OPT Akademie
hrálo se Denně
od: 07. srpna 2007 20:46 do: 14. června 2009 20:45
Dobrodružství vedl(a) Dra-Gon
| |
 | Svět, ve kterém je slovo magie více, než jen povídačkou pro děti a výmysly snílků. Svět, v němž existují démoni, jejichž největší touhou je rozdrcení lidského života. Svět, v němž je vše v dokonalé rovnováze. Existují zde dva protipóly: Démoni, největší nepřátelé lidí, a O-díly, zbraně, které byly zrozeny pro ochranu lidí. Démoni, o kterých nevíme nic. Žijí mimo dosah našich rukou...daleko. A přesto dostatečně blízko, aby jsme jimi byli každý den ničeni. O-díly, tajemné artefakty staré snad jako Země sama, také neznámé, ale bližší, teplé, ochraňující. Aby se lidé dovedli lépe bránit démonům, a používat o-díly efektivně, na světě existuje několik Akademií, které jsou zaměřeny na tento výcvik. Do nich každý rok přicházejí noví mladí OPT a staří, vycvičení, odcházejí, aby mohli své schopnosti uplatnit. Jedna z akademii je výjimečná...nečeká, až se do ní OPT přihlásí. Ředitel sám si hledá ty nejlepší OPT s budoucností... A vypadá to, že i na vás se usmálo štěstí...a jednoho dne se vám do rukou dostane dopis s pozvánkou... |
| |
| Celá planeta, kterou obyvatelé nazývají stejně jako my, Země, je rozdělená na šest kontinentů a ostrovy, které pokrývají 1/3 povrchu celé planety. Zbytek tvoří vodstvo. |
| |
 | Příjdu z práce domů, a tam dopis. Zvednu obočí a protáčím si ho v prstech. Co toto má být....kdopak mě může psát? Podivím se v duchu a se zvědavostí mě vlastní dopis otevřu. Oči se rozzáří překvapením nad řádkami, co se v dopise nachází. To...to snad není možný...já a jít do akademie...no ..to. Musím se posadit na židli. Položím dopis a prodýchávám to. No jasně, že jdu! A začnu vše zařizovat tak, abych v určený datum mohl nastoupit. Dorazil jsem do akademie v den nástupu. Zařadil jsem se mezi ostatní a díval se na ten nástup velmi kritickým okem. Nástup do školních lavic, vždyt tohle jsem si přál...tak to zkousnu..pitomý uniformy s rozeznávačkama...bych do toho kopnul....klid...drž se, jsi tu nováček ...a to nejsi poprvý. Nechám se sebou manipulovat, uvědomuji si svého tady nejnižšího postavení. Ovšem jen co stojím na správným místě, už se dívám po sousedech a spolunováčcích. Všechny si se stejným zájmem prohlížím. Teda, nás tu je. A to všichni dostali dopis jako já. Co asi umí, a jaký asi jsou? Ředitel začne hovořit. Přeruším tok svých myšlenek a soustředím se na jeho slova. Hovoří stručně a věcně. Líbí se mi to. Začne rozdělování, trpělivě čekám na své jméno a zařazení. Jen co ho zaslechnu, jdu ke své skupině a více se zaměřím na ty ve stejné třídě. Vše je rozděleno, jdu si pro svojí školní uniformu. Převezmu uniformu své velikosti a taky klíč od pokoje. Uniforma....to půjde..ušetřím vlastní hadry...a 265..to je dobrý číslo.určitě jo...protože je moje...jsme zvědavý, s kým budu na pokoji. Nadhodím si tašku na rameni, s uniformou v ruce vyrazím do pokoje. Svůj pokoj najdu rychle, čísla mi nedělají problém. Otevřu a vlítnu tam jak velká voda. Očima hledám spolubydlícího, je to jeden klučina ze třídy. Ještě neodložím tašku a už ho zavaluji otázkami, jak se má, jak se tady cítí a jak se mu líbí pokoj. Přitom si vyberu svoje místo s postelí a začnu vybalovat. Chci to mít co nejdřív a jít se tu projít.Cítím se štastný, že se mi začíná plnit můj sen. Na pohled mladík kolem dvaadvaceti let s bledším obličejem díky dlouhým černým vlasům. Oči světle hnědé barvy dominují ve tváři. Postava typická pro kluka makajícího rukama s výškou kolem 175 cm. Na levé ruce se na palci a malíčku nalézají dva prstýnky. Na pravé naopak je kožený náramek. Vlasy mám dneska upravený do jednoduchého učesu. Jen tak okrajové prameny smotané do copu a nechané s ostatními volně vlát ve větru. Na sobě tmavě hnědou bundu jakoby koženou, pod ní triko vínové barvy se vyplazeným smajlíkem na hrudi.K tomu volný kalhoty černé barvy ozdobené provazovým opaskem, a na poutkách připevněné řetízky s karabinkami. Boty vysoké, tmavé a pevné. Ovšem přes ně spadají kalhoty, takže jejich výšku můžete jen odhadovat. |
| |
 | Přijdu domů ze školy a najednou přiběhne mladší brácha a mává mi před obličejem obálkou s červeným lemem. Zkoumavě se na něj podívám se staženým obočím a jenom odhaduji, kdo by mi psal dopis. Nakonec si ho odnesu nahoru do svého pokoje, kde konečně odložím tašku, sednu si na postel a otevřu obálku. OPT Akademie? To je nějaký vtip? napadne mě, ale obálka se zdá být pravá, takže to zřejmě falzum nebude. Nakonec sejdu dolů do kuchyně, kde jako obvykle stojí matka. V krátkosti jí sdělím, že odcházím. Je na svého staršího syna náležitě hrdá a tak mi všecko sama ochotně zařídí. V určený den se dostavím a spolu s davem nováčků i těch zkušenějších čekáme na příchod všech důležitých na téhle škole. Prohlížím si nové tváře a v duchu odhaduji jejich specializaci, úroveň schopností a osobnost. A vůbec celou tuhle záležitost chápu jako jednu velkou výzvu. Je to šance…je to výzva…a já ji nepromarním… napadne mě chladně a znovu se rozhlédnu. Po rozdělení do tříd se instinktivně připojím k té mojí. Vyfasuji příslušnou uniformu. To není problém…jsem na ni zvyklý… uvědomím si, že jsem ji nosil už roky na mé dnes již bývalé škole. Nakonec dostanu i klíč s docela sympatickým číslem 250 a informaci, že na pokoji budu s klukem z jiné třídy. Maličko se ušklíbnu, ale nakonec usoudím, že jako kontakt do jiné třídy by to nemuselo být úplně marné. Moji pozornost na okamžik upoutá kluk s páskou přes oko. Vypadá poněkud nepatřičně mezi všemi těmi nováčky, ale dál se v jeho existenci nevrtám a vydám se najít svůj pokoj. Procházím chodbou a konečně narazím na svoje číslo. Tak jsem tady… pomyslím si, když otevřu dveře a vejdu dovnitř. Ten druhý kluk tam pořád ještě není, což je fajn, protože si můžu vybrat postel, kterou chci a vůbec obsadit pokoj podle svého bez zbytečných diskuzí se spolubydlícím. Ten nakonec dorazí snad jenom o pět minut později a zatím se nezdá, že by chtěl nějak protestovat. “Ahoj, já jsem Riku.“ řeknu mu, když taky složí bágl na zem, a podám mu ruku. Tím bylo slušnosti učiněno za dost, takže počkám, jak se mi kluk představí. Pak vybalím zbytek věcí a jsem rozhodnutý, si to tady aspoň trochu projít, abych si udělal alespoň částečný přehled, kde co jde. Když se na mě podíváte, uvidíte kluka vysokého necelých 180 centimetrů a střední postavy. Vlasy černé jako uhel mi spadají do obličeje a částečně tak zakrývají hřejivé oříškově hnědé oči, které ostře kontrastují s poměrně chladným obličejem. Na pravém zápěstí mi svítí asi dva centimetry široký kovový náramek. Záliba v tmavých barvách je evidentní již z výběru oblečení. Černé džíny společně s černým tričkem, které je ozdobené maličkou bílou značkou v oblasti srdce, nápis vám však nic neříká. Přes ramena mám na volno přehozenou tmavě modrou mikinu, pravděpodobně klokanku. Boty jsou klasické tenisky, černobílé barvy. |
| |
 | Na cestě. Sám. Divím se, že mě ten dopis našel. Ale vlastně...co je na tom divného, když zvážím, odkud přišel. Nejsem si jistý, jestli je akademie tím nejlepším místem pro mě, ale vím, že to potřebuju. Tahle akademie mě může ušetřit pozdějších problémů. Jakmile dokončím svou poslední práci, sbalím si těch pár svých věcí, které tvoří veškerý můj domov a vydám se na cestu. Do akademie dorazím v předepsaný den. Zařadím se mezi studenty a připadám si tu značně nepatřičně. Přesto na sobě nedávám nic znát, jen poslouchám velmi pozorně ředitelova slova. Skoro se nehýbu, ani nejevím jakýkoli zájem o své budoucí spolužáky. Mladík, kterého vidíte svou výškou poměrně vyčnívá, musí mít něco kolem 190 centimetrů. Je velmi štíhlý. Má na sobě dlouhý černý plášť, který je rozepnutý, takže pod ním lze vidět volnější černou košili, která je také zaplá jen asi do poloviny, jako by se její majitel nechtěl zdržovat takovou zbytečností. Černé kožené kalhoty jsou zastrčené do vysokých bot s přezkami a u pasu mají zavěšených několik řetízků. Jeho tvář je trochu bledá, ale možná to působí jen černé vlasy spadající kousek pod ramena, jež s ní kontrastují. I mladíkovy oči jsou tak tmavé, že vypadají jako by byly černé. Působí to trochu strašidelně a jeho pohled, přestože klidný, má obrovskou sílu, jako pohled někoho, kdo toho už zažil opravdu hodně. Jeho tvář je celkově velmi krásná. Jakmile si vyslechnu přivítací řeč a přijmu uniformu i klíče od pokoje. Při tom, když konečně vytáhnu ruce z kapes je vidět, že mám na pravé ruce prsten s červeným kamenem, takový, jaký by si člověk vybavil na ruce šlechtice z dávných dob. Vezmu své věci a vydám se najíc svůj budoucí "domov". Když se dostanu do svého pokoje ani se moc nerozhlížím, jen hodím věci na zem a přejdu k oknu, abych zhodnotil výhled. Možná bych se mohl jít projít, protože co dělat tady. Jsem zvyklý být venku... Nakonec se rozhodnu počkat na svého spolubydlícího, abych se alespoň krátce představil, než někam vyrazím. |
| |
| Vaše přidělené pokoje vypadají celkem hezky, vlastně lépe, než by jste si představovali, že by jste našli na škole. Mají moc hezky přesný tvar. Při vstupu dovnitř se okamžitě dostanete do jakéhosi obývacího pokoje. Jsou v něm dvě slušné křesla a pohovka, nízký stůl, několik skříní a poliček. Koberec začíná a metr od stěny se dveřmi, nalevo od dveří je výklenek se dveřmi, které vedou do menší místnůstky, která slouží jako jakási šatní skříň, napravo je taktéž výklenek, ale s dvojicí dveří, koupelna a WC. Ze samotného obýváku vedou z protilehlých stěn dvoje dveře do samotných pokojů. Pokoje jsou vybavené šatní skříní, postelí, stolem s židlí, a pár dalšími drobnostmi. (Jednoduchý půdorys:odkaz.) Riku Kluk se ti představí jako Raad, ale hned potom se rychle sebere do svého pokoje a zyvře za sebou dveře, nevypadal příliš nadšeně, že musí být na pokoji s někým, kdo není z jeho třídy. Kaishi "Teodor," řekne ti mladík, který je jen o kousek menší než ty, a vypadá značně ostříleně, skoro jako nějaký pouliční rváč, ale je štíhlejší. A jméno k němu vůbec nesedí. Chvíli něco říká, vybavuje se s tebou, ale pak se omluví, že si musí ještě vybalit všechny své věci, a odejde do svého pokoje. |
| |
 | Celou tuhle procedůru, která se dneska děla, jsem viděl už několikrát. Sice teď nastupuju do prvního ročníku, doteď jsem nebyl dostatečně starý na nástup, ale jsem v Akademii už nějaký ten pátek. Jediná věc, která se mi dneska moc nelíbila bylo to, že mě zase navlékli do školní uniformy a to, že musím pomáhat s udržováním pořádku...ředitel se na mě zase veze za ty blbosti, které pořád dělám. Jsem mladík malého vzrůstu (cca 165 cm). Vypadám velmi křehce, což se dá poznat podle štíhlosti mých rukou. Mám drobný obličej, na kterém nejvíc upoutává pozornost bílá nemocniční páska přes levé oko. Druhé oko má žluto-hnědou barvu. Mám drobný nos, jemné bezúsměvné rty a úzké obočí. Vlasy jsou tmavě modré, skoro černé, dlouhé asi po ramena. Momentálně na sobě mám tu odpornou školní uniformu, kterou fakt nesnáším. Alespoň můžu nosit své čistě černé glady, řetízky a náramky. Uniformu mám trochu rozepnutou, aby se neřeklo, včetně dvou knoflíků u košile. Přejíždím zrakem přes všechny své nové spolužáky a přemýšlím, jak moc by asi mohli být dobří. Konečně se dostaneme i k tomu, že se rozdělují pokoje, já už jsem dostal nový pokoj předem a jsem tam nastěhovaný už asi týden, ale i tak by možná nebylo zlé se později alespoň podívat s kým, že to vlastně mám zdílet těch dalších pár let pokoj...doufám, že to nebude nějaké malé roztomilé něco. Než si však stihnu všimnout, s kým mám bydlet, tak se mnou začne mluvit nějaký kluk z vyššího ročníku...vypadá docela nebezpečně a je nesmírně vysoký, ale mluví ke mně skoro jakoby s bázní. Tímhle se zdržím asi půl hodiny, takže do pokoje dorazím celkem pozdě. Ale to nevadí... |
| |
| Teodor na mě působí dobře, skvěle se mi s ním kecá. Ovšem náš hovor ukončí a tak se každý z nás vrátí k vybalování. Zavřu dveře od svého pokoje a začnu si ho předělávat k obrazu svému. Začnu si dokonce pobrukovat veselou melodii, co mi zrovna přišla na mysl. Jen co mám vybaleno, vylezu z pokoje, stále ve stejných hadrech. Zaklepu na dveře spolubydlícího. Teodore, jdu se tu porozhlédnout. Tak se uvidíme večer. Ještě dokončíme hovor. Na rozloučenou znova klepnu na dveře a s tím vyjdu z pokoje. Klíčem si pohazuji v ruce a jen tak chvili brouzdám po chodbách s pokoji. Není tu však nic zajímavého a tak vyjdu z budovy projít si okolí. |
| |
| Můj spolubydlící nedorazí v příštích patnácti minutách, které zabiju tím že se jen dívám z okna. A kdyby mě někdo viděl, musel by si zákonitě myslet, že tam je něco zajímavého, protože rozhodně nevypadám znuděně. Nakonec se vydám ven, prozkoumat okolí školy a neobtěžuju se ani zamknout. Ono mi stejně není co ukrást. To co mám cenného nosím u sebe. Nějakou dobu se procházím po venku abych zmapoval kam se tady dá chodit. Hlavně kde je tu nějaké místo, kde můžu nerušeně sedět a číst. Když už se začne stmívat tak se raději vydám zpět na pokoj, protože netuším, jestli místní školní řád zahrnuje nějaké omezení o opouštění školy. Třeba potkám svého spolubydlícího, i když je vlastně vcelku jedno kdo to bude, protože s tím, jak je tahle škola zařízená se mohou ti co spolu bydlí potkávat naprosto minimálně, pokud o sebe nestojí. |
| |
| Kaishi Když vyrazíš ven, tak si můžeš všimnout, že vyjít z budovy nebyl jen tvůj nápad. K tvé smůle ale nikoho krom Teodora ještě neznáš, takže si nemůžeš být jistý, z jaké jsou ostatní třídy...zvláště, když jsou všichni v civilu. Pomalu se začíná smrákat a už se ani venku nedá nic dělat, protože nejde vidět skoro vůbec. |
| |
| Když vejdu do ovýváku, skrze odemčené dveře, tak se podívám, jestli tady můj spolubydlící už je. Nevypadá to tak, což mě trochu naštve, protože takhle nechávat otevřené dveře není dobré....ne že bych měl něco cenného, ale nepatřím mez oblíbené lidi na škole, takže vtípkům je můj pokoj vždy otevřen. K mému vzteku. Zapadnu do svého pokoje, ale nechám otevřeno, ať vím, jestli se už můj spolubydlící vrátil. Přesto si dám na uši sluchátka od přehrávače a pustím je na plné pecky, takže nic neuslyším. Pak sebou praštím na postel a začnu odpočívat. Prsty přitom začnu nepřítomně přejíždět přes rukojeť černého kataně podobného meče, který leží vedle mě na posteli. Zavřu oči a zaposlouchám se do hudby. |
| |
| Zvládnu se ještě chvíli toulat po budově, jen tak, v zamyšlení, než se vrátím do pokoje. Za tu dobu jsem úplně zapoměl, že v něm nebydlím sám, než uvidím otevřené dveře. Hodím si své věci, které do teď ležely jen tak za dveřmi, do protilehlé místnosti a pak se přiblížím k otevřenému pokoji a zaklepu na dveře. Zdá se že můj spolubydlící něco poslouchá, takže nevím, jestli mě i tak zaregistruje, ale je slušné se představit. Čekám až si mě všimne, ve tváři svůj obvyklý klidný výraz, jen tentokrát mé rty zdobí docela nepatrný úsměv. |
| |
| Vrátím se zpátky do svého pokoje. Rozložím uniformu a prohlížím si jí. Přípravím si na ráno a přemýšlím, co je potřeba na první den. Nic mě nenapadá, jsem ze školy asi už víc než jen tak nějaký pátek. Pokrčím rameny, to nehodlám řešit a první den to nebudou řešit oni. Pak přejdu k protějším dveřím a zaklepu. Čekám, zda se Teodor ozve či ne. Posadím se do křesla a zavřu oči. Nasávám atmosféru, tuto situaci. Venku toho moc nebylo a všude plno lidí. Sice jsem občas něco zachytil,ale moc toho nebylo. Už ted vím, že po pěkně dlouhé době strávím večer bez práce. Jak příjemná změna. |
| |
| Ležím docela dlouho, ale najednou pocítím, že tady někdo je. Konečně otevřu oko a podívám se ke dveřím, kde uvidím mladíka. Okamžitě se posadím a pořádně si ho prohlédnu. Ještě štěstí, že nevypadá jako nějaký ten....roztomilý malý špunt. A taky vypadá, že bude možná i silný. "Ty jsi z mé třídy, že?" zeptám se skoro jakoby informačně. V mém hlase skřípe něco, co sebou nese velikou vlnu nekamarádských pocitů. V každém případě ani to jakým způsobem jsem se zeptal, včetně toho že jsem záměrně opomenul se představit, nevyzařuje dojem, že bych byl příliš milý, pokud vůbec, anebo, že neumím jednat s lidmi. V mém případě to může být obojí. |
| |
| Kaishi Teodor ti neodpoví. Nevypadá to ale, že by byl ještě venku, takže má asi něco na práci, nebo už spí, což je při jeho vzezření dosti nepravděpodobné. Zachvíli si všimneš, že je docela pozdě, takže by nebylo od věci jít spát. Ostaně zítra se musí brzy vstávat. |
| |
| Ani když na mě ten kluk promluví značně nepřátelsky tak mi z tváře nezmizí ten nepatrný klidný úsměv. Ona byla taky taková...přesně taková... napadne mě na okamžik. Ne něco takového by mě nemohlo odradit. Přikývnu. Černé lesklé vlasy mi sklouznou do tváře a můj pohled vypadá na chvíli skoro nebezpečně, i když to nebyl můj úmysl. Prohlédnu si jej pozorněji a musím uznat že je hezký. A má taky zvláštní oči. "Jmenuji se Mei Tien. Je mi vcelku jedno jestli mi budeš říkat jménem nebo přijímením. Rád tě poznávám," představím se. Jsem zvyklý být oslovován jak Mei tak Tien a oboje zní pěkně, i když na své příjmení nejsem dvakrát hrdý. |
| |
| "Fajn," řeknu stručně a ještě jednou si ho prohlédnu. Nevypadá jako někdo, na koho by mělo smysl i zaútočit...navíc, když je v mé třídě a ještě je to můj spolubydlící, tak by to taky nebyl dobrý nápad. Navíc stejně nemlátím nikoho, kdo je silný...což o něm zatím ještě nevím, takže si tohle nechám na později. Zatím bych ho mohl hezky pěkně ignorovat. "Kurosaki. Asura jestli chceš," dodám po chvíli. Na zdvořilosti ani nijak moc nejsem, takže se s tímhle bude muset Mei spokojit....pokud se mě nezačne ještě na něco vyptávat, což je mi vcelku jedno. alespoň si můžu po dlouhé době s někým popovídat. |
| |
| Znovu mírně přikývnu, aby bylo vidět, že jsem vzal jeho slova na vědomí. Přejedu jej zase zkoumavým pohledem, jako bych si chtěl jeho rysy vrýt co nejlépe do paměti. "Jsi zdaleka?" zeptám se ho, ale ani moc nedoufám, že bych z něj vypáčil nějaké osobní informace. Pak mi pohled znovu zalétne k pásce na oku a prsty se jemně dotknu své tváře pod okem, abych naznačil, jakým směrem se ubírají mé myšlenky. "Nehoda? Nebo jsi se popral?" Myslím že on je ten typ, co by byl schopný si takhle ublížit při rvačce. |
| |
| Po dostatečném odpočinku v křesle a dostatku prostoru pro to, aby se Teodor ukázal. On však nic. Nehodlám to řešit, jak bude trávit večer je jen a jen jeho věc. Zvednu se z křesla a zamířím do svého pokoje. Zavřu dveře a připravím se ke spánku, dokonce se i nařídím budíka na ráno na hodinu, na kterou nejsem zvyklej. Rozpletu si vlasy, ulehnu a za chvili spím. |
| |
| Na jeho první otázkou pokrčím ramena a konečně si vypnu přehrávač. To je tak asi jediná indície, krom toho, že jsem ho ještě nevyhnal, že mě zatím neotravuje. Proti tomu ale stojí můj způsob mluvy a nepříjemný tón, který podtrhuje můj vlastní hlas, který zní i normálně skoro až jako krákání vrány. "Hádej, můžeš třikrát," odseknu hodně nepříjemně. Na to, abych mu na tohle odpověděl jen tak ho znám dost málo...vlastně pochyybuju, že se to někdy dozví. Trochu se pousměju, ale zase je to spíš nepříjemně bodavý úsměv, než něco klidného a uvolněého, co předvádí Mei. |
| |
| Nepřestávám se usmívat. Je vidět že jsem na podobný přístup zvyklý a necítím se nijak uražený, že se mnou mluví, jako bych ho hrozně obtěžoval. "I kdybych hádal, stejně bys mi to neřekl...no alespoň budu povzbuzovat svou fantasii," odpovím stále klidně. "Máš tu alespoň nějaké přátele? Nebo jsi nespolečenský jen v tuhle chvíli se mnou?" zeptám se, aniž by z mého hlasu bylo poznat jakékoli rozladění. Buď mě vezme na milost nebo ne. Já se s tím smířím. |
| |
| Chvíli na něj hledím docela podezřívavě, dokud zase jen v duchu nad jeho počínáním nepokrčím rameny. Alespoň občas se najde někdo, komu moje chování nevadí. "Bav se," odpovím mu na jeho poznámku o fantasírování. Je to ostatně jeho věc, ne moje. Při jeho druhé větě se na nějakou dobu zamyslím, jako bych hledal tu správnou odpověď. "Nemám ponětí, k čemu ti tohle bude dobré vědět, ale...ne nemám tady přátele," řeknu konečně i něco delšího než větu jednoduchou... |
| |
| Tenhle kluk...zajímalo by mě jestli je tak zoufalý jak se zdá podle toho co říká. Připadám si najednou o hodně starší než on, protože ať se snaží tvářit jak chce, myslím že je hodně zranitelný, připadá mi trochu jako dítě. Vsadím se, že by ho moje myšlenky pěkně rozzuřily. "Moc se nedivím," řeknu popravdě. Očividně s upřímností nemám žádné problémy. "Přesto doufám, že spolu budeme dobře vycházet. Mě nevadí, když jsou ke mně lidé chladní, stejně je to většinou časem přejde," řeknu stále tak klidně, jako bych mluvil o počasí. |
| |
| "Já taky ne," nezní to jako přiznání, spíš konstatováni toho faktu, že o tomhle moc dobře vím. Mám dojem, že až se k němu dostanou ty klepy, které jsou mimochodem povětšinou pravdou, jež o mě po škole kolují, tak už nebude tak moc přátelský. Možná by bylo zábavné sledovat, jak se ke mě bude chovat po pár dnech tady. "Já nejsem chladný ale nepříjemný, v tom je celkem rozdíl," odám ještě s tím zvláštním úsměvem. |
| |
| Raad...pěkně blbý jméno... ucedím si pro sebe, když se mi konečně představí. Ale v jednom jsem se v Raadem shodl, nebudeme se mít rádi a to byl fakt. Každopádně jsem ho nechal, aby se doslova schoval ve svém pokoji, vzal svoje klíče a vyrazil ven. Neměl jsem potřebu setrvat v blízkosti někoho tak nepříjemného a dost možná i hloupého. Hned jak vyjdu ze dveří, strčím ruce do kapes a začnu si prohlížet prostory ubytoven a potom i okolních pozemků. No prostě dělám všechno pro to, abych se tu co nejdřív vyznal jako doma. Všude jenom davy lidí, davy lidí a zase davy lidí. Po nějaké době to vzdám, překvapivě se začne stmívat a vnitřní čas mi napoví, že by bylo na čase se aspoň vrátit zpátky na pokoj, něco málo si nachystat na zítřek a aspoň si prohlédnout tu uniformu, co ji na sebe budu muset navlíknout. Vrátím se do míst, které jsou ode dneška mým novým domovem. Jestli je tam i Raad, absolutně netuším a ani mě to nezajímá, pokud na mě sám nezačne mluvit. Nakonec naznám, že je tak akorát čas si dát sprchu a pomalu zalehnout, případě se věnovat něčemu lepšímu než sezení a koukání do blba. |
| |
| "Nevadí ti to?" zeptám se, ten nepatrný úsměv zmizí, i když to není moc velký rozdíl, protože pořád vypadám stejně klidně a není ze mě cítit žádné nepřátelství. "Pro mě to vyjde nastejno. Můžu jenom čekat jestli tě to přejde nebo si zvyknout." Podle toho jak to říkám je jasné, že zvyknout si na takové chování pro mě není problém, vlastně to nevypadá, že by mi vůbec vadilo. Navíc, uvidí se co se stane, třeba se dovím, nebo z jeho chování pochopím jeho pohnutky. Uvidíme. Konflikty mezi námi snad vznikat nebudou, protože naštvat mě není vůbec snadné. |
| |
| "Vypadám snad, že by mi to vadilo?" zeptám se jen tak zase s tím úsměvem, který napovídá, že mi to asi opravdu vůbec nevadí. Nebo to dobře hraju. "Hodně štěstí v tom zvykání, většinu lidí to přejde velmi rychle," řeknu po chvilce a zase se vrátím k tomu bezúsměvnému výrazu. "Ty jsi obvykle takhle dotěrný, nebo se jen nudíš a nevíš co s časem?" na oplátku se zeptám i já. I když je to zase nepříjemně, ale jestli si na to chce zvyknout, tak mu to rozhodně ulehčovat nebudu. |
| |
| Na jeho první odpověď nic neřeknu. Ale z vlastní zkušenosti vím, že být sám není nikdy příjemné. Občas to může pomoci, na nějakou dobu, ale takhle...ne nemyslím že by mohl být takhle spokojený. Kdyby byl, dávno by mě už ze svého pokoje vyhodil. Já jsem přizpůsobivý. Jak vidíš, podobné chování na mě nemá vliv," ujistím ho. I kdyby takový zůstal, je mi to jedno. "Já jen dělám co se mi zrovna chce. Myslel jsem že by bylo dobré se něco dovědět o svém spolubydlícím," odpovím. Je mi jasné že mě zase odpálkuje ale nemám už stejně nic na srdci, takže ho můžu klidně nechat zase napokoji. |
| |
| "Já nejsem zrovna moc komunikativní, takže se ode mě toho moc nedozvíš. Ale myslím, že když se zítra zeptáš ve škole nějakého staršího studenta, tak ti podá pěkně šťavnaté hezké pravdivé informace, pokud po nich tak moc toužíš," řeknu zase pro jednou trochu víc věcí najednou, ale to je jak to tak vypadá taky všechno, co řeknu. Pohledem se na chvíli vrátím k přehrávači, pak k černému meč, než se podívám na Meie. "Ještě něco?" zeptám se ho pro jistotu, kdyby mu moje odpověď nestačila. |
| |
| "Neměj strach, já na pomluvy nedám. Je mi jedno co říkají ostatní, já se budu radši řídit svou zkušeností," ujistím ho, když naznačí, že na škole nemá nejlepší pověst. "Neboj už tě nechám napokoji. Přeju dobrou noc," řeknu a můj hlas zní naprosto upřímně, takže je vidět že to, jak mě vyhnal jsem si k srdci rozhodně nevzal. Otočím se a vydám se do svého pokoje. Ještě si něco přečtu, než půjdu spát. |
| |
| "Chm," jinak než takhle už Meiovi neodpovím. Očima ho sleduju, dokud nezmizí a pak zavřu dveře a znovu si sednu na postel. Ještě chvíli nic nedělám, než se převlíknu a praštím sebou do postele abych se mohl vyspat. |
| |
| Všichni do jednoho se brzy odebeřete na kutě a usnete. Noc vám proběhne klidně, takže se velmi dobře do rána vyspíte. Další den se už musíte obléci do školních uniforem, které pro někoho můžou být nezvyklé, ale jsou nutné, přestože to nevypadá, že by tady na uniformy brali příliš ohledy. |
| |
| Ráno vstanu pod řinčením budíku. Zamáčknu ho a znaveně vstávám z postele. Ještě napůl rozespale se podívám na školní uniformu a znova sebou plácnu na postel. Né že bych měl připomínek,ale na ranní vstávaní jsem si dost odvyknul. Jé, jak mě se nechce ven. Po chvili přemlouvání nakonec z vyhřáté postele vylezu. Jen tak v trenkách a přehozeným županu přejdu do koupelny, kde se aspoň trochu více uvedu do bdělého stavu studenou vodou. Rozčesu vlasy, které vytvořili další zajímavý útvar. Konečně všechny leží a já už zase naplno vnímám. Cestou do pokoje zabuším na Teodora. Teodore, jsi vzhůru? Jdeš se mnou a nebo půjdem každý zvlášt? Chvili vyčkám na odpověd. Pak se rozejdu do svého pokoje, nechám otevřený dveře, abych Teodora slyšel. Navlíknu se do uniformy. Vyjdu z pokoje, v ruce jen papírek s narychlo naškrábaným jménem třídního učitele,Walman Groove. Tak a já jsem připraven. Naposledy zkontroluji Teodora a vyrazím. Cestou třeba narazím na jídelnu a nebo to chvili bez jídla vydržím. Ovšem musím zjistit rozvrh..jo, plán je jasný, najít Walmana Grooveho a zjistit co nejvíce informací. Zastavím se u spolubydlícího dveří a znova zatukám. Čekám jen chvili, přitom si upravím poslední neposlušný pramen za ucho. Pokud se ani ted neozve, vyrazím bez něj. |
| |
| Ráno se vzbudím a je mi až podezřele dobře na to, že jsem nespal ve vlastní posteli. Zřejmě mi změny nepůsobí nějak zvlášť velké problémy. Vylezu z postele a protáhnu se. Ozve se několik uvolňujících křupnutí a já spokojeně vydechnu. Tak to bychom měli. napadne mě a pak se ozve hlasité kručení. To zvíře ve mně má velký hlad a já s ním, takže učiním ranní hygieně za dost vyčistěním zubů, opláchnutím obličeje a lehkým učesáním, navléknu na sebe uniformu, která mi sedí velmi dobře, popadnu klíče a odejdu, aniž bych ráno viděl Rada. Tedy, ne že bych po tom setkání ním nějak prahnul. Vezmu si s sebou jenom tašku, kterou s sebou nosím snad pořád, a vyrazím. Přejdu přes pozemky patřící Akademii a dojdu až k hlavní budově. Někde v hlavě mě napadne, že tu přece je jídelna. Bez větších obtíží si nakonec i vzpomenu, že by měla být v přízemí a tak se rozhodnu, že nakrmím sebe i tu šelmu uvnitř. Po chvilce hledání ji přece jenom najdu a s malou nadějí vejdu dovnitř. Snad dokáží nakrmit všechny svoje studenty… napadne mě trochu pochybovačně, když si uvědomím, kolik nás tady je. Hlad ale dokáže poručit i hlavě a i ta nakonec začne doufat, že na nás vyjde aspoň jeden rohlík s máslem. |
| |
| Kaishi Vypadá to, že Teodor si dává načas, ale když zaklepeš podruhé, tak konečně vyleze. Má s sebou malou brašnu a vůbec...vypadá jako docela zajímavý student. "Sorry, ráno mi to trvá dřív. Jdeš na snídani, nebo rovnou do třídy?" zeptá se tě okamžitě. Zdá se, že s tebou půjde celkem rád. Riku Vejdeš do jídelny, která je všechno jen ne maláa neútulná. Je tam celkem dost dlouhých stolů, za kterými už sedí docela obstojné množství studentů. Vydávací pult taky není zrovna nejmenší. Když se zařadíš do řady, tak se na tebe po chvíli usměje mladá žena, která vydává jídlo. Dá ti tvou snídani (pečivo, máslo, sýr a čaj), takže si ž můžeš jít někam sednout. Určitě by to bylo jednodušší, kdyby jsi věděl, kdo je z tvé třídy, zatím se můžeš orientovat jen podle barev na lemech uniforem. Brzy si všimneš, že největší koncentrace nováčků je u zadního stolu, takže tam určitě najdeš někoho ze třídy. |
| |
| Přívítám Teodora s úsměvem. Konečně jsi vylezl, jo, taky se mi po ránu nechce z postele. Souhlasím s jeho slovy a na moment se zamyslím. Já bych to viděl na snídani, na posilněnou. A snídaně prý bývá nejdůležitější za den. Nebo ty nemáš hlad? Zeptám se a mladíka si prohlídnu. Jo, to bude dobrý. Sice večer nevylezl,ale co. Nejspíš už spal. Třeba nám to tu nakonec i poklape. Pomalým krokem dojdu ke dveřím, otevřu je a nechám prostor pro Teodora, aby mohl taky vejít. Pak společně zamíříme směr škola, nejspíše do jídelny. |
| |
| Na slečnu u výdeje jídla se usměji taky. Přece jenom by to byla nezdvořilost, kdybych se aspoň nepokusil se nějak zaksichtit zpátky, takže na její úsměv odpovím lehkým úsměvem. Zdá se, že hlady tu neumřu… napadne mě s uznalým přikývnutím hlavy, když dostanu snídani. Jakmile vyjdu ze řady už se snídaní na tácu, rozhlédnu se kolem sebe, kam bych si mohl sednout a v klidu se nasnídat. Až úplně vzadu uvidím větší skupinu nováčků. Nemám potřebu se sdružovat do nějakých skupinek, dost dobře si vystačím sám, ale nemuselo by být na škodu prozkoumat terén… pomyslím si a bez nějakého otálení vyrazím k tomu největšímu shluku. Vyhlídnu si volné místo a přistoupím ke klukovi, který vedle toho místa sedí. “Máš tu volno? zeptám se s dalším mírným úsměvem na rtech. Bože, jak já jsem dneska příjemnej... ucedím sám pro sebe a dál koukám na kluka, co mi odpoví. |
| |
| Vstanu o něco dřív, ale je to nutné, protože s mým neustálým klidem mi všechno hrozně trvá a tak si radši nechám nějakou rezervu, abych hned první den nepřišel pozdě. Roztáhnu závěsy a vyhlédnu z okna. U toho jako obvykle chvíli vydržím a pak se konečně dám do oblékání. Poprvé mám na sobě svou uniformu a je to pocit dost nezvyklý. Doma jsem měl soukromého učitele a uniformu jsem nikdy nenosil. Tady to táhne, tady je mi to volné až hrůza...asi mi nějakou dobu bude trvat, než si na to zvyknu. Přemýšlím, jestli mám věřit školnímu jídlu a vydat se na snídani, ale nakonec si řeknu, že to alespoň zkusím. Když konečně vyjdu z pokoje zamířím automaticky ke dveřím svého spolubydlícího, abych se zeptal, jestli nechce jít se mnou. I když vím že nechce, ale stejně na dveře zaklepu. |
| |
| Riku "Jistěže mám," odpoví ti kluk automaticky a ještě se o kousek posune, aby ti udělal místo. "Ty jsi ze které třídy?" zeptá se tě hned. Kaishi "Jistě, že mám hlad," zazubí se na tebe Teodor a vyrazí za tebou. Oba dva zamíříte k budově školy, a najít jídelnu vám nedělá žádný problém, na chodbě byly šipky pro nové studenty. |
| |
| “Díky.“ řeknu a po delší době ukážu v úsměvu běloučké zuby. Položím si tác na stůl a sednu si. Tenhle bude podstatně sdílnější než Raad…aspoň se mi to tak teď zdá…napadne mě, když kluk hned vychrlí otázku. “1-B“ odpovím mu a začnu si mazat chleba máslem. “A ty? Ani nemám spolubydlícího ze stejné třídy…“ řeknu tak nějak, aby řeč příliš nestála, když se zdá, že kluk bude příjemnější něž kdokoli, koho jsem do této doby potkal. |
| |
| Jsem zvyklý vstávat celkem pozdě, takže mi nastavený budík vůbec neudělal dobře a cítím se hrozně, přestože jsem šel spát dříve než obvykle. Přesto se obléknu celkem rychle a s energií sobě vlastní. Nemám nic proti školním uniformám, nemám rád jen košile, i když jsme včera se sebezapřením na sebe jednu musel navlíknout. Takže ji ze svého oblečení odečtu a vezmu si místo toho tmavě šedé dlouhé triko s kapucí, které je dost dlouhé na to, aby čouhalo zpod uniformy. Přes rameno si přehodím tašku s nášivkou lebky a celkem slušným počtem cvočků a placek. Do ruky si vezmu ten černý meč, který si zrovna hodlám přehodit na poopruhu přes druhé rameno, když se ozve zaklepání na dveře. To tady člověka ani nenechají nic v klidu udělat. Vezmu z nočního stolku nemocniční pásku a nasadím si ji tak, aby zakrývala oko, teprve pak otevřu dveře. "Co chceš?" použiju docela neomalenou otázku, místo pozdravu a popřání nového dne. Ostatně to ani není mým zvykem. Aniž bych čekal na odpověď, tak zamířím do koupelny, kde si v rychlosti vyčistím zuby a přejedu trochu vlasy hřebenem. Pak si sednu před dveře, položím meč na zem a začnu se obouvat do gladů, stejně nic jiného pořádně nenosím. |
| |
| Riku "1-C," odpoví ti kluk a trochu se pousměje. Nicméně vůbec nevypadá nepřátelsky, ani tak, že by mu vadilo, že jsi z jiné třídy. "Já dostal pokoj s jedním klukem z tvé třídy, je to docela nafoukaný blonďáček. Tedy, nic proti tvé třídě..."kluk se nervózně usměje a na okamžik se vrátí k jídlu, než se na tebe otočí. "Jinak tví spolužáci z Béčka sedí na druhé straně stolu." |
| |
| Neočekával jsem vřelé přivítání, takže ani nehnu brvou, když se mi ho taky nedostane. "Taky přeji dobré ráno," pozdravím Asuru bez nejmenšího znaku nepřátelství nebo podráždění v hlase, s tím mým obvyklým klidným výrazem. Počkám až si vyčistí zuby a přiběhne zase zpět, než dokončím to co jsem chtěl říct. "Jen jsem si říkal jestli jdeš taky na snídani, že bychom mohli jít spolu," navrhnu mu a je poznat že je mi vcelku jedno co řekne. Jak říkali mí přátelé, můj klid se dá často považovat za chlad a nevšímavost, takže je ve výsledku pro ostatní poměrně znepokojivý. Ale alespoň mě jen tak něco nerozhodí. |
| |
| "K čemu ti to bude?" zeptám se ho stejně nepřátelským tónem jako mluvím obvykle. Ani se na něj nepodívám, mám dost práce se zavazováním svých bot na to, abych se ještě při řeči na někoho díval. Jakmile si tkaničky dovážu, tak se postavím a přehodím si přes rameno popruh s mečem a bez dalšího lova otevřu dveře. ani mě nezajímá, co na to Mei bude říkat, a zamknout ať si zamkne sám. |
| |
| Jeho poznámce se pousměju. “V pohodě, já ze své třídy ještě nikoho neznám. Jenom vím, že můj spolubydlící je z jiné třídy a tvářil se výjimečně nespokojeně, že nemá spolubydlícího ze své třídy. Takže z nás přátelé nebudou.“ pokrčím lehce rameny a zakousnu se do krajíce chleba. “Dík za upozornění.“ usměju se a otočím se na kluka. “Mimochodem, já jsem Riku.“ řeknu mu a lehce si odhrnu vlasy z očí, když se na něj podívám. |
| |
| Sleduju Asuru, ale můj pohled je tak klidný, až to vypadá, že ho vůbec nevnímám, spíš nepřítomně. "Musím mít důvod?" zeptám se, jako bych ho vybízel, ať se zamyslí. Nakonec nic dalšího neřeknu. Nebudu ho obtěžovat, pokud si to nepřeje. Koneckonců taky nejsem nijak společenský a už vůbec ne výmluvný, takže nemám společnost zapotřebí. Když už se mnou nechce vycházet, můžeme si alespoň nepřekážet. Vydám se do jídelny a ani mě nenapadne zamknout. Vůbec nepřemýšlím nad tím, že by tu někdo mohl něco ukrást. Navíc mě není co, i když Asurovi by se to asi nelíbilo, ale nad tím se nepozastavuju. |
| |
| Riku "Ono je asi lepší, když jsi s někým ze stejné třídy, ale mně je to celkem jedno," řekne ti kluk a zasměje se. "Já jsem Paul, těší mě," kluk k tobě natáhne ruku ke stvrzení svých slov. Mei Když vejdeš do jídelny, tak si všimneš, že Asura tam ještě není, což je divné, ale ne nemožné. Pak si taky všimneš stolu, u kterého sedí většina nováčků a mnozí z nich spolu hovoří. Všimneš si také, že se zrovna zvedla nepočetná skupinka nováčků aby už šli do tříd, takže nechali prostor pro ostatní k sezení. |
| |
| Rozhlédnu se velmi krátce po jídelně, jen abych zmapoval základní orientační body. Spíš vnímám atmosféru tohohle místa, která se mi nijak nelíbí. Moc lidí. To není pro mě. Asi sem nebudu chodit často. Vezmu si jídlo a posadím se poblíž těch, jejichž uniformy odpovídají mému ročníku. Neoslovím ovšem nikoho. Tvář mi není povědomá žádná, protože v první den jsem si nikoho neprohlížel, což neudělám ani teď. Dám se pomalu do jídla a zatoulám se v myšlenkách někam daleko, takže mi jídlo určitě bude zase trvat věčnost. |
| |
| Když Paul, jak se právě dozvím, natáhne ruku, přehodím si chleba do levé ruky a natáhnu i tu svoji. S upřímným úsměvem, po velmi dlouhé době, mu ji stisknu tak nějak odpovídajícím způsobem. Ani moc ani málo, ani dlouho ani krátce. Prostě tak akorát. "Mě taky." řeknu a ruku mu pustím. Dojím chleba a napiju se čaje. První člověk, se kterým se dá bez problémů mluvit a je sympatický...možná bychom mohli být přátelé... zamyslím se na okamžik a mimoděk se na Paula zadívám. Hned si uvědomím, že by si toho mohl všimnout a tak očima zabloudím k rohlíku, který si dám se sýrem, a když ho konečně dojím, otočím se zase k Paulovi. "Rád jsem tě poznal...pravděpodobně se ještě někdy potkáme." dodám s úsměvem a zvednu se. |
| |
| Jídelna Jen co se Riku zvedne, tak se vedle něj objeví vysoký mladík z vyššího ročníku a žduchne ho do strany. Nedívá se ale na něj, ale na Paula. "Hele, bažante, spolužák mi řekl, že tě včera viděl mluvit s mou holkou," řekne velmi varovně. Vypadá to, že je velký žárlivec a dokáže se naštvat kvůli maličkosti. "Nevím o čem mluvíš," odpoví mu Paul a zvedne se, spíš proto,a by zmizel, než aby odporoval tomu studentovi. Okolo těch dvou se ale hned vzápětí udělá menší odstup, kdyby došlo k nejhoršímu a skoro celá jídelna ztichne. |
| |
| Vejdu s Teodorem do jídelny a hned si to společně zamíříme pro tác a nandáme si tam jídlo. Rozhlédnu se po hale. Tak kam si sednem? Znáš tu někoho blíž a nebo budem zatím soukromničit? Já osobně bych uvítal najít stůl s našimi spolužáky. Takové přivítání před vstupem do třídy. navrhnu a stále pohledem šmejdím. V jednu chvili se mi zdá, že vidím tvář.Hodím hlavou ke skupince lidí u jednoho stolu. Co myslíš, Teodore, nejsou to od nás? Mám dojem, že tam někoho vidím. A nebo jsem ho viděl při nástupu. Stále v tom mám ještě zmatek. Byla tu spousta nových tváří. Dedukuji nahlas. |
| |
| Jídelna On do mě žďuchl schválně... ozve se mi v hlavě poněkud naštvaně. Nechám tác položený na stole a podívám sen a toho staršího kluka. Je jenom o málo vyšší než já. Idiot, co si myslí, že mu patří svět... ozve se znovu a ještě naštvaněji v mojí hlavě. Stoupnu si před něj a výrazně mu tak zakryju výhled na Paula. "Teď máš ale úplně jinej problém..." sdělím mu chladně a je poznat, že mi z očí srší blesky i přesto, že mi je z velké části zakrývají vlasy. Nesnáším, když na mě někdo sahá. Prostě to nesnáším... |
| |
| Okamžitě zaregistruju, že se něco děje a ještě než si toho stihnou všimnout i ostatní zaměřím svou pozornost směrem ke třem klukům, kteří se začali hádat. Podle toho jaké je tu najednou ticho by ta hádka mohla dopadnout špatně. Přestože trojici pozorně sleduju v mých očích se nezračí žádný zájem. Není to moje věc a doufám, že se všichni uklidní a ani to moje věc nebude. Rád bych se vklidu najedl, ale ten prvák, kerého se hádka ještě před chvílí netýkala se najednou zdá podivně rozčilený... Lidi si všechno berou moc k srdci...ale co tohle jsou ještě děti... projede mi hlavou a vrátím se k jídlu. Jedním okem ale pořád bedlivě sleduju vývoj situace. |
| |
| Jídelna Když se Riku postavil před Paula, a zabránil tak tomu vysokému studentovi se na něj dívat, tak se konečně začal dívat na Rikua. "Nějak moc si dovoluješ, nemyslíš škvrně?" zavrčí na něj a napřáhne ruku, jakoby už ho chtěl praštit, ale v tu chvíli mu chytí ruku jeden ze studentů stejného ročníku. Je o mnoho menší a vypadá jako podlézavá ustrašená krysa. "Kurosaki je tady," řekne, či spíše pípne, ale je to slyšet dostatečně na to, aby to slyšeli i ostatní...a taky si všichni všimnou, že Kurosaki (Asura) vešel do jídelny. "Co je mi po tom skrčkovi? Ten se stejně nesere do záležitostí jiných" zavrčí ten student a setřese svého spolužáka. A tentokrát se rozpřáhne a vyletí s pěstí k Rikuově obličeji. |
| |
| Celý rozhovor slyším velmi dobře a mám pocit, že Asura se skutečně do jejich záležitosti plést nebude a pokud ano, tak to nebude moc dobré. Tedy alespoň se mi z jeho dosavadního chování nezdálo, že by měl chuť někomu pomáhat, i když by měl jak se zdá být strážcem pořádku. Možná jsem ho jen příliš rychle odsoudil. Když se ovšem ten starší student napřáhne k ráně , už je mi celkem jedno, jestli někdo s tím co se tu děje míní něco udělat. Nevypadá to tak. Pomalu se zvednu, otrávený, že musím přerušovat snídani a vydám se k těm dvěma. Nejsem si jistý, jestli stihnu té ráně zabránit, ale moje pohyby jsou najednou velmi rychlé a vzhledem k tomu, že jsem seděl nedaleko se přiblížím za okamžik a natáhnu ruku, abych chytil útočícího studenta za zápěstí a zabránil tak tomu, že tu někdo dojde k újmě. |
| |
| Už při první pokusu zatnu svoji pravou ruku v pěst. Jak se opovažuje...jak se opovažuje... zavříská hlas uvnitř mě. Když se najednou objeví ten skrček a zastaví ho, podívám se, kdo je ten Kurosaki. Kluk s páskou... uvědomím si, že jsem si ho už všiml. Jenže jemu je jedno, kdo tady je anebo není a jeho ruka vystřelí k mému obličeji. Ani si nestačím uvědomit, co dělám, když se moje levá ruka reflexivně zvedne a vykryje tu ránu pěstí, než stačí dopadnout na tvář. Za to pravá ruka nezahálí a během okamžiku svírá krk staršího kluka. "Varuju tě, už to víckrát nedělej." procedím mezi zuby, ale jeho krk nepustím. |
| |
| Jak se tak rozhlížím, zjistím, jak se nějaký kluci potýkají mezi sebou. Chvilema to vypadá, že to skončí u rvačky. Sjedu pohledem ke snídani a znova k těm klukům. No rozhodni se, najíst se a nebo tam jít a vměšovat se do cizího. Položím tác na stůl a poprosím Teodora, aby mi ho pohlídal. Při nejhorším si vemu jinou snídani. Přejdu ke skupince a zatím nazasahuji. Jen naslouchám, o co tu vůbec jde. Zatím to vypadá, že v případně bitky je tu o odvratile postaráno. Líbí se mi být jen divák. Zatím. |
| |
| Hned, jakmile vstoupím do jídelny, tak si všimnu, že se tu děje něco nepříliš hezkého. Ale to mě vůbec nezajímá...ať si dělají co chtějí. Vezmu si jídlo od jedné z těch ženštin a otočím se, že si najdu nějaké místo k sezení...ke starším se to nehodí a k noáčkům se mi moc nechce. Nakonec si ale přeci jen najdu u nováčkovského stolu pohledem prázdné místo... ...ale to už mi do oka padne akce těch dvou...mého spolubydlícího a jednoho dalšího kluka. Jsou oba dost silní, takže je můžu nechat na pokoji. Dokonce jsou silní i bez použití o-dílu, což je plus....možná to s nimi nebude tak zlé. O to hůř asi dopadne ten kluk, který se právě stal jejich kořistí... Pomalu se rozejdu k onomu prázdnému místu, možná neúmyslně, možná záměrně, vedou mé kroky směrem k oněm mladíkům, kteří tady dělají takový bordel. Při cestě rukou zkosím několik studentů, některým stačí jen jeden z mých pohledů. Za chvíli jsem u nich a na okamžik se zastavím. "Z cesty," řeknu jednoduše a stručně. zavází mi v cestě a nevypadají na to, že by byli v rozpoložení uhnout jen tak, a žduchat do nich teď nemá cenu...i když...rvačka by neuškodila. "Zapomeňte na to," vezmu do ruky část své snídaně a táckem mrštím Rikuovi po ruce, kterou drží toho studenta pod krkem. Bude zábava. |
| |
| Než stihnu cokoli podniknout, objeví se Asura a místo toho, aby se snažil ty dva uklidnit, zdá se, že má v úmyslu je ještě víc rozčílit. "Nemyslíte že je to hloupé a dětinské?" přejedu oba pohledem černých, podivně dospělých očí. Můj hlas i výraz jsou stále stejně klidné jako kdykoli jindy. V mé otázce je něco uklidňujícího ale v mých očích je přes zdánlivý klid trochu varovný lesk. Možná se to jen zdá, protože jsou tak nepřirozeně tmavé. Nemám ve zvyku míchat se do cizích věcí, ale mám ve zvyku mluvit do toho, co se mi nelíbí a tím bezdůvodné rvačky jsou. Na Asuru se podívám snad mírně vyčítavě, ale i ta nepatrná emoce jako by v tom klidném pohledu byla jen zdání. Nakonec se otočím a znovu si sednu, abych dokončil svou snídani. Pokud nejsou schopní jednat dospěle, ať se tedy porvou. Dokud se nikomu nestane nic vážného tak je nechám být. |
| |
| Zrovna jsem se chystal toho zmetka ještě víc skřípnout, když se objevil Asura, dokonce i ten dlouhán měl potřebu se do toho plést, ale nakonec ho to přešlo. Dobře pro něj. Dlouhánovu otázku ignoruji a zareaguju, až na letící tác. Rychle stáhnu ruku z krku staršího kluka, ale jenom těšně to není dostatečně rychlé a tác mi zavadí o konečky prstů. Což ucítím. Šlehnu pohledem po Asurovi. "Nepleť se do toho. Tohle není tvoje věc." zavrčím na něj. Další zmetek, co si myslí, že se může do všeho plést... zavříská hlas uvnitř. |
| |
| Hloupé a dětinské? Pchew... ni se za Meiem pořádně nepodívám...ale pokud jsem se chtěl ješt před pár sekundama rvát, teď mě to dokonale přešlo. "Vidíš tenhle proužek?" ukážu si prstem na rukáv, kde je označení toho, že dělám pořádek, a nepříjemně se na Rikua zašklebím. "Zmiz, než si tě podám...a ty," přestanu si všímat Rikua a zaměřím se na toho studenta vyššího ročníku. "Jsi ještě štěně, takhle se nechat porazit prvňákem, cheche...po obědě se hlas u vašeho třídního, že tě posílám vyzvednout si trest. A teď zmizte, než si to rozmyslím a udělám vám něco horšího," pohledem sleduju, jak se on, i ten jeho krysí kámoš dekují z jídelny. Dál už mě nic zajímat nemusí... |
| |
| Vše sleduji a musím říct, že jsem se chvilema i bavil. Potyčka zaženána pořádkovou službou, neboli klukem s páskou. Všimnul jsme si ho i předtím,ale nevěnoval jsem mu pozornost. Chvili jen tak postávám. Hezký, je vidět, že se umíš ohánět. řeknu, sice chci dodat ještě něco,ale to radši nechám pro sebe. Jo, ovšem taky si umět vybrat správný místo a chvili na tyto bitky. Takto se dostaneš jen do průšvihu. Seberu se a přejdu k Teodorovi a k mé snídani. Posadím se a začnu jíst, jako by se nic nedělo. |
| |
| Vztekle přivřu oči a z pod vlasů pošlu Asurovi hodně hnusný pohled. Tohle přístě nedělej... řeknu v duchu a mlčím, protože si nechci přidělávat nějaké problémy hned první den. Na to bude času dost. A příležitostí taky. Jakmile Asura dokončí svoje výchovně-výhružné divadýlko, s opovržlivým "tss" se chopím svého tácu a odnesu ho k těm ostatním. Jak vztek postupně vyprchá, otočím se zpátky a lehce přehlídnu skupinku kolem toho stolu, jestli tam ještě někde uvidím Paula, a tác položím na hromadu ostatních. |
| |
| Jídelna Dění v jídelně se velmi rychle uklidnilo. Vlastně jako by jen samotný zásah pořádkové služby, Asury, byla dostatečná. Jakmile všichni dokončíte svou snídani, tak se rozejdete do tříd. Na stěnách školy jsou cedulky, které vás přesně navedou do vaší třídy. Ta se nijak moc neliší od jiných, takže se o ni nedá říct nic světoborného. Někteří studenti užtam jsou...a vypadá to, že máte ještě pár minut, před začátkem hodiny. |
| |
| Jídelnu opouštím jako jeden z posledních, ale ve třídě kupodivu ještě zbyde dobré místo-ve třetí lavici u okna. Je to neutrální místo-ani vepředu ani vzadu. Ani teď neprojevím zájem o své spolužáky, jako bych tu byl úplně sám, vůbec nikoho si nevšímám. Vnímám atmosféru třídy, která se mi zdá mnohem přjemnější než ta v jídelně, takže si myslím že nebudu mít problém si tu zvyknout. Tedy pokud lekce budou zajímavé a přínosné. Zamyšleně sundám z prstu prsten s rudým kamenem a začnu si s ním hrát, opatrně, aby se mi neskutálel na zem. Jen tohle mě zvládne zabavit dostatečně, než hodina začne. |
| |
| Jídelnu jsem opustil, jakmile bylo po všem. Neměl jsem zájem ani důvod tam zůstat déle. Podle značení a dalších inforomačních cedulek najdu moji třídu. Kriticky prohlédnu ty, kteří už tam sedí a nakonec najdu volnou lavici. Je mi jedno, jestli na mě někdo kouká, protože si uvědomí, že jsem jedním z těch "rváčů", jsou mi lhostejní, pokud nebudeme muset spolupracovat. Vztek ze mě už dokonale vyprachal, takže jsem zase ten chladný a nevšímavý typ. Upíchnu se do lavice a zůstanu koukat z okna. Dokud nepřijde učitel anebo mě někdo nevyruší. |
| |
| Z jídelny odejdem s Teodorem společně. Najdem naši třídu a najdem si každý svoje volný místo. Všimnu si, že je tu se mnou ve třídě i ti, kteří byli aktéry v jídelně. Ovšem nekomentuji to. Posadím se na volné místo. Opřu se na židli a dívám se před sebe. Prsty jemně klepu do lavice a čekám. Nudím se a to mě tak nebaví. Tak at už to začne.Nebaví mě jen tak sedět, potřebuji něco dělat. Znuděně se podívám, co dělá Teodor. Pak přesunu svojí pozornost na ostatní. Nevypadá to, že by tu první den začli nějaký velký kamarádský vztahy. |
| |
| Dojím svou snídani, ale v mnohem horší náladě, než jsem měl ráno, přestože já vypadám jako bych měl špatnou náladu pořád. Když vejdu do třídy, tak se rychle rozhlédnu, kde bych tak mohl sedět, naštěstí je volné jedno místo vzadu, což je přesně to, co potřebuju, takže se tam bez větších okolků hned vydám. Meč si opřu o stěnu, protožeshodou okolností sedím u oken, a teprve pak se posadím. Nezajímá mě, kdo tady je, a kdo není. Stejně, sílu o-dílů budou učitelé zkoušet zítra, takže mě budou ostatní zajímat až potom. Přesto se ale alespoň trochu podívám na výlupky, se kterými budu chodit do třídy...ale nic moc elkého na nich nevidím, krom Meie a toho kluka z jídelny. |
| |
| Za pár minut zazvoní a ani ne minutu poté se otevřou dveře a dovnitř vejde seriózně vypadající učitel. Velmi přísným pohledem vás všechny přejede, přičemž se na chvíli zastaví na Asurově tváři, který se v ten okamžik docela ďábelsky nehezky zasměje. "Všechny vás tady vítám," řekne učitel stejně přísným hlasem, jako vypadá on sám. "Jmenuji se Walman Groove a budu odteď váč třídní profesor, takže problémy se řeší přeze mě. Byl bych rád, kdyby jste se všichni po celou dobu, kdy budete na škole, chovali slušně a nevyhledávali rozpory. Takové lidi nemám osobně rád a pak by to pro vás nebylo vůbec lehké. Co se týče rozvrhu, ten je sice pevně daný, ale rád bych vás upozornil na to, že se budou na nástěnce u vstupu školy objevovat případné změny, pokud nebude nějaký učitel přítomen, nebo bude kvůli výuce nucen něco změnit v hodinách, takže bych vám doporučil to pozorně sledovat." Profesor domluví a pak podá dívčině v první lavici nakopírované rozvrhy hodin a požádá ji, aby vám je všem rozdala. Ta to s rychlostí udělá, zatímco profesor pokračuje v řeči. "Jediná věc, která se na rozvrhu měnit nebude je tréning venku, což budou absolvovat všechny třídy ročníku a to každý čtvrtek, což znamená i zítra, kdy budete dělat test síly vašich o-dílů, vás samotných a vaši kompatibilitu s vaším o-dílem. Máte ještě někdo nějaké otázky? Jinak to bude totiž vše, pak někdo z vás předečte školní řád, kterým se budete řídit, jinak budete potrestáni." |
| |
| Když učitel vstoupí do třídy, proberu se ze zasnění a pozorně si ho prohlédnu. Vypadá přísně. To je dobře, nepřišel jsem se sem bavit, zhodnotím ho a naslouchám jeho slovům. Když se zmíní o zítřku na okamžik od něj odvrátím pohled a zamyslím se. Takže...uvidíme co bude zítra...snad nebude Zaigou dělat problémy zrovna teď, ale pokud se jedná o nějaké předvádění své síly...myslím že bude ochotná, pomyslím si a znovu se vrátím pohledem k učiteli. Školní řád mě vpravdě nezajímá, takže jakmile se dovím co bude následovat znovu se ponořím do svých myšlenek. Já řády a pravidla poslouchám jen tehdy, když mi nestojí v cestě. Vždycky se řídím jen tím, co uznám za vhodné. |
| |
| Strnulý pohled okna přeruší až příchod učitele. Vypadá schopně... chladně si ho prohlédnu. Mlčky a dokonce i bez myšlenek poslouchám jeho úvodní řeč. Už zítra...to je tedy fofr...ale není na co čekat... prolétne mi hlavou myšlenka a mimoděk se podívám na svůj náramek. Už zítra... přejede mi po obličeji malý úšklebek. Vzpomenu si, o čem právě mluvil. Prej bezproblémoví a nekonfliktní...pche...teď měl být v té jídelně...a viděl by... znovu úšklebek. Řády a pravidla? Koho to zajímá? Snůška pitomých a omezujících keců... napadne mě ještě než někdo začne řád předčítat. |
| |
| Po nějaké té hodině čtení školního řádu (běžná pravidla jako zákaz běhání po chodbách atd.) vás konečně profesor pustil. Teď máte volno, pro některé příležitost se flákat, jiní se budou možná učit, nebo se seznámíte s ostatními. To je na vás. Děvčata každopádně udělala tu poslední věc a začaly se spolu vybavovat... |
| |
| Poslouchám výklad jen napůl, aby mi nic důležitého neuniklo. Když vše skončí, nedávám najevo žádné emoce, tak jako obvykle. Sbalím si svých pár věcí a beze slova se vydám zpět do svého pokoje, tam se ale dlouho nezdržím, jen vyměním kabát uniformy za svůj plášť a nechám tu těch pár věcí co jsem měl dnes sebou. Po krátkém rozmýšlení se chopím poměrně tlusté knihy, která stojí na polici s mnohými dalšími (skoro to vypadá, jako bych si přivezl jen knihy). Po včerejším průzkumu jsem objevil pár míst, která by se mohla osvědčit jako klidná a tichá, vhodná pro pár hodin nerušeného polykání moudra a tak se vydám zase ven, usadit se tam, kde bude opravdu klid a konečně se věnovat něčemu, co mě baví. |
| |
| Do třídy vstoupí učitel. No konečně se něco bude dít. Tak prosím, informace a at už se něco děje. Nejsem zvyklej se jen tak poflakovat. Potřebuji to vědět kvůli dalším věcem. Popoháním učitele s jeho výkladem. Zmínka o zítřku podmíní mojí zvědavost, na druhou stranu se mi ten čas moc nelíbí. To myslí vážně....no, snad to zmáknu. ..trénuji jak můžu a snažím se..snad mu to bude stačit..když už si mě vybrali..museli vědět proč.nebo aspoň ten, kdo poslal ten dopis. Jak začne mluvit o chování a školním řádu, jen protočím oči. No jasně...jsme na škole...máme tu pravidla..a podle těch se řídit..nestačí ty uniformy..už tak se v tom cítím dost nesvůj..na druhou stranu..jsou tu tací..co by jsi ho měli číst před spaním. Nepodívám se však nikam jinam než na učitele. Opřený o židli jen tak poslouchám předčítání řádu. |
| |
| Předčítání řádu ani neposlouchám, znám ho nazpaměť, takže nic co bych neznal v něm není. Místo toho koukám z okna, což je rozhodně lepší, než se dívat na někoho ve třídě. Jakmile se zkončí, tak se zvednu a beze slova si přehodím meč zase přes rameno a výjdu ze třídy. Nejdřív se stavím u sebe v pokoji, kde se převlíknu do obyčejného černého nátělníku, velmi volné černé mikinu na knoflíky s kapucí a od loktů nášivky kostlivcové ruky, černých plátěných třičtvrťáků a pak se vydám zase ven. Vím, že do setmění můžu být v lese, nebo u jezera, takže se vydám tam. Nikdo mě tam nebude zrovna moc rušit a můžu tam taky trénovat...nebo se prostě jen tak flákat a koukat na oblohu. |
| |
| Když nás konečně propustí, přejedu holky očima. To jsem na vás zvědavej, holky...jestli vám to půjde stejně dobře jako klevetění... Ovšem holky mi připomenou tu, co jsem nechal doma. Však ona to přežije... věnuji jí poslední myšlenku, než vypadnu ze třídy. Musím si ještě zkusit pár věcí... vzpomenu si a s brašnou přes rameno zamířím do svého pokoje, abych se převlíkl do nečeho pohodlnějšího a vyrazil na pláž, kde budu moci prověřit svoje schopnosti v té obtížnější části terénu. |
| |
| Jen co ten nudný výklad skončí, vyjdu ze třídy. Chvili kecám s Teodorem a dalšíma lidma ze třídy. Po chvili se s nimi rozloučím a vyrazím do pokoje. Cestou potkávám spoustu lidí, kteří vyráží ven. Teda..to bude venku nával...to se asi zavřu v pokoji..i tam je svým způsobem klid. Jen co se octnu ve svém novém království, zamknu se a věnuji svým obvyklým činnostem a zábavě. Tak strávím zbytek dne až do večera . |
| |
| Den se překlenul v večeru, takže jste se všichni vrátli do svých pokojů. Co se týče Raada, vypadá to, že se pokouší Rikua ignorovat, protože má neustále zavřené dveře. Teodor se zdá, že už dávno zalezl na kutě, nebo se věnuje něčemu jinému, protože neodpovídá na klepání. pokud jde o Asuru...ten zase nevypadá, že by se vrátil z venku vůbec, a to už je celkem pozdě, ale u něj je asi všechno možné. |
| |
| Do pokoje se vrátím s nastávající tmou, kdy už není na písmena v knize pořádně vidět. Zítra mě stejně asi čeká krušný den a měl bych se na něj dobře vyspat, i když mě únava tak snadno neskolí. Když dorazím na pokoj, vypadá to, že Asura tu ještě není. Myšlenka na něj ale zmizí stejně rychle, jako přišla. Poznal jsem že je to člověk, se kterým asi vycházet nebudu, takže bude lepší si ho nevšímat. Ještě chvíli běhám po pokoji abych se dal dopořádku a pak zase chvíli zírám z okna, než se konečně odeberu do postele načerpat síly. Trvá mi ale poměrně dlouho než usnu. To bude tou podivnou atmosférou téhle školy. |
| |
| Vrátím se z venku téměř za tmy a jsem zaprášený a docela špinavý, což je pochopitelné, když se vezme v potaz, kde jsem až doteď byl. Ještě v obývacím pokoji sundám mikinu a vpodstatě zmuchlanou si ji odnesu i do svého pokoje. Tam si odložím převážnou část oblečení, vezmu si akorát spací trenýrky a ručník a vyrazím do koupelny. Postupně absolvuji všecny části večerní hygieny a zalezu zpátky do svého pokoje. Cestou si uvědomím, že jsem Raada vlastně od včera neviděl a že mi to ani trochu nevadí. Docela spokojený s vlastním výkonem z odpoledne nakonec vlezu do postele. Ale může to být pořád ještě lepší... ozve se moje věčně nespokojená část, která mě žene neustále kupředu. A já jí musím dát za pravdu. Musím pořádně zapracovat...a tohle je ideální místo... napadne mě nakonec těsně předtím, než usnu. |
| |
| Celý odpoledne jsem strávil nad papírama a také trochu tréninkem. Na Teodora jsem večer zaklepal,ale už asi usnul. Podívám se ven, vidím, jak převážná většina, né-li skoro všichni míří zpátky do svých pokojů. Navlíknu na sebe rychle boty a na chvili ještě vyrazím ven. Rád se procházím v klidu noci. Po mé uklidňující procházce, kterou před tou předváděčkou potřebuji, se vrátím na pokoj. Narychlo se opláchnu a zalezu do svého pokoje. Teodora už nezkouším. Sklidím věci z odpoledne a uložím se ke spánku. Budíka si nařídím raději o pár minut dřív, však se znám. |
| |
| Spí se vám tak nějak skoro úplně stejně jako včera. Prostě nic neobvyklého, nic vás nevyrušilo... Nastává další den a s ním také praktické zkoušky, kde vám bylo mimojiné doporučeno obléknout se do něčeho svého, a ne uniformy, kterou by jste mohli omylem zničit. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro |
| |
| Vzbudím se tak akorát včas, abych stihl ještě zajít na snídani, než začne ten velký den. Obléknu si tmavě modré volné džíny, zelené tričko s krátkým rukávem a před něj černou klokanku. Prsty si trochu upravím vlasy, vezmu si svoji tašku, přehodím ji přes rameno a bez jediného slova za celou dobu odejdu z pokoje. Raad se pořád ještě schovává a mě je to fuk…ať se tam třeba rozloží… zatvářím se lhostejně, když projdu kolem jeho dveří. Přejdu do jídelny, kde je vpodstatě stejná situace jako včera. Studenti rozdělení do skupinek podle ročníků a podle tříd sedí u stolů a baví se anebo mlčí. Nic nového pod sluncem. Sednu si k jednomu ze stolů, kde včera seděli nováčci, a protentokrát se do žádného sporu nezapletu. Nějak na to nemám náladu nebo co. Všechno uvnitř mě směřuje k testu, který mě čeká. Není to ani tak strach nebo obavy ale spíš zvědavost, jak silní jsou letošní nováčci, jak si mezi nimi budu stát, kolik jich bude lepších než já, co rozptyluje moje myšlenky, když líně snídám. Možná nepozorností, možná nezájmem si nevšimnu, jestli tam někde v jídelně byl taky Paul. Každopádně se zdá, že to byl první a taky poslední člověk, který se mnou bez problémů mluvil a se kterým jsem mluvil taky já. Maličko se ušklíbnu a odnesu tác na místo, kde se mají odevzdávat. Pak zamířím ven, na hřiště, kde se budou konat testy. Předpokládám, že někdo už tam bude. Každopádně musím ještě prohlédnout terén, jak je to s povrchem a jeho kvalitou. |
| |
| Když se probudím zamířím nejdřív do koupelny, ještě tak rozespalý, že si Asury vůbec nevšimnu. Až když se osprchuju a hodím na sebe černou košili, volné kalhoty a dlouhý plášť a vyjdu svěží a dokonale probuzený do obýváku, všimnu si jej. Když tu tak leží, očividně hodně unavený, vypadá naprosto nevinně. Kdo by do něj řekl, že může vypadat takhle. Zajímalo by mě jestli včera trénoval,že usnul tady očividně vyčerpáním, zamyslím se. Mě něco jako trénink ani nenapadlo, já trénoval každičký den před nástupem do akademie a většinou ve skutečném boji. To člověka naučí. Skloním se k němu a jemně s ním zatřesu. "Dobré ráno," popřeju mu ještě, abych si byl jistý, že ho probudím. I když je mi jasné, že spíš než vděku se dočkám urážek, ale to je mi jedno. |
| |
| Na Meiovo zatřesení nezareaguju...proberu se teprve, když na mě promluví. Okamžitě se hodně rychle posadím, div že Meie nepraštím a rozhlédnu se kolem sebe. Dojde mi, že jsem musel usnout na gauči. "Hmpf...je docela brzy," řeknu místo pozdravu a postavím se, abych se mohl protáhnout. Pak zmizím do svého pokoje, kde se v rychlosti převléknu, protože mi dojde, že tak brzy zase není. Obléknu se do toho samého jako včera, jen s tím rozdílem, že si vezmu kalhoty místo tříčtvrťáků. Pak se zase odeberu do koupelny...odkud se vrátím zase do obýváku pro svůj meč, který si přehodím přes záda. Následně se vydám obout si boty ke dveřím. |
| |
| Uhnu rychlostí blesku, abych náhodou od překvapeného Asury neschytal ránu, když se tak prudce zvednul. "Když myslíš," řeknu stejně klidně jako obvykle a v mých očích je přesně vidět okamžik, kdy pro mě Asura zcela přestal existovat. Ne, nejsem uražený nebo rozzlobený, jsem stejně klidný jako vždycky. Jen mě ten kluk přestal naprosto zajímat. Už není potřeba abych tu otálel. Do jídelny zajdu jen spěšně, abych ukořistil nějaké ovoce a hned se vydám zase ven. Nemíním se už v tom přelidněném prostředí zdržovat víc než je nutné a alespoň budu mít konečně čas si prohlédnout své spolužáky, kteří mě doteď za mák nezajímali. |
| |
| Ráno vstanu se zazvoněním budíku. Znova se mi nechce z postele a tak jsem rád, že jsem si to tak prozíravě nastavil na dřívější hodinu. Konečně se přemluvím a vylezu. Spáchám na sobě osobní hygienu a oblíknu na sebe stejný věci, co jsem měl první den. Až na triko, které je ted krvavě červené a batikové. Teodorem se vydám do jídelny. Sednem si k naší třídě a tak nějak už prohazuji slova s některých ze spolužáků. Společně se pak vydáme k místu, kde se mají konat dnešní testy. Tak a je to tady..ted se teprve všichni tak nějak poznáme...začínám být nervozní....to je mi ale divnej pocit. Všimnu si, že už tu pár lidí je. Poznávám některý z jídelny. Ovšem nevypadají, že by se zatím chtěli nějak kámošit a tak se jim nevnucuji. Prohlížím si prostor a očekávám začátek. |
| |
| Netrvá nijak moc dlouho, než se na hřišti sejdou úplně všichni žáci prvních ročníků. Bez vyjímky. Někteří spolu mluví a přátelí se, zatímco jiné se nesnaží ani náznakem provozovat jakoukoliv komunikaci. Za pár minut se dostaví tři učitelé, ani jeden z nich nevypadá, že by se hodil do prostředí školy...ani jeden nemá společenské oblečení. "Prosím o klid," řekne pruzračným hlasem první z učitelů, mladá žena přísnějšího zjevu s dlouhým šrámem táhnoucím se přes pravou část jejího obličeje. Jakmile všichni umlkno, tak se slova ujme druhý učitel...vypadá mnohem příjemnějí, je oplácaný a věk bude tak okolo 40-ti let. "Myslím, že všichni z vás už si vítání užili dosyta, takže se představíme jen my, a pak přejdeme rovnou k věci. Já se jmenuji Geodis Thrall a jsem hlavní vedoucí vašich čtvrtečních hodin venku. Tohle je Maria Lenwe, specializuje se na výuku boje tváří v tvář. A toto je Magnus Wildflowa, který se specializuje na výuku s elementárními o-díly. Já dělám ten zbytek, což jsou o-díly na mentální bázi, přeměňovací bázi, a podobné. Při představování vám každý z učitelů, včetně toho posledního, což je mladý vysoký muž docela příjemného vzhledu. "Nyní si vás budeme jednoho po druhém volat a vy nám ukážete schopnosti vašeho o-dílu," promluví tentokrát Maria a vytáhne si z kabátku papír s vašim seznamem. Postupně začne volat jména. Za chvíli se seznam dostane k Raadovi, jehož o-dílem je stvoření podobné fretce, které podle toho, co jste mohli vidět, je neskutečně rychlé a "ostré". O dalších pár studentů dál se řada dostane na Rikua. |
| |
| Pozorně se zadívám na ty tři. Moji pozornost však výrazně upoutá až ten třetí, protože moje schopnosti budou spadat právě pod něj. Uvidím i to, co umí Raad, ale nevěnuji mu ani lhostejný pohled, jenom zhodnotím jeho úroveň schopností. Pak se dostane i řada na mě, a tak vystoupím z davu směrem k těm třem. Sundám si tašku z ramene a jenom se na ně podívám. Tak co chcete vidět? zeptám se jich v duchu a ani si neodhrnu vlasy z očí. Lehce pohladím náramek na pravém zápěstí a kleknu si na jedno koleno. Oběma rukama se dotknu země a trvá to ani ne dvě vteřiny, než zemí projede energetická vlna ve všech směrech, a to i kus za poslední ze všech studentů, kteří tam stojí. Zvednu hlavu a skrz vlasy se zadívám na učitele, který tam je přes elementární o-díly. Po rtech mi přejede velmi slabý úsměv a já si zase stoupnu. Lehce pohnu pravou rukou otočenou dlaní vzhůru. Kolem Magnuse Wildflowa se oddělí trávník v přesném kruhu a se slabou vrstvou hlíny jako podstavou ho zvedne asi metr do vzduchu. Je poznat, že spodní vrstva hlíny je příliš slabá, aby udržela jeho váhu jenom svojí tvrdostí a tloušťkou, a tak je zřejmé, že to já ji držím pohromadě. Po několika okamžicích ho postavím zpátky na zem a trávník naváže přesně tam, kde by měl. “Bohužel je na tomhle místě jenom velmi slabá vrstva písku, takže neuvidíte to, co momentálně umím nejlíp. A nechci vám tady zlikvidovat trávník tím, že bych si ho musel přinést.“ řeknu jim klidně. Snažil jsem se, aby v mém hlase nebylo příliš chladu, jako bývá obvykle. |
| |
| Učitelé se na Rikua dívají jako by chvíli zvažovali, jak hodně dobře na tom se svými schopnostmi jsi. Magnus po chvíli něco začeptá Marii, která automaticky zapíše něco do těch papírů. "Děkujeme, můžeš jít," řekne ti Magnus a otočí se na Marii, která začne číst další jména. Další, kdo je na řadě je Paul. Vypadá to, že jeho o-díl je náhrdelník na jeho krku, kterým umí ovládat vodu, kterou doslova vysává ze země. Učitelé ho poté propustí a pokračují seznamem dál....než dojdou ke Kaishimu. |
| |
| Pozorně sleduji ostatní. No, tak tomu říkám konkurence. A to mám tu stát já. No, vrátím se kdyžtak k nádobí. Uvidíme, co řeknout na mě. Ruce spojím před sebou a ukazováčkem přejedu po náramku. Uklidňuje mě a dodává mi sílu předstoupit před porotu na zvolání mého jména. Rozvážným krokem dojdu na určené místo před učitele. Mile se na něj usměji. Rozpuštěné vlasy zavlajou a znova pomalu sednou na záda jakoby nic. Rozmýšlel jsem se, jak se uvést. Zvednu ruku nad nad hlavu a mírně dlaní zatočím. Nade mnou se začne tvořit vír, který se světšuje a začíná nasávat z okolí vše, co nestojí pevně na zemi a je lehčí váhy. Takže větvičky, listí a drobné kamínky. Mraky větrem poháněné se začnou stahovat nad skupinkou. Ano, můžu vám tu předvést plnou sílu Kaze, ovšem tu vy určitě znáte. Tak proč to dělat. Dlaní provedu menší gesto a ruka se vrátí k tělu. Vír mizí, mraky se roztahujou a pouští sluneční paprsky dopadat na vaše líce. Pokrčím rameny. Rád pomáhám ostatním a k tomu vichřice nepomůžou. Natáhnu ruku před sebe a jedním prstem vyšlu povel. Zvedne se příjemný větřík a všem okolo mě se začne prohánět ve vlasech a holkách zvedat sukně. Vytvořit však účes, tomu říkám dovednost. Zavtipkuji. Znova nechám vítr mnou vedený zmizet. Už je zase vše tak, jak bylo než jsem nastoupil. Ukončím svůj výstup a počkám na výrok než se zařadím mezi ostatní. |
| |
| "Velmi hezké," řekne Magnus a pousměje se. Zjevně považuje to co jsi předvedl za velmi dobré. Marie ase něco napíše do svého seznamu. "Můžeš jít," řekne ti po chvíli a vyvolá dlší jméno. Za chvíli příjde na řadu Theodor, jehož o-díl je pět kulečníkových koulí, které jak se zdá se pohybují pomocí magnetizmu. Další jméno, které je předneseno je Asurovo. |
| |
| Konečně se taky dostane řada na mě. Předstoupím před porotu se svým skoro až samolibým úsměvem. Jsem si plně vědom pohledů, které na mě dopadají, protože klepy se šíří po škole rychle...a vím, že o mně už většina z nich ví úplně všechno. Tedy skoro všechno. Skoro jako bych hlavou vysekl učitelům poklonu. Pak si z pochvy vytáhnu svůj černý meč, který má ale jak se zdá červenou barvu. Jednou s ním máchnu do vzduchu, přitom se může všem zdát, že vzduch okolo čepele zhoustnul. Dalším pohybem svůj meč zabodnu špicí do země....a začne šou. Z čepele vyletí po zemi několik proudů ohně, které se začnou točit těsně nad úrovní země okolo mě, pak k učitelům, a když je navedu k tomu, aby se rozjely k studentům, tak dva metry před nimi zmizí. Znovu se ušklíbnu a vytáhnu meč ze země. "Tohle dělá normálně, ale můžu vám ukázat ještě jeden menší trik," promluvím napůl k učitelům, napůl ke studentům. Znovu se mečem napřáhnu, ale tentokrát ho nezabodnu do země, ale naznačím výpad směrem ke studentům. V tu chvíli se z meče uvolní opravdu velmi velký proud ohně a narazí přímo do zděšených studentů. K všeobecnému překvapení oheň vůbec nijak nepálí, dokonce ani nehoří,...vydává jen lehké teplo. A o co víc, má fialovou barvu...stejně jako momentálně i ostří méno meče. "Nebojte..nic vám to neudělá, jen vás to bude asi deset minut otravovat," oznámím jim s tím samolibým úsměvem, protože jsme se zdá se dostatečně pobavil zděšenými tvářemi studentů. |
| |
| "Díky Asuro, ale myslím, že ta poslední část nebyla nutná. Můžeš jít," promiví na Asuru Geodis. Jakmile se Asura poslušně zařadí k ostatním, tak Marie začne znovu vyvolávat jména. Za pár okamžiků se konečně dostane až k Meiovi. |
| |
| Sleduju výkony svých spolužáků stejně klidným a vpravdě nezúčastněným pohledem, jako sleduji cokoli jiného, ale je to každopádně poprvé, co je vůbec beru na vědomí. Některé výstupy mě dokonce mírně zaujmou, ale ne natolik, abych jakkoli změnil svůj výraz. Asurovo vystoupení mě očividně taky vůbec nevyvede z míry. Jediný znak toho, že jsem plamen blížící se k nám vůbec postřehl je, že jsem ve chvíli, kdy k nám dorazil mrknul. I když Asura není zrovna milý kluk, je mi jasné, že by nikomu neublížil, tedy ne tady a teď, takže nevidím důvod reagovat jako ten uječený dav okolo, až na pár světlých vyjímek. Když zazní mé jméno vykročím vpřed stejně klidně a pomalu, jako obvykle. Já si zase tak neužívám, když můžu někomu své schopnosti předvádět, ale cítím, že Zaigou je velmi nadšená, tak proč jí v takové hlouposti nevyhovět? Vytáhnu ruce z kapes a v pravačce, jako by z ní přímo vyrostl, se mi objeví obrovský meč. Je přinejmenším skoro tak velký jako průměrný člověk a jeho široká čepel je na pohled i pro ty kteří o tomhle kousku nic nevědí, pekelně těžká. zanbatou rozhodně není něco, čím by se bojovník chtěl ohánět v bitvě, pokud by tedy mohl, protože s váhou tohohle meče je nemožné s ním mávat jako s katanou. Přesto zůstávám stát stejně vzpřímeně, jako by na mě váha zbraně neměla žádný efekt. Můj klidný výraz neustoupí ani teď, ale černé oči se lesknou podivně matně, jako by byly úplně prázdné. Mračna, která se po Kaishiho vystoupení rozestoupila, se znovu stáhnou k sobě a začnou výhružně černat. Netrvá dlouho a po nyní zcela temné obloze sjede stříbrný blesk. Cítím jak se Zaigou jemně chvěje. Očividně je nadšená. Zatímco blesky křižují oblohu a zdá se, že bijí zem nepříjemně blízko nás, nechám meč plnou vahou dopadnout na zem a jeho špice se zaboří hluboko do trávy. Tou vzápětí něco prosviští a rozhrnuje ji to jako nějaké neviděné zvířátko, ovšem muselo by to být velmi rychlé zvířátko, aby dokázalo za zlomek sekundy dorazit ke vzdálenému stromu jako to, co jsem teď vyslal. Strom na nepatrný okamžik pokryje stříbrná pavučina drobných blesků a než se nadějete vzplane a jako kouzlem se promění v hromádku popela. Vytáhnu meč a když se obrátím ke studentům zády zdá se, že zmizel. Zastrčím ruce do kapes a otočím se na profesory. Snad se nebudou moc zlobit, ale Zaigou neumí než ničit. A pokud chránit tak jen mě. A to ještě musí mít náladu. |
| |
| Učitelé se na sebe při Meiově představení své zanbatou podívají, an Mariině tváři je dokonce i drobný úsměv. "Děkuji, můžeš se zařadit," řekne Geodis. Marie poté přečte jména dalších několika studentů, než seznam zkončí a už nezbyde nikdo. "Tak...teď vás rozdělíme do několika skupin, ke kterým budete od teď patřit," řekne Marie a znovu něco posepisuje spolu s Magnusem a Geodisem do seznamu. Pak začnou pročítat jména vašich spolužáků a přiřazovat je do skupin. Nakonec vyšly čtyři skupiny. V jedné jsou ti, jež ovládají elementy, takže tam patří mimojiné Paul, Kaishi a Riku. Další je určená vyloženě pro boj, odtud neznáte nikoho. V další skupině je Raad se svou fretkou a další OPT, u nihž jsou schopnosti jejich o-dílů různé. Poslední čtvrtá skupina zahrnuje OPT, kteří patří k více než jedné z předchozích skupin...takže je tam i Teodor (magnetizmu koule slouží jako projektily - takže to taky patří k boji), Mei a Asura, kteří oba mají jak elementární, tak bojový o-díl....o tuhle skupinu se budou starat všichni tři učitelé. "Tak dobrá. Ať už je váš o-díl jakýkoliv, tak stejně budete potřebovat trénovat i své svaly. Odolnost, rychlost, přesnost, síla...všechno. Takže aby jsme dnešní den nezaháleli, tak se půjdeme projít k nedalekému jezeru, kde budeme cvičit. V poledne se vrátíme na oběd a pak se rozdělíte na skupiny, do kterých jste byli přiřazeni a odpoledne budeme trénovat přímo schopnosti vašich o-dílů." Geodis vám vysvětlí plán dnešního dne a pak si vás učitelé seřadí a vydáe se lesem k jezeru. |
| |
| Mlčky jsem sledoval pohledy trojice. Jakoby si nebyli jistí, kolik toho umím. Ale tenhle povrch nebyl nejlepší a vytahovat na povrch písek z hlubších vrstev mi přišlo zbytečné a taky zdlouhavé, chvíli by to trvalo a tady bylo potřeba ukázat něco hned, kdyby to byl jenom zlomek toho, co člověk umí. Když mi řekli, že se konečně rozhodli, kolik toho ve mně je, sebral jsem ze země svoji tašku, znovu ji přehodil přes rameno a zařadil se místo, ze kterého jsem předtím vyšel. Měl jsem z něj vynikající výhled na všechny ostatní, takže jsem shlédl představení všech a mohl si je odhadnout. Větrné představení bylo poměrně působivé, stejně jako blesky nebo oheň. Dlouhán z jídelny a kluk s páskou. Pozoroval jsem všechny tři se zájmem ale bez změny výrazu v obličeji. Zdálo se mi, že jsou velmi schopní. Nakonec jsem skončil v elementární skupině společně s Paulem a „větrným“ klukem, mimo jiné. Fyzický trénink? Musím ještě víc posílit reflexy a taky přesnost… vzpomenu si na písek, který přesnost vyžaduje mnohem víc než hlína nebo skály, a taky na incident v jídelně. Reflexy jsem měl docela dobré, ale mohly být ještě lepší. Ale budeme na pláži… zahraje mi na tváři lehký úsměv, a mají tady dobrý písek, to už vím. uvědomím si při vzpomínce na včerejší trénink u vody. Po cestě jsem se podvědomě držel u „své“ skupinky elementálů. Několikrát se podívám na Paula i na Kaishiho, jak jsem zjistil, že se jmenuje „ten s větrem“. Nicméně ale neřeknu nic, pokud na mě někdo nepromluví. |
| |
| Ukončím svůj výstup a spokojeně se odeberu mezi ostatní. Jsem spokojen jak s výrazem učitelů, tak sám se sebou. Jo, vypadá to dobře...zatím ...pro tebe..jen se udržet. Dále se zajímám nejvíc o Teodora. O to víc mě mrzí, že byl nakonec zařazen do jiné skupiny. V mojí skupině se objeví i ti dva z jídelny. Jejich výstupy si pamatuji. Vypadají oba schopně. Další postup je trénink našich těl. Jo...tohle je to správný...to potřebuji...neměl jsem čas si prohnat tělo..potřebuji to jak sůl...chvilema mám pocit, že linivým..obzvláště poránu, když mám vstávat. Usměji se nad touto myšlenkou a zároven obraze mě, jak se přemlouvám vylézt z peřin. K jezeru se jde lesem a tak se nějak už někteří řadí do skupin, do kterých ted byli přiřazeni. Naznačím Teodorovi, že se uvidíme večer na pokoji a vydám se na průzkum skupinky, do které patřím já. Zaměřím se na pro mě známější tváře. To, co jsi předvedl, bylo pěkný. Ted na pláži, to pro tebe bude lepší, ne? A nebo je jedno, na jakým povrchu se zrovna nacházíš? zeptám se neutrálně Rikua. Je jen na něm, jestli mi odpoví. V hlase nechám vyznít čistý zájem. Pokračuji k jezeru kousek od něj, takže mě může klidně i ignorovat. |
| |
| Beze slova a beze stopy zájmu se zařadím zpět mezi studenty a vyslechnu další instrukce. Fyzický trénink...ne že bych teď něco takového potřeboval, ale bude to pro mé tělo to nejlepší, jinak by mohlo ztratit svou sílu a pružnost, kterou jsem poctivým tréninkem a ne příliš jemným způsobem života získal. Když zamíříme k jezeru, jdu trochu stranou ostatních, abych se nemusel mačkat. Přitom mi pohled padne na Asuru, jediného koho tu vlastně znám. Vypadá to, že na sebe máme pořádné štěstí, jsme ve stejné skupině. Ne že by na tom záleželo jemu, nebo mně. Já jsem sem přišel výhradně kvůli Zaigou. Jenom kvůli ní, lidé okolo mě nemusí zajímat. Obzvlášť pokud jsou takový jako můj spolubydlící. |
| |
| Pomalu otočím hlavu za hlasem, protože mám dojem, že mluví na mě. Každopádně je na to dost blízko. Uvidím Kaishiho a mírně se usměju. "Díky, tvůj vítr byl působivý." řeknu upřímně. Na okamžik zmlknu, jakobych váhal s odpovědí, ale nakonec se rozmluvím. "Samozřejmě je lepší, když mám k dispozici písek už na povrchu, ale dokážu dostat ven i z hlubších vrstev. Jenom to chce víc síly a soustředění. A já nechtěl zlikvidovat to hřiště, jen abych předvedl víc. Na to bude ještě čas." Zase se odmlčím. "Písek zatím ovládám nejlíp, je nejlehčí, a proto je manipulace s ním hodně jednoduchá ale vyžaduje víc sebekázně, aby ho člověk dokonale ovládl." Pokrčím maličko rameny. "Ale pracuji i na hlíně, s tou to jde docela dobře. Na kámen bohužel ještě nestačím, ale jednou budu." Řeknu s jistotou a kouknu Kaishimu do očí. "Jak to děláš s tím větrem? Zdá se mi, že to musí být na jednu stranu lehké, protože vzduch nic neváží a tak nemusíš počítat i s jeho vlastní hmotností...ale na druhou, musí být těžké ho spoutat..." Řeknu se zájmem v hlase. Po velmi dlouhé době, jsem řekl tolik slov pohromadě. Samotného mě to dost překvapilo, ale tohle mě dost zajímalo. |
| |
| Jakmile na hřišti všechno skončí, tak se vydám bez sebemenšího náznaku odporu s ostatními k jezeru. Sám vím, že u jezera se dá hezky relaxovat a zároveň taky trénovat. Očima si při chůzi začnu prohlížet lidi ze své skupiny, ale stejně, jediný s kým jsme tady zatím mluvil je jen Mei, takže spíše sleduju jeho. Jeho výkon na hřišti byl dobrý....dokonce jsem si ani nestihl všimnout, kam jeho zbraň zmizela. Bohužel ale nejsem člověk, který by začínal rozhovor, natožpak se ještě někoho na něco vyptával. I když by možná nebylo špatné s tím u někoho začít...mei nevypadá na to, že by mu příliš vadil můj přístup. "Blesky nejsou jediná schopnost, kterou tvoje zanbatou má, že?" zeptám se ho svým krákavým hlasem, když se k němu přiblížím. Zní to skoro jakoby posměšně, takže ostatním může připadat, že si chci Meie jen dobírat. Jemu stejně bude jedno jak s ním budu mluvit... |
| |
| Neignoruje mě. Dokonce sklidím pochvalu. Uvnitř mě se to nadme pýchou. Jo...bylo to dobrý...zapůsobil jsi a to jsi přeci chtěl. Pozorně poslouchám Rikua výklad o jeho schopnosti. I ty kamínky ti půjdou, a trénink se ti tady dostane, podle mě, ten prvotřídní. Pokud zvládáš tohle, tak ten zbytek už tak těžký nebude. Podle mě jsou nejhorší vždy ty začátky, než pochopíš, jak vůbec na to. Usměji se na něj. Na chvili se zamyslím. Hm...jak to říct...je pravda, že s váhou moc počítat nemusím. Vítr kolem nás je pořád a pořád se pohybuje svým tempem. Kolikrát ho ani nevnímáš. rukou udělám plavý pohyb ve vzduchu, jako bych kreslil jeho směr a tvar. Je pravda, že nejhorší je přesvědčit Kazu, aby udělal to, co chci v daný moment já. Podle mě bouře a hurikány jsou ta lehčí část. Ničivější jsou lehčí, nemusím se tolik soustředit a jednoduše se snažím získat co nejvíce proudů z okolí k sobě a dát jim potřebou energii. A ve vzteku máš energie, ani nevíš, kde se v tobě pořádně bere. ...Já se však snažím naučit se brát jen tolik, aby provedl jen to, co chci. Je to horší, odhadnout, jakou sílou má jít, rychlostí a další parametry. Tiše se zasměji nad obrazem, který mi vyvstal v hlavě. Bys nevěřil, kolik jsem rozbil věcí, než jsem se naučil třeba jen něco položit bez škrábnutí. Je na mě znát, jak mě toto zajímá a baví. Jsem Kaishi, ale to už určitě víš. Další přátelský úsměv. Dneska mám viditelně dobrou náladu. |
| |
| Celou dobu jdu tiše a všímám si věcí kolem, zatímco své spolužáky nechávám nepovšimnuté. Tedy do chvíle, než na mě Asury promluví. Otočím se na něj, stejně klidný, jako kdykoli jindy, ovšem nemůžu popřít, že mě překvapilo, když na mě začal mluvit. Nehledě na to co a jak řekl, projevil zájem, což jsem nečekal. "Možná," řeknu s drobným úsměvem na rtech a nechám Asuru ať si domyslí, co to možná znamená. Zaigou je dost silná a on nevypadá jako někdo, kdo by si to neuvědomil. "Taky bych se tě mohl zeptat, na schopnosti tvého meče, ale neudělám to," řeknu už bez úsměvu, ale stále se svým ledovým klidem, aniž bych své důvody objasňoval. Možná by mi Asura řekl, jestli jeho hračka dovede i něco jiného, než metat oheň, ale to by mě pak připravilo o zábavu. Podle toho jak se na něj dívám je ale jasné, že jsem ho svou větou nechtěl odehnat, nebylo v ní nic podobného Asurovu chladného a nepřítelského tónu. |
| |
| Takže je toho v tom meči víc. Zase se pohroužím do ticha, které myslím, že Meiovi vadit nebude. Přemýšlím. Podle toho, jak to vypadá, tak ta zanbatou umí buď měnit tvar nebo alespoň velikost...a taky musí být hodně lehká a zároveň pevná. Ale je taky dost dobře možné, že tohle taky není všechno... A já nesnáším svou zvědavost. "Právě jsi se zeptal..."řeknu docela ostře na jeho poznámku o Himoto, ale nevypadám, že bych na to chtěl odpovídat. Ostatně nikdy nevypadám, že bych chtěl na cokoliv odpovídat. |
| |
| I já poslouchám jeho výklad poměrně pozorně. Nakonec musím uznat, že jsme si vlastně podobní, alespoň co se týče způsobu využívání naších zdrojů. Ale oba máme svoje ale. A to, že musíme počítat s celou škálou jiných věcí. Přece jenom země není vzduch a práce s nimi je velmi odlišná. Nakonec jsem musel uznat, že na mě opravdu zapůsobil, jak svou schopností tak i lidsky, což se mi stává asi tak často jako vyhrát v loterii. Nejsem zrovna společenský typ a s kamarádstvím to rozhodně nepřeháním. Ale v tomhle případě jsem měl pocit, že by z nás přátelé být mohli, už protože jsme v jedné skupině a já se nikdy takovýmhle způsobem nebavím s člověkem, který by mi za to aspoň trochu nestál. “Ano, všiml jsem si.“ přitakám, když se tak napůl představí. “A já jsem Riku, pro jistotu.“ lehce se usměji a pořád stejně pokračuji v chůzi. |
| |
| Kývnu hlavou na znamení, že jsem rozuměl. Rád tě poznávám. Znáš tady někoho? Já znám zatím jen spolubydlícího, ale ten skončil v jiné skupině. Dodám o trochu skleslejším hlasem. Jinak tak znám lidi, že jsem s nimi prohodil pár slov, a víc ne. Jak jsi na tom ty? Rozhlídnu se kolem a opravdu se mi jen potvrdí má slova. co se vůbec na to ptám, jsme tu krátce, sotva můžeš někoho za tak krátkou dobu blíž. Otočím se na Rikua a raději se vrátim o-dilu. Jak často trénuješ? Já celkem často, teda, skoro každou volnou chvili. I včera jsem si to trochu procvičoval. Ale nešlo mi to, byl jsem nervozní. Po těch testech se mi ted docela ulevilo....víš, nějak jsem to ještě neukazoval před takovým množství diváků. Znova se tiše zasměji. |
| |
| “Můj spolubydlící je ten kluk s fretkou…ale my se spolu stejně nebavíme ani nepotkáváme.“ dodám poněkud chladně a bez lítosti. “Znám se vlastně jenom s Paulem…“ kývnu hlavou ke jmenovanému, “ a teď s tebou…“ řeknu a pak se trochu ušklíbnu. “A samozřejmě s těmi třemi z jídelny…přes ten incident. Ale to se ani nedá považovat za rozhovor.“ řeknu a očima zabloudím k Paulovi. Jsem docela rád, že Kaishi stočil řeč zase na o-díly. “Vpodstatě kdykoli, když si vzpomenu, ale musím jít na místo, kde nikdo není a mám na to dost klidu, protože k tomu potřebuji hodně soustředění. I včera jsem trénoval. Byl jsem na pláži.“ unikne mi vyloženě šťastný úsměv.“Mně ti lidé nevadili, jenom nic neviděli. Většina mých dovedností by se projevila až při nějakém útoku, takhle to nic neznamenalo.“ Pokrčím rameny. |
| |
| Dokud Asura mlčí, jen se na něj semtam podívám, očividně nepovažuji rozhovor za skončený, i když v jeho případě si nemůžu být jistý. Nakonec ale přeci jen znovu promluví. Mé oči naokamžik zasvítí, jako bych se chtěl rozesmát, ale mé rty se ani nepohnou a zanedlouho i mé oči znovu zastře temnota. "Ne. Protože jsem čekal přesně tuhle reakci. Proto jsem věděl, že je to zbytečné. Navíc se raději nechám překvapit," zdá se, že narozdíl od chlapce umím svou zvědavost krotit stejně dobře, jako všechny ostatní emoce. Z mých slov číší stejný klid jako obvykle a nedávají důvod o nich pochybovat. Alespoň jsem poznal že něco Asuru zajímá. Když už ne já, tak Zaigou. |
| |
| "Hmmm..."nezdá se, že bych k tomu měl cokoliv jiného dodat. Jsem si plně vědom toho, že nejsem zroovna nejpříjemnější a taky toho, žei Meiovi asi už musím lézt krkem. Jakýmkkoliv způsobem. "Překvapit?" zeptám se po chvíli, jako bych si teprve teď uvědomil, že jsem plně nepochopil, co přesně Mei svou větou myslel. Pravda je, že nevím čím přesně se chce nechat překvapit. |
| |
| Asurova další slova mě pobaví stejně, jako ta předchozí, i když ani tentokrát se mi na tváři neobjeví úsměv. Někdy to skoro vypadá, že můj klidný výraz je maska, i když nevypadá nijak nepřirozeně, jen ho prostě mám až příliš často. "Schopnostmi tvého meče...i když nepochybuju, že ty sám v sobě skrýváš mnohá překvapení," objasním mu a krátce se na něj zadívám, jako bych už teď chtěl černýma očima z Asury vytáhnout jeho tajemství, i když jinak se na mé tváři nedá vyčíst nijaký zájem, jako obvykle. |
| |
| Zase nějakou dobu nic neřeknu. Buď rozjímám nad tím, co mi Mei řekl, nebo to nechápu a potřebuju to nějakým způsobem vstřebat, než u odpovím. "Myslím, že budeš zklamaný...v obou případech," řeknu a na tváři se mi objeví ten nepříjemný úsměv. Pohledem na okamžik střelím po jednom klukovi, který se na mě začal dívat, takže se zase přesune ke koukání na něco jiného. Jakmile se zbavím pohledu toho kluka, tak se zase podívám zpátky na Meie. |
| |
| Opětuju Asurův pohled a mé oči, které jediné na mé tváři působí živě, působí, že skutečně ukazují co cítím, ve své temnotě nyní mají podivný výraz, skoro jako....zklamání či něco tomu podobného. I tohle ale zaokamžik odumře. "To nech na mě, ať si sám rozhodnu," odpovím pouze, jako vždy bez jakéhokoli nepřátelství, aniž bych z Asury spustil pohled. Raději nic nedodávám, protože on by to jistě nepochopil, myslel by si, že od něj očekávám málo. On je příliš povrchní. Nebo se zdá být. |
| |
| Při meiově odpovědi lehce přivřu oko, takže vypadá skoro jako od nějakého dravce. Rád bych věděl, co se mu to honí hlavou...i když mám dojem, že se o mě stejně nijak nezajímá. Což je možná i lepší, než kdyby mě nesnášel. I tak si nejsem jistý, jestli mi to, jak se ke mně chová, nevadí... Zase se začnu dívat někam jinam. Nejsem si jistý, jestli je tady ještě něco, o čem bych mohl mluvit, takže už nic neříkám. To mi ale nebrání v tom, abych stále nedržel krok s Meiem...přestože to dělám spíš podvědomně, než úmyslně. |
| |
| Jak Rikua říká o svém spolubydlícim, dochází mi , jaký jsem měl vůbec štěstí, že tam mám Teodora. Jo, ...v takovem prostředí, kde se dva lidi ignorujou..moc dlouho soustředění nevydrží...možná..ne..to si vyřeší sám..ale třeba s tím Paulem. Na zmínku o jídelně jen pokrčím rameny. Nechce se mi o tomto mluvit. Pro mě je to zapomenuta věc. Znova začne mluvit o o-dilu,všimnu si štastného úsměvu. Jeho to baví jako mě...i když koho by to nebavilo...aspoň nemusí myslet na toho spolubydlícího. Pozorně vyslechnu Rikua. Jo, vhodné místo. Ono by to asi nebylo vhodné zkoušet v obytné části. Kdyby jsi to přehnal, asi by to něco i nemuselo vydržet. Já...jako lidi mi neva..jen ted to bylo....takový zvláštní..víš, jako že někdo hodnotí, jak jsi dobrej a tak..já..nestraním se lidí..mám rád společnost...jen na zkoušení chci být převážně sám...co kdyby mi to ujelo a někomu to ublížilo...popravdě toho jsem se bál i ted....jak jsem čechral vlasy....protože jsem chtěl pro vás příjemný vánek a né takový ten doděrný fičák. Snažím se vysvětlit svůj úmysl vystoupení. Co myslíš, ty jako divák, povedlo se? A nebo ti ten vítr ve vlasech byl nepříjemný? Zeptám se Rikua a zneužiji ho na zhodnocení mé snahy. V dobrém slova smyslu. |
| |
| Přikývnu. “Není není moc vhodný zkoušet nový věci v zastavěný oblasti. Nerad bych narušil statiku některýho z domů. A ono pak vysvětlovat, že to byl jenom trénink a zkouška, no, radši to neriskuju.“ mírně se usměji. “Vím, jak to myslíš. Hodnocení není příjemné, ani když jsi si jistý, že opravdu máš co předvést.“ Na chvilku se odmlčím. “Ale působil jsi dobře, sebejistě a klidně. Navíc se jim to evidentně líbilo. Tebe pochválili. Nebylo to to jejich klasický, děkujeme, můžeš jít. Byla v tom upřímná pochvala. Měl by sis toho vážit, takhle napoprvý.“ řeknu upřímně, jaký jsem z toho měl dojem. A pokud jde o ten vánek. Zdá se mi, že ho dokážeš dobře ovládat. Myslím, že byl přesně takový, jaký jsi ho chtěl mít.“ vyseknu Kaishimu pochvalu, protože si ji plně zaslouží. Jeho představení mělo lehkost a hravost. Tak jak bych to u větru očekával. Zdálo se mi, že Kaishi prostě potřebuje pochválit a potvrdit, že je dostatečně dobrý, že jeho zkouška byla povedená a tak vůbec. A tak jsem to udělal. A docela rád. Mluvilo se mi s ním dobře v porovnání s kterýmkoli jiným člověkem tady. Řekl bych, že Paul byl asi stejně sdílný, ale nebylo moc času si popovídat. Možná na to ještě dojde. |
| |
| Za nějakou tu půlhodinku jste na místě. Jezero je docela velké, možná tak padesát metrů široké a sto metrů dlouhé. Okolí je porostlé stromy, keři a bylinami. Jinak je po jedné straně udělaný jakýsi prostor, který slouží ke cvičení...a také je dost rovný na to, aby se na něm dalo relaxovat. Na jedné kratší straně jsou skály, které někteří studenti také používají k relaxaci a také slouží k tréningu šplhání, protože jedna strana je dost kolmá. Na druhé straně je můstek, ze kterého se dá docela hezky skákat do vody. Profesoři si vás seřadí, jen ne do těch skupin, ve kterých jste byli, ale spíše na chlapce a dívky. Děvčata si bere na strosti Magnus, zatímco chlapce Marie. Marie tedy přistoupí k vám a stručně vám vysvětlí co budete dělat...a tím je jen několik koleček okolo jezera. Jakmile každý z vás odeběhne (poté co si odložíte nepotřebné věci na zem) svých pár koleček, tak vás nechá na chvíli vydechnout a pak vás nechá udělat to znovu. Zkončíte asi v jedenáct, kdy vám dají učitelé pauzu úplně, a teď můžete odpočívat...asi tak hodinu, než se vydáte ke škole. Ale do té doby máte hodinu čas. |
| |
| Běhat takhle dokola jako osel mi připadá hloupé a zbytečné. Při tom jak jsem zvyklý uběhnout a ujít dlouhé vzdálenosti to pro mě je jako když si učenec čte dětskou knížku. Kdysi to možná bylo přínosné ale dnes zbytečné. Přesto si ani slovem nepostěžuju a ani nedám najevo jakoukoli nespokojenost. Udělám všechno, co je mi uloženo. Alespoň mám čas prohlédnout si okolí. Je to tu poměrně hezké, jsem rád tam, kde to alespoň vypadá, jako příroda. Ale jsem na takových místech radši sám, být tu se všemi vřískajícími prváky nějak okrádá tohle všechno o své kouzlo. Když konečně dostaneme volno, trochu se protáhnu a posadím se poblíž jezera. Zahledím se do vody a ztuhnu jako socha, ani trochu se nepohnu, jen vlasy mi mírně povlávají ve větru. Jediná známka toho, že jsem naživu je, že občas mrknu. Dokážu se na tu hodinu zabavit jen takhle, hledíc na zelenou vodu, zabraný do vlastních myšlenek. |
| |
| Riku mě chválí, až se musím držet, abych nečervenal. Díky..to je od tebe milé..opravdu...díky za tvůj upřímný názor...moc rád se podívám na tebe v lepším terénu Příjmu pochvalu s vnitřním sebeuspokojením a pýchou, ovšem navenek skromně. Dojdem k jezeru. Rozhlídnu se, je to celkem příjemné místo. Jsme rozdělený na kluky a holky. Ukol jako běh kolem rybníka mi příjde trochu jako žert,ale neprotestuji a poslušně běžím. Fyzičku zatím nějakou mám a tak mi to nedělá nějaký větší problémy. Teda ze začátku, ke konci jsem rád, že máme konečně padla. Padnu sebou k zemi a jen oddychuji. Hodina klid, to by se mohlo jít osvěžit do jezera. Zvednu se na nohy a hledám očíma buď Teodora a nebo Rikua. Prvního najdu Rikua. Rozejdu se k němu. Jak se cítíš? Nemáš chut si zaplavat? Jen tak na osvěžení, než půjdem zpátky? Zeptám se čistě ze zvědavosti, zda do vody půjdu sám či někdo se mnou. Pokud Rikua odmítne, v plánu jako další je Teodor. |
| |
| To, že dostaneme za úkol běhat, mě málem rozesměje. Něco takového je pro děcka na základce, ne pro mě. Ale nic se s tím nedá dělat, takže udělám přesně to co po mě chtějí. Pokud jde o problémy, tak ať už jsem jakýkoliv, tak některé věci respektuju. Však tréninky budou horší a horší...tohle jen rozehřátí na první den. Jakmile zkončíme, tak si seberu své věci a odejdu si sednout ke skále u vody, protože tam je teď zrovna nejméně spolužáků a můžu se tu nerušeně věnovat svým věcem. Což je momentálně házení žabek do vody. A že se odrážejí... |
| |
| Jeho slibu, že se na mě podívá v lepším terénu, přikývnu s úsměvem. Docela se těším, až mu ukážu to, co je moje specialita, a to písek. Příkazu, že máme běhat kolem jezera jako tlupa idiotů, jsem nakonec neřekl nic. Trochu nechápavě jsem zvedl obočí, když jsem to uslyšel, ale stejně to nebylo vidět díky permanentnímu krytí mými vlasy. A tak si odložím tašku a mikinu, abych neměl zbytečnou zátěž a začnu běhat. Tohle bylo jedno z těch jednoduchých cvičení naší vytrvalosti a možná i odhodlání vydržet až do konce. Odhodlání ani vytrvalost mi nechyběly, takže jsem přežil bez jakékoli újmy, a nakonec si sedl na zem, abych se vydýchal. A pak se najednou zjevil Kaishi s nabídkou osvěžení v jezeře. Zatvářím se trochu překvapeně. Abych byl upřímný, tohle mě ani nenapadlo. Maličko sevřu rty, jak přemýšlím. “Hm…lákavá nabídka, ale já nemám plavky.“ Pokrčím rameny, ale je poznat, že jako nápad mi to přišlo dobré a dokonce i vhod. |
| |
| Přemýšlí, nevzdávám se naděje, že nebudu sám, kdo do té vody poleze. Rikuova obava mi vykouzlí úsměv na tváři. Však já taky ne. Ale říkám osvěžení, né se tam cachtat. Můžem si pak někam lehnout a nechat si věci na sobě usušit. Copak ty jsi se takto nikdy nekoupal? Udiveně nadzvednu obočí. Otočím se k vodě a znova zpátky na něj. Ale pokud se stydíš za své spodní prádlo, beru to. Dám možnost unikové cesty a taky nenápadně donutit RIkua, aby se konečně rozhodnul. |
| |
| Zamyslím se a zadívám se na Kashiho. Zvážím situaci a svůj stav. Nechci se nějak zbytečně vysilovat, když mě po obědě čeká druhá polovina tréninku. A to je teprve část, na kterou se těším. A musel jsem si přiznat, že mě zajímá, na co se specializuje Magnus. Znovu usměrním myšlenky směrem ke Kaishiho návrhu. “No...mohl bych to zkusit...“Rozhodnu se zkusit taky něco nového. “A za prádlo se nestydím.“ Mírně se směju a vstanu. |
| |
| Mám chut zatleskat,ale udržím se. Tak to je správné rozhodnutí. Tak honem z oblečení a jdem na to. Ale na to, kdo tam bude rychleji po tom běhání koleček nehraji. řeknu žertovně a jdu k vyhlídnutému místečku. Je to kousek od jezera, a je tam prostor i na pozdější sušení. Zaberu pro násk kousek prostoru a začnu ze sebe sundavat triko a kalhoty. Za chvili stojím jen tak v trenkách před jezerem. Na těle je znát, že jsem na nějakou tu fyzičku zvyklej. Svoje ostatní hadry, což je ten zbytek, srovnaný na hromadě. Mávnu rukou na Rikua a už si to mířím do vody. Váhám mezi můstkem,ale nakonec tam vlezu jen tak. Jen co si mé tělo zvykne na ledovou vodu, ponořím se pod hladinu a hned vyplavu. Očima vyhledám Rikua jak je na tom, teda nejdřív si odrhnu dlouhý vlasy z obličeje. Jsem spokojen s tímto osvěžením. |
| |
| Vezmu svoji tašku a přejdu k místu, kde se svlíknul Kaishi. Tašku si to dám zase na zem a postupně ze sebe sundám boty, tričko i kalhoty. Je na mně poznat, že se mi do studené vody nechce, ale když už jsem řekl, že do ní vlezu, tak to taky udělám. Sice váhavě, ale nakonec úplně. I na mně je poznat, že se práci na svým těle nevyhýbám a nevypadám na člověka, který by sedával u televize se sáčkem čipsů. “Už jdu, už jdu.“ Řeknu, když jsem ve vodě po pás. Nakonec se ponořím až po ramena, ale cítím pořádnou husí kůži. Vlasy si ale nenamočím. To už se mi nechce, jinak jako osvěžení tohle byl dobrý nápad. Nemyslím ale, že bych to chtěl praktikovat po každém tréninku. To už bych nejspíš umrznul. |
| |
| Vidím, jak Rikua taky vlezl do vody. I když dost váhavě. Je pravda, že voda nejteplejší není. Dostanu se až k němu. Tak co? Dobrý osvěžení,ne? Dlouho bych tu ale nezůstával, abychom měli čas uschnout. Usměji se a rozhlídnu se kolem. Moc lidí voda neláká. Setrvám ve vodě opravdu jen chvili, tak dlouho, aby se mé tělo vzpamatovalo. Tak a já polezu ven. naznačím Rikuovi a doplavu k místu, kde máme věci. Vylezu a vedle nich se natáhnu, vystavujíc svoje tělo slunci. Jo...kdybychom předtím neběhali jak paka, bylo by to dobrý...snad ty další tréninky nebudou podobného zaměření. Posadím se a začnu z vlasů ždímat vodu. |
| |
| Ve vodě zůstanu jenom o okamžik dýl než Kaishi a fofrem vylezu ven. Pořád ještě mám husí kůži větší než jenom velkou. Každopádně vystavím sluníčku jak obličej tak i zbytek těla. Konečně začínám cítit, že rozmrzám. “Osvěžení dobrý...ale víckrát tam už nevlezu.“ řeknu trochu zkřehle ale s úsměvem. Poprvé od chvíle, kdy jsem k jezeru přišli, si začnu prohlížet, jak to tady vlastně vypadá. Nějak jsem okolní krajině nevěnoval pozornost, když jsme běhali kolem dokola. Líbí se mi tady tak, že zapomenu, že je mi zima. |
| |
| Vrátím Rikuovi úsměv. Jsem rád, že v sobě našel odvahu a vlezl tam. Jo, probralo to perfektně. Taky už tam nevlezu. Možná jindy. Ted to vidím jen na ležení a slunění se. Poznamenám a prsty pročesám vlasy. Hodím je pak ledabyle na záda a položím se. Zavřu oči a nechám slunko pálit a ohřívat mé tělo. Jsem rád, že jsi do toho šel se mnou. Nějak jsem nedoufal, že najdu dobrovlníka, kdo do toho půjde se mnou. Díky, Riku. řeknu se zavřenýma očima k Rikuovi. |
| |
| Přikývnu, že rozumím a opřu se rukama za zády o zem. Pod rukama cítím měkkou trávu a trochu hlíny. Přivřu oči a zadívám se na oblohu. Chviličku pozoruji plující mraky a pak se otočím ka Kaishimu. “Jasně...bez problémů.“ Řeknu a zase koukám na oblohu. Přestože už není takové horko, sluníčko pálí příjemně. Po nějaké době mě dokáže rozehřát na použitelnou teplotu a dokonce osušit mokrý spodní prádlo. “Už jsem uschnul.“ Konstatuju se spokojeností v hlase a stoupnu si. Protáhnu se a začnu na sebe oblíkat svoje svršky, protože se chýlí čas naší přestávky ke konci. |
| |
| Ležím a je mi dobře. Nemám daleko k tomu jen tak usnout. Ze snění, a nad volně pobíhajícími myšlenky mě přeruší hlas Rikua. Ehm...jo..taky už jdu. Otevřu oči a protáhnu se. Pomalu vstanu a začnu se oblíkat. Stále ještě vlhký vlasy nechám padnou na šat. Jen co jsem oblečenej, vyrazím k učitelům. Čekám, že každou chvili ukončí přestávku. Svůj krok se snažím držet s Rikuem. Nechci od něj jen tak utéct, když už podstoupil takovou obět. To bylo dobrý...a ted nastává druhá část...ale co..energie ted mám spousty. Spokojeně se tvářím i cítím. |
| |
| Jakmile vyprší doba, kterou vám dali profesoři k odpočinku, tak si vás zase všechny svolají k sobě a vy se vydáte zpátky na hřiště ke škole. Jakmile tam dorazíte, tak si vás učitelé opět rozdělí na ony čtyři skupinky. Vzhledem k tomu, že do té "kombinované" skupiny patří jen Mei, Asura, Teodor a jeden chlapec, kteý ovládá řetěz se schopností mrazit, tak budou tihle čtyři každý tréningový den přiřazeni k jedné z ostatních skupin. Dneska je to Boj napřímo, takže je pod sebou bude mít Marie. Mei, Asura Jste přiřazeni k Marii, takže je vám jasné, že dnes budete trénovat boj. Marie si seřadí i ty, kdo budou pro dnešek s vámi, a začne vysvětlovat, co budete dělat. Vlastně si vás, kdo bojují na blízko, zase rozdělí do dvou skupinek. Do jedné patří ti, jež mají zbraň na dálku (Teodor a ten chlapec s řetězem patří taky sem) a ti, kteří mají zbraně na blízku (sem patří Mei a Asura). Pak vás rozdělí do dvojic, které jsou na tom pode ní silově stejně a nechá vás tréningově bojovat mezi sebou. S tím, že si nesmíte ublížit. Náhoda, nebo i něco jiného, chtělo tomu, že jednu dvojici tvoří Mei a Asura. Ti, kteří bojují na dálku mají tréning, kdy se musí trefovat do vzdálených předmětů. A nikdo z vás přitom nesmí používat elementární schopnosti vašich o-dílů. Kaishi, Riku Vy se seřadíte u Magnuse, který vám taktéž začne vysvětlovat, co budete dělat. On si vás nerozdělí do žádných skupinek...vlastně vašim úkolem je najít si svého partnera sám a pak s ním trénovat....pokud chcete bojovat, s tím,ž e si zase nesmíte ublížit. Ti, kteří chtějí trénovat sami mají za úkol se taktéž trefovat do vzdálených předmětů...ale tak, aby to nebyla nějaká show. |
| |
| Chvíli bezmyšlenkovitě sleduji, jak nás Marie rozděluje do skupinek...nechápu to, protože se mi to zdá stejně zbytečné, jako všechno co jsme dneska dělali. Dneska mám ale docela dobrou náladu, takže se ani nesnažím ji odporovat a prostě udělám co říká. Takže máme spolu bojovat...super. Tohle mi vážně scházelo. Na tváři se mi objeví onen nebezpečný úsměv, tentokrát s náznakem potěšení. Alespoň se bude dít něco, co mě baví. Když mě Marie přiřadí k Meiovi, tak se odeberu k němu a na okamžik se na něj celkem napjatě podívám, dokud se nezačnu dívat na Marii. Přitom vytáhnu svůj meč do ruky...teď už nemá ostří žádnou barvu, krom své ocelově šedé. "Zajímalo by mě, jak máme spolu bojovat, aniž by jsme si ublížili," řeknu nahlas, ale spíš pro sebe, než aby to bylo mířeno na Meie. I když bych se nedivil, kdyby na to něco odpověděl....možná. Pokud se mě nerozhodn zase nevšímat. |
| |
| Beze slova se nechám zařadit do skupiny a ani nějak moc nestuduju s kým. Ostatně to není žádným překvapením. Proberu se až ve chvíli, kdy nám oznámí, že spolu máme bojovat. No nic jiného jsem ani nemohl čekat ale jen takhle...je to jako hodit nás do vody a říct: plav. Připadá mi to trochu moc bezstarostné. Když se ocitnu v páru s Asurou, což mě z nějakého důvodu vůbec nepřekvapí, podívám se na něj a v mých černých očích se snad dá vyčíst starost. Nedokážu si představit jak mám s tím chlapcem bojovat, já a má zanbatou proti jeho drobné kataně, i když nepochybuju že něco vydrží, mám z toho dost špatný pocit. Přesto natáhnu ruku ze které "vyroste" Zaigou. Nechám ji plnou vahou dopadnout na trávu a jsem si jistý, že ten otřes Asura cítil. Vzápětí zredukuju její váhu aby se přibližně vyrovnala Asurově meči, ale i tak, s její velikostí mám strach že mu ublížím. Vypadá křehce i když nepochybuju že je silný. Tohle se mi nezdá. Je přesně poznat co se mi honí hlavou, přestože se pořád tvářím víceméně klidně, nevypadá to, že bych měl v úmyslu zaútočit. |
| |
| Znova jsme zařazeni do skupin. Magnus nám dá svým způsobem volnou ruku a nechá na nás, zda si vemem někoho do dvojice na boj či budem bojovat sami. Jen tak postávám stranou a prohlížím si tváře ze skupiny, kam patřím. Zastavím se na Rikuovi. Hm...mám ho požádat o boj? ..Hm..země a vzduch....to není zrovna dobrá kombinace...nechám to na něj....on tu zná ještě Paula..třeba bude chtít bojovat s ním. Ustoupím stranou a začnu se připravovat na to, že budu bojovat sám a trénovat míření. Svým způsobem na konečný rozhodnutí čekám na Rikua. |
| |
| Ucítím velmi dobře, když Meiova zanbatou dopadne na zem. Přesto se mi nezdá, že by předtím vážila až tak moc. Chvíli těkám očima po Meiovi a pak na svůj meč. Sice bych si rád zabojoval, ale neznám ani Meiovu sílu, i když má být silný, ani to jakým způsobem bojuje. Navíc jen tak nás hodit do tohodle při první hodině není zrovna nejlepší nápad. Po chvíli přemýšlení otočím ostří svého meče na druhou stranu. Ne, že bych podceňoval Meiovu sílu, ale kdykoliv se může stát něco nepředvídatelného, a já rozhodně nemám v úmyslu někoho zmrzačit. Ať už jsem jakýkoliv...tak tohle se mi nechce. Když to nevypadá na to, že by chtěl Mei zaútočit jako první, tak to udělám já. Nikdy jsem ještě takhle normálně proti člověku nebojoval, a jde to z mých pohybů poznat...jsem dost nejistý v jakémkoliv ze svých pohybů. Přesto jde cítit, že mám dost kušeností z opravdových soubojů...první výpad, který udělám vede šikmo...zhruba směrem od Meiového pravého ramene k levému boku. |
| |
| Poslechnu si, jaká bude náplň dnešního odpoledne. To, že si máme najít partnera sami anebo trénovat sami, je svým způsobem jednodušší. Hlavně pro Magnuse. Jeho úkolem tedy bude dohlížet, aby souboje proběhly v mezích pravidel, a taky pozorovat, jak na tom kdo je s taktikou boje a schopnostmi v přímé interakci se soupeřem. Jenomže jak tam tak stojím a koukám po obličejích členů svojí skupiny, nejsem si jistý, jestli vůbec chci bojovat. Navíc jsme zase na tom hřisti a tentokrát bych si musel písek zajistit bezpodmínečně. Kouknu na Kaishiho. Kombinace země-vzduch je možná tak dobrá pro rakety ale ne pro mě. Zatím nevidím možnost, jak bych mohl bojovat proti větru zemí. Není to zrovna dobrý nápad, ale přesto se rozejdu ke jmenovanému. "Mohl bych tě o něco požádat?" Zeptám se dřív, než řeknu, o co vlastně jde. Když odpoví kladně, pokračuji. "Mohl bys použít svoji schopnost a přinést mi z pláže nějaký písek? Nechci ho tady tahat ze země, protože by se rozrušily vrchní vrstvy a porušil povrch. A teď to není nutné udělat takhle, pokud mi pomůžeš." Řeknu se slabě postřehnutelnou nadějí v hlase. Pokud by to takhle nešlo, musel bych to udělat po svém. |
| |
| Připravuji se na zaměření na vzdálené předměty, když mě vyruší Rikua hlas. Otočím se a souhlasně kývnu na žádost. Trpělivě vyslechnu jeho prosbu a rozhlídnu se po povrchu, který se tu nachází. Opravdu není pro něj asi zrovna nejlepší. Rád bych ti ho přinesl, jen musíme kousek stranou. Popravdě jsem toto nedělal. Ovšem jsme na tréninku a tak to můžem zkusit. Poodstoupím stranou od ostatních, až na kraj hřiště. Naznačím Rikuovi,aby šel se mnou. Kdepak byl písek..něco bylo cestou,ale nejvíc se ho nacházelo u jezera, v jednom místě, jak jsme běhali jak ty paka...jo, zkusíme to odtamtud Rukou natáhnu nad hlavu a soustředím se. Přivolám si nejdříve jen vánek a rukou ukáži směrem k mísu, kde jsem viděl písek. Přidám gestem ruky na větší síle větru a snažím se mu dát podobný povel, jako když jsem čechral vlasy. Snažím se, aby zvedl ze země písek v takovém množství, jaká je jeho síla. Ovšem je to pokus a tak síly není moc. Následný povel je udržet písek ve vzduchu a donést ho tři metry od nás, kde nechám vítr zmenšením síly písek dopadnout na zem. Plně se soustředím, chci aby se mi to povedlo. |
| |
| Písek se přesně podle mého očekávání trochu cukal, protože Kaishiho doménou není země ale vzduch. A země se větru vždycky dost brání. Možná nešlo ani tak o to, že bych hledal snadnější cestu, jako spíš o to, že jsem chtěl prověřit jeho schopnosti. Vždycky je dobrý vědět o svých konkurentech co nejvíc. A tohle byla dobrá příležitost. Jenomže na mě není poznat, co bylo mým záměrem. Jamile dosedne na zem poslední zrníčko písku, usměju se na Kaishiho. "Výborně...díky." Poděkuju a zaměřím svůj pohled na hromadu písku. Jdeme na to... Napadne mě a pohladím náramek. Je to něco jako rituál, taková nepsaná dohoda mezi ním a mnou. Taková výzva ke spolupráci nebo přátelské vybídnutí, říkejte tomu, jak chcete. Usměju se a natáhnu ruku k hromadě. Snadným pohybem ho vznesu do vzduchu a udělám z něj sloup a výšce asi tři metry a usadím ho na zem. Jenomže mě to přestane bavit a tak znovu zahýbu dlaní a ze sloupu je najednou homole bez jediného kazu na povrchu. "Je perfektní..." Vydechnu a otočím se znovu ke Kaishimu. "Vážně díky." Zopakuju. |
| |
| Jsem zvyklý bojovat s démony, zloduchy a divokými zvířaty, ale co mám dělat, postaven tváří v tvář v boji proti chlapci, který na pohled působí tak křehce, někomu, komu nechci za žádnou cenu ublížit...? Přestože váha zanbatou je teď malá její velikost mi dává značnou převahu, i když nepochybuju že je Asura silný, pořád mám obavy. Nakonec ale nemám na vybranou, protože on zaútočí jako první. Cítím že Zaigou tohle jako cvičný boj nebere a tak ke všemu ještě budu muset krotit ji. Ona chce doopravdy bojovat. Rozhodnu se zvolit obrannou techniku, alespoň dokud si nebudu jistý, že můžu udělat něco prudšího. Asurovu výpadu tedy pouze uhnu, nezdá se, že bych s tím měl nějaké problémy. Postavím se kousek od něj a je jasné, že jsem měl dost času na útok, ale jen zůstanu stát, pozorně sledujíc Asurovy pohyby. |
| |
| Oh fuck... To, že Mei uhnul, mě zdá se docela vytočilo. Ale co jsem čekal? Pravda, mohl blokovat, ale to neudělal...ale to je jedno. I takhle se dá trénovat. Všechny mé pohyby jdo plynule po sobě, skoro jako by na ně vůbec nepůsobilo to, jak jsem naštvaný, ani to, že jsem nezasáhl to, co jsem měl. Každopádně už jsou to pohyby mnohem lepší, než když jsem zaútočil prvně, když na Meie zaútočím znovu...tentokrát zespodu, kde skončila ve svém původnímsměru čepel mého meče. Ne, že bych potřeboval na něj útočit, ale Mei nevypadá, že by chtěl zaútočit on na mě. |
| |
| Cítím jak Zaigou touží po tom, abych ji uvolnil, ale jen představa, co bych Asurovi udělal, kdybych na něj zaútočil plnou váhou své zanbatou mě odrazuje od jakéhokoli útoku. Možná tohle má nějaký smysl, naučit se bojovat proti někomu, koho nechci zranit. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. I dalšímu útoku se rychle vyhnu, i když to vypadá, že čepel pokaždé mine mé oblečení jen o milimetr, mám všechno pevně v rukou. Pokud bude třeba, můžu svou rychlost zvětšit. Budu uhýbat než si alespoň trochu nastuduju Asurovy pohyby a budu si jistý, že to je bezpečné. |
| |
| Když vidím, že mei zase uhnul, tak automaticky v hlavě vyvdím závěr, že Mei bude uhýbat pořád. Takže už příliš přestanu myslet na to, že bych mohl meiovi něco udělat...začnu útočit a útočit, dokud se mi nedočká alespoň nějaké jiné reakce od Meie než jen uhýbání. S jsem připravený na to, že to udělá...bude muset, jinak se budu opravdu hodně zlobit. |
| |
| Povede se mi to a to byl můj první pokus. Opravdu na sebe můžu být hrdý. Nechám písek dosednout na zem a ustoupím, at si s ním Riku dělá co chce. Jen mávnu rukou na znamení, že nebyl problém. Ovšem uvnitř se chvěji radostí a už se těším na svůj trénink po zbytek dne. Dívám se na Rikua a jeho hraní si s pískem. Opravdu mu to sním jde dobře. Znalecky pokynu hlavou, na procvičení byla zed dobře postavená. Není problém, rád jsem pomohl. Aspon máš lepší podmínky pro trénink. Usměji se na Rikua. Hned potom se otočím k odchodu. Jdu zpátky na hřiště.Pochybuji, že se mnou bude chtít někdo bojovat a tak se připravím na vzdálené předměty. |
| |
| Jen tak uhýbám opravdu hodně dlouho. Alespoň si procvičím reflexy. Navíc můžu takhle pořádně nastudovat Asurovy pohyby a styl boje, který používá. Nemám ale v úmyslu na něj alespoň zatím útočit, pořád mám pocit, že bych mu zákonitě musel ublížit. Po nějaké době alespoň začnu Zaigou používat k odrážení jeho útoků, takže teď už to konečně vypadá jako boj a ne jako nějaký podivný tanec. Je cítit, jak je zanbatou momentálně lehká, ale díky její velikosti a síle mých paží jsou její údery vůči lehké Asurově kataně opravdu rázné a tvrdé, podle mě možná až moc, ale uvidíme co to s ním udělá. Kdyby to bylo moc začnu se víc krotit. |
| |
| Konečně. Konečně začal dělat taky i něco jiného, než jen uhýbat. Jsem tím velmi potěšen, což se dá poznat podle lehkého úsměvu, který tentokrát nevypadá nijak nepřátelský, ale spokojeně. To, že jsou Meiovy odrazy silné mi ani v nejmenším nevadí. Je to sice silnější, než jsem čekal, ale cítím, že na mě Mei jde stále příliš lehce. Přesto to na mně nenechává žádné stopy...jsem na boj zvyklý, což z mých pohybů přímo sálá. I když mí nepřátelé byli doposud hlavně démoni...proti lidem jsem moc nebojoval...nepočítám-li mlácení studentů holými pěstmi. |
| |
| To že se Asura statečně brání ranám, skzto že jsou zcela obranného rázu, mě potěší. Dokonce natolik, že zapomenu na drobný okamžik přísně kontrolovat Zaigou a ta najednou ztěžkne. Rozhodně ne na svou plnou váhu, až tak moc bezstarostný jsem nebyl, to bych nejspíš Asuru zarazil do země, ale dost na to, aby příští rána byla dost tvrdá. V duchu si vynadám, ale koneckonců proto jsem tady. Nikdy bych žádný vícvik nepotřeboval, kdyby si má milovaná Zaigou občas nedělala co se jí zachce. Doufám, že tu ránu Asura zvládne vykrýt, protože teď je to skoro jako bych na něj zaútočil, když v půlce rozmachu zbraň o tolik ztěžkla a její rychlost vzrostla. |
| |
| I když mám použitelné jen jedno oko, tak si všimnu náhlé změny, která nastane v půli Meiového rozmachu. možná mě i varoval můj šestý smysl. A ten mi taky říká, že tohle nevykryju, že je ta zanbatou příliš moc těžká...a taky se zrychlila. Aniž bych udělal nějaký zbytečný pohyb, tak najednou jakoby zmizím...vlastně jediné co jse udělal je, že jsem hodně rychle uhnul tak, abych Meiovu zanbatou nemusel vykrývat. Ve stejném pohybu na Meie zaútočím zboku. Když už nic jiného, tak narozdíl od Meie je moje zbraň lehce ovladatelná, což se zdá, že ta zanbatou není...vlastně se v ní nějak nedokážu vyznat. |
| |
| Vypadá to, že si Asura dokázal poradit. Cítím jak moc si Zaigou přeje uvolnit svou ničivou sílu. Jistě kdyby to bylo na ní, byla by z Asury v mžiku hromádka prachu. Ale tentokrát už jí nepovolím. Uhnu Asurovu útoku přinejmenším stejně rychle jako on tomu mému, přičemž mávnu už zase lehkou zanbatou tak, abych ještě stihnul vyrazit meč z jeho dráhy. Zajímalo by mě, jestli by se zlomil, kdybych tenhle pohyb provedl při plné váze Zaigou. Ale zkoušet to určitě nebudu. Je mi jasné že v tomhle souboji nebudu útočit, alespoň dokud se nerozhodnu ho skončit. Možná to Asuru nebude bavit, ale alespoň se mu nic nestane. |
| |
| Učitelé vás nechají ještě nějakou tu půlhodinku trénovat, než to ukončí s ještě se s vámi rozloučí s radou, ať se umyjete, protože budete určitě někteří vlastně všichni určitě spocení jak myši. Jakmile ukončí hodinu, tak se většina studentů okamžitě odebere na své pokoje. |
| |
| Ještě chvíli se bavím tímhle soubojem, i když jde vlastně jen o útočení z mé strna y blokování ze strany Meie. Ale taky je pravda, že jeho zanbatou vypadá nebezpečně, a taky určitě je, a on mi asi nechce ublížit... Ale i tak sjem spokojený, takhle jsem si nezabojoval už hodně dlouho. Když dá učitel povel, aby jsme přestali, tak akorát dokončím jeden pohyb, abych si byl jistý, že se mi nic nestane, a přestanu útočit. Mírně se ukloním hlavou a schovám meč zpátky do pochvy. Pak se o Meie jakoby přestanu zajímat a poslechnu si co mají učitelé říct, mohli by taky pro změnu říct něco užitečného, což se nestane. Jakmile je hodina ukončena, tak chvíli uvažuju, jestli jít rovnou do pokoje, nebo jít s Meiem... Z nějakého důvodu se rozhodnu jít s Meiem..ať už mě k tomu dohnalo cokoliv, tak mi to ani tak moc nevadí. |
| |
| Můj samostatný trénink na vzdálené předměty mi pomáhal v koncentraci a taky mě dost vyčerpal. Ovšem že bych byl nějak zvlášt unavený, to ne. Je nahlášen konec tréninku. Spokojeně se rozloučím s mým pomocníkem. Moc se kolem nerozhlížím, jsem unavený a jediný, na co ted myslím, je pokoj a nabrání nových sil. Vím, že jen co si zvyknu, nebude mi to dělat takový problém,ale pro dnešek toho mám dost. Odcházím z hřiště a stejně se dívám kolem po známějších tvářích Teodora či Rikua. Za chůze se protáhnu, až mi zakřupe mezi lopatkami. Jo, jen co vejdu do pokoje, dám sprchu. Pokud tam teda nebude už Teodor. Kráčím pomalu a nikam nespěchám. Jestli mám jít do sprchy jako druhý, tak at tam někde nevystojím důlek. |
| |
| Boj ještě chvíli pokračuje, aniž bych změnil strategii. Cítím jak na mě Zaigou přenáší své nadšení, ale nedám nic najevo. Ano už jsme poměrně dlouho nebojovali. Možná oba potřebujeme k životu krev...už bych se ani nedivil. Když nás nakonec učitelé rozpustí, uklidím Zaigou, aby se zase zklidnila a vykročím ke škole. Všimnu si, že Asura jde se mnou, i když nic neříká, připadá mi to zvláštní. Možná vážně nebude tak špatný jak se snaží tvářit. Přesto se rozhodnu na něj nemluvit. Nejsem si jeho postojem jistý a pokud se mnou bude chtít mluvit, tak to uvítám, ale obtěžovat ho nebudu. Upřu zrak na cestu a obrátím své myšlenky k tomu, čím zaplním zbytek dne. |
| |
| Jsem tak nějak rád, že mě Mei neodehnal, i když on se mě zatím ani jednou nepokusil odehnat. Asi jsem pro něj vzduch... Celou cestu do našeho pokoje mlčím a promluvím teprve, až si sundám boty. "Chceš jít do koupelny první?" je jediné, na co se ho zeptám, zatímco si začnu oprašovat mikinu, protože se na ni zachytilo nějaké bláto a uschlo. Je to docela nepříjemné, chtěl jsem si ji vzít ještě zítra, ale asi ji budu muset dát vyprat. |
| |
| Nepřekvapí mě, že Asura mlčí a ani to nevypadá, že by by to nějak vadilo, spíš jsem dokonale ztracený ve vlastních myšlenkách. Když dorazíme zpět na pokoj v rychlosti si vyzuju boty. "Jen jdi," dám svému spolubydlícímu přednost. Připadá mi to správné a navíc, já jsem zvyklý vydržet v ohavně špinavých šatech dlouho, takže mě těch pár minut nezabije. Ještě okamžik se na Asuru dívám než si sundám plášť a vydám se do svého pokoje. |
| |
| Lehce pokrčím rameny a taky zmizím do svého pokoje. Ale to jen proto, abych si odtud vzal něco čistého na sebe a ručník. Když mi dal Mei přednost, tak to vezmu, i když je mi jedno, kdy se osprchuji...jako bych nebyl zvyklý. Vlezu do koupelny a pořádně se osprchuji. Fakt, že budeme mít tréninkové dny ve čtvrtk je trochu otravný, protože v pátek se budeme učit apak budou dva dny volna....dělá to trošičku zmatek, ale nic na co by se nedalo zvyknout. Po několika minutách z koupelny vypadnu a rozhodnu se pro dnešek zůstat tady, protže trénování jsme si užil dost a vlastně jsem i dost unavený na to, abych ještě teď běhal po venku. I tak ale nemám příliš moc toho, co bych měl dělat, takže nakonec zkončím v leže na posteli se sluchátkami na uších....aniž bych dělal cokoliv jiného, než poslouchal. |
| |
| Chvíli jen ve svém pokoji hledím z okna, jak je mým zvykem, a když uslyším, že Asura se vrátil do svého pokoje, najdu si nějaké čisté oblečení, ovšem moc vynalézavosti v tom není, protože je to zas volnější černá košile a kalhoty stejné barvy. Odejdu do koupelny a když ze sebe zase jakž takž udělám člověka, zastavím se v obýváku u televize. Už pěkně dlouho jsem na tuhle věcičku nekoukal, ale myslím že to nechám být. Chvíli se zastavím u Asurových dveří, ale nakonec se jen pousměju a vejdu do svého pokoje, abych si něco přečetl. |
| |
| Ještě chvilku jsem procvičoval přizpůsobivost písku a pak se rozhodl, že dneska budu cvičit jenom s pískem. Nějak jsem neměl náladu, abych se zabýval hlínou. Nebo čímkoli jiným. Nakonec jsem rozdělil písek na víc částí. Z jedné části jsem vytvořil zeď, slabou ale dostatečně tvrdou, aby vydržela nárazy. Z té druhé tvořím písečné šipky, nebo spíš možná štíhlé kužely. Jsou špičaté jako jehly a tvrdé jako ocel. Postupně zasahuji vyznačené body na zdi, nejdřív po jedné a pak jich posílám i více najednou. Cvičení koordinace obou rukou, myšlení a soustředění. Je to vlastně jenom hra, ale do cesty by se jim nikdo plést neměl. Hračky to nejsou. Průběžně měním trajektorii i způsob jejich letu, aby byl nakonec ohlášen konec tréninku. Písek úhledně složím na symetrickou hromadu, aby nikde moc nepřekážel, a vydám se zpátky ke škole. Po cestě se na Kaishiho zatvářím spokojeně. Protože tak se i cítím. Vejdu do pokoje, ale stejně nikde nevidím Raada, a popravdě mi je to jedno, takže zajdu do svého pokoje. Tam ze sebe shodím oblečení a zůstanu jenom v trenírkách. Je zbytečný tahat do koupelny všechny věci, když bych je tam stejně sundal. Poberu ještě ručník a pár dalších věcí a vyrazím ke dveřím koupelny. Až tam se budu zajímat, jestli tam je Raad nebo ještě ne. Nicméně, přijít jsem ho neviděl. |
| |
| Vejdu do pokoje a zaposlouchám se. Voda slyšet není a nevypadá to, že by se Teodor už vrátil. To je divný, však .. nešel jsem tak rychle a myslel jsem, že je přede mnou...no co, budu první do sprchy. Aspoň se prostřídáme. Do pokoje zalítnu jen na moment a hned na to do sprchy, at jsem dřív, než Teodor příjde. Ze sprchy vyjdu řádně osvěžen a zbaven špíny z tréninku. Mé tělo dává najevo svojí unavu. Znova se podívám po pokoji, asi ještě nepřišel či je v pokoji. Jen zaklepu na dveře od Teodorova pokoje. Jestli tam jsi, tak sprcha je volná. Na to si zalezu do svého pokoje. Natáhu se na posteli jen tak v trenkách,vytáhnu si blok a začnu si dělat svoje poznámky a čáranice, jak říkám svému trávení času. Dveře nechám na škvíru otevřené, jen abych věděl, kdyby Teodor něco potřeboval. |
| |
| Riku Vypadá to, že Raad je buď už osprchovaný, nebo ještě nebyl v pokoji, takže je koupelna volná. ------ Všichni Brzy se začne stmívat, takže je celkem zbytečné ještě někam chodit. Každý z vás se věnuje své činnosti, dokud se neodeberete ke spánku. Druhý den ráno už zase musíte vstávat...tentokrát na normální hodiny. Takže v uniformách. |
| |
| Protože se z koupelny nic neozývá, vejdu dovnitř a spáchám na sobě večerní hygienu. Ani potom si nevšimnu, jestli tam Raad je nebo není, a tak zalezu do svého pokoje. Dlouho už vzhůru nejsem, protože chci být po ránu svěží, a tak brzy zalehnu. Vyspím se jako obvykle, tedy poměrně dobře. Ráno se obleču do uniformy, protože tentokrát zase strávím den ve škole. Nejsem z toho nijak nadšený, ale co se dá dělat. Takže jako obvykle po ránu popadnu svoji tašku a vyrazím do jídelny, abych se posilnil předtím, než vyrazím do školy. |
| |
| Večer jem Teodora uslyšel,ale ze sprchy zapadl do svého pokoje a tak jsem ho nechtěl rušit. Usnul jsem docela dost pozdě, stále jsem si nezvyknul na spaní v noci. Ráno vstávám se zvoněním budíku a jako snad začíná být tradicí, přemlouvám se na vylezení z postele. Nakonec vyhraji a lenora prohrává. Po ranní hygieně a dalším rychlým úpravám na sebe navlíknu uniformu. Počkám na Teodora a společně vyrazíme do jídelny pro pořádný kus snídaně do dalšího dne. V jídelně si nandám a sednu si k volnějšímu stolu. Kolem mě je několik volných míst,ale pochybuji, že tomu bude dlouho. Svým způsobem je mi to jedno, jsem plně zaměřen na svojí snídani před sebou. Taky se jí plně věnuji a s jistotou mizí po soustech ve mě. |
| |
| Večer si ještě poměrně dlouho čtu, protože si nepřipadám unavený. Jdu spát až poměrně pozdě a tak si radši nastavím budík, i když obvykle dovedu vstávat na čas i bez něj. Když mě to otravné zvonění ráno probudí neochotně se obleču do nenáviděné školní uniformy, která nikdy nesedí tak, jak by měla. Vezmu si něco k jídlu z toho, co jsem si nakoupil, protože nemám zájem jít znovu do jídelny, pokud to nebude nutné. Ještě předtím než se vydám do třídy, rozhodnu se jít zkontrolovat Asuru. Když už nic můžu mu popřát dobré ráno, přestože nemám v úmyslu se ho vůbec ptát, jestli by šel do třídy se mnou. S tím nepočítám. |
| |
| Usnu docela brzo. Vlastně mnohem dřív, než jsem zvyklý, a to jen díky sluchátkům na uších a tomu, že jsem celkem vyčerpaný. Takže ráno se probudím celkem brzy, i když moc se mi vstávat nechce, zvláště, když mi do uší ještě proudí tóny hudby. Přesto ale musím. Obléknu se do uniformy, ošem vezmu si pod ní zase triko s kapucí...nikdy jsem nepatřil k lidem, kteří by se hodili do normálního společenského oblečení. Když už jsme oblečený a prakticky jediné, co ještě potřebuji, před tím, než půjdu do třídy, je se umýt. Po cestě potkám Kaishiho, kterému mírně kývnu hlavou, jakože na znamení popřání nového dne, a zmizím v koupelně. Po několika minutých zase vylezu a začnu se obouvat. |
| |
| Vejdu do jídelny, počkám, až mi slečna vydá moji ranní porci jídla, a já se rozhlédnu. Hledám nějaké vhodné místo k sezení. Prozatím jich je volných poměrně dost, ale počítám s tím, že se to brzy zaplní. Takže bylo načase, abych si konečně sedl a nestál tam tak tupě. Znovu se rozhlédnu a u jednoho stolu uvidím Kaishiho, jak tam tak poklidně sedí a naznám, že tahle snídaně by mohla proběhnout v klidu, a tak se vydám jeho směrem. Ani se nezaptám se a už sedím naproti němu. "Dobrý ráno." Poznamenám a hned se pustím do jídla. Stejně ale nemám nějak vhodnou náladu k povídání a navíc mě od dětství učili, že u jídla se nemluví, aby ti nezaskočilo a neudusil ses. Takže jako obvykle mlčím a dál neříkám nic. Samozřejmě pokud se nežádá moje odpověď. Myšlenkami jsem už byl na hodině. Zvažoval jsem, co se můžeme učit, když v našem případě je nutná praxe. Jak moc nezáživná a nudná hodina to bude a nejenom tahle. Maličko se zašklebím, jak se mi před očima odehrávají ty nejhorší scénáře. Jenže pak si všimnu, že jídlo už je pryč, a tak se nkonec zvedna, vrátím tác a vydám se do třídy, kam se mám dostavit. |
| |
| Jím svojí snídani, když zaregistruji příchod někoho, kde promluví. Většinou si totiž sednou a beze slova navíc začnou snídat. Zvednu pohled a spatřím Rikua. Na tváři se objeví úsměv a kývnu hlavou. Mám totiž plnou pusu a tak by nebylo dobrý na něj vyprsknout svojí snídani. Jen co vše spolykám, svojí chybku napravím. I tobě dobrý. Znova se dám do jídla. Ovšem tak nějak při jídle se po Rikuovi kouknu. Dojí přede mnou a odejde. Za chvili se zvednu taky, odevzdám tác a vydám se do třídy. tak a nastává nám další hodina..spíš první..tu předtím se přeci nemůže počítat...co asi budem dělat..to je něco..vracet se do školních lavic...ani jsem nedoufal, že se mi to ještě stane...no život je někdy opravdu nevyzpytatelný a super. S elánám vstoupím do třídy a usadím se na místo. |
| |
| Pozdravím Asuru, který zdá se vstával později než já, ale nezdá se, že by měl jakýkoli zájem o mou společnost, jak jsem si myslel, takže nevzrušeně pokračuju ven z pokoje. Vydám se rovnou ke třídě, zatímco si alespoň povolím knoflíky na košili (sako už mám rozeplnuté) abych se v tomhle oblečení necítil tak divně. Tohle je jedno z (mnoha) částí studentského života, které bych si s radostí odpustil. Když dorazím do třídy, pozdravím své spolžáky a jako obvykle jim v tu chvíli přestanu věnovat pozornost. Na chvíli se zadívám ke dveřím ale nakonec se mi ve tváři zase objeví ten nepřítomný výraz, který dává najevo, že jsem hluboce zamyšlený. |
| |
| Jakmile se všichni poslušně usadíte do lavic, tak zazvoní a o chvíli později do třídy vstoupí učitel...který začne okamžitě vyučovat, aniž by vám dal prostor na cokoliv. Každopádně, alespoň to je jen seznamovací hodina, takže jen muví obecně k předmětu. Takhle vypadala aždá vaše dnešní hodina...kterých bylo dohromady šest...historie, teorie z používání O-dílů, literatura, matematika, zeměpis a démonologie. Po hodinách máte konečně čas si zajít na oběd...a odpoledne dělat co budete chtít. |
| |
| Ve všech hodinách dávám dobrý pozor, aby mi neunikla žádná potřebná informace. Když vyučování skončí, neprojevím žádný zájem o sdružování se s ostatními spolužáky, což se ode mě ani nečeká, a vydám se koupit si něco k jídlu. Poté zamířím do svého pokoje. Venku se zdá být zase hezky, takže se rozhodnu projít. Hodím na sebe oblečení, jaké nosím obvykle- černý plášť, volnou košili, kalhoty a vysoké boty. Chvíli přemýšlím, jestli si s sebou vzít i knihu, ale nakonec ji pro případ přiberu. Ono se stejně nedá očekávat, že by mě na školních pozemcích potkalo něco tak zajímavého, že by mě to zaměstnalo na zbytek dne, takže alespoň něco přečtu. Vydám se tedy ven, chvíli obcházet okolo školy, než najdu nějaké hezké, klidné místo. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Nohy tě brzy zavedou až do lesa k jezeru, kde jste byli včera....ale něco se ti tady zdá trochu jiné. Je tady mlha...tedy spíše to vypadá jako pára, a stoupá přímo z jezera...z celého povrchu. U břehu blízko k přístupové cestě se ti zdá, že vidíš obrys nějaké osoby, ale přes tu páru toho moc vidět nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Mlha mě překvapí, nikoli však nepříjemně. Je to velmi zajímavý pohled. Chvíl se jen tak rozhlížím, než mi padne do oka silueta. To snad ani tady nebude klid? Každopádně za těhle podmínek si číst stejně nebudu moct, a tak se rozhodnu podívat, jaký jiný blázen si užívá procházku v mlze. I když se necítím na nějaké povídání, ale co kdyby to byl někdo zajímavý, když je zrovna na tomhle místě. Přesto jsem při chůzi velmi opatrný a tichý. Jeden nikdy neví... |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Vypadá to na Asuru...a taky se zdá, že trénuje. Chvíli jen tak stojí u vody a dívá se na ni...ale pak se trochu sehne s ponoří svůj meč do vody (to už dokážeš poznat). Ve chvíli, kdy meč do vody ponoří, tak se z hladiny vynoří další vlna páry. Zdá se, že si tě zatím nevšiml...ale př tom, jak moc se soustředí na to, co dělá, tak je to docela možné. |
| |
| O hodínách dávám pozor, i když se nevyhnu případným mezilavicovým nenápadným potyčkám a tiché poště. Ovšem moje hlavní pozornost je stále na látce a tomu, co nám vykládají. Vyučování skončí, jsem vycucaný,ale štastný. Jo...to půjde...super....jestli to takto budu chápat i dál,...tak to půjde super....baví mě to tu..a ted hurá na oběd. Zvednu se z lavice a mávnu na Teodora. Kluci, já jdu na oběd. Kdyžtak pak přijdte. řeknu jemu i skupince kolem něj. I když po rozdělení na skupin se mě moc nevšímá. Podívám se na Rikua,ale tomu nic neříkám. Mluvil, spíše jsem zakřičel, kam jdu a tak pokud bude chtít, tak může přijít. Rozejdu se do jídelny. V jídelně se usadím k volnýmu stolu. Vyjmečně u něj sedím sám. Přemýšlím, co budu dělat a nakonec vyhraje nápad, že asi znova k tomu jezeru se osvěžit a trochu potrénovat. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Vzhledem k tomu, jak tiše jsem se přiblížil si mě nevšimnul a ani teď na sebe neupozorním. Vypadá to, že je dost ctižádostivý, jestliže takhle poctivě trénuje. Ale možná s tím budu muset taky jednou začít, pokud se nebudu věnovat lovu na démony. Rozhodnu se zůstat stát a jen Asuru pozorovat, jak cvičí. Však si mě dřív nebo později všimne sám a já ho stejně nechci rušit, pochybuju, že by se mu to líbilo. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Mám ten dojem, že cvičení normálního hně už bylo dost...teď abych zkoušel něco trochu těžšího. Čepel mho meče zbělá, i když to nejde moc vidět, když je ponořený do vody...chvíli se soustředím, ale tohle už jsem dělal několikrát. Za chvíli voda na povrchu zamrzne. Ještě nechám meč chvíli ve vodě, dokud si jsme jistý, že bude led na nějakou vzdálenost dostatečně tlustý, abych na něj mohl vstoupit. Vytáhnu meč a postavím se na led...takhle to vypadá docela zábavně. Ještě chvíli stojím na ledu, než se otočím...a teprve teď si všimnu, že mě někdo pozoruje...vlastně vidím, že je to Mei. Lehce pokrčím rameny..je to jeho věc, kam jde. Přesto by asi nebylo dobré, kdybych tady nechal tu páru...však ona se voda za chvíli stejně vysráží a bude tady prakticky i pršet. Sednu si na zem hned na břeh a otočím hlavu k vodě...teď se mi trénnovat už nechce. A Mei nikdy moc nevypadá na to, že by se mnou chtěl mluvit, pokud to není nutné, takže na mě nepromluví ani teď....což mě celke mrzí, ale nemůžu si stěžovat. Se svým přístupem. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Když Asura skončí, stoupnu si vedle něj. Ani si nesedám, protože neočekávám, že by na mě měl dlouho náladu, pokud vůbec. Chvíli jen hledím na jezero, jako by mě na něm stále něco neuvěřitelně fascinovalo. "Tvůj meč je velmi dobrý," poznamenám, aniž bych k němu obrátil poled. Vlastně jen zkouším, jestli se mnou bude mluvit, nebo mě zase odbude. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Trochu zvednu hlavu, abyc se na Meie mohl lépe podívat...což dělám beze slova docela dlouho, než lehce přivřu oko. Přemýšlím..jestli mu na to mám odpovědět, to už jsme se rozhodl...ale nevím co mu na tohle říct. Nepříliš často s někým mluvím, takže je pro mě někdy obtížné najít to správné co říct....a i tak to většinou zkopu. "..tvůj taky," rozhodnu se nakonec pro neutrální odpověď...a řeknu to docela nejistě. Nejsem si jistý, jestli by totiž bylo dobré k tomu přikývnout, nebo jeho názor odmítnout. Takhle to bude asi nejlepší. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Zaigou...je jiná," řeknu dost neurčitě a poněkud nepřítomně. Mluvím o svém meči jako by to byla žena, kterou dobře znám a ne zbraň. "Ovládáš jej dobře, ale nemyslíš že váha tvého meče může být značnou nevýhodou?" zeptám se ho, narážejíc na náš "souboj". Baví mě dívat se jak cvičí a rád bych si poslechnul co mi o svém meči řekne, pokud něco. Může mi to v budoucnu pomoct. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Hm? Co tím myslíš?" zeptám se ho s jistým náznakem toho, že mě opravdu zajímá o čem mluví. Vlastně vůbec nechápu to o té váze... Ale já nikdy nebyl zrovna moc bystrý...v některých věcech. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Omlouvám se, to bude asi má krátkozrakost vzhledem k tomu, že jsem nikdy nepoužíval tak lehkou zbraň. A hlavně jsem zvyklý na Zaigou, proto mi připadá něco tak malého a lehkého jako něco velmi křehkého," vysvětlím kudy se ubírají mé myšlenky. Znám lidi, kteří dovedou bravurně zacházet s takovým mečem, ale mám pocit že proti Zaigou, která umí urychlovat mé pohyby a měnit svou váhu je to k ničemu. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Vytáhnu svůj meč zase z pochvy a podívám se na celou jeho délku, jako bych ho obdivoval. "Himoto sice vypadá slabě a křehce, ale je mnohem silnější, než se zdá," řeknu napůl jako bych byl ve snu. Celkem rád o svém meči mluvím, když na to mám náladu a je tu někdo, kdo dokáže ocenit jeho sílu. "Je sice pravda, že v boji tváří v tvář není silný ani on ani já...ale zase jsme oba hodně rychlí. A navíc Himotova schopnost je spíše k použití na větší vzdálenost. Boj na blízko je poslední možnost boje, kterou proti démonům používáme. A to jen, když jsme k tomu donuceni," vypadá to, že opravdu o své meči mluvím rád... Nebo mám náladu na povídání. To je taky možnost. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Přikývnu na jeho slova, abych dal najevo, že mi potvrdil mou doměnku. Právě proto jsem zvolil při našem souboji čistě obrannou strategii. "Bojoval jsi s démony?" zeptám se. Nejsem si jistý, jak na tom v tomhle směru jsou zdejší studenti, protože mnozí mi nepřipadají, že by kdy démona vůbec viděli. Už zase směřuju svůj pohled na jezero, i když na Asurův úsměv se mi dívalo příjemně. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "...celkem často..."zamumlám, protože tohle není zrovna věc, o které by se dalo příliš moc dobře mluvit. Kvůli démonům jsme toho ztratil příliš mnoho na to, abych o nich dokázal dobře mluvit. I kdyby to měla být přetvářka nebo lhaní. Skoro nervózně si upravím pásku na oku...mám skoro až strach, aby nikdo neviděl co je pod ní... |
| |
| Všechny hodiny sleduji pozorně, ikdyž se to za maskou lhostejnosti nedá poznat. Skončí poslední hodina a já se beze slova zvednu. Nijak nereaguji na Kaishiho skrytou výzvu připojit se. Výraz zůstane stejně chladný jako celou dobu. Není tu příliš mnoho podnětů k zábavě, jak tak koukám... Napadne mě, když se rozhlídnu po spolužácích a žádný z nich mě nezajímá. Je to smutné ale fakt. Smutný fakt, ale mě to nijak nemrzí. Jenže hlad mám a tak vyrazím do jídelny. Vyhledám tam Kaishiho. Ještě sedí sám a tak je kolem dost místa. Sednu si na místo naproti němu. "Máš tu volno?" Zeptám se, ikdyž v pořadí, jaké jsem zvolil, to není ani tak otázka jako spíš konstatování. Výraz v tváři se pořád ještě nezměnil. Nějak k tomu ještě nebyl důvod. V myšlenkách se toulám po pláži a přemýšlím nad tím, co všechno umím a co všechno se ještě musím naučit. Je toho ještě moc, co chci umět. Hlavou se mi honí písečné víry, které tvoří obrazy těch, které jsem kvůli tomuhle snu nechal za sebou. Nutno uznat, že bez lítosti. Kouknu na Kaishiho . |
| |
| V klidu se láduji jídlem, musím uznat, že mi to tu i chutná. Vaři tu dobře...je příjemné si nechat vařit..než sám vařit....stejně ale zkusím něco najít...je tu hodně volnýho času a jen tak zahálet se mi nechce. Ke stolu si přisedne Riku, jen vzhlédnu. Hm....jo. Potvrdím jeho strohou větu. Jím a nakonec to nevydržím. Spolknu sousto, a podívám se na Rikua. Právě promýšlím plán, co budu dělat. Je tu dost volného času, asi ho využiji na procházku. Vyrazím k jezeru, minulé osvěžení mi tam přišlo celkem k duhu. A co ty, už víš, co budeš dělat ve svém volném čase a nebo to teprve taky plánuješ? Znova se pustím do jídla. |
| |
| Zamyslím se, až je to skoro slyšet, a nakonec musím uznat, že jasný plán nemám. "Ještě netuším a zatím nic nevymýšlím. Spíš asi počkám, jak se to vyvine a budu reagovat podle situace. Taky jak se mi bude chtít něco dělat, ale pravděpodobně budu trénovat." Pokrčím rameny a dál obědvám. "Co budeš dělat o víkendu?" Připomenu, že je vlastně pátek a čeká nás celý volný víkend. "Já se půjdu podívat do města, abych viděl taky jiný prostor." Řeknu, protože být na jednom místě je nuda a já se nudit nechci. |
| |
| Je na tom stejně asi jako já, bez jasného plánu. Klidně dál jím, nečekám otázku. O to víc mě zaskočí jeho otázka na plán na víkend. Skoro vypadal, že spíš mojí snahu přejde mlčením či spíše nějakým zamručením. Já...na víkend žádný plán nemám, ale chtěl jsem se podívat po něčem, kde by se dal ten volný čas tady trochu zkrátit. A asi nakoupit nějaký zásoby, večer na mě příjde hlad a v pokoji nic nemám. Nenápadně přiznám svojí slabůstku si po večeru do něčeho ještě kousnout. Musím uznat, že nápad s městem vůbec není špatný. A třeba se tam pořádá i něco večer. Nechce se mi trávit večery zavřený v pokoji. Samotnýho mě to nebaví, zvlášt když kolem je takových lidí. Třeba se ve městě zítra potkáme. Hovořím mezi sousty, ani nevím, jak se mi ta pusa zase rozjela. |
| |
| Mírně zvednu obočí, což ale stejně není vidět, když si všimnu jeho reakce. Skoro mu zaskočilo sousto oběda, když jsem se ho ptal na víkend. Poupravím tedy svůj výraz a zatvářím se přístupněji, aby věděl, že jsem ochotný s ním mluvit. Když se přizná, že po večerech ještě jí, usměju se. Je to nezvykle hřejivý úsměv. Takový vidělo jenom velmi málo lidí, ne-li skoro žádný. Ani nevím, co mě to napadlo, takhle se usmát. Ale stalo se. "Pravděpodobně se teda potkáme." Přikývnu. "Pokud by měli nějaký večerní program...možná bychom mohli vyrazit společně." Dodám a nestačím se divit, kde se ve mě bere ta ochota a vtřícnost. Nepoznávám se, ale přesto to na sobě nedám znát. |
| |
| Po mém malém přiznání neřešti se usměje. Raději se vrátím pohledem k jídlu, líce nenápadně zčervenají. No jasně....je to zvláštní...ale jsou dny, kdy mám hlad pořád. Přesto jsem rád, že se usmál. Vypadá přístupněji a né jak za nějakou velkou hradbou. Návrh na společný večer mě donutí přestat se věnovat jídlu. Ono toho stejně už moc není. Dívám se na něj jestli to myslí vážně. Nepříjde mi, že by si z takových věcí dělal legraci. Dobře, nejsem proti. Zkusím zjistit informace a stavím se pro tebe na pokoji. Dojím zbytek jídla a už se chystám odejít. Najednou se zarazím. A nebo pokud toho zítra nemáš moc, tak se pro tebe můžu stavit dopoledne a případně ve městě strávit čas do večera či do noci. Jestli ovšem máš zítra čas víc než jen večer. Vyhrknu návrh, přeci jen je možné, že večer nemusí být jen na pokoji. Taky tam dost často nejsem. |
| |
| Zvednu oči od talíře, kam jsem je zapíchl, když nakonec souhlasil. "Vlastně mám od teď volno celý víkend. Moře času. Stav se klidně už před oběděm." Řeknu a napíchnu kousek oběda na vidličku a strčím ji do pusy. Vytáhnu ji a po chvilce žvýkání sousto polknu. "Takže se uvidíme zítra." Řeknu stručně, když vidím, že už odchází. Pak v klidu dojím a zajdu na pokoj. Převléknu se do něčeho pohodlnějšího, než je školní uniforma, a vydám se na pláž, abych se trochu potrénoval. Úplně jsem cítil, jak mi po celém dnu teorie tuhnou svaly na těle. Je potřeba je trochu protáhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Z jídelny jdu do pokoje, rychle se převlíknu a sprintem se vydám k jezeru. Takže zítra program je, o to musím víc dneska trénovat. A tak učiním, do postele se dostanu až hodně pozdě. --------------------------------------------------- Sobotní ráno mi nezvoní budík, a tak si užívám tepla postele dokud to jde. Ještě trochu cítím svaly po tréninku, ale svým způsobem mi tato bolest dělá dobře. Po dostatečném vyválení se začnu nudit a to je nevyšší čas vstávat.Provedu obvyklou ranní hygienu, oblíknu si pohodný tmavě červený kahoty, volný bílý triko a kolem pasu svetr černé barvy. Na záda hodím jednoduchý kožený batoh s potřebnými věcmi jako jsou doklady, peníze, klíče a další. Kolem pasu dám svůj oblíbený provaz a ověsím se menšími karabinkami a řetízky. Pohladím kožený náramek a nasadím si druhý, kožený vedle něj. Netrvá mi dlouho najít Rikuv pokoj. Stojím před dveřmi a hraji si s prstýnky. No tak, nakoupím zásoby a třeba bude legrace. Konečně vypadnem z tohoto školního areálu,..za chvili by mi tu hráblo....tak snad tam bude. Zaklepu na dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ráno se vstáváním nijak nespěchám, není to potřeba. Nevím, kdy přesně Kaishi dorazí, ale tak nějak o tom povědomí mám. Spíš se řídím intuicí. Nakonec se v zhruba očekávaný čas ozve klepání na dveře. Otevřu a uvidím Kaishiho. Už jsem připravený vyrazit. Vypadá dobře... Napadne mě neutrální kometář, když ho sjedu očima. Sám na sobě mám tmavě modré džíny, žluté tričko a černou klokanku jako už klasicky na volno přehozenou přes ramena. Nechybí mi ani taška s osobními věcmi. "Ahoj...tak můžeme jít." Doplním pozdrav jednoduchou větou a vyjdu ze dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen co zavře dveře a vyrazí ven, srovnám s ním krok po jeho boku. Máš nějakou představu, jak to provedem? Já jsem tak rychle přemýšlel, a co to vzít nejdřív jen tak na nákupy. Třeba si taky budeš chtít koupit něco k jídlu, pak si případně někam sednout, počítám, že bude kolem poledne. A...a zbytek dne, projít město jen tak a zjistit, co se tam děje večer a popřípadě i jiné dny. Nastíním svůj plán, jak projít město. Nejsem si však sám jist, zda je to dobrý plán, vymýšlel jsem ho cestou k pokoje do pokoje. Krátká doba na dobrý plán. Já vím..nic moc...ale aspon něco..než jen bezcílně bloumat..i když to svým způsobem je taky možnost....a třeba se blíž poznáme....ve třídě...to jaksi nejde...a já věřím, že nejsi tak odtažitý, jak vypadáš....už ten včerejší úsměv u oběda o tom svědčil. Promýšlím, zatímco nechávám Rikua vstřebat návrh mého narychlo vymyšleného plánu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Dobrý plán. Nehledě na to, že já žádný nevymyslel." Neutrální tvář mi zvlní lehký úsměv a trochu pokrčím rameny. "Takže nejdřív nákupy. S tím souhlasím, protože jsem si pro něco chtěl zajít." Přikývnu a na tvář se mi vrátí neutrální výraz. Jakoby to bylo to nejlepší, protože nic nevyjadřuje. Člověk pak nemusí vysvětlovat, co myslí tím výrazem. Což ale neznamená, že já bych to vysvětlil nebo vůbec otevřel pusu. Nejspíš bych na to vůbec nereagoval. Vyjdeme z budovy a začneme směřovat k městu, abychom se pokusili vyplnit předběžný plán, který Kaishi vymyslel. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jdeme převážně mlčky, v hlavě si tvořím seznam, co mám všechno koupit. Blížíme se k nákupnímu centru. Můžu se zeptat, co scháníš? Jestli jídlo a nebo něco jiného? Já kam nejdřív vyrazíme. Můj seznam víš, jídlo na moje noční choutky. Z tváře usměv nemizí. Popohodím batoh na zádech. A mám chut na zmrzlinu, co ty? Máš na něco chut? Prohlídnu si pozorně Rikua obličej, a na to se znova zaměřím na krámy, které jsou už opravdu blízko. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Kashiho otázka mě vytrhne z myšlenek, a tak se na něj chvíli zadívám, jakobych se snažil si vybavit, co vlastně říkal. Podaří se mi to, ale při otázce, jestli mám na něco chuť, se maliko zarazím. Tak to nemyslel... Ujistím se. "Mám chuť zakousnout se do jablka." Odpovím upřímně a trochu pokrčím rameny. "Zajdeme do potravin a pak se uvidí." Navrhnu s lehkým úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Je to normální u studentů téhle školy? Totiž někteří na mě udělali ten dojem, že démona nikdy ani z dálky nezahlédnul," zeptám se, protože Asura zdá se se v podobném prostředí pohyboval často, kdežto já s jinými OPT mluvil jen málo a jen z povinnosti, protože jako lovci démonů jsme si nanejvýš mohli sebrat práci. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro V prodejně ze začátku stojím a mapuji si terén. Tak jdem na to. Pozbudím spíš sám sebe a vykročím. Očima pátrám po regálech a vybírám si věci spíše na chut než na večerní hlad. Zastavím před ovocem a zeleninou. Tady se nacházejí. Nechám Rikua vybrat si jablko a vydám se pro poslední část mého nákupu, zmrzlinu. Jo, ..už mám všechno..a ted ...kterou...jo, mají tady tu mojí oblíbenou...jak já miluji vanilkovou. Po nákupu stojím před prodejnou, nákup už v batohu a v ruce svírám vybranou zmrzlinu. Slízávám jí s rozkošným úsměvem , spokojen se svým výběrem. Tak ... a kam ted? ...Oblečení? Nějaké knihy či jen tak projít, co se tu ještě nachází? Ptám se mezi postupným slízáváním studené lahůdky. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Většina ze studentů tady démona opravdu nikdy neviděla," odpovím Meiovi, zatímcos e začnu dívat na hladinu jezera. Vypadá to, že pára už se začíná zvedat...a led už skoro roztál. Za chvíli už nepůjde poznat, že jsem tady něco dělal. "V tomhle věku je ostatně málo lidí, kteří měli s démony co do činění...to jen ti, kteří mají obrovskou smůlu..." dodám po chvíli aniž bychs e na Meie znovu podíval. "Ty už jsi démony někdy viděl?" |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "To jsem si myslel. Ale tohle prostředí je pro mě cizí. Nedovedu to dost dobře posoudit. Takže ty jsi měl smůlu?" zeptám se vzápětí a opět se na okamžik na Asuru podívám. Pak ale raději zodpovím jeho otázku, abych mu dal možnost vyhnout se odpovědi. "Nejen viděl," řeknu nejasně a cítím jak se Zaigou v mé kapse jemně zachvěje. Ano spoustu démonů nechalo svou krev na jejím ostří a nakrmilo ji svou duší. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "...viděl jsem je...až příliš moc blízko..." částečně přitom narážím na něco, o ček Mei nebude nic vědět...ale způsob, jakým sjem to řekl je dost suchý a mrazivý, že by mu to mohlo dojít. Viděl jsem je tak moc blízko, že sjem a to musel zaplatit... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Takže příště už tě nemám šetřit?" zeptám se. Pochopitelně se ptám na naše příští utkání. Skoro to vypadá, že se usměju, ale nakonec to neudělám. Usmívám se málo a teď není ta pravá chvíle. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Na jednu stranu je špatné, když mě šetří..ale na stranu druhou, kdyby se na mě vrhnul vším, co má, tak by mě pravděpodobně rozmáčkl jako jahodu. "...nemám ponětí," rozhodnu se nakonec pro nerozhodnou odpověď, jelikož opavdu nevím, co na to říct. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Hned jak vyjdeme ven, pečlivě otřu jablko a zakousnu se do něj. Na tváři se mi objeví spokojený výraz. Momentálně to byla věc, kterou jsem potřeboval. V ústech cítím sladkou šťávu z jablka a to ještě víc dráždí moje slinové žlázy. Chvilku okusuju jablko, olíznu si ret, jak mi na něm zůstala trocha jablečné šťavy, a teprve pak odpovím na otázku. "Projdeme město a podle toho na co narazíme, tak tam půjdeme. Nechal bych to náhodě." Rozhodnu za nás za oba. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Znova jdu vedle Rikua, srovnaný krok s ním. hm..lahůdka....měl jsem si jich koupit víc..jsou vážně dobrý....a chytá mě chut na ... já jsem nenapravitelný prevít....snad to na mě není poznat....snad nečte myšlenky. Na tváři podivný výraz, zamyšlený. Jen co dojím zmrzlinu, olížu i zbylé prsty a následně je začnu utírat do volného papírového kapesníku, který vylovím z kapsy. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Ona se polekala, když jsem se jí poprvé dotknul. Asura se Jí v mnohém podobá. "Neboj neublížil bych ti," ujistím ho, i když tohle určitě uslyší nerad. Ale snad to nebude brát jako útok, tak to není myšleno ani v nejmenším. "Nevyrušil jsem tě doufám..." vzpomenu si až teď, že Asura tu původně trénoval. Pokud by mu má přítomnost vadila myslím že by si ale stěžoval... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jakmile promluví, tak se na něj otočím hlavou, nicméně jsem mírně přikrčený a vypadám jako šelma, která se chystá ke skoku. Podceňuje mě... Nkonec se ale zatvářím zase normálně...zdá se, že to opravdu nebylo myšleno zle. I když mi to trošku vadí. "Stejně jsem už chtěl zkončit...nemůžu taky trénovat celý den," podle mých slov se opaavdu zdá, že mi to ani v nejmenším nevadí. Navíc jsem si zase po dlouhé obě s někým pořádně promluvil. A mám dojem, že Mei se se mnou nebaví z nutnosti...ale proto, že chce. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jen si to přiznej...zdálo se ti to sexy...děsně sexy... Ozve se jízlivě můj vnitřní pozorovatel. Vždycky se objeví v nevhodnou dobu a komentuje mě. A mě to vždycky rozčílí, protože se plete do věcí, které jeho věcmi nejsou. To je jenom moje věc...vždyť víš, že se tomu nikdy nebráním, pokud je "spoluhráč" na dostatečné úrovni... Odpovím mu v duchu v narážcce na moje zvyklosti ohledně sbližování s potenciálními sexuálními partnery. Znovu ustálím tempo kousání na normální úrovni. "Možná ta otázka bude zní zvláštně..." Řeknu na úvod, když se otočím ke Kaishimu. "Proč nosíš tak dlouhé vlasy?" Zeptám se ho, protože to je jedna z věcí, které mě dokážou přitahovat, přpadně vzrušovat. Ve tváři mám výraz zvědavosti smíšené s podivným zájmem. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Dobře. Pak...máš teď něco v plánu? Protože já nemám zrovna nic na práci a jen se tu tak bezcílně potuluju a hledám něco zábavného...a když už jsem narazil na tebe...je tu nějaké místo kam bychom mohli jít? Myslím že to tu znáš líp než já," zeptám se ho a zároveň i navrhnu aby strávil trochu času se mnou. Je to možná trochu odvážné, nicméně za pokus to stojí. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jen nevím co a kde. "Nevím...je tady jen les, tohle jezero, moře s pláží...a město..."vyjmenuju s jistým zaváháním všechno, na co si vzpomenu. Vlastně okolí školy tvoří jen les...a z druhé strany je zbytek. "Co se týče města...je tam pár barů, obchodní centrum...myslím, že i nějaká ta diskotéka...moc tam nechodím..."dodám ještě pár informací...přesto nevím jestli by vůbec Mei mohl chtít trávit nějaký čas s někým tak nesociálním jako jsem já. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Trochu se zamyslím nad tím co říká, ale stejně je hned jasné, co zvolím. "Když o tom tak přmýšlím, je to nějaká doba, co jsem byl naposled ve městě..a tady bych se porozhlédnout mohl. Pokud mě tedy provedeš," požádám ho a až teď spustím ruku z jeho ramene, očekávajíc jestli vstane, nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jestliže po mně chce, abych ho provedl po městě...tak budiž. Vypadá, že mu opravdu nevadí jak hrozně se občas chovám. Jen dnes jsem spíš skleslý, než nepříjemný. "Ale jak jsem říkal, moc tam nechodím, takže to tam ani moc neznám," lehce pokrčím rameny a konečně vstanu, přičemž se trochu protáhnu. Taky přemýšlím, jestli si s sebou mám vzít Himoto, nebo ho nechat na pokoji. Je nepravděpodobné, že by se objevil nějaký émon, ale na druhou stranu... ...ne...nechám si ho v pokoji. Kdyžtak se nebudu příliš vzdalovat od Meie...ten je silný dost. "Ještě se stavím na pokoj. Myslím, že by nebylo dobré, kdybych měll Himoto s sebou," navíc takhle alespoň nebudu vypadat jako OPT...občas je to otravné, když na mě někdo pořád čumí. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Jistě," přikývnu, počkám až se Asura zvedne a zamířím k ubytovnám. Já nosím Zaigou pořád s sebou, naučil jsem se nevěřit nikomu a nikdy, ale Asura svůj meč potřebovat hádám nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro I tak to netrvá moc dlouho a jsme u ubytoven...a Mei do pokoje vlastně ani jít nemusí. "Za chvíli jsme zpátky," řeknu Meiovi a tentokrát už opravdu doslova proletím ubytovnou do pooje, kde položím Himoto na postel a přikryju dekou...při odchodu ještě zkontroluji, jestli jsou zavřená okna, a zamknu za sebou. Nerad bych,a by mi Himoto zmizel. Všechno tohle mi trvá jen pár minut, než jsem zase u Meie... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen co padne, zastavím na místě absolutně a nehraně zaskočen otázkou. Co? Proč mám tak dlouhý vlasy? Zamyslím se a vemu jeden pramen vlasů mezi prsty. Dívám se na jeho dýlku, nevím, jak na tuto otázku odpovědět. Já....nosím je takto už dlouho....no..abych pravdu řekl....líbí se mi takto...svým způsobem to patří i ke vzduchu...já...příznávám, touto otázkou jsi mě dostal...nevím....prostě mám...ale stříhat si je nebudu. Odhodím pramen a celou záležitost dál neřeším. Pomalu se znova rozejdu. Proč se mě ptá na moje vlasy...já nevím, proč je tak mám...mám..líbí se mi tak..líbí se mi vítr v nich...jak mi je čechrá....i můj otec je měl takto dlouhý....opravdu zvláštní otázka. Pátravě zkoumám Rikua. Proč jsi se na to zeptal? Líbí se ti a nebo ti naopak nějak vadí jejich délka? V hlase je znát zvědavost, která byla tou otázkou probuzena. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Tak mě napadá...jaktože se o pořádek na škole staráš zrovna ty?" napadne mě najednou. V té jídelně Asura moc nevypadal, že by měl zájem klidnit situaci. Znovu obrátím pohled někam stranou, ale přesto pozorně poslouchám, co mi poví. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Líbí se mi." Řeknu jasně a ani se u toho nepozastavím. Ani v duchu, ani na místě. Nezáleží mi na tom, jak na to bude reagovat. Možná ho odpudí, že jsem to řekl, možná ho to dost potěší. Jeho věc. Zastavím se až u výlohy s knihami. "Kouknu se dovnitř." Řeknu jenom a nechám Kaishiho jeho myšlenkám. Pokud se tím nějak hodlá zaobírat. Nebo přijde dovnitř. Já se každopádně začnu koukat po nějaké vhodné knize, ze kterou bych mohl strávit příjemný večer. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Nemám ponětí...možná proto, že bych nikdy...vlastně nemám nejmenší ponětí. Třeba jsem zodpovědný...opravdu nevím," řeknu způsobem, který naznačuje, že jsme nad tím začal opravdu hodně uvažovat... ..a že to nechápu. Což je celkem zábavé, když se vetme v potaz, že obvykle vyzařuji auru jako že vím všechno o všem aže mám všechno na háku...ale to je opravdu jen zdání. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Stojím před krámem a nakukuji jen do výlohy na názvy knížek. Nezaujme mě žádná, četbu na pokoji mám a poslední dobou raději kreslím než čtu. Jen co Riku vyjde, odtrhnu se od výlohy. "Objevil jsi vevnitř knížku, co by tě zaujala? Já přes výlohu nic. " Jen mávnu rukou a pokračujem dál nákupním centrem. "Nevšimnul jsi si v krámě něčeho, co by řeklo, zda se tu večer něco děje?" Napadne mě další důvod, proč jsme vůbec do města vyrazili. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Našel." Tvář mi zvlní lehký úsměv. Strčím knížku před sebe, aby na ni viděl. "Měla by to být detektivka s prvky sci-fi. Aspoň by řešení nemělo být tak snadné jako obvykle." Řeknu a strčím si ji do tašky. Chvilku jdeme, když se zase zeptá. "Jediná věc, na co jsem narzil, byl program kina. Jinak nic jiného. Nevím, jestli máš rád filmy..." Odpovím a vybavím si, co na programu stálo, kdyby ho to snad zajímalo. Ale počkám, jestli se na to zeptá. Kdoví, jestli má rád filmy, já to nevím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku se zmíní na mojí otázku o programu kina. " Kino? Co tam bylo za filmy? Já mám rád určitý typy filmů, ale nemusím takový ty moc romantický a nebo moc nadnesený, kdy každý ví, že to není realný. Nejraději mám dokumenty. A ty?" V hlavě se mi rýsuje mapa města, kudy jsme už prošli a tak nějak uvažuji, kde by se mohlo nacházet kino. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Promítají každý den a několik filmů za odpoledne. Výběr byl docela široký. Od dokumentů po akční filmy, od romatických cajdáků až po sci-fi." Pokrčím znovu rameny, protože by bylo potřeba kouknout přímo na obsah filmů, abychom měli lepší představu. "Já sám preferuju něco dobrodružnýho, co mě dokáže zabavit. Nebo třeba komedie...záleží zrovna na filmu." Řeknu. "A to kino by mělo být tímhle směrem." Mávnu jedním určitým směrem. "V krámu byla i mapa města a na ní bylo vyznačeno umístění kina." Zdůvodním to, že znám směr. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po pár krocích pohledem zkontroluji Rikua. "Pamatuješ si přesně místo, kde bylo kino vyznačeno a nebo jen směr? Jen se podíváme na program a pak bych šel vyhledat nějakou restauraci na oběd." Přibližuji svůj plán a začíná se mi dnešní program na sobotu matně rýsovat. A popravdě zamlouvá se mi. Možná je to i společností Riku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vím přesně, kde je. Poznám to." Řeknu ještě a pak převezmu vedení, abych nás dovedl ke kinu. Zahnu na několika rozích a pak nás dovedu až před kino. Stoupnu si před program a pročtu si ho. "Tak co tomu říkáš?" Zeptám se, když i on si přečte nabídku na tenhle týden. "Ale už mám hlad..." Řeknu a usměju se. Je to zvláštní, od tohohle dne jsem si nic nesliboval. Počítal jsem s tím, že to bude nuda a já budu muset vymyslet důvod, proč zdrhnout. Ale zatím to jde. Vlastně to jde dost dobře. S Kaishim se mi dobře povídá. A je v něm něco, co mě zajímá a nutí mě, abych byl v jeho přítomnosti, ikdyž ne příliš často. Prostě jenom tak. Kouknu na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Už máš hlad? Však něco najdem. Filmy jsou oba až za několik hodin, můžem klidně vyrazit. A zbyl by nám čas i na případný zákusek." Otočím se na cestu, kudy jsme sem přišli. " Jak jsme šli, minuli jsme malou, na pohled příjemnou, restauraci. Zajdem tam?" Je stále trochu nezvyklé na tom klučinovi vidět usměv. Proč se více neusmívá..sluší mu úsměv..víc než ten jeho věčně nepřístupný obličej...na co to zase myslím...neměl jsme si dávat tu zmrzlinu. Nadzvednu obočí a nechám Rikua se rozhodnout pro tu restauraci a jaký film by se mu více zamlouval. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Možná si říkali, že když největšího uličníka na škole udělají zodpovědným za pořádek, budou ho pak mít nejlíp pod dohledem," řeknu svůj názor a koutky mi mírně zacukají. Neusměju se ale, abych náhodou Asuru přeci jen neurazil. Já bych to sice snesl, ale byla by to škoda, když už se rozhodl, že mě bude chvíli tolerovat. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Já nejsem uličník. Sice nepatřím k těm nejlepší a nejspořádanějším lidem, ale zase nedělám žádné problémy. Pokud mě někdo nevyprovokuje," řeknu alespoň něco na svou obranu. Hádat s emi teď vůbec nechce...navíc se mi Meiova přítomnost líbí a nerad bych, aby mě zase ignoroval. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Možná je to tak jak říkáš..." připustím, protože ho ještě vlastně vůbec neznám. Přesto je cítit, že je tu nějaké ale. "...každopádně mám pocit, že stačí málo na to, aby tě člověk rozčílil. Špatně zvolená slova, i přátelsky myšlený dotek, nebo přílišná starost..." řeknu, možná to vyzní trochu vyčítavě, přestože se tón mého hlasu nezmění. Opět se zadívám před sebe, snad jako bych čekal, jestli už neuvidím náš cíl. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Jediné, co mě může opravdu vytočit a naštvat....jsou démoni, a lidi, kteří si o sobě myslí, že jsou pány všeho, a že mají v rukách životy všech lidí," po tom, co jsem teď řekl, by se mohlo zdát, že si trochu odporuji...protože já jsem velmi arogantní. Jakmile přejdeme další zatáčku po cestě, tak jde celkem nedaleko vidět první budova města...a za ní už jdeou v dálce vidět i paneláky. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak zajdeme na ten dokument. Mohlo by to být zajímavé." Uznám Kaishiho nápad s jinak zpracovanou tematikou přírody a přikývnu. Začneme se vracet ulicí k nějaké restauraci. "Nevšiml jsem si jí. Zřejmě máš taky pozorovací talent." Příjemně se směju, což je pravděpodobné jako Země se srazí s asteroidem. Přesto se to stane. "Ale myslím, že by to šlo. Lepší než pobíhat po celém městě a hledat nějakou jinou." Prohlásím a koutkem oka se zadívám na jeho vlasy. Ani nechtěj vědět, co bych chtěl udělat... Zrychlí se mi maličko tep, ale udržím ho v normě, aby to nebudilo pozornost. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Myslím že by ti nezaškodila lekce sebeovládání," řeknu, i když vím, že ho tím můžu rozzlobit, ale je mi to jedno. Pokud má vyletět pokaždé, když řeknu svůj názor, tak radši budu čelit jeho hněvu. Nejsem zvyklý se v tomhle omezovat. Navíc Asura by vážně něco takového potřeboval, jinak se s ním lidé budou pořád bát mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Já se umím ovládat!" vyštěknu docela naštvaným hlasem. Ale pak se naštvu na sebe ještě víc, protož ejsme právě teď dokázal, že se opravdu ovládat neumím. "Tch," prudce od Meie odvrátím hlavu. Začnu si pro sebe v duchu nadávat. Teď si ze mě určitě bude dělat legraci. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dojdem k restauraci, vypadá poloprázdná. Má posezení jak venku, jakoby v zahrádce obehnané nízkým dřevěným plůtkem, tak vevnitř. Venku je jen pár stolů, vevnitř jich je víc. Uvnitř je to oddělený na tři části. A každý stůl je rozdělen tak, aby poskytoval pocit soukromí.Restaurace je zařízena do světlých barev a dřeva doplněné květinami. Stojím nerozhodně u otevřených dveří a nakukuji dovnitř. " Chceš jíst venku a nebo vevnitř. Či jinde? Hm....uvnitř taky jsou volný stoly a nebo tady...tamhle ty dva ....uf..docela jsem se bál, že tu bude narváno...Já bych jedl ..venku...pak budem zalezlý v kině..tak si užít trochu slunce." hovořím narovinu svoje obavy a v čem se rozhoduji. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Nechám ho, ať se v tom chvíli dusí a zaměřím svůj pohled na blížící se město. Vypadá to, že tu neobjevím nic nového, ale jeden nikdy neví... i když já mám radši stejně klidná místa. Rád ale semtam navštívím bar nebo hospodu, kde se člověk může vždycky dovědět nové věci. Uvidíme, kam mě Asura zavede. Navíc on nevypadá na to, že by měl věk na pití a i kdyby ano, nebylo by asi dobré mu s jeho povahou ještě dávat alkohol. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro I když vejdeme do města, tak se pramálo roozhlížím...za chvíli už se občas objeví nějaký ten krámek, ale já vůbec nevypadám, že by mě to zajímalo. "Máš nějaké speciální přání, nebo se chceš jen procházet?" zeptám se Meie po chvíli...když už jsem si jistý, že svou horkokrevnost udržím na uzdě. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Pokud je tu místo kam rád chodíš, můžeme jít tam. Jinak mi stačí když mi to tu trochu ukážeš abych se tu příště vyznal," požádám ho. Přitom studuju jeho tvář, abych zjistil, jestli je stále rozčilený. Však se uvidí, jestli bude takový pořád, nebo časem začne být trochu milejší. Já se přizpůsobím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Najíme se venku. Je tady krásněji." Znovu kouknu kolem sebe a a do sluníčka. Slunce si vybírá moje havranní vlasy jako místo, kam soustřeďuje svou zář. Přes ofinu, která neustále schovává oči, mi sluneční svit přece jenom pronikne až do očí. Stáhnou se mi zorničky, jak se brání světlu. Usměju se, protože je mi najednou moc dobře. Jakoby ještě líp, než bylo do teď. A ani to vůbec nebylo špatné. "Takže venku." Otočím se na Kaishiho a rukou ukážu k jednom z volných stolů venku. "Třeba tady?" Zeptám se, než k němu zamířím. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "A pokud jde o to...znám tady pár barů...a v centru je obchodní středisko. Tam se dá sehnat všechno," dodám ještě, protože Mei asi bude mít jiný žebříček míst, kam by chodil. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Chceš abych tě pozval na něco sladkého?" zeptám se ho a koutky mi znovu zacukají. Připadá mi to vážně vtipné, ale nechci, aby se Asura znovu urazil. "Průzkum města může chvíli počkat," ujistím ho a snažím se tvářit se stejně klidně jako obvykle, i když temné oči pobaveně jiskří. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Chvíli vůbec nevím co na to říct....vlastně mě nikdy nikdo na nic nepoznal...pokud něpočítám jednu osobu, ale to je tak jediný člověk, se kterým bezvadně vycházím. "...nevím..."odpovím naprosto upřímně. Vůbec nevím jestli chci, aby mě pozval, protože by mě to potěšilo, nebo se rozčílit nad tím, že o mě smýšlí jako o nějaké slečínce, která by se měla pozývat. Takže mám zrovna teď v hlavě zmatek...a taky se mi to výborně zračí na tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jak zvednu hlavu, sluníčko mi osvítí obličej, musím přivřít oči. Posunu židli více mimo přímý svit slunce blíž k Rikuovi a spokojeně se na něj zadívám.Již bez mouření očí. Vlasy jak se nahýbám nad stolem nedrží na zádech a tak je mám všude kolem obličeje. Nějak to neřeším, jsem na jejich blízkost zvyklý. Jen tak napůl hodím pár pramenů za ucho. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Je to jen na tobě," ujistím ho. Doufám že to přijme a nerozčílí se, v opačném případě by totiž dokonale pokazil dojem, který na mě udělal. Je milé, když někdo, kdo si hraje na tak nepřístupného jako on má rád sladkosti. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Asi jo..."odpovím mu na jeho otázku předtím. Možná by opravdu nebylo špatné, kdybych se od něj nechal pozvat. A on navíc nevypadá jako někdo, kdo by o tomhle mluvil. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Dám si kuřecí řízek plněný sýrem a šunkou a k tomu opečené brambory. A k tomu třeba pomerančový džus." Vysypu ze sebe svůj výběr a zadívám se na Kaishiho. Stejně jako on se dívá na mě, dívám se já na něj. Ty jeho vlasy mě vážně rozptylují, lesknou se na slunci a padají mu všude kolem obličeje. Mám chuť natáhnout ruku a odhrnout je stranou, ale nejsem si jistý, jak by na to Kaishi reagoval. Kromě toho mám pocit, že je to příliš osobní gesto a tak to nakonec vyřeším jinak. Sáhnu do tašky, kterou jsem před usazením postavil na zem, a vytáhnu gumičku na vlasy. Je potažená černou stuhou. Vlastně ji občas nosím sám, když chci stáhnout ty delší vlasy vzadu do culíku. "Snad aby ti nepadaly do talíře." Podám mu s úsměvem gumičku. Nechci, aby to chápal špatně, jenom mě prostě rozptylují a nemůžu se soustředit. Stále mám ještě nutkání mu je odhrnout sám, ale nechci mu zasahovat do osobního prostoru, protože by mu to mohlo být nepříjemné. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Natáhnu gumičku na jednu ruku a druhou pochytám neposlušný vlasy. Udělám rychlý uzel na hlavě tak, aby mi nepadali do obličeje a přesto zadní zůstaly volné. třeba proto..proto se na ně ptal...já jsem idiot...zapomenout gumičku do vlasů a jít jíst...na co jsem to ráno myslel. Obsluha si příjde pro lístky a tak jí řeknu objednávku za nás oba. Za chvili přinese mě vodu a Riku džus. Až ted se na něj znova podívám. "Vrátím ti jí, jen co dojíme." Nadzvednu skleničku s minerálkou. "Tak na příjemně strávenou sobotu." Navrhnu již s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Chvilku mlčíme, než nám obsluha přinese nápoje. "Tak na sobotu." Usměju se na něj a když oba upijeme ze svých sklenic, znovu se na něj zadívám. Samozřejmě zpoza vlasů, takže mi do očí není moc vidět. "Já...nemyslel jsem to nějak zle. Jenom mě rozptylovaly a myslel jsem, že kdybych ti je sám odhrnul z obličeje, tak je to příliš osobní gesto. Nechtěl jsem ti nijak zasahovat do osobního prostoru..." Pokrčím lehce rameny a omluvně se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Napiji se ze skleničky a radši jí dám od sebe, abych jí nevypil ještě před jídlem. " Teda, já už mám hlad....možná jsem si měl objednat ještě jednu vodu, má to být pálivější." Přemýšlím a setřu ze skleničky vodu, která se na ní srazila. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nevím, co to je, ale...něco na tobě je zvláštního...něco mě strašně zajímá...nutí mě, ptát se, což jinak nikdy nedělám...musím zjistit, co to je... Zamyslím se, když se na něj tak dívám. "Máš rád pálivá jídla? Já na ně vždycky musím mít chuť." Řeknu, bradu opřenou o dlaň, loket na desce stolu. Sleduji ho očima. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Když se na jeho tváři ještě k tomu objeví ruměnec začínám mít pocit, že tenhle kluk by mohl být zatraceně roztomilý, kdyby chtěl. Ale to si radši nechám pro sebe. "Výborně, tak mě zaveď do svého oblíbeného podniku," vybídnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Netrvá ani moc dlouho, když dojdeme ke skleněně vypadající nízké budově. Vypadá to, že v přízemí je kavárna a čajovna. Nicméně u vstupu je ještě cedule, na které je napsané, že v 1. poschodí je cukrárna. Vejdu dovnitř, a celkem se uvolním, když uvnitř neuvidím nikoho známého ze školy...zamířím hned do dalšího patra. Cukrárna vypada...vlastně jako jakákoliv jiná. Čistě bílá, s pultíkem ve tkerém jsou vystavené sladkosti, několik "kójí" se stoly a židlemi. Vypadá to, že je tady také výběr nějakých nápojů. Jakmile vejdu dovnitř, tak se zastavím...možná čekám, jestli Mei něco řekne... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Opřu se dozadu,ovšem nespouštím Riku z očí. " Je něco,na co ani nemusíš mít chut a přesto si to dopřeješ?" Nevnímám obsluhu,která se k nám blíží.Zdá se mi a nebo se směješ víc a víc....a ten tvůj pohled..proč na mě tak koukáš...nečteš myšlenky...a i kdyby..jojo..sluší ti to i ten pohled....j jsem opravdu nenapravitelný. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Děkuji." Řeknu, když přede mě čišník postaví talíř. Voní to výborně, počkám, až obslouží i Kaishiho. "Dobrou chuť." Popřeju mu a pustím se do jídla. Chuť jídla aspoň na chvíli přebije chuť na něco jiného. Čím víc jsem v tvojí společnosti, tím těžší je pro mě zůstat chladný jako obvykle. Nutíš mě chovat se jinak, než jsem zvyklý...tohle ještě nikdo nedokázal...je to zvláštní, hrozně zvláštní... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Dobrou chuť, Riku." popřeji a přivoním k talíři. Voní to nádherně. Zavřu oči a plně vnímám koření, které dráždí mé čichové buňky a probouzí větší chutě na porci. Otevřu oči a pustím se do jídla. Dobrota....opravdu tady vaří dobře....dnešek se povedený..společnost Riku...je víc než dobrá..a ten jeho vzácný úsměv...nejen úsměv...už abychom byli v kině....tam je tma. Po očku se občas podívám na Rikua. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Otočím se, když zjistím, že Asura se zastavil a vrátím se k němu. Automaticky ho vezmu kolem ramen a dovedu ho k jednomu ze stolků a pak se usadím. Pak mávnu na obsluhu, alespoň bude mít Asura čas najít zase jistotu. "Já si dám kávu...a ty si objednej cokoli jen budeš chtít," otočím se na něj. Nemůžu se zbavit představy Asury, jak se se spokojeným dětským úsměvem krmí dortíčkem. Naštěstí se dovedu ovládat dost na to, abych se nesmál, nebo na sobě dal necokoli znát. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Pravda je, že jsem až příliš moc mimo z toho, co se děje, na to, abych reagovyl svým obvyklým způsobem. "Dám si indiálnka," řeknu jahlas, když příjde obsluha. Z nějakého důvodu mi tohle nepříjde zrovna příliš normální....hjen si nemůžu uvědomit, co přesně vytváří tenhle pocit. Ale raději se nebudu Meie na nic ptát..nemyslím si, že by to k něčemu bylo. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Ani nevíš, jak je to dlouho, co jsem s někým takhle seděl," poznamenám a vzpomenu si na svého bratra, se kterým jsem si často povídal u čaje nebo u kávy. To už je ale dávno, nebo se to tak zdá. "Řekneš mi teď už konečně něco o sobě, nebo zase budeš zapírat?" zeptám se ho, když slečna přinese kávu a já ji začnu nepřítomně lžičkou míchat, aniž bych se přestal dívat na Asuru. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Na okamžik uhnu pohledem, protože nejsem zvyklý se dívat na někoho takhle...jakože přes stůl, když sedíme jen dva..naproti sobě. "Nevím co bych ti o sobě mohl říct...ty důležité věci už stejně víš," svými slovy narážím na to, že už ví něco o Himoto..a taky už jsem mu řekl co dělám ve městě, a kde obvykle trávím svůj volný čas...a taky to, že chodím rád do cukrárny. Jakmile mi obsluha donese na talížku indiánka, tak se na něj na chvíli zadívám. Nevím, jestli bych ho měl začít jíst už teď, nebo ještě počkat. Cítím se hodně nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Třeba se to ale změní. Vždyť se mnou teď vychází dobře... "Já myslím...co jsi dělal než jsi přišel do Akademie, kde jsi žil a s kým," pokusím se naznačit mu směr. Pokud bude pořád tak uzavřený tak se nikam nedostane. Každopádně mě nepřekvapí, pokud mi nic neřekne. Nemyslím si, že by mi nějak moc důvěřoval. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Ten čas, kdy si takhle vychutnávám tu lahůdku, použiji na přemýšlení o tom, co bych Meiovi řekl. Bohužel si nepamatuji na nic příliš důležitého...a o své rodině mu povídat nebudu. Bylo by to k ničemu, a navíc ho neznám dostatečně na to, abych mu mohl věřit až tak moc. "Nemám trvalé bydliště...poslední dva roky jsem žil na pozemcích akademie...a nemám žádné žijící příbuzné," odpovím mu po chvíli. Takhle bych asi tak zhrnul všechno...moc si toho nepamatuju z doby, kdy jsem žil s rodinou, takže o tom mu povědět nijak nemám jak. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Vypadá to, že Asura se taky musel nějakou světem protloukat sám. "Živí tě akademie?" zeptám se ještě, protože by mě docela zajímalo, jestli si vydělává sám. Zmiňoval se sice o tom, že se setkal s démony, ale nepřipadá mi jako někdo, kdo by se živil jejich lovem. I když jak jsem si už stačil všimnout je Asura plný překvapení. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Na Meiovu otázku lehce zavrtím hlavou...ale stejně, asi bych mu měl říct, odkud mám peníze. "Ne v pravém slova smyslu...dostávám peníze od profesora archeologie. Dalo by se říct, že je moje rodina..."řeknu tiše a skoro jakoby smutně, kdyby nebylo toho, že mj hlas zní pořád stejně ostře. ano..jediný člověk, který mě zná hodně dlouho...a taky se mnou dobře vychází. A má mě rád...jediná osoba. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Takže na tom nejsi tak zle. Nejsi úplně sám," řeknu trochu povzbudivě. Je lepší mít jediného člověka, než vůbec nikoho. "I když za tu dobu co jsi na univerzitě jsi si mohl nadělat alespoň pár přátel, kdyby jsi nebyl tak odtažitý. Nepřipadáš mi jako někdo, kdo by vyloženě toužil po samotě. Jinak by ses se mnou těžko bavil. Nebo se mílím?" zeptám se ho naznačujíc, ať mě případně vyvede z omylu. Doufám že i teď zůstane vklidu a nezačne se rozčilovat. Zrovna teď, když už to vypadá tak nadějně by se mi to zrovna moc nehodilo. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Ty víš co jsou démoni přesně zač, už jsi je viděl, jsi silný a Zaigou taky. Ostatní studenti nemají žádnou představu o tom, jaké to je...a jsou slabí, i když vypadají silně...většina by se při přímém styku s démonem zhroutila. ...a když jsme na ně nepříjemný, tak je to alespoň donutí se zlepšit, protože si nemůžou dovolit být slabší než někdo, kdo je o pár let mladší, než jsou oni. Nejsem tak špatný, jak vypadám...jen oni tomu co dělám říkají šikanování. Já to beru tak, že jim pomáhám... Ale to je jedno...pro všechny jsem ten, který je nepříjemný a rád bojuje...nikoho si neváží..." Při své řeči mám skloněnu hlavu, takže nejde poznat jak se tvářím, ale v hlase jde poznat, že mě mrzí, že mě nikdo nevidí jinak, než někoho hodně nepříjemného. Jsem rád, že alespoň Mei se se mnou snaží vycházet...i když nevím, jak dlouho muto vydrží. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Kdybych si myslel že jsi špatný nemluvil bych s tebou. Ale možná..jsi na ně moc přísný a..." nakonec jen zakroutím hlavou. Však on na to příjde sám. "Stejně...být pořád sám není dobré. Neměl by jsi všechny tak rychle odsuzovat," doporučím mu ještě. "Tedy takhle moc jsem se už pěkně dlouho neusmíval..." poznamenám a na okamžik sklopím zářící černé oči k šálku s kávou, jako bych se ztratil v myšlenkách. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Ale alespoň mám dojem, že opravdu myslí vážně, že mě nepokládá za špatného. "...arigato," řeknu...první oděkování po několika letech. Myslím, že bych měl Meiovi poděkovat...i když nevím přesně za co....mám ale dojem, že si to zaslouží. I když nevím proč. Zase se rychle vrátím ke svému zákusku, ale tentokrát už ho sním normálně rukama...je mi celkem jedno jak ho teď sním. Chutnat bude stejně..ať už ho sním jakkoliv...přestože takhle se pravděpodobně ušpiním..ale to je jedno. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Na jeho poděkování reaguju jen pousmátím a pak konečně dopiju svou kávu. "Dáš si ještě něco, nebo mě už provedeš po městě?" zeptám se ho. Kdyby měl ještě na něco chuť, nemohl bych ho odmítnout. Připadá mi teď mnohem víc jako dítě, kterým vlastně pořád ještě je, ač se snaží tvářit že to tak není. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Už nic nechci," řeknu a postavím se. Pak bez dalšího slova výjdu z cukrárny, potřebuju se na chvíli uklidnit, takže rychle seběhnu ze schodů dolů a zastavím se až před budouvou. Mei stejně ještě bude platit, takže mi to dá ještě nějakou tu chvilku. Jsem idiot, když jsem se takhle před ním choval...jenže před ním je docela lehké se nechovat jako mizera. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Zakroutím hlavou. Buď na mě počká nebo ne. To už je na něm. Zaplatím a nechám číšnici nějaké spropitné. Pak se vydám ven a jsem rád, když tam Asuru uvidím. "Je všechno v pořádku?" zeptám se ho snad trochu starostlivě a opět mu jemně stisknu ramenu, snad jako bych mu chtěl dát najevo, že mu rád s čímkoli pomůžu. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Je," řeknu zase skoro tím svým obvyklým tónem...ale ještě to nezní tak nepřátelsky jako obvykle. "Chceš tedy vidět něco specifického, nebo se chceš jen tak projít?" zeptám se ho. mám dojem, že už jsm se ho na něco takového ptal, ale to je teď jedno. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vybral sis dobře?" Zeptám se Kaishiho mezi sousty, jak mu chutná. "Já ano." Řeknu spokojeně a kouknu mu do očí zpoza své ofiny. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Hm?....Jo, výborný." odpovím při dalším zapíjení ze skleničky. " Vaří tu dobře, ...asi tu nejím naposledy...výtečná změna od školní kuchyně." Vzpomenu si na školní oběd a musím se usmát. Na krátký okamžik se naše pohledy setkají než sám uhnu pohledem, nechci, aby si Riku myslel, že na něj zírám. Dojím a prázdný talíř odložím stranou. Opřu se,ale přecpaný nejsem. " Dal bych zákusek...ale přecpaný do kina jít nechci." Rukama vjedu do vlasů, rozpustím je ze sevření. Prohlídnu si jí a začnu z ní vytahávat vlasy, co na ní zůstaly. Jo....dal bych si...zákusek...ovšem....ha,tady další vlas..jen pojd pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak si ještě něco dáme...třeba zmrzlinový pohár. Nebo ty si dej, co chceš...jestli něco chceš..." Usměju se a upiju ze sklenice. Mám pocit, že na něj pořád hrozně zírám, ale nemůžu si pomoct. Kéž bych cítil nějakou odezvu...věděl, že mu to nevadí...že by možná...možná byla cesta být si ještě bližší... Sklopím oči a zadívám se na sklenici s džusem, abych ho dál netrápil. Aspoň na chvilku. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Kdyby s ním něco opravdu bylo, stejně pochybuju, že by mi to řekl. "Nemám žádné speciální přání. Proveď mě tu podle svého uvážení," požádám ho pak. Však já už si sám zapamatuju místa, kam se budu chtít vrátit. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Zmrzlinový pohár? ...Dám, ale jedině, když si dáš taky. Když si mám dát ještě tečku po tak výborném jídlu, nebudu v tom sám." Mrknu na Riku a natáhnu se rukou k němu. V ruce svírám jeho gumičku do vlasů. "Ještě jednou díky, Riku." Dívám se do jeho očí, na tváři mám úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nemám vůbec žádný cíl a taky to tak vypadá. Procházíme skrz ulice, okolo obchodů, přes polo zaplněné tržiště, okolo různých obchodů, krámků, podniků a obyčejných domů. Vlastně je toho tady celkem hodně, jako ostatně v každém normálním městě. Po nějaké době si všimnu, že už se začíná stmívat...a to jsme jako naschvál na vzdálenější straně města od školy...bude to trvat ještě nějakou chvíli, než se vrátíme. "Myslím, že by jsme to už měli otočít," řeknu jakýmsi oznamovacím tónem... Jsem ale taky trochu zklamaný, protože jsem se vpodstatě celé odpoledne bavil...a nebyl jsme sám. A brzy to zkončí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Protože u toho celou dobu koukám Kaishimu do očí, nedám si dobrý pozor a při braní gumičky se dotknu jeho prstů. Je to jakoby do mě narazil vlak. Do široka otevřu oči, když si to uvědomím, a konečně vezmu za gumičku. "Vůbec nemáš za co. Tohle byla maličkost." Řeknu a znovu se mu zadívám do očí. Maličko zrůžovým, ale je to sotva postřehnutelné, a hned to zase zmizí. No co...aspoň se dozvím, jak se ke mě stavíš...byl to test, ikdyž rozhodně ne záměrný...přesto může dobře posloužit. Mírně se usměju, abych potvrdil, že není za co děkovat. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Na Asurova slova nejdřív zdánlivě nereaguju ale nakonec přikývnu. "Jistě, měli bychom jít zpátky," souhlasím. "Čas mi tak pěkně utíká, že jsem si ani neuvědomil, že je tak pozdě," poznamenám. Je to něco jiného, než sedět někde s nosem v knížce. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Ale to nevadí. "Oh...opravdu? Já si toho taky nevšiml," přiznám se, ale vlastně...je to poprvé za dlouhou dobu, kdy mi něco uběhlo takhle rychle. Hodně rychle. Jsem tomu přesto rád..opravdu jsem se bavil. Dokonce se mi na tváři objeví při vzpomínce na to, co jsem dneska dělal, na tváři mírný spokojený úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Jo...tak...tak si dáme pohár...poprosím o lístek s poháry..až ..příjde číšník." Snažím se hovořit jakoby nic, ovšem jsem trochu mimo. Jo...pořádný kopec zmrzliny a hodně rychle....tohle se mi dlouho nestalo...no to bude zase večer...na pokoji....ještě že mám dost jídla. Ohlídnu se, abych se podíval po obsluze a zároveň zakryl své krátkodobé vykolejení. Obsluhu zahlídnu a přivolám jí. Poprosím o lístek a odnesou nám talíře od oběda. Znova se opřu a čekám na lístek. Dívám se na stůl, nevím najednou, co říct. Velmi často však pokukuji po Riku. " Snad bude dobrej výběr, podle toho, jak tu vaří, by tu mohli dělat i dobrý poháry." Nadhazuji,ale příjde mi to jako trapná poznámka. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Hádám že jsme oba už potřebovali společnost," poznamenám trochu pobaveně. Skoro jsem zapomněl jaké to je s někým trávit čas kvůli zábavě. Dívám se teď na Asuru mnohem víc, než když jsme sem šli. Očividně mě zaujal. Vážně se Jí hodně podobá. "Můžeme si to brzo zase zopakovat," navrhnu, sledujíc Asurovu reakci. Otázka ale taky je, jestli bude mít na něco podobného znovu náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Hodně. "Neměli by jsme tohle dělat moc často...nezbyde nám žádný čas na trénink," řeknu mírně zamyšleně. Takhle se s Meiem poflakovat není špatné, ale na druhou stranu, kdyby jsme takhle chodili moc často něka, tak by opravdu nezvyl žádný čas na nic jiného. Ale..možná ani enbude nikam chtít jít, i když to nevypadá, že by nechtěl... Každopádně to neodsuzuji..a beru v potaz, že by se něco takového mohlo stát znovu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Pak můžeme trénovat spolu," navrhnu nakonec. Ve dvou to bude stejně zábavnější a navíc se toho takhle může člověk mnohem víc naučit. Asura teď právě vypadá, že mu moje přítomnost už nevadí, takže by na to mohl přistoupit. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Vastně...je to velmi dobrý nápad. možná bych to byl i navrhnul i já, ale Mei byl rychlejší. "...nikdy jsme ještě netrénoval s někým dalším," dodám ještě trochu zamyšleně. Vůbec si nedokážu uvědomit, že bych kdy někdy s někým trénoval...ono vlastně moje interakce s lidmi není příliš velká a na vysoké úrovni, takže je tohle celkem normální. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "To já taky ne," přiznám. Jedinými mými "tréninkovými" druhy byli démoni a s těmi jsem tedy zrovna nespolupracoval. "Ale myslím, že nám to půjde dobře, ujistím ho. Na to není potřeba nějaké zvláštní umění, jen se sehrát. A to myslím zvládneme. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jistě, že to půjde dobře...bude muset. Jinak by jsme spolu asi trávili méně času...a já si Meiovu přítomnost...opravda dalo by se říct užívám. Je mi hodně příjemně...celkem. Ještě si musím pořádně vyknout. ale to si zvyknu velmi brzy. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Sklopím oči k lístku s poháry a začtu se do něj. "Jaký si dáš?" Zeptám se bezelstně, jakoby se opravdu nic nestalo. Jenže oba nejspíš máme pocit, že něco se doopravdy stalo. Ale nejsem si jistý co. Zapíchnu prst do lístku a skoro vítězně prohlásím. "Já si dám tenhle." Zvednu oči ke Kaishimu a znovu se na něj zadívám, usměju se na něj a tentokrát v úsměvu ukážu i bílé zuby. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Potlačím raději ten lišácký úsměv a znovu se na Asuru obrátím. "Myslím že jsme oba v boji dost dobří na to, abychom si byli dobrými tréninkovými partnery. I když ze Zaigou by mohla být trocu potíž, ale já už si ji ohlídám," slíbím a stisknu onu neposednou slečnu ve své kapse. Však já ji zkrotím. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Je pravda, že jsme oba dost silní...i když každý z nás má jiný způsob boje. A taky mám dojem, že Mei je v bojí na blízko lepší než já...ale taky schopnost Zeigou s blesky je hodně silná. Himoto na druhou stranu na blízko nemá žádnou výhodu...a oheň...je silný jen tak, jak jsem silný já. A jeho oheň se liší podle toho co chci aby dělal...i když toho moc nezvládám, ale já se naučím ještě nějaké speciální triky..doufám. bez dalšího slova v tichosti jdu dál...myslím, že Mei nebude zbytečně mluvit, a teď navíc už není moc o čem. Vypadá to, že u ubytovny budeme dřív, než jsem si myslel, protože už jsme na konci města...ještě pár minut a budeme...doma. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zvednu hlavu a střetnu se s Rikuových úsměvem, největším za dnešní den. Oplatím mu ho stejným způsobem. " Já si dám tento, kde jsou tři druhý zmrzliny...a asi vanilkovou, pistáciovou a jahodovou. " Nahnu se, abych se podíval na výběr Riku. " Jo, taky vypadá dobře. Objednáš je ty a nebo já?" Přitom se usadím zpátky na své místo. Riku....s úsměvem vypadáš...tak hezky..kéž by jsi se usmíval takto pořád...a nejen dneska...a nebo se dneska aspon jednou od srdce zasmál....určitě jsi se od plic dlouho nezasmál. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Ještě jednou se ohlédnu za sebe na záplavu drobných světel. Asura už nic neřekne, možná je unavený, ale zdá se, že už jsme skoro zpátky. Ubytovnu si prohlédnu bez sebemenšího nadšení a pustím Asuru, aby šel jako první. Sám ho následuju až na pokoj. Připadám si taky unavený, ale tak nějak příjemně. U dveří se zaseknu, protože jsem si pochopitelně nevzal klíč a Asura narozdíl ode mě zodpovědně zamknul. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Předtím, než jsme odešli jsem trénoval..a vlastně jsem byl skoro celý den v tom samém oblečení, takže bych se měl osprchovat. ale to počká...nejdřív si musím zout boty...někdy je docela otravné, jak dlouho se musí odšněrovávat...ale alespoň ak dám Meiovi čas, pokud bude chtít jít do koupelny první. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Nechám je jen tak stát v předsíni a vydám se ke svému pokoji. Sotva se natáhnu ke klice jako bych se rozmyslel, otočím se zpět na Asuru a zahledím se na něj, jako by na něm najednou bylo něco zajímavého, co jsem předtím něviděl. Spíš ale jen tak přemýšlím ale nevypadá to, že bych se měl v nejbližší době odtrhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Děje se něco?" zeptám se, protože by mě to opravdu zajímalo...proč se na mě takhle dívá. Trochu mě to znervózňuje, protože jsem vůbec nic neřekl...ani neudělal. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Počkám, až k nám zase přijde obsluha a oběma nám objednám vybrané zmrzlinové poháry. "Tak si myslím, že kromě ostřejších jídel máš rád i sladké." Řeknu, jakobych odhalil nějaké jeho tajemství, a znovu se loktem opřu o desku stolu a bradou o dlaň ruky. Zadívám se na něj. "Promiň, zírám." Narovnám se a opřu se zády o opěradlo židle s omluvným úsměvem. Jenom kdybych se dokázal ovládnout a nezíral pořád...ale i tak mi dá dost práce, abych se ovládl na takové úrovni a neudělal něco...něco na veřejnosti nevhodného...hodně práce, takže zírání je už jenom maličkost... Zamyslím se a konečně stočím pohled jinam. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Baví mě pozorovat ho, když neví, co má dělat, co se děje. Na jeho otázku jen zakroutím hlavou a konečky prstů se dotknu kliky, přesto z něj ale nespouštím oči. Nemůžu si odpustit tuhle zábavu. Asura stejně za chvilku zmizí ve sprše nebo ve svém pokoji, ale do té doby ho můžu ještě trochu znejistit. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Zmizím ve svém pokoji, pak rychle seberupár věcí a výjdu zase ven. Je mi jedno, jestli Mei bude ještě před svým pokojem, nebo ne...pochybuji, že bych si toho teď vůbec všimnul. Zamířím rovnou do koupelny, abych se pořádně umyl...opravdu to potřebuji. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Na chvíli se zadívám z okna, jak to dělám často a velmi rád. Nakonec se usadím na kraji pohovky a nepřítomný pohled zabodnu do zdi, znovu ztracený v myšlenkách, než mě Asura pustí do koupelny. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Jestli ti na mě příjde něco zajímavýho...klidně zírej. " řeknu se snahou jakoby nic. Jo...a ještě mi řekni..proč na mě tak koukáš..co je na mě tak zajímavýho...to ty...svoje úsměvy jsou vzácný....já jsem skoro pořád stejný. Jeho pohled se stočí jinam. Rukama nenápadně chytnu okraj stolu a dodám si odvahu. Zaslouží si, aby mu to někdo řekl. "Riku....ty se moc často neusmíváš....ale měl bys...dneska ....se směješ...a ...sluší ti..úsměv." Dostanu ze sebe,ale pohledem z něho neuhnu. Možná jsem měl počkat po poháru..snad tu se mnou zůstane aspon na něj..a neuteče hned...já..musel jsem mu to říct. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Když výjdu z koupelny, tak nemám přes obličej výjimečně pásku, ale oko mi zakrývají vlhké vlasy...z větší části, i tak ale mezi vlasy občas probleskne velká jizva... Přesto pochybuji, že by si toho stihl Mei všimnout, protože projdu obývákem celkem rychle....ani se na něj nepodívám. Přesto nechám pootevřené dveře....možná ještě Mei bude něco chtít. I když je to celkem hloupý nápad...určitě nic chtít nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Sotva ze sebe trochu udělám člověka, hodím na sebe volnou košili a kalhoty z podobného lehkého materiálu. Vyjdu z koupelny a přehodím ručník na topení. Když se vracím do svého pokoje, spatřím otevřené dveře Asurova pokoje. Zní to jako pozvání. Navíc jsem mu ještě nedal dobrou noc... Zaklepu a pak do dveří stejně jemně strčím. "Smím?" zeptám se, přesto, že už napůl v pokoji stejně jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Můžeš," řeknu, zatímco si rychle nasadím zase pásku přes oko. Zatím nemám v úmyslu, aby viděl v jakém stavu je mé oko. Pak, aby se nedalo poznat, že jsem to udělal, tak se natáhnu pro knížku na ppoliče nad stolem. sice už jsem ji četl a navíc je dost pozdě a měl bych jít spát....ale připravit třeba na zítřek si ji můžu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Jen jsem ti chtěl poděkovat že jsi mě tak ochotně provedl po okolí a taky za milou společnost," řeknu s naprosto vážným výrazem, jak je u mě běžné. "Dobrou noc," dodám ještě a z nějakého nepochopitelného vnitřního pohnutí ho jemně políbím na rty. V tu chvíli skutečně nepřemýšlím, protože kdybych přemýšlel, tak to určitě neudělám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Takže mu to nevadí...to jsem rád...moc rád... Prudce se zvednu oči, když začne o úsměvu. Už podruhé za den rozevřu doširoka oči a koukám na něj skoro s otevřenou pusou. Zamrkám, jakobych chtěl znovu získat ztracenou rovnováhu. "Vážně si to myslíš?" Dostanu ze sebe a pořád mu koukám do očí. "Jsi všímavý." Ocením ho, když se dám trochu dohromady. "Já...nemám příliš příležitostí, abych se usmíval...není s kým..." Pokrčím rameny. "Nejsem příliš přátelský typ." Poznamenám, když už přinesou poháry. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Trochu pozvednu obočí, něco takového dělat nemusel. Než na to ale stačím cokoliv říct, tak se Mei pohne a já na svých rtech ucítím něco teplého a měkkého... Oči rozšířím překvapením a ucouvnu dozadu. Nečekal bych, že by mě kdy někdo políbil...o to míň někdo, kdo mě zná jen chvíli...a ještě míň od kluka. V mém těle teď spolu bojuje něklik věcí najednou, ani nevím jaké přesně, nedokážu se v tom vyznat...a jsem proto hodně zmatený, což jde na mém obličeji přečíst skoro jako z otevřené knihy. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Myslím to vážně, takovéto věci neříkám jen tak." Utvrdím ho o svém názoru. Přinesou poháry a tak ten jeho přisunu k němu a druhý zase k sobě. I když se mi na něj sbíhají sliny, nevrhnu se na něj. "Jsem rád, že jsem byl u toho, kdy se usmíváš....dnešek je pro mě příjemně strávený den...a není to jen tím prostředím a nebo tím pohárem...i společnost...tvoje..je mi příjemná....já tě teda jako kamaráda a dobrého společníka beru...pokud ti to nevadí." Snažím se mu vysvětlit, jak na mě zatím zapůsobil. Skloním se k poháru. "Tak at ti chutná, ta příjemná sladká tečka za dobrým obědem." řeknu už jakoby jsem předtím nic neříkal. Přesto nabírám sousto po paměti, stále se dívám na Riku. Za celou dobu jsem z něj nespustil oči na dýl než pár sekund. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Raději nečekám, až se Asura vzpamatuje, už tak jsem se nazachoval moc chytře. Ústup bude teď nejlepší taktika. Pohladím ho jemně po tváři a opustím jeho pokoj. Ve svém pokoji si sednu na postel a otevřu knížku, stejně se na ni ale nebudu moct soustředit. Snad ho to nešokovalo tak, jak to vypadalo a nebude mi to vyčítat. Snad. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nikdo se ještě neodvážil mi říct něco takového...ti, co si mysleli, že mě znají, by tohle ani nezkoušeli...byla by to to poslední, co by udělali... a přesto to on udělal, nic o mě neví a přesto mi dokáže říct tohle...má odvahu...nebo je jeho dojem ze mě ještě silnější a nemohl jinak...nevím...vážně nevím... Zamyšleně koukám pořád ještě na něj, jakobych si potřeboval utřídit myšlenky. "Ne, nevadí...já...jsem rád..." Přikývnu a zapíchnu lžičku do poháru. "Tobě taky." Popřeju mu a lehce se usměju, snad abych ho potěšil, když se mu to tolik líbí. Přeruším pohled a začnu se konečně věnovat poháru, který na slunci rychle roztával. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Odtrhne pohled a začne jíst. Ještě ho chvili sleduji, pak se i já začnu věnovat poháru. Volnou rukou hodím vlasy na záda, aby mi náhodou neskončili ve zmrzlině. Pohár jím pomalu a nechávám jeho chlad působit v ústech. Už jím mlčky, přesto se na Riku občas podívám. Pohár ve mě pomalu mizí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Já věděl, že je v tobě něco, co stojí za objevení...teď jsi mi ukázal svoji upřímnost...co ještě se v tobě skrývá? Zeptám se zvědavě sám sebe a zvednu oči od poháru a znovu se na něj zadívám. Musím vědět, co to je, jinak nebudu moct klidně spát... Jak postupně jím pohár, zvyšuje se mi hladina endorfinů v krvi a já se cítím tak spokojeně, že se to skoro nedá vydržet. "Jsem rád, že jsem šel dneska s tebou..." Řeknu, když se blížím ke konci poháru, a pořádně se usměju, aby věděl, že to myslím vážně a že je mi s ním opravdu dobře. Trochu mi u toho zrůžoví tváře, a tak to hned zaplácnu pořádnou lžičkou zmrzliny, abych vychladl. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "A dneska ještě nekončíme, pořád platí to kino? Nebo máš jiný nápad, co tě tu během oběda napadnul. Já bych do toho kina šel rád." řeknu, jen co spolknu to studené potěšení, i když ted již v dost tekuté podobě než na začátku. Překvapuješ čím dál víc....ale mile..že bych..přeci jen...ne...bláhový...to mi už ani ta zmrzlina nepomůže se zchladit? Dojídám zmrzlinu a v hlavě mám smíšený pocity. Konečně mám dojedeno. Odložím pohár zase na kraj stolu a oblíznu si rty, co kdyby tam ještě trochu zůstalo. "Nemůžu si pomoct, tady mi to chutná." Pochválím restauraci, přitom však pohled na Riku říká i trochu něco jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Takže celý večer si čteš knížku...dokud nejsi ospalý a nejdeš spát. Druhý den se probudíš s tím...že je vlastně sobota, takže volný den. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To kino samozřejmě platí." Usměju se. Chviličku po Kaishim dojím pohár a podle jeho vzoru ho strčím blíž k okraji, aby obsluha věděla, že máme dojedeno, a mohla je odnést. Co je to v tom pohledu...to není jenom pochvala restaurace, co to je? Tak co to je? Týká se to mě? Ptám se sám sebe zmateně. Pche, jsi příliš domýšlivý... Ozve se jedovatě můj vnitřní pozorovatel, kterého vzápětí umlčím, protože mě ruší v přemýšlení. "Ano, je to tu perfektní." Přitakám. "Nejspíš sem zajdu častěji." Dodám s úsměvem. "Asi zaplatíme, že? Abychom stihli to kino." Zeptám se, když kouknu na hodinky, které vytáhnu z tašky. Je to zvláštní, ale na ruce je nenosím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Ty jsi první, koho vidím, že hodinky nehledá na ruce,ale v tašce." Poznamenám nad jeho chováním. Začnu vytahovat peněženku z batohu. Riku..jsi celý zvláštní..možná proto ..nech toho...je to jen spolužák....který občas vyrazí do města a náhodou jste spolu..proč si pod ním přestavuji i něco jiného...asi mi ta samota a večerní šichty dost vlezly na mozek. Obsluha přichází a ptá se, zda si přejem platit zvlášt či dohromady. Otočím se na Riku a pak na obsluhu. "Nejspíš každý zvlášt. Já měl kuřecí nudličky, minerálku a ten velký ovocný pohár." Přitom skloním pohled a začnu hledat v peněžence peníze na zaplacení. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vytáhnu peněženku z tašky a uklidím hodinky. opravdu je to zvláštní, ale mám opravdu jednoduché a pochopitelné vysvětlení. Když čišník zkasíruje Kaishiho, obrátí svoji pozornost na mě. "Měl jsem kuřecí řízek se sýrem a šunkou, opečené brambory, džus a pohár se dvěma druhy zmrzliny." sdělím mu, co jsem měl já a počkám, až mi řekne částku. Přiměřeně mu ji zaokrouhlím nahoru, aby z toho taky něco měl. Když oba zaplatíme, zvednu se, protože už odcházíme. Zamíříme ke kinu. "Ty hodinky mají jednoduché vysvětlení...On..." Ukážu na kovový náramek na pravém zápěstí, "...je strašně žárlivý, a když přímo u sebe nemám žádnou techniku, tak mi neodpírá poslušnost. Je to naše domluva." Pokrčím rameny. "Už mi takhle usmažil telefon a dvoje hodinky...jsem oba stejní, nejde si nás jentak ochočit." Pousměju se, zatímco směřujeme ke kinu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Cestou mi Riku začne vysvětlovat hodinky. Prohlížím si jeho náramek na ruce. "Takže žádný hodinky v blízkosti a je poslušnej. Dobrá domluva. Horší by to bylo, kdyby se nesnesl třeba s určitýma lidma či se urážel jen tak. Takže to už jsou tvoje třetí hodinky. A jak se snáží s větší technologií, jako je radio, nebo třeba přenosný přehrávač?" V hlavě mi však zní poslední věta. Oba stejný..nejde si je jen tak ochočit..kdo by ho chtěl ochočit..nebo to myslí i přátelství....a nebo...zase myslím na blbosti. Podívám se na svoje ruce, které zdobí dva prstýnky na palci a malíčku u levé ruky , u vytáhnutého rukávu na pletený kožený náramek na pravé ruce. "Tak to mám svým způsobem štěstí, že mám jen tyto tři a ti snesou všechno a všechny." Usměji se a protočím náramek na ruce. Hned ho zase schovám v rukávu bundy. "Než tam dojdem, kde chceš místa? Já preferuji zadní a nebo prostřední řady. Co ty? Při koupě lístků, rovnou řeknem, kde chcem sedět." V hlase je radost a nadšení. Opravdu se do kina těším. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vadí mu jenom, když je ta věc v přímém kontaktu se mnou. Má strach, že bych ho mohl za něco vyměnit, ikdyž to je samozřejmě nesmysl, protože lepší o-díl bych nenašel." Usměju se. "Větších věcí si nevšímá. Naštěstí." Znovu se usměju. "Jinak je naprosto poslušný a problémy nedělá. Svým způsobem ho mám rád, protože je naprosto věrný, což se o lidech nedá říct. Rozhodně ne o všech." Dodám. Zaměřím se na kino. "Místa? Raději sedím dál a někdě uprostřed řady. Je tam nejlepší výhled na plátno." Zdůvodním svůj výběr, když stojíme u kina a jdeme k pokladně koupit lístky. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dostanem se k pokladní. Nadiktují jí svoje požadavky." Dobrý den, chceme dva lístky někam do zadní řady a doprostřed." Pokladní mi podá dva lístky, které vycházejí do řady u zdi , v prostřední části, blíž k pravé části sálu. Podám lístky Riku a sám zaplatím. Odejdu od pokladny a vejdem do sálu. "Máš tam čísla, kde to je?" Nechám se odvést Rikuem na naše koupená místa. "Spokojen? Myslím, že odtud to uvidíme dobře a sál vypadá i dobře zvukově vybaven." Prohlížím sál, zatímco si sedám vedle Riku na své místo. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Spokojený? Zatím velmi." Uculím se. "Máš pravdu, vypadá to tady kvalitně." Přikývnu. Jak to vydržím, když je takhle blízko? A ještě budeme potmě...ani za ruku ho vzít nemůžu...prohrábnout vlasy...klid, klid...už ani slovo... Snažím sám sebe vnitřně uklidnitm i přestože je to pro mě pořád těžší a těžší. Není potřeba se nějak rozrušovat... Uklidním se dostatečně, abych zase nějakou dobu vydržel. Otočím se na Kaishiho s větším úsměvem, než obvykle. Prostě se na něj jenom tak usmívám a nic neříkám. Tohle nemůžu vydržet... Zjistím rezignovaně, když se na něj tak dívám. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Co se ti honí hlavou...proč mám pocit, že na mě zase koukáš...hm..zase jen pocit..dal bych si .... ne, to ne...studenou sprchu...ta tak příjemně zchladí a odežene myšlenky. Celou dobu se na Riku divám, uvědomím si, že zírám ted já. "Promiň, ted zírám já." Raději otočím hlavu dopředu a dívám se na plátno. Opřu se a hlavu zakloním až se dotýkám zdi. " Riku, co se ti honí hlavou? Já....že mám chut na něco...ale jídlo to není." Usměji se až trochu záhadně a zavřu oči. Sál se začíná zavírat a vypadá to, že každou chvili zhasnou. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Mě to nevadí...Klidně se dívej..." Navrhnu mu s úsměvem, protože jeho pozornost je mi velmi milá. Pak se mě zeptá, na co myslím. Myslím, že to vědět ani nechceš... Napadne mě a nemůžu se udržet. Nakloním se až k němu, a protože má zavřené oči, nevšimne si, že jsem tak blízko. "Možná na to stejné co ty..." Zašeptám mu přímo do ucha. Může ucítit můj horký dech na svém uchu a částečně i na krku. Uvědomím si, že jsem až příliš blízko na to, abych se pořád ještě dokázal ohlídat, a tak se zase usadím do svého sedadla a otočím obličej směrem k plátnu a je mi opravdu horko. Jsem vážně zvědavý, jak na tohle bude reagovat. Klidně koukám na bílé plátno a pomalu začínají zhasínat světla. Kouknu na Kaishiho, jak se tváří. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Líčka mi mírně zčervenají a narovnám se. Kolem mě padá tma jak film každou chvili začne, ovšem mě ted plátno nezajímá. Zajímá mě Riku. Zkoumám jeho obličej, jeho výraz, dokud na něj trochu vidím.Ve tváři jsem zmatenej. Nebo si ze mě utahuje..jen mě...škádlí...hrozí mi stejně hop a nebo trop...tak co tak váhám...protože..protože nechci, aby utekl...abych to pokazil. Počkám si, až je v celém sále tma. Nakloním se k Riku. Jak jsem blízko, vidím jeho postavu velmi dobře. Přiblížím se k jeho uchu. " To stejné? ...Chci narušit tvůj osobní prostor a nejen jen lehkým dotekem." Zašeptám informaci určenou jen jemu. Můj hlas jako by ho zval, aby se přidal. Jak jsem tak blízko, tak se zlehka dotknu rty jeho ušního bolce a hned se vzdálím. Posadím se jakoby nic, ovšem stále se na Riku dívám. Na tváři mám svůj úsměv, přesto jsem vnitřně napnutý, jak veme toto narušení osobního prostoru. Riku...tak ted jsem na tebe zvědavej....určitě jsme nemysleli na stejnou věc....to by byla sakra náhoda. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Otočím se k němu a potmě na sebe zíráme. Mám pocit, že mi musí potmě svítit oči, protože se mi zdá, že všechno vidím jasně. Znovu se k němu nakloním, skoro se zdá, že ho políbím na rty, ale na poslední chvíli uhnu a přesunu rty k jeho uchu. Tak rychle to nebude... Napadne mě hravě. "Jak bys ho chtěl narušit, když ne jenom jemným dotykem?" Zeptám se docela zvědavě a sklouznu rty na jeho krk. Nechám je pootevřené a zlehka se jimi dotýkám Kaishiho krku. Nedá mi to a sjedu s nimi skoro až k ramenu, od začátku jejich putování nechám maličko vystrčenou špičku jazyka. Oddálím se a znovu se na něj podívám. Couvne a dá mi pořádnou ránu...anebo necouvne a...a uvidím... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho slova mě donutí se usmát. Zastaví se mi dech, jak se jeho rty dotknou mého krku. Líbí se mi to a rozhodně bych to bral více. Riku může cítit přes tento blízký kontakt, jak mi rychle běží tep.I má kůže skoro pálí.Riku....víš, co mi tímhle děláš...copak to jde..tahle mě dráždit a hrát si se mnou?..a já stále nevím, zda to bereš jako hru a nebo ne. Znova se oddálí. Proč se oddaluješ....a ty chceš vědět jak...dobře...pokud se ti to líbí, můžem pokračovat. Nakloním se ted já, pramen vlasů mi spadne podél obličeje. Tentokrát se přiblížím k jeho uchu,ale vlasy Riku lechtají na tváři." Jaký? Doteky jsou různé, vášnivé, dráždivé, zkoumavé, prosící, uklidňující, násilné, dotěrné, je jich spousta, stačí si vybrat. Já osobně bych začal nejdříve s těmi zkoumavými." Jazykem přejedu po lalůčku. Nyní se však neoddálím. Zůstanu nakloněný k němu, naše obličeje nechám na velmi krátkou vzdálenosto do sebe. Dívám se mu do oči, rukama se opřu o opěradlo a čekám. Kterej se ti bude líbit....a nebo už tě to přestane bavit? Ty..jsi mě tak...tohle bude krutej večer..pro mě. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vztáhnu ruku k jeho obličeji a odhrnu mu z něj pramen vlasů. Chtěl jsem to udělat celý den, a tak to dělám něžně, což je ve vzpomínce na kluka z jídleny, kdy chtěl jiného uškrtit jednou rukou, docela paradox. Skloním se k němu ještě blíž, až se dotýkáme špičkami nosů. Chvilku ho potrápím tím, že neudělám vůbec nic, jenom mu koukám do očí. Párkrát už už nakloním hlavu, abych se dostal ještě blíž k jeho rtům, ale není z toho nic. Jenomže pak už je to příliš dlouho i na mě a já se opravdu skloním a zlehka a pomalu přitisknu svoje rty k jeho. Jenže ani to mi nestačí, a tak se k němu přitisknu silněji, a pootevřenými rty vyklouzne špička jazyku. Zkušebně přejede po Kaishiho rtech, jestli ji pustí dovnitř. Je evidentní, jak moc se musím držet zpátky, dech zrychlený a tep uhání jako stádo splašených koní. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Když se vysoukám z postele zamířím automaticky k Asurovým dveřím, ale pak si uvědomím, že je víkend,tudíž ho můžu nechat spát. Zamířím do sprchy, rychle se dám do pořádku a obléknu. Rozhodnu se, že si vezmu jídlo sebou ven, takže se stavím do jídelny pro něco k zakousnutí a vydám se někam venku usadit. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Jsi venku docela dlouh, vlastně by se dalo říct, že celé dopoledne, možná i kousek odpoledne...ale nikoho známého jsi za celou dobu neviděl. Ani žádného spolužáka ze třídy. ...a Asuru už vůbec ne. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Udiveně otevřu oči a zamrkám. Riku je tak blízko.Dotýkáme se navzájem a nic. Napětí stoupá, můj tep zvýšil tempo, teplota těla stoupla a dech se mi napětím naopak snížil. Nahlas polknu. Riku...co chceš dělat..polibit...tak proč..neříkej, že sbíráš odvahu...proč mi to děláš..to si pořád jen hraješ? Napětí je nesnesitelné, přesto vytrvám a vyčkávám. Riku se sám od sebe dotkne mých rtů. Zavřu oči, jeho jazyk mi přejede po rtech. Tělem projede pocit vlny, která mě donutí sevřít opěradlo židle, které je mezi námi. Pootevřu rty a pustím jeho jazyk k sobě. Přivítám ho svým jazykem a nedočkavým hravým dotykem, kdy mu přejedu po špičce jazyka. Pravá ruka pustí opěradlo a vjede Rikuovi zezadu do vlasů. Nakloním hlavu, přitáhnu si ho a svým jazykem vjedu do jeho úst. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Po nějaké době mě tahle činnost přestane bavit a tak se prostě opřu o strom a nechám slunce, aby mě hřálo ve tváři. Nejdřív jen tak přemýšlím, ale je mi tak příjemně, že nakonec znovu usnu, i když nejsem ospalý. V noci toho asi s takovou moc nenaspím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vzájemně se k sobě přitiskneme, a pořád víc a víc, ale opěradlo židle tomu poněkud brání. Dostanu strašnou chuť přesunout se na místo, kde je víc prostoru, kde nepřekáží opěradla sedadel, kde si člověk může bez problémů odložit nadbytečné kusy oblečení. Vezmu jeho obličej do dlaní a postupně je posunuji po krku dolů a na ramena. Jak vzrušení stoupá, neudržím se a stisknu mu rameno. Nechci, aby ho to bolelo a zatím taky nevím, jaký má vztah k poněkud ostřejším praktikám. Sevření povolím. Chvíli se přesunujeme z mých úst do jeho a zpět, polibek se stává vášnivějším a vášnívějším, a já už najednou nemůžu ani popadnout dech. Trvá to snad celou věčnost, než se dokážu odtrhnout. Pomalu otevřu oči a koukám do těch jeho, pořád ještě mám ruce na jeho ramenech, dýchám přerývaně a v očích divoká vášeň. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Brzy se začne stmvíat...a začíná být trochu chladno. To bude také možná důvod, proč okolo nikoho nevidíš... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Protáhnu se a rozhlédnu se okolo, ale nikoho neuvidím. Pokrčím rameny a vydám se zpátky na pokoj. Měl bych taky zkontrolovat Asuru, celý den jsem ho neviděl. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Ale podle toho, že nebylo zamčeno, tak musí být vevnitř...což se hend po pár krocích dovnitř, ukáže jako správná dedukce, protože Asura, zase, leží na gauči. Spí. Spí skoro jako kdyby celý den trénoval, ale jeho oblečení je naprosto čisté. Na stole před gaučem je několik odpadků, které vypadají jako obaly od nějakého jídla.. Asi byl celý den tady...a buď spal, nebo dělal něco jiného. Ale i tak to nevypadá jako by to bylo něco obvyklého co Asura dělá...podle toho jak moc častoa rád trénuje. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Stisk na rameni je něco, co mě donutí Riku k sobě přitáhnout, v rukách pevně svírám jeho vlasy. Ale tak, aby se mu nic nestalo a nebolelo ho to. Trvá to, než se Riku odtrhne a mě probere ze zaslepení. Neodálím se, jen se na něj dívám a s pootevřenými rty se usmívám a oddychuji. Ruka z jeho vlasů sjede na krk a pak zpátky na opěradlo. Jednou rukou bych se po tomto moc dlouho neudržel. Ruka, co byla celou dobu opřena, se jemně chvěje. " Jo...asi jsme....měli podobné myšlenky." Poznamenám a dech už je srovnaný. Ani se neotočím na plátno, na kterém ubíhá film. "Myslím, že nám tu něco uniká....film." řeknu žertem a dívám se do jeho očí. V nich je vášeň, která tam předtím nebyla nebo jsem si jí nevšimnul.Dráždivá a lákavá. " Tohle mi však příjde zajímavější." Mrknu na Riku jako nějaký spiklenec. Ve tváři jsem rudý, ale je to krví, co je rozproděná po těle. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Přesto se rozhodnu, že počkám až se probere, stejně nemám nic lepšího na práci. Sednu si na zem vedle pohovky ke stolku a vytáhnu si tužku a nějaký papír. Pak začnu bezmyšlenkovitě něco čmárat. Nakonec se z toho začne rýsovat tvář. Velmi krásná dívčí tvář. Jo někdo kdo takovou dobu neměl nic na práci se naučí kreslit mistrně. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Trvá mi ještě nějakou dobu, kdy už je to pocit tak intenzivní, že už se spát opravdu nedá. První, co po probuzení uvidím, je Mai, terý se sklání nad papírem, do kterého čmárá. Ještě chvíli na něj hledím, aniž bych cokoliv řekl. "Co to děláš?" řeknu sice nezaujatě, ale taky se mi v hlase dohromady mísí rozespalost a ta obvyklá ostrost. Každopádně pořád vypadám, že jsem se neprobral úplně, a že bych nejraději spal ještě dál...pokud by to šlo, což už nepůjde na pár hodin. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Kresba jako by každou chvíli měla ožít. Přesto je to jen jedna z mnoha, jež jsem v nudě stvořil. Jedna z mnoha znázorňující většinou právě tuhle dívku. Ne fantasie mi moc nezbylo. Položím tužku až když na mě Asura promluví. "Kreslím," oznámím mu věcně. Prohlédnu si ho jako bych ho ještě nikdy neviděl, s urputnou pečlivostí. Únava z něj přímo sálá. "Doufám že jsem tě neprobudil. Jen jsem si říkal, jestli ti něco není, když v tuhle dobu už...nebo ještě...spíš," vyjádřím své obavy, byť ve tváři nejdou vyčíst a přiložím Asurovy ruku na čelo, abych pro jistotu zkontroloval, jestli není nemocný. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Když se Mei dotkne mého čela, tak chvíli nic nedělám, než ucuknu...opravdu nejsem zvyklý, když se mě někdo dotýká. A navíc mám v hlavě pořád to, co udělal večer... Každopádně podle toho doteku se dalo poznat, že mám přinejmenším teplotu. "Můžu si spát kdy se mi zachce," řeknu jako by se nic nedělo...i když sám vím, že mi opravdu není dobře. Ale Mei se o to stejně moc starat nebude, ne? |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Asura je zase ve špatné náladě, ale to nic nemění na tom, že je opravdu nemocný a já ho jen tak nenechám aby se tu trápil, ať se chová jak chce. "Jdi si lehnout do postele, přinesu ti něco teplého k pití. Máš zvýšenou teplotu a pokud se nebudeš podle toho chovat, příští týden proležíš v horečkách," řeknu a můj přísný výraz je vážně skoro děsivý. Zmizí ale tak rychle, jak se objevil a vystřídá ho můj obvyklý klidný výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Popravdě me jeho tón hlasu i ten výraz celkem vyděsil, ale říct mu to nehodlám. Nakonec lehce přikývnu a posadím se. Chvíli se pokouším potlačit menší motání hlavy, ale když mi to nevýjde, tak si lehce povzdechnu. Stejně budu muset do postele jít, ať už jsem na tom jak jsem... Pomalu se zvednu a odšourám se prakticky bez energie do svého pokoje a plácnu sebou do postele...takhle se mi alespoň nebudu moc točit hlava. Potřebuju se něčeho napít. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Vrátím se za chvíli a do Asurova pokoje vejdu s hrnkem horkého čaje, který položím na stůl a spolu s ním i paralen na sražení teploty, aby se mu líp spalo. Už zatraceně dlouho jsem se o nikoho takhle nestaral, nepočítám li obvazování krvácejících ran těch, kteří se setkali s démony, jež jsem měl zabít. Asura se sice snaží pořád tvářit jako drsný hoch ale je ve skutečnosti tak křehký, jak vypadá. "Pokud nebudeš dělat hlouposti do pondělka to vyležíš," upozorním ho, čímž mu taky dávám jasně najevo, že žádné hlouposti dělat nesmí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pořád ještě se chvěju, nějak se mi nedaří srovnat dech, ani z něj spustit oči. "Vidíš, co mi děláš?" Zeptám se vyčítavě, ale usměju se. Stisknu mu ruku a znovu se přiblížím. Ani se ho však nedotknu. Konečně srovnám dech a dokonce i tep. Nerudne mi celý obličej, ale jenom tváře. Odhrnu si vlasy z očí, abych pořádně viděl. "A co uděláš teď?" Zeptám se zvědavě s očekáváním něčeho, ale čeho, to netuším. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Na okamžik se na něj podívám, ale stejně se otočím a začnu skoro tupě zírat do zdi. Tohle je tak hrozné...za prvé se mi z té návštěvy včera ve městě zvedla teplota, což necápu, za druhé mi je opravdu e moc dobře, a za třetí se o mě ještě musí někdo starat...někdo kdo si teď už musí myslet, že nic nevydržím. Opravdu se mi to vůbec nelíbí. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Vezmu hrnek s čajem a prášek do rukou a podám je Asurovi. Myslím, že si dost dobře uvědomuje, že to potřebuje. "Hrát si na hrdinu má nějakou cenu jen ve vážných situacích. Mě opravdu nevytrhne, pokud dáš najevo že ti není dobře, stejně je to na tobě vidět dost i tak," vyčtu mu jeho tvrdohlavost se sobě vlastním ledovým klidem. Jeden by skoro čekal, že se začnu usmívat, ale na to nemám jednak chuť a taky by to nebylo vůbec vhodné. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Vezmu si od Meie prášek a strčím ho do pusy..je hořký. Nesnáším takhle odporně hořké věci..a taky se podle toho tvářím. Ale i tak s tím nic nenadělám, takže se poslušně napiji čaje, je příjemně horký... "Stačí, že mám špatnou náladu, ne?" skoro zavrčím, ale zní to spíš unaveně než cokoliv jiného. Zase si lehnu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Odpočívej," dodám ještě, i když on by sotva měl sílu na cokoli jiného. Bude asi lepší, když ho nechám napokoji. Víc stejně udělat nemůžu. "Kdybys něco potřeboval zavolej," upozorním ho a vydám se do svého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přiblíží se,ale nedotýká se mě. Usměji se a dotknu se nosem jeho nosu. "Chceš vědět, co bude ted? Jsou tu dvě možnosti. Jedna je, že se posadíme a dokoukáme ten film. Pochybuji, že z toho po tomhle něco budu mít. Druhá možnost, sebere se, vyjdem z kina a zamíříme jinam. Bud někam, kde mezi námi nebude zábrana a nebo se můžem vrátit na ubykace a tam....si promluvit a dát si večeři." naschvál protáhnu co na pokojích. To jsem zvědav, co si vybereš....tak vybírej, Riku. Silněji stisknu jeho ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Počkám, až Mei odejde, a teprve potom se přestanu dívat jeho směrem. Pak se naštvu sám na sebe a vrazím pěstí do zdi...dost silně na to, aby mi z kloubů začala téct krev a nechalo to na zdi trochu červených stop. TEď ale s ničím nic nemůžu udělat...takže se jen pokusím uvolnit. A ani netrvá moc dlouho, než zase usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vážně to chceš vědět? Tak já ti to povím..." Začnu. "Tep jsem měl tak vysoký, že mi srdce skoro vyskočilo z hrudi a dech mi málem roztrhl plíce. Co víc bys chtěl?" Zeptám se a nakloním se k němu. Zlehka ho políbí na rty. "A pokud jde o další plán...jsem pro odchod, protože nám unikl začátek a to je prostě smůla..." Usměju se, v očích ďábelské plamínky. "A pak...pak se nějak zabavíme..." Dodám mnohoznačně, vezmu ze země tašku a zvednu se k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vybral si, co bude dál. Vrátím mu úsměv a zvednu se. Své věci si hlídám a tak jednou rukou hodím batoh na záda, který předtím skončil tak nějak na prázdné židli vedle mě. "Tak jdem, at ostatní nerušíme ....a zabavíme...hm...to zní lákavě." zašeptám mu do ucha a nepouštím jeho ruku. Držím jí však už jen zlehka, takže může kdykoliv spojení našich rukou přerušit. Vyjdem ze sálu. Projdem kolem pokladní, která se na nás usmívá. Vyjdu z kina a musim si zaclonit oči. Přitom hodím ramenem, abych urovnal batoh, který sjíždí dolů.Zastavím kousek od vchodu do kina. "To je ale náraz z té tmy...tak...kam...hledat nějaký posezení či ty ubykace?" Otočím se na Riku a zamžourám na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Však uvidíš... Když však jdeme kolem pokladní, jeho ruku pustím. Nepotřebuji, aby každý věděl, že on je teď můj mazlík a naopak. Vyjdeme ven. Prudké světlo mě oslní, a tak zvednu ruku, abych si chvilku clonil. Ani jsem nečekal, že je venku ještě takové světlo. "To vyber ty." Nechám ho zvolit, jak tohle bude pokračovat, a mrknu na něj. Tak mi ukaž, co chceš...přesvěč mě, že jsi dost dobrý na to, abych se s tebou muchloval i jinde a mnohem víc...chci to sám a strašně moc, ale chci vidět, jak mě přesvědčíš...a snaž se nebo tě nechám, abys vystydnul na pokoji sám... "No?" Popíchnu ho ještě trochu s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Tak nakonec výběr místa padne na mě. Zamyslím se a Rikuovo popíchnutí se jen zašklebím, jako že se naoko zlobím. " Fajn, takže ti dám nahlídnout do mých myšlenkových pochodů....když ted půjdem jinam, třeba někam do klubu, musíme ho najít, taky bych si nejspíš něco dal...a mohlo by to tu sobotu zkazit, takže se jde...na ubykace, a cestou koupíme ještě něco k pití, jídlo mám,ale na pití jsem zapomněl..klidně můžem zajít ke mě na pokoj, Teodor tam nejspíš nebude..a když, mě tam vadit nebude...na souhlas se neptám, protože jsi dal volbu na mě...tak jdem...co chceš k tomu pití? " Další vřelý úsměv na tváři a vyrazím k prodejně, která je cestou k ubykacím. Teda....tahle to na mě zkoušet, co ze mě vypadne...že se nestydíš...to mám dělat já...snad se to nějak nezkazí..opravdu se mi ten dnešek líbí ...jako už dlouho žádný den ne. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To se ani trochu nebojíš přivést si mě na pokoj?" Zeptám se se zvědavostí v hlase. Srovnám krok a zamyslím se, co si dám k pití. "No...podle toho, jestli mě chceš opít nebo udržet při smyslech..." Usměju se a sám nad tím zapřemýšlím. "Ale i to ber s rezervou." Dodám a mrknu na něj, aby i ty smysly nebral nijak vážně. Tak jako tak mám pocit, že se tohle odpoledne zvrhne v pořádné orgie. Čemuž se ovšem ani trochu nebráním. "Jaký máš vztah s tím...Teodorem? Nebude doufám rušit, že ne?" Ujistím se, protože bych byl nerad, kdyby nás uprostřed radostného dovádění vyrušil jeho dobrý kamarád. Pochybuju, že by se vesele zaculil a zeptal, jestli se nemůže přidat. Byl by to problém a já bych pak už zřejmě neměl chuť pokračovat. Takže o vyrušení nestojím. Zadívám se na nej, abych zjistil, jaké se mnou má plány. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Usměji se. " Bylo by zajímavé tě opít, ale na druhou stranu, to taky není ono. Jen ty smysly trochu otupíme, to bude stačit." přemýšlím, co koupím za alko a co za nealko. " Hm...." vytrhne mě z přemýšlení další otázka. " Jako vztah....kamarád..spíš spolubydlící...občas zajdem společně na snídani...ale ted se tam moc nezdržuje...a do pokoje mi neleze. Respektujem, jak je zavřeno, tak se tam nechodí. Maximálně zaklepe a počká na odezvu. " zasměji se při představě, jak by se asi tvářil na společnost mě a Riku. "Jestli se ale bojíš, tak pokud je to u tebe lepší a nebo je tu stále možnost najití nějakého baru." zadívám se vážně do Rikuových očí. Rozhodně ho nechci rvát někam, kam nechce. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ne, půjdeme k tobě...a když to bude fajn, tak třeba někdy ke mě..." Navrhnu. Všechno se ale bude odvíjet od dnešního výsledku. Jestli to bude fajn anebo nebude. "Když už jsi mě pozval, tak to přece nebudeme měnit." Usměju se a lípnu mu lehkou pusu na tvář. Protože je o takových pět centimetrů menší, musím se u toho sehnout. U sezení mi to nijak nevadilo, ale jsem zvyklý, že byla velká většina mých partnerů a partnerek menší než já. Dorazíme do obchodu. "Tak vybírej, vybírej...já ti to jenom pomůžu nést a pak vypít." Řeknu vesele a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Jen ted nevím....v jakým stavu je pokoj." Zamyšleně se poškrábu ve vlasech. To jsme už u obchodu a tak totu nepodstatnou starost hodím za hlavu. " Jasný, hned jsem zpátky. Jen pak nenadávej, že to nepiješ." Mrknu na Riku a vlítnu do obchodu. Netrvá to dlouho a jsem venku. Z batohu koukají dvě lahve, jedna červené víno a druhá o něco silnějí vodka, přesto to není nic tvrdýho, po čem by člověk sotva chodil. V ruce nesu ještě dvě krabice džusu. Jednu dám Riku. "Tak a ani slovo o tom, že to nepiješ....pokud nepiješ, tak si tam skoč pro to, co zvládneš. " poštouchnu a udělám dva kroky. Připraven vyrazit zase na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Teda, to byl ale fofr... Napadne mě, když se Kaishi najednou vynoří ze dveří obchodu. "Dobrý výběr." Přikývnu, ocením tak jeho výběr a přijmu krabici džusu. Protože jsem spokojený, nemám potřebu jít do obchodu sám a vybrat si něco extra, takže se hned na to vydáme na cestu zpátky na naši ubytovnu. Protože nevím číslo jeho pokoje, nechám se vést. Nakonec najdeme to správné číslo, takže počkám, až Kaishi vytáhne klíče a odemkne. A teď tu bude Teodor a bude se chtít přidat k naší malé společnosti... Napadně mě jízlivě, když už se dveře pomalu otevírají. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Tak to vypadá, že tu není. Tady je můj pokoj, tak můžeš klidně vejít. Já zamknu a bude vědět, až Teodor dorazí." Přjdu ke dveřím a zamknu. Pak se přesunu do svého pokoje. V pokoji to vypadá uklizeně až na pár maličkosti, jako jsou černé desky s blokem na stole jen tak položený a tužky kolem prázdné skleničky, taška stále vypalená napůl zastrčená pod stolem, na skříni pověšený bundy, na posteli leží hnědá obyčejná gumička do vlasů. Ano, ta, co jsem zapomněl. Přes postel je přetahnutá jen deka, která tu bývá navíc pro případ zimy. Džus položím na stůl.Vytáhnu tašku a začnu v ní přehrabovat. Za chvili vytáhnu hrníček. Vítězně se zasměji a postavím hrníček na stůl vedle skleničky. Pak sundám ze zad batoh a začnu dávat na stůl koupené pití a jídlo. " Na co máš chut jako první? " zeptám se stále z dřepu na zemi, pohledem na Riku, rukou dám další neposlušný pramen za ucho. "Jinak si udělej pohodlí kde chceš. Provádět tě tu snad nemusím, máš to určitě stejný." řeknu, při vzpomínce na slušné chování. Ovšem to mu nejspíš ani říkat nemusím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Džus postavím k tomu prvnímu na stůl, kde mě upoutá blok a kolem spousta tužek. "Ty rád maluješ?" Zeptám se, zatímco koukám na blok. Neotvírám ho, protože není slušné lézt někomu do věcí bez jeho povolení. A tak nechám blok blokem a otočím se ke Kaishimu. "Já bych začal tím vínem..." odpovím na otázku. Maličko nás otupí a přitom rozdmýchá vášně...aspoň ne mě to vždycky tak funguje...ikdyž je pravda, že sami jí máme až dost... Olíznu si rty, když si uvědomím, co všechno by mě tady ještě mohlo dneska čekat. Chvilku ho pozoruji, když si sednu na židli, která stojí u stolu. "Jo, mám to stejný..." Řeknu a pořád ještě na něj tak koukám. Musí ho to aspoň trochu znervozňovat, ale to já rád. Protože neví, co má čekat, a proto je to celý napínavější a víc vzrušující. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přejdu k šatníku a sundám ze sebe bundu. " No, občas něco načmárám, většinou kreslím ty, jenž mě zaujmou či kdo mi zůstane v paměti..zkoušel jsem i krajiny, ale ty mi tolik nejdou." Vrátím se ke stolu. Přitáhnu k sobě víno a začnu rozbalovat zátku. "Jestli chceš, tak se podívej. " Zápasím s korkem,dokonce si na něj vemu nožík. Po chvili zápasení se mi to podaří. Vytáhnu korek a přisunu blíž skleničku. Stejně vína naleji jak do skleničky, tak do hrníčku. " Vyber si, zatím rozbalím třeba....hm..tady jsou nějaké slané dobroty." Rozbalím jeden pytlík a nechám ho na stole. " Bohužel misku tu nemám, tak snad nevadí takto." Opřu se o stůl a ted sleduji já Riku. Co máš za lubem..co plánuješ...plánuješ něco a nebo mám jen zase chorou fantazii..co by plánoval. Bezmyšlenkovitě přejedu prstem po pleteném náramku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Kaishi si nevybíral obyčejné tváře, aby jenom vyplnil prázdné místo nebo se zabavil, zachycoval jejich myšlenky a pocity. Moc se mi to líbí. "Na co myslíš?" Zeptám se, když zvednu oči od bloku. Cítil jsem, jak se na mě dívá a oplácí mi ten podivný pohled. V tom jeho bylo i zmatení, což mě docela pobavilo. Dívám se na něj, dokud mi neodpoví, a teprve pak se ho zeptám. "Nemám dost zajímavý obličej, abys mě měl ve svém bloku." Usměju se na něj, ikdyž si nejsem jistý, že tam opravdu není. Ještě jsem nedošel ke konci. Blok na okamžik odložím do klína a sáhnu po hrníčku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Rikua poznámka mě zaskočí. Jen co si veme hrnek, vemu si skleničku. Posadím se na postel a dívám se na desky. " Však jsem říkal, že nejsem dobrej. Je tam kluk z tý jídelny. Jeho výraz byl zajímavý. O tři listy dál jsi ty, jak....jak jsi v jezeře...jak jsme si šli zaplavat." Pokrčím rameny a snažím se zakrýt zklamání nad mým mizerným malováním. Zvednu skleničku a tuknu do Rikuova hrníčku. Přitom se podívám Riku do očí, jak se má a patří při tukání." Tak na zdraví a dobrou náladu." Následně upiji víno. Chvili ho poválím v ústech a pak spolknu. Je dobrý. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Máš dobrý vkus." Ocením jeho výběr vína, protože je opravdu dobré. "Takže přece jenom tam jsem." Usměju se, ale dál v bloku nelistuju. Hrnek postavím zpátky na stůl a sáhnu po bloku. Zaklapnu ho a položím ho vedle hrnku. "Pokud mám dobrý postřeh, tak jsi říkal, že jsi rád, že jsem tady..." Přivřu lehce oči a zadívám se na něj. "Takže co budeme dělat kromě pití a jezení? Nebo je to celý tvůj plán?" Zeptám se zvědavě, v hlase podivný tón, jakobych chtěl provokovat jeho představivost. Znovu sáhnu po vínu a upiju, pohled ale nepřeruším. Ukaž se mi...chci to vědět a taky vidět... Přestože jsem mladší než on, což je docela poznat, mám pocit, že jsem to já, kdo tady někoho svádí anebo se o to snaží. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Neříkal jsi čirou náhodou, že se nějak zabavíme. Copak jsi měl namysli ty?" Nadzvednu schválně obočí, jako že mě to moc a moc zajímá. Napiji se a nakloním se blíž. "Povídej, jsem jedno ucho." řeknu napůl žertovně, napůl se zvědavostí. Tak do toho, Riku...určitě se ti to líbí...a mě tohle taky...je prima, jak se krásně projevuješ ..ta tvoje záhadnost a postupně otvírání se světu přede mnou...to mě tak láká...líbíš se mi čím dál víc, Riku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pohodlně se opřu o opěradlo a zavřu oči. Jakobych se zamýšlel, co odpovědět. "Na mysli jsem měl spoustu věcí...většina z nich se nedá říct ani šeptem..." Řeknu mnohoznačně a otevřu oči. Nakloním se Kaishimu vstříc a v obličeji ďábelský výraz. Zlehka si olíznu rty. "Další pusa? Chceš ji?" Zeptám se stále nakloněný dopředu. "Tak si pro ni pojď." Vyzvu ho a znovu se pohodlně opřu dozadu o opěradlo. Očima ho propaluju dál. Jestli se nebudeš snažit, nic ode mě nedostaneš...nic nedávám zadarmo... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Tak víc věcí a někteří nejdou ani vyslovit? ...ty mě napínáš. Nakloní se blíž a já si ho prohlídnu blíž. Jeho výraz, tak dábelský, vzbuzuje ještě větší zvědavost, co se v tom klukovi skrývá. Olízne si rty, sevřu skleničku, má chut se zvýší. Už se na tu jeho provokující otázku chystám odpovědět chycení jeho hlavy a jednoduše mu jí dát. Jenže on se vzdálí. Ve tváři se mi mihne výraz nelibosti nad tak velkou vzdáleností. Ovšem není na tváři moc dlouho. Proč zase utíkáš jako v tom kině...tomě chceš učit tělocviku...nebo jen zase zkoušíš, co jsem schopnej udělat...to by jsi se asi divil, čeho já jsem schopnej. Vstanu a položím skleničku na stůl. Přistoupím k Riku a nahnu se nad něj. Dívám se mu do očí a ve tváři mám neutrální výraz. Chci...a když nabízíš, tak si jí vemu. Rukama zajedu do jeho vlasů a přiblížím si jeho obličej. Nakloním hlavu nastranu a přitisknu své rty na jeho. Nejdřív jen tlakem si užívám ten dotek, ovšem to není ono a tak pootevřu rty a jazykem vniknu mezi jeho rty. Neptám se, neprosím jím o svolení, jednoduše si to chci vzít.Jazykem zatlačím na zuby, aby i Riku povolil a dal mi to, co chci. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro A už tiskne svoje rty na mé. Když jsem nabídl, bere. To se mi líbí. Ta nekompromisnost, s jakou k tomu přistoupil, mě rajcuje. Mám rád tyhle typy. Otevřu rty a nechám ho, mi strčil jazyk do úst. Svým jazykem mu jdu vstříc, aby věděl, že tímhle jsme akorát tak začali. Chuť začíná znovu nabírat na obrátkách společně s vášní a já už nedokážu nechat ruce jenom tak být. Zvednu je a vezmu Kaishiho za boky, vzápětí si ho posadím obkročmo na klín, protože u toho přece nemusí stát. Zoufale mi to nestačí, zajedu rukama pod tričko, abych zkusil, jak na to bude reagovat. Jestli je spíš lechtivý nebo ho budou moje doteky spíš vzrušovat. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Na chvíli se přesunu do obýváku, ale v televizi stejně nic nedávají a já ani nejsem zvyklý trávit u ní čas. Na svých cestách jsem málokdy měl možnost tak dobrého ubytování, abych ji měl k dispozici. Nakonec se protáhnu a skontroluju čas. Rozhodnu se jít se podívat na Asuru. Možná už spí, ale pro jistotu. Příjdu k jeho pokoji a jemně zaklepu, abych ho případně nevzbudil a pak potichu nakouknu dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro I když pravděpodobnější je to první... Každopádně nevypadá, že by se při zaklepání probral. Další, čeho si všimneš hned po chvíli je, že kousek od něj leží ta nemocniční páska, kterou má přes oko...asi sklouzla. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Zajímalo by mě, jestli měl noční můry kvůli horečce a tolik sebou házel, nebo se mu tohle stává běžně. Vejdu dovnitř a skloním se k němu. Je mi líto ho budit a tak ho nakonec vezmu opatrně do náruče a položím ho na postel. Zvednu i pásku a položím ji vedle něj. Nijak se nezajímám o to, co skrývá. O bolesti se špatně mluví a pokud ji chce skrývat nebudu mu jeho úmysl kazit. Alespoň zatím. Přikryju ho dekou a zhasnu světlo. Bude teď nejlepší, když se pořádně prospí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Chytne mě za boky a přitáhne si mě tak, abych si sednul. Nebráním se, tak je to více pohodlný. Posadím se na jeho nohy a pevně ho jima stisknu. Než se stačím pořádně rozkoukat, jeho ruce cítím na své kůži. Je horká a můj tep nabírá na obrátek. Na ten moment přeruším polibek a zlehka kousnu Riku do rtu. Hned po tom pokračuji v polibku, který je vše, jen né zrovně jemný. Jedna ruka pustí jeho vlasy, plným dotekem dlaní sjede přes krk, podél ramene dolů na bok a zezadu ho chytí na zádech. Přitáhnu si jeho pánev blíž k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Po chvíli vydá zvuk podobný jemnému zavrčení a převrátí se na bok. Jinak neudělá nic...asi si ještě stále neí vědom tvé přítomnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Nechám ho v klidu a rozhodnu se ještě chvíli projít. Chvíli jen tak bloumám po okolí, ale do žádného baru se mi dnes nechce. Co kdyby Asura náhodou něco potřeboval... Když se vrátím rychle se osprchuju a pak se vrátím do obýváku, abych ještě zapracoval na té kresbě, vzhledem k tomu, že nemám co jiného na práci. Když mě i to přestane bavit rozhodnu se pomalu vydat na kutě. Alespoň budu mít dost síly zítra něco podniknout. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ááá, takže chlapec bude přes kousání...to beru... Líbí se mi, jak si mě přitahuje k sobě. Cítím ten zájem, to že mě chce a já jeho chci taky. Jednu ruku vysunu zpod jeho trička a sjedu na zadek. Strčím ji pod něj, abych si ho trochu nadzvedl a posunul ještě blíž. Kdybychom oba neměli kalhoty, udělal bych mu to a neptal se, jestli chce anebo ne. Kousnutí se mu rozhodnu oplatit, ale já ho kousnu rovnou do jazyka, krátce ale ostřeji. Aspoň zjistím, jak moc vřelý je jeho vztah ke kousancům. Znovu mu strčím pod tričko i druhou ruku. Jednou rukou ho zlehka škrábu na zádech, ale jenom maličko, a tu druhou přesunu dopředu. Konečkem ukazováčku udělám několik koleček kolem jeho pupíku a pak začnu putovat nahoru. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen co se uvelebím Riku na klíně, projede mi jazykem ostrá krátká bolest. Vydechnu s tichým vyjádření bolesti smíšený vzdechem vzrušení. Ruka ve vlasech se sevře a zatáhne. Ovšem líbat nepřestanu. Tak ty rád ubližuješ ...či jen oplácíš?...smůla,..mě se bolest líbí. Ruka na boku zajede pod oblečení až na jeho holou kůži. Prsty nenápadně prozkoumávají jeho páteř a pomalu jede nahoru po páteři a následně dolů a zkouší se dostat až pod kalhoty a dolů. Mám chut ti je sundat....a to jsme teprve u vína....necháš si je pak sundat? Jemné škrábání po zádech mě dráždí, vzrušuje a občas se spokojeností vydechnu. Přitom se mé břicho nenápadně zatahuje pod průzkumem Rikuova ukazováčku.Díky škrábání se přitiskávám k Riku a tak sám tělem zatlačím na ukazováček putující po mém těle postupně nahoru. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Neboj se...i na to dojde... Když však sáhne na moji páteř, zachvěju se, protože to je jedno z mých nejcitlivějších míst. Trochu se prohnu, jakobych tomu chtěl uniknout, ale ne tolik, aby se mi to opravdu podařilo. Ruka na zádech nepřestává ve škrábání. Je ještě drsnější, než byla před chvílí. Moje ruka putuje pořád nahoru. V horní polovině se zastaví a vyhledá Kaishiho bradavku. Nejdřív po ní jenom něžně přejede, ale to je jenom začátek. Vzápětí přitlačím a velká něžnost jde stranou. Moc dobře jsem si totiž všiml, jak reagoval na to kousnutí. Líbilo se mu. Má to radši ostřejší a divočejší? Zatím se mi zdá že jo, ale já neumím přibrzdit... Rozhodnu se ho přivést k šílenství, aby se mi nemohl a ani nechtěl bránit, aby škemral a prosil, abych s tím trápením nepřestával. A jestli ne, tak ať se na místě propadnu do země. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Škrábání na zádech nabírá na síle a i jeho druhá ruka si našla zábavu.Příjemnou zábavu. Přeruším polibek a znova Riku kousnu do rtu, ted však víc než předtím. Rty se přesunou po jeho spodní čelisti na krk. Rukou si uzpůsobím jeho hlavu a mírným tahem si jí nakloním, až Riku odhalí více svůj krk. Vzdychnu mu nahromaděným vzrušením do ucha.Pohrávám si s jeho ušním lalůčkem, s krkem jak jazykem, tak zuby. Bez nějakého většího držení se zpátky.Moje bradavka pod jeho rukou tvrdne vzrušením. Jen co jsem znova u jeho ouška, na moment otevřu oči. " Co nemůžeš říct ani pošeptat, tak to prostě udělej." V očích se mi pohrávají uličníci, znova jej kousnu do ucha. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pak mě znovu kousne a já zasténám ještě víc než předtím. Nehty, kterými ho škrábu na zádech, zatnu do kůže a zanechám značky. Pak se mi přesune na krk a na ucho. Natočí mi hlavu tak, jak potřebuje a navíc mě vůbec nešetří. A to mě děsně rajcuje, ani já jeho nešetřím. Tak ty to chceš zažít...jo? tak dobře... "Máš to mít..." Zašeptám mu do ucha, hned potom, co mě znovu kousne. Kouknu mu do očí a on najednou přestane cítit obě moje ruce. Ustanou v dráždivé činnosti. Zaculím se a nahnu se k němu. Než stačí zareagovat, silně ho kousnu do spodního rtu. Oběma rukama vezmu jeho tričko a začnu ho vyhrnovat vzhůru. Žádný odpor nepřipouštím a tak ho prostě z toho trička vysvlíknu. Tričko nechám upadnout do zapomění dějin, a tedy na zem, a dál si ho nevšímám. Skloním hlavu k jeho ramenu a na místě, kde rameno navazuje na krk, ho začnu dráždit. Nejdřív jenom jemně, ale nakonec ho nešetřím ani trochu. Jazyk střídá rty a zuby. A pak mu takovým způsobem přejíždím po krku i ramenu. Prostě takové široké pokrytí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Souhlasí, ukáže ...a nebo na toto čekal? Přestane cokoliv dělat, narovnám se a dívám se mu do očí. Už se chci zeptat, co se stalo. Ale místo toho mě Riku odmění pořádným kousancem do spodního rtu. Podvědomě ucuknu. To už ze mě sundavá triko. Nechová se moc vybíravě, i když to já předtím taky ne. Jsem přinucen opustit jeho páteř i jeho vlasy. Riku si vybral opravdu dobrý místo pro svoje hrátky. Jen se prohnu a vyjádření slasti vyjde z mých úst. Riku...ty dáble....jsi fakt dobrej. Ruka mi vystřelí znova do jeho vlasů a né zrovna šetrně ho za ně chytí. Přes touhu ho k sobě plnou silou přitisknout jen začnu přejíždět prsty po jeho hlavě, mezi jeho vlasy. Druhá ruka se vrátí na své oblíbené místo a to je jeho páteř. Nechám ho hrát, pootevřenými rty nechávám prostupovat můj rychlej dech i s slastnými výdechy. Jak se Riku přiblíží k mému krku, sám nakloním hlavu nastranu,vlasy až na pár vyjímek padnou ke straně. S hlavou skloněnou si začnu hrát já s jeho krkem tak, jak jsem předtím přestal. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pořád ještě pokračuji v dráždění, když se nakonec přesunu k jeho uchu. Nechám ho, aby se věnoval mému krku, a občas mi unikne vzdech zatímco mu okusuju rameno. "Chceš víc?" Zeptám se rozechvělým hlasem a je poznat, že mu toho dokážu poskytnou ještě hodně. A udělám to moc rád, ale samozřejmě budu čekat odměnu. zadarmo ani kuře nehrabe. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přestanu se věnovat krku a přiblížím se k jeho uchu. Rukou sjedu po páteři dolů a druhá vyjede z jeho vlasů. " Chci." řeknu jen stroze,přesto je v hlase znát touha. Bez dalších řečí mu začnu sundavat jeho svršky, dokud není do půl těla jako já. Jeho oblečení skončí pod náma na zemi. Vzdálím se od něj tak, abych si ho mohl prohlídnout, přitom palcem přejedu po jeho hrudní kosti až dolů k pupíku. " Mám dojem, že to nebude jen tak. Jinak by jsi to už udělal. Nemám pravdu?" Mluvím s ním přímo, jako i předtím, s pohledem do jeho očí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Rukou ho vezmu za bradu a zadívám se mu do očí. "Můžu ti dát, co jen budeš chtít. Stačí si říct, ale jestli budeme pokračovat, budu tě chtít celého...úplně...a bez výhrad..." Sdělím mu, aby věděl, do čeho jde. Já už totiž potom necouvnu. "Rozmysli si to dobře..." Dodám a jeho bradu pustím. Na chvilku ho nechám na pokoji, aby si to mohl v klidu rozmyslet. Nechci, aby mě pak obvinil, že jsem ho přinutil nebo ho zmanipuloval. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nakloním hlavu nastranu a mírně se zavrtím na klíně. Na moment přeruším pohled a vemu do rukou svojí skleničku s vínem. Otočím se na Riku a znova navážu zrakový kontakt. Namočím ukazováček ve víně a pak jím přejedu po jeho rtech tak, aby mu tam zůstalo víno. " Jestli na to přistoupím a budu tvůj, celý a bez keců.....chci vědět, jak se k tomu stavíš ty....jak to bude dál..protože jak se někomu takto oddám, ... tak tě nebudu jen tak přehlížet a dělat, že tě neznám. To je zase moje stanovistko. Můžeš mě mít, se vším...ale pak se nesmíš divit,.. zase tě třeba pozvu na oběd nebo do kina....nebudu tě držet za ruku či líbat na veřejnosti...jen tě vytáhnu jako dneska ráno." Ušklíbnu se, vím, že jsem dal laťku hodně vysoko. V klidu dál sedím a piji víno. Nechám Riku si to rozmyslet. To vzdá...nedá to....nedivil bych se, kdyby mě shodil a já skončil s lahví sám....ale co, nechci toho moc..jen kontakt jako byl do ted.....ale on se na to může dívat jinak. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Sleduju, co dělá se skleničkou vína. Donutí mě slíznout to, co mi nechal na rtech. Ani on však k tomu nehodlá přistoupit jednostranně. Něco za něco. Zklamal by mě, kdyby za to nic nechtěl. Tentokrát nechá on mě, abych si rozmyslel jeho podmínky. Stáhnu obočí, jakobych se chystal to naprosto odmítnout. Trochu ho odstrčím, abych ho přinutil vstát mi z klína. Vzápětí vstanu taky a narovnám se v celé své výšce. Chviličku na něj koukám shora a pak mu vezmu z rukou jeho skleničku. Upiju z ní a postavím ji na stůl. V obličeji pořád ještě ten výraz odmítnutí. Co myslíš, že udělám? Kéž bych ti dokázal číst myšlenky...klidně bych za to i zaplatil... Položím mu ruku na rameno a dostrkám ho k posteli. Výraz v obličeji se začíná měnit, je v něm něco jiného. Je to touha. Stále ještě s rukou na rameni ho "posadím". Spíš mu takto doporučím, že by si měl sednout. Přidám druhou ruku a "položím" ho na postel. Skloním se nad něj a koleny se opřu o hranu postele. "Snad sis nemyslel, že tohle bude nějaká jednorázovka...mazlíku..." Vystrčím z pusy jazyk a olíznu mu krk dlouhým tahem až k uchu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Neodejde, dokonce mi veme skleničku. Výraz zmatení se objeví ve tváři, přesto ho dál sleduji. Co to dělá?..To se chce ještě před odchodem napít..ale proč z mojí?..a co ted..rozrazíš dveře a suveréně odejdeš? ..Nebo mi ještě něco řekneš? Jeho ruka se dotkne mého ramene. Podívám se na ní a pak na něj. Jeho výraz je jiný. Strká mě k posteli. Docouvám k ní a posadím se. Už začínám chápat. Nadzvednu obočí a ve výrazu je znát zvědavost. Tak co ted provedeš,..když jsem tvůj? Položím se a rukama chytnu Riku za stehna. Jeho slova mě donutí se usmát, i když oslovení mi zježí chlupy zezadu na krku. Jak mě Riku oblízne, jen dám hlavu nastranu. Poočku ho sleduji. " To rád slyším." Rukama vyjedu od jeho stehen k jeho ramenům a stáhnu ho na sebe. Zvednu hlavu a hryznu ho do ucha. " Tak ted jsem podle domluvy tvůj." Povolím sevření a rukama sjedu z ramen dopředu, kde ho pohladím po prsních svalech. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zvednu hlavu a na chvilku se začnu opět věnovat místu mezi ramenem a krkem, když se mu to tam tolik líbilo. Nezdržím se tam ale moc dlouho, jakobych spěchal a posunuji se níž a níž. Rty a jazyk doprovází zuby, jak ho něžně a přitom ne moc, okusuji. Potěším obě jeho bradavky, jednu rukou a druhou jazykem a pak už se zastavím jenom u pupíku. Kroužím kolem něj jazykem a pak se k němu přisaju celými ústy. Tahá to a pak i štípe a když se oddálím, abych se podíval na svoje dílo, výsledkem je parádní cucflek. Usměju se jako malý rošťák, kterému se podařilo míčem rozbít okno. Kouknu nahoru ke Kaishimu, jak se zatím tváří, a vezmu za tmavě červené kalhoty. Rozepnu mu je a nedočkavě je začnu stahovat dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nezdrží se moc dlouho a jde níž. Chci se zeptat, kam tak chvátá,ale nakonec ten nápad zaženu. Jeho hraní s bradavkama je krásné. Pevně chytnu jeho ruku kousek nad loktem. Ani tam se nezdrží dlouho a už jede dolů na pupík. Tam to zatahá až štípe, zatnu svaly.Přitom stisknu jeho ruku silněji. Ruka z páteře se přesune na hlavu, kde si hraji v jeho vlasech. Otevřu oči a podívám se, co mi to tam provedl. Pustím jeho ruku a i druhou z jeho hlavy dám pryč. Opřu se o lokty a dívám se přímo na něj. Tváři se jak malý kluk a na mém pupíku cucflek. Musím se zasmát a jen zakroutím hlavou. "Tebe to hodně baví, takhle si mě značkovat?" Poznamenám jen na tu nenápadnou značku. Riku mi začne stahovat kalhoty, jen se zase položím. Jednu ruku nechám položenou podél těla, druhou dám za hlavu. Kam tak chvátá..co chce dělat...to to chce ted a hned..to snad ne. zkouším odhalit jeho rychlé jednání. Nadzvednu se a tak kahoty jdou lépe dolů. Jo, slovo je slovo. Pod kalhotama jsou obyčejné černé trenky. Ovšem na nich je vidět, že se mnou chováni Riku přeci jen něco dělá. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Kouknu na jeho trenýrky tohle mi není dost. Začnu se vracet, jakobych si to rozmyslel, což je taky pravda. Zastavím se u pupíku a po cucfleku přejedu ukažováčkem. "Jenom maličko..." Zaculím se směrem ke Kaishimu a lípnu na něj lehkou pusu. Putuju pomalu a vychutnávám si ho, každý kousek jeho kůže, každý jeho vzdech. Teď už víc hladím než koušu. Ani sám si neumím vysvětlit tu změnu od hrubých kousanců k něžnému laskání. Znovu stoupám a tentokrát se věnuju jeho bradavkách mnohem déle, stejně jako krku a ramenu. Tady trochu přitlačím, ale chci aby měl na sobě jedinou moji značku a to tu na pupíku. Není třeba, aby byl označkovaný celý. Vypadal by směšně. Jak se pustupně posunuji, jsem skoro celý nad ním. Kouknu se mu zblízka do očí a políbím ho na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Postupuje zpátky a zastaví se u pupíku. Nevydržím to a zvědavostí se znova opřu o lokty a dívám se na něj. Jeho odpověd je tak roztomilá a jeho obličej v tu chvili je k zulíbání. Vydá se zpátky nahoru. Je ted něžný, až mi z toho přejíždí mráz po zádech. Položím se a rukou ho hladím po zádech a ve vlasech. Při silnějších zavzdychání mu stisknu i kůži na zádech,ale není to bolestivý. Jen další projev mé spokojenosti. Jak se dostane na mé citlivé místo, zakloním hlavu, dostane víc prostoru. Mé vzrušení narůstá. Zavřenýma očima si to užívám, je to na mě vidět a i slyšet. Přesune se ještě výš. Narovnám hlavu a podívám se mu do očí. Toužím po něm a jeho hraní je pro mě moc vzrušující. Dostává mě do nálady více než to víno. Jeho rty se přiblíží a zanedlouho se líbáme. Rukou vyjedu po páteři do jeho vlasů a přitisknu si ho na sebe. Jazykem nekompromisně pronikám do úst a dávám mu ochutnat, v jaké náladě z toto jeho hraní jsem. Nečekaně se odrazím druhou rukou a přetočím se tak, že jsem ted nad Riku já. Ukončím polibek a něžnými dotyky rtů se přesouvám na jeho krk. " Já ti dám, mazliku!" řeknu roštácky. Z krku se postupně po klíční kosti dostanu na hrudník a ten začnu postupně prozkoumávat. Snažím se být jemný, a postupovat jen rty popřípadě jazykem. Ovšem na bradavkách mi to nedá a zlehka je stisknu i zuby. Pak si s nimi zase jen hraji jazykem. Doleji než k bránici nejdu. Vychutnávám si tuto část těla se vším. Po očku se dívám, jak se na to Riku tváří. Ruce mám zapřený podél jeho těla a moje vlasy Riku šimrají po holé kůži. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Najednou se se mnou všechno obrátí a já skončím na zádech. Ne že by mi tato poloha byla nepříjemná, jenom na to nejsem zvyklý. Není to pro mě typické, ale přesto je to nové a nevyklé. Vzrušuje mě na tom ta bezbranost, ikdyž jsem nejspíš těžší než Kaishi. Jsem mu vydán na milost a koneckonců i nemilost. "Tak ukaž..." Vyzvu ho šeptem, když mi řekne, že mi dá. Dech je přerývaný, protože i mě tyhle hry baví. A co? Copak mi dáš? Jsem zvědavý...nenapínej mě... Chvilku vyčkám a pak se mi rozšíří oči vzrušením. On mě kousl i tam...ty ďáble... Vydechnu zhluboka a zavřu oči. Rukou ho lehce škrábu na jeho oblíbeném místě, druhou mám v jeho nádherných vlasech. Lehce za ně tahám nebo je cuchám prsty. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Znovu postupuju dolů, na hrudník a tentokrát jdu dolejc. Postupuji po bříšku, s něžnými polibky až k pupíku. Obkroužím ho jazykem a posunu se doleji. Škádlím a dráždím Riku rty a jazykem na podbřišku, kam až mi to jeho kalhoty dovolí. Na moment přenesu váhu na jednu ruku. I přes snahu se více na Riku položím. Volnou rukou mu rozepnu kalhoty,ale nestahuji je. Nechám je na pokoji a začnu se zase posouvat nahoru. Cestou si s jeho břišními svaly, jazykem přejíždím po žebrech. Tato cesta nahoru je již se zubama, něžně Riku koušu do boků, na žebra, za bradavky, ...až se ocitnu znova u jeho rtů. Nepolíbím ho, jen se nad ním skláním a pozoruji ho. Líbí se ti to..chceš dál..chceš víc? |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Břišní svaly mám tak stažené, že jsou tvrdé jako kámen. Dráždí mě v podbříšku a to už skoro nedýchám, ústa pootevřená, oči zavřené. Když mi začně rozepínat kalhoty, strnu a počkám, jestli udělá ještě něco dalšího. Vrací se...proč se sakra vrací? To ne...víc...prostě víc... Ucítím, že se na mě dívá a otevřu oči. Je tak blízko a jenom mě pozoruje. Tváře mi hoří, oči plné hladového chtíče. " Víc..." Zašeptám, když se mi dívá do očí. Nadzvednu hlavu a přisaju se k jeho rtům Políbím ho hladově a divoce, protože přesně tak to chci. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přesunu se z polibku na jeho krk a něžně ho kousnu. Naschvál, abych ho vyprovokoval, jdu pomalu dolů. Pomalu a postupně. Aby to nebylo moc velký trápení, už se opírám jen o jednu ruku. Druhou přejedu po jeho noze a dlaní zajedu mezi jeho nohy. Ruku zastavím až na špičce jeho penisu a sjedu dolů. Teprve pak mu ho chytím a jen přiměřenou silou, aby to nebolelo, stisknu. Ruka sama pak začne objevovat tuto část, a činit Riku potěšení svým obratným pohybem po jeho kůžičce a po špičce penisu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Najednou mám kalhoty až u kotníků. Sám si z nich pomůžu a skopnu je na zem, aby mi nepřekážely. Takhle se ke mě chovala jenom jedna holka, byl z toho hodně intenzivní a nevyrovnaný vztah. Nejdřív jsem si nebyl jistý, jestli mi to za to stálo, ale s odstupem vím, že rozhodně ano. Jeho rychlost, nebo spíš pomalost, mě přivádí k šílenství. Schválně to zdržuje, schválně mě napíná. Co je to za trapiče? Chce mě zničit ještě než...než... Nakonec ale Kaishi dostane rozum a začne mi věnovat větší péči. Jakmile to vezme pevně do svých rukou, spíš do jedné ruky, vydechnu a pomalu se začnu kroutit jako červ na háčku. Postupně, jak jeho dráždění nabírá na intenzitě, svírám v ruce křečovitě kus deky, který byla na posteli. V druhé ruce držím pramen jeho vlasů a omotovám si ho kolem ukazováčku. Snažím se vydržet co nejdýl. Nechci se mu vzát tak snadno, ikdyž by to šlo. Pomalu sle jistě se mi to přestává dařit. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ruka zvýší tempo a i napětí, hraji si s úsměvem, a zaplavuji jeho tělo pusinkami a něžnými hrátkami jazykem. Snaží se udržet a o to víc já zvyšuji tempo. Jsem moc rád, že se ti to líbí...a to jsme střízlivý...ani nechtěj vědět, co dělám..mít toho alkoholu víc v krvi. Zvednu hlavu a usměji se na něj. " Jsi nádherný, Riku." řeknu mu tak svůdně, jak to jen dovedu. Ruka zvýší tlak. Jak moc si přeji, aby to nevydržel. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro V noci se nic zajímavého nestane, tedy nic tě neprobudí, takže ji celou prospíš. Ráno je stejné jako to včerejší...jen je Neděle...ale to je tak všechno. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jak...jak to myslí...co...tím chce říct... Zmůžu se na jedinou myšlenku a pustím jeho vlasy. Místo toho naprosto instinktivně chytím jeho ruku nad zápěstím a silně stisknu. Najednou otevřu do široka oči, povolím sevření a z úst se mi vydere něco mezi výkřikem a stenem. Není to příliš hlasité, ale intenzivní to je dost. Nevydržím už jeho laskání a dráždění a prudce mu stisknu ruku. Vyvrcholím a celková křeč "konečně" povolí a já zůstanu vyčerpaně ležet, abych nabral trochu sil. Když se trochu zmůžu, kouknu na toho ďábla, který si říká Kaishi. Neřeknu vůbec nic, jenom se usměju. V úsměvu je mimořádná spokojenost. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Je to trochu obtížné, všechno unést, když jsem ještě ukořistil hrnek horkého čaje, ale nakonec se mi podaří bez nehody dorazit na pokoj. Odložím své jídlo stranou a vezmu jen Asurův talíř a hrnek s čajem. Ani se nenamáhám klepat, očekávám, že bude ještě spát, protože musel být nemocí dost vyčerpaný, proto prostě vejdu dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Je přikrytý svou dekou a obličej má natočený tak, že mu nevidíš na levé oko, což je dobře. Jinak ale vypadá mnohem více bledý, než včera...buď je to jen vyčerpáním, nebo se jeho stav zhoršil. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pokračuji v laskání rukou a dívám se na něj. Příjde to zničehonic. Povolí sevření, docela mi to uleví. Jeho hlasový projev je pro mě nevšední, přesto se mi líbí. Znova mi prudce stiskne ruku, jen přimouřím oči, i když to mírně zabolelo. Jeho vyvrcholení je intenzivní jako jeho projev. Jen tak leží. Položím se vedle a nechám ho nabrat síly. Usmívám se a studuji ho. Vypadá spokojeně. Přiblížím se k němu a políbím ho. Tentokrát něžně a jen tak, aby to zmáknul. Je to jen krátký polibek. " Vypadáš spokojeně....dáš si ještě víno?" Nakloním se blíž. " To bylo za to mazliku." řeknu žertovně do jeho ucha. Podepřu si hlavu a dál se na něj jen dívám. Až ted začnu pohledem viditelně sjíždět celé jeho tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jemně mu položím ruku na čelo, abych se přesvědčil jak je na tom. Nelíbí se mi, že je tak bledý. Čím to je, že tak najednou onemocněl? Rozhodnu se u něj zůstat, alespoň nějakou chvíli. Pohladím ho po vlasech a namotám si lehce jeden pramen na prst. Opřu se o kraj postele a položím hlavu na ruce. Nemůžu teď nic dělat. Snad to nebude nic vážného. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nicméně se za chvíli probudím..ale to až poté, kdy si začne Mei hrát s mými vlasy. Otevřu to oko, na které jde vidět, a pokusím se podívat na Meie....chvíli mi ovšem trvá, než na něj zaostřím. Je sce příliš moc blízko, ale teď je mi to úplně jedno...cítím se hodně unaveně...a taky doslova hořím. Zajímalo by mě, jakou mám vůbec teplotu...asi hodně vysokou. Mírně pootevřu ústa, skoro jako bych chtěl něco říct, ale stejně mě nenapadá, co by to mohlo být...takže nakonec nic neřeknu a zůstanu u sledování Meie. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pusa je lehounká jako peříčko a to je přesně to, co potřebuji. "Nejenom tak vypadám...já jsem spokojený..." Usměju se. "Máš teda dobré tresty...takové bych bral každý den." Zaculím se a nakloním se k němu a lehkou pusu mu vrátím. "Ale víno bych si dal..." Přikývnu. "A jak ti mám říkat? Povídej, rád se přiučím..." Mrknu na něj laškovně. Všimnu si, jak si mě prohlíží. Podívám se po sobě a uvědomím si, že na sobe nemám vůbec nic. Skoro se začnu stydět, po tváři mi přejede lehké zrůžovění. Pohledu jeho očí však neuteču a ani se o to nesnažím. Jenom se znovu usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro V hloubce černých očí se odráží starost. Nevypadá to s ním moc dobře. "Omlouvám se, nechtěl jsem tě probudit," řeknu, jako bych se za to skutečně hluboce styděl. "Přinesl jsem ti jídlo a taky by jsi si měl vzít prášek, aby jsi srazil horečku. Za chvíli zajdu za někým na ošetřovně a dám jim pro jistotu vědět, že je i zle," informuju ho ještě. Stejně nemůžu čekat, že tu budu moct zůstat dlouho, protože Asura potřebuje odpočívat a ani nebude o mou přítomnost stát. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Arigato," řeknu jakmile mi řekne o tom, co chce dělat. Vlastně je mi to jedno...jen se asi nedostanu k jídlu... A nejsem si jistý, jestli mi s tím Mei pomůže...už teď toho pro mě udělal hodně. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Jsem hned zpátky," ujistím ho. Alespoň bude mít čas se nasnídat. Zaběhnu na ošetřovnu, abych dal někomu na vědomí co je s Asurou a pak se zase vrátím na pokoj. Vezmu kapesník a namočím ho do studené vody. Snad se mu alespoň trochu uleví. Když vejdu do jeho pokoje položím mu chladnou látku na čelo. "Pokud pro tebe můžu ještě něco udělat tak řekni," vyzvu ho. Bohužel si nemyslím že by něco takového měl na srdci a že mu můžu jeho stav nějak ulehčit. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Než se zvednu, abych mu podal víno. Skoro to vypadá, že se stydí. A to před chvili vypadal, že má vše pod kontrolou. Teda do tý doby, než jsem to převzal. Vstanu a přejdu k batohu."Jak mě říkat?Hm..." Vytáhnu papírový kapesníky. Jeden vytáhnu a otřu se."Obvykle mi říkají jen Kaishi, taky mi říkali Kat,ale to se nehodí.To taky nemusím.Taky mi říkali Draku, Rošták,..nevím..vždyto vzniklo z nějaké situace. Třeba mi sám dáš nějakou přezdívku, lepší než mazlík." Zbytek balíku papíráků hodím na postel. Na kraj stolu postavím jak hrnek, tak skleničku. Oboje doleji a přenesu to do postele. Hrnek podám Riku, sám si nechám skleničku. Nadzvednu skleničku a čekám, zda si se mnou Riku přitukne. "Tak na co?" nechám Riku navrhnout, na co si tuknem. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Zavřu oči a zůstanu klidně ležet na posteli. Otevřu zase oko až ve chvíli, kdy ucítím na čele mokrý studený kapesník...vůbec jsme si neuvědomil, že je Mei zase zpátky. "Myslím, že nic...už teď tě obírám o tvůj čas," řeknu tiše na jeho nabídku. I když by bylo hezké, kdyby tady ještě byl, třeba i nic nedělal...ale byl. Měl pravdu, když říkal, že být sám je bolestivé...a já tady nechci být sám. Jenže ho opravdu nechci obtěžovat víc, než jak jsem doteď dělal. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Vím že bych asi neměl...pořád se ho dotýkat, ale přesto jen zlehka, položím svou ruku na jeho, i když si nemyslím že by ho to utišilo, ale nic jiného nemám. "Pokud ti můžu jakkoli ulehčit tak to udělám, bude to mnohem hodnotněji strávený čas, než když budu dělat cokoli jiného," dodám, i když nemyslím, že by to k něčemu bylo. Ale alespoň budu vědět, že jsem se snažil co to šlo. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "...já teď budu stejně asi...spát...takže nic...potřebovat nebudu..."řeknu už jakoby napůl ve spánku, i když pořád ještě vnímám, že se mě dotkl...tentokrát ale neucuknu. Je to celkem příjemné. Pomalu zavřu oči úplně. "..já jen nechci..být...ám..."zašeptám...poslednímu slovu už ale nejde rozumět, protože se mi povede při řeči skoro úplně usnout. Jediné co mě drží vzhůru je to, že tady Mei ještě je...a můj mozek ještě na něco d něj čeká. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Zdá se že Asura usnul, nebo k tomu nemá daleko. Je mi líto když ho takhle vidím a strážit jeho spánek je to poslední, co pro něj můžu udělat. Stisknu jeho ruku o něco pevněji. Teď už to stejně nebude vnímat. Přitáhnu si ji ke tváři. Cítím, jak je jeho kůže rozpálená. Přivřu oči a poslouchám jen jeho dech. Ještě že jsem velmi trpělivý. Můžu tu takhle zůstat jak dlouho bude třeba. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro A jaká slovíčka to jsou? A co ty tresty...je to i...nebo to už ne... "Dám...o to se neboj." Zaculím se, když vysloví poznámku o přezdívce. Sáhnu po blíčku papírovách kapesníků. Jeden vytáhnu a otřu i sám sebe. Přijmu podávaný hrnek. Pozvednu ho taky a když se Kaishi zeptá na co, odpovím mu. "Na tvoje šikovný ruce." Usměju se a ťuknu hrnkem o jeho skleničku. Pak upiju a zadívám se na něj. A co teď? Mám se oblíknout nebo ani ne...počkám a uvidím...jak se to vyvine... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přitulím se blíž a skleničku položím mezi nás. Opřu se o ruku a tou také přidržuji skleničku, aby nespadla. Volnou rukou začnu přejíždět Riku po hrudníku a bříšku. " A ted mi řekni, co jsi chtěl dělat ty? Nebo spíš co tě napadlo, že jsi mi sundal kalhoty." řeknu provokatérsky a jakoby nic sleduji svůj prst přejíždí po jeho kůži. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zatvářím se, jakoby ta otázka byla úplně obyčejná, Jako by se mě ptal, kolik chci koupit rohlíků. Znovu upiju z hrníčku a kouknu na Kaishiho. "Měl jsem na mysli dvě věci. O té první si myslím, že by to neměl být ani trochu problém, ale u té druhé zatím nevím, jaký k tomu máš postoj. Ale věřím, že postupně se dostanem i k týhle části a vyjasníme ji." odpovím, jakobych řekl, že těch rohlíků bude pět. "Když jsme se domluvili, že tohle není naše poslední odpoledne." Dodám a uculím se. Natáhnu ruku a jeden z neposlušných pramenů mu dám za ucho. Něžně ho při té příležitosti pohladím po hraně spodní čelisti od ucha k bradě a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ani nevnímám spadlý pramen do tý doby, než mi ho Riku zastrčí za ucho. Přitom mě pohladí. Vzhlédnu od jeho těla s úsměvem na tváři. Něžný dotyk je něco, co nemám každý den. A tak si ho plně vychutnávám. Natáhnu se k Riku, div se ho zase nosem nedotýkám. "Ty jsi mi taky pěkný tajnůskář. Souhlasím, že toto není naše poslední odpoledne a snad nebudou jen dvě,ale přeci jen by jsi aspon jednu věc mohl řict. Napínáš mě jak tu gumičku do vlasů." Zničehonic mu olíznu špičku nosu, čertíci se znova dostávají do oči. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nezaváhám ani na chvilku a protože je ještě hodně blízko, nakloním se k němu a políbím ho. Ze začátku něžně, ale on mě provokuje, provokuje moji představivost a ještě ta jeho šmátrající ruka. Přidám na síle i dynamice. Jednou rukou držím ještě hrnek, který jsem jaksi zapoměl odložit, ale tou druhou zajedu do Kaishiho vlasů a tisknu ho k sobě. Vjedu svým jazykem do jeho úst. Je ještě cítit po víně, maličko se usměju. Po chvilce polibek přeruším a po tváři mu přejedu rty až k uchu. "Takže ty chceš vědět aspoň jednu věc...chci ti ho vykouřit..." Zašeptám a olíznu mu celý boltec už od lalůčku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Polibek skončí, neodtahuji se. Jsem tak blízko, citím jeho dech, jeho rty postupující k uchu. Hořím zvědavostí, copak mi pošeptá. Vykouřit....hm....to chce tu vodku. Mírně se oklepu od olíznutí ucha, ale usmívám se. Prst se zastaví a já na Riku položím celou dlaň. Natáhnu se k jeho uchu a zavrním do něj. " Hm....tak tohle jsi chtěl...to zní opravdu dost dobře....ale jak jsi říkal, tohle není naše poslední odpoledne." Teprve až ted se odtáhnu tak ,abych na něj viděl. Nadzvednu skleničku a napiji se. " To však neznamená, že pro dnešek končíme..máme ještě před sebou jednu láhev...a taky...líbí se mi pohled na tvé tělo." Znova si začnu prstem hrát a prozkoumávat, ted už zajíždím už i na podbřišek. Sleduji svůj prst. " Začíná mě lákat vědět...co jsi chtěl udělat jako....druhou věc...i když určitou představu mám." Odtrhnu pohled a zadívám se Riku do očí. Přitom prst si hraje v okolí pupíku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Další láhev...tak mám pocit, že...že tohle bude ještě náročné odpoledne...ale příjemně náročné... "Tak ty se na mě rád díváš..." Poznamenám a opřu se rukama za sebou a vystavím mu tak svoji hruď. Ukazováček v podbřišku mě nejen lechtá, ale taky dráždí. Lehce se kousnu do rtu, když sleduju jeho pohyb. Odtrhne pohled od prstu a zadívá se mi do očí. "Tak ty máš představu..." Uculím se. "A jakou? To jsem zvědavý, jestli bude stejná jako ta moje... Poznamenám s potutelným úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Tak ty chceš vědět...na co myslím já...dobře..ale běda, jestli dostanu pěstí..protože jsi to sám chtěl vědět." Přiblížím se a jakobych mu chtěl znova něco pošeptat. Místo toho si to rozmyslím, o kousek se vrátím a zadívám se mu do očí. " Napadaly mě myšlenky a představy o tom, jaký by to bylo....jaký by bylo s tebou se milovat....vidět tvojí touhu....slyšet tě to naplno prožívat." Usměji se z červenými líčky. A ted dostanu dělovku, sebere a zdrhne..na tohle nemohl myslet..určitě ne do takové míry jako já...jo Riku..jsem prevít...a vím to o sobě. Nepřestávám se díváat do jeho očí, dlan se zastaví na bránici. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Skončí a má červené tváře. Snad ze studu, že mi to řekl nahlas. Ještě chvilku ho napínám a mlčím, koukám mu do očí strnule, jakobych zvažoval všechny aspekty, jenže pak se najednou usměju. "Nebudu tě už trápit...máme až překvapivě stejný myšlenky." Zasměju se a v očích se mi blýskne. "Copak? Rozmyslel sis to?" Zeptám se a mrknu k ruce, která se přestala hýbat a pořád ještě strnule leží na mé bránici. "To snad ne..." Dodám na oko pobouřeně a znovu se usměju. Tak snadno mi neutečeš...to určitě ne...ani to nezkoušej... Zadívám se mu ještě hlouběji do očí a provokativně si olíznu rty. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zničehonic se začne usmívat. Maličko odtáhnu hlavu a začnu se taky usmívat. Můj úsměv se rozšíří ještě víc,po jeho slovech. "ehm....ne...jen...jsem čekal, že mi jednu vrazíš za troufalost." Pohnu rukou nahoru a začnu si něžně hrát s jeho bradavkou. Olízne si rty, přimouřím oči. "Tohle mi děláš schválně....takhle mě provokovat....to se dělá." Začnu se zlobit a sehnu se. Sám něžně jazykem přejedu po jeho rtech. Ty ..ty jsi takový záhadný....provokující....rebel....třeba dokážeš...udělat to pak tak..jak se mi to líbí...třeba na to tu odvahu mít budeš. Po olíznutí rtů něžně Riku políbím. Po polibku se vzdálím a posadím se. " Dáš si ještě něco?....Víno a nebo si dáš džus s kapkou vodky?" Opustím jeho bradavku a zlehka poškrábu Riku po hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Nikdy bych nevztáhl ruku na někoho tak krásnýho, jako jsi ty." Usměju se. Pokárá mě a já se zaculím. "Jo, přesně to dělám." Zazubím se, ale to už je u mě a olízne mi rty. Následuje něžný polibek a já se na Kaishiho spokojeně usměju. "Dám si ten džus a vodky aspoň dvě kapky." Mrknu na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen co příjdu, začnu pajcovat. Je to tak jedna ku třem, převahu džusu. Jak tak leju, přemýšlím nad tím, co mi Riku řekl. On mi řekl, že jsem krásný...on si myslí, že jsem krásný...já.. V tom si poleju vodkou ruku. Ucuknu. " A sakra..to snad ne..." Zakleji a okamžitě začnu chytat vodku přímo do úst. Ruku mám celou od vodky a vypadá to, že jí z ruky budu slízávat ještě chvili. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ty jsi ale nešika..." Prohlásím a usměju se. "Ukaž..." Vezmu ho za tu politou ruku a kouknu mu do očí. Vystrčím jazyk z pusy a slíznu trochu vodky z jeho ruky. Pořád ještě se dívám do jeho očí a ve tváři se mihne chuť. Vezmu to prst po prstu. První jde na řadu ukazováček. Celý ho zlehka olíznu a pak ho vezmu do pusy, abych ho pořádně ocucal a dostal tak z něj všechnu vodku. Celou dobu se mu dívám do očí a sleduju tak jeho reakce. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku mi jí však veme a sám si trochu slízne. Zrudnu a usměji se. Dívám se na něj a nedokáži mu ruku vzít. Jak si hraje s ukazováčkem, tak moc mě to rajcuje. Vnímám jeho jazyk, jeho saní. Jen polknu a přimouřím oči. Mám co dělat, abych mu tady nezačal vzdychat. Druhou rukou se radši opřu o stůl, abych to ustál. Zvýší se rychlost dechu a cítím, jak mi hoří tváře. " Ty....dáble....víš...že dostávám chut na tu první věc....co jsi zamýšlel." Hlesnu ze sebe s menšími přestávkami. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Chudáček...skoro nemůže mluvit... Pomyslím si se škodolibým potěšením. "Vážně?" Zeptám se rozverným tónem, když vytáhnu ukazováček z pusy. "Ale já ještě nedodělal tohle..." Olíznu mu prostředníček a zaculím se Kaishimu do očí. "Budeš muset vydržet...pak se ti budu věnovat naplno..." Slíbím mu a tentokrát si olíznu rty. Znovu bez přerušení očního kontaktu strčím další prst do pusy a tentokrát se snažím ještě víc. Ještě mě budeš prosit, abych ti to stejný udělal dole...budeš mě prosit... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Začne se věnovat dalšímu prstu. Otevřu ústa a chci navrhnout něco, ale nedostanu se k tomu. Jen ústa zase zavřu. Riku mě vyloženě provokuje a olízne si rty. V očích se objevuje chut, chut na Riku. Můj prostředníček mizí v jeho ústech. Ten tlak, jenž na něj působí, dráždí moje nervy v konečcích prstu. Nechci předním vzdychat, ted ne. Zkousnu rty. Je vidět, jak se snažím ovládat. Ty...to děláš.....schálně....nebudu..já ...já to vydržím. Rukou pomalu nahmatám skleničku, i když je přeplněná a na chvili se postavím na vlastní nohy. Povolím sevření a napiji se. Kopnu pořádný lok do sebe. Skleničku položím a zase se opřu. "Víš....že je trápení..dělat někomu tohle.. a tahle?" V hlase je znát, že se Riku daří. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jenom vydrž...jenom vydrž...dočkáš se...však uvidíš... Vytáhnu prostředníček z pusy a usměju se na Kaishiho. "No vidíš, jak nám to jde...už to skoro bude..." Usměju se jakoby nic, jakobych dítěti čistil rozbité koleno a utěšoval ho, že už to nebude štípat. Chystám se na další prst. Zarazím se, když řekne poslední větu. Zatvářím se jako anděl. "Copak? Dělám to špatně? Dělám to snad na špatným místě?" Zeptám se nevinně a olíznu mu další prst po celé jeho délce. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " No...špatně bych ..zrovna neřekl...ale to místo..mohlo by být i jinde...to je pravda....tak trošku..dolejc...ale klidně pokračuj...já..jako skoro nic to se mnou ..nedělá." Snažím se přesvědčit jeho,ale hlavně sebe. Ruka sebou trochu cukne, jak se chvěji napětím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Takže to na tebe vůbec nepůsobí?" Poznamenám na oko zklamaně a znovu olíznu ruku. Druhou rukou mu zašmátrám po hrudi a pomalu sjedu až k lemu trenýrek. Za lem strčím dva prsty a pomalu s nimi přejedu od jednoho boku k druhému, plně se dotýkám jeho kůže, která je v tomhle místě až neuvěřitelně hebká a jemná. "A co tady? Už je to lepší?" Zeptám se, na tváři potutelný úsměv. "Nebo ještě níž?" Mrknu na něj a za lem strčím i zbylé dva. Venku nechám jenom palec. Všechny čtyři je zastrčím hlouběji. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Udržet se v klidu je čím dál těžší. Jeho doteky jsou tak příjemné a pořád cítím na prstech jeho snažení."Jo...lepší." Dostanu ze sebe. Jak zajede ještě hlouběji, ani nevím proč,ale ustoupím o krok dozadu. Vím, že mu vše dojde. Sebe ještě jakžtak udržím,ale ten dole si dělá co chce a taky dá jasně najevo, když se mu něco líbí. A Riku je ted dost blízko na to, aby to poznal. Srdce mi bije jak splašený. Ne...tak jednoduše ne....sice.. to chci..toužím...po tom..ale.. Kývu hlavou na znamení souhlasu."Jo, to je lepší...našel jsi to rychle." Vrátím mu mrknutí, celé mé tělo vnímá každý jeho dotek, který provede dál. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Chceš pořád ještě vzdorovat? Proč, aby sis to víc užil? Jenom se trápíš...a trápíš i mě... "Copak? Nechceš? Tak já tě nechám..." Pokrčím rameny a začnu vytahovat prsty zpoza lemu trenýrek. Nechám tam jenom jeden a políbím Kaishiho. Chci tak zkusit, jestli mě vážně chce. Jestli budu cítit, že mě chceš...že tohle ucuknutí nemá jinej důvod, než jenom to, že to nechceš dostat hned...tak počkám...jinak to balím a jdu... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Je tak blízko, pustím stůl. Jeho rty jsou od vodky. S chutí se s ním líbám, něžně ho kousnu do horního rtu. Rukou si ho přitáhnu víc na sebe, takže může cítit, že to chci. Po polibku ho něžně políbím na krk. " To víš, že chci....ale provádíš to tak dobře...že se bojím, že bych to neustál..i když strhnout na sebe celou vodku...taky není k zahození." Rukou sjedu z jeho zad na zadek. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jeho polibek říká, že rozhoddně mám přestat váhat. Ještě pusa na krk a já se na něj usměju. "Neboj se...vydržíš mnohem víc..." Uvědomím ho a položím mu na podbříšek celou dlaň. Pohladím ho a celou rukou sjedu do jeho trenýrek. Skloním se ke Kaishiho krku a lehce ho kousnu do jeho oblíbeného místa. Ale to už ho dráždím rukou. Jenom něžně, protože tohle není přesně to, co chci udělat. Ještě chviličku ho napínám, jestli opravdu přejdu k plánu číslo jedna. Začnu putovat svými rty od jeho místečka na krku dolů, pomalu a dráždivě. Používám jenom rty, ani jednou ho už nekousnu. Pak už klečím, vytáhnu ruku a kouknu nahoru ke Kaishimu, abych si ho prohlídl. No vidíš, jak nám to spolu jde... Stáhnu mu trenýrky a nejdřív mu penis znovu jenom pohladím rukou, ale to už se skloním a olíznu ho. Chvilku ho olizuju jako kornout zmrzliny, se stejnou chutí a nadšením jako dítě. A když vidím, jak moc se mu to líbí, vezmu ho do pusy tolik, kolik můžu. A začnu sát. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Něžně mě dráždí, snažím se vydržet. Nezdaří se mi po jeho kousnutím a já se neudržím. Sevření povolí a z úst mi ujde zasténání. Tohle mi děláš schválně...ty potvoro...a tohle mám vydržet? Riku začne putovat dolů, pustím jeho zadek a rukou postupuji po páteři na jeho hlavu. dráždí, už mi nejde tolik se držet. Z mých pootevřených úst vychází nejen rychlý dech,ale i projev slasti,který mi jeho ruka působí. Zavřenýma očima jen vnímám, co dělá a tuším, co bude následovat. Netrvá to dlouho a moje trenýrky jdou dolů. Otevřu oči a podívám se dolů na Riku. Tváře mi hoří z toho, jak se mi vaří krev. Jeho jazyk, tak dráždivý, přejede po penise. Zavřu oči, už neudržím své vzdychy a tak je nechávám prostupovat a dávat najevo. Jak začne Riku sát, zakloním hlavu a pevně stisknu jeho vlasy. Riku.... Zalapu po dechu a snažím se vydržet. Přesto vím, že to nebude dlouho. Mé tělo se potí a mírně chvěje, zatímco můj penis je tvrdý, plně ztopořený a užívá si pozornosti. Pulzuje v něm krev, stejně jak rychle tepe moje srdce. Druhou rukou hledám oporu,ale nenácházím jí. A tak se pevně chytnu Riku. Vzdychy jsou častější, i přes to, že se občas kousnu do rtu. Nepomáhá mi to. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Konečně jsi to začal dávat víc najevo...styděl ses snad přede mnou se projevit? ale teď už ne...to jsem moc rád... Rozhodnu se, že už ho nebudu moc dlouho trápit, a tak ještě víc přitlačím. Jednu ruku, která předtím byla někde na pupíku, přesunu na varlata a něžně je převaluji mezi prsty nebo maličko tahám. Dělám to jenom velmi něžně, aby ho to nebolelo. Nerad bych mu totiž ublížil. Druhou ruku přesunu na jeho zadek a zlehka ho škrábu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Uvědomuji si, že se to blíží. Chytnu Riku za vlasy, ale netahám. Jen se držím a prsty jsou jako v křeči. Mírně zatlačím na jeho hlavu. Snažím se mu naznačit, že to už nevydržím. A taky je to pravda. Netrvá to dlouho a mým tělem projede zachvění. Hlasitěji zasténám a nechám vytrysknout sperma. Mé tělo se ještě chvili potom chvěje. Nehejbu se, jsem jako všoku. Otevřu oči a snažím se hodit do normálu. Pot mě chladí na zádech. Dívám se na Riku a nevím,co říct. Tak jen tak stojím a snažím se vzpamatovat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Za chviličku už uslyším jeho hlasitější sten a v duchu se spokojeně usměju. Počkám, dokud se Kaishu plně nevyprázdní do mých úst, a teprve pak ho nechám jít. Vstanu a s potěšením kouknu na jeho výraz. Je totiž ještě docela mimo provoz, což je samozřejmě moje zásluha. Sáhnu po hrníčku, tentokrát naplněného kombinací džusu a vodky. Pořádným lokem spláchnu ten zbytek, co mi zůstal v puse a zadívám se na Kaishiho. "Copak? Nemáš slov?" Zasměju se a ďábelským výrazem ve tváři, ale nemyslím to vůbec zle. Zvednu ruku k jeho obličeji a pohladím ho po tváři, aby to věděl. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Odložím prázdnou skleničku a podívám se na Riku. " Tohle jsem teda vůbec nečekal." Podívám se dolů na své stahnuté trenky. " Tebe to očividně bavilo. Se přiznám, jsem ted kapku mimo." usměji se a rukou naznačím motání hlavy. Tak a ted..nandat či nenandat...asi nandat...dneska se k bodu dvě nedostanem...teda..to bylo. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jakobych četl jeho myšlenky, odložím si hrníček znovu na stůl a sehnu se. "Zdá se, že ti budu muset trošku pomoct." Mrknu na něj a oblíknu si ho zpátky do trenek. Přejdu k místu, kde jsem na zem shodil svoje kalhoty i s trenkama a trenky z toho balíku vytáhnu. Samozřejmě si je navlíknu, abych nebyl znevýhodněný. Přejdu znovu ke stolu, kde pořád ještě stojí Kaishi. "Co přesně jsi nečekal?" Zeptám se zvědavě, protože mě to zajímá. Měl jsem totiž pocit, že všechno, co jsem mu poskytnul, se nijak neliší od toho, co mu mohl dát kdokoli jiný. Vezmu znovu do ruky hrníček a jeho obsah dopiju. Stále však čekám, co mi odpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Otočím se na Riku a zamyslím se, jak mu na to odpovědět. "Nečekal jsem, že ... že to uděláš, a ještě s takovou chutí...ehm...díky." Přitáhnu si ho a políbím ho. Krátce, přesno dost vášnivě. Je to ještě ve mě, ještě pořád jsem se nezklidnil. Převezmu od něj prázdný hrníček a i jemu doleju. " Jako klidně bych pokračoval..ale láká mě poznat tě i z trochu jiný stránky....co jsi dělal předtím, než jsi sem přišel?" Přitom mu dám znova plný hrníček a vemu si svojí skleničku. S tou se přesunu k posteli a posadím se na jejím okraji. Usmívám se a v očích jsou zvědavost, s kterou se na něj dívám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Po polibku se zaculím. Moc dobře jsem to cítil. Byl jsem šikovný, můžu se pochválit. "Nemáš za co, udělal jsem to rád." Usměju se. "Podcenil jsi mě...nikdy to nedělej...hlavně ne v boji..." Blýskne se mi nebezpečně v očích a v obličeji se na okamžik mihne chlad, jaký u mě viděl do tohoto dne. Jenomže tenhle byl mnohem horší. Byl schopný udělat cokoli, klidně i zabít. "Říkám ti to jenom proto, že jsi mi bližší než všichni ostatní tady..." Usměju se a upiju z hrnku, který mi zrovna podal. Opřu se o desku stolu a zadívám se na Kaishiho. "Co jsem dělal? Chodil jsem do školy...stejně jako teď...jenom to bylo výběrové gymnázium..." Pokrčím rameny. "A ty?" Zeptám se na oplátku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Upiju a zamyslím se. " Tak výběrové....to pro tebe moc velká změna tady není..nebo přeci jen je?....Já..já jsem pracoval v jednom malém podniku v kuchyni....je to taková příjemná změna..oblíkat zase školní uniformu než tu bílou zástěru. " Znova se napiji. Pomalu cítím, jak mi to maličko stoupá do hlavy. Přeci jen jsem měl vínko a před chvili jsem to do sebe kopnul. Stále to však není takový, že bych nezvládnul ten zbytek. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Možná jsem mladší, ale nejsem idiot... "Není to změna v tom výběru, ale v obsahu informací. Tohle mě zajímá mnohem víc...předtím to byla děsná nuda...neměl jsem to tam rád...ostatně jako nikde předtím..." Odpovím věcně. "Nevím jak v zástěře, ale v uniformě ti to sluší..." Usměju se. "A koneckonců i bez ní." Dodám, uculím se a upiju z hrnku. "Co rád děláš kromě malování a milování?" Zeptám se a oči mi pomalu ale jistě začínají svítit obsahem alkoholu v krvi. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "A co dělám krom malování a milování...teda milování....nevím, tohle bych nazval spíš mazlení....a miloval jsem se naposled...no to není důležité...a co dělám ještě.." Napiji se a přeruším pohled. Zahledím se k batohu. " Rád čtu, chodím do společnosti....ale hodně času mi zabere trénování....tomu se tady věnuje asi skoro každý...řekl bych, že i ty trénuješ každou volnou chvilku." Usměji se a zahledím se na Riku. " Nebo se mýlím? ...Jak trávíš volný čas ty..typuji četbu,ale společnost bych tam nezařazoval." Mrknu na něj a dopiji další hrnek. Z toho mluvení přeci jen vysychá v krku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Beru tě za slovo..." Zalesknou se mi oči. Znovu se narovnám a zamyslím. "Máš pravdu...Knihy ano, společnost ne...prostě nemám lidi moc rád..." Pokrčím rameny. "Ale s tréninkem souhlasím. Kdybych nebyl tady, pravděpodobně bych trénoval." Usměju se. "Kdyby to šlo, měl bych písek snad i pod postelí..." Prásknu na sebe mimoděk moji slabost. I já nakonec vyprázdník hrnek a postavím ho na stůl. Začínám mít opravdu dost, pak se totiž přestávám pořádně hlídat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zadívám se Riku hluboko do očí. " Tak v tom případě jsem rád, že v mojí společnosti je ti dobře." Vstanu a načnu druhý džus. "Budeš chtít ještě a nebo už máš dost?" Začnu nalívat sobě, protože já si ještě dám. " Trénuješ jen s pískem či ještě zkoušíš něco jiného? Ale vnuknul jsi mi nápad na dárek. Kýblíček písku pro hraní." Mrknu, vemu do ruky hrníček a čekám, zda si taky dá nebo nedá. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "V tvojí společnosti je mi víc než jenom dobře." Mrknu na něj. "No...písek mám nejraději, s ním je to jako hra...zkouším i něco jiného...sice mě to tolik nebaví, ale jsou v tom jiné taktické výhody. Je potřeba, abych je ovládl všechny, jinak bych mohl být v nevýhodě. A to nechci připustit." Přijmu hrnek, který už je plný až po okraj. "Tak na co si připijeme tentokrát?" Zeptám se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Podívám se na láhev a na ten zbytek, co už tam zbývá. "Copak s tebou dělá alkohol a jak se pak chováš? Já na co bych se měl asi tak připravit, až to začne pořádně působit." žertovně se zeptám a vrátím se pohledem na Riku. Je znát, že to nemyslím dotěrně, spíš je to jen náhodná myšlenka. by mě taky zajímalo...co bude ,až to vypije...co bude dál..diskuzní kroužek a nebo ještě něco...no..už mě zase něco napadá...to už to působí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vážně to chceš vědět? Přestávám se hlídat...je ze mě něco jako neřízená střela." Prozradím omluvně. "Pokud nechceš zažít nějaký nevhodný chování, případně ani nevím, co by mě mohlo v takovým stavu napadnout...měl bych jít. Nechci ti zkazit tvoji představu o mě." Usměju se a kouknu, kde mám věci, abych je potom nemusel dlouze hledat. Přesto se ještě napiju, ale nespouštím z něj oči. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Chvili se koukám do skleničky a pak se stejně ještě na Riku podívám. "Hm...a kdy by jsi měl čas..mohli bychom se jít třeba zase někam projít." Nijak se nesnažím skrýt, že mě třikrát netěší jeho návrh odchodu. Škoda...že už chceš jít...já se taky nehlídám....po určitém množství...ale ty se znáš líp...než já. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Skoro jako by to Asura cítil, protože sebou začne ze spánku trochu házet. Taky se není čemu moc divit, ze snídaně toho moc nesnědl, takže musí mít hlad. Ještě pár malých okamžiků a Asura vypadá, že už se probudil... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Ještě chvíli se nehýbu a svírám Asurovu ruku. Nakonec zvednu hlavu a znovu mu přiložím ruku na čelo, abych zjistil, jestli teplota alespoň trochu klesla. "Přinesu ti něco k jídlu," řeknu tiše, aby měl čas se pořádně probrat a odejdu pro nádobí od snídaně se kterým zamířím do jídelny. Mě samotnému už vyhládlo, tak nebude na škodu, když něco ukořistím. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Lehce přikývnu, že rozumím a ještě chvli ho sleduje, dokud neodejde. Pak se zase pohroužím do svých myšlenek. Jsem vcelku rád, že se o mě někdo vůbec stará, i když nevím proč...připomíná mi to dobu, kdy jsem ještě žil se svou rodinou...kdy jsem byl ještě malý, slaý a křehký...což jsem v jistém ohledu stále. Nevím jestli budu Meiovi někdy schopen tohle mu nějak vrátit...hodně mu toho teď dlužím.. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro V jídelně požádám, jestli bych mohl dostat dva talíře s sebou a když mi vyhoví stavím se ještě pro lahev pití. Konečně se vrátím na pokoj. Nejsem si jistý, že Asura mě chce ve svém pokoji nastěhovaného pořád...už tak je ze mě dost nesvůj, takže svůj talíř položím v obýváku a odnesu mu jeho do pokoje. "Dobrou chuť," popřeju mu, když jídlo položím na stolek a vydám se taky nakrmit. Možná bych si mohl taky něco přečíst...co taky jiného můžu dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Pomalu vstanu a vezmu si talíř s obědem, který si pak, jakmile si sednu zpátky na postel, položím do klína. Pustím se do jídla, i když nemám zrovna moc chuť jíst...ale něco sníst musím, abych na tom nebyl ještě hůř, než jsem teď. Dufám, že se z toho brzy dostanu...každopádně od zítřka zase začíná výuka, takže tady Mei nebude...a já budu muset ještě ležet. Lehce si povzdechnu. Konečně po hodně dlouhé době dojím, takže prázdný talíř položím na stůl. Hned poté se vydám na záchod....kdo ví, kdy k tomu budu mít pak zase příležitost...asi budu zase spát. Projdu obývákem, aniž bych se moc koukal okolo...a o pár minut později projdu zpátky do pokoje. Svalím se na postel a přikryji.. Vůbec se na zítřek netěším... |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Postavím hrnek na stůl a přejdu ke Kaishimu. Postavím se tak blízko, že se skoro dotýkáme. "Ne, nechci jít, jenom jsem myslel na to, že nechci pokazit tak hezký den." Položím mu ruku na rameno a lehce se na něj usměju. "Chovám se pak jako divoch, a proto moc nepiju. Nechtěl bych ti nějak ublížit..." Stisknu ruku. "A čas si pro tebe udělám. Stačí jenom říct." Přikývnu a znovu se mírně usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Přesvědčovat tě nebudu....zatím...a co by jsi říkal na zítra, to je v neděli, na procházku k jezeru. Můžem si zatrénovat." Navrhnu schůzku dřív, než mi stačí zmizet. Rukou vyjedu po jeho těle nahoru k obličeji, přitáhnu si a dlouze políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ty mě vážně nechceš nechat jít..." Zašeptám mu to ouška, když se k němu ještě víc přitisknu. "A o divocha nepřijdeš...někdy to jde i samo...bez pití..." Pokračuju v šepotu a rukou sjedu až k jeho zadku. "Ten trénink beru...chci tě vidět v akci..." Řeknu skoro chlípně a stisknu ruku. Skloním hlavu k jeho krku a dneska snad už po tisící sjedu k místu, které ho tak moc vzrušuje. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho ústa sjedou k místu, kde to mám tak rád. Zakloním hlavu a nechám mu větší prostor. Přitom rukou přejíždí po páteři jako už předtím. " Snad příjdu brzo...., jak probudit v době divocha bez alkoholu.....a zítra se pro mě stav....a uvidíš akci." říkám pomalu a vychátnávám si jeho příjemný dotek. Ovšem stále si ho držím, opravdu se mi ho nechce pouštět. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Když Asura projde kolem, sleduju ho pohledem, ale zdá se, že se mnou mluvit nechce, takže ani já nic neřeknu. Zase se zahledím do knihy ale tentokrát už jen na pár minut. Pak vezmu svůj talíř a vydám se pro Asurův, abych je mohl vrátit. Vejdu do jeho pokoje, aniž bych čekal na vyzvání, i když alespoň zaklepu. "Předpokládám že budeš asi ještě spát...nechám tě odpočívat. Jen zavolej, když budeš něco chtít," upozorním ho, když vezmu jeho talíř. Položím oba talíře na sebe a volnou rukou mu trochu pocuchám vlasy..je to jakési hravé pohlezení. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Kaishi mi uvolní ještě další prostor a já se ho snažím plně využít. Nežně koušu, lehce líbám nebo se jenom tak tulím. Jeho ruka na mojí páteři mě dráždí k další akci. "Věřím...že na to...přijdeš...snadno..." Říkám v přestávkách, když na okamžik zvednu rty od jeho krku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho slova prozrazují důvěru ve mě. Vnímám to napůl, více vnímám jeho práci. " Riku..víš jak to bude krutý...odejít a nechat mě tu...v tomhle stavu." řeknu narovinu mezi výdechy, které naplno dávají znát slast a radost z jeho dráždění. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zasměju se, když mi to řekne. "Jenže když to zase dotáhnu až do konce, nebudeš si moct sám ani navlíknout trenýrky...tak co bude lepší?" Zeptám se ho přímo, zatímco pokračuju v dráždění. Hlas prozrazuje, že i já jsem vzrušený, ikdyž ještě asi ne tolik jako Kaishi. Ruka na jeho zadku nezahálí a něžně ho masíruje i v oblasti beder. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vnímám přes dotek zachvění. Častěji takto přejíždím po jeho zádech,abych ten záchvěv vyvolal. "Na druhou stranu .....abych se zítra hejbal..... na náš společný trénink. ...těžká volba." Snažím se myslet,ale moc mi to nejde. " Beru to do konce jen....jako divoch." řeknu s úsměvem na rtech. Pokud se tomu dá říkat úsměv, něco mezi provokací a spokojeností. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Začínám mít pocit, že se chvěju neustále, jako osikový list ve větru. "Chci tě mít zítra maximálně fit, ale stejně se tě zeptám...a chceš se milovat?" Zašeptám perverzním tónem s přivřenýma očima a rukou mu zezadu vjedu do vlasů. Jenom abys nelitoval... Proletí mi hlavou, zatímco mu přejíždím rty po hraně dolní čelisti. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro A taky proto...že mám pocit..že se ti do toho nechce...jako by jsi se držel zpátky...či se něčeho bál...i když tvůj hlas....láká říct ano a ted. Musím se hodně držet, abych po Riku nevyjel. Naposledy přejedu po jeho páteři a náznakem ho od sebe odstrčím. To je dneska asi to nejtěžší rozhodnutí co jsem musel udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Posílá mě pryč...nejdřív mě nechce pustit a teď mě pošle pryč? Nemůžu uvěřit tomu, co slyším. A ještě mi olízne rty? Znovu mi rozproudí krev v těle a pošle mě pryč... Pak mě zlehka odstrčí. Zklamaně stáhnu ruce a pustím ho ze svého sevření. Uhnu pohledem a do očí se mu už nepodívám. "Tak dobře." Vypadne ze mě, když posbírám svoje svršky ze země, obleču si kalhoty a tričko. Najdu zbytek svých věcí a zamířím ke dveřím. "Mám se teda zítra stavit?" Zeptám se, jestli mu náhodou už nebudu na obtíž, když dostal to, co ode mě chtěl. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho otázka mě dorazí. Jen otevřu pusu. Jak teda...copak to bere...jako..jako kdybych...dopr*le. Prudce vstanu a chytnu Riku za ruku dřív, než se stačí dotknout dveří. Přitáhnu si ho k sobě, snažím se získat aspon na chvili zrakový kontakt. "Proč se takto ptáš..to víš, že tě chci vidět..nejradši bych tě nepustil ani ted, a nechal tě tu přespat a zítra bychom společně rovnou vyrazit na ten trénink. Ani se mnou nedopiješ tu načatou láhev. .. Hovoříš jako kdybych tě vyhazoval....Ale tak to není....lákáš mě, chtěl bych se s tebou milovat...chci vidět toho divocha, co se v tobě skrývá...ty však vypadáš, že se bojíš...jak bych reagoval, až bych tě poznal..a tak jsem tě do toho nechtěl nutit." Snažím se mu vysvětlit a celou dobu ho pevně držím za ruku. Natáhnu se a něžně se dotknu jeho rtů. " Jestli ted odejdeš, tak mi slib, že se zítra tady stavíš." zašeptám, přestože mi na tom slibu dost záleží. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nepodívám se mu do očí do chvíle, kdy mi sáhne na rty a chce po mě slib. Vyslechnu ho mlčky, abych se snažil si to trochu promyslet. Konečně začne můj mozek rozumně uvažovat, zatlačí do pozadí vztek zkombinovaný s lítostí a zklamáním, který mi zatemnil logické uvažování. Zadívám se mu do očí a položím mu dlaň volné ruky na tvář. "Promiň, nemyslel jsem..." Omluvím svoje chování, nakloním se k němu a zlehka ho políbím na rty. Znovu se k němu přitisknu, jakobych ho už nechtěl pustit. Mrzí mě, jak jsem se choval, a chci mu to vynahradit. "Zítra přijdu, nemusíš se bát...jenom mi řekni kdy..." Zašeptám a pustím ho z náručí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dívám se mu do očí a prohlížím si ho. Cítím, jak by ho nerad ztratil. A to jsem ho teprve dneska pořádně poznal. A určitě jsem zatím odkryl jen opravdu malou část jeho osobnosti. "Já..budu se těšit..na zítra a hlavně...na tebe." Stále ho držím za ruku, tak jí jen stisknu a pustím. Ovšem pohled z něho nedokáži odtrhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Už musím jít nebo nedokážu odejít..." To už mám volnou i druhou ruku, takže je obě zvednu a vezmu jeho obličej do dlaní. Políbím ho něžně a zároveň intenzivně, aby věděl, jak moc ve mě probouzí city. City, které obvykle nechávám u ledu, se najednou probouzí a já nevím, co s nimi. Prostupují mnou a spojují mě s tím, kdo je ve mě probouzí. Když se konečně oddálím, jenom se usměju. "Takže zítra." Sundám mu dlaně z tváří, ještě je cítím v dlaních, a přejdu ke dveřím. Sáhnu na kliku a otevřu dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Otevřou se dveře, nebráním mu, jen se za ním smutně dívám. " Tak zítra....a má nabídka platí..když budeš chtít..můžeš tu někdy přespat...ale asi je to zbytečný..když máš tady vlastní pokoj..no..jen kdyby jsi chtěl." řeknu hlasem, v kterým je znát smutek z jeho odchodu. Zítra..příjde zítra...sakra já snad neusnu..usnu...ale nedospím..už aby přicházel a né odcházel. Jen natáhnu ruku a než mi úplně zmizí, pohladím ho po zádech. "Budu se těšit, Riku." řeknu na rozloučenou. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Někdy zůstanu až do rána." Mrknu na něj a usměju se. "Tak zítra...Kaishi..." Rozloučím se s ním a lehce mávnu rukou. Zavřu za sebou dveře a vyjdu z jejich společných prostor na chodbu. Zamířím do svého pokoje, kde následně absolvuju studenou sprchu, abych trochu vystydl. Pak už se jenom přesunu do postele, vytáhnu novou knihu, kterou jsem si dneska koupil, a pustím se do čtení, abych si trochu vyčistil hlavu. Aby nebyla plná jeho. Úplně jsi mi naboural život...a ani nevím, jak jsi to udělal... Postupně myšlenky ustávají, odložím knihu a usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Otočím se a jdu dopít tu láhev vodky. Potřebuji to, abych se nevrhnul za ním a neodtáhnul zpátky k sobě. Uklidím po nás, dám si sprchu, hodně dlouhou si dávám sprchu a pak se odeberu nakutě. Ještě než usnu, zkusím nakreslit jeho výraz...kdy naplno vyjádřil své emoce. Nakonec usnu natáhnutý na posteli, s blokem pod hlavou a s tužkou v ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro To už je ráno? Bleskne mi hlavou a tak se posadím na posteli a rozhlídnu se. Nevypadá to, že by bylo brzo ráno, spíš takové pozdější dopoledne. A pak si vzpomenu, že na dnešek už program mám a že by měl být hodně příjemný. Usměju se jenom tak pro sebe, ale to už mířím do koupelny provést ranní hygienu. To jsem zvědavý, vážně zvědavý, jak nám to dneska půjde...a taky se těším...na něj..." Uvědomím si, když si zrovna čistím zuby. Na chvilku kartáček zastavím a jenom na sebe koukám do zrcadla. Riku...co ti to provedl? Zeptám se sám sebe nebo spíš svého starého já, které vyjíměčně pustilo na povrch to nové. Pak se obleču, vezmu si svoji tašku a vytáhnu z ní hodinky. Je tak akorát čas... Znovu je schovám, vezmu si klíče a vyjdu směrek k pokoji, kde bydlí Kaishi. Zaklepu na dveře a počkám, až mi někdo otevře. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro To byl den, jestli dneska příjde...slibil to, příjde. Mrknu na hodiny a vystřelím z postele. V očích výraz hrůzy z toho, kolik ukazují. Mé kroky míří nejdřív do koupelny, vlasy jen pročísnu a dám do ohonu, pak jen zbytek hygieny, opláchnu se a už se ležím oblíkat balit. Batoh je připravený, jen já ještě ne. Oblíkám kalhoty, když zaslechnu tukání. Je tady..už je tady..sakra.. Vylítnu z pokoje , jednu ruku strkám do rukávu od trička, a přitom se to snažím zkloubit s hlavou a ohonem, který jako naschvál zdržuje. Otevřu dveře ve chvili, kdy se mi konečně podaří prostřčit hlavu. "A..ahoj..pojd dál..jen...na sebe něco hodím a jsem připraven." říkám při soukání druhé ruky do trika. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ahoj, snad jsem tě nevytáhl z postele?" Zeptám se s úsměvem při vzpomínce na včerejšek, kdy mi řekl, že ho mám klidně z postele vytáhnout. Zamířím k pohovce, která je někde uprostřed společné místnosti a opřu se o ni. Očima sleduji, jak se Kaishi snaží rychle obléknout. Jenom mám pocit, že čím rychleji se člověk snaží, tím větší problémy s tím má. Musím se tomu usmívat, protože mi to přijde poměrně zábavné ho sleovat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po několikátem pokusu, ani nevím kolikátým, se mi konečně podaří prostřčit ruku příslušným otvorem. Srovnám triko, dozapnu kahoty a už běžím do pokoje vytáhnout batoh. Chňapnu první bundu, co jen nejblíž. Ta samá co včera a přehodím si jí i s batohem přes rameno. " Tak hotovo...jsem připraven....snad." zamyslím se, co jsem případně zapomněl. "Viděl bych to na pláž, kde máš písek a nebudeš znevýhodněný." Mrknu na Riku a dlouze se na něj zahledím. Jeho úsměv mě dostává do kolen. Příjdu k němu a políbím ho. " Rád tě zase vidím." dostanu se konečně k přivítání. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ale to už se přiblíží a políbí mě. Trochu se k němu natáhnu a ovinu svoje ruce kolem jeho pasu. Stáhnu si ho na sebe a polibek prodloužím, aby to nebyla "jenom obyčejná" pusa. "Já tebe taky..." Vydechnu, když ho pustím a postavím se pořádně na nohy. "Na pláž? A nebudeš tam ty v nevýhodě, když tam budu mít takové množství písku?" Zeptám se provokativně, jestli si uvědomil, kolik síly a možností mi tím dává. Ale beru to, takhle se aspoň procvičím pořádně. Nechám ho o tom zauvažovat a vydám se ke dveřím. "Tak vyrazíme." Usměju se a sáhnu po klice, abych otevřel a my mohli jít. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nechám ho otevřít a vyjít. Sám je zavřu a zamknu. " Já si vítr přivolám skoro kdekoliv a upřímně,...oproti zemi budu vždy v nevýhodě." Nakloním se k němu blíž, zatímco vycházíme a pokračujem na pláž. "A když se mě odpravíš už ted, tak se mnou nic pak nebude.....a nebo spíš budu absolutně v tvé moci." řeknu lákavě. Zaženu chut oblíznout mu ucho a jdu vedle Riku dál jako by se nic nedělo. Budnu stále přehozenout na ramenou. Pláž není daleko. Dojdem k ní a já se jen rozhlídnu a tázavě se na Riku podívám, zda s tímto místem souhlasí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Prudce se otočím za tím, co mi říká. On mě snad chce vydírat...aby se mu vůbec nic nestalo Napadne mě užasle po té první části. To má být výzva? Zrychlí se mi tep a oči zasvítí jako dvě malé lucerničky. Neřeknu ale nic a zase se otočím zpátky, abych se díval na cestu. Dojdeme až na pláž, kde se na mě Kaishi podívá, jestli s tím souhlasím. Kleknu si k zemi a vezmu do ruky hrst písku. Nechám ho propadat mezi prsty a zavřu u toho oči. Dlaň je už prázdná a tak otevřu oči a vstanu. "Dobrý, budeme tady." Vyřknu ortel nad tímhle místem, protože pro mě to znamená perfektní podmínky. Písek je hned na povrchu a tak to s ním bude hodně snadné. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Udělám si kolem sebe prostor a nohou udělám kruh, do kterého vstoupím. Pozoruji Riku. Tak..nekoukej n něj tak..ted je to nepřítel...ne...ted to bude boj...žádný kraviny..ale boj. Na chvili zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Otevřu je a kývnu." Jsem připraven." čímž si svým způsobem odstartuji boj. Nezačnu, spíš vánek o trochu zvýším a pozoruji Riku jiným pohledem. Zkoumám každý jeho pohyb a snažím se odhadnout, co provede. A to v dostatečném čase na to, abych stihnul zareagovat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro To mi dělá schválně, chce mě rozptýlit, abych se nemohl soutředit...nebo ne... Sundám tašku a položím na zem vede sebe. Konečně se soutředím a přepnu na jiný režim. Usměju se na něj, protože jsem se rozhodl, že mu ukážu menší písečné tornádo. Ruku ohnu v lokti a vztyčeným ukazováčkem udělám několik kroužků. Od země se okamžitě začne zvedat písek a rotovat kolem mě. Schová mě uvnitř úplně celého a není mě vidět. Rotuje tak rychle, že se zdá, jakoby to byla nehybná zeď. Jenže ten písek se opravdu hýbe a v takové rychlosti je ostrý jako žiletka. Když takhle poutám jeho pozornost, přiměju písek, na kterém stojí, aby se začal pomalu a nenápadně ovíjet kolem nohavic. Chci ho znehybnit, protože pak bude muset řešit i tuhle situaci. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Silný proud vzduchu mě ještě podebere a já se vznesu do výšky. Přiměji jednoduchými povely se po vzduchu dostanu nad vodu. K proudu přivolám své vlastní tornádo a kolem mě se objeví vír, který čeří vodní hladinu a nutí jí ustupovat níž. Využiji toho a pošlu menší spršku na Riku a jeho písečný vír. Mé ruce tančí, jak dávám povely a vlasy již nečechrá vánek, prameny jsou kolem mé hlavy jako svíjející se hadi. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Tak to musím udělat jinak... Vodní sprška se rozpráší do vzduchu a ve formě aerosolu dopadá na zem. Je skoro neviditelná. Takže rukama...další pokus...neútočí na mě, ale proč... Zvednu do vzduchu obrovské množství písku, aby byl všude kolem něj. Postupně ho stahuju blíž a blíž, abych ho znehybnil. Svoji zeď trochu oslabím, protože na kontrolu takového množství písku potřebuji dobře vidět. Obličej se mi maličko stáhne, protože ten písek je trochu navlhlý a tak hodně těžký, takže jeho hmotnost je už cítit v takovém množství. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nadechnu se a přimouřím oči. Dalším tancem a důrazem dlaní pošlu tlakovou vlnu vzduchu, která narazí plnou silou do Riku a jeho ochrany. Bojuješ velmi dobře....já věděl, proč jsem říkal, že vzduch proti zemi má minimum šancí..ale nemysli si, hnedtak se nevzdám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Cítím, že něco chystá, takže se snažím zesílit svoji ochranu, jenomže se mi to nepodaří úplně, protože musím ve vzduchu udržet i tu masu písku i kontrolovat zeď kolem. Nestačím ji plně zesílit, než do mě narazí tlaková vlna. Celá se zatřese a zatřese i mnou uvnitř. Nešetříš mě...to jsem rád... Naštěstí udržím rovnováhu, ale musím pustit celou masu písku na zem, abych udržel pohromadě obranou zeď. Stejně se mi nepodaří ji udržet a její povrch těžce popraská. Začíná se hroutit. Kaishi uvidí, jak mávnu rukou a celou obrannou zeď odvrhnu bokem, zůstanu tam stát sám, bez ochrany. Obličej stažený hněvem. Zadívám se na něj a není v tom ani trochu náklonnosti. Vztekle pozvednu ruku a z písku vytvořím obrovského hada a nechám ho, aby shora pozřel Kaishiho i s jeho vírem. Chci ho srazit z proudu vzduchu, který ho udržuje ve vzduchu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jako nějaká noční můra se objeví had a míří přímo nade mě a je mi jasný, že půjde sezhora po mě se snahou mě dostat pod vodu. Klesnu až k hladině, nohy se jí div nedotýkají. Vyčkávám, dokud had a jeho tlama nebude těsně u mě. V tom okamžiku uhnu a vyletím nad něj. Rychlým tancem rukou na něj pošlu tlakovou vlnu, abych dostal aspon převážnou část písku pod vodu a nebo kdyby se mi podařilo formaci trochu rozbít. Vznesu se ještě výš a zeshora rychlým tance, protože nemám moc času, pošlu další tlakový náraz na Riku, který je ted bez ochrany. Hned se však kontroluji písek, jak to vypadá s ním. Vír kolem mě díky soustředění na tlakový vlny zmírnil a udržuji ho jen aby ode mě dostal nejbližší částečky písku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zamračím se a tentokrát hada udržím ve vzduchu, tlakové vlně uhne a jenom trochu povolí jeho pevnost. Hned ji však obnovím a znovu ho pošlu na Kaishiho. Hadův výraz se změní, jeho tlama je rozšklebená a vystupují z ní dva obrovské zuby. Najednou se had rozdělí a jsou z něj dva a ještě vzteklejší. Jednoho pošlu zezadu a druhého shora, aby aspoň jeden uspěl. Stihnu to těsně předtím, než na mě pošle další vlnu. Zvednu ze země, co nejvíc písku dokážu ve zlomku vteřiny, ale není to moc. Celá vlna mě smete i s pískem a dopad do písku takovou silou není zrovna jemný, takže když se zvednu, z koutku mi teče pramínek krve, protože jsem se kousl. Odplivnu si, abych necítil krev v puse. Hned zvednu i zbytek písku, a abych si to pojistil, tak to celé znovu zabalím do písku. Nechci mu dovolit už ani jediný pohyb. Stisknu dlaň, aby se písek okamžitě stáhl až k němu, ale nerozdrtil ho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vír nedokáže odrazit jeho útok a já jsem za chvili plný písku a v písku. Vír zmizí a já jsem uvězněný. Pokusím se udělat ještě pár pohybů a dostat se z vězení. Ovšem než je dokončím, písek se stáhne natolik, že se nemůžu pohnout. Uvnitř to řve a chci se dostat z vězení. Nemůžu a tak čekám, co provede dalšího. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Konečně se uklidním a začnu zase racionálně uvažovat. Zklidním se a vztek je pryč, uklidním tep, protože při vzteku je síla, kterou využívám mnohonásobně vyšší a špatně se ovládá. A já bych nechtěl Kaishimu způsobit nějakou tělesnou újmu. Uvnitř najednou umlkne řev, jak jsem zklidnil vztek. Člověk by věřil, že z toho řevu ohluchl. "Jak se ti líbí v písečně rakvi?" Ozve se najednou můj hlas. Přichází jakoby ze všech směrů. Neprovokuje a je klidný, mírný. Prostě otázka čekající na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Tak....a ted vím, že podle toho, jak moc jsi agresivní, je tak i tvůj písek....ovládáš ho převážně vztekem...no....asi si dlouho nezatrénujem...ale tak pro případ, kdy se setkám s podobným, aspon vím...můj první zápas se zemí...docela dobrý. Snažím sám sebe přesvědčit a tím se ještě více uklidnit. I když stejně dobře vím, že si polovinu z toho spíše nakecávám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak už se nezlob..." Ozve se a poblíž jeho tváře se zformuje dlaň, která ho po tváři pohladí. Je z jiného písku, jakoby byla jenom z prachu, který tvoří jenom malou část celé masy. Přesto byl na jednom místě, aby vytvořil toto. Rozhodnu se, že už ho nebudu trápit, protože z vlastní zkušenosti vím, že to tam není moc příjemné. Pro ty, kteří mají rádi prostory a vítr ve vlasech, to je peklo. Jednoho takového kluka jsem v tom držel dlouho, a pak když jsem ho pustil, myslel si, že je škorpion z pouště. Tenkrát to byla legrace, teď jsem ublížit nechtěl. Postupně pouštím písek na zem, až zůstane jenom obrovská dlaň, která drží Kaishiho a postaví ho na zem. Pak se sama rozpadne. Na pláži to vypadá jako na poušti, všude kolem duny, převážně jenom nízké a malé. Na tváři mám pořád ještě zaschlý pramínek krve od nepříjemného kousnutí. Zadívám se na Kaishiho, jestli mi něco řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Rozhlídnu se a velmi rychle objevím Riku. Po celou dobu cestu na zem na něj hledím, stále je ve mě vztek nad vlastní blbostí, která mi tam vevnitř došla. Ocitnu se na zemi, jen se rozhlídnu kolem. "Spíš jsem počítal, že si zaplavu.Udělal jsis tu soukromou poušt?" řeknu,ale hlas už není tak klidný. Odráží se v něm i trochu vzteku sám na sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jsi rychlý, dělalo mi to problémy...a ty tvoje tlakové vlny...být ta druhá tvrdší a rychlejší, neskončil bych jenom s kousnutím do jazyku..." Řeknu klidně a dál se mu dívám do očí. "Možná ses držel zpátky, protože jsem to byl já a byl to jenom trénink...ani já jsem ti nechtěl ublížit...aspoň jsem se o to snažil." Připustím, že tohle ani v nejmenším nebyl můj limit. Jenom jsem mu nechtěl ublížit, protože vím, že by mi to šlo až podezřele snadno. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Odvrátím pohled k vodě. " Nejsem rychlej....a hlavně jsem nepozornej....promin za ten jazyk." poznamenám jen. Zhluboka dýcham a v duchu znova rozebírám souboj a zjištuji další a další pitomý chyby, který mě čím dál víc rozčilujou. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Neutěšuju tě." Řeknu chladně, když vidím, jak se pitvá ve vlastních chybách. "Tvoje rychlost je docela dobrá, ale není to tvůj limit. Dokážeš ještě mnohem víc. Poznal jsem to. I já jsem chyboval, na tom nic není. Důležité je ty chyby poznat a příště je nedělat." Skončím s "kázáním". Natáhnu ruku k místu, kde mám tašku a když už ji zvedne písečná ruka, zarazím se. "Chceš druhý kolo?" Zeptám se vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Návrh na druhý kolo zvýší můj zájem o Riku. " Druhý kolo? Nejsem proti, pokud si to chceš se mnou ještě rozdat. Ještě vyřízenej a neschopnej pohybuj nejsem." Mrknu na něj, ve tváři se zlost ztrácí pod pokojným výrazem. Je vidět, že jsem se se svými chybami už smířil. Jen mě jednoduše rozčílí, jak na něj příjdu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pořádně se rovnám a rukama udělám sérii gest, která jsou stěží postřehnutelná. Ještě než sérii dokončím, začne od země stoupat písek a celého mě pokrývat. Takhle to bude lepší...jenom ho musím udržet na povrchu mého těla, což bys měl zařídit ty... Otočím se k mému náramku, který se v odpověď zaleskne. "Tak do toho. Zaútoč." Vyzvu Kaishiho přímo. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zaútočit,..jak chceš...tak to zkusíme jinak.. Tancem prstů vytvořím cyklon jehož konec končí nad vodní hladinou asi 2 km od pobřeží. Jeho druhý konec se přiblíží k Riku a nasaje ho. Držím ho uprostřed tohoto cyklonu tak, aby byl nad vodou a bez možnosti více se stýkat s pískem, než s tím, co má na sobě. Díky tomu, že je pískem obalený vím, že má ochranu a tak něco vydrží. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zřejmě si od toho slibuje, že když se písku nedotknu, tak už s ním nebudu moct manipulovat. Což je velká chyba. Jakmile jsem s ním byl už jednou v kontaktu, to spojení tu bude už napořád. Jako krevní pouto. Natáhnu ruku k pobřeží a zakmitám prsty. Z písku okamžitě začínají vylétat písečné jehly, které míří přesně na Kaishiho. Vím, že skrz jich projde jenom pár, a tak se spíš soustředím na to, aby se při nárazu na jeho vzdušnou bariéru navázaly na její strukturu a tak ji oslabily a zároveň zpomalily vír. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Otočím se a podívám se na Riku. Oči se zůží a prsty začnu svůj tanec. Na tváři se objeví maličko dábelský úsměv. Cyklonem nasaji trochu vody, která rotuje kolem Riku. Najedou cyklon zpomalý natolik, že Riku i voda padají k vodní hladině. Jen co ho voda padají z víru nad ním trochu smočí, cyklon zrychlý natolik, že Riku bezpečně veme zpátky do své "ochrany", aby nespadnul do vody a veme ho zpátky nahoru. Znova nabere trochu vody a celé to zopakuji několikrát za sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Několikrát za sebou mě Kaishi nechá zmáchat vodou jak shora tak skoro i zespodu. Tak dost. Přestane mě bavit být loutkou v rukách někoho jiného. Zadívám se na Kaishiho a po chvilce zavřu oči, dech se ustálí a hlavu zakloním. V té chvíli se z masy písku zformuje obrovská ruka a prudce vyrazí ke mě. Zavrtá se do cyklony a uvnitř mě pevně uchopí. Oči mám stále zavřené a vypadám skoro jako hadrový panák. Síla cyklonu sice ruce utrhne ukazovák a malík, ale přesto mě dokáže dostat bezpečně ven. Ruka mě postaví zpátky na pláž a sama se rozpadne. Chvilku tam zase stojím a nic se neděje. Teprve pak se znovu "proberu" a obnovím vrstvu písku na sobě, která se průchodem přes stěnu cyklonu trochu oslabila. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Mám chut zatleskat,ale nakonec to neudělám. Jen pokývnu hlavou. Zatančím další tanec rukama. Chvili to trvá,a tak to využiji na pozorování Riku. Kolem něj se začne proudit vzduch, teplý, horký vzduch. Úplně ho opklopí a pak ho zavře v jakési kouli. Zmírní pohyb a tak se jen tak vlní. Teplota uvnitř stoupá, vzduch je tak teplý, že se všechny pory na těle začínají potit. Teplota však stále stoupá a čím je větší, tím je i větší potřeba se nadechnou jiného vzduchu než tohoto suchého. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Už zase...do kouta se tlačit nenechám... Stáhnu nespokojeně obočí a znovu provedu sérii gest, která způsobí, že z těla se mi začne odlepovat písek, který ho chránil, a začne tvořit svoji vlastní kouli uvnitř té Kaishiho. Nechám ji zvětšovat se do takové míry, až roztrhne vzduchovou kouli a nechá ke mně proudit čerstvý vzduch. Zatímco roztahuji kouli, nechám od země stoupat dvě drobné ručky, které pevně chytí Kaishiho kotníky a stáhnou ho k zemi. Jakmile se docela přiblíží k zemi, nechám ho pohltit až po pás, aby v písku nadobro uvízl. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zasílím svůj vír natolik, aby se jeho hlubinný vrt dostal kolem mě do hloubky. Nechám vír pracovat a využiji toho, že kolem Riku písek v podobě koule. Soustředím se, zvednu kouli kousek nad zem a silnější než v předchozím kole pošlu tlakovou vlnu na kouli. Chci trochu Riku zaměstnat. Mezitím vír vykoná svojí práci a tak se o kousek vznesu zase nahoru. Stále mám v písku kotníky,ale i na těch už vítr pracuje a dostává z nich písek. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Čeho si však všimnu a neujde mojí pozornosti je jeho snaha dostat se ze sevření písku. Posílím sevření písku na Kaishiho kotnících a nenechám ho uniknout. Jenomže síla větru je dost velká na to, aby přesto dokázal utéct, rozběhnu se prudce k němu. Spojení mezi ním a pískem už se trhá a v okamžiku, kdy ho vynese další proud, ho chytnu za kotníky a pověsím se na něj. "Mě neutečeš." Zasměju se. Je to docela tíha, protože jsem pokrytý pískem a pro toho, kdo na to není zvyklý, je jeho hmotnost vysoká. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Ty půjdeš zítrado vyučování, že?" řeknu to takovým neutrálním, hodně unaveným tónem. Skoro se to zdá, jako by to co jsem řekl, nebylo vůbec důležité...ale pro mě je, a to hodně. Nechci tady zůstat sám...nebudu tady mít co dělat...venku, i když jsem sám, tak tam vždycky něco živého je...ale tady ne. A navíc mám dojem, že jsme si na Meiovu přítomnost už zvyknul. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Podívám se, kde je Riku. Letí ke mě, jen se na něj podívám s úžaslým výrazem. Chytne mě za kotníky a já pocítím tíhu jeho těla i písku. Na moment padáme k zemi, než se mi podaří nabrat silnější proud. Ovšem i tak Riku je jen kousek nad zemí. Je to opravdu tíha. A taky vím, že to není na usmířenou a jen další část boje. Přesto to risknu a snesu se tak, aby Riku byl zase na zemi. Já se držím v úrovni jeho ramen. "Tak si mě chyt a zabran mi utéct." řeknu provokativním hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Nic jiného mi hádám nezbude," řeknu tak, aby bylo jasné, že kdybych měl na vybranou, zůstal bych tu s ním. Nelíbí se mi nechávat ho tu samotného, když je nemocný. "Ale příjdu co nejdřív," slíbím, i když Asura určitě nepřizná, že tu nechce být sám, ale každý by se takhle nudil. I když on vlastně bydlel celou dobu sám že? Takže možná mě vůbec nepotřebuje... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Arigatou," šeptnu docela tiše. Už mě zase začíná přemáhat spaní... Ale Mei se ještě dneska vrátí, takže můžu v klidu spát,aniž bych se bál, že se něco stane, a že tady budu sám. Zítřek bude ale jiný. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zezadu na něj pošlu další z písečných rukou a s její pomocí ho dostanu z proudu vzduchu. Sáhne mu totiž na ramena a stáhne ho k zemi. Jakmile ho stáhnu na zem, tak aby ležel na zádech, nechám jeho paže mezi loktem a ramenem a celá stehna ovinout pískem a tak přitisknout k zemi. Vlezu nad něj a uculím se. Přenesu váhu na jednu ruku a tou druhou ho zlehka pohladím po tváři. Olíznu si rty, protože je tak bezbranný, skloním se k němu a něžně mu olíznu rty. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Když budeš hodně odpočívat, budeš brzy zase v pořádku," řeknu tiše, jako bych to spíš říkal sám sobě, než jemu. Nechci ho hlavně rušit, vypadá to, že znovu usíná. Zvednu se a odejdu do svého pokoje pro knížku a pak se vrátím k Asurovi, sednu si zase k jeho posteli. Nevím, jestli mu pomůže, když tu budu, ale já budu mít určitě takhle lepší pocit. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Když odejde, tak zavřu oči a znovu se pokusím usnout. Jsem si jistý, že Mei odejde a nevrátí se zpátky... Přesto tak uděl i když v tu dobu jsem už více méně ve stavu, kdy to jen vnímám, ale nemám už sílu ani otevřt oči a podívat se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku si to užívá a ještě si přede mnou olizuje rty. A nezůstane jen u svých,ale i moje takto obštastný. Usměji se a dívám se na něj. Dráždí mě a moc dobře to ví. " Riku....příjdu si jak myška v pasti...líbí se ti mě dráždit?" zeptám se ho narovinu a už to neberu jako boj. Přesto stále zůstávám trochu ve střehu, co dalšího vymyslí. Jednou rukou jemným pohybem přivolám vítr. Né silný jen silnější vánek a nechám ho kroužit kolem Riku. Dávám mu najevo, že stále můžu bojovat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Líbí se mi to...a moc..." Přiznám šeptem, když najednou ucítím vánek kolem sebe. "Ale, ale, ale..." Řeknu žertem a kouknu na ruce, které byly až do teď volné. Nechám je pokrýt pískem, aby mě už Kaishi nezlobil. "Takhle je to lepší." Dotknu se nosem jeho nosu a políbím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Lepší..když se nemůžu bránit..a co ted se mnou provedeš?" řeknu po polibku, který mi věnuje. Moc bych si ho chtěl strhnout k sobě, ale nemůžu. Tak jen zkusím ruce vymanit z písku a taky aspon jednu nohu. Jo....Riku...moc bych tě chtěl....aaa...tohle je teda trest...aspon jednu ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Víš, co mi právě řekl? Že prý tě trápím a mám tě pustit...co myslíš? Má pravdu?" Zeptám se provokativně a nechám z něj slézt skoro polovinu písku, která ho držela. Zároveň se k němu znovu nahnu. Chci vidět, jak moc se bude snažit dostat se ven. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen co se mi uvolní trochu tělo, zkusím se z něho vyprostit. Povede se mi vyprostit pravá ruka a hned toho využiji. Stáhnu Riku k sobě dolů a dlouze ho políbím. " To víš, že mě to trápí...nemoci tě obejmout, to je přímo utrpení...ale líbí se mi to." nadzvednu obočí v dost rozmanitém výrazu. Jakobych z toho měl i potěšení. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pak se mu zadívám do očí. "Líbíš se mu...jinak všechny holky a kluky posílal pryč..." Zakroutím mírně hlavou, protože i mě to překvapilo. "Takže je to pro tebe utrpení? Chceš abych tě trápil? Nebo tě mám pustit ven?" Přivřu oči a strčím mu ruku pod tričko. Špičkami prstů přejedu po místě u pupíku, kde jsem nechal svoji značku, a skloním hlavu k jeho krku. Oblíbené místečko je odhalené, jak jsem ho stáhl k zemi. Přejedu po něm rty a mírně vystrčím špičku jazyka. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Sehne se a rty s jeho jazykem mě doslova dráždí. Prohnu se a zavřu oči. " Riku...jak se mám tahle rozhodnout?....ty dráždile...sice se mi líbí být v tvý moci...ale tady nově získaný spiklenec je proti tomu...a já nepůjdu proti němu, nerad bych ztratil jeho přízeň...a zároveň i tvojí...pustíš mě?" řeknu narovinu. Ani nevím,zda si Riku všimne toho, co tam bylo naznačeno,ale ted to neřeším. Jeho jazyk mě dráždí, už nemám na boj ani pomyšlení. Mé myšlenky se stáčí jen k Riku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Měl jsem s tebou plán..." Přivřu oči. "Ale protože jste mi ho vy dva zlikvidovali, musíš mi to ty vynahradit." Zdůrazním slovíčko "ty" a dívám se mu do očí. Zatvářím se vítězně a aniž bych se podíval na pískem držené ruce a nohy, nechám z nich písek slézt úplně. Znovu se na něj usměju. Chci vidět, jak mi to bude chtít vynahradit. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Vynahradím ti to jak chceš. Soubojem, pozorností, pozváním na oběd....jen kdybych měl přestavu, jaký jsi to měl plán a podobně ti to vynahradím." Jak je u mě blízko, obejmu ho a rukou zajedu pod jeho svršky. Rukou se dotknu jeho kůže na zádech a ukazováčkem přejedu kousek po páteři. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Polknu, ale pohledem neuhnu. "Plán ti neprozradím, ale můžu říct, že přihořívá..." Uculím se a pak ještě dodám. "Ale můžeš mi to vynahradit, jak jen budeš chtít. A já ti potom řeknu, jestli mi to stačí nebo ne." Navrhnu s dalším úsměvem. A zastrčím svůj ukazováček do prohlubně jeho pupíku. "Kaishi..." Oslovím ho. "Nečeká na tebe náhodou někde nějaká žárlivá holka nebo ještě žárlivěší kluk, že ne? Aby mi někdo z nich nechtěl rozbít hubu." Zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku položí otázku, nad kterou je odpověd tak strašně lehká. " Copak bojíš se? Ne, nečeká na mě nikdo...krom..pár přátel..a tihle kluci po tobě nepůjdou. ...jsou to jen kamarádi...zato hádám, u tebe bude problém, co?" Přitáhnu si jeho obličej tak blízko, až se špičky nosí dotýkají,ale nezačnu ho líbat. Jen mu jazykem přejedu po špičce nosu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jestli se nestydíš, tak klidně tady." Drknu svým nosem jemně do jeho. Na tváři se mi objeví úsměv a je poznat, že si vybavím spoustu milých vzpomínek. "A tohle problém nikdy nebyl. Alice je rozumná holka, nikdy mě nedržela zkrátka a proto jsme byli spolu tak dlouho. Tolerovala moje způsoby. A teď už jsme jenom kamarádi, když jsem odešel sem." Pokrčím lehce rameny. "Tak co bude?" Popíchnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Ehm...já seteda rozhodně nestydím...nemám za co." Chytnu Riku kolem ramen a strhnu ho k zemi. Jen co leží, začnu z něj sundavat triko." Snad se ti to bude líbit.." poznamenám mnohosmyslně a dál vytahuji jeho triko. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Copak tě tak zarazilo? To že je Alice holka? Je to snad pro tebe překvapení? Pak mě Kaishi strhne k zemi a já se nechám, protože jsem zvědavý, co plánuje udělat. Začne ze mě sundávat tričko a já mu to trochu ulehčím, aby se s tím moc nemořil. "To doufám..." Usměju se a když už mi přetáhne tričko přes hlavu, zeptám se. "Proč ses tak zarazil? Protože spím i s holkama? Vadí ti to snad?" Zvednu obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Natáhnu jeho ruce nad hlavu a znova mu oblíznu nos. Hned na to se nadvezdnu a trhnutím ruky přetočím Riku na břicho. Posadím se na jeho zadek a rukou přejedu po jeho zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Kromě toho, mě to s klukama baví. A ty vlasy se mi líbí na tobě, nemá to jinou souvislost." Mrknu na něj, ale to už najednou ležím na břiše. Pak už jenom cítím, jak mi sedí na zadku, což mi zvýší tep. Ruka na zádech mě přinutí vydechnout. "Kaishi..." Sevřu v ruce hrst písku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Teda..tohle mě baví...doufám, že se ti to líbí..protože tohle je začátek. Usměji se sám pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Řekl bych, že...skoro všechno...co tě napadne..." Vydechnu a povolím ruku, která svírala písek. Začal jsem v ní cítit křeč. "Mučíš mě..." Vyrazí ze mě vzdech, když už mám pocit, že mlčet nemůžu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Prsty masíruji jeho svaly a uvolnuji jeho tělo. A za odměnu za jeho uvolnění jej líbám. Jedu níž a sám se pošoupnu na nohy. Zkusím zatáhnout za kalhoty, jak pevno jsou chycený a zda by nešli posunout dolejc. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Za chvilku zkusí posunout kalhoty. Trochu se nadzvednu, aby mu to šlo snadněji. Nenechám je stáhnout úplně, ale jenom částečně. Jestli bude chtít víc, tak ať si o to řekne. Tak a co teď? Co uděláš? Ptám se zvědavě sám sebe a trochu se ohlídnu, abych na to aspoň trošku viděl. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ruce jezdí po zádech a dál je masírujou. Přitom jedna čím dál častěji zajíždí na odhalenou část zadku a hladí ho a chvilema jej stiskne.Dokonce ruka pokračuje na zbytku přes kalhoty. Zkusím jak Riku zareaguje, když přejedu mezi jeho půlkami prstem a zatlačím na kalhoty,jako bych je chtěl roztrhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Dokonce si dovolí dráždit mě prstem, sice ne úplně ale přesto zkusí moje reakce. Ale, tak brzo a zkoušíš to na mě...no jenom zkoušej, když se mi to nebude líbit, zarazím tě, to si piš.. Zavrním ještě víc a jsem si jistý, že ho tím potěším. Prohnu se v zádech a trochu tím vystrčím zadek. "Nešetříš mě..." Pronesu spokojeně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Líbí...tohle se ti moc líbí.,,ani neprotestuješ..Riku. Dál masíruji a rukama zajíždím po kalhotech i pod kalhoty, prstem ho dráždím přes kalhoty a zkusím přejet takto i pod nimi,takže mírně zatlačím na otvor aniž bych tam vstoupil. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přiblíží se k otvoru a ucítí, jak se zachvěju. Chci ho tam, ale zároveň vím, že tohle je hodně intimní záležitost. Jenomže mému tělu právě vládnou relflexy a ne mozek, takže když mírně zatlačí, automaticky se trochu posunu jemu naproti. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Cítím velmi jasně jeho spolupráci i v této činnosti. Znova zkusím jeho kalhoty posunout zase o kousek níž. Mám ale pocit, že moc protestovat nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zmůžu se odpovědět na jeho otázku až po chvíli. "Já...chtěl jsem...milovat se...s tebou..." Dostanu ze sebe postupně ale naprosto upřímně. Začne znovu tahat za kalhoty a i tentokrát mu ochotně pomůžu. Trochu se nadzvednu, aby mnou nesmýkal po písku, jak se je bude snažit dostat dolů. A co teď...co uděláš...honem, pověz mi to...jinak to už nevydržím.. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přitom Riku přejedu jazykem přejedu po zátylku. "Tak to ti milerád splním tvůj plán....protože já proti nejsem." říkám zatímco prstem zajíždím hloubš. Je mi jedno, že jsme na pláži. Vnimám jen Riku a jeho tělo, jeho dech. Lákáš mě a vzrušuje tvé tělo..tvé pohyby...Riku, chci tě... |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Trochu zavrtím jedím z ukazováčků a nechám kolem nás vystavět neproniknutelnou zeď z písku. Přece jenom si tohle chci užít trochu v soukromí a ne s možnou bandou čumilů. "Teď...máme...víc soukromí..." Dostanu ze sebe obtížně. Už teď moje tělo stíhá vlna vzrušení, jedna za druhou. Chvěju se potěšením, břišní svaly stažené, ikdyž se stále snažím uvolnit se. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Nemusí to být tady....jestli to vydržíš a nedáš mi pak kopačky....můžem se přesunout stranou do soukromí...třeba ke mě nebo k tobě...zamknout se a já ti pak pomůžu lépe se uvolnit." navrhnu šeptem a počkám, co mi na to řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ne." Zarazím ho. "Teď už je to bez problémů..." Posadím se na zadek a začnu ho svlíkat. "Nemám rád čumily...i ty, kteří by teprve mohli přijít." Zašeptám mu do ucha, ale hlas mám ještě rozechvělý. Konečně má dole tričko. Znovu se skloním a začnu dráždit místo mezi krkem a ramenem. Přitisknu si ho k sobě. "A ne, nevydržel bych to...vystydnul bych a to nechci..." Začnu mu rozepínat kalhoty, jazyk a zuby stále pracují na krku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přítáhne si mě blíž, okamžitě ho začnu hladit po zádech a po hrudníku. Prsty si hrají s citlivými místečky na jeho těle, zatímco on si hraje s mým. Moc dobře už ví, jak na mě. Jeho jazyk je na to jak stvořený. Zakloním trochu hlavu a krásný pocit se rozlívá po těle. Byl jsem vzrušený už předtím,ale díky tomuto se to znásobilo. Riku mi začne sundavat kalhoty, pokleknu pro snadnější manipulaci. Pokud chce vidět, jak moc mě jeho zoubky dokáží vzrušit, tak uvidí a i uslyší. Začínám prudce oddechovat, a tisknout si ho k sobě. Ruka po zádech znova sjede k jeho zadku, opatrně ukazováčkem přejíždím po okolí otvoru s jemným zatlačením. Až když je Riku aspon trochu zase uvolněný, prst pomalu sunu dovnitř. Druhá ruka si hraje s jeho bradavkou. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Tiskne se ke mě a já moc dobře cítím, jak už je vzrušený. Sáhnu mu na zadek a přitisknu si ho k sobě i v tomhle místě. "Ale, ale...copak to tady je..." Zašeptám a do hlasu se mi zase vkrade ten chlípný tón. Vjedu mu rukou do trenýrek a něžně ho vezmu do ruky. Ukazováček mě dráždit nepřestává, takže ho kousnu do krku a nechám mu tam otisk zubů. Hned se začíná ztrácet, ale přesto tam ještě je. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Kousnutí do krku je silný, penis se napřímý a mé tělo se prohne. Viditelně se mi to líbilo. Jo....správně...já vím..že to zvládneš. Ukazováček vjede naplno do Rikuových útrob. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Máš nějaký speciální přání?" Zeptám se, protože ani sám nevím, jak to má rád. "Vyhovím ti ve všem..." Slíbím mu upřímně a jistě. Vpodstatě jsem šťastnej člověk, nic mi nevadí. Snesu téměř jakoukoli praktiku. Zadívám se mu do očí, aby mi řekl, co přesně chce. Dlouho tak nevydržím a znovu skloním hlavu k rameni. Dlaň v trenýrkách ho dál dráždí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho dráždění mě dovádí k šílenství a čím dál více Riku chci. Vzdychám a můj penis je plně ztopořený a tvrdý. "Přání...možná bych měl...ovšem to záleží na tom, v jaké pozici budu....v této moc přání nemám...to spíš určuji já a to by jsi měl říct..spíš ty..co se ti líbí....tak jak to máš rád?" Otočím otázku na Riku. Pomalu vytáhnu prst a jezdím s ním po okraji otvoru. Dráždím a sleduji, jak moc se mu tohle líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Já...mám to rád...rád to udělám tobě nebo i ty mě...ale teď...teď ty mě...příště udělám, co jenom budeš chtít..." Dostanu ze sebe s obtížemi, trochu se od něj vzdálím a skloním se k jeho klínu. Důkladně olížu jeho penis. Přece jenom je to velký rozdíl od prstu a já nechci žádný potíže ani bolest. Pak zvednu hlavu a otočím se k němu zády. Kleknu na všechny čtyři a přistrčím k němu svůj zadek. "Kaishi...prosím..." Poprosím, ale spíš zažadoním. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku se ke mě otočí zádama a poklekne. Nemusí mě ani moc prosit. Chytnu ho za pánev a přitáhnu k sobě. Ještě, než do něj vstoupím, tak do jeho útrob postupně putují tři prsty. Rychlými pohyby ho rozdráždím a uvolním. Druhou rukou se sám dráždím a honím se. Jen co bez větších problémů kloužu v Riku třema prstama, vyndám a k otvoru přiblížím špičku penisu. Pomalu do něj zajíždím a přitom si ho přidržuji za boky. Nejdříve vniknu jen tak napůl a rukou vjedu na jeho penis. Hladím ho a přitom pronikám do Riku na plnou délku mého penisu. Pomalými přírazy a drážděním jeho penisu se nakláním na něj a olizuji jeho záda. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jak postupuje, začnou se mi chvět kolena. Postupně nahradí prsty penisem, znovu vydechnu a do rukou už mě chytá křeč. Povolím prsty a zakloním hlavu. Když je uvnitř napůl, sáhne na můj penis a začne mě dráždit. Tahle kombinace je sicek nevydržení, ale snažím se naopak vydržet. Kaishi...nejsi...člověk... Ustálí tempo a ještě se stačí věnovat mým zádům. Projíždí mnou vlna za vlnou a všechny jsou plné potěšení. Každý nádech se mění ve sten prozrazující, jak moc si tohle užívám. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Naplno vnímám jeho těsnost, i když je uvolněný. Vnímám ten krásný pocit být v něm. Vzrušuje mě to, a k tomu ty jeho vzdechy, procítěné a nehrané. Sám též vzdychám a svírám jeho pánev, jak se držím, abych nebyl moc prudký a rychle. Chci, aby z toho taky něco měl. Riku...krásně vzdycháš....slyšet tě ...vidět...chtěl bych ti ted vidět do tváře. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Bože...tohle se nedá vydržet... Znovu zaryju prsty do písku, až to skoro bolí. Něco mě přinutí, abych se ohlédl na Kaishiho. Vidí mě sice jenom z profilu, ale je to dost na to, aby viděl obličej stažený intenzivním pocitem, vlasy v obličeji. "Víc..." Přikážu, ikdyž nejsem zrovna v pozici, abych si mohl vyskakovat. Ruku, kterou mě dráždí, chytnu nad zápěstím. Jenom zlehka, abych neomezoval její činnost. Chci s ním mít kontakt i jinak a nejenom takhle. Vím, že dlouho už to vydržet nemůžu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho příkaz, či spíše přání, je i moje přání. Odtáhnu se trochu od zad, zrychlím v pohybech a prudčeji přirážím. Jak chceš...aletakto to dlouho nevydržím..a moc si neužiješ....och..to je krása...a jak ti to sluší....líbal bych tě, kdybych mohl. Při rychlejším pohybu vzdychám více, zatnuté břicho a snažím se oddálit vyvrcholení. Kolem zápěstí se ovine jeho ruka. Stisknu více jeho penis a i tam zrychlím. Druhá ruka se pomalu přemístí na břicho a pomalu na hrud a Rikuovu bradavku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Na poslední chvíli se snažím to oddálit, ale už to nejde. "Já už nemůžu..." Vydechnu, z úst se vydere sten a začnu se celý chvět. Jakoby mi najednou byla strašná zima. Vyvrcholím a v tu chvíli mi povolí ruka, kterou jsem se opíral, takže padnu na loket. Pustím Kaishiho ruku, opřu se i druhou rukou a zhluboka dýchám, abych se trochu srovnal. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Stále jedu v rychlém tempu a přestanu se ovládat. Netrvá to dlouho a po Riku dojdu k vyvrcholení i já. Pevně svírám jeho pánev a tvrdě ho k sobě několikrát přirazím. Cítím, jak proud semene tryská do útrob Riku. Než mi ochabne penis, ještě párkrát přirazím,ale je to opravdu jen spíš náznaky proti tomu, co bylo předtím. Vytáhnu penis z Riku a svalím se vedle něj do písku. Zhluboka dýchám a s úsměvem si Riku prohlížím. " Jak...jak se ti..to líbilo?" Dostanu ze sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zůstanu na kolenou, opřený o lokty. Pak svezu zadek k zemi, abych se mohl vydýchat ještě víc. Všimnu si, jak si mě Kaishi prohlíží, odpovědí mu je úsměv. Je spokojený ale vyčerpaný. Trvá to ještě chvíli, než mu odpovím. "Kaishi...ty nejsi člověk ale ďábel..." Zvednu se s námahou na kolena a přejdu blíž k němu. Nakloním se a políbím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Na jeho konečné zhodnocení se jen ušklíbnu."Ale..nepřeháněj...hlavní je,že se ti to ..libilo." Zvedne se a jde ke mě. Jak mě políbí, okamžitě ho obejmu a stáhnu při polibku na sebe. Držím ho v objetí u sebe a odmítám ho pustit. Dýchání se pomalu zklidňuje a vrací se mi síly. " Snad jsem dostatečně...vynahradil tvůj...zkažený plán." řeknu po polibku a dám mu rychlou pusu na rty. Očima zabloudím na hradbu kolem nás z písku. Neprohlížím si jí dlouho, skoro okamžitě po jejím zběžném prohlídnutí se vrátím pohledem na Riku a jeho spokojený výraz. "Jsi nádhernej, když se usmíváš." řeknu zasněně do jeho očí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Maličko ho štípnu, když řekne, abych nepřeháněl. "Ale já nepřeháním, je to pravda." Políbím ho zlehka na krk. "A ano...vynahradil jsi mi to dostatečně." Usměji se a zlehka mu položím dlaň na hruď. Chvíli jenom tak mlčím, ale jeho poznámka o mém úsměvu mě dostane, stejně jako jeho pohled. Dej si pozor ať se do mě nezamiluješ...jenom by tě to pak bolelo... "Nech toho..." Řeknu měkce. Přestože mě to potěší, vím, že tohle není dobře. Nechci ho k sobě poutat nějakou jeho představou, že mě miluje. Jenom by ho to bolelo a jemu ublížit nechci. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho ruka se ocitne na mé hrudi. Přitisknu k ní svojí a sevřu. " Já to však taky myslím vážně...tak co, už víš nějakou tu přezdívku?" porýpnu si a snažím se nasadit výhružný výraz, ovšem zase z toho vyjde úsměv s trochu zakrabatělým čelem. Druhou rukou ho hladím po zádech. zajímalo by mě..na co myslíš....jak si to vůbec představuješ dál...hm..a jak dlouho budem ležet na pláži.. Pohodlněji se zavrtím a tím si udělám lepší lůžko na písku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Zatím nevím. Ale já na to přijdu." Usměju se a začnu se od něj odtahovat. "Možná bychom už měli jít." Zvednu se na nohy a začnu hledat svoje věci. Postupně ze sebe oklepu písek. Hlavně z kolen a dlaní a teď z boku. Obléknu si svoje věco a počkám, až to Kaishi udělá taky. Když už je to hotovo, pokynu lehce rukou a nechám celou hradbu postupně rozpadnout se. Stane se to šikovně a písek skryje všechny stopy naše milování. Když už je stěna minulostí, znovu pokynu a z písku se vynoří ruka a přinese mi moji tašku. I ruku nechám rozpadnout se, tašku přehodím přes rameno a kouknu na Kaishiho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen co jsem hotov, zmizne hradba. Rozejdu se ke svým věcem a seberu je z písku. Taky je oklepu a nahodím na záda. Vlasy si rychle smotám do gumičky.Vrátím se k Riku v otázkou v očích, co teda bude dál. Vidět ti do hlavy..bylo by to super..jenže já tam nevidím..vůbec nevím..jak to bereš....hm...aspon jsem tě slyšel vzdychat...a že to bylo. Ve tváři se při této vzpomínce objeví podivný úsměv, který po chvili zmizí. "Tak jak? Oběd se mnou a nebo jdeš už na pokoj a tedy rozlučka?" Naposledy se podívám na místo, kde jsme před chvili byli schovaný. Není to vůbec poznat. Ktomuto bych se v kuchyni opravdu nedostal. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Usměju se na Kaishiho. "Hlad mám, takže na oběd půjdu s tebou...a co se týče toho odpoledne...zatím nevím..." Pokrčím trochu rameny, protože ještě ani netuším, co budu dělat. Přijdu k němu blíž a na tvář mu položím dlaň. "Jsem moc rád, že jsme sem šli." Skloním se k němu a políbím ho na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po polibku se na Riku usměji a stáhnu gumičku, aby lépe držela vlasy. " Tak tě zvu do školní jídelny, snad tam bude něco aspon trochu slušného. Třeba tě nebo nás, cestou něco napadne, co dělat odpoledne....byla by škoda ho jen tak promrhat." řeknu uvolněně a rozejdu se směrem ke školní jídelně. Ach jo...líbí se mi....moc...přesto mám dojem..divnej dojem....hm...asi si zase něco namlouvám. Jdu zamyšleně směrem k jídelně vedle Riku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Kaishi...proč nic neříkáš? Proč mlčíš? Většinou jsi to ty, kdo mluví a ne já..." Podotknu a podívám se na něj za chůze. Copak...co se děje...nad čím to přemýšlíš...co tě trápí...jenom mi to pověz...snad to spolu nějak vyřešíme... "Co se děje?" Vezmu ho za paži a zastavím. Zůstanu stát docela blízko a koukám mu pátravě do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pomalu se rozejdu zase k jídelně. " Co myslíš, že dneska je na jídelním lístku...mám docela chut na nějakou rybu..to bude tou vodou." Pokusím se navázat hovor na jiné téma. Jak můžu definovat pocit...dojem..že se mi líbíš....mám tě rád..ale nechci....mám dojem..že by nebylo správný ten cit prostoupit...a na druhou stranu chci...i za to, že jednou třeba budem stát proti sobě v souboji..chci si užívat života...s tebou, Riku....ale ten dojem mi nedovolí ti to říct. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nakonec na to už nic neřeknu. Pokusí se převést hovor jinam, takže se rozhodnu mu to nestěžovat. "Co tam bude, tak to netuším. Ale já bych si dal nějaké kuřecí maso...třeba s rýží a nějakou pikantní omáčkou. Kéž by tam měli tohle." Řeknu tohle jídlo, protože se mi najednou vynořilo před očima a já na něj dost obrovskou chuť. Snažím se mu to netěžovat, ale stejně mi to vrtá hlavou. Protože vím, že něco řeší. Ale co to je a proč se tím tolik zaobírá. To netuším. Lžeš mi, ale proč...co tě tolik trápí...a proč mi to neřekneš...třeba na to teprve přijde čas...možná... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Otočím pohled od Riku a zadívám se dopředu. "Tak co...napadá tě nějaký plán na odpoledne?" zeptám se a dívám se na ty, co jsou do školní jídelny před námi. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Dívám se dopředu, ale přesto cítím na sobě jeho pohled. A taky vím, že nad něčím pořád přemýšlí. "Plán mám." Odpovím stručně a počkám, až to dostatečně upoutá jeho pozornost- "Řekneš mi, co tě trápí. A neříkej, že nic, protože to poznám. Chápu, že ke mě nemáš tak velkou důvěru, protože se známe jenom pár dní, ale poznám, když je něco jinak. Je to na tobě příliš vidět, aby ses to pokoušel skrýt." Řeknu mu, aniž bych odpoutal oči od lidí přede mnou. "Zdáš se být duchem nepřítomný, ikdyž se snažím udržovat rozhovor..." Podotknu ještě na závěr, ale to už vstupujeme do jídelny. Ještě se po něm podívám, aby věděl, že to myslím vážně, a pak už si stoupnu do řady na výdej jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vyberu si z nabízených jídel grilované maso s opékanýma bramborama. Jen co mám nadnáno, otočím se a hledám Riku,který stál ve frontě přede mnou, kam se posadil. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Chvilku mlčím, ale nakonec promluvím. "Tak nakonec měli, co jsem chtěl, ikdyž omáčka pikantní není..." Začnu rozhovor nějakým neutrálním tématem. "To nad čím jsi přemýšlel, týká se to mě nebo jsem příliš samolibý?" Zeptám se s úsměvem. Pak ale zvážním a zadívám se mu do obličeje. "Jestli mi to vážně nechceš sdělit, tak mi to řekni a já přestanu dotírat." Přestanu ho trápit a začnu se zase věnovat jídlu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Téma hovoru se stočí na jiné a to se raději otočím k talíři. Hraji s jednou bramborou a váhám. " Nejsi samolibý....týkalo se to mě a tebe....jen ....je prima, jak to ted mezi námi je." Vypravím ze sebe,nabodnu bramboru a strčím si jí do pusy. Snažím se jako pokračovat v jídle. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Našpulím lehce rty a pozvednu trochu obočí. "A jak to teď teda mezi námi je? Ty už to víš?" Zeptám se tišeji. Není potřeba, aby nás slyšeli všichni kolem. Dál se na Kaishiho dívám, chci vidět, jak se bude tvářit u toho, co mi řekne. Jestli mi teda k tomu něco řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přikloním se blíž a pošeptám." Nevím..jen mám takový dojem." Oddálím a znova si začnu hrát s další bramborou. " Mezi námi...jako ...nejpíš ti asi na mě záleží , nezabil jsi mě...a mohl jsi a taky vím, že jen trénink by tě případně nezastavil....taky mi na tobě záleží...jen..je mi s tebou fajn...ale je to jakoby na hranici...možná bych bral tu hranici překročit..ale ten dojem...nemámten dojem z tvý strany...a tak nám to vyhovuje takto..na hranici. Hovořím tiše a s přestávkama, kdy si strčím do pusy nějaký to sousto. Nedívám se na Riku, jen do talíře. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zřejmě jsem při tréninku někde nechal projevit jednu část svého já...tu méně lidskou...a ty sis jí všiml a dobře určil... Takže na hranici...a jaké, jak poznáš, že jsme ji už překročili...nebo naopak ještě nepřekročili...ale chtěl bys ji překročit...teoreticky... Konečně přestanu s tím pohledem, složím ruce a znovu si přisunu talíř. Pokračuji v jídle. Aspoň už není horké. Jenomže mi to nedá a provokatér ve mě se opět probouzí. Nakloním se k němu a zašeptám. "Chtěl bys ji překročit? A jak? Řekni mi to...ikdyby jsi to myslel jenom teoreticky..." Dráždím ho slovně, ústa skoro u jeho ucha. Po chviličce se zase narovnám a pokračuji v jídle. Jsem docela zvědavý, co mi řekne. Jestli mi něco řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Náhle ucítím Rikua dech na svém uchu. Ztuhnu a vyslechnu si jeho otázky. Po chvili se vrátí k jídlu. Otočím se na něj a položím ruku i s příborem na stůl. " Jo,...chtěl bych jí překročit..někdy...a jak.." Odvrátím pohled a dojím zbytek jídla. Odsunu talíř a otočím se na Riku. " Je mnoho způsobů, jak je překročit. Třeba...třeba bych ti řekl, ...co se mi opravdu moc líbí." Poslední slova řeknu nakloněný u Rikuova ucha a pošeptám mu je. Následně se zvednu a s dojedeným talířem odejdu pomalu ven z jídelny. Venku si sednu do trávy a čekám na Riku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ty mrcho, ty ale umíš člověka rozdráždit...jenom tak...jakoby mimochodem...ale nabídka je to dobrá...hm... A pak se najednou zvedne a odejde. Ani na mě nepočká v budově, ale pravděpodobně až venku. Chvilku zůstanu strnule sedět na židli a pomalu dojídám zbytky oběda. Tak nějak přemýšlím nad tím, co přesně tím bylo myšleno. Opravdu líbí...že by nějaká perverzní praktika...skoro bych se vsadil že jo...nezdá se na to, a proto by to mohlo být ono... I já se postupně zvednu a odnesu prázdný talíř. Vyjdu ven a rozhlídnu se, jestli tam na mě někde čeká. A ano, opravdu. Přejdu k němu a sednu si vedle něj. Ne příliš blízko ale přece jenom je to blíž, než jak by to obvykle bylo u kamarádů, kteří se znají krátce. "To byla dobrá možnost...a zrovna by mě dost zajímala... Navážu tam, kde jsme přestali. Řeknu to trochu tišeji. Nechci okolí provokovat podezřelými otázkami. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zase se na Riku usmívám. Nadzvednu obočí a nakloním na chvili hlavu nastranu. "Mám to chápat tak, že chceš překročit hranice a nebo spíš chceš vědět...co se mi líbí." Schválně natahuji Riku a uškubnu stéblo trávy. Zvednu ho dvěma prsty a druhý konec stébla nechám přejet Riku po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak ty mě budeš takhle dráždit i na veřejnosti?" Zeptám se s mírným pohoršením v hlase. Chvíli ho nechám, aby si myslel, že nad odpovědí musím dlouho přemýšlet. Nakloním se k němu ještě blíž a zašeptám. "Možná obojí..." S mnohoznačným úsměvem a znovu se odtáhnu. Natáhnu ruku lehce nad trávník. Je vidět, že půda je tu docela písčitá a tak mi brzy kolem ruky začnou poletovat zrnka písku. A evidentně mě to baví. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Sleduji, jak si hraje s pískem a sám se lechtám stéblem trávy. " Tobě vadí veřejnost a nebo spíš jen blízkost druhého na veřejnosti?....Tak obojí...a co víc? .. I když jak ti to řeknu, pokročím já ve své hranici a to bylo značně nefér, abych pokročil jen já a ty stál v pozadí a smál se." řeknu napůl žertem, napůl vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Nemám rád lidi jako celek...i tak ale občas objevím jedince, kteří by pro mě mohli být relativně důležití nebo by mi na nich mohlo aspoň trochu záležet..." Otočím se k němu a usměju se, aby věděl, že ho mezi ně počítám. Ikdyž to s největší pravděpodobností už ví. "A pak...nesnáším čumily v jakémkoli množství nebo podobě...proto pro intimnější věci potřebuji soukromí...všechny pocity chci sdílet pouze s tím druhým a ne s někým jiným..." "Která část víc? Upřímně...v té první vidím víc informací...je mi jasné, že v ní je i ta druhá část, ale i spousta dalších věcí..." Odpovím s úsměvem. "Jestli tě něco zajímá, tak se klidně zeptej...mě to nevadí. Přece jenom už teď jsi mi bližší něž kdokoli jiný, takže k tobě už nějakou důvěru mám...možná ti budu ochotný i odpovědět..." Zasměju se a písek poletující kolem mojí dlaně se začne formovat. Trvá to jenom chviličku, když mi najednou stojí na dlani figurka, která je až příliš nápadně podobná Kaishimu. Má všechny jeho detaily a je vysoká dobrých deset centimentrů. Usměju se sám pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dostanu nabídku otázky,ale v tuto chvili mě více zajímá soška, která je mi až moc podobná. " Ta se ti povedla..někoho mi připomíná...a otázku...co tě nejvíc láká v poznávání lídí, třeba jako jsem já a ....nebo jaký je tvůj největší sen kromě této akademie...tu nepočítám." Nabídnu mu různé otázky a utrhnu si další stéblo, a znova si začnu hrát. Jezdím jeho koncem po hřbetu své ruky a sleduji naskakující husí kůži. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Neboj, nerozpadne se na hromádku písku." Usměju se a počkám, až si ji vezme. "Tak třeba ten sen...chtěl bych zvýšit svoji úroveň a úroveň svého o-dílu ještě o dva stupně...bude to sice náročné, ale je to můj sen..." Pokrčím zlehka rameny. "A co ty? Taky mi něco prozraď." Usměju se na něj a kolem dlaně mi znovu začnou poletovat zrnka písku. Chvilku pulzují, jakoby kopírovaly můj tep, chvilku jakoby reagovaly na můj hlas nebo myšlenky. Pak se začnou znovu formovat a vytvoří figurku mě samotného. Je o trochu vyšší než ta Kaishiho, ale jinak mě vystihuje úplně stejně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Prohlížím si jí a promýšlím odpověd. " Co chceš prozradit? Můj sen? Taky se tu zlepšit, získat nějaké další zkušenosti a rady, jak správně a efektně využít sílu a možnosti větru....ano..to je asi můj největší sen....ale mám i jiný..menší..některé lehčeji splnitelný a jiné už hůře...což má asi každý." Přejedu prstem po obou figurkách a usmívám se. " Vypadají krásně....dokážeš je i třeba spojit?" Zadívám se Riku dlouze do očí, až to vypadá jako výzva k polibku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Takže vydržím, ale kousnu se do rtu, abych se trochu vrátil do přítomnosti. "Jistě, to je maličkost...tak je oživíme..." Usměju se na něj trošku nepřítomně a stočím oči k figurkám. Moje figurka se začne pohybovat, zvedne svoji drobnou ruku a vztáhne ji k obličeji té druhé figurky. Pohladí ji po tváři a její ruka sjede dozadu a přitáhne si ji ke svému obličeji. Chviličku na ní jenom tak kouká a pak ji políbí. Láskyplně a něžně. Druhou ruku ovine kolem pasu a přitiskne si Kaishiho figurku k sobě. Teprve po tom se podívám na Kaishiho, jak se tváří. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přikloním se blíž a šeptnu mu do ucha. " Tak už máš plán?..Já že bych se podíval třeba k tobě..když nemáš rád veřejnost a pořád si tu takto šeptat je taky po čase nápadný." Odtáhnu se a šibalsky se usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "A co bys mi chtěl sdělit takhle v soukromí?" Zeptám se provokativním hlasem a zadívám se mu do očí. "Anebo neříkej...nechám se překvapit." Mrknu na něj a zvednu se ze země. Volnou rukou oklepu zadek, aby mi na něm nezůstala nějaká tráva, a podívám se na figurky. "Chceš je zachovat nebo se mají navrátit zemi?" Zeptám se ho ještě s mírně pozvednutým obočím. Figurky se přestanou objímat o obě upřou svoje oči na Kaishiho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " A kam že se to vrhnem? ...A jo...k tobě." Usmívám se a na starost, co jsem řešil předtím, nemám ted ani myšlenku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Nic se jim nestane a kdyby se bály, tak se obejmou." Usměju se a tašku zase zavřu. Cestou do mého pokoje mlčím, protože nějak nevím, co bych měl povídat. Jestli bude chtít Kaishi něco říct, tak to určitě udělá. Dojdeme k mému pokoji. Chvíli se přehrabuji v tašce, než konečně najdu klíče a odemknu. Pokoj je úplně stejný jako ten jeho, takže se tady určitě neztratá. Raad tu jako obvykle vidět není a já po něm nijak netoužím. "Pojď dál...akorát ti teda nemám co nabídnout k pití nebo tak...moc hostů sem k nám nechodí. Vlastně tu nebyl ani jeden." Pokčím rameny a omluvně se usměju. Zavedu Kaishiho do mého pokoje. "Někde se tu posaď." Pobídnu ho a sám posbírám pár věcí, které mi vidí třeba přes opěradlo židle. Převážně to jsou akorát trička a jedny kalhoty, uklidím je do skříně. Na stole toho moc není, jenom knihy. Detektivky, jedna historická encyklopedie a pak taky kniha o elementárních o-dílech. Právě v ní je zastrčená záložka, protože ji zrovna čtu. "Tak cos mi to chtěl sdělit v soukromí?" Zeptám se zvědavě se zvednutým obočím a opřu se o desku stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro U něj napokoji je to skoro stejný jako u mě, až na osobní věci. Neupejpám se. Jen co Riku sundá hadry, přitáhnu si židli k sobě a obkročmo se na ní posadím. Ruce opřu o opěradlo a pozoruji Riku, jak rychle uklízí. " Máš to tu hezký. Vyndej ty dva, at to taky vidí. " Zadívám se na učebnici. "Jak daleko už s ní jsi...nebo spíš, je tam něco nového či spíš to, co už víš?" vyzvídám než se Riku trochu uklidní. Opře se a začne vyzvídat i on. " Já...no...spíš šlo o to, aby jsme tam tak nápadně nešeptali...aby se na nás ostatní moc nezaměřili...a nevím, jak by jsi reagoval..kdybych se tě třeba zeptal...jak nejzvláštněji jsi to už prováděl." odpovím a zadívám se do jeho očí. Něco se v nich na okamžik objeví, nejspíš touha poznat, zda je schopen toho,co chci. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Pokud jde o zemi, tak tam toho už převážnou část umím. Ne všechno, ale je toho dost. Čerpám z toho informace o jiných elementech. Je to dobré v boji." Usměju se na něj. Proto jsem poměrně snadno věděl, jak na něj při tréninku. "Ale rozhodně tam není všechno. Spíš jenom stručný přehled." Pokrčím rameny. Vytáhnu figurky a postavím je na stůl. Okamžitě si sednou zády k sobě a opřou se o sebe na znamení důvěry. Je vidět, že si něco povídají, ale Kaishi jim nemůže rozumnět. Já možná ano, takže se lehce usměju, když si něco povídají. Pak se zaměřím na další otázku. "Tak tebe zajímají extrémy..." Pokývu hlavou. "Jedna slečna to chtěla jako znásilnění...nejdřív jsem se docela divil, ale měla ve mě velkou důvěru, že mě nechala, abych se k ní choval, tak jak jsem se choval...ale byla spokojená, takže proč ne...ale co bylo asi nejpodivnějí...byl to kluk a stál o krev...kousance až do krve, spousta modřin...nutno dodat, že on se ke mě choval stejně jako chtěl, abych se choval já k němu...skončili jsme jako po nějaké rvačce, ale užili jsme si to..." Pokrčím rameny a očima střelím k figurkám, jakoby mě něco extra zaujalo z toho, co si povídají. Hned se zase otočím ke Kaishimu. "Proč se mě na to ptáš...máš snad nějaký opravdu extra přání?" Zeptám se nakloněný směrem k němu a s lehce pozvednutým obočím. Přesto se docela usmívám. Proč by jinak směřoval otázku k tomuhle tématu, kdyby neměl něco speciálního na mysli. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro V jednu chvili se zadívá na figurky, bohužel já jejich mluvě nerozumím tak nemám ani páru, proč to udělal.Jen jak se nakloní ke mě blíž s jeho otázkou, nakloním se i já a trochu se na židli k němu zhoupnu. " Já a extra přání...já mám spousty přání a každé je extra....ale v této záležitosti si přání nediktuji..spíše nechám druhého hádat...zda najde či nenajde to, co mám rád....i když je velká chut...a mám slabou chvilku, tak jsem schopný to říct...ale to se mi ještě nestalo...bud to poznali a nebo hold šli dál....a ptal jsem se ze zvědavosti, co odpovíš a čeho jsi schopný." Oddálím se spadnutím židle na všechny čtyři její nohy. " Ty rád plníš druhým jejich přání?" pokračuji s otázkama na toto téma, které mě vyloženě baví. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "A co jsi teda zjistil? Jsem dostatečně schopný a odhodlaný najít to tvoje tajemství? A to mě napadá...přiblížil jsem se tomu aspoň?" Zeptám se. Najednou se otočím, jedna z figurek, konkrétně ta s Kaishiho podobou, to mě strká prstem, aby získala moji pozornost. Pak se na něco zeptá. Kouknu z okna, abych promyslel odpověď. Chviličku se neděje nic, pak figurka pokýve hlavou a znovu se vrátí k té druhé a něco jí začne vysvětlovat. "A k tvé další otázce...ano, když už najdu člověka, na kterém mi začne záležet, pak jsem ochotný mu splnit jakékoli přání...většinou v tom najdu sám zalíbení a když ne, tak ne...ale přání se mají plnit...aspoň občas..." Usměju se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Mojí pozornost upoutají figurky a i Rikuovo chování. " Riku, ty jim rozumíš..co si povídají a co ta moje zmenšenina chtěla..povíš? Nechceš mi to překládat?...ale jsou krásně roztomilý." pozoruji je a znova se zhoupnu na židli blíž k Riku. " A ty by jsi chtěl splnit moje nějaké přání?" zeptám se s tajemným nádechem v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jistě že jim rozumím, jsou ode mě a z písku...mluví naší řečí, jenom jim nemůžeš rozumět, protože k zemi nemáš vazbu..." Pokrčím rameny. "Tvoje zmenšenina se ptala, jak na tu druhou figurku vyzrát. Ta moje totiž řekla, že je ta druhá menší a tudíž i slabší a tak ji může kdykoli přemoct...a ta tvoje si přišla pro radu...teď o tom diskutují, ale pomalu přechází k jinému tématu...baví se, který element je celkově nejlepší...moje samozřejmě stojí na straně země, protože je z ní také vyrobená a tím taky argumentuje...ta tvoje se snaží bránit, ale zatím nemá dobrou obranu...ale však ona na něco přijde..." Usměju se na ně ještě a zvednu oči ke Kaishimu. "Kaishi, řekl jsem ti to už na té pláži...to, že to bylo v poněkud jiném rozpoložení, než jsem teď, neznamená, že jsem na to zapoměl. Slíbil jsem ti, že ti splním jakékoli přání. Stačí říct. Vyber si nějaké..." Vybídnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Tobě ale taky nějak netrvá příliš dlouhou dobu, aby jsi usnul, i když je to takhle u postele krajně nepohodlné. Když se o několik hodin později probudíš, tak zjistíš, že Asura neleží na posteli. Nevypadá to, že by byl ani nikde v pokji. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku poznamená něco o tom, co bylo řečeno na pláži. Dám židli do správné polohy a opřu bradu o opěradlo. " Ted na mé přání není správná chvilka...a nebo mám narychlo něco vymyslet? .... A nebo tvá nabídka vytrvá do chvile, kdy se to bude více hodit?" zeptám se a v hlavě přemýšlím, co bych si ted mohl přát. Tak já nevím...dám si udělat masáž zad, nebo chodidel....a nebo aby mě hodinu nějak hýčkal...to by se chudák zapotil. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Nespěchej na to, až bude ta správná chvíle, tak se ti budu věnovat tak, jak budeš chtít." Mrknu na něj, a pak se zatvářím, jakobych poslouchal. "Ale no tak...jste jako malí kluci." Řeknu přísně figurkám nahlas, které se skoro začaly prát. chvilku se na mě dívají škaredě a pak si trucovitě sednou, zády k sobě, aby na sebe ani neviděly. Zavrtím hlavou a zatvářím se nespokojeně. "Vyhrožovaly si utrháním nožiček. Trdla." Poznamenám. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jakmile se pohnu má knížka spadne na zem. Natáhnu se pro ni a pak se otočím na Asuru, abych zjistil, jestli už je vzhůru. Jenže on tu vůbec není. Pravděpodobně šel jen na záchod nebo do koupelny, pochybuju, že by v jeho stavu někde cestoval a kdyby ano tak ho přetrhnu jako hada. Zvednu se a odnesu knížku do pokoje a pak se vydám do koupelny. Doufám že pocestě narazím na Asuru. Rád bych se přesvědčil že je v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Slyšíš téct vodu...jemně, sprcha to není. Dveře od koupelny jsou otevřené...buď je Asura zapoměl zavřít, nebo je nedovřel a ony se otevřely. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vstanu a přejdu k figurkám. Kleknu si s k nim a pozoruji je s nosem skoro u nich. "Jak jsi do nich dostal chování a nebo spíš, chová se ten tvůj jako ty a nebo je jiný? By mě zajímalo..jak jsi to provedl jakoby s mým druhým já." zajímám se. Otočím se na Riku a mrknu. "Přání si možná vyberu...ale více mě baví, když na to ty ostatní příjdou...nebo se o to pokoušejí." usměji se a dál se věnuji figurkám. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Můžu? Klidně počkám ale chtěl jsem jen vědět jak ti je," řeknu a počkám na odpověď. Přeci jen možná prostě zapomněl zavřít. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Řekl to ten můj...ví, že by to klidně dokázal...řekl to, protože ten druhý ho provokuje a dráždí." Usměju se. "Chovají se podle vzorce, který jsem jim vtiskl. Když jsem je oživil, tak jsem každého vybavil určitým souborem vlasností. Z převážné části vychází z našich vlastností. Zbytek je jejich vlastní a vznikl na základě náhody. Ale můžu je ovládat, že udělají všechno, na co jenom pomyslím." Zadívám se na Kaishiho. Moje figurka se najednou podívá na Kaishiho, který na ně kouká hodně zblízka. Přejde až k němu a šťouchne ho do nosu. Na člověka je to jako dotek motýla, ale přesto je to cítit. "Prý na ně civíš a tak je rušíš v konfliktu...nebo spíš teď už v trucování..." Zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Buď Asura v koupelně není...nebo.. ...nebo ti nechce odpovědět, či něco podobného. Kdo ví. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Že by nechal puštěnou vodu...? A kam by vůbec mohl jít? Mám nedobrý pocit a když jsem nejspíš zbytečně paranoidní radši se rozhodnu vejít dovnitř. I kdyby mě Asura jen neslyšel je lepší se ujistit a vzhledem k jeho stavu bych to zase neměl podceňovat. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Celkem tě překvapí pohled na ni, tedy spíš to co je v ní. Vypadá to, že se aSura chtěl okoupat, ale stihl jen pustit vodu a lehnout si do vany (a položit si hlavu o okrja), než usnul. Zjevně napůl vyčerpáním, ale také tím, že pro něj s jeho vzrůstem se ve vaně taky pohodlně leží. A taky se dá poznat, že to není tak dávno, kdy vlezl dovnitř, protože voda ještě nepřetéká, i když už se blíží k okraji. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Já jim pokoj nedám, dokud nepřestanou trucovat. Takto jim to nesluší." Narovnám se a dám mezi ně ruku tak, že jakoby stojí jen na ukazováčku a prostředníčku. Přitom však se dívám na Riku a mám pohled, který snad svlíká. " Nechceš na nich ukázat, na co myslíš?" dráždím Rikua. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Kdybys ho slyšel nadávat." Začnu se smát. "Ne, tohle je tvoje vlastnost. Tu má podle tebe. Ale já ti nohy trhat rozhodne nebudu..." "Provokuje ho slovně a protože ten můj považuje za neslušné na jeho návrhy reagovat na veřejnosti, je rozčilený." Usměju se. Na ruku mezi nimi zareaguje i druhá figurka. Obě jsou rozčilené a něco pokřikují. "Tvůj se na tebe zlobí, jak se prý opovažuješ do mojí figurky strkat. Brání ho." Usměju se a dělám jakoby nic. Jakože jeho pohled nevidím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Nenabídneš jim to soukromí, když i my dva jsme pro ně veřejnost? ....Riku, co mu vlastně ta moje figurka navrhuje?" Vyzvídám dál a prsty jakoby kleknu pred svojí figurkou. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Figurky se chvíli ještě zlobí a pak, když vidí, že je to marné, tak si sednou na bobek, dají hlavy k sobě a něco si špitají. "Prý se tebou nenechají omezovat. Máš se prý věnovat mě a jim dát pokoj." Zasměju se. "Ale něco na tom je..." Dodám a upřu svoje oči do jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Mrknu na ně jako bych na ně ukazoval. "A jak je bereš ty, jako veřejnost a nebo to tu bereš jako soukromí, že bych napodobil tu svojí figurku a udělal ti podobný návrh?" Hlasem Rikua provokuji k nějaké akci. Přejdu k němu, postavím se proti němu a hledím do hloubky jeho očí. Čertovsky zvednu obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Já tohle beru jako soukromí, můj pokoj, můj host. Ti dva se zabaví sami, někam si zalezou a vyřeší ten svůj problém." Pokrčím rameny a dál neucuknu tomu pohledu. Co po mě chceš...abych po tobě vyjel, proto mě takhle dráždíš... "Tak podobný návrh...tak povídej a já zhodnotím, jestli se mi to vůbec bude líbit, abych do toho šel..." Provokuju ho tentokrát já a očima se ještě víc zavrtám do jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro O kousek se více nahnu k Riku a dám mu pusu na rty. " Líbí či mám vymýšlet dál?" a zůstanu v tak těsné vzdálenosti. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To by šlo...jaké budu mít záruky, že mi to potom opravdu řekneš? Víš jak moc se mi vydáváš? Mohl bych ti klidně zlomit vaz..." Zeptám se provokativně a jednou rukou mu sjedu za krk. Zlehka stisknu a prty krk prohmátnu. "A budeš chtít jenom krk anebo celé tělo?" Zeptám se na krku trochu přitlačím. Ozve se lehké křupnutí a Kaihimu povolí ztuhlý sval. "A jeden blok už je pryč..." Usměju se na něj z takové blízkosti, v jaké pořád ještě je. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Zastavím vodu a otočím se k umyvadlu, abych si opláchnul tvář. Pak si začnu česat vlasy, ale nedá mi to a obrátím se zpět na Asuru. Očima hltám linie jeho těla, byť pokroucené a zamlžené vodou. Když o tom neví, tak neuškodí, když se budu chvíli dívat. Po té, co si učešu vlasy z něj konečně spustím oči a nechám ho odpočívat. Však pak ho příjdu zkontrolovat. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Zatím sedíš v pokoji, protože nemáš nikam jinam jít, navíc nechat Asuru samotného by asi nebyl dobrý nápad. Po chvíli uslyšíš nějaký šramot..a pak zavrzání dveří od Asurova pokoje. Nejspíš už se probudil a vrátil se zpátky do pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Proberu se až když uslyším nějaké zvuky, prozrazující Asurovu přítomnost. Zvednu se a vydám se do jeho pokoje zkontrolovat jak na tom je. Ani se neobtěžuju s klepáním, asi už jsem si moc zvyknul k němu chodit. "Jak ti je? Nemáš hlad?" vychrlím na něj hned ode dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Šel jsem z koupelny jen v ručníku, protože jsem si zapoměl vzít čisté věci...taky se tomu není v mém stavu moc co divit. "Je mi líp," odpovím mu trochu ospale. Vypadám, že si ale pořád ještě vůbec neuvědomuji, že jsem vzhůru, protože zním hodně ospale. Po malé chvíli se na Meie otočím a změřím si ho pohledem. Pak si lehce povzdechnu a přesunu se ke skříni, abych mohl najít tričko. Bohužel ještě nejsem dost probuzený na to, abych dokázal všechno dělat dobře, takže omylem shodím hromádku se svými tričky na zem. Okamžitě se sehnu a začnu je rovnat a skládat na sebe. "Myslím, že už zvládnu dojít do jídelny," promluvím při své práci, i když vlastně vůbec nevypadám, že bych to zvládl...ale já měl vždycky zvyk nebrát ohled na svůj vlastní stav. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Míň příjemný je stav, ve kterém se Asura nachází, ale alespoň to není tak zlé jako předtím. Když se mu podaří rozházet své oblečení, sehnu se a začnu mu pomáhat ho zase poskládat. "Nebuď hloupý. Musíš odpočívat. Vždyť jsi rád že jsi schopný se pohybovat po bytě. Já ti něco přinesu," řeknu nesmlouvavě a jakmile jsou trička poskládaná tak se zvednu a vydám se do jídelny, abych svá slova převedl v činy. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Trochu mě to štve, ale koho by taky ne...mám svou pýchu a tohle ji dost narušuje. Jakmile je mei pryč, tak si sednu na postel a vytáhnu Himoto z pochvy. Sice bych si s ním teď neměl hrát, protože bych se mohl pořezat... ...ale Himoto by mi teď neublížil. I když jsou doby kdy to dělá rád...teď ne. Někdy občas některé věci chápe. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Vejdu k Asurovi a položím jídlo na stolek. Pak se trochu tázavě podívám na jeho meč. Že bych tak moc ranil jeho pýchu až přemýšlí jak se mě nejlíp zbavit? "Už ti chybí mávání mečem?" zeptám se ho a ani bych se tomu nedivil. On vypadá že je nervózní, když den nebrousí své dovednosti. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jistěže mi to chybí, většinou trávím svůj čas trénováním..nebo zábavě, teď jsem dva dny v kuse ležel...takže mi to chbí na sto procent. "Jo..chybí," odpovím konečně po chvíli a vezmu do ruky mistku. Po chvíli přemýšlení začnu jíst. Potřebuju odtud co nejdříve pryč. Nejspíš půjdu zítra ven, až bude Mei ve škole...myslím, že by s mou procházkou nesouhlasil. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Pak můžeme trénovat spolu, jak jsem ti slíbil," dodám ještě a kývnu k misce s jídlem, aby na ni nezapoměl. Ještě nic nejedl a to není pro někoho tak zesláblého vůbec dobré. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Ona je t pravda....Himoto je trpělivý, někdy...ale taky rád bojuje a vadí mu, když se s ním dlouho nic nedělá. Byl pěkně silný a nezvladatelný, když jsme ho poprvé použil, protože ležel nepoužívaný několik staletí v nějaké jeskyni. "...nudím se," prohlásím bezvýrazně. Nudím se úplně hrozně, po těch dvou dnech nicnedělání. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Rád ti pomůžu pokud řekneš jak. Netuším, čím bych tě mohl zabavit, obzvlášť aby to odpovídalo tvému stavu." Tázavě se na něj podívám, jako bych očekával, že po mně bude chtít něco určitého. Je mi jasné že by byl nejradši kdybych ho nechal jít ven ale to se tedy nestane. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Ale i tak nepředpokládám, že mě nechá jít ven, takže...hmmm... "Umíš hrát žolíka, prší, nebo něco podobného?" zeptám se ho, ale ijak nedávám najevo, že bych se měl pohnout a dělat něco jiného, než jíst. Však taky ještě nevím, jestli se mu bude chtít hrát...i když karty mám a nejsou daleko...vlastně by měly být...ah už vím, kde jsou,. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Karty? Tyhle hry neznám, ale učím se rychle. Pokud budeš mít trpělivost na vysvětlování." Nějak jsem ve svém životě neměl s kým hrát podobné hry. Jediné co zvládám jsou věci typu poker co se dají hrát v kasínech. A taky umím dobře podvádět. Pokud se Asura nechce nudit tak stejně předpokldám že mě to naučí. Rád se učím nové věci. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Pomalu dojím jídlo a pak se zvednu. Přejdu k šatníku, kde začnu okamžitě prohrabávat jednu krabici, dokud z ní nevytáhnu malou kovovou krabičku, se kterou se pak vrátím na postel. Myslím, že bude lepší, když budeme hrát na posteli, Mei si může sednout na židli, a navíc si nebude stěžovat, že neodpočívám. Otevřu krabičku a vytáhnu z ní karty, které vypadají docela zchovalé, ale jde na nich poznat, že jsou velmi staré, možná tak staré jako Himoto...kdo ví. "Tohle je Ečko...vlastně jediné, co ty karty umí je, že berou minimální část spirituální energie a občas, když se jim samotným líbí něco, co se s nima provede, tak na to reagují zvukem, či zablikáním," oznámím mu okamžitě. Jistě, ani věci jako karty nejsou příliš zvláštní pro to, aby byly o-díly. Už jsme se setkal s o-dílem člověče nezlob se, šachů, dámy, shougi i go..všechno je možné. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen mi v krku křupne, tak jen spokojeně zamručím. "Jde ti to dobře, to zvládneš celé tělo. ..co umíš dalšího krom uvolňování ztuhlých svalů?" vyzvídám dál. Přitáhnu se blíž a boky se dotknu Riku. "A copak mám udělat či kam se mám posadit, aby jsi mohl pracovat na mém těle?" |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Umím toho ještě dost, však někdy uvidíš..." Zašeptám a lehkým tlakem za jeho krkem si přitáhnu i jeho obličej a pak ho políbím, něžně a dlouze. Po polibku ho zlehka plácnu po zadku a usměju se. "U správné masáže celého těla je třeba, aby se začlo od těch nejmenších ploch, třeba od dlaní. Takže tričko dolů a lehnout na postel na záda." Přikážu s úsměvem a pustím ho, aby to udělal. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po polibku mě Riku plácne. Narazím do jeho těla boky jakobych chtěl před jeho rukou utéct tím, že budu blíž u něj. "Ale na dlaně nepotřebuji mít sundaný triko s dlaněmi....ale jelikož to bude následně celého těla,..tak co se zdržovat." Nakloním se a hryznu Riku do ušního lalůčku. Na to se otočím a přejdu k posteli. Přitom si sundám triko. Položím se na záda a založím ruce za hlavu. Nohu přehodím přes druhou a čekám na začátek masáže. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pak si sednu na kraj postele a začnu si třít dlaně o sebe, aby se zahřály. Pak vezmu ho dlaní jeho ruku. Třu ji zahřátými dlaněmi a když jsou dostatečně zahřáté, začnu je zpracovávat prsty, aby byly dobře uvolněny. Postupně pokračuji na zápěstí a předloktí, kde přejíždím dlouhými tahy až k lokti. Měním sílu a tlak a sleduji Kaishiho výraz v obličeji, jak mu to vyhovuje. Když dokončím jednu paži, pak se chopím zase té druhé, abych celou proceduru zopakoval. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro To je prima...opravdu to zvládá...takto bych snad dokázal i usnout..jak je to příjemný. Riku přidá sílu na paži, na ten moment zatnu svaly. Zatahané místo je za chvili uvolněné a tak se i já uvolním. Riku pečlivě uvolní jednu ruku a přejde na druhou. Uvolněnou nechám ležet vedle sebe a jen spokojeně oddechuji. Na tváři je úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Na hrudníku trochu přidám, postupuju pomalu a profesionálně. Kaishimu se to líbí, což poznám podle spokojeného úsměvu. Dostanu se až k pásku kalhot, tam po něm jenom přejedu, a rukama zajedu až na boky a pak zavelím s úsměvem. "Kalhoty dolů." Rozepnu je a začnu je stahovat dolů. Když už jsou konečně dole, začnu zase od prstů na noze. Snažím se, aby to moc nelechtalo, ale výsledek neručím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Neprotestuji proti sundání kalhot a nadzvednu se,aby mohl Riku je snadněji sundat. Jak se začne dotýkat chodidel,zatnu se. Ruce sevřu v pěst a chodidlo se mírně krčí. Nevydržím a škubnu nohou. "Tam opatrně, můžu kopat a chodidla jsou dost citlivá." upozorním a pomalu vrátím nohu zpátky k péči Riku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přejdu k lýtkům, protože pokopat se taky nechci nechat. Přejíždím po nich jak dlaněmi tak jenom špičkami prstů, tlačím různě, jak si myslím, že je potřeba. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho prsty jsou velmi šikovné a působí. Chvilema musím zasyknout, když narazí na ztuhlý sval a nebo když dostanu mírnou křeč od jejich uvolnování. Přesto jsem rád, že Riku mi plní toto bláznivé přání. "Baví tě to a nebo je to otrava?..mě se to totiž moc líbí." poznamenám, když uvolní další kousek na mém těle. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Nedělám to pro každého, takže je to jenom vyjímečné. Vlastně mě to docela baví, protože si tě můžu osahat, kde budu chtít. A všechno v rámci masáže." Uculím se, zvednu oči od jeho nohou a na chviličku se mu zadívám do obličeje. "To vidím, že se ti to líbí. Spokojeně se usmíváš." Vrátím svoji pozornost zase k jeho končetinám. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zkusím se zamračit,ale nevydrží mi to dlouho. "Ne, nedokáži se škaredit, když je to tak příjemný. .... a děláš to fakt dobře...tohle bych mohl snad i o půlnoci." říkám, zatímco se znovu pokládám a zavírám oči. Na tváři je znova a zase spokojený úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Třeba ti to dopřeju i o půlnoci." Usměju se a ještě chvilku pracuji na jeho nohách. "Otočit." Přikážu měkkým hlasem a sundám z něj ruce. Nechám ho otočit se a hned se věnuji nohám ze zadní strany. Když dokončím nohy i z druhé strany, přesunu se nad něj a tentokrát si vezmu do parády záda. Přejíždím po nich oběma rukama podél páteře a trochu přitlačím, protože tady je to potřeba. Cítím pod rukama spousta bloků, které mám nutkání zlikvidovat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dostanu jemný povel a otočím se na záda. Riku se věnuje i zadní části nohou, podpírám hlavu pod bradou a dívám se před sebe. Konečně příjdou na řadu záda. Jen zhluboka vydechnu a natáhnu ruce před sebe. Položím hlavu do peřin a užívám si postupné odblokování zad. " Uf...jo...to..to je ono." Dostanu ze sebe už při prvních dotekách na zablokovaných zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vrníš skoro jako kotě..." Poznamenám se širokým úsměvem. Protože tohle je jenom moje zásluha. Očima občas zabloudím ke stolu, ale figurky už tam nejsou. Někam se schovaly a něco spolu řeší. Ale ani slyšet ani vidět je není, takže úkryt mají kvalitní. Postupně se mi daří zlikvidovat všechny bloky a připadám si jako nějaký fyzioterapeut, co napravuje záda. Ale no co...pak mi řekne to svoje tajemství a za to mi ta fuška stojí... Nakonec Kaishi ucítí, jak poslední přestalo bolet. "Tak a je to všechno...už máš všechno tak, jak má být." Usměju se a po zádech přejedu ještě několika dlouhými tahy a pak z něj ruce stáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nasadím nevinný úsměv a dívám se upřeně na Riku. " Copak bude ted? Chceš říct, co mám rád....a v jaké oblasti? V jídle, co rád piju a nebo co se mi líbí v milování?" zeptám se Riku bez jediného uhnutí pohledu či zaváhání v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Trochu smutné. "Moc zajímavé karty. A co dělají když se jim počínání hráče nelíbí?" zeptám se projistotu, když si prohlédnu Asurův poklad. Nerad bych aby mi ta věc připálila obočí, kdybych čirou náhodou trochu svému vítězství napomohl. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Která oblast mě bude zajmat, co myslíš?" Zeptám se provokativně, ale je jasné, že to co mě zajím, je oblast, kterou zmínil jako poslední. "Chci ti vyhovět, tak aby sis naše společné chvilky maximálně užil..." Napovím mu, aby snad nechtěl kličkovat. Na obličeji zvědavý výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Pak mu začnu ve stručnosti vysvětlovat pravidla žolíka...vlastně to není nijak těžké, a navíc se u toho dá klidně i vybavovat, takže je to celkem fajn. "Jen pozor...jsou starší...a mají někdy svou hlavu, nenechej se zmást tím, že ti budou špatně radit, občas to dělají," dám mu ještě radu, i když mu vůbc nijak nevysvětlím jak přesně špatně radí, ale myslím, že na to brzy příjde sám. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Posadím se a jen pokrčím rameny. Není to nic zvláštního,ale já se k tomu tak nerad přiznávám. Hihi....a jak spoutávat...to je čistě na těch druhých...protože mě to baví jakoliv originálně. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Poslouchám pozorně Asurovo vysvětlování a je to zdá se opravdu snadná hra. Vlastně ji nelze nepochopit, takže myslím, že to půjde dobře. "To už se tedy těším. Vypadá to, že je tohle velmi zajímavý balíček karet. Kde jsi je našel?" zeptám se i když to nevypadá, že bych byl doopravdy zvědavý. Příběh některých o-dílů není dobré vyprávět, ale tyhle karty se zdají být něčím dost neškodným abych se mohl alespoň zeptat. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Na vykopávkách v severní Evropě," odpovím mu docela prostě. A taky je t pravda. Vlastně hodně o-dílů, které vlastním jsou z vykopávek...ne, všechny jsou z vykopávek, jen některé jsem našel a jiné mi někdo věnoval. Ale to jsou stejně všechno jen Ečkové a Déčkové díly, takže nic přeborného. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak proto jsi chtěl zůstat zahrabaný v tom písku." Zaculím se a nakloním se blíž k němu. "V tomhle si vyhovíme...a dobře..." Zašeptám a v hlase je cítit, že vím, o čem mluvím. Zbožňuju ten pocit moci...nadvlády...Kaishi, tohle půjde...a velmi snadno... Přejedu si mimoděk jazykem po horním rtu a nespouštím z něj oči. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Pamatuju se, že říkal něco o nějakém profesorovi, který se tu o něj stará. Že by se jej to týkalo? Nejspíš. Alespoň se očividně nenudil. "Na vykopávkách? To zní zajímavě..." naznačím mu, aby mi řekl víc, ale takovým způsobem aby se z toho mohl vyvléct. Nutit ho do ničeho nebudu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přiblížím se a díky malé vzdálenost dám Rku pusu na rty. " Díky za masáž...byla opravdu potřeba a skvělá." Zakloním hlavu a zase jí narovnám. Už mi tam neloupe jako předtím. Krásný to pocit. " Jsem rád, že jsi spokojen a jsem zvědav, jak s tou informací , co jsem ti poskytl o sobě, naložíš. " dřáždím Riku hlasem provokatéra. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Ještě chvíli se na ně dívám, než přesunu svou pozornost k Meiovi. "Jo...mám odtud i Himoto," odpovím mu. Očividně je mi jedno, co přesně mu říkám, stejně nejsem ve stavu, kdy bych si všímal toho, co plácám. I když je to pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Našel jsi ho...na vykopávkách?" zeptám se. Příjde mi to trochu vtipné, i když vůbec ne zvláštní. "Jak přesně? Totiž já mám někdy pocit že Zaigou za mnou přišla sama..." zamyslím se. Myslím že si tuhle poznámku můžu dovolit protože Asura se nevyptvá a zřejmě se tím nevystavuju nebezpečí že by chtěl něco vědět. Nevím co bych mu mohl říct. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Vezmu si novou kartu, trochu předělám pořadí karet v ruce a vyhodím jinou kartu. Na Meie se raději teď nepodívám...mám dojem, že se mi bude smát. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Však uvidíš...nebo spíš ucítíš..." Odpovím hravě, ale pak se na chviličku zamračím. "Ty tvoje obyčejný pusy..." Zavrtím hlavou. "Mám pocit, že mě tím hrozně odbýváš..." Zadívám se na něj trochu vyčítavě a opřu se rukama za sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Tak to si nedovedu představit, ale je to docela zábavná představa. Alespoň nepůsobíš tak vážně a nepřátelsky když vím že jsi o svůj o-díl zakopnul," řeknu stále s úsměvem a doufám, že si to Asura nevyloží zle. Odehraju další kolo, ale stejně se na hru nesoustředím. Ne že by to bylo potřeba, když je tahle hra tak jednoduchá. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přitisknu své rty na jeho, nakloním hlavu trochu nastranu a jazykem si udělám prostor. Pomalu začínám Riku líbat, jazykem se dostávám do jeho úst. Pohrávám si s jeho jazykem a občas do jeho rtů kousnu. Líbím ho dlouho a nepřestávám. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Ale jednoduché smání moc na tohle nedostávám. Je to hodně nezvyklé. Zčervenám ještě víc, jenže teď je to taky dílem rozhořčenosti. Zase projedu své kolo a pokouším se, co nejvíc můžu, nedívat se na Mie. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Není dobré bránit svoji hrdost na úkor lidskosti. Já mám mnohem radši když se chováš jako normání kluk, než jako kostka ledu. Ale nemůžu ti to vyčítat," řeknu tím svým typickým klidným způsobem. Rozhodně ho nechci rozzlobit to ne. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "A navíc..teď je celkem težké se chovat jakkoli, když ty rozhodně nejsi normální..." řeknu hned vzápětí a konečně se na něj podívám. Lehce se mračím, ale spíš proto, že mám na myslí jednu konkrétní věc, kterou Mei udělal, a která by vůbec neměla být považována za normální...i když on na to má asi jiný názor. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jeho další slova mě poněkud překvapí a musím se na chvíli zamyslet. Vlastně ani nevím jak přesně na to zareagovat. "Definuj mi normálního člověka a já ti řeknu jestli do tvé představy zapadám. Něco co je normální je neexistující ideální stav, každý z něj něčím vybočuje, natož příslušníci téhle akademie. Jsem snad nenormální mezi nenormálními?" ušklíbnu se nad svou podivnou myšlenkou. Zajímalo by mě kam tím Asura míří, i když mám tušení... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Vůbec to totiž není pravda. "Ty moc dobře víš,že to o čem mluvím nemá s tou normálností, o které mluvíš ty, nic společného," řeknu a přivřu mírně oči. Už ani nevím kdo z nás je na ředě v kartách, ale myslím, že už je to vedlejší. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Opřu se pouze jednou rukou a druhou si ho začnu tisknout k sobě tlakem na zádech. Začínám cítit, jak se mi začíná vařit krev v žilách, jak moc ho znovu začínám chtít. A stačí na to jeden polibek. Je skoro děsivé, jak velký vliv na mě má. Rukou na zádech ho znovu začnu tak trochu masírovat, ale je to spíš jenom výraz touhy než skutečné masáže. Něžnost pomalu mizí a nahrazuje ji vášeň. Už se nedokážu udržet, abych dál snášel tohle pomalé utrpení. Jazykem přitvrdím a kousance přibývají. Tisknu si ho k sobě pořád víc. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jednu ruku položím na Rikův hrudník a stisknu. Přitom ho kousnu do jazyka, skoro až do krve. Riku..já tě varoval...ted se od tebe neodrhnu. V každém pohybu je znát touha, kterou se stále snažím trochu držet pod kontrolou. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Karty už jsem složil, protože než to dohrajeme bude chvíli trvat. Přinejmenším chvíli. "Bojíš se to vyslovit? A bojíš se, že to udělám znovu?" Zajímalo by mě co na tohle řekne, protože mě by velmi mrzelo, kdybych měl něco podobného v budoucnu zakázáno. Navíc nenormální mi to nepřišlo. Ale přeci jen nemůžu čekat že myslí stejně jako já. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Nemám z toho strach...jen by tohle hodně lidí jako normální nepovažovalo," řeknu a pokusím se zakrýt stopy toho, že se mi o tom nemluví zrovna...odlehčeně, jako by to nic nebylo. Začínám mít totiž pochybnosti sám o sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Mnoha lidem...včetně tebe? Protože já, když se mi někdo líbí, tak mu to dám najevo. Je mi jedno kdo to je." Nejdřív démonka a teď kluk...no možná nejsem tak úplně normální...ale nevadí mi to. Při tom co mluvím se trochu k Asurovi přiblížím, možná jen abych viděl jeho reakci. Ale taky čím blíž mu jsem tím je to příjemnější. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Když nad tím tak přemýšlím, byl jsem jen překvapený, ale nebylo to tak, že by mi to bylo přímo odporné, nebo tak něco...a ani vadit mi to příliš nevadilo. Když se ke mně Mei přblíží, tak se nakloním dozadu, nevím co od něj můžu očekávat. A vlastně... "Počkat," řeknu najednou, protože mi teprve teď něco docvaklo, z toho co říkal. "Co jsi myslel tou pasáží: 'Když se mi někdo líbí, tak mu to dám najevo'?" zeptám se ho docela prudce a zase tím svým obvyklým skoro zakrákáním. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zaryju mu prsty do zad. Odtrhnu svoje rty od jeho jenom na takovou vzádlenost, abych ho mohl kousnout do rtu. Nějak si přestávám dávat pozor na intenzitu a mám pocit, že ucítím jeho krev. Nevěnuji tomu další pozornost a znovu se k němu přisaju. Narovnám se, abych nebyl v tak nepříjemné pozici a neopíral se jenom jednou rukou. Takže pak druhou rukou sjedu k jeho boku a stisknu. Vzdechy se prohlubují a jsou častější a častější. Stisk sílí a já se už přestávám kontrolovat úplně. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Vlastně jsem se už dlouho takhle nebavil a nemám v úmyslu hned tak přestat. "Tím myslím...že se mi líbíš," odpovím narovinu. V tuhle chvíli už mám tvář těsně u jeho a mé ruce jsou po stranách jeho těla, takže mu v podstatě znemožňuju únik, nebo alespoň snadný únik. Kdoví co by se mu mohlo zrodit v hlavě. A já nechci aby mi teď utekl. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro A navíc je Mei příliš moc blízko...příliš moc blízko. Nechápu to...nechápu jak by někdo mohl, mě...ze všech možných lidí. "..proč?" zeptám se. Vůbec nijak nemyslím na to, že bych ho měl praštit a utéct, nebo udělat cokoliv. Jsem na to příliš moc zmatený...a nevím co mám vůbec dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Musím se o kousek posunout, aby se Riku mohl narovnat. Stiskne mi bok, až se prohnu na druhou stranu. Přitom toho využiji a sjedu na jeho ošacení, začnu z něj sundavat svršky a jen na velmi malý okamžik přeruším polibek, abych mohl sundat triko přes hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Ale nemůžu si prostě pomoct...sice se někdy chová nesnesitelně ale je hezký a často dokonce roztomilý. A po té příhodě v koupelně jsem měl nesmírnou chuť udělat alespoň tohle. A když na to příjde tak to byl on kdo začal tohle téma. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Všechny buňky v mém těle jsou dokonale zmatené. Nikdy se na mě člověk nepodíval jinak, než s nenávistí nebo pohrdáním v očích. Nikdy se mě někdo nedotknul, aniž by mi chtěl nějak ublížit. Nikdo se mnou vůvec dokáže mluvit, aniž by to nebyly nadávky. Nikdy se mě nikdo nepodívall s opravdovým pochopením. Nikdy se o mě nikdo nestaral takhle. Nikdy si se mnou nikdo nepovídal takhle. Nikdo mi nikdy neudělal nic jako tohle. Vůbec nevím co s tím mám dělat. Nikdy dřív jsem nepotřeboval řešit situaci jako je tahle, protože nikdy zkrátka nepřišla. Normálně bych někoho, kdo by se tohle pokusil udělat, praštím a zmlátil...ale Meie nemůžu...byl ke mně příliš moc hodný, abych to udělal. Možná proto nezareaguji vůbec. Nevím jak bych ani reagovat měl. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Říkal jsi, že se nebojíš, ale teď...vypadáš skoro vyděšeně..." řeknu skoro fascinovaně a přejedu Asurovy prsty po rtech. Ano z nějakého důvodu si jeho zmatení užívám. Líbí se mi to, je to jako bych ho měl zcela ve své moci. Byť jen na prchavý okamžik. "Měl bych přestat?" Skoro to zní, jako bych se ptal sám sebe. A pak jej znovu políbím. I když se nezapojuje, toužím se dotýkat jeho rtů...a možná ho ještě víc zmást. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Aby s tímhle přestal? Myslím, že to vůbec nechci...nechci aby toho nechal, aby nedělal´ic, aby mě ignoroval, jak to děllal předtím. Chci aby byl tady...se mnou.. Možná už začínám z té věčné samoty bláznit. Chvíli ještě nic nedělám, ale pak se lehce do toho polibku zapojím. Jsem hodně nejstý, nikdy jsem tohle nedělal a ani jsme si nikdy nepředstavil, že bych něco takového dělat mohl. Ale neskutečně se mi to líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Takže jsem se nemýlil. Přeci jen to všechno byla jen maska. Jsem rád že jsem se nevzdal. Políbím ho znovu, tentokrát mu zajedu jednou rukou do vlasů a druhou ho obejmu kolem pasu. Nemyslím si, že by chtěl utéct. Nejsem si úplně jistý, jak daleko teď můžu zajít. Sice se mi líbí ho vyvádět z míry, ale aby to taky nebylo to poslední co udělám. Nechtěl bych ho tak rychle ztratit...kvůli své nenasytnosti. Uvidme...kam mě pustí. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Příliš moc myšlenek, příliš moc přemýšlení. Přílišný zmatek v tom co cítím. Je to sice nádherné, ale nedokážu to naráz všechno pobrat. Zvláště ne ve svém momentálním fyzickém stavu. Nakonec se mi stejně zatmí před očima... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Všechny ty hezké pocity se rotztříští jako sklo, když Asura najednou v mé náruči ochabne. Hádám že to emocionální vypětí ještě s nemocí na něj bylo moc. Měl jsem se nad tím zamyslet předtím...jenže to bych se stejně neovládnul. Jemně ho položím zpátky do postele a pohladím po tváři. Příště bych ho alespoň nemusel tak trápit. Hádám, že si v životě moc lásky neužil, když ho to takhle vzalo... Sednu si zase k jeho posteli a chytím ho za ruku. Doufám že jeho názor se po tom spánku nějak radikálně nezmění. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zdá se, že ho chuť vlastní krve ještě víc rozdráždila... Pak se k němu znovu přisaju, snad s ještě větší chutí než předtím. Bříška prstů kloužou po jeho hrudi a sjíždí až k pupíku. Najdou místo, kde je cucflek a objíždí ho kolem dokola. Druhá ruka najde svoje místo v Kaishiho vlasech, kde tahá, škrábe i hladí, idkyž to není tak něžné, jak by mohlo. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Co jsem to vlastně...v tu chvíli ucítím, že mě Mei drží za ruku....a uvědomím si, co se stalo. Rychle, docela hodně zmateně, vyvlíknu svou ruku z Meiovy, aniž bych se na něj podíval, lehnu si zády k němu a přikryji se přikrývkou, kteoru si přetáhnu přes hlavu. Vůbec nevím co mám dělat...cítím se jeětě pořád hodně zmateně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ve vlasech jasně cítím, jak si Riku hraje. Usměji se na moment sám pro sebe. Slastně vydechnu. Snažím se udržet tempo. Riku má tričko dole a tak moje volná ruka hladí jeho hrud,ale i záda a palcem přejíždí s větší silou po páteři a na krku. Druhá ruka si stále drží pozici v jeho vlasech a tisknu si jeho obličej k sobě. Zničehonic polibek ukončím a nakloním se k Riku. Jeho hlavu si přitáhnu k sobě. Zhluboka dýchám." Tohle se stane, když se nedržím a neukončuji polibky brzo. Líbal bych tě stále a pořád. " Do mírné bolesti stisknu jeho ušní lalůček. Jsem vzrušenej, ruka zajede po páteři několika prsty Riku pod kalhoty. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jemně odhrnu přikrývku a sednu si k němu na postel. Mám sice trochu obavy že mě z ní vzteky shodí, ale nemám moc na výběr. "Pokud jsi to nechtěl mohl jsi mě zastavit...přesto se omlouvám. Neměl jsem zneužívat tvého stavu. Ještě se ti kvůli mně přitíží. Jednal jsem hloupě, ale nemohl jsem si pomoct." Nevím co víc bych mohl dodat...buď to Asura přijme nebo mi nadá. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Aniž bych nad tím příliš moc přemýšlel, tak proti němu vyrazím rukou. Docela nedčekaně, takže nepředpokládám, že by se tomu vyhnul. Hned vzápětí se po něm vrhnu a shodím ho na zem tak, abych na něm přistál a přitisknul mu ruce k zemi. Jsem hodně naštvaný na to, abych se choval normálně. "Jsi hnusný odporný zmetek!" vyštěknu na něj. Ani mi nedal čas si to urovnat a už dělá jakože to bylo moc špatné, to co uděla...připadá mi, jako by to udělal jen tak, aby zjistil co to se mnou udělá. A to je mnhem horší než kdejaká urážka. Cítím se hrozně...tak htrozně, že začnu brečet, aniž si to uvědomím. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Tak co uděláš teď? Podřízneš mi krk?" zeptám se s úsměvem. Vlastně to není zas tak zlá pozice. I když jeho slzy téhle situaci dodávají hodně hořkou příchuť. "Tolik jsem ti ublížil?" zeptám se už zase s vážnou tváří. Byl bych rád kdyby mi řekl co jsem přesně provedl, abych to mohl odůvodnit. Přece...nemůže být tak vyvedený z míry tím, že jsem ho políbil...nebo ano? |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro A ještě mi tiskne ucho, abych musel znovu vydechnout. A to taky udělám. Pak se snažím soustředit na to, co řekl, abych byl schopný nějak zareagovat. "Klidně to dělej pořád...já to beru...a jak by to vypadalo, kdyby jsi nepřestal?" Zeptám se provokativně a přiblíž se k němu ještě blíž. Dotýkám se nosem jeho nosu a usmívám se, ikdyž se mi dýchá poněkud ztěžka. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Proč mi tohle děláš?" je jediné na co se zmůžu. Nevím, nechápu co se teď děje...jsem naprosto ztracený a nevím co s tím. "Proč...proč mi děláš ze života chaos?" |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Oddálím se,aby jsem se já i Riku mohli nadechnout. Jen co popadnu trochu dechu, přejedu po jeho páteři nahoru a dolů, tentokrát hlouběji. Druhou rukou si přitáhnu jeho rty a znovu je začnu líbat. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Nechtěl jsem ti ublížit. To co jsem řekl ale byla jen a jen pravda...přesto kdybych věděl že tě tím takhle odrovnám nechal bych si to pro sebe a nic takového bych neudělal," nejspíš... Cítím se podivně provinile, trochu mě to znejišťuje. Hlavně doufám, že se Asura sebere...nemůžu ho takhle vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Povolím sevření kolem Meiových rukou a opřu se rukama o zem, abych nesletěl. Potřebuji se uklidnit, a to hodně rychle. Kdyby tohle neřekl, tak bych takhle nevyletěl z kůže....co mě na těch slovech vlastně tolik vytočilo...? To, že to nemyslel vážně?...nevím...možná.. Opravdu bych rád kdyby se objevil někdo, kdo by se ke mně choval jako k něčemu speciálnímu...a možná taky chci,a by to byl Mei. Proto mě vytočilo to co řekl...asi...já vůbec nevím. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Opatrně si sednu a využiju toho, jak blízko ke mně je, abych ho obejmul. Jednou rukou ho začnu hladit po vlasech. To je asi tak to jediné co teď můžu udělat. "Nemůžu to jen tak vzdát," oznámím mu nakonec. To ne...vždyť se vůbec nebránil...byl zmatený, ale nakonec můj polibek opětoval... "Nerozumím tomu," přiznám se nakonec. I když pochybuju že mi bude Asura něco vysvětlovat. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro ...nevím. Kažopádně...kdyby Mei ten polibek, a všechno, nemyslel vážně...určitě by už odešl. Ale on je tady...a objímá mě. "Řekl jsi to...jako kdyby...jsi to předtím nemyslel vážně.." řeknu, i když si nejsem jsitý, že je to pravda...nevím proč jsem se tolik naštval. Pořád to nevím. Opřu se o něj čelem...když už je tady takhle. Nevím co jiného dělat. Lidské city jsou hrozně složité. Zvláště pro mě. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Myslel jsem to vážně..? Vážně...Já... Nevím co mu mám říct, abych mu neublížil a zároveň abych mu nelhal. "To co jsem řekl byla pravda...líbíš se mi, proto jsem tě políbil," zopakuji znovu. Nemůže ode mě chtít slyšet něco jiného. Možná jsem...možná jsem prostě jen hrozný mizera. Přesto ho ale nepustím z objetí. Záleží mi na něm dost na to, abych o něj nechtěl takhle přijít. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "..jsi první osoba, která...která se ke mně chová takhle..a o kterou se zajímám..."řeknu. Ani si njesem jistý, co vůbec říkám, ale...yslím, že už mi je to úplně jedno. Jen teď nechci, aby mě pustil. Chytím se pevně jeho oblečení..nechci aby teď někam šel. Teď opravdu nechci být sám... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Doufám že ne, nezaslouží si to. Ale od doby Ledové jsem nikdy k nikomu necítil víc než tohle- jakousi přízeň...něco víc než přátelství ale přesto je to pocit příliš křehký než aby přetrval. Možná to bude tentokrát jinak ale sám tomu moc nevěřím. Nejhorší je, že teď nevím, co říct, abych ho utišil. "Špatně sis to vyložil. Měl jsem jen strach že jsem ti ublížil tím co jsem udělal. Že jsem tě vyděsil. Nestaral bych se o tebe kdyby mi na tobě nezáleželo, nemyslíš?" Alespoň takhle to říct můžu. Záleží mi na něm, to v každém případě. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nejsem si teď vůbec ničím jistý..a to mě nesmírně děsí. "...mám strach.." začeptám hodně tiše. To by taky teď nejlépe odpovídalo stavu, ve kterém sjem. I když zítra si pravděpodobně budu nadávat, že sjem byl schopný něco takového říct...a že jsem se choval divně. Ale teď je mi to prakticky jedno. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Trochu zesílím objetí, aniž bych ho přestal hladit po vlasech. "Nemusíš mít strach. Nemáš se čeho bát. A kdyby se něco stalo, jsem tady a pomůžu ti," ujistím ho. Je vlastně docela příjemné vidět, že má taky lidské pocity. Ne že bych o tom pochyboval, ale přeci jen...radši ať má strach než aby se přetvařoval. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nejsem si jistý, že bych přežil, kdyby to nemysle vážně. Asi by mě to úplně zničilo. Opřu se o něj celou svou vahou, protože nemám sílu na to, abych se dokázal udržet pokupě sám. Navíc teď se cítím celkem v bezpečí....když nepočítám ten zmatek a strach. Ale to se doufám rychle změní. Nikdy bych si nemyslel, že bych...že bych mohl cítit něco takového. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jemně ho vezmu do náruče a položím ho zpět na postel. Políbím ho alespoň na tvář a znovu ho vezmu za ruku. "Pořád jsi ještě nemocný...musíš odpočívat," upozorním ho. "Rozhodně bych si nepřál aby se tvůj stav kvůli mně ještě zhoršil," dodám. Je mi jasné, že ho tu teď nemůžu jen tak nechat, takže budu čekat než se uklidní. Stejně nemám co na práci. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jsem z toho všeho náramně unavený, opravdu by bylo nejlepší odpočívat. Nebo raději spát. Ale...i když bych rád, kdyby tady Mei zůstal. Poslední dva dny byl pořád tady, nejsem si jistý, jestli není moc unavený. "...ty by jsi si měl jít taky lehnout," řeknu hodně tiše. Nemám mu co poroučet a nepříjemný na něj teď být nemůžu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Nebuď hloupý, lidé s mým povoláním jsou zvyklí být vzhůru dlouhé noci. A péče o tebe mě rozhodně nevyčerpává," ujistím ho. Vážně mě pobavilo, že má takovou starost. "Budu tě tady hlídat," nedám se odbít. Stisknu jeho ruku trochu pevněji. "Pokud ti má přítomnost tedy nevadí,"dodám, i když pochybuju že by řekl, že vadí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak do toho..." Stačím vydechnout, ale mám pocit, že mi spíš čte myšlenky, protože už když to říkám, přejede mi po páteři, což způsobí chvění. Tohle místo je prostě zakletý. Pro mě. To už mě znovu líbá a já se mu oddávám. Plně. Nechám, aby si se mnou dělal, co chce. Ať mě dokouše do krve, ať mi zmaluje tělo, jen když si to víc užije. Já ho taky šetřit nebudu. To ani náhodou. Znovu si ho k době tisknu, svojí kůží cítím tu jeho, to jak se o sebe třou a navzájem se hřejí. Prsty zase jezdím po zádech, ten dotek je všechno jen ne jemný. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Pomalu zavřu oči. Nevím jak dlouho bude ještě trvat, než usnu... ...ale rozhodně to nebude trvat dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku....ty prevíte...takhle to začít zneužívat...aby tě nepřestalo bavit. Sundám mu kalhoty a přisunu se blíž k němu. Obejmu ho nohama a přitisknu si jeho pánev co nejvíc ke své. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jeho nohy mě obejmou a to tak těsně, že i Kaishi bez problémů ucítí, jak moc mě tahle hra vzrušuje. Vsunu jednu svoji ruku pod jeho zadek, druhou si ho přidržím u sebe a jediným pohybem ho dostanu na záda. Ležím těsně na něm, ale ne celou svoji vahou, spíš jenom tak, aby mě cítil u sebe. Za celou dobu manévru polibek nepřeruším, ještě by se mi mohl pokud o útěk a to mu nedovolím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jak jsem tak blízko, cítím jeho vrušení. Než však stačím ho více rozdráždit, položí mě na záda. Nepřerušíme polibek a já plně vnímám váhu jeho těla na mě. Hryznu Riku do rtu jako naznamení toho, že vnímám jeho váhu a ještě přes rozškrábaný záda, který po tomto plném doteku pálí. Trochu se nadzvednu,abych ulevil zádům. Zatnu břicho a více se na Riku přitisknu, jakobych se na něj zespoda pověsil. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ruka z beder krátce na to sjede až na zadek a stiskne. Ještě chvíli prodlužuji polibek a pak už potřebuji aspoň chvilku oddychu. Odtrhnu se od něj a zblízka mu koukám do očí. "Chci tě..." Dostanu ze sebe mezi nádechy a výdechy, jak potřebuji taky okysličit mozek. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku vysloví přání, šibalsky se usměji. " Tak....se ...snaž." odpovím a rukou sjedu pod jeho spodní prádlo na holý zadek a přejedu prstem mezi půlkami. Hned na to se ho pevně chytnu. Druhou se držím za krkem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Mezi rty se objeví jazyk. Je celý zarudlý se stopami ho kousnutích, která absolvoval. Skloním se k jeho rtům a dráždivě mu přejedu po rtech. Příležitost k polibku mu však nedopřeju. Tentokrát skloním hlavu k jeho krku a intenzivně začnu pracovat na jeho krku. Kousání a tahání nebere konce. Druhá ruka se přesune pod Kaishiho trenýrky. Pořád ještě nevím, jaký vztah k tomu máš ty... Sjedu prstem mezi půlky a zlehka přejedu po otvoru. Pečlivě sleduji jeho reakce, jestli by snad byl proti. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Rukou znova jezdím po zádech, zatímco druhá přejíždí po boku a dráždí jeho bradavky. Riku zajede pod trenýrky a přejede po mém otvoru. Tělem projede menší třes od vzrušení. Jo takhle....ty chceš mě...takto....a jak moc? Prsty mírně zmáčknu bradavku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Kaishi mi uvolní víc místa na krku, takže se mu tam mohu lépe a více věnovat. A to taky udělám. Rukou mu přejíždím po obvodu otvoru a pořád ještě si nejsem úplně jistý, jaký k tomu má vztah. Sice ucítím lehké vzrušení, ale může to být dost dobře z nervozity a ne z chutě mít mě tam. Zlehka zatlačím a první článek ukazováčku vsunu dovnitř. Jenom lehce a opatrně, abych ho vyzkoušel doopravdy. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Do mě vnikne kousek prstu. Vzdychnu a stisknu znova jeho bradavku. " Riku.." vyslovím jeho jméno. Přesto, že to chci, nepatrně se posunu od Riku. Snažím se v něm podnítit to, co bych si přál. Jen nevím, zda to pochopí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pak se ode mě znovu trochu odtáhne. Probudí to ve mě vztek. Už toho mám vážně dost. Vytáhnu prst a zvednu se od jeho krku. Obě jeho ruce pevně chytím v zápěstí a přimáčknu je k posteli, každou na jedné straně, zhruba v úrovni jeho ramen. "Dost těch náznaků. Řekni mi, co chceš a narovinu. Nerad hádám, když na to nemám náladu. Takže už dost." Vypadne ze mě poněkud vtekle a stisk na zápěstí trochu zesílí. Dívám se na něj shora a ikdyž jsem docela rozčílenej, pořád ještě mám v očích chtíč. A je ho hodně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dívám se mu přímo do očí a užívám si toho, jak se vzteká. Svým způsobem mě jeho vztek baví a líbí se mi. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ty mě provokuješ...a pořád...nenecháš mě vydechnout..." Vychrlím ze sebe a přiblížím svůj obličej k jeho. "Tak tvrdší zacházení...a co si pod tím představuješ...mám ti nafackovat nebo si tě přivázat z posteli a udělat ti to, jak sám budu chtít bez ohledu na tebe...jen povídej, pouč mě..." Řeknu dráždivě a znovu mu přejedu jazykem po rtech. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Jak si to představuji, to je těžký....facky jsem už dostal a pokus o svázaní taky proběhl..i když tenkrát dost neúspěšně...ale to je jedno...hm...dokonce na mě jednou použil i nůž." Začnu se smát a tím nejspíš rozdmýchavat dál Rikův vztek.Pak začnu mluvit vážně. " Riku...já si o tohle neříkám...obejdu se bez toho....miluji nadvládu toho druhého nade mnou...a je mi jedno, jestli to bude jen kousanci do krve, drážděním až do zbláznění, a nebo na mě nebude brát vůbec ohled....Ty však chceš přesnou informaci...a já ted mám náladu na...trochu krve od tvých zoubků a nehtů, na držení rukou, stačí i jedna, at si taky můžu trochu hrát a klidně se na mě polož plnou váhou,unesu tě. " Nazvednu hlavu a špitnu. "Ale nejradši dělám drahoty, abych viděl toho druhého vztek. ... a zda o to opravdu stojí." Olíznu Riku tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak vztek jo..." Procedím mezi zuby a pustím jednu jeho ruku a sáhnu mu na krk. Trochu stisknu, ruka se mi chvěje. "Je ti tohle dost nebo chceš ještě víc?" Přejíždím rukou po krku a nechám na něm stopy po sevření. Přesunu ruku z krku na spodní čelist a tahem mu otočím hlavou na druhou stranu, než ke které se skloním. Začnu dráždit to jeho místo mezi krkem a ramenem. Koušu, sem tam se objeví trocha krve, která mi zůstává na rtech. Nějakou chvíli ho takto dráždím a pak mu otočím hlavu zpátky. Nenechám ho nic říct a začnu ho líbat, chci si vzít to, co má být moje. Nejsem ani trochu něžný, ikdyž vztek pomalu vyprchá a zůstává jenom vášeň a chtíč. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen co povolí sevření, zrychleně začnu dýchat a doprávat si vzduch. Co si se trochu nadýchám, už mi hlavu dává nastranu. Začně mě kousat, a znova ztrácím vzduch díky vzdechům, které ze mě jdou. Líbí se mi a dost. Jak kousne do krve, zachvěji se a hlasitěji zasténám. Riku přestane a otočí mi hlavu. Chci něco říct, místo toho mě začne líbat. Vracím mu polibek a vracím mu kousance stisky zubů. Rukou přitom jezdím po jeho boku a nakonec se znova přesunu k jeho bradavce, kterou celou dobu dráždím. Na každý kousenec reaguji jejím sevřením. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Stále ještě držím jednu jeho ruku přimáčknutou k posteli a druhou rukou putuji od ramene k podbříšku, kde ho lehce škrábu. Tady mu přejíždím špičkami prstů, cítím stažené břišní svaly. Maličko se usměju, ale polibek nepřeruším. Ruka ho ještě chvilku dráždí a pak zajede přímo do trenýrek. Pevně uchopím jeho penis a po chvilce po něm začnu přejíždět nahoru a dolu dlaní. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nezdržuje se tam moc dlouho. Jeho ruka vjede pod trenýrky a uchopí můj penis. Jen drženou ruku sevřu v pěst. Sám přeruším polibek a zasténám. Penis mi v jeho rukách velmi rychle tvrdne. Mé zatnuté svaly povolují , zahledím se do Rikových očí a hledám v nich, co právě ted prožívá. Zda stále vztek a nebo už je pryč. Ruka dál čím dál silnějši a častěji trápí jeho bradavku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Najednou ucítím, že se na mě dívá. Otevřu víc oči. Dívá se pátravě a něco hledá. Nevím, co by to mělo být. V očích už dávno není vztek, je v nich bolest ale taky spokojenost a chuť mít ještě víc. Ikdyž si nejsem jistý, jestli vydržím ještě další dávku téhle lásky plné bolesti. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po dalším vášnivemé polibku se držím nadzvednutý a kousnu Riku do krku. " Riku....rád vidím, že se ti to líbí." Pošeptám a znova ho hryznu, tentorkát po kousanci zůstanou v kůži vidět moje zuby. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Mohlo by se mi to snad nelíbit..." Zeptám se spíš jenom tak řečnicky. Ruka v trenýrkách oputí dráždění penisu a přesune se níž a dál. Znovu zajede k otvoru a chviličku krouží kolem dokola. Pak pozvolna vnikne dovnitř první článek ukazováčku. "Pověz, na co myslíš..." Vyzvu ho, zatímco dovnitř putuje i druhý článek. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přestane dráždit můj penis a přesune se k otvoru. Jak do mě vniká, chvěji se vzrušením. Hned nedokáži odpovědět a tak jen vyndám svojí ruku z jeho trenek. Vsunu jí pod svoje trenky a chytnu jeho ruku. Na to silou na ruku zatlačím tak, aby celý jeho ukazováček do mě bez rozmalozování zarazil. " Já...myslím na to, jaký to bude...až budeš ve mě." řeknu mezi vzdechy. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak snad bychom to měli vyzkoušet, ne?" Popíchnu ho trošku, že přece nebudeme žít jenom z představ. Je mnohem lepší ty představy uskutečnit. Začnu mu sundávat trenky a posadím se, aby mi to šlo trochu líp. Sundávám je tou rukou, kterou jsem se celou dobu opíral a držel mu ruku. Tu druhou nechám na svém místě a dál ho dráždím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nyní i druhou volnou rukou pomůžu Riku sundat moje trenky a následně začnu sundavat jeho. " Jo...souhlasím....vyzkoušet co nejdřív." řeknu ztěžka mezi vzdechy. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jakmile jsou dole moje i jeho trenky, znovu se k němu přitisknu a znovu ho začnu dráždit prstem. Přidám i druhý a třetí, abych si ho dobře připravil. dobře cítím, že on už je vzrušený dost, ale já ještě nejsem připravený dostatečně. Vezmu Kaishiho za volnou ruku a dám ji na můj penis. "Máš tak šikovný ruce." Poznamenám a nechám ho, aby mě naladil na tu správnou notu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Volnou rukou za jeho pomoci sjedu na jeho penis. Přejedu dlaní od varlat po špičku penisu. Po té ho pevně sevřu u kořene a palcem přejedu po jeho délce. Pustím ho a olíznu si před ním palec. Znova ho chytnu za penis a mokrým palcem přejíždím po jeho špičce, přitom se dlaní pohybuji ve stále se zrychlujícím rytmu v závislosti na jeho vzrušení, které lze velmi jednoduše zjistit od tvrdosti penisu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Dost...to stačí." Vydechnu a jeho ruku sundám z mého penisu. Ještě chviličku ho dráždím prsty a pak je vytáhnu. Vsunu ruce pod jeho zadek, abych si ho trochu nadzvedl a mohl tak do něj líp proniknout. K otvoru přiblížím špičku penisu a chviliku ho dráždím jenom tak zlehounka zvenku a pak do něj proniknu najednou, bez nějakého zaváhání. Chce to drsnější...pak s tím nemám problém. Nejdřív přirážím pomalu, ale ikdyž se snažím pomaleji, aby si to taky užil, nemlžu se udržet a tak tempo stupňuji. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dráždí mě svojí špičkou, více se k němu přiblížím pánví. Pronikne do mě najednou a určitě by mě to bolelo víc, kdyby si předtím nehrál s prsty. Zasténám bolestí a vzrušením. Prohnu se, jednou rukou sevřu prostěradlo, druhou stisknu bradavku. Nohy mám mírně pokrčený tak, abych měl pánev stále nadzvednutou a Riku do mě mohl pronikat snadněji. Přizpůsobuji se jeho tempu, hlasitě vzdychám a mé tělo se začíná pokrývat potem. Penis je celý ztopořený od vzrušení, které působí Riku ve mě. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Rozhodnu se, že mu dopřeju ještě větší porci potěšení, takže vezmu do dlaně jeho penis. Dobře cítím, že vzrušený je dost, ale přesto mi to nedá, a začnu ho dráždit rukou. Kdyby to bylo jenom trochu možné, dělal bych to radši jazykem, ale v téhle pozici to bohužel možný není. Takže si přejedu jazykem aspoň rty a dlaní pracuji na jeho penisu. Druhou rukou pevně svírám jeho bok. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro V penise mi pulzuje, je v něm cítit můj pulz. A taky jak se zrychluje. Kolenama se přiblížím k Riku a stisknu ho. Riku..já takhle nevydržím..aaaa....ještě chvili a budu...sakra...ty dáble. Užívám si to naplno. Prohybám se a steny jsou čím dál hlasitější. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Chceš snad víc...vzrušovat?" Zeptám se rozechvělým hlasem a zaryju nehty volné ruky do jeho boku. Přirážím pořád víc a stejně tak víc vzdechů uniká z mých rtů. Nemůžu to vydržet ještě dlouho, ale chci si to plně užít. Stejně jako Kaishi. I na něm vidím, jak moc si to užívá. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku pokračuji, vzdychá a naplno si to užívá. Jeho hlas je tak krásný, a umí to s rukou. Ruku zatnu do prostěradla a vím, že to nevydržím. Stisknu Rikuovy bradavku až do krve, přitom mi tělem projde křeč. Prohnu se a s hlavou zaklaněnou ze mě vyjde dost hlasitý sten. Vyvrcholení přišlo a dostříklo na moje břicho. Přitom tvrdě přirazím k Rikuově pánvi. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Kaishi vyvrcholí a já za několik chvil po něm. Konečně mu vidím do tváře, ikdyž má hlavu zvrácenou dozadu. Ještě chvíli přirážím a pak zalapu po dechu, skloním se a nehty obou rukou zaryju do Kaishiho boků, až do krve a vyvrcholím do jeho útrob. Ještě chvíli takhle setrvám a pak ho vytáhnu a svalím se vedle Kaishiho na postel. Zhluboka oddychuji, snažím se naplnit plíce vzduchem. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Položí se vedle mě a prudce oddychuji. Nejsem na to o nic líp, též se mi vzduch nedostává. Vlasy mám spocený. Otočím se na Riku a zadívám se do jeho očí. Usmívám se, jsem spokojený. " Jsi krásnej,... když se vztekáš,ale ještě hezčí, .....když vzdycháš slastí." poznamenám mezi nádechy. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak tobě se líbí můj vztek...máš dost odvahy, když se vztekám, nekontroluju se. Měl jsi štěstí, že jsem tě třeba neuškrtil." Pousměju se a zvednu dlaň. Přejedu mu jí po tváři. "Miluju, když křičíš." Přejedu ukazováčkem po jeho rtech. Ustálím konečně dech a nabírám síly. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Cucám Riku ukazováček. Po chvili přestanu a propustím jeho prst na svobodu. " Tak když křičím..když mi to budeš dělat takto a klidně i tvrději, tak ti budu řvát až se ti z toho bude hlava motat." provokativně se Riku zadívám do očí a v mých očí jsou dáblíci. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Když mi začne cucat ukazováček, zavrním spokojeně jako kotě a uculím se na něj. "Tak tvrději...vždyť už teď vypadáš, jako po nějaké krvavé rvačce." Okomentuji jeho vzhled, když ho přejedu očima. A že to byl pohled. Já sám nevypadám o nic líp. Tolik kousanců jsem snad ještě nikdy nedal. Možná ani v tom matchi s jiným klukem. "Jenom nevím, co na to budou říkat sousední pokoje." Zasměju se. "Ale budu se snažit." Oplatím mu provokativní pohled až do hlubin jeho očí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Příblížím se k němu. "Na sousedy kašli a řešit je začnem až začnou bušit na zed pěstmi." Mrknu na něj a začnu ho líbat po krku a ramenou. Zatím něžně a provokativně přesunu ruku na jeho podbřišek, kde ho zlehka škrábu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To asi nebudeš moc ohleduplný soused." Zasměju se, když řekne, ať je řešíme, až se budou vztekat. "Mhmmm..." Zavrním a vsunu svoji ruku do jeho vlasů a začnu za ně lehce tahat, když mě začne něžně líbat na krku. "Měníš snad styl?" Poznamenám s úsměvem a stáhnu břišní svaly, jak mě dráždí jeho ruka. Že by snad chtěl druhý kolo? Teda, tomu říkám rychlost... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Z krku se začnu posouvat dolů na hrudník a hraji si se zraněním, s bradavkami. "Nebo se ti to nelíbí? Můžu rovnou přitvrdit a nebo taky přestat." zeptám se a stisknu zdravější bradavku něžně zuby. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ne ne, jenom pokračuj...vychutnávám si to." Usměju se a něždý dotek je něco jako zjevení v té spoustě bolesti, kterou mi už poskytl. "A k čemu přesně bych měl nabírat síly?" Zeptám se zvědavě zatímco mě Kaishi něžně okusuje. Zvednu i druhou ruku a začnu ho hladit po rameni. Konečky prstů přejíždím po kousancích, které jsem mu uštědřil a které zanechaly rány. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Co já vím, co bude dál. Třeba znova dostaneš chutě, protože mě ještě nepustili. Upřímně, jsou ted po tobě ještě větší." řeknu mezi něžnými doteky. Rukou sjedu z podbřišku na jeho penis, začnu si svými prsty s ním hrát, hladit ho a různě se ho dotýkat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "A čím to asi je?" Zeptám se zvědavě a lehce zasténám, když mě začne dráždit. "Myslíš, že ještě budu chtít?" Zeptám se zase zvědavě, ale hlas mi už chvěje, protože se mi už dýchá poněkud problematičtěji. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přesunu se zpátky nahoru,ale v dráždění penisu nepřestanu. Dívám se Riku do očí. "Jaké mám šance, že se mi podaří ti znova navodit?" zeptám se zvídavě a něžně přejedu Riku po rtech jazykem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ne, tělo není proti..." Dostanu ze sebe s obtížema a stisknu ruku ve vlasech. Na jazyk na rtech zareaguji tak, že si stáhnu Kaishiho hlavu k sobě a vjedu mu jazykem do úst. Políbím ho vášnivě a chtivě, protože to vě mě probouzí. Ukončím polibek a usměju se na něj. "Ta šance je veliká..." Sjedu dlaní z vlasů na jeho tvář a něžně ho pohladím po tváři, sjedu na hranu spodní čelisti, na krk a klíční kost. Jedna dlouhá linie, kterou sleduji očima. Jakobych se nemohl nabažit toho, jak vypadá. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zvednu bradu a tím dám lepší pohled Riku na můj krk, který je stále ještě trochu červený od stisku jeho ruky. Na co myslíš, co se ti honí hlavou při pohledu na můj krk? |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Líbíš..." Odpovím naprosto upřímě. "Kdyby ne...tak s tebou přece nespím." Dodám a stáhnu ruku z krku. Položím dlaň na hruď a natáhnu hlavu k jeho krku. Zlehka ho na něj políbím, jakobych se snažil odčinit to, co jsem mu způsobil. "Neměl bych ti ho už tisknout. Je to na něm vidět ještě dlouho potom." Poznamenám a znovu se položím na záda. "Proč ses tvářil tak překvapeně, když jsem te pohladil. Tolik jsi to nečekal?" Vrátím se k jeho pohledu, který zase překvapil mě. To jsem ho tolik šokoval tím, že jsem ho pohladil tak něžně... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Začnu dýchat a spokojeně se usměji nad upřímnou odpovědí. Jen vzdychnu láskou nad tím, jak něžně mě Riku políbil na krk. Položí se na záda a tak se otočím na bok a sleduji ho. "Já..je to nezvyklý a něžný pohyb...líbil se mi, jen ...nevěděl jsem ,na co přitom myslíš... rád bych to věděl..na co jsi myslel, když jsi se na mě tak koukal." přiznám svoje překvapení i důvod. Prstem znova začnu jezdit po hrudi až k podbřišku a zase nahoru. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Takže jsi tak koukal jenom proto, že jsi nevěděl na co při tom myslím..." Usměju se a zadívám se mu do očí. "Měl jsem prostě potřebu to udělat...chtěl jsem to udělat, ale...pak jsem měl najednou pocit, že bych se do tebe mohl zamilovat...doopravdy...ne nějak povrchně ale doopravdy a vážně...zvláštní pocit." Lehce se usměju ale ne moc, abych snad neparodoval to, co jsem právě řekl. Myslel jsem to úplně vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Skloním se nad Riku a políbím ho. " Ted mám ten zvláštní pocit taky...víš...já...ted nevím....asi to necháme jak ..jestli to budeš moct ...i třeba zítra....nebo pokud se zamiluješ,..nebudu rozhodně nijak proti...já..já tě mám rád..Riku." Mluvím zdráhavě a uklidnuji se kroužením kolem jeho bradavky. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Po chvilce ticha vyndám jednu ruku zpod hlavy a zastrčím jeden z neposlušných pramenů Kaishimu za ucho. "Možná bych toho byl shopný...možna ano..." Přiznám pomalu a stále sleduji jeho tvář. "Jak můžeš mít rád člověka, jako jsem já? A to ještě o mě skoro nic nevíš..." Poznamenám hořce, protže se znám. A to, co vím, není zrovna lichotivé. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Prstem se znova rozjedu po celém jeho těle. Ted přidám i dlan."Jak to myslíš?...Na to, abych měl někoho rád, nemusím o něm vědět celý jeho životopis....prostě to tak cítím....a u tebe nevidím žádný rozdíl od ostatních..krom těch, co tě dělají jediněčným." odpovídám pomalu, protože jeho otázka mě tak trochu zaskočila. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "A čím se teda liším od ostatních, pověz mi to...jsem zvědavý na to, v čem vidíš moji odlišnost a jedinečnost." Pobídnu ho a nechám se dál hladit. "Znovu musím říct, že máš odvahu...už jenom to, že mi to řekneš...mám z tebe pocit tak čisté duše...jakoby jsi nikdy nepotkal člověka, který by ti ublížil...že ve mě máš důvěru..." Pokrčím trochu rameny a věnuji mu pozorný pohled. Prostě na mě tak působí, s tou svojí důvěrou, že mu neublížím. Tohle neumím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "A věř, potkal jsem dost lidí, kteří mojí důvěru zklamali...jen prostě..já nevím..nedokáži se zabarikádovat...sám v sobě...a jsem upřímný...sice jsou věci, co moc neříkám....ale těch je málo a o to jsou pro mě cennější...a pro okolí nepotřebný, takže se po nich nepídí a já budím dojmem...že všem řeknu všechno...ale tak to není...jsou věci, co neví skoro nikdo a jsou věci, co ví na mě každý. ... tak nějak jsem se naučil, co říct můžu a o čem je lepší držet jazyk za zuby." pokrčím rameny a zastavím dlaní na břiše. Dám ruku pryč a položím se na břicho vedle Riku. Rukama si podepřu bradu a dívám se před sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Otočím se na bok a podepřu se loktem. Druhou rukou mu začnu přejíždět po žebrech a zádech. "Na povrch jsem bezcitný...myslíš, že je to stejné i uvnitř?" Zeptám se zvědavě, ale přesto mám naprosto neutrální výraz v obličeji. prsty dál přejíždím po žebrech, jakobych je počítal. "Třeba tě jenom využívám...a až mě to přestane bavit, tak to skončím." Dodám provokativně. "Ale třeba taky ne a myslím to mnohem vážněji, než by sis mohl myslet..." Nadhodím další možnost a dál pokračuji v "počítání" žeber. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zakousnu se do ruky a počkám na chvili, kdy Riku přejede na méně lechtivé místečko. " A...a co se týče mě....zklamu tě..nebyl by jsi první....kdo by mě jen využil...a ... pokud by ...to nebylo jen tak...tak..já nevím...já se snažím do toho nepadnout...jak do toho padnu, o to víc...to bolí, když to skončí." povídám trhaně mezi smíchem. Je to spíš tak trochu ironický,ale nemůžu si pomoct. Riku mě jednoduše lechtá. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak ty se snažíš..." Podotknu a nakloním se k jeho rameni a zlehka ho políbím a zároveň dýchnu na vlhké místečko po polibku, tak aby to zastudilo, jakmile se oddálím. Tak to udělám několikrát za sebou, než se zase na Kaishiho zadívám. Jak dlouho se ještě budeš snažit do toho nespadnout, když na tobě občas vidím, že už máš jenom na mále... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Co jsi tím myslel...ted jsem jen někdo, na kom ti záleží jen tak, že ho nezabiješ..ale to neznamená, že v budoucnu by jsi to neudělal....jak by jsi si se choval, kdyby jsi mě vážně miloval?...Ani nevím, zda vůbec chci vědět, zda mám šanci....protože sice říkám, že se snažím,ale já svůj boj už prohrál....nejspíš bohužel. Má tvář je se nemění, jsem stále výrazově stejný, jediný, co mě může prozradit je můj pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Mám oči a všímám si takových pohledů...sem tam se ti oči nějak lesknou...nebo se díváš prostě trochu jinak...co si o tom mám myslet?" Vrátím mu otázku se zvednutým obočím. Odtáhnu se od něj a znovu se opřu loktem o postel. Zvednu ruku a znovu mu začnu přejíždět po těle, ale tentokrát po rameni. Očima sleduji ruku, kterou jezdím po jeho těle. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dotyk na rameni je příjemnej a tak se přisunu blíž, aby mohl Riku dál jezdit po mé kůži. " Já nevím....říká se, že oči jsou brána do duše...můžeš v nich vidět, na co myslím...co cítím...je možný, že jsi zahlídnul cit, který se stále snažím udržet pod kontrolou...odhaduji...hm..vadí ti, že se na tebe tak občas podívám?" zeptám se opatrně. Položím svojí ruku na jeho hrudník a jen tak ho škrábu na hrudní kosti. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Tiše přejíždím po zádech a teprve po chvíli se mu zadívám do očí. "Nevadí...proč by mělo? Každý občas potřebuje cítit, že o něj někdo stojí...i já." Přiznám tiše ale s mírným úsměvem a zvednu ruku a znovu po hladím po tváři. V očích se mi blýskne cosi neidentifikovatelného, těžko říct, co to vlastně bylo. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zastavím ruku na mé tváři a přitisknu jí. Prsty přejedu od jeho prstů, po paži až k ramenu a po krku pohladím Riku též po tváři tak, jak to provedl on mě. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Po chvilce otevřu oči a mlčky bez toho, abych mu na něco dalšího odpověděl, se k němu nakloním a políbím ho. Něžně a láskyplně. Prostě jsem musel realizovat ten náhlý popud mysli a políbit ho zrovna takhle. Ruka z tváře zklouzne na krk a rameno. Po chvíli, když ho líbám až příliš nezvykle, ho nechám jít a usměju se na něj. "Byl bych rád..." Přiznám s úsměvem a znovu se opřu o loket. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nakloním se k němu a něžně ho políbím na ucho. " Tak rád být můžeš, ..protože já..stojím a budu při tobě stát." Pohladím ho po krku a po rameni, paži až k prstům na rukách, kde ho chytnu a propletu prsty. Tak ...uvidíme...stejně mám pocit,že mě...taháš za nos...ale co...já při tobě stát budu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Já to věděl...tyhle vyhýbavý otázky, neurčitý poznámky a tak...já to věděl, jenom jsi pořeboval jistotu, že je to aspoň trochu vzájemný... Mírně se na něj usměju a stisknu ruku, za kterou mě drží. Zalije mě příjemný pocit jistoty. Poznám, že Kaishimu můžu nejen důvěřovat, ale i věřit. On by mě nezradil. Prostě by to neuměl anebo to nedokázal. "Já jsem rád..." Řeknu konečně něco a zadívám se mu do očí. |
| |
| Jen co to dořekne, vrhnu se na něj a vášnivě ho políbím. V půlce polibku si uvědomím svojí horlivost a stáhnu se zpátky. Mírně se začervenám. " Tak a tomuto se říká impulzivní jednání...hm..promin." snažím se to zavést jakoby nic. To jsem to zase...no já jsem blb..ovládej se..co si pomyslí...hm..co si vůbec už myslí. Ruka propletená s jeho zůstává a jen Riku mírně stisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro A pak se za to ještě stydí. Jenom překvapeně zamrkám, ale pak se zasměju. "Proč se omlouváš? Vždyť jsme dělali mnohem "horší" věci než bylo tohle...a kromě toho, líbí se mi tvoje pojetí impulzivního chování." Mrknu na něj hříšně a na jeho mírný stisk ruky odpovím silnějším. "Akorát nevím, čím jsem si to vysloužil." Usměju se a tentokrát se položím na celý bok. Zvednu jenom hlavu, pod kterou složím volnou ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přiblížím se blíž a něžně Riku kousnu do krku. " Mám na tebe zase chut Riku. " Oddálím se a čertovsky se usmívám. Ani nevíš, co se mnou dělá představa, že by jsi to jen chvili myslel vážně." |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Na olíznutí rtů zareaguji tím, že si je sám olíznu ještě jednou. Dobře si všimnu, jak na mě visí očima, ještě než mi řekne, že mě znovu chce. "Máš na mě chuť..." Zopakuji perverzním tónem a nechám pootevřené rty, a to na chvíli, než se znovu ozvu. "Tak se snaž, ať ji mám taky..." Vyzvu ho a zvednu trochu bradu, abych ještě zvýšil vyzývavost toho, co je jsem řekl. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ruka šmejdí po jeho těle a prstem přejíždím po krku a po ramenou. Riku...se budu snažit, až to nezvládneš...ty tu chut dostaneš. Na podbřišku se zadívám na Riku a postupuji dál. Začnu olizovat jeho penis a varlata. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Začne mi olizovat opravdu intimní partie, pootevřu ústa a mezi zuby zastrčím špičku jazyka. Oči mám znovu přivřené, dech je o maličko hlubší. Zatím hlavně zvědavostí, jak to Kaishimu půjde. Stejně tak břišní svaly. Trochu stažené, ale to může být způsobené i tím, že se opírám lokty. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen co se vyřádím takto, vsunu kousek špičky do úst, a jemně začnu sát. Přitom stále pracuji jazykem. Postupně sunu penis více a více do svých úst, a přitom nabírám na síle sání. Začínám pohybovat hlavou nahoru a dolů s postupným zrychlováním. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Kousnu se do rtu, a snažím se vydržet. Ruku mu vsunu do vlasů a začnu za ně tahat. Zatím docela zlehka. Druhou rukou se ještě dokážu opírat, ale už se mi ruka chvěje. Ještě nějakou chvíli a budu si muset lehnout na záda. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Chvilkama sleduji reakce Riku, ale spíš to dělám se zavřenýma očima a vnímám jen reakce těla, kterou Riku nemůže zadržet. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Rukou, kterou se opírám, se chvěje, ale ještě drží. Tolik se chci dívat. Tolik mě rajcuje dívat se na Kaishiho, sledovat jeho ruce, jazyk a rty. Na okamžik vytáhnu ruku z vlasů a protože mi ve výhledu vadí některé prameny, rychle je pochytám a přidám k ostatním, abych opravdu dobře viděl. Znovu zasténám a tentokrát už víc než předtím. Nechybí mi moc. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vytáhne ruku z mých vlasů, jen otevřu oči a zadívám se na něj. Baví ho nejspíš mě sledovat. A tak přestanu na okamžik kouřit a pomalu jeho penis vyndám z úst. Přímo pro jeho oči začnu jazykem kroužik kolem špičky, mlsně se přitom olizuji a dráždím ho. Po dobu této ukázky se na něj dívám, chci vidět a hlavně slyšet, jak moc se mu to líbí. Taky vím, že tímto menší zpomalením to prodloužím. Ale to mi ani v nejmenším nevadí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Co je...proč...proč přestáváš...ne...to ne... Zatvářím se nespokojeně, ale hned se mi výraz změní. Kaishi mi připraví prvotřídní show a jenom pro mě. Opřu se i druhou rukou, abych to vydržel. Hlasitě polknu, rty nechám pootevřené a oči přivřené, ale přitom dost otevřené, abych dobře viděl. Rty se mi chvějí a znovu hlasitěji zasténám. Kousnu se do rtu a v ruce sevřu křečovitě deku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Hraji si takto dlouho. Pak přestavení nenásilně ukončím tím, že po pár přejetí jazyka po špičce a jen okrajovém sání ho začnu znova kouřit a sát jako předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Znovu se mi z hrdla vydere vzdech a znovu je hlasitější než ty předcházející. Ruka svírá deku ještě křečovitěji, klouby mám úplně bílé. Přestane se předvádět a znovu přitlačí. Znovu zasténám. Tohle...to už...je to...konečná... Uvědomím si trhaně, zatímco se držím jenom z posledních sil. Ještě pár chvil a znovu se ozvu. "Už..." Vydechnu a trvá to jenom pár okamžiků, než stáhnu břišní svaly na maximum a vyvrcholím. Vyčerpaně padnu na záda a z hluboka oddechuji. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zatáhne břišní svaly a i já v penise cítím, jak už se to blíží. Nepřestanu a jeho sperma po vyvrcholení kldně spolknu. Olíznu jeho pomalu ochabující penis a to je jako můj prozatimní rozlučkový moment. Přesunu se nad něj, dívám se mu do tváře a sleduji hrudník, který se hýbe z hlubokými výdechy. Usmívám se. " Ty se rád díváš? A líbilo se ti to, co jsi viděl?" Začnu nevinně provokovat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Složím si ruku opět pod hlavu a spokojeně se na něj usměju. Druhou nechám položenou na své hrudi. Stoupá a klesá přesně podle dechu. "Ještě se ptej...poznal jsi to správně, moc rád se dívám...a ty...jsi šikovný..." Poznamenám a zvednu volnou ruku a znovu ho pohladím po tváři. Rukou sjedu za krk a přitáhnu si ho blíž. "Hodně šikovný..." Poznamenám, přejedu mu jazykem po rtech a pak ho vášnivě políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Další pochvala, ví jak na mě. Pootevřu rty, jak se jich dotkne jeho jazyk a polibek mu s plnou vášnivostí vracím. Opřu se o jednu ruku a druhou ho při polibku též pohladím po tváři. Ovšem u mě je ten význam jednoznačný. Láska. Ukončím polibek a dívám se Riku do očí. Jak moc bych si přál vidět jeho štastný spokojený výraz už pořád. " A povedlo se mi tě rozdráždi, či jsem tě spíš ted dodělal?" zeptám se tiše, i když v tuto chvili je mi jedno, jak odpoví. Chci být s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pak Kaishi polibek ukončí a zeptá se. Je na něm poznat, že ať už odpovím cokoli, bude spokojený. Protože on při mně bude vždycky. Aspoň dokud k sobě budeme mít blízko. ”Jsem tak spokojený a uspokojený, že víc už to snad ani nejde...buď tu prostě se mnou...víc po tobě nechci.“ Druhou polovinu řeknu tak něžně, až se nad tím zastaví srdce. Stáhnu ruku z jeho krku a znovu ho pohladím po krku a klíční kosti. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Já s tebou být....nemohl jsi říct nic lepšího...toto je něco pro moje uši..jako pochvala....a že já rád pochvaly." Pohladím Riku po tváři a pak mu zajedu do vlasů. Držím ho ve svém náručí a poslouchám jeho dech. Vím, že je ted na mě dost vidět mé prohrání s city. Nechci to však řešit a nechám je pro tento okamžik vyplout napovrch. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vím, že máš rád pochvaly...proto tě tak rád chválím..." Cítím, že mě má tolik rád. Najednou to cítím úplně stejně, jakože bych se mu dokázal rozdat. Jenom to neumím dát najevo. "Kaishi..." Odmlčím se na chvilku a pak mu přece jenom pohlédnu do očí. "Záleží mi na tobě víc, než ti dokážu ukázat..." Zašeptám úplně tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pohladím ho po tváři tak, jak to dělá on mě. Sjedu dlaní na jeho hrud a nechám jí na zdvihajícím hrudníku. " Nemusíš nic ukazovat....já cítím plno věcí z tvých doteků...a to mi stačí. " Přitisknu si ho k sobě. Zavřu oči a v mysli si to natvrdo přiznám. "Miluji tě, Riku." |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přitulím se k němu ještě víc a obejmu ho v pase. Stejně jako on zavřu oči a začnu klidně oddechovat. Jsem za dnešek unavený a chce se mi strašně spát. Po chvilce se dech ustálí úplně a já usnu. Za dnešek toho bylo opravdu dost. Ostrý trénink, několik kol intenzivního milování a dráždění. Taky tomu odpovídá náš zevnějšek. Plno krvavých kousanců a budoucích modřin. Rty prokousané, jazyk bolavý. Přesto bych neměnil ani za hromadu zlata. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Napůl vnímám realitu a nepůl už spím. Než úplně usnu, ještě se proberu a zkontroluji, zda je vše v pořádku.Mé tělo je znavené, ale já jsem vnitřně štastný. Vím, že vše se zahojí a za pár dní po tom vše nebude nic nez vzpomínka. Krásná vzpomínka.Usínám ani nevím jak dlouho po Riku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Najednou se probudím. Pláž mizí někde v dáli a bábovičky nadobro zničila voda. Prudce otevřu oči. Ucítím teplo a pevné objetí, což mě docela uklidní. Oddechnu si a očima zabloudím k hodinkám. Rukou, kterou jsem měl kolem jeho pasu, po nich sáhnu, abych zjistil, jaký je čas. Hodinky ukazují 18:19 a i pouhým pohledem do okna zjistím, že už je téměř tma. Spali jsme dost dlouho, i když Kaishi pořád ještě spí. Položím hodinky zpátky na stůl a rukou mu odhrnu vlasy z obličeje. Vážně se mi líbí. Ruku potom položím na původní místo, tedy kolem jeho pasu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zdá se mi dost zmatený sen, v němž vystupuji já, Riku a ta jeho bývalá holka. Najednou jsem tam já jako kuchař a obsluhuji je. Oni se dívají na sebe a já nemůžu ceknout ani slovo, mám svázaný rty k sobě. Jen tam k nim chodím a nosím to, co si objednají. Kdykoliv se o něco pokusím k Riku, jako by mě něco praštilo a odhánělo od něj. Je to zmatečné jako moje pocity. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Chvilku takhle spolu ležíme dál, ale najednou mi naskáče husí kůže. Je mi docela chladno, když tady ležíme jenom tak, takže Kaishiho pustím, vyprostím se z jeho sevření a přejdu ke skříni. Po chvilce hledání najdu, to co jsem hledal. Vytáhnu z ní jednu deku a rozdělám ji. Dalších pár okamžiků se na něj jenom mlčky dívám. Vypadá bezbranně jako dítě. Pak už to ale nevydržím a přehodím ji přes Kaishiho a sám k němu vklouznu a znovu ho obejmu. Snad abych se zase zahřál, snad že se mi už stýskalo. Upravím deku, aby nás zakrývala oba a nikudy na nás netáhlo. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jak deka začíná hřát, sen se mi mění. Jsme na pouští a Riku se mi ztrácí v písku jakoby si se mnou hrál. Jeho postava je vzdálená a když k ní doběhnu, tak se rozpadne na písek. "Riku.." Zašeptám ze spaní. Je mi horko a topím jako kamínka. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Hm..." Pohladím ho znovu po tváři. "Copak Kaishi?" Zeptám se tiše, ikdyž vím, že jenom mluví ze spaní. Ale třeba bude rád, když mu někdo odpoví. Kaishi strašně hřeje. Možná je to i tím snem nebo jenom dekou, která nás izoluje. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přitáhnu si Riku ještě blíž, div ho nezačnu dusit, jak moc použiji síly. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Začnu rukama tlačit proti jeho sevření. Nechci se nechat přidusit. "Kaishi...škrtíš mě..." Řeknu mu, aby trochu povolil. Nejsem si jistý, že to bude fungovat, ale třeba to uklidní jeho rozčarování ze snu a přestae mě tolik svírat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Stisk povolí a oči pod víčky sebou škubou. Pomalu se probírám a otvírám oči. Na tváři se zrodí úsměv, jak spatřím Riku vedle sebe, v mém náručí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Copak se ti zdálo, Šípková Růženko?" Zeptám se hravě a zvědavě zároveň. "Skoro jsi mě uškrtil, asi to nebylo nic hezkýho." Zvednu obočí. "Ale musel jsem tam být taky...mluvil jsi na mě." Zadívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Já...vím...že jsi tam byl...a nemohl jsem za tebou...na poušti a...pak jsem viděl starý známý...už si to moc nepamatuji...možná...nepamatuji si." Zavřu oči a pomalu se posadím. " Kolik vůbec je? Já...nechci tě tu nějak dlouho zdržovat...i když bylo fajn usnout vedle někoho." Zadívám se na Riku, do jeho očí. Jsem tak rád, že jsi v pořádku...a tak blízko. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Je skoro sedm hodin...a kdyby jsi mě zdržoval, už bych tě vyhodil." Usměju se na něj. "Jak zlý to bylo, nevím, ale svíral jsi mě dost. Ještě trochu a už by to nebylo dobrý..." Poznamenám a očima sleduji jeho tělo, když se posadí. Sám zlstávám ležet. Přece jenom je to moje postel. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přitáhnu deku a urovnám jí i na Riku. Svým posazením jsem jí z nás sundal. "Příště se mnou zatřes, nebo tak něco...snad to zabere a probudím se." Dodám mu instrukce, i když sám nevím, zda by fungovaly. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "A bát se o mě nemusíš...ubráním se sám." Mrknu na něj, ale musí mu být jasné, že je to pravda. Nenechám si ublížit. Ani psychicky ani fyzicky. "Ale aspoň vím pro příště co dělat." Přejedu prsty po lemu deky a stejně jako on kouknu na strop, jestli tam je snad něco, co by mě mělo zajímat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Znova Riku obejmu. "Tak příště....to by jsi to se mnou musel vydržet pěkně dlouhou dobu, aby jsi k tomu dostal příležitost..myslíš, že si na to troufáš?" popíchnu jemně Rikua. Rukou pod dekou pohladím jeho břišní svaly. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vypadáš hrozně bezbranně...jako dítě." Usměju se a dál koukám do stropu. Přestanu koukat na strop, protože zavřu oči a na tváři mi zůstane mírný úsměv. Snad kvůli tomu hlazení. "Nebojím se skoro ničeho, tak proč bych si netroufl?" Vrátím mu otázku. "A třeba to nebude trvat tak dlouho, jak prorokuješ...možná to mám na svědomí já..." Popíchnu ho tentokrát já, že možná vztah se mnou má vliv na jeho živé sny. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Myslíš, že další živý sen budu mít brzo...to by mě překvapilo...nevztahují se na osoby..nebo na události.." Rukou zajedu nahoru na hrudník. " Skoro ničeho...a z čeho máš strach, Riku...co je tvá největší noční můra?" Prsty pohladí Riku po krku, něžně bez jediné známky násilí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Takovou otázku jsem čekal po tom, co jsem řekl. Otevřu oči a před obličej si dám svoji ruku s kovovým náramkem. "Čekal jsem, že se zeptáš...jediné, čeho se bojím, je oslabení nebo ztráta mojí moci nad zemí..." Přejedu po náramku prstem. Náramek se zaleskne trochu víc než obvykle, jakoby na něco odpovídal. "A teď ty...čeho se bojíš ze všeho nejvíc?" Zeptám se, protože chci mít jistotu, že ani jeden z nás to tajemství nevyzradí někomu jinému. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Prsty sjedou znova na hrud, udělají menší kolečko na bránici a vrátí se zpátky na krk s jemným zatlačením na měkké místo mezi klíčními kostmi. " Já ...já se bojím....je to divný...ale bojím se bolesti, kterou já sám nechci....bolesti, kterou já druhýmu neschválím." přiznám otevřeně. Jo, ale být tebou, nezkouším to.....pak by to nebyl ten Kaishi, kterého jsi do ted poznal....takže na případné zkoušení zapomen..radím ti dobře. Nerad mluvím o svém strachu. Přitáhnu si Riku k sobě a zavřu oči. Deka stále krásně hřeje a mě se nikam nechce a taky nikam nemusím, dokud mě sám Riku nevyžene. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vím, že jsme o tom už mluvili, ale pořád se ještě nic nezměnilo...přece mě znáš za ty roky... Ukončím rozmluvu s náramkem a poslochám Kaishiho. Jeho strach je opravdu zvláštní. On, který se v bolesti vyžívá, se jí bojí, pokud to není to, co zrovna chce a kolik chce. "Hm..." Poznamenám jenom a pohladím ho dlaní po nahém rameni, které je zase blíž, protože to tak Kaishi chce. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Riku...ty asi moc živý sny nemíváš." poznamenám napůl jako otázku, napůl jen jako holý fakt. "Asi bych ti měl poděkovat za prima víkend....byl úžasný." pokračuji stále se zavřenýma očima. Jednou rukou si přidržuji Riku blízko sebe, druhou přejíždím po jeho hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ne...ani o lidech se mi většinou nezdá...a když už, tak jsem to já sám...často je tam písek nebo země jako celek..." Pokrčím rameny. Chvilku mlčím, jakobych ani nechtěl na jeho poděkování zareagovat. "Nemáš mi za co děkovat...bavil jsem se taky..." Oznámím to jako holý fakt. Jeho hlazení na hrudníku mě chvilkami lechtá, ale ani se nepohnu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jak toto půjde dál...proč se tím sakra pořád zabývám...je to jedno...ne..vím že mi to jedno není...že bych měl i z tohoto strach..spíš už blbnu. Ruka se na hrudi zastaví a jen Riku hřeje na jednom místě. " Říkáš si často to, co si přeješ ty a nebo spíš jen plníš přání jiných?" zeptám se zničehonic, jakoby uprostřed spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Dělám jenom to, co chci...a někdy je to stejné jako přání partnera...většinou si o to neříkám, prostě si to vezmu..." Pokrčím rameny, což v leže vypadá spíš jako zavrtění se. "Proč se na to ptáš?" Zeptám se na oplátku a otočím se na něj obličejem. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Já ti ani nevím, snad jednou....že bych si vyslechnul i tvé přání...ale když si to bereš,...tak se nechám překvapit, kdy si co ode mě vemeš...ale svůj blok s náčrtky si budu bránit." žertovně dodám a znova zavřu oči. Pramen vlasů mi spadne přes obličej a zalechtá mě pod nosem. Zakřením se pod tím šimravým pocitem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ten ti nechám...o to se neboj...ale co všechno od tebe budu chtít, za to neručím..." Přivřu oči a sleduji ho zpod řas. "Ale souhlasil jsi, že budeš můj, celý a bez výhrad...na to pamatuj a jestli tě někde uvidím s někým jiným..." Tón je ostřejší hlavně na konci věty. "Zabiju vás oba..." Dodám temně a otočím se na záda, koukám do stropu. Je mi jasné, že ho to může vyděsit, ale měl by vědět, do čeho se zapletl. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ruka pustí jeho bradu a sjede po kosti na krk, na klíční kost a znova na hrud.Nechám dlan položenou na jeho hrudi, hlavu opřenou a s pohledem upřeným jen na něj. S někým jiným...s Teodorem...haha....to bybyl celkem vtip..a nevypadal tu nikdo, kdo by po mě chtěl vyjet..tak co s tím dělá takové starosti? |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To nejsou výhužky...to je fakt." Odpovím, když přestane mluvit a jeho snaze to zlehčit se ani maličko neusměju. Jeho ruka mě pohladí a zůstane položená na hrudi. Cítím jeho pohled a tak mu chvíli oplácím pohled do očí a pak otočím hlavu a pokračuji v pohledu do stropu. "Pamatuj si to." Dodám a ani se na něj neotočím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Tak chladný...pohled nepřístupný...Riku...proč se zase vracíš do normálu....já chci vidět tvůj úsměv..proč se bojíš o to, zda tě podvedu....sice ke mě cítíš jen náklonost..ale jsi majetnickej i na to málo....a byl by jsi toho vůbec schopen...takto vypadá, že jo. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Nikdo tu chybu ještě neudělal." Odpovím na otázku, jestli jsem někoho zabil kvůli žárlivosti. "Ani nezkoušej, jestli jsem toho schopný...dobře víš, že jsem schopný zabít, viděl jsi to...poznal jsem, že jsi to zahlédl při souboji..." Pohled maličko roztaje a je trochu lidštější, když mě ujistí, že stojí jenom o mě. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Riku....líbíš se mi a moc...nechal bych se od tebe kousat a mučit, až bych se svíjel bolestí a slastí...jen od tebe....a že jsem na to toto dost vybíravý." zašeptám vážně a znova olíznu jeho rty. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Znovu mně olízně rty a chvíli mu koukám vážně do očí. Rozhodnu se, že už ho nebudu dál trápit a tak si ho zlehka přitáhnu k sobě a přitisknu svoje rty na jeho. Nejdřív mu dám ochutnat, jak moc mám od něj vlhké rty a teprve pak je pootevřu, aby mohl dovnitř a já mu tak dovolil mě políbit. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ucítím tlak a sehnu se k Rikovým rtům. Něžně se jich dotknu, jsou tak vlhký. Zavřu oči a vjedu jazykem Riku do úst. Nejdřív je to opravdu něžný polibek, který nabere na vášnivosti. Mírně natočím hlavu a více přitlačím svým rty na jeho. Svůj jazyk jako bych chtěl dostat co nejdál. Zničehonic polibek ukončím. Narovnám se a vážným pohledem se dívám na Riku. Díky dravosti se mi rozproudila krev a tak ho chvili musím uklidnovat. "Věříš mi? " Usměji se na něj. Rukou přejedu po jeho tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Najednou to ukončí a zadívá se na mě vážně. Pohled mu vrací stejně vážně a pak to přijde, zásadní otázka. Jestli mu věřím. Sám nevím, jestli je dobrý nápad mu věřit. "Možná..." Odpovím, ale neusměju se, ikdyž on se na mě usmívá a snaží se mě přesvědčit i pohlazením po tváři. Zřejmě tomu sám věří, ale nemůže vědět, co stane zítra. "Asi ano." dodám, aby to neznělo tak tvrdě a v obličeji se mihne přístupnější grimasa. Ikdyž ostatních bych to na tvrdo řekl a neměl z toho nejmenší výčitku. Nechci mu ublížit pokud to nebude bezpodmínečně nutné. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Položím hlavu vedle Rikua a rukou začnu znova hladit jeho hrudník. Nahlas si vzdychnu. Přesto nezavřu oči a Rikua sleduji, jeho výrazy, jeho chování. Jak by mě zmlátil ted, v této jeho mrazivé náladě? Bleskne mi hlavou a podivně se usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pak si povzdechne a já se na něj otočím. na vteřinku zahlédnu podivný úsměv. Jakoby se mu hlavou mihlo cosi zvláštně potěšujícího. Nejsem si jistý, že po tom chci pátrat. "Proč vzdycháš? Nelíbila se ti moje odpověď?" Zeptám se provokativně bez úsměvu. Jistěže se mu nemohla líbit. Nikomu by se nejspíš nelíbila. A mě by to bylo jedno. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ovšem myšlenka ho rozčílit přetrvává. Kolik by asi ted použil síly..a držel by se zpátky...ne, nedržel...rozčílit by to bylo ted tak lehký....mám či nemám....mco rád bych to chtěl poznat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Něco řešíš a naivita nebo stav to není...to ještě poznám, nejsem idiot." Poznamenám studeně. Pořád ještě jsem nějak nerozmrzl. Otočím hlavu zase zpátky a koukám do stropu. Nějak nečekám, že na to vůbec zareaguje. Nálada mezi námi poněkud ochladla. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Položím se vedle Riku a založím ruce za hlavu. Dívám se jako on do stropu. " Vím, že nejsi idiot. Chceš vědět, co mi prolítlo hlavou? Jak bych dopadl, kdybych tě ted vyprovokoval k tomu, aby jsi mě zmlátil. Zda by jsi se držel zpátky a nebo ne. Ale díky tvé náladě bych nejspíš dostal pořádně do těla. " Neotočím se na něj. Spíš si sám začnu olizovat rty, které se napuchujou díky našim hrátkám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jenom podiveně zvednu obočí, ale neotočím se na něj. "A ty si myslíš, že bys mě vyprovokoval do takové míry, že bych tě chtěl zmlátit?" Chci vědět, jak moc si věří. To by mě musel doslova rozzuřit, abych tohle udělal. A proč bys to vůbec dělal...leda že bys chtěl ještě větší porci násilí...mnohem větší... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Otočím se na Riku. Otočímse na bok a upravím deku na Rikuově těle. " Třeba po pořádném zmlácení by jsi měl větší jistotu mojí věrnosti. ..bud bych skončil neschopný pohybu a ještě by jsi se třeba o mě staral a nebo....i kdybych chodil, tak by o mě už ani pohledem ostatní nezavadili..natož aby se mě zkusil někdo svést." zaprovokuji s tím, že mu matně odůvodním, proč mě to vlastně napadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Modřiny se zahojí...není to věčné..." Odfrknu si nad tím důvodem. Spíš se mi zdá, že za tím bylo něco jiného. A krom toho mě spíš dráždí to jeho přesvědčení, což znělo jako naprostá maličkost. "Kromě toho by jsi mě musel naprosto rozzuřit, abych tě chtěl zmlátit...a to nevím, jestli bych se nechal rozčílit až tak..." Poznamenám lhostejně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Neříkej, že by mě nechtěl zmlátit za drzé kecy? Říkáš to tak lhostejně, že mám sto chutí to zkusit. " Natáhnu se a pošimrám Riku pod bradou. " Budeš se pak o mě starat, Riku?" poznamenám sladce jako med. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Zabíjet tě nebudu...ještě jsem si neužil dost zábavy..." Poznamenám dál lhostejně. "A záchvat zuřivosti nezajistí moji důvěru tobě..." Dodám a na pošimrání se škaredě zašklebím. "Ne, nebudu...posbírám tě a vyhodím přede dveře, ať se staráš sám." Řeknu studeně a znovu se zadívám do stropu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pomalu se oblíknu, po těle mi naskakuje husí kůže, jak jsem vylezl z tepla do zimy. " Tak to nechám na čase, třeba jednou tvojí důvěru získám. ...Už se ted těším, jak si budeš dál užívat....ale provokaci nechám asi k sobě, přeci jen, lepší už ležet než se trmácet po těch schodech. " Oblečený vstanu a rozpustím si vlasy s úmyslem je pak znova sepnout. " Až si budeš chtít znova užít, tak se stav.....jsem přeci díky slibu tvůj...tak né , že půjdeš si užívat jinam." žertovně pohrozím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Doopravdy krutého jsi mě ještě neviděl...měl jsi prostě štěstí, žes mi byl sympatický..." Poznamenám a jenom očima sleduji, jak se obléká. "Proč bych sháněl někoho jinýho? Mám tebe a bez práce." Škodolibě a provokativně zároveň se ušklíbnu. "Takže se uvidíme zítra ve škole..." Dodám a poprvé za tu dlouhou dobu se maličko usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dorazím k sobě napokoj a první, co si dám, je pořádná sprcha. Rány pálí,ale to mi nevadí. V hlavě mám poslední část dnešního dne. Vylezu ze sprchy a jen s ručníkem kolem pasu zalehnu do postele. Nemám chut kreslit. Radši si vemu knížku a chvili si čtu, než mi znova klesnou víčka. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Rány pod horkou vodou pálí jako tisíc čertů a tak se chvíli kroutím, než si na to zvyknu. Pak se osuším a znovu jenom s ručníkem kolem beder zamířím do pokoje, převlíknu se do spacího úboru, tedy do jiných trenek a zalehnu. Cítím, jak všechny rány pořád ještě pálí, ale je to dobře, protože je cítit, že se snaží zahojit. Nakonec po chvíli usnu, žádný sen se mi nezdá a jsem za to docela rád. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Takže z postele vylezu a provedu na sobě ranní hygienu. Vlasy zlehka zčešu do očí, jako obvykle, a obleču se do bílého trička a tmavěmodrých džín. Vezmu si svoji tašku a kouknu na hodinky, která poté strčím do tašky. Mírně se usměju, protože náramek už začíná remcat, abych je schoval, pokud se s nimi nechci rozloučit. Čas je přijatelný a rozhodně už není moc brzo ráno, chybí ještě tak asi hodina, než by bylo potřeba vstát a jít do školy. Seberu svoje klíče a zamířím ven z pokoje. Naprosto samozřejmě zamířím ke Kaishimu pokoji a zaklepu, aby mi něKdo otevřel. Napoprvé nic. Napodruhé se přišourá nějaký kluk a otevře mi. Zřejmě je to Teodor. "Ahoj, jdu za Kaishim, klidně si ještě lehni. Měl na mě čekat, ale asi zaspal." Řeknu mu, pokrčím lehce rameny a projdu kolem něj do jejich společných prostor a pak do Kaishiho pokoje. Lehce klepnu na dveře, aby si kluk nemyslel, že jsem úplný blázen a vejdu. Kaishi spí jako dřevo. Zřejmě ho moje "klepání" na dveře nevzbudilo. Chvilku na něj jenom tak koukám, jakobych chtěl zkusit, jestli ho neprobudí můj pohled. Nakonec přejdu až k němu a odhrnu vlasy z jeho ucha. "Kaishi..." Zašeptám a posadím se na hranu postele. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku si sedne na kraj postele a zašeptá moje jméno. Ani to mě neprobudí. Stále spím jako o půlnoci. Zničehonic začne zvonit můj budík. Řve jak na lesy. Po chvili se začnu probírat a stále zavřenýma očima se posadím a protáhnu. Zívnu a otevřu oči. Nechám budík zvonit a zírám na Riku. "Ehm....ahoj....Riku." Dostanu ze sebe, dost zmatenej a ještě rozespalej. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Teda, ty vypadáš." Poznamenám s usměvem a nakloním se k němu, něžně ho políbím a pak se narovnám. "Dobrý ráno...tak jak ses vyspal?" Zeptám se hned a zvednu sez postele. Přejdu k oknu a otevřu ho, aby dovnitř proudil čerstvý vzduch. Opřu se o stůl a svoji tašku položím na židli. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vstane a otevře na mě okno. Oklepu se zimou, jak na mě začne táhnout studený vzduch. Vstanu a shodím ručník na zem. Začnu štrachat svoje trenky a školní uniformu, do který se postupně navlíknu. " Vyspal jsem se dobře, co vím, tak žádný živý sen...a co ty? Jak to, že jsi tu tak brzo?" Vemu z batohu hřeben a začnu si aspon rychle česat vlasy. "Né, že mi budeš říkat šípková růženko....to se opovaž." pohrozím s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Já jsem se vyspal dobře, no jako obvykle a brzo jsem tady, protože jsi řekl, až se budu chtít pobavit, tak se mám stavit...a já si chci hrát..." Blýskne se mi v očích a nechám to jakoby vyšumět. "A taky protože se mi už nechtělo spát a nebo se válet v posteli..." Pokrčím rameny. "A tak jsem se rozhodl, že tě vzbudím, ať nejsem vzhůru sám." Znovu se usměju a přejdu k oknu, abych ho zase zavřel. Vyvětralo se tu dost rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přejdu za Riku k oknu a drze mu zahradím cestu svým tělem, aby od toho zavřenýho okna nemohl. " Tak aby jsi nebyl vzhůru sám, to je ale šlechetný....a jak že sis to přišel hrát? Mám vytáhnout karty a nebo si zahrajem na slebou bábu?" říkám drze do jeho očí. Provokuji, jak to jen jde a jak moc se nechá vyprovokovat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Tak tebe pořád ještě nepřešla myšlenka na opravdovou rvačku... Přivřu trochu oči a maličko se nakloním k němu blíž. "A pexeso nemáš?" Zeptám se na oko zklamaně, že pexeso nejmenoval. zase oddálím a opřu o zavřené okno. "Jak dlouho tam chceš stát a překážet mi?" Zeptám se lhostejně. Mohlo by ho to popíchnout, když se tak moc snaží mě rozčílit, a já se nenechám, protože nechci. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zaznamenám lhostejnost v hlase a uhnu mu z cesty. Nechci mu ted moc zkazit náladu, když jí měl tak dobrou. Provokovat můžu,po škole. Přejdu k posteli a posadím se na okraj.Tím má Riku dost prostoru odejít kam chce. " Hádám, že jsi se nám sem nevloupal..kdopak tě pustil? Teodor?..To už byl vzhůru?" Zeptám se s částečným udivem jeho brzkého vstaní, ani nevím, jestli tu večer byl. Hned po sprše jsem zalezl a jeho neviděl. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Asura spal celou noc, aniž by se probudil, ale ani teď, když se probudíš, nevypadá, že by na tom byl lépe. Hoří úplně stejně jako včera a je velmi bledý. Nejspíš to nebude jen nějaké nachlazení. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Pokud se tak jmenuje..." Odpovím. "A jestli byl vzhůru, to netuším. Pokud ne, vzbudil jsem ho." Pokrčím rameny, protože na Teodorovi mi ani trochu nezáleží a dovnitř jsem se dostat chtěl. Jenom to vykopnutí dveří mi přišlo už moc. "Každopádně vstoupit mi nebránil, takže jestli ti to vadí, vyřiď si to s ním." Usměju se a přejedu prstem po kovovém náramku na pravém zápěstí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Ted mě napadlo, tak já nějaký pexeso pro tebe udělám. Jen si řekni téma, který bych tam měl nakreslit." příjdu s nápadem na nové pexeso, aby se tu chudinka Riku se mnou nenudil. "Co náramek, pořád jsem ještě v oblibě? A co ty naše postavičky z písku? Jsou ještě? Ani nevím, kam ten večer zmizeli." zahrnu Riku otázky a přitom v duchu si vrývám jeho výraz do paměti. Chtěl bych zachytit jeho úsměv na skicu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Dělat ho nemusíš...nespěchám na to." odpovím na jeho snahu mi pexeso vyrobit. "Ještě jsou...zalezli spolu za stůl, aby na ně nebylo vidět." Usměju se, když si vzpomenu, kde jsem naposledy cítil jejich přítomnost, a co si špitali. "V oblibě tě má...sem tam má nějaké poznámky, ale nic důležitýho nebo zásadního. Snad jenom jedna poznámka. Prý jestli to takhle půjde dál, tak skončíme v nemocnici." Zasměju se a přitom to není všechno, co mi řekl. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku naznačí, co mu říkal náramek. Musím se jako on zasmát, přitom zrovna tento úsměv si zapamatuji. " Tak v nemocnici...tak až to začne být vážný, zmírníme. Však co jsem si všimnul...ty máš rád i něžnosti. " poznamenám a posadím se. " Nezajdem na snídani, než vlítnem do třídy. Ted by tam ještě nikdo neměl pořádně být a aspon si budem moci pořádně nandat. Nevím jak ty,ale já už mám docela hlad." nenápadně pozvu Riku na jídlo. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zkoumavě se na něj zadívám, ale pak se stejně usměju a přikývnu. "Tak pojď, ať mi tady neumřeš hlady." Maličko ho popíchnu a zasměju se. Zvednu se ze židle. Sáhnu po své tašce a hodím si ji přes rameno, přejdu ke dveřím. Sáhnu na kliku a otočím se na Kaishiho. "Ještě jsi mi dneska nedal pořádnou ani pusu..." Řeknu trochu lítostivě a vyčítavě, ale je to jenom abych ho zase popíchl. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přitisknu se na něj a tiše zašeptám. " Chceš si zahrát? Můžu ti dát pořádnou pusu ted, nebo ve společné místnosti nejspíš před Teodorem a nebo v jídelně. Kdepak si ho přeješ?" Oddálím se a přehlídnu zakručení v břiše. Olíznu jeho rty a něžně ho polibím jen na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Zamračím se, když zjistím, že má horečku. Rozhodnu se, že vynechám snídani a zajdu na ošetřovnu, zeptat se co s ním. Přinejmenším by měl dostat nějaké léky a nejspíš by se na něj měl někdo i podívat. Taky bych mu rád ještě přinesl něco k jídlu, takže k ošetřovně opravdu spěchám. Jsem tam za pár minut. Snad mi pomůžou. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Navrhne mi více možností, olízne rty a něžně políbí. Chci mu rty rozkousat do krve ještě mnohem víc než včera. "Třeba všude..." Stihnu říct a hladově se k němu přitisknu a okamžitě ho vášnivě políbím. Přimáčknu si ho ke dveřím. Jazyk jde hluboko a prozkoumává všechna zákoutí jeho úst. Rozhodně to není něžný polibek. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro "Chybí ti něco..nebo někomu jinému?" zeptá se tě okamžitě a sjede tě zvídavým pohledem. Očividně vidí, že tobě nic není... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "...kvůli Asurovi. Pořád má horečku a já mám docela starost..." vysvětlím. Uvědomím si, že je to ne mně nejspíš vidět a tak se velmi rychle uklidním a zase se mi ve tváři objeví můj obvyklý klidný a vyrovnaný výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Každopádně za chvíli zmizí někam dovnitř ošetřovny, kde začne sbírat pár věcí, léků a tak, a dá je do malé brašničky. Taky se zdá, že na ošetřovně není sama...je tam ještě jedna slečna ve stejném oblečení, asi proto, aby jedna mohla odejít a někdo na ošetřovně pořád byl. "Předpokládám, že budeš muset na vyučování...hmmm...mohl by jsi Aasurovi donést snídani? A ještě...jaký máte pokoj?" promluví na tebe, jakmile se objeví zase u dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Na moment ucuknu, ale nerozpojím naše rty. Jen ho dráždivě kousnu do již tak napuchlého rtu z minula. Všude....slyšel jsem dobře...tak tahle si hraješ..to to pexeso udělám na tento způsob...budeš překvapenej. Jen co mé zuby stisknou jeho rty, znova se k němu přitisknu a pokračuji v zuřivém polibku. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Vždycky mu nosím snídani...a ano musím jít na vyučování, takže mám docela naspěch," řeknu naprosto klidně, jak je mým zvykem. Nadiktuju jí své jméno i číslo pokoje. Byl bych rád kdyby si pospíšila, tahle žena je zdá se velmi bezstarostná. Ale budiž jí to odpuštěno, pokud Asurovi nějak pomůže. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Možná nevypadá, že by se o někoho dokázala moc starat, ale podle toho jak rychle jde...ukradené ji to rozhodně není. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Trochu se mi ulevilo. Teď ještě pro tu snídani. A musím si pospíšit, nebo nestihnu vyučování. Zajdu do jádelny a nechám si zabalit nějaké dobroty a pak si to namířím zpět na pokoj. S trochou štěstí si stihnu vyslechnout diagnózu a doufám že budu moct odejít na hodinu vklidu. Když příjdu do pokoje, zaklepu na Asurovy dveře a vzápětí vejdu dovnitř. Myslím že je zbytečné čekat na vyzvání, když je u něj doktorka. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Asura vypadá, že pořád spí. "Asura bude v pořádku, jen teď potřebuje hlavně spát v teple, což dostane příkazem, když bude nutné. Počkám tady, dokud se neprobudí, a pak mu dám léky. Co se tebe týče...asi tě budu muset požádat, aby jsi ho hlídal ještě pár dní. Ty léky by měl brát třikrát denně, takže dohlídni, aby si je vzal. Jinak ho příjdu zkontrolovat...asi dopoledne, když budeš ve škole, aby u něj někdo nějakou chvíli byl. i tak myslím, že to nebude na příliš dlouhou dobu...oh a abych nezapoměla. K obědu a večeři. Nechám mu v jídelně udělat k jídlu nějaký ten vývar a taky něco, aby mu to pomohlo s vyléčením. Tohle si budeš vyzvedávat u zadního vchodu kuchyně... Za pár dní by měl být v pořádku," ošetřovatelka ti nedá ani prostor na to, aby jsi cokoliv řekl...prostě tě zahrne informacemi... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Udělám všechno proto, aby mu bylo brzo lépe, nemějte starost. A děkuju vám, že jste se na něj přišla podívat," promluvím, když mě konečně pustí ke slovu a pak položím snídani na stolek. Mám chuť zeptat se, jestli ho v jeho stavu můžu líbat...a osahávat...a...ne to by nebylo vhodné. Snažím se působit jako hodný hoch, tak si nebudu kazit image. Nakonec se jen rychle rozloučím a zamířím do třídy, abych nepřišel pozdě na výuku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nenechám se jenom tak okusovat...jenom tak a beztrestně... Jako odpověď ho hryznu do jazyka a ani trochu nezpomalím. Rukou vjedu pod jeho uniformu a chtivě se začnu dotýkat jeho břicha celou dlaní. Ještě jednou ho kousnu, tentokrát do rtu a nechám ho jít. Ruku vytáhnu a ustoupím od něj tak o dva kroky. Dýchám zhluboka, pořádně se vydýchám a ustálím dech. "Tak se mi to líbilo..." Poznamenám a usměju se. "Už bychom měli jít, aby něco v jídelně zbylo..." Dodám, za paži ho lehce odtáhnu ode dveří a vezmu za kliku. "Tak jdeme." Řeknu ještě a vyjdu ze dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Hryzne mě ještě do rtu, jen syknu. Zůstávám opřený o dveře a taky musím klidnit dech. " Jo....ty tvoje hrátky ..přicházej častěji." Jen dodám, než jsem odtáhnut od dveří. Začnu se smát a společně s Riku vyrazíme do společné místnosti. Zastavím před dveřma na chodbu a přitáhnu si Riku k sobě. Již mu dám něžný polibek na rty a usměji se. " Tak abychom nezdržovali..ještě tě čeká jeden v jídelně." Na to otevřu dveře a společně vyrazíme do jídelny. Nedržím ho za ruku, jdu jen vedle něj. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ne častěji...prostě mě probudila chuť na tebe...to je všechno..." Usměju se na něj a otevřu dveře od jídelny a vstoupím. Jídla tu sice nemají už tolik, jakokdybychom přišli dřív, ale přesto si dokážu vybrat bez větších problémů. Naberu tolik jídla kolik unesu a zamířím ke stolu, kde pohlídám Kaishimu místo naproti. Počkám, až si přisedne a pustím se do jídla s prostým "Dobrou chuť." |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Mám velký hlad a tak mi netrvá moc dlouho to do sebe dostat. Sním vše, co jsem si nandal. Konečně najedený se podívám na Riku, jak je daleko. Počkám dokud i on nedojí a vydám se s ním vrátit prázdný tác. Nahnu se k němu. " Chceš polibit i tady a nebo raději půjdem už do třídy." Mám chut ho políbit,ale vím, že toto si nechává raději pro soukromí a tak rozhodnutí nechám na něm. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vracíme tácy a přijde zásadní otázka. Otočím se na něj docela s lítostí v obličeji. "Vždyť víš, že nemám rád lidi a tohle raději v soukromí..." Poznamenám tiše a zlehka se moje ruka dotkne té jeho. Nedrží ho, jenom tak pohladí. "Tak půjdeme do třídy..." Dodám už hlasitěji a vydám se tím správným směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Cestou do třídy se na něj dívám, jen tak zběžně,ale nic neříkám. Než vejdem do třídy, tak se k němu naposledy pro tuto chvili přiblížím. " Podle programu se můžem odpoledne sejít, jak budeš chtít. Můj jediný program na odpoledne je jen kresba skic." zašeptám, provokativně mrknu a vejdu do třídy. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Už při vstupu nasadím opět neutrální obličej. Za celý víkend jsem ho použil snad jenom párkrát a to ještě kdoví jestli. Prostě pro to nebyl důvod a teď už zase je. Nechci lidi kolem sebe. Prostě je nemám rád. Jenom mě otravují a ruší. Sednu na místo, kde obvykle sedávám. Sám a kolem skoro nikdo. Tak si to vždycky vybírám. Proto by měl být Kaishi rád za každou chvilku, kterou trávím právě s ním. Počkám, až dorazí dnešní vyučující. Ani pořádně nevím, co teď bude za hodinu. |
| |
| Vstoupím do třídy a tak nějak je všeobecně pozdravím. Posadím se na své místo a vytáhnu spolu s poznámky i svůj blok. Vyjmečně se s nikým moc nemluvím, i když jak mě někdo osloví, klidně s ním hovořím. Na tváři mám spokojený výraz a usmívám se i přes mírně napuchlý rty a nějaké ty modřiny na krku. Sedím tak nějak mezi ostatními, usmívám a než přijde učitel, tak se snažím nakreslit to, co už chci od včerejška. |
| |
| Brzy se všicni žáci sejdou ve třídě...vlastně ne všichni. Vypadá to, že Asura chybí...ale z toho si nikdo hlavu neláme. Možná je trochu k vzteku, že je venku teď chladno a vypadá to, že brzy bude pršet...ale stejně většinu toho času strávíte ve škole. Vyučování začne stejně jako minulý týden...a taky poměrně brzy skončí. Tak akorát na oběd. |
| |
| Během vyučování se občas podívám ven. Počasí se tam tvořící není vůbec pěkný. Smutně si povzdychnu a pokračuji v sepisování poznámek. O přestávkách se snažím pokročit ve skice,ale potřebuji na to čas a trochu soustředění. Vyučování skončí a já se seberu k naplnění břicha dalším jídlem, tentokrát obědem. Posadím se s tácem stranou, dneska si nevybírám místo mezi ostatními. Chci mít klid. Jídlo jen tak uždibuji a pomalu pokračuji v malování. Okolí si nevšímám, jako bych měl kolem sebe neviditelnou auru. Nevnímám zvuky, které jsou s tímto místem spojené. Byl bych nejradši venku,ale počasí mi to nedovolí. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Zajdu k zadnímu vchodu, jak mi doktorka nařídila a vyzvednu si Asurův oběd a pak zamířím zpět na pokoj, mám totiž obavy, že bych jinak brzy umřel hlady. Když dorazím do pokoje, nejdřív hodím své věci k sobě a pak zaklepu na Asurovi dveře, jen tiše, abych ho neprobudil, kdyby spal a vejdu dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Když si uvědomím, že je to Mei, tak se uklidním...jsem rád, že to není ta hrozná ošetřovatelka. "..ohayou.."řeknu hodně tiše a praštím sebou spátky do postele. Cítím se hrozně unavený, ale zase se mi špatně spí. Nesnáším to. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Což znamená že taky musíš jíst takže jsem ti přinesl oběd," upozorním ho, sednu si na okraj postele a přiložím mu ruku na čelo a pak na tvář. "Už je ti líp? Co říkala doktorka? Můžu tě tu nechat? Mám totiž ukrutný hlad," zasypu ho zase otázkami. Stejně předpokládám že bude spát. A měl by, rád bych aby konečně z postele vylezl. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Není mi dobře...a ta hrozná ženská mě jen dopuje léky...nesnáším to,"odpovím zase skoro svým normálním způsobem. "Jdi..já se najíst ješě zvládnu," řeknu, aby si nemyslel, že kvůli mně může jen tak umírat hlady. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Takže se opovaž nedodržovat co ti léčitelka řekla dobře? Já si to budu hlídat," ujistím ho, jemně ho pohladím po tváři a pak ho na ni políbím. "Příjdu brzy. Už nic nepotřebuješ?" zeptám se ještě pro jistotu. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Chm.." mírně uraženě pohnu hlavou a snažím se vypadat nepříjemně, což mi vydží jen do chvíle, než mi dá Mei pusu na tvář. Pak se tvářím...no...ani ne tak překvapeně jako zvláštně...ještě mi bude chvíli trvat, enž si na tohle jeho chování zvyknu. "Budu potřebovat jen něco k pití," řeknu, když se přestanu tvářit jako kakabus. |
| |
| "Něco ti přinesu," slíbím Asurovi a jemně ho ťuknu do nosu. Pak opastím pokoj a zamířím do jídelny, konečně se najíst. U okénka popadnu jeden tác s jídlem a posadím se k chlapci, který se mnou chodí do třídy, byť si nepamatuju jeho jméno. Pozdavím ho jen kývnutím hlavy. Pustím se do jídla a když se můj žaludek trochu zaplní přisunu se ke klukovi blíž a nakouknu na jeho papír. "Co to kreslíš?" zeptám se. Mám rád kreslení, kreslení je velice užitečná a zábavná činnost. |
| |
| Jsem zabraný do skici, že vnímám kluka vedle mě jen okrajově. Není první, kdo si vedle mě sednul. Každý po najedení odešel. Ani si nevšimnu, že mi hledí do papíru. Snažím se zachytit ten úsměv, tak vzácný pro okolí. Klučinův hlas mě probere ze soustředění. Odtrhnu pohled od papíru a hledím na něj. " Já...kreslím lidi, kteří mě něčím zaujmout. ... Ted jednoho z kluků, kterého jsem uviděl se krásně smát....Zaujalo mě to...jak se ti to zdá? " Natočím papír k sousedovi a nechám ho nahlídnou do tváře vysmátého Riku. " Proč se ptáš..máš rád obrázky či...jsi jen zvědavý?" Vyzvídám a ani mi nedojde, že jsem se nepředstavil. |
| |
| Prohlédnu si jeho kresbu. Prohlédnu si ji pečlivě a mírně se usměju. "Je to opravdu dobré. Taky rád kreslím lidi, kteří ve mně něco zanechali," přikývnu jeho myšlence. Vlastně v poslední době jsem kreslil skoro pořád jen Ledovou...třeba někdy nakreslím i Asuru. "Kreslím rád...a rád obdivuju kresby. Schová se do nich kus duše člověka. Je zábavné je číst a uleví se ti, když je stvoříš," řeknu, strále hledíc na ten obrázek. "Mimochodem já jsem Mei," podám mu ruku, když mu konečně pohlédnu do tváře. |
| |
| Den ubíhá pomalu a nudně zároveň. Ostatně jako vždycky a jediné, co mi trochu zlepšuje náladu je škaredé počasí. Čím horší to je, tím lepší mám náladu. Ikdyž to na mě není poznat, stejně jako jakákoli emoce snad kromě vzteku. Stejně jako většina studentů téhle školy zajdu po vyučování do jídelny. Vystojím řadu, vezmu si tác a začnu hledat volné místo. Uvidím Kaishiho se spoustou papírů a okamžitě mě napadne, že určitě zase někoho kreslí. Stačilo mi jednou vidět jeho blok. Jenomže tam nesedí sám. Je tam ten dlouhán, kterého vlastně ani neznám jménem. Tedy než bych o to nějak stál. Šlehnu po nich očima, na tváři stále ten neutrální úsměv. Sednu si k jinému stolu, než sedí ti dva. Nemám zájem se k nim přidat. Co bychom si taky mohli říct. Vlastně nic. Tedy všichni dohromady. Nevěnuji jim moc pozornosti, snad jenom občad mi sklouznou oči k jejich stolu. |
| |
| Příjmu ruku a usměji se. " Jo promiň , mi to nějak vypadlo. Já jsem Kaishi. " Zlehka stisknu ruku a pustím. Přitom se mu taky podívám do očí. Hned po představení pohledem uhnu k papíru. "Snažím se, aby tam zůstal aspon ten dojem, co jsem z toho člověka měl já. Baví mě to, nakreslil jsem spoustu výrazů a lidí ve svém životě. ..chceš je vidět..aspon mi je zhodnotíš...každý kritik dobrej a ještě když taky rád kreslíš." Sehnu se, přitom zahlídnu Riku. Než zmizím pod stolem, věnuji mu jeden ze svých úsměvů, snad i jako pozvánku, že může přijít. Vyndám blok s mými výtvory. " A ty..nemáš tu něco...rád bych se podíval na tvoje dílo..pokud by ti to nevadilo." O jídlo se nezajímám, i když ho tam mám snad ještě všechno. |
| |
| "Jistě...myslím, že se ti to daří," zhodnotím, když se ještě jednou podívám na rozdělaný obrázek. "Rád se podívám i na ostatní," přikývnu a sleduju, jak Kaishi...ano zapamatoval jsem si jeho jméno napoprvé...hledá blok. Když se mě zeptá na mé výtvory, vzpomenu si na portrét ledové někde zapadnutý v obýváku pod stolem. "Já si své výtvory většinou neschovávám. Všechny ty obrazy co dávám na papír jsou trvalejší v mé mysli. Ale mám někde v pokoji jeden portrét. Pokud ho najdu, tak ti ho přinesu...nebo namaluju jiný," slíbím mu. Zajímalo by mě co řekne. Ani ne proto, že kreslím vážně dobře, ale proto, koho kreslím. Ono když člověk nemá pár let pořádně nic jiného na práci, stane se v kreslení opravdovým mistrem. A já neměl. |
| |
| Podám Meiovy blok se svými výtvory. Jsou tam i obrázky kluků z naší třídy. Zvláště na posledních stránkách. Nadšeně přikývnu na jeho návrh. "Rád se podívám na tvoje dílo. A tím, že je máš v hlavě..to tam máš to dílo či toho, koho se to dílo týkalo?" Zeptám se jen tak a už jen tak aby se neřeklo, dám si další sousto do úst. Jídlo je studené,ale je mi to jedno. Sehnu se k rozdělané skice a nechám Meie,aby si prohlídnul obrázky. Přitom přemýšlím, jak udělat další správný tah. Než ho udělám, dostanu nápad. " Myslíš, že by jsi to zvládnul namalovat ted..třeba něco...jsem opravdu zvědavý?" odtrhnu svůj list a prázný blok s papíry k Meiovy přistrčím, aby na něj případně mohl něco nakreslit. |
| |
| "Dílo je vždycky jen odrazem toho, koho kreslíme...a našich pocitů k nim...nosím v sobě obraz toho koho kreslím...mnohem dokonalejší než jaký můžu dát na papír," usměju se. Přitáhnu si k sobě Kaishiho výtvory a začnu je postupně prohlížet. Je vidět, že to dělám opravdu důkladně. "Tvoje obrázky se mi moc líbí...zachycují spoustu různých lidí, povah a nálad...je to krásné," vyjádřím se po chvíli. Ještě nějakou dobu si prohlížím jeho výtvory a pak se chopím papíru, který mi dal. "Takhle můžu nakreslit jen něco opravdu provizorního a bude to nějakou dobu trvat. Aspoň se zatím najíš," pousměju se a dám se do rozvrhování. Za nějakou dobu začne na papíru vyvstávat na skicu opravdu velmi dobrý portrét mladé dívky, snad až příliš krásné, než aby byla skutečná. A v jejích očích, přestože jsou nakreslené, je nějaký magický nepopsatelný výraz...snad staletá moudrost a také podivný chlad... |
| |
| Nadmu se pýchou. Pochvala, o to mám větší chut kreslit. " Díky , těší mě, že se ti to líbí. " Sleduji, jak si bere blok a začne kreslit. " Já nikam nechvátám, klidně kresli jak dlouho potřebuješ. " Dál ho nechám soustředit a pustím se do jídla, dokreslování své skicy. Sedíme jako dva kreslíři potichu, já s občasným nabráním jídla. Po nějaké době začnu být zvědavý a podívám se nenápadně pod tužku Meie. Je tam krásná dívka, až mě její krása zarazí. Ten kreslí nádherně...a ona....je krásná...a ty její oči...jak to vystihuje...to je představivost...to nemůže být skutečný. Neříkám nic, nechám Meie dokreslit. Ovšem už sleduji jeho pohyby, jeho tahy a nedokáži od papíru odtrhnout pohled. Krása malby mě uchvátila. |
| |
| Přikývnu a za chvíli zapomenu na přítomnost lidí okolo. Přesto nemůžu kreslit tak dlouho jak bych chtěl, ale když skončím a protáhnu se, kresba vypadá...neskutečně skutečně... Ale to protože Ona je krásná...zajímalo by mě, jestli by portrét někoho jiného vypadal stejně úchvatně. Nejspíš ne, protože Její krása je to, co dává mé tužce sílu a co mu dodává zdání neskutečnosti a dělá ho nádherným. Nemám pocit že by mé jiné portréty byly takové, ale to nejspíš proto, že Ji kreslím ze srdce. "Je to jen skica ale na víc nemám čas a patřičný klid. Já stejně...vlastně skoro pořád kreslím jen ji, takže nevadí, že neuvidíš žádný jiný můj výtvor," oznámím Kaishimu. Zajímalo by mě jestli pozná, proč je ta dívkas tak okouzlující...pochybuji ale že někdy v životě viděl někoho jako je ona. |
| |
| Jen uchvácen zírám na ten výtvor. Vedle něj jsou moje skici jak kresby malých děcek. " Je nádherná....to jsi viděl ve snu....a nebo jak jsi přišel na tak krásnou dívku?" zajímám se a nemůžu odtrhnout od kresby oči. Prý omluv za nedostatek času..umět to co on, tak si výskám...jak mohl říct, že moje kresby jsou pěkný, však on..umí jí tak krásně.. Konečně se mi povede odtrhnout oči. Podívám se na skicu Riku a příjde mi to najednou takové chudé. Vemu svojí skicu a zmačkám jí. " Jakto, že kreslíš jen ji?...a jak dlouho jí kreslíš...má..nádherný oči." Zmačkaný papír dám do tašky a otočím se na Meie a jeho kresbu. Více se dívám na ní. |
| |
| "Ona...je můj sen. Dalo by se to tak říct..." přikývnu a spustím pohled z kresby. Nemůžu ji vidět, tak vzdálenou a nehybnou, připomínající mi, že už ji znovu nespatřím. "Už pár let...snažil jsem se zachytit její podobu co nejvěrněji a kreslil jsem a kreslil...až se mi to konečně podařilo...jednou potkáš někoho, koho budeš schopný nakreslit takhle..jen jednou, ale určitě potkáš," řeknu, když vidím, jak skrčil svůj výtvor, což je mi očividně líto. "Démonicky krásná..." přikývnu. Fascinují mě reakce lidí, kteří můj portrét vidí. Někteří se vyděsí, ale mnozí jsou fascinováni, nebo zvědaví. Ti kteří neví, co je zač chtějí vědět, kdo to je... A přesto je to poněkud bolestivé o ní mluvit. Ale nemůžu si pomoct...chci ji kreslit...pořád... |
| |
| "Démonicky krásná..máš pravdu...to je ten správný výraz." Uvědomím si mé koukání na kresbu a stáhnu se. Tác od jídla je prázdný, dojedl jsem to. Sice to bylo studený jako psí čumák,ale povedlo se to. " Až jednou někoho takto nakreslím, tak to vystavím na nějaký výstavě...je to kresba umělce..zkoušel jsi někdy malbu?" Vydržím se dívat na Meie a né na kresbu. Přesto mám stále pocit, že mě přitahuje. Ale oddolávám. Vzpomenu si na Rikův úsměv a moc bych si přál namalovat jeho tak, jako Meie tuto dívku. |
| |
| Obrátím kresbu rubem nahoru. Proto si své obrazy nenechávám. Nemůžu se na ně dívat. Ale stejně ji kreslím znovu a znovu... "Nezkoušel...kreslím jen tužkou...ani nevím proč, asi mi nejlíp sedí..." pokrčím rameny. Nebo třeba dodává obrazu vzhled zašedlé vzpomínky.. "A neměj starost budeš kreslit skvěle...máš talent...jen musíš počkat na tu správnou osobu..nebo třeba událost či věc, která ti dodá sílu, která v tobě něco probudí," pokusím se mu zase dodat sebevědomí. |
| |
| Všimnu si jeho obrácení obrázku.Stočím pohled k papíru a opravdu je otočený. Udiveně se na Meie podívám. "Proč..proč jsi to otočil....já...díky, že mi tak věříš...ale nevím...myslel jsem, že už jsem to našel...ale nejspíš ještě ne." Natáhnu ruku k papíru a hned ruku stáhnu. Přeci jen je to jeho obrázek. "Taky se mi lépe kreslí s tužkou než barvami. Jednou jsem to zkusil a dopadnul jsem, jako když jsem zkoušel..krajinky..katastrofa." Znova se zadívám na Meie, obrázku se mi zase daří odolávat. " A nechceš zkusit kreslit něco jiného...a nebo jsi nenašel nic, co by bylo zajímavější než je ona?" Koutkem oka se podívám na Riku,ale hned se zase podívám na Meia. By mě zajímalo, co si Riku ted myslí....nejspíš to v nejbližší době zjistím. |
| |
| "Můžeš si ho nechat," posunu obrázek ke Kaishimu. Stejně bych ho vyhodil. Tak ať si sní nad mou Ledovou, nad mou vražednou krásou. "Občas kreslím i něco jiného, ale ona zastiňuje můj zrak...jde to špatně..." řeknu snad trochu hořce. Spozoruju Kaishiho nenápadný pohled směrem k chlapci, se kterým jsem ho viděl párkrát se bavit. "Neboj se nezjistíš hned, že jsi to našel...bude to trvat...přichází to postupně. Musím se jít postarat o svého přítele...ale doufám, že se ještě potkáme. Rád jsem tě poznal," usměju se a zalétnu pohledem k tomu chlapci. Myslím že Kaishi bude radši s ním... Znovu mu podám ruku. Alespoň budu mít s kým promluvit když na mě nebude mít Asura náladu. |
| |
| "Můžem to zkusit...a trénovat...aby jsi nakreslil i něco jiného." V tichosti příjmu obrázek,ale neotočím ho. "Děkuji ti." Vrátím mu úsměv a příjmu jeho ruku. "Taky jsem tě rád poznal, Mei. A určitě se potkáme, když né jinde..tak tady určitě....je to moje hlavní stravovna." dodám žertovně. Dívám se na něj a pak rukou přejedu po obrázku. "Bude to můj vzor, jak chci jednou kreslit...ještě jednou díky." Poděkuji a vstanu od stolu. Začnu se balit a obrázek pečlivě schovám do bloku. Vemu tác a odnesu ho mezi ostatní prázdný. Mávnutím ruky se rozloučím s Meiem. Jen tam odnesu tác, tak již bez tácu se vrátím ke stolu. K Riku. |
| |
| S úsměvem se rozloučím s Kaishim. Pořád mám před očima tvář Ledové...tak jak jsem ji měl jako vzor pro svou kresbu a ne a ne zmizet... Jsem trochu rozhozený, takže jen v rychlosti odnesu tác a zamířím na pokoj. Mezi tím se snažím uklidnit, abych se mohl Asurovi ukázat stejně klidný jako kdykoli jindy...ale v jeho stavu na mně stejně nic nepozná. Když dojdu do pokoje, vzpomenu si, že jsem mu slíbil něco k pití, takže ještě rychle zaběhnu pro lahev minerálky. Opravdu jsem trochu vyvedený z míry. Nakonec dorazím k Asurovu pokoji a po krátkém tichém zaklepání vstoupím. |
| |
| Jen co dosednu ke stolu, zářivě se usměji na Riku. " Dobrou chut, Riku....tak co, už máš plán...já..zkoušel jsem tě nakreslit..ale nepovedlo se mi to. " dodám zklamaně a vyndám zmačkanou skicu. Narovnám to a ukáži to Riku. " Vidíš...nedaří se mi zachytit tvůj úsměv...je to jak od malého dítěte." hovořím velmi kriticky ke své skice. Stále vidím obraz té dívky. " Do toho, co jsem viděl....mám ještě hodně daleko....a jak jsi se měl ty?" zeptám se raději na Riku než myslet na ten obraz. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jenom zvednu oči od talíře, když si přisedne. Jeho debata s dlouhánem už evidentně skončila. "Díky." Poznamenám k jeho přání k jídlu. "Je nesmysl se srovnávat s tím klukem. Je úplně jiný, zažil něco jinýho a proto kreslí jinak. Nesrovnávej se s ním, je to jako honit se za snem někoho jiného." Zareaguji na jeho snahu přiblížit se uměleckým schopnostem toho kluka a dál se vrtám vidličkou v jídle. "A pokud jde o mně, měl jsem se fajn. Byl jsem sám, jako obvykle. Počasí je pochmurné a studené. Jsem spokojený." Mírně se usměju. To, že se s tím klukem výborně bavil, nechám bez komentáře. Nechci dělat scény. Nemám na to dost podrážděnou náladu. "A plán ještě nemám..." Pokrčím rameny a konečně napíchnu na vidličku sousto. Chvíli s tím jedím ještě po talíři a teprve pak si ho strčím do úst. "Můj úsměv?" Zvedenu podiveně obočí. Nějak mi to ke mě nesedí, že bych mu jich už ukázal tolik, aby nějaký z nich chtěl nakreslit. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Usměji se na něj. "Budu tě muset donutit k dalšímu, a zkusit to znova. ...a sám už nejsi, ted jsem tu s tebou...ale pokud by ti to kazilo náladu, zmiznu do pokoje...protože ven se mi v tomto počasí nechce. ...vidím to s teplým čajem, nějaký ty tyčky a asi si udělám nějaký ten příjemný večer...nechceš se přidat na hrnek čaje?" Nabídnu a doufám, že to Riku zlepší náladu. Mám dojem, že mu asi nebyl pochuti ten hovor s Meiem. Zvlášt po tom našem hovoru včera večer. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Donutit k dalšímu? Jsem zvědavý, jak to chceš udělat." Mírně se usměju a nakloním hlavu trochu na stranu. Pustím vidličku a podepřu si rukou hlavu. "Ne, náladu mi nekazíš..." Podívám se mu hluboko do očí. Byl s ním tak spokojený a šťastný...jenom kvůli té jejich zálibě v kreslení...to u mě nikdy mít nebude... "Jestli mě zveš...tak se můžu na chvíli zastavit." Přikývnu s hlavou nakřivo. Působí to docela komicky. Druhou rukou odstrčím talíř bokem. "Stejně mi to dneska nějak nechutná." Poznamenám a hlavu narovnám. "Tak já to odnesu..." Dodám a zvednu se ze židle. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Vypadá to, že Asura snědl jídlo, ale pak bych moc unavený na to, aby si šel lehnout do postele, protože sedí na židli s hlavou položenou na stole a očividně spí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jdu s Riku s tácem. " Chceš jít ted a nebo počkáš, až to nachystám." Vyjdem s jídelny a já zamířím k ubykacím. Co je s tebou....nemá ani chut k jídlu...snad se mi povede mu vrátit náladu jakou mě poránu...to byl k sežrání. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Potřebuje hodně odpočívat..ale takovýhle nepohodlný odpočinek by mu moc nepomohl. Bude lepší, když ho nechám odpočívat, alespoň vím, že se tu nenudil, když jsem v jídelně zůstal dýl než jsem čekal. Zamížím ven z jeho pokoje. Ještě nevím co budu dělat...nejspíš si zase něco přečtu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jestli ti nebude vadit, že u toho na tebe koukám, tak můžu jít rovnou s tebou." Otočím obličej k němu. Mírný úsměv je jenom slabým stínem toho, co u mě již mohl vidět. Někde jsem po cestě ztratil tu dobrou náladu z rána. Možná tomu pomohla i přítomnost toho kluka. Nejsem si jistý. Nebo mě přešla chuť si hrát nebo se milovat. Každopádně je to pryč a nemůžu to zase najít. A že jsem chtěl to po ránu tolik chtěl. Vlastně obojí, jenom na to tak nějak nebyl čas. Možná v tom je ta chyba. Maličko pokrčím rameny, ale spíš jenom tak pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zavedu ho k sobě do pokoje a začnu připravovat vše na odpoledne. Na stůl dám tyčky, pak vytáhnu hrníčky ve společné a dám vařit vodu. " Jaký jsi dáš čaj?" zeptám se, zatímco zatahuji okna a vytahuji malou svíčku. Rozhoduji a nakonec vytáhnu dvě. Postavím je na stůl. " Mám černý, pak jahodový a nějaký skořicový, jo..ještě broskový." dám nabídku svých čajů. Začnu přemistovat stůl blíž k posteli, aby jeden mohl sedět na židli a druhý na posteli. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Dal bych si třeba ten skořicový." Přikývnu, zatímco přenášíme stůl blíž k posteli. Kouknu na svíčky a znovu se zlehka usměju. Vypadá to, že tohle opravdu pohodové odpoledne. Vlastně se docela těším, že to bude takto v klidu a možná se mi i vrátí ta nálada z rána. Bylo mi tak moc dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zavřu dveře a nechám místnost jen osvětlenou svíčkami, které hází na stropě zajímavé stíny. "Mám přidat či to takto stačí?" Zeptám se a začnu ještě vyhrabovat dvě další svíčky. " Ten nápad s pexesem není špatnej....tak co nějaký dát dohromady....třeba nějaký téma...třeba nakreslím ty naše písečné panáčky v různých pozicích...jako v sedě a tak..né milostních." upřesním s úsměvem a v rukách držím svíčky. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Není třeba, jenom kdybys něco opravdu kreslil, tak aby sis nekazil oči..." Usměju se na něj trochu víc. Je mi tady dobře. A to protože ho mám jenom pro sebe. Nesnáším, když se musím s někým dělit. "Nemyslel jsem, že tě to nějak zaujme...plácl jsen to jenom tak..." Usměju se. "Ale jestli chceš a máš chuť, klidně ho udělej." Přikývnu a vezmu šňůrku od pytlíku čaje mezi prsty. Párkrát za něj zatahám, aby se louhoval rychleji. Zvednu oči od hrnku a zadívám se na něj. Je to špatně...záleží mi na tobě...to je chyba...tak to nemá být...nesnesu je kolem tebe...prostě nesnesu... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vrátím se a v ruce malý talířek. Zavřu pečlivě dveře, aby nás nikdo nerušil. Dám na stůl talířek a sám si sednu na židli. Konečně se také začnu věnovat svému čaji. " No, určitě bychom se nad tím pobavili..nebo hraješ karty či nějaký hry?...Napadlo mě třeba Člověče , nezlob se ..to je celkem trhlá hra, pokud se upraví." Vylouhuji čaj a pytlík od čaje položím na talířek. Dívám se na Riku a každý náznak úsměvu většího než minule, mě uvnitř rozveselí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ruka pořád ještě tahá za pytlík čaje, když se vrátí s talířkem. Jenom co ho položí na stůl, vytáhnu sáček nad hladinu čaje a nechám ho chvilku kapat. Pak ho druhou rukou stisknu, ale brzy ucuknu, protože to začne pálit. Dám pytlík na talířek a olíznu si spálené prsty. "Člověče, nezlob se jsem hrál naposledy s bratrem, ale jsme byli mnohem mladší..." Vzpomenu si na domu, kdy jsem ještě měl docela rád ostatní děti. Pak už to bylo jenom "horší a horší". Ikdyž záleží na úhlu pohledu. "Jinak hraju i karetní hry...záleží, co bys chtěl ty." Pokrčím rameny a zase se na něj zadívám. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zablýská se mi v očích. " Můžem hrát karty o něco....jak by jsi měl náladu...Jak vlastně nejradši trávíš takovéto večery?" Položím hrnek a posunu se židlí blíž k Riku. Teprve pak se opatrně napiji čaje. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "No...já...většinou si čtu nějakou knihu...nebo jsem venku až do tmy." Pokrčímy rameny a zlehka upiju z hrnku. Trochu mě čaj spálí rty, které jsou už tak červenější než bývaly. Pokousané a spálené. Musí vypadat strašně. Zlehka se jich dotknu prsty a pak je olíznu, aby to tolik nepálilo. "O co bys chtěl hrát?" Zeptám se poměrně zvědavě a trochu se k němu nakloním. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Hrát můžem třeba o úkoly. Dejme tomu, že kdo prohraje, tak musí udělat něco..co mu vítěz uloží. ...dejme tomu..udělat pět kliků." Zazubím se a v očích je znát, že je jedno, jaký ty úkoly budou. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ne, ne, nic se nestalo." Odpovím a konečně stáhnu ruku od svých rtů. "Takže o úkoly..." Usměju se trochu víc a znovu se na něj zadívám. Zdá se mi, jakoby měl něco za lubem. "A jaká hra?" Zeptám se ještě a odtáhnu se od stolu. Rukama se opřu za sebou a protože sedím na posteli, můžu se pohodlně "vystavit". Ztěžka odháním myšlenky jako bouřkové mraky ze své hlavy. A nejsem v tom moc úspěšný. Jsou tam pořád. A těžknou. Pořád mám před očima, jak tam tak seděl s tím klukem a mě se vařila krev. Jak se spolu smáli. Jak... Konečně to všechno odeženu a zase se vrátím do přítomnosti. koukám na Kaishiho, aby si vybral hru. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Co se stalo..že je takový zaražený....co mu zkazilo náladu..škola..nebo já...Riku...co ti to zkazilo? At vím, jak to vrátit zpět. Vstanu od stolu a vytáhnu z batohu balík karet. Znova se posadím a začnu karty míchat. Přitom sleduji velmi pozorně Riku a jeho rty. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak třeba ty Jokers...vítěz určí poraženému úkol. A protože tohle není úplně rychlá hra, bude ten úkol náročnější." Bleskne se mi v očích a usměju se. Znovu se narovnám a sednu blíž ke stolu. Sáhnu po hrnku, abych zkusil druhý pokus. Tentokrát to vyjde mnohem líp a rozhodně si nespálím rty znovu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zamíchám karty a nechám Riku snímnout,abych mohl rozdat. Za chvili má každý příslušný počet karet a čekám, co mi Riku vyhodí na začátek hry. Jak tak koukám do svých karet to začíná pěkně bledě. Nemám ani postupku. Tak doufám, že líznu dobrý karty, protože mu to asi s těmito karty moc nenandám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pro začátek vyhodím kulovou trojku. Prostě jsem pro ni nenašel ani teoretické uplatnění. Kaishi se netváří ani trochu nadšeně. Pravděpodobně si dost blbě rozdal. No jo, i to stává. Už abych pomalu začal vymýšlet nějaký úkol. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Snažím se nedat moc znát,ale moc dobrej herec nejsem. Nebo ted se o to nějak nesnažím. Já se nedám...jen až mi příjde dobrá karta, tak tě roznesu na kopytech...teda..jedna, druhý...třetí..no prostě těch pár karet. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ha." Poznamenám a usměju se. Takhle karta byla perfektní. Ještě spočítám, kolik mi to dává dohromady, a stačí to. Začnu vykládat. Není toho moc, ale na počet bodů to stačí. Spokojeně se usměju se na Kaishiho a uvidím jeho výraz. "Zdá se, že tohle nebude tvoje hra." Zazubím se na něj a je to ten největší úsměv, jaký u mě mohl od oběda vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Líznu si a vemu konečně první šikovnější kartu. Mám první trojku. Stále však zdaleka nemám na vyložení , natož na výhru. Vyhodím listové ačko. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Když se proberu, tak si uvědomím, že vůbec nejsem tam, kde jsem usnul...taky si pak všimnu minerálky, kterou Mei donesl. Určitě mě musel položit na postel. Mám celkem žízeň, takže se napiji a pak pořemýšlím co udělat. Mei tady není a já nevím, jestli by bylo dobré ho jít rušit...už tak jej ubírám o hodně jeho času, takže... Zůstanu v pokoji, jen si přiložím polštář ke zdí a opřu se o něj, takže napůl sedím, napůl ležím...a pak se dám do přemýšlení. Moc času jsem na to neměl..a já si pořád nejsem jistý tím, co Mei občas dělá. Jestli to opravdu myslí alespoň trochu vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ale no tak...vždyť na tom vůbec nezáleží...je to jenom hra a já tě nebudu trápit." Nakloním se kousek přes stůl. "Tak už se netvař tak tragicky." Dodám. Áčko nechám ležet a zase si líznu. Tentokrát nevyložím, i když byh klidně mohl. Chci mu dát šanci se z toho ještě vykroutit. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Líznu si a zase karta na prd. Chvili přemýšlím a vyhodím červeného krále. To jsem zvědav, co vymyslí...určitě nic hrozného..nevypadá s náladou na nějakou kulišárnu jako ráno. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Po nějaké době se vydám k Asurovi do pokoje. Teď už je vzhůru... Usměju se na něj a vejdu dovnitř. "Je ti líp? Bereš poctivě léky?" zeptám se hned a zase si sednu k němu na kraj postele. Rád bych ho políbil, ale neodvážím se, když je ještě v takovémhle stavu...neměl bych ho vyčerpvávat a myslím, že ho tohle pořád hodně mate. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Lehce sebou trhnu, když si sedne na postel, ale nic k tomu neřeknu. "Ha..hai," přikývnu jakmile si uvědomím, co mi vůbec řekl. Vůbec se na něj ale nepodívám...vlastně se celou dobu dívám na své ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Pozorně si ho prohlížím. Je vážně krásný. Ale... "Je všechno v pořádku?" podívám se na něj tázavým pohledem. Vypadá nervózně. Asura není nikdy nervózní...pokud to nepříjde na mě. Byl bych nerad kdyby se v mé přítomnosti cítitl nepříjemně. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Na co to zase ale myslím? To musím opravdu všechno brát vždycky špatně? "Je mi fajn..jen mi chybí pohyb...moc přemýšlím," odpovím mu ani ne příliš moc vyhýbavě. Vlastně je to částečně pravda...kdybych trénoval, bojoval, byl venku, tak bych tohle nemusel vůbec nijak řešit. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Snad se nedovím nic špatného. Ale lidé v těchto situacích většinou myslí na špatné věci. "Když budeš poslušně ležet a brát prášky, budeš brzo zase v pořádku," ujistím ho. Vím že asi moc o tohle nestojí, ale já se ho snažím povzbudit jak umím a nevyvést ho zase z míry...moc. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Určitě by se tomu smál..nejspíš. Neznám ho zase tolik, ale určitě by se smál. Chvíli jenště přemýšlím, jestli mu to říct, nebo neříct...ale nakonec se rozhodnu, že ne. Raději. "A opravdu pak se mnou budeš trénovat?" zeptám se ho. Byla by škoda, kdyby netrénoval. I když bych si na něj neměl zvykat, ale...pořád lepší moct trénovat alespoň s někým. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro No budiž, nebudu ho trápit. Až ho to bude moc trápit, třeba mi to poví. "Jistěže budu...co jsem slíbil to dodržím. Navíc s tebou rád trávím svůj čas...ať už jakkoli," ujistím ho. Vždyť kromě něj se tu bavím vlastně jen s Kaishim se kterým jsem se seznámil dnes a ten mě tak nezajímá. S Asurou je větší zábava. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Vlastně by to mohla být odpověď sama o sobě...že se těším, až budeme moct trénovat...e že se nemůžu dočkat. Čím dříve budu moct trénovat, tím lépe. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Říkáš, cokoli..." Řeknu s přivřenýma očima a toho krále si vezmu. Následuje další vyložení. Tentokrát mi v ruce zůstanou už jenom tři karty. "Opravdu tomu, věříš, že pak mi to pořádně natřeš?" Poznamenám provokativně a vyhodím listovou šestku. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Přesto radši ležet dýl, než pak mít vážné problémy...uvidíme co řekne doktorka..." Pousměju se, aby se na mě hned nevrhnul. Jak jsem pochopil, vůbec se mu ta ošetřovatelka nelíbila. No mě taky ne...ale pokud mu pomůže tak je to jedno. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Unudím se tady k smrti," konstatuji hned vzápětí, protože je to fakt. Budu se nudit, unudím se...a taky vypadnu z kondice. Sakra...budu msuet dohánět tolik zameškaných věcí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Když jí vemu..nemůžu vyložit..je to málo..ale hodila by se....nebo...třeba takto..jo. ..to by šlo. Vemu šestku a vyložím,ale i tak mi v ruce zůstane ještě šest karet. Vyhodím trojku žaludovou. Mých pět karet proti dvou, to je dost jasný. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Budu se snažit tu být s tebou kdykoli to půjde...tedy pokud chceš a budeš ochotný se mnou mluvit." Jednu chvíli mě napadlo, že bych navrhnul abychom zase hráli karty...ale myslím, že by se mu ten nápad nezamlouval. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Trochu k sobě stáhnu obočí. Nepamatuji si, že bych se kdy choval takhle...jako dítě. Asi už blázním. Povzdechnu si. "Ty tady budeš chtít být nejen kvůli mluvení," zní to jako konstatování. I když není jasné, o čem mluvím, tak by na to mohl Mei velmi rychle přijít. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Mám pocit, že se mě Asura snaží zase držet dál. On vážně asi neví co chce. "Myslíš? A i kdyby...je to špatně?" zeptám se ho. Má otázka je stejně nejasná jako jeho slova. Je vážně zvláštní...asi proto se mi zalíbil. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nechceš prohrát...stejně jako já... Znovu přimhouřím oči, olíznu si zničené rty a sáhnu po vyhozené trojce. "To je tvůj konec..." Pronesu a s její pomocí doložím už k vyloženým kartám a poslední zbývající zavřu hru. Maličko se zakloním, na tváři úsměv. Sáhnu po hrnku s čajem, který už určitě víc vychladl. Napiju se a počkám na jeho reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Každopádně už to řeknu o něco příjemněji. "Je mi to jedno dokud se nebudu nudit," odpovím mu. Opravdu...myslím, že u něj mi je jedno, jestli tady bude kvůli povídání..nebo kvůli čehokoliv jiného. Dokud to bude myslet vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Dobrá.....tak povídej...jsme připraven." odpovím odevzdaně a čekám, co Riku vymyslí. Tak co to bude? Běhání, kliky, předvedení...at nechce zpívat..to by nepřežil. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Pak...smím tě políbit?" zeptám se. Jistě je lepší se zeptat, když si vzpomenu, jak vyděšený byl posledně. Bylo to sice zábavné, ale pak to podle toho dopadlo...nechci aby se mi tu zase zhroutil a jeho stav se nedejbože ještě zhoršil. Jednak by mě doktorka mohla zabít a taky by mi to Asura mohl vyčítat. Navíc když pořád jen leží není to taková zábava. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Valstně nevím. Nemám nejmenší ponětí, jestli chci aby mě políbil, nebo ne. Trvá mi celkem dlouho, než konečně otevřu pusu, abych promluvil. "Já..nevím," tohle rozhodně není nijak určující odpověď, ale...já opravdu nevím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro V obličeji je plně výraz z rána ale je v tom ještě něco. Snaha ujistit se. O čem, to je nejasné. Rozverný úsměv vystřídá vážný výraz. "Kaishi...dokaž mi, že...stojíš jenom o mě...o nikoho jinýho..." Řeknu vážně a vyjádřím tím, proč jsem měl tak špatnou náladu. Nenávidím nejistotu a to, co jsem viděl mezi nimi, bylo jako strkat ruku do vařícího oleje. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Tak to tedy neudělám...dokud nevíš, nebudu tě trápit," ujistím ho, i když tím trápím spíš sám sebe. Rozumím, že je Asura vyvedený z míry...a neměl bych na něj spěchat, přestože ho vidím spíš jako zdroj zábavy než cokoli jiného, pořád mi na něm tak nějak záleží. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Čekal jsem, že to udělá tak jako tak..ale takhle je to možná lepší. Lehce skloním hlavu. "Arigato," hlesnu tiše. Jsem mu vděčný, že neudělá něco, co by se mi nelíbilo...nebo mě to mohlo ještě víc zmást. I když...asi je mi jedno, co bude dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Já...chci jen tebe....ale nevím, jak ti to můžu dokázat." Vstanu ze židle a kleknu si před postelí a před Riku. Vemu ho za ruku, je to přímo romantická atmosféra. " Riku....já...myslím to upřímně a ze srdce...chci jen tebe a jsem jen tvůj...kdykoli a kdekoli." Natáhnu se a políbím Riku po jeho rtech. Něžně a s láskou, abych mu nezpůsobil bolest. " Zdá se mi o tvých rtech, o tvých očí, o tvém úsměvu , o tobě, Riku." šeptám, zatímco něžně líbám jeho krk. Stále ho držím za ruku a tu stisknu. Moc bych si přál říct ta dvě slova, co cítím. Ale necítím toto jako tu správnou chvili. Může to brát jako úkol a né vážně. A já to vážně myslím. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Kdybych to opravdu moc chtěl...udělal bych to stejně...ale zatím jen doufám že mi to sám dovolí...snad. Alespoň ho můžu vidět teď tak křehkého a roztomilého...vsadím se, že takový pohled se mnoha lidem nenaskytnul. Jen...teď se mi chce ještě víc, políbit ho... "Nechci ti nijak ublížit takže..je to samozřejmost ne?" zatvářím se zase jako moc hodný kluk. Ale vlastně...je pravda že bych byl nerad kdybych mu ublížil. Ale mé vlastní blaho je pro mě pořád na prvním místě. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Pravda je...kdyby se o něco pokusil, tak by toho trpce litoval. Možná na tom teď nejsem dobře, ale na některé věci nepotřebuji sílu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Očividně to s ním nebude tak jednoduché jak se zdálo. Už jsem si myslel, že si s ním budu moct dělat co chci, ale on vždycky znovu couvne. Tak teď musím udělat další krok k němu, jen nevím jak, abych ho nevyděsil. "Ale to neznamená, že to jen tak vzdám," pousměju se. Mohl bych...ale zatím se mi nechce, jít hledat polibky a jiné milé požitky jinam. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jsem snad už blázen, že vidím to, co prostě není? Jak mám tohle zvládnout...nevím, co se sebou...co dělat... Volnou rukou si ho k sobě přitisknu, aby si sedl, co nejblíž mě. Chvíli ho takto jenom tak držím, prostě aby mi byl nablízku. Objímám ho, hlavu na jeho rameni. Pak ho pustím a pohladím po tváři. "To mi stačí..." Zašeptám, ve tváři bolestivý výraz. Víš jak to bolelo...vidět tě s ním...nic horšího jsem nezažil... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Takže...ty..." nevím jak vůbec říct to, co chci říct, takže toho nechám. "Stejně mě budeš chtít dneska ještě políbit, že?" zeptám se jako by o nic nešlo...i když jde. Ale mám prostě pocit, že...prostě ten polibek bude chtít dostat za každou cenu. Možná. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Riku, co se stalo...proč jsi chtěl toto...ty, tváříš se tak...jako kdybych řekl něco špatně..já to myslím vážně...záleži mi na tobě....Riku, vždyt já tě mám rád." V očích je starost, co se děje. Nejradši bych se mu odevzdal celý, jen aby mi uvěřil. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jeho načatou větu nechám být...mám totiž strach že by se zeptal na něco, na co bych mu nebyl schopný odpovědět. "Ne, dokud ty nebudeš chtít. Zní to skoro jako by to byla nějaká povinost. Chtít můžu cokoli, ale pokud ty nemáš zájem, je to zbytečné," odpovím na jeho podivnou poznámku. Vážně...nevím co se mu honí hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Už nějak nevím co říct. Raději budu mlčet. Stáhnu se zase k sobě a přikryji se dekou až k obličeji. Už nevím co mám dělat. Nevím, jestli mi Maiova přítomnost vadí nebo ne...jestli mi vadí to, jak se ke mně chová.. Nechápu to...a nemám ponětí, co to znamená. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Tenhle kluk si tohle nejsíš nezaslouží. Ale nevím, jestli po Ledové mé srdce nezamrzlo. I když jeho mám svým způsobem rád...mám pocit, že to nestačí. "Mám tedy odejít?" zeptám se, ale přesto ještě než odpoví vstanu. "Nepotřebuješ cokoli?" chci se ještě ujistit, že mu nic nechybí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Neřekl jsi nic špatně...všechno je to jenom v mojí hlavě...prosím, netrap se tím..." Přitáhnu si jeho obličej a něžně ho políbím na rty. "Jenom mi na tobě záleží příliš na to, abych se s tím dokázal vyrovnat najednou...a když jsem tě viděl s ním...jakobych dobrovolně strkal ruku do vařícího oleje..." Ruce sjedou z jeho tváří a složím je v klíně. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Zase položím polštář na jeho původní místo a lehnu si. "Myslím, že nic nepotřebuju," zevrtím lehce hlavou, než zavřu oči. Nechci teď zase na nic myslet. Nedělá mi to dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vemu jeho ruce a začnu je foukat a po té něžně olizovat jeho prsty. " Jsem jen tvůj a po celou dobu jsem myslel na tebe...jen jsme hovořili o kreslení..nic jiného ani bokem...chci tě jednou nakreslit tak, jak tě vidím vnitřně..svým srdcem." hovořím, zatímco jakoby ošetřuji jeho ruce od vařícího oleje. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Přikývnu a opustím pokoj. Mám pocit, že jsem Asurovi už teď něčím ublížil a to nechápu, protože se zatím snažím chovat jak nejlépe to jde. Vlastně nemám v úmyslu mu ublížit, dokud to nebude netné, což předpokládám že velmi dlouho nebude... Odejdu do svého pokoje. Budu ještě chvíli kreslit, než půjdu spát. Dnes...dnes bych mohl nakreslit svého bratra... |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Na chvíli mu nedovolím, aby se věnoval mým rukám, a podívám se mu do očí. Pořád ještě nic neříkám, jenom se dívám. "Je vím...jenom prostě..." Snažím se trochu ospravedlnit svoje chování, které bylo přehnané. Tak dlouho jsem si chránil city, že to jednou muselo ven. A bylo to u něj, který je ve mě vzbudil nejvíc ze všech. Vlastně jenom jako jediný. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Položím něžně prst na jeho rty na znamení, aby byl ticho. " Pšt....nemluv,ale čin...činy jsou za všechny slova a jde s nimi vyjádřit cit mnohem lépe než slovy." Poznamenám tiše, na to se k němu přiblížím. Zavřu oči, prstem sjedu po jeho dolním rtu a rukou sjedu na jeho rameno. Něžně ho políbím. To je můj čin místo slov. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro A pak mě políbí. Něžně a láskyplně. Přitisknu si ho k sobě. Něžnost zůstává, ale přidám na intenzitě. Mám potřebu mu vyjádřit, jak moc mi na něj záleží. Víc než komkoli jiným. Rukou vjedu do vlasů a zlehka jimi projíždím prsty. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Obejmu ho a rukama přejedu po jeho zádech až na boky. Přitisknu se k němu a jen vnímám naši blizkost. Neboj se o mě....Riku...nechci umřít brzo....a v hlavě mám jen tebe..a nejen v hlavě. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Druhou rukou přejíždím po zádech ve dlouhých tazích a tisknu si ho k sobě. Po nějaké době polibek ukončím a znovu se k němu přitulím, hlavu na jeho rameni. Trvá to snad věčnost, než se zase ozvu. "Možná bychom měli hrát dál, abys měl možnost odvety." Usměju se a zvednu hlavu z jeho ramene. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Skloním hlavu a usměji se na něj a jeho úsměv. " Jo, a budeš dělat můj úkol....a vidíš, krásně se směješ...jsem rád, že už máš lepší náladu" Povolím sevření a posadím se vedle Riku na posteli. Natáhnu se pro karty, zamíchám je a podám, aby mohl rozdávat. Ještě snímnu, ale Jokera nezískám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jenom díky tobě..." Usměju se na něj, zatímco rozdávám karty. Pak balíček odložím a vezmu do rukou svoje karty. Rozložím je a našpulím rty. Není to tak zářivý jako minulou hru, ale dá se s tím něco dělat. Přes karty mrknu na Kaishiho, jak se tváří. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Prsty přejedu po kartách a vyhodím listovou šestku. " Tak hraj...ale ted to bude moje hra." Usmívám se a už přemýšlím, co bude mít Riku za úkol. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jsi si až příliš jistý, že vyhraješ. To jsi na tom tak dobře? A neměl bych to rovnou zabalit?" Zeptám se poměrně vesele na to, že je téměř jisté, že tentokrát prohraju. Šestku nechám ležet na stole a líznu si. Karta se mi hodí a tak ji s úsměvem hned zařadím někam mezi ostatní. Ale je jisté, že tam svoje místo našla. Vyhodím srdcovou devítku a znovu kouknu na Kaishiho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dostanu J, ktere se mi hodí. Mohl bych vyložit,ale ještě počkám a vyhodím dvojku, srdcovou. Jo, to vypadá nadějně..ještě dvě kartičky ..a můžu zavřít z ruky..jo, Riku...tak co budeš dělat? |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Tohle bude marný...tuhle hru nevyhraju... Přivřu oči a dvojku nechám ležet. Znovu si líznu a začnu se tvářit nespokojeně. Tohle nevypadá dobře...dáš mi zabrat...já to vím... "Pfff..." Ozvu se a vyhodím kulové Q. Pátravě se zahledím do karet, jakobych hledal nějaký způsob, jak tuhle hru zvrátit. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jsi můj, Riku. Pomyslím si a Jokera založím, vyhodím čtyřku pikovou a shrnu karty pohledem. Je na ně krásný pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Uhm..." Vypadne ze mě a zničeně položím svoje karty na stůl. Pátravě se na něj podívám a přimhouřím oči. "Tak co to bude? Jenom povídej." Vyzvu ho docela zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Tak..a ted je to na mě....tak se připrav...ale neboj..nebudu tě trápit..zatím. Nadechnu se. " Tak a ted je to na mě. Riku, připrav se, nadechni se...protože pak se dlouho nenadechneš....můj úkol zní." Udělám význmnou krátkou pomlku. " Udělej mi masáž nohou..teda chodidel..minule to bylo moc příjemný a pomohlo mi to." Zvědavě sleduji Riku a jeho výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jakmile ale řekne, v čem přesně úkol spočívá, začnu se smát jako blázen. Tohle je maličkost, i kdyby si nohy neumýval třeba celý týden. "Výborně." Přikývnu s úsměvem. "Ponožky dolů, pohodlně usadit nebo položit, jak chceš." Vyzvu ho a začnu si zahřívat dlaně třením o sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Počkej, až si čichneš...už jsi se pořádně nadechnul?" Dráždím, zatímco si sundavám ponožky. Dám nohy, mírně pokrčený, k Riku a položím se na záda. jednu nohu natáhnu, a tím vystavím svoje holé chodilo a zahýbu prsty. Postel je krátká a tak zakloním trochu hlavu. Usmívám se a těším se, až Riku začne plnit úkol. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ne a ani to neudělám... a když omdlím, budeš mě muset křísit." Znovu se zasměju. Opravdu se mu povedlo mi zvednout náladu. Vezmu jeho chodidlo do svých dlaní. Nejdřív přejíždím jenom po nártu, protože vím, že je na chodidla docela citlivý. Snažím se mu nožky trochu rozehřát a teprve pak přejdu k prstům a následně k ploskám nohou. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vychutnávám si jeho doteky. Musim stisknout rty, protože jsem dost lechtivý. A i když masáž je jiná než lechtání, přesto musím několikrát uklidnit nohy a neškubnout. Tím, že Riku nechám své chodila v jeho péči, mu dávám najevo svojí plnou důvěru. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak jestli mě takto budeš křísit, tak už aby sebou seknul, ne?" Podotknu s úsměvem a na chvilku se mu zadívám do tváře. Vypadá docela spokojeně, ikdyž někdy stiskne rty. A to ve chvilce, kdy to spíš zalechtá. "Tak a teď tu druhou." Poznamenám,když skončím u první nohy a chodidlo položím zpátky na postel a vezmu do rukou to druhé. Postupuji úplně stejně jako předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Druhá noha sebou cuká mín, přesto se musím držet a občas stisknu deku,abych nohou necuknul. Aaa...to je něco...to je tak příjemný..zítra budu chodit jako po nebi...hm..Riku..blaho. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To by se ti líbilo." Utrousím jedovatě a zlehka ho plácnu po nártu, ale pak stejně dál pokračuji v činnosti rukou. tohle bys mohl mít každý den, viď? Vidím ti to v obličeji...tolik se ti to líbí... Usměju se na něj, zatímco ruce pracují a já si prohlížím jeho spokojený výraz v obličeji. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Položím hlavu a vychutnávám si masáž až do konce. Noha sebou už ani necukne, plně věřím Riku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ještě ho naposledy pohladím a pak už se jenom narovnám. Usmívám se. "Tak a je to hotovo." Oznámím mu, i když musí vědět a hlavně poznat, že jsem už skončil. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vemu balík karet a začnu míchat. "Jedem dál a nebo máš návrh na jinou hru? " Zeptám se a jsem připraven při souhlasu k další hře dát Riku balík ke snímnutí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Co takhle prší? Je to rychlé a svižné. Co říkáš?" Navrhnu změnu, ještě než sejmu. Celou dobu se na něj usmívám. Je mi snad tisíckrát líp, než mi bylo kolem oběda. Natáhnu k němu ruku a zastrčím mu neposedný pramen za ucho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vstanu z postele a vyndám jiný pakl karet. Karty na hraní prší. Podám je Rikovi. "Dobře,ale mícháš a rozdáváš." Mrknu na něj a ukážu mu ruce na znamení, že nehodlám švindlovat. "Stále o úkoly?" Jen se ujištuji, protože tato část mě baví. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jestli se nebojíš prohry...tak pokračujem." Popíchnu tě s úsměvem a začnu míchat karty. "Nebo jestli máš jiný návrh?" Zeptám se ještě a začnu rozdávat. Konečně mám rozdáno a odložím zbylé karty. Zadívám se na Kaishiho, jestli chce nějakou změnu ve hře. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Podívám se na karty a zúžím oči. Srovnám je a vyhodím listovou desítku. " Tak jedem...a pěkně z ostra...nešetři mě." Vyzvu Riku a mrknu na něj, abych ho případně ještě víc podráždil. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak dobře, šetřit tě nebudu..." Řeknu na to mnohoznačným tónem a zadívám se do karet. Po pár vteřinách vytáhnu křížovou desítku a hodím ji a na desítku už na stole. Usměju se na Kaishiho a vyčkám dalšího tahu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pokud by Riku stál a neměl eso, mám ještě jedno srdcový a pak srdcovou devítku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Stojím..." Pokrčím rameny. Tohle vypadá bledě. Jestli o esu nelhal a ta poslední karta mu sedí, pak jsem prohrál už teď. Zvednu oči od karet a ty už se ptají, tak co to bude tentokrát. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pohodlně se opřu a zamyslím se. " Riku, dám ti šanci..chceš abych byl krutej nebo mám být mírnej?..Nebo víš co, jinak...dám ti na výběr...bud můžeš pokračovat v masáži a tentokrát zad ...a nebo mi tentokrát ty předvedeš, jestli o mě stojíš." Zatvářím se zlomyslně a nechám Riku, aby si to srovnal v hlavě a rozhodnul se. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro To nemyslíš vážně...kdybych o tebe nestál, tak o tebe nezavadím ani pohledem...nenechám sebou takhle manipulovat... Přivřu oči, abych skryl vztek, který se v nich objevil. "Sundat tričko, lehnout na břicho." Zavelím trochu ostřejším tónem a začnu znovu zahřívat dlaně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Otočím hlavu a vyhledám jeho pohled. No tak se nezlob..jen jsem tě chtěl pozlobit...a můžeš mi to zase vrátit....ostatně svojí reakci na mě a Meie si mě přesvědčil..že mě máš rád..i když to nechceš připustit..jako já to, že tě miluji. V mých očích je omluva za nevhodná slova při zadávání úkolů a láska, kterou nechám na chvili zase vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jakmile se položí, sednu na jeho zadek a přimáčknu ho k posteli. Za to, že si dovolil takovou poznámku, nebudu na něj hodný. Zahřeju dostatečně dlaně a nahnu se nad něj, začnu od ramen. Jak postupně postupuji, přitlačím rukama a tlačím ho i k posteli, to má za to. Zaryju mu nehty do zad. Vidím, že jsou na nich ještě dost zřetelné stopy od včerejška, ale to mě neodradí, abych mu tam nenechal další značky. "To máš za tu poznámku..." Nahradím nehty prsty a dlaněmi a přejíždím po celých zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Složím hlavu na postel a zavřu oči. Každé přejetí po nových ranách bolí, tak jen stisknu zuby do své vlastní ruky pod hlavou. Už neřeknu ani slovo. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To taky mělo..." Zašeptám mu do ucha a olíznu ho. Pak se narovnám a dál masíruji jeho záda. Už je to něžnější a více se vyhýbám čerstvým i starším ranám, aby ho to tolik nebolelo. Za svoji troufalost už zaplatil dost. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dál Riku masíruje tak, jak jsem chtěl. Stejně už mám kousanec do krve na ruce. Pustím svojí ruku a nahlas si oddychnu. Nechám ho pracovat a více se uvolním. Proč jsi tohle nemohl udělat od začátku....proč jsi krutý, když nechci? Jsem ticho do konce masáže. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Po nějaké chvíli končím, všechno v tichosti. "Copak, že nic neříkáš?" Zeptám se Kaishiho, když celou dobu mlčí. Provedu poslední tah a stáhnu svoje ruce z jeho zad. Znovu se k němu sehnu a místo, kde jsem mu čerstvě zaryl nehty, ho zlehka políbím. Snad ani ne tak jako prosbu za prominutí ale jako náhlý popud mysli. Pak se začnu pomalu zvedat z jeho zadku, na kterém jsem celou dobu seděl. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Sjedu pohledem na karty a pak na Riku. " Dáme další kolo? Nebo se už bojíš, že zase prohraješ. Je to dva jedna." Popíchnu ho. Přeci jen ty nehty mu jen tak nezapomenu. Budu ho provokovat a zkoušet, jako jsem chtěl už ráno. Do rukou vemu balík a začnu ho míchat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vztek sice vyprchal už během masáže, ale teď se zase vrátil. Přivřu oči, již podruhé během chvíle, abych skryl vztek, rty mi zvlní úšklebek, prozrazující, že mi zase vaří krev, a rozhodně to není mileneckými hrátkami. "Proč bych se měl bát? Není čeho..." Procedím mezi zuby se stále ještě přivřenýma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vemu své karty a začnu si je srovnávat. "Jsi na řadě, vyjíždíš." poznamenám a nasadím nevinný úsměv. Proč se Riku tak rychle rozčiluješ...nevinné popíchnutí a ty div nevyletíš z kůže...máš štěstí...karty mám blbý..ale znát to nedám...aspon se pak vyřádíš na úkolu..vidím to na drhnutí podlahy kartáčkem na zuby. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Srovnám svoje karty a kriticky je prohlídnu. Zatím to není žádná sláva, ale záleží na náhodě a štěstí. Klidně můžu vyhrát anebo prohrát. Je mi to jedno, pokud to mě už nebude rejpat. Stejně pro něj nemám vymyšlený žádný úkol, tahle hra pro mě nějak ztratila svoje kouzlo. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pošoupnu se blíž a dotknu se jeho rukou. " Riku..tebe to nebaví? Vypadáš naštvaně jako předtím, to se mi ten večer moc nepovedl. ...promin." Hovořím tichým, smířlivým hlasem. " Můžem hrát něco jiného a nebo se vrátit k čaji. " Své ruce nechám položený na jeho, kdykoliv se mi z tohoto doteku může vyškubnout. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Nemáš se za co omlouvat...jsi na mě hodný navzdory tomu, jak se k tobě chovám..." Podotknu a teprve pak k němu otočím tvář. Mírně se usmívám. Nezlobím se a vlastně není proč. Spíš on by se mohl zlobit na mě. Jsem k němu krutý, i když mě popíchne jenom maličko. Vytáhne jednu ruku zpod jeho a přiložím mu ji ke tváři. "Snad bych si ani nezasloužil někoho tak hodnýho, když ti jenom ubližuju..." Sjedu dlaní z jeho tváře a položím ji zpátky na ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přisunu se ještě blíž a dívám se do jeho očí. " Riku...budeš chtít nový čaj a nebo můžem zkusit věštění...z karet..." Zamračím se, jak přemýšlím. " Tak ne..věštění ne...to mi nejde..neumím to..nabízím nový čaj...nechci pro dnešní večer ztratit tvůj úsměv." Přitáhnu si Riku k sobě a zlehka se dotknu jeho rtů. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zlehka se dotkne mých rtů a já mám na paměti jeho slova o mojí jemnosti. Políbím ho jenom něžně, tak něžně jak jen dokážu. Vynechám zuby a laskám ho jenom jazykem a rty. Pak polibek ukončím a zeptám se. "Třeba takhle?" Navážu na jeho slova o mojí něžnosti. Řeknu to jenom kousek od jeho rtů a teprve pak se oddálím. "A čaj si dám rád...usmívat se na tebe budu, dokud se nestane něco, co mi náladu pokazí..." Usměju se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vemu jeho hrníček a i svůj a zmizím s nimi pro další horkou vodu. Voda se uvaří a já zaliji Riku stejný čaj jako měl předtím. Nestěžoval si a já moc velký výběr nemám. Vstoupím do pokoje s novými, horkými čaji. Postavím je na stůl a zavřu dveře. Vemu Riku hrníček a podám mu ho. " Opatrně, ještě je to horký." Sám si vemu svůj a posadím se naproti němu. Foukám do čaje a přitom ho pozoruji. Riku....jsi zvláštní...a to se mi na tobě líbí...jednu chvili navztekaný...pak něžný.....jsi první , kdo o mě říká, že jsem hodný...většinou jsem byl já ta chyba, co prý zničila většinu přátelství a vztahů. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Díky..." Vezmu si opatrně horký hrnek. Trochu to pálí a tak si ho odložím na stůl. Všimnu si, jak se na mě dívá. "Proč si mě tak prohlížíš?" Zeptám se docela zvědavě a bradu si podepřu dlaní, loket na stole. Přistrčím si hrnek blíž a začnu do něj foukat, abych se zase nespálil. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Jak jsi Riku přišel na to, že jsem hodný? Třeba něco ukrývám v sobě a to není zrovna moc dobrý." Záhadně se na něj zadívám, pak pohled povolím a stočím ho k čaji. " Všechny moje vztahy s okolím skončili a většina jich řekla, že je to moje vina. Už tomu věřím. To je taky trochu důvod, proč lidi kreslím. Možná v jejich výrazech hledám sám sebe, proč mi dlouho nic nevydrží." hovořím spíše potichu jako sám pro sebe,ale moc dobře vnímám Riku a jeho přítomnost. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Prostě to vím...a jestli něco takového schováváš, pak jsem to ještě neviděl...a nejsem si jistý, že by mě to odradilo." Zašeptám přímo do jeho ucha a zlehka ho na něj políbím. "To spíš abys ty nechtěl odejít ode mě...nejsem zrovna...nejlepší partner..." Usměju se a položím svoji bradu na jeho rameno. "Ale stejně nechápu, jak by to mohla být tvoje vina..." Zavrtím maličko hlavou, ale přesto ji nechám na jeho rameni. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho brada skončí mi na rameni, otočím se na něj. " Jak bych mohl odejít od někoho, kdo umí tak dobře kousat." Pochválím jeho včerejší práci, moc se mi to líbilo. Vrátím se pohledem k hrničku. " Možná moc provokuji, a nebo se jim po čase stanu otravný či nezáživný, nevím. Nikdo mi to z nich nějak moc nevysvětloval." Znova zkusím horkost čaje, už je lepší a tak se trochu napiji. " Riku.....jak to, že si myslíš, že nejsi nejlepší partner? Zdálo se mi....že jak jsi chodil s tou dívkou.Alicí..že jste si vyhovovali...a dlouho..nebo to byl jen pocit?" Zeptám se opatrně, nechci ho ted od sebe odehnat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vyhovovali jsme si...vlastně dost dlouho, ale bylo to jenom tím, že jsme byli oba stejní. Chladní, krutí a taky že mi dávala tolik prostoru, kolik mohl náš vztah jenom unést. A bylo ho dost, proto jsme byli tak dlouho spolu..." Taky mi trpěla malé epizodky...a sama měla svoje, takže jsme si neměli co vyčítat...ale to ti povídat nebudu... "Je to fajn holka a vsadím se, že už dávno není sama...rozhodně nijak zvlášť netruchlila, když jsme toho nechali. Možná jsme byli oba rádi, že už je konec. Ono taky vydržet s někým takovým, jako jsi ty sám, je fuška." Zasměju se znovu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Riku..já bych sám se sebou asi taky nevydržel, bych si musel namlátit...i když by se mi to asi líbilo." Poznamenám a taky se usměji. " Víš, že je příjemné, jak mě takhle objímáš a máš tak blízko hlavu." Chci převrátit téma hovoru na jiné téma. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Já vím..." Odpovím a otočím i hlavu k jeho krku a zlehka po něm přejedu rty od shora až dolů k tomu jeho místečku. "Mě se to taky líbí..." Zašeptám a políbím ho na to místo. Pak zase položím hlavu na jeho rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku se vrátí jakoby nic zpátky. " Jo, a pěkně mě dráždíš.....víš o tom?" řeknu tiše, jeho blízkost je tak lákavá a já na něho dostávám chut. Položím hrnek na zem a rukou zvednu malinko Rikuovi hlavu. Otočím se a začnu ho líbat. Vášnivě a s jemným kousáním tak, aby ho to nebolelo,ale jen dráždilo. Tělem se natočím k němu a ruka zcela podvědomě mu začne jezdit po zádech a něžně ho škrábat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Políbí mě a já už mám zase chuť. Stejně jako hned po ránu, byla ještě skoro tma a já už klepal u něj na dveře. Přitisknu si ho k sobě a jeho ruka na mých zádech mě dráždí ještě víc. Kousnu ho o maličko víc než on mě a rukou zajedu do jeho vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Rukou mu zajedu pod oblečení a drápu ho něžně po kůži. RIku....ty mě ale už opravdu dráždíš....budu takto chtít brzo namlátit. Pro sebe se maličko při polibku usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Kaishi mě znovu škrábe na zádech a já se jenom maličko prohýbám, jakobych chtěl uhnout ale ne tak docela. Svoji volnou ruku mu položím na bříško a začnu se ho dotýkat stejně chtivě jako ráno u dveří. I polibek se stává dravější, stejně jako ráno. Kaishi si tak může snadno domyslet, jakou jsem měl ráno náladu, když jsem k němu tak neomaleně vtrhl. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho dotyky na mojí kůži jsou plné chtíče. Převážím se na Riku a položím ho na postel. Přitlačím ho vlastním tělem na ní a ruka ze zad se při tom přemístí na bok a dopředu. Nepřestávám ho něžně škrábat a probouzet v něm touhu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ruku z břicha přemístím na jeho bok a začnu mu přejíždět po žebrech. I když ho to může lechtat, nepřestanu. Druhou ruku mu dám na zadek, přejíždím po něm a sem tam ho prudčeji stisknu a zároveň přitisknu k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Líbí se mi jeho ruka, jeho stisky na zadek, ale lechtání mi to kazí. Aniž bych cokoliv vysvětloval, vemu jeho ruku z mých žeber a dobrovolně si jí položím na krk. Dál už to nechám na něj, líbám jeho krk a rukou odhrnuji triko u krku, abych mohl co nejníž. Moc to nejde,ale i tak to na moje hraní stačí. Přestanu držet a plně padnu na Riku. Druhou rukou jedu po jeho noze a tiskem jezdím po jeho stehně. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Rty mám pootevřené, občas hlouběji vydechnu, jak mi Kaishi jezdí rukou po stehně a líbá na krk. "Kaishi..." Vydechnu jeho jméno, když rukou zajede blízko ke klínu. Spíš než přímé oslovení to je vyjádření to, jak moc se mi to líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zaslechnu své jméno, ruka se nachází na vnitřku stehna. Usměji se a posunu se výš. " Riku....co si odložit?" Zašeptám do ouška.Nečekám na odpověd. Jednou rukou se opřu a tím odlehčím svojí váhu a druhou začnu z něj sundavat triko. Jen co ho sundám, i když musíme přerušit na chvili dotyk, znova si dám jeho ruku na krk. Usměji se na něj. Vzrušuje mě mít život v jeho rukách. Znova se k němu skloním. " Jsem jen tvůj...celý...a jakkoli. " řeknu s touhou v hlase. Nepadnu na něj plnou vahou, jednou rukou zůstanu opřený, druhou se začnu více věnovat jeho tříslům a více začnu zajíždět mezi nohy. Dlaní přejíždím po rozkroku a místy přitlačím. Přitom ho líbám na krku a z krku pomalu sjíždím k jeho bradavkám |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pak po mě znovu chce, aby ho maličko přiškrtil. Tebe fascinuje ta bezbrannost... Přejedu mu po krku hruběji. Jeho výzva mě dráždí ještě víc a společně s rukou v mém rozkroku je to ďábelská kombinace. To jak někdy přitlačí a někdy ne, mě udržuje v napětí a nejistotě. Víc ho tisknu na zadku a občas zasténám, jak postupuje níž po mé hrudi, musím pustit jeho zadek a přesunout ruku trochu výš. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dál ho dráždím mezi nohama a s úsměvem poslouchám, jak sténá. Přidám prsty, který přes oblečení jedu po jeho penise a po pytlíku. Při silnějším stisknu za zadek přitlačím na ruku i svojí pánví. Jak jdu níž, ruka ze zadku se přesune na záda. Nevadí mi to, i když mi tam bude chybět. Něžně si chvili hraji s jeho bradavkami, pak ovšem přitvrdím a několikrát ho hryznu. Rukou se zkusím dostat pod jeho kalhoty. U bradavek se zdržím dýl a po té stejně pomalu postupuji níž, směrem k podbřišku. Ovšem nijak Rikua nezanedbávám, dopřávám pozornosti každého místečka jeho těla. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Moje ruka na jeho krku to svírá častěji, jak se stupňuje moje vzrušení. Rukou se mi snaží dostat do kalhot a já mu v tom nebráním, protože mě kalhoty začínají pořádně tlačit. Ranní napětí se vrací v plné síle a můj penis je už tvrdý a připravený ke všemu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Rukou nepřestávám se dolovat do kalhot, podaří se mi je rozepnout a další krok je jejich sundání. Jen co trochu sjedou níž, rukou vjedu přímo na penis a začnu v jeho dráždění přímo.Dlaní přejedu po celé jeho délce. Sjedu níž do jeho rozkroku a zlehka stisknu jeho pytlík. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jenom zasténám a zakroutím se jako červ na háčku, když mě stiskne. "Víš...co mi...tím...děláš..." dostanu ze sebe poměrně komplikovaně a zalapu po dechu. Povolím stisk na rameni a ruku přesunu do vlasů, kde zatáhnu. Ne moc jemně, protože vím, že to má radši ostřejší. Sobecky se nezajímám o něj, teď to chci mít jenom pro sebe. Stejně mám pocit, že by mi nedal příležitost, kromě toho svírání hrdla. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ruku však z jeho rozkroku nedám. Znova dlaní provokativně přejedu po penise a pak ho prsty obejmu. Pohyby mé ruky se ladně přesunou ve směru od špičky ke kořene a zase zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Copak...nevidíš..." Pustím jeho vlasy a místo nich sevřu v ruce deku. Chvěji se jako osikový list a on mě ještě dráždí těma otázkama. Kousnu se do rtu tak silně, až se mi mezi zuby objeví krev, když povolím, krev steče až na bradu, ale já si toho ani nevšimnu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Jsi vzrušený, to vidím." Zašeptám a znova Riku něžně políbím. Ruka sjede více mezi nohy a prstem začnu jezdit kolem jeho otvoru. Jedním prstem pomalu začnu vjíždět do něj. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak proč...se...tak ptáš..." Zeptám se na oplátku zase já, ale leze to ze mě jako z chlupaté deky. Prstem začne kroužit kolem otvoru a já se zachvěju mnohem víc než předtím. Když začne vnikat dovnitř, prohnu se a znovu se zakousnu do rtu. Znovu mi z něj teplá krev stéká až na bradu, ale nemůžu si pomoct. Nechci mu tady křičet vzrušením, které mě téměř ovládá. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Stále se držím na jedný ruce,ale ta začíná mírně třást, nejen Riku, ale i já jsem vzrušený. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pustím ret a poprvé se doopravdy ozvu, když znovu zajíždí prstem dovnitř. vlna za vlnou projíždí mým tělem a já se jim nebráním. Užívám si je. Rukou intuitivně sáhne po jeho ruce, kterou se opírá. Cítím, že i on se chvěje a to pro něj vůbec nic nedělám. Chvěje se jenom z toho, co dělá on pro mě. A to mě vzrušuje, že mu tohle stačí. Sleduji očima jeho ruku a vlasy, které mi spadají na hruď zatím cose nade mnou sklání. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zrychlím pohyby a jen co je Riku trochu víc uvolněný, pridám druhý prst. Neustávám v tempu. Skloním se k jeho tělu a začnu líbat jeho horkou kůži. Ruka se mi podlamuje, ale to nevadí. Držím se a snažím se uklidnovat svůj vlastní dech. Ovšem nejde mi to a můj dech je rychlý a penis tvrdne s každým jeho vzdychem. Vlasy Riku šimrají Riku po těle. Neuvědomuji si to, a nechávám je dál rozpuštěny, čímž s každým mým sehnutím ho hladí po těle. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Když si na to trochu zvyknu, teprve pak si všimnu, že on sám, je už dost vzrušený. Jenom...tak...sám...já..nemusel nic.. Zalapu po dechu a očima visím v jeho klínu, který je sice pořád ještě skrytý v oblečení, ale přesto je to zřejmé i přes kalhoty. Natáhnu namáhavě ruku až k němu, protože jsem se rozhodl, že musím zjistit, jestli to není jenom moje utkvělá představa. Rukou sjedu mezi jeho nohy a hmatem zjistím, jestli je to pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nechám ho, at si šáhne a dál ho vzrušuji. "Prověřuješ, co to se mnou dělá?" Zeptám se a políbím ho na tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Musím vědět...jak na tom...jsi..." Usměju se a ruku stáhnu. Ale jenom na okamžik, protože rukou nahmátnu pásek jeho kalhot a strčím ji pod něj, abych mu byl blíž. Chviličku ho dráždím přes trenky a pak zajedu i pod ně a vezmu ho do ruky. Přejíždím po něm dlaní s ohnutými prsty a občas ho sevřu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přenesu váhu na nohy a trochu se napřímým,abych ulevil ruce. Tu hned zaměstnám hlazením Riku po bříšku a podbříšku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Prostě...musím..." Dostanu ze sebe po chvíli a nepřestanu přejíždět rukou po jeho penise. "Pojď blíž..." Zašeptám a zvednu se na volné ruce, abych mu byl blíž. Přitom se nechám hladit po bříšku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Na moment přestanu ho dráždit prsty, a upravím je, aby v nové pozici mu neublížili. Rozhodně si nepřeji, aby ho ted něco bolelo. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak blízko jak jen dokážeš." Vyzvu ho a okamžitě ho políbím. Vášnivě a chtivě a přitisknu si ho k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Posunu se a položím se napůl na Riku, přitom se znova začnu opírat o ruku, která ho předtím hladila na bříšku. Tím jak se o něj opírám, může jasně cítít můj penis na jeho těle. Tlačí na jeho kůži a prosí o pozornost. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pořád ještě cítím uvnitř jeho prsty. Vlastně jsem docela rád, že pro něj můžu udělat tu maličkost a dělat mu to rukou. Za to, co on už udělal pro mě je to opravdu maličkost. Přitom mám pořád ještě svoji ruku na jeho zátylku a držím si ho u sebe, aby ten polibek ještě nemohl ukončit, protože já ještě nechci. Teprve po chvíli mu dá příležistost vydechnout. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nemůžu polibek ukončit, abych vzdychnul při přejití palcem na špičce. Riku mě drží u sebe a mě se to svým způsobem líbí. Tiše vzdychnu při našem vášnivém polibku. Po chvili se mi dostane příležitost vydechnout. Maličko oddálím hlavu a naberu vzduch, přitom několika steny slasti ze sebe dostávám vzrušení, které pocituji z prstů i z dráždění. Hned na to Rikua div nepovalím, jak se vrátím k našemu polibku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Odtrhnu se od něho a zůstanu na něj koukat. "Na co sakra ještě čekáš...chceš to, stejně jako já." Vyjedu na něj ne zrovna mile ale přesto se mi hlas chvěje vzrušením, upustím od vzrušování rukou a začnu z něj svlíkat kalhoty. Je mi jedno, jestli si to rozmyslí. Nesnáším čekání, protože nejsem trpělivý. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Rukou sundám jak ze sebe, tak i z něho kalhoty. Prsty se vrátím k dráždění, zatímco se na něho položím tělem. Líbám ho po krku a přitom špičkou penisu kroužím kolem otvoru. Ještě chvili ho dráždím, než začnu pomalu , naschvál hodně pomalu, pronikat dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak a už toho mám dost...chceš mě rozzuřit?" Zeptám se ostře. Sevřu jednou rukou jeho rameno a tu druhou mu dám na zadek. Nohama ho obejmu a společně s rukou ho přitlačím prudce k sobě, aby do mě vnikl bez toho zdržování. Nemám na to chuť nechat se škádlit. Když do mě konečně pronikne celou délkou, nahlas zasténám a sevřu ruku na zadku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku mě k sobě vyloženě přitáhne a já naplno a bez dalších průtahů vjedu do něj. Krásně se prohne a já společně s ním zasténám.Jeho stisk na zadku je vzrušující. Nečekám, už to nejde a rychlými pohyby přirážím naplno do něj. Nezadržuji své projevy, vzdychám nahlas a při milování líbám Riku po těle, abych jeho prožití ještě umocnil. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Kaishi..." Vydechnu vyprahlými ústy. Není to ani tak přímé oslovení, jako projev slasti. Znovu stisknu jeho zadek a zaryju nehty do ramene. Se zaťatými prsty, ale bez nehtů, protože už mi na to scházejí pomalu síly, přejíždím po celých jeho zádech, zatímco on mě líbá všude, kam jenom zrovna dosáhne. "Kai...shi..." Zasténám znovu a přerušovaně. Tohle tempo se nedá vydržet dost dlouho a já znám svoje možnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho stisky jsou bez nehtů, přesto vzrušující. Jsem rád, že jsem to protahoval a nejdřív dráždil jen jeho, protože to vypadá, že aspon chvili vydržím a dám mu to pořádně vychutnat. "Ri...ku....krás....ný" Vzdychám a přitahuji si ho k sobě co nejblíž, abych mohl co nejhlouběji. Není to však do nekonečna a než plně vyvrcholím, zaryji do něj několikrát svoje nehty a tělem projde menší křeč. Poslední, nejsilnější a s hlasitým vzdychnutím dám jeho tělu ochutnat své sémě. Po vyvrcholení se stále skláním nad ním a oddychuji. Celý spocený se na něj dívám, usmívám se a ruce se jemně chvějí, jak v nich nemám sílu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vyvrcholím o chviličku dřív než on, vyčerpaně spustím nohy, kterýma jsem ho objímal. Sperma mi zůstane na břiše a já si toho pro těch pár dalších okamžiků nevšímám. I poté se na mě Kaishi dívá a pěkně zblízka. Ohnu ruku v lokti a dlaň zvednu k jeho obličeji. Pohladím ho po tváři a odhrnu z ní jeho vlasy. Spokojeně se na něj usměju a namáhavě zvednu hlavu, zlehka ho políbím na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Uprostřed polibku, aniž bych ho přerušil, se posunu na bok a vedle Riku. Rukou ho objímám a hladím po těle. Riku...jak já jsem s tebou rád....moc rád...snad se mi tě povede ...někdy přesvědčit, aby jsi zacházel se mnou i trochu tvrději. Něžně jezdím Riku v ústech jazykem a hraji si s jeho jazykem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nakonec polibek ukončím a zůstanu ležet na zádech. Rukou mu přejedu po hrudi, ale jenom tak lehce a dráždivě a pak ji složím podél těla. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nohy máme stále trochu propojený, nechce se mi ted měnit pozici. Svíčky hořeli celou dobu a najednou obě zhasnout. Jen zavřu oči, abych se přizpůsobil nastalému šeru. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Řekl sis o to dost jasně...klidně v tom pokračuj...řekl jsem ti, že ti v tomhle ohledu splním cokoli..." Odpovím mu. Svíčky zhasnou a já nechám oči otevřené. Schválně vnímám, jak se moje oči vyrovnávají se změnou intenzity světla. Nechám se od něj objímat a odpočívám stejně jako on. Po chvíli mlčení se ozvu. "Kaishi...měl bych pomalu jít...už je docela pozdě..." Otočím k němu obličej. Je v něm vidět spokojenost ale i únava. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Riku.....asi máš pravdu..měl bych tě nechat jít....snad se ti dnešní večer libil...ale co vidím ve tmě...tak vypadáš, že se libilo." Opřu se o ruku a nakloním se k Riku. Jen se dotknu jeho rty, stále nechávám naše nohy propletené. " Mohu pro tebe ještě něco udělat, než mi zmizíš do svého pokoje?" zašeptám do tmy. Rozhodně mu nebudu bránit v odchodu, však ho uvidím zítra. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Líbil...udělal jsi toho pro mě už moc..." Stáhnu si ho ještě blíž a rty přejedu po jeho rtech. "Pořád na tebe mám chuť...chci tě líbat...hladit...milovat...pořád..." Vydechnu. "Ale měl bych jít nebo nedokážu odejít vůbec..." Krátce ho políbím na rty a pak uhnu, abych si to snad ještě nerozmyslel. Zvednu se rukama a sednu si. Začnu se rozhlížet, kde jsem nechal svršky, abych se mohl obléknout a jít. Nahmátnu ještě potmě kalhoty a začnu si je oblíkat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Neodolám a nakonec ještě Rikua obejmu mezi oblíkáním. " Víš, vůbec nelituji toho, že jsem ti dal ten slib." Nemíním ho pustit dokud mě sám neodstrčí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "A já jsem rád, že jsem to nechal zajít takhle daleko." Sevřu ho v náručí. "Tak ještě pusu a půjdu." Pustím ho a usměju se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nejraději bych ho nepustil, ale vím, že musím. Musí se vrátit na pokoj a nemůže tu zůstat. Sevřu deku, abych se na něj nevrhnul a jen sleduji, jak pomalu odchází. |
| |
| Další týden jede škola stejně, jako doteď. Takže pondělí až středa učení, ve čtvrtek tréningový den, a v pátek zase učení. Jediná věc, která není normální je to, že Asura není celou dobu ve škole. Už dokonce kolují klepy o tom, že se s někým popral a má zlomený nos, proto se nechce ukázat, nebo že ho vyhodili ze školy. Je středa dalšího týdne, ráno, které se zdá být velmi krásné... Určitě bude dneska moc příjemný den. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro šetřovatelka se pak v úterý rozhodla, že už může jít ve středu Asura do školy, ale že ho budeš muset hlídat, a taky musí ještě brát prášky. A ve čtvrtek nesmí trénovat. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Za tu celou dobu se ho ani nedotknu víc, než je nutné. Jak jsem řekl, míním počkat, až mi to sám dovolí. Když se ve středu probudím, uvědomím si, že dnes Asura jde konečně do školy. Vydám se do koupelny a dám se do pořádku. Jakmile jsem oblečený a připravený, sednu si na křeslo v pokoji a čekám, až bude nachystaný i Asura. Dám mu čas a nebudu ho zbytečně rušit, je ještě po nemoci zesláblý. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nakonec se ale přeci jen vydám do koupelny, abych se mohl pořádně umýt a taky učesat. Když to udělám, tak se zase vrátím do pokoje, abych se mohl obléct. Vezmu si černou hodně dlouhou košili a školní uniformu. Jako obvykle. Pak si přes rameno přehodím pochvu s mečem a svou tašku se sešity, a přejdu ke dveřím, kde se začnu obouvat. Všiml jsme si, že Mei je v pokji, takže jakmile se obuji, tak zůstanu sedět na místě a počkám než příjde...za ten týden jsem si hodně přivykl jeho společnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Ohayou. Cítíš se dobře?" zeptám se hned. "Mám na tebe dneska dohlížet, tak se musím přesvědčit že ti nic není. A nespustím tě z očí ani na chvíli," ujistím ho a na chvíli se mírně ušklíbnu. Když se ouju, otevřu dveře a počkám, než mi odpoví. A taky čekám že bude Asura zamykat, prtotože já to nikdy nedělám. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Je mi fajn, mami," řeknu ani ne ak podřážděně jako, že si z něj dělám srandu. Výjdu před náš pokoj a zamknu. "Půjdeš na snídani?" zeptám se ho potom. Já rozhodně snídat budu, jen si nejsem jistý jestli bude chtít i Mei... A jestli už mě nemá za ten týden plné zuby. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jsem rád, že už se chová otevřeněji. Alespoň nějaká známka důvěry, když už na něj nemůžu sahat. "Půjdu. Ty se musíš pořádně najíst a já na tebe musím dohlížet," pousměju se a vydám se k jídelně. Už jsem tam nějakou dobu nebyl, když nepočítám vyzvedávání jídla a třeba tam potkám Kaishiho abych ho mohl pozdravit, když už jsme se seznámili a byl tak milý. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Je celkem fajn zase být venku z pokoje, i když je to jen kvůli škole, ale odpoledne bych mohl popřípadě někam jít. Pokud mě Mei pustí... Jeho hlídání mi nevadí, ale může to být otravné, kdyby mě nikam nepustil. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nespokojeně tedy zavrtím hlavou a vylezu z postele. Je docela brzy a tak při hygieně nijak nespěchám, ale stejně ji stihnu docela rychle. Oblíknu si uniformu, protože mám v plánu vzbudit Kaishiho a pak rovnou vyrazit na snídani. Takže vezmu svoji tašku, přehodím ji přes rameno, přidám klíče a vyrazím. Na dveře musím zaťukat hlasitěji, aby se vzbudil Teodor. Ještě že se v tom nepitvá a vždycky mě pustí dovnitř. Nejspíš si myslí, že jsem totální blázen, ale mě baví terorizovat ostatní. Takže když mi konečně otevře, s klasický "Dobrý ráno." ho obejdu a zamířím ke Kaishimu. Jenom pro formální stránku klepnu na dveře, ale vím, že určitě bude spát jako děcko. Pak vejdu. Mám pravdu, spí tvrdě na zádech a je přikrytý. Odložím si tašku a pak se přiblížím k posteli. Hupnu na postel a obkročmo si sednu na jeho pas. Chytnu jeho ruce za zápěstí a přimáčknu je k posteli. Dneska mám nějakou týrací náladu. Skloním se k němu a kousnu ho do rtu. Ne nijak přehnaně moc, ale musel to pocítit. Pak zvednu hlavu výš, abych viděl jeho reakci z první řady jako v divadle. Ale ruce mu držím a sedím na něm. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Až když si sednu ke stolu, tak ho najdu pohledem abych se ujistil, že mě vidí a přidá se ke mně. Sotva mu popřeju dobrou chuť, pustím se do jídla. Měl jsem už dost hlad, takže si ani nevšímám toho, že je tu plno lidí, což tak moc nemám rád. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Sednu si vedle Meie a chvíli na to jídlo jen tak civím. Vůbec na něj nemám chuť. Na okamžik se na Meie podívám, ale jsem si jistý, že mě nenechá nesníst to všechno, takže se pustím do snídaně. Hlad sice mám..ale chybí mi chuť. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Překvapeně otevřu oči a chci vystartovat z postele zjistit, co mě to kouslo. Nedostanu se daleko, jen se nazvednu kousek k Rikuově obličeji a hned zase padnu zpátky na postel." Auuu, .....co to?" Okamžitě mi dochází, že mi drží ruce. Pro jistotu než něco řeknu zkusím jednu zvednout,ale jen se mi potvrdí má doměnka. Můj překvapený pohled vystřídá usměvavý. Přivřu oči a saji si kousnutý ret. " Dobré ráno, Riku. ....Přišel jsi sis hrát?... Máš nějaký záměr, že mě tu tak hezky držíš?" Zeptám se s trochou nadšením. Tak a co budeš dělat ted..pustíš mě či budeš pokračovat? |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Copak? Nechutná ti? To je tím, že jsem ti to jídlo nepřinesl já viď?" popíchnu ho trošku, ale tvářím se u toho stále vážně. "Jen jez, potřebuješ z něčeho brát energii, po tom co jsi tak dlouho jenom ležel," dodám a nespouštím z něj oči, jako bych byl odhodlaný donutit ho dojíst úplně všechno. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Dělám si samozřejmně srandu, ale to Mei stejně pozná... "Můžu se jít odpoledne projít?" zeptám se ho skoro jako bych se ptal rodičů. Přeci jen k tomuhle potřebuji jeho svolení...nemůžu jít ven bez něj, když mě má hlídat. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Projít? Nejsem tvůj rodič...nebudu tě hlídt, je mi jasné že nechceš abych za tebou pořád chodil. To záleží jen na tom, jak se budeš cítit. Musíš to zvážit sám. Já jen nechci, aby se ti něco stalo, takže to zvaž zodpovědně, řeknu tentokrát už opravdu vážně. V poslední době jsem ho hlídal pořád a nedivím se, že toho má už plné zuby. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Popchybuji, že by to zkusi..a pokud ano, tak bych se mu určitě bránil...alespoň teď a tady. "Nevadí mi, když za mnou chodíš....jen je mi zle z toho, že jsem byl celý týden zavřený v pokoji. Tobě by se taky nelíbilo ležet tak dlouho v posteli a nicnedělat," zamručím a konečně do sebe dám nějaké to sousto. Opravdu na něj nemám chuť, i když...hlad je hlad. A navíc musím. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Já rozumím. Jak jsem řekl, nemůžu za tebe rozhodovat. Ty to musíš vědět nejlíp," pokrčím rameny. Třeba bude mít Kaishi čas aby se podíval na mé nové výtvory, když chce jít Asura večer někam ven. Zamyšleně se rozhlédnu po jídleně, ale nakonec se zas vrátím očima k Asurovi, shledávajíc ho nejzajímavějším . Podle toho jak mu to trvá se ještě vynadívám dosyta. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Já si vždycky ráno moc rád hraju." Zašeptám provokativně a zlehka ho políbím na rty. "A záměr...chtěl jsem tě probudit, abychom šli společně na snídani. Ale ještě máme chvilku čas." Zazubím se na něj, když se zase trochu oddálím. "Ale jestli se ti to líbí, tak tě budu takhle ještě držet dál." Nabídnu mu svoje služby jako držáku a znovu se na něj usměju. Trochu se na něm zavrtím. Mám na něj vážně chuť. Trochu ho tady zneužít, kdo by tomu odolal. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " To víš, že se mi to líbí....a já se rád válím dokud mám čas, takže můžeš sedět jak dlouho budeš chtít....ale teda nevím, jestli nebudu potřebovat podrbat na nose." Zaprovokuji, protože mě láká jeho hravá nálada. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Za pár minut mám všechno snězeno. Podívám se na Meie, skoro jako bych se ho chtěl zeptat na to, co chce dělat teď...pokud nepočítám to, že by jsme měli jít do třídy. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Nic neřeknu, ale sem tam se dívám na Asuru a je vidět, že o něčem přemýšlím. Vypadá to, že přestože mi víc důvěřuje, nemíní náš vztah směřovat dál, než jen k přátelství. Možná si budu muset najít jiného mazlíčka na zvednutí nálady. Ale moc by mě to mrzelo, protože se mi Asura líbí... Uvidíme. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Vypadám jako bych byl hodně ztracený v myšlenkách, nebo nepřemýšlel nad ničím vůbec, protože nedávám pozor na cestu, takže do mě někdo vrazí, přičemž málem sletím na zem. Každopádně mě to alespoň probralo..na chvíli, začínám se už teď cítit hodně unaveně. Ne, to bude asi jen přespání. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Mohl jsem tě vzbudit mnohem škaredějším způsobem...třeba kýbl ledový vody...byl bys za něj radši?" Zeptám se hravě. Znovu se k němu skloním a tentokrát je polibek trochu delší. "A když budeš chtít poškrábat na nose...budeš mít smůlu." Zasměju se, když se zase zvednu. Posunu zadek trochu níž po jeho těle a přiblížím se tak k jeho klínu. "Hádej, co mě dneska vzbudilo?" Pobídnu ho a trošku našpulím rty, které se už docela zahojily. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zavrtím nosem, jakoby mě svědil. Ale hned toho nechám, posune se níž až mám tendenci je zase zavřít. Ted je jen přivřu. Zkusím uvolnit ruce nenápadným trhnutím. " Dneska vzbudilo...že by hravá nálada a hlad....a nebo se mýlím?" Dál provokuji, i přesto, že moc dobře vidím ty náznaky. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pak jenom nespokojeně zavrtím hlavou. "Špatná odpověď..." Zašklebím se. Prevíte...moc dobře víš, co to bylo... "Ale máš ještě jeden pokus..." Dám mu možnost zvrátit situaci ve svůj prospěch. Protože jestli to neuhádne, tak mě to přestane bavit a půjdu pryč. Nemám chuť nechat si zkazit dobrou náladu. Ani se na něm nepohnu, abych mu nepůsobil další radost, dokud neuhádne odpověď na moji otázku. "A ty ruce ven nedostaneš dřív, než budu chtít, abys je měl volný." Osvětlím mu situaci s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku.....co chceš dělat..držet mě tu jen tak...proč něco neuděláš...zase mě rozdráždí a nechá pak trpět ve třídě....trapiči. Rukama už neškubu, trpělivě čekám, až to Riku přestane bavit a pustí mě. " Riku, tak mě nenapínej a řekni, co tě probudilo." podívám se na něj jako provinilý malý kluk, co čeká trest. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Bingo..." Zašeptám přímo do jeho ucha a začnu ho líbat na krku. Jeho ruce ale nepustím. Ještě víc je sevřu dlaněmi. "Už se kvůli tobě ani pořádně nevyspím..." Vyčtu mu trochu, zatímco se mu intenzivně věnuji, takže to vlastně není ani pořádná výčitka. Po ránu je tohle ten nejlepší sport. Aspoň já tohle heslo razím. Zadkem začnu trochu šoupat sem a tam. Přes deku a kalhoty je to pro mě vzrušující a ve spojení v mojí chutí, bych ho nejradši zneužil, takhle bezbranného. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Začne se na mě pohybovat, dráždí mě to a zrychlí se mi dech. Moc dobře cítím svoje držené ruce, jak jsem ted doslova jeho hračka, je na něm, co ted bude. Mírně zvednu pánev proti jeho pohybům, dráždí mě tak, že chvilkama občas vzdychnu. Riku...proč mě tu tak dráždíš....dostávám na tebe chut...Riku...ty dáble. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vůbec nic...snad jenom držet..." Usměju se a posunu mu ruce za hlavu, kde je držím jednou rukou a tu druhou mám volnou. Přejedu mu s ní po krku a na hruď, kde ho začnu hladit a dráždit. Políbím ho na rty, přisaju se k němu a ruku z hrudi přesunu na jeho rozkrok. Přejedu po něm přes seku a přitlačím. Takhle to párkrát udělám a vklouznu rukou pod deku, abych to měl k němu blíž a ne přes deku. Přesto mu nevjíždím pod trenky, dráždím ho přes ně a ruce mu držím za hlavou dál. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Polibek na rty zpestřím mírním kousnutím do rtu, rozhodně ho nemíním pustit jen tak, chci ho líbat a to dlouho. Jeho ruka pokračuje k rozkroků a zaltačí,jen zavzdychám, tlumeně,ale procítěně. Pánví pohnu proti jeho ruce. Než se naději, už je jeho ruka pod dekou. Prohýbám se pod tím tlakem a drážděním, tiše vzdychám mezi rychlými výdechy. " Dráždíš...." špitnu něco, co je očividně jasný. Ruce sebou mírně škubnou, jakobych zkoušel, zda míní mě stále držet a hrát si. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Po polibku se na něj zůstanu dívat hodně z blízka. Chci vidět každou jeho reakci, ke které ho přiměju. Zašeptá a já se na něj jenom usměju. Zlehka mu přejedu rty po rtech a zašeptám. "Já vím..." Usměju se a rukou pod dekou zase trochu víc přitlačím. Ruka, kterou mu držím ruce za hlavou, je stiskne ještě trochu víc. Ještě ho pustit nehodlám. Nedopatřením se podívám na budík, jenom abych věděl, kolik času ještě mám na ty svoje hrátky a zarazím se. Na budíku je už jenom deset minut, než bude vážně potřeba jít na snídani. "Sakra..." Ulevím si slovně a zadívám se na Kaishiho. Pomalu ale jistě musím zhasnout vášeň ve svých očích, protože už nemáme čas. Měl jsem přijít dřív. Anebo jsme se u něčeho moc zdrželi. Nespokojeně se zašklebím. "Musíme to odložit..." Zazní v hlase lítost ale i vztek, že není dost času. Zvednu se od něj a narovnám se na něm. Povzdechnu si a pustím i jeho ruce a zvednu se z něj. Sednu si na bok postele. "To je pech...měl jsem přijít dřív." Zvednu se z postele a přejdu k oknu a zadívám se z něj ven. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Je na něm vidět, že je z klamaný a raději přejde k oknu. Ještě ležím jen tak s rukama nad hlavou, než se zvednu. " Netrap se s tím, třeba příště mě tu překvapíš ještě večer a budeš mít na to celou noc." Zkusím mu zvednou náladu, i když uvnitř jsem naštvaný. To jsem mohl tušit....ted budu vzrušenej, nažhavej a k ničemu..protože zase přes den ztratí náladu...tak nevím, kdo má větší pech. Vstanu, rychle provedu ranní hygienu a obličej si aspon opláchnu studenou vodou, i když to mi moc nepomůže. Navlíknu na sebe uniformu, do tašky hodím poslední poznámky a jsem připraven na snídani i na školu. " Tak pojd, ty můj ranní budíčku, at stihnem snídani než začne hodina." Přejdu za Rikum, dám mu jen lehkou pusu na tvář a už vycházím z pokoje s úmyslem vyrazit na snídani. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Takovou chuť na tebe mám, že jsem ani dospat nemohl a co z toho...nic...protože musíme do školy...prokletá škola... Na povzbuzení neodpovím, jenom strnule koukám z okna a nudným výhledem se snažím zadusit touhu v sobě. Nějak mi to ale nejde. Znovu se zašklebím a dál tupě zírám ven. Teprve až na pusu trochu zareaguju, protože se pak na něj podívám. "Tak jo..." Poznamenám na to jenom a mlčky ho následuju ven z pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vyjdem z pokoje a já poctivě zamknu. Teodor tu už není. Jdeme společně vedle sebe mlčky do jídelny, kde se zařadíme do fronty a nandám si snídani. Najdu dvě volný místa a v tichosti sním snídani. Počkám na Riku, než taky dojí a vyrazí se do třídy. " Riku, pokud by jsi chtěl pokračovat v naší ranní rozmluvě, můžem po škole." řeknu jen takto, nechci na nás přitahovat pozornost. Vstanu a společně s Riku vejdu do třídy. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Dojím a je to dobře, protože zvednu oči ke Kaishimu, když mi nabídne pokračování. Líbí se mu bezmocnost... Blýskne se mi v očích a jenom přikývnu, abych nepokračoval hned v jídelně. Přimáčkl bych si tě ke stolu a nedal ti ani kousek prostoru... Dívám se na něj a přejedu si jazykem po rtu v zamyšlení a polknu. Jo, rád mám tu moc a všechno pevně v rukách. Pro jistotu pak odvrátím pohled, abych neudělal nějakou blbost. |
| |
| Mezi posledními, ale včas před zvoněním vejdu společně s Riku do třídy. Oba ve školní uniformě a v tichosti se každý posadíme na svý místo. Jen co zasednu, skloním pohled ke stolu a ani se nerozhlížím po třídě. Jsem výjimečně tichý a čekám na příchod učitele jako ostatní. |
| |
| Do třídy dorazíte zase všichni v plném počtu. ale jako by to něco měnilo. Celé vyučování vám proběhne celkem rychle...tedy rychle pro ty, které to bavilo, a pomalu pro ty, které ne. Je zase odpoledne a tedy i volný čas. |
| |
| Jakmile skončí vyučování, vyhledám očima Kaishiho. protáhnu se a vydám se k jeho lavici. Zdá se, že nikam nespěchá tak si k němu hodím židli a položím před něj složku. "Jak jsem slíbil, přinesl jsem ti ukázat něco propracovanějšího...měl jsem te´d na kreslení hodně času," pousměju se a přisunu složku k němu. Jsou v ní jen dva obrázky. Jeden z nich je opět ta nádherná dívka, s chladnýma ale hlubokýma očima, která snad nemohla nikdy chodit po tomto světě. Druhá kresba znázorňuje velmi hezkého mladého muže. Mírně se usmívá a má laskavé, trochu kočičí oči. Obě kresby jsou opravdu propracované a vypadají neuvěřitelně skutečně, přestože jsou nakreslené jen tužkou. |
| |
| Ve škole se nudím a tak si kreslím i při výkladu látky. I kdybych se snažil soustředit, nezvládnul bych to. Stále mám před sebou dnešní ráno a o to víc mě to tu dneska rozčiluje. Končí vyučování, jsem zabranej do obrázku sám sebe, jak si představuji tu scénu, že skoro nezaregistruji Meiův příchod. Zase. Vzhlédnu až promluví a usměji se na něj. Rukou rychle překryji to, co jsem kreslil. To vidět opravdu nemusí. " Ahoj Mei, tak ukaž, co jsi nakreslil." Oddálím svůj sešit a podívám se na obrázky v jeho složce. Jsou nádherný až se mi zatají dech. " Kreslíš nádherně a nejen tu dívku. Ten klučina...je z hlavy či jsi ho někde viděl?" Zajímám se a obzvláště si prohlížím jeho trochu kočičí oči. |
| |
| Trochu zvědavě zaměřím svůj pohled k Kaishiho kresbě, ale když vidím, že opravdu nechce abych ji viděl, přestanu se jí zabývat. "Můj bratr..." řeknu a mírně se usměju. Vzpomínky na něj občas bolí, ale pořád ho miluju stejně jako dřív a proto se musím usmát. Vzpomínka na něj vůbec nevybledla, jen teď už asi vypadá Xi jinak. Přesto tohle je on jakého si ho chci pamatovat. "Můžeš si je klidně nechat...já je vyhazuju všechny," kývnu ke koši aby věděl co s nimi v případě, že nemá zájem. |
| |
| Prohlížím si toho muže a Meie. " Tvůj bratr? ...Nakreslil jsi ho dobře....vůbec bych to do toho muže neřekl. " Mei mi nabídne, že si je můžu nechat. Zamyslím se a sice mě to láká, ale je to jeho bratr. " Já si je klidně nechám, jsou to opravdu povedené kresby. A taky jsi nakreslil něco jiného než tu dívku.....a proč je vůbec všechny vyhazuješ..to by jsi vyhodil i kresbu svého bratra?" Docela mě to udivuje, protože takto povedený kresbu bych nevyhodil, vlastně pokud bych něco takového nakreslil, tak bych si to uchoval. |
| |
| "Je nevlastní," vysvětlím. Je pravda, že si s bratříčkem nejsme moc podobní. Až na ty černé oči. I když i tak...ty moje vždycky vypadali jako prázdná propast a ty jeho byly hluboké a laskavé. "Já si žádné nenechávám...připadalo by mi to stejně úchylné jako nechávat si urnu s popelem mrtvého dědečka na krbové římse. Je to divný způsob připomínání si. Já si všechny, kteří mi za to stojí uchovávám v sobě. Nepotřebuju obrazy," pokusím se objasnit i tohle. Nejsem si jistý, jestli to Kaishi chápe...ale do podrobností zacházet nemíním. |
| |
| Celý den byl dlouhý a nudný. Vlastně jsem celou dobu koukal z okna a snažil se přemoct ten pocit sám v sobě. Jenomže on se nějak nechtěl nechat přemluvit k odchodu. Posedím až do konce poslední hodiny. Kaishi se stále nemá k odchodu a já to nechápu. Měli jsme přece něco dořešit a on nevstává. Zůstává sedět a ještě si k němu přisedne ten kluk. Zase on. Stáhnu obočí a nastrkám svoje věci do tašky. Zase se na sebe dívají, usmívají. Dráždí mě to. Popadnu svoji tašku, přehodím si ji přes rameno. Naposledy se na ně podívám, zatvářím se dost nespokojeně a vyrazím ze třídy. Ostře a rázně. Zamířím ven, abych vychladl. A taky abych potrénoval, protože v poslední době jsem na to nějak neměl čas. |
| |
| Udiví mě Meiova slova, ale je to jeho názor. A nemám v plánu ho přesvědčovat o opaku. " Mám ještě od tebe tu dívku....a nevím, zda by bylo správný brát si tvého bratra..i když je nevlastní." Poslední slova řeknu s pohledem na odcházejícího Rikua. Zaklapnou za ním dveře, skloním pohled k muži. Druhou rukou zmačkám můj vlastní náčrtek. Tak tohle bude ještě hůř než minule....a já jsem...nemůžu odsud..zatím...Mei, zachran mě..hovoř o něčem, at na to zapomenu. Zmačkanou kouli držím v ruce a dělám z ní menší a menší kuličku. " A jak se ti vůbec kreslil,..minule jsi myslím říkal, že kreslíš jen tu dívku." Snažím se navázat hovor tak, aby hovořil převážně Mei. |
| |
| "Jestli ho nechceš, udělám s ním to co ty se svou kresbou," pokrčím jenom rameny a pozoruju jak mačká papír do kuličky. Vypadá trochu roztěkaně. "Děje se něco?" zeptám se pro jistotu. Nerad bych ho zdržoval, pokud měl něco na práci. "Většinou kreslím jen ji...ale sem tam si vyberu i jiný model. Vyjímečně. I jeho jsem už párkrát nakreslil," odpovím ještě na jeho otázku. Nejsem si jistý, kdo z nás je lepší umělec...já sice kreslím realisticky ale pořád to samé... |
| |
| Přestanu mačkat papír a znova ho začnu rozbalovat. " Nic se neděje....jen...nějak nevím..kam bych ted šel...a tohle mi jen zhoršuje situaci." Označím pomačkanou kresbu a nechám Meie se na ní nakrátko podívat. " Zkus nakreslit někoho jen tak, koho si vybavíš třeba ted, když zavřeš oči. Tu dívku už máš propracovanou do detailů, snažil jsem se,ale nemám na to tak uvolněnou ruku. Vše končí takto..jen jako náznak kresby...ale ten muž se ti vážně povedl." Popostrčím desky k Meiemu zpátky, pohled na toho hezkýho muže mi ted rozhodně nedělá dobře. |
| |
| "Oh chceš zabít čas? Tak řekni a můžeme někam zajít," usměju se na něj a můj úsměv se jen rozšíří, když uvidím jeho kresbu. Asura stejně říkal, že se chce projít...a taky to nevypadá, že by mě k sobě pustil tak blízko jako Kaishi při druhém rozhovoru ještě teď. Rozhlédnu se, jestli tu ještě zůstal, ale nakonec se rozhodnu že bude lepší si jej teď nevšímat. Stejně už musí mít plné zuby toho, jak mu dělám chůvu. "Co se týče tvých kreseb...možná ještě nejsou dovedené k dokonalosti ale jsou i tak skvělé a při troše tréninku mě brzy překonáš. Navíc dovedeš kreslit mnoho věcí...já když kreslím cokoli jiného, než to co obvykle, ztratím příliš brzy zájem a obrázek nedokončím. Dovedu nakreslit jen to, na čem mi skutečně záleží, nic jiného nedotáhnu do konce," pokrčím rameny, vezmu si od Kaishiho složku a začnu ji překládat na poloviny. zajímalo by mě, kolikrát se mi podaří ji přeložit. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Snažím se kreslit tak dlouho, dokud se mi to nelíbí...nedokáži kreslit třeba dvě kresby najednou, nebo jednu nechat nedodělanou....nedalo by mi to spát." Usměji se a podívám se, kdo tu ještě je. Nevypadá to, že by ve třídě chtělo zůstat nějak moc lidí. Taky proč by tu kdokoliv zůstával. |
| |
| Celý den byl extrémně nudný. Neměl jsem co pořádně na práci a učení mě nebaví...stejně všechno znám nejméně dva roky. Jakmile skončí poslední hodina, tak ještě sedím na místě a vypadám jako bych se rozhodoval co udělat. Nakonec se podívám po třídě a najdu očima Meie...vypadá to, že mluví s nějakým spolužákem, takže o mě nemá zájem. Tím pádem si můžu jít kam chci...sice mi bude jeho společnost chybět, ale zdá se, že už jsem ho omrzel, takže se mu nebudu vnucovat. Vstanu od lavice a projdu třídou aniž bych se na někoho ještě podíval. Pak se rychle rozejdu k ubytovně abych si vzal nějaké věci na sebe...nevím kdy se vrátím z procházky. Pokud vůbec. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Vlastně...za chvíli tu nikdo nebude...takže tu můžeme zůstat," ujistím ho, že nemusíme nikam chodit. je podivně nervózní... "To je správný přístup...když budeš takhle cvičit brzy se zlepšíš. Je vidět, že tě opravdu baví kreslit a to je to hlavní," ujistím ho. pořád se zdá, že ve svůj talent nemá moc důvěru, ale jsem si jistý, že to je jen přechodné. "Mimochodem...proč jsi nakreslil thle?" kývnu směrem k pokrčenému papíru, který mizí vzápětí v jeho aktovce. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Mei stočí otázku na mojí kresbu z rána. " No....na to myslím..dneska nějak celý den....bylo fajn probuzení...ale zbytek dne stojí za prd." řeknu upřímně, nemám za co se stydět. Každý má svoje choutky a já je mám hold ted. Nejhůr může se Mei zvednout a odejít. Svým způsobem jsem zvědav, jak zareaguje na mojí upřímnost. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro I když pořád netuším co v něm je tohle se mi na Kaishim líbí, takže se znovu usměju. "Tak to bych si rád poslechnul podrobnosti...pokud se ti tedy chce o tom mluvit..." řeknu s neskrývanou zvědavostí. Pořád si nejsem zcela jistý, v jaké situaci se kaishi nachází, ale začínám mít dost určitou představu. jen se chci ujistit. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Já o tom mluvit můžu...jen pak tady budu asi ještě chvili malovat....třeba....tu židli." Podívám se na nejbližší objekt, který by mi nic nepřipomínal. " Ráno jsem byl probuzen milou návštěvou.....hm..byl jsem drážděn, držen a já se celý těšil na ten závěr...jenže vše se utnulo se slovem škola...no , nezkazí to celý den?" Na závěr hledám oporu v tom podle mě správném rozhořčením. Skloním zrak k tašce, která skrývá tu scénu, jak jsem držen na posteli. Tak blízko byl....a nic...takovou práci mi dá , aby se choval agresivněji...a on to pak odvolá školou. Zanadávám v duchu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Tak vidím, že tě tvůj miláček taky nenechá si užít," dám najevo, že se taky nenacházím v nejvýhodnější situaci. I když hádám pořád jsem na tom líp něž on... "Nechal tě napůl cesty...to není legrace, viď?" zakroutím soucitně hlavou. "Kdybys chtěl pomoct..." pousměju se a trochu se k němu přes lavici nakloním. Působí to ale nenuceně a já vypadám stejně klidně jako kdykoli jindy. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nakloním se k Meiovi a svým způsobem se kryji lavicí, aby to nebylo tak moc nápadný. " Ty chceš pomoct mě? Jak si to jako představuješ? " zvědavě se zeptám a posunu se blíž židlí k lavici. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Opřu se o lavici tak, že naše tváře jsou až nebezpečně blízko sebe. "Udělám co budeš chtít...jsem opravdu laskavý...přece nemůžu nechat přítele v nouzi jen tak." Můj úsměv a vůbec veškeré mé chování nesedí k tomu klidnému a tichému klukovi, kterým normálně jsem. Očividně nejsem tak nevinný jak se zdá. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Tak schválně...řekni mi svojí představu...protože já nejsem zvyklý si říkat, co chci." Naznačím mé postavení ve vztahu. V každém případě tohle začíná být zajímavý a docela adrenalinový. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Já nemám strach," dodám ještě a je vidět, že to myslím zcela vážně. Jsou tu věci , kterých se bojím, ale žárliví milenci k nim nepatří. Když naznačí svou pozici, nijak mě to nepřekvapí, myslím že to bylo dost jasné už z té kresby. Zajedu mu rukou do vlasů a políbím ho. "Tohle je předkrm...můžu ti dát víc...záleží na tom jak dleko mě necháš zajít. Můžu na tebe být zlý...můžu na tebe být milý...cokoli si budeš přát...ale určitě ti můžu ulevit," řeknu naprosto klidně a přitom špičkou boty vyjedu Kishimu po noze až do rozkroku a provokativně se ušklíbnu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nezkušený rozhodně není, už podle nabídky pod lavicí. Přivřu oči a vydechnu. " Jemnost dvakrát nemusím...a ten hlavní chod mě láká, s ostřejší omáčkou." Odpovím s podivným úsměvem. " Dej se do vaření, kuchaři." Vybídnu Meie ke splnění jeho řečí. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Vlastně by mě překvapilo, kdyby odmítnul. V jeho stavu... Postavím se a odsunu lavici stranou. Pak velmi rychle a s podivnou lehkostí podrazím Kaishiho židli, takže se ocitne na zemi. Ani se židli nesnažím zastavit, když se převáží přímo na Kaishiho a jsem si jistý že mu nejmíň způsobí modřinu, pokud mu nerozsekne čelo. Ještěže je poměrně lehká. Sednu si na něj a chytím mu ruce, tisknouc je k podlaze. "Takže tady někde jsi ráno přestal viď? Tak ty nechceš abych na tebe byl moc hodný...hmm to nebude lehké...víš kdybych ti na těle nechal škrábance a kousnutí, myslím že by tvůj přítel mohl mít nějaké otázky..." zamyslím se. Schválně zdržuju. "Pak si alespoň zahrajeme takovou zábavnou hru. Kdykoli přes ty tvé krásné rtíky unikne jediný vzdech...uhodím tě. Mysli na to," usměju se na něj. Poté se k němu sehnu a začnu ho líbat na hrdle. Chytím ho jen jednou rukou, a druhou začnu rozepínat jeho uniformu. Abych ho ještě trochu vydráždil, zatlačím mu kolenem do rozkroku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Mei zaujme pozici, kterou jsem měl dneska celý den před očima. Usmívám se a v duchu mu musím dát zapravdu, že mu to pálí. Přesto zkusím, zda přeci jen to nehraje a mé ruce se po pár pokusech neuvolní. I když to mám rád, nedávám jen tak každýmu, kdo si to pořádně nezaslouží. " Dobře, je to fajn nápad....snad prohryznutý ret ukecám." odsouhlasím navrženou hru, tohle bude ještě opravdu zajímavý. Polibky na tělo zvládám zatím dobře, ale koleno v rozkroku tolik ne. Zkousnu rty a zkusím uhnout pánví, aby to Mei neměl tak jednoduchý mě donutit vzdychat. Že se můj dech zrychlil a těsno v kalhotech je očividný, to není zas taková novinka. Meiovi rty na hrdle mohou krásně cítit můj zrychlený tep. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Za chvíli je jeho uniforma rozepnutá a volná ruka začne bloudit po jeho horké kůži. Jsou to zatím jen jemné doteky, ale o to víc dráždivé. Sem tam mé prsty přejedou přes jeho bradavky. Rty zatím nepřestávám prozkoumávat Kaishiho hrdlo. "Ten tvůj přítel je ale krutý...nechat tak pěkné tělo čekat..." zašeptám mu do ucha, než se přesunu o něco níž a začnu rozsévat polibky po jeho hrudníku, přičemž jsem nucen pustit jeho ruce, ale kdyby se náhodou chtěl vzpouzet, tak jsem připravený ho zase rychle uklidnit. Neuniknul mi ani jeho pohyb, kterým se chtěl zachránit od narůstajícího vzrušení, ale nenechám to tak. Když mám už teď volnou i druhou ruku, začnu s ní přejíždět po Kaishiho kalhotech v místě, kde je cítit zřetelné vyboulení. Jsou to doteky, které ho mají pouze trýznit, protože jsou příliš jemné. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Pě..pěkný...ale jsou doby....kdy je pěkně ...zří.zřízený." Dostanu ze sebe bez jediného vzdychnutí, snažím se hovořit vyrovnaně. Ruce se uvolní a já pocítím volnost. Usměji se a vjedu jednou rukou na jeho záda, tlakem zkusím, jak Mei reaguje na silnější pohlazení. Před jeho druhou rukou přejíždící mi po rozkroku, se snažím uhnout a dotek zminimalizovat. " Takhle...takhle mi chceš..pomoct...trápit mě lechtáním?" Snažím se ho vyprovokovat a schválně dám do hlasu jasně znát, že provokuji. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Jsi ty ale zlobivý kluk," obviním ho a vzápětí vpletu jednu ruku do jeho vlasů a trhnu mu hlavou nazad. Držím ho tak, aby byly vlasy stále napnuté a každý pohyb mu tím pádem způsoboval bolest. mě jen tak utíkat nebude. "Jen nespěchej...na všechno se dostane," ujistím ho a aby se neřeklo, trochu hlazení zintenzivním, i když stále zdaleka ne dost. Začnu ho znovu líbat na krku, který je teď krásně odhalený. Rád bych ho kousnul ale vím, že by to byl špatný nápad. Pak se rty přesunu k jeho bradavkám a začnu si s nimi hrát i jazykem. Přitom ho za vlasy ještě víc zatáhnu, abych se nemusel moc natahovat a tak teď musí být jeho pozice značně nepříjemná. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zintenzivní tlak, pro jistotu se kousnu a polknu. Proč....já chci pomoct a né ještě víc dráždit. Chci trochu zvednout hlavu, ale zabolí to a tak se znova položím. Mei se přesune k bradavkách, a na zatahání poslušně zakloním hlavu. Tím se prohnu a vystavím svůj hrudník na pospas jeho jazyku. Rukou zajedu Meiovi na vnitřní stranu stehna a stisknu.Pak jedu po stehně nahoru k jeho rozkroku. Druhou rukou hledám oporu na podlaze, ale bohužel tu nic není a tak jen prsty kloužou po podlaze. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jeho zvědavá ruka může potvrdit, že tohle všechno na mě už taky začíná mít účinek, i když to není poznat z mého počínání a i můj dech je pořád více méně klidný. Nechám ho, ať dělá co chce, kdyby začal zlobit, stačí ho trochu víc zatáhnout za vlásky. Ještě chvíli si jen hraju jazykem a rty s jeho bradavkami a zasypávám polibky jeho hrudník, než si začn prsty pohrávat se zapínáním jeho kalhot. Trvá to docela dlouho, než je rozepnu a začnu ho hladit u jejich okraje. Nakonec přeci jen vklouznu rukou dovnitř, abych mu poskytnul o něco větší potěšení. Přeci jen ho nechci trápit moc dlouho...trápil bych i sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho ruka rozepne kalhoty a vjede dovnitř. Povolím rty a nahlas vydechnu. Prohnu se ještě víc a trochu povolím vlasům v jejich prostoru. Sám vyjedu k zipu a začnu si s ním hrát. Bohužel to dělám poslepu a vůbec mi to nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Pak se vydáš trénovat na pláž, když je to jediné místo, kde můžeš nějak pořádně hezky trénovat. Docela tě překvapí, když se tam někdo objeví...poznáš ho téměř okamžitě, Asura. Vypadá to, že je teple oblečený, což by ti mohlo pomoct pochopit, pro nebyl těch pár dní ve škole, zjevně byl nemocný nebo něco podobného. Zdá se, že sedí dost daleko od moře, aby mu bylo moc zima, ale jeho oči jsou upřené na hladinu. Občas kopne botou do písku, které se převalí přes pochvu od meče, jež leží po jeho boku. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Velmi pečlivě dráždím jeho penis a pohyby mé ruky vykazují určitou zkušenost. Nechci aby se Kaishimu stala nějaká nehone před tím, než si příjdu na své i já. Teď se poprvé začnu opravdu věnovat jeho rtům, protože určitě nebude marné připravit ho o trochu vzduchu, i když je trochu obtížné ho políbit takhle, takže trochu povolím sevření a uvolním jeho vlasy, i když je nepustím úplně. Věnuju mu dlouhý polibek, při kterém můj jazyk prozkoumá velmi pečlivě Kaishiho ústa. Jakmile polibek přeruším, znovu pevně uchopím jeho vlasy a zatáhnu. Už dlouho čekat nebudu...vím že by to přestalo být bezpečné. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Mei mi znemožní pořádné dýchání a dlouze mě začne líbat. Vracím mu polibek jak to jen dokáži v této chvili. Povolí sevření vlasů, trochu se nazvyhnu hlavou blíž k Meiovi. Přitom se mi povede povolit knoflík a rukou vjedu do jeho kalhot a chytnu jeho penis u kořene dost silně. V penise mi začíná pulzovat, nevydržím to dlouho. Jen co přeruší polibek a zatáhne za mé vlasy, nestihnu to a nahlas procítěně vzdychnu. Vůbec mi nedojde, co to znamená, ted to vůbec nevnímám. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Myslím, že Kaishiho kalhoty teď budou zavazet docela, takže mu je sundám. Alespoň si jeho vlasy odpočinou. Jakmile skončím, unikne Kaishimu konečně vzdech a já se přes svůj vlastní stav zákeřně usměju a přesně jak jsem slíbil dostane ode mě vzápětí pořádnou ránu pěstí. Není to zdaleka moje plná síla, ale určitě mu po tom zůstane nejmíň pěkná modřina. Vzápětí, skoro jako bych mu to chtěl vynahradit jej políbím a přitom chytím jeho nohy a trochu je nadzvednu. Už nemůžu čekat a ani on nemůže, takže do něj konečně vniknu, snad trochu prudce ale to mě očividně vůbec netrápí, protože okamžitě začnu pohybovat pánví dost rychle. I můj dech je teď zrychlený, dávajíc najevo vzrušení, které mnou probíhá. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro V polibku nechám Meie též ochutnat mojí sladkou životodárnou tekutinu a pánví se posunu blíž tak, jak nazvedává moje nohy. Mei vnikne prudce, musím přerušit polibek a skousnout se, abych znova se nahlas neprojevil. Prohnu se a ruka na podlaze se přesune Meiovi na bok, kde se držím. Pánví přirážím podle jeho prudkých pohybů a přitom rukou zajedu na jeho zadek a pevně ho držím a stiskávám. Je toho na mě moc, penise pulzuje a několikrát se nadzvedne, než z něj v extázi vystříkne mé sémě. Mé prsty se zaboří do Meiova těla, a i přes ránu podruhý vzdychnu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Trvá mi o pár sekund déle než dosáhnu vrcholu, ale jakmile k tomu dojde, prohnu se v zádech a i přes mé rty se přeci jen vydere slastný vzdech. Na chvíli si lehnu vedle Kaishiho na zem, abych popadnul dech. Ještě pořád cítím v ústech jeho krev. Zapnu si kalhoty a po chvíli, když jsem si jistý, že budu schopný promluvit zcela normálně, se otočím na Kaishiho. "Už je ti lépe?" zeptám se a posadím se. Přitom si prohlédnu jeho tvář, která nese známky i té jedné rány. No alespoň má výmluvu pro svého přítele. Že jsme se poprali mu vadit určitě nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Jo....je to...rozhodně lepší...a jak se cítíš ty?" Mei se posadí vedle a prohlíží si mě. Usměji se a opřu se o lokty. Mírně se klepou, ale posadím se. Natáhnu se pro kalhoty, ale než to, tak potřebuji sprchu. Tak jen tak sedím, pokrčený nohy a v ruce držím kalhoty. Hrudník se stále zvedá rychleji než normálně,ale už se uklidnuji. Tvář cítím, ale tak hrozný to není. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jak mohl...s Ním...zase ten stejnej... Zavrčím vztekle sám pro sebe a prudce shodím tašku na zem. Musím na sobě makat a nerozptylovat se něčím takovým. Taková blbost...nesmí mě to tolik ovlivňovat...nejlíp vůbec...ale slíbil mi to a tohle...to je porušení slibu... Honí se mi hlavou, zatímco trénuji, až je mi vážně horko. Jenom koutkem oka si všimnu, že je na pláži někdo další. Sice sedí poměrně daleko od moře, ale přitom na něj dost intenzivně kouká. Je to Asura a zřejmě o něčem dost přemýšlí. Stejně nevím, o čem bychom si my dva mohli povídat. Spíš bychom se pohádali, ale to je mi fuk. Stejně za ním nepůjdu. Proč taky. Zaměřím se na to, abych konečně pořádně pokročil v manipulaci s hlínou. Pořád ještě mi to dělá trochu problémy. Musím ji ovládnout a to brzy. Musím postoupit. Po nějaké době, když jsem celý zpocený, toho nechám a přejdu až úplně k vodě, potřebuji trochu ochladit a vystydnout, protože jsem pořád ještě dost vzteklý. Teď ho vidět, tak by to dopadlo špatně. Svlíknu mikinu a zůstanu jenom v tričku s krátkým rukávem. Je na mě celý přilepený, a tak si ho sundám a začnu si chladit krk pořádnými dávkami vody z dlaní. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Když budeš zase potřebovat pomoct, dej vědět, ochotně ti nabídnu pomocnou ruku...nebo cokoli jiného," ušklíbnu se a vstanu. Ještě než odejdu, tak se ke Kaishimu skloním a zezadu ho obejmu. "Přeju pěkný den," ušklíbnu se a pak opustím třídu a vydám se do svého pokoje. Myslím že Kaishi se teď bude chtít dát do pořádku...a já taky, takže hned zamířím do sprchy. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Postavím se, upravím lavici a narovnám židli. Na to si vemu svoje věci a naposledy zkontroluji třídu. Hned na to i já opustím třídy. Nemířím do pokoje, ale na pláž. |
| |
| Vyjdu ze třídy a zamířím na pláž. Na levý tváři se mi barví modřina, tašku přehozenou přes rameno. Můj cíl je jasný, i když není nejtepleji, jsem otužilý a chci se zchladit. Dojdu na pláž a aniž bych se moc rozhlížel, hodím tašku na zem, hned na to všechno moje oblečení. Jen tak se protáhnu a na to vstoupím do ledové vody. Snažím se moc nenamočit vlasy, nebo aspon né po celé délce. Rozhodnu se pro menší zaplavání kousek od pláže a zpátky. |
| |
| Pěkně se chladím a konečně se mi podaří dostat do pohody. Po celém tom dni, kdy jsem se snažil ten vztek zlikvidovat, se mi to konečně podařilo. Konečně je mi zase dobře. Zvednu se a přejdu ke svojí tašce, tričko a mikinu v náručí. Chystám se, že se nechám trochu osušit větříkem a pak se vrátím na pokoj. Jenomže tenhle nádherný pocit mi vydrží asi vteřinu. Uvidím totiž jeho, jak si to v poklidu štráduje k moři. A ještě se svlíkne a jde si zaplavat. On si ještě jde v klidu zaplavat...mám já tohle zapotřebí?!" Šlehnu po něm očima a byl bych ho utopil, kdyby to jenom šlo. Sednu si ke svojí tašce, hlavu jako naschvál otočím na druhou stranu, než je on, a kolem ruky nechám poletovat zrnka písku. Snažím se tím nějak uklidnit, abych nevybouchl jako natlakovaný kotel. |
| |
| Jak plavu zpátky k pláži, mám dobrý výlet po velké části pláže. Spatřím Rikua jak sedí na pláži a nevypadá moc přívětivě. Ovšem to nevypadal ani když odcházel ze třídy. Doplavu k břehu a začnu se oblíkat. Vodu nechám vsáknout do oblečení. Občas se zadívám Rikuových směrem. Mám jít za ním?...Asi bych měl... po tom, jak odešel ze třídy...to bude asi mít stejný důvod jako minule..ale já se nebudu stranit ostatním. Rukou přejedu po tváři a tiše siknu. Slíznul jsem jí pěknou. Vemu svojí tašku a znova přehozenou přes rameno se vydám k Rikuovi. Zastavím se dva kroky od něj. Dívám se na písek, který lítá kolem jeho ruky. " Ahoj Riku....trénuješ...a nebo jsi trénoval?" Zeptám se nenápadně a přátelsky. |
| |
| Uslyším skřípot podrážek o písek. Někdo jde za mnou. Uslyším jeho hlas a ani nezvednu hlavu. "Hm..." Ozve se ne zrovna příjemně jako odpověď a písek poletující kolem dlaně začíná nabírat agresivních tvarů. "Obojí..." Dostanu ze sebe, jak se na poslední chvíli snažím zabránit výbuchu. "Co tu chceš?" Zavrčím a konečně se na něj podívám. Nechám spadnout písek a zvednu se ze země. Oblíknu na sebe mikinu a tričko strčím do tašky. Stejně je úplně mokré. "To už tě nechal jít ten tvůj novej přítel?" Spíš poznamenám, než se zeptám, a hlas začíná mít dost nepříjemnou barvu. "Co sis sakra myslel, když jsi tam s ním zůstával?! Zase s Ním!" Zvýším hlasitost. "A ještě si necháš dát přes držku, vidím, že si dokonale vyhovíte..." Neodpustím si ve vzteku poznámku, když si všimnu modřiny, která se začíná pořádně vybarvovat. "Měli jsme TO dořešit a ty se s ním vykecáváš! Takovou dobu! Divím se, že jste skončili tak brzo!" Teď už opravdu vzteky křičím. "Tak co sakra chceš po mě?!" Pokračuju vztekle a na okamžik zmlknu, protože se musím taky nadechnout. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Já...nemohl jsem ...vyjít ven ze třídy....právě to ráno mě rozhodilo natolik, že jsem...no byl vzrušený ještě ted odpoledne ve třídě...proto jsem nemohl odejít...a svým způsobem hovor o kresbách mi trochu pomohl ..na to chvili nemyslet...a taky ted ta koupel." Zkouším se hájit,ale Riku vypadá tak naštvaně, že pochybuji, že moje slova vůbec veme v potaz. " Chtěl..chtěl jsem ...zjistit, zda ..jak moc jsi naštvaný...ale to už myslím vím." Jen dodám,ale blíž k němu nejdu, avšak ani dál. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Najednou se mi to pospojuje a já na něj znovu vyjedu. "Jo tak to ráno mohlo za to, že jsi tam s ním zůstal. No to je úplně skvělý! To abych za tebou už nechodil, aby ses nemusel uklidňovat právě na něm!" Pokračuju rozčileně, když skončí ten jeho pokus se obhájit. Vztek už trochu vyprchává, když se na něj můžu vyřvat. Aspoň se mi tím uleví. A on ať má pocit...já nevím čeho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku na chvili zase zkončí. " Jen jsem čekal, až všichni vypadnout ze třídy. Nevěděl jsem, že si zrovna dneska a v tom mém stavu ke mě přisedne a začne hovořit o svých kresbách." stále mám snahu se hájit. "Proč na mě tak žárlíš?...Když mě jen dráždíš a pak mi vyčítáš, že jsem z tebe vzrušenej." I přes to, že se chci hájit, dívám se k zemi. Vůbec nevím, zda to má cenu. Příjde mi, že mě Riku neposlouchá a když jo, tak si to převede stejně po svém. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vjedu si prsty do vlasů a vzdechnu. "Jak tohle můžeš říct..." Řeknu už s normální hlasitostí. "Myslíš, že to bylo schválně? Myslíš, že jsem tě chtěl jenom vydráždit a pak nechat? A proč bych to dělal, když jsem sám měl co dělat, abych tě nechtěl rovnou v jídelně. Proč bych to dělal sám sobě?" Zeptám se s marností v hlase a rozhodím rukama. To poslední, co řekl, mě bolelo. To neměl. Srovnám na sobě svoji tašku, aby dobře seděla. "A proč žárlím?" Zopakuju jeho otázku a nakloním se k němu blíž. "Ty to pořád ještě nevíš?" Zeptám se pomalu a tiše, narovnám a otočím k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Netrvá to dlouho, jen jsem se ho chtěl dotknout, políbit a přesvědčit, že nekecá. " Slibme si, že příště se oba takto trápit nebudem. Bylo to k uzoufání, být kousek od tebe a přitom jsi byl tak daleko." špitnu mu do ucha a povolím sevření ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Na jeho otázky neodpovím. Je jednoduší o všem vědět než to říct nahlas a přiznat se. Polibek mu vracím a jak se ke mě přitiskl, cítím, jak je celý mokrý. Takhle by mohl brzo nastydnout. Je to jenom chvilka, kdy na sebe zase jenom koukáme. Konečně povolí sevření a rukou mi může volně proudit krev. Pohladím ho po vlhkých vlasech, zatímco mi šeptá do ucha. Ani teď mu neodpovím. Prostě to neudělám, ani kdyby mě mučil tím nejhnusnějším způsobem. "Tak už pojď, ať nenastydneš." Řeknu smířlivě a vezmu ho kolem ramen. K škole je to kus cesty, kdy ho můžu na veřejnosti takto držet. A Asura se nepočítá. Viděl celou tu scénu, od začátku do konce, jestli si vůbec všiml, že nějaká proběhla. Takže na tom nezáleží. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Položený ruce kolem jsou příjemný a hlavně hřejou. A to i skrz oblečení. " Máš nějaký nápad, kam bychom mohli zajít?" zeptám se, zatímco se před námi objevují budovy intru. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přiblížíme se k budovám a když jsme už moc blízko, moje ruka neochotně sklouzne z jeho ramen a přitom zavadí o jeho zadek. Nakonec zůstane viset podél těla. "Hm...nápad mám, ale kam bychom mohli zajít, to nevím...z kina bychom toho stejně asi moc neměli, kdyby to bylo jako minule..." Vrátím se s úsměvem k tomu, jak se to tenkrát v kině seběhlo. Bylo to pořádně vzrušující, stejně jako pokaždé jen s tím rozdílem, že teď se známe mnohem důkladněji. A stejně mě to nepustilo...po tom všem...to je pech... Prohlížím si ho koutkem oka, ale to už jsme u našeho intru. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nechám na Riku, zda půjde se mnou či ne. Vejdu do svého pokoje a hodím tašku ke stolu. Hned na to vyndám suchý, čistý triko a kalhoty. A taky vytáhnu ručník. Vše poskládám na posteli a začnu se svlékat z mokrých hadrů. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Kaishi si najde suché věci a začne se svlíkat. Jenom vejdu za ním do pokoje a zavřu za sebou dveře. Opřu se o ně a kousnu se do rtu, jak postupně mizí každý kousek jeho oblečení. Pozorně ho sleduji a když už na sobě nemá skoro nic, přejdu až k němu a vezmu z postele ručník. Rozbalím ho a začnu ho utírat na zádech, když si stoupnu za něj. Stojím těsně u něj a otírám ho zlehka jako se utírají děti po koupeli. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Sehnu se a vemu do ruky čistý trenky, již připravený z postele. Ovšem nechci Rikuovi brát ručník, přeci jen utírá zcela velmi dobře a příjemně. Tak počkám, a jen tak stojím a nechávám se sušit. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Bradu mu položím na rameno, abych viděl a dýchám mu na krk. Skloním hlavu a zlehka ho začnu líbat na krku, zatímco ho pořád ještě otírám. Jenom jednou rukou, tou druhou šmejdím po jeho těle a hladím ho kolem pupíku a v podbříšku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Druhá ruka šmejdí kolem podbřišku a pupíku, zcela automaticky zatnu břišní svaly. Jeho rty mě líbají na krk, hlavou mi prolítávají různé představy. " Riku...ty máš stále chutě z rána? Nebo jsi dostal nový?" zeptám se tiše, uvědomuji si blízkost jeho hlavy, dech se jen nepatrně zrychlí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Nový ne...pořád ještě ty z rána..." Odpovím mu upřímně a tentokrát ho kousnu do ramene o maličko víc než předtím do krku. "Kaishi..." Zašeptám a pustím ručník na zem. Najednou se od něj vzdálím a trhnutím si ho otočím k sobě čelem. Zase se k němu přitisknu, ale tentokrát ho začnu líbat na rty já. Hladově a chtivě, rukama sjedu na záda a zadek a tisknu si o k sobě ještě víc. Chvíli takhle stojíme. Pak se i s ním se posunu o dva krůčky blíž k posteli, kde se od něj odtrhnu. Shodím ho na postel a s chlípným úsměvem si na něj sednu stejně jako ráno. "Někde tady jsme skončili..." Zašeptám se a navlhčím si rty jazykem. Skloním se k němu a pokračuju v polibku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ručník zmizí a on se mnou trhne, že se otočím a otevřu oči, které byly do ted zavřený. Vrhne se na mě a hladově mě začne líbat. Vracím mu polibek a i když nestíhám jeho chtivost, snažím se do polibku vložit aspon trochu vášně, která se zvýší stisknutím zadku a naší blízkosti. Zacouváme, až ucítím postel a na kůži dotek mého čistého oblečení. " Co.." vyhrnknu cestou k posteli, kam jsem byl shozený. Hned se na mě posadí, začnu se znova usmívat. Chci mu odporovat, že jsem nebyl tak přesně v této pozici, ale neřeknu nic. Pokračuje náš polibek, tak vjedu rukou do vlasů a druhou přejedu nehtama po zádech. Dělám mu stejný škrábance jako on mě na břiše. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Narovnám se a sundám si mikinu. Tričko pod ní nemám, protože to jsem sundal už na pláži. Zase se k němu sehnu a dívám se u zblízka do očí a hledám nějakou známku vášně. Pak se nadzvednu. Druhou ruku mu položím na vnitřní stranu stehna a začnu zlehka škrábat. Chci se na něj dívat, celou dobu. Ruka v rozkroku hledá něco na hraní. Chvilku si hraje přímo s jeho penisem, když se přesune dál, a prst začne pomalu pronikat dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Osprchuješ se a začneš se věnovat svým věcem. Do večera se Asura neukáže, takže jdeš i na večeři sám.. Teprve až se z ní vrátíš, tak to vypadá, že už se Asura vrátil..má u dveří své boty. A navíc jde slyšet zvuk sprchy. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Na tváři se objeví spokojený úsměv a v očích je vidět láska k Riku. Znova jí nechám vystoupit na povrch. Škrábání na vnitřní straně stehna je vzrušující a probouzí ve mě chutě i přes tu ledovou procházku. Nezdržuje se moc dlouho a začne si hrát. Opřu se o ruce a podívám se mu do očí. Penis začíná tvrdnout a zvětšovat se. Ovšem jen co začne měnit tvar, jeho ruka se přesune dál a prst začne pronikat do mě. Zakloním hlavu a zavzdychám tiše, sotva slyšitelně. Hned na to zkousnu rty, jsem stále těsný a tak i pomalé vnikání působí trochu bolestivě. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Posunu se trochu níž a sednu si na zadek kousek od něj. Rozhodnu se, že mu způsobím větší potěšení, když ucítím, že je ještě brzy. Nedívá se, má zakloněnou hlavu a zasténá. Prst začne kroužit uvnitř jenom kousek pod povrchem a druhou rukou si s ním zase začnu hrát. Přejíždím po něm střídavě dlaní a prsty, a pak ho stisknu u kořene. Vidím, jak mi roste před očima a to mě vzrušuje. Sám zasténám, jak můj vlastní penis začíná tlačit na kalhoty. Skloním se k němu a jazykem začnu dráždit špičku. Střídám jazyk a rty tak, aby se mu to co nejvíc líbilo. Prst uvnitř zkusí jít zase o kousíček dál, ale přesto dál krouží. Mám náladu splnit mu cokoli. I když si u toho vezmu, co budu chtít zase já. To je moje podmínka. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jazyk se dotkne mé špičky, znova zavzdychám a pánví pohybuji v malých pohybech podle dráždění prstu ve mě tak, abych se co nejvíce uvolnil a bolelo mě to co nejméně. Daří se mi to a postupně se uvolnuji, nohy jsou v napůl pokrčené poloze tak, aby měl dostatek prostoru pro hraní. Rukou přestanu hladit jeho tělo a rozkrok, zajedu do jeho vlasů a mírným tlakem naznačím, že dráždění špičky mi nestačí. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Ale přeci jen jsem ho měl na starosti tak by bylo zlé kdyby se mu něco stalo. A vůbec by se mi to nelíbilo... Usadím se v obýváku, abych věděl, kdy Asura vyjde ze sprchy a mohl se ho zeptat, jestli už je mu dobře. Mezitím si otevřu knížku a začnu si číst. Kreslit se mi teď už nechce. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Zastavím se a začnu na Meie hledět...vypadá to jako bych chtěl něco říct, ale stejně to neudělám. Takže zůstanu jen stát a hledět. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Chvilku se věnuje i on mě, ale pak to skončí u toho, že si řekne, co chce sám. Líbí se mi ta přímočarost s jakou k tomu přistupuje. Chce mít něco víc? Řekne si, i když v tomhle případě spíš naznačí. Nahlas neřekne nic, ale to gesto bylo naprosto jasné, a já mu moc rád vyhovím. Jak zatlačí, sehnu se pod tím tlakem ještě víc, i když byl jenom mírný, a nechám ho zajet do ústl. I prst v něm putuje dál a nepřestává ho dráždit. Rukou ho stále držím u kořene, hlavou pohybuji tak, aby vstupoval a vystupoval z mých úst a nezapomínám na jazyk, kterým ho laskám, kdykoli je v jeho dosahu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přejíždím dlaní po jeho kalhotech v rytmu jeho pohybou hlavy. Nemám sebemenší potřebu se na něj dívat, jen si vychutnávám tento okamžik a v duchu se modlím, aby to zase neukončil zničehonic. Jsem uvolněnější, rty jsou pootevřený a jsou slyšet krásně moje vzdychy, tak i rychlý dech mezi tím. Zkusím rozepnout jeho kalhoty a povede se mi to skoro hned. Moje ruka zajede až na holou kůži jeho penisu. Stisknu ho v dlani a ruka se dá přirozeně do jeho honění. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Byl jsi venku dlouho...doufám, že jsi se zbytečně nepřepínal," pousměju se a očima přitom hltám to moc hezké tělo. Ještě že jsem se dnes už pobavil, jinak by mi tenhle pohled určitě moc nepomohl. "Už se cítíš dobře?" zeptám se na svou obvyklou otázku. Vlastně ani není divu, že se mě chtěl dnes konečně na chvíli zbavit. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Konec se nekoná, ani kdyby někdo začal ťukat na dveře. Bude mi to fuk. Skoro bych si ani nevšiml, že mi rozepnul potom kalhoty, ale jeho ruka mě nenechá na pochybách. Zasténám a přitvrdím v jeho kouření. Začnu ho sát a pohyby prstů jsou agresivnější, jak honí on mě. Sem tam mi uniknou vzdechy a v tu chvíli je pohyb tvrdší. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Jen jsem se procházel," řeknu mnohem víc chladně, než obvykle...vlastně narozdíl od obvykle v tom není skoro ani náznak emocí...a to mi není vůbec nijak podobné. Ale co by taky čekal...je pravda, že se o nic nepokusil za celou dobu, kdy jsem byl nemocný, ale pořád jsem si myslel, že kdyby chvíli počkal, tak bych si na něj zvykl dostatečně, abych mu něco dovolil. Jenže se zdá, že si našel někoho jiného...i když ta osoba už má přítele...a to dost žárlivého podle toho co jsem viděl na pláži. Ale tohle mi může být úplně jedno...s Meiem vůbec nechodím, takže mi může být opravdu ukradené co dělá... ...ne není mi to ukradené, ale stejně s tím nic neudělám. "A je mi fajn," odám po chvíli tohodle přemýšlení, ale z mého tónu jde poznat, že všechno až tak v pořádku není.. Bez dalšího mluvení se vydám k sobě do pokoje, kde sebou bezvládně fláknu o postel, kde zabořím obličej do polštáře...a začnu tiše brečet. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Stáhnu ruku a vychutnávám si jeho sání, přitom strčím postupně do pusy ukazováček a palec. Nasliním je a znova chytnu jeho penis. Přejedu přes špičku a pokračuji v honění. Jeho agresivita se tím, že pustím deku a stejným způsobem sevřu jeho vlasy. Rukou mu pomáhám v pohybech, ale netlačím na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Než se trochu vzpamatuju a stačím něco říct, Asura zmizí. Co to do něj vjelo? zakroutím nechápavě hlavou. No jestli se něco stalo tak to zjistím. Odložím knížku na stůl a vydám se k jeho pokoji. Zaklepu na dveře a pak vejdu dovnitř. "Co se děšje?" zeptám se, když se k němu skloním. Neuvědomuju si, že pláče, ale každopádně je mi jasné, že ho něco trápí. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Já ale nemám nejmenší touhu mu teď odpovídat. Vlastně ani nevím co bych mu měl říct.. "Nic...nic mi není, jen mi mé city a emoce dávají v poslední době docela zabrat a já to dokonale nezvládám." Tohle by bylo určitě zajímavé říct, ale jemi to může být stejně ukradené jako já. a stejně mám dojem, že jakmile bych začal mluvit, tak bych se rozčílil a vyhodil ho z pokoje, ne-li ho přitom přizabil... Takže si jen obličej zabořím hlouběji do polštáře... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Nemůžu ti nějak pomoct?" zkusím to ještě, i když vidím, že se mnou odmítá mluvit. Ale jak si už mohl všimnout, není lehké mě odradit, takže ho tu teď jen tak nenechám, když se zdá, že na tom vážně není vůbec dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro To ve mně vzbudí opravdu velmi velký nával vzteku, takže se, nehledíc na své slzy a na to, že nemám přes oko pásku, vymrštím a vší silou švihnu rukou po Meiovi. "Nech mě být!" skoro zaječím, přičemž se mi do očí dostane ještě víc slz, takže sebou zase praštím na postel a lehnu si zády ke dveřím.Nechci aby se ke mně přibližoval, když nic z toho, co mi říkal a dělal nemyslel vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Protože je jasné, že se zlobí na mě. "Přestaň. Chci vědět co se stalo..co jsem ti udělal. Nechci, aby mezi námi znovu panovalo nepřátelství," řeknu přísně. Ne že by náš vztah byl nějak skvělý, ale vycházeli jsme spolu dobře a já nechci, abychom se opravdu vrátili na začátek. A taky ho takhle nerad vidím. Přes to všechno mi svým způsobem přirostl k srdci. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jediné a první co na tom pohledu nesedí je, že je bělmo dokonale černé, jinak má duhovka i čočka normální barvu jako druhé oko. Oběma očima se na Meie dívám opravdu s notnou dávkou vzteku. "Tak ty nevíš?" zeptám se hlasem, který už je sice normálně hlasitý, ale o to víc nenávistný. "Doufám, že sis to s ním nádherně alespoň užil," řeknu po chvilce naprosto znechuceným hlasem. Meiovi musí být naprosto jasné o čem mluvím...a taky proč jsem naštvaný. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Ty žárlíš..." konstatuju a dovolím si alespoň se jemně usmát. Je to úsměv nepatrný, skoro nepostřehnutelný. Měl jsem strach, že se jedná o něco vážného a zatím... "Co si pamatuju, tak jsi nechtěl abych se k tobě choval jakkoli důvěrně, takže i kdybych s Kaishim něco měl, mohlo by ti to být jedno ne?" řeknu a pozvednu obočí, abych dal najevo, jak mě to udivuje. "Je to můj spolužák a bavil jsem se s ním protože ty jsi chtěl být sám," dodám. Jasně mu dávám najevo: Kdyby jsi mě nechal přiblížit se k tobě, pak by jsi měl důvod žárlit, ale ty jsi mě odmítnul...jak mi teď můžeš něco vyčítat? |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "A nebylo to jen bavení se...slyšel jsem jak o tom mluvil se svým přítelem a co jsem pochopil, tak rozhodně nešlo o mluvení," řeknu ještě víc dotčeně, protože ze všeho nejvíc se cítím využitě...i když se mnou nezašel daleko, tak se opravdu cítím podvedený. "A navíc...řekl jsem, že se chci projít...ne že u toho musím být nutně sám..."dodám hodně tiše zatímco lehce sklopím hlavu a začnu se dívat do země. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Na tom nesejde. Celou tu dobu...co jsem ti dal najevo, že mám o tebe zájem jsi nezměnil své chování. Divil by ses, kdybych to vzdal? zeptám se zcela upřímně. Ne nevzdal jsem to a ještě to nějakou dobu nevzdám, jen jsem potřeboval nějaké to povzbuzení. To s tím ale nemá nic společného. Alespoň já to tak necítím. "Chceš mě mít jenom pro sebe? Tak mi to dokaž," vyzvu ho a probodnu ho pevným pohledem. Cítím, že teď je moje příležitost. Buď mi vrazí, nebo mě vezme na milost, ale zkusit to musím. Nebojím se rány. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro i když...on si možná opravdu nevšiml, že se k němu chovám pořád víc otevřeně a otevřeně. Možná to nebylo dost...a teď je možné že to opravdu vzdal...což by ten dnešek dokazoval. "Už je to stejně jedno ne? I kdybych věděl jak ti to dokázat, tak už to nemá cenu..." Můh hlas zní přesně tak jak se cítím...že už to opravdu nemá cenu. Nejspíš budu odteď zase dlouho sám, ne že bych na to nebyl zvyklý, ale...bude mi to chybět. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Ale je tak hrozně tvrdohlavý...ještě že já jsem tak nadmíru klidný člověk. Někdo jiný už by tu dávno nebyl. Ale já jsem prostě...otravný...nejspíš. "Nemá cenu? Pokud si to opravdu myslíš, tak potom nevím proč se rozčiluješ...nemůže ti moc záležet na něčem, čeho se tak snadno vzdáš," řeknu vyčítavě. "A nemyslím si že jsem slepý...ne...nedostal jsem od tebe žádnou jasnou dpověď. Couvnul jsi když jsem tě chtěl políbit a od té doby jsi se ke mně choval jen jako k příteli. Není to málo, ale ne dost, abych si dělal nějaké naděje," pokračuju, snažíc se mu vysvětlit, že jeho chování mi skutečně nemohlo nic prozradit. "Mimochodem Kaishi je můj kamarád, ale nic víc, pokud tě to uklidní," dodám ještě. Nedělám si ale naděje, že by s ním tohle pohlo. Je to s ním zatraceně těžké. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Myslím, že on tyhle věci opravdu nechápe...nebo nechce chápat...nebo já nevím. Jsem an to až příliš moc zmatený a jde to poznat. Za okamžik zase skloním hlavu a vjedu si do vlasů prsty. Cítím se hrozně. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Já to mu rozumím. Ale tobě nerozumím. Je to tak těžké, udělat to, co chceš?" zeptám se a zakroutím hlavou. A abych dal najevo, že není, nakloním se k Asurovi, jednu ruku mu položím zezadu na krk, abych si pojistil, že neuhne a pak ho políbím s o hodně větším zápalem než obvykle a můj jazyk se už v začátku probojuje skrz jeho rty. Tohle je poslední co můžu dělat. Nejspíš ne to nejlepší, ale ani moje trpělivost není bez konce. Alespoň pro dnešek je tohle můj poslední pokus si ho usmířit. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nemám na to ale dost času, protože mě Mei políbí. V první chvíli jsem opravdu dost zmatený, takže sebou trhnu a nevím co dělat...navíc si nejsem jistý, jestli to se mnou Mei myslí vážně. Ale kdyby ne...určitě by už odešel a nesnažil se. Zavřu oči a vymažu si z hlavy alespoň pro teď všechny nějaké pochybnosti...možná, když mu ukážu, že s tím, co dělá více méně souhlasím, tak se nebude nic z toho, co se dneska stalo, opakovat. Nikdy jsem se s nikým nelíbal a už vůbec ne takhle, takže ani nevím jak přesně se zapojit, ale pokusím se o to, alespoň tak jak cítím, že by to mohlo být dobré...i když nebudu vědět jestli to bude dobré.. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Je cítit, jak je nejistý a nezkušený..je to vlastně docela zábavné. Snaží se působit jako nepřístupný a hrozně silný, ale ve skutečnosti je opravdu křehký. Ale vím, že bych si pro své pobavení neměl zahrávat s jeho city a ani to dělat nechci...i když někdy jsem fakt hnusný hajzl. Vlastně bych mu neměl nic slibovat, neměl bych ho přesvědčovat. Já nejsem věrný, já necítím lásku. Náklonnost..přitažlivost, to nestačí. Mám obavu abych mu znovu neublížil a přitom nedokážu přestat. "Tak to vypadá že si prostě budu muset vzít to co chci vždycky sám viď? Příště by nebylo špatné, kdyby jsi mi o svých pocitech řekl, než ti zase nějak ublížím. Odpustíš mi teď?" zeptám se pro jistotu doufajíc, že už konečně přestane být tvrdohlavý. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Já o takových věcech neumím mluvit..." namítnu lehce, když promluví. Ale tohodle už si Mei musel všimnout sám...že v tomhle vůbec nejsem zběhlý a mate mě to dokonale. "...ještě pořád se na tebe zlobím..."dodám po chvíli aby si nemyslel, že tohle stačí. Ale alespoň už na něj nejsem naštvaný úplně. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Odteď budu muset být pozornější a taky opatrnější. "Pořád se zlobíš...tak se budu muset víc snažit si to vyžehlit," rádoby si povzdechnu a znovu ho k sobě přitáhnu a políbím. Tenhle polibek už je jemnější než ten předtím. Očividně jsem se rozhodl nebrát ohledy na Asurovu nejistotu a na jeho svolení. Vím že to chce...a tak se nebudu držet zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Teď, když je to jemnější, tak se mi zdá, že je pro mě snažší ho líbat nazpátek...asi to opravdu bude mou nezkušeností.. "..ale...já vůbec nevím...co a jak..."řeknu hodně zmateně, když polibek skončí. Nemůžu s ním mluvit o něčem, o čem vůbec nevím jak... |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Začne mi svírat vlasy a to tak, že pořádně. Nebráním se tomu, aspoň vím, že to prožívá. Rukou si říká, jak to přesně chce a já vyhovím každé jeho pobídce. On sám nejlíp ví, jak to chce a já mu do hlavy nevidím, abych si to mohl rovnou přečíst sám. Prsty ho dráždí dál, jsou dva a chci si ho pořádně připravit. Nestojím o problémy nebo nechtěnou bolest. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Riku.....ne...netrap..mě." řeknu mezi stále častějšími a hlasitějšími vzdychy, penis je v plné síle, přesto ještě nejsem před ejakulací. Skoro to vypadá že jo, ale nakonec se mi to podaří ještě oddálit. Nechci být dřív, než on, chci být s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Prostě to zkus dobře?" požádám ho už zase tím mým obvyklým klidným hlasem a jemně ho pohladím po tvářích. "Prostě mi řekni co cítíš. A já to pochopím. Půjde to uvidíš, jen se nesmíš bát," pokusím se ho povzbudit. Budu si ho muset trochu vychovat. Ale to půjde. S Ní to bylo taky velmi těžké, ale já mám spustu trpělivosti. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Snad to takhle půjde..a když ne. Na to raději nechci ani myslet. Náhle si uvědomím, že nemám zakryté levé oko, takže si přes něj zase zhrnu vlasy...nejsem sijistý, jestli by si to Mei nerozmyslel, kdyby se na něj musel dívat. Vypadá ošklivě a nenormálně. Skoro jako oko démona. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jeho gesto, kdy se snaží zakrýt alespoň vlasy své oko je dost zbytečné, protože za to dobu jsem neměl šanci si nevšimnout, přestože jsem na to nic neřekl. "To není nutné," zakroutím hlavou, jemně odstrčím jeho ruku a odhrnu mu vlasy z tváře. Nevím, jestli by bylo vhodné se ho ptát, jak se tohle stalo. Rozhodně asi ne teď, protože jsem rád, že se kaž takž uklidnil. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Proto ho zakrývám, aby se mě lidi nebáli, když už mě nemjí rádi...a navíc je ošklivé. Jenže za to nemůžu. Jsem vlastně rád, že vůbec to oko mám..ne tak jak to bylo kdysi. "Tobě to nevadí?" zeptám se ho snad abych odvedl řeč na něco jiného...nebo zkrátka proto, abych to věděl. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Prsty v něm ještě přidají, ale já zvednu hlavu a přestanu v kouření. Ještě ho naposledy olíznu a pak se definitivně zvednu. Vytáhnu prsty a přisednu si k němu blíž. Vezmu ho za ruku, kterou mě honil, a dám ji pryč. Podívám se mu do očí. Tohle už nebude potřeba. Přistrčím špičku k otvoru a postupně začnu pronikat dovnitř. I když jsem se maximálně snažil, je to těsné. Dost. Bože...to je pocit... Zasténám, když do něj vstoupím celý. Ten pocit, jak těsný je, jak mě dokonale objímá. K nezaplacení. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Je mi jasné že tenhle pohled by většině lidí vadil, ale na téhle univerzitě...a navíc já už viděl příliš mnoho divných lidí, nemluvě o démonech a lidech jimi poznamenaných. "Nosíš tu pásku, protože se bojíš, nebo protože by se tě báli?" zeptám se ho a trochu přimhouřím oči, skoro jako bych ho z něčeho podezříval. Nemělo by mu záležet na tom, co říkají ostatní a zatím vždycky vystupoval jakože mu na tom nezáleží. Ale já nejlíp vím že jeho chování často neodráží to co cítí. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Obrátímna okamžik hlavu na stranu a podívám se k oknu. "Nepomohlo mi ani, když jsem jim řekl, že je to o-díl..."dodám ještě. Nemám ani ponětí, proč mu to říkám...ale možná se taky tak nějak pokoušímbýt otevřený, když už to po mně chce. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Kdyby takoví lidé nebyli, všechno by bylo mnohem snažší. Nikdy by ke mně nepřišla Zaigou a já bych nebyl tady. Sám. "Máš spousto o-dílů. Hádám že jsi jeden z těch co je hledají," poznamenám ještě. Já Zaigou našel podivnou náhodou. Tolik ji nenávidím, že ani nevím proč si ji stále nechávám. Ale možná je má nenávist něco víc. Možná je něčím jiným....a nedovedu se svého meče vzdát. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Chvíli se ještě dívám jinam, než se rozhodnu něco říct. "Jsem svěřenec archeologa..."poznamenám, což by mohlo vysvětlit, proč mám tolik o-dílů. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Neví jestli bych si chtěl nějaký o-díl nechat kdybych ho takhle našel...nemyslíš, že přináší spíš starosti?" probodnu ho pohledem černých očí. Zaigou mám jen proto, co jsem s ní prožil a jak ke mně přišla, jinak bych asi o žádní o-díl nestál. "Chceš být silný...? Možná aby jsi všechny držel dál?" trochu se ušklíbnu a přitáhnu si Asuru k sobě. Snad abych mu dal najevo, že mě si od těla neudrží. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro A navíc...i když vypadá takhle....má jisté výhody...vidím s ním, i přes tu pásku, vlastně přes jakýkoliv pevný objekt...a taky s ním můžu vidět i na dost velkou vzdálenost. Jediné, co je na něm špatné je barva." Na chvíli se podívám Meiovi do očí, když si mě takhle přitáhne, ale nemůžu říct, že nechci být sillný, ani to, že se nesnažím držet od sebe všechny co nejdál. "Možná je to tak lepší..proč se přátelit s někým, kdo tě neuznává jako člověka?" řeknu tiše, když mi zase klesna hlava. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přisedne si a začne postupně pronikat do mě. Cítím rostoucí tlak uvnitř a taky bolest, tu ovšem vnímám jen okrajově. Prohybám se a pomalu jdu proti němu, nohama ho obejmu, aby nevyklouzával ze mě moc ven. Přitom zatínám ruce do jeho zad, jak se tam chytnul a ted ho držím. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "A z ostatních lidí si nic nedělej. Taková reakce je přirozená. A hlavní je, co je dobré pro tebe." Pohladím ho po tváři a dívám se mu přímo do očí, což dokládá, že mi ten pohled opravdu není nepříjemný. "Lidé se bojí i mých očí...vypadají úplně prázdné, protože jsou černé...nebo tak tmavé že černé vypadají. Málokdo je má takové a lidi to děsí. Mě to ale netrápí," pokusím se ho trochu uchlácholit i když nevím jak moc to pomůže. "A kdybys od sebe lidi neodháněl, byl by jsi mnohem šťastnější...co takhle zkusit být...trochu přátelštější?" navrhnu a mírně se usměju abych se pojistil proti případnému výbuchu vzteku. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Tvoje oči jsou...hezké," řeknu po menším zaváhání, protože vůbec nejsem zvyklý používt taková slova. Vlastně si nepamatuji, kdy jsem nějaké takové použil naposledy. "...nejsem si jistý, jestli by to pomohlo," promluvím opravdu hodně tiše. kdysi jsem se snažil být milý...ale stejně to nepomohlo. Nikdy. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jednou rukou se opírám a tu druhou mu položím na bříško. Přejíždím po něm prsty, zatímco přirážím ostřeji. Najednou moje ruka začne putovat nahoru až k jeho krku. Dlaň se zastaví na ohryzku a prsty obejmou polovinu krku. Stisknu naprosto intuitivně. Po chviličce zase povolím, dlaň párkrát sjede nahoru a dolu po krku, zastaví se o kousek níž než předtím a znovu sevře. Tentokrát je to o pár vteřinek delší. Skloním se k němu a začnu ho líbat na hrudník. Sem tam víc kousnu. Pohybuji se v něm jenom tolik, kolik mi sám dovolí. Přitom zasténám skoro vždy, když zajíždím zase dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho ruka se najednou ocitne na mém krku. Nevnímám to do doby, kdy mě stiskne. Najednou při mém nestálém dýchání nemám vzduch a ani možnost se nadechnout. Prsty se zarejou do kůže, jen se snažím nabrat vzduch, přitom otevřu oči. Stisk povolí a já se zhluboka nadechnu jako kdybych si chtěl protrnout plíce. Ruce se začnou přesouvat na jeho ramena snad s nadějí, kdyby to přehnal, abych ho z krku dostal. Jen co se tam dostane, znova stiskne a já plnou silou zajedu nehty do kůže. Stisk trvá dýl,ale už nejsme tak překvapený. Oči už mám zase zavřený a dokonce už tolik nelapám po vzduchu. Ovšem přitom cítím bolest při jeho vnikání. Stisk povolí, první je hlasitý zasténání bolesti spojené se slastí, než se znova nadechnu. Začne se věnovat i mému hrudníku, je to příjemná změna a kousnutí je minimum, i tak při něm vzdychám, i když toto jsou čistě vzdychy slasti. Nohy mu nechávají minimální volnost, takže mu nedovoluji naplno vyjet a zase zajet. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Asura ani Kaishi se nezdají že by jim můj pohled vadil a tak vím, že mě nesoudí podle zevnějšku, což je dobře. I když o mě ví málo...velmi málo. "Budu ti s tím pomáhat...přiblížit se k lidem. Zvládneš to neboj. Být moc osamocený...to je to nejhorší co může člověka potkat." Doufám, že když mu pomůžu najít si přátele, nebo alespoň ho naučím jednat s lidmi nebude pak pro něj tak těžké až ho opustím... A to se jednou stane...nejpozději ve chvíli kdy opustím tuhle školu. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro !Proč?" zeptám se jednoduše, protože mě nenapadá jediný důvod, proč by tohle Mei chtěl dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Uchopím jeho penis a začnu ho zase dráždit, aby snad neměl pocit, že ho odbývám. Palce dráždím špičku zatímco dlaní přejíždím po celé délce. Najednou přestanu kousat a zvednu hlavu. Zadívám se Kaishimu do tváře. Chviličku ho pozoruji a pak se skloním a jazykem mu přejedu po rtech. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Jednoduše protože nechci, aby jsi se trápil. Nebo je ti snad dobře když jsi sám? Pochybuju," vysvětlím mu to. Ani to nevypadá, že by byl vyloženě proti, tak si třeba uvědomuje, že by mu to mohlo pomoci. Já se seznamuju celkem snadno a když bude se mnou myslím že se bude schopný naučit vycházet s lidmi. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro A když už si člověk na něco zvykne, tak už ho to netrápí. A mě už to určitě netrpí. Jsem si tím jistý. Naprosto. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dráždí mi penis tak, že sotva dýchám a to mě ani nemusí škrtit. Nestíhám a jeho ruka mi působí rozkoš. Ruce se nepouští ramen a jen přehmátnu tak, abych neměl nehty v ranách. Kousance přestanou a je chvili klid. Nereaguji na to, to, co dělá dole mě naplno zaměstnává. Rty mám mírně pootevřené, jak vzdychám a zrychleně dýchám. Jazyk po rtech přejede, jen je otevřu víc, ale přitom zavzdychám. Teprve potom trochu nadzvednu hlavu s pokusem Rikua políbit. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Vím jaké je to být sám a být sám je k zbláznění. A já nechci aby Asura byl sám. Cítil bych se provinile...z nějakého důvodu. Už tak ho v podstatě využívám. "Kdyby to tak bylo nepustil by sis mě k sobě tak jako ostatní. Hledal jsi někoho...proč bys měl být sám když nemusíš hmm?" Projedu mu prsty vlasy a věnuju mu další úsměv. To je divné jak hodně se na něj usmívám. Ale pokud ho můžu potěšit alespoň tímhle... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Mei má pravdu...sice jsem si na samotu zvykl, ale nelíbí se mi, i když jsem moc sám. Mei ví o čem mluví..a já se jak se zdá chovám úplně hloupě. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Můj jazyk na jeho rtech ho zřejmě přivede na myšlenku polibku, kterou držím v hlavě docela dlouho. Hlavně aby se mi tady při tom neudusil. Zvedne hlavu a já mu vyjdu vstříc. Přitisknu se k němu a přinutím ho tak se znovu položit, ale myslím, že to udělá docela rád, protože se nezdá, že by mu nějak zbývalo sil. Políbím ho s citem i vášní, protože tak to cítím. Sice při polibku není moc možností k dýchání, ale to si můžu vynahradit jindy a jinde, tady ne. Cítím, jak mě pálí rány na ramenou po jeho nehtech. Budu si to muset pak vyčistit, aby to nezačalo hnisat, ale i tak po nich zřejmě zůstanou malé jizvičky. Přirážím stále rychleji, jak cítím, že se blíží vrchol. I ruka v jeho klíně ho dráždí tvrději. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přidá na tvrdosti a razanci nejen při vnikání do mě,ale při mém samotném dráždění. Jedna ruka spadne zpátky na postel a znova se pevně chytá deky, zatímco druhá se zatíná znova do ramene, ovšem ted jen bříškama a tak nedělá bolest ani rány. Taky se blížím ke svému závěru, ale stále se jakoby před koncem ztrácím. Na jednu stranu je to dobře, protože první se udělá Riku. Ucítím teplo a bolest začne polevovat. Chvili po tom příjde konečně na řadu mé vyvrcholení, při kterém mé tělo projde typickou křečí, z úst se vydere slastné uvolněné zasténání a po té jen odpadnu jako kus hadru, ztěžka oddychující, penis ochabující pod tak náročném výkonu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Zdá se, že jsem ho přesvědčil tak snad mu alespoň své chování nějak vynahradím tím, že se ho pokusím naučit jednat s lidmi. Uvidíme, jak to půjde. Přitisknu ho k sobě a jen ho držím v náruči a hladím po vlasech. Měl bych teď na něj být hodný...vlastně nejenom teď. Neměl jsem ponětí co svým zájmem o něj způsobím. A když už se to nedá napravit, měl bych se alespoň snažit abych mu ublížil co nejmíň. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Zdá se mi, že mě má síla nezávratně opouští. Nelíbí se mi to, ale nemůžu s tím nic dělat. Po chvíli zavřu oči, ale ještě mám hodně daleko ke spánku...možná se dneska nevyspím vůbec. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Takže i já nakonec odpadnu naprosto vyčerpaný a zhroutím se na postel vedle něj. Ležím na boku, spíš až na břiše, zhluboka oddechuji, ruku položenou na jeho břiše. Sleduji, jak se zvedá a zase klesá podle Kaishiho dechu. Teprve po chvíli se na Kaishiho podívám, abych viděl, jak se tváří. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Jsi unavený? Chce se ti spát?" zeptám se pak, protože Asura má zavřené oči a vypadá to jako by usínal. "Měl by jsi ještě odpočívat aby se ti nemoc nevrátila...obzvlášť když jsi celý večer běhal po venku," upozorním ho s tou svou typickou bratříčkovskou starostlivostí. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro i když kdybych mohl odpočívat takhle, že by mě objímal, tak bych možná unavený byl velmi rád. Asi už opravdu šílím... "...zůstaneš tady?" zetpám se ho za okamžik.. Doufám, že si to nevyloží špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Moje tělo už nesplavuje slast a tak nyní pocituji podivné mrazení a zvláštní pocit. Bolest odeznívá a já si oddechuji, že jsem to zvládnul. Z pravého oka pomalu steče jedna jediná slza. Rty jsou stále pootevřený, snažím se čerpat vzduch nejen nosem, ale taky ústy. Na krku červená menší odřenina od Rikuových rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Zůstanu," přikývnu. Je to rozhodně příjemnější být tady s ním, než sám ve svém pokoji. Lehnu si a stáhnu Asuru s sebou aniž bych ho pustill z náruče. Neustále ho hladím po vlasech. "Teď ti mám povídat pohádku na dobrou noc, nebo mi nějakou povíš ty?" zeptám se z legrace. Říkal že není unavený... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Takhle se cítím docela spokojeně. A je mi příjemně. "Já neumím vyprávět," řeknu a podívám se na okamžik ke stropu. Zajímalo by mě jestli něco umí vyprávět Mei, když už to načal. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Uvidím jak odřeninu tak i tu slzu. Ležím totiž po jeho pravém boku. Jenom polknu a dál se na něj dívám. Ani nevím, jestli na něj vůbec můžu sáhnout, když se tváří, jako bych mu ublížil. A přitom je to úplně naopak. Znovu zvednu svoji ruku a pomalu ji natáhnu k jeho tváři, ale těsně předtím, než se jí vůbec dotknu, se ruka zarazí. Měl bych jít... Kaishi může cítit její přítomnost tak blízko jeho obličeji, přesto se ruka zase stáhne. "Promiň..." Zašeptám a začnu se zvedat. Sice jsem vyčerpaný, ale nechci být někde, kde mě nikdo nechce nebo se tak tváří. Sednu si na okraj postele a začnu hledat svoje svršky. I když je o vlastně akorát mikinu, protože kalhoty jsme jaksi sundat nestihli. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Chytnu ho kolem pasu a strhnu k sobě do postele. " Proč se omlouváš? Kam..chceš jít tak rychle? Co se stalo? Já..já bych ti chtěl poděkovat...bylo to skvělí....takto unavenej jsem pěkně dlouho nebyl." Pochválím jeho výdrž a dám mu něžnou pusu na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zatvářím se překvapeně a jenom zalapu po dechu. On...děkuje... Doširoka otevřu oči. Tvářil se...jinak...ne tak... Přijmu pusu a dál se na něj mlčky udiveně dívám. Natáhnu k němu ruku, druhý pokus, a zlehka mu odhrnu vlasy, který mu spadaly do obličeje. Strčím mu je za ucho. "Tvářil ses...že mě tu nechceš a já nechtěl být tam, kde nejsem vítaný..." Odpovím vlastně jenom na jeho poslední otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nemíním ho pustit a i když už je oblečený a já stále nahý, tisknu ho k sobě a dám mu pár něžných polibků na krk. Pak se položím a oddechuji. Stále ještě nemám zpátky celou sílu. Ovšem v držení jeho u sebe nepolevuji. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vypadalo to tak..." Ujistím ho, že to bylo dost nepříjemné. "Jsem rád, že to nebyla pravda..." Šeptnu spokojeně a hladím ho po nahých zádech. "Není ti zima?" Zeptám se docela se starostí v hlase. Já jsem oblečený ale on ne. A nechci, aby se mi tu třásl zimou. Prstem přejedu po místě odřeniny na krku. To bylo tolik? Zeptám se sám sebe docela udiveně. Měl jsem totiž pocit, že tolik to být nemohlo, i když můj odhad v té chvíli byl jistě trochu mimo. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jak se dotkne krku, trochu zakloním hlavu, at si dělá co chce, rukama ho jen více stisknu v pase, aby mi neutekl. Nestěžuji si ani nic jiného k nim nepodotýkám, jen zhluboka dýchám. Zavřu oči a skoro to vypadá,že každou chvili usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Znovu přejedu prstem po odřenině. Jenom zlehka. "Nechtěl jsem tolik..." Podotknu něco jako omluvu nad tím, jak to teď vypadá. Pohladím ho po tváři. Vypadá skoro jako nemluvně, když se nehýbe a jenom oddechuje, a snad brzy usne. Já sám se uvolním a zavřu oči. Je mi teď vlastně dost dobře. Jsem spokojený. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Usměji se a zajedu jednou rukou do jeho vlasů. Je to pomalý pohyb a jen co je ruka ve vlasech, tak ho pohladí. " Mám tě rád, Riku." řeknu potichu a přesto jasně. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Cože? Párkrát se nadechnu a zase vydechnu. Neřeknu nic, jenom ho políbím na tvář. Zlehka a něžně. Nic víc. Tohle neřeknu...prostě ne...nemůžu... Zase se k němu přitulím, ale dál mlčím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nemusím otvírat oči, abych poznal, jak ho to vykojelilo. Svým způsobem jsem rád, že to ted ví. Síla znova stoupá do mých svalů a já dostanu chut na sprchu. Nejen kvůli opláchnutí, ale taky kvůli zahřátí pořádnou sprchou teplé vody. " Riku, příjmeš moje pozvání pod jednu sprchu?" navrhnu mému společníkovi. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Oh zase něco co neumíš? Ale nepovídej! Určitě umíš...a jako pomocník archeologa mi určitě budeš mít co vyprávět," vyzvu ho znovu. Protože já velmi nerad vyprávím o sobě, hlavně proto, že to není nic veselého a já o těhle věcech nelžu...většinou. A Asura si obzvlášť nezaslouží abych mu lhal ještě víc. Raději si poslechnu co mi poví on. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Vykopávky jsou nudné, poučné, ale nudné...a historie taky," řeknu s pokrčením ramen, nebo alespoň tím, co se dá za pokrčení ramen v téhle poloze považovat. Opravdu...vykopávky jsou všechno jen ne zábava, pokud zrovna nebloudíš v chodbách nějakého bludiště. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Já bych čekal že tě to bavilo a ty zatím takhle. Je tu vůbec něco co tě baví?" zeptám sestále s úsměvem. Vsadím se, že ho baví bojová umění. Podle toho jak rád cvičí a kolik má o-dílů nemůžu čekat jinou odpověď. Ale rád bych kdybych neměl pravdu. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Pochybuji, že by se mu to povedlo. "Sbírání...různých věcí..." odpovím na jeho otázku o zábavě. Vlastně mě to baví ještě víc, než bojování...ale bojovat musím, když už umím využívat o-díly. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Přijmu. Rád." Pustím ho z náručí, abychom se teda mohli vysprchovat společně. No to jsem teda zvědavý... Přivřu maličko oči, jak přemýšlím. Zvednu se do sedu a postupně si stoupnu. Zvážím, jestli se svlíknout už teď, ale asi to není moc dobrý nápad, když si vezmu, že by klidně mohl přijít Teodor. A já zrovna netoužím po tom, aby mě takhle viděl zrovna on. "Tak pojď." Pobídnu Kaishiho s úsměvem a přejdu ke dveřím od pokoje. Svlíknu se až v koupelně. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jeho názory jsou nejspíš taky trochu zmatené. nebo mě vyvede z omylu a vysvětlí jak se to má. "Různých věcí...jako jsou o-díly?" pozvednu obočí. O-dily nejsou jen nějaké "různé věci". Bylo by lepší, kdyby sbíral známky. Nebo připichoval motýly špendlíky do rámů. Je to mnohem mírumilovnější. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nechám na Riku samotném, zda půjde předemnou či ne. Otevřu dveře od koupelny a jen co jsme tam oba, tak je zavřu. Otočím se k vaně, zašpuntuji a pustím hodně teplou vodu. Nechám vanu napouštět, přitom jedním prstem kontroluji teplotu vody. Ručník s trenkama jsem dal zatím tak, abych na ně z vany dosáhnul. Čekám, až se vana dostatečně naplní a svlékne se i Riku. Po dostatečné hladině zavřu vodu, je to tak, aby se tam dva klidně vešli a voda se nevyleje. Vlezu do vany a tam se posadím na dno. Vydechnu blahem nad tou horkostí vody. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Je mi to celkem jedno, popravdě. "Různé věci nejsou jen o-díly...spousta hezkých a užitečných věcí, které se dají sbírat nejsou o-díly," řeknu snad trochu dotčeně, že si o mně myslí, že sbírám jen o-díly. Není to vůbec hezké. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nechám Kaishiho vlézt dovnitř jako prvního a se spokojeností sleduji, jak si v tom libuje. Sice mám pocit, že skoro vidím, jak se z vany ještě kouří, ale přesto vlezu dovnitř rád. Taky se mi líbí, když mám pocit, že se v té vodě skoro uvařím. Dokonale mě totiž prohřeje. Akorát se mi potom chce vždycky hrozně spát. Vlezu dovnitř a sednu si tak, abychom se tam oba dva srovnali bez problémů. Naskočí mi husí kůže, jak mě voda prudce zahřeje. Spokojeně zavrním a ponořím do vody co největší část svého těla tak, abych Kaishiho neutlačoval. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Nemyslel jsem to nijak zle. Já jen nemám o-díly rád. Promiň," omluvím se ještě pro jistotu. Už si toho stejně musel všimnout. "Dobře tak tedy...co jsou ty jiné věci? Chci vědět co se ti líbí. Třeba tě budu chtít někdy obdarovat," usměju se znovu. To by nebyl tak špatný nápad... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Jinak se omlouvám, ale to pexeso stále nemám, takže pokud si pak budeš chtít něco zahrát, tak pexeso to stále nebude moci být." pokračuji v hovoru jako by se předtím nic nestalo a jakobych mu vůbec nevyznal lásku. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "No víš...ono já sbírám věci, o které nikdo nestojí. Jako třeba rozbitou hrací skříňku, která se povaluje na cestě...a takové věci," řeknu docela nejistě. Tohle nepatří ke koníčkům, se kterým by se někdo mohl chlubit, takže spíše se za to stydím a nejraději bych, kdyby to nikdo nevěděl. Jenže Meiovi věřím, že to nikomu neřekne. Jen nevím, jestli se mi nebude smát. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Uvolní, to je pravda. Mě se potom chce vždycky hrozně spát." Usměju se. Jak snadno jsi zapomněl na to,co jsi mi řekl před chvilkou...myslel jsi to vůbec vážně? Nebo to byl jenom test, jak se zachovám...jak budu reagovat... Přivřu oči a koukám na něj zpod řas. Modřina na jeho tváři už má skoro sytě modrou barvu. Kývnu k ní hlavou a zeptám se. "Proč tě praštil? Že ty jsi ho provokoval?" Zeptám se. Ani ne moc zvědavě, ale chci vědět, proč někdo mlátí kluka, na kterém mi záleží víc, než na komkoli jiným. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jistě je to mnohem hezčí, než sbírat o-díly. A taky zajímavé. Moc lidí něco takového nedělá a zrovna do něj bych to vůbec neřekl. "Staré věci mají svoji paměť. Myslím že je zajímavé přemýšlet jaký osud asi měly...a taky proč skončily tak jak skončily...že je někdo jen tak odhodil," zamyslím se na okamžik, ale mé myšlenky už zase zalétávají někam jinam, takže se zahledím Asurovi do očí, abych se soustředil zase na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Zatím mu nic z toho, co se týče mě, příliš nevadilo, a to je podezřelé. "Ty věci jsou smutné, dalo by se říct...protože poznaly jací lidé jsou. Dokud jim je něco k potřebě a slouží to dobře, tak se o to starají a pečují...ale jakmile se ta věc rozbije, nebo už je nepotřebná, či stará, tak ji vyhodí..."řeknu po chvíli a v mém hlase zní něco zvláštního. Vlastně v tom, co jsem řekl není jen to o předmětech...ale i o lidech, kteeří jsou jiným k užitku jen pokud něco dokážou. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Od té doby co odhodili mě jsem stejný. Stejný jako ti o kterých mluví Asura. Každého koho potkám, ať už ke mně přilne nebo ne po nějaké době prostě odhodím. A stejně to udělám i s Asurou. Dřív nebo později...a tak nějak...teď cítím výčitky. Vím že co dělám je špatné, ale nemůžu jinak.. Dívám se mimo Asuru ztracený v myšlenkách. Jsem teď trochu zmatený sám sebou. Zmatený a znechucený. Ale jiný nejspíš už nebudu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho další otázka mě zaskočí a na chvili se zarazím s mýdlem. Uhnu pohledem a nadechnu se. Ruka se znovu začne prohánět po jeho těle." Provokoval..ukázal mi obrázky svého nevlastního bratra...já udělal pár poznámek a ty nepadly na dobrou půdu..pak jsme se trochu hecovali a nakonec Mei vyjel s pěstí. Tím byl spor ukončen, já se omluvil a rozešli jsme se v dobrém." řeknu tak nějak ve zkratce to, co se odehrálo. Hold někdo na ty moje legrácky není. Ani sám Riku občas ne. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Přesto neodpovídá a dokonce se na mě nedívá. Asi už mi nemá co říct. To ale nevadí, zatím. A navíc, jsem na tohle zvyklý. Znovu zavřu oči...i když neusnu, možná by nebylo na škodu alespoň takhle chvíli odpočívat. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Vlastně bych byl rád, kdybych našel někoho, kdo by pro mě byl středobodem všeho, kdo by mi dával nějakou jistotu, jako tomu bylo dřív. Nebaví mě to věčné toulání a nekonečné střídání milenců a milenek . Ale asi to už nejde. Moje osobnost je na to moc pošramocená. Políbím Asuru do vlasů, když si všimnu že má zavřené oči a udělám to samé. Není divu, že jsem docela unavený, takže si rád odpočinu i když myslím že ještě nějakou dobu mi mé myšlenky nedovolí usnout. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To jsi celý ty, budeš provokovat dokud ti ji někdo vážně nenatáhne...a Mei to udělal, ani se mu nedivím..." Řeknu a teprve pak otevřu oči. "Snad je dobře, že neznáš mého bratra." Usměju se na něj. "Je blonďatý až hanba." Zasměju se, když si vzpomenu na ty, kteří mi doteď byli rodinou. Od té doby jsem je neviděl. A nijak zvlášť po nich neteskním. Snad jenom Ren, na něj si občas vzpomenu, i když to byl vždycky jenom otravný spratek. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ruka jede dál po nohách a přitom se skláním nad Rikuem. Druhou rukou jedu po jeho noze viditelně bez mýdla. Riku..jak jsem rád, že jsi tady....se mnou ve vaně...a necháš se ode mě mýt a dotýkat se tě ... je možný, abych na tebe po tom všem měl zase chut? |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Kaishi se nade mnou sklání a já ho nechám. Když má chuť mě opečovávat, ať to dělá, nemám nic proti. Ty snad chceš...druhý kolo...jo, chceš...už to na tobě poznám... Sleduji jeho ruce, jak se mě dotýkají a laskají. Divím se tomu po tom, jak zničený jsi byl...vždyť je to jenom chvilka, kdy jsi nemohl ani popadnout dech a už máš zase chuť...ty mě snad chceš ještě překvapovat? Sjedu očima na jeho tvář a zadívám se mu do očí. "Rem...on je jediný blonďák v celé naší rodině...má modré oči...otec si dokonce vyžádal test otcovství a opravdu byl jeho...jenom genetická chyba..." Pokrčím rameny a znovu se usměju. Snažím se zachovat klid, i když mi Kaishi těma svýma všetečnýma rukama dává zabrat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Jo tak....ne, nejspíš to není příjemný ani pro vás, ani pro něj. Já ani nevím, co jsem na tom obrázku viděl..možná ty jeho podivné oči. Jiné než kreslil u té dívky." hovořím o kresbách, zatímco na tváři mám tajemný úsměv. Zlehka stisknu jeho pytlík a přiblížím se na pár centimetrů od jeho obličeje. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Polknu a když mi ho stiskne, zachvěju se víc. Je ode mě jenom pár centimetrů, ale přesto nic neudělám. Chci vyčkat dalšího jeho kroku. sice mě napadne, že bych ho k sobě mohl přitisknout, ale neudělám to. Nechám to na Kaishim, jestli mě chce, ať se snaží. Já jsem ho taky musel navnadit, jinak by nic nebylo. "Rem už si zvykl a ostatní taky..." Odpovím s úsměvem a nedám na sobě nic zdát. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro O kousek se vzdálím, abych se zadíval do jeho očí. Hledám v nich něco, co by miřeklo, že mám pokračovat či ne. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ne, on je vždy naprosto klidný...je po matce..." Sleduji ho, když se oddálí. Jsem podezřívavý, co chystá. Jenomže on neudělá nic. Jenom se mi dívá do očí a asi něco hledá. Hledáš známku toho, že ti dovolím se mě takhle dál dotýkat... V očích se objeví cosi jako výzva. No tak...neboj se tolik...neváhej... Výzvu vystřídá provokace. "Našel jsi to, co hledáš?" Zeptám se provokativně a rty mi zvlní úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Znova se přiblížím a olíznu jeho rty. " Takže tvá matka byla klidná? Ty jsi..hádám..o otci." provokativně mluvim jinak. Ruce nyní obě jedou po nohách, po vnitřních stehnch a zastavím se na jeho penise. Jemně si pod vodou začnu s ním hrát. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Znovu mi olízne rty a v tu chvíli začínám cítit, že tentokrát něco vážně chystá. Ptá se na moji rodinu, ale rukama se posouvá výš a výš a já začínám mít dost jasnou představu o tom, kde se zastaví. Ruce dorazí cíle. Ano...přesně tam... Polknu a trochu přimhouřím oči. "Ano...byli jsme si dost podobní a proto jsme nesnášeli jeden druhého..." odpovím pomalu a jakoby rozvážně. Proč se mě ptáš na takové věci...kdyby ses ptal na něco perverzního ale tohle...to mě pořád ještě zkoušíš... Stále ho sleduji a snažím se na sobě nedat nic znát. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " A nejspíš se nemáte rádi do ted...vídáš někdy svého bratra?" vyzvídám další informace v pauzách, kdy ho dráždím. Voda pomalu chladne,ale nehodlám se tohoto vzdát. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ne...od té doby...co jsem tady, jsem neviděl nikoho z nich..." Poprvé trochu zasténám, když už to nedokážu zadržet. "No tak...o co ti jde?" Zeptám se. Dech je už zase přerývavý a nestálý. Dává mi pořádně zabrat, abych byl ještě schopný nějak slušně odpovídat a zároveň nedat najevo tolik vzrušení, kolik mi způsobuje. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Padne otázka, o co mi jde. " Riku..o co mi jde....já ti nevím...mám na tebe zase chut..nechápu to...ale mám...chci tě zase slyšet vzdychat." Odpovím mezi polibky a prst pomalu proniká více a více pomalu dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ale...vždyť...vždyť..." Zalapu po dechu, jak jede dál a sevřu jeho rameno víc. "...byl jsi...unavený..." Dostanu ze sebe konečně, vydechnu a prohnu se ještě víc, když zajede moc daleko. Jenom stěží zadržím výkřik a to se musím kousnout do rtu. Nehty mu zaryju do kůže, protože tohle bolí, i když se snaží pomalu. "Spěcháš..." Dostanu ze sebe šeptem, protože na tohle jsem nebyl připravený. Čekal jsem koupel, která se ale hodně rychle zvrhla v něco docela jinýho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Vím, že jsem byl...unavený...ale voda mi dost pomáhá nabrat sílu...ale až vylezu...budu zase jako mrtvá moucha." Odpovím ohledně mé náhlé energie. Přestanu ho líbat a odtáhnu se od něj na druhou stranu vany. Na dně najdu mýdlo a začnu sám sebe mydlit. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zůstanu na něj nevěřícně koukat. To má být pomsta za to ráno?...co to sakra...si myslí, že mě jen tak vydráždí... Opřu se o stěnu vany, naproti němu. Jak může...jen tak...to je určitě odplata, ale já za to nemohl...debilní budík... Nespokojeně se zašklebím. "Hm..." Prohodím na jeho vysvětlení a konečně srovnám dech. Očima ho sleduji a přesto je v nich nevěřícný výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Houba jede po místečkách mého těla nad vodou, pak pod vodou a pak jí nechám zmizet na dno. Přisunu se blíž, ale né tak, jakobych chtěl pokračovat. " Proč jsi tak překvapený? Přece nebudeš umytý jen ty, taky se chci očistit. ... a když jsem tak spěchal..chceš abych pokračoval či to necháme už být? Rozhoduj se rychle, než vylezu z vody a plácnu sebou na postel." řeknu v klidu a s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To jestli budeš pokračovat přece vlastně nezáleží jenom na mě..." Zvednu ruku a prsty mu přejedu po hrudi, očima sleduji svoji ruku a teprve potom se podívám Kaishimu do tváře. "A ty chceš pokračovat?" Zeptám se a mezi rty se objeví špička jazyka. Přejede po horním rtu a zase zmizí. Ruka sjede na břicho a tam se oddálí, nechám ji zaplout pod hladinu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Já a jestli chci pokračovat? To bych to tu na tebe nezkoušel a neříkal ti, že mám chut.....že mě tvé tělo láká a já bych do toho šel, i kdybych se pak týden nehnul." Odpovím svůdným hlasem a přitom nechám padnou prameny přes můj obličej. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přitáhnu si ho k sobě jeho obličej a začnu ho líbat. To by totiž měla být dost jasná odpověď. Jazyk mu strčím daleko do pusy a začnu si hrát s jeho jazykem. Ruka z ramene sjede na zadek a stiskne. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Můj zadek je stisknutej a jen přivřu oči. Přitisknu se k němu blíž až naplno cítím jeho rty. Mezi polibkem jen vzdychnu, ale přeruším ho. Moje ruce si opět začnou hrát pod vodou na jeho nohách, obzvláště na jeho vnitřních stehnách. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Takže jenom stisknu jeho zadek ještě víc a o trochu víc si ho přitisknu. Když sjede na vnitřní stranu stehen, trochu se zachvěju a vydechnu, při polibku trochu přitvrdím, jak moje vzrušení roste. Cítím, jak blízko má ruce, ale přesto ještě nic nedělá. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Rukama jedu na podbřišek tak, abych Rikua nijak nevzrušoval na jeho intimních partií. Ale v tom dostanu nápad. Obejmu jeho tělo a trochu ho nazvednu, nepruším polibek a přitom se začnu nadklánět nad něj a jeho tlačit pod sebe a tím i trochu pod vodu tak, že tam zmizí celý až na obličej, kde jsou spojený naše rty. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Najednou se začne posunovat a mě taky. Zneklidním, když mě tlačí pod vodu. Nejdřív to nechám být, ale je to horší a horší. Začíná se mi to nelíbit. Když pod vodou postupně mizí a moje vlasy, jsem silně proti. Zůstane nad vodou jenom kousek mého obličeje a nejsem si jistý, že tady u toho zůstane. Okamžitě zvednu ruce a odstrčím ho. Prudce se posadím a začnu lapat po dechu. "Co to sakra..." Zůstanu zírat, ruce položené na okrajích vany a zhluboka dýchám. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přisunu se k němu a mokrou rukou ho pohladím po tváři. "Tak moc vystrašit jsem tě nechtěl..omlouvám se, Riku." špitnu omluvně. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tolik let už to je...a já nedokázal zapomenout..." Zašeptám zničeně a teprve po chvíli zase hlavu narovnám a podívám se na Kaishiho. Výraz už je lepší a přístupnější. "Nic se neděje...už je to v pořádku..." Mírně se usměju a vezmu ho za ruku. "Tohle už mi nedělej, skoro jsem takhle umřel...jako můj bratr Raiga." Dlaň mu stisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nepouštím jeho ruku a přitulím se k němu. Veškeré sexuální myšlenky mě přešly. Položím se do vany, voda už začíná být studená. " Nevylezem a nepohovoříme. Aspon se budeš třeba citit líp." navrhnu a nespouštím z něj oči. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Nic se nestalo...nikdo o tom neví. Raiga byl moje dvojče...a tři roky po jeho smrti si rodiče pořídili Rema. Tím seznam končí." Prozradí mě jistá hořkost v hlase. "Remem chtěli zaplnit to prázdno, které mi vzniklo. Nikdy jsem jim neodpustil, že chtěli Raigu takhle nahradit. Kus za kus." Znovu Kaishiho pohladím. Mluvím klidně, spíš tišeji než hlasitěji. "Mysleli si, že budu jako dřív. Veselý, přátelský. Omyl. Bylo to jenom horší." Řeknu chladně a na Kaishiho se znovu mírně usměju. "Půjdeme, stejně už je voda skoro studená." Pustím ho ze sevření. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vstanu a vylezu z vany, na to vytáhnu špunt a pomůžu i Rikuovi vylézt. Podám mu ručník a nechám ho osušit. Sám si vemu svůj, co mi tam visí. Osuším se, vemu si trenky a celou dobu mlčky Rikua pozoruji. Zvláštní představa vidět ho povídat si s jinýma lidma. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Všimnu si, že se na mě Kaishi celou dobu dívá. Ve tváři mám posmutnělý výraz, jak před sebou vidím Raigu, jak si ho pamatuji, když nám bylo sedm. Vyjdeme z koupelny a zamíříme do Kaishiho pokoje. nechám ho, ať se obleče nebo udělá, co sám bude chtít. Sám se postavím k oknu a zůstanu z něj koukat ven, na obzor. Rukama se opřu o parapet a neřeknu ani slovo. Ani se neotočím a po chvilce začnu mluvit. "Bylo nám sedm, když jsme si půjčili lodičku. Já vesloval, protože Raiga byl menší a slabší. Najednou se nahnul, jak ho v jezeře upoutala nějaká ryba. Stačil na ni jenom ukázat a podívat se na mě se širokým úsměvem, jak to uměl jenom on, když najednou přepadl. Nikdy nezapomenu, jak se za ním zavřela hladina...Hned jsem skočil za ním, ale skoro jsem se sám utopil. Našli ho až za další tři dny na dně jezera." Odmlčím se. Prsty si projedu vlhké vlasy a otočím se ke Kaishimu. "Je to dvanáct let a já myslel, že je to už pryč...ale není...co všechno by mohlo být jinak, kdyby se to tenkrát nestalo." Smutně se usměju. Raiga byl poslední člověk, na kterém mi někdy záleželo. Pak už na nikom. A až teď se to trochu změnilo. S Kaishim. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Začne hovořit a já vím, že se mu to neříká lehce. Tak jen sedím a co nejtišeji dýchám. Otočí se a je smutný, tohle jsem vážně nechtěl. Vstanu a přejdu k němu. Obejmu ho a pohladím po zádech. Měl bych něco říct, ale nemám slov. "Riku....já...teda...to." Jen vzdychnu, opravdu ted nedám dohromady kloudnout větu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To nic." Usměju se a políbím ho do vlasů. Sám ho obejmu a přitisknu k sobě. "Víš, že jsi první člověk, kterému jsem řekl o Raigovi? Ani Alice o něm nevěděla..." Přiznám. Nejspíš bych neřekl ani jemu o Raigovi, ale bylo by mu zatraceně divné, proč je mi to ve vodě tolik nepříjemné, takhle aspoň zná důvod. A vlastně je to i důvod, proč jsem takový, jaký jsem. Ta nehoda mě změnila tolik, že v porovnání s tím, jaký jsem býval, tehdejší Riku umřel s Raigou a zůstal místo něj úplně někdo jiný. Někdo tak jiný, že v něm nezbylo vůbec nic původního. Už na sobě nic nepoznávám. Snad jenom barvu očí a vlasů, jinak nic. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vím, že bychom měli jít od toho okna, ale dokud se nehne on, nehnu se ani já. Přitisknu ho mírně k sobě. Riku..opravdu jsem tě nechtěl utopit...a vůbec vyvolat tvoje vzpomínky...sakra...já jsem vůl. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vždycky chtěl být jako já, ale kdyby mě viděl teď, jistě by si to rozmyslel. A kdyby ne, rozmluvil bych mu to. Zasloužil by si spoustu přátel, které já nesnesu. Lidé mě zklamali a proto je nemám rád. Nesnáším je a jenom občas se najde někdo, kdo mi stojí za pozornost. A teď i za něco víc. Sám nevím, jak je o možné, že mi na něm začalo tolik záležet. Začalo to vášní a přitažlivostí a končí to...jestli to vůbec někdy skončí. Snad ne příliš brzy. "Kaishi..." Ozvu se po další chvíli mlčení. "Co budeme dělat teď?" Zeptám se, protože z původního plánu sešlo. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pohladím ho po zádech a smutně povzdychnu. Chci dělat cokoliv, abych zahnal to, co jsem v něm vyvolal. Zastavit a vrátit čas, do vany a nebo ještě hloubš do minulosti, vidět ho smát se a být přátelský. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "O mě se bát nemusíš." Pohladím ho po tváři. "Jenom jsem na Raigu už moc dlouho nemyslel." Usměju se. "Ale ten čaj bych si dal." Pustím ho z objetí a nechám jít do kuchyně ten čaj udělat. Jak odejde, sednu si na postel. Dál však pohledem mířím někam do dálek vzdálených dvanáct let. Ze vzpomínek se vrátím až ve chvíli, kdy se Kaishi vrátí do pokoje s čajem. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Posadím se vedle něj a počkám, dokud mě nezačne vnímat. Teprve pak mu podám jeho hrnek čaje. "Riku...ty jsi dřív..měl hodně kamarádů a přátel? Proč tě nepodrželi ,když jsi je nejvíc potřeboval?" Vrtá mi to hlavou, protože to vypadá, jako byse potom na něj všichni vykašlali. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ano, měli jsme jich spoustu. Některým rodiče řekli, že jsem ho měl zachránit já, protože já byl ten silnější, a tak se ode mě odvrátili na nátlak rodiny...zbytek se mě snažil jenom utěšit, že jsem za to vůbec nemohl, ale ani to nebyla pravda...to já vymyslel to loďku...zodpovídal jsem za něj." Chvilku foukám do hrnku, abych se nespálil. "Rodiče to vzali jako řízení osudu a byli rádi, že jim zůstalo aspoň jedno dítě....nestál jsem ani o lítost ani o nenávist. Odcházel jsem někam, kde nikdo nebýval, abych si uchoval aspoň nějaké vzpomínky na Raigu, kde býval takový, jakého jsem si ho chtěl pamatovat. Nakonec mi nezůstal nikdo a já se nikoho taky neprosil." "A pak přišel Rem a pozornost se stočila k němu. Mě bylo deset a byl jsem dost starý na to, aby mě někdo hlídal. Zase jsem zůstal sám." Pokrčím rameny. Neříkám to s hořkostí v hlase, spíš jenom jako fakt. Čaj konečně vypadá, že vychladl natolik, abych se nespálil. Napiju se a je to dobré. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Napije se a tak přemýšlím, zda to navrhnout či ne. " Riku....chceš..já bych zkusil tvého bratra nakreslit...tak..jak si ho pamatuješ ty....sicen říkám, že to bude mistrovské dílo...ale chtěl bych to aspon zkusit. " Navrhnu mu, přitom si pečlivě hlídám jeho výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Na to položím hrnek a přejdu ke svojí tašce, chvíli se v ní přehrabuji a pak vytáhnu přeložený list papíru. Sednu si zpátky na postel a papír rozložím. Je to fotografie. Na ní jsou dva kluci, drží se kolem ramen a usmívají se. Jsou téměř k nerozeznání, jenom jeden, ten vpravo, se míň usmívá a je o trošku vyšší. Evidentně já. "Takhle vypadal...k jeho obrazu mám přidané ještě vzpomínky, které ti ale předat nedokážu." "On byl ta lepší půlka a ta s ním taky odešla. Nezůstalo nic..." Zahledím se do fotografie. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Na čistým papíře udělám rychlý náčtrtek a pak podle fotografie začnu pomalu dokreslovat detaili. Začnu s očima a snažím se zpodobnit jako z fotografie, ale vím, že to tak nikdy nebude ono. Potřebuji Rikua a jeho pomoc. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Maličko se usměju, když to tak vidím. Prohlédnu si jeho náčrtek, začal dělat oči. "Tvar očí je stejný jako můj, jenom do nich přidej radost, důvěru a takovou tu dětskou naivitu..." Poradím trochu Kaishimu, zatímco mu koukám pod ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po nějaké době, kdy si zapamatuji jejich tvar a mám je stále před sebou, se skloním a začnu je detailně kreslit na tváře jeho brášky. Do očí vložím třipyt a radost, tak jak říkal Riku. Díky kreslení lidí na ulici mi to jde. Dále se pustím do jeho nosu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Další na řadě je nos. "Ten nos si pamatuji užší než na té fotce. Byl to nějaký špatný úhel..." Zadívám se do fotografie. Tenkrát jsme měli narozeniny a zrovna jsme si s Raigou porovnávali dárky, když nás nahnali před fotoaparát a řekli, že musíme mít společnou fotku. Mě to trochu otrávilo, protože nás vyrušili, ale Raiga se začal zase usmívat a řekl, že je to dobrý nápad. Byla to naše poslední společná fotka. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Podám Rikuovi papír. " Který z nich je tomu nejvíc pdoobný. Je to narychlo, ale chci, aby ta kresba byla co nejvěrohodnější." Poprosím znovu o pomoc a čekám, který z nosů vybere. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tenhle, to je přesně ono." Usměju se a podám mu papír zpátky. Tolik jsem o Raigovi nepřemýšlel dobrých pět let. Trochu se za to stydím, ale on by mě pochopil. Věděl, že se vždycky věnuji jenom současnosti, nikdy minulosti. Je totiž lepší nechat bolest v minulosti a netáhnout ji pořád s sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " A co rty? Ty máš nádherný rty, těžko uvěřit, že by někdo měl taky takový. " Zasním se, ale hned se zase vracím do reality. Raiga se na papíře pomalu rýsuje. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jeho palec zmizí a on se vrátí zpátky ke kresbě. "Kaishi..." Oslovím ho a počkám, až se na mě otočí. Položím mu dlaň na tvář. Nakloním se k němu a políbím ho na rty. Něžně a láskyplně. Trvá to jenom chvilku, když se od něj odtáhnu. "Rty míval úplně stejné, už tehdy se usmíval víc než já, ale to je poznat už na té fotce." Usměju se na něj a nechám ho dál pracovat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Usměji se na něj a pokračuji v kresbě rtů. Jdou mi dobře, zvláště po tak krásném polibku. Jen co je mám, potřebuji doladit rysy tváře, jako jsou lícní kosti, obočí , případné dolíčky ve tvářích od smíchu. Dívám se na fotografii a na Rikua a má ruka vytváří Raiga částečně tak, jak ho vidím já a částečně tak, jak ho nejspíš vidí Riku. Doladím poslední maličkosti a výtvor předám a nechám na posouzení odborníka, Rikua. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přijmu výslednou kresbu a kriticky si ji prohlédnu. Je vlastně perfektní. Přejedu po ní zlehka prsty shora dolů. "Od jeho smrti mi na nikom nezáleželo...až teď...na tobě..." Zašeptám s očima upřenýma na Raigův portrét. Teprve po chvilce se zadívám na Kaishiho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Natáhnu k němu ruku a pohladím ho po tváři a sjedu do vlasů. Přitáhnu si ho k sobě a něžně políbím na ouško. " Kresba je tvoje, snad je to něco jiného než fotka. ...a ikdyž říkáš, že on byl milejší a veselejší...mě se líbíš ty, Riku..takový, jaký jsi...milý a přitom tak krásně krutý." Vzdálím se a zadívám se do jeho očí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Obrázek si položím na stůl a znovu se na něj zadívám. "Vážně si myslíš, že jsem milý? A tobě se líbí moje krutost? Hm?" Zeptám se a nakloním se k němu. Hrubě si ho přitáhnu a hryznu do ucha. "Povídej, co se ti ještě líbí..." Vyzvu ho šeptem, rty pořád ještě u jeho ucha. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zkusím se na něj podívat,ale je stále u mého ucha a tak nic skoro nevidím. "Líbí se mi tvoje přímočarost, tvoje něha i tvoje kousance a škrábance. Líbí se mi, jak mi dáváš najevo svojí nadvládu, protože kdyby to tak nebylo, nebyl bych s tebou vnitřně štastný." Odpovím a čekám už další hryzanec do ucha. Zkusím pohnout hlavou dozadu, chci vědět jak moc silně si mě drží u sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Teprve pak ho nechám se oddálit, jak se snažil už předtím. "Hezky se to poslouchá." Usměju se na něj. "Věděl jsem, že se ti to líbilo, když jsi nemohl nic, co bych ti nedovolil..." Znovu se trochu usměju. Miluju tvůj výraz, když jsi tak bezbranný...když se bránit nemůžeš a vlastně ani nechceš... Zvednu ruku k jeho krku. Znovu zlehka přejedu prsty po odřenině. "Líbilo..." Zopakuju už tišeji, v hlase se objeví cosi, co by se snadno dalo označit jako touha. Nechám ruku klesnout a zadívám se Kaishimu do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vzdálím se a sleduji Rikua, jak hovoří a že vypadá líp než když jsme sem přišli. Jeho úsměvy , tak vzácné i pro mě, který jich má oproti ostatním jako cenného pokladu. Spousty jeho úsměvů a přesto na každý koukám jako na tu největší cennost. Riku přejede po krku, nezvednu hlavu, zůstávám ve stejné poloze. " Ano, libilo a líbí se mi to...a moc." Přiznám potěšení nad tím, byl v něčí, v jeho moci. Škrcení je taky způsob, jak mě držet zkrátka. Ruka klesne, chytnu jí a hraji si s jeho prsty. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To rád slyším..." Zaculím se. Chvliku zase mlčím, a když si Kaishi stále ještě hraje s mými prsty, ozvu se. "Copak že jsi dneska takový hravý?" Zeptám se docela zvědavě a prohlížím si ho. Myšlenky v hlavě mi víří a mě napadají možnosti, jak to mohlo v té vaně skončit, kdyby nezkusil tu pitomost. Sice to vědět nemohl a jako pokus to bylo pěkné, ale pro mě poněkud nevhodné. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Tak moc rád vidím tvůj úsměv, tak moc rád se nechám od tebe trýznit a to vše způsobuje můj úsměv. Rukou si přejedu po krku a po odřenině a taky po tváři, která na dotek bolí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Nemusel jsi s tím přestat." Usměju se na něj. Potěší mě, když mi to řekne, a tak se k němu nakloním blíž. "Ty jsi můj miláček." Zašeptám a přitáhnu si jeho obličej blíž, když ho něžně vezmu za bradu. Zlehka ho políbím na rty. Pak se chystám, že se odtáhnu, ale zase mě upoutá jeho modřina na tváři. Lehce si tu jeho tvář natočím k sobě a prohlídnu si ji. "Už je skoro celá modrá." Upozorním ho a netvářím se u toho vůbec nadšeně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nejspíš ho zaujme modřina, když si otočí k sobě mojí tvář. Koutkem oka ho sleduji. " Jo, bolí dost,ale čelist zlomenou nemám, tak je to dobrý." Zhodnotím zranění tak, jak to dělám vždy. Otočím se k němu čelem a usměji se. " Hold jsem schytal jednu pořádnou, ale nic se neděje. Měl jsem i horší zranění než je jedna modrá modřna." Zkusím Rikua trochu uvolnit od mého nehezkého zranění. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Snaží se mi to vymluvit a odpoutat moji pozornost od modřiny. "Vůbec se mi to nelíbí...máš tu led?" Zeptám se a přejdu ke svojí tašce. Vytáhnu čistý, složený kapesník. "Jestli ti to napuchne, budeš vypadat příšerně." Oznámím mu prognózu do budoucna. Je potřeba si to ledovat, aby se to zklidnilo. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přejedu si po ráně rukou a zatlačím, takže mě to zabolí. "Opravdu je to tak hrozný, že to potřebuje led?"Nechce se mi věřit, že by mi Mei dal takovou ránu. Natočím hlavu nastranu a ještě i přes bolest více nafouknu tváře. "A jako napuchnutý bych se ti nelíbil?" Zkouším zažertovat, modřinu celkově beru na dost lehkou váhu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Naštěstí je forma na led naplněná a ledu dost. Na lince rozbalím kapesník a párkrát ho zase složím, dovnitř zabalím několik kostek a vrátím se zpátky do pokoje. Naprosto instinktivně si k němu kleknu, vezmu ho za spodní čelist a natočím tváří k sobě. "No to rozhodně ne." Přiložím kapesník s ledem k jeho tváři. "S žádným melounem chodit nebudu." Usměju se na něj. "A kromě toho, by tě to jenom víc bolelo. Je potřeba to uklidnit už teď." Odmítám nějakou diskuzi na téma-to přece vůbec nic není. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zamítne můj návrh chodit s opuchlencem a přiloží mi na tvář led. Jeho mráz a chlad projede celým mým tělem a já instikntivně ucuknu. Chci se dostat z toho studeného obkladu, který tam studí. A nejen to, jakýkoliv dotek chladu na modřinu taky není příjemný a dává jasně znát, že ani jí se ten nápad s ledem nelíbí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "No tak..." Pokárám ho a zkusím to znovu. Zase uhne a to už mě vážně popudí. Stáhnu obočí a vezmu ho za ruku. Vrazím ho mu do ní kapesník s ledem. "Tak si to dělej, jak chceš..." Vstanu z kleku a přejdu ke svojí tašce. Vytáhnu hodinky, jako obvykle je nemám na ruce, a podívám se na čas. I pohled ven prozradí, že se připozdívá, a já odsud odcházím čím dál častěji dost pozdě. Pche a já se snažil mu pomoct...vždycky jsem věděl, že mám všechno dělat jenom pro sebe...nikdy pro jiný a proč? Protože jsou jenom nevděčný...a já jsem idiot, že jsem se nechal oblbnout jím...chci, aby konečně pochopil, jak to je a on to prostě vidět nechce...nebudu se snažit, stejně by to nepochopil...stejně by to vidět nechtěl... Přejdu ke stolu a vezmu z něj fotografii mě a Raigi. Nad obrázkem trochu zaváhám, ale řekl, že je můj, takže si ho vezmu taky. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vstanu a přejdu k němu. Natáhnu ruku s kapesníkem, ruka už mě dost studí. Kolem mě je místo a tak kdyby odmítnul, může odejít bez většího zdržování, nikoho násilím nedržím. " Já si na to nevidím...já...bolí to, i když se toho jen lehce dotkneš..a studí...mohl..by jsi pomoct...už cukat nebudu...to vydržím." řeknu smířlivě, ale oči jsou zvědavé na to, jestli odejde či ne. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jsem to ale idiot... Povzdechnu si sám nad sebou, jak jsem dopadl. A jak jsem se měl? Skvěle, na nikom mi nezáleželo a měl jsem pokoj. A teď? Teď jsem v tom až po uši...a bránil bych si ho...chránil...jsem vážně idiot... Podá mi kapesník a já si ho vezmu do dlaně. Volnou rukou ho vezmu za ruku, kterou mi podával kapesník. "Tak pojď..." Usměju se na něj něžně. Já se z něj zblázním...tohle nemůže skončit dobře... Odvedu ho k posteli a pustím jeho ruku. Sednu si vedle něj, kapesník v ruce trochu posunu a volnou dlaň mu položím na tvář, abych si ho podržel. Kapesník přiložím nejněžněji, jak dokážu. Snažím se, abych mu na tvář netlačil, přesto je nutné, abych ho dotýkal. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po chvili to nevydržím a otevřu opatrně jedno oko. " Riku...a opravdu mi to pomůže? Teda, já už necítím kus tváře díky chladu. " poznamenám opatrně, protože díky léčebné procedůře mě bolí hýbat čelistí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vydrží docela dlouho na to, jak nejdřív reagoval. "Pomůže." Prohlásím rozhodně. "Jak vidím, ještě chvilku a upadla by ti čelist." Zasměju se a stáhnu ruku s kapesníkem. Led se částečně rozpustil a tak je kapesník trochu mokrý. Rozložím kapesník a vezmu jednu kostku mezi prsty. Chviličku si s ní hraju a pak ji strčím do pusy a začnu ji cucat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nemíním se hnout z místa a tak jen Rikua probodávám pohledem, obzvláště jeho rty s ledem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Cucám led." Odpovím s úsměvem na jeho otázku, i když je to maličko problematický, protože v puse není tolik místa pro jazyk, abych ve výsledku vyslovoval úplně správně. "Mám to docela rád..." Zadívám se do jeho očí, které naprosto zřetelně sledují moje rty. "...je to vzrušující..." Dodám a jazykem posunu kostku mezi rty. Nechám si je trochu omrznout a pak zase začnu kostku cucat uvnitř úst. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Očima sleduji to, co s ledem dělá a jen polknu. Stále se chvěji pod tím, jak studený to musí být. " Cucáš hodně často led?" opravdu mě to zajímá,ale vyzkoušet to nemám nejmenší zájem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jenom občas...když je příležitost a chuť." Usměju se na něj znovu. Chvilku převaluji led v puse a teprve pak ho zase jazykem posunu mezi rty. Vezmu zbytek kostky mezi prsty a přejedu si jimi po rtech. "Příklad...představ si, jak moc studený teď musím mít jazyk a rty oproti těm tvým...a když bych tě teď políbil, cítil bys ten rozdíl..." Nechám to vyznít a znovu se na něj usměju. Kaishimu se zřejmě moje záliba moc nezdá a rozhodně se nežene do pokusu, aby to vyzkoušel. Přesto si provokativně znovu přejedu po rtech ledem a kostku pro jistotu nechám venku, kdyby si to snad rozmyslel. "Pro mě to je vzrušující představa." Pokrčím rameny, ale dál se na něj usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho vzrušuje, když on má studený, sotva citlivý rty a líbání s někým, kdo má rty plný života? Dávám si dohromady a dál sedím na posteli, jen sleduji jeho počínání. Osobně se mi do toho nechce,ale pokud by si to opravdu přál, tak jsem schopný ho políbit. Jen se k němu nakloním blíž, zda se taky přiblíží a bude chtít polibit. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Kostku převálím v prstech a nakloním se k němu. Na tváři podezřelý úsměv. "Led mě provokuje...zbystřuje smysly..." Zašeptám těsně předtím, než k němu přitisknu chladné rty. Jenom mi to víc rozproudí krev, aby mi při tom nebyla zima. Navíc je to už chvilka, kdy jsem zbytek kostky ledu vytáhl z pusy, takže se vlastně už trochu ohřála. Vzrušuje mě představa, jak by mě mohl Kaishi dokázat rozehřát, když teď je to jako v ledničce, která moc nechladí. Voda z kostky mi teče po prstech a dlani až do rukávu, když ji zvednu a přejedu s ní Kaishimu po krku. Je tak horký, že ji skoro hned rozpustí, ale přesto ho voda zastudí a steče až k lemu trička. V ruce mi nezůstane nic a tak chladné prsty i s dlaní položím na jeho krk, abych si ruku trochu ohřál a jeho zastudil. i když si myslím, že se bude cukat. Zvlášť když má tak velkou zálibu v horku a ne zimě. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Mé rty se jeho dotýkají velmi zlehka a zima z Rikua do nich vstupuje. Najednou ucitím zezadu na krku náraz zimy, až se prohnu a naplno Rikua líbám. Na krku mi okamžitě naskočí hůsí kůže a já se snažím různými pohyby jako had dostat z pod doteku té chladivé ruky. Triko mě ted studí taky a na zimu reaguji horkostí kůže, jak se snažím sám zahřát. Nevydržím to a přeruším polibek, prohnu se ještě níž. "Riku...tohle..tohle se nesmí..to..to studí." odporuji proti jeho vůli. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přesto to však nevydrží dlouho a polibek přeruší. Snaží se mi to rozmluvit a vypadá u toho zatraceně roztomile. "A proč se to nesmí? Protože tebe to studí?" Zeptám se. Nakloním se znovu k němu a svými rty přejedu po těch jeho. "Umíš krásně hřát..." Zaculím se a chladnou rukou přejedu ještě jednou po krku. Cítím pod ní husí kůži a musím se usmát. "Tys mě dokázal rozehřát hned na začátku...tak moc, že to teď v sobě nedokážu zadusit..." Napovím mu, jak to se mnou teda je. Někdy mám totiž pocit, že si myslí, že si s ním jenom hraju. Ale není to pravda. Teď už ne. Jedna rychlá a lehká pusa na rty a zadívám se mu do očí. zajímalo by mě, jestli vůbec postřehl moje tajné sdělení. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Poslouchám, co mi to říká,ale přes chlad to vnímám pomalu. Jeho rty se dotknou mých jen na krátkou dobu a hned se zase odlepí a zadívá se mi do očí. Hledím do jeho a v hlavě znova přehrávám to, co řekl. " Rozehřát? Kdy....a ty to chceš zadusit, proto cucáš ten led?" Jsem z jeho slov zmatený. Co to znamená....jako že se do mě zamiloval...a nebo jen naráží na ten mizernej studenej led...že bych nebyl zamilovanej sám..blbost...Riku a zamilovat se do mě...bláznivost. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pokrčím rameny na jeho otázku. "Nejsem si jistý, že zrovna tohle bych chtěl zadusit...dost možná bych chtěl, aby to bylo ještě větší." Usměju se. Teplou ruku mu položím na rameno. "Kaishi...s tímhle nemá led co dělat..." Ujasním mu to s mírným úsměvem, že led do téhle otázky tahat nemá. Proč se tak snažíš odmítat jenom možnost, že bych tě mohl mít rád...tolik se snažíš si tuhle možnost znemožnit, že jsi přesvědčený a věříš tomu, že to je nereálné...ale proč? Aby tě moje odmítnutí tolik nebolelo? Aby jsi byl smířený s tím, že to nemůže skončit dobře? Že je to jenom na chviličku a pak nic, že tě odkopnu a najdu si jinou hračku? Hlupáčku...když neublížíš ty mě, nic takovýho se nestane... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Procházím v mysli, co vše mi poslední dobou říkal a všimnu si nějakých náznaků,ale jistý si nejsem. Příjde mi to jako blbý nápad,ale proč se nezeptat. Skoro vůbec nedýchám, jak čekám, jak zareaguje. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nahnu se k němu, rty už mám zase horké a dotknu se jimi jeho ucha. Ruku z ramene přesunu na krk, kde jsem ho jenom před chviličkou tak studil. Snad jako bych mu to chtěl vynahradit. "Pálí ti to...miláčku..." Ocením šeptem jeho analytické schopnosti a zlehka ho na něj políbím. Pak se odtáhnu, ale ruku nechám na svém místě. Zůstanu si prohlížet jeho zarudlé tváře. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho slova potvrdí mojí doměnku. Oči se rozšíří údivem a jeho rty mě políbí na ucho, tak jen tiše vzdychnu. Vzdálí se a já jsem rudý jako rak. Nejdříve uhybám pohledem a nakonec seberu odvahu a podívám se mu do očí. " Tak už ti nevadí....že tě...Riku....mi....miluji?" znova špitnu. Ihned po tom uhnu pohledem na jeho rty a svojí rukou přejdu na jeho na mém krku a pohladím ho po hřbetě ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nakonec se mu přece jenom podaří podívat se mi do očí. Mluví tiše a jenom málo, zasekává se a nakonec zase uhne pohledem. Pohlazení mi řekne, že si prostě jenom není jistý. Ruku, kterou mi pohladil, otočím se vezmu do ní jeho a stisknu. "Nikdy mi to nevadilo...jenom mě překvapilo, jak najednou jsi to řekl..." Položím mu na zdravou tvář druhou dlaň a přinutím ho, aby se mi díval do očí, když mluvíme zrovna o tomhle. "Proč se mi nedíváš do očí...záleží mi na tobě a já chci, abys to věděl." Pohladím ho po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přibližím se k němu a cestou zavřu oči. Nedýchám a nechci tento okamžik ztratit natož zkazit. Něžně se dotknu jeho rtů svými a začnu ho naplno a veřejně líbat s láskou, kterou k němu cítím. Přitom jen zlehka tisknu jeho ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Najednou líbá jinak než vždycky předtím. Víc citově a já mu to vracím. Polibek je to intenzivní stejně jako vždycky, ale přece je něco jinak. Možná proto, že jsme k sobě byli naprosto upřímní. Ale po celém dnešku už jsem ani jinak nemohl. Po nějaké době to ukončím, abych se vůbec mohl nadechnout. "Věřil jsem, že to tak bude..." Vrátím se k tomu, co říkal předtím. Vyrovnám dech. "Ale zkomplikovalo se to, když jsem tě viděl poprvý s Meiem...a dneska zase...všechno mi došlo, když jsem stál tváří v tvář konkurenci..." Usměju se, i když vím, že Mei konkurence není. Ani v nejmenším. Po tomhle ne. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ukončí to, aby se nadechnul a já toho využiji pro ten samý účel. Otevřu oči a dívám se do těch jeho. Jak se zmíní o Meiovi, jen se maličko ušklíbnu. Mei...žárlivost...žárlivost ti ukázala, že mě máš rád...zajímavá pozitivní stránka věci. Stále držím jeho ruku a druhou zlehka přejedu po jeho nosu na rty, mile se na něj usmívám. " Konkurence....žádná konkurence..v mém srdci jsi jen ty...Mei je jen kamarád..spolužák ze třídy." Jedu prstem po okraji jeho rtů. " Máš nádherný rty a nejlíp je to vidět, když se usmíváš. " Zapomenu na Meie a hovor o něm, má mysl je upřená jen na Rikua a jeho krásu, kterou vnímám svým srdcem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jsou jenom naše..." Řeknu stále ještě s úsměvem, komu patří moje rty. A já se jich nehodlám vzdát ani v jeho prospěch. Stisknu jeho dlaň a na okamžik zvážním. "Ale nic se nezměnilo na tom, že chci, abychom tohle měli jenom mezi sebou." Nosem drknu do jeho. "Nezlob se na mě..." Řeknu mírně. Mrzí mě to, ale nic se nezměnilo na tom, že ostatní mě nezajímají a nemám potřebu jim něco ukazovat. Chci od nich mít pokoj, což spočívá i v tom, že si mě nebudou všímat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nechci se ted bavit o něčem jako je Mei či žárlivost. Mé rty se znova přitisknou na jeho a znova ho začnu s láskou líbat jako předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Znovu se ke mě přiblíží a políbí. stejně jako před chviličkou, je to jiný než kdykoli předtím. stisknu jeho dlaň a druhou ruku přitisknu k jeho zádům. Přitáhnu si o ještě blíž, aby se ke mě přitiskl i tělem. Ať si sedne, jak chce, klidně mě na klín, ale chci, aby se ke mě přitiskl. Jak rád se cítím naživu...jsem živý, i když se mi tak dlouho zdálo, že jsem jenom stínem toho, jaký bych mohl být... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nepustím jeho ruku a druhou vjedu pod oblečení na jeho holá záda. Ani nevíš, co to pro mě znamená, když vím, že nejsem jen hračka...že mě už vnímáš jako někoho, komu na tobě záleží...jen na tobě....snad ten plamen v tobě nezhasne. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jeho ruka pod mojí mikinou mě přinutí pustit jeho ruku, abych se ho mohl víc dotýkat. Nikdy jsem se nedokázal nabažit jeho tělíčka. Vzrušovalo mě, jenom se na něj dívat, natož se i dotýkat. Ale taky jsem měl pocit, že on na tom byl úplně stejně jako já. Maličko vydechnu, když mi jeho ruka přejede po zádech. Moc dobře věděl, co mi tím dělá. Konečně uvolněnou ruku přesunu na zadek, Dokonale si ho přitisknu i tam a přitom stisknu. Při polibku se usměju, protože vím, že tam to má dost rád. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přitiskne mě i na zadku, jen více stisknu nohy, kterýma ho objímám. Jeho stisk je jasným signálem, že se mu vrací nálada. Vydechnu a svými rty přitlačím na jeho tak, že jazyk vjede hlouběji do jeho úst. Rukou na zádech ho jemně škrábu a hladím jak jsem jen za tu dobu sním zjistitl, že se mu to líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zasténám při polibku, jak se ke mě tiskne a tlačí na kalhoty. Nevědomky mě dráždí, sjedu rukou ze zad pod jeho tričko a k pasu kalhot. Několika prsty sjedu za jejich okraj a dál se nedostanu. Druhou rukou ho dráždím na zadku přes kalhoty, že ho zase stisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Druhou rukou sjedu mezi nás a rozepnu si kalhoty, aby případně mohl Riku dál. Potom vjede do jeho vlasů. Znova se dostávám do nálady, jako jsem měl ve vaně. Toužím po něm a ted po tom všem ještě víc. Má mě rád..on mě má rád...bože Riku, jak já tě miluji...nechci s tebou nikdy..nikdy bojovat...chci se s tebou jen milovat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přejedu po zádech nehty a trochu přitlačím. Rukou mi vjede do vlasů, takže mi je rozcuchá. Odtrhnu se od něj a snažím se srovnat dech. Zadívám se mu hluboko do očí. "Chci tě..." Zašeptám a začnu z něj oběma rukama sundávat tričko. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jak však jeho ruka vjede pod triko a nehty se projedou po zádech, jen se prohnu vzrušením a napětím, který projede vlna slasti. Přeruší polibek a díváme si do očí. Trvá to jen maličkou chvili, přesto se nám to zdá jako věčnost. Nebo aspon mě. Jeho slova mi rozlejou mráz po zádech. Zvednu ruce a nechám si sundat triko. Hned na to sudnám já jeho vršky a rty se zakousnu do jeho krku jako upír. " Vem si mě , Riku." špitnu mezi dvěma kousanci. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vyzve mě, abych si ho vzal. Jeho odpověď mi udělá radost a nad pobídkou nezaváhám. Jednu ruku vsunu znovu pod kalhoty a trenky zároveň, na holou kůži a znovu stisknu. Tou druhou si pomáhám mu je stáhnout tak nízko, jak to jenom jde. "Musí...dolů..." Dostanu ze sebe, když se mi to samotnému nedaří. Nechám ho, ať si je svlíkne a sám si zatím sundám svoje. Pak si ho zase posadím na klín a přitisknu k sobě. Skloním hlavu k jeho rameni a začnu ho trochu okusovat. Rukou sklouznu až k otvoru. Ukazováček zakrouží kolem dokola a pak pomalu vklouzne dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Naznačí, abych si je sám sundal a já nevidím jediný důvod, proč toto jeho přání nesplnit. Sundám je a hned jsem zase na jeho klíně. Jak se do mě začne zakusovat, vzrušeně vzdychám do jeho ucha. Moc se se mnou nemazlí a jeho ruka sklouzne až k mýmu otvoru. Během chvilky začne zajíždět do mě, líbí se mi to tak moc, že se prohnu a hlasitě zasténám. Rukama stisknu jeho ramena, jak se jich držím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jenom se mu zahryznu do ramene, když mi stiskne ramena rukama, a prstem zajedu dovnitř úplně. Na nic nečekám a začnu s ním pohybovat tak, abych si ho co nejdřív připravil. Rozdráždím ho a dovnitř vsunu u druhý prst. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jak vsune druhý prst, zhryznu se plnou silou do rtu, abych už více nevzdychal. Mé tělo se potí a nestíhám s dechem. Je to tak silné uvnitř mě, že si během chvilky ret prokousnu,ale ted to nevnímám. Pohybuji se na jeho klíně podle pohybu jeho prstů a mé tělo se vyloženě těší na Rikua. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Prokousl si ret. Palcem setřu krev, která z rány zatím vytekla a lehce ho políbím na rty. Krev na palci nechám být, není nutné se tím teď zabývat. Zase si začnu všímat jeho spodních partií. Dobře cítím, že je vzrušený dost. Vrtí se mi na klíně a už to nedokážu vydržet. Vytáhnu ze něj prsty a obě ruce vsunu pod jeho zadek. Trochu si ho nadzvednu a přitlačím blíž k sobě, abych do něj pohodlně pronikl. Pouštím si ho na sebe pomalu a opatrně a pečlivě sleduji jeho reakce, jestli je všechno v pohodě. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vytáhne ze mě prsty a nazvedne mě. Sám mu pomůžu, a přitisknu se na něj co nejvíc. Jdu pomalu dolů a jeho penis tím samým pohybem vstupuje do mě. Při vstupu jeho špičky znova přeruším polibek a nestihnu se zase hryznout, a tak zasténám a ruce natažený od něj jak se prohýbám. Nohama si hlídám pomalé vstupování a přitom tlačím svým penisem na jeho břicho. V obličeji se zračí vzrušení a slast, která prochází mým tělem, jak je víc a víc ve mě. Dosednu a nohama ho obejmu. Chvili si užívám toho pocitu, kdy je naplno ve mě a sám se začnu pohybovat po jeho údu tak, jak to vyhovuje mě.Přitom ho začnu líbat po krku, nehty zarážím do jeho kůže a nakonec ho hladím po zádech s nehty. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ruku dám na jeho penis a začnu ho dráždit. Nasliněnými prsty dráždím špičku a dlaní přejíždím po celé jeho délce. Navíc je to způsob, jak si pohlídám, aby mi při téhle pozici jeho penis tak agresivně netlačil na stěnu břicha. A ještě mu udělám radost, víc radosti. Rád mu přenechám vedení v pohybu, stejně bych toho takhle moc nenadělal a taky nechci, aby mu to bylo nepříjemné. I když trocha bolesti mu udělá jen radost. Přesto ruku ze zadku nesundám. I proto že se ho chci dotýkat. Líbá mě na krku a vrývá do mě nehty, takže občas stisknu ruku, kterou mi pomáhám v pohybu. Zasténám pokaždé, když domě zaryje nehty nebo když jimi přejede po zádech. Někde z podvědomí se vynoří pocit, že zase budu vypadat jako po nějaké rvačce, ale stejně tu není nikdo, komu bych se ukazoval, takže je to úplně jedno. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Trvá mi to, než najedu na pravidelný pohyb a tak jsou mé pohyby dost nerytmické. Odtáhnu hlavu od jeho krku a rukama se ho snažím jen držet. Hladím ho po zadech, či spíše škrábu,ale sílu nekotrolu. Velmi často zastavuji a snažím se vnitřně vyrovnat se slastí, která probíhá v narůstajících silících intervalech mým tělem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pořád zastavuje. Sice mě tím udržuje v napětí, ale přesto mi to neposkytuje dostatečné uspokojení mých tužeb, takže konečně opravdu zapojím ruku pod zadkem a výrazně mu pomůžu, aby mě taky neodbýval. Je to sice náročnější na fyzičku, ale rád to udělám pro nás oba. Zároveň ho dráždím rukou. Škrábe mě na zádech a je to čím dál silnější. Místy to už bolí, ale ani o tom nemuknu. Nechám ho, ať si to užije po svém. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Za chvili se společně dostanem do nám vyhovujícího tempa, který se nám daří udržet. Jen co se to ustálý, přestanu do něj zarývat nehty a znova ho začnu jen k sobě tlačit dlaněmi. Mé projevy jsou znova dost hlasitý, a tak se zaměstvávám bud kousáním sám sebe a nebo líbám Rikua po kůži. Nohama ho obejmu a přitisknu na něj, čímž zvýším tlak na jeho penis. Ovšem v rytmu už chybu neudělám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Znovu se na mě Kaishi přitlačí, a tak dost zasténám, když se zvýší tlak na penis. Přivřu oči a zachvějí se mi obě ruce, kterýma se ho dotýkám. Mohl to naprosto snadno ucítit. Jenom co se s tím srovnám, přitlačím v jeho klíně a zároveň rukou na zadku. Jenom se mu podívám do tváře. Zase se kouše do rtu a mě se to vůbec nelíbí. Jenom ať si nešetří hlasivky, aspoň vím, že si to dostatečně užívá. Sem tam mi unikne nějaký vzdech, ale když se ke mě přitiskne ještě víc zasténám nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pevně se ho držím a odolávám pokušení se do něj zakousnout. I přes mé snahy mi ujíždí vzdychy. Nejvíc se mi ale líbí, když zasténá on a v ty okamžiky nestíhám a sténám s ním. Zrychlím v pohybech a v penise mi pulzuje, přesto díky nedávnému milování ještě vydržím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přesunu ruku ze zadku na jeho záda a zajedu nehty do kůže, opravdu hlasitě zasténám a skloním hlavu k jeho rameni. Zakousnu se do něj, protože tohle už nemůžu vydržet dlouho. Vlastně ani chvilku už ne. Rukou na jeho penise přitlačím tak, aby mu to netrvalo moc dlouho, protože jak budu, už pro něj nebudu moct nic udělat. Odpadnu, protože po dvou takhle intenzivních kolem jsem úplně vyšťavený, jako vymačkaný pomeranč. Kdo ví, jestli budu schopný se dovléct na svůj pokoj. Přesto ještě vydržím do poslední chvíle, než se udělá on, a teprve pak si dopřeju ten luxus a nechám se ovládnout křečemi slasti. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přitlačí na penis, skoro se mi zamlží před očima. Nastíhám s dechem a lapu po vzduchu. V penise se mi to bouří,ale nejde to. Slast proplouvá a vybuchuje v mém těle, toužím být uspokojen ,ale tělo mě zrazuje. Normálně bych už byl dvakrát, ale ted to nejde. Přitvrdím v přírazech a pohybech, abych si trochu pomohl. Až po nějaké době dojde mé tělo usmíření a dopřeje mi extázi z vyvrcholení. Vystříknu své sémě mezi naše těla a na jeho ruku. O pár okamžiků později dosáhne vyvrcholení i Riku. Vnímám to už jen v jeho klíně, nohy povolí sevření a hlava se složí na jeho rameno. Ruce sklouznou po jeho těle až na bok, kde se drží jen aby se neřeklo. Nemám v nich žádnou sílu.Jen zrychleně dýchám, neschopný dalšího pohybu. " Dáble...." poznamenám jen tiše a s vyschlými ústy. Krev mi ze rtu už neteče. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Dál zůstanu v něm, i když mi penis naprosto ochabne. Nějak nejsem schopný se překulit na bok nebo vůbec něco udělat. Zůstanu tak s ním, ani nezareaguji na jeho slova. Neudělám vůbec nic. Jenom mi klesne hlava na jeho rameno. Ani nevím, jak dlouho to trvá, když konečně seberu dost síly, abych zvedl čistou ruku a pohladil ho po vlasech. Teprve pak se překulím na bok a Kaishiho vezmu s sebou. Až teď z něj vystoupím, ale přesto si ho zase přitáhnu k sobě, aby mi byl nablízku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nehlídám čas, mám zavřený oči a sbírám sílu. Ucítím pohlazení po vlasech, nejsem schopný se ani otočit či zvednout ruku.Riku udělá první větší pohyb a překulíme se na bok. Cítím, jak ze mě vystoupil a s tím i jeho sperma. Jen tiše vydechnu. Nestačím ani otočit hlavu a přitáhne si mě k sobě. Neprotestoji, nemůžu.Jen dýchám a najdu sílu se na Rikua slastně a spokojeně usmát. Jak je blízko, přesvědčím jednu svojí ruku a položím jí Riku kolem těla. Chtěl bych ho obejmout,ale na to síly ještě nemám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ještě chvilku ležím bez hnutí a teprve pak ho ho přitáhnu ještě blíž. Nebo se spíš posunu sám blíž k němu. Volnou rukou ho obejmu a pohladím po zádech. Konečně se mi podařilo nasbírat dost sil, abych sdílel společnou blízkost tím, že ho obejmu. "Mám...tě...rád..." Špitnu tiše a postupně se zavřenýma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Otočím na něj hlavu a vidím jeho zavřený oči. Usměji se a dám mu pusu na tvář. " Taky tě ..mám rád...dáble...Riku." zašeptám, hlavou zase padnu na postel a oddychuji. Zavřu oči a dál nabírám sílu. Ovšem čím dýl takto ležím, tím víc se mi chce spát. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zůstávám ležet a chce se mi spát. Za dnešek toho bylo moc a já mám dost. Ještě jednou ho pohladím po zádech a pak usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Proberu se několik hodin po usnutí, zamžourám a s již silou zpátky se otočím k Rikuovi a objemu ho. Natisknu se na něj a znova zavřu oči. Nechci ho budit a sám bych klidně ještě spal. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Několikrát pohnu rty, jakobych se chystal něco říct, ale jenom něco zamumlám a nakonec neřeknu nic. Zavrtím se a přitulím ke Kaishimu. Probudit se nenechám, na to jsem byl moc unavený, takže spím docela tvrdě. Naposledy se zase zavrtím a pak zůstanu ležet naprosto klidně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nakonec zavřu oči a jen vnímám jeho vůni, jeho pot a jeho tělo tak blízko. Rukou zašátrám a přikreji nás dekou, která je na posteli. Po paměti přikreji Rikua až ke krku a následně sebe. Ležíme jen tak, dýchám stejně jako Riku, teplo se rozhléhá pod dekou a mě znova uspává. Za chvili vytuhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Matně mi naběhne včerejší situace a to, že jsem tady zůstal přes noc. Kaishi pořád ještě leží hned vedle mě. Mírně se usměju, je to dobré znamení, že jsem ho neomrzel ani v noci. Jenom mu rukou shrnu vlasy z obličeje a odhalím jeho tvář. Jsem rád, že mu to neoteklo tolik, jak by mohlo. Zůstanu vedle něj ležet, i když je mi jasné, že budu muset odejít do svého pokoje, vykoupat se a převléknout. Stejně nemám s sebou školní uniformu, kterou do školy mít musím. Takže se rozhodnu, že zůstanu, než se probudí, aby si nemyslel, že jsem utekl, když spal. Zatím ho sleduji očima a mírně se usmívám. Vypadá kouzelně, vždycky když je tak bezbranný. Sem tam ho pohladím dlaní. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po delší době se proberu a cítím pohlazení po tváři. Usmívám se na něj. Až po chvilce otevřu oči a dívám se přímo na Rikua. "Dobrý ráno, Riku....jak jsi se vyspal..kolik vůbec je?" zeptám se , když mi ranní slunce zasvítí do očí, jen zamžourám. Rukou ho silně obejmu. "Je prima probudit se vedle tebe." Poznamenám a zase zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jenom ze spaní řekne moje jméno, což vykouzlí úsměv na mé tváři. "Dobrý..." Usměju se na něj, když promluví. "Vyspal jsem se výborně a času máme ještě dost, než budeme muset do školy, ale budu muset jít. Nemám tady uniformu a taky chci ještě do sprchy." Pohladím ho po ruce, která mě tak silně objala. "Taky jsem se rád probudil vedle tebe." Pohladím ho tentokrát po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen natočím hlavu k němu tak, aby mi nesvítilo slunce na víčka a přitulím se. " Nechceš si tu sprchu dát tady, a můžem pro uniformu skočit pak spolu, jen mě ted neopouštěj." zabručím jemu do hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ještě víc se přitulí a navrhne výbornou variantu. Já jsem s ní nepřišel, protože jsem čekal, jak moc mě ještě chce u sebe. "Máš výborný nápad." Přitisknu si ho ještě víc k sobě, ikdyž se sám přitulil. "Neopouštím tě...ani teď ani jindy..." Pohladím ho po vlasech a dám mu pusu na tvář. Nikam se nechystám. Aspoň zatím se nikam nechystám. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Otevřu oči a usměji se na Rikua. Zvednu pohled a zadívám se mu do očí. " Riku,..jsem mocrád....a tak nějak se mi ulevilo,..když jsem ti mohl říct pravdu o svých citech." znova se k němu přitisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Nemáš se za co omlouvat, rád jsem to schytal. Aspoň vím, že sis to užíval." Usměju se. "Nechci, aby ses ještě někdy hlídal, proč bys to měl dělat..." Přejedu prsty po rozkousnutém rtu. "Nelíbí se mi, když ti teče krev, pokud to není ode mě..." Stáhnu prsty z jeho rtu. Konečně otevře oči a hned se mi zadívá do očí. Jako obvykle na tohle téma nepovím nic, jenom, když se ke mě přitiskne, přesunu mu dlaň na záda a přitisknu si ho k sobě sám. Raději místo slov. Na tohle téma neumím mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nevadí mi, že mi neodpověděl, jako odpověd mi pohatě stačí jeho pevné objetí. Na zádech mám sice taky pár ran,ale nevadí mi dotyk na ně. Svým způsobem jsem rád za tu trochu bolesti vznikající při jejich dotyku. " Riku, víš, že jsi mě zase pořádně vyřídil? Ani nevím, v kolik jsme usnuli." Zasměji se nad tím, jak jsme oba rychle vytuhli. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jenom buď hlučný, mě se to líbí." Usměju se. "Já jsem vyřídil tebe? Já myslel, že to tys vyřídil mě." Zasměju se v odpověď. "Ale o tom čase taky nic nevím...prostě jsme usnuli...byl jsem příliš vyčerpaný na to, abych ještě někam chodil." Skloním hlavu a zavrtám nos do jeho vlasů. "Jsem rád, že jsem tady zůstal s tebou..." Zamumlám mu do vlasů a zlehka ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Cítím jeho nos ve vlasech a zasměji se. Lechtát to,ale Rikua asi víc, jak ho lechtají moje vlasy na nose. "Mohl by jsi tu zůstávat častěji, vůbec bych nebyl proti a myslím, že tady to taky nikomu nevadilo...co ty na to?" zeptám se po polibku do vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ty mě tady chceš ještě častěji?" Zeptám se rádoby podiveně, ale pak se stejně zasměju, protože nedokážu udržet vážnost. "Když to vyjde, budu tu s tebou častěji..." Slíbím mu docela závazně a znovu ho políbím do vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Líbí se mi polibky do vlasů a tak zase na moment zavřu oči. " Víš, že ty polibky ve vlasech jsou vzrušíjící." prohodím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vzrušující? Takhle brzo po ránu?" Usměju se na něj, ale znovu už ho nepolíbím. Pohladím ho zase po zádech. "Tak abych šel do té sprchy....teda jenom pokud mě pustíš." Mrknu na něj dolů a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Převalím se na břicho a pozoruji Rikua a každý jeho pohyb, než odejde do sprchy. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak dobře, ale nikam neuteč." Vylezu z postele a najdu svoje kalhoty, abych z nich vytáhl trenky a taky najdu ručník, který si omotám kolem beder. Sice si nemyslím, že by byl Teodor tak brzo v koupelně, ale zase nahatej ho potkat nemusím. Pak zmizím za dveřmi do společných prostor a neprodleně zamířím do koupelny. Mám štěstí, Teodor tu není, takže hned odložím ručník a vlezu do vany. Cítím se tu trochu nesvůj, přece jenom nění to koupelna, která mi byla určená, tak se tu moc nezdržuju a jen co ze sebe smyju všechny stopy včerejší divočiny, vylezu z vany. Osuším se a pak na sebe navlíknu trenky. Jsou sice včerejší, ale ještě pak půjdu k sobě, tak je přehodím a společně s uniformou. Ručník vezmu do ruky a zamířím zase zpátky ke Kaishimu do pokoje. "Tak, hotovo." Oznámím mu spokojeně a ručník přehodím před opěradlo židle, aby uschl. Pak se posadím na postel k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen otevřu oči a podívám se na Rikua, jak je krásně osprchovaný a čistý. " Už jsi zpátky a vydržíš ještě, než se opláchnu já?" vylezu z deky a vemu si své věci. Vemu Rikův obličej do dlaní, a vášnivě ho políbím, na to odejdu rychle do sprchy jen s ručníkem kolem pasu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Odejde a já se ani nestihnu zeptat, za co to bylo. Takže ho nechám odejít a sám se oblíknu, aby mi to potom netrvalo a já ho nezdržoval. Vlastně nás oba. Takže se obleču a posadím zpátky na postel, aby se nečekalo na mě. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vejdu do pokoje připravený a s úsměvem na tváři. Vemu si věci do školy a postavím se před Rikua. Znova se k němu sehnu a políbím. " Jsem připraven, a co ty? Vyrazíme tedy k tobě?" ptám se jen pro jistotu, protože vidím jeho připravenost vyrazit. Ustoupím, aby se Riku mohl postavit a mohli jsme oba odejít k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vyrazíme hned." Přikývnu a pak se na něj zadívám. "Co že se ode mě dneska nějak nemůžeš odtrhnout?" Popíchnu ho maličko, ale usmívám se, a postavím se, když mi trochu uhne. Objemu ho a na maličkou chviličku se k němu přitisknu. Pak ho zase pustím a přejdu ke dveřím. "Tak ať mi to dlouho netrvá a ještě stihneme zajít na snídani. Mám hlad jako vlk." Usměju se a otevřu dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Objetí si vychutnávám naplno a na puštění se zatvářím smutně.Přesto se za chvili zase usmívám a vyrazím ze dveří ven a pak společně zamíříme k jeho pokoji. Jdeme mlčky, přesto nevydržím se na něj chvilkama nedívat. Zastavím se před jeho dveřma a počkám, dokud neodemkne. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jdeme mlčky a u svých dveří se musím chvilku hrabat v tašce, než najdu svoje klíče. "Konečně..." Zazubím se a odemknu. Raada jsem neviděl už několik dní, ale že by mi nějak chyběl, říct nemůžu. Vlastně ani trochu. "Tak pojď dál." Pozvu Kaishiho dovnitř a sám hned zamířím do svého pokoje, abych se převlíkl. Nechám ho, ať si vybere, jestli chcejít se mnou anebo ne. Hned si začnu hledat čistý věci a uniformu. Když je najdu, začnu ze sebe hned sundávat oblečení, abych se mohl převlíknout. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro S úsměvem sleduji Rikua, jak hledá čistou uniformu a následně se oblíká. " Riku....teda, ještě že ty dveře mají kliku, jinak bych se neudržel." řeknu vtipně, i když vnitřně bych se nebránil znova se dotýkat jeho těla. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vážně?" Popíchnu ho, když na sebe navlíkám kalhoty od uniformy. "Tak asi budeš muset ještě vydržet..." Zazubím se na něj, když se konečně dooblíknu. Pak si zase vezmu svoji tašku, znovu si ji přehodím přes rameno. "Můžeme jít." Usměju se a zamířím ke dveřím, které ale brání. Přijdu až k němu a políbím ho. Vášnivě a intenzivně. Po chvíli se odtáhnu. "Pojď, ať to stihneme." Usměju se maličko zasněně pod dojmem polibku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen co je oblečený, zamíří ke mě. Ovšem já neuhnu jen tak, a tak dostanu milou úplatu. Polibek, který vracím se stejnou vášnivostí jako mi on dává. Po polibku se na něj usměji a ustoupím od dveří a otevřu je. Nechám Rikua projít a jdu hned za ním. "Tak jdem na to jídlo, ty hladový vlku." zasměji se a vyjdu na chodbu, aby mohl Riku zase zamknout a vyrazit do jídelny na snídani. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Utrousí další poznámku. Mám pocit, že jich dneska ještě bude moc. Jenom co zamknu, otočím se a plácnu ho po zadku. "Dneska máš nějakou vtipnou náladu" Zasměju se a zamíříme ven z budovy. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dojdem do jídelny, vemu si tác a nandám si jídlo. Najdu místo pro dva a posadím se, přitom volné místo držím pro Rikua a nezačnu jíst dřív, dokud on si nesedne a nezačne jíst. Popřeji mu dobrou chut a dám se do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Až do jídelny na něj nesahám a vlastně ani v jídelně. Kaishi mi pohlídá místo a počká na mě s jídlem. "Tak dobrou chuť." Popřeju mu taky a začnu snídat. Po snídani počkám, až dojíme oba dva , odneseme tácy a společně zamíříme do školy. Ještě než zamíříme do třídy, zavadím rukou o jeho ruku, abych ho na okamžik zastavil. "Odpoledne...budeš můj." Zašeptám a usměju se. Pak se zase rozejdu, abychom nebudili moc pozornost. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nechám ho vejít do třídy jako prvního a já vejdu do třídy jako druhý chvili po něm. |
| |
| Vejdu do třídy a moc se kolem sebe nerozhlížím. Vlastně mě ani nezajímá, kdo tu je a není. Jediný, po kom se jenom velmi zběžně podívám, je Asura. Přece jenom to byl on, kdo viděl tu včerejší scénu. Ale spíš se jenom mrknu, jestli tu je anebo není. Pak si sednu na svoje obvyklé místo a po nikom se moc nedívám. Nikdo na mě nemluví, takže mám svůj klid. Na tváři klasický neutrální výraz. |
| |
| Vejdu do třídy chvili po Rikuovi. Na tváři se barví modřina a díky ledování to není tak strašný. Pozdravím všechny přítomný a sednu si na svoje místo. Otočím se dozadu na souseda a ignoruji případný narážky a spíš se zajímám, co máme. Nějak jsem neměl náladu se dívat na rozvrh,a chci vědět, co ted bude a zda si mám vytáhnout zase svůj blok či ne. Jen co mi odpoví, otočím se zpátky do předu a přitom se na moment podívám na Meie. V obličeji není žádný speciální výraz, jen zjistím, zda tu je a nic víc. Usmívám se, vytáhnu blok a příslušný sešit a s točící tužkou v ruce čekám, co bude. Viditelně mám dobrou náladu a nejraději bych si začal pískat. Nemůžu a tak se jen štastně usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Ráno, když se probudíš, tak si všimneš, že Asura ještě spí...přesto to vypadá, že je to jen leký spánek a že kdyby jsi se pohnul, tak by se pobudil. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Ani se nehnu, ze strachu, že bych ho probudil. Zůstanu nehybně ležet, i když mě dost bolí ruka, jak ji mám otlačenou. Ale pořád...vypadá že potřebuje hodně spát. Bylo toho na něj hodně. Ponořím se do svých myšlenek a vnímám jen Asurovu blízkost. Teď mě nic jiného nezajímá. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Chvíli vypadám jako bych si vůbec neuvědomoval, že tady se mnou někdo je, protože vypadámm, že Meie vůbec nevidím. Proberu se úplně teprve o chvíli později, kdy se opravdu probudím úplně. "Ohayou," pozdravím ho tiše a apk si zívnu, i když si stihnu pusu zakrýt rukou na poslední chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Ohayou...ty jsi nějak svěží po ránu," usměju se na něj mírně a jemně ho pohladím po vlasech. Obyčejně se zbytečně v posteli neválím, považuju to za plýtvání času, ale teď se nezdá, že bych chtěl vstát...alespoň dokud mě Asura nevyžene. Konečně mě k sobě nechal přiblížit a já si to míním užít...tedy alespoň jak to zatím půjde a proto ho teď chytím kolem pasu a přitáhnu si ho blíž k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Pak si ale lehce povzdechnu a na okamžik zavřu oči. "Kolik je hodin?" zeptám se ho. Potřebuju vědět jak dlouho mám času na to, abych se dostal do třídy...anebo vlastně ne, dneska je přece tréninkový den, takže budu všichni venku...a já se nebudu moct zúčastnit, protože to mám zakázané. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Nevím, nedbám," usměju se. Uvědomuju si, že Asura ještě nemůže trénovat a samotnému se mi nechce, což je divné vzhledem k tomu, jak obvykle pilně trénuju. Ale vím že Zaigou by byla opravdu rozladěná, kdybych ji dnes nechal ležet. "Bylo bych fajn kdybych mohl jít za školu," povzdechnu si, ale stále se usmívám. Je to hloupé, když vám poroučí meč. Ale proto jsem tu. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Proč by jsi chtěl jít za školu?" zeptám se ho docela podezřívavě. Nevím proč by to chtěl dělat, když je dneska tréninkový den...měl by se bavit cvičením a trénovaním. Ne se flákat. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Proč myslíš? Abych mohl být s tebou," odpovím mu zase s úsměvem a ťuknu ho prstem do nosu. "Ale stejně nemůžu," povzdechnu si trochu. Asura asi tréninky vážně miluje, když mu nejde do hlavy, že se na ně neženu. Ale já radši doopravdy bojuju. Tady se jen bojím, že někomu ublížím. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Ne, nechápu to...ale jsem rád, že se stejně rozhodl tam jít. Alespoň ho můžu sledovat, když nebudu moct trénovat. "Každopádně..budu tě sledovat," řeknu s mírným úsměvem. Nevím jak si to přebere, ale vzhledem k tomu,ž e se nečervenám, tak to myslím v tom normálním smyslu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Když myslíš že to bude zábava...prostě se jen budu snažit nikoho nezabít...jako vždy," pokrčím lehce rameny. "A předtím se budu muset odsud vypakovat...vůbec se mi ale nechce," přiznám se s úsměvem, ale vím že musím a že to udělám. Ale ještě chvilka mě nezabije. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Krom toho, že vím, že je Mei silnější než já...když se pokusím být tak silný jako on, tak to bude hodně dobré...pro nás oba. Navíc Himotovy variabilní schopnosti se budou u tréninku velmi hodit... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Ale vím že ty jsi pro mě ze všech nejlepší soupeř. Co ti chybí na síle vyrovnáváš zápalem. Ale neměl by jsi to přehánět." Zase ho poučuju? Jen mám starost. Někdy je vážně přehnaně snaživý, co se boje týče. Stejně jen odsekne takže je to stejně k ničemu. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Jak to myslíš, že jsme pro tebe nejlepší soupeř?" zeptám se ho, protože nemám nejmenší ponětí, že o mně smýšlí takhle dobře. Sice se mi nelíbí, ž emě poučuje, ale dělá to pořád. Už si zvykám. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Jsi silný, odhodlaný a navíc víš jaké to je skutečně bojovat. Víš jaké je to bojovat s Nimi že?" zeptám se a propaluju ho pohledem. Věřím že Asura se utkal s démony a možná proto věřím, že mi nějak rozumí. Ti tady, kteří je nikdy neviděli...ti by ve skutečném boji neobstáli. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Vůbec se mi nechce o tomhle bavit, a docela mě to rozladilo, takže oprudce vstanu a bez jediného slova opustím pokoj a zamířím do koupelny, abych se umyl. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Chvíli jen zírám do prázdna, než Asura vyde z koupelny a pak se taky zvednu a vydám se osprchovat a obléknout. Když jsem nachystaný ještě si skočím pro plášť a pak do chodby obout se. "Promiň. Nerad o tomhle mluvím. Ale zeptal jsi se...musel jsem to říct," otočím se na Asuru. Snad chápe že jsem musel. Já se moc nedržím zpět a říkám co si myslím. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Příště to můžeš jen naznačit," řeknu stále ještě bezúsměvně a výjdu ven před pokoj. Zase počkám, než výjde Mei, abych zamknul, on to nikdy nedělá. Pak se s ním rozejdu ke třídě...asi tam bude ještě většina studentů...je docela brzyjak sjem se díval na hodinky. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Ne všichni jsou špatní, chce se mi říct. Ale vím, že by se rozzlobil. Co by asi říkal, kdybych věděl, že dávka kterou jsem miloval...že byla démonka? Nejspíš by už se mnou nepromluvil. Mlčky následuju Asuru do třídy. Nechci ho dál zbytečně dráždit. Počkám až trochu vychladne. A když tak si ho potom usmířím. |
| |
| Vejdu do třídy spolu s Meiem. Vůbec nevypadám, že bych byl v dobré náladě, a aniž bych se na někoho podíval (včetně Meie) tak si sednu na své místo u okna a začnu hledět ven. Stejně se teď nedá co dělat...dokud nepříjde učitel..a pak se budu taky nudit, protože mám zakázáno dneska trénovat. |
| |
| Když vejdu do třídy, pozdravím pouze Kaishiho a ostatní jako vždy okázale ignoruju. Usadím se na své místo a zahledím se z okna. Asura vypadá dost rozladěný. Zase. Ještě že jsem tak hrozně klidný člověk... Snad vyučování začne brzo, abych mohl přesměrovat svou pozornost na důležitější věci. |
| |
| Po deseti minutách příjde učitel, který vás zase všechny vezme na trénink ven. Kromě Asury trénují všichni a poctivě.. A to celé dopoledne až k brzkému odpoledni, kdy vás propustí na oběd... A zase máte další volné odpoledne. |
| |
| Po tréninku se nesnažím Asuru obtěžovat, protože se pořád nejspíš zlobí, tak mu nechci ještě víc kazit náladu. Rozhodnu se jít do jídelny na večeři a na té strávím nepřiměřené množství času, kdy se prostě jen rýpu v jídle dost nepřítomně a přemýšlím, jestli mi tohle všechno opravdu k něčemu bude. Zaigou den ode dne víc a víc žízní po krvi a já mám strach že někomu opravdu ublížím. Možná tohle místo nebyl tak dobrý nápad. Když se dost napřemýšlím vydám se zase zpět na pokoj. Uvidíme jestli se Asurovi bude chtít se mnou už mluvit. |
| |
| Trénujeme poctivě celé dopoledne, než nás propustí k jídlu. Protáhnu se, zaváži si vlasy a uklidním vítr, který mě po tréninku cestou do jídelny chladil. Vemu si příslušný tác a posadím se schválně na místo, aby vedle mě bylo volno. Sednu tak, abych obsadil obě a nenápadně se rozhlížím, kde je. Jím pomalu a čekám, zda se objeví. Jím schválně pomalu a nikam nechvátám. Pokud se ovšem neobjeví, moje další kroky povedou ke mě do pokoje. Dnešní trénink byl fajn a já si chci trochu odpočinout. |
| |
| Odejdu z tréninku mnohem dřív, když jsem stejně necvičil, takže jsem už po jídle. Nemám co na práci, ven ještě nemůžu, takže si v pokoji lehnu na postel a začnu si číst nějakou knížku. Na ších mám zase přehrávač, tkaže pravděpodobně Meie neuslyším, když vejde...pokud by se mu tedy chtělo jít do mé části apartmá. |
| |
| Když se vrátím, poznám, že je Asura doma už když zjistím, že je odemčeno. Je ale zalezlý ve svém pokoji a já se rozhodnu ho nechat být. Alespoň jednou nebudu dotěrný jako vždycky a nechám ho být. Zaigou mě hodně vyčerpává. Mám co dělat, abych ji udržel v patřičných mezích, takže si teď stejně chci odpočinout. Zalezu do pokoje a aniž bych se vysvlékl praštím sebou na postel a zavřu oči. Chci se chvíli prospat. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Je ale zvláštní, že za mnou nepřišel, nedělá to. Vrátím se na chvíli do pokoje abych si hodil na postel přehrávač. Pak zamířím k Meiovi. Když opatrně otevřu dveře, tak zjistím, že má zavřené oči...když nad tím tak přemýšlím, ještě jsem u něj v pokoji nebyl, takže se rychle rozhlédnu okolo. Mei se mezitím ani nepohne, takže předpokládám, že je unavený z toho trénování. Vylezu za ním opatrně na postel a lehnu si na bok vedle něj. Ještě že jsem dost malý na to, abych se tam vlezl bez potíží a nevadilo to ani jednomu. Zavřu oči a začnu odpočívat. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Nějakou dobu jen ležím, jako bych jeho přítomnost vůbec nezaregistroval. Po chvíli však kolem něj obtočím ruce a přitisknu si ho k sobě. Vůbec se mi nechce otevírat oči a tak to ani neudělám. Ale s ním v náruči se mi bude mnohem líp nabírat sil. |
| |
| Trénuji jako obvykle, tvrdě a neúnavně, přesto jsem docela rád, že už je konec a můžu jít jíst. Což taky neprodleně udělám a hned zamířím do jídelny. Očima hledám nějaké hodné místo a uvidím ho. Hned jdu k němu. "Máš tu volno?" Zeptám se spíš jenom tak pro formu a naznačím mu, aby se trochu odstrčil a udělal mi místo u stolu, abych se najedl s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nechám se k němu přitisknout a chytím jeho tričko rukama. Pak se o něj opřu a znovu zavřu oči. Měl bych ho nechat odpočívat, i když bych raději asi dělal něco jiného, ale...Mei se narozdíl ode mě celý den hýbal. |
| |
| Objeví se a hned si to ke mě zamíří, usměji se na něj. " No, že jsi to ty." řeknu a přitom se mu uhnu s tácem, aby si mohl sednout a najíst. " Tady, dneska to bylo prima, ale na jídlo jsem se těšit....a dobrou chut." řeknu mu s dobrou náladou a dál pokračuji v jídle. Dojím a počkám na něj. " Máš něco v plánu na odpoledne? Já to vidím na odpočinek na pokoji." řeknu mu svůj plán než dojí i on. |
| |
| "Dobrou chuť." Stihnu popřát i jemu a začnu jíst. Hlad jsem měl opravdu už jako vlk. "Ano...dneska to bylo fajn..." Poznamenám s plnou pusou. Jíme mlčky. Hovor se zase rozběhne, až když oba dojíme. "Asi bych měl konečně dočíst tu detektivku...nějak jsem na ni v posledních týdnech neměl čas..." Konečně se usměju taky. Prostě jsem zapomněl ukázat tu svoji přívětivější tvář, kterou šetřím jenom pro jediného člověka. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zastavím na chodbě, která vede k mému pokoji. " Když dočteš brzo, tak se stav, a nebo spolu můžem jít na večeři." Usměji se na něj a dám mu rychle pusu na rty dřív, než sem někdo příjde. Pak se rozejdu k pokoji. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Udělám rychlé dva kroky, abych ho stihl ještě chytit za loket. "Neříkej mi, že ti stačila..." Zašeptám a přitáhnu si ho blíž. Palcem druhé ruky mu přejedu po rtech. Kašlu na to, jestli se někdo na té chodbě objeví, chci pořádnou pusu. Políbím ho, vášnivě, přesně jak to mám rád. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dá mi pořádný polibek, vůbec se nebráním a ještě mu ho naplno oplácím. Jak to vypadá, kašle na případné svědky, ale i tak při polibku otevřu dveře, vtáhnu ho dovnitř a jen co je zavřu, tak ho zádama na ně přitisknu. Rukou ho držím kolem pasu a už zajíždím pod oblečení, druhou mám v jeho vlasech a přidržuji si ho blízko mě a aby mi z polibku neutekl. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Cítím jeho ruku na své kůži a mám z toho doteku pořádnou husí kůži. Kousnu ho do jazyka ostře, a pak se od něj odtrhnu. Dýchám rychle, oči upřené do jeho, na rtech podivný úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dívám se n něj a čekám vysvětlení, rozumné vysvěltení. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Protože jsem chtěl?" Zeptám se s úsměvem, i když to nebyla ani tak otázka jako spíš odpověď. Posunu se k němu o ten krok, který ode mě ustoupil. Rukama ho obejmu v pase, přitisknu k sobě a znovu se na něj usměju. "Přece by ses na mě kvůli tomu nezlobil..." Dodám hravým tónem. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Znova ho nenápadně natlačím na dveře tělem a prohlížím si jeho tvář. " Neříkal jsi, že jsi si chtěl číst...a nebo ti příjde tohle jako lepší." zadráždím a něžně ho políbím na rty, ovšem bez jazyka. Jen co od něj oddálím hlavu, vypláznu jazyk a rychle ho schovám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jo, chtěl jsem si číst, ale...když jsi mě tak odbyl...nemohl jsem to nechat jen tak..." Zazubím se na něj. Něžně mě políbí, jenom si ho k sobě víc přitisknu. "Tak počkej...já ho zkusím přesvědčit..." Nakloním se k němu, jednu ruku z pasu přesunu do jeho vlasu, aby se mi necukal. Začnu ho líbat, ať už jeho jazyk chce nebo nechce spolupracovat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ukončím polibek a usmívám se na něj. " Vypadá to, že jsi dobrý přesvědčovat, už se na tebe nezlobí." a znova začnu Rikua líbat, tentokrát jazykem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Znovu mě začne líbat a tentokrát to uý na mě nezkouší s historkou, že by se ještě mohl zlobit. A já jsem za to docela rád. Dál ho držím rukou ve vlasech a druhou ruku kolem pasu mu začnu strkat pod oblečení, abych si ho zase ohmatal na holé kůži. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Polibky ho zahrnují na krku a roštácky ho kousnu. " Riku, nechceš se na to vykašlat úplně...nějaká detektivka...ti řeknu konec." zašeptám a nechám svůj dech působit na jeho kůži. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jenom si vyslechnu tu jeho nabídku. "Na dveřích je to fajn, ale...Teodor by se nedostal dovnitř a venku by bylo všechno moc slyšet..." Špitnu, ale to už mě kousne do krku. Trochu zasténám, jak mnou projede vlna potěšení. "Povíš mi konec?" Zopakuji jeho slova a moje prsty zajedou hlouběji do jeho kůže, jak cítím jeho dech na mém krku. "Tak povídej..." Vyzvu ho šeptem. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Chytnu ho za ruku a odtáhnu si ho k sobě do pokoje. Zavřu dveře a přitisknu si ho na sebe. " Nejdřív mi řekni...o čem to je...a já ti řeknu konec...nevím přesně jakou detektivku jsi si koupil..jsem zapomněl." znova ho políbím na krk a čekám, až mi povypráví kus příběhu, co už přečetl. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přitiskne si mě k sobě. "Hm...no...je tam u toho nějaké sci-fi..." Dostanu ze sebe jenom matně. Úplně to zmizelo a já najednou vůbec netuším, o čem ta knížka je. "Se mi to úplně vykouřilo z hlavy...vidíš, co děláš?" Popíchnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Rty přejedou zpátky na jeho a znova ho začnu líbat, přitom si ho držím za zadek, aby mi nikam neutekl. Ovšem je to jen na oko, kdyby opravdu o to nestál, stačí ráznější odstrčení a nechám ho jít číst. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To ještě nevím...budu muset teprve zjistit..." Stihnu říct, než mě zase začne líbat. Dál si mě drží u sebe a já sám se ho chytím. Nikam se totiž nechystám. A proč bych taky měl, když jsem zapomněl, o čem ta kniha je, pak mě nic nevede k tomu, abych ji vyměnil za tuto velmi příjemnou činnost. Znovu mám ruku kolem jeho pasu a šmátrající pod oblečení a tu druhou v jeho vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Moje jedna ruka vyjede ze zadku a zajede mu drze na záda, kde je podle mě jeho slabina. Dráždím ho nehtama, zatímco drukou mu uvolním pásek a rukou zajedu na jeho holou kůži na zadku a stisknu. " Riku....vyprdni se na to....pojd tu se mnou odpočívat minimálně ..do večeře." zkouším ho přemluvit, přesunu se s ním k posteli. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jenom pozvednu obočí a zadívám se na něj, ale to už cítím jeho ruku na zadku, tentokrát bez bariéry tvořené kalhotami. Zaryju nehty do jeho ramene a zachvěju se. Ale to už mě manévruje k posteli. "Ale s tebou se nedá odpočívat a už vůbec ne v posteli..." Namítnu, že skoro všechny divočiny jsme provozovali právě v posteli, přesto se u toho na něj usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Tak a jdeme odpočívat." vyhrnu, zavřu oči a čekám, jak Riku bude reagovat. Tajně doufám, že se mu odpočíavat chtít nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Otočím se na bok, tak abych mu viděl do obličeje. Ruku mu dál taky kolem pasu. Chvíli ho nechám si myslet, že opravdu odpočívat budeme. Jenom tak. "Jsi dobrý herec...ale ne dost, ty nechceš odpočívat a už vůbec ne se mnou v posteli. Jen tak." Zazubím se na něj a ruka kolem pasu začne znovu šmátrat pod jeho oblečením. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nakonec ho jen pohladím po stehně a vyjedu nahoru na krk, kde ho s něžností škrábu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ale jo...by jsi přesvědčivý, ale ta tvoje předchozí nedočkavost a hladovost tě usvědčila." Zasměju se a ukazováčkem přejedu po okraji jeho čelisti. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Tak mi řekni,.ty detektive...copak bych chtěl asi ted dělat." přitom stisknu jeho zadek. Šibalsky se usmívám a přiblížím se jakoby k polibku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pak ale zavrním, když mi přejede po páteři, a už si mě přitahuje blíž a znovu zajíždí svoje rukou pod moje kalhoty na zadku. Zasměju se jeho otázce. "Na to nemusím být ani inspektor Colombo, abych to věděl..." Nakloním se ještě blíž. "Minimálně tohle..." Zašeptám a začnu ho líbat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Na momnet vyndám ruku z kalhot a sundám z něj svršky. " Minimálně....a co chci ...po čem toužím.....spln moje tajné přání, detektive Riku." zašeptám a hryznu ho do ucha, než ho začnu vášnivě líbat po krku. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Trvá mi, než se vrátím do reality a zahledím se na Asuru. Už kdoví po kolikáté mě napadne, že si ten kluk nezaslouží, abych ho takhle využíval. Abych mu takhle ubližoval. Je nevinný a opuštěný. A já ho nechci ještě víc zlomit a přesto jsem dál sobecký. Znovu kolem něj obtočím ruce a přitisknu ho k sobě. Círím jak se Zaigou v mé kapse jemně chvěje. Je netrpělivá. Jestli se něco nezmění obávám se, že se stane něco zlého. Má neklidná mysl, nebo znuděná Zaigou nezpůsobí nic dobrého. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Probudíms e teprve, když sebou Mei trhne. Na okamžik otevřu oči, ale to už mě Mei zase objímá, takže ani nevím, co se stalo. Lehce zamrkám a přitulím se k němu. "Zdálo se ti něco ošklivého?" zeptám se ho šeptem. Tohle je snad poprvé, kdy se ho na něco ptám...nejspíš. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Když si užiju toho pocitu, jak moc blízko je, přesunu kolena na obě strany jeho stehen, takže se zvednu a přesto nechám hlavu níž, aby mě mohl dál líbat na krku. Nejdřív jenom dlaní přejedu po rozkroku přes kalhoty. Ještě jednou a tentokrát důrazněji. "Tak co? Blížím se?" Zašeptám, když mu konečně rozepnu kalhoty a rukou vklouznu dovnitř, abych ho potěšil. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Myslíš, že je tahle škola opravdu k něčemu dobrá?" zeptám se po chvíli. Těžko bude chápat proč se ptám. Neví jaké to je mít o-díl jako je Zaigou, který dokáži ze své vlastní vůle zničit a zabít co jí stojí v cestě, jen protože se nudí. A ona se tu nudí. A já mám pocit, že sem nepatřím. Ale kam jinam patřím...? |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Ani nevím...je tady celkem klid, a může to být útočiště pro ty, kdo můžou používat o-díly ale stejně se bojí démonů natolik, že s nimi nechtějí nic mít...jinak opravdu nevím," odpovím mu tiše. Ani já nevím, jestli tady k něčemu jsem...ale krom té neskonalé nudy je tady celkem fajn. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho dlan přejede po mém rozkroku a pak ještě jednou. Slastně vydechnu, když mi rozepne kalhoty a vjede rukou dovnitř. Přitáhnu si ho pevných chytnutím ve vlasech. " Jsi jednička, detektive..ale pořád ti chybí ta jedna maličkost...ti věřím, Riku." usměji se a v očích mám chtíč. Přitáhnu si ho více na své rty a odměním ho pořádným polibkem. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Já nepotřebuju útočiště... Ale čím déle tu jsem tím víc mi dochází, že Zaigou se musím naučit ovládnout sám, že tady mi to nikdo neřekne. Možná je to cesta, když se musím ovládat abych tu nikomu neublížil, ale pořád je to moc velké riziko. Den ode dne větší. "Myslím že tohle není místo pro mě," prohlásím po dalších pár minutách mlčení. Myslím že mu dojde že zvažuju odchod. Nevím jestli je dobré tu zůstat...jen budu riskovat zdraví či životy ostatních...a ubližovat Asurovi. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Minulých pár let, které tady sjem, odtud odešlo několik lidí, protože jim tenhle život nevyhovoval. Mně v podstatě taky ne, ale mm tady někoho, koho považuji za svou rodinu, a jsou tu lidé, mezi které patřím. Jsem tady vcelku spokojený..tedy až na pár drobností, ale i tak. Nechtěl bych, aby odtud Mei odešel. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ruka vklouzne do trenýrek a neprodleně ho začne dráždit. Nebere žádné ohledy, že je to teprve začátek, a začne zostra. Odtrhnu se od něj a zadívám se mu do očí. "Ale co když ta maličkost zničí celý případ?" Rozhodnu se ho trochu potrápit, přestože ho pořád ještě dráždím rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Když odejdu teď nebude ho to bolet. Za chvíli zapomene. později by to bylo horší. A já...nic mě tu nedrží. Mám jen vzpomínky na Ni a na svého bratra, které mi brání vidět cokoli jiného. Zabíjet démony a nezastavovat se...to je život jaký mi vyhovuje. Jen ta samota...i když tady se cítím nesvůj, nejsem tu úplně sám, což je hlavní věc, co mě tu ještě drží. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Chce odejít teď...zrovna teď, kdy se mu povedlo si mě docela získat. Teď, když ho potřebuji, protože už to takhle sám už nevydržím. Ne, rozhodně nechci aby odešel. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Možná jsem mu neměl nic říkat...ale bylo by vážně lepší, kdybych se prostě jednoho dne sebral a on našel můj pokoj prázdný? Možná ano...možná by to bylo lepší. Ještě si sám nejsem jistý co udělám ale jestli zmizím, tak najednou. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Pak se podívám Meiovi do očí a lehce nakloním hlavu na stranu. "Asi za měsíc začne trochu jiný trénink, než ten, který se provádí teď...pro ty schopné. Vlastně se bude jednat o eliminaci démonů...dělají to vždycky, když někdo za něco stojí," řeknu tiše. Ano..kdyby tady bylo nco takového a Mei dostal opravdový boj, po kterém touží, tak by tady mohl i zůstat. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Opravdu nevím jestli mi něco takového stačí a jestli mi to stojí za to, abych tu ještě vydržel. Vím že Asura nechce, abych odešel, i když nic neříká, ale zvládnul by to. "Neříkám že odejdu...jen že o tom uvažuju..." dodám nakonec. Jednou příjde a zjistí že jsem pryč. Může to být zítra a může to být za rok. Jednou se to ale stejně stane. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Na tohle opravdu nevím co odpovědět. Měl bych ale něco říct, jen nevím co...vlastně bych mu měl říct, že nechci aby odešel, ale mám dojem, že by odešel tak jako tak. Což já rozhodně nechci. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Odtrhne se a jeho pohled připoutá můj. Jeho slova mě úplně rozhodí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "No? Co když ta maličkost zničí celý případ?" Zopakuji otázku, když se mi zdě, že nehodlá odpovědět. "Nebudu snad už detektiv?" dodám a dál se mu dívat a hraju trochu dramatickýho divadla, přestože ho pořád dráždím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho ruka dráždí a já bych jí rád zastavil. Nerad přemýšlím u takovéto chvilky. " Ale....ale kdyby měla zničit případ...tak radši tu maličkost vynecháme...protože celý případ je ..je víc, než jen maličkost." čímž Riku potvrdím, že jsem ochotnej se té maličkosti vzdát, pokud se mu do ní nebude chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Dobrý detektiv, to je pravda...ale co když nejsem dobrý detektiv?" Zeptám se ho zase a prsty volné ruky mu přejedu po krku. "Co pak? Uškrtíš mě?" Zeptám se znovu a prsty zajedou hlouběji do kůže na krku. Pomalu ale jistě se rozhoduji, že už ho nebudu trápit přemýšlení takovéto chvilce a budu se mu věnovat tak, jak si zaslouží. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zavřu oči a pootevřenými rty zrychleně dýchám díky jeho škádlení v mých kalhotách a taky z mých přestav. Mé ruce hladí jeho tělo a taky zajíždějí tam, kam se jim to jen zlíbí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Pak bych to možná měl zkombinovat...být detektivem, který zabije..." Znovu hruběji přejedu po jeho krku, ale políbím ho na ucho. "Jenže já nechci, abys mi tu umřel...ještě jsme si spolu dost neužili...nemyslíš?" Dodám a konečně zmlknu. Nechám ho, aby si moji péči dostatečně užil. Jenom vezmu jednu jeho ruku a přimáčknu ji k posteli, aby si taky nemyslel, že na mě může jenom tak sahat, jak se mu zlíbí, aniž bych dal souhlas. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zvednu trochu hlavu a jen tak ho lehce políbím na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Dalo by se tomu tak říct..." Zašeptám po jeho lehkém polibku a sehnu se k němu, abych ho políbil víc. Sevřu jeho ruku a zaculím se na něj. "Budeš můj mazlíček?" Zeptám se ho trochu úchylným tónem, abych ho trochu napružil, protože vím, že tohle oslovení nesnáší. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Naoko se urazím a odvrátím pohled stranou. " Mazlíček..copak jsem nějakej čokl či co?" brumlám pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ty se na mě zlobíš?" Řeknu a schválně přidám do hlasu lítostivost. Pořád to na něj hraju jako divadlo. "Čokl nejseš, to bych poznal, protože já se zvířaty intimní vztah neudržuju." Do hlasu se mi vloudí smích, jak se nedokážu udržet, když ho vidím, jak se snaží pořád koukat jinam. Pořád ho rukou dráždím a kdyby se opravdu zlobil, tak mi řekne, ať toho nechám a slezu z něj. Což neudělal. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Rukou stisknu jeho zadek na podporu svých slov a přitom druhou přejedu po jeho rtech. " Tahle mě zlobit...to se dělá? " Nedokáži dál hrát naštvaného a už se zase usmívám. S jeho vzrušením stoupá chut na něj, ale nechci tuhle hru pokazit a tak se držím a čím víc se držím, tím více tisknu jeho zadek. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Chceš si snad tu půlku nechat? Já bych měl rád zadek docela souměrnej...asi jako teď." Podotknu se smíchem a hravá nálada mi zůstane. Znovu se k němu nakloním blíž. "To je škoda, že nejsi můj mazlíček protože přesně na to mám chuť..." Zadívám se na něj a ruka v jeho kalhotách zpomaluje. "Tak co budeme dělat místo toho?" Zeptám se dramaticky. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Skloní se a jeho ruka zpomalý. Mám sto chutí zařvat a sám ruku dát do původní rychlosti. "Jak místo toho...když nejsem mazlík..tak nic nebude?Ty....to není fér..proč mě tu žhavíš a pak nechceš....to ...to se mi nelíbí." zaskučím a rukou sjedu na jeho v mých kalhotech a stisknu. Můj pohled jasně říká, po čem toužím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ale já chci...to ty ses nechtěl pomazlit..." Poznamenám a jenom se podívám po ruce, která tolik tiskne tu moji, aby nepřestávala a ještě se vrátila k tomu, jak to bylo ještě před chvilkou. Dívám se mu do očí, když se mi najednou ozve v hlavě hlásek. "Popros...popros mě, ať pokračuju...tak popros!!!..." Přikazuje, ale ovládnu se, a nahlas nic neřeknu. Jenom se na něj dál dívám a ruka pokračuje, i když výrazně pomaleji, než ze začátku. Vlastně se ustálila na rychlosti, v jaké byla, když mi tu ruku sevřel. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "To ....když to chceš..já...já to chci taky...no tak...pokračuj." Zvednu hlavu a zkouším ho přesvědčit polibky na krk. No tak..Riku..chceš to a já taky..tak proč to divadlo....prosím....pokračuj...nenech mě jen samotnýho s chutěma a tvojí přítomností. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Líbá mě na krk, ale ruka na jeho násilnou snahu nereaguje. Volnou ruku mu položím na zátylek a přitisknu si ji k sobě tak, aby se ani nehnul. To něco ve mě se vzepře. "Popros..." Zašeptám, ale ten hlas je jiný, ztratil veškerou hravost, kterou měl ještě před pár vteřinami. Jako bych to najednou ani nebyl já a přitom jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dívám se mu přímo do očí a zkusím se pohnout, jen tak, abych zjistil, jak pevně mě drží. " A co když nepoprosím...co se stane pak? " zeptám se s nadějí, že ho vyprovokuji natolik, aby ukázal, co je zač. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nedovolím mu žádný pohyb, ani na zkoušku. "Co se stane pak?" Zopakuji jeho otázku a oči se přivřou. "Nechám tě tady jako nadrženýho psa, aby ses o sebe postaral sám." Sdělím mu chladně a ruka se zastaví úplně a zůstanu na něj zírat. Schválně si počkám, co mi odpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nadržený pes...co si o mě myslí..já to vydržím...sice budu zase mimo....ale vydržím. Odvrátím pohled a snažím se zahnat chutě. Zavřu oči a zatoužím aspon po polibku. Vyhledám jeho krutej pohled a zkusím se přiblížit k jeho rtům. Nechci ted dráždit, už na to nemyslím, chci jen polibek od toho, který mě má rád. " Prosím...aspon polibek." zašeptám a čekám, že mě políbí, pustí a odejde si číst. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Vím že teď nechce abych odešel a vím že je ode mě hnusné zneužívat strachu který jsem v něm vyvolal, touhy udržet mě blízko. Jsem vážně podlý a ničemný. Líbám ho zatím jen jemně, abych zjistil, v jakém je rozpoložení a jestli bude souhlasit. Možná jsem ho spíš rozladil a nebude teď se mnou chtít nic mít. Ale je tu jedna věc kterou bych si rád vzal, než zmizím...ať už se to stane kdykoli. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Možná neodejde, když mu půjdu vstříc, když tady bude něco, kvůli čemu by mohl zůstat. I když by bylo bláhové si myslet, že by tady zůstal jen kvůli mně. Lehce se zapojím do líbání...neumím to, to už Mei zjistil, ale teď ho líbat chci. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Nemám ponětí, jak daleko mě nechá zajít, ale teď už mu musí být jasné, co mám v úmyslu. Není to ode mě fér, takhle ho chtít okrást...ale taky věřím, že mu tím něco dám. I když mu nakonec ublížím. Tohle je přeci jen jiné než s Kaishim...než s mnoha jinými, které jsem svedl jen pro své potěšení. Asuru mám rád. I pocit vzrušení, kteý se mi číří tělem je mnohem intenzivnější. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Teď žadoníš, co?" Poznamenám posměšně a odstrčím ho. "Popros víc a možná tu pusu dostaneš." Dodám a narovnám se. Výraz se tolik liší od toho, jaký u mě viděl, když jsem s ním sem přišel. Je tolik podobný tomu, který u mě na vteřinu viděl, když jsme spolu trénovali a on zahlédl tu vražednou krutost v mých očích. Někdy ji prostě nedokážu ovládnout. Prostě ovládne ona mě a uvnitř mě, tam opravdu hluboko, kde jsem já, mě mrzí, že to bylo v tuhle chvíli, že ho týrám tím nejhorším způsobem. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Ano, tuším, co chce dělat, jenže...já si nejsem jistý, jestli to chci anebo ne. Vlastně bych i chtěl něco víc...ale opravdu...jestli hodlá brzy zmizet... Myslím, že ho enchám. Neříkal, kdychce odejít, možná to udělá hodně později, nebo se mi ho to té doby povede přesvědčit, aby tady zůstal. Za okamžik se znovu uvolním, kdybych byl takhle napjatý jen kvůli jeho prstům, tak by toho nechal...a to já teď nechci. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Chytím ho za ramena a obrátím na záda, přičemž se ocitnu nad ním. Jen na okamžik přeruším polibek, ale když ho políbím znovu je o to vášnivější. V tuhle chvíli mám pod jeho tričkem už obě ruce. na to, že ještě před pár hodinami jsem se cítil naprosto vyčerpaný mnou teď proudí opravdu hodně energie. Něco mi pořád říká, že tohle není fér...ale ten hlásek je moc slabý na to, aby překřičel mou touhu. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jeho další polibek je mnohem více vášnivější ale myslím, že mi to nijak nevadí. Vlastně se pokouším přizpůsobit se jeho rytmu...i když nevím jak moc dobře mi tojde...přestože tohle asi bude Meie pramálo zajímat. Mei vypadá zkušený, jako by tohle už dělal mnohokrát, ale on je taky mnohem starší než já, takže se není čemu divit. Obtočím mu kolem krku své ruce, abych alespoň něco dělal, protože se zdá, že většinu toho provádí on..což je taky pravda, ale taky se chci prostě nějak zapojit. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Věří mi a já ho zradím. Sotva jsem ho dostal z toho jeho malého světa nechám ho tam upadnout znovu...tak jaké mám na tohle právo? Přes své povinnosti nepřestávám. Nepřestávám ho líbat a dotýkat se ho. Když už nic alespoň vím, že musím jít na něj pomalu, aby se stihnul přizpůsobit a nabrat trochu jistoty. Nejsem zvyklý zaučovat mláďata ale pro jednou... Mé polibky trochu zjemní, skoro jako bych ho chtěl vést, přesto je z nich pořád znát vášeň. Tričko mu vyhrnu až ke krku a jemně přejíždím prsty po jeho kůži. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jakmile mi vyhrne tričko a začne přejíždět prsty přes mou holou kůži, tak se skoro všechny svaly v mém těle napnout, ještě pořád na tohle nejsem moc zvyklý...ale možná se toho zbavím, jakmile dojdeme ještě dál, kdy na tohle už nebude místo. Své ruce navedu z jeho krku k jeho bokům...nevím sice proč to přesně dělám, ale rád bych se taky dotknul Meiovy kůže, takže prsty zajedu kousek pod jeho triko. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Sevřu ruce v pěst, jak se uvnitř sebe rozčiluji. Kvůli jedný..pitomý puse...bych tu měl ...jenže já jí chci...aspon to..než odejde...třeba jsem tohle probudil...a on...ne..to snad ne. Dívám se do jeho očí, nevadí mi ta krutost v nich. Stále v nich hledám cit a toho Rikua, s kterým chodím. " Riku...prosím...co ti to udělá...jedna pusa..na rozloučenou... s touhle tvojí náladou..stejně nic víc nebude....detektive...prosím...stačí malou." dívám se na něj a vzrušení v kalhotech vyprchalo. Chci se jen trochu láskyplně rozloučit. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Po chvíli se mé rty dotknou i jeho hrudi a té začnu teď svými rty věnovat pozornost velmi pečlivě, aby ani jediné místečko na jeho kůži nezůstalo opomenuté. Sem tam ho jemně políbím na rukou, nebo se vrátím k hrdlu, prostě se ho snažím zatím nevyvést z míry. Zatím to jde moc dobře a nechci si to zbytečně pokazit. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jeho polibky jsou nádherné, jemné...a jde z nich cítít, že na mě jde hodně pomalu. Jsem hodně rád, že nejde moc hr, to by se mi vůbec nelíbilo a nejspíš by skončil s přeraženým nosem. Takhle mi to víc vyhovuje a navíc můžu taky dělat něco jemného a jednoduchého já... Rukama mu teď zajedu úplně pod tričko, ale stále se ho dotýkám jen jemně, skoro vůbec...ale je to příjemný pocit, když na svých prstech cítím jeho kůži. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Už to vypadá, že dostane aspoň malou pusu, když se zarazím a po tváři se mi roztáhne škleb. "Ne." Zašeptám a pustím ho, narovnám se a slezu z něj. Stoupnu si a upravím si kalhoty. Víc neřeknu a rozejdu se ke dveřím, sáhnu na kliku a ještě se na něj otočím. Dívám se mu do očí. Výraz pořád ještě krutý se najednou změní. Tvrdé rysy povolí, oči přestanou být tak chladné a znovu z nich sálá hřejivé cosi. Stáhnu ruku z kliky. Sakra...proč zrovna teď...sakra... Vrátím se k němu, k posteli. Sednu si na hranu a obejmu ho. "Promiň...moc se omlouvám...prosím, odpusť mi to...prosím..." Šeptám a z hlasu je slyšel upřímná lítost. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Vrátím se na okamžik zase k jeho tváři a jemně a krátce ho políbím, skoro jako bych ho tím příliš malým polibkem chtěl provokovat. Rukama mu sjedu k bokům, když se mé rty vrátí k jeho hrudi a zkusmo se dotknou jeho bradavek, jedné po druhé. Pak ho ale znovu začnu líbat na krku, jako by to bylo jen nějaké varování. Po chvíli se k nim opravdu vrátím, hraju si s nimi rty a jazykem a snažím se být pořád stejně jemný. Asurovo tělo nezvyklé na doteky bude i na tohle reagovat dost intenzivně, tím jsem si jistý. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro On...on si se mnou jen hraje..jen škodolibě hraje...jako ..jako bych ten čokl byl...já chtěl jen pitomou pusu...ty .. Dívám se mu do očí, jak na odchodu. Najedou se jeho výraz změní a on se vrací.Obejme mne a začne se omlouvat. Jsem vykolejený ještě víc. " To je dobrý...jdi...detektive...já to zvládnu i bez té pusy." hovořím, protože si nejsem jistý, zda jsem viděl dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Při jeho dalším a dalším dráždění mých bradavek se mi ještě zrychlí dech a jsem si jistý, že Mei musí slyšet jak moc silně mi teď bije sdce. Přesto, jak moc to na mě působí, se snažím, abych to nedal najevo nějakým tím vzdechem. Kdybych to udělal už teď...nedovedu si představit, jak moc bych se potom projevoval, až by došlo na to, k čemu dojde. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro On se neptá...neptá se, co to bylo...proč... neptá...už je mu to fuk...ani se nedivím...po tomhle... Stáhnu z něj ruce a podívám se stranou. Zvednu se z postele. "Tak já už tě nebudu otravovat..." Řeknu a přejdu zase ke dveřím. "Nikdy..." Zašeptám hodně potichu ještě v chůzi a nejsem si jistý, jestli to slyšel, ale na tom nezáleží, takže sáhnu po klice, otevřu dveře a odejdu z jeho pokoje. Projdu jejich společným pokojem a vyjdu na chodbu s úmyslem zamířit k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vstanu, upravím si za běhu kalhoty a doběhnu ho na chodbě. Zezadu ho chytnu za ruku a otočím si ho proti sobě. " Riku..nevím, co to se mnou hraješ za hru..ale já..zjistil jsem, že ten polibek potřebuji...prosím...já..já tě Miluji...nechci mít na tebe tuhle poslední vzpomínku..když si mám léčit zlomené srdce, nech mě aspon naposled..." je mi jedno, zda nás někdo vidí či poslouchá. Drapnu jeho tvář a svými rty se přisaji na jeho. Něžná pusa se zkouší stát polibkem, mé srdce touží po jeho spolupráci. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro A pak mě najednou něco chytne za ruku a taky otočí. Překvapeně zůstanu koukat na Kaishiho, jak to na mě všechno vysype a na závěr políbí. Nebráním se mu, obejmu ho a přitisknu k sobě. Dovolím mu, aby mě políbil, tak jak chce on sám. Teprve potom se na něj zadívám. "Není to hra...není...někdy se nedokážu ovládnout a pak...tohle..." Zašeptám, zatímco ho pořád ještě držím u sebe a nepouštím. "Promiň..." Zopakuju svoji omluvu. Někdy prostě něco vyvolá tuhle reakci, třeba ta hra. Prostě jsem se nechal vyprovokovat a pak to nezvládl. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Tamto..to je dobrý..už vím, co to je a příště mě takto nepřekvapí..ted..ted jsem to jen nečekal." usměji se a přitisknu si ho na sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tys neudělal nic...nechal jsem se vyprovokovat...tohle je ve mě..." Odpovím a pevněji ho sevřu v náručí. "Zůstanu s tebou, jenom jestli mě ještě chceš...i s tímhle..." Zašeptám a prsty jedné ruky projedu jeho vlasy, tou druhou ho k sobě stále tisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Riku...jak dlouho máš v sobě ...tuto tvojí druhou část?" vyzvídám a dál ho držím, pozoruji ho, jak rychle to přišlo a zase odešlo. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak teď nevím, jestli tě mám pustit anebo ne..." Usměju se, ale nakonec ho pustím. Přesto u něj stojím docela blízko, takže nezúčastněnému pozorovateli by se mohlo zdát, že je to přinejmenším dost neobvyklé. Zamyslím se nad jeho otázkou. "Hm...nevím, dost možná od narození...ale objevila se až po Raigově smrti...náhlá potřeba někoho týrat..." Pokrčím rameny. "A jak bys to přiznal? To by mě zajímalo..." Usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nahnu se k němu a oblíznu mu ucho. "Jak...prostě bych tě veřejně držel za ruku, líbal tě a kdyby se mě někdo zeptal, tak bych řekl, že tě miluji a že jsem tvůj milenec." naznačím mu, jak bych nás jednoznačně prásknul veřejnosti. " Představ si to, vstoupíme do třídy, za ruku a než zmizíš do lavice, dostaneš pořádnýho francouzáka." zasměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zasměju se. "To je teda věc...skoro jsem v pokušení to tak udělat. Jenom si představ ty jejich obličeje..." Zasměju se, až se skoro začnu dusit. "Myslím, že by je nejspíš ranila mrtvice." Dodám se smíchem. "Nechtěl bys jít na chvíli ven...jenom tak...na procházku a brzo bychom byli zpátky." Navrhnu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Jo, na procházku bych šel, myslím, že to potřebujem oba dva." navrhnu, nenápadně ho pohladím po hřbetu ruky a vydám se směrem ven vedle něj. " A kam chceš jít? Mě je to upřímně jedno." příznám a nechám své kroky vést Rikuem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jo, dobrý..." Poznamenám a srovnám rozhozený dech z toho dusivého kašle. "Rád bych podél moře...víš po pláži...jenom se tak projít." Usměju se na něj, ale ta myšlenka, že to chce zítra opravdu udělat, tak jak řekl, mi způsobuje pořádnou husí kůži. A nejsem z toho dvakrát nadšený, protože tohle jsem chtěl jasně jenom v soukromí a ne na veřejnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Máš rád moře kvůli jeho kráse a nebo spíš kvůli písku, co je nejčastěji kolem?" Usmívám se a hledím na horizont. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jedna ruka zůstává na jeho hrudníku, zatímco druhou sjedu k okraji jeho kalhot a zajedu pod něj konečky prstů. Jen tak jemně přejíždím a připravuju ho na to, co příjde. Mé polibky se po chvíli vrátí k jeho hrudi a to už se mi podaří u rozepnout knoflík od jeho kalhot. Na chvíli se zastavím, jako bych si nebyl jistý, jestli je to v pořádku, ale nakonec přeci jen sjedu rukou ještě níž a začnu ho dráždit. Dávám si pozor abych to nepřehnal, což by se s jeho citlivostí mohlo stát. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Už nemám ani vnitřní sílu na to, abych se ho dotýkal, takže ruce volně spustím na postel. Navíc...stejně za chvíli budou k jinému užitku. Vlastně zatím jedna ruka, protože, když mě začne Mei dráždit, tak se mi z úst vydere první vzdech, jenže já bych nerad, aby někdo vedle v pokoji věděl, co tady provádíme, takže si dám před ústa ruku, abych tlumil své další vzdechy. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Kaishi, jestli na to někdy dojde, odmítni to...i kdybys sebe víc chtěl, odmítni to, odstrč mě a jdi pryč nebo mě vyžeň...nikdy ti tak nedám, co budeš chtít...jenom bych tě týral, stejně jako před chvilkou...nikdy tahle moje část nesáhne k fyzickýmu násilí...jenom psychicky..." Položím mu ruku na rameno a tím ho poprosím, aby kdyby na to došlo, aby to odmítl. Rozhodně. "A moře..." Stáhnu ruku a vrátím se k příjemnějšímu tématu. "Vlastně je to tak...písek mi ukázal moře. Na pláž jsem ze začátku chodil jenom kvůli písku, ale čím víc času jsem tam trávil, tím jsem si všímal moře..." Pokrčím rameny. "Líbí se mi tu...moře mě uklidňuje..." Usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Je mi jedno kdo nás uslyší, chci ho slyšet vzdychat....takže jeho ruku odtáhnu a aby se neřeklo jemně ho na ni políbím, než se zase začnu věnovat jeho hrudníku a hrdlu. Netrvá dlouho a zbavím se Asurových kalhot docela, protože teď už by jenom zavazely. Pohyby rukou trochu zrychlí, jak už míň myslím na to, aby byl Asura opravdu připravený a víc na to, že bych chtěl uspokojit taky své tělo, kterému jen dotýkat se už nestačí. Přesto se ještě držím, abych dal Asurovi čas, ale za chvíli na to stejně nebudu brát ohled tak jako tak. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jestli to chce takhle, tak proč ne, že? Za chvíli nad tímhle ale nemám čas přemýšlet, protože moje mysl už je zastřena přívalem slasti, když ještě zrychlí pohyb své ruky. Nevím ani jestli jen vzdychám, neb u toho říkám i jeho jméno..na to jsem příliš moc už v jiném světě. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jdeme po pláži a jeho slova plně chápu. " Potřebuješ se hodně uklidnit...já kdyby jsi chtěl být sám..nebudu tě rušit....já mám rád ty pohledy do dálky, kdy nevíš, co tam dál je. Je to záhandné a přitahuje mě to." zadívám se do dálky. " Je to uklinující a tísnivé zároven. Člověk si uvědomí, jak malý proto ostatním věcem je......přesto se tohoto dojmu a pohledu nemůžu zabažit." Zlehka přejedu prsty po hřbetě jeho ruky. Chtěl bych se ho chytnout, ale bohužel tady jsme venku a tak ho jen nenápadně pohladím. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Už nedokážu déle čekat. Uzamknu na okamžik jeho rty polibkem, snad abych neslyšel kdyby vykřiknul bolestí ve chvíli, kdy do něj vniknu.Alespoň mám dost soudnosti, abych se začal pohybovat opravdu velmi pomalu, ale jinak to v podstatě ani nejde, když jsem tak netrpělivý. Jakmile se mé pohyby trochu ustálí, vzdálím své rty od Asurových, protože už se nedovedu na polibky soustředit. I mně teď unikají tiché vzdechy. Ani jedinkrát ale nevyslovím jeho jméno. To já prostě nedělám. Nanejvýš by se mohlo stát že řeknu jméno špatné a to by mi moc neprospělo. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Bolí to, v první chvíli to bolí opravdu moc. Do očí mi vyhrknou jemné osamělé slzy a já kolem Meie obtočím ruce a zatnu mu docela hluboko nehty do zad. Chvíli trvá, než se uvolním dostatečně na to, abych mu přestal takhle ubližovat a taky abych si začal tohle užívat. Místo bolesti už mé tělo teď zaplavuje hlavně slast, a to velmi hodně velké množství, takže mi netrvá ani příliš dlouho, než vyvrcholím, přičemž do Meie zase zatnu nehty, zatímco to všechno doprovázím velmi hlasitým vzdechem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ne, nemusíš nikam chodit...zůstaň tady..." Zastavím se a zůstanu koukat do dálky a tady do moře. Připomíná mi to znovu Raigu a tu osudnou lodičku. A taky tu neuvěřitelnou krutost. Jsem chladný, odtažitý a krutý, to vím, ale tolik krutý zase ne. A nelíbilo se mi to ani trochu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Mé pohyby se zrychlují a nakonec dosáhnu vrcholu o chvíli později než Asura. Lehnu si vedle něj a obejmu ho. Nemůžu uvěřit, že mi to dovolil. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Ještě nedávno to vypadalo že by mě nejradši uškrtil...když jsem ho políbil bl v naprostém šoku a teď... Moje tělo se sice cítí skvěle, ale moje mysl už tak moc ne. Chtěl bych se ho zeptat, jestli je v še v pořádku, ale nedovedu ze sebe dostat ani slovo. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Teprve po chvíli se proberu z toho snění, nebo co to bylo, a přitisknu se k němu. Něco takového...cítil jsme se skvěle, velmi...a přesto mě trochu žere svědomí, že sjem to neměl dělat...ale já prostě...nevím. Mám mírně přivřené oči a hledím někam za Meie..vlastně nevím jestli bych měl o něčem mluvit, ale stejně bych nevěděl o čem.. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Rozhlídnu se kolem a když nikde nikdo není, tak se natáhnu a dám mu něžnou pusu na tvář. " Riku....netrap se...nesluší ti to." zkouším z něho něco dostat. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Oddělit rty od sebe a vyslovit cokoli se mi teď zdá skoro nemožné, ale po nějaké době co se snažím se mi to konečně podaří. "Už toho lituješ?" zeptám se tiše. Na rtech se mi objeví jemný úsměv, jako bych se snažil zamaskovat, jak moc by mě to mrzelo. Proč vlastně? Ublížil jsem mu tak jako tak. A ještě ublížím. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Nejsem si jistý...a teď na to nechci myslet...bylo to hezké," odpovím mu. Pak si opřu hlavu o jeho hrudník a zavřu oči úplně. Opravdu by bylo nejlepší, kdybych na to už dneska nemyslel...teď. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ano...pomáhá mi to utřídit si myšlenky a nezapomenout na to důležité..." Odpovím na první část jeho promluvy. Zůstanu zírat do dálky. "Tolik mi tu chybí...s ním by všechno bylo jinak..." Prsty volné ruky si promnu čelo, jak vzpomínám na Raigu. "Miláčku, já se přece netrápím...mám tu tebe..." Otočím se k němu s trochu posmutnělým úsměvem na rtech. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro No já si můžu být jistý, že ještě litovat bude. Přesto mě to z nějakého důvodu zraňuje. Chtěl jsem opravdu slyšet že nelituje? Proč? Jsem prostě hloupý. Vždyť na tom nesejde. Začnu ho jemně hladit po vlasech a zůstanu už mlčet. Je to všechno hodně zvláštní... Bude asi lepší, když se tím teď nebudu zabývat. Jsem unavený... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Začnu poslouchat tep jeho srdce a dech. Cítím teď úplně nádherně, jak se mu zvedá hrudník, když dýchá. Nebyl sjem takhle blízko nikdy k nikomu...je to pro mě něco nového, ale zase ne nic špatného. Alespoň doufám. Každopádně mě tohle poslouchání uspává, takže co nevidět přestanu úplně všechno vnímat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jo, to jsi...a možná proto jsem s tebou..." Pohladím ho a zůstanu stát úplně tiše. Nechám se pohltit vzpomínkami na dětství. Vlastně jsem byl dítětem jenom do té chvíle, pak už ne. Něco se ve mě zlomilo a já jsem takový, jaký jsem. Paradoxně proto mě má Kaishi tolik rád. A možná já ho mám rád tolik proto, že mi věnuje tolik pozornosti a citu. Nevím. Tohle nikdy nebyl můj obor. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Stojíme tak dlouho a mě začíná být trochu chladno. Přitisknu se ještě blíž, ale rozhodnu se ho nerušit do té doby, než se rozhodne sám. Jen rukama začnu hladit jeho tělo a zahřívat. A tím i sebe. Však jsem sobec, že. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ještě chvilku počkám, než se ozvu. "Není ti zima?" Zeptám se v hlase nabídka, že bychom klidně už mohli jít, kdyby mu opravdu bylo chladno. Já bych tu vydržel ještě dlouho, protože mi to nepřijde, ale jsem ochotný už jít zpátky. Přece jenom nestojím o to, aby se nachladil. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Rukama ho stále hladím a nepřestávám. Užívám si doteku na jeho tělo, na jeho blízkost a tady venku. Málokdy se ho takto můžu dotknout, většinou jen o samotě v soukromí. Tak trochu mě to baví i proto, že nás může někdo vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Dostaneš klidně dva." Usměju se. "Děkuju." Pohladím ho po ruce a stisknu ji ve své. Zase zůstanu stát a koukat někam do dálky. Úsměv, který u mě vyvolala jeho slova, je zase pryč. Obličej strnulý a prázdný. Trvá to zase docela dlouho, než se vrátím zpátky. Smutně a přitom smířeně si povzdechnu, znovu stisknu jeho ruku. "Tak pojď, ať nenastydneš ještě víc." Pousměju se na něj a otočím se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Trvá to dlouho, než se probere trochu k životu,ale to mi nevadí. Jen lituji, že mu nevidím do obličeje, na druhou stranu jsem rá. Promluví a já ho uvítám zpět pusou na tvář. "Můžem jdu za tebou, kamkoliv si řekneš....a jak ti je? Líp a nebo je to stále stejný ,ne-li snad horší." zajímám se. Nechci vědět, o čem přemýšlel, i když to mě taky zajímá,ale jestli mu je líp. Povolím objetí a přejdu k němu a chytnu ho za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Asi stejně...možná trochu líp..." Připustím. "Ale aspoň jsem si to všechno promyslel a srovnal v hlavě...a to je dobře." Pokývu hlavou a otočím se na Kaishiho. "Slíbil jsem ti čaj, tak ti ho udělám." Změním téma a usměju se na něj. Zatahám ho za ruku, jak se rozejdu zpátky k budovám. "Ten čaj bude u mě...jaký budeš chtít?" Zeptám se už teď. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dojdem k němu na pokoj a já trpělivě čekám, dokud neodemkne, přitom si hřeji ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Někdy se divím, že mě máš tolik rád..." Pousměju se a rovnou zamířím do kuchyňky, abych dal vařit vodu na čaj. Čím dřív to bude, tím dřív se zahřejeme. Kaishimu vyberu ten větší hrnek a nachystám do nich pytlíky s rybízovým čajem a hned, jak je voda horká, zaliju je a hrnky donesu do svého pokoje. Položím je na stůl. "Ten větší hrnek je pro tebe." Usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Donese mi větší hrnek čaje. S úsměvem ho převezmu a ruce si o něj začnu hřát. Přitom k němu přivoním. " Hmm....rybízový...děkuji ti Riku." očima si ho ted prohlížím a v hlavě mi vrtá, co se mu asi honí hlavou. Foukám do čaje a čekám, až případně začne něco povídat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Nemáš za co děkovat." Pousměju se, když mi poděkuje za čaj. Všimnu si, jak si mě prohlíží, možná ho zajímá, proč jsem docela zamlklý a posmutnělý. Aspoň ho to vždycky zajímalo, když jsem měl takovou náladu. "Copak, že se na mě tak díváš?" Zeptám se, spíš jenom tak pro formu, jako bych očekával otázku, na co myslím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Napiji se čaje a přejdu k němu k posteli. Posadím se u jeho nohou a stále se na něj dívám. "Bohužel to neumím a tak jen hádám, co tě může trápit...tebe trápí to, co se stalo...že jsem ho poznal..tvojí druhou část?" nespouštím z něj oči. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Pomohlo, i když tomu možná nevěříš, a vidět mi do hlavy...to bys chtít neměl, sám toho mám dost a ještě aby ses tím musel zabývat ty..." Usměju se víc. "Taky..." Přiznám neochotně a podívám se trochu bokem. "Že jsem ho neuhlídal a že tě týral...neměl jsem mu to dovolit." Nepodívám se na něj a přitom upiju z hrnku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ruce sjednou dolů kolem jeho boku a já se usadím vedle něj. " Ostatně jsem rád, že jsem ho poznal..aspon vím, jaký jsi...o trochu víc..poznávám tě a mě těší , že mi to dovolíš tě poznat....já jsem taky rád, že mě máš rád i přesto, jaký jsem....a že těch chyb mám taky dost." znova ho něžně políbím na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Spoustu chyb? To je zvláštní, že ještě o žádný nevím." Usměju se a trochu mu shrnu vlasy ke straně, abych mu dobře viděl do tváře. "Ale kdybys na mě tak narazil...vyhni se mi...nejsem dobrý společník, zvlášť v takových chvilkách..." Dodám a znovu upiju z hrnku. Volnou ruku mu položím kolem ramen a přitáhnu si ho blíž, aby se o mě opřel. Takhle je mi dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Moje chyby...to jsi je ještě nenašel..kecám...často vykecám i to,co bych neměl....někdy lžu....jsem vypočítavý..náročný....věčně sám se sebou nespokojený...tohle ti nestačí?" řeknu názor sám na sebe a dál se o něj opírám, i když jsem připravený na to, že mě ze sebe shodí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "A mě už jsi lhal?" Zeptám se docela zvědavě. To by mě docela zajímalo. "Vypočítavý...tak to nevím, ale náročný hlavně na sebe, to jo...až příliš." Přikývnu a zase upiju z hrnku. "Možná bys měl slevit ze svých nároků..." Dodám ale pak zatřepu hlavou. "Pitomost ti tady v tom radit. Já sám ze svých nároků neslevuju, tak i do toho kecat nebudu." Usměju se a trochu stisknu jeho rameno, jak si ho k sobě víc přitisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Lhát..lžu jen milosrdné lži....vždy jen lži,co druhému neublíží. " A tobě...ne....nepamatuji se , že bych ti lhal...ale třeba jsem lhal svému bývalému partnerovi o tom, že změním místo...nelíbilo se mu, že jsem dělal v kuchyni." zkusím uvést příklad mé lži. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ale vydržel." Snažím se mu to vymluvit s úsměvem. Podivím se tak, že se na něj až zadívám. "Jemu vadilo, že pracuješ v kuchyni?" Zopakuji jeho slova. "Ale proč? Práce jako práce, vydělávat se musí, takže to nechápu...leda že byl ze zazobaný rodiny a tak se mu to nezdálo jako dost důstojný zaměstnání...jinak to vážně nechápu..." Poznamenám na závěr. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Je pravda, že mě tam nikdy nenavštívil...ani tam nešel jako host a přicházel později jen, když jsem neměl službu..skoro jako by se za mě styděl...nakonec mi jako ostatní dal vale...a zůstala mi jenom kuchyn." ukončím to, nechce se mi o tom moc hovořit. Sice to nebolí, rána se mi dávno zacelila, ale je mi to nepříjemné hovořit o něm před Riku, ani nevím, co mě napadlo dávat tohle za příklad. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Já to beru jako výhodu, když přijde na věc, je jasný, kdo je schopný uvařit, a to je velký plus." Pokývu hlavou, zazubím se a políbím ho do vlasů. "A já bych se na tebe schválně přišel podívat, protože bych byl zvědavý, jak ti to tam jde...jestli dost dobře na to, abys tam trávil tolik času." "A v zástěře musíš vypadat dobře, ten tvůj sexy zadek se v ní musí vyjímat..." Zakřením se a znovu si ho víc přitisknu, protože tak je mi moc dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Tak tobě se líbí můj zadek?....ti to klidně předvedu..ale já si nemyslím, že můj zadek je v zástěře sexy...a pokud to půjde, chtěl bych i tady něco najít...třeba jen na chvili...bavilo mě to..ale ještě uvidím." tisknu se k němu a volnou rukou mu začnu přejíždět dlaní po noze. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jasně, že se mi líbí tvůj zadek...si myslíš, že bych s tebou jinak spal?" Popíchnu ho. Všimnu si jeho dlaně, ale nechám ji tak. Líbí se mi to. "Já ti v tom bránit nebudu. Klidně si tu něco najdi. " Usměju se, že si tu klidně může něco najít, já mu naschvály dělat nebudu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dál ho hladím, když neprotestuje. " Díky Riku...já..nejdřív se tu porozhlédnu a zkusil to domluvit případně na další rok...až se tady zaběhnu...na ten rok našetřeno mám dost." Usmívám se a cítím se štastný. " Je mi takto moc dobře....jsem rád za každou chvilku s tebou, Riku." pojmenuji své city. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To víš že ne jenom kvůli němu..." Dodám se smíchem. "Vždyť mi nemáš za co děkovat." Políbím ho do vlasů. "Mě je taky dobře..." Připustím docela ochotně a zase mu stisknu rameno. "A já myslel, že jsem spolu dost často, takže ty chvilky nejsou tak vzácný..." Podivím se docela. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po polibku se na něj zadívám. " Riku....jsi prima kluk..moc prima..ani nevím, komu mám děkovat za to, že se mi vůbec věnuješ." znova ho políbím a ruka na noze přitlačí na dotek,ale nevjedu mu mezi nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ovšem jeho ruka je dost výmluvná. Tlačí mi na nohu, takže si ho k sobě ještě víc přitisknu. Po polibku se na něj zadívám. "Proč bys měl děkovat...takový zázrak zase nejsem..." Poznamenám s úsměvem. Oči zabodnuté do jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Využiji toho, že má v ruce čaj a já ne a začnu ho líbat po těle, kam až mi to jeho oblečení dovolí. Nezajíždím pod nic, jen ho svýma polibkama zahrnuji. Občas i trochu kousnu do krku. Ale ne nijak moc, jen tak trochu stisknu. Nejsem násilný ,spíš jemný a to i svými zuby. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Občas zavrním, ale když mě tak zlehka kousne, zachvěju se. Prostě už ví jak na mě a dlouho se hlídat neumím, abych na sobě nedal znát jeho převahu. Nebo spíš to, že mě umí dostat, kdykoli se mu zamane. Snad jakoby ta naše dohoda byla naopak, jakobych to byl já, kdo se mu tak zavázal a oddal. A přitom bych to já neměl být, a přesto nedokážu odolat. Fakt se mi líbí, když se o mě tak pečuje. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Znova ho začnu líbat po těle a na krku. Chci mu dát najevo svojí lásku, kterou k němu cítím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jenom pokračuj." Vyzvu ho a pak se spokojeně usměju. "A kdyby se mi to nelíbilo, to já bych se ozval..." Usměju se víc. Volnou rukou zajedu do jeho vlasů. Sem tam trochu zatáhnu, ale většinou ho jenom hladím. "To víš, jsem moc rád, když se o mě takhle staráš." Přiznám spokojeně a znovu ho pohladím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ruka drze začne zajíždět pod jeho oblečení a hladit ho po holé hrudi, prsty velmi rychle najdou jeho bradavku a začnou i s ní hrát. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Bradavka mu v prstech dost rychle tvrdne. "S takovouhle to bude hodně brzo..." Zašeptám a rukou mu víc sevřu vlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Sjedu dolů a přitisknu se na něj , chci citít jeho případné vzrušení. Dlaní jezdím po jeho těle a místama ho začnu jemně škrábat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Začne mě jemně škrábat a tohle už je moc. Zasténám maličko hlasitěji, jak jsem to v sobě držel celou dobu, co se mi takhle věnuje. Rukou z vlasů sjedu na jeho zátylek a přitáhnu si jeho obličej blíž. Přitisknu se rty na jeho a políbím ho. S chutí, kterou ve mě vždycky dokáže probudit, vášnivě a přitom s láskou. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po polibku se k němu skloním a skoro toužebně ho kousnu do ucha. " Toužím po tobě, Riku....toužím to tvých kousancích a po tvých nemilosrdných nehtech." šptinu čímž mu dám snad dostatečně najevo, jakou mám náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Hrnek si odložím snad dostatečně daleko, aby se s ním něco nestalo, čímž se mi uvolní ruka. Za zátylku sjedu zase do vlasů a stisknu trochu pevněji než předtím. "Jak moc?" Zašeptám otázku a konečně volnou rukou mu vjedu pod tričku, sjedu trochu na záda a ostřeji přejedu nehty po jeho kůži. Ne nijak moc a přesto dost, přibližně jak to má rád. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Riku...ty jsi bombastickej...moc bych si přál..kdyby tě i bavilo." poštouchnu ho a zuby stisknu jeho ret,ale nekousnu. Dívám se na něj a čekám, co provede. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jaktože ještě nevíš, že to nedělám jenom kvůli tobě, ale i kvůli sobě, protože mě to baví..." Zašeptám a znovu mu nehty přejedu po kůži na zádech ale na jiném místě. Znovu ho políbím, ještě vášnivěji než před chvilkou, protože tahle hra mě prostě baví. Tentokrát ho trochu kousnu do jazyka, aby si nemyslel, že mu polevím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Při polibku mě kousne do jazyka, jen trochu syknu a dál ho líbám. Moje ruce si hrají s jeho tělem a i přesto, jak škrábe on mě, já se k němu chovám co nejněžněji. Druhá ruku mu sjíždí po břiše dolů na podbřišek a přejedu po opasku podél pasu,ale nezajedu doleji či dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Trochu nespokojeně zavrním, že jeho péče není dost intenzivní, a dám mu to najevo i v polibku. Kousnu ho do rtu. Zase to není moc, ale přesto by to měl pocítit. Ruka na zádech znovu přitlačí na jiném místě a ta druhá sjede ze zátylku až na zadek. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Prohybám se a vzdychám pod jeho škrábanci, kterými zdobí moje záda a já jsem za ně rád. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Miluju tvoje ruce..." Zašeptám rozechvěle a rukou na zadku ho stisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Stiskne mi zadek a jen jen slastně vydechnu, přivřenýma očima si ho prohlížím. " Jo a já miluji tebe a tvé násilné sklony." pochválím ho a zkusím mu vyhrnout věci a jazykem dráždit jeho bradavky. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To...mě...těší...moc..." Dostanu ze sebe jenom pomalu a komplikovaně, jak mi mozek začíná vynechávat. Vyhrne mi tričko a dál se věnuje mým bradavkám, tentokrát jazykem. Sevřu jeho zadek víc, jak mám pocit, že chce, aby se mi hlava rozskočila slastí. Znovu zasténám, tentokrát hlasitěji. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Nejraději bych tě.....celého zlíbal...a dráždil tak dlouho...dokud si to pořádně neužiješ." řeknu pomalu , protože jeho stisky mě nutí oddychovat prudčeji. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Celou dobu mám zavřené oči, ale jakmile promluví, otevřu je. "Ty...ty chceš...abych...zbláznil se...ti tady...slastí..." Obviním ho vlastně, ale hlas se mi klepe vzrušením stejně jako ruce. Bradavky jsou tak ztuhlé, že víc to už snad ani nejde, a stejně jsem na tom i v kalhotách, a obojí je to jeho vina ( nebo snad zásluha =) ) |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Copak.....ty už ..blázníš?" zarýpnu si a schválně ho hryznu na žebrech. Rukou sjedu z penisu na jeho pytlík a přejedu po něm, vzrušeně ho vstisknu, aby se opravdu začal bláznit vzrušením. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jeho ruka sjede a jako na povel se zachvěju a zasténám. Ruku ze zátylku mu položím na rameno a stisknu. "Vždyť...to víš..." Špitnu. "Vidíš..." Opravím se a stisknu mu rameno víc. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přitom ho znova kousnu do kůže a následně olíznu místo, které jsem zuby poznamenal. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Teď...teď týráš...ty mě..." Špitnu zoufale, protože tohle nemůžu dlouho vydržet. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Prst zajede zase o kousek hlouběji a já se k němu sehnu a kousnu ho do krku. Stále však něžně. " Chceš mě....Riku...v sobě?" řeknu přitažlivě a svůdně a přitom prst zase o kousek zajede do něj. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Honem..." Zašeptám hladově. "Pospěš si...já už...to nevydržím..." Stáhnu mu kalhoty. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Volnou rukou si pomůžu sám sobě a s méně citlivostí se začnu honit, abych byl připraven, až bude Riku dostatečně uvolněn. Jen co druhý prst ho rozdráždí dostatečně, ještě přidám třetí a po pár pohybech ho vytáhnu a přitáhnu si jeho pánev k sobě. Slíbávám jeho kůži a něžně ho koušu, zatímco rukou si ho přitáhnu tak, že do něj začnu pomalu vjíždět. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jak si mě přitáhne blíž, vím, že konečně je to tady. Dychtivě čekám, kdy si mě vezme, ale jde to moc pomalu na to, jak moc mě rozpálil. Už při první doteku se zachvěju, ale to mi nestačí. Zvednu nohy a obejmu ho jimi, abych mu pomohl najít ten správný styl pro tuhle chvilku. "No tak..." Zašeptám a současně rukama i nohama ho přinutím, aby do mě vjel naráz a nemazlil se se mnou tolik. Zasténám bolestí i slastí, znovu do něj zaryju nehty, tentokrát někde na boku, protože i přesto, že se hodně snažil, je to dost natěsno, ale pro tentokrát mi to tak vyhovuje. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Těsnost a bolest mi dodá dostatečnou vášen na to, abych se s ním nemazlil. chci víc a tak rychle se pohybuji v něm a neberu si moc velké ohledy na to, jak moc je na to připraven. Přirážím zuřivě a ještě si ho přidržuji, aby mi neutekl. Přidávám a cítím vzrušení z této chvile, občase se skloním a místo něžného polibku ho kousnu, tentokrát víc. Stále však né do krve. S každým pohybem doněj roste moje chut a touha, vzrušení a blížíce se vyvrcholení. Vzdychám při každém přírazu a je mi jedno, zda mě nebo jeho někdo uslyší. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Absolutně nestíhám nějak dostatečně dýchat, ale jemu je to fuk, stejně jako mě. Akorát mám pocit, že po takovém čísle si pár dní pořádně nesednu. Ale to je mi teď taky fuk. Vrchol se rychle blíží i u mě, přesto se snažím vydržet, co to půjde. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Užívám si to a zahrnuji péči, i když trochu drsnější, i Rikua. Držím ho už jen jednou rukou a druhou jsem se přesunul na jeho penis a tam ještě s jemností, kterou nacházím i v této chvili, ho dráždím a honím.Jak se blíží vrchol, přírazy jsou nekompromisní a i zrychluji moje pohyby rukou na jeho penise. Při poslední největším zaplaví jeho útroby teplo ze mě. Prudce oddychuji a dívám se na něj, aniž bych z něj vyjel. Rukou stále na jeho penise ho dráždím tak dlouho, dokud se ani on neudělá. Teprve potom z něj vyjedu a položím se vedle něj, zhluboka oddechujíc. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ucítím jenom jeho teplo a taky ruku, která mě nepřestává dráždit ani potom. Ještě mi to chvilku trvá, než i já vyvrcholím, a nohy, kterými jsem si ho držel, mi vyčerpaně padnou na postel. Zůstanu ležet tak, jak jsem, a Kaishiho si nevšímám, protože mám dost starostí sám se sebou. Jenom ucítím, že ze mě už vystoupil, ale to už mám zavřené oči a oddechuju. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pohladím ho po vlasech a po té opět hladím jeho tělo, mé je nalepené na jeho a zahřívám ho vlastním teplem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Oči mam stále zavřené a nic neříkám. Teprve až po chvíli instinktivně sáhnu po jeho ruce, která mě hladí. Stisknu ji, abych ji na chvíli zadržel a já mohl vydechnout, abych nemusel vstřebávat další a další doteky, abych si prostě dokázal odpočinout. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Oddechuji a je mi krásně, jen tak s ním ležet. Tentokrát nechci usnout a tak si ho začnu prohlížet a pozorovat. Přeci jen je krásnej....něžnej a přesto hrubej....záhadnej a přesto otevřenej...Riku..jsi úžasnej. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To je na mě pořád ještě něco zajímavýho?" Zeptám se po chvíli unaveně a ani se přitom nehnu. Jenom po paměti a podle pocitu najdu jeho tvář a odhrnu mu z ní vlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přitulím se blíž a chvili mu jen tak dýchám na krk svůj horký dech. " Riku...to jsi tak vyřízený...že jen tak ležíš...nechce se ti ještě spát..opravdu jsem na tebe nebyl moc hrr?" zašeptám mu do ouška a znova mu jen tak bez polibků dýchám na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jsem unavený...skoro jsi mě zničil...takže mám pocit, že se mi teď bude pár dní sedět trochu nepohodlně...ale já to tak chtěl..." Pousměju se. "Byl jsi hrrr, ale copak jsem tě mohl zastavit?" Otočím se na něj a usmívám se. "Vždyť to nešlo..." Dodám s unaveným úsměvem a konečky prstů ho pohladím po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Měl bych se profackovat...vypadal jako že to chce....okamžitě....a přesto jsem se snažil...a stále málo...jsem idiot..jak můžu po někom něco chtít, když nedokáži dodržet to, co chce druhý....měl bych si vždy dát studenou sprchu...vždy, když mě to chytne....a taky si jí dám...dokud mi to pořádně on sám neoplatí a nebude to chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Sáhnu po hrnku a dopiju zbytek čaje. "Přestaň fňukat, chtěl jsem, abys mě vojel jako zvíře, abys mi to udělal fakt natvrdo, takže jsi udělal jenom to, co jsem chtěl. A chtěl jsem to hned, vždyť víš, že mě akorát rozčiluje, když to jde moc pomalu." Řeknu a podívám se na něj, jak leží a tupě zírá do stropu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dívám se na něj a rozmýšlím, zda mu říct svůj plán. " Já nefnukám, jen jsem se rozhodnul. Jsem tu pro tebe a domluvila byla, pro tvé potěšení. Takže doufám, že si pro to příjdeš brzo, protože tě nechám příště vybrat místo a chvili. " zasměji se a nechám ho, at si to přebere. Nevím, zda mu dojde to, že ted se budu hlídat a nechám ho vycukat, dokud to nebude chtít tak moc, aby se na mě vrhnul jako já na něj. Vstanu a vemu si svůj hrnek. S ním se posadím a upíjím studený čaj. " Tak myslíš, můžu tě požádat ještě o čaj a nebo už mám vypadnout?" zakřením se a dopiji zbytek studeného čaje. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Klidně tu zůstaň. Udělat dva čaje snad ještě zvládnu..." Zakřením se v odpověď a přejdu až ke dveřím. Zamyšleně se na něj podívám, jakoby mi teprve teď docházelo, co přesně tím vším myslel. Pak odejdu do kuchyně a teprve při vaření vady a výměně sáčků s čajem mi to dojde. Tak takhle...on to chce oplatit...a bez servítků stejně jako on mě před chvílí...do tý doby nic? Než budu sám chtít tolik...to ne...to nemůže myslet vážně...vůbec nic než mi z toho bude hrabat? To ne... Když už je voda uvařená, zaliju hrnky a svojí podivnou chůzí se došourám zase do pokoje. Hrnky položím na stůl a zadívám se na něj. "Chceš mi tím říct, že do tý doby jako nic nebude...ani pusa? Než se na tebe vrhnu a strhám z tebe oblečení?" Zeptám se, protože jestli to myslí až tak důkladně, pak to bude peklo na zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Posadím se a popíjím čaj a přitom na něj koukám a čekám, co na to řekne, když konečně vše pochopil. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Opatrně si sednu na okraj postele a do rukou vezmu hrnek s čajem. "Fuj, už jsem se lekl, že mě chceš opravdu nechat vycukat...než by mi z toho začalo hrabat..." Oddechnu si i nahlas a začnu foukat do čaje. Koutkem oka na něj koukám. "S tím, jak jsem si navykl, by to byl docela problém...vydržet nějak dýl..." Přiznám i když nerad svoji slabinu a trochu upiju čaje. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dostanu smích do normy a přisunu se blíž. " Moc jsem rád, že se ti tak líbí...tak schválně, jak dlouho bez toho vydržíš ...aby jsi to neměl." popíchnu ho a dál popíjím čaj. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jen se směj, ale mě to deprimuje už teď, jenom jak jsi mi o tom řekl..." Poznamenám a zamyslím se nad tím, jak dlouho teda vydržím. "Hm...tak asi...dva dny?" Odhadnu docela realisticky a podívám se na něj, snad aby se neutopil v tom čaji, až se zase začne smát. "Možná tři...maximálně čtyři, ale to by muselo bejt zatraceně moc ledových sprch..." Dodám, hlas deprimovaný už jenom tím, že o tom přemýšlím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Skloním se k němu a naznačím mu, že ho políbím, ale neudělám to. Jen se rty dotknu jeho. " To asi budem v ledových sprchách oba..já už ode dneška..nejdýl zítra, protože se mi o tobě i zdává." Vzdálím se a dívám se na něj přes okraj hrníčku. " A nebud smutný.....ledový sprchy si nemusíš dávat ty...ty ted určuješ, kdy se budeš chtít pobavit." pozbudivě na něj mrknu, aby se zbytečně nestresoval. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Hm...to asi vymyslím nějakou polohu, kde se nemusím vůbec namáhat, a snad to bude co nejdřív...nejlíp do zítra." Poznamenám. Jenom překvapeně zmrkám, že se mu o mě i zdá. "Tobě se o mě zdá? A co třeba?" Zeptám se hned a zvědavě. Ani si neuvědomím, že by to mohlo být něco ostřejšího a já tím mohl potrápit už teď. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ovšem jak se zeptá na sny, tak se více ponořím do pohledu k čaji. " No, zdají se mi dost peprné sny.....a dost podle mého gusta..chceš to vyprávět a nebo ti to stačí takto a máš už představu?" zeptám se a jen se po něm podívám. Už při té představě snů na něj dostávám znova chut a tím se připravuji, že si dám svojí první studenou sprchu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Povídej...chci se inspirovat, abych ti mohl líp vyhovět..." Pobídnu ho a chystám se, že budu napjatě poslouchat, abych si mohl připravit nějaké překvapení. "Stačí jenom něco..." Zaprosím a udělám psí oči. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Otočím se na něj, protože mám co dělat sám se sebou, abych se místo zahřátí nešel zchladit. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Hm...něco z toho už mě taky napadlo, ale zatím jsem na to jaksi nenašel prostor...vždycky jsme dělali něco jinýho, takže mě to ani nenapadlo." Usměju se. "Tak já už se ptát nebudu..ať tě netrápím...když teď budeme ty dva dny držet půst..." Znovu se zasměju. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přiblížím se víc a položím mu hlavu na rameno. Přitom však na něj hledím, jako prosící malé dítě. " Tebe už něco takového napadlo.....kdyby se mi to splnilo....slíbal bych ti nohy..ruce..cokoliv..klidně budu na den tvůj otrok." přemlouvám, aby příště od plánů neutíkal. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak já to příště použiju, slibuju." Skloním se a políbím ho. "A přísahám, že víc jak dva dny to nebude...to bych nevydržel...to radši vydržím trochu bolesti...však ono to do tý doby povolí..." Zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zvednu hlavu a pokračuji v pití čaje. "Ale jestli tě to bude hodně bolet i pak, tak to prodloužíme...přeci nebudeš trpět, když to má být tvá odměna za to tvoje dnešní trpění." usměji se na něj a neodolám a dám mu jen rychlou letmou pusu na rty. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Honem zavrtím hlavou, když řekne, že bychom to ještě odložili. "V žádným případě...to nepřipustím a opovaž se to ještě jednou navrhnout." Zasměju se. "Jakýpak trpění...chtěl jsem to." Nakloním se k němu a znovu ho políbím. Rozhodně dýl než on mě. "A kdyby to jenom trochu šlo, tak klidně zase...a hned." Zasměju se, když se od něj trochu odlepím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Políbí mě a já mu oplacím jen tak, jak to on naznačí. Nedělám žádnou svojí iniciativu.Po polibku se dívám do jeho očí. " Jo zase....však víš, co ti k tomu stačí." popíchnu ho a hlavou se o něj naschvál otřu, aby věděl, že jsem jen jeho mazlíček. I když to oslovení nemám rád. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak ty mě to budeš odpočítávat jo? Tak to jsem zvědavý." Usměju se a po tom jeho přítulným kočičím gestu zvednu ruku a objetím si ho přitáhnu blíž. "Stačí, aby mě přestal bolet zadek." Přitisknu si ho k sobě a pohladím ho po tváři. "Vždyť já vím, že jsi jenom a jenom můj..." Špitnu mu do ouška. Nerad to přiznávám, ale visím na něm čím dál víc. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zašpitá mi do ouška a já mu ho na oplátku oblíznu. " Co jsem jenom..a jenom tvůj?" dráždím a zamrkám jako panenka s rozpuštěnýma vlasama. Přitom se šibalsky usmívám. Skloním na chvili pohled. "Teda, já mám nějakou hravou....jaký zvíře máš nejraději?" zeptám se, protože vůbec nevím, zda třeba kočky nesnáší. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Zvíře?Já vlastně ani nevím..." Pokrčím rameny v leže. "Ale hravou máš, to jo...a hrozně mě dráždí...kdybysme si před chviličkou neujednali ten dvoudenní půst, tak bych si tě teď znásilnil..." Zazubím se na něj, když k němu otočím obličej. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Znova se začnu smát o jeho zmínce o znásilnění."Jaký půst...bolí tě zadek....no mám já to ale štěstí...a nebo smůlu?" zamyslím se a před ním se zasním do toho, jaký by to bylo, kdyby mě chtěl Riku znásilnit. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Dost možná obojí...ale já jsem rád, že si dojdu na záchod...asi by to na mě bylo moc akrobatický..." Ušklíbnu se, protože to pořád ještě cítím. "Ale však já ti to vynahradím, to se neboj...za ty dva dny budu jako zdivočelej pes..." Zasměju se a přitáhnu se blíž. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Otevřu oči a usměji se na něj. " Riku....jak se miluje zdivočelý pes? Toho jsem ještě neviděl a nezažil." zasměji se a nespouštím z něj oči, protože toto mě vážně zajímá. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak ty to nevíš?" Zeptám se "vyděšeně". "To je tak..." Začnu s vysvětlováním. "Prostě...ten zdivočelej pes se vrhne úplně na cokoli živýho...v našem případě se já vrhnu na tebe..." Zazubím se. "Prostě počkám, když to nebudeš čekat a pak tě přepadnu, strhám z tebe oblečení a přefiknu tě." Zazubím se znovu, ale ještě víc, jak moc se na to těším. "Už se vážně těším..." Usměju se zasněně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Ještě chvili mi to vyprávěj a jdu pod ledový kohoutek...už tahle mám co dělat...sakra Riku...ty jsi tak vzrušující." přiznám narovinu a jednou rukou držím deku, abych se na něj nevrhnul. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "A chceš, abych ti ještě vyprávěl?" Zeptám se šeptem a prstem mu přejedu po krku od čelisti až ke klíční kosti. Rozhodnu se ho maličko potrápit, ale opravdu jenom maličko. Trochu ho slovně poškádlit. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Otočím se na něj a očima na něm visím. " Jsem připraven a poslouchám jako malý kluk svojí pohádku na dobrou noc." zažertuji, přesto vím, že bude vyprávět a mě se budou plnět kalhoty. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Olíznu si rty a usměju se na něj. "Takže...zavlekl bych tě do nějakýho tmavýho kouta, aby nás nikdo nerušil..." Zvednu dramaticky obočí, ale po rtech mi přejede úsměv. "A tam..." Nadechnu se. "Tam bych si tě přitiskl ke zdi a vyhrnul ti tričko...asi takhle..." Názorně předvedu volnou rukou, jak by to mělo vypadat. Vyhrnu mu tričko. "A hladově bych se tě začal dotýkat..." Vydechnu a rukou mu začnu přejíždět po bříšku, kolem pupíku. "Jenomže, znáš mě, to by mi nestačilo..." Pokračuju a rukou vyjedu na hruď. Prsty najednou jednu jeho bradavku a začnou ji dráždit. Přitáhnu se ještě blíž. "A samozřejmě bych tě u toho hříšně líbal, abys mi to nechtěl rozmluvit..." Nakloním se k němu a začnu ho líbat. Přesně jak jsem řekl. Vášnivě až hříšně, dál dráždím jeho bradavku a kdybych neměl pocuchanej ten zadek, vlezl bych si nad něj. Jak to mám rád. Přestanu ho líbat a dívám se na něj pěkně zblízka. "A pak..." Pokračuju. "Pak bych z tebe strhal to tričko...pak by na řadu přišly kalhoty..." Odmlčím se. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jak příběh postupuje, a dráždí mě bradavky, tak se mé vzrušení začíná projevovat. " Riku..ty dáble....tohle...tohle je sakra živej sen." dořeknu a on mě začne vášnivě a hladově líbat. Oplácím mu to a přitom se mé tělo prohýbá pod jeho dotykem a bradavka velmi rychle tvrdne. Mluví o triku a najednou se zmíní o kalhotách. Dívám se na něj, zrychleně dýchám a jsem zcela neskrytě vzrušenej. " Máš pak volno v koupelně? Zabírám si jí na půl hodiny minimálně..jestli budeš pokračovat." řeknu ztěžka, ještě celem mimo z toho hladového polibku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Takže už nemám povídat?" Zeptám se. "Nebo snad mám pokračovat?" Zeptám se na i na druhou možnost. "Pověz mi to..." Vyzvu ho šeptem a znovu mu přejedu prstem po krku, tentokrát ještě níž, až mě zastaví jeho tričko. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zadívám se na něj a čekám, zda se mám sebrat a jít se chladit a nebo zda můžu ještě ležet a sprcha příjde později. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Takže chceš, abych pokračoval? I s ukázkama?" Zavrním tiše a prsty na bradavce přitlačí, až to trochu zabolí. Sehnu se k němu a začnu ho líbat na krku. "Takže...budeme...pokračovat..." Povídám mezi polibky. "A když už bys měl dole to tričko, začal bych se věnovat tvým kalhotám..." Zašeptám a dýchám mu na krk. "Takhle bych ti po nich přejel..." Dlaní přejedu po rozkroku, kde on teď už kalhoty nemá. "Akorát, že ty je už teď nemáš..." Dodám s úsměvem. "A takhle bych stiskl..." Uculím se a stisknu jeho pytlík. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přejede mi po rozkroku a já jen zalapám po dechu a jak stiskne můj pytel, zavzdychám. " Riku...tohlee...to děláš schválně...vyplácám ti vodu.....a budu tě pak studit..jak budu promrznutý." vyhrožuji a snažím se nemyslet na to jedno,ale nejde mi to a natáhnu k němu ruku s chutí se ho dotknou. Násilím ruku stáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak dobře, už tě nechám...jestli chceš, sprcha je volná..." Stáhnu z něj ruku a opřu se i o ni. Zůstanu se na něj dívat a usmívám se. A teď tě jenom dodělat...dotáhnout to do konce...stačilo by maličko..." Olíznu si rty a neudělám nic, jenom na něj tak koukám dál. "Ale představu máš, takže se můžeš těšit, až naberu sil." Usměju se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po dlouhé chvili teprve se uklidním a tak se ještě mokrej oblíknu a vrátím se k Rikovi do pokoje. Posadím se na postel a drapnu svůj studený čaj. "Už..už je to lepší." řeknu promrzle a i rty mám promrznutý. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zůstanu ležet na posteli a odpočívám, když přijde, tu zimu z něj cítím i kus od něj. A ještě je celej mokrej. Co nejrychleji mi to jde, vstanu z postele a z ruky mu vezmu ten studený čaj. Mračím se. "Seš celej mokrej." Zkonstatuju. "A zmrzlej." Dodám a podám mu suchý ručník. "Mokrý věci dolů, osušit." Poroučím i s jeho hrnkem v ruce. Odložím ho na vteřinu na stolek a rozestelu postel. "A do postele. Honem." Dodám, ukážu rukou na postel a odšourám se do kuchyně. Tenhle čaj zlikviduju a hned mu začnu dělat nový. Takhle promodralýho ho nenechám. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zalezu do postele a zavřu oči . Zahřívám se vlastním teplem pod dekou, kde za chvili je docela teplo a rty dostávají barvu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Konečně dodělám čaj a přinesu ho do pokoje. Káravě se na Kaishiho podívám. Prozatímně položím hrnek za stůl, než trochu vystydne, aby se ještě nespálil. Začnu se věnovat dece. Pořádně mu ji přítáhnu k tělu, aby mu nikudy neutíkalo teplo, a zároveň mu ji srovnám, aby ho pořádně hřála. "Tolik to přece přehánět nemusíš." Řeknu konečně, vezmu ten hrnek a vyzkouším, jestli je čaj ještě moc horký. Je a tak do něj začnu trochu foukat, aby to nemusel dělat Kaishi a vytáhnout ruce z pod deky. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dokonce mi vyfoukává čaj, vytáhnu ruce z pod deky a chci si ho převzít. " Riku...takovou péči přece nepotřebuji." směji se, už nabírám normální barvu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ale potřebuješ, musíš se zahřát, ještě jsi celej modrej..." Zamračím se, ale nechám ho, ať si vezme ten hrnek. Aspoň mu prohřeje ruce. "A tohle už příště nedělej...měl jsem to dotáhnout do konce a bylo by..." Vstanu z postele a vezmu svůj prázdný hrnek. Odejdu s ním do kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Začnu se smát. " Do konce....to jako že i přes bolest by jsi si mě vzal....Riku...jsi dábel..ale tohle nemusíš...já tu studený zvládnu." usmívám se, jak mizí do kuchyně. Zatímco je pryč, s chutí vypiji čaj a natáhnu se do postele a zavřu oči. Rty červenají. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Měl jsem mlčet a byl by klid...žádný pitomý dohody, žádný studený sprchy... Začnu se hrabat v ledničce, protože mám docela hlad. Jenomže tam není skoro nic k jídlu, dost jsem si navykl chodit do jídelny, protože tam mají skoro pořád docela dobré jídlo, tak proč toho nevyužít. Vrátím se do pokoje a přejdu k oknu. Zadívám se ven. Zatím nepromluvím a jenom tak koukám. Nemám chuť něco povídat, takže nechám Kaishiho, ať se rozvaluje v mojí posteli, jakoby byla jeho vlastní. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vrať se ještě do postele...ještě je z tebe cítit chlad..." Pootočím k němu hlavu a usměju se. "A zadek nebolí, stačí na něj jenom nemyslet. A ty sprchy prosím omez, byl jsi úplně modrý." Otočím se k němu i tělem a obejmu ho. "Vypadal jsi skoro jako mrtvola vytažená z mrazáku." Usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Slibuji, že to omezím...přece nebudeš chodit z mrtvolou..co by jsi z toho měl?" zažertuji a usmívám se. Udělám další dva kroky k posteli. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Zhroutit svět? Podle čeho tě to napadlo?" Zeptám se, zatímco se mnou dál couve k posteli. "Jo, přesně tak, mrtvoly jsou k ničemu. Jsou studený a mrtvý. Není s nima žádná zábava." Usměju se na něj a dostane ode mě pusu na rty. "Tak už pojď." Pustím ho, aby si vlezl do postele. Když to udělá, vklouznu k němu taky. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Držím si ho tak blízko, jak to jen jde a teplo pod dekou stoupá a tím se zahřívám i já. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Já mrtvolu nechci nikdy, jsou studený i pod peřinou." Ušklíbnu se. přejedu mu rukou po hrudi a usměju se. "A ty už studenej nejsi, takže si tě tady nechám." Přitulím se a zavřu oči. Jenom tak dýchám a odpočívám. Je mi v jeho náručí dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jak tak ležíme, tak to teplo mě uspává. Nesmím usnout..nesmím..nesmím..nes. a usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Prsty ho pohladím po tváři a usměju se na něj. Stejně tě miluju...i když je s tebou spousta potíží a starostí..." Natáhnu se k němu a zlehka ho políbím na rty. Přitulím se k němu zase, stejně jako před chviličkou. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Je mi teplo a mé tělo už má svojí typickou teplotu. Naopak ted hřeji víc, než deka, pod kterou ležíme. Je mi teplo a příjemně, zavřu oči a snažím se dělat, že jsem celou dobu vzhůru. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro A pak s sebou trhne, jak se probudí, jenom se pro sebe usměju, jak se snaží dělat, že vůbec nespal. "Víš, že vždycky tiše vrníš, když spíš?" Zeptám se jakoby nic šeptem a dlaň mu přitisknu na hrudník. Dál mám zavřené oči a cítím se příjemně ospale. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přitisknu si ho na sebe a srdce mi bije zase jako splašený. Hladím ho po zádech a poplašeně se dívám kolem. " Tohle mi nikdo neřekl...že vrním." očividně nevím, že něco takového dělám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vrníš jenom tichounce, ale moc hezky...nemusíš se ničeho děsit." Dodám se smíchem, ale pak se zamyslím nad jeho poznámkou. "Možná, že všichni usínali dřív než ty nebo si jenom nevšimli...anebo vrníš jenom u mě, protože jsi se mnou tak šťastný." Maličko ho popíchnu, ale spíš mám pocit, že bych měl vrnět já. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pohladím ho po vlasech a zadívám se na něj. " Zkus mi předvést, jak vlastně vrním...já..já se nikdy neslyšel a asi..když u toho spím..neuslyším." navrhnu a zkusím zavrnět,ale je to mimo a taky moc hlasitý. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ne, to není chrápání, prostě vrníš. Asi jako kotě." Poznamenám a víc tvář přitisknu k jeho hrudníku. Zkusím zavrnět. Lehounce a přitom to musí cítit skoro až v kostech. Skoro se mi to povede, jak to umí jenom Kaishi. "Skoro takhle ale ještě jemněji..." Usměju se a zvednu k němu obličej. "Cítím to vždycky, když s tebou takhle spím." Usměju se víc. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " To zní úžasně...a taky to cítím celým tělem jako já ted...teda....co ty se mnou děláš...já snad vážně jsem nějaké tvé zviřátko..nejspíš kotě či..spíš kocour...a nebo hladový a neporazitelný tygr?" zkouším odhadnou, co bych tak díky vrnění mohl být. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Koťátko...jako moje koťátko." Uculím se na něj a natáhnu se k němu blíž. "A takhle to cítím vždycky, když usneš...vždycky si u toho skvěle odpočinu." Přiznám a políbím ho. "Nechceš tu se mnou spát pořád?" Zeptám se, jestli mi tu nechce dělat uspávače. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po nabídce tu zůstat štěstím Rikua obejmu,div ho neumačkám. " To víš, že bych tady s tebou spal nejraději pořád....chodit s tebou usínat a vedle tebe se probouzet...to ..to je moje tajný přání..stejně se mi zdá, že to tu nikdo nehlídá." a štěstím znova dám jen letmou pusu na rty. " Pokud by jsi chtěl, můžem spát tady a pak chvili u mě, tam to taky nevadí..pokud by jsi chtěl třeba trochu změnu..jen doufám, že potom nebudeš chtít vyměnit i své kotátko." a hlavou se k němu zase jako taková větší kočka přitulím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To nehrozí, proč bych to dělal?" Zeptám se ho na oplátku. "Ale nesmíš mě moc zlobit." Políbím tentokrát já jeho a prsty znovu přejedu po jeho hrudi. "Rád od tebe slyším, že tu se mnou budeš...nebo já s tebou u tebe." Usměju se spokojeně a znovu se uvelebím na něm a zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Uvelebí se na mě a zavře oči. Zavřu je taky a hladím ho. " Budu s tebou kdekoliv si to budeš přát...a naopak nebudu tam, kde mě chtít nebudeš...ale běda, jestli to bude kvůli jinému kotátku." pohrozím, i když v tomto směru jsem jaksi tolerantní. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Trochu se oklepu při myšlence, že by mohl přijít na moji občasnou potřebu potěšit se taky s někým jiným než s tím, s kterým zrovna spím. Ale tuhle potřebu jaksi nepociťuju, když jsem s ním. Což mě na jednu stranu moc těší, ale na tu druhou znervozňuje, že mě moc mění. Znovu mu prsty přejedu po hrudi a znovu klidně zavřu oči. "To se neboj...tyhle tendence mě jaksi opustily od té doby, co jsem s tebou..." Tak trochu přiznám svoji potřebu. Které vlastně už potřebou ani není. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Hladím jeho tělo, mé prsty jezdí po jeho kůži, a ve mě roste touha ho aspon polibit. Neudělám to a dál radši ležím se zavřenýma očima. " Riku...budeš mě tu chtít na noc už dneska...já jestli si mám pro něco zajít do pokoje či ne....ale myslím, že nic nepotřebuji." zeptám se a napůl si odpovím,ale pro jistotu ještě přemýšlím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "No tak Kaishi, dřív jsem to tak dělal, ale co sem s tebou, ani mě to nenapadlo..." Přejedu mu prstem po rtech a políbím ho na tvář. Pak ho políbím ještě na krk a znovu mu položím hlavu na prsa, abych se přitulil. "Klidně tu zůstaň už dneska, je to jenom na tobě." Usměju se. "A přines si, co potřebuješ...stejně už u mě skoro bydlíš, stejně jako já u tebe." Znovu se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Obejmu ho a nechám působit jeho teplo na mě. " Tak já dneska už nikam nejdu a budu tady s tebou..hm...asi budem muset na večeři..ale to nevadí." poznamenám a více si ho přitisknu na sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ale na tu večeři musíme...už mám hrozný hlad." Usměju se, ale přesto se nezvedám, je mi takhle moc dobře. Nechám se hřát v jeho objetí a obejmu ho i rukama, prsty mu přejíždím po kůži, jakobych se nemohl nabažit toho doteku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Začnu vstávat a přitom jemně k tomu nutím Rikua a poslouchám své hladové bříško. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Neochotně se začnu zvedat, když mě k tomu nutí, i když je to jemně, tak se mě se vůbec nechce. Vylezu z postele a začnu hledat nějaké svoje svršky, co bych si mohl obléknout, protože na večeři přece nepůjdu v trenkách. Nehledě na to, že by mi v nich byla zima. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Je ta mín lidí a tak vemu tác s jídlem a najdu volný celý stůl a obsadím ho pro nás dva. "At ti chutná, Riku...dobrou chut." popřeji, ale pustím se do jídla až začne jíst on. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Kaishi pro nás najde prázdný stůl a já si sednu vedle něj. Nedá mi to a svoji nohu přitisknu k jeho. Dneska mám nějakou kontaktní náladu nebo co. "Dobrou chuť. Popřeju mu taky a pustím se do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dojím a jen odsunu talíř a dívám se na něj. " Dneska to bylo výborné...Riku, jak to vidíš s tou knížkou...budeš jí ještě číst....a jinak dobrý?" sjedu pohledem k jeho pozadí ,aby mu bylo jasný, na co myslím. Ruku posunu po stole blíž k němu, ale jelikož jsme na veřejnosti, tak jí jen nechám ležet na stole, touhu ho chytnou zaženu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Knížka? Až jestli mi na ni někdy zůstane čas." Usměju se na něj i na veřejnosti, což obvykle tolik nedělám. "Jinak..." Podívám se po jeho směru dolů do míst, kde mám zadek. "Jinak docela dobrý...už se mi líp sedí i chodí." Usměju se víc, protože jenom my dva víme, o co jde. Rozhlídnu se kolem nás. Je tu jenom pár lidí, všichni sedí kus od nás, takže když uvidím jeho ruku, jak ji posune blíž ke mě. Natáhnu tu svoji a ruku mu svojí stisknu. Prostě jenom tak. Vážně ho musím dneska pořád ošmatávat. Jakobych bez toho měl umřít. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vypadá to,že mu něco šeptám a přitom se rty dotknu jeho ucha. " Tak to je prima, že se ti už sedí líp, ani nevíš, jak rád slyším takovou dobrou zprávu." Odtáhnu se, ale ruku nechám na místě. Druhou rukou si hraji s příborem a jen tak jezdím po talíři. " Riku...jestli budu u tebe, tak si řekni a čti si, já sebou budu mít blok a můžu si kreslit a nebo si taky skočím pro knížku..a nebo budu jen tak ležet a dívat se...na tebe." hovořím tiše, aby náhodou neměl pocit, že to vyřvávám na celou jídelnu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Neboj se...však jí ti kdyžtak řeknu." Usměju se na něj. Najednou pustím jeho ruku a nakloním se k němu. Obě dlaně mu položím na tváře a přitáhnu si jeho obličej blíž. Na vteřinku se na něj zadívám zblízka, v očích mi to hoří a pak honem přitisknu svoje rty k jeho. Políbím ho opravdově a hluboce, jako bychom byli zalezlí na pokoji. Prostě jsem měl chuť to udělat a hned. Pak ho pustím a se spokojeným úsměvem se narovnám. Zběžný pohled mi řekne, že si nás nikdo nevšiml a i kdyby, co je mu do toho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Políbí mě a já mu polibek i přes šok oplácím. Pak se narovná a usmívá se. Vydechnu a stále na něj zírám. " Riku..překvapuješ mě čím dál víc....bud je to tím, že je noc...a nebo je něco ve vzduchu....teda...rozhodně bych se nezlobil tohle dělat častěji." řeknu znova tiše, přesto dost nahlas na to, aby to slyšel. Tentokrát já stisknu jeho ruku a nechám jí tam, dokud mě sám neodežene. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Takže chceš ještě..." Stihnu zašeptat a s ďábelským úsměvem ho znovu políbím, volnou rukou mu zajedu do vlasů. Pak ho zase pustím, dívám se na něj a nemůžu se vynadívat tomu jeho překvapení a šoku. "Čím to, že mě dneska tak strašně vzrušuješ..." Podotknu a pořád se na něj ještě dívám, opřený o opěradlo židle. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pustí mě a já mám ve tváři stále trochu udivený výraz. " To ..to bude tím..že dělám dneska drahoty...a nebo tím slibem?" zažertuji a popíchnu ho, přesto jsem rád, že je takový. " Riku, já tě miluji....ta tvoje povaha je tak nepředvítalná až k neuvěření." řeknu a ted se již hlasově nehlídám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Asi tím slibem..." Zašklebím se, že mě to moje pozadí tak limituje. Kdyby to jenom trochu šlo, vzal bych si ho klidně tady na stole. A ty dva dny budou opravdové peklo na zemi. Jestli se na ně nevykašlu a nezkusím to na něj hned zítra ráno. Trochu se při té myšlence zaculím. "Tak pojď...ty můj miláčku, už jsme přece dojedli..." Usměju se na něj a zvednu se z místa, tác vezmu do ruky a odnesu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Osloví mě miláčku a já se na něj zašklebím a vypláznu jazyk. " Ale jistě, drahoušku..už jdu." Vemu tác a jdu za ním a odložím tác na příslušné místo . Vydáme se zpátky k ubikacím. " Tak jak..neskočíme nejdřív ke mě a já sivemu osušku a knížku a nebo mi půjčíš?" zeptám se a udělám na něj milé oči. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Půjčím ti, co jenom budeš chtít...klidně i sebe." Uculím se na něj. "Ale klidně půjdeme ještě k tobě, aby sis vzal třeba tu knížku a já nevím co všechno ještě." Usměju se a zamířím k jeho pokoji. Opřu se o zeď, než vytáhne klíče a odemkne, aby si vzal nějaké osobní věci, přece jenom všechno u mě mít nebude, co by mohl potřebovat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Tak a já jsem připraven. a co ty, k tobě a nevrátím se hnedka od tebe." Znova mu dám pusu a vydáme se k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "No já jsem připraven." Zahlásím a vyrazíme ke mě. Zadívám se na něj, když řekne, že ode mě jenom tak neodejde. "A budeš u mě dlouho?" Zeptám zvědavě a trochu ho plácnu po zadku. Až přijdeme k mě, odemknu a pozvu ho dovnitř. "Buď tu jako doma." Vyzvu ho s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Udělám nám ještě čaj. ...a ty se rozmysli, zda si chceš číst či ne." vemu hrníčky a přejdu dělat čaj. Příjdu s plnými, horkými a hrníčky a postavím je na stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zrovna stojím opřený o zeď, když přijde s hrnky. "Proč chceš, abych si to rozmyslel? Co máš v plánu, když si číst nebudu?" Zeptám se zvědavě a usmívám se na něj. Nějak na něm můžu oči nechat a jak jsem řekl už v jídelně, hrozně mě dneska vzrušuje a s tím nic nenadělám. Bohužel, když jsem dneska už mimo provoz. A to mě právě štve. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Můžem hrát...a hraje se dvojice stejná a když je tam jen jeden, tak do páru je ten druhý při té samé činnosti." vyslovím a hodím balíček Rikuovi, aby si ho prohlídnul. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Chytím balíček a začnu prohlížet jednotlivé kartičky. "Teda, určitě jsi s tím měl moc práce..." Poznamenám a jenom na okamžik vzhlédnu k autorovi. Odlepím se od zdi a přejdu k němu a dám mu lehkou pusu na rty. "Moc se ti povedlo." Pochválím ho i slovně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vemu si hrniček a přejdu k židly a posadím se. Rukou ukáži na stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Radši bych si to rozdal jinak...mnohem radši...ale když to jinak nejde..." Kousnu ho trochu a nechám ho být. Tohle je můj problém, tak se musím trochu uhlídat. Přistoupím ke stolu z druhé strany a začnu míchat pexeso, abych ho pak rozložil do čtverce. "Tak začneme..." Zahájím hru poněkud nezaujatým hlasem, ale nic jiného mi nezbývá. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Rozdá pexeso a já vyberu dvojici, kde jsem já, jak kreslím a pak on, jak si čte. Zakroutím hlavou, obrátím je a je řada na něm. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ale víš, že to dneska bude peklo...jenom tak s tebou ležet v posteli...nedotýkat se tě všude, nedráždit tě, nemilovat se s tebou..." Podotknu a vzhlédnu od kartiček. "Víš o tom?" Zeptám se znovu a oči zase skloním k pexesu. "Třeba tyhle dvě." Sáhnu na dvě kartičky. Na jedné jsem já, jak mám ruku kolem Kaishiho ramen. Mám štěstí aspoň tady, protože druhá kartička je úplně stejná. "Tak ještě podruhý..." Oznámím další pokus. Druhý pokus už mi nevyjde, takže zvednu oči ke Kaishimu. "Teď ty." Usměju se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Na dalších jsme my jak se držíme za ruku a na druhé jen Riku s knížkou. Je řada na něm. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jo, ale kdybych se tě ze spaní pokoušel znásilnit, buď na mě hodnej..." Poprosím ho, protože nevím, co budu ve spaní dělat, když ho budu pořád cítit vedle sebe a moje touha nebude uspokojená. Jak se znám, ráno to bude ještě horší než večer. Otočím dvě kartičky. Na jedné jsem já a ležím na posteli a na druhé taky já, ale druhá kartička, kde jsem s knížkou. Teď jsem mu to jeho kolo vážně ulehčil. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Já...já jsem hodný vždy...a pokud na to půjdeš dost tvrdě, tak ti třeba i ze spaní zavzdychám." zaprovokuji ho a olíznu si rty. Po té se zasměji a zkontroluji otočené karty. Jsme na obou my dva v objetí. Vemu si je na třetí pokus najdu sebe s knížkou a jeho s blokem a tužkou, nejspíš kreslí či píše. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Netrap mě...tím..." Zaprosím, když se na něj podívám. On se snad rozhodl, že mi to udělá ještě těžší. Jestli se dožiju rána, bude to zázrak. Pak se vzpamatuju a zjistím, že jsem na řadě. Už jsem tak frustrovaný, že se zase netrefím. "Já snad musím mít smůlu ve všem..." Povzdechnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vstanu a přejdu k němu, abych mu dal aspon tu pusu na rty. Po té se usměji a znova se posadím. Otočím dvě náhodné karty,ale jsou každá jiná a tak je otočím a nechám Rikua hrát. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To nic...jenom mě deprimuje, že nic..." Zamručím, ale to už jsem na řadě. Otočím dvě kartičky a shodou náhod jsou obě stejné. Trochu se podivím tomu, že by se snad mělo obrátit štěstí, ale seberu je a dám k těm pár, co už jsem dokázal najít. Zkouším to znovu, ale už nic. Tak přece jenom se štěstí neobrátilo. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Karty jsou jedna nás dvou a pusa na tvář a druhý já ležím v posteli. "Vidíš, taky nemám moc štěstí....a jestli..jestli chceš, tak já přespím ještě u sebe a budu tu spát, až budeš případně moct...já nechci, aby jsi z toho byl smutnej." a nechám ho hrát a zároven odpovědět. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To ani náhodou." Řeknu honem jasně, aby věděl, že ho nikam nepustím. "Věci tu už máš, takže nikam nepůjdeš." Otočím jednu kartičku. "Hm...kde jsem ji viděl..." Zamrmlám si pro sebe a očima hledám. Nakonec najdu a otočím. Je stejná. Takže aspoň mi slouží paměť. to jsem rád. Pokračuji a mám znovu štěstí. "To je divný..." Poznamenám a vzhlédnu od pexesa ke Kaishimu. Ještě jeden pokus, ale už nic. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Najde ještě jednu dvojici a pak nic. Jsem na řadě a já otočím a zase nic. " Riku..budu tady s tebou..ale ty se nesmíš trápit tím, že ted nemůžeš či po mě vnoci vyjedeš...pokud se tak stane, zlobit se rozhodně nebudu." zasměji se a nechám ho hrát. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jestli po tobě v noci vyjedu, tak se tím trápit nebudu, jenom mě bude mrzet, že o tom nebudu nic vědět..." Zasměju se. Hraju a tentokrát mám štěstí jenom jednou. Aspoň Kaishiho doháním v počtu párů nasbíraných karet. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jsem na řadě a najdu jeden pár, kdy každý z nás plave. Další pokus už tak úspěšný není. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jenomže jestli mě probudíš, tak zjistím, že mě děsně bolí zadek a nebude z toho nic, protože se skoro nehnu..." Zasměju se a konečně začnu pít i čaj, který už dost vychladl. Jsem na řadě, takže se pokouším najít další pár. Nakonec to proběhne stejně jako u Kaishiho. První tah se mi povede-dvě karty, kde se objímáme, ten druhý už ne. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vytáhnu si dvě odlišný,ale počet se menší a tak doufám, že příště budu mít větší štěstí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To máš pravdu, bude mi to fuk...prostě tě přefiknu a bude." Znovu se zasměju. "Ale stejně bych to radši udělal hned než čekat, až mě to popadne v noci." Pousměju se tentokrát a jsem na tahu. Kartiček je už poměrně málo, takže mám zase štěstí, tedy napoprvé. Napodruhé už zase ne. Vypadá to, že jsem na tom líp než Kaishi. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vytáhnu jednu dvojici, ale druhý pokus mi nevyjde, a hned mi dojde, že to byla ta kartička vedle. " Já blbec...já točím jinou,než chci." |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Asi tvoji mysl zaměstnává něco jiného." Zasměju se a táhnu ještě jednou. Zase to vyjde a kartiček rapidně ubude. "Ale ten návrh beru...bude to zajímavější...jenom to necháme na jindy..." Zívnu, nějak na mě padá únava. Další pokus už mi nevyjde, ale je to spíš z nepozornosti. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Sebere mojí dvojici a jen na ní koukám. A veme i další. "Tak jo..někdy si to rozdáme..hold to pexeso pak budeš muset schovat." a začnu otáčet kartičky já. Vyjde mi jedna dvojice, o kterou přišel kvůli nepozornosti a pak zaváhám. Nakonec vyberu další dvojici a tu poslední minu o jednu. Znova tiše zakleji. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Končíme..." Oznámím mu s úsměvem a vezmu svůj balíček, abych ho poměřil s tím jeho. Jsem zvědavý, kdo vyhrál. "Hm..." Zamručím, jak nemůžu poznat, kdo je na tom líp, tak to nechám na Kaishim. Jak to rozhodne, vezmu si osušku a přejdu k němu. Na okamžik se k němu přitisknu, jak mi chyběla jeho blízkost. "Skočím si do sprchy, a pak půjdu spát...jestli chceš, tak si tu pak klidně sviť, mě to nevadí..." Kývnu k lampičce na stolku u postele, že si klidně lehnu na druhou půlku postele, kdyby si chtěl ještě svítit. Pak vyrazím do sprchy. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Oznámí mi o sprše a já se jen usměji. " Jen jdi, já se skočím taky ještě umejt a půjdu taky spát. " Jen co odejde, sednu si ke stolku, dopiji poslední zbytky čaje a začnu ho kreslit s tím jeho toužebným kukučem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak můžeš jít..." Usměju se na něj a začnu hledat trenýrky. Když je najdu, oblíknu si je a zalezu do postele, hned jak osušku přehodím přes jedno křídlo dveří od skříně. Pokud to bude Kaishimu trochu trvat, tak už mě vzhůru nezastihne. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Snažím se vlézt potichu a jen mu popřeji dobrou noc a zavřu oči. Díky sprše se mi chce spát, ale né tolik, abych aspon chvili nevnímal jeho dech. A každý jeho nádech mě uspává. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro V noci ho cítím v posteli, tak se jenom převalím na druhý bok, blíž k němu, a rukou ho obejmu, abych ho měl u sebe. Neudělám to záměrně, spíš jenom tak instinktivně. Přitulím se k němu, jak mi chybí jeho blízkost, a dýchám mu hruď, jak se k němu tisknu. Je mi z toho horko, ale nepustím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zase začnu tiše vrnět a užívám si jeho blízkosti. Ve spánku ho ještě několikrát pohladím,ale víc nic. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Sakra..." Zakleju tiše a začnu se soukat z postele, abych se, abych se ztratil do koupelny a ulevil přetlaku. A Kaishiho přitom nevzbudil. Jenomže s takovým stožárem to jde jenom pomalu a bolavý zadek na tom zrovna nepřidá. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Bylo to fajn, ale teď...teď musím jít...na chviličku..." Vyvlíknu ruku a snažím se dál dostat z postele. Trenky mi v tom inkriminovaném místě děsně trčí. "Přijdu hned..." Sklouzne ze mě deka, takže když se bude dívat, všimne si toho důvodu, proč se tak hrnu z postele. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Spadne z něj deka a já si moc dobře všimnu, proč tak zdrhá, nejspíš. " Riku...ty utíkáš kvůli tomu, že se ti postavil a máš chut....jestli to bude tvoje přání..pomohl bych ti...neodcházej kvůli tomu." zadívám se na něj a konečné rozhodnutí nechám na něm. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Chuť?" Zopakuju a pak přikývnu. "Vlastně taky...ale takhle mi nestojí ani když..." Narovnám se a nechám ho pořádně se podívat. "No vidíš to..." Vypadne ze mě deprimovaně. "Ty bys...to pro mě...udělal?" Zeptám se pro jistotu, že sem to správně pochopil správně tu jeho nabídku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vypadá deprimovaně a tak doufám, že to příjme. Nevím, jak to bere on, ale podlě mě je vždy pomoc od cizího příjemnější než vlastní. Tu si můžu dopřát kdykoliv. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Hm...tak jo..." Špitnu nejistě a lehnu si na postel. Vážně mi to přijde trochu podivný, já ležím, moje trenky trčí do výšky a já čekám jako naprosto nezkušený trouba, co teď bude. A taky to moc nevím, takže vážně čekám. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Skloním se k němu a zašeptám. " Dal jsem slib...že se tě nedotknu jinak,než ty sám budeš chtít....a ty ted potřebuješ pomoct, tak zavři oči a rozkaž....řekni svoje přání, nakaž mi, co pro tebe mám udělat a uvolni se, já to provedu....jak to jen máš rád a k tvé spokojenosti." Na moment se odtáhnu a jen tak jakoby omylem mu přejedu po špičce, která trčí do výšky. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zavřu oči, abych mu to mohl jenom tak říct. "Vykuř mi ho..." Spíš poprosím než přikážu. "Jestli můžeš..." Pootevřu oči jenom opatrně, abych se podíval, jak se na to tváří. To je to, co chci, na co mám chuť. Jenom jestli mi v tom vyhoví, takhle najednou poránu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Rukama zajedu za lem jeho spodního prádla a svléknu ho. Jeho úd se předemnou ukazuje v plné kráse. Rukou naznačím, aby se položil, uvolnil a nechal vše na mě. Já se přesunu k jeho klínu a jazykem na uvítanou ho celého ochutnám, na špičce dráždivě zakroužím. Pomalu si ho vsunu do úst a jednou rukou ho chytnu u kořene a stisknu. Hlavou začnu pohybovat po něm a rty ho stiskávam natolik, aby cítil tlak. Jazykem si s ním hraji a přitom taky ho saji, jakobych chtěl, aby se ještě více zvětšil. Rukou si pomáhám u kořene a pohybuji proti pohybům hlavy a přitom dlaní se dotýkám jeho pytlíku. Zvednu pohled a ujistím se, zda si to užívá. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Dráždí mě moc, takže jenom v ruce drtím deku a vzdychám. Vlastně pořád. Kroutím se na posteli a zoufale lapu po dechu. Tohle netrvá dlouho, nemůžu vydržet, takže brzy vyvrcholím. "Promiň...já už nemoh..." Omluvím se, že to byla jenom taková rychlovka. Zůstanu ležet na posteli s očima zavřenýma. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen to spolknu a položím se vedle něj, ruku položím na jeho břicho a přikreji ho. " Riku...za tohle se neomlouvá...mě to nevadí a hlavně, že ti je líp." položím se vedle něj, chvili se na něj dívám ,jak vyřízeně leží a jen co to mám v hlavě, tak zavřu oči a jen tak ho hladím po břiše. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Líp...no aspoň už netrčím...do prostoru..." Zasměju se a pohladím ho po ruce. "Díky..." Poděkuju vážně vděčně, jinak by to byla rychlovka ale samoobsluha. Překulím se na bok a objemu ho, přitáhnu si ho k sobě. "Ještě, že tě tu mám..." Políbím ho na rty jeno mtak zlehka. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Překulí se a přitáhne si mě blíž. Dostanu polibek na rty a já se stydlivě usměji. " Jo...taková málá návtěva ...co pro tebe udělá, co ti jen na očích uvidí." řeknu popravdě. Zavřu oči a více se na něj nalepím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Já tom vím..." Zašeptám mu do vlasů. "Ale pro mě jsi velká návštěva." Usměju se víc a začnu ho hladit po nahých zádech. "Škoda, že musíme dneska do školy...zůstal bych tady s tebou celý den..." Zalituju nutné návštěvy školy. "Ale snad přijdu na jiné myšlenky..." Najdu to tom jediné pozitivum. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pak se k němu přitulím a zkusím zavrnět jako to kotě pod jeho hlazením. Jen se chci zběžně podívat na hodiny, ovšem nevidím je. "Riku...kolik vůbec je?Máme ještě čas?" očima pátrám po hodinách. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ještě máme deset minut, než se budeme muset začít oblíkat...nejpozději" Ušklíbnu se, že je to málo času. Jeho vrnícímu pokusu se zasměju. "Už ti to jde skoro jako, když spíš..." Zavrtím se trochu v posteli spíš jenom tak ze zvyku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pohladím ho po hrudi, a rozkošně ho polechtám na hrudní kosti. " Však já se to naučím..a budu ti vrnět, i když budu vzhůru a tím tě totálně zmatu." zasměji se svému dábelskému plánu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "No jo, oni nepočítají s tím, že si tady člověk najde někoho, s kým bude chtít pořád ležet v posteli a provádět tam s ním samý hříšný a nemravný věci od rána do večera..." Zasměju se a přitisknu si ho ještě blíž. Zadívám se na něj. "Jenomže když budeš vrnět vždycky, jak budu vědět, že to na tebe můžu zkoušet, abysme dělali všechny ty nemravný věci?" Zeptám se a koutky mi u toho cukají. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Protáhnu se a jen si v duchu spočítám, kolik nám zbývá času. Dost podle mého mínění a ta si k němu znova přitulím a znova zkusim zavrnět. " A jaký nemravný věci by jsi na mě chtěl zkoušet?" |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak já se na to ohlížet nebudu..." Pohladím ho po zádech dlouze hned po pusu. "Jaký?" Zopakuji jeho otázku. "Tos neviděl ani v těch svým snech..." Zašeptám a mám u toho chlípný tón, maličko přitlačím na jeho zádech. "Na pláži si naberu aspoň pytlík písku a přinesu si ho sem, aby mi pomohl tam, kde bych potřeboval aspoň ještě jednu ruku." Dodá zase tím tónem a zasměju se. "No však uvidíš." Řeknu už normálně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zatoužím ho trochu poškádlit a rukou na hrud sjedu na jeho bradavku,ale nic neudělám a dám ruku zase pryč. "Už ted lituji toho slibu a to nejsou ještě ani da dny." pro sebe zaúpím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "No tak...to mě přece nemůžeš udělat...vždyť bych se zbláznil..." Zaškemrám už teď a on mě ještě trochu pozlobí tou rukou. "Mě se to povídej..." Potvrdím mu, že to zřejmě je sebevražedná dohoda, kterou jsme spolu uzavřeli. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Asi ti na ten zadek budu dávat ledové obklady, aby nebolel..a jak na tom vůbec ted je?" zeptám se a zadívám se dolů a pak do jeho očí. Teda...jak já to vydržím, dneska celý den s tebou..a nesmět se tě dotknou víc...víc jak ty dovolíš...a to ještě příkazem...aaaa....moje smrt. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To se neboj, hned jak to půjde, sejde z toho slibu..." Přitisknu si ho rukou blíž. "Jak na tom teď je? No, nemyslím na něj a tak nebolí." Zasměju se. "Teď vážně, je to lepší než včera, ale dost dobře na tom ještě není..." Přiznám jenom hodně nerad. Kouknu na budík. Máme nejvyšší čas. "Půjdeme nebo taky ještě budeme truchlit, že si spolu neužijem dost." Pousměju se a pustím ho, abychom se vysoukali z postele. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vylezu z postele a oblíknu se, a vemu si své věci do školy. Připraven vyrazit na snídani se opřu o dveře a čekám na Rikua. "Tak zlatíčko, já jsem...kdepak je má drahá polovička?" zeptám se provokativně. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tvoje drahá polovička je konečně připravená..." Oznámím s úsměvem a přejdu až k němu. Přidržím si ho rukou na dveřích a políbím ho. No, není to zrovna cudně a lehce. Prostě jsem jenom měl chuť cítit jeho jazyk taky někde jinde. Pak ho pustím a rukou ho chytnu za uniformu. "Tak pojď." Usměju se na něj a odtáhnu ho ode dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pustí mě a ještě mě odtáhne od dveří. Zasměji se a nechám se odtáhnout. Vyjdeme ven a vydáme se k jídelně. "Já dneska ani nějak nemám hlad...teda..to.. co jsi před chvilou udělal..ještě jednou a půjdu znova pod sprchu." mrknu na něj a pokračuji v chůzi vedle něj. Ruku nechávám podél těla, kdyby chtěl, tak se může chytit. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nedá mi to, a zlehka se chytím několika jeho prstů. Usměju se na něj. Pak se vrátím k tomu, co mi řekl. "Udělám to klidně zase, ale do té sprchy tě nepustím." Maličko mu stisknu prsty, kterých se držím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pak však řekne něco, co mě rozhodí. "Jak? Ty by jsi mě takto mučil?Ne....to byj si mi snad neudělal...víš, jaký bych pak měl chutě?" zeptám se skoro zoufale, už jen ta představa mě mučí.Nesmět do sprchy po té, co by mě vzrušil. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "No tak, Kaishi, jeden polibek...to snad není tak moc, abys potřeboval sprchu...nebo snad jo?" Zeptám se s myšlenkou ho trochu poškádlit. "Ani mě by jeden polibek neměl nažhavit tak, abych to bez sprchy nezvládl a to jsi mě viděl dneska ráno..." Pokývám hlavou a usměju se na něj. "No tak dobře...tak já to neudělám, když nechceš..." Usměju se a pustím jeho ruku, jak vcházíme do jídelny. Vezmu si tác s jídlem a zase tolik jídla k snídani si nevezmu, když mi má Kaishi trochu dát, vyberu nám dvě místa. Kolem je o trochu míň lidí než jinde, takže budeme mít klid. Aspoň relativně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nandám si jako normálně a Riku zatím našel místa a tak si sednu vedle něj. "hm...voní to dobře....tak tady má." Dám mu polovinu své porce a teprve pak se chopím příboru tak, jako bych chtěl jíst. "Dobrou chut, Riku" Pustím se do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Díky." Řádně poděkuju za nášup a se stejný přání "Dobré chuti", se pustím do jídla. Dneska mi vážně chutná. Možná je to vyčerpávajícím ranním zážitkem nebo mám prostě jenom hlad. Znovu, stejně jako včera při večeři, přitisknu pod stolem svoji nohu na jeho. Nechci ho tím trápit ani týrat, jenom ho chci cítit blízko sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dojíme tak nastejno, i když on toho měl víc, opravdu mi to dneska nejelo. Otočím se na něj a jednou rukou pod stolem ho nenápadně pohladím po noze. "Tak připraven na další hodiny ....a co odpoledne...sejdem se někde?" zeptám se ho na místo naší schůzky po škole. Už se ani nekoukám, zda nás někdo poslouchá, protože stejně by tomu moc nerozuměl. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To s tou rukou udělej ještě jednou a budeš mi muset znovu vypomoct..." Špitnu varovně, i když se usmívám. "Odpoledne..." Zopakuju zamyšleně. "Třeba na pláži...potřebuju si nabrat ten pytlík písku..." Zaculím se na něj a začnu se zvedat. Odnesu tác a počkám na něj u dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Odpoví, kde bude a já se začnu smát a taky zvedat. Odevzdám tác a vydám se za ním. U dveří se sejdem a vydáme se do třídy. " Jo...tak písek...jen aby..ale dobře, sejdem se na pláži." zasměji se ještě, je znát, že moc nevěřím tomu, že by to vážně uskutečnil. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jen si nevěř, ale však uvidíš..." Pokývu hlavou a mírně mu tím zahrozím. Před vstupem do třídy ještě rychlá pusa, protože je to lepší než nic a já potřebuju nějakou psychickou záplatu. Než bude odpoledne a já ho budu mít zase pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Příjdem ke třídě a dostanu rychlou pusu, než tam vstoupí. Jdu hned za ním a posadím se na své místo, přesto ho ještě pohledem doprovázím k jeho místu. Pak se otočím dopředu a věnuji se škole, občas se po něm podívám,ale to je tak vše. |
| |
| Vejdu do třídy. Kaishi jde hned za mnou, ani se moc nerozhlížím a hned zalezu do lavice na svoje místo. Ostatní jsou mi ukradení, takže jenom koukám z okna ven a co se mi honí hlavou si nechám pro sebe skryté za neutrálním obličejem. Ožiju až když do třídy vstoupí učitel a uvědomí nás a o dnešním plánu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Potichu jako myška se vydám pro něco na sebe a pak zmizím do koupelny. Asura se buď probere než se vysprchuju, nebo ho pak budu muset vzbudit. Nebo že bych ho nechal zákeřně zaspat? Uvidíme... Nastěhuju se do koupelny a dám si svěží ranní sprchu. Když se i obléknu do své obvyklé kombinace černé košile a kožených kalhot vydám se ještě pro plášť a zkontrolovat, jestli je Asura už vzhůru. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nejraději bych spal ještě hodně dlouho, ale to se asi nestane. I když já bych byl teď schopný prospat úplně všechno, včetně školy...a klidně i útoku démonů. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Nakloním se nad ním a začnu ho jemně líbat. Pokud ho tohle neprobere nechám ho spát dál, ale myslím že by si to měl uvědomit...pokud to nebude považovat za součást svého snu. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Je to příliš moc hezké na to, aby mě to nedokázalo probudit. Aniž bych otevřel oči, tak obtočím ruce okolo Meiova krku a začnu ho líbat nazpátek. Možná sjem vzhůru, ale vůbec si neuvědomuji, že je ráno. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Tak jo, už jsme vzhůru, to je fajn. Čeká tě teď totiž něco mnohem míň příjemného a to je škola. Tak šupem z postele nebo příjdeme pozdě," promluvím na něj dost nahlas, abych mu nedal šanci znovu se pokusit usnout a stáhnu z něj pro jistotu i pokrývku, aby ho z postele vyhnal chlad, když už nic jiného. Chvíli se na něj jen zálibně dívám a nakonec se dám alespoň do chystání věcí, než se Asura vykope z postele. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Hmmm...fajn..." zamručím a vydám se do svého pokoje pro své věci. Pak zmizím v koupelně, odkud už výjdu zase čistý a upravený. Začnu si rovnou obouvat boty, a teprve pak si zajdu do pokoje pro věci, včetně Himoto. A pak výjdu z pokoje, kde na chodbě počkám na Meie. |
| |
| Asurovi se konečně podaří vypravit a tak se rychle vydám obout a zamířím na chodbu. Zamkne on jako vždy, takže si s tím nedělám starosti. "Snídani už nestihneme, ale můžu tě pozvat na oběd," slíbím mu s úsměvem, u kterého by se dalo pochybovat o vážnosti mých slov. Taky ho můžu vzít na oběd do školní jídelny...ale taky nemusím... Zamířím tedy rovnou do třídy, už tak jsme vyplýtvali až moc času. Jakmile vejdeme pozdravím Kaishiho a mrknu na Rikua, čistě z provokace a pak se konečně posadím do své lavice. |
| |
| Zamknu a vydám se za Meiem. To, že nejdeme na jídlo mi nevadí, stejně nemám hlad....a na jeho pozvání nic neřeknu. Pochybuji, že by ho vyplnil... Když vejdu do třídy, tak se na nikoho ani nepodívám a sednu si automaticky na svou židli a začnu zírat ven. |
| |
| Hned jakmile se Mei a asurou usadí, tak do třídy vejde vyučující...měli docela štěstí, že to stihli včas. Den, vlastně jen vyučování, proběhne relativně rychle. Vlastně jako každý jiný den s vyučováním. Takže kolem jedné vás konečně pustí ze tříd. |
| |
| Dál docela nepřítomně koukám z okna, když si všimnu, že na poslední chvíli ještě někdo přišel. Kouknu po nich jenom koutkem oka, ale i to mi stačí. On se rozhodne, že mě bude ještě provokovat. Ten pozdrav v klidu přejdu, ale to provokativní mrknutí mě popudí ještě víc než obvykle kvůli tomu stavu, co teď prožívám. Nepříjemně se na něj ušklíbnu a raději se podívám z okna, abych zklidnil vyšší krevní tlak. Za jiných okolností by mě to nechalo chladným, ale teď, teď prostě se. Nakonec se mi podaří to nechat být i vnitřně a soustředím se na učitele. Celou zbývající dobu jenom tak sedím v lavici a ostatních si nevšímám. Až do doby, kdy nás nechají konečně jít. Vstanu, přehodím tašku přes rameno a kývnu na Kaishiho. Mám už docela hlad, takže vyjdu ze třídy a počkám na chodbě, jestli se ke mě třeba nepřipojí v cestě do jídelny. |
| |
| Do třídy těsně před začátkem vejde Mei s Asurou. Mei mě pozdraví, usměji se na něj a kývnu mu na pozdrav. Dál se však věnuji jinému a tak ani nezjistím, že Mei podráždil i Rikua. Učitel vejde chvili po nich a učení začne. Snažím se soustředit,ale i tak se občas na Rikua podívám. Kolem jedné nás pustí ze třídy, níkam nechvátám, ostatně jako vždy. Riku říkal něco o pláži a tak jsem mile překvapen,když ho vidím na chodbě. Přijdu k němu a zadívám se na něj s mým typickým úsměvem. "Na kohopak tu čekáš?Jestli né na mě, tak se urazím? " Zaprovokuji. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Kolik si myslíš, že mám tady přátel...kolik milenců, abych na ně čekal?" Popíchnu ho zpátky tiše, ale usměju se. "Co říkáš obědu a pak ta pláž?" Zeptám se docela zvědavě, přesto očekávám kladnou odpověď. Nedá mi to, abych se jenom zlehounka nedotknul jeho ruky. I když to bylo spíš jako pohlazení vánku, který má tak rád. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Narovnám se a ucítím jemný dotyk na ruce. Na moment jí chytnu a stisknu a hned pustím. "Souhlasím, mám hlad a pak na pláž se projít a vytrávit..jo to zní fajn..jdeme." Usměji se na něj a vyrazím směrem k jídelně. Hlídám si ho a kdyby nešel po dvou krocích, zastavím a počkám na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "No tak, kde to vázne..." Popíchnu ho zase slovně a trošku i bokem, když do něj drcnu, ale jenom maličko a vyrazím po chodbě a do jídelny. Mám už vážně hlad, když jsem už od rána nic nejedl. Otočím hlavu jenom tak, abych se ujistil, že jde za mnou nebo vedle mě. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vejdem a po vyčkání ve frontě si nechám nandat pořádnou porci a najdu pro nás dvě místa. šlo to hůř, přeci jen tu je dost lidí,ale nakonec místo najdu. Roztáhnu se a počkám,až si sedne Riku vedle mě. "Tak dobrou chut." popřeji mu a pustím se do jídla, přitom se na něj občas podívám a usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Nejspíš ne, ale hlad mám velký." Zasměju se s tím, že budu mít svoji porci a hotovo. Přijdu o chviličku později a sednu si vedle Kaishiho. "Dobrou chuť." Popřeji mu taky s úsměvem. I když se snaží na mě u jídla moc nekoukat, stejně jeho pohledy cítím. Tím spíš, když tím teď podporuje jinou stránku mého apetitu a rozhodně ne tu ohledně jídla. Chci ho políbit. Stejně vášnivě jako včera večer, když nás tu bylo jenom tak málo, že si nás nikdo nevšímal. Přitisknout svoje rty na jeho a jazykem snad už po tisící prozkoumat jeho ústa. Ale nejde to. Takovej blázen teda nejsem. Zatím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dojím a stejně počkám, dokud nemá Riku dojedeno. Teprve až dojí, tak se začnu zvedat. "Tak a jdem trávit na pláž..jsem přecpanej..mám dojem, že ještě kousek a prasknu." zasměji se a jdu vrátit tác. Stále si ho hlídám a držím se u něj tak na vzdálenosti jednoho kroku a vyjdu ven s tím, že společně vyrazíme na pláž. Do jakých míst to už nechám na něm, já to beru jako příjemnou procházku po jídle. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pak se zvednu i s ním a vrátím tác a krok za ním vyjdu ven. Jenom se na něj usměju. "Tak ses neměl tolik nacpat." Kývnu jistým směrem, abychom se vydali na cestu. Vedu nás dál od lidí, kde budeme mít dost klidu jeden pro druhého. Jakmile odejdeme dál od budov, vezmu ho aspoň za ruku a začnu se víc usmívat. Přece jenom, usmívám se jen pro něj. Dál jdu jenom tak mlčky, občas stisknu jeho ruku, aby nezapomněl, že jdu vedle něj. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jak jsme dál od lidí, veme mě za ruku. Usměji se na něj a shýbnu se, abych mu dal jen rychlou a letmou pusu na tvář. Dál pokračujem vedle sebe mlčky, jen občas si navzájem stiskneme ruce. Jsme za chvili na pláži a přesto ho nepouštím. "Riku...budeš i trénovat a nebo to opravdu bude jen procházka?" zadívám se na něj a potom na obzor a na vodu.Zhluboka se nadechnu a přivřu oči. Je mi vnitřně krásně. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Nebudu trénovat...jenom procházka s mým miláčkem." Usměju se a nakloním se k němu, abych ho políbil na rty. Což taky udělám. Zadívám se na moře a na obzor, písek mi stále poletuje kolem ruky, ale jenom tak klidně, jakoby reagoval na můj tep a myšlenky. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Díváme se oba na obzor a on si hraje s pískem. Usměji se a jemně pokynu větru a zkusím mu písek rozfoukat, přitom se na něj usmívám, jako by nic. To by mě vážně zajímalo, co se mu honí hlavou...opravdu si veme trochu sebou....tak moc bych ho chtěl zažít v dravosti, až by se přestal ovládat. Zasním se a raději se pohledem vrátím k obzoru. "Možná bychom sem mohli chodit častěji, je tady prima a člověk se uvolní a vytráví." nezapomenu připomenout mé absolutní naplnění jídlem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Na jeho poznámku přikývnu. "Jistě, můžeme sem chodit častěji. Líbí se mi tu." Usměju se zase, než pustím jeho ruku a začnu se hrabat v tašce. "Dej mi chvilku a já se ti hned zase budu věnovat." Zaculím se a vytáhnu sáček. Je prázdný, ale evidentně se chystám ho naplnit. Kleknu si začnu ho plnit plnými hrstmi. Když je plný, tak aby se dal ještě zavázat, zavážu ho a strčím do tašky. "To by mělo stačit." Uculím se, když tašku, která tím pískem dost ztěžkne, zase zavřu. Vstanu a oklepu si ruce. Vezmu Kaishiho kolem ramen a přitisknu k sobě. Prostě jenom tak. Jeho přítomnost je mi tu velmi milá. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Schová ho do tašky,ale já se stále směji. Chytí mě kolem ramen a já se trochu uklidním. "Teda...netušil jsem..nebo spíš jsem si přál,ale nevěřil jsem, že tomu dostojíš....opravdu myslíš, že to ti na mě bude stačit?" rýpnu si a jak je blízko, tak ho zlehka chytnu kolem pasu. Vydám se pomalu dál podél pláže. " Jak je vůbec těžký...takových pár hrstiček písku...utáhneš to? ...A kde dneska zakotvíme..pokud stále platí ta nabídka,že budem spát spolu v jednom pokoji." vyzvídám a pokračuji dál, dívám se dopředu a po očku sleduji obzor i Riku, který se tak krásně usmívá. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Však on ještě neví, co ho čeká...za malé asistence písku... V duchu se zaculím docela ďábelsky, ale navenek se obyčejně usmívám. "Bude stačit, o to se už postarám sám." Mrknu na něj a dál pokračuji v chůzi. "A těžké to není tolik, jak by mohlo...ale mě ta váha už ani nepřijde, jsem zvyklý." Odpovím na jeho starostlivou otázku. "Samozřejmě, že to platí..." Řeknu rychle, aby neměl ani vteřinu na pochybnosti. "Jenom...zítra ráno to bude ještě horší než dneska..." Poznamenám s narážkou na moji dnešní ranní a hlavně nepředpokládanou erekci. "No, můžeme zůstat, kde chceš." Usměju se a dám mu tím možnost vybrat si. Je to jenom na něm. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zamyslím se, kam bychom mohli. "No, já bych to viděl zase k tobě. Už tam mám věci a tak proč to tahat ještě s tím tvým nákladem. A na ráno se těším....a počítej s tím, že už pomoc nedostaneš..jen pusu." zatvářím se strašně smutně. "To víš..slib je slib." zaprovokuji a po očku sleduji jeho reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ale jak se zmíní o ránu, je to jakobych dostal ránu. Vnitřně zakvílím už teď, protože mám dost jasnou představu jak mě bude. Bude to zlý, to je mi jasný. A jediná pusa nic nevyřeší, naopak to může ještě víc zhoršit. Jenom se na něj zadívám pohledem "to nemůžeš přece myslet vážně", ale nahlas neřeknu nic. Raději se zadívám jinam, abych si trochu protřídil myšlenky. Mám pocit, že mě tím chce týrat už teď, aby mě vycukal. Abych se na něj potom vrhnul naprosto bezmyšlenkovitě. Otočím obličej zase ke Kaishimu a je mi to jasné. To je přesně to, co chce. Však už mi to jednou řekl, že by mě tak chtěl vidět. A s takovýmhle přístupem to nejspíš nebude žádný problém. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zadívá se dopředu a teprve po chvili, co jdeme mlčky, zase na mě. Tentokrát to už nevydržím. "Tak co je...nějak jsi ztichnul....co se ti honí hlavou....mě třeba naše společný ráno, jak nám bylo fajn a už se těším na další." hovořím nezaujatě, klidně dál. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Na to taky dojde. "Přemýšlím, proč bys mě v tom máchal ještě víc, než se v tom máčím sám..." Poznamenám maličko otráveně, zvědavě ale i zničeně zároveň. Od každého trochu na téma dost pitomě dohodnutý půst. Vážně lituju toho, že jsem se vůbec o něčem zmínil. A on se toho hned chytil. To byla zásadní chyba. "A úplně fajn bylo asi jenom tobě...a to další...no snad ho ani nechci vidět...bude to krutý..." Nepříjemný dovětek, že on mi to dělá ještě horší, raději spolknu a nechám to být. Pokusím se o jakousi napodobeninu úsměvu a od tohohle tématu pro jistotu odbočím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Ráno mi bylo fajn, protože jsem byl s tebou...a ted...aspon zjistíš..že tě opravdu miluji a nejsem s tebou jen pro sex....klidně se ho pro tvé dobro zřeknu...nebo spíš pro tvé plné uzdravení." Mám tendenci sjet rukou na jeho zadek,ale raději se jen chytnu více jeho oblečení, ruka zůstane tam, kde je. Na jeho pase. "Co by jsi říkal o víkendu vyrazit do města...pozval bych tě na oběd..co ty na to?" změním téma, protože tohle se mi už rozebírat nechce. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Mám chuť mu říct, že není důvod, proč by se to nemělo opakovat, když to bylo přesně to, co jsem od něj chtěl. Evidentně ale změní téma, takže se v tom přestanu šťourat aspoň nahlas a nechám si to pro sebe. "Ale vždyť já to vím..." Poznamenám na jeho větu, že mě opravdu miluje. Na to, abych si tím byl jistý, nepotřebuji důkazy tohohle typu. Stačí mi podívat se mu do očí. Pohladím ho po tváři a trochu se usměju. "Jestli mě vážně zveš, tak půjdu moc rád." Usměju se víc a trochu se pohnu, abychom šli dál podél pláže. Přece jenom, jsme tady na procházce. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pokračujem po pláži a já se dívám dopředu. " Riku...všimnul jsem si, jak na tebe Mei mrknul..vy jste spolu mluvili či to byla jen čistě jeho provokace?" zeptám se se zájmem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jistě, tam půjdu moc rád." Skloním maličko hlavu a dám mu pusu na tvář. Jenom lehounkou, ale i tak. "Líbilo se mi tam, vážně." Usmívám se do chvíle, kdy se zmíní o tom šaškovi. Přivřu trochu vztekle oči a na Kaishiho se nepodívám. To jejich přátelství je mi podezřelé a bude pořád. Nic mě nepřinutí změnit ten pocit. "Hm..." Zamručím neradostně. "Nemluvili...nemám potřebu s ním o něčem mluvit, pokud mi nebude sahat na tebe...pak bych si s ním promluvil...ale jinak..." Dodám s malým dovětkem. "Jenom provokoval." Pokrčím trochu rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dál sleduji jeho obličej. " Jsem tvůj přítel, milenec..hračka...a co kdybychom to pomalu otočili?" usměji se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Mám takovou chuť tu ruku přitisknout k jeho tělu a aspoň se s ním pomazlit.Aspoň trošku, trošičku. Jenom maličko. Uvnitř mě to znovu zakvílí. Stoupnu si o krok blíž k němu a obejmu ho. Přitisknu si ho k hrudi, jednu ruku na bedrech, druhou kolem krku, trochu skloním rty k jeho uchu. "Neříkej to...už nikdy od tebe nechci slyšet, že jsi moje hračka...nejsi." Zašeptám mu do ouška tiše, skloním hlavu níž a rty mu přejedu do krku. "Půjdeme, jen...dej mi chviličku...až si užiju tvoji blízkost..." Zašeptám postupně mezi polibky na jeho krk. Z objetí ho nepouštím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Stojíme a on mě objímá a líbá na krk. Mým tělem projíždí vzrušení a mám sto chutí skočit do té ledové vody, abych to zvládnul a svému slovu dostál. Moc dobře cítím, jak se mi stávají kalhoty těsný a krev se hrne jinam než kam by měla. "Riku....budem spolu..celý večer." Hovořím pomalu a snažím se zklidnit zrychlený dech a tep,ale ani jedno mi jeho rty nedovolí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jenomže večer mi nic nedovolíš, protože to nejsou ty dva dny, a já se musím aspoň trošku pomazlit..." Zašeptám a přitisknu si ho ještě víc k sobě. Znovu ho začnu zlehka líbat na krk, když si uvědomím jeho hmatatelné vzrušení. Rukou sjedu za beder na jeho zadek a pohladím ho. "Tak brzy?" Zeptám se mezi polibky na krk a dlaň na zadku maličko stisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Znova mě líbá na krk a já se snažím myšlenkama zahnat mé vzrušení i chutě. Neulehčuje mi to a sjede rukou na zadek, ještě udělá poznámku."No to víš....ale já si dám zase sprchu či si zaplavu a bude po problému...na chvili." snažím se hrát drsnáka a toho, co to má pod kontrolou. Ovšem stiskne zadek a já to vše ztratím. Zavzdychám. "Riku.....proč mě tak moc vzrušuješ?" zaskučím a začnu Rikua od sebe něžně odstrkovat. Promin...ale musím...jinak to nevydržím...a já chci. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Protože bys měl vědět, jaký to je, když tolik chceš a nemůžeš..." Zašeptám a nechám se maličko odstrčit, jak se snaží mě dostat od něj dál do nějaké rozumné vzdálenosti. Jenomže je to jenom na okamžik, když z sundám svoje ruce a nechám vydechnout, protože vzápětí vezmu jeho obličej do dlaní a trochu se usměju. "Budeš mě muset odstrčit víc..." Oznámím mu s úsměvem, že tohle na mě stačit nebude, takhle mě od sebe nedostane. Přitisknu svoje rty na jeho a políbím ho, vášnivě a chtivě, jako vždycky, když ho tolik chci. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ani se pořádně neuklidním a už mám jeho ruce na tvářích. Usmívá se a já se usměji na něj. Opravdu mu ten úsměv sluší bleskne mi hlavou. Ovšem jeho věta se mi nelíbí, vzhledem k mému stavu. Jeho rty se přiblíží a líbá mě vášnivě a chtivě. Cítím jak mě chce a já jeho taky. Vracím mu polibek a mé vzrušení je zpátky a ještě ve větší síle. Z posledních sil a zbytkem zdravého rozumu se ho dotknu a znova ho odstrčím. "Riku...já tě tak moc chci....a nemůžu....sakra." Otočím se a rozběhnu se k vodě. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ani pak se nehnu. Teprve po pár vteřinách mi dojdou jeho slova, takže si sednu na zadek do písku a pokrčím kolena. Obličej schovám do dlaní a položím se na záda, kolena nechám pokrčená. Až po nějaké době, kdy se snažím zklidnit tep, sundám dlaně z obličeje a zadívám se na nebe. Není tam nic, co by mi odhalilo odpověď na mou otázku, jak mám tohle vydržet ještě víc jak jeden celý den. Když teď už mám dost. Stále ještě hledám na obloze jakoukoli odpověď, když to vzdám a radši se podívám, co vyvádí Kaishi. Zůstanu ležet na zádech a jenom otočím obličej jeho směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zadívám se na obzor a postupuji dál. Za chvili mám mokrý kalhoty po kolena, voda studí a mě se chlad rozlévá po těle. Posadím se do vody a pokrčím nohy. Opřu hlavu o kolena a zavřu oči. Riku....jak já tě miluji.....tak moc...toužím po tobě..a chci ti dokázat lásku....já dodržím slib...dodržím...už jen proto, že potom...potom to bude krásné a divoké. Nechávám studenou vodu působit na mé vzrušení, které opadá a mě tělem než vášen proniká zima,ale nezvednu se. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "No tak, vylez z té vody, nastydneš..." Zavolám na něj, když se posadím. "A to v tom lepším případě..." Poznamenám už jenom pro sebe a začnu se zvedat na nohy. Přejdu až k okraji, tak abych se nenamočil. "Pojď ven...mám tam snad lézt pro tebe?" Pobídnu ho znovu. "Prosím, pojď ven...přísahám, že už se tě ani nedotknu..." Zaprosím. Do studené vody se mi nechce, tak počkám, jestli zareaguje. Pokud ne, vlezu do té ledové vody a vytáhnu ho ven klidně i násilím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Neochotně se zvednu a naposledy se zadívám na obzor, než se k němu otočím zády. Stojí tam a nejspíš se rozmýšlí, zda má jít či ne. Pomalým krokem k němu jdu. "Tohle neříkej...copak já protestuji proti dotekům....já si jen dával sprchu,abych dostál svému svolu a nevzal jsem si tě sám, tam na tý pláži." odpovím, když dojdu k němu. Sehnu se pro tašku, kterou jsem zde předtím pohodil a vyrazím pomalu zpátky. Můj úsměv je pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Sbalím si věci a pak se vydám k Asurově lavici. "Tak co, jdeme? Kam by jsi chtěl jít na jídlo?" zeptám se, nechávajíc výběr na něm, jestli se půjde do školní jídelny, nebo někam jinam. Přitom mu prsty projedu vlasy, jako bych říkal, že nejvíc chuť mám na něj. A je mi jedno, že ne všichni spolužáci už opustili třídu. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Není to jedno?" odpovím mu otázkou, když se zvednu a posbírám si věci, abych mohl odejít do pokoje. Stejně budeme muset nejdřív tam, než půjdeme na jídlo. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jenom vztekle seknu taškou o zem. Nevím, co mu mám na to odpovědět, jak zareagovat. Kecnu na zadek hned vedle tašky a prsty zajedu do vlasů. "Hergot!" Zakleju sám pro sebe, ale dostatečně nahlas, a zůstanu sedět na zemi. Nevím, co bych mu řekl, jak bych si ho usmířil. Prostě nevím. Takže radši zůstanu tam, kde jsem, abych to ještě víc nepokazil. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Chytnu jeho ruce a vyndám je z vlasů. Propletu naše prsty a nespouštím z něj oči. "Riku..já chci jen dodržet slovo a počkat, dokud mě sám nebudeš chtít....chápeš? Jestli se na to cítíš, tak si mě vem....jen jsem tě chtěl chvili šetřit, protože vím, že milování se mnou je dost náročná..nebo spíš fyzicky zranující...i když převážně to chci přetáhnout na sebe, ale občas to slízneš i ty...mrzí mě to a tak chci dát tobě i tvému tělu trochu oddech." Stisknu jeho ruce a skloním se k němu, abych mu dal pusu na tvář na usmířenou. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Dobře ale že to nedělá. Alespoň k němu nepocítím žádné pouto. Jeho křehká a jemná stránka se teď zdá být pouhou iluzí. Následuju ho mlčky do pokoje, aniž bych cokoli namítal a sotva se převléknu a odložím si věci, znovu se vydám za ním. Možná se dovím něco nového. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Stihnu to tak akorát, než příjde Mei. "Ty chceš jít na nějaké určité místo?" zeptám se ho okamžitě. I když se mě ptal, možná už se rozhodl, jestli půjdeme na nějaké určité místo nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Předpokládám že je to dobrá šance alespoň poznat jaké místa má Asura rád, když mě někam zavede. Pokud bude ochotný. Já ani nepředpokládám, že by bylo potřeba abych to tu moc poznával. Buď budu pořád trčet tady nebo odsud stejně brzo zmizím. Tuhle myšlenku podpoří Zaigou, když v mé kapse mírně zavrní. Ale nebude to dnes.... |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Snaží se mě utěšit a vezme mě za ruce. "Neomlouvej se mi pořád...nemůžeš za to..." Vzhlédnu až po chvíli a jednu ruku vyvlíknu z jeho sevření, abych ho pohladil po tváři. Maličko se usměju, ale jde to těžko. Jsem tak frustrovaný, že už prostě nedokážu ani přemýšlet tak, jak bych měl. "Já bych se měl omluvit...mrzí mě to, já...prostě už..." Jenom vydechnu a nedokončím, když ho znovu pohladím po tváři. Stisknu jeho dlaň a usměju se trochu víc. "Pojď, zlato...ať mi nenastydneš, půjdeme ke mě." Začnu se trochu zvedat. "Musíš se trochu zahřát." Mrknu na něj a zatahám ho za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Myslím, že je ve městě jedna hezká čínská restaurace," řeknu s mírným pokrčením ramen, když se vydám ke dveřím pokoje. Nic jiného než ta restaurace mě teď nenapadá. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Snaží se mluvit,ale vypadá to, že to nejde. Já ani slova nechci, chci jeho úsměv, jeho přítomnost jen tak. Chci, aby byl v pořádku. Znova mě pohladí a usměje se víc. Zahřeje mě to víc než teplý vzduch kolem mě. Zvedne se a zatáhne, začnu se taky zvedat, přitom vemu jak jeho tašku, tak mojí. "Jo, jdem....teda, já jsem povýšil na zlato." Zkusím zažertovat a pomalu se s ním vydám zpátky, jeho ruku ale v žádném případě nepouštím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ale no tak...ovšem že jsi povýšil..." Stisknu mu ruku a políbím ho zlehka na tvář. "Zalezeme spolu do postele a zaspíme to. Zítřek tu bude hned a ..." Pokusím se nás oba trochu povzbudit, že to není tak daleko a mě už je docela dobře. Rozhodně se mi líp sedí i chodí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Ten návrh beru, to asi bude to nejlepší." souhlasím s návrhem a více stisknu jeho ruku. Skloním se k němu jako bych mu chtěl zašeptat strašné tajemství. "Dneska jsem studený zlato....budu taková mrtvola v posteli." Zasměji se tiše ještě do jeho ucha, aby pochopil vtip. Propustím teplý větřík, co do ted kolem nás vál. "Nezajdem si něco koupit na večer, mě se pak nebude chtít vstávat a jít na večeři." přiznám svojí nechut vstávat, až se zahřeji a mrknu na Riku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Aspoň mě to nebude lákat..." Zasměju se a jeho návrhu vzápětí přikývnu. "Dobrý nápad, ale musíme jít rychle, nechci, abys vážně nastydnul. Už není takové teplo..." Poznamenám a trochu mu stisknu ruku. Trochu přidám do kroku, aby z něj nebyla ta mrtvola dřív, než vleze do té postele. Což by byla škoda. "Co budeš chtít?" Zeptám se na jídlo, které bude chtít k večeři. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Já si dám klidně i nějaké instatní nudle..je to rychlý a zasytí to...a k snídani si nandám pak takový kopec, až mě za ním nebude vidět." rozhodím rukou, jak naznačím kopec jídla, co budu mít k snídani. Krokem se velmi srovnám s Rikuem. Netrvá to dlouho a stojíme před obchodem. "Zajdem tam oba či jen jeden. Já tam klidně skočím, v batohu mám ještě místo, ty už asi ne." rukou potěžkám to závaží, co táhne a mrknu na něj. Nálada se mi vrátila. Stisknu jeho ruku a pustím jí s tím, že se rozejdu do obchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tak dobře, zajdi tam a vezmi mi..." Zamyslím se, až se mi trochu zkrabatí čelo, ale není to vidět kvůli vlasům, ale nic mě nenapadne. "Uhm, no tak mi něco vyber...mě nic nenapadá." Pokrčím rameny s úsměvem a zůstanu stát venku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vyjdu s nákupem a vykročím zpátky k ubykacím. "Tak nakoupeno...můžem se jít společně zahřívat do postele a usnout." Usměji se na něj a zcela připrozeně ho chytnu za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Hm...už se těším." Usměju se na něj a podívám se, jak moc je mokrý. Víc jak z poloviny. "Divím se, že tě do toho obchodu pustili, vypadáš na křížence mezi vodníkem a potápěčem." Zasměju se, když ohodnotím jeho zjev. Přidám trochu do kroku, aby jsme byli dřív v pokoji. A hlavně v posteli. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Postupujeme rychle a tak než se nadějeme, jsme před ubykacemi. Povolím stisk ruky a nechám Rikua,aby se pustil sám. " vidíš to, všichni půjdou na večeři do jedné budovy a my jí budeme mít soukromou. Vzal jsem jen rychlovky, ale vynahradím ti to. Něco dobrého ti udělám, až budem u mě." Mrknu na něj a sehnu se. "Třeba mě konečně uvidíš v té mojí bílé zástěře i s tou čapkou." Zažertuji. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To nevadí...čapku mít nemusíš, ale tu zástěru vidět musím. Jenom tu zástěru..." Uculím se upřímně, jak se těším, až ho uvidím jenom v té zástěře, a společně zamíříme do mého pokoje. Vytáhnu klíče, hned jak dorazíme ke dveřím od pokoje, a odemču. "Pojď dál, nech to jenom v kuchyni, hned sundat mokrý věci a do postele. Já to vybalím." Zorganizuji další kroky a vezmu od něj batoh, abych vyndal nákup. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vejdem do pokoje a už dostávám příkazy. Začnu se smát. "Tak rychle jsem to nečekal...ale dobrá..když mě tam tak rychle chceš." Sundám tašku s nákupem i s učením a mým blokem a nechám mu to s plnou důvěrou. Na to přejdu do jeho pokoje a sundám ze sebe mokrý kalhoty i trenky. Nechám si jen triko a zalezu do postele. Je mi zima a tak skrčím nohy a rukama si je zahřívám. Jak jsme šli, nepocítil jsem to tolik jako ted. Jsem po bradu zachumlanej a přesto se trochu klepu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pohledem ho zkontroluji, jestli je všechno tak, jak má. "Výborně." Okomentuju to a zase zmizím. V kuchyni mu uvařím rybízový čaj a hned, jak je hotový, mu ho přinesu. "Něco na zahřátí." Usměju se a posadím se na okraj postele. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Za chvili jetu zas a s čajem. Usměji se a přesunu se k němu. Natáhnu se pro čaj a obejmu hrnek rukama. "Díky Riku....teda...ten voní....hm." mlsně se nad ním nakláním a nakonec se napiji. "A výbornej...a to je vše, co dostanu na zahřátí?" zeptám se a znova se napiji čaje. Je opravdu výborný a mým tělem prchází teplo z něj. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Až ho dopiješ, zahřeju si tě sám trochu víc." Nakloním se k němu, maličko podržím jeho hrnek bokem, abych mu nevylil čaj, a dám mu pusu na rty. Pak mu hrnek zase pustím, aby ho v klidu dopil. Pohladím ho po vlasech. "Já se zatím převleču z uniformy." Usměju se a ve skříni najdu nějaké pohodlnější oblečení. Sundám si uniformu a navleču na sebe volné kalhoty a tričko s krátkým rukávem. Zkontroluji, jestli už má dopito a pokud ano, vezmu od něj hrnek a odložím ho na stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "To zní skvěle," souhlasím. Budu se na něj teď pořád usmívat, když nevím jak dlouho tu ještě budu. Vím že mu to takhle nevynahradím, že na něj budu hodný, ale snad mě pak bude míň nenávidět. Alespoň to. "Tak pojďme," následuju Asuru ke dveřím a naprosto bez okolků, jako by to bylo samozřejmé, ho chytím za ruku. Moc na tyhle věci nejsem ale prostě si připadám trochu provinile. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro K mému překvapení mě chytí za ruku, což mu oplatím poněkud překvapeným pohledem, ale rychle se podívám jinam a začnu po kapsách hledat klíče, abych mohl za námi zamknout. Nejsem si jsistý, jestli by bylo dobré jeho ruku stisknout..už takhle to vypadá divně, když mě takhle drží...ale asi s tím i tak nic neudělám. Nechám svou ruku v jeho, ale nijak ji nesevřu...zatím ne. Lehce jakoby přikývnu hlavou..snad to je pozdní reakce na jeho pobídnutí..každopádně se rozejdu ven z ubytovny. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Než příjde , mám vypito a jsem zase zachumlanej. Odnese můj hrneček a já se na něj usměji a zaplácám do deky. "Tak pojd....potřebuji ještě trochu zahřát." mrknu na něj a uvolním místo na jedné straně postele. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Trochu zpomalím, aby mě vedl, i když zatím vím, kterým směrem se jde do města. "Je všechno v pořádku? Mám pocit že nejsi v dobré náladě..." zeptám se ho pro jistotu, ale nemusí mi ani odpovídat abych si domyslel, že má špatnou náladu a že to je kvůli mě. Jenže co se stalo stalo se, vlastně jsem dost doufal že bude dnes v dobré náladě a bude mít ze všeho lepší pocit. Ale to bylo naivní. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Mám špatnou náladu skoro pořád," odpovím mu rychle. Pak trochu pevněji semknu rty... Opravdu si ejsem jistý, jestli sjem schopný dát dolů tu masku, kterou pořád nosím..ještě ne..a protož jsem v téhle náladě. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Když jsi v mém náručí, najednou jako by ta maska spadla...jsi o tolik krásnější, když se netváříš drsně, ale jsi křehký, jsi sám sebou. Přede mnou se přece už nemusíš schovávat," promluvím, aniž bych se na něj díval. Zrak upírám někam do dálky. Z mého hlasu je jasně poznat že mu to říkám jen aby měl na výběr, že ho k ničemu nenutím. Koneckonců má důvod se přede mnou chránit. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Nejsme u nás v pokoji.."odpovím mu jednoduše. Teď jsme venku, a já se ještě necítím dost připravený na to, abych se tvářil jak se Meiovi líbí mimo naše pokoje.. Na to si asi bude muset ještě chvíli počkat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Je to lepší?" Zeptám se docela zvědavě, zvednu hlavu a políbím ho na ucho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Teda, takhle nevstanu ani udělat tu večeři, to je krásný." povzdechnu si nad svojí leností a nad tím, jak se mi nebude chtít z této pozice zvedat. Otočím hlavu a dám mu jen tak pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Když se trochu zavrtí a víc přitulí, spokojeně se usměju a pevněji ho obejmu. Po puse a přiznání tak velké lenosti, že budeme nejspíš hlady, se usměju ještě víc. "Tak nikam nepůjdeš...řekneš mi, co z toho jídla budeš chtít, a já to udělám...je to jenom maličkost." Shrnu mu prsty vlasy, aby mu nepadaly do obličeje. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Je mi za chvili teplo a začínám hřát i já jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Po chvíli spokojeně zamručím. "Už hřeješ sám...zřejmě umím zahřát." Usměju se a dlaní na břiše trochu pohnu. Jenom sem a tam a zase ji nechám odpočívat na pupíku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Chvili ještě ležíme a je nám čím dál větší teplo. "Kdypak budeš mít hlad..co myslíš..a do té doby dělat..jen se zhřivat." zašeptám a vydechnu tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Položí ji zase na stejné místo a může ucítit, jak se mi ruka jemně chvěje. Pro jistotu ji posunu trochu výš, aby mě to tolik nesvádělo, přestože už tak je to peklo na zemi. Chvíli mlčím a dokážu sám sebe přemluvit, že vydržím. Minimálně do rána. Jenomže pak se zase ozve a ten jeho tichý výdech...přitlačím svoji ruku víc k němu. Myšlenka, že na sobě má akorát to tričko, mi na klidu rozhodně nepřidává. "Já...nevím...zatím ani netuším..." Vyleze ze mě dost pomalu, jak se snažím zkoncentrovat myšlení někde v hlavě a ne někde jinde. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Přece mě ale jeho slova nemůžou odradit. "A co? Znamená to, že náš vztah musí být zavřený za dveřmi svého pokoje a mimo něj nejsme jeden pro druhého nic? Držím tvou ruku. Nic to neznamená?" zeptám se stejně klidně jako obvykle. Vlastně bych si přál aby se mi vytrhnul a řekl že nic. Aby mé svědomí nebylo tak černé. Na druhou stranu ho chci vytáhnout z té jeho skořápky aby i když tu nebudu já, nebyl sám. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Nejsem si jistý..jestli jsem už připravený...být otevřený.." odpovím mu. možná mě pochopí, ale spíš si myslím, že vůbec ne. V každém případě si myslím, že to nebude vadit. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po chvili na mojí otázku odpoví, že neví. Otočím na něj hlavu a usměji se."Tak se budem válet a až mě to přestane bavit, udělám tu večeři." mrknu na něj a podívám se zase dopředu. Jsem rád, že ležíme takto. Sice touhy mám a to dost velký,ale v této poloze je stále dokáži ovládat. Na nějakou dobu v této poloze dokonce zdřímnu, nebo spíš mi hlavou hýří různé představy. Už jsem jako dřív, jak se proberu, tak se protáhnu a otočím se. "Tak já už mám celkem hlad...jdu ti udělat tu večeři..jednoduchou a prostou." Dám mu pusu na tvář a odkryji se. "Hřeješ ale opravdu výborně." Usměji se na něj a zvednu se z postele. Jen tak v triku se procházím po pokoji a hledám svoje trenky. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Uhm..." Ozve se, když se otočí přímo ke mě. Schovám ruce někam pryč, abych neměl tendence začít Kaishiho ochmatávat, a znovu jenom přikývnu na jeho slova. Pro jistotu se převalím na břicho a schovám obličej do polštáře. Po paměti ukážu na místo, kde stojí židle a poradím mu. "Jsou na židli..." Zamručím s lehce nadzvednutou hlavou, zamávám naposledy rukou tím správným směrem a zase schovám obličej. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Voda je ohřátá za chvili a tak netrvá dlouho a mám hotové instatní nudlové polévky. Ještě je vylepším trochou koření, co tu najdu. I když je ho tady poskromnu. "Budu muset něco dokoupit, aby se tady dalo taky vařit." poznamenám si pro sebe. Donesu polévky do pokoje a postavím je na stůl. Pohladím Rikua zlehka po vlasech. "Hotovo..pojd jíst..určitě máš taky už hlad." Ještě skočím pro příbor a už je vše nachystaný. Počkám, až kam si sedne a já si vemu druhou polévku, posadím se s ní na postel. "Dobrou chut..snad ti to bude chutnat a trochu tě to zasytí." popřeji mu,než se pustím do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Netrvá to dlouho a já ucítím pohlazení. Trochu zvednu hlavu a uvidím ho. Taky ucítím vůni polévek. I když jsou jenom s nudlemi a z pytlíku, pořád lepší než drátem do oka. To rozhodně. "Díky." Poznamenám hned pro začátek a zvednu se z postele. Vezmu polévku a lžíci a sednu si na postel. Kaishi se vedle mě posadí jenom o chviličku později. "Dobrou chuť a tobě taky." Popřeju a začnu jíst. Není to zlé. To koření to docela vylepšilo, takže Kaishi zřejmě vážně umí vařit. A to není nikdy k zahození. Každopádně, hlad mám jako vlk, takže bych ty nudle snědl i neuvařené. Trvá to jenom chvilku a moje miska je už zase prázdná. "Bylo to dobré." Mírně se usměju a odložím misku na stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vrátím se hned a posadím se k němu na postel. "Stačilo či chceš ještě? Koupil jsem něco na doražení..jako nějaké rohlíky a pomazánku a taky na pití vodu...jestli by jsi chtěl...a co ted..dáme zase pexeso?" zasměji se a dívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Stačilo mi to...zatím dobré..." Natáhnu ruku a těch pár neposlušných pramenů pochytám a zastrčím jemu za ucho. "Víš...stačí mi, že jsi tady živý...abych teď vídal tvoji tvář i na víc než polovině kartiček pexesa...to už bych nepřežil..." Přejedu mu prstem po linii čelisti a trochu se usměju. "Nevadilo by ti, kdybych si chvíli četl?" Zeptám se a hned dodám. "Když na ni mám teď čas." Pousměju se a stáhnu z něj ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přejede mi prstem po linii čelisti, jen maličko nazvednu hlavu. "Ne, nevadi...já se skočím aspon osprchnout a potom budu chvili kreslit." usměji se na něj a dám mu pusu na tvář. Na to se zvednu a odejdu do sprchy. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Dobře...je to tvé rozhodnutí," přikývnu tak, aniž by se ten můj často až otravně klidný výraz změnil. Přesto mu musí být jasné, že mu jemně dávám najevo, že se to týká i mě. I když je to ode mě pěkně hnusné. Přál bych si jen aby se nestranil lidí. Jinak až tu nebudu bude vážně trpět. Pustím jeho ruku, jak se blížíme k městu, těžko říct, dávajíc mu najevo, že před lidmi tedy nechce nic dávat najevo tak nemusí... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Časem se to možná zlepší," řeknu potichu, čímž mu dávám najevo, že pokud nějakou dobu počká taks e to zlepší..a já budu otevřenější. Alespoň v to doufám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ještě chviličku jenom tak koukám kolem, než se zase soustředím, otevřu knížku a začnu si číst. Oči od ní zvednu až ve chvíli, kdy se v pokoji zjeví Kaishi. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Konečky vlasů jsou stále mokrý, tak je dám za ucho a lehnu si na druhou půlku postele. Přikreji si nohy a na moment zavřu oči. Netrvá to dlouho a už má tužka jezdí po prázdném listě z bloku a vytváří další obraz do mé sbírky. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Není čas... Dokonce ta slova tiše přejdou přes mé rty ale je to jen tak tiché, jako bych vůbec nic neřekl. Zase rty stisknu. Nebudu ho přesvědčovat, tohle je jeho boj. "Máš pravdu..." řeknu nakonec. Koneckonců i když se mi nepovede ho trochu zespolečenštit, alespoň mi nebude věřit. To by neměl. Z toho plyne jen další bolest. Vždyť o mně nic neví... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Dál už nic neřeknu, jen se na Mei chvíli dívám, než dojdeme do města, kde už se musím koukat kolem sebe, aby do mě nikdo nevrazil, a taky abych našel tu restauraci. Což mi netrvá příliš dlouho, protože je naštěstí na téhle straně města. "Tudy," z nějakého vnitřního popudu chytím Meie za rukáv a rozejdu se k jedné zapadlejší uličce, kterou projdu...na druhé straně se objeví asijská restaurace, která sice nevypadá nic moc extra, ale jídlo tam mají výborbné. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Když začne krestlit, tak mi to občas nedá a zvednu oči od jednotvárných písmenek v knížce a zabloudím jimi na jeho předtím prázdný papír v bloku. "Co to kreslíš?" Zeptám se se zájmem v hlase. Jsem docela zvědavý, protože zatím se mi nezdálo, že by mi vznikající obrázek něco evokoval. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Mám zase ten moc špatný pocit...ale rozhodnu se ho ignorovat, tak jako předtím. "Vypadá to tu útulně. Chodíš sem často?" zeptám se Asury, když vejdeme do restaurace, zatímco najdu nějaký stolek stranou ostatních lidí. Vlastně už to, že je tu Asura se mnou je hodně velký pokrok. Měl bych to raději brát z té lepší stránky. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ukáži mu obrys jeho obličeje a náznaku oči, který očividně probodávají jako velmi ostré dýky. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Občas, když mi začně jídlo z jídelny lézt krkem," řeknu s mírným úšklebke, když si sednu. Opravdu tady nechodím často, ale to já ostatně skoro nikam nechodím často. Krom jezera v lese. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jestli je to z té situace, kdy jsi ve třídě zůstal s Ním...pak máš pravdu, to jsem chtěl, aby mu minimálně začaly hořet vlasy od mého pohledu." Zadívám se na obrázek. "Vážně...ty oči jsou už skoro jako moje." Přikývnu, že se mu záměr daří, a znovu obrátím svoji pozornost ke knížce. Když je tady se mnou, tak bych na ni zapomněl, i kdybych ji měl jenom kousek od obličeje. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Já se ale na svých toulkách za démony občas musím živit takovými hnusnými věcmi, že by je Asura ani nepovažoval za jídlo, takže školní jídelna je pro mě pětihvězdičková restaurace. "I když chodit takhle na jídlo sám je nuda. A člověku se ani nechce...měl by jsi si najít nějaké kamarády," navrhnu a skoro to zní, jako bych na konec věty už už dodal ještě prosím. Přeci jen jsem si ho oblíbil a nechci aby byl nešťastný, když nemusí. Stejně ale vím, že se mu to co říkám nebude líbit. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Místo toho se začnu věnovat slečně, která právěpřišla a objednám si od ní kuřecí polívku a mořské zámotky. Objednal bych i saké, ale myslím, že by to enbylo vhodné..navíc mi ještě není dost na to, abych to pil...na veřejnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Nejdřív se ale otočím na číšnici a objednám si, obyčejné čínské nudle. Mám je moc rád. "Neříkám to, protože bych to chtěl ublížit, ale protože bych chtěl, aby jsi byl šťastný...a já vím že nejsi...a je to těžké, když je člověk uzavřený jako ty," pokusím se mu to vysvětlit ale nepochybuju, že on to chápe. Jenže dokud nebude chtít tak se to nezmění. Je to ode mě hloupé, snažit se změnit jeho povahu, jen protože ho tu nechci nechat samotného... I když vím že on si poradí. Ale to mě neuklidňuje. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen co jí mám nahrubo a potom začnu vykreslovat detaily. Občas se na něj podívám,ale je to spíš jen tak běžná prohlídka, více jedu podle paměti, jak si ho pamatuji vždy při setkání s Meiem, kdy jsem bud blízko či na něj mrká. Trvá to,ale nakonec se mi ten obrázek povede. Přiblížím se k němu a zadívám se na něj jako pes. "Miláčku....Riku.....ohodnotíš?" podám mu blok s jeho výrazem vzteku. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nicméně si uvědomím, že jsem řekl docela nehezkoou věc...vůči Meiovi. "...krom tebe samozřejmě," dodám aby si nemyslel, že jeho taky nepotřebuji. Teď ano...opravdu ho potřebuji. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jistě..." Poznamenám víceméně automaticky na jeho prosbičku a zadívám se na kresbu. Po chviličce zkoumání lehce zavrtím hlavou. "Pokud se vážně vždycky tvářím takhle, pak se divím, že mu ty vlasy opravdu nezačaly hořet." Otočím se na Kaishiho a usměju se. Položím knížku a volnou rukou vezmu Kaishiho kolem ramen. "Je to perfektní." Usmívám se a dám mu pusu na rty, když si ho k sobě trochu víc přitáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Zadívám se někam mimo Asuru a přes můj klidný výraz se mi z tváře dá vyčíst starost. "Jenže co až tu nebudu? Nemůžeš se přece upínat jen na mě. Může se mi něco stát, nebo cokoli..." namítnu nakonec. Zaigou má nejspíš pravdu. Pokud odejít tak včas. Dřív než ona někoho zabije a dřív než já tomuhle klukovi zlomím srdce. On si to nezaslouží. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Odloží knížku a položí mi ruku kolem ramen. Zadívám se do jeho očí a jeho úsměv přímo hltám. Dá mi pusu a zůstaneme u sebe blízko. "Díky..vážím si tvé kritiky....já zkusím nakreslit Meie....aby jsi neřekl, že kreslím jen tebe." Usmívám se na něj a skloním se tak, abych mu dal pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "..pokud se to stane, tak nad tím budu přemýšlet pak..." řeknu hodně tiše, skoro jako bych nevěřil, že by se tohle mohlo stát. Meiovi se totiž nic nestane..je silný dost na to, aby se mu ěnco stalo...ne, on bude v pořádku. Leda by mnou začal být znechucený, což bych asi nepřežil. Takže se tím opravdu budu zabývat až pak... |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To už by mi bylo milejší, kdyby jsi na mě pořád koukal a kreslil můj obličej na papír, než když budeš kreslit jeho, ale bránit ti v tom samozřejmě nebudu..." Pokrčím rameny a zadívám se na něj. Nedá mi to, abych se neusmál a ještě jednou ho nepolíbil na rty. "V takových dnech bys vůbec neměl být tak blízko mě...je to nebezpečný." Usměju se znovu a pohladím ho po rameni dlaní, kterou už tam mám jaksi odloženou. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Já vím že to zvládne ale byl bych radši kdybych věděl, že tu má někoho, kdo mu pomůže. "Jak myslíš...jen nad tím přemýšlej. Alespoň to pro mě udělej," požádám ho. Víc nemůžu. Zamyslím se alespoň, jestli je tu něco, čím bych mu mohl vynahradit to všechno...jak mu ubližuj a ublížím. "Tohle bude znít asi divně...ale je tu něco, po čem opravdu toužíš?" zeptám se ho najednou. Jen málokdy mám potřebu se se svým milencem loučit takhle...hezky. Už dlouho jsem to neudělal. Ale teď chci. Musím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Já tě budu kreslit zase potom, a na něm si nedám tolik záležet jako na tobě..protože na tobě mi záleží mnohem..ale mnohem víc." zašeptám a vzdálím se zpátky na svojí půlku a začnu kreslit Meie, když seděl naproti mě a povídali jsme si. V obličeji byl vidět zájem a něco, co jsem viděl poprvý. Nebezpečnost. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Dobrá...budu nad tím přemýšlet, spokojený?" má slova zní docela odevzdaně, ale taky trochu naštvaně. Což se tak yprojeví i na mé další odpovědi. "Ne..nic tu není," řeknu tak akorát, než se objeví servírka a donese nám naše objednávky. Vezmu do ruky hůlky a s tichým itadakimasu se pustím do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Zajímalo by mě jestli je to jen neochota nebo vážně...ne to je hloupost. Přece.... "Každý po něčem touží..." Nemíním se nechat odbít. Jednak mě to zajímá, protože toho o něm vím opravdu málo a navíc třeba by to bylo něco, co bych mohl vyplnit. Dost nepřítomně se pustím do jídla, ale stejně většinu času hledím na Asuru, místo do talíře. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Zoužím po světě bez démonů..."je to co mu odpovím a neřeknu to zrovna nejhezčím hlasem. Opravdu je nenávidím. Raději se zase pustím do jídla, i když je mi jasné, že tohle téma bude Mei rozebírat dál. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Sice se na něj občas podívám, jak je daleko s obrázkem, ale jinak se snažím soustředit na tu detektivku, abych zjistil, kdo je vrah. Což je můj cíl. Občas si prsty odhrnu vlasy z očí, aby se mi lépe četlo, nebo se zavrtím, protože mám trochu přesezený zadek, ale jinak sedím klidně a pohnu se jedině, když otáčím stránky. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Můžu mít pak snad lehčí svědomí. Já budu s démony bojovat vždycky. Jen to, že někteří nejsou špatní, to si nechám pro sebe. "Pak je budu zabíjet pro tebe," řeknu a můj pohled je na chvíli chladný jako led, dvě temné propasti v mých očích ještě ztmavnou, ale trvá to jen chvilku, než se vrátí můj klidný výraz. Nemůžu mu slíbit víc. Ale možná je to to nejlepší co pro něj můžu udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Neměl bych..vlastně ani nevím, co mu mám říct..."díky"..nebo tak něco? Opravdu nevím..takže raději neřeknu nic. Dojím polívku a odstrčím misku stranou. Přitáhnu si k sobě mořské zámotky a pustím se do nich...ještě, že k tomu mají tak hezky pálivou omáčku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Otočím stránku a začnu kreslit jen tak, Rikua jak se čte a jak mu vlasy padají do očí. Příjde mi to sexy a mám sto chutí po něm skočit a tak zavrtávám tužku do papíru. Občas se na něm podívám,ale více se dívám do bloku. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Znovu se nedechnu, ale i tentokrát nakonec neřeknu nic, obzvlášť když Zaigou v mé kapse se rozhodne, že bude vyvádět. Je už vážně netrpělivá a já nevím jak dlouho si budu moct ještě dovolit riskovat než zavinímněčí smrt. Moc dlouho ne. Už teď vlastně riskuju. Ale Asura...je to tak krátká doba co ho znám a ještě se mi nechce loučit... Je mi to docela líto... Raději se zaměřím zase na jídlo. Nechci aby na mě poznal že mám starosti, i když je to u mě těžké. V mých prázdných černých očích se těžko čte. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nevím co to se mnou dneska je, ale vůbec se necítím dobře..vlastně sjem mnohem víc podrážděnějši, než kdy jindy...i když se to snažím co nejlíp zakrýt. Opláchnu si v umyvadle obličej a pak na sebe začnu koukat do zrcadla.. ...a vůbec se mi nechce vrátit k Meiovi ke stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Začínám mít trochu starost a tak se vydám za ním. Ani bych se vlastně nedivil, kdybych ho nenašel, kdyby se prostě jen nechtěl vrátit ke mně. Jen nakouknu na záchody a uvidím Asuru jak stojí u umyvadel a dívá se do zrcadla. Přijdu k němu, postavím se mu za záda a položím mu ruce na ramena. Dívám se na něj chvíli skrz zrcadlo, než ho obejmu a položím si na jeho rameno hlavu, jen na chvíli, aniž bych cokoli řekl. A pak ho prostě pustím a zase odejdu. Zamířím zaplatit útratu a pak zpět ke škole. Nic nevysvětluju, nečekám na něj. Myslím že teď nechce abych byl s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nechám ho odejít..bude lepší, když teď budu na chvíli sám, abych se dal trochu dopořádku. Odejdu z restaurace pár minut po Meiovi, ale nzamířím ke škole..spíš se projít po městě, kde strávím pár hodin, než se vydám zpátky na ubytovnu. Nic moc mi ta procházka nepomohla, ale cítm se mnohem klidnější, než před pár hodinami. Nicméně, když příjdu na pokoj, tak nejdřív zalezu k sobě do pokoje, kde strávím pát minut, než zmizím do koupelny, abych se osprchoval. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Zítra, nejpozději pozítří...já ani Zaigou už nemůžeme déle čekat. Jen nesmím Asuru nechat vejít do mého pokoje aby zbytečně nepojal podezření. Nechci aby něco tušil než zmizím. Když jsem hotový, vezmu skicák a vydám se ven kreslit. Sednu si pod strom a tentokrát to není Ledová, ani Xi koho kreslím. Je to Asura. Jak jsem řekl Kaishimu. Musí mi na člověku záležet abych ho byl schopný kreslit. Ale musím ho opravdu milovat, abych jeho kresbu dokončil. Zanedlouho je polovina mého skicáku plná Asurových portrétů, ale ani jeden nedokončím...nevdechnu mu život. I kdybych mohl, neodvážil bych se. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jenže Mei tam není, to by mi po chvíli čekání odpověděl. Takže zajdu k sobě do pokoje, kde si vezmu svůj přehráač a karty, se kterými si sednu do společné části pokojů na gauč a začnu si s nimi hrát zatímco mi do ušívniká hudba. Počkám tady na něj, než příjde...opravdu bych se mu měl omluvit. Nechoval jsem se dneska zrovna nejlépe. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Pak se vydám do obýváku, kde jsem zahlédnul Asuru. Dojdu k němu a vyndám mu jedno sluchátko z ucha. Velmi lehce se usměju, jen aby si nemyslel, že se zlobím. "Všechno v pořádku?" zeptám se, abych se ujistil, že jsem nic neprovedl. I když kdo jiný ho mohl dostat do špatné nálady? |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro V téhle chvíli mi mohl kdokoliv cokoliv provést, aniž bych si toho všimnul...ale teď tady je jen Mei a ještě se usmívá. "Jo...omlouvám se," řeknu mu, zatímco vypnu přehrávač a sundám si i druhé sluchátko. Pak se na Meie podívám pohledem, ve kterém jde naprosto dokonale přečíst, že to myslím vážně. Opravdu..když jsem v tady v pokoji, tak jsem mnohem více otevřený..vlastně prakticky úplně.. Tady se totiž nemusím ničeho bát..a je tu Mei. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Položím mu ruku na tvář a jemně ho políbím. Dělám to nějak málo...možná se mi to jen zdá...ale připadá mi, že jsem ho nelíbal dost...možná proto, že se pořád snažím nevystrašit ho. Jeho nezkušenost je taky roztomilá. "Taky se omlouvám," řeknu pak tiše. Zkazil jsem náš společný oběd. Ale to je jen tím že teď mám na mysli spoustu starostí. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Lehce přikývnu na jeho omluvu...myslím, že dnešek nebyl dobrý pro ani jednoho z nás. Snad se to dá ještě trochu spravit. Takže asi z toho důvodu kolem něj obtočím ruce a přitisknu se k němu. Nikdy jsem k nikomu necítil tolik věcí a tak s ním chci být co nejvíce... |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nahnu se k němu a zadívám se na papír. "To jsem já..." Poznamenám překvapeně, když si uvědomím, že takhle teď vypadám. "A teď..." Dodám pořád ještě trochu užasle, když se v tom obrázku dokonale najdu. Zadívám se pak na Kaishiho a nedá mi to, abych se neusmál. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Podívám se na obrázek a pak na Rikua. "Jak koukám, i údiv by se hodil nakreslit..máloco tě překvapí a mě se to právě povedlo." Mám dobrou náladu a přesto pokračuji dál v jeho kresbě nad knížkou, nyní po paměti. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nejdřív jenom tak, na rty, pak mu rty olíznu špičkou jazyka a když mě nechá pokračovat, začnu ho líbat něžně ale přitom se silnými city, které ve mě tak snadno vyvolává. Pořád mám dlaň na jeho tváři, jak si ho tím přidržuji v optimální vzdálenosti. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Copak děláš?" zeptám se ho, když se trochu odtáhnu, abych trochu rozptýlil jeho myšlenky. To že jsme se dnes nepohodli, na tom není nic divného. Bude lepší na to zapomenout. Obtočím mu ruce kolem pasu, abych ho měl pořád blízko, ale ne tak abych se mu nemohl dívat do tváře. Cítím Zaigou v mé kapse, že je už i proti tomuhle. Možná se bojí, že se mi pak odsud nebude chtít. Ale i kdyby, nemůžu tu zůstat, to vím i bez ní. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Přemýšlím..." odpovím mu po malé chvíli. Vlastně ani nevím..přemýšlel jsem, ale už jsem přestal a zapoměl jsem na co jsem vůbec myslel. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Něco tě trápí?" zeptám se pak. Vlastně toho bude asi víc, ale třeba si teď se mnou bude schopný pořádně promluvit, když jsme sami. Jen doufám, že mě nazahrne výčitkami už teď vím, že jsem moc mluvil, ale nemohl jsem si pomoct. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "To je jedno," odpovím mu potichu. Ne, není to jedno..ale..no řeknu mu pravdu. "Vlastně jsem zapoměl nad čím jsem přemýšlel," přiznám se, což je provázeno mírným zčervenáním obličeje, protože to není zrovna nejhezčí zapomenout na něco takového. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Přejedu mu prstem po rtech a pak ho vezmu za bradu, abych ho donutil se na mě podívat. "To je dobře, už jsem měl starost," usměju se už tím svým obvyklým klidným způsobem a znovu ho políbím, tentokrát trochu vášnivěji. Potom si ovšem musím sundat kabát, protože mě jinak Zaigou nenechá na pokoji. Ale tohle může být moje poslední příležitost být s ním, takže ji nenechám aby mě otravovala. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Oplácím mu polibek s celkem velkou energií, ale pořád to má k Meiově vášni celkem daleko. To mi ale nevadí...a jemu doufám taky ne. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po polibku mě stále dlaní lehce drží, nebo spíš se jen dotýká mé tváře. "Riku....víš jak tohle mě rajcuje...asi...asi bych měl jít spát..nebo to nevydržím a budu chtít víc." Dívám se mu do očí a položím ruku na jeho. Lituji, že jsem ten slib vůbec dával. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Nevím jak daleko můžu zajít, jak mě nechá, ale myšlenka, že tohle může být poslední noc, kterou máme možnost strávit spolu mě nutí poněkud...spěchat. A i tak, být takhle blízko k němu ve mně probouzí touhu. Obzvlášť, když teď už se ho můžu dotýkat beze strachu, bez obav že mi uteče. I když určitá nejistota v tom bude pořád, protože on je neuvěřitelně nepředvídavý člověk. A to se mi na něm taky líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Já už chci víc..." Zašeptám a hlas se mi třese, oči upřené do jeho. "Oba víme, jak hloupý ten slib byl...k čertu s ním..." Dodám a zase ho políbím, aby neměl šanci mi něco vymlouvat. Během polibku se přisunu ještě blíž a druhou rukou mu něžně vezmu blok a dám ho kousek stranou, aby nepřišel k újmě. To bych nerad. Když je blok z dosahu, sednu si mu obkročmo na klín, aby mi nikam neutekl, a teprve pak se od něj maličko vzdálím. Přesto mám obličej dost blízko jeho. Sedím na dece, kterou je přikrytý, protože já pod dekou nebyl. Tisknu se k němu, očima hledám jakýkoli náznak, že je svolný. A kdyby ne, vezmu si, co je moje. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Sedne si mi na klín a i když je to přes deku, je znát, že mě drží pevně. Hledím na něj a vůbec se mi nelíbí, že to vzdal tak rychle a snad si myslí, že půjdu dobrovolně. "Nemůžeš to tahle zrušit....nejsi ještě zdráv...jestli to chceš, tak to by jsi mě vážně musel přeprat, protože já ten slib dodržím..nebo se o to pokusím." naschvál vzdoruji a zkouším, zda jsou ten jen řeči či po mě vážně tak moc touží. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Cože?" Procedím mezi zuby. "Podruhý za jeden den tě utéct nenechám..." Dodám a začnu sahat pod deku, chytím okraj jeho trička a začnu ho vyhrnovat. Nemusím mu ho sundat, stačí vyhrnout. "Žádnej pitomej slib mi nebude přikazovat kdy a jak s tebou můžu spát, to teda ne. Zrušit ho můžu kdykoli budu já sám chtít a jak budu chtít a zdravej jsem, to sám hned uvidíš..." Zavrčím. Tohle myslím vážně. Nebudu se omezovat jenom kvůli tomu, že v záchvatu slabosti těla kývnu na takovou pitomost. Den jsem si odpočinul a to mě na regeneraci stačí bohatě. Stejně zadek už necítím, tak není na co čekat. A hlavně ho chci, hned. Na pláži mi utekl, tady už se mu to nepodaří. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro No tak...rozčil se ještě víc...vem si mě..tvrdě a nekompromisně....protože já dobrovolně nepůjdu...chci své tělo zmučit..od tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Neboj se, to zvládneme...no to určitě... Chytím jeho ruku v zápěstí a zabráním mu v dalším stahování trička, zvednu mu ji tak do úrovně jeho uší a přitisknu ke zdi. Druhou rukou lehce mávnu a z tašky začne vylétat písek, co jsem si s sebou přinesl. Okamžitě přilne ke zdi a dokonale tak udrží Kaishiho ruku mimo. Takže ji můžu pustit, ale ruka zůstane nahoře. "Ty si můžeš zvládnout, co budeš chtít, já už ne...jedna noc je moc dlouho, když máš být ve stejný posteli jako já." Odseknu mu a znovu začnu vyhrnovat to tričko jednou rukou. Ta druhá rovnou vklouzne pod něj, chvíli se věnuje jeho hrudi a pak začne sjíždět níž. Nehodlám na nic čekat a odradit se taky nenechám. "Chci si vzít, co je moje." Objasním mu stručně s planoucíma očima, co chci dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Použije písek, ani jsem nečekal tak brzké jeho použití. Drží mi ruku, stejně rukou škubu a zkouším se dostat přes písek. Znova mi vyhrnuje triko. Zatínám ruku do postele. "Riku.....tak..tak já půjdu k sobě." navrhnu a zkousnu si rty, abych to zvládnul. Jeho hlazení po hrudi tak moc dráždí. Sjíždí dolů, to už je moc. Nechci, aby poznal mé vzrušení a tak volnou rukou chytnu jeho co jede dolů. "To si musíš zasloužit..." řeknu na jeho poznámku, i když vnitřně mě hřeje, že jsem jeho. Jeho ruku táhnu zpátky na hrud. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zasloužit...já si to prej musím zasloužit...to teda ne... Táhne mi ruku zpátky, takže to tentokrát vezmu nehty. "Na to zapomeň, žádný zásluhy nebudou. Jsi můj a já si chci užít." Skloním se a kousnu ho do krku, zatímco ho škrábu na hrudi. Druhou rukou začnu odhrnovat deku a tak nějak se přes ni dostávat. Pak sjede k bedrům, odkud to má už jenom kousek k cíli. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Do kůže se mi zarejou jeho nehty a jeho pohled je pohled plný vzteku. Prohnu se a snažím se uhnout před jeho dotekem. Sehne se a kousne mě do krku. Zalapu po dechu a snažím se uhnout z jeho dosahu. Volnou rukou se ho od sebe snažím odstrčit. " Co..co si chceš užít?" snažím se odporovat. Pánví se snažím u sebe udržet deku, protože mám jen trenky a jestli padne deka, trenky padnou taky. Svým způsobem se snažím ukrýt své vzrušení, protože tohle zacházení se mi moc líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To teda...odstrčil jsi mě dneska dvakrát, potřetí ti to už nedovolím..." Chytím jeho ruku a zadívám se mu do očí. "Tak hádej..." Popíchnu ho a skloním hlavu k jeho nahé hrudi. Kousnu ho i do prsou, než rty najdou bradavku a začnou se jí věnovat hrubějším způsobem než obvykle. Druhou zatím docela volnou ruku mu zvedám nahoru, aby mi přestala překážet dole. I když se vztekám, že se mi brání, na druhou stranu zbožňuju ten pocit moci. A teď po něm prahnu a nic mě nedokáže zastavit, abych si ho vzal. Nejlíp hned. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Skloní se a hryzne mě do prsou a potom si hraje s bradavkou a vůbec to nebere jemně. Zasténám bolestí i slastí zároven. Prohybám se jak slastí, jak se snažím utéct. "Ne...nech toho..já už dneska jednu sprchu měl." Jak jde moje ruka nahoru, tak jdu silou v protisměru a snažím se dostat k dece a držet jí. Kroutím rukou, abych se dostal ze sevření. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Na to nepotřebuju tolik písku, jak si pořád myslíš...stačí dost síly a trocha písku...a já mám obojí..." Uvědomím ho, jak se věci mají, a začnu se věnovat druhé bradavce. Jeho ruka se mi pořád snaží vytrhnout, takže ji pevněji sevřu prsty, aby se jí to nemohlo povést. Určitě by se snažil zabránit mi v tom, abych se dostal pod deku k jeho trenkám. "Ráno si můžeš dát další." Vyštěknu na něj jenom krátce a rty začnu postupovat níž. Ani teď si neberu servítky a koušu ho a škrábu nehty jedné ruky na zádech, kde není opřený. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Moje ruka se dostane do silnějšího sevření, ale nevzdávám se. Kouše a škrábe po zádech i jinde. Bolest prostupuje mým tělem a způsobuje moje vzrušení. Vzdychnu jak začne postupovat níž a přitom zareje nehty do zad. Zatnu ruku plnou silou a vyrazím k dece, abych ho zastavil. "Riku...." zasténám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přisunu se blíž, když zasténá moje jméno, a přitisknu svoje rty na jeho. Okamžitě ho políbím a rukou, kterou jsem ho škrábal na zádech, si ho přitáhnu blíž k sobě. Bohužel u toho zapomenu hlídat ruku, takže se mi vytrhne, ale to je mi v tu chvíli naprosto jedno. Tisknu si ho k sobě a když skončím s polibkem, přesunu se na jeho krk, kde se mu stejně intenzivně věnuju. Aspoň mám volné obě ruce, takže putují po jeho těle, kam až se dostanou. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Podaří se mi uvolnit ruku a okamžitě si vytáhnu deku. Jen co jí mám zase nahoře, začnu ho od sebe odstrkovat. Věnuje se mému krku, můj tep je rychlý jako můj dech. Snažím se nevzdychat nahlas a tak jen vydechuji čím dál více nahlas. Odvrátím hlavu, rukou najdu jeho krk a zatlačím, abych ho dostal od sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Už toho mám dost..." Procedím mezi zuby dostatečně vztekle a okamžitě jeho druhou ruku přimáčknu ke zdi, kde se s ní stane to stejný jako s tou první. Jakoby přirostla ke zdi. Konečně mám trochu klidu na to, co chci udělat. Olíznu si rty a prsty přejedu po šrámech na krku. Na prstech mi ulpí trocha krve, ušklíbnu se a zadívám se na Kaishiho. "Do teď jsem na tebe byl hodnej...a ty mě to oplácíš dost podivným způsobem..." Zavrčím a rukou od krve mu přejedu hrubě po krku. Trochu se od něj odtáhnu a strhnu z něj deku. Sednu si zase zpátky. "Takhle je to mnohem lepší..." Zašeptám a ruce se chtivě rozběhnou po jeho podbřišku, skloním hlavu a zase se začnu věnovat jeho krku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Můj krk je od jeho krve a on se sehne a věnuje se mu. Cítím jeho zuby i škrábence, přesto uhýbám hlavou a snažím se ho ze sebe dostat. Pokrčím nohy a zkusím ho ze sebe shodit. Podporujou mě v tom jeho ruce, jenž jsou dost nízko "To mi děláš schválně....nech toho..já nechci ti ještě víc ublížit." řeknu ale dost přerušovaně, můj vlastní hlas mě začíná zrazovat a hovoří roztouženě, jak moc toužím po tomto tvrdém zacházení. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Sice mě neshodí úplně, ale docela mě ten jeho pokus odstrčí. Vztekle přivřu oči, cítím jak mi pulzuje krev ke škrábancích. "Nechceš mi ublížit...jestli sebou nepřestaneš házet, tak ublížím já tobě..." Procedím mezi zuby a začnu ze sebe stahovat oblečení. Nejdřív jde dolů tričko a pak kalhoty, nakonec vlastní trenýrky. Je poznat, že i přes pořádnej vztek jsem už taky pořádně vzrušenej, takže jak mám svršky dole, posunu se zase k němu a začnu stahovat jeho trenky. I kdyby mě měl pokopat, tak mu je sundám. Pomůžu si oběma ruka, abych je dostal dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Sleduji, jak si sundavá oblečení a já vidím jeho vzrušení. jak se přiblíží k mým, vystartuji po něm nohama,ale je vidět, že mu nechci ublížit, jen ho od sebe odháním. I přes trenky je vidět, že ani mě toto není jedno a že se mi tato zvrhlost líbí a vzrušuje mě. Povede se mu sundat moje trenýrky a já před ním ležím nahý, zrychleně dýchám a mé vzrušení je více než patrné. Sleduji, co chce udělat dál a nohy mám v pohotovosti. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Kývnu k písku, který mu drží ruce. Začne se přesouvat tak, aby si jeho ruce vyměnili místa. Olíznu si rty a trochu přivřu oči, přiblížím se k němu. Ruku mu vsunu pod bok a zvednu ho tak, aby se překulil na kolena. "Užijeme si..." Zašeptám mi chlípně do ucha a rukou sjedu na jeho zadek. Stisknu mu půlku a druhou rukou ho začnu škrábat na zádech. Už tam má dost červených pruhů od mých nehtů, ale já mu přidám další. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Otáčím hlavu na Rikua a mé oči se ptají, jak si chce užít. Stiskne mi půlku a já zkusím vymrštit nohou proti. Proti jeho druhé ruce moc obrany nemám a tak jak mě škrábe, tak se prohybám a sem tam mi ujede další vzdychnutí. "Jak..jak to myslíš....užijeme si....co plánuješ?..Po...poděl se se mnou." zasténám pod silnějším zarytím do zad. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vlastníma nohama mu bráním, aby mě zase chtěl kopnout nebo něco takového, a ukazováčkem sjedu až k otvoru. Zakroužím kolem něj. "Hádej jak..." Pobídnu ho a ruku na boku sevřu. Nakloním se nad něj a kousnu ho do kůže na zádech. "Tolik tě chci..." Zašeptám a prstem začnu pronikat dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přidržuje si mě a já stále zkouším se od něj odtáhnout, před jeho prstem. Sjede až k otvoru a mě je jasný, že se se mnou mazlit nebude. Jeho ruka mě sevře a já se k němu přitáhnu. Skloní se a zahryzne se mi do zad, zakloním hlavu a tiše vyjádřím svojí bolest. Jeho svým způsobem vyznání lásky je jasný, nezdržuje se dlouhé a proniká do mě prstem. Zasténám a zapřu se nohama, abych se od něj dostal. Bolí to a i vzrušuje, a tak po mém zasténání od bolesti příjde vzdech plný slasti nad tím tvrdým zacházením. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nevím co se s Meiem děje...vždycky byl tak opatrný, ale teď se zdá, že své tempo zrychluje. A já nevím co s tím dělat. líbí se mi, dkyž se mě dotýká..ale nejsem si jistý, jestli mu dokážu teď stačit... ale pokusím se... |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Taky se ti to líbí..." Poznamenám šeptem, hlas se mi chvěje vzrušením a přidám další prst. Pořádně si ho chci uvolnit, i když to jde trochu ztuha. Když už je to trochu lepší, přidám ještě třetí prst. Už se tak strašně těším, až budu zase v něm, že se chvěju vzrušením. Skloním se a znovu ho kousnu, aby na to nezapomněl. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přidá druhý prst, prohnu se víc a zasténám hlasitěji. Tlakem jdu proti jeho ruce na mém boku. Vzrušuje mě a já po chvili sám trochu víc roztáhnu nohy. "Riku....tohle...není fér." zašeptám, zatímco chytám svoje steny,ale moc mi to nejde. Přidá třetí prst, prohnu se a mé tělo se i přes můj odpor trochu uvolní a poddá Rikuovi. Ale jen co mě zase kousne, semknu nohy, jak moc mi to dovolí a škubnu sebou, jak se snažím z této pozice dostat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "A šlo ti to tak hezky." Okomentuju to a rozdráždím si ho, ať už chce nebo nechce. Rukou na boku ho sevřu ještě pevněji, abych ho udržel jednou rukou, protože když se mi zdá připravený dost, adekvátně k téhle naší hře, přistrčím k otvoru špičku penisu, vytáhnu prsty a nekompromisně zajedu do něj. Na ráz a celou délkou a právě jeho těsnost mě maximálně rozpálí. A to jsem si myslel, že víc už to nejde. Chviličku po tom prvním přírazu zůstanu nehnutě, ústa pootevřená a oči přivřené slastí, která mě najednou tak zasáhla. I druhou ruku položím na jeho bok. Pak se začnu pohybovat. Rukama si pomáhám, držím ho pevně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Drží mě pevně a mé srdce tluče jako splašené zvláště žetuším, co bude. Ucítím jeho penis a vydechnu.Jsem napnutej, jaký to bude. Překvapí mě a vjede do mě naráz a bez meškání. Nestihnu si zkousnout rty a tak zařvu bolestí, která projela mým tělem. Napnu se a mé ruce jsou v pěst, až se mi nehty zarývají do dlaní.Mé tělo se prohne a kdyby mě nedržel, asi bych se z toho zkusil dostat. Zůstane chvili nehnutě a mě se podaří smířit se s bolestí,která přechází do slastí. Při jeho pohybech už vzdychám nekontrolovaně a nejen bolestí,ale taky slastí a vzrušením. Mé tělo se podvoluje a nohy se roztáhnou ještě víc. Po chvili začínám maličko i spolupracovat a pohybuji pánví v pohybech jeho přírazů. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pořád ještě pevně svírám jeho boky, když mi jedna ruka sjede k jeho penisu a začne ho dráždit. Ne úplně něžně, zase je spíš hrubější, ale já to teď jinak ani nedokážu. Pohyby ruky jsou stejně tvrdé jako moje vlastní pohyby v něm. Vůbec o tom nepřemýšlím, jenom se snažím honem ukojit zoufalý chtíč, který ve mě probouzí kdykoli se mu zachce. A teď to bylo ještě zoufalejší. Prostě jsem to musel udělat. Při každém přírazu zasténám a pevněji sevřu ruku na boku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Díky tvrdšímu zacházení to vnímám moc dobře a začínám i více spolupracovat. Uvědomuji si, že tohle dlouho nevydržím a slast i přes veškerou bolest zvítězí a já se i přes můj počáteční odpor, vlastně celý můj boj udělám a dojdu orgasmu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Dokážu vydržet jenom do té chvilky, kdy se Kaishi udělá, pak už nemůžu, takže několikrát tvrdě přirazím a udělám se taky. Zaryju nehty do jeho boku a skloním se nad ním. Lehounce ho políbím na záda a po pár vteřinách zběsilé snahy dýchat zase normálně, padnu na zadek a se zavřenýma očima oddechuju dál. Teprve teď si uvědomím, že ho ještě písek nepustil, takže mávnu jenom trochu rukou a písek se začne vracet zase do tašky ke zbytku. Během vteřiny je pryč, takže Kaishi může dát ruce dolů. Potom co jsem mu udělal, nemám odvahu se mu vůbec podívat do tváře, takže zatím držím oči zavřené, sedím na zadku a snažím se srovnat dech. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Slyším, jak padnul na zadek, mám hlavu mezi rukama, zpocenej a zmoženej, přesto se nemůžu složit. Po chvili písek pustí moje ruce a já se vysíleně zhroutím na postel. Ležím a mé tělo je od jeho kousanců a ran zcela zničené, z některých ranek trochu krvácím. Taky ze rtu, který jsem si několikrát prokousnul, jak jsem se snažil neřvat. Naberu trochu sil a otočím na něj hlavu, sedí tam se zavřenýma očima a oddechuje. štouchnu do něj nohou. "Pojd....sem...at..ti můžu...dát hubana." řeknu zpomaleně a vyčerpaně přivírám oči, ale nezavřu je úplně. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Tohle jsem prostě neměl dělat...vždyť se to dá označit jako znásilnění...proboha... S hrůzou polknu, když se znovu podívám na všechny jeho rány. Proti tomu jsou ty škrábance na krku jako nic. I když krvácí a bolí dost. Navíc leží na posteli dost zničeně. Znovu radši zavřu oči, ať se na to nemusím dívat, když najednou ucítím nohu, jak do mě šťouchá. Ztěžka polknu a s hrůzou v očích se na něj podívám, když na mě začne mluvit. Ani se nehnu a zůstanu sedět na konci postele, nemůžu uvěřit, že tohle bylo to, co ode mě opravdu chtěl. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ležím a vsaji ret do úst, abych zastavil a zmírnil bolest aspon v něm, na zbytek těla ted nešáhnu. Jen oddychuji a po chvili zkusím dát nohy k sobě, povede se mi to napůl, slast zmizela, zůstala jen bolest. Svým zvláštním způsobem se mi tato bolest líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Já...mrzí mě to...neměl jsem...ne takhle..." Promluvím konečně a zavrtím hlavou. "Prosím, zůstaň tady, jak dlouho budeš potřebovat...prosím..." Pokračuji zatímco na sebe navlíkám trenky, které jsem konečně našel a hledám tričko a kalhoty. Jakýkoliv. Hlas se mi chvěje vinou. Nikdy bych nevěřil, že jsem schopný něčeho takového, někomu tolik ublížit jen proto, že jsem to chtěl. A ještě k tomu někomu, na kom mi tolik záleží, koho miluji. Jsem jako zvíře, co uspokojuje ty nejnižší pudy...nic jinýho...tohle se nemělo stát...prostě nemělo... I když jsem unavený, musím se oblíct a prostě odejít. Nedokážu se na něj dál dívat, dívat se mu do očí a vědět, co jsem mu udělal. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Navlíkne si je a mě uvnitř popadá panika a hledám sílu se aspon zvednout. Najdu jí a posunu se na kraj postele, natáhnu své zmožené tělo tak, že ho zlehka chytnu za ruku. Malinko jej stisknu, a přitáhnu si jí k sobě. "Já....já tu chci být s tebou....neodcházej..prosím." Dívám se na něj a políbím ho na hřbet ruky. Může jednoduše ucuknout a odejít, ale já nechci, očima ho prosím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ucuknu od něj očima, obličej bolestivě stažený, když si k němu najednou kleknu. Vezmu jeho obličej, snad jediné místo, které jsem ušetřil, do dlaní a zadívám se mu do očí. "Proboha Kaishi...copak to nevidíš, co jsem ti udělal...copak to necítíš? Jak mě tu můžeš ještě chtít...neměl jsem, nikdy jsem neměl takhle zřídit někoho, na kom mi tolik záleží...koho miluji...přestal jsem přemýšlet a to byla chyba...nikdy se to nesmí opakovat..." Vysypu to ze sebe a jeho obličej nepouštím. "Mrzí mě to...strašně mě to mrzí..." Začnu se omlouvat, než skloním pohled k zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Veme můj obličej do dlaní, dívám se na něj, naprosto mu oddanej a ještě víc zamilovanej. Hovoří a je znát, že je mimo, že ho to mrzí. Skloní pohled k zemi. "Riku..." zašeptám a jednou rukou zvednu jeho bradu. Přitáhnu se k němu a políbím ho. Dlouze, vášnivě a s láskou. "Já jsem tohle chtěl...chtěl jsem, aby jsi si mě vzal....líbilo se mi to, moc. ..splnil jsi mi sen...miluji tě, Riku....a na dnešek nikdy nezapomenu v dobrém." hovořím tiše a znova ho políbím. "Zůstan tu se mnou....prosím...já tě tu chci...chci cítit tvojí přítomnost...ted a tady." poprosím tiše svojí lásku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Sen...snít o tomhle...tolik mě mrzí, že jsem klesl až k něčemu takovému, že jsem si ho musel vzít silou...nikdy se to už nestane, i kdybych se měl zbláznit...tohle už neudělám... Další polibek a další prosba, abych tu s ním zůstal. Stáhnu z jeho tváří dlaně a ještě jednou ho dlaní pohladím po tváři. Prsty mu odhrnu vlasy z obličeje a obejmu ho. Přitisknu se k němu jenom tak, abych ho netísnil a nezpůsoboval mu tak další bolest, jeden lehký polibek za druhý na jeho rameno a krk, snad jako maličké odškodnění za tu bolest. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Chová se ke mě jemně a s ohledem. Po polibku mě něžně líbá na tělo. Jen vydechuji a jsem mu oddaný. Nakloním hlavu a bez jakýhkoliv protestů přijímám jeho polibky. "Riku...to..je hezký...chci být s tebou..jen s tebou a napořád." zašeptám a sám se k němu přitisknu s další našetřenou silou, naše těla se k sobě tisknou. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Pojď, lehni si...zasloužíš si to..." Pustím ho trochu, aby se položil zpátky do postele. "Chceš něco přinést? K pití nebo nemáš hlad?" Zajímám se. Udělám cokoli, jenom abych ho potěšil. Zase ho pohladím po tváři, starostlivý výraz v obličeji. Škrábance na krku jsou snad ještě červenější než krev a pořádně pálí. Snažím si toho nevšímat a starat se radši o Kaishiho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Rukama se držím za jeho ramena, přesto mám dojem, že za chvili at budu chtít či ne, odpadnu. Touha si ho udržet mi však dává sílu. "Nic nechci...jen tebe...napít se půjdem spolu...za chvili." řeknu tiše, co mé rty přejedou po škrábancích po mých nehtech. Na moje vlastní rány vůbec nedbám, bolest je jen tupá. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To nevadí..." Odmítnu jeho omluvy. "Jenom bych si to měl vyčistit...je to na špatném místě, tak aby se mi to nezanítilo..." Dodám a znovu ho pohladím. "Ty nikam nepůjdeš...budeš v posteli a odpočívat..tak honem...budu tu s tebou...neboj se..." Snažím se ho přesvědčit, aby se konečně přesunul do postele. Pouštět se mě nemusí, klidně si lehnu s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vypadá to, že tu bude se mnou a tak si lehnu zpátky,ale stále se ho jednou rukou držím, jen lehce,ale držím. "Obejmeš mě...prosím...chci být ted s tebou." zašeptám a zadívám se mu radši do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Konečně zaleze zpátky do postele, takže sáhnu po dece, kterou jsem z něj minule tak zuřivě sundával. "Jistě..." Zašeptám a vlezu do postele taky. Lehnu si blizoučko k němu a přetáhnu přes nás deku. Jsme oba zpocení a skoro nazí, tedy Kaishi úplně narozdíl ode mě, takže by nám brzy byla zima. Obejmu ho pevně a těsně, přitáhnu si ho k sobě, že blíž už to nejde. "Stačí to takhle?" Zeptám se a pohladím ho po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nyní trochu cítím víc záda, jak takto ležíme,ale neceknu ani slovo. Nevidím si na ně a tak nevím, jak moc si na nich Riku vyřádil a jak to vypadá na bocích. "Já...já za chvili budu v pořádku...jen potřebuji nabrat sílu..nedáme vanu?" zeptám se na sprchu, i když ted bych se asi utopil. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ne, nedáme. Musíš se vyspat a hodně odpočívat..." Pohladím ho znovu už během šepotu. "Spi, vidím to na tobě...budu tady celou dobu, klidně spi..." Políbím ho na tvář a znovu pohladím po vlasech. Sám přivřu oči únavou. Přece jenom takový boj není krátká procházka a dokáže pořádně unavit. "Miluji tě...víš to vůbec?" Zašeptám a přitisknu si ho k sobě víc. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Unava prostupuje a realita se mi vzdaluje. Jakoby zdálky slyším jeho hlas, nejdříve jen otevřu ústa a až pochvili dojde k otvírání úst i můj hlas. "Vím....protože já tebe...miluji moc...jen tebe...chci jen tebe..Riku." jeho jméno řeknu už čistě z podvědomí a lásky, protože následnou minutu už spím. Mé tělo nabírá sílu a já pravidelně oddechuji, bolest nevnímám, pohled na moje záda jasně vypovídá, jak to vypadalo. Stále se na něj tisknu a jednou rukou se držím jeho, ve spánku se usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jenom ho znovu políbím na tvář a taky na usmívající se rty, pohladím ho a sám zavřu oči úplně. Jeho pravidelný dech mě přesvědčuje o tom, že ho nic nebolí a že je mu dobře. Pohladím ho ještě trochu nepřítomně po vlasech a sám brzy usnu. Sem tam trochu zavrním nebo zamručím ze spaní, ale nijak sevření nepovolím a dál si ho pevně držím v náručí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ještě spí a tak ho jen políbím do vlasů a přitulím se. Dívám se na jeho tělo, na krk a uvědomuji si, že to potřebuje ošetřit. Pokusím se posadit,ale záda i zadek protestují až musím zavřít oči. Zhluboka se nadechnu a konečně sedím.Ale dál nemůžu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "O co se to snažíš..." Poznamenám a sám si začnu sedat. Natáhnu se k němu a políbím ho na tvář. Lehce ho pohladím po druhé tváři. "Zůstaň tady a ani se nehni...přijdu hned...jenom přinesu něco k pití a k jídlu...máš hlad? Co bys chtěl? A tady si půjdu umýt tu krev..." Dotknu se zlehka krku a tichounce syknu. Nijak se tomu nepodařilo se zklidnit, možná mi to trochu oteklo, protože to cítím při každém pohybu hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro "Já...já se musím hýbat..rozhýbat to." zkouším ho umluvit a zkusím se zvednout. Jak ale zatnu lýtkové svaly, zaúpím tiše a zase se posadím zpátky, nebo spíš spadnu. "příště si ostříhám nehty...nechci ti takto ublížovat." klesnu pohledem k zemi, příjdu si najednou neschopný. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Netvař se tak...já jsem ti tohle udělal, tak mě nech, ať se o tebe starám...užívej si to..." Snažím se ho trochu povzbudit a něžně ho políbím na rty. "A tohle..." Sáhnu si na krk a snažím se u toho nešklebit, "...tohle nic není, zahojí se to..." Usměju se trochu. "Lehni si zase...já si to vyčistím sám a pak přijdeš na řadu ty...vypadáš hůř než já, jako po pořádný rvačce." Zasměju se. "U mě je to jenom na viditelným místě." Dodám, znovu ho políbím na rty, něžně pohladím a začnu se zvedat z postele, abych uvařil čaj, přinesl něco k jídlu a taky umyl krev. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Zatímco ho líbám, vjedu mu rukama pod tričko a zatlačím mu na hrudník, takže ho položím na pohovku. Takhle to bude pohodlnější. Začnu po jeho hrudníku přejíždět rukama, zatím je to jen relativně jemné hlazení, ale je z něj cítit hlad po dotecích. Můj polibek trvá nekonečně dlouho. Chci si ho pořádně užít ale stále mi nepřipadá, že mám dost. Nakonec se přeci jen přesunu k jeho hrdlu, ale netrvá to dlouho, než se vrátím ke rtům, možná ze strachu, aby něco nenamítal, je chci raději uzamknout. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Dokonce si ani nevšimnu, že mě Mei položí..vlastně si to uvědomím teprve, až ukončí tenhle polibek a začne se věnovat mému krku. Chvíli hlsitě oddechuji, abych do sebe dostal zase dostatek kyslíku, než začnu dělat cokoliv jiného. Rukama vyjedu po jeho pažích až k zádům, abych se ho mohl dotýkat alespoň takhle přes tričko. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Sáhne si na krk a stejně vidím, jak se přemáhá, sklopím hlavu. "Já...vrátíš se zase, že jo? Opravdu ti nemám nějak pomoc?" cítím se mizerně za to, že jsem mu ublíži. Lehnu si a raději už neprotestuji, problémů jsem si s tím udělal dost a nechám ho odejít,aby se očistil a ošetřil. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jenom klidně lež a odpočívej, zasloužíš si to..." Obejdu ještě postel, abych byl k němu blíž a skloním se k němu až dolů. Obličej mám jenom kousíček od jeho a mírně se usmívám. "Budu tady...neboj se o to...nikam nepůjdu..." Pohladím ho po tváři, abych ho trochu uklidnil. Ani nevím, proč ho tolik děsí, že bych měl někam jít. Ještě jednou ho políbím na rty a usměju se. "Hned jsem zase u tebe...a připrav se na dezinfekci, pak vyčistím i tebe." Ještě pohlazení a zmizím z pokoje. Nejdřív zamířím do koupelny. Při pohledu do zrcadla odhalím, že vážně mám půlku krku od krve a vypadá to ještě hůř, než jak by mělo. Opatrně smyju krev a objevím tři dlouhé a poměrně hluboké škrábance. Budu na to muset dávat pozor. Pak je vydezinfikuju a hned zamířím do kuchyně. Dám vařit vodu, zatímco připravím čaje do hrnků a vytáhnu pomazánku a pečivo. Než se uvaří voda, stihnu housky namazat. Už jenom při pohledu na ně mám hlad jako vlk. Už je to docela dlouho, co jsem jedl, takže mi to přijde vhod. Naskládám je všechny na talíř a zaliju čaje. Musím to vzít na dvakrát, takže nejdřív vezmu čaj pro Kaishiho a talíř s houskama a odnesu to do pokoje, teprve pak se vrátím pro svůj čaj. Čaj je rybízový, protože vím, že ho má Kaishi moc rád. Sednu si sám na hranu postele, hned vedle Kaishiho, že mu klidně všechno podám. "Dáš si čaj? Rybízový..." Snažím se ho nalákat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen tak ležím a vyčítám si vše, co jsem udělal, jak jsem ho provokoval a nejvíce ten jeho krk. Příjde a já otevřu jedno oko. Zpomaleně se posadím. "Dám...moc děkuji...rybízový můžu pořád." Sjedu na jeho krk, je už očištěný a vypadá trochu líp,ale ty hlubší mi nahánějí hrůzu, více mě zžírá svědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Opatrně, ještě je horký..." Usměju se na něj a vidím, že ho něco trápí. Chvilku se na něj jenom tak mlčky dívám, než položím ruku na jeho koleno, aby se na mě podíval. "Miláčku...co se děje?" Zeptám se starostlivě, nelíbí se mi, že se na mě nechce ani podívat. Upiju opatrně čaje, ale stejně čekám, co mi řekne. Nelíbí se mi, když se něčím trápí. To, že jsem se na něj nechtěl podívat, bylo proto, že jsem cítil vinu. Za to co jsem mu udělal, že jsem ho musel přinutit, že...ale on se nemá proč trápit. Ty škrábance přece zmizí za pár dní. Nic to není. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Neodpovím hned, jen zase skloním hlavu. "Já...opravdu jsem ti nechtěl ublížit...vypadáš hůř než já....já opravdu nechtěl...já jsem...asi jsem vážně divnej." řeknu tiše s pohledem na hladinu čaje. Ruce klesnou do klína a příjdu si, že na cokoliv šáhnu, to pokazím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Odložím svůj hrnek na stůl a jemu ho vezmu z rukou a položím ho vedle svého. Vezmu ho za ruce, skloním hlavu, abych mu viděl do tváře. "Jsou to jenom škrábance a ty se zahojí...nejsi...proč bys měl..." Přisednu si blíž a jednou rukou ho něžně hladím po tváři. "Zlato, no tak...netvař se tak, prosím...nejsi divnej a jestli byl tohle tvůj sen, tak jsem ti ho splnil a ani jsem o tom nevěděl..." Usměju se trochu a políbím ho na druhou tvář. Přisednu si ještě o kousíček blíž a pustím jeho ruku, vezmu ho kolem ramen a opatrně si ho přitisknu k sobě, dál hladím jeho tvář. "Už to víckrát neříkej, nejsi divnej a i kdyby...stejně tě miluji..." Políbím ho na tvář, kterou je mi blíž. Znovu se k němu přitulím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dá mi pusu na tvář a přitiskne si mě. Přitulim se sám a zabořím obličej k němu na rameno. "Miluji tě Riku...splnil jsi mi sen ..a já ti za to z celého srdce děkuji." zašeptám a políbím ho na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Začnu ho hladit po vlasech a jenom tiše vydechnu, když mě políbí na krk. "To jsem moc rád...tak proč ten smutný obličej...užili jsme si to oba." Zasměju se. "Kromě toho...můžu si za to sám...strhnul jsem tu ruku..." Dál ho hladím. "A to dost nešikovně, není to tvoje vina." Dodám. "Miláčku, usmívej se trochu...bez úsměvu ani nejsi ty..." Poprosím ho, ale nijak ho nepouštím. Zůstanu takhle klidně tak dlouho, dokud se sám nebude chtít zase narovnat a pustit se mě. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Znova se k němu přitáhnu a ještě ho objímám, než ho pustím a natáhnu se pro jeho čaj. Nejdřív mu podám jeho a pak si vemu svůj. Ruka se mi lehce chvěje,ale zatím to zvládám a sílu na toto mám."Budeš mě ...opravdu dezinfikovat?To...ty záda vypadají tak moc špatně?" zeptám se tiše a poprvé se napiji již skoro studéného čaje. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Dostanu svůj čaj za se zpátky, taky se napiju a zapřemýšlím. "Na zádech máš pár míst, která by to vážně potřebovala..." Poznamenám, podržím hrnek jednou rukou a sáhnu po okraji deky. "Ale hlavně tady..." Dodám a deku přeložím, takže odhalím Kaishiho nahý bok. Je to přesně ten, do kterého jsem tak neopatrně zarýval nehty. Kůže tam je protržená a bolestivě stlačená a vůbec, bude tam pořádná modřina, nehledě na docela hluboký rány. "Tohle mě mrzí..." Špitnu a deku zase dám zpátky, ať mu není zima a já se na to nemusím dívat. nebo spíš nechci. Další důkaz, jak surový dokážu být, když není po mém. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Napiji se víc a pak jednou rukou ho pohladím po tváři. "Nemusí tě mrzet nic, ..... tohle se taky brzo zahojí...a pak...tímto jsi zrušil slib a bude to zase jako předtím...pokud ti to nevadí." natáhnu se a něžně ho políbím, potom se vrátím k čaji. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ovšem že mi to nevadí...budu moc rád..." Usměju se, pohladím ho po noze přes deku a natáhnu se pro talíř s namazanými houskami. "Na, vezmi si..." Pobídnu ho a položím talíř do jeho klína. Sám si hned jednu housku vezmu, protože mám docela hlad. "Nebo chce nejdřív vyčistit ty rány, abys to měl už za sebou." Usměju se, když nabídnu i druhou možnost, jistě míň příjemnou. Ale aspoň už by to bylo hotové. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dojím a zhluboka se nadechnu. "Tak jsem připraven..ale pokud se budu moc cukat, tak se nezlob." upozorním a připravuji se na další bolest. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Ta tam je moje něžnost a jemnost. Všechno co dělám je dravé, divoké. Připadám si, jako by měl každou chvíli někdo přijít a sebrat mi ho, jako bych s ním mohl strávit už jen posledních pár minut... Přetáhnu mu tričko přes hlavu a začnu ho líbat i na hrudi. Sem tam ode mě schytá nějaké to kousnutí, zatímco moje ruce zvědavě přejíždí po celém jeho těle. Snad ho moje chování nevystraší, ale nemůžu si pomoct. A vlastně to bude dobře když vystraší, alespoň bude rád když budu pryč, nebudu mu chybět. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nechápu proč je Mei takhle prudký, ale zase je to jediná možnost, jak ho můžu vůbec vidět jinak, než jak je nepřirozeně klidný. Pokračuji v hlazení jeho těla, i když je to taky poněkud trhanější dotek, kvůli tomu v jakém jsem stavu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Vrátím se zase na chvíli k jeho rtům a zajedu mu přitom rukou do vlasů. V tom zápalu si ani neuvědomím, když ho zatáhnu za vlasy, tak, že to musí docela bolet. Pustím ho až když ho začnu líbat na krku, ale moc mu tím asi neulevím, protože moje kousnutí nejsou vůbec jemná. Po chvíli ho zbavím kalhot a zatímco jazykem přejíždím po podlitinách, které způsobily na jeho hrdle moje zuby, vniknu do něj rovnou třemi prsty najednou a začnu jimi pohybovat. Jen ať mě nenávidí. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Vzápětí mě totiž políbí, ale zároveň bolestivě zatáhne za vlasy, což mě na okamžik vyděsí a já do toho polibku vyjeknu. To, co mě ale probere, a vůbec ze mně setřese veškeré to opojení a vášeň je to, co udělá hned vzápětí. Buď se snaží mi ublížit, nebo na mě nevidí nic než někoho, s kým může mít sex...jinak by mi takhle neubližoval, ne? Setnu ruku v pěst a praštím Meie vší silou do obličeje, což ho na chvíli dostane dál ode mě...a využiji téhle příležitosti k tomu, abych zmizel. Nedělám to, abych utíkal, ale teď nevím co dělat. Vletím do koupelny a zabouchnu dveře...a taky za sebou zamknu..nechci aby za mnou Mei přišel... |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Dokoušu housku, oklepu ze sebe drobky a zajdu do koupelny pro dezinfekci a vatu. Hned jsem zase zpátky a maličko s tím zamávám před Kaishim. "Tak, deku dolů a otočit na břicho." Zavelím s úsměvem. "Klidně se cukej, bylo by to pochopitelný." Políbím ho ještě na rty a nechám ho otočit se. Krátce otočím lahvičku s dezinfekcí na vatu, aby se zlehka namočila, a připravím se. "Připraven?" Zeptám se a sednu si na okraj postele. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Alespoň mám teď dost dobrou šanci, že až zítra zmizím, nebude mu to zas tak moc líto. Nezasloužím si aby se kvůli mně trápil. S trochou obtíží se zvednu a vydám se do pokoje. Nastavím si budík o dvě hodiny dřív než vstávám obvykle a sbalím poslední věci. Myslím že v tomhle stavu ale budu mít stejně problém usnout. Plácnu sebou do postele a snažím se myslel na cokoli jiného něž je Asuru a přivolat spánek. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ruce se zaryjou do postele a já očekávám tu palčivou a štípavou bolest od čištění ran. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ještě ten bok a bude to všechno..." Upozorním ho pro jistotu, že teď to bude horší. Vezmu čistou vatu a začnu čistit ten bok. Sám se u toho šklebím jenom představou, jak tohle musí bolest. "Tak a hotovo." Sbalím špinavé vaty a zvednu se, abych je šel vyhodit. Hned se zase vrátím. "Nech to chviličku uschnout...šel bych si zase lehnout..." Zasměju se a zalezu zpátky do postele. "Co ty na to?" Usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ukončí to a já se uvolním a oddychnu. Na moment odejde a tak se pomalu zvednu a oblíknu si trenky, hned na to zase padnu do postele. "Jo,..jdeme spát....aspon na moment zapomenu na to štípání v boku." usměji se a přitulím se k Riku. Po chvili nás oba přikreji. Netrvá to dlouho a oba usneme. |
| |
| Všichni ulehnete k příjemnému, pro některé ne příliš příjemnému spánku, aniž by jste tušili, co vás v noci čeká. Asi ve dvě hodiny vás probudí ohromná rána. Zní to jako by vám u ucha bouchnul granát, nebo jiná menší výbušnina. Než se vám povede se úplně přibrat, tak slyšíte ječení...lidské. A spousta dalších zvuků, skoro zvířecích. Když se dostatečně zalarmujete, a vyběhnete ven, podívat se co se děje...spatříte, že obytná část, která patří zaměstnancům školy, je napůl rozbořená a hoří. Než jste sem došli, tak už se tam nahrnulo několik studentů a učitelů..a co je ještě horší...vidíte tam poměrně veliký počet démonů. Většina z nich vypadají jako zmutovaná zvířata obrovských rozměrů. Ten zbytek má podobu jakýchsi stínů...stínů, které jsou hmotné. Okolo hořících trosek budovy vidíte několik raněných a také pár mrvých...někteří zahynuli ve výbuchu...jiní byli zabiti démony. Momentálně s většinou démonů bojují učitelé, ale démonů je příliš mnoho na to, aby to všechno zvládli, takže bojují i studenti... a i když některý z démonů padne...je jich stále ještě jistá převaha. |
| |
| Ještě dřív, než mě probudí budík otevřu oči, vyrušen ze spánku nějakým podivným pocitem. Nemusím moc přemýšlet co to je, protože Zaigou se třese jako šílená. Popadnu ji do ruky, jen v rychle si si nazuju boty a vyletím ven ze školy. To co uvidím mě šokuje jen na okamžik, než se mi na tváři usadí krutý a nenávistný pohled, ze kterého je cítit i jakási zvrácená radost z možnosti zabíjet. Vypadám okamžitě úplně jinak, než jak je u mě zvykem. Jako bych ani nebyl ten klidný, nemluvný Mei ale někdo úplně jiný, dovoký, hladový zabíjet. Ale už jsem dlouho doopravdy nebojoval a Zaigou...její touha po krvi elektrizuje vzduch. Rozběhnu se a nebe pročísne svazek blesků, ve chvíli, kdy Zaigou elegantně projede tělem nejbližšího démona. A blesky dál křižují oblohu jako by se Zaigou smála. A ona se směje. |
| |
| Proberu se pokaždé, když se otočím na zraněný bok. Proto jak se ozve rána, jsem skoro okamžitě vzhůru a posadím se na posteli. Drcnu do Rikua vedle mě. "Riku....vstávej..něco se děje." řeknu a začnu vstávat. Oblíkání mi trvá, i když chvátám. Podívám se na Rikua, jak je na tom on. Ta rána...vůbec se mi to nelíbí..něco se děje...sakra....ty hlasy..nejsou jen lidské..ale i zvířecí...musíme rychle. Na sebe mám jen triko a kalhoty, vlasama se nezabývám a nechávám je rozpuštěný. |
| |
| Ozve se rána, ale mě je to fuk a klidně bych rád spal dál, kdyby do mě nestrčil Kaishi. "Mhmmmm..." Zamručím s nelibostí a proberu se víc. Zmateně se na něj podívám, když v tom si uvědomím, že vstává. Co to sakra....to by neměl... Stěží si uvědomím co teď udělat. Sednu si na posteli, když si konečně všimnu divných zvuků. Připadám si hodně divně a zmateně se poškrábu ve vlasech. Kaishi je už skoro oblečený, takže se zvednu taky a obleču si kalhoty a tričko, když je konečně najdu někde na zemi. "Tak pojď..." Kývnu na něj s lehkým úsměvem, když se na něj zadívám. Vyjdeme spolu ven a jenom se zaraženě zadívám na to, co vidím. Skoro se mi tomu nechceš věřit, takže automaticky přejedu prstem po náramku. Ucítím mrazení v páteři, když se mi dostane jeho odpovědi. Ovšem pak si všimnu jeho. Mám pocit, že se mu nevyhnu nikde. To, že je tohle výjimečná situace, na tom nic nemění. Kleknu si a oběma rukama se dotknu země. Zavřu oči a dostane se mi dalších odpovědí. Zvednu se, jenom koutkem oka zkontroluji Kaishiho, jestli tam pořád ještě je, a zaměřím se na to, co se děje před námi. Kývnu na něj a rozběhnu se blíž. Je docela zřejmé, že se berou někde z té budovy. Soustředím se a nechám vyrůst obrovskou stěnu z písku a zeminy, abych se je, aspoň nějakou část, pokusil zadržet na jednom místě, dokud se tu neshromáždí všichni, kteří by byli schopní boje. A dokud se nevzpamatují ti, co zatím jenom stojí v šoku, neschopní reagovat. Nejsem si jistý, jak dlouho a jestli vůbec, je to zadrží, ale mám pocit, že musím něco udělat. |
| |
| Vyrazíme s Rikuem spolu a doběhneme k místu, kde se už svádí urputný boj. Dívám se na démony a hmotných stínů. Taky moc dobře vidím mrtvá těla a další, co se snaží bojovat a mezi nima už i Mei. Riku neváhá a pustí se taky do práce. Přivolám vítr a jen co Riku vytvoří zed, větrem všechny démony se snažím na ní udržet, aby vůbec nezdrhli. Jen co nějaký to udělá, dostane ránu do těla, kterou vyvolám tlakovou vlnou. Postupuji postupně a ti, kteří jsou zraněný či unavený, tak jejich nepřátele z dálky srážím k zemi a snažím se je rozdrtit na prach nebo jim provedu rychlý točivý vír, který trhá jejich těla na kousky. |
| |
| Vstanu snad ještě dřív, než všechno začne. Cítím jejich přítomnost až v morku svých kostí. Chvíli jen sedím na posteli, než se dám do pohybu. Bohužel je to již poté, kdy Mei odešel..ale vlastně je mi to úplně jedno. Vyběhnu ven aniž bych se příliš moc staral o tom co na sobě mám...ale ještě stěstí, že chodím spát v normálním oblečení...jen jsem si nasadil pásku na oko. Cítím, že je Hinoto celý bez sebe tím, že může být zase přítomen dalšímu zabíjení démonů...a já ostatně taky. Vrhnu se po prvním démonovi, která se mi připlete do cesty a pošlu proti němu oheň, který má barvu snat temnější než samotná tma. Je to jeden z nejsilnějších plamenů, které Himoto umí vytvořit...a taky nebezpečnější. |
| |
| Zdá se, že práce, kterou všichni teď dělají nese jisté ovoce. Mei se vyznamenává...zdá se, že bleky, které Zaigou vytváří působí velmi dobře proti těm zvířetům podobným démonům. Bohužel se zdá, ž eje to jen zraňuje víc, než jiné útoky...ale jinak nic moc víc. Každopádně je to alespoň zpomaluje a pak můžou být zabiti mnohem snáze fyzickým útokem. Co se týče Rikuovy a Kaishinovy spolupráce, taky to jde docela výborně...sice se jim nevede zastavit příliš velký počet démonů, ale alespoň něco... A hlavně...Kaishinův vítr opravdu trhá na kousky ty stínové démony, kteří zjevně nejsou zase tak hmotní na to, aby se při něčem takovém udrželi pohromadě. Nicméně zvířecí démony to jen zpomaluje..ale nezastavuje. Nicméně, démonů je moc, takže se nedají všichni uhlídat a jeden z těch zvířecích, který vypadá jako přerostlý polohumanoidní tygr, se rozběhl k rikuovi a seknul po něm tlapou plnou ostrých drápů. Rána není naštěstí velká, protože se Rikuovi podařilo lehce uskočit...přesto má dva dlouhé šrámy na pravé ruce...a tygr se jen tak nezastaví. Asura se taky vydatně snaží...vlastně od něj si můžete všimnou celé plejády barevných plamenů...černé, které žerou démony až na kost, bílé, které zmražují...a normální, které pálí...hlavně si teď můžete všimnout jak mocný Himoto je...protože dokáže vyvolat různorodé útoky, na docela velkou vzdálenost. Možná by to u Asury vypadalo všechno dobře...kdyby si dával větší pozor. Protože se za ním objeví ten stínový démon a než Asura stačí zaregovat, tak ho odmrští nějakou abnormální silou do stěny nejbližší budovy. Vzhledem k faktu, že se poté neobjeví jediný plamínek, Asura musel ztratit vědomí...a to se skácel zrovna blízko jednoho zvířecího démona (vypadá jako nosorožec), který k němu skočí a zjevně ho hodlá rozdrtít pod svými tlapami. |
| |
| Dál využívám sílu větru a mám trochu radost, že aspon stínový démoni se mi daří ničit. Začínám trochu pocitovat únavu, ale nemíním se vzdát. Dál vytrvale bojuji a občas si nechám vánkem schladit mokré čelo od námahy. Kouktem oka spatřím něco jako tygra, jak se řítí na Rikua a jak ho napadne. Zanechám stínové démony a i ty ostatní a pozornost obrátím na útočícího tygra. Než stačí znova zaútočít, vyšlu na něj tlakovou ránu, který by ho měla odmrštit a zbavit rovnováhy. Jen co se tak stane, zvednu ho do vzduchu, aby neměl oporu pro svůj případný další útok. "Riku....dělej....neudržím ho dlouho." zařvu, protože na něho můj vír nepůsobí. |
| |
| Čepel Zaigou se za chvíli koupe krví a pohled mých černých očí už ztratil jakoukoli lidskost. Je to jen prázdná temnota. Zaigou si zase jednou hraje a já cítím jen její touhu zabít, zničit a ani se moc neohlížím, jestli mé blesky jsou dostatečně daleko od ostatních spolužáků, vlastně by mi nejspíš bylo jedno, kdybych někoho seškvařil. Kromě blesků používá Zaigou málo svých schopností, protože ji i mě nejvíc baví, když se čepel boří do těla protivníka a smáčí nás jeho krev, takže brzo vypadám dost strašidelně. Proberu se trochu až ve chvíli, kdy si všimnu, co se stalo s Asurou. Ne že bych přišel k sobě ale něco mi říká, že jemu musím pomoct. Prostě zmizím z místa, na kterém jsem stál a objevím se mezi Asurou a tím démonem. Zarazím Zaigou do země a ta okamžitě vyplivne černý plamen, nemilosrdný a ničivý. |
| |
| Jenom překvapeně zjistím, že se na mě řítí démon podobný tygrovi. Jen tak tak stihnu uskočit, ale přesto se mu podaří mě zasáhnout. I když ne plnou silou a to je moje jediné štěstí, že jsem utržil jenom dva dlouhé šrámy a nepřišel o ruku. Nepochybuji o tom, že kdyby došlo na útok plnou silou, o tu ruku jsem přišel. A upřímně, to není zrovna dobrý výhled do budoucna. Kromě toho nemám pocit, že mě nechá jenom tak odejít, když už se mu podařilo mě jednou zasáhnout. Jenom očima zkontroluji Kaishiho, jestli se nestalo něco i jemu a s určitou spokojeností zjistím, že je v pořádku kromě ran, které utržil už včera. A to docela uklidní. Jenomže démon mi klid nedopřeje, takže jenom na rychlo shromáždím tolik písku, kolik jde a nechám z něj zformovat skoro lidskou ruku z pořádně dlouhými drápy, abych se ho pokusil zpomalit nebo rovnou roztrhat na kusy. A hlavně dosáhnout toho, že neroztrhá on mě. V těch pár vteřinách, co ho zadrží Kaishi, se zadívám na zeď, kde měli zůstat aspoň někteří démoni. Zjistím, že jsem udělal drobnou chybu v tom, že jsem ji nenechal zarůst kopulí. Takže ji hned napravím a aspoň se tak Kaishi nebude muset soustředit na to, aby démony držel za zdí. Dokud se jim nepodaří ji prorazit, což jak doufám, nebude tak snadné. Hned potom, zase soustředím svoji pozornost na toho, co se mě snažil zabít, a pomůžu si další rukou tvořenou pískem a hlínou, aby byla dostatečně silná a dokázala démony držet a s pomocí té první je roztrhnout nebo rozdrtit. A začnu rovnou s tím podobným tygrovi. Na tváři se mi objeví výraz, který u mě viděl Kaishi jenom jednou a to při tréninku, ruku jakoby vztáhnu k démonovi, kterého Kaishi drží, a chytím ho oběma těma rukama a roztrhnu ho vejpůl. |
| |
| Držím démona v podobě tygra tak dlouho, jak to jen svedu. Riku mezitím dodělá kupuly a tím zbrzdí další démony. Převezme si i tohoto a já jen hledím do té tváře, kterou znám a rozhodně to není příjemný pohled. Vzpomenu si na náš trénink, kdy jsem byl jako moucha proti pavoukovi a oklepu se. Moc dobře vidím, že si Riku už poradí a tak se vrátím ke svému předcházejícímu boji. Rozpoutám vír a chytám další stínové démony, přitom hlídám i ty zvířecí a snažím se je od nás odrážet. |
| |
| Plamen Meiovy Zaigou sežehl toho démona opravdu až na kost, takže po něm zůstala jen hromádka popela. Asura stále leží na zemi a vypadá to, že se ještě neprobral. Kdo-ví jak moc je zraněný po tom nárazu. Riku a Kaishin se zbavili toho démona velmi rychle, a jakmile se vrátili zase k tomu, co dělali předtím, tak se to okolo trochu uklidní. Ne, že by se to uklidnilo úplně, ale dorazili už i učitelé, kteří byli ve městě...vlastně hlavně vaši tři učitelé na trénincích. A jakmile ti se dají do práce, tak démoni mizí jeden za druhým. |
| |
| Vezmu Asuru do náruče a teleportuju ho stranou bitvy, do relativního bezpečí a nepřestávám ho sem tam kontrolovat, ani když se vrátím na "bojiště". I když útok démonů polevuje, moje zuřivost neustává. Zaigou mi to nedovolí. Touží zabíjet víc a mě to připomíná, proč jsem sem přišel. Nedovedu jí v tom teď zabránit. Mám sotva dost síly, abych neublížil nějakému studentovi. A ani se nedá říct že bych chtěl s tímhle vražděním přestat. Samotnému se mi to za ty roky nějak dostalo pod kůži. A kvůli tomu zase chci odejít. Mnoho poražených a dokonce mrtvých studentů mi připomíná že tohle je místo, kde lidé mají sotva ponětí, co to je stát proti démonovi. |
| |
| V ruce cítím bodavou bolest od těch šrámů a horko se mi od nich šíří do celé paže. Možná je to jenom adrenalin nebo to opravdu pálí jako peklo, jako cejch. Přesto mi to ale nebrání v tom, abych trhal další démony na kusy. Nijak se přitom nehlídám a zničím každého, který se objeví dostatečně blízko. Země po mých útocích vypadá stejně zrytá jako šrámy na mé paži. Rozrytá a zraněná. Jediný rozdíl je v tom, že moje ruka krvácí. Naštěstí se mi rány na krku stihly zatáhnout docela dobře, takže teď drží. Jsem za to dost rád, nerad bych vypadal znovu jako řezník s polovinou krku od krve. Jenom občas zkontroluji Kaishiho, jestli je v pořádku. Všimnu si, že se na nohách drží jenom silou vůle. Sice by to nikdy nepřiznal, ale já to vidím. Po tom včerejšku je tohle na něj už moc. Však až bude po všem, postarám se o něj sám. |
| |
| Boj pokračuje a po příchodu učitelů to vypadá na ulehčení a démoni postupně mizí. Stále se snažím, ale síly mi docházejí. Bok mě bolí jako tisíc čertů a chvilkama se za něj chytám, a prodýchávám to. Nedovolím sobě ani mému tělu oddechu a tak pokračuji dál, protože i když už nebojuji, stále držím zbývající démony od zraněných a pomáhám aspon na dálku učitelům. Občas se podívám na Rikua, jeho ruka se mi nelíbí. Uvědomuji si, že jeho zranění může být vážné. Mám o něj trochu strach, ale ted bych pro něj nebyl dobrá podpora. I přes bolest těla a nedostatek spánku pokračuji do té doby, dokud tady bude jediný démon. Neustoupím uprostřed boje. |
| |
| Boj je brzy u konce. Teď, když se tady dostali ostatní, tak se to rychle obrátilo ve váš prospěch. Během pár minut nezbyde v celém areálu školy ani památka po jediném živém démonovi. Ti, kteří tehle útok přežili, chvíli enví co dělat, dokud učitelé nezačnou rozdávat různé příkazy..mezi prvními je, postarat se o zraněné. |
| |
| Boj končí a vypadá to na úspěch, pokud se tomu tak dá říct. Jsou tu nejen zraněný, ale i mrtvý. Propustím vzduch ze své moci a udělám krok dozadu, až málem upadnu. Rukou přejedu po boku a na pár sekund zavřu oči, abych našel ještě nějaké síly. Oddychuji z plných plic a jen co se předkloním, ucítím i záda. V duchu si nadávám, že jsem se nechal unést. Sílu najdu a tak se otočím a jen pohled na Rikua je mi jasný, že on je na prvním místě, je zraněný. Přejdu k němu a položím ruku na jeho rameno. " Riku..jak ti je...co ruka...pojd....pomůžu ti na marodku." hovořím k němu tiše a v hlase je znát starost a strach o něj. |
| |
| Když všichni démoni zmizí zůstanu stát nějakou dobu se Zaigou v ruce uprostřed toho všeho. Já i ona jsme od krve, jako bohové pomsty a já už ani nevím, jestli všechna ta krev patří démonům. Za chvíli všechno to šílenství, které mě naplňovalo zmizí a cítím, že i Zaigou je pro tuhle chvíli spokojenější, když se konečně napila krve. Nechám ji zase zmizet ve své kapse a vydám se k místu, kde jsem nechal Asuru. Vezmu ho do náruče a vydám se s ním na ošetřovnu. Musím se ujistit, že bude v pořádku, mohl schytat dost velkou ránu... Dokud nebudu vědět, že bude v pořádku, nemůžu odejít s čistým svědomím. Kdoví proč si zas připadám poněkud provinile... S trochou štěstí ale budu moct zmizet než se probudí. Vždyť ani nevím, jestli jsem v tom svém zápalu nikomu neublížil... |
| |
| Konečně se všechno uklidní a zůstane jenom nářek zraněných a přeživších nad mrtvými, pokud k nim měli nějaké citové vazby. Zůstanu chvíli stát úplně tiše, divoký výraz ze tváře zmizí jako mávnutím kouzelného proutku a nechám rozpadnout se svoje písečné ruce. Snažím se, aby se rozpadly aspoň trochu rovnoměrně a nezůstávaly tu písečné duny. Se zdí bude trochu problém, ale na to půjdu podívat až ráno, kdy na to bude dostatečně vidět a já budu vyspaný a spokojený. A to teď bohužel nejsem. Vydrží až do rána a nezhroutí se, tím jsem si jistý. Pozornost okolí začnu věnovat až ve chvíli, kdy se někdo dotkne mého ramene. Trochu překvapeně se podívám, kdo to je a při tom příjemném zjištění se usměji. "Jsi trdlo..." Poznamenám hned. "Nejdřív si půjdeš lehnout a já se odvedu sám." Rozhodnu za nás za oba. "Ruka mě bolí, ale žiju...a ty sotva stojíš na nohách, pojď odvedu tě do postele..." Zvednu zdravou ruku a něžně mu prsty odhrnu vlasy z obličeje. "Tak pojď." Rozejdu se tím správným směrem. |
| |
| Přivítání příjde originální a já zjistím, že přes mojí starost jsem trdlo. Cože...proč zase? v hlavě přebírám, co jsem udělal, že jsem si tohle oslovení zasloužil. Nestačí se zeptat a už je rozhodnuto, jak to bude. Otevře ústa na obranu a ale Rikuova ruka mi sundá pramen z výhledu a tak se jen na něj usměji. Vše předtím se vytratí a pohled je jiný než předtím. Rozejde se a já se vydám za ní, pohledem na jeho ruce. " Jsi si jistej, že to není vážný? ...Já..já to zvládám, náhodou." rozhodně nechci, aby ve mě Riku viděl slabocha. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vydržela do teď, tak ta chvilka na tom nic nezmění." Usměju se na něj. "Vím, že bys to vydržel, ale včera jsem to přehnal, tak mě nech, ať se o tebe starám...málo jsi se vyspal a určitě tě všechno bolí a já chci, aby ti bylo zase dobře." Mluvím k němu, zatímco s ním jdu k mému pokoji. Jenom se o něj chci postarat, chci, abych ho uložil do postele a teprve pak se nechal jít ošetřit. Teprve až budu vědět, že je v pořádku on sám. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zastavím a otočím ho proti sobě. " Riku, slibuji, že na tebe v pokoji, v postýlce počkám, ale chci, aby jsi si došel ošetřit zranění...prosím.." poprosím a skloním se k němu. Pohladím ho po tváři a natáhnu se, dám mu rychlou pusu, protože je zde stále dost lidí vzhůru a nechci nás prozradit. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Trochu se zamračím, ale nakonec přikývnu. "No tak dobře...ale jestli tě pak nenajdu v posteli, jak spíš, budu se hodně zlobit..." Řeknu naoko přísně a nahnu se k němu. "Skoč si třeba do sprchy, lehni si a spi...potřebuješ to a hlavně nezůstávej kvůli mě vzhůru...klidně běž spát, já přijdu..." Zašeptám mu do ucha a lehounce ho na něj políbím. Něžně mu stisknu dlaň a trochu se usměju. Chviličku počkám, až půjde tím správným směrem, a pak se vydám na marodku. No, stejně si myslím, že tam budu čekat dlouho, jsou mnohem vážnější zranění než to moje. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Sehne se a po jeho radách mě políbí na ouško. Usmívám se a přivřu oči, nohy ztrácí pevnost, ale i tak se udržím, abych se nezhroutil už ted. Stisknu mu taky dlan a dívám se mu do očí. "Hlavně se mi tam v pořádku vrat....chci, aby moje láska byla v pořádku. " obejmu ho a vydám se k ubykacím. Otočím se na dívám se, jak mizí na marodku. Já se vydám do pokoje, sám nevím, kam až dojdu než mi dojdou síly zvednou nohu. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Všude jsou zranění, někteří více, čí méně. Ti, kteří mají vážná zranění jsou ošetřováníprvní a doktorkou a sestřičkami, zatímco o ty s lehkými zraněními se starají studenti, kterým nic moc krom odřenin není,, a učitelé. Za chvíli k tobě příjde jeden z učitelů, který právě doošetřoval jiného tvého spolužáka a začne ti ošetřovat ruku. Po chvíli je zavázaná a ošetřená. A vzhledem k tomu, že je tu ještě dalších mnoho zraněných se začne učitel věnovat zase někomu jinému. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Tam ti ale nohy skoro vypoví službu hned v obývací části, takže se dostaneš tak tak k pohovce, než se na ni svalíš, protože už toho víc nezvládneš. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Všude jsou zranění, někteří více, čí méně. Ti, kteří mají vážná zranění jsou ošetřování první a to doktorkou a sestřičkami, zatímco o ty s lehkými zraněními se starají studenti, kterým nic moc krom odřenin není, a učitelé. Jedna ze sestřiček si tě všimne, jak máš Asuru v náručí, takžetě pobídne, aby jsi šel za ní. Dovede tě až k místnosti, která je zařízená pro ty, kteří můžou mít vnitřní zranění a přikáže ti, aby jsi ho položil na zem, na jednu z přikrývek. Pak ho začne prohlížet, občas ti řekne, aby jsi ji s něčím pomohl, alejinak provádí všechno sama. Prohlídne mu hlavu, podívá s emu do oč, pak mu sundá triko a zkontroluje žebra. Přitom ti říká, co Asurovi je, snad aby jsi to věděl, nebo jen aby něco říkala. Zdá se, že dostal pořádnou ránu do hlavy (taky ti to dojde, potože mu teče z hlavy trochu krve), takže může mít leký otřes mozku, taky má pohmožděné tělo, ale toho si dokážeš všimnou i ty sám. Naštěstí nemá žádné vnitřní zranění, a až se probudí tak by měl být v pořádku, krom bolesti hlavy. Jakmile ho sestřička dokontroluje, tak mu ošetří ránu na hlavě a obváže mu hlavu. To už dělá s tvou pomocí, pak ti dá do ruky nějakou mast, a nařídí ti, aby jsi tím potřel jeho pohmožděniny a odřeniny. Pak ti taky řekne, že se usí postarat o další pacienty, ale vrátí se hned, jakmile bude s tím dalším hotová, aby ti mohla dát další instrukce ohledně Asury. Zdá se, že tebe ohodnotila jako někoho, kdo není zraněný, i když máš na sobě krev...nevypadáš jako někdo, kdo by byl zraněný. Snad jen unavený. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Otevřu dveře a za sebou je jen zavřu. Vím, že do toho pokoje nepatřím, ale je mi to jedno. Slíbil jsem, že tady budu a tak tu budu. V dálce vidím pohovku a tak se ploužím k ní. Sice se zadívám na dveře pokoje od Rikua, ale tam už nemám sílu. Nohy se mi podlomí a já padnu na pohovku a nestačím ani dopadnou a jsem v limbu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Když mi dá mast začnu ji tedy opatrně nanášet na jeho rány a připadám si přitom tak nějak hloupě. Přesto je to snad poslední, co pro něj můžu udělat a moje poslední příležitost, se ho dotýkat. Rozmýšlím, zda mám počkat až se sestřička vrátí, nebo se co nejdřív vypařit, ale rozhodnu se, že ještě počkám, abych měl ve všem jistotu. I kdyby se Asura vzbudil, což doufám, že se nestane, tak předpokládám, že tu bude muset nějakou dobu zůstat, což mi dá dost času, abych zmizel. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro "Ten kluk bude v pořádku, jen až se probudí tak bude asi hodně dezorientovaný...můžeš ho odnést do jeho pokoje? Myslím, že tam se mu bude odpočívat lépe, než tady, a ještě mi řekni jaké má číslo pokoje, ať ho může ráno někdo zkontrolvat," řekne ti jakmile od něj vstane |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Po cestě ale nemůžu spěchat, abych ho neprobral, takže mi chvíli tvá než dorazím k pokoji a uložím Asuru u něj do postele. Pak ho jemně políbím a pohladím po vlasech. Možná je mi trochu líto že odcházím nejen kvůli němu, ale i kvůli mně samotnému. Ale kdyby mi na něm začalo náhodou opravdu záležet, tak by to bylo zlé. Nechám ho v jeho pokoji a vydám se pro své věci. Rozhodnul jsem se opustit tuhle školu dnes a s tím nikdo nic neudělá. Jakmile mám všechno vydám se pryč. Na stolku nechám jen složku se svými kresbami. Jsou tam jen ty, na kterých je Asura. Všechny jsou ale nedokončené, i když krásné. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Na pokoj dorazím za nějakou dobu, ani nevím jak dlouhou a tiše vklouznu do svého pokoje. Nerozsvěcuji, jenom si vezmu čisté trenky a vydám se do koupelny. Lehce se osprchuji, protože jsem od krve a špíny, navlíknu se do čistého a hned zase zpátky do pokoje. Tiše jako myška vlezu do postele, abych Kaishiho případně nevzbudil. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Obličej mám stále ještě od prachu a jsem špinavý ze souboje. Vlasy nalepený na tváři a rty mírně pootevřené, abych aspon trochu dýchal, protože ležím na břiše a hlava je v podivném uhlu. A tak mě Riku nenajde v posteli, kdyby se náhodou po mě scháněl než půjde spát. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vyděsí mě to a z části taky rozčílí. Slíbil mi, že počká v posteli, a není tam. Zcela přirozeně mě to naštve, ale stejně mám strach, jestli se vůbec dostal někam sem. Možná jsem ho jenom přehlédl, když jsem nerozsvítil. Ale ani nevzbudil a toto je divný, protože zase tak tvrdě nespí. Vylezu zase z postele a rozsvítím světlo. Není tady. A ani se nazdá, že by od společného odchodu byl. "Kaishi...." Ozve se ze mě trochu zděšeně. Ani nevím, kde se to ve mě bere. Prudce otevřu dveře, které vedou z pokoje do společného pokoje. Světlo dopadne na pohovku. Ani nevím co to, ale zdá se mi na ní něco divného. Přijdu blíž a uslyším jeho dech. "Proboha Kaishi..." Zašeptám a přejdu hned k němu. Leží divně, ještě je celý špinavý, vypadá zničeně. Rukama zajedu pod jeho tělo a nadzvednu ho. Opatrně ho převalím na záda. Uznám, že bude lepší ho tam nechat, abych ho zbytečně nebudil. Shrnu mu vlasy z obličeje a z pokoje mu přinesu deku. Přikryji ho, aby mu nebyla zima. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jak na mě padne deka, už zase spím a můj dech je klidný. " Riku....." zamumlám ze spánku, ačkoliv se mi nic nezdá. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pak odejdu vedle. Dveře nechám pootevřené, kdyby něco, a sám zalezu do postele. Už potřetí za pár hodin. Hrůza. A skoro jsem se nevyspal. Paže mě pálí víc než krk, takže už na něj vlastně ani nemyslím. V posteli je prázdno a trochu mě to znepokojuje, ale pouze do chvíle kdy mě přemůže únava a přes hořící paži a pálící krk usnu. Spánek je trochu neklidný a přesto mi poskytne jistou úlevu. Ležím natažený přes celou postel, ale stejně mi v ní Kaishi chybí. Sice spím, ale dobře si uvědomím, kolik pro mě už znamená. Snad až příliš. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Proberu se k ránu do svého již lehčího spánku a pomalu se probouzím. Otevřu oči a ještě stále cítím únavu. Oh....je mi šoufl....dneska nikam nejdu..deka?...kdo...Riku..je zpátky..snad se moc nevylekal...ale já už nemohl. Posadím se a srovnám se trochu s motající hlavou. Prudký pohyb hold mi ještě nedělá dobře. Pomaleji vstanu a došourám se potichu k pokoji. Nahlédnu, Riku ještě spí, příjde mi krásný, srdce se mi nad tím pohledem sevře. Podívám se na svoje ruce a dojde mi, že musím být jako prase. Odeberu se potichu do sprchy. Všechno ze sebe shodím a vlezu si do vany, nechám na sebe padat vodu a tak osvěžuji tělo a probouzím rány, které ted štípají. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Trochu se zavrtím v posteli, když zjistím, že ji mám jenom pro sebe. Znepokojeně zamručím, protože jsem si docela navykl, že ji s ním sdílím. Ale stejně ještě nejsem vzhůru natolik, abych se zvedl nebo mě to aspoň napadlo. Vzdáleně slyším hučení vody. Asi už je vzhůru... Napadne mě jenom a koutkem oka si všimnu, že dveře jsou otevřené víc, než jsem je nechával v noci. Maličko se usměji, ale stejně se z postele ještě ani nehnu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Potichu stále postupuji do pokoje a odložím do batohu špinavý a chystám si vzít čistý, když se zadívám na Rikua. Je zraněný a vypadá to, že dost. Cítím trochu vinu, že jsem ho nezvládnul uchránit a jen pohled na krk mě bolí ještě víc. Zadívám se na svoje ruce a zastydím se. Sehnu se a vemu si věci. Potichu se vytrácím z pokoje, přesto neodolám a pohladím ho po vlasech, než potichu odejdu, abych se na pohovce převlíknul a připravil snídani. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Tedy spíš mě probere pocit, že si musím odskočit, jinak mi praskne močový měchýř. Utahaně se vytáhnu z postele, napůl protřu oči, abych viděl na cestu, a v tu chvíli si uvědomím, že změna polohy těla mi působí pulzování krve v paži. No, není to zrovna příjemné. Napůl slepý, jako krtek když ho vytáhnete na světlo, se vydám přes společný pokoj na záchod, abych vykonal potřebu. Ani si nevšimnu, jestli tam někdo je. Snad až při cestě zpátky se pořád ještě slepě zadívám na gauč. Ale nikdo tam už není. Tak se pomalu rozhlédnu, jestli ho neuvidím jinde. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Připravím čaj a najdu i něco málo z toho, co jsme si koupili na večeři a tak udělám lehkou snídani s namazaným pečivem. Nesu zrovna snídani do pokoje, když spatřím Rikua, jak stojí u gauče a rozhlíží se. Potichu couvnu a odložím připravenou snídani. Potom se vydám k němu a zezadu ho obejmu. " Měl by jsis ještě lehnout, sotva mžouráš a potřebuješ sílu. A nebo už máš hlad? " zeptám se tiše do jeho ouška a hned na to ho na něj něžně políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ale jedině, když půjdeš se mnou..." Zašeptám a otočím se k němu čelem. Obejmu ho oběma rukama, i když ta jedna ještě docela bolí. "Pojď se mnou do postele...bylo v ní dneska prázdno..." Zašeptám a zadívám se mu do očí. "Snídaně tu chvilku ještě počká...anebo ji vezmi s sebou..." Ospale se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Natáhnu se a zlehka se dotknu jeho rtů. " Půjdu s tebou.....snídaně není pro mě zdaleka tak důležitá jako jsi ty....tak a ted tam bude přecpáno." Usměji se, rozpojím naše objetí a jen ho zlehka stále držím za zraněnou ruku, opatrně s ohledem na zranění vyrazím k pokoji. Posadím se na postel a nazvednu deku. " Tak šup...já půjdu hned za tebou." usmívám se, rozpojím naše ruce a pohladím ho po tváři. Vypadá, jako kdyby vůbec nespal. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Poslušně vlezu pod zvednutou deku, pohlazení zaregistruji jenom podvědomě, slabě se usměji a lehnu si na bok. Zraněnou ruku nechám na dece a hned, téměř automaticky, zavřu oči. Ještě úplně nespím, čekám, než ucítím Kaishiho u sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jak jsem přitisknutý, dýchám Rikuovi na krk. " Vyspi se do nových sil, Riku. " zašeptám a sám zavřu oči. Taky potřebuji ještě trochu spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jeho dech na krku mě příjemně uklidňuje, takže brzy začnu dýchat pravidelně a klidně. Jenom tiše něco zamumlám když ho uslyším něco mi říkat. Nevím přesně, co to bylo, protože už skoro spím. Nakonec usnu úplně, ovázanou ruku nahoře, abych si na ní neležel. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Proberu se asi po dvou hodinách a znova něžně hladím Rikua po břichu. Tulím se k němu zezadu a jen tiše poslouchám, zda spí či ne. Dám mu pusu na krk, ale oči stále neotvírám. Riku....netušil jsem, že takto někdy skončíme....jsem rád..moc rád....Riku...jak jsi to provedl, že jsem se do tebe zabouchnul. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Moje ovázaná ruka sjede na tu jeho a přes deku ji sevře. Nijak zvlášť si to neuvědomuji. "Mhmm..." Zamručím ze spaní a víc jeho ruku sevřu. Zavrtím se v posteli a víc se posunu je Kaishimu. Úplně se proberu až za několik minut, vydechnu. "Jsi ještě tady..." Zašeptám s jistou spokojeností v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nechám ho spát, nebo spíš probrat a jen mu dám znova pusu do vlasů. " Jen odpočívej, Riku.." zašeptám mu do ouška. " Já...jsem tu s tebou...a budu ...jak dlouho jen budeš chtít. " dál se jen tisknu a v břiše mi slabě zakručí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Máš hlad, najez se...slyším tě." Zašeptám a pustím jeho ruku, aby věděl, že se opravdu má jít najíst, protože ho nechci v posteli držet hladového. "A neříkej, že nepůjdeš beze mě...hladového tě tu nechci." Dodám a hlavu otočím k němu, usmívám se, aby věděl, že to nemyslím zle. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po polibku, který nerad ukončím, ale přece, se mu zadívám do očí. " Já jsem hladový po tobě. " zasměji se, snad na znamení dobré nálady. " Opravdu chceš, abych odešel? " trochu zvážním. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Neříkej, že ti ten včerejšek nestačil..." Nedá mi to, abych ho maličko nepopíchnul. "Nechci, abys odešel...chci, aby ses nasnídal...slyším ten tvůj hladovej žaludek..." Zvážním taky, protože to myslím vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vzdálím se o takovou vzdálenost, abych na něj viděl a on mohl vidět můj úsměv. " On občas kecá...a vymýšlí si...a jestli budu muset jít pro snídani, tak se musím zvednout...a to se mi ted taaaaaaak nechce. " přitáhnu si ho a rukou ho hladím po boku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To vidím, že se ti nechce." Zazubím se, když ucítím jeho ruku na boku. Svojí zajedu na jeho břicho a dělám ukazováčkem kroužky kolem jeho pupíku. "Dneska máš nějakou hravou náladu." Poznamenám s úsměvem a trochu se kousnu do rtu, abych ho poškádlil. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jemně přes ně přejedu jazykem, aby je to tolik nebolelo a poté teprve přejdu do něžného polibku. Užívám si ho a jazyk postupně proniká do Rikuových úst. Po chvilce hraní s jeho jazykem náš polibek ukončím. " Chceš si hrát? Ale opatrně, nechci, aby tě ta ruka bolela ještě víc. " zkouším, zda vydrží či přistoupí na menší hru před snídaní. Rukou sjedu na jeho stehno ,kde ho dál hladím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Po polibku se na něj usmívám. "Pokud jde o moji ruku, tak mě nebolí." Zalžu přesvědčivě, ale to už cítím ruku na stehnu. Znovu se kousnu do rtu. "To záleží na tom, co mi nabídneš..." Odpovím na jeho otázku se hrou ještě před snídaní. Já bych si hrál, ale kvůli včerejšku to raději nechám na později. Taky záleží na tom, jestli mě dokáže přesvědčit a přemluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " A nebo je tu druhá možnost a to čaj a namazaný chleba...copak tě láká víc? " zasměji se a dvěma prsty jakoby přejdu po jeho noze k pasu a zase zpátky na stehno. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Hm, ta první možnost by se mi nejspíš líbila víc...ale musel bys na mě přitlačit...víš, že nejsem z cukru..." Zvednu lehce obočí v očekávání, jestli to vezme nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vrátím se za chvili, co jsem ohřál čaj a s talířem plným namazaných chlebů. Položím před Rikua čaj a sám si dám svůj na zem. Potom mu nabídnu chleba z talíře, at si nabídne. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Je brzy zpátky, takže se na něj usměju, když mi přistrčí talíř blíž. Vezmu si jeden z chlebů a začnu ho jíst. Brzy ho sním, takže sáhnu ještě po jednom, aby si Kaishi nestěžoval, že málo jím, ale zase nemám tak velký hlad. Zatím ne. Vsadím se že v době oběda budu mít hlad jako smečka vlků. Vezmu si ještě hrnek s čajem a průběžně vypiju tak polovinu, když si ho odložím na noční stolek vedle postele. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dojím a skoro vypiji celý čaj. Odložím hrnek a jen tak pozoruji Rikua , dokud on sám nedojí. usměji se a přesunu se za něj a obejmu ho. něžně ho líbám na krk a jen čekám, až se trochu nají. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vždyť to mám zavázaný a nic není vidět...nemusíš se o mě tolik strachovat...něco vydržím." Nahnu hlavu k rameni, aby měl vc prostoru na hraní. Jsem rozhodnutý nechat ho, ať se o mě stará a pečuje. "Je to jenom nepříjemné, když se mi do toho nahrne krev, ale jinak to nic není." Ujistím ho a lehce se na něj usměju, pohladím jednu jeho ruku, kterou mě objímá. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pohladí mě po ruce, zkousnu jeho kůži na krku. " Takže to chce dostat tu krev někam jinam. " zasměji se a rukou sjedu na podbřišek a pomaloučku sklouzávám níž až do jeho klína. Přejedu mu přes spodní prádlo po penise a zase vyjedu nahoru až na hrudník, kde si hraji s jeho bradavkou. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Už jenom jeho nabídka mi rozproudí krev a jeho ruka tomu ještě napomůže, takže se krev začne hrnout do naprosto odlišných partií, než je moje ovázaná paže. Jenomže se téhle části mého těla ještě nějak věnovat nechce, protože rukou vyjede nahoru a začne mě dráždit jinde. Ale já už chci, takže ovázanou paži nechám jenom tak být a tou druhou rukou sám sjedu do svých trenek. Nechce se mi čekat, než si to rozmyslí a ujme se toho sám. Už při první doteku přivřu oči a slastně vydechnu. Hm...tohle potřebuju... Pokračuji, protože jeden dotek mi nestačí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Povede se a tak ho nechám, at se dráždí sám. Přisunu se bliž, abych mohl co nejníž a jak on se věnuje svému penisu, tak já se začnu zajímat o jeho otvor. Jazykem oblíznu jeho krk a zkousnu jeho ušní lalůček.Přitom prstem zakroužím okolo a na článek zajedu dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Teprve po chviličce jsem schopný dát dohromady nějakou dobrou odpověď. "Mám chuť pořád, vždyť víš..." Vyhrknu, než mě začne dráždit prstem. Trochu stisknu zuby k sobě, ruku pevněji sevřu kolem penisu a ostře vydechnu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vytáhnu prst a jen tak kroužím. Po chvili dráždění okolo vjedu do něj znova, tentokrát do něj zajedu celým prstem, ale pomalu, aby ho to tolik nebolelo. Jednám opatrně, narozdíl od druhé ruky, která ho drápe po hrudi. " Víš, že když se honíš sám, jde ti to líp. " zaprovokuji a dál ho líbám, tentokrá zajedu i zezadu na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To víš....léta praxe..." Usměju se nad svojí odpovědí i na nad potěšením, které si dopřávám svojí rukou. "Ty se cejtíš na sex?" Zeptám se spíš, abych ho podráždil, protože se mi zdálo, že po tom včerejšku na tom nebyl úplně nejlíp. Sotva vylezl z postele. Kromě toho, nemám tu správnou náladu, abych ho nechal mi to udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Políbím ho na krk. " A nebo máš ode mě nějaké speciální přání, které bych ti mohl splnit? " zašeptám připraven pro něj udělat skoro vše. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jenom co je ruka znovu změní působiště, zvrátím hlavu dozadu, ruka na penise zrychlí svůj pohyb a já ostře vydechnu. Dám si chviličku na srovnání se, když zaslechnu jeho slova. Moc dobře víš, co mám nejradši... Narovnám se, abych se o něj neopíral, otočím se na něj a lehce se usměju. Nahnu se k němu a políbím ho. Vášnivě a silou, rukou dál pokračuju v honění. Jazykem proniknu do jeho úst a víc se k němu přitisknu. Jasně mu ukážu, co od něj chci. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Kousnu ho do jazyka, a přeruším polibek. Než se od něj úplně odtáhnu, chytnu zuby jeho spodní ret, zatahám za něj a kontrolovaně stisknu. Sjedu polibky na jeho krk a dál sjíždím po jeho těle dolů. Rukou udržuji stejný tempo a druhou rukou si dále hraji s jeho bradavkou a střídavě s ní tisknu a kroužím prstem. Sjedu hlavou až k penisu a několikrát ho oblíznu jazykem během honění. Jazykem dráždím špičku a kroužím okolo, ale do úst ho vemu jen okrajově. Usmívám se a jen sleduji jeho reakce. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Rukou nejdřív sjedu na jeho rameno a vychutnávám si jeho polibky, přivřu trochu oči, ale dívám se na něj dolů, když konečně dojde až ke svému cíli. Trochu se zachvěju, když ucítím jeho jazyk, a rukou zajedu do jeho vlasů. Jenomže na můj vkus, to není dost intenzivní, takže rukou v jeho vlasech přitlačím, abych jeho ústa dostal ještě blíž. "Víc..." Přikážu chvějícím se hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zkusím zvednou hlavu, ale cítím tlak a tak zastavím rukou a zmáčknu jeho kořen penis, aby se pořádně postavil, prsty stáhnu kůžičku, aby se obnažila špička a olíznu si rty. Hned na to nechám jeho penis proniknout do mých úst a stisknu ho rty a trochu i zuby. Pohyby hlavou jsou už od začátku rychlý a prudký a rukou si pomáhám a přitom tisknu jeho vartlata prsty. Nasávám jeho penis a jazykem obča oblíznu pod žaludem napnutou kůžičku, která způsobuje maximální vzrušení. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Její sevření se ale neuvolní, tak jak jsem zamýšlel, protože konečně začne dělat to, co má. Intervaly mezi nádechy a výdechy se znatelně zkrátí. Prsty na nohách se mi začnou kroutit pod náporem slasti. A to jsem si vždycky myslel, že nejšikovnější má ruce. Konečně vím, jak moc jsem se mýlil. Tohle je mnohem mnohem lepší. Začínají se mi třást ruce ale i kolena. "Mhhh, takhle..." Unikne mi z pootevřených úst a ruku ve vlasech znovu trochu víc stisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ruka pravidelně s pohyby hlavou ho honí a pomáhá mi. Stisknu jeho penis víc a oddálím hlavu na moment tak, abych se mohl nadechnout a přitom ho dráždím jazykem na špičce. Jen co naberu pořádně dech, vemu jeho penis naplno do úst a pevně sevřu rty. Nasávám a přitom taky občas použiji zuby,ale jen opatrně, abych ho nekousnul, ale jen ho nažhavil. Pohyby hlavou jsou rychlejší a ruka jezdi po kořeni penisu rychleji a rychleji.palcem tlačím na spodek penisu tak, abych velmi dobře cítil vzrušení a případně blížící se orgasmus. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Hlavou mi jenom bleskne otázka, čím jsem si zasloužil tolik péče, ale nejsem schopný formulovat otázku nahlas. Cítím jeho zuby a ty ve mě zanechávají vnitřní strach, že by mě vážně mohl kousnout. Ale ten strach je podivně vzrušující, takže se jím netrápím. Vrchol se blíží zatraceně rychle, podvědomě přivřu oči a snažím se orgasmus jenom trochu oddálit. Tahle péče se mi vážně líbí, ale přece jenom vidina uspokojení, je silnější než momentální radost. Vědomí, že se už blíží, je dost silné hlavně díky tomu jeho stisku, takže přesně vím, že vrchol je na dohled. Steny jsou pořád hlasitější, nohy se mi už nekontrolovaně třesou a prsty jedné ruky křečovitě svírají pokrývku postele. Nakonec to trvá už jenom chvíli, než se ostře nadechnu a vzápětí zasténám hlasitěji, než předtím. Vyvrcholím a jenom padnu na záda, ztěžka oddechujíc. Oči přivřené, ústa pootevřená, ovázanou ruku podél těla, tu zdravou složenou na břiše poté, co jsem pustil Kaishiho vlasy. "Díky." Poděkuju s naprosto spokojeným výraz v obličeji. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Opravdu za chvili dojde vyvrcholení, dá to najevo nejen tělem,ale i hlasem. Moje ústa se plní jeho spermatem a tak je jen spolykám a přitom povolím stisk penisu. Padne na záda, zatímco mu olíznu špičku od zbytku a sám si olíznu rty. Ruka pustí moje vlasy a přesune se mu na břicho. Nadzvednu se a dívám se na něj, moje vlasy jsou zase všude a tak jen jednou rukou odstraním pramen z očí. Sehnu se a jazykem bez vynechání vyjedu od jeho ruky na břiše až po hrudník. Položím se vedle něj a jen sleduji tu jeho spokojenou tvář. " Odměna za včerejšek....dal jsi mi krásně do těla. " zašeptám a jen zavřu a oddychuji. I když mě jen držel, to že ho kouřím mi zvýšilo chutě a já nechci, aby dneska něco dělal a tak se jen snažím uklidnit. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vsunu pod Kaishiho ruku a přitáhnu si ho blíž tak, aby si mi lehl na hrudník. "Přitul se." Spíš jenom tak poznamenám, než že bych mu to nějakým způsobem přikazoval. "Krásně?" Zopakuji trochu nevěřícně. "Kdybych měl jasnou hlavu, nechoval bych se jako zvíře." Lehce se usměju, vlastně docela omluvně. Prsty zajedou do jeho vlasů a něžně ho zatahají, dál projíždím prsty prameny jeho vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zakloním hlavu tak, že se na něj dívám, ačkoliv stále ležím. " Nechceš mě pak učesat? Jak tak projíždíš prameny...musím uznat, že je to příjemný. " poznamenám a možná to zní jako rýpnutí, ale tentokrát to myslím vážně. Mám rád své vlasy a ještě radši, když se jich někdo dotýká. Nezvládnul bych, kdyby mě někdo ostříhal. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Vůbec jsem nedokázal uvažovat...jsi návykový, a když nedostanu svoji pravidelnou dávku, vidíš, jak to dopadá..." Políbím ho na čelo, když ke mě zvedne oči. "Učesat? Ale jistě." Poznamenám s úsměvem a víc si ho přitáhnu na sebe. Přivřu oči a dál Kaishiho hladím ve vlasech. Pak rukou sjedu na jeho záda a v dlouhých tazích jedním od krku až na bedra. "A co budeme dělat dneska?" Zeptám se po delší chvíli mlčení. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jsme ticho. Tak já jsem droga...to mě ještě nenapadlo...asi nějaká divná..ale pokud je na mě Riku navyklý...doufám, že moje působení hnedtak nepřestane. Zvednu pohled k němu, jak vysloví otázku. " Hm....upravíme se, převážeme si zranění a můžeme se jít projít, a podívat se, jak to vypadá na místě činu po tom souboji a třeba potom do města....na kus žvance...a nebo ti můžu uvařit. " odpovím na otázku a přesunu se k němu blíž, abych ho mohl políbít. Nazvednu se a dívám se na něj, než se pomalu skloním a spojím naše rty v něžném polibku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jenomže z myšlenek mě vytrhne ten jeho polibek, takže mu dlaň přiložím ke tváři, a po polibku ji zase zasunu mezi jeho vlasy. "Ano, musíme se tam zajít podívat...budu to tam muset uvést do původního stavu..." Poznamenám s lehkým přikývnutím. "Tak jako tak bude potřeba zajít do města, buď přímo na jídlo anebo nakoupit všechno, co bys mohl potřebovat při vaření." Usměji se a ruka zůstane odpočívat pod jeho krkem na zádech. "Ale nechceš vyrazit už teď, viď že ne?" Zaprosím trochu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zasměji se na jeho prosbou a jen mu dám už jen tak rychlou pusu. " Ale kdepak...ještě nejsem ani učesaný a za druhý...krásně hřeješ, a mě se výborně leží...nikam ted nejdem. ...možná za chvilku. " odmítám jakýkoliv návrh se ted sebrat a jít. Zvlášt když mám slíbené česání. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ale Kaishi, však jsem nemyslel hned teď, ale třeba za nějakou dobu..." Pohladím ho po vlasech se smíchem. "Máš svoje vlasy hodně rád, viď?" Zeptám se vlastně jenom na půl. Prsty mu začnu vlasy "rozčesávat". |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jeho prsty projíždí prameny jako by to byl hřeben. Otevřu oči a dívám se na svoje věci v pokoji. Než začnu hovořit, jsem chvili z ticha. " No...mám...někdy na ně nemám moc času, ale mám rád doteky v nich. Hm.....ani nevím, zda bych ti to měl říct....jen....mám je rád dost, takže kolikrát mě partneři drželi za vlasy a věděli, že se nebudu cukat, abych si je zbytečně netrhal....tak a je to venku....víš další fintu na mě....ach jo, já jsem tak průhledný a ukecaný. " Zvednu hlavu a dívám se na Rikua, ale s úsměvem. Zdá se, že mi to nevadí, že to ví. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Dál prsty projíždím Kaishiho vlasy a mlčím. Teprve po chvíli skloním pohled zase ke Kaishimu. "Držet za vlasy? Je mnoho dalších a přitom mnohem lepší metod, jak tě přimět k poslušnosti..." Poznamenám a vytáhnu ruku z jeho vlasů. Palcem přejdu po jeho rtech. "Mnohem příjemnějších a zábavnějších metod..." Dodám a rty se mi zvlní v lehký úsměv. Ovázanou ruku uvedu do svislé polohy a zase ji položím. Potřebuji ji trochu prokrvit, aby nechtěla odumřít. I když to doslova nehrozí, je chladná, jak s ní nehýbám. Tak se to snažím napravit. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Podívá se na mě a promluví. Potom přejede po rtech, pootevřu je a nespouštím z něho očí. Tep se mi zase zvýší a já mám co dělat, abych to zvládnul. Usmívá se a já se zadívám na něj. Přemýšlím, jak asi a všimnu si, jak se snaží prokrvit ruku. Zvednu se a posadím se vedle něj, vemu jeho ruku a jemně jí masíruji a prokrvuji. " Riku...a jaký způsoby máš na mysli?" zeptám se, co trochu zklidním dech a srovnám myšlenky. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pochopí moji snahu s prokrvením, takže mi s tím ještě pomůže. Nechám ruku v jeho péči a jenom se spokojeně usmívám. "No...jeden způsob jsi poznal včera..." Usměju se při vzpomínce, jak moc jsem ho musel nutit, i když si to hodně užíval. "Ale přece nechceš, abych ti prozradil ty další...nebylo by to překvapení a připravili bychom se o velkou část zábavy." Sednu si a zdravou rukou si přitáhnu jeho obličej blíž. Nahnu se k němu a políbím ho na rty. Jenom zlehka. Zkouším, jestli bude chtít víc. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku pokračuje s úsměvem a posadí se. Přitáhne si mě a zlehka políbí na rty. Přivřu oči a přitisknu se na něj víc a přejedu jazykem jeho rty. Moje uklidnění je tamtam. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ruka sjede z jeho brady na zátylek a přitlačím si jeho rty blíž, pootevřu rty a jazykem vjedu do jeho úst. Líbám ho dráždivě, jako vždycky když chci pořádně probudit jeho chuť. Prsty dráždím jeho zátylek, zvednu i tu ovázanou ruku a po paměti najdu Kaishiho bradavku a něžně ji stisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dráždí mě na zátylku a já cítím, jak se vře a moc bych si přál víc. Ucítím stisk na bradavce a trochu se prohnu na znamení, že se mi to líbí a chci ještě. Dojde mi až za pár okamžiků, možná díky neschopnosti ted chvili bleskově myslet, že to nejspíš udělal zraněnou rukou. Proberu se a přeruším polibek. Odstrčím od sebe jeho zraněnou ruku. " Ne, Riku....tohle ne..jsi zraněnej...neměl by jsi tu ruku tolik namáhat. " odsunu se kousek od něj po posteli. " Tak chceš vyrazit...možná by to bylo lepší...nebo to skončí ...jinak než chcem. " Ruce mám před sebou, abych aspon minimalizoval možnost, že uvidí mé vzrušení. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zůstanu na něj koukat docela překvapeně a sednu si na zadek. Trochu se zamračím. On si šáhnout může a já ne. Jenom kvůli dvěma dlouhým šrámům a napůl ovázané ruce, která stejně nebolí tak, abych se tím nějak omezoval. Ale on to zřejmě nechce pochopit. "A ty víš, co já chci?" Zeptám se trochu ostřeji. "Tím že jsem tě chtěl potěšit tak jako ty mě, bych tu ruku rozhodně nenamáhal..." Odseknu a slezu z postele, srovnám si trenky, abych je neměl na půl žerdi a z jiného úhlu si všimnu jeho vzrušení. Ale nekomentuju to. Ať si s tím dělá, co chce, ode mě pomoc nechtěl. Seberu se a odejdu do kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Povede se mi to a tak vstanu a oblíknu se na ven. Vyjdu z pokoje a očima hledám Rikua. " Riku....chceš....ještě mi udělat účes a nebo...mám sám? " zvolám do společných prostor. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Trvá to chvíli, než Kaishi přijde a je kompletně převlečený. To já jsem pořád ještě v trenkách, jenom v trenkách. Pořád ještě se trochu zlobím, když se tak opatrně zeptá. Jenomže se na něj nemůžu zlobit dýl, než ho zase uvidím. Otočím se na něj a přejdu až k němu. Chytím ho za ruku a odtáhnu zpátky do pokoje. Rukou na rameni ho přiměju, aby se posadil na židli. Sáhnu po hřebenu a opatrně začnu vlasy rozčesávat. "Nemusíš mě tak hlídat, jsem dost starý..." Začnu konečně mluvit a dál pokračuji v práci s hřebenem. "To na krku mě bolelo víc, protože krk je mnohem citlivější místo...ta ruka je na tom docela dobře...jenom jsou ty rány dlouhé. Tak hluboké zase nejsou." Dodám a začnu vlasy vyčesávat nahoru, abych je svázal do vysokého culíku. Kratší prameny kolem obličeje stejně nepochytám, tak je nechám volně a ty opravdu dlouhé stáhnu gumičkou zhruba na temeni. Vždycky se mi líbí, když má ty vlasy takhle. Pak odložím hřeben a jenom pohledem zkontroluji, jak se mi to povedlo. Vlastně ano, povedlo. Usměji se docela spokojeně, protože nikde nic nespadlo a přitom jsem vlasy nestáhl tak pevně, aby to tahalo. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Mám zavřené oči a užívám si péči, kterou se mi od něj dostává. Přitom poslouchám, co mi říká. Dochází mi, že jsem přeci jen moc starostlivý, až tak, že mi to příjde divný. " Jo....asi jsem to přehnal....jsem rád, že ta ruka není nic vážného...jen jsem měl strach. " Účes je hotov a tak se k Rikuovi otočím čelem, tím mu dám taky možnost vidět svoje dílo zepředu. " Já.....díky za účes. " rozhoduji se co dál a nakonec jen poděkuji, protože k tamtomu se již nemá cenu cokoliv dodávat. Natáhnu k němu ruku a přitáhnu si ho, abych ho políbil. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přitáhne si mě dolů, tak se skloním a lehce ho políbím na rty. "Nemáš za co..." Usměji se na něj a pohladím ho po tváři. "Jsem rád, že o mě máš takovou starost, ale nemusíš se o mě tolik bát..." Skloním se ještě jednou a tentokrát je ten polibek mnohem delší a něžnější. Hladím ho po tváři a něžně si hraju s jeho jazykem. Po delší chvíli polibek ukončím a usměji se na něj. "Dej mi chviličku, jenom se obleču a vyrazíme." Pustím jeho obličej a narovnám se. Začnu hledat svoje oblečení, abychom mohli konečně vyrazit. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Znova se ke mě skloní a políbí mě, tentokrát déle než předtím. Přitom mě hladí po tváři a hrajeme si navzájem jazykem. Usmívám se na něj a též si s ním hraji. Po polibku se usmívám a nálada se mi zase zlepšila. Chce chvilku a tak jen kývnu. " Jistě, jen se obleč a vyrazíme...hm..kam to vemem..na ten oběd a nebo nakoupíme jen nějaké suroviny a budeš chtít ode mě něco k snědku? " zeptám se, zatímco ho sleduji, jak hledá oblečení. Rukou si upravím pramen u obličeje a dám si ho za vlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "No, nejdřív na místo činu a pak...no vzhledem k tomu, že v zástěře bych tě rád viděl, ale jenom v ní...ale není na to úplně vhodná doba...což mě docela mrzí...tak nejspíš do města na jídlo..." Otočím se k němu a navlíknu si tričko, když už mám kalhoty na sobě. "Znáš mě...neudržel bych se vidět tě v ní..." Zazubím se při té představě. Buď ji z něj strhnul nebo naopak ji na něm nechal. Záleželo by na náladě. Zazubím se víc, ale nechám toho fantazírování a začnu hledat zbytek věcí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ještě chvili sleduji, jak něco hledá a nakonec se sehnu a podám mu zbytek oblečení, který čirou náhodou byl pod židlí. " Nehledáš takhle náhodou toto? " Zamávám kusem tak, abych na něj upozornil, na tváři nevinný úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ááááá, tady to je" Vítězoslavně po tom hmátnu a vezmu si to od Kaishiho. Konečně mám všechno, tak přejdu ke dveřím. "No jo...však jsi to viděl...ale to šlo o mě ne o tebe...když budeš chtít klid, budeš ho mít...jenom tě budu muset trochu obtěžovat..." Zasměji se a kývnu směrem ze dveří. "Tak pojďme." Zavelím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku kývne ke dveřím a zavelí. Postavím se a zasalutuji, jen tak z hecu. " Rozkaz šéfe. " ujistím o převezmutí rozkazu a už vyrážím ven z pokoje a následně na chodbu. Míříme k místu večerního boje a jen co tam dorazíme, prohlížím si to tam, jaké jsme nechali škody a taky se mi vybavují vzpomínky na určité akce z boje. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vypadá to tam docela šíleně i za denního světla. Dost možná ještě hůř než za tmy. Kruhová zeď s kopulí nahoře pořád ještě stojí, takže se docela spokojeně zatvářím, protože má hodně síly, i když jsem v rychlosti použil i hlínu. A s tou mi to pokaždé dokonale ještě nejde. Ale tohle se povedlo. Prstem přejedu po náramku a cukne mi koutek u rtů. "Ale vždyť já vím..." Sdělím náramku a natáhnu obě ruce ke zdi, prsty se mi zachvějí a začnu zeď opatrně drolit. Zároveň tu hmotu rozprostírám na její původní místo, aby nevznikaly kopce. Nakonec ještě trochu uhladím terén, aby to nevypadalo jako na oraništi. Spokojeně se protáhnu, když to je tak akorát. Teprve teď se podívám na Kaishiho, co vlastně celou dobu dělal. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po chvili se seberu a postavím se. Otočím se na Rikua a ten je hotov. Usměji se a vyrazím z tohoto místa. " Tak jdeme...at nám ještě něco uvaří. " pokusím se o vtip a vyrazím k městu. V obličeji je náznak smutku z toho všeho. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jdu těsně vedle něj a stačí jenom maličko a už mám ruku kolem jeho ramen. Ti, co se koukají, jenom ať vidí, že je jenom můj. Ale nejde mi teď o nějaké dokazování si, že patří jenom mě, protože to už dávno vím, chci ho trochu potěšit a rozveselit. "Nebuď smutný..." Zašeptám mu do ucha, když se k němu trochu nahnu. Něžně stisknu jeho rameno a usměji se. "Na co máš chuť?" Zeptám se, abychom pomalu přesunuli svoje myšlenky na cíl naší cesty a to pořádný oběd. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zeptá se, na co mám chut. Zavřu oči a usměji se. " Na pořádný kus fláku masa ..jedno s čím. ...a co ty? " podívám se na něj a znova se zkusím usmát. Vykročíme do města a já už mířím k té restauraci, kde jsme byli naposledy. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Nikdy jsem se za tebe nestyděl a nemám důvod s tím začít teď. Kromě toho jsem si myslel, že tě to potěší..." Usměji se konečně. "Souhlasím. Kus masa má dost bílkovin a mě se to všechno aspoň bude líp hojit." Zasměji se a znovu jeho rameno stisknu a trochu si ho přitom přitáhnu k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Rozmýšlím se, ale nakonec se k němu přiblížím natolik, že ho na veřejnosti políbím a to dlouze. Po tom se na něj usměji a vykročím k pokračování cesty k restauraci. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro I když se za něj nestydím, přece jenom jsou tohle věci, které si nechávám výhradně pro soukromí. A on to ví, přesto to udělal. Po polibku se na mě jenom usměje. Bledé tváře mi trochu zrůžověly. Z části studem a z části překvapením. Nicméně na to nic neřeknu a jdu s ním dál do města. Na tohle si zřejmě nikdy nezvyknu...ani nevím proč bych měl...v soukromí je přece mnohem příjemnější a snazší dávat tohle najevo...víc prostoru, víc možností...nemusím se omezovat ani hlídat...tohle je...zvláštní... Dívám se dopředu, abych našel tu restauraci, kde mezi námi poprvé přeskočila jiskra. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Restauraci najdeme rychle a já se posadím ke stolu venku, jako když jsme tu seděli poprvý. Dokonce i stejný stůl. Obsluha nám přinese jídelní lístky a já se zadívám na Rikua. " Tak co si dáš k pití, já bych to viděl na pivo. Už jsem ho pěkně dlouho neměl a k tomu pořádnýmu masu se to hodí. " navrhnu a Obsluze řeknu, že bych si dal pivo. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Mlčky dojdeme k restauraci a posadíme se venku. Ještě je docela hezky, ani horko ani chladno. Kaishi začne o pivu, takže jenom kývnu obsluze, že ho má vzít hned dvakrát. "S tím máš pravdu." Lehce se na něj usměji a začtu se do jídelního lístku. Řádek po řádku přejíždím prstem, když ho zastavím na propečenějším steaku s americkými bramborami jako přílohou. "Hm...tenhle." Zazáří mi trochu oči a když po chvíli přijde obsluha, objednám si ho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Než si stačím trochu upravit vlasy a nadechnout se k prvnímu slovu zde, už je před námi objednané pivo. Nadvzednu moje a zašklebím se na Rikua. " Tak na nás a naše věčně hladové žaludky. " navrhnu a přiblížím se k němu svým pivem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ovšem během chviličky jsou tam piva a Kaishi se hned chopí přípitku. Zvednu svoje pivo a lehce se usměju. "Hlavně na nás." Zopakuju, drcnu svojí sklenicí o jeho a napiju se. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Odložím skleničku a prohlížím si Rikua. " Tady to ve mě vyvolává příjemné vzpomínky....a pamatuješ na kino? Co kdybychom tam šli po jídle..a znova zavzpomínali, jen bych to ted bral někam dozadu a do rohu. " mrknu na něj a je jasné, na co myslím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Začne spřádat plány na později a zmíní taky kino. Naznačí, že bychom z toho filmu zase nic neměli. Lehce se nahnu přes stůl a zadívám se na Kaishiho. "Jistě, že pamatuju...ale kvůli tomu nemusíme přece chodit do kina..." Poznamenám a znovu se narovnám a opřu o opěradlo. Najednou by chtěl někam zalízat, ale když jsem mu chtěl pomoct, tak to nešlo. Najednou jde. Tsss... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Za moment přinesou jídlo a tak se jen zálibně zadívám na maso. " Teda, vypadá to dobře, sice tohle si radši dělám sám, ale tato restaurace si mě získala. " poznamenám a podívám se přes stůl na Rikua. " A jak se líbí tobě tvoje porce...však víš, jí se nejdříve očima. " usměji se a připravím si do ruky příbor. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přinesu jídlo a Kaishi dál dotírá otázkami. "Ovšem, že líbí...proto jsem si to taky objednal." Přikývnu s lehkým úsměvem. sáhnu po příboru a s přání dobré chuti se pustím do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vychutnávám si to a tak toho ani moc nenamluvím a ni nechvátám. Mizí maso ve mě pomalu, ale jistě. Nakonec ve mě zmízí docela a já se dlouze napiji piva. " Výborné......jako bych to vařil sám. " poznamám pochvalu na stranu kuchaře. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro A to jsem si myslel, že znám opravdu domýšlivé lidi, ale Kaishi, jak se zdá, opravdu vede i v tomhle. Zadívám se na něj trochu pochybovačně a slabě si odfrknu. "To jsem teda zvědavý, jestli jsi v kuchyni opravdu takový borec, jak se děláš..." Řeknu a sáhnu po svém pivu. Spláchnu steak a zůstanu pohodlně opřený na židli. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Netrvá to dlouho a zmizí ve mě i to pivo. Ovšem neptám se a objednám si hned další, zatímco odnáší prázdné talíře. " Tak na co by jsi měl chut...řekni si, co si přeješ k večeři. " vybídnu ho a moje sebevědomí je znát v každém slově. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Tys zapomněl, že chci, abys mi vařil v zástěře...jenom v ní...a tvůj zdravotní stav to nepřipouští, protože jak víš, já se nedokážu kontrolovat...když přijde na věc." Řeknu mu klidně a trochu se napiju svého piva. Zadívám se na něj docela přísně. "Nechci, abys mi dneska večer vařil." Řeknu mu krátce a jasně. Prostě je to hodně špatný nápad. Nechci mu ublížit. A navíc se potřebuje nejdřív uzdravit, než na něj sáhnu tak, jak bych sám chtěl. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přinesou mi objednané pivo a já ho jen pozvednu a ani nečekám na jeho přání, které podle mě stejně nepříjde, a na ex vypiji celé pivo. " Tak kam ted, když nechceš do kina ani nakoupit......je to na tobě. " odpovím a odvrátím hlavu stranou k restauraci. Opravdu mi to, co řekl, ublížil víc, než cokoliv co mi předtím provedl. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nikdy jsem neřekl, že neumíš vařit... Dopiju zbytek svého piva a nahnu se trochu přes stůl. Vůbec se mi nelíbí, že se uráží a není kvůli čemu. "Nikdy jsem neřekl, že neumíš vařit...jenom se pořád vychvaluješ a já nevím, jestli to má vůbec nějaký reálný základ..." Podniknu jediný pokus o vysvětlení. vím, že někdy si prostě věci nenechá vysvětlit. "A jestli se hodláš takhle chovat a tvářit celý den, tak se tak tvař beze mě." Dodám maličko otráveně. Vážně nemá zájem trávit s ním celý den, pokud se hodlá tvářit takhle. Vždyť s ním takhle není žádná řeč. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Chvili mlčím, než znova promluvím. " ne....nebudu se tak tvářit celý den.....jen..se mě toto dotklo.....a máš nějaký nápad, co dělat? Já nápad nemám, snad ted jedině dát si dezert." odpovím a pokusím se usmát, ale zase mi to nejde. Stále mě uvnitř mrzí to, co si o mě Riku myslí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zvednu se ze židle a kolem stolu udělám zhruba dva kroky. Zvednu ruku a položím mu ji na tvář. Něžně ho přinutím, aby zvedl obličej ke mně. “Dáme si nějaký malý dezert, ale nejdřív... Skloním se a políbím ho na rty. Sice krátce ale o to něžněji. “Nejdřív se na mě usměj. Usměji se sám, pustím jeho tvář a zase si sednu na svoje místo Sáhnu po jídelním lístku a nalistuji stránku s dezerty. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku si sedne na svoje místo a já splním své slovo a mnohem upřímněji se na něj usměji. Mám před sebou nalistovaný dezerty a tak ukáži prstem na misku caciků. " Docela bych si dal toto, takové odlehčení od steaku. " řeknu svůj výběr a počkám, co si vybere Riku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Nejspíš jsem šílenec, ale já si dám zmrzlinový pohár..." Zasměju se a skoro mi při pohledu na popis začnou téct sliny. "Mám na něj hroznou chuť...horký maliny, čokoláda a zmrzlina..." Trochu se rozvášním a hned si taky objednám, když se zastaví obsluha u našeho stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nálada už je dobrá a tak se už usmívám normálně a ještě víc, jak přinesou naše objednané zákusky. Pohár Rikua vypadá opravdu lákavě a i to moje není k zahození. Nezačnu jíst, ale jen se nakloním, zavřu oči a otevřu ústa, jako když ptáče čeká na příděl potravy od rodičů. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jedině když bys ji ze mě slízal...jinak ji na sebe dávat nebudu..." Navnadím ho trochu a počkám na pohár. Když mi ho pak přinesou a Kaishi čeká na lžičku, nechám ho chvíli vycukat a nic nedělám. Nakonec vyberu jednu horkou malinu a trochu zmrzliny s čokoládovou polevou a strčím mu lžičku do pusy přes stůl. Počkám, a ji olízne, abych si konečně dal taky. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nespolknu ani jahodu ani polevu a tak celý obsah, co byl na lžičce mám ted na jazyku. Vstanu a přejdu k němu. Neřeknu jediný slovo, nemůžu, a jen rukou zvednu jeho bradu a na to ho políbím. Přitom malinu napůl přemístím k němu a nechám ho, aby si kousnul. Přeci jen to chtěl slízat a to jaksi tady nešlo a tak mu chci dopřát aspon takto trochu té rozkoše. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zvedne se a než stihnu vůbec nějak reagovat, už cítím na jazyku zmrzlinu stejně jako malinu a jako Kaishiho jazyk. S cinknutím o sklo pustím lžičku i s obsahem a rozkousnu malinu. Během chviličky ji polknu a rukou zajedu do Kaishiho vlasů, abych si ho přitáhl blíž. Udělám ho tak a opravdu vášnivě ho políbím. V posteli jsme spolu jídlo ještě nezkoušeli a mě tohle přineslo na mysl opravdu dobrý nápad. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Hned na to mě přitáhne a jeho ruka je v mých vlasech. Vášnivě mě líbá a já se mu to snažím dost oplácet. Po skončení polibku u něj zůstávám a usmívám se. " Tohle bych klidně někdy i zopaknul.....a nejen se zmrzlinou. " poznamenám, dám Rikuovi pusu na tvář a přitom mu oblíznu vášnivě ucho. Hned na to se jdu posadit zpátky na své místo. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zklidním zrychlený dech a začnu se konečně taky věnovat svému zmrzlinovému poháru, než se mi rozteče a já z něj nic mít nebudu. Kromě kaše. A to nemám vůbec rád. Jenom koutkem oka zkontroluju Kaishiho a pak se opravdu dám do poháru. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Mám to dobré a jelikož jsem už najedený, trvá mi, než svojí porci sním. Jen co dojím spokojeně se opřu a přejedu jazykem rty, jak se olizuji a přitom Rikua dráždím. " Máš nějaký nápad, co ted? Kromě nákupu? " dívám se přímo do jeho očí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Očima visím na jeho rtech, přitom vím, že mi to dělá úplně schválně. "Kromě nákupu?" Zopakuju a tentokrát se zadívám do jeho očí. "Kromě toho že bych si to s tebou nejradši rozdal hned? Ne...nic jinýho mě nenapadá..." Odpovím klidně a docela vážně a tentokrát jsem to já, kdo si olízne rty. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Příjde obsluha a tak jen zašátrám v kapse a vytáhnu prachy a za nás zaplatím. Vstanu a kývnu na Rikua hlavou na znamení, že můžeme jít. " tak jdeme, at máme i ten nákup brzo za sebou. " mrknu na něj a je jasný, že to myslim vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nijak to nekomentuju, takže na jeho kývnutí vstanu, a ztěžka polknu. Nejradši bych si ho tady ohnul o stůl a...nechám si to radši na pokoj, kde si to zřejmě budu moct vychutnat naplno. Trochu se ušklíbnu při myšlence, jak lehce na tu moji zmínku přistoupil. Bude to chtít hodně...vážně hodně... Zaculím se a společně s Kaishim vyrazím k obchodu, aby si teda koupil to, co potřebuje. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dojdu po odpovědi Rikua do obchodu a nakoupím tam i něco na večeři, i něco jen tak na zub a samozřejmě i zmrzlinu, i kdyby měla být v pohárkách. Vyrazím z obchodu a usmívám se. " Tak jsem hotov a co ty? Vyrazíme tedy ke mě či k tobě? " Chtěl bych mu dát pusu, ale jelikož je obchod blíž škole, neudělám to. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Počkám venku, než tedy nakoupí, a nakonec společně jdeme až k budově, kde máme pokoje. Krátce se rozmyslím, ale vzhledem k tomu, že všechno, co chci využít, mám u sebe na pokoji, tak se na Kaishiho jenom podívám a usměji se. “Půjdeme ke mně...“ Rozhodnu jasně a hned taky zamířím ke svému pokoji. Vytáhnu klíče z tašky a odemknu, abych vstoupil dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po vybalení nákupu se vydám k němu do pokoje. Postavím se u dveří a opřu se o futro. " Riku...tak co..máš ještě chutě na něco jako byl ten zákusek v restauraci? " hovořím svůdně a nakloním hlavu nastranu, jak čekám na odpověd. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Otočím se, abych věděl, kde stojí, když ho uvidím, jak se tak docela pohodlně opírá. Přejdu až k němu a to tak blízko, že svojí pánví se přitisknu k té jeho. Dráždivě se o něj začnu otírat a jenom se k němu nakloním. Jinak se ho nedotýkám. "Víš, že já mám chuť pořád...a čím sladší, tím lepší..." Zašeptám mu do ucha a zase se od něj odtáhnu, ale boky k němu zůstanu připojený. Tvářím se docela netečně, jakobych určitě necítil to napětí, které způsobuji. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Něžně ho od sebe odtáhnu a dojdu do kuchyně. Vemu zmrzlinu a tajně i jahody, které jsou krásně velké a červené. Přinesu to do pokoje a usmívám se. " Tak a z čeho si jí chceš dát? " a ukáži Rikuovi zmrzlinu, v druhé ruce držím misku jahod. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Počkám, až přijde, a jahody jsou pro mě docela překvapením. Je to zatracená náhoda, ale nikdy jsem mu neřekl, jak moc je mám rád. A nemám to v úmyslu ani teď. Buď si všimne sám anebo to nebude stát za řeč. Zvednu se z postele a přejdu k němu. Z misky si vezmu jednu jahodu a několikrát si jí přejedu po rtech, než si vsunu mezi rty. Chviličku cucám a sem tam je vidět jazyk, jak jím přejíždím po povrchu jahody. Teprve pak si ukousnu a na Kaishiho se usměji. "Dám si obojí..." Usměji se víc a vrátím se k posteli a sednu si na zadek. Očima Kaishiho sleduji. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pak se nazdvednu a přejdu zpátky ke zmrzlině a misce, a přenesu je blíž k Rikuovi. Prstem přejedu po jeho tváři. " Nejdřív jí na tebe nanesu a potom jí celičkou studenou olížu. " zašeptám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ještě mi ukousne kousek jahody, na což docela nespokojeně zamručím, ale to je rychle pryč, když se začne ptát. Tentokrát tak nějak potěšeně zavrním, že se mi to tolik daří, abych ho vydráždil. Když mi tak přejíždí prstem po tváři, tak pootevřu rty a nechám vykouknout špičku jazyka. Jenom tak, abych ho ještě víc pozlobil. Ovšem ten jeho šepot...hm...to bych si nechal líbit. "Tak se ukaž..." Zašeptám na oplátku a mírně se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Prstem přejedu od tváře po krk na rameno. " líbí se ti to? mám pokračovat? " zeptám se a oči se těší na hraní. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nakonec to odhalím jako zmrzlinu, což se mi líbí. Drží slovo. "Pokračuj, líbí se mi to..." Zašeptám, když pootevřu oči a všimnu si, že má trochu zmrzliny na rtech. Nahnu se k němu a jazykem ji slíznu. "Hmmm..." Zavrním. "...je dobrá..." Dodám slastně a olíznu svoje rty. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Prstem naberu více zrmzliny a jedu zase po dráze prstu a to po tváři až po celý krk k ramenou. Nechám zmrzlinu chvili roztávat a hned na to se k němu natisknu a pečlivě vše olížu. Potom olíznu i své rty. Můj prst tentokrát jede od krku k pravé bradavce. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Znovu přivřu oči a jenom cítím jeho prst. Pak chlad a pak jeho jazyk. Vždycky je s ním tak strašně šikovný, že už jenom tenhle dotyk by mohl způsob, aby se mi krev hrnula do příslušných partií. Přesto držím vzrušení na uzdě. Tahle hra bude delší a já musím vydržet. Chci vydržet. Takže zůstanu se zavřenýma očima navzdory tomu, že vždycky dávám přednost důkladnému pozorování. Jeho prst začíná hledat zajímavější místa, než byla moje tvář, tak se jenom víc usměju a nic neřeknu. Vždycky jenom tiše zavrním na srozuměnou, že se mi to pořád ještě líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen co přede mnou je polonahý, namočím prst ve zmrzlině a jedu tu samou dráhu, co jsem naznačil. Tentokrát je dráha delší a tak několikrát naberu zmrzlinu. Hned jak je na něm zmrzlina, tak se sehnu a velmi pečlivě jí slízávám a na některá místa na krku a kolem bradavky se jazykem i vracím a pořádně lížu. Trvá to, než zmrzlina zmízí a další tah prstem je napříč od bradavky k bradavce. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Při další dávce kontaktu jeho jazyka a mojí kůže se už neovládnu a tichounce vydechnu. Pečlivě se věnuje místečkům na mém krku, kde ví, že mě to vzrušuje. Pokračuje na bradavce a to už se kousnu do spodního rtu a vydechnu o něco hlasitěji. Tohle už se nedalo ututlat, protože se slabě zachvěju. Přesně tak to mám rád...mhmmm... "Už jsem ti někdy řekl, že kromě rukou má děsně šikovnej i jazyk?" Zeptám se docela hravě, i když se mi hlas pomalu ale jistě začíná chvět. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Na to nanesu zrmzlinu na dráhu mezi bradavkama a zvláštní kopečky dám na bradavky. Sehnu se a pečlivě to slíbávám a u bradavek si obzvláště vyhraji a už nejen koušu, ale zmrzlinu z bradavky i saji. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro To jak se intenzivně hraje s bradavkama, se začíná naprosto jasně projevovat v mým kalhotách. Jsou zatraceně těsný, ale neřeknu o tom ani slovo. Jak se zdá, teprve na to dojde. V duchu se uchechtnu, protože by mě nenapadlo, že budeme do postele tahat jídlo. Zmrzlinu. A ještě k tomu čokoládovou. Tu prostě miluju. A jeho vlastně taky. Geniální kombinace. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zmrzlina je pryč a tak přejedu prstem od krku přes bradavky po pupík. " Tak a ted by jsi se měl položit, nebo to poteče na postel. " řeknu sladce a drcnu do Rikua, aby se položil. Po té začnu nanášet zmrzlinu na dráhu prstu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zmrzlina pořádně studí, tak se občas zachvěju chladem, ale vzrušení hraje taky svoji roli. Mám pocit, že pokud to bude trvat ještě dlouho, tak si kalhoty budou nesnesitelný, protože už teď to není zrovna příjemný. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Usměji se po očištění prsty a rukou přejedu po kalhotech. " Pokud budeš chtít po tomto pokračování, tak toto bude muset dolů. " dráždím ho než se sehnu a znova stejným způsobem slízávám smrzlinu. Hraji si na krku a občas se zakousnu, jako by zmrzlina byla tuhá, postupuji dál a na bradavkách jí zase pro změnu saji. Postupuji dolů a jak jsem u pupíku, poctivě z něj zmrzlinu vybírám jazykem. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Tiše zaskučím nad představou, že by mi stáhl kalhoty a dal zmrzlinu na najednou bolestivou erekci, kterou pořád ještě držím schovanou v kalhotách. Ale to už mě olizuje a okusuje. Ruce jenom silou vůle udržím na posteli, abych buď nevzal jeho, nepřitiskl ho k sobě a vášnivě se s ním nepomiloval, nebo jednou rukou nezajel do kalhot a neudělal si to aspoň sám. Každý výdech se mění v tichý sten, bledé tváře intenzivně růžoví, oči schované za ofinou, přesto vidí všechno. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Narovnám se a dívám se na jeho vybouklé kalhoty a na jeho výraz. " A ted to musí dolů..." řeknu a prstem udělám dráhu od levé bradavky přes pupík k podbřišku až zajedu na kalhoty do rozkroku, kde svojí budoucí trasu zmrzliny zastavím. Nenanesu hned zmrzlinu, místo toho se na Rikua dívám a rukama po slepu rozepnu jeho knoflík a zip a hned na to sundám kalhoty. Nestačí mi to a tak s kalhotama sundám i spodní prádlo. Jak tam přede mnou leží nahý, ten pohled mě dost rajcuje. Přesto se udržím, vemu zrmzlinu a začnu jí nanášet na vytyčenou trasu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jenomže na mě je to ještě víc, takže zmrzlina nezmrzlina, chytím jeho zápěstí ruky, kterou ji na mě patlá, a přitáhnu si ji blíž. Tak blízko, že mu bez zaváhání olíznu ukazováček, který má na sobě nějakou zmrzlinu. "Ani mi nedáš ochutnat..." Zašeptám vzrušeně a očima udržuju kontakt. Jestli vydrží i tohle, tak já už ne a vrhnu se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dívá se na mě a já na něj. " Dám, jen si urči kde jí chceš mít. " odpovím a skloním se, abych ho políbil. Nijak už tu trochu zmrzliny na něm neřeším, protože je jí opravdu jen trocha. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Skloním se k němu a políbím ho. Vášnivě a chtivě. Ruce se okamžitě rozběhnou po jeho těle. Ráno jsem se ho dotknout nemohl a teď si to hodlám pořádně vynahradit. Rozepnu mu kalhoty a začnu mu je stahovat dolů, stejně jako vyhrnovat tričko. Teprve pak se od něj odtrhnu a podívám se mu do očí, jestli chce, abych přestal. Tohle je poslední chvíle, kdy budu schopný přestat. Pak už ne a nechci, aby se to zvrhlo ve stejnou akci jako včera. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Neváhá ani neodpoví a už mi rozepíná kalhoty a stahuje mi je a spolu s kalhotama i triko. Trochu se nadzvednu, aby mu to šlo líp a nechám ho dívat se na moje skoro nahý tělo. Dívá se na mě a já na něj, stále se usmívám, v očích je láska a taky touha po něm. " To mě ted opatláš celého zmrzlinou a nebo tě chut na zmrzlinu přešla? " řeknu provokativně a fouknu si do pramene, který mám přes nos, abych ho dostal z obličeje. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Prstem mu odhrnu pramen z obličeje a skloním se k němu. "Na zmrzlinu mám chuť vždycky...stejně jako na tebe..." Zašeptám a skloním se ještě víc. Rty přejedu po jeho krku až na místo, kde ho to vždycky tolik vzrušuje. Přisaju se a přitlačím i zuby. Chci na něm nechat svoji značku. Je mi jedno, jestli to někdo uvidí nebo ne, je můj a vždycky bude. Ruce mu přejíždí po hrudníku, aby našly bradavku a začaly ji něžně dráždit. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zakloním hlavu a přivřu oči. Dech se zrychluje a jak dosáhne na moje místečko, zavzdychám. " Riku...." Přisaje se a já se prohnu a rukama se ho pevně chytnu, ale stále do něj nebořím nehty. Přidá se i zuby a jeho ruka dráždí mojí bradavku, která pod jeho práci tvrdne. Moje tělesná teplota stoupá a je jasné, že i dole je to už dost znát. Nedržím se a pevně ho na sebe tisknu a tiše vzdychám po dobu, co mě dráždí na mém citlivém místě. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Celou dobu se na mě tiskne, tak dobře cítím jeho vzrušení stejně jako svoje. Třu nás o sebe a každý kontakt mě přímo nutí slabě vzdychnout. "Hm...copak?" Zašeptám, když uslyším svoje jméno, a rty přesunu níž a níž, abych rty nejdřív jenom jezdil přes jeho druhou bradavku. Druhou stále ještě dráždím rukou, tu druhou brzy dráždím jazykem a postupně koušu. Ne moc, jenom tak, jak to má rád. Jednu ruku dám na jeho bříško, ukazováčkem kroužím kolem pupíku. Prsty na chviličku sjedou níž, na podbřišek, aby znovu vyjely nahoru k pupíku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přejede rty na bradavku a jak mě kouše, zvdychám více nahlas a s každým kousnutím jdu proti němu. Jeho ruka jede na podbřišek, můj penis se napřímý jako by chtěl se dotknou jeho ruky. Ovšem rukou se vrátí zpátky, rudnu v obličeji a vím, že mě Riku trápí, ale nedovedu mu to ted říct. Prohybám se a vzdychám pod jeho laskáním zoubky. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Dám jeho bradavce jeden poslední dlouhý tah jazykem přes, z té druhé ruku stáhnu po ostřejším stisku. Zase se posunu, abych mu mohl šeptat do ouška. "Chutná..." Zašeptám do ucha, kousek se posunu a ostřeji ho kousnu do krku. Tak aby to neviděl, sáhnu rukou do misky ze zmrzlinou. Dlouhým tahem přejedu po jeho krku a v tu chvíli mu nanesu po hmatu zmrzlinu na penis. Velkou dávku, pečlivě ji roztírám, aby ji měl všude, a já se rukou nemusel vracet do misky. Zvednu se nad něj dost na to, aby na mě viděl, když ruku přece jenom stáhnu a dlouhými tahy ji začnu olizovat z dlaně a prstů. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dodělá to a dívá se přímo na mě. Po tom začne sám ze sebe slízávát zmrzlinu. Dřív, než jí celou slíže, stáhnu si jeho ruku ap omůžu mu a pečlivě mu saji prsty od zmrzliny. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro A pak mu dám jedno dlouhé olíznutí na přivítanou. Jenom tak zkušebně, jak mi na něm bude chutnat ta zmrzlina. Olíznu si rty a usoudím, že takhle servírovaná je nejlepší, jakou jsem kdy měl. Znovu vystrčím jazyk a krátkými tahy ze něj tu zmrzlinu slízávám. Občas je proložím nějakým delším tahem, než ho vezmu do úst celého a začnu sát. Ze začátku jenom zlehka, ale postupně přidávám na síle stejně jako na krku předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jak mě dlouze olízne, přisaji se více na jeho prsty, jak se snažím držet a penis se postaví do pozoru. Krátkými taky slízává zmrzlinu a já podle jeho rychlosti tiše vzdychám a slízávám zmrzlinu z jeho prstů, které má za chvili čistý, přesto je dál slízávám a saji. Jak postupně ho bere do úst a saje a zase slízává, tak se mé vzdychání prohlubuje. Ovšek jak nabírá nasíle, tak já silou držím jeho ruku a druhou ho hladím ve vlasech, prohýbám se a vzdychám nahlas, jak moc se mi jeho sání líbí. " Riku......já....dlou...ho....nevy...dr..žím. " dostanu ze sebe velmi ztěžka, protože sání je už dost intenzivní. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přesto v té chvíli přestanu a nechám ho vyklouznout z mých úst. Chviličku je ticho a jenom poslouchám jeho oddechování. "Já vím..." Zašeptám a nechám ho pár vteřin vydechnout, než se zase skloním, vezmu ho do úst a nejdřív jenom dráždím jazykem. Ale pak znovu začnu sát. Chci, aby to nevydržel, chci ho slyšet, když se udělá. Je přitom vždycky tak sexy, že se o to nechci nechat připravit. A jeho koneckonců taky. Ráno mě nenechal, tak to bude teď. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro V tom se náhle zase skloní a pokračuje v dráždění jazykem. Zasténám a rukou ho pevně držím, druhou ho chytnu za vlasy. Začne sát a můj dech se zase zrychluje, moje vzdychy jsou hlasitější a rychlejší. " Riku....já...ne.." zasténám a zavřu oči, abych aspon chvili vydržel. Ovšem Riku se snaží a nevypadá to, že by už chtěl přestat. Mým tělem projede slast a já se prohnu krátce předtím, než vystříkne mé sperma do jeho úst. Pevně držím jeho vlasy a trochu s nima škubnu k sobě, jak se snažím se aspon přitom držet. Ovšem i tak zasténám hlasitě svých vzdychem pro prožití orgasmu. Po té, co sperma opustí moje tělo, padnu na postel a hluboka dýchám, tělo spocené a horké. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Bez nejmenším problémů polknu a narovnám se, až když pustí moje vlasy. S úsměvem na rtech se na něj zůstanu dívat. Na ty jeho červené tváře, pocené tělo a naprosto uspokojený výraz v obličeji. Rukou mu přejedu po stehnu až na bok. Nemůžu se nabažit jeho výrazu. Natáhnu se vedle něj na bok, hlavu podepřu rukou a dál se na něj usmívám. Ukazováčkem přejedu po místě mezi ramenem a krkem, kde jsem mu vytvořil perfektní značku. Potom přejedu prstem po krku k čelisti a přes rty. Stále se usmívám a nic neříkám. Nechávám ho vydechnout. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po chvili konečně můžu zase mluvit a jelikož jsme po tichu, tak tuším, že se čeká na mě. " Děkuji ti, Riku...chutnala ti zmrzlina....a nejen ta?" poznamenám a nespouštím ho z očí. Trochu mi začíná být chladno, ale najevo to nedávám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Nemáš mi za co děkovat, dělám to rád..." Odpovím mu, políbím ho něžně na tvář a všimnu si, že začíná mít husí kůži. "Vás oba si můžu dát kdykoli... Dodám. Vstanu z postele a vezmu složenou deku. Rozdělám ji a přehodím přes něj. Vezmu misku s malým zbytkem zmrzliny a dám ji bokem. Misku jahod si však vezmu s sebou a vklouznu za Kaishim pod deku. Hned si jednu jahodu vezmu a ukousnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přikreje mě a hned jde za mnou a přinese sebou misku jahod. Sám si kousne a mě v očích se objeví čertíci a sám se nazvednu a trochu si taky kousnu. " Výborná jahoda...máš rád jahody...a nebyla by k tomu ještě šlehačka? " zeptám se čistě ze zvědavosti. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Šlehačka? Tobě nestačilo bejt opatlanej od čokoládový zmrzliny a chceš ještě šlehačku?" Zeptám se rádoby nevěřícně, ale že si dělám legraci pozná, protože mi zacukají koutky. "Kromě toho...jenom tak jsou úplně nejlepší..." Zazubím se spokojeně, když dojím zbytek první jahody a vezmu si další. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Všimnu si, jak si bere další. Nakloním se k němu a otevřu ústa, a jako ptáče čekám, zda se Riku slituje a dá mi taky kousnout. Přitom se překulím na bok a rukou ho hladím po boku pod dekou. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vidím, jak si myslí, že se s ním rozdělím. Nerozdělím. Hladí mě po boku a myslí si, že mě tím zmanipuluje, abych to udělal. Slabě zavrtím hlavou. "Moc dobře víš, že se nerad dělím." Uchechtnu se a sním celou jahodu naráz. Žádné dělení se. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro natáhnu se přes Rikua a jednou rukou mu přitisknu jednu ruku a drukou se natahuji k misce s jahodama. Jen co jednu mám, pustím ho a sám si začnu vychutnávat jahodu a naopak jí jím hodně pomalu a hraji si s ní jazykem a zoubky. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Při konzumaci si s ní hraje. Odvrátím od něj a jeho rtů pohled, jednu ruku si složím pod hlavu a další rukou sáhnu znovu po jahodách. Jednu si vezmu a začnu ji okusovat. Jenom koutkem oka zkontroluji Kaishiho, jestli se dál vyžívá v jedení jahody. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pak se jen tak s jeho jahůdkou položím a dělám jako by nic, Pokud jí chtít nebude, tak jí jednoduše s ním. Co bych se nějak trápil. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "No tohle..." Vyletí ze mě a já se hned převalím na bok a do sedu. Jednou rukou mu podržím otevřená ústa, aby mi ji nepokousal a z té druhé mu do nich strčím palec a ukazováček s prostředníčkem, abych si vzal, co je moje. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přes mojí snahu mi jí sebere, jen se nadvzednu na lokty a tvářím se smutně. " Moje jahůdka....a jak hnusně jsis jí vzal. "vyčtu mu naoko vážně a zase se položím, očima vyhledám misku a už si vyhlížím jinou obět. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Už jsem ti to řekl...nerad se dělím." Nakloním se nad něj a ještě s chutí jahody na jazyku ho políbím, aby teda o její chuť nepřišel. Jednu ruku nechám odpočívat na jeho hrudi a něžně s ní přejíždím sem a tam. Pak se od něj zvednu, ale ruku na něm nechám. "Můžeš si vzít jinou..." Navrhnu mu a jednu vezmu z misky. Za konec ji stisknu zuby a nabídnu mu ji. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jednu ruku nechá na hrudi a něžně mě hladí, přitom mi nabídne, že si můžu vzít jinou. Souhlasím,ale než se stačím zvednout, tak veme jednu a strčí si jí do pusy. Nabízí mi jí a já s radostí přiímám. Přiblížím se k němu a jemně si ukousnu z nabízené jahody, až mi její štáva stéká po bradě. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ruku z hrudi přesunu k jeho bradě. Hlavu mu zvrátím dozadu, abych měl dost prostoru. Nechám mu šťávu stéct až na krk a teprve pak se k němu zase skloním a dlouhým tahem mu ji olíznu. Z krku i brady a nezapomenu olíznout rty, do kterých ho potom kousnu. Ještě než pustím jeho ruku, olíznu taky svoje rty. Přímo před ním. Jenom tak, abych ho pozlobil. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Teprve až když je štáva na krku, skloní se a slízne mi jí.Olízne snad vše, kde se jen mohla štáva vyskytovat, znova mi to probouzí touhu. Jak si olízne své vlastní rty, vystřelím po puštění po něm rukou a přitáhnu si ho k sobě za vlasy a vášnivě políbím. Druhou rukou sjedu na jeho podbřišek a naznačím, že bych chtěl jet tou rukou i doleji. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Táhne mě za vlasy a okamžitě políbí. Líbí se mi, když je tak nedočkavý. Víc mě to vzrušuje. Polibek mu oplácím, protože mě sám baví. Jeho ruka rychle sjede dolů a moje břišní svaly se viditelně stáhnou. Znatelně vydechnu při polibku a sáhnu mu po zápěstí ruky. Posunu ji dobrovolně níž, aby věděl, že klidně může, pokud tolik chce. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ruku mi chytne a už čekám, že mi jí dá stranou, když místo toho postupuje dolů. Nenechám se dvakrát pobízet a sjedu mu až mezi nohy a přejedu po jeho penise a pytlíku. Překulím se při polibku na jeho tělo a tím zvýším tlak na svojí ruku mezi jeho nohama. Zlehka stisknu jeho varlata, ale by to nebolelo a hned chytnu jeho penis a začnu ho honit. Po pár tahách přestanu jen proto, abych si naslinil ruku a mohl vlhkým prstem dráždit jeho špičku penisu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přitlačí a tak se narovnám v zádech při tom nečekaném stisku. Brzy moje rty nechá být, takže můžu pořádně vydechnout, i když bych se měl spíš nadechovat, protože jsem po tom polibku bez dechu. Jenom si nasliní ruku a znovu pokračuje. Nejdřív se snažím držet a moc se nekroutit, což se mi daří jenom chvíli, ale pomalu ztrácím sílu se kontrolovat. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přidávám na tempu a přitom i rychle a přitom něžně koušu Rikua do krku. Bez varování z nás strhnu deku a vemu jednu jahodu. Svým tělem ho držím na posteli a tak mi nezabrání v tom, abych nad jeho penisem jahodu nerozmačkal tak, že její štáva steče po celé jeho délce. Potom jezdím po penise a nechávám jí působit. Přitom ho přestanu kousat do krku a přesunu se rovnou k jeho rozkroku. Zbytek jahody dám na špičku penisu a jen za menšího přidržení jí nasaji i s jeho penisem. Saji zbytek jahody v ústech a přitom i Rikua. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přitiskne mě k posteli, což si vyslouží další moje podivení, když konečně pochopím, proč to všechno. Vezmu jahodu a rozmačká ji. Nade mnou. Snažím se tomu uhnout, ale paradoxně mu tím ještě víc pomáhám, aby ta šťáva byla všude. Ještě si pomůže rukou a mě přitom taky, když najednou zmizí jeho zuby z mého krku. Chystám se na nějakou námitku nebo tak něco, když je najednou někde úplně jinde. Oči se mi rozšíří překvapením, když mě najednou nasaje i s jahodou. Prohnu se v zádech a zasténám hlasitěji. Rukou zajedu do jeho vlasů a stisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Saji tak dlouho, dokud mám v puse jahodu. Jak jí nemám, tak přestanu a začnu z něj slízávat všechnu její štávu. Nasávám jí jak z kůže penisu, tak z varlat i u otvoru, kam až stekla. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přitlačí, takže v první chvíli vykřiknu slastí, a zvrátím hlavu dozadu. Potom už jenom sténám při každém výdechu. Nakonec toho nechá, takže se snažím srovnat tep a dech, ale jenom do chvíle, než začne olizovat šťávu. Sice ten tlak není takový, ale přesto si ode mě vyslouží tiché vzdechy. Když ale zajede jazykem až k otvoru, cuknu sebou. Není to až tak nepříjemné, spíš hodně nezvyklé a já si nejsem jistý, jestli je to u mě opravdu dobrý nápad. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vrátím se zpátky na varlata a jemně mu je saji, postupuji po nich k penisu a od kořene po špičku. Jen co jsem na špičkce, zakroužím a vybírám jakoby zbytky té dobré jahodové štávinky. Nenajdu jí a tak zkusím svojí poslední šanci, nasaji ho a znova Rikua kouřím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Znovu se vrací a s ním i nestálý dech. A to jsem měl opravdu jenom chviličku na to, abych se srovnal, což stejně bylo málo. Znovu přejde k sání, pootevřu ústa, znovu mám červené tváře. Tentokrát už jsem docela zpocený, protože je mi vážně horko. Cítím, jak se to blíží a nedokážu to zpomalit. A vlastně ani nechci. Proč bych taky měl. Povolím stisk v jeho vlasech a ruku stáhnu vedle sebe. Nevydržím už dlouho a vyvrcholím. V tu chvíli se nestarám o nic, jenom cítím. Pokaždý je to lepší a lepší. Líně se kousnu do rtu a zůstanu ležet, nechám to v sobě pěkně doznít a teprve pak se na Kaishiho otočím. Usměju se a a kývnu na něj, aby přišel blíž, protože se chci s ním jenom tak pomazlit. Něco jako poděkování. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Povolí stisk vlasů a jeho ruka zůstane vedle něj. Po chvili i on dojde vyvrcholení, příjmu jeho dar a ještě se oblíznu, jak své rty, tak jeho penis. Zůstává ležet a jen tak vnímá ten pocit, je nádherný. Přesunu se k němu a položím se vedle něj. Přitom táhnu deku, takže jen co se uložím, přikreji ho a rukou ho obejmu kolem ramen. " Moc tě miluji, Riku. " zašeptám mu do ouška a políbím ho na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zašeptá mi do ucha a já naprostou spokojeností zavřu oči docela. Chvíli mlčím, aby to nevyznělo, že to po něm jenom opakuju. Teprve potom se ozvu. "Vždyť já tebe taky..." Zašeptám do ticha a víc si ho k sobě přitisknu. Prsty mu něžně přejíždím po zádech a dál nic neříkám, jenom ho tak líně hladím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Promluví do ticha a jeho slova mě potěší. Zvednu pohled a zadívám se na něj. Hladí mě a já si to naplno užívám. " Ani nevíš, jak mě to hřeje..dokonce víc než to tvoje tělo..nechceš to ještě zopakovat?..Hm..když to ještě jednou řekneš..dostaneš jahůdku." už zase provokuji a usmívám se. Zkouším, zda to Riku za sladkou odměnu řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Nemusíš to ze mě tahat úplatkem...neříkám ti to tak často, aby ti to ode mě nezevšednělo..." Slabě se usměji a prstem mu přejedu po rtech. "Mám tě mnohem radši než kohokoli před tím..." Řeknu to po svém a znovu přivřu oči. Nechám ho, ať si dělá co chce, protože to stejně udělá. Ani by nemělo smysl mu v tom bránit, jenom znovu začnu rukou jezdit po jeho zádech dlouhými a línými tahy. Spíš pro moji potěchu než tu jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Hladí mě po zádech a já se natáhnu a sám si taky vemu jahodu. " Riku.....jakou kuchyn máš rád? nějakou orientální, nebo americkou a nebo třeba italskou? " rozmýšlím totiž překvapení, protože se ho už nechci ptát na souhlas. Jednoduše to udělám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Docela podezřívavě přivřu oči, když se začne vyptávat. "Mám rád japonskou, ale jinak téměř jakoukoli jinou...jsem poměrně vděčný strávník, proč se ptáš?" Zeptám se nakonec. Lepší než spekulace je zeptat se přímo. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen tak u něj ležím, poslouchám a v duchu už skládám, co vše budu potřebovat. Budu muset nakoupit toho hodně a asi zjistit, zda totu vůbec prodávají.....rád bych mu udělal radost..kolik asi s ní chodů? |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přesto mě spojení "jen zástěra" přinutí zvednout trochu obočí a zadívat se na Kaishiho, jestli to myslí opravdu vážně. Jak se zdá, tak opravdu ano. A mě to nevadí. Zůstane u mě jenom tak ležet a já ho dál pohodlně hladím po zádech a nechám nás, abychom si pořádně užili takovou chvilku klidu, kdy ani jeden z nás nemluví, protože to jednoduše není potřeba. Promluvím až po dlouhých minutách, kdy rukou zajedu až k jeho vlasům a něžně si s nimi začnu hrát. "Co bys řekl na sprchu?" Zeptám se jenom tak, protože se nezdá, že bychom v těch našich hrátkách pokračovali. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Hraje si s mými vlasy a potom navrhne sprchu. Odtrhnu se od myšlenek a podívám se na něj. " Hm...sprcha..hodila by se...po té zmrzlině a jahodách. " souhlasím, ale nezvedám se. Ležím a dál ho hladím po těle a po nějaké chvili se teprve začnu zvedat. " Tak jdeme,..ale přál bych si od tebe mytí zad. " zazubím se na něj v širokém úsměvu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zezadu se k němu přitisknu a obejmu ho rukama kolem pasu. "Ale to víš, že si tě pořádně umyju..." Zašeptám mu do ouška, jednou rukou sjedu až pod pupík, druhou zase vyjedu až na hruď, přitisknu si ho na sebe a lehce ho políbím na značku, kterou jsem mu s láskou vytvořil mezi ramenem a krkem. I když těžko říct, jestli to bylo opravdu z lásky nebo něčím jiným. Pak ho zase pustím, vezmu si ručník a vydám se do koupelny. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vejdu do koupelny a zadívám se k vaně. " Beru tě za slovo a doufám, že to splníš...kam si mám vlézt, aby jsi mě krásně a pečlivě umyl? " zeptám se se svým rýpacím tonem, který mám v dobré náladě. |
| |
| Celý den, po tom nočním útoku, se všichni starají o raněné a mrtvé. Není jich mnoho, ale přesto je to veliká rána, protože byli ještě příliš moc mladí na to, aby zemřeli, a měli před sebou slibnou budoucnost jako OPT v boji proti démonům. Dalších pár dní se zjišťovalo, kdo přesně zemřel, protože těla některých se nenašla. V téhle době ze školy zmizelo a odjelo několik studentů (mezi nimi je i Mei). Někteří se dohadují, jestli zrovna tihle nejseou zodpovědní za vpád démonů. Ale ať už jsou řeči jakékoliv, útok by a nic se s tím nedá dělat. Čtyři dny po útoku se konal pohřeb těch 20-ti studentů, jejihž životy byly ztraceny. Pohřeb to byl vskutku nádherný, snad každý student vzdal hold těm, jež padli. Čeho se nedalo nevšimnout, po tom útoku, bylo Asurovo chování. Byl známý po celé škole jako nevrlá, drzá a všeobecně ne moc oblíbená osoba..ale teď jako kdyby mu bylo všechno jedno. A vzhledem k faktu, že se už ničemu nebrání, tak zatímco kdysi byl on ten, kdo čas od času někoho šikanoval...teď se stal terčem on. Je konec října...více než měsíc od útoku. Skoro všichni se již vzpamatovali z té noci...tedy ne všichni, ale dost na to, aby se dalo žít dál. Navíc, škola musí i tak běžet dál...aby se předcházelo tragédiím jako byla tato. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Zamířil jsem do jedné staré hospody, kde jsem se dřív často ubytovával, nejspíš hlavně proto, že není daleko od školy. A dělal to co umím nejlíp...zabíjel démony. Sedím v lokále a popíjím sake. Zaigou v mé kapse je pro jednou zticha, skoro jako by si připadala provinilá, ale je také velmi spokojená. Hlavu mám opřenou o dlaň a nekonečně se nudím. Našel jsem si tu sice na chvíli docela pohledného kluka, ale je to jako vždycky...jen hra, z jeho i z mé strany. Tak nějak pořád musím myslet na Asuru. S ním jsem se alespoň trochu bavil. A taky na Kaishiho, který by se snad mohl stát mým kamarádem, kdybych zůstal. Ale přesto že rozhodně nejsem svatý nemohl jsem už riskovat že by Zaigou něco provedla. Alespoň si nechám nosit informace ze školy a zdá se že od útoku už je zase klid. Položím hlavu na stůl a zavřu oči. Je to všecko k ničemu... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Probudím se jako první, a vedle mě ještě spí Rikua. Dnešní noc poprvé u mě v pokoji. Otočím se na něj a pohladím ho. " Krásné dobré školní ráno, Riku. " zašeptám tiše a na to ho začnu něžně líbat na krk, protože si myslím, že to je krásné probuzení a tak mu to probuzení u mě chci co nejvíce zpříjemnit. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Když zase konečně usnu, už jenom zase uslyším svoje jméno. Předtím cosi o ránu, co ale nejsem ochotný akceptovat, takže jenom zamručím a trochu se zavrtím, když ucítím lechtání na krku. Jak se postupně probouzím, zjišťuji, že je to Kaishi a jeho rty, takže jenom přehodím ruku přes něj a stáhnu ho úplně na sebe. Na krku mi zůstaly akorát tři světlé jizvy z té osudné noci, i když mi je udělal ten démoc, co s ním spím v posteli. I když taky jenom nedopatřením, přesto zanechaly ty rány svoje stopy. Dlouhý šrám na paži se mi už taky zahojil, jizva zůstala ale téměř neznatelná, takže by o ní věděli jedině ti, kteří se mnou jsou. A to je jedině Kaishi. Nikdo jiný. "Copak...chceš se hned poránu pomuchlovat..." Zeptám se rozespale a zároveň nevyspale, když ho na sobě chvíli podržím, abych se probral sám. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Natáhnu se k jeho uchu a jemně do něj kousnu. " Jak se spinkalo mému .... miláčkovi?" znova ho jemně kousnu a zadívám se do jeho očí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Spalo míň než by potřeboval..." Řeknu a znovu trochu zamručím, ale rukou zajedu pod deku na jeho záda a začnu ho hladit. "Jenomže to je málo času na to, co s tebou chci dělat..." Vrátím se k tématu rána před školou a příliš málo času na hrátky, které by ukojily můj ranní apetit. Zajedu rukou níž až na jeho zadek a zaculím se. "Takže to nejspíš budeme muset odložit až na večer..." Zatvářím se rádoby zklamaně, ale sám vím, že když chvíli počkám, budu ho potom chtít ještě víc. A my jsme se spolu nikdy nemilovali líně a pomalu. Čím víc vášně a chtíče, tím to bylo vždycky lepší a lepší, protože tak to mám rád. A Kaishi docela taky, anebo jsem mu nikdy nedal příležitost to vyzkoušet jinak. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zkusím se od něj odkulit a přitom mu rukou zajedu do vlasů a druhou se od něj odtahuji. " Tak já tě tu chvilku nechám odpočívat a udělám ti snídani.....aspon ušetříme nějaký čas...tak...a ted mě pust. " řeknu a napnu ruku, takže se od něj odtáhnu, ale jsem prohnutý, nohama stále ležím na něm. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Snaží se ode mě odtáhnout a vymlouvá se na snídani, jenomže ruku na zadku mu nechám a nakonec i tu druhou položím kolem jeho ramen a stáhnu ho zpátky dolů. "A co když tě nepustím?" Zeptám se schválně s úsměvem a trochu zvednu hlavu a políbím ho na rty. Nejdřív jenom tak zlehka a potom mu po spodním rtu přejdu špičkou jazyka. "Nikam tě pouštět nechci." Řeknu rozhodnutě, když se zase položím a držím si ho docela blízko u sebe. Přejíždím konečky prstů po jeho rameni a lehce ho hladím. Chci ho mít blízko u sebe nejlíp pořád. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Očima si prohlížím jeho jizvy a přejíždím po nich prstem. Moje vlastní tělo má dobrou regeneraci a tak po našich hrátkách na mě nic neni, snad jen velmi nenápadné jizvičky, které každý přehlídne. " A jdeme dneska na snídani...já bych rád byl s tebou...tadya takhle...co nejdýl." promluvím a jen tak dál ho hladím, i když ho to lechtá. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Asura projde kolem uličky, aniž by si tě všiml...což není nijak překvapivé. Vypadá jako tělo bez duše, jeho oči jsou skoro prázdné, jako kdyby byl opravdu duchem nepřítomný. Mimoto si nemůžeš nevšimnou několika čerstvých šrámů na jeho obličeji, obvázané ruky..a pár dalších drobnotí. a taky u sebe nemá svůj meč. Podle toho, kam směřuje, to můžeš odhadnout na nedaleký park. Jen ti nedochází, co tady dělá teď, když má být ve škole. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Když vidím v jakém je stavu, moc nadšený nejsem. Jeho rány přičtu tréninku, ale ten prázdný pohled... a celkově vypadá dost zle... Nevím co udělat ale dost by mě zajímalo, jak na tom je...sám za ním ale jít nemůžu. Nakonec v rychlosti zaletím do lokálu a vytáhnu odtamtud svého dočasného milence a pořádám ho, aby s Asurou pomluvil a zjistil jak na tom je. Nevím, jestli je to dobrý nápad a jestli bych se o něj měl vůbec ještě jakkoli zajímat ale z nějakého důvodu prostě musím... |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Pak se vrátíš do lokálu a začneš čekat. Neuběhne ani deset minut, když se tvůj milenec vrátí s podivným výrazem v obličeji. "Nevím co je ten kluk zač, a proč jsi po mně chtěl, abych ti o něm něco zjistil...ale myslím,ž eten kluk už je úplně na dně...trvalo mu pár minut, co jsem na něj mluvil, než si uvědomil, že na něj mluvím...a pak se vyděsil a utekl někam do parku," řekne ti okamžitě a začne se k tobě lísat. "Ale ty jeho rány nevapadaly, že by vznikly neúmyslně...skoro jako kdyby ho někdo zmlátil...možná proto byl tak vyplašený," promluví po chvíli, jako kdyby mu to ještě vrtalo hlavou, ale pak je pokrčí rameny a políbí tě na tvář. Zjevně tomu nedává žádnou důležitost. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "No teď už bych to stejně nedohnal, když jsi mě probral..." Poznamenám a jenom tak hravě ho lehounce kousnu do krku. "A na snídani se mi nechce...chci se s tebou pomuchlovat..." Řeknu, zatímco mi přejíždí prstem po krku. "Ale asi to necháme na večer, i když mě to stojí spoustu sil nechat tě na pokoji..." Dodám a ruku z ramen stáhnu, abych mu jeden neposlušný pramen strčil za ucho. Zadívám se na něj se sotva znatelným úsměvem, ale vím, že on ho uvidí. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Nevnímám doteky ani polibky, moje mysl je někde jinde. Přece za ním nemůžu jít...chtěl jsem zmizet z jeho života a měl bych se tím řídit... Ale pokud trpí, mám pocit, že nikdo nebude mít zájem mu pomoct... Nakonec prudce vstanu a beze slova vyběhnu ven. Pokusím se Asuru najít i když nevím, jestli se odhodlám k tomu na něj promluvit po tom, jak jsem beze slova zmizel...ale možná alespoň ho vidět... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Znova se zkusím postavit od něj a jen co se mi to trochu povede, tak se posunu doleji a líbám ho na hrudník. Přitom se jako dáblík usmívám a občas ho kousnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro I když jsi za chvíli vevnitř, trvá ti ještě skoro půl hodiny, než uvidíš tu starou známou postavu.. Zdá se, že si vybral malé hřiště pro děti, kam se skoro prakticky schovat. Sedí na jedné z houpaček a jemně se houpe jen pomocí svých nohou, které má stále na zemi. Stojíš tak, že mu vidíš jen zčásti do obličeje, ale on celkově vypadá jako kdyby byl skoro na pokraji svých sil... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Zastavím se asi metr před ním a strčím ruce do kapes pláště, se kterým si pohrává vítr. "Je celkem chladno, že?" pronesu konverzačním tónem, jako bych pokračoval v jen na okamžik přerušeném rozhovoru, ale ze tváře mi lze vyčíst starost. Sednu si vedle něj na volnou houpačku a opřu si ruce o kolena. "Nevypadáš moc dobře," poznamenám pak, můj hlas zní velmi vážně, když se na něj koutkem oka podívám. Opravdu vypadá jako na pokraji svých sil... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jenže pak na mě někdo promluví a je to velmi povědomý hlas, takže zvednu tvář..jen proto, abych viděl Meie. Poslední osoba, kterou bych tady čekal, a taky někdo, koho bych nejraději už neviděl. Přesto, i když jsem nechtěl, se zatvářím hodně překvapeně, a mé srdce skoro poskočí...jenže...on mi ublížil. Krutě. Znovu skloním hlavu..nemá už ani sílu bojovat, nic...všechno to odešlo s tou nocí. "Přišel jsi si ze mě zase dělat legraci?" promluvím tiše. Nijak jinak mi to, co řpedtím udělal, nepřipadá. Krutý žert...pohrávání si se mnou...to bylo vše co kdy udělal. A já idiot mu skočil na jeho návnadu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "To jsem někdy udělal?" pozvednu obočí, protože si na nic takového nepamatuju. Chápu, že si myslí, že jsem ho zradil. Ale nemyslím si, že by to bylo něco, kvůli čemu by se přestal otáčet svět. "Přišel jsem protože jsem viděl jak na tom jsi...nechtěl jsem se ti už plést do života, ale nemůžu se na tebe takhle dívat...co je s tebou Asuro?" zeptám se a z mého hlasu číší všechna upřímnost s jakou svá slova myslím, z mých očí lze vyčíst starost. Přece jen mi na tom klukovi záleželo...a pořád záleží. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Co je se mnou...? Nic...vůbec nic...jen mě zradil jediný člověk, kterému jsem důvěřoval. Víš jak je to hrozné, když se probereš a všude je ticho a tma...a pak se dozvíš, že ten na kom ti nejvíc záleželo prostě utekl?.." mluvím hodně tiše, někdy opravdu nejde slyšet nic co říkám...každopádně, už ani pomalu nevím co říkám... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Čekal jsem, že bude nešťastný, pokud odejdu, protože jsem si ho k sobě dokázal připoutat, asi jako jediný... Ale netušil jsem, že to s ním zamává až takhle... Slyšet, jak o mně říká všechny ty věci podivně bolí. Nikdy, když jsem někoho opustil jsem v tom neviděl problém a ten druhý se brzy vzpamatoval, ale s Asurou je všechno jiné... "Nechtěl jsem ti tolik ublížit, ale vím, že mě to neomlouvá. Za to co jsem udělal si zasloužím tvoji zášť," přikývnu a zahledím se někam do dálky. "Ale měl jsem opravdu dobrý důvod proč odejít. Pokud ho tedy chceš slyšet..." dodám. Nejsem si jistý, jestli mě vyslechne a jestli to k něčemu bude, ale nemám v úmyslu ho takhle nechat, obzvlášť teď, když vím, že je to kvůli mně. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Nevím proč by jsi mi to měl říkat teď...kdyby to bylo důležité, tak jsi mi to mohl říct předtím...pochybuji, že i kdybych to věděl, tak by se něco změnilo..." promluvím znovu. Opravdu...i kdyby řekl cokoliv...nic se tím nemění. Nic nezměí ten fakt, že prostě utekl...a nechal mě tady tak dlouho... |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Znovu se začne odtahovat a tentokrát mu to docela dovolím, jenže on se stejně znovu skloní a začne mě dráždit. Slastně vydechnu a přivřu oči. "Kaishi...jestli chceš dneska dojít do školy, tak toho nech..." Upozorním ho, aby věděl, co bude následovat, když s tím nepřestane. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Od určité doby jsem nikdy s nikým nenavázal žádný vážný vztah...nejsem toho schopný, protože...tak prostě jsem zbabělý...bylo to ale ode mě velice sobecké, že jsem tak zneužil tvoje city a nechci aby sis myslel, že mi na tobě nezáleží...a i když říkáš že to nezmění nic řeknu ti proč jsem odešel..." nenechám se jen tak odbýt. Jsem z nějakého důvodu odhodlaný říct mu co bude třeba abych ho z tohohle vytáhnul. "Zaigou...je velmi mocná. Poutá mě k ní stejně tak nenávist jako silnou náklonnost a nemůžu se jí nikdy zbavit...a ona má vlastní vůli. Ta škola byla pro ni velmi nudné místo. Ona miluje zabíjení, miluje krev. Tak jsme byli zvyklí žít, ze zabíjení. A když jsem jí to v té škole nedopřál donutila mě odejít. Jinak by někoho zabila a to bych si velmi nerad bral na svědomí," vysvětlím mu. Už mu muselo dojít, že Zaigou není jen tak obyčejná. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ovšem po tom kousanci se posadím a jen tak se na něj dívám. " Tobě se chce do školy? je to tam ted takové..smutné. " poznamenám, protože ve třídě jsou změny a to dost výrazné a nejen ve složení, ale i chování spolužáků. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Je zbabělý a neumí si poradit ani s vlastní zbraní. "A?" zeptám se jako kdybych očekával že mi svá slova ještě nějak ysvětlí, nebo aby mi naznačil co je na nich tak zvláštního, že mi to nemohl říct předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Očividně ti to nestačí. Nejspíš ti budu muset říct, co mě vede k tomu, že jednám s ostatními...snad občas bezcitně. Nevím jestli mi pak odpustíš, ale třeba alespoň mé jednání pochopíš," řeknu nakonec, protože nevidím už jinou cestu. "Předtím ale chci vědět jednu věc. Miluješ mě?" zeptám se na rovinu bez mrknutí oka, jako bych se ho ptal, co měl dnes k obědu. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jeho slova vnímám jen napůl...tedy do chvíle, než se mě zeptá jestli ho miluji. To se mi oči rozšíří překvapením. Jako kdyby tohle ale nebylo očividné. Lehce kývnu hlavu na souhlas. Myslím, že jinak by mě jeho odchod tak nebolel... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Pak už mu to skutečně musím říct, i kdyby to bylo zcela zbytečné, dlužím mu to. "Dobře...pak alespoň trochu víš, jak to bolí ztratit toho, koho miluješ..." řeknu o něco tišším hlasem. Možná když tomuhle rozumí, pochopí i moje chování. "Myslím že teď při tom jak jsi se cítil celou tu dobu by jsi mohl pochopit...před pár lety jsem někoho opravdu miloval...celým svým srdcem...její obraz mám doteď vypálený v mysli. Byla krásná a ve všech ohledech dokonalá. Tedy ne ve všech...byla totiž démonka. Ale nebyla jako ostatní...byla jako člověk...ale když se na to přišlo, můj bratr a sluhové z mého domu se ji pokusili zabít a nakonec já zabil ji, když jsem našel Zaigou. Zabij jsem ji..." řeknu tiše a na chvíli se odmlčím. Nerad o tom mluvím, je to bolestné i teď. A nemyslím že by někdo pochopil. "Rozumíš, alespoň trochu, jak těžké pro mě je, dát teď někomu znovu své city?" otočím se znovu na Asuru. Tohle je jediné, co můžu říct. Pokud mě ani tohle v jeho očích neospravedlní, nemám mu už co nabídnout... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nedá se to srovnat s ničím, co jsem prožil já kdysi dávno, ani s tím teď... Přesto Meiovi nedokážu pořád odpusiti..i kdyby se mu tohle stalo, pokud by mu na mě opravdu záleželo...řekl by mi, proč chtěl odejít... "Mohl jsi alespon lhát...mohl jsi si něco vymyslet, než jsi odešel...mohl jsi mi něco říct, cokoliv...nějaký důvod....proč jsi to neudělal?" zeptám se ho. Tohle...tohle kdyby alespoň udělal, tak bych netrpěl tak moc. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Řekl jsem mu něco, co mě hodně trápí a i když jsem se naučil jednat klidně v jakékoli situaci, teď moc klidný nejsem, když vidím před očima zase její tvář. Je to dávno, ale pořád je to rána, která hodně bolí. "Byl by jsi radši, kdybych ti lhal?" zeptám se po jeho slovech. Nejsem si jistý, jak se dívá na to, co jsem mu před chvílí řekl, ale zdá se že stejně nerozumí. Tak jako nikdo. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "ty se do školy nevrátíš, že?" řeknu místo odpovědi. Ne, pochybuji, že se vrátí..takže jakmile odtud jeden z násodejde, tak už se nikdy víc neuvidíme. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Ani po tom, co jsem mu řekl něco, co rozhodně jen tak někomu nevyprávím. "Myslím...že jediný důvod proč bych se mohl vrátit jsi byl ty, ale ty jsi mě už odepsal, takže už nemám vlastně ani důvod zůstávat v tomhle městě," řeknu stejně klidně jako vždy. Je to moje obrana, ten nekonečný klid. Moje obrana před světem. Už tak Asura ví až příliš. Ani nevím jak jsem mu to vůbec mohl říct...ale vidět ho v tom stavu vážně není hezký pohled... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Zůstanu tedy mlčet, i když tlo co nedokážu řict za mě udělá mé tělo...začnou mi z očí téct slzy. Nevzlykám, už nemám sílu ani na tohlel a navíc už jsem si toho užil až dosyta za ten poslední měsíc. Navíc...jakmile Mei odejde úplně...nevím co se se mnou stane. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Nakonec, aniž bych věděl proč, aniž bych vůbec přemýšlel na tím, co dělám, se zvednu a doslova padnu před Asurou na kolena. Obejmu ho okolo pasu a položím mu hlavu do klína, jako bych byl nějaký ponížený služebník, který žádá odpuštění svého pána. Nevím jestli žádám o odpuštění, nebo ho žádám o pochopení. Možná mu teď jen chci být blízko...dělám to jen ze svého pocitu, aniž bych tentokrát nechal fungovat svůj chladný rozum, který se zdá se zvládá jen věci kazit. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nechápu proč to dělá...aby mě utišil? Dotýkal se mě? Proč...? Dívám se do jeho vlasů, slzy mi stále stékají po tvářích, než konečně jednou rukou pustím řetěz od houpačky a dotknu se jeho vlasů...jsou pořád stejné jako předtím...jemně a hebké... Ani nevím proč, ale začnu svými prsty pročesávat jeho vlasy, jemně...je to spíš jakoby nějaký zvyk, než abych to dělal úmyslně. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Pomalu zvednu hlavu a natáhnu k němu ruku, abych se dotknul jeho tváře. "Alespoň v tom mi věř, že jsem ti nechtěl ublížit a že když tě takhle vidím, jsem víc než dost potrestaný," řeknu tiše. Jemně ho pohladím a setřu jeho slzy. Přál bych si ho teď znovu políbit...ale vím že to už nesmím. Měl bych zmizet a to co nejrychleji ale nohy mě vůbec neposlouchají...vlastně celé mé tělo se odmítá hnout. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Chvíli se na něj dívám, než lehce přikývnu. "..ještě ti neodpustím..." řeknu tiše. Ale ono je to stejně jedno, on tady nezůstane, odejde, a já už ho nikdy neuvidím. Ale já nechci aby odešel..teď ne. "Potřebuju pomoc.."řeknu po chvíli a skoro doslova se mu zhroutím do náruče. Sjedu z houpačky a obejmu ho. Moje hlava klesne skoro bezvládně na jeho rameno..jediné podle čeho se dá poznat, že jsem při vědomí je, že si pořád hraju s jeho vlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jenomže to netrvá moc dlouho a posadí se a zůstane docela sklesle sedět. Zvednu obočí, abych se zeptal, co se děje, když začne mluvit sám. "Do školy se mi nechce už jenom proto, že je to škola...ano, je teď spousta věcí jinak...ale byla to první úmrtí, takže je to pochopitelné..." Mluvím věcně a na první pohled chladně, jakoby se mě to netýkalo. A vlastně ani netýká, protože neumřel nikdo, kdo by pro mě byl důležitý a já sám to přežil, Kaishi taky. "Ale my jsme naživu a to jediné je důležité...ti, co zemřeli nebyli dost silní, nečekala je budoucnost OPT...nás čeká a musíme být ještě silnější..." Připomenu mu a posadím se taky. Pohladím ho po tváři a mírně se usměji. "Netrap se tím..." Řeknu a zlehka ho políbím na rty. "Stane se to ještě mockrát a příště už nemusíme mít tolik štěstí...ani já ani ty..." Dodám a obejmu ho. Máme být rádi za to, že jsme spolu a živí, ne se trápit kvůli mrtvým. My jsme budoucnost, oni minulost. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zadívám se na něj. " Tak jdeme,...at jsme co nejdříve zpátky....chci si tě užít, dokud dýchám. " usměji se a začnu se zvedat. " Stejně tu snídani udělám..jsi tu poprvý a nebudeš se celý den trápit hladem v lavici. " navlíknu na sebe kalhoty a vyrazím do kuchyně. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jemně ho zvednu do náruče a vydám se zpět k baru, kde mám i pronajatý pokoj. Jakmile dorazíme vyhodím odsud svého...teď už bývalého milence a uložím Asuru do postele. Potřebuje si odpočinout a sebrat se takhle nikam nemůže....vlastně by ani nebyl schopný někam jít. Zajdu dolů pro čaj a něco lehkého k jídlu, co by mu dodalo energii a položím to na noční stolek, hned jak se vrátím, abych si mohl k němu sednout a vzít ho za ruku, jako tehdy, když byl nemocný... "Měl by jsi něco sníst...jsi hrozně zesláblý," řeknu tiše. Opravdu si hodně vyčítám, že jsem ho nechal samotného...ale tohle jem vůbec nečekal. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Za chvíli se ocitnu v nějaké posteli, ani nevím čí...a Mei odejde. I když trvá jen chvíli, než se vrátí s čajem a něčím k snědku. "Proč?" zeptám se ho, když si ke mně sedne. Na to, že předtím odešel jen tak se teď chová moc starostlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Jak se můžeš takhle ptát?" zakroutím hlavou. Opravdu si o mně nejspíš myslí jen to nejhorší...no hádám že to už nenapravím, ani už nemám jak...teď je důležité mu pomoct o mě tu beztak teď nejde. "Přece si nemyslíš, že se mi líbí tě takhle vidět a že mi na tobě vůbec nezáleží..." Sice nevím, jaké jsou mé pocity vůči Asurovi, ale určitě mi není lhostejný. Vlastně moje náklonnost k němu je velmi silná. Až mě to samotného překvapuje. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Vlastně ani nevím proč sjem se h na to zeptal. Jen z něj mám v hlavě zmatek, nejdřív odejde, a pak se o mě takhle stará. Nechápu to. "Ty jsi byl celou dobu tady?" zeptám se ho místo odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Nikdy jsem se moc dlouho nezdržoval na jednom místě. Mohl jsem odsud už dávno odejít ale nějak jsem se s tím nemohl smířit, prostě tohle místo opustit...lépe řečeno úplně opustit Asuru. Chtěl jsem vědět že je v pořádku ale on není...kdybych teď byl někde daleko nikdy bych se o tomhle nedověděl a kdoví, co by se s ním stalo. Ne že bych mu nějak moc pomohl ale můžu se o to snažit, když nic jiného. Nejspíš zrovna nejsem ta správná osoba ale myslím že k sobě stejně nikoho jiného nepustí. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "To jsi čekal až se začnu hroutit, než jsi přišel..? Bavilo tě to?" řeknu s lehce rozpoznatelnou hořkostí v hlase. Byl takhe blízko a ani se nezašel podívat dřív ještli ještě žiju. Taky bych už nemusel... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Nezní to ublíženě, na to nemám právo. Zní to prostě jako konstatování holého faktu. "Zůstal jsem...protože jsem chtěl vědět že jsi v pořádku. O tomhle jsem ale nevěděl...vůbec jsem neměl v úmyslu tady zůstávat ale..." jen pokrčím rameny na znamení, že sám nevím, proč jsem to nakonec udělal. Asi jsem se konečně na chvíli cítil, že se mám kam vrátit...nebo spíš ke komu, když jsem byl s Asurou. A ten pocit...je to pocit, co jsem už dlouho nezažil. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Chtěl bych aby řekl něco, co by mi pomohlo mu odpustit, chovat se k němu lépe, ale zatím nic nedokážu najít. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Nevím, jestli Asura skutečně nic nechápe, nebo se mě snaží jen co nejvíc vytrestat. Až teď pustím jeho ruku a položím si ji na koleno. "Neměla jsem takové informace abych se tohle dověděl dřív...ale kdyby mě nezajímalo, co s tebou je, těžko bych tu ještě byl..." pokusím se znovu obhájit ale začínám chápat, že to nemá smysl. Možná bude lepší mu všechno odkývat a...a co vlastně? Po dlouhé doby si zase jednou připadám bezradný... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Co pro tebe jsem?" zeptám se ho.. nevím sice proč se na tohle ptám, ale příjde mi, že je to to správné na co bych se ptát měl. Alespoň chci vědět co pro něj znamenám, snad bych mu mohl...odpustit rychleji... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Tak tahle otázka mě už nějakou dobu taky straší a ne....dosud jsem na ni nenašel odpověď. Vím že není jen jedním z milenců, které jsem si vybral na zkrácení dlouhé chvíle, i když to s ním tak začalo. Vím že není jen přítel, protože toužím po tom, se ho dotýkat. Co tedy je? Moje city pořád nejsou jasné. "Budu k tobě upřímný. Já sám nevím. Záleží mi na tobě...já..." Rád bych mu řekl, že ho mám rád, ale nedovedu to. Po tom všem...nedovedu ta slova vypustit do světa, jako by jim bránila nějaká zeď. "...chci tě mít blízko...ale nejsem si jistý, co to vlastně je...nebudu ti lhát," zodpovím jeho otázku jak nejlíp umím. Snad jsem neřekl nic špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Vrátíš se na školu? Nebo...zůstaneš alespoň ve městě?" promluvím na něj, když se nna něj konečně podívám. Pokud ke mně cítí tohle, ať už je to cokoliv, doufám, že tady zůstane... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Co myslíš, že bych měl udělat..?" zeptám se ho. Byl bych se možná i vrátil do školy, ale mám obavy zkoušet to znovu, kvůli Zaigou. Jestli skutečně někoho zabije, bude to zlé. Ne že by mi na tom zas tak záleželo ale mohl by to být někdo kdo si to nezaslouží, nebo nedej bože Asura či Kaishi. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "To je na tobě..." odpovím mu. Opravdu, do tohodle mu nemám co mluvit. A alespoň budu vědět co chce...nebo nechce. Snad. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Políbí mě a najednou se zvedne z postele, provizorně se obleče a zamíří do kuchyně, aby udělal snídani. Zůstanu docela překvapeně sedět na posteli a ještě chviličku se natáhnu na záda, jenom tak na chuť. Vydržím to opravdu jenom tu chviličku, a pak se zvednu z postele. Přejdu do kuchyně a zezadu se na Kaishiho přitisknu. Párkrát se otřu o jeho zadek a olíznu mu ucho, když ho obejmu kolem pasu. "Hm...doufám, že bude aspoň stejně tak dobrá jako ty..." Zašeptám mu do ucha. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Teď, když už jsem s ním znovu promluvil nemá další schovávání a poloviční útěk cenu. "Mohl bych se vrátit do školy a riskovat, že Zaigou nezvládnu, nebo odejít hodně daleko, abych tě už netrápil," vyjmenuju své ne moc dobře znějící možnosti. Nevím, co je lepší...pro mě přinejmenším. Ani jedna možnost se mi nezamlouvá. Tak napůl čekám, že to Asura vyřeší za mě, jsem ochotný udělat co řekne protože sám netuším co dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Já sám mám chuť ze školy odejít...nikdy mě tam nic nedrželo...krom touhy zlepšit se...ale to je mi k ničemu, když vidím, že stejně za nic nestojím," promluvím o něco tišeji. Opravdu...nic mě tam už nedrží... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Tak pojď se mnou...pryč odsud..." Ani nevím proč jsem to najednou navrhnul, ale možná by to nebylo tak zlé...i když na druhou stranu by to znamenalo o něco víc se k Asurovi připoutat a taky ho zase uvést do nebezpečí, protože své práce jako lovec démonů se nemíním a hlavně nemůžu vzdát. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Budu tě zpomalovat..."řeknu jediné, co mě napadne jako nějaká..obrana. Opravdu nejsem dost silný na to, abych s ním dokázal udržet krok. On je silnější než já, to už vím...a démoni taky. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ozve se voda a tak se natáhnu, abych zalil čaj, když mě olízne. Usměji se, ale rukou klesnu, abych neopařil jeho ani sebe. " No to nevím...ale asi jako já to nebude....copak ty mě chceš k snídani. " zažertuji a dokončím pokus. Takže zaliji čaj a přistrčím ho k němu ,a namažu mu chleba, takže pro něj je snídaně hotova. " Jen ochutnej." vyzvu ho a sám si připravím chleby. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Pokud chceš, pojď se mnou. Pokud ne, budu muset odejít," řeknu nakonec. Je to prosté představení možností, rozhodně nečekám, že bych byl teď pro něj tak lákavou možností, že by tohle bral jako nějaké donucování, to nemám v žádném případě v úmyslu. Vlastně ani sám nevím...jestli jsem to neměl víc promyslet. Ale tohle chování je mi podobné... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Já..."nevím co říct, takže nedokončím svou větu. Opravdu..jen ho budu zdržovat. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Trochu se k němu skloním a s podivně zamyšleným výrazem ho jemně pohladím po vlasech. "Jen si tady chvíli odpočiň než ti bude líp dobře?" řeknu tedy a kývnu hlavou směrem k přinesenému jídlu. Mám tu jen jeden pokoj a koupelnu, ale snad mu to nebude moc vadit, když tu budu s ním. Obtěžovat ho už nebudu. Myslím, že jsem to s ním prohrál a nemám právo ho přesvědčovat. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nechci aby se mi ztratil jen tak, aniž by něco řekl...aniž by se rozloučil. Alespoň tohle... |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vezmu si chleba i čaj a přesunu se ke stolu. Už cestou se zakousnu do krajíce a po zpracování sousta se zadívám sen a Kaishiho. "Je dobrý, ale ty jsi lepší..." Řeknu jakoby nic a dál pokračuju v kousání chleba. Příležitostně to zapíjím čajem, až má vhodnější teplotu, abych se nespálil. Během snídaně občas mrknu na Kaishiho, jak je daleko, abych nezdržoval nebo naopak nespěchal. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přejdu chvili po něm ke stolu a posadím se. Jím a všimnu si jeho občasného mrknutí a tak ho odměnuji svým úsměvem. Jím tak nějak normálně a tak dojím chvili po Rikuovi. " Teda.....máš ještě hlad, já ani ne, ale jestě se mi tam nechce..nechceš se jen tak..ještě projít..než zamíříme do třídy?" Zeptám se a napiji se. Položím hrníček na stůl a rukou pod stolem přejedu po jeho noze. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Chci už na to něco říct, když ucítím jeho ruku na mé noze. Mám pocit, že se mě tím snaží zmanipulovat, ale nedám to najevo. Jenom se na něj podívám z pod napůl přivřených víček. "Sice bych tě mnohem radši zneužil, ale bude to muset počkat..." Trochu se zašklebím a vstanu. Nahnu se k němu a políbím ho na rty. Jenom prostá pusa a pak vezmu hrnek a dám ho do dřezu. Zamířím do pokoje, abych se oblékl, když půjdeme ještě na procházku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Všimnu si, že ještě nevyšel a tak se čertovsky zašklebím. Bez klepání vlítnu do pokoje a velmi rychle ho najdu pohledem. Rychle, jak to jen dokáži, se k němu dostanu a zezadu ho obejmu tentokrát já. Rukama hned zajedu pod obečení na břicho a druhou mezi jeho nohy. " Proč ne....klidně procházku i školu kvůli tobě vynechám....ty mě trápíš, Riku. " zašeptám mu do ucha a potom ho zuby jemně kousnu do krku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Najednou mám jeho ruce na svých citlivých partiích, takže sebou nejprve škubnu, ale drží mě pevně. Kousne mě do krku, přivřu slastně oči a tiše vydechnu, hlavu zvrátím dozadu na jeho rameno a rukou chytím jeho, která se dostala do mých kalhot. "Jestli to chceš tak moc, měl jsi mi to říct...už bych na tom pracoval..." Řeknu mu. "Takhle už to nestihneme...a nevím, jestli je dobrej nápad vynechat školu..." Dodám a pořád držím jeho ruku. Netahám ji ven, nechám ho, ať se sám rozhodne. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ruka v kalhotech je chycena, ani se nepokouším jí vytáhnout. Naopak s ní zajedu ještě o kousek hlouběji a přitisknu si jí na Rikuv penis. Dvěma prsty přejedu po jeho délce a přitom ho znova kousnu. " Na školu kašlu....chci tebe....ve mě. " olíznu mu krk a teprve potom se trochu narovnám, takže mu na krk už ani nedýchám. " Bud ted...a nebo po škole..ale do večera čekat nechci...to tu opravdu radši zatáhnu a posunu hodiny." přiznám svojí touhu po svém příteli. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Začne mě dráždit a pokračuje, ale jeho ruku zastavím, protože pokud by nepřestal, přestal bych se ovládat a už teď jsem s tím měl problém. Velký problém. "Teď ne...potom...kolikrát budeš chtít..." Zašeptám a vytáhnu jeho ruku z mých kalhot. Otočím se k němu čelem a políbím ho na rty. Vášnivě a hluboce a pak se od něj odtrhnu, abych nezlikvidoval tu trochu odhodlání počkat, kterou ještě mám. Očima plnýma touhy se na něj zadívám a odtáhnu se. Srovnám si tričko a kalhoty a začnu sbírat svoje věci. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po chvili se seberu a nechám svoje chutě zajít. Oblíknu se a přehodím tašku do školy na rameno.Vyjdu z pokoje a potom ven na chodbu.Tam čekám na Rikua a až vyjde, tak zamknu. " Tak kam tedy půjdeme? Jen tak na pláž či pomalu obklikou do třídy?" ptám se, zatímco uklízím klíče. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zbytek proběhne mlčky až do chvíle, kdy vyjdeme z pokoje a on se začne ptát na plán. Na vteřinu se zamyslím, a pak se zase zadívám na Kaishiho. "Projdeme se po pláži a pak do školy." Rozhodnu, když už to je na mě. Vyjdu hned vedle Kaishiho a rukou něžně přejedu po jeho dlani. Jenom takové krátké gesto, abych mu dal najevo, že o nic nepřijde. Jenom musí vydržet. A já taky. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Hádám že bude nejlepší když co nejdřív...zítra nebo pozítří..." Další pokrčení ramen. Hádám že by byl rád kdybych zmizel co nejdřív a taky se o to pokusím. Nechci ho už trápit. Ublížil jsem mu dost a potom co jsem sám zažil...nechci ho trápit tímhle způsobem... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Potřebuji si trochu odpočinout, a když už mě Mei nechal, tak toho můžu využít. Ani se nenaději a usnu, aniž bych to plánoval.. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Vážně jsem ti nechtěl ublížit věř mi...je to naposledy tak mi dovol alespoň..." mluvím velmi tiše abych ho neprobudil. Nakloním se níž a nechám své rty aby se jemně dotkly jeho. Pak se zvednu a vydám se pryč...kamkoli. Jen asi bude lepší když tu nebudu až se Asura probudí myslím, že mě nebude chtít vidět...už nikdy. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Je kolem poledne, když tam příjdeš a Asutra už je pryč. Ty se ale hned začneš balit, protože stejně za chvíli odjíždíš pryč...buď zítra, nebo..raději zítra. Druhý den ráno se probereš docela brzy, ale ještě je moc brzy, tvůj vlak odtud jede až za pár hodin. Kolem půl hodiny před tím, než jsi chtěl vyjít na vlak, se ozve zaklepání na dveře tvého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jakmile se probudím, dám se do balení. Netrvá to moc dlouho, protože toho moc nemám. Zaigou vyjímečně ve své normální velikosti je opřená o stěnu u batohů, ve kterých je těch pár mých věcí které vlastním. Vydám se zkontrolovat jestli jsem nic nezapomněl, když se ozve klepání na dveře. "Už jsem ti řekl Motoki že tě nechci vidět!" zakřičím v domnění že je to kluk, kterého jsem si vydržoval co jsem tu byl a znovu se chce "trochu pomazlit" i když jsem mu jasně několikrát řekl že už nemám zájem. Dojdu ke dveřím a otevřu je poměrně prudce, ve tváři varovný výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Sice mu možná budu překážet, ale tady mě opravdu nic nedrží...a pokud se chci zlepšit a zesílit, tak je lepší, když odjedu. Nevím jestli už Mei odjel, ale přeci jen s batohem přes záda a Himoto u pasu se vydá do toho podniku, kde byl Mei...a zaklepu na jeho dveře. Hned nato se zevnitř ozve docela rozhořčené zařvání, načež lehce ucuknu, když si uvědomím, že to byl Meiův hlas. Mei nikdy nekřičel, co ho znám. Pak otevře dveře, takže ustoupím lehce dozadu, protože pohled, kterým se dívá není zrovna pěkný...a i když jsme měl na jazyku něco, co bych mohl říct...nějak se to vypařilo, takže zůstanu beze slova stát předním. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Uklidním klíče a společně vyrazíme z budovy na pláž. Nedržím ho za ruku, jen zase jdu vedle něj. " Mrzí mě, že jsi se u mě moc nevyspal...tak budeme příště přespávat u tebe...já se vyspím skoro všude...ale ty vypadáš, že máš nejradši svoje známé prostředí. " hovořím a jen tak ho pozoruji, jeho tvář je pro mě stále plná záhad i překvapení po takové době. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro V poslední době jsem tak rozhozený že jsem vyjel kvůli naprosté blbosti, jak se mi to dřív nikdy nestávalo. Chvíli na něj zírám, jestli mě nešálí zrak, ale nakonec dojdu k závěru, že to sice není iluze ale taky tady nemůže být aby šel se mnou...ale...co ty věci? "Asuro...myslel jsem že už mě nechceš vidět..." promluvím nakonec asi ne zrovna nejchytřeji ale momentálně jsem zas vyvedený z míry. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Skloním hlavu, protože nevím co přesně mám na tohle říct. "Chci jet s tebou...pokud můžu..."řeknu raději tohle. alespoň se bude řešit něco jiného než to proč jsem přišel. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Opravdu to chceš?" zeptám se ho na tu nejzásadnější věc. Jemně ho vezmu za bradu, abych si zajistil, že se mi bude dívat do očí. Nejspíš mě pořád miluje, když teď přišel, ale nevím, jestli je to pro něj dobré, jestli to neudělal bez přemýšlení..jestli to nevidí jako jedinou možnost. Vůbec jsem už tohle nečekal...proto se chci ujistit. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "To nic...jenom jsem byl trochu nesvůj, ale to bude dobrý...jenom si musím zvyknout." Usměji se ještě jednou a něžně mu stisknu rameno. "Jenom mi dej čas..." Dodám a stáhnu ruku z jeho ramene. Nahnu se k němu a krátce ho políbím na tvář. Zase se vrátím na "svoje" místo. Vůlí zvednu ze země písek a nechám si ho volně poletovat kolem dlaně, když ji držím ve vodorovné poloze. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Jinak bych nepřišel..." odpoví mu. Ne, kdybych nechtěl jít tak bych se tady neukázal. Nejspíš...nevím, za ten poslední měsíc jsem se pořádně změnil... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Ale já tě s sebou nechci jako společníka na cestách nebo něco podobného, chci tě s sebou jako svého milence, uvědomuješ si to?" povytáhnu obočí. Dívám se na něj stále vážně. Pokud teď uteče bude to pro něj jen lepší. Nechci aby se mnou šel aniž by si tohle uvědomoval. Chci aby věděl do čeho jde a aby šel dobrovolně, kvůli sobě, ne kvůli mně. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "..jaký je v tom rozdíl..?" hlesnu. Je mi skoro jedno kvůli čemu bych s ním byl, hlavně, když budu pryč... Možná nebudu moct dělat některé věci, ale...už se bez Meie neobejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Nedělej hloupého Asuro...víš dobře co tím myslím..." Jistě že ví...jen nechce... "Takže pokud to nechceš...nechci aby jsi šel se mnou. Bylo by to jen týrání pro nás oba," řeknu už normálně nahlas a zase se odtáhnu maličko dál. Pořád ve mně je malá naděje že třeba půjde. Vlastně ani nevím proč tak chci aby šel se mnou... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "...jen...ještě jsem ti úplně neodpustil..." dodám. i kdybych s ním teď šel, což chci a doufám, že půjdu, nemůže ode mě něco očekávat hned. Prostě to nejde...a nepůjde. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "To jsem si myslel," přikývnu. Potlačím touhu dotknout se ho někam úplně na temné místo, dozadu své duše. Umím čekat...klidně a trpělivě. Nechám se týrat, třeba pak Asurovi bude lépe. "Je tu vůbec šance, že mi odpustíš?" zeptám se ještě. Nejsem si pořád jistý. Otočím se s vydám se pro své věci, přesto pozorně naslouchám Asurovým slovům. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Myslím, že ano," přikývnu lehce a odstoupím kousek od dveří. Stejně ještě není jisté, že mě nechá jít s ním...ale i kdby ne. Už jsme se rozhodl odjet, takže odjedu, i kdybych musel jet jinam. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Je to moje věc s kým se stýkám, spražím meč vražedným pohledem, jako by to mohl pochopit. Nechce abych vzal Asuru s sebou. Má ráda když jsme to jen mi dva...a démoni proti nám. Bojí se, že pro mě bude Asura důležitější...ale teď se plete, když si myslí, že dám na její nálady. "Tak jdeme, nebo nám ujede vlak," otočím se na Asuru poté co Zaigou zmenším a dám do kapsy. Zamknu a vydám se zaplatit. Pak zamířím na nádraží a je na Asurovi jestli opravdu půjde za mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Vydám se okamžitě za ním, aniž bych mu odpověděl. Jsem rád, že mě opravdu bere s sebou, a neníe nijak proti... Jsem opravdu hodně rád. Zajímalo by mě, kam chce Mei přesně jet...ale ono, vlastně to je jedno. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Pojedeme do Kyóta. Tam je démonů vždycky až nad hlavu. Nějakou dobu jsem tam nebyl tak předpokládám že už budou mít pár problémů zadělaných," vysvětlím pak Asurovi když dorazíme na správné nástupiště a nasedneme do už přistaveného vlaku. "Pochopitelně...není v mém zájmu aby jsi s těmi démony přišel do styku...tohle je moje práce. To že jdeš se mnou neznamená, že budeš dělat moji práci, rozumíš?" ujasním mu ještě dost přísně znějícím hlasem. Asuru do tohohle zaplétat nemíním v žádném případě. Nedovolím aby se mu něco stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Lehce přikývnu, že rozumím. "Předpokládám, že tohle se nevztahuje na náhodné setkání..." řeknu tiše, zatímco se nějak pohodlně usadím, abych takhle mohl vydržet jet déle. Přec jen, do Kyóta to bude pár hodin cesty. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Natáhnu se na svém sedadle a zadívám se z okna. "Už jsi někdy byl v Kyótu? zeptám se zatímco se dívám z okna. Nechci s Asurou už mluvit o nepříjemných věcech, chci se ho alespoň pokusit trochu rozptýlit. Myslím že si není moc jistý tím, že měl jet se mnou. A taky nemůžu dělat nic jiného dokud mi neodpustí. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Pošoupnu se na sedadle a kouknu se z okna, jen na chvíli. Stejně tam teď ještě nic není. "Ne nebyl.." odpovím mu s mírným akroucením hlavy. Tohle bude poprvé, kdy tam budu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Máš rád geishi?" zeptám se ho zase na něco jiného, i když nikdy nemohl žádnou vidět, když nebyl v Kyótu. "Jsou hrozně krásné...a elegantní...pohybují se jako bytosti z jiného světa..." pousměju se nepatrně. Často to taky bytosti z jiného světa jsou...ale na to radši nemyslet. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Mám dojem, že...než bude moct mei dělat něco se mnou, tak se bude bavit s nimi. "Zní to zajímavě," odpovím mu aniž bych se na něj podíval. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pokračujeme po pláži a já sleduji, jak si hraje s pískem. "Copak s tím pískem zamýšlíš..něco konkrétního a nebo jen tak vzpomínáš?" zašklebím se v dábelském úsměvu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ani jedno...je to spíš jako zvyk...mít ho pořád kolem sebe...solidní bariéra pro ostatní..." Řeknu s pohledem upřeným na písek, který se znovu jako na povel začne hýbat. Pohybuje se jako voda, líně a něžně navzdory tomu, že dokáže rvát maso na kusy a být ostřejší než žiletka. "Ale tobě se nějak podařilo tuhle bariéru překonat..." Zvednu k němu oči, ale stále se neusměju. Raději se podívám na moře. Teprve teď se mi na tváři objeví úsměv, ale je docela smutný. Ještě několik dní a budu moct "oslavit" smutné výročí. Raiga. Taky bylo takhle hezky...na podzim...babí léto...poslední dny tepla a slunce... Trochu přivřu oči a zadívám na až za obzor. Až po chvíli se proberu a všimnu si, že písek začal nabírat hodně agresivních tvarů. Až příliš přebírá moje emoce. Vnitřně se zklidním a písek se taky "umravní", takže znovu vypadá jako vhodná hračka pro děti. "Pojď, půjdeme dál..." Pobídnu raději Kaishiho. Nechci, aby si připadal, že je tu navíc a zbytečný. Měl bych se mu víc věnovat, ale moje vzpomínky a mysl patří jedině Raigovi, když jsem na pláži. A nikdy to nebude jinak. Prostě nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen kývnu na pobídnutí a chvili jdu vedle něj mlčky. " Asi....jestli chceš...tak já půjdu pomalu do školy a ty se ještě projdi.....nejspíš toho máš v hlavě hodně. " rukou přejedu po jeho paži, opravdu chápu. Jeho minulost je smutná, obzvláště to s jeho bratrem a tak pochopím, pokud chce být chvilku sám. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Ponořím se do vlastních myšlenek, jsem schopný takhle přemýšlet se zavřenýma očima celou cestu a nebojím se že bych usnul, i když to Asura nepozná tak snad bude trochu klidnější. Nejsem si pořád jistý, jak moc dobrý nápad to byl, vzít ho s sebou...ale pokud mě zabije nějaký démon, alespoň někdo z toho bude něco mít. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nevím jak moc dobrý nápad byl odjet...ale taky nemůžu opravdu říct, že je to ten nejhorší nápad. Pokud se věci mezi mnou a Meiem nějak uroovnají, tedy až mu odpustím, tak by mohlo být mnoho věcí lepších, ne všechny, ale alespoň některé. Pozoruji Meie snad pů, hodiny, než začnu být ospalý, v poslední době sjem se moc nevyspal A teď bych mohl alespoň než dorazíme do Kyóta. Poskládám si pod hlvu svou bundu a položím si ji na opěradlo, abych ho mohl použít jako polštář a natáhnu se na sedadle. Alespoň nějakou výhodu má to, že jsem takhle malý. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Když dorazíme na místo, lehce s Asurou zatřesu abych ho probudil. "Tohle je naše zastávka," promluvím na něj, abych ho určitě probudil a jakmile jsem si jistý že půjde se mnou vydám se ven z vlaku. "Pokud ti to nevadí ubytuju nás v Okiyi u jedné známé, nebudeme tak muset platit," oznámím mu. Počkám až mě dojde a pomalu ho vedu k Okiyi, kdyby náhodou něco namítal. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Nevadí," odpovím mu ještě napůl rozespale a rozejdu se za ním. Nejsem si jistý co tady budu celé dny dělat, když ebudu moct lovit démony, ale to mi nijak moc nevadí. Něco se tady určitě najde, abych se nenudil. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Ne...půjdeme dál oba dva... Rozhodnu naprosto jasně. Ten není čas na utápění se ve vzpomínkách a trýznit svoji mysl, co by kdyby. "Brzy bude den, kdy zemřel..." Zadívám se jenom krátce na moře, a pak se odvrátím. Vezmu Kaishiho kolem ramen, ale spíš jenom kvůli sobě než kvůli němu. Prostě se chci přitulit. Cítit se živý. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Je tu spoustu rozkvetlých třešní, přes řeku vedou dřevěné mosty a okolo cesty jsou dobové dřevěné domy a čajovny. Do jednoho takového velmi hezkého domu zamířím. Je to Okiya mé známé. Na zaklepání nám otevře mladá Maiko která se zatváří vyplašeně, když mě uvidí, ale hned nás zve dál a pak odcupitá pro oka-san. Je to starší, ale hezká žena, která očividně je zvyklá rozkazovat. Když mě uvidí hned se se mnou dá do řeči a odvede nás do našeho pokoje. Je jednoduchý, na spaní tu slouží jen futony, ale vypadá útulně. "Bohužel máme jen jeden společný pokoj...snad ti to moc nevadí," omluvím se Asurovi, ale nemůžeme chtít moc...už to že tu můžeme zůstat zadarmo je laskavost. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Znova nechávám jeho s myšlenkama a sleduji naše stopy v písku. " Riku....pokud o to budeš stát, tak můžeme....být spolu a zajít sem si ho připomenout a zavzpomínat. " navrhnu tiše a přitisknu ho na sebe, aby citil mé tělo a teplo. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Po cestě se dokonce několikrát zastavím, abych si tu a tam prohlédl pár věcí, než se rozběhnu za Meiem abych ho dostihl. Když vejdeme dovnitř, tak se tam málem zapomenu, ale nakonec se rozejdu za Meiem a majitelkou. "Nevadí, arigato," lehce se ukloní a lehce se pousměji, abych nevypadal blbě...i když to musím s tím svým nynějším neveselým výrazem vypadat tak jako tak. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Navrhne společnost, a tak se na něj krátce podívám. Myslí to vážně. "Jsi hodný..." Řeknu jenom a nahnu se k němu. Políbím ho na tvář. "Uvidíme, jak to bude...možná tě sem pak vezmu s sebou..." Dodám a připustím možnost, že tu pak nebudu sedět sám. I když si nejsem úplně jistý, že je to dobrý nápad. No ale jak jsem řekl, uvidíme. Sevřu mu jemně rameno, že si vážím jeho starosti. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po nějaké té době chůze mi dojde, že nás čeká škola. " Asi bychom to měli otočít..škola je přeci jen na opačné straně. " řeknu uvolněně a pomalu nás otočím a neměným krokem pokračujeme zpátky ke škole a do ní. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Nechám se otočit a vracíme se. Nemluvím, jenom tak mlčky koukám znovu na moře. Ten pohled mě hypnotizuje a připomíná mi tu lepší polovinu, kterou jsem ztratil. Znovu smutný úsměv a tentokrát jsem to já, kdo zahne přímo ke škole. Něco mi říká, že je akorát čas. Ještě kus od školy nás zastavím a vezmu Kaishiho obličej do dlaní. Něžně ho políbím na rty, abych ho zase pustil a s mírným úsměvem ho vyzval, abychom už šli dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zahne ke škole aj á se bez protestů přidám. Před tím, než nás může někdo nachytat, zastaví a veme můj obličej do dlaní. Usměji se a poté příjmu polibek. Pohladím ho přes vlasy postupně po boku a až teprve u pasu dám ruku pryč. Dále pokračujeme jen jako kamarádi vedle sebe. Vejdeme do školy a tak jen otevřu dveře od třídy a nechám ho vejít prvního. Jdeme akorád na hodinu. |
| |
| Vejdu do třídy a vlasy mám dneska jen ledabyle svázaný. Jen pozdravím kývnutím hlavy nějaký, co se s nima znám víc a posadím se. Chybi mi tu Mei, ale odešel a já ho přemlouvat nebudu. Občas si ale na něj při kreslení vzpomenu. posadím se do lavice a čekám na příchod učitele. Na příchod Rikua se usměji, nic víc. |
| |
| Vstoupím do třídy a vlastně se po ostatních ani nepodívám. Ani po době strávené tady mě nikdo z nich nezačal zajímat. Odchod dlouhána mě nijak nezasáhl. A vlastně jsem byl vnitřně rád. Strkal nos tam, kam neměl, a to byla chyba. Naštěstí je po problému. Sednu si na "svoje" místo a zadívám se z okna ven. Je toho dost, co se mi honí hlavou a co potřebuji promyslet. Ze zamyšlení mě může vytrhnout až příchod učitele a začátek hodiny. |
| |
| Kaishi, Riku Sednete si do svých lavic a brzy se dovnitř nažene zbytek žáků. Tedy ne všichni, krom Meie, který chybí už měsíc, tady není i Asura. I když, podle toho jak na tom byl v poslední době by se tomuhle nikdo moc nedivil. Učitel brzy příjde, napíše si docházku a pak se dá rovnou do učení. Takhle tedy strávíte celé dopoledne a brzké odpoledne, než skončí škola a váš poslední učitel vás propustí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Vyučování skončí a tak si sbalím věci a vyjdu ven ze třídy, kde počkám na Rikua, abychom se domluvili, kam půjdeme a na co se cítí. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Svému okolí jako obvykle nevěnuji žádnou pozornost, takže na Kaishiho narazím až venku před třídou. Krátce se na něj zadívám a popadnu ho za zápěstí. Vleču ho za sebou dál a dál až ke svému pokoji. V rychlosti vytáhnu klíče a odemču si. Shodím na zem svoji tašku, vtáhnu Kaishiho dovnitř a zabouchnu za ním dveře. Vpodstatě z něj strhnu batoh, bez nějakých újem na něm, a přitisknu ho k sobě. Nekompromisně mu strčím jazyk do úst a přisaju se k němu. Všechny nepříjemný myšlenky stejně vždycky skončí u toho, že se filtruju tímhle způsobem. Je to ideální. A Kaishi má rád tenhle hrubý styl. Vjedu rukama pod jeho oblečení a otočím se s ním. Začnu ho strkat k pohovce a zarazím se až o ni. Odtrhnu se od něj a dopřeju mu trochu kyslíku, protože se vrhnu na jeho krk. Koušu a saju, jak to jenom jde. Na jeho oblíbeném místě ta minulá značka už zmizela a je potřeba ji obnovit. Takže se s chutí pustím do práce. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku velmi rychle odemkne a už mě táhne dovnitř. Zabouchne a už mám jazyk v ústech. Tak tohle se mi líbí......ještě ..a pořádně. okamžitě se do hry zapojím a polibek mu stejně surově oplácím. Nevnímám zmiznutí batohu, moc dobře však vnímám jeho ruce. Otočí mě k pohovce a zarazíme o ní. Málem spadnu, ale udržím rovnováhu. Hned však na to mě odtrhne a vrhne se mi na krk. Zaútočí na moje místečko a já nahlas zasténám, obejmu ho a padnu na pohovku. Prohybám se pod jeho kousanci a dost hlasitě dávám najevo, jak se mi to líbí. Moje ruce zajedou pod jeho oblečení a nehty si hrajou s jeho páteří dlouhými tahy. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Škrábání na zádech mě ještě víc povzbudí, takže se začnu opírat jenom nohou a ruce sjedou na pásek jeho kalhot. Neprodleně je rozepnou a trochu stáhnu dolů. Nemám chuť na nějakou předehru, takže zatímco pokračuju v kousancích do ramene, sjedu jednou rukou do jeho kalhot a rovnou ho začnu dráždit. Pevně sevřu jeho penis a začnu ho honit. Tou druhou rukou mu začnu vyhrnovat tričko kam až to půjde, a víc se k němu přitisknu. Trvá to jenom chvilku, než nechám jít jeho rameno a kousnu ho do rtu. Začnu ho líbat a rukou v kalhotách zajedu dál a ukazováčkem přejedu po otvoru. Kousnu ho do jazyka a ukazováčkem zajedu dovnitř. Nijak jemně a opatrně, ale úplně hrubě to taky není. Nechci mu ublížit tak, abychom museli zase držet několik dní půstu, aby se stihnul zahojit. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Nepáře se s tím a hned jak jsou kalhoty dole, cítím jeho ruku mezi nohama a přímo na penise, kde mě honí. Zavzdychám, penis se mi staví a rukama stisknu jeho zadek a to naplno. Vyhrne mi triko a tak se zase nadvezdnu, aby mohl co nejvýše.Jeho ukazováček se dostane k otvoru a já víc roztáhnu nohy. Kousne mě a můj polibek se promění v surový a vášnivý. Rukama najdu rychle jeho pásek a rozepnu ho. Než stačím mu však kalhoty sundat, hryzne mě do jazyka a přitom do mě prstem vjede. Prohnu se a přeruším polibek tím, že hlasitě zasténám nejen slastí. Pánví jdu proti jeho ruce a můj penis je v pozoru. Trhnu rukama a tím skončí jeho kalhoty i se spodním prádlem u kolen. Okamžitě chytnu jeho penis a stisknu u kořene, než ho začnu sám honit. "Chci tě....ted. " procedím a je mi jedno, že je to natvrdo a rychle. Dívám se mu do očí a po pár sekundách spojím naše rty a naváži na surový polibek. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Neboj se nebudu tě obtěžovat," ujistím Asuru, když vidím jeho výraz. Přesto bych ho asi měl nějak zabavit, nebo se mu prostě snažit věnovat, než si najdu nějakého démona...což bude tak jako tak brzo. "Máš hlad? Můžeme si zajít na něco k jídlu. A taky se alespoň trochu podíváš po okolí," navrhnu, přestože si nejsem jistý, jak z toho bude Asura nadšený, ale zkusit to můžu. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Jestli by to nevadilo," odpovím mu na jeho otázku. Na tu věc co říkal předtím raději nijak nereaguji, ještě by to dělalo neplechu, a teď stejně vím, že to mezi námi bude trochu více skřípat. Ale něco takového se dalo čekat a vlastně proto si z toho nic moc nenadělám. Valstně mě to trápí, ale stejně se na tom nic nezmění, dokud si to v hlavě pořádně neurovnám, takže se tím nemusím zabývat. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Máš nějaké speciální přání?" zeptám se nejdřív a pomalu se vydám ulicí podél řeky. "Jak se ti líbí Keiko?" kývnu směrem ke dveřím Okiyi. Očividně myslím Maiko. "Když jsem tu byl naposledy ještě tu vytírala podlahy a bylo to jen takové malé skřítě...je z ní krásná holka," pousměju se. I já mám vzpomínky na lidi, které mám docela rád. A v téhle Okiyi na mě vždycky byli hodní. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Rozejdu se za ním a poslouchám, co říká. Ale nějak...nelíbí se mi, co říká. Ještě pořád si nejsem jistý tím jak o mě Mei smýšlí, a možná pro něj zas až tak důležitý nejsem....což se skoro jakoby lehce potvrzuje, když takhle mluví o té dívce. Nejsem si jistý jestli žárlím, nebo ne, ale nemám na to v tuhle chvíli stejně právo... "Je hezká," řeknu abych vůbec něco řekl. Nějak jsem to děvče nevnímal, ani vlastně nevím jak vypadá... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "To je," přikývnu, aniž bych si všimnul, že Asura to nemyslí vážně. Nepočítám s tím, že by si nevšimnul mladé dívky. Vlastně si trochu říkám, že kdyby mi neodpustil, možná by se mohl zamilovat do nějaké mladé Maiko a zapomenout na mě. "Je to tu jako by se zastavil čas," řeknu spokojeně, rozhlížejíc se okolo po dřevěných stavbách a rozkvetlých třešních. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Opravdu to tady vypadá moc hezky. Snad se tady z té své špatné nálady dostanu rychle. "Máš to tady rád?" zeptám se ho místo další odpovědi. Snad bude nějak mluvit a nebude chtít abych mu odpovídal. Teď na to moc nemám náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Strhne mi kalhoty i se spodním prádlem a odhalí moji erekci. Vlastně mi tím dost pomůže, v kalhotech to bylo už docela nepohodlné. Začne mě honit, takže na něj zůstanu na okamžik koukat, ústa pootevřená a oči přivřené. Slabě zasténám a ukazováček v něm se naopak silněji zachvěje. Jeho přání je naprosto jasné, takže hned přidám druhý prst. I když bych nejraději přešel hned k hlavnímu bodu téhle zábavy, nemůžu. Vážně mu nechci ublížit. Musel bych pak vydržet mnohem dýl než jenom pár minut, který budu muset vydržet teď. Než mu stihnu něco odpovědět, tak je to tentokrát on, kdo začne polibek. Je snad ještě surovější než předtím, takže někde v průběhu přidám i třetí prst. Stejně mám pocit, že to bude hodně těsné. Druhou rukou začnu dráždit jeho bradavku, abych ho rozptýlil, protože ve vteřině z něj vytáhnu prsty a tou stejnou rukou přitisknu jeho pánev k pohovce, aby se neškubal. Trvá to jenom vteřinu, než se tělem přiblížím k němu a jeho krátce zkontroluju, že jsem na správným místě a zajedu do něj. Najednou a úplně a pak přeruším polibek. Zasténám, protože je to zatraceně těsný. Zadívám se mu do tváře, jak na tom je on. I když to tolik chci, nechci si ho zranit. Skloním se k němu a nasaju kůži v jeho oblíbeném místečku, kde už má téměř fialovou značku. Pak to místo znovu olíznu a teprve potom se v něm začnu pohybovat. Chtěl jsem mu dát pár vteřin, aby se srovnal. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přejde k dráždění bradavky, která okamžitě tvrdne a v penise mi škube vzrušením, stojí mi a žádá se aspon trochu pozornosti. Ovšem na to já ani Riku nemá náladu. Přitiskne mě k pohovce a já se ho chytnu za boky. Vjede do mě tvrdě a najednou, tělo se zmítá v bolestné slasti. Nedovolí mi přerušit polibek dřív, než bude ve mě úplně a tak jen zatínám nehty do jeho zad. Mé tělo je napnuté a těsné, jak se mohlo očekávat. Přeruší polibek a sám zasténá, já sám chytám dech, ale tentokrát bez hlasu. Zvrátím hlavu dozadu a prodýchávám to, jsem rudej a zpocenej a taky naplno vzrušenej. Bolest se přeměnuje ve slast. Znova nasaje moje oblíbené místo, tiše zavzdychám. Pak jej jen olízne a začne se pohybovat. Přidám se a držím se ho, rukama sjedu na bederní páteř a stisknu ho pokaždé, jak je naplno ve mě. Hlas se mi s prvním přírazem vrátil a to v plné síle.Nezabývám se, kdo mě slyší, užívám si to naplno a společnými pánevními pohyby s Rikuem. S každým pohybem bolest ustupuje. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Sténá pode mnou, což mě jenom dál a dál nutí přirážet silněji a silněji. Ruku z jeho boku přesunu na jeho penis a pokračuji tam, kde jsem jenom před chvilkou přestal. V rytmu přírazů ho honím, aby si to víc užil, i když vím, že už teď se mu to líbí hodně. Ruku z bradavky stáhnu, abych se měl jak opírat a skloním hlavu. Jazykem nahradím ruku, aby snad neměl pocit, že ho chci o něco připravit. Protože nechci, chci mu dát tolik slasti, že to nebude schopný přijmout. A chci to teď. Chviličku ho dráždím jenom jazykem, než začnu kousat. Trochu slaběji, ale i tak je už citlivý hodně a příliš velké kousnutí by mohlo způsobit jenom bolest. Tentokrát jsem docela tichý, jenom dech je trochu přerývavý a nestálý. Někde vzadu v hlavě si uvědomím, že jsem s ním vlastně od rána nepromluvil ani slovo. Ale na co slova, někdy prostě nejsou potřeba. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přestane mi dráždit bradavku rukou, ale začne jí olizovat a kousat. Jak kousne, jedna moje ruka vyjede nahoru do jeho vlasů a pevně je sevře. Stihnu a tahem jeho hlavu stáhnu na hrudník a přimáčknu, chci víc. Druhá ruka se ho stále drží a nehty zajíždí do jeho kůže. To, že je tichý mi nedochází. Můj hlas plní místnost a já nemám zájem ho kontrolovat jak si to užívá. Ostatně to až moc dobře cítím. Díky tomu nemusí Riku dlouho přirážet a honit mě a já cítím, jak se blíží moje vyvrcholení. Přitisknu si ho více nohama k sobě a rukou vyjedu na hrud a stisknu jeho prso. Udělám se rychle a orgasmus projede mým tělem a penis obdaruje moje i jeho tělo svým spermatem. Přitom zasténám a nadzvednu se tak, že ho hryznu při orgasmu do ucha. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Během chviličky si uvědomím jeho nohy kolem mého pasu, abych mohl ještě dál, což je zase něco pro mě. Cítím, jak je jeho svaly stahují kolem mého penisu a to mě posunuje blíž a blíž sladkému cíli. Slyším jeho hlas a čím hlasitější je, tím víc mě to povzbuzuje a tím tvrději přirážím a nezapomínám zrychlovat i rukou, i když je to spíš jenom podvědomě než úplně vědomě. Trvá to jenom chvilku, než se kolem mě stáhne mnohem víc než předtím, což je jasným signálem, že ho dokážu potěšit pořádně. Vyvrcholí, takže jeho sperma mám jak na ruce, tak na břiše, stejně jako on. Ještě mě přitom stihne kousnout do ucha a já mu uštědřím pořádný kousanec do ramene. Jakoby jich tam už teď neměl dost. Stáhnu ruku z jeho penisu, protože už si nežádá moji plnou pozornost a slíznu z ní část jeho sperma. Pěkně před jeho očima, abych ji přesunul na bok a pevněji ho stisknul, aby mi ještě neutekl. Ne že bych ho nechal. Jeho vyvrcholení mě sice k tomu svému posunulo hodně, ale ne dostatečně, takže ještě slabá minutka a konečně vyvrcholím taky uvnitř něj. Poprvé hlasitěji zasténám s přivřenýma očima a pootevřenými rty. Rozpojím naše těla a teprve pak se zhroutím na něj. Matně si uvědomím, že mám ještě kalhoty kolem kolen, ale je mi to jedno. Ty Kaishiho zůstaly ještě na jedné jeho noze, protže se mi je nechtělo stahovat celé. Stále ještě nic neřeknu, jenom oddechuji, abych trochu srovnal dech a tep. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pokračujeme dál a já se snažím tak, aby byl brzo i on. Povede se a poprvé snad za dnešek uslyším jeho hlas v rozkoši. Ladí to mým uším a to, že se na mě zhroutí, mi nevadí. Nechám ho ležet a sám oddechuji za dva. Jsem mokrej a nejen asi já, ale i pohovka pode mnou. Obejmu ho a přitisknu na své zpocené tělo. " Skvělý. " vyhrknu a dál dýchám. Užívám si jeho přítomnosti a jeho tepla. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zaslechnu jediné slovo "skvělý". Slabě přikývnu. "Hn..." Ozve se ode mě docela souhlasně a rukou mu přejedu po boku, že se mi to taky líbilo. A hodně. Teprve po docela dlouhé chvíli mlčení mi začíná být docela zima. Začnu se zvedat z Kaishiho i z pohovky. Plně si uvědomím, že mám kalhoty u kolen, takže je stáhnu docela a přehodím přes pohovku. Natáhnu ruku ke Kaishimu. "Pojď, umyju si tě..." Řeknu jen a slabě se usměji. Přece jenom to, že jsme teď celí ulepení a zpocení, je moje vina. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Po nějaké době se začne zvedat a tak ho pustím a hledím, co jde dělat. Místo nandání kalhot si je úplně sundá. Zasměji se a ruku příjmu a postavím se. " Tak jdeme ....potřebujeme to oba. " z nohy sundám kalhoty a držím Rikua za ruku. Nepustím ho ani když vyrazím do koupelny. " Nemůžu odmítnout koupel, kdy si mě někdo bude mít, obzvláště když jsi to ty. " usmívám se a těším se na jeho péči o mé tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Zamířím proto k jednomu pouličnímu stánku, kde dávají výborné jídlo. Tedy snad tam ještě je. "Mám...líbí se mi, že to tady vypadá jako v pohádce. Skutečný svět zůstává zavřený za branou téhle čtvrti. Tady jsi někdo nový a nikdo se neptá. Je tu krásně, nemyslíš?" odpovím na Asurovu otázku a rovnou se zeptám na jeho názor. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Líbí se mi tady," odpovím mu na jeho otázku mým vlastním způsobem, který vypadá trochu nezaujatě a chladně, ale já málokdy něco chvílím, takže to je i tak opravdu hodně dobrý názor. "Objevují se tad démoni často?" položím mu další otázku. Alespoň můžu vědět jak nebezpečné to tady je, a jestli je tady pravděpodobnost, že na nějakého narazím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Kývnu k vaně, ať si vleze dovnitř. Sám následuju brzy po něm a hned pustím vodu, příjemně teplou, abych se ohřál. Sednu si za Kaishiho a nechám téct vodu. Vezmu do ruky houbu a mýdlu a začnu ho umývat. Nejdřív na zádech a pak přejdu na hrudník. Něžněji přejíždím po místech, kde jsem ho hodně kousnul, nechci ta místa schválně moc dráždit, když to není žádoucí. Přitáhnu si ho blíž a to už máme vodu po žebra. Dlouhými tahy po přejíždím houbou po hrudi, setřu zaschlé sperma na jeho boku a tak vůbec. Prostě si ho umyju. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Často, proto jsem zamířil právě sem. Lovec jako já tu má o živobytí na dlouho postaráno. Tohle místo je jako jiný svět...oddělené od zbytku světa a času. Ideální místo pro ně," zamračím se trochu. Ano líbí se jim tu tak jako mně, ale já nedovolím, aby nade mnou tohle místo vyhráli. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Je tady v okolí nějaké místo k zábavě?" zeptám se ho. Sice se asi budu nějakou dobu s tímhle míste seznamovat, rád bych věděl jestli tady jsou nějaká místa, kde bych se ze začátku zabavil i jinak, než to tady poznám. I když nevím jestli Mei může něcao takového znát...a jak moc dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Střídavě se dívám na něj a po okolí, jako bych se bál delšího pohledu, což je u mě zvláštní. "Hlavně jsou tu samozřejmě čajovny...ale geishi jsou úžasné společnice. A jsem si jistý že Maiko...přinejmenším Keiko-chan z naší Okiyi s tebou budou trávit čas i bez placení," navrhnu mu. Pomalu se začínám vzdávat své iluze, že mě ještě vezme na milost. Tak se budu snažit aby si našel někoho, kdo ho udělá šťastným a já se pak necítil provinile a mohl ho opustit bez obav. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Je důkladný a tak jsem za chvili všude čistý. Otevřu oči a otočím se na něj. " A smím já tobě umýt záda?" zeptám se a vemu jeho ruku s houbou do svých. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Kam jdeme teď?" zeptám se ho. Nejspíš nebudu nějakou dobu dělat nic jinhéo než se vyptávat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Jistě, že můžeš..." Zašeptám a políbím ho na rameno. Nechám mu houbu a ruku vytáhnu jemně z jeho sevření. Znovu ho políbím, tentokrát na krk, a stáhnu ruce, které jsem měl kolem jeho pasu a držel si ho u sebe, takže se od něj trochu odtáhnu. Zavřu vodu, protože je jí už dost a je dost teplá, takže nám nějakou dobu vydrží, aby nás prohřála. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro ponořím houbu do vody a prstem jezdím v pěně a tvořím na jeho těle obrazce. " Sluší ti to a ted budeš ještě krásnější než předtím. " řeknu sladce a skloním se k němu a políbím. Přitom na jeho ruku udělám svůj podpis. Nevysvětluji to, je to jen taková moje zvrhlá hra. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Poznámku o kráse si vyslechnu s maličkým úsměvem, ale to už cítím jeho rty. Polibek mu oplácím a nechám to na něm, ať ho sám ukončí. Cítím na ruce jeho prst a jakoby něco psal, takže se na to po polibku podívám. Lehce pozvednu obočí a zadívám se na něj. "Copak? Máš potřebu si mě podepsat? Nebo označkovat?" Zeptám se docela pobaveně a zvědavě zároveň. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Rukama mu obejmu a jednou zajedu do jeho vlasů a držím jeho hlavu, zatímco ho převážím tak, aby šel do vody a přitom z něj odplavala pěna. " Věř mi, ...nepotopím tě. " zašeptám a opravdu zastavím nad hladinou s jeho hlavou, takže je mokrá jen moje ruka. Teprve ted polibek ukončím. Stále mu podpírám hlavu a druhou ho oplachuji tam, kam se voda nedostala. " Snad nezmizím z tvého života a srdce tak rychle jako ta pěna. " zasměji se, ale uvnitř ten malý strach je. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přesto však nic nepodniknu, což je jasným znamením důvěry, která mě ale jednou může zabít. A až to přijde, budu se bránit nejlíp, jak to půjde. Mluví dál, takže se na něj zadívám. Neusměju se, protože až moc dobře vím, že mu nemůžu nic slíbit. Byl bych lhář. Sice se pak usměje, ale vidím mu na očích, že se toho opravdu bojí. Narovnám se, zvednu ruku a pohladím ho mokrou dlaní po tváři. "Nebudu ti nic slibovat, nejsem ani pokrytec ani lhář..." Řeknu mu naprosto upřímně. "Prostě budeme spolu, dokud to tak budeme chtít..." Dodám naprosto vážně a políbím ho na rty. Rukou zajedu do vlasů, přitáhnu si jeho obličej blíž, abych prohloubil polibek. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Pokud budeš chtít, abych tě zabavil tak to s radostí udělám, ale myslím že to nebude ten případ, takže jinak...nevidím důvod proč nevyužít okouzlující společnosti nějaké dámy. Keiko je velmi milá a určitě se s ní nebudeš nudit," řeknu klidně. Je vidět, že to říkám s nejčistšími úmysly. "Teď...k jednomu stánku kde prodávají dobré jídlo. Doufám že tam ještě je tedy, přeci jen jsem tu nějakou dobu nebyl..." odpovím, snad nebude proti. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Když myslíš," řeknu v odpověď a na okamžik se na Meie podívám, než se odvrátím, abych pokračoval v prohlížení okolí. "Jaký druh jídla?" položím mu další otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Na mojí větu, napůl otázku odpoví naprosto upřímně. Po té mě políbí a přitáhne k sobě. Líbám ho a přitisknu se na jeho tělo, rukama ho obejmu. " Užívám si každou chvilku s tebou...protože vím, že to může kdykoliv skončit. " odpovím po polibku a na to ho pohladím po tváři a sám se ponořím do vody, jeho už tam netahám. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Uvidíš brzy," řeknu a moje slova se velmi brzy potvrdí. Sotva přejdeme dřevěný, krásně zdobený most, vynoříme se před stánkem s jídlem. Prodávají tu hodně jednodušších jídel, jako sukiyaki, ramen, miso, onigiri....je toho tu hodně a všecko vypadá výborně. "Vyber si co chceš já si dám gyozu po dlohé době, kývnu nejdřív na Asuru a pak na prodavače. Voní to tak dobře že už se mi sbíhají sliny. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Naštěstíse za chvíli objevíme u stánku, takže se ani nemusím více soustředit na nějaký rozhovor s Meiem. "Dám si ramen," řeknu aniž bych se díval jestli tady mají i něco jiného. Stejně si myslím, že bych si nic jiného ani nevybral. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Jsi ty ale nudný...copak nejíš nic jiného...všechno tu je tak výborné," zakroutím nad ním hlavou, ale nechám ho vzít si jeho ramen. "Chceš ochutnat?" natáhnu k němu svůj tácek s gyouzou, když dostaneme naše jídlo a vydáme se zase na cestu. Vím že chtít nebude ale stejně jsem si to nemohl odpustit. Pomalu se vydám k jednomu malému obchůdku, kde vím že prodávají výborné sladkosti. Snad to Asuru trochu potěší. Budeme tam tak akorát včas až sníme své jídlo. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Na jeho nabídku skoro nezareaguji vlastně jen lehce zavrčím něco, že to nechci a přestanu s etím zaobírat dál. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Neboj se, je tu víc míst, kam si můžeš zajít. Ukážu ti je, později," navrhnu. Nenechám se jen tak otrávit, i když se nebudu ani vnucovat. Jdu hodně pomalu, aby Asura mohl jíst vklidu. Krůček po krůčku. Obchod je stejně hodně blízko. Zajímalo by mě, jestli tam pořád prodává ta hodná starší paní. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nevím jak dlouho se dokážu chovat takhle. Ael on si zaslouží, abychs e k němu takhle nehezky choval. A já to na chvíli potřebuji taky abych se zase sebral. Za nějakou dobu začne Mei odcházet kvůli démonům pryč, takže tady budu zase věčně sám. Musím si na to zvyknout a připravit se. Nic jiného dělat nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Uvažuju, že bych se měl asi zajít podívat do Shinju, čajovny, jejíž majitelka vždycky věděla o všech démonech tady. Určitě pro mě bude mít nejednu práci. A Asura ode mě bude moct pak mít chvíli pokoj, nebo alespoň bude klidně usínat, protože lovit určitě půjdu večer. Sotva dojíme dorazíme k malému obchůdku na rohu úzké uličky. Okolo projdou dvě smějící se Maiko, na které mírně kývnu. Pak vejdu dovnitř a podržím Asurovi dveře. "Vyber si co chceš," vyzvu ho s úsměvem. Mají tu nepřeberné množství cukrátek, od rýžových koláčků, přeš čokoládu až k obyčejným lízátkům. Cokoli na co si člověk vzpomene a také věci, které nikdy neviděl. Kromě toho to tady nádherně voní a je to tu moc útulné. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Když se podívám, kam sjem vůbec vstoupil, tak se mi na rtech objeví drobný úsměv. Mei si tohle zapamatoval... Okamžitě se rozejdu k jednomu z pultíků a začnu si vybírat. Sice nevím co si objednám, ale zatím si vezmu jen to, co zám...takže si poručím o jednoho indiánka a větrník... Snad se po tomhle budu cítit lépe..vlastně jsem měl naposledy nějakou sladkost a užíval jsem si to, když jsme byl tenkrát ve městě s Meiem... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Zaplatím všecko co si vybral a přiberu ještě nějaké drobnosti s sebou do zásoby. "Chceš si to sníst tady, nebo jít zase ven?" zeptám se ho opatrně, abych nenarušoval jeho momentální nadšení. Je to tu malé takže jsou tu jen dva stolečky, ale proto je to tu krásně útulné. Venku je ale taky krásně, tak uvidíme, co bude Asura chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Ven bude asi lepší," odpovím mu a vezmu si své dva zákusky, se kterými výjdu ven před obchod. Pak se pustím do indiánka. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Potřeboval bych si něco zařídit v jedné čajovně tady blízko, nevadí ti to?" zeptám se, když se přiblížíme k Shinju. Myslím že mu nebude vadit, když mě bude mít na chvilku z očí a bude si moct dojíst své zákusky v klidu. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Za chvíli na mě Mei ale zase promluví, takže se na něj konečně otočím. "Dobře," přikývnu lehce a jakmile příjdeme k čajovně, tak se zastavím a začnu se rozhlížet, kam bych si mohl sednout. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Budu hned zpět," ujistím ho a vydám se dovnitř. Tam si hned vyžádám od nejbližší Maiko její oka-san. Rád zase uvidím krásnou, tajemnou lady Kaede s havraními vlasy. A nepochybuju že ona mě už čeká. A že pro mě má spoustu práce, což bude skvělé. Potřebuju se nějak odreagovat. Já i Zaigou potřebujeme krev, uvolnit vztek, abych pak s klidem mohl jednat s Asurou. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro "Copak, že jsi se vrátil?" zeptá se tě, jakmile tě pobídne rukou, aby jsi si sedl k jednomu ze stolků, kam si hned vzápětí sedne. Za malý okamžik jsou před vámi hrnky čaje a konvice na vodu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Rád vás zase vidím. A Zaigou očividně taky," zareaguju na jemné chvění ve své kapse. "Zjistil jsem že bude lepší nápad vycházet se Zaigou svou cestou a tak jsem zase tady jako lovec démonů, kterým asi už navždycky zůstanu. Hádám, že pro mě budete mít nějakou práci," pousměju se. Za tu dobu co jsem tu nebyl se démoni museli řádně namnožit. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro "Jistěže je jich tu hodně. Mohla bych ti nabídnout několik a než by jsi všechny pozabíjel, tak se objeví zase jiní...můžeš si vybrat, zabíjet ve městě, nebo v lesích mimo něj..je to na tobě," promluví k tobě a dá ti také svým vlastním způsobem šanci si vybrat. "Ale ještě předtím...kdo je ten mladík, který přišel s tebou? Nějaký společník, který ti bude pomáhat?" zeptá se tě hned vzápětí. Nevypadá, že by ji to zajímalo tak moc, spíš se diví, že s někým jsi. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Nějaké velké zvíře? Myslím že já a Zaigou potřebujeme nějakého rovného soupeře,co by nám dal trochu do těla," pousměju se. Je to divné ale chybí mi ty časy, když jsem se vracel zbrocený krví a tělem mi pulsovala bolest. Ale pak jsem na všecko ostatní zapomněl a měl jsem pocit, že jsem něco dokázal. "Asura...ne. On je někdo koho jsem zradil...a teď se snažím to odčinit," řeknu trochu zamyšleně. Lady Kaede by jistě byla radši, kdybych se věnoval jejím dívkám ale na to teď nemám ani pomyšlení, ani prostředky. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro "V severní části města v kanalizaci se usídlil hadí démon. Nevím přesě jak silný je, ale je těžké s ním bojovat, protože musíš bojovat dole..zatím to nikdo nepřežil. Ale taky nikdo není tak silný jako ty," promluví po chvíli. Tohle je její dnešní nabídka, jako obvykle ti řekne více informací jakmile budeš souhlasit. "Máš chuť o něm mluvit, nebo jsi tady jen kvůli démonech?" zeptá se tě s tajemnějším úsměvem. Možná by jí nevadilo, kdyby si s tebou mohla o něčem promluvit...zvláště, když se jedná o Asuru...jistě si myslí, že to u tebe není obvyklé, tahat se s nějakým malým klukem, ještě za těchto okolností. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Vždycky jsme si rádi hráli. "To zní dobře. Snad nás na chvíli zabaví," souhlasím pochopitelně. Ani se nedivím, že je zvědavá ohledně Asury. Za tu dobu, co jsem tu byl minule jsem vystřídal velké množství milenců a milenek a nikoho jsem si k sobě moc nepřipustil. Někdo, kdo je tu se mnou je divná věc. "Víte snad, jak si ho zase získat? To jsem zvědavý," pozvednu obočí, na znamení, že poslouchám. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Kaede se jinak nijak nezaobírá tím, že si hraješ s jejími vlasy, je na to od tebe zvyklá. "To záleží na tom co přesně jsi mu udělal...ale to, že s tebou přijel, dobrovolně...neznamená to, že plánuje ti odpustit? Ať už se mezi vámi stalo cokoliv, ten kluk tě pořád musí považovat za důežitého, jinak by s tebou nepřijel, ne?" promluví po chvíli přemýšlení. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro No než se vrátí, můžu Kaede nechat aby se mi trochu víc hrabala v soukromí. "To co ostatním...jen myslím, že on mě opravdu miloval. Ale nejsem si jistý že tu je proto, že mi chce odpustit. Možná už mu nic jiného nezbývalo, možná měl jen iluze a pochopil, že byly mylné. Možná se chce jen pomstít. Ale to je jedno, nechci aby dopadl jako já," vysvětlím jí s mírným úsměvem, jako by to všechno šlo mimo mě. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro "Neměl by jsi mluvit v minulém čase. Ten kluk, Asura se jmenoval?, tě nejspíš miluje pořád. Pokud je to tak jak to říkáš, tak pokud by tě nemiloval, tak by s tebou nepřijel. Nejspíš. Jaký vůbec je?" znovu promluví. Možná se Kaede jen nudí, nebo ti chce opravdu pomoct. U ní nikdy nevíš. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "To si nemyslím," odmítnu její slova znovu. Nad její otázkou se chvíli zamyslím. "Ve skutečnosti je dost plachý a roztomilý...ale snaží se chovat se nepřístupně a tvrdě...vlastně mě bavilo ho dobývat..ale přehnal jsem to," pokrčím rameny. Jsem rád, že si můžu hrát s jejími vlasy. Uklidňuje mě to. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro "Podle toho co říkáš...myslím, že by tady nebyl, kdyby k tobě nic necítil...pokud je tak plachý a zbaběle schovává se pod maskou. Kdyby tohle nemyslel upřímně, tak by jen utekl... Vlastně, nejen že mě zaráží, že s tebou šel...více mě překvapuje, že jsi ho nechal," pousměje se. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Zná mě příliš dobře než aby jí to nepřipadalo divné, že jsem měl zájem, že jsem jen tak neponechal Asuru svému osudu. "Mám ho rád...nějakým způsobem...takže jsem ho nemohl jen tak opustit, byl v hrozném stavu. A to že se mnou šel myslím překvapilo mě i jeho. Nevím jestli toho teď nelituje, pokrčím rameny. Nerozumím lidem, ani Asurovi, to je moje velká slabina. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro "Myslím, že to se ukáže časem. Kdyžtak mi ho tady někdy pošli, když budeš na lovu, aby se nenudil," Kaede se zase usměje a projede očima list papíru, než ti ho předá. "Měl by jsi jít, Asura na tebe určitě čeká už hodně dlouho," promluví ještě, než se zvedne a lehce se ukloní. Práve teď pro ní její práce s tebou skončila. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Pohladí mě, takže se jenom usměji, a pak ho jenom pozoruji, jak se potápí. Nechám ho, aby se takhle bavil, jak dlouho sám bude chtít, a pak vstanu. Vylezu z vanu a natáhnu se pro ručník. Začnu se otírat a počkám, než vyleze taky Kaishi. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dotřu se a nahý vyjdu ven z koupelny a zastavím se u pohovky. Jen tak na ní hledím, zda mám jít se oblíknout či ne. Nakonec si natáhnu trenky a otočím se na Rikua, co chce dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vyjdu až po chvilce s ručníkem kolem beder a vydám se k pohovce. Stáhnu z ní svoje kalhoty a vytáhnu z nich trenky. Sundám ručník a obleču si trenky. Chviličku se zadívám se na Kaishiho a přejdu k němu. Pohladím ho po boku. "Nebolí to?" Zeptám se, jestli jsem mu přece jenom trochu neublížil. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Stále se držím u něj a objímám ho i po polibku. " Tak a chceš ode mě chutnou večeři či ještě nemáš hlad a tak si můžeš dál věnovat mě a třeba ještě nějaký ten kousanec přidat. " skloním se a jen tak chytnu jeho ušní lalůček do zubů. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ale to už mě líbá, takže mu polibek oplácím, a pořádně si ho k sobě přitisknu. Pak se mi zdá, že mu to nestačilo, protože mi začne okusovat ucho. "Tobě nestačí tahle značka?" Zeptám se a prstem přejedu po té pořádně fialové, kterou jsem mu vytvořil mezi ramenem a krkem na jeho oblíbeném místečku. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro O kousek se posunu a dívám se mu do očí. " A co by jsis případně přál k jídlu a nebo to necháš na mě...a nebo se ti mám dát na talíř já?" zažertuji a olíznu si spodní ret. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Já vám ho sem pošlu a vy mi ho zkazíte." Kdoví, co by mu Kaede mohla říct a co by ho tu potkalo. Umí být velmi laskavá ale stejně tak si ráda hraje a její hry nejsou moc milé. "Jistě není dobré nechat ho déle čekat. Děkuji, o toho démona se postarám. Určitě zase brzy příjdu," ukloním se mírně a vezmu si papír. Pak se zase vydám ven za Asurou. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Sedl jsem si na patník zády k čajovně a zabavuji se tím, že házím kamínky an cestu. Ostatně, Mei je tam dlouho a to říkal, že je to nějaká drobnost. Neuvěřitelně se nudím. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jsem zpět, omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo," promluvím na něj, když dojdu až k němu. "Půjdeme už zpět, nebo chceš ještě někam jít?" Celkem zbytečná otázka...ale musím se zeptat. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Je mi to jedno," řeknu docela tiše. Už to není ani nepříjemný ani smutný hlas. Prostě docela normální...i když postrádá jakoukoliv touhu, že bych chtěl něco dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jak rád bych ho zase alespoň objal...ale to teď není dobrý nápad. Alespoň k němu natáhnu ruku, nabízím mu, že mu pomůžu vstát. Je na něm zda ji příjme a hádám že ne, ale zkusit to můžu. "Tak ne...nechci tě nutit," ujistím ho a jemně se usměju, i když mi moc do smíchu není, ale snažím se usmívat víc, aby se na mě ještě víc nezlobil. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Ještě je moc brzy na to, abych se k němu choval normálně... Opraším se a počkám, než se Mei rozejde, aby se vydal za ním, protože to tady ještě neznám dostatečně na to, abych se dostal zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Vydám se pomalu zpět k Okiyi, tentokrát beze slova, protože je mi jasné, že Asura o žádné povídání nestojí. Mezitím se rozhlížím po okolí a přemýšlím nad tím, jestli tu Asura může být alespoň trošku šťastný... Zanedlouho dorazíme zpět k Okiyi a já hned zamířím do našeho pokoje. "Můžeš si tady dělat co chceš, ale byl bych radši kdyby jsi se tu moc netoulal...neznáš to tady. Když tak si s sebou vem některou Maiko ať tě doprovází, to je jediné co od tebe budu žádat. A pokud budeš cokoli chtít jen se obrať na mě," oznámím mu a začnu si chystat věci na večer. Cítím jak se Zaigou zase chvěje a tentokrát s ní zcela souhlasím. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jakmile tam dorazíme, tak se Mei začne chystat k odchodu, nejspíš si našel nějakého démona. No, nevadí, ať si zatím dělá co chce. Já si sednu ke svému batohu a vytáhnu odtud své karty abych si mohl začít hrát sám se sebou...ostatně nic lepšího na zabavení se nemám. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Chvíli se zahledím na Asuru, který hraje sám se sebou karty. Vlastně je to hodně dlouhý pohled, jako bych mu chtěl něco říct, ale nakonec to nedokážu a jen mírně kývnu na rozloučenou. Doufám, že mě ten démon hodně zabaví a vyčerpá. Potřebuju to. S tím se podívám na instrukce od Kaede a zamířím na místo určení toho záškodníka najít. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Asi ho docela prověřovali, jako obvykle, i když ti je nejasné, jak to mohli udělat. Brzy se dostaneš ke vstupu a vejdeš dovnitř...nic ale nenaznačuje, že by tady žilo něco jiného než potkani, kterými se to tady jen hemží... A taky je tady ten všudypřítomný pach.... Nicméně po pár minutách chůze se začne Zaigou chvět, jako kdyby cítila přítomnost démona...určitě už jsi blízko. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Když ucítím jemné chvění Zaigou, na rtech se mi objeví pobavený úšklebek. Nemám strach, nemám se proč bát, nemám totiž co ztratit a to je pro mou práci ten nejdůležitější předpoklad. Pokračuju dál chodbou, ve střehu jen napůl-vnímám jakékoli zvuk a pach, ale Zaigou mám stále na rameni, jako by se nechumelilo. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Nicméě, tohle tě neodradí a pokračuješ dál. Teď už je snadné jít tam, kam máš, protože ho slyšíš...všude je ticho, potkani se naučili se v těchto místech nepobývat příliš dlouho, takže žádného z nich neslyšíš. To co slyšíš je napůl rytmický zvuk...vlastně neustálý zvuk, který by se dal zaměnit za něco jiného, kdyby v něm nebyl kousek nerytmu, takže když se soustředíš, poznáš, že je to pohyb hadího těla, tření šupin o odpadky a stěny. A také se to pomalu stává hlasitějším..a pak se to jakoby zase vzdaluje. Buď loví nějakou kořist, nebo jen kontroluje své teritorium. Zanedlouho se dostaneš k místu, kde je další výstup kanalizace, a podle toho co můžeš vidět, tudy vylézá docela často na povrch. A také se už tady víří voda, když občas nějaký odpadek spadne dolů...musel tady být...a podle toho, co slyšíš...je pořád ještě v kanalizaci a přibližuje se, mnohem rychleji než se pohyboval doteď...takže už o tobě musí vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Zaigou v mých rukou se nadšeně třese a jen tak rozšíří můj děsivý úsměv. Následuju pohyby hada a vůbec si nevytvářím žádnou strategii, jak mám ve zvyku. Jakmile se začne obrovský plaz rychle přibližovat, sklouzne mi Zaigou z ramene a dopadne špičkou na zem, až se zem mírně otřese. Má teď svou plnou váhu. Cítím jak se netvor přibližuje, nesnažím se schovat, stojím uprostřed chodby a cítím, jak Zaigou kromě nadšení vysílá i varování. Nemá ráda, když bojuju takhle divoce, bez myšlení. Ale mám teď náladu si hrát. Tak pojď hádě... |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Každopádně je světle fialový, skoro bílů, a podle toho jak se lehce leskne jde poznat, že jeho šupiny nepůjdou tak lehce protnout mečem...ale pokud jde o Zaigou. Za chvíli se po tobě vrhne. Je dost inteligenstní na to, aby neotevřel tlamu, takže ho nemůžeš poškodit takhle...místo toho se asi pokusí tě omráčit nebo něco podobného a dorazit tě pak. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Nepřestávám se usmívat, když zaútočí. Neudělám nejdřív nic, ale pak na poslední chvíli uhnu. Bylo to opravdu tak tak, protože jsem zapomněl na plnou váhu Zaigou. Cítím jak se vzteká a byla by sama plivala oheň, ale nenechám ji. Rozhodnu se nejdřív zvolit techniku jako tehdy s Asurou. Neútočím, jen uhýbám a už vůbec mě nenapadne použít plamen. Ještě ne. Chci vidět jak je ta potvůrka silná. Navíc budu na něj muset jít najisto, tady v kanalizaci je sakra málo místa na manévrování. Zatím si ho pořádně ozkouším a zjistím co umí. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Znovu na tebe zaútočí, tentokrát s větší vervou a rychlostí. Možná ho ani nenapadá, že by jsi mu jen uhýbal, nebo si to uvědomuje a je kvůli tomu rozzuřený. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro No tím lépe alespoň se budu ještě víc bavit. Chvíli si s ním ještě hraju, protože to vypadá, že začíná být naštvaný, což se mi taky líbí. Jen ať zuří, chci si pořádně užít a unavit se. Když usoudím, že bych se neměl déle unavovat, přece jen současná váha Zaigou není nic s čím by se snadno manévrovalo, rozhodnu se konečně zaútočit. Rychle proklouznu kolem tlamy plaza a nechám čepel Zaigou dopadnout na šupinaté tělo. Vlastně spíš testuju, jestli to bude mít vůbec nějaký účinek, nebo se budu muset zaměřit na tlamu a oči. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Zvíře je docela překvapené, když na něj zaútočí, takže reaguje zpomaleně. Nicméně, když ho sekneš přes šupiny, tak ti dojde, že to nezabírá. Navíc se po tobě hned vzápětí hádě ožene tlamou...už je rozčílené dost na to, aby otevřelo tlamu a pokusilo se tě kousnout. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Věřím ve své schopnosti, i když nepoužívám rychlost pomocí Zaigou. Otočím se a Zaigou zasviští vzduchem. Mířím na plazovu tlamu, ovšem pouze na spodní čelist. Nechci ho ještě zabít, jen zranit, aby ho bolest dovedla k dokonalé zuřivosti. Zaigou se vzteká, ale nemůže než dělat co já chci. A já teď, jako kdysi dávno, si tenhle souboj užívám a nechci jen zabíjet, chci opravdu bojovat. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Jakmile ale ucítí bolest, tak se od něj ozve docela nehezký řev a ty můžeš ucítit, že se teď už opravdu rozčílil k nepříčetnosti. Začne sebou házet ze strany na stranu a očividně teď mu je jedno jak hodně ho můžeš zranit, protože se na tebe zase vrhne tlamou... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Pach krve a bolest...co by ho mohl dovést k větší zuřivosti? Nepřestávám se spokojeně usmívat. Démon znovu zaútočí, teď už neuhýbám, napřáhnu Zaigou před sebe. Uvidíme, kdo z koho. Pak bodnu, tentokrát špice Zaigou míří na horní čelist. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Nicméně ho tohle rozzuřilo ještě víc, takže začne házet hlavou ze strany na stranu...což je pro tebe celkem nepříjemné, vzhledem k faktu, že se Zaigou zasekla. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jednoduše Zaigou pustím. Je mi jedno, že jsem tak bezbranný, ale prostě je to něco, co se ode mě dalo očekávat. Stejně jako ji miluju ji i nenávidím, svoji krásnou a ohavnou Zaigou. A proto, kdyby měla zůstat v čelisti toho démona, nesmírně se mi uleví, i když mi to utrhne srdce. Ale to se stejně nestane. I když co teď bude, to nevím. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Snaží se alespoň zbavit bolesti tím, že sebou začne házet ještě víc než doteď. Tebe už sice nevnímá, ale to tě nezachrání od toho, aby tě náhodou nešlehnul ocasem, což tě odhodí ke zdi a je to náraz dost silný na to, aby jsi ztratil vědomí. Když se probereš, tak zjistíš, že jsi zhruba na stejném místě jako jsi byl předtím, než jsi upadl do bezvědomí. Všude je ohromné množství krve, které patří tomu démonovi, jehož ale nikde poblíž nevidíš. Kousek od sebe zaregistruješ pohyb. Uvidíš Zaigou ležet nepůl ve vodě napůl v odpadcích. Každopádně to co se hýbe je malé bílé hádě, snad jen metrové, které má část svého těla pod Zaigou, takže se nemůže dostat pryč, a hází sebou. Okamžitě si všimneš, že to hádě krvácí z tlamy, přesně z míst, kde jsi zasáhl toho hada předtím. Zdá se, že tohle je pravá podoba toho démona. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Všude je spousta krve, tudíž i na mých šatech, rukou, tváři...mám ji ve vlasech a mísí se s mou vlastní krví. To mě přivede k dalšímu záchvatu smíchu. Pak se vydám k háděti, stoupnu mu na ocas a zvednu Zaigou, která se třese, tentokrát vzteky. Ať se vzteká, nevěnuju tomu pozornost a jedinou ranou useknu háděti hlavu a spálím jeho tělo černým plamenem. Konec hry. Pak se pomalu vydám zpět k Okiyi. Na tváři mám spokojený úsměv, který v mém stavu s mečem a celý od krve, vypadá docela šíleně. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Bez větších problémů se dostaneš do Okiyi, kde je ještě pořád majitelka. Věděla o tom, že jdeš na lov, takže pro jistotu zůstala vzhůru, což ti jen prospěje, protože ti hned nechá připravit koupel. Jakmile ji máš za sebou a už na sobě nemáš stopu krve, tak za tebou zajde a podá ti lékárničku na ošetření. "Asura na tebe čekal, ale jakmile tady usnul, tak sjem ho nechala přenést do vašeho pokoje," oznámí ti, než se odebere vyspat se...nebo dělat cokoliv. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Pak si ještě vezmu lékárničku a nějak provizorně si zavážu rameno. Dělá se to dost těžko, když na to mám jen jednu ruku, ale zítra mi to když tak Keiko převáže. Pak se tiše jako myška vplížím do našeho pokoje, hodím špinavé šaty někam do tmy a uložím se na svůj futon. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Tobě netrvá moc dlouho, až si lehneš, k tomu aby jsi usnul. Přeci jen to bylo únavné. Ráno se probereš docela brzy...ani nevíš proč. Přesto ti tady něco nehraje. Cítíš, že je u tebe někdo příliš moc blízko. Když se posadíš, tak uvidíš, že je to Asura, který si musel v noci lehnout skoro úplně k tobě. Ať už se k tobě přes den choval jakkoliv špatně, pořád je to ten samý osamělý kluk, který potřebuje něčí blízkost. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Nejsem si jistý, jestli ke mně přišel proto, že chtěl, nebo si to neuvědomil a udělal to ve spaní a jakmile se probere, tak mě něčím přetáhne. Každopádně, když už je tak blízko....nemíním jen tak vstát a být hodný. Pohladím ho po tváři pak vezmu jeho ruku a zavedu ji pod volnou yukatu na svou hruď. Druhou rukou ho obejmu kolem pasu. Políbím ho jemně na čelo a pak se o něj opřu svým čelem, abych co nejvíc cítil jeho teplo, jeho blízkost. Už mi to hodně chybělo...opravdu hodně moc...i když tomu sám nerozumím. Pak zase zavřu oči. Budu si jen užívat tuhle chvíli, protože myslím, že mě pak zase zažene...a nejspíš se bude zlobit. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro To řeho si okamžitě všimnu je, že je Meiův obličej přímo před tím mým..a tak, že mám ruku na jeho hrudníku a on tu svou kolem mého pasu. Nepamatuji si, že bych dělal tohle. Ale zase nemůžu říct, že je to ro mě moc nepříjemné...nedokýkal jsem se ho celý měsíc a on mě taky ne...a hodně mi to chybělo. Přestože jsem mu ještě neodpustil, myslím, že stejně nikam nepovede, když se k němu budu chovat přehnaně nepříjemně. Proto zase zavřu oči a zůstanu ležet tak jak jsem. Pokud si tohodle nevšiml, tak budu dělat že spím dokud se neprobere a neodejde. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Znovu ho pohladím po tváři a nakloním se trochu blíž, až se naše rty skoro dotknou. Ale tohle nesmím. Ne teď...možná potom, na rozloučenou, až budu vědět, že už mu to neublíží. Zase se odtáhnu a zvednu se. Nechám ze sebe yukatu jen tak sklouznout a pak teprve začnu hledat oblečení. I kdyby se teď Asura náhodou probudil, nahého mě už stejně viděl. Uvědomím si ale že bych si měl nechat převázat to rameno. A taky vyprat ty šaty i když myslím, že je už nezachráním. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Za okamžik se zvedne a já slyším jak ze sebe jen tak shodí oblečení. Čekám ještě chvíli a pak otevřu oči a posadím se. I když jsem vzhůru nějakou dobu, tak jsem trochu rozespalý, nebo přeleželý, ono to ve výsledku vypadá stejně. Každopádně sebou praštím zpátky, když koutkem oka zachytím Meiovu ještě neoblečenou postavu. Teď se opravdu nechci dívat, i když to udělám...mé oči se zastaví na jeho obvázaném rameni. Mám dojem, že si to udělal včera když byl venku, asi likvidoval nějakého démona...a já stejně. Nejsem v pozici abych se ho na to ptal, ani na to abych se o něj postaral...nejsem si jistý, že bych ještě měl, i když o něj mám starost a docela se mi to zračí na mém obličeji. Nebo alespoň v očích. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Ohayou...chceš přinést něco k snídani, nebo půjdeme na snídani ven?" zeptám se. I když vlastně... "Tedy pokud chceš snídat se mnou," dodám, protože jsem tohle asi považoval za moc velkou samozřejmost. Byl bych rád kdybych si ho mohl usmířit ale nevím...jestli to půjde. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Chci něco sladkého," řeknu tiše, ale dost nahlas na to, aby to slyšel. Myslím, že pochopí, že budu jíst s ním. Jen se mi ještě nechce vstávat z postele, což dokážu tím, že se zachumlám do Meiovy přikrývky. Stejně..co bych dělal kdekoliv jinde? Nudil bych se. Takže je jedno jestli budu ležet ještě chvíli tady. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Nejradši bych se taky k němu v posteli přitulil, ale o tom si můžu teď zase nechat jen zdát. Vydám se pryč a nejdřív si nechám převázat rameno a předám oka-san oblečení, kdyby s tím něco šlo provést. Pak si vezmu nějaké nádobí z kuchyně a na talířek nachystám nějaké koláčky co jsem koupil. Pak ještě udělám pro Asuru horkou čokoládu a sobě nechám od Keiko nalít čaj. Pak se vrátím do pokoje a sednu si vedle futonu. "Dozo," podám Asurovi jeho snídani. Snad bude spokojený. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nicméně Mei se vrátí říve než jsem čekal. A s plný talířem koláčků a taky horkou čokoládu. Na tváři se mi objeví zase drobný úsměv. "Arigato," poděkuji Meiovi a vezmu si jeden koláček, abych si ho mohl vychutnat. Cítím s emnohem lépe než včera, o mnoho lépe. Jen se budu msuet naučit jak tady zacházet s volným časem, protože ho budu mít asi docela hodně a nerad bychs e tady unudil k smrti. Předpokládám, že Mei tady nebude tak moc často...bude zabíjet démony a asi i takhle vydělávat peníze. Jakmile sním tenhle koláček, tak si vezmu další...a pak další. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Chutnají ti? Vybíral jsem je pro tebe," řeknu mu i když mu to musí být jasné, protože očividně já zrovna moc na sladké nejsem. "Doufám že tě alespoň trochu potěšily. Do toho obchodu můžeme chodit nakupovat jak často budeš chtít," ujistím ho. Možná nakonec sladkosti bude to jediné, co mu bude přidávat na náladě. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Raději to všechno pak zapiju horkou čokoládou, i když to moc nepomůže, pořád ještě je to lepší než se udusit úplně. "Neměl bych jíst sladké tak moc...zkazím si zuby," oznámím mu po jeho nabídce. No, alespoň když už nic jiného už nejsem tak uzavřený jako včera. Snad se tohle všechno brzy zlepší...protože mu odpustím teprve až budu úplně v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Vypadá to, že má trochu lepší náladu, za což jsem hodně rád. "To myslím nehrozí, neboj," ujistím ho azase se jemně usměju. Pak se zamyslím, kam bych ho tu mohl vzít, abych mu ještě víc zvednul náladu. "Myslíš, že je tu nějaké místo, kam by jsi se chtěl podívat? Pokud tedy chceš abych tě zabavil já," zeptám se opatrně. To bude nejlepší. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nevím co bych tady tak mohl dělat. Normálně jsme se stejně bavil tím, že jsem dlouhé hodiny vysedával někde venku nebo trénoval. Jenže...teď nemám proč trénovat, protože mám prakticky zakázano bojovat s démony...leda bych si vymyslel nějaký důvod. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Je tu Onsen, spoustu čajoven pochopitelně, hrad, bývají tu divadelní představení, občas i tance geish. Je tu hodně chrámů a nejkrásnější je tu příroda. A Samozřejmě jsou tu i normální obchody, arkády a tak, kousek od téhle čtvrti je přeci jen obyčejné velkoměsto, zakončím své zestručněné vyprávění. Snad bude Asuru vůbec něco zajímat, byl bych rád, kdyby si to tu oblíbil, alespoň pro tu dobu co tu bude. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Kamkoliv budeš chtít," odpovím mu na jeho otázku. Opravdu je mi jedno kam se půjde, pokud vůbec. Stejně mi to tady brzy ukáže všechno, nebo si to najdu já sám. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro A pro mě za mě můžeme se jen tak flákat po okolí, pokud mě nechá, abych mu byl blízko. I když na druhou stranu být mu blízko mě mučí, když se ho nemůžu dotýkat. "Můžeme se jít jen tak procházet a uvidíme kam nás nohy zavedou, ovšem to jen v případě, že chceš jít se mnou," podívám se na něj tázavě. Možná by bylo lepší, kdyby mě odmítnul. Mám stejně dnes nějaký špatný pocit, ale to může být jen proto, že Zaigou je po včerejšku pořád nazlobená. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Talkže si pak vezmu do ruky hrnek s čokoládou a začnu pomalu upíjet. Stejně musím počkat, než Mei odejde abychs e převlékl do něčeho na ven. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Mám pocit že jsem si sám se sebou naplánoval odpoledne a sám si to odsouhlasil a Asura je jen nějaká dekorace v pozadí. Dopiju čaj a počkám až dopije i Asura. Pak se zvednu a natáhnu k němu ruku, tak jako včera, jenže teď to bylo automaticky, takže vzápětí si svou chybu uvědomím a stáhnu ji zpět. "Počkám na tebe venku,"řeknu jenom. Uvidíme jestli vůbec příjde. Vyjdu před Okiyu a posadím se pod rozkvetlou Sakuru na lavičku, zakloním hlavu a začnu se dívat do jejích květů. To mě vždycky bavilo. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Pak se převléknu a chvíli přemýšlím, jestli si nasadit pásku nebo ne, ale paks e přeci jen rozhodnu, že bude lepší, když ji budu mít nasazenou. Pak se ze zvyku natáhnu po Himoto, ale..nevím jestli bych si ji měl vzít s sebou. No..vlastně teď budu s Meiem, takže by se mi nemělo nic stát, takže ji nakonec nechám na místě. Vydám se před Okiyu, kde se postavím před Meie, ale nijak nedám najevo, že už jsme tady. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Tak pojďme kam nás nohy ponesou," pousměju se. Vlastně bych se později měl zase stavit za Kaede ale teď prostě půjdu někam...a třeba příjdeme na pěkné místo. "Líbí se ti tu zatím?" zeptám se Asury po chvíli, co procházíme ulicí. DOufám že alespoň trochu ano. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Hai," řeknu a rozejdu se za ním. Celkem by mě zajímalo, kam můžeme dojít, ale na druhou stranu to může být kdekoliv, takže na to nemusím myslet. "Je tu hezky...příjemně...jen si musím zvyknout," odpovím na jeho otázku a lehce se pousměji. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "To jsem rád. Ale..." na chvíli se zarazím, jestli bych to měl te´d vytahovat. Ale co už... "...ale já tu nebudu napořád, to s mou prací nejde," připomenu mu. Ovšem zdůrazním slůvko já, čímž mu dávám jasně najevo, že on tu může zůstat. Moc mi nepřipadá, že by ho moje přítomnost těšila. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Nemůžeme se o tomhle bavit někdy jindy?" zeptám se ho. Mám moc dobrou náladu na to, abych si ji kazil nějakm tématem jaké je tohle, protože vím, že bych si ji zkazil. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Až půjdeme zpět, zase ti koupím něco dobrého dobře?" řeknu nakonec, skoro jako bych si ho tím chtěl usmířit. Ale vlastně nevím o ničem jiném, čím bych mu mohl udělat radost, i když je to smutné. Cestička se pořád zužuje a okolo nás houstnou stromy. Je to tu nicméně velmi hezké. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Jestli ti to nebude vadit," odpovím mu na jeho nabídku. Já budu jen rád, ale zase, opravdu bych neměl těch sladkostí jíst tolik nebo ztloustnu...a taky s emi můžou zkazit zuby, což bych nechtěl. Cestou se rozhlížím kolem sebe, je tu zatím hodně hezky. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Ne...budu rád," ujistím ho. Asura te´d vypadá, že je v docela dobrém rozmaru a já nevím, co říct abych ho z něj nevyvedl. Jsem rád, že nemyslí chvíli na špatné věci, i když samotná moje přítomnost mu je musí připomínat. "Tohle místo je asi hodně jiné než ta, kde jsi byl že?" napadne mě po chvíli. Pracoval na vykopávkách, myslím že to musela být celkem nudná místa. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "jo...myslím, že jsem vůbec nikdy nebyl na místě jako je tohle," řeknu s drobným úsměvem. Je to tu všechno tak krásné, opravdu s emi tady hodně líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Doufám že se tu budeš bavit a že nebudeš litovat...máš pravdu je tu krásně. A kromě jiného teď tady už máš naprostou svobodu nad tím, co uděláš. Už jsi svým vlastním pánem," připomenu mu. Ve škole pořád ještě byla pravidla, kterých se musel držet ale teď už ne, je svobodný. Kdoví, jestli si to uvědomuje. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Musím si najít nějakou stálejší zábavu...jen tak chození po venku mě na dlouho nezabaví," řeknu, když se zase usměji. Opravdu si musím najít nějaký koníček. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "No kdyby jsi chtěl můžu ti sehnat nějakou práci, ale to asi nebude to, po čem toužíš co?" zamyslím se. Nějakou lehkou výpomoc při které by se bavil s lidmi a trochu se otrkal...to by nebylo zlé ale na to nepřistoupí. "Ale neboj se tady se zabavíš. Je tu spoustu milých lidí," řeknu nakonec. Přinejhorším požádám Keiko aby se mu trochu věnovala, myslím že mu to prospěje. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jenže teď nemůžu...mám to od Meie zakázané...a navíc je to takhle asi lepší, protože mi to opravdu nikdy nešlo. "..a taky pochybuji, že se umím i normálně bavit." |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Určitě by se něco našlo, ale byl to jen návrh," pokrčím rameny. Ani jsem nečekal, že by chtěl. Stejně...starat se o něj budu já, teď peníze potřebovat nebude. "Ale umíš, jen když chceš," ujistím ho. Mnohdy jsem se s ním bavil...jinak bych tu teď nebyl. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro A pak se všechno podělalo. "Nejlíp se dokážu bavit jen když jsem sám..." je to pravda. Doteď sjem nebyl moc schopný se bavit jiným způsobem než být sám a sám, a přemýšlet nad různými věcmi. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Opravdu mě to vyděsilo. Natolik, že jsem se probral ze svého krvelačného stavu a chránil ho. Nechci aby se mu kdy stalo něco podobného, nebo dokonce hrošího. Na jeho další slova nedokážu odpovědět. Je vidět jak mi tím co řekl vzal vítr z plachet. Možná je všechna snaha zbytečná....že nechce být se mnou je mi jasné, ale možná opravdu nechce být s nikým... Ale jak může být někdo rád sám? |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Povedlo se to, lehce mi zkazit náladu. Už zase jsme se přestal usmívat. Nevím co se mnou zase je. Chvíi si myslím, že je všechno v nejlepším pořádku, že už se začínám cítit lépe...a pak se to zase zvrtne. Jsem úplně k ničemu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Ovšem on odmítá i jakoukoli moji pomoc, což mě docela rozladilo. Vím že jsem mu ublížil ale možná je až moc tvrdohlavý. Pokračuju tedy cestou mlčky, jen si prohlížím okolní les, než se vynoříme u menšího chrámu. Nikdy jsem tu nebyl a zdá se, že tu všeobecně moc lidí nechodí, ale takových míst tu je víc. Beze slova se vydám ke svatyni. Možná bych jednou mohl vyslat modlitbu k bohům, když nebude pro mě... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Po chvíli se začnu dívat i okolo a kousek od nás uvidím na zemi ležet nějakou věc, která vypdá jako špinavý plyšák. Dojdu k tomu plyšáku a vezmu ho do rukou. Je to medvídek, který je trochu rozpáraný a nemá oko. Myslím, že by ještě šel spravit. Nemám rád lidi, kteří vyhazují věci takhle... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Když se vrátím, uvidím ho jak drží v rukou starého plyšového medvídka. Vypadá tak roztomile....a já mám zase chuť ho obejmout. "Kde jsi ho vzal?" zeptám se na první věc co mě napadne. Musel ho tady najít. A je dost roztomilé, že ho sebral...ale o téhle jeho skryté křehkosti už vím...ale přesto mě to nepřestává okouzlovat. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Tady," odpovím mu na jeho otázku aniž bych se na něj podíval, protože zkouším alespoň trochu zatlačit kousek vycpávky zpátky do medvídka, aby tolik nečouhala, než ho spravím. "Máš jehlu a nit, abych ho pak mohl spravit?" zeptám se ho. Já sám jsme si nic takového nevzal, netušil jsem, že by to mohlo být potřebné. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Já ne ale oka-san v Okiye má. A některá učednice ti ho určitě ráda spraví, jsou na tohle moc šikovné," ujistím ho. Když mu to udělá radost nechám ho pro něj zašít třeba zlatou nití... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Rád opravuju a pravuji věci. Velmi rád, takže si to udělám sám. "Kam půjdeme teď?" zeptám se ho pak a podívám se na něj. Medvídka si k sobě lehce přitisknu, nechci ho ztratit, jenže jsem si nevzal žádný batůžek, abych ho mohl schovat. Takže ho budu must hlídat. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Jak myslíš," dám mu najevo že je mi to opravdu jedno. Jen teď tomu medvídkovi trochu závidím... "Kam...? Můžeme jít ještě dál a prozkoumat co tu je...nebo se vrátit pomalu zpět do města, jak chceš," nechám ho vybrat dle libosti. Než půjdu za lady Kaede udělám co bude Asura chtít. Snad bude mít trochu lepší náladu. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Můžeme se jít ještě někam podívat....jen ho nechci ztratit," promluvím a zmíním i plyšáka. Opravdu, ten méďa by si nezasloužil, kdyby se ztratil dvakrát, nebo byl odhozen, a ještě k tomu mnou...necítil bych se kvůli tomu nejlépe. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Neměl jsem právo ho takhle zlomit, jen ze své sobeckosti. Trochu se otřesu a udělám několik kroků k Asurovi. Natáhnu k němu ruku a jemně se dotknu jeho vlasů a tváře. Je mi to tak líto...co jsem mu udělal....radši jsem ho neměl nikdy potkat. Teď nevím jestli to ještě můžu napravit. Uvědomím si, že mu tohle nejspíš není příjemné, takže se okamžitě od něj otočím. "Jistě...myslím, že u tebe je v dobrých rukou. Půjdeme tedy ještě trochu dál. Je tu klid...prospěje nám to," řeknu pevným hlasem, snažím se abych odvedl řeč od toho, jak jsem se teď nechal unést. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Každopádně, tak jako tak, je teď docela milý, i když se hned otočí a promluví zase hodně pevně...jakoby nedotčeně. "Opravdu je tu klid," přikývnu s drobným úsměvem. Pomalu se rozejdu. Je tu tak akorát příjemná atmosféra na pomalou procházku. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Vydám se pomalu dál cestou, možná pak někde zanikne v lese a budeme se muset vrátit zpět, ale to je jedno. Teď je tu hezky a Asura vypadá spokojeně. Raději už nic neříkám, abych ho nerušil. Vlastně si sám připadám trochu dětinsky, když mám obavu, abych neřekl něco špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Přemýšlím co bych mohl udělat, nebo říct. Vlastně tohle ticho mi nevadí tak moc, jen bych raději aby jsme se něčem bavili. Pomáhá mi to víc. Jen envím o čem by se dalo mluvit... "Řekni mi něco o sobě.."požádám ho lehce nejistě. Nevím jestli je vhoná doba se na něco takového ptát, ale rád bych, aby o něčem mluil. a nic lepšího mě nenapadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Proč..? Proč chceš ještě vědět něco o mně?" zeptám se ho poměrně překvapeně, což je u mě vzácné. Chvíle kdy nechám odejít svůj klid. Ale teď už mi na tom tak nesejde... "Mimoto...řekl jsem ti i to, co nikdo jiný, kromě aktérů té události neví...myslíš, že je tu ještě něco, o čem nevíš?" zeptám se ho a konečně se na něj pořádně zadívám. Měl by tohle pochopit. Řekl jsem mu něco, co jsem nikdy nikomu neřekl. Nechápu doteď proč jsem to udělal, ale stalo se to...na tom ale asi taky nesejde. Asurovi ne. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Hlavně ale-" načnu, ale nedořeknu, protože mě zastaví docela nepříjemný pocit. Pocit jako kdyby nás někdo sledoval a ne s nijak moc čistými úmysly. Zvednu hlavu a začnu se kolem sebe rozhlížet...nelíbí se mi to. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Máš dojem, jako kdyby na tebe hledělo sto pomstychtivých očí. Nž stihnete něco udělat, tak mezi vás dva něco spadne, takže uskočíte na strany. Což byla nejspíš chyba, protože to něco se vrhne po Asurovi. A zjevně to tady není samo, protože po tobě se tahy vrhne pár nějakých stvoření. Jsou velké jako člověk, mají šedou kůži bez chlupů, dlouhé drápy a asi taky hodně ostré zuby. Zaigou se chvěje, takže i kdyby ti to nedošl, což došlo, Zaigou by ti řekla, že jsou to démoni. Než se zbavíš (pomocí Zaigou) těch pár, co se a tebe vrhlo, tak uslyšíš tlumený Asurův výkřik. Narozdíl od tebe nemá řádnou zbraň, i když se doteď snaažil bránit alespoň pěstmi. Přesto s ena něj pověsilo pár těch stvoření a začlo do něj sekat drápy. Asura si tedy alespoň začal chránit obličej a krk. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přeruším pohled do očí a nahnu se k němu a zároveň ho k sobě přitisknu. "Na talíř by ses mi nevešel...ale na postel jo..." Zašeptám dost chlípným tónem přímo do ouška a lehce ho do něj kousnu. Mám docela chuť na další kolo, ale teď trochu jinak. Úplně to vidím před očima. Pod dojmem téhle fantazie jenom vzrušeně přivřu oči a lehce se kousnu do rtu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Tentokrát se já přiblížím k jeho uchu. " Představuješ si to.....já vzrušenej a ty ve mě, oba v extázy slasti a vzrušení....máš na mě chut?" lákám ho na sebe a rukou mu přejíždím po páteři. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Myšlení mi v takové chvíli začíná dělat docela potíže, takže to chviličku trvá, než zformuluji jednoduchou větu. "Na tebe...kdykoli..." Dostanu ze sebe konečně a slabě se usměji. Stojí mě to dost sebekontroly, abych ho neohnul třeba o pohovku a jednoduše si ho nevzal, ale pokud se mi tahle představa splní, vydržím to vážně moc rád. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Pevně ho obejmu a podepřu, protože vyjedu koneme víc a zatlačím na jeho varlata přes oblečení. " Přesvěč mě." vyzvu ho a kousnu ho do krku. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Ani se nenaděju a objeví se několik démonů a já stihnu tak akorát včas dát Zaigou její normální podobu. Uvědomím si, že Asura tu nemá svůj meč a tak zapomenu na opatrnost a co nejrychleji se snažím probojovat k němu. Mám o něj strach, stejně jako toho dne...tehdy ve škole...už ho nikdy nechci vidět tak slabého a zhrouceného, bez života. Jakmile se dostanu k Asurovi zaútočím na démony se vší nenávistí, kterou ve mě vyvolali. V mých očích je zase ten výraz šílené touhy zabít, jako bych to ani nebyl já, ale tentokrát si dobře uvědomuju, že je tu Asura, kterého musím chránit. A to taky udělám, za každou cenu. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Nepřátel tady totiž ještě několik je, a ne zrovna málo. i když pro tebe to bude jednoduché...jediným pohledem, kterým přejedeš přes Asuru, poznáš, že on to ale asi dlouho nevydrží. je docela hodně od své vlastní krve...má v rukou záseky od drápů těch démonů. Takže bude lepší, když tohle vyřídíš rychle, než Asura ztratí příliš mnoho krve. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Můj výraz trošku změkne až když se skloním k Asurovi a vezmu ho do náruče. Ani teď nepouštím z rukou Zaigou a nechám ji, aby nás přenesla hned zpátky do Okiyi. Pořád jsem napůl mimo sebe, takže k Asurovi nikoho nepustím a začnu se o jeho rány starat sám. Beze slova, jen se sevřenou hrudí a obavami, ale také s chladným odhodláním. Zašlo to už moc daleko... |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Když se sehneš k Asurovi, tak si všimneš, že už pomalu ztrácí vědomí, přesto se ještě drží. V Okiyi vás nikdo neruší, vypadá to, že tvůj vzhled jim v tom brání opravdu notně. Dáš se do ošetřování ran. Vypadá to, že nejsou zase až tak hrozné, než jak vypadaly, když jste byli venku. Vlastně ti tady něco nehraje, skoro vůbec totiž nekrvácí, i když jsou hluboké. Navíc máš pocit, jako kdyby se dokonce uzdravovaly, i teď, takhle brzy a nohem rychleji, než by měly. A taky cítíš, jako kdyby si z tebe něco bralo část tvé duševní energie, jako to obvykle dělá zaigou, ale tentokrát je to jiné. Je nemáš ponětí, co by tohle mohlo dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Vyjede s ním ještě výš a to už znovu tiše zasténám. Pevně stisknu jeho zadek oběma rukama a víc ho přirazím na sebe. Začnu se třít o něj i o jeho stehno. Nahnu se k němu a olíznu mu lehce ucho. "Chceš mě uvnitř...úplně celýho...mhmmm..." Zavrním mu do ouška. "Chceš si to rozdat, stejně jako před chvílí...ne...ještě mnohem víc...vezmi si co chceš...co potřebuješ..." Dodám ve stejně perverzním tónu. Chci ho rozdráždit, aby to byl on, kdo po mě vyjede. Chci, aby mě jenom použil jako hračku, na který si sám udělá dobře. A mě znovu nechá pocítit to teplo jeho těla. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Co to je moje milovaná..? Co se děje? promluvím v duchu k Zaigou, jako bych čekal, že věrný meč najde hlas, kterým mi odpoví. Jakmile dokončím ošetřování Asury, sednu si stále mlčky vedle něj a tvářím se zachmuřeně. Nejsem v pořádku a není ve mě ani stopa mého obvyklého klidu. Jednak jsem zase dostal Asuru do potíží, jednak se tu děje něco, čemu nerozumím a navíc ze mě stále neopadl ten hněv boje, který teď jako hlídací pes dávám do toho, abych střežil Asuru, než se zase vzpamatuju. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jsem tedy rád, když Mei zabije těch pár démonů, kteří na mě útočili..ale od té chvíle se mi hrozně točí hlava. Možná jse ztratil moc krve. Nebo je to tím, že se cítím, jako by ze mě něco vytahovalo mou sílu. Ani nevím jak se dostanu zpátky do Okiyi, ale i tak chápu, že to bylo moc rychle. Nechám Meie, aby mě ošetřil...zatímco se dívám na onoho medvídka, kterého jsem zachránil...taky schytal nespočet ran, nevím jestli ho zvládnu spravit. Uvidíme. Jakmile mě Mei ošetří, tak se an něj chvíli dívám, než ho obejmu a přitisknu se k němu jak nejvíc mi to jde. Myslím, že na mě jde i teď pořád ještě poznat, že jsem měl a mám strach. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Mám pocit že to, že jsem zabil démony, ani to, že jsem ho ošetřil nebylo tak záslužné jako to, když ho k sobě teď přitisknu, jemně abych mu neublížil, ale zároveň silně, abych měl pocit, že ho ochráním před celým světem. Měl bych se mu omluvit ale vím, že je to k ničemu, takže zůstanu mlčet, jen ho začnu jemně hladit po vlasech a druhou rukou ho stále k sobě tisknu. Konečně po tak dlouhé době se ho smím dotknout, ale nepřináší mi to vůbec ten klid, po kterém jsem toužil. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jen. Nevím jestli budu schopný chodit kdy bez Meie ven...aby se mi něco nestalo. Buď tohle, nebo budu muset začít znovu trénovat, abych se mohl ochránit sám. "Měl jsem strach.." šeptnu tiše, po několika minutách objímání. Už jsem znatelně klidnější, ale pořád to není dostačující. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Nikdy jsem ho sem neměl brát a zatahovat ho do svých problémů. Byl jsem nezodpovědný, zklamal jsem jako přítel, jako milenec i jako válečník. Už není žádná role, kterou bych uměl hrát dobře. "Už je ti lépe?" zeptám se pouze. Jeho slova se mi zabodávají do srdce jako jehly...jehly viny a já už to nemůžu dál snášet.... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jen nevím jakým způsobem se z toho dostat rychleji. Cítím, že Mei na tom taky není dobře...jen nevím.. "..pojďme si odpočinout.." řeknu tiše. Možná by to nebyl špatný nápad, jít si lehnout a odpočinut si. Možná nám to pomůže. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Uchopím pevně Zaigou a nechám ji ztratit většinu své váhy pak Asuru zase posadím, aby se o mě neopíral a skloním hlavu. Podám mu Zaigou a přitom se skoro dotknu čelem země. Odhrnu si z hrdla dlouhé vlasy a je jasné, co mu chci naznačit. Jednám z nějakého vnitřního popudu. Tohle si zasloužím.... "Měl jsi pravdu, zklamal jsem a nedá se to napravit. Válečník, který zklame nezaslouží nic nežý trest..." řeknu jako by se nejednalo o můj život ale o někoho úplně cizího. Už se na to nemůžu dívat... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Co to plácáš...?" zeptám se ho a dotknu se jeho vlasů. Nechám Zaigou dopadnout na zem, když se dotknu jeho hlavy i druhou rukoou. "Zachránil jsi mi život," zašeptám potichu, skoro jako kdyby to bylo něco, co bych normálně nezvládl říct. A taky, že ne... "...já tohle nemůžu udělat. Potřebuji tě..miluji tě...proč myslíš, že jsem sem s tebou jel...? Já se o sebe sám nepostarám...neumím se ani ochránit..." řekni tiše. Skloním se nad ním a položím si čelo na jeho hlavu. Nemůžu jinak...bez něj..už to nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Olízne mi ucho a láká mě sám. " Lákáš...Riku...protože přesně tohle chci.....tebe.....ve mě....a pořádně. " zatlačím kolenem do jeho rozkroku a povolím nohu. Koleno vystřídá moje ruka, povolím tlak na jeho pánev a díky tomu mezi nás prostrčím ruku a chytnu ho za penis.Jasně cítím jeho vzrušení." Jdeme. " řeknu rozhodně, protože tohle hodlám využít a tlačím ho do ložnice. Dotlačím ho k posteli a zastavím až těsně u ní, kdy je k ní Riku zády a zmáčknu mu penis." Takže ted....si můžu hrát...jak chci?" zeptám se nevinně do jeho ouška v očích mám dáblíky. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro I když bych moc chtěl...dotknout se ho, obejmout ho, políbit ho, jako dřív, vím že nesmím. Ani se nepohnu, jen rty se mi lehce třesou, ale proto jsem rád, že mi není vidět do tváře. Jsem dost silný abych vyhrál alespoň sám nad sebou. "Pravda...jak by jsi mi mohl vzít život...ty nejsi jako já..." řeknu tiše. Ne Asura by nedovedl někomu jen tak vzít život. I on který se k lidem chová tak nenávistně má víc citu než já. "Už nemám nic než svůj život, Zaigou a tebe...a v nějaké chvíli, nevím přesně kdy, jsi pro mě začal být důležitější než můj život...přesto jsem ti ublížil." Důležitější než můj život...ale je také důležitější než Zaigou? Nevím...Zaigou je vzpomínka na Ledovou, je v ní zakletá má láska. A tu se bojím dát víc, než svůj život. "Odmítáš mi vzít život...pak tedy patří tobě. Zklamal jsem tě mnohokrát a ani se o tebe nedovedl postarat. Nezasloužím si tvé odpuštění o které jsem bojoval. Můj život teď patří tobě," řeknu už zase tím pevným hlasem, ale je to podivný tón, jako by služebník mluvil ke svému pánovi. Protože to teď jsem. Nic víc a nic míň než služebník, hračka v Asurových rukách. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jenom se trochu roztržitě zazubím a nechám ho, ať si šáhne, když to tolik chce. Však já si ho omakávám taky. Zareagoval přesně tak, jak jsem potřeboval, takže se bez nejmenších protestů nechám dostrkat do pokoje a k posteli. Znovu mě stiskne, takže opakovaně zasténám a pevněji se chytím jeho ramene. Tohle už není sranda. Takhle mě trápit a ještě k tomu vestoje. Mám co dělat, abych se na něj nevrnul. Čím nevinněji se ptá, tím to bude ďábelštější hra. Jenomže nakonec přece jenom přikývnu, i když bych to byl obvykle já, kdo by ho hodil na postel a pak ho prostě vojel, tak tentokrát ho nechám, ať si hraje. I když z toho mám pořádně mrazení v zádech, takhle se mu vydat na milost a nemilost. Ale kdykoli to utnu, když se mi to už nebude líbit. "Je to jenom na tobě..." Zašeptám nazpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Nepatří..." zašeptá tiše. Jeho život můj není. Není a nikydy nebude. Navíc já jeho život nechci...chci něco jiného. "Meii...kdy naposledy jsi se o někoho staral?" zeptám se ho poté, když ho začnu jemně hladit po vlasech. Nevím proč se ptám, ale příjde mi to jako dobrý nápad... |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Rukou mezi jeho nohama mu stisknu varlata a tlakem na jeho rozkrok vyjedu nahoru na podbřišek. Odtáhnu od něj pánev a jednoduše mu začnu sundavat trenky. Druhou rukou si ho přidržuji za bederní páteř, nechci, aby šel ted na postel. Sundám mu trenky a tím jak mu je sundám, si před něj kleknu. Rukou jedu po jeho nahé noze pomalu nahoru a zaměřuji se více na vnitřní stranu. Postavím se a ruka je zase na jeho varlatech. Hladím ho po nich a zajedu dlaní na jeho penis a poškádlím špičku, schválně jí dráždím suchým prstem a tak dlouho, dokud jeho penis mi můj prst nenavlhčí. " Varuji tě...rád to natahuji jak to jen jde." s úsměvem a potěšením to říkám jako vtip. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Nemůžeš mě tak snadno odmítnout...tohle je vážná věc...nebo mě chceš ještě víc trestat?" řeknu stále tím pevným hlasem, ale ani teď nezvednu hlavu. Když takhle odmítá moji kompenzaci za to, co jsem mu provedl, připadám si ještě víc provinile, je to ještě mučivější než doposud. Zdá se sice, jako bych byl nezaujatý a klidný ale to jen podle hlasu, protože mi není vidět do tváře. Prsty pevně svírám své tričko v místě kde cítím bijící srdce, jako by mě bolelo. "Proč se na něco takového ptáš? Od Její smrti jsem se nikdy o nikoho nestaral...až o tebe, ale sám vidíš, jak to dopadlo," odpovím mu poslušně, stále udržujíc svůj hlas pevný, nedávám na něm nic znát. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nemám rád situace jako jsou tyhle. Nikdy nevím co mám dělat. Nikdy. Protože...teď a takhle, nezdá se mi to správné. Je to jako kdyby jsi mi nabízel nějaký kus zboží...nechci to takhle..." řeknu tiše a občas se zaseknu, když něvím co přesně říct. ale já na takovéhle situace nejsem zvyklý a nevím co s nimi. "..ale já ti to nemám za zlé...něco takového se mohlo stát kdykoliv...a rozhodně to nebyla tvoje chyba," promluvím znovu, když se svými rty přiblížím k Meiově hlavě a lehce ho políbím na vlasy. "..a mně to rve srdce, když se chváš takhle," dodám hodně tiše, skoro šeptem. Opravdu, tohle mi nepřipad jako normální Meiovo chování, nelíbí se mit o a nemám to rád. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Tolik mnou pohrdáš Asuro?" zeptám se prostě, bez jakékoli lítosti, kterou nechávám uzamčenou hluboko v sobě. To že odmítnul...a tímhle způsobem...to pro mě znamená víc, než si on dovede představit. Je to pro mě znamení velkého pohrdání a zášti, to všechno si ale nepochybně zasloužím. "Nerozumím tomu. Jsem jen někdo, kdo neumí víc, než zabíjet stvůry. Stvůry jako je on sám. Lidské pocity jsem uzamknul ve vzpomínkách vázaných na svůj meč a proto když jsi se objevil v mém životě nedokázal jsem nic pochopit a ublížil ti. Ani teď nechápu. Ale odmítnul jsi i můj život, který ti náleží. To je pro bojovníka jako jsem já velká hanba. I v téhle době...mám nějakou válečnickou čest. Život bojovníka jsem žil od chvíle, co moje srdce pokryl led. Odmítnul jsi můj život a tím jsi mě odsoudil k vyhnanství a k životu v temnotě. Ale já tvůj trest přijímám. Plně si ho zasloužím," ukloním se snad ještě níž, jestli to vůbec jde. Něco se ve mě zlomilo, něco ve mě zahynulo a zůstal válečník, jakým jsem byl před chvílí, kdy jsem chránil Asuru a ten teď ze mě mluví. Protože jak jsem řekl. Už nic nemám, jen svůj prokletý život, začarovaný meč a neznámé city k někomu, kdo mě odsoudil. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "...myslíš, že jsem někdo, kdo by dokázal...kdo by dokázal...pohradat někým, koho miluje...? Opravdu si to myslíš?" z očí mi zase začnou téct slzy. Netušil jsem, že by si o mě mohl Mei něco takového myslet...ale zase mě to moc nepřekvapuje. Neznáme se..přes tohle všechno, vůbec se neznáme. "Já tvůj život...nemůžu ho příjmoout..ne teď...ne takhle. Možná...kdyby jsi to řekl jinak, kdyby to bylo za jiných podmínek...teď mi to připadá....že chceš, abych to přijal jen jako trest...já nemůžu...." už na začátku svých slov se začnu lehce třást...a tenhle třas se stále většuje. Už nemám nejmenší ponětí co dělat...mám dojem, že vším, co dělám, Meiovi jen ubližuju, ať už si myslím, že dělám dobrou věc...ubližuji mu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jsem ztracený. "Zasloužím si snad něco jiného, než trest?" zeptám se stále tím pevným hlasem, i když vidět Asuru takhle, jak se třese...není to nic co by mě těšilo. Zraňuje mě to...cítím se ještě víc provinile. "Pověz mi tedy...co mám udělat. Už nerozumím co chceš...vidíš? Stále tě jenom zraňuju, ať dělám cokoli. Snažím se to zastavit ale nejde to...skutečně nerozumím co mám udělat. Mám navždy odejít? Mám zůstat po tvém boku a tiše se užírat pocitem viny, než bude moje duše docela prázdná? Co mám udělat Asuro, řekni mi...stačí slovo a já to udělám." Dívám se na něj stejně pevným pohledem jak pevný je můj hlas. Ale jsem opravdu bezradný. A připravený splnit cokoli. Protože takhle...ta vina opravdu sežehne moji duši a led znovu pokryje srdce, které snad začalo tát. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Hrozně dlouhou dobu...žil jsem jen sám...s nikým, koho bych miloval...ještě teď...nechápu to...nevím co dělat..." vím, že asi muvím dost nezřetelně a taky ani pomalu nevím co přesně říkám...jen nevím jak mu odpovědět nějak přímo. Přesně. "Myslel jsem si...že jedu s tebou jako...tvůj milenec...i když jsem nebyl...schopný to dodržet...já...rád bych, aby jsi byl-...se mnou. Je to...sobecké, já vím...ale na druhou..stranu, nechci, aby jsi..trpěl. Pokud tedy chceš...můžeš odejít...já tě tady držet nebudu. Jestli si myslíš...že tit o pomůže...že to pomůže mně..." už opravdu nevím , co říkám. Protože pokud Mei zmizí, zase...tak už nebude nikdo na tomhle světě, kdo by o mě stál, kdo by se o mě staral...kdo by mě chtěl. Takže pak bude jedno, jestli ještě budu žít, nebo ne... Myslím, že to, na co myslím na mně jde poznat...ale jak by aky ne, když jsem v tomhle stavu. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "To stačí...už dost..."řeknu, jako by mě doopravdy zraňovalo co se děje, jako by mě další jeho slova mohla probodnout stejně bolestivě jako dýka. "Na co se ptám je...co si ty přeješ abych udělal. Co ty chceš. Jen na tom záleží...jen na tom jaké je tvé přání," podívám se na něj znovu pevně, i když teď se zdá, že se pomalu vracím ke svým smyslům, i když to ce ze mě mluví pořád není ten Mei jakého Asura dosud znal. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "..tebe..." položím si obličej do dlaní. Nevím co jiného říct, než tohle. Už teď to pomalu nezvládám, a on po mně ještě chce, abych mu nějak smysluplně odpověděl. Jenže...já toho teď nejsem schopný. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Co když se to stane znovu? Co když ti ublížím?" zeptám se tiše. A podle tónu hlasu, podle toho jak ho k sobě tisknu si může být jistý, že už jsem zase ten Mei, jakého zná. Pomalu se vzpamatovávám ale to neubírá nic z té tíhy, kterou cítím na hrudi. Vinu, zodpovědnost, nejistotu... Nejistě vrhnu pohledem k Zaigou. Kdyby jí jen nebylo... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Tohle...já to přežiju...ale kdyby jsi zase zmizel..." nedopovím, myslím, že si to dokáže domyslet sám. Přitisknus e k němu ještě víc a schovám si obličej úplně do jeho trička. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Bude ještě nějakou dobu trvat, než ti budu schopný říct, co k tobě cítím. Musím se nejdřív oprostit od duchů své minulosti..." Můj pohled znovu spočina na Zaigou...leží si tam tak nevinně a přitom... "...ale můžu ti říct že je to příliš silné na to, abych tě chtěl ještě někdy opustit, dokud si to nebudeš přát, nebo to nebude životně nutné," ujistím ho. Pokud si to opravdu přeje, pak mu budu pořád na blízku. Hladím ho jemně po vlasech, snad hop to trochu uklidní. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Zůstanu takhle v jeho náruči několik minut, než se uklidním skoro úplně a vednu k němu obličej. "Myslím...myslím, že by jsme se měli najíst...a umýt..." řeknu tiše. Pak si můžeme jít odpočinout, nebo se jít vyspat.. Jsem docela unavený... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Jistě...hmm myslíš že půjde ještě spravit? Sehnal bych ti šití, než se dáš do pořádku, pokud chceš," kývnu směrem k medvídkovi, který vypadá hůř, než když jsme ho našli. Ale Asurovi se zdá se hodně líbil a taky myslím, že bude ideální když bude mít zítra něco, čím se zabaví a odpoutá své myšlenky od všeho zlého. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Chci aby jsi šel se mnou..ruce mě sice nebolí, ale mám strach, že si s nimi něco udělám..." namítnu. Nejsem si jistý, že bych se zvládl sám umýt, aniž bych si nějak ublížil. Sice vím, že se rány zacelovaly a nekrvácely, ale kdo ví, co to způsobilo a jak a jestli nemůžou začít krvácet znovu. A já nechci, aby po těch ranách zůstaly jakékoliv stopy, protože pak by z toho měl Mei výčitky....ještě větší, enž má teď. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Rychle zaženu nemístné myšlenky a přikývnu. "Jistě...promiň...ty rány tak rychle zmizely...ani jsem si to neuvědomil," řeknu trochu provinile. Znovu si vzpomenu na to jak se rány téměř zázračně vyléčily...čím to mohlo být? Možná Asura bude vědět... Pro teď si ale jen vezmu věci a vydám se ke dveřím. Na to bude čas potom, pokud mi něco nebude chtít říct hned. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Podívám se na své obvázané ruce a párkrát zmrkám, než se vydám posbírat si pár svýh věcí. Pak se vydám za Meiem...já se tady nevyznám, on jo... |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ale to už přejde ke hře, jeho ruce neopouští moje tělo, takže můžu přivřít oči a začít si tuhle péči vychutnávat. Jde to tak dobře, že se mi ani nechce věřit, že je to tak úplně pravda. Jenomže jeho slova mě přinutí se na něj zadívat zpod řas docela tvrdě. "To já už dobře vím...ale zase tak dlouho se trápit nenechám..." Prohlásím relativně chladně, protože zase tak moc dlouhý to nebude, protože to chci jinak. Ale teď ho nechám si hrát, příště to bude úplně podle mě. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zadívám se mu do očí a usměji se. " Tak si jdeme hrát. " řeknu uchylně a strčím ho do ramen tak, že spadne na postel. Okamžitě si na něj vlezu a klečím nad ním a líbám jeho krk a hrudník, přitom schválně držím jeho penis a po jeho špicce přejíždím svým zadkem, jako bych ho lákal k tomu, aby šel už ted do mě. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Je tu obyčejná koupelna, ale jsou tu taky horké prameny, takové maličké osobní lázně téhle Okiyi, takže můžeme jít tam pokud budeš chtít," navrhnu Asurovi jakmile vyjdeme ze dveří. Já osobně radši chodím tam. Ona normální koupelna v domě geish stejně není normální v Asurově slova smyslu ale stejně ho nechám vybrat. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "No...nebudou lázně lepší?" řeknu místo odpovď. Stejně nevím, co má Mei více v oblibě, takže bude lepší nechat výběr částěčně na něm... Stejně si už ani pomalu nepamatuji, jaké to v lázních je. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ještě chvíli mě dráždí, než mě shodí na postel. Překvapí mě tím, takže se žuchnutím padnu na zadek a hned a záda, protože je okamžitě nade mnou. Drží mě za penis a už to je moc, ale on to ještě stupňuje. "Takhle mě nedráždi nebo to udělám..." Zašeptám a snažím se udržet svoje ruce z něj. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Sjedu polibky po hrudi k podbřišku a tím se posouvám celý a tak pomalu pustím jeho penis a rukou ho dráždivě hladím po stehně. Cestou ho občas kousnu, ale né do krve, jen aby pocítil, kde zrovna jsem. Až jsem rty u penisu, oblíznu ho a potom vemu do úst a i penis mu zlehka zkousnu,přitom se na něj směji. Nejdřív Rikua kouřím a hraji si s jeho penisem v ústech, saji ho a dráždím a jak cítím, že se Riku blíží k vyvrcholení, tak přestanu a úplně mimo začnu líbat jeho bříško." Copak....líbí se ti to?" ptám se dráždivě. Rukou schválně před ním zajedu mezi svoje nohy a začnu se předním sám honit. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jakmile dorazíme do převlékárny, která vypadá jako každá jiná v onsenu jen je hodně malá, svléknu se a ovážu si jeden z místních ručníků okolo pasu. Pak počkám na Asuru, abych se mohl vydat ven do vody. Celou dobu ho hltám očima, i když se pořád tvářím docela unaveně a ustaraně. Na to, abych si prohlížel jak je krásný mám chuť vždycky. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jediné co si nesundám jsou obvazy na rukou, to bude muset udělat Mei sám, já bych si asi ublížil. "Jak moc horké jsou?" zeptám se ho. Nevím co jiného říct a rád bych se s ním nějak bavil, jakkoliv o čemkoliv. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Neměj strach, nejsou tak horké, aby ti to ublížilo," ujistím ho a jemně se jeho otázce pousměju, i když je vidět, že mi do smíchu není. "Pak ti dám nové obvazy," řeknu pak ještě, když ty staré odložím na skříňku. Ani teď nechci, aby se o něj staral někdo jiný, než já. Pak se pomalu vydám k vodě, Asuru si pořád hlídám. Až když jsem po kolena ve vodě, sundám si ručník a zahodím ho na okraj jezírka. Pak se celý ponořím do vody, což je opravdu příjemné. Uvolňuje mi to ztuhlé svaly a uklidňuje to. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Vypadá to, že rány jsou an tom pořád stejně...nekrvácí a vypadají, že jsou jako kdyby po dvou až třech dnech léčení...takže pokud si do nich nebudu vrtat, tak s nimi nic nebude, jen po nich zůstanou jizvy. Snad nepůjdou tolik vidět. "Trochu jsem nad tím přemýšlel...existují o-díly, které umí léčit...je já žádný nemám...a podle toho, že jsi se divil taky,, řekl bych že ádný nemáš ani ty..."řeknu napůl zamyšleně, když se vydám za Meiem a vstoupím do vody, kde si taky sundám ručník a položím ho na okraj, aby se nenamočil. Pak se lece ponořím do vody. Je to velmi příjemné...a uklidňuje mi to rány.. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Kromě Zaigou díky bohu žádný o-díl nemám," zakroutím hlavou. Ale když nad tím tak přemýšlím je jediná věc kterou jsme si s sebou přinesli...ale to je přeci hloupost není možné abychom si nevšimli...navíc jen tak najít o-díl to by byla moc podivná náhoda... A Zaigou by jistě reagovala... "Když nad tím uvažuju...ne...je to prostě divné," zakroutím hlavou, spíš uvažuju nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Opravdu je to hodně divné..ale asi by bylo zbytečné si s tím teď lámat hlavu, stejně by jsme to nevyřešili. "Kdy naposledy jsi tady byl?" zeptám se ho, když k němu dojdu a opřu se vedle něj. Ruce, vlastně od ramen dolů se ponořím do vody, abych si opravdu uvolnil skoro všechny svaly (což je trochu směšné, ale i já nějaké mám, i když to nejde poznat). |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Myslíš tohle místo...nebo onsen? I když ono to vyjde nastejno. Tohle místo jsem opustil asi měsíc před nástupem na akademii," řeknu po krátkém zamyšlení. Nedá mi to, když je Asura tak blízko a jemně se pod vodou dotknu jeho ruky. Byl bych si dovolil i víc, ale pořád jsem trochu vyvedený z míry tím, co se před chvílí všechno seběhlo. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Když se mě pod vodou dotkne, tak se na něj na okamžik podívám, než sklopím zrak...přesto se lehce usměji. "Tvé jméno...není japonské..." vysvětlím mu proč se ho ptám. Přesto, mluví perfektně japonsky, možná se tady opravdu narodil, ale to nemůžu vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Můj otec je Číňan," vysvětlím své zvláštní jméno zcela jednoduše. "Ale já sám žiju celý život v Japonsku. I když od té doby co jsem opustil svůj domov nejsem většinou na jednom místě déle než měsíc...což je při mém povolání pochopitelné. Ale tuhle zemi jsem nikdy neopustil," dodám ještě. Asura chce o mě něco víc vědět tak mu udělám radost, i když tu není tolik, co ještě neví. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Doufám...doufám, že mě chceš vzít s sebou, až zase pojedeš jinam..." řknu, když mi úsměv lehce povadne. Občas mi totiž připadá, že by nejraději odešel sám...zase. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro !Zapomněl jsi, co jsem ti řekl? Dokud to sám nebudeš chtít, neopustím tě...ne znovu.,.." ujistím ho, a dívám se na něj snad trochu vyčítavě, že o mě pochybuje. Ale není se co divit po tom co jsem si získal jeho důvěru a pak ho zradil...zasloužím si ty pochybnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Znovu se lehce usměji. "Díky," poděkuji mu za to, že to opravdu myslí vážně. Už mu zase začínám věřit. Nevím jestli je to dobře, nebo ne, když mu začínám věřit takhle rychle, ale nevadí mi to. Vlastně jsem celkem spokojený. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Ovšem tomu, aby mi boky jednoduše samy necukly, když už je tak blízko, tomu už opravdu nezabráním. A ta průpovídka mi zrychlí tep ještě o třídu, takže mám pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi. Trochu se kousnu do rtu a rukama se raději chytím deky, abych se nedržel jeho. Tak se nějak pokračuje dál, což k mojí velké radosti vede k tomu, co mám jednoduše skoro nejradši. Opravdu jenom skoro. Vnitřně se sám posunuji blíž a blíž k vyvrcholení, ale on mi prostě nedá šanci. Nespokojeně tiše zavrčím a chystám se vyštěknout, pokud se to v takovém stavu vůbec dá, že se mi to teda nelíbí ani trochu, ale slova mi uvíznou někde v krku, když vidím tu jeho ruku. Trochu přivřu oči a slabě přikvnu, že ano, tohle se mi už líbí. Zvednu ruku a něžně pohladím Kaishiho po tváři. I přes tohle "trápení" a všechno kolem, ho mám vážně rád. Dokáže se mi dát úplně celý. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Moc dobře vidím, jak ho zarazilo moje chování a dokonce přiznal, že se mu to líbí. Nespouštím z něj oči a rukou zrychluji a dělám si sám dobře, jde mi to rychle, vím kam a jak šáhnout. Prsty pracuji a volnou rukou hladím jeho tělo a naschvál mu dráždím bradavky. Riku mě sám pohladí, což mi dost pomůže a tiše vzdychnu. Rukou po chvili hraní sjedu a znova Rikua začnu honit, ovšem o dost pomaleji než sebe. Zákeřně se na něj usměji a rukou na jeho penise zpomalím a sjíždím sní snad až moc pečlivě až na kořen a zase zpátky na špičku. Moje druhá ruka sjedu z mého penisu, který je plně ztopořený a sám se před Rikuem začnu uspokojovat prstem. Ted už zavřu oči a tiše vzdychám. Pokaždé, kdy zajedu do sebe, stisknu více jeho penis a dál ho honím ve stejně pomalém rytmu, jako sám sebe uspokojuji. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jeho ruka ještě víc zpomalí, takže jenom v poslední chvíli se zarazím, abych jeho ruku jednoduše neodstrčil a nedodělal to sám. Protože tohle je už je moc i na moje odhodlání si to užít takhle. Ale pak může jenom děkovat bohu, že jsem se ovládl. O tomhle jsem vždycky snil a často si to představoval, když už jsem musel využít samoobsluhy. Pár vteřin jenom zírám s pootevřenou pusou na jeho výraz v obličeji, na jeho zavřené oči a taky na prst, jak v něm mizí doprovázený tichými steny slasti, když se zase objeví a znovu mizí. A ještě k tomu ta jeho ruka. "O můj bože..."Zašeptám chvějícím se hlasem. Tohle je jedna z těch nejerotičnějších věcí, jaké jsem kdy viděl. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dopřávám dlouho Rikuvo tu podívanou a zrychluji až na rychlost, kterou jsem ho honil předtím samotného. Mám sám co dělat, abych se před ním neudělal. Znova zastavím krátce před jeho vyvrcholením a otevřu oči, zrychleně dýchám a jsem vzrušenej, sám taky kousek před orgasmem. " Líbí se ti to?....protože mě moc. " zašeptám zrychleným dechem a pustím jeho penis. Posunu se zase nad něj a rukou si přidržím jeho penis tak, jak ho potřebuji. Pomalu si na něj nasednu a to až nadoraz. Ale nepohybuji se a jen zůstávám sedět. " Mám si dál hrát či už máš na mě pořádnou chut?" dívám se přímo do jeho očí a v mých je chtíč, rád bych se ted na něm udělal, ale neudělám to, dokud on neřekne, že chcejít už až dokonce. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Ty nemáš důvod děkovat mi. To já ti musím děkovat. Předtím jsem neměl nic...jen Zaigou...prokletou a milovanou Zaigou která zamyká moji minulost." Z mých očí může vyčíst, že to není a nikdy nebylo dost...že to bylo jen utrpení. "Ty jsi mě osvobodil a nezanevřel na mě ani když jsem ti tolik ublížil, ani když jsem tě zradil...zůstáváš se mnou, i když ti nedovedu říct..."čím pro mě jsi... doplním už jen v duchu. Trápí mě to prázdno, které nastává místo odpovědi. Čím pro mě je a co k němu cítím. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Teď už se tak prázdný necítím... "Myslím, že...mám tě moc rád na to, abych se nechal tímhle..." nevím co přesně říct...tedy spíš nevím jak přesně se vyjádřit. Jen doufám, že mi Mei porozumí. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Kdyby jeho city nebyly tak silné, už by tady nebyl, nedržel by mě za ruku. On není někdo, kdo by se mnou byl jen z touhy po pomstě. A mě, i kdybych nechtěl, k němu přimyká pocit viny. Ale já ho stejně už nechci opustit. Už ne. Nakloním se k němu, ale jen si opřu hlavu o jeho rameno, jako bych znovu mlčky prosil o odpuštění. "Já vím," řeknu i nahlas. "Jen nechci aby se ti ještě něco stalo. Moc pozdě jsem si uvědomil, co je opravdu důležité," dodám a zní to, jako bych se mu zároveň omlouval i když žádná omluva není vyřčena. On rozumí. Určitě ano. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "..já...nenapadá mě, jak se toho ale vyvarovat...něco takového se může stát kdykoliv...když budu s tebou, i když budu sám. Jediné, co by mi mohlo pomoct je, že bych nosil Himoto pořád s sebou...a taky...měl bych se naučit se pořádně bránit," promluvím...nevím co přesně by se s tímhle mělo udělat, protože opravdu...věci jako bylo to, co se stalo dneska, se můžou stát kdykoliv...a já nechci,a by se Mei trápil, kdyby se mi něco stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Promiň...jsem tak neschopný...neumím nic...nic než zabíjet démony," řeknu s trochou zloby v hlase. Zlobím se na sebe, ale opravdu ani nic jiného dělat nemůžu. "Máš pravdu měl by jsi nosit svůj meč s sebou...a pokud budeš chtít budeme někdy trénovat, ale slyším to nerad. Zaigou...tě nemá ráda," řeknu nejistě. A byť by někdy Asuru chránila...jen kvůli mně, vím že stejně tak snadno by ho kvůli mně dokázala zabít. I když teď mám pocit, že ji ovládám lépe než dřív, nikdy nad ní nebudu mít plnou kontrolu. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Mei se hrozně obviňuje, moc se mi to nelíbí, i když na tom alespoň vidím, že mu na mě opravdu moc záleží. "Netrap se tím...já taky neumím nic jiného, než myslet si, že je zabíjet dokážu..." snažím se ho trochu povzbudit, i když myslím, že nevolím zrovna správný způsob. Ale nevím co jiného říct. Na jeho nabídku lehce přikývnu, i když to nemůže vidět...ale asi to ucítí, z toho pohybu. "Moc se jí nedivím...doteď tě měla jen pro sebe. Jsem pro ni vetřelec, který krade tvou pozornost od ní," promluvím. Vůbec nijak mi nepřipadá divné, že o ní takhle Mei mluví. Vlastně jsem si toho všiml...toho, že se Zaigou umí chovat jakchce i sama od sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Můj život mu přeci jen patří, i když ho nepřijal... "Ale to já se mám starat o tebe...do čehož se nepočítá vystavování tě nebezpečí, což mi jde dost dobře..." řeknu hořce. Ale jsem odhodlaný udělat všecko proto, aby se to už nestalo. "Je majetnická...a nebezpečná. Myslím že díky tobě se jí nepodařilo se mnou už dál manipulovat...ale pořád nemůžu zaručit, že se ti nebude snažit ublížit. Přitom by tě měla chránit..." Je vidět, že mě tohle hodně trápí. Nejradši bych se Zaigou zbavil. Ale to je stejně nemožné jako vyrvat si srdce a odhodit ho abych se zbavil bolesti. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Já...myslím,že Zaigou nic nezazlívám...opravdu jsem pro ní vetřelec," lehce se usměji. Opřu si svou tvář o Meiovu hlavu. Začínám být trochu unavený...ale ještě musím udělat několik věcí, než si budu moct dovolit jít spát. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Jenom z posledních sil oddálím vrchol, ale s něčím takovým před očima je to zatraceně těžká práce. Nakonec přece jenom přestane v poslední chvíli, takže tváře mám červené skoro jako rajčata, lesknu se potem a dech je akorát tak těsně před zhroucením plic. Ovšem ničeho takovýho si během té svojí show ani nevšiml. Tedy ne že bych mu to zazlíval. Na jeho slova nereaguji, jenom se mi oči znovu rozšíří překvapením, ale to už na mě sedí. A ne jenom tak. Zalapu po dechu a zvrátím hlavu dozadu, abych se srovnal a nevyvrcholil rovnou hned teď, když cítím jeho teplo kolem mě. Díky bohu, že se ani nehne. Podívám se na něj a naše pohledy se setkají. Vypadá to, že to hodně chce, stejně jako já. Ale pro mě je tohle ještě o dost těžší. Nečelí pohledu na něco takového, co mi tady předvedl. "Hrát?" Vytřeštím nevěřícně oči a zavrtím hlavou. "Chceš snad....abych.... se zbláznil?" Dostanu ze sebe a schválně cuknu pánví, abych mu dal najevo, že se má začít hýbat, pokud nechce, aby mě během pár vteřin zbláznil a on mě ještě muset dostat do nějakého sanatoria. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Není to tvoje chyba. Jen moje," nenechám si to vymluvit. Je jasné, že to vidím prostě jako fakt a ten pocit viny jen tak nezmizí. "To nic neznamená ty to víš...a já jsem slabý, když ji nedovedu ovládnout. Nebo třeba nechci..." stisknu pevně rty. Ona je jediná, kdo byl po smrti Ledové se mnou, kdo mě chránil. Potlačit její osobnost by bylo jako zabít jedinou bytost, co mi na tomhle světě opravdu rozumí. Jednou to třeba dovedu ale ne teď....a ne brzy. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Jako odpověď na jeho slova ho znovu pohladím. "Zaigou je tvoje...přítelkyně...myslím,že někoho takového ovládnout jen tak nemůžeš.." mluvím o Zaigou už stejně jako Mei. Jako o živém člověku. ale příjde mi to naprosto přirozené. "Byla s tebou mnohem déle, než jsem já...možná si myslí, že ji opustíš..." |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Posadím se a od pomalých pohybů pánví celkem rychle a plynule přejdu k rychlým a intenzivním. Nechávám ho do mě zajet naplno a pánví pohybuji tak, aby mě to co nejvíce vzrušovalo. Opravdu ho využívám jako hračku. Sám zase zavřu oči a svoje vzrušení nechávám plynout do okolí svými steny slasti. Rukama se ho držím na hrudi a čím blíž jsem vlastnímu orgasmu, tím více si hraji s jeho bradavkama a do bolesti mu je stiskávám. A že orgasmus po tom všem na mě jde dost rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Protože ona ví jak moc to chci...jak moc ji chci opustit, zapomenout na ni....a přitom ji chci blízko, nikdy se od ní neodloučit, tak jako od tebe. Vždycky roztržený mezi minulostí a přítomností...budu vždycky žít takhle?" zeptám se, jako by mi mohl dát odpověď, ale ani k němu nezvednu oči, protože vím že ji nemá, nemá ji on, ani Zaigou, jen já sám. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nebo alespoň ty řeči, tkeré o tom vede. "Nelze zapomenout na minulost, ale taky nesmíš zapomínat, že žiješ v přítomnosti. Navíc...myslím, že Zaigou potřebuješ...stejně jako mě, pokud si to myslíš. Jen řekni, co by jsi dělal, kdyby Zaigou najednou zmizela, anebo kdybych zmizel já?" řeknu tiše. Ještě, že se soustředím na to, co říkám, protože jinak bych byl mnohem víc červený, než jsem teď. Meiova přítomnost..vlastně Mei sámje hodně blízko...a já ještě pořád nejsem na tohle zvyklý, přestože mi to vůbec nijak nevadí. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Kdyby jsi tu nebyl...bylo by tu zase prázdno. Žádná budouctnost, žádný smysl. Jen bolest z minulosti a zvířecí touha žít," odpovím na jednu část otázky, než se na delší dobu odmlčím, přemýšlejíc nad tou druhou. "Kdyby nebyla Zaigou...byl bych svobodný...svobodný od minulosti, ke které se upínám a které se nechci vzdát. Ale nevím co by to znamenalo. Možná bych pak mohl volně dýchat...a možná by mi puklo srdce žalem," řeknu nakonec. Ne nevím. Ale pokud to mám zjistit...bude to Asura, kdo mi to ukáže. Jen kvůli němu se můžu vzdát své minulosti, pokud tu ta možnost je. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Že mi umyješ záda?" zeptám se ho po chvíli ticha. Dělám to napůl kvůli tomu, že by se mi brzy mohla z toho tepla motat hlava, ale taky kvůli tomu,a by Mei přišel na jiné myšlenky, pokud to půjde. I když já jsem taky idiot, když s ním o tom mluvím a prostě mu enzakážu na to myslet. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro A jsem rád, že Asura tomu rozumí. "Jistě," řeknu už jen a ještě jednou ho k sobě přitisknu a políbím ho na tvář, jen jemně, je to sotva dotek. Vydám se pak pro košík, ve kterém jsou mýdla a houbičky a položím ho na kámen vedle Asury. Jemně si ho k sobě otočím zády a začnu mu je pečlivě omývat, jako by to byla ta nejzodpovědnější práce na světě. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Pak zůstanu spokojeně k Meiovi otočený zády, když mi je začne umývat. Je to hodně příjemné... "Myslíš, že by jsi mi mohl umýt i ruce? Nejsme si jistý, že bych si s nimi nic neprovedl," řeknu po chvíli. Opravdu, když to vezmu kolem a kolem nejsem moc opatrný, ani co se týče mého vlastního těla... Zato Mei vypadá, že mu takovéhe jemné zacházení jde. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Beze slova si ho po chvíli otočím k sobě a začnu s velkou opatrností umývat i jeho ruce. Jemně abych neotevřel žádnou ránu. Připadám si takhle trochu neohrabaně, když se snažím být tolik jemný, ale jde to. Když umyju i jeho ruce, přejdu na jeho hruď, teď už čistě pro svou potěchu. Tak zoufale jsem toužil se ho dotýkat, že tohle je pro mě příležitost, kterou si nemíním nechat ujít. I když se ho dotýkám jen letmo, abych ho nevystrašil, je to alespoň nějaká útěcha. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Já už asi moc nejsem jako kdysi, že?..."zeptám se ho, i když on nemá ponětí o tom, jaký jsem byl kdysi. Jen mám pocit, že se vůbec nechovám jako jsem se chovával dříve. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Lidé žijí a proto se mění. Nic nezůstává stejné," reaguju na jeho slova. Jak moc jsem se já změnil a kolikrát...ale vím...člověk se vždycky znovu diví... "Ani já ani ty nejsme stejní a nezůstaneme stejní. Ale na tom není nic špatného. Pořád jsi to ty..." řeknu tiše a ať už rozumí nebo ne...jsem prostě rád, že mu zase můžu být blízko. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Opravdu, změnil jsem se asi možná hodně a směrem, kterým si nejsem jistý jak moc dobrý je. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Nezeslábnul jsi...jen jsi míň chladný, víc otevřený. Člověku to může připadat jako slabost, ale tak to není..." ujistím ho a pohladím ho po tváři. Nejradši bych ho k sobě přitisknul, ale pořád si dávám pozor. Nechci udělat chybu. "Jsem tu od toho abych tě chránil....to je můj účel teď...proto nemusíš mít starost..." dodám. Už nedovolím aby mu bylo ublíženo. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nechtěl bych býtúplně slabý...i když vím, že ještě pořád jsem, ale nechci být úplně slabý. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Mám tě rád takového jaký jsi. Je mi jedno jestli potřebuješ pořád ochraňovat...chci tě ochraňovat. Nechci aby jsi se zase schovával v ulitě...chci tě takového jaký jsi," ujistím ho. Líbí se mi, jak je křehký. I když to moc dobře zatím neumím, baví mě se o něj starat. Nechci abych ho musel znovu těžce dobývat. Chci ho už napořád mít blízko. A teď...teď mi už zase připadá blízko. Vlastně blíž než předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Sehne se, tiše vzdychnu, i když se pohne jenom tak málo. Nemám šanci moc dlouho.... Na olíznutí ucha už nereaguji, jenom se snažím to oddálit, co to jenom jde, protože s takovou to bude hodně krátký proces. Snažím se co nejvíc rozptýlit, abych vážně vydržel. Jenomže on mě ještě dráždí dál a rozhodně mi to neulehčuje. Takhle budu dřív než on a to je hodně špatný. Hlavně pro něj. Zrychluje. To, že už je docela blízko poznám i podle intenzity jeho doteků. Snažím se ho nechat, aby si to užil hlavně on, protože já si na svoje přijdu docela jistě. Přesto se ale neubráním tomu, že mu vždycky vyjdu trochu naproti. Je to jako přirozená biologická reakce. Navíc to pomůže nám oběma. Ani jeden z nás už nic neřekne, v téhle fázi to není ani potřeba, za všechno mluví naše steny slasti a u mě i trochu bolesti, protože někdy je prostě až příliš tvrdý, když mě tiskne. Ale nikdy nic neřeknu. Slast jednoduše převažuje nad vším ostatním. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Nechceš....mám ti umýt záda?" zeptám se ho nejistě. Nevím jestli můžu, a taky jestli bych něco takového zvládl udělat. Ale dokud to nezkusím, tak to nebuduu vědět. A bude to alespoň malé oplacení za to, jak se o mě pořád stará.. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Prohnu se a hlasitě zasténám, naplno sedím na Rikuovi a moje sperma vystříkne na jeho tělo. Nenesednu hned, ale až po chvili a položím se vedle něj. Jsem vyčerpaný, zpocený, udýchaný, ale hlavně plně uspokojený. Nic neříkám, došla mi slova a taky sliny na mluvení. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Stejně jako Kaishi zasténám poněkud hlasitěji. Ani si neuvědomím, že je pořád ještě na mě. Zjistím až to, že leží vedle mě. Krátce se po sobě podívám a zjistím, že nepochybně potřebuji sprchu. Ale za takový zážitek mi to rozhodně stálo. Chvilku zůstanu jenom ležet na zádech, oddechuji s očima zavřenýma, jak se snažím duševně posbírat. Tedy ne že bych na to nějak zvlášť spěchal. Teprve po nějaké době ke Kaishimu pootočím hlavu. Líně mu odhrnu pramen z obličeje a nechám ho, ať si v klidu vydechne, jak dlouho potřebuje. Přece jenom po takovém výkonu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Ležím vedle nej a zkouším chytit dech, něco takového se opravdu nestává často a já si pořádně vyhrál. Ucítím jeho ruku, jak mí odhrnuje vlasy a tak otevřu oči. Zadívám se na něj a usměji se. Přesto stále nic neřeknu, ačkoliv jsem to já, kdo mluví první. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přejedu mu prsty po tváři, usměji se na něj a lehce se k němu nahnu, políbím ho něžně na tvář. "To bylo ta nejerotičtější věc, co jsem kdy viděl..." Přiznám tiše, zase si lehnu vedle něj a přitáhnu si ho k sobě, abych se trochu pomazlil. "Díky..." Zašeptám mu do ucha a rukou začnu pomalu přejíždět po jeho zádech. Ani si to neuvědomím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro " Nemáš zač......takto si hraji...třeba ti to někdy...zopakuji." odpovídám pomalu a můj hlas jeví známky unavy. Ačkoliv jsem zvyklý na sex, tohle bylo trošku něco jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Hm, to mě jedině potěší..." Odpovím s úsměvem. Je mi jasné, že s takovou do té sprchy nezajdu brzy, ale to nevadí. Sice budeme oba ulepení a dost možná přilepení k sobě, ale teď je mi to fuk. "Odpočiň si..." Zašeptám, pevněji ho obejmu, dál hladím jeho záda a velmi spokojeně se usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Zkusím ho hladit po boku, ale svaly trochu bolí tak toho nechám. Po chvili v sobě najdu sílu a zkusím se posadit. Povede se mi to a tak se tvářím dost spokojeně, rukou stále hladím Rikua. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Říkal jsem ti, že mi nemusíš za nic děkovat," upozorním ho znovu. To co pro něj dělám nedělám kvůli sobě ale jen pro něj. Nevyžaduju vděčnost, je to něco co jsem slíbil. Něco co chci. Každé mé slovo každý můj čin. "Co tvé ruce...je to dobrý nápad?" zeptám se ho trochu starostlivě a přivřu oči. Sice bych rád cítil jeho jemné doteky, sice by mi i tahle jednoduchá věc udělala radost, ale jeho blaho je na prvním místě. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Po Meiově otázce se podívám na ruce...jako kdybych kontroloval o s nimi zvládnu a co ne. "Pokud budu opatrný, tak se nic nestane.." ubezpečím ho. Dlaně a prsty jsou více méně v pořádku, takže by se mi nic stát nemělo. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Sleduju jeho ruce stejně jako on, zdají se jemné a křehké, jako Asurova celá bytost...tolik zranitelná... "Tak dobře...ale kdyby jsi cítil bolest tak se nepřepínej," souhlasím tedy. Pokud myslí že to zvládne, budu rád, když to pro mě udělá. Jen malá drobnost zdá se, ale pro mě je to dost. Po tom jak cize se ke mně ještě nedávno choval je tohle jako dar z nebes. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Nikdy jsem tohle nikomu nedělal, což jde z mých pohybů cítit...jsou hodně nejisté a opravdu hodně jemné, napůl proto, že nevím jak přesně to dělat, a napůl abych si neublížil... Každopádně takhle mám možnost se Meie pořádně dotknout a cítit jeho kůži pod svými prsty...přitom si znovu všimnu ramene, které vypadá, že je čerstvě zraněné, ta rána, kterou jsem viděl ráno...tam si dám pozor, abych nedostal mýdlo do rány, což by vůbec nebylo dobré...alespoň myslím. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Jen mi připomene, že bych se měl stavit za Lady Kaede...ale to počká. Teď je nejdůležitější Asura. Být s ním. Myslím, že se nikdy takhle nikoho nedotýkal a tak je jeho nejistota pochopitelná. Bude ale jen dobře, když si zvykne, protože odteď už ho chci mít pořád blízko, alespoň dokud budu cítit, že si to přeje. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Hotovo.." řeknu tiše, když se od Meie trochu odtáhnu. Mohl bych se ho sice ještě víc dotýkat, ale myslím, že bych to nevydržel. tohle mi zatím stačí, i když nevím jestli to stačí Meiovi... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Tak půjdeme? Určitě jsi unavený...musíš odpočívat," řeknu, i když mu vlastně dávám na výběr. Přesto ho jemně chytnu za ruku, připravený ho odvést. Připadá mi, že přesto, jak se Asurovy rány rychle zahojily, je stále zesláblý, takže bude lepší, když se bude ještě dnes šetřit. A já dnes budu s ním, dnes si ho ještě nedovolím nechat samotného...vlastně myslím že až zítra půjdu za Kaede vezmu ho s sebou... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Tedy...nejdřív se musím ještě najíst...snad to zvládnu.." když nad tím tak řpemýšlím, tak začínám mít hlad..a navíc, když něco sním, tak se mi pak bude lépe načerpávat síla. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Osuším se a obléknu. Dojde mi, že jsem nebyl zase jednou moc pozorný, ani jsem si neuvědomil, že jsme neobědvali. "Oka-san určitě něco k jídlu má, přinesu ti oběd do pokoje, ty musíš odpočívat," řeknu a opravdu, jakmile ho zavedu do pokoje, vydám se poprosit Oka-san o něco k jídlu. Je hodná, určitě mi něco dá. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Dobře," přikývnu a nechám se odvést do pokoje, kde si sednu na futon a začnu trpělivě čekat na to, až se Mei vrátí zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Oka-san vaří skvěle, určitě to bude výborné," řeknu, když mu tác podám. Já sám jíst nebudu, nezbylo už víc, než jedna porce, protože s námi nikdo nepočítal a já stejně nemám takový hlad, jsem zvyklý být bez jídla dlouho. Na některých lovech nemám na takové věci čas. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Ty nebudeš?" zeptám se ho po několika soustech. Vlastně mám dojem, že od doby, co jsme tady, jse ho ještě neviděl jíst...ani jednou. Doufám, že se netrápí hlady.. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Já nemám hlad, jen se pořádně najez," vybídnu ho. Nechci aby měl zbytečně starosti. Jeden den bez oběda mě nezabije, ani neoslabí. A teď se od něj nehnu, ani abych si šel koupit něco k jídlu. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Vrátím se ke svému jídlu a spořádám ho s rekordní rychlostí. Opravdu sjem měl hodně veliký hlad.. Jakmile odložím hůlky, tak si ze sebe sundám mikinu. Bude to tak lepší...a stejně, Mei mi asi zachvíli znovu obváže ruce.. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Teprve po chvíli se zvedne a mě najednou zastudí na těle, kde ještě před okamžikem ležel on. Postrádám jeho teplo, takže nespokojeně zavrčím, i když stále ještě cítím jeho ruku na svém těle. "Ty se už někam chystáš?" Zeptám se zpod přivřených očí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Otočím se k němu a přitulím, dál ho hladím a znova ho zahřívám. " Ale až budeš chtít vstávat, tak řekni...třeba se už rozhýbu víc. " zavřu oči a dál odpočívám. Kašlu na to, v jakém stavu ted jsme. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zajedu rukou do jeho vlasů a tiše se usměju. "To se neboj...ale...stejně se bude vstávat podle tebe..." Přitulím se víc. "Po takovém výkonu musíš mít veškerý servis..." Políbím ho do vlasů a sám přivřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Stále ležím a užívám si péče od Rikua asi ještě půl hodky. " Tak..asi bychom už měli...co myslíš?" řeknu s úsměvem, oči neotevřu. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Zabořím nos do jeho vlasů, protože tohle mám zase moc rád já. Vždycky moc rád dýchám jeho vůni, i když jsme oba zpocení a tak vůbec, přesto cítím jeho. Znovu s požitkem natáhnu nosem jeho vůni a lehce ho políbím do vlasů. Ležíme ještě nějakou dobu, těžko říct, jak dlouhou, ale tentokrát je to zase Kaishi, kdo se ozve jako první. "Je to přece na tobě...jak sám chceš..." Usměji se a jenom pootevřu oči, abych se jenom koutkem oka po něm podíval. Oči neotevřel, takže se mu asi tak úplně moc nechce. Ještě ne. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Znova je to na mě a Riku mi to potvrdí. Vydechnu a přejedu prstem od jeho krku až po stehno. " Jo, jen potřebuji rozhýbat...dáme společnou sprchu a dál? " zeptám se,aniž bych otevřel jediné oko, spíšeho ted hladím po nohách a břichu, občas rukou zajedu k tříslům. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Hm...sprcha zní opravdu dobře a pak...pak jídlo, mám docela hlad..." Usměji se a maličko se zavrtím, když se jeho ruka začne přibližovat těm nejcitlivějším místům. "Tak s tímhle opatrně...tedy pokud nechceš sprchu ještě oddálit..." Zazubím se docela a slabě přejedu nehty po jeho zádech. Jestli si chce ještě hrát, pak nejsem proti, ale už tak toho máme za dnešek docela hodně za sebou. Ať už to bude znít jakkoli podivně, dost možná bych nejdřív dal přednost jídlu a teprve potom přistoupil k nějakému sladkému dezertu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Povede se mi to rychleji a tak plácnu Rikua po stehně. " Tak vstávej, at ti stihnu udělat něco dobrého k jídlu." odpovím a už se dokonce i postavím. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Dostane se mi ještě plácnutí po stehnu, takže sebou cuknu docela prudce. Nepříjemně zasyčím, ale to už stojí. "Najednou tolik energie... Zavrtím trochu nevěřícně hlavou a už se hrabu z postele. Sice jsem mnohem ulepenější než Kaishi, ale nijak mě to netrápí. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Jen co stojí, obejmu ho a nakloním se k jeho uchu, které olíznu. " Mám dneska pro tebe vařit jen v takové průhledné bílé zástěře?" zajímám se a můj hlas je trochu uchylný. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Další číslo...o to se postarám sám... Ale to už je zase blízko mě, ruce mi sjedou k jeho zadku. Lehce přes něj přejedu dlaněmi, než ho slabě plácnu. "Klidně... Poznamenám, jakoby mi by to bylo jedno, ale už úplně vidím, jak to bude vypadat. Olíznu si rty, snad jako reakci na olíznuté ucho, a tichounce zavrním. Když je takhle blízko, nutí mě to chtít z něj ještě víc. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Rozpojím naše objetí k určitě k nechuti Rikua,ale to mi je ted jedno. Rukou přejedu po jeho hrudí a sjedu až do jeho rozkroku, a teprve tam dám svojí ruku pryč. " Tak se jdeme opláchnout, at máš krásnou hladkou plet....k zulíbání." provokativně na něj mrknu a už ho táhnu do koupelny. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Zajdu pro nové obvazy," řeknu jen, vezmu i nádobí a vytratím se. Po chvíli jsem zpět a sednu si zase k němu. "Kdyby to bolelo křič. Jsem zvyklý obvazovat vlastní rány, ale cizí moc ne," pousměju se trochu hořce a vezmu si jeho ruce do klína. Pak je začnu opatrně obvazovat. Opravdu se mi občas povede jeho ruku stisknout silněji ale většinu času jsou mé doteky velmi jemné. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro To se stane jen za pár minut, takže teď upřu své oči na něj. "Na něco jsem ještě zvyklý," odpovím mu. Bolest, ano, vadí mi a je to nepříjemné, ale když vím, že mi to opravdu neubližuje tak to snesu. Při převazování opravdu několikrát pocíím opradvu nehezky silnou bolest, ale jediné, čím to projevím je nějaký ten záchvěv, nebo cuknutí...ale i tak se držím. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Promiň," řeknu, protože vím, že i když si nijak nestěžoval, jistě to nebylo příjemné. "Jsi unavený?" zeptám se, protože je teprve poledne, ale po tom všem nevím jestli bychom měli jen vytáhnout paty z okiyi.A i když se Asurovy rány rychle zacelily nejsem si jistý, že je ještě ve stavu abychom si šli byť jen sednout k řece. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Myslím, že ještě nejsem unavený dost na to, abych spal...ale zase se mi nikam nechce," odpovím mu. Nejraději bych teď zůstal tady uvnitř, nebo někde hned vedle Okiyi, ale ne moc daleko. Chci odpočívat |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Dobře pak nikam nepůjdeme," řeknu hned. Chi dělat to co on chce. I když nepřijal život který jsem mu nabízel....stejně je jeho. "Můžeme si alespoň promluvit co dál. Víš vzal jsem tě sem a nic jsem se tě neptal. Ty jsi nevěděl kam jdeme...neměl jsi na výběr. A teď jsme tu na místě které neznáš, kde nemáš co dělat. Je to hrozně sobecké co jsem udělal. Měli bychom teď plánovat věci spolu," řeknu něco, co jsem si konečně uvědomil a na co jsem měl přijít dřív. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Já stejně nejsem vůbec nijak zkušený...víš, ani nikde normálně bych nevěděl co dělat. Vždycky když se mě na něco zeptáš, tak se neumím rozhodnout a nechávám všechno na tobě..příjde mi to naprosto normální...já...nevím jestli bych mohl vůbec něco nějak naplánovat..nebo se jen tak rozhodnout," odpovím mu, zatímco sklopím oči a začnu se dívat do země. Opravdu jsem už pomalu ztracený případ... |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Mám chuť ho pořádně sevřít v náruči, ale nechci mu ublížit. "Chci vědět co chceš. Já vím co chci, nepotřebuju tvůj souhlas s mým rozhodnutím. Chci tvoje rozhodnutí. Ty se umíš rozhodnout. Než jsem přišel, zvládal jsi všecko sám. Já jsem rád když se o tebe můžu starat. Ale nemůžu dělat i tohle...rozhodovat o tom co chceš...to by bylo jako ukrást ti duši," snažím se z něj přeci jen něco dostat. Jednou rukou ho pořád držím okolo pasu a druhou zvednu jeho tvář k sobě. Chci aby se na mě díval a já se mohl dívat na něj. Do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Ze začátku to určitě nepůjde nijak snadno...nejsem zvyklý mít naprostou kontrolu nad svým vlastním životem..." dodám. Nikdy sjem vlastně nebyl takhle svobodný...vždycky bylo něco, co mě svazovalo, ale teď je toho tak málo, že mi to připadá jako kdyby tady nic nebylo. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Já tady nebudu navěky Asuro...musíš se naučit ovládat svoji svobodu," trvám na svém. "Nebo i já, bych mohl zneužít toho, že jsi tak bezmocný..." podívám se na něj nehraně výhružným pohledem. Jistě moc rád bych toho zneužil. Ale teď je to nejspíš jen planá výhružka abych ho přiměl k tomu něco říct, udělat. Ale kdo ví... |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Je to složité. "Pochybuji, že by jsi toho teď zneužil..." odpovím mu. Mohl by udělat hodně věcí, některé bych i dovolil, ale může takhle riskovat, že mu zase přestanu věřit, pokud to své chování nějak přežene. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Vím že ho nemůžu nutit. Jen mám strach, že kdyby najednou zase byl sám, že by si neporadil. I když je to asi hloupé, vím že to beze mě zvládal celý život ale prostě vypadá tak zranitelně... "Máš pravdu...už tě nechci zradit," řeknu tiše a jemně ho pohladím po tváři. Vlastně se teď ani neodvažuju ho políbit. Jsem rád, že ho můžu alespoň držet takhle blízko. Je v něm pořád nejistota. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "..víš...vzal jsi mě s sebou, abych byl tvůj milenec...vím, že to bude ještě chvíli trvat, než ti dovolím dělat něco víc...ale myslím, že nějaké drobnosti by mohly být v pořádku...vlastně, myslím si, že by měly... ..je tohle, správné rozhodnutí..? promluvím. Nejsem si jsitý, jestli je to dobré, nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Opravdu je neskonale roztomilý, když se chová takhle. Ale myšlenka na to, jak snadno by ho takhle mohl někdo zneužít mě vůbec neuklidňuje. Zapomenu na to ale po jeho dalších slovech. Je to jako by to byl signál na který jsem celou dobu čekal. Přitáhnu si ho k sobě tak těsně jak to jde, a než stihne zareagovat vášnivě ho políbím. Alespoň to... Nechám ten polibek trvat dlouho. Je hluboký a mluví o tom jak moc po Asurovi toužím... "Nebudu dělat nic co nechceš. Ale ano, chci aby jsi byl můj milenec, proto jsem tě vzal sebou. Ale mám tě rád a hlavní pro mě je, abych ti znovu neublížil," zašeptám mu pak do ucha aniž bych ho k sobě přestal tisknout. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Trochu se ztratím v myšlenkách, ze kterých se proberu teprve, až si mě k somě Mei přitáhne a políbí mě. Je to nádherné...nevím, myslím, že tohle mi už chybělo, sice sjem si toho moc neužil, předtím, než Mei odešel, ale pořád, je to velmi příjemné. Lehce se do polibku zapojím. Bude mi taky nějakou dobu trvat, než se naučím se s Meiem líbat, před jeho příchodem jsem to nikdy nedělal... "Já vím.." přikývnu a položím si hlavu na jeho rameno. Jestli se bude přizpůsobovat tomu, co potřebuji já a co vydržím, pak to bude vynikající. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Tak řekni...chceš tu ještě zůstat? Kam chceš abychom šli příště?" zeptám se ho znovu. Je tu pořád dost práce, ale nevím, jestli je tohle místo pro Asuru. Já mám rád klid, tohle staré místo, kde jakoby se zastavil čas. Ale on má možná raději moderní města, plná života. Pak by pro něj zůstávat tady bylo jen trápení. Práce se nakonec najde všude. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Já...ani nevím...líbí se mi tady, je toho tady tolik, co jsem nikdy neviděl..a...spíš by jsme to mohli vzít nějak po částech, ne? Každý den by jsme si mohli projít jiný kousek města a tak.." promluvím a lehce se usměji. Myslím, že takhle by to mělo být nejlepší. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Ale lovit budu jen v noci. Přes den se budu věnovat Asurovi. "Jen si tu moc nezvykni, nebudeme tu napořád," upozorním ho stále s jemným úsměvem. Ne že by se mi tu nelíbilo ale démoni tu nebudou navěky a já jsem stejně nerad dlouho na jednom místě. "Kam půjdeme potom vybereš ty," ujistím ho, že se rozhodování stejně nevyhne. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Pomáhat děvčatům...když u toho budeš nosit kimono nebudu proti," řeknu jen z legrace, ale ta představa vůbec není špatná. Vlastně se mi na tváře objeví u mě dost neobvyklý, skoro zasněný výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Já nemyslel pomáhat takhle...navíc, kimono by mi neslušelo," odpovím mu s mírným zamračením. Doufám, že by mi neslušelo. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Já myslím že slušelo," zašeptám mu do ucha a tiše se zasměju. Jen ho škádlím, ale opravdu...ta představa je skoro příliš lákavá a je vidět že se mi moc zamlouvá. "Až půjdeme zase na procházku poptáme se v okolí, určitě se najde něco co ti bude vyhovovat," řeknu pak už zase vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Ale ne dneska," dodám na jeho návrh. Dneska se mi nikam nechce. A taky bych neměl. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro "Jistěže, bude lepší když budeš dnes odpočívat. Máme na to ještě spoustu času. Prostě řekneš až budeš chtít," ujistím ho a pohladím ho po tváři a po vlasech. Hlavně se musím přesvědčit že bude pracovat někde, kde mu nebude nic hrozit. To už bych opravdu přes srdce nepřenesl. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro "Až zítra..." řeknu tiše a znovu si položím hlavu na jeho rameno, zase. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Začne mě táhnout do koupelny, dneska už podruhý. "Jednou si tě opatlám úplně celýho ve šlehačce a pak si tě taky celýho olížu..." Zeraeguji na tu jeho poznámku a maličko přivřu oči nad tou představou. Úúúúúúúplně celej ve šlehačce.....uhmmm, perfektní.... Nechám se zavléct do koupelny, i když jsem myšlenkama někde docela jinde. Už si zase sním ve světě hříšných fantazií. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Dojdeme tam a tak pustím vodu a nechám ho vstoupit do ní a sám si taky vlezu pod vodu. Natáhnu se pro mýdlo a začnu si svojí hračku omývat. " Víš, že jsi skvěle spolupracoval....tak na co jiného máš chut kromě mě...já jsem tak maximálně tvůj zákusek..ale né překrm." hovořím a přitom se na něj provokativně usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Přesunu se ze sedu na zadku na kolena a nahnu se ke Kaishimu. Jednou rukou se opřu o okraj vany a tou druhou sevřu jeho rameno. Nahnu se ještě blíž a mírně se usmívám. "A proč ne předkrm?" Zeptám se s docela nevinnýma očima a jazykem přejedu po jeho rtech, než odpoví. Dám mu jenom vteřinku, aby se nadechnul, než se skloním znovu a tentokrát už ho políbím doopravdy. Na kolenou se přiblížím ještě víc, abych se nemusel tak natahovat, a rukou na rameni si ho víc přitáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Posunu se a rukou ho pohladím po hrudi, nejdu proti němu abych ho zaklonil, spíš se mu ted podvoluji, ale jen v polibku. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Když ne předkrm, tak aspoň malou ochutnávku..." Zaprosím, skloním se a přejedu mu rty po krku, zastavím se na klíční kosti a tentokrát ji přejedu špičkou jazyka. "Co myslíš, hm?" Zeptám se docela tiše, když ho lehce kousnu, rukou sjedu na jeho bedra a trochu si ho k sobě přistrčím. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Přitáhne si mě k sobě. Jen mírně naznačím odpor, ale díky jazyku a jeho práci je skoro nepatrný. " Jen opatrně. ......abych měl ještě nějakou sílu. " poprosím tiše a dám mu pusu do vlasů, pevně ho objímám. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro "Měl bys být opatrnější...vždycky když prosíš, hrozně mě to vzrušuje..." Znovu kousnu do kůže, které se dotýkám rty, i když tentokrát je to trochu silněji. Tak jak to má rád. Rukou sjedu ještě níž, prsty přejíždím po jedné jeho půlce zadku, občas sevřu v dlani. Klidně bych i platil za tenhle pocit, kterého si můžu dopřát v hojné míře. "Ale ušetřím tě...tentokrát..." Dodám po chvíli, narovnám se, krátce ho políbím na rty a odtáhnu se docela. Sice z toho vycházím se solidní erekcí, ale nedá se svítit. Vydržím. Možná. Vylezu z vany a natáhnu se pro ručník, jenom se krátce otřu, než ho položím zpátky a s úsměvem zmizím z koupelny. Potřebuju chvilku, abych se ovládnul a neskočil po něm, prosby neprosby. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Sdělí mi, že mě tentokrát ušetří a tak se usměji. "Budu si dávat pozor..." a jemně mu oplatím polibek na rty, i když mám co dělat . Vyleze z vany, otře se a odejde pryč. Dívám se a mám co rozdýchávat. Jen co se uklidním, opláchnu se a vyjdu ven. Nedívám se, kde je a jdu si pro svojí zástěru. Dám si jí kolem pasu a taky na hlavu svojí čepici z kuchyně, pod kterou schovám své vlasy. Jak jsem upravený, vejdu do kuchyně a začnu připravovat pro mě a Rikua jídlo, skládající se z polévky ( nudlová), hlavní chod (opečené maso na sladko s hranolky) a zákusek, zmrzlinu politou šlehačkou a čokoládou. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Druhý den ráno se probudíš se stále ještě spícím Asurou v náruči. Hned si všimneš, že tady něco nehraje... a dveřích je přilepený vzkaz, zdá se, že ho sem dala paní domu, ale podle toho jak vypadá poznáš, že je to od Kaede...nejspíš už tě očekává... |
| |
| Do týdne jeskyni ruším, pokud se tady nebude psát. |
| |
| Deadline se posouvá na pátek. Pokud do té dby tady nebude jediný nový příspěvek, tak jeskyni definitivně zruším. Pokud bude, a bude se hrát jen chvíli, a pak bude zase stát (dejme tomu 2 týdny nenapsaný příspěvek) tak ji zruším bez dalšího varování. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Téměř okamžitě si všimnu vzkazu, takže Asuru jemně položím na zem, abych ho neprobudil a natáhnu se pro něj. Měl jsem stejně v plánu tam dnes jít, už jsem to chtěl udělat předtím, ale byly důležitější věci, co jsem měl na mysli. |
| |
| soukromá zpráva od Oko pro Každopádně nevypadá, že by se ěl v blízké době probudit, takže můžeš odejít, aniž by jsi ho rušil. |
| |
| soukromá zpráva od Mei Tien pro Opřu se vedle něj o stěnu a přivřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Asura pro Skoro se polekám, ale hned jak otevřu oči, tak si uvědomím, že sedí hned u mě, takže se uklidním. "Ohayou," řeknu tiše. Paks eposadím a dám mu drobnou pusu na tvář, ale hned se zase ztáhnu zpátky s drobným zčervenáním v obličeji. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Tichounce zavrčím, protože jsem docela zapomněl na slib, který mi dal. A to že mi uvaří jenom v zástěře a čepici a jinak na sobě nebude mít vůbec nic. Snažím se mu na zadek vůbec nekoukat, ale budu naprosto upřímný, moc mi to nejde. Vlastně vůbec ne. Jenom tak vklouznu za něj, ruce mu volně položím kolem pasu, přitisknu si ho k sobě a bradou se mu opřu o rameno. Přes to stejné rameno taky kouknu, co že to budeme mít dobrého. "Kaishi, co bys řekl na to, že bychom ze školy odešli? Nic nám to tady nedává, to s čím jsme přišli, tak nám nemohli to vylepšit..." Zeptám se tiše na to, o čem jsem posledních pár dnů už přemýšlel. Možná to není ten nejlepší čas na tuhle diskuzi, ale čím dřív mi na tuhle otázku odpoví, tím líp. Potřebuji to vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Riku ovšem promluví úplně o něčem jiném. Zarazím se a otočím se na něj. " Odejít...ty chceš odejít ze školy?...Jako jo....nic moc se tu neděje až na ten útok a ten jsme museli stejně zvládnout....ale mame tu jídlo." hovořím, ale pak se zarazím a odstrčím ho.Radši se otočím k plotně a vypnu jídlo a jen dám polévku dojít. Sám odejdu stranou a posadím se ke stolu. " Dobře, tak bychom odešli a co by bylo pak? Každý sám, nebo společně a hledat ty parchanty sami a bojovat a přitom pracovat příležitostně? Tak si to představuješ?" hovořím vážně a vypadá to, že bych i odešel, jen si nedovedu představit, co by bylo s námi. |
| |
| soukromá zpráva od Riku pro Počkám, než se zase rozmluví sám, ale tentokrát ruce původně založené na hrudníku bezmocně rozhodím. "Já nevím. Nepřemýšlel jsem o tom nijak do hloubky, jenom mě to napadlo a chtěl jsem znát tvůj názor. A kdybych chtěl, abychom se rozdělili, nepoužil bych "my"." Promluvím nakonec taky v reakci na jeho řeč. Ale upřímně jsem o nějakým boji neuvažoval. Nejsem typ, co by se do toho nějak speciálně pletl, mnohem lepší by bylo, kdybychom prostě byli spolu. Chci toho snad moc? Zeptám se sám sebe, ale nahlas neřeknu nic. |
| |
| soukromá zpráva od Soi pro Sundám si čepici a odhodím jí stranou. " Takže, když jsi o tom tak přemýšlel.....kdy by jsi tak chtěl odejít? Už zítra? Já...aspon bych ti rád udělal tu večeři, protože kdoví, kdy se k tomu zase dostanu." přistoupím k němu a zastavím se asi krok od něj. Ruce založím na hrudi a prohlížím si ho. Už jsem dokázal žít samostatně bez něj a ve dvou to třeba půjde líp, a nebo se po čase rozejdem a každý půjde svojí cestou,ale to je vše budoucnost. |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni). Při případném ukončení jeskyně budou všechny postavy zachovány. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z vás, hráčů. Systémově - stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Údržbář |
| |
| Já vím :/ Ale huš huš...dělá se matura, lidi se učí a tak... (Ne že by mě taky neštvalo,ž e se tu nehraje, ale co s tím mám dělat, dkyž se šeci učí?) |
| |
| Jeskyně se do neurčitého data napůl zastavuje. Důvod: někteří dělají maturu, jiné jsou nemocní, nebo mají jiné důvody, jako moc práce. Hlavně tedy ta matura a příprava. (Napůl pozastavena znamená, že se tady občas, snad, něco napíše, ale ne nějak aktivně, asi. |
| |
| Vytaženo z odpadu Údržbář |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR