Neutralis
hrálo se Jindy
od: 09. března 2015 19:07 do: 07. dubna 2015 10:07
Dobrodružství vedl(a) Sfinx
| |
 |  Neutralis Svět je takový jaký ho znáte, bohatí, chudí, pracující lidé i flákači, poctivci i zločinci nejhrubšího zrna, pak je ještě něco, co většina z nác nezná, upíři, vlkodlaci a měňavci, to jsou tvorové beroucí na sebe podobu zvířat a přebírajíc tak jejich schopnosti. Mají krátkou životnost a většinou slouží upírům či vlkodlakům. Proč se o tom zmiňuji? Neutralis je místo, kde můžete potkat každého ze zmiňovaných, navenek luxusní casíno s hotelem, ale panuje zde velmi přísný řád. Zde je jediné místo, kde si mohou vedle sebe sednout upír a člověk bez toho, že by se měli bát o svůj život, připadně neživot. Neutralis je místo, kde je smrt hosta tabu, samozřejmě stalo se, že byl zákaz porušen, ale za dobu existence Neutralisu a to je už několik tisícletí, se to stalo pouze dvakrát. Proč? Následky porušení zákazu jsou fatální a tak kruté, že sebevíc zvrácená mysl by si podobnou hrůzu nadokázala představit. Můžete zde najít útočiště na nějakou dobu, nechat zhojit rány po náročné bitvě, či zapsat do Purpurové knihy zakázku. Ano, zde se sjednávají i obchody, v knize může b vypsaná odměna na život váš, či vašeho nepřítele, odměny jsou vysoké a vždy okamžitě splatné. Lidé zde většinou hledají nájemné vrahy pro své nepohodlné konkurenty, upíři chtěji zabít své stvořitele a vlkodlaci...ti dle nálady. Existuje možnost "Vykoupení", ne vždy se však jedná o peníze, spíše nutno podotknout, že o peníze se v takovém případě nejedná nikdy, protislužba, laskavost....to ano, ale peníze jen ve velmi málo případech. A kdo tomu vládne? Říkají ji Černá vdova, nikdo neví zda je to člověk, upír, či vlkodlak, nikdo neví jak stará je a odkud pochází, ovšem všichni vědí, že Neutralis vede pevnou rukou a nepřipouští chyby. Takže co vy? Přidáte se ? Navštívíte toto místo jako host casína? Náhodný návštěvník? Upír či vlkodlak hledající odpočinek či práci? Možností je spousta a Neutralis ukojí všechny vaše požadavky i choutky. |
| |
| Vítejte v místě které se jmenuje Neutralis, když vstoupíte první co uvidíte je honosná recepce  , na stole leží Purpůrová kniha  pro vaše zakázky, kniha je přístupná každému k nahlédnutí. Můžete zde napsat svou zakázku nebo si naopak nějakou vybrat, pokud si vyberete z nabídky, je vaší povinností udělat vaši značku a v případě splnění zakázky značku proškrtnout. Pakliže se stane, že úkol nesplníte a budete naživu, je vaší povinnosti svou značku dát do kroužku, nepřežiete, Černá vdova udělá u vaší značky krvavý puntík. Je to přehledné a jasné pro každého kdo hledá zakázky aby se nepletl někomu jinému pod nohy, a je to i dobré pro ty, kdo zadávají, okamžitě vědí kdo na čem pracuje. Dále vás upoutá sama Černá vdova, krásná smyslná žena, pokud tak lze soudit jen z toho kousku tváře který odhaluje maska, tělo jako bohyně a hlas, který hladí, ovšem nikdo není napochybách, že vládne pevnou rukou a těch co se ji vzepřeli je velmi málo a nikdo živý. Traduje se, že dokáže vrhat nože jako sám ďábel a zabít člověka jednou rukou, ovšem....kdo ví co je pravda a co ne. Pokud stanete ve vstupní hale, pokaždé u recepčního pultu bude co ONA, je tam vždy když někdo vstoupí, dlouze si příchozího prohlédne, mnozí nevydrželi zkoumavý pohled a odešli, ti co vydrží pak vyslechnou její legendární hlas a přivítání. Vítám Vás, vaše přání budou splněna, veškeré požadavky vyplněny, stačí si říct. Pravidla jistě znáte, pokud ne, prosím aby jste nahlédli do přiloženého hotelového řádu. Pakliže některé pravidlo porušíte busete potrestáni, výmluva na neznalost je nepřijatelná, tedy.....čím vám mohu posloužit? |
| |
 | Moje poprvé.... Neutralis...to jméno převaluji na jazyku a přemýšlím zda vstoupit. Ve společnosti ve které se pohybuji se o tomto místě mluví skoro pořád, ovšem jen někteří se odvážili to zde navštívit. Jak jsem slyšela pár se jich otočilo sotva stanuli před Černou vdovou, ano i o ní jsem slyšela a musím říct s kapkou závisti, že ta žena je v podsvětí pojem. Ano, pohybuji se v podsvětí, ale pozor, neplést si mě se zloději, feťáky a podobnou špínou, já jsem elita a proto jsem se rozhodla se podívat jak to zde chodí, případně si v legendární purpurové knize vybrat zakázku, jsem totiž nájemný vrah. Jakmile vstoupím okamžitě mě polapí podmanivý pohled ženy za recepcí, nikdo ji nemusí představovat vím přesně kdo to je, a právě proto pomalu polknu. Vždy jsem o sobě měla velké mínění, ale před ní si z nějakého důvodu připadám bezvýznamná, ovšem její pohled vydržžím a když promluví je to jako by mi po kůži přejel samet. To by mě zajímalo jak na její hlas reagují muži. Děkuji za přivítání, jsem zde poprvé a prozatím bych si přála pokoj na tři noci a možnost si zahrát v casinu, poté se uvidí...pokud to není problém? A samozřejmě, pravdidla znám. |
| |
 | Jde se na věc Stanul jsem před tou obrovskou moderně vyhlížející budovou a v hloubi duše doufal, že na legendární purpurové knize nenajdu své jméno. Nebo víc, že naše hostitelka rovnou nenakopne sama... Má pověst mne předchází až moc, tenkrát jsem to šeredně posral... Zase na druhou stranu, proč by chtěl někdo vypisovat odměnu na mojí hlavu? Na toho neschopného idiota, kterého nemá nikdo rád a který si nezaslouží své místo, kvůli zradě. Vkročil jsem dovnitř již rázným krokem a s neutrálním výrazem na tváři, která jsem si za ta léta tolik osvojil. Už to nebyla ta usměvavá tvářička, teď to bylo jiné. Samozřejmě můj první pohled spadl na ženu v masce, která se nemusela představovat protože každý věděl, co je zač. Velká šéfová, o které panují pomalu legendy. Nikdo o ní nic moc neví, nikdo kdo se jí postavil nezůstal živí... Asi u sebe neměl správné náčiní... Ovšem její tělo tedy stálo za to povídání, o tom nemluvě... Další to byla taky pohledná dívka, která se zdá se teprve zapisovala. Nebyl jsem si jistý, jen z toho, co jsem zaslechl. No a v neposlední řadě, kromě veškerého zdobení a tak dále, také ona kniha zakázek a důvod, proč že jsem to vlastně tady. Její probodávající pohled působil... zvláštně. Ale na jednu stranu velice sympaticky... Kdy naposledy si mne někdo takhle prohlížel? To bylo ještě na mém bývalém postu... No a ten její jemný hlásek, kterým by si dokázala obmotat kolem prstu kohokoliv... Ach Tommy, ty jsi třída... Nakonec jsem se i dokonce mile usmál a to nejdříve na tu dívku, která se zdá se zapsala, tak i na paní šéfovou za pultem. Samozřejmě jsem nezapomněl zkontrolovat veškeré pachy okolí a pokusil se určit, co je jak ta dívka, tak naše Vdova v černém zač. Snažil jsem se působit klidně, i když hluboko uvnitř byla znát nervozita... Mírně jsem se uklonil oběma dívkám a pak se začal věnovat svému ubytování zde. "Děkuji," začneme zdvořile. "S pravidly jsem samozřejmě obeznámen, váš institut má již velice rozsáhlou pověst... Poprosil bych vás o pokoj na řekněme... prozatím tři noci a stejně tak, po vzoru slečny, i přístup do kasína." Tak nějak jsem si nebyl jist, jestli mi budou chtít zabavit zbraň či nikoli... |
| |
| soukromá zpráva od Černá vdova pro Tak už přicházejí, už je zde další várka nových tváří, tihle jsou zde poprvé, pamatuje si každého kdo vstoupí i kdyby to bylo jen na vteřinu, nikdy nezapomene na tvář kterou už jednou viděla. Oba její pohled vydrželi, žena "Zmije" ano zná její přezdívku, ví proč ji tak říkají a ví, že je exelentní v tom co dělá, muž Tommy, i o něm se doslechla, ne vše se jí líbí, ale respektuje každého jeho vlastní postoj. Muž věnova dívce úsměv a pak se obrátil na Černou vdovu, oba si vyžádali pokoje na tři dny a přístup do kasína. Vdova jen drobně přikývne. Jak si přejete, klíče od pokojů jsou připraveny, kasíno je tři patra pod zemí, vstup jen hotelovým výtahem. Ještě jednou upozorňuji na striktní dodržování pravidel. Purpurová kniha je vždy k nahlédnutí, jen nikdy nesmí opustit prostor recepce. Příjemný pobyt. Nepatrný pohyb rukou a u vás stojí usměvavá pokojská Zobrazit SPOILER , která má za úkol doprovodit vás k pokojům a vyčkat zda budete spokojeni, či budete mít nějaké požadavky ohledně ubytování. Pokoje v Neutralisu jsou opravdu luxusní Zobrazit SPOILER |
| |
 | Její poprvé... Klapot střevíců na nohách půvabné rusovlásky oděné do bohatě zdobeného a goticky laděného černého dresu, se stejnobarevným deštníkem, který však pod střechou postrádal smysl. Zastavila se kdesi uprostřed recepce a svým zastíněným pohledem přejížděla modrýma očima po okolí. Zdá se, že jí toho ani moc nezaujalo. Vždyt ani pohledem nezavadila o vyhlášeného Tommyho, který se tu ukáže. Když se však zjeví slečna Zmije, tak zdaní nezaujatosti vyprchá. Výborná vražedkyně, ale přijde mi trochu výstřední co se týče stylu oblékání. Ozve se slečně za zády starší pán obleknut v pestrobarevném klaunském úboru, s klasickou bílou pletí a legračním červeným nosem. Opatrně položí vedle dívky velký nafouknutý kufr a oddychne si. Ukloní se a rozhlédne. Gustave prosím. I já jsem se dokázala efektivně převléknout. Zakroutí žena nevěřícně hlavou. Promiňte, milady. Klaun se hluboce ukloní, ale tentokrát mu při úklonu vypadne z rukávu jeho ruka. Trapně jí sebere a lehce s ní s úsměvem zatřese. Umělá Otočí se a začne odcházet. Dívka protočí oči a podívá se na Černou vdovu, jejíž hlas zahlásí přivítání. Jak milé. Pronese si tiše k sobě a s povzdechem se zadívá na velký kufr u svých nohou. Snad je tu nějaký džentlmen a pomůže jí. |
| |
 | Neutralis Klíčky černého Aventadoru předám olivrejovanému muži sotva vystoupím a přidám bankovku jako zpropitné. Zná mě, ví co se sluší. Pokývne hlavou a poděkuje a já se jen otočím jak s mým Lamborghini zamíří do garáží. Přitom se nonšalantně opírám o černou hůlku s jednoduchým stříbrným knoflíkem místo hlavice. Ještě chvíli si vychutnávám bublavý zvuk motoru než se vydám ke dveřím. Chovám se nenuceně, s klidnou sebedůvěrou a s výrazem jakoby mi to zde vše patřilo. Rovnou dojdu k recepci, kde se usměji na Černou vdovu. "Půvabná jako každý večer, vy musíte znát zaklínadlo věčné krásy," zazubím se na ni s veselou nonšalancí. Ostatním příchozím, kteří dle všeho dorazili pouze chvilku přede mnou nevěnuji více pozornosti než je nezbytné. Jen letmo přejedu pohledem tváře a zhodnotím, že mnozí jsou zde noví. Pokud můj pohled na někom setrvá, pak na ženách a jejich róbách. Vychutnám si jen krátce jejich půvaby a sám pro sebe se usměji. Jakmile si vyměním veškeré zdvořilosti s naší hostitelkou svižným krokem zamířím ke svému stolku, který mne zde očekává každý večer. Jen málokdy se nedostavím, a když se tak stane mé místo zaujmou jiní, aby plnili požadavky naší společnosti. Sotva dosednu na židličku chopím se malého zápisníčku černé barvy a pera a začnu si dělat jakési poznámky. Na práci s knihou je času dost, noc je ještě mladá. Když dopíši spokojeně se usměji, položím deníček na stůl a věnuji konečně plnou pozornost společnosti. V dokonale padnoucím obleku tmavě modré barvy od Armaniho, světle modré košili Versace a elegantních černých botách zjevně italské výroby působím dojmem dokonalého gentlemana. |
| |
 | Bar, Neutralis Sedím u baru na svém obvyklém místě a společnost mi prozatím dělá jen Melanie. Na telefonu jí naskakují informace o příchozích, ty, co stojí za zmínku, mi diskrétně oznamuje šeptem do ucha, takže mám přehled. Nováčci, co dostanou chuť na drink, tedy mohou u baru spatřit zdejší osobnost. Atraktivní, vyzývavě oděnou, avšak plně distingovanou zrzku, jak v ladném posedu na barové židli pocucává ze sklenky a od jiné krásné ženy si nechává sem tam něco šeptem sdělit. Mysl mi zaměstnává dnešní koketní tón Černé vdovy, který se mi až nebezpečně zamlouval a dále muž, který by se měl dnes dostavit, abych mu mohla sdělit stav jeho, již splněné, zakázky. Taky jsem zvědavá, zda někdo z nově příchozích odolá mému, řkouc rentgenovému, pohledu a odváží se blíž, nebo to všichni otočí na patě a raději se budou držet z dohledu, jako obvykle...Změna by byla příjemná, dlouho jsem se nebavilo... ušklíbnu se pro sebe v duchu a dál přemýšlím. Trochu mne zneklidňuje ten Moncado, zdá se, že by nakonec mohl mít v okolí vliv. Možná, že když se dnes nic lepšího nenaskytne, půjdu na zdvořilostní návštěvu k jeho stolu.... |
| |
| soukromá zpráva od Tom *Tommy* Monroe pro Irena *Zmije* Slečna se zdá tu byla taky poprvé. Je celkem fajn vidět, že tu nejste za mamlase sám a neplácáte se v tom jako ryby na suchu. Vždycky potěší, když v tom někdo jede s vámi no ne? Pokojská se k nám hnedle dostavila a už nás prosila, abychom jí následovali k naším pokojům. Věnoval jsem jí taktéž děkovný úsměv a po cestě zkusil prohodit pár slov tady se slečnou, než jsme se dostali až do našich pokojů. "Takže vy jste přijela spíše kvůli práci, nebo si oddechnout?" zeptám se s úsměvem. Taková neutrální rychlá otázka, která snad nevadí a neublíží nikomu. |
| |
| soukromá zpráva od Černá vdova pro Další dva příchozí nemohou býti více rozdílní, pan Moncado a slečna Squeletton, on stalým hostem a významným prvkem zdejší společnosti, ona napohled nevinné cirkusové děvče. Ano jen napohled, ale to co ví Černá vdova, nevytrubuje lehce do okolí. Nejdříve se otočí na Williama, její rty se jen nepatrně zvlní do podmanivého úsměvu, ale o to víc vzácného, vyhrazeného jen pro pár vybraných osobností. Williame, krásný večer Vám přeji, víte , že kdybych vám své tajemství prozradila, musela bych vás zabít. Bavte se, pokud budete něco potřebovat, stačí si říct, jako vždy, krásný večer. Je to obvyklá konverzace, někoho by možná nudila, ale ti dva v tom našli zalíbení, vždyť jde jen o slova, nebo ne? Pak se žena věnuje dívce, úsměv ji okamžitě zmizí ze rtů když se ji dlouze zadívá do očí. Vítám vás slečno , musím se zeptat zda jste seznámena s pravidli a zda váš doprovod hodlá zůstat, pokud ano, bylo by vhodné aby se převlékl. O vaše zavazadla se postaráme, kolik si budete přát pokojů a na jak dlouho, nebo jdete jen navštívit kasíno? Její oči se do tebe vyloženě zabodnou, máš pocit jako by viděla až na dno tvé duše a už dobředu tušila co cheš udělat, přesto....to není možné nebo ano? |
| |
| Recepce odchod do pokoje. Musím uznat, že všechno co se o Černé vdově traduje, je nejspíš pravda, její pohled, člověk má pocit že ho propaluje, ten hlas člověk by skoro udělal cokoliv co si přeje, k tomu božské tělo a jistě i nádherná tvář, ač žena, jsem jí okouzlena. Chvíli jsem jako v transu, mezitím přijdou další návštěvnící, mladá dívka kterou doprovází klaun, už jen to mi stačí abych se probrala a pak muž který je ztělesněním elegance. Zdá se, že patří ke stálým hostům, všimnu si i drobného zvlnění rtů u vdovy a je mi jasné, že jde o někoho důležitého. Ještě se rozhlédnu kolem, neujde mi pronikavý pohled zrzky na baru, který s klidem opětuji. Je dobrá, ale ne tolik aby mě dostala do kolen, ovšem ta už se zamířila na muže v elegantním obleku a já byla zapomenuta. Zdá se, že pan elegantní má o zábavu postaráno, možná bych si měla zjistit o koho se jedná. Pak už dostanu přidělenou pokojskou, stejně jako muž co dorazil se mnou, slyšela jsem jak ho vdova oslovuje Monroe, takže do výtahu nastupujeme společně. Následný pokus o konverzaci je celkem....nu není nejhorší, takže se pousměji, zatím jsem tady kvůli.....zábavě, pak se uvidí a vy? Bylo by neslušné otázku neopětovat, když jsme ještě nedorazili k pokojům, jsou na stejném patře, ale každý na jiné straně chodby, takže se zastavím a čekám zda Monroe odpoví a pak už vklouznu do luxusního pokoje s představou dlouhé koupele. |
| |
| U stolku Pohled mi utkví na půvabné dívce, která odchází k výtahu. Usměji se a užiji si její křivky vlnící se ladnou elegancí. Jako kočky. Mám kočky rád. Nicméně to už přichází jeden z číšníků a rovnou mi nese baculatou koňakovou sklenici s hutnou tmavě hnědou tekutinou. "Děkuji," povolím si úsměv, chopím se skleničky a lehce s ní zamíchám. Pak přičichnu k nápoji. Okamžitě můj nos a čich obejmou vůně Karibiku s příměsí bylinek. Přesně tak jak to umí jen pan Riise. Vzpomenu si tak krátce na Anglii a na Dánsko. Lehce upiji a viskózní tekutina steče do mého hrdla, zbytek pomalu jako tekuté zlato stéká po stěně sklenice. Můj pohled se odtrhne od sklenice a dění a upoutá ho příchozí postavička. Muž s hranatou bradou a celkově vojenského vzevření, který se očividně necítí v obleku ideálně. Naznačím mu ať se usadí a úsečně jej pozdravím. Tam, kde byl dříve úsměv je nyní vážná tvář. Ani muži není do smíchu. Položí cosi na stůl na co krátce pohlédnu. Pokývu spokojeně hlavou, sáhnu do náprsní kapsy a položím na stůl něco co připomíná platební kartu. Muž po ní rychle hrábne a se znepokojeným úsměvem vyrazí do kasína. Ještě chvíli si prohlížím předaný předmět, a pak ho spokojeně schovám do kapsy. To by pro dnešek stačilo. Nic pracovního mě již nečeká. Opět upiju a poválím na jazyku hořko sladkou chuť. Ano, dnes večer se můžu pobavit a užívat. |
| |
 | Neutralis Zaparkovala jsem svého žlutého brouka o dva bloky dál a pěšky se vydala k budově. Příšerkama se to v okolí jen hemžilo. Každý vyčkával na svůj cíl u místa, které bylo neutrální půdou. Takové malé Švýcarsko uprostřed válčícího světa. Občas mi bylo líto, že nemůžu žít svůj život ve sladké nevědomosti. Teď jsem však myslela jen na to, až si vyzvednu svou sklenku a posadím se k pokeru. Ohlížela jsem se. Nerada bych se stala něčí obětí. Konečně jsem dorazila. Vešla jsem do Neutralis. Známé vůně se mísily všude kolem. Se spokojeným úsměvem jsem přišla k recepci, kde jako každý večer čekala ona. "Dobrý večer," usmála jsem se na ni. "Vzala jsem si volno, takže budu otravovat o něco déle. Vezmu si tu pokoj na tři noci. Vlastně spíš dny. Hodlám tu prohrát spoustu peněz." Zasmála jsem se vlastnímu vtipu. Počkala jsem než mi dá klíčky. Nechala jsem ji aby je položila na pultík. Nerada jsem se dotýkala svoření, o kterých jsem nevěděla, co jsou. Vdova nebyla výjimkou. S tichým díky jsem sebrala klíče a prošla halou do pokoje, kde jsem si uložila kabelku i všechny zbraně. Skoro všechny. Čistě pro obranu! To že magickým bytostem se nedá věřit jsem se naučila už jako malá. Snad jediná komu se tu dalo důvěřovat byla Vdova. Vydala jsem se přímou cestou do kasina. Vyskočila jsem u baru na stoličku. "Dejte mi něco ostřejšího. Něco na dlouhou noc." Vzhled |
| |
| Do pokoje Irena Pohledem jsem ještě, než jsem se odebral s pokojskou nahoru přejel všechny, co zde již byly a i ty, kteří dorazili těsně po mě. Na baru zrzka, která si zřejmě hledala oběť pro své pobavení. Pak dívka s vlastním otrokem za zadku, který momentálně vypadal jako klaun... Ufff, jaká to vytříbená společnost. Tady budu za toho pošuka a chudáka, co neví coby... Já byl alespoň rád, že ten sladký vlásek naší Černé se nezměnil na pobouřený a rovnou jsem nebyl vyhozen zpět ven... Ale každopádně, nehodlal jsem se tu dále více zdržovat a vyrazil jsem s pokojskou a slečnou do výtahu a nahoru do patra. A kupodivu jsem si za svou otázku a pokus o navázání konverzace úsměv. "Dá se říct, že tak nějak obojí... Ale pro dnešek spíše útočiště a zítra... se uvidí," oplatím úsměv, když cvakne výtah a pokojské se rozejdou každá na jednu stranu. Inu, co se dá dělat. "Hádám, že se jistě ještě uvidíme. Prozatím tedy naschledanou a užijte si odpočinek," dodám, počkám až se rozejde svou cestou a pak i já zamířím do apartmánu. Rozhlédnu se po pokoji, rozvalím se do postele a zapnu nějakou hudbu. Když už tak blbé rockové rádio, ať není tak ticho. A představa sprchy mne také velice láká... A přesně tam mé další kroky vedli. |
| |
| soukromá zpráva od Černá vdova pro Pozvedne hlavu když vstoupí další návštěvník, v očích se ji mihne přátelský výraz a když dívka pčistoupí až k recepci a pozdraví přátelsky odpoví svým legendárním hlasem. Vítám Vás Foxy, jak jste si mohla myslet, že by jste nás svou přítomností otravovala? Ba právě naopak, jistě jen rozzáříte zdejší společnost. Budeme rádi pokud se zdržíte co nejdéla a dobře se budete bavit. V případě neúspěchu si vám dovoluji nabídnout otevřený účet, stačí se zmínit. Na stole se ukáže klíč, nepodá ti ho, jen položí, zřejmě ví o tvých zvycích, nejspíš toho o tobě ví víc, než by jsi si přála, ale jedno je jisté, u ní jsou tvá tajemstvý v bezpečí. Vedle tebe se ukáže pokojská která tě má doprovodit do pokoje, vdova už jen pokýve hlavou a věnuje se své práci. |
| |
 | Stojím opřenej o zeď a koukám na blikání neónů, na hemžení lidiček a všech těch bytůstek, co se vydali v noci do ulic užít si nějakého toho vzrušení a povyražení. Blikající světýlka a svítící neóny se odrážej v mojich brýlích, které mám i přes pokročilou hodinu na očích. Zazubím se a není to veselej úsměv. Strčím do držky žváro a pořádně potáhnu, pak vypustím dým nosem. Slastně si povzdechnu a zipáka strčím do kapsy dlouhýho, černýho, koženýho kabátu. Když dokouřím, hodím vajgla na zem a rozmáčknu ho podrážkou těžkejch bot. Kůže zavrže, když se jako temnej stín odlepím od zdi a vyrazím k Neutralisu. Cestou si všímám všech těch pěknejch prdelek, co se tam kvartýrujou vostošest. Bejvalo, že ženský nemohly nosit kalhoty, natož kvéra. Bejvalo. Povzdechnu si a cestou vylovím ještě jedno žváro z červený krabky Lucky Strike. Když dojdu ke vchodu už cigáro hážu do kanálu. Dveře rozrazím se samozřejmostí stálýho hosta a zamířím si to rovnou k recepci, kde se zrovna vykecává vdova s nějakou kočičkou. Sjedu ji pohledem a obdařím vdovu pořádným šklebem. Když se podívám na klauna mám na krajíčku, abych si necvrnknul do trenek. Kurva. To už tu může každej. I ty ženský. Dříve to byly aspoň kurvičky, dneska jsou to plnohodný partneři. Svět se mění. Co už s tím. Uvažuju, že se poškrábu na koulích, ale nakonec jenom zaháknu pracky v černejch rukavicích za opasek s velkou sponou u koženejch kalhot. Zatímco ženský kvákaj začnu se kapke nudit. Otevřu teda Knihu a začnu pokukovat co novýho. Vesměs samá trapná klasika, tam někoho sejmout, tam někoho vykostit, zlomit hnáty nebo vydírat. Nuda. Lidi ztrácej představivost, vlkouši koule a upíři, ti ztratili svoji temnotu už dávno. Znám je všechny do jednoho a všichni sou poslední dobou stejně ubohý. Tak co, najde se tu prácička pro starýho dobrýho Asmodea? Čumím do knihy a čekám na Vdovu... |
| |
| Asmodeus Jakmile se rozrazí dveře, ví kdo vstoupil ani se tam nemusí dívat, Asmodeus, hrubý, neslušný, zlý parchant, a právě proto tak jiný. Kupodivu ještě neporušil žádné z pravidel a tak je stále vítán. Přímo hmatatelně cítí jak ho dráždí každá minuta čekání, jak ho otravuje každé slůvko pronesené navíc, Vdova má chuť ho ještě trochu potrápit, ale pak si to rozmyslí, když dívka co přišla před ním odejde , otočí se na něj. Upře na něj pronikavý pohled a významně povytáhne obočí, Vítám vás, máte snad něco proti naším dveřím? Pokud ano, jistě není problém nechat je vyměnit, nejdou snad dobře otevírat? Nu, zařízení Neutralisu nechme stranou, co vás přivádí? Práce, či snad jen zábava? Budete si přát pokoj, nebo se nezdržíte? Neujde ji každý jeho pohyb, hnutí tváře, ví o něm mnohé, přesto ji mnohé zůstalo skryto. |
| |
| Když slečinka vodkráčí a Vdova na mě koukne zabouchnu knihu a otočím se k ní čelem, abych si vyslechl její triádu nad nějakými pitomými dveřmi. Koho sakra zajímaj. Otočím se k zmiňovanému kusu vybavení a pohrdlivě si odfkrknu. Vrátný se ještě teď klepe po celým těle a mě to nevím proč dělá škodolibou radost. Tak jo no, kecám, vím proč mi to dělá radost. Aniž bych si sundal brýle, které ostatně nosím neustále a ani Vdova si nepamatuje, že bych je odložil se skoro zářivě usměju. "Ale no tak děvče, víš stejně dobře jako já, že ať tam dáš jakej chceš krám prostě stačit nebude. Jenom sem se do nich kapke opřel," pokrčím rameny jako by to nebyla moje vina, že se dveře rozlétly. "Rozbitý přece nejsou," dodám. Pak se odmlčím jako bych nad něčím přemýšlel. "Bohužel, práce zatím žádná- a tady," zachechtám se "si stejně neštrajchnu a nikoho nesundám." Pak zase chvilku mlčím a sundávám si přitom ty kožený rukavice. "Myslím, že se zdržím. Nějakou dobu. Udělám si dovolenou," uchechtnu se. Ta představa se mi koneckonců líbí. "Vezmu si pokoj, na tejden," pokývu hlavou. "Zábavy je tu dost," řekla bys, že skoro smutně kouknu ke kasínu. "Hrát pořád nesmím co?" hlas mám v opaku k mému předchozímu vystupování klidný. nepřesvědčený. Je mi jasný, že mi to potvora nedovolí. Minule se na mě pěkně namíchla a myslím, že v tomto směru se nic nezměnilo |
| |
| "Ano, ano a ano. Ráda bych jedno volné podlaží. Očekávám větší společnost. Za případné komplikace se omlouvám, odškodním se. Vše ostatní zařídí můj sluha Gustav. Prosím, obracejte se na něj." Odklonila jsem od slečny recepční pohled a bádala očima kdesi po stropě. Nevím, jestli bylo nepříjemnější, když se ona dívala na mě, nebo když já na ni. Určitě by mi tím svým skenovacím pohledem viděla až do duše, kdybych nějakou měla. Kufr i vdovu jsem nechala na svých místech a vyrazila se tu rozhlédnout. Všechno tu bylo tak krásně uhlazené, všude světélka a výzdoba jak v nejdražším hotelu, prostě nic moc. Výběr zdejších příchozích nebyl o poznání lepší. Uhlazení chlapáci tvářící se, že jsou v oblecích neskutečně neodolatelní. Zklopila jsem svůj deštník a složila, aby mi posloužil jako hůlka o kterou se mohu opřít. Zaujme mě pořádný chlapík, který si to sem nakvartýruje ve stylu infantilního seniora. Otočím se, abych vyrušila příchozího u recepci. "Dobrý den." Pohlédnu z Azmodeuse na vdovu. "Pán by se rád ubytoval u mě na patře." |
| |
| Jessie Squeletton, Asmodeus Asmodeus reaguje přesně tak jak se od něj očekává, i to je taková stále se opakující věc mezi námi, takže Vdova nad tím v duchu mávne rukou a přejde to dál. Takže dovolená? Bude nám potěšením hostit vás tady, pokud jde o kasíno, myslím, že nějaký čas se můžete pouze dívat pokud máte zájem, jinak je zde jistě spousta jiné zábavy. Slyšel jste o zápasech v aréně? jsou jedno podlaží pod kasínem. Podá muži plánek i obsah toho jak to v aréně chodí, a otočí se na slečnu Jessie, víte rezervovat si celé patro by jste měla dopředu, ale vzhledem k tomu že jste tady poprvé udělám vyjímku. Pokud jde o Vaše hosty, zodpovídáte si za ně, což znamené, že pokud někdo z nich poruší pravidla, nesete následky vy, a jestli jste seznámena s tím jak to tady chodí, víte, že následky jsou fatální. Pokud jde o škody na majetku, to tady neřešíme, důležitá jsou pouze pravidla.,její slova znějí chladně, veškerá vřelost z očí zmizí a její pohled je mnohem více pronikavý. Odmlčí se, něco naťuká do pc a mezitím vyslechne i dodatek o ubytování Asmodeuse, pozvedne hlavu a aniž by se podívala na muže , kterého se to týká, podá slečně klíče. Patro v severním křídle je vám k dispozici, pokojská vás tam odvede a pokud jde o pana Asmodeuse, má zajištěné ubytování jinde, přeji krásný pobyt. Pak se ještě otočí zpět k Asmodeusovi, podá mu klíče, pokoj jako vždy, pokud se rozhodnete zůčastnit boje v aréně, nebo budete mít jiné přání, prosím neváhejte a přijďte za mnou. |
| |
| Průzkum terénu. Koupel byla nádherná, stejně jako luxusní pokoj, takže odpočinutá jsem se převlékla, Zobrazit SPOILER upravila a vydala se zjistit co vše Neutralis nabízí. Výtahem jsem sjela až do loby u recepce postávala zrzka s klaunem a chlapák jak hora, který na první pohled přitahuje potíže, přesto jsem neodolala a drobně se usmála, pak jsem zamířila k baru, mám v plánu něco popít a pak vyrazit do kasína zkusit štěstí. U baru je ochotný barman, během chvíle mám sklenku sektu, prý pozornost podniku, takže jen poděkuji a usadím se kousek od další zrzky, ta vypadá, že má na práci jen sledování hostů, každopádně si vybavím její upřený pohled a tak pozvednu sklenku jejím směrem, nejdříve jsem měla chuť se ji na něco zeptat ale pak jsem zahlédla další ženu a světe div se, opět zrzku i jejím směrem jsem pozvedla sklenku a vyslala nepatrné pousmání, dobrý večer jste tady poprvé? Dívka sedící u baru kontroluje vše co se děje kolem a mám pocit, že o moji společnost moc nestojí, jistě by víc přivítala společnost toho elegána, ale třeba se snese z oblaka pýchy, která z ní vyzařuje a odpoví mi na pozdrav, pokud ne....svět se nezboří. |
| |
| Na baru Zmije "Dobrý večer" otočím se na pohlednou dívku. Nenabídnu jí však na přivitanou ruku. "Ne, nejsem tu poprvé. Chodím tu často, ale vy jste nejspíš nová, že?" Napiju se ze své sklenice. Do krku mi sklouzne vychlazený alkohol namíchaný tak mistrovsky, že ztěží rozeznám jednotlivé přísady. Tak by to mělo vypadat. "Smím-li se zeptat, jste zde za zábavou nebo snad pracovně?" zeptám se se zájmem a znova si loknu. |
| |
 | Den začal tak, jako každý jiný - sklenka výborné snídaně. Hned po desáté ranní, kdy jsem vyrazil ze svého sídla, jsem moc dobře věděl, kam chci jet. Potřebuji na místo, kde budu mít chvíli klid - jak od zaměstnanců a novinářů, tak i od všech ostatních. Ovšem, že než jsem vyjel stačil jsem vše zařídit, bez toho bych odjet nemohl. Seděl jsem ve svém černém Lamborghini Gallardo a užíval si zbytek jízdy v jednom z mých nejoblíbenějších aut. Připadám si jako namyšlený vandrák... Nenechám si ujít svůj samolibý úšklebek na tváři při této myšlence a dále se raději věnuji řízení. Konečně dorazím na místo, kam jsem měl za celou tu dobu namířeno. Neutralis. Je noc, ale světla z budovy mě dokážou oslepit více, než denní světlo. Auto zaparkuji před budovou a hned volám Jerrymu, aby sem někoho poslal pro mé auto. Ještě si rychle vezmu tašku, která ležela na sedadle vedle mne a mohu jít. Otevřu dveře a první, co mé oči spatří je honosná recepce. S nehnutým pohledem, který je plně bez emoce, ale přitom stále svůdný se pomalu přibližuji k recepci, za níž stojí žena, o které se toho tolik povídá... Černá Vdova. I když jí není zcela vidět do tváře, její tělo je jako tělo bohyně. Představa vidět ho nahé je až nadpříliš lákavá. Když dorazím konec konců plně k recepci, přehodím tašku na druhé rameno a pokusím se o menší úsměv, který opět skončí nehnutým pohledem, jakmile zaslechnu její hlas. Není to jen báchorka, opravdu má hlas, který by odlomil kohokoliv. Naštěstí si zachovám vážnou tvář a okamžitě odpovím. "Děkuji, s pravidly jsem samozřejmě obeznámen. Přál bych si ten nejlepší pokoj, co zde máte tak na týden..." Řeknu klidně a poté se podívám na hodinky, které mám na ruce. "Mimochodem, jak tu funguje Casino?" Zeptám se dodatečně a opět k ní zvednu pohled od hodinek. Vzhled a oblečení |
| |
| Reakce na Irenu, povšimnutí si známé "Foxy" Dnes se to tu hemží lidmi. Mou osobu to nerozhodí, ale jiní by možná mohli mít problém, tolik hladkých jemných krčků... Na bar si po chvíli přisedly hned dvě krásné ženy, lidské, jak jinak, dnes večer. To budu mít zřejmě o zábavu postaráno. V podbřišku se mi mihne cosi jako vzrušení, když mi neznámá tvář pokyne na pozdrav svou sklenkou šampaňského. Poblíž sedí také atraktivní zrzečka s dlouhými vlasy, svoji ženskost docela slušně zabíjí svým "puberťáckým, pohodovým" oděním. Už jsem ji viděla, za tou tvářičkou tuším O'Conorovou, přezdívanou Foxy, snad nic, co by mne mohlo ohrozit, když se to nestalo dosud, pochybuji, že by našla důvod. Není tak lehké něco vyčmuchat, co by se týkalo okruhu jejích lidí... Vypadá, že by se dnes nechala trochu "obtěžovat" od mé osoby... Mé myšlenky se vrátí zpět k té, co mi pokynula... Milý Moncado bude asi muset počkat, pozornost takové ženy, obzvlášť nové, nemohu nechat bez povšimnutí...Je nová, pokud něco skutečně umí, ještě by se mohla hodit, třeba by měla zájem o nějaký obchod, mohla bych ji zahrnout...no, to až později, ještě nic nevím. Melanie nevraživě sleduje můj pohled, který sjíždí po šedém modelu na těle té nové, který smyslně odhaluje jedno rameno a co víc, celý holý krk i s tepající krkavicí. Když jí pokynu na pozdrav svou sklenkou a pokývnutím hlavy mým směrem naznačím, že by si mohla klidně přisednout blíže, že bych se jí mohla věnovat, zpražím Melanii přísným pohledem a ta se ihned podívá na svůj telefon a ač jsem se pohledem zpět obrátila k plavovlásce, zezadu mi šeptne její jméno i přezdívku (,,Irena Savojská, říká se jí Zmije, nová, tři noci, bude hrát.") Hm, tak hráčka, třeba bychom mohly k pokrovému stolu, aspoň bych viděla její názor na peníze.. Mezitím, co gestikuluji na onu Irenu, pustí se do ní zvídavým hlasem O'Conorová. Uvidíme, zda projeví větší zájem o mě.... když ne, nejspíš se za ní později vydám do kasína.. |
| |
| Na sklenku... Když jsem vylezl ze spršky, ještě jsem se na chvíli natáhl na postel a zaposlouchal se do té hudby. Sic to bylo blbé rádio, ale neměli špatný výběr, takovou tu rockovou a metalovou klasiku. Ale nepřišel jsem se sem jen vychrápat a asi bych měl trochu zjistit, co a jak. Nahlédnout do knihy, jestli už si na mě někdo nebrousí zuby a podobně. Prostě se trochu odreagovat a připravit se na reakce ostatních. Zjistit, kolik lidí tady o mě ví a tak podobně... Přeci jen jsme byly trochu ve společnosti a já bych asi neměl dolů do kasína vlézt jako na metalový koncert v kožené bundě... Vytáhl jsem si tedy šedivou košili, tmavou kravatu, černé kalhoty od jednoho z obleků, navlékl pásek, nasadil náramkové hodinky a zhodnotil sám sebe v zrcadle. Krucinál, ty umíš být fešák Tommy, když zrovna před někým nezdrháš, nebo se nerveš a nebo na někoho neceníš zuby... Takto lehce oděn jen s tím nejdůležitějším a vlasy upravenými tak nějak... jak se povede, tak se povede, jsem se vydal vstříc výtahu, sjel dolů do patra a rázným krokem jsem vykročil kupředu. Někdo se zdá se zapisoval u baru a já nezapomněl věnovat další milí úsměv naší hostitelce, která stála za pultem a vyhlížela. Jakoby věděla, kdy přesně kdo příjde. Jak já z ní nemohl spustit oči... Kolik srdcí asi zlomila? Ale pak pohledem přejedu zbytek osazenstva. Zrzka u baru, která stále jaksi obhlížela, koho si uloví. Dívka, které jsem dělal doprovod nahoru do patra a ještě další slečna. Vypadalo to, že jen tak tlachají. Pak ten pán s holí a v tom nejdražším sáčku, co mohl sehnat a nějaký chlápek jak hora. Copak je asi zač? Začal jsem si dělat názory a svým nosem skenoval okolí a snažil se každého odhadnout. Ale bylo tu až dost... tvorů a přesně se trefit nešlo. Mísili se tu pachy a přesně tak se rozlehl do okolí i ten můj. Výrazný, vážený, se špetkou respektu. Ten, co se sluší na pravého Betu... I když to už je minulost... Zamířím si to taktně mezi osazenstvem se svým hrdým postojem na jedno z míst k baru. Tak, abych měl solidní rozhled, co se kde děje. |
| |
| Christian de Vanted Dveře se otevřou a vstoupí další host, Vdova je stále na svém místě a zachytí pohled příchozího, i jeho obdaruje svou zkoumavou pozorností, v očích se ji mihne přátelský záblesk. Vítejte pane, jsme rádi, že vás opět můžeme přivítat, pokoj bude samozřejmě zcela podle vašeho přání a pokud jde o kasíno...máte tam přístup 24 hodin deně, je uložené tři patra pod budovou, sázky jsou neomezené a i tam platí pravidla. Pokud vám nebude přát štěstí, jako prověřenému hostovi vám můžeme otevřít účet, ještě nějaké otázky? Věnuje ti klidný pohled, na pult před tebe položí klíče a vedle tebe se objeví pokojská, která tě má doprovodit k pokoji. |
| |
| Průzkum pokračuje. Všichni v okolí baru Zatím co čekám na nějakou reakci, bedlivě mapuji okolí, v baru se právě nachází zrzka Foxy, pyšná Oxana elegantní William a dorazil i známý z výtahu Tom, není problém zjistit si nějaké informace. Pokud děláte to co já, potřebujete dobré informace, je pravda že úplně vše nezjistím, ale základ je taky dobrý a jména osob v Neutralisu je onen základ. Zbytek jak doufám zjistím časem, nebo se ke mě dostanou od lidí venku. Oxana kousek dál reaguje pozvednutím sklenky a dalším z jejich pronikavých pohledů, který chladně opětuji s lehce pozvednutým obočím. Copak se ti asi honí v hlavě krasavice? Ovšem slovně na mě reaguje zrzka Foxy, to je její přezdívka jak jsem zjistila, nutno uznat, že příjemnější než ta moje. Ukážu na místo vedle sebe, pokud si přisedne budeme v jedné skupince i s Oxanou pokud se rozhodne zapojit do hovoru, zároveň pokynu nově příchozímu Tomovi, ale pak už se věnuji Foxy ano, dnes jsem tu poprvé. Takže vy jste častý host? Pak by jste mi mohla dát třeba pár rad o tom jak to tady chodí, já jsem tu zatím za zábavou, pak se uvidí, chci si trochu zahrát v kasínu. |
| |
 | Kapitánův deník, dodatek Tož jsem si to tam nakráčal jako pán. Velký svaly bující pod oblekem vod Armaniho. Kapsy plný peněz a v rukou klíčky z toho nejdražšího poršáka, na kterym kdy stanul zrak. No a za timhle chlapíkem tož tam jsem stál já. Brejličky lenonky, nevoholenej jak orangután s výrazem opičky Emilky když jí ráno v zoo podávaly banány. Dámy omdlévaly pohledem na tisíc járů starym smokingu u kterýho opadávaly kusy látky. Hrdě jsem v pochodu vystavoval ty zaplátované lokty a divil se, že se nikomu nelíbí levná cena záplat křiklavé barvy. Za tu dobu co jsem tu nebyl jsem si nemohl vzpomenout, kde co je. Zamyšleně jsem se poškrábal na prstech u nohou, přestože jsem měl pevné hnědé boty. Prochozené a roztrhané z dob kdy bohové byly malicherní a krutí a stíhali lidstvo útrapami.... jako právě tyhle boty. Díky poškrábání jsem si uvědomil, že recepce je vlastně támhle, kde je ta pěkná holka. Jak já jí zbožňoval. Ten její kukuč a tu prdelku. Někoho holt bohové tvořily pořádně a někdo pak byl jak já. Vono je to těžký zaujmout, když tu každej chodí jak kdyby si do zadku narazil kopírku na peníze. Mě to nevadilo, ale věděl jsem, že ty pozemský holky na správnýho gurmána jako já moc nejsou. Tož počkal jsem až všechny podivný tváře vyfrčí od toho mýho zlatíčka, a pak jsem se dlouhým krokem přenesl až k pultíku. Roztomile jsem se tam před ní rozvalil a hodil po ní očkem v póze vyplašeného pštrosího mládence, který ještě před akci ztratil všechno peří. Ahoj princezničko. Zajdem na kafe? |
| |
| Petri Krakov Den je plný překvapení, není tumu jinak ani když vstoupí další osoba, poněkud výstřední v tomto místě, i když možná právě proto sem dokonale zapadá. Vdova ho sleduje, každý jeho pohyb, je to stále stejné, spousta drobností než konečně dojde k recepci, jako by od své minulé návštěvy zapomněl kde je a stále stejný pokus o hru na svůdníka. Vítejte pane Krakove, jak jistě víte nikam s vámi neůžu, ale vy si užijte pohodlí které nabízíme i veškeré služby které jsou vám plně k dispozici. Budete si přát pokoj, nebo jen procházíte? Legendární hlas ani na okamžik nezakolísá nad tou troufalostí i nad neuctivým oslovením, tento muž vždy těsně balancuje na hraně, ale ještě nikdy ji nepřekročil a právě proto nemá zatím s Vdovou žádné potíže, naopak vždy ji vítán proto jak vybočuje ze všeho stereotypního. |
| |
| "Je mi líto," snažím se znít, že je mi to líto, ale ve skutečnosti je mi to asi vcelku šumák,l vlastně je mi to úplně fuk. Ale Vdova už za ty léta ví co mám rád, na co si potrpím. Nemyslím, že tak jak je vybaven můj pokoj jsou tady vybaveny všechny pokoje a jestli jo, no tak to sem chodí vážně divný lidi. "Ale neznamená to, že se třeba nepotkáme," zazubím se skoro mile, to znamená, že se mi na držce mihne slušnej škleb. Děvče, děvče, tady se ješě potkáme a kdo ví, třeba ti ještě pořádně zfalchuju tu tvoji fajnovou prdelku. Chňapnu svoje klíče a ty zmizí v koženým kabátě, pokojská nedošla. A to kurva chodí všem, no co. Zavazadla nemám, cestu znám. Některé věci se nemění. A pokojský mi už nějakej pátek nedává tak jako vůbec. Povzdechnu si, když mi otevřeně řekne o tom, že se do kasína prostě nedostanu je mi skoro smutno. Ale Vdova prostě neodpouští. Ultimátní zápasy mě moc nelákají, rád lidi mlátím, a tak, ale normálně se mi to nestává. Uchechtnu se. "Čau dámy," ještě prohodím přes rameno a už si to dusám k baru. Ha! Dovolená! Chlast! Kurvy! Chlebíčky! To se mi to začíná líbit. Promnu si ruce a děsivě se zazubím na barmana. Nějakej novej. Ten mě ještě nezná. "Dej sem škopka, a nebo rovnou dva," trochu překvapeně zamrká, ale pošoupne mi pivko a roztočí druhé. To první ve mně zasyčí jako by ho člověk lil do chřtánu pekelnýho. Vychlazený pivo, to mám kurva rád. Pak se opřu o bar a začnu vočumovat ty okolo a bavím se těma jejich rozpakama. |
| |
| Na baru Zmije Na její pozvednutí obočí zareaguji hozením zvědavého pohledu přes rameno. Má stará známá. Vím, že jsem ji tu vídala už předtím, ale nikdy jsem se s ní nedostala do konfrontace. Nikdy jsme nevedly rozhovor, nikdy jsme se o sebe nezajímaly. Evidentně měla zájem o mou společnici. Ať už šlo o jakýkoliv druh zájmu, nehodlala jsem jí stát v cestě. Využila jsem své pozice a zahleděla se dál za upírskou zrzečku. Muž v drahém obleku (Christian) ve mě budil hluboký despekt, stejně jako každý podobně oblečený cápek, který si myslel jak úžasný je. Na druhou stranu pohled na nabušeného chlapíka (Asmodeus) mě reflektivně nutil přikrčit se. Co je asi zač? Další vtipná existence, která dorazila jako poslední mě zaujala ze všech nejvíc (Petri). Oblečení seskládané ze všech možných kousků působilo zvláště ale zároveň nepopsatelným dobrým dojmem. Hlavou mi proletěly alarmující myšlenky. Nikomu nevěř! Ještě chvíli jsem se na toho vtipálka upřeně dívala a pak jsem se otočila zpátky na svou společnici. Pohledem zaregistruji dalšího muže, který se přiblížil (Tommy). Nevypadá jako další zhýčkaný upír ale ani jako nevinný člověk. Konečně se pohledem vrátím k ní. "Neřekla bych, že častý. Občas tu strávím pár dní volna. Je tu příjemně a člověk se tu nemusí bát o svůj život." ušklílbnu se, protože o životu se tu musí bát jen bytost, která se postaví Vdově. Takže nikdo. "Tak se tedy bavte. Nejspíš vám moc neporadím. Je to tu obdobně jako v každém jiném luxusním hotelu." Na baru začíná být těsno. Můj instinkt řve, abych se vytratila, i když vím, že o svůj život se bát nemusím. Musím si zvyknout, že se kolem mě bude pohybovat spousta tvorů. Kopnu do sebe zbytek obsahu sklenky. |
| |
| Spokojeně si upíjím svého Riiseho a sotva se dostanu na dno dojde úslužná slečna- no považte s druhou skleničkou. Co si budeme nalhávat, ženy já prostě raději než muže. A nic proti číšníkovi, ale vkusně oblečené děvče s tak hezkou kroutícím zadečkem rozehřeje chlapa jako já spolehlivěji než požár v továrně s třaskavinami. Přičichnu si opět k tekutině ve sklenici a blaženě přivřu oči. Slyšel jsem snad hlas racků a šumění moře? Neslyšel. Jsem skoro zklamán. Ale to nevadí, místo moře se přede mnou otevírá jiné divadlo- možná života dalo by říci. Nebo taky neživota, hehe. Pokukuju po děvčatech a říkám si, že tolik zrzek na jednom místě jsem neviděl. Nemůžu si, ale stěžovat. Jsou věci, na který si prostě rozumný chlap nestěžuje. Pohledem zavadím i o gentlemany, kteří přicházejí postupně, zase mizí a zase se objevují. Jsou tady velcí hráči i menší rybky. Ale jsou tady. Mladý muž v obleku od Versaceho mi může rozhodně konkurovat. Podobný oblek mám ve skříni a říkám si, že je to vlastně dobře, že jsem si ho nevzal. Takhle jsem se vyhnul jistému společenskému faux pas. Není nic smutnějšího než dva chlapi ve stejném obleku- ani holky ve stejných šatech na maturitním plese. Na druhou stranu jsou tady i rybky, které nezvolili jako vhodný oděv kavlitní materiály a drahé značky. Dvě osoby za vše: ošuntělí Petri a v kůži zakovaný Asmodeus. Ošuntělého muže neznám. Ale Asmodea už jsem párkrát potkal. Za celou tu dobu jsme spolu nemluvili, ale z nějakého nepochopitelného důvodu z něj mám husí kuži- obrazně řečeno. Přesunu svou pozornost z pivo lemtajícího hromotluka na dámy. Ty, mému oku lahodí mnohem více. |
| |
| Medvídek Pů a Kryštůfek Robin Tož jsem si nervózně prohmatal vousy a přemýšlel, že to zrovna elegantskej vstup nebyl. Minule mé já zkoušelo jiný triky pravda, ale ona si to liška jedna pamatuje. Tak som sa tedy napřímil jako vyšperkovanej elegán a narovnal si ten hrb na zádech. Do pusy jsem si nastříkal vodu ze stojanu na kytky pro svěží mládeneckej dech a zkusil to znova. Tentokrát mi z pod plachty svršku vypadla do ručky krásná červená růže, kterou jsem si tam fermentoval od svýho mládí. Toužebně jí dám na pultík a s romantickým výrazem přes kulatý lenonky střihnu očko po krásný paní. Tahle je pro Vás princezno. Jestli holt nemůžete odejít, tak to vypadá, že si sem přinesu židli, protože já se nikam nechystám. Takový pohodlí jako tady před váma totiž nikde jinde nenajdu. |
| |
| Petri Krakov Pozoruje tvé počínání s lehce unuděným výrazem, má dojem, že vše už od tebe viděla, některé kousky jsou zábavnější více než ty jiné. Na růži se ani nepodívá jen pokrčí rameny. Na květiny jsem alergická, myslím, že už jsem vám to několikrát říkala, a jestli mi ještě jednou řeknete princezno, budou s vaší hlavou hrát v aréně fotbal. Tentokrát je patrné letmé zvlnění rtů, sice naokamžik, ale bylo tam, nato pokračuje dále. Pokud se chcete usadit, doporučuji bar a zábavnější společnost, jistě nechcete aby vás odnesli moji chlapci jako tomu bylo onehdá? Dejte si na účet podniku dobré pití a užijte si pobyt zde. S těmi slovy dá jasně najevo, že veškerá konverzace pro tentokrát končí. |
| |
| Asmodeus Zdá se, že Vdova naprosto přesně ví, jak to je stou tvou lítostí, takže to nijak nekomentuje, stejně jako tvé vyjádření se k zrzce. Ještě jednou ti popřeje příjemný pobyt a pak už jen sleduje tvůj odchod do baru.Jakmile si objednáš, tvé přání je okamžitě splněno, jen ruka číšníka se trochu chvěje, když ti podává pití, zřejmě tě tvá pověst předchází. Naopak jedna okatá, trochu drsnější servírka, kterou znáš z minula, na tebe mrká okem, evidentně naštvaná, že jsi si sednul do jiné části baru, takže ona tě nemůže obsloužit, i tady se dodržují určitá pravidla jak jinak. Možná by to mohlo vypadat trapně, ale tady v Neutralisu, to vše kupodivu tak nějak zapadá do sebe a díky tomu šlape jak má. William Moncado Obsluha je zde skvělá, novou sklenku máš na stole dříve, než stačíš odložit tu prázdnou, kolem se stále něco děje, takže je nač koukat a zdá se, že tě zatím žádné pracovní povinnosti nečekají. Je příjemné sedět, nic nedělat a jen si užívat života. Většina na kterých spočineš pohledem, se cítí poctěni, ač to jsou návštěvníci či personá,, který vesměs také většinou znáš, právě k tobě míří jedna dívka z hotelového personálu a s úsměvem ti podává brožurku. Dobrý večer pane, posílá mě madam Vdova, mám vám říct že je otevřen nový bazén a byla dodělána aréna, kde prý můžete sázet nebo se účastnit zápasu. Celou dobu co dívka mluví má skloněnou hlavu . |
| |
| Na baru Foxy Mám pocit , že Foxy je stále trochu nervozní a ve střehu, což o to, je dobré si hlídat záda, ale v rozumné míře, takhle by se jeden zbláznil a pokud se někde má člověk či jiný tvor cítit v bezpečí, pak je to zde. Nu tak uvidíme, děkuji zatím vyzkouším kasíno a pak se uvidí, myslím, že tady se asi nedá nudit. Co říkáte později společné partičce pokru? Pokud tedy nemáte jiný program? Proč se přátelit? Možná proto, že je dobré mít na neznámém území spojence, i když trřeba jen na chvíli, takže....zdá se, že se rozjíždí zajímavé dobrodružství, nu a pokud jde o zdejší pány.... Rozhlédnu se kolem, každému z mužů v baru věnuji jeden dlouhý svůdný pohled, rozhodně je nač se dívat, takže jak říkám, nudit se zřejmě nebudu. |
| |
| Na baru Kopnu do sebe i druhého škopka a spokojeně si otřu vous a držku předloktím. Zpod kabátu vykoukne kus svalnatého předloktí s bohatým tetováním. Určit takhle na rychlo o co se jedná je prakticky nemožné. Ještě chvilku na kluka pouštím hrůzu, ale na baru je dost plno, tak se rozhodnu pro klidnější části baru. Koneckonců už na mě nasraně pokoukává to moje krásnoočko. Na mladýho vrhnu poslední pohled a pronesu chrapákem: "Díky," na stole přistane bankovka a vyrazím kolem již zúčastněné společnosti rovnou k děvčeti. "Dneska mám žízeň," řeknu jenom a čekám jak moc bude děvče nasraný, že jsem ji nechal čekat. Upřímně, úplně sem ji přehlídl a upřímně je mi to u prdele. Ale na druhou stranu, co sem říkal. Chlast, chlebíčky... jo a kurvy. Zazubím se. Je to moje prcinka a já můžu doufat, že si třeba vrznu. Vrznout si s pěknou holkou vždycky zpříjemní večer. A těch co se jim nerozklepou nohy, když se na ně vrhá dvoumetrovej týpek moc není. Ona se nebojí. Uchechtnu se v duchu a vybavím si poslední noc. joooo.... dovolená... |
| |
| Usměji se na dívku a téměř shovívavě pokývnu hlavou, že neruší a nechám si předat brožurku. Nechám si v ní ukazovat a poslouchám, co mi děvče povídá. Naše hostitelka rozhodně nenechává stát věci na jednom místě. Naopak. Snaží se podnik povznést na ještě další úroveň, snaží se, aby se zde hosté cítili co nejlépe. Bazén se mi vyloženě zamlouvá, příjemné až intimní prostředí. Pravda je, že mezi zdejší smetánkou nemůžeme očekávat závodní plavce, i když jsem si jistý, že nemalé množství hostů by leckterého olympionika v bazénu překvapilo. Upiji z baňaté sklenice elixír pana Riiseho a tvář se mi roztáhne do úsměvu. Ano. Zatímco na půl ucha sleduji dívku stihnu si vyměnit dlouhý pohled se slečnou u baru (Irena). Pokynu ji skleničkou v náznaku přípitku s lehkým úsměvem na rtech. Když mě dívka, kterou ke mně poslala naše hostitelka omrzí, pouze pokynu rukou s dokonale pěstěnými nehty: "Děkuji, rád vaše rozšířené služby využiji. Vyřiďte mé poděkování naší milé hostitelce," pronesu lehce. Než zavře brožurku zahlédnu propagační fotografie arény a vnitřně se otřesu. Můj pohled přitáhne holá hlava Asmodea a představím si toho chlápka v ní. Ne. nechtěl bych stát na druhé straně jeho rukavic.... |
| |
| Sad Larry Jak jsem mohl zapomenout, že nemá ráda květiny? Připadalo mi, že jsem strašně senilní. V hlavě se mi křížily pocity, ale nebyl to smutek, ani radost. Oči hleděly na růž a z úst mi vyšlo krátké povzdechnutí. Zamlžené lenonky pomalu klouzaly z nosu. Poraženě mi spadla hlava a šel jsem si tedy sednout někam k baru kde je volno. Objednal jsem si obyčejnou vodu a s podepřenou hlavou se rozkoukával po okolí. |
| |
| Asmodeus Číšník se raději okamžitě vrátí na své místo a zřejmě mu vůbec nevadí, že jdeš o kousek dál. Děvče které si nachá říkat Lu Zobrazit SPOILER , jen čert ví jaké je její pravé jméno chvíli dělá že tě nevidí, nakonec ktobě přijde a vlní boky tak, že kdyby byla na moři způsobí minimálně tsunami, chvíli na tebe drze kouká, v puse žvejkačku, pak se rozhlédne zda ji někdo nesleduje a drze tě prsty klepne po holé lebce.Tak pán se konečně uráčil? Měla bych snad vyvěsit fnfáry? Co tě to napadlo sednout si jinam, jsi snad na kluky? Pusa ji jeden jak blesk, a vědět že ji nikdo neposlouchá, chová se ještě hůř, ale hrůzu z Vdovy má dokonce i ona a ty jsi přeci jen zákazník, i když zákazník co ji pravidelně píchá. William Moncado. Slečna ještě chvíli otálí, nejspíš by upsala duši ďáblo za to, kdyby jsi si ji všiml, ale jakmila pohlédneš na ženu u baru pochopí, že tvůj zájem neupoutá a tak s tichým rozloučením odejde. Mezitím k tobě dojde servírka s lístečkem v ruce, který ti s úsměvem podává, od dámy na baru., předá ti ho a zase zmizí. Tou dámou je myšlena Irena, která na tebe kouká přes okraj sklenky, na lístku je napsáno nechtěl by jste mi dělat společnost u lahve dobrého vína a případně mě zasvětit do tajů zdejšího kasína? |
| |
| S úsměvem si prohlédnu servírku a uvažuju jak jen to Černá vdova dělá, že všechny místní dívky jsou: 1. krásné 2. chodí jako bohyně 3. no... prostě za třetí. Podívám se na lísteček a rozevřu ho. Přečtu si, co se na něm píše a povolím si lehký sebevědomý úsměv. Začínám si říkat, jestli nejsem poslední dobou až příliš sebevědomý a příliš arogantní. Ach, ženy! Balzám a vzpruha pro ego každého muže, živého, mrtvého i nemrtvého. Lísteček odložím do svého diáře a pustím se do své sklenice. Pozvolna dopíjím a vychutnávám. Taková dobrota se nesmí uspěchat. Když se sklenicí skončím odložím ji na stůl a pod ní složím desetidolarovou bankovku. Zvednu se a diář schovu do kapsy. Pak zmizím směrem ke dveřím, kde se nachází požární schodiště. |
| |
| soukromá zpráva od William Moncado pro Objednám dvě lahve vína- bílé a červené. Vybírám pečlivě z vinného lístku. nakonec vyberu vína ze své staré vlasti Fiel Reserva Especial 2004 a francouzské Corton-Charlemagne Grand Cru, Domaine Faiveley. Když je vybráno napíšu na navštívenku krátký vzkaz: Bude mi ctí. Očekávám vás v Kasinu, využijte prosím doprovodu. S pozdravem, William Moncado s připojenou osobní pečetí. Lístečke předám jednomu z personálu. //dál to nechám an tobě jak Irinu uvedeš, zda budeme psát tajně či nikoli. |
| |
| Sednu si na barovku a opřu se lokty o desku. Spojím ruce jakoby v modlitbě a vyslechnu si celou tu triádu. Nejraději bych jí pořádně naplácal na ten její skvělý zadek, ale mám obavu, že hned teď a tady by to neprošlo. Povzdechnu si a když skončí tak ji zase uklidním. "Vypadám snad jako nějaká homokláda?" zavrčím a pustím se do dalšího piva, do kterého i nadále vrčím. I třetí pivo ve mně zahučelo v podstatě hopem. Nevýhoda je, že se jeden nemůže ani ožrat. Teda může, ale chce to kurevsky moc chlastu. Inu, nevýhoda dobrého původu. Ušklíbnu se. Když zase chytru dobrý rozpoložení, aspoň v rámci mých možností jenom zavrčím: "je dobrý vědět, že sem ti chyběl," není moc lidí, co by mě vidělo rádo a ještě k tomu opakovaně. Většina ani nemá příliš velký šance, aby to bylo dvakrát. Odfrknu si a chopím se další sklenice. Dneska mám žízeň jako posedlej. Zatímco upíjím a klábosím s Lu- pane na nebesích tfuj tfuj, to je fakt pitomý jméno omrkávám ty kosti, co seděj okolo. Vcelku by stály i za hřích, ne jeden, ale většina z nich si tady hraje na smetánku a k mým koženým kalhotám se jen tak nepřiblížej. Škoda, zrzavý mám rád. To asi ta barva vlasů. Připomíná mi oheň... |
| |
| Během chvilky se to tady hemží hosty. Mou pozornost však již plně zabrala Irena. Když se zvedám od baru, velmi jemně se usměji na očima bloudícího Asmodea. Pořádný chlap, to tedy ano, ale evidentně ho zdejší servírka, barmanka nevidí poprvé. Nechme každého, ať se tady zabývá svým vlastním objektem zájmu. Tedy vstanu a na mých vysokých podpatcích se postavím vedle Zmije.,, Možná byste ocenila doprovod do kasína, osobně preferuji pokr. Jsem Oxana Kirienko Bochkovová. Těší mne, " nabídnu dotyčné svou ruku na potřesení. Téměř mohu slyšet skřípot zubů mé věrné Melanie...kéž bych byla více sentimentální a mohla chápat tyto nesmyslné emoce dívky, kterou zaměstnávám.. |
| |
| Asmodeus Lu se na tebe ušklíbne, vypadáš všelijak, podle nálady, ale asi jediné co by ti nikdo nepřišil je, že jsi na kluky. Takže jaký máš plány na dnešní noc, do kasína už můžeš? Lu se s tim moc nepáře, zřejmě jsi je ve vášnivém objetí vykecal že máš zákaz, protože pokud jsi se o něčem přesvědšil tak o tom, že vdova dokáže udržet tajemství, děvče do tebe drcne, zřejmě se ji nelíbí to, že tak hladově koukáš na zrzky u baru a ji si moc nevšímáš. Ve dvě tady končím... |
| |
| soukromá zpráva od Irena "Zmije" Savojská pro Nu popravdě, jiná žena by možná byla uražená, já jsem spíše pobavená, prostě neměl náladu, nebo má jiné plány, takže si nechám dolít ještě jednu sklenku a věnuji se dalšímu pozorování. Po nějaké chvíli přijde jeden muž z personálu a podává mi navštívenku, krátce přelétnu vzkaz a v očích mi zajiskří, pomalu dopiju sekt a sklouznu z barové stoličky abych se nechala doprovodit na místo. Možná jsem měla dělat drahoty, jít se převléknout, načinčat se nebo tak něco, ale myslím, že mám dost důvtipu a inteligence abych nespoléhala jen na vzhled. Jsem dovedena ke stolku v rozlehlém kasínu, můj doprovod se ukloní a okamžitě zmizí, na rtech vykouzlím půvabný úsměv, sice jen na chvíli, ale je tam. Dobrý večer pane Moncado, děkuji za pozvání, nebo spíše, že jste přijal mé pozvání a učinil z něj svou hru? |
| |
| U baru Oxana, okrajově Foxy U baru čas v poklidu plyne, bavím se pozorováním lidí proudících dovnitř i ven, ovšem ne tak okatě jako Oxana, zalichotí mi opětovaný pohled a tak se rozhodnu k akci, pošlu mu lístek, ale k mému částečnému pobavení i překvapení, muž vstává a odchází. Zatím se žádná velká konverzace nekoná, Foxy je taky na odchodu, nebo rozhodně zatím nestojí o nějakou konverzaci, zadumaně přemýšlím co dál, když vyrušení přijde z místa kde bych to nečekala, z baru sklouzla Oxana a postavila se předemne. Jméno by ji mělo řadit jako mou krajanku, ale já vím, že tato krásná žena je doma všude a nikde, ano i já dokážu rychle sehnat informace , v mé profesi jsou dobré informace, rozdílem mezi životem a smrtí. Než stihnu odpovědět, přistoupí ke mě muž a podá mi vizitku, krátce ji přelétnu pohledem a pak se omluvně usměji na Oxanu, Ráda vás poznávám, já jsem Irena Savojská, bohužel jsem přislíbila doprovod někomu jinému , ale pokud se nepletu, jistě na sebe brzo narazíme, možná dokonce v kasínu nebo u pokrového stolku, zatím tedy...krásný večer. Ještě pohledem vyhledám Foxy a pokynu ji na rozloučenou, pak už následuji muže, který mi doručil navštívenku. |
| |
| soukromá zpráva od William Moncado pro Jakmile se dívka objeví v doprovodu poslíčka postavím se a mírně ukloním. "Potěšení je na mé straně, to vás mohu ujistit," usměji se a nabídnu dámě židli. Jakmile se Irena usadí pokývnu k baru a číšník donese vybraná vína. "Dovolil jsem si vybrat červené i bílé," usměji se. "Nejsem si jist, jaké víno preferujete, věřím, ale že vám zachutná." Jakmile číšník donese víno ochutnám a kývnutím hlavy schválím, že je vše v pořádku. Nechám Irenu vybrat a číšníka nalít. |
| |
| Na baru "Nemůžu," procedím mezi zuby nasraně. Už sem se navztekal dost, ale pravidla sou jasný. Teda tehdá ještě nebyla, teď už jsou a já mám zákaz. Doživotní... a přitom já tak rád hazard. Dodneška nechápu jak na to došli, ale když světili ruletu to už mi opravdu přišlo trochu přehnaný. Mno jo mno, život se s nikým nemaže a zákon škodolibosti funguje v tomto směru skvěle. Cokoli máš rád se ti odebere. Podívám se na Lu. Skoro všechno... Pokud připustíš, že jí máš rád, což by mohlo v jisté zvrácené podobě vystihnout mé, ehm, city bych to nenazval, ale budiž. Lu je prostě zkažená holka. "Nevím, nebaví mě jenom čumět jak ostatní provařujou prachy a mít z toho tak leda kulový," zavrčím. "Vdova mi navrhla arénu, jít mlátit nějaký týpky asi, skoro bych řekl, že je to cosi jako omluva," pořád vrčím, ale pak zamítavě zavrtím hlavou. "Asi tu zůstanu s tebou a zlomím tu s tebou pár škopků, pak můžem vzít nějakou flašu," zarazím se a zamyslím. "Nebo vočíhneme bar a můžeme si něco vypít spolem u mě," navrhnu jakoby nic. "Piustím Judas Priest," dodám jen tak, aby se neřeklo.... |
| |
| Kasíno ,,To se nedá nic dělat, budu se tedy jen těšit," pravím záludně na jemné odmítnutí Ireny. Skloním hlavu na pozdrav a po tom, co mrknu na barmana (který ví, že mi tak má jen dnešní dluh připsat na účet), se vydám směr kasíno. Nehodlám dnes utratit přílišnou částku.. Jen co vykročím, ucítím za zády lidskou přítomnost a je mi jasné, že Melanie opět nezaspala. Vidím její zklamaný pohled a tak ji za dveřmi baru obejmu kolem pasu, odhrnu jí vlasy ze šíje a věnuji polibek na kůži na krku. Melanie slastně vydechne a než stihne udělat následující nádech, jsem zase o dva kroky napřed. Když dorazím do místnosti plné pokerových stolů, zhodnotím situaci. Vzhledem k tomu, že u stolu, kam chodím běžně, se dnes nikdo nevyskytuje, zamířím spíše do zadní části tak, abych měla rozhled. Zajímalo by mne, jestli se objeví ten Hoald, obchod je takřka u konce, nevidím důvod tolik zdržovat... Pohodlně se usadím a pozdravím krupiéra. Hm, zase nějaký nový.. Mel mi sedí po boku a nadále kontroluje informace na telefonu. Klidně vyčkávám, kdo si přisedne, jak se zaplní kasíno. Když to bude stát za nic, půjdu si zaplavat, tam bývá málo lidí, potažmo "tvorů", mám vodu moc ráda, tak přirozené...škoda, že by asi zdejší morálka nedovolila, abych plavala nahá, ty zbytečné kusy látky mě ve vodě akorát obtěžují.. |
| |
| soukromá zpráva od Irena "Zmije" Savojská pro Moncado je galantní muž ze staré školy, jistě měl na to přinejmenším několik století aby to dopiloval k dokonalosti, ale i tak, je milé někoho takového potkat a vědět, že vás nechce zabít. Tedy pokud mám správné informace, tak Moncado zrovna žádnou zakázku nevzal. S typicky ruskou vznešeností, která je mi vrozená kývnu hlavou, pousměji se a posadím se, vína jsou opravdu kvalitní, mám rád oba druhy, ale dnes, dnes mám chuť na rudou. Velmi dobrý výběr, pokud si mohu vybrat tak dnes červené děkuji a nevím jestli jsem se představila, jmenuji se Irena Savojská. Samozřejmě mu nebudu vykládat svou přezdívku ani to čím jsem, i když ani v nejmenším nepochybuji, že pokud už to dávno neví, neměl by problém to zjistit. Smočím smyslné rty ve víně a na vteřinu zavřu oči abych vychutnala nádhernou a plnou chuť kvalitní značky, pak upřu přímí pohled na Williama. Nuže pane Moncado, jste tady za prací, či jen za zábavou? A pokud jsem zvolila otázku špatně tak, hrajete raději pokr nebo ruletu? |
| |
| Na baru Foxy Po důkladném sledování okolí a popíjení, jsem s izačal dělat názor a určovat si, kdo je kdo. Alespoň trochu orientačně, takhle na dálku to někdy v té směsi pachů nejde poznat na 100%. Ale už jsem měl jasné tipy. Ale krom toho jsem si hledal další zábavu a postup... Ta dívka z baru, co si tu pohledem tak kontrolovala osazenstvo se jaksi vytratila někam pryč. Pán v obleku, ani ten zajímavě oděný a ani ta "hora," no oproti mne nemá šanci, co chlastá pivo, mne nezajímali. Slečna, co má pokoj ve stejném patře jako já se taky vytratila dříve, než jsem stačil zareagovat na její pobídku a tak se mi výběr společnosti a zkrácení večera celkem jasně vymezil. Dolil jsem do úst zbytek Jacka a rázným krokem si to zamířil rovnou k té další zrzce, otočil se na patě a opřel se o bar těsně vedle ní. Další kontrola nosem, pro jistotu... Jen člověk, výborně. "Dobrý večer slečno. Všiml jsem si, že se vaše společnost jaksi vytratila, tak jsem si řekl, že bych jí snad mohl nahradit?" |
| |
| Asmodeus Lu je prostě prvotřídní mrcha, takže se nad tím že nemůžeš do kasína jen zasměje, je ji to zřejmě úplně jedno, protože tím pádem budeš mít víc času na ní a nebudeš sedět u hráčských stolů No a co ta aréna, půjdeš tam? Že bych ti šla fandit, i když pochybuju, že by se našel někdo, kdo by si dovoli tě vyzvat, ale slyšela jsem, že sem přitáhly nějaké potvory, tak ti nevím. Zase pokrčí rameny a v tu chvíli jako by si uvědomila, že řekla něco víc než by měla, její tvář úplně šedne strachy, rychle se rozhlédne a na chvíli úplně ztuhne, respekt z Vdovy je prostě všudepřítomný. No hele, ten nápad jít k tobě na pokoj není vůbec špatný, jak říkám dlouho jsi tady nebyl, tak...mi dej vědět, já ti teď donesu další pití. Nakloní se ke stolku, sebere sklenice a volnou rukou tě pohladí po celé délce stehna, pak s kroucením boků odejde pro další várku pití. |
| |
| Kasíno- Oxana Když vstoupíš do kasína otočí se k tobě většina pohledů, převážná část jich je mužských, ale není vyjímkou ani pár ženských. Zatím co kráčíš k volnému stolku můžeš si všimnout že u jednoho sedí William a Irena u láhve vína, ty však pokračuješ dál, po tvém boku jako stín Melánie. Jakmile se usadíš objeví se číšník a donáší tvé obvyklé pití, nějaké další příání madam? zeptá se s úklonou. Všichni jsou zde velmi ochotní, úslužní, ale nikdy vlezlí. Jen chvíli sedí š u stolu sama jen s Melánií když si k tobě přisedne muž. Zobrazit SPOILER Dobrý večer Oxano, je to už.....věčnost co jsme se neviděli že? Co takhle si....zahrát? Každé jeho slovo znamená něco jiného, než co říká, jen jeho přítomnost ti způsobuje mrazení a chvění, natož jeho hlas a slova, možná by jsi se zvedla a utekla, jako to udělala ostaně i Melánie, ale on ti pevně sevřel ruku nad stolkem a s úsměvem se ti dívá do tváře . |
| |
| U baru Tommy Když už vidím, že mě není třeba, že upírská zrzečka přebrala mou úlohu a ujala se slova, mávnu na barmana, aby mi přihrál další sklenku. Tentokrát rty naznačím, jaké pití budu chtít po zbytek večera. Trochu překvapeně se zahledím na neupíra, který si to přišinul přímo přede mě. Nejsem jen zvyklá na takový zájem ze strany bytostí. Většina z nich se mi mimo Neutralis vyhýbá. A je to vzájemné. Upřu na svého nového společníka pohled a pak si ho prohlédnu. Neubráním se ženskému zhodnocení mužského zevnějšku. Než odpovím s rozvahou se napiju whiskey, která už stojí na baru. "Ano, moje," chvilku zaváhám jak hledám vhodné slovo, "společnice si našla nejspíš lepší zábavu než nezávaznou konverzaci s jinou ženou." Fakt, že konverzaci jsem ukončila já vynechám. |
| |
| Na baru Foxy No ty vole ty zase perlíš... Taky jsi nemohl vymyslet něco jiného? "Asi... Patrně nezávaznou konverzaci s nějakým prachatým a vlivným hezounkem..." dodám klidně, načež poprosím barmana o jednoho Jacka s ledem. Pak jsem se vyhoupl na barovou židli vedle té dívky. "A vy tu hodláte jen tak posedávat a popíjet, nebo se plánujete nějak zabavit?" zasměji se. "Protože posedávat u baru bez něčí společnosti je obvykle... nudné..." |
| |
| Dávný přítel Lewis, překvapení ,,Hezký dobrý večer, to jsou k nám ale hosté...Ano, bude to už nějaký ten pátek," usměji se pro sebe. ,,Ráda tě opět vidím, Lewisi....tak hra, povídáš?" ušklíbnu se na něj. ,,No, prosím, a to jsem si dnes myslela, že nebudu utrácet.." pravím žertovně a spolu s Lewisem zasedáme ke stolu. Mezitím se Melanie taktně vytratila z dohledu. Pár historek o Lewisovi slyšela, když jsem měla sdílnou náladu někde v okruhu přátel a nespíš její křehká bláznivá dušička nesnese takový nápor na city. Když se k našemu stolu přimotají ještě dva hráči, jejich přítomnost mi nečiní potíže a tak nakonec u stolu rozehrajeme pokrovou hru ve čtyřech. Krupiér se obratně stará o naše karty a mezitím, co rozdává, obrátím se opět na dávného přítele: ,,Co Tě přivádí opět do těchto končin? Je to opravdové překvapení, snad ne obchody? Nechtěla bych si tak příjemnou návštěvu kazit nějakými kontrakty," zvědavě mu pohlédnu do obličeje a čekám na odpověď. |
| |
| Oxana Lewis se jen pobaveně ušklíbne, zřejmě měl namysli úplně jinou hru, ale jak se zdá, nevyšlo mu to. Takže přistoupí na tvůj výklad danné věci a pustí se do karet. Stačila chvíle a kvám se přidají další hráči, takže jde opravdu o zajímavou hru. Madam štěstěna se točí kolem, zatím nikdo extra neprohrává ani nevyhrává. Na tvou otázku Lewis chvíli neodpovídá, jen pozvedne obočí a dlouze si tě změří pohledem, nějak jsi obrousila hrany drahá, no ale popravdě, nejsem tady kvůli tobě, chystá se zajímavá nabídka na odstranění jisté osoby, odměna je tak lákavá, že jsem vyrazil napřed abych byl první kdo si to v knize přečte. Bohužel vím pouze to, že jde o ženu, což......by tebe mohlo obzvlášť zajímat. Zatím co mluvil, krupier rozdal karty, hra se hnula a Lewis s přehledem vynesl výtězné listy, povytáhne koutek úst když vidí jak se větší část tvých peněz přesouvá k němu, šach mat? |
| |
| Pokynu tedy číšníkovi, aby se vzdálil s lahví bílého a na stole si ponecháme pouze červené. Sám Ireně doleji a postarám se, aby bylo vína tak akorát, ani málo, ani hodně. "Výborný výběr," ještě s úsměvem dodám k výběru červeného. "Myslím, že svá jména známe," usměji se. "Ale pro jistotu, " usměji se a s mírnou úklonou pohodím: "Jak už jste odtušila a víte, jmenuji se William Moncado." Když se dívka zeptá na povinnosti či zábavu vypadám zádumčivě: Ůřekněme, že má práce je rovněž mou zábavou," Na chvíli se odmlčím a pak pokračuji: "Nicméně pokud jde o hazard dávám přednost ruletě, ale ani poker mi není cizí," usměji se. "A vaše volba?" |
| |
| Zmínku o aréně přejdu jenom zabručením. Zajímalo by mě co si sem přivezla. Ale kdopak ví. Jednou přijde čas i na Vdovu, aby zaplatila a budu to já, kdo půjde pro to, co zbylo z její duše. Zazubím se na Lu a dopiju pivo zatímco ona mi načepuje a donese další. "Vyzvednu si tě," řeknu poté, co mi dodá další pivo. Spokojeně si setřu pěnu z úst a vydám se směrem ke kasínu. Čerta starýho se zákazem. Aspoň okouknu kdo hraje a jak mu jde štěstí. Sotva do toho zatracenýho semeniště hazardu vletím začnou mě svrbět prsty. Kurva. Zahrál bych si, provětral karty a zahrál si ruletu. Možná black jack. Možná. Zatracená Vdova. Zajdu si aspoň na bar, kde vyměním prázdnou pivní sklenici za plnou. Některé věci prostě mrzet nepřestanou |
| |
| Debata u pokeru ,,Ještě jsme neskončili, drahý," usměji se v odpověď na jeho slova a pokračujeme ve hře. Nijak divoce jsem nesázela, nebude mne mrzet, když mé peníze přijdou do rukou právě jemu. ,,Tak tys mi přijel vyfouknout zlatou rybku z knihy..to abych se o to skutečně začala zajímat," pronesu žertovným tónem. ,,Co kdybychom si o tom promluvili v mém apartmá? Měl dorazit klient, ale jak se zdá, má zřejmě něco důležitějšího na práci..." zmíním už trochu méně pozitivně. V tom se zdrženlivě přiblíží Melanie. ,,Pardon madam," řekne nahlas a uctivě se ukloní hlavou i Lewisovi (který také pokývnul, s úsměvem, protože ví, jak se to má s Mel..). Šeptem mi sdělí novou zprávu, která se mi zrovna jaksi ,,hodí do krámu": ,,Pan Hoald se omlouvá za svou neúčast, posílá květiny se vzkazem, jsou v pokoji na stole." ,,Děkuji moje milá, dnes už si tedy můžeš jít odpočinout," mile ji uvolním z jejích povinností. Čekám na vyjádření Lewa mezitím, co zřejmě dokončujeme poslední kolo. |
| |
| Bar Tommy "Nejspíš ano," ušklíbnu se a odolám pokušení otočit se a zjistit, kdo další zde chybí, nebo kam zmizely obě ženy. Místo toho si rukou prohrábnu vlasy a maličko si loknu ze sklenky. Pak ji položím na bar a pohrávám si s ní prsty. "Dnešní večer posedáváním a pitím zahajuji. Plánuji se pak přemístit do kasína. A večer si možná půjdu zaplavat do bazénu, ale jinak na dnešní večer nic zvláštního neplánuji." pokrčím rameny a mírně tajemně pozvednu koutky úst. |
| |
 | Možnost se usadit Už je to pár let co jsem vypadl z města kde jsem žil předtím. Je pravda že obživa kterou jsem dělal by se v tomhle městě nesešla s moc dobrým ohlasem ale co se dá dělat. Peníze můžu vydělat i jiným způsobem. Zvěsti se dostaly i ke mě, zvěsti o všech možných i nemožných tvorech a netvorech... "Ale co mám vlastně říkat já když ani nevím co jsem zač." Tiše se ušklíbnu nad svou úvahou. Zabíjení není tolik pro mě, jako pacifista jim nejspíš budu k smíchu, ale co se dá dělat, peníze se dají získat i jinak. Herny a kluby s hazardem jsou dokonalé záležitosti. Je tady sice malý risk, ale jen malý a s těmi kteří by chtěli přijmout zakázku na mé jméno...to bych se mohl taky vypořádat. Tiše se rozesměju a pomalu vyrazím dovnitř. Recepce, všechno možné i nemožné. Už dlouho jsem neviděl takové plýtvání penězi a je pravda že mi to může být naprosto ukradené. Nikam nespěchám, proč bych to vlastně vůbec dělal ? U recepce mě zastaví ta která tomu tady nejspíš velí, ale kdo by se o to staral ? "Dobrý den přeju. Mám nejspíš jen dvě přání. Pokoj na delší dobu a také bych poprosil o navigaci do...herny, baru..." Lehký úsměv na rtech doprovází má slova. Hlas naprosto klidný, vyrovnaný. "A ano, o pravidlech jsem slyšel, budu je tedy dodržovat jak bude v mých silách. Přikývnu bez jediného náznaku napětí, stále s naprosto nenuceným úsměvem na rtech. Pokud mi ve všem vyhoví, vynesu si věci které se vlezou do jednoho většího batohu do pokoje, nechám tam pouze klobouk a batoh a sejdu do baru kde si sednu rovnou k nalévacímu pultu. "Poprosil bych o medovinu..." Promluvím tiše, zamyšleně, prohlížejíc si okolí. Popis |
| |
| Pokoj "I kdyby mi štěstí nepřálo, alespoň budu doufat, že se ty peníze dostanou k tak úžasné ženě, jako jste vy." Řeknu smysluplným hlasem a naznačím šibalský úsměv. Přehodím si tašku opět na druhé rameno a než se otočím k pokojské ještě rychle dodám. "Žádné otázky už nemám, tak zatím my Lady... Těším se na další setkání." Mrknu na ní a konečně se otočím k pokojské, kterou si jen prohlédnu a usměji se. Ovšem, mezitím jsem si ještě stačil vzít klíče a hned na to vyrážím i s pokojskou na pokoj. Vejdu do pokoje a obklopí mě pohled na opět nádherný pokoj. Tašku položím na postel a podívám se na pokojskou, přičemž ji řeknu, že už může jít, že je to vše. Zatím mi nic nechybí. Zůstanu ve svém obleku a hned vyrazím tam, kam právě tedˇchci. Do Casina.... Po chvilce vcházím do casina a hned mě ohromí ten typický zápach casina.. Peníze. Vůbec se tu nerozhlížím a hned usedám k baru, který mě naláká jako první. Objednám si whiskey a konečně po tak dlouhé a náročné době si mohu oddychnout, ukázat své pravé já a nic neřešit. |
| |
| William Pozoruji svého společníka opravdu pozorně, staletí ho jen zdokonalili, zdá se, že je povznesen nad vše, nebo je to jen dokonalá maska? Souhlasím, je skvělé pokud se pro někoho stane práce i zábavou, většinou však je to jinak. Práce je pro většinu nutné zlo. Mírně se pousněji, jistě že Vás znám, není možné vstoupit do Neutralisu a nevědět kdo jste, ovšem sebe za tak známou nepovažuji, proto to představení se, a ohledně hry....víte mám ráda všelijaké hry, zde v kasínu dávám přednost ruletě nebo jednadvacítce. Smočím rty ve víně, je opravdu kvalitní, plná chuť se mi rozlévá tělem, musím si dát pozor, takové víno bývá zrádné. Pozvednu oči ke svému společníkovi, takže jak to vidíte, rozhovor či snad......hra? |
| |
| Asmodeus Lu po tvé poznámce o vyzvednutí jen něco odfrkne a odejde, zřejmě čekala , že se ji budeš věnovat víc, ale tebe neskutečně láká kasíno, takže chvíli váháš, nakonec se zvedneš a změníš lokál. Nu, lokál přesněji jen několik podlaží, kasíno je dvě patra pod zemí, dolu tě sveze výtah jak si jistě dobře pamatuješ z poslední, ne zrovna slavné návštěvy, kdy tě z kasína vyprovázela horda svalovců a jen dohled Vdovy ti zabránil aby jsi z nich neudělal žrádlo pro psi. Na baru vyměníš prázdnou sklenici za plnou a nevšímáš si napůl tázavého a napůl vyděšeného pohledu číšníka, který zřejmě ví, že tady tak nějak nemáš co dělat. Tedy pokud jde o hru. Když se dobře rozhlédneš, u jednoho stolku si můžeš všimnout Oxany a nějakého chlápka s dalšími hráči, u dalšího, tentokrát nehracího stolu sedí William a Irena, jinak je osazenstvo povětšinou stené jak pamatuješ. Hazardní hráči, tvorové co nevědí jak naložit s prachama a co se momntálně nejspíš nudí. ještě jsi se ani nestačil pořádně rozkoukat, když se u tebe zastaví chlápek, Zobrazit SPOILER , položí ti ruku na rameno a zcela bez emocí promluví.Vida, starý Asmodeus, jdeš hrát nebo jsi ztratil koule a jen tady očumuješ jako baba? |
| |
| Oxana Sázky jsou opět vsazené, karty rozdány když dorazí Melánie se vzkazem pro Tebe, Lewis na ni laškovně mrkne a pak se zahledí do karet, počká až si to spolu vyřídízte, než odpoví. Hmm, udělíš mi audienci ve svém apartmá drahá? Tak to nelze odmítnout, v tom případě all in. Přesune na stůl celou svou hromádku žetonů, a zdá se že vidina času ve tvém apartmá úplně zvítězila nad tím, jestli vyhraje či nikoliv, jde mu o rychlé ukončení hry. Takže Oxano...vsadíš taky vše? Zase tak zvláštně položená otázka, jako by se ptal na něco úplně jiného.... |
| |
| Nathaniel Slyšel jsi mnohé o Neutralisu i o samotné Černé Vdově, nikdo neví co z toho je pravda a co jen báchorka a rozhodně si to nikdo nedovolí zjišťovat, traduje se, že ti co se o to pokusili byli....eliminováni. Vdova tě přivítá svým pronikavým pohledem a legendárně smyslným hlasem, chvíli si tě prohlíží a těsně než to začne být opravdu nepříjemné skloní pohled na recepční pult, něco zapíše a podá klíč. Jsem ráda, že jste se vším seznámen pane Soth, pokud by jste měl nějaké přání stačí zajít na recepci, naše zařízení se rozrostlo o bojovou arénu, pokud by jste měl zájem, jinak bar je napravo za recepcí, kasíno dvě podlaží pod námi, zaveze vás tam výtah, krásný pobyt přeji. Když se dostavíš do baru, ujme se tě krásná servírka a okamžitě splní tvé přání, medovina je té nejvyšší kvality, chvíli otálí, ale zdá se, že tvá pozornost už je zaujata sledováním okolí. |
| |
| Christian Vdova se nad tvou poznámkou jen drobně pousměje a pak už se věnuje své práci, jen ještě dodá tím svým hlasem, přeji Vám příjemný pobyt pane. Na pokoji si odložíš věci a vydáš se do kasína, cesta je dobře značená, takže se výtahem svezeš dvě patra do podzemí a vystoupíš přímo v kasínu, moc se nerozhlížíš a zamíříš k baru. Tam ti pohledná dívka podá sklenku sektu na přivítanou a s úsměvem se zeptá na tvé další přání. Pokud se rozhlížíš v kasínu je už několik hostů, William a Irena u stolku s lahví vína, Oxana a mladý pohledný muž u pokrového stolku, a mohutný Asmodeus u baru, rozhlížící se stejně jako ty. |
| |
| All in ,,To záleží..." šibalsky mrknu ,,prosím, tedy all in," mávnu rukou nad svými žetony na znamení, že mi je může krupiér odebrat. A čekám na reakci ostatních, kteří jsou z našeho laškování poněkud vyvedeni z míry. Měla jsem v ruce dobré karty, ale bude barva stačit na výhru?... |
| |
| Oxana ..záleží na čem má milá? Mrkne na tebe a počká až ostatní složí karty, sám nakonec na stůl poskládá Royal Flush a skoro omluvně pokrčí rameny. Výhru stáhne k sobě, krupiérovi hodí žeton a pak dojde až k tobě aby ti nabídl rámě. Nuže....? |
| |
| Odchod z kasína ,,Na tom, jak lákavá bude nabídka, ovšem u Tebe lze těžko pochybovat o zajímavosti či vážnosti nabídky, není-liž pravda?" vědoucně odpovím, ukloním se zklamaným spoluhráčům a vložím svou paži do nabízeného rámě. ,,Tedy gratuluji, doufám, že můj podíl půjde na rozumné věci, například nějakou dobrou lahev červeného....jak Tě znám, moji vodku by jsi s politováním opět odmítnul, неблагодарный*!" rozmluvím se při odchodu s malou, ve vtipu řečenou, výtkou k jeho vkusu na ruský alkohol. Nelze si nevšimnout zvídavých pohledů ostatních známých tady po baru. Třeba si na někoho udělám čas zítra... *Pozn.: překlad [nevděčníku] |
| |
| Oxana Lewis se jen zasměje, mávne rukou na servírku, slečno prosím pošlete nám dvě lahve červeného vína na pokoj slečny Oxany, děkuji. Pak tě pozlobí lehkým plácnutím po zadečku, já nejsem nikdy nevděčník děvočka, jenže ty jsi příliš zlobivé děvče, takže ...jdeme? Sám si pohledů přítomných moc nevšímá, možná obdivně jsede pohledem některé z přítomných žen, ale pak už se věnuje Oxaně, jen v hlavě se mu usadí myšlenka, že pokud na něj Oxana nabude hodná, mohl by se vrátit do kasína a vyhlédnout si nějakou příjemnou společnost. |
| |
| Na baru Dívce, která mi podala whiskey věnuji rychlý úsměv a konečně se rozhlédnu po osobách, které zde jsou. U stolku sedí nějaká žena a muž... Oba vypadají, že sem patří. To se hned pozná, už jen podle oblečení, účesu a samotného pohledu. Žena, nebo spíše dívka vypadá kouzelně... Taková ta, která to umí hrát na všechny strany. Za to její společník vypadá na chlapíka, co si libuje v autech. ( Irena a William ) Mezitím u pokru je žena s dokonalou tváří, u které se hned zastavím a nejistě pozoruji každý její pohyb. (Oxana) Jak koukám, tady se to dokonalostí jen hemží... Sám pro sebe se musím v duchu zasmát nad tou myšlenkou. Vrátím se ke své skleničce a všimu si také muže, který se tu rozhlíží tak, jako jsem se rozhlížel já. (Asmodeus) Vůbec mi sem nějak nepasuje, ale nebudu soudit... Víceméně nikdy nesuď knihu podle obalu, ne? |
| |
| Bar Foxy "Ale, tak to máte velice podobné plány těm mým," zasměji se a pozoruji tvou tvář, každý pohyb svalu. A to mírné, možná snad i tajemné a vyzývavé cuknutí koutků mi neuteče. "Když už jsem se sem odhodlal, hodlám si dneska trochu odpočinout a pak se uvidí, co dál..." protáhnu si krk a nechám si od barmana přinést dalšího Jacka s ledem. Slečna prozatím má co pít, takže jí neobjednávám. "Vy jste tu prvně, či už to tu máte... v malíku? Slyšel jsem něco i o zápasech v aréně..." Zdvihnu trochu oči a na malou chvíli se zamyslím. |
| |
| Úvahy po cestě do apartmá Poznámku o sobě ponechám bez větší reakce, jen povytáhnu koutek úst na znamení, že vím, o čem mluví. Otočím se směrem, kterým volal na obsluhu se slovy: ,,Slečno, to samé co minule, zeptejte se Johna,on vybere, děkuji." Spolu s Lewisem odcházíme tedy na pokoj, postřehla jsem jeho pohledy, zajímající se o ženskou část osazenstva. Zbytek cesty by pravděpodobně proběhl v tichosti či případném vyměnění si pár narážek. V hlavě mi vrtá zmínka o zakázce, která se má objevit v knize. Pokud Lewis vážil cestu až sem, navzdory jeho vlastnímu, poměrně úspěšnému, byznisu, nejspíš by mě to mělo zajímat. Nebude jediný, kdo o tom ví a tak by tady mohlo dojít ke střetu zájmů několika vlivných osob, možná včetně mě. Díky těmto úvahám mne skutečně přechází to nadšení pro nezávazný večer a moje dedukce skrze obchod se ubírají dál. Hoald je vyřízený-v podstatě, jen si to říct z očí do očí...možná by neuškodila další práce....a možná bych byla ochotná se s Lewem (nebo nakonec někým jiným, kdo by se mi v konečném výsledku hodil víc) dohodnout na participaci... |
| |
| Bar - a zase zpět Je pravda že jsem se tady plánoval zdržet delší dobu, medovina chutná, peníze tady očividně tečou proudem ale co se dá dělat. Je potřeba trochu riskovat, dostát svou pověst hazardéra a dělat to co chci. A to je pro tentokrát vrátit se k recepci. Vezmu jednu flašku medoviny od baru, zaplatím a pomalu vyrazím k recepci. Pokud tam někdo čeká, počkám sám až nikdo nebude. Zakryju svou přítomnost a pomalu dorazím až k recepci a položím flašku s medovinou na pult. "Smím Vás pozvat, madam ?" Pousměje se a nakloní hlavu ke straně. Oči zabarvené čistým jantarem, na rtech lehký úsměv, naprosto klidný, bez rozpaků... |
| |
| Nepříjemné setkání v kasinu Otočím se pomalu. S kamenným výrazem v tváři pohlédnu na ten rozesmátý ksycht a potlačím touhu zamáčknout mu nos mezi oči. Zkurvenej hajzl. Posraný výplodek Lilitiny kundy. Druhořadý démon a sviňák, který se zpronevěřil svému poslání. Hovado jedno očouzené. "Divím se, že se tu ještě poflakuješ," zachrčím. "Máš štěstí, že tě tady chrání Vdova, jinak bych tě poslal tam kam patříš, a věřím, že by ti inkarnace trvala rozhodně déle než naposledy ty zkurvený sráči," ze slov odkupuje jed a čirá nenávist. Není v tom vlastně nic osobního. Ale tihle druhořadí démoni, hovada a prasata mi lezou na nervy obecně. Vzpomenu si na slastný okamžik, kdy napsoledy moje těžké boty rozdupávali hlavu toho hajzla o obrubník. Jsem si jist, že i on si vzpomíná. A doufám, že vycouvá, dříve než tomu sráči ublížím... |
| |
| Irena, kasíno a hry sirén vábivé Sem tam usrknu vína a usmívám se. Irena je typický představitel své vrstvy. Klasická manipulátorka využívající každého kousku své nahé kůže, ale hlavně té, která není vidět. Disponuje sexy charismatem, který už století sráží muže do kolen. Je prostě sexy, a hot, a sexy. A flirtuje a svádí, být muž, živý muž, možná bych podlehl svodům této dívky, ale... "Celý život je hra," lehce se pousměji. "Je to jen o tom jaká si nastavíte pravidla a nakolik je chcete dodržovat," držím si ten lehký ironický úsměv, skoro frajírkovský a u žen často rozčilující. "Přistoupím rád na vaši hru, vyberte si, dnes je mou nejsilnější zbraní lahev vína..." zamrkám a oblhlédnu situaci v kasínu. Už se začíná plnit. Pak pohlédnu přímo do Ireniných očích. To rozhodně stojí za to... |
| |
| Oxana Lewis buď nevnímá to jak jsi zamyšlená, nebo nechce vnímat, každopádně se zdá, že sám má plnou hlavu svých starostí, takže k tvému pokoji dojdete poměrně v poklidu. Otevře ti dveře, galantně tě nechá vstoupit a pak za sebou zavře a následně se o dveře opře. Znám tě moc dobře děvočka, celou cestu jsi přemýšlela nad zakázkou která mě sem přivedla, měl bych se cíti uražen, že mi nevěnuješ pozornost. Inu pravda je taková....že musíš počkat, já sám toho víc nevím, jen to, že to bude stát za to a teď mi řekni....co máš společného s Hoaldem? V jeho očích se usadí ledová tvrdost, už si tě neprohlíží s výrazem mlsného kocoura, je to pohled dravce, takový pohled, který dobře znáš, je i ve tvých očích . |
| |
| Nathaniel U recepce je v tuto dobu klid, žádný nový návštěvník, nikdo kdo by potřeboval nějaké informace, Vdova něco zapisuje do hotelového počítače , zdá se zabraná do práce, ale přesto zvedne hlavu přesně v okamžiku kdy staneš před ní a ještě před tím než promluvíš, upře na tebe svůj legendární pohled a soustředěně tě vyslechne. Chvíli tiše sleduje lahev, pak tebe, v očích se ji mihne drobná jiskřička pobavení, děkuji Vám pame Soth, je to od Vás milé, ale bohužel musím odmítnout, jistě by bylo značně neprofesionální kdybych vítala případné návštěvníky a u toho popíjela. Jistě si muž Vašich kvalit najde vhodnou společnost se kterou tento lahodný nápoj vypijete. Oplatí ti sebejistý pohled a tentokrát ho doplní nepatrným úsměvem. |
| |
| Asmodeus Chlápek se na tebe drze zašklebí, je mu jasné, že by jsi ho nejraději srazil k zemi přímo na místě, ale nemůžeš, takže se naparuje jak kohot já se nepoflakuju, ty jsi možná tady a možná, říkám jen možná, jsi na tom lépe než já, ale víš úplný kulový o tom co se chystá, takže já tady teď chvíli budu, obhlédnu zdejší prcinky, zahraju si, možná vyzkouším arénu a počkám, až mi přinesou zakázku rovnou sem, do Purpurové knihy. Pak od tebe kousek odstoupí a přidá další drzej škleb, hele ta holka od baru co se kolem tebe motá, myslíš, že by dala i mě? A s chcechtáním má v úmyslu odejít a nechat tě pro tuto chvíli napokoji. |
| |
| William Musím uznat, že na Williamovi je nejspíš nejpřitažlivější ta jeho aura nedostupnosti, lehké nadřazenosti a vyzývavé ironie, to vše dohromady dělá z jeho osoby velmi svůdnou kořits...pokud bych byla lovcem. I když, proti troše zábavy jsem nikdy neprotestovala, práce je práce, ale každý si zaslouží odreagování a někdy je fajn narazit na silného protivníka, což William je, nebo se alespoň tak tváří. Smyslný, sexy a...nedostupný. Pravidla? V mé práci jsou nejspíš jiná pravidla než je běžné, každý má nebo by měl mít, nastavené svoje meze, svoje pravidla, která ostatním nemusí vyhovovat, ale jemu samotnému ano a tak to mám i já. Opět upiji ze sklenky a zachytím jeho upřený pohled, rty mi zvlní pomalý úsměv, takže má hra? Nu to mi dávate velké možnosti, jsem pro dopít to skvělé víno a jít se třeba podívat na ruletu? |
| |
| V apartmá ,,Tos tedy rychle otočil," usměji se uvolněně, navzdory jeho přísnému tónu. ,,Tak to si počkám, co se z toho tvého tajnůskářství nakonec vyklube...Hoald...dal mi jasnou zakázku, kterou dle instrukcí mí lidé vyplnili," hovořím, sundám si lehký pléd, odložím ho a přičichnu ke květinám od Hoalda, které stojí na stolku v první místnosti hned za předsíní. Blaženě vydechnu vůni květin a otočím se zpět. ,,Půjdeš dál, nebo se budeme dohadovat o tom, kdo nasírá Hoalda?" Jen co dořeknu, služba za dveřmi se ohlásí s vínem. Zřejmě to nebyli jediní, s kým měl Hoald nějaké problémy... |
| |
| Bar a někam dál Tommy Takže podobné plány? Co jsi? Znova si svého společníka zkoumavě prohlédnu. Nejspíš mě bude pronásledovat celý večer. Ale co, alespoň se nebudu nudit. Celou dobu jeho monologu přikyvuji. Odpočinout? Že by po něm někdo šel? Musím se pak podívat do knihy. Po chvilce ticha které zavládne se odhodlám mu opět odpovědět. "Ani jedno. Chodím sem často, ale mít to tu v malíku je něco, co se povede snad jen pijavicím." ušklíbnu se. "Zápasy v aréně, ano. Občas tam zajdu něco málo si přyvydělat jako bookmaker." pokrčím ledabyle rameny. "Dlouho jsem tam ale nebyla. Nevím jestli tam zápasí stále stejná parta nebo je Vdova obnovila. Mimochodem, jsem Foxy," znova se napiju ze své sklenice. |
| |
| Pohrdlivě si odfrknu, když poslouchám jeho kecy. Je mi z něho na blití a uvažuju, co by na to řekla Vdova kdybych tomu parchantovi nablil na boty. Asi by se jí to moc nelíbilo. Mohl by mu na boty nablít taky někdo jiný. Zymslím se ze zlomyslným úšklebkem, takový malý posednutí. Neblije nikdo jak posednutej. ani vožralej. Možná vožralej démon. Možná. Uchechtnu se a může to být stejně tak na mé myšlenky jako na jeho dotaz. "Mám obavu, že by ti urvala koule, kdybys to zkusil, a mám obavu, že to už by si přišel o všechno," dodám s ledovým úsměvem a jdu si pro další pivo. Tenhle humusák mi za to, abych ho složil netsojí. Ani za ty problémy. Možná bych ho mohl vytáhnout do arény, možná bych mu tam mohl rozbít pořádně vořechy a hlavu. Možná... Možná bych mohl zavolat exorcistu... U baru dostávám pivo a na rtech se mi objevil škleb, který by někdo mohl nazvat úsměvem. Ta myšlenka se mi líbí čím dál tím více.... |
| |
| soukromá zpráva od Černá vdova pro Chvíli váhá, zkoumavě si tě prohlíží, ale pak se odlepí ode dveří a usadí se u pohodlného stolku, počká až převezmeš víno ,ale stále tě pozoruje, pak si z rukávu smete imaginární smítko zatím co pronáší, Hoald je v tuto chvíli už mrtvý, a pokud jde o to co se má zapat do knihy, jde o něco hodně velkého, za chvíli se do Neutralisu začnou stahovat všechny tvorové co sem mají přístup. Myslím, že tentokrát ani vdova netuší jak velké to bude. Rozhlédne se po pokoji a pohledem zalétne i k posteli, a co jinak, stále svádíš raději ženy než chlapi? Nemáš chuť na změnu? //Jelikož jste na pokoji, tak šeptem . |
| |
| Asmodeus Chvíli na tebe přemýšlivě kouká, ano ON a přemýšlivě, už to by tě mělo zarazit. Hele být to jiná doba, zkusil bych to, nemyslím, že by se bránila a kdyby ano, pro mě líp, není sladšího vítězství než když zlomíš odpor, ale teď se chystá něco mnohem většího, něco o čem nejspíš ani Vdova nemá úplné tušení, takže hrátky až pak. Hodí do sebe panáka a ještě jednou si tě prohlédne od hlavy až k patě, budu tady, pokd by jsi náhodou zatoužil po splečnosti. Pak se odporně rozchcechtá a odkráčí někam do útrob kasína, zatím co ty můžeš přemýšlet, pokud chceš o tom co se vlastně chystá . Zdá se ti to, nebo ti po zádech přeběhl mráz? |
| |
| Všichni Ať už jste u baru, v kasínu či na pokoji, nikomu z vás nemůže ujít podivné napětí. Ti co nejsou lidmi to cítí ještě pronikavěji, něco se děje, něco hodně velkého, ale co? Do Neutralisu vstupuje víc a víc lidí , tedy spíš tvorů, lidí je málo, jen pár jich ví o tomto místě i o existenci upírů, démonů, vlkodlaků a spoustu jiné havěti. Černá Vdova stojí na svém místě, zapisje, ubytovává, přesto je znát na její tváři lehké napětí, pak se vedle ní, ano za recepčním pultíkem objeví mužská postava, pohledná tvář, skoro dva metry vysoká svalnatá postava Zobrazit SPOILER , jen podivný zvláštní pohled.Neý vdova stačí sáhnout k pasu pro smrtící dýku, on se začne měnit v démona Zobrazit SPOILER , jeho pařát začne drtit křehké zápěstí vdovy, když promlouvá hlasitě a srozumitelně pro všechny kdo jsou přítomni.Já Malphas,Velký a mocný předseda pekla; mám pod sebou 40 legií démonů; stavím domy, paláce, vysoké věže; srovnávám se zemí domy nepřátel a ničím jejich bídné životy, zde na žádost svého pána, do Purpurové knihy zapisuji zakázku na všechny padlé anděli. Kdo jich prokazatelně zahubí nejvíce, ten bude odměněn dle svého nejtoužebnějšího přání. S těmi slovy pustí ruku vdovy, v knize se jako zázrakem objeví zápis a Malphas zmizí. |
| |
| Bar Foxy "Zajímavá přezdívka. Tommy," okamžitě navážu na její představení se a přikývnu na její odpovědi. Takže nová banda? Že bych si přivydělal? Jestli mě tedy vdova vezme... Co tam má asi za machry? Zoubky, lidi, vlky?? "Tomu se dá i věřit. Já jsem tu prvně, ale když jsem viděl naší paní hostitelku, byl jsem mile překvapen. Neřekl bych, že by to byla ta tvrdá žena, co zakroutí krkem každému, kdo sejí protiví. A že je velice známá všude po okolí..." uchechtnu se. Usměji se a ucucnu si Jacka. Dneska bych si mohl oddechnout a jak se zdá, tady slečna mě vůbec nezná díky bohu. No jo, lidé, i když chodí sem, asi nebudou mít takoví přehled. "Tak na příjemně strávený večer?" pozvednu sklenku, ve které se postupně rozpouští led ve světle hnědém nápoji k přiťuknutí. |
| |
 | Recepce S podivným pocitem vejdu do hotelu a ocitnu se v nádherné hale. Dojdu k recepci, když zahlédnu démona. Na očích mám stále černé brýle s tmavými sklíčky, a tak můj zděšený výraz nejde vidět. Jako by nic upřu svůj pohled na Černou vdovu.,,Přála bych si jeden pokoj prozatím na čtyři noci. Ještě nevím, jak dlouho se tu zdržím" promluvím na ní chladným hlasem. ,,A se vstupem do kasína, prosím." Na tváři se mi objeví cosi jako úsměv. Přemýšlím nad slovy démona. Proč bych měla hubit padlé anděly? Jediné, co teď chci, je trocha odpočinku po těch dnech plných lovení. ,,Pravidla? Ovšem že je znám,"dodám po chvíli a tajemně se usměju. Natáhnu ruku pro klíč od pokoje, mezitím se trochu opírám o pult recepce. Z rukou pustím svůj černý kufr na kolečka. |
| |
| Audrey Beauvilliers Vdova ještě stále trochu rozhozena vystoupením démona, na tebe upře svůj pověstný pohled, chvíli tě beze slov prohlíží než promluví hlasem, který dokáže na kolena dostat smrtelníka a ostatní tvory alespoň omámit. Vítejte slečno, bude nám potěšení z Vaší návštěvy, kasíno je dvě patra pod zení přístupné výtahem z haly, máte samozřejmě neomezený přístup. Pravdila platí ve všech prostorách Neutralisu, příjemný pobyt. Podá ti klíč od pokoje a po tvém boku se postaví milá pokojská, která ti nabídne doprovod.Pak už se Vdova věnuje své práci. |
| |
| Recepce, pokoj a kasíno Z jejího hlasu se mi zatočí hlava a přejede mi mráz po zádech. Mluví hlasem hebkým jako samet, ale zároveň je v něm něco, co mi pomotává myšlenky. Pro jistotu ustoupím o krok dozadu, vezmu do rukou kufr a následuji pokojskou. Jakmile dojdu do pokoje, spokojeně si oddechnu.,,Děkuju. Už můžete jít."Pokývnu hlavou směrem k pokojské a mile se na ní usměju. Zavřu dveře pokoje a mezitím si sundám z očí brýle a položím je na stolek. Stáhnu ze sebe svetr, díky čemuž jdou lépe vidět mé tmavě rudé šaty s větším výstřihem. Protáhnu se a popadnu svou menší černou kabelku. Vyjdu z pokoje a zamířím zpátky do haly, kde nastoupím do výtahu a sjedu dolů do kasína. |
| |
| Bar a zpátky na recepci Tommy, Vdova "Neřekla bych, že Vdova je ten typ ženy, která zabíjí protože se jí dotyčný nelíbí." Otočím se a pohled zabodnu do ženy za recepcí. Není pochyb o tom, že moc dobře ví, o kom mluvíme. Její pohledná tvář je stejná jako vždy. Dnes je však něco jinak. Něco visí ve vzduchu a Vdova to vnímá víc než kdokoliv jiný. Ačkoliv to na sobě nedává znát, jisté napětí, které skrývá mi neunikne. Pohledem se vrátím ke svému společníkovi "Neutralis, je jako Švýcarsko." pokrčím rameny. "Vdova tenhle status udržuje. Pokud neporušíš pravidla, není důvod se jí bát." Dopiju své pití a poloím na sklenici dlaň. Dneska budu pít až při zábavě v kasinu. "K sakru," zašeptám, když démon domluví a zmizí. Před očima mám výjev na který do smrti nezapomenu. Části těl, roztrhané a rozházené po celé místnosti a všude spousta krve. Mohla bych to zvrátit. Mohla bych je mít zpátky. Živé. "Musím jít," zamumlám nepřítomně k Tommymu a seskočím z barové židle. Nevnímám jestli za mnou jde nebo ne. Kasíno se ruší. Zamířím přímo k recepci. Nahnu se přes pultík a jsem majitelce "Švýcarska" blíž než kdy předtím. "Potřebuji informace, kde nebo u koho jsou k dostání?" Ví o čem mluvím. S padlými anděly jsem se ještě nesetkala, měla bych vědět jak na ně dřív, než se vydám je hledat. |
| |
| Foxy Vdova jen pozvedne oči od listin na stole, bez jediné otázky pronese jediné jméno. Asmodeus Je ti jasné, že to je jméno toho, kdo ti podá informace, pokud budeš mít štěstí. |
| |
| Bar Foxy, Vdova To pití mi nějak přestávalo chutnat a bylo to asi tím štiplavím, co se mi zarývalo do nosu. Hrnulo se sem více a více tvorů, včetně lidí, zoubků i vlků. Ale tohle bylo o něčem jiném... Dokonce i na tváři nají hostitelky bylo vidět, jak se něco snaží zakrýt. Co si nejsem úplně jist, možná nervozita? "No popravdě bych jí netipoval na ženu, která by dokázala vzít život obecně," pokrčím rameny, dopiju zbytek obsahu sklenky a pak se prudce otočím, když mne do rypáku vrazí pach síry a... něčeho. Démon? Tady?! No jistě... Kde jinde? Vyhlásí si lov na padlé anděli za tučnou odměnu, navíc drží vdovu pevně za předloktí. A ona neudělá nic... Nic? Vážně? Čekal jsem, že se po té obludě vrhne a ono prd. Ale tak rychle jak se tam ten ksicht objevil, tak rychle zmizel. A já tomu ale nehodlal dávat nějakou větší váhu... Dnešek jsem si chtěl hlavně užít a nejlépe v příjemné dámské společnosti. Jen přikývnu rudovlásce když zakleje, zvedne se z barovky a odebere se k odchodu. Asi dnes nemám štěstí, nebo se jen málo snažím. Musím si počíhat na tu na mém patře... Kdepak asi je? V casinu? Tak dáme taktický přesun? A nebo co třeba samotnou vdovu? Jak asi vypadá ta její krásná tvářička pod maskou? Počkal jsem si, až se rudovláska vzdálila od recepce a pak jsem si to loudavým krokem namířil na její místo a věnoval Černé milí úsměv. "Rušná noc?" nakloním hlavu ke straně. |
| |
| To radši kudlu v prdeli," zavrčím, vezmu pivo a rozhodnu se změnit lokál- nebo aspoň patro. A tak se vydám tam, kde je recepce a to moje dlouhonohý kotě, co bych jí rád dneska vošoustal. I když při vzpomínce na ten černej ksycht ztrácím chutě. Ovládnu si a neodplivnu si. Vystoupím z výtahu a koukám, že bylo vcelku živo. Je to tady jako by do těch lidiček jeden střelil. Lítaj jako by se zbláznili. Vdova je lehce povadlá, něco s emuselo stát. Nasaju vzduch a syknu. Na tváři se objeví škleb... ..hmmm někdo z našich.... |
| |
| Všichni Démon zmizel, ale tíseň je stále ve vzduchu, k recepci přichází Asmodeus, ale v zápětí za ním i jeho černý přítel který okamžitě přijímá nabídku na lov padlých andělů s tím., že ví o tom, že právě Asmodeus je jedním z nich. Trochu provokativně se zašklebí na vdovu, na všechny okolo a pak přímo na Asmodeuse, takže tvá chvíle konečně přišla, konečně se rozhodli, že ti nakopou prdel a já se na to moc těším, nic mi neudělá větší radost než tě zprovodit ze světa. I přes přísná pravdila udělá výhružný krok přímo k Asmodeusovi..... |
| |
| Neutralis- recepce Sleduji skrz černé brýle toho černýho parchanta. Na rtech mi zamrzl úsměv, chcete-li škleb. Stojím vzpřímeně a i tento hromotluk proti mne vypadá malý. Ne velikostí těla, ale tím co šíří kolem sebe. "Sráči," usměji se, když si nakročí a udělám to samé. Když se na mne vrhne s nožem v ruce, který temně plane čepelí opět se usměji. JHednoduše, jako by byl dítě mu nastavím předloktí a ránu, očím smrtelníků rozmazanou- ale tady je , kurva, přece minimum smrtelníků- a opět se zašklebím. Pak napřáhnu druhou ruku a chytnu černocha za ohryzek. Držím ho na délku paže, a pak ho postupně začnu zvedat. Stále se tak příšerně šklebící vyrazím černé plamenné ostří z jeho hnáty a začnu tlačit na jeho hrudník. Pomalu, metodicky. Pak škubnu rukou na jeho krku a vyrvu mu krkavici. V prosudu pdivně černé krve se zhroutí k zemi a lape po vzduchu., Být to smrtelník, tak už nežije, ale on se snaží zvednout. "Dnes zemřeš démone," zazubím se a dupnu ležící postavě na hlavu. Ta se v záplavě krve a mozku rozletí po podlaze a já si začnu ostentativně otírat podrážku bot do jeho oblečení. Svinstvo. Pak se podívám stále s tímž šklebem na Vdovu. "Stejně zdejší společnost i to posraný kasíno stály za hovno," pokrčím rameny jakoby omluvně. Když Lu vběhne na recepci a vidí se zděšeným výrazem ve tváři co jsem udělal věnuji ji úsměv: !Sorry kotě, vypadá to, že nám to dneska nevyjde..." S tím se seberu a vyrazím k východu, černý kožený kabát podivně pleská ve vzduchu a vznáší se jako blanitá křídla.... |
| |
| Recepce Vdova, Asmodeus Jen Vdově přikývnu a otočím se abych se vydala hledat onoho Asmodea-use, nebo jak se to skloňuje, hledat. Je tam ten chlap jako hora. Následuje divadlo, které končí malým kouskem mozku na mé botě. Trhnu nohou a ten kousek odletí někam opodál. V rychlosti se otočím na Vdovu. "Nech ho jít, stejně po něm půjde celý hotel..." prohodím k ní a rozběhnu se za Asmodeusem. "Hej!" křiknu na něj, když vyjde hlavními dveřmi. "Počkej!" předběhnu ho a napřáhnu paži abych ho zastavila. Je mi jasné, že by mi ji mohl na místě utrhnout, ale i tak to hodlám riskovat. Snad mu dojde, že kdybych ho zabít chtěla, už se o to pokusím. |
| |
| Bar, recepce Sednu si k baru a objednám si drink. Pořád tady cítím zvláštní napětí, a čím jsem tu déle, tím je to napětí větší. Unaveně se napiju a tiše si povzdychnu. Jsem tu kvůli odpočinku a cítím se víc vyčerpaně než předtím. Odkud to jde? Rychle do sebe zbytek pití kopnu a vydám se zpátky k recepci. Naskytne se mi pohled na tělo ležící na zemi, krev rozprsklou všude kolem a kousky mozku na podlaze.,,To je zas den,"zamumlám si pro sebe a ušklíbnu se. Popojdu k recepci a tázavě se podívám na Tommyho a Vdovu. Je mi z toho špatně. Neřeknu kdyby ta krev byla pořádná, krásně rudá s železitou vůní. Ale tahle připomíná černý sliz. |
| |
| Recepce Vdova a zbytek Perný den byl asi nic proti tomu, jakýže to měl štěstí ten, co se válel na zemi. Nebo, alespoň jeho zbytky... A asi tolik k dnešnímu pokusu prohodit pár pěkných slov s naší hostitelkou. Totiž nemyslím si, že by to nechala jen tak. Ta sračka v podobě mozku a krve se tu rozletěla po podlaze a zasáhla nejednoho z nás všech, co tu stáli. Takoví hnus, zkrátka užijte si ten den volna, pak až práce... Ne-e! Trochu znechuceně jsem si prohlédl ty ostatky a čekal, kdo s přítomných vrhne jako první. Kdyby to alespoň vonělo a nesmrdělo jak hnus... Trocha krve ale toto... Jen jsem se znechuceně ušklébl a tak si říkám, že se asi odeberu do toho kasína a nebo se půjdu podívat po nějaké té výhřivce. U recepce se ještě objeví nějaká dívka. Ta, co přišla před chvílí. Jen natáhnu do nosu pach, abych si jí mohl zařadit. Je to potřeba, jeden ví s kým pak mluví. "No a já se asi pomalu odeberu se převléknout... Nemáte to tu jednoduché slečno..." uchechtnu se a nevšímám si toho chlápka, co se chystal odejít. Nevěřím, že mu to vdova nechá projít jen tak, to by pokazilo její pověst. Ale moje starost to není. |
| |
| Všichni kolem recepce Stalo se spousta věcí, ale pro vdovu je hlavní to, že byla porušena pravidla a dotčena neutralita Neutralisu, ještě než Asmodeus dojde ke dveřím, ty se před ním zavřou, jistě nezastavili by ho, ale on není tak hloupý aby nevěděl, že je to práce Vdovy, takže by se měl zastavit. Vdova se dotkne tváře na místě kam ji dopadla kapka hnusu a její legendární hlas dostane mrazivé zabarvení, slabší povahy by mohli přísahat , že se ochladilo i v místnosti. Asmodeusi....já tě zapisuji do Purpurové knihy jako štvance, porušil jsi pohostinost i veškeré zákony Neutralisu, chci tvou hlavu. A i když vím, že zabít tě jde jen velmi, velmi těžko, přesto existuje možnost, otázkou je, zda ji někdo zjistí a najde. S těmito slovy se dveře před Asmodeudem opět otevřou, jistě Vdova nechce aby tě někdo chytal uvnitř Neutralisu, ona rozhodně pravidla neporuší. Pak se otočí na přítomné hosty a nasadí klidnou tvář i když je to nejspíš jen maska, omlouvám se Vám, za to co se zde stalo, ujišťuji Vás, že viník bude potrestán, prosím přijměte dnes večer otevřený účet v místním kasínu jako odškodnění, za prožitý rozruch. |
| |
| RECEPCE Jsem na odchodu, z bot mi ještě trochu odkapává ta sračka, co se dá nazvat mozkem toho tupouna. Když už jsem skoro ve dveřích postaví se mi do cesty ta malá zrzavá. Ušklíbnu se. A teď chceš jako co. Vytáhneš z batohu Kopí Osudu? Grál? Zazubím se. "Uhni maličká," nevypadám na to, že bych chtěl zpomalit. Když už jsem skoro u ní vzpamatuje se Vdova. Dveře se zabouchnou a já si poslechnu zápis do Knihy. Usměju se na Vdovu a pokývnutím hlavy dám na srozuměnou, že chápu. "To zní fér," řeknu a otočím se. Pak, ale ještě jednou otočím hlavu: "Anděl mě odvedl ve vytržení ducha na poušť. Tu jsem spatřil ženu sedící na dravé šelmě nachové barvy, plné rouhavých jmen, o sedmi hlavách a deseti rozích. Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahokamy a perlami; v ruce držela zlatý pohár, plný ohavností a nečistoty svého smilství, a na čele měla napsáno jméno je v něm tajemství: "Babylón veliký, Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi." Viděl jsem tu ženu, zpitou krví svatých a krví Ježíšových svědků. Velice jsem užasl, když jsem ji viděl." usměji se na Vdovu a vyrazím pryč |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR