachi, Dvojčata) "To neznělo moc jistě... Možná bys měl zkusit něco jiného...", řeknu Naibunovi poté co souhlasil s podepsáním smlouvy. "Tak mě napadá... Ty jsi vlastně spíše medik... Tak proč nepožádat tetu Sakuru, aby tě naučila přivolávat slimáky?? Ti jsou velice užiteční léčitelé... Ale ani jako bojovníci nejsou špatní...", pronesu uvědoměle a plácnu se do čela. V tom se ozve bojový pokřik a na nás se vyřítí bojový oddíl prcků, rodu Uzumaki, kteří nás začnou zasypávat nějakými neznámými projektily. Na nic nečekám a uskočím stranou. Chjo... Už to zase začíná..., pomyslím si a s úsměvem uhnu další salvě projektilů, ze kterých se vyklubaly smradlavé bombičky. Pro jistotu uskočím ještě dál, abych nenačichl. Když stanu na bezpečném místě, tak pohledem zkontroluju "bojiště". Vidím jak Kaminari táhne Itachiho někam pryč. Shunshinem se dostanu před ně, kde se postavím s rukama založenýma na prsou a s mírným úsměvem na rtech. "Ale, ale... Kampak, mládeži??", oslovím je přátelsky, ale dávám si bacha na zákeřný útok. "Dobrá Itachi... Můžeš jít s nimi... S tréninkem budeme pokračovat zítra...", řeknu, rozcuchám mu otcovsky vlasy a nechám je jít. "A ne, abych na VÁS slyšel nějaké stížnosti!!", křiknu jejich směrem ještě než se mi dostanou z doslechu. |
| |
| Sídlo klanu Uchiha - Sakura Když se probudíš, tak už Sasuke vedle tebe neleží. Je ti jasné, kde je. Jako každý den je s Naibunem a Itachim na cvičišti, kde trénují. Při pohledu z okna zjišťuješ, že je krásný slunečný den. Po nějaké chvíli se už konečně přemluvíš k tomu, abys vylezla z postele. Ač je docela teplo, nahodíš na sebe župan a sejdeš dolů do kuchyně, kde máš v plánu najít něco k snědku. Obvykle tě v kuchyni už čeká snídaně, kterou ti Sasuke před odchodem připraví. Dnes ale na stole žádné jídlo nenajdeš. Místo toho je v kuchyni Tsunade, která něco kuchtí. "Dobré ráno, Sakuro. Jak jsi se vyspala?" pozdraví tě Tsunade aniž by se otočila. Už z jejího hlasu jde poznat, že má dobrou náladu, což ti potvrdí její úsměv, když se konečně otočí. "Na co máš chuť? Co ti mám připravit?" zeptá se a obdaří tě dalším zářivým úsměvem. |
| |
| Kiba Během těch dvou měsíců relativního klidu, jsi dlouhý čas pobyl s klanem Inuzuka, s kterým sis měl hodně co říci. Od hokageho jsi obdržel, za pomoc při bránění vesnice, povolení k pobytu. Také ti byl přiřazen průvodce, který tě naučí základům. Tím průvodcem není nikdo jiný, než tvůj starý známý tlouštík. Cvičiště č. 10 - Kiba, Akaguma Ráno jste se sešli na předem domluveném místě, odkud jste si to zamířili přímo na cvičiště, kde Akaguma povede výcvik (v pořadí teprve druhý). |
| |
| Cvičiště - Ikazuchi, Itachi, Naibun, Kaminari, Sasuke Hrdině kreju sestřino počínání, takže se za chvilku cvičiště mění v zapáchající oblak dýmu, do kterého by ani pes nestrčil ocas. Já ustupuji na jeho hranici, za ségřinýma zádama. Najednou se tam octne strejda. "Sakra!" Syknu překvapeně, tuhle rychlost jsem skoro neviděl. "Neboj se. My jsme hodní." Ujistím strejdu a dál pacifikuju Itachiho a sestru od cvičiště pryč. "Budeme zkoušet svičit chakru do nohou." Ujistím ho, že budeme opravdu hodní. Že je to vedlejší efekt našeho, mého, plánu, raději nechávám bez komentáře. |
| |
| Cvičiště - Ikazuchi, Itachi, Naibun, Kaminari, Sasuke Útok dvojčat byl nenadálý a po pravdě mě zastihl uprostřed zvažování možností slimák vs. had. Než jsem se nadál, byl kolem mne a hned na to dorazil smrad jak z márnice. "Do háje!" Zakleju a shushinem se přemístím mimo oblak, baych nenačichl víc. "Počkejete vy parchantíci!" Zazuřím pro sebe. Kage Bushin no Jutsu Vytvořím jednoho klona, který pomocí Hange no Jutsu změní tvar na havrana a vyrazí vzdušnou čarou nad sourozenci. Dohledam strýce a vidím, jak unášejí Itachiho. "Neměl bys ho s nima nechat jít. Určitě zase něco provedou." Poznamenám věštecky. |
| |
| Cvičiště - Itachi, Sasuke, Naibun, Ikazuchi, Kaminari Obsah dnešního tréninku mne opravdu překvapil. Musím uznat, že opravdu mile. "Jdu do toho! Kde to mám podepsat?" vyhrknu na tátu dychtivě, ale v tom na cvičiště vlítnou Ikazuchi s Kaminari a začnou na tátu s bratránkem házet smradlavé bombičky. Tak tak jsem se vyhnul jedné z nich, která se rozbila pár metrů za mnou. Vyběhnu směrem pryč od šířícího se smradu, když v tom mě za rukáv chytí Kaminari a začne mě táhnout pryč. Kazisvěti! projede mi hlavou myšlenka, kterou zhodnotím jejich vpád do mého tréninku. Táta se zničehonic objeví před námi a já sklopím pohled. Sakra, to zas bude přednáška. řeknu si v duchu kouknu na Ikazuchiho a Kaminari. Tátova slova mě ale znovu překvapí, protože místo přednášky mi dovolil jít s nimi ven. "Díky tati." řeknu a vyběhnu spolu s dvojčaty pryč. Táta za námi ještě zavolá, abychom byli hodní, ale na to mu odpovím jen prostým zamáváním. |
| |
| Cvičiště (Naibun, Itachi, dvojčata Uzumakiů) Blonďáček mě ujistí, že se budou chovat slušně a že budou trénovat. "Dobrá...", řeknu a přikývnu. V duchu ale vím, že mi sprostě kecá. Ale co... Jsou to ještě děti..., pomyslím si a s úsměvem zakroutím hlavou. To už mi ale Naibun říká, že bych s nimi Itachiho neměl pouštět. "Já vím... Ale ať se baví... Jsou to přece ještě děti...", odpovím Naibunovi a otočím se k němu. "Pojď, půjdeme stranou... Ať nenačuchneme...", dodám a krokem vyrazím ještě víc stranou. Jakmile se dostaneme do bezpečné vzdálenosti, tak znovu oslovím Naibuna. "Tak co?? Nechceš tedy raději požádat tetičku, aby tě naučila přivolávat slimáky??", zeptám se ho a se zájmem si prohlédnu jeho reakce. |
| |
| Cvičiště Útok byl výborný počítal skoro se všemi detaily, až na strýčkovu rychlost. Už to vypadalo, že bych dostala Itachiho pryč, ale přede mnou se objevil strýček dříve než jsem stačila cokoliv udělat narazila jsem do něj a sedla na zem přitom jsem vypla Byakugan. A doprkýnka dubovýho. Čau strýčku, zrovna jsme si říkali, že se zeptáme, jak se máš a vezmeme Itachiho na procházku. Procedím skrze šátek a už táhnu Itachiho pryč. Překvapivě ho strýček pustí a dá nám tak možnost úniku. Já toho hned využiji a mezitím můj klon, kterému došla munice zmizí a jako blesk sjede do země. No tak vypadalo to jako neúspěch, ale Itachiho máme. Odběhnu s Itachim kus následně na to u cvičiště číslo 3, které je stále neobsazené se smíchem svalím na zem, kde se ještě chvíli směji nad tím co jsme vyvedli. Pak se posadím a nožkama hrabu v písku na cvičišti. Tak co teď ?? Budeme si malovat brácha ?? Nebo dáme ty žabí závody ?? Přitom se usměji a mrknu na Itachiho s tím si sundám šátek a vložím ho do batohu. Jupí zase venku ve třech tak bychom dneska mohli dělat něco speciálního. |
| |
| Cvičiště č. 3 - únos proveden Sundám šátek a je vidět, že dusím v sobě zbytky smíchu. "No víš jak říkal Iruka-senpai, že nejlepší je škola hrou." Přejdu k jednomu ze špalků a vyšvihnu se na něj. Vypadá to, jakby jsem se rozhlížel. "Navrhuju trénink lezení po skalách a iluminace!" Podívám se na sestřičku a pak na hlavy Kagů, které se rýsují nad vesnicí. "Náš nový cíl: Vršek hlavy Kagů. Kdo tam bude nejdřív, bude moc začít v dalším plánu." Rozzářím se. Jen já a sestřenka víme co je v plánu. Itachi ne. Načež, jakmile vyslovím plán, seskočím ze špalku a začnu cestu k vcholků Kage. |
| |
| Ráno - Sayuri, Kimi Oba jste dnes ráno obdrželi zprávu, že na vás za hodinu bude na cvičišti číslo 10 čekat váš nový sensei, který nahradí již jednou nahrazeného Sai-senseie. Vašim novým senseiem bude Akimichi Akaguma. Také jste se dozvěděli, že Raiu, váš týmový kolega, odcestoval do Suny, kde bude nějakou dobu pobývat. |
| |
| Cvičiště - se strýcem Poškrábu se na hlavě a podívám se na strýce. "Nešlo by prostě udělat pečetě a čekat co přijde?" V tehle technikách se nevyznám a myslím, že by to mohlo vyjít. "Ne, že bych nebyl nespokojený s výběrem, ale... Oba nějak necítím ve vnitř." Ukážu na solar. "Necítím, že by to byli ti pravý." Nakonec uzavřu tuhle ošemetnou otázku. Buď mne strýc nechá to zkusit a pak kdo ví, co se objeví a nebo mi navrhne něco jiného. Každopádně ani jedna z možností mne úplně neláká a ani jí nezavrhuju. |
| |
| Cvičiště č. 3 - Itachi, Ikazuchi, Kaminari Dvojčata mne odvedou na nedaleké cvičiště, kde se začnou smát nad tím co provedly. Pak Ikazuchi navrhne šplhání po skalách a nějakou iluminaci. Nechápavě se na něj podívám a chci se ho zeptat na význam jeho slov, jenže on zase začne mluvit. Řekne, že našim dalším cílem je vrcholek skalního masívů, který dominuje naší krásné vesnici. Hned na to, aniž bych stačil cokoliv namítnout, vyrazil. Pokrčím rameny a vyběhnu za ním. S jeho dohnáním jsem neměl žádný problém. Přecejen jsem už rok geninem pod vedením hokageho. Ikdyž bych ho mohl předehnat, tak se mu držím po boku, aby to byla remíza. Když doběhneme, tak se konečně zeptám "Co jsi myslel tou iluminací?" |
| |
| Cvičiště č.10 Spokojeně po velké snídani sedím na špalku. Poslouchám zvuk ptáčků a překvapivě o 30 minut dříve čekám na Kibu. Dneska to vidím na to, že budu odpočívat. Zase navlečen ve své zbroji, která je pro můj klan typická na hlavě svojí čepičku a o špalek opřenou kamennou hůl očekávám příchod svých nových studentů. Musím uznat, že mě Hokage překvapil. Když jsem ho zažádal o možnost blíže spolupracovat s Kibou navrhl mi tohle. Do toho když mi říkal, kdo nás doplní musel jsem se pousmát. O těch dvou už jsem něco slyšel. Přezdívá se jim vysavači energií a ničitelé senseiů, ale je to přece jen hloupá legrace. Mě se taky říkalo Mramorovej Tlouštík a dnes už mě ty dotyční zvou Dairiku "Dairiseki Kuma ( Mramorový medvěd) ". S tím první přichází Kiba, který byl o našem setkání informován dříve než studenti. Přivítám ho seskočením ze špalku a podáním ruky. Vítej příteli jsem rád, že jsi dorazil dnes mám v plánu pro nás něco speciálního. Konečně jsem dostal povolení utvořit tým v kterém budeš členem. Zároveň jsme dostali i dva další. Možná budeš překvapen, ale ti dva jsou teprve geninové. To však neznamená, že tě nedovedou porazit. A vůbec napadlo mě, že by jsi si s nimi mohl dát takový cvičný souboj, jelikož mé taijutsu je dosti destruktivní a mohl bych jim možná i dosti ublížit. Následně na to se opřu o špalek a očekávám příchodu zbytku. |
| |
| Ráno Byl jsem v Konoze ubytován v jednom laciném hotílku. Mám jeden pokoj a koupelnu, ale popravdě toho ani víc nepotřebuji. Ráno se umyju studenou vodou a po vydatné snídani vyrazím na cvičiště číslo 10. Na minulém tréninku mi Kuma spíš vysvětloval co to je chakra a jak vznikají techniky. Vše to pro mě bylo nové a zajimavé. Už jsem se těši na další lekci. Když jsem dorazil na cvičiště (jsem celý zahalený v plášti kromě hlavy a bot... nejde ze mě vidět skoro nic.) Tak mě Kuma pozdraví podáním ruky. Dobré ráno Příteli. Oplatím pozdrav a čekám co mě bude chtít naučit. Dozvím se od něj že budu členem týmu kde jsou dva genninové. Už docela i chápu co tato hodnost znamená. Navrhne mi abych si s nima dal souboj a mi to je vcelku jedno. Umím se i brzdit když dojde na boj. Přecejen... Stačí když se neproměním na vlka a trošičku uberu sílu a měl bych pro ně být zvladatelný. Dobrá, nemám nic proti. Svým způsobem já nejsem ještě ani Gennin, takže je určitě podceňovat nebudu. Řeknu Kumovi s úsměvem. Co po boji? myslíš že bys mě dokázal naučit třeba to vytvoření sebe sama? ty klony? Věřím že naučit se něco takového bude trvat dlouho, ale rád bych se naučil základy ať mám co trénovat ve volném čase. |
| |
| Podvod Sedím si pohodlně na cvičišti a poslouchám Ikazuchiho, který zákeřně a podle vyběhne a tím si získá náskok. Itachi následně na to taky a já jsem tam sama. Jen zatnu pěsti a zarazím je do země. Áh ti kluci. S tím vyběhnu za nimy, ale nemůžu jim stačit. Naštěstí je to pěknej kus cesty což pro mě skýtá možnost vylepšit si skóre a taky, že to vypadá. Jakmile totiž vyrazím za roh jedné budovy narážím do něčeho nebo spíše někoho. Když se oklepu a proberu spatřím vysokého muže jehož věk je kolem 20. Jeho husté hnědé vlasy jsou svázány do drdolu a na rameni mu sedí malý opičák. Kam pak malá ?? Usměje se Konohamaru a podá mi ruku, kterou s radostí přijmu. Výborně šance vylepšit si skóre. Ahoj strejdo. !!! Poznámka: Dcerka Hokageho by měla asi říkat strejdo každému co ?? :D !!! No nazdárek, tak kam máš namířeno zase dělat skopičiny ?? Otřepu se a lehce se začervenám. Ale né strejdo znáš mě, ale teď jsem chtěla za tetou Shizune, že se sejdeme u hlav kagů a naučí mě nějaké speciální lékařské jutsu, ale já tam asi nestihnu přijít včas a tak jsem spěchala. Konohamaru si mě zkoumavě prohlédne a pak nad tím asi mávne rukou. Tak víš co, aby jsi neřekla, tak tě tam vezmu. S tím mě vezme na záda a opička s puf zmizí. Než jsem se nadála bez námahy mě tam dopravil. Hehe to se brácha zblázní až mě tu uvidí. Strýček se následně na to rozloučí, že má ještě něco na práci a vytratí se do ruchu vesnice. Já zatím spokojeně čekám až dorazí brácha s Itachim, a oni doopravdy po delší době přibíhají. Vám to taky trvá. Podupávám nožkou a sleduji jejich udýchané obličeje. |
| |
 | Země železa - Setkání pěti Kage Poslechnul sem si všechny věci co ostatní řekli a tak se teď ujmu slova já:"Já bych vymyslel plán jak dostat Akatsuki do úzkých.Neberte je na lehkou váhu nejsou zrovna slabými ninjy.Vím to z vlastní zkušenosti.Když jsem bojoval s Deidarou myslel jsem,že mám vyhráno,když mu zničím ruku.Velice jsem se spletl přelstil mě a zajal.Vzali ze mě Bijju a jediný důvod proč jsem přežil byla babička Chiyo.Takže proto můj názor a můj nápad je:Vymyslet plán jak dostat Akatsuki do úzkých a pak zaútočit.Já samozřejmě pomůžu." Když dokončím proslov sednu si a nasadím svůj kamenný výraz.A ještě si říkám jestli to byl dobrý plán,ale teď to už zpátky vzít nemohu a proto si budu stát za svým.Nadále už budu jen vyčkávát,až se dozvím jak to bude dál. |
| |
| Ráno-- cvičiště Dnešní ráno je v podstatě stejné, jako každé ráno v posledních dvou měsících. Lehce si povzdechnu a vyhrabu se z postele. Pokud jsem měla nějakou misi, vždycky to bylo něco, co se dalo hravě zvládnout, i když už to nebyly ty mise, které jsou v podstatě přetvořené veřejné práce... "Ale co, aspoň byl čas na trénink." Letmě se pousměju. Přišla jsem na to, jak nechat po ostří listů, na které použiji svá jutsu, přebíhat chakru. Prozatím to ale nemá žádný účinek... "Chmmm, budu muset ještě vymyslet, jak vytvořit svoji elementární chakru, kterou bych pak nechala proudit přes ostří. Zatím ale ani nevím, co mám za element..." Povzdechnu si. No, snad to časem půjde... Trochu se umyju a převléknu se. Za chvilku jsem hotová a přejdu do kuchyně, kde na stole čeká svitek... Mamka mě na něj i upozorní, že je to prý pro mě. Zvědavě na svitek pohlédnu, zvednu ho, rozbalím, a dám se do čtení... Celkem mě zprávy potěší. Máme s Kimim dostat nového senseie. "Ten by mi mohl pomoct s elementární chakrou..." Raiu prý odcestoval do Suny. No co, tak budeme jen dva, tedy v podstatě tři. Zazubím se na mamku a rychle zhltnu připravenou snídani. Po tom, co vím tuhle zrpváu, se ještě vrátím do svého pokoje, a vezmu si "svoje" věci, tedy zaprvé nějaké to klasické vybavení, a pak si přes ramenu hodím malou tašku, která mi nepřekáží v boji, a mám ji plnou už předem připraveného materiálu na klanová jutsu. Mimo jiné se tam nachází i mé oblíbené palmové listy... Pozdravím mamku, taťka je na nějaké misi, a vyběhnu z domu. Mířím přímo na určené cvičiště... Už tam stojí kdosi, kdo by dle mého mohl být senseiem, ale vedle něj stojí další osoba. "Neohlášený člen týmu?" Svraštím obočí, rozhodnu se to ale nekomentovat. Doběhnu s lehkým úsměvem na rtech. "Ametsuchi Sayuri se hlásí." Ani se nemusím nijak moc vydýchávat, už jsem si zvykla, a proto udělám trošičku několik kroků na stranu a plynule pohledem přejíždím od senseie k tomu dalšímu. "Kdo to může být?" Čekám buď až sensei něco řekne, nebo až se dostaví Kimi. |
| |
| Cvičiště č.10 = Kiba, Sayuri Kiba mě také přivítá a přitom se mě optá na pár technik o kterých jsem mu říkal minule. Hmm tohle bude docela složité. Nejdříve budeme muset zjistit, jaký je tvůj element pač podle toho zjistíme, jaké klony budeš schopen vytvořit. Avšak předem bych tě mohl naučit vytvořit jednoduché klony, které jsou spíše určené k matení soupeře než rozsáhlejšímu útoku. Ale mám tu jutsu, které budeš moci použít v kombinaci se svým vlkem. Přece jenom je to skoro člen Inuzuka klanu, nebude vadit, když mu předám jejich základy. Následně na to uslyším kroky a otočím se směrem odkud přichází dívka. Sayuri je dle popisu přesná a tak to i je. Usměji se když se představí tím oficiálnějším stylem. Nechce se mi dále čekat na třetího, jelikož o jeho přesnosti v záznamech moc kladných odpovědí nestálo. Vyskočil jsem tedy zase na sloupek, kde jsem o5 usedl. Vítej Sayuri v naší skupině, já jsem tvůj nový sensei Akimichi Akaguma, ale doporučuji oslovení Kuma-sensei přece jenom je to rychlejší. Aby jsi neznala mé jméno můžu ti říct, že jsem bývalý člen jednotek ANBU a jinak také mě nazývají Dairiku "Dairiseki Kuma ( Mramorový medvěd) ". Čímž si můžeš udělat obrázek i o mých schopnostech. Pousměji se a ukážu na svého zahaleného přítele. No toto je Kiba můj přítel a další člen našeho týmu. Pokud bude chtít sám ti řekne něco víc. Následně na to se rozhlédnu jestli neuvidím Kimiho, ale marně. No vypadá to, že se náš třetí člen zpozdil nechám mu tu vzkaz a my se přesuneme k řece. Vytáhnu kus papíru na který naškrábu, kde jsme a kunaiem připnu ke špalku na kterém sedím. Pak z něho slezu a vezmu svoji mramorovou hůl. Inu vyrážíme. Jinak Sayuri četl jsem tvojí složku a musím uznat, že vypadáte už na zkušené geniny. Překvapuje mě, že nejste předem ohlášeni na chuninských zkouškách. Myslím tebe a Kimiho. Chtěl jsem se zeptat jestli by vám vadilo, kdybych vás tam přihlásil. Tady Kiba je nejspíše stejně bude muset dělat taky, takže by to bylo o to lepší. Nadále už čekám jen na její odpověď. |
| |
| Hlavy Kagů - ségra podvádí Poškrábu se ve vlasech. "Jak to vysvětlit, aby necouvl?" Usměju se. "Nooo, to u vás Iruka-senpai neříkal? Takové vtipné cvičení, kdy děláš značku, kam až jsi vyběhl." Není to úplně pravda, ale zase nejlepší vysvětlení, co zatím můžu poskytnout. "No a postupně to dělá pěkné barvy. Ségra má nějaké spreje a ty použijeme." Jsem hrd na to, že jsem mu řekl, co chceme dělat, ale zas tak složitě, že by mu to nemuselo dojít. Když dorazíme k hlavám Kage, ségra už tam je. Zamračím se. "Já použil nejkratší cestu." Dám si rychle dvě a dvě dohromady. "No aspoň jsme došli po svých." Zašklebím se. Pak se podívám nahoru na ní. "A jak se chceš dostat dolů bez lešení?" Zeptám se potutelně. |
| |
| Hlavy Kagů - Brácha prohrál Sleduji, když ti dva dobíhají a minimálně bratrům udivený výraz, když na ně už mávám. Přesto však jeho bystrý intelekt, který je nutno obdivovat ihned odhalí, že mi někdo pomáhal. To víš bráško ty jsi chytrej po mámě a já liška podšitá po taťkovi. Nad tím se musím uchechtnout, ale to přetrpím a místo toho si začnu povídat s bratrem. Víš bráško ty jsi neřekl, jak se sem máme dostat. Jak se dostanu dolů ?? No přece po schodech chytrolíne. A pokud vím teď jsem tu já, kdo bude říkat co budeme dělat. S tím si sundám batoh, který mu ukáži. A hlavně já mám munici. Takže pojď nahoru ať se můžeme domluvit. A Itachiho vem sebou. Někdo starší na koho hodíme vinu se bude hodit. S tím počkám až se ti maňasové doškrábou nahoru. Já už jsem si mezitím vytáhla barvy a začala zkoumat dle etikety používání. Máme tu červenou na Tsunadiny tvářičky, černou na její vrásky a nakonec speciální tátovo oblíbenou růžovou na jeho rtíky. Ten bude nadšenej až přijde domů. Začínám se v duchu smát a přehrávat si, jak to bude vypadat. |
| |
| Hlavy kagů - vedení přebírá ségra Ještě jednou se zamračím. "Z tý bude jednou právnička." Ještě jednou se zamračím. "Od shora to umí každý děcko. Zkušel bych to od spoda." Vyzkouším nenápadně navrhnout ségře trénink, ale je mi jasné, že tohle by mi neprošlo asi nikdy, takže se vyšplhám po schodech. Hrábnu do batohu a vytáhnu hráškově zelenou. "Tak když to máš na povel, tak vysvětluj velitelko." Zaklepu se sprejem, abych ho připravil na použití. Upřu pohled na sestru a čekám, co z ní nakonec vypadne. |
| |
| Hlavy Kagů - Zákeřný plán Uargumentovaný bratr se vydal nahoru a konečně za mnou dorazil. S tím si vzal sprej a ptal se co budeme dělat. Jednoduše bráško, dáme si dnes výtvarnou výchovu. Je přece důležité dobře se orientovat v umění. Tudíž si tu každý z nás vybere jednu bystu, kterou umělecky upraví a následně na to jí zbytek bude hodnotit od 1 do 10 bodů. S tím, že ten, kdo získá nejvíce bodů vyhrává a může vybírat co dnes provedeme, ale aby se neřeklo, tak bude lepší, když využijeme klony, které změníme pomocí henge, jelikož většina umělců musí bojovat s nepochopením. Začnu se smát a koukám se po sochách. Já si chci vzít Tsunade, Ikazuchi tobě doporučuji upravit taťku a Itachi ty máš na volnou ruku. S tím si vyberu jeden keřík nedaleko odsud do kterého zalezu. Raiton: Kage Bunshin no Jutsu Objeví se klon, který udělá. Henge no Jutsu "Technika přeměny" A promění se v Tsunade. Chopí se spreje a vyjde ven zpoza keře. Hehe tohle bude gól. S tím vytáhnu z batůžku ještě jedno tenčí lano, které se mi tam jen tak tak vešlo. Hmm problém brácha mám jen jedno lano. Podrbu se a zavážu Tsunade kolem pasu smyčku. |
| |
| Hlavy Kagů - Zákeřný plán Kývnu na Itachiho. "Takže asi takhle nějak." Zjevně jsem i nad ouhle eventualitou přemýšlel. Baykugan Najdu servisní výklenek, kde je celá výbava na čištění hlav kagů, aby se nemusela neustále tahat. Usměju se, velmi lišácky a zalezu do výklenku, kde provedu rychlé techniky Kasai Bushin no Jutsu (Technika ohnivého klonu) a Hange no Jutsu. Z klona se stane velice dlouhá a tenká stonožka, která proleze pode dveřma. Tam se změní opět pomocí Hange no Jutsu v aktuálního Kageho, našeho tatíka. Otevře ze vnitř a vytáhne lano i pro Itachiho. "Jeden si musí umět poradit." Nazuju klona do postroje a smyčku lana hodím za jeden výběžek Narutových vlasů. Pořádně se ujistím, že drží. Předám sprej Klonovi. "Jsem připraven." Oznámí klon. |
| |
| Cvičiště (Naibun) "Hmm... Teoreticky to jde... Ale je v tom několik háčků...", řeknu a na chvilku se dramaticky odmlčím. "V tom lepším případě se žádné zvíře neobjeví... Ale také se může stát, že se objeví něco nebezpečného... Tvor, který se pokusí zabít toho, jenž ho přivolal... Tím tvorem nemusí být jen zvíře... V jednom případě se stalo, že byl přivolán nebezpečný démon...", vysvětlím a upřu zrak na Naibuna. Pevně doufám, že si vybere podepsání už konkrétní smlouvy...., pomyslím si a prohrábnu si vlasy. "Pokud se ti nechce riskovat a nechceš podepsat smlouvu s hady ani se slimáky, tak se můžeme zeptat někoho v Konoze... Momentálně vím o třech... ne, čtyřech možnostech... Naruto přivolává žáby, Kakashi psy, Konohamaru opice a Gai zase želvy... Tedy myslím, že to jsou želvy...", dodám a povzbudivě se pousměju. |
| |
| Cvičiště 10 Na senseiovo představení jenom kývnu a usměju se. Ani nevím, jsem nějaká natěšená, nejspíš mě hodně těší, že bych teď mohla nějakým způsobem trénovat skrz podstatu svojí chakry... Hodilo by se to, abych mohla přikročit k další fázi klanových jutsu a vůbec. Doma by mi možná mohli pomoct s tréninkem jako takovým, ale pokud jde o objevení elementu... "Nechávají to na senseiovi." V duchu se lehce zašklebím. Vrhnu pohled na toho, kterého neznám. "Nový člen týmu?" Zbystřím. V takovémhle případě by mě dost zajímalo, co asi tak umí... Na poznámku o Kimim jenom kývnu. Už bych taky šla na nějaký trénink nebo tak něco... Na senseiovu otázku mu klidně pohlédnu rudýma očima do obličeje, bez jakéhokoliv výraznějšího mimického gesta. "Myslím, že nás Sai-sensei původně chtěl na zkoušky přihlásit, ale potom se měnilo vedení týmů, a Hakushi-sensei s námi byla jen na misi..." Pokrčím rameny. "Byl to zmatek." Lehce se pousměju, když se zmíní o tom, že by nás tam mohl přihlásit. "To by bylo dobré. Nemůžu rozhodovat za Kimiho-kun, ale já osobně bych se ráda nechala angažovat..." Prozatím se nezmiňuji o tom, co bych si představovala ohledně mého dalšího tréninku. To počká. |
| |
| Cvičiště Odcením Kumovu snahu přátelským úsměvem. To by bylo výborné kdybych měl i jiné možnosti jak bojovat. Doufám že tyhle "techniky" ovládnu rychle. Chvíli poslouchám Kumův výklad když zbystřím u tématu zkoušky Vcelku vyjeveně se podívám na Kumu. To mohu dělat chuninské zkoušky aniž bych byl gennin? zvládnu je? nebudou tam po mě chtít znalosti které prostě nevím? Nemám si něco nastudovat? Vezmu li v potaz, že jediné co jsem kdy četl byly pohádky a báje, tak se mi do nějakého studování moc nechce. Zamyslím se, ale pak si uvědomím, že jsem nezdvořilý a s milým úsměvem se otočím k mladé slečně. Vypadá to že teď spolu budeme chvíli spolupracovat, já jsem Ikage Kiba, těší mě maličká. Z pod pláště se vynoří ruka očekávající potřesení rukou....Jinak si stále dávám pozor aby šly vidět pouze moje boty a hlava... Nyní i ruka... Ostatní části těla kryje můj starý otrhaný, ale přesto pro mě krásný černý plášť. Hned jak se vynoří ruka z pod pláště, tak dodám. Mě se nemusíš bát... já tě nepokoušu... tedy přinejmenším tě nepokoušu dokud mě nenapadneš. Jen tak letmo jedním očkem si Sayuri prohlídnu od hlavy až k patě. Hmmmm sice je trochu podvyživená, ale vypadá to že cvičí, maso je šťavnaté a mladé... pokud se do ni někdy zakousnu, věřím že to nebude chutnat špatně. |
| |
| Monument Kagů - Ikazuchi, Itachi, Kaminari Poslechnu si co mají dvojčata v plánu a zakroutím nad tím hlavou. Oni z těch vylomenin snad nevyrostou. proběhne mi hlavou a rozhlédnu se, jestli je někdo v okolí. "Myslím, že je to špatnej nápad. Vašemu tátovi by se to nelíbilo. A mému nejspíš taky ne." řeknu trochu přidušeně a před lanem, které mi Ikazuchi podává ucouvnu. "Ne, díky. Já se budu jen dívat." omluvím se a lano nepřijmu. Sednu si opodál a sleduju jak si dvojčata počínají. Kaminari se naklonuje a klon se změní na Tsunade. Usměju se nad jejich dovednostma a jejich důvtipem. Klonovací technika. Tu by mě mohl táta naučit. Tedy až po technice přivolání. pomyslím si a v duchu si začnu opakovat pečetě, které mě před chvílí táta učil. |
| |
| Země železa - Sraz pěti kage - Naruto, Kakashi, Rin, Gaara Tsuchikage neotálel a na Narutova slova pohotově zareagoval. "To si snad děláte srandu, hokage! Takovou pečeť nelze vytvořit! Alespoň ne na takovou vzdálenost! Dostatel chakry, které by bylo zapotřebí k tomuhle přenosu, mají jen bijuu." křikl a celý u toho zbrunátněl. Pak se chopil slova Gaara, po jehož slovech raikage vybuchl "COŽE? To snad není možné! Co tu dělají tyhle děti?" Jen mizukage byla klidná a stále usměvavá. "Všichni se uklidněme. Hokage-sama, vytvořit tuto "pečeť" by trvalo příliš dlouho a prostředky k tomu nemáme. Navíc ani není jisté, že by to fungovalo. Musíme přijít na něco jiného. řekla klidným, ale dostaečně hlasitým hlasem. "A kazekage-sama. Raikage chtěl jistě říci, že právě tady ten plán probíráme. Možná by neuškodilo více dávat pozor." dodala mizukage a škádlivě se na Gaaru usmála. Jde na ní vidět, že to nemyslela špatně. "Hmmmpf!" zabručel raikage a trochu se uvolnil. Zato tsuchikage vypadal pořád stejně vytočen. |
| |
| Cvičiště - se strýcem Strýc zavrhne něco málo z toho co jsem navrhl. "Takže jestli dobře chápu, funguje to i bez smlouvy." Založím ruce přes prsa a přemýšlím. Strýc udělá další nabídky. Mezi nima je... No jeden by si nevybral, ale minimálně jsem slyšel krom Mandy i o Enmovi a Gamabuntovi. Vypadá to, že hodně dlouho zvažuju a počítám. Nakonec můj obličej zaleje celkem vzácný úsměv. "Tohle by hodně šlo." Kývnu si hlavou. "No, popravdě z možností, který jsem viděl a slyšel by se mi líbili otcovy havrani, ale bohužel..." Pokrčím rameny. Vím, že to strýce možná trochu popýchne. "Ale ze všeho se mi tu líbily Žáby, které přivolává Hokage. Otázkou je jestli by chtěli mojí krev." Nakonec se rozhodnu. |
| |
| Země železa... na naší malé párty. Zvednu levé obočí když začne Tsuchikage vyšilovat. Po chvíli se k němu přidá i Raikage, to zvednu i pravé obočí a koutky se mi začnou trochu cukat, ale smích zatím držím. Mizukage tady do toho zmatku vnesla trochu řádu a tak jsem se opět pokusil chopit se slova. Tak zaprvé, nikdy jsem netvrdil, že to bude jednoduché. Zajisté by bylo zapotřebí velice zkušeného pečetícího týmo nejspíš zhruba o dvaceti lidech. Zadruhé podobnou pečeť vymyslel můj otec. Ale je vcelku složitá. Ohledně nedostatku chakry bychom možná měli alternativní řešení, ale opět by to nebylo nic jednoduchého. Nicméně, když jste mým nápadem natolik pobouřeni, tak si rád vyslechnu ten váš. Zajimalo by m jak proti Akatsuki udeřit plnou silou, jinými slovy silou všech kagů. To mi odedneška budete dělat osobní ochranku jakožto poslednímu zbývajícímu cíli? Sice by to pro mě yla neuvěřitelná čest, ale nevěřím že by jste na něco takového přistoupili. Mírně se pousměju. Krom toho vzdálenost u přivolávací techniky nehraje vůbec žádnou roli. Stejně jako já dokážu přivolat žáby ať jsou kdekoli na světě, tak dokážou i žáby přivolat mě. Nehledě na vzdálenost. Dokonce jsem se seznámil i s poustevníky vládnoucí takovou mocí, že mě dokážou nejen přivolat k sobě, ale zároveň od sebe poslat kamkoli pryč, ale mí pomocníci nikoho z kagů přivolat nedokážou kvůli pokrevní smlouvě kterou nikdo z vás s žábama neuzavřel. Nakonec se zadívám na Tsuchikageho a zeptám se. Vážně je to tak bláznivý plán Tsuchikage? Věřil by jste kdybych vám řekl před dvaceti lety že znám techniku která nepotřebuje pečetě... je to jen surová chakra a přesto má ohromné destruktivní účinky? V ruce se mi pomalu začne formovat rashengan. Pomaličku se tvoří, vteřinu, dvě... až se nakonec sám rozplyne do prostoru a místností projde slabý vánek. Věřím že ve světě nás Ninjů není nic nemožné. Stačí být jen dost silný, a dokážete cokoli. S tím skončím proslov, ležérně se opřu o opěradlo a čekám na reakci. |
| |
| Země železa - velký Kage meeting Poslouchám jak se Kagové začínají rozpalovat. Necítím se na to jim vstupovat do hovoru, přesto, když Naruto začne řešit přivolávací techniky za pomocí krve, trošku se usměju a nakloním se k němu. Cíleným šeptem mu připomenu pouze jednu událost, kdy byla použita přivolávací technika i bez krve a smlouvy. "Svitek nebe a země. Tvoje chuninská zkouška. Les smrti." Nechávám na něm, jestli si vzpomene, jak při zkoušce na konci dva svitky přivolali Iruka-sama. Zase se vrátím na svůj post. Je mi jasné, že stejně většina takovýchto praktik bude vyžadovat hodně síly a energie, ale přeci jen od toho jsou Kage, aby takovéto problémy řešili. |
| |
| Cvičiště (Naibun) "Pak je to tedy jasné... Ale budeme muset počkat až se Naruto vrátí ze summitu pěti kagů...", řeknu a jde na mě vidět, že se mi ulevilo. Na chvíli se odmlčím a pak začnu zase mluvit: "Dobrá... Tak tedy techniku přivolání máme za sebou... Tak mě napadá... Jak jsi na tom s taijutsu?? Nelíbilo by se ti naučit se pořádně bojovat s mečem??" Rozhlédnu se po okolí a znovu si prohrábnu vlasy. "Měl bys ty nejlepší učitele... Vyjma mě, by tvůj výcvik mohl vést jeden ze sedmi šermířských lordů...", dodám a usměju se. |
| |
| Cvičiště - se strýcem Je na mě vidět drobet oddech. Zjevně jsem rád, že tuto techniku prozatím nemusím řešit. Klid mi však přejde, když se strýc zeptá na Taijutsu. "No moje mamka vždycky spoléhala na svoje jutsu a genjutsu, takže moc bojů nedělala." Otázka meče se mi zdá... Podivná. Nedokáži si sebe představit s mečem. "No na to bych nejdřív musel nějaký meč mít." Sedm šermířských lordů... Tenhle pojem znám jen matně. Mamce nepřipadali nikdy důležití, jinak by mi zařídila audienci u nich. "No nevím, jestli bych měl na tohle buňky. Jedno Taijutsu sice umím ale s mečem bych to viděl na spoustu šití." Uvědomím si, co jsem řekl a usměju se. "Což u mne není opravdu problém." Celkem chlubivě dodám. Sílu mých lékařských jutsu už strýc viděl a tak ví, že se nechlubím úplně zbytečně. |
| |
| Cvičiště (Naibun) "To beru jako souhlas...", řeknu s úsměvem a z pod kabátu vytáhnu svůj meč odkaz (tenhle ale má i tsubu (záštitu)) a podám jej Naibunovi. "Teď už meč máš... Můžeš si jej nechat... Ber to jako dar..." , pronesu přátelským tónem a kývnu na synovce. Sám se pak kousnu do palce a složím pečetě Kuchiyose: Kusanagi no tsurugi. V ruce se mi objeví meč kusanagi, kterým kdysi vládl Orochimaru. "Tak jo... Zkus na mě zaútočit... Uvidíme co se v tobě skrývá...", řeknu Naibunovi a postavím se do bojové pózy. |
| |
| Cvičiště - se strýcem Strýc vytáhne svůj meč a podá mi ho. To mne zaskočí. Jediná věc, se kterou jsem kdy uměl byl skalpel a nebo kunai. "No... ehh, nevím, co na to říct... Děkuji." Opatrně vezmu do ruky meč. Ještě v pochvě ho vezmu do ruky a potěškám ho. "Není až tak těžký." Prohlédnu si ho a pak pokračuji v obhlídce. Sundám pouzdro a prohlédnu si čepel. Sklon a jestli není někde nějaký zub. Popravdě s ním postupuju, jako se skalpelem, s kterým bych měl provádět nějakou důležitou operaci. Nakonec ho vyzkouším jen v jedné ruce a máchnout s ním. Mřimhouřím oči. Máchnu dvakrát po slepu, abych se s ním zžil. Zároveň hledám i všechno, co jsem o mečích slyšel. "Meč je prodlouženina těla toho, kdo ho drží." Napadne mne myšlenka, která je omýlána nejčastěji. Usměji se. Kusabana Oshi (Úder květů) Najednou se otočím na strýce. Sharingan aktivovaný nemám, přesto se mu na chvilku před zrakem rozmáznu. Překvapivě neútočím ani bodem a ani horním sekem, který by byl pro nováčka naprosto logický místo toho vedu sek z pravého spodku na střed. |
| |
| Cvičiště - Sasuke, Naibun Naibun na Sasukeho použil jeden ze svých útoků. To Sasukeho trochu překvapilo, ale odrazil jej. V tu chvíli se ozval chraptivý hlas "Ale ale. Sasuke-kun. Kohopak to tady trénuješ?" Ze země, asi třicet metrů od vás, se vynořila černovlasá postava s alabastrově bílou kůží a dlouhými černými vlasy. "Máš dvě věci, které mi patří. Jednu z nich držíš v ruce. A druhou přede mnou schováváš v Konoze. Vrať mi je a já Konohu nechám být." |
| |
| Poprava (Naibun) Tak tak jsem odrazil Naibunův útok mečem. Zatvářím se uznale a přikývnu. "To bylo dob....", nedořeknu, protože se ozve starý známý a mnou nenáviděný hlas. V kloubech mi zapraská jak silně jsem sevřel jílec meče. "Ty zmetku!!! Já ti ukážu co dostaneš!!", zařvu a s aktivovaným sharinganem vyrazím proti němu. Jakmile jsem u něj, tak jen napadnu mečem, skrz který teď proudí moje blesková chakra. "Zkus se přiblížit ke Konoze a okusíš bolest jakou jsi ještě nežral, ty hajzle!!!, zařvu během mých útoků. |
| |
| Cvičiště: Praktická ukázka boje s mečem Vítězoslavně se usmeju, když strýc vykreje můj útok. Najednou se za mnou ozve hlas, který už znám také a opravdu jsem neměl chuť ho slyšet někdy znova. Otočím se na podpatku a složím okamžitě pečetě na Kage Bushin no Jutsu (Stínový klon). Vytvořím dva klony, které vím, že bezpečně zvládnout přebudování na Bunshin Bahuka (Zářící nebe). Oba zůstanou na stráži a já jsem připraven na prohození se, kdyby se Orochimaru rozhodl vzít si jako talisman pro štěstí mě. (Stále na sobě nemám nikde insignie Konohy a klanu Uchiha. Jen upozorňuji.) |
| |
| cvičiště Hokáge mě posílá na cvičiště klanu Uchiha.Kde prí je Saske a Naibun.Cesta mi zabrala jen pár minut.Když dojdu na cvičiště tak vidím jak Saské zaútočil na Orochimara.Nečekala jsem a přidala jsem se k Saskému. |
| |
| Cvičiště - Sasuke, Naibun, Lee Sasuke vyrazil proti Orochimarovi, kterého jediným máchnutím meče přetnul ve dví. Bohužel v tu samou chvíli z Orochimarových úst vyletělo jeho nové tělo, které odskočilo zpátky. Už v letu se kousl do prstu a složil pečetě Kuchiyose no Jutsu a pod ním se objevil bílý had, který se svou velikostí mohl rovnat starému Mandovi. "Tak dobrá Sasuke, srovnáme naše počty!" zasyčel Orochimaru a pak ze chřtánu vytáhl meč podobný tomu Sasukeho, až na to, že tenhle byl obyčejný. "Tak pojď, Sasuke-kun, jsem připraven." řekl svým typickým chraplavým hlasem a zasmál se. |
| |
| Země železa - Naruto, Kakashi, Rin, Gaara "Hokage-sama, myslím, že tady nikdo nenavrhoval, že my, kagové, vám budeme dělat ochranku. řekla mizukage a přeletěla pohledem všechny ostatní kage. "Každý z nás by měl zůstat ve své vesnici, aby ji mohl chránit proti případným útokům." dodá mizukage a na chvíli se odmlčí. "Já navrhuji, aby byl v každé vesnici sestaven tým těch nejlepších, který bude mít za úkol chránit hokageho." řekne významně a počká si na ohlasy ostatních. Tsuchikage celou dobu co mizukage mluvila upíral zrak na Naruta a něco si neslyšně mumlal. Když však mizukage utichla, tak se postavil (to ovšem kvůli jeho výšce nešlo moc poznat) a rozkřikl se "Dej si bacha na hubu chlapče!" Ukázal rukou na Naruta, pod kterým se začala hýbat zem. Hned na to (Naruto mohl odskočit) se pod Narutovým křeslem objevil kamenný sloup, který křeslo o dva metry vyzdvihl. "Nejseš jediný, který ovládá bez pečetí pár triků!" křikl naštvaně a zase se posadil. "Tsuchikage, prosím." ozval se Mifune. Tsuchikage jen omluvně zvedl ruku a pak s ní mávl směrem, kterým se tyčí kamenný sloup. Ten ihned zajel pod zem a křeslo se ocitlo zase v normální pozici. "Děkuji." ozval se znovu Mifune, který upřel pohled na raikageho, který se mračil čím dál víc. "Jsem pro návrh mizukage!" ozval se zničehonic raikage, čímž mizukage i mifuneho očividně překvapil. "Hmm.. Já tedy taky." přitakal Tsuchikage a dál se kabonil. |
| |
| Poprava (Naibun, Lee) Můj útok dopadl tak jak měl, ale Orochimaru stačil použít svou substituční techniku. Jeho nové já mi stačilo uskočit a už v letu začal skládat pečetě, načež vyvolal hada, který je zhruba stejně velký jako býval Manda. V tu chvíli ke mě dorazí nějaká dívka (Lee). "Oba se stáhněte!!", křiknu na Lee a Naibuna, říznu se kusanagim do prstu a zabodnu jej do země. Hned na to poskládám pečetě, chytím meč a krví potřísněnou ruku přiložím k zemi Kuchiyose no Jutsu a objeví se had, který je podobný tomu Orochimarovu, až na to, že je černý. Nyní proti sobě stojí dva obří hadi, jejichž pánové jim stojí na hlavách. "Je mi jasné, že mě jen zdržuješ, abys mohl zaútočit na jiném místě, tak to vyřešíme rychle!!", pronesu naštvaným hlasem a připravím se k boji. "Naibune, najdi Itachiho!!", křiknu směrem k Naibunovi a můj had vyrazil do útoku. Pokusí se toho Orochimarova obmotat a kousnout do krku, tak, aby jej znehybnil a mě tak dal dobrou šanci zaútočit přímo na Orochimara. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Sasuke pro Ve chvíli, kdy jsem vyvolal Iommiho, jsem složil pečetě na Kage bunshin no jutsu. Objevil se jeden můj klon, který zaujmuj mé místo, zatímco já jsem se přesunul do hadího chřtánu. Tam si počkám, až jak dopadne Iommiho útok. Pokud se do Orochova hada zakousne, tak se skrz nakousnutou část prosekám skrz. Pokud se nezakousne, tak dá hlavu co nejblíž k Orochovi. Já na něj pak vyletím s chidori v meči. |
| |
| Cvičiště "Hay! Bude tam kde posledně." Pravím, načež zruším jednoho kage klona přede mnou, aby se dostala informace i k tomu, co sleduje prcky. Nakonec použiji Shunshin no Jutsu (Technika problesknutí) a vypařím se z cvičiště. Hlavy Kage - klon Vedle Itachiho jako kámen přistane velký krkavec, který se změní v mojí maličkost. Děcka zvládla udělat tak jednu dvě linky. "Děcka, balte to. Je tady jeden zlej pán a já Vás vedu do úkrytu." Zazní můj hlas. To muselo děcka víceméně šokovat a také i fakt, že jsem v tu chvíli plopnul a zmizel. Hlavy Kage - originál Na klony se snesou dva kunaie tvořené čistě raitonovou chakrou, což způsobí tichou explozi obou dvou. Oběvuje se mé riginální já. O tom není pochyb, neboť jsem přikmital opravdu solidní rychlostí. Moje oči opět kryje Kamereon Manako (Chameleoní oči) a tak není vidět sharingan, dokud prcci nezapnou svoje očka, pak uvidí tři tečky. "Takže jdeme." Sesbírám prcky a vyrazím směrem centrum Konohy k matce Sakura-sama. Během cesty vytvořím dva svoje klony, které vyšlu k Tsunade-sama a k nám domů za Sakura-sama, abych je spravil o situaci. Klon - cvičiště Klon se stáhne a jen pozoruje, co se děje. Je víceméně připraven podat pomocnou ruku nebo jutsu, kdyby bylo opravdu potřeba. |
| |
| Cvičiště - Sasuke, Naibun, Lee Sasukeho i Orochimarův had zaútočili současně. Oba měli ten samý plán. Začali se navzájem obmotávat a pak se zakousli do krku toho druhého. S čím však nepočítali bylo to, že pravý Sasuke byl v tlamě svého hada, z které vyrazil do útoku. Pomocí chidori, které soustředil v meči, se prosekal skrz Orochimarova hada, který zasyčel bolestí a pustil se svého soka. Samotný Sasuke se pak přesunul k Orochimarovi, který měl obličej skřiven hněvem. Ten na něj zaútočil svým mečem, který měl napuštěn svou větrnou chakrou. Také proto jeho meč odolal meči Kusanagi. |
| |
 | Ráno v sílde klanu Uchiha Převalila jsem se znova na posteli a zhluboka se nadechla. Pokud je něco co vážně nesnáším je to stávání. Přetočila jsem se na druhý bok a ruku položila na druhou polovinu postele. Když jsem cítila, vlastně necítila Sasukeho, znova jsem zhluboka vydechla. Rukou jsem si prohrábla vlasy a sundala z očí masku na spaní, položila ji na noční stolek a chvíli ještě ležela v posteli. Když jsem se rozkoukala a dostatečně probrala, sáhla jsem po županu a oblékla jsem se do něj. Došla jsem k oknům kde jsem rozdělala závěsy a vpustila tak do pokoje trochu denního světla, otevřela jsem jedno velké, francouzské okno a pomalu vyšla z ložnice. Když sem sešla ze schodů a vešla do kuchyně cítila jsem vůni kávy. Příjemnou vůni jsem nasála nosem a vešla do velké kuchyně. Dříve než jsem se stačila porozhlédnout po kuchyni, pozdravila mě Tsunade která něco připravovala. "Dobré ráno, Tsunade." Pozdravila jsem ji také a úsměv oplatila. Posadila jsem se na barovou stoličku a nalila si ještě horké kafe. Když se mě zeptala, co bych si dala k snídani, přemýšlela jsem. "Mm..Co to připravuješ teď? Nádherně to voní." Pousměji se a napiji se kafe. |
| |
| Sídlo klanu Uchiha - Sakura Tsunade se tiše zachechtá, což nedělá moc často, a odpoví ti "Ale ale. Maminka začíná mít chutě, jo?" Hned na to se pěkně od plic zasmála a přešla k hrnci, v kterém začala něco míchat. "Já ti vlastně ani nevím co to je. Prostě experimentuju a vypadá to slibně." dodala Tsunade a znovu se zasmála. V tutéž chvíli se rozletěly vchodové dveře a dovnitř vběhl Naibun. Tsunade na něj vrhla rozhořčený pohled a řekla "Doufám, že máš dobrý důvod k tomuhle vpádu!" |
| |
| Pláž a následně rozútěk po Konoze Drhnutí mého kosatčího přítele dopadlo v poklidu a tak jsem se mohla začít věnovat sama sobě. Na břehu jezírka jsem se tedy začala slunit a opalovat. Užívala jsem si pěkného dne a přitom sledovala své okolí. Díky svým schopnostem jsem sondovala okolí a tím se ujistila o pohybu Hokageho potomků, kteří mi po dobu dvou měsíců dali pořádně zabrat. Divím, se že tak moudrý muž má takovéhle spratky. Čím to asi bude ?? Že by na ně neměl čas ?? Nakonec to nijak neřeším a svého klona zruším, když můj senzor vnímá, že odešli s Itachim někam do centra města a tam my zmizli místo toho jsem se ponořila a lehce zkoumala ten velký černý flíček na mém senzoru. Sasuke Uchiha mě překvapivě vždy fascinoval. . . charakter sice skoro žádný, ale jeho chakra je pozoruhodná. Díky tomu jsem pochopila nenadálý zájem Orochimara o tuto bytost. Teď však trénoval s tím komu říkají Naibun. Dle mého také příliš tajemná postava. Až moc se zdržující u Uchihů. Hmm co ten údajně geniální léčitel dělá furt se Sasukem ?? Očekávala bych zájem spíše u jeho ženy. I když ta je prý taky dáreček. Následně na to jsem zavřela oči a nechala na sebe působit sílu slunce. Bohužel nešlo vše tak krásně jak mělo, jelikož se mi tu objevil oslizlý puntík, který jsem ihned poznala. OROCHIMARU !!! Rychle si sednu a soustředím se, abych zjistila co se děje. S rychlostí jakou se pohyboval to muselo být pod zemí a mířil si to k Sasukemu. Nečekala jsem a vyrazila jeho směrem. Přitom jsem zase provedla změnu na svoji prsatou blonďatou podobu. Když jsem dorazila byl boj už v plném proudu. A já měla co dělat se v tom i za pomoci své schopnosti orientovat. Kurňa tady snad pomůžu jen tím, že se postarám o ty hady. Kuchiyose no Jutsu "Technika přivolání" S tím se objevuji v oblaku dýmu a sedím na obřím modrém krabovi, který se sice výškou vzpřímeným hadům, kteří do sebe koušou nevyrovná, ale šířkou a silou určitě. Následně na to jeho dvě klepeta zamíří proti bílému hadovi s jasným cílem chytit ho za hlavu, aby nemohl kousat a následně na to provést klepety hadovi zástřih. Já se zatím zaměřím na Orochimara a Sasukeho. Vřítit se mezi ty dva by bylo až příliš nebezpečné. Mohla bych to donést za ně. Dle toho co jsem slyšela si toho mají co říct, bude lepší je nechat a počkat co se z toho vyvrbí. Mezitím je na čase ochránit děti. Začnu skládat další pečetě. Kage Bunshin no Jutsu " Technika stínového klonu" Má dvojnice se objeví a ví přesně co má dělat. Počkat, jak dopadne souboj a s výsledkem se vypařit. Já mezitím začnu po Konoze hledat Narutovi děti. Naštěstí Ikazuchiho a Kaminarina chakra jsou mi dobře známé a když zjistím, že je u nich Naibun trošku si oddechnu, přesto mířím za nimy, aby se nestalo něco vážnějšího. |
| |
| Hlavy Kagů Můj klon je připraven a já s druhým koncem přemýšlím kam ho přivázat. Naštěstí najdu hák, ke kterému se zaháknou provazy, kdyby mělo u soch dojít k úpravám či opravám. Přivážu k jednomu z nich konec provazu a naznačím mému klonu ať se začne spouštět, ten tak učiní a začne s prací. Nejdříve použije černý sprej, kterým začne Tsuande zvýrazňovat vrásky po celém těle. Následně na to se chopí růžového, který použije na její rty a naposled rudý čímž udělá Tsunade dva rudé fleky na tváři viz. Marfuša. Dokončí to ještě růžovým obočím, ale to už je ucházející, jelikož se zajímám o něco jiného a to o našeho hosta. Po celou dobu klonovi práce jsem otočena k Itachimu. Ty jsi hroznej srab víš to ?? Nechápu po kom takovej si. Tvůj táta byl prej drsňák a ty se chováš, jako ženská. Usmívám se a dále do něj reju, jelikož tak se nejlépe dá vyprovokovat. Vůbec bych se nedivila, kdyby tvůj otec nedělal za mlada stejný problémy jako děláme teď mi. No tak zkus to uvidíš, že to je super. Je to jako kdyby jsi trénoval nebo plnil nějakou důležitou misi prostě tě nikdo nesmí chytit. A kdo by se prosím tě objevil tady u hlav Kagů ?? Následně na to k nám přiskočí Naibunův klon bůh ví odkud. Vyděšeně vyjeknu a schovám se za Itachiho. Sakra, mise selhala. Nakonec to, ale nevypadá na trest, ale útěk. Cože ?? Zlej pán ?? Kdo zase ?? Zlej pán ?? To jsme malý děti ?? Uraženě ho sleduji, když se nás snaží odvést pryč. Rychle si doběhnu pro batoh, ze kterého rychle vyndám zbytek sprejů ať mě nechytí při prohledávání. Následně na to čekám kam půjdeme. |
| |
| Poprava (Naibun, Kaori) Plán mi vyšel přesně tak, jak jsem doufal. Iommi se zakousl do Orochimarova hada a já se prosekal skrz. Jakmile jsem se dostal ven, tak jsem vyrazil proti samotnému Orochimarovi. Naše meče se střetli takovou razancí, až odlétly jiskry. Ten meč je napuštěn chakrou... Jinak by neodolal meči Kusanagi..., pomyslím si a ohlídnu se za hlukem, se kterým se tu objevil obří krab. Ten svým klepetem chmátne po hlavě bílého hada, kterou po chvíli námahy oddělí od zbytku těla. "Běž pryč!! Orochimaru je můj!!", zařvu nasraně a odskočím od Orochimara. Můj had s hlasitým "PUFF" zmizel a s ním i můj meč. Nyní stojím uprostřed bojiště a sleduju Orochimara. Jakmile se mi naskytne příležitost, tak ho podpálím svým AMATERASU. |
| |
| cvičiště Když dorazím k Saskemu tak mi řekne ať se stáhnu.Poslechnu ho ,ale stále jsem připravená k boji.Sleduji jak Saské přořízl Orochimarova hada.Pak jsem jen sledovala jak se jejich měče třetli.Pak se tam objeví obří krab.Stále vyčkávám co se bude dít. |
| |
| Sraz Kagů... Předehra Mizukage Tak nějak oklikou řekla na co jsem zhruba myslel. Měl jsem sto chutí namítnout, že mám jinou představu o "udeřit proti akatsuki PLNOU silou" ale to už jsem hold musel nějak spolknout v sobě. Stejně tu nemám žádné slovo. V té chvíli si dědek začal vyskakovat a nadávat mi do usmrkanců (trochu přeháním, ale i tak, dívá se na mě jak na dítě). Když pod sebou ucítím pohyb, poskládám pečetě pro ochrannou techniku, ale jediné co se stane je že mě sloup hlíny vynese do výšky. Techniku nepoužiju protože to nebyl útok, ale jen demonstrace síly. Bohužel nebylo moc pohodlné jak rychle se sloup zasunul zpět do země. Mlčím a úsměv na mé tváři zkameněl, čekám co se děje a začnu v sobě shromážďovat co největší množství chakry. (V díle 8 udělal Kakashi totéž a slabší postavy (jako Sasuke) s tím měly problémy odkaz ) Ikdyby mě někdo oslovil tak jen stále dál mlčky sleduji Tsuchikageho a hustotu chakry okolo sebe se pokusím dostat co nejvýš (ikdyž věřím že raikage y mě asi trumfnul). Chvíli mlčky sedím nehýbu se a čekám co bude dál, asi po 10 vteřinách od chvíle co se ozval raikage promluvím a uvolním ovzduší od své chakry. Dobrá tedy. Ve chvíli kdy promluvím tak poprvé od chvíle co mě sloup snesl opět dolů odkloním pohled od Tsuchikageho na Mizukage. S tím se celkově uvolním a opřu se o opěradlo křesla. Dokud mě nebudete všichni brát za rovnoceného a né za dítě, stejně k tomu nemám co dodat. Z mé strany již nemám co víc říct či probrat na tomto srazu. Tedy přinejmenším co se týká celé aliance. S vámi Raikage chci ještě mluvit. Přivřu oči které opět sledují Tsuchikageho a čekám až někdo konečně ukončí sraz. |
| |
| Cvičiště - Sayuri a Kiba Pokračujeme cestou k řece přičemž se Kiba představí svým specifickým stylem. Musím se pousmát, když jí začne děsit. Celou cestu mlčím a otočím se k nim až dojdeme k řece. Výborně tedy, takže vám teď odpovím na dotazy. Nejdříve ty Kibo. Bavil jsem se zástupkyní Hokageho a ta mi řekla, že ti je udělena výjimka. Geninské zkoušky dělat nemusíš, jelikož by ti asi moc práci nedali. Přesto čelenku a zařazení pokud budeš chtít dostaneš po zdolání Chuninských zkoušek, ale předem se rozhodni zdali toto chceš podstoupit a přidat se do naší vesnice. Byl jsi tu už dva měsíce, které jsme ti dali na rozmyšlenou. Nejpozději do tří dnů mi oznam, jak jsi se rozhodl. Ohledně nutných znalostí co se teorie týče s tím ti určitě pomůže tady Sayuri, která se na ně bude muset taky učit. Usměji i když vím, že dívčina moc nadšená nebude. Následně na to mi na rameno přistane holub se zprávičkou na noze. Sundám mu papírek a přečtu si zprávu. Hmm vypadá to, že prozatím budeme tým o třech členech, jelikož Kimi nás musel opustit, byl převelen díky svým schopnostem do jiného týmu. Je mi to líto Sayuri. Přesto však se Chuninských zkoušek účastnit můžeš. Nejspíše nám i někoho přidělí pokud dostaneme těžší misi, ale to teď neřešme. Spíše by mě zajímala Sayuri tvá škála schopností. O tvém klanu jsem slyšel pouze málo a chtěl bych mít přehled o tom co využíváte. Máš na výběr ze dvou možností buď zápas, kdy by k tobě byl přiřazen Kiba a váš úkol by byl mě porazit nebo mi je vyjmenuješ a předvedeš. Jsem si vědom, že těchto cvičných zápasů jsi musela udělat už dost, ale o to lépe jsi vytrénovaná. Je to na tobě. S tím jsem protočil hůl v ruce a následně na to jsem se o ní opřel. Uvidíme, jakou má slečinka náturu. Jestli bude pro akčnější vyřešení situace potěší pokud pro to druhé zlobit se nebudu, je dobré vědět, že myslí i na něco jiného než neustálý boj. |
| |
| Cvičiště- Kiba a Kuma-sensei Otočím se k novému členovi týmu, když promluví. Lehce se pousměju a natáhnu ruku, abych ji mohla vložit do té jeho. Já ale zásadně rukou netřesu, podle mě stačí stisknutí. Proto tak učiním a ruku zase stáhnu, hledíc Kibovi přímo do očí, s lehce neurčitým výrazem. "Znáš jediný důvod, proč bych tě měla napadat? Jestliže tak učiním, stejně si za to budeš moct sám..." Odpovím s lehkým přemýšlivým stáhnutím vnitřních konců obočí k sobě. Pak celou cestu mlčím a zastavím se teprv až se zastaví i sensei, u řeky. Hledím na něj, a poslouchám, co říká. "Huh? Mám se učit a ještě s tím pomáhat jemu? Ale kdo mu vysvětlí, že teorii se taky budu muset učit víceméně od začátku, takže nemá cenu, abych ho poučovala? Asi mu navalím samostudium... Půjčíme si v knihovně nějaké vhodné knížky a nechám ho, ať si to přečte a pořeší sám..." Lehce se ušklíbnu a vrhnu rychlý pohled na Kibu, co na to on. Teorii jsem už víceméně zapomněla, geninkou už jsem celkem dlouho a soustředila jsem se spíš na zlepšení sama sebe jakože celkové... Možná si ještě pamatuju, co se musela umět na geninské maturity, pokud jde o teorii, ale jinak si nemyslím, že bych mu mohla nějak pomoct... Tázavě pohlédnu na holuba a na senseie, který si přečte jakousi zprávu. "Hmmm, nevadí, stejně už náš tým naprosto přetvořili od toho, jak byl původně..." V duchu se lehce ušklíbnu. "Takže je nejspíše i celkem jedno, že Kimi-san přešel do jiného týmu... Je pravda, že jsme se spíš možná mohli trochu doplňovat, než spolu nějak duo bojovat." Lehce se zamyslím. "Moje škála schopností?" Ani mě to tolik nepřekvapí, ale že to chce takhle vědět... Nenechat si žádné překvápko... "Můžu si vybrat..." Pohlédnu na Kibu. Nevypadá na jednoduchého soupeře, ani kdybychom to brali pouze cvičně. Je fakt, že místo nějaké rekonvalescence po takovémboji bych radši rovnou trénovala... Chtěla bych se něco naučit. Proto když pohledem přejedu zpět na senseie, jennom lehce kývnu. "Myslím, že bude lepší, když vám své schopnosti pouze předvedu..." Kiba možná může mít pocit, že se ho bojím, ale tím to úplně není. Jen uznávám, že by to mohl být silný soupeř, a... Radši bych se naučila něco ohledně elementární chakry. "Takže... Pokud nepočítáme základní jutsu, která se musí umět k maturitám, patří mezi má jutsu ještě Kai..." Začnu zvolna, ale Kai nepředvádím. Je to blbost, když na mě není použito genjutsu. "A dále už jsou to pouze klanová jutsu. Máme vlastní doujutsu..." Složím pečeť. "Aogan" Oči rychle změní barvu z červené na zářivě zelenou. "Díky tomuto jutsu můžeme jasněji vidět vše, co je přírodní... Záleží na vyvinutosti, časem díky tomu můžeme prohlédnout i genjutsu a vidět pouze realitu. Je to užitečné i k našim dalším jutsu..." Zruším Aogan a krátce se zamyslím. Můj tón není nijak nadšený ani nic, pouze takový lehce znuděný... A nepříliš záživný. "Potom..." Rozhlédnu se okolo, utrhnu z nejbližšího stromu list (sice je mám s sebou, ale pro jistotu vezmu čerstvý, hlavně aby bylo jasno, že je nemusíme mít nijak upravené) a chvíli se soustředím. "Etai: kori" "Toto jutsu umí cokoliv přírodního zpevnit." Zvednu list nahoru, až se zaleskne na slunci. Je vidět, že se změnil, není klasicky zelený, ale spíše stříbřitý, jako by byl vytepán z nějakého kovu. Vypadá to na mistrovskou práci. Hodím list směrem k senseiovi, aby si ho mohl prohlédnout a utrhnu další. "Etai: ha ken" List se změní podobně jako ten předchozí, ale dí se višmnout, že tentokrát ho držím opatrněji- za stopku. Znovu ho hodím po senseiovi, tedy spíš kousek vedle něj, je trochu těžší chytit bezpečně tenhle projektil než obyčejnou kunai. "Tohle je podobně nebezpečné jako normální kunai." Lehce pokrčím rameny. "Pokud nepočítáme, že těch kunaií můžu mít tisíce, pokud mi bude stačit chakra..." Pousměju se a sáhnu si do taštičky s výbavou, odkud vyndám cosi smotaného. Dá se tušit, že jsou to taky listy, ale nejspíše budou něčím zvláštní, když je nosím při sobě... A taky že ano. Rozvinu je a objeví se dva velké palmové listy. Znovu se lehce pousměju, v každé ruce mám jeden, držím je za stopky. "A tohle jsou speciálně upravené listy, se kterými umím ještě trošičku zajímavější jutsu, pro mě jutsu vrcholné, prozatím, pokud jde o boj s listy." Odmlčím se, zamyslím se, pak pohyby rukou rozpohybuju listy kolem sebe jako jakési stuhy- vypadá to jako nějaký zvláštní tanec a zdá se, že ho mám nacvičený, listy se za celou dobu ani jedinkrát nedotknou. Chvíli čekám, pak pomalu za stálého hraní s listy přejdu ke stromu, zeširoka máchnu oběma listy směrem ke stromu, přičemž se začnu soustředit. "Etai: hirate ken no mai" Je to tak rychlé, že když to vidějí poprvé a nevědí, na co by se měli soustředit, nejspíše pořádně netuší, co se stalo. Na kmeni zejí dva hluboké zářezy a já točím už zase normálními listy kolem sebe. Dá se odhadovat, že jsem použila jakýsi vyšší stupeň předcházející techniky- listy neztuhly ale stále byly pružné. Po chvíli dalšího "hraní" to zvolna ukončím, spustím ruce volně podél těla, a otočím se k senseiovi. "To je vše." |
| |
 | Cvičiště - Sasuke, Naibun, Lee Jakmile Sasukeho had zmizel, objevila se má astrální projekce mezi ním a Orochimarem. Pohled mi sjede z Orochimara na Sasukeho. "Uchiha Sasuke.. Člen vymírajícího klanu, který byl pověstný svou mocí. Jsem Kurushimi Sendo, přízrak z dávných časů. Jsem velice zarmoucen, že Orochimarovi nechceš vrátit jeho majetek. Velice ho nyní potřebujeme. Ale protože jsem rozumný, dám ti poslední šanci. Vrať nám meč Kusanagi i veškeré Orochimarovy svitky a my tě necháme být. Pokud odmítneš, tak příště až se uvidíme, budeme nepřátelé!" řeknu hlubokým, chraptivým hlasem a odmlčím se. "Nyní odcházím, ale ještě ti řeknu něco, co vyřídíš hokagemu. Řekneš mu, že se s ním chci sejít. Sejít a popovídat. Po setmění v západních horách." řeknu a zmizím. |
| |
| Cvičiště (Naibun, Sendo, Kaori) Než jsem Orocha stačil zaměřit, tak se tam objevil hologram (nevím jak jinak to popsat :D ). Věnuju mu jeden znechucený pohled, ale pak se znovu zaměřím na Orochimara. Vyslechnu si poselství, které mi hologram předložil. Znovu na něj kouknu a znechuceně si odplivnu. "Nasrat!!", zasyčím a znovu se pokusím zaměřit Orocha, kterého sežehnu svým černým plamenem. Co je ten debil zač?? A proč mi připadá, že je to Orochimarův nadřízený??, pomyslím si zamračím se. Sám se ale z místa nehnu ani na krok. Můj klon, který by tu ještě někde měl být se rozběhne přímo na Orochimara. Jakmile bude na dosah, tak použiju techniku Bunshin Bahuka (Zářící Nebe). |
| |
| Sídlo klanu Uchiha - Sakura, Naibun (Klon), Tsunade Doběhnout domů znamenalo vyřešení dvou problémů na ráz. "Omlouvám se, ale Orochimaru se opět potuluje v okolí města. Aktuálně jedno z jeho těl vede souboj na našem cvičišti, kde jsme byly cvičit." Oznámím v rychlosti zprávu. "Přišel si pro svůj měeč a pro něco ve vesnici." Podívám se na tetku. "Itachiho a obě dvojčata od Hokageho vedu do relativního bezpečí k vašim rodičům, Sakura-sama." Zjevně celůkem logické místo, kde by je nikdo nemusel přímo hledat. Tedy, nebylo by to první místo, kde by je někdo hledal. Originál s děckama Protočím oči, když se malá Uzumaki začne vyptávat. Nechtěl jsem k vůli Itachimu to říkat, ale co. Je genin a tak se musí umět vypořádat s pravdou. "Orochimaru si přišel pro svůj meč a chce něco ve vesnici. Naposledy to něco byly oči Itachiho." Použiju svoje slova jak beranidlo. Tedy minimálně na Itachiho. "Věřím, že by našel využití i pro děti Hokageho." Kounu na dvojčata. Klon na cvičišti Boj se přiostřuje a najednou se objeví podivný obraz... Někoho, kdo má moc teatrální kecy. Raiton: Senkou Ken (Blesk: Bleskové shurikeny) Udělám pečetě. Skoro lituju, že tu nejsem jako originál, ale co se dá dělat. V rukou se mi objeví kunaie, jsou nehmotné, tvořené pohou energií. Pokusím se trošku zpomalit Orochimara a vyšlu dvojici po něm. Buď bude muset uhýbat mě a neb strýčkovi. Oboum snad nestihne. |
| |
| Cesta do...? "Sákra, tohle nedělejte, by to mohlo roztrhat ty sochy." Zaprotestuji, když můj klon v ohnivém výbuchu exploduje. Ale to už je tady náš neodbytný a všudy přítomný dozor v podobě Uchihy Naibuna, který něco zachrlí a pak plopne. Kouknu nechápavě na ségru a Itachiho. Skoro to vypadá, že chci pokračovat ve své činosti, když se tu zjeví originál. "Sakra, taky by ho nemohli odkrouhnout najednou?" Zanadávám v hlavě vydám se za doufám originálem. Najednou se kus od nás vztyčí dva hadi. To vyprávění Naibuna jen a jen potvrzuje. "A nemůžeme raději...?" Zeptám se v naději, že by jsme místo zalízání do nějaké díry, nějak rozumě pomohli. |
| |
| Klon = Cvičiště - Sasuke, Naibun (klon), Leenalee, Sendo (projekce) Jako klon sleduji všechno co se děje. Jakmile popravím bílého hada se s krabem stáhnu. Přece jenom Sasuke zase vypadá, že by nejraději popravil všechny okolo jen, aby byl s Orochimarem sám. Inu, jak jsem říkala nemít obdivuhodnou sílu, už by ho někdo za to jeho přiblblý chování zabil. Já a Nippa (krab) čekáme co se bude dít. Nippa je připraven zasáhnout pokud by se tu objevili další hadi. S jeho klepety a silným krunýřem je pro ně více, jak vyrovnaným soupeřem a tak se neobávám nějakých větších problémů. Stejně jako klon jsem tu jen, abych získávala informace. To se nakonec hodí, jelikož se nám tu objeví nový nepřítel nebo spíše někdo, kdo nepůsobí moc přátelsky. Sleduji dotyčného, který použil techniku mě známou, ale i ta zanechává stoupu a tak si lehce dupnu, aby Nippa věděl co má dělat. S tím se jako klon rozplynu, abych informovala originál. Originál = Já, Já, Já a potom Naibun, Ikazuchi, Kaminari Už jsem v půli cesty, ale ouha, pod novou dávkou informací se zarazím a soustředím se na bojiště, kde se nacházel Sasuke s tím, že se snažím zachytit techniku astrální projekce a tak si zapamatovat chakru našeho nového přítele. Hmm, tak tu máme někoho nového, ale dle všeho to vypadá na někoho, kdo si může vyskakovat na Orochimara a tomu se docela divým podle toho co se o něm říkalo. Když si stopu zapamatuji vydám se z5 k dětem. Přesto se, ale přímo nepřidávám k nim místo toho je sleduji jen zpovzdálí pokud se k nim začne přibližovat něco nebezpečného zasáhnu. |
| |
| Skrýš akatsuki - Tsuki, Kisame, Miyamoto (Kizashiho na nějakou chvíli převezmu) Chviličku po rozhovoru mezi Kizashim a Zetsuem se Kizashi zvedl a oslovil Orochimara "Tak co bude? Kdy se ukáže ten tvůj člově?" Orochimaru na něj upřel pohled a chvíli nic neříkal. "Přijde s těmi nováčky. Mimochodem, nemá rád, když se někdo zpozdí. Asi by sis měl pohnout." odpověděl po chvíli trochu trpce. "Radši doufej, že se ukáže!" odsekl mu Kizashi a poslal Orochimara do laboratoře. Když Orochimaru odešel, tak ukázal na Zetsua a Miyamota. "Vy dva víte co máte dělat, tak bežte!" křiknul, načež Zetsu zajel pod zem a Miyamoto vyběhl obrovskou rychlostí ven z úkrytu. "Tsuki, Kisame. Vy jdete se mnou přivítat nováčky." řekl Kizashi a počkal až k němu ti dotyční přijdou. Jakmile se tak stalo, tak každému položil ruku na rameno a přenesl vás na nějakou mýtinu. Kizashi se rozhlédl a zachechtal se. "Takže pozdě jde ten Orochimarův maník, ne my!" řekne a znovu se zachechtá. "Ještě chvíli počkáme. Máte tedy chvíli volna." dodal a opřel se o blízký strom. |
| |
| Urufu, Sendo Oba máte namířeno na jistou mýtinku, kde se máte sejít s vůdcem akatsuki. Cesta byla dlouhá a slunce vás mořilo svým pálivým pohledem. Po nějakém tom čásku jste se dostali na dohled od místa určení. (Jdete každý z jiné strany) Na mýtině, popřípadně v jejím blízkém okolí se nachází tři osoby. Jedna z nich je velice, velice atraktivní mladá žena. Druhou osobou není nikdo jiný, než Hoshigaki Kisame. No a třetí osobou je už od pohledu Uchiha Kizashi - současný vůdce akatsuki a syn Uchihy Madary, jehož masku má na sobě. |
| |
| Popraviště - Sasuke, Naibunův klon Když zmizel "hologram" ( :-D ), tak jste zaútočili na Orochimara. Ten však Sasukeho Amaterasu uhnul, což ale hrálo Naibunovi do karet, protože ho zasháhl svou bleskovou technikou. Orochimaru po zásahu zavrávoral, čehož využil Sasukeho klon, který v jeho blízkosti explodoval. Exploze Orochimarovi urvala obě pravé končetiny a odhodila jej patnáct metrů bokem, kde zůstal ležet. Nicméně je vám jasné, že je stále na živu. |
| |
| Sídlo klanu Uchiha - Sakura, Naibun Po Naibunově vpádu a následného vysvětlení situace Tsunade vypnula sporák a jen suše řekla "Tohle dozajista je dobrý důvod k takovému vpádu." V tom do kuchyně vešly Denka a Hina, které přešly každá k jednomu oknu a zahleděly se ven. "Říkáš, že si Orochimaru přišel pro svůj meč a pro něco ve vesnici. Ale co je to něco? To se nezmínil?", zeptala se Tsunade a upřela své hnědé oči na Naibuna. V tom se do rozhovoru přidala Denka. "Spíš by jste se měla zeptat jestli Sasuke-kun nepotřebuje pomoc." řekla věčně naštvaná Denka a trochu zasyčela. "Hmm.. Pravda." přitakala otráveně Tsunade a vrhla vražedný pohled na kočky. "Potřebuje Sasuke pomoc?" zeptala se celá otrávená Tsunade a úzkostně se podívala na Sakuru. |
| |
| Kiba, Akaguma, Sayuri Když vám Sayuri předvedla své obdivuhodné techniky, tak jste uslyšeli několik hlasitých ran. Ohlédli jste se a spatřili jste dva obří, peroucí se hady. Dokonce jste i z té dálky poznali, že na hlavě každého hada stojí shinobi. Bohužel je to tak daleko, že nepoznáváte kdo to je. Ikdyž Akaguma má docela dobrý přehled o tom, kdo tam bojuje. |
| |
| Doma - Sakura, Tsunade, Naibun, kočky Pousmála jsem se na Tsunade a znova se napila kávy. Když jsem se zeptala, co to vaří a ona řekl,a že je to vlastně jen experiment, nenápadně jsem nahlédla do hrnce. Znova jsem se na ni usmála a došoupala jsem se k velké, dvoukřídlé ledničce kteorou jsem otevřela. Vytáhla jsem arašídové máslo a vzala si lžičku, znova jsem se posadila na barovou stoličku a pojídala ho. Slyšela jsem jak práskli dveře, za chvíli stál v kuchyni Naibun. Když se ho Tsu zeptala, jaké má vysvětlení pro tento vpád a on odpověděl, koukla jsem se na něj, na kočky a pak na Tsu. "Dobrá.." Řekla jsem a olízla jsem lžičku s arašídovým máslem. "Postarej se o děti, já se jdu podívat za Sasukem. Denko, Hino.. Vy zjistěte co je ta druhá věc kterou chce Orochimaru." Stále jsem přemýšlela co s Tsunade. "A vy Tsunade-sama se postarejte o oběd." Mrknu na ni a dojdu do šatny, během chvíle jsem převlečená ve volnějším tričku růžové barvy a kalhotách. Vyjdu ze dveří hned za Naibunem a rozběhneme se ke cvičišti kde je Sasuke a Naibun. |
| |
| Doma - Sakura, Tsunade, Naibun (klon), kočky Zavrtím hlavou. "Když jsem odcházel, tak nebylo jasné co chce." Pronesu s mírným náznakem omluvy v hlase. "Ale posledně si tady půjčil bratránka." Tetka odrazí se převléknout. Hlavou mi problesne myšlenka. "Mi strýc zabije." Ale za ty dva měsíce tady jsem pochopil, že nemá smysl odporovat. Jen se bezradně otočím k Tsunade-sama. "Když jsem odcházel, zrovna balancovali oba na hadech, takže nevím, jak na tom je." Taky za ty dva měsíce jsem pochopil, že ho Tsunade-sama dvakrát nemusí. Na to se objeví znova Sakura ve volnějšáím oblečení, zjevně připravena vyrazit. Jako eskorta jí doprovázím směrem k cvičišti. Děcka a originál "Ne nemůžete. Aktuálně uděláte lépe, když se zapakujete než to skončí." Celkem nesmlouvavě a vedu je dále k domovu prarodičů Itachiho. Klon - popraviště Rozpálím se nad tím, že tahle malá technika celkem zabrala a dokázal jsem zasáhnout velkého Hada. Ten je však rozerván na kousky. Tedy dalo by se spíše říci, že nadšením odhodil ruku i nohu. To není nejlepší. Jsem medik a tak je mi jasné, že během několika minut asi umře na vykrvácení. V rukou se mi objeví další dva shurikeny a směřuju si to k Orochovi. Částečně hnán zvědavostí a částečně ještě větší zvědavostí. |
| |
| Popraviště (Naibun) Nakonec se nám společně podaří Orochimara dostat. Skončí na zemi s utrženou rukou a nohou. Ihned mě začne hřát u srdce. Krutě se pousměju a pomalu se vydám k jeho bezvládnému tělu. "Drž se dál...", řeknu směrem k Naibunovi, který se k němu také vydal. Když k němu dojdu, tak do něj kopnu a plivnu mu do xichtu. "Líbí se ti to, zmetku??!!", zařvu a kopnu do něj znovu. "Teď mi pěkně řekneš, cos udělal mému synovi a já tě možná zabiju rychle, jasné?!!, zařvu znovu, ale tentokrát do něj kopat nebudu. Pro jistotu si dám pozor, kdyby chtěl něco zkusit. S tím si počkám na jeho odpovědi. |
| |
| Sakura, Naibun Vyrazili jste na cestu k bojišti. Netrvalo to dlouho a dorazili jste na místo boje. Vidíte, jak Sasuke kope do něčeho, co kdysi byl jeden z legendárních sanninů. Znovu z něj pociťujete tu temnotu a neskutečnou sílu. Sílu kterou jste z něj necítili od smrti Naokiho. Sasuke, Naibunův klon Sasuke došel k Orochimarovi, několikrát do něj kopnul a zařval na něj. Oroch se jen chrčivě zasmál a zachraptěl "Když umíral.. *kuck* *kuck* ..kvičel jako prase!! Jeho oči mi slouží dobře!! *kuck* *kuck*.." V tu chvíli už byla Sakura s Naibunem na doslech a vše slyšeli. |
| |
| LES Šinu si to lesem na předem domluvené místo. Doufám, že se mi ta dohoda oplatí a já získám co chci. zamyslím se a přidám do kroku. Při každém došlápnutí mé klouby zavrzají. Chraptivě se zasměju a užívám si každého vrznutí. Po nějaké době jsem se dostal na dohled místu, kde už na mě čeká současný vůdce akatsuki. Upravím si kápi a vyjdu z lesa směrem k nim. "Předpokládám, že ty jsi Uchiha Kizashi. Současný vůdce akatsuki a Madarův syn. Mám pravdu?" zeptám se všechny přítomné si prohlédnu. |
| |
 | Meeting s Akatsuki Byl by to krásný den, s vidinou spousty krve a krveprolití pro budoucnost, jen kdyby nezářilo to zatracené slunce! Místní si možná horko užívají, ale pro někoho, kdo strávil celý svůj život převážně v mlžném vlhkém ovzduší s zimou bohatou na sníh v okolí Mlžné, tím je naprosto znechucen. Nehledě na to, že mě to znevýhodňuje v mých technikách. Cestu trávím v tichu, můj společník se o navázání konverzace ani nesnaží. Ostatně celkově nevím co si mám o podivínovi, který si v tomhle pařáku vykračuje v plášti s kápi myslet. Na optimismu nepřidá ani jeho uchechtnutí ... Snad se mu neškvaří mozek. Tak jako tak dorazíme na smluvené místo, kde nás už očekávají tři osoby. Vůdce, co má masku jako lízátko, atraktivní žena a člověk na kterého jsem se nejvíc těšil ... monstrum ze Skryté Mlžné a jeden z Šermířů s mocnou Samehadou. Hoshikagi Kisame. "Ohayo senpai ..." zavrčím a naznačím úklonu směrem ke Kisamemu. Stejně tak pokynu Vůdci a na ženu mrknu ... |
| |
| Náborová akce Kizashi začne vydávat pokyny a já s nezájmem poslouchám jeho handrkování s Orochimarem. Nakonec si mě překvapivě vybere jako doprovod a mě nezbude než souhlasit. Zvednu se tedy a jdu ke Kizashimu. Ten mě chytne a zase nás přenese. Sleduji, jaké místo vybral. Hmmm, zajímalo by mě jestli máš zmapované všechny mýtiny v okolí nebo si je sám vyrábíš. Pousměji se a usednu na jeden z pařezů v okolí. Zase vytáhnu pilník a začnu s úpravou svých nehtů. Po chvíli doráží i očekávaní nováčci. I když dle vzhledu to vypadalo na to, že k nám přišli dva kouzelní dědečci z toho jeden měl k smrti, tak blízko, že se rozhodl nosit černou kápi. Očekávala jsem, jak se představí přece jenom, tak aspoň poznáme co to bude. První "smrtka" očividně neví co je slušnost. Buď je to další panák představený o své nepřemožitelnosti, nebo jen další hlupák osloví šéfíká, jako by byl jeho podřízený a já jen doufám, že si nenechá močit na hlavu už první setkání. Skoro to stejné jen o něco více dětinské je chování toho druhého. I když budu ignorovat, že tihle maníci mě ignorují, musím jen říct, že se mi nelíbí. Na mrknutí piráta se jen pousměji. Není to, ale žádné ženské milé usmání, ale výsměšný škleb. To jsme to dopracovali. Pokud to takhle půjde dále asi budeme muset začít s velkou letákovou kampaní. S tím se zvednu a zamířím si to do stínů stromů ke Kizashimu, kde se opřu o strom vedle něho. Zajímalo by mě z jakého ústavu je Kizashi vyzvedává. Pronesu jen ke Kisamemu, tak aby mě zbytek neslyšel. |
| |
| Popraviště (Naibun, Sakura) Když Oroch promluví o mém synovi, tak se přestanu ovládat. Kopnu do něj co nejvíc můžu. Předpokládám, že se pár metrů proletí. Otočím se k Naibunovi a Sakuře, kteří před chviličkou dorazili. "Odveď ji!!", zařvu na Naibuna a ukážu na Sakuru. Hned na to se zase obrátím k Orochimarovi a v ruce se mi začne formovat chidori. Přejdu do vzdálenosti sedmi metrů od Orochimara a zadívám se na něj. Ve tváři se mi objeví šílený výraz. Chidori Eisou (Ostré kopí tisíce ptáků) z ruky, kde jsem udržoval chidori mi vystřelí ostří, které Orochovi ufikne nohu. Tiše se zachechtám a to samé mu udělám i se zbývající rukou. "Budeš trpět!! TRPĚT!!!!", zařvu a všem je jasné, že jsem úplně mimo. S tím mi v ruce chidori zmizí a aktivuju svůj EMS, pomocí kterého Orocha zapálím. Pak už budu jen spokojeně sledovat jak se Orochimaru upeče, u čehož se budu chechtat s šíleným podtónem. Zároveň budu černý oheň udržovat mimo jeho hlavu a srdce. Proč? Aby trpěl co nejdéle. |
| |
| Klon 1 - Cvičiště - Sasuke Hange no jutsu Udělám pečetě a nepoužívám slova, nejsou potřeba. V ruce mi zůstanou moje bleskové shurikeny, podoba se změní na mého otce. Musím přivést strýce k rozumu a tohle je jediný způsob, jak toho aktuálně dosáhnout. Kusabana Oshi (Úder květů) Jediné taijutsu, které ovládám. Strýc dostane dvě solidní pecky. Dostanu se mezi Orocha a něj. "Nenapadá tě, že lže? To, že ho zabiješ, teď, ti nepomůže. Nezískáš pravdivé informace." Pronáším otcovým klidným tonem. Připraven na to, že mne strýc sesmahne Amaretsu. "Teď ho uhaš a doveď ho k výslechu." Pokouším se v strýcovi vzbudit hlas rozumu. Klon 2 - Cvičiště - Sakura a ostatní, co ještě nezdrhli "Hay!" Příjmu rozkaz, cítím sílu, která se začíná linout ze strýce. Je mi tak trochu jasné, že to bude asi průser, kde by nemělo být moc lidí. Pravdou je, že za Sakuru neodpovídám, takže se pouze postavím na stráž. |
| |
| Cvičiště - Sasuke, Sakura, Naibun Všichni jste byli svědky jak Sasuke odkopl Orochimara. Poté se k němu dostal a ufikl mu nohu, u čehož se chechtal jako šílenec. Hned na to se přesunul do pozice, odkud by mu mohl ufiknout také ruku. To ale už byl Naibun u něj a připravoval se ke své technice. "Chcípni Sasuke!" zachrčel a jeho tělo explodovalo. Jeho kosti se rozletěly do všech stran. Sasukeho zasáhlo jedno žebro do stehna a Naibunův klon se rozplynul. Sakura a pravý Naibun byli v dostatečné vzdálenosti, takže je letící kosti neohrozili. |
| |
| Sraz pěti kage - Naruto, Kakashi, Rin, Gaara Když Tsuchikage "odvolal" sloup a uvedl tak Narutovo křeslo do původního stavu a polohy, tak se všichni na chvíli odmlčeli. To už však Naruto začal provokovat dalším trikem, který kdysi odkoukal od Kakashiho. Kupodivu všech na to zareagoval raikage a ne tsuchikage "Uklidni se mladej!" Naruto ale i před jeho reakci chvíli pokračoval, ale nakonec toho nechal a promluvil. "Začneme tě brát jako sobě rovného a ne jako dítě, ale až se tak přestaneš chovat!" odpověděl Narutovi tsuchikage a raikage jen rozhořčeně přikývl. "No tak, pánové. Chcete ukončit toto jednání, aniž bychom se na něčem dohodli?" vmísila se znovu mizukage a také se zvedla z křesla. "Ještě jste se nevyjádřili k mému návrhu. Takže kdo je pro to, aby byl z každé vesnice do Konohy poslán tým schopných shinobi, kteří budou mít za úkol chránit hokageho?" zeptala se a na všechny se usmála. "Souhlasím." řekl tsuchikage, který byl pořád ještě červený. "Hmm.. Co mi zbývá. Beeho už asi nezachráníme." zabručel raikage a zachmuřil se. "Zdá se mi to jako dobrý nápad." přisvědčil Mifune a přikývl. Pak se zraky všech, krom zraku tsuchikageho upřely na Gaaru a Naruta. |
| |
| Popraviště (Naibun, Sakura) Úspěšně jsem Orochovi ufikl ruku. Nehorázně mě to potěšilo a zahřálo u srdce. Pomalu se přesunuju k jeho ruce, abych mu jí také tak precizně amputoval. V tom ale oroch zachrčí, že mám chcípnout a exploduje. Jedno z jeho žeber se mi zabodne do stehna. Tohle jsem opravdu nečekal a jde to na mě i dobře poznat. Oči mi překvapením i bolestí div nevypadnou z důlků. Jednou rukou se chytím za zraněnou nohu a druhou rukou si to žebro vyrvu ven. "Áaargh!!!", vydám skřek, který mi trochu pomůže si od bolesti ulevit. Po vytrhnutí si žebra z nohy ho odhodím stranou a znechuceně se podívám na místo, kde ležel Oroch. Odplivnu si a otočím se. Deaktivuju sharingan a pomalu začnu kulhat domů. |
| |
| Popraviště (Naibun - Klon, Sakura) Oroch se rozprskne a to mi sebere můj skvostný plán, jak strýce schladít. Navíc mi to sebere jednoho klona. Trochu naštvaně se koukám na strýce, jelikož mi dojdou všechny informace od právě zničeného klona. Když se dostane až k nám v rychlosti se napřáhnu, vypadá to, že mu chci dát ránu. Místo toho však proskočí nazelenalý výboj. Doragon Taisha (Dračí regenerace) Pošlu do něho proud léčící energie. Je to krátklý výboj, ale od toho to je. "Příště ho nejdřív nech vyschlechnout, jinak se nikdy nedozvíš, co se opravdu stalo." Pronesu kysele. Pravdou je, že kdybych nebyl klon, asi bych si to rozmyslel tohle říct. Klon - marně hledající Tsunade Prošel jsem Radnici a nemocnici, ale tsunade jsem nenašel. Najednou dorazí informace o tom, co se stalo od zničeného klona. Zavratím hlavou a deaktivuju se. Originál a děcka Uschoval jsem děcka u rodičů Sakury. V rychlosti jim vysvětlil situaci a postavil se na stráž. Postupně nejdřív příjde informace od jednoho klona, že Orochimaru explodoval. V rámci toho, že nepřišla odpověď i od druhého klona, asi to nebude nic vážného. "Takže děcka, myslím, že je po poplachu. Počkejte, až mi to potvrdí a pak se můžete vrátit k vaším činostem." Zjevně je mi čmárání na sochy úplně jedno. Přeci jen nejsem ani pořádně Konohan. |
| |
| Sraz... Mameluka, Senylního dědy, kočky a dvou týpků Skoro jsem nemohl uvěřit svým uším, chtěl jsem se rozčílit, ale takřka jsem v sobě na to ani nenašel sílu. V duchu se mi místo vzteku ozval jen ironický smích. Tiše jsem se začal smát a zakryl si ústa. U bohů tohle není pravda, tohle je jen blbý sen. Asi to je předtucha pro blbý den. Nejspíš hned jak se probudím, tak šlápnu do hovna. Dobrá, takže nejdřív tu je hádka, pak čekáte na můj názor, který okamžitě odsoudíte se slovy že jsem blázen. Nehledě na to že by mě to mělo urážet mě poté napadnete.. No říkejme tomu spíš demonstrace schopností... Mezi námi pěti by napadení vypadalo jinak. A nakonec mi tvrdíte, V téhle chvíli zvážním. že se chovám jak dítě? Promiňte... to vás asi zklamu. Nikdy jsem ani nepoznal jaké to je být dítětem. Téhle frašky se nebudu účastnit. Dovedu vydržet hodně ale na hlavu si srát nenechám když mám co dělat u sebe doma. Zvednu se ze židle a ukloním se k Mizukage. Máte mé svolení k čemukoli i můj souhlas s těma týmama... fakt je že sám nemá proti Akatsuki šanci nikdo. Zklamaný a znechucen nad zdejšími způsoby se seberu a odejdu, protože i já mm nervy jen jedny a když se toho dědy začal zastávat i Raikage, tak tu ze sebe nebudu dělat terč pro jejich pitomé narážky. (nikam nespěchám, pokud mě někdo zkusí zastavit, tak ať si mě klidně doženou, krom toho se obávám dalšího výstupu toho dědka, tak se připrvím na stínové klony zapomocí kterých bych se vyhnul případnému útoku.) |
| |
| Sraz pěti kage - Naruto, Kakashi, Gaara Sleduji celé dění před sebou. Vypadá to že Tsuchikage z nějakého důvodu vskutku Hokageho nemá rád. Dost dobře jsem nepochopila o čem ta celá hádka je, celé se mi to zdálo nesmyslné. Tsuchikage celkově reagoval jak pako a Hokage mu jen nahrával. Když Hokageho vynesl do vzduchu sloup, Po chvíli jsem ucítila silnou hustotu chakry v místnosti. Ikdyž nejsem schopná vidět chakru, přísahala bych že okolo hokageho šla vidět modrá "aura". Zjistila jsem že se mi začlo ztěžka oddechovat. Chvíli jsem marně lapala po dechu až se najednou ovzduší uklidnilo. Blázni zatracení... Všichni tu nejsme jouninové trénovaní na nejhorší bojové podmínky! Cokdyby jste si to nechali na někdy jindy. Celkem zděšeně jsem pozorovala sraz. Vcelku mě děsí destruktivní síla kterou tito muži a žena musí určitě mít. Chvíli se utápím ve svých myšlenkách, když zjistím, že hokage poslal ostatní pána do háje a odchází. Ale Hokage-sama... Zanamítám... Zmateně se podívám na Kagy, na Hokageho.... Na kagy... a rozběhnu se za Hokagem kterého doběhnu a jako správný podřízený ho následuji asi dva krky za ním. |
| |
| Sraz pěti kage - Naruto, Kakashi, Gaara, Rin Naruto řekne svoje... No já se musím pod maskou smát. "Nikdy nebyl dítětem? Nikdy nepřestal být dítětem." Je to spíše úsměvné povzdechnutí, ale musím uznat, že dokud ho ostatní nezačnou brát vážně, nemá smysl v tomhle pokračovat. Rozhodně to bude zajímavá spolupráce. Na to konto se Naruto zvedne a začne i s Rin odcházet. Pozvednu se také. Pokrčím omluvně rameny. "V případě potřeby se s náma spojte a bude vám umožněna spolupráce a poskytnem Vám příslušně přístupy." Udělám obřadní úklon a otočím se za Narutem. Jsem jeho ochranka, ale v okamžiku, kdy nendodrží kodexy chování, to holt musím zařídit za něj. |
| |
| Konoha => Následně sraz pěti Kage Sedíc na střeše jednoho z domů sleduji chakru Hokageho dětí. Naibun je naštěstí rychle odvedl pryč a vypadá to, že nebezpečí jim nehrozí. To už však Sasukeho síla kompletně vyšla na povrch a můj senzor zase obaluje temnota. Do prčic. Zrovna když je Hokage pryč. Už je toho dneska moc vypadá to, že budu muset jeho seanci lehce vyrušit mým nečekaným příchodem. Následně na to se odeberu do svého bytu. Vytáhnu si zpoza svých šatů kunai, který mi Hokage daroval pro případ nouze. Anténu tu máme, henge jsem provedla. Inu je na čase se ukázat. Gentoushin no Jutsu „Astrální projekce“ S tím jsem se objevila před Hokagem. Bohužel jsem jen rozmazaná černá varianta, takže mé plavky vidět nejsou a jediné co by šlo poznat jsou oči, které jsou změněné pomocí henge. I postava vypadá jako spíše jeho žena nebo Tsunade, takže to, že mě někdo pozná je minimální šance. Jak se tam můj "hologram" objeví ukloním se. Je mi jasné, že tento vpád je neomalený, ale také jsem nepřišla je pozdravit. Omlouvám se Hokage-sama, že vás vyrušuji, ale máme problém. Orochimaru se zase objevil ve vesnici. Dle všeho žádá to stejné co dříve a stejně jako minule i Uchiha Sasuke eliminoval nepřítelza použitím svých nově nabitých sil a vzteku. Tentokráte to však vypadá, že se nám tu objevil někdo, kdo se prezentuje skoro jako Orochimarovo nadřízený. Pokoušela jsem se je vysledovat, ale něco mi v tom brání. Znovu se omlouvám za narušení, ale považovala jsem za nutnost vás informovat. S tím se otočím p ocelé místnosti a nakonec stojím, tak abych sledovala všechny zbývající vůdce vesnic. Provedu úklonu a otočím se z5 na Hokageho. |
| |
 | Mýtina Spolu s Kisamem a Tsuki jsem se přenesl na mýtinu, kde byl domluvený sraz s těmi novými. Jen co se tam objevíme, tak má Tsuki rádoby vtipnou připomínku. Nemám zrovna náladu se nijak hádat, tak se na ní jen podívám a pokrčím rameny. Netrvá to dlouho a oba nováčci se tu objeví. Jeden je šlachovitým mladíkem, který ihned osloví Kisameho. Druhý z nich je člověk v dlouhém černém kabátu s kápí a při každém jeho kroku se ozve zavrzání. Hmm, zajímavé. Budu muset zjistit co je zač. usmyslím si a po jeho otázce si sundám masku. "Ano, máš pravdu. Jsem Uchiha Kizashi. A ty jsi?" zeptám se muže, který mne oslovil a pousměju se. Počkám až mi řekne své jméno a kouknu na toho druhého. "A ty? Jak se jmenuješ?" zeptám se toho muže se zavázanou držkou. |
| |
| Mýtina - Urufu, Kizashi, Kisame, Tsuki Kizashi mi potvrdí, že jsem se nemýlil a zeptá se mě na jméno. "Jméno? Jméno není důležité. Ale když to musíš vědět, tak jsem Kurushimi Sendo." odpovím chraplákem Uchihovi a znovu zavrzám. Ooh! Snad se nerozpadnu. řeknu a chraplavě se zasměju. Počkám až se bělovlasý mladík představí a pak se otočím na Kizashiho. "Ty si tu vydržuješ harém, Kizashi?" zeptám se a ukážu na Tsuki, čímž odhalím prsty, které jsou navlečené do černé kožené rukavice. Ženská v akatsuki? To nevěstí nic dobrého. řeknu si v duchu a sípavě vydechnu. |
| |
| Mýtina Podle očkávání muž s maskou je Uchiha Kizashi ... Je zvláštní jak se neustále rojí a rojí nový Uchihové. Zajímalo by mě co podědil ze schopostí svého otce ... Na podobné úvahy ale není zrovna nejvhodnější chvíle a po podivínovi v kápi se musím představit i já. "Hideharu Urufu, přezdívaný Bílý vlk ze Skryté Mlžné. Jsem jedním z Šermířů, jako tady Hoshikagi." zamumlám zafáčovanými ústy a mimoděk ukážu na svá záda, konkrétně na velkou čepel Hitsume. Je velmi podobná Zabuznově sekáčku, jen kov je bílý a září na něm pár blankytných run. "Rád tě poznávám Kizashi." |
| |
| Mýtina Ten zahalenec se snaží být tajemný a vede podivné řeči. V duchu nad tím mávnu rukou a otočím se k tomu bělovlasému týpkovi. "A když už, tak *Rád VÁS poznávám, Kizashi*, jasné?" řeknu Urufovi a odvrátím se od něj. Chvíli budu mlčky pozoruju ostatní, hlavně Tsuki, který vypadá trochu pobouřeně. "Dobrá, tak jsme se tady už seznámili. Myslím, že můžeme přikročit k hlavnímu bodu našeho plánu." řeknu pevným hlasem a poprvé od doby, co jsme chytili Beeho se usměju. "V těchto chvílích probíhá v zemi železa sraz pěti kagů, na kterém projednávají nejlepší strategii, jak nás zastavit." řeknu a prohlédnu si reakce ostatních. "A proto jsem vypracoval plán preventivního úderu." dodám a samolibě se usměju. "Teď, když jsou kagové pryč, chci napadnout všechny velké vesnice. Všechny až na Konohu, ve které se pořád nachází Uchiha Sasuke." vysvětlím a na chvíli se zamyslím. "Orochimaru a Miyamoto se postarají o písečnou a kamennou. Kisame a Urufu se postarají o svou rodnou vesnici. A Tsuki a Sendo půjdou do oblačné. Námitky?" řeknu a počkám si na jejich ohlasy. |
| |
| Sraz pěti kage - Naruto,Kakashi,Rin,Gaara Poslouchám co se děje a vidím,že Tsuchikage nás nemá moc v lásce.A proto řeknu:,,Naprosto souhlasím abysme sestavili tým těch nejlepších shinobi,kteří budou bránit hokageho.Nic méně navrhoval bych sestavit týmy po 3-4 členech.A navíc bych poslal nějaké ninjy,kteří by zkusili zjistit něco o Beem.A pokud jak řikáte ho již nezachráníme tak se chci aspoň o to pokusit." Dokončím řeč a začnu přemýšlet.V hlavě mi lítá 1000 jmen shinobi,ale pořád nevím jaký tým vyrobit.Co kdybych se zúčastnil sám a byl v jednom z týmů?Ale kdo by bránil vesnici to není dobrý nápad.I když bych moc rád chtěl najít Beeho tak budu muset bránit svojí vesnici.Stále nevím jaký tým tak počkám na řeči ostatních kage jak se domluvíme. |
| |
| V poklidném stínu stromů - Kizashi, Rybožrout, Smrťák a Urufu Čekám na Kisameho odpověď, ale ten vypadá, že se o mě nezajímá, místo toho se ozve dědula tedy, doufám, že dědula podle vzhledu a neustálého skřípění v jeho pohybu. Jeho slova mě vzpruží a já udělám pár kroků k němu. Vlasy se mi přitom lehce naježí a zvednu ruku přičemž na něj namířím prstem. Dej si bacha kostlivče nebo tě zakopu tam kam patříš. Potom poslouchám slova Kizashiho. Když oznámí útok na vesnici přemýšlím na jakou budu útočit já, jelikož jsem z Konohy a tak zas takovej přehled o zbylých vesnicích nemám jako zbytek. Ovšem více než vesnice mě zaráží výběr společníka. Šéfe to snad . . . proč já musim dostat tohohle vrzala co ani neví co je slušné chování ?? A nevím jestli je dobré posílat Urufu a Kisameho spolu. Pokud jsou oba z mlžné budou mít o obou dostatečné informace, aby byli schopni se jim postavit. A ohledně útoku, proč útočíme na vesnice ?? Není snad hlavním cílem poslední Bijuu ?? Myslím, že když bychom po něm šli všichni tak ho dostaneme bez problémů. Vždyť je jen jeden a potom by nám nemělo nic stát v cestě. Nebo mu Orochimaru může unést děti v tom má přece praxi a je to jediná věc co mu aspoň jde. Ušklíbnu se a pro jistotu se rozhlédnu jestli tu ten had někde není. |
| |
| Sraz 5 Kage - odchod Mlčky Kaori přikývnu že jsem všemu rozuměl. Pokusím se domů spěchat, ale mám tu ještě nějakou práci. Odbydu Kaori a podívám se přez rameno na Kage. Předpokládám že jste slyšeli a nic tlumočit nemusím... Orochimaru už asi není největší hrozba které čelíme. Otočím se zpět na odchod a pokračuju. Vyjdu z budovy a počkám až se ti paprikové na něčem rozumném shodnou a ukončí sraz. Docela mě štvou, no dobře... Mizukage je v pohodě a Raikage celou dobu mlčel dokud nezačlo přituhovat ale ten jeden malej plesnivej pidižvík mi pije krev! Přemýšlím a čekám... Až uvidím Raikageho, tak mu nějak slušně dám gestem najevo ať jde ke mě nebo ať čeká a sám se zaním vydám. Raikage-sama, chtěl jsem vám nabídnout schopnosti které Konoha nově nabyla. Podívám se na Raikageho useknutou ruku Je tu možnost, že by s tímhle šlo něco udělat, ale pravděpodobnost úspěchu se neodvážím tipovat. Nejsem lékař. (pro PJ... Rin mi psala do pošty že je medik a že by Raikagemu mohla něco s tou rukou udělat, tak ať tu nejsou nějaká nedorozumění) |
| |
| Sakura, Naibun Poté co Naibun na Sasukeho použil svou techniku a promluvil na něj, tak se Sasuke pozvolna rozplynul. Je vám úplně jasné, že se přenesl pryč, protože už necítíte jeho temnou chakru. Ocitli jste se na cvičišti sami. Tedy ne úplně sami. Z okolí se sem začali dostavovat konožští ninjové, kteří se začali ptát jeden přes druhého "Co se tady stalo? Co se děje? Je někdo zraněn? Kdo zase napadl naši vesnici? Kdo toho útočníka odrazil?" Nakonec sem dorazila i Kurenai, která k vám dvěma přiskočila a řekla "Měli byste jít oba zpátky do města. Pojďte, doprovodím vás." Poté, ať jste chtěli či nikoliv, jste v Kurenainině doprovodu vyrazili k bráně. Cestou jste mlčeli. Tedy Kurenai určitě. Až u brány vás oslovila. Už z vážnosti jejího tónu vám bylo jasné, že se jedná o něco ne moc dobrého. "Teď půjdete oba domů a zkontrolujete Sasukeho. Jestli tam nebude, tak to ihned půjdete říci Shikamarovi nebo Choujimu. Už od minulé potyčky s Orochimarem jsme se připravovali na to, že Sasuke opustí vesnici. A proto Shikamaru zformoval skupinu, která ho v případu nouze vystopuje a přivede zpátky." řekla Kurenai nesmlouvavě a vyrazila směrem do vesnice. |
| |
| Meeting Akatsuki Na Kizashiho příkaz se zafáčovanými ústy pousměji. Aspoň ulehčíme lovninům práci ... a konečně se zbavíme těch slabochů, kteří naši vesnici přivedli do kytek. Kývnu, abych dal najevo svůj souhlas. Na Tsukiinu poznámku se musím opět ušklíbnout. "Třeba proto, že jsem odtamtud teprve nedávno odešel. Znám dokonale naši obranu a tajné cesty. A taky proto, že nejen oni, ale i my máme v tamnějším prostředí výhodu v používání technik." Z téhle mírně arogantní poznámky přejdu k uctivému tónu a otočím se na Kizashiho. "Vůdče, možná by nebylo zbytečné svrhnout současnou zkorumpovanou vládu a urvat si Mlžnou pro sebe. Já i Kisame máme jistě určitou autoritu mezi našimi bývalými společníky a neměl by být takový problém si je podmanit, po odstranění několika klíčových osob ..." navrhnu. Každá katana dobrá ... |
| |
| Cvičiště- Sayuri a Kuma Chvíli jsem dal čas na reakce Sayuri, ale nehodlal jsem stát mlčky celý den. Nakonec jsem se podíval na Kumu s výrazem plným zdravého nadšení (nikoli Narutovo fanatické kukuč). Rozhodnul jsem se zůstat. Tam odkud jsem už patřím mezi nejlepší avšak tady se mám ještě hodně co naučit. Neříkám že si tu najdu ženu a šťastně tu zestárnu, ale kdyby to bylo možné tak bych tu rád nějakou dobu v Konoze zůstal. Odkývu Kumovi jeho dotaz na to zda chci zůstat či ne. Bohužel pro mě Sayuri se nechtělo bojovat tak jsem měl pro dnešek útrum s blbnutím ale strašně moc mě zajimala technika zapomocí které zdejší ninjové chodí po vodě a šplhají. Nebojím se že s mou chápavostí to ovládnu rychle, ale chybí mi dost teorie. Smím li navrhnout trénink pro mě. Rád bych se naučil ten trik zapomocí kterého dokážete chodit po zdech stropech či vodě. Je to velice zajimavé a užitečné. Ale věřím že Sayuri to už dávno umí tak nemám ani nic proti jiným typům tréninku. Jen chci vědět jak se to teoreticky provádí. |
| |
| Sakura a já (tedy klon) Po útoku přišla salva shinobi z Konohy. Víceméně automaticky odpovídám na jejich otázky. "Útok Orochimarova těla. Krom něj žádný zraněný. Odrazil ho Sasuke-senpai." Víceméně zodpovím, většinu důležitých informacích. Objeví se další shinobi (Kurenai), která nás chce doprovodit do města. "Já klidně můžu zůstat. Jsem jen klon." Oznámím celkem normálním oznamovacím hlasem. Zjevně nepokládám za důležité je doprovázet a raději pomůžu zde. Fakt, že je strýc zase v tahu mě nepotěší. Je to fakt, který není dobrý pro něj a pro rodinu. To, že to není dobré pro vesnici, mě celkem nechává chladným. Sice se mi ve vesnici líbí, ale zatím k ní nemám moc vazeb. Ještě zde nejsem ani pořádně registrovaný a pomalu tu mám spíš post hosta. Nepředpokládám, že by mě bylo povoleno se vyvleknout. Kage Bunshin no Jutsu Udělám dva další klony, které tím naplní můj aktuální limit klonů, které jsem schopen udržet. Jeden se deaktivuje a tím předá dosavadní informace originálu. Druhý klon to naopak nasměruje do vesnice na hledání strýce a původní klon bude dělat doprovod Sakuře. Přeci jen je těhotná a je potřeba na ní dohlížet. Originál - Dětská školka - u rodičů Sakury Zamrkám, když ke mě dorazí informace od klona. "Takže, máte volno. Pohotovost by měla za chvilku skončit. Orochimaru byl poražen." Oznámím jim, že si můžou jít klidně kreslit dál kam chtějí. "To zase bude den." Povzdechnu si. Zmizení Sasukeho Itachimu samozřejmě neoznamuju. Nevidím pro to důvod. |
| |
| Pod bičem Naibuna. . . Ten zákeřný Uchiha nás odtáhl. S výmluvou o naší vlastní bezpečnosti nás přivedl k babičce a dědovi mladého Itachiho. Teď nám to zkazil. Štěstí, že klony zůstali na místě a dělají svoji práci. Pousměji se a sleduji přitom bratra, jestli něco nekutí. Jako ten mazanější z nás dvou vždycky plánoval dopředu. Já za to vždy byla ta co se nebála jeho šílené plány dotáhnout do konce. U pana Haruna se chovám překvapivě vzorně a opatrně. Při čekání co bude dál si vezmu pramínek vlasů, kterým si začnu obmotávat prst, takhle si hraju ještě chvíli než nevím co dělat dál. Houpnu jednou nohou za druhou a sleduji botky, které se kmitají ze strany na stranu. Už, aby tu byl taťka a vzal nás zase někam na výlet. Matka poslední dobou je nějaká divná, třeba je nemocná. Nebo budeme mít sourozence. Kimizuri mi říkala, že její mamce taky furt bylo špatně a spala a pak přišel na svět její bráška, ale mamce neroste břicho, tak to je divný. . . no doufám, že jí je jenom špatně nebo se jí stýská. Z mého myšlení mě vytrhne Naibun, který nám oznámí, že je klid. Rychle vyskočím na nohy. Super. Už jsem se bála ,že ten dnešek promarníme. Otočím se k bratrovi a mrknu na něj. Tak jdeme zase ven ne ?? |
| |
| Sayuri a Kiba Když nám Sayuri předvede svojí škálu schopností musím jí zatleskat. Výborně, tvé zacházení s listy je působivé. Jsem si jsit, že chuninské zkoušky budou pro tebe hračka. Je docela pravděpodobné, že budeš ovládat element země, ale také je možné, že je tvým elementem vzduch. No mohli bychom použít papírky, které by to vyřešili, přesto mám pro vás naplánováno něco jiného. Prosím chytněte se mě oba za rameno použiji zpětné přivolání. A taky, jak se mě chytnou tak ho použiji. Po velkém puf se všichni tři ocitáme na místě, které odpovídá bambusovému lesu. Vše by vypadalo normálně, kdyby před námi nestála ohromná brána, na níž je zobrazen ohromný medvěd. Vítejte před městem Burazābea. Udělám pár kroků k bráně a holí začnu do ní bušit. Následně na to se s vrzáním začne otevírat. A než se tak stane otočím se ještě ke svým studentům, nebo spíše spolubojovníkům. Rozhodl jsem se, že první část tréninku provedeme zde. Kiba se zde naučí prvotní techniky shinobi a Sayuri ty se tu taky určitě něco nového přiučíš. Hlavně zde zjistíme, jaký element ovládáte a mítní mistři vás určitě nějaké techniky rády naučí. Jakmile to dopovídám brána je otevřena a zpoza ní vystoupí asi tak 10 metrů velký panda kráčející po dvou. Lehce se motá, jako by byl opilý, v tlapě drží kopí a na sobě má plnou zbroj. *škyt* Kdo tam ?? *škyt* Akagumo to jsi ty ? *škyt* Pohlédnu na pandu a pobouřeně zvednu jedno obočí. Jistě Yo-Tsute, zase piješ na hlídce ?? Já nikdy.*škyt* Jen, aby budu si an tebe dávat pozor. S tím se pousměji a zamířím si to do města. Rukou mávnu na studenty, aby šli za mnou. Nebudu vás tu provázet, na to je tohle město až příliš veliké. Spíše vás vezmu k jezírku odpovědí. Tam jsem začínal s tréninkem já.¨ Brouzdám si to městem, které je obrovské. Ulice jsou narvané medvědy různých veliksotí, někteří chodí po dvou jiní po čtyřech. Občas tam jde vidět i nějakou osobu, jak vedle některých z nich stojí nebo s nimi hovoří. Já se však všem těmhle vyhýbám až na pár pozdravů svým známým. Nakonec se vydáváme na okraj města. Viditelné jsou ohromné hradby, kterým ty v Konoze nesahají ani do půlky. Pod hradbami se nachází dům překvapivě uzpůsobený lidským potřebám. Vedle něho je menší jezírko. Ha máme štěstí. Zrovna tu nikdo není. Takže se tu ubytujeme. Zaberte si každý z vás jeden pokoj a za 10 minut u jezírka, já si jdu zatím něco zařídit. S tím je nechám na pospas medvědímu osudu a jdu dál do města. |
| |
| Kuma-sensei a Kiba-san Během toho, co sensei mluví, pečlivě smotávám palmové listy do ruliček a nakonec je uklidím do svojí tašky, která mi nepřekáží a kterou mám hozenou přes rameno. V závěru své práce zdvihnu pohled a upřu ho na Kumu-senseie. "Arigato za pochvalu, sensei..." Zamumlám. "Takže země či vzduch? No, vzduch by byl asi k listovým jutsu příhodnější... Ale jestli mám zemi, co s tím můžu udělat?" Na rozkaz pokrčím rameny a chytnu se ho. Nevím, nikdy jsem nic podobného nepoužívala, jako že bych neměla jak, nic neumím přivolat, ale je to celkem zvláštní pocit. Vzhlédnu k bráně, která se před námi tyčí. "To vůbec není špatné..." V tichu čekám, až se brána otevře, přičemž pohlédnu na senseie. Zareaguji jenom přikývnutím. Musí být naprosto jasné, že nejsem jedna z těch, co by se bůhvíjak vybavovali. Asi mám pusu jenom na okrasu. Na pandu vykulím oči, ale vzhledem k tomu, že sensei zůstává tam kde je, tedy před námi, a proto by měl panda nejdřív zašlápnout jeho, v klidu počkám. Jiný člověk by se možná zasmál té výměně názorů, ale já se jenom ušklíbnu. Vydám se za senseiem a na jeho další poznámku zase jenom přikývnu. "Jezírko odpovědí? Ale já nepotřebuju odpověď... Spíš výzvu." Potichu si lehce pobaveně odfrknu. Po cestě si s lehkým nezájmem prohlížím medvědy. Jsou impozantní, ale mně medvědi vždycky přišli příliš těžkopádní. Nevím, možná ve mně lehce vzbuzují úctu - ale jenom lehce, to bude nejspíš tím, že jsem je nikdy neměla za nepřítele. Potom bych možná viděla. Pohlédnu na dům, jezírko, a pak pohledem sklouznu na senseie. "Hai sensei." O Kibu se příliš nestarám, nejsem moc typ, co by se stále k někomu přátelsky a důvěřivě cpal, krom toho, v jistém smyslu něco podobného cítím i od něj, a vydám se k domu. Vejdu, a protože tu má být údajně prázdno, nebojím se a prohlížím si pokoje, dokud nenajdu nějaký, který by se mi líbil - v ideálním případě spíše menší, takový, aby se z něj dalo vyjít ven, nejenom na chodbu. Nechám si tu svůj batoh s předem připravenými listy, jinak si tu ale nemám v podstatě co nechat. "Kliascké" zbraně, kunaie a shurikeny, si beru se vší samozřejmostí s sebou, listy bych měla poblíž kdyžtak sehnat, a víc věcí jsem si nebrala - kdo by tušil, že tu budeme nějakou dobu ubytovaní? Odhaduju, že už je tak akorát čas na to, abych šla na trénink. Vyjdu dveřmi, kvůli kterým jsem si vybrala tenhle pokoj, ven, a obejdu část domu dokud nenajdu jezírko. Tam se zastavím, přidřepnu si k hladině, a začnu si v ní zlehka máčet prsty ruky dokud někdo nepřijde. |
| |
| Situace u Akatsuki Nad návrhem Urufuha se Kizashi na chvilku zamyslí, zjevně zvažuje pro a proti. Nakonec kývne. "Jestli Vaše pověst dokáže zmanipulovat dostatečně obrané síly mlžné bude to rozhodně přínosem." Odsouhlasí plán. Což pro Kisameho a Urufuha znamená, že před přímým útokem bude muset následovat infiltrační část, aby zjistili kdo by byl ochoten spolupracovat. Následuně upře svojí pozornost k Kurai Tsuki. "Důvodem, proč nezaútočíme na Konohu a nebo na sraz 5-ti Kagů je prostý: 5 Kage má u sebe ochranku složenou z nejlepších ve svých vesnicích, neměli by jsme dostatek šancí." Chvilku trvá, než pokračuje k vysvětlení proč na Konohu ne. "Proč neútočit na Konohu?" Usměje se. "V Konoze se nachází Uchiha Sasuke... Pokud uděláme správně útoky, můžeme podpořit mínění, že stále spolupracuje s náma a tím oslabíme celkový post Listové. Přeci jen, mnoho shinobi nevěří, že by můj otec měl potomka, případně o tom nemají ani tušení, že u Akatsuki je někdo z klanu Uchiha a budou celkově velice náchylní věřit, že se jedná o toho nezvedence Sasukeho. Pokud obrátíme veřejné mínění proti Konoze, tak v okamžiku našeho finálního útoku, by jsme mohli mít dostatečnou zásobu jedinců na odlákání pozornosti... Kupříkladu skrytou Mlžnou jako štít." Ukončí vysvětlovací okénko. "Takže aby jsme si rozuměli: Zaútočte na vesnice, ale nezničte je. Musíme v nich probudit strach a nejistotu. Nemusíte útočit v barvách akatsuki naopak, nepoužívejte náš znak, aby nevěděli, odkud útok začal." Usměje se. Úsměv je nelítostný a zlý. "O rozšíření špatné pověsti na jméno Uchihi Sasukeho se postarám osobně." Načež to vypadá, že ukončil přednášku a pokud nikdo z vás nemá otázky, je připraven vás rozpustit. |
| |
| Situace Konoha Naibun a Sakura Kurenai po informaci, že mluví s klonem protočí oči v sloup. Její výraz je jasný: To už ho zvládli tohle také naučit? "Dobrá dohledejte Sasukeho a ať se hlásí neodkladně u Tsunade-sama." Uzavře diskuzi a pak odkavačí v organizování a uklidňování lidí po poplachu. To se kryje i s vaším příchodem do bezpečí hradeb Konohy. Když dorazíte domů, nenajdete Sasukeho doma, jak jste možná doufali. Opravdu to vypadá, že se po něm slehla zem. Sasuke Přenesl ses na místo, které je známé víceméně jen tobě a Narutovi a několika málo vbraným jedincům. Sklad, kde máš schovanou druhou věc, pro kterou si přišel Orochimaru: Svitky. Myšlenka překontrolovat tuhle nenápadnou místnost je naprosto zřejmá. Orochimaru je hydra mající hodně těl a je možné, že se mu podařilo nějak prolomit všechny obrany a dostat se zase ke svému pokladu. Místnost vypadá... Že zde někdo rozhodně byl a něco hledal. Nevypadá to na Orochimara, protože ten by rozhodně nenechával svoje svitky bez povšimnutí. Pravdou je, že to mohl být i Naruto, když hledal něco proti Orochimarovi v okamžiku, kdy ti unesl tvého syna. Do dneška ti sklad nepřišel na mysl, takže kdo ví. Každopádně rána na stehně způsobená žebrem od Orochimara celkem pálí. Sice cítíš, že jí něco otupuje, ale není to úplně ono. Brnivý pocit ti naznačuje, že možná nebude něco v pořádku. Naibun a Děcka Vycházíte z domu Sakuriných rodičů, když k Vám doběhne jeden ANBU. "Itachi by měl jít se mnou. Bude potřeba doma." Praví. Víceméně okamžitě ťafne Itachiho, šoupne s ním na záda a bleskurychle zmizí. (Itachi odnesen domů, kde bude čekat na tatíka.) O chvilku později k děckám dorazí muž v tmavých brýlích. Jsou na něm už trochu vidět roky: Vychovatel Konohamarua a vašeho taťky: Ebisu. "A vy dva půjdete se mnou." Praví celkem důrazným způsobem. Zjevně Vaše malířské dílo nezůstalo bez následků. "Děkuji za dohled, tady to už přebírám já." Převezme vás od Naibuna. |
| |
| Situace Kuma + Sayuri + Ikage Tohle bych viděl, že by mohl mít pod Palcem Kuma. Takže se čeká na něj. Sraz 5ti Kage - odchody Reikage a Naruto Reikage zareaguje jako vždy: Přemrštěně, když Naruto upozorní na svojí ruku. "I bez ruky bych dákazal nafackovat většině lidí, kteří tady jsou." Zazní vychloubačný tým, nakonec však překvapivě obrátí. "Až bude klid, bude čas to řešit." Překvapivě dalším, kdo vyjde z budovi je Mei Terumī - Godaime Mizukage. "Pánové." Pronese jejím typickým skoro svůdným hlasem. "Myslím, že je na čase si ujasnit priority." Povzdechne si a zapře se o zeď. "Vašeho bratra nemůžeme už zachránit. Pokoušeli jsme se zajistit Utakatu, který... byl Jinchuuriki 6-ti ocasého." Prokřupne kotník, čímž odhalí kus zasíťovaného lýtka. "Naše tými skončili v oblasti na západ od Zvučné. Zde našli Utakateho tělo a nic víc. Naši lidé s tím už nic nemohli dělat, ale třeba vaši lidé by našli něco prospěšného." Dokončí prokřupávání lýtka. "Možná by nebylo od věci, aby i vaši lidé udělali nějaké sledovací jutsu na Vás - Hokage, aby jsme věděli, kde se případně nacházíte, kdyby došlo k nejhoršímu." Podsune Vám myšlenku, která není úplně zbytečná na zvážení. "Jsem ochotna postoupit Vám případně i tělo Utakaty s expertem na extrakce a pečetení bijuu z naší vesnice." Nechá vám chvilku na přemýšlení. |
| |
| Utajený sklad - Nemocnice Stanul jsem v malém potemělém skladišti, v kterém přechovávám Orochimarovy svitky. Místnost už na první pohled vypadá, že v ní někdo byl a něco hledal. Je však zcela jasné, že to Orochimaru nebyl, protože ten by tu ty svitky rozhodně nenechával. Hmm... Možná tu byl Naruto... Pak se ho zeptám..., pomyslím si a podívám se na svou zraněnou nohu, která začala nepříjemně pálit. Po chvíli se krom pálení objevil brnivý pocit. "Sakra...", zakleju a připravím se k přenosu do nemocnice. Zavřu oči, ve kterých se mi při otevření objeví můj EMS a já ve fialovém víru zmizím. Objevím se v nemocnici přímo před recepcí. Rozhlédnu se okolo a bez jakýchkoliv slov se odeberu najít nějakého toho medika, který by mi pomohl s mým problémem. |
| |
| šok Po další přednášce nás sensei vezme na místo kde nás chce vycvičit. Vcelku se těším, velice rád bych se přiučil něco nového, avšak velice mě překvapilo když jsem se měl Kumy chytit za rameno. Pak ani netuším co se stalo a octli jsme se v jakémsi bambusovém lese. Zpozorněl jsem když jsem si všiml města, hradeb a medvědů. Čekal jsem že mě někdo každou chvíli napadne, ale na to ten ožralý medvěd neměl ani pomyšlení. Kuma nás odvedl do města k jeho domu a vylíčil nám co se asi bude dít. Když odešel chtěl jsem se na něco zeptat Sayuri která mě ignorovala a odešla. Svěsil jsem ruce a zhluboka vydechl. Achjoooooo.... tohle bude zatraceně dlouhý trénink. Ta malá žába dělá jako bych tu nebyl a každý moment kdy semnou musí mluvit je pro ni utrpení a Kuma někam zalezl.... Super! A napadlo ho vůbec že když se tu máme "ubytovat" tak nám mohl říct předem abych si sbalil alespoň převlečení? Po jednom dni tréninku budu smrdět jak stádo volů. Myslím že až odsud budu odcházet tak z jezírka pravdy bude jedovaté jezírko smrti po mé každodenní koupeli. S podobným remcáním se pomalu odporoučím do domu a otevřu jeden pokoj. Heh... ubytujte se... a teď jako co... mám si označkovat postel?? Prohledám se a veškeré přebytečné věci zbraně a podobně schovám do nočního stolku... postel rozestelu ať jde vidět že je zabraná. svůj plášť ve kterém jsem vždy zahalen hodím na postel a i se zbytkem oblečení se proměním ve vlka. Vyběhnu ven k jezírku a celé to tam prozkoumám, očichám a tak podobně. Jde vidět že jsem poměrně aktivní. Když ucítím Kumu jak se přibližuje, párkrát štěknu přiběhnu na břeh jezírka a v sedě počkám než kemě dojde. |
| |
| Raikage, Mizukage a já Na Raikageho slova jen mlčky přikývnu. Nabítku dostal a odmítl, víc už mě nezajimá. Když se oběví Mizukage, zděsím se myšlenky že porada bude pokračovat tady venku. Chvíli ji mlčky sleduju jak si pohrává s nohou. Hmmmm Proč mi to připomíná bábi Tsunade. Taky nechce přestat flirtovat nehledě na její věk. V duchu se trochu pousměju, ale obličej zůstane vážný. Vskutku nevím zdali naši lidé dokážou na tom těle něco najít, ale to se nedozvíme dokud to nezkusíme. Vaši nabídku přijmám. A ohledně té sledovací techniky... Nenapadá mě momentálně nic, ale pokud někdo z vašich lidí takovou nějakou techniku ovládá, klidně ji na mě může položit. Popřípadě věřím že pokud by na mě nějaký senzibil vložil pečeť tvořenou z vlastní chakry. Nebyl by pro takového senzibila problém mě vyhledat i na větší vzdálenost. Ale to vše jsou jen doměnky. Mlčky stojím, hledím a čekám kdo co dělá. Pokud nikdo nic neudělá ukloním se rozloučím a odejdu. |
| |
| Medvědí vesnice Když se asi tak po půl hodině navracím ke svým studentům po mém boku kráčí Higuma (Pro jistotu, kdyby někdo zapomněl můj 3 metrový grizzly kamarád.) Na Kibu reaguji s úsměv. Jak malej, ale aspoň není, tak chladný jako Sayuri. Tak doufám, že jste se ubytovali, jelikož přejdeme ihned k tréninku. S tím přejdu k jezírku a vytáhnu z kapsy dvě malé mističky a naberu do nich vodu z jezírka. Asi bych vám měl přiblížit, jak bude trénink probíhat. Takže nejdříve zjistíme, který element ovládáte. K tomu nám pomůže ta voda v mističkách oba dva jí vypijte a pak vlastně uvidíte co se stane. Když zjistíme co máte za element začneme se tréninkem, při kterém Kibovi osvětlím základy manipulování s chakrou a naučím ho pár technik klanu Inuzuka a s tebou Sayuri se pokusíme nějak navázat na tvé Kekkai Genkai a skloubit to s tvým elementem. Neboj pokud by jsi měla jiná element než má jí a Higuma, tak ti zde seženu mistra. S tím se rozhlédnu směrem k městu a oboum podám mističku s vodou z jezírka. Jinak se naučte v tomhle městě vyjít, jelikož tu pobudeme týden. Dále ohledně jídla zde. Doporučuji vám ho jíst a neohrnovat nos, jelikož medvědí strava je velice výživná a oběd zde je chakrově výživný jako chakrová pilulka a s častějším pojídáním se vám začne zvětšovat množství chakry. Pomalu si začnu odkládat svoji zbroj, kterou mám celou dobu na sobě a nakonec jsem jen ve své košili a kalhotech. S tím vlezu po kolena do jezírka. Jinak trénink proběhne zde. Toto jezírko má výhodu, že dokáže přenášet chakru a posilovat genjutsu techniky a ničit vedlejší účinky. Tak vás můžu nechat trénovat aniž byste si ublížili, ale za to bude nutné, aby jste i vy vlezli sem ke mě. Přesto všechno, ale nejdříve vypijte tu vodu. Jakmile to udělají začnu skládat pečetě. Yoso no Hyogen "Projevení živlů" Te´d to nechávám s účinky na vás, jelikož živel jste si měli vybrat vy. :D Pokud chcete oheň tak vzplanete, pokud zemi vaše kůže se promění v kámen, s vodou budete asi jako Suigetsu, s větrem zprůhledníte a budete moc volně procházet skrz předměty, a když blesk začnou vámi probíhat blesky. To vše bez vlivu na okolní prostředí. |
| |
| Rande s Akatsuki Poslouchám Kizashiho argumenty a nejraději bych pukla vzteky. Vrrr. Začínám chápat proč zbytek zběhl. Dobrá pokud já mám na starost Mlžnou myslím, že by se tam měl přímo objevit nějaký Uchiha, ale jelikož se asi teď nedostanu do Konohy, aby svlékla z kůže Uchihu, budu si muset poradit i bez toho. Kizashi ukázal by jsi mi svůj sharingan ?? Myslím, že bych si potřebovala pořídit něco podobného. Připravím si prsty a pokud Kizashi sharingan aktivuje, tak použiju svoji. Kopi no Jutsu "Technika kopírování" S výsledkem by se mi v očích měl objevit sharingan. Takhle myslím bude věrohodnější, že jsme z Konohy. Přece jenom, jaký jiný Uchiha by tu ještě byl ?? Pak se podívám na kostlivce v hávu, který mě má doprovázet. Už jen z jeho mluvy a pohybu je ten kostlivec rádoby šéf, takže proč ho v tom nenechat. Aspoň bude první na řadě. Já mezitím vyzkouším své páté eso v rukávu. Hmm cestou budu muset navštívit jednu vesnici, kvůli úplné změně vzhledu. Pak už jen popojdu a vyčkávám na kostlivce, jestli už hodlá vyrazit. Nebo spíše věnuji pohled Kizashimu, zda by nás tam nechtěl odnést. |
| |
| Ebisu a ségra - z bláta do... hnoje? Celkem potěšeně, že budeme mít volno se podívám na našeho žalářníka Naibuna. Jemu jsou zjevně nějaké sochy úplně putna. Moje štěstí netrvá však moc dlouho, když nás převezme něco mnohem horšího: Noční můra mého otce a všech dalších pokolení: Ebisu. Než stihne udělat něco neuváženého, jako Nás zaměstnat, mrknu na sestru. Kasai Bushin no Jutsu (Technika ohnivého klonu) Naklonuju se a začnu zdrhat na obě strany v pevné víře, že moje sestřička použije to samé a tak se nového žalářníka zbavíme. |
| |
| Pod bičem Ebisu Náš překrásně naplánovaný den se pomalu hroutí. Nejdříve Naibun, pak Itachiho prarodiče a teď prošedivělý Ebisu. Hups, asi jsme byli odhaleni, to by mě zajímalo, jak to chce bratr vyřešit. S tím pohlédnu na něj a on na mě mrkne. Super má něco v plánu. To však netuším, že ho má v plánu realizovat, tak rychle. Hups sakra. Pohlédnu oběma směry kudy zdrhnul bratr a potom ukážu na jeden z nich. Tamten byl určitě pravý. S tím vezmu roha i já a to tak, že vyrazím opačným směrem kudy jsem ukazovala. Klona ještě nevyvolávám, ale už při běhu začnu skládat pečetě. Jakmile zmizím za roh, tak začnu vyvolávat. Raiton: Kage Bunshin no Jutsu Druhá Kaminari vyrazí v nejbližším Téčku opačným směrem co já. Tímto úprkem pokračuji ob dvě tři zastávky a pak začnu s přivoláváním. Kuchiyose: Gamameri S tím se přede mnou objeví můj oblíbený žabák. Honem Gamameri schovej nás, jde po nás Ebisu. Jasný už se na tom pracuje. S tím mi skočí na hlavu a použije techniku maskování přičemž bychom měli splynout s okolím. |
| |
| Sasuke - nemocnice V okamžiku, kdy se přeneseš do nemocnice, zjistíš, zajímavou věc: Dostal jsi do nohy křeč. Ostrá bolest vystřeluje, že nejsi schopen efektivně stát. Než se vzpamatuješ, zavrávoráš. Místo země tě však zachytí něčí ruce, které tě usadí na židli. Jedná se o celkem jisté ruce, které tě už opatrovávali několikrát. Bohužel to však nejsou ruce Sakury ale Tsunade. "Slyšela jsem, že jsi se zase nechal zrubat." Pronese místo pozdravu. Mávne rukou na jednoho z mediků, který přiveze okamžitě lůžko. "Tak se ulož, to snad zvládneš." Pronese stejně odměřeným a spolehlivým hlasem, kterému se tak blbě vzdoruje. Počká až se uložíš a nechá tě odvést do pokoje, kde začne s šetřováním. "Zajímavé." Poznamená, když odkryje ránu. Ta je víceméně zhojená, jen kůže na ní je zarudlá. "Koukám, že už tě někdo ošetřoval, ale zjevně jsi mu nedal dost času." Poznamená. Kývne na medika, který začne okamžitě s analýzama. "Nechala bych tě v tom nejraději pořádně utopit, ale... Přeci jen jsi jedním z největších problémů ale i obranářů vesnice." Jiný medik jí přinese složku. Koukne do ní. "No vypadá to, že se Orochimaru stále učí nové fígle." Zavře složku a podívá se na Sasukeho. "Vypadá to, že to poslední tělo bylo prosycené nějakou chemickou látkou." Neřekla sice přímo slovo jed, ale cítíš, že zůstalo viset mezi váma. |
| |
| Naruto - sraz Kage - ukončení Mizukage se na Naruta naposledy otočí. "Pošlu k Vám do vesnice tým, který pracoval na výzkumu Utakatova těla a jeho sledovací pečeti." Trošku se usměje. "Oni mají plný přístup k těmto informacím." Načež zmizí v Budově. Zjevně je to i její rozloučení. "Pošlu k Vám tým, který stopoval mého bratra." Pronese vážným a skoro naštvaným hlasem, po té odejde za mizukage. Naruto zůstane před budouvou sám, aby se k němu o chvilku později připojila jeho eskorta, složená z Kakashiho a Rin. "Myslím, že je tohle moc ukvapené." Ozve se po chvilkce pochodu Kakashi, který má neustále hlas poradce. "Každý vesnice měla u sebe aspoň jednoho Bijuu v podobě jinchuuriky, určitě i na ně měli nějaký trik, jak je sledovat." zjevně i na tebe byl nějaký trik, o kterém moc nevíš. (Čas příchodu do Konohy sprintem: 2 dny) |
| |
| Medvědí vesnice Sleduji vlka, který přiběhne chvíli po mně, jak tu běhá, čmuchá, a tak podobně. Vlastně ani nevím, kdo to je, a proto se o něj nestarám - netuším, že je to přeměněný Kiba. Posadím se někam do stínu a opřu se o strom, i když sensei přijde celkem brzy. S ním dorazí i obrovský medvěd, ale já se stále tvářím nezaujatě. Když sensei mluví, hledím na něj, což je známkou toho, že dávám pozor. Jen co se mi do ruky dostane mistička, s kývnutím na znamení poděkování si ji vezmu. Při zmínce o jídle povytáhnu obočí. "Huh? A co se tu asi tak podává?" Trochu mě to udivilo. Co tu asi mohou jíst tak zvláštního? "Tedy, jistě, medvědi... Ale medvědi, co já vím, žerou maso, lidi taky mohou jíst maso, a nevidím žádný důvod, proč by se to třeba nedalo nějak tepelně upravit..." V duchu pokrčím rameny. Pohlédnu na vlka (pokud se ovšem už nestačil přeměnit). Teď je mi už jasné, že je to Kiba. Asi bych ho i nechala napít se prvního, ale... Zdá se, že nikam nespěchá, tedy si to celé najednou naliju do pusy a začnu polykat, dokud to není hotové. Následující událost mě celkem překvapí. Moje tělo najednou celé zprůhlední. (Omlouvám se Kumovi, nakonec jsem si vybrala jiný element ;) ) "Mohl by to být asi... Vítr?" Prohlížím si svoji novou vizáž a zároveň uvažuju nad tím, jak dlouho takhle zůstanu. Pokud jde o to, momentálně nemám žádnou šanci se trochu vysvléct a vlézt za senseiem do vody, proto na něj jenom lehce překvapeně hledím. Jen co se ale napije Kiba, můj pohled se otočí na něj, abych viděla, jak dopadne on. |
| |
| Medvědí vesnice = Kiba a Sayuri Kvůli odlišnosti výcviků a instrukcím, jak výcviky provést , je provedu samostatně. První, kdo se začne přeměňovat je Sayuri. Sleduji, jak pomalu poloprůhlední. Hmm vzduch, výborné pro její techniky s listy je to asi to nejlepší, budu jí muset poslat k Shirokumovi. Doufám, že se mu bude líbit, přece jenom jeho mrzutost by s její chaldnou myslí mohl v pořádku fungovat. Při představě, že by tam měl jít Kiba. No nevím. Po chvíli účinky jutsu pohasínají a Sayuri se vrací do svého pevného stavu. Já přitom tleskám. Výborně Sayuri tvůj Fuuton se nám velice hodí, jelikož mi tím budeš schopna krýt záda pro případ, že by se objevil někdo s Raitonem, ale abychom tvůj element rozvinuli, budeš potřebovat nejlepšího z nejlepších. Pohlédnu na Higumu a kývnu ať přijde blíže. Tady Higuma tě odvede za místním mistrem. Neznám nikoho, kdo by byl schopný tě naučit o Fuutonu více ( Sorry Hokage). Pak se zadívám na nejvyšší věž ve městě a znova na malinkou Sayuri, která zde je asi nejmenší živá bytost, pokud nepočítám krysy. A hlavně Sayuri si dej pozor Shirokuma-sensei je už postarší medvěd a jako všichni ostatní v jeho věku je trochu nevrlí. S tím Higuma zavrčí a s představou, kam se musí škrábat vyrazí. Míří si to městem k nejvyšší věži. Náš Shirokuma-sensei žije v nejvyšším patře věže Vichrů. Kvůli jeho velikosti jsou schody, tak velké, že se pořádně projdeme. A doopravdy, aby jsi překonala schody budeš to muset přeskákat, avšak nakonci tě čeká odměna v podobě ohromného ledního medvěda. Ten leží rozvalený po celém jednom patře a hlasitě chrápe. Higuma se k němu přikrade a přesto, jak na tebe Higuma působí mohutně je to Shirokumova sotva jedna tlapa. Higuma začne šťouchat do Shirokumovi hlavy. Shirokuma-sensei vstávejte Akaguma vám posílá žačku. Takhle se to opakuje asi třikrát, když se medvěd ožene a Higumu tlapou přidrží na zemi. No jistě, ale já mám teďka pauzu, takže zmizni Higumo a vyřiď Akagumovi, že dnes nemám náladu. Pak Higumu pustí a ten docela otřeseně se oklepe a jde k Sayuri. Má zase náladu, ale bejt tebou, tak se pokusím ho vzbudit, jinak to bude takhle den za dnem. S tím se pomalu Higuma stahuje z věže po schodech dolů a tebe nechává s Shirokumem osamotě. |
| |
| Před budovou srazu Porada byla na můj vkus až moc akční. Celou dobu jsem měla strach nejen o hokageho ale i o sebe. Ten malý bláznivý dědek je snad ještě nebezpečnější než Raikage. Celou dobu srazu jsem zarytě mlčela a pozorovala hádky a mlčícího Gaaru. Nyní když sraz zkončil to vypadá že dokonce nebude ani zapotřeby mých služeb. Proto se jen otočím směrem kde typuji že je konoha a vyžkávám na příkaz Hokageho. Hokage-Sama? Je tu něco čím jste naštval Tsuchikageho nebo jsou takové všechny srazy? Zeptám se naprosto bez postraních úmyslů ryze ze zajimavosti a zamrkám jak na hokageho tak na Kakashiho. Jde na mě vidět že už se mi znatelně ulevilo když nejsme v místnosti s tou bandou bláznů. |
| |
| U jezírka Když Kuma přijde jen sedím a zametám ocasem zem u jezírka. má menší proslov který završí tím že nám podá dvě misky. Pomalu se začnu proměňovat do Lidské podoby za doprovodu nepříjemného křupání kostí které mění svůj tvar nejvýrazněji asi na dlaních a chodidlech. Nakonec mi naskočí při proměňe vykloubená čelist a jsem opět v lidské podobě. (celé to trvalo asi 5 vteřin) Poprvé máte možnost vidět mě bez pláště a pokud si mě dobře prohlídnete.... všimnete si že plášť celou dobu ukrýval vlčí ocas který se mi stále pohupuje ze strany na stranu. Přijmu od Kumy mističku a vlezu kousíček za ním do vody. Představení ze saiuri bylo zajimavé a proto si řeknu že mě nic divného nemůže potkat. Hmmm Takže tohle jen vypiju, něco se semnou stane a od toho budeš odvozovat trénink? zajimavé. Pak tedy... Nazdraví. Vypiju vodu jako bych pil nějaký čaj. Pomalu a obřadně. Kuma na mě provede techniku a pomalu mé tělo začnou zachvacovat plameny. Nejprve jsou jen na ruce s miskou. Už se mi staly i horší věci tak plameny zkusím s klidem setřepat druhou rukou která v tu chvíli vzplane taky načež vzplanu celý a zachvátí mě slabá panika. Moje oblečení... moje vlasy.... můj OCAS!!! Hlavou mi probleskne myšlenka jak bych asi vypadal kdyby mi shořela srst a v tu samou chvíli se svalím s nádechem pod hladinu vody kde počkám potopený do chvíle než země opadnou poslední plameny. |
| |
| Medvědí vesnice - Shirokuma Moje tělo se po chvíli vrátí do normálu. "Krýt senseiovi záda?" Vrhnu na senseie napůl nechápavý, napůl znechucený pohled - jako by mi vadilo, že tím dává najevo, že se proti některému nepříteli nedokáže ubránit sám (což je celkem pochopitelné). Na napůl příkaz jít s Higumou ale přikývnu. "Hai, sensei." Tím stručně odpovím i na rady ohledně mého nového senseie. Je nevrlý, ale... Já jsem nemluvná a zdvořilá. Co víc někdo takový jako ten Shirokuma od jiného může očekávat? Jsem pro něj povahově poměrně ideální kombinace. Zvednu ruku na pozdrav senseiovi i Kibovi, který ji ale možná nevidí (podle toho, jak rychle stačil zabořit hlavu do vody - o což se já pochopitelně nestarám) a pak se vydám po boku Higumy směrem k velké věži. Na schody musím doslova vyskákat. Jsou skutečně obrovské; po cestě se radši snažím nemyslet na to, kdo je obyvatelem téhle věže. Podle velikosti těch schodů (které jsou podle mě mimochodem celkem velké i na Higumu) to bude nějaký kolos... A ano, odměna mě nemine. Obrovský lední medvěd se rozvaluje na vršku věže... A třímetrový Higuma mu sahá sotva po kotníky. "Heh?" Moje pusa se lehce pootevře v náznaku úžasu a i lehkého děsu, že něco může být tak obrovské. Vždyť to ani nemůže být žádá zábava! No, já mám se svými 141 centimetry hodně co říkat... Mlčky sleduji Higumovy pokusy a vzbuzení Shirokumy a pak i jeho reakci. "Eh... Musím vymyslet nějaký chytřejší způsob jak Shirokumu probrat - udělat on tohle mě, je ze mě teď placka, i kdyby byl sebeněžnější." S lehce skeptickým výrazem pokývnu na Higumovy "rady" a pak ho sleduji, dokud mi nezmizí z očí. Nakonec obrátím pohled na obrovského medvěda. "Tak... Někteří medvědi jsou pěkní srabi. Jsem nejmíň o polovičku menší než Higuma a on zdrhnul. Co si myslí, že já s tímhle obřím spáčem zmůžu, když s tím nic nezmůže on? Rozhodně bych se neměla pokoušet tohle obří monstrum jenom tak vzbudit. Taky by mě přimáčkl k zemi. Proč ale pořád spí? Zimní spánek to jistě být nemůže... Vždyť jinak se tím medvědi zas až tolik nepyšní, spánkem! To spíš kočky..." Sednu si na úplně poslední schod a zamyšleně si skousnu ret. Tohle je teda bezva situace. Jsem tu sama, s obrovským medvědem, který při mém jakémkoliv pokusu vzbudit ho, mě omylem zabije, protože nebude tušit, že jsem tak malá a že by měl použít míň brutálnější způsob umlčení. "Chmmm..." Nakonec se na to rozhodnu jít prostě zdvořile. "Shirokumo-sensei? Posílá mě Kuma-sensei... Prý mi, jako jeden z nejlepších v umění s větrným elementem, můžete pomoct můj Fuuton rozvinout..." Nejprve to řeknu tiše, pak ale hlas trochu zesílí a zpevní, jak to několikrát zopakuji - v závěru ale nekřičím, pouze mluvím poměrně důrazně; můj tón nevypovídá o ničem. Zajímá mě, jak na tohle zareaguje. Doufám, že ne fackou tlapou. Nechci, aby můj pokus o probuzení obřího ledního medvěda bylo to poslední, co udělám. |
| |
| Trénink Sayuri vs. Shirokuma Higumův únik byl doprovázen klapáním jeho drápů o schody a nakonec utichl s tím však i silné oddychování Shirokumi což poukazuje na to, že už nespí nebo se to minimálně nesnaží předstírat. Na pozdrav nereaguje možná jemným zaklepáním víček, a dále zůstává ve své poloze. Potom co mu prozradíš proč si tady si odfrkne. Normálně by bylo zbytečné to oznamovat, ale tenhle medvídek když foukl, tak si netušila jestli proti tobě náhodou nepoužil nějakou techniku. Se zapřením si jen tak tak zůstala stát. No jistě, já vím proč si tu, ale já necvičím jen tak někoho. Tsss mrně, kolik takových bylo, co se chtěli stát mými učedníky, na její věk z ní citím až moc málo strachu, ale to není ani plus ani mínus. Unaveně zvedne jedno oko a prohlédne si tě pomalu tě přejede i když dle velikosti jeho očí to je sotva postřehnutelné. Jde vidět, že jsi Akagumova žačka ani on a ani ty se neumíte představit, když máte s někým mluvit. I když při prvním setkání s Akagumou to bylo trochu jiné. To ho však neomlouvá. Pak medvěd zavře oko a nejspíše čeká až zazní konečně tvé jméno. Trénink Kiba Kibovo náhlé vzplanutí okomentuji potleskem a následně na to se nahlas rozesměji, když se snaží oheň uhasit. Naštěstí to přejde a Kiba se vynoří. Výborně Kibo, takže tvým elementem je Katon. Jsem rád, že to máme, takhle promíchané, ale přece jenom tě teď spíše budu muset naučit Geninský a vlastně i Chuninský základ. Uvidíme, jak ti to půjde. Snad to zvládneme rychle a nakonec tě naučím ještě pár technik. Mezitím se rozhodni jestli chceš ovládnout techniky klanu Inuzuka nebo Katon techniky. Mistrem by ti byl samozřejmě Higuma, který Katon ovládá. Teď se však dostaňme k výcviku. A začnu Kibovi vysvětlovat základy . . . Pro urychlení vašich výcviků si každý den tréninku hodíte kostkou. Každý musíte dosáhnout určitého počtu procent, čím více hodíte tím samozřejmě lépe. Na jednu techniku máte 3 pokusy pokud nepřehodíte daná procenta musíte znovu od začátku. Takže si Kibo prosím hoď kostkou a výsledek mi pošli poštou. Sayuri si bude házet až se konečně domluví se Shirokumou. Až si Kiba hodí, pak řeknu jak dopadl trénink, a jak bude probíhat zbytek dne. |
| |
| Shirokuma Všimnu si, že Shirokuma už nespí. Asi ho možná aspoň z části zajímám. Každopádně, je příliš velký na to, aby se nepoznalo, že nespí, i když má zavřené oči - to, jak dýchá, je až děsivě slyšet. Po tom, co se ho pokusím svými slovy přimět k nějaké akci, mě zahalí proud větru. Nebylo mi jasné, jestli má tak silné plíce, nebo na mě použil nějakou techniku, se kterou by mě opatrně shodil dolů z věže a mohl se vymluvit na to, že jsem prostě jenom příliš malá a lehká a neustála jsem jeho odfrknutí - když jsem se ale pořádně zapřela nohama do země a trochu si pomohla chakrou směřovanou do chodidel, dalo se to ustát. "Jen tak někoho? Dělá, jako kdyby byl zas až tolik vzácný a zaměstnaný... Koneckonců, já bych se ho neprosila, kdyby mě sem neposlal Kuma-sensei. Takhle bych se ale neměla vrátit k něu dřív, než se s ním aspoň dohodnu na mém tréninku, kdyby mě nechtěl trénovat už dnes." Posadím se na zem do lotosového sedu a sleduji, když mě přejede pohledem svého obrovského oka. Vlastně, nemůžu si být jistá, že se jeho oko vůbec pohlo; je tak obrovské, že na to, aby přehlédl mě, s ním vlastně nemusí pohnout ani o milimetr. Na jeho připomínku se zatvářím omluvně a lehce kývnu hlavou trochu jako poklonu. "Ech, sumimasen... Jmenuji se Ametsuchi Sayuri, Shirokumo-sensei." Jistě mu jméno mého klanu něco řekne. Nejspíš ho nezná, ale pravděpodobně ví, že "ametsuchi" znamená příroda. No není to pro medvědy ten nejlepší obor? Nepřijde mi jako nejlepší nápad se mu někam cpát, už takhle o mě nemá valné mínění, a proto v klidu čekám, co na to, že jsem se konečně představila řekne, rudýma očima hledíc do těch jeho. |
| |
| Převeden Vypravěč z Klaxe na Raughta. Přestavba započne dnes. Vlastní aktivní hraní započne... Po záplatovacím příspěvku. |
| |
| Tik, ťak, tik, ťak... První zprávy přišli tři dny po srazu Velký kage. Na ostatní velké vesnice zaútočili shinobi v čelenkách Konohy. Jelikož kage a jejich ochranky byli mimo svoje domovy, byli vesnice citelně oslabené. Ztráty byly a byly opravdu citelné. Třebaže nukeninů byla jen dvojice na každou vesnici udělali citelné škody než byli odraženi. Reakce byly jasné: Konoha byla obvyněna, že využila oslabení vesnic. Jako nelichotivý tah také byl fakt, že Konoha jediná pod útokem nebyla. Po útočních se samozřejmě slehla země, jakoby se rozplynuli ve vzduchu. Výsledek: Začala pomalu doutnat nejistota vůči Listové a vztahy výrazně ochladly. Moc ani nepomohl ten fakt, že pouze Konoha vlastní posledního volného Bijuu navíc v tak významném postu. Bylo to však všechno... Výcvik v Medvědíně (ti co jsou zde vědí) Vypadalo to, že to bude poklidný čas, ale... Neuběhlo ani půl dne, když se na obloze objevil temný mrak. Během několika chvil se setmělo a ze nebe začali padat kusy rozžhavené lávy. Začal zmatek. Medvědí vesnice vždy spoléhala na svojí utajenost, ale tohle... Tohle nečekala. Během zmatku padlo celkem dost medvědů, který se pokoušeli ubránit vesnici proti této katastrofě. Snaha najít zdroj této katastrofy, pomalu přicházela v niveč, dokud jedna z hlídek nenarazila na nukenina v temně černém obleku a s opaskem se symbolem Keiji (Apokalypsa). Tato informace byla ovšem vyvážena krví jednoho z návštěvníků: Ametsuchi Sayuri. Jako první na muže narazila a její život skončil v podivných tmavých plamenech. Mělo to ale jeden kladný výsledek: Útok přestal a útočník zmizel. Zbylí náštěvníci byli posláni zpět, aby sdělili tuto informaci. Poklidný čas v Konoze Jak probíhal čas v Konoze... Po útoku Orochimara nastaly změny. Uchiha residence Itachi jr. byl pro jistotu odručen do anonymity, než se situace uklidní. Jako společníci mu byli přiděleny babička s dědečkem Haruno. Sakura se sice snaží svoje těhotenství nést statečně. Stres na ní však doléhá čím dál víc a tak je víceméně neustále pod dohledem nějakého medika. Většinou buď samotné Tsuade a nebo Naibuna. Sasuke na setkání s Orochimarem jen tak rychle nezapomene, neboť jeho tělo byla jedna velká past a to vyjímečně z jedu. Starého psa sice nové kousky nenaučíš ale hada ano. Velmi rychle bylo zjištěno, že se nejedná o normální jed ale o jed zaměřený přímo na samotného Sasukeho. Jeho účinek je poměrně plíživý a vypadá to, že se ho nepůjde tak snadno zbavit. Projevy otravy nejsou až tak velké: Když používá techniky, způsobuje mu to bolest. Čím silnější technika, tím větší poškození tkání mu to dělá. Většina mediků si s tím nevěděla rady, až na jednu vyjímku: Naibuna. Naibun v tomto rozpoznal příznaky, které viděl u své matky. Nemoc/otrava, kterou se nakazila, když léčila Itachiho. To mu na klidu rozhodně nepřidalo. Uzumaki hacienda Malá dvojčata byla svěřena do péče mistra Ebisu. Jeho ruka je pevná a zjevně od jejich taťky celkem zkušená. Takže musí přicházet na stále lepší fígly. Všeobecná Konoha Informace o útoku na ostatní velké vesnice přišla dva dny po návratu Naruta do vesnice. Ten byl posledních pár dní zaměstnán korespondencí a ujišťováním, že nemá o tomto ani potuchu. V Konoze byl sestaven vyšetřovací tým pod velením Hatake Kakashiho. Ten dostal k ruce Hanu Kaori, znalkyni postupů Akatsuki, a pár dalších a šli po stopách, které Nunkeninové ponechali. Oznámení o průšvihu v Medvědíně na něj dopadla až 5 dní po útoku. Aktuální stav (7 dní po návratu Naruta): Po Akatsuki se slehla zem. Konoha je prozatím bombardována dotazy a požadavky ostatních vesnic, které tak nějak vnitřně pochopili, že to byla akce Akatsuki. Bohužel prostější lid byl otřesen a probrala se v něm nedůvěra. V medvědí probíhá pátrání ve vlastních silách medvědů a o informacích je spravován průběžně Kuma. Myslíte, že jsem na někoho zapoměl? |
| |
| Pohádka pro Akatsuki /spoiler/ Kde začít... Možná slavným plánem na demoralizační útok na Velké vesnice v okamžiku srazu Kage v zemi Kovu. Byl to poměrně promyšlený plán z pera Uchihy Kizashi. Jeho výsledek byl zřejmý. Zasel semínko pochybností do srdcích ostatních shinobi z jiných vesnic a zasel tím semínko pochybností do velmi úrodné půdy. Nebylo to ovšem úplné vítězství. V případě Suny byly oba členové naprosto poraženi na hlavu neznámým písečným shinobi (Kazuki Kioshi). Stěží zachránili životy. V případě Mlžné byl Ufuru zabit a Kisame beze stop zmizel. V prvním přžípadě to poukázalo na slabinu. V druhém případě to způsobilo jistou nejistotu v případě tohoto v celku silného Nunkenina. To ovšem nebylo tak hrozné. Horší bylo příchod na místo setkání. Někteří (Uchiha Kizashi, Tsurugi Shiro, Kurai Tsuki) mohou mluvit pouze o štěstí, že přišli později. Neboť místo setkání v Deštné bylo přeměněno v ochromný kráter. Tak trochu to připomělo útok Bijuu. Ovšem po zběžné kontrole sochy stále chybí pouze Devítka, která by měla být na cestě do Konohy. Nastal problém: Co teď? Akatsuki bylo oslabeno opět až na kost. Kisame zmizel. S Orochimarem se nedalo nikdy moc počítat. Bylo na čase se poohlédnout po nějakém novém masu. Váš pohled ze seznamu padl na jednu schinoibi ze seznamu Bingo knihy: Nam Ji-Min. Nukenin z oblasti země Démonů, který se pohybuje v oblasti, který vypadá dostatečně schopně, aby mohla vydržet déle. Jen udělat nabídku. ----------Malá historie Akatsuki a pečetění Bijuu------------ Zapečetění 1no ocasého - před 11 měsíci Zapečetění 5ti ocasého - před 8 měsíci Zapečetění 8mi ocasého - před 7 měsíci Opětovné zapečetění 5ti ocasého - před 5 měsíci Demoralizující útok na velké vesnice (vyjma Konohu) - před 9 dny Zištění chybějících členů - před 4 dny To je še přátelé. Myslím, že se tam najdete všichni. |
| |
 | Trávna krajina Zrovna mi skončila jedna misia a mala by som sa poohliadnuť po novej. Na večer som si zašla do jednej z menších dedín. Že som dala dole nejakého miestneho junina sa zatiaľ moc neroznieslo. Missing nin, daimo, shinoby z dediny... je jedno, kto zadá úlohu a po kom máme ísť. Aj keď je to už dáky ten piatok, čo som so strýkom a našimi spolupracovala. naše cesty sa rozišli a ako sa zdá, strýko je na mňa hrdý a dal mi voľnú ruku. Teraz sedím dole v rohu v jednej z ho späť, v ktorej sa dosť často pohybujú ľudia s temnou minulosťou. Tu sa najlepšie dostáva práca a to je presne to, čo teraz potrebujem. Keď som vošla, vzbudilo to pár pohľadov. Predsa len... Žena a sama na takomto mieste. Des som už ale nemusela nikoho prizabiť, aby vedel, kde je jeho miesto a kam jeho ruky a oči nepatria. Vyložila som si nohy na stôl a privrela oči. Treba si ešte trocha oddýchnuť. Je to tak dávno, čo som bola doma. Koľko rokov? Nie, neriešim. Žije z nich ešte niekto? myseľ mi zablúdila k súrodencom. Blbý deň. Čierny deň. Krvežíznivý deň Povzdychla som. "Hej! Máte v tu nejakú obrú pálenku?! Chcem fľašu!" Skrýknem na barmana a o chvíľu už stojí predo mnou. "Vďaka." |
| |
 | Sídlo Akatsuki - kde se vzal, tu se vzal, kráter nám tu jen zůstal: S maskou přes tvář sedím na okraji kráteru a houpu nohama ve vzduchu. Tak takhle to vypadá, když nějaký plán vybouchne...naštěstí socha je v pořádku, naprosto... Rozhlédnu se po ostatních a vyřiknu vysokým (Tobiho) hlasem: Héééj, kdo tohle uděláál? To není možný....ksó....teď abychom si hledali nový bydlení... Zvednu se a podívám se na zbytek Akatsuki - tedy na dva další členy a pokračuju Tobiho hlasem: Asi si uděláme všichni volno co vy na to - po práci legraci? Rozesměju se a ještě obhlídnu kráter a vesele pokračuju: Vy se tady trochu porozhlédněte a seznamte se s touhle kočkou, někde v okolí se tu potuluje .. a je tak sama. Vytáhnu "obrázek Nam-Ji-Min s krátkým popiskem", který jim podám. A pak jí přiveďte - slibte jí co uznáte za vhodné...třeba...no já nevím, že jí naučím nějakou fakt moc cool techniku... Pak se odmlčím a vyčkám na jejich reakci zatímco sleduju ptáky na obloze a ruce mám založené na hrudi. |
| |
 | Sraz Akatsuki = Tři maníci v kráteru sedící, jeden mluvící a zbytek pracující !!! Musím uznat, že výsledek našeho útoky mě nepřekvapil. Sama jsem varovala před útokem, který nám nemusel vyjít. Do toho je velká šance, že ten náš plán prokoukli a mohli se proti nám zařídit. Můj starý kostlivý společník to schytal, ale zase tu je někdo nový. Pohlédnu na muže, který sem dorazil ještě se mnou a Kizashim. Nejspíše taky jeden z těch co přišli s tím nadžencem ze skryté mlžné a tím kostlivcem. Začínám si připadat jako jediná stálice, tedy kromě šéfíka a to se doopravdy potvrdilo. Jediný snad přeživší může ještě být Kisame, ale ten zmizel a bůh ví kam. Ani Zetsu se nám tu neukázal a ten byl s Kizashim skoro jedna ruka. Ale co, aspoň více místa pro mě. Do toho nám už stejně zbývá poslední Bijuu a toho zvládneme my tři v pohodě. Kizashi má zase nějaké své šílené prupovídky, který mi mě naštěstí vždy spíše pobaví, jelikož na tyhle šílenosti mě užije, kdyby ne asi bych v jeho přítomnosti dlouho nevydržela. To už mě, ale posílá pro někoho nového... No počkat, vždyť je nás dost. Lehce se zamračím když vidím, že to je žena udělám krok k Shirovi, aby šlo vidět s kým jsem tu já. Že by mocný Kizashi potřeboval společnici ?? Ušklíbnu se a vezmu si fotku, kterou nám dal. Hmm vypadá docela mladě. Na to, že již je v Bingo knize. Hmm, pochází ze země Démonů, ale teď... no počkat Zamhouřeně se podívám na Kizashiho. Potuluje se v okolí ?? To kvůli tomu máme prohledat celou zemi Deště a sousední oblasti ?? Proč si to nezjistíš sám a nepřeneseš se k ní ?? My tady se Shirem prozatím zjistíme něco více o devítce. Pohlédnu na Shira a zase zpátky na blázna pod maskou. A vůbec mě se nikoho hledat nechce. |
| |
 | Sraz Akatsuki Toliko k velkým plánům té naší organizace poznamenal jsem potichu. Přestože celá tahle parta byla divná já sem jasy nezapadal. Černé kalhoty a košile s dlouhým pláštěm. Vysoké pevné boty, rukavice, přes prsa popruh přidružující mi na zádech čtyři mírně zdobené hole. Jejich pátou kolegyni jsem držel v rukou. Z pláště Akatsuki jsem udělal pomocí nože jen cár látky který jsem si připevnil přes rameno. Co se týče mého obličeje neměl ponětí jak vypadám ani Kizashi. Na hlavě jsem měl po Ibikiho vzoru nasazenou čelenku(jako šátek přes hlavu) Kumo s přeškrtnutým symbolem a přes obličej pak omotanou šálu s maskovacím vzorem takže jediné co se dalo zahlédnout byli oči. Oči sledující ne ostatní členy ale sochu určenou k zapečetění chycených Bijuu. Už chybí jenom jeden a my jsme tři...to bychom mohli dokázat. Bude to asi těžké, ale určitě ne o tolik těžké než když jsme chytli Jeho Jak jsem byl ztracený v myšlenkách málem jsem si nevšiml že Kizashi ukazuje něco mé nové společnici. Zvedl jsem se tedy na nohy a seskočil z okraje kráteru za nimi. Zběžně jsem si prohlédl její podobiznu a srovnal jí s těmi co byli v Bingobook Oblačné když jsem tam ještě žil. To máme přivést takovou nedovyvinutou žížalu? zeptal jsem se se slabým náznakem pohrdání vůči dívce na podobizně. Byl to ode mě poněkud zvláštní prohlášení vzhledem k tomu že mohla být jen o pár let mladší než já. Na druhou stranu to oni nevědí. No když je to váš rozkaz...vezmu si ji na starost s dovolením jsem od něj přebral plakát a strčil si ho za košili. Vy dva zatím můžete zkusit zjistit kdo nám udělal z...tajné základny kouřící kráter. Na to abych sem přivedl jednu žížalu pomoc nepotřebuji. s tím jsem se pomocí Shunshin přesunul zpět na okraj kráteru a vydal se na doufám že ne moc dlouhou procházku. Jako bývalí člen Kinkaku jsem měl docela slušnou představu o místech kde se schází nebo ukrývají podobná individua a když jsme neměli lepší informace prostě je po jednom projdu a poptám se po ní. Jak jsem odcházel směr nejbližší podobná hospůdka, neodpustil jsem si dvěma svým posledním kolegům v kráteru zamávat. |
| |
| Akatsuki: Vyslechnu si oba, zatímco mám chuť si tady trochu zaskotačit tak alespoň sleduju mraky na obloze. Tak jó...ona půjde po devítce a on se podívá po té holce a já...já zjistím co nám vyhodilo do vzduchu naše trvalé bydliště... Nejdřív odpovím Tsuki rozverným Tobiho hlasem: Nóóó, ani ne tak společnici, jako spíš tiskovou mluvčí...máme hrozně špatný PíáR...a vztahy s veřejností...nesmíme podcenit... Její nesouhlas mě na náladě nijak neubere, a když se přidá se přidá se svými námitkami Shiro, tak se chytím za hlavu, začnu běhat dokolečka a vykřikovat: To nenííí fééér, tady mě nikdo neposlouchááá....., náhle přestanu a hlubším hlasem řeknu jen chladně: Shiro - přiveď tu holku a ty Tsuki sleduj devítku...nepokoušej se jí dostat, pouze jí sleduj a nenech se zabít...spojení mezi námi obstaráme klasicky přes projekci...a teď..., přejdu plynule do Tobiho veselého hlásku....šupito presto, Tobi se zatím podívá co nám udělalo z bejváku kráter jak hrom a zničilo mou sbírku motýlů... Počkám až odejdou - oba - a pak si přivolám hodně orlů, kterým dám řeknu toto: Ahoj kamarádíčkové - vidíte tenhle kráter, tak to nám udělal nějaká moc vošklivá potvora a já chci, abyste se porozhlídli po okolí a zkusili jí najít. Může to být zvíře nebo člověk, cokoliv co spatříte podezřelého mi rychle nahlašte...kujííí! Zahlaholím svým pisklavým hlasem a propustím své orlí kamarády, aby to rychle vyřídily. Znovu se podívám na kráter a hlubokým a temným hlasem jen dodám: Ať to bylo co to bylo...chci to...zdá se, že jsme něco přehlédli...hmm... |
| |
| Akatsuki dodatek před odchodem Než jsem odešel, „Tobi“ opět změnil osobnost na Kizashiho ten chlap je schizofrení nebo co? a přidělil nám úkoly více méně podle toho o co jsme si mi sami řekli. Fajn, takže já jdu pro holku a ona jde po devítce...to by mohlo stát za pokus. Nechci vás otravovat Kočičko-senpai oslovil jsem Tsuki ale pokud by jste měla příležitost ocenil bych kdyby jste mi sehnala trošku krve toho Jinchuurikiho nebo někoho z jeho blízkého okolí požádal jsem, poté následoval tedy můj odchod. Na její odpověď jsem nečekal. |
| |
| Uchihovic rezidence - Ráno raníčko pana vstala... Matka vstala... Ráno v Uchihovic rezidenci je už několik dní takové... klidné. Chybějící Itachi jr. přeci jen přinášel aspoň trochu rozruchu do domu. Teď jsou rána taková klidná... Skoro až nudná. U snídaně se po dlouhé době sešli všichni tři obyvatelé domu a dvě otravné kočky, které mají tendenci vše komentovat. Ty jsou ovšem dnes také nezvykle tiché. Je to s podivem, jak může pár maličkostí, které chybí vytvořit prázdnotu. Sakura má na programu předepsaný klid od samotné Tsunade. To však neznamená, že by byla nucena ležet v posteli a nudit se pohledem z okna. Sasuke má program mnohem pestřejší. Díky Orochimarovi musí postupně zjišťovat, kam si může dovolit zajít ve svých jutsu. Problém je v tom, že na své pokusy má nařízeno aspoň jednoho medik-ninju u sebe. To není zas tak velký problém, když máte v domácnosti dva. Naibun... Naibun by mohl mít klidný den, kdyby se mu na obzoru neobjevila hrozivá zkouška, po které by se měl definitivně zařadit do chinobi složek vesnice. Residence Uzumaki... Těžká rána otce... Ráno vykreslí krásné vzorce na povlečení dvou sourozenců, kteří tak nějak tuší, že by si měli svého tatíka užít dokud to jde. Tedy než odejde do kanceláře a předá je mistrovi Ebisu. Maminka dvojčat je momentálně mimo vesnici na diplomatické misi dobré vůle v Oblačné. Takže péče o dvojčata připadla jemu. Naruto sám má program celkem jasný: Musí řešit situaci kolem útoků na vesnice. Dělat potřebnou administraci pro Vesnici a také řešit i okrajově situaci v Medvědí. Útok na ní by mohl být předzvěstí dalších problémů. V tomto případě bude také potřeba dosadit do týmu Kumi dalšího člena a podpořit ho v průzkumu v Medvědí. Aktuálně ale má ještě pár minut, než mu naběhnou do pokoje jeho potomci a začnou ho efektivně budit. Kuma... IR opravdu zavřelo ve 2 ráno... Ráno Kumu probere bolest v žaludku. Rozčarování, rozhořčení a naštvání se dostaví okamžitě po té, co se mu do hlavy vrátí vzpomínky na smrt jemu svěřené studetky. Poslední zprávy z Medvědí (včerejší večer) hovoří o tom, že našli kouskované stopy po útočníkovi. Fakt, který zaujme a bylo by potřeba ho rozhodně detailněji prověřit. Ostatní ve vesnici... Aneb... Rána některých se zatím neměla důvod měnit. Někteří jsou otřeseni z nedávné smrti spolutýmovníků, někteří musí opět rozdýchat fakt, že budou muset mezi lidi i když se jim moc nechce. |
| |
| Deštná - anonymní piják saké a následující návštěva... V hospodě na Ji-Min barman lehce usměje. "Samozřejmě, máme zde celkem uležené Saké. Většinou ho lidi moc nevypijou." Postaví před ženu láhev obalenou úhledně slámou. Hned po otevření je cítit, že alkohol uvnitř nebude nejslabší. Mezitím venku prochází ještě podivnější muž, který nebudí rozruch svojí osobností jako outfittem akatsuki. V jiných zemích by to byla propustka do pekel, tady se to celkem snese. Tento muž už několik hodin sleduje stopu jedné nukenin, která ho vede do malého baru v jedné vesnici. |
| |
| Ráno...poprvé co pociťuji kocovinu z hladu Probouzím se a nejlépe mi není. Jako bych znovu ztratil Mimi, jen teď to není bolest ze ztráty milované bytosti, ale bolest ze ztráty žáka... tedy žačky. Sayuri, ty trdlo, proč si tam běžela. Měla jsi na nás počkat. Pohlédnu na noční stolek, kde leží palmový list. Je zalit do jantaru, aby vydržel. Tyto amulety vytvořili mistři v medvědí vesnici, jako poctu za to, že položila oběť za vesnici. Já dostal jako sensei jeden a ten mi způsobuje hlubší a hlubší bolest. Leží totiž vedle čelenky mé Mimi. Ta čelenka pro mě už byla jen připomínka hezkých časů, vedle tohohle listu, však vypadají, jako připomínka toho, jak jsem neschopný. Chytnu se oběma rukama za hlavu a postavím se. Nu je čas dát se do práce, najít hajzla, kterému se budu moci za tohle zvěrstvo pomstít. Budu muset za Hokagem, ať mi přidělí někoho místo Sayuri nemůžu riskovat akci jenom s Kibou. Sice můj medvěd a jeho vlci počet doplňují, ale lidská síla je lidská síla. Zamířím si do sprchy, kde si pustím vodu a jen si do ní stoupnu. Má nálada zvadla a s ní i chuť pokračovat v kariéře shinobiho. Pomstím Sayuri a nejspíše skončím. Nemám na to žaludek. Podívám se na břicho, které jako by chápalo začne odpovídat kručením. To ti nestačí, že jsi včera prolomila rekord samotného Hokageho v pojedání ramenu ty bestie ?? Po sprše se obléknu, vezmu na sebe svoji zbroj a zamířím si to z5 do IR, kde se nasnídám (4 porce). Chvíli se ještě courám po městě a nakonec jdu k Hokagemu před kancelář, kde si dřepnu a čekám na jeho příchod. |
| |
| Hospoda S úsmevom pozriem na hostinského, až behá mráz po chrbte. "Tak o to sa rozhodne nebojím." Chytím fľašku v slame a odpijem si z nej poriadny dúšok, akoby sa ani nechumelilo. "Dobrá." Zaplatím mu a pomali zamierim pred hospodu, kde niekto "stepuje". "Tak teraz už aj Akatsuki sa necháva najímať v takýchto dierach? To ste tak klesli?" Pobavene pozriem na mužíka v divnom trikote. Na sebe mám čierne obtiahnuté kraťasi, tesne nad kolená, s dvoma radmi vrecieh na scrolly po každom boku a po obvode pása. (PJ nelakaj sa. To je na tú "zbrojnicu", čo so sebou vláčim.) Čierny leiblík so šnurovaním v predu nič neodhaľuje, za to všetko opisuje. Tmavohnedé vlasy sú rozpustené... |
| |
| Ráno - Snídaně Dnes ráno jsme se po dlouhé době všichni sešli u snídaně. Všichni je možná až moc silné slovo. Chybí ten nejdůležitější člen naší rodiny - Itachi. Jako poslední dobou pořád jsem mlčenlivý a zachmuřený. Podobně jsou na tom dnes kupodivu i Denka s Hinou. Hmm... Co že to mám dneska v plánu?? Áha... Mám postupně zjišťovat kam až můžu zajít se svými technikami... A samozřejmě na mě má dávat pozor nějaký medik... PCHE!!! Na tohle se jim můžu... ehm... vykašlat!!!, pomyslím si a nedojezenou snídani odnesu do kuchyně, kde se zbavím zbytků a umyju po sobě nádobí. Pak už mi nezbývá nic jiného než opustit dům a tak se pomalým, klidným a hlavně tichým krokem vydám k hlavním dveřím, doufajíc že si mě Sakura s Naibunem nevšimnou. U dveří si nazuju pohodlné boty a popřípadě na sebe navleču kabát (nevím jaké je roční období) a pak už jen vyrazím na cvičiště mimo zdi Konohy. Cestou si dávám pozor na to, jestli mě nějaký z Narutových poskoků nesleduje. Nesnáším totiž, když se mě někdo snaží vodit za ručičku. To mě totiž vždycky vytočí. |
| |
| Malá škaredá vesnice a v ní malá žížala...sem to ale dopadl Nakonec to nebylo zas tak těžké jak jsem si myslel. Holčina byla v poslední době docela aktivní a jejím zaměstnavatelům stačilo ukázat malé peklo na zemi a už byli více než ochotní si se mnou podívat a ukázat my směr jakým se mám vydat. Pravda, párkrát jsem měl trošku problém s tím pláštěm co mám hozený přes rameno, ale pár mincí pod rukou to obvykle spravilo. Přeci jen v deštné to není zas takový problém být Akatsuki jako v jiných částech „civilizovaného“ světa. Nakonec se mi ji podařilo najít. V jaké si nálevně třetí třídy kam by zločinec trpící troškou sebeúcty nevlezl ani kdyby nalévali zadarmo. Že by měla slečna těžkou nouzi o peníze? Pomalým krokem jsem se vydal ke dveřím, ale než jsem k nim stihl dojít otevřeli se a vyšla z nich ona. Jejích řečí jsem si naprosto nevšímal, místo toho jsem vytáhl jako dnes už po několikáté ze záňadří kus papírů s její podobiznou a porovnal je, načež jsem papír opět schoval. Takže ty jsi ta žížala zamručel jsem s jasným despektem v hlase. Máš pravdu, klesli jsme hodně když nabíráme rekruty v takové díře. Půjdeš se mnou dobrovolně nebo tě mám nutit silou? |
| |
| Pred hospodou Pobavene pozriem na Akatsukiho. "Žížala?" Na tvári sa mi zjaví úšklebok, hodný Kisameho. Je z toho cítiť jak pobavenosť tak... krvežíznivosť? Niečo v mojom pohľade napovedá, že tá sa práve zamerala na teba. "Tak to áno. Hodne. Tu a regrúti? Práve som z tade vyšla a nebol tam nikto schopný. Diera... Počkaj. Ty... chceš... naverbovať... mňa?" Poslednú vetu vravím pomaly, s dôrazom na každé slovo a s úšklebkom. "Asi ti tí, vďaka ktorým si ma sem vystopoval, zabudli povedať, že už mám partiu a že najradšej pracujem sama. Čo také mi môžete vy ponúknuť? To jediné, čo nemám... mi nik na tejto strane mora nezaopatrí." Už sa neusmievam. Za to do neho píjam pohľad chladných očí, naplnených túžbou po pomste. |
| |
| Že je to žížala bych odpustil, ale ještě ke všemu drzá žížala? Pod maskou jsem obrátil oči v sloup. K čemu my potřebujeme zrovna tuhle žížalu? znovu jsem si tě prohlédl od hlavy až k patě, hlavně jsem si prohlédl ony svitky co máš u pasu. Slyšela jsi co jsem říkal žížalo. Mám jasný rozkaz od našeho vůdce. Buďto se mnou půjdeš dobrovolně a nebo...to bude bolet a stejně se mnou dobrovolně půjdeš, můžeš si vybrat. lehce jsem se opřel o svou hůl. A nemysli si že mám náladu čekat měsíc na odpověď.... |
| |
| Pred hospodou: Začnem kráčať smerom preč. Ak má trocha rozumu, pochopí, že ma má nasledovať. Keďže nijak rýchlo a len na palúk opodiaľ, nezdá sa, že by som mienila zmiznúť. "Ak ma chcete, musíte ponúknuť určitú sumu. A nečakaj, že niekomu budem zachraňovať krk. Zdá sa, že nemáte veľa členov. Ďalej... Aké sú vaše momentálne ciele a kde mám garanciu, že nie si ako Kakuzu a neprišiel si ma uloviť." Uprostred lúky sa prudko otočím. Viem jedno. Je na mňa pekná odmena v dedinských bingo bookoch, na čiernom trhu a to mám ešte šťastie, že sem neposielajú bingo booky aj spoza mora. Siahnem do jedného z vreciek a vytiahnem zvitok a pero. "Strýko, idem si niečo overiť k oblohe." Hvyzndem a pribehne cvičená fretka. Do tuby na správy vložím pergamen a zavriem ju. "Dones to strýkovi." Vstanem a otočím sa k Akatsukimu. "Dobre. Poďme." |
| |
| Útočit na ženu zezadu je zbabělé, útočit na žížalu...žádný problém Ona se ke mně otočila zády...tak to tedy ne žížalko, takhle se v Akatsuki s budoucími kolegy nejedná Oči pod maskou mi potemněli a na volné ruce se zlatě zalesklo. Chakranawa(chakrové lano) onou rukou jsem lehce švihl po tvých nohách, ty pak omotalo slabě zářící lano tvořené mou chakrou a postupovalo víš směrem k rukám. Než bys mohla něco provést, udělal jsem ten krok co mě dělil z dosahu další techniky a v následujícím okamžiku ti z hrudníku na místě kde je srdce trčela dobrá polovina délky mé hole. Zajímavé zjištění byl ale fakt že ta hůl není rozhodně pevná, nýbrž tvořená jakoby z lehkých, modrých, chakrových plamínků. Taima no Ken(meč vymítání) Vzápětí chakra zmizela spolu s pocitem jakéhosi pálení na tvé hrudi. Pokud by ses na ni podívala, můžeš na ní vidět černou pečeť ve tvaru spirály Uzumaki klanu. Pokud to zkusíš, zjistíš že nedokážeš cítit ve svém těle vůbec žádnou chakru, ani ji vytvořit, natož pak použít takže jakákoliv ninjutsu a genjutsu jsou mimo hru. Hejbni kostrou to rozhodně nebylo na tebe ale na chakrové lano, které už tě omotalo od kotníků až po krk takže ses mohla stěží pohnout. Co jsem ti říkal Žížalo, buďto půjdeš po dobrém a nebo tě to bude bolet a mě se proneseš... povzdechl jsem si, přehodil si tě přes rameno a vydal se směrem do úkrytu. Kizashi zas bude ječet že nejde dobrovolně... |
| |
| Lúka Pri prvom dotyku chakrového lana som uskočila stranou. Takže takto ty. Človek sa chce ísť pozrieť v kľude... Okamžite uskakujem a s kunaiom, buh ví, kedy som ho tasila, do ktorého sústredím chakru, ho preseknem a uskočím. Než ma trafí jeho druhá technika. Vlastne tá a už netrafí, lebo nestojím, kde som stála. "Tak toto dostane človek za to, že sa rozhodol pred odchodom poslať správu? A ty si trúfaš dúfať v spoluprácu?" Zamračím sa. Vyasím zvitok a mám v ruke zrazu shurikeny. "Shurikenjutsu no bushin kaki!" Okolo shurikenov sa pred vrhnutím vytvorí ohnivý obal, násobiasci ich ostrosť a po vrhnutí sa ich počet zpäťnásobý, prevádza sa väčšinou s piatimi. Letí po tebe prvých päť, resp. dvadsaťpäť. |
| |
| Konoha Od jednání šlo vše k čertu. Vrátil sem se do vesnice a chvíli jsem měl klid který jsem využil pro rekonstrukci. Vesnice je sále v žalostném stavu a je mnoho mrtvých které jsme hromadně pohřbili avšak naše ohnivá vůle stále ještě nepohasla. Po dvou dnech od setkání jsem se dozvěděl o útocích a o vzrůstající nedůvěře. Tak tohle jsou korunovaní blbci. Já mám z vesnice trosky a vojenské síly sotva stačí k tomu abychom mohli přijmat mise a oni si myslí že chci vyhlásit válku 4 národům současně... Co mám odepsat takovým pakoňům? Tasím pero a svitek a začnu psát klasické omluvné diplomatické dopisy ve kterých se obhajuju taky tím že Konoha není jediná vesnice na kterou nebylo zaútočeno. Jsme jen vesnice na kterou šel první útok. Po několika dalších úmorných dnech sem znechucen, ale stále svou povinost hokageho plnímoť cítím zodpovědnost vůči vesnici. Ráno doma Kvůli práce jsem šel spát pozdě večer a jsem docela unavený... nedostatek pohybu za stolem v kanceláři mi pravidelně připomínájí mé klouby slabou boletí a hlasitým vrzáním. V tom najednou otevřu oči a uvědomím si že děcka budo každou chvíli vzhůru... Udělám si klona Bushin no jutsu Kterého nechám ležet pod peřinou ale vezmu mu polštář se kterým si vlezu pod postel kde se schovám před dětma... (neschoval jsem se nijak důkladně... polštář z pod postele vykukuje.) Sice je to mrzuté stále se ospravedlňovat, ale dokud se nebojuje a nikdo neumírá, tak myslím že je vše v poádku. Pomyslím si a čekám na příchod mých energických dítek. |
| |
| Proč to musí dělat tak složitý? Lehce jsem pod maskou zkřivil tvář když se vyhnula tomu lanu a ještě mi ho chakrovým kunaiem přesekla. Člověk co se ke mně točí zády nevypadá že by chtěl spolupracovat... vzápětí po mě začala házet nějaké ohnivé Shurikeny nebo co. Si ze mě děláš srandu, ona využívá Chakra Nagashi oheň? By mě zajímalo jak to funguje... Raiton no Bo(blesková hůl) v ten moment obalila má hůl blesková chakra a já ji prudce roztočil kolem sebe, čímž jsem srážel ohnivé Shurikeny stranou a ať někdo tvrdí že ohnivá chakra v ostrosti překoná tu bleskovou. Vážně, vážně nemám rád lidi co se ke mně stavěj zády... s tím jsem udeřil holí do země Hizamazuke(padni na kolena) Hizamazuke jakmile dozněla má slova, bylo to jako by ti na hlavu spadlo snad celé nebe a srazilo tě přede mnou na kolena. Možná jsi netušila co se stalo, vzhledem k tomu že jsem neudělal žádnou pečeť, jen jsem ti rozkázal pokleknout. Posunul jsem se k tobě svým Shunshin no jutsu, přičemž jsi mohla sledovat že se hůl v mích rukou mění na studené chakrové plameny. Taima no Ken(meč vymítání) s tím jsem ti s ní probodl hrudník a změnil ji v pečeť. Mimochodem kdyby se vůdce ptal, tak jsi se nechala svázat a přinést dobrovolně. Vážně nerad bych aby na mě zase řval. nakonec jsem vytvořil opět chakrové lano, svázal tě s ním, přehodil si tě přes rameno a zamířil k velkému Vůdci. |
| |
| Eto... WTF? "Lebo si od začiatku čakal odpor a chcel ho." Opáčim. Odrazí shurikeny a ja k nemu s úsmevom podídem. Zbrane zasunuté. "No tak teda konečne pôjdeme alebo čakáš na odpustenie hriechov?" V zápätí ale aj tak zaútočí atď. Kso, to je ale psychopat. Zamračím sa. "To si si fakt mohol odpustiť. Mimochodom, budeš taký láskavý a aspoň sa predstavíš?" Zamračím sa a nebránim sa. |
| |
| Orlíci a orliště... Kráterníci a kráternice... Orlové se samozřejmě objevili a celkem rychle se rozlétli do okolí. Chvíli trvá než začnou chodit zprávy. Vesměs se jedná o správy ve skrze negativní. Nakonec se přeci jen v přehršli správ objeví jedna pozitivní: Nález těla. Nalézt něčí tělo není tak neobvyklé. Dle zprávy však toto tělo je oblečené komplet v černé a má na sobě znak: Keiji (Apokalypsa). Tento znak rozhodně nepatří mezi často viditelné znaky a už vůbec ne jako znak na protektoru. Tráva kolem muže je na první pohled značně suchá. Když je muž prohlídnut detailněji, je možno zjistit, že se jedná o holohlavého jedince neurčitého věku a rozkladu. Ano, rozkladu. Třebaže podle okolí vypadá, že tu tělo leží okamžik ale samotné tělo vypadá jakoby bylo vytaženo z hrobu, kde v klidu několik měsíců leželo. Projde-li tělo ještě důkladnějším průzkumem, dá se zjistit, že jeho celá záda tvoří takové roztomilé tetování. Jeho křivky jsou složeny soustředně. Jejich složitost skládá velkou spirálu. |
| |
| Mistr "Kráterník" Prohlížím si mrtvolu toho muže a nestačím se divit. Kdo je zač? Apokalypsa..., zamyšleně prozkoumám každičký detail té mrtvoly i okolí, pokusím se zjistit i příčinu smrt a aktivuju sharingan v naději že najdu něco zajímavého. Sharinganem neshlédnu jen mrtvolu ale i okolí, jestli zde není přítomna nějaká chakra. Tohle je zlé...takže krom vesnic a Orochimara je tu ještě někdo jiný? Ale kdo? A co má za lubem... jaká síla musela tohle způsobit. Prohlédnu si taky onu vyschlou trávu v okolí mrtvoly, část jí vyškubnu jestli třeba něco neucítím. Ksó... jsme tak blízko a teď tohle...budu muset sehnat nějaké lékaře, aby to tělo důkladně prozkoumali - sám se moc daleko nedostanu. Nejlepší lékaře mají v Listové...ale tam to nepůjde... Ksó, nemáme žádné zázemí...musíme ho vybudovat. Ano...musíme mít vlastní vesnici, kde bude vše potřebné, abychom to mohli konečně dokončit. Tělo muže nechám "zmizet" do jiné dimenze s tím, že mi bude, kdyžtak k dispozici, kdybych ho chtěl ještě nechat později prozkoumat. Pak se přemístím do Deštné a vyžádám si "audienci" s vedením vesnice. Je načase začít jednat... dřív než bude pozdě. |
| |
| Sourozenci ohnivé vůle = Ráno u Uzumakiů Poslední dny začínám rána nenávidět. Otec nás totiž přidělil k mistru Ebisu. Nebylo by to tak špatný, kdyby měl Ebisu tak tříroční dovolenou. Seskočím z postele a v ruce svírám polštář, jelikož jsem vstala jako první, tak jemně žďuchnu do bratra. Když vstane ukážu na polštář a potom na chodbu, kde se kousek od nás nachází ložnice rodičů. Je čas na malé překvapení. S tím vyhrabu pod postelí ještě poslední dvě bomby smradlavky. Napadl mě skvělý plán. Nejdříve mu tam hodíme ty bomby, necháme ho chvíli vydusit a pak tam naběhneme s polštáři. Na tváři se mi objeví ďábelský úsměv a pomalým krokem se blížím k ložnici otce. Pomalinku odšoupnu dveře, abych zjistila jestli spí. Počkám na Ikazuchiho a pak tam vrhnu obě dvě smradlavky a zavřu dveře. Ozve se rána a i skrze dveře jde docela smrádek, napočítám tak do 3 přetáhnu si kus pyžamu i přes nos a s polštářem naběhnu s jekotem do pokoje, kde vyskočím na postel a zasypu otce salvou úderů. |
| |
| Sourozenci ohnivé vůle = Ráno u Uzumakiů Probudí mne šťouchání. Nejdřív sebou nevrle škubnu a pak mi teprve dojde, že to je asi budíček. "Ne, další Ebisu ne." Začínám přemýšlet o tom, že zlomená ruka, by mohla celkem pomoc. Pak mi dojde, že na mě mluví ségra. Přes mžourací oči pozoruju její nadšení. Pak jen aktivuju Byakugan a kouknu přes zdi, jestli taťka spí nebo ne. "Potvora... Spí pod postelí. Ani se nenamáhal udělat v posteli pořádný klon." Okmentuji. Posadím se na posteli a podrbu se ve vlasech. "Bych ho ještě trochu vyděsil." Udělám jednoho našeho klona a pomocí Hange no Jutsu ho přeměním v hada. "No a teď ještě do tlamičky bombičku..." Opatrně položím klonu-hadu do pusy smradlavku. "Tadá!" Malá plazící se smradlavá bomba. |
| |
| Uchihovic rezidence - Ráno raníčko Ke stolu dojdu v zamyšleném stavu. V rukou svírám celkem ohmatanou knížku s nápisem: Zákoník Konohagakure no Sato. Zamyšleně ho čtu a vypadá to, že nedávám pozor, co se kolem mne děje. "Proč se mám tohle učit? Nehlásím se přeci do ANBU, ale jen do Knohy." Znechuceně otočím další stránku. "Tohle jste taky museli umět k Chuninským zkouškám?" Zeptám se najednou, když se strýc zvedne a vypadá, že má někam namířeno... Bez doprovodu. Tak trochu to vypadá, že jsem si snad musel dojít vypůjčit od sousedů Byakugan. Můj pohled je celkem jasný: Ať jdeš kamkoliv, jdu s tebou. Všechno je lepší než se učit. Udělám na rychlo klona, který zůstane doma a bude dělat společnost Tetě než dojde Tsunade-sama. Moje originální já je víceméně strýcovi v patách. |
| |
| Cesta nukenina, cesta krve Překvapivě mě zase poslali špehovat. No jistě když nevíte co by, pošlete tam Tsuki. Zahledím se na Shira a pak se podívám na Kizashiho. Budu potřebovat ať skryješ moje vzpomínky, doufám, že to se Sharinganem zvládneš.pro jistotu skryj vše co se týká mé osoby, nepotřebuji, aby se mi prolámali do hlavy ti slavní Yamanaka. Pousměji se na Kizashiho a podívám se mu do toho jediného oka, co mi ukazuje. Doufám, že to zvládne, jinak budu muset riskovat. Chvíli počkám, jestli to tedy provede nebo ne, Potom se přece jenom vydám do Konohy. Štěstí, že jsme kousek od země Ohně. Ale nebudu se trmácet pěšky. Kousnu se do prstu a olíznu krev. Mlasknu a nechám zase trochu krve vytéct. Kuchiyose no Jutsu "Technika přivolání" Přede mnou se objeví KUre, můj miláček. Černý panter, který má v kohoutku tolik co já. Na sobě má postruhy a sedlo upravené, aby vyhovovalo nám oběma. Zdravím tě příteli, dnes nás čeká cesta zase do Konohy, jako před rokem. A vem to cestou přes nějakou vesničku. Musíme se nakrmit. Kure jen pokývnul hlavou a vyběhli jsme. Netrvalo dlouho (7 hodin ) a Kure zavětřil. Zpomalil a místo hlavní cestu si vybral vedlejší cestičku k nějaké farmě. Usmála jsem se, jelikož jsem pochopila. Přede mnou se objevila větší farma. Venku byl stůl a nejspíše všichni večeřeli. Před příjezdem jsem si sundala a schovala plášť do toho jsem přivolala svojí KnN. Tu jsem nechala na sedle a pokračovala v cestě. Rodina to byla velká, co jsem napočítala tak dvanáct osob. Dostatečně velký výběr.¨ Provedla jsem Henge, abych změnila Kureho na koně, přece jenom tak vypadá mírně děsivěji a přijíždím k farmě, kde mi jde vstříc postarší muž a vítá mě. S úsměvem přijímám jeho pohostinost. Když se mě ptá co si žádám oznámím mu, že jsem po cestě unavená a potřebovala bych si odpočinou. Muž přemýšlí a pak mi nabídne místo u stolu. Já mu jen poděkuji a posadím se. Začnu si důkladně prohlížet všechny přísedící. Všichni vypadají tak pohuble, není tu snad nikdo ,kdo by tu byl použitelný ?? A pak ho uvidím mladý chlapec věkem kolem 12 let, který je na rohu stolu. Je překrásný a já mám rozhodnuto. Nejdříve se s rodinou najím a když už není co sníst jen začnu skládat pečetě. Ejadžú no jutsu " Technik krmení divé zvěře " S tím se KnN probere. Její šlahouny ihned zněkolikanásobí svoji velikost a jako hlavy hladové hydry se vrhnou na obyvatele farmy. Až na jednoho, toho chlapce. Obyvatelé se začnou rozprchávat, ale je pozdě. Ocasy jsou až příliš rychlé. Jeden také v první chvíli uchopil chlapce a držel ho svázaného dokud jsem nepřišla k němu. Neboj, posloužíš dobré věci. Světový mír je už na dosah a ty jsi jeho klíčem. Znovu začnu skládat pečetě a po jejich dokončení mu položím ruku na čelo. Dappisuru no Jutsu " Technika svlékání kůže " Náhle chlapec začne ječet, jak nejvíce může. Je to pochopitelné, když se z něho strhává sama kůže. Cuká se, ale KnN ho drží pořádně. Čím více se z něho stahuje kůže tím já se změnšuji, nakonec dosahuji jeho výšky a posléze toho i vzhledu. S úšklebkem stahuji jeho zbytky stáhlé z kůže a maso z kterého se ještě kouří. Naberu ještě krev do skleničky a projdu se v nové kůži po domě. KnN mezitím zpracuje chlapcovo tělo a pak se stáhne zpátky ke koni. Já si najdu svitek a začnu psát Hokagemu dopis, který pak zabalím a uschovám v brašně sedla. Nasednu na svého přítele a mířím si to do Konohy. |
| |
| Doma – Snídaně Sasuke, Naibun, Sakura Stála jsem opřená o umyvadlo a z hluboka jsem dýchala. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a koukla se na odraz v zrcadle. Už jsem tam nestála já. Měla jsem bledý obličej víc než kdy jindy. Por přivřenýma zarudlýma očima jsem měla tmavé kruhy. Bylo mi špatně a od večera jsem měla horečku. Znova jsem pustila proud studené vody, napustila jsem si jí do dlaní a opláchla obličej. Utřela jsem se do ručínku, zabalila do županu a sešla dolů po schodech. Posadila jsem se ke stolu a vzala si pouze hrnek s kávou. Unaveně jsem své lokty zapřela o desku stolu a rukou si vjela do vlasů. Unaveně jsem zívla a upila černé kávy která začínala chládnout. Když jsem rozpitou kávu nesla do kuchyně všimla jsem si že Sasuke odchází. Bez vysvětlení a rozloučení. Hrnek stojící vedle mě a vší silou ho hodila na protější zeď. “Stejně jsem chtěla vymalovat..“ Okomentovala jsem velký flek na zdi od kafe a hodlala počkat na Tsunade. |
| |
| Akatsuki a hraní si u kráteru... Ji-Min, Shiro... a ve své premieře: Kim Dostat se zpět k původnímu sídlu Akatsuki nebyl zas tak velký problém. Země Deště je velice malá, co se velikosti týká a šikovný ninja jí dokáže překonat za půl dne. Nakonec tedy Shiro stane na kraji kráteru, který poměrně úhledně ohraničuje dřívější pahorek, kde byl úkryt. Kizashi... Tobi... No prostě ten schizofrenik s maskou není stále přítomen, takže to vypadá na dlouhé čekání... A nebo ne? V oblasti je cítit něčí chakra, která by tu neměla být. Pátrání Kim konečně dostalo pořádný směr. Staré dokumenty od Orochimara poukazovali na síť HideOutů, kde se s Akatsuki sházeli. Za těch několik let nenápadně prošla větší polovinu a vždy opuštěné. Dnešní den vypadá jinak. Jestli obrázek velkého kráteru znamená, že tu Akatsuki minimálně nedávno byli. Je to dobrá stopa. Pravdou je, že stopy v kráteru vypadají poměrně čerstvě. Je otázka, jestli se někam stáhnout a nebo prostě počkat. Celý kráter vypadá jako po ohromném výbuchu. Takový detonace musela přilákat nějaký další zájem. |
| |
| Uchiha Kizashi a země Deště... Hlavní město... Hlavní překvapení... Přemístit se do hlavního města Dešťové nebyl samozřejmě problém. Tvůj otec to dělal běžně a ty v tomto jeho výchovu rozhodně nezapřeš. Město Deště... Už jsi zde několik let nebyl. Nebyl k tomu důvod. Proto tě překvapilo, co vidíš. Město si pamatuješ jako poničené a rozbourané válkama, jak přes něj přecházeli vojska. Takhle však už nevypadá. Většina města je nejen že opravena, ale i uklizena a rozhodně to nevypadá, že by leželo jen tak ladem. Je na něm vidět, že se o město někdo stará. Vývěsky hledaných nunkeninů na zdech naznačují, že tohle město už není úplně útočištěm všech zločinců ze země ohně. Když městem procházíš, dokonce potkáváš i chinobi, který celkem hrdě nesou členku dešťové. Nejen to. Dokonce se dá poznat, že je i snaha o nějakou uniformovanost. Fakt, který tě nepřekvapí, je, když najdeš na vývěsce dokonce i plakát se svým "obličejem". Cena za tebe je překvapivě nízká. Jako za všechny, teď už mrvý Akatsuki. Zjevně, zdejší pán města má poměrně dobrý přehled o vašich počtech. Přeze všechno pozlátko, které tohle město má, nikdo neběží, aby tě zatknul. Víceméně tě lidé buď ignorují a nebo si tě nevšímají. Inu Ducha psanců z lidí dostaneš opravdu těžko. Najít budovu, kde by měl pán města sídlit není problém. Je to zrekonstruované sídlo Nagata-Paina, které má teď tak trochu podobu pomníku na jeho počest. Před vchodem stojí stáž, která, třebaže je hned vedle nich cedule s tvým portrétem, tě nechá v klidu projít. Postupně se dostaneš až do nejvyšší části věže, kde je umístěn jednací sál. Dveře se ti otevřou a vidíš věc, kterou jsi opravdu nemohl předpokládat. Uprostřed místnosti stojí ohromné křeslo, které velmi připomíná Nagatovo ovládací křeslo. Je otočeno k tobě zády. Když vejdeš, dveře se za tebou zavřou a křeslo se s tichým zasyknutím otočí k tobě. K tvému překvapení v něm sedí žena, kterou velmi dobře znáš: Konan. Bez insignií Akatsuki, naopak s insigniema Deštné a vedoucího postu. Vypadá naprosto bezbraně, což u ní nemusí znamenat vůbec nic. Dlouze se na tebe zadívá. "Tak mluv. Co potřebuje Akatsuki tentokráte?" Její způsob vyjadřování je pro tebe překvapující. Informace, které máš, tak jí popisovali spíše jako tichou a podřízenou ženu. Z ženy, která před tebou sedí, je cítit opravdu autorita, která je zvyklá dostat, co si umane. |
| |
| Povídání pro Hatake Kakashiho a Hanu Kaori, aby věděli kde jsou a proč jsou... -------------Shrnutí předchozích aktivit a událostí---------------- Při posledním setkání Kage, který byl svolán na popud Oblačné vesnice po nalezení těla KillerBeeho, bylo ustanoveno, že bude vytvořen pátrací a vyšetřovací tým, který bude zkoumat stopy, které by napomohli nalezení úkrytu Akatsuki nebo aspoň sochy. To by bylo všechno velmi hezké, kdyby nepřišli ony fingované útoky na vesnice v podání neznámých shinobi, kteří byli převlečeni za členy Konohy. Většina vesnic na to zareagovala dočasným přerušením veškeré spolupráce, dokud nebude případ vyjasněn. Jediná vesnice, která v tomto směru dohodu nepřerušila byla Mlžná, mající v čele uvědomělou mladou a krásnou: Godaime Mizukage Mei Terumī. Právě mlžná poskytla všechny informace o nalezení jijich Jinchuuriki Rokubi no Namekuji: Utakata. Včetně zástupce pečetící skupiny, který vytvřil sledovací pečeť, která se aktivovala v okamžiku, kdy započalo vyjímání 6tiocasého. Momentálně jste s tímto mužem na cestě k úkrytu, kde bylo nalezeno tělo Utakaty a kde by jste se měli pokusit vypátrat další stopy. ----------------------Dějová linie----------------------- Únos 1no ocasého - před 11 měsíci z Konohy - předposlední útok na Konohu Zajmutí 5ti ocasého - před 8 měsíci Zajmutí 8mi ocasého - před 7 měsíci Útok Orochimara na Konohu - 3 měsíce - Únos a zpětný návrat jednoho ze synů Uchihy Sasukeho Zisk očí Uchihi Itachi pro Sasukeho EMS - 3 měsíce Útok Orochimara na Konohu - 2 měsíce - Zabití druhého syna Uchihy Sasukeho Sraz velkých Kage - 9 dní zpět Útok Orochimara na Konohu - 9 dní zpět --------------Významné osobnosti------------ Uzumaki Naruto - Hokage - potomci: Liščí dvojčata Uchiha Sasuke - v ANBU - potomek: Itachi jr. - toho času mimo Konohu Uchiha Haruno Sakura - těhotná Uchiha Naibun - syn Itachiho, prověřen Tsunade - stále žije, ale je v důchodu Orochimaru - stále žije - umí duplikovat svoje těla Hana Kaori - Ať se popíše sama :o) Akatsuki - stále jsou - aktuální vůdce: Uchiha neznámého původu - aktuální počet: Kdo ví? |
| |
 | Kráter Tak to drsnost.. Pomyslím si s úšklebkem když vidím obří kráter. Tak tady mají být Akatsuki? Asi jim to tu zřídil nějaký Biju.. Pomyslím si při pohledu na kráter a zazubím se. Rozhlídnu se. Nikde nikdo. Vůdce Akatsuki je pry divnej a má masku.. říkají mu Tobi.. Zamyslím se. Co si mám kruci pod pojmem divnej představit?! To si představím tak maximálně orochimara! A tan není divnej ale hnusnej.. kruci! Rozhlídnu se znova. Cítím něčím chakru.. Ale mávnu nad tím rukou.. Pokud nikoho neuvidím je mi to celkem putna.. Ale stejně mě zajímá co ten kráter způsobilo.. to musela být pořádná řacha.. (Vzhled: Menší, ženské postavy, rudé vlasy do půl zad svázané v ohonu. Rudočerné oči, roztomilá tvář, vypadá tak na 15. Oblečená je v černých kraťasech, vysokých černých ninjabotách, černém tílku a bílé vestě. Na rukou má černé rukavice bez prstů sahající až nad lokty) |
| |
| Konoha Ještě než jsem otevřel dveře mého domu, tak se ozve zvuk hrnku roztříštěného o stěnu. Zarazím se a zakroutím hlavou. Já to teda uklízet nebudu..., řeknu si pro sebe trpce a vyrazím do ulic. Po chvíli klidné chůze jsem si všiml, že za mnou jde Naibun. Hned po tomto zjištění zahnu za roh, kde se opřu o zeď a počkám, až Naibun zahne za mnou. Jakmile se tak stane, tak naštvaně spustím: "Proč mě sakra sleduješ?? Copak není jasné, že nechci být pod NIČÍM dohledem??" Na slovo "ničím" jsem dal nezvykle velký důraz. Jestli se nebude chtít nechat odbýt, tak se opravdu naštvu... Proč jsou poslední dobou všichni tak vtíraví?? Proč jim nedochází, že chci být o samotě?!, pomyslím si a s naštvaným výrazem počkám, co mi Naibun odpoví. |
| |
| Rozhovor s Konan: Zdravím Konan...je to už pěkná řádka let, vidím že se ti daří...no ale dosti zdvořilostí, pojďme k věci. Sundám si masku a odkryju tvář - trochu se podobám otci "zamlada". Podívej - nebudu ti lhát - nemám to v plánu a chci abys narovinu věděla co obsahuje má nabídka: Táákže...ty i já chceme věčný a trvalý mír a já vím jak to zařídit! Respektive mám na to prostředky - démony. Samozřejmě nejsem tak pošetilý jako můj otec, abych chtěl uzavřít svět do věčného genjutsu, protože svoboda jednání mi je taky milá a v podstatě chci jen učinit svět o něco spravedlivějši. A vím jak toho dosáhnout...co bys řekla na to, kdybych ti výměnou za tvé spojenectví s Akatsuki dal jednoho z démonů? Krom 5ti, 8mi a pochopitelně 9ti ocasého si vyber kterého chceš. Fáákt ... nekecám, vždycky jsi se mi líbila ty i Nagato...teda Pein...teda Nagato...no chápeš. Prostě jsem tomu fandil - věčný mír, to je ono a myslím, že vím jak ho nastolit. Hele...můj táta byl hlupák, když chtěl uzavřít svět do věčného genjutsu...to se nedělá...ale já nabízím možnost vytvořit mohutnou koalici všech, kteří chtějí mír a stvořit armádu jinchuuriky a spojeneckých vesnic, které přistoupí na myšlenku věčného míru a společně svou nedozírnou mocí učiníme válku nepředstavitelnou! Každý kdo bude chtít vzdorovat myšlence věčného míru a nenásilí ve světě, tak pocítí náš hněv. Krom toho...víš o tom...no...já vím, že to zní pitomě, ale nezašla bys na "rande"? Platím! Usměju se celkem přátelsky a vyčkám na její reakci. Tak Amekage jo? Hmm...ta to dotáhla hodně daleko, jestli se přidá...hmm...to bude zajímavé...asi bych jí neměl říkat, že součástí věčného míru je i světová válka ninjů...hehe...to asi faakt ne...a taky smrt jednoho otravného hajzlíka, vlastně dvou ...Uchiha Sasuke a Uzumaki Naruto....pomsta bude má! A to budu ještě hodně hodnej že půjdu po nich a ne po jejich dětech....i když bych je měl asi vyhladit úplně, aby nezbyl nikdo kdo by se pomstil...no ... uvidíme. |
| |
| Uchiha Kizashi a země Deště... Hlavní město... Hlavní překvapení... Konan tě vyslechne, nechá tě v klidu dokončit tvůj proslov. Ke konci na pozvání na rande jen pozvedne obočí. Nakonec spojí prsty. "Víš... Kdysi dávno měl Yahiko sen, který vtělil do našich hlav." Začne poměrně optimisticky pro tebe. "Ale byl to jen sen. Stála jsem za ním, dokud žil. Když umřel, skončila moje služba pro Akatsuki." Podívá se ti hluboce do tvých očí, zjevně jí přítomnost sharingamu v nich nevadí. Její pohled je nezvykle pevný. Pomalu se ti vkrádá do hlavy myšlenka, že by rozhodně takhle klidná v tvé přítomnosti neměla být. "Začala jsem budovat znova naši zem." Zapře se do křesla a podívá se na tebe přes špičky prstů. "Nepotřebuji k tomu sílu Bijuu. Chceš-li uzavřít obchodní pakt, můžem diskutovat dál." Cítíš, jak se kolem tebe zavlněla chakra. Cítil jsi jak najednou množství chakry skokem narostlo. Problém je v tom, že sharingan ti neukazuje žádný konkrétní bod. "Pokud chceš použít sílu... Skončíš dřív než začneš." Není to žádná výhružka, ale prosté konstatování faktu. Z množství chakry v místnosti tě začíná bolet pomalu hlava. Konan se na svém "trůně" tváří stále stejně netečně a formálně. Stejně chladně, jako když byla s Nagatem. |
| |
| Rezidence Uzumaki - Ranní vstávání na hadí notu Naruto si tak v klidu leží pod postelí, když uslyší jemné vrznutí dvěří. Myšlenka, že jsou to děti je celkem logická. Že by něco nemuselo být v pořádku ho napadne, když ucítí, jak se mu kolem nohy otře podivné šupinaté tělo. Cítí jak se celé tělo začíná omotávat kolem nohy a začíná ho táhnout zpod postele. Než se stihne ovšem pořádně vzpamatovat, začne místnost naplňovat ostře štiplavý kouř, který vhání slzi do očí. |
| |
| S Konan: Nemáš zájem, nemáš...vymlouvat ti to nebudu, o nějaké obchody nemám zatím zájem pro změnu já, dyžtak pošlu nějakého pucfleka, když ho mít budu. A s ohledem na to co tu předvádíš se svou chakrou...tak raději půjdu, nemám zájem o boj. Buď sbohem. A zmizím pomocí časoprostorové techniky zpátky ke kráteru. //Poprosím PJ jen o příspěvek, zda jsem zmizel či nikoliv. |
| |
| Povídání se strýčkem Zatvářím se překvapeně. Načež mírně ublíženě, že na mne strýc řve. Nakonec z těchto emocí vytvořím masku netečnosti. "Nemám v plánu na Vás dohlížet, Sasuke-san." Řeknu na rovinu. Rozhodnu se ještě nepoužívat žádné tvrdé arzenály z mého seznamu zákeřností. "Narozdíl od doporučení, které jsem dostal od lékařů v nemocnici." Zůstanu stát stále v kontaktní vzdálenosti. "Bohužel jste jediný, který mě může vzdělat o historii naší rodiny. Proto Vás následuji Sasuke-san." Trošku se zamračím. "Moje matka vždy říkala, že nejlépe se získávají informace, když jen pozoruje a nevměšuje se." Nenápadně naznačím, že se může snažit a tak snadno se mne nezbaví. |
| |
| Uchiha Kizashi a země Deště... Hlavní město... Hlavní překvapení... "Když ho budeš mít..." Konan se smutně usměje. "...aktuálně organizace Akatsuki má tři členy." Kývne hlavou. Vidíš najednou jak se ze vzduchu zhmotní shinobi, který má před sebou tobě velice známý meč: Samehada. Muž je oblečený do tmavě hnědé kombinované s modrou. Na čele čelenku deštné. Vidíš, že jeho oči mají mírně narudlý nádech. Taky cítíš, že se všechna chakra v místnosti zkoncentrovala do jednoho bodu: Do něj. Muž ti v napřažených rukou meč podá. "Tohle, myslím, asi využijete lépe než my zde." Praví Konan. Gesto je naprosto jasné. Zjevně má informace, které se nikde nerozšířili. "Naším nejdůležitějším artiklem jsou informace. Tuhle informaci jste dostali zdarma ze sentimentality." Praví nadále klidným hlasem. (Jestli se chceš i nadále teleportovat, tak to samozřejmě zatím jde. Muž meč bez potíží předá.) |
| |
| S Konan: Podívám se na Shinobiho se Samehadou v ruce a trochu se zašklebím. Radši se ani neptám, kde jsi to sebrala...a co se informací týče...hmm...nemáš je přesné, Akatsuki nemá 3 členy... Nedám na sobě nic znát, ale chvíli váhám, zda se vůbec Samehady dotknout, podle toho co vím, tak se jedná o meč, který výhradně sloužil pouze Kisamemu. Krom toho...Kisame pracoval pro nás, pak se nějakou dobu neozval, a teď mi nějaký bigoš Konan podává jeho meč. Copak jste žralokovi udělali? No jako bych se nezeptal..., vezmu meč a každou vteřinou, čekám, kdy mě začne "žrát"chakru...pokud se tak nestane, tak ho okamžitě pustím. No...každopádně...děkuji za meč, i za tvůj čas. Nemám v úmyslu tě zdržovat... i když ... možná bych pro tebe měl něco zajímavého...když máš rádaš tolik ty informace... tak já mám taky jednu...mám u sebe mrvolu chlápka co má na sobě znak "Apokalypsy" a umí udělat kráter připomínající útok Bijuu. Bohužel nemám momentálně čas ani prostředky na to, abych se jím podrobně zabýval, takže ti ho tady mohu nechat - vaši lékaři ho probádají a sdělíš mi vše na co přijdete - vy získáte tytéž informace, já dodal tělo a ty lékaře....půl napůl...tomu říkám fairtrade... btw...kdyby tě to náhodou zajímalo, tak ten kráter se nachází v tvé zemi...heh... Vyčkám její reakce, ale jsem stále připraven, kdykoliv zmizet, kdyby se cokoliv "šustlo"... |
| |
| Uchiha Kizashi a země Deště... Hlavní město... Hlavní překvapení... Konan se usměje, když si Kizashi vezme meč. Shinobi se po předání meče opět "zneviditelní". Meč kupodivu nesaje chakru. Skoro to vypadá, jakoby byl prostě mrtvý. Nebo bez svého pána není schopen fungovat. "I ty máš informace, které vím." Usměje se. Chakra v místnosti se pozvolna zase rozprostře. "Tenhle meč jsme našli u toho kráteru." Tvář se jí opět přeladí na neutral. "Sebrala jí naše hlídka, po té, co do doutnali trosky." Nakloní se před Kizashiho. "Viděli jediného muže, který dokázal srazit na kolena minimálně 3 členy Akatsuky. Z toho dva šermíře z Mlžné." Opět se zapře do Nagatova křesla. "Jeho stopu sensor nedokázal zaměřit. Objevil se před útokem a pak zase zmizel." Zní to celkem věrohodně, ale je také možné, že prostě muž využil prachu a odešel. Rozhodně to nevypadá, že by Kizashi Konan nějak překvapil. Naopak ho spíš překvapila ona, když věděla, kde má úkryt a dokonce ho nechávala hlídat. |
| |
| S Konan: Hmm...zdá se, že asi ovládáš něco z Nagatových technik...zajímavé. Nuže...leccos to vysvětluje...to křeslo. Zdá se, že se tvá hodnota hodně zvýšila od dob mého otce, klobouk dolů. Vážně, místo Amekageho si právem zasloužíš...a tvá země, nemohl jsem si nevšimnout, že se pomalu dává dokupy...skoro ti závídím... Trochu sevřu rukojeť Samehady. Tohle bude mnohem náročnější než jsem čekal...sakra...ještě že mám alespoň ty démony. Vytáhnu ze své soukromé dimenze tělo toho muže a nechám ho spadnout na zem břichem dolů. Tohle je ten člověk? Tam kde jsem ho našel byla vysušená tráva, musím přiznat, že nemám vůbec páru co je zač...zajímavé je to jeho tetování kolem páteře, ale víc jsem nezjistil. Pokud na něco přijdete, tak mi dejte prosím vědět...oh ano...záměrně říkám slůvko prosím, protože pokud tu běhá někdo, kdo "vyrábí" krátery, tak bych o tom rád věděl... Chvíli zamyšleně sleduji Konan, zatímco nechám zmizet Samehadu ve své dimenzi. Zatvářím se trochu rozpačitě a pokrčím rameny. Nevím co bych tak ještě...tvá cesta je jiná než má, ale myslím, že přeci jen můžeme trochu spolupracovat...zeptám se jednoduše, vadí přítomnost Akatsuki v tvé zemi? Pokud ano, tak řekni a já v rámci naší "spolupráce" přesídlím jinam...tohle je malá země a v mých plánech nehraje nižádnou klíčovou roli...z určité sentimentality ... snad z určité lítosti, že jsem se neúčastnil díla svého otce a nebyl v Akatsuki v době její slávy spolu s tebou a dalšíma ti mohu přislíbit, že nezatáhnu tvou zemi do žádných válek...znám příběh tebe, Nagata i Yashika... vlastně s váma trochu soucítím..i když chápu, že od hlavního záporáka to zní dost ... ehm...zvláštně. Nesměle se usměji a pomalu si nasadím masku na tvář. Stejně jsme si osudem trochu podobní...ty jsi ztratila Nagata, já otce, ty jsi šéfem své země, já Akatsuki...tobě zbylo křeslo, a mě jen...maska a "Tobi je hodnej chlapec".., pravím trochu přihlouple a pod maskou se zakřením. Nicméně celou dobu dávám pozor na pohyby chakry kolem sebe. |
| |
| Uchiha Kizashi a země Deště... Hlavní město... Hlavní překvapení... Konan se usměje, když zmíníš nagatovi techniky a po sléze jeho osud. "Já jsem se svojí minulostí smířená. Možná bys nad tím měl uvažovat také." Jak je uvelebená v křesle Nagata shlíží na tebe, trošku pokrčí obočí, když použiješ časoprostorové jutsu. Zjevně ne všechno probíhá podle jejích představ. Zběžně se podívá na tělo, které jsi vytáhl. Pokrčí rameny. "Možná to je on. Nevím. Já tam nebyla." Nechá tělo ležet na zemi a dál se ho nevšímá. Když jí pochválíš její práci, vkrade se jí na tvář odstín hrdosti. "Tuhle zem získají jednou naši potomci. Chci, aby dostali to nejlepší co můžou. Nagatův sen byl světový mír, ale zapoměl na to, že ho někdo pak bude muset převzít." Hrdost pozvolna vyprchá. "Naše Země si získala status Quo. Zde může najít každý nový začátek. Pokud ovšem něco provede, co ohrozí zemi, nebudu mít slitování." Usměje se a v úsměvu je znát, že i v ní zůstala nějaká krutost, kterou Akatsuki v jedinci živila. "Pokud naší zemi přinesete válku, mám zdroje na to, abych vás zničila, dřív než zničí válka zemi." Opět vyčistí tvář do klidu. Vypadá to, že řekla všeco chtěla. Opře se do křesla a zase promluví klidně. "Tobě zbyla maska a pomsta. Já se své pomsty vzdala. Krev plodí krev. Nagato dobrovolně umřel pro to, aby to zastavil." Tahle informace je tobě rozhodně neznámá. Tento fakt věděli pouze Naruto a Konan. Nikdo jiný vlastně nevěděl, co přesně se tehdy stalo. "Ale chápu, že každý je předurčen k něčemu. Třeba i ty se jednou rozhodneš skončit stezku nenávisti a pomsty." Víceméně ti popřeje smířlivě štěstí. |
| |
| S Konan - naposledy: Pod maskou se mihne stín vzteku, když zmíní to, že mi zbyla "pouze" pomsta, ale přejdu to a nechám jí domluvit. Nagato zemřel dobrovolně? Oh...novinka...myslel jsem ho, že zabil Naruto, ale asi toho vím málo. Nicméně, aby jsi pochopila - v mém případě nejde o nenávist - necitím k těm dvěma - Sasukemu Uchihovi a Uzumakimu Narutovi žádnou nenávist - tohle je otázka cti. Jako syn Uchihy Madary musím jeho smrt pomstít - to není otázka radosti, ale povinnosti...a narozdíl od radostí, povinností se nevzdávám. Pak se podívám na tu mrtvolu na zemi a jen kývnu směrem ke Konan. Nech své lékaře toho muže důkladně prozkoumat, může to být důležité i pro bezpečnost tvé země. Válku tvé zemi nepřinesu - to ti mohu slíbit. Takže - protože jsme si řekli vše potřebné, tak já zase půjdu...pouze je tě jako správkyni tvé země informuji, že zde budeme operovat, ale garantuji ti, že osobně rozmáčku každého pitomce od nás pokud by nějak škodil tvé zemi. Aspoň někomu se z původní Akatsuki splnil jeho sen a já nemíním mu ho pokazit...takže buď zdráva a nashledanou...časem se ozvu kvůli té mrtvole. Nechám jí ještě čas na reakci a poté zmizím v časoprostoru a vyskočím z něj až u kráteru. |
| |
| Uchiha Kizashi a země Deště... Zpět u Kráteru... Akatsuki zase spolu Konan se usměje. "Možná to jednou pochopíš, proč to udělal." Usměje se ještě jednou. VIdíš, že za tímhle úsměvem se skrývá víc než upřímnost, co hůř víc než vzpomínky na Nagata, něco daleko horšího: Slepá oddanost. "Až něco budeme vědět, kontaktuji tě. Stále vím jak." Sáhne do záňadří a vytáhne Akatsuki prsten se symbolem Byaku (Bílá). Když projdeš ke kráteru, vidíš, jak se tam pohybuje mladá rezavovlasá shinobi. Zjevně kráter propátrává nebo možná na někoho čeká. |
| |
| U kráteru: Vypadnu z časoprostoru u kráteru (mimo dosah ostatních) a přivolám si opět pár orlů - nelíbí se mi ta cizí chakra co tu je, pošlu orli to vysledovat. Pak dostanu od nich informace o nějaké rezavovlasé ženské co se tam poflakuje což mě zaujme. Copak to tu máme...že by práce pro Tobiho? Zašklebím se pro sebe a znovu skočím do časoprostoru. Vynořím se z časoprostoru kousek za tou rezavovlasou ženskou a jakmile jí spatřím tak, dřív než stihne mě zaregistrovat tak provedu techniku: "Ninjovské umění: Technika zničit krtka", zmizím v zemi a vynořím se jí přímo za zády a plácnu jí plácačkou do ramene, než se otočí po tom co to bylo, tak zase zmizím a vynořím se před ní (ale ona asi kouká dozadu) a plácnu jí do druhého ramene, načež jakmile se otočí tak uteču za nejbližší strom: Uíííí eeeek.....nezabíjej mě!! Koukám na ní zpoza stromu a řeknu: Tobi je hodnej chlapec! |
| |
| DIPLOMACIE: Po příchodu ke kráteru rychle sepíšu dva svitky (dřív než se setkám s tou rezavovlasou dívkou), které pošlu přes orli do Trávové a Vodopádové vesnice. Orlem poslený dopis do Vesnice skryté v trávě: Vážení ninjové z Trávové země, tímto dopisem vám nabízím schůzku na hranici Deštné a Trávové země za účelem "obchodního" jednání. S ohledem na události posledních dní - přepadení většiny vesnic ninji z Listové a neustále rostoucí její moc a aroganci si myslím, že je možné, abyste přehodnotili svůj názor na organizaci jménem Akatsuki a začali racionálně jednat. Čekám vaši odpověď. šéf Akatsuki - Tobi Orlem poslaný dopis do Vodopádové vesnici: Ctění ninjové Vodopádové vesnice, tímto dopisem vám nabízím schůzku za účelem diplomatických jednání mezi Takigakure a Akatsuki. S ohledem na události posledních dní - přepadení většiny vesnic ninji z Listové a neustále rostoucí její moci a arogance si myslím, že je možné, abyste přehodnotili svůj názor na organizaci jménem Akatsuki a začali racionálně jednat. Čekám vaši odpověď a věřím ve zdar jednání. šéf Akatsuki - Tobi |
| |
| Kráter Cesta s žížalou na rameni nakonec nebyla tak problémová a dala se s píchnout zpět ke kráteru za necelého půl dne. Což bohužel znamenalo že jsem jí asi tak šestkrát musel obnovovat pouta. Hrozná otrava, ale na druhý stupeň jsem přecházet nechtěl, co kdybych ji náhodou zabil? Jaké bylo mé překvapení při pohledu dolů, když jsem zjistil že naše tajná základna není zas tak úplně tajná. Vypadá to že se budeme muset přestěhovat... blesklo mi hlavou, když jsem zahlédl opět Tobiho krčícího se za za stromem a hledícího nejspíš vyděšeně na jakousi mladou holku co nejspíš náhodou objevila naši základnu. No tedy tohle je vážně pech... zamručel jsem a potichu jsem se připlížil za Tobiho strom, načež jsem svůj náklad zvedl vysoko do vzduchu a hodil ji po něm. Hej Tobi, tady máš tu žížalu co jsi sháněl zavolal jsem přitom na něho a doufal že ji chytí. Pouta jí povolí asi za minutu a nějaké drobné a bylo by poněkud hloupé kdyby narazila do stromu A co s touhle žížalkou? Odstranit? kývl jsem směrem ke Kim které si na můj vkus náš kráter prohlížela až moc zvídavě. |
| |
| Pod postelí Ucítím jak se okolo mě omotává had. V první chvíli pomyslím na orochimara a připravím se použít Techniku Létajícího Boha Hromu. Ale následně si všimnu dětí ve dveří a zhluboka si oddychnu, což je chyba protože prásknou dvě bombičky se smradlavým štiplavým kouřem a já mám naprosto prázdné plíce a musím se nadechnout. Nadechn se co nejmíň jen můžu (takové nezbytné množství vzduchu) prohodím se se svou peřinou zapomocí techniky Kawarimi a za doprovodu ran polštářem a vydatného kašlání dojdu na chodbu a utíkám do koupelny. Díky bohu že je hinata na misi jinak by mě asi zavraždila za tyhle ranní útoky na mě. Cestou do koupelny mám pomalinké tempo kdy mi děti mohou nádherně stíhat a bít mě polštářema. Před koupelnou zrychlím a zavřu se. Opláchnu si obličej abych z něj smyl cokoli z těch bombiček co se mi usadilo na kůži... propláchnu si i oči a pusu. Poté s mokrým obližejem a výrazem "čas na pomstu" otevřu dveře koupelny a pochytám po domě své děti ať jsou kdekoli... na tomhle si dám záležet. Jakmile chytím obě děti a ne jen jejich klony, tak s mírně děsivým výrazm (buď kakashiho výraz nebo Yamatův výraz.... oba mě v dětství děsily) dojdu s dětma v mých rukách před mou ložnici kde je postavím na zem ale nepustím. Tááááák.... "zlý" úsměv se rozšíří na mé tváři. Teď vám zadám jednodu chu D-éčkovou misi.... a tou je.... vyvětrat i v ložnici. Strčímděti do pokoje ze kterého nejspíš stejně většina smradu už vyprchala a zavřu za nima dveře. (dveře hlídám osobně...) Napočítám asi do 15 a spokojeně jdu do kuchyně. Tou dobou už mi děti musely buď otevřít ono, nebo si alespoň trošku užily toho smrádku. Začnu chystat snídani... pokud se kolem mě ti dva začnou motat jen se usměju a řeknu ať vytáhnou talíře a hrníčky.... Nakonec všem naliju čaj a každému dám na stůl porci topinek. (takhle snídani připravím ať v kuchyni děti jsou nebo ne když nejsou zavolám "Sníííídaně!!!") Posadím se na své místo a prohlásím "Itadakimas!" Poté zaútočím na první topinku. |
| |
| Sourozenci ohnivé vůle = Ráno u Uzumakiů Můj had práskne v malém ohnivém obláčku, čímž uvolní kuličku s dýmem, takže to má tatík opravdu intenzivně a kontaktně. Najednou se kolem nás prožene. S šátkama přes obličej, aby jsme se nedusili akorát zahlásím: "To není fér, on používá jutsu!" Prohlásím odsuzujícím hlasem, za tátou mizejícím v koupelně. "Poznámka: Příště zamknout do koupelny, zevnitř." Najednou se táta objeví ve dveřích a vypadá děsně naštvaně. "A dopr..." Udělám rychle Bushin klony, které se rozeběhnou po celém bytě. Já sám originálně jsem si to zamířil rovnou ke dveřím z domu na zahradu. Celkem předvídatelný tah. Bohužel pro mne, takže za hlasitého práskání klonů mě popadne ruka táty a s úmyslem mě narvat do svého pokoje. "Ne tam ne!" Kawarimi no Jutsu Použiji jutsu, abych se vyvlekl a otec místo mě svírá květináč s kytkou. Já opět pokračuji ve zdrhací tendenci. (Chycení a uvěznění nechávám na sestřičce.) |
| |
| Kráter: Jakmile po mě hodil Shiro "žížalu", tak jen vyjeknu: Zákeřný útok na 6té hodině!!! Íííík! Zmízím na okamžík v zemi a jakmile by Nam Ji-Min již narazila do stromu, tak se zase z té samé díry vynořím: Sledujte mé nové jutsu!! Krtkolap! a prostě jí zachytím do náruče a postavím nohama na zem. Juchůůů s tímhle přijmou i do brány! Mrknu jedním okem na Ji-Min a Tobiho pisklavým hláskem řeknu: Ahoj - já jsem Tobi, hodný chlapec... Pouta jí mezitím zmizí a já ještě odpovím Shirovi: Ne, ne ne...zabíjení je vošklivý...co takhle dát si sodovku? A pak se podívám na Kim *Shinigami*: Ahoj - já jsem Tobi - hodný chlapec, mimochodem vítám tě v mém soukromém Kráteru! Až ho někdo naplní vodou tak tu bude fááájné koupaliště...ale je to tak padesát na padesát... Chvíli se odmlčím a pak se na oba nové "přírustky" znovu podívám a pokračuji: Ták děvčata...vítejte v Akatsuki...teda u mě...no prostě v mezinárodní organizaci pro šíření míru, lásky a omamných látek po celém světě...když se k nám přidáte dostanete zcela ZDARMA tenhle paradní klóbrc s rolničkam, takže vám nikdo neuvidí do tváře...a ty rolničky taky cinkají...a to je moc moc coool! A navíc...k tomu také ZCELA ZDARMA tenhle fešnej plášť - no neberte to...a když se přidáte ihned, tak vám navíc jako exkluzivním zákazníkům přidám takovéto fešné prsteny! Sluší každé dívce i každému chlapci a jsou snadno snímatelné, navíc se skrz ně dá společně komunikovat. ALE TO JEŠTĚ NENÍ VŠECHNO - taky vám a všimněte si, že OPĚT ZCELA ZDARMA splním jedno přání...teda pokud nebudete chtít, abych tahal králíky z klobouku...to mi fááák nejde...ale to asi není to co budete chtít. A protože Akatsuki nyní nabízí všechno za ještě výhodnějších podmínek NEŽ KDY PŘEDTÍM, tak vám navíc mohu přislíbit nemalé zaměstnanecké výhody, pravidelné dovolené spojené s cestováním do exotických zemí a spoustu dobrodružství, NO NEKUPTE TO! Horst Fuchs by ze mě měl radost...teda z Tobiho. Áááá...ještě maličkost...kdo jste a co chcete?? Hups...nějak jsem ztratil svůj diář ... |
| |
| Ve velké ďouře s velkým cvokem To jsem to dopracoval Povzdechl jsem si a obrátil oči v sloup při pohledu na to co ten blázen zase vyvádí. Co když je to špicl? Zeptal jsem se spíš sám sebe než Tobiho a klidným krokem zamířil k dívce co se tu nově objevila. Za normálních okolností bych se divil, jak je možné že jsi to tu našla ale dnes? Najít tuhle díru určitě nebylo nijak obtížné povzdechl jsem si a tak nějak ze zvyku protočil svou hůl. Tobi je možná idiot, ale mě osobně by zajímalo co žížalka jako ty dělá v naší zák...v tom co zbylo z naší základny opravil jsem se lehce znechuceně. |
| |
| Po útoku je nejlepší úprk Náš útok byl zákeřný a otec začal prchat, kam jinam než samozřejmě do koupelny, kam jsme ho doprovodila několika zlověstnými útoky, jenže jakmile za sebou zavřel dveře bylo mi jasné, že se chystá na pomstu. Ikazuchi to viděl na rozprch, já však chtěla vyzkoušet něco jiného. Než otec otevřel, tak jsem vytvořila pomocí... Raiton: Kage Bunshin no Jutsu (Bleskový Stínový klon) .. bleskový klon, který nápadně začal utíkat do sklepa. Já mezitím potichu zamířila do pokoje, kde jsem si vlezla mezi naši hroamdu plyšáků a použila Henge na proměnu ve velkého plyšového medvěda, který se tam mezi zbytek uvelebil a počkal si až si otec pro nás přijde. Tomuhle říkám infiltrace. Plyšový méďa se uchechtne a pak už jen vyčkává. |
| |
| Konoha... má rezidence... finální boj Obě děti čekaly protiútok a rozprchly se... všichni mí synáčci v domě byli klonové a má dcerka byla klon jakbysmet. (mám techniku na rušení technik... stačí ji použít a i kage klon puffne aniž bych použil násilí :-P ) Když jsou děti v takhle bojové náladě tak se rozhodnu vytvořit 10 klonů (5 a 5) kteří rozběhnou všude možně a najdou mé děti (vím že i děti mohou být vynalézavé ale nesnažte se mi nakecat že mě fakt tak lehce přechytračíte... viz můj boj s Ebisou když jsem mu zkoušel utéct... jounin je jounin a na tom klony či henge nic nezmění :-P ) Až (pokud... to nechám na PJ ať nejsem nefér) děti pochytám...nechám je ať mi vyvětrají pokoj... originál podle původní předlohy kuchtí v kuchyni. (poznámka... od rána jsem neměl čas se převléknout, takže svého syna pronásleduje 5 mých klonů v pyžamu s tou moji čepičkou nehledě na to kudy syn poběží) |
| |
| Konoha... má rezidence... finální boj Narutovi klony se celkem proběhnou, protože Ikazuchi i v pyžamu vezme čáru na ulici. Pro sousedy je náhlá situace velice zajímavá: 5 hokagů v žabím pyžamu nahání jednoho malého kluka v obleku na téma Liška. Útěk není moc dlouhý. Přeci jen dospělí dohoní 8mi letého prcka velice snadno. Nakonec je za velkého zmítání končetin Ikazuchi odveden před ložnci, připraven na trest. V případě Kaminari bylo dopadení o trochu obtížnější. Po odlovení klona, klon nevydržel a plopnul. Hledání originálu trochu času zabralo. Nakonec i ona byla odchycena a i se svým bratrem šoupnuta do pokoje, aby vyvětrali zbytky po plynové bobičce. |
| |
| Situace Suna... Stopy v písku... [/u]Před několika dny dva shinobi z písečné využili nepřítomnost Kazakageho, který byl na srazu Kagů, a zaútočili poměrně silným útokem na Sunu. Jejich útok byl překvapivý, silný a zdrcující. Stěží se podařilo útok odvrátit, aby nebyli škody na životech. Útočníci zmizeli v poušti a zbylo po nich jen pár stop v rozpáleném písku. Kazakage po svém návratu byl samozřejmě rozezlen na nejvyšší míru. Přesto se k tak otevřené agresi postavil poměrně neutrálně. Sice dočasně pozastavil kontakty s Listovou, ale bylo to spíš jen politické gesto. Přeci jen s Listovou má poměrně úzké vztahy. Mimojiné i švagra Nara Shikamara. Onen švagr byl také poslán do Písečné, aby vyjasnil, co se stalo. S razancí sobě vlastní se ujal rozhovorů a víceméně dokázal většinu písečných shinobi přesvědčit, že Konohagakure no Sato je naprosto nevinná. Přesto zůstalo pár věcí, které bylo potřeba dořešit: Kdo byli útočníci. Byli ustanoveny tými, které prohledávali celkem široký areál. Jednoho dne se jeden tým přestal hlásit. Po té, co se neozval ani na druhý kontakt, byl vyslán tým, aby dohledal kde je problém. Pátrání po týmu ses zúčastnil i ty. Najít je byl trochu problém, neboť málo kde mizí věci rychleji než v poušti. Nakonec pomocí senzora a souřadnic posledního hlášení jste je našli. Vypadalo to, jakoby prošli sekačkou na maso. Kusy těl se váleli úplně všude. Na slabé žaludky celkem síla. Jediná stopa po útočnících bylo několik stop v písku, které se dochovali díky tomu, že někdo vytvořil takovou teplotu, že ho přeměnil ve sklo. Je to víceméně jediná stopa, která byla. Zbytek zmizel v písku. Sensor tyto stopy prozkoumal a zjistil, že je v nich stále překvapivě znát chakra. Takovou strukturu prý viděl naposledy, když v Kazakagemu byl zapečetěn Bijuu. Těch pár stop směřovalo na sever na území Deštné. -----------------Chronologie a postavy-------------------- Unesení Sabbaku no Draiena z Konohy a ukradení Jednoocasého Akatsuki - 11 měsíců zpět Únos Temari no Sunagakure z Konohy Akatsuki - 10 měsíců zpět Návraz Temari no Sunagakure - 6 měsíců zpět Sraz Kage - 9 dní zpět Útok na vesnici - 7 dní zpět Gaara - Kazakge Bratr Gaari - šéf ANBU Sabaku no Draien - syn Kazakageho - mrtev - zabit při vyjmutí démona Temari - na hromádce s Shikamarem z klanu Nara Sabaku no Riu - Syn Temari a Shikamara (7 let) - všichni tři aktuálně v Suně |
| |
| Konoha: Těžká rána opilcova... Těžká rána žrouta... Vlkovodi nástup... Ráno raníčko, kdy ostatní běžně snídají, jste vyrazili po svých potřebách. Někteří zpět IR, někteří do denního boje s neochotou opustit vlastní byt a vejít mezi lidi. Některé při své cestě a snaze ovšem vyrušil posel se správou. Tokage, Aisu a Kiba mají stručnou pozvánku do personální části Radnice. Mezi řádky můžou číst, že se zjevně bude jednat o nějakou misi. Akaguma má pozvánku trošku rozepsanější: "V rámci vyšetřování útoku na Skrytou Medvědí se vedení vesnice uvolilo vytvořit tým, který by blíže spolupracoval s Medvědí, aby zajistil případné stopy po útočnících. Dostavte se prosím do personálního odělení, kde by se vybraná trojice měla dostavit." Víceméně je to pro něj dobrá zpráva: Práce ho donutí snad zapomenout na smrt malé Sayuri. Personální oddělení je poměrně rušná místnost s několika přepážkama, kde se řeší úkoly nižších priorit nevyžadující přímí dohled Hokageho. Objednávka je na kojku s č. 3, kde by složky měli být. |
| |
| Posel u IR Zrovna jsem dokončil první etapu mého žalozpěvného přežírání, když ke mě přišel posel se samotným dopisem od Hokageho. Překvapivě nebyl nijak překvapen, kde se nacházím a jelikož mě našel v tak časných hodinách, došlo mi, jak je to se mnou špatné, pakliže už samotní poslové ví, kde se zdržuji. Připadám si jako opilec. Jen kdyby mi to jídlo aspoň pomohlo. Mrsknul jsem prázdnou miskou ramenu o desku a ta se seskřípěním rozdrtila na prach. Pardón. Omluvím se a zaplatím misku i to co jsem spořádal. Už bylo na čase, nedostat misi mé úspory rapidně klesnou. Otráveně si to zamířím na personální. Docela se courám, jelikož si uvědomuji, že se vrátím, tam kde to všechno začalo. Dojdu do personálního a vyžádám si všechny potřebné informace o mých spolupracovnících. Jejich složky se mi nakopí na hromadu. S Chuninama to bylo jednodušší. Zjišťuji si tedy informace o svých společnících s tím, že Kibu předem přeskakuji. Hmm, další žena ?? Co tu máme ?? Led ?? A společníky . . . no super, ta si bude s Kibou rozumět, mají podobné schopnosti. Další složka je zase muže. Otevřu a začnu si pročítat jeho složku. No tohle je pěkně ujetý, tvrdí o sobě, že ovládá Arukon. Doufám, že s ním nebudou problémy, jinak ho můj Maburu s jeho Akuronem někam pošle. Dočtu složky a čekám až si ti tři přijdou sem vyzvednout své záznamy o misi. |
| |
| Medvědín (ten název se mi líbí... zní to jak Velín což bylo centrum strážců vesmíru) Po nějaké době ve vesnici medvědů mě Kuma naučil základy. Zjistil jsem co je to ta chakra, jak ji používat a naučil jsem se jí cítit. Ne že bych to neuměl dřív, ale až teď sem si to uvědomil, že když chci třeba chodit po zdi, musím nashromáždit chakru v chodidlech. Výcvik byl pro mě velice zajimavý a já doslova hltal každé učitelovo slovo až do dne kdy veškerá zábava skončila. Přišel nečekaný a agresivní útok. Proměnil sem se hned jak jsem zjistil že se něco děje a ihned jsem spěchal na místo boje. Když jsem doběhl bylo už dávno po boji a první čeho jsem si svým vyvinutým čichem všimnul byl spálený zápach Sayuri. Našel jsem jí mrtvou na zemi. Zkusil jsem stopovat útočníka, ale jako by se do země propadl. Hned jsem přiběhl k Sayuri ale už jí nebylo pomoci. Smutně jsem se nad ní postavil v mé majestátní vlčí podobě a začal jsem truchlit vytím. Silným smutným a velice dlouhým vytím. Konoha Byt Po útoku jsme se hned dostavili do konohy a podali jsme hlášení. Proběhl (snad) pohřeb kde jsem se účastnil pouze v zadní řadě... Nijak líp jsem Sayuri nepoznal, byla samotářka. Den co den jsem trávil ve svém bytě a od rána do večera jsem procvičoval základy které mě Kuma naučil. Každý den byl pro mě to samé. Vstanout... osprchovat se... najíst se... vyrazit na cvičiště a cvičit. Někdy jsem procvičoval Kumovy základní techniky... jindy jsem si vyvolal společníka a trénoval jsem boj. Nutno podotknout že ulicemi města chodím zásadně v podobě vlka jenž se tiše prochází a nikoho si nevšímá. Konečně po tom stereotypu přišel dopis co mě povolává na misi. Přivstal jsem si a dorazil jsem na místo srazu velice brzi.... Ve vlčí podobě jsem dorazil na personální asi s hodinovým předstihem. Proměnil jsem se ve člověka a zahalil jsem se do svého starého ošoupaného pláště. Zajimalo by mě co po mě budou chtít. Ale ať je to cokoli, tak to beru... už mě ubíjí ten stereotyp. |
| |
 | Otravování, aneb nechte mě Sedím v tureckém sedu na zemi ve svém bytečku. Snažím se meditovat, odplavit své trápení. Nepomáhá to, možná na dvě vteřiny a to jsou ty, které hraničí se spánkem. Stále se z toho obviňuji, i když to není moje chyba. Byl to jen vlk, který umřel stářím. Řeknu si důrazně, ale nepomáhá to. Byl pro mě jako matka. Matka - vlk. Nedá se říct, že pravá, ale nikoho jiného si nepamatuji. Klepání na dveře mne vyruší. Cosi si zavrčím pro sebe a pomalu se namáhavě zvednu. V toho věčného trápení mne začíná bolet hlava. Posel mi předá dopis. To se mi nelíbí. Dopis mne povolává do kojky č.3. Takže to bude nějaká mise. A asi nic moc mise. Žádné zabíjení nic. Třeba by to mohlo být krátké a mohla bych se vrátit rychle zpět. Nechci na misi. Nechci mezi lidi. Ucítím zápach výkalů. Nebyl dobrý nápad vzít si jedno z vlčátek sem. Do bytu. Dalších pět minut trávím hledáním výkalu a následného odstraňování. Zapískám a po chvíli přiběhne světle modré vlče. Zavrčím mu něco, co přibližně znamená "tohle už nedělej" a poté "vyrazíme na misi". Stále jsem velmi smutná ze smrti Bílé, což bude trvat ještě dlouho, ale snažím se to nedávat moc najednou, jdu-li mezi lidi. Proto si o jeho srst osuším slzy a vyrazím. Do kojky dorazím asi půl hodiny předem. Jsem vcelku vysoká a dosti vychrtlá dívka. Má pleť je velice bledá, až namodralá, vlasy bílé, oči azurově modré. Pod levým okem a na levém předloktí mám trvale netající modrý led. Momentálně držím v náruči malé, světlemodré vlče. Tvářím se jako hromádka neštěstí. |
| |
| Cesta = šialenec, kráter = banda šialencov Cesta bola príšerne nudná a nenamáhavá. Na koniec som sa rozhodla na to kašľať a neprotestovať. Viditeľne mám do činenia s ma-go-rom. "Si ma-gor." Svoj názor som mu povedala len raz a vyslabykovala som ho, aby sa to do tej jeho zmagorenej hlavulienky dostalo. Význam má hádať sa s ľuďmi, ktorý si chybu dokážu pripustiť. Keďže to vyzeralo, ako to vyzeralo, kašľala som na neho a väčšinu cesty so si pospala. Chvíľu po tom, čo som sa prebrala so spánku... Alebo ma prebral on? To je jedno... Sme sa priblížili ku akémusi kráteru. Videli sme dvojicu. Akúsi ženskú a smiešneho chlapíka. Po tom som už len cítila, ako ma Magor hodil po mužíčkovi a ten ma zachytil a postavil na zem. "Vďaka." Otočím sa na Magora. "Ku**a! Čo si o sebe myslíš Magor?! Najprv ma nazveš vyje****u žížalou a po tom bojuješ bez chrbtovej kosti. Ak sa mi ešte raz pokúsiš sealnuť chakru, počkám si, kým zaspíš a naservírujem ti tvoju vlastnú medicínu. Koros! Baka yaro!" Správím pár krokov k nemu, keď sa rozhovorí Lýzatko. Otčím sa na neho a neveriacky na neho hľadím. "Si retardované Lýzatko??" Po tom pzriem na Magora. "Hej Magor! Kde je šéf.? Necceš mi povedať, že toto retardované Lýzatko je šéf. Že nie?!" Ponadvihnem obočie a venujem Magorovi pohľad, vraviaci "to-sú-tu-všetci-vadný"? Kam som sa to ku**a dostala?! |
| |
| Kam já se to dostal? Už vím kde se stala chyba, zapomněl jsem jí nasadit roubík povzdechl jsem si a zastavil se pár kroků před tou mladší žížalou. Ne žížalo to opravdu není šéf. To je náš maskot Tobi, šéf se jmenuje Kizashi, s trochou štěstí se tu objeví a...ještě jednou mě nazveš magorem nebo nějak podobně, vzpomenu si že máš stále moji pečeť a přeměním ji zpět na hůl... pod maskou se mi objevil nepříjemný úsměv. Pokud nechceš vědět jaké to je mít v hrudníku dva metry dlouhou hůl měla by ses začít chovat trošku uctivě Žížalo a...a pokud mi nevěříš že tam ta pečeť je, můžeš se klidně podívat úsměv s ještě rozšířil. Oba víme až moc dobře kam jsem pečeť umístil takže pokud ji tohle nevytočí na maximální obrátky tak už asi nic. No jo já zapomněl Tobi je schopný nechat ji utéct a Tsuki tu není...budu jí muset zavolat hlídače... V následujícím momentě mi palec i s rukavicí zmizel pod šálou, kde jsem si jej lehce prokousl Kuchiose no jutsu Sotva jsem techniku dokončil a ťukl holí (místo ruky) o zem s hlasitým PUF a oblakem kouře se objevil...strašlivý, zuřivý a UKRUTNÝ... ZZZZ...ZZZZZZZ ZZ ZZZZZZZZZZZZZ obrátil jsem oči v sloup. Ponta, obří mýval a můj summon kterého jsem tak trošku podědil ležel na místě kde jsem ho přivolal, svůj ocas položený na předních tlapách pod hlavou aby se mu lépe spalo chrápal tak že roztřásl náš krásný kráter. Po spánku mi sjela velká anime kapka. Ponto...proč musíš vždycky spát když tě přivolám? zeptal jsem se s hlasitým povzdechem. Proč...proč jsem nemohl dostat něco živějšího? Třeba tygra, vlka nebo něco...proč zrovna mýval? postěžoval jsem si sám sobě v duchu. Prooooč, proč mě vždycky přivoláváš když spím? odpověděl mi mýval svou vlastní verzí téhle otázky. Měl jsem chuť říct mu že je to proto že spí pořád, ale nakonec jsem tuto odpověď spolkl a jenom kývl na Žížalu. Pohlídej mi ji prosím tě ať neuteče než se tu objeví Šéf... |
| |
| Žižala, Magor a Lýzatko Nasupene pozriem na Magora. "Prečo by som ťa nemala volať Magor, keď je to tvoje meno." Mrazivý úsmev. Na taijutsu chakru netreba. Ak nie je vstrehu, dostane kopa"Prepáč Magor, ale rada veci nazývam pravým menom." Uškrniem sa na Lýzatko. "Takže ty ma máš strážiť? Tuto Magor mi už zariadil pohodlnú cestu a spánok. Ukáž mi, kde máte jedlo. Čo ste to za hostiteľov, ak žiadne nemáte." Vyletím na Tobiho a čakám, kam ma vezme. Na Magora kašlem. Strýko v Aka sú samí magori. Dosť oslablo. Asi to odmietnem. Zhodnotím v mysli, čo sa stalo. Otočím sa na Magora a uškrniem sa. Práve ma niečo napadlo. "A ty mi zisti, kde tu máte kúpele a zohrej vodu." |
| |
| Kráter: S maskou Tobiho se ještě rozhlédnu po ostatních a pisklavým hláskem řeknu: Skočím pro šéfa Shiro-senpai! Pak zmizím v časoprostoru a znovu z něj vystoupím, ale bez již bez masky a s zaktivovanými sharingany. Sjedu všechny přítomné ledovým pohledem a otočím se na Shira: Tu pečeť co má na hrudi - zruš jí, nebo já zruším tebe. Až tak udělá tak pokračuji: Ty jsi Nam Ji-Min, já jsem Uchiha Kizashi, jistě jsi už mě slyšela. Ve tváři mám chladný až nebezpečný výraz a pokračuji, k té druhé: A ty jsi Kim...Shinigami. Též mě těší. Nicméně nejsme tady kvůli tomu, obě jste tady kvůli tomu, že vstoupíte do Akatsuki, jedna z vás možná ne zcela dobrovolně......blýsknu vražedný pohledem po Shirovi......ale to není až tak podstatné. Jak už řekl Tobi - dostanete oděv a prsten. Pomocí něj vás budu tu a tam kontaktovat. A protože jste obě nové, tak vám nejdřív úkol, na kterém si ověřím, nakolik to s prací v Akatsuki myslíte vážně. Odmlčím se a chvíli bez výrazu sleduji jejich tváře a pokračuji: Zamíříte do Vlnkové země a zničíte most Uzumakiho Naruta. Je mi jedno jak, ale uděláte to, z toho mostu nezbyde vůbec nic - doufám, že je vám to jasné. Až to uděláte, tak se mi ozvěte a já vás formálně uznám za členy Akatsuki. Pak se podívám na Shira, dojdu k němu, položím mu ruku na rameno a zmizím spolu s ním v časoprostoru (předtím však ještě děvčatům ze své dimenze vytáhnu oblečení a prsteny. V mé soukromé dimenzi se Shirem: Objevíme se v nekonečném vesmíru. Uprostřed ničeho je naše obrovská socha a ve vzduchoprázdnu "zavěšený palác", kolem kterého vede spousta chodníčků ve vzduchoprázdnu. Shiro...rád bych s tebou probral pár věcí, neúspěchy poslední doby mě unavují a tak jsem se rozhodl změnit plán. Ten PLÁN - otcův plán. Odmlčím se a změřím si Shira zkoumavým pohledem. Pak se mi v rukou objeví Samehada a trochu poťouchlým hlasem pravím: Hele co mám..., usměji se pobaveně na jeho výraz až to uvidí a pak zase o poznání chladněji jdouce k soše s démony pokračuji: Zaprvé - to nejdůležitější, rozhodl jsem vyjmout ze sochy démony a vytvořit si armádu Jinchuuriky, která bude dost silná na to, aby mohl plnit mé rozkazy. Zadruhé rozhodl jsem se zrušit Akatsuki...a to zcela vážně..samozřejmě, ty ženské budou dál chodit po světě v pláštích a budeme se tvářit, že vše je při starém...ale nebude. Chci začít budovat nový světový pořádek a to s Akatsuki nejde. Chci vytvořit vlastní Skrytou vesnici v Ptačí zemi a zřídit tam vlastní operační základnu. Krom toho...oba si vytvoříme tělesné náhrady...které budou dál "hrát" tu šaškarnu s Akatsuki a budou nosit naše prsteny. Potřebujeme sehnat Zetsua ... a Orochimara, i když toho bych radši upekl na divoko......Amaterasu......nyní mluv ty. Chladně na něj pohlédnu a opřu se o Samehadu. |
| |
 | Nová mise Zrovna jsem dorazil s jedním týmem zpátky z jedné z misí na vyhledávání nukeninů z Konohy, kterých poslední dobou docela přibylo. Jakmile jsme úkol odevzdali odebral jsem se domů a vybalil věci, když náhle někdo zaklepal. Kdo to asi může být ?? Před dveřmi stojí jeden z poslíčků od personálního. Předá mi dopis a já si ho převezmu. Následně mu zavřu dveře před nosem a zamířím si to do pokoje, kde se dočítám, že jsem byl právě přeřazen na další misi. Hmm, takže výměna za Tokageho ?? Nu dobrá, takže pátrací akce. Tam bych se mohl uplatnit více. Co sleduji, tak ovšem to nevypadá, že by se mnou poslali nějakého Hyuugu nebo člena Inuzuka klanu. Bude to zajímavé, hlavně pokud nám velí člen Akimichi klanu. Inu co se dá dělat. Vytáhnu si nové věci a připravím se jako obvykle na novou misi. Naštěstí nebyl uveden čas jen datum, takže asi se mám dostavit během dnešek, asi jistojistě nejrychleji, ale to mi nebrání nevynechat sprchu. Samozřejmě jsem to potřeboval. Po sprše na sebe hodím svůj šedý nevýrazný komplet a zamířím si to na personální, kde mi je předána moje složka a popis mise. Takže složku budu muset dát Akimichimu a copak to tu máme ?? Prohlédnu si fotky členů mise, abych věděl koho mám hledat. Překvapivě minimálně dva členy nacházím. Vyrazím tedy k Akimichimu, který nevypadá nějak nadšeně, což se dá prohlásit o ženě, která nedaleko stojí se štěnětem. Aburame Shiroari se hlásí na misi, jako náhrada za Tokageho. Dokončil jsem misi dříve a tak mě sem přiřadili kvůli lepším předpokladům. Oznámím Akimichimu a předám mu svoji složku. Zároveň lehce hlavou pokynu ženě nedaleko. Pak jako socha stojím a očekávám nějaké další příkazy. |
| |
| Už vím kam, k šéfovi Ne, na Taijutsu opravdu chakru nepotřebuješ, ale všichni i taijutsu specialisté ji používají k urychlení a posílení svého těla na intuitivní úrovni a bez ní...chytil jsem tě za nohu která vedla kop...jsi děsně pomalá, s tím jsem si tě přehodil přes halvu a praštil s tebou o zem u svých nohou. Hůl s bodcem stvořeným z Raitonu se ti opřela o krk. Ještě slovo, jedno jediné slovo a useknu ti tu tvou škaredou hlavu Žížalo varoval jsem ji a plánoval svou hrozbu dodržet než se „objevil“ Kizashi. Rozkaz šéfe zamručel jsem s troškou despektu a vrátil hůl do „pouzdra“ na zádech, načež jsem se sklonil k Žížale nedělej žádný blbosti pokud z tebe tu pečeť nevytáhnu v čas jsi mrtvá upozornil jsem jí a položil jí ruku na hrudník. Taima no Ken Kai(uvolnění meč vymítání) Vzápětí už jsem ti z hrudi tahal rychle se zhmotňující hůl. Příjemné to bylo asi...jako bych jí z hrudníku tahal dvoumetrovou hůl. Nakonec to ale neodnesla ani škrábnutím. Jestli na mě teď zaútočíš Kizashi ti nepomůže varoval jsem ji a vstal. To už jim Kizashi vysvětloval misi a já chtěl poslat Pontu domů, jenže marná starost, Ponta už se tam poslal sám. Mizernej lenoch... povzdechl jsem si. To už byl Kizashi u mě a přesunul se i se mnou do své dimenze. Po většinu jeho monologu jsem se jen mlčky opíral o svou hůl a poslouchal ho. Jediné přerušení jsem si dovolil když ukázal Samehadu. Takže Kisame-san to schytal? Škoda...byl dobrej.. zamručel jsem a od té doby mlčel až do konce. Chápu, takže mír místo Genjutsu přineseme silou. Abych byl upřímný tenhle plán se mi líbí mnohem víc než ten předchozí. Osobně by se mi nelíbilo být otrok v nějakém genjutsu tohle...nabízí více možností využití. pod maskou jsem se lehce pousmál. Ty Bijuu klidně zapečetím já osobně ale bude to trošku riskantní pro budoucí Jinchuuriky. Nikdy není 100% šance že pečeť vyjde. Co se vašeho plánu týče, ještě bych zkusil ostatním vesnicím navrhnout spojenectví jménem nového Kage, vás. Pokud přijmou tak se nám podřídí, pokud ne...jsou to narušitelé světového míru a takové je třeba zničit. Alespoň naši vojáci budou jasně vidět nepřítele a posílí to jejich morálku. Na chvíli jsem se odmlčel. Co se těch dvou týče pokud by vám to nevadilo vzal bych si na starosti Orochimara. Nemám toho hada sice nijak v lásce ale měl bych s ním nějaké jednání, proti němu ale budu potřebovat pomoc... kývl jsem na Samehadu a Tsuki-san. Myslím že by bylo dobré ji do vašeho plánu plně zasvětit. Je sice trošku divoká ale je věrná a hlavně nebylo by dobré kdyby se dozvěděla že jsme ji podvedli. Ví toho příliš a nás je moc málo abychom mohli riskovat něčí zradu a chuť po pomstě... |
| |
 | Po roce na misi s Akagunou a Shiroarim: TĚŽKO NA CVIČIŠTI....: Odpal! To je umění! KATSU! Zařvu vztekle a nechám vyhodit toho zmetka na cvičišti do vzduchu. Bohužel ten parchant použil klona, a ocitl se mi za zády. Trhni mi blbečku! Odpoví mi výsměšně a nakopne mezi lopatky až mi téměř vyrazí dech. To odvoláš Deidara-san byl největší umělec všech dob! Nadělám z tebe krtčí hašééé! Skoro se neovládám a vrhnu se na toho namyšleného Hyuugu a začnu ho mlátit hlava nehlava. Je sice dobrý, ale né dost. Zasadí mi svých 64 úderů, což ale kvůli své zuřivosti a použité taijutsu technice skoro ani nevnímám a povalím ho na zem, kde ho zasypu desítkami úderů. Je mi úplně jedno, kam ho mlátím a jakou silou, ale prostě ho řežu hlava nehlava, dokud nemá obličej na kaši. Bastarde! Ještě ho ležícího vztekle nakopnu do boku a rozmáchnu se, abych mu zasadil co nejprudší úder do hrudě, když v tu chvíli mě chytne čísi ruka. To by snad stačilo Heo ne? Co si sakra o sobě myslíš? Slyším za sebou hlas nějakého ANBU, který se tu vzal bůhví odkud. Povolím ruku a konečně mě dostihne bolest z boje, navíc mám rozražený ret, takže se jen otřu do rukávu a otočím se na toho z ANBU. Nemá kecat o věcech, kterým nerozumí! Dostal co si zasloužil..., mluvím hodně nakvašeně, nicméně nezdá se, že by to ANBU nějak vzrušovalo. Hele...víš co...tady máš složku a mazej na misi, myslím že za poslední rok jsi tu nadělal víc průserů, než je zdrávo...jestli tě neuvidím vypadnout odsud než napočítám do deseti, tak tě seberu a zavřu minimálně na 2 roky do basy za provokaci a napadení člena Hyuuga klanu. Polib si! Odpovím vztekle, ale se složkou zamířím pryč. Mise jo? Hehe...konečně se bude moc beztrestně demolovat...už mě to tady fááák sere, tenhle Buranov neumí ocenit ani pořádný odpal... Střelím pohledem po monumentu Hokagů. Na to taky dojde, taky...a všichni budou muset moje umění ocenit! U UMĚLCE DOMA... Jakmile odemknu tak zamířím do kuchyně, z lednice vytáhnu bakudan a aniž bych ho ohříval, tak to do sebe naházím. Mezitím si otevřu složku s instrukcemi a podívám se co tam vlastně stojí. Jsou tam fotografie mých "týmových kolegů". Doufám, že se mi nebudou plést do cesty až začne boj...z toho by zas byly komplikace jako posledně. Ale zase - není lepší smrti, než nechat život rozkvést v mohutné detonaci...že sensei..., ušklíbnu se a podívám se na fotografii svého bývalého týmu, na které jsem já společně se dvěma dalšími geniny a svým senseiem. Všichni až na mě jsou po smrti, vyhodil jsem je "nedopatřením" do vzduchu. Tohle je o mě celkem známo, chvíli koukám na tu fotografii a pak se ušbliknu a můj pohled padne na obrovský plakát s Deidarou, který právě odpaluje nějakou ze svých výbušnin, úplně naspodu je napsané: "KATSU!" Nádobí hodím do dřezu a rychle ho umyji - ale moc se s tím nezdržuju. V pokoji "packuju" (zakopávám) o hromadu krámů a technických součástek, na stole mi leží něco co vzdáleně připomíná leteckou bombu. Hehe...počkej na mě maličká než se vrátím...to bude mela...ale co Hokage říkal cosi o tom, že je potřeba udělat novou mýtinku...mýtinku...tsche...KRÁTER! Sbalím si věci, přičísnu si vlasy, na pravé oko nasadím dalekohled podobný tomu co nosíval Deidara na levém oku. Levé oko patří géniům, nám ostatním musí stačit pravé...ale stejně zkuste si mě někdo chytit do genjutsu...haha... Uvážu si čelenku, kterou vytáhnu zpod kredence, kam mi nejspíš před půlrokem zapadla, trochu jí přeleštím a jakmile si sbalím vše potřebné - svitky, jídlo, vodu, oblečení atp. Tak vyrazím ke dveřím, na kterých je také obří plakát Deidary. Než odejdu, tak zamknu a zamířím na místo schůzky s týmem. S TÝMEM...: Dojdu na místo srazu, na oba přítomné se ušklíbnu: Jsem zde, Koushoku Hea - největší umělec a nejnebezpečnější ninja z celé Konohy! Než tato mise skončí, tak vás všechny donutím uznat moje umění..., zahlásím sebevědomě a věnuji jim dvěma cosi mezi pobaveným úšklebkem a sebevědomým úsměvem. Zjev: Mám žluté vlasy, přehozené přes pravé oko. Barva očí je zelená. Na pravém oku mám připnutý nějaký dalekohled, ale ten přes vlasy není moc vidět. Oči mám zvýrazněné černou barvou a na tvářích mám rudé znaky připomínající vzdáleně malůvky klanu Izunuka. Čelenku mám na čele - je také částečně zakrytá vlasy. Na sobě mám černý plášť ála Akatsuki - ale bez obláčků (to by fakt neprošlo) a pod ním je vidět "síťované" zelené triko. Zbytek oblečení je "standartní". Vysoký jsem 170 cm a vážím 52kg. Je mi 18 let a po celé Konoze jsem znám svou agresivní a brutální povahou a jako věčný "potížista" co "dělá" z plezíru výbuchy, při kterých se často někdo zraní a ještě to nazývá umění. Jsem znám svým fanatickým obdivem k Deidarovi. |
| |
| Kráter Nijak zvlášť ubolene, utlčene, či urazene na magorovo zhodenie ma nereaguje, Miesto toho počkám, než spraví konečne niečo inteligentné a zbaví ma pečate. "Konečne. Vďaka." Po tom pozriem na šéfa. "OK. Ostanem tu, ale... Neskôr potrebujem asistencius jednou dedinou." Usmejem sa. Akatsuki, pche. Takže toto z nich ostalo. Kto vie, koľko chakry má ešte v zásobe. Kuknem na Magora, ale odhadujem, že na lúke som ho do značnej miery uťahala. Pozriem na šéfa a usmejem sa. Plány v plánoch iných plánov. S tohto vyťažím maximum. Keď zmiznú, otočím sa k druhej prítomnej. "Ideš do toho? Som Nam Ji-Min." Predstavím sa. V podsvetí o mne počul snáď každý. |
| |
| Nam Ji-Min: Podívám se na tebe. Tak pomoc říkáš? Klidně, třeba s deseti...jakmile na to bude čas, ten teď bohužel nemáme. Navíc - zdržovat se na tomto místě by nemuselo 2x moudré. Hmm...další co se chce někomu pomstít? Jak já tyhle typy miluju...dají se tak snadno ovládat... Jakmile splníte misi, ta se mi ozvěte přes prsteny a přistoupíme k tomu tvému přání...pokud na to bude čas, ale nejspíš ano...doufám, že víš, kde ta vesnice leží... Tsurugi Shiro: Výborně - jsem rád, že sdílíš můj názor na věc. Vkládám do tebe nemalé naděje...mimochodem...ten meč - Samehada - je tvůj. Zatím je to jen mrtvý kus krámu, ale kdoví - třeba přijdeš na to jak probudit znovu její sílu k životu. Přistoupím k soše a chvíli se dívám na jednotlivá oka. Shukaku je slabý, Nekomata se mi taky nehodí...hmm...pětiocasý? K čemu mám Mangekyou sharingan...co potřebuje člověk jako já ze všeho nejvíc? No jistě... jestli mám jednou zabít Naruta.... musím mít chakru... obrovský zdroj chakry.... Můj zrak spočine na oku Hachibiho. ...Hachibi...to bude ono...KillerBee byl geniální jinchuuriky..uvidíme...třeba ho ovládnu taky tak dobře... Podívám se na Shira. Než se do čehokoliv vrhneme, tak tě musím požádat, abys do mě zapečetil Hachibiho...sice mám trochu obavy, jak to ta potvora vezme, když si s KillerBeem vytvořila tak dobrý vztah...ale musím holt riskovat...abych už nikdy později nemusel. Až to dokončíš, tak si vyber svého démona....Tsuki pak dostane své bijuu též...a ty dvě co teď přišli... uvidíme, jak to s nima půjde, ale upřímně, řečeno jsou to dle mého názoru jen pěšáci... hlavně ta co jsi dotáhl...jinak mimochodem, až bude vhodná doba, tak jí klidně můžeš zabít - pokud ti to udělá radost. Jinak Tsuki dáme asi Nekomatu...hodí se parádně k její povaze...tak pojďme na to, ať to máme z krku. Doufám, že jsi dobrý, nehodlám tu chcípnout. |
| |
| Cesta do Medvědína Čekám zachmuřeně na zbytek týmu a než dorazí vytáhl jsem jednu energy tyčinky a snědl jí na posezení. Čekám dlouho, jelikož jsem si nevšiml členů, kteří dorazili přede mnou a tak první koho zaregistruji je člen klanu Aburame. Jejich vzhled je prozrazuje ještě předtím než se stačí představit, ale u mého klanu to je stejné. Zadívám se do jeho slunečních brýlí a převezmu si jeho složku. Stručně jí prolistuji, hlavně jeho zaměření. Takže sensibil a lékař, bude se hodit. Tohohle potřebujeme, hlavně brouci nám také pomůžou v průzkumu. Pokývnu hlavou a strčím složku mezi ostatní. Dobrá jsem rád a vítám tě, já jsem Akimichi Akaguma, šéf téhle mise. Možná, že jsem ještě něco chtěl, ale byl jsem přehlušen nějakým mužem v děsném ohozu. Kdo to sakra má být ?? Jméno mi nic neříká. I když počkat, jo něco ano. To je přeci ten blázen co všude něco odpaluje. Jakto, že ví o mé misi, ale já o něm ne ?? Poškrábu se na hlavě a na pomoc začnu prohlížet okolí, kde konečně uvidím Kibu ve svém plášti a zároveň i Aisu. Super zbytek tu je. S tím se zase otočím na Hea, který vypadá nějak nadšeně. Ehm Heo, nějak nevím o tvé účasti na mé misi. Máš nějaký dopis nebo složku o sobě a o misi jako tady Shiroari ?? S podivením a otazníkama na něj hledím. Pokud né, tak si to tu rychle obstarej, my na tebe zatím počkáme venku. Vyrazím tedy ven, přičemž ukážu na Ashi a Kibu. Ashi-san a Kiba-kun pojďte prosím se mnou. Vyjdu z personálního, kde to před vchodem stočím na trávník ke stromu o který se opřu. Briefing začíná, doufám, že ten blonďatý pošuk to nesežene do 5 minut. Prohlédnu si všechny své členy týmu a vytáhnu složku o misi, kterou jsem měl já, aby doplnila mé informace. Takže naše cesta vede do Medvědína, což je obdou žabí hory Myobokuzan. Potom co domluvím vás tam vezmu. Co je důležitější, tak ve chvíli, kdy na ostatní země byl veden útok i na Medvědín zaútočil neznámý útočník. Ovšem tento nepoužíval čelenku Konohy. Moje studentka se s tímto nepřítelem setkala a bohužel zemřela. Útočníky zmizel a dá se očekávat, že používá Katon, i když je možné, že používá i lávu. Důležitým znamením tohoto shinobi byla čelenka se znakem Keiji (Apokalypsa). Medvědi pátrají a navečer něco objevili, my se tam jdeme podívat a pomoct jim v pátrání. Pokud Heo nedorazí do 5 minut, tak nás tam přenesu. Takže máte možnost na dotazy. Pak si sednu stále opřen o strom a čekám na blonďáka. |
| |
| Tohle nedopadne dobře... Opět jsem velitele poslouchal v naprosté tichosti. Samehadu jsem přijal s vděčným přikývnutím i když sám nevím jestli mi bude něco platná. Vypadá jako leklá ryba i když kdo ví, třeba ji má chakra nastartuje. Zapečetění Bijuu je docela riskantní věc. Sice potřebný postup ovládám ale nemůžu vám zaručit že vyjde na 100% je dokonce možné že se Bijuu uvolní a budete těžce zraněn. Zdálo se že je ale pevně rozhodnut a tak jsem začal s přípravou. Nejdříve jsem vytvořil na zemi kolem místa kde budu pečetit zatím ještě neaktivní kruh pro Mugen Fuujin(věčná pečeť), načež jsem připravil oltář pro samotné zapečetění. Jestli věříte v nějakého boha je načase začít se modlit a až vám dám signál vypustit Hachibiho z té sochy... upozornil jsem velitele, načež jsem počkal až udělá Hachibiho vytáhne do středu kruhu ze sochy. Nazdar Bejku kývl jsem na chobotnici a začal s pečetěním. Shishō Fūin (pečeť čtyř symbolů) |
| |
| Odchod do Medvědína: Složku...ehrm...momentík..., nevědomky položím složku na zem (jsem holt trošku roztržitější no) a začnu se přehrabovat v batohu. Sakr...kam jsem jí..., kouknu za zem a uvědomím si, že jsem jí měl celou dobu v ruce, než jsem jí položil. On si ze mě dělá srandu? No jen počkej ty špekoune, protitankové rakety mám taky... Nasadím si zase batoh a podám mu složku ze země. ...tohle bude ono, té skrvny si nevšímejte...to jsem to polil džusem...heh... Zazubím se a kouknu na toho maníka z Aburame klanu. Počkej až uvidíš moje broučky....hehe...se ti budou protáčet panenky... Pak se opřu taky o strom, zatímco velitel listuje mou složkou a znuzeně si zívnu. Chtělo by to něco odpálit...aspoň něco...na rozloučenou...ale co. Lidi tady odpalovat nesmím, domy taky ne...ach jo....tak pozdějc...však určitě příležitost bude... Kouknu na velitele a řeknu: Jinak mou specialitkou je boj na dálku, a plošné údery, taky umím pastě a vůbec všechno co souvisí s uměním. Na blízko se umím celkem slušně mlátit...no a to je asi tak všechno..., znovu se povýšenecky zakřením. Tihle burani umění nikdy nepochopěj...dokud ho neudělám z nich...muhaha...už se těším na příležitost, jim předvedu - jak se to má dělat... |
| |
| Zapečeťování osmiocasého: Sleduju jak Shiro chystá pečeť a vytahuje démona. Páni to je macek...a tohle se do mě vejde??? Dosti Tobismu a teď vážně...on mu řekl "nazdar Bejku?"...eh?...proč se mi zdá, jako by se znali?...to nic, to nic - neřešme to... Připravím se na zapečetění a jakmile to Shiro spustí tak se nebráním a nechám ho klidně tu pečeť provést. Ták Hachibi, pojď k taťkovi... Na nějaké modlení z vysoka kašlu...taky vím, že s tímhle si nemá člověk zahrávat, ale co už...jednou mám povinnosti vůči světu, sobě, otci a všech Uchihům, tak se to prostě holt udělat musí. Že je to riskantní mi nikdo říkat nemusí...ale prostě jinak to nejde. |
| |
| Akatsuki... Hrátky z Bejkem Pohled Shiro Shiro vytvoří patřičné pečetě a přípravy a začne vytahovat Hachibiho ze sochy. Prostor naplní naprosto neuvěřitelný zvuk, který by při standartních podmínkách seismicky velice vážně poškodil podklad. Takhle se jen všechno třese a kývá. Shiro přistoupí k samotnému pečetění bijuu. Hachibimu se to zjevně nelíbí a zuřivě se brání. Je ovšem do těla zašlapáván drtivou silou Shirovi pečetě a jeho chakry. Obrázek, který se Shirovi naskytl není úplně hezký. Hachibi je nasáván černým vírem do těla Kizashiho. To pozvolna začínat dostávat rudější a rudější barvu. Vypadá to, jakoby byl spalován zevnitř. Jeho tělo se svíjí a vypadá to celkem blbě, hodně blbě. Nakonec Bijuu zmizí v něm. Chvíli to vypadá jakoby se vše povedlo. Najednou se začnou ukazovat ocasy: Jeden, dva, tři, čtyři, pět... Po chvilce i šest. Kizashi s sebou zmítá. Otevře oči. Nejsou to normální oi. Zjevně se pokouší o sharingan, ale ten je rapidně strháván démonským okem. Chvíli se takhle zmítá než se ocasy začnou zatahovat a mizet. Nakonec je ticho. Kizashi je v bezvědomí a jeho tělo popálené a oblečení proškvařené. Vypadá to, že chvilku bude mimo. Pohled Kizashi Přípravy proběhly hladce. To byla poslední věc, která proběhla dobře. Když se nad ním zjevil Hachibi, začala se mu vkrádat do hlavy myšlenka, jestli to byl dobrý nápad. Následuje bolest, která potvrdí, že to dobrý nápad nebyl. Bolest není to nejhorší. Začíná cítit, jak se mu kůže na těle začíná doslova odpařovat horkem. V těle mu začíná narůstat tlak, který se tváří, že chce tělo roztrhnout. Ostrá řežavá bolest tento pocit potvrzuje. V jednu chvíli se o něj pokusí bezvědomí. Bohužel pro něj nepříjde a on má tu užásnou poříležitost zažít delirium bolesti, proti kterému je mučení pomocí Tsukiomi, odpolední šálek čaje. Najednou se jeho mysl pohrouží do mnohem větší hloubky než by si kdy dokázal představit. Ocitne se v podivné inkoustové temnotě. První věc kterou uvidí jsou temně rudé oči. Od nich se začíná formovat obrysy podivných tvarů Hachibiho. Najednou ho obejmou ocasy a začnou ho drtit. Musí se vymanit z jeho sevření. Na to pozvolna padá jeho zbytky chakry. Obrysy se konečně začínají prosvětlovat. Kizashi má skvělí výhled na přikovaného Hachibiho na stěně vědomí jeho mysly. Hachibi je přikován poměrně vtipně: Jedna velká spona ho drží přikovanýho za krk a dvě další ruce. Což je Kizashiho štěstí, jinak by to byl poslední pohled, který uviděl. Tři další, ale mnohem slabší drží po páru ocasů přikovaný ke zdi. Dva osasy jsou stále volné a zjevně není už nikdo kdo by je přikoval. Právě těmito ocasy Kizashiho drží a drtí. "Nikdy, nikdy už neruš velkého Bejka!" Stisk přitlačí. Kizashi zjišťuje, že jeho vnitřní zrak sharingam zjevně nemá, neboť pojistka shariungamu je v tuto chvíli úplně na prd. "Nejdřív mě vytáhneš z hostitele a našlapeš do sochy a teď tohle?!" Hlas není rozhodně přátelský a stisk je čím dál větší. Kizashi s vypětím sil nakonec sevření povolí a má možnost prchnout než se chapadla vrátí. Propadne se do temnoty své mysly, aby se po chvíli probral k vědomí. Hachibiho vědomí a chakru cítí uvnitř, ale je vzdálená a skoro nedostupná. Připadá mu jakoby ho někdo důkladně zbyl. Je si skoro jistý, že má zlomená nějaká žebra. Vnitřnosti má v jednom ohni. Kůže ho pálí a v hlavě má kocovinu, které se asi úplně dlouho nezbaví. Zjevně to přežil. |
| |
| Já věděl že je to hodně, hodně blbej nápad Od začátku jsem tušil že to nebude zrovna dobrý nápad. Hachibi se zmítal a nebyl dvakrát nadšený z toho že se ho pečetím do Kizashiho. Snažil se dostat ven a téměř se mu to povedlo, nakonec ale Kizashi spálený, zmlácený a v bezvědomí Hachibiho za asistence mé pečeti porazil a patrně i ovládl. Fajn to by jsme měli... zamumlal jsem a sledoval svou namodrale zářící dlaň. Byl jsem téměř bez chakry a děsně unavený ale vypadalo to že pečeť je funkční a stabilní. Teď ještě co s jejím klíčem... nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem si vyhrnul košili a umístil si jej na hruď. Trošku to zasičelo a já prudce vydechl bolestí když se mi klíč od Kizashiho pečetě vpálil do hrudníku. To by bylo...ten chlap vypadá že je docela těžce v limbu, tak co bych... oči mi padli na nedalekou sochu ze které jsme právě vyjmuli Hachibiho. Ale, ale kdopak ty jsi? zeptal jsem se s úsměvem a lehce vrávoravě doklopýtal k ní. Už několikrát v minulosti jsem chtěl po Kizashim aby mě naučil sochu přivolávat, pro případ že by se mu něco stalo ale on odmítl. Teď když tu ležel v bezvědomí bylo na čase abych se pojistil sám. Chvíli mi trvalo než jsem na soše vyšplhal na správné místo(které není na očích) do kterého jsem pak vyryl za pomoci své hole smlouvu na Kuchiose, v zápětí jsem si pak menší verzy této smlouvy vyryl i do pravé ruky i s podpisem. To by bylo... zamručel jsem když jsem už slezl a obvazoval si ruku kusem látky. Zatracenej Hachibi zranit mě i přes pečeť.. nahlas jsem vyslovil výmluvu pro mou krvácející ruku. Vzhledem k tomu že jsem měl ruku obvázanou a Kizashi se pomalu začal probouzet, odstranil jsem svou kruhovou bariéru, smazal po ní stopy a zrušil i oltář pro pečetění. Tak co zdařilo se? zeptal jsem se s lehce unaveným a bolestným úsměvem, když se probral. |
| |
| Kráter Tan chlap.. ten Tobi.. je magor.. magor s M větším než já.. no ale je taky pravda že já nejsme zrovna velká. Celé to poslouchám a radši mlčím, rptože říct něco, byl by z toho ještě větší blázínec. Ale na tváři mi hraje ůsměv. Šéf Akatsuki.. je chladnej.. a divnej.. už chápu pojem slova šibelej a divnej.. Tak tohle si ještě užiju.. Tobi se mi zamlouvá.. Zaculím se pro sebe a pak kouknu na holku která se představila jako Nam Ji-Min.. Asi jí budu říkat jen Ji.. je to kratší.. a když tak nad ní přemýšlím.. už sem to jméno někde slyšela.. musím si jen vzpomenout kde.. usměju se a navlíknu plášť a prsten. ,,Jasně, jdeme. Já sem Kim" Představím se. Většina lidí mě zná pod přezdívou Shinigami.. a taky ne, když jste jedne z nejznámějších nájemných vrahů. |
| |
| Bolest-Hachibi-víc bolesti-tma-nejvíc bolesti...prosté AU to vystihuje: Ale do hajz..., stačí mi asi tak projít hlavou a následuje "spirituální tango s Hachibim zakončené dvojitým Richterbergem a trojitým Tullupem". Popisovat bolest nemá ani cenu, protože tenhle zážitek je opravdu absolutní. Právě mám pocit, že jsem navštívil samotné peklo a podle toho jak mám poničené celé tělo to asi nebylo jen pocit. Kua...ještě nesmím zhebnout..., koukám na Hachibiho, který mě drtí svými dvěma ocasy a snažím se s ním bojovat. Ale je to dosti naivní snaha, navíc sharingan...mi je úplně naprd. Věděl jsem, že to nebude jednoduché...ale že až tak drsné to bude jsem nečekal. Vytrhnu se Hachibimu a řeknu jen: Promiň Bejku...teď padám...pozdějc si promluvíme... A pak definitivně ztratím vědomí. Když se proberu, tak ze sebe vysoukám pouze: A-Au... Trochu se chvěji bolestí i nedostatkem chakry a snažím se trochu vzpamatovat. Takže nejen peklo? Ale navíc i flám s nedozírnými následky... Chvíli jen mlčky nehnutě ležím, jak se snažím "dát do kupy" a vnímám Hachibiho v sobě. Je přišpendlenej dost navolno...sakra...ale to nevadí... to zvládnu... Posadím se a podívám se na Shira a jeho krvácející ruku...vyslechnu jeho vysvětlení a jen nepřítomně přikývnu, když mi položí otázku zda se to zdařilo, tak jen pomalu odpovím: Ano...zdařilo, bohužel se obávám, že si chvíli počkáš, než dostaneš vlastní bijuu, nejsem teď ve stavu, kdy bych si to chtěl byť v obrácenem gardu opakovat... Pak si pomalu vybavím vše co se odehrávalo, od chvíle kdy se objevil Hachibi a znovu pohlédnu na Shira. Hlodá ve mě určité podezření...nic určitého...ale rozhodnu se to zkusit napřímo: Neřekl jsi mi, že se s Hachibim znáte... Znovu ho probodnu pohledem a ještě se zeptám: Mimoto...ta pečeť mi přijde slabá...není tu něco co bych měl Shiro vědět? Zatím zůstávám u konverzačního tónu, i když mám silné podezření na "podraz"... |
| |
| Kráter a cesta S aka plášťom sa moc neobťažujem. Kunaiom si z neho urežem pás a ten si uviažem, ako šál, okolo krku. Zvyšok schovám. Po tom si nasadím prsteň a vytiahnem čistý zvitok a pero. Ahoj. Skúmam nebo pre minulosť. Zahvýzdam a dobehne fredka. "Odnes to strýkovi"Rozkážem jej a vykročím smer spomínaný most. Ty si medzitým asi spomenieš na najznámejší s mojich výčinov. Ako to len bolo.... Z a kriminála ma považujú kvôli assasinácii daima v Snežnej. Misia prebehla úspešne, hlavne, keď som ho zabila v posteli... jo, tak v posteli a ani nestihol vykríknuť. Len škoda, že ma tam videli prichádzať. Odchod problém nebol. "Ninjutsu a taijutsu a ty?" |
| |
 | Yeah, jdu očumovat mrtvolu! Takže, kde jsme? zeptám se blíže neurčené osoby a doufám, že mi alespoň jeden z nich odpoví. Byl bych se zeptal přímo, jenže jsem si nezapamatoval jejich jména. Nebo že by je ještě neřekli, je to vůbec možné? Přinejmenším u té holky bych měl vědět jméno. Přece jen, je to levá ruka Naruta-kun. Kruci. Rozhlédnu se kolem sebe. Nepoznávám to tu. No co, třeba jsem tu nikdy nebyl. Nebo ano, ale nepamatuji si to. Ta nejistota mě ničí... V duchu si nafackuju. Co to je, takhle panikařit? Je mi čtyřicet, ne sedmdesát. Dalo by se říct že jsem v nejlepších letech. Jenže se tak necítím. Možná proto, že jsou všichni okolo o tolik mladší. Nebo tím, že jen málo starších přežilo. Vždyť nežije mnoho lidí ani z mé generace! Proto si připadám opotřebovaný, jako něco co už patří do starého železa. Něco, co není ani dost hezké, aby se stalo starožitností. V duchu se ušklíbnu a napadne mě, že s tímhle by Yuugao určitě nesouhlasila. Vybavím si její tvář a hned je mi líp. Ještě že jí mám, je moje světlo v temnotě. Ona je jediná, kdo mě dokáže uklidnit a potěšit. Bez ní bych žít nemohl. Znovu si v duchu nafackuju. Tyhle řeči se hodí ke starému dědkovi, kterému už senilita zatemnila mozek. A ať už se cítím jakkoliv, senilní určitě nejsem. Rozum mám stále jasný a i proto můžu být shinobi i teď. Otočím se na tu holku, či spíše ženu. Zatímco si ji prohlížím, zkouším si vzpomenout na něco ohledně její minulosti. Překvapivě se mi to vybaví docela rychle. Zvláštní. Vím toho o ní dost, ale na jméno si prostě nevzpomenu. Pracuješ u Naruta, že? Asi tam leccos zaslechneš. Co si o celé téhle situaci myslíš? Nemyslím zrovna tuhle situaci. Ale tak nějak celkově, stav naší vesnice, ty útoky, vzestup akatsuki... Zeptám se, aby řeč nestála. A kdyby se náhodou k odpovědi neměla, sáhnu do kapsy pro některou z mých oblíbených knížek. |
| |
| V...co já vím kde jsme Ztěžka jsem dosedl na zem. V pořádku, v tomhle stavu bych ho stejně nedokázal zapečetit, nezbývá mi skoro žádná chakra. přiznal jsem se a lehce si dotáhl obvaz. Jak jsem dělal tu pečeť, něco mě napadlo, ale to bude chtít promyslet...pokud by to ale vyšlo... z přemýšlení mě bohužel vyrušila jeho otázka. Byl jsem docela rád že mám na tváři masku takže nemohl vidět mé kousnutí se do rtu. Známe neznáme poklepal jsem si na čelenku s přeškrtnutým znakem Kumo. Pocházíme ze stejné vesnice a tam si nikdo nemohl dovolit neznat Raikageho bratra, natož pak Hachibiho. Než mě přestalo bavit hrát si na hodného chlapečka, šest let jsem sloužil jako kapitán Kinkaku Butai(speciální jednotka Oblačné sestávající z 20 jejich nejlepších ninjů, během první války ninjů to byli oni kdo sejmul 2. Hokage) a jednou z mích povinností bylo chránit život Jinchuurikyho. na chvíli jsem se odmlčel Jako takoví jsem trávil v jeho společnosti a ve společnosti jeho Bijuu poměrně hodně času. Dokonce mě naučil i svou techniku bleskových vibračních čepelí, kterou používám na své hole. opětovná odmlka. Co se té pečetě týče, nebylo zrovna lehké ji vytvořit. Hachibi mi dal docela zabrat a tak může být trošku...volnější. Na druhou stranu by vám to mělo umožnit snadnější komunikaci s Hachibim a jeho snadnější ovládnutí tak jako tomu bylo u Killer Bee. Pokud by vám to ale vadilo, mohu tu pečeť posílit...až budu mít trošku víc chakry. |
| |
| Cesta Mezitím co jsme si plášť uříznu nad koleny, takže to vypadá jako minisukně a odříznutý kus schovám. Třeba se na něco bude hodit. ,,Taky a ještě Kekei.." usměju se a upravím si culík ,,Pěkná fredka.." pochválím jí zvířátko které jí odneslo dopis. Vzpomenu si odkud tu holku znám.. Slušná práce.. |
| |
| Konoha Když mi Naibun řekne, že nemá v plánu na mě dohlížet, tak mu jen úkosem odpovím: "Dobře!!" Jen co to dořeknu, tak se otočím a vyrazím. Avšak zastavím se hned po dvou krocích, protože mě Naibun znovu oslovil. Nevraživě se na něj podívám a počkám až řekne vše co měl na srdci, a až pak začnu mluvit já. "Pokud se chceš dozvědět něco více o klanu Uchiha, tak si pročti knihy, které máme v knihovně... Momentálně nemám náladu, ani chuť nikoho poučovat... A co se týče toho pozorování, tak je to to samé jako dohlížení... V tomto případě tedy rozhodně... Takže neber si to zle, ale nazdar u oběda...", řeknu, otočím se a snad už sám vyrazím na to cvičiště. Na oběd nebo na večeři... Není to jedno??, pomyslím si trpce a dál dávám pozor, aby mě někdo nesledoval. |
| |
| V mojí soukromé dimenzi: Tak takhle tedy...znal se s Killerbeem i s Raikagem a dokonce ten ho naučil i své techniky...Yoshiro Shiro..bratr Raikageho...no to mě poser... Trochu se pousměji a řeknu: Takže syn Raikageho...nesnáším, když mi lidé neříkají vše...pokud je považuji za důležité, a tebe synovče KillerBeeho za důležitého považuji. Kdybych to věděl dřív, tak ti Hachibiho nechám... Jinak co se pečetě týče, tak netřeba jí posilovat - pečeť zatím drží a zbytek už zvládnu sám. Každopádně bych rád využil příležitosti a trochu si otevřeně promluvil. Stejně v tomto stavu nikam nemůžu. A teď dál - upřímnost za upřímnost. Jak jistě víš - tak jsem synem Uchihy Madary a to obnáší mnoho starostí a břemen. Abych byl upřímný už mě unavuje ta donekonečna se opakující se idiotská válka mezi klanem Uchihů a Senjů. Štve mě to, protože je to veskrze o ničem a na Osud narozdíl od svého otce nevěřím. Myslím, že každý je takový jaký chce být. Ano chci být mocný a ano udělám proto hodně - nastolím věčný mír v Shinobi světě i kdybych na to měl použít sílu - ale netvrdím, že je použití síly to první a to nejnutnější. Mám už příliš dlouho pocit, že opakuji chyby svého otce a jsem pořád v jeho stínu - rozhodl jsem se z něj počínaje dneškem vystoupit a začít dělat věci po svém. Neodpustil jsem si jistou symbolickou chvilku, když jsem do sebe nechal zapečetit Hachibiho protože Hachibi nenávidí Kyuubiho - to je s ohledem na to, že Naruto má Kyuubiho trochu symbolické. Odkašlu si a podívám se mlčky na sochu: Podívej...je mi 30let a čeho jsem vlastně dosáhl? Ano jistě - jsem teď jinchuuriky a mám sochu se 7 démony, ale...upřímně řečeno, k čemu? To vše jsou nástroje - silné nástroje, ale doposud jsem s nimi nic neudělal a to se od teď změní. Takže suma sumárum je mi 30let a krom velké síly a slavného jména nemám za sebou žádné výsledky, žil jsem život Uchihy Madary, ne svůj. Udělal jsem stejné chyby jako on, ale pořád mám čas to změnit. A první změnou bude zrušení Akatsuki - chvíli ještě budeme hrát divadlo a necháme ty dvě vyhodit do vzduchu ten most ve Vlnkové zemi jako symbol...ale to už je vedlejší. Mimochodem - už jsem ti říkal, že vládkyní Deštné vesnice je Konan a že má o nás velmi dobré informace. Dokonce ovládá Nagatovo křeslo a její schopnost získávat informace je obdivuhodná. Aspoň někomu se daří z bývalých členů Akatsuki. Pak se odmlčím a trochu rozhodnějším hlasem pokračuji: Rozhodl jsem se své chyby odčinit, jak jen to půjde, abych mohl dosáhnout těch dvou věcí, které chce mé "hodné a zlé já" nazveme-li to takhle. Zaprvé chci světový mír a moc pro jeho prosazení za každou cenu, zadruhé chci zabít Uzumakiho Naruta a Sasukeho Uchihu....kecám nechci je zabít...bylo by mi to možná i jedno, ale prostě... pořád jsem ještě Uchiha a otce pomstít musím, i když mi je to na obtíž a nenávidím to. Ale tak to prostě je...tohle je jediné břemeno, kterého se neumím zbavit. Uděláme to takhle...já odjedu do Ptačí země a založím zde vesnici ninjů, nebudu se rovnou prohlašovat za Kageho, abych moc nedráždil velké země. Uděláme spojenectví s Konan - musíme vzkřísit Peina a s Vodopádovou a Travnatou utvoříme alianci, která se stane základem pro světovou organizaci všech zemí a jednou pro vždy zabrání válkám! Bude-li třeba budu jednat i s Narutem a Gaarou, abych tohoto dosáhl - má pomsta a Gaarova pomsta proti mě zatím vyčkají. Tohle je tak závažná věc, že se musí prosadit. Společně Ty-Já-Konan vytvoříme nový a spravedlivý svět! Budeme mít moc, o které jsme snili, a kterou potřebujeme, ale nebudeme opakovat chyby Uchihy Madary - chyby vzešlé ze zbytečné nenávisti. Jednou pro vždy změníme svět..., trochu se rozkašlu, protože mě můj dlouhý proslov vyčerpal a podívám se na Shira upřeným pohledem. |
| |
| Jdeme si navzájem poplakat na ramenou Pfff myslel jsem si že to víte... zamručel jsem a začal si z obličeje odmotávat šálu. Můj děda, 3. Raikage měl hrozně slabou slovní zásobu a paměť a tak své syny pojmenoval jednoduše. Toho staršího, mého otce A, a strýcovo jméno neznělo původně Killer Bee, ani Bee, to je jen chyba ve čtení jeho jména. Jmenoval se prostě B. lehce jsem se rozesmál. Tahle vlastnost s pitomým pojmenováváním dětí se u nás očividně dědí. Můj otec když nevěděl jak pojmenovat svého syna, zjistil že vypadám spíš jako máma než jako on a tak mi dal jméno Shiro(Bílá, Bílý).  S tím jsem si odmotal z hlavy celou šálu a ukázal tak poprvé svůj obličej. Nějak špatně nese, že je jeho syn běloch, hold si vybral špatnou ženu no. Na tváři se mi usadil nepříjemný výraz. Pokud se podíváš na tetování na pravém oku Sharinganem můžeš si všimnout že to není obyčejné tetování ale nějaká neaktivní pečeť. Chvíli jsem přemýšlel a nakonec jsem se rozhodl jít s úplnou pravdou ven poté co přednesl svůj plán. Abych byl upřímný, tenhle plán se mi zamlouvá nejvíce ze všech. Docela vážně jsem uvažoval nad tím že bych se vás zbavil v případě že by jste trval na využití Bijuu k válce se všemi nebo na plánu Měsíčního oka. Ve tváři se mi nepohnul ani sval, ale oči říkali že mluvím pravdu a sebejistota v nich že bych to možná i dokázal. Co se Hachibiho týče, nemám ho rád a on mě taky ne. Raději si vezmu Gobiho, lépe vystihuje moji osobnost a schopnosti. natáhl jsem k němu ruku. Nakonec to vypadá že z nás budou dobří spolupracovníci Kizashi-sama ať už si ruce podáme nebo ne, začnu si těsně poté opět omotávat šálu kolem hlavy. |
| |
| Ještě trochu filosofie :D Postavím se a stisknu přímo Shirovi ruku. Aktivuju na chvíli sharingany, abych si ho prohlédl - vlastně poprvé si ho prohlížím pořádně a všimnnu si oné neaktivní pečetě. Copak to tu máme? Že by něčí...pokusy? Tak o charakteru Raikageho, asi nemá příliš cenu diskutovat - není to člověk, se kterým bych si poseděl nad šálkem čaje, i když asi jako vládce Ptačí Země budu muset, budu-li chtít splnit svůj plán. Nedivím se ti, žes mě chtěl zabít - když o tom přemýšlím, tak v poslední době jsem udělal hodně chyb vyplývajícího z toho, že až příliš jsem chtěl splnit přání svého otce...ale ne... ne byl to hlupák, strašný hlupák....věděl vše co potřeboval k tomu, aby dosáhl světového míru a přesto si namísto toho zvolil cestu, která ho stála nakonec život...mohl dokázat mnoho, ale místo toho jen mnoho věcí zničil. Deaktivuju sharingany, protože mě to v současném stavu dost unavuje. Nemohl jsem si nevšimnout té pečeti co máš na těle...co to je? Nějaké pokusy? No to je jedno...každopádně...otec mi kdysi vyprávěl příběh o mnichovi Rikudovi a celou tu historku o démonech a dalších věcech... mě z toho vždycky nejvíc bavila ta část o mladším a starším bratru. Mladší - nadaný mocí lásky, starší nadaný mocí síly - z mladšího vzešel klan Senju a Uzumaki Naruto, ze staršího klan Uchiha - tedy já. Po celou historii se v osudovém boji mlátili a zabíjeli hlava nehlava...a přitom...pravda je tak zjevná, jakmile jí jednou spatříme. Hlavní chybou, která činí svět světem plným násilí je to, že lidé nedokáží kontrolovat svou touhu po pomstě. Vezmi si otce - chtěl porazit klan Senju...proč prostě nezkusil zabít Naruta? Ne! On musel vymýšlet, jak kvůli jednomu člověkovi, uzavře celý svět do genjutsu. A přitom právě to je ta chyba - Senju - síla lásky a Naruto, jsou silní pouze tehdy pokud bojují za druhé, ale pokud přinutím jednou bojovat Naruta jen za sebe sama, tak budu mít mnohem větší šance...jak ironické, že někdo s takový jako byl můj otec na to nepřišel. Nicméně...abychom přešli k praktickým věcem...musíme se rozhodnout co dál. Tedy - máme tu tři podřízené - můj kolego, Tsuki a ty dvě nové...Tsuki je sadistická vražedkyně a nemám tucha jak jí do nového plánu začlenit, ty dvě ... jedna očividně chce vyhladit nějakou vesnici a o té druhé nevím vůbec nic. Zatím je necháme při tom, že pracují pro Akatsuki a budou dostávat určité úkoly, které budou odvádět pozornost Konohy a dalších - proto ten most, při troše štěstí to bude i bez obětí, ale síla toho, že zničíme symbol bude dostatečným odvedením pozornosti - a Tsuki...no...tu bych asi poslal dělat to co umí nejlíp - vraždit - použijeme jí v boji s tou Apokalypsou či jsou zač, ale nemyslím, že by bylo moudré jí zasvěcovat do "změněného" plánu...to by asi nesla těžko a ví toho příliš, na to abychom jí nechali utéct. Co myslíš ty? Podívám se na něj s otázkou v očích, tentokrát je vidět, že mě opravdu názor někoho jiného, až odpoví tak ještě řeknu: A ještě jedna věc, rád bych odčinil svou chybu s tím Gaarovým synem...Písečnou musíme neutralizovat...a Gaara, by výměnou za Shukaka mohl přestat jít po nás... i když s ohledem na to, že jsem mu odpravil syna... to asi nepůjde. Tak mě napadá...je ironické, jak velké množství technik umí život vzít a jak málo ho dokáže zachránit...a není snad jediná, která by ho dokázala navrátit... |
| |
 | Cesta do Deštné Docela mě potěšilo rozhodnutí Kazekageho, když se rozhodl svěřit mi pozici vůdce druhé pátrací skupiny. Sice to nebyla nijak významná pozice ale pro můj plán by to mělo dostatečně stačit, tedy alespoň pro začátek. Teď jen zbavit se ostatních a pak vzhuru za svojí budoucností. Po několika dnech pátrání jsme konečně našli první průzkumný tým ale zjevně nás někdo předhonil. Našli jsme jen jejich ostatky a nějaké rozžhvané stopy, které směřují do Skryté Deštné a to byla moje šance. Obrátím se s vůdcovským výrazem ve tváři k ostatním a promluvím tišším hlasem. "Nemá cenu aby jste pokračovali do Deštné i vy. Já mam jako jediný možnost dostat se do vesnice nepozorovaně a proto se vrátíte zpět do Písečné. Vyřiďte Kazekagemu co jste tu viděli a že jsem se vydal do Deštné na průzkum. Během několika dnu se vrátím zpět do Písečné i se zprávou o mém průzkumu." Na to se ostatní ninjové kteří byli semnou vydali zpět do Písečné a já se nyní mohu vrátit zpět ke svému úkolů. Počkám několik minut,až se ode mě ninjové vzdálí a následovně potom se kousnu do prstu. Z prstu mi začne téct několik kapek krve a to je znamení abych začal skládat pečetě pro přivolávací jutsu. Kuchiyose no Jutsu (Technika Přivolání) Jakmile položím ruku na zem přímo přede mnou se objeví můj summon v podobě velkého krtka. "Zdravím tě Koho-san, potřebuji od vás znovu pomoc. Snad jsem vás z něčeho nevyrušil" Chvíli počkám než krtek vydá pískavý zvuk a mě je ihned jasné že mi pomůže. Usměji se a následovně začnu skládat další pečetě pro společné jutsu. Korabo Ninpou: Meisaigakure no jutsu (Společná Technika: Technika Maskování) Krtek začne vypouštět chakru a v tu chvíli se jeho chakra spojí s tou mojí. Krtek otevře tlamu a já k němu přijdu blíže. Postupně mě začne vtahovat do sebe až když úplně zalezu do jeho tlamy a schovám se v ní. Krtek je stále stejně velký a já jsem ukrytý v něm, kde je celkem tma. Na nějakou chvíli se soustředím a následovně se moje mysl spojí s jeho. Právě teď vnímám všechno co vníma i on a tak je mezi námi lepší dorozumívání. Krtek se neuvěřitelně rychle zahrabe hluboko do země až zbyde jen malý kopec hlíny a následovně se vydá do Skryté Deštné. Při cestě nás nemůže nikdo vypátrat jelikož celou dobu můj summon potlačuje svojí a zároveň i mojí chakru. Ve Skryté Deštné si vybere místo, kde je co nejméně lidí a tam se následovně vynoří ven. Trvá jen několik vteřit než mě vypustí z jeho tlamy a já potom se odehraje přesně to samé jen je to obracené. Krtek se neuvěřitelně zmenší a následovně potom ho pohltím. Tím se opět spojí naše vědomí a já tak získám schopnost skrýt svojí chakru, což ihned využiji. Jakmile se mé krycí jutsu dokončí, sundám si svojí čalenku Písečné jeskyně a uschovám si jí v tajné kapse svého oděvu. Pak vyjdu ven a hledám místo, kde by mohl být vůdce téhle vesnice. Teď jen najít někoho hodně důležitého a pohovořit si s ním, asi to nebude tak lehké jak to zní. |
| |
| Cesta "Ten most nebude až tak ťažký." Usmejem sa. "Ja Kakkei genkai nemám, ale na druhú stranu... Strýko ma cvičil od detstva" Usmejem sa. Ako najlepšie na ten most. Chodí po ňom priveľa civilov. V kľude to spravím, ak aj na ňom budú ľudia, ale nechcem nechávať svedkov. "Čo povieš? Spravíme to bez svedkov? Aké máš elementy?" Kráčam ďalej. "Mám oheň a vietor. Našťastie sa dobre kombinujú." "Vodná krajina. Nik z našich by tam nemal byť. Teda, aspoň pokiaľ viem. Ksó. Mať tak teraz možnosť s nimi hovoriť na priamo. |
| |
| Cesta ,,To se máš.. já sem žádné dětství neměla.. kdybych to měla říct sem na světě teprve 5 let.." usměju se. Jo, jo drahý Oro.. chtěla bych vidět jeho výraz.. ,,Já si myslím, že to půjde hladce.. i když mám oheň a zemi.. to se moc kombinovat nedá.." usměju se nervozně. ,,Proč si přišla vlastně k Aka..?" |
| |
| Konoha - Personální - strom Sedím mlčky až do chvíle kdy mě Kuma osloví... V tu chvíli se postavím. Shlédnu divadýlko se složkou a celkově s tím sebevědomým chlapcem načež Kumu následuji ven ke stromu. Proběhne menší školení o misi a přijde čas na otázky. Přijdu až ke Kumovi a zašeptám ačkoli to asi uslyší i ostatní. Uvědomuješ si že ten co ti dal svou složku jako první stojí stále vevnitř? asi si bere osobně žes oslovil jen mě a tu slečnu nebo já nevím... Když se u stromu setkáme všichni, tak se ještě odvážím Kumovi skočit do řeči. Možná to v Konoze není zvykem ale rád bych se představil svým novým spolubojovníkům. Jmenuji se Ikage Kiba (Iiba je jméno Ikage přijmení). Můžete se na mě spolehnout že se vám pokusím krýt záda jak nejlíp to jen pujde. Každému z týmu podám ruku. Můj stisk je pevný a neochvějný... Na první pohled jde poznat že jsem typ člověka co preferuje souboj muže proti muži, žádné techniky na střední a velké vzdálenosti. Pokud se neurazíte... toto tělo mi není pohodlné. Začnou mi žloutnout oči, růst tesáky a srst i na obličeji. Nos mi zčerná, čelist se protáhne a za doprovodu křupání a praskání kostí a šlach se změním na vlka. Moje oblečení se jakoby vpilo domě... má srst má zhruba barvu toho oblečení což je černá protože mě celého zahaloval ošoupaný plášť. Jde vidět že jsem vskutku urostlý kousek, kdo ví... možná bych na svých zádech i uvezl člověka. (jsem o trochu větší než bernardýn). Instinktivně se jednou otočím na místě jakobych packama zkoušel jak je měkká zem a lehnu si přičemž si hlavu položím na přední tlapky. V této poloze čekám než nás Kuma přenese. |
| |
|
Zamračím sa. "Neviem, čo je horšie. ja som mala detstvo dva roky. Po tom bol klan takmer vyhladený. Neviem, či to okrem strýka dáky príbuzný prežil." Priznám nahlas. Nejdem sa na jej vek radšej pýtať. nevyzerá to ako šťastná spomienka a dôvod, ktorý by chcela rozvádzať. Otočím sa k nej. "Zem sa bude hodiť a tým ohňom môžme posilniť niektoré z mojich kombinovaných ninjutsu. Po moste ostane len popol a prach. Je jedno, kto nude na ňom." Áno, dnes som vstala ľavou nohou z postele a od stretnutia a od-stretnutia sa s Magorom, sa už vrátila krvežíznivosť. Vicerím zuby v úsmev. Prečo som sa pridala? Do Dediny skrtej v Tieňoch sa nedostanem tak ľahko. Je až na opačnom konci Démonej Krajiny." |
| |
| Cesta ,,Tak to je mi líto.." řeknu vážně a zatářím se upřímě. ,,Já patřila původně k Orochimarovi.. vytvořil mě.. před rokem sem od něho zdrhla.. musel být naštvaný.." uchychtnu se. ,,Přesně.. neškodila by trocha krve.." zablísknou se mi oči a pousměju se. Pokývala sem hlavou. ,,Chápu.. mimochodem.." rozhlídnu se a přiblížím se k ní kousek. ,,Šéf je.. trochu divnej.. nevím co si o něm myslet.." řeknu tišeji.. opatrnosti není nikdy dost.. |
| |
| Cesta Usmejem sa. "Orochimaru? To meno som už párkrát počula. Neviem.... ale nie je ešte stále svojim spôsobom členom Akatsuki?" Na tvári mi hrá pobavený úsmev. Čo spravíš, ak s ním budeš mať pracovať? "Krv... Pri tom, ako je svet shinobi malý, mali by byť všetci nejako príbuzný. Ani neviem... Keby som na tom moste mala brata, sesternicu, praotca... Spoznala by som ich? A záležalo by na tom? Pravdepodobne by som si to ani neuvedomila a oni tiež nie. Krv je veľmi klamlivá vec. Jediné, kedy je si rovná, je, keď ide o život a o smrť." "Šéf..." vyprsknem do ohlušujúceho smiechu. "Tak to buď rada, že si v zábere nemala aj Magora. Nepamätám si s rank a, čo by bol normálny. Itachiho Uchihu vraj nemožno rátať. |
| |
| Cesta ,,Kdysi s nima byl, ale nyní už ne.. doufám.. " usměju se nervozně. Na její slovy jen pokývu hlavou. Ale mám ráda krev.. tu barvu, zápach, chuť.. Fajn, klid uklidni se.. nadechnu se a vydechnu. Nad jejím smíchems e trochu podivím a pak se uchychtnu. "Magora sem taky viděla, jen sme radši mlčela.. ale byl fajn.." trochu sem sčervenala. |
| |
|
"Najkrajšie bolo, že som sa k nim nechcela a nemienila pridať. To oni prišli za mnou, aby som tak spravila. Skoro som odmietla. Väčšina kriminálnikov dala aj ruku. Na čo mi je Akatsuki.? po pravde... Neviem, či som spravila dobre. Magor sa tváril drsne, ale mal, čo robiť, aby sa mu podarilo dovliecť ma. Čakala som od nich viac. O dosť viac." Usmejem sa. "Chce asi vyzerať staro, ale nemyslím si, že je odo mňa starší, než povedzme, tých päť rokov. A chce vyzerať drsne a tajomne. Sorry. Na to nenaletím. To "šéf" vyzerá tajomnejšie." Rozosmejem sa. "Magor a Lýzatko." |
| |
| No a je to tady plán na ovládnutí světa operace 1. Spojenci Ruku mi nakonec stiskl a já si začal omotávat šálu zpět kolem hlavy. Je vidět že na otce nemáme štěstí ani jeden. Ten můj by zas neustále válčil a někomu dokazoval svou sílu. To strýc, Killer Bee byl jiný. Toužil po míru a klidu jako nikdo a...no když jste ho dostali původní plán byl vás najít a do jednoho sprovodit ze svět. Pak jsem si ale uvědomil, že vy tahle organizace je něco co může do světa přivést jeho sen. Rozhodl jsem se tedy nenechat jeho oběť marnou, odstranit tebe jako vůdce a s pomocí Bijuu přinést mír. Teď už kvůli tobě musím potřetí přehodnotit své plány na budoucnost a táhnout s tebou za jeden provaz...ani nevíš jako otravné to je. povzdechl jsem si. Pokus? Jo dalo by se říct. Jak jsem říkal táta chtěl co nejvíc síly no a...pokusy o vytvoření umělých Bijuu u nás byli na denním pořádku. nevesele jsem se zašklebil. Ale nikdy to nefungovalo. něco ti říká že v tom co jsem teď řekl není tak úplně všechno pravda, otázka je ale co. Co se Tsuki týče souhlasím. Dát jí Bijuu a poslat do přední linie je to nejlepší co s ní můžeme udělat. Alespoň nám získá nějaké informace o nepříteli. Opětovná pauza pro vyslechnutí další části monologu. To nevím. Jediný kdo uměl přivádět mrtvé zpět byl Orochimaru ale pochybuji že s tebou bude chtít spolupracovat. Přeji ti u Gaari hodně štěstí. Já pokud to nevadí bych zamířil jiným směrem a zkusil vyjednat něco málo s Konan. Sice se stavěla že nás nemá ráda, ale něco mi říká že to tak úplná pravda není. |
| |
| soukromá zpráva od Nam Ji-Min pro Ozvalo sa zaklopanie. Po pokyne vstúpi pustil jeden z konohských shinobi dnu staršieho muža. Mal niečo cez päťdesiat. Dlhšie čierne kučeravé vlasy, statná postava.... Typoval by si šerm. Vo vlasoch sa mu už sem tam zjavila šedina. "Dobrý deň Hokage-sama. Som Nam Seong Han a pochádzam z Dediny skrytej v Tieňoch v Démonej krajine." Počká, kým ho vyzveš a posadí sa. "Prišiel som, lebo ma o to požiadala neter. Je to milé a múdre dievča. Je škoda, že má taký osud. Určite ste už počuli meno Nam Ji-Min. Áno, tá, čo zabila daima Snežnej. Nedeste sa, Hokage-sama. Prosím vypočujte ma." A strýko začne hovoriť. "Bolo to tri roky pred jej narodením. Bol som jedným z členov daimovej gardy, keď sa prišlo na to, že klan, z ktorého som pochádzal, kuje pykle proti rade starších a kagemu. Požiadali nás, ako gardu, aby sme ten klan vybili. Presvädčil som starších, aby nechali deti, mladšie siedmich rokov žiť, ale akosi sa to zvrhlo. S mojich príbuzných sa mi podarilo zachrániť len Ji-Min. Mala dva roky. Aby sa nikdy nedozvedela, čo sa stalo, odišli sme s dediny. Vychovával som ju sám, no po čase nás niekto našiel. tak som ju zobral sem za more, kde jediný spôsob prežitia, pre shinobi bez dediny, je stať sa lovcom ľudí a nie každá práca je legálna. Za jej chyby a život môžem ja a nie ona. Pre to Hokage-sama... Pokúsili sa ju zverbovať Akatsuki. Ak s tým budete súhlasiť, poskytneme Vám všetko, čo o nich zistí." Starý pán čaká, čo povieš. |
| |
| Cestičkou jdu stále v před, nevěstu si vyhledám... Orochimara bych nepodceňoval. Ten had má stejně kluzkou mysl jako tělo. Nejjednodušší by bylo prostě ho zabít dřív než nadělá příliš mnoho škody. varoval jsem ještě na rozloučenou Kizashiho, který už mě ale vysadil v kráteru a sám mizel někam do dálky. A teď je na řadě zas má cesta Povzdechl jsem si a opět přivolal Pontu. Krve jsem měl na tom na poraněné ruce víc než dost. Nespi lenochu, je čas na projížďku... lehce jsem ho šťouchl špičkou boty. Hmmm, skvělí, zase ses nechal zmlátit a teď potřebuješ odvoz? zamručel mýval a zvedl se na mohutné tlapy, načež já mu jen tak tak vyšplhal na záda. Vážně jsem byl s chakrou na štíru. Kam že to vlastně jedem Do Deštné, do hlavního města. A dávej pozor i na mě prosím potřebuji se trošku prospat... s tím jsem ho nechal jít směr Deštná. Sám jsem si na jeho zádech namaloval Ura Mugen Fuujin, zavřel se za poslední zbytky chakry do ní a usnul. Jen doufám že mezitím nepufne a já se neprobudím někde v mývalí vesnici. |
| |
| New World Order - This is just Beginning: Povzdechnu si: Proč mám pocit, že mi zase kecáš? Ale to je fuk, budu ti důvěřovat... Usměji se pokračuji: Orochimara vyřídíme společně - na jeho vůli nezáleží, otec používal pečetě k ovládání mysli až se mě pokusí Orochimaru zabít, tak se ho jen dotknu a vtáhnu se do této dimenze, kde ho společně zrušíme a dáme mu pečeť, která ho naučí poslouchat...pak se uvidí. A Konan? No podle toho co mi říkala, tak jediné co jí zajímá je její Amekagure a její země, což chápu. Každopádně myslím, že až jí nabídneme spojenectví a přineseme skutečně něco, co má šanci změnit tento svět, tak povolí...možná kdybychom pomocí Orochimara získali zpátky Gaarova syna, Yashika, Nagata a možná i některé další, tak bychom si dost věcí usnadnili. Co se Tsuki týče a i těch zbylých dvou....to bude nová Akatsuki, oni povedou rozbroje a budou poutat pozornost, zatímco my dva rozeběhneme společně s Konan náš hlavní plán... Pak se pomocí časoprostoru převléknu a nasadím si masku. Teď tě vysadím u Kráteru a pak vyrazím pro jisté prstýnky do Konohy...nemůžeme si dovolit, aby je napadlo nás pomocí nich sledovat. Nechám mu ještě čas na reakci a pak nás časoprostorem přenesu ke Kráteru, kde zanechám Shira a vrátím se do své dimenze a pomocí svého prstenu zaměřím prsten Itachiho, který se houpe Naibunovi na krku spolu s ještě jedním. Stvořím si dva slabé klony (Kage Bunshin), které chytnu každého za jedno rameno a pak použiju časoprostor a ocitnu se tam, kde jsou nyní Sasuke a Naibun Uchihovic. Ahoj rodinóóóó - jsem doma! Vynořím se hned za Naibunem i se dvěma klony, z nichž jeden ho chytne pod krkem do kravaty a přiloží mu kunai na krční tepnu se slovy: Hni se a jsi tuhej.... Druhý ho mezitím prošacuje, aby našel kýžený řetízek s prstýnky, jakmile je najde, tak mi ho podá a nechají Naibuna Naibunem a puffnout. Já v průběhu toho co probíhá šacování Naibuna začnu mluvit na Sasukeho. Zdravím..., řeknu chladně a pokračuji. Přišel jsem si jen pro Itachiho prsten a trochu si s tebou promluvit, tomu klukovi neublížím a tobě dnes také ne... Odmlčím se - je mi sice hodně zle, ale už jen pohled na toho bastarda co mi zabil tátu (logika nelogika) mi zvedá krevní tlak. Nicméně se ovládnu a klidně pokračuji. Nabízím Konoze dočasný mír...výměnou za to, že se nedotknu vesnice, a že vám dám informace, o novém nepříteli - tzv. Apokalypse - požaduji jen...abys teď neútočil a vyslechl si mě. Před časem jsem nechal napadnout několik vesnic, už ani nevím, které a je to v podstatě jedno, protože účel to splnilo. Bohužel - nebudu lhát - utrpěli jsme při této akci značné ztráty, ne od vás, nebo od ostatních vesnic, na to jste příliš neschopní, ale právě od jisté Apokalypsy. Jejich síla je pro mě doposud neznámá, ale soudě dle následků, dokážou jejich ninjové disponovat sílou srovnatelnou s vaším Lišákem Narutem - mimochodem toho taky zabiju, stejně jako tebe - ale to až časem, nejprve práce a potom legrace že? Nechám mu prostor pro reakci a pak pokračuji: Nemohlo mi uniknout, že se ten kluk podobá Itachimu...chmmchmm...tak tomu říkám ironie - půlku života jsi Itachiho nenáviděl a teď mu vychováváš syna...inu časy se mění že? Tedy zpátky k věci - nechám Konohu na pokoji a zaměřím svou činnost proti Apokalypse, jako držitel 8 z 9 bijuu a syn Uchihy Madary nejsilnějšího Uchihy co, kdy žil se jim postavím a zašlapu je do země. Vás nechám být na pokoji a občas vám dodám nějakou tu informaci - jakmile bude Apokalypsa zničena či jinak odstraněna, tak se vrátíme k tomu co bylo předtím a já tebe a Hokageho zabiju...a samozřejmě blábláblá...zničím Konohu a ovládnu svět pomocí Věčného Tsukyome...hahaha...no prostě znáš to, klasika.... jo a ještě něco ... možná bys mohl hodit očkem na most Uzumakiho Naruta ve Vlnkové zemi, slyšel jsem nějaké drby, že ho prý chce někdo přepadnout..., pokrčím jen rameny a opět mu nechám čas na reakci. Pozn. po celou dobu mám aktivní EMS a dávám si hodně pozor na Sasukeho, vím že ovládá techniku, kterou se dostal do tátova časoprostoru a zabil ho. |
| |
| Poklidný den v Konoze "V knihovně jsem strávil za poslední rok opravdu hodně času." Zamumlám spíš pro sebe. Chápu sice cenu knih, ale strávil jsem v knihovně u svitků až moc času. (Tajná místnost Uchihů mi stále nebyla ukázána. Stejně tak zařazení do administrativi Konohy.) Nakonec to vypadá, že dneska budu bez zábavy. Najednou se mi naježí chlupy na zátylku. "To je divné." Stačím akorát říct, když cítím kravatu na krku a kunai jako ozdobnou sponu. K tomu povídání, které jsem naposledy slyšel před rokem a kus, když se mě pokusili okrást. Jen se nadechnu: Hraju šok. Zamrkám. Strýc i neznámí útočník se sharinganen mohou vidět, že mám přes oči nějakou divnou zlatavou vrstvu. Strýc jí zná. Jsou to moje jutsu čočky: Chameleoni oči. Pod nima se dají tušit sharingany, když se někdo podívá opravdu pořádně. Identifikace muže je celkem rychlá, představí se sám. Poslouchám stále se zadrženým dechem a snažím se vytvořit nějaký plán. Ten jeden, co mne prohledává se mi nelíbí. Nemám rád, když mne šacují. Nakonec vytáhnou malou krabičku. Je pevně uzavřená. Obsahuje dva prsteny: Můj nejdůležitější majetek. Když návštěvník zmíní mého otce, konečně vydechnu. Není to podrážděný povzdech, spíš překvapivě uvolněný. "Tak takhle je to. No, strýčku, myslím, že máme problém." Pomyslím si. Zjistil jsem toho dost za tu dobu, kdy se vykecává a je v blýzkosti. Nakonec klony najdou co hledali a plopnou. Já jsem volný. Na tváři mě hraje mírný úsměv, který pak překryje maska neutrality, když začne mluvit o zničení vlnkové země. Stále ho pozoruju. Je to pro mne docela zajímavý výzkumný objekt. Sakari Megami (Bohyně květů) Využiji okamžiku, kdy by se na mne náš náštěvník podíval. Toto nenápadné jutsu je svojí podstatou opravdu neškodné. Díky Sharinganu si Kizashi všiml, že jsem na něj zjevně chtěl použít nějaké Genjtsu, ale asi jsem neuspěl, neboť se nic nestalo. Samozřejmě je to oční technika, která nepotřebuje pečetě. Zjevně to byla moje jediná akce, kterou jsem udělal. |
| |
| Konoha Jen co se k Naibunovi otočím zády, ozve se známý, mnou nenáviděný hlas. Ihned se otočím a zkontroluju svého synovce. Ten je již zpacifikován Uchihou Kizashim, kterému patřil onen hlas. V očích se mi objeví sharingan, načež aktivuju i EMS. Ten zmrd zas něco chystá!!, pomyslím si, zhluboka se nadechnu a s odporem poslouchám jeho slova. Apokalypsa?? Mír?? HOVNO!!, proletí mi hlavou a pořádně si odplivnu. "V jedné věci ses šíleně spletl... A to.......", nedořeknu konec věty a pomocí techniky Shunshin no Jutsu (Technika kmitajícího těla) se přesunu těsně před Kizashiho. ..že, těm tvým kecům nebudu ani za mák věřit!!", dokončím větu a pokusím se Kizashiho co nejsilněji nakopnout. Během mého přesunu se Naibun pokoušel seslat nějakou techniku, ale zjevně to dopadlo neúspěchem. V duchu zakleju, protože momentálně by se mi hodila jakákoliv pomoc. No co?? Alespoň zjistím, kam až se svýma technikama mohu zajít..., pomyslím si po dlouhé době se mírně pousměju. |
| |
| Tanec se Sasukem: Genjutsu? Na mě ... no máš ještě co učit Itachiho synu...i když ty oči...ty čočky. Zajímavé..., nevěnuju však Naibunovi pozornost, protože tady jsem kvůli někomu jinému. Jakmile se ke mě Sasuke přesune pomocí Shousnin no jutsu, tak neváhám a zbaběle zdrhnu do časoprostoru: Dneska ne Sasuke..., stihnu ještě říct a zmizím do své soukromé dimenze. //Tady to stopnu a jen vyčkám jestli to bude mít nějaké pokračování nebo ne (nevím jestli mě může Sasuke pronásledovat, takže vyčkám). |
| |
| Ve své dimenzi: Jakmile se objevím ve své dimenzi tak sundám masku, deaktivuju sharingany a zhluboka oddechuju...jsem už téměř vyčerpaný, navíc mám stále silné bolesti a neošetřené popáleniny. Do háje...ale dobrý, co jsem potřeboval mám...a teď ještě..., vyskočim na sochu a aktivuju projekci s prstenem Tsuki. Komunikace s Tsuki: Zdravím - omlouvám se za vyrušení...koukám, že sis pořídila nové tělo...hezké...nemám moc času, takže to zkrátím. Ruším tvou misi na hon Kyuubiho - ten teď není priorita, přejdi do režimu úplného utajení. Buď co nejméně nápadná a zamiř do Ptačí země co nejrychleji. Zakazuji ti zabíjet až do odvolání - teď potřebuju, abys byla maximálně nenápadná. Jakmile dorazíš do Ptačí země tak se soustřeď plně na špionáž - potřebuju znát vše - jaké jsou tam klany, jaké jsou mezi nimi vztahy, co feudální pán a také jaké tam panuje ovzduší. To, že se nemáš pohybovat v oblečení Akatsuki je ti asi jasné. Jakmile dorazíš na místo a posbíráš informace, tak se mi ozvi. Vyhýbej se jakýmkoliv konfrontacím a buď co nejvíc opatrná. Tohle je tvá doposud nejdůležitější mise, když jí zvládneš...mám pro tebe odměnu. A to něco co se ti bude jistě líbit. A teď mě omluv, musím už jít. Nechám jí ještě krátký prostor pro případnou reakci a pak zruším projekci. Opět sám v dimenzi: Jakmile toto skončí, tak seskočím na zem a svléknu se, abych si ošetřil ta nejhorší zranění, která jsem utrpěl při zapečeťování Hachibiho do svého těla. Ovážu nejhorší popáleniny a použiju i léky proti bolesti. Hlava mě bolí jako střep, ale to je to nejmenší. Ksó...ksó..ksó..to je den tohle...jeden by blil. Ale ten kluk...ten Naibun...možná...možná mě do nějaké iluze dostal...vlastně si tím jistý nejsem...ale to je jedno, zdá se že se potatil a je schopný, inu aspoň někdo dělá Uchihům dobré jméno... Pak se znovu obléknu a sním něco jídla a vezmu si prášky na spaní a zapiju je vodou, té vypiju hodně...je mi zle, ale naštěstí prášky brzy zaberou a já usnu. Zítra...Gaara...a pak Hidanův prsten...ještě Zetsu...a Orochim....chrr..., klidně oddechuju a spím. A bůhviproč se mi zdají hrozně "funky" sny o tom jak je ten svět tak pěknej. |
| |
| Shrnutí děje... Jen pro orientaci... Konoha: Uchihové Po bouřlivém ránu, kdy byla Sakura ponechána v doprovodu klona Naibuna doma, se Sasuke "sešel"se svým příbuzným, vůdcem Akatsuki. Ten mu zdělil o hrozící hrozbě v podobě shinobi, kteří mají znak apokalypsy. Jako výměnu si za to odnesl šarlatový a žlutý prsten Itachiho a naibunovi matky Tensei Karen (Krásný Anděl). Věc, o které neví, je že si i odnesl Naibunovo jutsu: Sakari Megami (Bohyně květů), které mu bude nějakou chvíli ovlivňovat patřičně úsudek. Konoha: Tým Akaguma Čekání na to až se všichni členové sejdou, aby mohli vyrazit do Medvědína. Konoha: Uzumakiové Děti pochytány a zařeny do pokoje. Bylo na ně zařváno pozvání k snídani. Konoha: Kakashi a Kaori Cesta k nálezu těla Utakaty a pátrání po stopách. Akatsuki: Kim a Ji-min Cesta k Narutovu mostu ve vlnkové zemi. Odhadovaný čas: 2 dny. (Bohužel, netušil jsem, že vás pošle přes celý kontinent.) Akatsuki: Shiro Na cestě do Deštné. Cíl cesty: Konan(?) Akatsuki: Kurai Tsuki Na cestě do Konohy. Aktuálně hodinu cesty od Konohy. Má telefonát s Kizashim. Akasuki: Kizashi Odpočívá ve své sféře a zdají se mu opravdu krásné sny plné míru, lásky a bratrství. Jeho tělo je zběžně ošetřeno, ale ne dostatečně. Účinek bohyně květin bude doznívat ještě 30 minut po probuzení. Koishi Na cestě do deštné. Cíl cesty: Zradit (?) |
| |
| Soukromá dimenze - druhý den... Už dlouho se mi nezdály tak parádní sny, dokonce i po probuzení jsem měl vynikající náladu a užíval si asi půlhodiny skutečného a plného "Tobismu" ve své soukromé dimenzi. Uíííí...míííír...láááska...Tobíííí!!! Když to náhle odeznělo, dělal jsem zrovna stojku a soše Juubiho. Eh? Co to? Málem jsem až z toho spadl, ale nakonec jsem jen seskočil a trochu nechápavě se rozhlížel. Nevzal jsem si nějak moc těch prášků? Her...no jasně...já blbec, 16ti letý fracek a chytne mě do genjutsu...fíííha...ten se fakt potatil, Itachi můžeš být hrdý, tvůj synek chytil synka Madary do genjutsu....a to do dost pěkného genjutsu... Trochu se protáhnu, nejsem na tom ještě nejlíp - tělo mě pořád bolí, i když už né tak hrozně jako včera, chakry mám tak 50% oproti normálu a furt mě bolí hlava. Uff...včera jsem byl pěkně neopatrný, kdyby mě Sasuke pronásledoval, musel poprosit Bejka o pomoc a to nevím jestli by šlo... Trochu se najím a pak se posadím na zem, zkřížím nohy a sepnu ruce. Tak jo...KillerBee s Bejkem vyšel, tak já to zvládnu taky..., zavřu oči a ponořím se do hlubiny své mysli. S Bejkem ve vlastní hlavě: Předstoupím opatrně, před Hachibiho a pozdravím: Čau Bejku...ne nedívej se na mě tak, přišel jsem ti udělat nabídku...dohodnout se. Chvíli poslouchám nejspíš jeho vzteklé bručení a jsem připraven velice rychle uskočit, kdyby se mě pokusil chytit do svých volných ocasů. Až se trochu zklidní tak pokračuji: Jak jsem řekl - mám pro tebe nabídku - výměnou za to, že mi dáš chakru a necháš se mnou ovládat, kdykoliv tě o to požádám s tebou nebudu jednat jako s odchycenou zvěří, ale jako rovný s rovným - to zaprvé. Ale to by samozřejmě nestačilo, takže pro tebe mám ještě jednu nabídku - mohu ti slíbit, že se znovu setkáš se svým největším nepřítelem, který tě ve stoleté bitvě připravil o titul "krále démonů". Dám ti možnost porazit Kyuubiho - ty nenávidíš jeho, já zase mám v plánu zabít jeho Jinchuurikiho. Ostatně byl jsi to ty Yamato no Orochi, kdo přec probudil všechny démony k životu nebo ne? Kyuubi nemá na titul největšího démona sebemenší nárok...za to ty ano a se mnou po boku ho můžeš konečně srazit na kolena a stát se znovu nejmocnější démonem ze všech....co ty na to Hachibi? Já budu bojovat s jinchuurikim Kyuubiho a tobě se dostane možnosti se pomstít a rozdrtit Kyuubiho, pomstít porážku z Velké války démonů....to by se ti nelíbilo? A já ti svatosvatě přísahám, že na tu bitvu dojde - dříve či později, Naruto a já...to je něco jako Kyuubi a ty...prostě k tomu dojde, protože vládcem může být jen jeden. Usměji se na Bejka a čekám na odpověď. Možná bych měl začít trénovat sprint...z vlastní mysli...heh.. |
| |
| Konoha u mě doma Děti jsem nechal dětmi, věřím že se nasnídat dovedou samy... dojedl jsem poslední krajíc a vyrazil jsem. Nejprve jsem se převléknul... poé jsem se rozloučil s dětma pokud jsou stále doma a nakonec jsem vyrazil do práce. Ulice konohy Procházel jsem se spokojeně mezi nově postavenými domy a hlodaly mnou obavy, protože jsem se bál že by ty domy mohly opět rychle padnout popelem. Po kliné procházce do kanceláře jsem si udělal tři klony. Jeden vyskočil na střechu radnice a začal meditovat pro případ náhlého útoku. Druhý mi šel pro extra mísu ramenu ať se mi líp pracuje a poslední odešel mimo Konohu kde taky začal meditovat ale prozměnu v přírodě. (prostě trénin). Radnice Sednul jsem si za svůj stůl a začal jsem zkoumat ožky s misema apřidělovat je různým týmům... poté jsem si vytáhl složky všech ninjů co přišli v nejblžší době z misí a upravil jsem záznamy o počtu misí které splnili. Nakonec jsem s velikoueochotou k sobě přitáhl složku obsahující mezinárodní diplomacii... a začal jsem znechuceně číst. (na staříka co kemě přišel ještě reagovat nebudu... věřím že přijde až pozdji během dne ale to nechám na PJ) |
| |
| Akatsuki: Shiro... Na cestě do Deštné... Cíl cesty: Konan Mývalák kolébavým krokem vyrazí do deštné. Je to trošku z ruky, takže se jeden dokáže i celkem dobře vyspat, než tam dojede. Nakonec cítíš, že kolébání přestalo. Když otevřeš oči, vidíš, že jste necelého půl kilometru od města. Už z téhle dálky je vidět, že se město za poslední roky opravdu zmátořilo. Město si pamatuješ jako poničené a rozbourané válkama, jak přes něj přecházeli vojska. Takhle však už nevypadá. Většina města je nejen že opravena, ale i uklizena a rozhodně to nevypadá, že by leželo jen tak ladem. Je na něm vidět, že se o město někdo stará. Vývěsky hledaných nunkeninů na zdech naznačují, že tohle město už není úplně útočištěm všech zločinců ze země Ohně. Když městem procházíš, dokonce potkáváš i chinobi, který celkem hrdě nesou členku dešťové. Nejen to. Dokonce se dá poznat, že je i snaha o nějakou uniformovanost. Fakt, který tě nepřekvapí, je, když najdeš na vývěsce dokonce i plakát se svým "obličejem". Cena za tebe je překvapivě nízká. Jako za všechny, teď už mrvý Akatsuki. Zjevně, zdejší pán města má poměrně dobrý přehled o vašich počtech. Přeze všechno pozlátko, které tohle město má, nikdo neběží, aby tě zatknul. Víceméně tě lidé buď ignorují a nebo si tě nevšímají. Inu Ducha psanců z lidí dostaneš opravdu těžko. Najít budovu, kde by měl pán města sídlit není problém. Je to zrekonstruované sídlo Nagata-Paina, které má teď tak trochu podobu pomníku na jeho počest. Před vchodem stojí stáž, která, třebaže je hned vedle nich cedule s tvým portrétem, tě nechá v klidu projít. Postupně se dostaneš až do nejvyšší části věže, kde je umístěn jednací sál. Dveře se ti otevřou. Uprostřed místnosti stojí ohromné křeslo, které velmi připomíná Nagatovo ovládací křeslo. Je otočeno k tobě zády. Když vejdeš, dveře se za tebou zavřou a křeslo se s tichým zasyknutím otočí k tobě. Samozřejmě v něm sedí Konan. Bez insignií Akatsuki, naopak s insigniema Deštné a vedoucího postu. Vypadá naprosto bezbraně, což u ní nemusí znamenat vůbec nic. Když tě vidí, tak se sama pro sebe malinko usměje. "Tak co přivádí Akatsuki už po druhé v tento den do mého města?" Nabídku na posezení není asi od ní dobré čekat. Její ton je poměrně neutrální. |
| |
| Tam a zase zpátky, příběh Akatsuki od Tsu...Yotsuki Shiro Na Pontově hřbetě se dobře spalo a co víc v husté srsti bylo i přes lehce mizerné počasí docela teplo takže jsem se probudil až když byla Dešná na dohled. Tedy vlastně probudilo mě Pontovo obdivné hvízdnutí,(po kterém určitě nezůstal spát nikdo v okolí kilometru) jinak bych spal s naprostým klidem dál. S očima lehce slepenýma jsem se na Mývalově hřbetě posadil a musel s jeho obdivem souhlasit. Kizashi se očividně zapomněl zmínit jak dobře na tom Deštná vlastně je. Najednou mi bylo tak trošku hloupé do toho města vjet na mývalovi, na druhou stranu velcí muži jezdívali zásadně na neušlechtilých zvířatech. Oslech a tak podobně, tak proč já bych nemohl psát historii jedouc na přerostlém mývalovi? Poměrně mě překvapilo že i když plakáty s cenou za hlavy členů Akatsuki vyseli na každém rohu nikdo se na mě ani moc nepodíval. Co mě trošku rozesmálo bylo že já osobně jsem se objevil na třech druzích plakátů HLEDÁ SE. První vystavila aliance všeobecně na maskovaného člena Akatsuki živého či mrtvého. Druhý byl na mou hlavu na černém trhu z dob kdy jsem ještě sloužil v Kinkaku Butai ale upřímně mě překvapil nejvíc třetí. Můj obličej bez masky s mým plným jménem vystavěný Oblačnou. Cena jen za živého. Trošku sentimentální ne taťuldo? lehce jsem se pousmál když jsem kolem tohoto plakátu projížděl směrem k věži. Nakonec to že stále jedu na Pontovi jednu velkou výhodu mělo. I když jsem budil pozornost nikdo si nelajznul připlést se mi do cesty. Počkej tady prosím tě a...nic neznič požádal jsem Pontu když jsem přerušil pečeť na jeho zádech a kolem stráží prošel nahoru do věže. To že mě nepřipravili ani o zbraně mě trošku překvapilo. Buďto měli nezdravě velké mínění o schopnostech Konan a nebo ještě méně zdravé nízké mínění o mích schopnostech. Ani jsem nevěděl která možnost se mi protiví víc. Nakonec jsem se tedy dostal až ke Konan bez problémů. Když se ke mně otočilo její křeslo blahořečil jsem své prozíravosti, že jsem nechal Pontu před dveřmi. Kdyby teď hvízdnul bylo by to drobet nevkusné a upřímně já sám měl co dělat abych si i pod maskou udržel kamennou tvář. Je mi nesmírnou ctí že jste přijala mou maličkost Konan-sama. Věnoval jsem jí spíše jen zdvořilostní úklonu. V hlase jsem neměl i přes ono oslovení -sama ani špetku podřízenosti. Jak vidím pověst o vás nelhala, vskutku jste překrásná ale informace máte trošku starší pod maskou jsem se lehce ušklíbl. Nejsem tu za Akatsuki ale sám za sebe, za sebe a svého společníka Uchiha Kizashiho, pokud by jste dovolila rád bych vám přednesl jeden malí návrh. Návrh který by z vaší země udělal srdce světa. |
| |
| Akatsuki: Shiro a Paní Deštné: Konan Konan Pozdvihne obočí na informaci o nepřítomnosti Shira v Akatsuki. "To jsou mi novinky." Lichotka na ní zjevně tak úplně nezabrala. Zjevně nepatří mezi ženy, které by byly schopny ocenit lichotku a nebo prostě jen maskuje co si myslí. "Povídej. Dneska je to jedna lepší zpráva za druhou." V hlasu jí zazní trocha ironie. Zjevně si zas tak mnoho nedělá z tvé osoby. Buď tě nepovažuje za nebezpečí a nebo je tu něco cos přehlédl. |
| |
| Konoha: Rodinné setkání - To tak rychle skončí Útočník je zjevně spokojený s úlovkem a za doprovodu kopance od strýce. Nejsem ani tak ohromený a v šoku, ale spíš se musím dostat ze stavu, který je potřeba na seslání Bohyně květů. "Takže to byl ten poslední Uchiha, co se poflakuje." Udělám si patřičnou poznámku a pak teprve se otočím ke strýci. Zjevně bude mít strach, jestli se mi nic nestalo. "Jsem v pořádku, ale..." Na chvilku se odmlčím. "Sebral mi prsten otce a matky." Pronesu celkem klidným hlasem. "To ale není všechno..." Potřebuju chvilku, abych byl schopen přesně popsat, co jsem cítil. "Bylo to jakoby měl dvě chakry... Jedna malá a druhá taková divná... velká." V hlavě se snažím nějak pospojovat myšlenky. Napadá mě, co to mohlo být. Doufám však, že jsem se sekl. Strýc dle vší pravděpodobnosti odskáče. Jestli bude mít starosti o prsteny, jen nad tím mávnu rukou. "O to se dokážu postarat sám." Ujistím ho trochu tajemě a vydám se po své cestě. Musím udělat správný plán, jak to provést. Nakonec udělám jednoho Kage bunshin klona. Toho nasměruju mimo Konohu. Opravdu hodně mimo Konohu. Sám se vydám do knihovny. Potřebuju najít jednu informaci. Klon - o cca. 2h později - mimo areál Konohy Vylezu na kus skalky, abych měl možnost dobrého rozhledu. Ujistím se, že nikdo není kolem. Udělám dva klony. Jeden zničím, abych předal informace. Druhý přebuduju pomocí Hange no Jutsu na strýce a pak na Bunshin Bahuka (Zářící nebe). "Tak tohle by mohla být dobrá past." Pak udělám poslední pečetě. To jsou pečetě, o kterých ani strýc neví. Kuchiyose: Konpaku Enjin (Technika přivolání: Prsteny Duše) Na rukou se mi objeví prsteny mojí matky a mého otce. "Tak a teď nezbývá než čekat." Povzdechnu si a usednu na skálu. Skoro to vypadá jakoby mě můj "výbušný strýc" hlídal. |
| |
| Akatsuki: Kizashiho pokus o sebevraždu č. 2 Hachibi je stále přikurtovaný ke stěně. Překavapivě to vypadá, že snad spí. Jeho ocasy jsou uvolněné. Začneš svůj monolog. Zjevně tě okázale ignoruje. Když zmíníš stoletou válku, ucítíš, že se od něj odrazila vlna chakry, která tě donutí couvat. Následuje zase okamžik ticha, nakonec zvedne hlavu a upře na tebe krvavý pohled démona. "Takže by jsi chtěl, abych se s tebou podělil o chakru jako s mladým Bee?" Jeho výraz je nečitelný. "Tak pojď blíž, ať si tě lépe prohlédnu, juniore." Počká až k němu Kizashi dojde na dosah. Velice jemně ho vezme do svou dvou volných ocasů a začne ho zvedat. "Tak ty chceš bojovat s junchiriky Kyuubiho?" Chytí tě, že visíš hlavou dolů. "Možná bys měl něco o démonech vědět: Nikdy nedělají, to co od nich očekáváš." Poslední větu vysloveně zařvě a flákne s tebou do černého prostoru. Z temnoty slyšíš jeho hlas. "Dokud budu muset být přikurtovaný, tak nepočítej se spoluprácí." Zjevně to vypadá, že je to konec rozhovoru. |
| |
| Tak nic no - sebevražda nevyšla: Dokud budu muset být přikurtovaný do řežezů, tak nepočítej se spoluprácí..., bleskne mi hlavou, když se proberu. Pomalu vstanu a přemýšlím. Takže - když ho rozpečetím, tak mě to zabije. Když ho nechám tak jak to je, tak ho nebudu moci využít. Ale...říkal, že když ho rozpečetím, tak bude spolupracovat...kecal? ... těžko... KillerBee ho ovládal. Ale jak? Moment...na těle Killerbeeho pečeť taky nebyla...takže...takže... ano pečeť se musí strhnout, ale to není všechno... musí tam být nějaká pojistka, něco...aby mě to nezabilo..ale kčertu co? Budu si muset později promluvit se Shirem. Povzdechnu si a zašmátrám v kapse po prstenech, mé prsty však nic nenajdou. Cože?...to snad..., když pak zaměřím pomocí prstenu znovu prsteny těch dvou, tak mě málem vomejou. No to snad...takovej fracek...a vobere mě ve vlastní dimenzi...sakr, jak...Kuchyiose?...no to snad...já se na to. Nakvašeně zavrčím, protože už mě ty neúspěchy začínají opravdu štvát. Dobře Itachiho synu...tak dobře...jak chceš. Včera mi dobře nebylo...teda z tvýho úhlu pohledu včera, ale dneska...dneska jsem na tom líp. A pomocí časoprostoru se přemístím k Naibunovi - tedy na nejbližší strom, tak abych na něj viděl, ale byl dostatečně daleko. Mimo areál Konohy: Musím si dát bacha...zdá se, že podědil dost rozumu...navíc mě chytil do iluze..., rozhlédnu se a spatřím dvojici Sasuke a Naibun, Naibun má u sebe prsteny. Krucinál himmelhergot ten bastard se od něj nehne... Seskočím ze stromu a sharinganem si ty dva prohlédnu, už si mě nejspíš všimli taky. ...to bylo dost dobrý ty kluku...napálil jsi mě hned dvakrát a ještě žiješ, to se málo komu podařilo...tak...co chcete teď dělat. Aktivuji EMS, prohlédnu si pořádně oba klony, podívám se jim i do očí (ale jsem tentokrát připraven cokoliv odrazit, útok pomocí genjutsu očekávám). |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Naibun pro Usměju se když to slyším a postavím se. Klon Sasuke se postaví stranou. Jako ochranka. Tváří se odmítavě a negativně. Zjevně však zatím nemá v plánu nijak útočit. "Jak mi říkala moje matka, když ti na něčem záleží, tak si to pojisti." Pronese klon s kyselým výrazem a zvednu ruku, aby si je pořádně prohlédl. "Naposledy, když jsi byl v Konoze jsi se jí pokusil srovnat se zemí." Otočím s prstenem otce se znakem Fialová. "Ocenil jsem, že se to dneska obešlo bez krve." Otočím s prstenem matky. Má na sobě znak pro mír. Prstenů akatsuki mělo být opravdu hodně, ale nikdo by si tam nenechal dát takovou blbost. Skloním ruku a podívám se na něj. "Chtěl jsem poznat posledního člena rodiny." Usměju se. Začíná myšlenka, jestli jsem opravdu takový blázen nebo ne. Klon v podobě Sasukeho jen pohrdavě odfrkne. "Rodina... Ten nepatří do rodiny." Podívám se významným pohledem na "strýce". "Tohle je v mé režii." Otočím se na Kizashiho. Nasadím úsměv č. 5: Jdem si popovídat. "Takže, kde začít?" Najednou znejistím. Můj vjem už se dostal dost daleko, abych byl schopen začít studovat detaily. "Já věřím, že je tu možnost smíru. Ty se chceš pomstít Strýci, že ti zabil otce..." Klon-"strýc" se jen provokativně uchechtne. Otočím se na něj. "...Strýc se chce pomstít Orochimarovi, že mu zabil syna... a... a já bych měl teoreticky se chtít pomstít strýci, že mi zabil otce..." Zaklepu na prsten Itachiho. Vypadá to, jakobych přemýšlel. Zatím co, klon-strýc pomaličku soptí. "...Kašlu na pomstu. Moje matka mě naučila žít v míru a mír šířit." Usměju se. "Jak ses dozajista přesvědčil a jak se o tom přesvědčil strýc." Úsměv se mi rozšíří. Pak pohasne. "Chci mír, ale vy mi to kazíte." Otočím pohled od jednoho k druhýmu. "Teď, pokud můžu věřit slovu syna údajně největšího Uchihy, je tu něco, co všichni přehlédli." Opět pohlédnu na prsten matky s nápisem Mír. "Je to možnost tyhle spory hodit za záda." Podívám se přímo do očí Kizashiho. "Věřím, že najdeš cestu, jak se vyrovnat se smrtí tvého otce. Jeho plán, co jsem se dočetl byl velice šílený. Věřím, že jsi podědil intelekt a taky věřím, že jsi pochytil i nějaký rozum." Udělám krok ke Kizashimu. Klon-"strýc" se ozve. "Pokud dostanu všechny hlavy Orochimara, jsem ochoten se dohodnout!" Začne mi hatit moje plány. Otočím se na něj s pohledem: Teď tu velím já. "Ano, to je asi jedna z věcí. Orochimaru je had, který se pokusil ovládnout mého otce a strýce. Zabil mi už jednoho bratrance v šíleném hladu po nesmrtelnosti." Poklepu na prsten otce. "Před několika dny opět zaútočil na Konohu. Jeho chování je... Nebezpečné pro moji rodinu i pro vaší organizaci..." Najednou se mi v rukou objeví kunai. Není obyčejný, je to čistá elementární chakra. Okamžitě ho hodím po klon-"strýci". Ten v záblesku ohně exploduje. "Konec hloupých pastí. Chci se dohodnout. Strýc je zaslepený svojí pomstou a ty tou tvojí. Mým úkolem je chránit rodinu." Můj postoj se náhle změní. "Jsem ochoten s Váma spolupracovat, výměnou za hlavu Orochimara a přístup k jeho práci. Nechci žít věčně, ale chci napravit pár škod, které udělal." Můj výraz je poměrně přesvědčivý. "Se strýcem se klidně utkej, stejně tak s Hokagem. Jsou dospělí a slavní, tak ať si svojí slávu zaslouží. Mě se jedná pouze o klid a životy nevinných lidí." Ukončím svojí řeč. Je vidět, že jsem se k tomu výkonu musel docela vyburcovat a že mě to stálo hodně námahy, aby jsem se udržel. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha *Tobi* Kizashi pro Nemají sharingany? Klony...tss...to si vážně myslím, že jsem takový idiot? Nu což, uvidíme..., pomyslím si a pod maskou si ho klidně vyslechnu. Musím přiznat, že na mě zapůsobil...ale...je to...syn Itachiho, syn mistra přetvářky a genjutsu. Kdoví...už jednou mě do iluze dostal... Nechám ho domluvit a pouze zrakem zavadím o oba prsteny. Kuchyiose...přesně jak jsem si myslel...je chytrý...možná až moc...ale... no uvidíme. Až skončí a nechá explodovat svého klona-strýce, tak jen pod maskou povytáhnu obočí. To si vážně myslel, že by mě tohle zastavilo? I když musím uznat, že kousek to byl dobrej...našlo by se pár idiotů, co by na to skočilo... Sundám si pomalu masku a Naibun uvidí mou tvář (viz. ikonka) a v ní dva aktivované EMS. Dobrá řeč...nevím co dodat..., pobaveně se usměji. Tak tedy dobrá, začneme...zaprvé jsem věděl, že jste oba klony, hned jak jsem viděl, že nemáte sharingany, to že je strýc klon výbušný jsem nečekal...ale to by nehrálo žádnou roli. A teď k tomu cos řekl - tedy zadruhé. Lehce si odkašlu a celkem přátelsky se usměju. Co se pomsty týče - věc se má tak: Přehodnotil jsem své stanovisko - nebudu jako můj otec a přiznávám, že jeho plán byl šílený...pro ostatní, pro něj ne - z něj by se stal bůh, kdyby mu to vyšlo. Ale pro nás ostatní šílený byl. Já takový plán nemám - vzdal jsem se ho. Je to překvapivé, ale mým cílem je též mír, dokonce, kdyby nebylo všeho toho násilí v minulosti, tak by byl pro mě Hokage ideální spojenec, neboť chce do puntíku totéž co já. Ušklíbnu se. Ale...zabil spolu s tvým strýcem mého tátu a je můj nepřítel...jak jsem řekl, nejsem jako Uchiha Madara, ale někdo musí zaplatit, za všechno to násilí a tedy jsem se rozhodl, že tím kdo bude platit za hříchy z minulosti budu já Kizashi Uchiha, tvůj strýc a Hokage. Buď vyhrají oni, nebo já - tak jako tak, míru tato bitva překážet nebude, ale spolu s nimi nemohu na tomto světě existovat, stejně jako oni se mnou - věci už zašly příliš daleko. Ne - necítím k nim nenávist... i když přiznávám, že pouhý pohled na ně mi zvedá krevní tlak až k nebesům, ale to jen proto, že oni jsou připomínkou toho - že jsem ještě nesplnil svou povinnost k svému otci. Mou hnací silou není nenávist, nýbrž pocit viny - klidně ti to říkám jen proto, že mé stanovisko nemůže nikdo a nic změnit. Tohle jsem si v sobě uspořádal sám a dávno. Pokud oni žijí a já též, tak je to pouze má vina, protože "někdo" prostě z kola ven musí - to je má povinnost, buď oni nebo já. Nic víc, nic míň. Mluvím klidně a ve tváři se mi nepohne ani sval, je to dávno naučená básnička, pozůstatek toho co do mě vštípil otec tak hluboko, že to nejde vykořenit ničím a nikým - jen mnou samým, pokud bych někdy dokázal učinit tečku za minulostí, ale toho schopen nejsem. Ale zpátky k míru, dobrá - zkusím to s tebou. Doufám, že jsi jako Itachi...pevně doufám, nebyl sice srdcem Uchiha...ale byl to rozhodně jeden z mála lidí, kterým bych natotata ochotně sloužil, pokud by žil - on byl...skutečný ninja...ne ninja - člověk. Velký člověk, obdivoval jsem ho a obdivuju ho celý svůj život, to jak dokázal žít, co vše obětoval...to bylo něco neskutečného. Ale zpátky k věci - jak si tu spolupráci představuješ? Co chceš dělat? Čím můžeš pomoci mému plánu na světový mír a nový světový pořádek, který jsem již rozběhl? Byl bych naivní, kdybych ti řekl vše co mám plánu - příliš naivní. Stejně tak jako kdybych nechal bez povšimnutí, že vlastníš ty dva prsteny - neboj, nechám ti je - musel bych tě zabít, abych si je mohl vzít a zabít Itachiho syna...to ne, stačí že Orochimaru zabil syna Sasukeho...a ano...to si ještě ten slizskej bastard odskáče, do věcí Uchihů nemá co kdo zasahovat. Dořeknu trochu nakvašeně a je ze mě cítit vztek z toho, že si někdo jako Orochimaru toto dovolil. Teď mluv ty...jsi zajímavý...a já rád poslouchám zajímavé lidi. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Naibun pro Trošku si oddechnu, když vidím, že jeden plán zabral. Nasadím mírně poťouchlý úsměv. "Pokud bych chtěl, aby jste ty prsteny nenašel, tak bych je teď schoval mnohem lépe." Upozorním ho. Pak nastane trošku obtížnější část. Čím mohu přispět. To je otázka, kterou jsem si kladl už hodněkrát. "Měl by jste v Konoze kontakt. To za prvé. Pro mě to není zrada. Konoha nebyla schopna za celý rok si pojistit moji věrnost, aby mě zařadila do svých služeb. Tudíž jsem jim povinován jako ke všem lidem na světě." V hlase zazní trochu nástin mladistvé ublíženosti. Zjevně jsem byl i ochoten, ale nebyla ochota na druhé straně. "Za druhé: Jsem sensor a léčitel." Vím, že mít sensora je opravdu hodně dobré a že jich není po čertech mnoho, kteř by to měli bez dojutsu a nebo naučený. "Za třetí: Dám Vám informaci, kterou by jste získal asi těsně před tím, než by Vás Orochimaru zlikvidoval. Dokáže otrávit své tělo, tak že jakákoliv část jeho těla může sloužit jako výlučný jed, zaměřený na konkrétního člověka. Pokud není proveden včas zásah, příjdete o své schopnosti, chakru a v neposlední řadě i o svůj život." Jak jsem k téhle informaci došel neříkám a nemám to v plánu říct ani strýcovi, dokud nenajdu pořádný lék. "To je asi všechno, čím mohu přispět. Přeci jen jsem ještě mladý špunt." Pronesu s mírně děckým zápalem. Tato jediná věta zní jako lež. Rozhodně už nejsem špunt. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha *Tobi* Kizashi pro Zajímavé...opravdu zajímavé, i když Orochimaru by mě tímhle způsobem zabít nedokázal..člověka potěší, že ať se ten had snaží, jak se snaží, tak proti mě je pořád bezmocný. Nuže dobrá - Uchiho...jak se vlastně jmenuješ? Nějak jsem se tě ještě nezeptal na jméno...hehe...nuže dobrá - informace za informaci - zaprvé to co jsem řekl tvému strýci, když jsme se potkali prvně je pravda - nechci válku s Konohou - ano zbourám jeden plesnivý most a možná u toho budou umírat lidé, i když to už je práce ANBU a tvého strýce, proto jsem jim to taky řekl, proto a proto abych si vyzkoušel ty, co jsem tam poslal. Takový...double trik na ověření schopností obou stran...tak mě napadá, že bych jim měl říct, ať tam nezabíjí, když nebudou muset, přeci jen civilisté nejsou terčem té mise. A zadruhé - ty prsteny jsem ti chtěl vzít ne proto, abych ti sebral tvůj nejcennější majetek, ale protože se jimi dá leccos zařídit. Můžeme přes ně spolu komunikovat a co víc...dají se s nimi vysledovat i prsteny ostatní. Tak proto jsem je chtěl...mimochodem...když jsi mluvil o Orochimarovi a o tom jedu...teď hádám, ale Sasukeho ten jed zasáhl že? Domýšlím - protože znám Orochimara a jeho "smysl pro humor".... Odmlčím se a nechám mu čas na reakci, zatím si prohlédnu sharinganem okolí, zda nezaznamená nějakou chakru v okolí a pak pokračuji, již k věci: Chápu správně, že chceš zůstat v Konoze že? Bude to tak asi lepší, ale připrav se na život plný tvrdé dřiny...tvé schopnosti zatím nedosahují toho co bych čekal od svého spolupracovníka, ale na tom zapracujeme....mé sharingany viděly mnoho technik a dokáži tě naučit snad vše na co se musí skládat pečetě - také ti mohu pomoci probudit skutečnou sílu sharinganu - Mangekyou sharingan, pokud bys o to stál, ale je to hodně dvousečná zbraň - zbraň tak mocná, že jejím používáním se odsuzuješ ke slepotě. Musí se s ní zacházet velice obezřetně, nebo o zrak přijdeš. Další variantou je možnost získat věčný Mangekyou sharingan pokud bys odebral oči svému bratru či někomu hodně pokrevně spřízněnému a ten již Mangekyou sharingan měl. Toliko k tomu co mohu dát já tobě. A nyní k tomu co dáš ty mě - kdykoliv tě zavolám budeš mi k dispozici, budu potřebovat tvé schopnosti pro boj s Apokalypsou...jejich síla a nerad to přiznávám mě děsí..jejich ninjové mají údernou sílu snad celého Bijuu...mimochodem....jak vypadá má chakra? Zajímal by mě názor senzibila - udělal jsem takovou menší...skopičinu a zajímalo by mě jak je to vidět. |
| |
| Žalování Narutovi Zaútočil jsem na Kizashiho tvrdým kopancem, ale ten bastard se stihl přenést do pryč. Dokonce mi ještě při tom řekl, že "Dnes ne". To mě vytočilo a tak jsem ještě za ním zařval: "Ty jeden SRABE!!! Když je nebezpečí "zažehnáno", tak se otočím k Naibunovi a zahledím se na něj. Už už se ho chci zeptat jestli je v pořádku, když v tom mě ujistí, že v pořádku opravdu je. Informace, které mi podá v zápětí mě trochu zaskočí. "Itachiho prsten bych pochopil.... Ale k čemu jim bude prsten tvé matky??", řeknu podezřívavým hlasem a zamyslím se. "Každopádně je dostaneme zpátky...", dodám, ale to už mě Naibun ujišťuje, že se o to dokáže postarat sám. "Hlavně, žádné pitomosti... Myslím, že tě chce vylákat z Konohy.... Něco chystá...", řeknu a vyrazím opačným směrem než jsem zprvu zamýšlel. Mé kroky se nyní ubírají k radnici, kde už by Naruto měl úřadovat. Jakmile se dostanu k budově radnice, tak to místo hlavních dveří vezmu po stěně na střechu, kde potkám jednoho z Narutových klonů. Toho si však nevšímám a skočím do hokageho pracovny, kde sedí také jeden z Narutů. "Budu předpokládat, že ty jsi pravý Naruto...", řeknu a bez jakéhokoliv dovolení či vyzvání si sednu na židli. "Právě jsem měl v ulicích Konohy zajímavý rozhovor s Uchihou Kizashim...", řeknu otráveně a počkám na Narutovu reakci. "Nebudu plýtvat slovy... Raději ti to ukážu....", řeknu a v očích se mi objeví sharingan. Trénink jako trénink... Alespoň otestuju genjutsu..., pomyslím si a uzavřu Naruta do iluze, ve které mu ukážu můj "rozhovor" s Kizashim. Jakmile onen "rozhovor" skončí, tak sharingan deaktivuju a řeknu: "Jestli si ten kretén myslí, že mu to spolknem, tak je pitomější než jsem si myslel... Nevěřím mu ani slovo..." Pak se na chvíli odmlčím a nechám Naruta to všechno zpracovat. "A co se týče toho mostu... Hlásím se dobrovolně... Lepší zhebnout v boji, než na smrt čekat doma... ", řeknu otráveně a jde na mě vidět, že to myslím smrtelně vážně. |
| |
| Mise začíná Uvítání, které mi připraví ten Akimichi je přijatelné. I on se představí a já už jen očekávám další členy týmu. Přičemž je mi jasné, že už tu je jeden navíc a to ta žena s vlčetem v náručí. To asi nebude jen tak na mazlení. A pokud ano, tak vidím, jak na misi nebude dělat zbytečný bordel. Stejně jako Kuma i já se otočím na prcka, jehož přednes poukazuje na to, že s ním budou jenom problémy. Hea ?? No tak ten tu chyběl. Už jsem měl čest s jeho uměním, nebo spíše s napravováním škod. Nejednou se stalo, že byl někdo moc blízko. A doopravy tohohle zjeva vůbec nemusím. Doufám, že ho Akaguma nějak zkrotí, jinak na to asi přijdou mí Kikaichu. Akimichi ho však asi taky nemusí, jelikož se začne lehce vykrucovat, ovšem v administrativním pojetím. Na tváři mi to vyloudí úsměv, ale ten hned zmizí, jakmile mě Akimichi přehlédne. Probodnu ho pohrdavým pohledem, jelikož přehlížení je jedna z věcí, kterou nesnáším. Přesto se vydám za ním, kdyby přece jenom Heo neměl složku mohli by mě tu nechat s ním. Dorazíme ke stromu, kde nám Akaguma začne přibližovat obsah mise. Chudák holka, vsadím se, že nikdo z nich neočekával, že tam někdo zaútočí. Hlavně proč by někdo útočil na Medvědín ?? Po proškolení se do toho začne motat další člen družiny. Muž zahalený v plášti, kterými Kumovi připomene, že na mě zapomněl, ale i přesto mě přehlédl a myslí, že jsem zůstal vevnitř. Na to jen lehce zakašlu, aby si uvědomili, že jsem celou dobu za nimi. Proč i na mě ulpěla kletba klanu ?? Muž se představí jako Ikage Kiba a podává mi ruku, kterou mu vracím. Nejspíše není z vesnice, tomu neodpovídá co říkal Akagumovi a že se takhle představuje. Tohle se moc často nevidí. Já jsem Aburame Shiroari, léčitel a senzibil. Pak mu ruku pustím a strčím z5 do kapsy. Heův výstup ignoruji, jelikož jsem zjistil, že neoznámil skoro nic důležitého. Akagumo, já mám dotaz. Byli provedeny útoky i na jiné vesnice Summonů ?? Pakliže ne, proč nepřítel zaútočil zrovna na Medvědín ?? A s položenou otázkou už jen čekám na odpověď. |
| |
| Kancl Ještě jsem se ani nedostal k diplomaii a už mi do kanceláře skočil Sasuke a usadil se. Ano, jen málokdy tu nechávám klona Poté co se zmínil o Kizashim a o ukázce tak se jen k němu nahnu, opřu se loktama o stůl a zahledím se mu do očí. Po shlédnutí celého rozhovoruse proberu a souhlasně přikývnu. Jo... s tím souhlasím... ten nám pokoj nedá ani na chvilku. Budu muset něco zjistit o té Apokalypse... zdá se že vážně útočí na všech frontách... někdo podobný napadl vesnici medvědů. Každopádně Tu Kizashiho pohádku mu nežeru.... jestli ho uvidím v boji s Apokalypsou... Nejdřív sejmu Kizashiho a až pak apokalypsu. Rovnou se taky přihlásí jako dobrovolník na misi pro zabezpečení mostu. Zhluboka vydechnu jako bych mu chtěl začít něco včítat a připomínat mu jeho zdravotní stav. Sasuke! ...copak ti nedochází co mi Sakura provede až ti tu misi odkývu? Ke konci věty se mírně pousměju, ale zase rychle zvážm. Každopádně tě nenechám jít jen tak... Poskládáš si tým a chci abys měl u sebe jeden z mých kunaiů... Jestli si chceš zabojovat nebo jak tvrdíš umřít v boji... Není mi příjemné to poslouchat, ale chápu tě.... Ale ani omylem tě nehodlám nechat umřít tak že dostaneš nějaké křeče a nějaký ubožák tě přijde podřezat. Máš u sebe nějaký z těch mých kunaiů? myslím že jsem ti kdysi jeden dal. Stačí do pečetě na něm soustředit trochu chakry a hned se u Tebe oběvím. Dokončím svou část řeči a opět si přisunu složky. Jo as tím Genjutsu bys to měl omezit... tvé zdraví mi je teď ukradené ale nenechám se chytit do genjutsu nějakým otrapou co se přemění na Tebe a bude mě chtít obelstít... Příště až to budeš chtít udělat si budeš muset počkat než přejdu do Sage modu abych se mohl kdykoli osvobodit. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Naibun pro Přejedu ještě jednou Kizashiho pohledem, když se zeptá na jméno. "A já myslel, že ten černo-bílý s Váma spolupracuje..." Pokrčím rameny. "Naibun (Tajemství)." Nakonec se rozhodnu představit. Když udělá úsudek o nemoci, potlačím trhnutí. "Ano, naštěstí jsem tam byl já. Moje matka mě naučila, jak účinky tohohle jedu potlačit." Pozdvihnu obočí, že zde slabina strýce nebude. Přikývnu souhlasně, že v Konoze chci zůstat. "Znám Mangekyou sharingan a dokonce i jeho cenu. Děkuji, nemám zájem." V mém hlase zní skoro až pohrdání. Zjevně nemám v plánu takovouto věc. Když se zmíním o podmínkách, usměju se. "Taky mám podmínky. Nebudu se stavit do souboje mezi Vámi. Moje jméno se nikde neobjeví. Pokud mě budete chtít nějak označovat, použijte označení Kaimu (Nic)." Tím je pro mne nabídka uzavřená. Že bych mu dělal poskoka mě samozřejmě ani nenapadne, ale rozhodně bude dobré ho mít pod dohledem... Jako strýce. Pak se zeptá na svojí chakru. "Momentálně v sobě máte tři druhy chakry. Normální chakru jako každý jiný. Temnou chakru Ethernal Mangekyou Sharinganu a v neposlední řadě chakru Bijuu. Popravdě řečeno jsem zvědav, jak to všechno půjde do hromady." Usměju se. "Možná se připravte na pořádný výbuch." Udělám vtip. Tedy vtip... Nemám dost informací na to, abych odhadl, co se stane spojením těchto tří chaker. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha *Tobi* Kizashi pro Samozřejmě - ani po tobě nechci, aby ses do takového boje stavěl. Mimochodem výstižné jméno pro někoho jako jsi. A co se týče Mangekyou...stálo mě...i mého bratra hodně sil ho získat, aniž bychom někoho kvůli tomu zabili..., usměji se vševědoucím úsměvem. Jeho dotas na Zetsua přejdu mlčením, nemusím taky říkat vše a pak ještě pokračuji: Pokud budeš chtít, tak tě mohu učit... dokonce mi to bude činit jisté potěšení a teď ještě k té tvé podmínce stran Orochimara... samozřejmě, že na toho slizouna dojde - nemám v úmyslu nechat ho naživu a také mám zájem o přístup k jeho práci, ty jsi lékař a senzibil tudíž se v tomto uplatníš a možná získáš mnoho zajímavých a v medicíně využitelných informací, pro to, abys mohl chránit...lidi. Hmm...tři chakry říkáš... jasné, uvidíme co to udělá, třeba "vybuchnu mé mládí" ... jak to říká ten Maito-Gai. A poslední než půjdu - to tvé genjutsu - musím říci, že už dlouho jsem se tak dobře nevyspal a to ráno... radši ani nebudu popisovat. Myslím, že si to někdy zopakuju je to dobré na deprese. Přátelsky se usměju a nasadím si masku Tobiho. Budeš znám jako Kaimu ... a budeš mi poskytovat pomoc, když jí budu potřebovat a informace, když na nějaké narazíš - dle toho jak budeš užitečný ty mě, budu já užitečný tobě. Ačkoliv se obávám, že překonat nedůvěru bude pro nás oba dost obtížné. Inu tedy... loučím se..., počkám ještě na jeho reakci a pokud žádná nebude tak zmizím do své dimenze. Uíííí.... |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Naibun pro "Teď jen jak vyřešit komunikaci. Vy mě možná pomocí prstenů dohledáte, ale já... No uvidíme." Rozhonu se tohle zatím neřešit. Musím jen přikývnout, že má pravdu. Bude asi trvat delší dobu, než překonám základní nedůvěru. V tom jsem zkrátka opravdu Uchiha. Když otevře průchod zvednu jen ruku na rozloučenou. "Ty vaše zranění by se hojili lépe, kdyby jste si dal pořádnou bylinou lázeň." Akorát pronesu na jeho záda. Byl jsem v pokušení na něj sice poslat ještě jedno Jutsu, ale rozhodl jsem se, že na to je opravdu čas. |
| |
| Zpátky do své dimenze a "tradá do práce": Díky za radu, ale pouze bolest mě drží při životě a léčí mé skutečné rány..., ušklíbnu se pod maskou na Kaimu a zmizím. Jakmile se objevím ve své dimenzi vyskočím na sochu a postupně vyhledám a spojím se všemi prsteny. Jako první kontaktuji Kim *Shinigami* a Nam Ji-Min, kterým vyřídím je následující vzkaz Tobiho hláskem: Zdravíčko děvčata, měli byste si pohnout, u mostu asi budou nějací Listoví ANBU, takže se tam moc nezdržujte. Zničte most a zajistěte, ať to vidí co nejvíc lidí - zbytečně nezabíjejte, klíčová je rychlost a provedení destrukce mostu. Když narazíte na Sasukeho Uchihu, tak se s ním nezaplétejte do boje příliš dlouho mohl by být nebezpečný vám i sobě... je to taková..mno řekněme šílená povaha. Tak čauky a kdyby byl průser, tak mě kontaktujte. Následuje zaměření prstenů Orochimara a Zetsua. Orochimara nekontaktuji, jen si zaměřím jeho pozici. Zetsua kontaktuji: Zdravíčko...jsi nažranej? Rád bych s tebou hodil řeč, měl bych pro tebe nějakou práci a jestli se nudíš, jako že jak tě znám tak se určitě nudíš tak řekni a něco s tím uděláme. Nakonec zaměřím všechny zbývající prsteny - Hidanův je tuším stále v lese u Konohy a o těch dalších nevím. Konanin prsten nezaměřím - tam je teď Shiro a Konan by si to mohla vysvětlit jako past. |
| |
| Čekání na... Vlastně na nic - klon č. 2 Oddechnu si, když se vír za Kizashim zavře. "Tak to by bylo." Překvapivě se mi podařilo vystavit situaci téměř, jak jsem chtěl a dopadlo to tak jak jsem chtěl. Sundám z ruky prsteny a dám je do dlaně. Podívám se na ně. "A pak že to nepůjde." Usměju se. Sednu si na vršek skály. Přeberu si všechny informace, než budu pokračovat dál. Nemám rád, když se mi zahlcuje mozek z klonů. To je snad největší nevýhoda. Ten příliv informací, s kterým se pak jeden musí vypořádat. Nakonec jsem spokojen a zruším se. Na zemi zůstanou jen dva prsteny. Klon č. 1 - Sakura Bude to skoro dvě hodiny, co strýc odešel. Výbušná scéna mě ani moc nepřekvapí. Že jsou ženy v těhotenství náladové vím velmi dobře. Místo toho odložím učebnici konožských zákonů a uklidím střepy. Pak se podívám na stěnu kuchyně a otočím se na tetu. "Navrhoval bych okrovou. Ta se bude nejlépe vyjímat a také nejlépe krýt." Pokusím se díky jejímu povídání jí přivést na jiné myšlenky. Paradoxně to myslím úplně vážně. Chápu její rozhořčení, ale cesta z toho je, když se zabaví. "Navrhuju jít vybrat nějakou dobrou barvu." Můj hlas je smířlivý a je v něm pokus o podton pobavení. Originál - knihovna Trvá to pěkně dlouho, než dostanu informaci od klona. Odložím svitek, který zrovna čtu. "Takže opravdu přišel a skočil na mojí past s klony." Pozdvihnu obočí v úžasu. "Působivé." Pokračuji ve čtení. Chápu, že informaci, kterou hledám tady asi nenajdu, ale rozhodně jsem ve správné sekci. "Určitě musí jít nějak přivolat se k věci." Pokračuji v pročítání různých manuálů k přivolávacím jutsu. Nakonec ke mě dorazí informace o ukončení rozhovoru. Chvilku si přehrávám v hlavě dopady mého rozhodnutí. Vidím hodně negativ, ale rozhodně je zde slabá šance na dobrý konec. Udělám přivolávací pečetě na prsteny. Ty se mi objeví na prstech. Podívám se na ně. Je na čase se opravdu učit. |
| |
| U Konan na návštěvě Lehce jsem si při její odpovědi povzdechl a naklonil hlavu lehce na stranu. Nesnáším práci poslíčka... Přesto že se mi ani náhodou nelíbil fakt že mi uniká něco důležitého, nechal jsem to být a naprosto klidně začal mluvit. Je to zcela prosté Konan-sama. Došlo k menší změně plánů, lépe řečeno, vedoucí členové Akatsuki si uvědomili že plány kterých se drží sice mohou vyjít ale ani náhodou nepovedou ke kýženému výsledku. Proto bylo rozhodnuto že se plány změní. Už žádné chytání Bijuu, žádná zbytečná pomsta a žádná světovláda. Chceme vytvořit alianci Shinobi, ne jen z velkých vesnic, ale i těch menších, jako je třeba Amegakure. V této alianci nebude vládce ani podřízeného. Každá vesnice ať je sebemenší bude mít stejná práva a možnosti jako jedna z Pěti velkých vesnic. K tomu aby se nikdo nepokusil strhnout moc jen pro sebe pak bude sloužit organizace složená z devíti shinobi. Jinchuuriky, nezávislí na vůdcích vesnice, budou vybírání za každou vesnici jeden aby udrželi mír. Co se centra této aliance týče rozhodli jsme se zvolit poněkud symbolické místo. ukázal jsem si prstem pod nohy. Amegakure, kdysi bojiště kam se velké národy chodili vyřádit a vyřešit si své spory. Místo kde se v podstatě zrodila Akatsuki a jejíž obyvatelé trpěli snad nejvíc ze všech národů. Nyní se stane centrem světa, živým důkazem toho že mír ve světě Shinobi je více než jen snem lidí jako byl m..emh Killer Bee. Za předpokladu, že se rozhodnete k nám připojit. za celou dobu jsem nijak zvláště nezvýšil hlas ani do něj nenechal prosáknout zbytečné emoce. Snažil jsem se ovládat a mluvit co možná nejklidněji. |
| |
| Narutův kancl Jen co ukončím genjutsu, ve kterém jsem Narutovi ukazoval můj a Kizashiho "rozhovor", tak Naruto souhlasně přikývne a dá mi s Kizashim za pravdu. "Už by to chtělo, aby mu někdo pořádně nakopal zadek...", řeknu a hlasitě si odfrknu. Jakmile dojde na téma "má nová mise", tak na mě Naruto vytáhne nějaké kecy se Sakurou. "Hmm... No a??", odpovím otráveně, čímž dám jasně najevo, že bych to nejraději nerozebíral. "Ohledně tvého kunaie... Myslím, že ho ještě někde doma mám...", odbydu rychle toto téma a počkám až dokončí svou přednášku o tom, jak je pro něj nebezpečná má sdělovací metoda. "Ty toho zase naděláš... Radši mi řekni, jestli si můžu k obraně toho mostu půjčit Kakashiho... Vím, že je na misi, ale menší přerušení jeho obtížného hledání, které se nepovedlo skoro nikomu, přece vadit nebude, ne?? Normálně bych tam šel sám... A to i když bys byl proti... Ale ten most je tak trochu velký...", řeknu uštěpačným tónem a počkám si na jeho konečný verdikt. |
| |
| Akatsuki: Shiro a Paní Deštné: Konan "A ty a Madarův syn budete samozřejmě ve vyvolené 9tce." Pronese klidným hlasem. Když ukáže na místo pod nohama, jako místo budoucí vlády, Konan se rozesměje. Její smích ovšem postrádá stopy po pobavení. Je to takový prázdný smích. Zjevně jí to pobavilo, ale už je to moc dlouho co, se smála naposledy. "To uvrhne Amagakure do další války. Síla velkých vesnic je moc velká na to, aby s váma spolupracovali. Pro ně budeme stále Akatsuki." Zapře se do křesla. "Když se Nagato obětoval pro mír, byla jsem to já, která se rozhodla vrátit zpět do deštné. Už ne jako Krásný Anděl z Akatsuki, posel boha Nagata, ale jako Konan. Prostá žena, která pozvedne tohle město z ruin. V okamžiku, kdy přistoupím na váš plán, kdo mi zajistí, že deset let mé práce se neobrátí v prach?" Z jejího hlasu je poznat, že to nemyslí jako pokus o urážku, ale opravdu má obavy o svoje město. |
| |
| S Konan, že by Kráska a Zvíře? Po jejích slovech jsem se nijak překvapeně netvářil. Vlastně, abych byl úplně upřímný čekal jsem a doufal jsem že odpoví takto. Nevím jaké plány má přesně Kizashi-san, ale já jedním z nich nebudu. lehce jsem zakroutil hlavou. Až tohle všechno skončí mám drobet prostější plány než udržovat mír v celém světě a.. lehce jsem se zarazil když jsem si uvědomil že jsem zapomněl Samehadu u Kizashiho. No co se pro ni vrátím Co se velkých vesnic týče nikdo si nepřeje s nimi válčit. Pokud má nastat mír, členové aliance se k ní musí připojit dobrovolně, z vlastní vůle a ne donuceni ať už nějakým druhem vydírání nebo vojensky. Pokud nám nebudou věřit, nezbude nám nic jiného než jim dokázat, jak moc jsme se za ty roky změnili. Nevím jak vy Konan-sama ale já se nehodlám vzdát téhle, možná i jediné šance na mír. Ne poté co se pro něj obětovalo tolik lidí. Už jen proto mír najdu. I kdybych měl prolézt každičký kout této země, i kdybych se měl plazit kanálama, najdu ho a až ho najdu chytím ho tak pevně že by mě od něj ani Juubi neodtrhl. A pak ho přinesu sem k vám. Do všech zemí tohodle mizerného Ninja světa, jako omluvu za zvěrstva co napáchala Akatsuki. |
| |
 | S Kakashim Byla jsem vyslána po stopě bývalém Jinchuurikim šestiocasého. Né, že by se mnou byla nějaká extra společnost, ovšem přítomnost Kakashiho mě povzbudila. Co mě ovšem nepovzbudilo, byla přítomnost muže z mlžné. Sice údajně muž, který pečetil šestiocasého, ale i tak si jsem docela nejistá. Možná to je tím, že se neustále skrývám v jiné podobě. ( Teď mám vzhled takové 18-leté Tsunade se vším všudy. ) Přece jenom Akatsuki si myslí, že jsem zemřela se Sarutobi Mugenem a Oblačná naštěstí o mé existenci neví, díky tomu, že Beeho dostala Akatsuki dříve než to stačil vyzradit Raikagemu. Takže teď si hovím v Hokageho blízkosti jako nápomocná ruka a občasný záskok na misích. Jako je třeba tato, kde pátráme po útočnících a asi tak z 99% po členech Akatsuki. Nesmím se nechat prozradit, jinak mě čeká konec na postu živoucí bytosti. Sleduji své dva mužské doprovody a pohled věnuji hlavně Kakashimu, který náhle vypustí velice zajímavou otázku. Kde jsme Kakashi-san ?? No přece na misi hledat tělo Utakaty, a doopravdy o naší pozici mám po dlouhé chvíli stopování smýšlené pocity, ale jsme docela daleko a přesto nejsme blízko. Pousměji se nad mojí zašifrovanou odpovědí a vytáhnu si vodu, abych se osvěžila. Jenže Kakashi nepřestává s otázkami a oslovuje mě, přesto že né jménem. Já si Kakashi-san stojím za stejným názorem jako Hokage-sama. Vše směřuje na útok Akatsuki. Vesnice, které byly napadeny popisují útočníky s čelenkou Konohy, ovšem to je jasné, že my jsme to nebyli, tudíž jedinými, kdo by tuto akci mohli provést s tím, že by měli dostatečnou sílu je Akatsuki, která si nebere servítky před ničím. Jejich cíl je přece jenom stále ovládnutí všech Bijuu, takže Naruto-sama není výjimkou. Kizashi se ho bude snažit vylákat a poštvat proti němu vše co může. S tím se zase napiji a vodu schovám. Každopádně si myslím, že budeme moci pokračovat ne ?? Usměji se a podívám se, jak je na tom náš pířtel z mlžné a jestli je schopen pohybu rychle odsud pryč. |
| |
| Přesměrování pryč, inu z ohně mezi ptáky, a pak že nejsem dě*** :D Jela jsem docela dlouho a z neustálého sezení mě začínl už dost bolet zadek. Ovšem to nebylo to nejhorší, jelikož jsem na cestě před sebou spatřila Kizashiho. Kure jen tak tak zastavil a já s podivem sledovala, co tu ten pošuk dělá. Kizashi mě ovšem překvapil, že místo svého poťouchlého hlasu použil ten svůj hluboký, rádoby vůdcovský. Jeho slova mě, ale nepotěší a už vůbec né při pomyšlení, že mě posílá na druhou stranu deštné. Co si o sobě myslí, že jsem nějaký jeho sluha ?? No tak, na to fešáku zapomeň jsema vždy budu svým pánem já. Vyskočím ze sedla Kureho a úderem pěstí ze shora jsem chtěla uvědomiut Kizashi jak moc s ním souhlasím jenže to už zmizel a můj úder jen poničil cestu, kde stál před tím on. Jen si utíkej. Doufám, že odměna bude dost velká, za takhle podřadnou práci. Pak se pořádně prohlédnu. Hmmm v podobě chlapce bych tam jít mohla. To není problém, jelikož mu je odhadem tak 15, mohl by mít úspěch. Podívám se na pantera. Kure můžeš jít, ted tě nebudu potřebovat. Kure na místě Pufne a zmizí a mě napadne šílený plán, jak si s Konohou trochu pohrát a Kizashimu trošku zavařit. Nevím co plánuješ v Ptačí zemi, ale já si obstarám společnost. S tím vytáhnu dopis, který jsem psala Hokagemu a roztrhám ho, místo toho se lehce kousnu do prstu. Kuchiyose no Jutsu Přede mnou se objeví známý společníci, kteří zasahovali už jednou proti Konoze a to Gin a Kin. Tygří dvojčata mě sledujů s pobaveným výrazem na tváři. No Kurai co jsi si to zase provedla ?? Já ti říkal, ať ty prášky na vyhlazování vrásek nebereš. Pronese Gin a obě dvojčata propuknou pro ně až nepřirozený smích. Drž hubu Gine. Nemám na vás teď náladu místo toho dnes budete cestovat rozděleně. Oba dva se zašklebí, jelikož co se domnívám ty dva dělají společně snad všechno. Jsi měla říct rovnou by jsme zůstali doma. Pronese Kin, ale to už ho ignoruji místo toho vytáhnu jeden z prázdných svitků. Tenhle svitek Kine doneseš před Konohu, položíš ho k bráně a řekneš, že to je pro Hokageho. A Gin mezitím poběží z5 do Deštné a následně do Ptačí země. Až tam budeš, tak mě přivoláš. Já mezitím budu opočívat u vád doma chlapci. No super, tak nám tam neudělej bordel jako minule. Kin kvůli tobě musel vyměnit povlečení. Vznese další štipalvou poznámku Gin a já sevřu pravou ruku v pěst. Pak rozbalím svitek. Čím to napíšu ?? Á už vím Na chvíli strčím svitek do kapsy, abych provedla techniku. Neko no Tsume no Jutsu " Technika kočičích drápů" Lehce se bodnu do levé ruky a pak vlastní krví začnu psát dopis. Zdravím Hokage-sama, tady vaše oblíbená členka Akatsuki, zrovna jsem k vám měla cestu, když jsem byla odvelena z neznámých důvodů do Ptačí země. Nevím co tam má Kizashi za lubem, ale mě se po vás stýská. Nechcete se stavit ?? Zvu vás na čaj. Oplatím vám tím pohostinství vašich lidí, lidé ze země Ohně jsou velice pohostiní, má Kyuubi no Neko se najedla dnes do sytosti. S láskou a vtíravým polibkem Kurai Tsuki Pak svitek podám Ginovi, který se rozeběhne k vesnici a já si to pomocí reverzního přivolání zamířím na odpočinek do kočičích lázní. Gin mezitím vyrazil na cestu do Ptačí země. |
| |
| soukromá zpráva od Higashi Gin pro Když se přesunu na horu koček i když je to spíše skála proděravělá jeskyněmi, tak se musím zamýšlet nad tím, proč Kizashi, tak najednou přehodnotil plány. Štve mě ten hajzl. Copak změnil názor ?? Vždyť jsem jediná, která je schopná infiltrovat se ke Kyuubimu. Pokud přesunul mě do Ptačí země, tak tam přesunul i svůj zájem, ale proč ?? Ptačí země je ta nejzastrčenější země ze všech. Vždyť tam není ani shinobi vesnice, která by jí poskytla ochranu. Možná proto, chce tam zřídit základnu, ale proč by chtěl vědět tolik detailů ?? Normálně mu stačilo objevit vždy jeskyni daleko od civilizace a teď po mě chce, abych snad o Ptačí zemi napsala encyklopedii. Kizashi něco chystá a mě to nechce říct. Musím najít někoho, kdo by mi pomohl a zároveň jsem si byla jistá, že je dostatečně silný, aby ho Kizashi hned nezabil. Nás ze staré Akatsuki moc nezbylo. Kromě Kizashiho o kterém nic nevím, tu je ještě Konan, která byla slabá i před sedmi lety co jsem se do Akatsuki přidala, Zetsu je bůh ví kde a s jeho salbostí pro Uchihy by mě mohl prásknout. Snad jedině Orochimaru. Rád se vždy do něčeho přimíchává a taky tu je Shiro, ale u něj si zase nemůžu být jistá jestli s Kizashim neplánuje právě něco on. Vrrr je tu tolik otazníků až mě z toho bolí hlava. Hokagem si být jistá nemůžu, Uchiha Sasuke je zase moc velký skok do neznámá. A pak už tu ze silných není nikdo. Doopravdy to vypadá, že Neko a Hebi budou muset být spojenci. S tím přejedu po prstenu, který jsem dostala od Kizashiho. Snad se mi s jeho pomocí podaří kontaktovat Orochimara. Pokud prsten Akatsuki někam nezahrabal. Stoupnu si doprostřed jeskyně, která patří Ginovi a Kimovi a připravím se na Astrální projekci. Gentoushin no Jutsu „Astrální projekce“ Rozhlížím se po okolí, kde se objevím. Díky mému rozmazanému obrysu nejde nejspíše poznat, kdo jsem, jelikož jsem stále v podobě malého chlapce, ovšem Orochimaru si je nejlépe mých schopností vědom. Uvidíme majitele prstenu, je to stále Orochimaru ?? |
| |
| S Konan a Shiro... Otázka je: Kdo je tu větší zvíře Konan se usměje. Je v tom cítit drobek ironie a cynysmu. "Chceš mír do světa shinobi? Chceš ho přinést sem k mým nohám?" Zvedne se z křesla a přijde před Shira. "Mír... Jediný způsob, jak získat mír pro svět ninjů je smrt. Zbytek bude jen křehké příměří." Její hlas přešel do tichého šepotu. Nakloní se k Shirovu uchu. "Jsi schopen pro ten váš mír obětovat život?" Ucítí, že z Konan se line podivná vůně. Směsice aroma papíru, růží a překvapivě krve. Konan se odkloní a udělá pár kroků ke křeslu. "Odpověz mi po pravdě na tuhle otázku a pak se rozhodnu." Usadí se na křeslo. |
| |
| Kizashi a pokec se zahrádkou... Tvůj odraz se objeví ve tmě. Vypadá to, že jsi tam oprvdu sám. Chvíli trvá, než si uvědomíš, že slyšíš sýpavý hlas. "Di do háje spradku!" Zazní jedna z polovin Zetsua. "Nech nás regenerovat." Zazní druhá polovina Zetsua, ta rozumější. Temnota ve, které jsi je opravdu ale opravdu tak temná, že to není skoro až přirozený. Indigo Hachibiho je proti tomu tyrkysová modř. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Rozhovor s velkým hadem... Tvoje astrální projekce tě přenese do poměrně dobře udržované laboratoře, která je samozřejmě naprosto prázdná. V různých lahvích můžeš vidět různé hezké věci z nejen lidské anatomie. Mezi nima je možno vidět i useklou ruku samotného Orochimara, na které je navlečen prsten Akatsuki. Kde se laboratoř nachází je celkem jasné: Otogakure no Sato (Země Zvuku). |
| |
| Pokec se zahrádkou "asi v Kráteru": Taky tě rád vidím..., řeknu černé polovině. Pak se otočím na tu bílou: Vypadáš příšerně Zetsu, co se tady u všech čertů stalo? A jak na tom vůbec jsi? A proč je tu taková tma? Zeptám se ho trochu nervózně a rozhlédnu se tady. To jsme pod kráterem?? Co ho sem dostalo? Krucinálhimmelhergot co to je kua za sílu? Znovu se podívám na Zetsua a vyčkám jeho odpovědi. |
| |
| Cirkus vyráží směr Medvědín Čekání na Hea bylo překvapivě krátké. Bohužel si složky všimnul příliš brzo. Cítím, že s ním budou jen problémy. Přeberu si od něj složku a pak se začne představovat Kiba na co reaguji jen s lehkým svěšením hlavy. Od toho máme Kibo složky, abychom se představili tam. Některým shinobi je tohle nepříjemné. Ale teď není čas ti to vysvětlovat. Naštěstí se takový co by ho odmítl hned na začátku neobjevil, ba naopak Shiroari se představil a zbytek to jen tak odbyl. Shiroariho poznámka je zajíamvá, ale neznám na ní odpověď. A vlastně samo mě to uvrhne do přemýšlení. Prozatím nebylo napadení jiných vesnic ohlášeno. A shinobi si nestěžují, že by snad nebyli schopní přivolat summony, takže myslím, že je vše v ostatních vesnicích v pořádků. A co útočník chtěl v Medvědíně snad zjistíme, nebo to zjistili právě medvědi. Teď se mě, ale všichni chytněte, je čas se přemístit. Jakmile se mě dotknout přenesu se pomocí reverzní techniky tentokrát ovšem přímo na náměstí a né k bráně, kde jsme byli naposled. Očekávám, že někde bude stát poblíž už Higuma, který mi řekne co se stalo. ( Tentokrát nechám asi jednání Higumy na PJ. ) |
| |
| Kazuki Kioshi... cesta do Dešťové Chvíli to trvá než jsi upozorněn na to, že jsi u města. Tvůj společník vypadá celkem překvapeně. Je to už hodně let, kdy jsi cestoval na posledy přes tohle město. Pamatuješ si ho jako poničené a rozbourané válkama, jak přes něj přecházeli vojska. Takhle však už nevypadá. Většina města je nejen že opravena, ale i uklizena a rozhodně to nevypadá, že by leželo jen tak ladem. Je na něm vidět, že se o město někdo stará. Vývěsky hledaných nunkeninů na zdech naznačují, že tohle město už není úplně útočištěm všech zločinců ze země ohně. Když městem procházíš, dokonce potkáváš i chinobi, který celkem hrdě nesou členku dešťové. Nejen to. Dokonce se dá poznat, že je i snaha o nějakou uniformovanost. Dokonce jsou vidět i nástěnky s hlavama hledaných zločinců včetně Akatsuki. Najít budovu, kde by měl pán města sídlit není problém. Je to zrekonstruované sídlo Nagata-Paina, které má teď tak trochu podobu pomníku na jeho počest. Dojít do jednacího sálu už není ovšem tak jednoduché. Do budovi jsi sice vpuštěn, ale... Jsi zastaven těsně před jednacím sálem. "Momentálně nemůžeme Daimyo-sama rušit. Má obchodní jednání." Celkem usadí tvojí snahu se prodrat dál. |
| |
| Medvědín... Tak trochu měsíční krajinka... Po velkém puf se všichni čtyři ocitáte ve velkém městě. Trošku naddimenzovaném. Celá vesnice vypadá celkem zuboženě. Zjevně se z útoků ještě nevzpamatovala. Je však vidět, že mezi medvědy budou i zkušený dotonáři, neboť jsou vidět provizorní kamenné budovi. V okamžiku, kdy se objevíte, medvědi v okolí trochu znejistí. Naštěstí je zde starý známý Higuma, který má očividně plné packy práce s přehrabávání trosek. Akaguma ho nejdřív osloví, než si ho vůbec všimne. "No, tak jste dorazili?" Podívá se tak trochu ublíženě na slunce, že jste trochu v časovém skluzu. "No tak pojďte se mnou." Začne vás vyvádět z vesnice, kde zjevně probíhají ještě primární opravy. "Včera večer našla jedna naše hlídka něco podivného. Neodvážili jsme se na to sáhnout. Vypadá to, jako tělo člověka, ale na zádech je vidět kus pečeti." Vyvede vás mimo vesnici a začne vás vést poničeným bambusovým hájem, který vypadá jakoby jím prošlo dítě s výbušninama. Popravdě to vypadá, že celý útok měl epicentrum trochu jinde a vesnice jím byla jen tak trochu "lízlá". Celkový dojem je, že vlastní epicentrum je skoro půl kilometru od vesnice, kde je krajina přeměněná v klasickou měsíční krajinu. Právě do tohoto epicentra vás Higuma vede. V epicentru, které je podobné hlubokému kráteru, leží tělo muže. Je celý oblečen v černé a na pásku nese znak říkající: Apokalypsa. To by nebylo tak divné. Muž leží na břichu a kus kimona je na zádech roztžený. Z pod něho vykukuje podivné tetování, které se tváří pochybně, možná i jako pečeť. Z částí těla, které je na muži vidět, je zřejmé, že už je hezkou řádků dní v rozkladu. Mnohem déle než by tady měl ležet. Celý kráter hlídají 4 medvědi. Jednoho Akaguma nezná. Ostatní jí zdráhavě pozdraví. |
| |
| Kizashi a pokec se zahrádkou... "Kde bych doprdele asi byl?" Ozve se horší polovina. "Co nejdál od toho zasraného bastarda, co ho sem Kisame dovedl." Pokračuje ve svém nadávání. "Šel z něho smrad jak z hrobu a něco mumlal a pak vybouchl." Najednou se ozve lepší polovina. "Zajal jsem jak hluboko to šlo. No a teď čekám, až se dám do pořádku." Zazní vysvětlení. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Detonace... Technické parametry... Detonace nesou jasnou známku bombardování. Ve výbuchách je znát jistá uspořádanost. Podle síly jsou koncentrické. Nejslabší detonace byla u medvědína a vytváří celkem široký pruh. Nejsilnější jsou u kráteru. Odhaduješ, že daná věc není způsobená klasickou trhavinou a nebo vylepšenou. Skoro to vypadá, jako by to bylo od Katonu, ale oztavená hornina vypadá, že to nebude jen on. Energii potřebnou k vynaložení takové devastace nemůžeš skoro ani odhadnout. Tohle normální schinobi do úrovně Junina není schopen udělat. Samotný kráter vypadá jakoby tam byl spíš Bijuu. Viděl jsi záznamy z toho, když váš Hokage občas za mladších let neohlídal lišku. Tohle vypadá hodně podobně, ale v menší rozloze. |
| |
| Chvíli mlčky přemýšlím a pak jen řeknu: Fajn...asi nemáš páru, kde ho Kisame vzal co? No nic, tak se dej dokupy a koukni se pak k mostu Uzumakiho Naruta, budu chtít pořídit záznam. Mimochodem...nedaleko kráteru jsem našel nějaké další tělo a ten co šel s váma tak vybuchl? Já jen, že pak tady asi byli dva? ... Odmlčím se abych mu dal šanci reagovat. Krucinál co má tohle znamenat, sebevražedný magor? Smrděl po smrti? Do hajzlu...že by nějaká pečeť nečistého vzkříšení? Ale...Orochimaru? Ne...to je blbost...ledaže. Sakra, asi si budu muset pokecat s "hadem". Ten mohl zradit...a věděl toho dost, aby zacílil své útoky...ale kurvafix proč by to dělal? A jaktože jsem si nevšiml, že tak mocensky vyrostl? Že by to byl vážně on? Ale...ksakru, tohle nevyřeším....možná to je on, možná ne...nějak to budu muset zjistit. Promluvím tedy ještě na Zetsua: Zetsu...nevšiml jsi si náhodou v okolí Orochimarovi chakry? |
| |
| Kizashi a pokec se zahrádkou...
"Tak to asi nepůjde." Pronese Zetsuova lepší polovina. "Momentálně nemám ani sílu se vyhrabat ven." Stále komentuje lepší polovina. "Orochimarovu chakru jsem necítil. Bylo to divné. Bylo to, jakoby ten chlap prostě nevěděl, že je mrtvý. Byl totálně zmatenej a hledal Bijuu." Ozve se jeho horší polovina. "V okamžiku, kdy začala zdrhat Semehada, tak jsem zdrhl také." Okomentuje jeho horší polovina. |
| |
| Pokec se zahrádkou - ukončení: Rozumím, mám sem přijít a vyhrabat tě...můžu použít své "krtčí techniky"..., řeknu napůl jako Tobi. ...a nebo to zvládneš sám? Nerad bych přišel o někoho jako jsi tak doufám, že to zvládneš. Je to celé zvláštní...ta Apokalypsa...tak se jmenujou, zabili nám dost lidí na dost místech, Kráter, Písečná...Orochimaru je taky pryč - ale to může znamenat cokoliv... mám podezření, že nás zaměřujou pomocí prstenů, až je všechny zaměřím, tak dám vědět a zbavíme se jich. Vymyslím jiný druh spojení. A teď se měj a dej na sebe pozor, je tu něco - někdo, kdo jde po nás. Pak zruším komunikaci (může ještě reagovat, zda chce pomoct nebo ne atp.) Zpátky v dimenzi: Pokračuji v zaměřování zbývajících prstenů - nezaměřím pouze Konanin prsten a Naibunovi prsteny. První na řadě je Orochimaru, chci znát jen jeho pozici - s ním mluvit zatím nechci. U Hidana se taky objevovat nemusím. Ale ty ostatní mě zajímají. (Krom těch co má současná Akatsuki) |
| |
| V Medvědíně S "PUF" jsme se objevili na místě a sledovali okolí. Trosky Medvědína mi zase připomínají tu hroznou událost, ale díky pátrání a tomu, že mám před sebou vidinu pomsty přichází smutek v hněv. Hogumu nacházím až po chvíli, kde jako jeden z mnoha ohledává trosky. Taky budu muset pomoci, stejně jsem sebou přivedl odborníky, tak bude lepší, když se nbudu plést pod nohy. Možná tu najdu práci i pro Hea. Pohlédnu na blonďáka a pak zase na Higumu. (Pro informaci je Higuma velký medvěd Grizzly, který má po těle rudé runy. ) Ahoj Higumo. Oslovím medvěda, jelikož prohledávání trosek asi přehlušilo naše přemístění. Higuma nás vyvede z vesnice a zamíří si to směrem pryč. Cestou míjíme bambusový prales, který si pamatuji. Tady jsem trénoval s Higumou své techniky, ale vypadá to, že zde někdo vyzkoušel techniku mnohem účinější. Tady to vypadá ještě hůře než ve vesnici. Vypadá to, že jsme měli aspoň trochu štěstí, ovšem co je to za hajzla ?? Kdo tohle způsobil ?? A co má na sobě za pečeť ?? Doráží na místo, které se mi vůbec nelíbí. Jen udiveně sleduj itu zkázu. A tomuhle Heo říkáš umění ?? Procedím do prázdna a zamířím si to na místo, kde se hromadí medvědi. S odstupem si prohlédnu muže, který leží v kráteru. Sakra. Ohlédnu se na tým a přemýšlím co jim zadat za úkoly. Dobrá týme, dáme se do práce. Shiroari ohledej tělo, jako medinin máš na to z nás asi nejlépší vybavení. Kibo a Aisu chci aby jste se svýmu vlky prohledali okolí a anšli všechno co medvědím smyslům mohlo uniknout. Nejsme totiž tak dobrými stopaři jako vy. Zadám základní povely a podívám se na Hea, náš blonďátý zázrak o který se bojím nejvíc, nebo se spíše bojí mco provede. Heo ty jako mistr výbuchů a kráterový umělec mi zjisti co nejvíce o tom, co způsobilo takovou pohromu. Chci vědět živel, nejlépe techniku, zkus zmapovat rozsah. Říkáš o sobě, že jsi mistr, tak se ukaž. Já si mezitím prohlédnu okolí a pokusím se zjsiti co stálo na tohmle místě předtím. Higumo bylo tu něco co ho mohlo zajímat ?? Od nějaké malé svatyně, po nějakou jinou podezřelou věc ?? Ten nápis co má na sobě se mi totiž vůbec nelíbí. Počkám co řekne Higuma a přitom ohledávám kráter. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Ohledávka těla... Medik pohled Tak identifikovat, že dotyčný je mrtvý není problém. Problémy začínají v okamžiku, kdy se pokusíš poznat jak dlouho. Útok tady proběhl před pár dny, ale muž, který před tebou leží je mrtvý už delší dobu a nejen to. Nemůžeš se ubránit dojmu, že je něčím napuštěný nebo vypreparovaný. Zkrátka, že se ho někdo pokusil namumifikovat, aby vypadal jako živý. To odhadnout celkovou dobu úmrtí v mnohém opravdu znesnadňuje. Na první pohled, bez pitvy, není možno poznat příčinu úmrtí. |
| |
| Před odpufnutí do Medvědína: Toho, že se na mě ostatní dívají trochu jako "na problém" si nevšímám. Momentálně spíš přemýšlím o tom, jak má nová výbušnina, kterou mám doma na stole bude fungovat. Celý monument Hokagů...jednou ranou...k tomu hodně efektů, ano chce to i slabší nálože na doprovodné exploze. Výbuch půjde zevnitř..jsou tam nějaké tajné chodby...prý. A taky úkryt...jo tam to odpálím, vlastně to vezme celou skálu. Pak se tam dá taky kupa dalších výbušných pečetí na doprovodné exploze...a bude to umění, spousta efektů...ale... potřebuju tu explozi nějak usměrnit...asi by mě Hokage zabil, kdyby se ta skála zřítila do vesnice...musím to výhodit do vzduchu silnou explozí, která to rozfláká na drobný prášeček...ten spad už vadit nebude...všechna energie musí jít ven a musí být tak silná aby to celé rozflákala, ale nesmí jít do stran. Bude to chtít hodně doprovodných explozí...hmm...a pak...bude UMĚNÍ! JOOO! Usměju se když se chytám toho našeho velitele z klanu Akimichi a pak se objevíme v Medvědíně. V Medvědíně: Jakmile se tam objevím, tak se hned rozhlédnu - vypadá to taky jako po boji...NE - jako po uměleckém představení. Ksó...nějakej mamrd mě předešel... Rozhlédnu se po napůl zdevastované vesnici. Pak zaměřím nejbližšího medvěda a nenápadně si poodhrnu vlasy na pravé straně, abych si pořídil pár fotografií těch medvědů. Sestrojím si vlastního Méďu...jojo...ponese C-4kové pečetě... na průraz, draci jsou dobrý pro plošný úder při explozi ze vzduchu, ale tohle bude tank...mohlo by to nést i nějaké rakety...jupííí hejahééj...to bude boží, už abych měl čas si něco takového sestrojit. Méďa rakeťák! 10x C-4 pečeť a výbuch na 10km je zaručený. To bude skoro jak to "Kamikaze"...ksó škoda, že jí nesmím předvést...Nechám se odvést s ostatními na místo epicentra výbuchu a všímám si účinků tlakové vlny na okolí. Nebylo to dokonalé...vesnici to minulo, tohle by se mi nestalo...jak se mohl netrefit o půl kilometru? Takový břídil? Ksó...takhle to zmršit...počkej až tě chytím pitomče, to ti vysvětlím jak se umění dělá. U Kráteru: Když dorazíme ke kráteru, tak mi Akaguma položí otázku, zda tomuhle říkám umění. Má první reakce v hlavě je: Si piš kámo! Umění jak vyšitý. Ale protože tak nějak vím, že se lidem bůhviproč mé názory nelíbí, tak odpovím jinak: Hele..., už už se mu chystám říct "ANO VOLE", chvíli mi to hraje v obličeji všemi tiky a barvami, jak se přemáhám mu vpálit do očí to co si myslím skutečně, chvílku mi to trvá a pak nečekaně rezignuju a odvrátím se od něj. bez odpovědi. Vím, že se mé názory lidem nelíbí a nechci si to rozhádat rovnou...navíc, Medvědín dělá s Konohou a Konoha jsou mí diváci..., čumím na kráter a jen tišeji řeknu: ...diváci se nezabíjejí...to se nedělá... To je asi "nejlidštější" odpověď na kterou se zmůžu. Seskočíme do kráteru a já se znovu rozhlédnu. Těla si nevšímám, svou pozornost věnuji kráteru, který si odfotografuju. ...no...no...nic moc, abych tak řekl, umím větší... ale... Doprdele co to je? Tak malé účinky a přitom takový žár? Tohle musí být několik desítek tisíc stupňů...doprdele... vždyť já dokážu zničit "drakem" všecko do 2,5km od místa výbuchu...ale takovou teplotu neudělám...co to bylo za žár?? Kurvafix proč se mi někdo sere do umění? Ale muselo to vypadat impozantně...jojo... Akimichi mi zadá rozkaz provést obhlídku kráteru a zjistit o tom všechnu. Jen mlčky kývnu - pořád jsem nesvůj - ten pocit, že tohle umění se lidem (ani medvědům) nelíbí mě dost vadí...a pronásleduje. Rozumím..., řeknu jen a vyskočím z kráteru, kousnu se do prstu a provedu: Kuchyiose no jutsu: Kuredoragon! (Technika přivolání: Jílový drak) Přede mnou se objeví velmi zdařilá napodobenina Deidarova jílového draka. Rychle vlezu na něj a vznesu se co nejvýš, abych měl přehled a všímám si pravidelné uspořádanosti kráterů a jejich koncentričnosti od epicentra, kde je nejvyšší, až po okraje, kde je nejnižší. Okolí není tolik zdevastované. Tlaková vlna šla sice dál než je ten půlkilometr od vesnice, ale ne o moc a nebyla ani zdaleka tak silná, jako to co umím já. Dalekohledem na pravém oku pořídím fotografie a zaznamenám si všechna zjištěná data. Hezké...takže už asi vím co to bylo... Hokage šel venčit lišku!!! Blbost... vypadá to trochu podobně - co se týče energie... ale tohle...kurvadrát proč mě to nenapadlo rovnou? Přistanu opodál naší skupiny a odvolám zpátky jílového draka pryč. Zaznamenám si další myšlenky do notesu a pořídím ještě poslední fotografie kráteru. Taky si vezmu vzorky zpečené horniny do kapsy a zamířím k veliteli a ostatním, kteří se asi furt zaobírají tou mrtvolou. Jakmile k nim dojdu tak se podívám na Akagumu a spustím přenášku na téma "umělecký dojem": Tááákže muselo to být pěkné o tom žádná, i když kdybych to tu chtěl zničit já, tak se pokusím aspoň trefit do vesnice...nic ve zlým...jde o to, že podle rozptýlení a relativně pravidelného úspořádání druhotných kráterů v okolí od toho největšího kráteru bych to hádal na meteorit, který těsně před dopadem explodoval a rozprskl se do okolí. Co se týče dalšího..., zalistuju v notesu a z kapsy vytáhnu kousek spálené horniny. Ta kurva se sice neumí trefit do vesnice a ani ten výbuch nebyl příliš silný, ale za to má takovou teplotu, že se mi z toho smrskávaj trenýrky. Tohle neudělá ani Katon...nebo takhle jooo udělá, ale plus ještě něco k tomu. Něco kombinovaného - snad nabitého nějakou druhotnou chakrou. Jako by to tady dostalo zásah od nějakého toho démona. Jenže útok musel jít seshora - proto ten kráter. Povrchová exploze by udělalal jeden a mělčí, ale zato šírší na průměr. Tohle šlo zeshora - fakt jak meteorit - který těsně před dopadem vybuchl a menší kusy to tady dosekaly. Destrukční účinky nic moc...teda...no ... dokážu prostě větší, ale ta teplota je fakt vysokááánská. A ještě něco - buď nechtěli trefit vesnici... nebo neuměj mířit. Jedno z toho. Ale muselo to vypadat fááákt moc cool. Načež asi z výrazů ve tvářích ostatních pochopím, že vnímání toho co je a co není cool je odlišné, a proto dodám: ...jako...rozumíte podívaná, z bezpečné vzdálenosti samozřejmě...eer...no nic radši.. Trochu znervóznim a radši už mlčím. Kurva proč se jim to nelíbí? Dyk to muselo vypadat kráásně...no jo.. jak to říkali... umění není někoho zabít...kurvafix, ale ... ne, ne... klid, hlavně klid... prostě jim to vadí, tak mlčím... jsou to moji diváci... |
| |
| Medvědín => Kriminálka Konoha zasahuje Konečně se Akimichi rozhodl opustit Konohu a tak jsem se ho chytil, když se nás chystal přemístit. Naštěstí to dopadlo dobře a my jsme se ocitli v Medvědíně. Možná, že za dob míru by tu bylo hezky, ale co sleduji, tak tu moc dlouho zůstat nechci. Ten útok byl veliký. Mám touhu léčit ranění, jen kdyby to byl dnešní úkol. Místo toho se soustředím na Akagumu, který se dal do řeči s jedním z mědvědů. Medvěd, jehož jméno nejspíše zní Higuma nás vede někam pryč z vesnice a já si můžu tak prohlédnout malebně zničenou krajinu, která se mi moc nelíbí. Přesto lze vidět, jak čas od času ode mě vyletí jeden Kikaichuu na průzkum. Takhle jich cestou pár poztrácím, aby prozkoumali okolí a se zprávami se vrátili z5. Když vidím ten les, jsem rád, že vesnice nedostala plný zásah. Po chvíli dorážíme na místo, kde se nachází útočník, nebo nejspíše někdo o kom si to máme myslet. Jakmile dostanu rozkaz rozhodnu se na něj podívat. Nejdříve mi z rukávu vyleze skupina Kikaichuu, která se přemístí na tělo dotyčného a začnou ho ohledávat ohledně různých pečetí, nebo nějaké chakry. To tělo vypadá špatně. A pokud se mi to nezdá je mrtvé déle než se zdá. Dokonce vypadá nabalzámované. Začnu ohledávat tělo a přitom dělám předběžný průzkum. Bohužel jde vidět, že bez pitvy to nepůjde. Zvednu se a začnou ze mě vylétávat brouci dosedající na tělo. Oowa Rete no Jutsu "Technika Zakuklení" Brouci začnou lézt kolem těla a vytváří na něm podivnou vrstvu vláken. Za okamžik je místo těla velký kokon a já přejdu k Akimichimu, abych mu oznámil o co jde, to už, ale mu oznamuje Heo věci ohledně průzkumu svým akčním způsobem a já jen kroutím hlavou. Ohledně mého úkolu to vypadá složitěji. Budu ho muset připravit na převoz do Konohy na pitvu, jelikož prozatím můžu říct jen, že má velice poničený chakrový oběh a vypadá to, že to nebyla živá bytost, ale jen loutka, nebo někdo oživen zakázanou technikou. Jeho tělo je nabalzámované a možná i částečně mumifikované. Každopádně tetování nebo pečeť na zádech už není účinná. Podle toho co tu říká Hea mě ovšem udivuje, že ten muž zde zůstal. Pokud by ten meteorit přivolal asi by ho to rozmáčklo pokud to je sebevražedný atentátník. Jenže co vidíme, tak tu stále je a to mi říká, že on byl možná tím co sem dopadlo. Zadívám se na tělo z kterého je teď už velký kokon. Díky mé technice jsem zpomalil rozklad, jen doufám, že se do Konohy dostane co nejdříve. Já se mezitím pokusím pomoci v průzkumu. Roztáhnu ruce a tím uvolním rukávy. Kikaichu no Jutsu "Technika Hostitelství Brouků" Kolem rukávů mi to začíná prapodivně bzučet a nakonec vyletí roj brouků. Prozkoumejte okolí a nejlépe se soustřeďte na nějaká místa s větší koncentrací chakry. S tím se i já soustředím na svoji schopnost vycítit chakru, zdali tu v okolí necítím něco podezřelého. |
| |
| Cesta k mostu Vyslechnu si Tobiho a protočím s úšklebkem oči. ,,To bude sranda.." ušklíbnu se a přidám do kroku, už ať tam sme.. Docela bych si chtěla zabojovat s Uchihou.. musí to být zajímavé.. navíc ta povaha.. juhůůůůůů!! ,,Bojuješ ráda?" podívám se na Ji s rošťáckým úsměvem. |
| |
| Cesta: Prebodnem šéfa pohľadom. Na dnes to nie je žiaden "pozitívny" rozkaz. Pche. Čakala som od nich viac. Uškrniem sa navonok. "Ako chcete. Takže... Zrovnať most so zemou a vyhnúť sa tomu Uchihovi." Niečo málo som o ňom počula, ale fakt len málo. Predsa len... Ja, môj pôvod, kde som žila a tak... Pozriem na vytešenú Kim a nechápem. "Čo je na tom Uchihovi tak super?" Viem, že zrovna musím vyzerať, ako fakt riadny dement, ale o ňom skoro nič neviem. |
| |
| Tohle se mi vážně, vážně nelíbí Zavrtěl jsem hlavou. Smrt? Odpusťte mi tato slova má paní ale teď mluvíte jako nějaký zbabělí Samuraj. z hlasu mi zaznívalo lehké znechucení. Smrt je mír pro jednotlivce, zbabělí útěk od kruté reality který zanechá ty na kterým vám záleželo trpět strašlivou bolestí. To není má cesta. Nechci přinést mír do světa skrz utrpení a bolest. Nezneuctím památku mého mistra, Nagata a mnoha dalších, nepošpiním jejich oběť tím že budu působit utrpení. Takže má odpověď je ne. Nejsem ochoten umřít pro náš, ani pro svůj mír. To ovšem neznamená že nejsem schopen a ochoten obětovat svůj život pro Náš mír. Mír pro celí tento svět, ne jen pro mě a skupinku vyvolených. |
| |
| Kancelář Se Sasukem jsem probíral most jenž byl pojmenovánpo mě a útok na ten most. No a? Jak no a? Copak nestačilojak mě mlátila když jsem byl mladší? Nechci aby s tím začínala znova. Vyjedu a Sasukeho jako za starých časů když pomyslím na možnost že mě Sakura za tohle bude chtít zbít.... Poté mi však Sasuke dá požadavek na společníka na misi. Plně s Tebou souhlasím. Most je moc velký a ať si věříš sebevíc tví nepřátelé budou akatsuki. Samotného bych tě určitě neposlal... Nemluvě o předpisech ktere musím... teda měl bych dodržovat. Chci aby jsi měl minymlně dva společníky. Kakashiho ti nedám. Je na důležité misi a chci aby byla provedena pořádně... nepustím tam nějakého blba. Pokud nechceš aby se ti někdo motal pd nohy a chceš jen "oči" tak ti mohu doporučit mladou Rin. Je senzibil a medik. V boji samotném je velice podprůměrná, ale údajně umí rychle zdrhnout když jde do tuhého. A podpořit by tě mohl Konohamaru Nebo kdokolikoho si vybereš... Jsou to jen návrhy. Složení týmu nechám na Tobě, ale budete tři. To je bez debat. Knec rozhovoru pronesu autoritativním hlasem jenž nedovoluje žádné námitky. Poté chvíli čekám na jeho odpověď a začnu si před sebou řadit šanony s politikou, nicméně je ještě nečtu... ještě věnuju pozornost Sasukemu. |
| |
| Radnice S kamennou tváří si vyslechnu Narurův dlouhý a velice nudný proslov. Až teprve, když domluví, tak se zvednu ze židle/křesla a bez jakéhokoliv slova zase vyskočím z okna, odkud to vezmu úplně na střechu. Rozhlédnu se po Konoze a utřídím si myšlenky. Takže Rin je senzibil a medik, jo?? Hmm... Takže Rin má účast jasnou..., řeknu si v duchu a vyrazím na velitelství ANBU. Velitelství ANBU Na velitelství ihned zamířím do svého kanclu, kde začnu prohlížet rozpisy misí a kontrolovat kdo má zrovna teď volno. Zjišťuju, že vhodní volní kandidáti k této misi jsou Inuzuka Kiba, Rock Lee, kapitán Yamato, Hyuuga Neji, Sarutobi Konohamaru a Mitarashi Anko. Dobrá... Takže Rin je prvním členem... Další bude Neji, jehož byakugan bude velice užitečným... Třetím členem bude Lee, který bude od nás útočníky držet v dostatečné vzdálenosti... Poté to bude chtít, kdyby vyřadili mě, ještě někoho s bohatými operačními zkušenostmi, což Může být Kapitán Yamato..., sestrojím v duchu plán a zavolám si dva členy ANBU. "Vyrazíte a najdete mi Ashigori Rin, Hyuugu Nejiho, Rock Leeho a kapitána Yamata... Všem řeknete, že se mnou vyrazí na Hokagem schválenou misi proti Akatsuki... Všichni se musí dostavit do půl hodiny u hlavní brány...", zavelím a počkám až vyrazí. Ještě jednoho člena bude zapotřebí... Suigetsu..., řeknu si a pousměju se. Na nic nečekám a navleču se do ANBU výstroje. Masku si nevezmu, protože mě moc omezuje. Místo toho si navleču černý kabát, abych náhodou neprochladl. Vezmu si také vybavení, které bude zapotřebí a vyrazím do horkých lázní, kde by se měl Suigetsu nacházet, protože je to vodofil. Pokud nebude tam, tak se určitě zase láduje tím svým jogurtem. Jen co Suigetsa najdu, tak na na něj vybalím: "Připrav se Suigetsu... Za pár minut se mnou vyrážíš nakopat Akatsuki prdel... Tentokrát však nebudeš bojovat... Tvůj úkol bude se schovat ve vodě a kdyby most zapálili, tak ho ty budeš hasit..." |
| |
| Cesta Na Ji se jenom energicky usměju a jen tak z hecu si udělám přemet dozadu. ,,Já ani nevím.. prý je dobrej.. ale psolední dobou s ním něco je.. prý.. nevím.. ale jek říkal Tobi máme se mu vyhnout.. ach jo.." trochu posmutním.. chci krev! |
| |
| Medvědín Když nás kuma vyzve abychom se ho chytili chytnu se čelistí jeho nohy. Nijak ho tím nezraním, i vlci umí do čelistí uchopit věci aniž by je zničili svým stiskem 150Kg/cm čtverečný. Ocitnu se ve vesnici kterou dobře znám a z jistého důvodu už se mi tu nelíbí... Opět si lehnu a čekám co se bude dít. Po chvíli nás osloví Kumův medvěd, tak vstanu a s celou skupinou jdu do největšího kráteru. Když Kuma začne rozdávat rozkazy, mé tělo opět začne praskat v kloubech a asi do dvou vteřin se proměním do lidské podoby. Kumo, tohle je hloupost, Tenhle určitě nezaútočil. tenhle je jen návnada nebo tu hraje jinou roli. Vzpomeň si že viděla útočníka a zaplatila za to životem. Pohltily jí podivné černé plameny. Celý tenhle útok je jednolitý... Výbuch výbuch výbuch... jo... obrovský žár tu byl, ale byl jen v každém z výbuchů, nikoli mimo ně. Nikdo nikde neútočil ohněm samotným krom útoku na Sayuri. Takže viděla něco nebo spíš někoho čímž se stala nepohodlná a proto byla odstraněna. Teď veškerou pozornost upřem sem a unikde nám něco co máme pod nosem. Pokud nic nebudeš namítat, tak bych rád šel prohledat raději místo kde umřela Sayuri. Pokud jí útočník zabil... udělal to nejspíš protože ho viděla... pokud ho viděla... musel být 30 až 50 metrů od ní. Dál přes ten bambusový les nejde vidět nic konkrétního. Mohl za sebou zamazat stopy ale ne pach a jsem si jistý že v těch místech ucítím jen 4 pachové lidské stopy. Mě... Tebe.. Sayuri... A... Větu nechám nedokončenou aby se nad tím Kuma zamyslel. Kousnu se do palce a položím ruku na zem. Kuchiyose: Urufu (přivolání: vlk) Oběví se předemnou vlk v kohoutku velký asi jako kůň tlapy a hruď a břicho má bíle a na zádech se mu leskne tmavěmodrá srst. Ahoj Karne. Dnes jsem tě nezavolal kvůli tréninku. Budu potřebovat tvou pomoc. Vyhoupnu se vlkovi na záda a čekám na Kumovo svolení jít ohledat místo "činu". Bezobav bráško. Poslední dny jsi byl jak králík kterého si obešla smečka... mlčels ničeho sis nevšímal. Rád ti s touhle misí pomohu pokud ti to změní náladu. |
| |
| Cesta "A ja len, že je silný psychopat, čo si zabil brata. Prečo vlastne? Braovraždane je pekná vec." Poviem nahlas. "Chces sa mu vyhnúť?" Možno je to tým, ako mi rodina chýba, ale toho Uchihu by som asi zniesla zo sveta. Po tom kuknem pred seba. "Hmm. Neutáboríme sa na noc?" Zdá sa to byť vhodné miesto. Zastanem a rozhliadnem sa po dreve na oheň. |
| |
| S Konan a Shiro... Otázka je: Kdo je tu větší zvíře Konan vyslechne Shirova slova a mezitím se usadí zpět na svůj trůn. "Hezká slova... Ale... Ne, nevěřím vám. Nevěřím nikomu, kdo byl schopen vstoupit do Akatsuki, že by se dokázal ze dne na den změnit." Opře se do křesla. "Až uvidím nějaké výsledky z vaší strany, bude čas si opět promluvit." Nakonec prohlásí neoblomným hlasem. "Tudíž stále platí, že dokud na mém území neprovedete nic, co by tuto zemi uvedlo do nebezpečí, můžete zde zůstat. Pokud vyprovokujete zbytečnou válku... Postarám se, aby jste byli první na seznamech." pozorní na dohodu, kterou uzavřela s Kizashim. Pak se narovná v křesle a podívá se na Shira. "Ještě něco ti leží na srdci?" |
| |
| Suigetsu, Sasuke a velitelství ANBU Kapitán přebere rozkazy a otočí se zády, aby je předal dál. Přeci jen není poslíčkem... Na to má také lidi. Během pár okamžiků se rozeběhnou pověření členové, aby dohledali patřičné lidi. Suigetsa zjevně novinky nejdřív potěší, ale když zjistí, že si bude hrát jen na hasiče, tak se zatváří otráveně. "É? To si necháš zase všechnu srandu pro sebe?" Zeptá se nevrle. Pak se usměje, rozhlédne se a přikloní se k Sasukemu. "A nebo si mám jen hrát na nějakého hodného hocha? Ten most je tam stejně úplně trapnej. Kdyby na něm nezařval Zabuza a Haku, tak by snad ani nestál za řeč." Pronese mírně poťouchlým hlasem. Ale zjevně je smířen napůl se svým úkolem. |
| |
| Suigetsu -> Hlavní brána Při hledání Suigetsa jsem byl velice úspěšný, neboť jsem jej našel téměř hned. Jen co jsem se mu zmínil o Akatsuki, tak se rozzářil jako obrázek. Ale když jsem mu nastínil jeho úlohu v mém plánu, tak začal mít kyselé řeči typu, že si zase nechám veškerou srandu pro sebe. Protočím oči vsloup a odfrknu si. "Normálně bych řekl, že jo... Ale tentokrát za mě budou bojovat jiní... Já jsem jen vedlejší bojová síla... Účast na této misi mi byla povolena jen proto, že by jste se tam beze mne nikdy nedostali včas...", řeknu a vyrazím k hlavní bráně, kde máme dohodnuté místo setkání. U brány se opřu o zeď a čekám, než se všichni shromáždí, abychom mohli vyrazit. Doufám, že dorazí všichni!! Pokud ne, tak si to s nima vyřídím, protože podle papírů mají mít volno, což znamená být k dispozici ve stavu nouze... A tohle JE stav nouze!!, pomyslím si a se zívnutím se protáhnu. |
| |
| Konoha Užívám si dalšího poklidného dne. Poslední dobou nejsem moc zaměstnaná a proto mohu pracovat na mém výzkumu. Ačkoli je to nezvyklé, nejlíp se mi přemýšlí v lázních. Asi dvě hodiny jsem se povalovala v horké vodě a zapisovala si myšlenky co mě napadly nicméně asi nikdy nedosáhnu svojeho cíle pokud budu pracovat od nuly. Začne se mi hodit hlavou, že budu potřebovvat přístup k materiálu mediků jenž tuto oblast vědy zkoumali. Dokonce i výzkum nechvalně známého Orochimara by se mi mohl hodit. Hlasitě povzdechnu nad úvahama a vylezu z vody. Po osušení a obléknutí se vydám do květinářství abych koupila další kytku pro Obita. Když odcházím z květinářství doběhne kemě shinobi (kdo ví jestli voják nebo ANBU) Rin-sama Byla jste předvolána na misi, jedná se o stav nouze a máte být u hlavní brány.... Zkontroluje čas... ... zhruba za 28 minut. Budete pod velením Uchihy Sasukeho. Přikývnu a Shinobi zmizí. Co to zase má být? Ještě jsem dnes ani neobědvala. A ten směšný čas? 28 minut? cokdybych byla zrovna v lázni? tím myslím celodenní pobyt... bych mu měla k bráně přiběhnout v županu místo uniformy s plně vyzbrojenou taktickou vestou? Chlapi, tohle se nikdy nezmění. Povzdychnu si a propadnu se do země. Hiru Bansho, Boka no Jutsu (Technika zabránění útoku) Vynořím se u sebe v pokoji kde se velice rychle patřičně převleču. Do vesty schovám 3 moje vlastnoručně vyrobené svitky a přes rameno si hodím kabelu s mojim lékařským polním vybavením. Nakonec jen okolo hlavy uvážu tak dlouho odloženou čelenku, uchopím kytici a opět se propadnu do země. Vynořím se mimo konohu u památníku na padlé ve válce. Promiň Obito, ale asi se tu pár dnů neukážu. Položím kytici... zbývá mi asi deset minut. Vydám se tedy pěšky k bráně ke které dorazím asi s pětiminutovým předstihem. Možná někoho překvapí že vcházím do vesnice a né z vesnice. Tak vy jste ten mladík o kterém se v nemocnici tolik mluví. Prohlédnu si Sasukeho pohledem doktora. Zajimalo by mě jestli vůbec uvážili možnost, že by mu mé techniky mohly pomoct. Nechápu proč mě na jeho případ nepředvolali, ale je mi to vlastně jedno. Mám své práce dost. Jsem Ashigori Rin, specializuju se pouze na léčení a útěk. Boji se zásadně vyhýbám. OK... to by bylo představení se a specializace. Snad tím mám všechny zdvořilosti z krku. Vypadá jako by se nechtěl vybavovat, ale takhle se nejspíš tváří stále. Každopádně je mi nepříjemný, budu si držet odstup. opřu se o bránu samotnou a znaveně sklouznu do sedu na zem. Není to únavou, ale moje svaly jsou ještě stále tak nějak rozmazlené z lázní a nechce se jim pracovat. |
| |
| Deštná Po té co se konečně dostanu do Deštné a částečně si prohlédnu její areal jsem zamířil přímo k budově připomínající pomník pro minulého pána vesnice. Už od prvního pohledu je jasné že budova pro osobu, která vede vesnici musí být právě tady ale nejsem si moc jistý kdo to v tuhle chvíli je. Pein je mrtvý a jediný kdo podle záznamu od Konohy přežil je jeho společnice z Akatsuki. Bůh ví jestli je ten maník mrtvý. Rinnegan je silné Dojutsu, které má podle všeho moc nad životem a smrtí, ani bych se nedivil kdyby znovu obživl. Trochu zakroutím hlavou nad nepříjemnou a snad nemožnou myšlenkou, která se mi prohnala hlavou a rázným krokem vyrazím do budovy. Avšak ihned u vstupu mě zadrží nějaká hlídka a nepustí mě dál. Nevím jestli je logické se zrovna teď prozrazovat ale co jiného mi zbývá. Pokud byla dříve v Akatsuki určitě bude vědět jak se s nimi spojit a když ne, můžu se zeptat na ty nukeniny kteří zdrhli do její vesnice. Obrátím se zpátky na hlídku a promluvím normálně obvyklým hlasem. "Vyřiďte jí že tu čeká někdo kdo pátrá po Akatsuki a také někdo kdo ví že do její vesnice uprchli dva nebezpeční nukeniny." Čekám jak hlídka zareaguje a mezitím se pokusím skrz schopnost svého summona najít ty dva nukeniny, kteří napadli Sunu. |
| |
| S krásnou vládkyní Poslechl jsem si její slova a abych byl upřímný nijak zvláště mě nepřekvapila. Když se mě zeptala jestli mám co ještě říct, lehce jsem přikývl. Jen jedna, jediná věc... s tím jsem si stáhl šál aby mi mohla vidět do obličeje a značku Kinkaku Butai vytetovanou kolem pravého oka. V případě že má znalost pečetících technik možná i pozná co za techniku je v ní schováno. Vzhledem k tomu že se táta postaral aby můj obličej vysel na každém rohu hodně bych se divil kdyby mě nepoznala. Ohledně mého...ehm vstupu do Akatsuki, možná by jste měla vědět Konan-sama že Yotsuki klan nikdy nezrazuje své spojence a svou prolitou krev nenechává bez pomsty. Jste velmi moudrá žena, takže jsem si jistý že chápete o čem mluvím. opět jsem vrátil šál na místo. Bude vám jako důkaz stačit uznání naší aliance třemi velkými vesnicemi? |
| |
| Demolovaný Celou dobu nic neříkám. Na povel se chytnu Kumy. Objevíme se... Co se tu stalo? Předpokládám, že tohle není normální vzhled vesnice. Když začne rozkazovat, jen se zamračím. ,, Přivolání: Tři bratři." Položím štěně na zem a přivolám další dvě. Vlčího krále modrého ledu zatím nevolám, ty štěňata nejsou zase tak slabý. Nebo spíš, nejsou to ty dětinské štěňata, když jde o vážnou věc, chovají se jako dospělí vlci. Jsem připravena hledat. |
| |
| Táboření Tiše se zaměju ,,Nevím, mě to zse tak skvělé nepříjde, ale jak myslíš.." nechtěla sme jí tím nijak vyprovokovat, nebo tak. Rozhlídla sem se po lese a přišla k velké hormadě suchého dřeva.. velké tzn. fakt velké. Ok.. jdu si ničit páteř. Řekla sem a aktivovala své vektory. Najednou se hromada zvedla a jako by ve vzduchu odplula až k Ji. ,,Bude to stačit?" Zazubím se. |
| |
| Dějová úprava: Liščí dvojčata byla odručena za maminkou. (Odejiti z jeskyně.) Sekce medvědín bude... Sekce výzkum s Kakashim... ??? ... No to asi taky zruším. Fronta Most: Pounu k mostu Fronta Akatsuki main: Asi je nechám mít fakt obří škytavku. |
| |
| Medvědín - Aburame Shiroari, Koushou Hea - velký kabooom! Shiroari zabalí tělo muže do vláken brouků a přenáší ho. Už v tuhle chvíli mu je jasné, že není něco v pořádku. Sotva položí tělo před vašeho taxikáře Kumu, ucítí že se kokon začíná nabíjet chakrou. Schyluje se k výbuchu. Shiroari je odstrčen daleko od kokonu Kumo, který se snaží o techniku aby ztlumil výbuch... No, Hea výsledek asi i ocení. Tedy jen na okamžik, než mu dojde fakt: 1. Musí k zemi, aby ho nesmetla vlna detonace. 2. Detonace je složena ze dvou komponent a je pekelně horká. 3. Okolí se dává do pohybu v tak velké ploše, že pokud neumí okamžitě levitovat, bude vtažen. Shiriari je na tom podobně, pouze nedocení krásu detonace. Naopak ocení kamenný výr, který ho stahává do záhuby. .........Další zážitek, který pánové mají je dopad na "měkkou" vrstvu kamenů, kamínků a suti. To poznají po hmatu. Zrak nemůžou použít, neboť je všude celkem příjemná tma naplněná prachem a drolivým zvukem. |
| |
| S Konan a Shiro... Otázka vyřešena Konan v Nagatově křesle přikývne. "Bude-li mezi nimi aspoň jedna z vesnic, kterou síly Akatsuki vyhladily a nebo se o to pokusilo, uvěřím upřímnosti Vašich plánů." Pokyne rukou. "Teď zde nejste sice vítáni, ale pokud neohrozíte nijak mojí zem, můžete na území Deštné zůstat." Zopakuje svojí podmínku, při které můžete zůstat. Zjevně je to i její poslední slovo. Dokud nedonese Shiro patřičný důkaz, tak se mu nechystá věřit. |
| |
| Sasuke - brány Konohy - čekání na ostatní Potupně se k tobě dostavily 2 trojice složené z: 1. skupina: Hyuuga Neji, Rock Lee a TenTen, která se zjevně tváří, že od svého týmu nemá ani omylem chuť odejít. 2. skupina: Konohamaru, Anko a Suigetsu. Poměrně různorodá skupinka, která by za normálních okolností nemohla asi ani fungovat, ale teď... Teď nejsou normání okolnosti. "Tým Gai je připraven." Oznámí za tým Lee. Druhá trojice víceméně jen přitaká, že je připravena. |
| |
| Deštná... Někomu kape na karbit... Kioshi Hlídka si ho ještě jednou prohlédne. Ucítí za sebou pohyb. Když se ohlédne, vidí jak se mu za zády právě zhmotňuje muž v masce. Ne opravdu to není Madarovo dítko, ale jeden člen tajné policie. Zjevně má oprávněno k tomu mluvit. "Máte nějaké bližší informace nebo jen, že tu jsou?" Zeptá se klidným hlasem. Podle postavy se jedná o celkem drobného muže, který už podle postoje a držení těla bude mít něco za sebou. "Pokud ano, tak mne následujte do přízemí. Rád bych si to v klidu zapsal." Otočí se na patě odchází směr dveře z kanceláře. (Pokud bude Shiro odcházet, tak se potkáte.) |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Lokace prstenů: Nagatova Rei: Deštná - někde, zjevně kryto Deidarova Sei: Konoha Konanina Haku: Deštná - někde, zjevně kryto Zetsuova Kai: Pod kráterem posledního Hideout Orochimarovo Sora: Zvučná Kisameho Minami: Nejde najít Kakuzeho Hoku: Konoha Hidanova San: Lokace nedaleko Konohy Sasoriho Toma: U tebe |
| |
| Deštná Očekával jsem nějaké reakce od hlídky, které jsem jasně a zřetelně oznámil, co tu hledám ale místo toho se tu objevil nějaký chlápek v masce. Od prvního pohledu jsem poznal že se jedná o člena tajné policie ale ten mi je k ničemu. Asi bude nejlepší předstírat že něco vím než abych se tu dožadoval audience u někoho, kdo to tu vede. Pohnu hlavou trochu doprava abych viděl na postavu za mnou a jakmile mi nabídne abych jí následoval, zamířím ihned za ní. Ovšem v půli cesty na člena tajné policie promluvím, zrovna ve chvíli kdy okolo mě prochází nějaký neznámý ninja (Tedy jestli vůbec Shiro odešel :D). "Aby jsme si to upřesnily, budu mluvit jedině s velitelkou téhle vesnice nebo s někým, kdo ví jak najít Akatsuki. " Nehodlám tu vyjednávat o tom, s kým budu mluvit, mam jasné požadavky a s nikým jiným mluvit nebudu. To přesně jde poznat z mého tónu hlasu a i z celkového vystupování. Proč tu vůbec jsem ?? jako bych mohl doufat že tu najdu někoho, kdo dokáže přivolat Akatsuki nebo ještě líp, kdyby tu rovnou někdo z Akatsuki byl. Každopádně si musím dát pozor na to co říkám, nikdo se o mě nesmí dozvědět. Pokud člen policie nebude chtít změnit směr nebo mě nezastaví někdo kolem, tak pokračuji ihned za ním. |
| |
| Deštná... Někomu kape na karbit... Kioshi Muž nezmění ani tempo chůze ani směr. "Mluvit s naší vůdkyní možná budete podle informací, které poskytnete." Pronese klidným hlasem. Nakonec zahne do jedné z místností... No víš o tom, že někteří mají nějaké úchylky, ale tento muž musí být hodně úchylný. V jeho kanceláři je komplet motýlí výzdoba. Na stěnách jsou malby motýlů a v poličkách krabičky za sklem. Kam mu padne oko, je nějaký motýlí motiv. Vše je završeno obří kuklou, která visí od stropu nad křeslem muže. Ten se do něj posadí a tobě ukáže na židli, která je proti němu. "No tak můžete začít. Co by jste pro nás měl?" Zjevně je připraven přijmout informace. |
| |
| Deštná Trochu jsem se divil, když mě člen tajné policie uzemnil jednoduchou odpovědí a dál pokračuje svojí cestou. Sice jsem mu mohl nějak odpovědět, ale zřejmě by to nemělo cenu. Jak já nesnáším vyjednávání , teď abych si hrál na velkého diplomata jinak mě k té vůdkyni nepustí. Bez další slov či zastávek dorazíme do nějaké místnosti, ve které se člen tajné policie usadí a promluví na mě. Jelikož se zrovna zabývám prohlížení téhle zvláštní místnosti, není divu, že mu neodpovím a teprve až po nějaké chvíli se na něj obrátím. No to je hnus.......motýlí farma.......ten chlápek bude těžkej psychouš... "Jak jistě víte, před několika dny napadla malá skupina Skrytou písečnou a společně s ní i ostatní čtyři hlavní skryté vesnice. Já jsem velitel speciální vyšetřovací skupiny ze Suny, která má za úkol vypátrat kam zmizeli ti,co napadli naší vesnici. Pronásledovali jsme je několik dní až nás stopy dovedli přímo sem, tudíž tu někde musí být a nebo je zde ukrýváte. O dalších věcech budu mluvit pouze z vůdkyní této vesnice a s nikým jiným." Ruce mam jen tak volně po dél těla a s klidným výrazem sleduji člena tajné policie, na kterého jsem právě mluvil. Tvářím se sebejistě a klidně ale takhle se tvářím už odjakživa. Jsem připravený šáhnout do kapsy, abych popřípadě vytáhl čalenku Suny a dokázal tak to co jsem říkal. Takže jak se rozhodneš..........hmm???....... |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha *Tobi* Kizashi pro Takže až na Kisameho prstýnek všechny ostatní mám... hezké. Konan si ty dva ponechala, aby nás mohla sledovat... takže uděláme pár změn. Drahá Konan si už nebude sledovat Akatsuki jak se jí zlíbí... ale to ještě může chvíli počkat... Seskočím ze sochy Kacířského démona a trochu se protáhnu. Ještě chvíli a budu moci začít s tréninkem s Osmičkou, otázka je jak se s tím démonem domluvit... hmm... tak či onak, teď bude třeba udělat ještě něco jiného. Pohlédnu na sochu a usměji se sám pro sebe. Nuže... bude třeba napravit pár věcí. Začneme se Sunagakure no sato... Sabaku no Gaara je především spojencem Hokageho, pokud mu cokoliv řeknu o svých plánech, tak to vyžvaní tomu Narutovi, ale co když mu prostě řeknu jen to, co budu chtít aby pak vyslepičil? Haha... Než by kdo řekl švec tak se pomocí své transdimenzionální techniky přenesu do Suny... tedy jako slušný člověk rovnou před vstupní bránu. Vzhledem k tomu, že mě zde nejspíš stráže již "znají" tak do sebe nechám vystřílet všechny jejich techniky, aniž bych se hnul a počkám až vznikne vhodný prostor k "rozhovoru". Jakmile se tak stane, tak veliteli stráží u té brány jen řeknu: Ano správně, jsem Kizashi Uchiha současný šéf Akatsuki, děkuji za přivítání..., skoro mile se usměji. A bylo by výborné, kdybyste informovali o mé přítomnosti Kazekageho a ne - nehodlám ho zabít, ani unést, ani zničit Sunu ... aspoň ne dnes ... takže klid. A ještě něco, klidně na mě miřte těma zbraněma nebo mějte připravené techniky jestli vás to uklidní, ale vězte, že kdybych chtěl, tak už jste všichni do jednoho po smrti... ááá... ne nic, to je zatím všechno. Kávu a zákusky můžete servírovat později. Po celou dobu mluvím trošku výsměšným tónem a čekám na příchod Kazekageho a sharinganem aktivovaným na zakladní stupeň (ne MS) sleduju pozorně tok chakry v okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Váté písky... Suna Tvojí technikou ses opravdu přenesl do lokací kde by měla být Suna, ale... No něco zjevně není úplně správné. Místo kde ses vyskytl je momentálně ponořeno do nevídané noční písečné bouře. Je to velice nepříjemné. Tisíce zrnek písku dělají efekt coriolisovo bouře. Ze všech stran na tebe útočí tisíce písečných zrnek, které řežou, bodají, párají a trhají. Jestli je tohle nějaké jutsu, tak ho rozhodně neznáš, ale zdraví rozum ti radí neotevírat oči a zdekovat se z dané lokace dřív než písek projde oblečením a prořeže se na kůži. Stačí přesun o několik desítek metrů a jsi mimo tuto cyklonu. Vidíš, jak nad Sunou stoupá do výšky ohromný sloup cyklonu naplněný pískem. Je celkem jasné, že se jedná o nějakou barieru. Otázka je jestli se tam usadila jako obrana a nebo útok. Každopádně v tento okamžik už můžeš bezpečně otevří oči, aby jsi se mohl sharinganem podívat na podstatu bouře. Překvapivě samotná bouře není nabytá chakrou. Vypadá to, že je to přirozeného původu. Tedy vypadalo by to, kdyby ses nevšiml asi půlminutového intervalu, kdy celou strukturou proběhne náboj chakry, který tento přírodní úkaz udržuje. Takže zřejmě "jenom" obranná bariera. V této barieře vidíš i nějaká ohniska chakry, ale zjevně to bude další obraný pás podobný zemní minám širokého rozsahu. Chvíli to trvá než se něco stane. Bouře se sice neuklidní, ale vystoupí z něj překvapivě samotný Kazakage. Sharinganem vidíš, že se jedná o samostatnou jednotku. Tedy buď samotný Kazakage nebo jeho písečná kage klon. Obojí celkem nepříjemný. Kazakage se na tebe podívá s mírným despektem, zjevně ještě nezapoměl na to co prožil v rukou Akatsuki a jeho syn (poslední Junchiriky Shukaku). "Mluv." Jednoduchý povel, který značí, že se rozhodně nemá v plánu moc vykecávat. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha *Tobi* Kizashi pro Zatraceně..., pomyslím si nakvašeně, když se ocitnu uprostřed pouštní bouře a rychle se přenesu mimo ní. To nevypadá na náhodu řekl bych...Sabaku no Gaara... no jistě..., ušklíbnu se a chvíli sleduji fungování té bariéry. Tohle musí žrát docela dost chakry... hlavně... musí mít nějak utvořený systém, kterým se to automaticky spustí, když se objevím. Budu tomu muset přijít na kloub. Chvíli se ještě kochám, ale v tu ránu je tam Kazekage, takže se musím zase soustředit. Ententýky dva špalíky, jsi klon nebo ne? Popřemýšlím trochu ... ale ono je to v podstatě jedno, protože Gaara či jeho klon si tady uprostřed pouště mohou utvořit klidně 1000 klonů a nebude je to stát ani zdaleka tolik chakry, kolik by na něco takového potřeboval uživatel Tajuu Kage Bunshin techniky přičemž ty klony budou stejně silné. Tohle je nepříjemné na jakýkoliv pád, ale tak co... kvůli sluníčku jsme sem nešel. Na Kazekageho výzvu poměrně klidně odpovím. Mám pro tebe dárek Yondaime Kazekage. Tímto ti veřejně garantuju, že tvá vesnice již nebude terčem mých aktivit a jednostraně ukončuji válku. Vy si klidně proti mě válčete dál jak chcete, ale jedinou mou odpovědí bude ignorance a nezájem. Také součástí toho je mé jednostranné rozhodnutí upustit od plánu Měsíčního Oka a vzkříšení Juubiho... a také ti mohu zaručit, že už nemám žádné ambice na získání světovlády. Abych ti to dokázal - tak ti v dohledné době přinesu i druhý dárek..., následuje dramatická pauza. ... protože už nemám zájmu na světovládě, ani na světovém genjutsu ani na válce, tak vám tímto vracím Ichibi no Shukaku - v dohledné době jej přinesu a osobně ti ho předám. Jediné co k tomu potřebuju - aby se to urychlilo je pečetící nádoba, kterou jistojistě přechováváte ve vesnici. Přeci jen... dovést ho sem pod kontrolou sharinganu se mi nechce, když se musím soustředit na tebe a další případné ninje. Navíc jak tě znám by sis to vyložil jako útok proti tvé vesnici a to by bylo... nedobré nedorozumění. Odmlčím se a nechám ho v klidu vstřebat informace. Teď si asi v duchu říkáš "Co za to ten sráč jménem Uchiha Kizashi chce že? No.. co bych chtěl.. nic nechci. Vůbec, ale vůbec nic nechci. Prostě jsem se rozhodl vám dát zpátky vašeho démona a garantovat vám klid a mír ze strany Akatsuki - a nechci za to vůbec nic. Trochu se pousměji a nechám mu slovo. Zatím se naoko bezstarostně rohlédnu po poušti (přičemž si však dávám setsakramentskýho majzla na Gaaru). |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Váté písky... Suna Kazakage nehne ani brvou. "A život mého syna mi máš v plánu vrátit jak?" Zjevně fakt, že bude mít ve vesnici démona ho ani tak moc nenadchl, nebo spíš to není na něm vidět. "Já nevedu válku proti Akatsuki. Já vedu válku proti tobě a tvým společníkům. Tvoji společníci a ty jste stáli Sunu už moc krve, za kterou nedostala zaplaceno." Pronese klidným hlasem, ve kterém je slyšet přesýpání písku. Jeho postoji se není co divit. Krom několika násobného napadení vesnice, unesení jeho sestry, unesení a zabití jeho syna si může jeden připočítat i fakt, že Akatsuki se zmocnili předchozího Kageho. Málo kdo rozlišuje v tuto chvíli akce Orochimara a jestli zrovna u Akatsuki byl nebo ne. "Až umřou všichni z Akatsuki, kdo nechali naši vesnici trpět, budu se moc bavit o míru." Otočí se a vypadá to, že jde zpět do bouře. "Já své slovo držím." Na to konto vstoupí do bouře. Nevypadá to, že by se mělo něco dít. Najednou se však z bouře zvedne pruh a před tebe dopadne mrtvé tělo. Celkem dělá problémy ho poznat... Je celé pokroucené, pomlácené ... přesto povědomé. Tsuki. Vaše kočičí dáma si zjevně udělala výlet mimo plán a narazila na špatné lidi. Rozhodně se teď vydala na úplně jiný výlet, ze kterého se jen tak rychle nevrátí. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha *Tobi* Kizashi pro Poslouchám Gaaru a nehnu ani brvou jeho postoj je celkem očekávaný a předpokládatelný. Neboj Gaaro, až tohle skončí, tak zmizím v propadlišti dějin... ale ještě mě čeká moc práce, Ichibiho si vezmeš, i kdybych ti ho měl do Suny dotáhnout s plnou parádou..., pomyslím si jen pochmurně. Kčertu s tím... kdybych neměl tolik práce, tolik plánů a kdybych nechtěl... klidně bych svůj život za život tvého syna vyměnil... ale bohužel, svou roli musím dotáhnout do konce, takže jak kdysi říkal Itachi svému bratříčkovi, tak říkám dnes já celému světu shinobi - nenáviďte mě až za hrob.... Chceš mě zabít ... to celkem chápu ... a s životem tvého syna. Můžu se přeptat Orosliza... totiž Orochimara a uvidím zda-li by se v této věci dalo něco udělat. I když hádám, že Edo Tensei není asi ten druh oživení, který by tě uspokojil. Nicméně jak jsem řekl - Shukaku se vrátí do Suny a válčit proti vám nebudu - mám k tomu své důvody, které jsem už říkal Sasuke Uchihovi předevčírem v Konoze. Možná - teda určitě jsem hajzl a sráč - ale kromě mě je tu ještě někdo jiný, který je Xkrát nebezpečnější než já. Nejsem z toho dvakrát nadšený, ale musím zkrátka vyzbrojit shinobi vesnice, aby měly šanci odolat ... samozřejmě mohl bych si stvořit vlastní armádu jinchuuriki, ale... to by jen vyustílo ve válku všech proti mě a vedlo k dalšímu oslabení shinobi světa a ten třetí co tu je, by se jen smál. Nejprve zaútočil na nás - ale nepochybuju ani na okamžik, že příštím, kdo je na řadě jsou vaše vesnice a protože zkrátka čas a zdroje, které mám mi neumožňují včas reagovat, tak musím to řešit takhle. Vezmeš si zkrátka Shukaka, i kdybych ho měl přemístit do Suny v plné parádě. Buď si ho vezmeš po dobrém, nebo po zlém - je mi to zcela jedno. Nenáviď mě jak chceš, považuj mě za co chceš - je mi to zcela, ale zcela jedno. Pak Gaara zmizí jakoby do bouře a vyhodí z ní tělo Tsuki. Hups... no... tak tím máme o jedno volné bijuu navíc. Stejně to byla jen sadistická mrcha co věděla příliš mnoho. Ušklíbnu se a odpovím mu. Jo to je vidět - tu nádobu prosil bych... tedy pokud tu nemám Shukaka zanechat volného a v plné parádě. A mimochodem - já své slovo držím taky - Shukaka dostanete a na možnost reinkarnace tvého syna se přeptám. Ostatně těch možností jak ho přivést zpět k životu je více, než jen ubohé Edo Tensei, které by ho přivedlo jen ve formě chodící mrtvoly. Ostatně tebe taky kdysi oživili speciální technikou... myslím Teisho Tensei se tomu říkalo, akorát netuším, jestli ještě existuje někdo kdo to umí - Chiyo byla snad jediná známá uživatelka. No ale dosti o tom, jak jsem řekl - přeptám se nejdřív Orosliz... Orochimara a pak se poohlédnu po jiných možnostech. Pokud to půjde, tak toho synka dostaneš zpátky a to z jednoho jediného důvodu. Protože já KIZASHI UCHIHA momentálně nemám zájmu a na žabomyších válkách. Když holt pro to, abys odložil svou mstu vůči mě o nějaký ten pátek potřebuješ zpátky synka tak ho dostaneš. Potřebuju Sunu, která bude řešit skutečné problémy tohodle podělanýho shinobi světa a ne Sunu, která bude všechnu energii napínat na honění mě a svých partnerů, když je tu třetí strana, která hodlá nejspíš s tímto světem zůčtovat v mnohem větším měřítku než já. Viděl jsem co umí... síla jednoho jejich ninji odpovídá síle Bijuu ... tak nic.. já zase poběžím... Vyčkám jestli mi dá tu nádobu (přeci jen by mohl - představa, že mu tady Shukaka vyhodím bez pardonu by mohla být dostatečnou motivací) a také na nějaké jeho případné reakce a potom zmizím i s tělem Tsuki do své dimenze. |
| |
| Brány Konohy --> Most Čekám u brány a vyhlížím vyžádané členy týmu. Po chvíli ke mě dorazí dvě skupinky. V první je Lee, Neji a TenTen, kterou jsem na této misi nechtěl. A druhá skupinka, která je tvořena Konohamarem a Anko. Pohlédnu na Suigetsa, který tu se mnou čeká od začátku a řeknu: "Tihle lidi se svýma schopnostma vůbec nedoplňují... Tohle bude jeden velkej propadák..." Počkám až se přede mě všichni nějak seřadí. Zběžně je přeletím pohledem a zhluboka se nadechnu. "Tak jo... Nevím jestli jste informovaní o tom, kam máme namířeno a proti čemu budeme čelit, takže vám to shrnu... Přenesu nás k mostu Uzumaki Naruta, který se nachází ve vlnkové zemi.... A právě k tomu mostu míří několik členů Akatsuki za účelem jeho zničení... Takže až se tam objeví, tak jim nakopeme zadky... Jasné??", shrnu jim plán naší mise a dostanu mírný záchvat kašle. Jen co mě přejde kašel, tak aktivuju svůj EMS a vytvořím průchod. "Jdeme!!", zavelím a ukážu na nafialovělou étericky vypadající spirálu, která se vznáší v prostoru. Počkám až všichni projdou a vydám se za nimi. ------------------------------------------------------------------------------------------------------ Na druhé straně vyjdeme v lese kousíček od mostu. Já se opřu o nejbližší strom a propadnu v ošlivý záchvat kašle. Krve, která se objevuje na mé ruce, kterou si zakrývám pusu, se snažím nevšímat. Jakmile alespoň trochu popadnu dech, tak si otřu pusu a otočím se k ostatním. "Tak jo... Neji se i s Tenten přesune do poloviny mostu a začne s pozorováním okolí... Suigetsu se přesune do vody a bude se pohybovat poblíž Nejiho pozice... Konohamaru a Anko se přesunou na druhou stranu mostu, kde se schovají a budou hlídat... No a já s Leem zůstaneme schovaní na této straně mostu a také budeme hlídat...", řeknu podrobný plán a zamyslím se nad tím co jsem mohl vynechat. "Ano... Málem jsem zapoměl... Neji, až zahlédneš někoho podezřelého, tak dej vědět Suigetsovi, který je ve vodě mnohem rychlejší a který bude informovat obě hlídající skupiny...", dodám a mávnu rukou, čímž dám rozkaz k zaujmutí pozic. Sám se, ale zatím nikam nechystám. Sednu si ke stromu a chvíli odpočívám. Až toho sráče Orochimara dostanu do rukou, tak zaplatí za vše, co provedl Uchihům..., pomyslím si a zatnu pěsti tak silně, až se ozve zaloupání v kloubech. Po pěti minutách mlčení a odpočívání jsem se zvedl a vyrazil jsem na svou pozici, kde jsem se schoval a vyčkával na vhodnou dobu. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Ksancelária hokageho (Môj strýko) Ozvalo sa zaklopanie. Po pokyne vstúpi pustil jeden z konohských shinobi dnu staršieho muža. Mal niečo cez päťdesiat. Dlhšie čierne kučeravé vlasy, statná postava.... Typoval by si šerm. Vo vlasoch sa mu už sem tam zjavila šedina. "Dobrý deň Hokage-sama. Som Nam Seong Han a pochádzam z Dediny skrytej v Tieňoch v Démonej krajine." Počká, kým ho vyzveš a posadí sa. "Prišiel som, lebo ma o to požiadala neter. Je to milé a múdre dievča. Je škoda, že má taký osud. Určite ste už počuli meno Nam Ji-Min. Áno, tá, čo zabila daima Snežnej. Nedeste sa, Hokage-sama. Prosím vypočujte ma." A strýko začne hovoriť. "Bolo to tri roky pred jej narodením. Bol som jedným z členov daimovej gardy, keď sa prišlo na to, že klan, z ktorého som pochádzal, kuje pykle proti rade starších a kagemu. Požiadali nás, ako gardu, aby sme ten klan vybili. Presvädčil som starších, aby nechali deti, mladšie siedmich rokov žiť, ale akosi sa to zvrhlo. S mojich príbuzných sa mi podarilo zachrániť len Ji-Min. Mala dva roky. Aby sa nikdy nedozvedela, čo sa stalo, odišli sme s dediny. Vychovával som ju sám, no po čase nás niekto našiel. tak som ju zobral sem za more, kde jediný spôsob prežitia, pre shinobi bez dediny, je stať sa lovcom ľudí a nie každá práca je legálna. Za jej chyby a život môžem ja a nie ona. Pre to Hokage-sama... Pokúsili sa ju zverbovať Akatsuki. Ak s tým budete súhlasiť, poskytneme Vám všetko, čo o nich zistí." Starý pán čaká, čo povieš. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Váté písky... Suna Postava Gaari se v písečné bouři rozmaže. Vypadá to, že se nic neděje. Chvíli čekáš... Bouře okolo Suny zuří. Nakonec uítíš ve své blýzkosti chakru. Je rozhodně menší než Gaarova. Díky Sharinganu vidíš i na celkem solidní dálku, že se jedná o jednoho shinobi. Když dojde na dohled, musíš chvíli přemýšlet, co se děje. Je to malý černovlasý chlapec ve věku 8-10 let. Na zádech vidíš velký složený vějíř ale čelenku Konohy. To by nebylo všechno. Nese v rukou velkou pečetící nádobu. Poměrně solidní vzdálenost od tebe jí položí na zem a vyskočí na ní. Všimneš si, že má přes oči černou pásku, uvázanou uzlem v zádu na hlavě. "Já Sabbaku no Rayu ti dám nádobu, pod podmínkou, že slíbíš, že doneseš protijed pro mou mamku." Snaží se o sebejistý hlas, ale přeci jen je to malý chlapec, na kterém je vidět, že se bojí. Zjevně dospělí by nesouhlasili s jeho počínáním. Rozhodně není asi úplně hloupý, protože přišel na poměně velkou vzdálenost, která by mu, pokud bys nepoužil skok, měla poskytnout čas na to, aby se pokusil zmizet. Páska přes oči a jeho schopnost vědět kde jsi, naznačuje, že bude i sensor. Když pobereš jeho vzhled a jméno analýzou, usoudíš, že to musí být na 95% synovec Gaari, syn Temari a Shikamari. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha *Tobi* Kizashi pro Hmm... tak s tímhle týpkem si člověk nikdy moc nepokecá, ale co... od toho tu nejsem. Gaara zmizel a já zůstávám osamocen v poušti. Notnou chvíli se nic neděje, ale po chvíli můj sharingan zaznamená jakousi chakru - o dost menší než Gaarovu. Děcko? Přejdu ho zkoumavým pohledem. Čelenka Konohy? Vějíř... černé vlasy... páska přes oči? On je..slepý? Chvíli na něj zírám skoro jak na "zjevení", protože mi nejde příliš do hlavy oč tu běží. Vidím sice, že nese nádobu na Shukaka... ale to mohl Gaara snadno doručit taky. Proč poslali děcko? Schopnosti toho dítěte mě znovu překvapí, když vidím jak si drží "pěkně dištanc" ode mě. Nevidí mě... ale... no jistě.. senzibil ... a nejspíš syn Temari a Shikamara... tohle je vážně zajímavej kříženeček. Jestli má po Temari fuuton a po otci myšlení a stínové techniky.. i když ty by mít nemohl, to vylučuje elementární rekombinaci živlů... buď jedno nebo druhé... ale i tak.. a k tomu ještě senzor... jáj, z tebe bude jednou užitečný shinobi. Klidně si vyslechnu co řekne a nechám ho chvíli čekat na odpověď. Gaara si mě určitě zkouší, možná je to klon s henge... ale ta chakra je jiná... ne to nebude klon. Každopádně určitě si to muselo to děcko vydupat, aby se se mnou mohlo setkat... ale jestli je Temari nemocná... sestra Gaary... tak Gaara zdá se přijme rád pomoc i od ďábla, když toho prcka pustil až sem. Dívím se, že si Gaara neřekl o ten protijed sám a pouští ke mě bezmocné děcko - tedy pokud to nemá "nějak" pojištěné. Chvíli mlčím a pak konečně odpovím: Takže Temari je na tom zle? No to se podívejme... Samozřejmě, že ti protijed seženu, ale potřebuju vědět na co ho mám sehnat. Proti jakému jedu? Je to něco co vyrobil Orochimaru?... ...pokud jo, tak budiž ti země lehká Temari... Nebo se snad jedná o něco jiného? Asi to nebude běžný jed, když jsi přišel o pomoc požádat mě. Mohu ti však slíbit... že ti protijed obstarám či spíše pro jeho obstarání udělám vše co budu moci - ať nedávám nesplnitelné sliby... a mimochodem... ty jsi syn Shikamara a Temari že? Velcí ninjové a uctyhodní nepřátelé..., pousměju se trochu a vyčkám na jeho reakci. Ideální způsob jak si Gaaru zavázat. Dostane zpátky syna i Shukaka, k tomu mu uzdravíme sestřičku... a necháme Sunu na pokoji... ten mě bude ještě líbat ruce... nebo nohy... ale..sakr... ten kluk, jestli je to senzor... tak by mohl vidět Hachibiho uvnitř mě... KSÓ! Měl bych ho rovnou sejmout... ale ... Naibun v Konoze to ví taky, takže... to nemá cenu příliš tajit. |
| |
| soukromá zpráva od Osud pro Váté písky... Suna "Byla zajata Orochimarovo poskokem, který jí držel pod jedem. Když prchla, měla protijed na 6 dní. Zbívají jí dva dny, pak umře." Do hlasu prosákne i jistá emoce absoulutního strachu o matku, která přesákne dokonce strach z Kizashiho. "Prchla z hideoutu Orochimara. Ten jí sliboval trvalý protijed, když by zradila Kazakageho." Podá informaci. Najednou se začne rozhlížet. "Musím jít. Věřím, že pak vám Kazakage půjde víc na ruku." Strhne ze zad vějíř. Mávnutím ho rozevře. Odhalí se temně fialové fialové pozadí se stříbrnýma kolama. Naskočí na něj a vyrazí do bouře. Opravdu rychý pohyb, který ukazuje jeho specializaci. Ty sám cítíš v okamžiku, kdy se klučina odlepil od země, že se začínají přes bouři přibližovat 5 dalších shinobi. Velkou chakru Gaari poznáš celkem dobře a to není ta největší. Máš tak čas dostat se k nádobě a vypadnout, aby ses s nima nemusel utkat. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha *Tobi* Kizashi pro Tak přeci Orochimaru ... aww... ten slizoun je stále větší a větší přítěží. Ale jak ho donutit spolupracovat? Podřídit jeho vůli mé vůli pomocí sharinganu... pochybuju, už měl tu čest s Itachim i se Sasukem, snad nemůže být takový idiot, aby na to skočil potřetí... ale ten kluk se o svou matku bojí tak, že vyjednává s největším nepřítelem jakého zná. Tenhle pocit už léta neznám... bát se o někoho... před mnoha lety jsem se bál o bratra... tehdy když jsme měli soupeřit o to, kdo získá z nás dvou MS... nakonec mi své oči dal dobrovolně a já ho stejně musel zabít, aby na to otec nikdy nepřišel... vždyť vyhrát měl ten silnější... co jsem vlastně za člověka? Kčertu... kdo by řekl, že mě rozhodí malej kluk co se bojí o svého blízkého. Krucifix Kizashi dej se do kupy, tohle "páchání dobra" je pro mě náročnější než jsem myslel... Dobře... dám si sraz s Orochimarem a vyřídím to. Zkusím z něj vymlátit ten protijed a zítra či pozítří nejdéle ti ho přinesu ... dávám ti své slovo. Krucinál co to se mnou je? Už mi to vážně leze na mozek... nádobu mám, tak se na něj můžu vykváknout... a stejně to dělám jen kvůli tomu, abych si naklonil Gaaru. Trochu ztuhnu ve tváři a nasadím absolutně neproniknutelný výraz i když to má před "slepým" asi nulový význam. Počkám až odejde a volným krokem vyrazím k nádobě. Sharinganem ještě překontroluju, jestli není "nějak" upravená a nejsou na ní stopy chakry. Pokud ne - tak nelením (s ohledem na blížícího se Gaaru a jeho nejspíš elitní shinobi) a zamířím rovnou do své dimenze i s nádobou. Ve své dimenzi se zdržím jen chvíli - nejdřív skočím pro tělo Gaarova syna, které vyzvednu z jednoho z našich hideoutů a uložím ho ve své dimenzi. A nakonec, zaměřím znovu Orochimarův prsten (Zvučná) a přenesu se přímo tam. Toho parchanta ale budu muset zabít čtyřikrát pokud dojde na boj... a ještě předtím z něj musím vyrazit to sérum a oživovací techniku... krucinál bych se na to... proč to musí být tak komplikované. Aspoň, že díky Naibunovi vím, co Orochimaru se svými těly vyvádí... |
| |
| Posel Vyslechnu si posla a zamyslím se nad osudem mladé dívky. Myslím že vás chápu a tuším kam míříte. Teoreticky by bylo možné aby zde později žila aniž by ji lovili, ale nic zatím neslibuj. Rád bych si poslechl úplně vše co mi můžete říct včetně té nechvalě slavné práce kterou zvládnula. Odmlčím se a podívám se na skříň. Natáhnu se ke skříni a vytáhnu z ní polštářek s křišťálovou koulí. Zachvilku mrknu na most... Tak máte-li mi tedy ještě co říct, na nic nečekejte. Poslouchám. Otevřu první šanon s dokumenty a začnu pracovat což je z mého pohledu víceméně tak trochu nezdvořilé, ale mám i jinou práci než jen povídat si s ostatníma a navíc mám rodinu... musím to vše nějak stihnout. |
| |
| U Konan Děkuji Konan-sama, očekávejte prosím brzy můj návrat Lehce jsem se uklonil, opět si omotal šálu kolem obličeje a vyrazil ven. Venku na mě už čekal Ponta a spolu s ním jsem se vydal směrem k bráně a odtamtud jsem nabral přímý směr ke Kumogakure no sato. Tušil jsem že tam to budu mít nejtěžší a tak jsem to chtěl mít z krku co nejdříve. Po cestě jsem ke svému překvapení pak potkal jakéhosi chlápka ze Suny co normálně na ulici tvrdil že je z vyšetřovacího týmu a pátrá po nás. Jsi trošku mimo mladej ne? lehce jsem se zamračil. Načež jsem ho nenápadně sledoval a předstíral že si vybírám nějaké pitomosti až zalezl ke Konan do kanceláře, postavil jsem se před vstupní dveře a čekal. Uvidíme co je zač... |
| |
| Zvučná... Když kocour není doma, myši mají prééé... Toshiko Je to tak známé, když není kocour dom, mají myši pré. Tak je to i dnes. Strýček Orochimaru je už 4 dny pryč a tebe má na dohled shinobi Kizea. Celkem neochotná osoba, která je celkem v pohodě, dokud po ní něco nechceš. V okamžiku, kdy po ní něco chceš, pošle t cvičit do malé podzemní arenky. Tak to bylo dva dny zpět. Jeden je rád, ale není to nic, co by člověka bavilo. Zvlášť tady, když je tu spousta míst, kam se jeden může podívat. Hideout stýčka Orochimara je plný zajímavostí za zamčenýma dveřma. Většinou ovšem stačí najít správnou cestu v tomto podivném bludišti a aspoň jedny otevřené dveře se najdou. Ne vždy je za dveřma něco zajímavého. Jednou to byly jen staré smetáky, jednou to byl starý zaprášený pokoj nesoucí známky boje a cvičení. Jednou to byla místnost naplněná pachem dezinfekce a podivnýma vanama, kde plavali podivné humanoidní věci. Tam tě už i strýček přistihl. Dostalas vynadáno a vytrestáno, co se do tebe vešlo a ještě kus na vrh. Popravdě tehdy jsi vidělapoprvé zlou a přísnou tvář tvého strýčka. Ještě několik dní po tom jsi z toho měla noční můry. Dneska ses se směsí strachu, vzrušení a adrenalinu dostala za další dveře. Tahle místnost je naplněná opět pachem dezinfekce. Naštěstí žádné vany, ale několik polic a kartoték. Vše je dozdobeno krásným výhledem z okna. Jeden z mála výhledů, které jsi viděla. Záclonama zrovna prochází krásný vánek. Venku je ož po soumraku a obzor se zabarvuje z krvavě rudé do tměvé černě noci. Toto krvavé světlo hází podivné stíny na předměty na stole ve středu místnosti. Jedná se o skleněné nádoby, ve kterých se nacházejí podivné věci... První vypadá jako podivný míček s malbou oka a vtipnou kaničkou na druhé straně. V další nádobě plave podivná rybička, která má tvar lidské ruky. Dokonce má na jedné ploutvičce prsten s nápisem Sora (Nebe). Prohlížíš si podivnou rybičku, když ti dojde, že je v místnosti ještě někdo. Země Zvuku... Setkání s velkým slizounem... Kizashi Proskokem přes svou dimenzi si se dostal do Zvučné. Přenesl ses do lokace prstenu. Vidíš jak oknem dopadají rudé paprsky soumraku. Krásné pozadí k tomu potkat toho slizkého hada. Jaké překvapení, když ho nikde nevidíš. Namísto toho jsi se objevil něco málo přes metr za zády malého děvčátka, které má zjevně zrovna na starosti prozkoumávání nějaké slenice. Celkem jasně ve vnitř vidíš ruku naloženou v nějakém roztoku a na ní Orochimarovu Soru. Děvče si zjevně už uvědomilo tvojí přítomnost. |
| |
| Deštná... Kazuki Kioshi Muž chvíli mlčí. Zjevně zvažuje tvoje slova. "Možná by jste měl vědět, že naše země prošla za několik let několika podstatnýma změnama." Zapře se do křesílka, že je přesně pod kuklou. "Stali jsme se uznávaným neutrálním území. Neukrýváme žádné zločince. Naše země je otevřena každému, kdo chce začít nový život." Dokončení věty, že k tomu musí mít značné prostředky nechá vyset ve vzduchu. "Pokud by zde někdo byl můžete vyžádat jeho vydání." Otázka peněz stále celkem dobře zní. "Pokud by provedli něo v naší zemi, vyřídila by si to s nima naše jurisdikce." Pak se opět nakloní dopředu. "Každopáně na naše území nevstoupil nikdo z Akatsuki a ani jiné zločinné organizace." Ukončí. Zjevně jsi mu neposkytl žádné informace, které by nevěděl a nebo jim věřil. Stejně tak nemá s nima v plánu otravovat prozatím vůdkyni vesnice. |
| |
| Ve Zvučné ... místo Hada děvčátko: Ocitnu se v jedné z mnoha pracoven Orochimara a jeho poskoků ve Zvučné vesnici. Koukám, že ses přestěhoval nad zem... dost drzé na někoho, kdo by raději neměl vylézat ze své slizké skrýše..., podívám se skrz okno na západ slunce a mírně se ušklíbnu, potom se rozhlédnu po místnosti. Fajn prsten tu je... ale kde je Orosliz? Pomyslím si trochu zamyšleně a teprve nyní ke svému překvapení zaregistruju holčičku co si prohlíží prsten na té vyschlé ruce, kterou kdysi Itachi usekl Orochimarovi. Holčička? Orochimaru ty prase... čím jsi starší tím jsi hnusnější, čímpak tě asi to děvčátko zaujalo, že si ji tady držíš? Pomyslím si napůl zhnuseně a napůl zvědavě, ale ve tváři se mi nehne ani sval. V tom si všimnu, že děvče nějak "ztuhlo" a nejspíš tedy zaregistrovalo konečně mou přítomnost. Chudák holka... žije s největším zvrácencem pod jednou střechou a teď ještě ke všemu bude mít čest se mnou... no... nezávidím to.., pomyslím si trochu sarkasticky a promluvím na děvče klidným hlasem. Zdravíčko jsem tu jen na "skok" ... hledám Orochimara. Takovej ten dědek s bílým ksichtem a fialovými čmáranicemi kolem očí co ještě ke všemu nosí náušnice... určitě ho znáš, když se tady promenáduješ po jeho pracovně. Na tohle nemám čas, jestli tady Orochimaru není, tak jsem v pěkný bryndě... krucifix. Podívám se chladně dívce do očí a odolám pokušení (tak tak) použít oční techniku, abych z ní vytřískal všechny potřebné informace a zase si šel po svých. Tak mluv... kde je Orochimaru, nemám na to tady celej den..., řeknu trochu netrpělivě a vyčkám na její reakci. |
| |
| Mostu Uzumaki Naruta... Sasuke Sasukeho "jednotky" se rozmístí po mostě. Nepříjemné zprávyjako koncetrace tolika shinobi na mostě se nesou mezi lidma celke rychle a tak je most přirozeně do dvou hodin víceméně prázdný až na pár zvědavců a nebo opozdilců. Pomalu přijde večer a nic... Stále čekají. Most Uzumaki Naruta... Monument na odstřel... Děvčata z Akatsuki Vaše celkm spěšná cesta váz zavedla na nejzápadnější část země ohně, kde je postaven samotný monument Uzumaki Naruta. Most je na první pohled celkem solidní konstrukce a poměrně nevyužívaný. Přesto se ve vzduchu vznáší mírné napětí, které nabádá k opatrnosti. Mostu Uzumaki Naruta... Sasuke Kravavě rudý soumrak zabarvil obzor, když Suigetsu přinesl zprávu od Nejiho, že zaznamenal 2 podezřelé shinobi jdoucí od východu. Jejich lokace je cca. 200m od mostu. |
| |
| Deštná Člen tajné hlídky zareagoval trochu nezvykle ale i přesto jsem udržel chladnou hlavu a neustále na něj koukám klidným pohledem ve tváři. I můj hlas je neobvykle klidný a tím se snažím přesvědčit chlápka o tom, že diplomacie je pro mě rutinní záležitost. OVšem ve skutečnosti jsem na vyjednávaní opravdu špatný a tady se snažím domluvit jen proto, že by mi to hodně usnadnilo moje cíle. Asi to chce nahodit trochu tvdší přístup........každopádně musím najít nějaký kontakt na Akatsuki.... Stále stojím na stejném místě, ale tentokrát si zkřížím ruce na hruď a promluvím důraznějším hlasem. "Možná by jste si měli uvědomit že máme jasný důkaz o tom že do vaší vesnice prchli zločinci z Akatsuki, kteří napadli naší vesnici. Už kvůli tomu by jste měli spolupracovat a pokud ani to není dostatečný důvod, tak vás upozorňuji, že se ostatní vesnice držet zpátky nebudou. Jakmile to oznámím v Suně, ihned se to rozletí do všech napadených vesnic a když zjistí že se vám tu někde potlouká Akatsuki, hádejte co udělají. " Stále zaujímám tu pózu důležitého může, ale tentokrát trochu uberu na důrazu hlasu. "Neberte to jako výhružku , jediné co chci je promluvit si s vaší vůdkyní o samotě. S nikým jiným o tom mluvit nebudu." Stále mu koukám do očí a vyčkávám, jak to tenhle chlapík pobere. I když se věnuji rozhovoru, všimnu si cizí osoby s neobvyklou chakrou, která nás za dveřmi sleduje. Nevím kdo to je ani jaký má důvod mě sledovat ale prozatím si ho nebudu všímat. Právě proto nesnáším tyhle rozhovory......nikdy nevíš kdo tě může poslouchat.. |
| |
| Deštná... Kazuki Kioshi Muž se opře opět do křesla a založí ruce. "Na území naší vesnice se nenachází žádný zločinec z řad Akatsuki. To jsme schopni dokázat." Trvá na svém muž. Když začneš s tím, že chceš mluvit pouze s Konan pozvedne hlavu. "Pakliže chcete mluvit s naší vůdkyní, musíte mít dostatečný post a páku k vyjednávání." Opře se o stůl a obličej dá do dlaní. "Ale nepamatuju si, že by odmítla někdy nějakého žadatele." Slovo žadatele zní poměrně urážlivě. Spíše by se dalo pochopit jako žebráka a nebo nebožáka. Pravdou je, že je to pro Kioshiho asi jediná možnost, jak se k ní dostat. Buď spolkne svojí úctu a pýchu a přijme tuto možnost a nebo odejde s prázdnou. |
| |
| Deštná Při další odpovědi od člena tajné policie si v duchu zakleju a tentokrát úplně změním svůj výraz. Tvářím se úplně normálně a to je jasný důkaz toho že tajný člen policie vyhrál . Vlastně mi to je celkem fuk jak se k ní dostanu ale je to jediná možnost jak si s ní promluvit o samotě. Budiž, ať je po vašem. Mohu tedy poprosit o schůzku u vůdkyně téhle vesnice z důvodu projednání nedávného napadnutí pěti hlavních vesnic ?? Jsem tu s pověření Kazekageho a proto bych o tom chtěl mluvit přímo s ní ." Nevím jestli to zabere ale tohle je asi už poslední šance jak se k vůdkyni dostat a teprve až tam začne to pravé ořechové. Počítám že zcela jistě zapře veškeré styky s Akatsuki ale možná by mi alespoň mohla poradit jak je mam najít. Tentokrát mam ruce podél těla a zaujímám pozici normálního chlapa, kterých se tu potlouká spousta. |
| |
| Deštná... Kazuki Kioshi Muž se naknec zvedne. Zjevně spokojen se svým morálním vítězstvím, že tě tam nepouští ani za dara. "Následujte mě do kanceláře." Opět tě provede uličkama budovi, aby se dostal ke kanceláři, která je před vlastním sálem, kde vládkyn země vítá své hosty. "Už má Konan-sama čas?" Zeptá se shinobi, která zjevně dělá post sekretářky a pravé ruky. Ta přikývne a tenkým hlasem špitne. "Žadatel ze Suny je už ohlášen." Pronese. Muž udeří dvakrát do dveří a ty se otevřou. Ustoupí, aby jsi mohl vstoupit do vnitř, pak za tebou zavře dveře. Vítací sál, z kterého zjevně Konan vládne je poměrně velká prostora, která je celkem prázdná. Jediné vybavení, které tam je, je podivné křeslo, na kterém vládkyně sedí. Celá místnost je vytapetována scenériema a krom dveří zde není nic, co by hladkost zdínarušovalo. Samotná Konan je žena tmavě modrých vlasů, celkem příjemné vyvážené postavy s bílou růží z papíru ve vlasech. Věk na ní není moc vidět. Počká až vstoupíš a zavřou se za tebou dveře. Ukáže rukou na prostor před ní, že máš předstoupit. Když tak učiníš, čeká co z tebe vypadne. |
| |
 | Co je to za divného chlápka? Dnešek je dnem, kdy se rozhodnu znovu prozkoumat strýčkovo obydlí, či co. Je teď už několikátým dnem prryč, a podle toho, jak je to dlouho, odhaduji, že ještě jistou dobu pryč bude. Bezva! Zamnu si malé ruce. Není to poprvé, co se chystám vlézt za neznámé dveře. Už jsem to udělala víckrát. Páni, žiju u strýčka od nepaměti a stejně nevím, kde co má! Možná proto, že si to tak hlídá.. Naposledy jsem našla jenom malý kumbál se smetákama. A kdysi předtím jsem našla i ohromně zajímavou místnost! Byly tam takový vany, a v nich nějaký věci, co připomínaly lidi.. Dost hezky to tam plavalo. Líbilo se mi to. Strýček to tam má tak hezky podsvícené, ty vany, že mě z toho i trochu mrazilo, ale na druhou stranu, bylo takové to příjemné, vzrušené mrazení. Jenomže on mě načapal. Potrestaná jsem byla bohatě, což mi ovšem tolik nevadilo - hlavně nemůžu zapomenout na ten obličej. Teda, už jsem na něj trochu zapomněla, ale pořád si pamatuju, že ještě druhý týden poté to bylo mojí hlavní noční můrou. Brrr. Od tý doby si dávám pěkný pozor, aby strýček ideálně nebyl poblíž, když něco takového budu zkoušet.. Ani teď to není úplně jednoduché. Hlídá mě Kizea. Naštěstí se mi podařilo se jí nenápadně ztratit z dohledu. Je celkem v pohodě, ale jen co po ní chci nějakou věc, okamžitě mě pošle trénovat. Ne, že bych trénink neměla ráda, clekem to ujde, ale taky to nemusím dělat pořád. To rozhodně. Cítím se dost vzrušeně, když otevřu dveře do nového pokoje. Už jen co je pootevřu malinko, fakt malinkato, mě ovane stejný pach, jako byl v té předchozí zajímavé místnosti. Dezinfekce. Zavětřím jako pes a potěšeně se zazubím. Když vejdu dovnitř, sice tu nejsou žádné vany, což je celkem škoda (vlastně jsem předtím plánovala tam u těch van pořádat diskotéku, s tím podsvícením, ale kvůli strýčkovi to nebylo tak ideální), ale tohle taky vypadá zajímavé. Tedy, nejprve ne, nějaké police, a v nich hromady a hromady papírů.. Jako první tedy zaregistruji okno. Zhluboka vdechnu vlahý vánek, což je něco, co jsem necítila už pěkně dlouho, a pak vyhlédnu ven. Ta krvavá barva se mi moc líbí. Ani nevím, co mi připomíná.. Ale líbí se mi. Jako by ji nějaký malíř chtěl přemalovat černou.. Hnusák. Obrátím pohled zpět do pokoje, a všimnu si, že červené světlo ozářilo jakési podivné sklenice. Sklenice? Škoda, že ne vany.. Ale tak sklenice jsou taky v pohodě, nejspíš v nich něco bude.. S širokým úsměvem přisvištím ke sklenicím, a prohlédnu si to. Líbí se mi hlavně ta divná ryba. Rybička.. Už už se natahuju, abych si na ni sáhla, přičemž na tváři mi září zubatý úsměv, lehce tíhnoucí k "zlému", když v tom zaregistruju čísi přítomnost. V první chvíli ve mě zatrne. Jestli to je Kizea, tak jsem.. V pěkný bryndě. A jestli to je někdo jiný ze strýčkova obydlí.. Stejně tak pech, protože já si na tu ruku fakt chtěla sáhnout, ale jestli mě někdo uvidí, práskne mě strýčkovi.. A nebo mu můžu rozbít papinu. Těžko říct, jestli to zvládnu, ale strýček říká, že na sůvj věk jsem až obdivuhodně šikovná.. Stále ještě jsem nezaregistrovala, že výraz v jeho obličeji vypadá spíš trochu zlověstně, když to říká.. Ztuhle sotjím, protože nevím, co mi ten někdo řekne (třeba mi to i projde, že, co já vím), když v tom se ozve úplně cizí hlas, a já se bleskově na patě otočím, abych neznámému zírala do tváře. Moje černé oči výrazně kontrastují s krátkými fialovými vlásky. A vypadám nejen roztomile, ale i poměrně nevinně. "Myslíš strejdu Oro - chana?" Nevinně nakloním hlavu na stranu (pozn. myslím, že když v Bleachi "Ken - chan" znamená zhruba "Keníček", "Oro - chan" by teoreticky mohlo znamenat "Oroušek"). "Ale strejda má náhodou moc fajn image.. Závidíš, viď?" Prohlédnu si jeho normálně zbarvený obličej - je mi jasné, že určitě strejdovi závidí jeho bledost. Je tak pomstychtivě žárlivý.. Lehce přimhouřím oči, jako by mě něco zaujalo. Nezdá se, že bych tu informaci byla ochotná prodat tak snadno, ale spíš co se týče toho, že budu mít spoustu keců okolo. "Tohle je strejdova pracovna? Páni, to jsem nevěděla! On mě sem totiž ještě nikdy nevzal.." Pátravě ho přejedu pohledem. Je ot nepochopitlené, ale on je mi vlastně celkem sympatický.. Že by další strejda? Páni, strejda Oro - chan je tak šikovný, že mi ho sem poslal! Můj výraz se rychle změní na roztomilý úsměv. Nesmím si ho přece znepřátelit. "Ale strejda je pryč, pokud vím.." Několika cupitavými krůčky se k němu přiblížím, mezitím, co se zároveň culím a zároveň se dívám trochu zvídavě. Blížím se přesně proto, abych ve cvíli, kdy bude znovu chtít utéct oknem (protože tuším, že když tu strejda není, tak se tu nebude chtít zdržovat), ho chytla za oblečení, a nenechala ho utéct. Vypadá na fajn nového strejdu, tak si ho přece nenechám zdrhnout! "Jak se jmenuješ?" Na mém obličeji převládne úsměv, ale stále se pomalu blížím. Ovšem nevypadá to nijak zlověstně - jak jinak, od malé holčičky. |
| |
| Oro-chan? No to snad ne... S chladnou tváří sleduju tu malou holčičku a vyslechnu si její povídání. Strejda? Oro-chan? Kam jsem to vlezl? To si jako Orochimaru vyrobil dceru...? Blbost! Stejně to není podstatné ... je to jen holka co má nějaké Kekkei genkai, které Orochimara zajímá. Nic víc v tom není, a ta holka nejspíš ani netuší co je Orochimaru zač. Když mi to děvče řekne, že "strejda tady není" tak viditelně přimhouřím své oči ve kterých září mé sharingany. Do háje... má čtyři těla a ani s jedním není zrovna tady. Kčertu. Mám jen dva dny na to abych ho sehnal... Pozoruji tu holku aniž bych hnul brvou zatímco se ke mě blíží. Nejsem nijak nervózní, ta holka se mě nedokáže ani dotknout - to ostatně nikdo - takže jí klidně nechám se přibližovat dle libosti, ale jistý stupeň ostražitosti stále zachovávám. Jednak proto, že všechny exepláře, které si Orochimaru kdy vydržoval uměly něaco obvykle dost nepříjemného a druhak proto, že se tu také může vyskytnou někdo jiný. Trochu se rozhlédnu, abych zjistil případné stopy jiné chakry než je ta moje a té holky a pokud nic nezaregistruji, tak se na ní znovu podívám a dám si ruce křížem přes prsa chvilku poté co se mě zeptá na jméno. Docela zvědavá ne? Ale dobře no... jmenuju se Kizashi. A ne ... nezávidím Orochimarovi jeho obličej ani to ostatní..., odpovím chladným a klidným hlasem. ...ani to, že je to zatracenej Had co jediný co umí je naštvat každého koho neumí vyděsit či zabít. S tím jak se přibližuje si přidřepnu, abych se snížil na její úroveň a podívám se jí svýma rudýma "očkama" rovnou do těch jejích. Mé pokušení podrobit jí oční technice a dozvědět se od ní všechno co potřebuju je už skoro hmatatelné, ale navenek se to nijak neprojeví. Ještě ne... je to jen prtě co je dost potěšilé na to, aby se ke mě přiblížilo. Zkoumavě si tu holku prohlédnu a chladně řeknu: To ti "strýček" neřekl, že k cizím lidem by ses neměla přibližovat? Co kdybych tě chtěl třeba ... třeba nějak ublížit? Podle toho jak jsem to řekl, je asi vidět, že mě zrovna tohle nenapadlo. A vůbec jak ses sem... k "strýčku" Orosliz.. Orochimarovi dostala? Zeptám se ještě docela zvědavě. |
| |
| U medvědí vesnice Jen co jsem vypustil své Kikaichuu s úmyslem objevit větší koncentraci chakry, objevil jsem jí. Bohužel pro mě se tímto bodem stalo tělo, které jsem držel uzavřené v zámotku. Nebýt Akimichiho jehož reakce byly rychlejší než moje, tak bych tu asi nebyl. Jenže i když mě možná zachránil něco se pokazilo. Dost, že mi zemina brání v pohybu a dýchání. Sakra, co se to stalo ?? Ten vír ?? Vypadá to, že mě to zasypalo. Při mém roztřeseném přemýšlení se snažím dostat ze sevření země, co leží na mě, ale marně. Použiju tedy své Kikaichu, ti jsou přece k hrabání uzpůsobení lépe. Využiji všechno, co mám a doufám, že se jim podaří mě vyhrabat. Mezitím se pokusím soustředit a najít své společníky. Minimálně objevuju Hea a tu zakřiknutou holku s tím štěnětem. Po chvíli už ze mě brouci odstraní dost zeminy a já se dostávám ze závalu. Vysoukám se a snažím se rozhlédnout, ale nevidím nic. Sundám si brýle a promnu oči, abych si byl jist, že se nic nestalo. Stálá tma mě přesvědčí, že jsem ve větším kelu než jsem si myslel. Každopádně vyšlu brouky, ať vyhrabou i zbytek co jsem objevil a snažím se najít zbytek. Po chvíli zachycuji i chakru šéfa, ale je na více místech co znamená jen jedno a na důkaz úcty si na chvíli sundám čelenku a pronesu malou modlitbu. Díky šéfe, zachránil jste nás. Teď, ale dostat se odsud. Snažím se najít ve svém vybavení něco, co by se mohlo hodit, ale jen málokdy mě napadlo vzít si baterku nebo něco jiného, bohužel ten den nenastal dne a tak jsem bez světla. Super, doufám, že zbytek bude na tom lépe. Zdali už Kikaichuu zbytek vyhrabali, nechám je, ať je prohlédnout a při nejlepším ošetří otevřené rány pomocí vláken. Doufám, že jste v pořádku a máte světlo, protože jinak budeme muset se odsud provrtat naslepo . |
| |
| Nějaký kazatel, ne? Kizashi? Chvíli mlčím, mezitím co můj pohled se zamyšleně zabodne kamsi na jeho ruce, které si založil na prsou. Docela se mi líbí, takže by to chtělo nějakou "přezdívku".. Lehce se kousnu do rtu. Obvykle jenom zkracuju jméno. Když "Kiza" nebo "Zashi" se mi ale nelíbí, protože to "za".. To je takové hnusná slabika! Takže to vyřadíme, a zbyde nám Kishi.. Kishi, jo, to je moc hezký jméno! Aniž by mohl tušit moje myšlenkové pochody, znovu se zaculím, jako by mi nijak nevadilo, že se ke mně sklonil. Mám celkem chuť ho zatahat za pramen vlasů, u kterých nedovedu určit, jestli jsou spíš hnědé nebo černé. A rudá očka? To mě nijako neděsí.. Po tom, co jsem viděla rozzlobeného strýčka, už se nijak snadno nevylekám. "Máš celkem hezké jméno, Kishi - chan." Znovu se roztomile usměju. Můžeš se jen dohadovat, jak je možné, že mám tak neuvěřitelnou odvahu někoho tak neznámého a tajemně a zle vypadajícího, jako jsi ty, provokovat. Ale já to do jisté míry nedělám schválně. Prostě jsem taková, a ne, že bych si to nějak zvlášť uvědomovala. "Fakt ne? Ale děláš chybu.." Zkonstatuju ohledně té jeho údajné nezávistivosti. Dobře, když myslí, cpát mu to nebudu. Ale nevěřím mu. Chéé.. Strejdovi má hodně co závidět! Ale taky je sympatickej.. No táák, Toshi, dělej.. Novej z řady strejdů na obzoru, tak přece nepláchne! "Ublížit?" Můj výraz se zase na chvilku změní na zamyšlený. "Ještě jsem nikoho takového nepotkala.. Vlastně, až na tebe teď jsem ještě nepotkala nikoho cizího. A krom toho, ty snad má v plánu mi ublížit?" Znovu úsměv, o kterém si chtě nechtě musíš přiznat, že je bezkonkurenčně roztomilý. "Dostala? Sem? Já vlastně ani nevím.. Žiju tu od nepaměti.." Znovu se tvářím zamyšleně, mezi tím, co zírám kamsi do stropu. Ještě tomu chybí zamyšlené drbání se na bradě. Vlastně, vím, že to není úplně od narození. Ale věřím, že to klidně může být můj strejda. Z minulosti si pamatuju akorát pár detailů. Tváře rodičů, jejich úsměvy a objetí.. A strejda je taťkovi docela podobnej. Takže já jsem schopná věřit, že Oro - chan je skutečně můj strejda, a ne že bych mu tak jenom prostě říkala. Ovšem pokud jde o tohohle nového.. Tam by šlo prostě o název. Krom toho, "Kishi - chan" je samo o sobě poměrně dostatečné. "A co tu vlastně děláš ty?" Prstem ukážu směrem k němu, jako bych ho chtěla zabodnout do jeho prsou pro zvýraznění, ale jako bych na něj zase pro jistotu nechtěla sahat. Pak se můj poměrně tvrdý výraz znovu změní v úsměv. |
| |
| Pokec s holčičkou... vážně jsem se asi zbláznil... :D Kishi-chan? ...cože??, kdybych měl jako Sakura svého "Vnitřního Kizashiho", tak by měl asi výraz Polreicha, když mu někdo naservíruje jídlo ála houbeles a říkal by: "A to se vám jako líbí tohleto?". Nedám samozřejmě však najevo absolutně nic (ostatně jsem Uchiha že?) a poslouchám co mi tak holka říká. Mezitím si konečně zatřídím získáná data o ní a zařadím si jí. Fajn... takže to bude klasika. Orochimaru někde sebral/ukradl/přivlastnil sirotka... nejspíš ve vypálené či zničené vesnici... něco takového určitě, který ho "nějak zaujal"... Buď jí tady drží jako další svou nádobu pro své nenasytné hadí já, nebo jí tu má jen jako zajímavý exponát. Ale jestli mu říká Oro-chan, tak se k ní chová asi aspoň trochu slušně což znamená, že jí má spíš jako svou nádobu. Pokud to tak je, tak by byla na místě asi opatrnost, protože ta holka bude mít mocné Kekkei Genkai. Ale... stejně... síle sharinganu nemá šanci vzdorovat, rozhodně ne v 8mi letech či kolik jí je..., přemýšlím klidně a opět se zvednu. Nemyslím, že by mohla nějak pomoct. Navíc potřebuju sehnat Orochimara... ksó... kde ten zmetek je, když ho člověk potřebuje? Podívám se na tu holku a pronesu po její otázce na to "co tady dělám": Orochimaru je můj podřízený a já jeho šéf. Mám s ním nějaké jednání a jsem docela rozmrzelý z toho, že tu není. Jestli se tu brzy neukáže tak ho roztrhnu "jako" hada... Odmlčím se a znovu přejedu místnost pohledem, dokud nezaregistruju prten Sora v jedné z láhví na vysušené ruce. Proč si tady kurva suší vlastní ruku? Zabít málo... kdo se v tom má hrabat? Dojdu s napůl znechuceným výrazem k láhvi s vysušenou rukou a prstenem Sora. Vezmu láhve, odšroubuju jí a obsah vyleju do dřezu. Potom tak, abych se neumazal - použiji nějaký hadr - z té ruky stáhnu prsten a omeju ho tekoucí vodou, načež ho schovám do pláště. Tak to bychom měli... Znovu se podívám na tu holku. Mám na tebe pár otázek... zaprvé - jak se jmenuješ?, zadruhé - kdy se má Orosliz vrátit?, zatřetí - co umíš tak světoborného, že si tě ten had nechal u sebe, aby tě později využil ke svým cílům. A nedělej prosimtě, že nevíš o čem mluvím - Orochimaru si nenechává lidi u sebe jen tak pro nic za nic - určitě umíš něco "speciálního" - třeba zabíjet lidi mávnutím ruky - že si tě tu nechal. Tak poslouchám.. a pamatuj, jsem Oroslizův šéf, takže o něm vím všechno a nezkoušej mi lhát. Nerad sice ubližuju malým dětem, ale dneska mám hodně naspěch a nebudu si brát servítky proto, abych se dozvěděl co potřebuju. Takže? Odmlčím se a vyčkám jejich odpovědí. Proč sakra nepoužiju sharingan? Bylo by to hned a bez keců, takhle jenom ztrácím čas... ksó... Orochimaru, až tě potkám tak z tebe nadělám háďata! |
| |
| Kaboom: VÝBUCH JE UMĚNÍ!, bleskne mi hlavou, když dojde k explozi. Ani by mi nevadilo, kdyby mě to zabilo, protože umřít ve výbuchu a rozkvést tak v okamžiku vlastní smrti... to je něco co by Deidara-dono ocenil. Každopádně přeci jen zafungují mé reflexy a přeci jen skloním. Následuje tlaková vlna, horko (pájííí,pájííí... auu auu auu) a je mizím v nějaké trhlině, kterou výbuch asi pod náma udělal či co. Každopádně to je úplně jedno, protože je na mě hafec zeminy a sotva mám tolik prostoru, aby se můj hrudník mohl zvednout při nádechu... ne že by bylo co vdechovat, ale to je teď "jaksi" vedlejší. Páááni, to byl parádní výbuch... škoda, že to nemůžu tomu sráčovi oplatit... bych ti ukázal pořádný umění... sice to byl parádní výbuch, ale byl jenom jeden..., tak nějak uvažuju, než se ke mě prohrabou nějací brouci a dostanou mě ven... tedy ven. Ne že bych něco viděl, ale aspoň už můžu trochu volně dýchat, ačkoliv mé plíce zrovna nejsou nadšené z toho co vdechují. Jsem v poho... ten byla to jen jedna exploze... ačkoliv to se musí nechat... fááákticky pěkná. A světla ... ehm.. Hned to bude.... Světlo a teplo.. muhahaha... Složím pečetě až mi všech pět prstů zaplane a na nejbližší kámen umístím pečeť: Bakuha Fuuin: Hi-Bomu, poté se přesunu o pár metrů vedle, složím pečeť a nadšeně křiknu: KATSU! V mžiku se kámen na kterém je umístěná pečeť změní ve sloup ohně, který zapálí i nejbližší okolí. Hotovóóó ... kdybyste chtěli více světla stačí říct... mé zápalné pečetě jsou vám k službám..., zakřením se a trochu se rozhlédnu kolem. Abych řekl pravdu, i když jsem "veselý", tak mému tělu moc do "smíchu" není - přeci jen mám hafec zhmožděnin, k tomu popáleniny různých stupňů na X% těla a mohu být jen rád, že nemám po výbuchu nic zlomeného. |
| |
| Strejda má šéfa? Jen co vysloví to, že je šéfem strejdy Oro - chana, moje tvář nasadí trošičku tázavý a nechápavý výraz, ke kterému se naprosto snadno dosazuje, jak mi nad hlavou v kolečku krouží otazníky. Ale ve svém věku, a koneckonců také přirozené inteligenci, nepatřím mezi ty nejprozřelejší, a proto tu lest nijak neodhalím. Je zvláštní, že jsem h otu za celý svůj život ještě neviděla.. Ale tak strejda často pracuje úplně sám, tak je dost dobře možné, že se s Kishim už někdy slyšel. Další důvod, proč z Kishiho - chana vytvořit dalšího strejdu.. "To nedělej.. Strejdy bude škoda." Přemýšlivě a "pasivně" se zamračím, mezi tím, co sleduju, jak Kishi vylévá tu vodu a bere si prsten. Škoda. Chtěla jsem si s tou divnou rybičkou pohrát. A bez vody to není ono.. Vzápětí ale dostanu nápad, a s lehce "šíleným" úsměvem se vrhnu k dřezu, který zašpuntuju, a dám do něj napustit vodu, aby ta divná rybička plavala, a já si s ní mohla hrát. To je bezva, že tu Kishi - chan je.. Díky němu tu teď zjevně můžu být, i když strejda by mě vyhodil.. Moje hra mi ale nijak nebrání v tom, abych ho dál poslouchala. Vyposlechnu si všechny otázky, stojím k němu zády či bokem, a hledím na vodu, dokud neusoudím, že ej dřez dostatečně naplněný. Vypnu vodu, popadnu ruku, a začnu s ní rejdovat vodou jak s nějakým parníčkem, jako by se mě netýkalo, že je to ruka. Koneckonců, mě to ještě nedošlo. Pro mě je to jenom divná rybička. Zhruba dvě minuty se ozývá jenom špoluchání, až se zdá, že jsem zapomněla odpovědět, a bude se mi to muset nějak násilněji připomenout, když rybičku pustím a otočím se zpět na Kishiho. Na tváři mi znovu hraje roztomilý úsměv. Buď musím být naprosto blbá, a nebo šílená. Zjevně ale neberu v potaz zhruba poslední dvě věty, které řekl, a totiž, že by mi byl schopný ublížit. A nebo mi je to prostě fuk. "Jmenuju se Toshiko, ale lepší bude Toshi nebo Shi." Rovnou jasně sdělím, že oslovení "Toshiko" se mi moc nezamlouvá. I když, jestli mi bude říkat cleým jménem, zase mu nemám jak říct, aby to nedělal.. "Orosliz?" Nechápavě na Kishiho zazírám, pak mi ale dojde, že myslel strejdu. "Je to strejda Oro - chan!" Přimhouřím oči, jako bych se o to chtěla hádat. Pak si ale znovu uvědomím, že on je strejdův nadřízený, a čeká.. "Ale nevím, kdy se má strejda vrátit. Nikdy mi neříká, kdy se vrátí, nebo proč jde pryč." Pokrčím rameny, ale nezdá se, že by mě bůhvíjak mrzelo, že tomuhle člověku nemám co říct. Prostě má smůlu. "Co umím?" Zamumlám, mezitím, co v hlavě přemílám svoje dovednosti. Pak si ale vzpomenu. Zvednu prst, jako bych na sebe chtěla upozonit, ať dává pozor, a zavřu oči. Zdá se, že je to výraz soustředění. Ani ne po deseti sekundách je znovu otevřu, ačkoliv takovou dobu nepotřebuju, akorát to chci trochu udělat dramatičtější. "Myslíš TOHLE?" Zpočátku není znát nic zjevného, ale jen co mi pohlédneš do očí.. Změnily barvu, a jsou teď silově o mnoho slabším odvarem, než můžeš mít (či máš, teď nevím, jestli to máš aktivované, ale asi spíš ne) v očích ty; v každém mém oku je pouze jedna jediná černá tečka, která určuje sílu konkrétní Kekkei Genkai vlasntíka. Ta rudá je úplně stejná a nemůže být pochyb, že ses nespletl. Já se akorát znovu roztomile zaculím, jako by se nechumelilo. |
| |
| Culí se to jak Tsukyomi na hnoji: Sleduju dívku jak si hraje s orochimarovou rukou v dřezu a raději nic neříkám. Ach jo... kam jsem to vlezl... moment ...ááá... už vím do Zvučné... k Orochimarovi do jeho dekadentního zátiší. Holce očividně nedochází, nebo je jí to jedno, že to co považuje za parníček je lidská pěkně vysušená ruka a já se už pomalu přestávám divit všemu co tu je a co se tu děje. Jak jsem vůbec mohl, kdy s tímto ksindlem spolupracovat? Podivím se akorát sám sobě a mlčky vyčkávám až holce dojde, že jsem tady. Mírně si odkašlu, abych se jí připoměl. Konečně spustí. Culí se jak měsíček na hnoji a já přemýšlím jestli je úplně blbá, nebo jestli je ještě blbější, protože mě poněkud nenapadá důvod - racionální důvod - jejího chování jiný, než ten, že je blbá jak troky, ne-li o trochu víc. Konečně domluví a začne přemýšlet o mé poslední otázce. Tváří se s dětskou dramatičností a asi bych se tomu i ušklíbl, kdyby na mě nezíraly o tři vteřiny déle 2 sharingany na prvním stupni. (Pozn. Já mám své aktivované furt.) Orochimaru ty hovado...!!! Tak tím se to vysvětluje... Jsem dost překvapený, ale stále na sobě nedávám nic znát, v palici mi totiž šrotují zcela jiné věci. Táákže... čípak jsi dcera Toshiko? Mýho fotra určitě ne, ten už je hezkou řádku let tuhej. Itachiho taky ne. Zbývají... Sasuke a já. Ehm... Sasuke, já jsem si "téměř" jistý, že potomky nemám... o tom bych musel vědět. I když... párkrát jsem byl dost sťatej... ne... blbost. Tahle je Sasukeho na 99%! A ty fialové vlasy ... že by Sakura? Podívám se na Toshiko a poprvé za celou dobu se usměju a řeknu: Jo takhle to tedy je jo? Noo... zdá se, že Orochimaru se nikdy nepoučí. Ty nejseš jenom Toshiko... nebo shiko.. nebo jak chceš abych ti říkal, ty jseš především Uchiha holčičko, tak jako já a rozhodně ne jako Orochimaru. No. Tohle každopádně znamená dvě věci - zaprvé, my dva jsme příbuzní - ale spíš vzdálení o tom, že bych byl tvůj táta bych musel něco vědět..hah.. Řekněme, že jsem něco jako strýček. A zadruhé ... tady nemůžeš zůstat, to že máš takové oči znamená totiž jednu jedinou věc. Že s Orochimara nezbude ani mluvící zelenina až s ním skončím... A sice to, že si tě tady tvůj milý strýček Oro-chan, chceš-li mu tak říkat, drží z jednoho jediného důvodu... aby si vzal tvoje oči tělo. A neboj - není to nic vyjímečného Sasuke Uchiha z Konohy by mohl vyprávět, jak si s ním "strýček" Oro-chan hrál, aby získal jeho tělo. A totéž platí pro Itachiho Uchihu - už mrtvého - tam to Oroslizák taky zkoušel. A víš proč? Protože máš stejně jako já, nejmocnější Kekkei Genkai na světě. Sharingan! Dokončím řeč a nechám milý úsměv na tváři. Chvíli jí nechám to všechno vstřebat a pak ještě dodám. No... co bys řekla na takový "malý" výlet se mnou? Mohl bych ti ukázat, co všechno tvoje oči umí... a neboj se, strýčka Oro-chan jistě ještě potkáme... "a to velice brzy", vsaď se, že hned přiběhne, až zjistí, že seš se mnou. Zařívě se usměju a vyčkám na její reakci. Páni? Ani nevím o tom, že jsem si vsadil v lotynce! Takový jackpot... čím pak jsem si to asi zasloužil? |
| |
| Kishi - chan se umí usmát!! Díky aktivovanému Sharinganu zachytím Kishiho úsměv o nějakou tu chvilku dříve. A proto ve stejnou chvíli, jako se on usměje, já mám na tváři naprosto udivený výraz. Jsem hodně naivní, ale stejně jsem nečekala, že by se on uměl i usmát.. A jak mu to sluší! A to jsem myslela, že má místo obličeje kamennou masku, hih.. Můj výraz realtivně přetrvává, dokud on mluví. Jakej Uchiha, či co? Co to jako je? Asi nějakej spolek strejdových vůdců.. Hmm, aha.. Podvědomě se zakřením, když si uvědomím, že tím pádem bych vlastně taky byla nad strejdou. A kdybych z Kishiho - chana udělala svýho dalšího, a ještě lepšího strejdu.. A dokonce je to možná opravdovej strejda! Ty zmínky o tom, jak se to má s tím, že tu jsem a že mě tu Oro - chan má, napůl nepochopím a napůl přeslechnu. Přes ten úsměv mi nějak nedochází dramatičnost věci, takže z toho nemám ani nějaký polovičatý smysl. Stále ještě mě nenapadlo, že bych se strejdy měla bát. Ovšem název mých očí zaslechnu. Je fakt, že už jsem to někde slyšela. Někde.. Tedy přímo tady, v sídle mého strejdy. Ve chvíli, kdy jaksi dostávám chvíli to vstřebat, nevstřebávám naprosto nic. Jediné, co si z toho jakž takž jsem schopná uchovat v paměti, jsou slova "Uchiha", "příbuzenství" a "Sharingan". Takže akorát Kishimu zírám do tváře výrazem, ve kterém se snažím nazančit, že zas až tolik blbá nejsem. Ale těžko říct, jak si Kishi ta lehce pootevřené ústa a nic netušící výraz v očích vyloží. Návrh na výlet ale poslouchám až neuvěřitelně pečlivě. Nejenom, že je mi sympatický ten úsměv, ale celý Kishi mi byl sympatický už předtím. Možná ještě víc, než Oro - chan. A jestli je jeho nadřízený.. Tak ani nelituju, že Oro - chana opustím. Ne, že bych ho neměla ráda, o tom žádná, ale prostě v tomhle ohledu jsem krutá a bezohledná, jak to malé děti jen umí. Tedy nemám vůbec žádné výčitky k sobě, a vůbec žádný problém s tím, že bych na Kishiho návrh mohla přistoupit. Ani mi nejde o to, co nového se můžu naučit.. To si zase myslím, že Oro - chan je dobrý trenér, i když poněkud přísný a tvrdý. Ale výsledky ujdou, a pro moji hyperaktivitu to bývá to nejlepší, co se dá dělat. Ale prostě celkově o novou možnost zábavy.. A taky o sympatického Kishiho - chana.. Znovu se zaculím. "To je skvělý, Kishi - chan! A jestli potkáme strejdu Oro - chana, tím líp!" Zazářím. Já vlastně zářím téměř pořád. Pořád se tlemím jak měsíček na hnoji. Ale dělám to úplně automaticky. A krom toho mi to tak celkem sekne, ne? Malinko zavrtím hlavou, jako bych ze sebe chětla něco setřepat, a pak na Kishiho znovu pohlédnu. Moje oči už jsou zase normálně černé. Deaktivovala jsem Sharingan. A proč ho atky mít aktivovaný, když vím, že mi to ubírá chakru? Sice jenom minimální množství, ale stejnak.. "A kam půjdeme?" Aniž bych si nějak umyla či utřela ruce od té ruky, kterou nechám normálně ve vodě, aniž bych ji nějak řešila, vydám se blíž k němu. Sice ve mně malinko hlodne, že bych možná měla říct Kizee, že jdu pryč.. Ale pak se na to v duchu s lehkým vzdorem ušklíbnu. Tvrdila by, ež si vymýšlím, a poslala mě trénovat, či něco horšího. Ani omylem. Když je Kishi Oro - chanův nadřízený, určitě se nějaký Kizey nemusím na nic dovolovat.. S ním se to snad dovolí samo, ne? Tedy se to samo rozumí, bo ne? |
| |
| Jedeme na výlet: Jestli potkáme Orosliza... tak u toho nebudeš chtít být, tomu věř. Pomyslím si jen lakonicky u její poznámky o možném setkání s Orochimarem, ale navenek zachovávám mírný úsměv a sleduji jak deaktivovala sharingan. Ale co s ní? Musím o ní něco zjistit, ale tady na to není vhodné klima. Vezmu jí k sobě do dimenze a tam použiju "TU" techniku. Ale ještě předtím udělám jednu věc, přeci jen... jestli se chci co nejdřív setkat s Orochimarem, tak musím zanechat "kontakt". Vytáhnu z pláště znovu Orochimarův prsten (Sora) a položím ho na stůl. K tomu přiložím malý kus svitku s následujícím vzkazem: "Orochimaru vzal jsem si tu holku, jestli jí chceš zpátky, tak použij tento prsten pro komunikaci, však víš jak to funguje. Kizashi Uchiha Potom Toshiko položí otázku stran toho kam pojedeme na výlet a já k ní s nebeským klidem a milým úsměvem přistoupím a řeknu jen: Pro začátek ke mě domů. A pak se uvidí. Položím jí ruku na rameno a oba nás přenesu do mé dimenze. Dimenze Kizashiho Uchihy: Objevíme se "v prostoru", který vypadá jako by byl zavěšen uprostřed nicoty. Je to vlastně velká vydlážděná plocha, které dominuje gigantická socha (Gedo Mazo - Socha kacířského démona vnější sféry). Dále je zde mnoho dalších věcí - skříně s mnoha šuplíky, stoly, laboratoř... prostě naprosto všechno co jako vůdce Akatsuki používám včetně jedné márnice (samozřejmě těla jsou zavřená v šuplících). Dovedu malou Toshiko k jednomu ze stolů a vyzvu jí aby se posadila. Až tak udělá, tak jí zvolna chytnu za bradu a pohlédnu jí svými sharingany hodně zblízka do očí. Neboj se, jenom trochu se ti zamotá hlava. Řeknu klidným hlasem, ale v mé tváři už se zračí chlad a plné soustředí. Asi o vteřinu poté použiju techniku sharinganu, kterou jí nahlédnu do "hlavy". Kdyby byla dospělou a silnou shinobi, tak bych musel použít napřed mnoho oblbovacích prostředků a sér pravdy, abych z ní informace pomocí sharinganu dostal ... ale ... je to jen malá holka, takže nemá prakticky žádnou šanci vzdorovat, navíc vůbec netuší co jí provádím a proti čemu se má případně bránit. Tak kdopak jsi Toshiko? Teď se podíváme koho Orochimaru okradl tentokrát. Pomyslím si jen krátce předtím než začne technika účinkovat. |
| |
| Výlet, výlet! Lehce zamyšleným a zkoumavým poheldem sleduju Kishiho, když píše jakýsi vzkaz. Úplně nejradši bych si to přečetla. Ale mám takový pocit, že Kishi by nebyl úplně rád.. Je mi fuk, čí je to nadřízený nebo podřízený, v tuhle chvíli, když už prohlásil, že jsme si nějakým způsobem příbuzní a tedy rovní, ale je ochotný mě vzít na výlet, což Oro - chan nijak často (vlastně možná nikdy) nedělá. A kdybych si ho naštvala, kdo ví, třeba bych tu musela zůstat společně s Kizeou.. Výjimečně zvládám být zticha mezi tím, co někdo jiný pracuje. "K tobě domů?" Zeptám se, ještě dřív, než mi Kishi položí ruku na rameno. Je až obdivuhodné, jak rychle dokážu mluvit. Kishiho dům bych si představovala.. Nevím, nějak stylově. Možná něco trochu moc tmavějšího, než má Oro - chan. Ušlo to, ale vzhledem k otmu, že mě u van nechtěl nechat pořádat diskotéku, tak natruc o tom designu nemám moc dobré mínění.. "Máš to tam hezký, viď?" Vyhrknu ještě, jako bych se ujišťovala, když v tu chvíli mi Kishi - chan položí ruku an rameno.. A pak takový hrozně divný pocit.. Je to tu zvláštní. Ale přinejmenším světlejší, než u Oro - chana. Nejprve s úžasem, ale pak s lehkým úsměvem, si prohlížím okolí. Vydlážděná plocha, dokonalé dlaždice, jedna přímo vedle druhé, žádná nerovnost.. Spousta stolů skříní, něco, co svým způsobem připomíná některé z místností u Oro - chana (laborka).. Ale můj pohled pochopitelně nejvíc zaujme ta zvláštní socha. Ale trošku nechápu, proč má zavázané oči.. "Hele, Kishi - chan, proč..?" Nestačím doříct, protože už jsem přistrčená ke sotlu, ať se posadím. V tu ránu mě socha přestane zajímat. Kdo ví, co se bude dít.. S nadšeným úsměvem se posadím, a podívám se Kishimu - chan přímo do očí. Zjevně mu plně důvěřuju, protože se vůbec nebráním, když mě jeho ruce lehce chytnou za bradu. ALe na druhou stranu, já jsem zjevně tak "chytrá", že takhle věřím každému druhému.. "Zamotá..?" Už zase nestihnu doříct, a cítím skutečně to, co Kishi - chan popisoval. Jako bych se točila v nějakém víru.. (Pozn. V blízké době se soukromkou dozvíš, co žes to teda viděl ;) ) |
| |
| soukromá zpráva od Toshiko pro Nejspíš se rozhodneš začít tak nějak od "začátku", logicky.. Protože bys v tom jinak snadno mohl mít guláš (nehledě na to, že už podle toho, jak se normálně chovám, musíš jasně vycítit, že dávat z mých vzpomínek dohromady něco souvislého nebude úplně jednoduché). Začíná to dvěma obličeji. Zřetelně je cítit, jak si pamatuju jejich objetí a úsměv.. To musí být moji rodiče. První z nich je žena s očima v barvě hořké čokolády, které má husté delší červené vlasy. Nejspíš moje matka, jak jinak. Pak ale záběr přejde na mého otce.. Ty hnědé vlasy, černé oči.. Není pochyb o tom, že jsi to ty sám, akorát v poněkud mladší podobě! Je zvláštní, že mě samotné to zjevně nedochází.. Ale tak zvláštní možná ne, podle toho, jak se moje myšlenky už navenek jeví roztěkané. Může tě to jak překvapit, tak vyděsit. O to více ale nejspíše se budeš chtít dozvědět, co se se mnou tedy dělo, že jsem se dostala k Oroslizovi. Jenomže ouha.. Po obličejích rodičů je dloouhá "tma", prázdno, prostě to, že mi tam končí vzpomínky, a pokračování je zhruba až v době, kdy mi mohlo být tak čtyři či pět. Tam je vidět můj tvrdý trénink, aby se aktivoval můj Sharingan, a dá se ze všech těch možných scén vyčíst taky asi tolik, že i přes to, že jsem vyrůstala u Orocha, mám ohledně ninjutsu klasické vzdělání, tedy to, co se obvykle učí na akademii. Dále je vidět rozvíjení Katonu, ovšem těžko určit, jestli je to můj hlavní živel či nikoliv, a jestli to není jenom díky Uchihovské krvi. Tam nejspíše zachytíš jako nejhlavnější techniku asi trénink velké ohnivé koule, tedy Goukakyuu no jutsu, které se mi nakonec zdárně povedlo. Také se dá podle otho, kolikrát to vždycky zkouším, a podle zarputilého výrazu vydedukovat, že ohledně ovládání chakry nejsem žádný génius, ačkoliv vyložený antitalent taky ne, akorát to mám v otmhle směru asi těžké. Na druhou stranu je vidět, že jsem schopná térnovat až do umdlení, a to občas trvalo pěkně dlouho, takže mám asi velmi slušnou zásobu chakry, na svůj věk. Ovšem jen co se tam párkrát objeví trénink v taijutsu, je vidět, že v tom sktuečně vynikám. Na svůj věk a velikost se až s ohromným přehledem dokážu vyhýbat a útočit. Také je tam vytyčena událost objevení mého Sharinganu, za což mě Oro zjevně dost pochválil, a to mě motivovalo k čím dál větším výkonům. Také je vidět, že ačkoliv vůli mám zjevně ocelovou, trpělivost minimální, takže se z větší části ve svých vzpomínkách věnuju akčnímu tréninku taijutsu místo toho, abych se snažila ovládnout svoji chakru. Tedy hádáš, že nijak moc technik ninjutsu na svůj věk neumím, a genjutsu se dá značně pochybovat. Asi také zachytíš tvorbu mé vlastní techniky.. Zjevně jde o něco spojeného s Katonem a přpomíná to klonování, ovšem o účinkách techniky se nedá nic moc vyzvědět, na to se moje vzpomínky příliš nevztahují. Potom by tam bylo všemožné otravování všech v hideoutu.. Včetně Orochimara.. Tajné lezení do zakázaných místností.. Ale ohledně toho výrazně důležitého už nic. Tedy předpokládám, že normální všední život tě nezajímá. Zjevně mě Orosliz nijak zvláště netahal do svých záležitostí, ale dá se vyrozumět, že se ke mně vždycky choval celkem slušně, vzheldem k otmu, jak by se ke mně taky mohl chovat jinak, o čemž můžeš vědět nejrůznější zvěsti. Můj život tam máš jak na dlani. A jak se dá předpokládat, moc zajímavého tam toho není, vzheldem k mému věku, a tedy tomu, kolik jsem otho zažila, a stejně tak vzhledem k mé zjevné neuspořádanosti myšlenek. Tedy záleží na tom, nakolik tě zajímá dosavadní osud vlastního dítěte, nakolik to prohlížíš. |
| |
| Psychoteror aneb velké odhalení: Aktivuji techniku čtení v mysli a pomalu procházím vzpomínkami Toshiky až se dostanu k prvním záchytným momentům. Jejím rodičům. Očividně šťastná vzpomínka, Toshiko si pamatuje své rodiče, jejich úsměvy a já vnímám radost z této vzpomínky. Postřehnu tvář ženy s dlouhými červenými vlasy a je mi bůhvíproč povědomá. Až příliš. Pak přejdu na jejího otce... To není možné..., to nemůže být..., zírám na vlastní tvář o nějakých 5-6 let mladší. Panebože... Toshiko... jak to mohl přehlédnout? Myslel jsem, že jsi mrtvá stejně jako ona..., zabloudím ještě pohledem k mé ženě, nepochybně mrtvé - jestli zatím stál Orochimaru... což se nyní jeví jako zcela jasné.. tak jí zabil a holku si vzal. Mou holčičku?! Proč?! Ksó... Chce se mi brečet. Celou dobu jsem byl přesvědčen, že tehdy, když jsem nalezl náš dům srovnaný se zemí, zatím stála Konoha. Jmenovitě Sasuke Uchiha, protože všechno napovídalo tomu, že tam bylo užité Amaterasu a on kromě mě ovšem, je jediný kdo ho umí. Orochimaru... tohle jsi posral! Kurvadrát hrozně moc jsi to posral! Procházím další a další vzpomínky, ve kterých se často objevuje ksicht toho hada, mlsně pozorujícího mou dceru. Lomcuje se mnou vztek i nesnesitelná bolest. Celá ta léta jdu po Konoze kvůli tomu, že jsem myslel, že to byli oni kdo mi zabil otce a potom i ženu a dceru... obnovil jsem Akatsuki... ušel jsem tak dlouhou cestu... a teď...TEĎ ZJISTÍM, ŽE JE ZATÍM ZASE OROCHIMARU?! Ksó... tohle... ti nikdy, nikdy, nikdy neprominu. Projdu zbytek vzpomínek Toshiky a potom techniku zruším. Ale dřív než Toshika zase začne vnímat dění kolem sebe tak se prudce zvednu a odvrátím. Jsem sice očividně rozrušený, ale Toshika už neuvidí tu jedinou slzu, která mi po mnoha letech ztekla po tváři. Roztrhám tě na kusy Orochimaru... všechny čtyři či kolik vás je... zničím tě. Jednou pro vždy... Ale... nejdřív musím uklidit Toshiku do bezpečí, u mě zůstat nemůže. Jsem vůdce mezinárodní zločinecké organizace a kdybych jí řekl pravdu... jen bych jí způsobil bolest. Nenáviděla mě, stejně jako nenáviděl a miloval svého otce. Ksó... ještě, že mám "Kaimu" ... ale ani jemu nebudu moc říct pravdu. Na to už je pozdě. O svou šanci být jí tátou už jsem přišel. Nenávidím tě Orochimaru..., setřu nenápadně onu slzu a trochu prázdných, jakoby "mrtvým" a bezbarvým hlasem řeknu (stále otočen zády k Toshice). To on... Orochimaru zabil tvé rodiče, matku..., na chvíli se odmlčím a zatímco prudce svírám své oči zavřené a mám svraštěný obličej v agonické křeči (což však stále Toshiko nevidí), tak se prudce nadechnu a dodám: ... i otce. Pak otevřu oči a s vypětím všech sil nasadím ten nejchladnější a nejneproniknutelnější výraz co dokážu a pomalu se otočím zpátky k Toshice čelem: Je mi líto Shiko... ale k němu se vrátit nemůžeš a se mnou... bys to taky nevyhrála. Mám ale jednoho kamaráda. Je to takovej milej kluk... a bude tam hodně lidí co tě budou mít rádi. Konoha... ironie jak kráva, já jí chtěl zničit a teď tam pošlu vlastní dceru... ale co ... stejně všichni - Uchihové - ke Konoze tak jako tak patříme, buď jí milujeme nebo nenávidíme. A někdy obojí... Pomyslím si útrpně. Celou dobu jsem mluvil hodně "dutě"... prostě jako by mi (z tvého úhlu pohledu asi) nebylo ani trochu dobře z toho co jsem viděl (to si nejspíš domyslíš). Chci jen abys věděla... jednu věc, tvoje máma i tvůj táta byli skvělí lidé... a já jsem nikdy Orochimarovi nenařídil, aby je zabil. Tehdy jsem s ním ještě nepracoval. Krucifix... proč? Proč? Jsem téměř zoufalý, ale přesto všechno se ještě dokážu ovládat, ačkoliv mám pocit, jako by mi právě někdo vyrval srdce z těla. Toshiko ... vím, že tě to asi bolí, ale taková je pravda. Byl to Orochimaru, kdo zabil tvé rodiče, kvůli tomu, aby si jednou mohl vzít tvé oči - sharingan. Pak se odmlčím, sám mám co dělat, abych nepřešel do EMO-módu a chvíli mlčím. Pak jen řeknu: No... slíbil jsem ti výlet a nové kamarády... tak to nebudeme odkládat ne? Řeknu náhle s úsměvem (falešný úsměv rulezz) a podívám se na Toshiko - v očích mám asi smutný pohled ačkoliv se zase usmívám. |
| |
| Medvědín - Aburame Shiroari, Koushou Hea, Kyuuketsuki Aisu *Kyuu* a Kiba Ikage - Krtčení Ohnivý sloup osvětlí poměrně velké prostranství, které bylo ukryto pod kráterem. Chvíli se musíte soustředit, než se vaše oči přizpůsobí a vidíte kde jste. Většina se asi točí dokola, než si jí prohlédne. Všichni se rozhodně zaseknou na jednom bodu. Ve středu místnosti, celkem zasypaná, je podivná socha. Socha, která by nahnala většině uvědomělých shinobi strach. Socha samotného Gedo Mazo - Socha kacířského démona vnější sféry. Tato socha ale ani z daleka nemá takovou hezkou patinu, jak je popisována, ba naopak. Tato socha nese na sobě stopy času, který jí z části nahlodal. Zajímavější je, že se na destrukci podílel další faktor, který jí z části roztavil. Zjevně se tak stalo už velmi dávno, protože i zde zub času začal hlodat. To není ani z daleka všechno. Krom této sochy je celkem hezká sbírka menších sošek. Chvíli vám trvá než se zorientujete: Jsou to těla lidí, zachycené do kamene. Některý kámen je místy průsvitný a odhaluje tak kusy těl, které nepodlehli času. Pouze se vysušily. Pár soch je rozpadlých časem a tak odhalují vysušené maso na kostech. Když pokračujete v obhlídce dále, zjistíte, že celá prostora má sklovitě roztavené stěny, které ztuhly v pomalém vodopádu. Jejich stěny jsou zteklé na podlahu v lesklém a hladkém povrchu jakoby byly z vosku. To rozhodně není všechno. Mezi částmi ostatků a soch se dá najít znak Keiji (Apokalypsa). Což je víceméně i překvapivé a dává to nový náhled na tuto organizaci, která je zjevně starší než si většina lidí myslí. Překvapení nebere ovšem konce. Mezi ostatky je u stěny opuštěná stará kostra. Ta je zhroucená u stěny. Na stěně se nachází znaky. Zpočátku vidíte jen pár znaků, ale když přiblížíte světlo, vidíte, že se jedná o ohromný nápis, pokrývající velkou část zdi: Umou Aka (Krvavý soumrak). Okolo něj je mnohem menším písmem napsaných 8 znaků: Yuubi, Gedo Mazo, Itansha (kacíř), Kensei (síla), Kichigai (šílenství), Senka (válka), Minzoku (národ), Inpan (pečeť). Zajímavější je efekt, který vznikne, když se těchto pečetí někdo dotkne. Krom toho, že se drolí symbol Umou Aka se rozzáří, připadáte si jakoby vás něco vtáhlo. Objevíte se na planině. Máte na sobě podivná stará oblečení. Jste řadoví sinobi, kteří stojí v boji proti... Proti ohromné soše Yuubiho, který se zrovna prodírá z podzemí nějaké hory. Zmocňuje se vás strach z té ohromné síly, která se před vámi dere. Váš vůdce stojí kousek nad vámi. "Nesmíme ustoupit ani o krok! My jsme poslední obrana proti šílenství, které zde povstává! Pouze my! Nikdo jiný nezbyl." Cítíte prázdnotu, která naplňuje vaše srdce. Je to jakoby vám někdo vyrval celý život a zmuchlaný ho hodil před vás. Samotný vůdce se vám zdá povědomí. Mohutný muž, z kterého vůdcovské charisma prýští i s chakrou. Je na něm zvláštní jeho pohled. Jeho zorničku obkružují kruhy Rinneganu. Není pochyb, kdo to je: Samotný Senin Šesti cest. “Teď právě teď je poslední šance zastavit tohle šílenství jednou pro vždy!“ Zavelí rukou k boji. Celá armáda vyrazí kupředu. Pod ohromnou sochou vyrazí 9 postav, které začnou šířit smrt, sotva se střetnou jak nadpozemští démoni. Ohromná bitva netrvá dlouho. Začala v okamžiku, kdy na nebi začaly stoupat červánky a vyvrcholila v okamžiku, kdy celou krajinu pokryl rudý samet světla. Devět postav bylo zničeno za cenu velkých obětí a zbylo jen několik jedinců, kteří se sestavily kolem Yuubiho a začali sesílat podivnou pečeť, kterou ho měli zapečetit. Yuubi ovšem dokázal pečetění zlomit a celou skupinu odhodil. Nastoupil Senin, který nasál celého Yuubiho do sebe. V okamžiku, kdy se tak stalo, naplnilo krajinu ticho. Vaše těla jsou polámaná ale spokojená. Jste jedni z mála, kteří přežili. “Dnes jsme porazili Nepřítele! Nikdy nesmíme zapomenout cenu, kterou nás to stálo. Musíme zajistit, aby se to nikdy nezopakovalo!“ Mezi ostatníma to zavře souhlasem. “My jsme odvrátili Apokalypsu! Oddálili jsme tím naši smrt, ale nic není věčné a ani já tu nebudu do konce věků, abych držel Yuubiho v šachu. Rozdělím Yuubiho na 9 částí a ty před smrtí předám vůdcům všech zemí. Tím zajistím, aby nikdy nebyl spojen.“ V davu už ubude trochu souhlasu a začne se ozývat i sem tam nesouhlas. “Vy, ano vy! Vy budete poslední obranou, když by se pokusil někdo Yuubiho spojit.“ V davu se ozve opět hromadné zajásání. “Měli jste možnost zachránit svět a zachráníte ho znova, bude-li to potřeba.“ Davem se ozve hromové zajásání. Obraz se najednou vrátí zpět do temnícího prostranství. Na zdi se pomalu doloupává znak Amou Aka. Vypadá to, že někdo zapečetil poslední zbytky své chakry, aby vytvořil toto Genjutsu. Zjevně toto nebude jediný chrám, který vznikl. Co se zde stalo, je otázkou, ale co se stalo před tím je vám celkem jasné. |
| |
| Kishi - chan? Vypadáš na bezva strejdu.. A sotva se poznáme, musíme se loučit.. Najednou znovu přijdu k vědomí. Chvíli trvá, než začnu řádně vnímat svět kolem sebe - zpočátku vidím lehce rozmazaně, a než se mi zpočátku trochu spirálovitý obraz srovná, Kishi má hromadu možností se otočit ke mně zády. I já, naprostý anti-empatik, vycítím, že asi něco není v pořádku, protože jinak nevidím jediný důvod, proč by přede mnou měl schovávat svou tvář. Jinak ale naprosto nechápu, o co by mohlo jít. Nejspíš o to něco, o co se snažil, když jsem měla takový divný pocit, ale.. "Kishi - chan?" Zeptám se zkusmo. Třeba se chce s něčím svěřit, nebo tak něco.. Zrovna dnes mám v hlavě překvapivě jasno, takže naprosto zřetelně a jasně pochopím jeho slova. "Oro - chan..?" Zamumlám, mezi tím, co mi význam těch slov dochází. Oro - chan mi celou tu dobu lhal? Mám pádný důvod Kishimu věřit, a to proto, že ji mi sympatičtější, než Oro - chan, což mi úplně stačí.. Takže je to pravda? Hahaoya? Chichioya? Chvíli zírám na Kishiho záda. Ve chvíli, kdy se otočí, už mi to ale plně doplo, a on zachytí můj neuvěřitelně smutný a nechápavý výraz. V černých očích se jasně lesknou slzy. Já nic neskrývám. "N-nande?" Otážu se, jako by mi snad mohl odpovědět, a pohled stočím kamsi k zemi. Omezím se jenom na nehlasné vzlykání a trochu slz. Vlastně, já už si zvykla, že jsem rodiče nikdy neviděla, až na nějakou tu vzpomínku na jejich tváře, a že už je nejspše neuvidím. To mě tolik nešokovalo. Ale Oro - chan byl schopný mi celou tu dobu lhát? To už není Oro - chan.. Teď je to slizký Orochi, had. Během otho, co Kishi dál mluví, se tak nějak sbírám. Vzhledem ke svojí neschopnosti uvědomovat si jakékoliv pocity nějak výrazně vážně, to nemám zas až tolik těžký. Ovšem zmínka o tom, že u něj taky nezůstanu, mě znovu rozesmutní - už ale nerozpláče. "Já nemůžu zůstat s tebou, Kishi - chan?" Můj upřímný pohled, ve kterém se teď mísí smutek se vším možným, především s takovou trochu naivitou, a také ale s tém, že já jsem schopná i přes svůj věk se s tím do budoucna srovnat, pohled mých černých očí, ho zasáhne naplno. Ale nezdá se, že bych chtěla odporovat. V tuhle chvíli nemám sílu. Ale mrzí mě to. Moc mě to mrzí. Tohle je neuvěřitelně sympatikej novej strejda. Vlastně, po tom, co se z Oro - chana stal Orochi.. By to byl můj jediný "strejda". A musí mě poslat pryč.. Ovšem prostě se nehádám. "Kamaráda?" Utřu si slzy, a už pomalu začínám přemýšlet tak jako vždycky. Doufám, e budou Kishimu aspoň trochu podobní. Protože jsem si s ním chtěla užít legraci, a tak by to chtělo, aby to byl někdo podobný.. "Mít rádi?" Upřímně řečeno, zjevně nechápu úplně váznam těch slov. Nikdy jsem to nezažila, až na velmi rané dětství. Ovšem, nezdá se, že bych tím byla nějak poznamenaná, a naštěstí nejsem, protože ve svých osmi letech a při své povaze nemám moc tendenci se vracet k minulosti, ale i tak je z mého pohledu znát, že tomu tak úplně nerozumí. Ale podle otho, jakou tomu Kishi dělá reklamu, se to zdá být jako fajn věc. V takovém případě si to klidně nechám líbit. Všímám si, že Kishimu se to taky asi úplně neříká úplně snadno. Naštěstí pro něj, já jsem schopná to považovat za to, že mě lituje natolik, že to částečně bere na sebe. U toho, co říká o mých rodičích, s klidem mlčím, tedy je znát, že chápu, nakolik to myslí vážně, a zároveň si dokážu odpustit výraznější citové výlevy. Zjevně jsem ohledně takovýhlech zývažných věcí velmi silný jedinec. Mám šanci to dotáhnout daleko, protože je málo případů, kdy by mi mohlo hrozit, že se z něčeho zhroutím. Ani tento případ není výjimkou. Prostě si to vyslechnu. "Já nevěřila, že bys něco takového mohl udělat." Řeknu prostě v odpověď na jeho obhajobu, že on za to nemůže. Však já vím. Taky by mě nenapadlo ho obvinit. Nevím proč, ale on má svým způsobem tak nevinný obličej.. Ach joo, Kishi - chan.. Proč se musíme rozloučit? Poznámka o Sharinganu už mě vzhledem k okolnostem moc epřekvapí. Takže Orochi je hnusák. Pěknej humusák. Však já se mu jednou pomstím. Jednou, až zesílím.. V tuhle chvíli je můj výraz tvrdý a plný odhodlání, ale jen těžko odhadovat, na co zase myslím. Když Kishi znvu promluví. Pohlédnu mu do očí takovým vážným, a napůl prosebným pohledem. Fakt je mi moc sympatickej a nechce se mi pryč. Ale když ono se asi nedá nic jinýho dělat.. Vzdychnu, zvednu se, a kolem stolu dojdu ke Kishimu. Čekám zase nějaké chytnutí za rameno. Už na mě není známka po těch pár slzách. Zjevně nejsem slaboch. A taky že ne. Jediné, co tomu, že jsem brečela, nasvědčuje, je lehce zarudlý obličej.. Už se Kishimu nedívám do tváře, a čekám, co bude. |
| |
| Tak tedy výlet: Trochu posmutněle se usměju na Toshiko a použiji svůj prsten na zaměření svého kontaktu v Konoze. Jakmile "navážu spojení", tak jen přes prsten řeknu: Zdravím - mám pro tebe menší úkol, nic vážného. Chci se sejít někde poblíž Konohy, kde nás nebude nikdo rušit. Klidně pošli klona, jestli nechceš být nápadný, ale ať má u sebe prsten, abych se k němu mohl rovnou přenést. Místo srazu navrhni ty, čas... co nejdřív, docela to spěchá. Vyčkám na odpověď a potom až se dohodneme kdy a kde se sejdeme (zde nechám na něm, ale čas chci co nejdřív). Tak se podívám na Toshiko a usměju se: Všechno už bude dobré, nemusíš se bát. Zařídím, aby ses cítila dobře. A s Orochimarem si nedělej starosti, jeho dny už jsou dávno sečteny. Mile se usměju a pohladím jí. Pak si vezmu ještě svitek a pustím se do "zuřivého psaní". Brzy je svitek pokryt změtí poznámek o technice Izanagi, jejím fungování a má tvořit jakýsi manuál pro její užívání. Snad to z toho pochopí sám, inteligentní je na to dost. Nemůžu mu teď dávat soukromé lekce... a navíc Izanagi se nedá trénovat metodou pokus omyl. Jakmile skončím, tak ještě promluvím k Toshiko: My už se neuvidíme... strašně rád jsem tě poznal. A neboj... bude se ti tam líbit, bud tam hodně lidí, budeš chodit do školy a trénovat abys byla silná. Najdeš si kamarády, kteří ti budou pomahát... zkrátka budeš se tam cítit dobře. Znovu se usměji a jakmile bude "čas" jít, tak vezmu zase Toshiko za rameno a spolu s ní se přenesu na místo srazu s mým kontaktem v Konoze. |
| |
| Deštná To jak se ten chlapík zatvářil mě nijak nerozhodilo a popravdě mě to ani nezajímá. Důležité je pro mě ta audience u vůdkyni vesnice , která je pro mě jediná šance jak se přiblížit ke svému cíly. Sice jsem si to takhle nepředstavoval, ale nemam moc na výběr, takže se s tímhle spokojím. Teď jak přemluvit vůdkyni aby mi důvěřovala.....zkusím být upřimný a říct všecko co chci, snad to zabere. Po té co vstoupím do obrovského sálu a tam mě vůdkyně beze slova přijme, promluvím klidným hlasem. "Zdravím tě vůdkyně Deštné, já jsem Kazuki Kioshi a pocházím ze Skryé Písečné. Abych začal od začátku jistě jste už slyšela o nedávném napadnutí Písečné vesnice a společně s ní byli napadnuty i zbylé čtyři hlavní vesnice. Na rozdíl od ostatních vesnice, Písečné se podařilo útoku ubránit ale útočníci, kteří měli znaky zločinecké organizace Akatsuki , utekli a Suna se je rozhodla pronásledovat. Já jsem velitel vyšetřujícího týmu, který sledoval jejich stopy až sem do Deštné a tady by se také měli ukrývat. Je mi celkem jedno, jestli je vydáte nebo to budete popírat, ale my máme jasné důkazy, které dokazují pravdu. Pokud se tohle dozví pět hlavních vesnic, obrátí Deštnou vzhůru nohama jen proto aby ty zločince našli a v tomhle případě vám nepomůže ani přátelsví s Hokagem. Ale měl bych jeden návrh, vím o tom, že jste dříve spolupracovala s Peinem, který údajně velel Akatsuki a tak by, jste možná mohla vědět jak někoho od nich najít. Nechci je vypátrat kvůli tomu, abych je zabil nebo tak něco ale chci je najít z osobních důvodu. Díky téhle maličkosti bych se mohl zbavit důkazu, které dokazují, že se u vás schovávají útočníci z Akatsuki a tím by, jste se mohli zbavit velké starosti. " Jakmile domluvím, zhluboka se nadechnu a vyčkávám na odpověď od Konan. Při tom čekání si vzpomenu na den, kdy jsem četl složku o Peinovi a také i o tom že měl nějakou společnici. Už podle vzhledu a hlavně proto že právě ona vede Deštnou vím že to ona je jeho společnice a tak by možná mohla vědět jak najít pravého vůdce Akatsuki. |
| |
| Deštná... Kazuki Kioshi Konan sedí na svém křesle. Poslouchá jak se snaží. Nakonci Kioshiho monologu jí na rtech zahraje úsměv. "To je vše?" Zeptá se. V hlase je znát pobavenost. "Většinu lidí by stálo takovéto nepodložené tvrzení svobodu... No asi i život." Ležérně se opře o křeslo. Pozvedne obočí. "Vaše informace jsou milné. Vaše výhružky jsou... Prázdné." Usměje se na plno. "Navíc Akatsuki blázny zabíjí." Úsměv pohasne a objeví se vážná tvář. "Moje země neukrývá žádné členy Akatsuki. Ti kteří napadli Sunu, jsou mrtví. Ti kteří zničili předchozí tým ze Suny zde nejsou." Zjevně má mnohem větší informační základnu než se mohlo předpokládat. "To klidně můžeš vyřídit vašemu Kazakagemu. Nebo to necháte na mých silách, abych ho o tom spravila?" Zeptá se vážným hlasem. Zjevně její "milost" začíná celkem polevovat. |
| |
| No jo no.. Ale nazvala bych to spíš "stěhování" Posmutnělý pohled nezachytím, protože hledím směrem dolů, mezi tím, co se s tímhle sympatickým strejdou v duchu loučím, a uvažuju o tom, že bych ho třeba mohla pozvat, aby mě pak někdy navštívil.. Možná s ním nemůžu zůstat, ale čas od času si konečně s někým trochu zajímavým, pro mě, a sympatickém, vyjít ven, a kecat, a tak.. To by bylo moc fajn. Když ale zaslechnu, jak Kishi mluví s někým.. Neznámým, který tu vlastně není.. Překvapeně vzhlédnu a rozhlédnu se, kde je někdo, s kým by mohl mluvit. Éééé.. Cože? Vypadám zmateně, ale rozhodnu se na nic neptat - stejně nemám pocit, že bych měla šanci to pak pochopit, takže se výjimečně taky jednou zbytečně nenamáhám. Ruce, která se jala mě hladit, se s klidem a velmi okatě nastavím, jako že se mi to líbí, a na tváři mám navýsost šťastný výraz. Zezačátku byl Kishi tak nepřátelský.. Ale já hnedka věděla, ež nebdue takový! Teď je tak milý.. A pohladil mě.. Čímž pádem to ohledně Orochiho úspěšně přeslechnu. Mě v té hlavě snad nic neuvízne. No, aspoň, že momentálně mi do ní nikdo nevidí. Píšícího Kishiho v klidu sleduju. Momentálně šťastně, protože je to ještě předtím, než se zmíní o tom, že už se neuvidíme. Ale ve chvíli, kdy to vysloví.. "Nande?" Vyhrknu, sotva stačí domluvit. Zní to celé moc krásně.. Ale proč se v tom všem az čas nemůže objevit Kishi - chan? "Proč už se neuvidíme? Nande?" Zopakuju. Možná je pochopitelné, že já jsem mu ukradená, a do jisté míry si to uvědomuju, ale.. "Copak nenavštívíš svého kamaráda?" Před mým upřímně pobouřeným pohledem se nedá skrýt. Dorážím na Kishiho dotazy.. Ale jestli nebude chtít odpovědět, asi ho nemám jak k tomu přinutit. Jestliže bude Kishi mlčet, nebo se odpovědi vyhne, jenom zklamaně a smutně stočím pohled k zemi a čekám, až se tedy dostaneme pryč z jeho domova. Jestliže ale promluví, ať už to bude jakákoliv lež, páč já tomu uvěřím, stále smutně, ale už poněkud chápavěji přikývnu, a stejně tak mlčky počkám, až se tedy něco bude dít. |
| |
 | He? Telefon... Konoha Jsem na svém oblíbeném místě, když u mne zazvoní telefonát, který jsem doufal, že minimálně týden nepřijde. "Ksó, tohle mě bude hoodně sejřit." Ale je mi jasné, že vše má svojí cenu a můj plán je tak šílený, že by mohl vyjít. Přestanu otáčet oči v sloup. "Tam kde posledně. Za 30 minut." Odpovím. Smotám svitek a založím ho do knihovny. "Takže ju. Je na čase na chvilku zase zmizet." Pomyslím si a vylezu ze své místnosti, která mi posledních několik měsíců dělá domov. Vyrazím na cestu. Teď ještě nespěchám. Teď ne. Vypadám prostě jako student, který jde na cvičiště. To je pravdou. Tedy z části. Projdu cvičištěm číslo 3 a pokračuji dál. Až za cvičištěm zrychlým a zmizím mezi stromy. Udělám rychlé Hange no Jutsu a změním se do mé občasné podoby ANBU. Sice by s tím nikdo nesouhlasil, ale takhle je to mnohem lepší. Nakonec s mírným spožděním zůstanu stát mimo obraný a detekční koridor Konohy na pahorku. Kizashi by tu měl být během okamžiku. Uhnízdím se ve větvích stromů. Čekám. |
| |
| U mostu (fůrie z akatsuki ;) ) Jakmile ke mne Suigetsu dorazí se zprávou o dvou podezřelých osobách jdoucích od východu, tak jsem přikývl. "Zkusím nám to ulehčit... Zatím ale svolej ostatní a rozestavte se na této straně k obraně mostu...", odpovím rychle Suigetsovi a složím pečetě Henge no jutsu, načež se proměním do podoby Uchiha Kizashiho s tou jeho maskou na obličeji a třema ošklivýma zraněníma na těle. "Zkusím je odtud přenést do vazby v Konoze... Třeba se chytí...", dodám a stejně jak jsme se dostali sem se dostanu k místu, kde se nachází ony dvě osoby. Jen co se objevím před těmi dvěma slečnami, tak se zakuckám a křečovitě přitlačím ruce na své falešné rány. Z pod masky mi začne téct pramínek krve. "Změna plánu...", řeknu chraptivě a znovu se zakuckám. "Hokage a jeho psi našli naše sídlo...", znovu zakuckám a pokračuji: "Potřebujeme posilu... Pojďte..." Snad to vyjde... Pokud ne, tak musím být připraven na útěk..., pomyslím si a počkám až se ke mě obě slečny přiblíží (tedy pokud). V případě, že vše vyjde a ony mi uvěří, tak se s nimi přenesu do jedné z hlídaných cel na ústředí ANBU v Konoze. A to i za cenu vlastního zhroucení. Pokud mi ovšem neuvěří a zaútočí na mne, tak se pokusím použít jednoduché Kawarimi no jutsu a zmizet jim. |
| |
| S Toshiko v dimenzi: Toshiko je očividně zklamaná a smutná z toho co jsem řekl a já mám pořád pocit, jako by mi někdo vyrval srdce. Za tohle zaplatíš Orochimaru... strašně moc zaplatíš. Proto se na ní podívám a pokusím se o úsměv, i když to mi jde čím dál hůř. Musím se jí zbavit co nejdřív to bude možné, jinak tohle nevydržím. Tak jsem to nemyslel... neboj, ještě se uvidíme... někdy se zastavím. Lžu vlastní dceři a možná i sám sobě...krucifix tohle jsem si nezasloužil... vlastně, možná že jo....ksó Vyčkám než uběhne domluvený čas a pak sbalím svitek, dojdu k Toshice, čapnu jí opět za rameno a přemístím se na smluvené místo. S Kaimu a s Toshiko u Konohy: Vynořím se ze své dimenze s aktivovaným sharinganem na stupni EMS - přece nevím co můžu od Kaimu všechno čekat a navíc tu mám Toshiko, takže v případě boje jsem dost v nevýhodě pokud tu na mě nastražil past. Jakmile zaregistruju jeho chakru ve větvoví stromů, tak se jen ušklíbnu a řeknu: Můžeš vylézt Kaimu. Počkám až vyleze a nechám ho chvíli vstřebat fakt, že vedle šéfa Akatsuki stojí malá holčička. Na mé tváři je nacvičený falešný úsměv, přeci jen - předstírání čehokoliv mi jde snáze, když stojím proti nepříteli, nebo aspoň někomu komu ne zcela věřím a mezi ně Kaimu patří. Tohle je Toshiko a dávám ti jí na starost, je jí 8 let a je to Uchiha. Vysypu na Kaimu bezohledně klíčovou informaci a opět počkám až to vstřebá. Pak pokračuji: Hádej u koho jsem jí našel - myslím, že Konoha mi může být vděčná, že Orochimarovi nevyšel další pokus o získání dokonalé nádoby pro jeho ... hadí já. Zašklebím se a deaktivuju EMS a přejdu jen na obyčejný sharingan. Zajisti, aby se tu cítila dobře po všech stránkách. Její rodiče jsou mrtví a nemusím ti asi popisovat, co si u Orochimara prožila. A ne... nedávám jí do Konohy kvůli tomu, že bych vás měl jak obzvlášť rád, ale žijí tady Uchihové, takže bude mezi svými. Já při svých povinnostech na ní čas nemám a vůbec... jsem Kizashi Uchiha vůdce toho a tamtoho, nepřítel těch a těch... takže chápeš že? Ušklíbnu se. Z mé řeči je asi jednoznačně poznat, že nestojím o to, aby Toshiko věděla (alespoň ne teď), že jsem nepřítel Konohy a šéf Akatsuki. Vyčkám jeho reakce a poté ještě pokračuji: Mimochodem... slíbil jsem ti trénink. No.. z toho bohužel nic nebude, protože si mě události žádají jinde, ale mám pro tebe jako tvůj "sensei"..., slovíčko sensei řeknu s takovou dávkou sarkasmu a ironie, že si toho všimne asi i Toshiko, ... domácí úkol, takové samostudium. Určitě jsi už někdy slyšel o zakázané technice jménem Izanagi. Tady..., vytáhnu svitek a hodím jej Kaimu k nohám, ... jsem pro tebe popsal fungování té techniky i jakýsi manuál k tomu jak jí použít. Samozřejmě to není nic co bych ti radil zkoušet krom... nezbytných situací, kdy není cesty. Odmlčím se a podívám se na Toshiko, ke které přidřepnu: No Shiko... my se budeme muset rozloučit. Někdy se určitě zastavím..., něžně jí pohladím po tváři, ale pak se rychle narovnám. Rozhodně nestojím o to, aby zrovna Kaimu vytušil něco o tom, jaký je vztah mezi mnou a Toshiko. Pohlédnu na Kaima a vyčkám co se bude dít. |
| |
| Loučení, loučení.. Ach, je to těžká věc "Někdy se.. Zastavíš?" Vzhlédnu. Můj pohled není už tolik důvěřivý. Přeci jenom, když předtím říkal, že.. A taky je to trochu moc krásné an to, aby to tak mohlo být. Nevím proč, ale nemůžu si pomoct - je to ten nejsympatičtější strejda kterého jsem kdy potkala, a je mi úplně fuk, jak se třeba chová a vůbec! Koneckonců, to mi bylo fuk i u Orochiho, ale tam jsem stejně jako tady hlavně nic moc nevěděla.. Ale Kishi je ještě lepší, a krom toho nejspíš i mocnější.. Sice nevím, nakolik mocný Orochi je, ale tuším, že hodně, a když je Kishi jeho nadřízený.. No páni! Nakonec ale podlehnu své klasické naivitě a lehkomyslnosti, a potěšeně se usměju. To je dobře, ještě že tak. Moc se na to těším. Až půjdeme jenom tak (i když mě v touhle souvislostí nenapadá něco jako restaurace apod., takové věci neznám), nebo by mě Kishi - chan mohl vzít i trénovat! To bych se potom mohla hodně zlepšit! Takovýhle mocný strejda určitě musí znát spoustu úžasných jutsu.. Víc jak Orochi! (Pochopitelně netuším, kolik Orochimaru schraňuje různých technik.) Zbytek čekání nejspíše oba dva mlčíme, což je jedna z mála chvil, kdy zvládám být zticha. Když mě Kishi čapne za rameno, před tím než zmizíme, se letmo usměju, což ale Kishi nemůže zachytit, protože obličej mám otočený úplně jiným směrem. Po tom, co se kdesi objevíme, se narozdíl od Kishiho můžu jenom zmateně rozhlížet. Zaprvé netuším kde jsme, a zadruhé tu má myslím někdo čekat, a kde nic tu nic.. Cože?! Jak ho Kishi - chan našel? Okamžitě otočím obličej směrem, kde se objevil neznámý člověk, a snažím se vymyslet, jestli je Kishi jasnovidec, bo co. Pak si ale uvědomím, že on vlastně umí to co já, a já už taky umím.. Vidět cizí chakru! V duchu se lehce úlevně, či jak to popsat, zakřením an to, že by to mohlo být až tak primitivní. Ale je. I já to umím, a to mám Sharingan pouze s jednou tomoe. Teď se rozhodnu prohlédnout si neznámého. Má na sobě takovou divnou uniformu. A moc se mi nelíbí. A to jméno.. Pchá, ani nestačil říct slovo, a už mi není sympatický! Ale tak co, děti jsou kruté a odsuzují.. A obzvláště děti jako jsem já, muhahá. Kaimu.. Ani bych mu nekrátila jméno. Prostě Kaimu. Kaimu.. Lehce se ušklíbnu, a to ne jenom v duchu, ale těžko říct, čemu se šklebím. I když vzhledem k otmu, že se dívám směrem na Kaimua, tak opkud zachytí můj pohled, musí nejspíš pochopit, že se mi nezamlouvá cosi, co má něco společného s ním. Ani to, jak mě jemu Kishi představil, ho v mých očích nijak nezvýhodňuje. Postě Kizea č. 2 v mužské verzi. Takový nedůležitý hlídač. Z otho, co pak Kishi řeční, to napůl nechápu, a napůl mi to zase vypadne dřív, než mi to je k něčemu dobré. Ovšem zrovna informaci, že je vůdce "toho a tamtoho" a "těch a těch" mi v hlavě nějak utkví. Ovšem to moc nechápu. Ale utkví to. Takže to v mojí hlavě, kde je ostatně poměrně dost místo, snad šťastně přečká do doby, než to trochu budu chápat.. Po celou dobu ovšem mlčím. Té ironie si všimnu, ale ne, že bych tušila, že ej to zrovna ironie a co to znamená, takže akorát bezvýrazně sleduju Kaimua, jako bych se s Kishim už dlouho znala a byla tu jenom tak, jako doprovod. Když se Kishi odmlčí, automaticky se otočím směrem k němu - a tentokrát mě city nezklamaly, protože Kishi se ke mně sktuečně skloní, tedy přidřepne. Culím se jak sluníčko, když mě hladí po tváři, a koukám mu do obličeje krásnýma očima, černýma jak ta nejhlubší noc (která obvykle bývá spíš inkoustově modrá); když se pak rychle napřímí, akorát zakloním hlavu. "Taky se měj, Kishi - chan.." Zamumlám, takže Kaimu by to neměl slyšet, pokud ovšem neumí něco speciálního, Kishi ale v klidu. A pak.. Rychle postoupím asi dva kroky vpřed, a Kishiho obejmu. Nevím, kdy se znovu uvidíme, a znám ho přibližně.. Dvacet minut? Ale prostě tohle je něčím tak nezapomenutelné, že.. A taky mi řekl pravdu.. Se svojí výškou (asi 115 cm) ho objímám zhruba někde kolem pasu, ale tak co se dá dělat. A je mi úplně fuk, že to pro něj nejspíš bude trapné. Pro mě ne. A já sjem poněkud sebestředná. Po chviličce ho pustím a znovu se na něj zatlemím, jako kdyby to, co jsem udělala, byla ta nejúžasnější věc pod sluncem, jak jsem mohla své pocity vyjádřit. Pak se akorát otočím směrem ka Kaimuovi a čekám, až.. Vlastně ani nevím, na co čekám. |
| |
| Na kopečku... u Konohy... Čekám opravdu jen chvilku, než se Kizashi objeví. Opět svojí oblíbenou metodou. Málem spadnu ze stromu, když vidím, že si vede malou holčičku. "Že bych to s tou Sakari Megami (Bohyně květů) přehnal?" Pokrčím obočí. Naštěstí díky masce není vidět můj výraz ani s sharinganem. Když pak označí holčičku za Uchihu, tak se na ní podívám tentokráte důkladněji. Do linie Uchihů se hodí vzhledem jako pěst na oko a povahou zjevně také. Neznatelně si povzdechnu. "Kdo jsou její rodiče? Nebo se jedná o nějaký "experiment"?" Zní naprosto jasně moje otázka. Na to, aby mohla být Sasukeho je moc stará. Navíc mi nepřijde, že by hovořil o nějaké dceři, pouze synech. Další možnost je, že by byla Kizashiho. Proč by s ní vyrukoval ale až teď. Navíc jí věnoval do rukou svých hlavních nepřátel. "Bude problém jí začlenit do Konohy. Vzbudí hodně velký poprask. Vzbudí hodně dotazů." Upozorním, ale je pravda, že mne napadá jistá možnost, jak to udělat. Nevím jak ovšem bude prcek spolupracovat. Pod maskou se znova zamračím, ale nedá se nic dělat. "Hokage má jutsu, které dokáže identifikovat lež." Skřížím ruce, je vidět, že přemýšlím. "Ale dá se obejít. Neodhalí, když někdo neříká celou pravdu. Odhalí jen když lže." Poklepu na keramickou bradu tmavé masky. "Ale ano. Myslím, že to půjde. Bude potřeba nějaká věrohodná historka." Postupně počkám, až Kizashi zpracuje moje myšlenkové pochody a mezitím si dřepnu na bobek. Toshi je náhle o něco vyšší. "No jak řekl tady Kizashi-sama jsem Kaimu (Nikdo). V Konoze mám jiné jméno. To abych neohrozil Kizashi-sama a ani ostatní z Konohy. O některých věcech tam není radno mluvit." Povídám přes masku. Snažím se o přátelštější hlas, ale s dětma mi to nikdy nešlo. Většinou stačilo, aby jsem oblepoval nějaká ta zraněníčka. "Kizashi-sama bude naše tajemství, protože si o něm něktěří myslí, že je to zlý pán. Proto o něm nebudeme mluvit, když budeme v Konoze." Podívám se na Kizashiho a pak na malou holku. "Budu potřebovat najít způsob, jak se s váma bezpečně spojit, když by bylo potřeba." Pronesu polohlasem. Nemám sice v plánu mu dělat špiona, ale pokud mám svojí roli hrát dobře, musím vědět jak se s ním spojit. Pak se věnuji opět malé Toshi. Celkem mě uklidní, že z ní necítím žádného Bijuu. Pak mě napadne jiná věc. "Jste si jist, že na ní neudělal Orochimaru nějakou svojí šílenou pečeť?" Podívám se Toshi popvé do očí, je vidět, že mám pod maskou temně hnědé oči. Poměrně upřímého výrazu. "Nedělal na tobě Orochimaru nějaké pokusy? Nějaké malůvky nebo něco podobného?" Zeptám se jí se zájmem v hlase. Myslím, že je na to moc malá, ale o jeho zvrhlosti se pomalu píšou eposy. Nakonec se zase postavím. Na chvilku se soustředím, abych se ujasnil kolik velkých chaker cítím. Jsou tu jen 4. To by odpovídalo. Přijmu svitek. Neotevírám ho. Kývnutím hlavy potvrdí, že chápu situaci a svitek uschovám u sebe. Dále čekám, až se dostatečně rozloučí a mezitím se propírám v hlavě, jak to navléknout. |
| |
| Deštná Bylo jasné, že vůdkyně se jen tak nepřizná k pomáhání Akatsuki a vlastně ani přesně nevím, jestli jim pomáhá, ale každopádně to za pokus stojí. Uznaně kývnu hlavou a trochu se pousměji nad poslední odpovědí od Konan. Znovu promluvím stejně klidným hlasem, jako když jsem přišel a nenechávám se jejíma řečma rozhodit. "Zdá se, že toho víte daleko víc než já. O prvním vyšetřovacím týmu jsem se vůbec nezmiňoval, tak jak o něm můžete vědět ?? Jak víte že útočníci co napadli Sunu jsou mrtvý když stopy, které jsme sledovali vedou sem do vaší vesnice ?? To samé o zločincích co napadli první tým , jak o nich víte ???" Nevinně pokrčím rameny a na chvíli si oddechnu. Pořád nemůžu pobrat jak vlastně ví o prvním týmu i on těch útočních na Sunu......ona toho ví strašně hodně na to že se drží mimo všeho.. Ještě než stačí odpovědět, zatvářím se trochu vážněji a dokonce i můj tón hlasu se změní ve vážnější. " Mam Kazekageho plnou důvěru a klidně mu to oznámím osobně, ale nevím co mu mam říct ohledně nezodpovězených otázkách. Víme, že vaše vesnice nemá moc dobré vztahy s ostatními hlavními vesnicemi a po tom co jím oznámím aktuální zprávy to bude ještě horší. " Nasadím diplomatický výraz a čekám na odpověď od vůdkyně Deštné vesnice. Očima občas ujedu ke křeslu na kterém sedí a tak trochu mi připomíná křeslo, které je popsáno ve zprávě od Konohy. Údajně to bylo křeslo na kterém byl připoutaný Nagato a přes které ovládal ostatní Peiny. Proč ho tu ještě pořád má ??.....já myslel, že bez Rinneganu je to křeslo k ničemu ....nebo to je jen obyčejná dekorace ?? .. |
| |
| Deštná... Kazuki Kioshi "Informace jsou nejcenější komoditou našeho světa." Nakloní se ke Kioshimu. "Vztahy naší vesnice nejsou ve vaší kompetenci řešit. Věřím, že jsou mnohem silnější a důkladnější, než si dokážete představit." Náhle se usměje. Opře se opět do křesla. "Jestli chcete, mohu Vás přesvědčit o faktu, že Vámi pronásledovaní muži jsou mrtvi. 5 hodin cesty na severo-západ je místo, kde měli Akatsuki Hideout. Když se tam porozhlídnete, dozajista pochopíte, co se s nima stalo." Nasadí vážný výraz. "Pokud nemáte nic na srdci, tak se rozloučíme. Mám na starosti mnohem důležitější věci, než vyvracení nepodložených podezřeních z vaší strany." V hlase je celkem dobře znát, že je to poslední šance, jak odejít. Tedy samozřejmě, pokud by jeden nechtěl riskovat odchod pomocí síly nebo post-mortem. |
| |
| S "Kaimu" a Toshiko před Konohou: Vím, že Toshiko by ráda zůstala se mnou, docela jí chápu - oblíbila si mě, protože tam u Orochimara měla velmi omezený repertoár "přátel" a "strýčků", takže se chytá každého člověka, na kterého narazí. Co však neví a to je dobře, že mě tohle všechno drásá srdce ještě víc, ale před Kaimu zkrátka nesmím dát nic najevo. Když mě obejme, tak mě polije vlna horka a mám co dělat udržet svou ledovou masku, ale daří se mi to, protože ... jsem zkrátka Kizashi Uchiha, syn Uchihy Madary a ne nějaká srágora. Hodně štěstí Toshi a někdy se stavím neboj. Usměji se, zatímco si pomyslím jen: Sbohem Toshiko, je mi líto. Uchovej si nás mamku a taťku v paměti tak jako doposud a nikdy po nás nepátrej, přineslo by ti to jen mnohem víc bolesti. Nemít aktivní sharingany tak smutek v očích, který tam teď mám by mě jistojistě prozradil. Otočím se proto radši na Kaima a začnu mu postupně odpovídat, ale pouze tak, aby to Toshiko neslyšela, takže se dyžtak ke Kaimu trochu přiblížím a "hodíme řeč": Ne, není to experiment. Její rodiče jsou mrtví ... o matce ti nic nepovím, protože pracovala pro mě, ale otcem byl Itachi Uchiha a dle toho co vím, tak jí nějakou dobu vychovával a poté mu jí Orochimaru ukradl a její matku zabil. Itachi byl přesvědčený, že to byla moje práce, já zase, že v tom má prsty Sasuke a nakonec se ukázalo, že v tom byl namočený náš "oblíbený" had. Tak či onak se ho musím zeptat, jak dokázal tak přesvědčivě napodobit plameny Amaterasu. Jinak abys chápal - Itachi s tou ženou žil, aby mohl špehovat mě a jeho žena zase žila s Itachim proto, abych přes ní mohl špehovat Konohu já. Pracovala pro mě a leccos při ... postelovém jutsu...haha.. pro mě zjistila. Toshiko samozřejmě o ničem z toho neví a já než jí nechat Orochimarovi, tak jsem si řekl, že třeba Naibuna jako "bratříčka" by si mohla oblíbit. Takže mu jí můžeš představit, on si chlapec jistě poradí. Je přece synem Netřeba asi dodávat, že lžu jak když tiskne, a že mě to zevnitř zabíjí, ani to že se u toho tvářím ještě náramně pobaveně. Prostě jsem teď "za hajzla". A co se týče toho Hokageho jutsu, tak mu řekni pravdu, přišel jsem za tebou jeden z "maskovaných" členů Akatsuki, ani nemusím ukazovat masku aby to Kaimu pochopil, a dal ti tady přítomnou Toshiko. Na tom nic nebude. Krom toho je to ostatně pravda. A neměj obavy, nemá v sobě nic co by mohlo ohrozit vesnici. Kvůli pečetím jsem jí sice nekontroloval, ale pochybuju silně o tom, že by jí tak malé holce dal. Ale určitě si to prověř. Jak se říká - důvěřuj, ale prověřuj. Toť mé krédo. No nic... a teď půjdu, my dva se ještě uvidíme, kdybys něco potřeboval, tak použij "telefon" ... při své inteligenci bys mohl přijít na to jak se to dělá. Ušklíbnu se a pak se ještě a vrátím se i s Kaimu k Toshice. Tááák Shiko... měj se tady pěkně, strejda Kizashi musí letět a tady tenhleten pán se o tebe určitě rád postará. Pápá..., zámávám jí žoviálně na pozdrav a vypařím se do své dimenze. |
| |
| Loučení, loučení.. Ach, je to těžkáá věc - podruhé Usměju se, jako by mě jeho odpověď uspokojila - a taky, že tomu tak je. Prostě jsem naivní. A na tom se jenom tak nic nezmění. "Uvidíme se.." Vyslovím, jako kdybych tím chtěla nějak potvrdit naději, kterou mi tato slova dávají. Ale věřím mu, ať už je to jakkoliv zvláštní. Pohlédnu na Kaimua, který si ke mně přidřepne.To mě svým způsobem nutí se na něj podívat odznova. Sice mi stále není tak sympatický.. Ale už je to lepší, že ho beru "jako sobě rovného" (jako že je nade mnou všemi parametry i normálně, ale moje mínění se od toho může značně lišit - tentokrát se zdá, že se s ním budu i prostě normálně bavit). Sice si uvědomuju, že mi naši situaci vysvětluje dost polovičatě (tak blbá zase nejsem), ale radši to nijak nekomentuju, protože takhle to aspoň naprosto beze zbytku chápu a ono se to zdá být důležité, takže je fajn, že tomu rozumím. Sice trochu vycítím, že teď není nejvhodnější prostor pro ptaní, ale i tak si to neodpustím. "A jak ti teda v té Konoze či jak se to menuje mám říkat?" Jednou za čas je to ode mě poměrně chytrá otázka. Ale tak jednou za čas taky každého osvítí, že ano. Jejich rozhovor pochopitelně vyslechnout nemůžu, protože se o to oba ze všech sil snaží, a tady tak nějak chápu, že rušit bych neměla. Ovšem když mi Kaimu položí otázku, zatvářím se trochu zmateně. "Malůvky? Co?" Zmatený výraz přejde do nechápavého. Jestli mám na osbě pečeť či co, tak mi ji tam Orochimaru určitě dal bez mého vědomí a nevím, jak ji používat. Nejsem moc dobrá lhářka. Teda jsem, ale lžu spíš pro ukrácení chvíle a tak.. Rozhodně ne v takovýhlech poměrně podstatných věcech. Pak se ke mě oba vrátí. Je mi jasné, že tohle je finální loučení. Bylo to poněkud rychlé. Ale možná to bylo dobře. "Ahoj, Kishi - chan.." Stačím sotva prohodit a už je pryč. A taky ten pozdrav nebral moc vážně. Možná proto chvíli zůstanu tiše stát s rozporuplnými pocity, a hledím především zmateně. Ale tolik si to celé neberu. Přeci jenom, slíbil návštěvu.. Buď mě vyruší Kaimu, a nebo to stihnu sama, protože asi po půl minutě sebou trhnu, jako bych si něco náhle uvědomila. Otočím se, a zase začne působit moje neuvěřitelně hyperaktivní a lehkomyslná povaha; přijdu až ke Kaimuovi. Rozhodnu se k němu chovat normálně - ani s nezájmem, ale ani tolik vřele, jako ke Kishimu. "Tak co bude teď?" Neusmívám se, vypadám spíš lehce zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha *Tobi* Kizashi pro Jakmile se ocitnu ve své dimenzi konečně si oddechnu a sesunu se na zem, přičemž se opřu o jeden ze sloupů. Tak...sbohem Toshiko..., řeknu si v duchu ještě sám sobě na rozloučenou a konečně to všechno kolem Toshiky a Orochimara a mé... ženy setřepu alespoň natolik, že jsem racionálních úvah. Orochimaru se brzy ozve... už teď je určitě celá Zvučná vzhůru nohama. A pak se setkáme, musím se důkladně připravit. Velice důkladně a nesmím nic podcenit. Když byl ten had schopný vyřídit Sasukeho, může ohrozit i mě. Navíc... má čtyři těla, pokud s nimi budu bojovat najednou... to bude v nemalé výhodě. Při každém mém útoku bude mít šanci mě zasáhnout a každý jeho zásah může obsahovat smrtelnou dávku jedu. Ale... Orochimaru nebude snad útočit, pokud bude mít aspoň iluzorní naději, že získá Toshiko zpět. Stačí se... stačí se tvářit jako, že nic nevím a pak bude snad spolupracovat. Snad. Nemůžu ho zabít dřív než z něj dostanu to... co potřebuju, oživení Gaarova syna a lék pro Gaarovu sestru. Pak bude cesta k dohodě s Písečnou volná a přes ní se dostanu i ke Konan. Písečná a Deštná... když vyřídím Orochimara... tak i navíc Zvučná to je slušný základ pro jednání. Ale... jak to provést s Orochimarem? Chvíli bezradně a jaksi prázdným pohledem civím do země a nakonec se seberu, vstanu a vezmu si nějaké to jídlo, protože jsem už dlouho nejedl. Potřebuju panáka..., pomyslím si a pořádně si přihnu z láhve saké. Uff... to je lepší. Jakmile se aspoň trochu nasytím, tak se vrhnu do příprav na Orochimara. Poměrně brzy si ujasním základní pravidla takového boje - zaprvé: pokud bude Orochimaru spolupracovat, tak s ním budu vyjednávat a nechám mu naději na návrat Toshiko, jakmile vyřídím všechny záležitosti v Písečné, tak Orochimara prostě odpravím, to už se vyřeší "relativně snadno". Zadruhé - pokud dojde na boj rovnou zkraje musím se připravit na fakt, že nesmím Orochimara zabít předčasně, ale musím si podrobit jeho vůli pomocí sharinganu. Což znamená nejdřív zlikvidovat všechno co proti mě pošle a pak teprve pořešit jeho samotného. Podrobit si jeho vůli by nemělo být to nejsložitější... ale nebude to ani snadné. Jestli tam budou všechna jeho těla, nebo alespoň většina z nich, tak to bude docela složité. Navíc... ten parchant používá těla i jako chodící jedovaté bomby. Sakra... budu muset zvládnout perfektně načasování vlastních útoků. Pokud neútočím, potud mě nemůže ohrozit. Asi bude nutné použít Kage Bunshin a taky chakru Osmičky jestli se ten boj protáhne. Ale s tím musím velmi opatrně... ani zdaleka nemám plnou kontrolu... ačkoliv bych mohl použít EMS pro ovládnutí démona uvnitř... ale na to teď nemám čas a taky se musím zeptat Shira jak tyhle srandy fungujou. Skončím s úvahami a vrhnu se na "zbrojení" do příručních svitků si zapečetím snad arzenál pro celou armádu, kunaie s výbušnými lístky, kouřové bomby a mraky dalšího vybavení. Bude to jako za mlada... jako v době, kdy jsem ještě neměl Mangekyou sharingan a musel se spoléhat na... nizkoúrovňové techniky... ale co, každá hovadina, která mi pomůže se hodí. Musím ho dostat včas do genjutsu a rychle vyřídit. Jiná cesta nebude. Když bude v genjutsu, tak nebude problém. //Zkrátka čekám na to, zda se Orouš ozve přes prstýnek či nikoliv a chystám se na boj s ním. |
| |
| Přesun ke Konoze - Toshi a Kaimu (?) Pohledem vyprovodím Kizashiho a stočím svůj pohled na malou Toshi. "Takže, co s tebou." Povzdechnu si a dřepnu si na kámen. "Ksó, takže začneme jinak." Podívám se na Toshi. "Nejdříve začneme tím, že ti vysvětlím, co je Konoha." Začnu vyprávět o Konoze. Jak to tam chodí a podobně. "Nejdůležitější osobou je tady Hokage v řadě 6tý. Jmenuje se Uzumaki Naruto. Je to jinchuuriki Kyuubiho. Takže občas malučko výbušný tip." Stručně popíšu našeho Hokageho. "Je tu spousta lidí, který mají mírnou nedůvěru k Uchihům. Vedoucí klanu kdysi zvlčil a udělal hrozně moc špatných věcí. Faktem je, že se snaží očistit jak to jen půjde." Usměju se pod maskou. "Klan Uchiha není moc bohatý na počet. Krom Sasukeho Uchihy je zde jeho synek... Itachi. Jeho maminka teď čeká mimino, takže větší část času se pohybuje mezi nemocnicí a domovem." Zvednu se z kamene a otočím se směrem ke Konoze. "Kizashi-sama je u nás ve vesnici... Nežádoucí. Jeho skutky ho postavily mimo zákon. Jednou se o tom budeš učit ve škole." Usměju se pod maskou. "Momentálně není dobré ho v Konoze zmiňovat, tak u toho zůstaneme." Otočím se na Tohiko. "A pak jsem tu já. Uchiha Naibun. Syn Uchihy Itachiho..." Stáhnu ze sebe masku a tím zruším i Hange no Jutsu. Objevím se ve své celé kráse. "Podle všeho jsem tvůj nevlastní starší bratr." Trochu nešťastně se usměju. "Tohle nevím jak vyřeším." Nechám Toshi zpracovat tuto myšlenku. Sám mám problém se s ní trochu poprat. "No každopádně teď vyrazíme ke Konoze a zančeme u samotného Hokageho." Vyrazím směr Konoha. "Chceš to vzít rychle nebo vycházkou?" Zeptám se v rámci toho, že je víceméně po setmění. |
| |
| Konoha... Soumrak... Uchiha Itachi jr. Dnešní den byl nabitý spoustou nudy. Liščí dvojčata, která se tě občas držela jako klíště, byla odvelena za svojí mamkou do letního sídla pod dohledem cvičitele Ebisu. Dnešek byl opravdu nudný. Doknce i Naibun byl celý den v knihovně a něco hledal. Mamka samotná strávila skoro celý den při vybírání "věcí" pro tvého nového sourozence, který je na cestě. Takže je pozdě večer a v celém velkém baráku Uchihů jsi sám. Ještě před několika měsíci jsi tohle mohl trávit s bratrem, ale po zásahu Orochimara... No bylo to těžké. Jak pro tebe, tak pro rodiče. Teď je prostě všechno jiné. Krom skvělé fotky s černou páskou je tu prázdný pokoj, který prošel kompletní rekonstrukcí. Po té co byl vypálen z domu. Ty sám sis Orochimara užil až dost, když tě unesl a tvůj táta tě z jeho rukou doslova vysekal. Zlomená noha se už uzdravila a ty jsi dostal povolní jí rozhýbávat. |
| |
| Medvědí vesnice? Těm dvěma něco vybouchne. Jediné co stihnu je odvolat všechna štěňata, jinak by je to mohlo zabít. (Ona se tak napůl odvolala sama). Vír šutrů nás kamsi stahuje. Vzduch jako by se proměnil v oheň. Co to?! Snad to štěňata stihla... Pak slítnem kamsi. Je to tu divné, nelíbí se mi to tu. Nic tu není vidět. Kamení všude okolo. Snažím se vyhrabat se, ale nejde mi to. Po chvíli mi začnou pomáhat nějací brouci. ??? Pomáhám si i sama, jak jen to jde, zledovatělou rukou odhrabávám kamení. Nakonec se vyhrabu. Nebo myslím, že tu tma jak při polární noci. Někdo řekne něco o světlu. Chvíli přemýšlím na tím, jestli ten modrej led opravdu někdy fosforeskuje. Něž ovšem stihnu nápad uskutečnit, rozsvítí se nějaký šutr či co. Podívám se na sebe. Jsem celá popálená a poškrábaná. Jediné, co mě na popáleniny napadne je zchladit je. V ruce se mi objeví kousek ledu, ale díky ohni roztaje. Pomalu se rozkoukávám. Kde to vlastně jsme? Rozhlédnu se po prostoře, kde se nacházíme. Nakonec se zaseknu a koukám na sochu. Pak si všimnu i jiných sošek. Tohle je zajímavé... Jenom sedím na zemi a s pootevřenou pusou všechno sleduji. Přijde mi to tu vcelku zajímavé. Jen druh osvětlení se mi nelíbí. Nemám ráda oheň. Při bledém světle ledu bych si to prohlížela raději. Najednou si všimnu nějakého znaku, myslím, že jsem ho už někde viděla. A že to není nic dobrého. Nakonec dojdu ke kostře a zdi, prohlížím si symboly. A asi se omylem jednoho dotknu. Symbol se začne drolit a nás něco vtahovat. Achjo, já to zničila... A už zase někam letíme... S němém strachuplném úžasu sleduji sochu. Prázdno v hrudi mě tíží. Sleduji vůdce a přemýšlím. O tomhle jsem určitě něco slyšela... Dlouho přemýšlím, ale pak mi to dojde. To se ten silnej týpek! Začne ohromná bitva, pořádně ani nevnímám, co se děje. Nakonec zůstanu jako jedna z mála stát, což je vzhledem k obětem dost dobrý výsledek. Ten týpek začne pronášet něco o vítězství, apokalypse a pečetění. Nakonec se vrátíme zpět... E.. pardon, asi jsem se toho dotkla... Přemýšlím, jestli tohle je místo té bitvy, nebo kde to vlastně bylo. |
| |
| Konoha... Soumrak... Uzumaki Naruto (Nebudeme čekat na autora posla.) Muž se ti ukloní. "No má na svědomí život vůdce Sněžný, kterého, ehm, odpravila. Byla to žoldnéřská akce, ale byl to opravdu špatný člověk na špatném místě." Promluví celkem přesvědčivě. "Tím, že se ho zbavila, zachránila mnoho životů." Opět otázka toho zvolit jedno z menších zel. "Zbytek jsou jen věci potřebné k přežití." Upozorní, že není úplně svatá. Muž se nakonec opět ukloní, když vidí, že začínáš být zaměstnán. "Budu bydlet ve vesnici, jestli mne nechcete vykázat. Když by došli nové správy, ozvu se." Ještě jednou se ukloní a odejde z kanceláře. Je už soumrak, když naladíš Kouli na správnou frekvenci. Ukazuje záběr mostu. Vše zalévá krvavě rudé světlo slunce. Vše vypadá celkem poklidně. Až... (viz. poslední 2 příspěvky u mostu.) |
| |
| Kaimu rovná se Naibun? Heh? Z těch nových slovíček mi jde hlava kolem. Umím mluvit a pojmenovat spoustu věcí, taky nejsem buran z pralesa ale jenom z Orochimarovského sídla, jenomže přeci jenom hromada nových pojmů jako "Konoha", "Hokage", "jinchuuriki", "Kyuubi", "klan", "škola", "zákon".. A vlastně i mnoho dalších, mezi které svým způsobem třeba patří i mimino. Tak nějak vím, že je to malé děcko, a že jsem to taky byla, ale naprosto netuším, jak by to mělo vypadat.. Přeci jenom, krom mě v Orochiho hideoutu moc malejch děcek nebylo, a když už, tak naložených v lihu a plovoucích ve vanách, kam jsem neměla žádnou šanci se dostat. Malej člověk? A co vůbec umí? A co znamená "čekat mimino"? To jim ho jako pošlou poštou bo co? Stejně tak ani nemocnice pro mě není bůhvíjak známo.. Věděla bych třeba "ošetřovna", ale nemocnici jsem taktéž ještě neviděla. Některé ty pojmy mi Kaimu vysvětlil, svým způsobem, ale většinou u toho použil další slova, která ne zcela chápu, i když se snažím. Vím tedy, že bych měla mlčet o Kishim. Uchihů není moc. Nejdůležitější osobou v té Konoze je Hokage, který se jmenuje nějak.. Ééé.. Naruto? Příjmení mi hnedka vypadlo.. A potom si pamatuju někoho zjevně důležitého z otho Uchiha klanu, kam prej já taky patřím. No tak jo. Ten někdo se prý menuje Sasuke. Kdo ví, kdo to je. A když já jsem Uchiha.. Tak se teď jmenuju Uchiha Toshiko? Je vidět, že to z větší části nechápu, a taky už si jasně plánuju, jak ho za chvilku zasypu otázkami. Předtím se mi ale představí tím dalším jménem. Taky Uchiha. Nějaký Uchiha Itachi mi moc neřekne. Neznám ho. Můj brácha? Smysl slova "nevlastní" nechápu. Takže prostě brácha. Ale i tak koukám pěkně zmateně. Vůbec si nejsme podobný, a.. Ale tak proč ne? Fajn, když je to brácha, tak mu taky zkrátíme jméno.. Třeba Nai - niisan. Nebo prostě Nai.. Jemně se pousměju, aby bylo jasné, že to chápu, a hodlám mu věnovat trochu více náklonnosti. To, že hnedka navštívíme nejdůležitější člověka v Konoze mě nijak nevzrušuje. Mám poměrně omezené pojetí o tom, kde je méně a více důležitý, a tak mi to nepřijde nijak podstatné. Je to taky jenom člověk. A já ho tak hodlám brát. Rychle nebo vycházkou? Pravdou je, že nějaké procházení se taky moc neznám, takže odpovím jednoznačně; to, že se už setmělo, je mi zjevně fuk, ale tak co byste chtěli od někoho, kdo většinu života trávil zavřený v nějaké budově. Ani jsem tam pořádněnevnímala den a noc. Tak to nevnímám ani tady. "Vycházkou," zazubím se. Ať už půjdeme kamkoliv, vydám se vedle Naie. Ujdeme sotva pár kroků, a začnu s otázkami. "Hele, Naii - niisan, co vůbec znamená nějaký ten "nevlastní" bratr?" Vyrukuju s otázkou, která se mi zdá nejdůležitější, a napjatě čekám na odpověď. Pak ale pokračuju. "A co je vlastně ten Hokage, krom otho, že je "nejdůležitější"? A ten jinchuuriki, nebo Kyuubi? A škola, a nemocnice, a jak vlastně vypadá mimino, a.." Trochu se zarazím, protože si uvěodmím, že otázek jsem vyřkla ažaž, a omluvně se roztomile zazubím. Rozhodnu se chvilku mlčet, jestli odpoví, či co. Ohledně cesty se řídím podle něj. |
| |
| Deštná Zdá se, že to nebude tak lehké, jak jsem čekal a navíc podle jejího posledního tónu hlasu jsem si dost zavařil. Ale i přesto jsem neodolal a ještě naposledy jsem jí odpověděl. Trochu se pousměji a kývnu rameny abych naznačil že je mi to celkem fuk. "To se pletete vůdkyně, patřím mezi hlavní radu Písečné vesnice a tudíž mam potřebné informace, které mi dávají přehled o vztahy mezi našimi vesnicemi. Odcházím, ale uvidíme, jak se vypořádáte s dalšími posly z ostatních vesnic, až předložím své důkazy a informace alianci." Posměšně se pousměji a následovně na to se otočím k východu z téhle místnosti. Pokud mě bude chtít zastavit nebo ještě něco řekne, trpělivě poslouchám a prozatím se ani nebráním. Dobře....tak tohle opravdu nevyšlo...ale nevadí, najdu si jinou cestu jak splnit své cíle.. |
| |
 | Nuda, nuda...šeď šeď. Celý dnešek stejně jako většinu z předchozích dní jsem strávil doma a nudil se k smrti. Zkoušel jsem zabavit třeba čtením, nebo nějakými jednoduchými a nenáročnými činnostmi, jako je třeba skládání pečetí "naprázdno", nebo neustále zabalování a rozbalování základní ninja výbavy. Ani vlastně nevím proč to dělám, snad proto, že když se nudím, tak pak přicházejí "jisté" myšlenky a "jisté" vzpomínky. A to je mi pak smutno a ouzko, a taky proč neříct pak někdy, ale jen když to táta s mámou nevidí, brečím, ale ne moc a ne nahlas. Ninjové přece nesmí plakat. Nesmí mít emoce... Snažím se tak někdy opakováním si této akademické mantry vše potlačit a zapomenou, ale nejde. Ještě pořád ne. Snad jen, když přijdou "liščata" tak je to takové fajn a ikdyž jsou na můj vkus dost hlučná, tak jsem rád, že se někdy zastaví. V jejich přítomnosti aspoň některé věci nebolí tak, jako když jsem sám. A mé dny "trápení" se také chylí ke konci, protože již budu moci začít trénovat, abych mohl zesílit a abych mohl jednou Orochimara zprovodit ze světa. Dost emaření! Řeknu si v hlavě přísně a vyjdu před dům. Jde to ztuha, ale přeci jen.. už můžu chodit. Konečně. Potom zamířím na zahradu, kde se pustím opatrně do cvičení. Nechci to nijak přehnat, protože kdybych si tu nohu zlomil znova, tak se už asi vážně unudím k smrti. |
| |
| Procházkou ku Konoze Koukám jak to malé Toshiko šrotuje v hlavě. Nedokážu si představit kde žila a tak mě celkem překvapí, když zjistím, že má celkem trhliny. Zamračím se nad tím. "Jakoby žila ve skleníku." Vyčistím obličej. "Nevlastní bratr... Jak to vysvětlit... No víceméně, že máme společnýho jednoho rodiče. U nás je to otec." Pokusím se vysvětlit. Nejsem si jist, že to pochopila, ale lépe to vysvětlit neumím. "Hokage... Hokage... No měl by to být nejlepší shinobi ve vesnici, který by měl být schopen nakopat každému zadek a ochraňovat členy vesnice." Usměju se na jeho mírně demoliční zvyky, když zapomene, že jeho žáby jsou větší než radnice. "Jinchuuriki je vlastně člověk, který slouží jako krabička pro Bijuu. Těch je celkem 9. Náš hokage má v sobě jednoho z nejsilnějších." Vysvětlování mi nikdy moc nešlo, ale zase mám schopnost se opravdu bleskově rychle učit. "Škola. To je budova, kam chodí děti různých věků. Učí se tam ovládat svoje schopnosti. Učí se tam o tom, co se kdy a kde stalo. Budeš tam muset chodit pravidelně, aby si ostatní nemysleli, že jsi hloupá." Pokusím se nutnost školy nějak podat. "Jak vysvětlit Nemocnici." Zaklepu na bradu. "Nemocnice je budova, kam chodí lidi, když jsou nemocní a nebo zranění. Tam se o ně postarají lidé. Já tam občas také pracuju." Pousměju se nad mojí medik praxí, kterou mám díky aktivitě mojí rodiny. "Mimin ještě uvidíš." Usměju se. Nejsem zrovna ten praví, kdo by to měl vysvětlovat. |
| |
| Deštná... Kazuki Kioshi Konan se usměje na Kioshiho. "S ostatními vesnicemi běžně jednám. Nemyslím si, že Kazakage toužil po... informacích tohoto tipu." Usměje se ještě jednou. Úsměv začíná být ostrý jako tenká stěna papíru, kterým jsou vytapetovány stěny místnosti. I Kioshi dokáž cítit, že náboj chakry v místnosti se začíná zvedat do nepříjemného mravenčení na kůži. To přestane sotva zapdnou dveře za jeho zády. Čekají ho už jen schody a venkovní prostor. Rozhodně si může oddechnout. Dokonce se zabvit pocitu, že ho někdo upěnlivě sleduje. Před radnicí je celkem střední provoz. Spousta lidí jdou si po své práci. Sem tam někdo postává a povídá. Dokonce jsou vidět i hlídky Deštné. Jeden kdo vybočuje je muž, který zjevně odpočívá na paprscích slunce. |
| |
| Procházka s Naiem - niisanem "Otce?" Tak to je dost dobře možné. Jak jsem tak viděla, většina Uchihů má tmavší vlasy a tmavé oči, respektive černé, tudíž to by s neuvěřitelně zamlženým obličejem mého otce v mojí paměti souhlasit mohlo. Nejvtipnější ale je, že Naiovi nejsem vůbec podobná. No, asi za to může matka. Tedy, u mě především za moje vlasy. Barvu jejích vlasů si pamatuju naprosto zřetelně. "Aha," zazubím se na vysvětlení o Hokagem. Teď zní poněkud nepřemožitelně. No, ale stále je to jenom člověk. Ovšem nemám zatím žádné ponětí o tom, že někteří lidé když bývají mocní, mohou být také nafoukaní. Zároveň mě k otmu "ochraňuje členy vesnice" ale nenapadá, že by to měl být vyložený klaďas. Mám to asi trochu popletené. No, nevadí. "Bijuu?" Další nové slovo. Dobře, jejich devět, a asi jsou různě silní, ale co to ten bijuu vlastně je, když jinchuuriki je pro něj nějakou schránkou? To jako nějaké překvapení v krabici bo co? "A co to je?" Tázavě pozvednu obočí. Tak co to tedy je, ten záhadný bijuu? Ohledně té školy. Mno, hloupá být nechci. Ale na druhou stranu mi nikdy nezáleželo na otm, co si kdo o mě myslí. A pokud jde o ty schopnosti? Orochi mě vždycky chválil.. A trénovala jsem habaděj.. A naprosto překvapivě jsem od něj dostala i úplně základy, ohledně jutsu, a také už jsem krom aktivace Sharinganu vyvinula jedna vlastní jutsu. Takže ohledně svojí síly si celkem věřím. "To zní jako dost velká nuda." Zašklebím se. Ale o tom, co umím, se nezmiňuju. Koneckonců, mám ráda překvapení.. Teda, hlavně když někdo překvapí mě, ale překvapit někoho dalšího, ať už v dobrém či špatném, mě baví stejně tak. Po tom vysvětlení nemocnici naprosto chápu. Takové místo měl Orochi vlastně taky. Vždycky když jsem byla zmlácená z tréninku, někdo mě ošetřil.. Takže to bych věděla. "Ty umíš někoho léčit?" Trochu nakrabatím čelo. Je to možná činnost, která je důležitá pro ostatní, ale nezdá se mi to být jako velká zábava. To spíš akční taijutsu boj.. "Fakt?" Zazubím se při zmínce o miminech. No tak dobře. Tak já počkám. Zbytek otázek zatím nechám být. Konverzace asi bude, protože já nedokážu být zticha, ale už je to o nezávazných věcech, jako třeba komentování okolí a tak. V takové konverzaci nejspíš dorazíme do Konohy. |
| |
| Ti dám furie!!! xDD aneb přemýšlím jeslti se nechám nebo ne xD Jsme kousek, od mostu, už ho před sebou vidím, ale najednou.. ,,Tobi..?" Vypadám.. překvapeně? všimnu si, že je .. nějaký divný. Začne totiž kašlat a z úst pod maskou, se mu spustí pramínek krve. Udiveně zamrkám. Ty zranění nevypadají pěkně. A ještě mě udiví, že má odně podobný hlas jako Kizashi. Že by to byl on? Blbost.. toho by nezranilo pár blbečků z konohy, když jsme u toho, tak já mám pořád na sobě oblečení ANBU z konohy, jak sme tam hledala nějaký papíry. Dokonce mám ještě tu masku schovanou, jenom mám ale přes sebe Aka plášť. Zadívám se na Ji a jeslti i ta uvěří, tak jenom kývnu a příjdu k němu blíž a.. Puf.. Ku*va co?! nejsem sprosté dítě, ale to že sme se ocitly ve vězení, mě.. nasralo? Ne to ne, jen nemile překapilo, nasrat mě to. už to tu nestojí. |
| |
| Deštná Nevěnuji odpovědi od Konan žádnou pozornost a raději odejdu z místnosti dříve než se ta ženská rozčílí. Je mi jasné, že tady určitě neuspěji, jelikož mě dokonalé prohlédla a navíc toho ví mnohem více než já. Ty její řeči si půjdu ověřit, ale pochybuji, že by mi jen tak lhala....rozená vůdkyně, pchee. Při cestě z budovy si nevšímám žádné stráže ani sektretáky a teprve až venku se zastavím. Rozhlédnu se kolem a pohled se mi zastaví u chlápka, kterého moc dobře poznávám (Shiro). Vlastně jsem ho ještě neviděl ale jeho chakru jsem cítil za dveřmi, když jsem vedl rozhovor s členem tajné policie z Deštné. Co je vůbec zač ?? vypadá jako cizinec ale od kdy cizinci poslouchají za dveřmi ?? .. Rychlejším krokem přejdu přímo k němu a promluvím zvědavým hlasem přímo na něj. "Zdravím, vy patříte do téhle vesnice ?? Nebo je u vás normální poslouchat cizí rozhovory za dveřmi ?? " Je mi jasné že to bude popírat ale jeho chakra mluví za vše. V klidu stojím přímo před ním a vyčkávám jeho odpověď nebo alespoň nějakou reakci. Doufám že to není další šílený shinobi z Deštné , který má za úchylku poslouchat za dveřmi. |
| |
| Most a šupem do Konohy: Sasuke, Naruto, Kim a Ji-Min + nějací ti ANBU Sasuke-Tobi přense sebe a dvě slečny do podivné místnosti bez oken, kde podél zdi stojí několik mužů v ANBU-masce. Svojí chybu přesunu Sasuke-Tobi není schopen vysvětlit, protože se z pod masky řine proud zčernalé krve. Akce se chytne jeden z maskovaných mužů. "Nedělejte prosím potíže. Jste v zabezpečené místnosti, ze které není možno jakkoliv odejít." Pronese klidným hlasem profesionálního vyjednavače. Dva ANBU přiskočí k Sasuke-Tobimu, který má problém se svým krevním oběhem. Ten by měl být uzavřený, ale aktuálně se tváří velmi otevřeně. Hlavně v okžiku, kdy mu krev zaplňuje plíce. |
| |
| Jeskyně => Prvotní přítel člověka Mý společníci hravě vyhrabali zbytek mého týmu a to mi dopomohlo k získání světla. Hea se konečně ukázal jako použitelný pošuk a po vytvoření ohně jsme se mohli konečně porozhlédnout po okolí. Pořádně si obhlédnu místnost a otočím se na své společníky, kteří stejně potlučení jako já. Vypadá to s námi špatně, přišli jsme o Akimichiho Akagumu. Obětoval se, aby nás zachránil. Každopádně bychom měli prozkoumat tohle místo a potom co nejrychleji odejít. Prohlížím si sochu a jemně se jí dotknu, ale pak přes zakořeněný odpor k takto temným věcem se zaměřím spíše na ty těla. Vypustím pár brouků ať zjistí co je to za kámen, ale ať to zkouší na těch rozpadlých sochách. Pečetě jen přehlédnu a potom se spíše zaměřím na prostor odkud jsme sem spadli a jak se prohrabat ven. Odstřel bude blbost a broukům to možná bude trvat docela dlouho. Ani do vesnice nemůžeme poslat vzkaz, a pokud uvidí tu spoušť, tak si možná budou myslet, že jsme mrtvý. Každopádně se pokusím vyhrabat to pomocí Kikaichuu. To už, ale začnu pociťovat nárůst chakry a v otočce jen vidím Aisu, jak se dotýká pečetě. Po lehké dezorientaci jsem v šoku. Co to ?? Že by nás to přemístilo ?? Né to je blbost... Porozhlédnu se a všímám si, že společníci kolem chybí. Místo toho je kolem mě spoustu jiných ozbrojených mužů. I já třímám v ruce zbraň a mé oblečení se kompletně změnilo. Takže genjutsu, že by promítání nějaké události ?? A vskutku, přede mnou se totiž zjevuje osoba o které se stále mluví a zná jí asi každý. Senin Šesti cest a proti nám se objevuje jeho největší protivník Juubi. Ať už mým zaviněním nebo jen tím, že jsem v těle obyčejného vojáka se mé čelo při pohledu na tu zrůdu orosí. O to více mě překvapuje, že se u ní objevuje devět postav a více než to, že stojí na špatné straně, tak to co umí. Jejich techniky se hodně liší od těch co vidím u nás. Připadám si, jak někde v pravěku. Snaha našich mužů o techniky a někdy i tak dosti primitivní jsou k uzoufání oproti ohnivým koulím, větrným smrštím a bleskovým bouřím soupeřů, kteří tak krásně dokazují svoji převahu. Nakonec ovšem podlehnou přesile a boj se zaměřuje na největšího z nás. Skupina mužů se ho snaží zapečetit, ale je mi jasné, že s jejich prozatímní neschopností a nerozvinutým pečetím se jim to nepodaří. Má slova se nakonec také ukáží jako pravdivá a je to všechno na našem Supermanovi. Jsem velice rád, že jsem se s tímto mužem setkal. Jsem vlastně asi jeden ze čtyř lidí, kteří v dnešní době ví, jak Sennin doopravdy vypadal. Nakonec se ještě účastním proslovu, kde mi je upřesněn vznik a účel skupiny, která se nazývá Apokalypsa. Genjutsu nakonec zmizí a my jsme zase v jeskyni. Aisu se omlouvá, ale já jen mávnu rukou. Nevadí, myslím, že to bylo to nejlepší co jsi mohla udělat. Každopádně se teď musíme dostat a pokud někdo z vás neovládá něco čím by jsme si mohli pomoci. A není to výbuch... Podívám se na Hea a přitom si prstem poupravím brýle na nose. ... tak a´t se pochlubí pač jinak tu asi pěkně dlouho ztvrdneme než se brouci dostanou ven. |
| |
| Kumo!!!! Stál jsem zrovna poblíž holky se štěňatama.... už už jsem chtěl na vlkovi odjet pryč když tu jsem ucítil hromadění chakry. Kumo!!!! Proběhlo mi hlavou, ale pud sebezáchovy byl silnější. Kuma byl příliš daleko. Sotva jsem se dotkl dívky s modrou kůží protože byla blízko, zmizel jsem v jejím těle. Stejně jako já se zná s vlky... určitě bude houževnatá a spolu bedem o dost odolnější. Vlk na kterém jsem seděl zareagoval stejně instinktivně jako já a zmizel do své rodné vesnice. Chvíli se s náma hýbal celý svět až jsme dopadli dolů na zem. Všude okolo byla tma. (upozornění... to že zmizím v něčím těle nejde nijak cítit. Oběť by o mě neměla vědět pokud není silný senzibil nebo pokud mě nevidí vcházet do těla). Dívka se začne vyhrabávat s pomocí brouků a já většinu chakry soustředím do svalů aby ji to šlo líp a aby nebyla tolik otlučená. Když se zvedne jště chvíli v ní zůstanu až do chvíle kdy se přibližuje ke zdi... zatím co ona dělá krok vpřed, mé tělo zůstane na místě. Zažiju podivnou iluzi, snažím se zapamatovat si co nejvíc z toho co se okolo dělo. Nedívám se na to jako na úžasný historický zážitek, ale jako na studnici vědomostí. Pozorně pozoruju pečetě které použil velitel pro uzavření yuubiho. Po docela silném zážitku se dostanem pryž z iluze a já vstřebávám informace, když si uvědomím, co říká Shiroari. Nejspíš bych dokázal udělat cestu ven, ručně... Ale potřebuji dobrovolníka, někoho dost dobrého v taijutsu. Čím víc fyzické síly tím líp. Pokud "dostanu" takového člověka, měl bych být schopen udělat cestu ven. Ačkoli mám v obličeji planý výraz a tón mého hlasu je monotoní, jako bych neměl city, tak se mi po tváři kutálí jedna slzička za druhou a pomalinku kapou na zem. Kumo, ty zatracený blázne!!!! |
| |
| Kancl Stařík dokonč přednášku a já se na něj podívám s chápavým přikývnutím. Vyštěn nebudete a vaše informace uvítám. Prozatím vám za vše děkuji. Aniž bych cokoli dalšího řekl stařík sám odešel. Zahleděl jsem se do křišťálové koule a Zahlédl jsem Sasukeho plán. Sasuke, ty blbe. Dobrý plán cose taktiky týče ale když se zabiješ, tak je to na prd. Zas chceš ze ebe dělat mučedníka? ANBU! Oběví se předemnou muž v masce. Okamžitě nechte připravit v nemocnici pokoj pro Velitele ANBU (pokud vím Sasuke je stále velitelem, pokud není tak řeknu bývalého velitele). Taky dejte vědět Laydy Tsunade. Jakožto odborník na jedy by si ho měla prohlídnout. Pokynu rukou aby zmizel a muž vskutku přímo před mým očima zmizí aby splnil rozkazy. Supr, a teď mám několik zbytečných týmů na mojem mostě. Snadjim dojde že se maj vrátit. |
| |
| Most --> Konoha Obě fůrie z akatsuki sice pojaly podezření, ale nakonec na mou past skočily. S drobným úsměvem, který ovšem pod maskou není vidět, nás přenesu do hlídané cely na ANBU ústředí v Konoze. Jen co jsme se ocitli v oné cele, tak mé tělo zaplavila ohromná vlna bolesti. Nečekám až se zhroutím a rychle udělám pár kroků z dosahu akadívek. Nestačil jsem udělat ani dva kroky, když jsem začal doslova zvracet krev. Aby mi v tom maska nezavázela, tak jsem zrušil henge a stanul tak v celé své kráse. Začal jsem cítit, jak se mi začíná hůř a hůř dýchat. Jako by se mi plíce začaly plnit tekutinou. Propadnu v záchvat kašle, který je opravdu, ale opravdu ošklivý. Cítím jak mi ubývá sil a podlomily se mi kolena, načež jsem padl na zem. Ksó!! Tohle jsem opravdu přehnal... Mezi jednotlivými skoky musí uplynout větší doba než jen pár chvil... Podstatně větší!!, proletí mi myslí během další salvy kašle, který zní jako bych se topil. Jen co ke mě přiskočili ti dva maskovaní mužu, tak k nim vzhlédnu a ikdyž pořád kašlu krev (ústa si neustále kryji rukou), tak na ně hodím pohled, který nemůže vyjadřovat nic jiného než: "Na co kurva čekáš?! Tak už mě sakra doraž!!" |
| |
| V podzemí - halucinace, socha a další kraviny: Chvíli se nic neděje a já se rozkoukávám po vnitřku "jeskyně" do které jsme se tak nějak propadli. Je tam nějaká stará socha a bůhvíco ještě, ale to mě prostě nebere. Nůůůdáááá! Ten výbuch předtím byl lepší! Pomyslím si, ale dřív než se stihnu více projevit, tak jsem najednou na nějakém bojišti, kde se něco děje - absolutně nechápu co a jsem poměrně rád, že to brzy skončí. Nic jsem z toho nepochopil a nijak mě to nezajímá, momentálně přemýšlím o tom, jak vyhodit strop nad náma do vzduchu. To chce pořádnej vý..., načež zaregistruju slova toho Aburameho a jen dodám, ... tak ne no... ksó. Tady nikdo neumí ocenit pořádné umění! Zavrčím, poskládám pečeti a provedu: Kuchiyose no jutsu: Bouhatei! (Technika přivolání: Krtek). Přivolám si trojici pořádně velkých krtků (asi tak 1 metra na výšku a 2,5 metru na délku) a spustím na ně: Zdravíčko mí slepí přátelé, potřebuju udělat menší tunel z téhle jeskyně nahoru. Budete tak laskaví a uděláte to pro mě. Načež se mi dostane lakonické odpovědi: Heo... jak se opovažuješ nás přivolat ... právě jsem stavěl metro v Krtčíně! Hehehe... ale no tak kluci, vážně jsme v průseru... jako můžu to tady vyhodit do vzduchu, ale ... asi by nám ten strop spadnul na hlavu... no tááák prosím prosím smutně koukám! Víš, že jsme slepí... tak nemůžu vědět zda vážně smutně koukáš... ale tak dobře no. Kujííí mí malí krtečci. Následuje "vražedný pohled slepého krtka mým směrem" a pak se pustí vesele do tunelování a to s takovou vervou, že by i Kožený mohl závidět. Já se zatím otočím na ostatní a zakřením. Za chvíli to bude... kluci to zvládnou... nebude to sice tak rychlé, jako kdybych to tu odpálil ... a taky to bude bez uměleckého prožitku, ale tak co no... Krtci vesele hrabou a já se nevesele nudím. Z nudy vytáhnu ze svitku jednoho mechanického brouka (vypádá skoro jako Kikachu) a pošlu ho se proletět po jeskyni i s C-0 výbušnou pečetí mezi krovkami. KATSU! Poblíž mých partnerů se brouk změní ve světlo a teplo a spoutu pěkných světelných efektů, které ozáří místnost... a zapoměl jsem dodat, jeho tělo je kovové, takže možná přiletí taky pár drobných střepinek. Výbuch... to je umění! Hm! |
| |
| Vězení Náš milovaný ''Tobi'' Se zhroutí v záchvatu kašle, číž musí zrušit sou proměnu. Nečekaně to byla Sasuke.. zasraní Uchihové.. ach jo dneska sem nějak vulgární. Tvářím se maximálně uraženě a nasupeně. Koho by to taky nenasralo že jo. A ti ANBU u zdi mě deprimují. Ach jo.. celý je to deprimjící.. ale já budu hrát uraženou. Jako vždy.. Ach jo, jak já nenávidím konohu.. A Sasuke se dusí a dusí a kašle a kašle.. proč ho nedorazím?! Jo už vím, protože mi to šéf nakázal.. ach jo.. otrava.. |
| |
| Kancl Hned co jsem odeslal jednoho ANBU, oběvil se jiný. "Pane, máme zprávu z detekčního centra. V konoze se ocitli tři ninjové v oblasti velitelství ANBU" (předpokládám že speciální cely jsou ve sklepení velitelství) Přikývnu a pokynu ANBU, že může odejít. Konečně nějaká zábava po vyčerpávajícím dni. Hiraishin no Jutsu (technika létajícího boha hromu) Za pomoci této techniky se přemístím na velitelství ANBU do Sasukeho kanceláře kde je stále jeden z mých kunaiů. Sejdu do cel kde minu ANBU odnášející Sasukeho. Mlčím, jen na Sasukeho hodím chlaný pohled který na jednu stranu říká "dobrá práce" ale nadruhou stranu z něj jde cítit "hlupáku". Dál Sasukeho ignoruju a pokračuji k vězňům. Cela Přijdu před celu a pohlédnu chladně na vězenkyně. Řeknu to jednoduše, buď to pujde po zlém, nebo ještě po zlejším, takže vám doporučuju spolupracovat. Vojáci se připraví a na vězenkyně namíří kuše neboť není možné použít tady techniky. Já vstoupím do cely a přistoupím k těm dvoum. Ani jedna z vás se ani nehne dokud neřeknu, jinak do vás okamžitě vojáci vystřílí vše co mají v kuších. Začnu dívky obcházet a poberu jim vše co mají. Tohle raději udělám sám. ANBU by nějakým zázrakem mohly oklamat a zabít. Raději ať jsem nebezpečí vystaven jen já. Zvednout ruce. Poberu veškeré kapsy na kunaie a ninja výbavu co mají a hodím e do kouta. Poté sundám vše co mají na hlavě (masky čelenky cokoli) poté zabavím prstýnky řetízky a všechny ostatní cetky. Postupně dívkám zuju i boty a celé je svléknu zcela do naha. Prohlédnu je zda někde na těle nemají pečeť pro případ nouze (viz Danzou a Deidara). Poté zavelím ANBU aby mi podali jednoduché vězeňské oblečení. Každé z dívek dám oblečení a přejdu k hromadě. Vyberu z hromady plště, klobouky a prsteny Akatsuki. Jejich věci prověřte s nejvyšším stupněm opatrnosti. Kdykoli vás to může posednout, může to explodovat může to cokoli. Buďte ostražití. Hned se vrátím na výslech vězňů Vyjdu z cely na místo kde je opět možné používat ninjutsu a spolu s akatsuki vybavením zmizím. Oběvím se za konohou kde vytvořím klona a Fuuton Rashen Shuriken Sleduji jak se pod silou mé techniky rozpadnou pláště, klobouky a nakonec i prsteny. (každou věc do rashenganu vkládám pomalu abych viděl jak se rozpadá.... stejně jako se rozpadaly stromy na které použil jiraya rashengan když mě učil tuto techniku. Neaktivuju explozivní sílu rshenganu. Jen ho používám jako chakrovou brusku, mlýnek na maso, drtič odpadků. Když jsou vechny věci v podobě molekul rozprášeny po okolí přemístím se zpět do cel. Ty! Ukážu na Kim... Budeš první Pokynu ANBU aby jí převedli do výslechové místnosti. ež vystoupí z cely dostane pouta které potlačí její chakru (něco takového pro převod vězňů tu být musí). Celou dobu na ni dohlížím a už dávno jsem si pro případ nouze nashromáždil přírodní energii. Nakonec Kim odvedou do cely kde ji připoutají ke zdi (nohy roztažené a ruce nad hlavou). Poté vstoupím i se svým kufříkm který jsem si po cestě vyzvedl. Teď nás tu nechte samotné ANBU odejdou a já pomalinku otevřu kufřík s širokým výběre peří a pírek. Tak se uvidí mistře Jirayo, jak dobrý jsem ve vašem stylu mučení. Začnu se fanaticky smát a ze své zbírky tasím husí brk... labutí si raděj nechám ž nakonec. Pomalu přijdu ke Kim a začnu s mučením. |
| |
 | Pod Kráterem Ksó... ulevím si v duchu a zatnu zuby při pohybu s rukou. Konečně se ozve slastné křupnutí v rameni. „To ti to trvalo, než sis to nahodil...“ dodala otráveně černá polovina. „Víš jak to sakra bolí?! Ty sis nic neudělal, takže můžeš bejt šťastnej...“ Myslím, že už jsem ok a můžeme zavolat Kizashiho co myslíš? Jo, to bychom mohli. Nejedl jsem už hodně dlouho. To jsi celý ty, pořád myslíš jenom na jídlo... Neříkej, že by sis nedal toho hajzla, co nám odprásknul úkryt, ke svačině hmm? No, o tom by se dalo uvažovat...[/i] Postavím se a narovnám si plášť. Jsou na něm nějaké díry, ale to se spraví. Tak jdeme zavolat Kizashimu... dodá má bílá polovička a kontaktuji Kizashiho. „Konečně jsme v pohodě a připravení a... CHCEME JÍST! ... čekáme na rozkazy...“ //Omlouvám se, ale Zetsua hraju prvně a můj začátek zde je velmi chaotický. Příspěvek PJ by mi bodnul, ale chápu že by byl zbytečný. Proto prosím omluvte kvalitu a délu. Příště to bude lepší... |
| |
| Telefon od Zetsua: Ááá...konečně ses ozval, už jsem myslel, že tam hodláš bydlet navěky. Pomyslím si pobaveně a vyslechnu si obě polovičky, které očividně mají hlad a chtějí něco dělat. Dobře, dobře... hned jsem na místě a vezmu vám svačinu, vy se zatím vyhrabte na povrch. Odpovím pobaveně a zajdu do márnice, kde vytáhnu tělo Kurai Tsuki. No... promiň, ale znáš to... členem Akatsuki zaživa, potravou pro Zetsua za mrtva..., ušklíbnu se a vynořím se i s jejím tělem u kráteru. Kráter: //Předpokládám, že se Zetsu vyhrabal - zvláštní příspěvek snad na to nepotřebujeme :D Jakmile se tam vynořím, tak vyčkám na Zetsua a poté mu předhodím tělo Kurai Tsuki. Dobrou chuť. Počkám až se nají a neruším ho u jídla - to je nespolečenské. Stejně se ho musím někdy zeptat odkud je, protože by mě zajímalo, kde "TOHLE" (Zetsu) vyrobili. Přírodní cestou to určitě nevzniklo... no ale to je jedno. Konečně je Zetsu použitelný do služby. Jakmile dojí tak spustím: No Zetsu... věci se trochu změnili za tu dobu co jsi se dával dohromady. Útoky těch neznámejch ksindlů způsobily, že krom nás dvou a Shira Tsurugiho jsou všichni tuzí. Takže jsme ve třech. Jo a Orochimaru samozřejmě zradil, jako vždy. Aktuálně plánuju jeho likvidaci a doufám, že mi s tím pomůžeš, tobě by ty jeho jedovaté triky a vadí ksicht vadit neměly. A pak budu ještě potřebovat asistenci při pár dalších věcech. Víceméně detaily. Jídla bude samozřejmě dost, o to se obávat nemusíš. Nějaké dotazy? Usměju se a vyčkám jeho reakce. |
| |
| Cela A dorpdele.. Samotný hokage se dostavil. Tohle bude zlé. Spolupracovat? A on se posral ne? Kouknu se na kuše.. A nebo taky ne.. a sakra.. Polknu. Začneš nás obcházet a brát nám věci. Zvědnu ruce jak řekne a nechám si vzít své kunaie, shurikeny, pár svitků a nevím co všechno. Pak mi vezme aji můj stříbrný náramek.. sakra.. Ten byl sice od Ora, ale mám ho ráda. Pak mi vezme prstýnek od Aka a pár dalších, také stříbrných.. na všem jsou hadi, hádejte taky proč že.. Pak.. No to si dělá prdle už vážně!! Buď se pohnu a zastřelí mě, nebo mě fakt celou svlíkne.. hm.. Mohla bych se zakrýt Vektoraa, ale celé tělo mi stejně nezakryjou. Snažím se moc nerudnout.. sakra furt sm holka, tohle je potupné! Navíc.. když mě svlíkla, mohl ci všimnout, že mám pod pláštěm oblečení ANBU z konohy a taky jejich tetování na rameni. A schovanou jejich masku. Pokud mu to nedocvakne, že sme mu to kdysi šmějdila je to debil.. ale výhoda pro mě. Pak nám dají oblečení, rychle to na sebe hodím, zatím co pán hokáge.. takhle dlouze to říkám schválně, se odebere zničit Aka věci.. no šéf mě zabije.. v tom lepším případě. Po chvilce se zase vráti. ,,Já?" Ukážu na sebe zmateně. Jenže to už mi ANBU nasazují pouta a někam vedou. Asi do výslechové místnosti. Mohla bych je Vektorama odhodti, nebo něco udělat, ale je jich tu na mě moc a já nemám chakru s těmi pouy. Na to Vektory stačit nebudou. Připoutají mě k jedné zdi a na rozkaz hokageho odejdou. Zadívám se na něho, co má v kufříku. Si dělá srandu? Abyste rozuměly.. sem děsně lechtivej člověk. Vytáhne nějaký brk a příjde ke mě. Cukají mi koutky už jen z toho pomylšení. Nakonec s tím vážně začne a já se smeju jak nazřízená. Tak tohle je moc i na mě. Po necelé minutě to nevydržím, jedne vektou vystřělí a uhodí hokageho do ruky. Né tak aby mu zlomil zápěstí, znělo to spíš jako facka. A doufám že to pírko pustí a na chvilku mě nechá. Zaůtočila bych an něho, ale trochu mi křuplo v zádech, tak mám strach, abych neskončila jako mrzák. |
| |
| Cela Vida vida. Zaútočila na mě ale nijak silné to nebylo... Asi se kvůli křeči smíchu nemohla soustředit. A heleme se. Takže i bez chakry se doved bránit. Bohužel pro Tebe já chakru mám. a nahodím na sebe liščí chakru která by měla být schopná zadržet i silnějš útoky (dva ocasy). Ale budu akceptovat pauzu o kterou si požádala. Brk který mi upadl na zem na zemi nechám a vezmi daší v pořadí a sice paví. Chmýří na jeho konci je strašlivě jemné a může být dost nepříjemné, ale na holé kůži. Nejsem prase abych ji svlíkal tak ji jen trochu vyhrnu triko abych se dostal na břicho. Tak začni zpívat. Nejdřív mi raděj řekni vše co tě napadne. Ptát se začnu až ti dojde fantazie. Když budu mít poit že lžeš, budu s tím pokračovat. Na důkaz jí jednou přejedu po kůži na břiše a stále stejně úchylně jí sleduju a čekám co z ní vypadne... jestli nebude mluvit tak pokračuju v lechtání.... jestli ji budu lechtat a ona se bude snažit mluvit... nachvíli ji nechám. |
| |
| V deštné Stál jsem zády opřený vedle vchodu do budovy a vystavoval své tělo dopadajícím slunečním paprskům. Neposlouchal jsem jejich rozhovor tak dobré uši zase nemám, jen jsem čekal až ten chlápek vyleze s nepořízenou. Rozhovor to byl pro něj očividně neužitečný vzhledem k tomu že vyšel tak brzo, načež si to zamířil rovnou ke mně. Neposlouchal jsem, čekal jsem na tebe hlupáku? poznamenal jsem lehkým zívnutím aniž bych se na něj obtěžoval podívat. Slyšel jsem že se tu hodně zajímáš o Akatsuki a mě zase zajímá proč. |
| |
| Cela Ušklíbnu se, když na sebe nahodí Kubiho plášť se dvěma ocásky. A mám po legraci.. Ale i tak na něj zaůtočím jedním vektorem, co nejsilněji přímo do prostřed hrudi s úmyslem mu vyrazit dech. Vektory jsou vlastne takové neviditelné ruce. Mají obrovskou sílu a jsou prachticky nazničitelné. Ale dost mě vyčerpávají. Opět mi totiž trochu křupne v zádech, takže jeslti mu to nic neudělá, radši toho nechám. Páírko nechá ležet na zemi a vezme paví. To ne.. nenenenenene.. Ten je úchylný výraz se mi nelíbí. Když mi přejde pírkem po břiše zachvěju se. ,,Nevím, co bych ti měl říct.. u Akatsuki nejsem ani dva dny.." Řeknu pořád s tím úšklebkem a sleduju jeho reakci. |
| |
| Cela Zaútočila na mě znovu, ale má chakra o udržela... Aby bylo jasno... fakt tě nechci zabít, ale s takovou k tobě nemohu pustit stráž, takže nezlob! Chvíli pokračuju v mučení a protáčím pírko mezi prsty tak aby chmíří jemně tančilo na břiše... když se rozesměje tak, že má trošku problémy se nadechnout přestnu. ikdyž jsi u nich jen dva dny, určitě máš užitečné informace. Jak ses s nima skontaktovala. Kde máte skrýš? Co je váš další cíl? jaký je dlouhodobýplán...? Ve chvíli kdy bude chtít odpovědět ji zase začnu lechtat dokud opět ze smíchu nezačne ztrácet dech. A fakt se mi nesnaž lhát... můžu tu k tobě postavit klona a mezitím co bdu spát tě bude lechtat... až se probudím převezmu si to... kolik dnů nepřetržitého lechtání myslíš že vydržíš? Hmmm? |
| |
| Cela Nesnáším ho.. Myslím si, mezitím, co se směju. Po asi 15ti minutách to vzdám a snažím se mluvit.. ,,Akatsuki sem hledala skoro rok, Orochimaru měl totiž plány jejich sídel.." Ušklebe. ,,Našla sem je u jednoho kráteru v (ta země kde to bylo, v příspěvku od PJ to není xD).. Nás cíl byl ten most, nic víc nemím.. k Akatsuki sem se přidala.. řekněme, že je to pro mě, něco jako azil.." Nic víc opravdu už nevím. Azil? Divíte se? Už mě nebavilo být nájemným vrahem a chtěla sme své schopnosti, využít i jinak. O Akatsuki se říká, že chtějí vybudovat celosvětoví mír. Pravda? Nevím a je mi to jedno.. jde o to, že jsou silní, a jelikož po mě jde hodně lidí.. štěstí že v konoze sem žádné zakázky neměla.. můžu se hodně nepříjemnostem vihnout, než kdybych dál vraždila. |
| |
| Cela Když chtěla mluvit, tak jsem jí nechal mluvit. Dobrá Otočím se ke kufříku a schovám paví pero... přijdu ka Kim a když to už vypadá že je po všem, začnu jí lechtat nějakým dalším jiným které jsem cestou k ní scvával za zády. Po chvíli toho nechám aby byla schopná mě vníma a zeptám se. A o uniformě a masce mi říct nic nechceš? kde jsi přišla k vybaveníANBU jednotek z Konohy? Pokud nezačne tak do dvou vteřin odpovída tak jí zase začnu mučit. |
| |
| Cela Opět mě začne lechtat a to už sem si myslela, že to přestalo. Když mě nechá, už chápu, proč zase začal. Nadechnu se.. ,,Před pár týdny sme cestou jednoho potkala, tak sem ho.. ne nezabila sme ho jen zranila a vzala si to oblečení. Díky tomu se mi podařilo ukrást ti nějaké pepíry z kanceláře.. ale stejně sems e nic zajímavého nedozvěděla.." Řeknu a uculím se. Mluvím pravdu? Mluvím.. jeslti mě začne znova lechtat taki se asi zabiju.. ne.. HO zabiju. |
| |
| cela Zamyslím se nad hlášeníma z posledních misí a přikývnu... pujdu ke kufříku a tak aby to šlo vidět do něj vhodím brk a další neberu... -jenže o teď s Tebou? Jsi členka teroristické organizace zvané Akatsuki kteří jsou zodpovědní za nespočet životů a stále mi kazí můj sen o světovém míru. Už jen za fakt že jsi členka a nemáš žádé další užitečné informace tě mohu nechat popravit. Nebo s Tebou mohu nějak spolupracovat, jen nevím jak. Každopádně pokud z toho všeho vyvázneš živá. Nechám ti zapečetit tvou chakru jednou speciální pečetí (pokud v téhle jeskyni stále funguje) Tak teď mi zkus poradit co já s Tebou mám dělat? Ledabyle k ní příjdu a unaveně se opřu o zeď ke které je připutaná. Prohlídnu si ji od hlavy až k patě. Ach jo... moje věčná slabina... ženy! jestli se někdy někomu podaří mě zabít nebude to Kizashi. Bude to nějaká kunoichi třeba i s hodně slabýma schopnostma ale se stráááášně sexy postavou. Z nudy Kim sem tam prsty dloubnu do žeber kde by to mělo lechtat a čekám na odpověďi a návrhy. |
| |
| Cela Udiveně na něho zamrkám. ,,Ty se mě vážně ptáš?" Skoro se mi tomu nechce věřit. Obdivuhodně písnku ,,Týýý jo.." Usoudím překvapeně, s pohledme zapodnutým před sebe. Pak se na něho zase zadívám ,,Ty i Akatsuki se snažíte o celosvětoví mír jen.. každý jiným způsobem.. " Pousměju se. ,,A co se mnou.. hmm.. pusť mě, nech mi mojí chakru a do konce života o mě neuslyšíš.. teda.. doufej v to.." Zazubím se. Tuším, že na to nepřikívne. ,,Hej!" Cuknu sebou, když mě rýpne do žeber a ušklíbnu se. Provokatér. |
| |
| Cela Odlepím se odezdi a postavím se naproti ni. Zvednu v údivu obočí. Jo tak pustit tě plně bojeschopnou a "doufat" že už tě neuvidím? o si země děláš srandu? zakroutím hlavou a několikrát přejdu z místa na místo. Nemluvě o tom, ty patříš mezi ty mentálně vadné lidi co věří že akatsuki se snaží o mír? Zničení konohy, únos kazekageho sestry, vražda jeho syna. útok na všechny skryté vesnice který málem rozpoutal válku a mnoho dalších akcí ti zní jako mír? Přijdu až k ní a zaklepu jí na čelo... Haloooo... je tam někdo? Dej mi trochu lepší návrh a možná ho zvážím... jinaktě nezabiju... zapečetím tě a nechám ostatní Kage ať se dohodnou co s Tebou bude. Vsadím se že po těch útocích bude chtít každý veřejně popravit svojeho Akatsuki na zlepšení morálky vojáků. Ale to jen typuju. Plus asi tě budou chtít itvat kvůli tomu čím jsi mě napadla. A zase ji provokativně dloubnu do žeber. |
| |
| Cela ,,Ehm.. ne?" Usměju se nervozně, ale pak se zamračím. ,,Já neřekla, že v to věřím.. já řekla, jen to co se mi doneslo. Nevím že tohle všechno Akatsuki udělali!" Sem naštvaná? Asi.. Patřím mezi ty přecitlivělé lidi no.. ,,Já osobně ani na celosvětoví mír nevěřím, čímž nechci říct, že to není možné.. " Když mi zaklepe na čelo, jenom zavrtím hlavou ať toho nechá. Polknu. ,,Ne.. hlavně tohle ne!! To bych zemřela určitě!" Vidět mě půlka Kage, tak si mě naservírují na zlatém podnose.. Brrr.. ,,Tak jinak.. pusť mě, já půjdu zpátky k Akatsuki a jaks e něco dovzím, tak ti to řeknu.." Myslím to vážně? Jo.. Nejsme hnusná mrcha, ale tahle možnost se i mi docela líbí.. |
| |
| Kráter Tak dobře... Poté se seberu a vyhrabu se nahoru na kráter. Tam už mě čeká Kizashi. „Takže, copak pro nás máš?“ Co zbyli jsme jen tři? To není dobré... Když se holt někdo neumí bránit, tak chcípne... To je závažná situace a velice to komplikuje další pokračování.[/i] Jakmile padne zmínka o Orochimarovi, moje černá polovička rázem úplně ožije. Orochimaru zradil? To je ale novinka, neříkal jsem to? Je to had...[/i] „Jo jeden dotaz bych měl. Můžu ho potom sníst? Ještě jsem nikdy neměl hadí maso... Pro jednou souhlasím, že by to mohla být zábava. Máš ještě nějaké novinky ze světa, byl jsem tam dole nechutně dlouho...“. Vyslechnu si určitě zajímavé novinky a potom dodám: „Kdy teda stáhneme toho hada z kůže? Jo a máš nějaký přesný plán? Mozek ještě nefunguje tolik jako před tím výbuchem...“ //Bílá půlka - Černá půlka |
| |
| Cela Zahledím se na dívku. Hmmm to zní velice zajimavě. Takže jsi ochotna pro mě pracovat? Počkám na odpověď ale předpokládám kladnou. No... tím že tě pustím zase tolik škody nenadělám, ale ty bys mohla nadělat dost nám donášela informace. Dobrá tedy, ale musí to vypadat jako útěk. Zmrzačíš mi jednoho strážného a já tě odtud dostanu. Pak už je vše na Tobě. Ale ve chvíli kdy se mě pokusíš podvést si tě najdu a předhodím tě kagům. Otočím se k odchodu. Zavřu kufřík a zvednu ho. Zvládneš s tou svou schopností ještě dva strážné omráčit? budu tady... o útěk se postarám... jen to musí být věrohodné. Zeptám se ji před otevřením dveří. |
| |
| V deštné Chlápek opřený o zeď celkem rychle odpověděl a samozřejmě jako u každého ninji tady kolem jsem schytal hned jednu divnou poznámku. Moc si jí nevšímám, ale přesto na ní odpovím svým klidný hlasem. "Zdá se, že všichni ninjové tady kolem jsou totálně vymatlaný, není divu, jak Deštná skončila." S úsměvem se rozhlédnu kolem ale, jakmile zmíní Akatsuki, přestanu se rozhlížet a upřeně se podívám na toho chlápka. "Chci Akatsuki najít ale nebudu to vykládat jen tak někomu, nemohu riskovat, že by to slyšel někdo, kdo to slyšet nemá." Tohle vypadá na dobrou druhou šanci jak najít ty maskovaný sráče. |
| |
| Procházkou ke Konoze... Hacienda Uchiha "Jak jí vysvětlit bijuu..." Zuřivě přemýšlím. "No, bijuu... Bijuu jsou takový podivní duchové, který mají hodně moc chakry. Jsou děsně vzácní. Někteří lidé je dokážou vyuít pro svoje záměry." Že její zachránce měl něco podobného raději nebudu ani říkat. "Ve škole je určitě zábava." Pousměju se. "I když já jsem tam taky nechodil." Přiznám se. Nepřipadám si, že by mě to nějak poznamenalo. Já se učil za pochodu světem. "Každopádně, ty jsi ve věku, kdy ostatní děti chodí do školy. Bude se to od tebe vyžadovat." Upozorním jí na to. Pokrčím rameny nad faktem, když se zeptá jestli umím léčit. "No něco málo dokážu uzdravit, ale raději se snažím, aby to nebylo potřeba." Přiznám cíl mého života. Postupně procházkou dojdeme ke Konoze. Zastavím se před bránou. Měli by nás pustit dál. Pak pokračuji volnou oklikou k hlavnímu sídlu našeho klanu. Je přeci jen pozdě a nechci Hokageho rušit ve své práci. Když vejdeme k sídlu, které je i mým domovem, otevřu dveře a zařvu z plných plic. "Haló, jsem doma a vedu návštěvu." |
| |
| Cela S úsměvem zakývám hlavou, jakože ano. Tomu se říká vyjednávání. Když zmíní kagy, tak polknu. To by pro mě vážně nebylo moc dobré. ,,Jasně.." Usměju se na něho sladce a nevinně. Dát dvou strážným do huby, není problém. |
| |
| Kráter: Poslouchám Zetsua nebo Zetsuje ... těžko říct ... a poměrně se v duchu bavím. Plán? Na Orochimara? To bude tak jako tak čirá improvizace, navíc... brát tam Zetsu s sebou, není to zrovna bojovník do první linie... ale, mohl by se hodit, když už nic, tak mi může opravit tělo, kdyby něco. Doplnit chakru atd... možností spousta a také může velmi dobře sledovat průběh souboje a upozornit mě na nějaké ty nesrovnalosti, kdyby Orochimaru zkoušel nějaké triky... Chvíli přemýšlím a pak odpovím: Orochimaru se ozve. Vzal jsem mu totiž "něco" co bude chtít rychle dostat zpátky, takže si stačí počkat. A co se týče plánu. Až... pokud dojde na boj - nemusí k němu dojít hned, ale je to dost pravděpodobné že dojde, tak budeš mít především pozorovací funkci. To tě přece baví ne? Orochimaru má 4 těla. Dokud se v boji neobjeví všechna, nebo pokud ti nedám příkaz, tak nezasahuj. Jednoho chci nepoškozeného, další tři můžeme zabít. Uděláš to jako vždy, rozdělíš se - sorry, vím jak to nesnášíš - a použiješ klony bílého Zetsu a spóry k znehybnění a vyřazení všeho co půjde. Já to pak spálím i s tvými klony Amaterasem a toho posledního podrobím moci sharinganu... taková je má představa. Dopovím a trochu nervózně se podívám na prsten. Orochimaru se furt neozývá... a taky... možná bych měl zkontrolovat naše slečinky. Ne... to počká. |
| |
| Návštěva - bratránek a nějaká holka: Skončil jsem s cvičením na zahradě, jsem celkem zadýchaný a unavený. ...nějak jsem zeslábl zatímco jsem ležel s nohou v gypsu... do háje, to budu muset dohnat, takhle bych mohl sotva na déčkovou misi... Pomyslím si poněkud nakvašeně a vrátím se unavený domů. Únava mě zmáhá natolik, že jsem zralý na to jít si lehnout, jsem z toho docela rozmrzelý, protože je to kvůli tomu, že jsem posledních X týdnů strávil v posteli a nemohl nic dělat. Tělo je celé zeslabené a vůbec teď nejsem nijak zvlášť v kondici. Sakra... pitomej Orochimaru..., přemůžu chuť si jít lehnout a z lednice si vezmu vychlazený džus, abych se trochu probral. Sotva si ho však naleju, tak se ozve zvuk otvíraných dveří a Naibunův pozdrav na celé kolo. Ááá... naše chůva je opět tady... zas bude mít beztak řeči, že jsem to přeháněl a bůhvíco... achjo. Pomyslím si ještě otráveněji a vykouknu z kuchyně na chodbu, abych viděl koho to přivedl sebou přičemž ho samozřejmě pozdravím. Čau ... kdo to je? Zeptám se jen rozmrzele a nevěnuju jim nijak přátelský pohled. Náladu mám očividně pod psa, jsem trochu špinavý (od mého tréninku na zahradě) a dost unavený (ale to asi nepozná). Holku si prohlédnu od hlavy k patě. Vypadá jako Sakura-sama..., bleskne mi hlavou, ale jinak nic neřeknu. |
| |
| Deštná Obrátil jsem se na toho chlapíka a lehce jsem si jej přeměřil pohledem. Na to jak jsi mladý jsi neuvěřitelně drzý chlapečku lehce jsem se zasmál, během té doby se za mými zády také vynořil můj přerostlý mýval Ponta. V současnosti jsem tvoje asi jediná naděje na jejich nalezení. Takže mi řekni co po nich chceš a já zvážím jestli tě k nim vezmu nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Na icq jsem se s kim dohodl... až si pro ni přijdou stráže... má je omráčit vektorama a osvobodit se.... já ji mezitím skočím pro věci a dostanu jí mimo konohu. Dám ji na zadek a na hlavu (na kůži pod vlasy) dvě pečetě na mojí techniku boha hromu ať se k ní mohu přemísti a jednu pečeť dám na jejího summona. Řešil jsem to tiše protože jsem nechtěl ať o tom ví akatsuki viz diskuze "pohni ať jí osvobodíme než ji zapečetí hakru...." bojím se že by použili znalosti co jejich postavy neví... Takže.... s Kim jsem se na všem dohodl ještě v cele a vše mi odkývala... až odstraní stráže... dostanu jí ven... musí to vypadat že fakt utekla. |
| |
| Konečně v Konoze.. Hej, vlastně poprvý vidím někoho stejně starýho! Když mi ty bijuu takhle popíšu, chápu to už poměrně dobře. Teda, nedokážu si úplně představit, jak někdo může sloužit jako nádoba pro takovéhohle ducha, ale to je vedlejší problém a nepotřebuju to nějak akutně vědět, takže o tom mlčím. "Takže budu muset chodit do školy?" Je to spíš trochu konstatování, vlastně už mi odpověděl, takže další odpověď nečekám. Ale stejně mě Nai nepřesvědčil. Nuda to bude, to známe. Protože základy v jutsu už mám a vědomosti žádná sranda nejsou, hlavně když nejste nijak extra zvyklí na to, je vstřebávat. Když pak vysloví, že se snaží, aby nebylo potřeba někoho uzdravovat, ve svojí fantazii to vidím asi tak, že umí máchnutím ruky zastavit čas bo tak něco, a když po sobě jdou dva lidi, tak to udělá, nějak je od sebe oddělí.. A pak nemusí léčit. Poznámka: zeptat se na to. Prohlížím si nejprve přírodu, potom domy. Bude trvat hodnou chvíli, než se tu někdo s mojí pamětí bude orientovat. Ale nějak mě to netrápí, že bych nestrefila zpátky. Ani nevím. Nai je docela v pohodě, když se chce. Trošku dezorientovaně se rozhlížím kolem sebe, když Nai zařve. Vlastně ani netuším, co je to návštěva. A tady to neznám, takže o to koukám zmateněji. Lehce užasle zírám, když se najednou vynoří nějaký chlapec. Ještě jsem pořádne neviděla nikoho jiného než sebe podobného věku. Tím spíš kluka. Takže ačkoliv nemůžu říct, že by mi byl na první poheld nějak extra sympatický, úplně mě to odzbrojilo. Na to, že se netváří přívětivě, neříkám nic. Já mám na to jenom dva typy reakcí. Buď by mě to mohlo naštvat, a nebo.. Zazubím se jako sluníčko, protože ačkoliv je nejmíň vyšší jak já, stejně je oproti jiným lidem, co jsem potkala, dost malej a roztomilej, ale jinak se rozhodnu mlčet a nějaké to první kamarádíčkování nechat na Naiovi. Především pro to, abych si o tom klukovi zjistila něco víc, a tím pádem si utvořila nějaký přístup, s jakým ho budu brát. Musí Naiovi přece odpovědět, ne? |
| |
| Hacienda Uchiha... Velké setkání pokračuje... Podívám se na Itachiho. Není to ton, kterým by mě nějak často častoval, ale je mi to celkem jedno. Byl to hodně náročný den a možná ješě neskončil. "Tohle je Toshiko." Představím malou slečnu. "A tohle je Itachi. Syn Sasuke Uchihy, kterému patří tento dům." Pak se moje pozornost nasměruje na Itachiho. "Toshiko tu s náma zůstane, dokud nenajdeme nějaké jiné řešení." Odkašlu si a zavřu dveře. "Tak nějak patří do rodiny. Je to taky Uchiha." Oznámím už mnohem méně decentním hlasem. "Možná bys jí mohl provést po domě. Vyznáš se tu líp než já." Přisoudím mu nedobrovolnou roli průvodce. |
| |
| Hacienda Uchiha: S Naibunem a Toshikou //Nemohu si odpustit: A opět se to culí jak Tsukiyomi na hnoji :D Koukám na tu holku - Toshiko, jak mi jí předavil Naibun a nevycházím z údivu. Hmm... Uchiha? Ona? Oh... Na její "culení se jak na hnoji" odpovím jen mírným ušklíbnutím se. Odpusťte mi to, ale jsem unavený a mám mizernou náladu, takže opravdu nemám nějak zvlášť radost se s tou Toshiko teď seznamovat. Když mě pak Naibun pověří průvodcovstvím po době, tak to beru skoro jako podraz. Cože? Já? Proč? Sakra... zase se po mě něco chce... a to jsem se chtěl jít vyspat. Ksakru. Pomyslím si rozmrzele a na mé tváři je znát, že z "tohoto opravdu nadšený nejsem", ale řeknu relativně neutrálním hlasem: Tak fajn... hádám, že bude spát u mě v pokoji že? Ksó ... samozřejmě že bude, kde jinde taky že? Kývnu na Toshiku výrazem "následujměnanicseneptejanedělejmiproblémynejsemztohodšený" a zamířím zpátky do kuchyně. Naibunovi akorát řeknu: Tak se měj... a zkusím trochu neutrálnější tón, ale dneska mi to fakt nejde, takže to skoro může vyznít jako "tak ti pěkně děkuju, zkazil jsi mi zbytek dne". Až Toshiko přijde do kuchyně, tak před ní postavím sklenku džusu - pomerančového. Chceš? Je vychlazený..., počkám na její reakci zatímco se posadím ke stolku. Sakra, kde se poflakuje táta...? Už tu měl dávno být... a kde je vůbec mamka...? Hm... nelíbí se mi to. Kouknu na Toshiko a zeptám se: Hele to jsi jako fakt taky Uchiha? Já jen... že na to nevypadáš a kde ses tady vůbec vzala? Odkuď vůbec je? Nikdy jsem jí neviděl, naše není ... to bude ještě zajímavé. Popřemýšlím a vyčkávám její odpověď, zatímco upíjím ze své sklenice pomerančový džus. |
| |
| S Ichim - chanem Bylo hezké, že mi ho Nai představil, ale kompletně mě teď zmátl. Předtím říkal něco o tom, že nějaký Itachi je můj a jeho otec, a teď nějaký Itachi stojí před námi.. A i když mám poněkud omezené znalosti, tuším, že tak trochu nemá věk na to, aby mi mohl dělat otce. A taky když se Nai zmínil o tom Sasukem.. Ééé, cože? Zdá se, že rodinné vztahy ještě pěkně dlouho chápat nebudu, především ne v téhle rodině. Ušklíbnutí se zase neberu v potaz, a po tom, co mě má provést po domě a přivolá si mě svým výrazem, který napůl nechápu a napůl nechci pochopit. Takže se akorát znovu mile zatlemím. Fajn, ten vypadá roztomile. Zkrátit mu jméno? Ita, Ichi.. Obojí je trochu divný. Nebo Itchi? To je skoro stejný jak Itachi, moc bych si nepomohla.. Zašklebím se, mezi tím, co jdu za ním do kuchyně. Takže to bude Ichi.. Na Naie nějak zapomenu, že bych ho měla pozdravit, takže poněkud nezdvořile to vezmu rovnou čarou za Ichim. Nabízený džus si chvilku prohlížím trochu nechápavě - co znamená že je to "vychlazené"? Nic zlého asi ne, ale.. "Arigato, Ichi - chan." Je mi zjevně úplně fuk jeho pravděpodobně paralizovaný pohled nad tím, jak jsem mu bleskově zkrátila jméno, ať se mu to líbí či ne, a rovnou mu začala říkat i -chan. Naopak jako by se nechumelilo (jako že se nechumelí) popadnu sklenici, a napiju se chladného nápoje. Mnohem lepší, než cokoliv co jsem pila - u Orochiho to byla povětšinou voda, rozhodně ne pomerančový džus. Párkrát si ještě loknu, když se Ichi zeptá, a pak se na něj otočím. Znovu se zazubím, mezitím, co na papule mám půlkruhový obtisk od oranžového nápoje. "Jo, prej jsem taky Uchiha." Pokrčím rameny, tentokrát bez takového úsměvu. Zjevně si tím sama buď nejsem jistá, nebo mi to řekli nedávno, nebo.. Prostě zní to poněkud víc divně, ne? "Kde jsem se tu vzala? Já.." Už už chci začít vyprávět, jak přišel Kishi, a tak.. Ale pak si uvědomím, na čem jsme se s Naiem domluvili, a můj nadmíru nadšený úsměv lehce pohasne, těžko říct z čeho. "Vyrůstala jsem u Orochiho.. A pak se to sešlo tady a tady.." Usoudím, že Orochimarovo jméno říct můžu. Pak to obejdu takovýma nepříliš přesvědčivýma a nekonkrétníma větama (ale vzhledem k mé zjevné "inteligenci" asi nemůže Ichi čekat něco lepšího). ".. No a nakonec jsem potkala Naie - chan." Pokrčím rameny. Nějak jsem se zapomněla zmínit, že my dva s Naiem jsme prý nevlastní sourozenci bo co. ALe nebylo to záměrně. Prostě jsem zapomněla - jinak bych se klidně zmínila. Znovu upiju džusu. Být někým jiným, asi počkám, co Ichi, na to, ale já navážu otázkou, která s tímhle celým vůebc nesouvisí. "Ty chodíš do školy?" |
| |
| soukromá zpráva od Kazuki Kioshi pro Ten chlapík je vážně divný a podle toho jak se chová je i dost starý. Už jenom ten jeho přerostlý mýval, který se u něj objevil, mě dost rozhodil. Ale přesto se snažím vystupovat klidně a sebevědomě, jelikož nechci ukazovat svojí slabost. Nevině pokrčím rameny a promluvím tentokrát neobvykle tichým hlasem tak aby mě slyšel jen on. "Možná jsem drzý, ale o tohle tu teď nejde. Hledám Akatsuki abych jim pomohl a nabídnul jim své služby. To ti musí stačit, ale další podrobnosti ti řeknu až mimo Deštnou a před člověkem, který velí Akatsuki." Pak se trochu zvídavě rozhlédnu a čekám na reakci toho dle zvláštního chlápka. Mladý ?? kolik mu sakra je že mi říká mladý. (Pokud se chceš bavit o tom co Akatsuki mohu nabídnout nebo o co mi vlastně jde atd.. tak piš soukromně :D) |
| |
| Deštná Chvíli jsem se na něj upřeně díval, načež jsem se dal do hlasitého smíchu, tento záchvat trval několik desítek vteřin než jsem se uklidnil. Jsi hlupák, kdybys to řekl komukoliv z této vesnice nebo nějakému špehovi z jiné byl bys na místě mrtví. lehce jsem zakroutil hlavou a pomalým krokem zamířil směrem z vesnice. Ale pobavil jsi mě a to se už dlouho nikomu nepodařilo. Následuj mě, tedy pokud chceš najít své přátele. mýval zůstal stát a tvářil se na tebe dost drsně aby ti naznačil že jestli se mě pokusíš zezadu napadnout bude mu potěšením ukousnout ti hlavu nebo ti provést ještě něco horšího. |
| |
| Deštná Nečinně stojím před tím divným chlápkem a tvářím se klidně i vyrovnaně zároveň. Dokonce, i když se rozesměje tak se tím nenechám rozhodit a stále mam ve tváři ten tradičný výraz. "Jde o to jestli by mě vůbec dokázali zabít . Navíc mě tyhle blbosti co kdyby nezajímají, takže jdeme k věci." Strávil jsem tu už dost svého času a tak mě tu nebaví se s ním dohadovat o tom, jak by zareagovali ostatní Shinobi z jiných vesnic. To ani neví, že mam na tuhle situaci jasnou a pravdivou výmluvu, díky které bych z takovéhle situace dokázal lehce vyklouznout. Teprve až pomalým krokem ven z vesnice jsem se rozhodl ho následovat a to i přesto že mě chce jeho maziíček nejspíše sežrat. Asi ho nekrmí nebo co.... doufám že to není jen nějaký chovatel přerostlých zvířat.. |
| |
| Ale.. sluníčko na hnoji je made in Orochimaru: U Orochiho? ...Orochi... maru!!! Bleskne mi hlavou a bleskově se na ní s výrazem naprostého překvapení otočím. N-nande? Co...co tady dělá? Je vidět, že mě to překvapilo a rozhodně ne "mile", možná si všimne mé sevřené dětské pěstičky a zatnutých zubům. Orochimaru... Pak pokračuje. Naia-chan... Naibun! On se potkal s Orochimarem??!!! Jak...? Mám teď plnou hlavu otázek a srdce plné vzteku, už při vyslovení toho jmená je mi zle a mám rudo před očima. Že mě nazývá Ichim //už chybí jen Scratchi :D// mě teď vůbec nezajímá, ačkoliv je to zajímavé, jak rychle zkracuje jména. Její poslední otázku stran školy skoro přeslechnu. Orochimaru... co když dělá pro něj? Může mít na těle nějakou pečeť, nebo může být celá z jedu.., naokamžik se podívám poplašeně na ruku, kterou jsem jí podával sklenici džusu, jestli mi už náhodou nečerná nebo tak něco a trochu se od ní odsunu. Jsem napnutý jak struna a jestli jsem byl předchvilkou zralý "do postele", tak teď bych jsem "v plné bojové pohotovosti". Zírám na ní, napůl vztekle, napůl překvapeně a napůl vystrašeně (to jsou 3 poloviny ze dvou). Ztěžka oddechuju a snažím se dostat z šoku, který mi právě uštědřila. Proč jí sem Naibun dotáhl? Proč? Jestli byla u Orochimara, tak jí měl ... nevím... uvěznit, nebo strčit... někam... ale proč jí tahá domů!? Je mi zle... a to dost. Chvíli ještě nic neříkám a probírám se z šoku. Hodnou chvíli.. ona se furt nejspíš tlemí jak Tsukiomi na hnoji a já se postupně uklidním natolik, že jsem schopný zase racionálněji uvažovat. Jen mezi zuby procedím: To jméno...už nikdy... nikdy...NIKDY NEŘÍKEJ NA PŮDĚ TOHOTO DOMU!!! To poslední na ní křiknu a pak odvrátím hlavu. Následuje opět dlouhé mlčení z mé strany... a pak si vzpomenu na její otázku stran školy a trochu mrtvějším hlasem odpovím: Ne.. do školy nechodím, už jsem jí vychodil. Teď jsem gennin... ninja. A jednou.... ho zabiju! Roztrhám tu hadí bestii... zničím... rozšlapu na padrť..., přestanu asi vyčerpáním mluvit. Před očima vidím svého brášku a tu svini Orochimara, který ho zabil... nenavidím ho. Strašně, strašně, ale opravdu strašně (jak jen dítě může) ho nenávidím. Do očí se mi proderou slzy, které rychle setřu... přeci jen nechci brečet před holkou. Až se uklidním, tak zvednu jen hlavu a řeknu už chladně: Ukážu ti, kde je koupelna, záchod a kde budeš spát... teda jestli taťka až se vrátí neřekne nějak jinak. Ale nejdřív... jedla jsi už dneska? Zeptám se a hledím na ní s rozporuplným výrazem, i když je od Orochimara, tak jí přivedl Naibun a možná je jen jeho oběť... nevím a možná ani nechci vědět, cokoliv o tom hadovi vědět je většinou akorát další důvod proč ho víc nenávidět. |
| |
| Deštná Toho neznámého cizince jsem vyvedl za deštnou a ještě kus od dní. Pokud nikdo a nic nezasáhlo a on se mě nepokusil napadnout(ten mýval rozhodně není domácí mazlíček) došli jsme až do lesa kus stranou od vesnice kde jsem se zastavil. A obrátil jsem se na něj. Fajn, tady máme trošku soukromí. pod maskou jsem se lehce usmál a kývl Pontovi že si má sednout. Ten sice neochotně ale učinil tak přičemž z neznámého nespouštěl oči. Odpusť mu ten pohled je trošku nevychovaný. zasmál jsem se. Takže slyšel jsem tě dobře že hledáš Akatsuki? Protože jestli ano, právě jsi je našel oznámil jsem a jen tak mimochodem mu položil konec své dlouhé hole na rameno. Žádný útok v mé jen lehké položení hole pokud dokáže cítit chakru pozná že se ta má ani nepohnula takže jsem nedělal žádné jutsu. Takže, co uděláš? |
| |
| Deštná Cesta z Deštné probíhala o mnoho klidněji než cesta tam ale to bylo především díky neznámému chlápkovi, kterého jsem náhodně oslovil. Beze slova následuji podivného chlápka až do té doby, než se zastaví a promluví na mě. Při zmínce o jeho mývalovi se na mývala kouknu a lehce se pousměji. Jo to je ale doufám že je alespoň poslušný....nechci přijít o hlavu kdyby náhodou dostal hlad.. Po té co mi ten chlápek dal hůl na rameno a řekl, že on je jeden z Akatsuki, jsem se potěšeně ušklíbl. Nevím, co s tou holí chce dělat a ani mě nenapadá rozumná věta na jeho otázku ale odpovím mu. "Nic neudělám, to proč tu jsem je že chci nabídnout své služby Akatsuki. Co udělát a jestli mě přijmete je jen na vás, každopádně bych chtěl mluvit s tím, kdo vám velí. Jediné co o něm vím je že je syn Madary a tudíž je to Uchiha ale to není podstatné. " Nevím co má v plánu a co chce s tou holí dokázat, ale prozatím se bránit nebudu. Možná až v nejhorší chvíli se rozhodnu alespoň trochu bránit ale nebudu zbytečně ukazovat své schopnosti jen proto, aby si prověřil co ve mě je. |
| |
| Deštná Lehce jsem naklonil hlavu na stranu. Myslí to vážně nebo to jenom hraje? No můžu si to ověřit. Budiž, dejme tomu že ti věřím řekl jsem a na chvíli jsem se odmlčel jako bych si chtěl vzít chvíli času na rozmyšlenou. Naneštěstí já šéf nejsem a mám do něj hodně daleko. Nemám rozhodně žádné právo přijmout tě do našich řad a už vůbec ohrozit naše zájmy tím že přivedu cizince. Lépe řečeno neprověřeného cizince. zvedl jsem volnou ruku a použil pečeť na koncentraci chakry načež konec hole který se tě dotýkal začal slabě žlutě zářit. Chakranawa, pokud dovolíš požádal bych tě aby ses teď nehýbal. Nemusíš se bát tohle Jutsu ti neublíží jen zjistí jestli nejsi pod vlivem mysl ovlivňující techniky, nebo na sobě nemáš sebevražednou pečeť nebo něco takového... z konce hole se začalo jako tenký had odvíjet něco co připomínalo lano tvořené zářivou chakrou, načež se začalo pomalu sunout od ramene k tvým nohám. Bralo to kolem dokola aby ani milimetr tvé kůže nezůstal neprozkoumaný. Během té procedury jsem si pak důkladně prohlížel tvůj obličej jestli nemáš nějakou pečeť tam. |
| |
| Deštná Celou dobu co na mě ten chlápek z Akatsuki zkouší jeho jutsu se nehýbá a tvářím se pořád obvykle klidným výrazem. To si vážně myslí že bych mohl mýt sebevražednou pečeť ?? jako bych chtěl umířt jen kvůli tomu abych zabil nějakého magora .. Během té prohlídky se nestalo vůbec nic a ani žádná pečeť se neprojevila. Jen pokud to jeho jutsu dokáže rozeznat i chakru tak si určitě všimneš že vůbec žádnou nemam nebo spíš že to vypadá že žádnou nemam. Jakmile prohlídnu s hadem dokončí, jen se trochu pousměji a promluvím na něj. "Stačilo ti to ?? nebo máš ještě nějaké prověřovací jutsu nebo zkoušky které bych měl podstoupit ??" |
| |
| V lese jo v lese na jehličí V okamžiku kdy lano dojelo až k patám se prudce stáhlo a ty ses nemohl hýbat, načež jsem já udeřil do země holí. Kusari(řetěz) ze země vyletěli čtyři ocelové řetězy, přičemž dva se ti omotali kolem zápěstí a dva kolem kotníků. Yonchutekan(čtyř tet ocelových pilířů) udeřil jsem do země znovu a zní vyjeli čtyři ocelové pilíře, kolem tebe. Ke každému z nich zamířil jeden řetěz(mezitím chakrové lano zmizelo) a připojilo se k němu. V okamžiku kdy se pak spojili na vrcholku každého z nich začal hořet malí plamínek. Vysel jsi teď ve vzduchu tváří ke mně napnutý a neschopný pohybu. (řetězy od nohou vedou ke spodní části sloupů co byli za tebou, kdežto ty u rukou k vrchní části sloupů co stáli před tebou). Pokud by ses pokusil o jakékoliv jutsu pocítíš jen slabé pálení v končetinách a můžeš si všimnout že plamínek na sloupech začal hořet o něco jasněji. Fajn, to bychom měli zamumlal jsem. |
| |
| V lese Mezitím co se nechávám prohledat využije příležitosti a sváže mě pomocí svého jutsu tak že se nemužu ani pohnout. Nečekal jsem něco takového a prozatím se ani nesnažím nějak osvobodit. Trochu se pousměji a malinko přizvednu obočí aby to vypadalo že jsem překvapený. "A tohle má být co ?? vstupní rituál ?? " Chápu, že to udělal především proto, že mi nevěří a tudíž i očekávám nějakou jeho další techniku, která by mě měla prověřit nebo rovnou zabít. Napadla mě i myšlenka že přivolá šéfa a ten mě prověří jeho Sharinganem ale ani to mě nijak nerozhází. Tohle je fakt nudný...jako bych předním něco skrýval... |
| |
| Nene, já už se netlemím.. Jenom usmívám Zezačátku se tlemím, když začne se svojí přehlídkou výrazů, ale potom zatvářím nejprve nechápavě a pak zmateně. "Nani?" Vyhrknu, když se na mě bleskurychle otočí, a s překvapeným výrazem (= pootevřená pusa a vytřeštěné oči) na něj zírám, jak zatíná ruce v pěst, hned se kouká na svoji ruku, a v jeho pohledu, kdybych byla větší empatik než jsem, bych mohla číst neuvěřitelně rozporuplné pocity. Já ale z pohledů číst neumím, takže jenom překvapeně zírám. Když se ale trošku uklidní, podaří se mi zavřít pusu, relativně, a pokusím se o jemný úsměv. Nijak mě to nevyděsilo (někoho, na koho už řval někdo typu Orochimara není lehké jenom tak vyděsit), a zas až tolik tupá nejsem, abych se tomu jenom tlemila, takže akorát koukám překvapeně a moje velké černé oči jsou plné zmatku a nechápavosti. Co se vlastně stalo? Řekla jsem Orochi.. Těžko říct, jaké na něj on má vzpomínky. Já vlastně od nedávné doby neuvěřitelně špatné. Vždyť on mi prý podle Kishiho - chana zabil rodiče! Nevím, kde to Kishi - chan vyšťoural, ale já mu prostě věřím.. Takže Orochi vlastně zabil tatínka i Naiovi - niisan? Jméno? Jaké? Mě se všechno hned vypaří z hlavy. "Myslíš "Orochi"?" Z mého výrazu je znát, že si nedělám legraci, že bych byla tak blbá. Já taková prostě jsem. A je to vidět. Protože při tom se tvářím lehce tázavě, a taky tak, jako že se ho snažím pochopit. Podle toho, jak se tváří, mu nejspíš Orochi něco strašného udělal. Rozhodně na mě ten křik nemá požadovaný účinek. Tvářím se stále stejně, jako bych se ho snažila chápat. Ale pak si uvědomím svoji povahu, a to, že já se obvykle nesnažím být extra chápavá, a taková ani nejsem - naštěstí se Ichi zrovna zmíní o té škole, takže už na othle nemusím myslet. Jenomže vzápětí dodá pár vět.. Nejradši bych se zeptala, co že je to ten gennin, nebo ninja. Ale usoudím, že to není nejlepší nápad, a že mnohem účelnější bude, pokud navážu na to, co říkal o Orochim. "Budu ti s tím moct pomoct?" Odpovím, když se zmíní o tom, že Orochiho zničí. Nejprve se moje otázka může zdát být nepochopitelná, ale pak je jasné, že se ptám na to, jestli se můžeme podělit o to zničení. Vždyť já mu chci taky ublížit! Celou dobu mi lhal, a zabil moje rodiče! Ale na druhou stranu, vyrůstala jsem bez nich, a mám na ně jenom matné vzpomínky, takže se mě to tolik nedotýká, a narozdíl od Ichiho mi do očí nevhrkne ani náznak slz. Ovšem je znát, že taky mám své důvody, proč to chci udělat, a že Ichimu jenom nepodlézám, a že Orochiho momentálně nemám nijak zvlášť v lásce. Díky otmu, co řekl Kishi ho nenávidím.. Ale není to taková ta vzteklá, zarytá nenávist, protože na to jsem ho příliš dlouho měla poměrně ráda. Spíš taková temná zášť, která se se mnou může potáhnout ještě dlouho.. A vlastně je mi celkem fuk, jestli Orochiho zabiju já sama. Hlavně, že zhebne. Soráč Ichi, ale myslím, že Kishi - chan toho hada vyřídí rychlejc než my dva zesílíme.. Můj pohled je lehce tázavý, zezačátku, pak se ale změní v lehce soucitný, a tázavý spíš ohledně jeho pocitů. Ale nebudu to z něj tahat, dokud mi neodpoví. To nemá cenu. Na to ohledně ukázání koupelny a záchoda jenom přikývnu, a už se zase vrátím k obvyklému úsměvu. Je mi úplně fuk, nakolik chladně se mnou mluví. Třeba podle toho, jak se v závěru choval Kishi, třeba to pohlazení, už chápu, že ačkoliv se může tvářit jakkoliv chladně, ve sktuečnosti to může myslet dobře - a důvody otho chladu můžou být různé, ovšem to já zase jako tolik neřeším. "Jedla..?" Zamyslím se. Tak Orochi mě jako hlady nedržel, ale na druhou stranu, že by ty chody byly nějak zvlášť vydatné.. A k večeři jsme se nedostali, takže od oběda jsem neměla nic. Já jsem sice jako zvyklá, ale podle toho jídla i vypadám - kdyby mi někdo vyhrnul černou až šedou, opranou mikinu, kterou mám na sobě, a tmavomodré stejně oprané tričko, které mám pod tím, viděl by neuvěřitelně hubené a drobné tělo; zřetelně vystupující žebra, ale na druhou stranu se nezdá, že bych tím bůhvíjak trpěla. Ovšem určitě nejsem úplně normálně živená, jak se taky dá od někoho jako je Orochi čekat. "Naposled oběd." Pokrčím rameny. Nevím, něco si klidně dám, ale zase ne že by mi v břiše nějak zvlášť kručelo. Za ty roky mého života, kdy ta výživa byla v podstatě podobného rázu, tedy poměrně málo jídla, si moje tělo už zvyklo dělat "zásoby", takže od oběda s klidem vydržím až do večera, a to i v případě, že by se večeře vynechala. Znovu se usměju, ale tentokrát to není takový nějaký zázub, spíš prostě úsměv. |
| |
| V lese Chvíli jsem chodil kolem tebe dokola a svou hůl táhl za sebou jako bych kreslil v zemi kruh, načež jsem se opět postavil před tebe s hlavou lehce nakloněnou na stranu. Tobě máma neříkala že nemáš chodit do lesa s cizími lidmi? zeptal jsem se po chvíli překvapeně. Jsi hlupák, příliš velký hlupák na to abys Akatsuki k něčemu byl. S tím se konec mé hole rozvibroval bleskovou chakrou a já mu rychlím pohybem vyryl na břicho znak Akatsuki(ten mrak), načež jsem začal do země zabodávat čtyři ze svých holí. Vážně nemáme rádi když se nás někdo snaží najít nebo nás otravuje, být tebou zapamatuji si co se ti teď stane, protože jestli budeš ve svém pátrání pokračovat nebudeme příště tak milosrdní. to už byli hole ve tvaru velkého obdélníku zabodnuté v zemi a já vytvořil pár pečetí. Kuchiose: Akuma(přivolání démon) s tím země začala praskat a podobně jako když se vyvolává Gedo Mazo z ní vylezla postava. Obvykle používám k boji tak kolem deseti dvaceti metrů vysokou stvůru, tahle byla velká ale jenom pět metrů a neozbrojená. Zato byla však bez kalhot a dle stavu jeho opravdu úctyhodné osobní zbraně i hodně teplá. Pomalu jsem začal sbírat své hole. No nic chlapci nechám vás tu chvíli o samotě...tak ze dvě ze tři hodinky pak to Kuchiose zmizí. kývl jsem na Pontu aby mě následoval. bavte se... zamával jsem jim se smíchem a zamířil pryč. Co se toho co se teď bude na daném místě dít platí CENZURA |
| |
| Uchiha Hacienda Jsem rád, že se Itachi ujme Toshiko. Popravdě potřebuju nějaký čas k přemýšlení. Celkem rychle zjistím, že jsem v domě krom děcek sám. Asi by bylo dobré jim zajistit něco k snědku. Proto se vydám do kuchyně, kde začnu vyrábět něco, co by se dalo nazvat večeří, pokud je vám pod 20 let a nevíte vůbec nic o zdravé výživě. Spalácávám dohromady zrovna těsto na Okonomiyaki a přílohu v podobě zeleniny a masa. Dolehne ke mě nějaký křik. Zamračím se. Zaposlouchám se. Slyším, jak si děcka vyřikávají svoje záležitosti o Orochovi. Zakroutím hlavou. Věnuju se dál okonomiyaki, aby se nepřipálilo. Po chvilce se vřítí do kuchyně Itachi a v patách má Toshi. "Jídlo bude za chvilku. Připravte, prosím, talíře a příbory." Upozornim je a požádám o spolupráci. Neočekávám, že se budou hádat přede mnou, ale rozhodně mě nasupeně sveřepý výraz Itachiho přesvěsvědčí, že asi by bylo dobré nějaké vysvětlení. "No, tak vyzkoušíme jak bude fungovat upravená pravda." Poskládám na talíře okonomiyaki a sednu za stůl. "Takže asi bys chtěl vysvětlení, proč holka, která byla vychávana Orochimarem, je pod vaší střechou." Vložím kousek do pusy. Není to pro mne úplně ono, ale mohlo by to stačit. "Než jsem došel do Konohy, moje mamka se pohybovala po celém světě a udělala si spoustu známých. Netušil jsem do nedávna kolik." Vložím další sousto do pusy. "Jeden se zjevně spojil s Akatsuki. Proč, to nemíním řešit. Do hlavy mu nevidím. Faktem je, že tento známý šel skřípnout Orochimara do jeho úkrytu a našel tam Toshiko." Kývnu na Toshiko vydličkou. "Uvědomil si, co s ní má Orochimaru za plán a udělal nejroumější věc, kterou mohl udělat. Kontaktoval mne a předal mi jí." Ukousnu zase trochu okonomiyaki vidličkou a přežvykuju, aby měl prcek možnost si to přebrat. Pro Toshiklo je tohle popvé, kdy slyší verzi, kterou budu všem říkat. "Jsem už celekm dobrý sensor, takže bych cítil, že má v sobě jinou chakru. Každopádně nemyslím, že to by byla Toshi nějaká past. Prostě jí unesl a chtěl jí zařadit do pokusu jako tebe." Dokončím vysvětlování. Čekám, jak si to ti dva přeberou. |
| |
| soukromá zpráva od Kazuki Kioshi pro Nečekal jsem, že se ta situace takhle vyvine a už vůbec ne že jsem se potkal s někým takovým. Odjakživa jsem myslel, že v Akatsuki jsou jen nukeniny různých vesnic ale, že se v ní ukrývají takovýhle teplometi, to jsem fakt netušil. To mě pos*r , on má ale idiiotský nápady. Už když přivolal toho idiotského ducha, napadlo mě že jediná má šance je ho překecat nebo mu něco něčím podplatit ale co by takový blbec jako on mohl chtít ?? (radši mě to nenapadá :D ) "Já jsem hlupák jo ?? zdaleka nevíš co dokáži a už vůbec ne jestli jsem hlupák nebo ne. " Když se zákeřně zachichotá a pomalým krokem odkráčí pryč, nezbývá mi nic jiného než na něj ještě promluvit. "Hejj no tak, oki chápu. Akatsuki už nikoho nebere a zřejmě né takový idioty jako jsem já ale co ty ?? nepotřebuješ špeha mezi vesnicemi nebo někoho kdo by ti pomohl se špinavou prací ?? " Z mého tónu hlasu jde jasně poznat, že to myslím smrtelně vážně a že jsem klidně ochotný se mu zavázat poslušností. |
| |
| Cela --> Ošetřovna Dvojice ANBU se mne chopí a mé ruce si dají kolem svých krků, načež mne "vynesou" ven z cely. Stále kašlajíc jsem potkal Naruta, který mi věnoval jeden z těch chladných a opovržlivých pohledů. Vzhledem ke svému stavu to ale nechám být. Tak tohle sis posral hošku... Tohle ti dám sežrat!!, pomyslím si a dál, v doprovodu obou ANBU, pokračuji na ošetřovnu. Jakmile jsme se dostali na ošetřovnu, tak mě ANBU uložili na lehátko a doktoři začali kmitat kolem mne. Ač se velice snažím udržet se při vědomí, stejně po chvíli odpadnu. Probouzím se právě ve chvíli, kdy mi jeden z mediků zvedá hlavu, abych se napil. Rozlepím oči a pokusím se zhluboka nadechnout. Sice to ještě není ono, ale alespoň to už není takové jako předtím - strašné utrpení. Vrhnu na medika naštvaný pohled a hrnek mu vezmu, načež ho pár doušky úplně vyprázdním. "Jak jsem na tom?? Můžu domů??", zeptám se dosti neochotně a tvrdohlavě zároveň. Medik je zjevně obeznámen s mou situací i s rodinnými poměry (narážím na to, že mám v domě dva mediky), takže po chvilce přemlouvání a možná i trochy vyhrožování svolil k domácí péči. Mírně jsem se pousmál a s námahou jsem se posadil. Celý rozlámaný se protáhnu. Pak se s další námahou postavím a pomaličku vyrazím domů. Doma Domů jsem dorazil chvilku poté, co slunce zapadlo. Už u dveří jsem slyšel z kuchyně nějaký šrumec. Zvědavost mě donutí se tam vydat. V půli cesty se však zastavím a podívám se na své zkrvavené oblečení. Nejdřív by ses měl osprchovat a vzít si čisté oblečení Sasuke... Předejdeš tím mnoha zbytečným kecům..., pomyslím si a vykročím do ložnice, kde si přichystám čisté kimono. Pak se odeberu do sprchy, kde se umyju, načež se obleču. Nakonec pohlédnu na svůj odraz do zrcadla. Skoro se až leknu toho co spatřím. Opravdu jsem tohle já?? Hmm... Smrt ti už dejchá na záda Sasuke... Všichni to ví... Vidí to na tobě...., ponořím se do chmurných myšlenek, které rychle zaplaším a sejdu dolů do kuchyně, kde naleznu Naibuna, svého syna Itachiho a nějaké neznámé malé děvče. "Zdravím...", řeknu chraptivým hlasem a napustím si sklenku vodou, s kterou si posléze sednu ke stolu. "Nechtěl bys mi něco říct, Naibune??", řeknu hledíc na děvčátko, které mi připomíná mou manželku za mlada - hodně za mlada. |
| |
| Tak fajn - těžké začátky, u Uchihů doma: Nejprve s Toshiko: Postupně se uklidňuji. Po počátečním šoku a menším výbuchu vzteku se dám postupně dohromady a "rozdýchám" to. Na její "jalový dotaz" koho že tím myslím, jen zabručím: Jo ten. Ale už jsem klidnější. Když pak nabídne svou pomoc tak si jí trochu přeměřím, ale pak jen mávnu rezignovaně rukou: Třeba... stejně to bude trvat roky. Řeknu už chladně a s příchodem Naibuna (kterému //no dobře no// věnuju nasupený pohled) se ztáhnu do sebe. Přece jen se, i když mě Naibun nemile překvapil tímto dárečkem (Toshiko), tak nemám chuť se dohadovat (únava) a hlavně spíš čekám nějaké vysvětlení celé té věci. Nachystám také příbory, talíře atd. jak Naibun řekne. Večeře: Naibun udělá jídlo a já se do něj pustím a poměrně rychle se s ním vypořádám zatímco Naibun vypráví příběh "jak jsem našel Toshiko". Poslouchám, nekomentuji a snažím se si to srovnat v hlavě stejně rychle jako jídlo v žaludku. Hmm... takže ... aha... , pochopím, že Toshiko je v tom nevinně, a že pro Orochimara nepracuje, ale že jí unesl a navrch jí zabil rodiče. Trochu se zastydím za předchozí výstup, nějak mě nenapadlo, že by mohla být taky jen "oběť" Orochimarovi zvrhlosti. Eem.. promiň Toshiko.. já umm jsem nechtěl tě nějak urazit nebo tak. Omlouvám se ... za .. tamto no..., omluvím se trochu rozpačitě zatímco koukám do stolu. Tohle jsem trochu přehvízd, teda aspoň to tak citím a je mi lehce mizerně z toho, že jsem si myslel, že by Toshiko mohla být JEHO agent. Rychle do sebe "nahážu" zbytek jídla, odnesu po sobě nádobí a naleju si další džus. Už bych i vypadl z kuchyně, abych byl chvilku sám, když v tom narazím na taťku, který právě míří do kuchyně. Naibun, taťka, Toshiko - zkrátka celá Uchiha family v kuchyni: Kouknu na taťku, který dle barvy pleti přípomíná spíše něco co prošlo vápenkou a pozdravím ho slušně, ale chladně - vím, že je poslední dobou nějaký ... protivný, jak osina v zadku a není radno ho moc otravovat. Ahoj tati......dneska vypadáš obzvlášť hrozně, nechtěl bys mi říct co se děje? Mám o tebe docela strach, od té chvíle co tu byl Orochimaru... jsi nějakej divnej., pomyslím si jen trochu ustaraně, ale nedám najevo nic. Stejně by mi nic neřekl. Možná zaregistruje trochu smutně-ustaraný odlesk v mých očích, ale jak ho znám, tak i kdyby měl tucet sharinganů, tak by si tohoto nevšiml ... a kdyby jo, tak by mu to beztak bylo jedno. |
| |
| Nebýt to já, tak mě z toho množství Uchihů, a ještě k tomu mně neznámých, asi jebne Jenom přikývnu na to, že mu se zabitím Orochiho (pokud to Kishi nestihne dřív, ale tak o něm Ichi nemůže vědět) můžu pomoct. Snažím se Ichimu trochu pomoct při chystání věcí, ale nijak extra se tu neorientuju, krom toho nejsem zvyklá takhle na normální kuchyň, kde by byla linka se skříňkami, a lednice, a.. No, u Orochiho nic takového nebylo, a jestli jo, tak jsem tam já nesměla. Sednu si na jednu z volných židlí (respektive ačkoliv nejsem zas tak malá, stejně si musím trochu povyskočit) a pustím se do jídla. Sice to možná není jako od šéfkuchaře, ale to já moc neřeším. Rozhodně je to přiměřené, nebo skoro i lepší, než jsem kdy jídávala. Takže si to akorát vděčně krájím a žvýkám. Přitom poslouchám Naiovu verzi, kde jsem se tu vzala. No, doufám, že se ode mě nečeká, abych tu "svoji část" uměla říct, protože chápu to, a tak špatné vysvětlení to není, ale fakt nejsem schopná si to pamatovat. Ostatně jako téměř každou věc. Většinu věcí. Otočím hlavu za Ichiho hlasem, mezi tím, co v puse žvýkám sousto, tedy se nemůžu tvářit nějak určitě. Než ale domluví, stačím dožvýkat, a tak mám hnedka prázdnou pusu pěkně na odpověď. Zdá se, že je mu z toho trapně. Ale tak to já z větší části taky nezvládám poznat. "Jéé, Ichi - chan, to nevadí.." Zazubím se, a je znát, že nekecám. Zjevně se mě prostě většina věcí nedotýká tolik, jak by měla. Takže ani ten "výkřik k téměř-hluchému", který Ichi před chvílí předvedl, na mě neměl valný účinek. Koneckonců, jak by mohl mít na někoho, koho nezkazila či nezlomila Orochimarova výchova, že? Po chvilce vejde další muž, hádala bych ho taky na otho Uchihu, když patří s Naiem a Ichim do rodiny, pravděpodobně.. A díky mému trhlém smyslu pro to, co je sympatické, je mi sympatický úplně stejným způsobem jako Kishi, i když se tváří a vypadá poněkud.. Zdrchaně. Aniž bych pozdravila, protože očekávám, že nejdřív mě Nai představí, opětuju mu pohled, a v tom mém je cítit hromada zájmu a také mých sympatií, ale v puse stále ještě mám jídlo (no co, tak jím pomalu), takže z výrazu jako takového se nedá vyčíst nic moc. Ichiho taťka? Tak proto.. Uchiha rodina je rodina nějakých sympaťáků, bo co. V duchu se zakřením. A je to fakt. Zatím všichni, co jsem je potkala z téhle rodiny, kam prý taky kolem a kolem patřím, mi jsou sympatičtí - někteří více, někteří méně, ale žádný z nich mi není úplně lhostejní. Za dnešek mám nejvýše na žebříčku ale asi stejnak Kishiho.. Ten je prostě nezaměnitelný. Ale tenhleten, vrhnu poheld na nového černovlasého muže, na kterého vlastně teď vůbec nějak poměrně upřeně hledím, by mohl být náturou podobný.. Zdá se, že na Naiovi je znovu aby všechno vysvětlil (já mám normálně asi tiskového mluvčího!), a tudíž mlčím a akorát se snažím jíst, a čas od času do toho nakombinuju džus. Společně je to za hodně dlouhou dobu nejlepší jídlo, co jsem kdy jedla. |
| |
| Zetsu a já u Kráteru --> na skok za Shirem: Kouknu na Zetsu a jen roztržitě řeknu: Minutku vydrž jen trochu zkontroluju zbytek Akatsuki. Přes prsten se vrhnu na zaměření prstenů Nam Ji-Min a Kim *Shinigami* ovšem s nulovým výsledkem což znamená jediné - prsteny byly zničeny. Hups... zdá se, že holky se dostaly do "pěkného průseru"... Chvíli zvážím všechny možnosti co se s nimi mohlo "asi tak" stát a nakonec dojdu k nezvratnému závěru, že je dostala Konoha. Hmm... na to, že jsou obě v Bingo knize, tak teda nic moc nepředvedli - jestli pak ten most aspoň zničili? Kdo ví, ale to není teď podstatné, pokud je dostala Konoha, tak je s nimi konec... tedy pokud je nezajali. Což si později snadno ověřím, ale to ještě chvilku vydrží - tak či onak nic neví, takže není třeba se obávat, že by něco podstatného vyzradili, pokud byly zajaty. Trochu se pro sebe ušklíbnu a poté zaměřím prsten Shira, to není takový problém - není odsud tak daleko, přeci jen je v Deštné. Znovu se podívám na Zetsu a jen prohodím: Áá.. ještě minutku vydrž jen skočím pro Shira a za chvíli jsem zpátky. S těmi slovy zmizím a skrzevá časoprostorovou techniku se přemístím k Shirovi. Objevím se za ním a zvesela jen na něj vyštěknu: Baf! Lekl se co? |
| |
| soukromá zpráva od Uzumaki Naruto pro Vejdu do místnosti skladu a bezeslova vezmu věci od Kim. Pohlédnu na nejbližšího ANBU S výslechem té holky jsem skončil. Trochu si odpočinu a za hodinu přijdu vyslýchat i tu druhou. Řekněte někomu ať ji ještě před druhém výslechem odvedou z výslechové místnosti zpátky do cely. Pak hned zamířím na chodbu a ve chvíli kdy se na mě nikdo nedívá použiju maskovací chniku. Ninpou: Meisaigakure no Jutsu (Maskovací technika) Sice mě jakýkoli uživatel byakuganu mže vidět, ale kolik lidí chodí po chodbách s aktivním byakuganem? Začnu vyčkávat na stráže. Když stráže vejdou do výslechové místnosti, vejdu s nima. počkám jestli si s nima a s poutama Kim poradí sama, pokud ne, tak ji ještjakožto neviditelný pomohu. Když zamíří na chodbu, chytnu jí zezadu za ústa ale držím ji jemně aby si uvědomila že tohle není útok, že to j jen aby mlčela. Ačkoli by mi stačil jakýkoli fyzický kontakt, tak si Kim otočím k sobě, levou rukou jí chytím okolo asu a přitáhnu si ji k tělu. hmmm.... Akatsuki nerekrutujou žádné šeredy, to se musí nechat. Aktivuju Hiraishin no Jutsu (technika létajícího boha hromu) A v tu chvíli jsme kus za konohou u jednoho vzrostlého stromu kde mám jednu ze svých značek. Odmaskuju se a koukám mladé Kim do očí. Nachvíli sem se zasnil a pokud doteď sama nic neudělala tak se od ní jakoby reflexivně odtáhnu... spíš ucuknu. Podívám se na věci co mám v rukách, na Kim... opět na věci a věci ji podám. (Proberu s ní plán co jsme probírali na ICQ o mých kotvících technikách na ní a na jejím summonovi.) Tak přivolej svojeho společníka. Mezi tím ji obejdu a nejprve jí položím ruku na hlavu a na kůži pod vlasama se jí oběví... Jutsu-shiki Poté ji s rudnoucí obličejem zajedu rukou pod kalhoty na zadek (pravou půlku) kde se oběví totéž. (jde o důvěryhodnost :D jedna značka je tak aby ji oběvit teoreticky mohla a připadala si chytře... druhá na hlavě je ta na kterou se spoléhám... veskutečnosti se ale budu spoléhat na značku kterou oběvit nemohou protože nebude na očích... bude na summonovi.) Nakonec položím značku na náhodné místo na Summonovi... klidně si nechám poradit. No... řekl bych... Stále se ještě trochu červenám... tvářím se sice jako perverzák ale ve skutečnosti vězenkyně neosahávám. ...že tohle mezi náma bude vše... Takže jak jsem řekl. Až bude nějaká vhodná chvíle... přenes trochu chakry do pečetě a já to ucítím. Počítej s tím že moje reakce nebude zcela okamžitá... musím připravit útočný tým a pár dalších věcí. Kdyby ale něco jooo hodně hořelo... posílej do pečetě chakru trvale... ať to je pro mě intenzivní a ne jen bliknutí... uvědomím si že něco není v pořádku a buď se oběvím a budu bojovat, nebo tě jen chytnu a zmizím s Tebou. S tím počkám na nějakou odpověď ... pokud na ni již nebudu muset reagovat, vydám se do Konohy. |
| |
| soukromá zpráva od Kim *Shinigami* pro Věznice Pěkně si tám počkám, dokud nepříjde jedne z ANBU. Jakmile mě oddělá z pout, tak aktivuju jeden vektor a jebnu ho s ním tak do hlavy že.. hoch si chvilku poleží v nemocnici no.. Ale probere se, nejmíň za pár hodin, pokud ho někdo nenajde. Pak ucítím jak mi někdo zezadu položím ruku na ústa. Cuknu sebou, ale pak si uvědomím, že to není útok.. Otočí si mě k sobě, chytne za psa.. hehé, že on je to skrytý perverzák.. a přenesl k jednomu stromu za konohou. Odmaskuje se a chvilku se mi dívá do očí. Radši se sama odtrhnu, bůh ví, co by udělal. Podá mi věci. Jůůů moje věci .. Když řekne, ať přivolám Takiho (můj orel), tak jen kývnu, udělám pečetě, kousnu se do prstu.. tohle upřímě nensáším.. Kuchiyose no Jutsu Na zemi se oběví celkem velký hnědý orel. Udělá mi první značku na hlavě a druhou.. asi ho zabiju.. Ale já nerozdíl od něj nerudnu.. připadám si drsnááááá.. fajn trochu zrudnu ale ušklíbnu se. Pak dá druhou na Takiho, pod zadní stranu ocasu jak sem mu ukázala. Vyslechnu ho a s vážnou tváří, což u mě není zvykem přikývnu ,,Dobře.." Pak se vydá zpátky do konohy, když zmizí z dohledu, oblíknu si svoje věci a vězeňské spálím katonem (to je putna jakým xD) Pak se vydám najít šéfa. |
| |
| Pouze starý černý prach ležel na kusu kamene, který dělal podivné memento mori v anonymní jeskyni na pobřeží země Písku. Jednoho dne se prostě rozpadl. Nebylo to, protože by do něj někdo udeřil a nebo porušil jeho vnitřní stabilitu. Prostě přišel jeho čas, když se ve světě spojili ocasatí démoni. Z tichého temna hrdla jeskyně se ozvalo zapraskání, jakoby pukli další kameny. Nejdříve bylo jen jedno, pak další a další. Bylo jich opravdu mnoho. Víc než by jeden dokázal takhle rychle spočítat. Vypadalo to, že tohle bude poslední zvuk na dlouhou dobu. Pár zrnek písku bylo svědkem jak z temného otvoru najednou zmizelo 9 postav. O několik dní později z jeskyně zmizeli další dvě postavy. Bylo to chvíli po té, co proběhl útok na Medvědí vesnici a Hideout Akatsuki. To byla jen špička ledovce, který měl mnohem hlubší kořeny, než mohl kdo předpokládat. Informace, kterté přinesl Konožský tým z Medvědína, poskytl jisté vodítko, kde hledat. Tedy spíše kdy hledat. Otázka KDE byl větší průšvih. Malá jeskyně u pobřeží země Písku se opravdu hledá špatně. Naštěstí, náhoda přála připraveným, tým složený z Kakashiho a jeho společnice Kaori, našel stopu v podobě „návštěvníka“ u místa pohřbu Utakaty. Byl to další z mužů se znakem Apokalypsy. Tento muž toho mnoho nenamluvil, místo toho měl snahy explodovat. Pár okamžiků, než ho Kakashi odstranil do své dimenze, mu měla možnost Kaori prohlédnout hlavu a tak místo velké exploze bylo pár informacích, kterých se dalo chytit. Mezitím v Konoze začínalo být trochu dusno. Naibunovo dvojté agenství začalo malinko skřípat, když dovedl malou Uchihu do domu pána klanu. Stačilo pár testů, aby se prokázalo, že otcem rozhodně není ani Itachi a ani Sasuke. Velká otázka, kdo je otcem, nedala v Uchihoviuc rezidenci spát. Jedna otázka vedla k druhé. Nakonec Naibun padl pod nejdříve mírné podezření, které pozvolna začalo narůstat. Začínal být čím dál častěji sám v knihovnách a mnohdy mizel na dlouhé hodiny mimo Konohu. To začalo mnohým cukat. Přeci jen tento vzorec chování už byl znám u jeho otce. Jednoho dne Naibun prostě zmizel. Na místo sebe nechal dopis, kde vbysvětloval, že jde zajistit protijed proti otravě strýce. To, že se před svým odchodem zastavil u Hokageho Naruta, nevěděl ani samotný Sasuke, velitel ANBU. Naibun byl moc dobrý na to, aby se nechal chytit do sítí administrace. Faktem je, že se s jeho odchodem ztratilo pár svitků, ale o tom se měli dozvědět o něco později. Akatsuki vedené šíleným mistrem Kizashim, alias Tobim, náhle prostě zmizelo. Od posledního aktivního kontaktu s Konan, to opravdu vypadalo, že zmizeli. Jejich kroky vedli do skryté Ptačí, kde pozvolna zapouštěli kořeny a „nenásilnou“ metodou pozvolna získávali lidi na svojí stranu. Jejich akce v pozadí ovšem neslavili až takový úspěch. Skoro měsíc od zničení hideoutu v Deštné po Apokalypse nebylo ani vidu, ani slechu. Chtěli využít tohoto klidu k zapečení Gobiho do Shiry… No pokus to byl dobrý. Od posledního pokusu o zapečetění rozhodně dostal víc nápadů. Shiro pečetil pečetil a najednou byl Gobi v trapu. Místo něj jen obláček nazelenalé mlhy se stopama jeho chakry. Gobi, mistr iluzí opět slavil úspěch a přeze vše zmizel. Poplach, jaký Akatsuki udělali, se nedal ohodnotit na stupnici přípustnosti. Zetsu byl vyslán do všech stran aby hledal, ale bez výsledků. Místo 5tky přišel s jeskyní s množstvím lidí zatavených do zeleného skla. Našel sídlo Apokalypsy. Tedy spíše výrobní linku Apokalypsy. Nenašel hlavního skláře. Když se něco najde, je dobré to prozkoumat. Tak se setkali 2 skupiny, které se neměli nikdy setkat. Kakashi s Kaori proti Kizashimu, Zetsuovi a Shirovi. Byl to souboj genjutsu Kaori a očních optikách Kizashiho. Zetsu se boje neúčastnil a tak proti sobě stanul mistr kopírování a mistr pečetění. Ztráty byly na obou stranách. Na straně Akatsuki byl obětí Shiro. Ne, že by přímo umřel, ale jeho síly byly natolik vyčerpány, že se nejen dočasně stal nepoužitelný. Na straně Konohy byla obětí Kaori. Zde to šlo rovnou do krve a do hrobu. Nebýt genjutsu Utakata, následoval by ho i Kakashi. Podařilo se mu však udělat natolik zmatek, že se mu podařilo zmizet. Do Konohy ovšem nedorazil. Jeho osud byl na dlouho utajen. Mezitím se situace vyostřila na frontě v Písečné, kterou vzali členové Apokalypsy útokem. Důvod nebyl zjevný, ale za moc velkou cenu byl odražen. Sabaku no Temari bojovala svůj poslední boj, který vyhrála. Jejímu tělu zbýval poslední den života a tak ho využila na 100%. Pomocí svých bratrů odrazila útok a vzala s sebou 4 členy Apokylypsy. Že to bylo marné nikdo nevěděl. Přesto byl útok odvrácen. Zprávy o tomto útoku se rozlehli po všech vesnicí jak oheň a začal se šikovat boj. Problémy s Akatsuki byly odsunuty na druhou kolej. Apokalypsa se stala hlavní náplní práce většiny shinobi. Opět jednou byly setřeny rozdíly ve jménech. Vše šlo stranou. Do týdne od útoku na Konohu přišli další útoky proti ostratním vesnicím . Bleskové devastační útoky, které měli za úkol jen jednu jedinou věc: Ničit. Byla to šílená destrukce, o které se ani Akatsuki nikdy nezdálo. Mlžná byla vymazána z tváře země. Těch několik, kteří přežili, se uchýlili pod ochranu Deštné, která jediná nebyla napadena. Ano, jediná Deštná byla uchráněna. Možná to bylo její malostí, nebo spíše, že se na jejich straně objevili dva podivní bojovníci. Jeden Šermíř, který disponoval silou Boha iluzí – Gobiho a muž, který byl označen jako Kaimu. Nikdo neviděl kratší boj. 6 členů Apokalypsy padlo a bez destrukčních nesmyslů. Náhle a bez varování se dostala Deštná na výsluní. Akatsuki tušila nějakou levárnu, ale dřív než si uvědomila, co se stalo, byla odříznuta v Ptačí zemi a Deštná se spojila s Mlžnou. Získala tím post velké Vesnice. Skoro to vypadalo, že to byl plán. Který blázen by ovšem tohle riskoval? Ani Konan nebyla takový blázen. Prostě jen těžila ze situace to nejlepší. Po útocích se pozval na slyšení i hypotetický poslední Orochimaru, kterého ve zvučné Apokalypsa vymlátila do posledního experimentu. Doufal, že najde v Akatsuki zase na chvilku ochranu, ale Kizashi přibil jeho rozeklaný jazyk na futra radnice Ptačí vesnice a zbytky jeho těla rozeslal do několika dalších míst a nakonec si odnesl jeho hlavu a srdce do své dimenze. Udělal vše, aby se ujistil, že s ním nebudou potíže. Tedy byla to jen špička ledovce, co mu provedl, za únos jeho dcery, které se teď musel vzdát. Když tak mluvíme o Kizashim… Jeho smlouva s Naibunem nedopadla tak úplně jak si myslel. Po jeho zmizení nebyl schopen zaměřit jeho prsteny. Krom několika málo okolností, kdy byl jeho signál během pár okamžiků opět rozptýlen. Kaimu byl velká hádanka, která ničila nervy podobně jako Apokalypsa. Vypadalo to jakoby byl všude a při tom nikde. Byl jako měsíční záblesk, který se jen prolnul a zase zmizel. Ten se za tři měsíce objevil opět v Konoze. Přes rameno slavného Kopírovacího Kakshiho. Beze slov se zjevil u Hokageho v kanceláři Kakashiho odložil a zase zmizel. Kakashi se po pár dnech probral a vyprávěl, jak byl chycený v podivném světě prázdnoty, z kterého nedokázal prchnout, dokud ho nezachránil podivný chinobi, který ho zde vasadil. Konečně podal informace, které byly potřeba. Konoha se konečně dostala do centra dění. Zajmutí členek Akatsuki se ukázalo jako velké šlápmnutí vedle. Krom toho, že jedena prchla, z druhé se nepodařilo dostat ani slovo. Avšak nové informace jim umožnily se aspoň pohnout. Analytický tým doplněný o členy týmu vyšetřující události u Medvědeína se dostali na místo činu. Velmi rychle zjistili, že všechny oživené lidi někdo řídí a určuje co dělat. Bylo potřeba najít nitku, k tomu, kdo je řídí. Trochu to připomínalo Nagatovi Painy. Přesto… Velice rychle se dostali k tomu, že je toto jutsu o mnoho dalekosáhlejší než kdo čekal. Nebyl žádný majáček. Jakoby je někdo jen naprogramoval a vypustil. Velmi rychle zjistili, že jeskyně byl jen vrchol ledovce. Museli najít ovládací prvek, který je aktivoval. Každá z frakcí měla střípky informací, ale nikdo se nechtěl podělit. Akatsuki nevěřila Konoze a Konan. Konan nevěřila Akatsuki a Konoze. A Konoha… Ta samozřejmě nevěřila důsledně nikomu. Přesto opakující se útoky přivedli všechny strany k pomyslnému jednacímu stolu. Kizashi ve své astrální projekci ze své dimenze. Konan v doprovodu svého osobního šermíře, kterého bylo možno identifikovat jako Boku-Jina. Naruto byl přítopmen v doprovodu Sasukeho a Kakashiho, který se skoro dokázal zrekonvalescentovat.Bylo to podivné setkání plný podezření a nepřátelství. Přesto byl dosažen jistý pokrok. Nebo spíše dohoda, která odložila nepřátelství všech skupin na dobu, než se vyřeší tento problém. Popravdě řečeno schůze se ukázala jako skvěle připravená past. Dřív než bylo vše dokončeno, objevili se členové Apokylypsy. Takovému lákání nemohly odolat. Šance na uvolnění 3 bijuu na ráz byla moc velké lákadlo. Opět se rozhořel boj, který skončil přiměřeně rychle jejich šancím. Apokalypsa byla rozprášena. Vítězství bylo ale jen odklad. Díky získaným informacím bylo zřejmé, že mají jen 7 dní, než se proberou další sochy, které se mohly probrat kdekoliv. Byly pouze 2 možnosti, kde by mohl být klíčový bod. Konan objevila 3tí úkryt se sochami. Naštěstí analyzátoři z Konohy objevili vzorec v umístění a tak bylo možno další 2 místa identifikovat. Kizashi odmítl se toho účastnit. Jeho síly bez Shira jen se Zetsuem byly omezeny. Proto vyrazily jen týmy z Konohy a Deštné. Místo č. 1 se ukázalo jako velká past složená z podivného tekutého zelenkavého skla, které doslova zavařilo několik lidí za živa. Bylo uloženo v hlubokém jezeře. To po jejich odchodu nebylo už na mapě. Zůstalo místo č. 2. To bylo schované v oblacích. Byl to malý kus země, který se vznášel nad zemí udržovaný nehynoucí chakrou. V jeho jádru byl podivný lidský stroj. Ten vypadal původně pasivní, ale bylo to jen zdání. Při pokusu o odpojení se všechno probralo a začlo odpočítávat. Celá skupina byla tlačená časem a věcma, které nikdy neviděli. Byla to šílená laboratgoř, v které by se Orochimaru cítil jako doma. Všechny pokusy jakoby na ráz ožili a pustili se do návštěvníků. Byl to boj síly proti síle. Na plno se začaly realizovat nejtemnější noční můry každého shinobiho. Bylo jasné, že pokud se věci urvou, bude Apokalypsa jen odpolední svačinka s rozptýlením na konci. Boj se začal rapidně vymykat na stranu „věcí“. Asi by vše nedopadlo dobře, pokud by se neobjevil Kaimu se svým tichým útokem a léčením. Za těch pár měsíců mimo Konohu se opravdu zlepšil. Nebyl to už mladý klučík. Jeho pohled byl podivně prázdný. Jeho boj byl mechanický přechod útoků s naprostou a přesnou následností. Jeho boj všechny překvapil. Nepoužíval techniky, které by kdo viděl. Navíc měl na své straně mládí a opravdouvou sílu srdce. Díky jeho zásahu se podařilo dopotlačit „věci“ a uzavřít je v laboratoři. Jen odpočet neskončil. Bylo potřeba ho odeslat jinam. Na Kakashiho MSko bylo místo moc velké a bylo to velké sousto i na Sasukeho. Nakonec se spojilo MSko, EMSko a shringan Kaima dohromady a pomocí technik byl kus skály napůl rozpuštěn a z velké části přesunut do Kizashiho dimenze. Kizashi poznal, že není dobré být na tomto místě a na poslední chvilku prchl i s Gedo Mezo. Najednou byl postaven před fakt 9ti rozzuřenýchz oživených mrtvol, který chtěli roztavit celou sochu i s démony. Jeho přítomnost byla relevantní. Byl v tom sám. Celý jeho život se mohl propadnout do nicoty. Musel se rozhodnout, jestli zachránit svůj život a nebo se pokusit o zachránění sochy. Bylo jasné, že život vyhraje. Bez zázemí, bez rodiny skončil v Ptačí vesnici, kde musel všechno stavět od píky. 6 bijuu bylo propuštěno na svobodu a bylo třeba uklidnit. Tak skončil příběh Apokalypsy. Bez hnacího motoru se všechny oživené sochy zastavili. Jak dopadli naši známí? Naruto byl zavalen až po krk do výchovy svých dvojčat, které se neustále snažili dokázat, že on byl mnohem snesitelnější. Uchihovic rezidence se rozrostla o adoptovanou holčičku. Její otec byl anonymní a Kizashiho nikdo neodhalil veřejně. O jeho tajemství věděl jen Naibun. Ze Sasukeho krve vznikla ještě jedna dcerka, kterou měl se Sakurou. Obě dívky byly novým větrem v krvi Uchihů. Se Sasukem to bylo o něco horší. Protijed neexistoval. Nemohl už nikdy na plno využít své EMS. Vyvolat Susanoo pro něj byla sebevražda. Naibun sám se však nikdy nevzdal naděje na to, že by našel léčbu. Důvod byl prostý: Jeho geny obsahovali stejný virus, který čekal jen na spuštění v podobě Mska. Proto se stal celkem oblíbeným cestovatelem a výzkumníkem. Nikdy sice nepřísahal věrnost Konoze, ale zůstal věrný své rodině ve všech směrech. I ve směru Kizashi. Ten ve Ptačí vesnici se snažil nějak zařídit. Moc to nevycházelo, ale jak se říká: Mezi slepými jednooký králem a jak čekal na uzdravení Sasukeho, aby se mohl pomstít, změnil se jeho život na poměrně usedlý. Nikdy sice znova nezahořel láskou, ale jeho život byl spokojený. Spojení Konan a Mlžné dalo za vznik poměrně silné alianci, která vynesla obě vesnice na výsluní. A co naši milý bijuu? Ti samozřejmě byli zkroceni. Kým a jak? To už by byl jiný příběh. |
| |
| KONEC V hlavních rolích hráli: Uzumaki Naruto: Bowen Uchiha Sasuke: Gregorio Uchiha Haruno Sakura: Casablanka Uchiha Naibun, Kakashi: Raught Uchiha Kizashi, Uchiha Itachi jr., Koushoku Hea: Wraith Uchiha Toshiko: Chimera Zetsu: Arkius Kiba Ikage: Speed Bike Nam Ji-Min: Tesia Kyuuketsuki Aisu *Kyuu*: Kuraookami Tsurugi Shiro: KillerBee Kim *Shinigami*: Kim-Chan Aburame Shiroari: Mr.Puppy A další…… Režie: Klax, Klax II., Raught Střih a definitivní zhotovení příběhu: Raught. Děkuji všem za účast a trpělivost, ktzerá doufám nepřinesla jen růže ale i zábavu. |
| |
| Takže slib je slib a je nový rok. Takže to tu definitivně uklízím. Pro inventarizaci dobrodružství do kronik: V dobrodružství promazány technické a mimoherní příspěvky. Žánr: Volné fantasy na motivy mangy a anime Naruto. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR