One Piece: Puppy`s Revenge
hrálo se Dvakrát týdně
od: 06. února 2012 00:48 do: 14. června 2012 02:07
Dobrodružství vedl(a) Mr.Puppy
| |
 | East Blue - Zátoka okovů / Ostrov Terminor Hlavní tržiště / Náměstí Lebek Všichni se nacházíte na náměstí Lebek, kéž by se ovšem dalo říci, že dobrovolně. Všichni stojíte v řadě propojeni okovy jenž svírají váš krk a pouty jenž omezují pohyb vašich nohou a rukou. Kolem vás je dav lidí kteří sledují tribunu a poslouchají ceny a stav otroků jenž vystoupili před vámi. Kolem vás jsou čtyři drábové ozbrojení šavlemi, kteří mají za úkol dohlédnout, aby jste nedělali nepořádek. Ti zatím sledují tribunu stejně jako zbytek. Vás deset čeká na svůj čas až je skupina drábu odvede na tribunu, kde vyvolavač řekne vaší cenu, prozradí vaši hodnotu a pak počká až se o vás piráti a jiní zlosynové poperou. Všichni máte na sobě hadry se znakem lebky na které sedí papoušek. To je znak pirátského kapitána Ivenna. Tenhle chlápek přepadl karavelu na které jste všichni cestovali ať už jako posádka nebo jako cestující. Důležité je, že vy jste jedni z mála z těch jenž kapitánův znalec ohodnotil jako použitelné na práci a nebo pro zábavu a nenařídil popravu. Teď ovšem částečně litujete, jelikož jste už asi dva dny nedostali najíst a spánek byl kratší než jste zvyklí. Sami víte, že nemáte dost síly dostat se ven z pout, které máte na rukách tedy dokud všichni za sebou neslyšíte hlásek. Zdravíčko, přišla jsem vám pomoct. Buďte v klidu a nehýbejte se. V davu lidí si nevšímáte komu hlásek patří dokud každý neuslyšíte, že se něco dotýká vašich pout na rukách a nohách. Po chvíli s všímáte něčeho neuvěřitelného kočky, která stojí na dvou nohách a má vcelku zajímavý obleček ( ilustrační foto jen číča je zrzavá). Tahle kočka postupně vám všem odemyká pouta, překvapivě tak potichu, že si toho nejspíše nikdo v okolí nevšiml. Jakmile spustím rozruch prchejte k přístavu, který je odsud na Jih po té nejširší ulici rovně a naskočte do malé Karavely s psí hlavou. Je připravena k odplutí. Sledujete dav, který se plně věnuje tribuně a vám nikdo. Kočka potom všem mužům svěřuje do ruky dýku, tedy kromě Alexandra, pro kterého je moc velká. Jakmile dodělá práci, tak zmizí v davu a vás nechává poprvé se zase nadechnout vzduchu s příchutí svobody. to ovšem né nadlouho. Nejspíše si vás konečně někdo z davu všiml a začíná volat dráby. Ti se k vám otáčejí ve chvíli, kdy Tribuna vylétá do vzduchu. Nejspíše očekávaný signál, jelikož se většina lidí z davu skrčila, aby je netrefily zbytky tribuny, která se rozletěla na třísky. S tím se i čtyři drábové kolem vás přikrčili a ve strachu dělají jako, že tu nejsou, ideální čas pro vás zmizet. |
| |
 | Velký útěk Na rozdíl od většiny ostatních čerstvě zajatých otroků, já už měl s otroctvím poměrně hodně zkušeností. Přesněji více než rok zkušeností, od okamžiku, kdy mě soud v North Blue odsoudil k doživotnímu otroctví za několikanásobnou vraždu. Upřímně mi to příliš nevadilo. Na těžkou fyzickou práci jsem byl zvyklí a alespoň jsem tak mohl zapomenout na vyděšenou tvář Ryuuko, která mě do teď strašila ve snech. Snad jen jediná věc, která mě mrzela byl nulový příděl jídla, který teď zavedl kvůli nováčkům, ale zkušenost mi říkala, že to se brzy změní. Potřeboval otroky a ne mrtvoly. S ostatními jsem se nijak zvlášť nebavil. Nezajímali mě, asi stejně jako já jsem nezajímal je. Nějakým syndromem staršího a zkušenějšího otroka, který se jim bude snažit vše vysvětlit a varovat je jsem netrpěl. Však oni si na vlastní kůži zjistí co se stane, když se nebudou chovat slušně. Po útěku, ani osvobození jsem nijak zvláště netoužil, sám jsem si myslel, že si to co se mi stalo zasloužím. Proto mě poměrně překvapila kočičí bytost, která mi sundala pouta, mě i ostatním vězňům. Když jsem si jí všiml poprvé, měl jsem sto chutí vykřiknout překvapením, protože jsem si byl jistý, že kočky po dvou chodit nemůžou, natož mluvit, ale nakonec jsem to neudělal. Bůh ví co by chudáčku zvířátku provedli, kdybych ji prozradil. Místo toho jsem mlčel a apaticky seděl i se svobodnými končetinami. Rozhodně jsem neplánoval kamkoli utíkat. Ať utíkají ostatní. Já tu budu sedět a pokračovat ve svém obyčejném, nudném způsobu života. Moje předsevzetí ovšem trošku pokazil výbuch, který rozmetal tribunu na kousky. UAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA ÚTOČÍ NA NÁS!!! zařval jsem a ze sedu vyrazil směrem do přístavu. Sprintoval jsem co mi nohy stačili a vůbec nebral ohledy na případné lidi, co by se mi mohli připlést do cesty. Chtěl jsem být jen co nejdál od výbuchů, ze strachu že bych mohl dopadnout jako ta tribuna. |
| |
 | Náměstí lebek Je zde skutečně spousta k vidění. Na mé tváři je nasazený úsměv když pozoruji okolí. Zjevně mi náladu nezkazilo ani to že sem spoutaný okovy. Inu taky proč by mělo. Jsem ještě naživu, Slunce hezky svítí, ptáci křičí, jenom to pivečko mi tady chybí. Ale těším se až mě začnou kupovat. Bylo by fajn zjistit kolik tohle tělo stojí. Přeci jenom člověk by měl mít vlastní cenu aby věděl jak si ho jeho okolí váží. Jenom ty hadry se mi nelíbí. Moje normální oblečení tolik nesmrdělo. Ale nemám to tomu papouškovi za zlé, skutečně ne. Jasně nelíbí se mi to, jasně že to považuji za špatné, ale pokud se tím chce živit co sem já abych mu do toho kecal. Ne není důvod se na něj zlobit a křičet na něj. Ne křičení nikdy nic nespravilo, zato výbušniny toho spravily už hodně. Nejspíše mu časem nějakou věnuji jako výraz díků za tuhle novou zkušenost. Náhle uslyším hlas a rychle překvapeně zamrkám když se hlavou začnu rozhlížet kdo to sakra mluví. Přeci jenom už mě několikrát nařkli z toho že sem šílený a přeskočilo mi. Tak se raději rozhlížím jestli to náhodou už konečně nezačalo platit. Jenže hlasy uvnitř mé hlavy by nejspíše neodemkly moje pouta. Na jednu stranu jsem poměrně zklamaný že nejsem dost šílený na to abych slyšel hlasy na druhou stranu LIDSKÁ KOČKA! Inu to je něco tak zajímavého že je to zajímavé. Zvědavě se na ní dívám a přemýšlím co je zač, co je uvnitř, hořela by? Když mi dá do ruky dýku tak se na ní zářivě usměji jako dítě na dáreček. Poté si začnu dýku přetáčet v ruce a odhaduji jak správně jí hodit aby letěla tak jak má. Na základě tvaru, váhy, vyvážení a zkušeností. Ano dneska je pěkný den, zvláště když jste opět ozbrojení a svobodní. Ale největší potěšení dnešního dne je dozajista ohňostroj. Inu copak by to bylo za den kdyby něco nevybuchlo nebo nehořelo že ano? Proto když vybouchne tribuna tak koukám oním směrem a hlasitě se chechtám jako kdybych viděl něco opravdu vtipného a nakonec i zatleskám. Chvíli zvažuji myšlenku zůstat a jít prozkoumat místo výbuchu o něco blíže ale když vidím čtyři nepřátele přestanu se usmívat. Teď už to není vtipné, teď už se skoro bojuje. Tudíž usoudím že je čas vypadnout. Otočím se na patě a vidím jak ten muž který tu byl s námi proráží cestu davem. Rozhodnu se běžet za ním dokud to bude bezpečné. Když ale utíkám opět se mi na tváři objeví široký úsměv, den je přeci tak krásný. Snažím se vyhýbat nepřátelům. Na druhou stranu jestli půjdeme kolem nějakého stánku tak si zkusím ukradnout za běhu nějaké jídlo. Rychle natáhnout ruku, sebrat strčit do huby a utíkat dál. Přeci jenom mám hlad. Obyčejným lidem se snažím vyhýbat. Pokud bych ale neměl čas se jim vyhnout tak snížím svoje tělo o něco níž, dám dopředu rameno a pokusím se skrze ně proběhnout pomocí váhy svého těla. Pokud narazíme na nepřátele pokusím se jim zmizet v davu, utéct či cokoliv podobného. Pokud bych viděl nějakého střelce který by mě ohrožoval střelbou seshora z nějaké budovy, pokusím se snížit v davu abych se kryl ostatními lidmi. Pokud by tam dav nebyl tak mu hodím směrem na hrudník onu dýku. Pokud narazíme na jednoho samotného nepřítele před námi hodím po něm dýku abych ho zabil/zmrzačil ale dýku si vezmu zpátky a vezmu mu také jakoukoliv pistoli či něco co se dá hodit. Nezdržuji se tam ale moc. Přiběhnu vyrvu dýku, druhou rukou čapnu nějakou jeho zbraň která by se mi mohla hodit a utíkám dál. Pokud nepřátel bude víc neútočím na ně. Snažím se najít nejsnažší cestu davem k lodi o které mluvila ta kočka a utíkat doufajíc že zvládnu utíkat dost dlouho. Vzhled: Muž menšího vzrůstu (175) s dlouhými hnědými vlasy a dlouhým plnovousem. Ačkoliv na rukou má nějaké ty svaly tak okolí břicha je trošku tučnější díky klasické pivnímu mozolu. Narozdíl ale od obrázku má na tváři po většinu času široký úsměv. Zobrazit SPOILER  |
| |
 | Těžký život Nedalo se říct ,že by ho nevarovali. Nedalo se ani říct ,že by s tím nepočítal ,ale i tak přeci jen to že se dostal sem a kolem zápěstí se mu houpe studená ocel, mu na náladě nepřidávalo. Lidé bučeli jak jinak, nikdo nemá rybáky rád a přiznejme si to to že žije je spíš nějaká zvracená náhoda než cokoliv jiného, jsou lepší otroci než rybák tak to prostě je. Rozhodně se nikde nechlubil s tím co umí a litoval toho ,že se o své náčiní nechal připravit tak snadno. Pravda hodně dlouho zvládal sledovat cesty svého vybavení a byl přesvědčený ,že někomu způsobí za to vše peklo. Dva dny bez jídla a kratší spánek snášel inu zajímavě je pravda že život malé ryby byl náročný , jeho prakticky ubíjeli spíš řetězy a odebraní svobody než nedostatek jídla. Když se přede mnou objeví kočka chvilku se víceméně podezřívám z halucinací,ale jak se zdálo okovy vážně netíží a svoboda je možná blíž. Dostanu nůž a na chvilku se cítím aspoň trochu použitelný. Nabídka to zní zajímavé aspoň nějaká cesta jak se dostat odsud a navíc na moři už si rybák dokáže poradit. Pak svět na chvilku naplní záře a zvuk praskání tribuny, jak se zdá někdo tu myslí opravdu na vše. A to je dobře rozhodně využiji brázdy mezi lidmi kterou tvoří obřík a pokud to nestačí tak dav je jako hejno ryb malá ryba ví jak proklouznout hejnem hodně rychle. Kdybych náhodou potkal nějakého drába a on náhodou vypadal jako že zaútočí použiji svůj nožík a trošku z něj odkrojím , přeci jen hlad je hlad a i malá ryba musí jíst. Ovšem kdybych spatřil něco co se nemusí lovit odkrajovat a dá se to jíst a není zrovna nebezpečné si to uzmout tak beru. Jsem doktor a tak vím ,že je dobré mít z čeho spalovat když už chci běhat. Popis: Ray je ryvák celkem malí na svůj druh jen kolem 170 cm. Ani není tak výrazně vysportovaný jak rybáci bývají i když svalstvo má. Jeho barva je modrá s odstínem šedi. Asi největší paradox je ten že tón Raova zabarvení je zodílný v půlce totiž ton barvy prochazí jasnou změnou. Takže jsou když vidíte Raye ze zadu je mnohem tmavší než když se na něj koukáte ze předu. A to včetně vlasů. Ray má žábra trochu podobná žraločím na krku a dost možná vzhledem k jeho oblečení lze vidět jeho ocasní ploutev, která připomíná ploutve rejnoků. Obrázek proto berte spíše jako ilustrační. Co se týká obličeje Ray má zvláštní malinké pilovité zuby. Zobrazit SPOILER |
| |
 | V poutech z oceli Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína. Železa mě tíží na rukou a já s ušmudlanou hlavou kráčím napříč svým novým osudem, když mě dopadly na jedné z lodí. V hlavě mi běží vzpomínky, které nikoho nezajímají a v očích se mi lesknou kapky slz z toho, jak jsem dopadl. Znenadání se podemnou objeví malé kočíčí děvče a já ho s velkým údivem shlédnu. "Kočičí žena?" Pronesu s tichou radostí a rozhlédnu se po okolí, načež se rychle vzpamatuju se svého hrozného utrpení hladem. V ruce pevně sevřu darovanou dýku a rozhlédnu se. Ozve se rána jako z děla a pódium se rozletí, až kolem mě dopadne pár těch velkých kusů. Nezbývalo mi nic jiného, než se skrčit a dát své ruce před obličej jako ochranu. Moc mi to však proti běžícímu obříkovy nepomůže a já jsem odmrštěn do bláta stranou, kde celý začvachtaný rosprsknu zbytky hlíny široko daleko. Ani netuším, co do mě narazilo a proč, ale bolest to byla, jako by vás přejelo auto. Naštěstí jsem se z toho rychle vzpamatoval a postavil se zpět na nohy. Vteřinku jsem váhal, ale pak jsem se otočil a utíkal jako všichni za obrem. Můj běh byl však krátký, neboť jsem se zastavil, abych se otočil pohledem směrem k tribuně a rychle se rozhlédl, jestli někdo nepotřebuje pomoct. Vzhled: odkaz |
| |
 | Rychle pryč
Stojím na náměstí a čekám, až mě prodají jako otroka. Snažím se udržet vážný výraz. Prodej otroků je přece vážná záležitost a nikdo by to neměl brát na lehkou váhu. Jediné, co mě momentálně štve je, že nemám, co dělat a musím tu prostě nečinně stát a čekat. Dokonce ani pokusit o útěk se nemůžu, protože je tu moc velké nebezpečí, že by mě chytili nebo zabili. Jsem pevně přesvědčená, že až mě někdo koupí, budu moct utéct určitě pohodlněji. Najednou slyším, že někdo za mnou mluví, otočím se a otevřu překvapením pusu. Chodící kočku jsem opravdu ještě neviděla. Po sundání okovů jsem celkem netrpělivá, až to vlastně bude příležitost k útěku. V tom si všimnu, že chlapi dostali dýku a já žádnou hračku nedostala. Rozhořčeně se na kočku podívám, ale nekomentuji to. Moje netrpělivost z nic nedělání se pomalu nedá zvládnout. Nervózně přešlapuji a těším se až se budu zase moct proběhnout. Jakmile si nás všimnou drábové začnu se připravovat k opravdu rychlému útěku. Při výbuchu na nic nečekám a okamžitě začnu utíkat a musím se smát tomu, jak jakýsi obr buď perfektně hrál paniku nebo opravdu zpanikařil. V případě, že mě někdo pronásleduje snažím se schovat v davu lidí, nebo zalézt do nějakého obchůdku, prostě se ztratit. Vzhled: |
| |
 | Neslavný začátek nového dobrodružství[/u] Ale né už je to tu zase. Prostě moje štěstí, vždycky se nalodím na loď, kterou přepadnou. Není to poprvé, co jsem zajatcem a opět se mě pokusí prodat. Tentokrát to, ale nevypadá, že by mi mělo štěstí přát s útěkem jako posledně... i když. Za námi se ozve hlas. Mluví k nám kočka a očividně je to můj zázrak a šance na únik. Nikdy jsem nic takového neviděla, ale není moc čas se divit ani být šokovaná. Jakmile mám volné ruce, promnu si zápěstí a kývnu na číču, když vykládá plán útěku. Nevím proč mi pomáhá, ale darované kočce na ocas nekoukej. Mužům kolem rozdá dýky a já - žena- jsem asi byla opomenuta. Nevadí, beztak mi bude lépe bez ní. Snažím se pořád dělat, že nic, ale drábové kolem asi nejsou tak tupý, jak jsem si myslela a už jdou po nás. V tom vyletí do vzduchu tribuna a sranda začíná. Signál je tu. Na nic jsem nečekala, ani na reakce svých spoluvězňů. Prostě jsem se rychle odrazila, protáhla kolem drábů a zamířila směrem, kde jsem tušila jih. Jestli jsem se něco naučila tak rychle utíkat. Nebylo to nic moc, protože dva dny bez jídla udělaly své, ale pořád jsem měla dost vitality a poháněla mě myšlenka na svobodu. Tady skejsnout nesmím. To prostě nejde. Vlastně všichni z naší skupinky mířili víceméně stejným směrem, já jsem patřila k rychlejším a snažila jsem se uskakovat a poupravovat trajektorii, abych se vyhnula drábům a panikařícím lidem. Neměla jsem žádnou zbraň a tak jsem se držela v blízkosti obra a snažila se dostat na určené místo. Tím, že to nebylo prvně jsem ani necítila moc paniku nebo strach... prostě jsem jen věděla, že se nesmím zastavit. Vzhled: Vzhledově se jedná o vyšší dívku s dlouhými černými vlasy, které jsou vzadu sepnuty červenou stuhou. Obličej je oválný se špičatější bradou a čokoládovýma očima, by některým mohl přijít i líbivý. Stejně jako její hlas, když promluví. Nicméně postavou či vlasy se nijak neliší od stejně starých dívek. |
| |
 | Osvobození Stojím na náměstí lebek s okovy na rukou i přes krk. Prohlížím si dav před námi, který si nás 10 rozprodá. Projíždím si už z nudy tvář po tváři, a doufám, že můj nový majitel bude pohledná žena, která mě nebude nutit dřít do úmoru. Ach jo, co jsem si to vybral za karavanu. Proč zrovna tuhle. Ale jsem zvědavý co se z toho vyklube. Jsem sice rád, že mě znalec nějakého kapitána Ivenna ohodnotil jako cenné zboží, ale tyhle okovy mě ničí. Kdybych alespoň dostal nějakou limonádu a kousek ryby. Hned by se tu stálo lépe. Při čekání na aukci si prohlédnu i čtyři drápy stojící před námi. Jak bezmocní, kdybych se tak mohl dostat k nějaké té šavli, kterou mají. To by byl jiný rachot. Ale bez toho, to by se musel stát nějaký zázrak. Dál čekám, až nás odvedou, když se za mnou ozve tenký hlas. Když se otočím, tak se mi na tváři objeví překvapivý výraz. Ne jenom že nás někdo osvobozuje, ale dokonce to je kočka. A aby toho nebylo málo, tak stojí na dvou nohách. Tak zázrak se doopravdy stal. Ale kdo je ta neznámá kočka? Je to její převlek, nebo snad nějaká mutace? Nebo dokonce ďáblovo ovoce? Asi se ji na to zeptám později na asi její lodi. Když mi sundá želízka, tak pořádně sevřu dýku, kterou jsem dostal, a čekám na signál. Ten přijde v podobě výbuchu tribuny. Drápové se začali krýt a přestali dávat pozor, na což jsem celou dobu čekal. Vystartuji na nejbližšího drápa a hodím po něm dýku. Mířím na ruku, ve které drží šavli. Když zasáhnu, tak ho ještě kopnu do hrudi a pokusím se mu vyrvat katanu s ruky. Ať už se to povede, nebo ne, tak se otočím a začnu utíkat do nejbližšího davu. Tam ze sebe strhnu vrchní část hader se znakem kapitána a začnu se prodírat davem pryč z náměstí. Pak začnu hledat loď, o které nám zrzavá kočička říkala. |
| |
 | Útěk Normálně netrpím sebelítostí, ale.. Proč mě svět tak nesnáší?! A já už doufala, že by se mi něco mohlo podařit.. Ne, on ten kreténskej pirát musí být.. Kretén, když to tak řeknu. Jasně, můžu být ráda, že ještě žiju, ale ono dva dny bez jídla a pořádného spánku.. Navíc v okovech.. A když vás chtějí teď prodat.. Není nic moc. Dostanete se z jednoo vězení a hned jste v druhém.. To je na depresi.. Povzdechnu si, když se kouknu na drápy kolem nás. Déjá vu.. Jo? Pomyslím si, když se znova kolem sebe rozhlédnu a znova si povzdechnu. Zakručí mi v břiše. Mám hlad.. Pomyslím si dneska už po několikáté a snažím se myslet na něco jiného než na jídlo a na to, že můj život je tak trochu jako jeden velký kolotoč. Najednou si všimnu nějaké polokočky, které nám začne odemikat řetězy. Zvědavě se na ní koukám. Že bych neměla až takovou smůlu..? Pomyslím si a lehce se ušklíbnu. Rozhlédnu se nenápadně kolem sebe, ale najednou se k nám začnou přibližovat drábové. Někdo si toho všiml? Pomyslím si a trochu se zamračím. A já dýku nedostala jo? Pfff.. Diskriminace. Najednou se ozve rána a tribuna vyletí do pověřtí. Signál, jo? V pravý čas.. Ušklíbnu se a rychle se rozeběhnu k přístavu tou ulicí, jak říkala číča. Podoba: Vypadám zhruba na 16 lat, dlouhé světlehnědé vlasy svázané do culíku, vyvinutější postava.  |
| |
| East Blue - Zátoka okovů / Ostrov Terminor Hlavní ulice Všichni jste se rozeběhli hlavní ulicí směrem k přístavu. Ti co lehce váhali měli vcelku smůlu, jelikož ač kočka uvolnila okovy na rukách a nohách, tak jste k sobě stále připevněnyi okovy na krku. Tudíž vás všechny táhne statný obr a ti jenž s ním udrží krok. Každopádně neběžíte tak rychle, jak by jste chtěli.Hlavní ulice je obrovská na šířku by se sem nejspíše vešlo až 5 povozů a na stranách jsou malé stánky, kde podejci se snaží vnutit za přehnané ceny zcela neužitečné předměty. Dav, kterm se musíte prodírat ovšem řídne, jelikož čím dál více lidí si vás všímá a snaží se obrovské postavě Alexandra uhnout z cesty. Tedy né všichni. Když už před vámi vidíte lodě, které hlásají, že vaše cesta je skoro u konce, tak si před vámi všímáte skupiny pěti ozbrojených Drábů, jenž se rozhiodli vám pehradit cestu. Je to nejspíše jen obyčejná hlídka, ale i tak svírají v rukách štíty a šavle a to proti vašim dýkám a ručičkám jsou zbraně vítězů. Freedy, Jorika a Ray jako jedni z mála, kteří obrovo tempo stíhají si ovšem všímají, že naděje svitla v malinkém stánku nalevo od vás. Něký muž tam zrovna vybaluje zbraně zabalené v dekách a kůžích. Je vám sice jasné, že s vaším obrovským handicapem, kdy jste spojeni se bude bojovat těžko, ale bude to lepší než vést boj beze zbraně. Teď ovšem, jak ukorigovat obra jenž se právě zaměřil na vaše soupeře a stánku si očividně nevšiml?, Vaše pořadí spoutání: Alexander => Freddy => Lai => Ikusen => Jorika => Ray => Azmaria => Rafael! Co se zbraní týče, tak ve stánku je možné spatřit rukojeti asi tak 3x šavlí. Koš v kterém jsou prozatím 4x katany, dvě bambitky (ale očividně nenabité), 2x mohutný ostnatý kyj a 2x sady vrahcích dýk. neočekávejte ovšem, že si budete moci vybírat prostě rychle něco pobrat a hrr pryč. |
| |
| Vláček Někdo něco ošklivě pokazil, protože jim zůstali kolem krku okovy a řetez, takže chtě nechtě teď tvořili šílený vlak, který táhla lokomotiva v podobě obra ostatní spíš vláli za ním jediné Rayovo štěstí bylo že žena po jeho levici byla také dost rychlá ,takže dokázali držet tempo i když táhnout zbytek řetězu, bylo dost namáhavé. Jenže tak neutíkali dost rychle neb , se na ně chystali stáže se štíty a šavlemi. To nebylo ani trochu dobré, ne pokud na ně bude chtít obr zaútočit, ne pokud budou spoutaní. Navíc tohle hrozilo tím, že někoho uvláčí. Navíc zahlédl jak někdo vykládá zbraně, ne že by snad potřeboval zbraň malé rybky mají malé zuby a malí zub už měl. Jenže šance na jeho přežití zahrnovali ostatní a jejich připravenost. " Musíme zastavit toho obra." řekl Jorice potřeboval aby zrychlila s ním a dostala tak celí konvoj víc k obrovi už předtím, ale zkusil. " Hej červenovlasej obře. Tam jsou zbraně. Zastav!" zařval co nejvíc mohl. Pak se pokusil něco podobného zařvat když byl blíž případně do obra lehce dloubnout,aby vnímal. |
| |
| Jede jede mašinka Ještě než sem se stihl rozběhnout tak sem uslyšel nepříjemný kovový zvuk a teprve tehdy sem si uvědomil že číča zapomněla sundat jednu podstatnou věc. Jenže než si stihnu alespoň zanadávat řetěz škubne a já chvíli skoro vlaji. Měl sem více štěstí než rozumu že jsem nepřistál na obličeji a nenechal se vláčet po zemi obličejem ve špíně. Místo toho sem byl schopen udržet se jakžtakž na nohou, občas tedy pomocí rukou. Ačkoliv sem zkoušel srovnat tempo tak rychlost nasazenou obříkem sem mohl vyvinout maximálně tak že bych sežral kýbl fazolí a k prdeli si přidělal pochodeň. Bohužel pro mě jsem neměl nic hořlavého a jídlo sem neviděl už taky dlouho. Hold když se nedaří teď tak se povede jindy. Občas ze mě za běhu vypadnou dosti ošklivé nadávky kterými upozorňuji že běží příliš rychle na moje krátké nohy a na to že matky těch kteří mě do tohohle dostali měli pochybný původ a udělám něco velice ošklivého s jejich hroby. Všimnu si Drábů vepředu a přemýšlím. Pět nepřátel. Kdybych měl svoje hračky nebyl by to takovej problém ale takle? Budu rád když zabiju dva a pak je můžu tak maximálně zkusit umlátit svým monstrózně velkým přirozením. Jenom ten plán má dvě chyby. Nejspíše by mě hrozně potom bolel a za další ho nemám zase tak velkýho. Sakra... Rozhlédnu se a hned si všimnu stánku na kterém se objevuje kůže a z kůže koukají rukojeti. Na obličeji se mi rozzáří úsměv malého dítěte které našlo mrtvolu Santa Klause se všemi dárečky pro všechny děti. Hrááááááčkýýýýýýýýýýýýý! Rozběhnu se tím směrem, respektive se tím směrem pokusím běžet bez ohledu na to jakým směrem běží ostatní. A přitom hlasitě a vesele zařvu. "Jupííí nové hračky na zabíjení! Rychle kdo příjde poslední nic nebere!" |
| |
| Sprint Sprintoval jsem stále rovně u.icí a přitom si tak nějak matně uvědomoval, že mě za krk pořád tahá něco těžkého. Několikrát jsem se během běhu pokusil řetěz od svého krku odervat, ale patrně marně. Teprve, když mi ten, co stál hned za mnou, zaklepal na stehno, uvědomil jsem si, že to co za sebou táhnu nejsou kameny, ale nějací malí lidičkové. Alex nezastavuje, Alex nemá strach, Alex spěchá do Valhal...jo zbraně. uvědomil jsem si teprve po chvíli co ten podivný, jako ryba vypadající človíček říkal a prudce zabrzdil, načež jsem se rozhlédl po okolí. Díval jsem se usilovně, opravdu, ale žádné zbraně jsem neviděl. Jo ty myslíš toto... zamumlal jsem lehce zklamaně, když jsem si všiml stánku s dětskými replikami zbraní a vytáhl odtamtud dva dětské kyje, které v rukou pořádného dospěláka, tedy mě, vypadali spíše jako menší obušky. Hmmmm, Alex nerad tak malá zbraň, to i jeho osobní buchar je větší než toto. postěžoval jsem si a cvičně mávl kyji ve vzduchu. Pak jsem se ale zase otočil zpátky k ozbrojeným vojákům. Nevadí, proti ozbrojeným nepřátelům jen s těmito hračkami bude naše smrt alespoň hodná píní a naši předkové na nás tak budou hrdí. VPŘEEEEEEEED!!! zařval jsem a bez ohledu na ostatní vyrazil směrem k hlídce, mávaje přitom svýma novými hračkami na všechny strany. |
| |
| Sprint Spíš jsem lítal ve vzduchu, než běžel. Můj zmodralý krk létal v úzkých řetězech a zbytek těla prostě letěl za ním. Mávám jsem rukama a nohama, ale nebylo to moc platné, protože proti obrovy jsem neměl nikterak velkou šanci. Tlustý chlupatý skotský obr, který na mě neustále špulil zadek. To bylo mnohem horší, než být zajatý a mučený. Doletím až k nějakému stánku, kde rychle zamáchám rukama, protože obr už běží dál. Těžko říct, co jsem to vlastně dokázal vzít... snad je to bambitka, snad nějaká šavle.... to už ale běžíme dál. Respektive letíme za obrem. Jelikož PJ nic neřekl o tom, že by někdo jiný kromě nás byl v nějakém průseru, nebo, že by snad potřeboval někdo zachránit.... tak jen letím za obrem. |
| |
| Zastav obra "Alex nezastavuje, ale ostatní mu nestačí." nevěděl jaký valha to Alex myslí ,ale to mu fakt nevadilo. Potřeboval ho přesvědčit o zbraních a jak se zdálo zatím se obřík chytal. " Rayovi líto. Najít lepší buchar." snažil se uchlácholit obra.Jenže ten ja kse zdálo se měl zase k rozběhu. " Smrt? No a nemyslí Alex ,že by si měl každý tu smrt zasloužit sám a že umřít spojený s ostatními muže znamenat velkou ostudu. Dokáže Alex přervat řetězy a pustit Raye,aby se mohl o svou smrt prát? Navíc je si Alex jistý ,že tohle je dobrá smrt. Ray by věděl o větších a slavnějších." zkusil přesvědčit Alexe o změně přístupu. |
| |
| Rozběh Před dalším rozběhnutím směrem hrdinská smrt mě zastavil ten podivný mladík, co vypadal jako ryba. Hmmmm, Alex neví poškrábal jsem se na hlavě(kyjem) a hlasitě si povzdechl. Táta říkal, že hrdinská smrt v boji je to nejlepší co může muže potkat. Máma tvrdí, že hrdinská smrt je hloupá, že nejlepší je umění, poezie...a Alex neví...má ty chlapy praštit po hlavě nebo jim recitovat básně...? Svět je tak komplikovaný. povzdechl jsem se, očividně jsem své vnitřní dilema myslel zcela vážně. Co, řetěz? Ale jo, to by mohl... zamručel jsem, načež jsem uchopil řetěz vedoucí od jeho k mému krku a u svého obojku jej přerval. Tak a co teď? zeptal jsem se rybího muže, v naději že mi poradí. |
| |
| Potíže, potíže, potíže No měla jsem to vymyšlené hezky, ale bohužel opět se našlo něco, co mi plány překazilo... tentokrát to byl okov kolem krku a rozběsněný obr, který nás všechny vláčel za sebou jak husy na provázku. Normálně bych možná jakž takž držela krok, ale po dnech hladovění se mi několikrát podařilo upadnout a byla jsem kus prostě vlečena. Z tohohle budu mít fakt ošklivý odřeniny na krku, vážně paráda. Nakonec díky zásahu rybího mužíka obr zastavil a já si opět málem nabila, protože jsem to nečekala. "Hej obře, nemohl bys zpomalit? Alespoň malilinko?" naznačím prsty, ale on mě asi neposlouchá a dívá se do stánku se zbraněmi. Zbraně? Hej! To se hodí. Natáhla jsem ruku, že se taky něčím ozbrojím, ale jediné, na co jsem stihla dosáhnout, než se Alex pustil zase do pohybu byla jedna z vrhacích dýk. Takže mi nezbude než dál klopýtat za obrem, snažit se na dýku nenapíchnout a sem tam, když mi to otlučený krk a zadýchané hlasivky dovolí, trhaně zakřičet: "Zpomal... prosím... nebo mě... aspoň vem ...na záda..." |
| |
| Trhání řetězů " No to je dobrá otázka Alexy...Ray myslí ,že jim můžeme říct básničku zatímco je budeme mlátit po hlavě hezky do rytmu...." usmál se nad tou představou. Alex dokonce ulomil kus řetězu bohužel jen tu jeho část. A tak Ray vysel na dalších lidech. " no můžeš přervat i další řětězy jestli to zvládneš, nebo aspoň ten můj. Alex a Ray by pak mohli zkusit to básnění s mlácením. Hlavně rychle umřít proto že se ty stráže dostanou k nám dřív než se zbavíme řětězů to by nebylo hezké." doufal ,že ho Alex opravdu osvobodí. Mít prostor k uhýbání je přesně to co malá ryba potřebuje. |
| |
| Hromadný společný útěk Celkem nespokojeně běžím spolu s ostatníma za obříkem a asi vypadám, že ho chci zabít. Právě mi totiž došlo, že onu paniku opravdu nepředstíral a je spíš přerostlé vystrašené kotě. Každopádně se asi na něco zapomnělo, při sundávání řetězů, protože někteří se celkem neúspěšně učili buď létat nebo i utíkat rychleji. Ze skupinky ozbrojenců nejsem zrovna nadšená a rozhlížím se po okolí, co je možné sebrat a použít jako provizorní zbraň štít, prostě cokoliv. Následně si všimnu obchodníka se zbraněmi a začnu věřit na opravdu šťastnou náhodu.Rychle kounu na Raye, který na mě začne mluvit. Jo, měli bysme ho zastavit, ale fakt netuším jak zastavit panikařícího obra… Přidám do tempa, abych udržela krok a snažím se dostat ke zbraním, vezmu co mi přijde pod ruku, protože zabývat se výběrem nemá zrovna moc šanci na úspěch, obzvlášť když nevím, co obříka zase napadne, ale třeba aspoň dokáže ušlapat dráby, když už tak perfektně umí panikařit… Paráda, tak tohle už vypadá o něco líp. S nadzvednutým obočím koukám, jak obřík přetrhl řetěz. Jakmile někdo navrhne, že by se to samé mělo udělat i se zbytkem souhlasím, ale celkem nervózně pozoruju blížící se nebezpečí. Načež se zatvářím šokovaně, když se začnou bavit o poezii. Pánové, vaše básničky si mile ráda poslechnu, ale prosím vás až budeme někde v klidu, ne teď nebo to zvládnete opravdu při boji? … Začnu se mile usmívat nad takovou nesmyslnou představou. Každopádně jestli chcete, tak si vás ráda poslechnu i při boji, jen se prosím střídejte, ať si můžu vše poslechnou pořádně…Ale mohl bys mě, než začneš říkat básničky prosím tak nějak zbavit těch řetězů? Při posledním dotazu koukám prosebně na Alexe a doufám, že pochopil, co chci. |
| |
 | Mezi zajatci Už jen skutečnost, že někdo takový jako jsem já byl zajat mě přivádí k šílenství. Jsem přeci schopen mnohem lepších věcí, než se jen nechávat někým zajímat. Kdyby se ke mě alespoň chovali s úctou, ale ne! Oni mi nedají ani pořádně najíst! Nejhorší na tom je, že si již začínám uvědomovat co se to se mnou děje. Když se přede mnou objeví kočka, která chodí po dvou nohách a ještě ke všemu mě osvobozuje, tak je zde jen pár možností, z nichž nejpravděpodobnější mi přijde Halucinace? No někdy to přijít nejspíše muselo... Šeptám si sám pro sebe, beru si dýku a vstávám. Utíkat? Hmmm... Zvláštní... Avšak stále možné... Tak proč by ne. S tím začínám utíkat. Popravdě zde ani jiná možnost není, poněvadž se tak ostatní rozhodli a jsme spojeni řetězy. Stíhám je tedy jen tak tak. Ani si nevšímám toho co se děje kolem mě. Pouze utíkám za ostatními. Tedy alespoň do chvíle než se nezastaví u nějakého krámku se zbraněmi. Okamžitě beru jednu z nenabitých bambitek a šavli. Nya-haha-ha! Směji se přerušovaně, když se snažím chytnout už alespoň třetí dech. A co takhle kdybychom si jich nevšímali a jen proběhli? Přidávám se do diskuze. Snažím se ten návrh podat jako rozkaz tak dobře jak jsem jen uměl. Na tomto místě jsme přecijen strávili už hodně dlouho a čím déle zde zůstaneme, tím menší je šance na únik. informace |
| |
| East Blue - Zátoka okovů / Ostrov Terminor Vaše postávání u stánku a diskuze o tom, jakou básničkou si zpříjemníte cestu do pekla překvapivě vzbudila velký rozruch. Majitel stánku mezitím totiž zvládl vytáhnout bambitku a nejspíše narozdíl od těch ostatních nabitou, kterou zamířil na vás... přesněji na Raye. Ko-koukejte to všechno vrátit, cha-chamrať jedna otrocká. Ne-nebo na vás zavolám dráby. Už jen dle koktání jde poznat, že z vás má strach, ale to vaši situaci neřeší, jelikož nejspíše je schopen zmáčknout spoušť už jen z principu, aby zachránil svůj holý krk. Do toho všichni slyšíte, že za vámi se ozývá dupot a hluk. Vypadá to tedy, že Drábové jenž se oklepali z výbuchu na náměstí se vydali rychle za vámi a jen hrubým odhadem teď za vámi běží dalších osm nepřátel s tím, že k pěti před vámi se blíží další pěti členná hlídka jenž se přidala ke "zdi" štítů, kterou se vás snaží udržet na místě. Co se řetězů týče, tak Alex je zatím stihl sundat maximálně sobě. Pomalejší členové jako třeba Azmaria mají, co dělat se vůbec vydýchat než, aby si stihli sebrat zbraň a tak se pojistit proti útoku. |
| |
| Řetěz Nečekala jsem, že zrovna obr začne takhle panikařit. Víte, ono to není nic příjemného, když běží asi deset lidí a všichni jsou spoutání řetězy kolem krku. A už vůbec ne, když ve předu je sakra velkej obr! Obr se zastavil uprostřed ulice a já měla co dělat, abych popadla dech. Sprinty na dlouhou trať nikdy nebyly moje parketa.. Pomyslím si a rozhlédnu se. Zbraně! Na tváři se mi objeví cosi, co připomíná ďábelský úšklebek a popadnu první katanu, která mi příjde pod ruku. Lepší, než nic.. Pomyslím si, když jí letmo přejedu pohledem. Majiteli krámku se ovšem moc nelíbí, že mu krademe zbraně, spíše se ale bojí, že ho snad zabijeme. Jenom se na něj vesele zazubím, když vidím jak se klepe s tou zbraní v ruce. ,,Klid dědo, nechceme ti ublížit." Řeknou pouze klidně na nadávku ohledně otrocké chamratě raději nereaguji. Spíše se zadívám na černovlasého kluka zhruba v mém věku, i když vypadá, jako by měl každou chvilku omdlít. ,,Dobrý nápad, do boje nejsme zrovna nějak žhavá.." Souhlasím s ním už s poněkud vážným výrazem. Proč se to vždycky nějak zvrtne..? |
| |
| Útěk V okamžiku, kdy ten chlápek začal vytahovat pistoli jsem se lekl, opět. Pamatoval jsem si, jak jsou pistole děsivé, pamatoval jsem si jak to bolí, když vás střelí a tak mi z faktu, že míří dost blízko mě lehce přeskočilo, zařval jsem a s šílenstvím v očích se ho pokusil praštit oběma kyji zároveň. Jedním z vrchu, přes střechu jeho stánku a druhým zprava přes stěnu. V ten moment jsem naprosto nepřemýšlel, jediné co jsem chtěl bylo proměnit toho prodavače na krvavou kaši neschopnou znovu vytáhnout a namířit pistoli. |
| |
| Někdo na mě míří Vážně lidi byli opravdu rasisti a tenhle obchodník co byl před nimi to jen a jen potvrzoval. VŽdyŤ Ray nic nebral a on stejně mířil na něj kdepak rybáci přece kradou rybáci jsou přece vyžírky, žraloka na lidi jako byl on. Nicmeně Ray neměl moc času se nad tímhle rozčilovat, ani moc odpovídat na slova ostatních, přeci jen jeho vesmír se zužil na hlaveň pistole. Využil toho ,že se obřík začal divně napřahovat a pokusil se na obchodníka převrhnotu jeho pult a nebo mu pomocí něčeho dostatečně dlouhého vyrazit pistoli z ruky, pokud to nahodou nebylo možné nebo bylo obříkovo chování moc agresivní vrhl se Ray stranou k zemi a doufal ,že ho obříkovy pěsti nezasáhnou. |
| |
| Tak tedy nic... Vymyšlený jsem to měla hezky, ale co čert nechtěl, prostě jsem na ani jednu z dýk nedosáhla, protože jsem se až příliš dlouho snažila popadnout dech. Ten obr mě tímhle tempem utahá k smrti. Sotva začnu alespoň trochu popadat dech a nabudu schopnost se rozhlédnout kolem, jen abych zjistila, že majitel stánku u kterého jsme se rozhodli se udělat pauzu na nás míří pistolí. "K... ksakru.. " vydýchávám pomalu a přejedu pohledem od Obra k tomu podivnému rybímu mužíčkovi. "Co... co teď?" vysoukám ze sebe k Rayovi, kterého asi považuji za momentálně nejrozumnějšího. Doufám, že má nějaký plán, jinak nás asi vážně chytí. Ale než se dočkám odpovědi obřík zařve a já překvapením nadskočím, jak jen mi to řetěz na krku dovoluje. A pak už jen strnule na místě pozoruju, co se kolem mě děje. |
| |
| Promluva k obrovy Mezitím co sychronizuji s tím co dělají ostatní a zároveň se snažím dostat dopředu, pohlédnu na velkého obra, který je snadným terčem pro všechny a zvolám na něj hlasitě, avšak s úctou, protože vím, že bez jeho pomoci to tu nezvládneme, i když vlastně nevím, jak jsem se sem dostal. "Obře! Poslouchej mě prosím! Roztrhni mi ten řetěz, tak jak jsi to udělal sobě, honem, prosím!" Zvolám na něj. |
| |
| Poblíž stánku Povedlo se mi ukrást si hezké tři házecí dýky. Byli pěkné, ostré, vyvážené a hlavně lesklé. Což způsobilo to že zatímco na nás obchodník mířil pistolí já sem nechával sluneční světlo odrážet od dýk a prohlížel sem si jak se lesknou. "jůůůůů ty se lesknou! " Pak ale uslyším pár tupých úderů což mě vyruší z mého soustředění a já se tak donutím podívat směrem zpátky ke stánku. Jenže k mému překvapení stánek zmizel. Hm pěkná spoušť. Já bych raději volil výbušniny, ale člověk musí ocenit osobní přístup toho obra k destrukci. Tři házecí dýky sevřu do levé ruky aby mi nevypadli a onu původní dýku od kočičky chytnu do pravačky připravenou hodit. Podívám se na Dráby kteří se řadí dole pod námi a na ty kteří k nám míří ze shora a hlasitě zařvu. "MOhly bychom u chlupatý zadnice začít utíkat než nás obklíčí a umlátí! Vpřed hrdinní společníci! Na tu dolní skupinku drábů! Proražme a rychle odsud pryč!" S těmito slovy vyrazím po kraji ulice směrem dolů a dýku kterou mám v pravé ruce hodím prostřednímu drábovi ve štítové zdi pěkně do nártu abych mu přišpendlil nohu k zemi a trošku tak snížil účinnost jejich štítové zdi a dovolil tak ostatním prorazit. A mě táhnout za nimi jako vlající ozdobu pevně držící zbylé dýky. |
| |
| Útěk pokračuje Nakonec se nedozvím, jestli bude soutěž v básničkách. Místo toho uslyším majitele stánku jak nám nadává do otrocké chamradě, což mě začne štvát a dám mu facku. Následně zareaguje i obřík a já se s respektem stáhnu zpátky. Stisknu pevně v ruce jednu z vrhacích dýk, které jsem ukradla. Následně kouknu jestli ještě někdo něco nechal jen tak ležet na pultě a kdyžtak to vezmu. Při této příležitosti se rozhlédnu a uvidím z obou stran se blížící stráže. Jo a teď bysme fakt měli hodně rychle zdrhat. Zamířím stejným směrem jako Rafael a doufám, že se rozběhne i zbytek. |
| |
| Bitva Měl jsem rudo před očima a nebylo to jen krvavou mlhou, ve kterou se změnil zasažený prodejce. Má krev, má divoká obří krev se ve mně bouřila a žádala si mnohem víc krve. Toho rudovlasého mladíka jsem neslyšel, jeho žádost mi byla ukradená. Neslyšel jsem ani mechanika, ovšem zařídit se podle jeho žádosti už mi tolik nevadilo. VALHALAAAAAAAAAAAAAAAAA! zařval jsem a s šíleným výrazem ve tváři vyrazil proti těm dozorcům se štíty, kteří nám stáli v cestě. Nebral jsem žádné ohledy na lidi co by se mi mohli připlést do cesty. Prostě jsem běžel, tvářil se šíleně a naprosto stejně kolem sebe mával kyji. Nesnažil jsem se v nich vzbudit úmyslně strach, i když se mi to možná povedlo. Teprve když jsem byl na dosah zbraně od nich, udělal jsem rychlý krok a špičku nohy vytočil bokem, tak abych v těle vyvolal patřičné napětí. Pak jsem obě ruce stáhl nad pravé rameno, s kyji připravenými k úderu. Lord od Desctruction: Rotating Hammer s tím jsem se otočil kolem své osy a zároveň prudce švihl kyji. Jasně, nebylo to mé oblíbené kladivo, i tak by ale síla a váha zbraní měla být dostačující. |
| |
| Stánek Bohužel, stánek má i svého majitele a tomu se moc nelíbí že si tam bereme zbraně a doslova ho okrádáme. Neboj! Zaplatíme! Říkám s úsměvěm ve tváři, alespoň do chvíle, než se zde rozhodne náš již nespoutaný společník rozhoduje rozmlátit stánek i s chlápkem uvnitř... Odskakuji pár centimetrů dozadu a kryji si obličej. Dobrá tak na toho bacha. Kričím rameny a melancholicky pronáším Alespoň dnes nestihl nikoho zabít. Následně se znovu snažím sledovat dění okolo sebe, avšak moc mi to nejde... jako kdyby mi vypověděl sluch a já nemohl slyšet, o čem si povídají. To se prolamuje ve chvíli, kdy někdo zakričí "VALHALAAAAAAAA!" a začne utíkat na nepřítele. Nah tak proč by ne. Začínám utíkat k nepříteli s jednoduchým úmyslem. Nenechat se zabít. |
| |
| East Blue / přístaviště To, co se stalo s obchodníkem po obrovu ródeu už radši nebudeme vytahovat, důležité je že obchodník na místě, kde stál před chvílí už není a místo něho tam zbyl jen pár chodidel, které jediné zůstali na svém místě. Bohužel Obrova rána rozházela všechny zbraně ve stánku kolem, takže pokud jste si nestihli nic sebrat, tak teď bude obtížné to v okolí hledat. Důležitější ovšem je, že se Obr rozeběhl proti drábům, kteří ve snaze udržet ho semkli v hradbu štítů. Ta ovšem nepočítala se silou, kterou tenhle chlapík zvládl vyvinout. Alexandrovo máchnutí kyji vyvolalo totiž menší vzdušný vír jenž v lidské hradbě nadělal trhliny, jelikož pár mužů radši ve strachu couvlo. Následně na to dva kyje narazili do skupiny tří drábů a poslalo je vzdušnou čarou pryč. Tím Alexander vytvořil vepředu dost velkou průrvu, kterou jste se všichni prohnali a před vámi se otevřelo přístaviště. Opravdu bylo plné lodí od těch velkých po ty malé, ale všechny vás zaujala loď s psí hlavou na přídi, přesně ta o které vám říkala vaše zachránkyně. Právě tahle loď vypadá, že je bez posádky, která by nakládala nebo vykládala nějaké zboží, vypadá že by byla schopná ihned vyrazit jen roztáhnout plachty a uprchnout odsud dříve než se počet drábů ještě zvýší. |
| |
| Bitva Poté co se mi podařilo zbavit se těch otravných „ochránců zákona“, vyrazil jsem dál cestou k lodi plnou rychlostí, jakou mi mé velké nohy dovolovali. Nijak jsem se přitom nestaral, jestli zbytek otroků stíhá moje tempo nebo je někdo dostal, bylo mi to celkem jedno. Hlavně jsem se odtamtud chtěl dostat co možná nejdřív a co možná nejrychleji. Proto jsem ani nebral ohledy na lidi, kteří by se mi náhodou nebo úmyslně připletli do cesty. Snad jen ty úmyslné a ozbrojené bych předem pozdravil svými kyji, ovšem zpomalovat jsem kvůli nim nehodlal. Jediný okamžik, ve kterém jsem plánoval zastavit bylo až se moje nohy dotknou paluby té lodě s hlavou psa na přídi. |
| |
| Nejkratší bitva v dějinách Běh směrem k nepřátelům, příprava na hození dýky a náhle změna. Nehodil sem dýku, něco mě změnilo směr myšlenek. To něco byla čtyři metry vysoká točící se věc odhazující dráby na všechny strany. Moje jediná reakce je hlasité hvízdnutí komentující rozsah zkázy způsobený během pár minut co obra znám. Kam až moje paměť sahá, což je asi tak k poslední dávce alkoholu, si nepamatuji nikoho kromě mě kdo by za tak krátkou dobu dokázal napáchat tak velkou škodu. A pravda mě se to většinou dařilo zcela náhodně a neúmyslně. Inu darovanému obrovi na prdel nekoukej. Navíc sem díky tomu ušetřil dýku. Jo dnešek je prostě nádherný den. Možná bych mohl něco zapálit na oslavu. Nebo možná někoho, inu uvidíme. Raději sem se těmito myšlenkami moc nezabíral a utíkal co mi moje chlupaté nohy stačily. Směrem k lodi tam dole. |
| |
| A je to Vlastně nebylo co řešit obřík Alex měl obrovské zkušenosti z dělaní kaší evidentně i z lidí. Ray sám byl po pravdě nejvíc rád ,že nikdo po něm nechce, aby to dal dohromady stejně jako n ikdo nechtěl aby ošetřoval ty stráže. Dobře jim tak nemít řetěz nejspíš by sám trochu přispěl k změnám anatomie. Bohužel nebyl čas se rozplývat nad tím co svede jeden obr a improvizovaná palice, už proto ,že obr běžel dál a když neběžíte s obrem běžíte proti obrovi. Tedy spíše vlajete za ním. Naštěstí jemu běh problém nedělal a tak se jen snažil držet se mezi spoluřetězníky a nebýt vláčen. Pravda přes obříka moc nevidím cíl,ale nakonec se mi loď s psí hlavou zjeví a mě je hned o stupeň lépe. Utíkám tedy za obříkem a doufám, že všichni doběhneme. |
| |
| East blue/ Konečně na moři Všichni jste překvapivě doběhli na loď. Drábové sice za vámi dobíhali a párkrát po vás vystřelili kuší! Každopádně se nikomu nic nestalo jen Alexandra něco kouslo do jeho levé půlky. Když jste byly na lodi, tak jste se hned dali do příprav k odplutí. Alexander potom, co do něj začala posádka hučet ať konečně stáhne plachtu udělala co měl a mezitím Rafael odvázal lano. Loď se ihned dala do pohybu a to nečekaně rychle. Prozatím co můžete sledovat jste na palubě sami. Drábové sice doběhli, ale příliš pozdě a vypadá to, že aby vás pronásledovali na loďkách se jim nechce. Teď máte konečně čas na to si odpočinout. Většina z vás je udýchaných, hladových ale všechny vás spojuje radostný pocit z toho, že jste konečně na svobodě. Když vám Alexander začne přetrhávat okovy, tak si Ray všímá, že jeho velkému příteli ze zadku trčí šipka. Při letmém dotyku Alexandr zjistí, že má stále nějakou odpornou havěť na pozadí, která mu neustále způsobuje ošklivou bolest. Každopádně po lepším prohledání dochází doktor ke zjištění, že se jedná o šipku se zpětnými háčky tudíž jen tak surově obří silou asi nepůjde pokud si Alexander nechce utrhnout půlku zadku. Vypadá to, že přichází čas na první operaci! Mezitím zbytek (všichni máte sice na krku okovy, ale už nejste spojeni řetězy) prozkoumáváte loď. Je to obyčejná malá karavela, jako Going Merry až na to, že je o něco větší a delší tudíž má o několik kajut víc. Každopádně když dorazíte k něčemu, co vypadá jako kapitánská kajuta, tak zjistíte, že je zamčená! A zpoza ní se ozývá chrápání. Dále si ve skladu můžete všimnout, že je tam velká spousta jídla a vody a to taky všem, kteří tam nahlédli způsobí velké kručení břicha. Mezitím se v kajutě, která je na přídi otevřou dveře a z nich vyjde dívčina, které je tak +- 15let. Vítám vás na "Hladovém Buldokovi". Usměje se a přitom pohlédne na Alexandra se šípem v zadnici. A jéje trefili vás? Pro Budhovi rány Lékarnička je když tak v ošetřovně dole v podpalubí. Pronese zarmouceně. Poznámky Jediná místnost, která je stavěna tak, aby se v ní mohl schovat Alexandr je nejspíše kuchyň nebo sklad, kam vede poklop z paluby, jinak má velmi omezený prostor, kde se nemůže skoro hýbat. Co se týče vybavení Kuchyně a Ošetřovny nechávám to na kuchařce a na doktorovi + psychologovi. Berte, že to je slušně zařízená loď takže tam bude vše potřebné, ale nepřehánět to! |
| |
| Hladový Buldok Jak už jsem řekl loď vypadá jako větší Going Merry s protáhlejší trupem! Děl má dohromady 5, jedno na přídi jako GM a po dvou na stranách na palubě. Pod palubou jsou čtyři místnosti. První hned na přídi vypadá jako ubikace pro posádku větší množství houpacích sítí a sudy (v GM mužská ubikace) na uložení věcí. Hned za ní přímo pod hlavní palubou se nachází sklad, v kterém je jídla a munice co hrdlo ráčí, právě zde je i poklop, kterým je možné dostat se na palubu. Hned za skladem je další ubikace, tato místnost je menší a místo sítí tam jsou zajištěné pohodlné postele, také zde je knihovna a pracovní stůl (v GM ženská ubikace). Za "pracovnou" se překvapivě nachází ošetřovna, která je vcelku vybavená s postelí pro doktora a dokonce něčím, co by se dalo nazvat operační stůl. Nad ošetřovnou se nachází kapitánská kajuta vedle které je i koupelna a nad nimi je velká a prostorná kuchyň, která je zároveň společenskou místností. |
| |
| Odjezd Když doběhneme na loď tak sem byl na sebe skutečně pyšný. Jednak z toho že sem doběhl, jednak z toho že mám všechny hračky včetně těch ukrytých ale hlavně z toho že sem neomdlel. Co se mě a lodí týče příliš toho nevím ale to že loď když je přivázaná nikam nepojede to mi dojde. Proto se rozběhnu k lanu a rychle pomoci mých zkušených rukou ho rozvážu. Když se loď odrazí od mola a vyrazí celkem rychle pryč tak zařvu. "Jupííí" A vystrčím na dráby svojí holou zadnici přes kterou se plácám jednou rukou. Nakonec se otočím k nim čelem a rukama ukazuji velice obscéní gesta, doprovázená veselým smíchem. Když sme o něco dál tak si tlesknu dlaněmi o sebe a uvažuji co dál. Po několika vteřinách a stovkách různých hlasů uvnitř mé hlavy se rozhodnu vyrazit za obříkem. "Hej ty... obříčku mohl bys mi pomoc? S tím řetězem víš? Mám pocit že mi nejde k očím. Tak jestli bys ho mohl přetrhnout. Jako už si to udělal. " Počkám až mi ho přetrhne. Jakmile to udělá tak ho obdařím zářivým úsměvem. "Dík moc kámo máš u mě paňáka." V tu chvíli kdy řeknu slovo paňák tak si vzpomenu na to že mám hlad a žízeň a začnu hledat nějaký sklad. Jakmile ho najdu tak čapnu nejbližší trochu jídla a vody a pustím se do toho. Neberu si hodně, ale přeci jenom mám hlad. A jsem si jistý že ty dýky když střelím kapitánovi tak to za nějaké to jídlo bude. Jakmile získám jídlo začnu lítat po lodi jako radioaktivní křeček na extázy. Věcem ale nevěnuji příliš pozornosti zjevně mě příliš nezaujali. Proto sem již během pár minut seděl opět na palubě poblíž zábradlí a žvýkal kus chleba který sem získal a u pravé nohy položeny všechny moje ukořistěné dýky. Když přijde nová dívka tak se na ní podívám. Chvíli zmateně, poté zvědavě a nakonec nasadím veselý pohled a přátelsky na ní zamávám. "Díky... máte pěknou loď slečno. Musíte mít někoho kdo se o ní pořádně stará. A díky za svezení. " Poté se opět podívám na svůj chleba a začnu ho přežvykovat zatímco si s plnou pusou mumlám. "Hm mám rád lodě. Hlavně pěkné lodě. Hm chtělo by to alkohol. A výbušninu. A ohníček... hm a alkohol. " |
| |
| Odplouváme Pobaveně sledoval jendoho z polootroků jak laškovně !mává" drábům na rozloučenou. Inu tohle byla jedna z příležitostí se pořádně napít a najíst. Při téhle myšlence Rayovi zakručelo v břiše. Kdepak pořádné sousto neviděl dlouho. " Myslím, že řetězy nejdou k očím nám všem. Takže Alexy kdyby jsi mohl..." ve chvíli kdy se k němu Alex otočil zády zjistil že má v zadnici šíp. "Ale podívejme copak tě to kouslo, no sice to nic není,ale špatně by se ti sedělo. To vyndáme. Jen najdeme něco na to. Třeba spoustu rumu." to byla celkem slibná myšlenka s rumem jde všechno lépe. " Jen si na to nesahej ,nebo ti upadne ruka." varoval Alexe, pravda byl to trik jak na malé dítě,ale říct aby si na to jen nesahal ,by určitě zapříčinilo opak. Když prohledávali kajuty za účelem najít onen rum,otevřeli se jedny dveře dříve , než za ně kdokoliv vzal. "Zdravím...." chtěl se zeptat jestli je slečna kočka ,nebo jestli to je někdo jiný,ale byl přerušen to nevadilo, když ale dívka poukázala na Alexovo zranění protočil jen oči v sloup. " Ne bodla ho velká včelička a mi mu musíme vyndat žihadlo." odvětil. " Podpalubí ,dobře předpokládám ,že se nikomu nechce vytahovat žihadlo co?" ani nečekal na odpověď. " No jo tak to zbude na rybáka." řekl kysele a šel prohledat oštřovnu. K jeho překvapení to nebyl jen pokoj kde bylo pár nožů s propukajícími plísňovími kulturami a hromada chlastu jak to občas na lodích vyděl, kdepak tohle bylo čisté místo dokonce s lůžkem a stolem s kovovou deskou. Začal prohledávat skříně a našel různé druhy obvazů cupanin a všelijakých lahviček dezinfekcí a přípravkům na potírání neduhů jako jsou plísně sněti zaněty a tak, našel i nože dokonce opravdové skalpely pravda ne takový na který bly zvyklí ,ale i tka najít dobrý nůž navíc v kovové misce znamenalo ,že ten kdo tuhle místnost projektoval ,opravdu tušil ,že největší zabiják na moři je nečistota nástorojů, našel pár obecných příruček nejspíš pro případ ,že by se někdo potřeboval ošetřit sám a dokonce narazil i na pár injekcí překvapivě dobře uchovaných. Pravda tranfuzní vak by tu nenašel pilku na kosti by asi musel hledat v kuchyni ,stejně jako další nobl vybavení. Ale nebylo to zlé vůbec to nebylo zlé. Sebral jeden z obvazů trochu cupaniny lahev dezinfekce šití pro veškerý případ a ze stejného důvodu i mastičku urychlující hojení, jeden se skalpelů a onu kovou baničku, už chtěl vyjít když trochu nešikovně zavadil o jakési kožené pouzdro, které s žuchnutím spadlo na zem. "Nešiko." zanadával a sebral pouzdro, to se při sbírání otevřelo a ukázalo sadu malých jehliček. " ale podívejme tak vás sem tu nečekal." v lehce povznesené náladě se vrátil zpátky, když už byl skoro uplně u Alexe udeřil se rukou do hlavy. " blbnu hladem." prohlásil a šel najít kuchyni. Důvod byl jednoduchý potřeboval oheň přeci jen jehli i skalpel by měli být chvilku nad plamenem a pak ponořeny do dezinfekce , když už by vyvaření trvalo dlouho, otření do kusu cupaniny napuštěné nejlépe dezinfekcí nebo tvrdým alkoholem (ano dezinfekce nemusí být jen alkohol). Potom se už opravdu vrátil k Alexovi. " Nesahal si na to že ne? Nemůžu totiž najít pilku." to že alex stojí vypovědělo o šípu několik věcí bud nebyl otrávený nebo tak málo ,že to Alexe neskolilo,ale bylo třeba s tím počítat a pacienta kontrolovat. Navíc asi to netrefilo ani pánev ani jinou kost. I když si Ray nebyl jistý jak byl vystřelený šíp dlouhý, takže nevěděl kolik ho je v mase. " Tak teď si lehni ať si nemusím brát schůdky." skoro rozkázal a zatvářil se mírně vyhružně. Pokud si Alex opravdu lehl, nezbývalo než se podívat na ránu.Což vyžadovalo první operaci kudlou na kalhotech " hmm no mrkneme na to nejdřív to parkát malinko píchne a pak už to pude." slíbil a v duchu si promítal důležité body lidského těla v okolí pozadí stejně jako napojení nervů. " Takže 7 jednu sem další tady a tam.... no tak deme na to." použil techniku Quick needles aby napích nervy kolem zranění a učinil tak místo necitlivé na bolest. Poté nejprve skalpelem rozřizl tak velkou část kůže a masa aby viděl na hrot. "Ale zpětné háčky moc hezké." pokud to šlo zlomil šíp tak 5-10 cm nad ranou neb ho stejně musel vyndat opatrněji a jal se rozzezávat ránu tak ,aby šel šíp lehce vytáhnout což také udělal, když byl šíp pryč prozkoumal okolí rány stejně jako vnitřek jak kvůli náznakům otravy tak kvůli připadaným zbytkům, pravda pinzetu zapomněl,ale přinejhorším si nějak poradil. Zbytek už byla rutina ,kterou hravě zvládlo fast aid, tedy vydezinfikovat ránu v případě nutnosti sešít opatřit trochou hojící masti navrstvit nad ránu trochu cupaniny,vyndat jehly, obvázat pak už jen zašít kalhoty aby obříkovi nefoukalo na choulostivá místa a bylo to. " No je to zvedat pomalu a možná to bude štípat. Neškrabat nebo uvidíš." tím považoval dluh ohledně řetězu pro sebe za srovnaný. " Jo ak kdyby ti bylo špatně a nebylo to z chlastu, tak řekni. Stejně se to bude muset teĎ tak dva tři dny kontrolovat." po ukázce trochu té první pomoci si uvědomil, že ještě pořád nejedl, navíc teď když už nikomu nic nepřebývalo ani nechybělo mohl se najíst. Proto se vydal zpátky do kuchyně stejně nástoje potřebovali vyvařit po použití a cestou byl ten voňavý sklad s jídlem a vodou ve kterém se na chvilku zabydlel a začal pomalu doplňovat zásoby energie a vody, pravda mohl by jim říct, že by neměli jíst rychle. Ale co není lepší legrace než posádka co zvrací a jejíž střeva připomínají tepelný výměník. |
| |
 | Na lodi se zbytkem osvobozených No při útěku jsem se prakticky vozil. Pravdou je, že se mi moc běhat nechtělo, byl jsem až příliš utahaný a tak jsem si ani nestačil vybrat zbraň v tom stánku, který pak ten obřík jenž nás vedl rozmetal na kusy i s prodavačem. |
| |
 | překrásný začátek Co víc si může jeden přát než se opět vrátit do nemilovaného otroctví? Při plavbě na černo (držeje se za loďe a jedoucí po mořských vlnách) jsem si po pár dnech dovolila si odpočinout. A tak mě našli jako koťátko stulenou v klubíčku v jednom z člunů na boku lodi. I netrvalo dlouho a můj obličej posedl tragický výraz když mi nasadily okovy. otroctví, už zase Vystupovala jsem jako otrok který rozhodně v otroctví není poprvé. Což se při mém vzhledu není čemu divit. Ale to neznamená že mě to tu bavilo, to opravdu ne. Modlila jsem se, aby tu nebyl někdo kdo by mě poznal. A když k mému řetězu připojili rybáka, začala jsem se tvářit jako že tam nejsem. jako kočka po pachu pozná kočku a už z dálky rozpozná psa, tak rybák pozná rybáka. A Rayovi už od prvního pohledu na mě bylo podvědomě jasné...že je na mě něco špatně....nebo naopak? jinak.tedy že nejsem tak docela rybák. I sebezkušenější znalec ryb by ten rozdíl vidět nemohl...ale rybáci. To bylo peklo pro mě samou. A pak se na pódiu přihlásí naše budoucnost a do ruky jsou nám vloženy dýky. Tu svou odmítnu a místo toho si vytrhnu jeden ze svých trnů, který začne okamžitě pomalu dorůstat. Podobný nabídnu komukoliv jako zbraň u roztřískaného stánku (velikostně mám v zásobě i větší než jsou obyč dýky) A pak to jde jedno s druhým a najednou jsme na palubě někoho kdo nás zachránil. Jako zajíc na útěku se vrhnu k boku lodi připravená skočit do své mořské domoviny, ale zarazím se. rybák, obr a kočičí žena. jakou jinou pravděpodobnost mám že si nebudou všímat mého vzhledu v takové sebrance? konec konců...někomu tady dlužím pár let života, které bych jinak strávila v otroctví...A možná i víc, pokud by nezjistili kdo vlastně jsem. Pokud by na to přišli, dostávala bych se pryč ještě dýl. s povzdechem se vrátím zpět na palubu a vyhledám hlouček kolem kočičí slečny. Sednu si opodál abych dobře slyšela, ale sama nic neříkám. Zobrazit SPOILER až na to že mám lidské nohy a křídla jsou k tělu pevně přitisknutá natolik až se zády téměř splývají, takže při bedlivějším průzkumu, nebo dokud je neroztáhnu nevidíte že nějaká mám. Jinak můj oděv tvoří ornamentální konstrukce železa, mušlí a korálů překrytá kůží. Dohromady to připomíná orientální či indiánský oděv, který zakrývá opravdu jen ty nejdůležitější místa. |
| |
| Plavba na lodi Dostali jsme se na plavidlo a mě jako prvního uchvátil ten hrozný pocit viny, když jsem se vzdaloval od pevniny. Věděl jsem, že jsem příliš slabý, abych něčemu takovému dokázal vzdorovat a že jsem nebyl dost silný. "Pirátské vlajky" Řeknu si tiše při pohledu na plachty lodě a rozhlédnu se po těch lidech, kteří s námi zůstali. Po vyděšeném obříkovy, po ostatních co běželi semnou. Kdo to kdy slyšel, že pirát pomáhá ostatním.... V hlavě se mi zjeví jakási starší vzpomínka. Vítr se opírá do plachet a hojnost moře bubnuje o záhyby lodě. Jsme volní a to vše díky tomu člověku, který tu je, ať je to kdokoliv. Pomalu přejdu přes palubu, až ke dveřím kapitánské kajuty, za kterou kdosi hlasitě chrápe a zůstanu tiše zírat na dveře. Netušil jsem co mě čeká, jestli to bude můj nový konec, nebo jestli začátek, ale... Meč i puška padnou k zemi a hlasitě zarachotí. Nohy se mi podlomí slabostí a já dopadnu na dřevěnou plochu paluby, dlaně se rozevřou a hřbet nakloní, aby hlava praštila v pokloně až o pevnou lodní zem. V tichosti zůstávám, projevujíc svojí vděčnost člověku co mi zachránil život, moje sny a i když jenom nachvilku.... nemůžu si odpustit tu slabost, že jsem to nezvádl sám. |
| |
| Na Hladovém Buldokovi Dívka sledovala počínání doktora a chvilku si ani nevšimla, že na ní začali mluvit ostatní. Každopádně ve chvíli, kdy už to vypadalo, že neodpoví Rafaelovi a ani Higashimu se nakonec k vám oběma otočila. Na Rafaelovu poklonu se jen začervená a mávne rukou. Ale jděte to nestálo za řeč. Přece jen z té bandy otroků jste jen vy vypadali dostatečně použitelně. Všem vám to zazní doslova pirátsky. Přece jen ten oblak naděje, že to bylo jen tak z dobré vůle vás opouští. Do toho Higashi položil otázku a šlo vidět, že dívka se zdráhá odpovědět. No popravdě jsem neosvobozovala otroky, ale verbovala novou posádku. Začne se červenat a špičkou pravé nohy začne vykreslovat kolečka na dřevěné palubě. Teď už většině dochází, že tahle dívka bude nejspíše ta kočka, co vám povolila okovy. Mé jméno je Katrin Puppy a jsem dcerou kapitána Bernarda Puppyho, piráta a stavitele lodí. Tedy v dnešní době je to už spíše jen pirát... Přitom přejde k Higashimu a vytáhne si z vlasů sponku přičemž párkrát zarachotí v zámku a okov se uvolní a dopadne na palubu. Vlastně jsem se tak snažila splnit úkol, který mi taťka kapitán zadal. Sežeň posádku a vy jste vypadali, že bude nejschopnější a nejlevnější. Prakticky jídlo na této lodi je převážně pro vás. Aby jste se posilnili na cestu a vrátila se vám síla, kterou vám sebrali. Loď je právě nastavená na kurz k BIG-SHIP-SHOPU, což je něco jako velké pirátské nákupní centrum, abychom vám získali nějaký to nářadí, aby jste tu mohli fungovat. Takhle obejde prakticky všechny a všem vám konečně odstraní okovy. Doufám, že jsem vás nevyděsila... nebojte se kapitán je pohodář, když ho nikdo nevzbudí. Tu poslední větu mířila na Freddyho, který vypadá, že zkameněl. pak když jste všichni osvobození, tak se ladným skokem vyhoupne k zábradlí u kuchyně. Tak co říkáte? Bude členy Puppyho pirátů? A nebo vás mám vrátit? Tu poslední větu myslela nejspíše ze srandy, jelikož potom spustila vcelku dětinský smích. Každopádně vám toho řekla až překvapivě hodně. A nejspíše až s dětskou naivitou věří, že jí neodmítnete. |
| |
| Podařený útěk->operace->hračka Juchůůůů, utekly jsme! My jsme utekly začal jsem na lodi skákat nadšením, ale když ostatní začali zděšeně křičet a loď se povážlivě houpat, raději jsem toho nechal a pomohl se stáhnutím plachty. Alex je tak šťastný, Alex vás má všechny tak rád! rozplýval jsem se v nefalšovaném dojetí, pustil kyje na palubu a dal se do objímání pokud možno všech členů posádky zároveň. Hlavně pak oné kočičí dívky, které jsem k objetí přidal ještě pořádně mlaskavou pustu. Alex může dýchat čerstvý vzduch. Alex může dýchat čerstvý vzduch! notoval jsem si, při trhání okovů, než mě upozornili na to, že jsem zraněný. Alex je, co? zeptal jsem se překvapeně a obrátil hlavu, abych se mohl podívat na svůj zadek, ve kterém mě trošku píchalo. Zděšeně jsem přitom vykulil oči a začal ječet. UAAAAA Alex je zraněný! Alex je zraněný! Alex krvácí! Alex umírá!!!! spolu s tím jsem běhal po palubě kolečka jako šílený a asi po pátém oběhnutí jsem padl na břicho a hrál pár vteřin mrtvého. Bodla včelička? Alex neumírá? zvedl jsem z ničeho nic hlavu poté, co jsem zaslechl rybákovu řeč. Moc jistě jsem se ale přitom netvářil. Proto jsem se rozhodl pomaličku, opatrně si to ověřit a na šipku si sáhnout, ovšem zarazilo mě doktorovo velmi přísné varování a tak jsem ruku opět stáhl. Následoval nejhorší souboj vůle mého života. Zatímco byl doktor pryč, ruka mi neustále cukala směrem k šipce a zase zpátky. Vypadalo to, že ji přitahuje jako magnet. Nakonec jsem neodolal, a lehce do něj šťouchl prstem a ruku pak zase stáhl. To už se ale objevil doktor se svou otázkou. Pokerface jsem vydržel asi vteřinu, než jsem začal brečet. BUHUHUHUHUAAAAAAAAAAAAAAAA! ALEX ZA TO NEMŮŽE BUUUUUUEEE, ONO SAMO, ON NECHTĚL BUHUHUHUHUEEEE! ŽE MU NEUPADNE RUKA, PANE RYBO, ŽE NE? zeptal jsem se vyděšeně, popadl doktora za ramena a třásl s ním tak dlouho, dokud mi to nepotvrdil. Pak jsem se uklidnil a dokonce zůstal poslušně ležet, když začal s operací. Opět jsem to ale dlouho nevydržel. Aaa to studí! postěžoval jsem si, když na mě poprvé sáhl a začal s umrtvováním, načež jsem se začal na pacienta nepřístojně vrtět, než mi zase něčím pohrozil a já strnul a skoro ani nedýchal až do konce operace. A může si Alex aspoň sednout? zeptal jsem se, když mou ruku v úmyslu na čerstvě zavázaném místě se poškrábat zadržela rybákova vyhrůžka. Ať už odpověděl ale jakkoli, mou mysl okamžitě upoutalo něco jiného. Ryba s nohama a křídly. To bylo fascinující. Pomalu, doslova po špičkách jsem se jí přiblížil za záda, tvářil jsem se přitom jako Scooby Doo v animáku, načež jsem jí popadl za křídla, zvedl do vzduchu a roztáhl je. Jůůůůů to je pěkný, Alex chce taky takový. Hele, hele, kdes je sehnala? No taaak, překni to Alexovi, on to nikomu neprozradí. požádal jsem ji, se štěněčím výrazem ve tváři. |
| |
| chce být Naga pirátem? poslouchám kočičí ženu a zamyšleně si mnu bradu. Pirát? Co by mi to mohlo nabídnout no...svobodu...svobodu a svobodu...tohle je docela jednoduchá volba. Že mě to nenapadlo dřív. Široce se ušklíbnu a ladně seskočím dolů mezi ostatní, při čemž roztáhnu křídla, aby bylmůj pád bezpečnější. Vycením ostré zoubky v upřímném úsměvu. Pokud váš kapitán přijímá i obludky, jedna taková se hlásí na post navigátora. Přemítám že bych měla podat ruku nebo něco takového. To obvykle lidi dělají. Ale nechápu kdy proč a jak a tak usoudím že to není vhodné. V tom mě zvířecí instinkt varovaly před...tančícím obrem. Odskočím ke straně aby mě nerozešláp, nebo někam nepřimáčkl. A držím se svého místa jako klíště dokud jeho zápal nevyprchá. Nevydržím a hlasitě se rozesměju. To obřisko se mi opravdu zalíbilo. Není problém ho nespustit z očí při jeho rozměrech, spíš by tu byl problém opačný. Když vidím jak jeho ruka míří k šipce, hupsnu k němu a lehce ho přes tu packu plácnu. To nedělej. nebo to bude Alexe moc bolet. neudržím vážnou tvář ani při jeho operaci. Bohatě mi stačí to slyšet. Dokud se kapitán neprobudí, mám v úmyslu vyčkávat někde vysoko, abych měla dobrý výhled. Za prvé, až mě bude hledat můj přítel a za druhé... Na mě padne obří stín ano, tohle je přesně to zadruhé PLížící se obr je zážitek sám o sobě, ale rozhodně to neznamená, že by se na tak malém prostoru dal NEzaregistrovat. Vyskočím nahoru do bezpečné vzdálenosti od jeho pazour. Stěží se mě stihne dotknout. A dřepnu si na bobek- přesto jsme ostražitá, kdyby se na mě chtěl sápat. Naga má křídla a Alex je zase velký. Nemůžeš mít obojí. povídám k němu soucitně, asi jako když matka mluví s dítětem. Ale něco bych ti přece jen mohla dát, na hraní, ale pozor! je to ostré. vylomím si z čela jeden z rohů (největších co na sobě mám) a hodím mu ho do rukou. |
| |
| Hlavně když to hoří Sleduji onu dívku jak mluví a přitom sleduji všechny svoje spolubojovníky. Usmívám se na všechny a poslouchám a co je u mě divného tak mlčím. Bohužel můj mozek právě pracuje a tak nejsem schopen mluvit a přitom žvýkat. Rozmýšlím veškeré podněty proudící z okolí a tvářím se přitom šťastně jako dítě na morfiu. Když ke mě přijde kočičí dívka věnuji jí široký úsměv a nechám si sundat okovy kolem krku. Když jsou konečně dole tak si promnu krk a pohnu hlavou ze strany na stranu. Poté se napiji vody a hlasitě si říhnu. Spokojen s hlasitostí vyvolanou čistě vodou se šťastně bouchnu do hrudníku. Probereme si to. Na jedné straně máme součet neznámých hodnot velikosti X odpovídající hmotnému statku a zkušenostem získaných plavbou teoreticky možná zdvojeny pomocí pomoci zkušeného technika lodi. Samozřejmě musím k tomu přičíst další neznámou a to jsou společníci. Nazvěme si je neznámou konstantou jelikož mohou být jak přínosem tak záporem proto je raději přičtu na obě strany. No na kladnou stranu bych jim taky asi měl přičíst dluh za záchranu mé chlupaté řitě z otroctví. A co mám na druhé straně. Mariňáky, nebezpečí, smrt, mučení, poškození, ukončení... Hm teď to jenom spočítat... takže tohle se rovná tomuhle, tohle znásobím, převedu na společný součinitel, tady to odmocním... Na mém obličeji se objeví soustředěný výraz a mírně se zamračím. Sedím tak asi minutu a pak jenom pokrčím rameny a nasadím výraz stylu kašlat na to. "Ale kdo by se s tím počítal." Zvednu se a opět nasadím zářivý úsměv a vydám se směrem k naší zachránkyni. "Ehm slečno kočko/člověk Katrin Puppy měl bych pár otáziček jestli by vám to nevadilo. Mě můžete říkat nějakej ten Rafael ale když mě máti řezala železnou naběračkou tak mi říkávala jenom Raf. Navíc Raf zní vo něco líp než Rafael né? No kde sem to skončil? Jo jasně ty otázky. No jak to nejlépe podat. No asi takle. Dlužím vám za svobodu a za to sem vám vopravdu vděčnej. Sice sem se tušil že si vyzkouším roli otroka. To víte člověk by měl vyzkoušet všechno ale nemyslím si že by to bylo přímo pro mě. Klucí v cele říkali že jako otrok nemůžu nic moc zapalovat a vyhazovat do vzduchu a to by mě asi nebavilo. No mluvila ste o tom velkým nákupu. No víte nemám nic proti tomu stát se pirátem. Ale víte... no jak bych to řekl nechci aby to vypadalo že si kladu podmínky to zasejc ne. Ale na pár věcech bych si rád trošku dupnul. Víte vyplul sem na moře kvůli výzkumu takže bych se rád domluvil na nějaké té místnosti kterou bych si mohl upravit a pokud mi potom dovolíte koupit si nějaký ty nástroje, kádinky hmoždíře a tak. No a dost materiálu tak jsem jenom váš. JO a dost velkou zásobu alkoholu. Víte alkohol je přeci jenom moje vášeň hned druhá potom nechat něco krásně vybouchnout či shořet. " Usměji se ze široka a podrbu se prsty na vlasaté hlavě. "Ale nemusíte se bát. Zkrátka určitě nepříjdete a jsem si jistej že moje vynálezy se leckterýmu pirátovi můžou hodit. Určitě se vám do mě investice vyplatí. Víte jsem tak trošku samouk ale dokážu docela solidně vyrábět výbušniny, hořlaviny a takovýhle vychytávky. Navíc sem zjistil že mám dost slušnou trefu s dělem. NE nějaká špička to zase ne ale většinou se trefím na cíl. Teda pokud nejsem totálně zlitej. Ale nejsem jenom starej alchymista. Né kdepak. Dokážu se vo sebe postarat i ve férovým boji někde na pevnině nejenom schovanej za dělem. Mám dost dobrou mušku i s puškama, pistolema, dýkama, lukamanebo jenom vobičejnejma korbelama vod piva. Prostě se vším co zabije člověka na pár metrů. A navíc..." Natáhnu levou ruku směrem dolů a nechám vyjet z ruky dvě hlavně. "Navíc sem samí překvápko. Takže jenom sem chtěl říct že pokud mi pomůžete zařídit si trošku laboratoř do začátku, dáte hodně rumu a nebudete mě příliš řezat tak sem váš a můžete se na mě spolehnout. Až do doby než přestanu dýchat. " Nechám zajet zbraň zpátky do ruky a pravačku nasměruji k ní abych si s ní mohl potřást a zpečetit tak můj osud, alespoň na chvíli. Když si potřesem tak se pozeptám po nějakém tom alkoholu už teď. "A nebyla by trocha toho sladkýho alkoholu už teď? To víte žízní mě mrchy v otroctví drželi a moje játra kamenný div nepraskají suchem." Když mi řekne kde najít lahve s rumem okamžitě zmizím směr podpalubí. Za mnou zůstane jenom prach který se mi vznáší od úst. Když se opět vynořím nesu na rameni bednu plnou lahví rumu. Vyrazím směrem k obrovi a rybě a dlouze si je prohlížím. Dokonce tak dlouho až mě to donutí položit bednu na zem a sednout si na kraj bedny. Z pod sebe vytáhnu jednu lahev a začnu mluvit. "Hm slečno rybo. Máte skutečně jedinečnou strukturu křídel a těla. Zdá se že se až neuvěřitelně velkou řadou neznámých lišíte tady od vašeho kamaráda." Rukou ukážu na Raye " Doufám že neurazím ještě sem totiž rybáky neviděl a mám tolik otázek a vy navíc vypadáte jako zajímavý exemplář. Mohl bych mít tedy pár otázek? Ohledně vaší stavby těla? Víte fascinují mě tyto evoluční výčnělky dávající vám jasnou pozici nad námi podřadnými bytosti. Například jakého maximálního rozpětí dosahují křídla? Dá se na nich skutečně letět? Jaký je maximální dolet? Spotřebováváte nějaké palivo jako třeba uhlí kvůli letu? Kolik vážíte? Jak udržujete stabilitu? Kolikrát denně chodíte na záchod? Pijete rum? Hoříte? Explodujete při nešetrném zacházení? Dorůstají vám veškeré ostny? Jsou jedovaté? Dorůstají vám i končetiny? Kolik máte vnitřních orgánů? Jakou mají barvu? Můžu se na ně podívat? " Otázky ze mě doslova padají rychlosti namydleného blesku který chytnul akutní průjem a utíká k nejbližší toaletě. Nasávám pomalu kořalku a občas si uhladím vousy. Bez varování se otočím směrem na ALexe. Zvednu do ruky druhou lahev rumu a vesele na něj promluvím. "Alexi! Obříku zlatá! Pojď a dej si s Rafem rum. TO abych se ti odvděčil že si nás dostal z od těch drábů. To bylo vskutku hrdinské a úžasné jak si bojoval. Natáhnu směrem k němu lahev a poté se otočím na Nagu kempící ve výškách. "A ty pojď taky dolů a napij se se mnou. Přeci nečekáš že si budu ťukat lahví na takovoule dálku. Navíc už mě nebaví řvát směrem nahoru. Já sme malej člověk a bolí mě krk z toho jak se pořád dívám na lidi nahoru tak aspoň ty bys mohla slízt trošku níž kvůli kolegovy bejvalýmu otrokovi. " Jestli už si obr vzal lahev vezmu si do ruky další a zamávám s ní směrem nahoru. |
| |
| Na palubě Tak to co jsem se teď dozvěděl od slečny mě vcelku zarazilo. Převážně to, že o nás uvažuje jako o nové posádce. |
| |
| paluba Jedna věc je zřejmá. Naše posádka připomíná cirkus. Jeden takový jsem viděla a my přesně splňujeme jeho požadavky. Ohňostrojový muž a hlavní kecal uvádějící jednotlivé výstupy, z našeho maličkatého Alexandra by byl úžasný slon po přidělání chobotu. Dále tu máme zvířata schopny přeměn a mluvy a na závěr něco co nepřirozeně smrdí Několikrát hlasitě pšíknu když ke mě dovane kouř z cigarety(už jste někdy slyšely pšíkat rybu? Tak tak nějak to zní). Naprosto nechápu že tu odpornou smrdutou věc ještě dává do svého těla a dobrovolně. Pak si uvědomím že drobný mužík ještě nepřestal mluvit. Přemítám že mlčení by pro něj bylo jako kdyby přišel o nějakou důležitou část těla a tak naschvál, po dlouhé odmlce odpovídám jen velmi krátkou větou. No...popravdě jsem nikdy neměla důvod zkoumat barvu svých orgánů a podobné věci...mě taky moc nezajímají. Každopádně radši zůstanu nahoře. Přece jen trénování krčních svalů je v přítomnosti Alexandra dobrým cvičením. neskrývám velké známky pobavení. A kdesi v hrudi se mi pomalu začne usazovat pocit jaké si jistoty. Který rozhodně zesílí až se objeví můj přítel. Koutkem oka zamířím k moři (víc z očí se mi používat nechce v přítomnosti Alexandra by ztráta pozornosti mohla být bolestivá). kdepak je ten flákač? Zrovna když bych se sním potřebovala poradit, tak tu není. Ryba jedna zatracená. |
| |
| ošetření->rybácká čest-> ray a pirát? -> anatomie Jedno se Alexovi muselo nechat, opravdu nesklamal a Raova podezření vyplnil do posledního detailu. bylo zvláštní jak si příroda poradila, někdo tak dětsky upřímný a radostný byl mohutný aby se ubránil. " Umírat? To ani náhodou, tohle nic není. Ale překáželo by ti to tak to vyndáme." skoro s napětím čekal ,jestli se Alex až se vratí s věcmi opravdu vydržel nedotknout. Jeho reakce byla dost výmluvná. " No to se teprve ukáže. Nejdřív vyndáme žihadlo a pak se podíváme na ruku." usmál se ,už si připravoval jak Alexe trochu potrápí. " Jasně sedni si a ukaž tu ruku." vlastně čekal, že to Alex udělá. Proto mu vyhrnul případný rukáv a prohlédl si jí. "Hmm.... tohle jsem nečekal." začal mu ruku prohmatávat. "Zajimavé ...skutečně hodně zajímavé. Tvoje příčně pruhované svyli mají podivnou reakci na trauma z vyjmutí ostrého předmětu, skoro to vypadá na jistou formu nekrozy......zkraceně řečeno, ruka ti neupadne........ POKUD se nebudeš škrabat a budeš hodný." pohrozil a celá ta situace musela být vtipná ,když celkem malí rybák hrozil obrovy,který mohl rozmáznout. Někdy v době kdy ošetřoval Alexe, se začali řešit věci ohledně pirátství a tak, Ray to nechával dlouho být dokud nepromluvila ,žena o které si nebyl jistý, že jí viděl. I když kdyby ano tak by si jí pamatoval. Přeci jen rybáky nevídáte tak často natož tak zajímavé rybáky. Ostny i celá stavba těla byla tak zvláštně netypická volající po průzkumu, na stranu druhou si Ray uvědomoval, že rybáků je tak moc druhů ,že ani on nemůže znát všechny. Nicméně ho trochu naštvala tím co řekla, že by byla obludka, nesmysl. " Obludky? A jaká jsi obludka? Jestli ti někdo někdy tak řekl tak je hloupí. Jsi rybák jako já jen jiný druh a mi rozhodně nejsme ŽÁDNÉ obludky. I kdyby všichni tvrdili opak." řekl tvrdě , přeci jen byl na tenhle přístup od lidí hákliví. A když viděl ,že se někdo jeho rasy bere za obludu nejspíše proto ,že pořád slyšel že jí je , nemohl mlčet. " Ale když jsme u toho pirátství, docela je zajímavá myšlenka vrácení, stejně jako prosté plavby. Nicméně na stranu druhou nevidím důvod nepřijmout. A pokud někomu vadí rybáci tak ať to řekne rovnou. Já mu jednu vrazím a bude...... A jestli můžu něco nabídnout? Hmmm umí z vás někdo vytahovat žihadla? Já totiž jo a pár dalších triků." jeho proslov byl přerušen jednak dováděním Alexe a zjištěním, že Naga má křídla. Inu i letající ryby byli tak proč ne , i když začala být zase o kus zajimavější. Stejně jako mužíček ,který na to zahájil proslov. " Ehm Rafe, já mám jméno a to zní Ray. A no některé otázky jsou zajimavé. Ale na zkoumání bych počkal." I když myšlenka zjistit ,jaký druhy rybáka je byla lákavá, přeci jen dorůstající trny hovořili o ježovce nebo něčem takovém, křídla zase o jiné rybě. Možná to byla nějaká evoluční ryba ,tak jako tak byla Naga pro Raye rybák jako byl on jen podobná jiné rybě. |
| |
| Útěk
Celkem nevěřícně se koukám na běžícího obříka, když se rozběhne proti strážím, ovšem neváhám a pokud to jde utíkám hned v bezpečné vzdálenosti za ním. Jsem připravená i bojovat, ale jak na potvoru se mi ani pomalu nezadaří cokoliv udělat, protože stráže dostali svou první lekci létání. Nadšeně zajásám, když se octnu v přístavišti a rozběhnu se k lodi. Konečně zase svoboda!!! Co si ale počít s těma zatracenýma okovama? Snad nám je na lodi sundají…A bereme sebou i obra? Okamžitě jak začneme odplouvat požádám Alexe o sundání řetězu, ať se nemusím všude pohybovat spolu s ostatníma. Obříku, mohl bys mi prosím sundat řetězy, když už jsme v bezpečí? Jakmile jsem byla bez řetězu, začala jsem si pozorněji prohlížet loď, otevřela jsem snad všechny dveře, které šly a snažila se zapamatovat si, co kde je. Takto jsem i přešla sklad. Jako poslední jsem se pokusila otevřít dveře, které byly zamčené, načež jsem zamířila do skladu. S obrovskou chutí jsem se pustila do jídla. Po zahnání největšího hladu jsem se vrátila zpátky na palubu, kde zrovna stála jakási holka. Zrovna se červenala a mávla rukou. Vypadali jsme použitelně? Kam jsem se to zase dostala… Sednu si kousek od ní a poslouchám, co říká. Naneštěstí nevypadá zrovna sebejistě a tak o ní začnu pochybovat lehce i já. Znovu se pustím do jídla a sleduji dění kolem. Nejraději bych nějak zasáhla, ale jídlo mi připadá důležitější, takže jen poslouchám a cpu se. Přestanu se cpát jen v průběhu sundávání okovu, ale pak zas znova začnu. Takže ona chce, abych byla pirát? Většinu svého života jsem se zabývala ochranou lidí, i když někteří mi lezli opravdu na nervy, a teď mám z ničeho nic změnit stranu? I když ona nevypadá, že by byla schopná přehánět to s násilím a už vůbec ne s arogancí… A navíc bych měla aspoň o něco víc svobody. Musím si ještě uvědomit, jestli vůbec máme šanci přežít, když se tak koukám na některé… hlavně ten panikařící obřík mě děsí… co když nám omylem potopí loď? A co kapitán? Jaký je doopravdy? Pomalu dožvýkám poslední sousto, zvednu se a dojdu k té holce. To, co říkáš zní dobře a lákavě, ale jak dlouho bude kapitán spát? Celkem ráda bych ho viděla, než řeknu konečné ano, ale aspoň nějakou dobu zůstanu, než srovnám svůj dluh… každopádně dík za záchranu před otroctvím a mimochodem jmenuji se Jorika. Podám jí ruku, široce se na ni usměju, načež zpozoruji, že obřík opět dělá neplechu. Zrovna začne chytat velmi zvláštní rybačku. Celkově celá situace vypadá velmi komicky, takže se jí začnu věnovat. Alexi, nech ji být, stejně bys měl složit nějakou básničku, ne? Aspoň jsi to říkal… Kouknu na něj prosebně, jde vidět, že se celkem bavím … Možná tak nalákáš i tu okřídlenou rybu, aby přišla blíž a poslechla si tě. Vždyť jsi nám udělal cestu a byl jsi jediný zraněný… Na jedné straně doufám, že nechá tu holku na pokoji a na druhé straně doufám, že bude aspoň nějaká méně škodlivá zábava, při které nebude hrozit potopení lodě. |
| |
| Hurá za novým dobrodružstvím! Běžel jsem směrem jak ostatním a ani se nezastavoval... Nebylo kvůli čemu bych se měl zastavovat. O všechny nepřátele se postarali ostatní... Především ten největší z nás, kterému nečinilo žádné větší problémy se vypořádat s těmi co se nás snažili dostat zpět do otroctví. Pocit bezpečí jsem dostal až ve chvíli, kdy jsem doběhl na loď . Jen co všichni zařídí vše potřebné pro odeplutí lodě se jen svalím na zem pro chvilku odpočinku a snažím se rozdýchat ten běh. Jen co mě konečně zbaví řetězů, tak až překvapivě energicky vyskočím zpět na nohy. Konečně volný! Hurá na průzkum! Toho co dělají ostatní si raději ani nevšímám, pouze poslouchám a z toho se snažím odvodit co se děje. Když dorážím do ošetřovny, tak se začínám dívat pouze po jedné věci, kterou také úspěšně nacházím. Lékařský plášť, který si okamžitě zabírám do svého vlastnictví a oblékám si ho, aby nešlo vidět to hnusné oblečení co na mě navlíkli. Teď ještě najít klavír a budu snad i šťastný Nově oblečen se vracím zpět k ostatním, ale cestu mi podstatě stěžuje jedna věc a to ta, že někdo, nebo něco rozhoupalo loď a já mám co dělat, aby mě nezavalil "nábytek" této lodi. Když se konečně vrátím zpátky, tak zastihávám Katrin, jak se představuje. Dcera pirátského kapitána? Výborně! Její další slova už ale tak radostná nejsou. Stát se pirátem? Dokud nepotkám kapitána tak nikoliv! A myslím že i vím, jak ho vylákat ven. Stát se pirátem? Zasměji se a ukáži si na ní. Líbíš se mi Katrin-chan! Takže zatím nemám jediný důvod odmítnout tvou nabídku. Mile se na usměji a čekám, příchod rozhněvaného otce, který mě přijde zabít za: 5... 4... 3... 2... 1... |
| |
| Dodatek Dupnu hlasitě nohou a zasměji se směrem nahoru. "Jak chceš, ale proděláváš. Stejně jako mi jsi pár dnů pořádně nejedla ani nepila a jídlo i pití je tady dole. Takže až hlady spadneš a zabodneš se trnama do paluby bude to jenom tvoje vina." Mávnu na ní lahví a otočím se na Raye. "Takže Rej povídáš? No moc mě těší já sem Raf. Vypadáš jako správná ryba." Hodím mu otevřenou lahev. "Tak pojď společně se mnou oslavovat Reji. Máme nový život to je něco na co se můžeme napít." Pozvednu lahev a zařvu. "Tak na všechny z nás kteří byli zachráněni! Na zdraví! " A opět si loknu |
| |
| Na lodi někde v East Blue Všichni oslavujete své znovu nabyté svobody a doplňujete ztracenou sílu. Katrin vás jen s úsměvem sleduje a přitom kmitá nožkami ze strany na stranu. Oslavujete tak moc, že nikomu z vás kromě Freddyho nedošlo, že chrápání ustalo. Freddy pak může zaslechnout pár kroků ovšem nejde o obyčejné lidské kroky. Buď ten dotyčný má na nohou hroty a nebo má drápy. Ve chvíli ,kdy Joriko dokončí svůj dotaz, kdy hodlá vstát kapitán se rozrazí dveře kapitánské kajuty a na palubu vkročí pro vás něco nevídaného (i rybáci se diví a Rafael se právě zalkl rumem a doslova se topí). Vypadá to jako kříženec člověk a psa ( viz. homepage) Bernardýn chodící po dvou nohách opásaný dvěmi sekerami a katanou nevypadá, že má zrovna dobrou náladu na všechny z vás se mračí a ruku má na zbrani. Katrin, co se tu sakra děje!!! Kolikrát jsem ti říkal, že žebráky nikam nevezeme! A jakto, že jsme opustili přístav! S tím mu pohled přejede na Rafaela, který se zrovna kucká rumem. Kdo ti dovolil šáhnout na můj skvělý rum ty obludo fousatá! Rozhodně nevypadá v dobré náladě nejspíše jste ho vzbudili a on má teď chuť se na někom vyřádit. Než však stačí sáhnout na své sekery jenž má na zádech, tak se velice rychle k němu přesune Katrin s rukama na jeho. Kapitáne, ale tohle je nová posádka. Nabrala jsem jí na Terminoru. Jsou to silní chlapy a obratné ženské, které potřebujeme! A hlavně jsem je štípla Ivennovi! Představ si, jak bude zuřit. V tu chvíli vidíte, jak kapitán na chvíli přestal jeho tvář se uklidnila tedy do chvíle, dokud nedal Katrin silnou ránu zeshora do hlavy. TY BLKO! NENÁVIDÍ MĚ PAČ MU DLUŽIM PRACHY A TEĎ JEŠTĚ TOHLE! Ten po nás půjde jako bychom byly všichni ze zlata! Domluví a sleduje Katrin,která si leští bouli. Sugimase! Omlouvá se a radši se stáhne kousek od kapitána, ten si vás prohlíží. Hmmm dobrá, takže vy jste má nová posádka? V tom případě jsem já váš kapitán Bernard Puppy. Než budu vděčný za to, že jsem si vás pustil na loď sežrat moje zásoby, tak chci vědět, co všechno umíte a jestli nebude vhodnější vás vyhodit přes palubu a nebo z vás udělat suši. Při posledním slově se zaměřil na dva rybáky v posádce. Jdu se vrátit do kajuty. Kdo má skutečně chuť stát se pirátem a prodiskutovat se mnou podmínky přijetí, tak ať si nakráčí! Zbytek vyložím na nejbližším obydleném ostrově. S tím se vrátí do kajuty a u vás je hrobové ticho. Jen Katrin ukázuje směrem ke kajutě a popohnává každého z vás. ( V tuhle chvíli můžete psát postupně , buď každý zvlášť soukromkou a nebo můžete otevřeně pro všechny je jen na vás, jak moc chcete být záhadní.) |
| |
| Tak a co dál... U stánku se strhl povyk, ale to mě už moc netrápilo. Dopadla na mě další vlna únavy a tak jsem přenechala veškeré aktivity typu "zabijme nepřítele" a "zašlápněme toho, co nám stojí v cestě" ostatním. Mají na to lepší predispozice. Prostě jsem jen čekala na příležitosti a spolu s ostatními, kteří byli spoutáni jsem se nechala nasměrovat či vláčet k přístavišti. Když se dostaneme na loď a jsem odpoutána od ostatních, prostě se mi podlomí nohy a vyčerpáním se svezu na palubu, kde hodnou chvíli jen posedávám a zírám před sebe. Momentálně mě vůbec nezajímá kdo a proč či kde to vlastně jsem. Mám toho dost. Jsem hladová, vyčerpaná a přestože se ostatní hned pustí do průzkumu lodi, já zůstanu opřená o jednu z bočnic, začnou se mi klížit oči únavou a přes obličej mi spadne několik pramenů mých několik dní nemytých a nečesaných černých vlasů. Jen matně přitom vnímám hlasy okolo, tuším že se tu objevila dívka, která s námi předtím nebyla, ale prostě nedovedu udržet pozornost a po chvilce prostě usnu. Ze ne moc dlouhého spánku mě vytrhne zuřící a hlavně řvoucí kapitán. Začínám se děsit, do čeho jsem se to zapletla. prolétne mi hlavou, nicméně jak jsem rozespalá a tak vůbec, prostě se nechám od Katrin došťouchat do dveří, aniž bych nějak výrazně věděla, co mě na druhé straně čeká. Musím na první pohled vypadat jak rozespalé, zubožené, nepoužitelné trdlo. "E... dobrý den?" vypadne ze mě akorát. |
| |
| Přijímací pohovor. Teď! Říkám tajemným hlasem, luskám prsty a přitom ukazuji na Puppyho, jenž právě vyšel. Tak co stane se mi něco? Říkám si sám sobě a očekávám útok. Naštěstí se to, ale nestane. Místo toho šel rovnou po rumu Má raději pití než svou dceru? Nebo mě snad neslyšel? Nebo mu je to jedno? No, každopádně jsme ho dostali ven. Sleduji co se to vlastně děje. Héééé... Takže si nás ještě sám otestuje jo? Jsem na tebe zvědavej kapitáne! A ne že mě zklameš! Už jen ten tvůj vzhled je dost podivný... Doufejme že jsi více lidštější, než jak vypadáš! Koukám se kudy šel a jak moc se tam všichni ženou. Dobrá! takže jdu první! pomýšlím si a už tam pomalu jdu, avšak vypadá to, že se podobně rozhodla zvláštní dívka, která vypadá, že kdyby tam šla, tak by byla rozcupována na kousíčky. Okamžitě udělám pár rychlých kroků. Promiň, Chytám ji za ruku, kterou se právě snažila vzít za kliku a dopomůžu ji k nádherné piruetě, kterou se jí snažím dostat co nejdále ode dveří. ale to já se vypravím do díry lvové jako první. K mému překvapení se usmívám. Vcházím do místnosti a za sebou zavírám. Zdravím Vás, kapitáne. Zdravím kapitána a okamžitě kontroluji celou místnost a jak to uvnitř vypadá. Nejdříve musím porozumět tomu v jaké situaci jsem a až potom vyhodnotit správný způsob útoku. |
| |
| všechno Když Ray zaútočí na to co jsem řekla o sobě- tedy o nás jako rybácích semknu rty a mlčím. Díky nebi které září v mích zádech mám v obličeji dostatečný stín aby nebyl vidět můj výraz v tváři. nejsme obludy? Opravdu si to myslíš? Tak to jsi vedl asi šťastný život šťastlivče. Upřímně ti ho přeji. pak mě opět začne dolů lákat užvaněný malý muž. V okamžiku kdy přijde kapitán, mám teprve důvod k nějakému posunu. Když udeří naší zachránkyni trhnu sebou. Což znamenalo že jsme s tím příliš nesouhlasila. Stále si dávám bedlivý pozor na obříka. nechci skončit jako jeho panenka na hraní, aby mě ocumlával a zkoušel možnosti mého těla. Ostatní členové posádky mě zatím zaujali jen v drobnostech a rozhled z výšky se mi zamlouvá. Ale nějak mi dochází že to asi nebude nejlepší způsob jak se seznámit. Na palubu je vrhnut můj stín, jak jsme se zvedla z podřepu a bez bázně a strachu se vrhám přímo proti palubě. Ve vzduchu udělám parakotoul a kousek před tím než bych dostala polibek od paluby, prudce roztáhnu křídla. (nyní si můžete všimnout že jejich rozměr- oproti tělu- mi nemůže dovolit létat, ale spíš poletovat) Zběsilý let je zastaven do takové míry, že jsem schopna ladně přistát před kapitánovi dveře. Při tom se s lišáckým úsměvem otočím na ostatní. Když už tu padly ty jména, říkejte mi Naga. a na každého lehce kývnu místo pozdravu. |
| |
| Nevim Naga Navigátor Když velké bůhvíco dopadne tvrdě na palubu vedle mě, vystrašeně poskočím a udělám kotoul stranou, načež přistanu zpátky na všech čtyřech jako bych byl pes. Přehoupnu se do kolen a s naštvaným výrazem hledím na dívné stvoření. "Co to sakra..." Vykřiknu, ale ztichnu v užaslém pohledu na něco co jsem vživotě neviděl. Obočí se pozvedne a ruce se lehce rozklepou. Oči vytřeštěné dokořán a pusa lehce pootevřená. Chvilku nejsem schopen jediného slova. "Ty... ty jsi monstrum?" Položím tichou otázku |
| |
| Obřík v porcelánu Promiň, ale maminka říkala, že by Alex neměl pít a maminka má vždycky pravdu. odmítl jsem ho omluvně a stále se přitom snažil dosáhnout na Nagu. Ta se rozhodla bránit tak, že mi hodila novou hračku, nějaký dlouhý trn, který jsem opatrně uchopil do jedné ruky a důkladně si ho prohlížel. Pak začal těkat od trnu k Naze a zase zpátky, přičemž se mi na tváři objevoval čím dál tím více ďábelský výraz. Hiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii mou tvář rozzářil dětský úsměv a oči mi zajiskřili, když jsem si uvědomil využití onoho trnu. Okamžitě jsem vyskočil nahoru a mávaje trnem ze strany na stranu se s jeho pomocí snažil shodit Nagu ze stožáru. To že prkna lodi pod mými skoky povážlivě popraskávají jsem si ani nevšiml. Pojď k Alexovi, Alex si chce hrááát no taaaaaaaaaaaaaaaaaak! volal jsem. Než jsem však stihl loď svým skákáním kompletně zničit, stalo se něco nevídaného. Z kapitánské kajuty vyšel...nedokázal jsem tomu uvěřit. Jen jsem němě zůstal strnule civět na kapitána s výrazem ve tváři, který signalizoval, že vánoce pro mě letos přišli dřív. PEJSEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEK!!!!!!!!!!!!!!!! zařval jsem nadšeně a plavou rugbyovou rybičkou se vrhl ke kapitánovy s úmyslem ho pevně obejmout. Pejsek, to je Pejsek!!! křičel jsem nadšeně a mohutnou rukou se ho pokusil pohladit, ovšem strnul jsem v půlce pohybu, když se ozvalo to slovo. monstrum, Monstrum, MONSTRUM znal jsem to slovo, pamatoval jsem si ho. Křičeli ho ti muži co ho tloukli dlouhými tyčemi, křičela ho i Ryuuko, když ji přišel zachránit. Všichni si mysleli, že je Alex monstrum, všichni nenáviděli Alexe, i když on je měl rád. Alex... popotáhl jsem a zvedl se na nohy. Alex... obrátil jsem se k původci onoho slova a ruce sevřel v pěsti. ALEX NENÍ MONSTRUM!!! zařval jsem a vrhl se na něj s šíleným výrazem ve tváři. Bylo mi jedno, že mám holé ruce, chtěl jsem ho rozmlátit na krvavou kaši, tak aby už nikdy nemohl říct znovu to slovo. |
| |
| Naštvaný doktor " Rafe rád, ale později ,nevím co si tu ještě kdo udělá a opilí odstraňovatel žihadel... No pak bychom se mohli ráno probudit a zjistit, že někomu přebývají končetiny zatímco jinému chybí." zasmál se. " Ale až bude jisté co bude dál tak si dám rád, hold se chvilku nesmíte potkat s včelkama." pak si všiml co zase vyvádí Alex a měl co dělat aby se nesmál , i když mírné rupaní lodi stejně jako otřesy mohli být riskantní na stranu druhou, proč někomu kazit upřímnou radost ze života. "Hehe Alexi dávej trochu pozor nebo se propadneš do podpalubí a mi nemáme nic čím bychom tě vytáhli." řekl vesele a pak stejně jako Alex uslyšel to slovo na M. Vážně se někdo odvážil nazvat rybáka monstrem? To mu nemohlo být prominuto. PRavda alex si to slovo vzal na sebe a jal se taky konat ačkoliv Ray se rozhodl ,že lepší poučení bude od něj. Použil Quick dash aby dostal potřebnou rychlost a pomocí spojení několika Quick dash se dostal za Freddyho nejspíš zaměstnaného obrem. KDyž byl u něj namířil ukořistěnou dýku směrem na Freddyho mužské klenoty. "Ještě jednou to o někom řkeneš a postarám se aby tvůj rod skončil." řekl tiše ,ale dal si pozor na to aby vyhrůžka zazněla spravně. Pak se pomocí Quick dash vzdálil. " Alex není monstrum. Alex je milí obřik. To jen tenhle má upal a plácá blbosti. Copak si Alex myslí ,že je monstrum? Určitě ne. Takže není a je jedno co říká kdokoliv jinej. "¨ řekl dost nahlas. " No možná záleží na tom co říká maminka a tatínek." dodal , už méně hlasitě. |
| |
| He? Už už se dotýkám kliky, když mě za ruku čapne jeden z okolostojících a zatočí se mnou, jak s panenkou na klíček. Jen překvapeně a hlavně vykuleně mrkám očima. S něčím takovým jsem se ještě na pirátské lodi nesetkala a to už jsem pár lodí vystřídala. Malou chvilku si snažím utřídit myšlenky. Ne, že by mi to šlo moc rychle vzhledem k mému celkovému stavu, ale nakonec se nejspíš sečte pobouření a rozhořčení z událostí posledních dní. Co si myslí? Copak jsem nějaká hadrová panenka? Na rtech se mi objeví úšklebek a zlehka nakrčím čelo. V té chvíli za mnou dopadne na palubu Naga se svými roztaženými křídly. Impozantní pohled vskutku. Tvora jako je ona jsem ještě neviděla, rozhodně by stálo za to o ní zjistit víc... nicméně teď mám spíš chuť prohodit pár slov s tím piruetovým manipulátorem, tákže... Vezmu za kliku. Popravdě je mi jedno jestli by dveře vedli do horoucích pekel, nebo do bazénku plného hladových aligátorů, prostě byla jsem tam výjimečně dřív a tak vejdu prostě dovnitř a dveře poslepu zavřu. "Hej! To se děl...," začnu a pak umlknu, protože nejenže uvidím Kapitána a i výzdoba kajuty i přes mé otupělé smysly zvoní na alarmující zvoneček v mé hlavě. Do čeho jsem se to namočila??! |
| |
| obecně Když dopadnu vedle Fredyho a on mě nazve monstrem neskrývám uražení. Trhnu celým tělem a vetšina ostnů na mém těle o kousek povyjede a má křídla sebou zacukají. Ano, takto mé tělo reaguje když jsem v ohrožení. Pokouším se uklidnit. Říkej mi jak chcešššš. Ale pak ode mě neočekávej laskavé zacházení zasyčím poněkud jedovatě a víc si ho nehodlám všímat. Ovšem jeh oslova rozbouří trochu větší kalibry. tohle by mohlo být nebezpečné pro všechny Raye nechám projít, ten snad nemá problémy se zastavít, ale obřík ano! jediné slovo a ani nepatřilo jim, paráda vykročím proti obříkovi a při tom začnu mávat rukama a výskat, abych si upoutala jeho pozornost a zastavila jeho destrukční program. Hej! Obřisko! pokud to nepůjde po dobrém, klidně po něm něco hodím a nebo mu skočím na obličej. S rybou přes oči, místo šátku by se už mohl zastavit. Nikdo o Alexovi neřekl že je monstrum. To nepatřilo Alexovi. Není dobré toho chlapíka rozmlátit. Ale víš ty co? Můžeme ho děsit. To přece bude mnohem větší zábava ne? A když budeš hodný, Naga si s tebou hrát bude. mluvím velmi nahlas a soustředím se aby má slova doplula přímo do jeho mozku. Pokud se nehodlá zastavit, jsem připravena zapnout svůj mód Ochránce a zastavit jeho ránu (dopopíšu v případě že se tak stane) |
| |
| soukromá zpráva od Naga (navigátor) pro Kdyžtak mám přirpavený v zásobě ještě mód Noční můra když Alexe nezastavím jemnějšími způsoby. ale to záleží prostě na tom jak to bude pokračovat. |
| |
| soukromá zpráva od Rafael (dělostřelec) pro Jakmile se mi naskytne příležitost tak vejdu dovnitř kapitánovi kajuty. V jedné ruce držím stále, již svojí, lahev rumu. V druhé si nesu svoje vrhací dýky. Jakmile uvidím kapitána tak se pokusím zasalutovat a prohlásím. "Dobrý ranko kapitáne. Mě říkají Raf. Přišel sem jelikož... no jak jste to říkal venku... no chtěl bych prodiskutovat to že bych se k vám přidal a rád bych věděl co chcete o mě vědět. " |
| |
| Kapitánova kajuta = První vlna Popis kapitánovi kajuty pro všechny!!! Když oba vkráčíte do kajuty kapitána, tak se oba zarazíte. Kajuta vypadá jako menší salónek pro lovce zvěře. Všude okolo vás jsou rybářské pruty různých velikostí, harpuny, pušky a do toho spousta trofejí. Přímo před vámi je stůl ke kterému si právě přisedává kapitán. Za ním a prakticky nad ním je velká žraloží vycpaná hlava s obrovskými čelistmi. Jinak jsou po stěnách lebky různých velikostí ať už jen obrané kosti nebo vycpané hlavy. Co vás udiví je obrovský špičák a na něm je přibitá zlatá destička "Vyrvaný špičák z čelisti mořského krále!" A.CH.Puppy. Pak je v místnosti ještě houpací síť na které je deka a polštář vcelku rozházené a jde poznat, že v nich někdo předtím ležel. Kapitán má na stole několik rámečků s fotkami k vám otočenými zadní stranou. Každopádně si můžete všimnou i dvou sedátek bez opěradla před jeho stolem. Jakmile muzikantka a psycholog vkročí do kajuty, tak si je kapitán změří pohledem a pak se jen uchechtne. Nečekal jsem tedy, že první kdo ke mně přijde budou dvě třasořitky, ale jak říkala moje oblíbená kuchařka... dej šanci té zelenině! S tím šáhne do šuplíků ve stole a vytáhne si papír a tužku. Začneme ne? Tak my vy dva řekněte, co umíte a jak by jste mi mohli být užiteční! Jako vazby, jenž by mohli na lodi dopomoci silou a tvrdou prací, nevypadáte a popravdě měl jsem na lodi i pár těch, co se tu snažili uživit mluveným slovem... ale vydrželi většinou jen dva dny. Znovu se posměšně uchechtne a pak si strčí tužku do tlamy přičemž odkryje své zvířecí špičáky a čeká. |
| |
| Kapitánská kajuta. To do čeho jsem se dostal, mě tedy rozhodně neohromuje. Na normální člověka by možná něco takového zapůsobilo. Pro mě jsou to ale jen mrtvá zvířata, která byla dostatečně hloupá na to, aby se nechala zabít a ještě se takhle vystavit... A také nových pár poznatků o kapitánovi. Heleme! Nejspíše si tím kompenzuje svůj zvířecí vzhled a to, že není přijímán jako člověk... Bohužel, zabíjení zvířat z něj člověka neudělá. A vůbec! Kde jsou nějaké prostředky nátlaku? Zvláštní... Hned na jeho první souvětí mu s úšklebkem drze odpovídám. To i já jsem čekal něco lepšího, ale bohužel. Musíme si vystačit s tím co dostaneme a ne s tím, co bychom mohli mít. Dej šanci té zelenině? Říkala kuchařka? Dvě třasořitky?! Ohlížím se za sebe, abych zjistil kdo to sem společně se mnou vešel. Mám nepříjemné tušení, že je to stejná dívka, kterou jsem nechtěl, aby zde byla. No možná je to tak i lepší. Když už po nás chce, abychom se představovali, tak se odsunuji stranu, ukláním se dívce a rukou naznačuji směrem ke kapitánovi, že jí dávám přednost. Možná je to lepší, než kdyby zde byla sama... Nebo než abych byl tady sám já... Kdo ví, co by se mi tady mohlo stát. Třeba bych ho urazil natolik, že by mi chtěl urvat hlavu! |
| |
| V kajutě Kajutu pochopitelně přelétnu rychlým, ale zvědavým pohledem. Dost na mě zapůsobila a normálně bych z ní asi odvodila dost o jejím majiteli, nicméně to teď není mou hlavní prioritou. Hlavně protože moje sluchové kanály zachytí ne zrovna lichotivá slova od kapitána. Třeasořitky? Zelenina? Co to ksakru má znamenat? Dost doufám, že se mi to zaražení a překvapení nezrcadlí v obličeji, protože nechci ani v nejmenším ukázat tomu psohlavci, jak špatně na tom vlastně ve skutečnosti jsem. Základem je dobrá prezentace. Je jedno co umíte, záleží jak to podáte. Tenhle fakt, jsem se hodně rychle naučila. Navíc mám chuť dokázat tomu posmívajícímu se kapitánovi, že za něco stojím. Zmobilizuji proto své zbývající síly, o kterých jsem ani nevěděla že mám a důstojně popojdu pár kroků, abych se jistě usadila v jednou sedátku u Puppyho stolu. Sed bude jistější pozice na udržení. Přehodím nohu přes nohu a opětuju kapitánovi jeho pohled. "Síla není všechno. Už nesčíslněkrát historie prokázala, že slovo je někdy mocnější než tucet mečů." pronese klidným a jistým hlasem. Pokud něco umím dokonale, tak je to ovládání svého hlasu. Pohodlně se opřu a ukážu na sebe. "Mé jméno je Azmaria. A mou doménou jsou tóny. Dejte mi hudební nástroj a zkrotím vám takovou melodii, jakou si jen budete přát." Doplním dál. Celou dobu se snažím jednat s jistou grácií a sebevědomím (které sice moc necítím), která je možná mému mladému věku až nepatřičná. Celou dobu sem tam kouknu po tom druhém muži, který mě se předběhl. Nejsem si jistá, co plánuje, ale nemyslím si, že by mi teď chtěl nějak uškodit nebo mě shodit... takže s ním si promluvím až později, teď je důležitý ten psí člověk, velké kápo téhle lodičky. |
| |
| Bolestivé setkání v kajutě! První lekce výchovného kurzu! Všechno vypadalo normálně, dokud Kyouma svoji větou nezačal s komentováním okolí a kapitána. V tu chvíli šlo poznat, že kapitán strnul a podíval se na Kyouma a v tu chvíli vám zmizel před očima tedy do té chvíle než se objevil přímo před Kyoumou. GRAND CANON! Zařval a vrazil spojenými dlaněmi Kyoumovi do břicha. V tu chvíli Kyouma opustil kapitánskou kajutu a všichni z posádky můžou sledovat, jak velkou rychlostí vrazil do stěžně, který mu stál v cestě. Za ním hned vyrazí ke dveřím kajuty kapitán rozhodně vytočený. Ty odpudivá lidská kreaturo. Jak si opovažuješ na mě otvírám hubu s těmi svými debilními komentáři! Máš až nebývale ostrý jazyk na to, že jsi před necelou hodinou byl ještě otrok, který měl jediný cíl a to uspokojovat potřeby nějakýho tlustýho nadrženýho piráta! Jestli jsi si neuvědomil, tak tu nejednáme jako rovný s rovným, ale jako kapitán lodi s bývalým otrokem jenž nemá ani halíř, kterým by mi vyrovnal ztrátu, kterou mi způsobil... buď projevíš úctu a nebo tě tu hned vyložím... a věř, že Ivennovo kumpáni už jedou za námi a rádi si tě na cestě vyzvednou. S tím kapitán znovu zaleze do kajuty, kde se posadí a nechá mluvit Azmarii. Ta když domluví, tak spojí prsty na rukách a zamyslí se. Hmm, muzikant by se mi hodil. Posádka určitě uvítá nějakou tu píseň na povzbuzení. Dobrá, přijímám tě, ale pamatuj, že jsem piráti... měla by jsi se naučit s něčím bojovat a to rychleji než tě to bude učit nepřítel. Teď má úplně jiný tón hlasu, je vcelku klidný a vážný. Vypadá to jako by všechen hněv vystřílel na toho muže předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Kapitán Puppy pro Hmmm nejdříve drzej usmrkanec, potom muzikantka a teď ožralej trpaslík? Páni... já jsem musel bejt sakramencky hodnej , když mi Katrin sehnala takovouhle super posádku. Procedil ironicky a nahodil úškleb, který se lehce změnil v úsměv. Na tvá slova se podrbal na hlavě a pak se zadíval na nějaký papír před sebou. Co bych o tobě chtěl vědět? Třeba to, co umíš dle toho, jak moc smrdíš pachem kovu a střelného prachu budeš cyborg. Dle toho, jak smrdíš rumem si dovoluji odhadovat, že buď jsi příliš velký alkoholik a nebo ho používáš jako palivo, což je úcty hodné. Každopádně, jak moc js zručný ve svém umění? S tím přejde ke stěně, kde má pušky a dvě ti podá. Tyhle dvě zbraně už asi tak 8 let nevydali ani jednu střelu. Nefungují a já nikdy neměl čas je dát zpravit. Dej se do práce... když je opravíš máš u mě místo. Pokud umíš ještě něco jiného, tak se pochlub... ať vím, co mám od tebe čekat. S tím si zase sedne do křesla a sleduje tě. |
| |
| soukromá zpráva od Rafael (dělostřelec) pro "Máte pravdu kapitáne. Jsem kyborg... teda ne zatím nějakej moc nóbl. Zatím sem si podle vlastních nápadů upravil jenom ruku. Přeci jenom na víc sem tam u nás nenašel železo ani potřebný technologie. Co se týče rumu máte pravdu tak napůl. Neřekl bych že jsem zase tak velký alkoholik pane kapitáne. Jakmile se pustím do práce nepotřebuji alkohol vůbec ale to víte když mě drželi dlouho o žízni neodolala sem připít si na svobodu. " Když mi podá pušky tak jednu po druhé si prohlédnu a prokouknu. "ěl bych být schopnej je opravit. Možná to ale bude chtít náhradní díly a určitě nějaký nářadí. To víte pomocí rukou to jenom tak neopravím. " Poté pušky odložím a na stůl položím i lahev rumu. "NU a co dalšího umím říkáte? No tak teda kromě toho že si upravuji tělo tak taky fušuju do výbušnin a všech možnejch hraček co můžou zabíjet. Když mám nástroje a chemikálie dokážu vyrábět různé výbušné směsi či hořlaviny. Mám taky nějaké plány různé střelecké hračky ale zatím sem nikdy nedostal do ruky dostatečné materiály. Další co umím je vyhrát si s těma vašema kráskama. Říká se že mám talent na to střílet z děl a slušně dobře se trefovat. Našly se u nás i tací kteří říkali že sem v tom setsakra dobrej. " Zazubím se a podrbu se ve vlasech. Poté ukážu dýky v ruce a nasadím trošku vážnější úsměv. " A ještě umím jednu věcičku. S děli to sice umím hodně dobře, ale nejenom s nima. Ještě se nenašla věc která by střílela, bouchala, nebo se dala hodit protivníkovi do oka se kterou bych si neporadil. Dejte mi do ruky pušky, pistole, luky, praky nebo jenom dýku či šutrák a já se v boji o sebe už postarám. " Opět nasadím bezstarostný úsměv, seberu si ty dvě pušky a ještě jednou se zeptám. "Tak kde najdu nějakou dílničku pane Kapitáne? Nebojte se nezklamu vás" |
| |
| Konec pohovoru č. 1 --> Paluba --> Pohovor č. 2 To co následovalo, rozhodně nebylo nečekané. Pouze to ukazuje na to, jak moc velkým primitivem je. Hidiot, co vše řeší pouze skrze násilí... Příklad agresora, jenž byl utlačován a teď si to vybíjí na ostatních. Přesně tato myšlenka mi prolétává hlavou ve chvíli, kdy již vím že tu ránu prostě schytám. Nemohu říci, že by ta síla byla zrovna malá... Popravdě, cítil jsem ji až moc dobře na to, že je to pouze halucinace. Zarazím se až o stěžeň a to psisko na mě začne něco štěkat. Když se otáčí, tak jen trochu pozvedávám ruku, abych dal vědět, že ještě žiji, aby měli co nejmenší starosti. Naštěstí pro mě, jsem až moc dobrej na to, abych si dovolil jen tak zemřít, nebo jenom usnout po takové ráně. Tohle mě z mé halucinace rozhodně nedostane... Používám na sebe techniku sebeoblbování, abych necítil tu bolest. Bohužel, toto bylo nezbytné, pro mé další úspěchy... Hloupé? O tom budu rozhodovat až za několik minut. Během minuty se stavím na své vlastní nohy, s levou rukou na břiše a pravou rukou se opírám o stěžeň. Pomalým krokem se sunu. Pro ostatní přihlížející to může vypadat, že každý dalším krokem už přece musím spadnout. Naštěstí/bohužel to tak není. Chudák plášť... I když není skutečný, tak už se musel zašpinit... U dveří ke kapitánovi čekám, dokud ten kdo tam není předtím nevystoupí. Když u se tak stane, tak znovu vkráčím do stejné místnosti a znovu to na mě nenechává vůbec žádný dojem. Za sebou zavírám dveře. Jsem v mírném předklonu, protože právě tehdy tu bolest cítím o něco méně. Promlouvám k němu, tentokráte vlídnějším hlasem To i já jsem čekal že ze mě něco lepšího, ale bohužel. Musíme si vystačit s tím co dostaneme a ne s tím, co bychom mohli mít. Doplňuji svou větu, aby ji nepochopil nikterak špatně, jako se to stalo u té předchozí. Doktor Kyouma, psycholog. Dokáži u lidí vyvolat negativní pocity, díky čemuž dokáži za určitých okolnosí převrátit nepřátele, proti jejich spolubojovníkům. Chvíli vyčkávám, a pokud z něj cítím, že chce slyšet ještě něco tak přidávám A také dokáži dostat z lidí důležité informace. Nejspíše bych toho vymyslel více, avšak můj mozek je převážně soustředěn na ignorování emocí a varovných kontrolek v mozku. |
| |
| Nevím teď přesně co se všechno stalo Když mě upoutá obrovitý muž stojící opodál, tak se vyděsím. Obr přecijen není v dobré náladě, a to že kolem sebe máchá rukou mě nijak moc neuspokujuje. Zděšeně vykřiknu a chvilku na něj zírám co se to vlastně chystá dělat. "Co to do něj vjelo?" Vykřiknu a začnu utíkát po palubě, aby mě obrovitá ruka nerozmázla jako toho týpka, kterého jsem potkali předtím. Jsem si docela vědom, že nezastaví hnedka, a tak se kryju za dřevěnými zdmi, nebo vběhnu do podpalubí, těžko říct. Každopádně utíkám i před tím rybákem, který mě bůh ví proč pronásleduje s nožem v ruce, pokud mě už nechytil. |
| |
| První rozpory posádky? Kajuta kapitána Psycholog se pokouší znovu si napravit reputaci nebo spíše odejít z kajuty jinak než po čtyřech. S výčtem věcí, které nabídl kapitánovi se na něj kapitán jen s úšklebkem zadívá a pak tě mávnutím ruky pošle pryč. Nevím, jestli pro tebe najdu v posádce uplatnění. Snad se rozhodnu než dojedeme k BIG-SHIP-SHOPU. Pronesl vcelku chladně a je jasné, že z tebe není nadšený. Každopádně se pak zvedl podívat, co se děje venku a vyšel s tebou na palubu. Jelikož obr nejspíše začíná řádit, což se projevilo až vcelku nepříjemným praskáním dřeva. Na palubě Freddy nestačil udělat prakticky nic, jelikož ho v jednu chvíli spacifikoval rybák svoji prapodivnou rychlostní technikou. Než si však tihle dva zvládli popovídat, tak se do toho připletl obr jenž se k nim přiřídil až neočekávaně rychle a jedním máchnutím paže jim nečekaně zasadil dost silnou ránu, která je vzala oba přes palubu. Což by nebylo nic špatného, kdyby loď nebyla plně rozjetá a tak se ztrozkotancům nezačala překvapivě rychle vzdalovat. Situaci naštěstí zachránila kočičí slečna jenž rychle čapla záchranářský kruh a po roztočení nad hlavou ho dohila šikovně před Freddyho a umožnila mu se tak chytit. Když obr před sebou už neviděl soupeře, tak začal pomalu chladnout a vy všichni jste mohli zaslechnout tleskání, které přicházelo od kapitánské kajuty, kde u vchodu stál kapitán. Líbíš se mi čahoune! Beru tě všemi deseti jestli ke mně chceš. Siláka potřebuji, jen si dej bacha, kde skáčeš... jestli pod tebou praskne jediné prkno tak tě nechám zaplatit opravu celé lodi! S tím se na chvíli odmlčí a prohlédne si zybtek na palubě. Hlásí se ke mně ještě někdo? Máme tu ještě pár volných míst. Převážně sháníme kuchaře... a nejlépe navigátora. I když pochybuji, že tu najdu oba. S tím ještě dojde k zábradlí lodi a dívá se na ty dva jenž před chvíli opustili palubu lodi. A vy dva až vylezete na palubu mazejte ke mně do kajuty! Mezitím než dorazí Ray s Freddym kapitánovu kajutu ještě navštívíili Higashi a Rafael. Oba úspěšně přibráni jako posádka. |
| |
 | Všude samé problémy ,,Chjooo...'' zaskuhrám, když vyjdu z místního lokálu. Sluníčko nepříčetně pálí, ale přesto se vydám směrem k přístavu v naději, že najdu nějakou posádku, která postrádá kuchaře. Obhlídnu ulici, kde prakticky nikdo není. Neujdu ani deset metrů a padnu na kolena a pak obličejem na zem. Není to tím, že bch dostal úžeh, to ne. Jen se mi už nechce chodit. ,,Možná.... bych se mohl plazit.'' Pokusím se tedy plazit. Aniž bych se pohnul z místa, zase to vzdám. ,,Tohle je moc fyzická práce... radši vstanu.'' Odfouknu prach u mého obličeje. To je však vše co udělám. ,,Jenže to bych musel vložit energii do toho, abych vstal a to se mi taky nechce.'' Koukám směrem do uličky, neboť jsem líný na to, abych otočil hlavu jinam. Po chvíli dívání uvidím něčí siluetu. Nevěnuji tomu nijak velký zájem, ale jen do doby, než ze stínu vyjde překrásná žena. Vyskočím na nohy a vydám se směrem k ženě. Veškerá lenost je pryč a jsem zase plný energie. Kolem mě se vytvoří pomyslná srdíčka a začnu mávat na ženu. ,,Ach, slečno. Nepotřebujete s něčím pomoct?'' Žena však zmizí ve stínu uličky. Ani to mě neodradí a vydám se za ní. Zajímalo by mě, jakou má barvu její spodní prádlo. Ale asi světle modrá, když je tak plachá. Začnu se hihňat. ,,Slečno, počkejte, já vám neub-'' Rána do hlavy něčím tupým mě dostane do bezvědomí. * ,,Auu...'' Pokusím se sáhnout si na místo, kam mě praštili, ale nemůžu dostat ruce od sebe. ,,Co? Řetěz?!'' Rozhlídnu se, ale nejsem tady sám. Já se dostal do pasti? Na čele mi naskočí žilka značící vztek. Ale ta slečna měla určitě nějaký důvod tohle udělat. Nejspíš má ještě krásnější sestru, která je nemocná a potřebuje peníze na její léčbu. Souhlasně několikrát přikývnu. Rozhlídnu se znovu, ale nakonec se podívám na pouta. Kdybych tak... ne, jsem moc líný. Doufám, že mě teda odkoupí nějaká velmi pěkná slečna. Pokud to bude hlap, tak mu frnknu. Pokud teda nebudu líný... Opřu se a zavřu oči. * Okolo se děje nějaký hluk. Rád bych otevřel oči, ale je to moc fyzicky namáhavé, tak je raději nechám zavřené a jen budu poslouchat, co se kolem děje. Na chvíli se zasním, že kolem mě jsou ty nejkrásnější ženy světa. Nicméně, zpátky do reality mě vtáhne až informace o tom, že někdo shání kuchaře. Otevřu oči a k mému překvapení zjistím, že nemám pouta. Podívám se směrem k místu, kde předtím stál člověk, který říkal, že hledá kuchaře. Třeba jsem se přeslechl a nemluvil muž, ale žena. Jo, jo, takhle to určitě bude, přece jen jsem asi trošku dehydrovaný. Několikrát souhlasně přikývnu. Krom toho jsem ho viděl spíš jako psa, než jako člověka. Jop, jsem určitě dehydrovaný. Překonám svou lenost a přesunu se ke kajutě. ,,Hledal někdo kuchaře?'' Rozhlídnu se po místnosti. Tak kde jsou nějaké ty svůdné ženy? |
| |
| soukromá zpráva od Naga (navigátor) pro Když je náš drahý psí přítel tolik zaujat situací na palubě, vkradu se dovnitř oknem nebo se nenápadně prosmýknu vedle něho či přímo za ním až bude zacházet dovnitř. (s využitím noční můry bych si to mohla pojistit) - pokud se prosmýknu kolem něho a čili dřív než on vlezu dovnitř pravděpodobně mě zahlídne u nějakého ze svých suvenýrů jak proti němu výhružně cením zuby pak se k němu otočím se zubatým úsměvem Pokud hledáte navigátora, dívate se na něj. |
| |
| O počasí Byl až překvapený z toho co se dělo. Vše začalo celkem tak jak si představoval dostal se za Fredyho a stihl mu pohrozit v tu samou chvíli ,se otevřeli dveře a z nich vylétl muž. " Lidé létají nízko, dnes bude pršet." pronesl krátké zamyšlení, které bylo možná přičinou toho ,že zapomněl na Alexe jehož rozzuřené tělo se přibližovalo. " Alexi ba...." chtěl ho zastavit, ale bylo to dost marné letěli i s Freddym vstříc moři. " A rybáci letají ještě níž to snad budou padat kočky a psi." pomyslel si a koutkem oka zahlédl padající dýku ,byl to dlaší nástroj se kterým se musel tak rychle loučit skoro na něj padla nostalgie a udeřila mu opravdu tvrdou ránu. Jak si Ray o pár vteřin déle uvědomil nebyl to uder od nostalgie ,ale setkání s jeho domovským prostředím, i když toto setkání bylo tvrdé jako játra notorického alkoholika. "Ugh." vydal ze sebe a pokusil se vzpamatovat, rychle ujíždějící loď k tomu vzpamatování celkem přispěla, použil tedy Quick Dash, přeci jen ve vodě by měla být tato technika o fous lepší než na souši, ale těžko stačila lodi nebo ne na dlouho. K jeho štěstí a požehnání všech rybích svatých se z lodi snesl kruh. Dostat se k němu už nebylo těžké stejně jako dostat se nahoru, pravda věnoval vteřinu tomu, aby zjistil, zda se Freddy neutopí přeci jen tak rychle jeho utrpení skončit nemohlo. Ve chvíli kdy byl na palubě se k němu dostal další rozkaz. " Heh díky bez toho kruhu by to byla sranda." pronesl směrem ke kočičí slečně. " Rozumím." to už bylo ke kapitánovi. Ani se moc nerozmýšlel a zašel do kajuty. Pohled na trofeje byl zvláštní ,ale vidět ,že nejen rybáci jsou schopní sbírat divné věci, nebylo zase tak špatné. Nicméně s dalšími slovy počkal, nevěděl v jaké je kapitán naladě a rozhodně se necitil na další vzdušné výlety. |
| |
| Kyouma byl spěšně donucen opustit kapitánovu kajutu a to mě tedy moc na jistotě nepřidalo. Balancuju tu na pěkně tenkém ledu. Azmario, teď nebo nikdy. Dodám si odvahu a přednesu tedy svůj proslov, když se kapitánova pozornost obrátí ke mě. Až mě překvapilo, že ke mě mluví kapitán klidně a vyrovnaně. Že by se tou ránou zbavil stresu a vzteku? Bohové asi stojí při mě. Dovolím, aby mi na tvář vklouzl jemný úsměv, položím se pravou ruku na srdce a děkovném gestu sklopím lehce hlavu. "Děkuji vám kapitáne, bude mi ctí se pod vámi plavit. Snažila jsem se vycvičit se v sebeobraně, ale postrádala jsem dobrého učitele. Třeba by se v tvé nové posádce našel někdo, kdo by mi mohl pomoci." přiznám, protože když dokázal odhadnout, že po fyzické stránce nejsem hrozbou, bude lepší hrát s otevřenými kartami. To se ale vrátí pocuchaný Kyouma, čímž si vyslouží můj obdiv. Já bych tedy rozhodně nevstala. Každopádně mě zaujme, když zmiňuje své schopnosti. Dostat z lidí informace? To také umím, ale každý zjevně máme jiné metody. Zajímali by mě ty jeho... Zatímco kapitán kontroluje dění na palubě, já zůstanu sedět a sbírám síly. Musím se co nejdříve dát dohromady. Chce to jídlo, umýt a nějaké méně cárované oblečení. A ještě lépe nějaký nástroj. Lepší než tu píšťalu, co mi zbyla. Sesumíruju si myšlenky a pokud mě kapitán z kajuty nevykáže, zůstanu tam, abych si prohlédla i další nově přijaté členy posádky a letmo se je snažila pohledem odhadnout a pak se zvednu k odchodu. Pokud ne, tak se zvednu k odchodu ihned a pomalu opustím kajutu, takže se ve dveřích minu s Akagim, kterého přejedu zkoumavým pohledem. Kuchař? Mám pocit, že příštích pár hodin, bude můj nejlepší kamarád. Pomyslím si a věnuji mu příjemný úsměv unavené zřízené 17-ti leté dívky. |
| |
| Rozzuřený kapitán Můj pokus o získán o získání pozornosti obříka neuspějí, dokonce si mě ani nevšimne , a tak sleduji dění okolo sebe a užívám si počasí, když z ničeho nic vtrhne naštvaný pes na palubu. Kapitán??? Tak jo no, akorát, jak to jde k sobě otec pes a dcera kočka... kdo teda byla máma? Trochu se nad touto úvahou pousměji. Následně začne pes na celé kolo vyvádět, jakoby ani nevěděl, že má mít vůbec nějakou posádku. Pomalu a nnápadně se snažím dostat někam, kde budu mít přehled o celkovém dění. Jen doufám, že tahle nálada není trvalá, nemám ráda arogantní lidi, asi chvilku počkám, co bude dál, možná se zklidní. Nejprve se do kajuty vydala nějaká holka a mě na pohled nepříjemný člověk. Přijdu o něco blíž, ke kajutě, abzch věděla lépe o dění uvnitř, třeba, kdyby se křičelo. Po chvilce uslyším křik a následně za dveří doslova vyletí ze dveří. Nepřijat? Ups, tohle nevypadá dobře.... K tomu všemu jsem docela ráda, že jsem poodešla od obra, protože právě vyhodil dva lidi do vody, což se mi ani trochu nelíbí. Začnu se rozzhlížet po záchraném kruhu, ale naštěstí jsem předběhnuta a oba jsou zachráněni. Poté co uslzším tleskot sebou cuknu, jde totiž kousek ode mě, popkusím se zachovat neutrální výraz při pohledu na kapitána, i když momentálně začínám uvažovat nad tím, kam jsem se to dostala a jestli mi v případě přijetí do posádky nebude velet na můj vkus až příliš velký blázen. Zhluboka se nadechnu a přemýšlím, co říct někomu takovému, počkám, až se uvolní kapitánova kajuta a okamžitě zamířím dovnitř. Ohromeně se rozhlédnu vevnitř, načež se podívám na kapitána. Dobrý den, moje jméno je Jorika. Nadechnu se a počkám, jestli kapitán zareaguje či ne ... |
| |
| Na palubě Dřív, než jsem si uvědomil co se děje, tak jsem srazil jak Freddyho tak pana rybu do vody. Teprve poté jsem si uvědomil, že na mě něco volá Naga. Eh, on nemyslet, že Alex je monstrum? Ale on říct...Alex nerozumět, tohle je na něj moc složité... povzdechl jsem si a zoufale sklopil hlavu. Fakt, že jsem opět něco nepochopil tak naplnil mou mysl, že mě ani nenapadlo jít se pokusit napravit svou chybu a ty dva zachránit. Naštěstí se tak nechovali všichni lidé na palubě. Z mého smutku mě vytrhl až potlesk, za kterýmžto nevšedním zvukem jsem se překvapeně otočil. Když jsem si uvědomil, že je potlesk určený mě, celý jsem zrudl tak, že můj obličej nebyl rozeznatelný od vlasů, zaryl pohled do paluby, sepjal ruce před tělem a začal se špičkou nohy vrtat v prknech paluby. Eh, Alex šťastný...Alex rozumí, Alex děkuje, slibuje že nic nerozbije... mumlal jsem naprosto duchem nepřítomen. |
| |
| soukromá zpráva od Kapitán Puppy pro No dílnu tu mám, ale je moje a byl bych nerad, aby jsi své výbušné směsi trénoval na mé palubě. Ještě něco poděláš a budeme všichni v luftě v horším případě spadneme do moře... co se týče oprav a podobnejch prací, tak dílna se nachází na přídi u příďového děla. To je ta místnosti odkud poprvé vyšla ta dívka co vás zachránila, takže naštěstí víš, kde to je. Na ty zbraně máš tak dva dny čas, takže to nech a běž se seznámit se zbytkem. Potom tě vyžene, jelikož už klepou i jiní lidé, kteří si s ním chtějí nejspíše popovídat. |
| |
| soukromá zpráva od Kapitán Puppy pro Ah, zajímavé mořská víla a navigátorka. To mě tedy těší, ale já myslel, že vy rybáci nemáte smysl pro orientaci. Podotkl kapitán a přistoupil ke svému stolu, kde se začal rochnit v šupleti. Ale dobrá dám ti šanci. Tvůj úkol bude navést loď k BIG-SHIP-SHOPU. S tím vytáhl mapu a ty si můžeš všimnout, že to je podrobnější mapa téhle části East Blue, je zde vidět Termitor, ostrov kde jste byli věznění a dalších 5 ostrovů podobné velikosti. Termitor od vás leží na sever. Ostrov Hameln leží od vás na Jih, dalšími třemi ostrovy jsou Hachidori "Kolibřík" na východě, Karamatsu "Modřín" na severozápadě a Tropicos na jihozápadě. Mezi těmito všemi ostrovy je vcelku velká tečka s nápisem BIG-SHIP-SHOP. My jsme teď mezi Termitorem a BIG-SHIP-SHOPEM. Odhadem jsme se díky téhle taškařici odchýlily o 3 a půl stupně. Tak se chop kormidla a zaveď nás na místo... pokud neobstojíš, tak už nemám důvod se s tebou bavit. Ovšem ty to zvládneš! Vskutku podivná osoba na začátku jeho proslovu mluvil, tak že ti mrazilo v zádech a nakonec to bylo příjemné pohlazení, kdy tě ještě lehce poplácal po rameni. Pak ti podal mapu a kompas. Můžeš odejít nebo se ho ještě na něco zeptat. |
| |
| soukromá zpráva od Naga (navigátor) pro Po dobu jeho proslovu mlčím a dělám si v hlavě obrázek dřív než mi podá mapu. Mlčky jí přijmu a ani se do ní nepodívám. Zatím. Dávám přednost průzkumu, jeho. krátce mu pohlédnu i do očí. Ti o všech prozradí nejvíc. Když se mě však dotkne trochu sebou trhnu čímž prozrazuji že nejsem zrovna dvakrát zvyklá na cizí dotyk. Pak se vzdálím a ve dveřích ještě zpětně houknu. Mimochodem, moc pěkné trofeje. Vážím si silných lidí. nemělo to žádný hlubší význam. |
| |
| Představení se Jdu pomalu do kajuty. Nechce se mi moc mluvit, tak jen doufám, že celý ten rozhovor bude velmi rychlý. Když však stojím ve dveří, projde kolem mě Azmaria. Vau, jestli je v posádce taková kráska, tak se sem musím přidat. Oplatím ji její milý úsměv. Když si však všimnu, že je unavená, nasadím starostlivý obličej. ,,Slečno, směl bych vám pomoci? Jste celá unavená a venku praží sluníčko.'' ať už souhlasí, nebo ne, hbitě se dostanu za ní a vezmu ji do náruče. Na palubě vyhlídnu místo, kde je velký stín a odnesu ji tam. ,,Omlouvám se za své neslušné chování, ale nechci ani pomyslet na to, co by by vám tak mohlo stát, když jste tak vyčerpaná.'' Usměji se. ,,I když mi to trhá srdce, že vás musím opustit, ale jakmile si něco dořeším, uvařím vám jídlo, které vám vrátí vaši ztracenou sílu. Takže tady zatím odpočívejte.'' Pokouším se znít mile, jak to jen jde. Aniž bych čekal nějakou odpověď, vstanu. Otočím se a vydám se ke kajutě kapitána. Milý úsměv nahradí úšklebek. Není na tom zas tak špatně. Párkrát zmáčknu dlaní na prázdno. V kajutě si sednu na volnou židli, popřípadě postojím. ,,Jsem Akagi Guntair a rád bych se ucházel o pozici lodního kuchaře,'' mírně se ukloním. Občas se podívám na kapitána, ale ne, že by mě nějak překvapoval jeho vzhled, jen se na něj dívám s nezájmem, protože to je muž. V tomto světě je plno prapodivných věcí, tak proč ne pes jako kapitán? ,,Klidně vám ukážu své dovednosti, ale rád bych nejprve připravil jídlo pro jednu dívku, která je velmi vyčerpaná.'' Doufám, že nezkolabovala. |
| |
| U kapitána Nevím kdo tam je a nevadí mi to Vešel do kajuty kde už nejspíše pár lidí bylo no přinejmenším kapitán. " Jako první věc bych rád řekl ,že děkuji za zbavení těch ošklivých okovů....Přeci jen chápu jaké to muselo udělat komplikace i když dotyčnému otrokáři bych rád prozkoumal obsah hrudního koše...." řekl celkem upřímně přeci jen lvůli dotyčnému přišel o své oblíbené nástroje, takže by se malá pomsta v podobě sešitého zadku a velké dávky projímadla celkem hodila. " Nicméně pokud by jste nebyl proti rád bych vám nabídl své služby. Takže co umím mimo vyndavání žihadel s kterým má Alex své zkušenosti, umím vyndavat a přišívat spoustu věcí a řekněme že dost rozumím tomu jak tělo funguje a co je třeba udělat aby fungovalo správně. Jestli chcete rád vám něco z toho co umím předvedu, jsou tu osoby ,kterým rád zdarma odoperuji nějaký přebytečný orgán." s těmito slovy se případně podíval na Freddyho. |
| |
| od kapitána V okamžiku kdy obr sejmul ty dva jsem já zmizela. O pár vteřin později vycházím z kapitánovi kajuty a v ruce držím mapu. Vyskočím na střechu (tahle ryba asi nemá ve zvyku chodit tam kde se obyčejně chodí) a ještě stihnu houknout na Raye Jaká je voda? po té vypravím spíše vzdušnými směry ke kormidlu a buzole (nebo kompasu) Chvilku přeměřuji směr s pomocí mapy a když si jsem sto pro jistá, kormidlo zajistím. Mapu ovšem nevracím ale umisťuji jí někam poblíž (a dostatečně bezpečně), aby byla po ruce když by jsme museli odbočit. Pak se věnuji pozorování ostatních na palubě. Samozřejmě z bezpečného místa kde já rozhled mám na všechno co se dole děje, ale málo kdo ví o mě. Dokud na sebe neupozorním. Což mi vyhovuje. |
| |
| Jedno překvapení za druhým Chystám se pokračovat v chůzi a najít si někde nějaké tiché místečko či kajutu, kde bych si mohla zdřímnout a nabrat část svých ztracených sil zpět dříve, než si Kapitán vyžádá mých služeb. Jenže trochu překvapivě se mnou ten pravděpodobně kuchař zapřede do konverzace. Tedy on promluví a než já stihnu zareagovat, popadne mě do náruče a nese mě kamsi do stínu. Překvapené "Huh" je asi tak jediné, na co se zmůžu. Tohle tedy bude vážně zajímavá skvadra lidí! pomyslím si, když bleskurychle srovnám těch pár, které jsem měla možnost si lépe prohlédnout - tedy Kapitána, Kyomu a Akagiho. Už už se chystám Akagimu odpovědět, že na tom určitě nejsem tak zle, jak vypadám (první pravidlo přežití je přeci: Nikdy nepřiznat slabost!), ale to už stihne zmínit jídlo. Myslím, že nechybělo mnoho a mohla jsem začít slintat jako pes, protože se téměř jako v reakci ozval můj prázdný žaludek. Nakonec se mi znovu na rtech rozehraje lehký úsměv. "To by bylo velmi laskavé. Já.. " začnu, ale to už je Akagi, tak zase ústa zavřu. Místo toho se usadím na palubě do tureckého sedu, oči stočím na zrcadlící se moře a začnu přemýšlet, co dál. Budu opatrná... ujišťuju sama sebe. Ale přesto mám takový matný pocit, že se mi tady bude líbit. Přeci jen, zalétnu pohledem na ostatní, kteří jsou na palubě a ne u Kapitána na koberečku, takhle zajímavé společenství skýtá spoustu možností se dozvědět o všemožných příbězích, které by se daly krásně spoutat do notové osnovy. Už jen ta myšlenka mi vykouzlí široký úsměv a pomalu zavřu oči. Těžko říct jestli spím či si jen užívám teplého vzduchu a vůně moře. |
| |
| S kapitánem Rozhodne se, jestli mě nevyložit jo? Mno co... Lehce se s úsměvem ukláním. Děkuji za šanci sloužit na Vaší lodi Poté se znovu narovnávám a jdu zpět na palubu, kde sleduji jejich počínání. Konec konců, jsme jen banda idiotů, že? poznamenávám si v duchu, když vidím, co se to tam vlastně děje. Já si jen sedám k nějaké ze zdí a sleduji dění. Nejvíce mě upoutává jednání obra, o kterém už mám jakýsi obrázek co je zač, ale také kuchař, jenž byl až doteď nečinný. Na můj vkus je až moc aktivní. V jednu chvíli jde poslušně za kapitánem a ve chvíli druhé vzal tu holku do náručí a přesunul ji někam pryč. Zvláštní. Pozorně sleduji jeho počínání, které se mi sice moc nelíbí, ale nic proti tomu nedělám Zajímalo by mě, jestli jeho jídlo může být dobré... Chlapík už odešel Výborná příležitost navázat přátelské vztahy. říkám si a vstávám, abych k ní šel, avšak to si sedá do tureckého sedu a já si jdu raději pozorně prohlédnout znovu loď, jestli zde náhodou nejsou nějaké zajímavé věci, které by mi mohli býti užitečné. Raději to necháme na jindy. Přeci jen, se spolu budeme plavit ještě nějakou tu chvíli... Na další ostrov se snad dostaneme až za takový týden. Teď zažili šok, takže to co vidím nebo bych viděl, by stejně nebyly jejich normální reakce. |
| |
| Posun Kapitán vás přijal prakticky všechny, jen k otázce přijetí psychologa nevynesl ještě finální rozsudek. Přesněji dělá jako by ho neviděl. Po dva dny vás kapitán doslova peskoval. Chtěl po vás, aby loď vypadala v co nejlepším stavu a vzhledem k tomu, že on tu nejspíše neuklízel dlouho tu bylo vcelku dost práce. Každopádně po těžkém dni na vás čekalo umění z kuchyně Akagiho ( Jediný, kdo byl ušetřen práce byl kuchař a navigátorka... a doktor pokud zrovna vytahoval třísku. :D), do toho povolil kapitán otevřít soudek a tak se večer nesl v radostné náladě. Kapitán ovšem nebyl ochoten nikdy říct nic ze své minulosti a ohledně stavu jeho bývalé posádky opakoval jen jednu větu. Byli příliš slabý a na svoji slabost doplatili! Po dvou dnech náročné plavby jste ovšem konečně dorazili k BIG SHIP SHOPU. První ovšem než loď jste spatřili bóje na nichž vlála rudě přeškrtnutá šavle. Kapitán vám oznámil, že právě teď jste na území, kde nesmí dojít ke konfkltům lodí jinak budete rozstříleni na kusy místními válečnými galérami, které brání tento obchod. Pak zhruba po pár minutách jste spatřili něco co vypadalo víc jako ostrov než jako loď. Pokud si přestavíte Thriller Bark, tak toto je skoro stejné až na to, že zeď okolo ostrova je menší a funguje jen jako vlnolam. Také nemá jen jednu bránu, ale asi tak pět, které jsou všechny otevřené. Těmito branami neustále odplouvají a přijíždějí lodě. Většinou mají na sobě vlajku s lebkou a zkříženými hnáty. Opravdu pirátský supermarket. Kolem tohoto ostrova také krouží několik válečných galér, plně ozbrojených a natřených načerno i s černými plachtami. Vypadají vskutku děsivě. Když se blížíte k jedné z bran, tak kapitán nařizuje vytáhnout plachty. Když totiž dojedete k bráně, tak si všímáte, že vedle ní na hradbě stojí skupina mužů a jakmile se vaše loď u brány zastaví tak jeden z nich vyhodí provazový žebřík a sleze k vám nebo spíše doskočí, jelikož loď není nalepená na okrajích brány. Když tento muž přistane na plaubě, tak si můžete všimnout, že vypadá jako úředníček. Upravený s kravatou a malými brejličkami na nose. Vítám vás v BIG SHIP SHOPU. Mohl bych vás poprosit o jméno lodě, kapitána a budu chtít po vás poplatek za ukotvení lodi. Tohle stačil říct než se k němu přichomítl kapitán. A jéje administratýva! No loď se jmenuje Hladový Buldok! A kapitánem není nikdo jiný než Bernard Puppy. A poplatek… jsitě jistě, pojďte se mnou ke mně do kajuty, tam se dohodneme na uhrazení. Pak zašel s chlápkem do kajuty a vy jste si mezitím mohli prohlédnout tu velkolepou stavbu. Teď z téhle blízkosti opravdu připomíná loď, obrovskou loď. Kolem ní je ze dřeva vytvořen provizorní kruhový dok, kam zaplouvají lodě. Nahoru na palubu lodě pak vedou výtahy.Na palubu sice nevidí, ale hluk, který kolemz ní vychází jasně nasvědčuje, že piráti se baví. Po chvilce kochání vychází úředník s kapitánem. Dobrá tedy, máte předplaceno na dnešní den, užijte si zde pobyt. Zatím naschle. S tím úředník zapíská na píšťalku, kterou si vytáhl zpoza své košile a přesune se k přídi vaší lodi z které skočí do vody. Ti jenž ho následují si můžou všimnout, že dopadl na chobotnici o veliksoti vaší lodě. Právě ta začala svými chapadli obtáčet loď a po chvíli s lehkým cuknutím s ní vplula směr doky a doslova vám vybrala místo, kam vás zaparkovala. Tam vystoupil úředník a odešel. Chobotnice se mezitím potopila pod vodu a Katrin šla uvázat loď. Kapitán si vás pak zavolal k sobě. Dobrá nová posádko, takže vyrazíme nakoupit. Nejdříve vás vezmu sebou a nakoupíme vám nějaké to základní vybavení ať můžete normálně fungovat, potom vám dám celodenní voraz. Běžte si sehnat co potřebujete… ovšem jen ze své vlastní kapsy. Kdo tu nebude do zítřejšího poledne, tak jedeme bez něj. S tím jste vyrazili do města společně. Všichni sjte si všimli, že místo kde byla ukotvena loď má číslo 1S36 a tak pro vás bude jednoduší najít místo. Vyjeli jste tedy výtahem nahoru a hluk z paluby sílil. Po chvíli jste se konečně ocitli nahoře a užasli. Před vámi se nacházelo doslova město. Sice bylo převážně ze dřeva, ale dojem působilo stejný jako moderní metropole. V tak velkém městě jste si mohli všimnout stánku snad sevším. Kapitán vás vzal do části paluby, kde se prodávali zbraně a tak jste si mohli pořídit vaše nové vybavení i když se jednalo o základní kvalitu. Přehled nakoupených zbraní Dokonce jste zjistili, že díky velkému množství pirátů se tu dají sehnat za přijatelnou cenu napodobeniny drahých látek a celkově jste se konečně oblékli do něčeho jiného než hadrů jenž stále poukazovali na váš bývalý stav otroka ( oblečení si popíšete sami). Po nákupech vás kapitán nechal a dal vám rozchod. On sám se vydal k výtahům, ale nikoliv k výtahům na vnější straně paluby, ale vnitřní. Tato loď má totiž, jak jste zjistili, velké množství palub a čím hlouběji jedete tím cenější věci tam můžete objevit. Problém je, že zhruba tak pod 5 podlaží nemáte přístup bez speciálních glejtů. Každopádně jste si všimli, že ve městě je spousta příležitostí, jak si vydělat peníze, jsou tu zápasy skoro ve všem, amatérské i profesionální a hlavně tu jsou sazkové kanceláře na každém rohu skoro. Ovšem berte v úvahu, že díky velkému množství pirátů tu rozhodně žádná hra nebude 100% čestná a poctivá. Jde jen o to, co se pokusíte najít. Také samozřejmě můžete se někam na den přihlásit jako výpomoc, třeba v krámu, ale asi si moc nepřivyděláte. |
| |
| Dodatek pro Nagu Jelikož si zbraně nechtěla, tak ti kapitán koupil kompas ( s náramkem na ruku, takže ho můžeš nosit jako hodinky) a dalekohled! Tak si to prosím napiš do vybavení. |
| |
| kolem lodě Je mě vidět i není mě vidět. Ale spíš než na popovídání a držení se se skupinkou jsem jasný samotář. Ale asi né dobrovolně. Když mě totiž zahlídnete jak vás jako utmelující se skupinku sleduji, v mích očích je jasně vidět touha se zapojit. Ale prostě asi jen nevím jak. Jako velký úspěch pokládám že jsem během plavby od ostatních získala jméno a jakou funkci tu zastávají. Pokud neměl Akagi problém s mou přítomností, ze slušnosti jsem navštívila i jeho kuchyni (rozhodně né sama od sebe, spíš když nás třeba svolával na jídlo). Ale pravidelně jsem rozhodně nejedla. Důvod byl prostý. Pokud jsem měla směr dobře nastavený a počasí neslibovalo žádnou vlekou změnu klidně i na několik hodin jsme se ztrácela v mořských hlubinách. Někdo mě mohl zahlédnout v dálce ve společnosti delfína. (pozornější si možná všichni že nás pravidelně následuje) Svou lásku k obřisku dávám otevřeně znát. Jednoduše mě tato bytůstka zaujala a tvořila na mých rtech přirozený úsměv. Ovšem na nějaké muchlání a bližší zkoumání jsem si dávala bedlivý pozor (kontakt semnou není zadarmo, při mém živém 'brnění') Stejně ostražitá jsem i k Rafaelovi, který se semnou seznámil způsobem že by mě chtěl koumat. Big ship shop Hodinu před tím než začneme připlouvat k Big ship shopu se vrátím z mořských hlubin (dávám si dobrý pozor aby tuto akci nikdo neviděl do detailů) a všechny upozorním že je potřebuju na palubě. Při směřování lodi do přístavišti tak povely zařizuji aby loď bezpečně přistála. Byla jsem na spousty místech, ale tady evidentně ještě ne. Jen z doslechu. Dostávám pevninovskou nemoc a při pohledu na kapacitu lidí vevnitř ostrova zezelenám (což na mě samozřejmě není vidět). Každopádně odchodu se zdržuji a vyhýbám. S výmluvami že by někdo měl hlídat loď a tak. Nakonec se přece nechám usvědčit, ale pohyb v davu nebo přiblížení se k velké skupině lidí mi nahání strach a na těle mi tak permanentně zůstává něco jako husí kůže. při tom ostny jsou povystrčené jako když jsem v ohrožení. Jindy bych za kompas a dalekohled poděkovala, ale teď mam plno práce si zapamatovat kudy se jde zpátky k moři. Oblečení je opravdu ta poslední věc co mě zajímá. Pokud mě nikdo nezastaví, okamžitě se otáčím zpět k lodi. 1S36, 1S36 |
| |
| Na lodi Když se dovím, že mě kapitán přijal, nemeškám a rychle se vydávám do kuchyně. Z toho co najdu a pomocí svých schopností udělám jídlo, které zničí veškerou únavu a postaví kohokoliv na nohy. V rychlosti vyleštím nádobí. Najdu nějaké tácy. Jídlo ještě upravím vzhledově, aby bylo potěšením i pro oči. Jakmile jsem hotov odnesu ho Azmarie. Pak si spočítám členy posádky. Tři krásné slečny. Radostně se usměji. A nějací chlápkové. Těm budou třeba stačit zbytky. Vrátím se do kuchyně. Stejným způsobem připravím jídlo i pro zbylé slečny. Každé jídlo odnesu, pokud najdu Nagu, tak i jí. S mírnou úklonou a jednou rukou na srdci se každé představím. ,,Mé jméno je Akagi Guntair, ale můžete mí říkat jak se vám zachce. Jsem velice rád, že mohu vařit pro tak krásnou slečnu, jako jste vy. Pokud budete cokoliv potřebovat, stačí mě jen zavolat a jsem tady doslova do deseti vteřin.'' Pokud žádná nemá něco na srdci vrátím se do kuchyně. Před vstupem do kuchyně se ještě otočím a zařvu na mužskou část posádky. ,,Jestli máte hlad, tak si přijďte do kuchyně.'' I mužská část si může velmi pochutnat na jídle, ale už není tak upravené jako o měly slečny. Naservíroval jsem ho tak, jak jsem ho naservíroval, bez nějakého vzhledového zkrášlování Zbylé dva dny jsem trávil jen v kuchyni a procházel zásoby. Pro pracující posádku jsem dělal Onigiri. Vlastně pro mužskou část jsem dělal obyčejné Onigiri, ale pro slečny jsem ho různě plnil ať už masem, či nějakým ovocem. Večer jsem vetšinou připravil něco, co navrátí ztracené síly. Pokud mi kapitán řekl předem o párty, řekl jsem několika mužům, aby nachytali nějaké mořské plody. Nákupy Trávím čas v kuchyni a myji nádobí, takže dokud nás kapitán nezavolá, ani nevím, kde zrovna jsme. V rychlosti si sepíšu, co bude potřeba koupit a vydám se s kapitánem a zbytkem posádky nakupovat. Za nové zbraně kapitánovi řádně poděkuji. Rychle si skočím někam koupit oblečení složené ze sportovních bot, třičvrťáků, trička a lehké mikiny s kapucí, kterou si ihned stáhnu přes hlavu. Nejprve dámám nabídnu své služby, jestli náhodou nechtějí pomoct s nákupem a nosit tašky. Doufám, že budou chtít pomoct s výběrem spodního prádla. ,,Hehehe...'' tiše se zasměji. Pokud pomůžu slečnám, nebo žádná nebude chtít mou pomoc, vydám se nakupovat zásoby. |
| |
| Na lodi Vyběhnu z kapitánovi kajuty a nad hlavou v každé ruce držím jednu flintu. Utíkám směrem k přídi a přitom se šíleně směji. Od přídě se poté začali ozývat můj divný smích, bouchání kladiv a nakonec po nějaké té hodině se ozvalo vítězoslavné. "Žije! Ono to žije! MUHAHAHAHA" Poté je vidět jak opět s těmi samými puškami nad hlavou běžím zpátky ke kapitánské kajutě. "Mááám to! Mááám to šéfe! Už určitě střílí! " Doufám... no maximálně exploduje hlaveň a budou všude střepiny... ale to se určitě nestane... možná... snad... nejspíše. Ále což... na střepinách nikdy není nic špatného. Když najdu kapitána podám mu zbraně s širokým úsměvem. "Vaše bum tyčky už zase dělají bum. " Dny u mě probíhali naprosto v klidu a relativně bezpečně. Když se po mě chtěla nějaká práce nadšeně sem se do ní pustil. Nezdálo by se že mě vadí jakákoliv práce. Jenom sem měl ve zvyku když sem něco dělal dlouho začít usínat či se sebrat a začít dělat jinou práci. Když sme měli chvíli volno tak sem dělal tři věci. První byla ta že sem se snažil vždycky připlížit k nějakému členu posádky, což mi šlo asi jako slonovi co má po celým těle zvonečky, a bafnout na ně. Poté se posadím a vyptávám se na všechno možné. Snažím se zjistit co nejvíce o nich, odkud pochází, proč sou tady, proč se přidali, proč byli na lodi kde sme se stali otroky, jestli nemají něco co by se dalo zapálit a tak porůznu. Další věcí co sem dělal když sme měli chvíli čas bylo to že sem si zalezl do kapitánovi dílny a zkoumal jí, občas sem si otevřel pro srandu pomocí nože svojí ruku a zkoumal její vnitřek a jak bych jí ještě mohl vylepšit. Poté sem jí opět poskládal, naolejoval a připravil k akci. Poslední věcí co sem dělal byl trénink. Ten spočíval v tom že sem si našel něco malého u čeho sem věděl že se nikdo nebude zlobit když v tom bude trochu víc děr a házel na to svoje nože. Buďto jeden nebo dva najednou jak sem se cítil. Zkoušel sem třeba vzít i kousek svého jídla co sem našel, vyhodit do vzduchu, probodnout dýkou... poté sebrat a opět sníst. Big Ship Shop Když přijíždíme k ostrovu/lodi tak by se dalo říct že mám spodní čelist na zemi a oči půl metru před sebou. Něco takového sem nikdy v životě neviděl. A přesně tyhle věci jsou ty kvůli kterým sem odjel na širé moře. Zázrak techniky a lidského snažení! Vítězství intelektu nad vším ostatním... skoro jako můj sen ve fyzické podobně. Akorát že nehoří to mu trošku ubírá na kráse. Nu což nic nemůže být perfektní. Po celou dobu co připlouváme, stojíme, parkujeme tak se chovám jako dítě v zábavním parku. Směju se, těkám pohledem z místa na místo, ukazuji prsty na různé věci a přitom křičím. "Viděli ste to! Koukejte támhle! Tohle je úžasné! Vidíte! Vidíte! A támhle! Neuvěřitelné! A co je támhleto! " Nakonec sme zaparkovaní a řeknou nám číslo které si uložím do paměti a pak vyrazíme do města na nákupy. Opravdu to musí vypadat zvláštně když tam běhá polonahý trpaslík, v rukou má tři vrhací dýky a pořád křičí na svoje společníky o tom jak je svět úžasný. Když se dostaneme ke stánku ze zbraněmi a oblečením dostanu spoustu hraček na hraní. Nejprve se obleču (kožené boty, hnědé kalhoty, hnědá košile, kožená bunda, šátek přes hlavu, zelený šátek kolem pasu. V šátku u pasu mám naskládané házecí nože a na řemení přes rameno je pověšená puška) : viz odkaz ) a poté na sebe nasoukám zbraně. Chvíli se otočím abych si sám sebe prohlédl jestli mi to sluší a nakonec uznám že vypadám skvěle... ne vypadám líp než to... vypadám nebezpečně Whau. Když poté dostaneme rozchod tak chvíli létám kolem stánků a prohlížím si je... nakonec se rozhodnu najít nějaké amatérské soutěže ve střelbě či házení a podobných věcí abych se mohl zůčastnit. A také se dívám jestli někde v okolí nebude soutěž v pití |
| |
| Loď Začalo mu být jasné, že tahle posádka bude všechno jen né normální. Ale zvykal si na lodi bylo dost práce a v pravdě Ray by si raději hleděl svojí profese, než aby se hrnul do nějakého velkého uklízení, jemu stačilo vyčistit ordinaci,překontrolovat kvalitu zásob, z inventarizovat vše a vůbec starat se o to,aby byla ordinace schopná přijímat pacienty s takřka všemi problémy. To se také dělo, ovšem ne všechny problémy byli léčeny, pokud měl opravu někdo tak hloupí nápad a jal se za Rayem jít kvůli třísce poznal zač je toho rybácké kopnutí, případně odcházel s na dvě hodiny ochrnutou končetinou v které tříska byla, samozřejmě s třískou stále uvnitř. Ray prostě třísky nebral jako zranění a tak se jim nevěnoval. Během těchto dní také převázal Alexandrovu ránu a pokud to vypadal ože se to hojí dobře nechal na tom jen obvaz s tím, že za další 2-3 dny to má sundat. Vlastně obvaz tam byl jen proto aby to Alexandrovi stěžovalo škrábání, což bylo tajemství ,které si Ray nechával spíše pro sebe. Další počin byl spíš vrcholem toho ,jak dělat cokoliv jen ne šůrování lodi. Ray si vytvořil karty pro své pacienty a ve volných chvílích všechny obcházel a snažil se mimo jména a základních udajů vytvořit něco jako chorobopis. Přeci jen mít systém v tom co se komu dalo mohlo být fajn, už proto ,že v případě Rayovi indispozice ,by se někdo chytřejší mohl podívat jak se co řešilo...navíc to osvěžovalo paměť a hlavně kradlo čas na případné práce na lodi. I když ani těm se nejspíše nevyhnul. Kuchařovi návyky zacházet s částí posádky jinak než se zbytkem mu přišli zajímavé a rozhodně se rozhodl, že mu to připomene až bude potřebovat jeho služby. Nicméně zatím necítil potřebu se nějak moc zapojovat do nějakého představování nebo hovorů, většina lidí mohla být ráda ,že na ně zavrčel svoje jméno a to ,že je doktor a hned potom system otázek na jejich zdravotní stav pro karty. Pokud náhodou měl volno a nebo jeho nechuť k práci lodníka byla orpavdu velká, zalezl do ordinace a tam na plátno namaloval lidský obrys a na něm spoustu bodů, jeho trénink spočíval v trefování se do bodů v různém pořadí. Systém chápal jen on a to bylo dobře. Big Ship shop Lodní nákupní horečku si užívá jen trochu tedy spíše dlouhou dobu byl naštvaný a Rafaelovi výstupy mu spíše vadili, než našli onen obchod pravda sehnal si obutí pro rabáky stejně jako vyměnil hadry za kraťasy a triko bez rukávů, stejně to nebylo ono než potkali onen obchůdek. Rayovo mírné polozdvihnutí a lehký jas v očích dal všem jasně najevo , že Ray něco našel. Konečně totiž našel nůž lehce zahnutý a dokonale ostrý, několik švihnutí a bylo mu jasné ,že to je to co hledal už dlouho. Pravda ale je ,že ani nůž nebyl důvodem té radosti tím byli dlouhé vrhací jehly, pravda Ray si je musel nechat lehce zbrousit aby byli použitelné pro uchop rybáka,ale to by tady neměl být problém. Důležité bylo ,že měl zpátky jehly pravda nebyli to ty samé, ale lepší než nic. Vybaven tímto železem a pouzdry na to aby jej mohl nosit tak jak byl zvyklí, tedy dýku u pasu a jehlice v kožených pouzdrech na pravém stehně a druhé na levé paži. Nyní měl Ray mnohem veselejší náladu. Pak začal průzkum hledal věci pro doktory stejně jako se poohlížel po zápasech, možná totiž byl vhodný čas na to začít s jedním jeho snem, a arena zde by mohla být dobrým začátkem. |
| |
| Na lodi Zatímco Nagu občas je, občas není vidět, já jsem naprosto nepřehlédnutelný. Protože jsem se pak nevešel do žádné kajuty, utábořil jsem se pod hlavním stěžněm, kde jsem trávil většinu svého volného času pospáváním nebo, což bylo ještě strašnější skládáním básní. Naštěstí pro vás jsem na to ale neměl moc času, neboť jakožto fyzicky nejzdatnější člen posádky jsem se musel hodně činit při opravách a zásadně jsem manipuloval s těmi nejtěžšími předměty. Když pak přišla čas na jídlo, hrnul jsem se do kuchyně jako první a také patrně jako první způsobil menší konflikt a to když jsem si všiml, že kuchař dává dívkám mnohem lepší jídlo než nám. Tak mě to namíchlo, že jsem ho na místě chytil pod krkem a s hrozivým řevem ALEX MÁ HLAD, ALEX CHCE MASOOOOOOO!!! s ním třásl, dokud jsem se k nějakému masu opravdu nedostal. No a co se oslav týče, i tady jsem se projevoval jako neuvěřitelně živý tvor. Chlastal jsem, jedl jsem, zpíval jsem a vůbec se zapojoval do společnosti jak jen jsem mohl. Trošku mě však mrzelo, že někteří se očividně k takovému kroku přes svůj stud nemohli odhodlat, proto jsem se zvedl, a drobným drcnutím ji popostrčil směrem k veselící se skupině. Naga se nemuset bát, Alexandr má Nagu rád, Naga může slavit s náma! věnoval jsem jí široký, dobrácký úsměv, ze soudku jí nabral plný džbánek a podal jí ho. Podobně vřele jsem se pak choval ke každému v posádce po celou dobu naší plavby. Big Shop Když jsme dorazili do Big Shopu, spolu s posádkou jsem následoval kapitána k několika stánkům, kde nám postupně sehnal slušné oblečení a zbraně, přičemž já od něj dostal fešácké kladivo. Samou vděčností a radostí jsem mu skočil kolem krku a pevně ho k sobě přitiskl. Ty..ty jsi tak úžasný pejsek, Alex...Alex neví co říct, tak moc je Alex vděčný! zařval jsem na celou ulici a po tváři mi proudem tekly slzy. Trvalo několik minut, než jsem se uklidnil, slzy se soplem utřel do Benardova kožichu a vyrazil se projít po Shopu. Má cesta však neměla dlouhého trvání a tak jsem zakotvil před prvním krámkem co jsem potkal. Byla to kovářská dílna. Abych se přiznal, tohle řemeslo mě vždycky lákalo, ale nikdy jsem neměl dost odvahy na to, abych jej vyzkoušel. Proto jsem si jen sedl před dílnu a se zasněným výrazem ve tváři pozoroval mistra při práci. |
| |
| Konečně jsem to zase já! Ááá musela jsem se labužnicky protáhnout. Zase jsem se cítila jako člověk. Díky Akagiho báječnému jídlu se mi brzo vrátila většina mojí vitality a energie a po zbytek plavby jsem hodně odpočívala, zatímco jsem se seznamovala s posádkou a příležitostně vypomáhala tam, kde moje síly mohly něco znamenat. Po doplutí do obchodu mi kapitán pořídil slušný bič a dokonce přihodil i jeden volný hudební nástroj. To se mi zamlouvalo, protože v blízkém stánku měly poměrně zánovní loutnu se širokým krkem, kam by se časem dala přidělat třeba nenápadná malá kapsička na nožík nebo tak. Rozhodně je to dobrý začátek, až mě trochu překvapilo, kolik do nás kapitán investoval. Na druhou stranu k čemu by mu byla banda otrhaných neozbrojených bývalých otroků? Akagami je hrozně ochotný a ihned nabízí své služby při mých nákupech. Tak zvládla bych to sama, ale na druhou stranu, proč nemít s sebou nějakou společnost? Na lodi jsem si sotva stačila zapamatovat jména a pozice všech členů posádky a to hlavně proto, že to byli většinou oni, kdo na mě chrlili tunu otázek a já opatrně odpovídala. Nu ale něco málo jsem se o ich přeci dozvěděla a to se pro začátek počítá. Díky tomu můžu prohlásit, že tohle je opravdu unikátní skvadra a celá plavba bude velmi zajímavá. Zatím mě kupodivu nejvíc zaujal Akagami s Kyouma, se kterým jsem si pořád ještě nestihla vyříkat to předbíhání u audience u kapitána. Nevadí. Chtěla bych je poznat všechny blíže. Nemám nějaké předsudky vůči rozdílnostem jakými se vykazuje například Alexander, Naga nebo Ray. Naopak doufám, že bych od nich mohla získat cenný materiál pro své písně. Ale všechno postupně! Pokud tedy Akagami má stále zájem, vezmu ho s sebou nakupovat oblečení. Několikrát se ho zeptám na názor, ale nakonec zvolím jednoduchý červený top bez rukávů s bílým lemem, širokou bílou sukni uzpůsobenou pro běh i jiné pohyby (přece si nekoupím něco v čem mě hnedle zase chytnou!), teď už umyté a rozčesané vlasy jsem sepla červenou stuhou, aby nepřekážely v obličeji a dokonce se mi povedlo uhandlovat ozdobný pásek (ano sukně mi lehce padala, asi jsem v tom zajetí kapku zhubla), náušnice (vzhled prostě viz ikonka). Měla jsem radost, vážně. Takže to musí být znát i na mém výrazu, usmívám se a pozorně si prohlížím okolí. "Co takhle se pohlédnout po nějakém hudebním klání? Ráda bych zjistila na jaké techniky tu mají. A případně se doslechla nějaké novinky z moře." otočím se na Akagamiho, pokud je se mnou a rozhlédnu se kolem, kde asi by bylo vhodné místo pro slezinu bardů a muzikantů. Tam se zaručeně dozvím nejnovější novinky a tak vůbec. A to se může hodit. |
| |
| Nákupy Azmaria ,,Ale jistě, rád vám pomohu, slečno Azmario.'' Odpovím s menší úklonou a jednou rukou na srdci. Jdu vedle ní jako bodyguard a věnuji každému čumilovi nevrlý pohled. Když však zamíříme do obchodu s oblečením, začnu přímo zářit. Tak co si bude vybírat? Normální oblečení, plavky, spodní prádlo? ,,Hehehe...'' Můj názor na její oblečení, které si vybrala je většinou stejný; ,,Ach, vypadáte přímo jako princezna. Nejsem hoden se dívat na takovou krásku.'' Sukně? Sukně?! Sukně!! ať fouká silný vítr! Mezitím, co se snažím probudit šestý smysl aby foukal silný vítr, pomáhám Azmarii s taškami, pokud nějaké má. Mám také radost, když má i ona radost. Že by byla první v naplnění mého snu? Zazubím se. Takže ona je muzikantka? To zní zajímavě. ,,Jistěže. Půjdu s vámi i nakonec světa, slečno Azmario.'' Vydám se s ní hledat nějaké hudební klání. |
| |
| zpětně nalodi Alwxovo pozvání mě opravdu potěšilo. Má ostýchavost se tím sic zmenšila, ale stále zůstala. Big Ship shop-Ray Při zběsilém útěku k moři kdy opravdu nevím jestli pádím správným směrem se mi připlete vlastní noha pod nohu a elegantních kotrmelcích končím na zemi v jedné z odlehlejších ulic. Když usedne prach ještě chvíli ležím na zemi a pak se pomalu zvednu a opráším. Klid klid, to nnic...to se stáváá... rozhlédnu se kolem do kola, abych zjistila že naprosto netuším kde jsem. Na orientaci na moři jsem machr, ale město je pro mě hotová zkáza. začnou se mi klepat nohy a jak tak stojím kus od stěny mé ostny na ní začnou tiše rachotit, neb se začnu chvět celá. Já to nevydržím! já to nevydržím! já to nevydržím! Aaaaaa polknu a nenápadně vykouknu na ulici. zatím tam není ani noha. jo. dobrý, prostě se někoho zeptám, nebo půjdu po čichu začichám. A pak..znovu a znovu...abych zjistila že čich je mi tu na prd, když je tu tolik pachů. Samozřejmě v přicházející panice mě nenapadne sledovat kudy letí racci a tak dále. Né moc odhodlaně vykročím do ulice a stejně rychle skočím šipku zpátky když se odkudsi vyrojí obrovský dav lidí. Nakonec to semnou dopadne tak že pobíhám po městě sem a tam, dokud do někoho velmi prudce nenabourám. A ten někdo je Ray. Otrocký šat napovídá že jsem asi měla jiné starosti než si obstarat oděv. Každopádně jsem bledá jako stěna, ale po 'setkání' s tebou se mi viditelně ulevilo. Na nic nečekám a pevně tě chňapnu za ruku, ve strachu že mi tě odtáhne dav. Můžu můžu můžu, ti dědědělat spopopolečnost? vypravím ze sebe ztěžka a neustále při tom těkám očima po okolí, jako by na mě měl každou chvíli někdo zaútočit. |
| |
| Přepadení Zrovna už se ometal kolem nějaké areny,když do něj někdo dost prudce vrazil. " Hej co si myslíš že dělá...." otočil se naštvaně a v ruce se mu lehce blištila jedna z nových jehel. " Nago?" to byl šok vlastně ,celé její chování byl dost šok, byla moc vyděšená, jako by jí lidi okolo vadili, jako by se jich bála ,nebo ji snad něco provedli. "Stalo se ti něco?" To byla celkem přirozená otázka. "Jistě můžeš mi dělat společnost...sice jsem chtěl původně zkusit nějakou arénu. Ale to muže počkat.... asi budeš chtít najít nějakou prodejnu s oblečením že?" to že ho drží za ruku mu moc nevadilo, rychle uklidnil jehlu zpět a čekal co mu Naga odpoví. |
| |
| Na lodi Po dobu cesty pomáhám s vyčištěním lodě. I přes to, že kapitánovi rozkazy nebyly určovány mě. Zdálo se mi, jako by mě zcela vypustil z mé hlavy. Avšak tak to přeci nebude, že? Stejně nemám nic lepšího na práci. Neměl jsem problémy jakkoliv komunikovat s ostatními, alespoň do chvíle, než se mě snažili zranit či zabít. Chtěl jsem se i podívat na ošetřovnu, jestli by tam nebylo něco použitelného i pro mě, avšak kdykoli jsem se tam objevil, tak tam byl i Ray a ten popravdě vypadal na to, že by si mě nejraději dal k svačince. Na lodi jsem si oblíbil hlavně Alexandera, kvůli jeho chování a hezkým rýmovačkám, avšak také Rafael byl velmi aktivní co se týče komunikace a dokázal jsem se s ním i párkrát naladit na stejnou vlnu. Jen mi vážně vadilo jeho bafání na nebohého mě. Téměř vždy jsem se lekl. Avšak byl zde i někdo kdo mi vážně vadil. Kuchař. Popravdě. Čekal jsem takové chování. Nečekal jsem ale, že by Alexander kvůli tomu začal vyšilovat. V tu chvíli jsem ho chtěl podpořit a přesně to jsem i udělal. Avšak i nadále. Co se týče jídla tak nemohu říci že by mi nechutnalo, ale zároveň nemohu říci, že by mi chutnalo. Byla to pro mě pouhá vata, kterou se potřebuji vycpat. Z jezení se najednou nestal požitek, nýbrž pouhý rituál, který je potřeba vykonávat párkrát denně. Big ship shop Toho, že jsme k něčemu přijeli bych si ani nevšiml, nebýt změny v chování u posádky. Někteří byly udivení, další zase šťastní a někteří dokonce i vyděšení. Já se proto rozhodl sledovat chování posádky než to co se děje okolo nás. Když nás ten muž přivítal, tak jdu k ošetřovně a na kliku věším lékařský plášť. Když se vracím nazpátek, tak někdo vychází společně s kapitánem z jeho kajuty. Poslouchám kapitána a trochu mě překvapuje, že to všechno patřilo snad i pro mě. Jdu tedy společně s ostatními dále až k obchodu ke zbraněmi. K mému překvapení kapitán něco nakoupil i pro mě. Vyjadřování svých pocitů mi nikdy moc nešlo, ale i přes to jsem se pokusil poděkovat kapitánovi jak nejlépe jsem uměl. Znamená to, že už mě přijal mezi svou posádku? No raději to tak brát nebudu... Mohl bych na to jedině doplatit. Řekněme že se ještě rozhoduje. Když vidím příležitost k nákupu nového oblečení, tak se ho okamžitě ujímám. Vycházím ven z obchodu a narážím na již upraveného Rafaela. Zmohu se jen na užaslé Wow... a chvíli si ho ještě prohlížím. Pokud ti to nevadí, tak se k tobě na chvíli připojím. Říkám mu ještě a jdu chvíli s ním. Pečlivě sleduji Rafaela, ale i své okolí a hledám nějaký obchod se zbraněmi, který by měl na starost pouze jediný člověk. nynější vzhled |
| |
| Ray Jjjj-jo, ja-sně. zakoktám a škytnu při tom. Z mého výrazu je evidentně jasné že nemám absolutně vůbec žádné tušení o tom co si říkal. Dokud nevstaneme před obchodem. Jen chvilka v mé přítomnosti jasně nasvědčuje tomu že se bojím...měst obecně. Čím dýl tím hůř. Takže ve výběru oblečení taky nejsem moc nápomocná ( :D tak schválně co mi vybereš). Protože jináč bych ti řekla že si oblečení lovím a dělám sama z korálů a tak dále, protože tradiční oblečení na mě moc dlouho nevydrží. |
| |
| Co nového ve světě hudby Jsem ráda, že Akagi se rozhodl vydat se mnou. Sice jeho názor mi moc objektivního přínosu nedal (viz. nakupování oblečení, kde by se mu líbil i pytel od brambor, kdybych si ho oblékla). Akagi je velmi ochotný a rád by mi nesl loutnu, ale s díky odmítnu a s lehkým pohlazením jejího krku si jí upevním na popruh tak, aby mi visela na zádech. O svoje nástroje se hudebník musí postarat sám. Usídlí se v nich totiž část jeho duše. Docela mě pobaví, že mi říká slečno. vsadila bych boty, že je starší než já. Nebo tak alespoň vypadá. No tak či tak, je příjemné mít společnost. Přeci jen to vypadá, že s touhle posádkou nějaký čas pobudu. Ohlédnu se ještě po tom divném chlapíkovi, co se mnou dělal piruetky, jak s nějakou baletkou, ale Kyouma se už dal do řeči s naším novým dělostřelcem, takže se ho nebudu ptát jestli se chce přidat. Nevadí. Věnuji Akagimu sladký úsměv jako dík, za jeho společnost a vydám se hlouběji do tajů tržiště. Předpokládám, že mě Akagi následuje. "A ty nepotřebuješ nakupovat nějaké věci do kuchyně? Třeba suroviny a tak?" zeptám se ho konverzačně, abych prolomila to ticho, které nemám ráda. Nedívám se při tom na něj ale, nýbrž se rozhlížím kolem. Žádné slušnější hudebníky jsem ale zatím nezahlédla. Pár pouličních bardů, ale už jen z jejich tónů dokážu říci, že stěží rozpoznají dvě odlišné tóniny a brnkají jen pro efekt. Nespokojeně přitom nakrčím ret. Takové nemám ráda. Doufám, že narazíme při naší procházce na někoho zkušeného. Nebo alespoň na zajímavý obchod s hudebninami. |
| |
| Nákupy Amaria Nedávám to najevo, ale jsem štěstím bez sebe, když se na mě Azmaria sladce usmála. Takže se přestanu soustředit na okolí a jen začnu přemýšlet o svém snu, který chci naplnit. Začíná to vypadat slibně. Sice to bude trvat, než sesbírat dostatečný počet, ale nějak se začínat musí. Ušklíbnu se. Kdykoliv se na mě ale Azmaria podívá, začnu se mile usmívat. ,,No...'' poškrábu se na krku. ,,Chtělo by to něco nakoupit, protože takhle by všechny slečny na lodi neměli co jíst.'' Schválně vynechám mužskou polovičku. ,,Nechci ani pomyslet, co by se tak mohlo stát, kdybych vás opustil. Navíc, už jsem si obhlídl pár stánků, takže až půjdeme zpátky, nakoupím cestou zpět. Popřípadě, než budeme odplouvat.'' Začnu se tvářit vážně. ,,Pokud vám však vadí moje přítomnost, slečno Azmario, ihned odejdu.'' V té chvíli mě také něco napadne. Jedí rybáci ryby? Není to pro ně kanibalismus? Pokud řekne, abych odešel, odejdu a začnu nakupovat suroviny. Jestli však řekne, že ji moje přítomnost nevadí, budu s ní i nadále pokračovat. Postupně se ji začnu i ptát, pokud budu moc vlezlý, tak přestanu. Většinou to jsou otázky typu; ,,Chceš se stát nejlepší hudebnící na světě? Umíš hrát i na jiné nástroje? Jak dlouho už hraješ na nástroje?''... |
| |
| Naga Jedna odpověď na tolik otázek, kdepak Naga se tu evidentně necítila dobře, možná byla z těch rybáků co moc svět nad hladinou neznali a připadal jim hodně cizí a nebezpečný, nebo na tenhle svět neměla jen dobré vzpomínky. " To bude dobré. Nikdo ti neublíží jen ti koupíme nějaké oblečení a půjdeme zpátky." mluvil podobným hlasem jako když ošetřoval Alexe. Jenže onen banální nákup oblečení pro Nagu byl mnohem větší problém než se zdálo. Lidé bývali z rybáků vždy nervozní a když vyděli hned dva moc jim to nepřidávalo. A naga tomu se svým strachem a neochotou spolupracovat rozhodně nepomáhala. Což bylo pro Raye skoro traumatické. Netušil jaké oblečení by se jí líbilo ani jaký má vkus na barvy nebo tak. A s takovým málem informací se pak hodně obtížně dohadovalo s prodejci,kteří jim byli schopní nutit opravdu lecos. Nakonec Ray vzdal ,že z Nagy něco vytáhne a tak se pokusil o kompromis alá Ray potřeboval sehnat něco pohodného né moc křiklavého snadno udržitelného neomezujícího pohyb pod i nad vodou , no prostě něco úplně normálního pro rybáky. Skoro se začal modlit ,aby tu měli nějací rybáci stánky s oblečením i když jak si pamatoval jedna mořská hvězdice měla butik, jehož by on nezaplatil ani kdyby odoperoval všechny rybáky v moři. |
| |
| Společnost- dovětek Když uvidím člověka co létá od kapitánovi kajuty tak se usměji. Na jeho informace že se ke mě připojí jenom nadšeně asi desátkrát v rychlém sledu přikývnu. "Héééj jasně! Čím víc lidí tím větší pařba! Pojď přidej se! Užijeme si spoustu srandy... jsem si jistej že tu někde poblíž budou nějaký hry ve kterejch můžeme vyhrát nějaký ty prachy a pak se někde totálně ožrat. Tak vzhůru!" Rozchechtám se a pokračuji v hledání toho co sem měl v plánu předtím. Neboli létám od stánku ke stánku, vše pozoruji absolutně rozzářenýma očima a hledám amatérskou soutěž ve střelbě. |
| |
| Toulky trhem Ohlédnu se přes rameno na Akagiho. "Ale jistěže mi nevadí tvoje přítomnost. Jsem naopak ráda." doplním a otočím se zase ke stranám ulice, kterou zrovna procházíme, aby mi nic neuniklo. Někdy i na detailech záleží. Zvláštní. Akagiho přítomnost mi opravdu není nepříjemná, v tom nelžu. Někdy dokonce zapomenu, že bych měla být náležitě opatrná, protože pořád si nejsem jistá, co od Kapitána a téhle podivné posádky čekat. A co si budeme povídat, kdyby došlo na boj půjdu ke dnu první. Já si musím hlídat záda jinak. Každopádně dál se k tématu jídla nevracím. Koneckonců krom konzumace jde tak trošku mimo mě. O několik kroků dál se zastavím, zavřu oči a zaposlouchám se do hudby, která zrovna proudí kolem nás. Několikrát souhlasně kývnu hlavou a pak se opět rozejdu k blízkému stánku, kde začnu obdivovat v kůži vázané deníky a psací potřeby. Páni tenhle by se tak krásně hodil na zaznamenávání melodií a příběhů. Vypadá dobře, určitě se hned tak nerozpadne. Tyto myšlenky mi lítají hlavou, zatímco hladím jeden obzvláště tlustý deník v světlé vazbě po deskách. Během té doby, co se nakláním nad stánkem, začnu opatrně odpovídat na Akagiho otázky. "Hraju už od mala. Ale pořádně jsem se začala učit až ve třinácti, pokud tě zajímá tohle. A vážně si myslíš, že umím hrát jen na jeden nástroj?" zeptám se lehce skepticky na na chvíli odlepím pohled od deníků, abych jím mohla počastovat Akagiho. Otázku na nejlepší hudebnici možná schválně nechám nezodpovězenou. Po chvilce mlčení opět promluvím. A tentokrát se ptám já."A co ty? Vaříš výborně, to už jsem stihla ocenit. Kde jsi se učil? A jak jsi se vůbec dostal s námi ostatními do toho pirátského zajetí?" Za každým člověkem a událostí je příběh... a já ho najdu! |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR