Nový neznamená hloupý!
hrálo se Denně
od: 01. října 2011 23:58 do: 31. října 2011 21:38
Dobrodružství vedl(a) Balduran
| |
 | Výuková jeskyně pro všechny, kteří jsou tady ať už noví nebo delší dobu a rozkoukávají se. Zaměřená bude především na hru samotnou. |
| |
| * Před dvěma týdny * "Další!" zachrčel trpaslík za přepážkou na imigračním úřadě Andoru, zatímco se zástupem čekatelů prodírala malá, holohlavá postavička zelené barvy. "Tu pán trpaslík!" vzkřikl skřet pisklavým hláskem a zamával nad hlavou plátěným pytlíkem. Přistoupil k přepážce, sáček položil na ní a zadíval se přes pult na trpaslíka. "Váš životopis?" dotázal se fousatý mužík bez zabarvení hlasu, jak už byl jako úředník zvyklý. Skřet se široce usmál a dloubl prstem do sáčku na pultu. Úředník jej vzal štítivě mezi dva prsty a znechuceně rozevřel. Obsah vysypal na stůl, chvíli si ho prohlížel a pak se na skřeta rozkřikl. "Tohle že je životopis? U chlupaté řitě mé prabáby, co to je?! Psí chlupy?" Skřet, zprvu zaskočen, se dal ihned do vysvětlování. "Kolik být, tolik já zim!" Trpaslík nevěřícně zakroutil hlavou a všechno to smetl z přepážky na zem. Pak vrazil skřetovi kalamář s brkem, štos pergamenů a poslal ho ke stolku do kouta sepsat řádnou žádost. Po zjištění, že skřet neumí ani číst ani psát jej vykázal z úřadu. "Věnujte mi pro-" Proslov byl přerušen jakýmsi rozdováděným elfem, který právě vyhrál v kostkách nad orkem, který všechny své kostky snědl ještě než se začalo hrát v domnění, že se jedná o kostky cukru s mravenci, a hypersomnickým hobitem, který právě spokojeně podřimoval. Fousatý byrokrat jej spražil přísným pohledem a pokračoval. "Věnujte mi pozornost! Tady mistr zelený smrad mi právě předložil pytel chlupů s tím, že jde o životopis. Jestli to udělá ještě někdo, udělám si z něj razítko! Životopis má obsahovat něco z vaší minulosti, kde a komu jste se narodili nebo kde jste aspoň vyrostli, kdo vás vychovával, jaké jste měli mládí a co vás dovedlo do současné situace, k současnému povolání. Dále chci v každém dalším životopisu vidět něco o tom jak vůbec vypadáte, ne že bych to neviděl, ale pak vás můžeme snadno dohledat. Takové ty standardní věci jako míra, popřípadě váha, barva vlasů, výška, oblečení, no však si poradíte. Další co by stálo za zmínku je napsat tam něco o své povaze, charakteru, rozebrat vaší psychiku a motivy. V neposlední řadě je dobré zmínit své schopnosti, dovednosti a legitimovat svá kouzla a zbraně. Díky za pozornost a dbejte na to ať to tam všechno je! Pokud ne tak ..." udeří pěstí do pultu, "Razítko!" Čekárna se poté vrátí k normálu, elf v kostkách se spícím hobitem prohraje a od přepážky se ozve další otřepané "Další!" |
| |
| * Před týdnem * "Dej mi ten dopis, ať si ho přečtu než ho pošleš." řekl mladík svému společníkovi, pravděpodobně bratru vzhledem k velké vzhledové podobě, a vytrhl mu z ruky pomuchlaný a umaštěný kousek papíru. Pak začal nahlas číst, nevnímaje okolní lidi. "Milá mamy," obrátil oči k nebi, "Jak můžeš tohle napsat? Mě vyloženě živočišně bolí, když se na to podívám. Milá mamy o, vánocích budem doma. Jak to píšeš? Když něco píšeš, má to být správně po gramatické stránce. Čárky, ty asi nikoho moc nevytrhnou, ale proboha I a Y se ti nemůže plést! Tohle jsou momenty, kdy děkuju za to, že mi mohl fotr zaplatit aspoň základku. Když si nejsi pravopisem jistý, existuje takový moudrý kouzelník jménem Microsoft Word, který to po tobě hned kontroluje a i opravuje. Pak jsou ještě kouzelníci jako Chrome, OpenOffice a nebo různí internetoví plugináři, ale ti jsou už mocní o něco méně, ti tu chybu pouze podtrhnou." Na chvíli se odmlčí, pročítá další část dopisu, ale brzy se zase na svého, již lehce ublíženého, bratra rozkřikne. "Proč místo kde jsme nepodtrhneš? Přece vždycky, když něco píšeš, máš jako první napsat, kde jsi a podtrženě. Teď jsme U hostince Opičího krále, chápeš? No další. Když si něco myslíš, piš to kurzívou a odděleně od ostatního textu. Na nový řádek a ještě třeba oddělené na začátku i na konci pomlčkou nebo třemi tečkami, pro přehlednost. ... Můj bratr pěkný blbec. ... , kapíruješ?" Druhý z bratrů pokýval hlavou a poškrábal se na temeni. Chvíli zíral do dopisu a nakonec se zeptal. "A co, když chci něco říct?" "Tak to napíšeš tučně, na nový řádek a do uvozovek ještě nejlépe. Takhle se tu píše, tady v Andoru, to není jako u nás v Blogu, jasné?" Bratr na slova svého sourozence odpověděl přihlouplým úsměvem. "Tak teď bychom to měli poslat, ale nikde tu není schránka ani pošta. Vypravěč se nám o ní nezmínil, pro nás tedy neexistuje a ani si jí nemůžeme vymyslet." Když se však starší z bratrů otočil, spatřil zrovna kurýra, který doručoval dopis jednomu z obchodníků na nedalekém trhu. S hlasitým voláním se za ním rozeběhl, aby mu předal dopis rodičům. Poučení: Lokace se píší podtrženě a na začátku příspěvku. Myšlenky se píší kurzívou a jasně odděleny od ostatního textu. Řeč se se píše tučně, oddělená uvozovkami. O čem se PJ nezmíní, to teoreticky neexistuje. Samozřejmě, že když nepopíše hospodu a zaměří se spíš na osazenstvo, neznamená to, že tam nejsou stoly, židle, osvětlení a tak dál. Spíše je na mysli to, aby si hráč doslova nevymýšlel podle svého, protože on ani jeho postava neznají všechny detaily PJova světa. To samé platí pro boj a komunikaci s NPC charaktery. |
| |
| Wassertown - Přístavní město na jihu Andoru "Ryby! Čerstvé ryby!" křičel postarší přihrblý obchodník s rybami v povážlivě nachýleném stánku, který z druhé strany zády podpírala jeho štrikující manželka. Její produkty byly ke koupi, stejně jako úlovky jejího muže. Ryby byly asi skutečně čerstvé, lidé se čas od času zastavili a jednu či dvě zakoupili. Zrovna na palubu lodi "Utopený kocour" přirazil můstek a tak jste mohli i se svými zavazadly pohodlně sejít na pevninu. Byl to zvláštní pocit, po měsíci člověk uvykne onomu typickému houpavému pohybu a najednou stane na pevné zemi, chvílemi jste měli pocit, že padáte. Po pár krocích se to zlepšilo, u dveří hospody "Pod Rackem" už to bylo snesitelné. Dveře se do široka rozletěly a vyběhla ven skupina tří trpaslíků, každý z nich v ruce třímal dva korbele piva a za nimi se vypotácel z hostince muž ve značně "společensky unaveném" stavu. Chvíli se malátně komíhal ve dveřích, až se nakonec s břinknutím svého meče o dlažbu svalil stranou. Trpaslíci si vesele přiťukli, jeden korbel do sebe obrátili, druhý si vylili na hlavu a vesele pelášili do protější hospody "Protržená Čepice". Život zde bude skutečně zábavný pokud zde lze nalézt opilé lidi už v devět hodin ráno. Uprostřed přístavního náměstí, pod velikou palmou seděl potulný muzikant, hrál na flétnu veselou melodii, která gradovala souběžně se zkracující se vzdáleností skupinky trpaslíků a zmíněné hospody. Hned vedle muzikanta se skvěla velká dřevěná nástěnka a na ní se v mírném přímořském větru třepetaly různě velké papíry. Jeden se utrhl a odletěl směrem do moře. Když trpaslíci dorazili ke svému cíli, muzikant hrát přestal, zvedl se a odešel do stejného podniku. Z levého cípu přístavu se ozval rachot a křik. Převrhl se vykládací jeřáb a dobrý tucet lidí okolo pobíhal, každý zuřivě gestikuloval, překřikovali se jeden přes druhého a častovali se všemožnými výrazy. Několik krabic se rozbilo, sudy obsahující rum a kořalku praskly, všechno se to rozlilo po dlažbě. Jeden z námořníků nevydržel takové plýtvání, padl na kolena a jal se alkohol lízat a chlemtat přímo ze země. Jak smutné, že zbylých jedenáct následovalo jeho příkladu. Z loděnic podél první ulice se ozývalo neustávající hladové chroustání pil, rejdaři narychlo dojednávali přepravní smlouvy, ze skladišť se ozývalo sténání dělníků a dokařů, hospody lomozily veselostí a prostitutky odcházely spát. Typický obrázek přístavního města. |
| |
 | Před hospodou "Pod rackem" Vysoký půlelf zachumlaný do šedého pláště se přestane klátit ze strany na stranu, protože si právě sedl, znova se postaví, a opatrně se rozhlédne kolem sebe. "No tak konečně jsme dorazili," řekl ostatním a zablýskly se jeho šedé oči, "a konečně stojíme na něčem co se pod náma celou dobu nehoupe...." Trochu rozhrnul plášť a objevila se pod ním tmavězelená tunika přepásaná koženým opaskem, kalhoty a boty - ať už z jakéhokoliv důvodu - byly tmavě hnědé, vzhledem k tomu, že nesmrděly, tak i relativně čisté.... Vtipná skupinka lidí, je fajn, že jsme se seznámili na té kocábce, pomyslel si Saero |
| |
 | Před hospodou "Pod rackem" Konečně zase pevná zem. Hned jakmile loď přirazí k molu a po můstku začnou vystupovat lidi, vezmu si to málo ze svého majetku co mám.......tedá né že bych toho moc potřebovala....... a propluju spolu s davem na pevninu. Pár chvil se cítím trošku malátně až se dokonce trošku zamotám jak se se mnou rozhoupe celá zem. Zatřesu hlavou abych si jí pročistila a znovu nabudu ztracenou rovnováhu a jistotu pevné opory. Kápi svého tmavě zeleného pláště si stáhnu hlouběji do tváře a rozhlédnu se kolem sebe. Neuvěřitelné jak tolik lidí může žít na jednom místě....nemluvě o ostatních rasách kteří se jak vidno lidským zvyklostem a zákonům podřizují. Mé elfské uši nedokážou od sebe rozeznat tu obrouvskou škálu zvuků a proto sebou házím hlavou sem a tam. Ze zamyšlení mě vytrhne hlas nějakého člověka. Ohlédnu se směrem kterým hlas přicházel a poznám v něm jednoho ze společných cestujících. Zašklebím se a odpovím: "Dáváš najevo své slabosti, informuješ nás o tom jak nesnášíš cestování po vodě a nebo jen tak nesmyslně blábolíš jak je zvykem tvých lidí??" A otočím se k němu zády jako by tím celá konverzace skončila. Ovšem v duchu s ním musím souhlasit......sem taky ráda že sem se z té nudné lodi dostala. Opět se k němu otočím čelem a mírně zaujatým hlasem řeknu: "Promiň. Ale ňák mi vypadlo jak že se to vlastně jmenuješ?" |
| |
| Stále Pod rackem Shodil jsem svou kapuci dozadu, odkryla mé dlouhé kaštanové vlasy a uši, které sice byly špičaté, ale na elfa příliš krátké. Pohlédnu jí do tváře Tak, to teda mým zvykem není. Druhá otázka však byla vlídnější. Zdvořile odpovídám: "Saero k Vaším službám, madam. Jak Vám mohu říkat?" |
| |
| Ještě pořád a stále "Pod Rackem" Takže Saero? Prohlédnu si ho od hlavy k patě a silou vůle se donutím neusmát. Vypadá jako člověk....jeho postava z části i hlas...nebyýt těch uší které ho prozrazují kdekdo by si ho spletl. Trpělivě poslouchám a náhle se rozesměju: "Tys mi opravdu řekl madam? A k vašim službám" Pořád je jasný den, moje na světlo citlivé oči mi to stále a bolestivě připomínají ale i přesto si kápi posunu trošku dozadu a odkryji z části svoji tvář. Znovu se usměju ale tentokrát smutně: "Ještě sem nepotkala nikoho kdo by vítal Drowa nebo mu dokonce nabízel své služby." "Nejsme vítaní dokonce ani mezi skřety ani u nejhoší spodiny jakékoliv rasy." Znovu si kápi stáhnu hluboko do obličeje. Protáhnu se a zkontroluji oba meče připevněné na zádech. Můžeš mi říkat Vierno jestli chceš. Přestanu si ho nadále všímat a znovu svoji pozornost směřím na svoje okolí. |
| |
| "Krásné jméno," odpovím s klidným hlasem. "Jak vidím máš dvě zbraně. Každý kdo dokáže s párem zbraní dobře zacházet zasluhuje respekt," řeknu a zlehka se ukloním. Na to, že je to Drowka, je docela přívětivá.... hm... uvidíme. "Každopádně, Temní elfové jsou mistři prakticky ve všem. A ta léta co se procházím po světě mě naučila, že ne každý je takový jakým se zdá být." Na chvíli se odmlčím. "Proč se tedy bát? Většina lidí... a jiných ras... se bojí toho co nezná, já rád poznávám." |
| |
 | Za hospodou Pod Rackem Neměl jsem si dávat to hovězí. Potom co naprosto vyvhrnu obsah svého žaludku začnu si prohlížet svůj oděv kvůli skvrnám. Shrnutí: boty jsou stále hnědé, kalhoty černé, poznámka koupit nové, tyhle se zařezávají ale taky mohou být kožené jen o malinko volnější. Dále tunika bez ůhony, červená jako krev, a máme tu tabard. Kruci, doufám že tu není žádný starší Arterán. Tabard, jindy stříbrný s černou výšivkou byl potřísněný zvratky, přesně doprostřed tak že helma není vidět. Začnu se utírat trávou a hadříkem který si namočím v sudu na dešťovou vodu. Po umytí se před hospodu. Před hospodou Pod Rackem. Již rovně jakosprávný Arterán dojdu ke skupince, je tam také ta drowka a půlelf, o tom vím až teď. Hmmm, musím si koupit nějakou zbraň a ta drowka by mě mohla později naučit něco užitečného a ten půlelf vypadá podajně, jak ta ho zpracovává. Musím zjistit jak se jmenují. Díky Artere za tvůj dar. Ilter se začne usmívat ve svém úsměvu známém jako Žraločák. |
| |
 | Před hospodou "Pod rackem" Loď doplula a já čekám až většina lidí opustí loď a já budu moc v klidu jít. Můj pobledlý šedivý plášť se s pohybuje ve větru, nasadím si vysoký klobouk. Konečně pevná zem pod nohama S touto myšlenkou vystupuji z lodi, chvilku se rozhlížím a poté vidím podivnou skupinku tří osob podivného složení ras. Tu drowku jsem viděl už na lodi, hmm...možná bych se jich moch optat zda to ve městě znají lépe než já Se zapíchnutí hole do země se vydávám směrem k nim. |
| |
| Před hospodou "Pod rackem" Saerův hlas mě donutí se k němu znovu otočit. Pobaveně odpovim: "Je pravda že temní elfové sou mistři co se boje týče" "Ale jejich největší síla spočívá v intrikách, lsti a boje ze zálohy." Na chvilku se odmlčim.... "Ano...dalo by se říct že v těhle věcech moje rasa vyniká" Pouze silou vůle se donutim nahlas nerozesmát. Znovu si poupravim svůj první názor na tohohle zásadového půl-elfa. "A to je právě ten problém." "Zlá pověst mého lidu je dá se říct celkem proslulá" "Jednou za čas potkám člověka bez předsudků nebo jiného projevu nepřátelsví podloženém na pověstech a zprávách......ale ten člověk je buď hluchý nebo blázen" Založím si ruce na prsou a zavřu oči. Potom tiše promluvim: "Nikdy by mě nenapadlo že skončím v nějakém zpropadeném a naprosto nedůležitém lidkém městě." Znovu oči otevřu, ruce založim v bok a pevným hlasem řeknu: "Nevím jaký je účel tvé cesty a proč si tady." "Tohle město není nic moc..." Trvdě dupnu levou nohou do země a pravou ruku sevřu v pěst. "A ve jménu Lloth, dlouho se tu ani zdržet nehodlám." |
| |
| Před hospodou "Pod rackem" Jdu ke skupině a měl jsem v plánu oslovit skupinu lidí a zeptat se kudy pryč když v tom Drowka dupla levou nohou a promluvila. Nedá mi to a elfským klidným hlasem promluvím. "Ani by mě nenapadalo že v tomto veselém městě je někdo kdo vyznává Pavoučí královnu" Zadívám se na Drowku a poté mluvím lidskou řečí dál. "To však není důvod proč jsem se vás rozhodl oslovit, nevíte někdo kudy se z tohoto města mohu dostat?" |
| |
| U skupinky elfů před hospodou Pod Racekem Otočím se na skupinku a spustím: Zdravím vás milý poutníci. Jmenuji se Ilter a jsem služebník Artera. Nevíte kde bych mohl najít skupinu která by mi pomohla v mém poslání? Usměji se a pozvednu jedno (levé) občí. |
| |
| Stále a pořád vždy a všude..... no prostě Pod rackem Usměji se nad vpádem dvou lidí do tříčtvrtěelfského rozhovoru... žeby.... no nebylo by od věci vyrazit na cestu i jinak než sám, byli bychom ovšem zajímavá sebranka... Lehce sarkastickým hlasem:"Dobré ráno, pánové," pousměji se. "Jak krásné, že jste se zapojili do rozhovoru, aniž byste se představili." Již zcela normálním hlasem: "Každopádně souhlasím s tím, že tady nemá smysl trčet jako kůly v plotě. Cestu ven jsem zatím nehledal, ale neměl by být problém nějákou najit - hospodský bude určitě znát cestu, a možná vědět i pár zajímavých věcí." Obrátím se k postavě v tabardu: "To jestli vám někdo může, nebo bude chtít pomoct s posláním, záleží na vašem poslání, nemá tedy smysl pokládat tuto otázku bez toho, že byste zmínil o jaké poslání jde.... pokud tedy nejste obklopen vyznavači Artera..." S lehce ironickým podtónem pokračuji: "Což, pokud se šeredně nemýlím, nejste." |
| |
| U skupinky Prohrábnu si své tmavě blonďaté vlasy aby mi opět stály a přu své modré oči na půlelfa. Omluvte mé nevychované způsoby posldních 10 let jsem strávil v chrámu a jen s pár lidmi. Jak jsem říkal jmenuji se Ilter a mé poslání spočívá v tom že musím zachránit kohokoliv, sehnat 1000zlatých a získat si reputaci tak aby se o mých činech dozvěděli mí mistři. Po splnění těchto podmínek se stanu plnohodnotným paladinem mého řádu. A že jsem tak smělý, jak se vlastně všichni co jste tady jmenujete a co tu děláte? Ten půlelf je ostřejší než jsem si myslel, ten se bude hodit, musím ho nějak přesvědčit aby šel se mnou. |
| |
| Stále a pouze, krátce a dlouze Pod rackem Kývnu hlavou a rozvážně začnu: "Jmenuji se Saero, desetiletí se již toulám po světě, hledám vědomosti." Podívám se Ilterovi přímo do oči:"Slávu nehledám, ale cestou, kterou kráčím, může přijít. Ostatně jakou cestou jdu, je celkem jedno, takže pokud by si někdo přál, mohu cestovat s ním." |
| |
| Před Pod Rackem Hmm, to zní zájimavě, navrhuji zajít do hospody a poslechnout si o vás něco víc. Rozhlédnu se po skupince po náznacích zájmu. |
| |
| Eeeech....že by stále u hospody "Pod rackem"? Ostře se otočim na nového příchozího a podezřívavě po něm šlehnu pohledem. "Odkud ty můžeš znát pavoučí královnu člověče." Ušklíbnu se: "Jo....tak na tuhle otázku bych taky chtěla znát odpověď." [b"]Čím dříve se dostanu z tohohle.......oni tomu říkaj město....tím lépe."[/b] Zrovna sem chtěla pokračovat ale musela sem se otočit k dalšímu člověku. Zkoumavě si ho prohlédnu a když nás osloví slovy: "Zdravím vás milý poutníci......" ......mám tendenci hlasitě se rozchcechtat a válet se přitom po zemi. Naštěstí se slova ujme Sareo a já se při jeho slovech jen neurčitě usmívám a přikivuju hlavou. Snažim se pořád držet vážnou tvář....proč ten Ilter nebo jak se to jmenuje mluví tak legračně? Při slově poslání zvědavě naklonim hlavu na stranu a zbystřim. V tom mi zamrzne úsměv na tváři a čelist spadne až na zem. S otevřenou pusou zírám a nedostává se mi dechu. Paladin......panebože to snad není pravda...... paladin. Tenhle den už snad nemůže být horší......i když.....nevypadá to že by mě chtěl něco udělat. Dokonce u něho nevidím ani žádnou zbraň. Trošku se uvolnim ale ruce si znovu založím na prsou....čím blíže je budu mít k jílcům mých mečů.....tím lépe. Potom naprosto bez zájmu projdu kolem všech přítomných a šinu si to rázným krokem k hospodě a cestou kolem Iltera utrousim: "Souhlasím s tebou ale......máš nějaké peníze nebo čekáš že za sebe budu platit sama?" |
| |
| Na cestě k Rackovi Otočím se za rázně vykračující ženou temnot a vykročím: Peníze mám, milá drowko. Doufám že se mě nebojíš. |
| |
| Před hospodou Přicestě do hospody sem k Ilterovi stále otočená zády i přesto že na mě začal mluvit. Když skončí usylší jenom můj zlomyslný smích. |
| |
| Pod rackem? Rázně vykročím ve směru, kterým kráčí Vierna. Směrem k Ilterovi utrousím: "Opravdu nemístná otázka, kdo by se bál neozbrojeného paladina..." Viernu doženu a držím se dva kroky za ní. |
| |
| Konečně na cestě do hospody Chvilku stojím a poslouchám "Mnohé věci jsou my známy, všichni lidé nejsou stejný" Chvilku sleduju reakce... drowka o mou odpověď celkem ztratila zájem poté co se ten paladin zmínil co je "Souhlasím pojďme do hospod..emm..Pod racekem neklame li mě zrak, mnohým lidem korbel piva určitě přinese lepší náladu k hovoření" |
| |
| Po cestě Hmm, takže čaroděj člověk toho moc nenapovídá, ten má něco za lubem. Drowka je klasická, jen by mě zájímalo proč je tady. Ten jak se jmenuje... Jo, Saero s ní drží. Má dobrej styl, a musím zjistit jeho zbraně a schopnosti. Promnu si bezvousou bradu a přidám do kroku. Do večera si musímsehnat nějakou zbraň a zbroj. Tunika je sice teplá ale moc nechrání a pěsti se hodí akorát do hospody. Kdo vymyslel to blbý pravidlo "Sedni na loď bez výzbroje s méně penězi než jakýkoliv žebrák a čiň se chlapečku." HAHA, mistře. Jednou vás porazím. Artere vím že mě slyšíš, prosím tě podruhé sešli mi svou sílu a meč abych přežil aspoň tenhle den. |
| |
| Pod Rackem - Wassertownské doupě slastí a neřestí Jakmile překročíte nohy ležícího opilce a vstoupíte do hospody, udeří vás do nosu typický smrad přístavní knajpy. Mísí se v něm pach zvětralého piva, připáleného masa a pultu utíraného hadrem z nádobí. Hostinský je drobnější postavy, obtloustlý tak, že se sotva vejde mezi pult a zeď za ním, holé hlavy a prasečích oček. Jakmile jste všichni nalezli dovnitř a tak nějak nesměle se namačkali na vstupní schod (skutečně velký schod, dlouhý i široký dobré dva metry), praštil šedivou utěrkou o dřevěnou desku až to nechutně plesklo a přhmouřil oči. "Co tam tak stojíte, hm?! Jen se nestyďte a pojďte dál. Moje hospoda je čistá jako zadek elfího batolete. Od otevření jsme zaznamenali pouze jeden případ tyfu!" Pak si ještě něco brblá pro sebe a zuřivě utírá zaschlou skvrnku krve na pultě. Hospoda je vcelku velká, zvenčí tak rozhodně nevypadala. Nalevo od vás je pult a vchod do kuchyně a sklepa. Ten přísně střeží hostinský Pašík a tak se vaše pozornost obrací ke zbytku podniku. Nevypadá zas tak zle jak by jste z projevu majitele čekali. V levém rohu místnosti jsou schody do patra, což je vlastně jakási galerie, odkud je výhled dolů, do hlavního sálu. Společnost tam se zdá být o poznání klidnější a nebo tam nikdo není. Tady dole se nachází odhadem tak deset stolů, u většiny je přistaveno pět židlí, někde čtyři a někde naopak šest nebo i sedm. Jak vidno, občas se u stolu sejde skutečně početná sebranka. Valnou část pravé zdi vyplňuje velký krb, kde se na velikém rožni peče prase, z několika míst už bylo odřezáno upečené maso. Nejvíce lidí je nahuštěno v pravém zadním rohu, kde se momentálně odehrává hra v kostky a hlouček odhadem osmi lidí okolo povzbuzuje toho či onoho favorita. Trochu stranou a osamoceně pak sedí tři muži v modro-zlatém stejnokroji, helmice odložené u nohou stolu, pochvy s meči zavěšené přes opěradla židlí. Jeden z nich spokojeně podřimuje s hlavou na stole a další dva si neustále radostně připíjejí. Jak vidno, i městská stráž si zde žije zhýralým životem, zvláště mimo službu. |
| |
| V Rackovi a Pod rackem Důkladně si prohlédnu "stráž". Opravdu svědomitě vykonávaná služba, asi se pokouší "zamezit nepokojům" v hospodě... Uchechtnu se a poměrně tiše (tak, aby mě Ilter, Wolk a Vierna slyšeli) řeknu:"Vypadá to, že tito pánové ty přilby a meče až tak moc nepotřebují..." "No nepodíváme se po nějákém stolu pro čtyři?" řeknu a zamířím k nejbližšímu, relativně čistému stolu, který má alespoň čtyři židle, a je kompletně volný. |
| |
| V hospodě Pod Rackem Rozhlížím se po nejvhodnější místě Navrhuju zůstat napravo od baru, támhle v rohu aby nám z piva nespadla pěna. Navíc je to stůl dostatečný pro naás všechny. Nějaké námitky? Dívám sepo ostatních kteří mi očividně jednou věnují pozornost. Hmm, pivem jsem asi zabodoval. Artere, díky za tvůj pivovar v našem klášteře. Není zač Vyděsím se, to bylo podruhé co ke mě Arter promluvil, a poprvé mě to málem zabilo. |
| |
| Poblíž stolu Přisvědčím:"Dobrá, vyražme tam, tedy!" Copak toho paladina nejspíše tak vyděsilo, vypadá jako by spolkl balvan... že by močové kameny? Každopádně vyrážím směrem ke stolu, a jestli jde také Vierna tak pro ni odsunu židli. Poté se posadím i já. Chvíli studuju jak se Ilter tváří. Pak se začnu zase věnovat svému okolí. |
| |
| Hospoda Hned jak vstoupíme do nálevny nasaju ten roztodivný smard všeho možného a potutelně se usměju. Naprosto ignoruju rádoby hospodského a rozhlédnu se kolem. Okem profesionála vše pátravě zkoumám a pak jakoby mimochodem přikývnu. Zůstanem dole.....třeba bude legrace. Je mi celkem jedno kam si sedneme hlavně když si sedneme a proto jse se Saerem a Ilterem nehádám a jen je následuju ke stolu který vybrali. Když mi Saero odsune židli abych se mohla posadit jen zvednu tázavě obočí ale nic neříkám. Pohodlně se usadim a nohy položím křížem na stůl. Podívám se na Iltera: "Nuže?....máš možnost. Tak se ptej." |
| |
| Hospoda Podívám se na drowku a sputím: Děkuji, mám otázky. Ty otázky, kdo jste, odkud jste a proč jste sem přijeli. Můj již znáte a mám pro vás nabídku, ale tu řeknu až má touha po informacích bude ukojena. Otočím se na barmana a křiknu: Barmane to nejlepší pivo co tu máš a rychle. První runda jde na mě. Drowka si již prohlídla ostaní osazenstvo hospody. Určitě přemýšlí nad tím jak sebrat výhru těm gamblerům a něco udělat těm strážím. Musím se domáknout co, aby mi to taky něco hodilo. Ještě jednou se otočím na barmana který čepuje pivo: Barmane kde se tady ve měste daj sehnat zbraně? |
| |
| U stolu Na chvíli se zamyslím. Je jasné, že nemohu říct co ve skutečnosti jsem. Ale v část pravdy mu řeknu, tu méně důležitou část amozřejmě. Nadechnu se:"No já jsem především cestovatel, samozřejmě cestuji již mnoho let, a tak jsem se naučil mnoho věcí, například zacházet s tímhle.... vytasím své zbraně a ukážu Iltmerovi, tak aby je v přítmí hospody bylo vidět, nezvedám je příliš vysoko, abych neupoutal pozornost ostatních hostů. odkaz Motýlí meče pak vložím zpět do pochvy. Ale také jsem se naučil vyhýbat lestem, které různí lotři používají, k tomu aby zajímali pocestné, případně je rovnou zabíjejí.... No, to je tak ve zkratce to užitečné co umím. |
| |
 | Před hospodou "Pod Rackem" Jak se zdálo, všichni již byli venku z lodi. Netrvalo dlouho a já byl také rozhodnut opustit tu věčně se kolébající bárku. Ne, že bych neměl rád moře, ale když se loˇpermanentně hýbe, je těžké soustředit se na meditaci. Opatrně jsem se ujistil, kde je lávka, abych mohl vystoupit. Několik kroků po vratké lávce udělaly své a hlava se mi začala motat. Musel jsem použít ruce na vyrovnání rovnováhy. "Uf, už jsem se bál, že spadnu." Mé první kroky po souši nebyly příliš jisté, ale brzy jsem se již dostal k hospodě. Tam se, jak se zdálo, shromažďovali lidé, rádoby, dobrodruzi z lodi. Přišel jsem lehkým krokem k nim, chvíli naslouchal rozhovoru a potom vyváženým hlasem promluvil: "Zdravím vás, na lodi jsem vás nepotkal, jmenuji se Lee Sin. Jak vidím, zajímavou debatu zde vedete, rád bych se přidal." Pokud se po mě někdo podíval, mohl vidět, že nosím hnědé volné kalhoty, které od kolenou zužuje obinadlo, stejné barvy. Mé boty jsou pevné sandály, jež perfektně drží na noze. Dále nosím rudou vestu s kapucí přes obličej, takže je vidět jen část mého nevýrazného nosu a ústa.. Na rukou mám stále obinadla zpevněná rudě zbarvenou kůží. |
| |
| Hospoda Saerův výstup se na mé tváři vykouzlí takřka pohnutý výraz. Ano...řeknl nám o sobě teda hodně.....nu což. Později z něho zbytek třeba vymlátíme. Když skončí chvilku počkám a pak sputím zase já: "Já se zase jmenuju Vierna.Moje druhé jméno znát nemusíte a proto vám ho ani říkat nebudu......" Upřeně se zadívám na iltera: "Jsem na světě o 3 lidské životy déle než ses ty vůbec narodil.Teda podle vašich lidských měřítek času, které pořád nechápu.Jak je jistě o mém lidu známo tak sme zkažená, zlá a pomstichtivá rasa která přišla o své místo na povrchu země. Každý den žiješ abys bojoval a každý den bojuješ abys žil.Nectíme žádné svazky...Ani rodinné.Žiješ dokud si prospěšný,loajální a dobrý v bojovém a magickém nadání.V té temné minulosti sem byla stejná jako ostatní Drowové. Alespoň po většinu svého času.Můj otec byl svým způsobem zvláštní.Měl pár vlastností které ostatní temní elfové neměli..Slitování, lásku a smysl pro čest.Když se narodil jeho syn a můj bratr byly sme připraveni na válku s jinou Drowskou rodinou. V každém Drowském městě žijou desítky rodin a každá má jiného vůdce a ovládá je jiná šlechtická rodina.......ale všechny rodiny něco spojuje....Jejich zvrhlé plány sou stejné.....postupovat v hirerarchii města výš a výš. Rodině nižšího rodu se dostane slávy a určitého druhu bohatství když doslova zníčí rodinu nad sebou.Musí vyvraždit celou její vládnoucí šlechtickou rodinu.I kdyby to byly novorozené děti.Nikdo nesmí přežít................je toho opravdu hodně a myslim že až budeme mít opravdu hodně času tak ti řeknu svůj příběh celej......Ach..........málem sem zapoměla na to nejdůležitější. Každý Drow uctívá a chválí temnou a zlou bohyni Lloth...královnu pekelných pavučin. Pavoučí královna je přesnější popis.Pokud bohyni nějakým způsobem rozhněváš a ztratíš její přízeň můžeš čekat že ti vrazí dýku do zad i tvoje vlastní matka jenom aby bohyni utěšila. Pokud sem byla jiná stejně jako můj bratr a otec tak se Lhoth postarala o to aby sem je nenáviděla...oba.....a chtěla je zabít. Otce zabila matka a svého bratra sem měla a chtěla zabít já.Nakonec sme se střetli v boji kdy sem málem uspěla a bratra zabila.Když mě bratr probodl mečem kouzlo a temná nenávist byly pryč. Nebylo mi ale pomoci.Umírala sem v jeho objetí a než sem upadla do bezvědimí rozloučila sem se.Zprvu sem tomu nevěřila ale znovu sem procitla a probrala se zpátky v Drowým městě. Temné kněžky mě zachránili....né kvůli přátelství ale nechtěli ztratit věrnou kněžku a spojence. Ano u Drowů je spojenectví ta největší "pocta" kterou můžeš dostat...žádné přátelství nebo mír. Utekla sem a dlouho bloudila v tunelech Temných Říší. Jednoho dne sem našla průchod který ústil na povrchu. Celý týden jsem se snažila očím navyklé naprosté temnotě vnutit světlo a jas povrchu." Jakoby nerozhodně se zamračim.stáhnu kápi dozadu a konečně ukážu celou svoji tvář. Krásná tvář jakoby vytesaná do černého mramoru nejlepším sochařem, načervenalé až skoro rudé oči které lemuje bílé obočí a stejně bíle zářicí po ramena dlouhé vlasy. V hospodě panuje příjemné šero ale i tak je to všechno pro mě příliš mnoho světla. Chvilku snáším štiplavou bolest až to nakonec vzdám. Sklonim tvář a otřu si slzy z očí: "I když sem zavrhla svou rasu stále platím velkou cenu za to že sem Drow. Co na tom že sem se změnila, že sem jiná.Je těžké být milý a přátelský když samotná tvoje podstata, smysl stvoření a existence je krveprolití a smrt. Postupem času jsem se naučila ovládat....kontrolovat a usměrňovat svůj vztek a choutky. Ale jenom do jisté míry.....prto musím co nejdříve z tohohle města odejít. Svou zlost a utrpení si vybíjím na skřetech, orcích, monstrech obívající temné jeskyně....tohle cestou se snažím najít klid...vykoupit svoji duši a osvobodit jí z lepkavých pavučin Lloth." Schovám svoji tvář to útrob pláště a nepřítomně se zahledím na svoje nohy. Potom se ale vesele usměju a otočím se na Saera: "Máš hezké meče....." A v mžitku vytasim pravou rukou jeden z mečů a položim ho před ostatní na stůl. "Říká se mu scimitar." "Je to trpasličí práce, ne elfská jak by se mohlo na první pohled zdát." "Ale tvůrci byli samozřejmě drowové." odkaz Potom se jmenom znovu pohodlně usadim a stratím se v myšlenkách. |
| |
| Konečně Hospoda Po příchodu do hospody sundávám vysoký klobouk a odhaluji své šedivé dlouhé vlasy a prorostlou bradu vousem. Při bližším pohledu lze zjistit že má tvář není moc vrásčitá, ti s lepším zrakem poznají i že moje oči jsou světle modré. Opírám hůl o zeď Zatímco Vierna mluví o svém životě. zahloubávám se do svých myšlenek Hledám už minimálně pět let a nedaří se, možná by někteří šly použít k tomu, abych už to místo konečně našel a možná tam bude i.. Vierna domluví a zřejmě jsem na řadě já, abych se podělil o svůj životní příběh. „No drazí“ Roztáhnu na svém obličeji úsměv „Přátelé, můj život byl vždy celkem poklidný a není toho mnoho co říct vyrostl jsem za mořem, odkud jsme spolu přijeli lodí v jednom lidském městě. Putuji již pět let a hledám své…své Rodiče, ano neviděl jsem je již dlouhé roky a za tu dobu jsem poznal, že mé schopnosti na to stačit asi nebudou. Nevím však kde bydlí a ani jak vypadají nicméně ve svých vzpomínkách pořád mám obraz své matky. Abych to však dokázal musím rozvíjet své magické schopnosti, ano jsem vyučený mág“ Doufám že už se mě na víc ptát nebudou. Znervózňují mě jejich nevěřícné pohledy a tak ještě dodám „Můžete mi říkat Zerk neboť to je mé jméno“ lhát mi asi nikdy nepůjde ale raději své jméno zamlčím obezřetnost jest třeba |
| |
| U stolu Důkladně si prohlédnu scimitar. Ta věc bude lehká a ostrá, ne však tak tenká, aby ji šlo jednoduše přeseknout... Vierna s nimi nejspíše bude umět zacházet opravdu mistrovsky, pokud to co říká je pravda, tak je velmi zkušená i na elfská měřítka. Na druhou stranu je možné, že bez její pomoci nikdy nenajdu to vědění, které hledám, stejně jako ona nenajde svůj klid... Moc myslím, čas ukáže, jestli mé úvahy byly správné Řeknu:"Skvělá zbraň, Vierno, už podle vzhledu mohu říct, že je skvěle vyvážená. Každopádně, pokud to bude v mých silách, rád pomohu, tvá i má cesta může mít mnoho společného, ikdyž mají různé cíle." Obrátím se k "Zerkovi": "Na svých cestách jsem několik mágů potkal. Pokud se mohu zeptat... Jaký druh magie jsi studoval?" |
| |
| Hospoda Saerovu poklonu a následnou nabídku společného cestování jenom odkývám hlavou ale pořád mlčím. Kouknu se na posledního člověka který ještě nepromluvil a pozorně se zaposlouchám do jeho řeči. Mág?.......žádné překvapení. A jen pohrdavě mávnu rukou. Zrovna příde řada na důvod jeho cesty a........ .....už je to tenhle den podruhé co si málem vykloubim čelist jak mi brada spadne dolů a s jistým pocitem který nedokážu pojemnovat zapřemýšlím. Hledá rodiče? Znovu se na něj kouknu. Panebože kolik mu je?.....jak asi ty jeho rodiče musí vypadat??? Zatímco jsem se ztratila ve své mysli a s dementním výrazem si představuju jeho matku která je tk sešlá a seschlá věkem že připomíná orkskou samici nebo jeho otce který...... ....Nepostřehnutelně sebou trhnu neboť v kouzelníkově hlasu postřehnu faleš. Byla sem zamyšlená a proto nevím o čem to zrovna hovořil. Ale vím že nám právě o něčem zalhal. Asi bych se Saera potom měla diskrétně zeptat o čem to ten stařec mluvil. Aby nedošlo k nějakým problémům. Nedá mi to a znovu se mi na tváři rozlije onen dementí výraz a těkám pohledem mezi kouzelníkem a svým mečem, který ještě stále leží předemnou na stole a přemýšlím co by asi udělal kdybych ho začala honit po hospodě a píchat ho hrotem do zadnice. |
| |
| u]U stolu[/u] Sleduji rozmluvu mých spolusedícíh. Arterem tohlee tě bude bavit. Drowka kteráchce utéct Llhot, mág který hledá své rodiče, pokud mu je tolik na kolik ho ukazují vousy tak jeho rodiče budou čichat kytky. Půlelf vypadá slibně, určitě zkušený bojovník, někdy si musíme dát přátelský souboj. Tyhle tvorové se mi svěřují s minulostí a o mé neví nic. Zajímavé, asi jim skočím do řeči. Nebo ne? Ano, udělám to. Odkašlu si a tím přeruším konverzaci. Omlouvám se za vyrušení ale když už se tu svěřujeme s minulostí tak mi přijde spravedlivé vám říctněco o sobě. Napiji se piva a pokračuji. Mé celé jméno je Ilter hrabě z Avarie, jsem synem Karnaga Ctěného, rytíře a vévody z Ultanu a Tamary z Kornu. Jsem šlechtický syn který byl vychováván jako rytíř a bojovník. Jenže to mě nenaplňovalo a když jsem ve svých sedmi letech uviděl kněžího s mečem tak jsem se zeptal jak to že má meč? On se jen zasmál a začal mi vyprávět o Arterovi a jeho řádu. V tu chvíly jsem se rozhodl že zasvětím život službě Arterovi. Když jsem se o om zmínil otci tak se rozzuřil a zakázal mi to. Ale já jsem neposlechl a vydal jsem se na pouť do Arteránského kláštera s tím samým mužem který mi o řádu pověděl. Když jsme dorazily na ostrov tak mě tam zastihl posel sezprávou že sem byl zavržen svým otcem, takže jsem vše ztratil. Již nebylo návratu, tak jsem se stal novicem a cvičil. U Arteránů se vcvičí do té doby než vás osloví samotný Arter potom se můžete vydat na cestu. Arter je dosti vybíravý a když vás nechce dávám svojí nelibost doslova sežrat. Naštěstí mě oslovil. Vybral si tu nejnevhodnější chvíly. U zvěrečných zkoušek 7. stupně Arterova boje. To je speciaální technika boje s ocelovými zbraněmi, nejde použít u zbraní z jiného materiálu. Nevím proč, asi jeho přání. Široce se usměji a pokračuji. Když jsem svého soupeře málem porazil tak se ozval. Víte co řekl? Víte co řekla nejvyší hlava nejmenšího řádu v celém vesmíru v takovou chvíli? Řekl: Hezkyyy. a to bylo všechno. Nevěděl jsem co se děje a začal se rozhlížet, v tu chvíli mě můj protivník srazil k zemi a porazil. Můj mistr mi to nevěřil a ověřil to až velmistr když se mu Arter ozval, jenže už v tu chvíly mi mistr uzavřel další studia dokud nebudu plnohodnotným. Normálně totiž umí novic 10. úroveň Arterova boje, já mám nerošlý sedmý. To je proč jsem tady. Museljsem se podrobit pravidlům a umím využít Arterovu moc ke 3 kouzlům, jediná výhoda je že mi je dovolí zakouzlit na víc lidí najednou. |
| |
| U stolu V mé mysli mi vytanula vzpomínka.... a vzpomínka seděla kousek vedle mě. A je poněkud výstředně oděna. "Áááá omlouvám se pane Lee. Nějak jsem se tady zaposlouchal a pozapomněl na vás." Pokračuji: "Jste neobvykle oděn, mohu se zeptat z jakých krajů sem přicházíte? A jaké jsou vaše plány?" Hm ikdyž nevidím zbraň, k něčemu by mohl být..... no uvidíme, třeba je to prachobyčejný obchodník... Dále ho jen propaluji pohledem a čekám, až ze sebe něco vyklopí... nebo do něj někdo něco vklopí. |
| |
| Pod Rackem K vašemu stolu se přikolíbá hostinský a poněkud neohrabaně postaví před každého z vás korbel po okraj plný piva. Posléze se zamyslí, aby odpověděl na Ilterovu otázku. "Zbraně? Jedině u některého z menších kovářů. Ti schopní jsou pod palcem stráže, pro které pracují, všechny jejich výtvory rekvírují vojáci. Možná seženete opotřebované zbraně i levněji od někoho zde v přístavu. Čas od času tady někdo zbraně nabízí." Potom se tlouštík "odkutálí" zpátky k pultu a nechá vás vašemu hovoru. Než však stihnete začít, hlouček fandů kostek zajásá radostí. To probudí spícího strážného naproti, který se v židli napřímí tak rychle, že se málem převrhne na záda. |
| |
| Hospoda K mé nemalé radosti sem zjistila že si z Ilterova projevu pamatuju jenom.......vlastně si pamatuju......krucinál já si nepamatuju vůbec nic. Je toho prostě moc a já si ještě nestihla utřídit všechny myšlenky mi splývají. Nu což.....někdy si najdu klidnou chvilku abych si všechno promyslela a ke každému koho sem v posledních 30.minutách poznala přiřadila jméno a důvod proč sem se s ním vlastně musela bavit. Konečně si hostinský najde trochu ze svého volného času a postaví přede mě jeden z korbelů plným zajímavě vypadající a ještě hůře aromatický tekutiny. Vezmu korbel do obou rukou a když na mě z té břečky nic nevybafne dlouze si loknu. Tvář se mi zkroutí hnusem a já celý obsah své pusy vyprsknu. Nevím jestli předemnou někdo byl koho by moje provizorní střela mohla zasáhnout protože sem se svezla ze židle a snažím se zbavit té hrozné pachuťě v ústech. "Co má tohle zase být?...neříkejte že tohle pijete." "Nic tak hnus........ Přeruší mě jásot u hráčů kostek. V očích mi probleskne veselá jiskřička a já vykročím jejich směrem. Okamžitě se ale zastavím, vrátím ke stolu a seberu svůj meč. Za kroku ho jednou protočim a lehkým pohybem zápěstí schovám do pouzdra. Přijdu k jednomu stolu oněch hazardních hráčů a zeptám se jestli se mohu připojit. |
| |
| U stolu, nedaleko stolů Sleduji Viernu, vidím, kam jde. Hm, třeba by někdo mohl být tak hloupý, aby se pokusil okrást temného elfa. Zvedám se se slovy:"Omluvte mne, jdu se podívat na hru." Tichounce přejdu k hráčskému stolu, a sleduji hru - co je však důležitější sleduji veškerý pohyb okolo Vierny, zloději bývají různí, těch pár co přežívá dlouho jsou ovšem mistři, průměrní (stejně jako neschopní) umírají na začátku své kariery. Zachumlám se do pláště - takto nebudou vědět, kde mám svoji brašnu, kde mám prakticky vše co vlastním. Co bych dělal, kdybych zloděje objevil? Odpověď přichází záhy - paralyzační kletba... je skvělá věc. Tiše ji v mysli recituji a opakuji si obrazce, které při kouzlení kreslí mé ruce. To vše ovšem s dlouholetým cvikem v nenechávání na sobě nic znát. Vypadám prostě jako bych se na chvíli pohroužil do myšlenek. Pak se z nich zase vynořím, dělám, že sleduji hru. Sleduji všechen pohyb okolo. Věnuji jeden pohled strážím, obrátím jej zase zpět k Vierninu okolí. |
| |
| U stolu s kostkami Skupinka Viernu i Saera doslova vtáhne mezi sebe. Nezdá se, že by šlo o lupiče, každý pozoruje hlavně hru. Na zloděje nevypadá žádný z nich, každý budí dojem spíše bavícího se jinak znuděného chytrolína. Každopádně zdání může klamat. Když pozorujete hru, začínáte chápat pravidla. Každý hráč má kalíšek a tři kostky. Kostky vhodí do kalíšku, zatřepe s ním a přirazí ho ke stolu dnem vzhůru. Potom se každý podívá na své kostky, ale opatrně, aby je neukázal ostatním. Posléze se uzavřou sázky a kalíšky se odkryjí. Ten s nejvyšším součtem kostek vítězí a bere vše. Teď u stolu sedí tři hráči, dva na stejné straně jako Saero a Vierna, naproti sedí třetí. Zjevně ostřílený a zkušený protivník, taktik a mnohanásobný vítěz, protože právě on totiž sklízí největší ovace od svých fanoušků. |
| |
| Hospoda Konečně hostinský přinesl pivo Ještě S chutí mně vlastní pozvedávám korbel a loknu si. Pomalu se opřu do nepohodlné židle, která po každém loku piva kapku změkne. Stíhám ještě odpovědět Searovi "Víš nezaměřuji se na jeden druh magie, rád prozkoumávám víc věcí než jen jeden element." Mojí pohodu a řeč ale přerušila Vierna která mi poprskala kabát No vidíš to Atone, sakra, no a teď budu smrdět minimálně dva dny. Doufám že aspon prohraje balík peněz Utírám si kabát a poté se otočím k těm co zustaly sedět u stolu. "Itlere a jakou zbraň by si chtěl v tomto městě koupit? Myslím že bych ti při výběru mohl pomoc něco najít." Napiji se znova piva "Jinak umíš boj i s holí? myslím že bychom se mohli v této disciplíně nikdy utkat, pokud se tedy nebojíš..." |
| |
| U stolu Dlouhou chvilku ode mě nikdo nic neslyšel, zdálo se, jakobych byl vyřazen z konverzace, ale ani mi to moc nevadilo. Díky tomu jsem měl spousty času, abych naslouchal a o každém si udělat nějaký obrázek. Ovšem, nemohlo to trvat věčně a z přemýšlení mě vytrhla slova jednoho z sousedících. Podle hlasu to byl Saero. jen neochotně jsem se nechal vtáhnout do konverzace. "Prosím, stačí Lee, nejsem tvůj ani ničí pán. A pokud jde o to, odkud pocházím, jsem z jednoho malého kláštera či pevnosti. Odtamtud mám své oblečení. Abych řekl pravdu, mým plánem je jen to, abych získal jednu věc, jež mi ukradli. Za tímto cílem je jedno, kam se vydám. Proto bych se rád připojil k výpravě někoho z vás. Jistě jste zmateni tím, že nevidíte zbraň. Na lodi mi ještě zůstala moje bojová hůl. Nicméně, jsem schopen bojovat i bez ní." Hospodský přinesl několik korbelů s nějakým mokem. Nahmatal jsem korbel a lehce se napil. "Pivo, to nikdy neodmítnu." Pomyslel jsem si, když jsem začal hltat lahodný mok. |
| |
| Hospoda Po Zekově otázce se na něj otočím. Ano sholí umím bojovat, sice se to u Arteránů moc neučí ale já to umím od mala a trochu jsem se v této disciplíně vzdělával. Navíc umím s mnoha zbraněmi, s luky a kušemi, meči, sekyrami, dřevcovými, řemdihy a palcáty i některé exotické jsem zkoušel ale ty mi moc nesedí. Nejraději mám meč bastard a obouručák. Chtěl bych ve své podstatě jakoukoliv ocelovou zbraň. Po té se otočím k Lee Sinovi. Milý mnichu, jestli tedy jsi, můžu se zeptat k jakému řádu patříš? Jo a ta hůl, jak přesně vypadá? |
| |
| U stolu s kostkami Chvilku sem pozorovala dění před sebou a po chvilce pochopila hru samotnou. Není to tak těžké a když má člověk bystrou mysl a rychlé prsty projde mu lecos. Prohlédnu si všechny hráče.....ovšem pohledem se zastavím jenom na jednom. Obejdu stůl a pokud tam židle není vezmu si jí odjinud a přisednu si vedle osamaoceného "mistra" Jo, jo.......podle jásotu a křiku to vypadá že už několik her vyhrál.......asi už má pěknou sumičku zlatáčků nahrabanou. To já ráda...... Jestli ještě hrajou počkám a potom bouchnu rukou do stolu a hlasitě se dožaduji svého kalíšku s kostkama. Nová krev vnese do hry i další zlato proto bych neměla být odmítnuta. |
| |
 | Příchod do hospody Přejde přes můstek, který spojuje loď a přístavní molo, aby po chvilce dopadly podrážky jejích bot na dlouho očekávanou pevninu. Pokročí několik kroků. Šlápne do jakési louže, nad kterou se sklání nějaký blázen a olizuje zem. Znechuceně se na něj zadívá jasně modrým pohledem a zkroutí rty v nehezkém výrazu. Zavře oči. Zakroutí krátce hlavou a vydá se směrem k hostinci. Kolem těla jí splývá tmavohnědý plášť zakrývající částečně hnědé nohavice, kdy zpod pláště chvílemi probleskne bílá tunika. Uchopí palcem pravé ruky opasek volně upevněný kolem jejích útlých boků, kde se pohupuje v toulci Schiavona. Proplete se mezi lidmi procházejícími po molu tam a zpět. Přistoupí ke dveřím hospody, kde drobnou bledou rukou uchopí starou masivní kliku, aby ji vzápětí stiskla a s vrznutím otevřela dveře. Během prvního kroku, kdy téměř zakopne o jakéhosi opilce ležícího přímo před vchodem, se ocitne v oné smrduté knajpě. Vzápětí se za ní dveře zaklapnou. ...Je to horší, než jsem si myslela... Poušklíbne se. Projde prsty od čela směrem k zátylku své zrzavé vlasy, protože jí padly do obličeje a zamíří k jednomu stolku nedaleko oněch třech ve stejnokroji popíjejících strážných. |
| |
 | Celou cestu si sedím někde v rohu a něco čárám do papíru.Dostat démony,zablokovat přístup na loď,je jjich tu spousta.Jak na to?Jak na to? a ostatní lidi ignoruju.Když nespím čárám,když nečárám spím.A když je hlad jím,ale u jídla čárám. Najednou z této rutiny mě vyruší takový malý poznatek.Všichni zmizeli.Určitě je dostali démoni.Vylezu tedy na palubu a vidím,že jsme zastavili.Město z hlediska démonů nevypadá o moc líp.Tamhleten člověk se srostlým obočím bude určitě démon.Slezu tedy s lodě a vydám se do nejbližší hospody.Vstoupím dovnitř a kouknu po ní.Všdue samí démoni,všdue samí démoni šeptám si pro seb a otvírám vrzající dveře.Najdu očiima mé kolegy z lodi a přistoupím k jejich stolu.Přsiednu si promluvím nakřáplým halsem a přitáhnu židli od nejbližšího stolu.Pohodlně se usadím a hejknu na barmana Hej hospodskej,jedno pivo a nalej mi něco málo nějaké pálenky a začnu zkoumat jaksýi suk na desce stolu. |
| |
| Vrátím se na chvíli ke stolu, konkrétně k Ilterovi. Promluvím: "No Iltere, mám takový dojem, že stráže své ocelové zbraně zrovna nepotřebují.... A tohle nevypadá jako město, které by mělo velkou posádku..." Vlastně by to ani nemusela být špatná rozcvička. Vezmu svůj korbel a napiji se. Položím ho zpět na stůl. Dodám: "Mimochodem tamta zrzka má krásnou Schiavonu." A usměji se. Vracím se zpět k hráčskému stolu a věnuji se pozorování možných zlodějů, člověk nikdy neví... a půlelf rovněž ne. |
| |
| V hospodě Při cestě ke stolu vedle toho, kde seděli oni strážní, ji zastavil hostinský. Upřel na ni svá prasečí očka a v upocené tváři mu pohrával široký úsměv. „Kalinor Hell?“ Zaduněl v otázce jméno dívky, která se při pohledu na jeho macatý zarudlý obličej trochu zarazila. „Ano, to jsem já, pane.“ Ukročila drobný krok stranou. Hostinský k ní natáhl svou pracku v níž držel list pergamenu zapečetěný červeným voskem. Kalinor se na dopis chvíli dívala, snad i doufala, že se nějak rozplyne, než si jej od onoho muže vzala a otevřela. Několik vteřin mlčenlivě četla jeho obsah. Ruce jí klesly a tvář se stočila kamsi stranou. Zračilo se v ní značné zklamání. „Děkuji.“ Pronesla prostě v klesnutí jemného hlasu. Pozvedla opět ruce s dopisem ke tváři, dlaněmi jej zmačkala a vypadalo to, že jej každou chvíli roztrhne, ale pak si to rozmyslela. Znovu jej rozevřela, zadívala se do něj a smírným úsměvem ho znovu srovnala, složila a vložila do vnitřní kapsy kabátu. V průběhu toho se hostinský vrátil mlčky zase zpět za bar. Chvíli zůstala bezradně stát, až ji zaujal hlouček kolem hráčského stolu, odkud zaznívalo občasně bujaré provolávání. Zvědavost ji ovládla a tak se vydala podívat, co se to tam děje. Stanula vedle muže, kterého zaslechla mluvit o svém meči. Věnovala mu jeden ze svých vlídných úsměvů, než se zaměřila na pozorování oné hry. |
| |
| Všimnu si příchodu oné útlé zrzky se schiavonou. Prohlédnu si ji o něco lépe. Zamyslím se, dlouho jsem schiavonu neviděl - je tu mistrovská práce, navíc ji kovají snad jen v jednom kraji. "Madam, omlouvám se, že ruším, ale na nikoho se schiavonou jsem již léta nenarazil, mohu se zeptat odkud pocházíte?" A upřu na ni klidný pohled svých šedých očí. V duchu se usměju. Je opravdu krásná. |
| |
| Položila levou dlaň na okraj hráčského stolu, když stočila tvář na neznámého, aby mu zpříma pohlédla do očí. Rty se jí zvlnily do náznaku úsměvu. Pravou rukou prsty přešla s láskou přes vyplétání koše jílce ocelovými pruty své Schiavony. …Málokdo se dívá takto zpříma do očí… "Tuto zbraň jsem dostala od svého učitele, když jsem odcházela z jeho školy, která sídlí nedaleko hlavního města. Je to přítel mého otce. Studovala jsem u něj posledních pět let." Semkla rty, když se ohlédla po výherci, který svým umem vybudil pozorovatele kolem stolu k bujarému zvolání a potlesku. Vydechla s náznakem smíchu, než se jí roztančil úsměv na drobné tváři. Vrátila se jasně modrým pohledem na onoho muže. "Sama pocházím z malé vesnice Kawer…" Nahnula hlavu lehce na levou stranu a krátce si jej trochu prohlédla. "Pamatuji si vás z paluby lodě, kterou jsem připlula i já. Neměli jsme možnost se seznámit, pane. Jmenuji se Kalinor Hell." Pronesla klidně a její tichý hlas téměř zanikl v onom smíchu a jásotu. Ustoupila krok dozadu a téměř neznatelně poklonila hlavou s pravou rukou stále položenou na vyplétání meče. |
| |
| U hráčského stolu Usměji se. Lehce zpěvavým hlasem, který je půlelfům vlastní, pronesu: "Saero, jest jméno mé." Lehounce se ukloním. "Cestuji již léta, ale mým domovem je Lairam, malé městečko, kde žijí jak lidé, tak elfové. Můj otec a jeho předkové byli elfští kováři. Bohužel, z mých příbuzných žije už jen strýc, a od něj mám tyto." Lehounce vytáhnu jeden z motýlích mečů, nechám na něj vteřinu dopadat záři z Kalinoriných očí a ostatního světla a zase jej zasunu zpět.  Pokračuji: "Učil jsem se s nimi rok, nebo dva - krátký čas. Od té doby již čtyřicet let cestuji, a na cestách jsem se s nimi naučil.... o něco málo více." |
| |
| Hazardní hráčka Vierna Viernin požadavek byl skutečně slovo do pranice, hozená rukavice a tak dále. Celý dav okolo okamžitě zmlknul, ztuhnul a upřeně se na ní zadíval. "Prosím, už stejně končím." Řekne jeden ze dvou hráčů a zvedne se od stolu, aby uvolnil místo drowce. Celou dobu jí pozoruje onen "šampión" upřeným pohledem a nic neříkajícím úsměvem. Začíná se další kolo, všichni berou do ruky své kostky a kalíšky, paní štěstěna se rozhoduje, komu ukáže svou přízeň. (Vierna si hodí třikrát šestistěnnou kostkou) |
| |
| U stolu se Zerkem, Lee Sinem a nějakým bláznem Chvíly pozoruji co to tam ten blázen hledá něco na stole a po té si všimnu že zkoumá nějaký suk. V tu chvíly vejde zrzka. Pohlédnu na ni a vidím jak dostává dopis a potom jak ní cupitá Saero. Chlapče, možná že by si mohl být mím otcem tak třikrát ale otáčíš se za každou sukní. Záletník jeden, ale co ať si užívá dokud může, brzo tu vypukne peklo. Podívám se na blázna a zeptám se s úsměvem. Vítám tě mezi námi. Jakpak se jmenuješ a odkud jsi? Viděl jsem tě na lodi a slyšel jsem od tebe něco o démonech. Nějací tě pronásledují? Jestli ano můžu tě jich zbavit. Pokud tedy chceš. |
| |
| U stolu Ooooo,chtěl by jsi mi pomoc?Mě pomoc nejde.Tenhle svět jednou démoni rozcupují.Já je viděl.Tam odkuď pochází.Tam jsem je viděl.Ten svět je zničený.Základní předivo vesmíru je tam rozervané.Náš svět tka jednou skončí taky.Už to pomalu začíná.Jedinou útěchou je,že až to příde,radši umřu než,abych to viděl. a podívám se muži do očí.Poté mě napadne,že miezi lidmi bych měl dodržovat základní lidské zvyky.Omlouvám se příteli,že jsem se nepředstavil.Jsme vyhnaný,poskvrněná mysl,ten co zřel konec,jak si rád říkám.Ale můžeš mi říkat Anusuin. |
| |
| U stolu s kostkami Tk to začalo...... Vezmu kalíšek s kostkama oběma rukama a mírně jím zatřesu. Následně ho ještě ve vzduchu obratně protočim a těsně předtím než ho přibouchnu ke stolu, vysunu rychlostí blesku ruku zpod kalíšku. S kameným výrazem ve tváři se přisunu blíže abych na kostky viděla jenom já a nikdo jiný a malinkou štěrbinou která vznikne po zaklonění kalíšku si prohlédnu kostky. Takže 4, 3 a zase 4. Není to žádná sláva ale je to počet který už ani nelze brát na lehkou váhu. Rozhodnu se trošku blafovat a zukusím menší úskok. Zatímco se koukám na kostky široce se usměju ale hned zase nasadím kamenou tvář a pozorně si prohlédnu ostatní hráče. Z venku to mělo vypadat jako že sem se neovládla a dala průchod svým emocím které sem se následně snažila znovu rychle zamaskovat.....ale taky se může stát že někdo takovej trik prohlédne. Moji staří učitelé by mě za takovou lacinou lest nejspíše zbičovali......přinejmenším. Ve svém měšci mám pár zlaťáků ale mě se nechce nikomu ukazovat kde ho mám a kolik v něm mám. Proto sáhnu do záňadří a vytáhnu předem připravené 3 zlaté mince a položim je doprostřed stolu. Potom už mi nezbývá nic jiného než čekat na reakce soupeřů. |
| |
| Kostky Ostatní hráči se nezdají příliš vyvedení z míry. Konkrétně místní mistr se tváří stále stejně, což je snad ještě znervózňující než kdyby jásal. Vypadá to, že tvého pokusu o lest si ani nevšiml. Jakmile na stůl vyložíš tři zlaté, ostatní musejí srovnat. To také udělají. Pak následuje chvíle ticha a nakonec odkryjete své kalíšky. Ty i šampion máte souhlasně jedenáct, druhý hráč má devět. Zklamaně praští rukou do stolu. Šampion vhodí své kostky do kalíšku a začne s ním třepat. Je jasné, že o bank si zahrajete další kolo. (Opět tři hody šestistěnkou) |
| |
| U stolu s kostkami Po odkrytí všech kalíšků si prohlédnu kostky soupeřů. I když navenek zůstávám stále nečitelná trošku mě překvapí že sem hned neprohrála. Zůstala sem se samozvaným mistrem. Chladnokrevně vezme do ruky svůj kalíšek s kostkama a začne třepat. To si je tak moc jistý svým vítězstvím? Stejně jako minule bouchnu kalíškem do stolu a prohlédnu kostky. Při prvním pohlednu mě ledově zamrazí.... (1) při dalším už mi nabíhá žilka nad levým okem (2) poslední kostka mi alespoň dopřeje trošku vydechnout (6) . To máme dohromady 9. Není to moc a nejsem si jistá jestli by to k vtězství mohlo stačit. Zamyslím se. Co si výhru nezkusit trochu pojistit? Ruku kterou sem si kalíšek nadzvedla mám na něm stále položenou...to je dobrej začátek. Teď musím jen odvést pozornost..... volnou rukou chvilku šátrám ve svém oděvu a nakonec vytáhnu další dvě mince a položím je k ostatním doprostřed stolu. V mezičase kdy je většina pohledů upoutána na teď už docela pěkně velkou hromadu zlata mírně posunu kalíšek na jednu stranu aby se mi kostky protočili a měli jiné hodnoty. |
| |
| U stolu - Muž, který viděl démony Jak se Ilter ptal, já odpověděl, s odpovědí sem však váhal. "Nesloužím nikomu, má cesta mě vede jen díky mému přesvědčení a myslel jsem, že v tom klášteře nadu vykoupení z mého hříchu. Nenašel jsem, proto jsem zde. Nicméně, v klášteře jsem našel sílu paží, jež vychází z poznání sama sebe. Byl to tvrdý a těžký trénink, avšak stál za to. Má hůl je vyráběna z cizokrajného dřeva, tvrdého, avšak pružného. A je opatřena kovovými konci pro větší nebezpečnost, ty se však dají sundat." Poté jsem zase chvíli poslouchal, až sem uslyšel o démonech. V zádech mi zamrazilo. "Démoni, jak odporná stvoření, setkal jsem se s nimi jednou. Téměř jsem přišel o život, ale stálo mě to mnohem více než jen moji čest." Zvedl jsem ruku ke kapuci, která pevně držela na obličeji a nadzvedl ji, tak aby byly vidět mé oči. Místo dříve nádherně modrých byly vidět mé oči, černé jako uhel bez známky života. "Toho dne jsem přišel o oči... Nikdy, nikdy si s nimi neměř svojí sílu, protože dokážou vše..." |
| |
| U stolu s kostkami Plna jistého zadostiučinění vítězoslavně zvednu svoje kalíšky. Když pohledem sjedu na své výsledky ....tak už je to dneska už snad potřetí co mi spadne brada až ke krku. (1) , (2) a (3) . Vyšlu tichou kletbu na účet Lloth.... to ti dělá takovou radost trápit mě???? Na chvilku se uklidním a prohlédnu si i soupeřovi kostky i když už jsem smířena s nejhorším. |
| |
| Kostky Muž se dívá pod svůj kalíšek, opět chladně. Když přihodíš, posměšně si odfrkne a přidá na hromádku dva zlaťáky. V banku je nyní třináct zlatých, suma, za kterou by to mohl člověk pít týden téměř nepřetržitě. Podíváš se pod svůj kalíšek a polije tě studený pot, sice si tvého fígle nikdo zřejmě nevšiml, ale s čísly jedna, dva a tři víš, že na výhru šanci nemáš. Tvé obavy se potvrdí, když následně odkryjete kalíšky a šampion s triumfálním úsměvem shrne vyhrané zlato k sobě, protože na to, aby věděl, že deset je víc než šest jeho znalosti ještě stačí. Skupinka okolo něj se znovu radostně rozhuláká. |
| |
| U stolu Je mi líto tvé ztráty Lee Sine, ale mé poslání je chránit všechny bez rozdílu, pokud je jim činěno příkoří. Zvednu se ze židle a přistoupím k Anusuinovi. Položím mu ruku na člo a chvíly mumlám (nesrozumitelně - modlitba odstraň strach) a po té dosllova řvu (srozumitelně): ARTERE MOCNÝ VLÁDČE OCELI A SPRAVEDLNOSTI!!! POŽEHNEJ TOMUTO MUŽI AŤ OPĚT NALEZNE SVŮJ KLID. A ŽÁDÁM TĚ, POŽEHNEJ VŠEM MÝM SPOLEČNÍKŮM AŤ MOHOU ROZDRTIT SVÉ NEPŘÁTELE. O TO TĚ ŽÁDÁMJÁ, TVŮJ SLUŽEBNÍK ILTER!!! ARTERE VYSLYŠ MĚ!!! Po posledních slovech se hospoda na okamžik rozáří a zazněje chorál ÁHÁaaaaaa Kde na tyhle ptákoviny ty bohové chodí? Po zhasnutí se pomalým krokem odeberu ke strážím. |
| |
| Hospoda Od kostek se opět rozlehl křik a já se otáčím hmm dalo se to čekat Vierna prohrála, ale není v mém zájmu aby zde nechala tato družina své jmění. Omluvte mě pánové na chvilku. zvednu se ze židle a pomalu se prodru přes ruch až k Vierně a poklepám jí na rameno. A poté jí potichu pošeptám "Mohu ti pomoc vyhrát když mi dáš půlku z výhry." nato kapku poodstoupím a čekám odpověď |
| |
| U stolu s kostkami Zavřu oči. Ruce mám položené na stole opírající se o něj celou paží a zatnu je v pěst. Už to nejde vydržet a zachvilku vybouchnu. Někdo ke mě příde a poklepe na rameno. Podle hlasu poznám kouzelníka..... Najednou se stanu nepříčetnou a ignorujíce všechno kolem sebe vykřiknu: "Auta miquva orco" Se strašlivým řevem chytnu podhatem stůl a následně švihnu rukama nahorou a stůl převrátim takovou silou že ti kteří u něho seděli spadli i s židlí na zem. Sem dost příčetná na to abych si uvědomila že nesmím vytáhnout zbraň ale má frustrace už je na neudržitelné úrovni a já se rozpřáhnu po prvním pošetilci který se mi dostane na dosah. |
| |
| Hospoda během rvačky Vierni, Vierno, něděláš nám to lehký, stráže sice fandí a zbraně nechaly na místě ale co mám dělat? Jít ti napomoc a nechat se pomalu zabít nebo jim vzít zbraně a věci a vzít do zaječích? Co By si udělala TY? No to není těžký... Proto udělám opak. S povzdechem si sundám tabard a sroluju ho apoložím na stůl. Otočím se k bitce, nadechnu se a vrhnu se na pobudy. |
| |
| Hospoda Hlouček se okamžitě rozuteče, je jedno, kterým směrem, hlavně pryč od Vierny. Jak se všichni dostávali od stolu, někdo doslova smetl k zemi Wolka. Šampion dostal stolem ránu do brady, zvrátil se i s židlí dozadu a urychleně vstal. Jakmile se narovnal, člověk měřící téměř dva metry se dost rozzlobeně podíval na rozčilenou drowku a mocně si odplivl směs chrchlů a krve. Stráže rychle vystřízlivěly. Jeden z nich okamžitě vstal, tasil meč a rozkřikl se na své dva kolegy. "Běžte pro seržanta." Pak se, roztřesen jak strachem tak alkoholem postavil mezi Viernu a šampiona. "Jménem městské stráže toho nechte!" zakřičel roztřeseným hlasem a namířil hrot meče na šampiona. Ten se zarazil a nasupeně sledoval Viernu. Většina davu fandů odešla co nejrychleji z hospody ven, ale šest jich zůstalo a v rukou se jim začaly objevovat rukojeti krátkých mečů, kyjů, dýk a různých improvizovaných zbraní. Jeden se chopil židle. Všichni, jako malá armáda se seřadili za šampiona a všem se v očích zrcadlilo nadšení z bitky. Strážný máchal mečem od Vierny k šampionovi, ale nakonec pomalu vycouval. "Ne, nenechám se za pár grešlí zmlátit!" Vyběhne z hospody a následuje své kolegy. |
| |
| Hospoda Co se sakra, co se děje Probíhá mi hlavou a protírám si prsty oči a pomalu se myšlenka mění Sakra co to ta Viera zase dělá za kravinu, kvůli její nerozvážnosti máme akorát problémy a to jí znám pár hodin Beru svou hůl a vstávám na obě nohy. Pomalu se mě zmocňuje hněv ale snažím se jej vstřebávat Klid! Klid! hlavně civiliozovaně "Nařizuji vám okamžitě odložte zbraně!!!!" Vykřiknu temným hlasem s hrubostí vlastní možná skřetům. Nato zarazím svou hnědou hůl po bok své nohy a naštvaným pohledem hledím na toho obra "Nebo budete litovat že vůbec žijete" řeknu již klidnějším hlasem a postavím se do bojovnějšího postoje s holí nad hlavou. |
| |
| Rvačka - Lee Sin zasahuje Uslyšel jsem řev Vierny, potom už jen náraz dřeva o dřevo, jak se převrátil stůl. Všude se rozhostil chaos, několik lidí začalo zděšeně utíkat, zůstala skupinka lidí, Tedy dvě, jak jsem pochopil. Skupinka z lodi a proti ní lidi stojící na straně šampiona. I městská stráž se vytratila. "Ach, jo, kam jsem se to dostal.." Pomyslel jsem si, naposled jsem se napil z korbelu a zvedl se ze židle. Rázným krokem podle instinktu jdouce mezi dvě skupinky nahněvaných bojovníků. Postavil jsem se doůrostřed mezi Viernu a šampiona a postavil se do zvláštní polohy. Stál jsem na jedné noze, druhý byla pokrčená a chodidlo bylo zhruba ve výšce kolen. Ruce jsem rozpažil ruce sevřené v pěst kromě dvou prstů - ukazováčku a prostředníčku - které ukazovaly směrem nahoru. Potom jsem promluvil. "Vierno uklidni se, věděla jsi, že můžeš prohrát, i přes to jsi šla a hrála, tudíž nemáš právo je tady pozabíjet kvůli pár drobákům. Můžete si to rozdat někde jinde, jeden na jednoho, pokud máte problém, já vás tu však dnes bojovat nenechám." Otočil jsem se na skupinku, která byla s šampionem. "A pokud někdo z vás jen tak zaútočí, budete mít co do činění s Lee Sinem, tím, který bojoval a porazil démona. Nepodceňujte mé schopnosti." |
| |
| Rvačka - Kalinor vyčkává „Těší mně. Já jsem zatím tolik možností k boji naživo neměla. I když… Těžko říci, jestli bohužel nebo naštěstí.“ Pohlédla krátce na jeho meč, než zvedla znovu oči k jeho tváři. Věnovala mu další ze svých úsměvů a dvakrát prokmitla pohled. „Čtyřicet let?“ Zopakovala po něm trochu překvapená onou dobou, ale když zabloudila zrakem k jeho uším, tak náhle pochopila. Následně se zaměřila znovu na hru. Se zaujetím sledovala celý děj až do okamžiku prohry dívky, kterou na palubě také vídávala. S překvapením couvla vzad, když se stůl vymrštil vzhůru. Nechápavě hleděla na onu ženu, která byla v tu chvíli snad šílená. Ustoupila až ke zdi, uchopila Schiavonu připravena ji kdykoliv tasit. Jen tiše sledovala co se dělo dál a jak se osazenstvo hospody zvolna dělí na dvě strany. …Jsem mezi mlýnskými kameny. Co teď?... Spočinula na Saerovi tázavým pohledem, ale stále připravena k boji vyčkávala na další události. |
| |
| Zkušeně jsem se o centimetr vyhnul letícímu stolu. Jednou rukou tasím celý pár motýlích mečů a rozhodím si je, tak aby v každé ruce byl jeden. Tiše zakleju. Ke Kalinor:"Kalinor, tebe se to netýká, asi by bylo lepší, abys odešla." Zařvu: "Vierno!" Rychlým krokem přejdu k Vierně, tak ať má krytý alespoň jeden bok, držím se však mimo dosah jejích meču - kdyby je tasila. "Z tohohle vede jenom jedna cesta." Velitejským hlasem:"Ven!" |
| |
| Hospoda - rvačka? S tváří schovanou v útrobách pláště a zkřivenou vzteky pozoruji muže před sebou. Zatím sem ještě netasila a ruce podél boků jenom otvírám a zavírám v pěst. Nevšímám si stráží vybíhajících ven ani toho co se zdrží o chvilku déle než vezme nohy na ramena. Ignoruju i Saerův hlas a plně se soustředím na onen hlouček. Ale ještě předtím než sem stačila něco udělat vpochoduje Lee Sin mezi nás a když zaujme nějakou legrační polohu promluví. Vyslechnu ho a jenom odseknu: "Přestaň tady kázat mnichu." Pak si ale uvědomim o čem to opravdu mluvil. A stejně naštvaným hlasem pokračuju: "Nic nechápeš.....myslíš si že to jediné co mi vadí je to že sem prohrála v nějaké pitomé člověčí hře?" "Néé...je to rozhodně víc....už nějakou dobu v sobě dusím ten vztek a frustraci a poslední dobou sem neměla možnost na někoho ho vypustit." Pak ukážu na dotyčného samozvaného mistra "Ale když už si o tom začal......vsadila bych se že podváděl." "A o snadný výdělek se pak dělil se svými kumpány kteří k nemalému překvapení neutekli jako všichni ostatní ale sou tady se zbraněma v rukou." "Z toho co sem pochopila hra v kostky nevyžaduje...vlastně ani nepotřebuje nějaké zlváštní schopnosti nebo um." "Celé je to o štěstí.....a zdá se mi že tenhle člověk měl štěstí nezvykle mnoho." Přesunu pohled znovu na mnicha. "Tys porazil démona?" Potom s chladným hlasem temně přitakám: Bravo.................. V téhle fázi je asi zbytečné zmiňovat se že já skoro celý život démony vyvolávala a sebevědomě jim potom rozkazovala. Znovu se kouknu na rváče před sebou a založím ruce na hrudi. |
| |
| Tohle nefunguje chlapče.Viděl jsem temnotu tam odkaď přichází.Nejsem takový blázen za kterého mě pobvažuješ.Jen znám pravdu. Najednou se u stolu hráčů strhne poprask.Drowka cestující z lodi na které jsem jel i ja hrala kostky a jak je videt prohrála. Přistoupím k ní ze zadu.Drowko,uklidni se.Nestojej ti za to.Počkej,jednou dopadnou hůř než si myslíš a když si začnou oni tak se jim smrt líbit nebude zašeptám ji sladce do ouška. Pak se postavím vedle ní a podívám se na chlapy.Tak pánove,jestli chcete umřít,tak hezky jeden po druhém at si to užiju zašklebím se na ně a ukážu jim dýku. |
| |
| Hospoda Pod Rackem - Bitevní pole Obr se na Viernu usměje. Je to takový ten trpký úsměv, kterým druhému člověku dáváte za pravdu nad smutnou skutečností. Pak promluví chraplavým hlubokým hlasem. "Nuže, ta tvoje hlavinka je celkem chytrá. Ale zkus přemýšlet dál." Vůbec přitom nevěnuje pozornost Lee Sinovi. "Bylo tu dvanáct až patnáct lidí, kteří viděli TEBE jako agresora, ale nikdo neviděl mé podvody. Do pěti až deseti minut tu budou všichni strážní z okrsku. Část jich obklíčí hospodu, část jich vpadne dovnitř. Obyčejnou hospodskou rvačku by přehlédli, ale když se tu servou takhle vybavení cizinci, to nenechají bez povšimnutí. Tebe," pohledem sklouzne na Lee Sina jako by chtěl zdůraznit právě jeho a v další větě, "A všechny ostatní z vaší party, kteří se tu budou motat, seberou a vsadí přes noc do šatlavy. Navíc vám po dobu pobytu ve městě budou zabaveny zbraně a mágům nasadí takové slušivé obojky díky kterým nebudou moci kouzlit. Mě a mým lidem se nestane nic, my se pouze bránili." Jeden z šampionových lidí rozbije o hranu stolu láhev se zvráceným pohledem jako odpověď na Anusuinovu pohružku. Šampion ho s tichým "ts ts ts" zklidní a pokračuje. "Bez ohledu na to, kolik lidí, démonů a bohové vědí čeho jiného jste pozabíjeli, takových třicet strážných na vás bude moc. Nejsem však svině a můžeme se dohodnout. Stačí, když se mi tady dáma omluví a já strážím řeknu, že se jednalo o nedorozumění. A HEZKY omluví." Zdůrazní nakonec. Zcela si uvědomuje svou výhodnou pozici a má taky proč. |
| |
| Otočím se na Viernu Pobaveným hlasem:"No, Vierno, otázka zní, omluvíš se těmto.... *odkašlání si* lidem, nebo z nich raději uděláme sekanou?" Obrátím se na obra:"Jen tak mimochodem, myslíte, že těch strážných bude dost?" Uchechtnu se. V duchu se připravuju na všechno možné. Pokud se bude bojovat, bude třeba tyhle vyřídit zatraceně rychle. A potom nahrnout stoly tak, aby vznikl průchod, dejme tomu pro pět mužů, ten bude třeba bránit. |
| |
| Hospoda To že mi ten parchant dal za pravdu můj vztek ani v nejmenším nezmenšilo. Nasupeně vyslechnu celou jeho výřečnou řeč a při slově omluva mám co dělat abych se na něj nevrhla. K všeobencému překvapení se ale usměju. Všimla sem si totiž několika chyb. Mírně výsměšným hlasem začnu: "Ano?.......copak tohle je něco víc než jenom normální hospodská rvačka?" "Pokud vím jedinej kdo tu má v ruce zbraně jste vy....což shodou okolností viděl jeden ze stážníků než odsud utekl." Sladce se na něj usměju. "A pokud jde o ostatní člověky kteří tu byli....myslíš že by se při výslechu naklonili na tvou stranu když si je předtím obral o takovou spoustu zlata?" "Elf, trpaslík, gnom třeba i hobit by řekl přesně to co viděl a nelhal by..." "Ale člověk?....tssssss ooo ne ne.... že lež a závist vymyslela lidská rasa....je to lidská rasa která je zkažená a ....." Zarazim se protože se tu náhodou našlo pár lidí kteří se připojili na mou stranu. Postoupim pár kroků dopředu. "Sme a tom stejně.....oba víme že ten druhý umí hrát." "Teď je to jen na tobě.....oba dva strážím vysvětlíme že to byla nehoda a nikoho nikam nezavřou." "Rozbila sem ti ret...dobře...na oplátku si necháš moje zlato které si tak prozíravě vyhrál. "Nebudu ho po tobě chtít zpět a ani nikomu neřeknu že místní lidi podvádíš.....i kdyby mi neuvěřili tvoje pověst už nebude bez poskvrny...budou si na tebe dávat pozor a to tě chci potom vidět jak budeš v kostkách podvádět.... " "A kdyby ses stejně pokusil městskou stáž proti nám poštvat.....nedělám si iluze....ve velké přesile by nás určitě přemohli.....ale než by se tak stalo mnoho lidí padne.....a víš kdo bude mezi prvními....ten po kterém půjdu, ten který to všechno začal a ten který než slunce zapadne bude ležet ve vlastních vnitřnostech a dusit se vlastní krví."......... Při posledních slovech už skoro křičím a proto se znovu uklidním. Stáhnu si kápi dozadu za hlavu a všem v hospodě ohalím svoji ebenovou pokožku a teď již rudě zářící (jakýsi démonický vzhled - infravidění) oči. "Víš o kom mluvím?" |
| |
| V hospodě V duchu velice hlasitě řekl Hm! "No je čas abychom vás tady nechali pánové, nashledanou někdy příště." řeknu a s klidem (a všemi věcmi) jdu ke vchodu hospody kde se zastavím a ohlednu, jestli jdou také ostatní. Podívám se ven, jestli nejdou stráže. |
| |
| Hospoda Obr se začínal tvářit poněkud rozpačitě. Bylo mu jasné, že argumenty drowky jsou nezpochybnitelné, ale zároveň si byl vědom své občanské "nedotknutelnosti". "Fajn. Myslím že, - " Jeho řeč je však přerušena chřestotem zbroje. Do hostince skrz dveře vejde muž střední výšky, s jizvou na tváři a lehce prošedivělými, na krátko ostříhanými vlasy. Ve dveřích se málem srazí se Saerem. Mírnou úklonou mu dá najevo svou omluvu a pokračuje do hostince následován oddílem pěti vojáků. Skrz dveře vidí venku Saero další deset mužů, odhadem. "Může mi někdo zatraceně vysvětlit co se tu sakra děje?!" Rozkřikne se na celou hospodu veterán v účelném plátovém kyrysu, který překrýval tabard wassertownské stráže. Přísným pohledem si změří jak skupinku na straně Vierny tak i skupinu obrových mužů. Ti společně s jeho příchodem schovali všechny zbraně zpátky pod pláště a tuniky. "Jenom takové nedorozumění, nic víc." Řekne se značným respektem v hlasem obr zatímco se na něj seržant nechápavě dívá. "Víte co? Mě je to celkem fuk. Nikdo nepřišel k úhoně tak se seberte a zmizte odsud. Všichni! A jestli ještě někoho z vás tady uvidím v tomdle okrsku dělat bordel .. si mě nepřejte!" Pak pokyne svým mužům, aby uvolnili cestu ke dveřím a čeká, až se sál vyklidí. Obr i jeho nohsledi z hospody vyběhnou pryč se svěšenými hlavami jako parta uličníků, ani se po nich na prahu nezapráší. |
| |
| V hospodě "Pánové a dámy?" Řeknu a pokynu ke dveřím. "Omlouvám se, pane seržante." Odejdu až po jedné z dam, podle toho, která projde první. "No je čas rozhodnout se, co bude dál s načatým dnem." |
| |
| Hospoda Hmmm, zajímavý vývoj. Ten chlápek je moudřejší než jsem myslel. Po všech událostech, když ostatní začnou odcházet, přistoupím ke stolu. Tam si v klidu obléknu tabard a kopnu do sebe zbytek svého piva. Pak dojdu k pultu. Hospodský je schovaný pod ním. Hospodský, omlouváme se a tady platím pivo a škodu. Doufám že to bude dost. Nechť Arter požehná tobě i tvému podniku. Sbohem. Položím na stůl váček s penězi a vyjdu směrem za ostatnímy. Konečně se hneme, v tý hospodě byla nuda... Tak teď tu zbraň, ale možná nejdřív peníze. Nu, uvidíme co se chystá. |
| |
| Odchod z hospody „Muži…“ Procedila mezi zuby hledíc na Saera. Krátkým fouknutím odhodila neposlušný pramen zrzavých vlasů, který se jí připletl do tváře. Chvíli zůstala stát na místě, než se rozešla ke vzdálenějšímu stolu, kam si prostě sedla a s rukama založenýma v úrovni pasu následně pobaveně sledovala před jejíma očima odehrávající se tijátr. Ohlédla se ke dveřím, když vešli vojáci. Očima sledovala onoho postaršího velitele strážných. …Konečně někdo rozumný… Najednou byla ráda, že nakonec nebyla prolita ani kapka krve. Je nekonfliktní povahy. Sice ano, je třeba se mnohdy ohánět mečem, ale proč podporovat zbytečně násilí. Po slovech onoho strážného, který jednoduše veškeré osazenstvo vyrazil z hospody, se jen zvedla a zamířila k východu. Už toho měla dost. Prošla kolem Saera ven na ulici a nechala osazenstvo onoho pajzlu vyříkat svůj spor. |
| |
| Hospoda Jen tam tak stojím a triumfálně se usmívám když najednou všichni zmlknou a do hospody vejde pár lidí. Ani se k nim nemusím otáčet když mi pronikavý hlas který se rozletí po celé hospodě prozradí že konečně přišla městská stráž. Zatímco hospodský rváči mají před uřvaným strážníkem jistou dávku respektu já ho k němu nemám ani co by se za nehet vešlo. Ale na druhou stranu musím uznat že má kuráž když si to vpochoduje mezi dvě skupiny lidí jenom s pěti strážníky a odznakem svého úřadu. Nakonec to dopadne tak jak to dopadne a já s jistým pocitem zadostiučinění sleduju jak obr a jeho kumpáni mizí ve dveřích. Naneštěstí nejsou jediný kdo musí odejít ale já se ještě chvilku zdržím a prohlédnu si nálevnu. Na zemi není nikdo v bezvědomí a jenom jeden převrácený stůl. Sem už mezi posledníma a proto vyrazim k východu z hospody.....jakmile procházím kolem seržanta stráží jenom zlostě zasyknu: "Hrome.....nejsem ve formě." Venku před hospodou. Jakmile vyjdu ze dveří heknu bolestí a překvapením a hned přejdu z infravidění zase do normálního spektra a schovám své citlivé oči do útrob pláště. Uslyším Saera klást věcnou poznámku o načatém dni ale já se jen k němu uraženě otočím zády a založim ruce na prsou. |
| |
| Hospoda Pořád stojíce ve stejné poloze bez náznaku únavy či strachu z tvou stran, jež se na sebe kdykoli mohou vrhnout. "Nerad bych tvrdnul ve vězení nebo dokonce v hrobě jen díky tomu, že nějaká drowka ztratila svoji čest." Během chvíle jsem dusot těžkých bot uslyšel řinkot, jak do sebe narážela brnění. Dovnitř vstoupil nějaký muž, zřejmě velitel městské stráže. Jeho hlas byl příjemný a jeho slova moudrá. Byl jsem rád, že nedošlo na boj, nerad se stávám nepřítelem lidí hned poté, co vystoupím z lodi. Jakmile bylo po všem, zaplatil jsem za pivo a šel odejít ven. Cestou jsem zavadil o někoho, na koho mluvil Saero. "Zdravím, jsem Lee Sin. Omlouván se za ostatní, smím být tak smělý a znát tvé jméno?" Zeptal jsem se. |
| |
| Před hospodou Najdu si suché a relativně čístě místo (tj. opřu se o nějákou čistou zeď). Vytáhnu z brašny svou knihu vázanou v černém hedvábí a spolu s ní se zachumlám do plášťě, tak aby ze mně, ani z ní nebylo moc vidět. Potichu louskám runy a chvilku od chvilky se rozhlédnu jestli naše dámy stále trčí uraženě na místě, nebo se už rozešly. Lai, ren, mor, xie, dzai, aiya... |
| |
| Před hospodou Jakmile vyšla vez z toho pajzlu, tak se zhluboka nadechla daleko příjemnějšího vzduchu a zavřela oči. Po několika vteřinách se rozhlédla po okolí. …Tak a co teď?... Zatvářila se velmi bezradně a jen tak stála na místě, s rukou položenou na koši Schiavony skryté pod hnědým pláštěm s insignií ve tvaru černé růže a prstenu. Dívala se na procházející lidi a už se chtěla od skupinky, kterou znala od vidění z paluby lodi odpojit a zamířit vlastním směrem, když ji kdosi oslovil. Překvapeně se na něj ohlédla a chvíli si jej prohlížela, než promluvila. "Kalinor Hell." Odpověděla mu prostě. Neměla zřejmě extra výřečnou náladu. No, není ani divu po onom zážitku v té knajpě. Kmitla očima k Saerovi, který si cosi mumlal pod pláštěm. Zakroutila nechápavě hlavou a raději se zadívala na toho, kdo ji oslovil. "Těší mně pane. Myslím, že jste také cestoval na stejné lodi. To asi všichni v této skupině." Pronesla spíš jako konstatování, když se zadívala na dívku stojící s rukama založenýma na hrudi. Znovu se vrátila pohledem na Lee Sina. |
| |
| Před hospodou Když vyjdu před hospodu tak vidím jak si zrzka s někým povídá. Saero je opřený o zeď a něco si mumlá, a vidím naštvanou Viernu. Takže, konečně jsme se hnuli. Chudák Vierna, nejen že prohrála v kostkách ještě si pálí oči. Saero je připraven k další cestě, to je hned vidět. Ale nejdřív musím zjistit kdo je ta zrzka a jestli se k nám nepřidá. 4ím víc lidí tím míň kořisti ale větší šance na kořist. Musím také říct tu nabídku. Doufám že na ní přistoupí. Upravímsi tabard a tuniku, pročísnu vlasy a vydám se k Saerovi. Když k němu dorazím zeptám se: Omlouvám se za vyrušení ale potřeboval bych se všemi mluvit. nejlépe najednou, pomůžeš mi je sehnat dohromady? |
| |
| V blízkém okolí hospody Podívám se na Iltera. Kývnu. Tiše řeknu, "nejlépe když to svolám okolo tebe a ty budeš u Vierny, nevypadá jako by byla v moc dobré náladě. A přizval bych Kalinor, pokud nebude vadit." Hlasitě zaklapnu knihu a vložím ji do brašny. Vyrazím ke Kalinor. "Omlouvám se, za to jak jsem tě v hospodě odstrčil, ale nechtěl jsem, aby tě nikdo zranil. Štěstěna bývá vrtkavá." Odmlčím se, ale hned zase pokračuju:"Támhle Ilter by evidentně měl zájem o pár lidí co umí bojovat, příjdeš si poslechnout jeho nabídku?" Vyčkám na odpověď. Obrátím se k Leemu:"Lee, tatáž nabídka platí i pro tebe." Uvidím Zerka vycházet z hospody. Sdělím mu, ať se dostaví k Ilterovi, že by nám chtěl něco říci. Totéž udělám jakmile zpozoruju Anunsuina. A pak víceméně jako poslední jdu k Ilterovi, který je už nejspíše u Vierny. |
| |
| Po skoro boji a před hsopodou Takže vážně nic nebude.Škodá,já už se těšil. protahuju smutně každé slovo a přistoupím k hospodskému.Jestli sem jestli někdy ještě přídu a nedostanu své pivo,co jsem si objednla,tak si mmě nepřej a odejdu z hospody.Zde se už motaj ostatní.Přistoupí ke mě jeden z mých společníků,že Ilter chce učinit prohlášení.Stoupnu si a dívám se upřeně na něj.Jestli přitom pude o něco s tvým bohem,tak se mnou nepočítej. |
| |
| V hloučku Pomalu se přemístím k Vierně, Vierno, mám pro tebe i ostatní nabídku, měli by sem přijít a potom ji řeknu, jestli ti to nevadí že budu vedle tebe. Usměji se na Viernu a potom se natočím abych na všechny viděl. Tak, lidi tu jsou, zrzka se jmenuje Kalinor, musím se se představit. Odkašlu si. Jak asi víte, jmenuji se Ilter a jsem služebník Arterův. Přijel jsem sem abych se mohl stát jeho plnohodnotným paladinem. Jenže to nemohu udělat a stihnout sám, mám totiž určité termíny a podmínky, pokud je neznáte ptejte se. Ale teď k nabídce, každý kdo se ke mě připojí bude mít podíl na kořisti, všichni stejně, ale to není vše, vím že cestovat sám je nudné a nebezpečné a navíc vám mohu pomoci s vaším posláním. Ten kdo mi pomůže také získá úctu mého řádu a bude moci kdykoliv a kdekoliv a koholiv z mého řádu požádat o bezplatnou pomoc a užívat základních služeb všech budov zadarmo. Navíc, pokud bude chtít může se stát čestným členem což vám přinese další výhody. Pokud bude naše tažení úspěšné a ,v to věřím, tak ode mě dostanete každý kdo bude se mnou prémii 200 zlatých. Aby jste si nemysleli, jsou z mého dětství uložené v jedné bance ale účet je zmražený po dobu mého úkolu. Tak se vás ptám jdete do toho? Peníze, artefakty a Arter ví co nás čeká ale bude to stát zato. |
| |
| Před hospodou Pořád sem uražená ale protože mi nikdo nevěnuje patřičnou pozornost přestane mě to po chvilce bavit. Pořád ve stejné poloze přemýšlím o všem co se zatím seběhlo a došla sem k názoru že bude lepší když na sebe nebudu příliš upozorňovat - pak se mi na tváři znovu rozlije onen zlomyslný úsměv - alespoň prozatím...... Je to k nevíře ale překapilo mě že sem se před chvilkou v hospodě neovládla. Znovu prokleju zlovolnou Lloth zatracenou pavoučí královnu a bohyni chaosu. Jen tak přemýšlím nad nepřízní osudu a pavoučí královně když mé úvahy vyruší něčí hlas. Otočím se k Ilterovi a nad jeho nabídkou a vším ostatním jenom jednoduše mávnu rukou a více se k tomu nevyjadřuju.....ale zůstala sem stát vedle něj. S mírně zaujatým výrazem ve tváři poslouchám Ilterův proslov a nemohu říct že by mě nezaujal...........teda alespoň jedna jeho část. Zdá se že ostatní nad jeho nabídkou uvažují a proto se ozvu jako první: "Je mi jedno co od nás očekáváš a nebo žádáš." "Prvada je taková že v dohledné době mám spousty volného času a nějaká společnost mě na nějkou dobu může zabavit." "Vlastně toho žádáš málo a hodně nabízíš." Sevřu obě ruce v pěst a zkřížím je a na prsou. (Drowské gesto "podřízenosti") "Je-li to tvá vůle.......mé čepele jsou s tebou." |
| |
| U Iltera Kývnu. Spustím: "Já rovněž nemám v této chvíli nic na práci a nějáké to zlato využiji. Takže mé meče jsou ti k dispozici." Ukloním se, ovšem pouze hlavou. Hm ikdyby nemluvil pravdu..... no o peníze mi stejně až tak moc nejde a to co hledám snad najdu na jakékoliv cestě, snad mám na to dost dlouhý život. |
| |
| Na ulici nedaleko Iltera Odvrátila pohled od Lee Sina, když za ní Saero promluvil. Jen vydechla s náznakem smíchu, lehce zakroutila hlavou a zadívala se mu s mírně nakloněnou hlavou do tváře. "Jak jinak. Ale nevadí. Štěstěna vrtkavá bývá, ale zatím o mně nic moc nevíš…" Usmála se se sevřenými rty, než nalezla očima muže, kterého Saero nazýval Itherem. "Proč ne?" Dodala k tomu, nyní již hledíc na Ithera. Jen zaslechla, jak Saero mluví na Lee Sina a periferním viděním zaznamenala, jak obchází i ostatní z oné skupinky. Zamířila tedy k tomu, na kterého upozornil, zastavila se kousek od něj, aby se opřela zády o zeď nějakého domu, zkřížila kotníky a ruce složila v úrovni pasu. Jakmile promluvil, tak jej bedlivě poslouchala, než se s mírným předkloněním hlavy zamyslela a bloudila chvíli očima po zemi. Zaznělo několik souhlasných hlasů… …Stejně nemám další plány. Tak proč se nejméně nezabavit. Peníze se přece hodí vždycky. I to ostatní… Odrazila se zády od zdi a uvolnila ruce. Položila si tu pravou pod pláštěm do pasu, když levou svěsila podél těla. "Dobře. Právě nemám co na práci a ráda vaši nabídku přijmu." Pronesla pouze, současně se rozhlížejíc kolem se a přecházejíc po tvářích ostatních. |
| |
| Nabídka služby "Jo, jo, jel jsem stejnou lodí, jen jsem neměl možnost na vás narazit, má paní." Řekl jsem směrem k zrzovlásce. Potom ke mě někdo přišel a řekl, že chce paladin něco říci. Utišil jsem se, abych slyšel a po chvilce uslyšel hlas. Vyslechl jsem si nabídku paladina, chvíli přemýšlel, znovu přemýšlel, poslouchal a zase přemýšlel. "O peníze mi sice nejde, ale také se mohou hodit, navíc, třeba najdu i to, co tak dlouhou dobu hledám..." Pokýval jsem hlavou, myslíce na to, co mě čeká a sledujíc reakce ostatních. Sám jsem přišel blíže k paladinovi, tedy spíše hlasu, odkud byl slyšet. "Pokud dokážeš souhlasit, abych šel i přes mou ´vadu´ rád se k tobě připojím, jen si pro něco dojdu do lodi." V tu chvíli jsem vyrazil zpět do lodě, abych si vzal své věci. "Čekal jsem, že budu hledat dlouho a hned první město a mám společníky. Alespoň nemusím jet tou hroznou lodí..." Při pomyšlení na kolébající loď jsem se otřásl. Po chvilce balení věcí jsem vylezl, na zádech zabalenou houni, okolo pasu malinkatou brašničku, v ruce hůl a po boku věrného šedého psa. (německý ovčák) |
| |
| Venku Pomalu jsem se vydral z hospody po tom co se tam semlela skoro souboj. Vierna je tikající bomba...vím že si na ní musím dávat pozor, tohle kapku přehnala i když se to dá pochopit...každopádně svět je malý, toho obra ještě určitě potkáme Na chvíli zavřu oči a snažím si vybavit co přesně se v hospodě semlelo, najednou ale začne Itler hovořit Itler co asi chce...nabídka zní víc než dobře a stejně bych se snažil je sjednotit, aby mi pomohli Chvíli nechám ať se ostatní vyjádří a poté odvětím i já „Itlere tvůj návrh se mi zamlouvá, navíc již delší dobu bych se rád na své výpravě přidal k nějáké družině, přidám se k tobě.“ Tak do se ještě přidá? Doufám že co nejvíc jejich křehké vědomí se možná bude hodit, i když u některých by se o tom dalo pochybovat „Itler nejprve si sežeň zbraň to ti ale nemusím říkat ne jinak kam se chceš vydat na první výpravu?“ nadhodím nezaujatým hlasem |
| |
| Říkal jsem sice,že jestli o víru,tak se neúčastníma,ale říkáš peníze?A artefakty.Dobře,jdu do toho. usměju se a je vidět,že mi chybí asi dva zuby.Pak se podívám na muže a zeptám se Ale jeden dotaz,co vlastně jde,nějak se mi nelíbí,že by jsme měli někam jít a nevědět kam. |
| |
| U ostatních Jakmile Kalinor přijme nabídku, usměji se a šedé oči malinko zasvítí. Leeho si zamyšleně prohlížím.... slepý a přitom nemá problémy s tím se orientovat, zajímavé. Zerkovu odpověd prostě odkývnu. Obrátím se na Iltera. "Tak, chtěl jsem položit stejný dotaz jako Anusiun." "Každopádně až budeme mimo město, tak můžeme změřit síly v boji se zbraněmi, abychom věděli jaká pro nás bude nejlepší formace v boji? Pokud tedy nastane situace, ve které bude formace nutná..." "Každopádně, Iltere, pokud nic nevíš, tak bychom se mohli poptat na to jak vypadá okolí - co tu jsou za zvířata, jestli tu nejsou problémy se skřety a tak dále." Obrátím se na ostatní:"Předpokládám, že o těchhle věcech nikdo nic neví?" Pak si všimnu jak přichází Lee se svým psem. "No, hezké zvíře, Lee." Strávník navíc, ale v noci může docela dobře hlídat. |
| |
| Před hospodou - skupina Mlčky pozoruji ostatní a naslouchám jejich souhlasům s Ilterovým návrhem o společném propletení životů na neurčitou dobu. Potom ale usylším neznámý hlas a když pohlédnu na onu ženu které jí patří zvědavě povytáhnu obě obočí. Prohlédnu si jí od hlavy k patě a všimnu si jednoho ale dost snadno zapamatovatelného poznávacího znaku.....mluvím o jejích zrzavých vlasech které prostě nejdou přehlédnout. Někde sem ty její vlasy už určitě viděla ale nemohu si vzpomenout kde...... Ještě chvilku se na ní mračím a snažím se vzpomenout ale nakonec své usilý vzdám protože se musím otočit k dalšímu členu našeho malého společenství a vyslechnout jeho i jeho souhlas. Nakonec to dopadne tak že s Ilterovým návrhem souhlasili všichni a vznikla taková nesourodá družina a slova se znovu ujme Saero. Při jeho řeči jenom mírně kývnu hlavou na tichej souhlas. Tohle je dobrej začátek......... |
| |
| Před Pod Rackem Děkuji všem a jsem rád že jste se ke mě přidaly. Abych vám odpověděl, naše první věc co pdnikneme je že se rozejdeme a zkusíme zjistit co nejvíc o okolí města i o městě samotném. Zjistěte zda nepotřebuje někdo pomoci, pokud ano, tak mu ji nabídněte nebo přijdťe ke skupině když si nebudete jisti. Také si sežeňte vše co potřebujete, každý se o svůj proviant stará sám. Řekl bych že se seskupíme tady a potm vyrazíme. Budeme nájemní hrdinové, nebo nazvěte jak chcet. Sejdeme se tu... odpoledne. A teď máte rozchod. Ještě se rozpomenu. Pokud chce někdo teď jít se mnou ať to řekne a jde, ne že mě bude sledovat, to platí i pro ostatní. Zatím ahoj. Pomalu se začnu přesouvat dále do města. Doufámm že si nemyslí že jsem nějaký fanatik, ale teď jsem je najal takže by měli být dochvilní. |
| |
| U rozcházející se skupinky "Zatím, Iltere. A hodně štěstí s hledáním zbraně." "Já se zajdu podívat na to prkno, na kterém byly přibité nějáké papíry, třeba půjde vyčíst něco zajímavého. No a potom nakoupit zásoby, samozřejmě... Pokud má někdo podobný plán, nemám nic proti tomu, aby nešel se mnou." Chvíli počkám, jestli se někdo nerozmyslel. Jdu se podívat co je přišpendlené na tabuli. Co do zásob..... hlavně žádné ryby... musí vydržet alespoň dva týdny. Možná by nebylo od věci si pořídit nějáké vrhací zbraně.... nejspíše ne oštěpy, hm hvězdice nebo vrhací dýky? Pročtu si vyvěšené papíry. Jdu na tržiště: Mentální nákupní lístek: 5x vrhací dýka / hvězdice jídlo na týden (které vydrží dva týdny) - pozn.: pokud se bude smlouvat budu jen a jen rád, ale to asi takhle moc nepůjde, že? :D |
| |
| Před hospodou - skupina Já sem vlastně připravená na cestu dá se říct. Správná válečnice je vždycky připravená a má všechno u sebe. Ale když kouknu na ostatní tak mě přepadne nálada na kupování. Kouknu do měšce a i když se při mojí poslední prohlídce zmenšil, stále je v něm dost na to abych si koupila všechno potřebné. Teď když o tom přemýšlím mohla bych si dokoupit nějakou výzbroj. Od doby co sem vystoupila z temných říší sem stratila všechny vrhací pavouky (speciálně upravené dýky s osmi hroty trčící do stran.) A nemám žádnou zbraň na dálku. Což je sice v drowském způsobu boje zanedbatelná záležitost ale cítila bych se jistěji. Navíc si pomyslím když přede mnou budou nepřátelé utíkat proč se za nima honit když je mohu zabít v klidu z dálky......oooo ano.....do prchajících nepřátel se trefuji ráda. Takže spíše zvažuji koupi luku........sice tady široko daleko nenajdu elfskou natož drowskou práci ale kdo ví.....a někdy i lidští řemeslníci dokáží vyrobit solidní kousky. A když ho nepoužiju v boji......tak s ním budu alespoň lovit. Překvapeně vyjeknu protože sem se zamyslela a všichni už odcházejí. Zavolám na Iltera který už mi málem zmizel a s máváním se k němu rozeběhnu. Pokud mi chtěl něco říct jen se na něj usměju a rukou mu pokynu aby nás vedl. |
| |
| „Tak tedy odpoledne, nashle. Lidí se pokusím poptat, jestli někdo něco nepotřebuje…“ …Projdu se i po okolí města. Možná nebude od věci udělat takový malý soukromý průzkum… Usmála se na odcházejícího Iltera, dva krát prokmitla pohled, než se ohlédla na Saera. Na jeho nabídku jen krátce zakroutila hlavou a odrazila se zády od zdi. ...Ale nejdřív musím za Kalenem a při tom mně někdo z nich vidět nemusí. Vždyť je vlastně ani nezmám. Snad tam ještě bude. Možná jsem tam měla jít jako první… Její tvář se trochu zachmuřila, jak se poněkud zamyšleně obrátila směrem k tržišti. Pozvedla krátce pravou dlaň ke svému uchu, jak se současně ohlédla na ostatní a vyslala k nim jeden ze svých úsměvů. Jakmile se k nim otočila ovšem zády, tak onen úsměv velmi rychle zmizel, protože si uvědomila vážnost oné situace, která nastala. …Teď se všechno hodně zkomplikovalo. A to musím sehnat ještě proviant. Rozhodně to všechno bude ale snazší v takové skupině. Možná se to pak i povede… Kráčela směrem k tržišti a ani nevnímala okolí. V duchu si vypočítávala, co všechno koupit od jídla, přes nádoby na vodu, dobrý kousek lana… …Má smysl se vláčet s haldou dalších zbraní, když mám na lodi už samostříl a jsem ozbrojená schiavonou a dýkou? Nač zbytečně zatěžovat koně. Stejně toho potáhne už tak dost… Za několik vteřin zašla za roh ulice a zamířila přímo k třžišti, kde se vmísila do davu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vystupuješ z lodi jako jeden z posledních. Dalo ti práci vymotat se z podpalubí a dostat se přes těch několik desítek lidí i se svým zavazadlem na břeh. Naskytne se ti zajímavý pohled na dopolední přístav. Přímo naproti tobě, tak patnáct metrů, je hospoda, obklíčená deseti strážemi, ven právě vychází starší seržant a společně se svými strážci odchází pryč. Před hospodou se tak rázem ocitá skupinka několika lidí. Inu lidí, jsou mezi nimi i elfové a většinu znáš z lodi minimálně od vidění. Chvíli si povídají a pak se každý vydává jiným směrem. Pozornost jednoho půlelfa však upoutá zajímavá nástěnka, která v tuto chvíli láká i tebe. Známé jsou takovéhle nástěnky ze všech koutů země. Vždycky na ně někdo vyvěšuje práci, kterou je potřeba vykonat. |
| |
| Před hospodou Chvilku ještě čekám a lidi se pomalu začnou rozcházet. „Nu dobrá, zatím se mějte“ pronesu, nato se obrátím o sto osmdesát stupňů a vyrazím směrem na tržiště. Hmm tak co budu potřebovat na první výpravu, asi si koupím zásoby jídla a kdo zná cesty osudu, třeba tam bude i něco co se bude hodit. Promáchnu si rukou a pokračuji na tržiště kde to híří pachem koření a všeho možného zboží, je krásný sluneční den a má nálada se opět zlepšuje a na mém obličeji se objeví i menší úsměv. Když dojdu na tržiště je plné lidí a sem tam do mě nikdo určitě i vrazí. budu si dávat pozor na zloděje… Problikne mi hlavou a váček se zlatýma si přidržuji pravou rukou blíže k tělu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tržiště není od přístavu daleko, je nutné projít hlavní ulicí skrze bránu a pak ještě chvíli pokračovat městem, kde jsou domy o poznání hezčí a udržovanější než v přístavu. Najednou se před tebou rozevře obrovské náměstí, které je uprostřed prázdné, je tam velká fontána, ale už několik metrů od ní jsou postaveny stánky a přístřešky, kde kupčíci nabízejí nejrůznější zboží. Většinou se jedná o věci, které příliš nepotřebujete, nicméně je zajímavé prohlédnout si látky z ciziny či podivná zvířata údajně vychvalovaná jako domácí mazlíčci. Větší sféra zájmu bude v okolních kamenných obchodech. Hostinec "U Zídky" už na vývěsním štítě nabízí prodej cestovních zásob a z jedné z vedlejších ulic se ozývá to typické bušení kladiva do kovadliny. |
| |
| soukromá zpráva od Saero pro Zapamatuju si směr odkud se ozývalo bušení kladiva a vlezu do hostince. Přijdu k pultu, a pokud nemám shozenou kapuci, shodím ji. "Hostinský, daly by se tady koupit nějaké trvanlivé zásoby? Rád bych zásoby na týden a půl, ale aby se ještě za dva týdny daly jíst." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Ilter pro Copak to mé uši slyší, srdce těší, ruce z toho brní. To bude kovář. Kde je kovář tam bývá ocel. Kde bývá ocel. Tam je výrobek z oceli. Výrobek z oceli může být zbraň. Zbraň potřebuji. Konečně, myslel jsem že nebudu žádnou už nikdy držet v ruce. Ale nejdřív bych si měl nakoupit nějaké zásoby na cestu. Usměji se a náhle se v mé hlavě ozve hlas. NE! Zblednu a poslouchám: Bez jídla vydržíš, vodu najdeš, koně nepotřebuješ, vemeš zemí jako loží za vděka ALE nebudeš déle beze zbraně. Tvé poslání je neslučitelné s tím že by si více byl beze zbraně. Tak buď hodný kluk a zajdi ke kováři. Jo a nezapomeň na tu krásnou drowku co jde s tebou. Ne že sní něco poděláš že pak s tebou nepůjde. Moc se mi líbí. Tak hybaj pro zbraň. Cítím jak se Arterova síla stáhne zpátky. Odechnu si a pohlédnu na Viernu. Stále jde se mnou. Usměji se a vyrazím ke kováři a přitom i opakuji polohlasně svatá slova Arterova. Ps: Svatá slova Arterova (SSA) jsou magické, vyvolávají paladinská kouzla Arterova řádu se spojením svatého ingotu, který vlastním. |
| |
| soukromá zpráva od Vierna DoUrden (Drowka) pro Na nějakou chvilku se opět zamyslím a nevěnuji žádnou pozornost všemu kolem sebe. Jdu s Ilterem provozovat moji třetí nejoblíbenější činost........nákup vybavení. Znovu zauvažuju o té koupě luku. Je to s podivem ale jak o tom pořád přemýšlím tak se mi tenhle nápad líbí čím dál víc. A nebo bych si dokoupila další pár krátkých/dlouhých dýk? Ta jedna co mám schovanou kdesi na těle si připadá trošku osaměle. Když se zničehonic zastavíme konečně se rozhlédnu kolem sebe. Chvilkama tuto scenérii pozoruji a pak jedním slovem se šibalským úsměvem odvětim: "Chaos." Tak to mají drowové rádi....chaos a zmatek jsou jako jejich potrava, jeden ze smyslu života.....neustále je šíří kolem sebe a zároveň se do nich schválně nechávají stáhnout. Když se tak koukám na tržiště opravdu musím uznat že mi tohle místo trošku připomíná domov. Panuje tu chaos to ano....ale svým způsobem řízenej a smysluplnej. Do nosu mě udeří rozmanitý počet vůní a moje drobná ouška zachycují všechny zvuky od hlasitého bušení kladiva až po tichém téměř neslyšitelném odkašlání starší ženy v postraní uličce. Okamžitě sem chtěla vyrazit za zvukem kladiva. Drowova výbava se skládá ze zbraní....jídlo a většina dalších věcí je zbytečností. Zbraně a ošacení drowovi k životu naprosto stačí. Zarazim se ale protože si všimnu nepřítomného výrazu v Ilterově tváři. Okamžitě se ale jeho postoj změní. Usměje se a vyrazí přesně tím směrem kterým sem chtěla jít i já. Jenom se pobaveně uculím a srovnám s ním krok. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To jsou k nám hosti. Vítejte." Pozdraví tě a když mu sdělíš svou objednávku, chvíli přemýšlí. Nakonec se mu rozzáří oči a urychleně odpoví. "Bude těžké najít takové potraviny, které by tu dobu dokázaly přečkat, ale myslím, že něco jistě najdu. Na prvních pár dnů to může být chléb a poté suchary, ty v pořádku vydrží až měsíc. Máme jich tu plno, zásobujeme ty lepší lodě, jestli víte co myslím. Velmi výživné a vhodné na delší skladování jsou pak luštěniny, hrách a fazole. Dále se můžou uplatnit ovesné vločky. Po promíchání s vodou či mlékem s nich lze udělat výbornou kaši či placky a dají se jíst i jen tak, máme je i opražené. Akorát je potřeba jak luštěniny tak vločky držet v suchu, ať nechytí plíseň. S masem je to horší, ale taková uzená ryba, slanina nebo nakládané a solené maso v soudku by mohlo vydržet dost dlouho. Co vy na to?" Slovy se ohání skutečně zručně a do toho ještě stíhá čepovat objednané pinty piva. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Fajn! Vyřídíme to kapitánovi, ale radost z toho mít nebude." Vzkřikne velitel patroly a pokyne mužům k odchodu. Nevšímavě kolem vás projdou a pak zahnou na náměstí. Když se podíváte na majitele kovárny, trochu se zarazíte. Kovářem je žena zrzavých vlasů slabě okolo třiceti let odhadujete. Poměří si vás pohledem, ale nijak se nevyjádří. Chopí se kladiva a pokračuje ve své práci. Právě opravuje kování kola, když k ní přijdete. Odplivne si do džberu s vodou, otře ruce do zástěry a otočí se na vás, s rukama založenýma na prsou. "Co to bude? Doufám, že něco rychlého, mám tu hafo práce." |
| |
| soukromá zpráva od Saero pro Na moment se zamyslím. "No pokud se nepletu tak, pro mé účely bude asi nejlepší chléb a suchary, takže dejme tomu chleba na tři, čtyři dny a suchary na týden? Kolik by mě to mohlo stát?" Během poslední věty zajedu jednou rukou do kabely a nahmatám mešec, kde mám polovinu svých peněz - pro smlouvání je přeci jen lepší vypadat o něco chuději.... Navíc, byl bych rád koupil ještě alespoň nějakou vrhací zbraň.... Pomalu výtáhnu měšec, ve ketrém občas cinkne nějáká z desíti mincí. Je čas si vyslechnout původní cenu a trochu smlouvat. |
| |
| soukromá zpráva od Ilter pro Prohlédnu si ženu od hlavy k patě: Paní, mistryně oceli, sháním zbraň pro svůj úkol a chtěl jsem se zeptat jestli nemáte také nějaký úkol kterým byste nás mohla pověřit? Upřeně se jí dívám do očí a přemýšlím zda nám řekne o problému který řešila se stráží. Strážný říkal že se to nebude kapitánovy líbit. Možná se jedná o zbraně. Ona ví a Arter taky ale ten mi to teď neřekne. |
| |
| soukromá zpráva od Kalinor Hell pro Poté, co si vyřídila jisté záležitosti, se vydala k tržišti, aby si zajistila vše potřebné pro budoucí dny. Prošla hlavní ulicí a vstupní branou a rozevřelo náměstí s řadami udržovaných domů. Zamířila hned ke stánkům, které byly rozestavěny nedaleko fontány. Jakmile stanula u prvního z nich, tak se zastavila a hleděla na vodu stékající po ornamentech kamenného masivu fontány, která se třpytila ve slunečním světle. Několik vteřin vnímala jen onen vjem, než otočila svou tvář zase ke stánkům a vrátila se myšlenkami do reality. Prodírala se mezi lidmi. Kdosi vykřikoval své nabídky o čerstvých rybách, tady nějaká podsaditá vesničanka oděná ve hnědých selských šatech a bílém šátku prodávala vejce, tuhle někdo nabízel nové boty… Zastavila se u stánku s ručně vyšívanými látkami a ač sama moc marnivá nikdy nebyla, tak neodolala alespoň onomu pohledu na všemožné třpytivé skvosty. Jen pokynem ruky odmítla prodavače, který okamžitě jakmile se dlaní dotkla jedné zlaté barevně vyšívané látky jí stanul za zády. Jen se na něj usmála a pokračovala dál. Z jiného stánku na ni pojednou vykřikl papoušek jakousi nesrozumitelnou větu – nejspíš v cizím jazyce, kterému ale nerozuměla. Tiše se tomu zasmála. Konečně stanula u hostince, který nesl jméno „U Zídky“, který na vývěsním štítu nabízel zásoby pro dlouhou cestu. Nahlédla okénkem a do onoho podniku. Posléze pokročila ke vstupním dveřím a vešla dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Wolk Šedý pro Procházím skrze bránu a pak chvíli pokračuji městem, domy jsou pěkné a já s dobrou náladou kráčím. Na chvíli se zastavím a rozhlížím se po tržišti přeplněným lidmi a poté se "Hmm cítím tu bylinky." šeptám si pod vousami. Uvidíme od kud to jde a vydávám se směrem kde cítím tu krásnou vůni heřmánku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No to máme dva chleby po zlatce, suchary na týden za tři. Pět zlatých." Odpoví pak razantně, zatímco na tác skládá čtyři korbele piva, které pak předává jedné ze služtiček. Do hostince vstoupí v ten moment další osoba. Všimneš si toho pouze koutkem oka, ale ohlédneš se. Je to Kalinor. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To takhle jako kniha mluví pořád?" Přitom se tak trochu ušklíbne a otočí se ke kovadlině. Nicméně pokračuje: "Ne panáčku, nedělám zbraně. Opravuji nářadí, dělám mříže do oken, kování na vozy, sudy a bedny. Žádný kovář, který dělá zbraně, ti je ani neprodá, všechny spadají do inventáře městské hlídky. Jestli chceš zbraň, mohu ti tak akorát nabídnout jednu zprohnutou kosu, kterou musím znovu vyklepat a jeden opotřebený srp, který je třeba překovat a přebrousit." Pak se znovu zvedne od kovadliny, otře si čelo a dokončí svou řeč: "A co se úkolu týče, mohli byste tomu starýmu kapitánskýmu mezku vmlátit do hlavy trochu rozumu." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Pán by si přááááál?" |
| |
| soukromá zpráva od Vierna DoUrden (Drowka) pro Když konečně dorazíme ke kovárně překvapí mě hned dvě věci. Za prvé skupinka ozbrojenců...podle ošacení městká stráž zrovna končila celkem přátelský rozhovor s místním kovářem. Za druhé že kovář je ve skutečnosti žena. Když stráž podrážděně odchází kolem nás tak se za ní ohlédnu s jistým nutkáním je sledovat. Tuto myšlenku naštěstí rychle zavrhnu a znovu se podívám na kovářku. Když na mě žena promluví, jen pokrčím rameny a mávnu rukou: "Ano...." Po očku se po Ilterovi ohlédnu a pokračuju: "......alespoň za tu dobu co ho znám mluví pořád stejně legračně." Potom založim ruce na prsou a poslouchám. I když navenek dokážu svoje emoce mistrně zamaskovat tak uvnitř mě se válím po zemi a křečovitě se směju. V duchu kroutím hlavou a jakoby sama pro sebe si zašeptám. "Ne, ne.......tohle se Ilterovi nebude líbit." "On se s nějakou kosou nebo srpem nespokojí." Zvážním a znovu pohlédnu na Iltera a chvilku ho pozoruju...... pak tiše doplnim: "Jemu se to určitě nebude líbit.........." |
| |
| soukromá zpráva od Kalinor Hell pro Vkročila do hostince a vzápětí za sebou zavřela dveře. Současně se otáčejíc od vchodu se rozhlédla po místnosti a na tváří se jí rozlil úsměv. …Tak tohle je mnohem lepší… Pustila kliku a zamířila do nitra podniku. Procházela mezi stoly, které byly plně obsazené. Okolo vládlo veselí a strhávalo jí k úsměvu. Zastavila se, aby nechala uličkou projít jakousi světlovlasou servírku, která nesla několik nádob s nějakým pitím na velkém tácu, kterým balancovala chvílemi i nad hlavami hostů. Pohybovala se rychle. Proto zůstala raději stát a nechala ji jistým krokem proběhnout kolem ní. Na druhé straně sálu zahlédla druhou, která jí byla velmi podobná. …Že by sestry?... Pokračovala dál a zamířila k baru, aby se domluvila s hostinským ohledně zásob, které potřebovala nakoupit v první řadě. Hned na první pohled ji onen muž překvapil. Vlastně ani nečekala po zážitku z toho pajzlu v přístavu, že by se tady mohla setkat s někým takovým. Jak přicházela k baru, tak si v první chvíli ani nevšimla Saera, který tam právě s oním hostinským domlouval nejspíš také zásoby. Položila dlaň na okraj baru. „Dobrý den.“ Chvíli se ještě na onoho muže dívala, když periferním viděním zaznamenala konečně Saera. Otočila k němu svou tvář a usmála se se sevřenými rty. „Tak se opět setkáváme, Saero.“ Ohlédla se krátce do sálu, kde někdo vybuchl v záchvat smíchu a musela se usmát také, než stočila pohled znovu na svého známého z paluby lodě. |
| |
| soukromá zpráva od Saero pro Obrátím se na Kalinor a usměji se. "Rád tě zase potkávám, Kalinor. Jenom zaplatím." Zase na hostinského: "Máte tady opravdu hezký podnik, jenom se obávám, že mohu postrádat jen čtyři zlaté a devět stříbrných, doufám, že to bude stačit, cestuji již dlouho a moc peněz mi nezbývá." Řeknu a vytáhnu jeden váček a z druhého zbytek do dané sumy, položím je na stůl. Sleduji jak se hostinský zachová, pokud se bude tvářit, že ne, tak dodám poslední stříbrňák, který chybí do jím stanovené ceny. Obrátím se na Kalinor, znova se usměji:"Hádám, že také zásoby? Mimochodem myslím, že jsem našel pro naše seskupení pár docela zajímavých pracovních nabídek, ale o tom později až budeme pohromadě." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Světlovlasý hostinský se usměje a povídá. "Otočte se a podívejte kolik tu máme patronů, nezchudnu. Necháme to za čtyři zlaté ať je to pěkně kulatá suma bez stříbrných drobných." Pak se s úsměvem otočí k jedné z děveček a něco jí pošeptá. Poté se otočí zpátky k Saerovi, který se teď baví s Kalinor. Hostinský si dal dvě a dvě dohromady a zeptal se. "Plánujete dlouhou cestu? Tohle není jídlo na odpolední piknik." Se smíchem dodává. "Pokud vás nejde tucet." Za chvíli je děvečka zpět se dvěma chleby zabalenými v kousku plátna a plátěným váčkem se suchary. "Ty suchary držte v suchu, když zvlhnout tak se to nedá jíst." Zašeptá hostinský, když Saerovi podává objednávku a přebírá si od něj peníze. |
| |
| soukromá zpráva od Saero pro Obrátím se na hostinského, zaplatím a jídlo vložím do své brašny. "Děkuji za rady ohledně sucharů." Odpovím: "Asi nemá smysl dělat tajnosti. Je nás půltucet, ráno jsme připluli lodí, umíme zacházet se zbraněmi a hledáme práci. No takže jakmile se sejdeme, tak nejspíše zajdeme k té vývěsce v přístavu - vypadá to jako správné místo pro nás, alespoň co jsem se díval. Jestli se mohu zeptat, je možné někde sehnat lepší práci pro skupinku dobrodruhů než tam? Případně, mohl byste nám říci jak to vypadá tady okolo Wassertownu?" Věnuji Kalinor úsměv, ale jinak se věnuji tomu co říká hostinský. |
| |
| soukromá zpráva od Ilter pro Když kovářka dojde k pasáži s tím že sehnat zbraň legálním způsobem je takřka nemožné, skloním trochu hlavu a zatnu ruce. Velmi křečovitě, vztek se hromadí. Narovnám se, a s maniakálním pohledem ale klidným hlasem promluvím. Děkuji, a zeptám se. Co přesně chceš aby jsme naučily pana kapitána? Toho zmetka. Blbý zákony, zbraně by se měli dát do volného oběhu, hlavně dnešních dobách. Hmm, myslíš že si stihnu udělat popcorn? Ehh, Artere, Ty se asi hodně bavíš, co? Ruce mě začínají svrbit. |
| |
| soukromá zpráva od Kalinor Hell pro …Dost jsem se zdržela… „Tak to je skvělá zpráva. Ráda si je poslechnu. Ještě jsem měla v úmyslu projít tržiště a porozhlédnout se kolem města. Musela jsem si ještě něco zařídit. A ano, také jsem přišla kvůli tomu, abych si zajistila zásoby. To v prvé řadě. Takže jestli jste vy už domluvení, pak bych si nějaké od vás koupila ráda i já. Máte sušené maso?“ Zadívá se na hospodského, sevře rty v úsměvu. Následně tiše naslouchá jejich rozhovoru. …Tu vývěsku jsem docela minula, když jsem vystoupila z lodi. Až tam dorazíme, tak se musím dobře podívat jaké nabídky na ní jsou… Jen zakroutí hlavou na jednu ze servírek, která se jí přišla zeptat, jestli si přeci jenom nedá něco k pití a zaměřila se pohledem znovu na ty dva. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na Saerovu otázku se hostinský na chvíli zamyslí. "Nemyslím si, že najdete práci i někde jinde. Tedy pokud nechcete v docích za pár šupů otročit, tahat bedny a opravovat lodě. Jedině kdyby někdo z vyššího města požadoval služby ozbrojené skupiny. Každopádně i na té vývěsce jsou zajímavé nabídky, mnohé dobře oceněné." Pak se otočí ke Kalinor a s úsměvem i mírnou úklonou řekne: "Samozřejmě, že máme i sušené maso. Kolik si ho budete přát? Stejně jako tady pán vedle, zásobu na týden?" |
| |
| soukromá zpráva od Saero pro Pokývu hlavou. K hostinskému: "No a jestli se mohu zeptat jak vypadá okolí města? Je tu spíše divoko nebo to tu mají pod kontrolou stráže a armáda?" "Mimochodem nedaleko jsem slyšel zvuky, které připomínají kovárnu, dají se tam koupit nějaké zbraně? Zaslechl jsem, že většinu kvalitních konfiskuje stráž. Také bych rád vědel jestli bychom se na cestách měli něčemu vyhýbat, však to znáte, jiný kraj, jiná nebezpečí, ale i jiné příjemné náhody." Poslední větu pronesu a lehounce se usměji na Kalinor. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinský pokývá hlavou. "No jisté je, že okolí města stráž pod kontrolou nemá. Je to hlavně kopcovitá oblast se spoustou lesů a sem tam nějaký močál. Zamořeno vším možným od skřetů k horším věcem. A ta kovárna za rohem, no, můžete to zkusit. Dělá tam kovářka, fajn ženská. Jestli má zbraně, to nevím. Stráže na ní dost tlačí, je v téhle části města jediná, kdo má ještě svobodnou vůli. Jsou tu ještě dva kováři, oba už dělají pro stráž. Zbraně, že by s tím vyzbrojili půl královské armády, nevím na co to všechno potřebují." |
| |
| soukromá zpráva od Kalinor Hell pro „Hm…“ Na moment se zamyslí, ukazovákem pravé ruky přetře pravé obočí a zadívá se na hostinského. „Ano na týden to bude určitě stačit. Tak jak jsem si všimla, tak jste Saerovi prodával chléb a suchary. Ráda bych k tomu ještě to sušené maso. Je sice pravda, že se dá cestou něco slovit, ale jen tak pro jistotu.“ Klesne hlasem a usměje se na hospodského. Uchopí pod hnědým koženým pláštěm rukojeť schiavony jenom v nevědomém pohybu. Zamrká, při zmínce o kovárně a na tváři jí vytane podivný výraz. „Opravdu? Tu jsem také hledala. Rozhodně se do té kovárny také ráda podívám, takže máme stejnou cestu.“ …Snad nějakou dýku bych si koupit mohla. Přeci jenom sekundární zbraň se na výpravě může hodit nehledě na to, že je i jinak dost praktická… Z myšlenek ji vytrhne až poslední Saerova věta. Jen se na něj na několik vteřin zadívá a samozřejmě že tón hlasu i ten úsměv zaznamenala, ale zatím dělá, že si ničeho nevšimla. |
| |
| soukromá zpráva od Saero pro Zamyslím se. K hostinskému:"No sice taky nevím na co tolik zbraní stáž potřebuje... a pochybuju, že by byli tak neschopní, aby jich během cvičení tolik zničili. Možná by nebylo od věci to zjistit." Na Kalinor:"Taky do kovárny, Kalinor? To rád slyším. Snad tam něco bude mít, nějáké jednoduché věci by mohla vykovat rovnou, ale.... no uvidíme." |
| |
| soukromá zpráva od Kalinor Hell pro Jen se zamračí, když slyší o tom, jak shromažďuje armáda takové množství zbraní. …To je divné. Jistě mít vlastní kováře, ale konfiskovat všechno? Možná nám v tom trochu osvětlí situaci ta kovářka, když je jedna z posledních, kdo má ještě svobodnou vůli… „Když nebude, tak nebude. Každopádně se tam ráda podívám. Potom se ještě tady po okolí trochu porozhlédnu. Zatím jsem na to neměla moc času. Kdo ví, třeba ještě natrefím na nějakou pracovní nabídku pro naši skupinu.“ Zadívá se na hospodského. „Dobrá. Připravíte mi ty zásoby? Za pár hodin bych se pro ně stavila. Jaká bude cena za všechny ty potraviny?“ Zeptá se přeci jenom pro jistotu, aby byla s hospodským domluvená předem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Kovářka poněkud vztekle odpoví. "Že neumím a nebudu kovat zbraně. Jeho poskoci tu den co den chodí a snaží se mě k tomu všemožně přesvědčit." Chvilku ještě přemýšlí a pak dodá: "Já vám se zbraněmi nepomohu a čeká mě ještě spousta práce." Dál se věnuje obruči na kovadlině a vás si už nevšímá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Samozřejmě. Tady pánovi jsem dal dva chleby a suchary za čtyři zlaté. Vám, paní, nechám stejnou cenu a ono sušené maso vás vyjde na další čtyři zlaté. Tedy osm dohromady." Řekne hostinský zatímco pošle jednu z obsluhujících dívek opět pro zásoby. Až teď si povšimnete jisté podoby, možná sourozenci? Dívka se brzy vrací se vším, co si Kallinor objednala stejně zabaleným tak jak se dostalo Saerovi. Maso navíc v malé dřevěné bedničce. "S tou si dělejte co chcete." Odpoví hostinský a ukáže na onu bedničku, zatímco si něco zapisuje do účetní knihy. |
| |
| soukromá zpráva od Saero pro Zatímco hostinský mluví s Kalinor, nechávám myšlenky jen tak převalovat jednu přes druhou, jako vlny v malém moři. Stráže? Co vlastně jsou zač? Nač potřebují tolik zbraní? Chystají povstání? Chtějí mít kontrolu nad zbraněmí nebo chtějí udělat výpravu, která by zajistila větší bezpečí v okolo? A co kovářka? Bude mít věci, které potřebujeme? Řekne nám něco? Příliš moc myšlenek, lépe na chvíli nemyslet, něco z toho vyleze... Na hostinského:"Děkujeme, pane, byl jste nám velmi nápomocen, pokud budu mít někdy cestu kolem, určitě se zastavím." Usměji se na Kalinor:"Zdržíme se tu ještě chvíli nebo už půjdeme rovnou za kovářkou?" |
| |
| soukromá zpráva od Ilter pro Brzy na viděnou. Otočím se k Vierně. Pokud chceš můžeš jít na strážnici se mnou ale nenutím tě, Arter ví co se stane, možná, ale já to nevím určitě. Možná mě i zatknou. Hmmm, jak ale najít strážnici. Už vím. Vyhlídnu či najdu stráž a té se zeptám. Aníž bych někam chodil, začnu se rozhlížet po strážcích. |
| |
| soukromá zpráva od Vierna DoUrden (Drowka) pro S mírným zamračením kývnu hlavou.....takže tady žádnej luk neseženu. Když na mě promluví Ilter odpovím: "Promiň.....na strážnici tě už nedoprovodím." "Mezitím co se budeš prát s vojáky se já ještě trochu porozhlédnu po městě a seženu nějaké zásoby." "Třeba dokonce seženu nějakou zbraň od kupce u nějakého stánku když né od kovářky" Už odcházím ale ještě se naposledy ohlédnu a veselým hlasem zvolám: "A kdyby tě zatkli......tak přece budeš potřebovat někoho kdo tě potom přijde zachránit." Tržiště Zatímco se vrácím po vlastních stopách rozhlížím se kolem až nakonec najdu co sem hledala a vstoupím do Hostince s názvem "U Zídky". Bez nějakých dlouhých řečí se hned začnu dovolávat obsluhy. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR