O pět let později
hrálo se Denně
od: 14. září 2008 17:14 do: 13. října 2008 16:41
Dobrodružství vedl(a) Isolda
| |
 | Jižní kontinent Tara, je velice známý, je zde spoustu měst, vesnic, lesů, luk, pouští, hor, skal, jezer, potoků, rybníků a řek. Žije zde mnoho druhů ze živočišné říše, od komára až po draka. Rostou zde různé byliny od smetánky lekařské až po vlčí mor. V této zemi se nachází město zvané Tarsis, zde se bude odehrávat tento příběh. Hejtmanem je Tassík. Je to také nejvyšší mág magické dá se říct akademie. Vy přicházíte sem do tohoto města. Slyšeli jste, že hejtman onoho města musel projít ještě se skupinou dobroduhů, spousty nástrahamy a údolím mrtvých aby zabil svého otce. Tato skupina se opět rozdělila, každý si šel svou cestou. Potkají se někdy ještě? Uvidíme. Ale i přesto, že tento vládce nemrtvých byl poražen, nemrtvý pořád žijí, pomocí nekromancerů, a lidí, kteří si zahrávají s temnou magií, avšak toto město nesužují pouez nemrtvý, ale i orkové, skřeti a jiná havěť. |
| |
| Jessie Přijíždíš do města Tarsis. Za těch pět let si to pozapoměla. Ani si nevzpomínáš, že by si tu někoho znala. Tebe někdo pozval na souboje, že prý se jich máš účastnit.(Tassík to nebyl). Tvůj kůňn Blesk se chová jako by to tu znal. Stráže tě bezproblémů pustili. Přijíždíš k hostinci který má i stáje. Zaplatíš ustájení a vstoupíš dovnitř. Je tam narváno jediný stůl v koutě je volný. Neváháš se tam vydat. Přiběhne k tobě hostinský a ptá se tě co si dáš. Tassík Sedíš ve svém domě. Zaslechl jsi, že se ve tvém městě budou konat souboje. Mají sem přijet, elfové, trpaslíci, lidé a jiné rasy. Ty si v něm taky. Jako poslední protivník. Nejsilnější z nich. Slyšíš klapot kopyt jakoby kolem tvého domu někdp projel. |
| |
"Dobrý den dala bych si zeleninovou polévku a elfské víno. Děkuji předem." řeknu vlídně. Vytáhnu si z vaku knihu a začnu si ji číst. |
| |
 | Sedím si v klidu v domě a uvažuji nad soubojem který každým dnem začne a tu se mi zdá jakoby někdo koho znám jel kolem domu. Soustředím tedy na tu osobu myšlenku a opravdu je to to třeštiprdlo jess. Lehce jí překvapím právě dorazila do hostince ustájila koně a vešla dovnitř. ještě není ta správná chvíle počkám když tu se přitočí hostinský s otázkou co si dá v okamžiku se teleportuji za její záda položím ji ruku na levé rameno a odpovím za ní. Pane hostinský pro dámu a mne džbánek toho nejlepšího elfského vína. Že ano jess dodám ještě a zustanu stát za ní. |
| |
Vylekám se když za mnou promluví velce, známá osoba. Dost vyjeknu. Otočím se za sebe a koho tam nevidím. "Tassíku já tě uškrtím,. Tohle už mi nedělej. Víš jak si mě vylekal?!"vynadám mu. Hostinský pak doběhne. Přinese džbán elfského vína a dva poháry. |
| |
| no víš jess jen si tak sedím doma a tu se mi zdá že někdo koho znám jede kolem mého domu a když jsem zjistil že jsi to ty a ani tě nenapadlo zaskočit za mnou na návštěvu tak jsem si řekl že tě lehce překvapím. a jak koukám povedlo se mi to. A co tě sem vlastně přivádí snad né souboje. |
| |
| Ssnikt Dlouho putuješ světem, až dorážíš do města Tarsis. mistr Marok Si ve Vaší věži, která je nedaleko věže patřící Tassíkovi. |
| |
Uštědřím mu pěstí do nosu. Začne mu téct krev. "To máš za to překvapení. Jo sem tu kuli soubojům, ale nejen kuli tomu. U nás v lesích prudili nemrtví. Někdo si zahrává s temnou magií." řeknu. Pak hostinský přinese zeleninovou polévku. Začnu jíst. |
| |
 | Věž Jdu do podzemí kde má za chvíli začít schůzka. |
| |
| Au jess to bolí řeknu a začnu se smát lehce pokynu rukou směrem nahoru a jess se najednou začne vznášet ke stropu. |
| |
Co si neznámeho zamumlám a snesu se na židly. "O to šlo aby to bolelo." usměji se a v klidu dál jím. |
| |
| A koukám ovládáš už také magii to je jen dobře hodí se to kdo byl tvůj učitel znám ho. |
| |
"Jo pozdravuje tě má matka s otcem." řeknu Tassíkovi. "Můj učitel byl, počkej chvilku musím si vzpomenout..." zamyslím se. "Už vím můj mistr byl Marok." |
| |
| Není to náhodou mistr sousední magické věže ve vedlejší říši. Tam se můžeš naučit až velice pokročilá kouzla elementární magie ale škoda že jejich víra nedovoluje používat magii světla a temna současně. To je škoda mohly by být velice mocní. |
| |
| Marok Přibehne k tobě tvůj velmistr. "Budou tě potřebovat v Tarsisu. Mají začít souboje a jistě tam bude hodně zraněných. Tak vždy po souboji zraněného vyléčíš. Jo a vyřiď Tassíkovi můj veliký pozdrav." řekne ti. |
| |
| Usměji se. Jistě, půjdu tam, ale já neumím léčit. Jen drobné oděrky. |
| |
 | Už nějaký čas putuju světem a narážím na samé otravy, zrovna teď projíždím městem, které je mi nějak povědomé, ani nevím proč... Jsem už docela unavený tak se rozhlížím po nějakém ubytování. |
| |
| Marok Předá ti lísteček. "Tohle dej Nejvyššímu mágovi Tassíkovi. Naučítě složitěší kouzla." řekne ti. Ssnikt Po chvíli najdeš. Vidíš na náměstí přistávat mohutného zlatého draka. Teda není tak mohutný zdá se, že je to spíše dráče. Všichni ve městě: Sllyšíte šum nějakých mohutných křídel. Jess a Tassík Všechno se otřese jak to zvíře přistane zatím nevíte co je to zač. |
| |
| Město dodatek: Lidé venku křičí a panikaří. |
| |
Zamračím se. Hodím hostinskému zlaťák a vyřítím se ven. Na náměstí uvidím stát zláte dráče. Jen zvednu oči v sloup jelikož tohole dráče já znám. V klidu k němu dojdu a pohlédnu nahoru. Leposo vysvětli mi co tu děláš! Dyť tu ty lidi děsíš! promluvím na dráče hadíím jazykem. |
| |
| Když už konečně nacházím něco co vypadá jako nějaká lepší hospoda, uvidím nějaké malé, otravné dráčátko... Vztekle zasyčím a jdu k němu blíž. |
| |
| Marok Plácne se do čela. "Promiň já zapoměl. Budeš tedy dohlížet na souboj. Jo a pošlu s tebou léčitele." řekne. |
| |
| Věž Dobrá, dejte mi ho a já ihned vyrazím. |
| |
| Oprava barvy draka je zelenej! |
| |
| jdu za jess a když vidím dráče vzpomenu si na svého přítele v horách za městem ale tohle je ještě mládě kdežto Kanirovy už je mnoho stovek let. Tu usliším mluvit jes dračí řečí tak promluvím k jess a dráčeti současně. Teda jess ty jsi dnes samé překvapení kamarádka Leposa ale koukám že je ještě mládě kde pak má rodiče. |
| |
| Leposa Otočím se na onoho muže co promluvil hadí řečí. "Moji rodiče zemřeli nedávno, bránili mě když na nás zautočili stovky tisíc orků. No a pak mě našla Jess a pomohla mi. opovím za Jess. |
| |
| To zase lezla kam neměla jak ji tak znám ale nedaleko žije jeden z tvého druhu. jen nemá tak pěknou zelenou barvu jako ty odpovím lepose. |
| |
Leposo proč si m zase pronásledovala? Copak se beze mě neobejdeš? zeptám se. Ona na mě jen pohlédne a zavrtí hlavou. Jen zvednu oči v sloup. Pak se otočím na Tassíka. Ona si nedokáže ani nic ulovit. Myslíš, že bychom ji mohl dovést ke tvému přítely aby ji to naučil? zeptám se ho. |
| |
| to nebude problém aspoň tam kanyr nebude sám stejně se baví jen tím že pomáhá dřevorubcům kácet stromy tak že se proběhne po lese a to by jste měly vidět potom tu pláň co za ním zůstane. je to dobrák |
| |
"Tak jo letíme." řeknu a vsednu na ni. Ona pak vezme Tssíka do zubů a vasadí ho za mě. Pak vzletí a čeká na Tassíka až jí ukáže směr. |
| |
| leť přímo přes město kolem magické věže k horám za lesem ta obleť nejvyšší horu a na vrcholku hory má kanyr svoji jeskyni. |
| |
| Tassík a Jess Leposa se rozletí určeným směrem a zanedlouho tam jste. Přistává před jeskyní. |
| |
Seskočím z ní. Jo jen tak mimochodem na sobě mám kroužkouvou zbroj, u opasku mám připnuty dva meče přes záda mám dlouhý luk, dva toulce šípů, a železný štít velký. /Pak ještě vak nacpanej nějakejma věcma. U opaslu mám taky flakónek a z boty mi kouká jílec dýky. |
| |
| tak teď moment je nevrlí když ho někdo ruší běžte kousek stranou. Hej Kanyre máš tu návštěvu. Pojď ven nebo si pro tebe půjdu. z jeskyně kdo mě to ruší právě mám oběd že by přišel druhý chod ale ten hlas znám tak se jdu podívat. tu najednou z jeskyně vyleze obrovská hlava draka pokrytá zelenými a hnědými šupinami. A nazdárek tassíku koho pak to tu sebou máš já měl dojem že jsem tu široko daleko poslední drak a ty sem přivedeš tohle škvrně. Kde jsi k němu přišel a co ta ženská tu mám jako přesnídávku po obědě. |
| |
Žádná přesnídávka. Jmenuji se Jessie. K tomuhle dráčeti jsem přišla náhodou. Našla jsem ho. Teda spíš ono mě. Nic si neumí ulovit. odpovím drakovi a lehce se mu pokloním. Leposa se ho dost bojí. |
| |
| Kanyr A hele ono to umí i mluvit hmm škoda přesnídávka se nekoná jo ty jsi ta jess o které mi tassík vyprávěl to jsme se spolu nasmály těm tvým kouskům co provádíš pokud chceš nech dráče tady u mne postarám se o ní a nudit se tu nebude místní dřevorubci a kameníci kterým rád pomáhám mají mnoho dětí o zábavu bude mít postaráno. |
| |
Dobře díky. Já už žádné neprovádím. Jenom porazím všechny v soubooji a i Tassíka... odpovím Tak Leposo zůstaň tady a poslouche Kanyra. Já se to dozvim pokud budeš nem)poslušná. řeknu dráčeti. Ona se ke mě sehne a olízne mi obličej. Jen se zasměju a pohladím ji. Pak si utřu sliny. Tak už půjdeme zbohem. řeknu ukloním se drakovi a přemístím se zpět do hostince. Dost mě to vyčerpá nejsem na to přemisťování zvyklá. |
| |
| teleportuji se zároveň s jess do hostince všimnu si jak je vyčerpaná po přenosu tak jí řeknu. koukám jess ovládáš sice už i magii ale nepoužívej ji když to není nutné jak jsem si všiml dost tě to vyčerpává nebo se alespoň vyhni těm kouzlům které ti moc nejdou nebo na ně nejsi zvyklá jsi teď vyčerpaná díky teleportu kdybych teď zaútočil nemáš dost sil odvrátit útok. |
| |
"Já vím. Moc často tohle kouzlo nepoužívám. Proto na něj nejsem navyklá." řeknu a posadím se na židly. Dojím svojí polévku. |
| |
| Hospoda Přide hostinský k Tassíkovi a Jess. Vezme Jessiin talíř a otočí se na Tassíka. "Dáte si něco pane?"¨ zeptá se¨. |
| |
| ale jistě pečeni odpovím |
| |
| Tassík Hostinský jen kývne a odejde. Po několika minutách se vrátí a přinese ti ji. |
| |
"Tassíku mě se po tobě stýskalo. Jenokmže jaksi sem se musela postarat o matku, která byla nemocná no a pak mě nenapadlo přijet. Otec byl věčně pryč, pořád někde válčí." řeknu a zadívám se na Tassíka. Jemně se pousměji. |
| |
| během jídla poslouchám jess no jess tak už to bývá když jsi malá starají se rodiče o tebe a když dospěješ tak je na tobě postarat se o ně vidíš já musel svého otce zabít. |
| |
"U nás v Ashenvale je bohužel pár vesnic zničeno těmi nemrtvími. Chvíli sem to vůbec nechápala, protože sem věděla, že sme tvého otce zničili, ale pak mi došlo, že si nekromanti zahrávají. " řeknu a zamyšleně se podívám na Tassíka. Eště, že tu neni Arte... oddechnu si v duchu. |
| |
| Ssnikt Drak nakonec odletěl s nějakou elfkou a člověkem na hřbetě. Vstoupíš do hostince kde je prázdno. Město se již uklidnilo. Marok Tvůj velmistr přivede postaršího muže, je docel sympatický. Vyjdete před věž a to už je přistaven kočár, kterým vždy jezdíš nebo jezdíte na nějaké větší akce. |
| |
| Ten drak nakonec odletěl spolu s několika savci (nesnáším savce). Já se pak vydal do hospody, kde, kdo ví proč, nikdo není... Hej, kde jste kdo...? zavolám. ...vy mizerní savci, dodám v duchu. |
| |
| A sakra jess sama víš jak nemám rád nekromanty a pronásleduji je na každém kroku to oni můžou za to co se stalo mému otci nechal se od jednoho z nich zlákat vidinou moci ano moc se hodí ale dosáhnout tak pomocí nemrtvých tak to opravdu ne. Saa víš že i já jejich umění ovládám ale nepoužívám ho je to proti mému přesvědčení. Naopak každého nemrtvého pošlu zpátky tam kam patří. Jo a jen tak mimochodem nemysli na tu tvoji opeřenou klovavou lítací přítelkyni dodám ještě. |
| |
"A ty mi přestaň lést do hlavy. Arte je naštěstí u bráchy. Kterej ani nevím kde je." řeknu a napiji se vína. Proč sem od Tassíka vlastně odešla? Proč sem s nim nezůstala? ptám se sama sebe. Najednou dovnitř vstoupí jakýsi muž a zvolá "Je tu přítomna Jessie?" zvednu se a řeknu, že sem to já. On mi donese nějaký dopis a pak odběhne. Podle písma na obálce poznám, že je mé matky. Rozbalím jej tedy a přečtu si ho. Pak se mi na tváři objeví široký úsměv. |
| |
| hele jess já ti do hlavy nelezu jen přemýšlíš moc urputně tak jsem to zaslechl copak radostní dopis přišel. že se směješ jak měsíček na temném nebi. řeknu jess |
| |
Podám Tassíkovi dopis, ve kterém mi píše matka. Milá Jess s radostí ti oznamuji, že se ti před dvěma dny narodila sestřička. Jmenuje se Erunis. stojí tam. "Už víš?" zeptám se a usmívám se. |
| |
| koukám jess vás bude za chvilku jak psů řeknu s ůsměvem |
| |
"To doufám ne." usměji se a zbalím dopis. "Kdyby si mě náhodou hledal, což se asi stát nemůže, protože ke mě nejspíš necítíš to co já k tobě a ani nemáš důvod, mě hledat." oznámímu s úsměvem a odcházím rovnou směr cvičiště. |
| |
| jess sama víš že když si tě budu chtít najít tak si tě najdu ať budeš kdekoliv. Ale podle toho jak jsi nervozní předpokládám že jdeš na cvičiště. |
| |
Dodju na chičiště a vytasím meč, začnu sekat v rýchle jdpoucívh seriích zasebou do panáka. |
| |
| Zvednu se od stolu a jdu v klidu a v pohodě na cvičiště za jess tam dojdu zrovna ve chvíli kdy začala sekat do panáka sednu si na lavici co tam jsou a když jess přestane sekat hlasitě zatleskám a potom se zvednu a řeknu. Co ti ten chudák provedl že jsi mu dávala tak do těla. |
| |
"Ten panák nic, já už to mám prostě v ruce a když začnu tak se jen tak nezastavím. " odpovím Tassíkovi a setřu si pot z čela. "Smím prosit?" usměji se. |
| |
| Jakkus Vydal jsi se hledat svoji dcerku. Ka´ždý den bez ní je jako n´by si vůbec nebyl. Je ti bez ní velice smutno. Pomalu přicházíš k městu Tarsis. |
| |
| ale jistě usměji se a sáhnu si dozadu pod plášť a vytasím dvě dýky. a jednou ihned zaútočím na jess leví bok a druhou provedu klamný útok zdola na břicho. |
| |
Oba dva útoky jednoduše dorazím.Pak čpele jeho dýk zpívají s čepelí mého meče. Souboj trvá asi tak hodinu. Prostě nějak bojujeme. Nakonec vyrazím Tassíkovi obě dýky z ruky udělám přes něj salto podkosím mu noh y apřiložím mu meč na krk, ale až tehdy když je na zemi. |
| |
 | Unaveně se vydám k městu. Nejsem nijak zvlášť pohledný, ale ani vysloveně oškliví. Býval jsem kovář a tak vypadám mohutně ale byl jsem jen průměrný. Jakožto kovář umím zběžně ovládat všechny zbraně , ale žádnou nijak mistrovsky. Nejlépe bych asi někoho zabil krumpáčem. Nejsem nijak vysoký a to spíše zvýrazní moje široká ramena. Delší obličej se strhanými rysy plnými bolesti. Krátké černé vlasy a krátký vous. Modré oči. U opasku mám meč své práce. Není nijak dokonalí ani pevný. U pasu pár zlaťáků co jsem si vydělal jako kovář na vesnici. Většinou v mědi. |
| |
| tak vidíš jess že když pravidelně trénuješ lepšíš se. potom lehce odrazím její meč od krku a zvednu se. |
| |
Samotnou mě překvapí, že sem ho vůbec porazila. em z toho mimo. Jen udiveně koukám na Tassíka. Je jasné, že mě samotnou to překvapilo. Vždycky totiž porazil on mě a najendou ne. Najednou se karta obrátila. |
| |
| Jakkus POmalu jdeš městem když najdeš jeden hostinec. |
| |
| Vstoupím dovnitř a rozhlédnu se. |
| |
| Jakkus PO vstupu do hostince, zjistíš, že jediný volný stůl je v koutě odkud hostnský odnáší, talíř dva poháry a prázdný džbánek. |
| |
| Nasednu do kočáru. |
| |
| Sednu si k stolu a čekám. Vypadám dost unaveně, ale kdo by se divil. |
| |
| Marok Kočár vyjíždí na cestu hned po tom co nastoupí i stařec. Jakkus Hostinský k tobě příde a ptá se tě na objednávku. |
| |
| Chleba a vodu, řeknu mu klidně a čekám až donese. Přemýšlím kde bych měl svoji malou dcerku hledat. Sice není moje vlastní ale velice jsme se zblížili a já ji přijal za vlastní. |
| |
| Jakkus Donese ti to s tím, že je to zadarmo. najednou slyšíš venku klapot kopyt a přijíždející kočár. Tassík a Jess Slyšíte klapot kopyt a přijíždějící kočár. Tassíku ty víš, že zítra mají začít souboje. Všimnete si , že kolem cvičiště projíždí kočár, královský kočár. Kolem něj jedou rytíři z královské gardy. Víš že jsou z královské gardy krále sousedního království. V kočáře není nic vidět sou tam závěsy. Jen tak mimochodem sousední král je ten co ste mu zachraňovali dceru. |
| |
| Pustím se do jídla když tu zaslechnu kočár. Podívám se z okna. |
| |
| Jakkus Vidíš totéž co Jess s Tassíkem. Snnikt Slyšíš totéž co Jakkus a vidíš totéž co on. Viz příspěvek pro Tassíka a Jess. Všichni Slunce se sklání k západu. |
| |
| Nějaký královský povoz, pomyslím si a dál ho ignoruji. Pustím se zase do jídla. |
| |
Z mého přemýšlení mě vytrhne až přijíždějící, jasně znatelný královský kočár s muži z královské gardy. Jen na to udiveně koukám pak se tázavě kouknu na Tassíka. |
| |
| A koukám sousední král se asi taky bude chtít zúčastnit soubojů co začnou zítra nebo alespoň pošle své nejlepší muže. a jen tak mimochodem jeho dceru jsme minule zachraňovali řeknu jess když vidím jak se na mne divně kouká. |
| |
"To těžko tohodle krále znám. Otec mě za ním mezi těmi pěti lety brával. Je moc starý na to aby se ůčastnil souboje. Královská garda je tu jen proto aby ho ochraňovala po cestě. Jistě se na souboje přijel podívat.ů řeknu Tassíkovi a lehce se pousměji. "A jé co když se ztrapním, co když zakopnu a vypadne mi meč z ruky, ou já se nechci ztrpnit před králem a Dianou."povím tentokrát s vážností v hlase. |
| |
| Jess a Tassík Kočár zastaví u domu naproti cvičišti. Tassíku víš, že si ho pronajali na těcch několik dní co potrvá zápas. Panoš otevře dvířka a druhý pomůže z vozu starému muži očividně králi. Pak krásné mladé černovlasé ženě a nakonec z vozu vystoupí nějaký mladík, který jde po boku proncezny. Nabídl jí rámě. Kočí s kočárem odjel ï s jedním panošem. Druhý panoš pomáhá králi k domu. Princezna s mužem se chystají jít také když se náhle pohledem zastaví na Vás dvou(Jess se jemně ukloní. Na tváři se jí objeví široký úsměv. Pustíse onoho mladíka a dojde k Vám ladným krokem. Nadzvedne Jess bradu a obejme ji. "Jessie tolik si mi chyběla." řekne jí. Pak se otočí na Tassíka. Toho taky obejme. "Po tobě se mi taky stýskalo. Mimochodem už dvakrát sem ti vděčná za to, že žiju." řekne Tassíkovi mrkne na něj a odchází s mladíkem do domu. Zabouchnou se za nimi dveře. |
| |
| Tassík Jess:Dodatek. Všimli jste si, že Diana má trošku větší břicho. |
| |
Jen se ukloním když z kočáru vystoupí král, princezna a nejspíš princ. Pak ke mě však Diana přiběhne a obejme mě. Taky ji obejmu. "Taky si mi chyběla..." šeptnu. Usmívám se. Všimnu si, že onen mladí je nějaký nervózní když Diana objímá Tassíka. Pak si i všimnu většího břicha Diany. Vím co to znamena, protože takhle vypadala má matka před tím než sem odjela. |
| |
| Když mě diana objímá obejmu ji také a na její poznámku a než odejde ještě řeknu. Diano není zač děkovat přátelé si mají pomáhat i za cenu riskování vlastního života. A jen tak mimochodem gratuluji maminko. |
| |
"Diana se vůbec nezměnila, teda až na to, že má muže a čeká miminko." řeknu s úsměvem, pak ale posmutním a beze slova si to nasměruji do hospody. |
| |
| Ssnikt Sedneš si ke stolu a hostinský okamžitě příde a zeptá se tě co by sis dal. Na tváři má úsměv. |
| |
| Počkej jess jdu taky houknu na jess a doženu ji |
| |
Jdu pomalu takže není problém mě dohnat. Jen pohlédnu na Tassíka a jdu dál. Mám smutně sklopenou hlavu. |
| |
| Divný, přísahal bych že tu byl ještě někdo, napadne mě když se rozhlédnu a nikoho dalšího tu nevidím. Tedy kromě toho hospodisty co se konečně uráčil přijít... Pečený kuře, nebo něco takovýho a rychle! řeknu důrazně. |
| |
| Tassík a Jess Dojdete do hostince, ve kterém jste byly předtím avšak Jess nezamíří dovnitř, ale ke tsajím. Dojde k Bleskovi a začne ho hladit. Je nějaká smutná, ale z čeho? |
| |
| Ssnikt Hostinnksý ti to pochvilce přinese, vypadá to krásně a voní to krásně. |
| |
Hladím bleska, který jako by tušil, že sem nešťastná. Přitulí se ke mě hlavou. Smutně se pousměji. Zabořím mu obličej do jeho měkké a teplé srsti. Je to příjemné. Tuším, že Tassík ví, že sem z něčeho nešťasntá. |
| |
| Jen si slastně přivoním, utrhnu si stehýnko a celé ho spolknu (plazi jak známo polykají, tedy kromě krokoušů, drakoušů a tyranosauroušů). Akorát si radši beru menší spousta, nerad riskuju zadušení. Ještě chvíli takhle pokračuju a nakonec spořádám celé kuře. |
| |
| vejdu do hostince a počkám až ke mě příjde hostinský a objednám si polévku s chlebem. |
| |
| Jakkus Do hostince vstoupí nějaký muž. (Tassík) Tassík U stolu kde ste předtím s Jess seděli je nějaký muž.(Jakkus) |
| |
Otevřu box a vstoupím k Bleskovi. Pak zase zavřu. Svezu se do rohu a smutně na Bleska koukám. On se na mě dost divně koukne. Lehnse si a dá mi hlavu n a klín. Začnu ho hladit po hlavě. Nakonec se u něj sochoulím do klubíčka a usnu. On si položí hlavu na můj bok jako by mě chránil. |
| |
| přistoupím ke stolu kde jme seděly a kde niní sedí onen muž. Zajisté je tu volno zeptám se a aniž bych čekal na odpověď se posadím. |
| |
| Sedím u stolu a jím. Když přijde nějaký namachrovaný chlápek (nic osobního), tak mu věnuji sotva jeden pohled a dál si ho nevšímám. Zeptal se mě jestli tam mám volno. Teda zeptal on spíš konstatoval že tam je volno místo toho aby se slušně zeptal. Jelikož ani nepočká na odpověď což by bylo podivem když se na nic neptal a usadí se, tak neshledávám důvod proč mu vlastně odpovídat a dál klidně jím. Měl bych se pohnout a zjistit v tomhle městě jestli někdo neví kde je, pomyslím si sám pro sebe. |
| |
| Hospoda č 1 Jakkus se nakonec nají objedná si pokoje a de spát. Tassík se taky nají a de zpět do svého domu jelikož je už dost pozdě avšak je mu divné kde je Jess. Hospoda číslo 2 Nakonec Ssnikt sní kuře a jelikož už je tma tak si objedná pokoj a bez keců de spát. Mistr Někdy večer dorazíte do městq. Najdete si hostinec. Najíte se objednáte pokoj a dete chrnět. |
| |
| Sakra kde zase ta jess vězí pomyslím si a tak zapátrám pomocí myšlenek kde je a hned jak jí najdu přenesu se k ní portálem. |
| |
| Tassík Najdeš ji ve stajích jak je schoulená u Bleska, který má na ní položenou hlavu. Jen ti tiše zařechtá na pozdrav a zase pooží hlavu na Jessin bok. |
| |
| přijdu k jess zaklepu s ní hej jess vztávej co tu děláš zase si koleduješ o malér |
| |
Jen zívnu a kouknu se rozespale na Tassíka. "Copak hoří?" zeptám se ospale a zvednu se. "Já sem spala. Nějak sem si tu hladila bleska a pak sem usnula asi." dodám a protáhnu se. |
| |
| hele jess žádné výmluvy řekni na rovinu co se s tebou děje víš dobře že to na tobě poznám když tě něco trápí tak nezapírej co sestalo. uhodím tvrdě na jess |
| |
"Diana ona je tak šťastná ona má vše co si může přát, má muže, ale já ne. A bude mít dítě. Na tom mi tolik nezáleži to by ani nemuselo být, ale uvědomila jsem, si, jak sem osmaocená když nikoho kromě rodiny nemám." řeknu a zase sevezu na zem. Tentokrát se rozpláču už. |
| |
| Když jsem dojedl, šel jsem se trochu prospat. A teď spinkám, spinkám, spinkám ve své postýlce.... |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro "Mám s sebou vzít i Bleska?" zeptám se |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro řeknu žertem. |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro zeptám se a otevřu yBleskovi, který se vydá hned za námi. Je jako pejsek, kterej de za svoji paničkou. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro Jeden z těch soubojů je můj vyzval mě na smrtící souboj jeden sousední hejtman co by si rád podmanil mé panství. odpovím jess |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro řeknu a pokčím ameny. Blesk se rozběhne napřed ajkoby už věděl kam běžet. "Já myslím, že první souboj je muj ne?" otáži se. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro "Jen ať si to užije ten někdo. Sejmu ho." odpovím s klidem. O krok se přiblížím k Tassíkovi. |
| |
| Tassík z Jess Přicházíte k domu kde už čeká Blesk pasucí se na dvoře. Jednoduše přeskočil plot. Vejdete do domu. Ste oba poměrně unavení. |
| |
| Tassík a Jess podruhé... Dete spát. Všichni Ráno kohout kokrhá, a slunce tím probouzí. Slunce začne vycháze obloha se rozsvicet :-) |
| |
| Ráno se probudím a sejdu dolu na snídani. Objednám si pečeni a kus chleba. K tomu vodu. Tak dneska to tu vyřídím a pokud všechno pujde dobře tak se brzy vydám na cestu, pomyslím si smutně a když mi to přinese, tak začnu jíst. |
| |
| Ráno se probouzím, vstávám z postele a snažím se vzpomenout kde to vlastně jsem. Pak si uvědomím, že z bažin jsem odešel už před časem a teď se nacházím v jednom z těch suchých savčích doupat... Jdu dolů a obědnávám si nějakou lehkou snídani... |
| |
| Beilor Ani přes noc nespíš, jelikož bys rád našel nějaké město. Brzo ráno se dostáváš k městu Tarsis. O hejtmanovi tohoto města si slyšel, že je nejvyšším mágem magick akademie aže je vůdcem zlodějského cechu. Možná, že by tě i vzla kdyby ses optal. Také si slyšel, že se v tomto městě pořádají na několik dní souboje. Možná by nebylo špatné se na ně podívat. |
| |
 | Chvilinku se potuluji po městě a hledám hostinec.Poté co ho najdu vejdu do vnitř a jdu přímo k hostinskému.Nahnu se celý unavený k němu. Neměl by jste tu nějaký volný pokoj?Celou noc jsem nespal.Potřeboval bych se trošičku vyspat. 4ekám na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro Cestou ještě pořádně zabuším na dveře pokoje kde spí jess |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro Proč mě budí tak brzo. Já chci ještě spát. pomyslím si. Zívnu si a zase usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro Dojdu na dvůr tam naberu menší vědro vody a portáluju se do pokoje jess a tam na ní vodu chrstnu se slovy. Budíček už je ráno a mimochodem vypadáš jak mokrá slepice. a začnu se při tom ohromě smát. |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro Samozřejmě za to může Tassík. Zamračím se něj dám ruce v bok a začnu klapat botou o zem. Vstanu . Sem vyšší než Tassík. "Bezva díky tvému uchvatnému nápadu sem mokrá já a všechno ostatní takže postel." zavrčím. |
| |
| Jakkus Objednávka je rychlá. Ssnikt Přinese ti smažená vejce a pečený chleba. Beilor Přinese ti klíč od pokoje s tím, že to stojí dva tříbrňáky. |
| |
| Jen si rozeklaným jazykem olíznu "rty" a celé to jedním polknutím zdlábnu. Pak zaplatím a jdu se projít. |
| |
| Po jídle zaplatím a obrátím se na hostinského. Ukáži mu obrázek moji dcerky. Neviděl jste ji? Zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro řeknu jess a šťouchnu do ní tak že si zase sedne na mokrou postel. |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro "Přestaň si tu ze mě dělat legraci. Vůbec nechápu proč si mě budil, když zápasa můj zaíná až v pravé poledne." zavrčím a pdedu z pokoje. Za mnou vede mokrá stopa z toho jak mám mokré vlasy. Venku přede dveřmi si je vyždímu. nebo se o to pokouším, jenomže jak sou dlouhé tak to nejde moc dobře. |
| |
| Jakkus Najednou zjistíš jak si sou podbní ta dívka a hostinský. Hostinský se zarazí a v očích se mu zalesknou slzy pak odejde beze slova a dělá jakože utírá půllittry |
| |
| Hmmm taková podoba se nevidí každý den, pomyslím si a vzpomenu si jak zoufale hledala někoho ze svých příbuzných než jsem ji našel skoro na pokraji sil na ulici a vzal ji za svojí. Že by se zde nacházel jeden z jejích příbuzných? Pomyslím si a důrazně se zeptám. Viděl jste ji? |
| |
| Jakkus Hostinkému se v očích objevuje více a více slz. "Naposled před dvěma lety..." odpoví roztřeseným hlasem. Uvědomíš si, že před dvěma lety si ji našel v té uličce. Vyprávěla ti něco o svém ti i o matce. Prý s ní matka utekla z Tarsisu do města kde máš své živobytí. |
| |
| Vezmu si od hostinského klíč a zaplatím mu dva stříbrňáky.Poté se odeberu do svého pokoje.Svlíknu ze sebe věci a složím si to na hromátku a uložím do skříně.oplachnu si obličej vodou a lehnu si do postele.Sotva ulehnu zavřou se mi oči a spim. |
| |
| Ano to by odpovídalo. Ano to by skutečně šlo. Ale na to jsem se jaksy neptal. Před dvěmi roky jsem ji našel skoro na pokraji smrti na ulici. Teď ji ale hledám nevíš o někom kdo by mi mohl říct kde je?, zepám se ho pomalu. |
| |
| Jakkus Jen zavrtí hlavou, že ne. "Hledal jsem svou dcerušku všude a nikde ji nikdo neviděl, až teď ste přinesl vy její obrázek. " poví ti a v jeho hlase je znát smutek a žal dohromady. Teď už chápeš tu podobu. |
| |
| Hmm škoda, tak já se jdu zeptat jinam, řeknu a schovám obrázek. Vyjdu ven a vydám se k hradbám města. |
| |
| Jakkus Jdeš městem když náhle ucítíš jak se ti někdo snaží ukrást váček s penězi. Alisea Jsi ve městě. Sice se ti to nelíbí, ale nějak se živit musíš. Tak se tedy pokoušíš ukrást nějakému muži (Jakkus) váček, který vypadá jako, že je plný peněz. |
| |
| Prudce se otočím a rozeženu se pěstí po tom co se mi snaží ukrást měšec. Přestože se nijak zvlášť nevyznám v boji, tak pěst mám jako každý kovář tedy jako kladivo. Síla se u kovadliny získá. |
| |
| Jakkus Trefíš malou holčičku asi tak třinácti letou. Ta hned upadne do bezvědomí, protože rána byla velká. Děvče je ušmudlané, má potrhané oblečení, je dost pohublé a má roztrhané vlasy. Alisea Schytáš pořádnou ránu do hlavy a skácíš se do bezvědomí. |
| |
| Hmm takový prcek a už krade. Vypadá vyhladověle, pomyslím si a hodím si ji na rameno. Vydám se do jiné hospody než jsem byl předtím. Jeden pokoj. Nech na něj donést teplou vodu na vykoupání a jídlo taky pití a toho víc, poručím mu a odnesu děvče do pokoje, který mi ukáže. Položím ho na postel a čekám na vodu. |
| |
| Jakkus: Jen kývne a vše máš brzy v pokoji. Dívka má na to místě kam si ji uhodil pořádnou bouli, která pomalu chytá modravý nádech. |
| |
 | POmaloučku zase začínám přicházet k sobě. Hrozně mě bolí hlava a zjišťuji, že jsem na něčem měkkém a teplém. Taky zjišťuji, že nade mnou někdo je,. Prudce se posadím a začnu couvat. Nakonec sem na rohu postele takže u zdi v koutě. Sem vyděšená. |
| |
| Asi bude nějakou dobu mimo vědomí a pak ji bude bolet hlava, pomyslím si a pošlu hostinského pro nějaké oblečení pro ní. Dám mu nějaké peníze navíc a řeknu, že pokud se mi bude výběr líbit, tak si zbytek smí ponechat. Pak za ním zavřu a obrátím se k dívce. Zkontroluji jak dýchá a jestli nemá jiné zranění než je moje rána. |
| |
| Jakkus:Když se otočíš, zjistíš, že dívka je vzhůru a je v koutě na posteli. Je dost vyděšená. Hostinský přinese oblečení. Nějaké triko a sukni. |
| |
| Hmm ujde to nech si to co zbylo, řeknu a převezmu oblečení. Položím ho na židli a posadím se na opačné straně postele než je ona. Nemusíš se mě bát pojď, vybídnu ji potichu a natáhnu ruku. |
| |
| Hledám něco kam bych se mohla schovat, ale nikde nic neni. I když mi muž řekne, že mi neublíží nedůvěřuji mu. Celá se třesu. V očích mám slzy. |
| |
| Notak neboj se, řeknu klidně a ulomím kus chleba. Podám jí ho a čekám co udělá dál. |
| |
| Těkám pohledem z chleba na muže a z muže na chleba. Bojím se si to vzít. Bojím, se, že mi ublíží. Jne na sucho polknu . POřád sem na stejném místě. Sem jak přikovaná. |
| |
| Nehýbám se a dál čekám. Klidně se jí koukám do očí. |
| |
| Nejistě a nepatrně se přiblížím. Pomalinku se přibližuji. Natahuji tŕuku pro chleba a beru si jej. Pak ho začnu jíst. Pořádale těkám očima k muži. |
| |
| Usměji se a sleduji jak se cpe. Pak utrhnu další kus chleba a zase jí ho nabídnu. |
| |
| Jakkus Všimneš, si, že jediné co je na ní teď hezké sou oči. Má je modré jako azurové nebe. |
| |
| Dál se vlídně usmívám a nabízím ji chleba. Dávám si pozor na porce, aby jí pak nebylo špatně. Po chvilce sáhnu pro sýr a po kusech jí ho dávám i s chlebem. |
| |
| Cpu se jak kdybych nejmíň rok nejdla. |
| |
| Usmívám se když sleduji jak to do ní padá. Pamatuji si že do mojí malinký holčičky to padalo stejně když jsem ji našel. Sáhnu na tác a vytáhnu šišku šumky. Nakrájím ji a s zbytkem chleba jí ji podám. K tomu jí podám sklenici ovocné šťávy. |
| |
| To jídlo do mě napadalo jako kdybych byla děravá. Pak se napiji ovocné šťávy. |
| |
| Jak se jmenuješ? Zeptám se jí a usměji se. Už je líp? zeptám se ještě na jednu otázku a čekám. |
| |
| "Alisea. Ano je to lepší." odpovím, pořád lehce vystrašeně. |
| |
| Já jsem Jakkus býval jsem kovář, představím se jí a natáhnu k ní ruku. Pojď blíž neboj se, prohodím k ní. |
| |
| POdívám se na jeho ruku a trochu se přisunu blíž. |
| |
| Neboj se vykoupu tě, vybídnu jí a ukáži na vanu teplé vody. |
| |
| Jne mlčky kývnu a čekám co bude dál. |
| |
| Přistoupím k ní a pomohu ji vysvléct. Oblečení co měla rovnou vyhodím a nacpu ji do vany. začnu ji pečlivě drhnout, aby zase vypadala k světu. |
| |
| Jakkus: zA chvilku je zase hezká, teda kromě vlsů ty sou stále ušmudlané a rozcuchané. A jak byla bez obleš)čení tak byli jasně vidět, že velice dlouho nejdela nic pořádnýho. |
| |
| Vidíš jak ti to sluší, když se trochu umyješ teď ještě něco uděláme s vlasy a bude to, řeknu a začnu jí je drhnout. |
| |
| Jakkus:Nakonec je čistá celá. Opravdu jí to sluší. Vlasy sou lehce nazrzé a k těm očím se náramně hod´í. |
| |
| Vidíš teď ti to sluší, řeknu a zvednu ji z vody. Otřu ji a obléknu pak ji usadím do židle. |
| |
| Když sedím na židly jen čekám co se bude dít dál. Už dlouho se takhle o mě nikdo nepostaral. |
| |
| jak se cítíš? Zeptám se Alis. |
| |
| Jakkus Začne ti připad divné, proč vlstně kradla, proč se tě pokoušela okrást nebo spíš proč je tak pohublá. |
| |
| "Už je to lepší." řeknu popravdě a opravdu se cítím líp. Teď si připadám jak u výclechu když mě vyslíchají stráže. Nebo někdo koho sem se pokusila okrást. |
| |
| Hmmm proč jsi kradla? Zeptám se jí vlídně. |
| |
| Výraz v mém obličeji je najednou smutný. V očích mám slzy. "Protože to byla jediná možnost jak se uživit."odvětím tiše. |
| |
| Klid já tě neobviňuji, řeknu vlídně a obejmu ji. |
| |
| Alisea Všimneš si, že muži vypadl z kapsy obrázek nějaké dívku tu ty poznáváš. Zrovna nedávno si ji tu viděla jak ji vlekli nějací muži. |
| |
| Nechám se obejmout pak si všimnu obrázku. "Lily?" vyslovíám jméno dívky na obrázku a seberu jej. |
| |
| Ty...ty ji znáš? zeptám se nechápavě a koukám se na ní. |
| |
| "Ano známm byli jsme nejlepší kamarádky než zmizela z města. Nedávno sem ji viděla jak ji táhli nějací muži. Byla na tom zle.,"o dpovím vyděšeně. |
| |
| Kam ji táhli? Zeptám se naléhavě. |
| |
| "Směrem myslím na východ." odpovím. Nechápu proč se mě na to tolik vyptává. |
| |
| Pujdeš se mnou nebo chceš, abych ti sehnal někoho kdo se o tebe postará? Zeptám se jí. |
| |
| "Raději zůstanu." odpovím. |
| |
| Tak pojď nechám tě u jednoho hostinského určitě se o tebe postará, řeknu a vyjdu z pokoje. Čekám až pujde za mnou. |
| |
| Vydám se za Jakkusem. |
| |
| Vyjdu ven z domu a vydám se dohlédnout na přípravu soubojů. Aby vše bylo tak jak má být. |
| |
| Dovedu ji k hostinskému a poprosím ho jestli by si ji u sebe nenechal po dobu co budu hledat svoji dcerku, teda i jeho. |
| |
| Když tam dojdeme hostinský se na mě lehce pousměje a pak kývne. |
| |
| Dík, řeknu mu a pak se obrátím na tu dívku. Vytáhnu z váčku několik stříbrňáků a ty jí podám. Na to si vem jako dárek ode mě. Uvidíme se až najdu moji dcerku, řeknu a pak vyjdu ven z domu. Hned se vydám určeným směrem. |
| |
| Ssnikt Nic zajímavého. Je celkem kldi až na to, že na náměstí probíhá vystavba jakési arény. |
| |
| Jen vyběhnu ven a Jakkusovi zamávám pak zaběhnu dovnitř. |
| |
| Co to tam dělaj? řeknu si a jdu se podívat blíž. |
| |
| Tassík Pravé poledne se neúprosně blíží, ale Aréna je naštěstí hotova, teď jen jestli ti uschla Jess:-D. Náhle do tebe někdo zezadu narazí. Když se ohlédneš, zjistíš, že je to 13 letá dívka má lehce zrzavé vlasy a azurově modré oči, Na sobě ma nějaké triko a sukni. Tu znáš, občas ti ji přivedli stráže s tím, že něco ukradla, nebo se o to pokusila. (Alisea) Ssnikt Zkoumáš co se to děje a zjistíš, že se staví aréna. Pár hodin před pravým polednem je hotová. Alisea Vyběhneš ven a začneš se procházet po městě. Nekoukáš na cestu a tak vrazíš do nějakého muže. Zjišťuješ, že je to hejtman města. Moc dobře ho znáš. Bohužel ne při těch dobrých situacích. |
| |
| Když vrazím do onoho muže a zjistím, že je to hejtman. Hned sklopím hlavu a začervenám se provinile. "Já omlouvám se. nechtěla jsem do Vás vrazit. Bylo to omylem. Nekoukala jsem na cestu." vykoktám ze sebe rychle. |
| |
| ohlédnu se lehce abych zjistil kdo do mne vrazil když spatřím dívku skloním se k ní a řeknu jí. Pokud jsi se pokoušela obrat o něco mě věř tomu že jsem špatná kořist. Nebo snad někoho hledáš. Ale počkej dneska tu jsou souboje tak tady máš aby jsy se mohla zase jednou pořádně najíst a vypat v čisté posteli. A dojdi do hostince a řekni hospodskému že tě posílám já aby tě nechal u sebe několik dní třeba mu budeš moct pomoci v kuchyni. A s těmito slovy vložím dívce do dlaně 5 zlatých. |
| |
| Otevřu oči a protáhnu.Zívnu a posadim se na postel.Po chvilce vstanu opláchnu se a obléknu.Vezmu si všechny věci a sejdu dolu do hospody.Sednu si k volnému stolu a čekám na hostinského. |
| |
| "Nikoho jsem nechtěla obrat. ubytování již mám." promluvím a vrátím peníze. Čekám na odpověď. Může si také všimnout, že sem umytá, mám čistě oblečení i učesané vlasy. Vypadám prostě jalko nějaká normální holka. |
| |
Když sem aspoň trochu suchá jdu se projít po městě. Směřuji k místu kde by měla být aréna a taky už je. Je pár hodin před pravým polednem. Všimnu si Tassíka jak si povídá s nějakou mladou dívkou. Jen se pousměji a projdu kolem nich. Jdu na cvičiště. Začínám být dost nervní. |
| |
| Beilor Hostinský je tu cobydup. |
| |
| dobře to je v pořádku to jsem jen ráda také vidím že jsi už i čistě oblečená a umytá od té doby co jsem tě vyděl naposledy a ty peníze si nech třeba se ti budou hodit usměji se na dívku a peníze si nevezmu nechám ji je a pokračuji k aráně |
| |
| Začnu poskakovat a prozpěvovat si. Jen tak poskakuji po městě. Mám radost. Ty souboje bych chtěla vidět... napadne mě a rozběhnu se do hostince kde je otec Lily a muž který se o mne momentlně stará. |
| |
| Zdravim.Dal bych si něco dobrého k jídlu a k tomu nějaké pití. Dopovim a opřu se a dívám se kolem sebe po hostinci. |
| |
| Tassík U arény si všimneš nervózní Jess směřující na cvičiště. Není divu, že je nervní. Taky její zápas se blíží. Vidíš také zabíhat to děvče, které si momentálně prozpěvuje do jednoho z hostinců. Asi je šťastná nebo aspoň tak vypadá. Bleior Hostinský ti donesl džbán vína i s číší a pečené maso s bramborem. Náhle do vnitř vtrhne mladá dívka(Popis viz Tassíkův přísvěvek dole) Prozpěvuje si a je nejspíš šťastná. |
| |
| taky se vydám do hostince korbel piva neuškodí tak se posadím jak tam vejdu a jeden si hned objednám. |
| |
| Tassík Vídíš onu dívku jak jí hostinský zrovna dává nějaké oblečení, které se hodí na nějaké významější akce a posílá ji se převléknout. Oan ihned uposlechne. Tobě hned donese korbel piva, který sis objednal. Sedí v tomto hostinc ještě nějaký muž(Bleior) Bleior Do hostince vstoupí nějaký muž, který si objedná korbel piva. Pak vidíš tu scénku s dívkou a hostinským. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
| To vypadá zajímavě, pomyslím si. Někoho zastavím a zeptám se co se tu má dít... |
| |
| Vezmu si odhostinského jídlo a pití a kývnu mu, že děkujuPustim se pomalu do jídla ale všimnu si nějaké holky k terá si zpívá.Pomalu jim a zapijim to vínem a pozoruju ji. Pochvíli si všimnu dalšího nového příchozího k terý si objednal korbel piva.Oba je tak pozoruji. |
| |
Vstoupím do hostince kde sedí Tassík. Ihned k němu zamířím a posadím se naproti němu. Je na mě vidět značná nervozita. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Ssnikt Odpoví ti, že dnes v pravé poledne začínají nějaké souboje. První bojuje elfka s nějakým elfem. je to dost zvláštní. Ale nebylo by špatné se na ty souboje podívat. |
| |
| Beilor Do hostince vstoupí velice krásná elfka. Má hnědé vlasy, jejichž délka je do půli zad a všiml sis, že má zelené oči. Na sobě má jen kožené kalhoty, nějaké triko plášť, u opasku dva meče jeden dlouháý a jeden krátký. Má i boty a přes záda přehozený luk a toulec šípů. Přisedne si k onomu muži. Ona vypadá hodně nervózně. |
| |
| Ti zní zajímavě, pomyslím si. Na sledování dvou savčích rádobyválečníků jak se masakrujou by se dali trhnout nějaký prachy... A možná i na samotném masakrování savců. Hmm...zní to zajímavě...a dá se na to někde přihlásit? zeptám se nevinně. |
| |
| "někde" Probudím se a spolu se společníkem zamířím k aréně. |
| |
| Pochvilce si všimnu další postavi.Sedá si k ostatním.Chvíli se na ni dívám a poznám nani, že je nervozní. To by mě zajímalo co se tady bude dít.Jedna je šťastná,další nérvozní a ostatní jsou v pohodě. Dojídám poslední sousto z talíře a dopiji víno.Opřu se a dál je pozoruji. |
| |
| Marok Když procházíš hostincem všimneš si tří postav(Vyjmo hostinského). Dvě znáš. Jeden je místní hejtman na proti němuž sedí elfka. Je to tvá bývalá učednice. Jo a Jess se zdá být dost nervózní. Další postavu neznáš. Hospoda Vidíte přicházet, dvě postavy zezhora. Nějakého mladého muže a nějakého staršího muže. Ssnikt Jen zavrtí hlavou, že ne. |
| |
| Převléknu se do jiného oblečen´í sou to azurové šaty vyšívané stříbrnou nití bez ramínek. Jsou k nim i střevíčky ve stejné barvě. Nkonec sejdu dolů zase. Již oblečená. Tassíkuvi věnuji lehký úsměv. Hostinský mne usadí ke stolu a přinese mi oběd. Já začnu jíst. Všichni vidíte třináctiletou dívku s azurově modrýma očima, lehce zrazvými vlasy až po ramena a má na sobě azurové společenské šaty bez ramínek. |
| |
| Pozoruji céle to dění v hospodě.Celkem mě to zajímá.Povšimnu si i kráčejících dvou postav které jsou k ostatním. to jsem zvědavej kolik jich eště přijde. Ušklíbnu se a pozoruji co se bude dít dál. |
| |
| Když to uslyším, zlostně zasyčím. No jistě, jistě, savčí zábava!!! To se tak bojíte, plazí pravačky, plazí levačky, našich drápatých nohou a chápavého ocasu, co? Tak abys věděl ty chytráku, dle mého názoru jsi ty i všichni tvoji savčí kamarádi....(pár výrazů které je lepší nezveřejňovat)...!!! vychrlím na něj rozzuřeně. |
| |
| Ssnikt:"Hele uklidni se. Prostě si přišel pozdě. Každý rok sou tu tyhle souboje krom toho můžeš to skusit v Albireu konají se tam také, ale větší. Tam se to hned tak nezaplní." odpoví ti v klidu muž a odchází. Jo a ukáže ti směr. |
| |
| Zklidním se a vyslechnu ho. Když mi ukáže směr, podívám se na něj trochu zaraženě. A tam je co? To Albireo? |
| |
| jess omluv mne na chvilku si odskočím. potom vezmu své pivo zvednu se a přejdu k muži(Beilor) Mohu se tu u vás posadit potom se k němu nakloním a dodám. Tak aby to slyšel jen on. Možná bych vám mohl pomoci najít to co hledáte ve městě |
| |
| Ssnikt Jen ti řekne že je to město, a že musíš pryč z tphodle města. Ukáže ti směr kudy musíš jít bay se do albirea dostal. Jakkus Jdeš směrem který ti řekla Alis. POmalu se začíná ochlazovat. |
| |
| Hmm, tak dobrá, díky, savče mizernej, dodám v duchu a vypravím se tím směrem. |
| |
| Rychle pokračuji v cestě a víc se schovám v plášti. |
| |
| Ve městě Začíná odbíjet pravé poledne. |
| |
| Hospoda Hostinský se rychle připravil a uprasvil. Odnesl špinavé nádobí rychle jej umyl. Ještě trochu upravil onu dívku. "Tak opanstvo hospoda se zavírá, z důvodů soubojů." řekne. Pak řekne Alis aby počkala venku a ona vyběhne ven. |
| |
Vystřelím ven jako šipka a běžím k aréně div se při tom nepřerazím. Doběhnu k aréně kde mě jeěště začnou připravovat. Stojím v malé místnosti a čekám až to začne. |
| |
| Zvednu se od stolu a hodím do sebe zbytek piva a potom se vypravím k tribuně kde mám již připravené místo na zvýšeném místě mým úkolem je dohlédnout na to aby během zápasů nikdo nečestně nepoužil magii v tom případě zasáhnu. magické souboje jsou na řadě jako poslední. Dojdu tam a pohodlně se usadím. Tak že mám výhled na celou arénu. |
| |
| §Ve městě Všichni kromě Ssnikta se usadili na tribunách. Zavládlo hrobové ticho. Jeden muž co začíná souboje se zvedl a zatleskal. "Tarsiští i etarsiští lidé. Vítejte na soubojích ve městě Tarsis, tyto souboje uspořádal náš hejtman Tassík. Jako první v souboji budpou stát krásná elfka Jessie, která je svbodná, má pouze matku, otce, bratra a sestřičku. Nechť prosím předstoupí." ozve se. Otevřou se dole v aréně nějaké dveře a do arény vstoupí viditelně nervózní Jess. Ozve se tleskot mnoha lidí avšak né všech. Nejvíc tleská Diana, její manžel a Král. "Jejím soupeřem bude vznešený elf Lonias. Je svobodný, bezdětný a nemá rodinu. Je to skvělý válečník. Prosím nechť předstoupí." otevřou se druhé dveře a do arény vstoupí velice zjizvený elf. Celkem mladý a dost vyzbrojený má rytířskou zbroj. Opět se ozve tleskání lidí. "Nechť souboj začne. Přeji oboum bojovníkům mnoho štěstí." řekne udeří do gongu a psoadí se. Jess okamžitě tasí meč. Oba se na sebe vrhají. Oba jsou dosti rychlí. Jejich meče o sebe řimnčejí, létají kolem jiskry. Každý z nich má jinou taktiku. |
| |
| sleduji mlčky souboj jess s elfem je to dosti nevyrovnaný souboj elf má viditelně mnoho zkušeností z bojů zato však jess ne asi bude mít problémi aby se jí podařilo ho porazit bude muset hledat každou chybu v jeho obraně a těch nebude asi mnoho. Pomyslím si jak souboj sleduji. |
| |
| Aréna Náhle onen elf sekne Jess do nohy. Je to dost nevýhodné. ALe Jess se uudrží. Vytasí i druhý meč a de po něm obouma. I přes tu nejspíš velkou bolest nohy je dost aktivní. Jako by snad ani bolest nevnímala. Souboj se začíná dost protahovat. Jeden by řekl, že už bude brzy po něm, ale není. Na obou je vidět vyčerpanost a únava. Jenomže je problém v tom, že souboj na život a na smrt nejde přerušit. Na tribunách vládne ve vzduchu takové napětí, že by se dalo krájet. Náhle onen elf přitiskne Jess k zemi a chystá se ji podříznout, ale ta se jen tak nedá z posledních sil ho odkopne bere meč a seká ho do krku. Elf umírá. Jess upustí oba meče vyčerpaností a padá na zem. Leží na zemi jak mrtvola. |
| |
| Naprosto všichni Pomalu se stmívá. Aréna dodatek Jess má na sobě pár dalších sekanců. "A vyhrává Jessie!" zakřičí onen muž a na tribunách to jásá. Dost se ochladí. A obloha se zatahuje. Začíná pršet. Diana vypadá dost vyděšeně z toho, že tam Jess jen tak leží bez hnutí. |
| |
| Zvednu se dojdu do arény pokynu dvěma mužům aby odnesly mrtvého elfa potom. Pomalu dojdu k jess zvednu ji a portálem se přenesu k sobě domů. Tam ji uložím na pohovku a ošetřím ji rány. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mh: Když problém tak pořádnej :-D |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro teď jen počkat. sednu si vedle ní do křesla a sleduji ji. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Jdu, jdu, vesele si vykračuju...a pak jeden z těch mizerných savčích bohů vypne slunce. To střídání dne a noci je velice, velice otravné.... S rozmrzelým výrazem ve tváři se někde stranou od cesty utábořím a jdu spát... |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro Jess jak ti je jak se cítíš. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro šeptnu téměř neslyšitelně. Nakonec otevřu oči úplně. |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro řeknu jess |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro řeknu Tassíkovi šeptem a pokusím se posadit. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro zeptám se jess na rovinu |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro odpovím popravdě. Stále šeptám. Nakonec se mi povede posadit. Koukám na Tassíka. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro odpovím už hlasitěji. |
| |
| Tak dobrá jess zůstanu tady s tebou. |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro obejmu ho a políbím. Pak se svezu na pohovku a koukám na Tassíka jako neviňátko. "A co se vlastně stalo?"¨ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro odpovím |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro yamumlám. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro řeknu zamyšleně. |
| |
| Tassík a Jess Ani pořádně nevíte co se v noci stalo a ani nevíte jak ste se tam ocitli, ale oba ležíte vedle sebe v posteli. Pod dekou a ste oba nazí....Můžete si jen domýšlet co se stalo. Jakkus Ráno se probouzíš. Bleior Nakonec po soubojích si si šel lehnout. V hlavě ti leží slova onoho muže co na tebe promluvil. Nakonec se ráno proobouzíš v tom samém hostincky jako předešlý den.¨ Marok Probouzíš se v hostinci v pokoji. Ssnikt Probouzíš se a je všude mokro. |
| |
| Vylezu ven a vydám se dál stejným směrem. |
| |
| Probudím se a když zjistím že jsem s jess v posely a ještě k tomu nahý tak si jenom pomyslím a sakra. potom vztanu obléknu se a sednu si na pohovku |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro Co se to sakra stalo? Jak se to stalo? Proč se to stalo? pokládám otázky sama sobě. Sem k Tassíkovi zády. Zabalím se víc do dky a otočím se k němu čelem a s tázavým pohledem. Stále ležím. |
| |
| Ráno s mrmláním vstanu, ale na vlhko jsem zvyklý, takže si nestěžuju. Okamžitě vyrážím na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro copak jess děje se něco. |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro řeknu rovnou a sem dál zabalená do deky. |
| |
| soukromá zpráva od Ssnikt pro P.S.:Válka bohů prosím. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| soukromá zpráva od Ssnikt pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Náhle odtamtud zaslechneš křik nějakého děvčete. Moc dobře ho poznáváš. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| soukromá zpráva od Ssnikt pro Mohl bych se prosím zapsat? zeptám se, i přes velké obtíže, slušně. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro odpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Ssnikt pro |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| Kývnutím poděkuju a jdu hledat nějaký nocleh. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro zeptám se a posadím se, stále zabalená v dece. "Ehm to sme se museli opít, že sme skončili tady spolu..." řeknu svou doměnku a vylezu z postele stále zabalená v dece. Jednou rukou si deku přidržuji a druhou rukou sbírám oblečení ze země.To nahazím na postel a začnu se oblékat. Oblečená ustelu a posadím se na postel. Snažím se rozpomenout co se stalo takovýho, že sme skončili s tassíkem v jedné posteli. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Ssnikt pro |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| Ráno se probouzím v pokoji v hostinci. Vedle mě je poskládané mé oblečení, i se šaty co sem měla na souboji. Obléknu se a seběhnu dolu. Hostinský mi hned donese snídani. Tak se nasnídám. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro a s těmito slovy se zvednu a odcházím do jídelny. |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro "No pak mi teda vysvětli jak sme se dostali do tvého pokoje a do jedné postele." řeknu po cestě na snídani. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hostinský je stejného druho jako ty. Nevidíš tu jediného Savce. |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro Nemám nejmenší chuť zde ještě nějakou dobu být. Venku ji ošetřím, pomyslím si a tak taky udělám. Venku ji položím na zem někam kde je měko a prohlédnu ji jak je zraněná. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
| soukromá zpráva od Ssnikt pro |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro řeknu a povzdechnu si. Když dojdeme dolů do jídelny tak tma na stole stojí asi pět lahví prázdnejch od vína. Jen překvapeně zamrkám. "Myslím, že tady je vysvětlení." podotknu. |
| |
 | soukromá zpráva od Eaman pro šeptnu a obejmu ho. Nijak moc zraněná nejsem, Mám na sobě pár ran od biče a pár škrábanců. Náhle nahoru vyběhnou nějací dva lidé. POznavám je jsou to rodiče Alis. |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro odpoví ti a odchází obsloužit další. |
| |
| soukromá zpráva od Alisea pro odpovím za ně. |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| soukromá zpráva od Ssnikt pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro odpoví ti žena. Pak se vydávají k městu. |
| |
| soukromá zpráva od Eaman pro zeptám se Jakkuse. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro Tvého pravého otce pamatuješ si dcerko jak jsi mi o něm vyprávěla? Zeptám se jí a hladím ji po vlasech. |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro odpovím a vezmu si jablko do, kterého se zakousnu. ROzžvýkám sousto a polknu. Pomalu si začínám vzpomínat. "Hmmm...Už vím jak to bylo. Ty si totiž včera přinesl jednu lahev vína. Tu sme vypili a byly jsme v pohodě, jenomže pak si nosil dál, a dál až sme nakonec skončili tam kde sme skončili." řeknu a sednu si na židly. "A to sem si slíbila, že se nikdy neopiju." podotknu a dál jím jablko. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro řeknu s úšklebkem. |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro usměji se na Tassíka. Tvářím se jak neviňátko. "Hm..ale něčeho se bojím." řeknu zamyšleně. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro řeknu mu a sem zvědavá jestli mne pochopí. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Něco nesrozumitelného mumlá ze spaní. |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro řeknu klidně |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro celých 9 měsíců |
| |
| soukromá zpráva od Eaman pro řeknu a obejmu tě. |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro namítnu. Dám si další jablko mám hlad jako bych tejde nejedla. |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro zamumlám a po snědení jabka si dám hned další a sním jich asi deset. |
| |
| soukromá zpráva od Eaman pro odpovím. Položím ti hlavu na hruď a usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| mohl by jsi pomáhat s vedením města budu muset vyřídit pár věcí nějak se tu v okolních lesích namnožily zloději co přepadají |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro "Děláš si srandu, nedokážu vést město neblbni. Víš jaká sem." řeknu se smíchem a směji se dál. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro měla by jsi moc nad životem a smrtí. nebo řešení soudních sporů to je celkem někdy zábava. |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro řeknu pořádně se obléknu a vydám se ven. Otevřu dveře a hned uvidím jak je všude bílo. Prostě pádá sníh. Někteří lidé už su uklízejí cestu k domům. Děti se koulují a staví sběhuláky. Usměji se a sejdu ze schodů vezmu sníh a vytvořím sněhovou kouli. Vběhnu do báráku a mrštím kouli po Tassíkovi a pak utíkám ven. Bežím co nejdál od domu, ale daleko nedoběhnu, protože je náledí, já ukluznu a sletím na zem. Začnu se smát. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ráno se probouzíš a zjisťuješ, že venku chumelí a je bílo. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Jakkus pro |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro dojdu až před ní a jen tak jí řeknu. Hodně tě baví po mě házet ten mokrý a studení sníh |
| |
"Tassíku tohle není fér. Používáš magii, kteoru já neovládám." řeknu podrážděně. "Laskavě mě pust. To s tím sněhem byla jen sranda." dodám. |
| |
| Ráno s radostí a zachumlaná v teplém oblečení vyběhnu věn. Pak však uvidím někoho kdo mi celou dobu chyběl. Stojím jak přimražená na místě a koukám na dva lidi vcházející do města. Oni se na mě široce usměji. Promnu si oči jestli se mi to nezdá. Mami....Tati....Ste to vy? pomyslím si. Nakonec se k nim orzběhnu a obejmu je. "Mami, tati já...já myslela, že Vás nikdy neuvidím." vykoktám. |
| |
| Jakkus Přicházíš do města. Lily nadále chrní. Kus od brány vidíš Alis jak se objímá se svými rodiči. Jsou všichni šťastní jen hostinký takže otec Lily na to pohlíží smutně. Odchází zpátky do hostince. |
| |
| Hmm už se našli. Lily támhleten hostinský je tvuj pravý otec chceš s ním mluvit? Zeptám se lily a usměji se na ni. Mohl bych si zde ve městě založit kovárnu kdyby se rozhodla u něj zůstat měl bych to kousek, pomyslím si. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro Dám jim potřebné instrukce. potom se usměji a nechám aby sníh okolo jess padl na zem. |
| |
"Víš jak dlouho by mi trvalo, než se to naučím? A brzy budou Vánoce. NAvíc, se mi nikam nechce jezdit. "¨ řeknu a pak pomalu odcházím. Mířím za felčarem. |
| |
| Tassík Už od tvého domu si všimneš dvou lidí a toho děvčete co občas kradlo, jak se s nimi objímá. pak vidíš onoho muže co byl v hostinci(Jakkus) Jak v náručí nese nějké děvče. Jakkus Odpovědi se ti nedostane, Lily spí. Vidíš nějakou elfku mířící k nějaké budově(Jess) Jess Vidíš to co Tassík. Pomalu přicházíš k budově obývané felčarem. |
| |
| všimnu si děvčete kterého mi občas přivedly pro krádeže jak jde ve společnosti dvou lidí tak si jen pomyslím snad už našla někoho kdo se o ní postará potom si povšimnu muže co byl v hostinci jak nese v náručí nějaké děvče co má asi za lubem kam ji nese projde mi hlavou myšlenka a tak ho z povzdálí sleduji. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro řekne ty mu vystvětlíš svůj problém a on tě hned vyšetří pak se zeširoka usměje. "Slečno Gratuluji, budete maminkou..." oznámí ti. Ty pak odcházíš, samo že zaplatíš. |
| |
| Tassík Po chvilce si všimneš, že Jess vychází od felčara a míří k tobě do domu. Je nějaká zaražená. Asi se jí stalo to čeho se bála. Dojde k tobě. "Ahoj budoucí tatínku. Jdu se šrotit do knihovny tu bílou magii...." řekne ti a chystá se odejít. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro a kvůli tomu jsi chodila k felčarovi mohla jsi se zeptat mě. Ale teď se tedy běž učit ale varuji tě dokud nebudeš perfektně ovládat teorii nepouštěj se do praxe s kouzly |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro odpovím s klidem |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro řeknu a vydávám se k domu. Jdu rychlím tempem. A opět se natáhnu na náledí. Začnu se smát. |
| |
| soukromá zpráva od Ssnikt pro Naštvaně zavrčím, sejdu dolů a obědnám si snídani. |
| |
| Hmm tak zatím se někde ubytujeme, pomyslím si a zamířím do jiného hostince než vlastní Lily otec. |
| |
| Jakkus Hostinskému je hned jasné, že budeš chtít pokoj pro dva, takže ti přinese klíč. V hostinci je docela plno. A začíná probíhat zimní výzdoba. Ale to u všech domů skoror. Teda spíš Vánoční výzdoba. Taky Vánoce sou téměř za dveřmi. |
| |
| Položím nahoře Lily do pokoje a napíši ji na lísteček zprávu, že jestli se vzbudí ať počká tady nebo dole kde si má něco koupit. Že si zjistím jestli by se tu nenašla práce pro kováře, pokud by chtěla zůstat. Lístek položím na stůl a vedle dám pár zlatých aby měla na něco k jídlu. Pak se vydám do města. Pečlivě se rozhlížím. |
| |
| Jakkus Napadne tě, že by si mohl najít hejtmana a zeptat se ho na nějaký volný dům, ve kterém by se dala zařídit kovárna. |
| |
| VYdám se hledat hejtmana. |
| |
| Sejdu dolu posadím se ke stolu a obědnám si něco k snětku a něco dobrého čim to mohu zapít. |
| |
| když vidím že sebou jess zase praštila na náledí začnu se hlasitě smát. |
| |
Sesbírám se ze země teda pokusím se o to, ale zase s sebou švihnu na zem. PO několika pokusech se konečně zvednu a dojdu k domu. Vstoupím do něj a zamířím do knihovny..... |
| |
| Jakkus Zaslechneš nějakého muže se hlasitě smát a taky ho uvidíš. Podle všeho hejtman města. |
| |
| Přistoupím k němu a poklepu mu na rameno. Čekám na jeho reakci. |
| |
| jakkus ucítím poklepání na rameno v blesku se otočím a z rukávu mi vyjede dýka její hrot položím muži na břicho a řeknu. tohle již nikdy nezkoušej pokud někomu něco chceš tak k němu přistup zepředu jinak by tě to mohlo stát taky život. dál držím dýku a čekám co odpoví. |
| |
| Tassík To bys měl být schopem odhadnou vážně si myslíš, že bych ti klepal na rameno kdybych tě chtěl zabít? Houby bych tě rovnou proklál mečem. Nic nevíš, odpovím chladně a ani se nepohnu. Ty jsi hejtman města? Zeptám se ho pak. |
| |
| jakkus právě proto že jak ty tvrdíš že nic nevím si hlídám záda a již jsem se setkal s několika vrahy kteří na sebe nejdříve upozornily než zaútočily a to jen pro to aby viděly své oběti do očí. Ano já jsem hejtman tohoto města. a v klidu nechám dýku zase zmizet v rukávu. |
| |
| Když se probudím přečtu si lísteček a pak se vydám ven. Pořádně se obléknu. Po chvíli proházení a hledání otce ho konečeně najdu nějaký muž, kterého poznám mu drží dýku u břicha. Zamračím se a doběhnu k nim. Obejmu otce z boku a zamračím se na Tassíka. "Tatií dávej si pozor....Nechci aby se ti něco stalo." řeknu k Jakkusovi. "POkud si hledal místního hejtamana stačilo počkat až se probudím a říct mi. Já bych tě k němu dovedla. Znám to tu jak svý boty." dodám. |
| |
| podívám se na dívku co k nám přiběhla a potom ji řeknu a co pak ty tu děláš |
| |
 | Procházím se po městě. Sem zahalená v kápi. Sem v jednom obchodě. Zbraně a věci sou tam vystavené a dají se koupit, tak, že vezmu onu věc a dám ji před obchodníka. On tu zrovna není. Zalíbí se mi jedna dýka. Tak ji vezmu schovám pod plášť a utíkám. Jenomže je slyšet rachot sundavání dýky. |
| |
| Tak v tom případě to nejsou žádní pořádní vrazy, odpovím opovržije a nejspíš si totéž myslím i o něm, že je to nějaký hodně blbý hejtman. Výborně je tu nějaký volný dům ve městě? Zeptám se ho když přiběhne Lily. Neboj se holčičko, odpovím jí a pohladím ji po hlavě. Co by tady jako dělala? Prostě přiběhla, odpovím mu chladně a probodnu ho očima. Čekám na jeho reakci. |
| |
| Jakkus a Tassík Oba zaslechnete "Zloděěěj! Zastavte ho!!! Chyťte ho!" jak někdo křičí. Vidíte kolem vás proběhnou zahalenou postavu. Něco schovává pod pláštěm za ní běží stráže a úplně vzadu nějaký muž zjevně obchodník. Náhle vidíte jako ona postava uklouzla na náledí a natáhla se. Z podpláště jí vypadla dýka. Postava je malého vzrůstu nejspíš dítě. Spadne jí kápě a vy uvidíte tak o rok starší dívku než je Alis. Stráže jí doběhnou a zvednou, Obchodník sebere dýku a jde zpátky. Onu dívku k Vám dovedou. "Pane pokoušela se ukrást dýku." oznámí Tassíkovi. Isolda Sice utíkáš před strážemi a obchodníkem, ale uklouzneš na náledí. Bohužel spadneš. Stráže tě popadnou a dovedou k nějakým mužům a holčičce. K jednomu z nich promluvily. |
| |
| jakkus jak vidíš mám nyní práci přijď za mnou zítra do mého domu tam si promluvíme ale přijď až tehdy až budeš vědět jak máš hovořit s představením tohoto města. A věř tomu že ani své myšlenky přede mnou neschováš. potom se otočím a odejdu ke strážím co vedou zlodějku. Stráže,isolda Proč pak jsi se pokoušela ukrádst tu dýku a normálně jsi si ji nekoupila |
| |
| Odfrknu si. Pěkný představený města jediné co dokáže je posílat stráže na malé holky, pomyslím si a vezmu Lily kolem ramen. Pojď holčičko, řeknu jí a vydáme se spolu zase k hotelu kde jsme ubytovaní. |
| |
| Ušklíbnu se. "Ne každý na to má peníze." odskenu drzým tónem. |
| |
| Vydám se s otcem k hostinci. Kousek od něj odběhnu. Vytvřím sněhovou kouli a mrštím ji po něm. |
| |
| Přistane na mě sněhová koule. Usměji se a udělám několik svojích a postupně je po ní házím. |
| |
| Snažím se jim vyhnout, ale několka mě trefí. Udělám si taky několik koulí. A házím je po něm. Při tom běžím. Náhle spadnu na zem, jelikož uklouznu. Začnu se válet na zemi a smát se u toho. |
| |
| Přijdu k ní a vezmu ji do náruče. Nezabij se mi maličká, řeknu s úsměvem a nesu ji k hostinci. |
| |
| isolda podívám se na stráže a řeknu jim. pusťte ji potom se podívám na dívku a té řeknu příště buď alespoň opatrnější když už chceš krádst a myslím že ta dýka nebude stát víc jak 10 zlatých pokud ano tak řekni obchodníkovi aby se se mnou spojil kdyby ti něco zůstalo běž se někam pořádně najíst a pokud budeš potřebovat navštiv mě u mě doma. potom sáhnu do měšce u opasku a odpočítám 10 zlatých a dám jí je. |
| |
| Jen pokrčím rameny vezmu peníze a odcházím pryč. Vypláznu jazyk na stráže. Hmm idioti... pomyslím si. |
| |
| Tassík Stráže ji pustí a čekají. Když na něj Isolda vyplázne jazyk. Dělají, že to neviděli a odcházejí. |
| |
| otočím se a jdu zpět do svého domu. |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro bafnu na jess a dělám si z ní legraci. |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro sednu si naproti ní ale předtím vytáhnu z knihovny dvě knihy pokročilá kouzla bílé magie a ty položím vedle jess a já sám si vezmu magickou knihu temnoty. |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro |
| |
| Hmm...Zvláštní...Hejtman není špatný. Sou i horší a to o dost. Třeba ten v Albánii. V tom městě Realos jo ten byl hroznej. To měsot vypadalo jako by se o něj sto let nestaral. Tohle je aspoň normální. pomyslím si. Jen tak se procházím po městě. |
| |
| Všichni KOnečně přestává sněžit a zase vysvitne slunko. Je pravé poledne. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro A jeho kouzla dosud nikdo nepřekonal. |
| |
| Bleior Doneslů ti smažená vejce a chléb. Tassík a Jess Slyšíte jak někdo klepe zobákem na okno. Když se kouknete ven vidíte na parapetu černou sovu z dopisem. |
| |
| Usadíme se v hospodě a já obědnám oběd. Odkut znáš toho nafoukaného hejtmana? Zeptám se jí. |
| |
| "On není nafoukaný. Je to nejlepší hejtman v okolí. Akorát je dobrý v boji. A znám ho odsuď. Přeci jen sem tu žila. On zná každého člověka vě městě." odpovím otci. |
| |
| když zpozoruji sovu jak se na sebe snaží upozornit zvednu se a dojdu jí otevřít okno co pak asi bude chtít. |
| |
| Tassík Jess to ani nezaregistrovala. Vypadá to, že když se Jess uči nenechá se ničím rušit. Sova pustí dopis a odletí zase pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro si ho. V klidu si ale k tomu sednu zase na pohovku. |
| |
| Ha to jsi mě rozesmála. Víš co? Vrátíme se zpět do vesnice nemyslíš? Zeptám se jí. Nejspíš bych musel zabít toho hejtmana abych zde zůstal. Jestli si myslí, že je bůchvíjaký král tak je do blb a ne hejtman. A přesně to on dělá. Navíc dokáže jen nechávat honit malé holky po městě, pomyslím si rozčíleně. |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hejtamne Tassíku a celé město žádáme Vás o pomoc. Zemřela nám královna a zjistilo se, že jejím potomkem je Jessie pokud by jste ji viděli prosím napište nám a přiveďte ji. stojí tam a je tam podobizna Jess. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro Tu máš jess měla by jsi si to přečíst je to důležité a změní ti to život. |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro zeptám se. |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro Celej život v háji. Musím se toho ujmout. Ale co když to nezvládnu. Vždyť to vůbec neumím. Vždyť se znemožním.pomyslím si a dál pláču. Je jasné, že je to pro mě dost obtížná volba. Na kralování vůbec nejsem zvyklá. A ještě ke všemu když Tassík bude otcem mého dítěte. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
soukromá zpráva od Arwen pro řeknua obejmu Tassíka potřebuji to. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro řeknu jess |
| |
| Zjadu do toho obchodu. Obchodník se na mě kouká dost nevraživě. Vezmu tu dýku co sem předtím chtěla a položím ji na pult. Zplatím za ni požadovanou cenu což je přesně deset zlaťáků. Pak vyjdu ven. Bylo to moje jediné peníze, ale to mi nevadí. POmalu jdu po městě. Dýku mám v ruce a hraju si s ní. Náhle vrazím do jednoho bohatého člověka. Nenápadně mu odříznu váček z peněsi a odcházím s omluvami, že to bylo omylem. Jeho váček zmizí v záhybech mého pláště. Tupec... napadne mě, ale zakřikla jsem to. Ten muž se otočil a hne se za mnou rozeběhl s tím, že jsem zlodějka. Já jsem se rozběhla obrovskou rychlostí pryč. Zase mě začli tráže. Chytat stráže. Ha tohle miluji honičky jsou nejlepší pomyslím si pobaveně. Vyběhnu oi schodech na hraby a skočím na nejblížší střechu domu. Tam si nikdo netroufne. Začnu skákat po střechách domů pryč. Ze střech beru snníh a hazím koule po vojácích, kteří za mnou utíkají na hradbách. Mimochodem skočím i na Tassíkův dům. Jak tak utíkam tak si z váčku vezmu pár zlaťáků a strčím si je do kapsy. PO střechách domů zaběhnu do chudinské čtvrti a začnu do ulic háze peníze z váčků. Nemám to pro svou vlastní potřebu, ale pro chudé lidi. Oni to hned zbírají. Asi dva zlaté sem si nechala. Prázdný váček hodím po stražích. Tou samou trasou se vracím zpátky. Avšak na Tassíkově domě mi podklouzne noha a já kloužu dolů. Chytnu se za okraj střechy. Vysím tam jen tak tak. A sakra. No aspoň, že sem splnila to co sem si zadala. |
| |
| Tassík Někdo ti zaklepe na dveře. |
| |
| Volno pojďte dál řeknu. |
| |
| Tassík "Pane ta malá zlodějka ukradla váček z pěnězi jenomže ji jaksi nemůžeme dostat. Visí za okraj střechy vašeho domu. "oznámí ti stražný. |
| |
| Dobře jdu tam. řeknu strážnému a vyjdu s ním ven a tam se rozhlédnu jak vypadá situace. |
| |
| Snažím se zase vydrápat zpátky nahoru a mezitím mi vypadnou zbylé dva zkaťáky z kapsy. Náhle mi podklouzne jedna ruka, takže visím jen za jednu. Já nechci zemřít. Slibuji, že už nebudu krást, ale prosím já nechci umřít. pomyslím si pak příde hejtman. Tak a sem v pytli. napadne mě. Zase se chytím oběma rukama a nakonec nahoru vydrapů a začnu zase zrdrhat po střecháh někam pryč. Peníze mi sou teď úplně putna. Přeskočím na hraby. Popadnu lano, které bylo u domu, ze kterého jsem skočila hned po vzetí lana. Přivaži ho za cimbuří a slaním se dolů. Pak se snažím utéct. |
| |
| Tassík Vidíš všechno co udělala. Ona asi nebude normální člověk, protože skáče přes takovou šířku, kterou přeskočíš ty a ještě se štěstím. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
| Tassík Chytneš ji až kus za hradbami.Kouká na tebe dost vystrašeně. |
| |
| Ups tak s tímhle sem nepočítala. Hm....No asi to bude bolet, ale tak co aspoň, že žiju. pomyslím si a na sucho polknu. |
| |
| isolda copak překvapená že tě někdo chytil jak koukám útěky ti jdou velice dobře taky jsi obratná a ten pohyb po střechách taky výborný Ale co mi řekneš teď když jsem tě dopadl to už je tady u mě ve městě podruhé pokud se nepletu to jsi zase musela krádst když jsem ty dal trochu peněz. |
| |
| "Jo, ale ne pro mojí potřebu, ale pro potřebu chudýk lidí." odseknu. "A to ještě nebylo všechno umím toho mnohem víc." dodám. |
| |
| isolda Dobrá tak se předveď potom rozvodnu co s tebou ale snaž se a varuji tě nepokoušej se utéct jak jsi sama zjistila přede mnou to nemá cenu. řeknu a potom gestem uvolním magickou stěnu. |
| |
| "A proč bych to dělala. Mě jedno co se mnou bude. To co sem chtěla je hotvo." řeknu a ani se nehnu. Jen si dřepnu na zem. |
| |
| isolda dobrá položím ti otázku ale přemýšlej co odpovíš Chceš pomáhat lidem nebo strávit zbytek života ve vězení nebo na útěku první možnost je že budeš pracovat pro mne to znamená i mojí ochranu a druhá že tě vsadím do vězení. Teď se rozhodni. |
| |
| Hmm...Zajímavý výběr. Hm...pomáhat lidem je lepší než hnít ve vězení. pomyslím si. Zvednu se a oklepu ze sebe sníh. Jůů...Budu pracovat pro něj. To není tak špatný. Aspoň nebudu hnít ve vězení. Je to rozhodně lepší. napadne mě. "Beru tu úrvní možnost." odpovím celkem s klidem. |
| |
| isolda Dobrá tedy budeš mít volný pohyb ve městě ale je tu jedno pravidlo neokrádat místní obyvatelé ale jen obchodníky co sem přijedou a jestly to budou peníze nebo klenoty či zboží je jedno část lupu si můžeš ponechat a zbytek odneseš do hostince u zlomeného meče tam to předáš hostinskému a ten to dá místnímu cechu zlodějů a ty se postarají aby to dostaly ty co potřebují.když budeš chtít kontaktovat cech tak přes hostinského nebo mě pokud se osvědčíš a projdeš zkouškou kterou ti udělí můžeš být do cechu i přijata z toho také plynou výhody. |
| |
| "A co když ten člověk, kterého jsem okradla byl obchodník. Jo a mimochodem z Albánie sem míří asi pět karavan. Sou to obhcodníci s jídlem, šperky, látkamyi a podobnými věcmi." řeknu. Může poznat, že mluvím pravdu. "Sou to pěkní zloději. Za kus chleba si účtují Pět zlatých. Slyšlea jsem, že to chtě skusit prodat tady." dodám. |
| |
| Raději už mlčím a v klidu jím. |
| |
| isolda vím o karavanách taky se tu bude celý týden konat trh pokud se ti podaří za ten týden okráds obchodníky o penízea zboží v hodnotě 1000 zlatých budeš přijata do cechu vím je to dost těžký úkol ale je to přijímací úkol pro každého nového člena cechu. A jinak cech mistr jsem já aby jsi věděla teď mi již předvedeš co ještě dalšího umíš abych věděl do budoucna jakým úkolem tě pověřit. odpovím klidně |
| |
| "Tak část sem předvedla na těch střechách. Nevím co přesně chcete abych předvedla. Umím toho dost. ." odpovím. |
| |
| jsi dost mladá co třeba boj a zámky pasti a podobné věci sama jistě víš že truhly jsou zamčené a někdy je v zámku skrytá past. Máš vůbec paklíče a šperháky. |
| |
| Náhle sundám vak, kteréhoo si mohl Tassík všimnout až teď. Hodím to před něj.Kleknu si k tomu otevřu ho a začnu vyndavat zlodějské náčiní je to jedno z nejlepších. "No...Trošku sem okradal ty obchodníky." řeknu a lehce se usměji. |
| |
| Jsi pro? Zeptám se jí a usměji se, aby to nevzala, že se zlobím na ní. |
| |
| Jen mlčky kývnu a pokračuji v jídle. |
| |
| Notak nebuď tak zamlklá klidně mu řekni svuj názor, řeknu a pohladím ji po vlasech. |
| |
| isolda to je slušné vybavení ale teď jestly s ním umíš zacházet to je to hlavní a o kolik pak jsi je okradla. |
| |
| "S tím umí zacházet perfektně. No já nevím o kolik sem je okradla. Bylo to hlavně jídlo, které sem rozdala lidem co neměli peníze na to aby si to koupily. Bylo toho dost. Aspoň deset bochníků chleba, hodně jablek a maso." odpovím a zase to schovám a vak si hodím přes záda. |
| |
| "Žádnej není. " odvětím a lehce se usměji. |
| |
| Copak ty ani nemáš svuj vlastní názor jestli tu chceš zůstat? Zeptám se usměji se. Jen nevěřícně zakroutím hlavou. |
| |
| "No, já bych tu ráda zůstala, ale když ses nepohodl z místním hejtmanem tak to nemá zřejmě smysl." odpovím trošku smutně. |
| |
| Ale huš to že jsem se s ním nepohodl neznamená, že tady nezůstanem prostě se ho zítra zeptám na nějaký volný dům, řeknu jí s úsměvem. A pokud odmítne žádná škoda, pomyslím si. |
| |
Odchod, dočasný Nakonec po dlouhém rozhodování. Vezmu dopis a nadruhou stranu napíší vzkaz. Položím jej na stůl do jídelny. Pak osedlaám venku Bleska a nasednu na něj. VYjedu od domu a pak projedu branou. Jedu klusem aby se Blesk rozehřál. Pomalu dojíždím k Tassíkovi a nějaké dívčině. Pobídnu Bleska a prosvištím kolem nich tryskem. Směřuji pryč, Zbohem lásko. pomyslím si.... |
| |
| isolda tak to by šlo ale pokud budeš krádst jen jídlo tak se moc neuživíš nocleh a zbraně či jiné věci stojí peníze. tu zahlédnu jess jak k nám jede na koni a projrde kolem nás a odjede tryskem dál. |
| |
| "To vím. Jen přišlo drahé když za chleba chtěli 5 zlatých. Tak sem to pro ty lidi ukradla. Bylo mi jich líto. Tímhle se žívým dobrých pět let." řeknu a pokrčím rameny. Pak se koukám na ženu, která kolem nás projela. "Kdo to byl?" zeptám se. |
| |
| "Já za ním půjdu s tebou." zazubím se. |
| |
| No.... Chci něco říct, ale pak to nechám být. Jen se usměji a odpovím jí. klidně můžeš. |
| |
| to byla má přítelkyně jess asi má někde nějakou práci já jen doufám že ji nebudu muset zase z něčeho tahat. |
| |
| "Zase? zeptám se nechápavě. Před pěti lety sem tu ještě žila. Snažím se rozpomenout´jak to myslí. Pak si náhle vzpomenu, že tu elfku jsem tu viděla. Do albánie sem odešla před několika měsíci. "Hm...Není to ta elfka, co tu byla před pěti lety? Kdy sem začla se zlodějinou?" zeptám se. |
| |
| Obejmu ho a políbím na tvář. "Děkuji." řeknu s úsměvem. |
| |
| jo jo to je přesně ona a určitě si vzpomeneš jaké to je s ní že se na ní lepí jen problémy. |
| |
| Ale to nic, řeknu jí a pohladím ji po vlasech. |
| |
| "Na to si nepamatuji. Jen sem se z povzdalí dívala na tu bitku proti orkům. No taky pár orků sem okradla. Ten lup ještě mám. Schovanej tady v Tarsisu, teda tady to ho mám víc..." přiznám. Pak se pomaloučku vydávám k městu. |
| |
| Usmívám se a objímám otce. Pak se pustím opět do jídla. |
| |
| Ty jsi hodná holčička, usměji se na ní. |
| |
| Usměji se a nakonec to sním. |
| |
| Tak co bys chtěla dělat zbytek dne? Zeptám se jí s úsměvem a podívám se z okna. |
| |
| "Co si jít postavit sněhuláka?" navrhnu a zazubím se. |
| |
| isolda a ty máš dojem že ještě něco zůstalo v tvojí schovce že ti ji nikdo nevybral je tu dost nenechavců co vlezou všude. houknu na ní |
| |
| "Já to vím. Není to na viditelném místě. klidně Vám to ukáži. Jen pojďte za mnou." usměji se pro sebe a houknu na Tassíka. |
| |
| isolda vydám se tedy za ní co mi předvede to mě zajímá |
| |
| Proč ne pokud chceš, odpovím ji s úsměvem. |
| |
| Jen se zazubím. Vezmu si budičku, kterou sem měla na lavici a obléknu si ji. Vezmu si čepici a rukavice, co mám v kapsách a obléknu se. Vypadám teď jako mini eskymák . |
| |
| Tak pojď mi moje ovečko, řeknu s úsměvem a vydáme se ven. |
| |
| Dojdeme ven. Najdeme nějaké hezké místo. Já začnu dělat základovou kouli. |
| |
| Usměji se a pomáhám Lili s výstavbou sněhuláka. |
| |
| Po chvilce je základová koule na mě moc těžká taže s ní nehnu. Začnu koulet prostřední kouli. |
| |
| Pomohu Lily s základovou koulí ji dokutálet na její místo a začnu dělat hlavu zatímco Lily dělá prostřední. |
| |
| Když je prostřední koule hotová tak je velká a já ji neunesu. |
| |
| Počkej já ji vezmu, řeknu jí a dám ji na základovou. Na ní dám hotovou hlavu a vyzvednu Lily aby si ji mohla ozdobit. |
| |
| Vezmu ze země pár kamenů a klacek. Pak ozdobím sněhuldu. Klacek je jako nos a kamení jako obličej a knoflíky. Jediné co mu chybí je čepice. Vezmu scojí a dám mu ji na hlacu. Pak na zemi ze sněhu udělám ruce a postupně je podám taťkovi aby je tam mohl nasadit. |
| |
| Přidělám k sněhulákovy ruce jak chce Lily. |
| |
| Zazubím se na sněhuláka. Pak udělám sněhovou kouli a hodím ji po taťkovi. Rychle se schová za sněhuldu. "Mám Alfréda a nebojím se ho použít." zahuhlám přes sněhuláka, kterého sem ppojmenovala Alfréd. |
| |
| Usměji se a udělám kouli. Nadhodím jí sněhuláka, aby na ní dopadla zezhora. |
| |
| Když mi přistane na hlavě koule tal se jen usměji. Vezmu sníh vytvaruji ho do koule a mrsknu to po taťkovi. Pak se schovám za sněhuldu. Kousek od něj ustoupím, ale tzak ybch nebyla vidět. |
| |
| Pomalu ho vedu spousty uličkami až nakonec dojdeme do části Tarsisu, kde nejsou stromy, domy ani nic podobného.Vytáhnu jakýsi zvláštní klíč. Přidřepnu si a někam ho strčím. může si všimnout dřevěného poklopu, ze ktrého sklepaný sníh. Zakroutím klíčem v zámku a pak ho vyndám. Uskočím ode dveří. Ze zámku vyletí jakási šipka, která se opět vrátí zpět. Pak dřevěný poklop otevřu. Zevnitř vychází světlo. Je na něj kývnu ať vstoupí. Pomalu scházíme po schodech dolů. Když tam dojdeme všude je světlo z pochodní. Já ale za námi ještě vyběhnu zavřít. Tassík dole může vidět místnost kde je stůl, dvě židle, jakási malá kuchyňka s ohněm, teda krbíkem a ještě postel . Na stěnách, které jsou z kamene vysí pár mečů, neni jich moc tak tři, jeden luk a dvě dýky je tam ještě místo na hodně dalších zbraní. Avšak ty nemám. Jen u dýk chybí ta druhá nejmenší. Vyndám si ji z rukávu a vložím ji na prázdné místo. Taky jsou tam obrazy lidí. Jsou tam lidi i elfové a barbar. Je to od Tassíka až po Dianu. Každý je znázorněn jinak. Harp, při kouzlení, Tassík při zapichování orka. Jess mazlící se sovou. Atd... Na stole je docela bordel. Jsou tam různe papíry na nichž jsou plány nejznáměších obchodních měst. "Tak tady je moje doupě." řeknu spokojeně a rozhlédnu se kolem sebe. "Dáte si čaj?" zeptám se a než stihne odpovědět zatopím v krbíku do kotlíku naleji vodu a zavěsím nad plamen a dám vařit vodu. Pak vyndám dva šálky a dám do nich čaj. Pak jen čekám až se to uvaří. Jo a ještě sklidím stůl. Papíry si šoupnu na postel. Jo a ještě je tam jeden většéí obraz, který je malován jinak, nebo jiným malířem. Sou na něm dva lidé každý je mi něčím podobný a žena drží v ruce novorozeně. Při pohledu na ten obraz posmutním. Jetě mám u postele pár nějakých knížek. Sundám si vak, který si hodím na postel. Jen to v něm zachrastí. Jo v té mini kuchyňce je pár skříněk. V každé je jídlo nebo voda, čestvá. Pak se posadím ke stolua čekám, až se dovaří voda. |
| |
| Hodím další vrchem. |
| |
| sejdu do skrýše a porozhlédnu se. Ale jo čaj si dám na zahřátí máš to tu pěkné asi to tu moc často nepoužíváš jinak by tě už někdo z cechu objevil |
| |
| Uskočím před koulí. Pak vyběhnu zpoza sněhuláka a skočím otci do náruče. Směji se. |
| |
| "No používám to jen když je to opravdu nutné. Třeba na přespání, když nemám peníze což je většinou vždy. Nebo tu plánuji útoky na obchodníky. Jo a taky občas maluji." řeknu. Jdu skontrolovat vodu. Sundám kotlík z krbu a naběračkou naleji vodu do hrnuků. Pak to postavím. Na jedno místo které je přesně pro ten kotlík. Oba šálky donesu ke stolu. Je to bylinkový čaj. Já totiž jiný ani nepiji. "Tohle tu mám hlavně abych vůbec přežila. Když zrovna nic neukradnu obchodníků, žádné peníze tak se musím ukrýt sem. Ty obrazy, kro mě toho kde jsou moji rodiče a jí sem kreslila sama." dodám. Napiji se čaje. |
| |
| Roztočím jí ve vzduchu a usmívám se. |
| |
| No vidíš a v tomhle by ti pomohlo kdyby jsi se dala do našeho cechu měla by jsi zajištěnou ochranu a taky jídlo nebo ostatní věci co jsou potřeba a pokud se osvědčíš můžeš být přibrána k účasti na velké akce. Ale to záleží vše na tvém rozhodnutí a schopnostech. potom vezmu čaj a napiji se. |
| |
| "Já sem vlastně s tímhle začala, když mi někdo zabil rodinu. Ani nevím jak, ale ztratila sem svůj, dům, který byl po mých rodičích. Bylo mi hm...devět let. Od tý doby pomáhám ostatním lidem. Zaslíbila jsem si, že vraha najdu a zabiji ho. To taky udělám. Ale nevím jak ho najít." řeknu smutně. Upiji čaje. Pak se zvednu a sudndám si triko. Z pod polštáře si vytáhnu čisté. Sem k Tassíkovi zády a ten si může všimnout velkého jakoby tetování draka, které je přes celá má záda. Navléknu se do trička a pak se opět posadím na židly. Tričko sem složila a hodila pod polštář. Zadumaně se koukám do země. |
| |
| Směji se a objímám otce. |
| |
| Tak pojď do tepla, vyzvu ji a vydáme se dovnitř. |
| |
 | Ležím choulená ve sněhu u jendoho domu. Celá se třesu zimou. Nevím ka jít. Město je plný obrů(Lidí).Náhle jdou kolem mě dva lidé. Jeden nese nese toho druhého.(Lily a Jakkus) |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Jakkus a Lily Jak jdete do hostince oba zahlédnete cosi malého a oranžového schouleného u stěny domu a třese se to zimou.(Veverka) |
| |
| "Jéé...Co to je?" zeptám se překvapeně a ukáži na ono oranžové. |
| |
| No nevím, řeknu a postavím ji na zem. Pokleknu vedle toho něčeho a sleduji to. |
| |
| Jakkus Zjisťuješ, že je to mládě veverky :-D |
| |
| Je to malá veverka, řeknu Lily. (Pj co tam děláš? :D) |
| |
| "Veverka? Co ta tu dělá? V tomhle období?" řeknu překvapeně(No já nevím rpostě tu jsem :-D) |
| |
| Nevím, ale asi je jí zima, řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
| "Můžu is jí nechat?" zeptám se. |
| |
| Ale proč ne maličká klidně pokud bude chtít, řeknu s úsměvem. |
| |
| Přikleknu k veverce a natáhnu k ní ruku. |
| |
| Zadívám se do stolu. Je jasně vidět, že sem nešťastná. Vezmu hrnek s čajem a vypiji hi na ex. Pak se zvednu vezmu si jeden meč ze stěny. Meče sou v pochvách. na jehojílci je rubín a na rubínu nějaké znaky. Připnu si ho k opasku. Tam si připnu i jednu dýku. Pak si vezmu plášť a připnu si ho na sebe. "Já chtěla jsem Vás požádat jestli by jste mi nepomohl s hledáním toho vraha." zeptám se tiše. V mém hlase je znát úzkost. |
| |
| Očuchám si ruku málé dívky. Nebo spíš mladé. Cítím z ní přátelství a teplo. POmaloučku vlezu na ruku. Opravdu je tam teplo. Schoulím se tam. Vejdu se na dlaň bezproblémů. |
| |
| zkusím to třebase nám společně podaří vraha najít máš alespoň nějaké informace o něm aby jsme měly první stopu třeba jak vypadal nebo něco jiného. |
| |
| Jen zavrtím hlavou, že ne. "Myslím si však, že ten kdo zabil rodiče, šel po mě. Podle mě si mne bude chtít najít a zabít mě. Slyšela jsem o pár lidech co hledají dračí lidi a vraždí je aby pak mohli na měsa a vesnice posílat draky. Já se bojím." řeknu roztřeseným hlasem. Vezmu šálek a ruka se mi třese. Napiji se. Tassík si může všimnout, že se třesu celá. Pomalu se zvednu a dojdu do kuchyňky otevřu jednu skříňku a vytáhnu z ní kus chleba a sušené maso. Pomalu to začnu jíst. |
| |
| Usměji se když mi veverka vleze na ruku. jen ji přvřu i druhou rukou a zahřívám ji. Pak se pomalu vydávám do hostince.. |
| |
| soukromá zpráva od Ssnikt pro Téda, to je kus, napadne mě. Zatímco jím, po očku po ní pokukuju, jinak se ničeho neodvažuju... |
| |
| isolda A ty asi tak víš kdo zabil tvé rodiče a vraždí dračí lidi víš mě se to také týká dost dračích lidí znám tak bych je chtěl ochránit já sám k vám sice nepatřím ale s draky se také dokáži domluvit a věří mi dokonce jeden z nich je můj velice dobrý přítel pomáháme si navzájem. odpovím a popíjím čaj |
| |
| Vezmu Lily kolem ramen a vydáme se k hostinci. |
| |
| Jen se usmívám. |
| |
| "Nevím nic, vůbec nic." odpovím a pomalu dojídá. Pka si vezmu jednu knihu a začnu v ní listovat. |
| |
| isolda copak to čteš za zajímavou knihu nebo si jen tak listuješ z dlouhé chvíle. |
| |
| Jen zavrtím hlavou, že ne. Náhle se zastavím na jedné stránce. "Tady to je." řeknu. Rozevřenou knoihu položím před Tassíka. Může vidět, že je tro spíš takový deník. Je tam datum i rok kdy byly zabiti moji rodiče a hned na další stránce je den po té. Tam je že se stala další vražda. Stojí tam ještě jak se vrah vyznačuje a u té první taky. Vrah se vyznačuje tím, že každé své oběti seřízne kůži ze zad. Každá oběť byla nejspíše nejdřív mučena a pak teprve zabita. Useuzeno podle sečných ran na těle a modřin. "Vzpomínám si, že sem jednou byla zamčená ve svém pokoji bylo to asi týden před smrtí mých rodičů. Slyšela jsem zezdola křik a vyděšený tón matky. A hlas někoho neznámého. Když sem seběhla dolů viděla jsem tam matku v bezvědomí a otce se sečnými ranami po celém těle. POdle mě to byl i jejich vrah." řeknu a sednu si ke stolu. |
| |
| isolda to je zajímavé ale žádní klan nájemních vrahů který by vraždily tímto způsobem neznám nemohlo jít třeba o osobní pomstu tvé rodině. A vrah většinou nemučí leda by potřeboval před smrtí své oběti od ní získat nějaké informace. |
| |
| "Leda, že by vrah chtěl získat informaci o mě. Jenomže ji nezískal, tak je nakonec zabil. Podle toho by se možná dal najít....Mohly bychom rozhlásit, že sem se objevila, nebo prostě, že se objevil jeden z dračích lidí a vraha na mě nalákat." navrhnu a čekám co on na to. Pomalu dopiji čaj. |
| |
| Ale to by ohrozilo tvůj život když nevíme co je vrah zač ale mohl bych pověřit několik mích elitních mužů aby nad tebou převzaly dohled a zabránily mu dokončit jeho práci a dovédst ho přede mne živého já už bych z něj potřebné informace dostal. |
| |
| "No, ale tak aby je se mnou neviděl onen vrah. Pak by si na mě netroufl, kdyby viděl, že je kolem mne ostraha." dodám. "Dáte nebo dáš si ještě čaj?" zeptám se a čekám na odpověď. |
| |
| neviděla by jsi je ani ty natož on ale jo čaj si ještě dám je dobrý a podám ji prázdný hrnek |
| |
| a zůstaň u toho dáš si jsem tassík. dodám ještě. |
| |
| Postavím opět na čaj. Pak se posadím ke stolu. Vezmu si deník a otevřu jej na poslední stránce. Je tam napsán datum předešlého dne. Začnu si tam cosi zapisovat. Něco napíši a pak nakreslím skoro jako v reálu tu dýku co sem nejprve ukradla a pak koupila. Pak opět něco napíši jo a ještě udělám popisky té dýky. Pak je další text a pak kresba jak já si představuji vraha a taky si totiž uvědomím, že tenhle muž k nám občas chodíval a na mě se vždy koukal vražedným pohledem. On ani rodiče neměl moc v lásce hlavně je vydíral. "Tenhle chlap naši rodinu vydíral. A na mě se nekoukal zrovna přátrelským pohledem. Tvářil se jako by mě chtěl zabít." řeknu. |
| |
| tak tahle tvář mi nic neříká ale mohlo by se to nějak zjistit |
| |
| "Tenhle chlap se jmenuje Tamas Eresin Rages Liqery." řeknu a málem si při tom jméně zlámu jazyk. |
| |
| to jméno mi nic neříká měl bych ho znát zeptám se |
| |
| "To já nevím. Já nevím koho znáš a koho ne. Dokonce sem ho jednou špehovala vím kde bydlí." odpovím a pousměji se. Opět do hrníčků nasypu trochu toho čaje a pak to zaliji vodou když zalejvám svůj čaj tak mi ucukne ruka vycákne mi ta horká voda na ruku takže se opařím. "Jau!" syknu bolestí a ruku si strčím do nějakého lavoru s ledovou vodou. |
| |
| a kde bydlí mohl bych si tam s ním jít promluvit z očí do očí nebo ti ho dotáhnout za ucho až sem. řeknu s úsměvem na rtu. |
| |
| "Já ho půjdu nakopat a uvídme jak se bude tvářit." zavtipkuji. Ruku držím stále v lavoru. |
| |
| Tassík a Isolda Náhle zaslechnete za pokopem nějaké hlasy. "Tamasi tady, je sledovali sme ji. Víme kde přežívá." zazní jeden hlas. "Díky kluci teď děte s tou mrňavou krysou si to vyřídím já." odpoví druhý hlas. Isolda ten hlas velice dobře zná. "Dobře kámo pohlídáme to tu." ozve se nějaký třetí hlas. |
| |
| Na tváři se mi objeví škodolibý škleb. "Tassíku, hele schovej se zatím, aby to vypadalo, že sem tu vážně sama. Skusím si to s ním vyřídit sama." řeknu škodolibě. Vytasím meč a čekám. Udělám velice složitou polohu a vyčkávám kdo příde. |
| |
| okamžitě pošlu myšlenky abych zjistil kolik tam je nepřátel nahoře za poklopem a kdo to je. když zjistím že nás můžu ohrozit jednoduchým kouzlem je paralizuji aby se nemohly pohnout. potom řeknu. vem si zase tu dýku budeš ji potřebovat |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Isolda s Tassíkem Slyšíte se otevírat poklop a pak pomalé krkoy, které jdou po schodech. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
| Jen se usměji vezmu dýku z pouzdra a hodím ji kamsi do stěny. Dveře poklopu se okamžitě zavřou a odkud si ze stěny vyletí menší poleno, které sejme muže do nosu. Který mu zlomím. Já se naprosto v klidu posadím k čaji. Muž mezitím sejde s krvácejícím nosem dolů. "Á Tamasi to je od tebe hezké, že si přišel, ale jdeš v nevhod zrovna piji čaj. " řeknu s naprostým klidem v hlase. Pak se zvednu od stolu a dojdu ke druhé židly. "Tak se snad aspoň posadíš ne?! Nebo snad to chceš vyřídit co nejrychleji? Nebo se snad bojíš? A co ta krev, že ty ses někde pral." ptám se dál. On se na mě vyřítí, ale já jeho útok s klidem vykryji. Pak začnou řinčet o sebe čepele. PO nějaké době mu vyrazím meč z ruky. On však potom vytáhne nějakou trubičku a cosi do mě střelí. Střelí to do krku. Asi to měla být uspávací šipka. Se mnou to ani nehne jen mě to víc naštve. Vytáhne dýku. Já ho začnu zasypávat útoky, tak rychle jdoucími za sebou, že to snad ani u 14 leté holky není možné. Pak mě nakopne a odhodí mě na jednu stěnu zdi. Dost silńě se uhodím do hlavy a na chvilku se mi zatmí před očima. Než se vzapamatuji sem beze zbraně a on je u mě. "Tak ty kryso, dneska už žádné město před draky nezachráníš. Nezbaiji tě. Ale řekněme, že tě dost počkodím." řekne škodolibě. Uhodí mě silně do břicha a pak ještě do hlavy, takže upadám do bezvědomí. |
| |
| tak dost to by mohlo stačit řeknu silným hlasem a vyjdu z úkrytu připraven při sebe menším náznaku útoku usmažit protivníka černým bleskem ale před tím sem okolo něj vztyčil barieru která není vydět a nemůže přes ni projít. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro zavrčí ne tebe. Pokusí se k tobě jít, ale praští se o bariéru. "Hm...jak primitivní." řekne a zruší ti nějakým divným způsobem bariéru pak proti tobě vyšle asi dacet černých blesků. Náhle se u Isoldy rozzáří skoro oslepující světlo, taže si oba musíte zakrýt zrak. Náhel vyletí duch toho draka co má na zádech a vletí do blesků. Pak se jakoby vrátí do Isoldy. Ta je však pořád v bezvědomí. |
| |
| pomocí štítu světla odrazím černé blesky zpátky a něj a sešlu k tomu ještě plamen rudého draka. Á konečně pořádní protivník pronesu jen tak mimochodem. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| jo tak ty máš mazlíčka řeknu sešlu na psa obrovskou bílou střelu a na muže asi 30 žhavých ostří rotujících vzduchem tentokrát 10 bílých blesků černou magii ovládá jak jsem viděl a kdo ovládá černou nemůže ovládat protiklad. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Je to dost velká hromada kamení a navrchu je ten obří šutr. Přežila to vůbec? ptáš se sám sebe. |
| |
| dojdu k hromadě kamení pod kterou je isolda hmm lopata nikde no tak jinak vybavím si místo za hradbami a přenesu tam portálem celou hromadu kamenu aby mi tu zůstala jen isolda k té se skloním jestly je v pořádku popřípadě sešlu uzdravující kouzlo. |
| |
| Má dost četné poranění. Ale kupodivu žije. Je to ost zázrak, že tohle přežila. Má rozdrcenou ruku a si zomenou nohu. Avšak to se spraví když jí vyléčíš. Dýchý přerývaně a velice slabě jí tepe srdce, ale žije. |
| |
| Co bys ráda dělala? Zeptám se jí. |
| |
| Jakkus Náhle dobnitř vtrhne nějaký muž, který je velice zraněný, je od krve. "O...orkové, s...křeti a..a n...nemrtví ú..útočí!" vykoktá ze sebe, pak spadne na zem a už se ani nehne. |
| |
| Tak teď chci vidět co ten hejtman vymyslí, prohodím a vyvedu Lily nahoru do pokoje. Holčičko zůstaneš tady jasný? Zeptám se jí a čekám na odpověď. (Už vidím jak to bude vypadat. Přesně to co jsi řekla že nebude.) |
| |
| "A jak ráda..." řeknu a polknu na sucho vevrku pohladím. Posadím se na postel a čekám co bude dál. |
| |
| Buť tu hodná, řeknu jí a strčím ji do ruky nůž. Pak vyjdu zamknu za sebou a vydám se na hradby se podívat. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
| Tassík Náhle přiletí Arte s dopisem hodí ti ho k nohám a zase letí pryč. Alchymista se okamžitě o Isoldu začne starat. Jakkus Když vyběhneš na hradby vidíš odpornou podívanou sou zde tisíce nemrtvích, orků a skřetů. Jen těžko tohle zvlánete bez pomoci. Vidíš přicházet oddíly vojáků, není jich moc. Na hradby přibíhají lučištníci a vojáci s kuší. |
| |
| zvednu dopis otevřu ho a přečtu si ho |
| |
| Huh tohle bude bolet, pomyslím si a sleduji jak to bude vypadat. |
| |
| Tassík Ahoj Tassíku, už sem dorazila, oni pro mě nakonec přiletěli na hypogryfech takžte sem tam byla rychle. Někdy se zastav na pokec. s láskou Jessie. sotjí v dopise Jessinym písmem. Dopis měl královskou pečeť. Náhle ti někdo zabuší na dveře. |
| |
| Dál řeknu. a čekám kdo vejde. zatím si sednu do křesla. |
| |
| Tassík Vtrhne ti dovnitř jeden z tvých mužů. "Pane, nemrtví, orkové a skřeti útočí....Jsou jich tisíce, možná desetitisíce." oznámí ti. |
| |
| jdu tam svolej muže odpovím. v blesku se přenesu na hradby a podívám se co se přesně děje. Hlavně jaká je situace. Kolik je nepřátel kolik zatím nás. |
| |
| Tassík Vás je tak málo, až je to k breku. Nepřátel sou tisíce a stále přicházejí. Proti tobě náhle vyletí jakási tlaková vlna, ktrá tě uhodí a ty málem slítneš z hradeb. |
| |
| Jakkus Vidíš jak se k Vám náhle přemístil hejtman a hned ho uhodila nějaká tlaková vlna či co, že málem sletěl z hradeb. Tady jeho schopnosti budou potřeba. Jen začínáš mít strach o Lily a doufáš, že se jí nic nestalo a že je tam kde má být. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro řeknu si potom se obrátím na prvního muže co je po ruce a řeknu mu. Máš to tu na povel než se vrátím Potom se portáluji do skrýše mého komanda a tam zavelím na hradby v plné zbroji napadly město a hned je tam přenesu. pokračuji dál do věže mágu tam svolám všechny mágy útočí na město portálujte se na hradby a chraňte ho ale pak mě ještě napadne můj přítel drak mohla by to pro něj být zábava. Tak se přenesu i k němu a požádám ho o pomoc. přenesu ho velkoplošním portálem přímo nad nepřátelskou armádu. |
| |
| soukromá zpráva od Tassík pro |
| |
| Tady to bude zlí, pomyslím si a dojdu ji do hostince zkontrolovat. |
| |
| Po tom co svolám vše co se dá přenesu se zpět na hradby. |
| |
| Jakkus Vše je v pořádku. Tassík Všichni jsou na svých místek, ale pořád je jich drtivá většina. |
| |
| Náhle se probudím, nade mnou je nějaký muž. Mě bolí hrozně moc hlava, což pomalu ustává. To sem mrtvá? ptám se sama sebe. Vyřítím se ven a běžím na hradby. Tam uvidím stát Tassíka a za hradbama je drtivá většina nepřatel nad nimiž léta jeden obrovský zelený drak. Od hory kde byl přilétá jedna mladá dračice, s krásnou zelenou. "Co se to děje?!" zeptám se Tassíka. |
| |
| Koncentruji svou mysl na nejsilnější kouzla která znám. Potom zvednu ruce nad hlavu a povolám obrovskou bílou střelu posílenou ještě mocí celého amuletu nechám ji narust do průměru 20 metrů potom jí sešlu do největšího chumlu nemrtvích. |
| |
| Tassík A ono nic. Někdo asi nějaký silný temný mág. Kolem nich udělal temný štít. Odrazí se to zpět a letí to kamsi pryč. Jedna mlem trefí Isoldu, které si si všiml až teď. |
| |
| potom se obrátím na isoldu a odpovím. ale tady má někdo zálusk na mé město. Tak se musíme bránit |
| |
| "Tak tady se bude hodit moje pomoc..." ušklíbnu se. Vyhrnu si triko na zádech. Začnu cosi mumlat. Tetování se rozzáři. Ze zad mi vyletí proud světla, který se začne tvrovat do drka, přesně podle tetování. Pak to vyletí směerem k nemrtvím. Napálí se to do Bariéry, která se rozbie jako sklo a ještě to rozzsype několik nemrtví. Já se pak skácím k zemi sem dost vyčerúaná. Taky vyčerpaně dýchám. |
| |
| když sleduji že se magická bariera rozpadla tak sešlu několik desítek různých blesků od bílých až po černé rotující čepele. Které budou tentokrát létat tak dlouho pokud jim bude něco stát v cestě. |
| |
| Koukám se jak půlka nemrtvích chcípla, jak draci útočí a všichni ostatní taky. "možná, že mi ještě na něco síly zbyly, ale asi pak budu nějakou do bu mimo." šeptnu. Pozoruji bitvu. |
| |
| Tassík Sejmeš téměř všechny nemrtvé. Proč téměř? Protože právě přilétá několik kostěných draků. Jinak Drakové ti dva zelení útočí,(Přiletěla i leposa) na orky a skřety. Má´gové také. Sice ste silní, ale pořád nepřátel přebývá. |
| |
| Když zahlédnu kostěné draky. Sakra. Ale neváhám ihned pošlu každému a nich na uvítanou bílou řetězovou střelu. |
| |
| Tassík Mezitím co jsi byl zaměstnán aby jsi zlikvidoval draky, zabil jsi jih někaých pět, ale dalších deset žije. Jeden popadne Isoldu takovou rychlostí do drápů a letí s ní nad nepřátele ta se snaží vyprostit. |
| |
| Snažím se vyúprostit, ze sevření draka. Pak náhle vyklouznu a padám dolů. Toho si drak už nevšímá. Doprčic. napadne mě při pádu k zemi. Pak si náhle vzpomenu na to polední co s mou energií mohu udělat. Něco zamumlám a náhle zmizím a objevím se na hradbách. Sem v bezvědomí, protože mě to vyčerpalo až na dno. |
| |
| použiji temnou sílu amuletu a povolám černého draka na pomoc aby nás zbavil kostěních draků. A hlavně pomohl Isoldě. |
| |
| Tassík Drak vyletí na kostěné draky. Všimneš si padající Isoldy, ale než stihneš něco udělat je přemístěná u tebe, vyčerpaná a v bezvědomí. |
| |
| přenesu isoldu opět do svého domu tam už se o ní postarají a potom dál sleduji boj. Pokusím se v armádě nepřátel vyhledat toho kdo jim velí. |
| |
| Vrátím se na hradby. |
| |
| Jakkus Vidíš bitku. Všichni se řežou sou tam tři draci dohromady, jedno asi ještě sráče. Dva zelení a jeden černej.(Jo ti zelení přiletěly ty nikdo nevyvolal). Černej se řeže s kostěnýma drakama. Dostává na frak. Zelení draci bojují proti zbytku. Trčej z nich kopí a šípy, ale jak se zdá nic si z toho nedělají. Odkud si zezadu vyletí nějká barevná střela a zasuhuje ono dráče, které padá k zemi mrtvé. Jinak se dál všichni řežou. Tassík Náhle pocítíš obrovskou energi kdesi za armádou nepřátel. Nejspíš je tam někdo opravdu silný. Náhle odtamtuď vyletí nějaký divná barevná střela a zasahuje zelené dráče(Leposa) a to padá k zemi mrtvé. Při tom zavalí asi deset orků. |
| |
| tady to někoho může ještě bolet, pomyslím si seberu nějakému mrtvému lučišníkovy luk a šípy a začnu střílet. |
| |
| hmm tam za armádou je někdo dost mocní kouknu na jakuse jak se bije tak na něj jen houknu převezmi tu velení podívám se co se děje za jejich armádou. potom na sebe sešlu kouzlo neviditelnost a nevycítitelnost magickou clonu a přenesu se ke zdroji síly |
| |
| Tassík Nepovede se ti tam dostat. Je tam bariéra nějaká či co. Musí to být velice mocný kouzelník. Nákonec černý drak ovládne ten zbytek kostěných draků a pouštějí se do zbytku armády. Náhle zaslechneš řev nějakého obrovského draka. Není to ani jeden z těch co tu jsou. Jakkus Střílíš a zabíjíš, střílíš a zabíjíš:-D Náhle však zaslechneš řev obrovského draka avšak není to ani jeden z těch co tu sou. A že jich tu je. |
| |
| Začnu hledat toho opičáka co řve. |
| |
| Hmm to nebude jen tak jednoduché použiji celou moc amuletu černou a bílou magii a kouzlo opakuji. |
| |
| Všichni na hradbách. Náhle nad lesy uvidíte letět zeleného draka. Je to nejkrásnější zelený drak, kterého jste kdy vyděli. Je celý obrněný, kromě křídel aby mohl létat a kromě místa kde je umístěno sedlo ve kterém někdo sedí. Drak začíná chrlit oheň na Vaše nepřátelé a z lesů se noří elfové a útočí na nepřátele.  (To je on)Tassík Náhle jako by se to samo uvolnilo, protože onen kouzelník je nejspíš vyrušen elfy. Když se k němu dostaneš zjistíš, že je to jeden kouzelník, který by měl být mrtvý, ale je tu s celým tělem. Elfové padají jako hrušky pod nátlakem kouzel. Kdysi si tohodle kouzelníka zabil a dělal to dost problémů. |
| |
| Pane jo, řeknu a snažím se zjistit kdo na něm sedí. |
| |
| A tebe znám již jednou jsem tě zničil a udělám to i podruhé tentokrát na dobro. začnu po kouzelníkovy metat ty nejstrašnější kouzla co znám jedno po druhém posílená plnou mocí amuletu tak že jsou mnoho násobně silnější. |
| |
| Tassík Všechn tvoje kouzla odráží štít. Ale jedno už prorazí jeho štít, ale to už po tobě hází jedno obzvláště hnusné kouzlo. Dokáže to otrávit a ještě ke všemu po zabití okamžitě proměnit v nemrtvého. Jakkus Elfka na něm sedí. Tohle ti Lily nebude věřit. |
| |
| Hmm dobrý pokus ale tohle kouzlo už také znám vztyčím před sebou nemrtvou clonu a kouzlo mu vrátím s dvojnásobnou silou ale přeměním jeho účinek že po zásahu se tělo rozpadne na prach. A sesílám kouzla dál tentokrát bílé magie je to vzkříšená mrtvola tak by ho měly zničit. nijak neuvažuji jen sesílám kouzlo za kouzlem |
| |
| Teď by tu měla být, pomyslím si. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR