One Piece- Povstání
hrálo se Denně
od: 06. prosince 2010 18:25 do: 21. dubna 2013 09:41
Dobrodružství vedl(a) Whathilden
| |
 | Piráti a všichni jenž byly po dlouhou dobu proti mocnostem Mariňáků a všech ochranných jednotek mořských vod, jsou nyní potlačeni s koro vyhubeni. Stejně jako se v řadách pirátů rodily nebezpeční jedinci vyskytly se i v řadách mariňáků několik hrozeb. Hrozeb jenž umožní marině prosadit "svou" spravedlnost a definitivně vymítí piráty. Vy jste jedna z posledních žijících lodí, která spolu s "posledními" piráty bojuje o svobodu a spravedlnost světa, která je známá jen tak jak ji "Velitelství mariny" podá a vykoná. Piráti nechvalně známého pirátského kapitána Monkeyho Ruffyho jsou mrtví, rozervání na kusy v poslední válce pirátů a mariňáků. Stejně jako 7 samurajů a 4 císařové jsou jen šeptající se legendou, která zata léta vyprchala. Piráti nemají velitele. Nemají nic než své posádky a lodě, které se i přez nebezpečí "Velitelství mariny" nechtějí spojit proti společnému nepříteli. Je třeba aby vznikla nová síla pirátů, která tyto muže povede zpět k jejich dávné slávě. A tou naději......jste vy ! POKRAČUJEME VE VEDENÍ MĚ A POMOCNÍKA KILLERBEE dejte to prosim vědět ostatnim |
| |
| Zde odkaz je odkaz na minulou jeskyni co se stalo na Lazy Garden Joana Long nakoupila potřebný materiál pro své lékařské umění od Babičky Koko. Při svém odchodu narazila na dvojici Mariňáků mezi kterými byl i Mango. Po krátké promluvě Manga s Twist Twist zjistila že Plouvoucí restaurace pravděpodobně už neexistuje. Yamato mezi tím sehnal opraváře a kapitán Tawara zmlátil párek mariňáků a potkal Rozara. Když více méně všichni mířili zpět na loď na obzoru se vynořila známá nepřátelská loď mariňáků. Nyní jsou všichni na palub včetně Twist co mluvila s Mangem a Rozara (který se tu obejvil jaksi nedobrovolně) POKRAČUJEM |
| |
| přímou řeč a tak odmítám zvýrazňovat, to bych nikdy nedodělala stránka 1-2  Lazy Garden - náměstí - obchody a trhy Jak je o tomto krásném mořském městečku známo, je jedno z mála které vítá jak mariňáky tak i piráty. Lazy Garden je město kam se piráti a mariňáci chodí odpočinout od celoživotních bojů a místo toho popíjejí nejtvrší rum, nebo nakupují to nejexotičtější zboží. Stejně jako vy. Členové jedné z posledního tuctu žijících a plachtících pirátských band. Fist Pirates ! Na papírů nebezpečnosti jste od 1-12 druzí, což je velmi velmi nebezpečná pozice. Nebo jste jednodušše ti nejsilnější slaboši které piráti a mariňáci považují za druhé nejlepší. Tak či onak, jste po dlouhých bojích s mariňáky a "velitelstvím mariny" zakotvily v Lazy Garden kde doplňujete zásoby, nakupujete, opravujete zbraně, nebo jen tak odpočíváte a pojídáte. Twist - kuchyně nekuchyně Jakožto lodní kuchař, jsi ty, dáma s dlouhými rudými vlasy, jenž létají ve vzduchu jako plamen za padající hvězdnou, zodpovědná za žaludky a nádobí ostatních na lodi. Co se na Vaší poslední výpravě semlelo bylo, když se Vás kapitán opil jako dobytek a strávil 1 minutu v kuchyni když sis dávala cigárko na chladném ranním vzduchu. Když ses vrátila vydělas 99% všeho nádobí na maděru a kapitána zpitého jak dělo, ležícího na rozbitých talířích. Výsledek byl takový že když se ti do rukou dostaly pánve skončil kapitán s tolika boulemi, že nebyl schopen chodit další dva dny. (a to je k jeho síle co říct) Nyní jsi na trhu, stejně jako ostantí a sháníš nějaké jídlo a nádobí. Lazy Garden je proslulé rychlým servisem na lodě a tudíž jakmile si něco objednáš....a zaplatíš samozřejmě (peněz máš narozdíl od celé posádky více než dost, takže máš volnou ruku s nakupováním), odnesou požadované věci na loď. Právě stojíš před obchodem s talíři a porcelánovým nádobím. Vše je zdobené. Ať už zlaté, stříbrné, modré nebo jinak zdobené nádobí, vše je v těch nejkrásnějších barvách a zpracováních. Oči ti září spokojením, stejně jako nové cigarety co sis koupila cestou sem. Jsou silné, exotické a příjemně ti uklidňují mysl. Tawara - Kapitán nekapitán Ležíš zrovna spokojeně v trávě krásného parku Lazy Garden. Zeleň tě příjemně lechtá po tváři a celém těle. Jako kapitán "Fist Pirates", jsi ty Tawara Bunschichi ten jenž by se mněl starat o celou posádku, běhat po obchodech, shánět opraváře Vaší lodi............kdybys takový byl byla by tě posádka mněla za skvělého kapitána. Ovšem jak to s tebou dopadá uprostřed pohybu si uvědomíš že můeš zajít pro opraváře později, a tak se to s tebou dotáhlo až sem. Nyní ležíš spokojeně a uvolněně na měkké přírodní pokrývce a sleduješ mráčky. Co tví lidé dělají víš a tak můžeš nechat vše na nich. Kolem tebe prochází ta nejkrásnější děvčata z celého Lazy Garden. Ať už v plavkách všech barev, nebo kůži či jinak výrazných oděvech není možné aby ti byť jen jedna utekla z oka, aniž bys ji nezhodnotil. Zvedneš se zrovna když kolem tebe projde velice exotická dáma se světlou kůží, modrýma očima a rudýma krátkýma vlasama. Oblečena je ve stylovém růžovém hedvábí, jenž má na sobě našité obrázky květin. Ovšem něco upoutá tvou pozornost. Jsou to dva mariňáci jenž v rohu znásilňují ženu. Vidíš jajich chtíč v očích, stejně jako beznaděj a smutek v očích nebohé ženy. Když se Vaše oči setkají.....víš co je třeba udělat. Joana Long - když dojde medovina zavolej si aladina ! Joana je narozdíl od celé bandy a důležité misy sehnat obvazy, které Vám před několika dny došly. Zato mohl opět Váš kapitán a Yamato, když si chtěli hrát na mumii z pustiny a běhali po lodi celí zafáčovaní do obvazů. Tvoje pěsti jim daly dostatečně za vyučenou. A jelikož byly tak zavázaní že nebylo možné rozvázat je z obvazů nechalas je tak jak byly. Ovšem použitý obvaz je použitý obvaz a bylo by nebezpečné obvazovat stále tím samým. Pacient by mohl dostat infekci. Proto chodíš po pobřeží Lazy Garden a hledáš známý bylinkářský a lékařský obchůdek Babičky Koko. Znáš ji velmi dobře. Je to milá, stará dáma, s velmi silnou pěstí a ještě silnější špičkou boty. Po dalších dvou minutách konečně obchůdek najdeš a radostně se tam rozběhneš. Babička Koko zrovna pije čas a když tě uvidí láskyplně se usměje. Vítej drahá. Tak copak to bude dnes ? Yamato - shánění opraváře Jelikož je Lazy Garden mírumilovné město a pro bojovníka tvého ražení není tolik zajímavých aktivit, bylj si pověřen úkolem opravit loď. Jediný problém je že ti kapitán jako obvykle nedal radu kde opraváře hledat. Vydal ses proto na obchůzku po městě. Hledal si celkem dvě hodiny, než si našel malý obchůdek s názvem "Opraváři lodí všech velikostí a druhů". Vešel si dovnitř a viděl jsi malinkatý obchůdek, poněkud chudého ražení s malým dědečkem sedícím na dřevěné židli jak hraje na flétnu, mírumilovnou a uklidňující hudbu. Je oblečen do pracovního oděvu opraváře, ale krom židle nevidíš v obchodě nic jiného. Holé zdi a jedny dveře dozadu. Dědeček přestane hrát. Když se na něj pozorně podíváš dojde ti že má bílý šátek a černý sluneční brýle. Zřejmě je slepý. Dobrý den mladíku. Jak Vám mohu posloužit ? Zeptá se trochu vrávorajícím hlasem.  Lazy Garden Po tom nešťastném incidentu jsme kapitána vytáhla z kuchyně a nechala ho na palubě na pospas kus pod schody- takže to vypadalo že si to udělal sám. Nemělo cenu to zkoušet slepovat a tak jsme začla rovnou věci vyhazovat. Že je Lazy Garden obchodním střediskem mě těšilo a ještě více, že se k ceně počítají i nosiči.Sama to všechn oodnášet na palubu...by se mi moc nechtělo...V první řadě tedy talíře. Opravdu se mi třese ruka když míří ke krásnému zdobenému porcelánu ale pak se zarazím, zapálím si nově nakoupené cigarety a má ruka obejme obyčejnou dřevěnou misku. Pro kapitána jak dělaný. ještě mu to podepíšu pár jich vezmu (jelikož mají větší trvanlivost) a pak i ty porcelánové- spíš jen pro okrasu a zvláštní okamžiky. Neprodáváte tu i psí misky se jmény? nebo obojky se jmény? obojí by mu moc slušelo. Pak navedu nosiče správným směrem a vesele pokračuji. Zastavím se u koření a doplním jak základní tak nějaké nové které mi dobře voní a hodí se pro další suroviny co hodlám koupit. Další várkou v proutěných koších jsou ovoce a zelenina. Pro dlouhé cesty velmi důležité věci- aby nás nepotkali kurděje (pravda že u pár lidí v posádce bych je viděla ráda). A dále další suroviny od ryb, přes maso, cibuli česnek brambory a tak dále. Pak už postupuji podle čichu a jaké si kuchařské předtuchy. Občas je přece třeba nějak jídelníček vylepšit. Například koupit nějaký chutný likér do koktejlů či pohárů...Ano, a pak ještě poháry samotné. Což by tak nějak mohl být konec mých nákupů. Pokud jsou cigarety tak dobré jako je popisoval ten prodavač (osobně košnu) koupím si těch balíků víc. Pak krátká procházka k lodi- nerada jí opouštím když všechno ze surovin není řádně uloženo do kuchyně (při tom zkontroluji jestli si tam náš kapitán nepřidal nějakej chlast ) a o trochu víc uvolněněji se vydávám zpět. S tím že plánuji najít naší doktorku a zkusit jí navrhnout jestli by semnou nechtěla do lázní (něco takového by tu mohlo být.) A pokud není vystačí mi nějaký příjemný bar na vyhlídce.  Lazy Garden-jak příhodné to jméno Po dlouhé době naše loď(jak se vlastně jmenuje???) zakotvila na pevnině, abychom mohli nabrat proviant a nechat opravit tu naši starou, dobrou kocábku. Pravda, jako kapitán bych se o většinu těchto věcí měl starat asi já, jenže...proč bych to měl dělat když na to mám lidi? Navíc, byl jsem to já kdo celou dobu stál u kormidla a navedl naši loď k ostrovu. Pravda, sám netuším jak jsem to dokázal, protože můj orientační smysl funguje asi tak dobře, jako legendárního piráta a šermíře Zora. Jinak řečeno, jsem schopný se ztratit i ve vlastní kajutě, natož pak na otevřeném moři, ale v rámci zachování alespoň náznaku morálky jsem tuhle malou informaci posádce zamlčel. A proto že jsem měl tedy i nějaké kladné zásluhy, mohl jsem nyní spokojeně sedět pod stromem, s cigaretou v ústech a spokojeně pozorovat překrásné slečny které se kolem mě procházeli. Ummmm, jsem v ráji zamručel jsem a popotáhl voňavého dýmu. Ještě tak mít flaštičku něčeho ostřejšího v pravé a tělo jedné z těch holčin v levé, bylo by to dokonalé, jenže jeden nemůže chtít všechno ani když je pirátský kapitán. Nebo, možná právě proto že je pirátský kapitán. Zrovna když jsem přemýšlel že bych si čekání na posádku zkrátil menší zábavou s jednou z těch slečen, padlo mi mé oko na dosti nepěknou scénu. Dva ochránci zákona zrovna znásilňovali jednu z místních žen. Úsměv z tváře mi okamžitě zmizel a nahradil ho vražedný úsměv. Tedy, ne že by zachraňování dam z nesnází, nebo dokonce před znásilněním bylo v popisu mé práce, to určitě ne. To už tam spíš bylo to znásilňování spolu s pleněním, loupením a dalšími slastmi pirátského života, jenže...šanci nakopat prdele dvěma mariňákům a navíc ještě z morálně prospěšného a legálního důvodu to jsem si prostě nemohl nechat ujít. Navíc, zachráněné dámy z nesnází mají blbou vlastnost zvát své zachránce do příbytků a kdo ví, třeba byla z bohaté rodiny a dala by se slušně okrást. Proto jsem nechal svého lenošení, pomalu se zvedl na nohy a nenápadným, tichým krokem se vydal k mariňákům. Vzhledem k tomu že kluci byli svou zábavou očividně zcela pohlceni a nevěnovali mi naprosto žádnou pozornost, mohl bych si hvízdat a stejně by si mě nejspíš nevšimli. Nazdar Marinády, pozdravujte fotříka zasmál jsem se když jsem stál kousek od nich a udeřil. Toho méně zaměstnaného kopem mezi nohy, který by normálního muže nadzvedl deset čísel od země a toho druhého trapným úderem hranou ruky zezadu do krku.  Lazy Garden – nákupy Usměji se na Bábi Koko, opravdu jsem ji ráda viděla. Byla mi sympatická a byla taková... správně babičkovská. „Ahoj, babičko Koko, dlouhá chvíle?“ zeptám se s úsměvem a položím ruce na pultík. „Potřebuji nutně obvazy a hodně. Ti pitomci si hráli na mumie a úplně mi obvazy vypotřebovali.“ Protočím oči. „V jakém věku muži přijdou k rozumu? Kdyby mi je aspoň nevybrali všechny, tak dobře, ale mohli by přece vědět, že je potřebujeme.“ Rozhlédnu se po jejím obchůdku. „A ano... ještě bych potřebovala bílí vlčí mák.“ Vzpomenu si co mi ještě dochází. Šla jsem pevně za svým cílem, získat obvazy a teprve teď si začnu ještě vzpomínat na to co potřebuji. „A také Děvetsil, Kokošku a Kontryhel.“ Zarazím se a pak pokývnu hlavou. „To je všechno co potřebuji. Ale před odjezdem si všechny zásoby ještě zkontroluji.“ Usměji se na Bábi. „Jak se máš ty Bábi Koko? Už je to nějaká chvíle co jsme se viděli naposledy. Něco nového?“ Bábi Koko věděla co hledám a byla jedna z mála, která se mi kvůli mému cíli nevysmála, jako většina mích kolegů. Neexistuje žádný univerzální lék. To tvrdili oni, ale legenda o té rostlině musela nějak vzniknout a na světě je spousta podivných věcí. Tak proč ne? Vlastně to byl hlavní důvod proč jsem se přidala k pirátům. Díky nim jsem mohla pátrat. Další důvod byl samozřejmě také, abych mohla potkávat další lékaře a vyměňovat si zkušenosti. I když je pravda, že původně jsem se dostala na jejich loď kvůli tomu, že jsem ukradla vzácnou knihu. Kdybych jen tušila, že mi toho kniha moc neprozradí. Ale co se dá dělat.  Lazy Garden Dvě hodiny se toulám po městě Lazy Garden za jasným cílem najít opravářství. Hodím po městě a koukám se kolem sebe. Sakra ten kapitán to je hrůza určitě se ted někde povaluje aspon mám co dělat pomyslím si a po dvou hodinách ústavičného hledání objevím krámek s nápisem Opraváři lodí všech velikostí a druhů. KOnečně jsem u svého cíle jupíí třikrát hurá. vejdu dovnitř a rozkoukám se. Vidím pouze lehce zařízený krámek a staříčka ketrsedí v židli a hraje na flétnu krásnou melodii. TA melodie mě ihned uchvátí a než cokoliv řeknu tak chvíli poslouchám. Moc dloouho však ne jelikož staříček přestane hrát a zeptá se mě co bych potřeboval. Polknu a poté promluvím. ,,Dobrý den potřeboval bych opravit naší loď." chvíli se odmlčím a poté pokračuji: ,,To co jste hrál byla moc krásná melodie" řeknu a pokud muž práci příjme doprovodím ho nejkartší cestou k naší lodi kde by se měl dát do práce. Celou cestu jsem vtražitý kdyby si mě někdo všiml. Lazy Gardon - Tawara Mariňáci neměli nejmenší šanci. Tvůj kop protnul vzduch stejně snadně jako se tvá bota zakousla do rozkroku mprvního mariňáka. Narozdíl od deseti metrů tenhle vzletí do vzduchu s řevem medvěda jemuž právě uthli chlupy na velice bolavém místě. Druhý okamžitě pustí ženu a pokusí se tasit meč ale tvá ruka příjde rychleji. Jeho obličej narazí do zdi a když padá k zemi plive zuby a z nosu mu teče krev. Žena si upraví své oblečení a zděšeně se podívá jak na mariňáka tak i na tebe. Je nádherná. Dlouhé černé vlasy má stažené do jednoho copu a je oblečena do černých šatů. Ve vlasech má několik jehel. Narozdíl od ostatních žen které si okukoval nemí namalovaná. Její tvář je jemná s velkýma modrýma očima. VIdíš že je ozbrojená. Má pochvu i s katanou, jejíž jílec je zdoben černým vázáním. Co ti je divné je proč se nebránila. Dě-dě-děkuji Vám. Vykoktá se, a než stačíš cokoliv říci zmizí. Její rychlost, kterou se vypařila je neskutečná. I přez své zkušenosti bojovníka si ji sotva zaregistroval. Když vyhlédneš na ulici nikde ji nevidíš. Před tebou na zemi leží bolestivě naříkající mariňák a dívá se na tebe. Za.....tohle zaplatíš....parchanta. Zavrčí a pokusí se zvednout. Ovšem zamotá se mu hlava a tak skončí v hromadě odpadků. Co uděláš je na tobě. Můžeš jít zpět na loď , najít Yamata nebo zbytek bandy. Lazy Garden - Yamato Dědeček se usměje. No děkuji za upřímnost chlapče ! Řekne dědeček s úsměvem a vyskočí ze židle. Protáhne se a ty až poto kde stojíš uslyšíš jak zakřupou nejen klouby ale zřejmě i kosti. Dědeček najednou rozevře oči a zatne zuby. Uuuuuu, problém......nachvíli mne omluv. Řekne dědeček a šouravým pohybem odejde az dveře. Tam uslyšíš jako by někdo házal jednu bednu přez druhou.......létající kov, meče, maso, dokonce uslyšíš kočku. Dědeček se vrátí s opaskem kolem svého tlustšího těla na němž je všemožné nářadí. Na zádech má obrovské obouručí kladivo. S flétnou přidělanou k opasku dojde k tobě a poklepe tě po rameni. Tak mne odveď k Vaší lodi chlapče. Řekne dědeček se zvedlým prstem a s tím si nasadí brýle. Potom se otočí ke dveřím a přiblíží se k otbě a zašeptá. A radši hop, jinak bude pozdě. S tí mvyrazíte, a koho cestou nepotkáte jak okukuje dámám sukně ?! Vašeho drahého kapitána povaleče ! A nejen jeho ale i mariňáka ležícího v odpadcích a naříkajícího bolestí. Joana Long - Babička Koko Babička Koko se na tebe usměje a pohladí tě po tváři. Jsi krásná a plná života jako vždy dítě. Ano hned pro to dojdu. Řekne a pomalými krůčky odejde za kasu. Když se rozhlédneš uvidíš že se tu aspoň "něco" změnilo. Vidíš tu fotky mladé dívky a manžela babičky Koko. Silný muž, celý zjizvený s zježenými černými vlasy, žlutými oči a kupodivu.....tesáky. Když se usmívá vidíš že má špičaté zuby. A na pravé straně obličeje má tetování.....kruhu, jenž má uprostřed sebe kříž. Zamýšlíš se odkud ten znak znáš zrovna když se vrátí babička Koko nejen s bylinkami zabalenými v látce a v košíku, ale i s několika sušenkami. Tady máš drahá. Peníze si nech. To že mně občas navštívíš je dostatečné. Koko se podívá na fotku na kteoru jsi před chvíli koukala a usměje se. Ach ano. Gonam byl dobrý muž. Pravý válečník, milý muž a především když byly problémy......řešil je po svém. Zemřel a moři, když zachraňoval malou holčičku. hehe. Připomínáš mi ji Joano. Velice. Zasměje se Koko a nabídne ti čaj. Čaj je teplý, voní krásně, a jen samotná nabídka i celá atmoséfra Kokina obchodu na tebe působí velmi ulidňujícím způsobem. Chystáš se odpovědět, když tu se ozve zaklepání na dveře. Babička Koko vydechnu smutně vzduch a schová šálek čaje. Zaklepání se ozve ještě jednoua tentokrát se ozve i mužský hlas. Paní Koko Schuitsi, jménem "Velitelství mariny" jdeme vybrat Vaši opožděnou daň. Prosím nenuťte nás vyrazit dveře jako posledně. Zavolá muž. Přejede ti mráz po zádech, stejně jako pocit nechutě a odporu přitom že někdo jako muži zákona vybírají daně od nebohé, staré ženy, jenž sotve přežívá v tomto krutém světě. Twist - hledání Joany Jak se již mezi Vámi ženami stává, sdělujete si vše, a při jedné sklence vína ti Joana vyprávěla o své milované kamarádce z Lazy Garden, bylinářce Koko. Jenž žije u pobřeží na jižní straně ostrova. Momentálně se procházíš po jižní části ostrova a z dálky vidíš malou chatičku. I když je krásný den uchází z komína kouř. Samotné ti připadá domeček vleice příjemný a klidný. Moře a celé okolí je jako vystřižené z obrázku. Ovšem tři mariňáci ozbrojeni meči, jenž se k chatičce blíží se ti už tak nelíbí. Vtipkují spolu, vypadají příjemně, jenž když uvidíš u jednoho červenou stužku na pravé ruce dojde ti kdo jsou tihle maníci zač. Jsou to výběrčí. A blíží se k domečku kde má být Joana a Koko. Nevíš co se stane, ale mněla by sis pospíšit. Zrovna když se rozhoupeš něco udělat jsou mariňáci už u dveří a klepají na ně. Babička Koko Trochu se začervenám, jak mi její slova zalichotila. „Děkuji.“ Řeknu skromně a dívám se jak odchází. Rozhlédnu se a všimnu si fotek, které si začnu prohlížet. Zajímalo by mě proč je nevystavila už dávno. Muž s tetováním, žlutýma očima a tesáky mi byl nějak povědomý, nebo spíš jeho tetování. Někde jsem ho jistě už viděla, ale kde si ani za boha nemohu vzpomenout. Cítila jsem tu vzpomínku, jak mi balancuje na kraji, ale ne a ne přepadnout na tu správnou stranu abych si vzpomněla. Nakonec to vzdám a vzpomínka se vytratí zase do podvědomí. Bábu se vrátila a přinesla mi vše co jsem potřebovala a přidala mi pár svých skvělých sušenek. Celá se rozzářím, když je uvidím. „Děkuji bábi! Zrovna jsem si říkala jestli by se mi nepodařilo nějaké od tebe vyžebrat.“ Usměji se na ní. Ale moje radost se změní v rozpaky, když řekne že ji nemusím platit. „Ale to přece...“ Chci protestovat, když stočí řeč k muži na fotkách. Prozradí mi, že je to její manžel a že zemřel při záchraně holčičky, kterou ji připomínám. Na okamžik mě napadne jestli by nebylo možné.... ne... to asi ne. To by byla až příliš velká náhoda. A co se stalo s tou holčičkou? Poděkuji když mi dá čaj, chvíli foukám a napiji se. Chci se ještě vrátit k té holčičce, přece jen... je tu pořád malá šance. Nic se nestane když to prověřím, ale v tu chvíli zaklepe někdo na dveře a já zatnu zuby když uslyším kdo to je. Položím pomalu šálek s čajem a zadívám se ke dveřím a pak na bábi. „Proč jsi mi neřekla, že máš potíže s penězi? A ještě ode mě nechceš zaplatit.“ Obviním ji z toho, že mi to zatajila. Ale věděla jsem že Bábi Koko je hrdá a věděla moc dobře, že bych ji pomohla. Znovu pohlédnu na dveře, ti muži musí být naprostí idioti. Tohle je obchod, přece by před zákazníky nezamykala. Nejspíš to byl ten tip mužů, kteří z legrace týrají slabší. „Tohle vyřešíme.“ Řeknu rozhodně a přejdu ke dveřím, chvíli si pohrávám s myšlenkou, že bych těm pitomcům dala pořádnou nakládačku, sice nejsem násilnický tip, ale takové chování jsem moc netrpěla. Přesto jen otevřu dveře, dřív než je opravdu vyrazí. „Pojďte dál pánové.“ Pobídnu je a pak se vrátím k Bábi. Zadívám se na ní, třeba budu mít na daně dost. „Kolik že to máš zaplatit Bábi?“ zeptám se ji a jemně ji položím ruku na její, abych ji ujistila, že je všechno v pořádku. babička Koko Chmmm dám ruce v bok a sleduji pány mariňáky- jak velmi odvážně ve třech vyhrožují a chtějí do domu jedné staré ženy (samozřejmě že o Joaně vědět nemůžou-zatím) nechápu proč mi ty hnusný držky musí kazit jinak poměrně příjemný den. tady se přece má žít v míru no ne? Každopádně si zkusím vzpomenout v které vrstvě vlasů mám ukryté nože- kdyby náhodou. Vypadají že by potřebovaly některé kusy svého těla naporcovat. Třeba by se pak trochu uvolnili a začali přemýšlet. Když uvnitř uslyším hlas Joany a následně jí uvidím ve dveřích jsem poměrně ráda že na nás ještě nejsou žádné oficiální plakáty (nebo nějaké o kterých víme). Stojím o trochu dál, natolik abych slyšela a na tolik abych nebyla vidět. Celou situaci bedlivě sleduji a občas si cvičně pohodím sekáček z ruky do ruky (nože jsem sice nenašla, ale tohle bohatě postačí) mam chuť na cigaretu a mužský řev když slyším že to chce Joana zaplatit nevím co si myslet. Nejen že na to mít finančně nebude, ale její krámek se zdá být oblíbený, nejde o to že by neplatila daně. Problém asi bude někde naprosto jinde vezmu si do pusy cigaretu a žmoulám jí mezi rty. Zatím si jí nebudu zapalovat (abych se zbytečně neodhalila). Neboť překvapení ze zálohy je nejlepší cesta k vítězství. I když by je Joana zvládla určitě sama- pravděpodobně by je v průběhu boje i léčila. Nezbývá mi nic jiného než čekat a ....no mohla bych si ten sekáček taky nabrousit Rozcvička by byla a co dál? Po krátkém, leč zábavném masakru Mariňáků jsem od zachráněné čekal alespoň trošku vděku, místo toho se ale rozplynula jako pára nad hrncem a já tam jen zůstal stát s bradou povislou a nechápavým výrazem na tváři. Co to sakra... bylo to nejinteligentnější co jsem v ten moment dokázal vyplodit. Nějak jsem nedokázal pochopit proč někdo jejich schopností nezmlátil tu bandu do kulaté krychličky. Kromě toho že jsem po jejím zmizení nebyl v podstatě schopen slova, rozdělila mě mezi povinností a zábavou. Rozhodně jsem ji chtěl najít nebo o ní alespoň něco zjistit, jenže můj smysl pro povinnost mi říkal že bych měl najít Twist a ostatní z mé posádky dřív než se kluci z mariny dají dohromady a podají hlášení nadřízeným. Jenže, jako obvykle můj smysl pro povinnost dostal od smyslu pro zábavu těžce na prdel a tak jsem se rozhodl vytáhnout nějaké info z mariňáků. Bohužel, oba kluci se poroučeli do bezvědomí ještě dřív než jsem se jich stihl začít vyptávat. Ten jeden byl dokonce tak tvrdej že zvládl i jakousi siláckou větu. Hej kámo, urážíš svýho admirála upozorni jsem ho pobaveně, ale dle ťuknutí hlavy o zem jsem usoudil že už mě asi neslyší. Tak co teď? blesklo mi hlavou když jsem se rozhlížel po okolí a patrně marně hledal stopy po neznámé. Pokud si opravdu ničeho nevšimnu, začnu se s naprostým klidem vyptávat místních obyvatel kteří prochází kolem a usilovně se tváří že mě ani zmlácené mariňáky nevidí. Překvapení nad dědečkem Když dědeček zajde do asi skladu jen poslouchám křupání kov a kočku ?! jsem z toho trošku překvapen avšak když dědeček přijde s plnou výbavou jen se divím že to unese. Děda se nezdá tak teď mě fakt překvapi. Když má dědeček vše hotovo tak vyrážíme. Po cestě se nic neděje (pokud dědeček má nějaké otázky tak mu na ně odpovím) až na jednu věc uvidím dva sešrotované mariňáky a hned kousek od nich kapitána. Sakra on si nedá pokoj no což aspon jsem ho našel. pomylsím si a kouknu na kapitána. No nazdar tos proved ty? Pěkná práce. NEchceš se k nám přidat a jít na loď tady děda jí pude opravit. zeptám se ho a lehce si projedu své blonďaté vlasy. Pokud se k nám kapitán přidá a pokud nás nic nepotká tak by jsme měli dojít k lodi kde by se děda měl dát o práce. U Babičky Koko - Joana Babička Koko smutně pohlédnu k zemi a přejde ke dveřím. Když se jí zeptáš kolik dluží jen na tebe zamává rukou abys nic neříkala. Vidíš jak si propletla ruce a schovala je v dlouhých rukávech. Pomalu otevře dveře a tam stojí obrovský, svalnatý mariňák, jenž má obrovskou jizvu po celé levé straně obličeje. Přesto se přátelsky usmívá (určitě se o to maximálně snaží), ovšem to se nedá říci o jeho společnících. Zdravím bábinko Koko. Řekne a ukloní se až svou čapkou zamete špínu na chodníku. Krom jeho standartního oblečení si všimneš tetování na krku. Naprosto stejné které má muž babičky Koko na fotce ! Muž opět vzhlédne a opět se přátelsky usměje. Koko ho pozve dovnitř a on pokyne svým mužům aby zůstali venku. Oba dva kývnou a nechají jejich kolegu jít dovnitř. Babička Koko zavře dveře a přejde do prostředku obchůdku. Mariňák příjde k tobě a už s ne tak přátelským výrazem na tebe kývne. Babička Koko k němu dojde a počká až se mariňák zohne. Potom se oba obejmou. Babičce Koko začne po oku stékat slza. Jak je to dlouho Kogone ? Kolik let si byl pryč ? Říká Koko a doslova slyšíš jak se jí třese hlas. Kogon, se usměje a obejme ji pevněji. Dohromady 8 let tetičko. Ale vždyťj sem ti slíbil že se vrátím ne ? Prosím nebreč. Řekne a začne ji hladit po zádech. Když si Koko všimne tvého výrazu otočí se na tebe a opět usměje. Joano toto je Kogon, můj synovec a jediný stále živý příbuzný. zarazí tě s jakým smutkem to Koko pověděla. Je vidět že pro ni ten vzrostlý muž znamená hodně. Kogon se usměje a podá ti ruku. Těší mne madam. Jakmile mu podáš ruku přejde babička Koko opět dozadu za kasu a vrátí se s malým chrastícím pytlíkem. Kogon se na pytlík zděšeně podívá. Tetičko Koko, peníze nejsou třeba. Zaplatím tvé dluhy ze žoldu co jsem dostal na poslední cestě. potom se smutně podívá na Joanu. Je mi líto paní, že musím stát na druhé strany barikády, ale v těchto časech je bezpečnější vidělávat si jako mariňák než jako pirát. A.....musím se starat o svou rodinu. Pronese se sklopenýma očima a opět se otočí na babičku Koko. Musíme si toho tolik říci tetičko. Řekne Kogon zdrceným hlasem a vidíš jak si prsty pohladí svou obrovskou jizvu. Mír nebo boj ? - Twist Jediné čeho sis všimla je, že jeden z mariňáků vešel do domu a zbylí dva zůstali venku, kde jsou na stráži. Nevypadají nic moc. Standarntí maso do mlýnku. Kdybys chtěla mohla bys je vykuchat a porcovat jako hlavní dezert k obědu, ovšem jsi v Lazy Garden. Tady je přísně přikázaný mír mezi mariňáky a piráty. Mariňáci tě zpozorují, ale nevěnují ti extra pozornost. Jen tam stojí a kouří. Meče mají schované v pochvách. Malý detail, který ti předtím unikl jsou jizvy jemiž jsou obličeje i ruce obou mariňáků pokryté. Je ti jasné že tvé počáteční tvrzení bylo milné. Tihle muži vypadají křehce, ale určitě to nebudou jen takoví obyčejní mariňáci. A pak ti to dojde. Na ramenou mají čínským písmem napsané jedno prosté jméno. "Zatracení". Vzpomínáš si na ně. Tohle jsou nově vytvořené elitní jednotky mariňáků. Jsou dost silní aby si poradili s piráty jejichž odměna za hlavu nepřekračuje 2000. Najednou se jeden na tebe podívá ještě jednou a zdá se ti že je trochu otřesený. PO chvíli se k tobě rozeběhně a zahodí cigaretu. Twist ! Zavolá na tebe a tobě konečně dojde kdo to je. Shodí si čapku. Nyní víš kdo to je. Krátké zježené vlasy, česané dozadu, jizva přez pravé oko, orlí nos a tetování "zatracení". je to tvůj starý kamarád z plovoucí kuchyně, Mango. Pamatuješ si na něj jako na zástupce šéfkuchaře a skvělého boxera, stejně jako šermíře. Stejně jako obratně rozpáral piráty dokázal geniálně nožem nakrájet maso na kousíčky. Doběhne k tobě a radostně se na tebe podívá. Jeho kolega stojí dál opřený o dveře s cigaretou v ústech a hledí spokojeně na nebe. U Babičky Koko Stisknu rty, ale poslechnu babičku Koko, když mi naznačí abych byla klidná. Mariňáka sleduji nepřátelským pohledem, vůbec se mi nelíbilo, že chtějí Bábi takhle ždímat. A ještě na ní pošlou takový kolos! I když aspoň se snaží tvářit... „Mírumilovně“ Ale jen snaží. Když vejde všimnu si toho tetování, přimhouřím oči. Nemám tušení co to znamená, ale rozhodla jsem se, že to budu muset zjistit. Pořád mi to nešlo z hlavy. Sklopím oči a přejedu si rukama po látce kalhot. Dnes jsem si na sebe vzala temně modré kalhoty dosahující jen těsně nad kolena, pak bílé tričko na ramínka s rudým křížem přes prsa a lehkou světle modrou bundu s bílím lemováním bundu, která byla dlouhá jen pod lopatky, spíš sloužila na zakrytí ramen než na zahřátí. Na paži jsem pak měla uvázaný svůj bílí šátek s rudým křížem, který říkal že mám co dělat s medicínou a nakonec sandále s z jemné kůže. Když na mě Mariňák kývne, jen nasupeně našpulím rty. Ale pak překvapeně otevřu ústa když se ti dva obejmou. Víc zmatená bych asi být nemohla. Těkám očima z jednoho na druhého a čekám až se během rozhovoru dopracují k nějakému rozhovoru. Takže jsou příbuzní?! Narovnám se, když mě Bábi představí a usměji se i když si všimnu smutku v jejích očích. Jsem, ale ráda, že přece jen někoho má. „Také mě těší.“ Řeknu a stisknu mu tlapu, moje ruka se v té jeho úplně ztrácela. Hned mi začal být sympatický. Navíc... mě se vždycky líbili vysocí muži. A líbil se mi ještě víc, když prohlásil, že všechny dluhy Babičky Koko zaplatí. Po jeho slovech se přestanu usmívat a chápavě přikývnu. „To jistě.“ A musím se rychle kousnout do jazyka, abych nedodala, že piráti mají aspoň svobodu. Někdy je lepší držet jazyk za zuby. Podívám se z jednoho na druhého a trochu smutně pohlédnu na svůj nedopitý čaj, ale pak vezmu košík a narovnám se. „Raději půjdu. Jak Kogon říkal, máte si toho hodně co říci, a já bych tu byla jen navíc. Zastavím se později.... když tedy kapitán neprovede nějaký průšvih a nebudeme muset rychle odplout.“ Protočím oči a vydám se ke dveřím. „Ráda jsem tě poznala Kogone.“ Usměji mile se na muže, když procházím kolem něj. Možná bych mohla zajít ještě do obchodní čtvrti a koupit si tam něco na sebe. Nemusím se hned vracet na loď. A možná bych si mohla koupit i něco sladkého... sladkého a čaj. Kvůli tomu, že jsem ten od Bábi nemohla dopít, dostala jsem na něj děsnou chuť. před babičou Koko To že mě zmerčí mi aspoň dá důvod k tomu abych si mohla zapálit. Opřu se o strom- tentokrát viditelně abych jim jasně dala najevo že je oba bedlivě sleduju. Když dovnitř vchází ten třetí chlapík snažím se nahlédnout krátce otevřenými dveřmi dovnitř jestli nezahlédnu Joanu, ale jsme moc daleko. Špicuji uši kdybych slyšela něco podezřelého- jako například tříštění se věcí a tak dále či křik žen. I když... Joana se o sebe umí postarat ujistím se v myšlenkách a dál celou situaci sleduju když tu... Prve sebou trhnu. První věc co mě napadla je že už na mě někde visí odměna, ale pak pod tou hroudou svalů poznám....Manga. hrome. Je z něj kus chlapa. Ihned si vybavím scénku kdy jsme se spolu neustále rvaly a nakonec (kvůli nádobí co při naší bitvě padlo v oběť) jsme museli škrabat brambory. Nevím jak reagovat. Napřed tím že mi cigareta vypadne z povoleného spodního rtu ale pak jí spasím před uhašením a dopadem na zem. Na tvái se pokusím udělat příjemný úsměv- i když už nějak nemám přesně tušení jak se to dělá. To že je mariňák zatím ignoruji. Když on přichází ke mě, nenechám se zahanbit a odloupnu svá záda od stromu. Dojdu k němu na vzdálenost metru a zadívám se vzhůru (neboť bdue asi větší než já). Mariňák...hernajz....to sis vybíral z odpadu nebo co? Asi už nic lepšího nebylo když si musel jednat takhle z nouze. Ale ...je to dobře...osud chtěl aby jsme se setkaly- opět jako protivníci zaujmu bojovou pozici a chvilku si hraji- očekávám že to ale brzo prokoukne. nejsem povahově taková co by na úder čekala a ještě dávala znát že zaútočí. Přátelsky ho buchnu do hrudi a mezi rty už mi zase visí cigareta. Když ti nejlepší z restaurace odešli kdo tam teď vlastně maká? Šéfkuchař se musí docela hněvat co. Hnal tě aspoň stejně rychle jako mě? Přísahám že z té jeho dřevěné nohy občas ještě mívám noční můry. V životě bych nečekala že mu povolí a poletí na mě... pobafám a nabídnu mu- i když (pokud kouří) jistě už si zdejší cigarety koupil. páni, tomu se říká náhoda. Ale stejně...by mě zajímalo kdo je silnější teď. nebo opět stejně? Dle toho tetování se to nedá přesně soudit. Pokud mi ale někdy půjde po krku bude to hodně drsný. Ale co naplat, už nejsme na stejné palubě příteli. Ryouba - loď Narozdíl od ostatních členů posádky se ty oddáváš svému přirozenému prostředí. Vodě. Krásné vlny kolem tebe protáčí jednotlivé proudy vody. Všechno to vnímáš jako nepřekonatelnou nádheru moře. Všude okolo tebe plavou ryby, jenž tě přijímají jako jednoho ze svých. Ani žraloci moří se ti nechcou stavět do cesty. Právě jsi pod vodou a zkoumáš korálové útesy Lazy Garden. Krásné řasy a korály tě okouzlují jejich barvou.......ovšem barva takoucí whisky by byla lepší. Už si neměl týden nic pořádného k pití, což je u alkoholika tvého rázu více než sakramensky dlouho. Jediné moře je natolik uklidňující že ti uvolní tvou obvykle nabručenou náladu. Opět se odrazíš abyses zvedl nad hladinu, když tu něco zpozoruješ v dáli. Je to stín.....ne dva stíny jenž se rychle blíží k Lazy Garden. Vyplaveš nad hladinu. Vteřina ti stačí k tomu abyses nadechl a rychle opět potopil. Bylo to dvě válečné galery "Velitelství mariny". Dlouhá děla a samotná velikost těch lodí tě nenechává na pochybách proč do Lazy Garden míří. Ovšem ty jsi od pobřeží 100 metrů. Není možné abys předehnal lodě běžným plaváním. Ovšem nemůžeš nechat svou posádku na holičkách. Musíš si pospíšit. Musíš je varovat.....a to rychle. |
| |
 | 3. stránkapřed babičkou za babičkou nikdo nesmí stát! Zubím se do chvíle než mi (trochu zpomaleně) začne docházet že si ze mě nedělá srandu. Mezi zuby překousnu cigaretu a hnusný tabák co mi napadal do pusy je to poslední co vnímám. Re...re... když se kácí k zemi kácím se za ním- né abych mu pomohla, ale začnu s ním zběsile šít- probouzet ho fackami prostě cokoliv.( možná i přidusim ještě víc) Sakra přestaň si ze mě dělat prdel! Co je s Restaurací? Mariňáka co mi přibíhá vrazit meč do prdele probodnu velmi zničujícím pohledem. a z vlasů vytáhnu sekáček. Taťka s mamkou tu maj jednání. Takže se kliď. Ale jestli chceš aby se zberchal je tu někde... (pokud to mariňák nepochopil nepoletí po něm jenom sekáček) ani to nestačím doříct a už kolem mě vlaje hříva naprosto opačné barvy vlasů. Rozhodně nešlo o přátelské odstrčení jemné dámy. )protože se hnout z místa nehodlám dokud mi neodpoví) Silou vůle (možná i rozumu- což je u mě docela zázračné když jej použiju) se vzdálím a nechám Joaně prostor. Jsem tak vynervená že si ani nezapálím cigaretu. snad nechtěl říct...to snad ne.... pokud nehodlá mariňák v našem nezačatém válečném tanečku pokračovat schovám sekáček a vydám se do přístavu. I když bych byla rozhodně v lepší náladě kdybych mohla někoho zmlátit. Ještě mi zbylo pár peněz....třeba bych si mohla pořídit nějakou rychlou loď a schopného lodivoda...Sakra rozbíhám se a není ze mě vidět víc než rudočerná šmouha (takže Ryoubovi možná rozcuchám vlasy-takhle rychle neběhám ani když se mi pálí jídlo) (24%-to je dobře?) Babička Koko Z jeho rozpaků jsem překvapená, ale přišlo mi to milé. Otočím se na Bábi Koko. „Neboj. Nevadí mi to. Líbí se mi a přijde mi milej.“ Odpovím Bábi a podívám se na ní. „Díky Bábi. Uvidíme se.“ Houknu za ní a vyjdu ven. Škoda že stojíme proti sobě. Velký a stydliví jsem měla ráda. Mé plány o kavárně a kouknutí po obchodech... šlo k čertu, když uslyším někoho zařvat. Rozhlédnu se a za chvíli uvidím pro mě známou rudou hřívu vlasů spolu s dalším Mariňákem a dalším, který se válel na zemi. V duchu zaúpím, proč musí být Twist tak konfliktní? To musí vždycky někdo způsobit problémy? Holka si pak nemá čas ani dojít na nákup, protože hned zase musíme pryč. Pak si, ale všimnu, že s tím na zemi není něco v pořádku. Vydám se blíž. Mariňák sotva popadá dech. Zrychlím krok. „Z cesty vy dva!!!“ Vykřiknu na druhého Mariňáka a Twist, kteří vypadali, že se do sebe pustí. Odstrčím druhému vzteklého Mariňáka stranou a skloním se k muži. „Jsem doktorka.“ Řeknu jemu i tomu vzteklému. Vypadalo to, že muž měl nějaký panický záchvat, otevřu mu ústa abych se podívala jestli si nespolkl jazyk, pak si sundám pásek a vecpu mu ho do pusy a zase mu zaklapnu čelist, pro jistotu aby se to ještě nestalo. Pak se přesunu k jeho nohám, zvednu mu nohy a opřu si je o ramena a jednu ruku mu položím na břicho, abych mu usnadnila dýchání. Jinak se mu pomoci nedalo než aby mohl dýchat. A pak ještě ho uklidňovat, ale to by musel být při vědomí. „Bude v pořádku. Měl záchvat paniky. Brzy se probudí.“ Oznámím i když nevím jestli někdo poslouchá. Ryouba - hledání členů posádky Horlivost a houževnatost ti jsou dnes k užitku, protože i když ti mnoho lidí podalo zápornou odpověď, jeden ti potvrdil že viděl dámu tvého popisu jak de prostě podél pobřeží k známé=mu krámku babičky Koko. Nohy se ti dotýkají chladného písku, a stoupající, klesající vlny ti příjemně zvlhčují nohy. Je to nádherný den.......jen kdyby nebyl tak strašně v pytli ! Mariňáci se s několika obrovskými loděmi blíží do přístavu (nevíš že to jsou ty samé se kterými jste bojovaly). Jsi si jist, žei když má Lazy Garden mocné obranné prostředky, proti síle válečných lodí neobstojí. Běžíš dál, a už už cítíš jak ti na čele začíná téci pot, když konečně uvidíš obrovitou rudou hřívu Vaší lodní kuchařky. Ovšem co ti připadá divné je mariňák jenž leží u jejich nohou, a varovně mariňák jenž je u ní a připravuje se ji napadnout. Naneštěstí pro mariňáka, nezná Twist.....ani její pěsti a kopance, se kterými ses setkal už i ty.......a moc dobře víc že to není příjemná zkušenost. Yamato Wind, Reizo "Akuma - problémy, problémy Když Vás raubíři uslyší konečně svého rabování nechají a otočí se k vám. Podle jejich výrazu pohrdání a takzavené pohledu mrchožrouta odhadujete že tihle ubožáci jsou plazící se existence přežívající na kradení a zabíjení slabých. Dělá se vám z nich nablití. Yamato už jde k nim když tě za ruku popadne dědeček takovou silou, že tě to přišpendlí k zemi. S ohnivým pohledem dojde ke trojci, která stojí jako přišpendlená. Uslyšíte jeho nádech, jak do sebe nabere vzduch. Maco, Sline, Falou ! Co tu sakra děláte ?! Kolikrát vám budu říkat že se cizí lodě okrádat nemají ?! Aniž by mněli výtřžníci možnost zareagovat skočí dědeček celý rozohněný mezi ně a začne se pšstmi rozhánět napravo na levo. Než si vůbec všimnete co se děje, jsou zloději na zemi s tolika boulemi že to ani nespočítáte. Dědeček si opráši ruce a pevně všechny tři sváže dohromady. Nemůžu pochopit že se tihle troubové nikdy nepoučí. Zplesklal jsem je tolikrát že by si to už mněli zapamatovat. Dovolují si jen na slabší a když je posádka lodí pryč naskáčou na ně a okrádají je. Dědeček udělá poslední uzel a všechny odtáhne asi o pět metrů dál. Potom si pohladí svá záda a usměje se na Yamata. Zamává na tebe a zavolá, Chlapče byl byste prosím Vás tak laskav a pohlídal nachvíli tady tyhle ? Požádá tě. Ať už odpovíš záporně či kladně, dědeček si sundá své ohromné kladivo a popadne jej do ruk. Nasbírá vytrhaná prkna a začne je přibíjet zpět k lodi. U fousatýho raka ! Tahle kocápka je, ale v pěkně děsným stavu........Hej ty nahoře ! Chlapče ! Pojď mi sem pomoci, půjde to rychleji když bude ruka navíc ! Zavolá na Akumu dědeček. Akuma si teprve teď uvědomuje že ty zloděje srovnal tenhle na pohled nebohý stařík. Vypadá křehce. Jeho holá hlava má uprostřed sebe krásné tetování, a jeho hustý plnovous mu jen dává na vznešenosti a zřejmé moudrosti. Oblečen je jen v lehké hnědé tunice, a černých pracovník kalhotech. Okolo opasku má mnoho brašen na nářadí a další pomocné nástroje. Čeká až seskočíš dolů a jen se přátelsky usmívá. Když se Yamato a Akuma otočí na lodě mariňáků, dojde Vám že ty lodě doopravdy míří do Lazy Garden. Co je ještě horší dojde Vám že to je loď, kterou jste při svém posledním boji tak poškodili že teoreticky neměla být ani schopna plavby ! To znamená že muži jenž na lodi jsou.......váš poznají, a zřejmě ohlásí všem složkám v Lazy Garden. A ochranné složky Lazy Garden nebudou schopny takovou masu vojáků zastavit. Takže se podvolí..... Když se Yamato a Akuma otočí na lodě mariňáků, dojde Vám že ty lodě doopravdy míří do Lazy Garden. Co je ještě horší dojde Vám že to je loď, kterou jste při svém posledním boji tak poškodili že teoreticky neměla být ani schopna plavby ! To znamená že muži jenž na lodi jsou.......váš poznají, a zřejmě ohlásí všem složkám v Lazy Garden. A ochranné složky Lazy Garden nebudou schopny takovou masu vojáků zastavit. Takže se podvolí..... Twist - konverzace se starým známým Přitom když svému dávnému kamarádovi řekneš že si za svou práci vybral mariňáka uculí se na tebe a poklepe se na čepičku. Aaaale nech toho Twist. Vždyť moc dobře víš že nesnáším ty jejich stupidní bílý uniformy ! Řekne se smíchem a jeho oči doslova září radostí z toho že tě opět vidí. Když ovšem zmíníš restauraci trhne sebou tvůj dávný kamarád tak zřetelně, že se zděsíš. Celý se začne třást a vidíš že něco tají. S třesoucím hlasem to koktavě odpoví.....nebo se aspoň pokusí. No...no...no víš oo....ona byla....no naše restaurace...ona...... Tvůj bývalý kolega se třese víc a víc. Má problémy dýchat. VIdíš jak se mu rozostří oči, a najednou začne vrávorat až sebou tříští o zem. Nevíš co se stalo. Těžce dýchá a snaží se popadnout dech. Čeho si ještě všimneš je jeho kolega, jak doslova sprintuje tvým směrem a má pěsti sevřené. Cos mu to udělala ty mrcho ! Zařve a nehledíc na protokol či zákony Lazy Garden tasí meč. Jak se ti zdá tenhle chlap má asi velmi velmi horkou hlavu. Budeš mu tedy muset uklidnit. (hoď si na procenta, ať už ho zastavíš jakkoliv). Joana Long - Babička Koko Kogon se celý začervenalý při tvém okouzlujícím hlasu zatřese a je vidět žej e z tebe celý v rozpacích. Přes červené líce si zachová poměrně vážnou tvář a odpoví ti. Rovněž jsem Vás rád poznal......Joano.....ehm....tak sbohem. Aniž bys neměla šanci zareagovat odběhne za kasu do dveří, za kterými má asi babička skladiště. Babička Koko si mezitím zapálila dýmku a usmívá se od ucha k uchu. Ach jo. Kogon je sice chlap jako hora, ale co se týká citů.....heh......je nevinný až to bolí. Nic si z toho nedělej Joano. Je prostě hrozně stydlivý, a ty jsi rovněž vyrostla v okouzlující mladou dámu. Babička Koko na tebe spiklenecky mrkne a pak ti jen zamává k odchodu. Otočí se na podpatku a se spokojeným úsměvem a s dýmkou v ústech jde za svým synovcem. Si trochu zmatená z celého tohoto představení, ale to vše jen dokazuje že je tento obrovský svět vlastně celkem malý. Co ti překazí dobrou náladu je zařvání muže. Uslyšíš jak někdo běží pískem. Běží pryč.....ale velmi rychle. Buďto před nečím prchá....nebo... Tawara - hledání neznámé Chodíš všude dokola a hledáš bližší informace k neznámé dámě. Každý koho se s zeptal jen nevědomě pokrčili rameny, nebo se s tebou vůbec nebavilo. Jak se zdá, nikdo o neznámé "krásce" nic neví, a tak stojíš uprostřed ulice jako blázen a hledíš do neznáma. A pak něco uvidíš. Je to náhrdelník z černých perel, jenž mněla ta dáma na krku. Musela ho ztratit cestou pryč. Možná by bylo dobré ho vzít a počkataž ona "někdy" vyhledá tebe. Zrovna když se pro náhrdelník zohýbáš poklepe ti někdo na rameno. Jsou to čtyři mariňáci ozbrojení obušky. Další dva podpýrají svého kolegu jenž na tebe obviňujíc ukazuje prstem. Fo...fo....he...von. Fon mi rozbil dzhku. Snaží se muž říkat skrz na prach rozbitá ústa. Jeho kolegové si klepou obušky do dlaní. Hele ty machýrku, nám se nelíbí žes nám zlinčoval kamaráda. Asi tě budem muset naučit slušnýmu chování ! Zařve mariňák a ožene se ti po hlavě obuškem. (hoď si procentuální kostkou, 1 kostka pokud ses vyhnul, pokud budeš útočit hoď si kostkou podle toho na koho všeho útočíš)  Loď - malé a velké problémy Kruci, co jsem komu udělal, co jsem komu udělal? Klel jsem když jsem přehraboval zásoby, jestli nenajdu nějaké zapomanuté saké. Samozřejmě že jsem žádné nenašel, kde by se na naší lodi vzalo "zapomenuté" saké. Jako jedíný jsem musel zůstat a hlídat loď zatím co celá posádka si teď užívala ve městě. Představa té spousty děvčat a alkoholu mě docela vytáčela, když jsem najednou z venku zaslechl nějaké zvuky. Vyšel jsem ven a tam vidím pár nějakých zmetků jak nám ničí naší loď. Hej oni ničí NAŠÍ loď Přišel jsem blíž k zábradlí, tak aby mě viděli a zjistili že tu nejsou sami. Ale to že mě viděli je nevyvedlo z míry a pokračovaly v dobývání se do naší lodi. V tu chvíly tam dorazil Yamato a chvilku po něm Ryouba Yamato prakticky okamžitě vystartoval po těch lupičích, ale Ryouba utíká na loď jak kdyby mu šlo o život. Co se stalo Ryoubo? Zeptám se ho okamžitě jak doběhne na loď. Co že? marináci že připluli? No, fajn zajímalo by mě co se dneska ještě stane. Dobře, tak najdi zbytek posádky, já s Yamatem zůstaneme u lodi kdyby se něco semlelo. Ryouba odběhl a já se došel podívat jak je na tom Yamato. Seskočím z paluby a dojdu za ním. Když jsem k nim došel Ymato už měl tasenou katanu. Hej vy. Křiknu na ně. Asi by jste měli zmizet teď, jetli teda chcete odejít po svých, jak ho znám, Podívám se na Yamata. Tak to provás příjemné rozhodně nebude. Potom ho chytnu za rameno. A ty by jsi se s nimi taky neměl zdržovat máme teď vážnější problémy než jsou tihle. Ale jestli chceš...Odstoupím pár kroků zpátky....jsou tvoji. Cesta na loď a ošklivé zjištění... Když mě kapitán odmítne jen se otočím an staříka a usměju se. Sakra zase určitě našel a zahlédl nejakou děvu a tak jí hledá a zase ho budemem nahánět achjo. pomyslím si. A pokračuji v cestě. Po chvíli cesty už vidím poslední zatáčku k přístavu kde kotvíme. Když již vidím naší lod tak koho nevidím pár lupičů jak jí rozebírají. Kouknu nahoru a tam stojí Raizo a nic nedělá. Hej vy parchanti co si o sobě myslíte abych se nenaštval a něco vám neproved zařvu tak že to i mě překvapí a děda málem vyletí z kůže. Je skoro nemožné aby si mě lupiči nevšimli. Doufám že si vážíte svých životů a vše zde necháte a pudete domů. zase zařvu a v tu chvíly vyskakuje z vody Ryouba a míří si to mím směrem. Jen nechápavě koukám a když je u mě blíž jen ho chytnu za rameno. Co se děje? Panenbože co to je. prnesu a zahlédl sem za ním dvě mariňácké lodě. No to mi chybělo sakra. pomylsím si apouštím Ryoubu aby bežel asi pro posádku. Ted se musím rychle zbavit těch malejch šmejdů s touto myšlenkou vytahuji černou katanu a pevně jí svírám a jdu proti nim když jsem blíž tak je zdvyhnu špičku proti nim a čekám udělají.  Pohoda klídek, pozor mariňáci Konečně doplujeme do toho přístavu, což je skoro zázrak, jelikož u kormidla byl kapitán s jeho orientačním smyslel. Všichni ostatní, až na Reiza držícího hlídku, jdou pryč z lodi, ale já mám jiné plány, konečně si zase mohu pořádně zaplavat a za potápěl, aniž bych riskoval, že loď kapitán svede, na špatný kurz. Ve své kabině na posteli nechávám svůj kabát s tričkem, dále boty (sandále), zkontroluji všechny mapy a kompasy, vyjdu na palubu a skočím do vody(pod vodou dýchám žábry). Áá, páni tohle moře je opravdu nádherné hlavně ty ryby, vypadá to, že cítí podobu mezi mnou a jimi. Plavu stále níž a níž, potkávám různé druhy ryb, které však ode mě neodplouvají, ani se mně nebojí, krása. Potkávám i pár svých víc příbuzných žraloky, kteří se mi vyhýbají. To jsem rád, koneckonců žraloci mají kanibalské sklony, i když nevím jak to platí u mě. Žádného žraloka nám Twist nikdy neudělala a lidské maso také nikdy nepatřilo na můj jídelníček. Plavu, až ke korálům a řasám, nádherné barvi, které bych klidně sledoval celý den, bohužel mi připomenou i jinou věc- whisky. Sakra týden to byly jenom nějaké splašky, poslední whisky jsem dopil s Windem před týdnem, budu muset shánět nové zásoby a raději rychle. Naštěstí má moře opravdu skvělé účinky na mou psychiku, odrážím se nahoru a uvidím 2 stíny. Co to? Tohle bych měl raději zkontrolovat. Plavu rychle nahoru, vyplavu nad hladinu, bleskově zkontroluji lodě a fofrem zpátky pod hladinu. Mariňácké lodě? Blbost , přece nemůžou mířit do takového zapadákova jako Lazy Garden, blbost. Kruci, musím fofrem zpátky a varovat ostatní, jinak nastanou vážné problémy. Dobrá nejdřív na naši loď schovat náš pirátský znak a zjistit kdo se vrátil a najít ostatní. Normální plavbou bych se tam nedostal včas, takže přidám na rybáčí rychlost, která se pozorovateli může zdát jako menší mořský proud, na loď vyskočím z vody a okamžitě skrývám jakýkoliv náš pirátský znak mimo dohled přijíždějících lodí na Reizu jen v rychlosti zavolám: Blíží se sem mariňáci, pomoz mi (pokud tam udělal nějakou spoušť po těch chlápcích o kterých nevím, nevšímám si toho a ignoruji to. Po dokončení práce se rychle obléknu a utíkám do města pro ostatní, tedy pro Joanu, jelikož vím kam šla, pokud neznám cestu zeptám se místních. Teď jdu shánět ostatní, pokud se sem někdo pokud někdo vrátí ať tu zůstane, jasné? Bože, tak krásně ten den začal. Náměstí Byl jsem tak trošku jako v transu když jsem se snažil v okolí najít stopy neznámé krásky, ovšem dost očividně marně. Proto jsem se až lekl když mě z ničeho nic oslovil náš bojovník Wind. Co? Ani ne, byli...zaneprázdnění...na loď...hmmm běžte sami, já tu mám ještě něco důležitého na práci odmávl jsem ho a vydal se po okolí pátrat po neznámé, kromě toho že v davu a okolí hledám ji samotnou se na ní ještě vyptávám v podstatě každého kdo je se mnou ochotný mluvit. Zcela jednoznačně jsem se totiž rozhodl, holka co ji nemají rádi mariňáci, je silná a sexi...byl by hřích nezkusit ji připojit k naší skupině. http://www.andor.cz/images/icons/personsicons/fantasyeasternm95555.jpg Reizo Akuma - na lodi Jako jediný si musel zůstat jako hlídka na lodi. Zřejmě kvůli poslední flašce Saké, kterou jsi ukradl kapitánovi a on tě zato tak ztloukl, že si ležel několik hodin v bezvědomí i přez pomoc Joany. Přesněji, byla to Twist....ne kapitán, kdo tě zbil do němoty. Popravdě kapitán byl druhý na řadě kdo přistál na palubě. Když ses probral stál nad tebou kapitán a jako "trest" ti dal za úkol hlídat loď a pokud se něco stane varovat ostatní. Dokonce i Ryouba si odešel někam za uvolněním, jen ty tu musíš sedět a "dávat pozor". Zrovna jsi se prohrabával v zásobách a hledals něco na pití, když si uslyšel jak něco škrábe spadní část vaší lodi. Ihned vyběhneš ven na palubu a přez zábradlí uvidíš několik chudáků s nářadím jak se pokouší marnotrapně oddělat několik prken. Nevypadají nic moc, ovšem jsou to mrchožrouti. A pokouší se vyrabovat Vaši loď to zn ich dělá nepřátele. Ovšem usíš pamatovat na přísní zákon Lazy Gardenu. Bojování tu je zakázáno a porušení tohoto pravidla se trestá. Tvrdě. Jeden z mrchožroutů si tě všimne. CHvíli na tebe hledí a něco opšeptá svým kolegům. Ti se s novým zápalem pustí do trhání prken. Jsou opravdu zoufalí. Ovšem miluješ tuto loď stejněj ako její posádku,. Každé trhnutí prken lodi tě čím dál tím více rozčiluje a jen více podněcuje tvůj vztek..... |
| |
| Bitka Co to má sakra bejt? Ste přišli vo klacky tak zdrháte brečet k mamince? zařval jsem dosti znechuceně na ustupující dva mariňáky ale nějak jsem neměl čas vzhledem k tomu že se na mě hnali jejich čtyři kumpáni. Tohle je snad zlej sen povzdechl jsem si když oni zvedli své jednoduché zbraně a já uvolnil svaly v celém těle. Vážně nerad mlátím silou takové žabaře ale právě teď jsem měl docela na spěch, co kdyby se tu objevila ta dáma a já ji kvůli nim minul? Muukuuken...CHCÍPNĚTE zařval jsem, když mé původně uvolněné svaly ztvrdly na kámen a ty jejich obušky se ke mně začali pohybovat tak směšně pomalu. Veškerý svůj vztek proti těm hajzlům co ublížili té krásce jsem nasměroval do svých pěstí, načež jsem plnou silou udeřil. Pokud už před tím byli mé pěsti rychlé a silné nebylo to nic proti tomu co se dělo teď, kdy destruktivní síla i rychlost vzrostla vskutku násobně. Pravda mířil jsem sice původně na obušky ale pokud už před tím jsem je úderem lámal teď už se asi nezastavím a schytá to i mariňák za zbraní ukrytý. Plánuji je plnou silou mlátit tak dlouho dokud se dokáží držet na nohou. Uklidním se teprve poté co ani jeden z nich nebude schopen boje. Když jsem si tak nějak oklepával košili, pohled mi náhodou zabloudil k rohu jedné z postranních uliček kde se krčil jaký si stříbrovlasí mizera v černém kabátě co na mě upřeně hledí. No co je? obořil jsem se na něj s tváří staženou vztekem. No ano na tebe se dívám, seš teplej nebo co že tak na mě civíš? Nebo to chceš taky schytat pěstí do čuni?  Lazy garden - kancelář Nemám to tady rád... Člověk nebo snad i něco odpornějšího musí přežívat jen na tom aby odírali ostatní lidé. Něco jako spravdedlivý obchod zde snad ani neexistuje a mnoí se vám vysmějí do tváře když něco takového uslyší, v ostatních městech to tak snad i funguje, zde bohužel ne... Vezmeme si třeba toho zakrlíka přede mnou. Rozhodně to není člověk a rozhodně by mu naskočila husí kůže kdybych se zmínil o poctivém obchodu. Snad bych tu ani nebyl kdybych nepotřeboval peníze... Ach ano, ty peníze, jen cár papíru, který je tak lehký a musí se s ním zacházet tak opatrně, aby se neroztrhl... Něco co se dá snad stěží považovat za majetek, bohužel to tak ovšem je a já tyto papírky potřebuji na mé další pokusy. Co jiného bych dělal než to, čemu jsem věnoval můj dosavadní život? Vždy se ze mě ještě může stát právník, jak často říkával můj otec. Dutá rána mě přiádí opět k tomu abych se netoulal někde v nevidomí a zase dával pozor. Tawara? Ten Tawara?! Má tak vysokou hodnotu a posílá na něj mne? Tohle není normální... Nic nenámítám, pouze vycházím z té budovy ze které se přímo line zápach zkaženosti... Pirát... Hmmmm... Můj dávný sen by se mohl splnit... Ale můžu toto město nechat ve stavu v jakém je? To by bylo snad až příliš nemorální... Lazy garden - Toulka ulicemi (Tawara) . Ani se nesnažím zakrýt že mám u sebe nějáké ty tři pistole a nůž, které jsou jasně viditelné. Myslím že zde je to snad i jedno a navíc... I ten který s tím neumí zacházet má větší pravděpodobnost že ho nenapadnou... Lidé jsou v tomto ohledu zvláštní... Zaslýchám nějáký divný hluk a křiky. bez ohledu na následky se tam jdu, navíc co když někdo potřebuje pomoci? Když už přicházím na místo určení přicházím právě ve chvíi kdy se ten týpek ohnal svou mohutnou pěstí a rozmlátil několik obušků v řadě. Abych pravdu řekl, už jsem párkrát viděl jak se zlomil obušek, ale to bylo spíše o hlavu, ale toto... O tom by se mi snad ani nikdy nezdálo... Kdo je ten chlápek? Chvíli přemýšlím než mi to dojde. ... Nejspíše bych měl něco udělat... (ať už jim Tawara udělá cokoliv má odpověď je stále stejná) : So cOoOoOoOoOol! Přitom se mi rozzáří očička jako malýmu spratkovi u vánočního stromku. Toto by byl výborný subjekt... Rozar - hlídač nebo pomocník ? Po dlouhých dobách tě konečně zase někam poslaly. Po Lazy Garden chodí nebezpečný muž, jménem Tawara. Jez námý jako kapitán pirátské bandy, a na jeho hlavu je vypsána celkem velice slušná odměna. Ty tam teď půjdeš a zabiješ ho. Ať už s hlavou či bez ní, apsoň tělo doneseš, je ti to jasné ?! Zapištěl na tebe šéf a pro pořádek ti jednu pleštil přez hlavu. NEnávidíš toho prachanta, co se stará jen o sebe. Žije si v přepychu zatímco zbytek Lazy Garden žije v bídě. Stejně jako hodný dědeček Kombador, nebo babička Koko, či tvůj nepravý strýc Marko, majitel pyrotechnického obchodu na náměstí. Tysi přez nesouhlas vyrazil splnit svůj úkol. Nebo přesněji se na toho "Tawaru" jít podívat. Stojíš zrovna v uličce, když se ukážou jeho pěsti býti mocnější bež obušky mariňáků. Vytřeštíš oči hrůzou když se obušky z tvrzeného dřeva rozletí na kousky jako špejle. Ústa máš dokořan, ale stejně se opět ovládneš a pohlédneš na svůj cíl. Na druhou stranu, pirátská banda nezní tak špatně ne ? Ale co podnikneš ? Zabiješ Tawaru a vyděláš si slušný balík nebo mu pomůžeš a zradíš svého šéfa ? Je ti jasné, že tvůj "pán" má mocné konexy, které tě budou pronásledovat...... Dva mariňáci a chytání Twist? Zvednu hlavu a zadívám se na Ryouba, který mi prozradí, že máme problémy a mám se co nejdřív vrátit na loď. „Jo.“ Odpovím mu otráveně. Kdo zase působil problémy? Vsadila bych se, že kapitán. Zatraceně... ani pořádně nakoupit si nestihnu. „Co nejdřív se vrátím.“ Slíbím mu. Div na druhého Mariňáka nezavrčím, když začne svého kolegu propleskávat a pak ho ještě zvedat do sedu. To mi docela kazilo mou práci, usnadnit mu dýchání a tak jeho muži pustím, protože takhle byl v dost podivné poloze a já chtěla aby mohl dýchat. Nejraději bych tomu svalovci vynadala ať se klidí a nechá mě dělat mou práci, ale zželelo se mi ho, chudák vypadal vystresovaně už tak dost. Nakonec se mu snaží vecpat prášek do krku, znovu se na něj mračím, protože snažit se přinutit někoho polknout v bezvědomí je pěkně těžký, musí se mu to nacpat do krku až začne samovolně polykat. Kupodivu se mu do podaří, docela se divím protože i při vědomí se prášky bez zapití špatně polykají. Pak začne Mariňák v bezvědomí lépe dýchat a nakonec se i probudí. Druhý Mariňák musí mít svého kolegu fakt rád, když se samou úlevou posadil na zadek. Trhnu sebou když mě poplácá po rameni, ale uvolním se, když si uvědomím že je to jen projev uznání. „Jo... prosím.“ Zamumlám a i když je to milé, musím myslet na to, jak jsou Mariňáci nevzdělaní. Na záchvat paniky se neumírá. Nebo jsem aspoň o takovém případu ještě neslyšela. Tedy... pokud si nepřekousli jazyk, nebo ho nespolkli a neudusili se při tom. „Jsem především doktorka.“ Poznamenám, když pronese to o pirátce. Zpozorním, když ten se záchvatem promluví, zadívám se na něj. Zná Twist. Když ho se začne za pomoci svého kamaráda zvedat, také se zvednu a opráším si kolena, znovu vezmu do ruky košík. Otočím se a vidím ještě Twistinu vzdalující se postavu. „A jak to chcete udělat? Vždyť se žene pryč jako kdyby ji pronásledovali divocí psy. Tu těžko chytíme a ve vašem stavu už vůbec ne.“ Poškrábu se na zátylku a pak si přiložím dlaně k ústům. „TWIST!!!! VRAŤ SE!!! DĚLEJ NEBO TI VLEZU DO KUCHYNĚ A UDĚLÁM TI TAM TAKOVEJ BORDEL, ŽE NENAJDEŠ SVÉ NOŽE ANI ZA TÝDEN!!!!“ zařvu co mi síly stačí a doufám, že mě uslyší. Aspoň jsem doufala, že na ní slova o kuchyni nějak zapůsobí a vrátí se aby mi dala do zubí, za to, že mě to vůbec napadlo. Podívám se na Mariňáka. „Nevím co jiného udělat. Jestli Twist znáš, tak moc dobře víš, že když se naštve vidí rudě a všechno kolem je ji jedno.“ Povzdychnu si. „Ale asi míří do přístavu. Tak pojďte se mnou a snad ji najdeme.“ Navrhnu. Yamato a Akuma Dědeček si bez jakkékoliv námahy přitáhne Akumu blížek sobě a podá mu několik vyrvaných prken. Vypadá zkroušeně, a obličej se mu ještě váíce zarývá do vrásek. Tohle se mi nechce líbit. Tahle kocábka je sakra v rozkladu............uvidíme. Říkalijste abych pohnul, ale tohle zabere minimálně jednu nebo dvě hodiny. Celá spodní část lodi je namaděru, několik děr po bocích lodě jsou rovněž těžce požkozené. Bez dalších slov popadne dědeček kladivo a za pomoci Akumy začne přibíjet prkna. Je neuvěřitlené že někdo tak malý udrží tak enormní a bezpochyby těžké kladivo. Lehce během několika vteřin přibyje hřebíky k prknu, které pevně drží na svém místě. Za pomoci Akumy, z něhož se nedobrovolně stal pomocník udolává dědeček kousek po kousku opravy lodě. Co Vám oboum však dělá enormní starosti jsou stále se přibližující se mariňácké lodě. Dle toho jak daleko jsou od břehu přistanou za 10-15 minut. Což není vůbec dobré. Hlavní přístav je sice několik kilometrů daleko, ale jak sami moc dobře víte, pokud Vás mariňáci najdou naženou Vás dříve nebo později k Vaší rozbité lodi. Dědeček pracuje na svůj věk neuvěřitelně rychle. Obouručí kladivo drží jako by nic nevážilo a pečlivě přibýjí jedno prkno za druhým. Když tu se vyskytne první problém. Jeeeee. Tohle bude problém. Mladíku, (ukáže na Akumu), prosímtě pomož mi nahoru na palubu, opravíme zábradlí a ty díry po bocích lodě. Když budeš u toho vynes nahoru i ta prkna. Chlapče ! (zavolá na Yamata) Nech ty darebáky jít, a pojď mi teď spíše asistovat ! Ty tvoje meče se mohou hodit při sekání prken. Musíme je zohnout a zadělat jimi díry na přídi. Mimo to máte i rozbitý stožár, takže jsem si jistý že budou třeba železné pláty. Ty jsou na skládce, asi 4 minuty odtud. Ale teď mi pojď pomoci. Zatracená práce. Zabručí dědeček a zarazí uvolněné prkno opět na své místo. Tawara - čím dá lepší Mariňáci neokouní a útočí svými dřevěnými obušky. Což není proti tvým tvrdým pěstem žádná hrozba. Ještě než se obušky byť jen přiblíží k tvému tělu jsem bezmilosti rozlámány na třísky tvými pěstmi. Mariňáci strachy zakopnou a dopadnou na zadek, ale zřejmě budeš muset udělat víc abys je donutil prchat. Další vojáci "velitelství mariny" se připojí k boji, když přeskočí své dva kolegy a rovněž tě napadnou ! Přitom si v zákoutí uličky všimneš divně oblečeného muže se stříbrnými vlasy a v červeném kabátě, jak tě pozorně pozoruje a zkoumá. (hoď si na procenta 2krát, 1. jak se postaráš o útočíci mariňáky, 2. útok, útěk či prostrý výsměch, je to na tobě, ale hoď si) Joana Long - pacient a nervózní přihlížející Je to spíše hlas Joany, než zbraň Twist jenž mariňáka zastaví. Nebohý svalovec ani nezareaguje když kolem něj Joana proběhne a ryhcle zkontroluje jeho kolegu. Naprosto zapomíná na vztek a vrací meč zpět do pochvy. Pomáhá Joaně tak že se pokouší zvednout kolegu do sedu, z důvodu zapadlého jazyka. Přitom ho propleskává a řve na něj. No tak chlape ! Už sis zase nevzal léky....doprdele..... Chlap shlédne k zemi a sáhne do kapsy kde vytáhne pilulku s obyčejným označením "Na zvýšený nárust stresu" a rychle ji otvýrá. Nečeká a strká ji svému kolegovi do úst a všemožně mu pomáhá aby ji spolkl. Když ji mdlý muž konečně spolkne chvíli se nic neděje. Muž jenž ti pomáhal apdne na zem jako by dostal ránu a hledí na stále se nehýbající tělo muže. To....to snad....to snad. Snaží se ze sebe vyrdousit, ale málem vyskočí z kůže když je jeho kolega nejdnou při smyslech a hluboce dýchá. No tyvole...... oddechne si a poplácá Joanu po rameni. Madam ať už jste pirátka nebo ne....sakra seru nato moc Vám děkuji že jste ho zachránila. Ten vůl má každej den jest prášky proti stresu.....nevím coto s ním bylo, mněl si je vzít hned potom co jsme mněli odejít od paní Koko. Sundá si čepici a utře si čelo od potu. Kde...kde je ? Kde je Twist ? Ptá se stále vzpamatovávající muž. Vykašlává sliny a snaží se popadnout dech, ale pořád mluví. Musí...musí pochopit co se stalo....vím že to asi nepře...fuj ! Zasraný prášky chutná to jak hlína ! Odplivne si a začne se pomalu za pomoci svého kamaráda zvedat. Prosím Vás nenechte Twist ať udělá nějakou hloupost ! Musím si s ní promluvit, ať to stojí cokoliv. Prosím Vás. Žádá tě ještě vrávorající mariňák. Není pochyb že tnehle muž je přítelem Twist, jinak z něj zřejmě nadělala lanšmýt, ale bohužel neviděla si tu celou koketérii. Ale co teď ? Sama víš jaké záchvaty vzteku (mimo hloupých nápadů) Twist má. Ryouba a Twist - pronásledovat ? No nevim ! Ryouba zrovna vysleduje obrovskou rudou hřívu Twist, jak smeká s jedním mariňákem, když tu se objeví i Joana a zastaví její šarvátku s dalším přibýhajícím vojákem "Velitelství mariny". Twist se otočí na patě a rozběhne se tvým směrem jako ohnivý drak. Její oči zkrápějí pocity hněvu, dokonce i zoufalství. Pokusíš se jí zastavit, ale když po ní vztáhneš ruku skloní se a podběhne tě jako bys byl jen kláda v cestě....a velice rychle se vzdaluje. Nikdy si neviděl Twist takhle rychle běžet. Můžeš se rozhodnout, buďto se jí budeš pkoušet zastavit a přivedeš ji zpět, nebo budeš hledat ostatní. Mezitím co se Ryouba rozhoduje běží Twist opačným směrem (ať chceš či ne je to směrem k lodi, která je ale pěknej kus dál). I přes vzduch jenž se ti dře do očí, a vlasy jenž ti azhalují zrak, neujde ti něco co ti málem vyrazí dech. Dvě obrovské válečné galery "Velitelství mariny" ! A nejen to ,ale vydíš v jedné obrovskou díru, kterou jsi tam nepochybně nechala ty, když si tvoje noha našla svůj cíl. Nepochybuješ rovněž že tihle mariňáci jsou zde kvůli nečemu. Ale čemu ? Jste to vy ? Je to něco v Lazy GArden ? Tak či tak, víte kdo je na té lodi. Kapitán Amagura Sartenu, rovněž přezdívaná jako "šermíř dvaceti čepelí". Víš moc odbře, jak nebezpečný ten kapitán je. Pouze Váš kapitán samotný mu byl aspoň rovnoceným soupeřem. Při Vašem posledním souboji jste mu však způsobily velice nehezké zranění. Přesněji Yamato a Kapitán se s ním utkaly, zatímco zbytek Vaší bandy odrážel dotírající mariňáky. Společným útokem se kapitánovi a nejlepšímu šermířovi vaší posádky podařilo Amagurovi useknout ruku. Takže je nyní minimálně z poloviny tak silný jako předtím. Přesto je smrtelný protivník. Najednou se zastavíš, a uvědomíš si jednu věc. Chceš vůbec jít pryč aniž bys znala všechny odpovědi ? Chceš jen tak za sebou nechat svou posádku napospas těmhle parchantům ? Loď Náš problém s mrchožrouty vyřešil, zcela nečekaně nějaký děda, který přišel s Yamatem a kterého jsem si vlastně do té chvíle ani nevšiml. Podle jeho chování evidentně ty dotyčné znal, protože na ne mluvil jejich jmény. Ale to jak snima zamával mě hodně překvapilo. Zajímalo by mě kde se v něm ta síla bere? Po chvíly se vzpamatuju a chvíly si ho prohlížím: Vážně bych to do něj neřekl. Z přemýšlení mě nakonec ten děda vytrhne.Jo, jo pomůžu vám s tím Vydám se za ním. Cestou se zastavím u Yamata: To možná ano, tan meší problém ale ten větší tu stále je. Zadívám se na připlouvající marinácké lodě. Hele Yamato že jedna z těch lodí je ta se kterou jsem se již potkaly. Otočím se a pokračuji za dědou. No fajn to nám k tomu všemu ještě chybělo. Tak že s čím to chcete pomoct? Promluvím na dědu. Děda ala Hulk Když mi děda strhne katanu k zemi až málem spadnu a vlítne na ty frajery tak koukám jak velereby ktrá by se narodila na souši. Rychle je zdecimuje a sváže a řekne mi ať je hlídám. Děda se nezdá... s ním bych se nechtěl dostat do křížku. pomyslím a zasunu katanu. Než jdu k svázaným hochům tak se otočím na Akumu. Tak náš problém je tímto vyřešen no vlastně není loď je rozbitá a mariňáci na dohled. řeknu Akumovi a jdu pomalu k těm výtržníkům. Dědo můžete si trochhu pospíšit pár lidí nás nemá rádo a ti lidé sem zrovna plují. řeknu nahlas aby to děda slyšel a jdu si stoupnout k těm mrchožroutům kde když cokoliv řeknou tak dostanou pěstí do halvy aby byli ticho. Doufám že to děda stihne jinak máme docela velkej problém. Takhle hodně velkej problém ach jo že jsme se s nima zapletli. pomyslím si a jen si tak zamyslím ím že koukám na mraky a přemýšlím jak se dá rychle upláchnout. Hledání neúspěšné, aspoň tedy to moje Naneštěstí pokud už se se mnou lidi byli ochotni vybavovat na mé otázky jen kroutili hlavou, pokud vůbec reagovali. Měl jsem prostě smůlu co na to říct? Tedy to jsem si myslel až do okamžiku kdy se mi to podařilo zahlédnout. Náhrdelník z vzácných snad i pravých černých perel který by se dal střelit za opravdu slušnou sumičku, nebýt faktu že jsem ho viděl na krku neznámé. Ooo má milovaná zdali pak se pro mě vrátíš? Povzdechl jsem si když jsem je ukládal do kapsy. Chtěl jsem se otočit a vydat se k posádce když mi cestu zastoupila ta čtverka. A další dva co podpírali kolegu co dostal do zubů, zajímalo by mě kde je ten co sem ho kopl do koulí. Copak gentlemani, přišli jste pomstít tu slečinku? zeptal jsem se očividně hodně dobře naladěn a kývnutím naznačil že tou slečinkou myslím toho šišlajícího mariňáka. Když se mě pokusili na ty jejich obušky dostat, udeřím proti nim ve snaze jim je všem zlámat, pakliže to nepůjde pokusím se jim vyhnout a dostat se k nim co možná nejblíž aby nemohli použít obušky, to znamená že je budu mlátit loktama a kopat koleny. Zastávka nepovolena, honem za Twist Ó, jak to jenom ti měšťané z Lazy Garden dělají, taková vstřícnost. Tse, kdybych neměl časový limit na hledání posádky, nejspíš bych jim přinejmenším vynadal, nebo trochu osvětlil základy slušného chování starým osvědčeným způsobem. No, alespoň jeden mi pomohl. Tomu chlápkovi poděkuji a utíkám co mi síly stačí, ale stejnak neodolám trochu využít pláže, i když jenom k běhu. Páni, nemohu se rozhodnout, kde ta voda mi připadá lepší, jestli tady na pláži, či pod hladinou. Zajímalo by mně po čem ti mariňáci jdou, plout přímo do Lazy Garden, to znamená mít pořádný důvod a stejnak město proti neudělá nic, opravdu příjemní lidé. No nic musím najít ty dvě nejdřív, takže pozor, sprint.! Po jisté době, kdy mi pot teče po těle, uvidím krásnou hřívu rudých vlasů-Twist. Ha, klika. Výborně, teď už jen Joana a budou to všichni. Pak zpozorním, jakmile zhlédnu jednoho mariňáka ležícího u nohou a dalšího co si koleduje o výprask ala Twist. To musí mlátit každého, co má něco proti ní, hm no jasně jasný případ extrémní choleričky. Nevím co se stalo tomu prvnímu, ale ten druhý dělá pěkné blbosti, zvláště na Twist. Chytnu se na jedno z míst, na kterém nejednou přistála bota Twist, jenom ty vzpomínky vyvolávají bolest a kopřivku po mém těle. Potom, se však objeví naše doktorka s tím svým „pomůžu každému“, raději se soustředím na svůj úkol sehnat všechny členy posádky. Doběhnu k Joaně (pokud tam je i Twist i k ní) a řeknu jí(jim): Hoj, poslouchej(te), až to tu skočíš(te) vraťte se okamžitě na loď, máme menší problém. A ukážu na dvě mariňácké lodě, pokud Twist už šla vydám se za ní, pokud ne hledám kapitána- kvůli jeho povaze to bude prohledávání putik a vyhledávání pouličních rvaček rvaček. |
| |
| 5 stránka všude možně Joanina slova ke mě nedoplula. Stejně jako Windova Když jsem prchala a kolem mě se svět stal jen velkou rozmazanou šmouhou měla jsem jasno. Chci jít zpět, bez ohledu na to jestli budu schopna nějak pomoci. Všechno, jenom né můj malý plovoucí svět. Něco takového si nenechám ukrást. Najednou ta má tvrdá skořápka puká. Žádné agresivní drsné děvče tam není, ale dospívající plachá žena na kterou se najednou zhroutil celý svět. Nebo se spíš zhroutil ten její starý svět. Je to sice minulost a měla bych se s ní snadno vyrovnat, ale nějak to nejde. Jsme ráda že není poblíž nikdo z posádky. Asi bych je teď velmi šokovala. Už to v sobě nemůžu udržet. Zaběhnu někam mezi domky a začnu mlátit všechno co tam na mě čeká. Celých 5 minut jsem jako šílená bez ohledu na to jestli jde o člověka nebo bedny či tvrdé stěny domů. Bez ohledu na to jestli si zlomím ruku, zarazím hřebík do nohy či jenom odřu klouby. Pak se sesunu na zem. Vlasy mi vytvoří nepropustný závoj za kterým brečím. Celé mé tělo otřásají vzlyky.... Po dalších pěti minutách si rozklepanou rukou otřu oči a zapálím cigaretu. Pak vylezu z uličky. Už jsem to zase já. V mých modrých očích se mi odrazí nepřátelské lodě. Ďábelsky se ušklíbnu. No proto. Už jsem začínala mít absťák. Konečně můžu zmlátit někoho jiného než lidi z posádky Mango...Klid, byla u něho Joana, jestli ho z toho někdo může dostat tak ona.... Restaurace je minulostí. Má minulost je minulostí. Směr neměním. Letím ale na naši loď, konkrétně k sobě do kuchyně (opět neodpovídám členům své posádky) a chvilku se z kuchyně ozývá hrabání a ruch než najdu co hledám. na naší lodi se to dobře užívá na malou hlasitost, takže teď to dám na max vylezu ven s obrovskou hlasnou rourou do které obvykle hlásím oběd (i když častěji ho dřív ucítí než jí stihnu dát ke rtům) a než zařvu, dám si špunty do uší. TAWARO.ODPLOUVÁME Lazy garden - Tawara neuvěřitelné... člověk by si snad i myslel že je to monstrum, ale člověk? Kdo by si to kdy pomyslel po tom co by uviděl toto? Probůh, není třeba neprůstřelnej? To by mi potom byly pistole na nic.... Musím si sehnat nějáký pořádný kanón... Když už snad i vypadá že je u konce a když už okolo nejsou žádní mariňáci schopní pohybu, obrátí se na mě a označí mě, né zrovna pěkně. Omlouvám se, ovšem špatně to formulujete... Mě by spíše zajímalo.... Mariňáky porazit dokážete, o tom není žádný dohad, ale co ten ptérodaktyl za vámi? Při tom můj pohled splyne k obloze (Kde žádný pterodaktyl samozřejmě není.) Pokud se otáčí házím k němu kouřovou bombu, ovšem stále stojím na místě vyndané ruce z kapes, připraven, kdykoli zareagovat. Pokud se neotočí tak znovu vytahuji kouřovou bombu a házím mu ji ležérně k nohám, neutíkám a pouze stojím na místě, vytáhnuté ruce z kapes, připraven kdykoli se bránit. Na lodi je to horší než kdy dřív Když dostanu rozkaz abych je nehal jít tak vytasím meč a přeříznu provaz. Upalujte a už se nevracejte řeknu na ty ladíky a rychle a obratně se vyhoupnu na palubu kde dělám vše co mi děda řekne. Sakra stožár v háji hmm a na skládku 4 minuty hmm tam by se mělo zajít. pomyslím si a když už se chstám něco říct najednou se na lodi zjeví červené vlasy a postava která hned upaluje do kuchyně. Sakra co se asi stalo že je Twist v této náladě. pomyslím si a když vyleze ven a zařve na kapitána že vyplouváme jen vyvalím oči. No Twist oprava ještě není hotová. Stožár je zničenej a tady děda má ještě dost práce možná nebudem moci odplout. řeknu klidně. Sakra doufám že lod bude schopna plavby pokud ne tak jsme docela v hajzlu protože s těmi co připlouvají nemám chut se zaplést. pomylsím si a kouknu na oblohu. Den na houby, co dál? Ten dnešní den je čím dál tím víc na ranu. Nejdřív ti mariňáci, pak běhám hledat tu naši posádku a teď ještě má Twist nejspíš nějaký problém. Toto bylo poprvé co mně oběhla, většinou mně vyzve abych ustoupil, nebo minimálně se mně pokouší probodnout noži, či zkopat. Joana vypadá v pořádku (i v přítomnosti těch mariňáků), co jsem ji potřeboval říct jsem řekl, tak se vydávám hledat toho našeho vrchního ochlastu. No, Twist běžela cestou směrem k lodi, tak musím udělat ještě ten nejlehčí úkol, i když možná zdlouhavý. Najít kapitána znamená obcházet hospody a dávat pozor na zvuk rvaček, tak rychle.Joaně jen řeknu, že se uvidíme na lodi a běžím směrem do města. Obcházím různé hospody, ptám se kolemjdoucích zda jej neviděli a poslouchám zda někde neuslyším nějakou rvačku. Pokud uslyším volání Twist: Jakmile uslyším Twistin křik, tak mi trochu naskočí husí kůže. To už trochu přeháníš Twist, ne? No pokud to slyším já tak to nejspíš musel slyšet i kapitán, jenomže ten nebude chtít nejspíš odplout, takže vesele pokračuj Ryoubo. ÁÁ dejte mi trochu klidu sakra, taky mi došel chlast potřebný na to, abych kvůli vám nezešílel. Chjo budu muset někdy zajít ke cvokaři. Hledám kapitána dalších 10 minut, pak se raději vracím zpět na loď. Lazy Garden Ještě než mi stihl ten teplouš odpovědět celím městem se prohnal zesílený mě až moc známi hlas a mě naskočila husí kůže po celém těle. A do háje Twist, jestli nehejbnu kostrou fakt mě tu nechá zaklel jsem a sprintem, nejvyšší možnou rychlostí jsem vyrazil zpět k lodi, zhruba v době kdy on zahlásil něco o ptérodaktilovi. Soráč kámo ale jestli si tu s tebou budu hrát tak mi dá přes hubu jedna hodně děsivá ženská zařval jsem na něj přes rameno, lépe řečeno přes stěnu kouře a upaloval co mi síly stačili k lodi. Pakliže by se mi někdo chtěl postavit do cesty, prostě ho převálcuji, ani zpomalovat nehodlám. Lazy garden Dobrá první problém - vyřešen. Teď už si na něj jen počkat a ve vhodné chvíli ho odstřelit... Nebo se přidat k pirátům... Mmmm... Něják už to dopadne... Přinejhorším jen umřu, to je toho. Průměrnou chůzí se vydávám k přístavu kde se snažím nalézt Tawaru. Kde jinde by mohl být než tady? Možná že ani není v přístavu, ale jen někde u pobřeží... Stejně by bylo úžasné plout po světě jako pirát... Ale zvládl bych to pod takovým mostrem? Určitě by mě jen mlátil a sloužil bych mu jako otloukánek... Ale je to lepší tady? Přeci jen tady se tomu snad ani nedá říkat život... za to pirát toho i spoustu zažije, ať už se jedná o plavby po moři, nebo mlácení duší z mariňáků... Jen doufám že by na tý lodi měly i dobrého felčara... Když už si myslím že jsem našel tu správnou loď, přímo se zeptám někoho z posádky. Komu tato loď patří? loď Odložím rouru od úst, uklidím jí a při tom co to nenajdu ve skladu. to si vážně myslí že mi tam něco propašujou? semnou vychází ven i flaška zapomenuté kořalky. Míjím Winda nad jeho inteligencí musím zavrtět hlavou. Jistě a vysvětluj to těm mariňákům, kteří jistě budou trpělivě čekat než si opravíme loď a až po téhle velké dávce slušnosti na nás milosrdně zaútočí. Mohl bys psát pohádky pro děti, ale v tomhle podání by asi moc dlouho pak ve světě nepřežili. podívám se na stožár a zapálím si. Dokud drží je to dobrý. A on drží. ale všichni z posádky ví že já tomu houbelec rozumím. VYPLOUVÁME. PŘIPRAVTE LOĎ K ODPLUTÍ a ty věci kolem toho. Toho dědu by jsme mohly unést...jestli nás tu skřípnou budeme v řiti. Protože Marina z Lazy Garden se k nim jistě připojí. Měla bych pak šanci zmlátit Manga....Mangem. flašku obloukem vyhazuji přez palubu a proletí těsně vedle Rozarovo hlavy. Vykouknu. Mariňácké námořní společnosti . Záleží kdo se ptá (bylo by vtipné kdyby v tomto okamžiku na stěžeň vyjela naše vlajka) Na lodi K naší lodi jsem doběhl něco před Rozarem a zrovna se chystal vylézt nahoru na palubu, když jsem si ho všiml postávat u naší lodi. Je vytrvalej... Hej Twist ten chlápek po cestě sem tvrdil že Sanji byl jen kus neschopnýho lejna co neumělo vařit a že právě jeho rodina jsou nejlepší kuchaři/bojovníci na světě. rejpnul jsem si do ní. S trochou štěstí ho umlátí, vybije si vztek a já tak zabiju dvě mouchy jednou ranou. Twist mě nezmlátí a bude po lovci. Loď Nakonec jsem se vydala zpět k lodi v závěsu s dvěma Mariňáky, kamarád Twist a kamarád toho kamaráda. Uslyšela jsem Twist jak vykřikuje do té pitomé roury. Povzdychnu si a přidám do kroku. „Budeš si muset s Twist promluvit fakt rychle. Jak jsi slyšel máme na spěch. Achjo!“ povzdychnu si. Nechtělo se mi ještě pryč z ostrova, vždyť jsme tu jen chvíli! Chtěla jsem ještě navštívit Bábi a třeba přivést Kogona zase do rozpaků. Všimnu si nějakého cizího chlápka u naší lodi, s pozvednutým obočím se na něj zadívám. Zavěsím si koš s nákupem na loket a vylezu na palubu. „Twist?! Twist! Je tu ten tvůj kámoš! Chce s tebou mluvit!“ zavolám a narovnám se na palubě. Pohlédnu na moře, už vidím kvůli čemu je takovej poprask. „Do háje... tohle nám tak scházelo.“ Zabručím a odběhnu do své „dílny“ kde odložím koš s novou zásobou a vrátím se na palubu. „Vážně musíme zmizet? Tady by neměli na nás útočit.“ Zeptám se nikoho určitého, jen se mi ještě nechce odjíždět. „Jak na tom loď je?“ zeptám se hned na něco jiného. Přejdu k boku lodi a ohnu se přes zábradlí, abych se podívala na ty naše škody. U lodi Dřív než mi jen stihne někdo odpovědět, tak mi na přivítanou hodili flašku... stát o několik centimetrů více vpravo mohlo to dopadnout hůř... Po té vykoukne i nějáká ženská s rudými vlasy uskočím o krok zpátky... Vypadala hrozně! Uh... Mariňáci? já myslel že někde má být viditelný znak... Že bych ho přehlíd? Oooh... Promiňte, to bude nějáký omyl... už se otáčím že bych šel hledat jinou loď, ovšem kohopak to nevidím v dálce? Slavného kapitána Tawaru! Co ten po mě chce? Pochybuji že by mě chtěl přibrat mezi svou posádku... Možná si šel pro kumpány a chtěl mě zmlátit když by byl v přesile! TO není moc hrdinské jednání! Něco volá mým směrem, něco co já bych nikdy neřekl, snad o nikom koho jsem kdy viděl... Heh? Kdo je Sanji? Pronáším překvapeně, To jméno slyším prvně. Postavím se do bojovné pozice a snažím se postavit tak abych i viděl koho to vůbec mohlo naštvat. Co se to tu děje? Je to moc zmatené... Měl bych zmizet dřív než bude moc pozdě. |
| |
| 6 stránka u lodi Zrudnu téměř do barvy svých vlasů. a podobně jako Sanji sklopím hlavu na spánku mi naběhne žilka a zatnu pěst. Parchant... ale náš milovaný kapitán asi neočekává že při mé cestě dolů schytá mou pěst(nebo si to připravím do budoucna). Důvod vím asi jen já sama. pak se snesu z paluby mířeje přímo k Rozarovi s úmyslem čapnout jeho hlavu mezi své nohy a tím pádem by on měl spadnou na záda a já bych měla sedět na něm (pokud se mi nevyhne). samozřejmě by bylo slušné i odpovědět Joaně, ale ten skok přez palubu provádím první. U lodi. Za mnou spatřuji nějáký pohyb, otáčím se a snažím se i uskočit dozadu, bohužel daří se jen první část mého plánu. Co to děláš ženská! Slez ze mě! Dovolím zvýšit si na ní hlas. nejspíš by nebylo rozumné abych jí něco provedl, jsme zde ve velké nevýhodě... klidně čekám co se mi stane dál s snažím se neklást moc velký odpor. Uvidíme... možná mě jen nechají odejít... snad nic hrozného.... Loď Když děda začne opravovat loď z boku tak mu nasekám dřevo na správnou délku a poté si jen sednu k nově opravenému stožáru. Vyndám obě katany a položí vedle sebe. Vyndám si z kabátu velký jemný šátek a rozložím ho před sebe. Poté znova sáhnu do kapsy a vyndám dřevěnou podlouhlou krabičku, kterou otevřu. Rozložím si před sebe paličku uchiko která je naplněná práškem Ibota, kladívko a olej na meč. Dále vyndám dva hedvábné ubrousky. První vezmu do ruky svou bílou katanu a vytasím jí. Kladívkem vytluču mekugi kolíčky a vyndám čepel z rukojeti sundám tsubu. Poté vezmu hedvábný ubrousek a setřu starý olej. Vše dělám pečlivě a nevšímám si hluku nebo pohybů co se děje na palubě. Když mám setřený olej tak vezmu paličku uchiko a začnu nanášet prášek po celé čepeli. Když je hotovo prášek setřu novým hedvábným ubrouskem a všemu věnuji náležitou pozornost. Poté nanesu trošku oleje na další hedvábný ubrousek a pomalu začnu natírat katanu. Když je vše hotovo tak smontuji katanu zase do celku a zastrčím jí zpět do pouzdra. Totéž udělám i s černou katanou. Když je vše hotovo vše uklidím a připevním katany zpět k pasu a krabičku s ubrouskem dám zpět do vnitřní kapsy kabátu a upevním jí tam. Rozhlédnu se po palubě, a když se nic nebude dít tak si pouze sednu na schody a budu koukat na oblohu. U lodě, ty máš chlapa Twist? Jelikož se mi nepodařilo najít kapitána tak si to rovnou namířím směrem k lodi. Už tady běhám pořád a pořád jak nějakej idiot, ale to se vám vrátí, jak mně zas budete opilí otravovat v době kdy kreslím mapy, tak vás tentokrát v záchvatu vzteku donutím vypít inkoust a místo něj budu kreslit vaší krví zatracení opilci. K lodi doběhnu zrovna když Twist povalí Rozara na zem, což z mého pohledu vypadá jako by jej Twist zbalila, jak moc je opravená loď opravdu nevím, ale nějak si prostě musím rýpnout do Twist, za to jak mi dneska utekla. Asi 15metrů od ní zavolám: Na to se podívejme, jsme tu sotva hodinu a ty už sis našla chlapa Twist, opravdu skvělí. Ksakru, nejdřív mi utečeš, když tě sháním a potom tu nabaluješ chlapa, děláš si srandu. Sám jsem sice naštvanej, ale pořád dávám pozor, aby po mně něco nehodila, což nejspíš taky učiní. Po tom co se to „vyřeší naskočím na loď a dívám se, zda jsme schopni odplout a kde zrovna jsou mariňáci. Samozřejmě je pak poznám. Výborně, dnešek je víc a víc problémovější. u lodě Rozar nemá šanci svou otázku dokončit, neboť mu své koleno zavrtám zatraceně hluboko do ksichtu až se možná a to možná nebudu přehánět) molo pod námi prolomí. Ladně z tebe seskočím (samozřejmě abych se případně nestihla namočit) a v dalším okamžiku mám v ruce 2 sekáčky. Vyhodím jej do vzduchu a skoro dřív než spadnou do mé výše kopem je odrážím na Ryoubu a kapitána. Jestli se takhle ženská chová ke svých chlapům, jsou mí chlapci asi všichni žijící bytosti na tomto světě. nedívám se jestli jsem trefila a skáču na palubu. Následně se zavřu v kuchyni a vyvěsím ven ceduli: Kapitán má hladovku Loď Sledovala jsem jak se Twist vrhla na toho neznámého muže a pak se zavřela v kuchyni. Povzdychnu si. Copak mě tu nikdo neposlouchá. Odejdu ke dveřím kuchyně a zaklepu na ně. „Hm.. nechci tě rušit, Twist. Ale čeká na tebe ten tvůj kamarád od Mariňáků.“ Připomenu ji jemným hlasem, nechtěla jsem ji ještě víc naštvat. No tohle mám za sebou a tak se vrátím k boku lodi a ohnu se přes zábradlí, abych se mohla podívat na toho chudáka, na kterém si Twist zchladila žáhu. Čekám až se vynoří, no doufám že se vynoří... snad se neutopil. Doufám, že ne... protože nejspíš nikdo kromě mě by pro něj neskočil a ironií je, že já sama jsem do vody nemohla jinak bych klesla ke dnu jako kus šutru. „Jste v pořádku?“ zavolám. No když ostatní si mě nevšímají, tak se aspoň podívám na tohohle chlapíka. Nemotal se kolem naší lodě jistě jen tak z nudy... to by se mu tedy pěkně nevyplatilo. A nám by moc dobré jméno neudělalo to, že mlátíme nebohé, nevinné lidi co se třeba jen procházejí kolem. U lodi. Ani jsem nestihl nic doříci a bez toho abych si čehokoli všimnul mi dokázala koleno zabořit do obličeje. Což mi samozřejmě nedává sebemenší smysl... V jednu chvíli na mě sedí a hned potom mi dokáže zabořit koleno do obličeje? Myslím že je sejné hrozné povahy jako její vzhled... Pod hlavou mi křupe molo a já se po té škvírou prosoukávám do vody. Schovat SPOILER Mimochodem je zde vůbec nějáká pravděpodobnost abych to přežil? Jestli si vezmeme pravidlo anime a nemohu jako její postava zemřít v takovéto potyčce, tak druhá část bude o tom že mám jen lehký otřes mozku a nejsem v bezvědomí... Při cestě pod vodu se samozřejmě zapomínám nadechnou, takže jsem pod vodou bez kyslíku. Instinktivně se co nejrychleji snažím dostat zpět na hladinu, což se mi mimořádně také daří zase po dlouhé době. Vynořím se na hladině a chvíli lapu po dechu. Jako kdyby z dálky na mě někdo volal... Vzhlížím nahoru a tam je nejkrásnější žena, kterou jsem za posledních několik týdnů viděl. Začíná se mi kouřit z hlavy. Již nemůžu ani kloudně myslet... Sjíždím po molu zpět do vody a hlava se mi zastavuje těsně před ním než by zase sjela do vody a stále se z ní čoudí. U lodi a muž ve vodě Opřu se o zábradlí, když se muž vynoří. Jsem ráda, že mu Twist neublížila natolik, že by se začal topit. Pak začne zase klouzat do vody, ale mám dojem, že se už nepotopil. Chvíli nic neříkám a čekám až vyleze ven, ale nějak se k tomu nemá, znovu se narovnám, třeba ven nemůže. Přelezu zábradlí a seskočím na molo, vydám se k němu, díru obejdu a zadívám se do vody, když ho uvidím přejdu k němu a dřepnu si. „Jste v pořádku? Nepotřebujete pomoci ven?“ zeptám se. „Za Twist se omlouvám. Nesmíte ji to mít za zlé... když se naštve přestává se ovládat. Často se stává terčem jejího vzteku i její přátele.“ I když u nich je mírnější... aspoň myslím. Já se s ní ve skutečnosti nikdy doopravdy nestřetla. Nedala jsem ji k tomu příležitost. „Jestli jste zraněný tak řekněte. Jsem lékařka, můžu vás ošetřit.“ Nabídnu a pak k němu natáhnu ruku, abych mu pomohla ven z vody. Zajímalo by mě... kvůli čemu ho Twist napadla, přišla jsme příliš pozdě na to abych to věděla. Loď Spokojeně jsem si šplhal nahoru, v domnění že se mi podařilo Twistin vztek nasměrovat správným směrem, proto mě poněkud překvapilo když jsem to chytal pěstí do hlavy a než jsem se nadál plachtil jsem směrem do vody. Kur...blobloblo bylo jediné co jsem stihl říct než se za mnou uzavřela hladina. Co je s tou Twist hernajs? zaklel jsem, když jsem plaval směrem k hladině, odkud jsem se vyškrábal na molo, jen proto abych opět přepadl do vody když mi těsně kolem obličeje proletěl sekáček. Ženská jedna pitomá... zavrčel jsem když jsem se už po druhé škrábal na molo. Pak že nedostatek sexu neleze na mozek!!! zařval jsem směr kuchyně odkud jsem slyšel vzteklé prásknutí dveří, načež jsem vykulil oči když jsem uviděl cedulku že jsem hlady. COŽEEEE?!!!!!!!!! zařval jsem překvapeně. To už ale kolem mě proletěla Joana a zamířila pomoct tomu lovci co se právě koupal. Tvář mi potemněla, útočně jsem sklopil po býčím způsobu halvu a vyrazil k té díře taky, ruce sevřené v pěst. Ty jedna otravná pijavice zavrčel jsem směrem k vodě. kvůli tobě jsem teď hlady natáhl jsem se do díry, popadl ho za košili a vytáhl na molo, držel jsem ho přitom pár centimetrů nad zemí. KVŮLI TOBĚ MÁM BEJT HLADY ALE TO TEDA NE, TÍMTO TĚ PŘIJÍMÁM DO SVÉ POSÁDKY A DOKUD MÁM JÁ MÍT HLADOVKU BUDU SI BRÁT TVÉ PORCE JAKOŽTO KAPITÁN zařval jsem na něj naštvaně, načež jsem se stále s ním v rukou otočil směrem k lodi a mocným švihem ho poslal vzduchem na palubu. Následně jsem se otočil na Joan Mimochodem Joan-chaaaan vypadá to že budeme brzo odplouvat, tak honem na palubu ať není Twist-chan ještě víc naštvaná ukázal jsem jí směrem k lodi s mírným úsměvem. Veškerá zlost a vztek byli rázem pryč. Loď Další šplouchnutí mě přimělo zvednout hlavu, za chvíli se z vody hrabal Tawara a běsnil. Twist byla dneska vážně v ráži. Přestala jsem si toho všímat, nakonec to nebylo nic neobvyklého. Když mě na kapitánův příchod upozornilo jeho vzteklé dupání, vytáhl nebohého muže ven z vody a začal na něj řvát. Vzhlédnu a jen zamrkám, jsme tím, že ho přijal do posádky trochu zmatená. Asi jsem vážně něco důležitého promeškala. Za chvíli už muž letí nahoru na palubu, zamračím se na Tawaru, když se na mě otočí a už je zase mírný jako beránek. Výhoda toho, že jsem žena. Narovnám se a dám si ruce v bok. „Vždyť Twist je nakvašená skoro denně. Nebyl by v tom moc velký rozdíl.“ Mávnu rukou. „Nemusel jsi ho tam házet. Už tak je chudák pomačkaný od Twist.“ Pokárám ho a vydám se k žebříku. Otočím se k němu. „Myslíš, že jim vážně utečeme?“ zeptám se a ukážu prstem na lodě co připlouvali. „A jak je na tom loď? Nevím jak ty, ale já bych se spíš schovala na ostrově dokud nevypadnou. Mohli bychom třeba tomu chlápkovi co naší loď opravoval zaplatit ať tvrdí, že ji od nás koupil a prodal nám jinou. Zatím co by loď pořádně opravil.“ Navrhnu, ale pak pokrčím rameny, jako že je to jen nápad. Pak se vyšplhám nahoru na palubu a jdu se podívat jak dopadl nový člen posádky. Dneska zažil hodně bolesti. |
| |
| ¨7 stránka Na molu Pro Joanu jsem měl jen a pouze úsměv. Opraváře uneseme, jsme přece piráti řekl jsem zcela klidně, načež abych se vyhnul případnému vyčítavému pohledu jsem dodal Popojedeme s ním na nějaký ostrov, počkáme až nám opraví loď a pustíme ho s troškou zlata aby na tom nebyl škodnej. s tím jsem se podíval směrem na náš největší problém, mariňáky. Budeme muset. Ani trošku sem i nelíbí představa že bychom měli zůstávat na ostrově kde už na nás poslali nájemného vraha. To se raději zkusím probít. Stejně je jen malá šance že by na palubě měli nějakou vyšší hodnost. s tím jsem zamířil těsně za ní na palubu. Když začala šplhat nemohl jsem si odpustit a lehce jsem jí plácl přes zadeček, načež jsem nahodil nevinný úsměv a šplhal nahoru za ní. Loď Když řekne, že opraváře uneseme zarazím se, ale Tawaramě ujistí, že ho na dalším ostrově pustíme. Přimhouřenýma očima se na něj podívám. „Zkus se ho první zeptat jestli s námi nepojede dobrovolně.“ Poradím mu a zase začnu lézt. „Jakého nájemného vraha?“ zeptám se a je mi jasné, že toho trochu volna co jsme tu měli stihl Tawara udělat nějaký průšvih. Když mě poplácá po zadku, zašklebím se a pak mi jako „náhodou“ uklouzne noha a zarazím mu podpatek do tváře. Ne nijak silně, abych mu doopravdy neublížila, ale aby to hezky cítil. Pak se podívám na něj dolů a věnuji mu stejně nevinný úsměv, jako ho předvedl před chvílí on mě. „Když myslíš.“ Pokrčím rameny a přelezu konečně na palubu. Povzdychnu si. „Kdy konečně zažijeme nějaký klidný den? Sotva jsem stihla doplnit zásoby. A to jsem si chtěla ještě něco nakoupit.“ Postěžuji si a promnu si zátylek. Pak přejdu k novému členu posádky a dřepnu si k němu. „V pořádku?“ zeptám se a začnu si ho prohlížet jestli nenajdu nějaké zranění, jako třeba zlomeninu. „Bolí tě něco? Kromě obličeje?“ zeptám se a mám obavy, aby neschytal zlomený nos. Každá zlomenina je špatná. Navíc nos někdy... se nemusí zahojit správně. Lezeme lezeme Její narážku na to že bychom se mohli staříka zeptat jsem přešel mlčením. Když zmínila vraha jen jsem se usmál. No kdo myslíš? Ten zmetek co jsem ho hodil na palubu, přepadl mě hned poté co jsem měl ve městě malé nedorozumění s pár mariňák... víc už jsem říct nestihl protože zaryla svůj podpatek do mého obličeje a použila mě jako odrazový můstek na palubu. Pfff to mě ranilo povzdechl jsem si ale přes zadek jsem jí znovu neplácl, místo toho jsem se otočil na našeho flákajícího se navigátora. Yamato zvedni ten svůj línej zadek než tě do něj nakopu zařval jsem na něj motivačně. To že na Joanu jsem milý ještě neznamená že mě můj vztek přešel. Připrav loď k odplutí okamžitě. já sám jsem pak zamířil ke kormidlu. On se možná vyzná v mapách, ale na kormidlo mi nikdo sahat nesmí. Na Loďi Když na mě kapitán zařve tak se jen zvednu a protáhnu... A to to jako mám udělat celý sám? Ach jo proč já. pronesu na kapitánovu adresu a pomalu začnu připravovat lod k vyplutí. Ach jo. Twist je ted v tom svém kamrlíku a jí nic neřekne a co dělá třeba Ryouba taky nic, ale já musím připravit loď. To neni spravedlivé. pomyslím se a hodim všeříkající pohled na kapitána. Když je loď připravená tak se jen opřu o zábradlí a koukám na obzor kde se knám pomalu ale jistě přibližuje ta mariňácká loď. Otočím se na kapitána a zařvu: Hej Kapitáne myslíte že je dokážem porazit či ji utéct ? Pak se jen opřu o stožár a koukám po lidech na palubě. Přípravy dokončeny, můžem vyplout? Noži, který po mně hodila Twist, uhnu s lehkostí(díky tomu, že jsem jej čekal), pouze mám menší starost o ty za mnou, ale co jejich problém. Jak se zdá ten chlapík nebyl Twistin přítel a dopadl celkem špatně, hold Twist má tvrdý rány. Chudák, no Joan, pokud to nepřežil tak zbytečné mu dávat nějakou lékařskou pomoc. Oha, má celkem tvrdý oříšek a co to s ním vyvádí kapitán. Ááá k čertu s tím, musím zkontrolovat jak je na tom loď. Dál kontroluji stav lodi- stařík už většinu opravil(o čem mluví Tawara s Joan, ani Twistinu trestovou tabuli nevnímám a věnuji se své práci, pouze zaslechnu tu část s opravářem), ale i tak jej budeme muset vzít sebou, aby tu práci dodělal. Bezva stávají se z nás únosci dělníků, kteří nám pomáhají. Procházím kolem Rozara, zrovna když to mám namířeno do mapovány, zarazím se, otočím se na kapitána a zeptám se: Kdo je vůbec tohle? Poslechnu si kdo to je(případně rozhovor domluvit přes diskuzi). No to je tvoje starost, co s tím staříkem, nerad bych ho nutil aby jel s náma proti své vůli. Až to dořešíme dojdu do své pracovny, fofrem vyberu nějaký blízký ostrov, kde můžeme vysadit staříka a hlavně kde není nějaká velká základna mariňáků, pak dojdu za kapitánem ke kormidlu a zavelím kurz. Loď Stojím opřená o dveře a když slyším že Mango je v pořádku a poblíž lodi přemýšlím že vylezu oknem aby mě nikdo neviděl a zamířím za ním. Opravdu si s ním přeju promluvit. Ale prolízání oknem ještě chvíli odložím než se pořádně uklidním. idiot kapitán. Stačilo drobátko a málem jsem toho nebožáka zabila. To byla poslední kapka do mého bouřlivého moře aby přeteklo. Sakra. Samozřejmě že Sanjiho nezná, bylo to psaný v jeho očích, ale kdyby náhodou, musela jsem se ujistit a taky kapitán....nejsem zas tak blbá jak vypadám. Je mi jasný že sis to vymyslel. Proč tě tak baví mě týrat? zakňourám protože se mi zdá že mám v hlavě pořádně zasráno a nějak se mi to tam nemůže vejít. Sklouznu po dveřích do sedu, obejmu si nohy a zády opřená o dveře se chvíli kolíbám sem a tam. Takže už je neuvidím...plující restauraci...ani nikoho z nich...Zatraceně. Jak já chci někoho zmlátit. Cigaretě už dojel motor a zbytek popelu opadal do mého klína, ale to vůbec nevnímám. Jsem zabrána do svých vzpomínek. Pak zamířím ke svému tajnému únikovému prostoru (o kterém vím jen já a možná jsem si ho ve stěně či okně udělala zcela sama)převážu si svou hřívu šátek aby nezářila ne sto honů a neviděna žádným okem skočím do vody ladnou šipku. Když se vynořím jen očima koukajícíma nad hladinou pluju zpět k molu hledaje Manga. Když jej uvidím získám si jeho pozornost tím že uďto po něm něco hodím a naznačím mu ať jde ke mě a nebo (pokud stojí na molu) udělám v molu další díru a násilně ho stáhnu za nohy do vody. (každopádně tohle se bude probírat asi až po návratu Pj) pokud je můj časový odhad správný měla bych stihnout s ním promluvit a stejno ucestou se zase vrátit zpět do kuchyně. Na lodi nějáké kroky jdou ke mě... slyším jak e mi zastavily těsně u hlavy. Promluvil na mne kapitán. Vykulím oči. Členem posádky? Jen kvůli jídlu... To se sem všichni dostali násilím? Ani jsem nedostávm čaas na přemýšlení! Vytáhl mě z vody a vyhodil na palubu. Ihned začal i rozdávat rozkazy, a mezitím se kutálím po palubě. Ani bych nestačil odmítnou a ihned vyrážíme pryč. Určitě mě budou chtít mučit! Měl bych se připravit na nejhorší... narážím do nějáké překážky... Vstávám a hned vím že jsem to neměl dělat... nepříjemně mě bolí hlava a ještě k tomu se mi točí celý svět okolo mne. Poklopýtám pár kroků než spadnu. Raději chvíli zůstavám sedět... Znovu se ke mě vrací ta žena... Ovšem teď se snažím tak nevybouchnout jako předtím... Jsem naprosto v pořádku... Pokud ignorujeme to co se mi stalo dnení den... Někdo se mnou provrtal molo, byl jsem přijet mezi piráty bez toho abych to přímo žádal a byl jsem vhozen na palubu pirátské lodi... Řekněme že jsem doufal že dnešní ten prožiji se sklenkou vína výhledem na město... pokrčím rameny A co pěkného jsi zažila ty? zkouším se jí na něco zeptat a snažím se přemýšlet jak tady budu prožívat své kratochvíle. Na lodi – Rozar Dřepnu si k němu a chytnu ho za bradu, zvednu mu hlavu a prohlížím si jeho obličej, abych zhodnotila jak moc ho má pomačkaný. „No jo... měl jsi to dneska těžký. Ale zase jsem slyšela, že jsi snad chtěl zabít našeho kapitána?“ pozvednu tázavě obočí a pustím jeho hlavu. „Nevypadá to tak zle. Nos není zlomeny, ale máš ho naražený.“ Chytnu ho znovu za hlavu a začnu mu ohmatávat lebku. „A pěkná boule.“ Poznamenám. „Dopadl jsi celkem dobře.“ Narovnám se a z výšky se na něj zadívám. „Já? Nic moc, ale ne tak špatně jako ty. Nejhorší co se mi dnes stalo bylo, že jsem nestihla skoro žádné nákupy a už musíme z mého oblíbeného ostrova pryč.“ Napřáhnu k němu ruku abych mu pomohla na nohy. „Tak vstávej. Vezmu tě do mé malé nemocnice a pořádně tě prohlédnu.“ Pobídnu ho. Na lodi Při cestě ke kormidlu, ke kterému jsem si to rázoval dosti dlouhými kroky jsem odpovídal na případné otázky a vážně to nevypadalo že mám nějak milou náladu. Pokud nepohneš zadkem tak se o to ani nebudeme moct pokusit, Ryubo jsme piráti, pokud oprava není dokončená bereme ho s sebou, zastavíme u nějakého jiného ostrova on dodělá opravu a mi mu zaplatíme dost na to aby si nestěžoval. Mimochodem ocenil bych kdybys pomohl připravit loď k vyplutí vážně nerad bych se nechal rozstřílet na hadry.... na moment jsem se odmlčel když jsem se podíval směrem k blížícím se lodím, naší doktorce ošetřující vraha a...to divné šplouchání ve vodě a fakt že vidím na molo více než dobře jsem ignoroval. Joan-chan dej toho chcípáka do pucu asi ho za chvíli budeme potřebovat a...tebe taky, ti mariňáci vážně nevypadají že by přijeli jen tak společensky poklábosit. zhluboka jsem se nadechl. VYPLOUVÁME KDO NENÍ NA PALUBĚ MÁ SMŮLU zařval jsem abych odpověděl sám sobě na neblahé tušení. |
| |
 | Na lodi Když se mě dotkne, celý ztuhnu a trochu zrudnu... nedívám se jí přímo do očí... I když se mi to moc nedaří... Po chvíli se začíná znovu vyptávat. Chvilku mi trvá než si uvědomím co to vůbec chtěla. Nic takového bych neudělal... Navíc kdybych to udělal, proč bych ho hledal na jeho lodi? Přímo se objevit mezi nepřáteli? To by nebylo zrovna nejchytřejší... Pokouším se o úsměv. Mě to zatím jen přijde, že mě chce využít v boji proti mariňákům a potom mě nejspíše vyhodí na nějákém opuštěném ostrůvku. Samotného mě udivuje, že jí všechno vykecám... Měl bych si na to dát pozor... Diagnostikuje mi několik problémů co mám s hlavou ale tomu moc pozornost nevěnuji... Ještě by mi to vadilo a moc bych nad tím přemýšlel. Když zaslechnu mezi slovy že je to její oblíbený ostrov, chtěl jsem do vyřčených slov zařadit i některá sprostá... Toto a oblíbený ostrov... Špatný vtip... Chytám se za její ruku a vstanu na nohy... Malá polní nemocnička... Jak to tam asi vypadá? Snad ne jako v té opravdové... Tam je takový hrozný vzduch a tak... Brrr... Sumimasen... říkám skleslým hlasem a kpitána i ostatní ruch se snažím ignorovat. Co bych měl dělat... určitě tam bude spousta nožů... Možná uctívá nějáké náboženství a já budu její oběť! Uvidíme..... |
| |
 | Na lodi – Rozar Usměji se. „Já si říkala, že na tom, že by jsi měl být nájemný vrah je něco divného. Ale zeptat jsem se musela. Hm.. Zajímalo by mě jestli Tawara jen prostě chtěl abych na tebe byla zlá a nebo si vážně myslí, že jsi ho chtěl zabít.“ Kapitán na mě zavolá, ohlédnu se na něj. „Jasně!“ odpovím mu. „Hm... to je možný. Ale spíš mu jde o to jídlo, jak říkal.“ Pokrčím rameny a odvedu ho do své „ordinace“. Byla to jedna místnost, kde většinu zdí lemovali police s léky, sklenicemi a lahvičkami. Nejraději bych sem strčila i knihovnu, ale to se sem prostě nevejde a tak byla v mém pokoji a tady jsem měla jen ty co jsem nejčastěji používala. Dva pracovní stoly, na jednom bylo chemické nádobíčko kde se mi zrovna destiloval pokus a u druhého jsem pracovala s bylinkami. A nakonec tu bylo jedno lůžko s závěsem. Díky sušícím se bylinkám to tu ani nepáchlo. „Já vím... je to tu přecpané.“ Mávnu rukou a odvedu ho k lůžku. „Posaď se a svlékni se do půli těla.“ Požádám ho a sundám bílí plášť, který si obléknu. Nosila jsem ho jen tady. Pak jsem si šla umýt ruce a natáhla si gumové rukavice. „Jinak... jmenuji se Joana.“ Představím se. „Vítám tě v naší posádce.“ Vrátím se k němu a čekám až bude svlečený. |
| |
| od Lazy Garden Kapitán asi neřval dostatečně hlasitě, protože řev sám o sobě vyplutí nezajistil. na něco jako odplutí zatím loď nebyla připravena (sama od sebe to těžko udělá i když by to bylo dost šikovné) Lazy Garden se rozezní poplachová siréna a o okamžik později vzduchem zasviští dělové koule přijíždějících lodí. Už jsou hodně blízko. Pokud vyplujete okamžitě budete mít kliku když jim uniknete. (a tak vidím že tu chybí něco velmi důležitého a to je popis lodi. Protože se v předchozí jeskyni skoro nikdo nevyjádřil jak by měla vypadat, máte smůlu a udělám si jí podle sebe a dle přání kapitána) |
| |
 | na lodi-oživení Vzhledem k tomu že rozkaz zazněl ale nepluje se, dávám si na čas. Pak skočim do vody a a vyšplhám se zpět na palubu stejnou cestou. Oblečení nechám schnout na sobě a abych se pomstila tak jak se patří přemýšlím že začnu vařit. Samozřejmě, venku bzučí první dělový nepřítel a právě pro to mám chuť začít vařit. Tudy dududu to že si pobrukuju může vypadat ještě nebezpečněji než ten sekáček co si vyndám z vlasů a začnu jej brousit. Nápad nápad nápad chvilku koukám z okna a pak udeří inspirace. Už to mam v hlavě se mi zrodí chutný pokrm a začnu připravovat vše důležité na jeho zhotovení. Co to je? u koření najdu divný lahvičkovitý nález bez nápisu. Otevřu, čichnu- nic. Nedůvěřivě se na to dívám a pak koštnu. Žaludek se mi obrátí vzhůru nohama. Tawaro! To si sem jistě schoval ty!jak jsi mohl! Z kuchyně se ozve rachot a když bzukot dělových koulí rozvibruje vzduch nejste si jistí jestli nezavibrovala i loď a to od kuchyně. Pak je dlouhé ticho a dveře se otvírají. Vykouknu já s hrncem na hlavě a vázanou cibulí na krku. Chvilku se vražedně dívám kolem než spatřím svůj cíl. Dlouhým skokem se vrhám na Tawaru a možná vás překvapí co následuje. Žádné nože, sekáčky pěsti a kopy, ale obětí. Na tváři mi sedí ruměnec zorničky trochu rozšířené (takže děsivější než obvykle). Tawaríčku? zašeptám a otřu se svým hrudníkem o tvůj (pokud jsi tedy předemnou neprchl, ale stejně bych tě chytla) Pak se přitulím, dám si prst do pusy a nevině na tebe zamrkám. Nemůžu najít svoje oblečení. A někdo mě namočil zatahám za svou košili při čemž prvních pár knoflíků povolí a odhalí kousek mého poprsí. A tam v kuchyni! začnu šeptat s napjatým hlasme který se občas zadrhává Na mě z kastrolu koukala taková divná zrzavá ženská. Nevíš kdo to je? ostatní asi nemají tušení co to semnou je, ale náš kapitán by tušit měl. |
| |
 | Loď Když se rození siréna tak se kouknu jak zatraceně blízko jsou lodě marináků. Sakra, musíme trochu přidat. Aby jsme se vyhli boji. pomyslím si a vstanu. Vylezu na stožár a začnu uvolnovat plachtu pevně se držím. Cokoliv nepude odvázat tak to prostě přeseknu. Pokud se mi uvolnění plachty podaří tak slezu dolů a upevním a napnu plachtu. Poté rychle běžím ke kotvě. Hej lidi podte mi sem někdo pomc vytáhnout kotvu nahodu aby jsme mohli vypadnout. zařvu na celou palubu. Otočím se na připloouvající se lodě. Sakra to musíme stihnout nevím jak by jsme zvládli boj. Ale musíme musíme jinak to bude ještě zajímavé pomyslím si a položím jednu ruku na katanu. Pokud někdo přiběhne tak vytáhneme kotvu. Kapitáne připravte se budeme odplouvat. |
| |
| Na lodi Popravdě představoval jsem si to trochu jinak... Například že na každé věci bude hezký červený kříž. Ovšem toto mi více připomíná chemickou laboratoř, a že už jsem i v několika z nich musel párkrát pracovat! Mou pozornost ovšem upoutává stůl kde to vypaalo že se tvoří určitý pokus. Dování mě lůžku kde se mám vysvléci. Nejdříve ze sebe sundávám všechny sarapetičky a zbraně co mám u sebe. Po té plášť a triko. Nedá se o mě říci, že bych byů svalnatý nebo snad tlustý. Na svém těle mám mnoho malých jizev, ovšem nebyl jsem v žádném přímém ohrožení života. Já jsem Rozar... Rád tě poznávám... rukavice... Brrr... Nedá se nic dělat... hlavně klid. Co to děláš na tom stole? Z prvního pohledu to vypadá zajímavě. Jen by mě zajímalo co to je... Snažím se s ní co nejlépe spolupracovat... Dostává se k nám nějáký hluk z paluby a jako kdybych snad slyšel sirénu a dělové koule. Proč ještě neopětujeme palbu? Ptám se i když by mě spíše zajímalo jestli tato loď má nějáké děla. |
| |
| Na lodi Hele vy dvě hrdličky hejbejte se trošku, zdržujete provoz zavolal jsem na Joanu a Rozara, upřímně jsem začal silně uvažovat o tom že druhého jmenovaného použiji jako živý štít nebo až se zbavíme mariňáků hodím ho přes palubu. Jo, už jd... ono jdu jako odpověď Windovi zanikla ve velmi sexi postavě která se ke mně přiřítila. Už jsem čekal že to schytám tím žufánkem po papuli ale k mému překvapení a upřímnému zděšení mě místo toho objala. Chtěl jsem se odtáhnout ale ten její „nevinný“ pohled mě vážně dostal, a když pak utrhla pár knoflíků ze své košile...hned mezi námi byl volný prostor. Kterej z vás im.ecilů nechal v kuchyni alkohol? zeptal jsem se posádky ale od Twist jsem se nějak odtrhnout nedokázal. Ehm...na co tlemíte? Odplouváme a opětujte palbu na ty mariňáky. vydával jsem poněkud nejisté rozkazy. |
| |
| Ošetřovna „Lehni si.“ Pobídnu ho a skloním se nad ním. Zajímá se o můj pokus a pak proč se neopětuje palba. Pokrčím rameny. „To nevím. To je jejich věc. Kdyby jsme začínali mít problémy, tak by si mě zavolali na pomoc.“ Odpovím mu. Když si lehne začnu mu první ohmatávat končetiny, nohy, ruce a pak hrudník, když jsem někde přitlačila pohlédla jsem na něj jestli se mu do tváře nepromítne nějaký náznak bolesti. Mužský jsou děsní, raději mlčí o tom že je něco bolí jen aby nevypadali jako padavky. Zvláštní je, že když se třeba říznou dokážou se o tom zmínit ještě druhý den. Znala jsem jednoho muže, byl starý, ale nikdy snad nebyl u doktora. Umlel si jednou prst v mlýnku a stejně s tím nikam nešel. Na hlavu. „Řekni kdyby tě to někde bolelo.“ Řeknu a začnu kontrolovat žebra. Prohlédnu si jeho staré jizvy, dnes už není muže, který by nějaké neměl. Asi taky dost bojuje. „Když jsme zastavili nedávno na jiném ostrově, našla jsem tam jednu rostlinu, kterou neznám a v knihách jsem ji nenašla. Tak s ní dělám pokusy, abych zjistila jestli není k něčemu dobrá.“ Odpovím mu k mému pokusu. „Už se destiluje druhý den. A další dva to ještě bude trvat.“ Pokrčím znovu rameny. Otočím se a přinesu misku s vodou a čistý hadřík. „Otři si s ním obličej. Máš ho od krve.“ Asi bych to normálně udělala sama, ale zase je soběstačnej, nemůžu se k němu chovat jako k miminu. |
| |
| Na lodi Lehám si jak mi poroučí a naslouchám co mi říká... Mmm... To dává smysl... Když mě začne ohmatávat trochu sebou cuknu... Na něco takového nejsem zvyklý... Především jen tak ležet a nechat se ošetřovat, když díky mne by snad ani nikdo nemusel být přinejlepším zraněn... Mohl bych pomoci s palbou z děl. Nikde mě nic nebolí což mi přijde nanejvýš podezřelé... Je to doktorka, přeci by mě neprohlížela, kdyby si myslela, že mi nic není... Možná že mi něco je a díky tomu necítím bolest! Úžasné.... K tomu abych řekl že bych měl říct když mě to bude bolet jen přikývnu... Popravdě bolí mě pouze nos a hlava, jinak snad nic. Škoda, že nejsem biolog, to bych ji snad i mohl pomoci... Jsem tady nepotřebný, zatím jsou se mnou jen samé starosti... Jak jen můžu být užitečný? Sedám si a natahuji se pro hadřík... Díky... Otírám si obličej studeným kusem látky a vracím ho zpátky do misky...Platí pro mě taky to s tím že mě potom zavolají? |
| |
 | Menší komplikace, oplzlá Twist? Ksakru, to ještě nejsme připraveni? Pomyslím si když uvidím blížící se lodě za doprovodu sirény. Jestli hned neodplujeme potopí nám loď a všichni budeme na pospas Mariňákům i posádce Lazy garden. Jak smutné, že? Fajn jdu k tobě Winde. Rychle utíkám k Windovi, který právě vytahuje kotvu a pomůžu mu ji rychle vytáhnout z vody na palubu. Fajn, to by… Náhle mně přeruší kapitánův hlas, tak se otočím a málem mně spadla brada z toho jak se chová Twist, teprve po chvilce si dám dohromady co kapitán říkal. Ten chlast tam musel dát Wind nebo ty, ale co má bejt tohle? Takhle vypadá Twist, když je opilá?*proběhne mu hlavou násilnická verze Twist* Shahahahahhaha….si děláte srandu tohle je ztělesnění nenásilné Twist? Nicméně… Dojdu pomalým krokem k Twist a je na mně vidět, že jsem opět v Nami módu, pak ji docela tvrdě praštím do hlavy. Prober se sakra, dej si sprchu. Vražedný pohled na kapitána. A ty kapitáne koukej místo těch chytrejch řečí ke kormidlu, kurz i mapu tam máš, hlavně nás prosím nenaveď na ty mariňáky, než na tebe nebudu dohlížet v kurzu, ano? Joan skonči to s tím chlápkem rychle, pokud umí dobře střílet tak s ním běž rychle k dělům, Winde ty pojď taky pomoct. Pak rychle utíkám k dělům, nabíjím, zamířím a střílím další a další koule. |
| |
| Menší komplikace, sebevrah navigátor? Navigátorova přesná a tvrdá rána narazila do něčeho ještě tvrdšího. Dalo se předpokládat že hlava naší kuchařky bude tvrdá a že bys v ní mohl narazit na spoustu nebezpečných věcí, ale asi nic co by tolik připomínalo mou hodně zjizvenou paži, kterou jsem tvůj úder zastavil(udeřil jsi do mé dlaně). Ještě jednou se jí pokusíš praštit a zabiju tě vlastnoručně oznámil jsem tak naštvaně že jsem skoro připomínal svého otce. Legendárního Admirála který proslul svými záchvaty vzteku při kterých sem tam vybil i svou vlastní posádku. Tohle rozhodně nebyla planá vyhrůžka už cestou na loď jsem byl v ráži a kdo mě zná ví že s Twist mám takový zvláštní nepopsatelný vztah. Navzájem se sice nesnášíme, ale zkuste se na ni někdo jenom křivě podívat. Vezmi si na starost kormidlo, já ji mezitím uklidím někam kde si neublíží. dodal jsem o něco mírněji, načež jsem pustil jeho ruku a Twist vzal opatrně do náruče. Co bys řekla na to kdybych tě vzal někam kde nás nikdo nebude rušit? zeptal jsem se až podezřele jemně na to že jsem nebyl před vteřinou daleko od toho abych umlátil našeho navigátora. |
| |
| loď Nesouhlasně našpulím rty když začne Ryouba vyřvávat rozkazy. Kdo je ten nervák? ukážu na něho palcem a zavrtím hlavou. Pak se mi mi z ničeho nic začnou od sebe rozjíždět nohy. Chvilku to sleduju než mi dojde že při tom ztrácím i stabilitu a tak se pokouším zachytit (asi) kapitána a vyškrabat se zpět nahoru. Ale nohy jako by byli gumové. proto se k Tawarovi přichlípnu a nehodlám se jej pustit. Navíc Páni, je děsivej zašeptám když Ryouba zaútočí a jsem spasena kapitánem. celkově je tu spoustu děsivejch lidí. Když mě náš kapitán bere do náruče, absolutně se nebráním a bázlivě se schoulím do klubíčka. Jsem v pekle a tys mě přišel zachránit že je to tak? mumlám a při tom všude vrhám bázlivé pohledy, tedy k našemu kapitánovi pohled obdivný, naprosto oddaný a milující(a vrním u toho) Nakonec se rukama zapřu o jeho ramena a vyškrabu se do úrovni jeho hlavy. Přece se musím nějak odvděčit KISSSSSSSsssss |
| |
| Loď Když mi Ryouba pomůže vtáhnout kotvu tak se otočím a vidím twist nalepenou na kapitánovi. No hustý. My pod útokem a ona se takhle chová. Pomyslím si a zahlédnu jak kapitán zastavil ránu Ryouby, usměju se a běžím k dělům. Hej kdokoliv schopnej k dělům a budeme opětovat palbu. Dělejte zařvu a začnu ládovat dělo. Když je naládované tak nastavím úhel a vystřelím. Sakra šermíř u děl to ty kole bodu lítat blbě ale co aspon se bráníme než sem přijde někdo jinej. povzdechnu si a znova začnu ládovat dělo. Sakra sakra tak tohle bude o fous nevím jak by jsme s touhle flotilou bojovali. Sakra. pomyslím si. Znova zamířím a vystřelím. Kouknu po lodi jestli se už ke mě nekdo blíží. |
| |
| Ošetřovna Přikývnu. „Můžeš se obléci.“ Řeknu a sundám si rukavice. Počkám až se oblékne. „Ještě se ti podívám na tu hlavu.“ Řeknu a natočím si ho, začnu opatrně prohmatávat jeho hlavu až jsem narazila na bouli. „Máš bouli. Ale není moc velká. Krev z ní neteče. Bude to v pořádku.“ Znovu se vrátím k jeho obličeji a stisknu mezi dlaněmi jeho dos a trochu s ním zahýbu. „Nos nemáš zlomený. Jen naražený. Dopadl jsi dobře. Jediné co potřebuješ je led a chladit to. A budeš zase jako rybička.“ Usměji se na něj a sundám si plášť. „Až bude trochu klid, tak v kuchyni ti nějakej ukradnu. Ty tam raději nelez. Já budu mít šanci přežít. Twist nemá ráda, když ji někdo leze do kuchyně bez dovolení.“ Dojdu si umýt ruce. Když se k němu vrátím zavrtím s úsměvem hlavou. „Říkala jsem si, že nemůžeš být vrah. Na to mluvíš příliš slušně a jsi milí. To vrahové zrovna nebývají. Proč jsi se, ale potloukal kolem naší lodě? Něco jsi po nás chtěl?“ zeptám se a odejdu k odloženému košíku z kterého začnu vyndavat nakoupené zásoby. Zarazím se když uslyším pokřikovat Ryouba. Zvážním. „Necháme to na později. Vypadá to, že máme trable. Pojď nám pomoct.“ Kývnu na něj a vyběhnu ven. Postavím se směrem k lodím Mariňáků, kteří po nás jako šílení stříleli. Nadechnu se a použiji sílu Ďáblova ovoce abych si zvětšila ruce, jen ruce. Zvětšit se úplně na lodi by nebyl dobrý nápad. Ještě bychom se pod mou tíhou potopili. Chytnu jednu dělovou kouli, zatnu zuby a hodím ji jim zpátky. |
| |
| Na lodi. oblékám se a vyzbrojuji se, tak jak mi nařizuje a po té se snažím jen moc neodporovat. Nah... To vlastně znamená že mi nic není... mám moc štěstí... Uvidíme jak to půjde... naslouchám co mi říká a dokonce je mi to i k něčemu vhodné, alespoň se něco dozvídám o té fůrii. Takže... Nikdy nechodit do kuchyně... Snad si to zapamatuji... Sleduji její ladné pohyby a snažím se kontrolovat její končetiny. ALe stejně jsem rád, že mi věří. Sic jako jedna z mála, ale věří... Když se mě ptá na to co jsem dělal u lodi trochu znejišťuji. No vlastně.... Nestíhám ani dokončit větu a hned říká, že by jsme se měli pustit do bitvy. Nestíhám ji ani poděkovat... Navíc.. Bojovat? Něco takového nedělám zrovna nejraději... Co takhle si jen stoupnout k dělu a ostřelovat nepřátele? To by i snad šlo... Dobrá... snažím se říct povzbudivě, ovšem výsledek je trochu skleslý... Utíkám k lidem u jednoho z děl. Zrovna natrefím na chlapíka, který má snad dva metry do výšky... Rozhodně bych ho nechtěl naštvat. I když... Mohu se toho prosím ujmout? Ptám se zdvořile blonďáka přede mnou. Kde je slabé místo mariňáckých lodí? Můžou to být děla, nebo také hlavní stěžeň... Ovšem k čemu nám bude když se nebude moci plavit pomocí větru? Stále do nás může střílet... Kanóny na přídi... Pokud se mi to povede můžu odstřelit jednu celou čáru... Čekám dokud mi nedovolí obsluhovat dělo. Jestli mi to povolí tak dělo pořádně naláduji. Zkoukávám jestli je dělo zajištěné, nastavuji si ten správný úhel a pálím na děla mariňáků. |
| |
| Loď - Děla Když vidím jak přichází neznamý tak se jen usmeju. Konečně někdo k dělům a já pudu pomoc Joaně. pomyslím si a kuknu na něj. Jistě samozřejmě, díky za vystřídání jo mimochodem jmenuji se Yamato, ale říká se mi různě. pronesu a zase se usměji. Dlouhými kroky se rychle dostanu vedle Joany. Hmm tak my dva se budeme starat okoule a oni budou pálit hmm a kapitán se bude muchlovat s twist sakra jsem to dneska nějak ukecanej. řeknu a usměji se. Vytasím obě katany a stoupnu si do postoje. Nohy široko od sebe a černou katanu vepředu a bílou vedle těla. Poté čekám na kouli která se dostane do mého radiusu a když se tam dostane tak jí přeseknu. |
| |
| Ke kormidlu, vyplouváme! Docela mně překvapilo, že kapitán dal ruku mezi můj úder a Twist, aby jej zastavil, ne proto, že jej zastavil, ale nečekal jsem něco jako obrana Twist s takovým přístupem. To je divný, možná něco mezi Twist a kapitánem jiskří? Twist se rozhodně po vypití alkoholu chová víc než divně, že by měli mezi sebou poměr? Ne, to je blbost, zmiz ty halucinace. Každopádně si ten pohled nech, teď mi je fuk, zda zemřu tvojí rukou, nebo nás rozstřílejí mariňáci na hadry . Zařvu ještě na posádku ohledně těch kanónu a ujímám se zkušeně kormidla. Vyplouváme, příští zastávka moře bez Mariňáků a žádná pauza, dokud tam nedoplujem. Po pár střelách z kanónu si všímám, že se vrací Yamato, který očividně předal střílení z kanónu tomu nováčkovi(očividně zkušenému) a pomáhá Joaně bránit loď před dělovými koulemi, loď se mezi tím pluje směrem od mariňáků, tak aby nemohli použít na nás všechny kanóny. Poslechnu si Yamatovu představu, co teď asi dělají Twist a kapitán. Doufám, že to bude jen jeho představa a kapitán se vrátí s tím jeho přiblblým vyjadřováním a začne nás komandovat. Ale stejnak, představa kapitána Twist*hlavou mu proběhne velmi zvrhlá představa*. Ne, ne, ne to bychom slyšeli určitě Twist aspoň nějak vřískat, nebo něco podobného. Pro jistotu ještě zavolám na kapitána: Hoj, kapitáne, jste jediný kdo se tu fláká, laskavě pojďte taky pomáhat, jinak nás zabijou. Pak se soustřeďuji jenom na kormidlování. |
| |
| Tohle mi trhá srdce Jasně, odnesu tě z tohoto Pekla věnoval jsem jí svůj nejlepší úsměv a jen tak mimochodem úderem pěsti odpálil dělovou kouli co mi chtěla urvat hlavu. Během té doby jsem měl Twist položenou na jedné ruce a koleni aby náhodou nespadla. Poté jsem ji odnesl do své kajuty a šetrně postavil na nohy. Vzhledem k tomu že jsem nezavřel dveře lidi poblíž mohli vidět i slyšet co se tu děje. Tak, teď už jsi v bezpečí řekl jsem svým nejpřívětivějším hlasem, načež jsem ji pravačkou tvrdě udeřil na solar. Twist je Twist ale jak je na tom teď nemá moc nadějí na uhnutí, vlastně žádnou. Opatrně jsem ji chytil než spadla na zem a položil ji na svou postel. Po té ráně bude mimo dost dlouho na to aby vystřízlivěla. Na rozloučenou jsem jí nevěnoval ani malý polibek. Trhalo mi to sice srdce ale bylo to nutné. Při odchodu jsem za sebou dveře tentokrát důkladně zavřel a opět odpálil další kouli zpět k lodi která ji vystřelila. Fajn, rozsekáme ty vládní krysy na kousky..HEJ LIDI DONESTE MI NĚKDO DĚLOVÝ KOULE!!!! zařval jsem a z vesela si prokřupával klouby na pěstích. |
| |
| vy a mariňáci Loď se pomalu odtrhává od břehu a díky hlavně Ryoubovo přičinění se pomalu houpe kupředu. K střelbě od moře- čili nepřátelské lodi přibývá i střelba Mariňáků z pobřeží. Co víc, hlavní ulicí k molu přibíhají i mariňáci z Lazy Garden. Takže k dělovým koulím přibývají i docela nebezpečné výstřely. I když koule likvidujete a vysíláte podobné dárky zpět (i když k tomu děla určená moc neužíváte) Loďkou otřese jeden ze zásahů který nikdo z vás nestihl vychytat. Chvilku se zdá že se nic nestane, ale pak se zadní stěžeň (krom hlavního je tu ještě tento) z praskáním chystá spadnout na palubu. Co víc, do moře žbluňkne stařík co jej zrovna opravoval. Sice se vynoří, ale jste moc daleko na to aby jste jej zase nabraly na palubu. Navíc, nepřátelská loď vás začíná dohánět. 20 metrů a stále se přibližuje. Situace se značně vyostřuje. |
| |
| Útok na loď Když jedna z koulí zasáhne naší loď tak mám co dělat abych nespadl ale nakonec to ustojím. Otočím se a kouknu na místo kde dřív stál děda. Koukám překvapeně na velkou díru. Sakra co to je. Kde je děda. pomyslím si a rozhlédnu se kolem. Zahlédnu dědu ve vodě a oddechnu si jelikož mu nic není. Poté se rozhlédnu po posádce kde jsou a co dělají. Zasunu katany a bežím ke kapitánovi. Kapitáne dej nějaké rozkazy aby jsme věděli zda čekat nebo da se mi máme nalodit? řeknu kapitánovi a jen koukám na lod která se přibližuje. ak to vypadá kapitáne že naše cena zase vzroste. pronesu a čekám na rozkazy. Sakra, proč to jsou zrovna tihle kteří se s námi dostali do křížku ty budeou nasraný jak smečka pitbulů. No holt to bude bud a nebo. pomyslím si a začnu zhluboka dýchat. |
| |
| Půjdeme ke dnu? Mariňáci nám dávají pěkně zabrat. A já začínám mít pocit, že nás brzy budou mít na lopatkách. Nevypadalo to dobře. A pak zasáhli stěžeň. Ihned jsem se k němu přihnala, chytla ho a narovnala, jenže jsem ho pořád musela přidržovat. Využila jsem k tomu jednu ruku a druhou se snažila ochraňovat loď jak jen to šlo. A začínala jsem mít strach. Jestli půjdeme ke dnu a mě nikdo nepomůže, utopím se a když se neutopím, dostanou nás Mariňáci. Vůbec jsem si sama sebe nedokázala představit ve vězení. Hrozná představa. Jak si vůbec ti zmetci dovolili na nás útočit na neutrálním území? Měli jsme se schovat na ostrově jak jsem navrhovala. Ale ne... měli lepší plán, který teď jak vidno končí v troskách. Kdybych nebyla jen tak loajální k téhle posádce, tak bych si dupla a zůstala na ostrově. „Do prdele!“ ulevím si a to že tak vulgárně normálně nenadávám. |
| |
| Na lodi Vzhledem k tomu že se na mě vykašlali a dělové koule mi nepřinesli, rozhodl jsem se řešit situaci jinak a pomocí svých drahých pěstí jsem posílal dělové koule zpátky k těm co je vystřelili. Docela mě štvalo že stařík spadl přes palubu ale nemohl jsem s tím právě teď nic dělat. Moje loď a posádka byli přednější. Stěžeň se naštěstí podařilo zachránit Joan, protože na to však používala jednu ruku přesunul jsem se k blíž k ní abych ji případně mohl krýt před nepřátelskými útoky. Oplácím palbu, neflákám se povzbuzoval jsem posádku hlasitým vyřváváním. To že po nás začali střílet od břehu jsem poznal díky tomu že mě jedna z kulek lízla přes pravou ruku. Nic vážného spíš spálenina než průstřel ale naštvalo mě to dost a tak jsem jednu z dělových koulí věnoval i klukům na břehu. |
| |
 | Menší oživení aneb snad to PJ nebude vadit Po kapitánově dárečku střelba z mola trošku prořídla. Sice onou dělovou koulí nevyřídil moc nepřátel zato jim však ukázal že nejsou mimo dosah a tak se spíš kryli než aby po vás bezhlavě stříleli. Na druhou stranu mariňácká loď přes to že opětujete palbu překonala těch pár posledních metrů co ji od vás dělilo a první mariňáci se dostávají na palubu. Výhodu to má v tom že už po vás nepálí z kanónů. Nevýhoda je těch několik desítek uniformovaných vojáků kteří se s hlasitým řevem, meči a pistolemi v rukou řítí proti vám. Při bližším pohledu si můžete všimnout že ani mariňácká loď nezůstala ušetřena poničení z palby i když poškození není tak nebezpečné jako u vás. Po palubě se válí pár těl zasažených dělovou koulí. PS: píšem píšem neflákám se |
| |
| Na lodi – pomalu jde do tuhého Pořád jsem držela stěžeň, nebylo to vůbec pohodlné, když jsem se musela druhou rukou ohánět. Sice jsem zvládla dělové koule, ale pokud se přejde na kulky proti nim jsem bezbranná jako každý obyčejný člověk. A vzhledem k tomu, že jsem se nemohla hnout z místa jsem byla snadný terč, možná kdybych se zmenšila nebo ztenčila... jenže pak by stěžeň spadl. Nakonec Mariňáci dorazili až k nám a začali přeskakovat na palubu. „Do háje...“ Zamumlám a začínám dostávat strach. Nemohla jsem pochopit, proč musíme v tak krátké době mít takové potíže s Mariňáky. Podívám se na Tawara, který se přesunul blíž ke mě aby mě trochu kryl. „Měli jsme zůstat na pevnině.“ Řeknu mu vyčítavě. „Jestli se loď potopí...“ Nedokončila jsem slova, Tawara jistě pochopí z čeho mám strach. Spadnout do vody by byla moje záhuba a vzhledem k tomu, že jako malá jsem se málem utopila neměla jsem moc ráda větší množství vody. Ne že bych měla strach z moře, ale rozhodně jsem nikdy necítila potřebu skočit si do vody a zaplavat si. A neudělala bych to ani kdybych pak neklesla ke dnu jako kámen. „Tawaro dolů!“ poručila jsem mu, otočila jsem se a obří pěstí srazila několik Mariňáků dolů z paluby rovnou do vody. |
| |
| Náhlá komplikace, dáme jim na frak Díky zkušené(a schopné) zacházení s kormidlem se mi podaří rozhoupat tu naši loď, která pomalu ale jistě vyplouvá. Ostatní se plně věnují bránění lodi, bohužel i ze břehu. Vedem si dobře až do chvíle než jednu z koulí nikdo nevychytá, nás to stojí staříka a málem i stožár, nebýt Joaniného rychlého zásahu. Sakra bez toho staříka možná ani nedorazíme k dalšímu břehu, ale toho nestihnu sem vysadit dost rychle ani já, kromě toho, že musím být u kormidla se ta zatracená loď k nám blíží víc a víc. Oa, dejte mi pokoj s těmi kulkami! Vedle mě, těsně u rukávu a kolem hlavy mi proletí pár kulek, naštěstí od ne tak dobrých střelců. Jelikož jsem snadný terč tak se rychle kraji. Výborně tenhle už nemůže být lepší. Máš recht Winde, pokud přežijem tak jistojistě stoupne, páč musíme zabít všechny tyhle Mariňáky. Chudák Joana, po tomhle se bude dlouho vzpamatovávat, páč pokud se ještě víc naštve, jakože mluvit sprostě už je vážný stav, nejspíš jich zabije nejvíc. Po té co nás zahákují, jsem u kormidla prd platný, takže hnedka chytnu prvního mariňáka a udělám s ním létající rybu pěkně směrem na jejich stožár pro změnu. Winde, jak budeš moct odsekej nás, ale teď mně chvilku kryj. Chytnu první naše lano s hákem a jdu jej rychle upevnit kolem stožáru, který zatím nespadl díky Joan, pak jej dostatečně upevním a rychle skáču do vody. Možná to vypadá jako pokud o útěk, ale pokud chceme odtud zmizet potřebujeme se zbavit víc věcí než lan co nás drží. Mířím si to rovnou k nepřátelskému kormidlu, které pak pomocí své nadlidské síly buď utrhnu, nebo alespoň poškodím. A teď si zkuste nás dohnat, hehehehe. Po té okamžitě plavu na pomoct ostatním, díky rychlosti plavání doslova vyskočím z vody na naši palubu a začnu masakrovat jednotky, aby měl Wind dost času na přeseknutí lan. Soráč za zpoždění, tak pojďte vy racčí chátro. |
| |
| Útok. Bohužel, mé střílení z kanónu není moc účinné. Naštěstí na to nemusím myslet, poněvadž se k nám nalodila hromada mariňáků. Nejsem rád, když je kolem mě hromada nepřátel. Nevím odkud přijde rna a odkud se mám krýt... Není tu žádná domluva o tom jak se chovat... takhle nemohu ani spoléhat na to, že mi nevlezou do cesty... Vytahuji svoje pistole a odstřeluji rovnou ty kteří jsou ke mě nejblíže. Samozřejmě mířím jim na trup a na ramena. Je to jednoduché... Věřím, že když je zabiji, nikdo se o ně starat nebude. Ovšem, pokud ho jen zraním, tak se o něj postarají další dva mariňáci, takže bude bojovat o tři míň. A pokud by se to neosvědčilo, vždy ještě mohu změnit taktiku... Přeci jen, nemohu vystřelit z těchto pistolí více než dvakrát z každé. Jediná nevýhoda, která ovšem přestane vadit, když vidíte tu průraznost a rychlost. Bohužel, dnes je zde jen jedna možnost co s nimi teď udělat. Hodit je do obličeje dalším mariňákům. Po té jen vytáhnout nůž a více se bránit než útočit. Můj bojový styl je jednoduchý... Držet se od nepřítele co nejdál. Když už se přiblíží tak uhnout a odstrčit, udeřit, koupnout nebo bodnout. Samozřejmě nzapomínám ani na mariňáky se střelnými zbraněmi. Proto se snažím využít jejich počtu aby na mě nikdy nemohli namířit. Snad jediným problémem je houpající se loď, kvůli které mi né vždy všechno vyjde... Nemám žádný určitý plán, spíše jen najít nějákou lepší zbraň a útočiště. Nepřšel jsem bojovat, takže mi to dělá určitý problém. Musíme se zorganizovat... Něco bych vymyslel, ale přes to všechno se bojím rozhlédnout... Kdybych u sebe měl alespoň pušku... a deset metrů od nepřítele... |
| |
| Nečekaně čekaný útok Když vidím lana která se zachytávají na naší loď trošku s zděsím, ale poté zaslechnu Ryoubu. Dobře vidím že máš asi plán. pomyslím si a běžím k Ryoubovi. Oba měče vytasené a kdokoliv se mi připlete do cesty z mariňků tak ho seknu bodnu prostě cokoliv. Když se dostnanu k Ryoubovi tak ho kryju do té doby než skočí do vydy s jedním lanem. Sem zvědavej co vymyslíš. Pomyslím si a kryju údery a snažím se stále phybovat aby ti co mají zbraně na mě nemohli pořádně zamířit a údery samozřejmě oplácím. Když uvidím malou skulinku mezi marináky a vidím lana. Rozběhnu se proti marinákům a sanží se dostat k lanům stejnou taktikou jako jsem se dostával k Ryoubovi co mi příde do cesty to zabiju. Pokud se mi povede a dostanu se k lanům tak se jen proběhnu okolo nich s katanou tak postavenou aby každé lano přsekla druhou se kryju a útočím. |
| |
| Loď Ryouba stožár zajistil, jen provazem... moc jsem tomu nedůvěřovala, ale zkusmo jsem ho pustila a kupodivu.... držel. Zatím ano. Oddychnu si a pustím se do boje naplno. Ale místo toho, abych šla po Mariňácích vydala jsem se k jejich lodi. U zábradlí naší lodi jsem se zvětšila, tedy jen nohy. Cítila jsem, a slyšela jak mi praskají kalhoty, další zničené oblečení, trochu jsem se začervenala, když jsem ucítila jak mi praskli i na zadku, ale nechala jsem to být. Teď na to nebyl čas. Naklonila jsem se dopředu a zvedla jednu obří nohu a jednoduše na loď Mariňáků dupla a pak znovu, abych ji co nejvíc poničila. |
| |
| celková situace pár střel z děl od vás zlikvidovalo mariňácké lodi hlavní stěžeň který s hlasitým praštěním spadl na vaši loď. Zavrtal se do paluby poměrně hluboko a navíc obě lodi zaklínil k sobě. Několik odvážných mariňáků se po něm rozběhlo na vaší loď. Mariňácký kápo se zatím bitvy neúčastní. Dobře víte proč. Prve vás nechá vyčerpat množstvím svých mužů a pak vás bdue psotupně likvidovat jako tomu bylo minule. Ale ta ztracená ruka by jej přece jen mohla trochu omezit v síle. Když na vaši loď padne nepřátelský stěžeň pár mariňáků přepadne přes palubu a i vy máte značné problémy udržet rovnováhu jako všichni. Hoďte si procenta. kolem Joany V okamžiku kdy jsi tam stála jako dokonalý terč tě jedna kulka nepříjemně trefila do pravého ramene a zastavila se o kosti. Do moře pošleš druhou skupinu mariňáků co právě přistála na vaší lodi a opiluješ při tom trochu zábradlí. Ale hlídání stěžně tě staví trochu dál od bitvy, než dorazí Ryouba aby jej uvázal kolem Ryouby Stěžeň je v bezpečí a ty se do něho vydáváš. Mořská náruč tě laskavě vítá a nechává tě se přiblížit k mariňácké lodi. Není příjemné plavit se mezi dvěma loděmi zakleslými u sebe, protože tě můžou kdykoliv rozdrtit. Nikdo si tě nevšimne, dokavať se nevynoříš u nepřátelského kormidla na zádi. Stojí tam totiž kapitán osobně spolu s kormidelníkem a do hlasné roury vyřvává povely. Pokud si dobře vzpomínáš jeho hlavní silou nebyla rychlost, ale zde - pokud vykoukneš tě nespasí ani tvé rychlé nohy, ale bdue z tebe cedník. I přesto se pokusíš jít po kormidlu? Rozar nezdá se že by někdo něco organizoval. Co víc, tvé útoky se mariňákům moc nezamlouvají a větší skupinka co se přesunula na vaši loď si tě vybrala jako snadnější z cílů. O okamžik později máš za zadkem 15 mariňáků kteří tě nadšeně prohání a nenechají tě odpočívat. Wind Probíháš po palubě jako tajfun a v pravidelných kruzích kolem tebe odlétávají tvý protivníci do vzduchu. Zrovna se ti podařilo přeseknout polovinu lan když tu se o tvé levé rameno otřelo ostří letícího trojzubce. Poměrně hluboko kdy k úrazu přišlo i pár šlach. a rozhodně to není nic příjemného. Pak na loď ladně skočí i její majitelka a při dopadu se odrazí od tvé hlavy a doskoči až k místu kde s ezasekla její zbraň. Otáčí se k tobě a ukloní se.  Konečně se potkáváme Winde. Při posledním setkáním jsem chyběla a moc mě mrzelo že s tebou nemohu bojovat. Ale teď trojzubcem na tebe namíří Si to vynahradím. a rozběhne se proti tobě. Mocný Joanin dup na místo kde mají Mariňáci kormidlo dopadl obří stín Joaniny nohy. Taktak se všichni stačili stáhnout než dopadla. Při tom jste ale (nejspíš Ryouba) zaslechly i něco znepokojivého. Výborně! past spustit! zbytek mariňáků na lodi se rozběhl k noze a začali lovit z kapes dynamity. I za cenu zničení vlastní lodi jeden Joaninu obří nohu zasáhl. Pokud chceš aby ti z ní něco zbylo bylo by dobré jí stáhnout. Ale škody napáchala. Loď se potápí. O to víc se mariňáci snaží přesunout na vaši loď. Jejich kapitán se vám ztratil z dohledu. nynější stav lodí VAŠE rychlost 3 posádka 6/20 nebezpečnost 10 odolnost 3 velikost2 JEJICH rychlost 2 posádka 50/60 nebezpečnost 30 odolnost 0 velikost 3 |
| |
| Všechno jde do kytek Když jsem ucítila jak se mi kulka zavrtala do ramene, koutkem oka jsem zahlédla jak vystříkla krev a rána mým tělem trhne dozadu. Zatnu zuby, abych nevykřikla a sevřu si v první chvíli rameno, ale pak jsem se donutila to ignorovat. Všude se bojuje, a mám pocit, že to všechno pro nás nevypadá dobře. Přesto jsem se vrhla vpřed a pořádně jim dopnula na loď, jenže nějak to nešlo tak jak jsem si představovala. Mariňáci se ke mě vrhli s dynamity, hned jsem ucukla. Loď se potápí, aspoň, že tak. Chystám se znovu zmenšit a používat už jenom pěsti, jenže... stěžeň od Mariňáků přepadl k nám a lodí to otřáslo. Vychýlilo mě to z rovnováhy a začala jsem balancovat. Srdce se mi div nezastavilo děsem z toho, že bych měla spadnout do vody. Jenže přesně to se v příští chvíli stalo. Přepadla jsem přes zábradlí a už jsem se řítila do modré vody, před dopadem jsem se zmenšila do normální velikosti, vykřikla jsem napůl leknutím a napůl proto, abych na sebe upozornila a zacpala si nos. Pak už jsem cítila jak se nade mnou zavřela voda a všechna síla mě opustila. Nebyla jsem schopna žádného pohybu. Sledovala jsem, jak se ode mě hladina vzdaluje a krev z mé rány za mnou zanechává rudě zbarvenou vodu. Pozvolna jsem začala panikařit, měla jsem pocit, že se na mě voda tlačí a drtí mi tělo. Jak já vodu nesnášela! Musela jsem jenom doufat, že si toho ostatní všimli a někdo pro mě skočí dřív než se utopím. Nebo než přiláká krev nějakého predátora. |
| |
| Smrt nebo výhra, všichni pod vodou? Proklouznout až na nepřátelskou loď nebylo až tak těžké, jenom jsem si musel dát pozor aby mě neskřípli lodě, cesta nahoru pak byla hračka, zádrhel nastal až potom – jejich jednoruký kapitán. No bezva co těď, posledně jej museli zaměstnávat jak kapitán tak Wind, navíc skončil jen s jednou useknutou rukou, kruci. Musím nějak zničit to jejich kormidlo jinak jim neutečeme, sakra Joano snad nechceš?!... Naštěstí si všimnu, že Joana můj problém vyřešila, i když mně tím málem zabila. Fajn, jedna věc z krku, cože jaký plán? Tak ti šmejdi ji chtěli zničit nohu dynamitem nehledě na loď, kam se poděl ten jejich kapitán? Moc se nerozmýšlí a chystám se opustit jejich loď, když spadne ten stožár, naštěstí jsem se chytl za zábradlí a to mně udrželo, ale moje posádka takové štěstí neměla, navíc vidím Winda jak padá do moře se zraněnou rukou a na naší palubě je nějaká ženská s trojzubcem. Kruci musím mu rychle pomoct, nebo se utopí. Joana spadla u kapitána, ten ji snad vilový, v nejhorším prostě udělám výlov, tak rychle do vody! Skáču z nepřátelské lodi rovnou do vody. Po chvilce již držím svého kamaráda a vidím, že kapitán zas pomáhá Joaně. Protože by se vynořit mezi loděmi bylo moc nebezpečné vezmu to trochu větší rychlostí na druhou stranu naší lodi, takže doslova vyskočíme na naši palubu. Soráč kamaráde, že jsem neviděl i tvůj meč, ale teď není na to čas. Tamta ženská s tebou chce nejspíš bojovat, co? Zvládneš to jenom s jedním mečem a rukou, nebo jí mám zatím zabavit. Pokud se jí bude chtít postavit tak mu jenom utáhnu ránu aby tolik nekrvácela(snad mně za to Joana nezabije) a jdu se věnovat přicházejícím mariňákům, pokud řekne abych ji zabavil zkusím se jí postavit, nebo v nejlepším případě shodit do vody. Tak mariňáci, dneska jsem chtěl volný klidný den, abych dodělal mapy a rozhodně nikdy nevyrušujte navigátora u takové práce. Ten se totiž pak stává velice agesivním a to není dobrá zpráva ani pro jeho posádku. No tak se ukažte vy špíno maríny! |
| |
| Probuzení em? prudce vstanu protože cítím kouř a obávám se nejhoršího- že jsme něco připálila, ale když světem mým otřese neuvěřitelné třeštění hlavy a navíc je povzbuzováno zvuky venku.... zase si lehnu a snažim se uspořádat myšlenky. Při tom se rozhlížím a zapaluju si cigaretu. Kapitánv pokoj....Tajemná lahvička u mě v kuchyni...já jí ochutnávala a pak ...černá díra. skousnu si spodní ret a pomodlím se za to co jsme udělala- v domnění že to nebylo nic špatného. snad to nezjistili ostatní z posádky. To bych si pozici- nejprotivnější osoba na lodi- mohla hned zrušit a vzdát se kandidace. Heh...Co to melu? když do lodi udeří nepřátelský stožár skutulálím se k jedné straně kapitánova pokoje a zastaví mě až zeď. Au...To si ze mě dělají srandu! chvilku se pokouším dostat z díry co jsem tam nárazem vytvořila a vytáhnu ze sebe pár třísek, pak se pomalu zvednu. Zakolíbám se tam a sem a široce rozkročím. bože! Chce se mi zvracet! nacpu si do pusy druhou cigaretu aniž bych tu první dokouřila a rozhodnu se že když rychle poběžím, snad bych mohla běžet i rovně a trefit se do dveří. Chybka mého plánu spočívá v tom že jsme si dveře zapomněla otevřít a tak je trochu nedobrovolně vyrazím- zastaví mse o zábradlí a pokračuji- směr schody k palubě. Tam kritickým okem prolétnu co se právě děje. SAKRA! CO JE TO TU ZA BORDEL KDYŽ JEDEN ODPOČÍVÁ! zařvu(při čemž to pár prvních mariňáků schytá letícími pánvičkami a sekáčky) a všimnu si že většina lidí na naší palubě není tak úplně naše. co to sakra- pak zezelenám a tak tak se stihnu vyklonit abych všechno hodila do moře. Zavěsím se na zábradlí a náhlou ztrátou energie si otřu orosené tělo a pusu a ... CO TAM DĚLÁTE? SNAŽÍTE SE TOPIT MARIŇÁKY BEZ MARIŇÁKŮ? jak se zrovna teď můžou koupat? hodím dolů záchranný kruh pro Nicol (kterým možná omylem někoho trefím) a pak i provazový žebřík aby dosáhl až k nim. Pak si prohlédnu nepřítele a zastaví mse u ženštiny s trojzubcem. A pak už má podrážka míří k jejímu obličeji. Co to je za fóry? Kde všichni jsou? |
| |
| Loď. Běhám po lodi a sekám od všeho s bílou uniformou. Když už se mi konečně podaří dostat se k lanům, tak je začnu přesekávat. Když sem za půlkou najednou okolo mě proletí trojzubec a sekne mě do ramene a jako na potvoru se to trefí tak že mi to přesekne pár šlach. Nával bolesti mě donutí upustit katanu v levé ruce, ale pravou rukou stále svírám svou černou katanu. V tento okamžik mi něco přistane na hlavě a skočí to k trojzubci. Je to dívka. Začne mluvit a já jí vnímám a snažím se přijít na to bych měl dělat. Sakra, rameno v háji, hmm skvělí. pomyslím si a kouknu se jí do očí. Víš tohle není moc šermířské útočit ze zadu. Sem potěšen že si se mnou přeje, ale než to stačím doříct tak na loď spadne stožár a já ztratím rovnováhu padám do vody a katanu pevně sevřenou v ruce. Jen co dopadnu do vody už mě někdo drží první se leknu ,ale pak vidím Ryoubu. Jsme potěšen. Jakmile mě dostane do bezpečí tím že podplave loď a vyskočí zpátky rozkoukám se a vyslechnu ho. Díky ti moc. O meč si nedělej starosti je na palubě. A obvaž mi tu ránu já jdu proti té holce. Přeje si mě má mě mít. Pronesu a nechám se ošetřit. Tak to by bylo. A jde se na to. Pomyslím si a rozeběhnu se k dívce abych nebyl tak snadný terč kdokoliv se mi připlete do cesty toho seknu. Když tam dorazím vidím zrovna Twist jak se chystá na útok. Zadrž Twist tohle je mezi mnou a ní. Nepleť se do toho. řeknu nahlas avšak klidným hlasem. Dojdu zpět k místu kde jsem stál a najdu a seberu meč a zastrčím ho do pochvy. Hmm levá ruka má menší holt budu bojovat jenom jedním mečem. Jo dívko ty znáš mé jméno ale já neznám tvé. Pokud by s byla tak laskava a řekla mi ho ? pronesu chladně a stoupnu si do postoje kdy držím meč špičkou namířenou přesně na její krk. A čekám na útok. |
| |
| Loď V jednu chvíli jsem si v klidu a pohodě stál na palubě a v následující na ni padl stěžeň mariňácké lodi a já se poroučel i s jinými členy posádky a mariňáky do vody. Největší problém pak byla Joana která padala taky. Vzhledem k jejímu Devil Fruit byla zapřísáhlý neplavec. Naštěstí jsem padl ze stejné strany lodi a tak nebyl problém se pro ni těch pár metrů potopit a vytáhnout ji na hladinu, odkud jsem po žebříku co nám spustila Twist(raději jsem se jí moc nedíval do tváře) vyšplhal i s ní přes rameno. Na palubě jsem pak skopl dolů pár otravných mariňáků a položil Joanu na palubu. Když jsem jí tak viděl ležet...no byl by hřích to nezkusit a tak jsem ze solidarity začal nenápadně s první pomocí. Masáží srdce a dýchání z úst do úst, preventivně...dával jsem si přitom ovšem pozor, na případné zákeřné útoky kamarádů mariňáků. |
| |
| Neznámá dívka-na lodi Znechuceně jsem sledovala svého soupeře padajícího do vln. Sama jsem pád ustála bez menších komplikací. Přestávala jsem si být pomalu jistá jestli s ním vážně chci bojovat. Šermíř který není schopen udržet se na palubě není hoden označení šermíř. Naštěstí se ale za něj brzo objevila schopná náhrada. Nějaká rudovlasá holka co nejdřív složila pár našich sekáčky na maso a pak se mě pokusila kopnout. Jenom jsem s lehkým úsměvem protočila trojzubec a odrazila její nohu. Che, myslíš si že se mnou můžeš bojovat? Zraněný a...podívej se na sebe jsi hanba šermířů zadívala jsem se na něj s opovrhujícím úsměvem, jméno jsem říct odmítala. Ale fajn, můžete na mě jít oba zároveň jestli chcete, alespoň to nebude taková otrava. |
| |
| holčina odrazím se od trojzubce zase zpátky,vedle Winda, protože zaručeně nechci mít napíchlou nohu. Slyší to ostudo šermířů zopakuji po ní a narovnám se a popotáhnu z cigarety. Pak mi pohled sjede na Windovo rameno. Beru si pravou stranu. A opovaž se mě trefit. opět startuji. tentokrát v předvoji sekáčků a nožů co by mohli zastínit můj pohyb a zhoršit její soustředěnost na mě. Nemůže mít přece oči všude. Chci se pokusit jí vyrazit trojzubec kopancem z ruky. |
| |
| Tawarova záchrana aneb chlap jeden všivá si to nemohl odpustit! Po chvíli jsem Tawarovi vyplivla vodu do obličeje a nadechla se. Plíce mě boleli, ale první co jsem zaznamenala byla bolest v rameni. „Au.“ zamumlám a zamrkám. Pak pohlédnu na Tawaru. „Nesnáším vodu.“ Oznámím mu a zdravou rukou odstrčím jeho, které samozřejmě nechal na mích prsou, jak mi předtím dělal masáž srdce, ale to by nebyl on, kdyby si nesáhl i když už to nebylo nutné. Začnu se zvedat. „Díky za záchranu.“ Přesto mu poděkuji a pro tentokrát mu to nechám projít. Ale místo zvednutí, se přetočím na bok a vyzvrátím vodu, které jsem se nalokala. „Sakra, Tawaro. Musíme to ukončit. Už mě to vážně nebaví, je mi zle a všechno mě bolí.“ Zanadávám a sednu si. Otřu si ústa a rozhlédnu se. „Jak jsme na tom?“ zeptám se, chytnu se jeho ramene abych měla oporu a pak teprve vstanu. |
| |
| Souboj Koukáma pevně sevřu katanu. Ostuda šermířů. Já jí ukážu. Pomyslím si a vidím jak již Twist začla útok z prava. Hlavně bud připravena. pronesu a rozeběhnu se z leva. Kdž sem v dostatečné vzdálenosti tak se napřáhnu a usměji se. Tak Twist ted uskoč. Dračí sek. pronesu a švihnu katanou. Z ní vyletí zhuštěný vzduch ostrý jako břitva a strašně rychlí. Má tvar půlmesíce. Ihned potom se rozeběhnu proti ní s katanou před sebou a bud to budu krýt její úder nebo použiju sek zeshora. |
| |
| Ryouba Mariňácká špíno? ten hlas ti naježí chlupy na zádech (pokud rybáci nějaké mají) a ucítíš podivnou slabost. Jako by se ti někdo pokoušel dostat k srdci a svírat ho v bezdůvodném strachu. Ten hlas poznáváš moc dobře jako sílu co tě zastrašuje a skoro ti brání v pohybu. Podaří se ti trhnout tělem když vzduch kolem tebe protne švih neuvěřitelné síly. Přesto ale odletíš poměrně velmi daleko do trosek mariňácké lodi kde tě přikryjí trosky. Pár oděrek a otřes celého těla. jináč nic vážnějšího. holčička Twist jí zaměstnala natolik že stihla zaslechnout až Windova slova o varování. Napřímila trojzubec rychle proti smršti, - dostatek prostoru má ještě Twist aby jí trošku pomačkala jedním kopancem- a vši silou trojzubcem vysílá protilehlou vlnu útoku. Ten rozpůlí ráz jeho útoku před kterým se pokouší ještě uskočit do strany, ale stejně jí to srazí, stejně jako Twist takže jsou nakonec děvčata na jedné hromádce. Kolem Winda se jen neškodně prořítí maličká tlaková vlnka z obrany trojzubce. |
| |
| Kapitán Joana nepotřebovala ani svou schopnost na to aby její prsa byla prostě dokonalá. No dobře možná ne tak dokonalá jako to co ne zrovna často schovávala Twist, tedy alespoň pro mě, ale byli vážně super třída. A pak to přišlo, konec mého snu když se ta božsky krásná dívka probrala a odstrčila mé ruce kterými jsem jí osahával...prováděl masáž srdce, problém byl ten že jsem o ty ruce byl zrovna v tu chvíli zapřený a tak se můj obličej ocitl příliš blízko jejího zrovna když mi do něj vykašlala vodu. Ehpfff peble...to snad nemuselo být zašklebil jsem se a dost neochotně se postavil na nohy. Hmmm jak jsme na tom... zamručel jsem a prokřupal si klouby u obou rukou načež jsem je zatnul v pěsti. Nic moc ale to se zpraví... zhluboka jsem se nadechl a zároveň shodil košili abych si i neušpinil od jejich krve. HEEEEJ AMATÉŘE EXORCISTA TAWARA VÁM PŘIŠEL NAKOPAT PR.ELE!!!!!!! doufal jsem že když jsem proti nim vyběhl nebyl tu nikdo kdo by mě neslyšel. Už během běhu jsem koncentroval veškerej svůj vztek do pěstí s úmyslem pořádně jim rozmlátit hlavy. |
| |
| Jdem zase bojovat Stisknu rty. „To doufám.“ Řeknu, ale to už se Tawara řítí pryč. Já osobně bych si nejraději šla lehnout. Jenže to jsem bohužel nemohla. Nadechnu se abych nabrala sílu a znovu si zvětším ruce, akorát, že ruka s průstřelem to moc dobře nesnesla a vystříkla krev. Proto si ruce zase zmenším. Zrovna nemám čas si s tím něco dělat a tak si odrhnu kus trika a tak se mi odhalí ploché bříško. Uvážu si látku kolem rány a prozatím ji nechám odpočinout. Zvětším si tedy jen zdravou ruku, obě budu raději používat jen v případě nouze. „Tak do toho. Ať už je klid.“ Zamumlám si a vrhnu se do víru bitky. Všimla jsem si holky, ale ta se zabývala Windem. Nechala jsem to tedy být a začala se starat o obyčejné Mariňáky. Zatnutou pěstí jsem je jednoduše házela přes palubu |
| |
| Rána od ďábla a jsem v loji Hned po té co uvolním všechen ten svůj vztek se za mnou ozve hlas, ze kterého mi naskakuje husí kůže a málem se nejsem schopný pohnout.Snad to není?! Musím rychle uhnout, jinak je po mně, tak se sakra hni ty blbý tělo! Nakonec se přinutím k pohybu a unikám smrtící ráně, ale i tak mně její tlaková síla vrací opět na mariňáckou loď. Ksakru, kdyby mě ten úder trefil přímo, měl bych zlámaný minimálně půlku kostí v těle, i tak mně však bolí celé tělo. Dobře nejdřív se musím uklidnit natolik abych se pohybovat v plné rychlosti, pak mám šanci se vyhnout kritickému zásahu a počkat na kapitána, jelikož Wind má starosti s tou ženskou plus ta jeho ruka musím asistovat kapitánovi já. Pomalu se vyhrabu z trosek, pak se trochu oklepu, aby se tělo vzpamatovalo od toho nátlaku, ale jakmile zas vidím toho původce mého strachu, zas mám ten pocit. Jo slyšel jsi dobře špína, jak jinak chceš vysvětlit ten podlej útok zezadu? Já jsem pirát, ode mě nic jiného nečekej, ale pak neříkej takový keci, že mariňáci stojí výš než piráti. Shahhaha… Křiknu na to abych se vzpamatoval toho strachu, trochu to funguje, ale nesmím se mu teď podívat do očí jinak by mně zas přepadl. Pokud na mně zaútočí snažím se hlavně vyhýbat, alespoň dokud mi kapitán nepříjde na pomoc(spíše doufám, že si všimne jak moc ho potřebuji), a hlavně aby si zničil vlastní loď. V nejhorším případě skočím do vody a pokusím se po chvíli na něj zaútočit z vody- prostě něco jako Arlongova žraločí šipka, akorát, že místo nosu mu na poslední chvíli hryznu zubany. |
| |
| Na lodi Vše mi snad i vychází, jen mě občas škrábnou. Problémem je jen to množství, které se kolem mě shrnula. Ale je to logické, já bych být jimi také nejdřív sejmu střelce, navíc bez zbraní...Měli by jsme se někde spojit, ať je odpálíme všechny naráz. Zrovna když se vyhýbám dalšímu seku tak najednou padá stožár mariňácké lodi. Vychyluje mě z rovnováhy a já přepadávám přes zábradlí, jen tak tak se zachytávám, Vidím jak přepadávají i ostatní z posádky, ovšem ti si snad něják poradí... já s snažím rychle vyškrábat nahoru, dříve než si někdo všimne toho že nejsem zrovna v obrané pozici. Vrhám se na jednoho z mariňáků, který ještě neví pořádně co se stalo a jsem připraven pro jeden z největších bad-ass momentů v mém životě. Bodám do něj. Jako kdyby se kolem zastavil čas, všichni se koukají na místo rány a po té na mě. Jen na malý okamžik nerozumím co se to tu děje, až poté mi to dochází... Nedržím v ruce žádný nůž, naprosto nic, až teď mi dochází že jsem ho musel upustit, abych nespadl. Odskakuji od všech co nejdál. Ahaha... Na něco jsem zapomněl. v tuto chvíli jen pádím pryč, abych našel nějákou zbraň se kterou bych se mohl bránit, popřípadě bestii, která by se o ně postarala... Musím odstřelit kapitána, potom je ta mariňácká lůza často bezmocná a zdrhá... |
| |
| Holčička samozřejmě že když se k ní konečně přiblížím tak jí zaryju botu do obličeje no a pak..jaksi zaslechn uvarování později. Z trosek co na nás padly mi koukají jen nohy a chvilku sebou cukám mezi tím co já dole pod nimi přemýšlím co udělám. Pak se vymrštím a hodím po Windovi kastrol. Očekávám že vydá velmi hezké DUM až udeří do jeho hlavy. Ty /%II!!!(!!%!!!) !!! bezmozková oliheň! Spolupráce ti asi nic neříká co? samozřejmě že jsem v té chvíli zuřivosti pozapomněla že to děvče tam leželo semnou. Udělám úskok stranou v pokusu dostat si jí před oči, dřív než toho využije. |
| |
| Souboj Když vidím že to srazilo i Twist,tak se mi na tváři objeví zděšení. Sakra koho se mám víc bát té holky nebo Twist ... na co to myslim jasně že Twist Když Twist vyleze a hodí po mě kastrol tak u ránu blokuju rukou. Vyslechnu si to co mi Twist tak krásně povídá. Já tě varoval to ty mě neposloucháš sakra. Netuši jsem že se to rozdělí a trefí to i tebe. Ale to je ted jedno. zařvu a rozeběhnu se k té holčičce pokud leží na zemi tak jí položím špičku meče na krk a pokud už vstala. Tak za běhu se snažím blokovat všechny její útoky. A když sem dost blízko tak se pokusím provést sek ze zhora dolů. |
| |
| celková situace všichni si hoďte procenta- a dle nich popište úspěch či neúspěch svých útoků a obrany. mariňáci utrpěli vážné škody- hlavně co se jejich lodě týče. Z vody koukají už jen dva metry jejich bárky. Na lodi válčí kapitán mariňáků tzv. Golem (dle jeho devil fruti kdy mění celé své tělo v kámen) vs Ryouuba-ale ten dostává hodně na prdel. Po tom co odpadl i díky Joane a zbytku posádky odpad slabých mariňáků, zůstavají jen ti nejsilnější: Golem-40 bodů(převládá brutální síla) Holčina-28 bodů a nová postava která při vaší minulé šarvátce bojovala s Joanou, Ryoubou a Twist. Squí 30 bodů  pravděpodobná majitelka nějakého artefaktu co jí propůjčuje kočičí vlastnosti. neuvěřitelně rychlá Tawara kam se vrhneš tam do vzduchu lítají mariňáci a dopadají do moře či palubu v trochu dezolátnějším stavu než prve. Bojové šílenství nahradí čistá zlost když kolem tebe prolítne značně pomačkaný Ryouuba. Byl jsi tolik zabrán do svého maličkého souboje, že jsi zapomněl na velkého kapitána, zvaného též Golem (dle jeho devil fruit kdy dokáže celé své tělo změnit v kámen) s kterým se Ryouuba pokoušel bojovat, ale tohle opravdu není soupeř pro něho samotného. Ani pro tebe samotného. Ryouuba Golem t velmi zaměstnává a nezdá se že by ti Tawara přispěchal na pomoc. je jisté že sám to nezvládneš. Když jsi se chtěl zachránit skokem přes palubu, nenechal tě. I když je hlavní jeho stránkou brutální sila jeho kamenných pěstí, tak nejspíš i vytrvalost. Většinu jeho útoku jsi nevykrýval, ale utíkal před nimi, což tě velmi vyčerpává. On vypadá čilý jak rybka. Když už přemítáš že nebudeš čekat na pomoc, ale zavoláš si jí,jeho pěst se setkala s tvým břichem, cítil jsi jak porupalo pár žeber a odhodil tě na vaší- již téměř prázdnou (bez mariňáků) loď. Joana Poslední zvětšení a poslední rána a je po odpadkových mariňácích. Když se začínáš rozhlížet kde bys mohla přiložit ruce k dílu, citíš jak na tvou zvětšenou končetinu něco dopadlo. Pak rychlý rozmazaný pohyb a náhle tě někdo vychýlil z rovnováhy, div si nepřistála za svou zvětšenou rukou. Kus nad tvou hlavou něco zavrní. Ošklivá ošklivá! Měla jsi přepadnout do vody. Pamatuješ si mě od minule? ukáže na tebe prostředníček. Zlomilas mi tady k ten drápek! Ale to ti nedaruju. teďka ti někdo pomáhat nebude. Všichni jsou moc zaměstnaní. s kosou v ruce a ladným výskokem a kotoulem letí přímo na tebe Rozar když si najdeš zbraň a vylezeš ven je tu podezřelé ticho. Totiž jediný stojící nepřítel je v menším počtu. Pak ti kus nad halvou frofrčí kosa, že se skoro nestihneš včas přikrčit a ustříhne ti pár vlasů. Pak zahlédneš majitelku kosy- Squí jak debatuje s Joanou a vyhrožuje jí. holčina s trojzubcem Využívá přesně toho okamžiku kdy je k ní Twist zády a těsně před jejím úskokem jí zrychlý dráhu letu ránou trojzubce. Takže je Twist zase v troskách s naraženým bokem. Ihned vyběhne proti Windovi a opětuje několik jeho ran. Dobrou minutu si vyměňujete útoky, dokud jí to neomrzí a nezačne zbraň velmi rychle otáčet v jedné ruce. Náhle Wind neví odkud přijde útok, protože z trojzubce je rozmazaný kruh. nejen to, ale její rychlost tě poměrně vysiluje. Navíc na tebe neustále tlačí a tlačí, dokud zádama nenarazíš na stěnu. Což bylo v jejím plánu. Rozmachuje se aby ti proštípla lebku. |
| |
| Kočičanda Už jsem chtěla vydat se někomu z mích přátel na pomoc, když se objeví ona. Mohla jsem tušit, že se objeví. Jen jsem na ní prostě zapomněla. Otočím se na ní a zamračím se. „Jistě, že si na tebe pamatuji. Promiň, že jsem tě zklamala, ale já a voda se moc rádi nemáme.“ Řeknu sarkasticky. Když mi ukáže prostředníček zahrozím ji prstem. „Tak pozor! Tyhle posuňky si ke mě nedovoluj! Měla by jsi mít ke starším trochu úcty. Někdo by ti měl pěkně naplácat a vymydlit pusu mýdlem. Takhle hezká holčička a jak je sprostá!“ vyplísním ji. Nemohla jsem si pomoci. Bylo to přece dítě a bojovat s ní pro mě nebylo ani trochu příjemné. Nerada jsem mlátila děti. Bylo to skoro utrpení. Když po mě skočila, rychle jsem se zmenšila na velikost malíčku, když nade mnou proletěla, rychle jsem se otočila, zvětšila se na normální velikost, ale zvětšila jsem si zase ruku. Plánovala jsem ji popadnout za ocas, ale jaksi mi proklouzl mezi prsty a tak můj plán nevyšel. Ustoupím dál od ní protože jsem svou šanci na výhodu promeškala. „Neměla by jsi být tak sebestředná. To není hezká vlastnost.“ Upozorním ji. |
| |
| Týmová spolupráce, nebo plán vábnička? Hopla. Uskočím další prakticky smrtící ráně, kolem mě začíná tak trochu ubývat prostoru, což může být na jednu stranu dobré, páč „golem“ je uživatel démoního ovoce, ale mně pořád ubívá a ubívá prostor na vyhýbání se jeho smrtelným ranám. Ksakru ten natvrdlej kapitán si pořád nevšiml jak teď dostávám na zadek? Kruci pomalu mi začíná docházet plyn a prostor kolem nás mi taky nahrává míň a míň. Navíc nemohu ani skočit do vody, páč kdykoliv se o to pokusím, tak mi ta kamenná hlava zabrání to udělat.Sakra měl jsem za to, že mu ta schopnost zvyšuje jenom destruktivní sílu, ale výdrž má taky k***vsky velkou a furt se na mně šklebí tak pohodově. Nic naplat musím se ozvat. Aghgghhg…… V momentě kdy otvírám ústa, schytám ránu od té kamenné hlavy, jehož pěst konečně našla svůj cíl. Dopad na naši loď je víc než tvrdý, dokonce cítím jak mi zlomil tři žebra a asi další dvě se naštípla. Pozitiva nalézám však hned dvě, první – zase tolik jsem loď nepoškodil, druhá – dopadnu těsně vedle našeho kapitána. Soráč kapitáne doufám že máte již rozcvičku za sebou, páč k nám nastupuje fakt těžkej kalibr a navíc se zdá, že i když ztratil jednu ruku je stále zrůdně silnej. Párkrát vykašlu(i nějakou tu krev) a přistoupím k Tatarovi,držíc si svá žebra, abych mu zašeptal plán vábnička. Zkusím upoutat jeho pozornost, ty jej zkus nějak odrovnat (nejspíš pochopí, že nejlépe do moře). Hoj Goleme, myslím že jsi už útočil dost, řada na mně. To měl být další blaf? S těma žebrama pokud budu moct hejhat, tak mi prasknou další a navíc i takhle mi zeslabí útok. Ksakru do příště musím zesílit, ale teď se musím postarat aby nějaké příště bylo. Tentokrát zaútočím na Golema já, nejdřív zkouším obyčejné jujitsu kousky s přehozy, ale nedaří se mi chytit pořádně jeho ruku, takže mi pořád klouže, když se dostanu do správného bodu(Golem by měl stát zády k Tatarovi) spustím svůj útok sto přímých úderů. Bohužel již po třiceti osmi úderech přestávám s tak trochu zchromlými ruky, páč ta jeho kamenící síla má pěkně hnusnou obranu a moje prsty- no mám štěstí, že nejsou zlomené, ale pár minut s nimi nebudu schopen pohnout, mohu jen doufat, že jej Tawara dostane, mezitím co budu poslouchat ty jeho zesměšňující urážky, nad kterými cením svoje ostré zuby. No schválně jestli by ty moje zuby tu jeho kůži nedokázali rozkousnout. |
| |
| Loď zase další zranění Když se vyhoupne na nohy a zašne okolo sebe točit tím svým trojzubcem tak se zastavim a začnu ustupovat s katanou stále před sebou abych když tak kryl jakýkoliv úder. Sakra, co teď ubejvá mi místo na uhejbání a zachvíli... nestačim to ani domyslet a zádama narazím na zed. A jsem v háji. poymslím si a to se taky stalo trojtubec proti mě vystartoval a já jen tak tak jsem o něj škrtnul katanou tím jsem ho vychílil trochu doprava. Kde sfil tak že mi přeštípnul klíční kost plus samozřejmě rozřízl rameno. Spadl jsem na kolena s rukama nemohoucíma vedle sebe. Sice nejsem mrtvej ale jsem bezmocnej. pomyslím si a moje katana leží vedle mě a já na ní koukám pak dám hlavu vzhůru a koukám na dívku a čekám co provede. Blahopřeju. pronesu a usměju se . |
| |
| Na lodi. To co jsem chtěl najít jsem snad i našel. Dobrá, toto bude ze začátku snad i stačit... Ale měl bych si najít nějáký lepší kalibr. Beru rychle pušku a kontroluji, jestli v ní jsou náboje. Zrovna tuto nestihly vystřílet, její majitel musel padnout nejspíše mezi prvními. Rozhlížím se kolem. Hned mě udivuje, že zde již je jen velmi málo mariňáků. Také vidím jak ten čahoun, který mi propůjčil dělo právě prohrává. Již chci vystřelit na jeho protivníka, když v tom se přede mnou zjevuje nějáké divné ostří. přepadávám dozadu abych se tomu vyhnul, bylo to vážně těsné. Všimnout si toho o desetinu vteřiny později a bylo by po mě. Dívám se na útočníka. Byla to holčička, taková mladá... Naštěstí pro mě to vypadá, že si mě ještě nevšimla. Jen tak náhodně mávla a málem mě zabila... ta je nebezpečná... K ní se budu muset ještě vrátit. Ale nejdřív... Klekám si na koleno a mířím na tu ženskou s trojzubcem. Schválně jak dobře bude útočit s prostřelenou rukou a nohou. Střílím na : pravé rameno, pravé koleno, pánev, a čtvrtou kulku do jedné z končetin. Vícekrát nestřílím. Především kvůli tomu, že to na mě upoutalo velkou pozornost a také že mám pocit že bych už vícekrát střílet neměl. S další ránou by se mohlo stát něco strašného. Rychle měním pozici a rozhlížím se kolem, čí pozornost jsem tou střelbou upoutal. Bude lepší když se rychle zbavím někoho dalšího, než oni dostanou mě. Nemám moc času. Za chvíli si mě zase vyberou za cíl a to už nejspíše bude můj konec.... Takže bych si měl vážně pohnout... Nedá se ani pořádně říc že bych měl nějáký určitý plán. Vidím jak se něco hýbe a chce mi to ublížit, střílím po tom. |
| |
| holčina s trojzubcem (15%) To si ze mě dělá prdel! Jsem snad nějakej odpad že mě furt odhazuje sem a tam? Vidím jak se k Joane míhá Squí která nám dala minule taky pořádně zabrat, ale přednější je ta s tím trojzubcem. Protože Wind se nezdá být v dobrém bojovném stavu. Jestli to nestihnu, bude po něm. to že po ní střílí Rozar absolutně nevnímám. Její nápřah to těžko může zabrzdit, leda by se stal zázrak. A ten se stal. Nevím co přesně jí vychýlilo do strany, ale Wind nebyl mrtvý. Zatím. to už mí k tý děvce co ukradla Poseidonovi vidle chyběl jen kousek. Krom jiného- to že se vzdálila mimo Winda mi dalo prostor k mému snad nejsilnějšímu útoku. Twist pak se začnu velmi rychle otáčet kolem své osy až se ze mě stane rudé mini tornádo a i za cenu toho že zničím kus naší lodi jí chci provrtat skrze stěnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro síla : 3 rychlost : 20 odolnost : 5 vůle : 2 Golem:40 síla 28 rychlost 2 odolnost 10 vůle holčina s trojzubcem:28 Síla: 6 Rychlost: 9 Odolnost: 6 Vůle: 5 |
| |
| holka z trojzubcem a situace kolem ní Wind už začala počítat andělíčky a poprvé ve svém životě cítil dech smrtky na svých zádech. Špičku trojzubce už cítil jak proniká skrze lebku a všechno bylo strašně zpomalené. Pak dráhu její zbraně změnili kulky od Rozara. První dvě jí zasáhly jak popisoval a další už nezasáhly. Zranění co popsal Wind mu byla sklouznutím trojzubce způsobena. Pak zavrčela a znovu se Změnila rychle směr v pokusu vrátit se do dráhy a rozpárat Winda odspoda nahoru, v tom ale zmizela ve stěně tělocvičny spolu s Twist co s ní doslova provrtala stěnu. Narozdíl od Twist nedopadla na dno tělocvičny nejlíp, ale děsivý zásah od vaší kuchařky jí znehybnil skoro celou jednu půlku těla. Ovšem nezdá se že by byla smrtelně raněná. Což se o Windovi rozhodně říct nedá- vyřazen z boje. |
| |
| Squí zrudne a zamává rukama. Ale já na tebe neukazovala to co si myslíš že jsem ukazovala! Jen jsem ti chtěla ukázat ten zlomenej dráp! zlostně mrskne ocáskem. Když se jí pokoušíš chňapnout, vyskočí a sekne tě do vrchu ruky. Nic vážného, dje jen o varovný škrábaneček. To sedí od ženy co se nafukuje jako letící balón. by mě zajímalo jak se musíš namáhat aby nebyla vidět tvá pravá podoba, když si umíš všechno nafouknout. Vsadím se že kdyby nebylo toho ovoce jsi plochá jako stůl haha haha ha. od vašeho posledního setkání se moc nezměnila. Ráda provokuje a neútočí dokud jí někdo nevyprovokuje. Ráda svůj objekt nejdřív vyčerpá a pak ho dodělá. |
| |
| Squí Káravě se na ní zahledím. „Mě to připadalo jako pěkně vulgární gesto.“ Trvám si na svém a pobaví mě jak horlivě se snaží to gesto omluvit. Pak si odfrknu. „Já nemám zapotřebí se přikrašlovat. Zkus si žít na lodi, kde jsou jen dvě ženské a pak samí chlapy a většina se považují za samozvané „svůdníky“.“ Zamračím se na ní a pak se pousměji. „No vlastně... ty jsi na tom podobně. Taky máš na palubě hromadu chlapů. Jenže... ty jsi pořád ještě dítě.“ Pokrčím rameny. „Navíc je naprostá hloupost využívat své schopnosti k takové malichernosti jako upravit svůj vzhled. Měla by jsi vědět, že každá žena by měla být spokojená s tím co ji příroda nadělila. A to já jsem.“ Klidně bych se s ní dohadovala dál, ale bylo by to vhodnější v jinou dobu. „Víš... strašně nerada mlátím děti.“ Povzdychnu si a promasíruji si klouby. Kdyby nebyla tak rychlá, bylo by to snadnější. Jenže ona je rychlá a to je její jediná výhoda, a moje nevýhoda. Stačilo by ji jen chytit a má po zábavě. Ale jak to udělat? Ztenčím si ruku na tloušťku provazu a tím se tak moje ruka prodlouží. Trhnu ramenem a když ruka dopadne šlehne to jako bič. Tohle by mohlo být lepší než obří pěst. Aspoň v jejím případě. Rozmáchnu se a šlehnu po ní svou bičovou rukou. |
| |
| Velká bitva (40%) Z vesela jsem si masakroval obyčejné mariňáky a jak jsem se do toho obul, tak nějak jsem zapomněl na našeho oblíbeného kapitána Golema, nebo teď už spíš Jednorukého Golema? No ono je to vlastně jedno. Podstatné bylo že byl na naší palubě a mlátil mé nebohé členy posádky. I když pravda navigátorovi zasadil moc pěknou pecku až se proletěl. Něco takového bych taky chtěl..udělat Golemovi. Páni chlapa seš stejně hnusnej jako vždycky zasmál jsem se a lehce protáhl své ruce. Upřímně vůbec se mi nelíbila představa že budu mlátit do kamene. I když při tréninku svého Muukuuken jsem dělal i mnohem větší hlouposti, vážně se mi do toho nechtělo. Jenže někdo tu hromadu kamenů zmlátit musí a nikdo jiný právě teď nebyl k dispozici. Jestli se můžu zeptat, co dělá taťulda? Pořád je ještě tak strašně pitomej a řve na každýho chudáka co nedělá věci přesně jak si to představuje? mluvil jsem na něj ze dvou důvodů. První, snažil jsem se získat čas aby mi Ryuuba mohl vysvětlit svůj plán. Druhý, snažil jsem se ho naštvat a donutit udělat chybu. V okamžiku kdy pak Ryuuba upoutal jeho pozornost a on se ke mně otočil zády vyrazil jsem přímo proti němu, snížil těžiště a celou svou silou jsem mu narval svou pravou pěst zvedákem do kulí. |
| |
| budu pozdravovat Yetyho Vážení drazí, drahocení a milovaní. Mte volno, nebudu trápit vaše hlavičky a to od 22 do 29 ledna jelikož mizím na hory chytat mrazivou ispiraci. Po dobu mé nepřítomnosti můžete zkusit překecat druhého Pj aby s vámi hnul- nic proti tomu nenamítám. Nezoufejte, brzy se zas vrátím |
| |
| zlatíčka, dejte mi chvilku než se zase rozjedu. kdo může ať píše |
| |
| Váš milovaný PPJ zasahujeOperace sejměte Golema Vidím tě asi tak rád jako ty mě Tawaro zavrčel Golem a prohlížel si mě i Ryoubu dost naštvaným, skoro by se dalo říct až vražedným pohledem. Proč se ptáš na tatíka? Budeš si moct s admirálem Tawarou promluvit osobně až tě k němu dopravím mez naštvání očividně překročila patřičnou mez a hrouda kamení se pomalu vydala k Tawarovi, přičemž s každým krokem nabírala na rychlosti. Nakonec ale udělal podstatnou chybu a rozhodl se sejmout jako prvního Ryoubu který ho neustále provokoval, což znamenalo že se k Tawarovi musel otočit zády a ten ho tak mohl praštit plnou silou do kulí. Byla to opravdu slušná rána, která by normálnímu chlapovi udělala míchaná vejce, jenže Golem nebyl normální chlap, takže si Tawara o jeho kamenné koule tak akorát slušně obrazil ruku. I tak se ale Golem zarazil ve svém pohybu směrem k Ryoubovi a tvář zkřivil mírnou bolestí. To bolelo ty malej zákeřnej zmetku, ale rozhodně míň než tebe bude bolet tohle zařval a z otočky udeřil proti Tawarově hlavě svou brutální, kamennou pěstí. Čičí Ale to nebylo, nebylo žádné sprosté gesto, pokud to nepoznáš si hloupá jak náš kapitán bueee vyplázla na tebe jazyk v jakémsi pochybném, dětském výsměšném gestu. Pche, to ti tak někdo věří Umělá kozat...tak moment, já NEJSEM ŽÁDNÉ DÍTĚ jsem Mariňák tvá poznámka co se jejího věku týče se očividně dotkla citlivého místa a ta věčně hravá Squí se celá naježila a vztekle začala šermovat drápky tvým směrem, což ti mohlo dát výhodu alespoň částečnou. Toho jsi mohla využít k tomu abys proti ní využila svou tenkou ruku připomínající bič, opět tě ale překvapila rychlost jejích reakcí, když bez problému tvému útoku uhnula a ještě ti na ruce nechala další stopu po jednom ze svých drápků. Pfff, vidíš? To máš za to, kdybys neměla takový...takový... jak se snažila najít správný výraz celá zrudla, což ti napovědělo že vztek už ji asi přešel a vrátila se zpět ke svému dětskému já. takový kravský vemena, nebyla bys tak pomalá. vyhrkla z ničeho nic rozhodně, načež vyvalila oči a celá rudá si přikryla rukou pusu, jako by nevěřila co sama řekla. Působilo to docela dost komicky. |
| |
| Loď Nikdo si mě nevšiml Co se to děje? Ještě před chvílí jich tu bylo moře a teď nic? Není čas přemýšlet! Měl bych hnout kostrou a najít někoho koho můžu znovu rozstřílet... Ani mi moc dlouho netrvá to splnit. Řekněme že řve tak, že jí jde nejspíše slyšet až na pevninu. Zaujímám střeleckou pozici a mířím na místo odkud přichází ten vřískot. He? Lékařka si povídá s tou hroznou ženskou, která mě málem připravila o hlavu a debatují spolu jako dvě staré kamarádky. Hej no můžu ji zastřelit? Mno doufejme, že ano. Znovu zaujímám svou střeleckou pozici, zamířím a palím. Nejdříve do ruky, potom do nohy a nakonec do pánve. Střílím ovšem s vědomím, že mi nejspíše uhne a já budu její další cíl. Proto jsem připraven na úhybný manévr, popřípadě i obětování pušky.Kolik tu takových ještě bude? Je to zatím docela divné... Pochybuji, že bych se trefil... Takové štěstí já nemám.... Divím se že se mi podařily už jen ty první rány... |
| |
| Tak a jsem nepoužitelnej Čekám jen kdy to se mnou ukončí ona dívka s trojzubcem, ale než se tak stane proletí ona a za ní Twist do tělocvičny. Oddechnu si a usměju se. Tolik protivníků a já tu sedím na zemi neschopnej nic dělat. K tomu ještě krvácím no to je pěkný. Byl to krásnej život, ale asi již končí. pomyslím si a pramínky krve stékají po mích rukách a po také se vsakují do mé vesty. Loď se kolíbá a mě to pomáhá k tomu abych usnul. Sakra Yamato ted nesmíš usnout nesmíš ztratil jsi hodně krve kdybys unul byl by to konec nesmíš. Musíš to vydržet a čekat než se to tu vyřeší. Promlouvá ke mě mů vnitřní hlas. Snažím se mít otevřené oči, ale zvládám to čím dál hůř. Rozhlížím se po okolí kde bojují jak Joana s tou kočkou nebo kapitán s tím kameným mozkem. Poté se jen koukám do nebe a snažím se neusnout... |
| |
| Čičí „I když jsi Mariňák, pořád jsi ještě dítě.“ Trvám si na svém. Pořád má nějaké poznámky na moje prsa a mě napadlo, že možná žárlí, že sama ještě není vyvinutá. Pousměji se na ní. „Já tě chápu. Ale neboj se, ještě jsi mladá. Prsa ti ještě narostou. To, že budeš zlá na ženy, které se už vyvinuly ti nepomůže.“ Pokývám hlavou. „Tvoje máma nebo někdo ti to přece musel vysvětlit, jak to už žen chodí.“ Poškrábu se na zátylku. „Vážně se se mnou chceš prát? Já nemám moc v lásce násilí. A zvlášť se mi nechce bojovat s dětmi. Jsem mateřský typ. Ubližování dětem mi je proti srsti.“ Jenže... když nebude zbytí, prostě to musím udělat. Achjo... moje mírná povaha je někdy vážně na obtíž. |
| |
| tělocvična Chvilku ležím a kontroluju jestli jsem celá a pak se snažím zopakovat si v hlavě ten zásah. Jestli mám začít v hlavě dělat recept na pohřební Windovo hostinu či nikoliv. Každopádně se vyškrabu z trosek toho co dříve bylo stěnou tělocvičny a vidím že Wind ještě žije. no...to je sice fajn, ale mam proti ní vůbec nějakou šanci? I když jsem si teď jistě získala její srdce. No...nevadí. Zapálím si a tak krom malých oken je zdrojem světla jen má cigareta a pak rozsvítím, abych na tu trojzubcovou holku viděla. Pokud po cestě upustila svou zbraň s úsměvem jí odkopávám mimo její dosah. Co takhle souboj beze zbraní? I když jako kuchařka jsem zvyklá na nástroje, myslím že by to mohlo být zajímavější když půjde jen o...naše těla skřivým obličej a jsem ráda že tuhle dementní větu nikdo z posádky neslyšel. Nic méně. Vařit se dá i bez nástrojů. přikrčím se a odrážím nohou k přímému útoku. Pokouším se v tomto kole využít její omráčení z pádu, abych jí uštědřila aspoň ještě jeden zásah než se probere. Třeba jí zkusit přelámat pár žeber dobře mířeným kopancem. 38% |
| |
| Squí rudne a rudne vzteky. Tuhle hru chápu, ale z toho se nevykecáš zašermuje na tebe prstíkem. Bojíš se že bys prohrála! nakonec zlostně dupne. A budu mít prsa větší a krásnější než ty abys věděla! zlostně švihne ocáskem a pak špičkou kosy ukáže na tebe. Už mě to nebaví! Bojuj nebo umři! rozběhne se do přímého útoku kdy ti chce kosou podseknout hrdlo a nezdá se že by si to chystala rozmyslet. chce objovat. Nebo chce aspoň výprask. To co spíš vyžádá tvůj pohled- což v této situaci může být docela nebezpečné je rána kdy Twist prorazila díru v tělocvičně. Není to Twist kdo si vyžádal tvou intuitivní pozornost lékařky. Ale Wind, nevypadá to s ním vůbec dobře. Né že bys měla čas jej teď léčit, ale měla by sisi jej udělat co nejdřív. (hoď si procenta, Squí má fatální neúspěch za 100% takže můžeš popsat svůj vítězný úder. ) |
| |
| Squí Mám sice slabost pro děti, ale takovým rozmazlencům mám zase chuť udělit lekci, aby se vzpamatovala. Znovu si přeměním ruku na normální a přemýšlím, jak tohle vyřešit a příliš ji neublížit. Jenže jak jsem uviděla Winda, jak je na tom bledě moje mírnost musela jít stranou. „Tak fajn. Já tě varovala, teď se vyrovnej s následky!“ Řekla jsem ji a zvětšila si ruce. Zůstala jsem stát na místě, nesnažila jsem se uhnout, jediný způsob jak se ji zbavit je čelit ji přímo. Pozvedla jsem ruce a zrovna když mě chtěla setnout zvedla jsem ruce a zachytila jednou rukou její ostří. Cítila jsem, jak mi rozřízla dlaň, ale nebylo to nijak vážné zranění. Zadívala jsem se na Squí. „Až se uzdravíš, zkus nad sebou zamyslet.“ Řekla jsem ji poslední věc předtím než jsem ji ze strany udeřila druhou rukou. Viděla jsem jak se její tělo začalo otáčet a odrážela se od podlahy jako kdyby byla lidská žabka, nakonec se zabořila do zdi, kde po ní zůstal otisk jejího těla. Podívala jsem se na kosu, kterou jsem hodila s hlasitým „žbluňk“ do moře. „Dědi by si neměli hrát s tak nebezpečnými věcmi.“ Poznamenala jsem. Pak jsem se, ale rozběhla k Windovi, abych ho ošetřila. „Ty ses tedy nechal zřídit.“ Zamračila jsem se a sundala si brašnu z ramene. Upravila jsem si na ruce šátek s červeným křížem. Tu a tam mi to poskytovalo jistou imunitu, nebylo moc čestné útočit na lékaře. Tu a tam to vycházelo. Našla jsem lokálku a místo kolem jeho zranění umrtvila. Pak jsem se pustila do čistění rány. |
| |
| Squí a kolem Winda Docela to zabolelo. Nebýt Rozarovo střelby která zpomalila její rozmach, asi by ti usekla né hlavu ale ruku- i když jí máš zvětšenou, ta kosa je velmi ostrá. Ale risk je zisk. Tvůj čin v který nedoufala jí pěkně odkryl. A i když máš v dlani nepěknou díru zaplácla jsi Squí jako mouchu. Opravdu nehrozí že by mohla být opět aktivní. Ale rozhodně až se probere (nepředpokládám že sjí zabila) na tom bude líp než Wind. Ten se drží s posledních sil aby neusl a když se před ním ukáže Joana jeho tělo tento osuboj rychle vzdává. Bylo by bezpečné jej trochu odtáhnout mimo hlavní bojiště. Ještě jsou tu dva nepřátelé , ale to už momentálně není nic pro vás. |
| |
| Loď Rychle jsem jeho nejhorší rány umrtvila, pak jsem ho musela chytit za nohy a odtáhla jsem ho stranou, abychom se nepřipletli do boje. Wind vypadal fakt bídně, měl tolik zranění, že jsem si nebyla ani jistá jestli se mi podaří ho zachránit. První jsem musela zkontrolovat otevřené rány jestli tam nemá nějaké nečistoty, jako třeba dřevo, sklo a pak jsem začala se zašíváním. Jen co jsem rány uzavřela, potřela jsem je dezinfekční mastí a pro lepší hojení a obvázala. Horší to bylo se šlachami, vůbec se mi to nelíbilo. Tohle bude potřebovat dlouhé léčení a rehabilitaci. V podstatě jsem musela udělat náročnou operaci v naprosto nevyhovujících podmínkách. Aspoň, že jsem na Winda nemusela použít anestezii, i tak byl totiž mimo sebe. Snažila jsem se šlachy znovu pospojovat, musela jsem sama sebe pochválit za to, že ani teď v takovéhle situaci se mi nechvěli ruce. „Vydrž Winde.“ Sykla jsem naléhavě. Když jsem byla hotová s tímhle, musela jsem se zaměřit na další místo co bylo stejně poničené. Kéž bych ho tak mohla vzít na operační sál, nebylo by to pak tak namáhavé. Boje jsem si nevšímala, nemohla jsem se rozptylovat. Nejhorší bylo, že jsem neměla žádnou transfuzi, takže jsem musela pracovat i rychle, aby mi neumřel na ztrátu krve. Když jsem uzavřela i poslední ránu, musela jsem se zaměřit na zlomeniny. Když jsem skončila, byl Wind zafačovaný skoro jako nějaká mumie a já byla strašně vyčerpaná, jako kdybych snad bojovala hodiny nebo celej den běhala. Položila jsem si Windovu hlavu do klína a vyčerpaně se opřela o stěnu, začala jsem ošetřovat svoje rány, ale teď jsem aspoň už mohla sledovat co se kolem děje. |
| |
| Loď. Tak... Další je dole. Znovu se běžím podívat po nějákém nepříteli... Někde přeci být musí! Není o zas tak těžké, povykují na sebe a nadávají si...Jak malé děti... Přibližuji se k nim a co nevidím. Velitel mariňáků v plné své kráse a proti němu Tawara.Wow... Vinikajicí šance zastřelit mariňáka! Pozvedávám zbraň a mířím na nepřítele. Moc se s tím nepárám, prostě do něj jen vysázím pět výstřelů. V odpovědi potřebuji : Odráží se od něj kulky zpátky, nebo se jen zastaví a spadnou na zem, či se zarazí do něj, ale nic mu to neudělá? Všiml si toho, že se na něj střílí a otáčí se na mě? Jestli ano jde na něm vidět kámen? Jestli ano, má kamenné i oči? |
| |
| Kapitán v průseru Hergot zanadával jsem, kdy jsem si o jeho kamenné koule dosela slušně obrazil ruku a s ním to nic moc neudělalo. Tohle je ale hodně, hodně blbej vtip zavrčel jsem když se proti mně rozmáchl, a já se mu pokusil uhnout z cesty, vzhledem k tomu že proti mně postupoval jsem mu nechal ve směru jeho chůze nohu a pokusil se jej srazit přes zábradlí naší lodi dolů do vody. Doufal jsem že se mi to podaří a to hovado mi přitom nohu nezramuje. (86%) |
| |
| CHCI POMOCT NYNÍ ŽÁDÁM VŠECHNY HRÁČE ABY OHODNOTILI VÝKONY-ZATÍM TY CO SE OHODNOTIT DAJÍ TÍM ŽE KAŽDÉMU Z HRÁČŮ DAJÍ URČITÝ POČET BODŮ CO BY MĚLI DOSTAT ZA TENTO BOJ. CHCI VIDĚT I VAŠE NÁZORY. (počítejde do toho i vedlejší činy, dobré nápady, i nevydařené pokusy.) příklad: bod pro Rozara za nápad najít slabé místo Golema- čili oči. (ano i takhle bych to chtěla odůvodnit) děkuji (pište to do diskuze nějak barevně zvýrazněné) |
| |
| Potíže, zuby do akce Náš plán sice vyšel, ale jaksi je Golem odolnější než jsme si mysleli. Si děláš pr**l ne? Dostat takovou šlupku do koulí a akorát přitom zkřivit xicht? Proboha kamen nekamen, ty koule museli být aspoň, z oceli. Sakra a teď jde po kapitánovi, musím mu nějak pomoct, fajn nejdřív ho zkusím převážit a pak mu odkousnu kus tý jeho kamenný ruky.Hoho, teď ochutnáš moji žraločí část. Rychle vyskočím snažím se jej kopnout tak aby spadl na palubu- do levého ramena(77%), Rozara si všímám jak po něm šije, naštěstí mně minul díky tomu že jsem prakticky ve vzduchu. Pokud se mi jej nepovede shodit tak přistanu trochu nepohodlně na zádech a praskne mi jedno z těch nalomených žeber, pak se snažím odkutálet stranou, abych se mohl postavit. Pokud jej však mi tři společně shodíme, tak okamžitě se mu zakousnu do vrcholu zdravé paže(zda se zakousnu nechám na Pj, jenom si hodím na % kolik přitom ztratím zubů- 66%) |
| |
| Pro Twist-soráč ale děsně se to táhne Tvá soupeřka překvapivě přistoupila na tvá pravidla hry takže jste se chvíli mlátili jen tak beze zbraní, což nemohl pozorovat chudák kapitán, určitě by se mu to zamlouvalo. Stihli jste si ale vzájemně uštědřit jen pár ran, když se ozvalo hlasité šplouchnutí a golem skončil pod vodní hladinou. Tvá drahá soupeřka okamžitě zaklela, hodila ti jakýsi sajrajt do očí a než ses vzpamatovala skákala přes palubu za svým nadřízeným ho zachránit ze smrtícího sevření vody. Poslední část boje tři stateční vs. Monstrum Boj se pomalu chýlil ke konci. Většina posádky ležela porůznu zraněná na palubě a mariňáci na tom nebyli o moc líp, vlastně se držel už jenom jejich kapitán, ale ten se zato držel vydatně. Jako první přišla Rozarova divoká střelba. Nepodařilo se ti kamenného borce sice trefit do oka, ale takový zásah na kořen nosu nebyl taky špatný. Vzhledem ke kinetické energii kulky to s ním solidně zahýbalo. Toho pak využil kapitán s Ryoubou, kteří rukou společnou a nerozdílnou Golema převážili a hodili přes palubu, kam za ním začali skákat všichni přeživší mariňáci, včetně Squí, kterou k životu přivedla sprška studené mořské vody do obličeje. Vzhledem k tomu že pan kapitán neumí plavat a jeho tělo je...hodně těžký i v lidský podobě mají mariňáci o zábavu postaráno a vy tak šanci a čas uplout do bezpečí. Bitva je u konce VYHRÁLI JSTE. |
| |
| Vítězství je naše Upřímně mě samotného překvapilo že se nám mariňáky tentokrát podařilo odrazit a lhal bych, kdybych tvrdil že na tom neměl velkou zásluhu ten nováček s pistolí. Hej ty...nepamatuju si tvoje jméno kývl jsem na pistolníka co šel ještě ve městě po mé hlavě. Dobrá práce, teď se počítáš jako oficiální člen posádky....HEJ JOAN JAK JSOU NA TOM ZRANĚNÍ? zařval jsem, protože jsem pár našich lidí v čele s doktorkou nikde neviděl. Hlavně jsem se bál o Twist, která někam zapadla s tou holkou s trojzubcem. Tu jsem jasně viděl skákat přes palubu a Twist nikde. Ryoubo a ty novej okamžitě zprovozněte loď ať jsme odsud co nejdřív pryč, já se jdu postarat o odpad... s tím jsem začal házet přes palubu všechny mariňáky co byli mrtví nebo v bezvědomí, načež jsem na moment přestoupil na jejich loď, pěstí jim v ní udělal pár solidních děr aby nás stoprocentně nemohli pronásledovat a odsekal lana co nás k nim pojili. |
| |
| Vítězství? Nepřítel byl úspěšně převrhnut. Naštěstí mi do rány nikdo neskočil, čehož jsem se už od začátku nejvíce bál. Tak a co teď? Odpověď na sebe nenechá moc dlouho čekat. Kapitán mě slavnostně přijímá mezi posádku a hned se po mě chce, abych opravil loď. Sáfra... Co si to o mě myslí? Já jsem sice dobrej, ale ne zase natolik, abych věděl jak to tu vypadá... Hold to prostě jen musím zkusit, dokud se tu něják nezorientuji... Alespoň si to tu pořádně prohlédnu... Asi tu zůstanu na hooooodně dlouho. Především začínám s kontrolou plachet. Zaujímá mě náš stěžen, co se s ním stalo? Jde vidět že se to opravovalo na rychle... Poté se rozhlížím po různých dírách v lodi, prknech, hřebících, kladivu a ostatně i čemukoli jinému co by se mohlo hodit. Snažím se toho opravit samozřejmě co nejvíc... Asi jako jediný s kapitánem mám jen několik škrábanců, a lehčích oděrek a poněvadž kapitán už něco dělá, tak většina práce asi zůstává na mě. Když už jsem si jist, že toho více nezvládnu. Tak se odhodlávám vyrazit na další průzkum lodi, kde hledám jakoukoli válečnou kořist (Např. Pistole, pušky, brokovnice, bazooky, šavle, katany, nože, popřípadě i jiné zbraně a technické vymoženosti, alkohol a tabákové výrobky mezi to řadím také) A všechno to na hromádky třídím na palubě. Hmmm... Mohlo by se nám to hodit... Respektive mě... Ale jak znám Kapitána, tak si řekne "Co tu dělá ta kupa šrotu?" A vyhodí to hromadně přes palubu... To by potom mohl být problém pro budoucí střety... |
| |
| Mizíme Konečně je po všem. Mariňáci jsou pryč, zachraňují svého kapitána, kterého musí vylovit ze dna. Dovolím si na chvíli úlevou zavřít oči, když slyším Tawaru jak pořvává. Otevřu oči a zpražím ho nepříjemným pohledem. „Jak to mám sakra vědět, když jsem neměla možnost ještě nikoho prohlédnout!?“ Vyštěknu na něj a opatrně položím Windovu hlavu na zem a vstanu. Zapotácím se, jak se mi zamotala hlava. Ztráta krve mě také poznamenala. Navíc ani teď nebudu mít možnost, první se musíme dostat pryč... i když nevím jestli to loď zvládne. Byla taky pěkně poničená. Už z ní byl vrak. Budeme muset sehnat novou, protože tohle opravit... by bylo mnohem dražší než koupit novou. Seberu brašnu. „Tak kdo je zraněnej?“ vzchopím se a vydám se za ostatními, abych je zkontrolovala. |
| |
| Vítězství, mizíme do dáli Díky našemu trojkombinovanému útoku jsme tu kamennou osinu v zadku konečně hodily přes palubu, a za ním se hned vydali pomáhat jeho podřízení s jeho výlovem. Naprosto se mi uleví, páč nevím co by se stalo s naší lodí, už tak vysloužilou, kdyby tu zůstal a řádil. Fajne kapitáne, už jsme prakticky vypluli, stačí když odstraníte ty kotvící lana, co o nás zahákli a klidně poplujeme dál, ani jim nemusíte pomáhat potápět tu loď, to již zvládla Joana s tím kamenným mozkem, jak mně na ní honil. Já jsem zraněnej, ale mám akorát zlámaný žebra, ošetři laskavě nejdřív sebe, už takhle seš celá bledá, já můžu počkat, budu u kormidla. Hej novej, běž akorát líp připevnit kosatku(poslední malá plachta), nějaký další lana by měla být u ní, později ji ještě trochu přitlučem hřebíky. Taky všichni, si připadám jak v nějaký komedii, no tohle rozhodně bude třešnička na dortu,teda chci říct na rozloučenou vy zatracení racci! Jdu k zadní části lodi, přímo ke kanónu , opatrně jej naláduji a zaměřím Golema. Tady máte od nás dárek za vyrušení u odpočinku, vy mizerní racci, doufám, že se dost dlouho neuvidíme, nejlíp v příštím životě! A pak se ozve rána z děla, následovaná druhou a třetí(jen tak pro jistotu). Po těchto výstřelech jdu ke kormidlu a navedu loď na správný kurs, na ostrov, kde nám opraví, nebo lépe postaví loď a není zase tak daleko. Bože, zapomněl jsem v tom městě koupit whisky, takhle nebudeme mít co s Windem pít, až si zase pokecáme u skleničky. |
| |
| Rozarovo činy-stav lodi Jelikož už je loď nepřátel potopená a váš kapitán jí dal smrtelný úder co to ještě urychlil, od nich není co zachraňovat. maximálně- ped tím než je Tawara vyházel přez palubu jsi mohl obrat nějaké mariňáky a taky vám na palubě zůstalo několik věcí od střelných zbraní po nože, kotvi a vrhací lanka, ale nic víc. Vedlejší stěžeň bude docela namáhavé zapojit zpět. Rozhodně na to nestqčíš sám. Navíc se pádem přetrhalo několik lan držící plachtu(ale cajk, máte náhradní). Ale plachta tato i na hlavním stěžni zůstala neporušena. Loď na první pohled vypadá příšerně, ale žádný výstřel nepoškodil hlavní žebra a klenby. Přesto to vypdá spí jak kdyby jste se plavily na vraku. Za pár dní a spoelčné práce a péče by ale mohla vypadat opět k světu. CO UŽ JÍ TAKHLE DÁT JMÉNO? ranění Wind si vyžádal první žebříček, stanovuji dobu na něco kolem oběda. Probudí se až k ránu, a ještě tak den by se neměl moc namáhat pak následuje Nicol. Koupel, psychické vyčerpání a rány tě řadí sem. Nic co by nespravil pořádný odpočinek, ale to teď asi není možné. Může se ale stát že takhle někde zkolabuješ. Dále Ryouba- není to příjemné, ale dá se to přežít. Trochu oslaben, ale přece jen můžeš dobře fungovat. Odpočinek by taky nebyl k zahození. Pak Twist- nci co by neztravily náplasti a cigareta a trochu odpočinku a nakonec Rozar s kapitánem kteří jsou funkční z 80% Ryouba jakož to navigátorovi ti asi dám právo vymýšlet další ostrov. Stačí jen v osnovách které rozepíšu: například jméno, jak je od vás daleko, jaké na něm bývá počasí a jestli na něm převládají piráti, mariňáci či obyčejní domorodci. Útržky informací o tom jak bdue cesta obtížná (čilivliv a působení moře a tak) též můžeš zmínit. |
| |
| v tělocvičně Její zbabělý útěk mě docela zamrzí. I když její rány byli docela kruté a za chvíli už bych jí asi nemusela dost dobře stačit, docela mě ten souboj nažhavil. Ale jediné co ze mě nyní hoří jsou vlasy a tváře a taky oči. Není možná...Zatraceně. To od pirátů se čeká že budou bojovat nefér. brblám již s cigaretou v puse -jelikož nikotin je mé tankovadlo a cítím že se ta mrška trefila do žebra -a nebo je to kocovinový dochod. Každopádně je mi docela špatně. Vyhrabu se z trosek a díky očím veliksoti morčat toho opravdu moc nevidím a tak si dám ránu o dřevo vyčnívající ze stěny...tedy...to byla stěna. Kruciš...Ale né že by se mi nějak rozsvítilo. opláchnu si oči vodou a už je ten svět trochu ostřejší. Když vidím všechny padlé, především Joanu protřu si oči, jestli nevidím špatně. Supr. Hlavně aby jsme rychle odpluli a ona má všechny vyléčit sama a bez vaší pomoci pitomci jedni. a jako přítel pomůže přítelovi tak žena pomůže ženě. Přijdu k Joaně a něžně jí položím ruku na rameno. Zařídím aby Winda odnesli k tobě a až si odpočineš pošlu tam i Ryoubu. Ale ten to zatím zvládne. Snad jen jestli mi ukážeš nějaký čaj proti bolestem- nemůžu snýst ty jeho ksichty. moc dobře vím že oběd který jsem chystala budu muset chystat znovu, ale přednostně by bylo dobré aby si náš lékař odpočinul. Zavísí na tom zdraví celé lodi. Tawaro! Odnes Winda k Joaně. rozkřiknu se naučeným: a zkus neposlechnout. pokud si mezi tím urvu čas udělám potřebné přípravy k jídlu s tim že pak to jen dodělám. |
| |
| Stan Když jsi odcházel pár tvých fanoušků se podřezalo a pár k tomu mělo opravdu blízko. Bez oheldu na tvůj zjev tvá hudba jim svázala srdce a jen smrt pro ně mohla být vysvobozením aby šla za svým idolem a jeho vzheldem. Stačilo slovo a mohl jsi jim říct aby to nedělal a nebo lsovo aby pro tebe zabiili. tvá hudba měla osobnější kouzlo než sisi kdy myslel. Z ostrova tě odvezla Kosa. Loď vyrobená pro tebe na míru. Když se to tvý fandové dozvěděli vytvořili ti poholdnou loďku. ze staré plachetnice udělali děsivou velmi stabilní loď připomínající na půl vor, dokonce i s krytem před slucnem či deštěm. Její boky zdobí ostny a celá se leskne černotou. Každý kousek boku zdobí pravá lidská lebka, či lebky a kosti různých zvířat. A na přídi se směje zubatá a v jedné ruce drží stěžeň. Dokocne i plachta je černá a potrhaná- přesto funční. Dokonalé plavidlo. Už při své cestě jsi zjišťoval že Kosa má opravdový respekt. Lodě se ti spíš z dálky vyhýbaly. Plul si tam a sem a pak azse tam- nikde tě to ale nepřitahovalo, podvědomě si cítil že musíš dál. pak ejdnoho dne nedaleko ostrova Lazy Garden na mořích West blue obživil tvůj nudný dlouhý výlet ruch. Ve vzduchu ještě byla cítit síra z děl a kus na moři se se světem loučila vlajka mariňácké lodi. Kolem jejích trosek se válelo a plácalo několik mariňáků- směrem k ostrovu. První z nich co si tě všimli hrůzou přestali plavat. Ne! ne! Už si pro nás jde! ne prosím! pochopitelně ty a kosa asi docela vypadáte jako smrtonošové. I když tihle k tomu mají docela blízko. Ať se tu stalo cokoliv, lidi z ostrova sem na ně dopálit nemohli. Musela v tom být jiná loď. Pokud se hend rozhlížíš možná v dálce uvidíš ztrácet se za obzorem pirátskou loď... |
| |
| EXPY Rozar 2 body Joana 2 body a 1 bod k devil fruit Wind 3 body Ryouba 3 body Kapitán 2 body Twist 2 body |
| |
| Po boji – loď a dávání se dohromady Přejedu si rukou přes tvář a podívám se na Twist. Pousměji se. „Díky... to mi vážně pomůže.“ Řekla jsem ji a popleskala ji po ruce, kterou mi položila na rameno. „Jen si trochu odpočinu a pak se o vás postarám:“ Ujistím ji, že na ně myslím. Jak já nesnáším souboje, přesto bych tenhle život nevyměnila. „Windem opravdu opatrně. Každý prudší pohyb by mu mohl uškodit.“ Řekla jsem a odvedla Twist sebou, kde jsem ji předala čaj tlumící bolest. Pak jsem si opláchla obličej a umyla ruce než jsem se svalila na postel a ihned usnula. Tohle vůbec nebyl dobrý den. |
| |
| Kupředu směr Litle Monica Jak se zdá, naše příjemné shledání s mariňáky je konečně u konce a já v mapovně hledám nějaké poklidné místo bez nich. Po chvilce najdu jedno místo, kde nás nemohou mariňáci sebrat i kdyby chtěli, ale i pro nás to má jisté nevýhody – ostrov Litle Monica. Jelikož nemáme jinou možnost, tak měním opatrně kurz směrem na ní, ale stejnak ve mně vzrůstá strach na to co tomu řekne Twist s Joanou(viz dole v něco o Litle Monice). Hoj kapitáne, potřebuji s vámi něco probrat ohledně kurzu. Zavolám na Tawaru a ještě kontroluji naši přesnou pozici a počítám vzdálenost k Litle Monice, až dojde Tawara tak mu sdělím náš kurz, což čekám, že onen ostrov znát bude díky jeho otci(a nejspíš i Rozar díky své minulosti lovce odměn a prací pro marinu). Jelikož teď po našem boji budou ostatní ostrovy v okolí trochu riskantní, budem muset jet až na Litle Monicu. Peněz máme celkem dost, takže v tom nebude problém, ale problém je…(pochopíš že mluvím o našich holkách). Nevím jak ony zrovna budou rády, že tam jedem až zjistí v čem je háček. Měli bychom jim to říct až se probere Wind a opravíme dnes to nejdůležitější. A až budem na ostrově, tak nejspíš nebudou moct vůbec vycházet. Pak se po pokecu s kapitánem věnuji dál kormidlu a pokud nás zavolá Twist k jídlu či budu muset jít pomoc s opravou,či k Joaně na ošetření tak bez řečí půjdu, akorát se mnou nebude moc řeč. Jinak plavba nám potrvá nejspíš týden, pokud nám bude přát počasí tak jenom pět dní, a pokud nám nebude moc přát tak asi deset dní.
Story of Litle Monica Tento menší ostrov (zhruba jak Malta) patří spíše překupníkům a podřadným živlům než mariňákům, avšak i zde je mariňácká základna a všudypřítomní piráti. Tento ostrov žije spíše nočním životem, protože hlavní příjem tohoto ostrova spočívá v prostituci, pašování alkoholu a jiných vzácných artefaktů a jejich prodejem, a dalších lumpáren. Ženy zde na ostrově jsou až na pár, který neodhalují svou totožnost a nevychází vůbec ven, bez jakéhokoliv ohledu unášeny a prodávány do otroctví, či bordelů. Jinak je zde však možné koupit prakticky cokoliv, kohokoli najmout od kuchaře po stavaře lodí. Důvody proč tato oblast je tolerována mariňáky jsou hned tři : 1. prodej a koupě čehokoli od kohokoli(tudíž i od mariny), 2. je zde povolen přístup opravdu komukoli ať mariňákovi, lovci odměn a pirátovi a za 3. daně z těchto obchodů dostatečně financují místní i mariňáky na velitelství(údajně víc než platí dva Shichibukai), takže není důvod tento „ráj“ narušovat.
|
| |
 | Plavba Jiskřícího poníka Kolikátý den už vlastně trávil na palubě Kosy , neměl nejmenší ponětí vnímání dnů ztratil už dávno, navíc pořád mu přišlo jako včera když opouštěl poslední ostrov ,který za něco stál. Fanouškovská základna byla skvělá tolik mladých lidí neviděl dlouho dokonce ho potěšilo že většina z nich začíná nosit černé cáry kůže pobité všemožnými kovovými doplňky dokonce zahlédl pár stvoření ,které měli náušnice nejen na uších. To už ale jeho hudba s lidma dělala. Když jím před poslední skladbou nazvanou prostě Pán pekel , skladba pojednávala o pirátovi který se tak strašně rouhal až si pro něj přišel samotný satan svedli spolu boj a nakonec pirát vyhrál aby o tom mohl vyprávět dál. Prostě krásný song plný spousty kytarových sól a zpěvu opravdu vysokým hlasem stejně jako doplněný mohutným zahrobním duněním, nuže když jim před touto skladbo uřekl že se chystá odjet pár se jich dokonce podřezalo. Trochu doufal že se mezi ebou ošetří neměl rád když se kvůli jeho hudby zabíjeli i když moc kterou mu hudba dávala nad takovými lidmi byla obrovská vážně měl pocit že kdyby jim řekl ať naskáčou do moře a přinesou mu 4 kila škeblí že to udělaj. Jenže neměl touhy tohle říkat tak trochu proto že už zase viděl jí. Nevěděl jestli se mu to zdá nebo jestli ho opravdu sleduje,ale byla přesně+ obrazem toho co nemá rád. Malá holčička v růžových šatičkách blondýnka s upravenými vlasy třímající plyšovou hračku medvěda , velice roztomilá. A pravě proto se jí Stan panicky bál a pravě proto chtěl zmizet. Neměl rád roztomilé věci děsil se jich roztomilá zvířata děvčata a všechno by radši zničil a nebo před tím utekl. Zatím stále volil variantu číslo dvě. Trochu mu i pomohl fakt ,že pro něj fanoušci velice rychle zhotovili Kosu. Byla to nádherná loď přesně vyjadřující jeho osobu nic tak temného a hezkého neviděl hodně dlouho kdyby na pobřeží neviděl holčičku v ružovém možná by s nimi ještě chvíli zůstal. Místo toho nastoupil na svou loďku a za zvuků jeho oblíbené písně na rozloučenou s patetickým názvem " Prozatím sbohem" odplul. Kosa byla užasná malinký přístřešek připomínající s trocho ufnatazie hrobku a to zdobení něco krásného největší chyvytávkou bylo něco co stan považoval za trůn dost možná to bylo jen pár zbytých prken ,ale pro stana a jeho fanklub to byl trůn pro krále křeslo zdobená lebkami na místech kam se pokladají ruce ( autor si nemuže vzpomenout jak se tomu nadává) jinak celkový dojem trůnu krále smrti, tedy něco pro Stana navíc když do boku trůnu praštil nalezl matnou lahev plné docela silné pálenky. Kdepak fanouškové prostě vědí co má jejich modla rád. Stan si několikrát mohutně lokl potřeboval dostat z hlavy roztomilou holčičku v růžovém. Kdyby mohl usmál by se v tu chvíli byl spokojen spokojenost lehce přešla když zjistil že všechny ostatní ostrovy jsou plné barbarů ,kteří nechápou krasu jeho lodi zdál ose dokonce že jeho charizma přechází na loď a proto se jím všichni zdaleka vyhýbají. By otrávený a tak většinu dnešního dne trávil zalezlí v přístěnku vyrušilo ho znatelné šplouchání vody. Když vyšel z přístěnku aby se podíval co se stalo uviděl ve vodě plavat spoustu mariňáků jeden z nich dokonce byl natolik ohromen jeho přítomnosti že přestal plavat. Nejspíše ho považovali za smrtku skoro sadisticky se usmál a navedl Kosu k dalšímu z nich počkal si až budou těsně u něj a pak vykoukl z boku lodi takže mohl dotyčný vidět jen Stanuv oblyčej. "AHOJ TONÍKU NECHCEŠ SVÉST?" použil Stan hlas znělo to jako když dva kameny mlátí o sebe. Pravda trénoval ho dlouho ale byl krasně efektivní. Navíc pomohlo napřažení ruky směrem k tonoucímu jako by ho vybízel na loď. Tonoucí nejspíše takové napětí nevydržel a kdyby tak ho stan velice rád nalodí fandové se hodí. Tak jako tak mu v dálce neujde pirátská loď. " Hale lodička s lebkou to budou fanoušci právě v čas." řekl úplně normálně a odešel k trůnu. Netrvalo dlouho a mořem se začalo ozývat divné dunění ,znělo zlověstně a občas ho doprovázelo neskutečné kvílení jako kdyby někoho nebo něco pravdu ošklivě mučili nejspíš to znělo jako kdyby někdo mučil kytaru. Dunění se začalo stupňovat takže znělo jako velice vzdálené hřmění plachta Kosy se napnula a velice rychle táhla člun k lodi. Když kosa nabrala patřičnou rychlost a stan si byl jistý,že loď dožene umocnilo se kvílení ještě víc znělo to jako ta nejšílenější hudba ze všech a pak když už bylo plavidlo na dohled hudba ustala plachty povadli a Kosa se setrvačností hnala přímo k pirátské lodi. |
| |
| pro osazence pirátské lodi bezejmené poslední popis si přečtěte, hudbu co popisuje Stan slyšíte a stejně tak vidíte i jeho loďku Kosu. Čili vaše následující příspěvky ať obsahují reakci i na něho a jeho příjezd. Kdo má vůli pod 4 má co dělat aby se nepočural strachy. Plus- pokud Wind nedostal nějaká silná sedativa od Joany, může ho to probudit. |
| |
| Loď Mám pocit, že jsem spala sotva pár minut, unaveně rozlepím oči a přemýšlím, proč jsem se probudila, když si nepřipadám odpočinutá. A pak to uslyším, děsnej rámus. Začnu mumlavě nadávat a zvedat se do sedu, promnu si oči což mě probudí úplně. Ale jo cítila jsem se lépe. Zvednu se a první zkontroluji Winda než přejdu ke dveřím, které rozrazím až hlasitě narazí do stěny a vypochoduji ven. „Co je to k čertu za randál?“ zeptám se naštvaně. Rozhlížím se, ale pak si uvědomím, že zvuk nevychází z naší lodi. Přejdu k zábradlí, zacloním si ruku a zadívám se na to něco co se k nám blížilo. Když poznám co to je celá ztuhnu a vykulím oči. Co to k čertu je?! Štípla jsem se do ruky, abych se ujistila, že nespím a nezdá se mi, že si pro mě jde smrt. Bolelo to, takže to nebyl sen. „Co to je?!“ vyjeknu a pak si uvědomím, že ten hluk přichází právě od toho individua. Vzhledem k tomu, že jsem nevěřila na nic takového jako je... představitel smrti, smrtka tak jsme předpokládala, že je to nějaký člověk s poněkud morbidním smyslem pro módu. Ale opravdu jsem se v první chvíli pořádně lekla. „Vypni ten rámus! Já se tu snažím spát, do háje!!!“ Zařvu směrem k němu a zahrozím pěstí. |
| |
| Kosa- popis Černá loď ne nepodobná bájnému cháronovu pravidlu se pomalu blíží k pirátské lodi , sluneční paprsky ze prodírají skrze díry v plachtě a neomylně osvětlují přístřešek z prken. Mezerami mezi prkny, mírné šero tak osvětluje podivnou černou stolici na které sedí něco co vypadá jako už dávno mrtvé vybledlá lebka je zakloněna dozadu a vypadá jako by pozorovala zadní stěnu přístřešku , stíny lebce vytváří iluzi vlasů. Paprsky slunce se opírají do černého koženého v šeru se na hrudi mrtvého leskne jakýsi amulet. Dalším lesknoucím se předmětem je sklenice ze čtvrtiny naplněná jakousi nažloutlou tekutinou. Kolem sklenice je celkem pevně sevřena kostěná ruka i když se zdá ze sevření co chvíli povolí a sklenice tak spadne na některý z trámů lodi. Stín a světlo utváří iluzi oděvu na mrtvém těle vypadá velice zvláštně rozhodně to není vhodné posmrtné roucho , občas se zahlédnou zablesknutí které způsobuje světlo olizující kovové spony na oblečení mrtvého. Druhá ruka mrtvého je svěšená z křesla dolů a z posledních sil v ní zůstává něco co v šeru vypadá jako meč , jen se velice divně leskne jako by na něm bylo několik úzkých řad kovu. Při bližším pohledu je možné zahlédnou dva hmatníky vystupující z poza stolice na který mrtví sedí. Celá loď je až nepříjemně tichá. a ač je to s podivem nic na ní nesmrdí , nebo rozhodně ne tolik ,jako by rozkládající tělo mělo. pro doplnění obrazek jen poloha mrtvého je dost jinak než na obrázku. Zobrazit SPOILER  |
| |
| Plavba Kladiva na mariňáky, zkráceně Kladiva(tímto jsem jako kapitán pokřtil naši loď, kdo má problém může si vystoupit :D) Po bitvě se mi dostalo poněkud úsečné odpovědi od Joany, ale nějak jsem jí to nemohl mít za zlé. Raději jsem mlčky splnil rozkaz Twist a přitom ani nijak zvláště nebrblal ohledně toho že já jsem tu přece kruci kapitán. Přeci jen, pořád je ta tu věc s alkoholem, z čehož by mě mohla podezírat a tak jsem se snažil tvářit pokud možno nenápadně. Našeho lodního šermíře jsem tedy odnesl velmi šetrně na ošetřovnu, načež jsem zamířil za naším drahým navigátorem a hodil s ním krátkou řeč ohledně našeho kurzu. Hmm nedá se nic dělat. Holky to budou muset přežít a upřímně, docela bych chtěl vidět někoho kdo by se pokusil unést Twist. Upřímně by mi ho bylo líto z vesela jsem se zasmál, ale než jsem stihl Ryoubovi naznačit, aby vypadl od mého kormidla a šel raději pomoct s opravami lodi, ozval se ten příšerný rámus a na obzoru se objevila nějaká mrtvola. Vzhledem k tomu že jsem jedinec se silnou vůlí, nic moc jsem si z toho nedělal. Spíš mě štvalo že ruší odpočívající dívky. No to si snad děláš srandu ne? zavrčel jsem a jen tak nenápadně se přitočil k jednomu z našich drahých bočních děl. Nejsem sice žádnej expert, ale vystřelit z toho umím. ZAVŘI RYPÁK BLBČE zařval jsem na širý oceán a vypálil po oné plující mrtvole z děla. To by bylo abych se do něj netrefil z takovéto blízkosti |
| |
| Smrt si přijela na návštěvu. Opravy lodi jsou velmi náročné, ovšem především vyčerpávající, a tak jsem rád, když už to konečně dospělo ke zdárnému konci... Už jen posbírávám zbývající věci... Co nám zývají na palubě. Své vlastní pistole si nabíjím a schovávám. Byla by to škoda, je tady někde nechat. Mno... Představoval jsem si něco horšího... Jsem zvědav kolik mi toho povyhazují, než to stihnu rozebrat a přetvořit na něco účelného... Kolem se znenadání rozezní zvuk, možná skřek? Nebo snad divná odnož hudby? Nevím sice co to bylo ale znělo to dost dobře. Hmmm.... Co to asi bude.... Rána, snad i vzteklý hlas kapitána. Hej hej... Co se to děje? Rychle beru z hromady brokovnici (popřípadě kulomet či pušku, na tom už nesejde) a utíkám se podívat co se to jen děje. Coool... Co to je? Pohled se mi nakytá na dost sympatickýho kostrouna v černým a obaleným kovem. Chci vědět co je uvnitř... To co říkám a chci je nejspíš všem úplně ukradený. Kapitán do toho totiž plnou silou vpálil dělovou kouli z děla... Na čemž se můžeme shodnout, není zrovna nejlepší způsob, jak něco rozpitvat. Co to vyvádí! Hold to není profesionál, ti nikdy nevyužívají něco tak necitlivého... Když už nic jinýho mohl by na to použít kladivo! Přežilo to vůbec? Snad jo. Mohlo by mi to pomoci s budoucími výzkumy... |
| |
| situace-mini bonus za Twist Wind: za tak epesní hod to nechávám na tobě. Dělová koule vyletěla a zatim nemohu napsat jestli trefila cíl, protože pokud Stan nechce přijít o Kosu měl by asi přestát hrát mrtvého nebo mrtvý bude (až ho pozře voda) a ke kanónu se přidal i sekáček, který se zasekl kousek před tebe. Vyletěl z Twistiny kuchyně. jak již posádka ví, ruch při vaření jí též vadí, zvláště když začala kuchtit o něco později než je zvykem. |
| |
| není lepší probuzení než hvízdající kule. Stan právě stál na opravdu zvláštním podiu bylo mahagonově černé a zdálo se že první dvě řady obecenstva jsou kompletně zapáleny pro hudbu a to do slova tenhle koncert vypadal fakt dobře nemusel ani používat drastičtější kytaru, dokonce se mu podařilo oslovit i zadní řady když přede všemi ukousl hlavu netopýrovy...prostě paráda zdálo se že pár fanoušků dokonce našlo holčičku v růžovém. Zdálo se že fanoušci trochu červenější ale jinak stejně oblečení holčičku chystají celkem ošklivě sprovodit ze světa když holčička otevřela usta a začala strašlivě pištět a přesně to ho přivedlo do stavu vědomí rána a pískot dělové kule razící si cestu ke Kose. bleskově tedy jen uchopil svůj meč a vzduch naplnil další neskutečný řev potřeboval jen málo trochu odklonit. S trochou štěstí by to kose mohlo urvat jen valnou část střechy přístřešku a přístřešek sám. Důležité je aby střela nešla ke dnu pobyt na mořském dne by asi nebyl moc hezký navíc Stan nehodlal zjišťovat jestli fakt musí dýchat nebo ne.(ted skoro vlysovým předpoklad že Stan býdně nezahyne a budu pokračovat dál ačkoliv kdyby byli jiné plány mužů tento příspěvek pak smazat a upravit). Jamile byl stan kompletně osvicen slunečním světlem celkem pomalu se zvedl a nechal se tedy prohlédnou v celé své černo koženné kráse. V Ruce třímal meč tedy spíše jeho dřevěnou variantu, jehož špicí pravě namířil na dělo ,které na něj vystřelilo a případně i na jeho obsluhu. " A tohle bylo jako za co. Tady si ani jeden nemůže spokojeně tlít." udělal rázný krok dopředu ,zadrhl koženou nohou o sekaček a spadl rovnou nanos , tedy pokud by nějaký nos měl. Dal tak možnost nahlédnout na to co patřilo k dvěma hmatníkům na zádech , jedno vypadalo jako celkem normální kytara jen s pár otvory navíc to druhé byla sekera obrovský břit na jedné straně hmatníku a lebka pobitá jednou řadou hřebů na straně druhé. " Sakra!" Stan zvedne dva prsty na znamení že máte ještě počkat. " Sakra určitě mi to zničilo mejkap ...počkat vždyť ho nemám na co nanést..." oprášil ze sebe imaginární i realný prach a čekal na odezvu. |
| |
| Návštěvník z pekel, tady hřbitova Smál jsem se spolu s kapitánem, ale trochu nuceným smíchem, páč nemám zase tak největší starostnost o holky, ale nejspíš o sebe, jelikož jim tu nádhernou novinu budu muset říct já, jak se zdá. Si dělá srandu, on snad nechápe ten hlavní důvod mého strachu, no nic. Jemu to nemá smysl vysvětlovat, beztak přišel akorát převzít kormidlo. Fajn kam ……..CO JE TO ZA RÁMUS? Náš dialog utne opravdu hroznej rámus, ze kterého mi běhá mráz po zádech. Kapitán toho má jak se zdá po krk víc než já a jako poděkování za představení posílá jednu dělovou kouli následovanou sekáčkem z kuchyně. No výborně, jsem mrtvola. Říct tak hrozně delikátní věc Twist je už samo o sobě skoro sebevražda, ale teď. Musel jsem spáchat nějaký opravdu špatný zločin, ano tohle musí být očistec. No jestli tohle Winda neprobudilo tak jim to oznámím později, pokud ano tak se pokusím schovat za Winda. O bože moří i pevniny, slituj se nade mnou. Rozhodnu se podívat, odlud vychází ten randál a skoro se nestačím divit. Jakási kostra oblečená v rokerským saku se teď pucuje a navíc pohybuje. No rozhodně mám kromě husí kůže v zádech taky výraz na motiv někoho co špatně vidí. Hoj kapitáne, co je to za fóry? Dneska jsem ještě nic nepil a mariňáci mně nezasáhli ničím otráveným. HOJ TY TAMMETALISTO, KDO SEŠ A CO SEŠ VŮBEC ZAČ? Tenhle den je víc a víc divnější. |
| |
| nerušit Po té co jsem dohlídla na uložení Joany a Winda jsem dle lékařčina návodu připravila čaj na tlumení bolesti a zašla za Ryoubou. Pokud zmínil kam se pluje, opravdu čaj i s hrnečkem navštívil jiný otvor než ústní. No a když vidím že už mě není třeba- né že bych se o ostatní zajímala to ne, jsem přece drsná holka- zapluju zpět do kuchyně. (Krom vaření občas juknu na Winda.) Po pár minutách z ní začne vyplouvat libá vůně masovitého druhu. Když Kladivo začne vibrovat tou otřesnou hudbou - zrovna maso kořením a docela mi to roztřese ruku. Krom toho že chvíli vypadám asi jako černoušek když mé vlasy začnou vstávat. Ale nemá to moc dlouhé trvání to si dělaj vtip. mám nutkání vyletět na palubu a z řádnou piruetou předvést co všechno ukrývá obsah mých vlasů, ale když se na ten zvuk zaměřím zjišťuji že jde od moře. Vezmu sekáček, otevřu okno a házím. Jasně tím naznačuji že o přítomnost tohoto čehosi koho nestojím. i když...to skoro vypadalo že už je to mrtvé. Nebo snad mám přidělat další porci? zadívám se na plakát svého oblíbence a úsměv mu oplatím. Hlad je vážně odporný, pokud to může jíst, bude tu i pro něj co jíst. tempo mých výkonů se změní na 120%, čekání už bylo dost a i u mě se přihlásil pan hlad. |
| |
| Na Kladivu Sakra, vedle zaklel jsem když tomu čemusi dělová koule utrhla jenom stříšku a tedy zatímco on dělal kraviny, já začal znovu nabíjet dělo. Za chvíli se za mnou objevil navigátor se svou všetečnou otázkou, na kterou jsem jen pokrčil rameny. Nemám šajn, jestli ale chceš být užitečnej tak mazej k vedlejšímu dělu a pomoz mi to rozstřílet, jinak nás Twist zabije za to, že nenecháme raněný spát. Varoval jsem svého kolegu a znovu po tom čemsi vystřelil. Tentokrát jsem ale mířil přesně a pečlivě. Přímo na hrudník té absurdní věci, která by měla být už dávno a dávno mrtvá. S troškou štěstí ho ta dělová koule rozpráší po obzoru a budeme mít klid. lehce jsem se pousmál v duchu. Ne že bych snad proti němu něco měl, ale hlad je hlad a rozhodně jsem nehodlal riskovat, že by na mě Twist byla naštvaná. |
| |
| Help i need somebody " POZNAL TO METALITICKÉ COSI JE STAN..." odpověděl dunivě "Vedle?" podíval se trochu zděšeně važně to vypadalo že ho chtěj rozstřílet a on zatím vůbec netušil proč. Raději protočil meč aby ukázal jeho druhou stranu a tedy struny na něm a hned poté ho použil jako primitivní pádlo ve snaze dostat se z dostřelu děla přeci jen na blízko se stačilo pohnout o pár metrů a pokud nebyla děla na otočné plošině nemusela by ho trefit. " Nevím kdo je sakra ta Twist ,ale když do mě přestanete střílet tak nebudu hrát ... To mám za to že sem vás chtěl dohnat a zjistit jestli ty plavající pruhovaný rybičky u ostrova máte na svědomí vy ..." v zoufalé snaze odlovovat kosu někam mimo dostřel tak nějak přehlédl sekaček číslo dvě. " Do pr...." nestačil ani doříct sekaček narušil jeho krásný kožený plášt a z jeho boku ted koukala nová železná ozdoba, kolem železná ozdoby se začala šířit nová skvrna temně rudá krasně ladící s černou. Jeho pádlování ustal ov duchu zvážil možnosti bud zkusit úplnou šílenost a pomocí větru z kytary se odstřelit na jejich lod a nebo tu zůstata utopit se. Vycházelo to stejně smrt jako smrt. S úsměvem na lebce ( tedy žádnou změnou) se podíval na kosu a na děla) "je tě škoda maličká." stoupl si obkročmo zasunul meč na jeho místo za levým ramenem a vytáhl prostřední kytaru namířil jí na KLosu a trochu povyskočil Tak tohle jsem ještě nezkoušel ale co umřít z děla nebo umřít při hudbě volba je jasná. mirně povyskočil a hrabl do strun snažil se zahrát co nejvyší frekvenci co s kytarou šla ..potřeboval hodně velký odpich a tak nechtěl plítvat vzduchem s trochou štěstí dopadne na loď párkrát se překulí a bude hotovo s trochou smůli si odpalí poslední pevnou pudu pod nohama. |
| |
| Lítající Stan To ono metalické cosi mi odpovědělo, že se jmenuje Sten či co, tedy alespoň to tak vyznělo. Kapitán jaksi zas nechápal, že zrovna ten největší randál tu dělá on a akorát tím Twist ještě víc rozčiluje, aspoň že jsem jí neřekl náš kurz když mi dával onen čaj proti bolesti, který začal trochu zabírat. Pak jak se zdá měl ten metalista nějakej monolog ohledně těch mariňáků a nějaký ty omluvy a sliby, ale to už kapitán vystřelil druhou kouli, která tentokrát vážně poškodila jeho „loď“. Hele kapitáne klid, slíbil že hrát nebude a navíc tu teď děláte největší randál vy. Kromě toho k nám možná díky té střelbě uslyší nějací další mariňáci, tak s tím prosím přestaň. Pak se však znovu ozve zvuk oné kytary, tak hlasitý, že si musím zacpat obě uši, chci zanadávat, ale když se podívám na jeho loďku, která se právě potopila a jeho vznášejícího se ve vzduchu, tak mi je jasné že to nejspíš udělal pro svou záchranu, ale nejvíc mně překvapí ta jeho akce ala létající metalista, nikdy bych to do něj neřekl, že to umí. Co to má bejt?! Hele kapitáne, možná je hlučnej, ale neměli bychom ho zabíjet, když ani nevíme kdo to je. Když to zjistíme, rozhodně nám to ušetří chyby. A navíc s tím jak vypadá ho možná Twist pozve na oběd, však ji znáš. Řeknu a hodím mu do vzduchu hák s lanem podobný, kterým připásali mariňáci jejich loď s naší. Po té co dopadne na naši palubu mu jasně řeknu. Hele chlape, nevím co jseš zač, ale my tady máme raněný a těm zrovna neprospívá tvoje hlasitá hudba, takže se podle toho i chovej. Další věc, přeslechl jsem tvý jméno a cos to říkal o těch raccích u ostrova? |
| |
| situace Stan dopadl na Kladivo a nad Kosou se pomalu zavřela hladina. krom pár třísek v oděvu a kostech jsi vyvázl bez problému. Jen s tím že tvé přistání rozhodně nebylo moc elegantní jak by sis představoval. |
| |
| Kostry létají nízko bude pršet Přistání se trochu zvrtlo tedy ono byl vlastní uzpěch že se trefil to žbuchnutí na zem zakončené několikametrovým valením sudů a nárazem hlavou do čehosi dřevného bylo vlastně docela fajn. Citil se zvláštně vypadalo to že cestou skoro vyklepal sekaček ,který byl zabodnut v jeho plášti , jen divná červeno černá loužička mu připomněla co má pod pláštěm. Pomalu si sednul a snažil se o cokoliv opřit podíval se na ruce a zjistil že v nich je pořád kytara a dokonce relativně v celku. instinktivně chytl sekaček a vytáhl jeho kostěné prsty rázem nasáli onou tekutinou. "Do hajzlu." držel si prsty na díře do pláště a mezi nimi radostně srdčela ona kapalina. "Raněný neexistuje raněný ,kterého by síla metalu nepostavila na nohy. Navíc tim vašim střílením ste způsobili víc hluku než já tím ,že sem se nenechal zabít...." Stan se zasekl kostěná ústa zůstala otevřená a druhá ruka uprostřed gesta. "Ještě jednou a pomalu já jsem STAN." odsekl se mluvil pomalu a zřetelně jako by se bavil s někým kdo ho nechápe. "A nebyli to rackové ale rybičky, pruhovaný v barvách maríny.. no a když sem je tak viděl ,jak tam polikaj vodu říkal sem si že se musím mrknout na ty co do moře dali novej druh rybiček. Pravda musel sem Kosu trochu popohnat, ale to nebyl důvod po mě střílet." při slově Kosa stan velice posmutní a dokonce z jeho očního důlku od kápne slza ________________________________________ kytary meč Zobrazit SPOILER to co vypadá nejnormálnějc ( ano bez toho živího) Zobrazit SPOILER a sekerka Zobrazit SPOILER |
| |
| Kladivo Situace se nakonec změnila v docela zajímavou, kostěný tentononc se opravdu hýbal a mluvil. Byl živý a když byl blíž, poznala jsem, že to maska není... myslím. Úplně jistá jsem si nebyla. Nakonec i když dělal rámus, docela se mi ho zželelo, když po něm stříleli. A pak se jeho loď potápěla a on skončil na naší lodi, aby se zachránil. „No možná jsme to trochu přehnali...“ Přiznám se, že jsme jednali možná trochu moc agresivně. Ale nebylo divu, když jsme byli po tuhém boji a půlka z nás nebyla v kondici. Všimnu si, že je zraněný... aspoň myslím. Něco z něj odkapávalo. Vrátím se pro brašnu a pak se vydám ke Stanovi. „Omlouvám se... “ Řekla jsem, když jsem k němu přišla a dřepla si. „Jste zraněný? Jsem lékařka, podívám se vám na to.“ Nabídla jsem se a zkoumavě se podívám na to co z něj vytéká. Může vůbec kostlivec krvácet. „Hm... to je maska nebo jste opravdu kostlivec?“ zeptám se. |
| |
| Kostlivec Zdá ee že k nám kostlivec přišel s mírovými úmysly, ovšem po tom co po něm kapitán vystřelil ještě druhou ránu, no nevím nevím... Dalo by se říci, že se přímo vodstřelil na tuto loď... Wooow.... Utíkám k němu a nejraději bych mu strčil zbraň k hlavě, ale nebylo by to nejspíše nejmoudřejší... Protože ten týpk je ozbrojenej sekáčkem! Nemrtvej se sekáčkem, to je prostě cooool! Ještě když k tomu kulhaj... Rybičky... Tsss... Už se tak moc cool nevyjadřuje, ale konečně tu není ten hluk... Upouštím zbraň. Nezdá se, že by byl agresivní. Přicházím k němu s napřeženými rukami směrem k němu, ve kterých ke všemu držím knihu. Ustup satane! Zvyšuji na něj hlas a přitom jsem od něj vzdálen jen jedinný metr. Né.... Dělám srandu. už na něj neukazuji knížkou Tohle není bible. Odhazuji knížku a sedám si půl metru od něj a dívám se na něj, dalo by se říci jako na zvíře v kleci, jednoduše studuji. Hmmmm.... Na jaké bázi to žije? Možná, že ho něco pohání... Mohl bych to okopírovat a vytvořit vlastního kostrouna... Poté přichází Joana... Takhle se stará o všechny? Nejvíce mě zaráží, že se vážně ptá jestli je kostlivec nebo ne. Určitě je to kostlivec, jen see na něj koukni! Všude samé kosti a žádné maso... Říkám to spíše proto, že se nechci vzdát svého ideálu na tom, že ho něco pohání a mohlo by se toho využít... |
| |
| rozprávky strýčka kosti když se k nemu přiblíží chlapek s knihou tak jen zatne ěpsti neb potlačuje smích. " Je to STAN ne Satan. Ale to si pletou všichni. a jak vidíš ustoupit nemůžu protože sedím." zaduní odpověd a pak přesně opakuje rozarovy pohyby prostě ho taky studuje jen tak neb se užasné nudí pak ale přijde někdo milejší. "Omlouváš za co takhle sem se dlouho neprolítl." zaduněl radostně. " O lekařská prohlídka." otevřel čelisti a vyplazl na Joanu svůj bledě ružový jazyk kterým by si dost dobře mohl olíznout amulet s kozlem houpající se tak 15 cm pod krkem "AAAAA." zaduněl ještě víc radostně rád se totiž předváděl. "Zraněný no trochu ale když mi zašiješ ten kabát a pučíš nějakej hadr tak se to zpraví. Není to nic co by bolelo." pokračoval v pobaveném tonu. nicmeně konečně vratil jazyk na msíto takže už aspon neprskal a bylo mu rozumět. "Jestli sem kostra noo." chnapl joaně po ruce. " Co myslíte jsou to prsty s masem?" pak jí docela opatrně na jeho způsoby ruk uzvedl a položil si jí na čelo. "Klidně si zatukejte je dutá." pak se přesměroval na hruď. " Bouchněte si." pokud tak udělá bude to jako by praštila do normálního člověka. " Prostě vše co vídá slunce často je kost co je před ním skryto je stále maso. Tak co sem kostra nebo člověk?" počkal asi 3 vteřiny " C je správě jsem Stan." |
| |
| Kladívko Řekne, že ošetřit nepotřebuje, leda tak hadr a opravit kabát. Když se ho zeptám na to jestli je opravdu kostlivec začne si ze mě dělat legraci, vyplázne jazyk. „Ooooo....“ Rty se mi změní do udiveného O. Vzal mě za ruku, trochu jsem se lekla, ale nevytrhla jsem se mu, zamyšleně se zamračím a nechám si vést ruku. Dotknu se jeho lebky, po jeho vyzvání si zaťukám. No nijak se toho neštítím... už jsem se hrabala po loktech zabořená ve střevech, mě něco takového nerozhodí. Bouchnu ho do prsou, to bylo normální. Musela jsem odolávat abych ho tu nezačala svlékat, abych se mohla podívat jak vypadá pod oblečením. Jeví jeho tělo nějaké známky rozkladu? Nebo je to úplně normální? Po jeho otázce však zaváhám. „Hm...já jsem Joana. Lodní lékařka.“ Představila jsem se a sedla si na paty. „Je lékařky nemožné, aby jsi byl naživu, Stane.“ Řekla jsem zaujatě. „Takže... pod oblečením jsi úplně normální? Srdce, krev? Vylučování?“ zaujatě se nakloním blíž k němu. „A co reprodukce? To ti také funguje správně?“ |
| |
| Ošetřovna Tvrdě spím, když se Kosa přibližuje k naší lodi. Ta příšerná muzika, která vyřvává na celou loď mě probudí a já se leknu. Mám co dělat abych si nepustil do trenek, ale stále se snažím tomu pocitu nepodat a jen ležím, snažím se hýbat, ale nejde to. Sakra to bude ještě chvíli trvat, než se postavím na nohy. Sakra ta holčička mě zřídila, musím se dát brzo dohromady a myslím, že mi Joana pomůže tedy doufám, že mi pomůže. Pomyslím si a přehrávám si celý souboji každé zranění a snažím se v mysli přijít na to, co bych příště mohl udělat lépe. Poté otočím hlavou a snažím se zjistit, kde jsou mé katany. Sakra kde mohou být. Sakra doufám, že je nikdo z těch mariňáků neukrad doufám to bych je získal zpátky za každou cenu. Pomyslím si a koukám kolem sebe, jestli je nezahlédnu nebo někoho na koho bych mohl zařvat, aby sem přišel. Po chvilce hudba ustane a slyším šrum na palubě. Nyní jenom čekám, až sem někdo přijde. |
| |
| Lekařský pohovor Se zajmem poslochal a pozoroval Joanu ,přeci jen dfakt že neprchá byl docela zvláštním jevem v jeho životě. Celkově tak duněl pobavením. "Není lekařksky možné abych byl na živu jo? Sakra...." ani nestačil doříct a jeho soustředění pohaslo gestikulijící ruka s žuchnutím padla na zem jak došlo k uvolnění svalů. lebka se zavřela a celé tělo se tak nějak povolilo oči pohasli. Celí stav trval asi půl minuty.Poté se Stan prudce pohl a s chirurgickou přesností zastavil svou lebkou pár centimetrů od Joany a radostně klepl dolní čelisti od horní. " Jenže milá slečno já sem Stan a Stan je anomalie. Ne mrtvej ne živej. Prostě Stan ,ale tím se nemusíte trápit." v jeho očních důlkách se trochu víc rozvitilo. Evidetně ožil když se o něj někdo zajimal ,tak jako tak se zase opřel. "Krev mám občas i cizí, ale ne v baničkách,srdce taky ikdyž buchá jen v rytmu Metalu... nevím co se stane když ho něškdo trefí a nechci to zkoušet. Jíst mužu pít taky dokonce se z něčeho mužu posrat nebo pochcat ... ale nemusím. Bejt částí kostramá i svoje výhody." trochu zvážněl. "Reprodukce hehe děti nemám,ale jestli chceš vědět víc tak se stav v noci. Budeš moc posoudit sama jestli mi vše funguje tak jak má." jeden z očních důlku lebky zableskl mnohem intezivnějším světlem to jak se Stan pokoušel spiklenecky mrknout. " Nicmeně teď kdyby jsi byla hodná a aspoň mi pučila šití . Pokud tou dírou bude svitit tak se to zhojí hůř. Mohl bych ti za to zahrál mám ale obavu ,že mám hraní po dobu lečení tvých pacošů zakazaný..což je škoda, pač kdo se nezvedne když hraje Stan ten...... bude asi mrtvej...." |
| |
| Na lodi se Stanem Překvapeně natočím hlavu, když se tak najednou svalí, jen o chvíli později mi dojde, že si dělá legraci. Hrál si na mrtvého co se právě dozvěděl, že není naživu. Kupodivu... to bylo vtipné, zakryla jsem si rukou ústa, abych skryla úsměv. Černý humor jsem měla celkem ráda. Jenže když se najednou zvedl a zastavil lebku kousek ode mě, lekla jsem se. Ne jeho... spíš toho náhlého pohybu. „Aha... takže anomálie. Zajímavá anomálie.“ Pokývám hlavou. Jeho vtípky mě vážně bavili. „Hehehe...“ Unikne mi krátké zasmání. Pokud šlo o rozmnožování, přišla nabídka abych to přišla v noci sama prozkoumat tentokrát se vážně zasměji. Pak ale zapracují moje lékařské smysly, Wind se probudil. Zvednu se. „Omluv mě. Musím se jít podívat na pacienta.“ Prohrábnu svou brašnu a podám mu jehlu s chirurgickou nití. „A tvou nabídnu si promyslím. Možná se stavím.“ Odpovím mu pobaveně a vydám se zpět na ošetřovnu. Wind je vážně vzhůru. „Zdravím Růženko. Jak se cítíš?“ přistoupím k němu a položím mu ruku na čelo jestli nemá teplotu. |
| |
| Kurzy šití a jiné kratochvíle Byl velice potešený dkyž se mu podařilo Joanu leknout. Znamenalo to totiž že se mu přesně povedl jeho záměr. "Jo hodně zajimavá,ale žadný pitvání nebo tak. Stan není Kostra do vytrýnky, dlouho by tam nevydržel.Většinou se stačí Stana zeptat Stan o sobě občas i ví." oznámí. " Jen si běž chlapečku ...teda slečno... a díky." začne si hrát s jehlou a nití přeci jen navleci jehlu je pro Stana slušný ukol. "Príma pokud mě do tý doby někdo neutopí , neroztřílí, nevyděsí a nepověsí." zaduněl pobaveně , docela se mu na Kladivu začalo libit i když jeho jediná opora právě odešla. Raději dál zapasil s jehlou a nití vypadalo to zajimavě neb se několikrát povedlo Stanovy zamotat si nití ruce , zabodnout si jehlu do nohy nebo tak jen ne navleci jehlu. " Haaaa." výtězostlavně zvedl navleknutou jehlu nad hlavu. Poté se vrhl do zpravování svého oděvu. Naštěstí z něj přestalo téct tkaže se šilo lepe dobře veděl ,že poté co přestane téct bude ještě chvíli trvat než se maso obnoví, ale snad bude mít tolik času. |
| |
| jídlo To je vážně zajímavý. Kostra co mluví a chodí...Tedy skoro kostra, což mi připomíná jednoho člena posádky....tvojí posádky Sanji. Jak že se to ....Cook? Krok? Búúú? eh...ne ne, to bylo tam O b r. ...Obr? chvilku nad tím dumám, jedním uchem poslouchám co se dějena palubě, ale protože větší enerii věnuji vaření doplouvají ke mě jen kousky jejich rozhovoru. Mít trtvolu na palubě je vážně potěšující. Stan... zastavím se v míchání brambor v hrnci. to je přece ta plachtovitá věc co staví takový ty přírodní děti v přírodě...myslim že se jim říká skautíci když už jsme u toho povídání si sama ze sebou, přichází na mě depka ohledně likvidace Plouvoucí restaurace. Zatnu zuby a clá rozklepaná vpravím mezi rty cigaretu. zatraceně...Aspoň že pár jich přežilo....Ale vlastně to teď znamená že jsem volná. Už na mě nic nemají, nemůžou mě dostat zpátky...Ale stálo to za životy neviných? opřu se o plotnu a přemítám, až zjistím že se tu něco připaluje. Ano, moje ruka. Plotna totiž byla zažehlá. Fyzická bolest zažene tu vnitřní a jelikož za chvilku hodlám podávat jídlo na venkotní terase, nechci aby na mě ti řepoňové viděli že se něco děje. I když otázkou je jestli vydržím být klidná... Ochutnávka. Mmmm, to by šlo, snad jen trochu osolit. Pak už začnu nosit na stůl a při té příležitosti nechám rozeznít zvon ohlašující jídlo (naproti Stanovo hudbě zní mírně a je doprovázen lahodnou vůní) Vykloním se dolů přes zábradlí. Upřímě mě spíš zajímá jestli tady Kostík bez masa i s masem může maso jíst. Tuhle část vašeho rozhovoru jsem přeslechla. vřelejší uvítání ode mě asi neuslyšíš. U stolu se moc nezdržuju, hodlám se najíst v soukromí kuchyně i když je to ode mě trochu nezvyk nepozorovat jak vám chutná. Místo toho vezmu talíř s úměrně velkou porcí a následuji Joaniny kroky, abych navštívila Winda.   |
| |
| Ošetřovna Jen co se probudím a rozkoukám se už do dveří vchází Joana následována Twist. Ano již jsem se probudil. Odpovím Joaně na otázku a začnu čichat oči se mi zalesknou a kouknu na Twist Jíídlo juhůůů a až do postele ju to sem si nemyslel Twist. Jsem myslel že mě vyženeš ven, ale děkuji. Pronesu a rozhlédnu se po pokoji. Nikde nevidím své katany nevíte někdo kde jsou ? Zeptám se a pak se kouknu na své zafáčované tělo. Nechci být nějak neobtíž ale nevím zda se dokážu v tomhle stavu najíst mohl by mě někdo z vás nakrmit ? zeptám se dětským hláskem a je mi jedno zda schytám ránu od Twist nebo Joany fakt si nejsem jistej zda bych byl schopný se najíst. Musím se dát brzo dohromady a začít trénovat prostě musím abych byl silnější a neskončil takhle. Pomyslím si a pokusím se pohnout rukou. |
| |
| Navštěva doléhalo k němu nějaké mrmlaní z kuchyně vice méně se mu ho dařilo okázale ignorovat,ale dokopal se k tomu aby se zvedl. " Kostík bez masa maso muže, muže i zeleninu a všechno ostatní. Kostík s masem teda já je na tom úplně stejně, jen z toho má větší prožitek." zaduní a podívá se na sekaček který stále leží vedle něj. Dokončí tedy bleskově šití kabátu vezme sekaček a chvilku kouká na něj a pak na twist. " He to bude její stopro." uvědomil si zásadní věc a už se chce vídat za ní když jí uvidí někam odcházet i s kupou jídla. Pokrčil tedy rameny a vydal se za ní. Doufal že mu v tom nikdo nebude bránit ,byl připraven vysvětlit ,že de jenom něco vrátit. Zvuky vycházející z ordinace mu jasně dali najevo že tma někdo je. V hlavě mu bleskla jistá myšlenka že kostra se sekačkem na maso nebude zrovna pozitivní věc pro pacienty. Proto jen lehce nakoukl takže jediné co mohlo být vidět byla opravdu pomalu vykukující lebka se spoustou vlasů, která vylezla z poza futer( nebo jinému ekvivalentu ohraničujícímu vstup). Jen co se ale lebka dostala na oční důlky zajela rychle zpátky. Stan se zamyslel podle něj to chtělo nějakou písničku i když m ubylo jasné že za koncertové vypalovačky ho poženou svinským krokem, i když bylo pár set písní ,které nebyli tak tvrdé. Se svitem v očích se opět posadil neb na pomalou hudbu to jinak nešlo chvilku, ještě přemýšlel a pak jeho meč začal hrát jednu z mnoha metalových balad, tentokrát to neznělo jako týraní koček a podobně naopak znělo to docela klidně a dobře co se textu týká , našel Stan ve své hlavě jeden takový o tom že srdce z ocele dokáže zvednout všechny zraněný a že vždy je ještě jedna možnost nakopat někomu zadek. |
| |
| Jídlo, kostlivec jako společník Ať mi kapitán řekl cokoliv předejdu to a pozoruji našeho „hosta“ který si to přisvištěl přímo z jeho potopené lodi. Ovšem to jaký pak vede rozhovor s Joanou mně rozhodně vyhodí z rovnováhy. No tohle, takže je kostlivec s masem, ale co to má být za rozhovor co vede s Joanou, ta skoro vypadá jako by jej chtěla svléknout, prohlédnout si každý kousek jeho těla a pak dát do vitríny. Ten chlap má teda nervi takhle otevřeně mluvit s ní, i když mluví trochu divně. Hm Twist už má hotový oběd. Výborně mé poslední jídlo před hladovkou, ale nejdřív si budu muset zajít k Joaně na převaz těch žeber. Možná jim to řeknu až večer, nebo až těsně před příjezdem, kdy už snad budu schopný se zas potápět bez bolesti. Jdu do Joaniny ordinace, Stanovi sdělím že by raději neměl vstupovat, jinak budem mít jednoho mrtvého, posadím se do „fronty a čekám až na mně bude mít Joana čas. Wind se jak se zdá probral a hned se shání po svých katanách. Opravdu na tom vypadá špatně, ale Joana ho dá určitě zas do kupy, ale sám nevím zda ta jeho žádost o nakrmení byl žert nebo to myslí vážně, až tak dobře jej znám. Myslím že ty tvoje katany buď sebral ten novej nebo furt leží někde na palubě. Joano, mohla bys mi prosím obvázat ty žebra, ať se můžu v pořádku najíst? Mimochodem vypadá to jako vždy výborně. Po té co mi Joana ošetří ty žebra tak usednu ke stolu a láduji se jak to jen jde, páč kdo ví kdy zas něco dostanu. Twist si možná všimne, že před ní mám trochu černé svědomí. |
| |
| NANO BODY TÍMTO zavádím nový druh bodování. Každý z vás může během hry kdykoliv a komukoliv dávat nanobody za cokoliv co se vám od daného hráče bude líbit: od charakteru, po akci, nápad, hraní charakteru atd. Za 5 nanobodů získáváte 1 BOD. Pište to přímo sem s nějakým barevným nadpisem. |
| |
| Ošetřovna „Někde tu určitě budou. Pak ti je najdu.“ Slíbím a podívám se na Twist která přinesla jídlo. S přimhouřenýma očima se na Winda zadívám, ten se v tom nějak vyžívá. „Dej mi to, Twist. Já ho nakrmím. Jinak to stejně nejde, nechci aby si potrhal stehy.“ Převezmu talíř. „Prosím, mohla bys mě dát něco stranou než to ostatní všechno sežerou? Já se najím až se postarám od Winda.“ Řeknu ještě Twist a pak se přitočím k Windovi. Všimnu si vykukujícího Stana, pobaveně se usměji a když začne hrát rozhodnu se pro tentokrát mu v tom nebránit. Neznělo to tentokrát tak hrozně jako předtím. „Tak otevřít. A žvýkej pomalu.“ Řeknu, přidržím mu vidličku u pusy a čekám až ji otevře. Když přijde Ryouba a požádá mě o ošetření, jídlo musí počkat a talíř odložím. „Musíš vydržet.“ Řekla jsem mu a přikážu Ryoubovi, aby se do půli těla svlékl. Samozřejmě od pasu nahoru. Prohlédla jsem mu žebra a pak mu je zafixovala. „Pohmožděniny a jedno žebro mám nalomené. Nesmíš aspoň týden zvedat nic těžkého.“ Řekla jsem mu. „Jinak se ti to žebro zlomí a nechtěj abych ti ho rovnala.“ Pak se na něj usměji. Jsem ráda, že není nijak vážněji zraněný. Pak jsem ho nechala jít a pustila se znovu do Windova krmení. |
| |
| Kapitán přichází No jo pořád povzdechl jsem si a nechal dělo dělem. Chtěl jsem vylézt na palubu, ale něco mě upoutalo. V rohu stála téměř nedotčená láhev, dvě láhve rumu. Tak jsem nechal navigátora aby vylezl na palubu a sám se chopil láhví. Obě odzátkoval zubama a důkladně se z jedné napil. Jo, tohle jsem potřeboval. usmál jsem se, načež jsem vylezl na palubu, opřel se o zábradlí a sledoval s nepatrným úsměvem na tváři hemžení před sebou. Během toho jsem vytáhl z kapsy u kalhot balíček navlhlých cigaret a zapalovač. Chvíli jsem zápasil s lahvemi a zapalovačem, načež se mi podařilo vykřesat malý plamínek a cigaretu podpálit. Labužnicky jsem popotáhl, vypustil kouř a úsměv se mi rozšířil ještě víc. Přežili jsme a co víc, těm mariňákům jsme nakopali zadky. Po tomhle nás budou pronásledovat ještě víc, ale kdo ví proč mi to vůbec nevadí. Právě naopak Chvilku jsem tak seděl a sledoval jak Stan flirtuje s Joan, načež nás Twist zavolala na oběd, takže jsem se i já odlepil od svého oblíbeného zábradlí a vydal se s lahvemi ke zbytku posádky. Tam jsem našel u jídelního stolu Stena jak vyhrává nějakou svou metalovou baladu, tak jsem se za ním zezadu připlížil a dal mu přátelskou herdu do zad. No to se podívejme, ještě že jsem tě nezastřelil pousmál jsem se a vyfoukl mu kouř z cigarety do obličeje, načež jsem před něj postavil láhev rumu. Vítej na Kladivu Podivíne. Abych byl upřímnej muzikanta tu ještě nemáme a docela by se nám hodil. Co ty na to, nechtěl bys to chvilku táhnout s hledanýma zločincama? |
| |
| Občas se to prostě nepovede Chvilku seděl a poslouchal dění vevnitř bylo tam celkem dost lidí a jídlo ,skoro to vypadalo jako zajímavý potenciál pro zábavu. Zrovna se odhodlával k dalšímu pokusnému nahlednutí dovnitř když ho někdo praštil. "Yaaaaaaaaaa!" zavřeštěl stan asi o 3 oktávy výše než byla jeho standardní řeč, neb se obrovsky lekl navíc ,jak byl nakloněn ve dveřích v ruce opět jen sekaček, ztratil rovnováhu a vpadl přímo do nich, povedlo semu celou situaci vyrovnat několika rychlými kroky( i když ze schodů) vpřed takže se zabrzdil takřka před lůžkem. S oběma rukama široce opisujícíma kruh aby se vyrovnal, když se mu to povedlo došlo mu jak to asi vypadá. " Já nejsem smrt! Ne že umřeš." spěchal s vysvětlením. Pak se jeho prázné oční důlky trochu víc soustředili na nůž. " Jo tohle sem našel omylem to spadlo a zabodlo se to do mě, když sem byl na lodi. Myslím ,že to bude tvoje." Podal Twist sekaček stále ještě potřísněný ,jeho vlastní krvý. " He meče , kde co kdo ... moment." vzpomněl si že do něj někdo bušil a pak ještě něco říkal rozhodl se otočit a zjistit kdo to byl." "Jo tak to ty si na mě střílel a dělal hluk. Hrozné ta mládež.... pořád to jen střílí ani to nepozdraví když to vidí kostráka ... a navíc to tento potapěj lodě." zabrblal " OMLUVA PŘIJATA." zaduněl važněji. Kouř cigarety prostě prošel jeho lebkou a Stan se ani nehl. zato lahev rumu popadl okamžitě a začal si jí bryndat do krku. " Není to podívín. Je to Stan. Kolikrát to budu ještě komu opakovat , jak se jmenuju? A plavit se zločincama no pokud zločincům nevadí Stan a jeho hudba ..." |
| |
| Posádka S pozvednutým obočím jsem sledoval Stanovi pohyby, až do okamžiku kdy začal připomínat, že jsem tu dělal hluk s dělem. Ty jeden... nadechl jsem se zhluboka, volnou ruku zatnutou v pěst tak, že mi na ní naběhli silně žíly, nakonec jsem se ale ovládl a zase ji spustil, načež jsem si vedle kostlivce sedl. No, mě osobně to nijak nevadí. Hraješ poměrně slušně což o to, ovšem otázka je co na to zbytek posádky...co vlastně umíš kromě té hudby a skoků dalekých? zeptal jsem se z ničeho nic. Ne, že by mě to nějak zvlášť zajímalo, ptám se jen tak aby Twist a Joan věděly jak pro ně budeš otročit a mi ostatní s čím nám na palubě můžeš pomoct pousmál jsem se, na moment vytáhl cigaretu, řádně upil z láhve a opět začal spokojeně popotahovat a plnit ošetřovnu kouřem. |
| |
| Nábor pozoroval rozčilujícího se kapitána ,který ho evidentně chtěl praštit,ale rozmyslel si to. " Ty jeden Stane. Tak se to skloňuje." kecl si zpátky. " a kolik je zbytek posádky. Hehe co umím ještě noooo." zvedl se chvilku pozoroval oblohu. " Mimo hraní ,které bere za srdce a který probudí každýho, mimo hraní co ničí sluch a láme duši.Mimo hraní ,který popožene loď a odkloní střelu no toho bude málo na mou věru." řekne zamyšleně. " Umím třeba tohle." vyplázne jazyk a oblízne si oba důlky po očích. "Říkám tomu čištění výhledu.Pak umím" zatuhl v prostřed slova jeho ruce se trhnutím složili do kříže přes trub a ukazali dva paroháče. Chvilku takhle stan vydržel a pak se začal pomalu sklánět dopředu. Nakonec se zadunění přistál na zemi přesně v jedné rovině s ní.Nakonec vytoči lhlavu o devadesát stupňů a zadal znovu dunět. "Říkám tomu ozembouch, ale broo-senpai tomu říkal 180 stupňů." sundal si ze zad svůj meč a použil ho jako hůl aby se pomalu zvedl zpátky do stojící polohy. " co umím ještě, povedlo se mi navlíknout jehlu. Hale." strčí kapitánovy pod nos navlečenou jehlu i když to spíš aktualně vypadá jako jehla obmotaná nití všude možně jen ne do oka. " co tam mám dál. Anoo umím velice specificky chrápat a prdět. A to pomynu fakt ,že ani jedno dělat nemusím." stan se dostal do chlubícího režimu. " Mám super charizma a můžu sloužit jako odkladovna náhodně zablodivších sekáčků." pak se začal drbat ve vlasech. " co pak hmm mám to skoro na jazyku." vyplázl jazyk a zkoumavě se na něj díval svýma světlama. " Tak aphi nhe . Nebo tam je eco?" zvednu dva prsty a zasunul jazyk. " Jasnačka ještě umím tancovat.Chceš ukazat? Ale ještě tam něco bylo ... sem já to hlava děravá ... hale tady tady a tady." Ukazuje na oční důlky zbytek po nosu a tak. " Samá ďoura. A taky umím blikat. A svitit očima." rozzářil oči a udělal dalších několik pokusů o mrknutí. " Ve tmě to vypadá suprově." najednou znějistí. " A už sem říkal ,že umím hrát? Já jsem v tom fakt dobrej , nekecám . Navíc hraju na kytary ,který sem si dělal sám. Trochu se v tom vyznám, kolečka páčky čudlíčky, pokud to má mín jak 12 součástek tak to zvládnu zpravit. Ještě se nenašlo nic co by se při pohledu na Stana ,držícího kladivo, radši nezpravilo samo.Ale to nestojí za řeč. Třeba mnohem zajímavější je že umím na lidi bafat. A ještě umím jednu věc pujč mi doutník a vokažu ti kouzlo." |
| |
| Ošetřovna Stan a Tawara si začnou povídat, to mi tak nevadí, Wind právě jedl takže k tomu klid nepotřebuji. Ale pak ucítím kouř, zarazím se uprostřed pohybu a pomalu se otočím, uvidím Tawaru s cigaretou. Pomalu odložím talíř a přejdu k němu, pak mu cigaretu odcvrnknu rovnou od pusy ven ze dveří. Dřepnu si a s úsměvem se na Tawaru zadívám, ale úsměv se mi nedostal až k očím. Tomuhle se říká hodně falešný úsměv. „Tawaro, drahoušku...“ Oslovím ho mile. „Uvědomuješ si, že jsi na ošetřovně, že ano? Že tady operuji a ošetřuji otevřené rány?“ ptám se ho. „A uvědomuješ si, že tím kouřem jsi mi právě ošetřovnu kontaminoval a tak ji budu muset celou dezinfikovat, aby byla zase dostatečně sterilní?“ moje ruka vystřelí vpřed a popadne Tawaru za ucho, zatáhnu tak aby ho to bolelo. „Navíc tu kouříš, když někdo zrovna jí... Tawaro...“ Úsměv zmizí. „Tawaro, Tawaro... začni používat mozek!!!“ V tu chvíli ho pustím, zvětším si chodidlo a vykopnu ho ven ze dveří. Pak vykouknu ven zase s tím falešným úsměvem. „Ještě jednou mi budeš kouřit na ošetřovně, tak tě vykopnu až na měsíc.“ Mrknu na něj a zase se vrátím k Windově jídlu. „Tak... už jenom pár lžiček. Otevři.“ Požádám Winda. |
| |
| Ošetřovna Docela mě překvapilo, že mě Joana krmí. Pomalu jím a užívám si ten pocit a chuť jídla. Jo Twist je fakt mistr kuchař jejímu jídlu se nic nevyrovná pomyslím si a již vidím jak se na ošetřovně objevují lidi a dokonce i nějaký smrťák. Jen se usměju a nadechnu se. Á ty si tu nový Já sem Yamato. A kapitáne hod sem taky ten rum. pronesu a zasměju se až cítím svá zranění. Sakra nesmím se smát no co. Holt idi nesmíte řikat vtipy. pronesu a jen se usměju. Když dojím tak se kouknu na Joanu. Děkuji ti, a mám na tebe otázku. Myslíš že můžu chodit aniž by nepotrahly stehy? pronesu. Pokud řekne že ano tak se zvednu z postele a vyjdu na palubu a začnu hledat sé katany. Pokud, že ne tak holt zůstanu ležet. |
| |
| ošetřovna Kývnu na Joanu (ohledně jídla) a když Wind žádá o nakrmení zlostně přimhouřím oči. Ráda bych ho nakrmila, ale to by mu nepopraskaly jenom stehy. Už jsem zase na cestě do kuchyně když tu náš nový pasažér vpadne dovnitř. pak ze sebe začne chrlit kvanta slov, do toho se zapojí i Tawara a najednou mám v ruce sekáček. hm dík zabrblám a strčim si ho do vlasů. Když si Tawara zapálí v ošetřovně cigaretu suveréně mu ji chci zabavit, ale Joana je rychlejší. Jednou nohou už kráčím dál, ale zbytek těla zůstává. Ten Kostrounek mě vážně zaujal a celou tu dobu ho poslouchám. Dokonce to ze mě vyhnalo i všechny chmurné vzpomínky. Když skončí zjišťuju že se tu někdo velmi mile a nakažlivě chichotá(až dětsky a opravdu hodně žensky). A ten smích je mi docela povědomí. Když si uvědomím že jsem to já zakreju si pusu (možná to bylo poprvé v životě co jste mě slyšeli se smát) a zrudnu do přibližné barvy svých vlasů. Pak si odkašlu a s vážným výrazem se proderu z ošetřovny. Venku si zapálím a opravdu je pro mě hodně těžký udržet si svou všední nasranou tvář. neřád jeden mrtvolnej, kazí mi image. Stane, říkal si že jíst můžeš a pokud se nebudeš rozkládat do talířů ostatním je tam místo i pro tebe. vypustím jen tak do éteru -ale aby mě bylo slyšet a mířím se projít po palubě. co to semnou sakra je? Já jsem na někoho milá? Asi si pak dojdu za Joanou. Určitě mam vysokou horečku nebo tak něco. NANO BOD pro tebe Stane |
| |
| Na lodi Jen co se vyjasňuje ten "stan" tak se znovu vracím k tomu co jsem ostatně dělal i předtím. Jen rozhraboval to co jsem našel a to začal i řadit, dle svého osvědčeného řadícího systému. Naah... A co tu mám asi tak dělat? Všichni mě tu jen nenávidí, protože si bůhví proč myslí, že jsem chtěl odstřelit kapitána... Otřesné... A už jen to co říkal ten kapitán... Prejže mě bere do posádky... Nic to vlastně neznamená... Jen mě chce předhodit jako návnadu nebo mě použije jako živý štít... To abych při nejbližší možnosti vypadl, protože pro mě tu zatím nic nečeká... Zvonění naprosto ignoruji... Je mi to tak něják jedno. Dokud na nás zase nikdo neútočí, nebo mě zase nebude chtít něják zneužít, pořád v pokračuji s tím co jsem už načal. Mezi tím vším narážím i na Yamatovy katany a zajímavý klobouk, který si samozřejmě nasazuji, už jen díky tomu jak vypadá, hezky oprášený a již onošený, je mi ho líto ho tam prostě jen tak nehat... Jak jsem již čekal, není zde nic tak unikátního, či užitečného k dalšímu zpracování... Samozřejmě, nože se budou hodit vždycky a střelné zbraně stejně tak, avšak bez dalších součástek pro ně nemám lepší využití než z nich jen střílet na střední a krátkou vzdálenost. Zobrazit SPOILER |
| |
| Muž zvaný masochista, nebo spíš sebevrah Joana si mně bere do parády a ošetřuje mně. Bohužel se sundáváním svršku mám trochu problém a vypadá to komicky, ale nakonec se mi to podaří a nechám se prohlédnout, ošetřit a poučit co nemám dělat. Tak to je opravdu skvělé, jak mám asi nezvedat nic těžkého? No myslím, že to budu muset říct holkám už dneska. Kurz je nastavený, takže kapitánovi stačí se jej držet. Výborně, takže která mně zmrzačí víc Joana nebo Twist? No myslím, že když to řeknu Joaně jako první a zmíním se, že to jdu říct ještě Twist, tak by mou bolest mohla přinejmenším odložit až jí pak budu ležet na stole. Nebo raději ne, řeknu jim to zároveň s celou posádkou a hold budu muset doufat v milost boží. No děkuji za ošetření, ale sám nevím zda se dnes ještě nějak s tím žebrem nezraním. No nic já jdu jíst, zatím se postarej o Winda. Úsměv ji oplatím a jdu raději rychle pryč, což bylo štěstí, páč kapitán našel nějakej rum a zaneřádil Joaně ordinaci, takže se pěkně proletí po Joanině maxi kopačce. Navíc krom(před tím než jej vykopla Joana ven) všeho bez ostychu za dřívější palbu z kanónu nabídne tomu metalovému kostlivci Stanovi místo u nás v posádce. Sám s tím problém nemám, i když ta jeho hudba není zrovna pro slabší nátury, myslím že bych si ji po čase zamiloval, ale jak se dokáže nestydět mu tohle nabídnout, no opravdu drzost. Další věc co mně opravdu znepokojila, byly tajemné schopnosti toho kostlivce, neboť sám nevím jak dokázal rozesmát Twist, což se nepodařilo nikomu a nikdy co jí znám. Sedám ke stolu a jím co nejopatrněji a nejrychleji. Po dvaceti minutách se mi ozve břicho, že je dostatečně plné, takže se rozhodnu říct celé posádce(včetně nových členů) kam to směřujeme. No jídlo je opravdu výborné, i když možná moje poslední. Teď je na čase říct všem kam se jede. Hoj všichni hned k Joaně do ordinace, musím s vámi probrat naši příští zastávku. Zavolám na všechny a přesouvám se do ordinace Joany, kde počkám až se všichni dostaví, teprve potom začínám svůj monolog. Celou dobu se tvářím naprosto vážně, ale dávám pozor zda po mně některá z holek již neházejí nějaké věci. Takže poslouchejte, naše příští zastávka je Little Monica, ráj černého trhu a prostituce. Díky našemu dnešnímu shledání s Golemem je tohle jediné místo, kde jednak koupíme vše potřebné, a také se zde můžeme skrýt před rackama, páč město je bohatě financuje a oni to místo vyhlásili jako neutrální zónu. Ovšem i zde jsou nebezpečí, ale hlavně pro vás holky, jelikož pokud se tam zjistí vaše pohlaví pokusí se vás do pěti minut unést a prodat buď do bordelu nebo otroctví. Dalším je, že se na tom ostrově scházejí úplně všichni od mariňáků, přes lovce odměn až po piráty, takže různé potyčky s lovcama a dalšíma pirátama nejspíš budou víc než pravděpodobné. No při nejhorším námplavba bude trvat deset dní, při troše štěstí jen polovinu. Tímto dokončím svůj výklad a připravuji se na dvě věci, první je útěk pokud bude nutný a druhá je bolest.
Nano body: Pro Joanu(1) za vykopnutí kapitána a jeden pro Twist za dobré jídlo a jako úplatek aby moc mé postavě neublížila(pokud možno vůbec) |
| |
| Ošetřovna Podívám se na Winda. „Nemůžeš.“ Odpovím a odložím prázdný talíř. „A po pravdě, nevstaneš ještě hodně dlouho. Tvoje zranění jsou vážná Winde. Nemůžeš to brát na lehkou váhu. Ztratil jsi hodně krve, takže musíš hodně jíst, pít a spát.“ Řeknu mu přísně. „Musíš to vydržet.“ Otočím se a odnesu prázdný talíř, rovnou si vezmu jídlo pro sebe a rychle to do sebe nahážu. Ale bylo mi to líto, ráda jsem si jídlo od Twist vychutnávala. Trhnu sebou, když mě rameno zabolí, ale nevšímám si toho a vrátím se na ošetřovnu. Musím Winda hlídat, on je schopný vstát a jít hledat ty svoje katany. Začala jsem sterilizovat místnost, což byla práce na dlouho. Začala jsem nástroji. Když tu svolal Ryouba do ošetřovny poradu. Když přišel i kapitán, střelila jsem po něm pohledem jestli si zase netroufl sem vlézt s cigaretou. Pak, ale poslouchám co Ryouba říká a pokyvuji hlavou. O Little Monica jsem už slyšela, nebyla jsem z toho nadšená, ale uvědomovala jsem si, že je to nutný. „Jen aby fakt ta neutralita tam platila. Na předešlém ostrově také bylo neutrální území a přesto na nás zaútočili.“ Řekla jsem naštvaně. Ale ne na Ryobu, ale na Mariňáky. Posadím se. „A řekla bych, že o mě a Twist si nemusíte dělat starosti. Ten kdo by si na nás něco zkusil by špatně dopadl. Nejsme bezbranné. Takže z nás nedělejte snadné objeti.“ |
| |
| Ošetřovna Smutně pohlédnu na Joanu. Asi si nedovedu představit v jakém stavu jsem. Děkuji ti, že se o mě staráš. Bez tebe bych byl mrtvej. pronesu polohlasně a zase si lehnu. Jak ještě dlouho jak dlouho tu budu ležet. Já už chci vstát a trénovat. Aby mě už žádaná takováhle holčička neporazila. pomyslím si a zatnu pěst. Joano a jak dlouho budu muset ještě ležet? Rád bych se už prošel po palubě. pronesu a koukám na strop a znovu si v hlavě představuji ten boj s tou holčinou. Sakra musím zesílit. Takhle už nikdy skončit nechci. pomyslím si a otočím hlavu a koukám na Joanu. |
| |
| ošetřovna Nestačil se ani pořádně zasmát když uviděl velkou nohu nakopávající kapitána za to že kouří na ošetřovně. " No a muže se tu pít rum? A podávat pacošům.... myslím jako Yamatta" nestačil ani pořadně doříct oztazku když uslyšel něco co ho vyděsilo. "Neeeeeee." vykřikl strachy a vrhl se za nejspší za Winda , nebo kapitána pdoel toho kdo byl blíž lahev rumu přitom zustala na pmístě původním a jako by jí teprve ted dohnala gravitace ,spadla na zem a rozbila se. Stan se zatím skoro zbaběle krčil, na čele pod vlasy se mu objevil oěnco co by se dalo anzvat potem a celkem poplašeně se rozhlížel. " Kde je kde je...." mrmlal si pro sebe protože nikde neviděl roztomilou holčičku ,které ten smích patřil. Až pak zjistil ,že smích pochází od Twist " Huuuf." oddechl si stan dokonce to byl dvojnásobný odech za prvé smích nepatřil malé holčičce za druhé jeho černé kalhoty lehce maskovali že si strany cvrnkl do trenek. Narovnal se a zamířil si to přímo k Twist. " To nesmíš mě tahle děsit poslouchej, já sem lekavej jednou se leknu tak ,že někde nechám hlavu." všimne si že je Twist nějak červenější a že si zakrývá ústa. Tak se prostě vydá za ní. " Ale no tak za usměv se nemusíš stydět a zakrejvat ho. Když to budeš dělat často dopadneš jako já a budeš nucená se na všechny tlemit pořád. A to není hezký. Jestli chceš naučít tě se smát tak aby to znělo drnějc." zaujme klasickou pozici skřížených rukou s parohači, nadechne se a zaduní. "BUHAHAHAHAHAHA." Jeho smách zní napůl pobaveně napůl strašidelně. Zobrazit SPOILER " Jasně že mužu jsít a neboj , nebudu tvoje jídlo vylepšovat o kousky Stana. A děkuju" prohodil vesele, a jde prozkoumat kuchyň stačí mu jít za nosem. Najde největší talíř, tedy spíše podnos a nakupí na něj spoustu jídla, jen co se do toho chystá pustit zaslechne něco o tom ,že má být u ošetřovny, vezme tedy tác a zamíří tam také. " LITTLE MONICA? A není to jméno nějaký malí holčičky že ne?" to ho trápí nejvíc. I když někde v hlavě má nějaké vzpomínky na ostrov podobných kvalit, jen si nemůže vzpomenout co se tam dělo. " Hm ma poznaj že jsem mužská kostra že jo? I dkyž mě trápí spíš lovci odměn , bym ohli lovit i talenty...Nicmeně co oči nevidí ... teda nevím jestli to je dobrej napad ale co kdyby sme holky zamaskovali za kluky .... s trochou obvazu se já zamaskuju za raněnýho a taky to bude lepší..." pak se zamyslel. " Hmm i když nevím to pude. Nevim co by dokazal ozakrejt ženskou krásu. A no představa že budu ofačovanej jako mumie ...." začalo se mu to nelíbit. |
| |
| všude možně Než jsme byly zavoláni do ošetřovny, aby nám byl objasněn další plán plavby stihla jsem poklidit stůl a umýt nádobí. Při tom mi neuniklo že počet míst u stolu nebyl plně naplněn. Mám podrobně zmapováno kdo kde jedl, ale někdo mi tu přece jen chybí. pro takovou příležitost mám schovaných pár porcí jídla na víc. Navíc kručení žaludku je zvuk co opravdu nenávidím a pokud někomu zakručí....uslyším to i na míle daleko. Nakonec hladovce najdu. Jak se toulá po palubě a chvilkové pozorování mi stačí k tomu abych viděla že se mu tady nelíbí. Na, a doporučuji ti to sníst. Bez energie nezmůžeš nic a nechci aby tu někomu kručelo v žaludku. Tohle musíš akceptovat. to co říkám má další podtext, ale to si nechám pro sebe. Kdyby někdo přišel na to jak mi to pod mou rudou hřívou pálí, bylo by to zlé. Pro mě samozřejmě. Zapálím si a chvilku Rozara pozoruji. A pak se vzdálím zpět do kuchyně. Stále nemám náladu. I když mě Stanovo chování rozzářilo, zároveň mě jeho nařknutí naštvalo- proto jsem z ošetřovny zmizela tak rychle. Ale zjištění že můj smích je zbraní proti němu jsem si zapsala hluboko do paměti. Stojím před ošetřovnou tak abych slyšela a tak aby do ní nešel kouř a jen se tak tiše opírám o stěnu. Náš navigátor má vážně odvahu. Asi si z něj udělám rohožku. Little Monica. Ani by mě nepřekvapilo kdyby to bylo to místo kde mě naši chtěli prodat.... Na Stanovu reakci ohledně oblíkání se za muže jen nevrle zavrčím a pak zase zmizím k sobě do kuchyně. To že jsem nekřičela ani nikoho nemlátila je velmi podivné. jestli se můj vztek bude hromadit až tam, opravdu nikdo se ke mě neodváží ani přiblížit. I kdybych tam chodila nahá. po zbytek dne nejsem k nalezení a v kuchyni mám ceduli nerušit. Po dobu večeře se opět postarám o to aby měl každý co jíst, ale společného stolování se opět neúčastním. Kdyby snad někdo naslouchal co se děj za kuchyní- v mém pokoji slyšel by rytmické údery a kopy. |
| |
| Kapitán Heej Joan-chaaaaan, Joan-chaaaaan snažil jsem se vykroutit, ale mé ucho držela bohužel pevně, takže jsem se za chvíli i docela bez odporu ocitl venku před ošetřovnou, kde jsem si uraženě sedl na zadek, zabouchl jim dveře a připálil si další cigaretu. Takhle se chovají k vlastnímu kapitánovi. Člověk by si tak rád získal autoritu, jenže když ona je... naznačil jsem ve vzduchu obou ruční mačkání něčeho velkého a měkkého, přičemž jsem měl na tváři usazený přihlouplí, skoro až blažený výraz. Jen tak mimochodem, to že jsem mluvil sám se sebou mě naprosto nijak nevzrušovalo. Posádka má sraz a kormidlo nikdo nehlídá...takže to zas zbylo na mě, člověku, který je schopný ztratit se i ve vlastní kajutě... řádně jsem popotáhl z cigarety a protože současná konverzace o cíli naší cesty se mě už jaksi netýkala, neboť jakožto kapitán znám cíl cesty ze všech nejlépe, vyšplhal jsem se po schodech nahoru ke kormidlu. Tak se na to podíváme... zamumlal jsem a vypustil obláček kouře. Chvíli jsem sledoval jakým směrem pluje a tvářil se strašně důležitě, načež jsem z kapsy vylovil už asi sto let nefunkční kompas a chvíli s ním točil, než jsem ho uložil zpět do kapsy. Fáááájn to máme... jemně jsem uchopil kormidlo, asi jako milenec ňadra milenky, načež jsem s ním začal jemně otáčet bez jakéhokoli smyslu zprava doleva. Chvíli jsem držel kurz a pak s osudovou definitivností strhl kormidlo prudce doprava. Bůh ví, jakým směrem teď plujeme, já ovšem věřím že správným. Znovu jsem mocně popotáhl z cigarety, vytáhl svůj „kompas“ a začal. Yohohohoho yohohoho, Yohohoho yohohoho... |
| |
| Na Kladivu. Šílenou rudovlásku naprosto ignoruji. Nejspíše bych měl poslouchat co říká... Co když je to něco důležitého? Ovšem neposlouchám... Řekněme, že si nerad povídám s někým, kdo působí tak agresivně i na naprosto nevinné lidi, kteří se třeba jen snaží pomoci... Když odejde tak si oddechnu... Nemám ji rád... Snad bych ji mohl omylem odstřelit při další bitvě... mehehe... Rád bych sice pokračoval ve svém hloubání nad tím, co vlastně udělám a přehrabávání se ve věcech, ovšem k mému překvapení se musí všichni seběhnout. Stejně nevím co bych zde už víc přehrabal... Najdu si pěkné místečko u stěny, abych nebyl ve středu dění a poslouchám... Bohužel, toto překvapení se mi vůbec nezamlouvá... Little Monica? Oh... No snad budu moci zůstat na palubě... Zrovna takový ostrov se mi moc nezamlouvá... Otřesné... Pokud po mě již nikdo nic nechce, tak se snažím kdekoli na lodi najít nějáké volné místo. Tam si sedám, přemýšlím a šetřím si energii na později... Může to vypadat že i spím, ale já se jen snažím hluboce přemýšlet a projíždět si různé scénáře toho co se může stát i co bych měl udělat. Little Monica... Ts... Jak je taková šílenost jen mohla napadnout?! |
| |
| Hudební vložka Sledoval celkem kyselou reakci na jeho nabídky učení nového smíchu. " Zajimavé tolik kyselího aspoň že se to nepřenaší na jídlo." ucedil tichou poznamku směrem k Twist. "hehe no aspoň že se tu nenudíte mimo to... malem bych zapomněl." vezme tác a s celkem hranou gracii ho postaví na nejbližší stůl. " Obrovská kupa jídla podávána s gracii kostry.... vše pro vedení zdejší ošetřovny." když pokladal onen tác na nejbližší plochu povedlo se m uv okamžiku kdy už byl tác položen opět vytuhnout . Nasledek tohoto vytuhnutí byl jednoduchý stan se zlomil v pase tedy zřitil se dopředu jako by se ohl a s šplouchbutím zapadl do jedné hromadek s jídlem. Chvilku to vypadalo že se nezvedne ale nakonec se tělo tak jako by se vracelo v čase zase narovnalo . Jwen byl stanův oblyčej poněkud pohatší vo očních důlcích byla místo světýlek dvě rajčata tak akorát nacpaná do očních důlků. Nosní dírku zacpala petrželka a dělala tak sTanovy krasný bambulatý zelený nos. Kostěná usta se momentalně pokoušela zavřit i když přes pomeranč to moc nešlo. "Hmfff." vypustil ze sebe stan otočil se někam ke zdi a praštil se ze zadu do hlavy. Všechno ovce opustilo své místo. "Tadááá Kostrovo servírování." Snažil se Stan celo usituaci zachranit. Stejně ale raději opustil kajutu. Důvodem bylo mimo jiné i to že zaslechl něco co mu přišlo znamé. Štípl se do břicha jestli se mu to nezdá... nezdálo proto sundal mečo-kytaru a v rytmu začal hrát . "YOHOHOHO YOHOHOHO..." spustil velice hlubokým hlasem a vyskočil na levou stranu lodě a začal na ní balancovat a poskakovat. Binkusu no sake wo, todoke ni yuku yo Umikaze kimakase namimakase Shio no mukou de, yuuhi mo sawagu Sora nya wa wo kaku, tori no uta. Sayonara minato, Tsumugi no sato yo DON to icchou utao, funade no uta Kinpa-ginpa mo shibuki ni kaete Oretacha yuku zo, umi no kagiri Binkusu no sake wo, todoke ni yuku yo Warera kaizoku, umi watteku Nami wo makura ni, negura wa fune yo Ho ni hata ni ketateru wa dokuro Stan přestal držet kapitánův rytmus asi po prvním slově sloky. Jeho metodie byla mnohem víc bojovnější a protahovaná , doplněná poskakováním do stran. DKyž skončil první slochu skočil ze "Zabradlí" lodi zpátky na palubu přistál na kolenou a kousek popojel ,to vzduch naplnil mírné týraní kytary . Celou druhou sloku Stan doslova procouval zvláštními hospavými pohyby . Jeho hlava se začala pohybovat ve stejném rytmu a vlasy začali výřit v kruhu. Druhá Sloka byla zakončena rychlím hrabnutím do strun nasledovaným zvednutím obouch rukou ukazující paroháče do vzduchu. Klapnutí čelistí uvedlo třetí sloku kdy se stan dostal po schodech nahoru takřka ke kapitanovy vylezl na hrazení takže pdo ním byl hluboký pád na palubu. Třetí sloka tetokrát neměla svoje zakončení místo toho nalsledovalo opětovné zvednutí rukou do vzduchu tčení vlasy a pohupování. YOHOHOHO YOHOHOHO YOHOHOHO.... tuto část stan zakončil šíleným kytarovým sólem ,které znělo dost děsivě. Když solo přechazelo do posledního driftu odrazil se stan od hrazení a padl po zadech někam ke kormidlu. To že ještě hrál znamenalo že se mu nic nestalo. Kdyby snad někdo něco stanovi v té době chtěl bude mít až do jeho přistání na podlaze dost smůlu. Stan moc nevnímá a jeho hopsání a chaotické pohyby dost znesnadnovali i nějaký zásah jeho osoby. Nicmeně připadné přidání se k obecnému tanc nebo zpěvu Stan zaregistruje. |
| |
| Loď Zadívám se na Winda. „Copak jsem ti to neříkala?“zeptám se a zamračím se na něj. „Jsi sešitej snad všude kde to jde. Možná tak za tři dny by jsi se mohl zvednout z postele a začít pomalu chodit. Než dojedeme na ostrov už by jsi se měl hýbat normálně, ale žádné zvedání těžkých věcí a rozhodně žádný boj. Úplně normálně by jsi se mohl začít hýbat tak od dneška za dva týdny.“ Řeknu mu. Pak se otočím na ostatní. „A já se rozhodně nehodlám převlékat za chlapa! Sakra jak by to vypadalo, kdyby se to rozneslo, že ženský z naší posádky, jsou takové chudinky, že se musí skrývat? Ani náhodou. Když si někdo bude dovolovat rozmáznu ho jako mouchu. A už o tom nechci nic slyšet.“ Mávnu rukou. „Navíc myslím, že ani Twist by s něčím takovým nesouhlasila.“ Pohodím vlasy a rázně přistoupím k Windovi. Nadzvednu ho a natřesu mu polštář, aby měl větší pohodlí. |
| |
| Loď ošetřovna Smutně kouknu na Joanu, když mi říká jak dlouho budu ještě ležet. Cože? Až za dva týdny. Joano já musím trénovat, abych jako šermíř ochránil tuto posádku a tohle se mi již nestalo. Nyní jsem jen bezcenný a neužitečný kus masa, který si valí šunky zatím co ostatní tvrdě makaj. Sakra, to jsem na to byl tak špatně? Skoro nic si nepamatuju od té chvíle co jsem dostal tím trojzubcem. Pronesu a jen si povzdechnu. Pokud jí příště potkám tak jí zabiju. Sakra proč se tohle muselo stát zrovna mě. Pomyslím si a na oznámení kurzu se jen usměju. Sakra takovej ostrov a já budu moc jen chodit a koukat se. No i když ono to občas stačí. A nemyslím si že by se měli naše ženy převlékat. Na ně si nikdo nedovolí, a když už ano tak dotyčnému ukáží co jsou zač. Pronesu a začnu se smát až mě začnou bolet rány. Sakra, to nemůžu dělat. Když se ke mně Joana řítí myslím si, my chce jednu ubalit za ten smích, mám výraz smrti v očích a sucho v hrdle. Nakonec zjistím že mi jen naklepává polštář. Joano, ty jsi jako Anděl strážný. Pronesu a uvelebím se. |
| |
| Na lodi Užíval jsem si té největší chlapské romantiky jaká může vůbec být. V rukou jsem pevně držel kormidlo od SVÉ lodi, na ústech jsem měl skvělou píseň a hleděl přitom na nekonečný obzor, prostě paráda. Tedy, až do chvíle než se ozval druhý hlas. Nejprve se jen přidal k mé krásné idylce, to bylo v mezích, ovšem po chvíli si dovolil nedodržet rytmus této nejklasičtější, ze všech klasických pirátských písní a co víc dovolil si ještě zpívat tak nahlas, že mě normálně přeřvával. Na čele mi vyskočila žilka a začal jsem se rozhlížet kolem, kde by se našlo něco těžkého... Támhle je Rozzářili se mi oči, když jsem si všiml těžkého loďařského kladiva válejícího se opodál v okamžiku, kdy Sten začal na „zábradlí“ vyřvávat. MLČET BUDEŠ HOVADO!!! hodil jsem po něm kladivo a pokračoval ve své melodii ...Tsumugi no sato yo DON to icchou utao, funade no uta Kinpa-ginpa mo shibuki ni kaete Oretacha yuku zo, umi no kagiri ... |
| |
| Posun-Litle Monica pokud během plavby (což by bylo taky dobrý posta co po tu dobu děláte) někdo za někým pude, někdo s někým bude mluvit a tak dále, můžete si to odehrát zpětně (s příspěvkami v přítomnosti zmíňka o minulosti) A za pár dní a za nepříjemnýh podmínek co vám krátce před ostrovem připravilo moře apočasí se k večeru -kdy už slunce ztrácí svou tvář,- začne na obzoru rýsovat Litle Monica. Vystupuje zpoza útesů a od ní se nese nepřirozené ticho. Ovšem až s tmou totiž začíná ožívat. I když se přístav vzdálený tak 10 minut od vás zdá být přecpaný, na obzoru krom vás není žádná loď. Uběhlo 8 dní, Winodov rány jsou zaceleny- ale né úplně zahojeny a během celičké plavby se nestalo nic zvláštního. |
| |
| Little Monica Během plavby jsem dávala pozor na Winda... nebo spíš ho hlídala aby nedělal nic co by mu uškodilo. Což bylo co chvíli. Chlapy jedni hloupí. Jako kdyby taková zranění šla přechodit. Asi dvakrát jsem ho za trest, když se snažil cvičit, přivázala k lůžku. Po osmi dnech jsem ho propustila, takže mohl už spávat ve své posteli, ale pořád měl šermování přísně zakázané. Po zbytek plavby jsem se zabavovala tak, že jsem experimentovala s bylinkami a léky co jsem před úprkem nakoupila. Tu a tam se dalo z ošetřovny zaslechnout tlumené nadávky a občasné výbuchy. Jednou se to nevyvedlo tak moc, že jsem vyběhla z ošetřovny v oblaku purpurového oblaku a od hlavy k patě jsem byla pocákaná stejnou barvou. Po zbytek dne jsem už jenom uklízela, protože jsem si zašpinila celou ošetřovnu. Když jsem zrovna nepracovala seděla jsem venku na slunci, slunila se a četla si v almanachu botaniky. Když bylo opravdu hezky šla jsem i do plavek i když jsem věděla že většina chlapů z naší posádky jsou pěkní zvrhlíci. I když jsem vždycky jejich zájem odmítala, vždy mi to zalichotilo. Ale to bych v životě na hlas nepřiznala. Na dva nové členy posádky jsem si poměrně rychle zvykla. Rozar... mi byl sympatický, jenže se zdál tak nějak odtažitý. No nebylo divu, když ho vlastně při jeh příchodu Twist pořádně seřezala. Nejspíš byl uražený. Pokud jde o Stana. Tak Stan byl opravdu něco. Líbil se mi jeho smysl pro humor i když některé jeho písně by po chuti nebyli. Uměl hrát to jsem mu musela přiznat, tedy jedině když nehrál nějaké ty své ječáky. Když s tím začal všechny ryby kolem lodi lekly a kdyby byli ptáci na obloze asi by padali jako švestky. A pak jsme se dostali na dohled toho nechvalně proslulého ostrova. Rozhodně jsem odmítala skrývat, že jsem žena. Vůbec nemůžu pochopit jak je tohle mohlo napadnout. Jsme snad s Twist nějaké chudinky co se neumí bránit? Vždy když jsem na to pomyslela musela jsem si pohrdavě odfrknout. Zadívala jsem se na lodě u přístavu. „No to jsem zvědavá kam zaparkujeme.“ Poznamenám, protože to nevypadalo, že by tam bylo ještě nějaké místo. |
| |
| Na lodi(reakce na kapitána) jen co dostal zásah kladivem přímo do lebeně a jeho lebka přestala opisovat kruhy a ustálila se konečně ve správné pozici tak se jen na kapitána ukřivděně podíval. " A To je co za manýry tohle to když už zpíváš nějakou mou hitovku tak je přece jasný že se musí zpívat v mým podání ne?" ukřivděně se podíval na kapitána a vrátil se zpátky na dolní palubu ,kde ovšem znovu hrábl do strun. problém byl melodie naprosto odlišná od toho co od něj kdy bylo slyšet dokonce Stanův hlas dosáhl úplně jiných rozměrů.(něco takového ) Naštěstí pro sluch všech a snad nejvíc pravě ten Stanův se po sloce zastaví. "Nieaaaaahááááá." zařve a rychle zahraje nějaký silnější drift. " To se nedělá tohlecto jako Stan se ladí sám!" odprskne a pak se věnuje poklidnému hraní metalu. Ale jen na chvíli po chvíli přestane a vydá se za kapitánem. " Tak haleď řekni mi jako co ti na tom jak hraju vadí fakt mě neba bejt furt ostřelovaný vším možným." Little Monica Plavbu věnoval střídavě pilování nových metalových písní o plavbě stejně jako hraním těch starých seznal že většina lidí ještě nepochopila jaké je kouzlo driftu. Nicméně měli naději že na to přijdou a to bylo uspokojivé. jinak se snažil zlepšovat náladu okolí svými vtípky oblíbené bylo hrané noční chrápání které znělo jako když řeže dřevo a topí se zároveň vždy toho celkem brzo nechal. Další oblíbené šprýmu bylo vstávání v dopoledních hodinách a hraní nějakých pěkných metalových budičků, pravda musel pak trénovat utíkání ,ale je mu to moc nevadilo. Za nocích bylo možné občas zaznamenat Stana jak se někam plíží většinou to vypadalo tak že se Stan pohyboval po špičkách s rukama do předu a strašně u toho drnčel a chřestil. Inu plížení za všechny peníze. Jinak se Stan choval normálně. Krásnější a teplejší dny trávil Stan pozorováním toho čemu říkal "Léto" tedy efektu který pravě letní počasí mělo na ženskou populaci. Sám ovšem většinou trávil tyto pařáky opřený o tu kterou stěnu nebo něco o co to šlo se sklenicí v ruce a ignorujíc vedro. Fakt že se ani v tom největším vedru Stan nehodlal zbavit svého koženého oblečení mohl být zvláštní ale co na Stanovy vlastně nebylo zvláštní. Když zahlédl první známky pevniny znovu přemítal o tom jestli si své nápady o maskování neměl nechat pro sebe. Nepochyboval ani vn nejmenším že by se ženská část posádky ubránila čemukoliv, ale proč to zkoušet. Sám o sobě spíš doufal že nepotká žádného z fanoušků. I když část jeho mysli prahla po tom hrát hudbu pro někoho kdo na něj kvůli ní nebude házet kladiva sekačky nebo střílet z děla. |
| |
| Posun Hned dalšího dne jsem objevil skvělou schovávačku. V ošetřovně to bylo báječné, nikdo zde neřval a ani sem nechodili moc často... Mělo to jen pár háčků... Nemohl jsem zde být pořád kvůli pacientům, ale hlavně zde byli pacienti, respektive prozatím jen jeden. Dalo se s ním vycházet vcelku dobře... Je sice bojovnější, ale není tak hroznej jako kapitán nebo ta červenovlasá ******. Vlastně to byl dost dobrý společník... Rozhodně bychom si v bitvě mohli i porozumnět... Za předpokladu, že to všechno oddře i za mě... I přes mé snažení neuposlechl a stával z postele... Což asi neměl dělat, protože když jsem se vrátil do ošetřovny, tak se z něj stala housenka. Měl poslouchat Joanu a možná by se mu to nestalo. Snažil jsem se ho povzbudit alespoň tímto : Možná ti narostou i křídla. Postupem času si uvědomuji jednu zásadní věc. Co je to šermíř beze zbraně? Je to i nadále šermíř? Nechtěl jsem ho trápit a proto jsem mu jednou v noci přinášel ukázat všechny katany co jsem našel, dokud jsme se nedopátrali k těm správným. Co se s nimi stalo dál netuším, protože druhého dne ráno jsem je již neviděl. Během těch několika dní jsem se dost zkamrádil s Yamatem, kdy jsem s ním často kecal až do noci, takže to často skončilo tím, že jsem skončil se spánkem na ošetřovně.. Své hluboké bloumání jsem úspěšně ukončil čtvrtého dne, kdy jsem začal i jíst. Nedá se říci, že by mi někdo z posádky vadil... Když tedy opomeneme kuchařinku, na kterou si dávám velkýho bacha. Dále jsem došel k jednoduchému rozřešení hiearchie. Všemu vládne Joana svým mozkem a Stan se začíná ujímat vlády svými písněmi a kytaristckým uměním, které jsem si oblíbil... Tedy, až na ty "písničky." S rybákem jsem se snad ani mockrát nesetkal, stejně tak kuhařka, ovšem kapitána jsem viděl skoro vždy a všude, dosud nevím jak to dělal, ale odhaduji to na tajné chodbičky v lodi, které si určitě udělal jen proto aby mě zmátl. Little Monica Už od rána se cítím nějáký nesvůj... Jsem si 100% jist tím, že dnešek se zapíše do historie, jako špatný den pro mne a posádku této lodě. Snažím se ještě něco málo vylepšit na své výbavě, ovšem nic moc mě nenapadá, a tak to nechávám tak jak to je, abych to ještě nezkazil... Meh... Tak tohle skončí katastrofálně... Mám zůstat na lodi nebo odejít na pevninu? Úroveň bezpečnosti bude asi stejná... Co bych měl dělat? Svou nervozitu projevuji tím, že čučím do zdi a drbu se na hlavě. |
| |
| Little Monika + něco na lodi Jakmile se náš kapitán převzal kormidlo, rozhodně jsme to pocítili. Twist s Joanou mně k mému údivu ani nevynadali, což mi k Twist přišlo dost divné. O chvíli později nám náš nový hudebník začal na provokačku hrát a zpívat „hymnu“ všech pirátů, no a kapitán rozhodně za to nebyl rád. Toho jsem využil a rychle upravil kurz a zabezpečil i pojistkou aby s tím nemusel kapitán znovu viklat, což se mu pochopitelně nelíbilo, že mu přebírám kormidlo a upravuji jeho „přesný“ směr. Naštěstí jsme se mohl vymluvit na mé zranění a zákaz Joany dělat těžkou práci, což mi pak nemohl nakázat ani kapitán(no tedy mohl by, ale rozhodně by jej za to Joany nepochválila). Po nastaveném kurzu a jeho zabezpečení pojistkou(či jak tomu mám říkat) seberu kapitánův kompas, zamknu pro jistotu místnost s kormidlem a jdu k sobě do kajuty, kde se jej snažím dát dohromady. Těch několik dní mně skoro nevidíte, pouze na jídlo, občas u kormidla, či na kontrole u Joan(Twist se snažím vyhýbat, kdyby byla zas ve formě) a na mých dveří visí cedule (Nerušit, kreslím mapy a mám v ruce ostrý předmět), já vás však občas pozoruji a hlavně poslouchám. No pomalu si začínám zvykat na Stanovu hudbu, i když si někdy musím dát špunty do uší jak moc mně to ruší při práci-dodělávání map, třídění, kontrola a hlavně oprava či přemalovávání těch starých a neopravitelných. Ale tohle všechno mělo i kladné stránky, například to plížení mě baví pozorovat klidně celou noc a také rozhodně stálo za pohled Joana v plavkách. To také stálo za delší pozorování, akorát mně mrzí že odmítla mou nabídku na masáž(i když napůl v žertu). Druhej nováček se tas viditelně sblížil s Windem a na lodi byl celkem taky pomohl s dočasnými opravami. Kapitánovi se mi podařilo spravit jeho kompas až po pěti dnech, ale během té doby jsem jej nepouštěl ke kormidlu nebo minimálně pod dohledem. Šestý den jste o mně neslyšeli vůbec páč jsem se rozhodl si protáhnout kostru i svaly pěkně pod vodou, kde jsem plaval pod lodí celý den(jídlo jsem si nalovil a snědl pod vodou) a pak těžce usnul v mé posteli.
Konečně 8. den vidíme naše vytoužené(tedy alespoň pro většinu chlapů) město Little Moniku. Slyším Joaninu poznámku a musím jen souhlasit s jejím sarkasmem, páč přístav je jako vždy nabitý a to jsme jenom 10 minut od něj. Tohle však neřeším, je mi jasná jiná věc a to, že musíme sehnat místo ještě před setměním, páč město už pomalu začíná ožívat a kdo ví jací vtipálci nás přivítají už teďka. Každopádně, beru svou vinu vybrání tohohle místa na úkor holek tak, že se rozhodnu jim dělat garde na cestě. No snad budou souhlasit. |
| |
| den A Jediné co jste ode mě- krom kopance do varlat mohly čekat bylo jídlo. Nálada a komunikace nulová. den B Není mě vidět není mě slyšet, jídlo bylo dáno na stůl bez toho aniž by jste mě viděly se vynořit. maximálně jsem to ohlásila jídelním zvonkem a nádobí pak sklidila bez toho aniž bych byla spatřeno. den C mé nahé tělo bylo spatřeno při pádu do vody. Důkaz toho že jsem to byla já byl zaznamenán při mém návratu (né skrze halvní palubu, ale můj soukromě vytvořený vchod z kuchyně do moře). Někteří z vás si možná vzpomenout že můj stud občas odchází na výlet a popadá mě to čistě náhodně. Stále dodržuji jídelní plán v hojnosti vašich žaludků a chutí, ale straním se. den D Byla jsme k zahlédnutí při procházce po palubě a trochu zarudlejší tváře než je u mě zvyklé nasvědčovaly o tom, že se u sebe neflákám, ale celou tu dobu pilně cvičím. den E kapitán byl praštěn hrncem když se bez dovolení opět kradl do kuchyně. I s touto osobou jsem odmítala o čemkoliv mluvit (pokud nepoužil osvědčené metody) den E někdo Ryoubovi odstranil všechny žebříky po kterých by se mohl vyškrábat nahoru. Takže propásl večeři. a tak dále nebyl den kdy by jste hladověly. Krátce před příjezdem, po tom co lahodný oběd už odvoněl z mé kuchyně, protáhla jsme se po cvičení spokojená se svým vlastním výkonem. Cítila jsme že příště to bude lepší. Navíc jsem si srovnala myšlenky. Utírám se ručníkem a představuji si že to všechno nadobro odhazuji. Všechna pouta z minulostí...už jsou přece pryč. Zamilovaně se mi rozsvítí oči když procházím kolem nadživotního plakátu Sanjiho a brzy se nastrojím po jeho vzoru. Pak rozrazím dveře a razným krokem zamířím k boku lodi. Nohu položím na zábradlí, cigaretu přendám do koutku a dívám se na Litle Garden- ve tváři nepředvídatelný výraz.... chrpf-flus nakonec je z toho jen potáhnutí a solidní flusanec mířící k moři. Po tom týdnu první co ode mě uslyšíte. jako vždycky je tu solidně nahuštěno. |
| |
| NANO BODY fakt je divný dávat sama svý postavě body, ale kdyby to dělal kdokoliv z vás obodovala bych to stejně. Twist:2 nano body za trvalejší cvičení (osobně se k tomu ale taky prosím vyjádřete) Joana a Stan: 1 Nano Bod pro každého. |
| |
| I am captain Jack Spa...totiž TawaraDen numer 1-u kormidla a rozhovor s Hudebníkem Hymna se na mé lodi hanobit nebude!!! pohrozil jsem směrem k mizejícímu Stenovi pěstí a hodlal se otočit zpět ke kormidlu, když se odkudsi vynořil Ryouba a začal štrachat s kormidlem. Hele, co si myslíš že děláš? Já mám absolutní orientační smysl... už už jsem zvedal pěst, aby pochopil význam slova DIKTATURA, když se začal ohánět tím, že je raněný a tedy pod ochranou Joany. Raději jsem ruku zase pěkně rychle spustil Pf odfrkl jsem si uraženě a zamířil od kormidla zpět na palubu, svůj kompas jsem mu ovšem nenechal, to bych se raději nechal zmlátit od Joany za to, že jsem mu ublížil než se vzdát svého pokladu. Bohužel, na palubě nebylo dneska už moc co dělat a vzhledem k tomu, že se Twist tvářila, jako by mou maličkost konkrétně chtěla sežrat za živa, raději jsem si vlezl do kabiny, kde jsem měl uschovanou pohotovostní zásobu rumu. Jinak řečeno, v okamžiku kdy jsem se zase dostal z kabiny ven(a kdy mě potkal Sten) už byly na nebi hvězdy. Zrovna jsem těžkopádnou chůzí vycházel...vykolébal se z podpalubí a broukal si u toho nějakou melodii, když mě oslovil sten. I am...he? pokusil jsem se na něj zaostřit, ale nějak zvlášť mi to nešlo. Jáá...ja...škit zatvářil jsem se, jako bych ho chtěl pozvracet, ale podařilo se mi ovládnout. Toto já..problém nic...já vůbec...škit zamával jsem mu před nosem poloprázdnou(neprozradím kolikátou) flaškou rumu žádnej problém, všechno v pohodě. prapodivným tanečním „krokem“ jsem se kolem něj obtočil a v okamžiku, kdy jsem se mu dostal za záda padl na prdel kvůli ztrátě rovnováhy. Heh... nahodil jsem poněkud připitomělý výraz. Sem hapal... tentokrát to byla obličejová imitace malého dítěte, po které jsem s sebou praštil o palubu celý a dal se do hlasitého smíchu. Aaaa sem spadl hehehehehehehehehehehehe rovnou na prdel HEHEHEHEHEHEHEHEHEHE to mi vydrželo asi deset minut, než jsem se vrávoravě vyškrábal na nejisté nohy a kolébavou chůzí se vydal k přídi lodi, abych nachytal trošku čerstvého vzduchu. I am a man who walks alone And when I'm walking a dark road At night or strolling through the park When the light begins to change I sometimes feel a little strange A little anxious when it's dark Fear of the dark, fear of the dark I have constant fear that something's always near Fear of the dark, fear of the dark I have a phobia that someone's always there Have you run your fingers down the wall And have you felt your neck skin crawl When you're searching for the light? Sometimes when you're scared to take a look At the corner of the room You've sensed that something's watching you Have you ever been alone at night Thought you heard footsteps behind And turned around and no one's there? And as you quicken up your pace You find it hard to look again Because you're sure there's someone there Watching horror films the night before Debating witches and folklores The unknown troubles on your mind Maybe your mind is playing tricks You sense, and suddenly eyes fix On dancing shadows from behind Fear of the dark, fear of the dark I have constant fear that something's always near Fear of the dark, fear of the dark I have a phobia that someone's always there When I'm walking a dark road I am a man who walks alone Den numer 2 Probudil jsem se se strašlivou kocovinou v posteli. Nemám tušení jak jsem se do ní dostal, podstatné bylo, že jsem v ní byl a Wind, se kterým jsem sdílel kajutu(proč jako kapitán vlastně nemám soukromí?) ležel na ošetřovně. Taky bod pro mě, nikdo tu nechrápal a tak jsem se mohl, s hlavou v dlaní a za hlasitého klení, přerušovaném jen bolestivými steny, zvednout z postele a dát se trochu do kupy, pomocí meditačních cvičení. Nikdy jsem nebyl sice expert na tyhle věci, ovládání vlastního těla pomocí vůle, ale s vnitřní energií jsem nějaké ty zkušenosti měl a tak stačila půlhodinka naprostého klidu, aby... PRÁSK...BUM dva výbuchy, tak hlasité že roztřásli loď, mě donutily vyskočit na nohy, přičemž jsem se řádně praštil do hlavy. KTEREJ KRET... jako tajfun jsem vyběhl ze své kajuty, svíraje si hlavu, na které začala růst slušná boule, když jsem si všiml purpurové Joany, jež v oblaku totožné barvy vyběhla ze své kajuty. PFFFFF....MUHAHAHAHAHAHAHAHAHHAHAHAHAHAHAHA padl jsem ve dveřích do kolen se slzami smíchu v očích. Joan-chan, to si se snažila pitvat chobotnici? prskal jsem během záchvatu smíchu své „dokonalé znalosti biologie“. Můj smích však patrně neměl dlouhého trvání, neboť jsem se pod náporem jejího vražedného pohledu musel stáhnout do kabiny. A zase byla nuda. Joana uklízela, Twist vařila, ostatní...dělali to co vždy a mě tak nějak přestalo bavit jenom obouchávat své pěsti o velký kus kamene, který jsem nechal instalovat v tělocvičně. Běžné posilování za chvíli(pár hodin) taky nudilo, a tak jsem se dal na jakýsi pochybný druh tréninku rovnováhy. Začal jsem se stavět do nejrůznějších, krkolomných pozic jen na jedné noze a snažil se mít těžiště vždy přesně nad danou nohou. Šlo mi to tedy prach bídně a neustále jsem padal na hubu, díky čemuž bylo z tělocvičny slyšet časté klení a a údery. V okamžiku, kdy zapadl obzor jsem své cvičení přenesl na palubu, kde jsem se postavil naši býčí hlavu a s lehce zasněným výrazem pozoroval obzor, přičemž jsem se opět snažil o všemožné, vyrovnané stoje na jedné noze(dnešní večer se měl ve znamení hlasitého šplouchání lidského(mého) těla o hladinu vody). Den numer 3 Ráno jsem zahájil klasickou meditaci určenou k rozproudění a procvičení mé vnitřní energie. Po skončení cvičení jsem si chtěl zajít na poklidnou snídani, ovšem zaslechl jsem šplouchnutí, těla padajícího do moře. Z tohoto důvodu jsem místo do kuchyně vylezl na palubu a chvíli pátral ve vlnách, než jsem si všiml překrásného zadečku Twist(jo já vím, že ty vlasy s hladinou kontrastují víc, ale tohle je zajímavější...) vykukujícího nad hladinou. Když je to anděl spásy, tak proč má tělo ženy? Já, který slavně zvítězil se cítím... zbytek popěvku zanikl ve šplouchnutí. To jsem do vln zajel tentokrát já. Do odrazu jsem dal pokud možno co nejvíc síly, abych neměl příliš velké problémy s doplaváním Twist. V okamžiku, kdy se mi to podařilo jsem se potichu zařadil vedle ní a bez jakýchkoli narážek nebo úchylných poznámek jí ve vodě doprovázel až zpět k lodi, kde jsem se od ní oddělil a místo jejím tajným vchodem se na loď dostal klasickým provazovým žebříkem. Není nad koupel hned po ránu poznamenal jsem, jenže na palubě nebyl nikdo, kdo by mohl tento můj geniální výstup ohodnotit. Všichni byli jaksi někde zalezlí, proto jsem si šel dát snídani, po které jsem se začal opět věnovat svému podivnému tréninku na přídi lodi(alias další koupačka). K večeru jsem se ještě zašel kouknout na Winda na ošetřovnu, optat se na jeho zdraví a tak, po kterémžto výkonu jsem se ztratil opět v tělocvičně, kde jsem namáhal svalstvo posilováním a své pěsti mlácením do kamene. Ovšem, ať jsem se snažil jakkoli, kámen, který měl představovat Golema jsem poškodit nedokázal. Stále stejně slabý, to si vážně myslíš že dokážeš ovládnout Strong Metal Hand? Je to jen legenda, vzpamatuj se. Jediná možnost jak překonat omezení lidského těla je Dev... byla to jen vzpomínka, kratičký záblesk minulosti, který mi promítl otcovu tvář na kameni. I to však stačilo k tomu, aby se má ruka dala sama do pohybu a plnou silou narazila do kamene. Něco křuplo, kámen to však nebyl. KŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮRVAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!! toto procítěné zařvání proťalo večerní ticho...zhruba v deset, v noci. A tak jsem byl znovu navštívit Joanu a Winda, tentokrát však ne z přátelskými pohnutkami, nýbrž s pravou pěstí, ze které na podlahu kapala krev. Nic jsem si nezlomil, to ne, ale jak jsem udeřil ve vzteku, svezla se mi ruka po hrubém povrchu kamene a já si z ní strhl kus kůže. Ehm...nemohla by jsi mi to obvázat? zamával jsem na Joanu ve dveřích zkrvavenou pravačkou a pokusil se vylodit na tváři přátelský úsměv. Prosím, prosím ať zapomněla, jak jsem se jí včera smál... Ať už jsem si musel na ošetřovně vytrpět cokoli, vrátil jsem se po ošetření do své kabiny, kde jsem bolest zapil řádným hltem rumu a šel spát. Den numer 4 Ráno jsem vstával brzo, tedy ne proto, že bych snad nemohl dospat, ale protože Slunko, sviňa jedna nepříjemná, mi hned po ránu svítilo rovnou do ksichtu. Ha...hepčík prskal jsem při vstávání a v duchu proklínal tu zářivou kouli za její existenci. To se však brzy změnilo, když jsem po ranní meditaci a klasické rozcvičce se snídaní opět trénoval své oblíbené padání do vody z přídě. Zrovna jsem si takhle, asi po desáté lezl z vody, když jsem si na protější straně paluby všiml Joany v plavkách, jak se chystá lehnout si na prkna a začít se slunit. Má doposud neúspěchy otrávená mysl se okamžitě vzpružila a na tváři mi naskočil úsměv, za která by se nestyděl ani Jiraiya. Hihihi s tímto ďábelským smíchem jsem připravil ruce do správné polohy a dvěma rychlými skoky se přenesl k pomalu si sedající Joaně. Hádej kdo to je!!!! zvolal jsem, když jsem ji zezadu chytil za...přikryl její nádherně tvarované a výrazné OČI. V následující vteřině jsem se patrně opět poroučel do vody, tentokrát však ne kvůli tréninku. Inu, za každou chvilku radosti se platí krutě. Když jsem se vyškrábal znovu na palubu, raději jsem se vrátil ke svému obvyklému cvičení a posilování. Jen mlácení do kamene jsem posunul kvůli zraněné ruce na další den a místo klasické tělocvičny jsem se přesunul na slunné prostranství, s tím pravým výhledem...kliky jsem musel taky odložit na další den...sem tam jsem na palubě ještě zahlédl lehce zarudlou Twist, očividně jsem necvičil sám. Den numer 5 Pátý den naší cesty k Litle Monica se nějak nepovedl. Ráno sice všechno probíhalo jako normálně, jenže pak jsem se pokusil čmajznout něco k snědku v kuchyni před snídaní a ze zmíněné místnosti jsem vyletěl zády na před, spolu s kastrolem, který se očividně zamiloval do mé hlavy. Heeej, za co to bylo? nahodil jsem ukřivděný výraz a od kuchyně se poroučel směrem k ošetřovně, v naději že si alespoň popovídám s Joan. Jaké bylo mé (příjemné) překvapení, když jsem zjistil, že je tu jen spící Wind a Joana někam odběhla. Opět s ďábelským smíchem jsem se dal do prohledávání její pracovny a očuchávání nejrůznějších bylinek. Když jsem pak našel nějaká co voněli opravdu báječně, nenápadně jsem jich trošku zabavil a vypadl z ošetřovny zpět do své kajuty, kde jsem z nich ubalil krásné tři jointy a během pár minut se s nima zpráskal jak ten nejhorší dobytek. Následujících několik hodin bylo pro posádku patrně hodně zajímavých: Nejdřív jsem běhal jak veverka závislá na speedu vyřvával, zpíval, osahával, utíkal a skákal po palubě. To mi vydrželo asi tak tři hodinky. Poté jsem se uklidil na střechu „obytné části“, kde jsem pozoroval nebe, tedy lépe řečeno neuvěřitelně krásné a barevné halucinace, které jsem místo něho viděl a filosofoval u toho o podstatě bytí. K večeru se pak dostavila ta...méně příjemná část mé zhulenosti a to zvykání si organismu na normální stav. Kdybych řekl, že mi bylo jenom blbě, strašně bych to podcenil. Bylo mi tak blbě, že jsem nemohl ani pořádně stát, jenom vysel na zábradlí a zvracel do vln. Nejhorší na tom bylo, že Joana(přirozeně) došla na to, že jsem jí vyhulil nějaké vzácné bylinky a tak na mě byla nejen naštvaná, ale odmítala mi dokonce pomoc z mého brutálního střízlivění. Den numer 6 Ta pitomá kytka byla asi lehce jedovatá nebo co, protože ráno jsem se ani za boha nemohl dostat z postele. Jakoby nestačilo, že jsem zvracel až do brzkého rána, ráno se mi motala hlava a třeštila mě víc, než po nejdivočejší noci mého života. Dokonce ani meditace nepomohla, a tak jsem začal ze zoufalství mlátit čelem do stěny, dokud to nepřešlo...trvalo to dobrou hodinu. S odřeným čelem jsem se za Joanou po včerejšku jít neodvážil a tak jsem si to raději obvázal sám obvazy, které mi zbyli z oné „hry na Zombie“ kterou jsme s Windem nedávno uspořádali a vyrazil jsem na jídlo. Jenom jsem ucítil tu lahodnou vůni, obrátil se mi žaludek a já opět obohatil vlny o své žaludeční šťávy. Na zbytek dne jsem se tedy zavřel ve své kabině(to aby nějakého miláčka nenapadlo dávat mi před nos vonící pokrmy) a aby se mi dobře ignorovaly případné žerty posádky, dal jsem se opět na meditativní cvičení. Mělo to docela účinek. Teda, já si to alespoň myslím, ovšem stejně dobře se to svinstvo prostě mohlo konečně začít dostávat z mého organismu. K poledni už jsem byl schopný jíst a provádět pár nenáročných cviků, načež k večeru jsem se mohl dát opět na trénink rovnováhy na přídi lodi. Padal jsem mnohem častěji než na začátku. Den numer 7 Po prohýřených dvou dnech jsem se rozhodl dát se trošku do kupy a tedy po každodenním raním rituálu jsem se dal na brutální fyzický trénink v tělocvičně(a v okamžiku, kdy se Joana opět začala slunit i venku). Už jsem byl opět docela v pořádku(až na nepříjemně svědivou vyrážku na zadku, se kterou jsem za Joanou ale rozhodně nemínil přijít) a tak jsem pocit svědění a nutnost se poškrábat zaháněl množstvím adrenalinu a endorfinu, které jsem si ve vražedném poměru vyplavoval do krve právě cvičením a nácvikem stínového boje. Dokonce jsem se dal i na trénink obratnosti u takového toho laskavého panáka, co se umí točit a v případě že ho praštíte do jednoho terčíku, vrazí vám po držce z druhé strany. Ke konci opět nastoupil trénink na přídi, jenže...dobrej nápad to nebyl. Prdel mě svědila přímo nechutným způsobem a jak jsem tak stál na té jedné noze(snažil se stát), nejrůznějším způsobem jsem se kroutil a ze všech sil se snažil nepoškrabat. Vážně jsem byl rád za to, že stojím zády k posádce, takže nebyli vidět šílené obličeje, které jsem u toho prováděl. A co teprve, když jsem spadl do vody? Sůl se s onou vyrážkou očividně nesnášela zrovna dobře. Pálilo to jako ďas a tak jsem po každém pádu vyletěl na palubu jako s hlasitým vytím a rukama přilepenýma na zadku. Svůj efekt to ale mělo, ze strachu z vody jsem se naučil nepadat a poslední hodinu před spaním jsem si poskakoval z nohy na nohu a držel balanc docela slušně. 8. Den chaosu a bordel v mraveništi... Ráno přineslo vysvobození v podobě zmizelé vyrážky, která ještě včera pokrývala většinu mého pozadí. Díky tomu jsem si mohl u meditace i posedět a jídlo chutnalo na židli také lépe. Protože bylo opět krásně a pomalu, ale jistě jsme se blížili k cíli, spojil jsem příjemné s užitečným a vylezl si až nahoru na stožár, kde jsem balancoval na jedné noze(střídal je) a prováděl tam různé...až hrůzné bojové figury a postoje. Přitom jsem očima sledoval střídavě obzor a palubu. Když se k poledni zatáhlo, už jenom obzor. K Litle Garden jsme pak připluli až na večeru, za příznivého větru, který mě sem tam hrozil shodit ze stožáru(nebo jak se tomu nadává). Země na obzorůůůůůůůůůůůůůůůůůů upozornil jsem všechny a pokusil se předvást něco jako efektivní seskok dolů spolu se saltem. Hodně blbej nápad skákat směrem dopředu. Odraz mi sice vyšel i z jedné nohy docela dobře, jenže mi tak nějak nedošlo, že ta svině loď pluje. Tož jsem nakoupil zezadu pecku do budky a poroučel se na palubu, s efektivním dopadem na držku. Jen tak tak se mi podařilo pomocí rukou uchránit svůj drahocenný nos od zlomení. S tím jak mě má za posledních pár dní Joana ráda bych si ho asi musel rovnat sám. Au... zaskuhral jsem a, už docela neefektně se začal zvedat na nohy, přičemž jsem se ze všech sil snažil uchovat si alespoň trošku vážnosti, jakožto kapitán celé téhle skupiny. Ehm, místo, místo sme piráti ne? Nějaký si uděláme...třeba tamhleta malá obchodní kocábka zabírá zbytečně moc prostoru ne? kývl jsem směrem k malé lodi. Tu drsňáckou pózu by mi neuvěřil vážně nikdo, tak jsem raději dál nepokračoval a nenápadně se přitočil k Joaně. Ehm. Joan-chan, můžeme pak hodit někde řeč? zeptal jsem se šeptem a hlavně hodně prosebným tónem. Kdyby se tvářila neoblomně, přidám ještě párek Puppy eyes. Od mé maličkosti dostává po bodu Ryouba Rozar Joana |
| |
| 1 bod pro Joanu za odvahu vyjít v plavkách a trpělivost vošetřovat a krmit Winda Stan jeden bod. Tawara. Dal bych mu čtyři body... Za pitvání chobotnice, joint, bezúčelné mlácení do kamene, Skvělé využití fyziky, kdy se smícháním virážky se solí stane pohon, který dokáže vystřelit člověka zpátky z vody na palubu. Zobrazit SPOILER |
| |
| Joan 2 body viz diskuze Stan 1 bod za lov ryb bez použití fyzického, ale fyzikálního násilí :D Twist 1 bod za nakopnutí kapitána a výlet do vody Kapitán 2 body za délku a vtipnost příspěvku |
| |
| Little Monica Tawara navrhl, že si místo uděláme. Podívám se na něj jen krátce, jeho „návrh“ se neujal. Twist se zřejmě znovu dostala do své obvyklé nálady. To je dobře. Promnu si zátylek a pak si svážu vlasy do culíku. Rameno jsem měla už v pořádku, sice mi nejspíš zůstane po kulce jizva, ale jen nepatrná. Musím tedy říci, že zašívat sama sebe je hrůza. Možná bych měla někoho z posádky vyškolit v případě, že bych byla vážně zraněna a nemohla se ošetřit sama. Začala jsem zvažovat kdo by na to byl nejlepší, Twist ne... má příliš výbušnou povahu. Tawara... no o tom by se dalo uvažovat. Sice je to děsnej nadrženec, ale dokáže se chovat i zodpovědně. Zastavím své úvahy když mě Tawara osloví. „Hmm?“ podívám se na něj. Kdyby měl delší uši nejspíš by je měl schlíple přilepené k hlavě jak se snažil vypadat neškodně. Pořád si ještě myslel, že se zlobím kvůli těm bylinkám. No já mu to nevyvracela. Ale ve skutečnosti jsem se na něj už chvíli nehněvala. Nakonec se už vytrestal sám, když mu z nich bylo zle. A snad ho to ponaučí, že nemá krás a zvlášť něco o čem nic neví. Div se pak nevyzvrátil z podoby. „Jistě. Můžeme to vyřešit hned jestli chceš. Kdo ví kdy se k tomu naskytne příležitost později.“ Řekla jsem mu a otočila se k němu. „Jestli chceš mluvit v soukromí tak pojďme na ošetřovnu. Stejně jsem se chtěla připravit na vylodění.“ Pobídnu ho. Po tom úklidu jsem musela vymalovat abych tu odpornou barvu z výbuchu nějak zamaskovala. Takže jsem teď stěny měla vymalované na modro. Nano body =Stan 1 = za to jeho plížení a pokus hrát sladkou holčičí písničku :D Rozar 2 = Za Joana vládne! :D Ryouba 1 = Za to nabídku masáže i když k Joaně nemá zatím nijak zvláštní vztah :P Twist 1 = JEŽIŠ! Nudistka! :D Tawara 3 = Za obsáhlý příspěvek, za dobré nápady, za odvahu sáhnout mi na OČI :D za vydržení vyrážky na zadku :D dala bych čtyři, ale musela jsem ti jeden odebrat jako trest za ten smích :D |
| |
| Den numer 1 rozhovor s kápou " a jako uzase hymnu tohle je hitovka z Strong beer festu.... žádná hymna tak jak to zpívám já se to zpívat má bo já udělal tuhle hudbu k tej verzi. A dovcela se to líbilo. LEtěli na mě jen dvě veverky....." rád bych napsal vypadal zasněně ale u lebky se takový výraz dá dost těžko vytvořit natož rozpoznat. I am he...? " Hendikepovanej Iam? Jasně toho znám ,ale není vod tebe hezký že mu říkáš hendikepovanej von nemohl za to že při jednom takovým krkolomných chvatu nechal ruku moc dlouho v díře a tak o ní nakonec přišel. Nahodou Iam je hrdina." pokračoval v poslouchání kapitána. " Jo ták začíná mi to bejt jasný." zahajil pokus o záchranu poloprazdné flašky dříve než jí kapitán rozbije.Nad podivným motáním se ani moc nepozastavoval když ale kapitán sedl ,přešel od pokusů k přímé akci a pokusil se mu lahev sebrat se slovy. " No jo hapal to máš z toho že nepiješ hlavou.... pak by jsi rozhodně nehapal na zadek." pokud se mu orpavud podařilo lahev ukořistit tak pokračoval. " To hlavou znamená pít takhle." zarazil lahev do pravého očního důlku a zaklonil se. " Uznávám že tobě to ale moc nepude nemáš na to tu...zaklobku." pokračoval ve snižování svého záklonu až se jeho hlava dotkla země pravda to se stalo zhruba ve stejném okamžiku jako se dotkli země jeho záda a tak nějak celí Stan, ale to už je drobnost. když tak ležel spustil kapitán nějakou písničku ,která stanovy přišla docela známá a tak vzal kytaru a jal se ho doprovodit. Dovětek: Následující den si Stan stěžoval že vidí svět nějak jinak jakoby více hnědě. Příčina byla evidentní flaška totiž od večera zůstala na stejném místě kde jí Stan zanechal tedy v jeho očním důlku. Little Monica na lodi bylo živo každým okamžikem o něco více a když kapitán pronesl něco o tom ,že ta obchodní bátka zabírá moc prostoru a že jsou přece piráti. Tak se Stan chvilku zadíval na onu obchodní bárku zvláště na to jestli má ještě rozvinuté plachty nebo ne. Tak jako tak se rozhodl pro koncertování s kytarou č.2 alias puško kytarou. vyměnil jí tedy za klasický meč. "Takže piráti mno...." demonstrativně zvedl ruku a popošel na příď lodi. Pak ruku spustil a jen naznačil přikrytí uší aby měli všichni v okolí nápovědu co mají dělat. Pak už nasměroval svou ruku vzhůru a ukazal neby ukázkového paroháče. Piráti.... zaznělo mu v hlavě a v dalším ukamžiku už jeho ruka dopadla na struny a on začal hrát a zpívat Sailing the seven seas of metal We thirst for blood, your ship is in our sights Taste a broadside from our cannons of steel Before our cutlasses of metal you shall kneel We are Heavy Metal Pirates We sail across the sky In our battleships of cosmic steel We're the terror up on high We are Heavy Metal Pirates Our cutlasses are true So give us all your treasure Or soon we'll come for you The wind is in our sails, and fate is on our side So raise the Jolly Roger and sail into the night We're warriors of steel upon the Spanish Main No quarter for the poseurs, we'll bring 'em death and pain We are Heavy Metal Pirates We sail across the sky In our battleships of cosmic steel We're the terror up on high We are Heavy Metal Pirates Our cutlasses are true So give us all your treasure Or soon we'll come for you Celou písničku se snažil vytvořit dostatečný vítr směřovaný na obchodní loď aby jí opravdu odsunul stranou. Bodování Kapitanovy 3 za železnou pannu a dlouhej post Ryouba 1 za to že se aspoň někdo stará o to jestli jedeme správně. Twist 2 za kopání do kapitána a taky za to že ve stanovy neskončil žadný další sekáček. Joaně 2 za nesmírnou odvahu a trpělivost i když má u Stana malí vroubek za další nezájem o fungování jeho metabolizmu. |
| |
| Posledních 7 dní na ošetřovně. Posledních pár dní na ošetřovně nebyla moc nuda jelikož zde se mnou pobýval i Rozar. Je to v celku příjemný chlapík. Často jsem si povídali až do noci. Má zajímavé názory na svět a také si u mě šplhnul tím že mi našel mé katany. Díky moc bez svých katan jsem jak bez rukou. Jsem rád, že si je našel. A neodnesl je někdo z těch mariňáků. Pronesu a pokusím se vstát. V tom ve dveřích stojí Joana se zlovolným výrazem a ihned mě přivazuje k posteli. Koukám jak z jara a Rozar pronese svojí průpovídku. To víš jsem ošklivá housenka, ale bude ze mě nádherný motýl. Začnu se smát. Další dny probíhají v podobném stylu. Joana mě ještě párkrát přiváže k posteli sice nevím jak na to vždy přijde ale asi nějaký ženský 6 smysl. Konečně ve své posteli Konečně jsem se vyspal ve své posteli. Proberu se a vstanu protáhnu se a připnu katany k pasu. Jak vidím tak venku je již rušno jako vždy. Pomyslím si a vyjdu ven. Tam je rušno jako vždy a já se jen usmívám mávnu na všechny a ihned se odebírám do tělocvičny. Když mám zakázáno šermovat tak se pokusím aspoň posílit nohy. Sice je na to málo času, zachvilku jsme v Little Monice, ale co. Odepnu katany postavím je ke zdi. Sundám vestu a rozeběhnu se. Tělocvičnu obkroužím pár kolečky na rozehřátí a poté přichází trénink. Najdu nějakou velkou činku. Vezmu jí a dám si jí na ramena. A vydechnu. Poté začnu pomalu dělat dřepy. Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět,deset… V duchu počítám Když už nemůžu trénovat s meči tak alespoň budu trénovat nohy, abych byl rychlejší a silnější. Pomyslím si a stále dělám poctivě dřepy. Skončím u čísla 55 jelikož kapitán zvolá země na obzoru. No nebylo to nic moc, ale pokusím se s kapitánem domluvit, že bych zůstal na lodi a pak bych trénoval. Stejně někdo musí hlídat loď. Vyjdu ven z tělocvičny a mířím si to přímo za kapitánem. Kapitáne, mohl bych tě o něco poprosit? Já bych rád zůstal na lodi a trénoval. Hlídal bych loď takže by jsi nemusel mít starost a ještě jedna věc. Kup hodně alkoholu ať máme na naše večerní dýchánky, které jsem zanedbávaly. Musíme je přeci dohnat ne. Pronesu a usměji se. Poté se zpět vrátím do tělocvičny a začnu zase trénovat. |
| |
| NANO BODY Pj uděluje: Tawarovi 2 body za trénink a 1 za příspěvek Twist uděluje: 2 body za příspěvek. 4 body pro Tawaru od Rozara povoleny. |
| |
| sem asi překročil povolenou délku příspěvku nebo co :D chybý tam Twist-za sexy zadeček XD |
| |
| Hodný kapitán, moooc hodný kapitán No, vlastně to není nic tak úplně moc tajnýho zatvářil jsem se lehce rozpačitě. Prostě, jenom no...nechtěla bys mě trošku doučit anatomii? na moment jsem se zarazil a když mi došlo, jak to mohlo v kontextu s mou povahou znít, poděšeně jsem zvedl ruce a začal s nimi mávat před sebou. Ne, ne všechno špatně, nemyslel jsem to tak, jako no...teda vlastně mysle jakože...jakože bych se chtěl učit o tvým...totiž o lidským těla a...KRUCI praštil jsem hlavou tvrdě o zábradlí. Byla to slušná rána, až se mi kolem hlavy roztočili hvězdičky a na tváři se usadil blažený výraz. Aaaa tohle je lepší. usmál jsem se. Prostě jsem tě chtěl požádat, jestli bys mi nemohla vysvětlit, alespoň základy funkce lidskýho těla. Nemusíš mě zasvěcovat do žádných podrobností, stačí mi obecný znalosti, docela by mi to totiž pomohlo v tréninku...na oplátku můžeš...třeba na mě zkoušet nový lékařský postupy vytáhl jsem svůj nejneodolatelnější úsměv. |
| |
| Little Monica – Tawara Zvědavě pozvednu obočí a pak mě požádá abych ho doučila anatomii. Čekala jsem tedy kde co, ale tohle ne. Začne panikařit, myslel si, že si to špatně vyložím. Ale nevyložila. Pochopila jsem to hned na poprvé. Nakonec kdyby chtěl zase dělat nějaké ty své nadržené poznámky tak by především mě nežádal o rozhovor. On má ve zvyku spíš chvíle překvapení. Zamávám rukou. „Jen klid. Chápu.“ Řeknu a zamyšleně si zamnu bradu. Mohla bych to využít k tomu o čem jsem přemýšlela před chvílí. „Dobře. Naučím tě to, ale na oplátku také něco chci. Už nějakou chvíli zvažuji, že bych měla někoho z posádky zaučit do medicíny v případě kdybych já sama byla zraněná a nemohla se ošetřit. Naučím tě anatomii, ale jedině když tě budu moci naučit i základům první pomoci.“ Určím si podmínku. „Tak co říkáš?“ založím si rozhodně ruce na prsou. |
| |
| nějaký ten den zpět- s Tawarou mlčky jsem plavala vedle Tawary. Né že bych si jej nevšimla- to nešlo když svým trošku zarudlým obličejejm téměř vypařoval moře. Naschvál jsme se ponořila a jako by omylem se otřela svým nahým ňadrem o jeho břicho když jsem ho podplavávala abych se dostala rychleji z vody. jako starý přítel mohl cítiti že mé rozčílení nezmizelo bezdůvodně. Nahradil jej zmatek a smutek. Přesně jako tenkrát když mě poprvé potkal. Ten den byl tomuto velmi podobný. Bylo krásné počasí a on mi tehdy řekl, když mě našel jako malou holku brečet a třást se strachy: Jak můžeš být tak smutná když je tak krásný den? a ta tcihá plavba -bok po boku ve mě rozbouřila další množství vzpomínek. Na to...kdy mi znovu vrátil úsměv. Nikdo z těch lidí nahoře na palubě nechápe jakto že ho se svou povahou mohu snášet. Pár dní na to přijde naše setkání na palubě(či ten večer). Jsem duchem mimo, držím se lodi jako by to bylo to jediné co by mě mohlo na tomto světě podpírat- cigareta v ústech už dávno pohasla a nesrozumitelné mumlání vypustí jedno jediné jméno: Van Hund trhnu sebou, chvíli mlčím a pokud Tawara zůstává řeknu pamatuješ si jak jsem se bránila když jsi mě odnich odvážel? Byl v tom důvod...velký důvod. I to proč jsem z tvé lodi chtěla několikrát utéct....Nedodržela jsem slib a on...Van Hund ho ale dodržel. Díky mě, zemřela má minulost. Plovoucí restaurace byla zničena a všichni...krom Manga....Manga všechno přechází opět v nesrozumitelné mumlání a já se nakonec sesypu. |
| |
| // 77% myslím že dřív odvanu nás než tu lodišku :) |
| |
| Little Monika, odplav lodičko Jen vidíme přístav v dálce a kapitán je zas hyperaktivní jak opice. A taky dělá podobný chujoviny, po kterých navrhne, že si máme místo udělat. No ta jeho póza sice byla trapná, ale v zásadě má pravdu, místo si budem muset udělat sami. Z myšlení mně vytrhne zvuk Stanovi kytary, která zase vytváří pěkně hlasitou(ale pro změnu celkem dobrou) hudbu. Jdu se podívat co ho to tak popadlo, když vidím, že zas provádí ty svý vzdušný kousky, což mi vnukne nápad. Bože můj, kapitánovi je zas dobře jakmile uviděl ten přístav. No vzhledem k tomu že nedávno si zas něco dal, po čemž vypadal jak sfetovaná veverka, tak tohle musím brát jako návrat k normálu. He, co to zas vyvádí, to si myslíš, že ti sežeru tu pózu? No rozhodně máš pravdu ohledně místa, ale jak to udělat co nejmíň nápadně? GHghgghghgrrrrrrrr…… Kruci Stane! Co tě zas chytlo za hudební náladu, že hraješ tak hlasitě?....... Moment, to zas děláš ty svoje triky s kytarou, podobně jak si s ní lítal? Sakra, tohle by možná šlo. Stan ji pěkně odfoukne, zatímco já tu loď uvolním od všech lan a přehryžu kotvu. Tak to zkusíme. Hej Stane!!!! Zahraj raději mořský vlky, trochu ti pomůžu. Hej Winde! Převezmi na chvíli kormidlo, jdu nám uvolnit flek. Pak rychle běžím do své kajuty pro nůž, který si s pouzdrem připnu na opasek, vyhodím žebřík do vody a skáču. Pod vodou rychle plavu k oné lodi, kde nejdřív přehryznu řetěz od kotvi svýma zubany a přeříznu i jistící lana, aniž by mně někdo viděl. Vrátím se zpátky na loď, kde si stoupnu vedle Stana a pro změnu zpívám s ním. Jak se zdá má dobrou náladu a i když mám trochu ucpaný uši vodou(no Stan sice hraje dobře ale trochu moc nahlas). With a hii hii hoo and a hii hii hey!
Bod ode mně dostává Stan za nápad "jak udělat místo" |
| |
| Reakce na posádku... V těch několika málo dnech vidím především jen tři členy posádky, z nichž jsem se o svém volném čase zajímal nejvíce o kapitána... Je to docela působivý chlapík... Často se vožere, kleje, zraňuje sám sebe, přičemž řve jako pavián jak ho to bolí a utíká hned za zdravotnicí. Ovšem nejzajímavější je ta část, kdy si díky němu připadám neviditelný... Už třeba ten den, kdy jsem spal na ošetřovně a vzbudili mě cizí kroky... Byl to kapitán, nevšiml si mě... Co to tam dělá? prohlížel si ošetřovnu a já ho zkoumavě pozoroval i jak si něco bere... Samozřejmě věděl jsem, že by si neměl nic brát, protože se mi již odzaátku zdá, že je na to Joana háklivá, ovšem kapitánovi se neodporuje... Také během těch několika dnů mu bylo tolikrát až tak strašně blbě, že snad zvracel v jednom kuse... Nejspíše se to snažil vylepšit tím, že dělal různé krkolomné pozice a doufal, že se mu to zlepší... Ovšem nezlepšilo. Jenom pořád a pořád padal do vody... Po pár dnech mě to přestalo bavit, protože stejně padal čím dál víc... Z toho jsem si jako každý rozumný člověk vyvodit, že on prostě cvičí padání do vody. Rozhodl jsem se mu s tím pomoci tím, že jsem do něj strčil. Což byl k**e***y blbej nápad... Nejspíše jsem do něj blbě strčil, protože okamžitě vyletěl zpátky a ujal se toho aby křičel, čehož jsem využil a schoval se za blízkou skrýš... Dobrá dobrá... Strkat do něj už nebudu... Stejně jsem mu už asi zničil jeho denní tréning, poněvadž se tato jeho akce neustále opakovala... Snad si mě nevšiml... Little Monica Né že by mi pořád vadilo Stanovo hraní, ale ano vadilo... Hrál jako hrál naprosto parádně, ale hrával takové ošklivé písně.... Proč? Proooč??? Sice je trochu divné, že hraje tak aby odplula ta loď, ale řekl bych, že už není legální dělat to, co dělá ten divnej týpek s tou nebohou lodí... Ale co... Jsme přece piráti, tudíž vládneme všude a všem... Bez výjímek! |
| |
| Stan i když nebyla nahozena ta správná atmosféra a zpíval si opravdu krásně, lod kterou sisi vybral za cíl- tková menší obchodní kousek odplula, aby se neřeklo, ale je to maximálně pro strčení čumáku Kladiva. Wind 55 dřep ti malinko zaškube v břiše. A hlavně když zvedáš činku. Neměl bys vykonávat žádnou větší činost. zatím. nebo se ti to znovu otevře Joana nano bod nápad naučit někoho dalšího první pomoc je dobrý. Ryouba nano bod díky tobě bylo Stanovo dílo dokonáno a Kladivo nerušně připlouvá ke kotvišti, zatímco obchodní loď nerušně odplouvá na moře. Rozar nano bod situace tak se mi zdá, že se několik z vás v důsledku bodování snaží psát lepší příspěvky, což přesně vyvolalo efekt který jsem chtěla. Ovšem nemusíme bodovat každý příspěvek. Tedy: Díky Stanovi a Ryoubovi se Kladivo vmáčklo mezi vytvořené místo. Pomalu se smráká a z ostatních lodí začínají vylézat lidé. Spíš připomínají přízraky. Jdou pěkně v řadě za sebou lákáni kouřem a lihem co se začal vznášet ve vzduchu. první hospody se začali otvírat. Někdo z vás zaslechne nadávání, neboť tak činila i posádka odpluté obchodní lodi a nyní se znevesela koupe v moři. Nic méně, je zajímavé vidět jak se Little Monica pomalu probouzí. |
| |
| Vítejte, Little Monica Naše spolupráce slavila úspěch a Kladivo se vmáčklo do nově vytvořeného prostoru, pod mým vedením u kormidla(se Stanem jsme již dozpívali a já se vrátil ke kormidlu). Ve vzduchu ucítím vůni chlastu a tabáku, což je známkou probouzení života na Little Monice, což má za následek probuzení místních „turistů“, kteří se hrnuli ven lákáni tím odérem. Uslyším šplouchnutí a pak nadávky z oné obchodní lodi, kterou jsme se Stanem poslali pryč, zrovna když uvazuji loď, a tak se dívám na ony „koupající se“ muže, jak se jim daří. Málem jsem se i zasmál, ale raději ne nahlas nebo by jim určitě došlo proč je jejich jinde než má být.
Ááá, to byla paráda. Pěkná rošťárna zakončená v rytmu dobré písničky a navíc naše loď může konečně zakotvit v přístavu. Teď může být akorát problém s těma z lodě nebo věci okolo holek, což dneska rozhodně budou. Možná kdyby se lépe oblékli mohli by se vydávat za jednu z místních holek a chodit s kapitánem nebo jedním z nás nebo počkat možná by stačil aby s nimi šel Stan a všichni by šli stranou. Hmm, vůně tabáku a chlastu. Vypadá to, že jsme zakotvili právě včas, páč tady bude za chvilku pěkně živo. Sakra ti chlapi vypadaj spíš jak nějaký stíny než lidi. To bude tím nočním životem tady- hodně chlastu v noci a málo sluníčka přes den, kdy nejspíš všichni chrápou. *žbluňknutí a nadávky* A tohle je co? Shahahhahahaha……. Vypadá to ,že tihle měli dost tvrdý probuzení. Fajn, snad jim nedojde proč teď plují a nejsou uvázaní. No rozhodně by tu měli zůstat aspoň dva lidi na stráž. Jeden by byl Wind a druhý……Rozar! No co, jakmile dokoupím whisky a seženu opraváře tak se s ním klidně vystřídám. Ani já sám tu nechci zůstat moc dlouho, páč kdo ví jaká cena by byla za moje tělo pro jisté šílené sběratele či biologi. Než se všichni rozutečou mám k nim ještě menší řeč, která je spíše pro ujištění bezpečnosti holek a lodě.
Poslouchejte, prosím vás holky abyste šli aspoň ještě s někým, nejlépe se Stanem(důvod pochopí každý). Vím, že se o vás nemusíme zrovna bát, ale jen tak pro jistotu a pro vyhýbání se problémům. Dále Rozare potřeboval bych abys tu zůstal s Windem než se vrátím s opravářem, pak se prohodíme. Další věc, bacha na prachy a zkontrolujte si zboží co kupujete páč tady nárok na vrácení není a podvést zákazníka tu má drzost každý.
Pokud nejsou nějaký zbytečný protesty tak odcházím sehnat alespoň dvě bedny dobré whisky a opraváře lodí, na kterého se zeptám tam kde jsem koupil ty whisky(které samozřejmě zkontroluji testem kvality). |
| |
| Little Monica Tawara se nějak nemá k odpovědi. Pokrčím rameny. „Promysli to.“ Řekla jsem mu nakonec. „Pak mi jen řekni jak jsi se rozhodl.“ Chci se vydat na ošetřovnu, když nás osloví Ryouba, který měl pořád starosti o bezpečí něžného pohlaví naší posádky. Natáhnu se a naznačím mu na tváři štípnutí. „Jen si nedělej starosti, Ryoubo. Ale pro klid tvé duše. Klidně půjdu se Stanem.“ Aspoň prozatím tedy. Kdo ví kam on bude chtít zapadnout. Já osobně jsem chtěla jen zjistit ke tu co mají, možná si něco koupit a vrátit se na loď a zítra, přes den prozkoumat ostrov, nebo spíš jeho faunu a floru. „Jestli chvíli počkáš Stane. Jen si pro něco dojdu.“ Řeknu a odběhnu na ošetřovnu, kde si vezmu svou brašnu první pomoci. Nakonec si vezmu i výbavu na vypumpování žaludku. Řekla bych, že na tomhle ostrově bude otrava alkoholem běžná věc. Vezmu si nějaké peníze a pak si ještě kolem krku uvážu bílý šátek s červeným křížem. Na sobě jsem dneska měla černé leginy nad kolena, na tom modrou, krátkou sukni. Tričko na ramínka černé barvy a modrou, krátkou bundu a na nohou sandále na půlpalcovým podpatku. V podstatě jsem byla na ošetřovně dvě minuty než jsem znovu vyšla ven. „Tak co Stane? Jdeme? Twist jdeš s námi?“ zeptám se a dojdu k zábradlí na které položím jednu nohu. Ohlédnu se na ně a usměji se. „A zkuste nedělat problémy.“ Požádám chlapce předtím než seskočím dolů na molo. |
| |
| Little Monica Přez prvnotní zklamaní z jeho první písně se to na podruhé povedlo mnohem lépe byl Ryoubovi vdečný za ten nápan i za možnost si zazpívat " No vida zdá se že opravdu ještě najdu kapelu." Stanova očka zaříkla nadšením a ryzí poťouchlostí zvláště když míjeli obchodníky. Po očku se díval jestli vše zlvadnou dá se říct že v něm trochu hryzalo svědomí. Ono hryzaní bylo narušeno přesně ve chvíli dky bylo žesnké části navrhnuto aby šli s ním. " No teda ne že by to Joana nebo Twist potřeboval iale já nějaký garde rozhodně snesu aspon někde nenechám hlavu nebo nedej Stan kytaru." pravda je že byl velice potěšen tím že dostane doprovod i když se bál že nebude moc vymetat zajímavé kouty ostrova. Byl velice rád když Joana souhlasila s tím že ho bude doprovázet. " Jasan platan javor buk počkám klidně aj dýl." Zahlásil Stan stejně se nikam nehrnul . Když Joana vyšla stan jen hvízdl byl to takový ten hvizdot chlapa když vidí pěknou ženskou. " Hezký osobní mám osobní lékařský dohled." vyslechl si otazk uejstli jdou podíval se na Joannu a zcela važně chtěl zeptal. " NO A TY BY JSI RADŠI CHTĚLA LETĚT?" počkal jestli náhodou nebude mít dvojité garde. Tak jako tak seskočil dolů a polohlasem se zeptal. " Ty Joan ty víš co tu vlastně hledáme?" |
| |
| Little Monica Když při 55 dřepu mi cukne v břiše rychle položím činku a jdu si pro katany. Obléknu se a vyjdu ven z tělocvičny a modlím se, aby mě neviděla Joana. Loď je již zakotvená v přístavu a Ryouba svolal posádku. Po jeho rozkazech zůstávám s Rozarem na lodi. A zbytek jde do ulic. Přijdu blíž k Ryoubovi. Ryoubo hlavně kup hodně chlastu. Tím hodně myslím fakt hodně. Znáš to dlouho sem nepil a jsem jaksi vyprahlí Usměju se a mrknu na něj. Poté se otočím na Rozara. Tak zase spolu jako by ta ošetřovna nestačila. Nějaký nápady jak se zabavit ? Já sem pro hru na mumie. Tak teď jsem si podepsal rozsudek smrti pokud s tím bude souhlasit tak nás Joana zabije. Ale co když už sem skoro zdravej zábava musí bejt. Pomyslím si a koukám na Little Monicu jak se pomalu probouzí k životu. Cítím vůni lihu a div neslintám. Sakra doufám že se Ryouba vrátí brzo abych se mohl napít. Prohlédnu si posádku. Hlavně dívky. Když budou se Stanem tak budou v pohodě. Snad je nikdo neunese. Na záchranou akci nemám náladu. Ale aspoň by mé katany okusili zase krev- Poté přejdu po palubě a sednu si na schody a jen koukám na chaos na palubě a jak se všichni připravují. Připadám si jako mrzák, který by teď nedokázal nikoho ochránit. Sakra, doufám že se má zranění brzo zahojí a já zase budu užitečný a ne jen mrzák co akorát zabírá místo na lodi. Kdyby propukl boj nic bych nezmohl a zase bych byl tam kde jsem byl což by byla ošetřovna. Pokud příště potkám tu holčinu tak jí zabiju. Budu se snažit být lepší silnější než ona aby i Zack už o mě slyšel a ne jen já o něm. Bouchnu pěstí do schodů. A pak jen koukám na oblohu. |
| |
| Little Monica Usměji se a potřesu hlavou „Jak ty vůbec pískáš, když nemáš rty?“ stále mě překvapuje. Dám si ruce v bok. „No jo... já zapomněla, že Stan umí i létat. Tak se otoč, skočím ti na záda a můžeme letět.“ Mrknu na něj. Ty jeho vtípky. Vzhlédnu abych se podívala co Twist, ale Stanova slova zase přilákají mou pozornost na něj. „Nejsem si jistá jak to myslíš. Jsme tu abychom opravili loď.“ Řeknu mu a podívám se na naší značně poškozenou loď. Své už si chudák užila, teď by potřebovala trochu hýčkání. „A pokud jde o nás. Jdeme se převážně podívat co se tu dá najít. A pak se podle toho zařídíme.“ Přistoupím k němu a pak provléknu paži pod jeho loktem a mimoděk ho šťouchnu do boku. Pořád mě zajímala jeho tělesná stavba, ale dostat se mu pod oblečení bylo nemožný pokud se nerozhodne jednou sám vysvléknout. „Hele... uvažovala jsem o tom, že bych jednou mohla nakreslit akt. Nechtěl by jsi mi stát modelem? Takový člověk jako ty se silným charakterem by tomu jistě dodal... šťávu.“ Jen tak zkusím menší fintu. |
| |
| Little Monica "No jo to je taky pravda... jenže já je nepotřebuju pískám dírkama mezy zubama dobře naštělovat jazyk a de to samo." znovu hvízdne. " Tak jo ale to musím nějak uspořádat kytary... no chyť lebkouna a plochouna do rukou a možná můžeme i letět teda jestli fakt chceš,ale upozorňuju mám špatný podvozek takže přistání nic moc." naráží na svůj poslední let s ne moc elegantním přistáním. " aha no jo jenže já tak velký věci opravovat neumím a ty stejně opravuješ spíš lidi nebo hmm věci živí jinak než dřevo.... I když svedla by si opravit dřevenou figurínuteda čistě teoreticky kdybych nějakou měl." " Nooo já bych ti řek co se tu dá najít spousta divnech týpků zajímavě hrající lidi chlast ,snad ze všech koutů světa všemožný opojný látky a spousta ženských... mám ale obavu že tebe nic z toho zajímat nebude.... no možná ty opojný látky a to čistě ze zdravotních důvodů." Když do něj Joana štouchla bylo to jako by štouchla do někoho normálního dokonce sebou Stan trochu cuknul. Hned poté se rukou vyprostil z onoho zavleku a chytil Joanu kolem pasu a přitiskl jí k sobě. " Takhle to bude mnohem lepší....." Stan provedl parafrazy na spiklenecké mrknutí. " Ty umíš kreslit? Fíha sem myslel že jsem jedinej koho choděj líbat múzy na celí lodi... a ukážeš mi nějaký vobrázky? Akt hehe jestli myslíš že Akt podivný kostry co si říká stan bude to praví co cheš kreslit.... Ale tak proč ne jen mi musíš slíbit že ty budeš můj model sice neumím kreslit ale taková pěkná písnička o pěkný doktorce ...." další šibalské mrknutí. Bodování bod Ryoubovi za akci obchodní loď bod Joaně za to že sebou bere lékařské potřeby |
| |
| Little Monica Zamyslím se, jestli bych zvládla opravit loutku. „Hm... to asi ne. Leda tak lepidlem a hřebíky, ale to by asi nebylo to pravé. Nepůsobilo by to esteticky. Na to se víc hodí tesaři.“ Odpovím po pravdě. „Hmm.... fakt si myslíš, že tu jen budou putyky a opiová doupata? Třeba tu budou i nějaké zajímavé místa. No tak či onak já se tu chci jen trochu porozhlédnout a pak se nejspíš vrátím na loď. Zítra pak plánuji jít na průzkum ostrova a podívat se jaké tu mají rostliny.“ Řeknu mu své plány. Přitáhl si mě k sobě, na chvíli jsem se zamračila, ale pak jsem se zase uvolnila. Udělat to někdo jiný hned bych ho setřásla, ale hold... Stan byl Stan. Od něj jsem nějaké osahávání nečekala. Nakonec je to kostlivec... no ne úplně, ale i tak. Přišlo mi to bezpečné. Stan s Aktem souhlasil, tedy jedině když mu to oplatím. „No umím. Ale jen realismus. To kvůli anatomii a výzkumu... a tak.“ Řekla jsem a znovu se zamračila. „A proč bych měla být nahá aby jsi mohl skládat písničku?“ zeptám se. „Plavky by nestačili?“ zeptám se a musela jsem uvažovat jak moc si přeji vidět jak vypadá pod oblečením. Abych kvůli tomu šla i do naha? No přinejmenším jsem hodně váhala a hned jsem to nezamítla. Takže asi hodně. |
| |
| Little Monica " Aha no tak to envadí stejně žadnou takovou dřevenou věc nemám. Leda kytary ale ty zvládnu sám." reagoval. " nooo nějak tak sem to o tomhle místě slyšel i když možná toho tu je víc otázka je jak moc je to zakopané.... Jen trochu prohlédnout hmm není škoda to jen trochu věci by se měli dělat pořádně ... a když tě budou bolet nohy tak tě ponesu." Stanovy opravdu chyběla možnsot se usmát a tak jen klapl čelismi o sebe.' " Rostlinky hmm jo v tom ti já nepomužu pro mě jsou dva druhy rostlin , ty co se daj jíst a ty co se daj jíst jen jednou." když mu Joana řekla proč chce aby jí stál mopdelem tak se na chvíli zastavil a otočil na svůj pohled. " a není to škoda? Stan není dobrý do anatomických přiruček to co vidíš je ksot to co ne je normální maso... ale umělecké dílo to je něco pro Stana...hehe jestl iěnkdy budu mít koncert mohlo by být na plakátech." zasnil se. " Rád ti pomůžu i s tím výzkumem ale je to škoda fakt na mě není nic jiného kost přechází v maso a překrejvá se kůží kůže je bledá nemá sluníčko ale jinak je to stejný jako u tebe... jen v procesech dost pomalejší. Hmm to mi připomíná neřikal tu někdo že se za Stanem staví a bude ho víc zkoumat a co se Stan pamatuje tak nikdo nepřišel." zněl trochu sklamaně ale pak znovu klapl čelistí a pokračoval v chůzi. " Proč myslel sem aby to bylo fér navíc nezakrytá budeš větší inspirací nicméně pokud by ti to přišlo trapné tak zvladnu i typ lavky nebo ti pučím kytaru .... o to je zajimavá představa nahá slečna tvého půvabu kterou zakrývá jen kytara slavného Stana..... moc pěkné." |
| |
| Little Monica mezi tím co jsme parkovaly jsem se zabydlela opět v kuchyni a když mě Joanan oslovuje rozrazím dveře. V tipickém Twistnovském já- čili žena v mužském společenském obleku. A na palubu začnu vyhazovat prázdné sudy, ošatky, bedny a tak dále. Pak si očima projdu mnou sepsaný seznam potřebného proviantu a pak se zamračím na Ryoubu. Budu dělat že jsem to přeslechla. Nic méně- je tu pár věcí o které se chci postarat osobně. Mimochodem, kdo bude mít zájem, večeře bude v osm na lodi takže věci týkající se kuchyně. Které převážně obstarávám sama. Tentokrát si ale hodlám odchytiti výpomoc. A samozřejmě pokud nechceš hladovět Winde, bude to na starosti až po jídle. s tím přihraju pár prázdných beden Ryoubovi a stejnou várkou zavalím i samotného kapitána. prve povinost, pak zábava. Ladně seskočím se svou porcí ošatek a beden a mířím po čuchu někam kde by mohl být trh. takže. Někdo vychlastal všechen koktejlový sirup. A potřebuju nový zámek na lednici. Možná bych spíš měla koupit pastna medvědy. jako posledně když jsem lednici natřela čerstvou barvou...A viník je furt ten samí. Kupodivu. Dále tu máme...ano... ještě né moc daleko od lodi se otáčím a volám k Windovi a Rozarovi pošlu sem někoho s novými prkny a dejte to do skladu pro strýčka příhodu zubní pasta, toaletní papír, náplast, špunty do uší- radši roční balení kdo ví jak dlouho s náma Stan popluje. Bazalku, voňavku na kapitánův psí dech a dřevěné talíře, nebo plastové. Fakt nemá cenu kupovat porcelán když to po sobě ty ucha furt hážou. Možná bych mohla koupit nafukovací míče, ale to jim asi taky moc dlouho nevydrží...mmm polohlasně si cosi nesrozumitelného mumlám, jdu čistě za nosem a nedělá msi halvu s tím že by ti dva zamnou nešli. |
| |
| Little Monica Slyšela jsem za sebou Twist, to mi stačilo jako odpověď. „Takže jdeme bez Twist.“ Oznámím a také vykročím. Kupodivu to celkem šlo i když mě mačkal k sobě. „To je v pořádku Stane. Každý máme něco. Ty máš svou muziku a já mám svůj výzkum. Hlavně, že jsme spokojení.“ Řeknu mu a usměji se. Stan můj záměr prokoul. Mohla jsem si to myslet. Stan je vtipálek, ale není to idiot. Podívám se na něj. „Mě hlavně zajímá jak je možné, že... žiješ. Nebo přinejmenším netrpíš bolestmi. Jsi zázrak medicíny, dalo by se říci.“ Řeknu mu. „A já jako lékařka mám potřebu to prozkoumat. Kdo ví... třeba díky tobě přijdeme na něco zásadního v medicínském světě.“ V mém hlase jde slyšet nadšení a zapálenost pro věc. Pak mi vyčte, že jsem nepřišla i když jsme o tom mluvili. „Já si myslela, že jsi to měl jen jako legraci. Navíc jsi byl docela neochotný v tom se odhalit.“ Protestuji a začnu se rozhlížet. Jeho návrh ohledně nahoty a kytary mě pobaví. „No... asi by to zajímavé bylo, ale vzhledem k tomu že neumíš kreslit tak by z toho nic nebylo. Ne?“ zeptám se a uchechtnu se. |
| |
| Little Monica " Škoda takhle bude má bezpečnost jen poloviční i když stále se cítím bezpečněji než sám." další klapnutí čelistí naznačí že se sTan dobře baví. " Spokojený.... no dá se to tak říct ke spokojenosti chybí dost stejně jako ty musíš hodně zkoumat já mám před sebou v hudbě spoustu .. .třeba mi chybí kapela. Ta poslední... no to nic...." řekl važně když se téma přesunulo na to jak je možné že stan je to co je tak znovu ožil. "Ale já trpím bolestí jen trochu míň a jak je to možná že jsem takovej jakej jsem hmm existuje na to jedna písnička co jsem složil možná až se vratíme ti jí zahraju.... ale myslím že na to hlavní si už přišla..... To že jsem takovejhle je důsledek toho že sem sežra lďáblovo ovoce. Teda ne že bych si na to mco pamatoval.... ale to že Stan je jak kovadlina když ho hoděj do vody a že ještě dejchá a hraje i když je lebka to dosvědčuje nu ni?" opět se trochu rozjel s vyřčeností a jak byl rozjetý přitiskl k sobě na chvilku Joannu trochu víc spíš omylem než záměrně. " Takže tě nerad sklamu ale já nejsem odpověd na lekařský problemy spíš otázka." další klepnutí čelistí zase stana přesune o myšlenku dál. " hoho Stan nikdy nežertuje když k sobě zve hezký doktorky to si pamatuj a to že se Stan nesvlíká na sluníčku má důvod. Už sem ti to říkal co vidí slunce je kost co ne je maso. Oboje závisí jen na tom jak dlouho to trvá." bránil se " A kdo jako říkal ,že tě budu kreslit... pro hudbu je někdy duležitý i obraz tony dokažou napodobit moře válku cokoliv chceš a v kombinaci se slovy můžu tvou krásu a celí ten okamžik natrvalo zachytit do písní a pak každý kdo bude poslouchat pozná jak sem tě viděl já, když jsem tu písničku dělal...." |
| |
| Little Monica „Trochu povol Stane. Trochu jsi moc mě mačkáš.“ Požádám ho, když mě k sobě přitáhne. „Ano... to, že jsi snědl ďáblovo ovoce mě napadlo.“ Přiznala jsem. „Přesto... si myslím, že by to stálo za prozkoumání.“ Trvám si na svém a poplácám ho po kostěné ruce. „To máme společné. Taky klesnu k zemi jako šutr, když spadnu do vody. Jediné štěstí je, že vodu tak jako tak nemám ráda.“ Prozradím mu. Podívám se na něj. „Ano. Pamatuji si to. Slunce tě spálí. Jenom díky tomu jak jsi navlečenej ti neodpadl... no i ten zbytek.“ Usměji se. Zvědavě se na tebe zadíval. „Oh tak dobře. Pro příště si to budu pamatovat. Jinak děkuji.“ Poděkuji mu za lichotku, že jsem hezká. „Jak to vlastně máš ty a ženy? Totiž... najít si známost pro tebe musí být teď poměrně složité. Možná tak nějaká Emo.“ Zajímám se o jeho osobní život. Pak však musím vyprsknout smíchy. „Zní to hezky, Stane. Ale nevím co by na to kluci. Zvlášť Tawara. On je poměrně žárlivej kapitán.“ Řekla jsem s úsměvem. |
| |
| Little Monica " PArdon...Stan moc myslí a jak je zvyklí hazet rukama tak si tě k sobě přimáčk...přiště štípatr kopat kousat." klapne čelistí. " A nebo to dělá proto že hodně dlouho neměl co mačkat... to neví ani Stan." dodá. " Myslíš a co chceš zkoumat bez ovoce nikdo další jako já být nemůže a stejně by pak musel najít stejné ovoce jako bylo to moje. Ale jestli tě baví zkoumat někoho kdo je jedinej na světě tak prosím já to přežiju... Teda přežiju to že jo?" ujistil se rychle že v rámci zkoumání bude zachován. " Hehe no jo no hold nás mořský dno k sobě nějak moc přitahuje že jo..... Nemáš ráda vodu? Jak to myslíš?" tázal se se zájmem... neb on vodu rád měli když nemohl plavat. " Nooo ještě pořád to trochu pleteš.... To co je na sluníčku se stane kostí nepalí to nebolí ale maso zmizí... kdybych ale nosil třeba rukavice an osyl je tak dlouho jako je nenosím tak by ruce zase měli maso..... Jen víš líp se hraje bez rukavic a klobouky mi neslušej navíc tohle je mohem lepší na koncertování ukládaní lahví a tak." vysvětlil. " Neslibuj stejně na to zapomeneš ale to nevadí Stan ti to připomene pokuď na to nezapomene Stan... hmm Stan už zase o sobě moc mluví v třetí osobě." při slovech připomene Stan zaklepe lehce nejprve na svou elbku a pak i na hlavu Joaně. " HEEE A NEJSI TY NĚJAKÁ MOC ZVĚDAVÁ?" zaburácí Stan podražděně. Dřív než se ale Joana stačí omlivit nebo cokolcv udělat klapne Stan čelistí a pokračuje. " To je můj osobní život ,ale když mi pak povíš jak je to s tebou a chlapama.... Jak jsi uhodla moje vizáž mě moc neurčuje na dlouhý vážný vztahy. Nicméně většin udělá mám s svého času sem měl spoustu koncertů no a taky fanynek...... ale žádná paní Stanová není na to jsem přeci jen ještě moc mladej." zaburací Stan vesele evidetně ho tyhle věci moc netrápí. " Co by určitě by se jim ta písnička líbila zvlášť když poznaj že je o tobě...Jo Tawara je trochu prudší ,ale proč by měl žárlit na kostru no. Navíc i když je kapitán tak nemá co rozhodovat za tebe....takže je jasný kdo to musí rozhodnout a schválit. Nech si to projít hlavou... však pokud mě tawara zase něčím netrefí a já nespadnu do vody tak budu na lodi dlouho..." |
| |
| Little Monica – Stan „Samozřejmě, že by jsi to přežil. Nedělám žádné drastické zkoumání.“ Ujistím ho, že by byl v bezpečí. Pak se zamyslím. „Já vlastně ani nevím proč moře nemám ráda. Je to asi trauma z dětství. Jako dítě mě kdysi vyplavilo moře a adoptovali mě manželé, doktoři. Ztratila jsem paměť. Takže Joana Long není ani mé pravé jméno. Dali mi ho mí adoptivní rodiče. Vzpomínky se mi nikdy nevrátili.“ Pokrčím rameny. Ale na to hned zapomenu. „Počkej... takže když nějakou chvíli nebudeš na slunci, tak ti maso zase doroste?“ zeptám se ohromeně. „A jak rychle ti to dorůstá?“ Lehce ho šťouchnu a pak se přikrčím, když mi zaklepe na hlavu a zvýší hlas. Moje otázka ohledně žen se ho dotkla. Upadnu kvůli tomu do rozpaků, bylo to ode mě necitlivé. Mít nějaký vztah pro něj musí být těžké. Ale pak to docela rychle předejde. „Cože?“ zeptám se. „Co s muži?“ zamračím se. „Tak nějak nemám příležitost ke seznamování. Pokud jde o muže v naší posádce. Jsou to mí přátelé, mám je vážně ráda a klidně bych si uměla představit mít z některým z nich nějaký vztah, ale to by se první museli o něco snažit. Ono se šmírování a osahávání nedá brát jako nějaký návrh. To je spíš klukovské chování. Kdyby si chtěli povídat jako teď mi dva nebo mě pozvali na schůzku... místo toho dělají jen samé kraviny, chlastají nebo trénují. A když už někoho poznám tak kluci udělají nějaký průšvih a tak musíme rychle zmizet a je po seznamování.“ Pokrčím rameny. „A já na nějaké rychlovky nejsem stavěná.“ „No dobře. Já si to rozmyslím.“ Řeknu odmlčím se. „Takže se ti u nás líbí, ano?“ rozhlédnu se. „Kam bys chtěl? Chtěl by jsi se napít? Já tedy nepiji, ale kvůli mě se omezovat nemusíš.“ |
| |
| Na lodi. Všichni utíkají pryč a já tu budu zase sám s Yamatem, dokonce vystihl i mé myšlenky... Jako by snad ošetřovna nestačila... Zapomínáš na něco důležitého. Jsme tu na lodi sami... Což znamená... Ukončuji větu, kvůli tomu, že je zde stále Twist... Tak trochu doufám, že Wind není tak hloupej a uvědomí si, jaká je zde příležitost... Twist odešla, takže má jedinečnou příležitost prozkoumat zákoutí kuchyně. Jooo tohle je hodně špatný... Kuchařka po nás chce schovat nějáký prkna či což... Hrůza... Výlivy Yamata nevnímám... Místo toho přemýšlím co asi tak může být v kuchyni, do které je prýže vstup přísně zakázán a myslím, že se ani nedivím tomu proč... Měli bychom si dávat bacha... Přeci jen... Je to zde dost nebezpečné... Ale asi jsem jediný komu tento ostrov vadí... Divný... Snad se tu nic špatného nestane... Dávám pozor a sleduji okolí, abych věděl co se kde děje a měl o všem přehled. Snad brzo přijdou... Je tu... No, smutno... A hlavně ticho... a tady se stejně nedá nic dělat... Smůla... Už aby jsme odjeli pryč... Nah... Jak se dá zabít čas, když nemám čas zabíjet čas? |
| |
| Little Monica-pokračování procházky " No jen aby já jsem chráněnej druh jedinej na světě ...racek...ráhno .. ne rarita..." je rád že si vzpomněl. " To mě mrzí že máš na moře tak špatný vzpomínky....To je bude chtít někdy vylepšit ... i když kotvy těžko získavaj dobrej vztah k vodě.... uvidíme..... A co se vzpomínek týká netřeba se trápit oni se buď vobjeví nebo ne rozhoedně nepomáhá rana do hlavy to sem zkoušel tak moc až mi všechno maso s hlavy vopadalo." dovolí si rychlí žert načež si uvědomí že se neměl možná šířit o tom e mu maso dorůstá. ale bylo pozdě. " Jak sem říkal co vídá slunce jek dost co ne je maso... když něco schovám před sluncem je to maso trvá to nevím když něco zakrýváš není vidět co se s tím děje....a jak rychkle to trvá většino use dlouho nic neděje a pak když Stan znova rozsvítí tak má zase maso.... zaleží na tom jak dlouho se Stan sluní....Jo kdybych měl plakát z posledního koncertu....." jak se zdálo odplula jeho mysl zase na chvíli někam pryč a chvilku se nevracela. Ale celkem rychle se vrátí i když je chvilku trapné ticho. " Co s muži ? Já nevím to by jsi měla vědět ty co máš dělat s muži." klapne čelistí. " Pravda malá loď tak trochu omezuje výběr...Hehe šmírování a osahávání jak ty říkáš je možnáí první krok k tomu tě někam pozvat. Ono totiž není snadné nešmírovat a neosahávat...to víš holky nerostou na stromech ... a i kdyby na lodi stromi nejsou.... já se jim nedivím .... když je na lodi poklad je třeba si ho užít.... ale zase stačí dát do pokladu pastičky a nenechaví ruce dostanou naplácano." Stan se sám v duchu zasmál nad povedenou metaforou. " A k tomu že si s tebou nechtěj povídat nebo tě nepozvou a místo toho trénujou... no třeba trenujou na to aby tě pak mohli pozvat. A vono každej trénink a bitka či pořádná pijatika je někdy mnohem lehčí než se snažit zaujmout nějakou holku ... to je stejně těžký jako udělat dobrý koncert...... no jo ty průšvihy budou možná cesta jak tě udržet na lodi to víš přijít o doktora to není nic co by nějaká posádka uvítala....... A dovoluji si nesouhlasit na rychlovky jsi stavěná dobře....." chvilku se zasekl hledal správná slova. " Jen prostě nedovolíš přespat kdejakými vandrákovi." uzavřel to a velice doufal že nebude nakopnut jako kapitán. " Rozmýšlej ale ne moc dlouho.... Jestli se mi u vás líbí...NOOO KAPITÁN PO MĚ FURT NĚCO HAZÍ NIKDO Z VÁS NEMÁTE RÁD MOJÍ HUDBU , TWIST STEJNĚ VYPADÁ ŽE BY PO MĚ NEJRADŠI HODILA DALŠÍ SEKÁČEK A VUBEC....takže jo líbí jen by to chtělo trochu víc černé an ějaku tu lebku do pokoje a bylo by to dokonalé........... Kam by Stan chtěl a jeslti by se chtěl napít. to víš že by se chtěl napít jenže Stan ví že když se pude napít tak pak budeš muset Stana táhnout od pití.... Kdepak Stan má garde aby se neztratil... Proto pude tak kam potřebuješ jít ty a když zbyde čas tak si sežene nějakou moc hezkou hospůdku." |
| |
| Little Monica Stan a Joana Vy dva se opravdu můžete jenom bavit, neboť na ošetřovně nic zásadního nechybí. A o obecné věci a chod lodi se povětšinou stará Twist nebo Ryouba. Je s podivem že lidé nejsou tolik zaražení Stanovo vzhledem. Obvykle k němu krátce zvednou hlavu a pak zase pokračují. Spíš ho berou jako přelud než něco živého a pohybujícího se. O Joanu škobrtá zájem chtivých pohledů o dost čaastěji. Aby jste se od přístaviště dostali někam do středu kde jsou pravděpodobně i hospůdky, museli jste procházet poměrně úzkými uličkami a tam bylo pár nenechavých rukou co zabloudili k tvému tělu. čím hlouběji se ponořujetet do Little Monica, tím je těžký je odbývat. Zdejší architekt pobřežního města si opravdu vyhrál aby turista oklikou prošel všechny hříšné uličky a pak až se mohl dostat tak kam chce. popis pro všechny hlavní život se rozkládá od přístaviště dál. A pak je soustředěn hlavně na střed města. Od přístaviště dál pak vzrůstá cena, ale i noblesa města. tedy je to tu rozděleno na několik tříd: přístaviště: směšné ceny, rozpadlé ulice a domy. Poslintané a zatuchlé obchody a hostince. hustota lidí na ulici o 6 metrech: 2 uličky: levné ceny, polorozpadlé ulice a domy. Především bary a bordel domy. Hustota na ulici: o 6 metrech:10 lidí(do středu vedou pouze tyto malé uličky, žádná hlavní třída. tedy aspoň né od přístaviště) střed: střední ceny, normální ulice a domy. Od všeho všechno. Hustota na ulici o délce 6 metrů: 30 lidí (čili hustý dav) konec města: vysoké ceny, smetánka, noblesní bary, ocbhody a exotické bordely. hustota na ulici o délce 6 metrů: 3 lidi (tato část je v městě nejmenší, má soukromý přístav a odtud i hlavní třídu přez kterou se převáží zboží až do středu města) a za městem se rozkládají malá pole. Tento otrov žije hlavně z dovozu a obchodu. |
| |
| Little Monica – Stan Zaujatě poslouchám to jak mu dorůstá maso, nebyla jsem si jistá jestli jsem to pochopila. Ale hlavní bylo to, že mu maso dorůstá. „S myšlenkou, že se mi paměť už nevrátí jsem smířená. Měla jsem dobré dětství. A mí rodiče jsou skvělí lidé. Sice by mě zajímalo kdo doopravdy jsem, ale není to pro mě životně důležité.“ Tohle téma tímhle uzavřu. Nad jeho vysvětlením ohledně mužů se zamyslím. „No ne že by se mnou nemluvili. Samozřejmě mluví. Ale pak se to často zvrhne k určitým poznámkám a to je pak konec.“ Pokrčím rameny. Jeden muž se mi pokusil sáhnout pod sukni, moje ruka vystřelila aniž bych se na něj podívala. Muž proletěl zní jednoho z dřevěných domů. Nevšímala jsem si toho. „Ale ať se baví. To jim neodepírám. Ale mohli by se chovat i trochu rozumně. Kvůli jejich blbostem se nikdy nemůžeme nikde dlouho zdržet. Něco vyvedou a poštvou proti nám místní Marínu nebo obyvatele a musíme zmizet. Někdy se tomu vyhnout nedá, to vím. Ale jak si má holka něco zařídit, když po pár hodinách musíme pěkně rychle zmizet?“ povzdychnu si. „Ale já od nich nechci odejít. S tím nestraš. Mám je všechny ráda. Sice mám proti některým věcem výhrady. Ale je to dobrá parta.“ Pousměji se. Praštím dalšího chmatáka. Už to nechám být. Usměji se. „Ale to ne... já mám ráda tvou hudbu. Některé se mi líbí... a některé ne. Ty uječené mi trhají uši, ale hraješ i dobré věci.“ Ujistím ho, že to není tak špatné. „A Tawara.. z toho si nic nedělej. On to nemyslí zle. Nesmíš to brát nijak vážně.“ Poplácám ho po ruce a pak dám dalšímu chlapovi do zubů. Kluci měli pravdu. Místní muži byli vážně otravní. „Vypadám jako lehká holka, že na mě furt sahají nebo co?“ zamračím se. Nad jeho návrhem se zamyslím a rozhlédnu se. „V noci tady asi nic nevykoumáme. Jestli tu jsou i nějaké normální obchody tak ty zastínili hospody a... to další.“ Pokrčím rameny. „Půjdeme se napít a pak se vrátíme. Třeba tamhle.“ Ukážu na jednu z hospod. „Souhlas?“ |
| |
| Little Monica - Joana " A ty nevíš kdo jsi doopravdy .. a zkoušela jsi se někdy podívat do zrcadla ... to jaká jsi to jsi ty a je jedno jak si k tomu přišla... Nebo i myslíš že to všechno by se změnilo kdyby si věděla co bylo před vejletem v moři... ne vědění tě nevrátí v čase." dovolil si lehkou poznamku i když vycitil že bude dobré když už to dál rozebírat nebude. " No jo chlapy budou mít vždy takový poznáky když uviděj pěknou babu ... zvláštní že to jako doktroka nevíš to je prostě v nás jen dobře shcovaný a nevodoperovatelný. Snad se to jen časem trochu sklidí." pokračuju v hovoru a jsem celkem rád že lidi moc nezdrhají i když to selhává jako ochrana Joany. " Heh třeba za ty blbosti nemůžou.... hold se bude muset holka naučit zařizovat rychle ale to asi patří k tomu stylu žít rychleji.... hmm dobrýá nechceš od nich odejít a vědí to?" obdivoval Joanu jak dokáže chlípné chlapy odražet jako by nic... když se ale jeden pokusí na ní sáhnout a vypadá u toho jako by mou přítomnost vůbec nebral važně využiji volnou ruku a chytím dotyčného za triko trochu ho zvednu a pak se nakloním abychom si mohli popovídat hezky z očí do očních důlků. " TAHLE JE MOJE JÁ JÍ ZAPLATIL A NIKDO JINÝ NA NÍ SAHAT NEBUDE JASNÉ!" použiji svůj dunivý hlas a pořádně zasvištím očima. To by mělo stačit na to aby dočtyčný měl lehké trauma po zbytek života a hlavně by mě to mělo udělat trochu víc viditelným pro okolí. " Eh pardon kde jsme to ah moje hudba .. co máte proti ječení to k tomu patří to tomu dává ten správný šmrnc a dá se na to zvyknout.... Já Tawaru neberu važně to zas nejen mi vadí že po mě furt něco hazí když zpívám...jako kdyby byl holka a hazel třeba spodní pradlo to je jiná jenže nvon furt jen kladiva a střílí z děla... hmm možná neví jjaký věci se maj házet na koncertu... připomeň mi že mu to mám vysvětlit." nebylo uplně jisté jestli si Stan dělá legraci nebo to myslí smrtelně vážně neb pravě u Stana bylo celkem jasné že by byl schopen něco takového provést. " Vypadáš jako holka obávám se že to jim stačí... nerad to říkám ale jestli má Stan fungovat dobře jako strašidlo musíme zařidit aby mě viděli. Což ovšem vyžaduje přesunutí objektu jejich pozorování víc ke mě." odpověděl po pravdě. " Bohahahaha až Stan nebude souhlasit s tím že se pude napít do hospody navíc v doprovodu nežného pohlaví tak bude Stan mrtvej." |
| |
| Little Monica – Stan Podívám se na něj. „Jistě, že to vědí. Nemají důvod pochybovat. Nikdy jsem s něčím jako odchodem nevyhrožovala tak nemají důvod si myslet, že bych chtěla pryč.“ Stan najednou popadne jednoho chmatáka a udělá na něj strašidelný kukuč a oznámí všem v okolí, že jsem jeho děvče. Pobaveně se usměji, pěkný kousek. Asi mu bylo líto, že ho nikdo nebere na vědomí. Což s jeho zevnějškem pro něj nemuselo být příjemné. Nakonec on je přímo stavěný na přitahování pozornosti. „Pěkné.“ Pochválím ho. Pak se vrátíme k jeho hudbě. „Ale ono se dá přece hrát hlasitě i bez toho ječení, tak aby se dalo slovům rozumět.“ Namítnu a pak se odmlčím. „Ale nejlepší bude když budeš hrát prostě tak jak máš rád. Jen se musíš smířit s tím, že pak se tě pokusí někdo umlčet.“ Pokrčím rameny. Pak, ale vyprsknu smíchy, když si představím jak Tawara hází po Stanovi spodní prádlo. „Jasně. Připomenu ti to.“ Řeknu. Až mu to bude říkat musím být u toho. Chci vidět jak se na to Tawara bude tvářit. Usměji se na něj. „Tak dobře. Jdeme.“ Řeknu a vydáme se do putyky. Vejdeme dovnitř a hned zamířím k volnému místu. „Co budeš pít?“ zeptám se a posadím se. |
| |
| Little Monica - Joana " No to je taky fakt tak bud si chtěj bejt jistý že jim neutečeš a nebo jsou magnety na problémy ... možná oboje." nevěděl kolik těch rychlích útěků mají za sebou ale vzpomínal na kvapná vyklízení jeviště při koncertech a měl jistou představu jak se muže cítit někdo kdo by si rád na pevnině něco zařídil. " Děkuji bylo na čase zdělit jim, že tu jsem taky a že na tebe nemaj sahat." pak přešlo popět na jekot. " Nene ty tomu vubec nerozumíš jak koukám jekot je součást vysokých tonů v tom je udernost mijí hudby to nemá bejt žádná a že tomu enní rozumět tse párkrát poslechneš a porozumíš..... to zajištuje že lidi přijdou zase.... proč umlčet já takyn emlátím lidi když dělaj něco co se mi nelíbí ... nebo aspoň ne hned.... rozhodně nikoho nemlátím kvůli zpívání i když pár znám co by si zasloužili." vejde do hospody a doufá že se mu dál podaří aspoň trochu držet všechny chlapy na ostrově od Joany. " záleží co maj já piju všechno od piva po rum i všemožný dryaky ... a taky záleží jestli mě odtahneš spátky... ne že by kostře podařilo hodně opít ale šance tu je...." |
| |
| Little Monica – Stan „No to má jistou logiku.“ Řekla jsem, když mi vysvětlil, že když tomu není rozumět člověk musí přijít ještě několikrát aby porozuměl. „Ale on tě nikdo nemlátí... jen po tobě házejí věci. To je něco jiného.“ Musím se v duchu smát. Upravím si šátek, aby byl jasně vidět červený, lékařský kříž. „Tak je příště ty věci zkus chytat a házet jim je zpátky s tím ať po tobě hází aspoň něco užitečného.“ Vtipkovala jsem. „Ale nic si z toho nedělej. Tvoje hudba je dobrá. Jenom mi ji příliš nerozumíme. Dej nám čas.“ Povzbudím ho. Stan pije všechno a já si po kdo ví jaké době dám také něco alkoholického. Pochybuji, že by mi tu dali čaj nebo limonádu. Řekla bych, že to nevedou nikde na ostrově. No jedno pivo mi nic neudělá. „Mno tak si dej na co máš chuť. Já si dám malé pivo.“ Zamnu si bradu. „Ale neboj... já tě dostanu domů. Zapomněl jsi, že se umím zvětšit? Si tě odnesu.“ Mrknu na něj a zamávám na obsluhu. |
| |
| Little Monica- Joana " Si piš moej hudba má všechno i logiku." bylo celkem zřejmé že Stan odmítá připustit své hudbě nějakou chybu. " To vyjde na stejno... ale s tím chytáním je to dobrý nápad rozhodně to mohu vyzkoušet díky za typ....ale jo však já vám dávám čas ne že ne kdybych nedával tak už poznáte jak zní moje třetí kytara." vyslovil větu jako by to bylo nějaké varování. " Jenom malí chjo s tebou není žádná legrace." dobíral si joanu i dkyž chápal ,že ona tu není pro to aby se opila. " Hmm To je taky fakt ale pokusím se udělat vše pro to abych došel po vlastních." klapl čelistí. " HEJ HOSPODO 6 PIV A HADR A JEDNO MALÍ PIVO PRO SLEČNU." Zařval radostně. |
| |
| Na lodi Když Rozar promluví o kuchyni jen se usměju a nijak to nekomentuju. Když odejde Twist tak vstanu a jdu blíž k Rozarovi. No nasadil jsi mi brouka do hlavy už dlouho sem nic nevyved za co by mě Twist nebo Joana mlátili Zasměju se a znovu se nadechnu. Ale musíš si uvědomit, že jít do kuchyně Twist je jako kdyby jsi si podepsal rozsudek smrti je nebezpečná, ale to asi už víš. Zatím si neudělal nic, čím by si jí naštval, ale bejt tebou bych to nepokoušel jsi přeci jen na palubě krátce takže si k tobě možná ještě nenašla vztah a zabila by tě. Pronesu a usměju se. Dále kouknu na Little Monicu. Nevím proč, ale mám z tohohle ostrova strach. Sice je tu živo, ale představoval jsem si to jinak. Proč tohle musel být zrovna nejbližší ostrov, kam jsme mohli plout. Povzdechnu jsi a kouknu na Rozara. No máme hodně času než Twist někoho najde. A tady na lodi není co dělat. Pronesu a usměju se. Ale přeci jedna věc je. Nevím proč ale rád by jsem se o tobě dozvěděl víc. Moc tě neznám, ale jsi zajímavej chlapík. Pronesu s úsměvem a čekám jak Rozar zareaguje. Doufám, že tím zabijeme čas. Vadí mi že o něm nevím skoro nic a rád bych ho víc poznal. Určitě to bude dobrej kumpán na cestu. Ale zatím o něm nic moc nevím. Ale jedna věc mě na něm potěšila. Pomyslím si a šáhnu na katany. že mi našel mé katany. |
| |
| Little Monica – Stan Zatvářím se uraženě. „Hele važ si toho. Já normálně nepiju vůbec. Jako doktorka pít nemůžu. Co kdybych musela někoho operovat nebo zašít ránu? Umíš si představit jaká by to byla katastrofa? Opilej doktor?“ potřesu hlavou. „A pak bych se druhý den probudila a zjistila, že jsem mu ruku přišila na čelo. Ne díky.“ Ušklíbnu se. Nechám ho ať si pořve. Já se zatím rozhlédnu po osazenstvu putyky. „Takže ty máš tři kytary? Kde je pro všechno na světě schováváš? Myslela jsem, že máš jen dvě.“ |
| |
| Little Monica- Joana " Takže mi cheš říct že by velké pivo u tebe znamenalo šití končetin jinám to se mi nechce věřit i když chápu proč se ti nechce pít.... povinost doktora jeasi být přirpavený pořád...ale nejsi jediný doktor a i doktor jej en člověk co by si měl odpočinout když je to třeba.... KAždopadně si važím toho že vubec jsi semnou ochotná pít." na její otazku oheldně toho kde skladuje kytary se mírně nahne je to dost legrační neb kytary a sezení u stana vypadá tka že rpostě kytary vysí před opěradlo židle všechny 3 " Já mám jenom 3 kytary ap ořád usebe přes záda meč je přes rameno protože je malí puška je největší takže je rovou za hlavou.... a sekera má druhý rameno...." Pravda je že tento system skladováí trochu odporoval fyzikálním zakonům ale to i Stan takže nebylo co řešit. |
| |
| Na lodi v přístavu Zabila by mě... Říkáš... Hmmm... Říkám si pro sebe po tichu a spolu s mým pohledem je mu jasné, že už se mi v hlavě rýsuje plán, kdy je určitě Windovi jasné, že tohle bude někoho pořádně bolet... Jen zatím ani já nevím koho... Poté se mě vyptává na to, kdo vlastně jsem... I když jsem po něm chtěl, aby se mi to pokusil trochu specifikovat, moc mu to teda nejde... No nevím jestli je toho moc na povídání... Říkám nesměle, ale z tohohle se asi nevykroutím... Tak já osobně Mám rád... Hodné ženy, krásné ženy, milé ženy a roztomilé ženy. Ale nemám rád Zlé ženy, hnusné ženy, nemilé ženy a neroztomilé ženy... Bohužel většina lidí si to plete... Musím zakroutit hlavou jak je mi to líto... Mmmm... Umím trochu střílet a ovládám fyziku, matematiku a chemii... To že nepiji jsem ti nejspíše už říkal... koukám se na něj, a čekám jestli mi to potvrdí či vyvrátí Mám bratra obchodníka a sestru mariňačku... Nebo naopak? Znovu se na něho podívám, aby mi řekl jak že to je... A rodiče, by měli ještě někde poklidně žít. Malá pauza... Jo a chtěl bych sj... rozhlídnu se kolem. A jak je to u tebe? chovám se tak, jak by se normální člověk zachoval, když již dokončil předešlou větu a už neví co by dál řekl. |
| |
| Little Monica – Stan Zasměji se. „No zase až tak ne... byl to jen příklad.“ Řeknu mu. „Nikdy jsem se neopila a tak musím doufat, že jestli se to někdy stane budu mít dost rozumu, že se do žádné operace pouštět nebudu.“ Nahnu se abych viděla kytary, které má podle jeho slov u sebe, jak to, že jsem si jich nevšimla? „Tak proto chodíš tak rovně jak pravítko.“ Pokývám chápavě hlavu. „Jsi samé překvapení.“ Odmlčím se. „A jaký je tvůj cíl? Stát se nejznámějším zpěvákem nebo tak něco?“ zeptám se na jeho sen a životní cíl. Nakonec nic moc jsem o něm nevěděla. |
| |
| Na lodi Když mi Rozar vypráví co má rád jen se usměji. Připravuji si řeč, ale neskáču mu do proslovu. Pozorně naslouchám a všimnu si že poslední větu nedokončil. Co to asi bude to co chce. Ale to je jedno. Navíc je to dobrej chlípník. No co u mě. První věc abych si vyjasnil tvůj popis žen je takový jako líbí se mi milá Joana a nelíbí se mi zlá Twist. Protože ten popis na obě sedí. Pronesu a usměju se. No o mě. Vyrůstal jsem v rodině šermířů. Trénoval jsem s jedním chlapcem jmenoval se Zack. Nyní je u Mariny. Snad jako kapitán co jsem na posledy slyšel. No to že nepiješ to sem nevěděl. Asi by ti to zhoršovalo mušku co ? Zase se ušklíbnu a pokračuji To víš to já zase mám rád alkohol, vítr ve vlasech. Co nemám rád jsou pavouci. Prostě se mi hnusí. Sou takový chlupatý. A mají hodně očí. Oklepu se při představě pavouků. Ale dál mí rodiče stále žijí na jednom ostrově kde mají šermířskou školu. Šermíře z té školy většinou poznáš podle tohohle. Otočím se a ukážu na znak Jing Jang na zádech. No a co bych chtěl. Chtěl bych rozhodně přežít v tomhle světe ovládaném marinou a taky aby se o mně vědělo jako o dobrém šermíři. Dokončím větu a oddechnu si. Tak teď já vím spoustu věci o tobě a ty o mě. Navíc ta fyzika a chemie ta se bude hodit. Budeš dělat bombičky co budou dělat bum Posledních pár slov řeknu jakoby dětským hláskem. Ale ne to byla sranda. Navíc bomby se vždy hodí. Pronesu a jen se usměju. Tak a teď jen čekat na toho frajera co ho pošle Twist Pronesu a usměju se. |
| |
| Rozar nano bod za brouka s kuchyní |
| |
| Little Monica- Joana " to chápu... a taky v to doufám no kdybych tě nahodou přistihl opilou tak sep ostarám o to aby jsi šla spát a neoperovala." slíbí jí celkem se těší až mu přinesou piva už má totiž obrovskou žízeň. " Taky ale když ty kytary spravně posunu nebo když sundám pušku tak sem ohebnej i ve směru dozadu dopředu to de kytaary jdou se mnou a pohoda." vysvětloval problematiky kytar a ohebnosti. " To není pravda nejsem samé překvapen spíš samej orgán samá kost." braní se. " Můj cíl ne slavnej zpěvák už sem to už tu bylo chvilku můj cíl je prostě hrát hrát vščude kde to pude a mít svou kapelu ne tu jako posledně lepší..... Tvůj životní cíl bude beztak vykoumatn ějakej lék na všechno že jo... heh už to vidím založíš si vlastní nemocnici a mi všichni ti tam budeme dělat pacoše abyse ti po nás nestejskalo." |
| |
| jelikož se to trochu zvrtlo, ale přesto zastávám názor že dobrý nápad by se měl ohodnotiti: NANO BODY samozřejmě někteří z vás už si je přepočítaly do bodů, ale od TEĎ bude za 10 nanobodů 1 bod |
| |
| Stan a Joana Stan-jeden nano bod za hard :D Putička je to taková balkonová blíže k centru. Zespoda vyhlížela docela pěkně, ale dkyž jste nahoře na balkonku zdá se býti poněkud nestabilní. Což k ní asi patří, neboť nese jméno: Brzo spadnu Po Stanovo výstupu musel kolemjdoucím ještě několikrát dokázat že je živý a není přelud- dokonce i hostinský si do něj rýpnul aby se ujsitil že je živý a krátce na to jste měli co pít. Opravdu vomluvte moju zviedavost, aleť co vás držet pohromadie? vyruší váš rozhovor mladík připomínající mušketýra. Mířeno na Stana loď Frajer od Twist jako by byl přivolán Windovou zmínkou. Opravdu se k vám doplahočí postarší týpek s povozem taženým mulou. A to co na ní veze by stačilo na vystvaění nové tělocvičny. Zakloní hlavu a trochu si popondá široká slamák na své hlavě, aby na vás viděl Tarudovláska povídala že prej si to tu převezmete. Klidně bych zajel až k vám kdyby bylo jak, ale asi se to bude muset vytáhnout. A samo se to asi nevytáhne. Mimochodem ta loď by potřebovala zrenovovat. Docela tu chudinku zanedbáváte. a poklepe na příď lodi. |
| |
| Little Monica pomalu začal uvažovat o tom že si udělá na krk cedulku s nápisem "Já tu opravdu jsem nezdám se vám.". Ale zatím tento plán nechal jen jako nejzažší možnost. KDyž se ho jeden z hoostů zeptal co ho drží pohromadě tak se na něj podíval chvilku přemýšel a pak pravil. " Spousta lepidla.... Kdepak když budeš poslouchat maminku a svou přítelkyni pít hodně mlíka a ještě víc piva a mít kvalitní sex tak budeš držet pohromadě jako já.... navíc mě drží pohromadě fakt že bych nerad byl sbírán....." |
| |
| Little Monica – Stan „Tak jsi samý orgán, kost a překvapení.“ Trvám si na svém. „Když jsi tak ohebný měl jsi se dát na gymnastiku.“ Plácnu ho do ramene, aby věděl, že si dělám legraci. „Takže každá tvá kytara umí kromě muziky i něco jiného? Jak jsi to říkal? Jedna je puška, další sekera... takže jsou to i zbraně.“ Zamyslím se. „To si u sebe nosíš docela pěkný arzenál.“ Všimnu si, že lidé kolem konečně začali akceptovat Stana jako opravdového, živého tvora. „Takže lepší kapelu než předtím.“ Zopakuji. „Určitě se ti to splní. Jistě je hodně muzikantů co by s tebou rádi hráli.“ Nejspíš další milovníci metalu. Pak se začnu smát. „To jsem tak průhledná? Ano... vlastně je to sen každého doktora, ale jen málo z nich je ochotný do univerzálního léku zasvětit svůj život. Já ano. Zjistila jsem že existuje jedna vzácná rostlina, která to dokáže.“ Zmlknu protože nám přinesli pití. Vezmu své malé pivo a napiji se. Oklepu se, už je to nějaká chvíle co jsem alkohol nepila a zapomněla jsem jak hrozně to chutná. Přesto jsem se znovu napila. Pousměji se, když hostinský do Stana šťouchl a málem jsem se zakuckala, když jeden muž, snad mušketýr se ptá co ho drží pohromadě. Musím se usmívat, jak znám Stana nejspíš řekne něco jako silou hudby nebo metalu. Skoro nedočkavě jsem čekala na Stanovu odpověď. Ale neřekl to co jsem očekávala, pozvednu obočí, ale stejně se usměji a schovám úsměv za svůj korbel. |
| |
| Minulost Zrovna jsem cvičil stínové údery, když se vedle mě objevila Twist. Nevypadala rozhodně dvakrát dobře. Samozřejmě že si to pamatuju a, sem tam i čtu noviny...kruci rychle jsem se postavil za ni a zachytil ji před pádem na zem. Jare, jare očividně si potřebuješ odpočinout což? s mírným úsměvem na tváři jsem ji pak přenesl do její kajuty a položil do postele. V duchu jsem pak svému bývalému podřízenému připsal další velmi, velmi tlustou černou čáru. Včil Hmmmm, beru vypálil jsem na Joanu odpověď bez rozmyšlení, vědom si toho, že patrně budu později litovat. Než jsme se však stihli domluvit na nějakých podrobnostech, už mě začala úkolovat Twist. Tak vážně, kdo je na týhle lodi vlastně kapitán? zamručel jsem otráveně a pomalu se začal smiřovat se svou rolí poslíčka. Pokud tu chceš zůstat tak fajn, ale dej bacha ať někdo neodsune zase naši loď. zavolal jsem ještě na Winda přes rameno a seskočil dolů na molo, kde už stála Twist. V okamžiku, kdy jsem ji tam uviděl stát se mi na tváři usadil ďábelský úsměv, po kterém jsem jí položil opatrně ruku na zadeček a přitáhl si ji blíž k sobě. Heej Twist-chaaan v rámci bezpečnosti, nebude lepší když budeš hrát MOU Twist-chaaan? zeptal jsem se s dokonale úchylným úsměvem na tváři. |
| |
| Little Monica- Joanna "No když myslíš...ale ne že ve mě budeš ty překvapení hledat v rámci výzkumu si spíš počkej a já ti je ukažu sám." kopl do sebe pivo č 1 a hned kontroloval jestli podtýká v povoleném limitu.. zatím jen trocha piva utekla pod kabát nic strašného. " jop moje kytary jsou zbraně sekera má ostří a je dost nebezpečná ta covypadá nejvíc jako kytara umí střílet a tu dřevenou jak vypadá jako meč tu mám proto abych mohl plácat zvědavý doktorky po zadečku." provedl svou verzi hlubokého smíchu a kopl do sebe druhé pivo bylo zvlášttní pozorovat jak se mísí smích s zvukem polykání " Ale jo muzikantů je dost těch co by hrál ise mnou míň a těch co já chci aby sem no ufakt hráli je sakra málo... přemešlel sem že spíš naučím noví lidi jak s nastrojema..." Třetí pivo skončí v půlce vyprsknuto smíchem když Joana prohlasí jestli je tak průhledná. Naštěstí ono vyprsknutí zamíří do oblasti kde nidko není. Stan ještě chvilku joanu pozoruje a natačí u toho hlavu. " Ne nejsi průhledná nikde kde to je vidět a ani trošičku... což je škoda." uvědomí si že tohle jsou přesně ty řeči ,které ona nemusí. " Promiň...hmm univerzalní lék to zní hezky ,ale myslíš si že je správný léčit všechny a za každou cenu.. co když vyléčení znamená jen delší utrpení zatímco smrt znamená konečnou ulevu?" jak se zdá začíná Stan po pivu vést hluboké řeči proto do sebe hodí další dvě v rychlém sledu a otře si lebku hadrem. Poslední pivo si trochu vychutnává a přemýšlí jestli to s tím zamyšlením nepřehnal |
| |
| Little Monika, nákupy Jak se zdá Joana s mým nápadem souhlasí, i když mi dost jasně naznačí svou sebejistotu a sílu. Stanovi se nápad líbí a tak beze všeho se hned nabízí k všemu možnýmu, no ty dva raději už nechám být. Najednou ke mně přikráčí Wind s menší prosbou o chlast. Jasný, neměj starost! Koupím alespoň dvě bedny whisky a sud saké.*šeptem*Ty zkus zatím sehnat dost ledu do sklinek, pokud budeš mít možnost. Joan se mezitím vrátila ze své ordinace se svým lékařským balíčkem. Jelikož je pro mne její „ohleduplnost“ spíše známkou úchylky dělám, že nic nevidím, ale v tom se již přiřítí Twist s bednami a různými sudy od jídla a chlastu. No nic raději neříkám a beru to co mi dala. No bezva, asi se to shánění opraváře trochu víc protáhne, ale co se dá dělat, aspoň seženu zároveň ten chlast. Mezitím už Twist vyrazila na molo doprovázená kapitánem a jeho skoro úchyláckými choutky, i když možná v současné pozici dost dobrý nápad. Rychle je tedy doženu, ale držím si menší odstup páč Twist si rozhodně nenechá líbit podobné chování, tedy minimálně pokud bude mít nějaký jiný chlap chutě páč kapitán se může schovat za dobrý úmysl. Vidím jasně, že si Twist mumlá nějakej seznam a z jeho délky rozhodně nejsem nadšenej. Tak a jsme tady, tyhle uličky rozhodně odpovídají místním potřebám opilců a nadrženců. Moment co si to ta Twist šušká? Snad to není všechno komplet ten nákup.! Tak to je zlí, páč pokud to všechno budem muset nosit nebudu moct koupit ten slíbeném chlast. Jasně už vím. Hej Twist, co si tu pořídit nějakej menší trakař, či vozík ať toho vezmem víc naráz nebo některý věci rovnou poslat zásilkou? Jo a nezapomeň, že musíme sehnat i toho opraváře pro Kladivo. |
| |
| Joana a Stan Mušketýr chvilku zírá než si to probere a rozebere a uloží a předělá do své hlavy tak aby to chápal. A opravdu se rozesměje, ale asi až minutu po té co Stan odpovídal. Což rozburácí balkon halasným smíchem. Čímž lze poznat že váš rozhovor tajně všichni odposlouchávali. V tom případku bych vám dhoporučil lepidlo značky Herkules. A nejen totož obsahuje moj kouzelný krámek. Jistě i tato exotická siňora najde něco co zaujme její obrovské sklouzne k Joaninu hrudníku a nakonec dodá srdce. Mé jméno jest Nacho, obchodník. a ukloní se, až se jeho lehce usopovský nos dotkne země. Joanan v tom pozná manévr ve kterém se snaží nahlídnout jí pod sukni (pokud jí nemáš, nemá ani on postraní úmysly :D) |
| |
| nákupy olej...olej olej...kečup, čerstvou zeleninu a ovoce. Škoda že je mrazák tak malinký. nebo spíš škoda že se v lednici zabydlelo hlavně maso. Chtělo by to na něj nějaký špajz...možná udírnu...Po loďácku uděné maso? Mmm. A už bych tam mohla zařídit tu zahrádku na koření. Joana by tam určitě ocenila i čerstvé bylinky. Jenže kam s tím? V půlce kroku jsem náhle chlípnou rukou stáhnuta zpět. věnuji kapitánovi jeden ze svých nejlíbeznějších úsměvů (opravdu nemyšleno ironicky) to víš že úsměv se prolomí a stejnou rychlostí prolomí náš kapitán molo když ho svým pověsným kopem pošlu k mořskému dnu. ne! takže by si to chtěl ulehčit aby mohl jít chlastat? Proč se vlastně divim. Zamyslím se a pokračuju dál. No, pokud seženem něco malého co se vejde do uliček. Ale moc nadějně to nevypadá. nakrčím nos, vezmu si do úst cigaretu a pak palcem ukážu ke staříkovi co s mulou a novým dřevem jede k naší lodi. opravář nebude třeba. Róza je zručný dost a aspoň se pánové zabaví. znovu zavětřím a štráduji dál. |
| |
| Little Monica – Stan „Jen aby jsi o ten svůj meč nepřišel když to zkusíš.“ Varuji ho a usměji se. Napiji se. „Takže se vlastně staneš učitelem, ne?“ zeptám se a když vyprskne mám co dělat, aby se mi nestalo to samé, jak mě to překvapilo. Nevím co ho tak zarazilo. No... nakonec Stan je mužský, chopil se mých slov a překroutil je tak jak je pro jejich rod obvyklé. „Škoda jak pro koho.“ Poznamenám. Ale jeho další slova mě zaskočí. „Je to správné. Pokud někdo trvá na tom, že chce umřít tak může. V tom mu nikdo nebrání. Ale většina lidí by raději žilo.“ Odpovím mu. Mušketýru to konečně dojde a vybuchne smíchy asi jako většina podniku, která taky poslouchala. „Zdá se, že jsi pobavil.“ Zamumlám ke Stanovi a znovu se napiji. Jeho poznámku o velkém srdci jsem promlčela s ledovým výrazem, poklonil se, hlavně proto aby se mohl podívat pod mou sukni. Měl smůlu. Pod ní jsem měla ještě leginy, přesto jsem přehodila nohu přes nohu. Tohle mi nebylo příjemné. Proč vůbec všichni říkají, že mám velká prsa? Mám je normální, rozhodně jsem viděla ženy, které se spíš měli čím chlubit. „Joana.“ Představím se neutrálně. „Jestli jsem to pochopila správně, tak obchodujete se smíšeným zbožím?“ |
| |
| Little Monica- Joana " Řekl jsem poplacat ne zlomit o pozadí." opraví ji. " Jo tka nějak jen teda nevím jestli bucdu chtít učit cesta k hudbě se asi nedá naučit mužu učit spravný uchop a techniku ale když to nemáš v sobě takto prostě nezní." pravda je že o tom že se z něj stane učitel moc nepřemýšlel a trochu ho ta skutečnost vyděsila. " No pro všechny si vem kdyby jsi byla průhledná tak tě neuvidíme... a to by znamenalo pro spoustu chlápků tady přijít o objekt pozorování." Byl rád když se mu podařil orozesmát celou hospodu to byl jeho živel ale slova onoho mušketýra a hlavně to jak se choval Stana trochu zarazilo. " No já lepidla mám hodně... A PROSÍM ABY JSTE SE O VELIKOST SRDCE MÉ PŘÍTELKYNĚ NESTARAL!" upozornil a když se obchodník uklonil aby viděl Joaně pod sukně malem ho přetáhl svým mečem. "Stan -majetnická kostra." představil se a spíš pohledl na Joanu. Přeci jen možná by jí zboží pana Nacha mohlo zajímat. |
| |
| Na lodi s Windem Poslouchám co mi vlastně říká a v mnoha věcech s ním musím sympatizovat, nebo alespoň souhlasit. Už jen to jak parádně odhadl můj pohled na Twist. Navíc oba dva máme v minulosti někoho, kdo nám byl blízký a dal se k marině, jen pořádně nechápu proč chce přežít v tomto světě... Nebyl jsem zrozen proto abych přežil ve světě. Byl jsem zrozen abych tento svět změnil... jooo... Rachejtle možná i vyrobím, až nebudu mít co dělat... Jen tak ze zvědavosti, proč jsi s... Nedokončím větu, protože se ujal stařík toho, aby nás vyrušoval v naší konverzaci. Ooo... Takže s dřevem? Hmmm... Kdybych tak věděl, jestli tady mají něco užitečného co by se dalo použít... Budu potřebovat hrubou sílu... Co myslíš, zvládneš to? Ptám se ho. Tomu staříkovi vůbec nevěřím... Hmm... Yamato by ho snad zvládl... I když, co ta jeho zranění? Nah, je to těžký! Za pár minut mám hotový plně funkční kladkostroj a můžeme začít vyzvedávat nahoru ty kusy dřeva. Udělal jsem malou plošinku ze tří prken, na které se dávali další prkna. Ty tři tam zůstávali permanentně a přendávali se jen ty ostatní. Nechci Šermíře moc unavovat, takže jsem ho poslal dolů, aby je jen nakládal a já je vytahoval a vykládal na palubě... Né že by to bylo něco lehkého, ale bylo to **re**ky těžký, avšak pauzy jsem si moc nedopřával, protože bych to měl rád co nejdříve z krku. Asi tak po třech minutách jsem si uvědomil, že jsme mohli udělat jednoduchou lávku, po kterém by mula jednoduše vylezla nahoru, avšak nevím, zda-li by to chudák zvíře zvládlo a jestli by to netrvalo ještě více času. Vážně, tohle je teda loď na dvě věci... Taky zde mohl zůstat někdo kdo je zde déle než pár dní.. |
| |
| Na lodi Když přijde chlapík kterého poslala Twist jen se zamračím. Sakra, no sem zvědav jak to zvládnu Pomyslím si a kouknu na Rozara a kývnu že to zvládnu. Než se naděju již má Rozar sestavený kladkostroj a já se usmívám. Hmm ta fyzika se fakt hodí. Pomyslím si a Rozar mě pošle dolu a spustí část stroje. Já naložím prkna na plošinu kterou Rozar udělal a on je vytáhne. Takto pokračujeme a chlapík se na jednou zmíní něco o lodi. Kouknu na něj a usměju se. No to víte má toho za sebou dost. Potřebovala by opraváře. Pronesu smutně a poté kouknu na chlapíčka Nezvládl by jste to? Myslím opravit loď aspoň trošku. Samozřejmě zaplatíme za práci i materiál. Byli by jsme vám vděční za pomoc. Udělal by jste to pro nás? Zeptám se ho a kouknu na něj. Přitom nakládám poslední prkna a Rozar je vytahuje. Tak to by bylo. Jsme dobrej tým. A ta fyzika se hodí naučíš mě jí trochu? Mohla by se hodit i při šermu. Byl bys tak laskav? Zeptám se Rozara, protože mě ta fyzika vážně zaujala. Jo fyzika je fakt super. To sem si nemyslel. Pomyslím si a kouknu na Rozara. Po té kouknu zpátky na chlapíka a čekám na jeho odpověď |
| |
| Stan a Joana To nejlepší a nejkvalitnější siňorita.A jistě se zde najde několko zajúmavých věcí i pro vašeho.eh....kostlivého přítele. MImochodem, pane Majetnická kostro, neděsíte občas lidi na hřibitovech? Co by jste řekl na nápadíček.Můj nápadíček udělat ze sebe živou sochuli? Do mého krámku by se si si, moc hodila. Fíte, mnozí si tu ze mě utahovali a totož by mohla být dobrá to postrašení. i vy chápetet proč si z něj ostatní utahují. Bude to jeho divný přízvuk a divná řeč. A divný....prostě je celý nějaký divný. Což znamená že v jeho obchodě by mohlo být hodně zajímavých věcí. .. Kladivo Já opravovat loď? Ale chlapci, chlapci co mé revma? pak se široce usměje. Ovšem doufám že nejste jedna z těch lodí co unese opraváře na moře - zcela omylem při svém útěku před zákonem a pak ho nechá se topit, nebo aby doplaval zpět asamozřejmě bez zaplacení. Víte vposledních dnech se to tu všude docela rozmáhá. Zvláště tady. což vám nápadně připomíná váš útěk z Litle Garden. Nebohý stařík. Tento si vás měří poněkud podezřívavě. Jako by vám chtěl říct: jestli jste jedni z těch lumpů, už jsme na vás vypsaly zákon, nás opraváře nikdo zneužívat nebude! díky Rozarovo kladce (nano bod) jste si ušetřily dvě hodiny čistého času a práce vypadající na 3 hodiny se zvládne ani ne během hodiny jedné. |
| |
| Little Monica – Stan Pousměji se, nahnu se a přimáčknu se na Stana. „No to víte. Můj Stan je velmi ochranářský. Nedovolí, aby se na jeho malou borůvku kdokoliv křivě podíval.“ Zašvitořila jsem, přejela Stanovi konečky prstů po bílém čele. „Miluji, když jsi tak starostliví ty můj kostíku.“ Políbím ho na kostěnou tvář kde mé rty zanechají jemný otisk růžové rtěnky. Cítila jsem jak mi v hrudi bublá smích. Nad návrhem Nacha pozvednu tázavě obočí. Stan a dělat strašáka? „No já bych se klidně na vaše zboží šla podívat. Jsem ráda, že tu jsou i jiné obchody než jen bary a bordely. Ale pokud jde o strašení to je jen tady na mém Stanovi.“ Pokrčím rameny a napiji se. „Kdy ve svém obchodě otevíráte?“ Nebylo divu, že ho lidé neberou vážně. S jeho přízvukem a špatnou mluvou. To by spíš chtělo pořádného učitele, co by ho naučil mluvit. |
| |
| Little Monica Pravda je že Stan musel potlačovat dvě věci naráz první byla výbuch smíchu jehož potlačování a tedy chvění stana musela Joana celkem cétit . I Stanovy připadala tahle situace velice smešná i když si jí velice užíval... Druhou věcí kterou bylo třeba potlačil bylla normální Stanova reakce na podobný navrh za nromálních okolností by dotyčná už měl pod krkem dřevený meč a dostal by vynadáno nicmeně to že se ke Stanovy po dolouhé době někdo tiskl a taky fakt ,že před malou chvílí zjsitil jak jhoanu mrzí problemi ,které mají zanasledek spěšné opuštění lokalu...tak potlačil i tuhle věc i když na malou hcvíli v něm cosi hrklo a malem se zvedl naštěstí vše přešlo jen ve štastné klapnutí. " No nejsem já nešŤastnější kostra pod sluncem? Kdepak Joana je můj poklad ...jen kdyby všecky chlapiska od ní dali pracky pryč....Co se strašení týká nevím proč si z vás kdo utahoval a no možná bych po dobu co tam budem mohl na někoho bafnout žel já a moje Zlatíčko máme v plánu zabavnější věci než je strašení lidí...rozumíme si?" spiklenecky na Nacha blesk jedním ze svých vnitřních světel. |
| |
| Na lodi - hlídka + tvrdá dřina Moc se mi nelíbí, jaké to dává Yamato návrhy Je moc důvěřivý... Hm, nebo já moc nedůvěřivý... ale nejspíše je zase chyba ve mě. Na staříkova slova musím reagovat pouho pouhou pravdou. Ještě jsem neviděl, že by se tu něco takového dělo... Ale vyvrátit by to mohl snad pouze "kapitán" Říkám pomalu a hlasitě oddychuji... Vám už se někdy něco takového přihodilo? Ach, ti lidé jsou stále horší a horší... Pokračuji v rozhovoru, protože mám pocit, že brzo padnu únavou. Konečně poslední z nich... A já konečně volný a alespoň na chvíli mohu dát svým svalům odpočinout... Nejsem moc zvyklý na tento druh práce, přecijen, k čemu by byly vědátorovi či pistolníkovy obří svaly No dobrá, svaly jsou super, ale nejsou všechno... Asi bych měl začít cvičit... Opírám se o zábradlí a poslouchám Winda, kterýho to ani moc neznavilo. Dobrej tým... To víš že jo... To teprve uvidíme... Ne, nebyl bych tak laskav. Napodobuji jeho hlas Nemůžu tě slovy naučit nic o fyzice Hlavně proto, že by to bylo k tvým účelům k ničemu... Dělej to tak, jak se to obvykle dělává... Obkoukávej to, co dělám a potom si to uzpůsob k sobě.. Říkám mu poučně Navíc nejsem moc dobrý učitel... Říkám si pro sebe pod vousy a zelézám za zábradlí aby na mě nešlo vidět. |
| |
| Pod lodí Když je vše do děláno a Rozar mi řekne, že mě nic nenaučí jen se zamračím. Tak si to nech pro sebe Pronesu a zasměju se. Poté kouknu na chlapíka. No o tom nic nevíme. Nevím jací lidé by to mohli udělat. Ale pokud chcete tak vám můžeme dát půlku předem a půlku, až vše doděláte, aby jste měl jistotu. Pronesu a usměju se. Jsem přeci jen pirát a jako pirát musím lhát. I když tam to byla nešťastná náhoda. Blbý mariňáci. Pomyslím si a vzpomenu si na toho staříka. Stejně to byl příjemný pán. Akorát jak to asi zvládl. Usměju se a kouknu na pána. Tak jak domluvíme se nějak? Pronesu a tázavě kouknu na chlapíka. Docela mě překvapilo jak hodně času ušetří ta kladka. Ještě že jí Rozar udělal jinak by jsme to nosili ještě teď. Pomyslím si a obdivuju Rozarovo kladku. Stále se koukám po okolí zda někde nezaregistruji nějaké nebezpečí. Tento ostrov bude asi nebezpečný. |
| |
| Stan a Joana Si si. Otvírat s ebude až tam bude majitelus, čili já. ukáže na sebe palcem a je na něm vidět že je z vašeho chování poněkud nervózní. Inu, krasotinka a kostlivec- ono se není čemu divit. Pane Stan. Totiž...eh...zábavnější věci? Chci říct že řpece nemůžete to co mužové obvykle ůžou...Nebo můžete? pk začne zmateně mávat rukama a tahat se za knír. né to ode mě nebýt pěkné. Omluvuji se. Prosím, pokud stále vy mít zájem budu čekat pod Brzo spadnu- tam toži jest můj nádherná obchod. Zavítejte až uznáte za vhodné. |
| |
| Little Monica "Aha a kdy tam majitelus bude?" nadhodím celkem podstatnou otázku. " Hohoho možná nemůžu možná můžu sice vám proti tomu nic není ale i kostry maj svoje szpůsoby jak nadchnout opačný pohlaví....O to se nemusíte bát." docela mě baví víc podporovat rozpaky onoho obchodníka. " no podívat se mužem třeba najdeme nějakou pěknou hračku." |
| |
| Brzo spadnu – Stan Já místo v odpověď jsem vydala jen přihlouplé chichotání, což byla dostatečná odpověď. Ten kdo mě zná by hned věděl, že to je naprosto falešný smích, ale pro toho kdo mě nezná by to mělo připadat přirozené. „A nadchnout umí opravdu zázračně.“ Usměji se a opřu si hlavu o jeho rameno. Ještě, že byl pod oblečením normální, tohle by jinak bylo docela nepříjemné. „Jestli má obchod dole pod Brzo spadnu tak když ho nenajdeme v jeho obchodě jistě ho najdeme tady.“ Vysvětlím mu. Usměji se a pak na něj zamrkám. „Tak hračky, ano? Staníku ty nemravo.“ Zase se zachichotám. Pak kouknu na Nacha. „Zítra se ve vašem obchode zastavíme.“ Slíbím mu. „Stane... nepůjdeme už?“zeptám se. Rozhodně jsem musela vypadnout, už hrozilo, že se začnu na celé kolo chechtat jak nějaký blázen. |
| |
| Brzo spadnu- Joana "Vidíte... ona má důvod proč je se mnou ...ale ten vám samozřejmě prozrazovat nebudu už tak víte co mě drží pohromadě." "Pravda myslím ,že bychom se mohli zítra stavit podívat jaké přesně věci nám muže pan Nacho nabídnout. Nicmeně teď je opravdu lepší přejít k příjemnějším povinnostem." trochu v něm zacukalo neb měl co dělat aby se nerozesmál nicméně se udržel pokojně zaplatil útratu a společně s joanou odešel. Celých 50 kroků se vydržel tvářit naprosto vážně. PAk vybuchl v dunivý smích. " bohahahahah.... to bylo skvělí Zlatíčko.... viděla jsi to jak na nás koukal a nejen on myslel sem že umřu smíchy... a pak mi došlo že už tak trochu mrtví sem. zaklapal čelistí. |
| |
| Little Monica – Stan Vytratili jsme se z Brzo spadnu a ještě nějakou chvíli veselí zadržovali. Už jsem nafukovala tváře, jak jsem to nemohla zadržet. Jak se začne smát, rozesměji se také. „Ah...“ Otřu si slzy z koutků. „To tedy ano. Opravdu jsem si užívala jak se tvářil. Byla to vážně legrace.“ Usmívám se. „Jsem se už dlouho takhle nepobavila. Tahat lidi za nos mě baví.“ Vydechnu. „Jinak stačí, když mě doprovodíš k lodi a pak klidně můžeš jít zase do města. Stejně už je pozdě a já si nechci rozhodit spaní tím, že bych v noci bděla a ve dne spala jak mají tady ve zvyku.“ |
| |
| Little Monica - Joana " No vidíš to znamená jen to že se mnou musíš chodit na procházky častěji." řekl vesele. " Jo to já vím uvidíme jestli se mi bude chtít nebo ne... navíc určitě ně všichni tu spí ve dne to by neměli tržby." zauvažoval " Mno ale to je jedno důležitější otázka je." naklonil se k ní " Není ti zima?" A konečně...bodování Rozar bod za kladku Joana 2 za doprovod Stana a vydrž v hospodě. |
| |
| Little Monica – Stan Usměji se na něj. „Jasně. Ráda s tebou zase půjdu ven.“ Řeknu stejně vesele. Zvednu ruce a spojím je za hlavou. „No jo, ale když jsme připlouvali jistě jsi viděl že tu byl ve dne klid a až když se setmělo začali lidé chodit ven. Tak nevím...“ Pokrčím rameny. Zadívám se na něj. Jestli mi není zima? Zmateně pozvednu obočí. „No je sice chladněji, ale zima mi není.“ Odpovím. „Proč?“ Pak se zasměji. „Chtěl by jsi mě snad obejmout? Klidně. Předtím jsi se mě taky neptal.“ Dloubnu ho prstem od boku. 2 body pro Stana za tahání Nacha za nohu :P |
| |
| Little Monica- Joana " To je dobře... Stan nerad chodí sám to pak neví kdo do něj kdy vrazí." postěžoval si. " To jo ,ale někdo musí krmit přístavní dělníky, někdo musí připravovat jídlo a vůbec všichni nemůžou spát přes den stejně jako v normálním městě nespí všichni v noci." rozvíjel své teorie. " Aha... chladněji jo? Hmm." začal se soukat z kytar. " Hehe kdybych tě chtěl obejmout tak to udělám spíš mám obavy o to aby jsi neprochladla... to by mě asi na lodi moc nepochválili...." Stan předvede teměř akrobatický výkon s názvem sundaní těžkého koženého kabatu když přez něj mám kytary. KDyž se mu to povede párkrát kabátem zatřese aby zn ěj vypadali všechny ty zbytky pochybných věcí jako jsou šedé chloupky blískavé flitry a bohové vědí co se tma ještě nahromadilo. " NECHCI SLYŠET ŽÁDNÝ PROTESTY!" zahrozí a s těmito slovy přehodí kabát Joaně přes ramena. " Mnohem lepší takle můžu tvrdit ,že sem pro to udělal maximum....Navíc dlouhá černá a kožená zastěna obrátí víc pohledů ke mě." bylo slyšet jsité potěšení ve Stanově hlase a kdy sik oneččně zase srovnal popruhy kytar tak aby byli avěšené řpesmě podle zvyku ...spokojeně se vydal dál. Byl si vědom toho že Joana nejspíš neodolá a podívá se co že má vlastně Stan pod kabátem. Nebyl to nijak zvláštní pohled Stan nosil černý černý rolák tak aby zakryval co největší část krku... jen rukavyo noho roláku byli zkráceny prostým održením někde v oblasti lokte. Pod rolákem se rýsovalo stanovo torzo bylo dost hubené ale ne přímo vychtrtlé při troše patrání se dali nalez i obrysi svalů... všemožnými dírami v onom roláku prosvitala bílá místy lehce nažloutlá kůže. Stejná kůže pokrývala i části rukou které již nekryl kabát. V rukách se jasně rýsovali šlachy nutné k hraní a přes světlou kůži byli místy viditelné zelené žilky. V místě kde maso přechazelo v kost byl tento přechod naprosto čistý a překrytý kůží. " NEZTRAŤ HO AŽ BUDEME NA LODI TAK SI HO VEZMU ZPĚT... NERAD BYCH BEZ NĚJ VIDĚL RÁNO.... JESTLI HO NEVRATÍŠ ... VEZMU SI HO!" Dodal rize přátelské varování. I když bylo jasné že Stan ej schopen lecčeho aby mu byl jeho drahocený poklad vrácen. |
| |
| Na molu Když jsem viděl její úsměv, rozlil se na mé tváři výraz dítěte před vánočním stromkem. Vážně jsem si myslel, že mi bylo povoleno a dokonce jsem se ve své bláhovosti pokusil ji políbit. Když jsem však zavřel oči, něco mě prudce udeřilo do hlavy ozvalo se šplouch a já líbal něco nehutně vlhkého a slizkého. Prudce jsem vytřeštil oči a když jsem si uvědomil, že místo Twist-chan jsem políbil jakousi místní rybu, neuvěřitelně tlustou, slizkou a o velikosti koně, hlasitě jsem zařval(což se na hladině projevilo velkým množstvím bublinek a zespodu tu obludu praštil tak, že dírou po mě vyletěla nahoru, načež jsem za ní vyplaval i já a vytáhl se na molo. Ulovil jsem večeři zazubil jsem se na Twist vítězoslavně a rychlým kopnutím tu obludu poslal na palubu. Půjdeme? naznačil jsem cestu do města jako pravý Gentleman a ze všech sil se snažil znovu se jí nedotknout i když...hrozně mě to lákalo. |
| |
| Little Monica – Stan Nakonec jsem se vzdala, tak prostě mají otevřeno i přes den. Neměla jsem chuť se dohadovat. Když se začne soukat ze svých kytar zastavím se a nechápavě na něj hledím. A pak mi vysvětlí proč se ptá, což mě ohromilo ještě víc. Ani si nepamatuji, kdy naposledy někdo udělal něco takové. „Ah... ehm... děkuji.“ Řeknu mu a potěšení z jeho gesta se změní v znepokojený, když vidím co všechno z bundy vypadává. „Ale víš já jsem přece jen doktorka. Poznám když něco... no by mě ohrožovalo na zdraví a tak chladno není.“ I přes jeho žádost zapípám protest. Pak mi, ale těžká bunda dopadne na ramena, páteří mi projelo mravenčení a zježili se mi chlupy na pažích. „No když jinak nedáš.“ Ale odmítám dát ruce do rukávů, místo toho jsem si tety přitáhla konce k sobě a pousměji se na Stana. „Ráda vidím, že gentlemani ještě nevymřeli.“ Řekla jsem mu. Až dorazím na loď musím si dát lázeň. Není to tak, že by se mi snad Stan hnusil. Spíš jen to co všechno bylo v té bundě. Stan se nepotí a tak nemá nutkání si prát, nebo měnit oblečení. Nechal by si to vyprat snad jedině kdyby spadl do bláta.... musím s ním jít někdy na procházku za deště. „Jen se neboj. Nikdy bych si nenechala něco co patří jinému. A zvlášť ne když je to pro tebe tak cenné.“ Ujistím ho. Pak ale znovu začne působit má lékařská mysl, začnu si ho prohlížet. „Máš pěkně nezdravou barvu kůže.“ Můj prst vystartuje a několikrát ho šťouchnu do odhalené ruky. „Stalo se to po tom co jsi snědl Ďáblovo ovoce nebo se to stalo postupem času?“ zajímám se. Pak se k němu nakloním a začichám jestli nevydává nějaký zápach. |
| |
| Little Monica- Joana Jakmlise si všiml změny výrazu v Joanině tváři propukl v docela okázalí smích. " Bohahaha ty se tváříš, jako kdyby tě na zdraví ohrožoval můj kabát. Neboj to je čistá špína měněná vždy když jek tomu chvilka... to víš ono se trochu čeká že někdo jako já bude mít pod kabátem čurbes... a když se tam špatně dostává sám tak ho tam musím cpát násilím." zní celkem vesele. " Neboj Stan by ti nikdy nepučil nic co by ti mohlo ublížit. Navíc i Stan občas provozuje tu no jak se to hydru ne hyenu ne hyg... no prostě i Stan se meje.....vobčas" pokračoval v obhajobě nezávadnosti jeho kabátu. " JEN PROSÍM NESTRKEJ RUCE DO KAPES! dodal krátké varování. " Getle kdo? To je nějaký zvíře nebo kytka? A kde to je?" zmateně se rozhlížel ve snaze najít ten ohrožený druh. Po chvíli to stejně vzdal. "Já že mám nezdravou barvu kůže... Hehe tak se na to podíváme.... jakou myslíš že bude mít barvu kuže někdo kdo za a) není tak úplně živej a za b) nemůže na sluníčko aniž by se neopálil do kostlivě bílé? Když zvládneš odpovědi na tohle myslíš ,že zbytek odpovědí na tvoje votázky přijde sám.... A jo náhodou mám dobrou pokožku......" zasekl se " ZA COŽ VDĚČÍM JEDINĚ MÝDLU S KOSŤOU TAKŽE CHCETE LI BÝT JAKO STAN KUPUJTE MÝDLA S KOSŤOU POKUD OBJEDNÁTE HNED DOSTANETE MUŠLI S NAHRÁVKOU PÍSNĚ DĚSIVÉHO STANA ZDARMA!!! A TO SE VYPLATÍ" Pronese zvláštním dunivím hlasme a v ruce drží imaginární mýdlo... pak jen zatřepe hlavou chvilku zmateně kouká na divnou pozici vlastních rukou a pronese. " Eh kde sem to? Jasně dobrá pokožka... myslím, že to de zase pravda není hezká jako tvoje ale co už." |
| |
| nákupy-posun pravda, z tý ryby by mohla bejt dobrý večeře. ale je toho málo. Už vím, koupím jich víc. jen se musím podívat jestli je jedlá, ale to by už Tawara asi poznal. Prodírám se prve do středu města Litle Monica a tak po půl hodině už jsou základní věci nabrané na záda obou chlapců. (vozíček tu opravdu moc není vhodný pro hustotu lidí na ulicích a díky malým ulicím) a tak je slavnostně propustím. Tak, doneste to na loď. Tohle přijde do obecného skladu, tohle do kuchyně. Máte povolení to do ní dát, venku by se to skazilo. Tady je klíč. A pak máte volno. s těmi slovy pokračuju k plnění věcí na které je potřeba testování a čas. Jako je například koření. To bude dlouhý souboj. Něco k vašemu nákladu: brambory, ovoce, zelenina, náhradní plachtovina, hřebíky a umělohmotné nádobí. Než by si někdo mohl stěžovat na to že sama bych se tu neměla toulat už mizím v davu. (zde to nechávám na vůli druhého Pj pokud mi chce přivodit nějakou náhodu). Pj V čase kdy Kapitána a Ryoubu Twist propustila. |
| |
| Litle Monica V čase kdy Kapitána a Ryoubu Twist propustila se blíží 18 hodina. Čili- kdo bdue chtít v osm by měla být slibovaná večeře od Twist. Pokdu se Tawara s Ryoubou vrací okamžitě zpět k lodi, můžou zde potkat Joanu a Stana. A též staříka kterého sem poslala Twist. Ten je ještě pořád na palubě a jal se opravy Kladiva. S tím že Rozara a Winda občas využívá jako pomocnou sílu ve smyslu: Podej mi to chlapče, a ty tam, chytni to pořádně, nechci se tu rozplácnout. provádí preventivní prohlídku celé lodi a je z ní poměrně nadšený. Co se dřev na opravy týče, ta už byla dopravena na palubu kde leží jako držka. pár z nich už bylo použito, například na pevnější zajištění vedlejšího stěžně, který byl v přůběhu poslední bitky utržen. Stařík s obřím slamákem se představil jako Ingo a na svůj věk (70-80 let) je poměrně čipera. Krom jiného- fakt nechápete proč jim to trvalo tak dlouho- se k přístavišti přiblížila i obchodní loď kterou jste odfoukli. Možná se pokoušeli najít místo jinde, ale teď vám pluje k zadku a večerní rušivý element protrhl výstřel z děla. Dělová koule přetrhla několik lan na kterých se přidržoval stařík a ten s dalším houpnutím naboural do halvního stěžně. Máte podezření že Kladivo přináší smůlu všem opravářům. Ingo potřásl hlavou a narovnal si zlomený nos. v tomhle se ale nedá pracovat. postěžoval si a začal šplhat dolů. |
| |
| Little Monika, nákupy a zpátečka Náš kapitán dostal „odměnu“ za svou „starostlivost“ přesně podle Twistina standartu, no nic překvapujícího. Po chvilce se vynoří kapitán s velkou rybou doprovázen spousty bublinami, od čeho si ani netroufám hádat. Každopádně se mi ona ryba zdá „malá“ pro nás všechny tak vyjádřím svůj nesouhlas. Kapitáne, chytil jste moc malou rybu pro nás všechny, ale na druhou stranu nám to trochu ulehčí nákupy. Na můj návrh ohledně vozíku odpoví Twist dost skepticky a negativně, navíc mám jaksi mravenčení v zádech, že mně prokoukla. Mám dost špatné tušení, že mně prokoukla. No co smůla. Mohlo to i jí pomoct, páč by měla volnější ruce a nákup by trval možná o něco menší čas, i když to je už nepravděpodobné. Aby toho nebylo málo tak po chvilce chůze si doslova přivolá nějakého staříka se dřevem. Navíc se zdá, že tomu nováčkovi dost věří nebo jej jistým způsobem šikanuje. Tedy o šikaně bychom mohli mluvit spíš my s kapitánem, vzhledem k tomu, že se k nám chovala jak k mulům. Další problém byl, že když jsme se podívali po něčem co jsme si chtěli koupit(chlast, tabák, či drogy) okamžitě nám naložila na záda nějakou dost těžkou věc a táhla nás dál. Kolem šesté hodiny večerní jsme byli konečně propuštěny(naloženi jak Saharský muly) s tím jejím úsměvem a posledními instrukcemi a klíčem, který mi zavěšuje na moje špičatý uši. Ááá, jasně žádnej problém*už mimo dosah*ty démone, otrokáři. Hej kapitáne, vy tam asi nemáte místo pro menší zásobu chlastu, že ne? No nic, hold se pro něj budu muset vrátit. No bezva, Twist už je zas ve svým živlu. No o tu se nemusíme bát, páč dominy k jejich povolání nikdo nemůže nutit. Ale stejně, ta má snad někdy víc nelidštější duši než já a Stan těla. No možná bych ho měl dneska pozvat na sklenku a zjistit o něm trochu víc a hlavně to PROČ je takový, i když jedno podezření bych měl a vědecký vysvětlení to rozhodně není. Kromě toho, by se k nám mohla přidat Joana. Když pomyslím jak se chovala opilá Twist tak v Joanině podání…… a klid s fantazií. Vracím(vracíme) se k lodi když uvidím Joan se Stanovím kabátem a Stana jdoucí ruku v ruce smě loď. No upřímně pohled na ně mně vykouzlí úsměv na tváři. Copak vy dvě hrdličky? Konečně zpátky z procházky před jídlem? Dojdu k nim a ptám se znova, ale jdu spíš na Stanovu stranu, kdybych se tím vtipem nějak dotkl Joan. Tak co vy dva, byli nějaký problémy?..... No dopadlo to líp než jsem čekal, my zas dělali akorát muly Twist….. Něco zajímavého?
Bod Joan a Stanovi za aktivitu |
| |
| Na lodi - útok Stařík souhlasil s opravou lodi. Nejprve jsem si pomýšlel Hmmm.... Snad po mě nebude nich chtít... avšak potom jsem zjistil, že toho chce bohužel docela dost a nejhorší ze všeho je to, že to chce po mě a je to tááák namáhavý! Byl bych se mu na to asi z vysoka vykašlal, kdybych nevěděl to co vím a oficiálně shodou okolností nepatřil k posádce... Ale má to i své výhody... Alespoň dostávám jídlo vícekrát než jen párkrát za týden Z mého hloubání mě vyrušuje dělová koule, která přetrává několik ran a naštěstí si to ale nemířila na naši loď... Jako první se musím podívat kam dopadla. Páni... Jediná loď útočí na přístav? A sebevrazi to nejsou? Dívám se na jejich loď, na které se snažím dopátrat ty parchatníky co útočí a hlavně střílí z kanónu, také se snažím najít případné ostřelovače a zapamatovat si pozici všech nepřátel a snad je i zpočítat pokud jsou v malém počtu. Zobrazit SPOILER |
| |
| Stan – Kladivo „Gentleman... to je někdo kdo je ohleduplný k ženám a ví jak se k nim správně chovat.“ Poučím ho. Abych nestrkala ruce do kapes mi říkat nemusel. Nejspíš bych pak už v životě nemohla operovat. „Hele... já říkala nezdravou barvu kůže. Neříkala jsem nic o tom, že by byla špatná.“ Nafouknu tváře, ale jen na chvíli než začne něco žvanit o nějakém mýdle. Pozvednu obočí, ale nekomentuji to. „Počkej... já myslela, že ti tohle udělalo Ďáblovo ovoce... takže ty jsi i doopravdy mrtvý?“ zeptám se. Vrátili jsme se k lodi, kde nás přivítal Ryouba. Nazval nás hrdličkami, zatvářím se kriticky, ale pak se usměji. „Ó měli jsme se výborně. Užili jsme si spoustu legrace.“ Řeknu mu a pak si sundám Stanovu bundu z ramen a podám mu ji. „Díky za půjčení. Vážně jsem si to užila.“ Dala jsem mu pusu na kostěnou tvář, druhý obtisk rtěnky. Pak se podívám na Ryoubu. „Žádné problémy. Pár chlápků schytalo nějaké ty facky, ale pak dali pokoj. Jinak nic zvláštního. Little Monica je zavšivená díra, jak se dalo očekávat. Možná bude lépe vypadat za denního světla.“ Pokrčím rameny. „No půjdu se před večeří opláchnout. Omluvte mě.“ |
| |
| Joana-Kladivo " Aha a jseš si jako jistá že to jsem já... já jen že silně pochybuju o tom ,že bych se kdy choval správně k čemukoliv." poznamenal. Jeho reakce pramenila z prostého fatu ,že pořád neměl jasno v tom co správně je. " Já vím já ti jen vysvětluji proč to tak je......Ach jo Joan připomeň mi že ti mám udělat lísteček jo... Moc akční na mrtvolu, málo masa na živolu ... ne mrtví ne živí...prostě Stan." sTANOVA reakce na oslovení Hrdličky je mnohem prudší, než by se dalo čekat. ZasvítIL výhružně očima a vůbec vypadám jako by moc nechybělo k tomu abych Ryoubovi jednu natáhl. "HRDLIČKY COPAK JME NĚJAKÝ PTÁCI? NAVÍC TAK VODPORNÝ?" Pak výhružně klapl čelistí a vrátil se do klasické řeči i pózy. " Za málo... jestli sis to užila tak se někdy za Stanem stav povídat si s něčím co mi muže vodpovídat muže být i změna." odpověděl Joaně a vzal si svůj kabát. "Blešky táta je doma." usmál se a poplácal kapsy.Ty se na ani nehly. "Blešky? Ehm Joan myslím že máme problém...." ztrápená melodie hlasu dávala tušít přesto stan vnořil ruce do kapes. A po chvilce vytahl sevřenou kostěnou pěst ve které byla změn černobilích jako borůvka velkých věcí. " Dá si někdo reklamní blešku?" rozevřela se pěst a v ní bylo něco co mohlo připomínat bombony,čistě černé s malou žlutou bleškou na jedné straně. Problém byl že bombony vypadali, že pamatují dobu kdy stan měl ještě maso. Sice na nich nebyla plíseň ,ale asi nikdo s mozkem by je nejedl. "Kde sem to.... a jo vejlet príma dlouho sem nebyl na tak vydařeným vejletě, místní obyvatelstvo má fajn smysl pro humor. Jen by měli víc registrovat Stana.... ale co jim můžu vyčítat i stan by si mezy svým obrazem a pěknou ženskou vybral pěknou ženskou....Ale jinak dobrý tohle místo bude hodně zajímavý." |
| |
| Stan – Ryouba – Kladivo Už jsem chtěla jít pryč, když mě zarazí zmínka o blechách. Zůstanu zaraženě stát a zírala jsem na to co vytáhl z kapes, blechy.... „Blechy... blechy, blechy...“ Začala jsem si mumlat. Můj pohled potemněl, začala ze mě sálat temná aura, cítila jsem jak mi naběhla žilka na spánku. Zatnu zuby i pěsti. Přistoupím ke Stanovi. „Stane...“ řeknu tiše a pak vybuchnu. Popadnu ho za oblečení pod krkem. „TY IDIOTE! TY JSI MI NAVLÍKL TU BUNDU I KDYŽ JSI VĚDĚL, ŽE V NÍ MÁŠ BLECHY?! BLECHY! STANE TY IDIOTE! BAKA!!“ Začnu s ním třást, jako kdybych z něj chtěla vytřást duši. „BAKA! BAKA! BAKA!“ „BLECHY SAKRA! HNUSNÝ PŘENAŠEČI NEMOCÍ! ODPORNÝ, NECHUTNÝ HMYZ!“ Stan 1 bod za blešky :P Ryouba taky 1 bod :) |
| |
| Ryouba- Joana- Kladivo "Ne blechy, blešky...." řekl a konečně mu připadala Joana tak nějak hezčí přeci jen Stanovo vnímání světa bralo strašidelné prvky jako hezké. " Sta- Sta- Stan není idiot." rozprašoval černé bombony všude kolem "Stan getle... to ono .. blešky reklamní Stanovy k jezení... jenom cukr barva a špetička střelnýho prachu mixnutá s nějako vomačkou.... nezávadný..." nechal třebou třást dokonce se u toho docela smál. " Joan nesmíš se bát nedal bych ti nic co tě muže ohrozit... stan nemá blechy... měl pavouka.. umřel , měl potkana taky umřel.... A i kdyby měl tak blechy Stanovy na člověka nejdou." |
| |
| Stan – Ryouba – Kladivo „Blešky? A jaký je v tom jako rozdíl! Blechy jsou blechy!“ zuřím, ale pak řekne něco k tom, že jsou k jídlu. No kdybych poslouchala i zbytek... „Íííííkkk!“ znechuceně od něj odskočím, ale pak se teprve podívám na to co on nazýval bleškami. Zamračím se na to. „Počkat... to jsou... bonbony?“ zeptám se a začnu rudnout div mi nezačne vycházet pára z uší. „Hmm....“ zamumlám si s očima sklopenýma. „Tak promiň.“ Omluvím se. „Ale stejně je to tvoje chyba! Máš říkat bonbónům bonbóny a ne blechy.“ Ohradím se a oddupu od něj pryč. Až teď jsem si uvědomila, že na lodi se něco děje a výstřel děla mi odpovědělo. „Ježiš! Co se to zase děje?“ zeptám se a jdu se podívat kdo to po nás střílí. Ta kupecká loď, asi se naštvali. A tak zase odkvačím k těm dvěma. „Co budeme dělat?“ zeptám se a ukážu za sebe palcem. „Musím tedy říci, že jsou na nás naštvaní právem.“ |
| |
| Little Monika, zpátečka a naštvanej vyvrhel moře Stan jaksi vyjel po tom mém menším vtípku, ale spíš mně to přišlo jako špatně pochopené, no tomu se ani nedá smát. Dokonce ani to jeho sklapnutí mi přišlo tak divný, že jsem nasadil tvář stylu „WTF?“. Stan pak dostal zpět od Joany svou bundu a začal s nějakým monologem o blechách. Joana samozřejmě vystartovala jak nějakej hygienik v nemocnici a ženská v domácnosti nesnášejíc brouky zároveň. Ani toto nekomentuji a raději se podívám na ty údajné blešky, páč se Stanem to jeden musí brát s tím co vidí a ne co Stan říká. Ty údajné blešky byli vlastně spíše nějaké pilulky či bonbóny navíc z minulého století.
No bezva, a to jsem se těšil na pohodový večer s vlaškou whisky v ruce a chlast ještě nemám, místo toho mám na zádech x kilo zásob jak nějaká mula sloužící Twist, navíc kapitán kdo ví kde a tady Stan nabízí nějaké blešky co viděli světlo z druhé strany kapes ještě v dobách, kdy žila zlodějská kočka Nami.. Sakra už ať jsme na lodi, kde vyložím ty zatracený krámy a půjdu konečně koupit ten chlast nebo někoho opravdu utopím.
Stan se naštěstí dokázal obhájit a Joana se pomalu začíná omlouvat-krize zažehnána, tedy ta první, ta druhá nastává v podobě výstřelu. Dívám se co se děje a kohopak to nevidím, naši drahou odfouknutou lodičku, navíc Joan se přidává s tím svým postojem a všetečnou otázkou k důvodům mé ne moc vítavé nálady . No je k podivu, že jim to zabralo tak dlouho, no holt tam jsou nejspíš samí potomci, kteří mají smůlu páč k mé nepříliš dobré náladě díky Twist a nyní Joan vidím pouze dvě řešení – buď je ukecám a pojedou pryč nebo hold jejich plavba na té lodi skončí. Pokračuji tedy dál směrem k naší lodi trochu rychlejší chůzí na mně(možná se zdá, že skoro běžím), odpovím Joan docela chladně a je docela v mém hlase cítit podráždění ohledně těch chytráků a taky toho, že neví proč jsme to se Stanem udělali.
Hm výstřel?! Moment to šlo ze směru, kde je Kladivo! Co s děje? Vždyť to je ta loď, která nám tak laskavě předala své místo. Co jim sakra trvalo tak dlouho? He co chceš Joan?To jsou teda vážně důležitý poznámky v tuhle chvíli. Jen do toho, fakt jen do mě dokud mi ten kotel nebouchne! Si sakra myslíš, že jsem to udělal z nudy či co? No a dost, v jednom máš pravdu. Vyřeším si to já, ale dám jim na vybranou jen dva scénáře. Buď mi sežerou pěkně historku s volným místem a odplavou hledat jinej volnej flek nebo hold řeknou papa té své lodičce.
No hádej! Naštvaní si můžou být, ale na výběr nebylo! Pokud bychom nesehnali místo než se celí ostrov probudil možná bychom ani nesehnali místo nebo by do nás mohli začít střílet, páč by si mohli myslet ještě opilí, že jsme parádní živej terč. Tsss. Zatím buď v klidu, pokusím se to ukecat do autu, jinak pocítí menší útok z hlubin. Uvidíme jakou mají kliku a rozum si s náma nic nezačínat. Přej jim štěstí….
Na molu začnu křičet na ty z druhé lodi aby si mně všimli, ale raději sundám ze zad všechen ten náklad a klíč dám na něj.
HÉÉÉÉÉJJJJ VY TAM .!!! CO MÁTE ZA PROBLÉM S NAŠÍ LODÍ?
Snažím se je opít rohlíkem s historkou volnýho místa, páč špatně uvázali lana a my jenom využili příležitosti. Pokud mi tu historku nesežerou nebo mně ještě víc naštvou tak se vrhám do vody a plnou rychlostí jim pod vodou kopnu do spodní části lodi a pokračuji dokud nemá loď obrovskou díru v trupu a tou pak vlezu do lodi na menší průzkum co se dá ukrást či koho se dá zmlátit. |
| |
| Dělové koule lítají nízko...asi bude pršet Ryoubův nechápaví výraz se Stan trozhodne komentovat jednoduchým zdělením. " Já ne holubice já Stan. Ty možná mula ,ale já Stan." "Jo bombony co jiného by měli být blešky? Tse to je jako bych zelí měl říkat zelenina nebo tak nikdo by pak nevěděl co po něm kdo chce." vysvětloval o překod s dalšího krásného vysvětlování proč jsou blešky blešky a jak se dají získat ho vytrhl zvuk střelby z děla. "CO JE VŽDYŤ NEZPÍVÁM!!" zařval čistě proto ,že měl pocit ,že zase někdo nechápe čím se po něm má házet. " Jo oni se zlobí za koncert ... no jo to maj právo ... Budu vyjednávač." už se hrnul k boku lodi když si uvědomil jednu věc. " A pravda potřebujeme bílou vlajku." zmateně se podíval na sebe a zjistil, že jediná bílá věc co má je lebka. Rozhodl se tedy konzultovat s Joanou. Přišel k ní naklonil se a zcela važně jí do ucha zašeptal. "Jakou barvu má tvoje spodní prádlo?" i když ho samotného představa vyjednávání pod bílím dámským prádlem celkem lákala, byl si vědom že Joanu nebude a tak hned po vyslovení dotazu zahájil uprk do bezpečných vzdáleností. Mezi tím se vyjednávání ujal Ryouba a tak Stan mohl jen přemýšlet jestli nemá vyjednávání něčím oživit. Bod Ryoubovi stejně ho už má slíbený |
| |
| Stan – Ryouba – Kladivo Zaraženě se na Ryouba zadívám, když se mi dostane tak příkré odpovědi. Neměla jsem dojem, že bych řekla něco špatného. Nebo ne? Možná to bral jako, že jsem ho kritizovala za to jak předtím tu loď vyhnali. Ale to jsem nechtěla. Možná to tak vyznělo. Ryouba jde vyjednávat. Ale nemyslím si, že to k něčemu bude. Ti na té menší lodi si určitě říkají něco jako. „To, že máme menší loď neznamená, že si na nás můžete dovolovat.“ Pokývám souhlasně nad tou myšlenkou hlavou. Urazili se... jinak by se jistě s námi do křížku nepouštěli. No s Ryoubou to pak nějak vyrovnám. Stan začne něco říkat o bílé vlajce, povzdychnu si. Tawara by ho přerazil, kdyby něco takového udělal. On nezná slovo vzdát se. Mé myšlenky však přetrhne Stanova otázka. Mé spodní prádlo? „Co jsi to říkal?“ zeptám se temně a z očí mi vyšlehnou pekelné plameny. Vidím jak se Stan dává na útěk. „Mě neutečeš!“ vystartuji za ním. „Za tohle budeš pykat!“ I kdyby se dal znovu na útěk rozhodně toho nehodlám nechat. Když už jsem si myslela, že aspoň Stan má trochu rozumu! |
| |
| Pronásledován " Pomooooc agresivní doktorka..... Jare jare já jen myslel že by to bylo vtipný kdybychom je porazili skrze spodní prádlo." pokračuje v taktickém útěku v rámci ,kterého udělá i taktický držko pád zakončený dlouhým smykem po břiše ledva se stačí otočit aby viděl osobu ,která ho asi pošle na cestu vzduchem. " Já si jen dělal srandu ... můžeme vyvěsit bílé trenky vyjednávání jestli něco takového máš.... nebo hardu ... nezlobit nekopat do stana." tvářil se tak mírumilovně a rozlomiye jak to jen kostra dokáže. " Jestli chceš někoho mlátit zkus je ne Stana." čekal že bude ošklivě utopen nebo že na něj zas někdo něco hodil jak bylo na téhle lodi dobrým zvykem. "To mám za vaše triky broo-senpai" postěžoval si polohlasem neznámo komu. |
| |
| Stan – Kladivo „Trenky!? Stane ty nevíš, kdy je lepší přestat!“ Zvětším si ruku a popadnu Stana za límec. Snadno jsem ho tak zvedla do vzduchu. Zuřivě jsem se na něj zadívala. „Není slušné ptát se ženy na její spodní prádlo!“ Pustila jsem ho a ještě předtím než se jeho nohy dotkly země, praštila jsem ho. Nedávala jsem do toho samozřejmě všechnu sílu. Nevím kolik toho jeho lebka zvládne. Ale přinejmenším hodil obličejem placáka o zem, kde zanechal i menší prohlubeň ve tvaru jeho obličeje. Na to, abych se uklidnila to stačilo. „A neopovažuj se se mnou mluvit dokud neřekneš, že je ti to líto a že se omlouváš. Pche!“ prudce se otočím na patě až mi vlasy a sukně zavlaje a vydám se od něj pryč. Tedy přesněji jsem se vydala na záď, abych v případě potřeby zastavila dělové koule, kdyby se menší loď rozhodla, že se s Ryoubou nehodlají bavit. |
| |
| OTROKÁŘKA S Twist jsme nakupovali tím stylem, že já šel vepředu a razil cestu davem, přičemž jsem rozdával vražedné pohledy každému, kdo si myslel, že si může stěžovat na moje jednání. Takto jsme vždy došli k obchodu, který byl třeba, nakoupili jsme potřebné věci, které jsme si s Ryoubou rozdělili spravedlivým dílem a pokračovali dál. Upřímně, nuda během této akce mě málem dostala. V životě jsem nezažil...kromě papírování na velitelství nic, co by mě otravovalo víc než nakupování. Každá vteřina strávená touto dle mého názoru naprosto zbytečnou a otravnou činností se mi zdála jako vděčnost, což jsem dával najevo neustálím dětským mumláním typu. Mě to neebavííííí...už to bude?...a kam ještě musíme jít...ale Twiiiist-chaaan a tak podobně. Když pak za necelou půlhodinu prohlásila, že máme před sebou ještě jeden obchod uklouzlo mi docela hlasité že já nezůstal u maríny... dál už jsem to raději nijak nerozebíral a pokračoval ve své funkci nákupní tašky, dokud se Twist nerozhodla jít si po svých. Rozhodně jsem jí v tomto nápadu nijak nebránil, právě naopak. Byl jsem rád, že se konečně zbavím její nakupovací mánie a budu moci odejít. Hele, slušnost vůči prvnímu důstojníkovi napomenul jsem Ryoubu po jeho projevu ohledně otrokářské povahy Twist ale máš pravdu s hranou smrtelnou hrůzou v očích jsem se k němu naklonil, jako bych se bál, že mě může slyšet i na tuhel vzdálenost. JE TO DÉMON pronesl jsem naprosto vážně, načež jsem vybuchl smíchy a nebohého kormidelníka tak celého poprskal, než jsem se opět odklonil. Obávám se že místo na chlast fakt nemám, jsem naloženej důkladněji než tažnej otrok Tenryuubito... zamručel jsem a přehodil si lehce popruhy batohu. Ovšem neklesej na mysli mladíku, kapitán se o všechno postará. Jenom co se zbavím tohodle hnusu vyrazím na vlastní nákupy...když mě neprásknete Twist. spiklenecky jsem na něj mrkl, načež jsme přišli k lodi, zhruba ve stejné době jako Joana se Stanem. Tak co bejku, zabodovals? zeptal jsem se s vytlemeným výrazem Stena a naznačil velmi oplzlé gesto, načež mi prst, který měl představovat patrně Stenovu část celé akce málem urvala dělová koule, která předtím potrhala nějaká ta lana. Co to kruci... nahodil jsem naprosto nechápaví výraz, to už ale začal řvát Ryoubu a Sten se začal ptát Joany na spodní prádlo. Má rudý, vždycky rudý od té doby co jsem jí ho před třemi měsíci obarvil, ale to je nepodstatný... zašeptal jsem jen tak mimochodem, zatímco jsem skládal nákup na molo. důležitý je...PROČ MI KU.VA DĚLÁTE DÍRY DO MOJÍ LODI? zařval jsem směr útočící loď načež jsem se jako tajfun vyhrnul na palubu a začal hledat cokoli těžkého, co bych mohl popadnout a hodit jejich směrem. |
| |
| Twist Sotva ses odpojila od pánského doprovodu, začali se kolem tebe stahovat podezřelá individua, která si sice nějakou chvíli držela bezpečný odstup, ale tato chvíle netrvala opravdu déle než nějakých dvacet metrů. Za tu dobu se na tebe stihl nalepit jakýsi ožrala, kterého vzal přes hlavu jiný, ještě víc páchnoucí a ožralejší. Ten měl dokonce natolik sebevražedné tendence, že se na tebe navalil plnou vahou a ruku ti „jen tak náhodou“ položil na hrudník. Heeee ahoj slečinko, co ty tu takhle sama? dýchl ti do obličeje a už jenom z toho smradu a množství alkoholu, který v něm byl ses málem dostala do stavu opilosti. Nechtěla bys...škit...třeba doprovod? Já bych se o tebe..škot..jakože postaral. chrčivě se zasmál, načež na tebe vycenil zažloutlé zuby, kterých mu dobrá polovina chyběla(takhle narychlo jsem nenašel žádný dostatečně odpudivý obrázek, tak si ho představuj jako Černovouse :D) |
| |
| Au( a tím nemyslím zlato) " Já nemyslel tvoje... jen vtip jen vtip nemyslel sem to tak.... navíc broo-sepai to dělal pořád." snažil se bránit leč marně ..docela ho překvapilo jakou sílu dokáže Joana vyvinout. Vlastně jen stačí v obraném gestu zvednout ramena a pak už se jeho lebka vlekoucí celí zbytek stana řítí k podlaze. V té stan zanechá, krásnou promačklinu v tvaru jeho hlavy. Když se stan vzpamatuje vytahne z kouzelného kabátu jakýsi malí obrazek kde je on jak koncertuje na něj napíše zbytečkem tužky krátký vzkaz. "MÉMU NEJVĚTŠÍMU FANOUŠKOVY JOHNY CAGE STAN" a hodí jí na obtisk " Eh rudý aha .... omluvu co kdo já... tak dobře mě mrzet ta věc... to byla sranda mě nezajímat...." stanovo světle modré podsvícení očí se změní na směs rudé a růžové. " hehe deme si povídat s namořníčkama... parada joan ještě jednou soríčko." Stanovo šílenství dosahovalo vrcholu zvláštěp roto že se začal soukat z kabátu. Nezustalo ale u něj nakonec totiž Stan zůstal jen v bílích trenkách na kterých nějakou záhadou byla v předu zvláštní zelená skvrna v podobě listu. Vzal si meč a vyloudil jen pár úvodních tonů. Už jen ty tony značili že bude něco špatně o to hůř když Stan nechal zavěšenou kytaru a začal napodobovat první písmeno choreografie. dřív než se kdo stačil vzpamatovat co se to do čerta děje už Stan stál na boku lodi a začal zpívat a "tančit". "G R Daburu e N Leaves G R Daburu e N Leaves It's so easy Happy go lucky We are the world We did it Hyuu hyuu hyuu hyuu Osu osu osu osu Yatta yatta yatta yatta Daigaku goukaku Shachou shuunin Happa ichimai areeba ii Ikiteiru kara lucky da Yatta yatta yatta yatta Tousen kakujitsu Nihon daibyou Yan naru gurai kenkou da Everybody say yattaa! Nihon kyuu kyuu "demo" Ashita ha wandahoo Ijiwaru saretemo Futon haireba Guu guu guu guu Pasu pasu pasu pasu "ohayou" Yatta yatta yatta yatta Kujikan suimin Ne okide janpu Donna ii koto aru darou Ikiteita kara lucky da Yatta yatta yatta yatta Kimi ha kawareba Sekai mo kawaru Marugoshi dakara saikyou da Massugu nattara Kimochiii! Omizu nondaraumee! "yattaa!" Hi ni atattara attakee! "yattaa!" Hara kara warattara omoshiree! "yattaa yattaa!" Inukaitte mitara kawaii! "yattaa!" It's so easy Happy go lucky We are the world We did it Hyuu hyuu hyuu hyuu Osu osu osu osu Sure chigaizama Hohoemi kureta Nido to aenakuttatte ii Kimi ga ita kara lucky da Heisei fukyou Seiji fushin Risetto sae surya saikou da! Minna iru kara tanoshiii! Yatta yatta yatta yatta Daigaku kyouju Muubii sutaa Happa ichimai nareba ii Minna issho da happy da Yatta yatta yatta yatta Iki o sueru Iki o hakeru Yan naru gurai kenkou da Everybody say yattaa! G R Daburu e N Leaves G R Daburu e N Leaves Bai q!" píseň byla zvláštní a silná bylo jen otázkou provedení a vůle všech zda se rozesmějí nebo radši utečou. Pravda snažil se účinky písně směřovat na nepřátelskou posádku. Ale byl praštěn takže bohové vědí kdo všechno byl zasažen. |
| |
| nekonečný seznam? ale já tady vůbec nejsem sam-šmarja máte v tlamě soukromej hnojník nebo co? Smrad...něco mi připomíná...Ano! Takhle smrdí nevykastrovanej kozel. Divim se že vás neudusí váš vlastní dech. hernajz na tohle by měli vydávat zbrojní pas. zkusím zadržet dech, neboť vím co semnou dělá kapka alkoholu a tady by to bylo....Samozřejmě bylo by zajímavé otestovat kolik alkoholového šňupnutí je schopno mě opít. Ale tady...teď...s tímhle- pokud bych se z toho dřív nepozvracela (a jako že jsem na něho možná trochu ublinkla) U sta makrel. hodně zlý. Fakt tohle mě nenapadlo. Roušku, roušku přes obličej! Docela mě děsí že mě něco dokáže tolik vyděsit. Rychle si převážu ústa nějakým šátkem...který nemám. takže kravatou. a začnu znova ale wha thu vhůbec... začnu rudnout -nebo´t přes kravatu to rozhodně nezní tak jak by mělo, navíc jsem se tímto přestrojováním i trochu přiškrtila. Čímž se zvýrazní pihy(v tomto okamžiku by stačilo mít vlasy nabarvené na zeleno a jsem jasná jahoda) . V této fázy rozohnění ze mě teplo může i trochu sálat.(mí známý by z toho rozpoznali varování 4 stupně z 6- a ustoupily by do bezpečné vzdálenosti kde bych je neviděla) TÁHNĚTE K ČERTU! a s těmi slovy si na tvrdku začnu tvořit prostor kolem sebe. A mými bodygárty se stávají pěsti a kopy. Když své okolí dostatečně upozorním že se umím bránit, přidám k tomu i své přátele nože a sekáčky a pro výstrahu je rozmístím po okolí, například kousek od ruky a rozkoku někoho, hlavy a nohy druhého. Nakonec vylovím malou sekyrku na obří tuhé flákoty a zaseknu jí tomu drzému opilci kousek od hlavy. Vyvolání vší jiskrou si zapálím cigaretu. Jak si můžete povšimnout, nejsem tady vůbec sama. Mám sebou totiž své pracovní kuchyňské přátele. jako každý správný kuchař. a aby opravdu má slova pochopil, vytáhnu z vlasů pánvičku a ulicí se rozezní hlasité BONG když jí uspávám 'smrad'. Pak ji použiju jako podložku pro...seznam který vytáhnu z kapsy a za pochodu jej začnu upravovat. to máme čtyry nože, tři sekáčky, vidlička a jedna sekerka... |
| |
| Kladivo Zastavila jsem se a otočila. Pak jsem vykulila oči a brada mi padla snad až na zem, když jsem viděla co stan provádí. Hudba nebyla tak hrozná, lepší než některé ty jeho ječáky, ale horší to bylo s jeho choreografií v trenkách. „Bože moje očí!!“ zakryla jsem si rukama oči a otočila se k té hrůzné podívané zády. Pak jsem vykoukla skrz prsty a utíkala jsem ještě k Ryoubovi za kterého jsem se schovala, abych zamezila jakékoliv možnosti, že bych to ještě zahlédla. „Stan je děsivej.“ Pípla jsem zděšeným hlasem. |
| |
| Kladivo Chlapík se pustí do práce a my s Rozarem jsme mu nápomocní. I když nedobrovolně, ale pomáháme. Děláme vše co si stařík vymyslí. Naštěstí to jsou jen takové práce typu: přines, podej, podrž, utáhni. Díky bohu že ten Ingo je tak čipernej. Na to na kolik vypadá. Ho teda obdivuju Pomyslím si a stále něco držím a podávám když v tom ze zadu přiletí koule a přetrhá pár provazů. Díky tomu se Ingo rozplácne na stožáru. Ingo jste v pohodě. Když slyším jeho stížnost jen se usměju. A ihned se běžím schovat za nejbližší krabice. Musím se teď schovat. Má zranění nejsou ještě zahojená a nechci si to zhoršit navíc by mě Joana zabila kdybych si zase v tak krátké době ublížil. Pomyslím si a přejede mi mráz po zádech, když si představím jak mě Joana mlátí svou obrovskou rukou. V tom podle hluku a řevu slyším, že se na palubu dostal i náš kapitán a hned začal řvát na nepřátelskou loď. Díky bohu. Pomyslím si když zaslechnu i Stana a Joanu. Jsme tu skoro všichni a když se to povede tak nebudu muset bojovat. Lehce vykouknu nad bedny, abych aspoň trochu viděl na to co se bude dít. Málem mi vypadly oči z ďůlků když sem viděl Stana ve spodním pádle jen s kytarou a jak začal dělat jeho prapodivný tanec. Bože, za co nás trestáš. Ale jinak dobrej způsob na to zastrašit nepřátele. vstanu protože nebězpečí iž asi nehrozí rozjela se tu spíš nejaká párty než příprava na boj. Dojdu k Ryoubovi. Ten Stan. To je číslo co ? zašeptám mu do ucha a v tom zahlédnu Joanu jak se krčí za Ryoubou. usměji se na ní. Jo jinak Ryoubo, koupil jsi nejaké to pití ? pronesu zcela vážně a snažím se koukat jiným směrem než na odhaleného Stana. |
| |
| Kladivo Druhá střela z obchodní loďky čtrejchla o hranu Kladiva a vzala sebou trochu zábradlí. Loď je od vás vzdálená 20 metrů a přibližuje se přímo. Hluk děl dokonale splývá z řevem co se rozpoutal uprostřed města. Hladina hluku stoupá spolu s přibývajícími hodinami. Rozarovo první kulky sme tam škrábnou několik lidí, ale žádná velké škody na tu vzdálenost zatím nenapáchal. Když však jednomu námořníkovi dá čistou hedku, hned - jako odplatou začnou kolem něho bzučet kulky a z těch 10 tě jich pár jen trošku lízlo. Nepřítel pochopil stejně jako ty že zatím by šlo jen o plýtvání munice, takže nechaly opět jednat děla. To že jim štěstí dnes nepřeje je podtrženo tím když třetí dělovou koulí zasáhnou přístavní dům stojící za vámi a ten se zbortí sám do sebe. To už by někoho vyprovokovat mohlo. Mistr opravář se vám ztratil z dohledu. info o lodi asi není moc naložená- dle svého ponoru. Má zajisté obrovské podpalubí na skladování zboží a je o čtvrtku menší než Kladivo. Typická stabilní bárka. Z osazenstvem kolem 20-30 lidí. Vzhled lodi napovídá že nepůjde o úplně férové obchodníky. Je rozhodně méně vyztužená než Kladivo, a má přibližně 5 děl. Ryouba Zase tolik nepředbíhej s těmi údery, útoky atd. Tvoje vysvětlování neberou vůbec v potaz. Asi to neznělo moc přesvědčivě. Spíš s ezdají být nabroušení o to víc, když říkáš že nejsou schopni si řádně uvázat loď. maximálně vám přijde odpově´d proč za sbeb necháváte mluvit to rybí file? Stan nano bod, prostě za všechno a taky jeden má kapitán je to dénom? :D Yata po Stanovo vystoupení nezačal potlesk, ani fuj, ale dav co se schromáždil i kolem Kladiva (na břehu) a i nepřátelé celých pět minut přestali dýchat (je skoro s podivem že nikdo nezkolaboval). Nastalo takové ticho že by tu byl slyšet i hodně tichý pšouk. Nějaký racek který Stanovu tanečku přihlížel spadl na zem - díky šoku který utrpěl totiž přestal mávat křídli a až to plácnutí dalo věci zase do pohybu. Výborná figurína. Opravdu, asi to bude nějaká divadelní společnost. moc pěkné. slyšíte lidi v přístavišti a pak se začnou pomalu rozcházet. mít tohle jako strašáka na zahradě, rvány už by mi nikdy nekradli úrodu. Dokonce by se k nám bála chodit i tchýně. ... vyhodnocení 1 mrtvý racek 1 zbořený dům 20 čumilů 1 aktivní rybák 5 škrábanců na Kladivu 15 metrů chybí obchodní lodi k vám Ryouba není pro tebe problém dostat se až k nim- nepozorován. Ale abys udělal díru do jejich lodi, tak na to si musíš hodit procenta. A nepředbíhej tolik od zítřka do pondělí tu nejsem. ALE třeba vás bude kočírovat druhý Pj. |
| |
| Kladivo 5 minut ticha Dokončil svoji choreografii a zdělil se stál nevěděl proč jen v trenkách a evidentně na sebe upoutal veškerou pozornost. Velice opatrně se proplížil pro své oblečení oblékl se a tvářil se jako by se nic nestalo. Jeho počítání přerušil kolabující racek ,který zrušil hrobové ticho a najednou se zařali ozívat reakce na jeho hudbu. "FIGURÍNA DIVADĚLNÍ SPOLEČNOST COŽE?" jeho oči nabrali správnou barvu a nyní už oblečen znovu uchopil svůj meč a rozzuřeně se zahleděl na obecenstvo. " Já nejsem figurína já jsem Stan...a neplaším vrány!" zahrál na kytaru pořádný drifft pokud chtěli poznat strach mají to mít. |
| |
| Kladivo Při Stanovo výstupu vše zmlklo a jen se poslouchalo se strachem jeho písni. Byla tak dobrá no spíš děsná, že i pták spadl z oblohy. Díky bohu že je Stan s námi ne proti nám. Protože jeho muzika je smrtící. Díky bohu, že jsem si na ní již zvykl. Pomyslím si a kouknu po okolí. Druhá loď se k nám blíži velmi rychle a ti námořníci nevypadají, že by byli počestní. Spíš vypadají jako piráti. Je mi to líto Joano. Situace si vyžaduje, abych byl připraven na boj. Sice mám zakázaný šerm, ale bez něj bych byl k ničemu a to nedopustím. Pronesu na Joanu a vytáhnu katany. V tom Stan, aby ukázal, že žije zahrál neskutečný kytarový riff, až se mi podlomily kolena. Sakra, na tohle by měl mít povolení. Nebo aspoň něco jako zbrojní průkaz. Pomyslím si a jdu na záď a stoupnu si ke kapitánovi. Tak kápo pokusím se ti nepřiplést do cesty, ale nic neslibuji. Pronesu a s vytasenými katanami čekám co se bude dít. Zda na nás zaútočí. |
| |
| Útok Byl jsem si jist tím že nemůžu minout, avšak zapomněl jsem na jeden velmi důležitý faktor... Na lodi jsem ještě nikdy nestřílel. ku***, hned mě to mělo napadnout. čtvrtá kulka již jde přímo do hlavy, avšak bohužel to bylo pouze omylem a z jejich strany mě hned zasypala dávka střel, která mě naštěstí jen poškrábala... Jen to tak šíleně štípe! Avšak více nestřílí, nejspíše chápou, že na to prostě nemají... A já doufám, že jsem o něco lepší než oni. Okamžitě dobíjím zásobníky, čím více munice tím lépe.. Hlavně v bitvách jako je tato. Na lodi se nejspíše více hodí kulomet, když vidím jak se to tady kymácí... Ale nevadí... Stačí si na to zvyknout... Přeci jen, střílím z lodi na loď snad poprvé, nějáké to zaváhání snad nevadí... Vykoukávám od sudu s bůh ví čím, a já se koukám na nepřátelskou loď a nemůžu si nepovšimnout toho jak se tam řadí kapitán s Yamatem. Etooo... Můžu se také přidat? Říkám stále skrčen za sudem a jen mi vykukuje hlava z boku sudu. Zobrazit SPOILER |
| |
| Kladivo Když Stan skončí konečně se odhodlám vykouknout a oddychnu si, když vidím, že se už obléká. Doufám, že tohle v životě už nikdy neuvidím. Narovnám se a odstoupím od Ryouba, když na mě promluví Wind. Hned zvážním a zadívám se na něj, jak mi oznamuje že musí bojovat. Stisknu rty. „Dělej to co musíš.“ Odpovím mu přísně. Nechám chlapy ať dělají co potřebují, já zůstávám na zádi, abych se v případě nutnosti zbavovala dělových koulí. |
| |
| Kapitán Když začalo Stanovo vystoupení, zrovna jsem si našel krásnou dělovou kouli, kterou jsem chtěl hodit po nepřátelích. Ovšem naneštěstí mě přilákala podivná hudba a já spatřil TO, svou největší noční můru. Stál jsem v šoku s pusou otevřenou a dělová koule mi z ruky vypadla s hlasitým duněním na palubu, přičemž mi začalo lehce cukat levé spodní víčko. Píšu si...už nikdy nepraštit Stena do hlavy... jakoby ve snu, lehce omámeně jsem se otočil zpět směrem na nepřítele, i když jak se můj mozek snažil pochopit a zároveň vyvrátit to co viděl, byl jsem lehce nepoužitelný. Zatímco ostatní sledovali Stanovo vystoupení, já zamířil k ještě nerozstřílenému zábradlí směrem blíže k nepříteli, zaklonil se a plnou silou se o něj udeřil do hlavy. Ufíííííííha...hned je to lepší. pousmál jsem se blaženě a lehce se zamotal, to už Stanovo vystoupení naštěstí končilo a tak jsem neměl ani potřebu dál, abych se ujistil že stále nejsem pod vlivem té vykouřené byliny, i když...něco takového bych si nebyl schopný patrně představit ani pod vlivem těch nejdrsnějších houbiček pod sluncem. Eh...jasně Winde, dělej co chceš...a ty taky pistolníku stále ještě lehce omámeně jsme zakroutil hlavou a otočil se zpět na nepřátelskou loď. Byla to halucinace, jenom halucinace, nic víc...někde sis něco šlehl a zapomněl na to... přesvědčoval jsem se relativně úspěšně v duchu, i když pohled na vyjevené tváře cizí posádky mi tuto naději poněkud vyvracel. FAAAAAJN, ukážeme jim jak Piráti jednají se zmetkama co neznaj svoje místo. POŠLEME JE KE DNU. zasmál jsem se a chvíli po podlaze hledal zatoulanou dělovou kouli, v okamžiku kdy se mi dostala pod ruce jsem jí hodil směr nepřátelská loď. |
| |
| PPJ zasahuje Kapitánova muška patrně vlivem Stanova kouzla osobnosti stála ze pendrek, pravda loď trefil ale nepodařilo se mu zasáhnout víc než figurínu mořské panny na přídi. Té sice jím vržená dělová koule urvala hlavu, ale...pořád je to jen zbytečný kus dřeva. Co se ostatních týče, Stanova navrátivší se osobnost a Ďábelská kytara měla přesně takový účinek jaký čekal, lidé v okolí se začali chytat za uši a vyděšeně křičet, další se další se dali na zběsilý útěk pryč a jedna černě oděná dívenka s obarvenými vlasy se dokonce pokusila sama probodnout pomocí kusu dřeva odstřeleného z Kladiva. Teď o něj zápasí s jakýmsi chlápkem, který se jí v sebevraždě snaží zabránit. To...to je on....SATANŮV KYTARISTA STAN!!!!!!!!!! ozve se z ničeho nic zděšený výkřik jakéhosi piráta stojícího o kus dál mezi domy. Vzhledem k panice, která v okolí nastala ses asi stal poměrně populární osobností za tu dobu, co ses jen tak plavil po světě. A k Ryoubovi, přes tvou Rybáckou sílu se ti zatím nepodařilo udělat do lodi díru, i když jsi do ní praštil opravdu pořádně, zdá se že ta kocábka je pod čarou ponoru něčím vyztužená, patrně proto aby se nestala taková věc. |
| |
| Vystoupení v Little Monica " Fanoušci?! Super." nadšeně se přemístil místu kde slyšel ohlas na své jméno a hlasitě zařval. "ZDRAVÍM LITTLE MONICU..HNED ZAČNEME S KONCERTEM JEN CO NÁS TA OBCHODNÍ BÁRKA PŘESTANE RUŠIT." zahrál první drifft zvedl obě ruce do vzduchu v tak častém gestu a v duchu vybíral píseň. Když konečně v hlavě našel tu správnou. Hrábl jednou rukou do strun a pak už spustil. "(I) I am the one (The one) Who lost control (Control) But in the end I'd be the Last Man Standing (I) I am the one (The one) Who sold his soul (His soul) Forever gone to be the Last Man Standing Glorious Noble in my mind Everything a fight to win Taking all and giving Whatever my pride would let me Not backing down, not giving in I wouldn't lose, I couldn't (I) I am the one (The one) Who lost control (Control) But in the end I'd be the Last Man Standing (I) I am the one (The one) Who sold his soul (His soul) Forever gone to be the Last Man Standing" byl to jeden z jeden jeho hitů takže doufal ,že ho fanoušci nenechají zpívat refrémy samotného |
| |
| PPJ podruhé... Poté co to Stan rozjel naplno začali lidé s šíleným křikem utíkat z přístaviště, dokonce i onen zachránce se vzdal snahy pomáhat nyní už zasebevražděné dívce a dal se na zběsilý útěk před Stanem. Vedle toho si posádka Kladiva může všimnout, že se loď nepřítele poněkud nepěkně zatřásla, to váš kormidelník si zase šel zaplavat a mocnými údery pěsti drtí zpevněné dřevo pod čarou ponoru. Pravda, díru tam zatím neudělal, ale zdá se, že dřevo má pomalu ale jistě dost a moc dalších takových úderů nevydrží. Posádku obchodní lodi tyto otřesy probrali z apatie po Stanově vystoupení. Začali běhat po palubě jako šílení a hledat zdroj oněch otřesů. Pro Twist Po tvém vystoupení se kolem tebe udělalo uctivé kolečko vystrašených chlapů. Dokonce i ten ožrala se od tebe poroučel na bezpečnou vzdálenost. He...hej chlapi to...TO... ukazoval na tebe jeden z nich roztřesenou rukou a těkal pohledem od tebe k tabuli, na které byli plakáty WANTED. To je Démonická kuchařka Twist... no vážně, tak mrtvolné ticho, které po tom prohlášení nastalo jsi ještě v životě neslyšela. Co je velmi zajímavé je fakt, že kromě vašich portrétů jsou tam s odměnou i ti dva nováčci, Rozar a...hlavní překvapení dne Stan, který je ještě populárnější než tvá osoba.        |
| |
| ulička Podívám se za tou roztřesenou rukou a sprásknu ruce. No né! on ise zmínili o o tom že vařím. To je výborné pro mou reputaci! nadšeně odhopsám k plakátům a strhnu ten se svým obličejem. No...tohle zrovna není fotka co bych dvakrát milovala, ale co naplat. pak si kritickým okem prohlédnu ostatní a když uvidím Windovo fotku a odměnu rozesměju se svým děsivým dětským, nakažlivým smíchem. On má menší odměnu než já! To je k popukání! slasvnostě vezm ua sroluji všechny naše plakáty a schovám je na bezpečné místo- do svých vlaů. Když skončím s touto čiností úsměv mi pohasne a zapálím si cigaretu. Výdech kouře. Pak se pomalu zadívám na ty pomlácené chlapce. Jestli nechcete být hlavních chodem dnešní večeře, uděláme dohodu. se stejně vražedným a nebezpečným pohledem se zadívám na prázdné a některé již plné koše s nákupem. Ty a ty, odneste to na palubu Kladiva. (popíšu kde jsme). A jestli tam věci nebudou než se tam vrátím i já najdu si vás a udělám si večeři z vás, vaší babičky a vašich rybiček. TAK BUDE TO? když zmizí obrátím se k tomu zbytku (každého kdo by chtěl odejít či se pomalu odplížit provrtám svým ohnivým pohledem) a každému hodím prázdný košík. Pak se rozzářím. A my jdeme nakupovat! cheche |
| |
| když nevíte co by, nenajdete to v OBI, ale poradí vám Pj A v okamžiku kdy jsou plně zaměstnaní a strašidelný Stanův popěvek dozněl a už se sem odvažují trousit opět první zvědavci, mihne se mezi nimi i trojice znašně spěchajících a vyděšených mužů. Tak zděšených že je ani poslední tóny Stanova hlasu (které prostě museli slyšet tam odkud přibíhají) nezastavili k úprku na vaší loď. Jako šílení na ní vylezou a vytasí....košíky s Twistiným nákupem. Úlevu jim ale moc nedodalo. Z nějakého důvodu jejich tváře nabraly ještě většího děsu při pohledu na vás a bez jediného slova se zase daly na útěk. Co to znamená opravdu nechápete. Můžete je zkusit zadržet a poptat se jich. přibližně o 5 minut po Stanovo vystoupení déle napadlo několik námořníků (konkrétně jednu osobu) že to co se děje s lodí způsobuje někdo dole. Mimochodem, díval se tam někdo z vás dalekohledem?Jestli ano v jakém okamžiku. Ryouba tvá práce dole porkačovalal poměrně dobře. Rozhodně jsi se začal propracovávat lodí velmi rychle a máš za sebou vvětší kus práce. Ještě pár minut a bude v lodi díra. Ta se pak už zvětší poměrně jednodušše. Když ses začal blížit svému cíli, podivné tušení tě přimělo se zastavit a bránit. Insintktivně, jako zvíře ve svém prostředí jsi i ty ucítil že se blíží něco nebezpečného. O chvilku později se kolem tebe prohnala velmi nebezpečná ocasní ploutev....Mořské panny. Co víc, mořská panna má na sobě uniformu mariňáků a ...nemůžeš to posoudit teď, musel by ses zamyslet což by tě možná stálo život, ale někoho ti připomíná.... |
| |
| Stanovo vystoupení part 2 Zrovínka ,když chtěl zazpívat druhý přídavek vyrušili ho z volby písní. Dva neznámí mužové ,kteří si na jejich palubu v klidu nanosili nějaké bedýnky. "PÁNOVÉ TO MĚ TĚŠÍ ŽE MI NESETE DÁRKOVÉ KOŠÍKY TO JSTE OPRAVU NEMUSELI." Zaduněl Stan radostně a užu už se k nim hrnul. " Chcete autogram..blešku..nebo nějakou písničku?" zněl radostně ale oba mužové se dali na úprk. " Počkejte já myslel ze starýho alba , ne žadnou od praštěnýho Stana." ani tento příslib nezabral a tak se Stan smutně odplížil zpátky. "Chjo ani ti fandové nejsou to co bývalo." řekl s klamaně a znovu se zahleděl na loď jak se zdálo měli jiné věci na práci. " Hale kapitáne co kdybychom se k nim dostali blíž. Třeba mě neslyšej ap roto nelítaj podpresenky a tak..." |
| |
| Na lodi Když se na Kladivo přiženou tři chlapi s košíky jen vyvalím oči. Sakra ty určitě zapřáhla Twist podle obsahu košíku. Lepší oni než mi. Pomyslím si a stále je sleduji s pohledem vyoraného potkana. V tom okamžiku muži dostanou ještě horší výraz, než měli před tím a nezvykle bílou barvu. Vezmou nohy na ramena. Co to zase je? Proč tak utekli? Hele nejsem nějak rozcuchanej, že ne? Pronesu se smíchem a zase se otočím na útočící loď, na které se teď nic neděje. Já sem taky pro jak Stan říkal. Co se s nima skamarádit na jejich lodi? Stan by jim tam udělal soukromé vystoupení jsi pro Stane ? Usměju se a stále sleduji loď před sebou, abych mohl kdykoliv zasáhnout. |
| |
| Na lodi Všechno sleduji tak nějak nezúčastněně. Už jsem toho totiž začínala mít pomalu plné zuby. To vážně nemůžeme mít aspoň chvíli klid? K čertu s tím. Znechuceně se zadívám na vodu. Kdybych tak do ní mohla, prostě bych k té druhé lodi šla a rozdupala ji. A pak by byl klid. A co ti muži? Dívám se zvědavě za nimi, jak peláší pryč. A kde je Twist? Přimhouřím oči, ale nedělám si starosti. Twist se umí o sebe postarat. „Hlavně, že se bavíte. Tohle je děsně otravné. Raději bych spala.“ Řeknu klukům, kteří jak to tak vypadalo to brali celkem s nadhledem. |
| |
| Podvodní bitva nebo podivné setkání osudu? O chvilku později jsem cítil na svých zádech dotek Joan, ale když jsem se otočil abych se zeptal co se děje spatřil jsem něco co jsem neměl. Když Stan konečně přestal se svým Yato pokoušel jsem si pročistit hlavu a sám sebe přesvědčit, že to pouze byli moje bílé myšky z nedostatku chlastu(i když nastupují hodně pozdě). Do reality mně však vrátil hlas jednoho z těch idiotů, kteří si to očividně chtějí s náma rozdat. No jak to říct to slovo ryba rozhodně neměl říkat, i když to mělo jen náhodnou souvislost, protože má maličkost v tu chvíli měla černo před očima a neváhala rychle plout k té zatracené bárce s úmyslem roztřískat ji. He, co sakra chceš Joan? Si myslíš že ti prostě jen tak odpustím, jak si mně urazila tím svým obviněním? Co to sakra…? Ne prostě se to nestalo, asi na mně konečně dolehl nedostatek chlastu a mám bílí myšky. Jo to prostě musí být o…. Rybu!? WTF?! Fajn, tak vás s to rybou seznámím trochu blíž, akorát ne na souši vy zmetci!!!
Má práce pokračuje opravdu dobře, i když dřevo celkem odolává je jen otázkou času, kdy konečně povolí a umožní vodě e dostat do lodě. Zrovna se chytám použít jeden z mým kousků rybáckého karate, když se v tom ozve můj „šestý smysl rybáka“ či jak to nazvat a já hodím piruetu dozadu, abych zjistil co se děje. A najednou to uvidím. Ocas mořské panny a co víc ta panna měla určitě na sobě uniformu mariňáků. Fajne, myslím, že když tady použiji svůj útok 100 přímých úderů, tak tu díru v ní udělám bez problémů, ale měl bych pohnout než to nějakého chytráka napadne spravit nějakejma hřebíkama. Tak jdem…! Co to sakra? Tohle určitě není dobrej pocit, ale proč ho najednou cítím? Moment, to byla přece ploutev mořské panny navíc měla určitě na sobě uniformu mariňáků, ale co dělá tady? To je divnej pocit, jako bych ji znal. To je fuk musím přejít do obrany a zjistit co chce. Přejdu tedy do obraného postoje – ruce mám jakoby překřížené a prsty mírně ohnuté, spolu s lehce pokrčenýma nohama abych se mohl rychle otáčet a bránit či kousat, přesně jak mně to kdysi učila má dávná kamarádka Niji. Nakonec na ni zavolám, abych věděl spíš její polohu než její záměry. Kdo sakra seš a co chceš po mně? |
| |
| Ulice Little Monica Twistina slova značně zapůsobila na většinu přítomných. Ti se div nepřetrhli aby neposbírali všechny koše a pomohli ti s nákupem. Jak jsem ale říkal, jenom na některé. Výjimkou byl pomenší chlapíček, asi tak metr padesát vysoký, s neuvěřitelně vypracovanou, podsaditou postavou, oblečený v uniformě kapitána Mariny. Podle jeho mizerně oholené tváře jsi nedokázala říct o koho se jedná, vzhledem k tomu, že tě ale pozoroval s lehce pobaveným úsměvem si můžeš být jistá, že on ví, kdo jsi ty. No to se podívejme, samotná Ďábelská kuchařka, jaká čest. poslal ti lehký úsměv, ze kterého se roztřásla kolena všem přítomným a to stál naprosto uvolněně, s rukama založenýma na hrudi, ani náznak toho že by chtěl sáhnout po jedné ze svých obrovských pistolí(spíš taková malá děla), jejichž pažby mu vyčuhovali zpoza ramen. |
| |
| Na palubě Kladiva Se stále nakvašeným výrazem jsem pozoroval nepřátelskou loď, která se k nám ne a ne přiblížit dostatečně na to, abychom mohli na její palubě rozpoutat krásné peklo. Pořád se jenom trošku třásla, jako by do ní někdo mlátil, ale to bylo asi tak všechno. Proto, v okamžiku kdy se mě Wind zeptal, jestli na ně nezaútočíme, začal jsem si zouvat boty a svlékat košili, kterou jsem hodil po čerstvě příchozím Stanovi. Podprsenka to sice není, ale snad ti to bude stačit. lehce jsem se zasmál a skočil do vody. Byla studená a jako v každém přístavu nechutně špinavá i tak jsem ale nabral kurz „nepřátelská loď“ a rychlými tempy zkracoval svou vzdálenost od nich. Jak jsem tak přemýšlel, neodpověděl jsem vlastně Windovi, jestli k nim nepoplujeme, ale na druhou stranu, mohl by mít dost rozumu na to aby pochopil, že teď své parkovací místo prostě opustit nemůžeme. |
| |
| PRAZDNINOVÝ REŽIM jeskyně nebude pozastavena, ale bdue se hrát...jak prostě kdo tu bude a bude moct. Takže drazí Adminové. tato jeskyně je PLNĚ aktivní a vůbec na ní nekoukejte. Krásné prázdniny všem |
| |
| Ryouba Mořská pana se vzdálí mimo přímý dosah. Spíš než to že jí útok nevyšel jí zmátl tvůj nynější postoj. Přístavní voda je enchutně špinavá, takže z ní toho opravdu nevidíš příliš, ale když vysloví tvé jméno TÍM určitým tónem, je ti jasné kdo stojí (pluje) před tebou. Ryoubo? Niji nahne hlavu zvědavě na stranu a bedlivě tě sleduje. Mořská ploutev sebou sem tam nervózně máchne a čeká co odpovíš. (prosimtě tys ní ze svýho živoťáku smazal nebo co? já jí tam nějak nevidím) |
| |
| little Monica- ulička S kradmým úsměvem si vezmu to co mi zbylo. Výborně tak to mi chybí už jen pár věcí. V sedm jsem slibovala večeři, to bude akorát. uvědomím si že na mě někdo mluví. Varovně zvednu prst aby si dotyčný uvědomil že teď nemůžu a povyškrtám ze seznamu všechno co už je nakoupeno. Pak až k němu zvednu oči a otočím se. promiňte, říkal jste něco? táži se mariňáka. samozřejmě že nejsem tak hloupá na jakou se hraju, ale za ta léta už jsem se tak dobře vycvičila, že ten rozdíl občas sama nepoznám. A krom kapitána asi opravdu není nikdo kdo by skutečně znal mou skutečnou povahu. |
| |
| Hoj hoj hoj ať žije boj... " Rozcuchaný kdepak.. chuděrky si nemohli vybrat co chtěj zahrát a tak radši zdrhli no hrůza . Ty dnešní lidi si prostě neumí vybrat." odpověděl Yamatovi s lítostí v hlase. "Soukromé představení .. vždyť to probíhá pro celou Little Monicu, ale tamti mi ho ruší takže bych je rád naučil jak se chovat na koncertu. Jenže to se k nim musím dostat" Pronesl odhodlaně a rozhodl se hypnotizovat loď aby se pohnula směrem k té obchodní. Pak uslyšel Joaninu poznámku. Kdyby mohl vykulil by oči ,ale to nemohl. Raději došel k Joaně a téměř obřadně se uklonil vzal její ruku a učinil to co by se normálně nazvalo polibkem. Pak se narovnal a líbezným hlasem řekl. " Drahá já také nejsem rád ,že ruší můj koncert. Nebaví mě usměrňovat posluchače ,ale čím dřív to vyřídíme tím dříve bude opět klid." Počkal si na odpověď a dál zůstal u Joany koneckonců oni dva prostě do vody nemohli. Na kapitánovu poznamku o podprsenkách reagoval klapnutím čelisti a slovy. " super lepší než dělová koule, kladivo nebo sekáček." |
| |
| Boj He? takže s nimi můžu bojovat? Zajímavé... Zdá se, že nevěří tomu, že bych je bodl do zad, což je tak trochu zvláštní... Ale možná to se mnou myslí dobře a jen já si to beru tak špatně... Možná nejsou špatní všichni... Možná je jediná špatná Twist... Hloubám nad touto problematikou chvíli v hlavě, než si uvědomím, že jsme v bitvě a kapitán nejspíše nemá nic lepšího na práci, než si jít zaplavat zrovna v takovou nevhodnou chvíli. Haeee... Vydávám ze sebe překvapivě Je snad naprosto blbej? Nenapadlo ho že ho mohou odstřelit? Okamžitě mířím na protější loď, odkud si ho někdo všiml a střílím mu přímo do hlavy. Měl bych odlákat pozornost na sebe... Střílím ještě do dalších dvou lidí, abych si byl jist tím, že si mě ti trotlové všimnou. Hned jak na mě někdo namíří, tak se ujímám skákání za nejbližší překážku... Ať tě ani nenapadne skočit do vody za ním! Křičím na Yamata, mezičímž si nabíjím pistole. Nejlepší asi bude si počkat až tam bude kapitán. Říkám nejistě, když vykukuji, abych si udělal představu o tom co dělají a nemůžu si odpustit sestřelit dalšího z nich Bohužel mi dochází munice... Nakonec se asi také přelodím... Tedy, pokud to bude potřeba... Na palubě by mohli mít spoustu zajímavých věciček... |
| |
| Loď Podívám se na Stana, který ke mě přišel a políbil mě zuby na ruku. Tázavě pozvednu obočí. „Aha... no... to je tak, že tvoje hudba je tak dobrá až z toho lidi zešílí.“ Neměla jsem to srdce mu říct o jeho hudbě něco špatného, když vím, jak ji miluje. Vyprostím svou ruku z jeho a dám si ruce v bok. „Myslím, že to necháme na ostatních ať to vyřídí. Nás by čekal nepěkný osud ve vodě.“ Zamyslím se. Napadlo mě, že bych ho možná mohla hodit na jejich loď... jenže... jak by se dostal zpátky? Raději jsem tedy nic neříkala. Jak se začne střílet, vezmu Stana za ruku a stáhnu ho do úkrytu, aby nás nezasáhla nějaká zbloudila kulka. „Štve mě, že jsem tak zranitelná. Dokážu být velká jak obr, ale střelit mě je stejně snadné jako obyčejného člověka.“ Postěžuji si. |
| |
| Setkání po letech, co dál? Neznámá mořská panna se rychle stáhne mimo dosah, sice na ni vidím, ale díky té hnusné vodě všude okolo nemám úplně dobrý výhled na ni.Zatracená hnusná voda, jestli kapitán ulovil nějakou rybu co čistí místní vody tak asi večeři vynechám. Stejnak proč vypadá ta mořská panna tak překvapeně a navíc né z toho jak jsem ji uhnul, spíš jakmile jsem byl v tomhle postoji a zavolal na ni. Kdo to sakra může být? Jako bych to sám v duchu zakřiknul, ozval se od ní hlas s mým jménem a DOST známým tónem.Sám ani nepřemýšlím a vyřknu ono jméno, jméno mé první a nejlepší kamarádky. Niji?! Jsi to ty? Teprve pak mi v hlavě vybouchne snad milion otázek, ale svůj obranný postoj neměním protože jsem ji viděl v uniformně mariňáka a já musím zjistit co mi vlastně chce či jak vybruslit z téhle situace. Sakra, tebe jeden nevidí skoro pět let a je z tebe mariňák. Velice nerad to říkám, ale před pozváním tě na aspoň bedýnky whisky se tě musím zeptat na docela blbou otázku. Co TEĎ? Čekání na její odpověď si zkracuji vzpomínáním na ten náš poslední večer, kdy jsme zapařili ohledně oslavy rozdělení její ploutve na dvě. Sakra to byl večer. Myslel jsem že druhej den zabiju každého kdo udělal nějakou zvuk, navíc se ze mě málem stal abstinent jak mi bylo blbě. A jejda, budu si muset dát dnes před spaním špunty do uší a půjčit si nějakej velkej kýbl jestli to zas přepýsknem jak posledně*Žaludek jakoby souhlasně zamručel do toho ticha*Sakra to nemohlo být to naše setkání po letech trochu víc, tedy míň napjatější, nevím třeba na pevnině v hospodě? Aspoň, že ji nevidím někde v bitce s mariňáky proti nám. Co vůbec dělá u mariny s jejím „původem“ a navíc ještě k tomu tady v téhle korupcí prohnilé díře, kde spravedlnost nebo zákony neplatí? Prosím zahraj tuhle situaci aspoň do autu.
Dva body pro Pj, jednak za radu a setkání se "známou" :D |
| |
| Loď " Jo asi budeme muset polykaní bublinek ,není dobrá věc pro hlas." nechal se stáhnout do bezpečí před střelami. " a kdo není zranitelný Joan? Nikdo z nás není neprůstřelný nebo odolný já necítím bolest a ve tmě dorůstá to co za světla odrostlo.... do mě se taky snadno trefí když nehraju to už je riziko,ale když můžeš být velká můžeš být i malá ne tak stačí být na chvíli malá tam kde střílí a nemají šanci. Moc být velký podle přání to si určitě přeje každý malí človíček když ho velcí mlátí...být úplně malým. Cha i Stan chtěl občas být malinký aby lepe utekl před fanoušky." |
| |
| Ve městě Říkal, neříkal... usmál se mariňák širokým úsměvem, obě ruce založené na hrudi. Není podstatné, jestli jsem něco říkal, jako spíš jestli by se mi právě teď hodilo 28 milionů nebo ne... jeho úsměv se ještě víc rozšířil, když mu ruce vystřelily k těm jeho dělům na zádech. Byl nezkutečně rychlý, v rozmezí jednoho mrknutí oka přesunu děla ze zad do rukou, v každé měl jedno a zmáčkl spoušť. Ozvaly se dva hlasité výstřely a dvě koule, každá o stejném průměru jako tvoje hlavy zamířili neomylně k tobě. Jedna na hlavu, druhá do oblasti srdce. Těsně před tím než ale stihly zasáhnout, ozvalo se hlasité LUP a k tvým nohám dopadli dvě kytice růží. Hehehe, očividně nepotřeboval lámal se odcházející kapitán smíchy. Pod vodou Niji vypadala minimálně stejně nejistá jako Ryouba. Očividně ji docela šokovalo, že tu potkala někoho koho si pamatuje jako svého nejlepšího přítele a přitom nyní stojí na opačné straně barikády. Nooo protáhla nejistě a tak nějak nervózně švihla ploutví ze strany na stranu... můžeš se vzdát? Nad vodou Nad vodou všechno probíhalo celkem hladce. Joana s hudebníkem se schovávali, zatímco Rozar kryl kapitána svým odstřelováním nepřátelské lodi, díky čemuž se kapitán bezpečně doplavil k nepřátelskému plavidlu a podařilo se mu vylézt nahoru. Než se však dostatečně rozkoukal(procentovka je svině, objevil se před ním statný, černovlasý chlápek s mohutným dvoujručním mečem, který jej naplocho praštil přes na rychlo zhotovený kryt a opětovně poslal přes palubu do vody. V případě, že se Wind dívá směrem na nepřátelskou palubu, může toho černovlasého poměrně snadno identifikovat jako svého starého přítele Zaka. |
| |
| Na lodi, cesty se nám znovu zkřížily Koukám na druhou loď s katanama vytaženýma s pochvy. Koukám a nevěřím svým očím. Na druhé lodi právě Zack zaútočil na našeho kapitána. Hmm, a je to tady. Zack nejlepší přítel jakého jsem kdy měl a teď můj nepřítel toho jsem se bál. Pomyslím si a nadechnu se a kouknu na oblohu. Zacku co tu děláš ?! Zařvu z plných plic a narovnám se. Kouknu na Rozara Ted pokud možno nestřílej je to můj známí. A je to šermíř. Byla by potupa být zabit střelnou zbraní a né mečem. Pokud to pro mě můžeš udělat. Pronesu a jdu víc na příď. Aby na mě bylo lépe vidět. Neusmívám se na mé tváři by jste nyní nevyčetli žádný pocit, ale v hlavě a srdci mi to bouří. Proč Zacku. Proč jsme se museli střetnout za těchto okolností. Proč ne jindy a jinde. Sakra. Pomyslím si a koukám na Zacka a čekám co udělá. |
| |
| Podvodní bitva o chlast 4% Jak se zdá Niji má pro tuhle situaci stejný problém, ale nejspíš z něj nemůže jen tak ustoupit, což chápu, ale stejnak to neřeší můj problém co s tím. Ha to je opravdu bezva jakou situaci oba právě řešíme. Co s tím sakra? Fajn, když se boji nevyhneme uděláme to aspoň zajímavější a díky místním poměrům i „legálním“. Jenom doufám, že se to stane na naší lodi a ne někde v lapáku, navíc nás to uvede do docela vážné nálady páč tolik chlastu by se nechtělo platit ani zbohatlíkovi. Hele Niji… pokud vím místní úřady právo chytat dali jen lovcům odměn, mezi které podle uniformy nepatříš. Pokud se boji opravdu nevyhnem, co udělat takhle sázku? Kdo prohraje platí 75% chlastu, při remíze platím jen 60%. Bereš? Pokud přijala pouštím se rovnou do útoku, děj nechám klidně na PJ. |
| |
| KDO ROZŠÍŘIL FÁMU ŽE ODCHÁZÍM Z ANDORU NEBO ŽE O TOM UVAŽUJI, TOHO OSOBNĚ NAKOPNU ZA TO ŽE VÁS BEZDŮVODNĚ DĚSÍ JELIKOŽ: prostě řeším ŽIVOT a plno důležitých věcí v něm. A tak prostě jen nemám čas sem psát. Ale rozhodně o neznamená že s Andorem končím :) to opravdu ne. Jen Pauzuji |
| |
| Tak jsem zpět. a už tu budu poměrně dlouho. Jistý úraz a pobyt v nemocnici upravil mé prázdniny na dlouhé měsícové léčení- ležení doma. již brzy se zas vrátím k vám a vezmu otěže děje a aktivity opět do svých rukou a budeme HRÁT |
| |
| tak ještě chvilku ztrpení drazí. byl mi odebrán noťas pro vyšší dobro. |
| |
| Loď Wooooow... Říkm se překvapeně na kapitána Kdy se kapitán naučil tak lítat? Říkám si spíš pro sebe a v mysli mi okamžitě vyvstane na mysl, kdy z vody vyletěl na palubu během několika vteřin. Jo to bylo rozhodně tehdy. Wind se rozhodne, že bych rozhodně neměl střílet na nepřítele... A co očekáváš že mám dělat? Napadl kapitána! Jestli mu to nehodláš oplatit ty, tak to zbyde na mě! Křičím na něj, hlavně proto, že fakt nechci bojovat. Navíc proti někomu tak velkýmu... A navíc když mám už jen jednu plně nabitou pistoli. Tohle není dobrý... Měl bych něco vymyslet. Jsem bez nábojů... oznamuji přítomným. Jednu pistoli zahazuji do kouta, abych věděl kde je a nepřišla k úhoně. Tu, která stále ještě může způsobit nějáká zranění si schovávám a urputně přemýšlím, nespatřen nepřáteli, jak bychom měli postupovat dál. Ach jo, tady jsou jen samí hlupáci... Samotný kapitán to tam nezvládne a já bych tam byl zbytečný... Měl bych zesílit... Iie... Musím zesílit... Takhle to nemůžu nechat! Musím jít kapitánovi pomoci... Ne... Tam bych byl teď k ničemu... Je jen jediná věc ve které jsem dobrej... Střílení... Takže hurá k dělu! S touto myšlenkou si obhlížím situaci a nenápadně se vytrácím k dělu, které je na správné straně k nepřátelům a začínám pálit po nepřátelích. Snažím se střílet na úroveň paluby, kde je nejvíce lidí. nejčastěji střílím do oblasti, kde jsou stěžně. Pochybuji že by to vážně stačilo, ale je to to nejúčinější, co na tuto dálku mohu udělat. Snad je kapitán vpořádku.... Tedy né že by to byl můj kapitán, ještě jsme to ani pořádně nezapili a tak.... |
| |
| nákupy a návrat k lodi Přimhouřím oči a sleduji toho podivňouse. Nemám z něho moc příjemný pocit, ale cítím v hrudi tepat příjemné vzrušení nad bojem...Který nebude. Když vytasí své kanóny vyhodím své věci do vzduchu a jsem přirpavena rychlým trhnutím těla uhnout, ale to neni nutné. V odpověď mu jen zavrčím. Pochytám věci co se vlivem gravitace vrací zpět a pak se sehnu i pro kytice a bez velkého přemýšlení si je vezmu též. Zajímavé. Rozhodně se asi nevidíme naposledy Oběhnu pár posledních obchodů a spokojeně odškrtávám ze seznamu poslední věc. To máme tedy zásoby na dva týdny a několik rezervních na měsíc. Věci na opravu tak na týden při naší spotřebě. Zdá se že nic nechybí o okamžik později stojím pod lodí a dívám se na ten hunbuk. možná bych měla na tu opravu lodi ještě něco dokoupit. A taky budem asi potřebovat více dělových koulí při naší spotřebě. No nic... pokud mi druhý Pj nic nechystá objeví se z boku lodi prve dvě vyhozené ošatky a pak má zrzavá hlava a i já sama. kritickým okem prohlédnu situaci, rozeberu pár věcí co přijdou okamžitě do kuchyně na vaření a bez ohledu na kulky zamířím ke kuchyni. Jdu vařit takže mě neruště a moment... přikrčím se před střelbou a kryji se dveřmi kuchyně a při tom něco lovím ve vlasech. Pak vyndám naše plakáty wanted a vystavím je do vitríny (pravděpodobně někde u kuchyně na terase, aby to bylo všem na očích, ale zase aby se hned nezničily vlivem počasí a jiných živlů) a pak bez ohledu na to co se venku děje zavřu dveře a věnuju se vaření. |
| |
| nepřátelská loď Kdyby kapitán Tawara zrovna necestoval do vody, slyšel by šermíře Zacka a kapitána lodi říkat: Dalekohled, podejte mi dalekohled. Tu blonďatou palici znám! pak mu nějaký poskok přinese dalekohled a šernovlasí čahoun chvíli mžourá a otáčí jím a pak z ničeho nic zvedne ruku a svým hřmotným hlasem, který dolétne až ke Kladivu zavelí Zastavte palbu! Pak se zadívá na Tawaru rachtajícího se ve vodě. Nevím kdo z nás by se měl spíš omlouvat. nebylo od vás moc pěkné nás tak násilně vystrkovat z našeho místa. Jako odměnu jsme z vaší lodi udělali lehký ementál. Nebýt toho že na vaší palubě je někdo s kým bych chtěl mluvit rozkaz k ukončení palby bych nevydal. Vy jste pravděpodobně kapitán že? Ta tvář... nějaký pobočník zašeptá kapitáne, to je Tawara D. Bunshichi a támhle to musí být tedy Kladivo. Zack se poškrabe na hlavě to je zajímavé. osobně ti hodí lano a pokračuje v hovoru. Nastupte, dovezeme vás k vaší lodi. Pokud od vás tedy dostanu povolení s Windem mluvit. Naš souboj můžeme vyřešit později. není pochyb že mluví naprosto pravdivě. nebo je velmi dobrým lhářem. Všechno co říká je naprosto upřímné. Ještě zavolám ty dva dole moment pak přiloží prsty k ústům, ale nevydá žádné slyšitelné hvízdnutí. pod vodou chvíli to vypadá že nad tím vážně přemítá, ale pak se dotkne své uniformy Ryoubo...to by asi neprošlo. Jsem mariňák stále ale neví co dělat, stejně jako ty. Najednou sebou trhne. I ty uslyšíš zvláštní hvíznutí které v sobě skrývá přivolání. Gestem ti řekně abys počkal a vynoří se. Chvíli je hlavou na dně ale neslyšíš co říká a s km mluví. pak se opět ponoří k tobě a oči jí září nadšením a úlevou. Je tu i tvůj kapitán. Nebudmee bojvoat. zatím. Můžeš se vynořit. Už se nestřílí nepřátelská loď po tom hvízdnutí se kus od tebe Tawaro vynoří hlava ženy. I když je viditelné že nepůjde o normální dívku. .  Chvíli prohlíží situaci, vymění si s kapitánem Zackem pár pohledů a pak se zase ponoří. Jestl ise vynoří- tentokrát s Ryoubou záleží na něm. |
| |
| Kladivo Koukám na rozruch na protější lodi a jen se usmívám. Hmm tak Zack je opravdu kapitán. Ten to dotáhl daleko. To jsem zvědav proč si se mnou chce promluvit asi probrat staré časy. Pomyslím si a vrátím katany do pochvy. Narovnám si vestu, aby někde nebyla zmuchlaná. Rozhlédnu se po palubě a snažím se najít Rozara. Když ho pohledem najdu usměju se. Díky že jsi ho nezastřelil. Kdybys ho zastřelil asi by jsme už byli na kousky. Pronesu se smíchem. Koutkem oka zahlédnu jak se Twist zase zavřela do kuchyně. Pokud by něco nešlo podle plánu tak je pošleme pozdravit Twist do kuchyně a ta to s nima zařídí. Ta holka je stejně ďábel. Nad myšlenkou Twist s rohy a obklopenou ohněm se mi po zádech proběhne mráz. Když je loď dostatečně blízko abych nemusel tak řvát tak se usměji. Dlouho jsme se neviděli Zacku. A zdá se mi, že jsi vyrost . |
| |
| Kladívečko najednou přestali zvuky střel z děla. Což bylo vítané zpestření. " Cha konečně jím došlo že mě střílení ruší." klapl čelistí a jal se vylézt z ukrytu. Po chvíli zhjistil ,že přerušení humbuku není kvůli jeho osobě, ale kvůli Windovi , proto se razným krokem vydal přímo k šermíři a zcela vážně se ho zeptal. " A ty jsi taky nějakej slavnej že máš vlastní fanklub ,který po tobě střílí a nestřílí když přijde na to že si to fakt ty?" pro-křupl si prsty. " A ty na něco taky hraješ nebo jakto že máš fanklub?" |
| |
| Loď + přerušení některých akcí v minulém příspěvku Došly mi náboje. Oznamuji přítomným. Jednu pistoli zahazuji do kouta, abych věděl kde je a nepřišla k úhoně. Tu, která stále ještě může způsobit nějáká zranění si schovávám a urputně přemýšlím, nespatřen nepřáteli, jak bychom měli postupovat dál. Byl bych již přešel k dělům, ale uvědomil jsem si, že zde již neslyším žádnou střelbu z děl a zbraní, Tyto zvuky nahradili jen pokřiky z druhé lodi. Nah, ti se nejspíše vážně znají. Narovnán vystupuji z úkrytu a chvíli se dívám na posádku druhé lodi, která se k nám pomalu blíží... Yamato mi děkuje a tak se rozhodnu k němu jít asi tak na metrovou vzdálenost. Kdyby to bylo potřeba tak se za mě omluv... Říkám mu bez kousku slitování v hlase. Nechci po něm nic jednoduchého. Nakonec to stejně nejspíš bude muset udělat kapitán Alespoň za předpokladu že jsem část posádky, nebo jim to nebude jedno... Jdu přímo do ošetřovny, především proto, že si chci lehnout a Joana-san tam má velice pohodlné postele pro pacienty.... Jóóóó... Kdyby si náhodou stěžovala, alespoň se mohu vymluvit na těch pár škrábanců od kulek... V mysli mi rázem proběhla možnost, kdy řekne že to není dost a já si zabodnu dýku do ruky... Mehehe... Směji se potichu Docela by mě zajímalo co by se událo... Ale zkoušet to raději nebudu... Na lůžku se snažím poslouchat co se děje venku, abych měl alespoň nějáký přehled o situaci... avšak stejně se asi nakonec zeptám Winda co se to tam dělo. |
| |
| Nepřátelská loď Vzhledem k tomu, že jsem slyšel z pod vody velké kulové z toho, co si nahoře povídali, bral jsem to lano jako užitečnou náhodu. Rychlostí blesku jsem se vyhoupl na palubu s vražedným výrazem ve tváři. UAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA ZABIJU VÁS DO JEDNOH... už jsem se hrnul k tomu s mečem, když jsem si uvědomil, že tu jen tak stojí a koukají na mě, celá posádka. Nemíří na mě, neřvou do útoku, až pak zpětně mi docvaklo, že nabízí příměří. S Windem...jo to jo ale...tak moment, vy jste mi rozstříleli loď a teď chcete příměří a ještě mluvit s mým lodním šermířem? lehce jsem zvedl obočí. To, že znali mé jméno a dokonce i jméno mé lodi mě naprosto nijak nerozhodilo. |
| |
| Podvodní souboj, jde se na pokec? Pozorujeme jeden druhého, ale pořád se držím v obraném postoji a čekám jak odpoví na můj návrh. Bohužel musela po nejspíš nesnadném přemýšlení odpovědět negativně. Tak to je fakt super… co podle tebe tedy máme dělat v téhle situaci? K čertu proč ses vlastně musela dávat k marině… nebo já k pirátům? To je fuk proč se mi dva prostě nenecháme na pokoji a pouze si akorát nezatrénujem?... Moment co to bylo? V tu chvíli ale oba uslyšíme jakési hvízdnutí, nejlíp bych to přirovnal k psí píšťalce, i když to nebylo zrovna ono. Niji mi naznačí abych zůstal kde jsem a sama se šla podívat co se tam děje. Celkem mi to způsobí šok, takže nevím co dělat a čekám na její návrat. Ten jí však dodal do očí jakousi úlevu, navíc vyhlásila dočasně příměří, tak proč se stresovat… Kdo to asi pískal? Někdo z její posádky, či z té lodi? Ale ta je přece kupecká, co by tam dělali mariňáci? Hmm… takže boj se odkládá na neurčito… To je rozhodně dobrá zpráva, ale raději v obraně nepolevím… Půjdu když tak krýt kapitána. S tím se také vynořím a připojím se k Windovi a kapitánovi(stoupnu si kousek od nich blíž k zábradlí), čekajíc co se bude dít. Na pravém rameni mi teď jde vidět tetování odkaz. Kapitáne! Jaké jsou rozkazy? |
| |
| Nepřátelská loď je přátelská? Tak nějak se všechno zkomplikovalo. Nebo spíš vyřešilo? Najednou se nestřílelo a já jenom zmateně mrkala. Podívám se k druhé lodi, nevím co se dělo. To se s nimi začal Tawara vybavovat? To mu není moc podobné. Poškrábu se ve vlasech a rozhlédnu se. „Hm... dejte mi pak vědět jak tohle dopadlo.“ Radši si to pak nechám vysvětlit než abych to teď vyzvídala po kouskách. Vrátím se do ordinace, kde najdu Rozara ležet na lůžku. „Co je ti? Jsi zraněný?“ zeptám se ho starostlivě a jdu k němu. Ale má jen pár škrábanců od kulek. „Svléknout. Prohlédnu tě.“ Rozkážu mu a připravím si hojivou mast a náplasti. Škrábance mu pak namažu a zalepím. „Až to začne svědit tak náplasti sundej a nech to na vzduchu a snaž se nadrbat.“ Doporučím mu a sednu si na židli. „Zajímalo by mě jestli zažijeme nějaký den na pevnině, kdy se nedostaneme hned do potíží.“ Postěžuji si mu. |
| |
| Od dneška do 17 jedu k moři. nezlobit, neprat se, brzy se vrátím. |
| |
| nepřátelská loď plná přátel Kapitán, šermíř si Tawaru chvilku kriticky měří a pak pokrčí rameny. Jo. Tak nějak to bylo je v tom snad problém? Říkám že to můžeme vyřešit pozdějc, tenhle náš malý spor který jste jen tak mimochodem zažehly vy. Ale myslim že i ti dva rybáci si mají o čem povídatpalcem ukáže na mořskou panu a Ryoubu. Vidíš že jejich chování vůči sobě je silně nápadné a přátelské. Taky se znají. Pokud kapitán neprovede nějakou hloupost loď s několika mariňáky na palubě, spolu s Tawarou a Ryoubou se pomalu přesouvá k vám. Jelikož zde není místo na její ukotvení, ukotvena byla za zadek Kladiva. Zdá se že jsou mariňáci na Little Monica asi na dovolené, že jim nejde tolik o vaše hlavy, ale o rozhovor se starými známými. A pokud je to kapitánovi dovoleno, černovlasí Zack a jeho posádka přechází na kladivo. Zack ihned pohledem hledá Winda a zářivě s eusměje když jej spatří. Takže je z tebe pirát! Když jsem viděl tvůj plagát nějak s emi otmu nechtělo věřit. Pokud tvůj kapitán dovolí rád bych tě zatáhl do nejbližší hospody a pohovořil. Posádko- máte volno. Niji stojí opodál, asi s Ryoubou po boku a s oddechem sleduje celou situaci. Bála jsem se že bude trvat na avšme odchytu, ale tohle hodně ulehčuje situaci. Co takhle vyrazit pohovořit o starých časech? |
| |
| Starý známí Zack. Jen stojím a koukám, jak se nepřátelská tedy nyní již přátelská loď přibližuje. V celém mém těle cítím chvění radosti. Dlouho jsem již Zacka neviděl. Vyrůstali jsme spolu a nyní se zase uvidíme ovšem každý na jiné straně barikády. On jako dobrý mariňák a já jako zlý pirát. Stejně je to nádherné shledání. Pokud kapitán povolí, aby Zack vstoupil na naší loď tak se rázným krokem vrhnu k Zackovi stejně jako on ke mně. Dost mě překvapí, že mě hned obejme. Jen se usměji a taky ho obejmu. Zacku to byla doba. Dlouho jsme se neviděli. Díky bohu, že nám osud nachystal takovou náhodu. Nebýt toho, že jsme vám ukradli místo tak jsme se nemuseli už vůbec potkat. chvíli se odmlčím a prohlédnu si ho. Jak vidím tak jsi to dokázal stal jsi se kapitánem mariňáků. Vždy si chtěl někomu velet. Zatím co já jsem byl ten co raději poslouchal. Přeci jen to šéfování to jsou samý trable. A o ty já nestojím. Však mě znáš. Pronesu a z hluboka se zasměji na celé kolo. Ohledně té hospody. Doufám, že platíš ty. Moc by mě potěšilo, kdyby za mě zaplatil mariňák možná bych byl i první pirát za koho platí mariňák. Usměji se a obejdu ho a prohlédnu si jeho meč, pokud ho má na zádech. Jak vidím stále používáš meč který ti dal můj otec? Zeptám se a poklepu na své katany. |
| |
| narušení koncertu Vydal se s naprostou sebejistotou za Windem a Zackem. Zastavil se kousek od nich klapl čelistí a naprosto vážně se zeptal. " Takže vy jste jeho fanklub? A kde on má ty plakáty , já jen ,že o plánovaném koncertu nevím vůbec nic. A mám plakát taky já? Pač jestli jo tak mě můj mana-žer zapomněl informovat. No a to víte že fanklub nemá používat střelivo větší než vejce holuba? A jo dík za úpravu jeviště ,ale příště se zeptejte." kdo z toho pochopil co se Stan vlastně snaží říct , musel být na tu chvíli obdařen zvláštní schopnosti, neb Stanova mysl už zase plula na úplně jiných vlnách než na kterých se houpalo Kladivo. |
| |
| Konec boje, jde se na pokec, ale nejdřív do hospody pro chlast Jak se zdá nakonec se vše utišilo. Tak to by byla jedna starost z krku, snad to teď půjde v klidu… Mariňáckém kapitán začne cosi žvanit o tom, že je to celé naše chyba. Trochu s ním souhlasím, teda až do bodu ohledně té střelby, páč to začli bezpochyby oni, navíc mně i překvapí že ví o mém původu.
Tse my vás jenom nechali odplout. To vy jste po nás začali střílet, ale musím uznat kus viny, to je fakt, ale s ničím dalším souhlasit odmítám, zvlášť když nebylo na výběr. Nahlas to raději ale říkat nebudu zrovna v tuhle chvíli… Jak vůbec ví o mém původu? To mu Niji o mně něco vykládala či co? Každopádně si my dva budem mít co vykládat….
Když je pak jejich loď ukotvena za naší, všimnu si akorát, že Wind je s tím kapitánem starej známej, pak už mám uši a oči jenom pro Niji. Ta projeví úlevu nad situací a navrhne abychom někam vyrazili. Já ale bohužel na takovou dobu nemohu opustit loď.
Jo, taky jsem rád že to dopadlo takhle… Jo pohovoříme si spolu, ale já nemůžu na tak dlouho opustit loď a navíc mi došel vhodný přípitek… Víš co? Počkej chvíli tady a já mezitím něco dotáhnu…
Pokud nemá námitky tak doběhnu do nejbližšího baru, hospody… pro pár beden whisky a soudeček saké. Pak spěchám co nejrychleji zpátky na loď… Pokud šla se mnou počkám až se zeptá první… |
| |
| Na palubě a palubě Jak jsem se díval na všechny ty uniformy, bylo mi z toho špatně. Vracelo mě to do doby, ve které by mi všichni tihle nažehlení panáci, včetně toho jejich kapitána říkali:“pane“ . Vracel jsem se do doby, která se mi ani trochu nelíbila. Co se to tu kruci děje...copak nejsme piráti a oni mariňáci? Něco takového je rozhodně mimo diskuzi... lehce jsem se zamračil při pohledu na to jak se má posádka bratříčkuje s mariňáky a v okamžiku, kdy mě dovezli k mé lodi jsem přestoupil a obrátil se k mariňákům. Povolení ke vstupu na palubu se neuděluje mladej. rozhodně jsem zakroutil hlavou a zadíval se kapitánovi do očí. Tohle je moje loď. Kladivo na Mariňáky, víš co to znamená? v hlase mi jednoznačně zněl dlouho hromaděný hněv. Kam až má paměť sahá, nikdo z mé posádky, snad kromě Twist neví proč Mariňáky tak nesnáším a vlastně i ona má jen poloviční představu. Jisté je, že kdokoli má na sobě uniformu, toho ve své blízkosti prostě nedokážu vystát. Jsme vážně nadšenej z toho, že jste si uvědomili, že bojem proti nám nic nezískáte kluci, ale pokud se pokusíte vstoupit na mou loď, garantuji vám, že z vás nadělám krmení pro ryby jasné? A co se vás týče... obrátil jsem se ke své posádce. Je mi jedno s kým se přátelíte, ale pokud ohrozíte tuto loď nebo kohokoli z její posádky, budu to já, ne mariňáci koho se budete muset bát, jasné? Teď si dejte Rozchod. |
| |
| kuchyň tohle osolit, trochu přikořenit. bazalka by byla zaručeně dobrá. Ještě trochu pošťouchat brambory a voaláááá ještě chvíli si pohvizduji a zahajuji konečnou úpravu co tomu všemu dodá luxusní vzhled. Maso naložené ve smetaně se sýrovou omáčkou, kousky grilovaných ryb a kalamárů s mušlemi v masové omáčcce. K tomu bohatá zeleninová obloha a šťouchané brambory s pažitkou a olivami. A hend několik různých pochutin od pomazánek, po talíř obložený 2 druhy sýra- do spíraly. Všechno to začnu vynášet ven na náš jídelní balkonek a kochám se tím jak libá vůně opouští prostory kuchyně. Stůl se za chvíli začne prohýbat a to na něm není ještě zdaleka všechno. Harmonicky a ornamenticky doplním na okraj stolů poháry s koktejly a saláty a pak zaberu za zvon. Velmi hlasité Bon bong jídelního zvonu ohlašuje čas večeře. Ale ještě dříve byla ohlášená směsicí nejrůznějších vůní. kde sakra jsou? napadne mě po chvíli když trochu zklamaně zjišťuji že se dole děje něco příliš naléhavého na to aby přišli k jídlu. Na čele mi naskočí hněvivá vráska jakmile spatřím první čepici a bez váhání vezmu talíř i s jídlem a kousíčkami malých smažených chobotniček a podobně jako vražedný disk ho házím po krku Zacka. Nadcházející okamžik musí působit grandiózně- vzduchem k vám sviští talíř obložený jídlem- které z něj pomalu odlétává do všech strach. Ale smrtící zásah směřuje jen k nepřátelskému kapitánovi. |
| |
| Lehátko Tak trochu jsem očekával že nakonec přijde... Přecijen je až moc starostlivá... Nemusíš se bát, jen pár škrábanců. Přitom se na ní usměji... Již teď avšak určitě poznává, že se mnou není něco vpořádku. Uposlouchávám Joanu a nechávám ji ať dělá svou práci. Popravdě doktory nemám vůbec rád... Hlavně proto, že jsem zatím potkával jen samé sadisty, kteří trhali i když nemuseli... Hlavně na to nemyslet... Hlavně na to nemyslet... klídek, klídek... Myslím na to! Uaaah! Klid... Zavři oči... Zavírám oči a snažím se působit klidným a vyrovnaným dojmem (Ne nejde mi to) A na nic nemyslet... Když mi říká něco o náplastech, tak jí moc nevnímám. Jen se začínám oblékat a znovu vnímat. Nejsem si jist že je to zrovna tím... Spíš bych řekl, že všude kam přijdete vytváříte nové problémy. Krčím rameny, asi pět vteřin po mé odpovědi začíná kapitán řvát na mariňáky, že bude brát za válečný akt, když vstoupí na jeho loď... Mě by spíše zajímalo, kdy se střetneme s někým, kdo bude vědět co dělat a my na to doplatíme... Oblečen si znovu lehám na postel, tentokráte na bok, abych mohl sledovat Joanu stále tím svým výrazem, který o mě nevypovídá, že bych byl zrovna teď klidný. |
| |
| Ordinace Povzdychnu si. „To ano. Možná je to tím, že Tawara se prostě nedokáže ovládat, když uvidí Mariňáky. Musí něco vyvést.“ Pokrčím rameny. Když uslyším, jak venku Tawara řve, znovu si povzdychnu. „Tohle vypadá na další problémy. Ta jeho nenávist vůči Maríně je skoro až fanatická.“ Bručím si. Podívám se na něj. „S tímhle nestraš. Protože to by znamenalo, že půjdeme ke dnu. Navíc takhle loď je dost poničená.“ Promnu si kořen nosu. Zvědavě se na něj zadívám. „Co se děje Rozare? Vypadáš znepokojeně.“ Vstanu a přejdu k němu. „Něco tě bolí? Nebo trápí?“ zajímám se a tvářím se povzbudivě, že mě se může svěřit. |
| |
| Lehátko Ale popravdě, já ho docela i chápu... Říkám s určitou melancholií v hlase, ale to co jsem právě řekl bych jen velmi nerad rozebíral. Poničená... Jojo... A my nemáme čas na opravu... Pochmuřeně se rozhlédnu okolo... Kdyžtak si vlezeme do sudů a necháme moře ať nás někam zanese. snažím se rozveselit, avšak zbytečně. Na otázku jestli jsem v pořádku se prvně jen tázavě zamračím Sáfra a já myslel že se přetvařuji až moc dobře... Já jsem naprosto vpořádku... Jen každým okamžikem čekám, kdy mě někdo vyhodí přes palubu... Sama sis určitě všimla, že se tady na mě každý dívá jako na... Hmmm... delší pauza... Ani nevím jak bych to nazval... Ale přesně tak se na mě dívají! Stěžuji si okamžitě, avšak mám pochybnosti o tom, že mě nejspíše Joana nepochopila. Tawara - 2 nanobody Twist - 1 nanobod |
| |
| Fanoušci na podiu Když se kapitán začal zlobit ohledně toho ,žen echce žádné marináky na palubě nedalo mu to a musel se opět projevit. " Tohle je Kladivo na mariňáky. Sakra a já myslel že z nás udělám legendu jako padající kladiva,nebo tka. Nevadí kápo má pravdu fanoušci by neměli lést na podium se prostě nedělá a vůbec fanoušci by m...." nedořekl neb kolem něj právě proletl letící talíř zek terého velice ryhcle vystupovali chobnotničky. Stan stačil zachytit 3 z nich . 2 menší vleteli hlavou napřed do stanových očních důlků a tak stan získal nové povadlé chapadlovité oči. Větší chobotnice ovšem letěla rozevřená přímo proti Stanovím čelistem navíc chapadla ojala jeho lebeň a umlčela ho. "muhl buhl pfff." dal ruce do předu a jal se po slepu bloudit na kladivu. |
| |
| Ošetřovna „Nemáme čas na opravu právě proto, že Tawara způsobuje problémy.“ Odfrknu si. Nad představou sudů se pousměji. „Skončili bychom každý někde jinde.“ Sednu si na kraj jeho lehátka a vyslechnu si co má na srdce. „Ale Rozare...“ Řeknu jemně a vezmu ho za ruku po kterého ho chlácholivě poplácám. „Tak to není. Nikdo se na tebe špatně nedivá. Jsi teď součástí posádky, každý tady by za tebe nasadil život. Občas máme mezi sebou rozepře a třeba se i pomlátíme, nebo hodíme i do vody, ale nikdo to nemyslí vážně a ani špatně.“ Usměji se. „Ale neuškodilo by, kdyby jsi si s ostatními povídal, aby tě lépe poznali. Ani já o tobě toho moc nevím.“ |
| |
| Kladivo na mariňáky Koukám na kapitána, když zakázal aby vešli na naší palubu. Docela ho i chápu, jsou to stále mariňáci naši nepřátelé. Sakra, nebuď tak neopatrnej Yamato. Je to stále mariňák. Tvůj nepřítel nevíš co by vám chtěl udělat jen blázen by si je pustil na loď. Pomyslím si a plácnu se do hlavy. Hele Zacku. Sejdeme se na břehu za pět minut. Je to neutrální půda. A jen se chci ujistit budeš sám. Mám na tebe hodně otázek. Řeknu a otočím se a jdu blíž ke kapitánovi. První jsem byl naštvaný, ale teď vidím, že jsi měl pravdu jsou to přeci jen mariňáci. A žádnej duševně zdravej pirát by si je nepustil na palubu. Řeknu tiše, aby to slyšel jen kapitán, a pomalu jdu k žebříku, abych mohl slézt dolů na břeh. Ale v tom koutkem oka zahlédnu jako vždy červený hurikán Twist. Z dálky to vypadá, že místo očí má jen oheň. Další co zaregistruju je letící talíř ze kterého lítají potraviny do všech stran a talíř letí na Zacka. Ta ženská je nebezpečná nonstop. Sakra ona je ďábel. Oprava i ďábel se jí bojí. Povzdechnu si a slezu dolů, kde čekám na Zacka. |
| |
| mariňáci Zack chvíli poslouchá Tawaru a jeho úsměv začíná povadávat. Jistě. Vy jste piráti, my mariňáci. Pokud o to tak moc stojíte, připravte se na útěk, jakmile si promluvíme, padají osobní zábrany a půjdeme po vás. Co se těch kluků a chlapce týče, dávej pozor na jazyk. Mám na palubě dva lidi co tě viděli v plenkách a učili tě čurat Tawaro D. Bunshichi. Budu od tebe pozdravovat tvého otce. co se těch dvou týče- jsou tam celkem 4 postarší mariňáci, ale už je to moc dávno na to aby issi jejich tváře pamatoval a oni ti to nijak nezjednodušují. Nedávají najevo že by tě znali. Možná se k tobě přihlásí na břehu, kdo ví. Nebo jsi je svým přístupem vyděsil a nechtějí se zviditelňovat. je zřejmé že válka byla vyhlášená, ale proběhne až později. Pokud nikdo nic z vás neudělá a nepřeruší další posun, mariňáci se začnou dělit na skupinky. Někteří se jmou sundaval člunky na moře aby dopádlovali ke břehu, další co už se na břeh dostali s prvním člunem vykazují jednu obchodní loď z přístaviště, aby tam mohla zaparkovat ta jejich. Před tím než Zack opustí loď a vleze do člunku taktak postřehne že se na něj řítí talíř z kterého utíkají chobotničky. Následujícím činem odhalí mnoho ze svých schopností až několika mariňákům povadá brada. Nejen že chytne talíř kousek od svého hrdla, ale do jedné ruky chytí i odlétající chobotničku a ochutná jí. Áááá démonická kuchařka Twist. Na tvůj kuchařský um vzpomíná ještě hodně mariňáků. Škoda že jsem tenkrát mezi nimi nebyl, ale pověst rozhodně nelhala. ukloní se a ladně hodí tác zpátky- vůbec né vražedně. Wind tak mohl vidět že jeho dávný přítel se stal i velmi rychlým. Pak následuje Zackův přesun na molo. Stan Mezi mariňáky se odčlení skupinka pěti mladých mariňáků která na tebe začne pořvávat a mávat papíry. Stane! Haló! pane Stane! pokud si jich budeš všímat (což bys měl neboť připomínají fanoušky žádající autogram) Jsme vaši fandové! Byli jsme na vašem konzertu a nemůžeme na něj zapomenout. Můžete nám na prsa vytetovat vaše jméno? roztrhnou si uniformy a na jejich prsou vidíš svůj portrét- vytetovaný. jeden z nich mává ve vzduchu tetovací jehlou. Jsou z tebe úplně bez sebe. To že jsi pirát jim je nyní naprosto jedno. Niji Na vaši loď nemůžem, vy na naší už asi taky ne. Jdu s tebou. ušklíbne se a šťouchne tě přes kraj lodě do vody. Pak tě elegantním saltem následuje a asi se tedy vydáte ke břehu. -kam jí zatáhneš nechávám na tobě. |
| |
| Molo Když Zack chytne talíř a ještě robotničku jen se usměju, ale ve mně začíná bublat pocit, že se z něj stalo monstrum. Sakra, ten chlap se neflákal. Ale i tak je dobrej. A mám z něj strach. Pomyslím si, a jakmile se Zack dostane na molo dojdu k němu. Kouknu se mu do očí. Sakra, chlape ty si šílenej. pronesu s lehkou ironii. Jsem rád že tě vidím po tak dlouhé době. pronesu a usměju se. Chvilku koukám na něj a prohlížím si ho. Tak Zacku. Jdem do nějaké hospody mám spoustu otázek ohledně jedné malé svině s trojzubcem. Která mi udělala tohle. pronesu a ukážu stále čerstvou, ale již zacelenou jizvu na klíční kosti. Dojdu k němu na délku dýky. Ohledně toho útoku. Nechceš to nechat na jindy. Přece nebudeme kazit toho setkání mě a tebe a taky Ryouby s tou vaší vodní slečnou. Bylo by to zbytečné krveprolití. Pronesu potichu, aby to slyšel jen Zack. A vůbec používáš ještě meč od otce? Vzpomeneš si občas na naše mládí? Sakra to je moc otázek pod si někam sednout a popít. Pronesu a nasadím svůj úsměv. A jen se otočím a začnu hledat nějaký vývěsní štít hospody nebo hostince čehokoliv. |
| |
| Nakrknutý Tawara Jasně... zavrčel jsem směrem k Zackovi, který mířil ke svému člunu, načež jsem vztyčil prostředníček na pravačce. Vyřiď mu i mojí snoubence tohle. nejen v hlase, ale i ve tváři zkřivené vztekem bylo jasné, že právě teď nechci o moc víc než zmlátit toho chlapa tak, že už nikdy v životě nevstane. Nakonec se mi ale podařilo ovládnout a místo abych se na toho idiota vrhl jsem začal obcházet loď a kontrolovat škody. Hmmm, pěkně mi tě zřídili Kladívečko...budu muset požádat Rozara aby mi tě pomohl dát do kupy. povzdechl jsem si v duchu lehce ztrápeně když jsem se díval na jednu obzvláště nepěknou díru a kus chybějícího zábradlí. Pak se z ničeho nic objevila ve dveřích Twist a po Zackovi hodila talíř nějakou chobotničkou. Moc jsem to nevnímal, nezajímalo mě to. Co mě ovšem zajímat začalo bylo to co Zack řekl poté co jí talíř „vrátil“. Ať si to uvědomoval nebo ne, zahrál na ještě citlivější strunu než když předtím zmínil mého otce, zahrál na až moc citlivou strunu. V okamžiku kdy jsem to zaschl pomyslný pohár mého hněvu přetekl a já, aniž bych se nějak zvláště zabýval plánováním se odrazil od paluby své lodi a pak ještě jedno, tentokrát uprostřed vzduchu nad vodou, až jsem se dostal přímo nad stále se ještě usmívajícího Zacka. Monkey byl jsem natočený lehce hlavou dolů, když jsem se odrazil od vzduchu nad sebou a přidal ke gravitačnímu zrychlení ještě podstatně větší, odrazovou sílu mé nohy. GARP zařval jsem a plnou silou udeřil z vrchu do jeho hlavy, v případě že ho nikdo nevaroval nebo sám nestihl uhnout. V opačném má pěst patrně rozmlátí molo pod ním, načež se volnou rukou chytím pevných zbytků mola a přitáhnu se k němu s úmyslem podrazit mu vlastníma nohama ty jeho. Pokud někdo z přítomných zažil mého otce v okamžiku vrcholného rozčilení, mohl okomentovat úchvatnou rodinou podobu. |
| |
| Zack vs Tawara V dobré vůli už byl Zack téměř u zábradlí, připraven hupsnout do lodi, ale nějaký šestý smysl jej varoval a taktak se stihl otočit. při otočce z pod svého mariňáckého pláště sejmul obří meč (Wind ho může poznat- jenom je značně mechanicky upraven a pravděpodobně se jím chtěl bránit před Tawarou. Trochu jím dokázal zabrzdit hlavní náraz, ale vzniklý tlak ho odmrštil do moře. Kousek nad hladinou se mu podařilo zarazit meč do kýlu své vlastní lodi. Takovou silou že se na něj může postavit. Z konce pláště mu kape voda a dívá se na Tawaru. ten je po kolena zabořen mezi popraskanými prkny. V tom případě, si tě vychutnám hned spratku. ostatní na to zatím jenom udiveně koukají. Málo kdo stihl zpozorovat co se vlastně stalo. |
| |
| Autogramiada Stan zalsehl že se jeho přítomnosti dožadují fanoušci, jediný problém byl že to byli fanoušci z řad maríny ,kteří rádi rušili koncert a on byl navíc zaslepen chobotničkami. "Humf." ozval se zvuk jako když se někdo snaží vysavačem vysát tenísák a nakonec se mu to povede a ve stejný okamžik zmizeli dvě mále chobotničky. Velká chobotnice teď seděla v ústech a chapadla vystrkovala ze Stanových uší. "Tetovat autogram ale já neumím tetovat. Nicméně můžu se podepsat tak že to tam zůstane dlouho." vytáhl svou mečovitkou kytaru a každému z mariňáků vytvořil pod svou podobiznou S z modřin několika přítmími údery. |
| |
| Kapitán nadává, bůh nás chraň protože navigátor zuří a provádí hentai(přeměnu) :D Kapitán naší přátelskou idylku zničí naprosto nečekaným způsobem. Začne ječet a nadávat jak pominutém a nakonec začne i nám nadávat. Dojdu tak do půlky lodi a když začne musím se chytnout zábradlí, jak moc mně naštval. To si děláš srandu ne ty blbe! Zrovna, když jsme z toho průšvihu tak „ladně“ vyklouzli uděláš tohle. To máš sakra v tý hlavě piliny nebo co tě tak chytlo? Co máš sakra za tak velkej problém s mariňáky? To zabásli svýho otce o kterým ses bavil s Golemem nebo co? Druhej kapitán pak začne žvanit cosi o Tawarově dětství nebo co a zas jeho otci. Ten zas ukázal prostředníček a zmínil se o otci a nějaké snoubence. Popravdě mi z toho jde trochu hlava kolem a viditelně si dám jednu ruku na hlavu. Tak sakra co má bejt tohle? To je jeho rodina u mariny či co? A co má bejt ta snoubenka, nikdy o ní nemluvil, ani když byl ožralej nebo si zas něčeho fetnul z krádeže od Joany… Zatracenej kapitán, tohle budem muset vyřešit co nejrychleji. Sakra co je s tou jeho rodinou to jsou všichni…Co chceč Niji… uháá… Niji mně z mých myšlenek vytrhla tím, že mně shodila do vody a hned skočila za mnou. Docela mně to zaskočilo, ale jakmile jsem se vynořil začal jsem se smát. Shahahahaha… ty jedna! Fajn tak jdem najít nějakej kli…. Bohužel kapitán jak se zdá získal nějakým záhadným způsobem totiž absolutně vypěnil a zaútočil na mariňáckého kapitána a navíc zas poničil naši loď. No co se nestalo, já vypěnil taky a kvůli vzteku jsem si ani nevšiml jak se mé tělo začalo měnit. Ten zatracenej super blb. A už toho mám dost, OKAMŽITĚ PŘESTAŃ Trochu se ponořím, poplavu dopředu a vyskočím na loď, to vše velmi rychle-Zak zrovna domluvil ke kapitánovi když jsem vyletěl z vody společně s vystřelenou nohou směřující kapitánovi do obličeje. Ať se mi to povede či ne začnu pak na kapitána křičet jak na malí děcko. SAKRA UŽ S TÍM PŘESTAŇ. ŽVANÍŠ O TOM ABYCHOM NEOHROŽOVALI LOĎ A SÁM O CHVILU POZDĚJI NAPADNEŠ JEJICH KAPITÁNA PŘÍMO NA NAŠÍ A POŠKODÍŠ JI!!!...*vydýchávání* Tohle je sakra neutrální půda a my sem přijeli loď opravit ne ji zatáhnout do dalších bojů kapitáne. Proboha moc vás prosím aby jste se zkusil ovládat aspoň týden, než ji opravíme a ty boje si pak můžem vyřídit v uličkách… Co vás to kčertu chytlo, že tak vážně ohrožujete svou vlastní posádku? Ostatní, tedy vlastně všechny zaujme spíš jiná věc než to že jsem právě zaútočil na vlatního kapitána. Tou věcí je můj současný vzhled odkaz a navíc nejspíš i to že si to sám neuvědomuji, zatímco kroutím ocasem |
| |
| Lehátko. Jooo... A po mě určitě bude chtít abych s tím něco udělal... Jojo, tak to často dopadá Říkám a přitom se trochu pochechtávám. Jooo bylo bylo smutné kdyby byl každý někde jinde, avšak že by se to stalo zrovna v tomhle moři je pravděpodobnost 1 ku 42 Když mě chytá Joana za ruku tak sebou cuknu a jakoby se stáhnu do sebe... Cítím, že o tomhle si ještě někdy popovídáme... A k tomu povídání si s ostatními... Malá odmlka To asi nepůjde... Ryouba je vždy někde celej den a kapitán... No ten má určitě lepší věci na práci... Než si se mnou třebas jen na chvíli popovídat... Když venku slyším ty nadávky a skuhrání nebohé lodi, chytám jí pevněji za ruku a přitahuji si ji k sobě. Ne nikam se nejde... Jenom se tam ničí lodě, mlátí lidi a pravděpodobně se schyluje ke krvavému konci, takže né že se tam bezhlavě vyřítíš! Šeptám k ní, jako kdybych se jí snad snažil uklidnit. Pouštím ji a posazuji se na lehátku. Takže... Nože mám, jednu nabitou bambitku.... Jooo... Hurá se vyřítit do akce... I když se mi do toho teda vůbec nechce. S klidem přecházím po místnosti a s klidem otevírám dveře. S klidem se dívám na celou situaci avšak to co vídím se už s klidem přecházet nedá... Kapitán je po kolenou v lodi, Po palubě nám leze nějákej rybák a "Zack" si ničí svou vlastní loď... Ukazuji na toho rybáka, kterej si tady pokřikuje na kapitána Slova kapitána jsou ultimátní! Když něco řekne tak to prostě platí! kdyby ta potvora nevypadala přátelsky, tak bych jí asi hned zastřelil... Okřikuji neznámého, ani trochu se mi nelíbí, že se tady se*e do kapitána, když si zrovna zařizuje své vlastní věci. Stále stojím ve dveřích, tak, aby Joana nemohla projít, nebo neměla pořádný přehled o situaci, samozřejmě neúyslně. |
| |
| Ošetřovna „To si jen myslíš, Rozare. Navíc někdo začít musí. Nesmíš se uzavírat do sebe a mluvit. Pak nebudeš mít takový pocit odcizení a nechtěnosti.“ Ale nevím jestli to pomůže, on se zdál velmi tvrdohlavý. Slyším ten hluk venku, vypadalo to na hádku a nejspíš se to zvrhne zase v nějakou bitku. Když si mě najednou přitáhne blíž k sobě, srdce mi poskočí leknutím, ale nevytrhnu se mu. Naštěstí se mě nehodlá pokusit políbit, trochu to tak vypadalo... ale nabádal mě, abych se nehrnula ven. „Dneska už mám bojů dost.“ Řeknu. „Ale jestli to bude nutné, tak se přidám ať se ti to líbí nebo ne.“ Řeknu a zvednu se, když si sedá. Za chvíli už stojí ve dveřích. Stoupnu si za něj a podívám se mu přes rameno, abych aspoň viděla co se zase děje. |
| |
| Na molu Než se Zack stačí dostat na molo tak po něm kapitán skáče nohou napřed. Koukám vyděšeně jak Zack rychle vytasí meč. Meč, který znám avšak je trochu jiný. Je to ten meč co mu otec dal. Avšak je o dost jiný. Musím si ho prohlednout. Co to s ním ten frajer vyved. Jen koukám na Zacka jak padá a najednou stojí na svém meči. Sakra on se stal rychlejším a to o dost. Pomyslím si a koukám jak na naší palubu vyskočí něco divného. Snažím se to na dálku prozkoumat, ale moc se mi to nedaří. A ta věc začne řvát na kapitána a podle toho co slyším má i pravdu. Sakra, jednou se na to budu muset kapitána zeptat. I když je to téma tabu, ale nemám rád když nevím co můžu čekat. U kapitána si nejsem jistej, zda to co má v hlavě dokáže používat i když se něko zmíní o jeho otci. Pomyslím si pouze stojím na mole a čekám, jak se to vyvrbí a jsem připraven ihned tasit kdyby nějaký marinách frajeři na mole chtěli na mě zaútočit. |
| |
| Bitva Zack se pokusil bránit mému úderu, ale jediné co odvrátil byla nevyhnutelná smrt. I tak jej síla úderu poslala pryč z mé paluby(takže jsem ji nepoškodil, praštil jsem do jeho meče...) vstříc jeho lodi, do které zasekl meč. Jediné co jsem v té době dokázal vnímat byla příležitost. Byl to šermíř a právě teď nemohl použít meč. Proto jsem se okamžik poté odrazil z paluby vstříc jemu, než jsem si ale uvědomil co se děje, vyletěla proti mně z vody nějaká noha. Monkey během letu jsem se pravou nohou odrazil od vzduchu, díky čemuž jsem útočníka přeletěl v lehkém saltu, kterým jsem se dostal až k Zackovi. Vzhledem k tomu, že jsem neměl prostor pro úder pěstí, přešel jsem ze salta rovnou na Axe kick, kterým jsem mu mířil na hlavu. |
| |
| souboj-mariňácká loď Odstředivá síla tam tu díru udělat mohla, ale beru v potaz že sis dobře hodil. Čili většinu síly si odklonil na něj a dřevo to vydrželo. souboj se přesouvá na mariňáckou loď několik střízlivějších mariňáků začalo sledovat posádku Kladiva- v případě že by do tohoto souboje chtěl někdo zasáhnout strhla by se řežba. Přeměněný Ryouba odklonil Tawarův let- a trochu přibrzdil jeho pohyb (když na tebe z vody vyletí něco podobného, jednoho to rozhodí a překvapí)- ale Ryouba Tawaru těsně minul. Ten krátký čas stačil Zackovi aby se taky dostal do vzduchu - i s mečem. Nebyl tolik rychlý jako Tawara a opět jej Tawarova síla smetla dolů- tentokrát se zavrtal do paluby -a opětovným zabodnutým meče do své vlastní lodi ihned zastavil svůj klouzavý posun po povrchu lodě. Bylo zřejmé že žádný řev už jej nezastaví. V okamžiku kdy tasil meč to začal myslet vážně. Nyní -ve velmi rychlém okamžiku zapíná na svém meči nějaký mechanismus který jej rozštěpí (po boku hlavní čepele jsou dvě ohnuté roury) a v místech kde se meč napojuje na jílec začne vznikat elektrický výboj. Mariňáci řvou a dobrovolně skáčí přes palubu- takže se chystá něco velkého. Zack se odráží přímo proti Tawarovi (ten už by neměl být ve vzduchu, ale stejně jako on se chystat ke skoku) a elektrický výboj se velmi rychle šíří po meči až ke špici čepele ze které pravděpodobně vystřelí každou nano sekundu. pište si procentové hody do postů. kolem Ryoubi-mariňácká loď a moře Nejen že jsi o chlub minul kapitána, ale tvá vlastní posádka se na tebe dívá poměrně útočně. Pak z vody uslyšíš formuly: Nami storm! a najednou se z vody odloupne potáhlá vlna, která konkrétně tebe mete opět přes palubu. V moři čeká Niji s vysvětlením. Nepleť se do toho. Nebo tě budu muset zastavit. myšleno smrtelně vážně. kolem Stana-Kladivo Fanoušci to chvíli nechápou, ale jsou to natolik důvěřiví idioti že se tebou nechají omodřinovat. Možná jsi při tom zásahu narazil nějaká žebra. Pravda že tohle s ečasem zahojí a atetování by zůstalo furt. Smetl jsi je svým 'podpisem' na zem. Ale hend se zvednou a začnou nadšeně poskakovat. Praštil nás Stan! Bohové nás milují! Jupí! Kdy bude další konzert? Kdy? to že se za jejich zády mydlí dva kapitáni je jim naprosto jedno. V jejich světě momentálně žiješ jen ty. A mezi tyto tři fanoušky se připojí další. Tentokrát nejde o mariňáka, ale náhodnou kolemjdoucí, která zaslechla jméno: Stan  její vzhled mluví za vše. Ty a ti co nesledují souboj (což krom vás ani nikdo není) si jí všimneš až když tě něco co ti přistálo na zádech téměř složí k zemi (né že by to bylo těžké, spíš jsi to nečekal). Na ramenou spozoruješ z obou stran po jednom pohledném stehně a do krku tě hřeje klín se sametovými kalhotkami. Vůně suchých růží ti hned vyvolá vzpomínku na jednu faninku, která to fanouškování bere opravdu vážně. Kolikrát se pokoušela získat tvé trencle, nebo třeba chlup z ....... ....ruky (co jiného jste si myslely prasáci- samozřejmě že z ruky!). Od svých pěti let byla na každém tvém konzertu a má neuvěřitelné umění si tě vždycky najít a sloužit ti jako věrný panoš. Samozřejmě to není zadarmo. Na tváři ucítíš obtisk její rtěnky. Suí- tak se jmenuje. Stane! Konečně jsem tě našla! Muck! tentokrát ti dá polibek na 'rty' pokud jí neshodíš. Pak se zamračí na tu mariňáckou senzaci před váma a hněvivě našpulí rty. Proč se zahazuejš s piráty to vážně netuším. Vždyť víš že by sis zasloužil zámek a služebnictvo na něm. Hele! před očima ti rozroluje svitek který vytáhla kdo ví odkud a strčí ti ho skoro až do očních ďůlků. je tam nákres opravdu grandiózního sídla před kterým je hřbitov, lavice a park tvoří kosti a náhrobní desky nebo rakve a sídlo jako takové je obrovské pódium s bodci po jehož stranách stojí dvě titánské kopie tebe -asi pěti metrové. A za pódium jsou široké schody vedoucí k trůnu postavenému do tvary kytary. Už jsme vybraly od fanoušků dvacet milonů beli a hodláme ti koupit celý ostrov. Máme dokonce i tipy! A když se ti nebude líbit místo kde leží, upravíme ho aby se mohl sunout jako loď! Budeš mít vlastní dům, konzert, loď a ostrov v jednom. Co ty na to? |
| |
| Molo a zpět na loď Stojím na molu a jen z dálky vidím, co se stalo se Zackovým mečem. Nečekám ani chvíli a hned se rozeběhnu zpět k žebříku, abych vylezl na loď. Pokud mě nikdo nezastaví, vylezu a rozhlédnu se po palubě. Ta je mokrá po zásahu vlny, která smetla tu věc. Nevím, co to bylo, ale asi to byl přítel. Něco mi říká, že to mohl být Ryouba. Přejdu na záď, abych měl lepší výhled na boj a taky abych mohl v případě nouze odrážet nepřátele, kteří by se rozhodli nalodit na naší palubu a rozpoutat boj. Zacku, Zacku co jsi to udělal s tím mečem. Byl to tak nádherný kousek mistrovské kovářské práce. pomyslím si a jen tak i když vím, že to nic nezmění zařvu: Prosím, uklidněte se. Tohle je zbytečný souboj. Jen to skončí krveprolitím jednoho z vás tak toho nechte! Poté jen čekám, zda můj řev něčemu pomohl. |
| |
| Paluba hod - 37 Né že by mě to něják extra štvalo, ale ta potvora byla doslova zaplavena vodou a shozena zpět do moře. Kapitán zaujal super agresivní postoj a ten mariňák? Vytahuje svůj mohutný meč, a ten začne doslova probleskovat. vykročím o dva kroky dopředu, abych měl lepší výhled a sleduji co ta věc vůbec dělá. Je zde pravděpodobnost, že Tawara prohraje... V tom případě bych měl zjistit jak ten meč znemožnit ve vypouštění těch magořin... Zavrtím hlavou Špatně! Musím přijít na to, jak z toho udělat výhodu... Byl bych to potom hodil Tawarovi, aby mu to pomohlo... Teď jen jeslti bude dost blbej nebo tvrdohlavej abych zase udělal něco zbytečně a on to ani nepoužil nebo nedokázal použít. Nejdřív ale sledovat co ta věcička dokáže... Byl bych dělal něco úplně jinýho... Pokud nic neuděláme, tak to skončí tím, že jsme zničili neutrálnost ostrova a zaútočili na mariňáky. Měli bychom někoho vyslat do města, aby rozhlásil, že mariňákům je již ukradená neutralita ostrova a zaútočili na piráty... Mno jo, avšak, já odejít nemůžu, Joana také ne... Ryouba ani nevím kde je... Twist taky ne, o Stanovi také nevím... Ale kdokoli z nich je až moc... pyšný na to, aby šli pryč z boje. Stejně tak Wind... Ach jo... Musím si začít zvykat... Buď to udělám já nebo nikdo. |
| |
| Boj Chvíli jsem sledovala souboj. Přemýšlela jsem jestli se nemám zapojit, ale podle toho, že se Mariňáci nevrhali svému kapitánovi na pomoc, tohle byl souboj jeden na jednoho. Kdyby jsme se do toho pletli, Tawara by se pěkně naštval. Promnu si kořen nosu. Samé boje. Jen samé boje. Jo na moři je klid, ale jakmile jsme na nějakém ostrově někdo udělá průser. Člověk si nemůže nic zařídit, ani se s někým seznámit, spřátelit, protože musíme hned vypadnout. Jenom samé starosti. Zavrtím hlavou a vrátím se do ošetřovny a prásknu za sebou dveřmi. „Banda...“ Odfrknu si a sednu si k destilačnímu přístroji, abych aspoň trochu pokročila na svém výzkumu. Jenže jsem hned zase přestala, protože na tohle jsem se potřebovala soustředit. Což jsem s tím hlukem venku nemohla a tak jsem si aspoň začala připravovat bylinky na masti. |
| |
| je špatné když kuchař zapomene uvařit, ale ještě horší pro kuchaře je když není zájem o jeho dílo Rudnu vzteky téměř k nepříčetnosti. Sotva co jsem během kuchtění stihla vychladnout už mi jde zase z uší pára. Chytnu talíř a začnu jej mačkat takovou silou až se do něj mé prsty obtisknou. Takže já se s tim vařim, nosim, připravuju to a oni...Oni ani nemají zájem se najíst. A za to všechno může jediný člověk. Kolem mě vybuchne emoční vlna ohně a zuřivosti a za její podpory vyndám z vlasů svou sbírku nožů, sekáčků a kuchyňského náčiní a začnu tohle všechno objemné zboží házet po Neslyšely jste? Povídám že je JÍDLO! všech a jediném určitém člověku. Tawarovi. z nebe se začnou sypat nože, vidličky, sekáčky a tak dále. Povětšinou po našich vlastních členech(těsně vedle vás), ale hlavní proud míří k našemu milému kapitánovi. 20% A za tím proudem věcí následuji k Tawarovi i já s pánvičkou tak nažhavenou až z toho bolí oči. Démonická kuchařka na scéně. |
| |
| Hodně naštvaný kapitán Když ten praštěnej šermíř začal na svým meči vytvářet elektřinu, došlo mi, že zrovna od tohodle se nechat praštit nechci. A tedy když skočil směrem ke mně, provedl jsem nejúčinnější možnou strategii v ten moment. Prostě jsem s sebou praštil na zem a rychlým kotoulem proletěl pod jeho nohama. Místo abych se pak vyšvihl na nohy jsem se na palubě otočil s úmyslem ho oběma nohama kopnout zezadu, než jsem to ale stihl udělat, vyplnila celé mé zorné pole pánvička. Co to kruc...BENG!!! ocelový zvuk pánvičky narážející na můj obličej se nesl celým přístavem. O vteřinu později jsem byl s „animeboulí“ na hlavě zase na nohách, přičemž Zack mě už ani trošku nezajímal. CO TO MÁ KRUCI ZNAMENAT TWIST, CHCEŠ MĚ ZABÍT!!! zařval jsem a ukazoval přitom na bouli. |
| |
| soud dle srovnání hodů je situace u Twist a Tawary jak bylo níže psáno. Co se Zacka týče jeho ultimátní zbraň vystřelila kamsi k nebesům a zmizela mezi mraky. Máte dojem že po jeho výstřelu v těch místech lehce ztmavlo nebe. Všem vám z toho náhlého elektrického výboje zašli stávat a elektrizovat vlasy (potrvá to ještě tak čtvrt hodinu po výstřelu). Kdyby se do někoho trefil rozhodně by to byl takový druh rány co se dá hodně špatně přežít. Zack meč protočí nad hlavou a zaklidí do pochvy na svých zádech. Pak otočí hlavu k Twist a Tawarovi. Mariňácká posádka na něm visí pohledem a s napětím čeká jestli rozkáže k útoku či nikoliv. Jak romantické. Jak už jsem řekl, dokončíme to potom když po tom tak toužíš Tawaro. a pokud jej opět něco nevyruší, konečně sestoupí na člunek a dojede k Windovi k molu. |
| |
| Loď a zpět na molo Zackovo meč vystřelí někam do nebe. Koukám na nebe, kam se trefila Zackovo koule a mé vlasy jsou víc špičaté než obvykle. Když si všimnu, že mého řevu si nikdo nevšímá tak se otočím a v tu chvíli okolo mě začnou padat nože sekáčky a tak. Začnu vytvářet všemožné polohy, abych se tomu vyhnul. Aha Twist se zase rozčílila. V tuhle chvíli bude nejlepší zmizet. Pomyslím si a rychlím krokem dojdu k žebříku a slezu zpět na molo kde, pokud se mu to konečně povede, stojí tam již Zack. Kouknu na něj a jen bez mluvení k němu přijdu a kouknu se mu do očí. Zacku ! Co jsi to proved s tím mečem! Sakra chlape vždy si byl sakra silnej ale teď i sakra rychle co se to s tebou stalo. Mám na tebe hodně otázek zvláště kdo je malá mariňačka s trojzubcem co mi udělala tohle. A odkryju svůj šrám na klíční kosti. Který je ještě hodně čerství. Sakra tak jdeme na to pivo. Sakra chlape. Usměju se. A rozejdu se k nejbližší hospodě. |
| |
| Zpět do vody… co to mám na sobě? Můj kop těsně mine kapitána, což mně tak nevadí jakože můj křik nemá účinek, navíc nevím proč se na mně všichni kolo jak na cizího. Tse vedle… zatracenej mezek. On asi vazne posloucha akorat Twist, když má svoje vlastní záchvaty. Když se nad tím tak zamyslím ti dva tvořej dokonalej pár, možná by spolu měli začít chodit… Ani omylem! Na něco takového nejsem…nejsme psychicky připravený, beztak by se oba sklidnili na míru, kdy bychom strádali staré časy…. Proč se sakra na mně díváte takhle? Nedělám nic za co bych si to zasloužil. Jasně Rozare otvírej si hubu, když ani nevíš o co vlastně jde. Ale tihle dva mezci! Jestli je někdo ne…uhádá, sakra Niji co blbneš? Niji mně z mých myšlenek opět dokonale probrala, tentokrát v podobě menší přilivové vlny. Hned pak začala s vysvětlením nebo spíš varováním. Začnu jí vykládat, že se ti dva akorát zabijou, ale jaksi to nedopovím, protože mně zaujme moje ruka, která nevypadá normálně Sakra co blbneš?... Hele, já se jenom snažím ty dva… sakra co to je? Šupiny? Proč je mám sakra po celém těle? Začnu jak šílenej narcista prohlížet své tělo a obličej. Dokonce si sáhnu se zděšením na ocas a vypadám naprosto zmateně. Sakra co maj tyhle šupiny znamenat? A proč mi ze zadku trčí chvost?...A to není jenom to. Moje tělo je nějak lehčí… Sakra ty vlasy mám delší než Joan a ty uši vypadaj jak z nějakého komixu o elfech… Moment! Lítající kuchyňské náčiní a pánvička promáčknutá o kapitánovu hlavu! Sakra Twist vlastně dělal oběd! A než jsem se stačil nadát Onu rvačku přerazí Twist a jejím házecím záchvatem. Teprve teď jsem si všimnul onoho výboje(vlasy mi netrčí, ale jedním žraločím smyslem cítím jeho sílu). He ti dva se k sobě opravdu hodí. Jeden záchvat ruší druhej, ale to stranou. Co mělo být to elektrický dělo? To zasáhnout mně nebo kapitána nebo naší loď a asi byl by z nás škvarek… ze mě teda spíš středně propečeném žralok, ale to nechme být… Raději teď to jídlo vynechám, páč vidět mně Twist takhle tak mně připraví jako další chod. Otočím se na Niji, zkontroluji zda není naštvaná a zeptám se jí. Eh… jdem teda na toho panáka? Na loď takhle nemůžu, páč ani nevím co se mi to stalo a raději nebudu Twist ještě víc pokoušet…
Nanobod pro Twist, že ukončila souboj a pro Yamata, že mně tak trochu poznal jako jediný(to znamená pravý přítel) |
| |
| Fanklub na moři "Pánové další Koncert bude ....až Stan ze sebe strhá tíhu nebes." řekl a ihned poté si všiml ,že se jeho stín zvětšuje, netrvalo to dlouho a předvedl mariňákům svůj největší trik 180 ° , jenže nedobrovolně. KDyž se vzpamatoval přišel si chvíli jako v nebi neb jeho prázdné oční důlky jedno nebe pozorovali, však z nebe ho vykopla známá vůně. "Aieaaaaa." zařval strachy a vylétl z podk lína jako zátka z napěněného šanpusu. Když se zvedl zjistil, že důvod k panice má ,ale ne tak strašný tohle nebyla holčička v růžovém. Ačkoliv byla dost roztomilá tak nosila ochranný oděv Stanova fanklubu. Její způsob přivítání se Stanem mu dokonce připomněl o koho jde.Byla vedoucí fanklubu , jedna z těch co by ho nejradši viděla na železném trůnu, jenže s řetězem a sebou po boku. Bylo třeba jednat krajně opatrně. Pravda zvuk boje to trochu stěžoval, ale byli důležitější věci. " ZDRAVÍM SUÍ.....HMMM TAKY JSEM RÁD ŽE JSI MĚ NAŠLA." použil hlas ,fanoušci měli rádi když používá hlas. " Proč se zahazuju s piráty?" chtěl odpovědět ,ale to už měl v oku roli s nákresy . Rozmotal jí ap rohledl si co pro něj vymysleli. "Mooc pěkné Suí. Fakt jo ,ale jestli to nevíš tak mám teď turné. Inspirační turné plné boje a tak. PRoto jsem z piráty. A no řeknu ti malé tajemství." přišel k ní a chytnul jí kolem ramen. " Možná budu mít kapelu." spikelnecky blikl světýlkem a ukázal na posádku kladiva. " ale to je tajné ano? Jednou určo ten váš ostrov vyhledám a usadím se tam ,ale nejdřív musím nasbírat materiál na nové písně tak dobré jak si zasloužíte..." chtěl pokračovat dál v zasněném vysvětlování proč nechce na ostrov teď ,ale přiletivší železo ho praštilo do hlavy. Stanova čelist nadšeně klapla a jeho ruce vyměnili kytari, teď měl tu s hlavněmi. Nadšeně s ní švihl nad hlavou aby odrazil případné projektily letící na Sui. A pak začal hrát, zpívat a tančit. "I'm singing in the blades Just singing in the blades What a glorious feelin' I'm happy again I'm laughing at steel So dark up above The sun's in my heart And I'm ready for blood Let the sharply knives chase Everyone in this place Come on with the blades I've a smile on my face I walk down the lane With a happy refrain Just singin', Singin' in the blades Dancin' in the blades Dee-ah dee-ah dee-ah Dee-ah dee-ah dee-ah I'm happy again! I'm singin' and dancin' in the blades!" choreograficky to bylo dokonalé nejdřív ladně poskakoval, tak že čepele dopadali kousíček vedle něj, dokonce se mu podařilo jednu z nich chytit do čelisti. Pak přihopsal k Sui a začal tančit s ní, ať už se jí to líbilo nebo ne. Načasování bylo stale perfektní a tka je nože míjeli často o Stanov vlásek. Když se blížil konec písně zavedl Stan tanečními kroky Sui do ukrytu poté se vrátil zaklonil se a s křikem "Hell Yeah." zahrál jedno ze svých strhujících sól. |
| |
| Na palubě Mariňácké lodi Opět jsem začal na chvíli věnovat svou pozornost kapitánovi pro jeho zvláštním proslovu. Je to Kapitán Tawara blbečku. opravil jsem oslovení, které pro mě použil a z jeho vlastní lodi jej vyprovodil vztyčeným prostředním prstem, načež jsem vrhl tázavý pohled na Twist. Proč jsi mě nenechala toho vola zabít? Všem by to ulehčilo život. s lehkým povzdechem jsem ji popadl do náruče, ať si protestuje jak chce a s ní v rukách jsem přeskákal zpět na naši loď, kde jsem ji postavil na zem. Myslím, že jsi říkala něco o obědu ne? Mám hlad jako vlk a...Rozare otočil jsem se na palubního technika dík že jsi mi kryl záda, cením si toho. v tomto jednom z mála vážných momentů svého života v mé hlase nezaznívala naprosto žádná ironie, to se však vzápětí zkazilo, když se můj výraz roztáhl do labužnického úsměvu. Taaak, kdepak je jídlo? s tím jsem se vrhl směrem ke kuchyni. |
| |
| Kladivo Twist se vrhá na kapitána a okolo rozhazuje ostré nástroje do kuchyně. Tohoto si ovšem nevšímám, má pozornost je zaměřena na tu jeho zbraň. Ten útok... Vážně kolosální, něco takového jsem vůbec nečekal... A právě kvůli tomu jsem si mohl říct jen jednu rozumnou věc Ten meč chci. Přesně tak hlasitě, aby to v okolí slyšel pouze ten, kdo má opravdu vytrénovaný sluch. A je mi naprosto ukradený, že je to šermíř! Ten meč chci rozpitvat a prozkoumat! Tak jo... Je to dobrý... Vypadá to, že se vše uklidňuje... Tedy, mariňáci pryč, Protivník Tawary jen řekl jak si to odloží na později... Takže super... Teď si jen do dvou hodin vyrobit hračičku, jenž dokáže vstřebat a uchovat ten útok pro pozdější využití... S takovým zdrojem energie bych byl schopen dělat spoustu věcí... Jen zatím nevím jaký... Ale co, na to se časem přijde... Kapitánovi skákajícího na palubu jen odpovídám: Kdykoli nepůjde o duel a zbydou mi náboje... Po této větě jen zapadám zpátky za Joanou. Vypadám trochu komicky... Vlasy jako jehličky vztyčené vzhůru s vidličkou zabodnutou v levém rameni, kterou dokáži vcelku dobře ignorovat. Teď mám mnohem lepší věci na práci, než sledovat vidličku! Nemáš tady náhodou nějáký super izolant? Ptám se zdvořile a vyčkávám na odpověď. |
| |
| Kladivo – Ošetřovna Vzhlédnu, když vejde Rozar a ptá se po nějaké izolaci. Všimnu si vidličky, vstanu a odstrkám ho na lehátko a vytáhnu mu z ramene vidličku. „Izolaci? Myslíš jako před elektřinou? Jako je třeba izolační páska?“ zajímám se zatím co jsem mu odhrnula košili a ošetřila mu vpich po vidličce. „Hmm... to asi ne. Sice vím, že existuje izolační mast, ale neznám složení. Kdybych měla recept tak bych ti ji udělala, ale jinak... leda tak izolační páska nebo gumové rukavice.“ Pokrčím rameny a zalepím mu ránu náplastí. „Twist zase řádila... měli bychom jít na jídlo než se naštve ještě víc.“ |
| |
| zásah Kdybych tě chtěla zabít už by jsme spolu nemluvily. Šetrným způsobem jsme ti chtěla oznámit že je JÍDLO dám si ruce v bok a pánvička v mé ruce působí netrpělivě stejně jako já sama. Když se vzdálíme a rozhovor se odvede trošku jinam, koutkem oka sleduju Stanův tanec a opravdu je i pro mě těžké udržet svou vážnou, nasranou tvář. Je to jednoduché. než by jste skončily, vychladlo by to. idiot. Nabízí příměří s on ho tak pohrdavě odmítá. Děkuj iti bože že jsi stvořil pánvičky. Asi tuhle pojmenuju a bude se jmenovat Osvícení. málo kdo může tušit co se odehrává v mé hlavě. Když jsem násilně unesená zpět na naší loď nestihnu ani zaprotestovat. A na tváři se mi usadí ruměnec. večeře. Mluvila jsme o večeři, né tam ne. chňapnu Tawaru za flígr když začne cestovat ke mě do kuchyně a otočím jej -směr terasa a jídlo. Sama jdu k zábradlí a dívám se na zbytek posádky....velmi nebezpečně. Mou pózu ovšem vůbec nedoplňujou mé vlasy...které jsou díky svému objemu naprosto všude. Kdybych je před chvílí nevyprázdnila a můj arzenál nebyl po celé palubě Kladiva, asi bych jimi byla nyní zasypána.Pánvička netrpělivě tančící v mé ruce slibuje své. Stane, posbírej mi nádobí a za odměnu může tvá fanynka jíst s náma. mimochodem, kde je Ryouba? zeptám se jen tak do éteru. je možné že měl co společného s tou obludou co nám vyskočila na loď a řvala na kapitána? ten hlas....mu podobný byl, ale...to je tak vše Stan a Rozar po nanobodu |
| |
| Svačinka " O jídlo i pro Suí Príma už jdeme." zahlaholil vesele. " Suí musíme tu posbírat to železo co tu napadalo. Doufám ,že mi pomůžeš já budu hrát aby to lépe utíkalo. Už si slyšela st. Stan?"' to byla hloupá otázka Suí znala snad všechny texty které kdy vyprodukoval. A to i některé které měl Stan jen v záloze a nikdy je nezpíval. Vlastně ani nevěděl proč hodlá použít jako kryt píseň ,ale když nic jiného s pícní jde všechno lépe. Proto hrací stroj s názvem Stan našel další z vlastních desek a věnoval strunám střelné kytary rychlé pohlazení. " Dámi a pánové St. Stan." řekl jako by v něm ještě dozníval psychický otřes. Hudba která se linula ze Stanovi kytari i jeho úst, byla jedním z kousků jeho Song of fear tedy hudby jež měla každému s malou vůlí vštípit strach ze Stana , lepe řečeno strach na něj zaútočit, nepotřeboval jiný. Snad jedinou vyjímkou byla Suí a fandové od maríny, jim ona hudba musela připadat jako rajská. Pokud to bylo jen trochu možné pokusil se se Suí tančit po Lodi a sbírat nože co nejhazardnějšímu způsoby jako bylo 180° s rozpaženýma rukama očními důlky na nože a podobně. Prostě Stan blbnul a když doblbnul. Jakmile Stan a Sui vlastnili přechodné železářství vydali se ke kuchyni. " Ryoubau jestli jsem neviděl...ne asi uplaval." naznačil rukou pohyb ryby a zaklepal čelistí. " Vracíme snad jsou všechny víc železa Stan nepotkal." čekal na pokyn kam ty nože složit. " A co že máme k jídlu doufám ,že něco dobrého pro oči .... počkat já nemám oči." |
| |
| nyní vás chci všechny poprosit o jednu věc. popisujte význam svých technik- například tím že popis zaspoilerujete. kdo si je ještě do dneška neudělal, ať tak hodlá učinit než to zjistím. To pak bude zle. (máte jich mít tak pět) |
| |
| Ryouba Niji sleduje spíš tu situaci nad váma. Tý ženský bych se bála. To si váš kapitán nechá líbit? pak zamrká neb si všimne žes něco mluvil. Promiň, přišlo mi to jako zajímavá událost když ho nikdo krom ní nezastaví. Asi spolu chodí co. Říkal si něco? pak se na tebe zazubí svými lehce špičatými zoubky a dotkne se tvé šupinaté hrudi. Nediv se jim že tě nepoznali. Už jsem se začínala bát že si na rybáka jen hraješ, ale tohle skvěle dokazuje že jsi jako já. Pojď nahoru, až uschneš měl by ses změnit zpátky. samozřejmě že to tě moc neuklidňuje. Vždycky tě asi trápilo že od lidí nejsi nijak odlišný, ale o rybácích co se mění pouze ve vodě....To vlastně umí jen Niji a nyní i ty. Niji míří k molům - ke schůdkům vedoucím do moře a předpokládám že plaveš za ní. Vyskočí na schůdek a pouhým soustředěním docílí toho aby se z jejích ploutví staly dvě nohy. Nohy jsi u ní asi ještě neviděl. Ihned si shrne mariňácký plášť přes pás, dřív než se jí promění i intivnější partie. Taky se to naučíš. Víš, i my rybáci jsme se začali dobře uzpůsobovat pohybu na zemi. Na rozdíl od lidí se mi stále evolučně rozvíjíme.Dobře si pamatuju jak jsem nemohla téměř opustiti moře a pohybovat se jen na ploutvi, je docela obtížné. Takhle je to mnohem jednodušší. I kvůli bezpečí. Lovi na nás se v posledních letech o dost zvětšily. stoupne si a vyleze o pár schodů vzhůru. tak schválně, chvilku počkáme až oschneš a uvidíme jestli jsem měla pravdu. |
| |
| POVINNĚ SE VŠICHNI PODÍVEJTE DO SVÝCH DENÍKŮ KDE JSOU POZNÁMKY OD VYPRAVĚČE. Je možné že ještě nastanou drobné úpravy, ale zařiďte se dle toho |
| |
| Loď. Moc nechápu co to se mnou Joana dělá... Takhle do mě strkat a nakonec mě ještě donutit sednout si. Pochopil jsem když mi z ramene vyndala vidličku... Teda bolelo to strašně, ale mě spíše zajímalo, jak dlouho tady pochoduji s vidličkou v rameni. Vrhám vražedný pohled na lehce zkrvavenou vidličku Myslím že ta páska bude dostačující... Říkám děkovně a promnu si rameno Jídlo? Říkám trochu vyděšeně. Vážně musím? Ptám se, ačkoli již znám odpověď a bez stěžování se jdu najíst. U stolu si sedám co nejdál od Twist, zase by jí něco chytlo a chtěla by mě zmlátit, takže bych rád měl nějáký čas na zareagování. Jooo ale musím uznat, že jsem jedl i horší... a ke všemu tady hraje i Stan... S někým. No, raději to budu ignorovat, stejně zatím nehrál nic moc pořádnýho. Po jídle vstávám od stolu. Mám toho ještě hodně na práci... Hlavně najít svou pistoli, kterou jsem odhodil. Ke všemu mám u sebe ještě málo nábojů a co kdyby náhodou někoho napadlo, že na nás zaútočí? Nebo pravděpodobnější, co když kapitána zase napadne s někým vyvolat nějáký spor? Měl bych být, když už nic jiného, tak alespoň připraven na vše. Jsem zvědav, jak dlouho v takových podmínkách přežiju. |
| |
| Tímto se omlouvám tento týden nebudu moc aktivní. jsem po těžkém úrazu poprvé ve škole- za tenhle rok a protože ještě není vše ok, bere mi to celodení energii. Doplazim se domu a spim, takže na Andor moc času nemam. -to ale neznamená že tu beze mě nemůžete fungovat |
| |
| Loď „Tak jo. Já ti ji pak najdu.“ Slíbím mu. Usměji se. „Jestli musíš jist? Ano. Řekla bych, že jíst je jedno z nejdůležitějších lidských potřeb.“ Stisknu mu rameno. To zdravé samozřejmě. „Neboj se Twist. Ona není špatná, jen je háklivá na svou kuchyň. A pokud nebudeš kritizovat její jídlo a nebudeš ji chodit do kuchyně, tak to bude v pohodě. Aspoň u mě to tak vždycky fungovalo.“ Vyšli jsme spolu ven a do jídelny, abychom si snědli svou porci. |
| |
| Na suchu, jdem na panáka? Niji mi očividně nevěnuje plnou pozornost a místo toho komentuje Twist, která zastavila kapitánovo řádění. Mlčky s ní souhlasím, ale jak se na mně otočí abych jí zopakoval co jsem jí řekl… No trochu mně to uvedlo do deprimující nálady, dokonce i tak trochu vypadám.. Jak neslyšela? Vy ženský jste schopni dělat několik věcí zároveň takže je blbost abys mně neslyšela. To znamená, že zuřící Twist je pro tebe zajímavější a důležitější než já?! To je krutost… to je absolutní podpásovka Niji… Najednou ucítím její teplou ruku na mé hrudi(nebo spíš akorát na šupinách? Je to děsně matoucí) a na rozdíl od ní věnuji jejímu proslovu plnou pozornost, i když mně spíš ještě víc ponořil do deprese. Jak si může někdo hrát na rybáka? Kdo to kdy slyšel aby se někdo měnil v rybáka ve vodě? Tohle snad musí být noční můra… Nikdy mi nikdo neřekl že vypadám jako člověk, kdy vyděl moje uši nebo žábra a věčně na mně křičeli akorát zrůdo…A teď ji ani nemůžu oporovat a hlavně nevím co na to řeknou ostatní v posádce až mně takhle uvidí. Joana mně možná bude chtít otestovat jak to funguje a Twist mně teď bude opravdu považovat za náhradní sushi zdroj. Navíc mně teď budou extra bolet uši ze Stanovi hudby a neutečují ani pod vodou. Opravdu má tahle proměna nějaké výhody?... Kam to jdeš Niji? Plavu za Niji ke schůdkům, a pak s otevřenou pusou sleduji tu scenerii.Nějak těch proměn je na mně za posledních 10minut moc. Copak se vážně nějaká ryba dokáže takhle měnit, evoluce neevoluce? Nějak mi to ale nedá a musím si ty její nohy skontrolovat. Sotva přes sebe přehodí ten plášť a začne s poučným výkladem, já si se zájmem pozoruji její nohy(pouze nohy, i když to vypadá z dálky že možná i výš), dokonce je i trochu zmateně ohmatám, jak nějakej malej kluk co se setkat s něčím naprosto novým. Pokud mně nijak neudeří tak toho po chvilce nechám a nasadím omluvný výraz. A, promiň. Jsem z toho trochu v šoku… To je fakt divné. Skoro se mi nechce uvěřit, že rybáci mají tak obrovskou evoluční schopnost. Sice je otázka zda pocházejí z lidí nebo naopak, ale je to neuvěřitelné…Rozhodně to pro rybáky musí být výhoda a zvlášť pro mořské panny… Jakému bezpečí? Jaké lovy? ...Vypadá t že budem mít dneska opravdu dlouhéééj pokec o minulosti. Jen doufám, že to moje peněženka vydrží alespoň týden. Udělám teda co mi poradí, vylezu na molo a čekám až se moje tělo začne měnit zpátky. Mezitím zkusím i trochu své pohyby a také svoji pátou ruku(ocas). Je to dost zvláštní pocit, jakoby mé tělo zesílilo a ovládat ten ocas bylo prostě zvláštní. Tohle mi možná bude opravdu k užitku. S tímhle bych mohl příště možná i vyřídit sám Golema… tedy pokud mi to vydrží dost dlouho…. Super, ale na loď se teď vrátit nemohu, takže mi nezbývá nic jiného než jít rovnou do baru a opevnit se tam prázdnýma lahvemi od whisky. Doufám že nám Niji zaplatí alespoň třetinu chlastu… Když konečně seschnu a přeměním se zpátky do normálu zas se trochu protáhnu a otočím se na Niji. Dobře to bylo trochu děsivý, ale co podniknem dál? Zajdem na panáka?... Promiň tak na pár beden whisky? |
| |
| Jídlo Jen aby sis moc nevěřila. se šelmovským úsměvem jsem lehce plácl Twist přes zadek jako reakci na její hlášku o mém zabití, načež jsem zamířil ke stolu, kde už krásně vonělo jídlo. Svůj příděl jsem do sebe naházel přímo ďábelskou rychlostí, načež jsem se díval jestli náhodou by se nedalo sežrat ještě něco navíc. Jinak řečeno, ti co přišli pozdě mají smůlu neboť jejich příděl byl sežrán jejich kapitánem. Teprve poté co jsem dojedl jsem se zadíval na Rozara, který už mířil od stolu pryč. Máš hodně práce? zeptal jsem se a doufal že ho to alespoň na chvíli zastaví. Potřeboval bych pomoc s opravou lodi od někoho, kdo se v tom alespoň trošku vyzná. |
| |
| Loď. Jen co se otáčím, abych odešel, tak kapitán něco řekne... Něco co nejspíše bylo řečeno na mě. Nejsem si jist, zda-li to vážně bylo mířeno pro mě, ale otočit se prostě musím. Hmmm?? Neurčitě zamručím, přičemž zvedám obočí v tázavém výrazu. Avšak to o co mě "žádá" se mi vůbec nelíbí. Dokáži vyrobit samostatně fungující stroj, dokáži sestřelit cíl ze vzdálenosti osmi kilometrů, dokáži udělat z jakékoli živoucí bytosti svou loutku a dokáži přeměnit jakýkoli předmět v čirou energii. A co on po mě chce? Chce abych mu pomohl opravit nějákou loď, na které jde jednoznačně poznat, že nejlepší dny má již za sebou.... Jen škoda že nic z toho teď nedokáži zpraktikovat... Zatím, ale nikdy se mi to nepodaří, když po mě pořád budou chtít takovéto věci... Kdyby si alespoň tu loď nezničil vlastní vinou... Teď musím ještě něco udělat, ale snad ti s tím příjdu pomoci za několik hodin... Sděluji mu a odcházím hledat svou pistoli, kterou jsem zahodil. Dvě hodiny mi snad budou stačit... Docházím až ke své hromádce, která více připomíná věci na vyhození, než materiál na výrobu sofistikovaných nástrojů a že to co mám právě v mysli je hodně složitý na výrobu. Hlavně nezapomenout myslet na to co potřebuji vytvořit a všechno ostatní už přijde samo. Připomínám si frázi, která mi pomáhá k soustředění. |
| |
| Nová mise To že Stan jedl mohlo být v klidu znát i na lodi mariňáků, neb to jakým způsobem dokázal Stan uznale mlaskat krkat a pšoukat by nesvedl ani nikdo s masem na lebce. Tak jako tak se atmosféra kolem jídla začala měnit na lehce přátelštější a hodně toxickou. Stejně tak bylo všem jasné ,že se asi Stan předvádí trochu před Suí věrní fanoušci si nějaké to divadlo o Stanovy co nezná způsoby stolování zasloužili. Otázkou ,ale dost dobře mohlo být jestli takhle Stan nejí normálně a jeho rozumnější chování není divadlo pro posádku. " Bylo to moc dobrý. Určitě z toho mám naducaný tváře.....počkat já nemám tváře." pokusil se o vtip. Když pak Rozar a Tawara vedli rozhovor o opravě lodi, musel Stan vložit. " No nevím jak tajhle rozar ,ale já umím přitlouct pár hřebíků, však si svoje kytary dělám sám. Hale" za šermoval dřevěným mečem nad stolem a možná při tom i něco shodil. " I když je možný, že když se do toho vrhnu ,bude pak loď hrát." Stanova mysl udělala dušení veletoč a jala se zaobírat jinou informací. " E to kápo jak dlouho se tu zdržíme já že bych se šel se svou fanynkou trochu projít....teda jestli nepotřebujete další koncert." pokud zaznamenal, něco co nebylo nesouhlas vydal se Suí na procházku. " Prozradím ti malé tajemství Suí jdu si hledat mazlíčka potřebuju nějakou šedou potkaní slečnu s černejma vočičkama, takže, kdyby si zahlídla nějaký týpky co dělaj krysí závody tak mi řekni, já pro voči nevidim." stan se na chvíli zasekl. " Ale kdyby tam byl bílí krysák, tak se drž zpátky ti mají ve zvyku počůrat kde koho a jsou z toho jen trable." |
| |
| Ryouba Niji tě přes tu ruku lehce plácne a zvedne se. pak ti nabídne ruku. Jsi hůř informován než jsme si myslela. od té doby co jsi na moři jsi se o Rybáky asi moc nezajímal co? Společně se vydáte hlouběji do centra. Bohatě mi postačí sklenička. Chci být ve střehu. Opravdu je pobivuhodné jak lidsky vypadá. Takhle jsi jí ještě nikdy neviděl. Před tím než tě zatáhne do blízkého baru si vytřepe vodu z dlouhých vlasů a pak až vkročí. Její zjev zaujme hodně lidí co uvnitř sedí. Především to že je viditelné, že pod tím mariňáckým kabátem toho příliš nemá. Jí evidentně nevadí že po zaplivané hospůdce chodí na boso a že je pod pláštěm na ostro. Při jejích objemných ženských rysech tě to možná i trochu vzrušuje. Ale to že je mariňák docela odrazuje (nejen tebe) Sedne, si, pěkně nohu přez nohu a pak zaryje patu do obličeje jendoho čumila co se snažil plazit pod stolem, aby nahlédl jaké poklady ukrývá pod pláštěm mariňáků. Tak povídej. Co se stalo že se s tebe stal pirát? váš kapitán nevypadá jako někdo kdo by tě nějak moc přitahoval a celkověě vaše posádka vypadá že by s ekaždou chvíli chtěla sežrat navzájem... |
| |
| Wind Zack se dostane na břeh k tobě a předchozí objetí rozhodně nenásleduje. Jedná o dost opatrněji. Celá ta situace ho evidentně vykolejila. Zavrčí když mu ukážeš ránu od trojzubce a zavrtí hlavou. Nepatří mezi ty důležitý. Krom jiného jsme slyšel že jste Golemovo posádku vyřídili, takže v pohodě. Míříte více méně stejným směrem jako Ryouba a Niji. Zahlídl jsi je jak vychází odněkud z moře. Opravdu by tomu vašemu kapitánovi měl dát někdo náhubek. žíla na jeho krku je ještě naběhlá z náhlého přerušení souboje, který nečekal. Twist...Jak jsem se na vás díval naprosto o těch dvou nic nevíte co? Co jsou vlastně zač a proč mají tak zatraceně vysokou odměnu. Přesto s nimi plujete na jedný lodi. ne to je váš problém do toho se montovat nebudu. pak si dřepnete v hospodě a Zack hodně dlouho mlčí. Soustředí s ena to aby se sklidnil. Zjišťuješ že i když sedí meč si zásadně nesundavá. Bez oheldu na to že je to nepohodlné. |
| |
| Suí Začne sbírat věci se Stanem aby si vysloužila Twistinu přízeň. Dívá se na Twist se zjevným respektem. Pak když se vzdálí se k tobě nakloní. Páni, máš užásný fanklub. To je tvoje manažerka? jestli ne, budu jí dělat já! chvilku poslouchá váš rozhovor a pak se rozjařeně postaví na židli. Hrající loď? Stane? Hrající loď? to bys dokázal? už jsme ti ířkala že s efanoušci složili a koupili ti ostrov? Co takhle udělat hrající ostrov? To by bylo parádní! zvedne ruce do vzduchu a je únašena nějakou osobní představou dokud jí Stan nasílím neunese z lodi pryč. Ano, bílý potkani jsou pěkní sviňky, ale takovej černej. Páni, to je něco! Ty bys chtěl černýho potkana jako mazlíčka? A mě sebou na svou výpravu nechceš? To nechápu. jako by jsi svým pochodme nepřitahoval dostatek pozornosti, ona jí na tebe obrací ještě víc když občas i docela brutálním způsobem ti vyklízí cestu a občas vykřikne: pozor! velký Stan prochází povětšinou je ti ale zavěšená za rámě. A povětšinou tvůj zjev lidi nutí k úniku dříve než se snimi setkáte. Pak na chvíli zmizí, aby tě po půl hodině zase dohonila a tváří se strašně nadšeně. Zatáhne tě do uličky a vyndá nějakou červenou bobuly. Víš že většina fanoušků pro tebe udělá cokoliv, já jsem však ochotná dosáhnout mnohem dál. spolkne kuličku a před tvýma očima začne krysovatět...Do velikosti šedé krysí samičky s čenrýma očima. Zvedne k tobě hlavičku a pískne. při tom to písknutí zní jako: Teď už si mě vezmeš? (za rkysí slečnu si odté´dka můžeš hrát i ty sám) |
| |
| Kladivo Nevděčníci jedni, dělají jako kdyby to bylo otrávený nebo co. čuchnu ke svému talíři. není. Jako obvykle u stolu nesedím, ale stojím z naprosto rozumných důvodů. Například když Stan začne něco vykřikovat a svou kytarou chystá poschazovat většinu věcí. Za letu změním jejich směr tak aby spadli zpět na stůl tak jak tam byli původně. Když Rozar odmítne opravovat loď tvářím se trochu nepříčetně. v tom případě absolutně nechápu co tady dělá. Odsunu se stranou abych jim nečudila pod nos a z výšky vidím Winda Zacka a Niji s Ryoubou jak mizí v hospodě. Na opravdu asi budeme muset sehnat nějaký řemeslníky. Jako vždycky. Nebo to můžeš tak nějak splácat jako vždycky zahuhlám a sednu si na zábradlí. Každopádně co máte v plánu pak kapitáne? navigátor ná masi směr další cesty nesdělí když tu není... |
| |
| Podivnosti okolo potkanů "Manažerka? Nevím co je mana a no myslím že mi nikdo nic nežere....teda doufám v to... a jako jestli tě baví vohlodávat kosti... Já sice chápu že jsem k sežrání ale jsou stravitelnější věci než Stan." když Suí vstane stan se tak lekne že spadne zády na zem takže se mu umožní hezký výhled pod sukně. " Jo třeba jednou chce to cvičit a mít štěstí a pak dopadne i ten ostrov, kterej ale do tej doby bude možná potřeba vohlídat... ale to se zvádne." odpověděl a tak nějak si všiml, že Suí se prostě odmítá pohnout. Ne že by to jemu vadilo, takhle by se mohl plavit dlouho, ale mise potkat tížila jeho prázdnou hlavu. Proto se zvedl a pokusil se prostě Suí odnést podobně jak se odtahují prkna. Doufal, že se časem sama probere ze strnutí a doufal správně. " Jo bílí jsou oškliví ,černý lepší ..... No jasně přece mu nebudu kousat hlavu ... nebo bych měl?" kdyby to bylo možné nasadí udivený výraz,ale jeho výraz byl prázdný jako vždy. " Nooo ale tebe nemůžu mít jako mazlíčka.... to by nešlo nemůžu tě dát do klece a tak ,navíc kdo bude pak zvládat tu bandu fanoušků noooo? Byl z ní lehce nervozní, bylo to už pár měsíců co nebyl mezi svými fanoušky a tak si těžko zvykal. Naštěstí Suí pochopila ,že davy lidí rozráží Stan svým charizma a není potřeba na to že jde moc upozorňovat. Když mu Suí zmizí z dohledu tak se mu lehce uleví ačkoliv i jemu je jasné že pauzy na wc ,či podobné zastávky živých netrvají věčně. Pak byl vtažen do uličky a kdyby to bylo možné orosilo by se mu čelo. Hlavně po slovech že pro něj Suí udělá zajde mnohem dál. " To ale nebude potřeba ... a když tak před doktorkou ona mi nevě....." Suí se před ním zmenšovala a hlavně se z ní stala krysa. " Fajn od dneška piju jen rum." zněla jeho první překvapená reakce, avšak nezdálo se že by potkaní slečna začala tancovat, takže s alkoholem to spojené nebylo. Písknutí vysvětlilo vše. " Teda ty chceš bejt za každou cenu se mnou co? Dobře, ale doufám že víš kde sehnat bobulky na to aby jsi byla člověk.... to až se usadím na tom ostrově, aby ...." představil si to jak sedí na trunu a ve vlasech má Suí. "BOHAHAHAHA." zaburácel hromově a sehl se pro Suí. Chvilku přemýšlel a pak jí prostěp oložil sobě na hlavu ať si ve vlasech udělá pelech. " Ale kadit a čurat prosím pěkně někde kde to pude otřít." odměnou mu bylo první počurání neb nadšené potkanice zrovna dvakrát moč zadržet neumějí, jakkoliv byli před chvílí člověk. " Ale stejně ti musíme najít bydlení...schválně kde by tady mohli prodávat klece... piliny a možná misku....nebo tak něco." pronesl a začal průzkum, ten musel být plný legrace, neb vidět kostlivce jak se sklání k ne moc roztomilým dětem aby se jich záhrobním hlasem zeptal kde tu muže koupit něco pro zvířata,bylo samo o sobě dost zvláštní. O to víc když mu při tom z vlasů koukala Suí a vyplazovala na děti jazyk. |
| |
| Na molu -> hospoda. Kouknu na Zacka, když prohlásil, že není důležitá. Ale mě nezajímá, zda je důležitá nebo ne, ale kdo to je? Měl jsem s ní problém, jen díky náhodě jsem přežil, proto mě zajímá kdo to je. Pronesu zcela klidně. No Golemovo posádku jsme nějak vyřídili, ale to jen díky kapitánovi. A ano občas by potřeboval náhubek, ale jinak je to fajn chlap. Rozejdeme se do hospody a po cestě se Zack ptá na Twist a Kapitána. No Zacku. Jsou to dva lidi, kterým bezmezně věřím a vím, že mě nikdy nenechaj ve štychu ať se děje cokoliv. Twist je občas tvrdá, ale ve sví podstatě je hodná. A kapitán je šílenec. Ale fajn šílenec prostě mu věřím a nezajímám se o jeho minulost. Jelikož co se stalo, stalo se, a už se to nenapraví. Pronesu, a když dojdem k hospodě tak vlezem dovnitř a sednem si ke stolu obědnám dvě piva a kouknu za Zacka. Mé meče mám u pasu. No Zacku. Jsem rád, že jsem tě potkal, ale vidím, že jsi ještě nabroušen z boje. A děkuji, že si nás nechal doufám, že nechystáš nějaký útok na to, abys mě zatknul a tak. Poté se kouknu na jeho meč a usměju se. Můžeš mi říct co to je s tím mečem? Co to tam je za zařízení? Usmívám se a když donesou pivo tak pozvednu půl litr na to abychom si se Zackem přiťukli. |
| |
| doplňte si info Rozare a Stane, podívejte se do homepage. už s náma chvilku jste, takže už by to i o vás chtělo nějaké info plus jaký máte vztah ke komu z posádky. a ostatní mají samozřejmě za úkol napsat svůj vztah k nim. |
| |
| hokus pokus posunus na ostrově Little Monica jste strávili den a půl. Většina členů posádky v těchto časech pracovala na opravě Kladiva. Protože právě kvůli tomu jste se také mířily. Rozarova pracovní síla vám ukázala že dokáže být i nesmírně zručný a užitečný a právě díky němu oprava netrvala tak dlouho, jako obvykle. V přestávkách kdy vás Twist plísnila že jestli nebudete jíst tak vás zabije a při náhodném setkání Winda s Ryoubou(kteří byli buď na mol nebo zmlácení) kteří se tu mihly jen občasně, přišel i nápad udělat poslední večer před odjez menší oslavu. Někomu z vás (původním členům) totiž vyvstanulo v paměti že je to přesně rok co Tawara a Twist společně vypluly na moře a posbíraly vás ostatní. Celý rok kdy jste spolu. A navíc- taky jsou tu vaše úplně první plakáty. Popište tedy co jste dělaly ten den a půl a zahrajeme se oslavovaný večer plný vzpomínek (ano, chtěla bych aby jste se taky zaměřily i na vzpomínání, vaši první bitvu, první hádky a tak dále. Je pravděpodobné že se některých věcí chytnu a napíšu je do homepage k popisu vaší cesty, na které pracuji. Hodlám v ní popisovat piráty s kterými jste se setkaly, mariňáky které jste zlikvidovali a tak dále. Přispívejte i vy svými nápady, Cp postavami a situacemi s nimi a tak dále. Může jít o přátele, nepřátele, i učitele. Hodlám sem zapojit i staré známé postavy z jiných jeskyní Op. Jako je třeba Medíkova posádka, Bratr a Hrabě a tak dále. ) Ryouba a Wind Přes všechny spory co vaši staří známý měli s posádkou Kladiva jste s nimi nakonec skvěle pokecaly. Během většiny propitých hodin jste z dvou dvojic vytvořili čtveřici. Nechybělo veselí, bolehlavy, vtípky a narážky a samozřejmě i vzpomínání. Už nevíte přesně z kterých úst to zaznělo, ale vznikl nápad že vás Niji a Zak budou učit. I když to netrvalo více než den (plný modřin a podlitin) naučili jste se mnohé ( a o tom už s vámi budu přímo psát já. s tím že to už můžete v příspěvku nakousnout.) Zároveň pro vás oslava na Kladivu, vašeho ročního plutí platí taky. (takže budete reagovat na více věcí, je možné že popis vašeho trénování se protáhne a budeme ho odehrávat zároveň s reakcí na přítomnost) |
| |
| časová linie 1 -Za klec a trávu Stan svoje akce na Little Monice vůbec nerozvíjel v malém. Zoufalé hledání potřeb pro mazlíčky ho dovedlo do nejrůznějších míst. Většinou chodil od krámku ke krámku a všude se setkával s prodavači v bezvědomí, jako by někdo před ním chodil a za velkého křiku je praštil po hlavě. Vždy to jako na potvoru bylo v době kdy Stan vcházel a pomalu začínal toho kdo je mlátí aby nebyli při vědomí nenávidět a byl připravený si to s ním vyříkat. Snad nakonec opravdu našel obchod kde uspávač nebyl a stál tma jen velice bledý a vyděšený obchodník. "PŘÍŠEL JSEM SI PRO ....." zahájil Stan a odpovědí mu bylo nejspíše koktaní a možná unik nějaké tělní tekutiny. A prošení aby si ho sebou nebral. " Na co mi budete? Potřebuju klec piliny jídlo a nějaký blbnítka pro potkany." ne že by měl moc peněz,ale Stanovo charizma kupovalo samo. časová linie 2 -Oslava Když se Stan dověděl že bude oslava a tedy možnost kdy si bude moc pořádně zahrál, rozzářili se jeho oči jako vánoční světýlka zapojená na špatné napětí. " Hoho tak žačneme." spustil první písničku nějakou klidnější podporující vzpomínaní. Stan sám svou píseň prokládal vzpomínkami. " Žil kytarista Stan , který dlouho plavil se sám. Dřív nosil nástroj Bookovi teď však sám v davu zaloví... dávno tomu co potkal kladivo letající, jež majzlo ho po palici. Pak Stan pěl písně děsné...." jak se zdálo Stan se už začal ztrácet v tom co bylo kdy, ale nevadilo mu to :D |
| |
| Kladivo Celý den a něco jsem strávil spolu s ostatními pravověrnými členy posádky opravou naší lodičky. Během této doby jsem se trošku více sblížil s Rozarem, který se ukázal jako překvapivě užitečný společník a pomocník, mnohem užitečnější, než někteří nejmenovaní ožralové, co místo oprav prováděli bůh ví co s mariňáky na pevnině. Když jsem měl náhodou trošku volna, mezi opravami a jídlem, věnoval jsem se tréninku ještě podivnějšímu než byl ten předchozí. Snažil jsem se běhat, ovšem dosti zvláštním způsobem, kdy jsem místo klasického běhu nakopával palubu pod sebou a snažil se tak odrážet. Vypadalo to dost komicky a já dost často končil na hubě. Po opravě, když někdo navrhl oslavu jsem nadšeně souhlasil. Byl jsem poměrně dost unavený z vytrvalé práce a tréninku, stejně jako z faktu, že jsem tak blízko mariňáků a tak mi lehké uvolnění přišlo pravdu v hod. Netypicky pro mě jsem se z počátku oslavy držel dost stranou, jen s jednou lahví saké v ruce a vzpomínal na své úplné začátky jakožto pirát. |
| |
| Oprava Nakonec jsme se věnovali opravě Kladiva. Bylo načase... opravit loď a nedělat problémy. Snad to chvíli vydrží a mi si na pevnině udržíme aspoň pár dní aniž bychom museli utíkat. A zvládali jsme to! Díky mé schopnosti jsem neměla problém nosit těžké nebo velké věci. A Rozar se předvedl jako velká pomoc. Myslím, že to i ostatním pomohlo, aby ho vzali. Byla jsem ráda... snad se bude mezi námi už cítit lépe. Snažila jsem se po celou dobu s ním komunikovat, aby si nepřipadal jako páté kolo u vozu. Nakonec bych řekl, že to ani nebylo potřeba. Nevím kdo si na to vzpomněl, ale najednou někdo oznámil, že jsme spolu už rok. A tak byla ohlášena oslava. Oslava Oslava probíhala v melancholickém vzpomínání a slavením a popíjením. Já se účastnila a dokonce jsem si i dopřála trochu alkoholu. Džus s trochou rumu. Nic víc. Dávat si něco ostřejšího, tak je nejspíš po mě. K alkoholu mám docela nízkou toleranci. Čtyři takové džusy stačilo k tomu, abych byla trošičku v náladě. Vzpomínala jsem na to, jak jsem tenkrát ukradla tu knihu a při útěku se dostala na Kladivo. Potřebovala jsem se někde ukrýt... a nakonec jsem tu zůstala natrvalo. I když moje pátrání po léku nijak nepostoupilo. Ale pořád jsem měla čas. Zkoumala jsem různé rostliny. Jednou na ni narazím. Stan začal zpívat o našem setkání, musela jsem se rozchechtat, protože to bylo legrační. „To je dobrý!“ pochválím jeho rýmy. Pak si všimnu Tawary jak sedí trochu stranou. To bylo divný. Tawara a slaví tiše? Došla jsem k němu a sedla si vedle něj, plácla jsem ho přátelsky do stehna. „Co je s tebou Kapitáne? A neříkej, že nic. Kdyby ti nic nebylo tak jsi ve středu oslavy. Ale ty sedíš stranou. To se ti nepodobá.“ |
| |
| Oprava kladiva Prvně jsem si zařídil to co jsem potřeboval. Výroba ultimátního nástroje, jenž by byl schopen učinit některé mé další nápady proveditelnými... Zda-li ovšem něco takového vážně dokáži, to vážně nevím. Po té co splácám ještě několik dalších věcí, které by se mohly hodit při opravování lodi už začínám sledovat své okolí a zjišťuji, že kapitán už začal s opravami. Alespoň se něco snaží udělat... Sice to co dělá nedělá špatně, ale pořád to jde líp. Nejprve ale pořádně kontroluji loď. Je důležité vědět co všechno je potřeba spravit... Pro kapitána nemám moc dobrou zprávu. Veškeré informace již mám, takže se mohu pustit s kapitánem a Joanou do oprav. Nedá se říct, že by nám to nešlo. Vypadalo to, že pochopili, že o tom vím nejspíš o trochu víc než oni a dokázali jsme se zkoordinovat. Loď jsem nejen opavoval, nýbrž se jí snažil i o něco zlepšit její odolnost. Šlo nám to vcelku dobře... Jen kapitán si rád skotačil na palubě... Ale dalo by se říci že loď už je schopna delší plavby, avšak stále je co opravovat. Joana s Tawarou, se kterými jsem mluvil mohli pochopit, že toho hodně vím a kdyby potřebovali pomoc, tak nemám problém jim jí poskytnou. Oslava Už jen co slyším, že se chystá událost, na které bude přítomen alkohol, je ihned jasné, že to není vůbec nic pro mě. Raději jsem zalezlý kdekoli kde mě nikdo nebude otravovat s tím, abych pil cokoli nealkoholického. Když už se mě někdo bude chtít vtáhnout do víru dění, tak zůstávám co nejdál a jen sleduji co se děje. Někdy si říkám, že jsem se měl vážně usadit, vytvořit vlastní korporaci a postupně dobývat svět... Ale né, to by pro mě bylo moc jednoduché, tak proč si to nestížit tím, abych se dostal na ostrov, kde bylo tohle nemožné a můj výzkum musel být přesunut na dobu neurčitou? Lovit a vymáhat peníze za starostu a jim podobným... Jen doufám že nebudu litovat toho že jsem se nepřidal k pirátům... |
| |
| Oslava V poněkud melancholické náladě jsem seděl stranou od ostatních a plaval v soukromém moři vzpomínek, které jsem občas trošku povzbudil troškou saké z láhve, když se objevila naše drahá doktora těsně u mě a vynutila si mou pozornost. Co? zeptal jsem se překvapeně. Promiň, zrovna jsem byl u toho, když mě povýšili na Komodora. Úžasná akce to ti povím. Táta brečel radostí. usmál jsem se kysele a obrátil oči směrem ke hvězdám. Vážně úžasný otec. Velký hrdina a admirál mariňáků co nechtěl pro svého syna nic menšího, než aby šel v jeho stopách. Nedokázal pochopit, že když jsem se jako člověk narodil, hodlám tak i umřít. Nepotřebuji pomoc žádného ubohého ovoce k tomu abych byl silný. na chvíli jsem se zarazil. Eh, omlouvám se. Takhle jsem to nemyslel...a očividně moc mluvím. Nechceš se jít raději bavit za ostatními? Se mnou dneska moc srandy nebude. |
| |
| Oslava Poslouchala jsem jeho vyprávění o tom, jak se stal Komodorem. Ale podle šklebu to nebyli příjemné vzpomínky. „Rodiče jsou takoví. Chtějí pro své děti to nejlepší, ale často si neuvědomují, že oni to nechtějí.“ Řekla jsem. Občas mě mrzelo, že Tawara je se svým otcem tak na ostří nože. Já si se svými nevlastními rodiči rozuměla. Vždy mě podporovali v tom co jsem dělala. O takových věcech, které trápí Tawaru jsem jen slyšela. No.... na druhou stranu neznám zase své pravé rodiče. Taky nic moc výhra. Začal hanit Ďáblovo ovoce, pozvedla jsem obočí. Uvědomil si komu to říká a začal se omlouvat. „Ále...“ protáhnu a provléknu svou ruku pod jeho paží do které se zaháknu. „Na to, že podle tebe nejsem člověk se ke mě mnohdy chováš jako k normální ženě.“ Popíchnu ho. „Hele já se bavím. Ráda tě poznám i z jiné strany než jen jako prasáka. Navíc se mi nelíbí, když tě tu vidím takhle samotného.“ Odmítám jít pryč. |
| |
| Oslava No, nebudeš tomu možná věřit, ale přísahal bych, že ty jsi žena. na tváři se mi objevil lehký úsměv. I když normální určitě ne...to je samozřejmě myšleno v dobrém. zasmál jsem se ve snaze ji uklidnit, ještě předtím, než dostanu ránu obří pěstí. Hmmm, z jiné než prasácké stránky? Věřila bys, že jsem takový vlastně původně vůbec nebyl? zeptal jsem se a vrátil se zpět ke své melancholii. No vážně, dokonce jsem měl...nedej bože ještě mám snoubenku. Úžasný a naprosto dokonalý sňatek dokonalého páru. Měla to být společenská událost sezóny, teda, než jsem si uvědomil, že chci všechno, jen ne se ženit. z oblohy jsem otočil oči směrem k Joaně. Chceš říct tajemství? zeptal jsem se a stále si udržoval stejný tón hlasu, načež jsem se k ní lehce naklonil, jako bych jí chtěl něco zašeptat, načež jsem ji prudce políbil. MUAHAHAHAHAHA MÁM TĚ! zařval jsem vesele, vyskočil na nohy a v mžiku do sebe obrátil zbytek láhve. Hej Satanáši, nalaď něco tanečního, trošku to tu oživíme! |
| |
| Oslava Uculím se. „No když jsem se dívala naposledy tak jsem byla.“ Zavtipkuji. „Jo jo... já to chápu.“ Pokývám hlavou a kupodivu ho nemlátím... dokud neosahává nemám důvod ho mlátit. Vykulím oči, když mi prozradí, že je zasnoubený. „Cooo? Tyjo... tak to doufám, že na tebe chudák holka pořád nečeká.“ Zavrtím hlavou. „Domluvená svatba... ale fuj.“ Loupnu po něm očkem. „Ale neumím si tě představit jiného než jsi teď.“ Řeknu nakonec. Tajemství? „No? Jaký?“ zajímá mě co dalšího mi o sobě prozradí a nakláněla jsem se k němu, abych slyšela. Jenže... neměla jsem zapomínat, že je to Tawara. Neřekl mi tajemství, ale uloupil mi polibek. Vypísknu, ale to už on stojí a chechtá se. „Tawaro!“ vykřiknu a vyskočím na nohy stejně jako on a kopla ho do zadku. Ale spíš jen tak symbolicky. Nezvětšila jsem jsem si nohu, prostě jsem ho kopla jen tak, aby to cítil. Ale byl to zase Tawara, který mě tak rozčiloval, osahával... ale stejně jsem ho měla ráda. I přes ty jeho úchylky. „Máš štěstí, že je oslava. Jinak by jsi proletěl zdí.“ Zahrozím mu prstem a pak na něj mrknu. |
| |
| Oslava Stan notnou chvilku pozoroval a lehce odposlouchával dění okolo Joany a kapitána. Pomalu se v něm začali hromadit opravdu zajímavé otázky otázky. Jenže pak přišel Tawarův trik a žádost o hudbu. " Nenene to není satanáš ale Stan náš. Původně to byla svatouškovská hymna nebo tak. Bylo to nějak tak Stane náš jež jsi nametený, přijď hudba tvá a hraj všudmo kolem. Metal náš zahraj dnes, neb mi po jiném nelačníme...myslím že sem o tom napsal písničku...." pozorní mohli zjistit že se Stanovi ve vlasech cosi pohlo a jako zapísklo " Jasně Stan už ví byla to píseň až příjde Stan a hrál jsem jí před svejma prvníma fandama to bylo tehdá kdy sem ještě měl maso na rukách a jen jednu kytaru...můj oblyčej už byl tenkrát jedinečnej, ale atmosféře klubu u zdechlího sviště se jen tak něco nevyrovnalo. Prostě to byl nákyp.....Stan moc kecá sice by ho zajímalo který vovoce tu řešíte bo jestli pomlouváte banány tka k tomu mám taky co říct." zaklapl čelistí. "Ale teď k tanci a poslechu hraje sám jedinečný Stan." a pak spustil jednu z oslavných písní o sobě "I am your dark desire the one that comes with fire the one that gonna make you scream too late you will discover i much more then a lover i pay no fear your evil dream Now its time for Fire! Battle! In metal! I live for the metal Metal, screaming in Lightning I cry for the metal and die for the metal I am a Evil soldier The mighty most of warrior The one you wish you never seen I am the king of darkness You are staying homless im gonna take your fast and clean Now its time for Fire! Battle! In metal! I live for the metal Metal, screaming in Lightning I cry for the metal When you think that is over you will wake up and feel my breath I will force you to feel the pain...again When the morning is broken you are falling down and out But i still will come back for more i am made for you you are made for me Fire! Battle! In metal! I live for the metal Metal, screaming in Lightning I Fight for the metal metal! fire! desire! you live for the metal you die for the metal Fire! Stan si to užíval zvládl 3 ozembouchy několik skluzů a spoustu legračních gest. Nejzábavnější bylo že zvládal do toho všeho tenounkým hláskem pískat melodii, nebo to byli jeho vlasy? |
| |
| kolem Ryoubi a Winda Z toho že Ryouba s Windem věčně věkův chodí pozdě na jídlo jsem byla poměrně rozrušená. (trochu podrážděnější než obvykle). A tak jsem udělala jednoho krásného času věc co by ode mě hned tak nikdo neočekával. Když se večer vrátili zmlácení a ráno zase zmizeli, šla jsem potají za nimi. Až na místo jejich cvičebních prostorů. Chápala jsme proč je to utajený a respektovala jsme to. I když díky své minulosti cítím vůči mariňákům velkou zášť, ty dva beru jako své přítele a hodlám je v tom podporovat i když je to jakkoliv bláznivé. navíc je potřeba aby zesílili. A Niji se Zackem vypadali jko dobří učitelé. V prvních chvílích když naše dva chlapce zmlátili k nepoznání jsem na jejich učitele cítila obrovský vztek a měla jsme v úmyslu si to s nimi osobně vyříkat (do Ryoubi a Winda přece můžu můátit jenom já!), ale když jsme pochopila v čem to vězí.. Vždycky když se vrátili a pak zase mizeli, našli u svých pokojů či v místech kudy procházeli jídelný tašky s plnohodnou velmi energickou stravou. Suí Když se Stan vrátil z města se malou šedou potkankou, možná si někteří z vás vzpomenou na mou slabost k zvířatům...nebo vlastně nevzpomenou, protože jste jí zatím neměli na čem (kom) postřehnout. Hned jak jsme jí uviděla, věčně agresivní a výbušná Twist byla ta tam a bycházeli ze mě velmi ženské až dětské roztomilé zvuky ve formě: ťuťuťu,ňuňuňu od té doby měla Suí plnohodnostné místo u stolu a co se stravy týkalo- u mě měla speciální příděli a vždycky něco k jídlu. zbylý čas ze začátku ,dokud s ek nám nepřipojil Rozar jsem též pomáhala s opravami lodě. Ale když náš Rozar začal úkolovat, akorát jsme s etam motala. Nejsem moc týmový hráč. Proto jsem povětšinu času byla zavřená u sebe a trénovala jako divá. oslava Hrklo ve mě to podivné zjištění že už je to rok co jsem se s Tawarou vydala na moře. na večerní slavnost jsme přichystala prvotřídní hostinu, která obvykle kraluje na svatbách. V hlavní roly 13 ruzných druhů zákusků, pěti patrový dort s miniaturou kladiva a doslov kýble plné allkoholických koktejlů (samosebou, osobně jsem si dávala bacha abych si k tomu ani nečuchla) Velmi se mi líbilo Stanovo hudební vystoupení, které mě opět přivedlo ke smíchu, (který jsem se všemožně- přesto marnězkoušela schovat). Jak pokraočval večer vypluly na haldinu první vzpomínky prvních setkání: Malá holčička se choulila v rohu a tiskla si kolena těsně k vychrtlému, ranami zuboženému tělu. Ještě před několika okamžiky, tam na té posteli po jejím boku...to bolelo. Byl tak neskutečně hrubí a odporný, jako vždycky a ona neměla jinou možnost než se podvolit.Bránila se, jako vždycky se bránil a vzpírala, ale proti dospělému nadrženému chlapovi neměla sebemenší šanci. Husté rudé vlasy skrývali její zmlácený a slzami poznamenaný obličej. Třásla se jako lísteček ve větru protože věděla že další den, možná za pár hodin, bude následovat to samé. Rozrazili se dveře a přišla k ní služebná. taková ta co jí vždycky měla dát do pořádku. Aby se neřeklo. Twističko, buď silná Twističko. nesmíš brečet. To ti nesluší. Pánové se musí poslouchat.Ukaž pak jí začala hadříkem otírat tvář a rány po těle. Převlíkla jí a učesala. Tak Twističko, už jsi zase pěkná holčička. Čekají tě v kuchyni. Buď tam za hodinu nebo bude zle. Pak ta baculatá žena holčičku poplácala po ramnei a odešla. Víc něhy se v tomhle světě nenašlo. Ale jí se nechtělo odcházet. Všichni to věděli a tvářili se jako že nic. Nikdo za ní nebojoval. A i ona sama s emusela tvářit jako že nic. Všichni měli strach že dopadnou podobně, nebo i hůře než ona. Znovu se rozplakala. Na chodbě se ozvali kroky běhu. pak se ten dotyčný zastavil a dveře se opatrně otevřeli. A pak dovnitř nakoukla rozježená bílá kštice. Chlapec se rozhlídl kolem, až našel zdroj toho pláče, který ho sem přivedl. Dřepl si kousek od schoulené dívky a sledoval jí. Pak se přiblížil, protože ho rozčilovalo že si ho nevšímá a zvědavost mu nedala a odkryl její rudou hřívu aby jí nahlédl do obličeje. Holčička vyjekla a stáhla se do rohu. cvilk use ti dva sledovali a pak z chlapce vylezlo Proč bulíš? Dívka si protřela oči. Všimla si ho až teď. Jenom polkla a zavrtěla halvou. To ovšme chlapce roznítilo. Někdo ti ublížil! padouch! ukaž mi na něj a já ho ztrestám svou ocelovou pěstí! zvedl sovu pěst do vzduchu a zahrozil s ní. Holčička byla šokovaná. Chlapec se zasmál a natáhl k ní ruku. Jsem Tawara a ty? chvíli váhala, ale pak ruku přijala a postavila se. Twist. Hmmm Twist. neměla bys brečet, nevypadá to u tebe hezky. ta lichotka...jí... Na tváři mi naskočí ruměnec a pokud mě někdo sleduje, vidí že se usmívám a při tom se dívám směrem na Tawaru. Pak se rozvzpomenu na jinou věc, zatřepu hlavou a popotáhnu z cigarety. Twistchaaaaan. Twistchaaaan zvedla hlavu od vařice a zvědavost jí přiměla jít s pánví na které prskalo maso až ven na palubu. To už měli Kladivo a bylo to pár dní co k nim zavítal Wind a Ryouba. Tawara byl středem pozornosti a tančil na hlavním ráhnu s...něčím na obličeji. Musela hodně zaostřit, aby v tom poznala...Svou podrpsenku. Rozohnila se a o pár vteřin později se ozvalo Bong přesně mířená rána odeslala kapitána dolů do moře. Ještě než se ozvalo žbluňknutí práskla, za sebou dveřmi. když vidím že se Tawara baví s Joanou trochu mě to...rozčílí, ale do toho Stanovo vystoupení mě přiměje možné obavy příjemě rozptílit. Zvednu ke rtům sklenici a napiji se....Ovšem. ne to ne! vypísknu jako myš a pustím sklenici na zem. alkohol... o pár skeund později se má maličkost snese z hůry a svou vlastní podprsenku má ovázanou kolem čela jako robin hůd. (s tím že místo pírek posloužila mrkev se zelení). je mi naprosto jendo že rozevlátá košile nabízí pohled na mé celé já a najednou sotjím po boku Stana a bujaře vyřvávám s ním: When you think that is over you will wake up and feel my breath I will force you to feel the pain...again When the morning is broken you are falling down and out But i still will come back for more i am made for you you are made for me Fire! Battle! In metal! I live for the metal Metal, screaming in Lightning I Fight for the metal metal! fire! desire! you live for the metal you die for the metal Fire! (i když je asi s podivme odkud znám text) |
| |
| Mise a slavný návrat Stan byl spokojený. Jeho charizma fungovalo stoprocentně. Největší z klecí kterou která není ani tak klec,neb se Suí protáhne i mezi jejími pruty, spousta dopinků, pytel pilin a nějaké krmení. "DĚKUJU ZA OCHOTU...A KDYŽ MI NĚCO DOJDE TAK SE VRÁTÍM" rozloučil se Stan a už ani nestačil postřehnout, jak se vyplašený obchodník pakuje a zařizuje si opravdu rychlí odchod z ostrova. Stanův návrat byl tryumfální obrovská klec s kupou doplňků, dva pytle přes rameno a rozcuchané vlasy. "BOHAHAHA komu jsem chyběl." Twist se na něj soustředěně koukala. " Eh zmeškal jsem jídlo?" zeptal se opatrně. Jenže reakce byla nečekaná jak se zdálo potkan ukrytý v Stanových vlasech nemohl ujít pohledu kuchaře. Stan se připravil bránit důležitost Suí na výpravě,ale proměnu Twist z démonického kuchaře na....na smích! Stan udělal krok zpět skoro jako by se lekl. "Bohahaha, takže proti novému strávníku nic nemáš výborně." klapl čelistí. A šel vybalit Suí pokojíček.(přesně nevím kde mi stan bydlí ale přesně tam). Pokojík byl spší palác trochu přeplácaný doplňky, malí hrad skoro spíš pro králíka než potkana, bazének několik prolézaček a hlavně něco co stan udělal sám, maličká kytara udělaná z kousku dřeva a 3 strunek. Paradoxní bylo že zněla stejně jako Stanovi kytary.
Je pravda že Stan byl šoku vzdorný nicméně to co se stalo při jeho zpěvu nečekal, ne od Twist. " Že by na ní fungovali moje písně no skvělé." Stanovi oči se rozsvítili ještě mnohem více když uslyšel že Twist tuhle píseň zná, snažil se přijít na to jak je to možné, přeci by si jí pamatoval rozhodně ,paměť na spodní prádlo měl a to co viděl teď nepotkal na žádném koncertu. Tak jako tak když dohrál musel se zeptat, přehodil kytaru do zadu jen proto aby mohl k chytit twist a přitisknotu jí k sobě v obětí. " TAK A NEPUSTÍM TĚ DOKUĎ MI NEŘEKNEŠ ODKUD TU PÍSNIČKU ZNÁŠ." jeho pohled na chvilku sklouzl do nepatřičných míst, přesně na tak velkou chvíli ,aby ho začala bolet hlava. "AUUU." zařval pustil Twist a udělal několik kroků dozadu. Pozornější si mohli všimnout že mu z hlavy vlaje potkan vlaje za zuby čouhající z jeho lebky. "Ale no ták Stan muže mít zájmi ne? Se nezlob." vzal Suí do dlaně a pohladil jí. " Navíc sama víš co je to koncert." ano Stan se opravdu bavil z potkanem a ti kdo poslouchali mohli slyšet jak mu pdokan občas i odpovídá. " Pravda koncert neskončil, takže má někdo nějaké přání?" |
| |
| Ryouba a Wind Zack s Niji vás odvlekli na cvičiště hned první večer kde vás poměrně slušně začali mordovat. V alkoholovém opojení jste netušily odkud přišel ten bláznivý nápad že vás budou cvičit. každopádně ten večer (teda ráno) skončilo tragicky pro vás všechny. Nějak záhadně jste se do sebe zamotali, že jste se byli schopni vymotat až ráno když přišlo střízlivění. Každopádně další schůzkou, naloženi porcemi od Twist byl na vašem cvičišti ještě někdo další. Rybák kterého jste nikdy před tím neviděli. Carcharodon Zack přišel až dýl, ale Niji už tam čekala s tím novým rybákem po boku a rozmlouvala s ním o něčem co jste vy zatím ještě nemohly slyšet. ...piráti. Víš napadlo mě že bys jim mohl bejt užitečnej. tam kam míříš bys neměl jít sám. Navíc mezi nimi už jeden rybák je. Myslím že by to nebyl špatný nápad co ty na to? Carcharodon potkal Niji na ostrově Little Monica čirou náhodou když se zde se svou malou loďkou(či za jiným účelem) stavil pro doplnění potravin. Pozvala ho na drink a za chvíli se spolu dobře zakecali. Přece jen už se několikrát na moři potkali (Niji je mariňák,příběh vašeho seznámení si můžeš doplnit dle libosti) každopádně přez všechny spory jste nějakou záhadou vždycky skončili v hospodě. A místo společné bitky tu bylo společné chlastání. Asi ta stejná rybácká krev nebo co (Niji je totiž maryňák amořská panna se schopností se přeměnit na člověka) nyní se vy tři vzájemě popište |
| |
 | Setkání s Niji Stál sem vedle Niji a převyšoval jí svojí výškou. Na to co mi říká se netvářím nijak nadšeně. Snažím se nebýt naštvaný ale nějak mi to nejde. "Ale no tak Niji! Tohle mi nedělej! Víš moc dobře že nejraději pracuju sám! Sakra za ty léta co mě mariňáci loví a já lovím je by jsi už mě zrovna ty mohla trošku znát. Snažím se držet co nejdál od kohokoliv." Hlasitě si povzdychnu si a podrbu se vzadu na hlavě. "Někdy si říkám proč se s tebou vůbec dohaduju. Měl bych ti zkoušet ukousnout hlavu a ty mě zavřít a místo toho mě vždycky zkoušíš opít. " Zavrtím nechápavě hlavou a opět si ruce složím na hrudi. "Navíc nezkoušej na mě to tvoje: úúú je s nima rybák určitě sou hodní. " Zkouším to říct vysokým připitomnělým hlasem ale moc mi to nejde. "Naposledy když si tohle prohlásila tak se z nich vyklubali otrokáři a nebejt toho že přišla ta bouře tak sem skončil přinejlepším mrtvej. " Poté si něco zavrčím pod nos a chvíli zírám do prázdna. Poté si všimnu že se někde blíží a zkusím na ně zaostřit. "Takže to jsou ti bytosti se kterejma mě chceš spřáhnout? Stejně tě nechápu... Mariňák a má tolik přátel mezi piráty. Nevědět co jste zač tak bych možná zvážil i můj názor na vás. " Sundám si kladivo ze zad a pustím ho na zem až do zaduní a opřu se o hlavici. Dívám se na ty kteří přicházejí. Hm mám dojem že sem viděl jejich plakáty. Ale stejně... hm ten modrej? Co je sakra zač? Hm někoho mi připomíná? Hm ale koho nebo co. Nasadím zamyšlený výraz což na mé tváři vypadá tak jako by mi mezi ostrými zuby skákal živý králík a já se ho snažil rozsekat na kousíčky. Hm vypadá skoro jako rybák. Ale jenom skoro. Hm ale koho mi připomíná. Hm uvidíme. Počkáme co má Niji v plánu. "Můžeš mi o nich něco říct Niji? Přeci jenom ty je nejspíše znáš dýl než já? Co sou zač? Proč bych měl bejt s nima? Proč by mě oni měli příjmout? A co je zač ten rybák jak si ho zmínila." Že bych s ním někdy bojoval? Ne to se mi nezdal. Rybáky pokud si pamatuju sem snad nezabil. Hm že by mi připomínal nějakého člověka? No je to možný... lidi všichni vypadají stejně. ------- Vzhled: Před vámi stojí rybák skoro dva a půl metru vysoký. Má šedou kůži avšak na zádech v oblasti ploutve je jasně bílí. Na hlavě má šedé vlasy které mu občas spadnou přes jeho velké šedé oči. Je z čeledi žraloků přesněji velký bílí. Nosí černé kalhoty u pasu uvázané obyčejnou šňůrou, boty nemá žádné. Triko ani košili nemá. Je vidět že má dost jizev od různých typů zranění. Čeho si ale člověk všimne velice brzo je že ačkoliv nemá triko má něco jako rukáv na pravé ruce. Na pravém rameni začínající a postupující přes celou ruku dolů až k zápěstí má z lamel vyrobený ocelový chránič (odkaz- místo kožených lamel jsou ale lamely ocelové). Působí to trošku zmatečně když na bílém těle je tolik černé barvy ale jestli mu to vadí tak to nedává znát. Na rukou má nasazené bezprstové rukavice, opět černé, z kloubů rukavic vycházejí ocelové bodce nasazené na boxer. Opírá se o kladivo které je možná zbytečně velké. Kladivo je světle šedé na 1,5m násadě. Jedna strana kladiva je klasicky rovná velikosti 15x15 dlouhé je cca 40 cm. Druhý konec ale není rovný, naopak se zužuje do tvaru ostrého zubu. |
| |
| Kladivo Když Stan skončí, udělám piruetu a nechám se jím chytit. Při té piruetě jste si jistě mohli všimnout že místo pánských společenských kalhot mám na sobě sukni. Velmi krátkou, která při té otočce odhalí krajkované kalhotky rudé barvy. Já nevím! Naprosto nic envím! protože si to nepamatuju! když s eStan vzdálí aby si promluvil s potkankou z nčieho nic přijde útok, kdy mu mé prsty skončí v nose. Hej! Koukejte! Já jsem je narvala skrz! No to je mazec tohle to! zaháknu se Stanovi nohama za (kyčle? ) a přitáhnu se tak těsně že se díváme z očí do...očních dírek. Páni páni! To je sen. tak brzké setkání nečekala jsem. Stane Stane! STANE! muck Když vidím že si mě Stan asi nepamatuje, cítím takové pohoršení že zahraju hotovou tragédii plnou slz. Padnu na kolena a zvednu tvář k nebi, z očí mi lítají vodopády slz. Svět je tak krutý! Daroval člověku tak krátkou paměť. Ale nemůžu mu to mít za zlé! On přece nemá kam ty informace ukládat když nemá mozek! Odpouštím mu popotáhnu, hřbetem ruky si otřu slzu a v dálce do to poeticky vystřelí vlna. Možná kdyby se Stan na mě teď, nyní podíval pořádně- jako na polonahou a naprosto druhý opak Twist, vzpoměl by si na jeden jistý konzert kterému krom jeho kralovala šílená kuchařka tančící s pánvemi a jen ve spodním prádle. Všechno dokralovalo tomu když si na levé prso nechala vytetovat Stanův autogram (který tam mimochdoem má Twist i nyní- jen to není dost dobře čitelné). |
| |
| Stanovy vzpomínky Stan ze sebe vydal uznalé hvízdnutí, měl v plánu Twist trochu zbavit upjatosti,ale takový úspěch tak brzy nečekal. " Ha to je Stanova nemoc nepamětka hoodně nakažlivá." zaklapal nadšeně čelistí, ačkoliv v jednom z klapnutí byli jeho na jeho nosní dírky zahákovány a on byl přitažen. "BOHAHAHA TO JE PĚKNÝ,ALE VÍŠ ŽE SE NEMAJ PRSTY STRKAT DO NOSU ANI DO TOHO CIZÍHO." položil svou kostěnou ruku na ruku Twist a pokusil se dostat prsty z vlastní hlavy, když se mu to podařilo byl najednou Twist zase trochu blíž, pravda měl pocit že se mu na hlavě něco rozlilo, možná pot a nebo jen hodně rozrušená Suí. To mu bylo jedno jeho hlava spíš přemýšlela odkud ho Twist zná a taky proč se k němu nehlásila hned. Přemýšlení se stupňovalo o to víc když byl políben. "eeee?" vydal ze sebe a jak se zdálo spustil pláč. " nenene ty nesmíš plakat...." podával jí černý kapesník s lebkou a přesně v tu chvíli jeho oční důlky ztratili na pár uderů srdce svoje světlo. Bylo už hodně pozdě večer,ale tenhle sál byl v nejlepším. Ne nepamatoval si kolikáté to je vystoupení a tahák na to kde je už dávno spadl z kytary. Byl to zajímavý koncert ne velká plocha spíš krčma ,než stadion přesto tam bylo hodně lidí, Stan už notnou chvíli mlčel zdálo se že na něj dolehla únava z předchozího třeštění na podium proto začal pomalu hrát. Možná to pro ně bylo zajímavé u vřeštěná kostra plná energie teď zpívala smutně a pomalu. Stanovi oči pomalu projížděli publikem a sledovali reakce, bylo hezké sledovat jak i oni tiší své pohyby...byla tam Suí jistě v první řadě zbožně hledíc na něj a on na ní spiklenecky zasvitli pravým očním důlkem. Jenže byla tam ještě jedna zajímavá osůbka. Bytost zvláštní krásy a děsivost razance s jakou se oháněla pánvemi držela lidi od ní,ale fakt že byla jen v nedbálkách přitahoval hodně chtivých pohledů. Přiznejme si to občas i ten Stanův. Možná proto se Stan rozhodl udělat něco co normálně při vystoupení nedělal. Vstal a hrající šel rovnou za tančící kuchařkou, věděl že jeho charizma a píseň jí uklidní. A to i když už nehrál, písen stáel vysela ve vzduchu a všichni byli trochu zkoprnělí. Stan toho využil a jeho kostnaté prsty pohladili dívku ve vlasech."ZDRAVÍM JE MILÉ VIDĚT TAK NADŠENOU FANINKU."použil hlas a doufal ,že neomdlí,což neudělala a získala další část Stanova obdivu."Jakpak se jmenuješ?"položil jednoduchou otázku na kterou záhy dostal odpověď. " Dobře Twist, jak jsem viděl umíš se ohánět kuchyňským náčiním. Určitě z tebe bude jednou vynikající kuchařka....rozhodně tě někdy musím ochutnat, teda tvé jídlo. A abych na to snad nezapomněl dám ti něco co mě připomene slib o jídle a tobě že sám Stan věří tvému umění". další věci byli v mlze rozhodně nevěděl,proč zvolil to co zvolil ani kde se tam sebral přístroj na tetování, rozhodně ale věděl že ta dívka dostala vytetovaný autogram od Stana a to na levé prso(i Stan si to musí vychutnat). A to byl den kdy se tetování mezi fanoušky ujalo, nebo to asi byl on, pravda pak to ztratilo svou hodnotu,jako řada věcí..každopádně to byl zajímavý večer. Světlo se do stanových očních důlků vrátilo. "HAAAAAAAAA." ozvalo se nadšeně. " Stan už si vzpomíná to bylo v době kdy si stan věci psal,aby nezapomněl, jenže Stan pak začal zapomínat kam si ty věci napsal." Stan si nedělal starosti s utajováním faktu že kontroluje jestli má Twist stále autogram. "Tak vida Stan svým slovům dodrží i když si je nepamatuje...Twist a Suí mé dvě nejoblíbenější faninky." zacuchnutí vlasů ho lehce upozornilo. " Já vím Suí ty jsi nejvíc nejoblíbenejší. Ale teď mi pověste jakou písničku si zazpíváme teď, nebo dáme 180°?" Stanova očka svítila nadšením ačkoliv zakrývala jistou myšlenku. " No jo jenže co se stalo s Twist energickou faninkou plnou nadšení, že se musela ukrývat pod pánským oblečením a drsným vystupováním. Byla snad jako Stan mohla být sama sebou jen někdy? Nebo jí něco ublížilo tolik,že jí to vzalo lásku k hudbě?" |
| |
| kdo nebude hrát toho vyhodim mám za to že už se čekalo dost dlouho. a neberu ohledy na nikoho. |
| |
| Oslava Můj trik mi vyšel, ani jsem tomu nemohl uvěřit, když jsem ukradl Joaně polibek a začal oslavovat jako šílený, než mi její „jemná nožka“ přistála na zadku a skopla mě na zem. Jau...to jsem si nezasloužil. Neříkej, že se ti to nelíbilo. |
| |
| Ozval jsem se ze země s hranou ublížeností. Taktéž jsem na ni mrkl a vyskočil na nohy. Fajn, chce to nějakou pořádnout... než jsem stihl ale říct co, začal Stan hrát tu svou odrhovačku a Twist, rychle jsem zaostřil a překvapeně vytřeštil oči při pohledu na to co to pije. Twist ne, to je alko... zařval jsem, ale pozdě. Už se napila, načež už jsem jí rozhodně nehodlal v ničem bránit, přeci jen SUNDALA SI PODPRSENKU!!! i když mě trošku štvalo, že se připojila ke Stanovi. Na rozdíl od něj jí zpěv moc nešel. Jen o vteřinu později zachránila Stana před mou ocelovou pěstí krysa, která ho odehnala od polonahé Twist a okukování jejího hrudníku. Ne že bych žárlil ale...při následném hereckém výkonu Twist jsem se dal do hlasitého smíchu, tedy až do chvíle kdy ji Stan začal bezostyšně ohmatávat. To že kontroluje autogram jsem netušil. Jak se opovažuješ? zavrčel jsem polohlasně a celý se bojovně nahrbil jako útočící býk. Jak se opovažuješ ŠÁHNOUT SI NA PRSA, KTERÁ JSEM JEŠTĚ NEMĚL V RUKÁCH?!!! zařval jsem a jediným rychlým krokem skočil k Stenovi. Vyzkoušel jsem si přitom na něm trik, který jsem viděl při sledování zápasů ještě jako mariňák. Tuším Lariato se tomu říkalo. Pro drahého Stana to muselo být, jako by do něj v plné rychlosti narazil rozzuřený býk. Ooo, chudáčci maličcí, neudělal vám ten škaredý kostlivec nic? zcela překvapivě jsem oslovil její prsa jako by to byli malé děti. |
| |
| Oslava Odfrknu si. „Jasně, že nelíbilo.“ Ohladím se. „Jestli chceš pusu co by se mi líbila zkus ji získat normálním způsobem. Pozvi mě na rande. U mě se na druhou metu nedostaneš přes oplzlé chování.“ Zmlknu, když najednou vykřikne. Taky se podívám na Twist, která po polknutí trochu alkoholu se změnila ve striptýzovou tanečnici. Achjo... proč si ta holka nemůže dávat pozor, když ví co to s ní udělá? Zamračím se, když vidím jak kvůli tomu blbne Stan, než stačím zasáhnout, Tawara Stana sestřelí a sám se připojí k Twist... nebo k jejím prsům které osloví. Znechuceně se zaškaredím. Zase je to ten starý dobrý perverzák. Víc se mi zamlouval, když se choval vážně. V pravdě na tohle představení jsem neměla náladu a nejraději bych si šla lehnout. Jenže jsem tu nemohla nechat Twist v takovém stavu s bandou chlapů, které sice známe, ale pořád jsou to chlapy se slabou vůlí. Přejdu ke stolu, zvětším si ruku, chytnu Tawaru za kotník a za chvíli letí za Stanem. „Twist? Co kdyby jsi se oblékla?“ navrhnu a zkusím ji sundat podprsenku z hlavy. |
| |
| douhoočekávaný host Na Kladivu se pomalu rozjíždí vzpomínací oslava a stejně tak se probouzí i Little Monica, neb na to již má sílu (taky je tu přez dne mrtvo, aby jí všichni nabírali na večer). Je krásné jasné nebe a nic nebrání tomu aby ostrov začínal ožívat. Na Kladivu s evšichni baví, až na jediného člena. Rozar všechno pozoruje z dálky a nevypadá že by se chtěl nějak moc zapojit. Což se mu stává osudným. Náhle jeho zrak zastíní pytlovina a kolem jeho těla je obmotána látka, což pokračuje smyčkou kolem trupu a prudkým strhnutím s Kladiva dolů na molo. Kdyby byl ve víru dění, někdo by si jistě všiml že zmizel, ale nikdo takový tady není. Dokonc ei Rozar sám je natolik šokován svým únosem že zapomene křičet. Rozar Hupky dupky nadskakuješ jak pod etbou běží tvý nosiči. Rozhodně nepude o lehké váhy dle síly jejich úchopu a jsou dva. Dle změny ovzduší vnímáš že s tebou míří do zapadlejších částí Little Monici. Pak následují schody a otevření dveří. O pár minut později sedíš na tvrdé židli a slyšíš hlas, známý hlas Výborně!Rozvažte ho. Malá místnost osvětlená mldlým světlem jediné žárovky ti nabízí výhled na tři individua a neurčitý počet dalšíchlidí v celé místnosti. Dvě obrovské gorily- muže, kteří tě sem přinesli přinesli, a pak je tu tato zajímavá divoce vzhlížející květinka . Zobrazit SPOILER která se netváří tak naštvaně jako na ikonce, ale vítězně, dokonce se i usmívá což jí moc sluší. Ihned si jí vybavíš v mariňácké uniformě a při jiném rozhovoru kdy tě chytla a pod výhružkami vznikla jistá smlouva. Lazy Garden V té době, jako nyní sis všiml že to v jejím prostoru co se dá považovat za lidi a tudíž její posádku, nejsou lidi, ale zvířata. Z těch několika slov co jste spolu prohodily, jsi stihl postřehnout že je nějakým způsobem dokáže ovládat. Stejně jako své dva osobní strážce, kteří vzhledme opravdu spíš připomínají opice, než lidi. nebo spíše neandrtálce. Dozorčí důstojník Anabeth Zoana. Drahý Rozare. jsi moc malá ryba na to aby na tebe vypsaná nějaká odměna a tak ti můžu vyhrožovat jen tím, že tě popravým. Pokud však prokážeš jistý důvtip a asistenci, kterou po tobě požaduji možná tvůj život bude mít větší cenu a nechám tě žít. Naprosto jsi netušil proč jí tolik jde o posádku Kladiva, ale její ďábelský plán zněl prostě. Dostaň se na jejich palubu a získej si jejich přízeň, pak ti podám další informace. nyní tak nějak si doufal že na to zapomene, ale jak se zdá....nezapoměla. Jsi lepší než jsme si myslela. Když jsi viděl odměnu na svou hlavu, určitě sis nemyslelže bys nějakou mohl mít když jsi vpodstatě nula. Ale dodalo to na důvěryhodnsoti tomu že jsi pirát a člen Kladiva. Páni. promne si rameno a vzrušeně se zatřese. Už se to blíží! Cítím to! Vítězství! A ti ničemní piráti okusí jak chutná vztek zvířat! Jak umím být zlá a nebezpečná dále následuje nedůležitý monolog kdy je doslova opilá vyhlídkou na budoucnost. Zpátky k věci. do ruky ti dá dvojici pout. Mezi vámi jsou dva uživatelé devil fruit, až budou spát, dej jim to na ruce. Dále přinuť kuchařku a kapitána ať se tohohle napije. To je celé. K ránu zaútočíme až dáš signál žes to udělal. pamatuj- jde tady o tvůj život. dá ti krátký prostor pro odpověď a pak ti zase nasadí pytel a odnesou tě do přístaviště |
| |
| ve víru dění Když mi Stan začne kontrolovat prso (autogram), krátce omdlívám v jeho náruči. Na tak dlouho abych vykřikla song který chci slyšet A tím je Yamata! (to s tím lístkem) Když se z ničeho nic přiřítí Tawara a Stana odpálkuje, mé nadšení vrcholí a přitisknu Tawaru ke svým ňadrům. Jak dlouho jsme se neviděli lásko má. Ale nezoufej! Už jsem zase tady! I když pravda že nevím kde jsem poslední dobou byla. Pošodám ho ve vlasech a pak zvednu tvou hlavu na svém prstu. Naše psolední stekání ksončilo tak rychle a já ti nestihla říct to nejdůležitější... pak to vypadá jako bych otvírala ústa, ale nic z nich nevychází. Nakonec jen vykřiknu a slzy štěstí doprovází můj let na kolena (pokud jsem puštěna). začíná další romantická svéna plná růží které nás oba rámují. Druhá Twist by nyní mohla dkěovat, protože její já nedovoluje aby projevila své city, ale tahle Twist se evidentně ničeho nebrání Tak dlouho jsme čekala na svého rytíře a on tu! Jsme tvá! Tělem a...tělem! Celičká tvá ta bublina najednou praskne když Joana navrhne to abych se obklíkla. Co? divám se jako zaražený prd a pak se otočím k tawarovi a ukážu na Joanu prstem kdo je to miláčku? pak se zahihňák a přiběhnu k ní Nač se oblíkat? proč skrývat naše dokonalá těla? bez sebemenšího varování jí vezmu za ramena....a strhnu z ní její oblečení. |
| |
| Býčí zápasy Celé Stanovo opojení ze shledání s věrnou fanynkou a vymýšlení metod jak obnovit slib, který dal vyrušilo hlasité zařvání od kapitána. " HEEEE?" otočil se po zvuku a spatřil rozzuřeného býka,teda znělo to i tak vypadalo to jako kardinální ... bez rohů. "Já na nic nesahal." Obhajoba mu nebyla nic platná vlastně se ani nestačil pořádně zvednout a už byl zahákován a poslán vstříc první dřevěné konstrukci. Při letu bylo možná spatřit vlajícího potkana ve Stanových vlasech. Jediné co ve vzduchu stačil byl ose otočit tak aby naboural obyčejem a ne zády, přeci jen kytary byli moc důležité. Když se pak sloupl k zemi uslyšel druhou ránu kousek vedle sebe. Evidentně tam přistál Tawara. " Kapitáne ty taky kus plyšáka že jo? Stan není kapitán řekl útrpně. " Navíc vůbec necejtím svůj nos já necejtím nos." začal Stan vyděšeně řvát. |
| |
| dodatek- tématická písnička odkaz |
| |
| Do hospody a pak na trénink Promiň, ale na tohle téma jsem neměl zrovna dvakrát moc příležitostí takže ne. Odpovím Niji na její otázku a vydám se s ní do hospody. Upřímně mně víc než přitahovala a nejen v tom jejím oblečení bez prádla(to mně hlavně drželo v mezích), ale samotná její přítomnost… V hospodě jsem se snažil potlačit fakt, že to jak na ni ostatní házeli vyzývaví pohledy mi přinášelo chuť jim jednu pořádnou vrazit a místo toho objednal vlašku neotevřený whisky(abych nedostal nějakou neředěnou břečku a pro jistotu zkontroloval ze spodu sklo zda tam nenavrtali díru) a dvě skleničky. Nejdříve jsem si nalil, zkontroloval kvalitu a pak nalil i Niji, aby si se mnou připila.
Tak na to naše shledání po letech… a aby ráno dopadlo líp než to poslední. Rozhodně se mi zas nechce zvracet ve vodě a poslouchat žraloky, že znečišťuji vodu…
Při té vzpomínce se doslova otřesu, ale dělám jakoby nic a převyprávím jí co se dělo po té co odešla. Začal jsem smrtí matky, pokračoval přes život na ulici na jiném ostrově společně s nespravedlností od mariňáků k tamějším lidem nakonec skončil náborem k posádce páč jim nevadil můj původ. Mezi tím se z jedné vlašky stalo 6 a rozhodně si Niji nedala jenom skleničku jak původně plánovala.(následující hrubky jsou úmyslné) … no a tak jsem u pozádky zůstal do dneššška. Dočela jsem se skámošil s Windem, ale defakto chráním tu naži partu mnohem díl než naže dokťorka páč Tatar je schopnej navigovať podle mraků… Hele ho, támhle máme toho mýho kámože, chlatá s tím tvým kápounem.
Nakonec se naše dvojice dali dohromady a z prázdných flašek jsme pomalu mohli stavět boudu pro psa. O historky a ostudy nebyla nouze, páč jsme si s Windem zavzpomínali a následně předvedli jednu naši ostudu(což vedlo k další) a dokonce jsem zavtipkoval, že si Niji musí ráno kuchaři plést s obědem a sám ještě přiznal, že mu tím Twist nesčetně krát vyhrožovala. Příběh začal na jednom ostrůvku, kde se věnovali hodně mechanice všeho možného a my s Windem se tam nejen opili jak zákon boží, ale ještě jim zatancovali ve stylu Elektrik dance odkaz. Dokonce i Zak s Niji se pochlubili s pár svýma vroupkama a tak to pokračovalo dlouho do noci až někde v lesíku u moře, kde jsme se pro změnu snažili trochu trénovat. Osobně jsem byl za všechny ty modřiny rád, páč ta odměna mně trochu naštvala. Důvod byl zřejmý – doktorka co ošetřuje i zraněné nepřátele má o 1 milion míň než já a ještě k tomu ten nováček co dostal hned ze začátku 10 melounů…. V lese jsem se s Niji odpojil od Winda se Zakem a šli jsme na pláž dát si sparing napůl ponoření ve vodě, navíc bojující s vlnami. Niji mně docela ztloukla, ale sám nevím jestli to bylo tím, že jsem toho víc vypil nebo nezkušeností boje v terénu… Po nějaké době nás přišli Wind se Zakem zkontrolovat, jestli neprovádíme i něco jiného, což nás oba přinutilo nedávat pozor na vlny a jedna větší z nás všech udělala klubko a teprve po pár hodinách střízlivění v podivných polohách jsme zvládli to klubko rozplést, což bylo i ukončení tréninku… Na lodi jsme se vyspali jen asi 4-5 hodin než nás probouzela k snídani.
Další trénink, nový přítel? Po jídle a vyčistění ran jsme vyrazili zpět na cvičiště, tentokrát ale i s lékárnou a obvazi půjčené od Joan. Cestou jsme probírali co si pamatujem ze včerejška a hlavně vystala otázka kdo platil, páč mně nic moc nechybělo. Z dálky si všimnu Niji jak se tam baví ještě s někým a tak trochu ve mně hrkne žárlivost. Wind si toho může všimnout. Co je to sakra za zjeva?Tohle asi nebude člověk, takže je to rybák, plnohodnotném rybák? Odkud ho asi zná a co s ní má za vztah?... Moment proč to sakra řeším tak do detailu, co mi je vůbec po tom?... Jasně je to moje nejlepší kámoška a je přirozené že se o ní takhle zajímám.. nebo ne? Dojdem tedy k němu a trochu si rybáka poměřím… já se svými 180cm oproti němu vypadám jak úplný prcek, ani pořádně nevypadám jako rybák, když se pořádně podívá zjistí, že muje zuby vykládají o nějaké té ostrosti, uši na člověka taky nejsou zrovna normální a nehty mám černý jak noc, jinak mám nezvyklý modrý oči a vlasy s krátkým účesem, lze si i všimnout tetování na rameni, které mám stejné jako Nijiodkaz…Sám si prohlížím rybáka jako něco nebezpečného a zajímavého zároveň. Ovšem můj pohled neznačí nic urážlivého a jde to z něj vyčíst, pak podívám se na Niji a řeknu. Vskutku chápu cos myslela tím že si hraju na rybáka, ale mohla bys nás prosím představit? Jinak kdo zatáhnul včera ten chlast? Po představování a následném tréninku jsme se s Windem rozhodli dát si menší bitku abychom zjistili jak jsme zesílili… Dlouhou dobu to byl nerovnej boj mezi pěstí a dřevěnejma mečama, navíc se mi nějakým způsobem Wind dokázal trefovat na místa, kam mi uštědřila rány všeho druhu Niji. Avšak tahle nerovnost se po nějaké době přehoupla na druhou stranu díky tomu, že se mi podařilo Windovi ty meče překousnout a tentokrát to pěkně schytával on… Naštěstí tahle potyčka vedla akorát k chutě po větší síle, i když nám lékárnička s obvazi málem nestačila… Oslava Oslava pro mě znamenala možnost možného psychického odpočinku, i když jsem věděl že se to nejspíš zvrtne do něčeho nepředstavitelného. Kdo ví kde bychom všichni teď byli, kdybychom se nedali dohromady. Na oslavu vytáhnu štos papíru spolu s tužkami a snažím se nakreslit co nejpřesněji nějaká významné protivníky a důležité známosti… Winda při tom žádám aby mi pomáhal doladit jejich detaili… Na jednom z obrázků je nakreslena do detailů obrovská panda a vedle ní dvě nahý holky, od podívání sestry. Hele pamatuješ?... „Černoočko“ Takai… Jo to tenkrát byl s ním průšvih… Hold probudit se v poutech vedle nádherných ženských zatímco nás jejich velkej bratr chce sežrat… Chci pokračovat dalším vzpomínání, když najednou začne scéna s opilou Twist. Po chvilce váhání na ni povzbudivě zapískám a pozoruji dění. Sakra… tak tohle by mně ani ve snu nenapadlo. Jen to rozbal děvče, zábrany dnes nemaj hranice… V tom se přiřítí kapitán a začíná ještě úsměvnější scéna, kterou začnu v neuvěřitelné rychlosti obkreslovat. Sotva ji mám z půlky hotovou a Joan ji přeruší, když v tom… Sakra zrovna v tom nejlepším… to bude sranda až to Twist anonymně pošlu do kuchyně …WTF tak tohle je ještě lepší…Do háje, teď se nemůžu napít, jinak tuhle scénu zapomenu… Klid holky, nemáte nic zač by jste se museli stydět…Co říkáte pane porodce? 80, 50, 60? Komentuji zatímco kreslím i druhou scénu snad ještě ve větší rychlosti. |
| |
| Oslava Zkameněla jsem, když ze mě najednou Twist ztrhla tričko, nevím jak to udělala, ale strhla i podprsenku. Měla jsem stahovací, takže mi dělala o trochu menší prsa než je ve skutečnosti mám, jenže teď byla pryč a holá kůže se ocitla na světle světa. Zůstala jsem ztuhle stát s jednou rukou nahoře, jak jsem se natahovala po Twistině podprsence. Začala jsem rudnout, div mi nezačala stoupat pára z hlavy. Jak mi tohle Twist mohla udělat?! Zaječím, zakryji se rukama a uteču do své ordinace, kde se zamknu. Nikdy jsem nezažila větší ponížení. Hned jsem si došla pro novou podprsenku a tričko. Dneska mě už ven nikdo nedostane. Příliš jsem se styděla. Padnu na postel a zaúpím do polštáře. Jasně... já vím, že za to Twist nemůže.... přesto jsem ji v tuhle chvíli nesnášela. |
| |
| body a nanobody Joana za opravu lodi 3 nanobody Rozar- za vylepšení lodi 5 nanobodů Twist, Tawara- za trénování a opravu lodi 6 nanobodů Stan- za hudební produkci 1 nanobod Ryouba- za post a trénování 2 body ostatní zatím nic, ale to se může změnit. |
| |
 | Shiei útočí! ... a když jsem takhle stál proti tomu Mořskému Králi, jen na to polorozpadlém voru, rozhodl jsem se, že tento heroický souboj, jenž trval už skoro třetí den vkuse, ukončím jednou provždy. Vytáhl jsem tedy svoji zbraň, kterou jsem si právě na tuto chvíli šetřil a zamířil Mořskému Králi na prostřední ze tří očí, které na mě upínal. Stačila jedna kulka, která ho oslepila a zároveň i zabila. Padl na vodní hladinu mrtev. To jsem ovšem nečekal, co se stane potom. Jeho torzo vyvrhlo to vzduchu tolik vody, že se v tu chvíli nebe zatáhlo a spustil se déšť. Jako by se bohové chtěli pomstít mně, udatnému Maburovi za to, že jsem zabil jednoho z jejich mazlíčků. Bouře trvala další tři dny, kdy jsem pojídal to, co zbylo z mořského krále a byl slanou vodu. Po třetím dnu se nebe začalo trhat a já už jsem se radoval. To ovšem bohové zamýšlely, když jsem se kochal krásou oceánu vrhli na mě ještě z posledního temného mraku blesk, který mě zasáhl do tváře a způsobil mi tuto strašlivou jizvu. Bohové se ovšem přepočítali nad mou silou uchopil jsem totiž blesk, který po zjizvení mé tváře se prodíral mou hrudí a hledal cestu k mému srdci námořníka! Uchopil jsem tu sílu a zlomil jí vejpůl. To byla jejich poslední snaha mě srazit z cesty mého žití, pak jsem doplul na jeden z tajemných ostrovů, kterému vládla jedna královna kanibalů... to si ovšem milé dámy necháme na jindy ne? Dovyprávím příběh svému publiku a usměji se na tři krásné dámy, jenž o mě opírají svá přenádherná těla a poslouchají mé vyprávění. Jedna krásnější než druhá, dívka jejíž bleď je bílá, jak vápencová skaliska a vlasy rudé, jak západ slunce. Právě ona sedí u mých nohou a hlavu položenou na klíně div se jí zraky neklíží, přesto poslouchá a lačně lapá po každém slůvku mého příběhu. Po mé pravici v náručí svírám krásku jejíž barvě pleti se vyrovná jen krása ebenového nábytku či pře sladké čokolády. Její vyšpulené plné rty slibují každému, kdo je ochutná neskonalí požitek. Poslední dívkou po mé levici, mému srdci nejbližší je dívka možná až příliš mladá a krásná na tento podnik, přesto její krása je to jediné, proč se sem vracím. Je lehce opálená kůže dodává jejímu orientálnímu vzhledu nádech nadpřirozené bytosti. Pohled do jejich očí je hluboký, jak pohled to nejtajemnějších hlubin Grand-Line. Naše těla jsou propletena v poklidné póze, kterou by ocenil nejeden sochařský mistr. Přesto, že vím, že lžeš Maburu, tak nikdy neodmítnu si od tebe něco poslechnout. Pronese kráska, po mé levici, kterou tu všichni znají jako Miu a vtiskne mi polibek. Já se jejímu vřelému přístupu samozřejmě nebráním a dotyky rtů jí náležitě oplácím. Celou naší idylku ovšem naruší příchod nových zákazníků. Banda opilých kreatur vtrhla do podniku " Prsaté Candy" a unesla všechny mé překrásné posluchačky aniž bych stačil říct jediného slova. Probodávám ty alkoholem nasáklé bečky sádla a vymýšlím kletby kterými bych je počastoval. Jen pohledem vyhledám Miu, kterou si vybral právě kapitán této bandy. Ta se na mě jen omluvně podívá a nechá se odtáhnou do jednoho z pokojů. Tohle se mi stává pořád. Člověk si nedopřeje klidu dokud si dívku sám neodtáhne na pokoj. Jen já se vždy nechám překecat ať jim něco povyprávím. Když sedím u svého stolu, kde je teď překvapivě prázdno, tak si všimnu, že si to ke mně zamíří majitelka tohoto podniku samotná Candy. Její krok napovídá, že to v tomto domě zažila až příliš mnoho. Také její veliká ňadra už nevisí tam, kde by je muž rád viděl a jednu její ruku zdobí pirátský hák. V druhé ruce ovšem svírá lahev rumu a doleje mi do mého panáka. Tak dnes zase na pokoji sám? Rýpne si do bohatosti mé společnosti, což jí potvrdím rozmrzelým úšklebkem. Inu aspoň se probudím ráno s tolika penězi s kolika jsem přišel ne? Vrátím jí útokem jednu z podpultových informací, které se běžně neví. Inu zde u "Prsaté Candy" sice ženy přicházejí o čest, ale muži většinou o všechno své jmění a někteří i o život, pokud se k dívkám nechovají, jak se na slušného zákazníka svědčí. Možná bych pro tebe něco měla. Prý se tu objevila vcelku zajímavá loď s posádkou, která má překvapivě chuť slavit a o mariňáky rozhodně nejde. Moje uši zasáhne jako šíp cinkot mincí, které dopadají do mé peněženky. Usměji se na ženu, která dobře ví, co jsem zač a výborně s tím obchoduje. Minimálně obchoduje se mnou ve prospěch nás obou. Doopravdy? A copak je s posádkou? Snad u tebe netráví večery. Candy mi bohužel úsměv neoplatí a místo toho zakroutí hlavou. Právě, že ne oslavují na palubě, ale vypadá to jen na skupinu mladých lidí. Nemělo by to být nic obtížného. Jen si to budeš muset pořádně prohlédnout sám, jelikož jsem to zjistila před chvílí, ale nestihla jsem to ověřit. Ta loď má ovšem vepředu halvu býka, takže nebude těžké jí rozeznat od ostatních. Tímto mě lehce zklamala, očekával jsem ověřené zlatem zářící informace, ale při pohledu na chaos, který tu panuje jsem se rozhodl možnosti využít k procházce. Dobrá tedy, uvidím, co se dá dělat. Ty prozatím pohlídej můj kufřík s cennostmi. Víš, jak mi na něm záleží. Mrknu na Candy a pošlu jí polibek, jelikož věnovat ho jejím rozpraskaným rtům opravdu nechci. Při odchodu ještě zapískám přičemž se z lustru zvedne můj ptačí společník Niji a dosedne mi na rameno. Máme práci Niji, budeš muset počítat. Niji začne do rytmu mých kroků kývat hlavou na pochopení a já si to zamířím k molům. Doopravdy není těžké rozpoznat loď o které se mluví. Velká loď s býčí hlavou na přídi a hlasy posádky, která oslavuje. Uvidíme jestli máte, co oslavovat. Přiložím rameni na kterém mi stojí Niji ruku a on přejde na moji dlaň. Tak Niji teď leť počítat. Nezapomeň jestli to jsou Rybáci nebo Lidi. S tím ho lehkým zvednutím ruky vypustím kupředu, aby zjistil o co jde. Já si mezitím najdu místo, kde mě od lodi není vidět a kde si můžu počkat než se můj společník vrátí s informacemi. Vzhled |
| |
| Hospoda a trénink se Zackem. To jsem opravdu tak slabej? Po přiťuknutí se debata se Zackem dostala tam kam pokaždé. Co je lepší? Dva meče nebo jeden velkej. Oba jsme měli pádné důvody, proč používáme ty zbraně, jaké používáme postupně, jak nám v krvi rostla hladina alkoholu a na stole se začínala tvořit hradba z prázdných sklenek od všeho možného. Od Whisky přes Vodku až k Rumu. Naše argumenty se z logicky podložených stávaly čím dál víc dětinské. Například když Zack namítal: Co ty dokážeš s těma párátkama. často a s velikou chutí tímto způsobem nazýval jakékoliv katany, které viděl a bylo mu jedno jaká je to kvalita a kdo je ukul. Například já dokážu svůj meč použít i jako plácačku na koberce. Jeho rozměry jsou ideální na tuto činnost. Párkrát plácnu a je vyklepáno. Řekne zcela vážně a já jen odvětím. No ano protože na nic jiného se velký meče nehodí. To nejsou meče spíš jen pomůcka pro domácí puťky. Když už se naše debata blíží k mezi že by jsme se poprali mezi sebou a možná i s celou hospodou přichází Ryouba jeho typickou chůzí když má v sobě už pár lahví. Přimotá se k našemu stolu a hodí ruku přes moje rameno což mě uklidnilo a jeho přítelkyně dojde k Zackovi a usměje se na něj. Oba se pomalu uklidňujeme a oba sundaváme ruce z mečů. Než Ryouba dosedne na židli objedná flašku whisky. Hmm, Ryoubo dobrej vkus. pronesu a počkám, až nalije sklenky. První nalejvá jeho přítelkyni a poté nám. Přiťuknem si a naše rozprava tentokrát o životě a trapných chvílích se rozpoutává znova. Když Ryouba otevře historku z naším elektro tancem tak mu vrátím stejnou mincí. Naší příhodou jak jsme nechtěně došli místo do hospody do podivného podniku kde tančili a líbali se chlapi mezi sebou. Poté mu připomenu úprk z toho klubu, když si nás všimli. Najednou jsme nebyli opilí a prchali jsme, seč nám nohy stačily. Po dalších historkách, které vyprávěl Zack s Niji aspoň tak se jeho přítelkyně představila jsme se rozhodli po nabídce jít trénovat se Zackem a Niji. Když jsme se zvedli a Niji s Ryoubou vyšli ven došel jsem k baru se Zackem a počkal, až si mě barman všimne. Zdravim, kolik dlužím za nás dva a toho týpka s tou holkou co odešli ? Zeptal jsem se barmana, a když mi barman řekl cenu tak jsem jen polknul a Zack se začal smát. Zaplatil jsem, ale už sem u sebe neměl ani floka. Počkej Ryoubo, jednou to budeš platit ty a já si objednám nejdražší flašku whisky, co budou mít. Pomyslím si a vyjdem se Zackem ven. Zack se ještě dochechtává a já házím vražedné pohledy na Ryoubu. Poté se rozejdeme do lesa, kde se od nás oddělí Ryouba a Niji. My se Zackem si najdeme malý palouček a tam se usídlíme. Oba se Zackem vytáhneme meče i s pochvou a dáme je na kraj paloučku tak, abychom to od nich neměli daleko, a kdyby se něco stalo, abychom mohli jen doběhnout a tasit. Poté se s Zackem protáhneme a uděláme si pár koleček kolem paloučku, kde se předháníme jako malý kluci. Připomínámi to mládí a dětství kde jsme se Zackem běhávali a než trénink to byl spíš závod. Výsledky byli různé jednou vyhrál on poté já. Nyní to však bylo jiné. První půlku sem Zackovi stačil a poté jsem jenom běžel a Zack byl o metr dál o dva metry dál. Zrychlil on nebo já zpomalil? Vždyť já sem byl ten rychlej a on ten silnej. Pomyslím si, ale moc tomu nevěnuju pozornost. Stoupneme si se Zackem doprostřed paloučku naproti sobě. On se jen usměje a na chvilku odběhne i se svým mečem. Když přiběhne zpátky vidím jak nese jeden velkej klacek a dva menší. Jejich délka je přesná jako naše meče. Zack odloží svůj meč a vytáhne nožík a opracuje rukojeť. Má to rychle rychleji než bych čekal a dva z klacků mi hodí. Ve vzduchu chytnu každý do jedné ruky a kouknu na ně. Jsou trochu těžší ale délka odpovídá. Ale co musel porazit, že jsou tak rovný. Pomyslím si a už začínám mít strach. Postavíme se s Zackem do postoje a začíná to útočíme na sebe plnou silně. Mé útoky jsou pomalejší než normálně, protože mám klacky jsou těžší. Vlastně vše je pomalejší. I bloky. Vždy jen těsně zablokuju jeho úder nebo se vyhnu, ale jednou se mi to nepovede a dostanu přes břicho, až mi to vyrazí dech a spadnu na zem. Zvednu se a nadechnu se. Zase zaútočím. Po pár výpadech a blocích mě začnou bolet ruce hlavně svaly, které používám. Odskočím a vydechnu. To jsem neměl dělat. Zack toho využil a prudce vystartoval. A já to zchytal zase do stejného místa jako před tím. S tím rozdílem že jsem nyní zatnul břišní svaly, takže mi to tolik neublížilo. Zack se jen usměje. Yamato, jsi rychlejší silnější. Bohužel ne dost. Tato věta mě naštve a nyní vystartuju já. Snažím se ho zasáhnout. Používám techniky, které mě otec učil. Po chvilce se oba se Zackem napřáhneme a udeříme. Naše klacky se střetnou a pod tou silou se všechny 3 zlomí. Upustím kousky, které mi zůstaly v ruce. A sednu si a vydejchávám. Sakra Zacku, co se to s tebou stalo. Jsi silnější. Proti tobě bych neměl šanci. Hrůza netušil jsem, že si takhle zesílil. pronesu udýchaně. Víš. Tréninkový tábor mariňáků není žádná hra. Běháš, skáčeš, posiluješ ve strašném množství. A na kapitána musíš už být někdo. Ale nebuď na sebe takovej. Nezpomínej že jsem kapitán. Jsi dobrý šermíř a budeš ještě lepší. Pronese a já se zvednu, ukáže mi pár technik seků a bloků se svým mečem a já se to snažím poupravit na dva meče a hned to zkouším. Po chvilce se ozbrojíme a jdem se kouknout na Ryoubu a Niji. Druhý den další trénink. Když jsme se vrátili na loď skoro jsem se nemohl hýbat. Zašel jsem za Joanou a ta mi dala nějakou mastičku. Než sem šel spát tak jsem se s ní namazal a ráno i když s bolestí jsem se mohl hýbat. Na břiše se mi vyrýsovala krásná modřina. Vyšel jsem ven s kajuty a skočil do tělocvičny pro dva bokkeny když sem vyšel ven už čekal Ryouba s lékarničou. Vydali jsme se k místu srazu s Zackem a Niji. Z dálky jsme již viděli Niji jak si povídá s nějakým rybákem a Ryouby žárlil. No tak klid. Nevíš kdo to je. Hlavně klid. Uklidňoval jsem Ryoubu. Ryouba se hned útočným tónem zeptal kdo to je a já sem jen mávnul. Neměl jsem skoro sílu mluvit tak sem jen mručel. Poté jsme šli na pláž, kde jsme si s Ryoubou dali menší bitku a Niji a Zack nás sledovali. První jsem vyhrával já. Používal jsem nové techniky, které jsem vymyslel díky Zackovým a zkoušel, zda fungují. Když nějaká nefungovala tak jsem jí hned trochu upravil a zase zkoušel. Mé rány se mi zdáli rychlejší a silnější. Poté jsem zkusil jednu techniku a v tom Ryouba viděl příležitost. Skočil po bokkenech a překousl je. Koukal jsem jak z jara a hned zaútočil, bránil jsem si jen hlavu, ale zbytek těla dostával nafrak. Když naše malá a přátelská potyčka skončila tak jsem byl rád, že sedím vše mě bolelo. Využili jsme snad celou lékárničku Joany. Oba s Ryoubou jsme měli podobné myšlenky. „Silnější chci být silnější!“ Oslava Oslava na počet roku kdy už se plavím s touhle posádkou. Byl to příjemný rok. Všichni se bavili a my s Ryoubou jsme si vyprávěli o našem krásném dobrodružství s černoočkem. Jo to máš pravdu. Jejich brácha byl ostrej. Díky bohu za kapitána. Jenom díky němu jsme tady. Ale ta noc. Ta byla úžasná. pronesu a začnu se lehce červenat, když si vzpomínám, co jsem vše dělal o onu noc. Poté pomáhám Ryoubovi s jeho vzpomínkami a sleduji dění na palubě. Bohužel jsem unaven tak nemám na srandičky moc náladu a jdu si sednout k hlavnímu stěžni, kde koukám nahoru na oblohu a vzpomínám na minulost. |
| |
| Únos V jednu chvíli si hledím svého a ve chvíli druhé mám pytel přes hlavu a jsem unášen pryč. Ani mě nenapadá křičet. Hlavně proto, že to snad ještě nikdy nikomu nepomohlo. Alespoň né, když měl přes hlavu pytel... Bohužel tato situace mi rozhodně není neznámá. Bývám v ní až nepříjemně často Ach ano... Vždy když si mohou vybrat někoho koho by unesly, tak to musím být já... O cestě se nedá říci že by byla nějáká příjemná, ale během chvíle jsem posazen na židli a je ze mě sundán ten pytel. Nabízí se mi vyhlídka na jednu starou známou od mariňáků.. No známou... Alespoň jednou už mi vyhrožovala... Když o mě říká že jsem absolutní nula, tak se na ní jen posměšně zašklebím A tato nula se dokázala infiltrovat mezi posádku kladiva během tří týdnů, zatímco mariňáci to nedokázali už celý rok. Tak za tohle jsem asi mrtvej. Když mi vrazí těch několik věcí, tak se na ní jen zašklebím To se bude hodit, díky. a už jen očekávám pytel na hlavu a odnesení zpět k lodi. Když už mě postaví na vlastní nohy a odendají ze mě pytel, tak jim zamávam na rozloučenou a upravím se. Pokud jsem nedostatečně zraněn, tak se ještě párkrát říznu do ruky, aby to nebylo nic vážného, ale vypadalo to jako zranění, které jsem si rozhodně nezpůsobil sám. Ach jo, proč jsem u sebe nemohl mít nějákou výbušninu? Takové problémy bych nemusel řešit. Vcházím na palubu a okamžitě jdu na ošetřovnu. Opatrně vklouznu dovnitř a začnu hledat mikroskop... Tedy, alespoň takový byl plán, před tím, než jsem zjistil že je zamčeno. Něco takového je pro mě novinkou. Klepu tedy na dveře, abych zjistil jestli je někdo vevnitř, protože to je asi tak jediné co teď mohu udělat. Nanobody: Tawara - 1 nanobod Maburu - 1 nanobod |
| |
| Niji Jasný, taky podle toho vypadáš uštědří ti pocuchání vlasů a vyplázne na tebe jazyk. Nejsme tvoje máma, je to tvá osobní věc. Tvá další slova jí trochu rozhodí. Cože? Já opíjím tebe jo? přiblíží se k tobě až tě to nutí k záklonu, jinak by jste se dotkli čeli (a těli a že ona má moc pěkné ženské tělo-ano, teď ve v lidské podobě) a azčne ti před obličejem šermovat prstem a napodobovat tvůj hlas. Niji! Nijinko! Co kdyby jsme místo souboje šli do hospody a o všem si rozumě popovídaly? Prát se můžeme potom. pravda že né vždycky to říkáš ty, občas i ona, ale když jsi tomu přišel n chuť, začal si to používat taky. I když s tím začala ona. nad tou situací s otrokáři pokrčila rameny. Naštval si mě, když jsi mě tam nechal bez peněz a já musela mejt nádobí, tak jsme ti dala milnou informaci, ale aspoň ti to ukázalo že mám pravdu, hele! trochou násilí natočí tvou hlavu k příchozím. Nazdárek pánové, mám tady pro vás jenden supr rybí dárek co by se k vám chtěl přidat po tomto prohlášení s ejen těžko budeš bránit, což měla Niji asi v plánu. Ale ve všem co jste si vzájemně provedli víš že je hodná a že to s tebou myslí dobře. No to se podívejme! za chvíli si budu moct založit rybáckou zoo! I tenhle hlas moc dobře znáš. Nijiin kapitán Zack právě přichází. Jen tak zvedne ruku a pozdraví všechny co přišli. Hoj všem lidem a rybám. Niji protočí oči v sloup. Jsou to piráti. Ale správný, navíc ten rybák....znáš jeho otce...A jejich povaha je hodně podobná, musím říct. |
| |
| Maburu 3 nanobody za příspěvek Papouch zakráká (nebo udělá to co vydává papouch) a odlétne. Mezi tím co se krčíš ve stínu stále na sobě cítíš vůni těch krásných slečen. To že dneska večer zase budeš spáti bez patřičné ozdoby na lůžku tvé srdce rmoutí, ale né na dlouho. Papouch přiletí a začne vydávat takové zvuky kterým moc nerozumíš. Nakonec z toho vydedukuješ (on normálně mluví nebo co?) že je tam přibližně 6 lidí. 1 asi rybák, a jedno je mrtvé, ale živé(Stan). Ale zaujme tě informace o dvou ženách (v době kdy ještě Joana neodběhla do své ordinace) z tohož jedna prý toho na sobě moc nemá(Twist) což se přesvědčíš když na palubu vykoukneš. Všichni jsou moc zaměstnáni svou vlastní oslavou, aby si všimli nějakého krytého čumila. Rozar při návratu k lodi si všimneš že se u ní (či na ní) krčí někdo neznámý (Maburu) |
| |
| kolem Niji a Zacka už popisujte jen rozhovor s Carcharodonem. Wind-2 body za post a cvičení Rozar žádná pěst od ní nepřišla. Ale lehký kopanec do rozkroku ano(nejde o to že by se o to snažila celá marýna, ale tato dáma má na to speciální zálusk. Asi nějaké soukromé rozepře s Kladivem nebo co) |
| |
| Oslava Měl pocit ,že se tentokrát uděřil do hlavy až moc, protože nejenom že na něj šli divné písničky on i divně věci slyšel. Twist se chovala úplně jinak tak nějak živelně a nespoutaně. Ve chvíli kdy se ale vrhla Joan a strhla z ní šaty to Stanův mozek lehce nevydržel a z jeho nosní dírky se pomalu sunula červenohnědá kapička čehosi. "Ale já vlastně nemám nos." vrátil se zpátky do reality klasickým vtipem. Jenže nikdo se nesmál jak se zdálo Joana byla pěkně naštvaná a okolní řeči tomu moc nepřidali. Nevěděl moc co dělat ale tušil že hudebníkova role je držet morálku lodi v metalových hladinách. Jenže teď se atmosféra na lodi pomalu a jistě řítila do dechovkovité spirály a ani ten největší flák jen tak sám o sobě,neměl šanci jí vytrhnout ze syndromu Bílé orchideje. "Kápo.....není lepší dobývat hrady za střízliva?" prohodil směrem ke kapitánovi. I když neveřil že by to pochopil, možná si sáhne a pak bude aspoň klid o mlácení Stanů, někteří to tak měli že kdy si nesáhli dlouho byli agresivní. Pak poklepal na rameno Twist a podal jí svůj kabát. "JE TROCHU VEDRO , PROTO TI DÁVÁM DO OCHRANY KABÁT A JO BUDU ZA CHVILKU HRÁT, MILÁČEK URČITĚ RÁD POČKÁ." zůstal ve své kamenodunivé tónině, jeho prázdné oční důlky zaměřili Ryoubu jak si něco čmárá a se zajmem dali pokyn nohám aby se šli přesvědčit a neb ani Stan neumí poslat své nohy napřed tak za chvíli stál u Ryouby a pozoroval kresby. "MOC ZAJIAMVÝ HODILO BY SE NA PLAKÁTY...SI JE PŮJČÍM. NA PROSTUDOVÁNÍ" naklonil se lehce a nechal své oči zasvítit ve výhrůžce toho že pokud mu nebudou půjčeny muže se Ryouba těšit na solo koncert.Inu zdálo se že Stan chytil námět a nehodlal se jej pustit.Následovalo už jen poslední udobřit Joanu. Proto se vydal k ordinaci kde zahlédl i Rozara,klepajícího na dveře. "Ha tu jsi tebe jsem neviděl dlouho, přišel si o samí zajímavý věci, pojď si s náma zazpívat." pozdravil ho nadšeně pak vytáhl kus černého papíru a tužku(ne černou) a na papír napsal krátký vzkaz. " Joan nesmíš se na nás zlobit , na Twist působí hudba a prostředí. Nezlob se na nás potřebujeme veselého doktora(žena).....STAN PS: Bušil tu Rozar." Stan nevěděl jestli je Joana v ordinaci nebo kde ale pro jistotu pod dveřmi podstrčil papírek a jal se konečně hrát. Tak nějak pořád nevěděl co jen na něj přicházel zvláštní stesk možná po atmosféře kterou nezažil už dlouho nebo po něčem mnohem starším.Proto zvlolil píseň kterou nehrál dlouho, vlastně když tahle píseň zněla naposled....vzduch naplnila pomalá uklidňující hudba. Stan hleděl před sebe ale nepozoroval dění na kladivu jeho oči viděli zvláštní starý film. Nadšený velmí mladý muž nosí nástroje na největší koncert všech dob výroční koncert Brooka známého taky jako Soul King. Zrovna donesl poslední kytaru a chtěl odejít když se za ním ozvalo charakteristické Yohohohohoho. To sám mistr Brook přišel zvučit s mladíkem si vymění pár slov. Nejspíše smutných neb na tvářích mladíka se objeví slzy, pár uklidňujících slov a přátelské poplacení po ramenou vše změní. Koncert je užasný i když mladík jako jediný tuší že bude poslední, když pak Brook opravdu opouští své fanoušky musí se chlapec vzdálit,aby nikdo neviděl jeho smutek. Ten samí den je celí ansambl rozpuštěn bez hlavní hvězdy nemá smysl. Mladík tráví další dny posedáváním před halou a hraje stále dokola smutnou píseň, má hlad ale jidlo je v nedohlednu, až jednou před jeho zrak spadne divné černé jablko, sní ho a ani si nevšimne že jeho vlasy tmavnou a stávají se delšími... Nanobody: [Twist 3 Tawara 2 Joana 2 Ryouba 2 Rozar 1 Maburu 1 Yamato 1 |
| |
| Kapitán zasahuje Při pohledu a rozhovoru s Twist II. Jsem přešel z výrazu naštvaného býka na nadrženého býka. Ti co se na mě v ten moment dívali by mohli přísahat, že jsem z nosu doopravdy vypouštěl páru alá Sanji. Jistě a já zase celý...tvůj? ten otazník na konci je opravdu správný neboť jsem jaksi nedokázal pochopit, jak je možné, že když jsem se natáhl k Twist abych ji objal, chytilo mě něco na za nohu a praštilo se mnou o opodál ležícího kostlivce. He co to bylo...Joa...na? bylo mi jasné kdo se mnou hodil od samého počátku. Co jsem však naprosto nečekal bylo to co následovalo. Twist k ní prostě přišla a...STRHLA Z NÍ TRIČKO I S PODPRSENKOU!!! HUAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!! zařval jsem a ignorujíc Stana doopravdy tu páru z nosu vypustil. V očích mi v ten moment blikala dvě obrovská srdce při pohledu na ty obrovská dvojčata. Navíc Twist-chan stála tak blízko. Joana-chan a Twist-chan tak blízko sebe, to bylo jako splněný sen. Dokonce tak úžasný, že jsem si ani nevšiml zmizení a návratu Rozara. Prostě jsem se rozběhl k děvčatům a...zůstal jsem zaraženě stát, když se Joana utekla schovat do své ordinace. Překvapeně jsem zamrkal a veškerá opilost, stejně jako nadrženost ze mě byla rázem pryč. Pfffff. vypustil jsem z plic přebytečný vzduch a zamířil za Ryoubem, který zrovna něco kreslil a já měl podezření že vím co. Naneštěstí mě ale Stan předběhl a tak k jsem zamířil k Twist. Twist, drahoušku, cos to udělala naší malé holčičce? zeptal jsem se jí káravě a lehce ji objal kolem pasu. Chjooo copak si nevzpomínáš, Joanu-chan jsme si adpotovali tenkrát před tři čtvrtě rokem, jak ji pronásledovali mariňáci. Vzali jsme ji k sobě. volnou rukou jsem jí zaklepal na čelo a ať chtěla nebo ne, dovedl jí ke dveřím do ordinace, kde už stál Rozar se Stanem. S dovolením... požádal jsem a procpal jsem se před dveře, na které jsem lehce zaťukal. Joano, tady kapitán, hele...utěšování a uklidňování mi nikdy moc nešlo, tak...co kdybys šla ven zpět za námi? Je tu bez tebe strašný smutno a...Twist se ti omlouvá za to co udělala. s tím jsem se naklonil k Twist a zašeptal jí do ucha. Když se jí omluvíš, odnesu si tě pak do kajuty a předvedu ti, jak moc jsem se na tebe těšil. ať už Twist přijme nebo ne, pokračuji ve svém přesvědčování. Slibuji, že nikdo z nás si tuhle noc nebude pamatovat a kdyby jo...donutím ho prozradit svou nejtrapnější historku. lehce jsem se usmál. Vlastně bych ti ji mohl říct hned, co ty na to? A slibuji, že si nebudu vymýšlet. odmlčel jsem se na chvíli, jak jsem vzpomínal, než jsem si vybavil jednu opravdu dobrou. Byl jsem tenkrát dost mladej, bylo mi snad šestnáct, možná patnáct a zrovna jsem skončil akademii a stal se ze mě důstojník mariňáků. Asi si to dovedeš představit. Celej hrdej ve své nové kapitánské uniformě jsem se šel s ostatníma klukama co taky prošli ožrat a no...tenkrát jsem byl hodně mladej a nezkušenej. Hodně nezkušenej, no byla tam taky jedna holka a já se snažil dostat se jí pod sukni strašně dlouho a neúspěšně. Tak jsem se jí pokusil opít a...byla to první pitka které jsem se účastnil, kdežto její první určitě nebyla. Držel jsem s ní krok asi půl hodiny a pak jsem byl tak na mol, že jsem nevěděl která bije, no ostatní si toho samozřejmě všimli, takže mě začali různě hecovat a, jednoho napadlo se se mnou vsadit, že nepoběžím na náměstí zazvonit na Ox Bell nahej, krytej jenom šlehačkou. No samozřejmně, že jsem se vsadil a na to náměstí běžel. A tam jsem zvonil a řval, dokud lidi nevylezli a nešli se podívat co se děje. Když jsem se ráno probral a našel svou fotku v novinách...byl to prvotřídní trapas. Zvlášť když jsem tu šlehaču měl napatlanou jenom na zadku. rozesmál jsem se. |
| |
| Oslava – Kajuta Někdo začal klepat na dveře, zamračím se a zvednu hlavu. „Běž pryč!“ vykřiknu. „Dneska neordinuji!“ vykouknu ze svého kamrlíku. V podstatě to byla místnost tak akorát velká pro postel a malou skříňku. Jinak všechno ostatní byla ošetřovna. Nehodlala jsem dneska a nejspíš ani zítra vytáhnout paty ven. Všimnu si, že pod dveřmi vykoukl papír. Dojdu ke dveřím a přečtu si ho. Stan mě přemlouval, abych se šla zase bavit. No však já se nezlobila už i vztek na Twist mě přešel, ale příliš jsem se styděla. Vím, že mě viděli a už jen kvůli té představě se stydím. Další zaťukání, zvednu hlavu a slyším Tawaru. Taky se mě snažil dostat ven. Zrudnu, jo ten si to tak nebude pamatovat. Nedivila bych se, kdyby to měl vypálené nadosmrti v mozku. „Už odtud nikdy nevylezu!“ odpovím odmítavě a tvrdohlavě. Tawara se pořád snaží a začne mi vyprávět nějakou pro něho trapnou příhodu. Zdá se, že se vážně snažil. Možná bych.... měla přestat být tak stydlivá. Jsem si jistá v tolika věcech, ale pokud jde o intimní věci jsem stydlivá jak panna při svatební noci. Položím ruku na klíč, odemknu a pak otevřu na palec, abych na ně viděla. „Nikdo nikdy se o tom nezmíní a ani nebudou žádné narážky. Dobře?“ chci slib. Twist 2 Tawara 2 Ryouba 2 Rozar 1 Maburu 3 Yamato 2 |
| |
| Niji a ostatní Když mě Niji rozcuchá tak jí obdařím širokým úsměvem. Jakmile mě začne napodovovat a snaží se mě přesvědčit že to já lákám do hospody jí tak se hlasitě rozesměji. Narovnám se a obejmu jí pravačkou kolem ramen a podívám se jí do očí. "Skoro to vypadalo že lituješ pitek se mnou? Ale no tak. Musíš uznat že ať to začal kdokoliv tak to vždycky dopadlo zajímavě. Copak ti někdy bylo se mnou po pár lahvích smutno? To bych bral jako osobní urážku. Jediný na co si můžeš stěžovat je to že tě občas nechám platit. Ale na druhou stranu to vyvažuji svými kvality skvělého baviče? Není snad pravda " Další hlasitý smích, pustím její ramena a jenom jí potom jednom poplácám. "Navíc občas sme se skoro dostali i k té bitvě. Nebo si alespoň lidi kolem mysleli podle zvuků že se vždycky rveme. " Další hlasitý smích. Když se přiblíží tamti a Niji řekne že se k nim chci přidat tak nic neříkám. Hádat se s Niji nemá smysl. Navíc existují lepší způsoby jak urovnat spor. Z myšlenek mě vytrhne další známí hlas. Když se otočím tak kývnu hlavou na pozdrav. "Buďto pozdraven kapitáne." Hm ale raději bych se zoo vyhnul. Lidé už nás do jedné zoo zavřeli. Ale já bych to nazval spíše otroctvím. Ačkoliv se to moc od Zoo neliší. Když Niji řekne že znám otce toho rybáka tak mi docvakne kde sem ho viděl. Udeřím se pravou pěstí do levé dlaně. "No ovšem máš pravdu. Tak odtud ho znám." Levou rukou chytnu kladivo a bez obtíží si ho hodím na rameno. Poté přejdu blíže k těm dvěma. Podívám se na ně směrem dolů a chvíli si je prohlížím. Poté vycením zuby do úsměvu a natáhnu obrovitou pravou paži. "Takže ty seš Ryoubovo potěr jo? Rád poznávám syna někoho kdo mě pomáhal vychovávat. " Jestli si se mnou potřese rukou tak jí nabídnu i tomu druhému. "Mé jméno zní Carcharodon. Ale můžete mi říkat Kar, Bílej, Bělouš, kladivo, jak je ctěná libost. Moc si na jméně nezakládám. Důležité je ale to co říkala Niji. Ačkoliv to nerad přiznávám tak abych mohl jít za svým snem tak potřebuju pár silnejch jedinců kteří by mi kryli záda. A Niji říkala že vy by ste skutečně mohly být to pravé. Hlavně jestli seš alespoň trošku po tvym otci. " Kývnu hlavou směrem k Ryoubovi. "Povězte... máte na palubě místo pro někoho jako sem já? " Ustoupím pár kroků dozadu aby si mě mohly prohlédnout v plné velikosti. "No a jestli vo tom musí rozhodnout váš kapitán tak si sním rád hodím řeč. A nebojte že sem nějakej slaboch a nebo že sem jenom nějakej příživník." Přesunu kladivo z ramena opět na zem a natočím hlavu k levému a pak k pravému rameni až to zakřupe. "Můžete si mojí sílu klidně vyzkoušet budete-li chtít. Nechci abych byl někam přijat jenom kvůli tomu že se znám s krásnou Niji. Raději si své místo zasloužím. " |
| |
| Oslava v plném proudu, alias každý oslavuje něco jiného! Sedím schován za několika bednami a čekám až se vrátí můj opeřenec, jelikož mi ze stínu přečuhují jen chodidla vypadám spíše, jak nějaký ožrala, který se zde utrůnil. Mé čekání si krátím nasáváním toho vonného překvapení jimž jsem načichl v nevěstinci. Zavřu oči a představím si to množství zlata, kterým ta loď musí překypovat. Radostný řev posádky mě jen utvrzuej v tom, že v té lodi může být i něco cenného. Když tak přemýšlím nad penězi, tak si začnu notovat svoji oblíbenou. Money, money, money! Při mém mrmlání se zapojí i noha, kdy špička v rytmu se začne naklánět ze strany na stranu. Z mé radostné touhy po bohatstvích té lodě mě probere můj opeřený přítel. Niji se posadí na jednu z beden a protáhne si křídla. Šest-člověk, jedna-rybák, dva-žena, jedno-mrtvé,živé. Informace, které mi sdělí mě potěší, ale rozhodně rozhodí. Cože? Mrtvé, živé? Zašeptám a čekám, co na to Niji, ten jen kývne hlavou a když se postavím, tak přesedlá z bedny na mé rameno. Mrté, živé? Achjo, měl bych toho papouška naučit výraz, pro totálně sťatého námořníka. každopádně jeden už padl a zbývá sedm z toho dvě ženy. No to bude snad bez problému. S tím se vydám od přístavu pryč. Bylo by hloupé začít svoji akci hned v tu stejnou chvíli, přece jen už ti, co kolem mně prošli by si mohli vytvořit ošklivě přesné souvislosti a proto zamířím zpátky do nevěstince, kde mám svoji malou jako stálý zákazník zamluvenou komůrku. Když vkročím do domu Hříchů, tak je tu stále rušno. Námořníci prohánějí rozpustilé panny kolem baru a ty je častují tituly, jako prasák, prase apod. Když já procházím kolem baru, tak jen mrknu na Candy, aby pochopila, že by z mé procházky něco přece jen mohlo kápnout. Vejdu do své komůrky, kde mě překvapivě čeká má Femme fatale samotná Miu. Ta svůdně položená na posteli na mě našpulí rtíky a lehce odhrne přikrývku, která halila její svůdné nahé tělo. Sakra! To snad né! Zrovna teď?! Bože, proč mě tak trestáš?! Usměji se na Miu a pomalu k ní přejdu, Niji přitom poodlétne a posadí se na svoji klec, která leží na nočním stolku. Jsem snad v Nebi, že zde vidím svoji bohyni jen v rouše Evině? Nebo snad v pekle, že jí musím opustit. Můj výraz vypadá útrpně. Lehce Miu políbím když dovnitř vtrhne Candy. Miu padej, Maburu má práci. Pronese tvrdá majitelka nevěstince a zavře za polonahou Miu, jejíž šat tvořila jen přikrývka, kterou mi odcizila. Tak se dáme do práce. Otevřu svůj velký kufr, který stojí vedle postele, jak šatník. Jakmile ho otevřu, jako bych se objevil v maskérně. Kufr je rozdělen na několik přihrádek, Kdy celé jedno křídlo velkého kufru obsahuje několik kusů oděvů, mezi kterými leží i mariňácká uniforma v hodnosti poručíka. Lehce pohladím knoflíky uniformy a zavzpomínám na staré časy. Byla jsi mi dobrým společníkem, ale teď mě živí něco jiného. Poodsunu uniformu a vytáhnu černý šátek, který si nasadím přes mé purpurové vlasy. Stejně, tak si obličej potřu mourem a vezmu ošoupanější kabát přesto stejné barvy jaký jsem měl na sobě před chvíli. Pak se opásám šavlí a střelnou zbraní mně vlastní, kterou sis trčím pod kabát a vylezu ze své komůrky oknem. Ono za sebou zavřu a všimnu si, že jakmile zaklapne, tak přijde Candy zamkne ho a vše v mém pokoji urovná. Dokonce naklepe polštáře tak, aby to vypadalo, že tam stále spím. Přitom si stále rádoby se mnou povídá. Ta ženská je zlato. I když patří to k tomu, když jí platím 30% procent z toho co najdu. Pak se otočím k přístavišti a vyrazím rychlejším a svižnějším krokem k lodi. Shiei má zase práci, tak se dáme do toho. Jakmile dorazím k lodi, tak zahnu hned za prvním roh, aby mně nikdo neviděl. Zalezu do stínu a z dálky hledím na loď, kde se slaví. Tak jdeme do toho, Kurai Kurai no Kasai S tím se mé tělo promění ve stín. No Lehce zprůhlední a můj obraz se rozmaže díky barvám na mém obličeji prakticky vypadám, jako temně purpurový stín... přesně, tak jak mě popisuje přezdívka Shiei "Purpurový stín". Tak a teď dokonalé schování... Kurai Kurai Shoushitsu S tím splynu se stínem ve kterém jsem stál. Přesouvám se jen po stínech, je možné mě spatřit jen když přecházím z jednoho stínu do druhého přitom si to mířím k lodi. Lidí si nevšímám buď mě berou jen jako přelud, či strašidlo. S mojí rychlostí pohybu to je pochopitelné. Takto se dostanu k lodi. Vyberu si místo, kde je má loď nejblíže k molu skočím na její bok. Má nulová hmotnost mi naštěstí umožňuje pohybovat se i po místech, kde by se člověk neudržel. Pomalu lezu nahoru a hledám místo, když dorazím na místo, kde bych mohl vniknout do lidi ( od klíčové dírky po dveře, tak jako stínek vniknu dovnitř. |
| |
| na palubě našeho býčka Dívám se na Joanu nechápavě a pak se zadívám na svá prsa. na rozdíl od jejích jsou menší, ale přesto by se k úměrně mé postavě mohla považovat za velmi vyvinutá. Nejen považovat. Tvářím se značně nechápavě a opravdu je pro Tawaru trochu obtížné mě odtáhnout, neb jsem se jala ploužení a smutného rmoucení se Stanem. Jo, možná jsme jí matně zahlídla, ale já jí fakt neznám. navíc nechápu za co se stydí. a co ty? Ty se za sebe taky stydíš nebo co? neváhám a během omluvné procedury si dávám záležet a opravdu svlíkám Tawaru natolik šetrně že tu za chvíli stojí jenom v trenýrkách a botech. Stanovo kabát mám jako trofej a Tawarovo triko mi slouží jako další sukýnka. Pak však začne se svou ďábelskou nabídkou. Jedne krůček druhý krůček a už stojím před těmi cizími dveřmi. Dřív než stihnu něco říct všinu si že je tu další človkě které naprosto neznám. Hele a tohle je kdo? Jo, pardon. Už jdu. nadechnu se a zavřu oči jako bych říkala něco co mě zabije až to dořeknu. OMLOUVÁM SE, AŤ JSI KDO SI! odfouknu si a dívám se na Tawaru jestli jsem to udělala dobře a dodrží svůj slib, když tu mě zaujme něco co krouží nad palubou a já zmizím ze scény. A sleduji papouška. Doslova běžím jeho trasou, dokud se nezaseknu o zábradlí Kladiva, které jsme jaksi přehlídla. Papoušek mi sice ze scény zmizel, ale bylo mě možná k vidění (pro Maburu) Modrooká pihatá dívka v kabátu pod kterým má jen sebe a své pěkně vyvinuté poprsý v opravdu extra krátké sukni na které vlaje něčí triko a k otmu všemu pánská obuv. Krom o toho že je tak lehce oblečená neoblečená její celou pěknou velmi ženskou postavu rámují husté, dlouhé rudé vlasy. |
| |
| vánoční pauza aspoň tedy já. kdo může a chce, nechť píše |
| |
| nový přítel, známí mého otce? Ta věta mě doslova zmrazí. Známí mého otce je přímo přede mnou a Niji po něm chce aby se k nám přidal. /plně stojím jak vyjevenej v hlubokým přemýšlení. O svém otci jsem nikomu z posádky nikdy nevyprávěl, takže Wind asi zpozorní. Mého…otce? To snad ne!... O něm mi naposled vyprávěla matka na smrtelný posteli, jak je ráda za naši podobu… Ale co jiného o něm vím? Byl to rybák co se zamiloval do mé matky, ta mě pojmenovala po něm a ještě vím, že jej zabil jiný rybák. A to je vlastně všechno co o něm vím. Z transu mně probudí až mocná paže velkého rybáka. Představí se a zeptá se jestli má u náš šanci. Toto bohužel závisí na kapitánovi, takže svůj test síly dostaneš od něj, ale šanci na přijetí máš slušnou…Tebe opravdu vychovával můj otec? Jaký vlastně byl? Oslava Jak tak kreslím onu scénu přiblíží se ke mně Stan, pochválí mně za umělecké dílo a požádá zda by si mohl půjčit. Jeho výhružné oči naneštěstí nefungovali, protože jsem se mu do nich nepodíval a kreslil Joaně křídla s svatozáří, Twist čertí rohy s ocasem a kapitánovi… tomu zbývali přikrelit jenom ty rohy, až tak do detailu se mi to povedlo. V žádném případě, ještě to není hotové… Na zatím si můžeš prohlídnout tyhle, pro ty ostatní si přijdi později. Podávám Stanovy ostatní již nakreslené portréty našich protivníků a známých. Na samém vršku jsou dvě krásné dívky v králičím úboru a vedle nich celkem roztomilá obří panda. Jakmile odejde dám pod akty ještě podpis „A takto ďábel anděla porazil, aby býka přivlastnil, a mohl s ním hřešit, či do rána sloužit“ a přijdu za Windem, zatímco ostatní se snaží přesvědčit Joanu aby vyšla zas ven. Zatracenej Stan. To musí vyrušovat v tak nevhodnou chvíli, kdy se jeden musí soustředit?...Asi bych měl taky nějak podpořit Joanu, ale nejdřív musím schovat tyhle kresby před kapitánem. Bez tak by je buď roztrhal nebo si je prohlížel na záchodě a představoval si…. Winde… potřeboval bych abys tohle u sebe dneska uschoval před ostatníma… A raději je nikomu krom mně neukazuj… Dík kamaráde. Pak se zařadím do fronty a vyslechnu si nejdřív zbytek kapitánova příběhu a následně vykouknutí Joany. Příběhu se moc nezasměji, páč mně vyvstávají otázky v hlavě. Ale co jste dělal pak u té maríny kapitáne… Vy jste nám o sobě zatajil víc než důležitou informaci a pořád ji tajíte. Co nám zajíte a kdo je váš otec?... Slib, že o tom nikdy nebudem mluvit a ani dělat narážky? No můžu ti slíbit, že to nebudu dělat před tebou a že to neudělám ve střízlivém stavu. Joan můžu ti slíbit, že o tom před tebou ve střízlivém stavu nic neřeknu. Zda něco zadrmolím po pár bednách whisky ti už slíbit nemůžu, ale budu se i tak snažit… Zní to ode mě naprosto upřímně. Počkám až složí přísahu i ostatní a znovu oslovím Joan. Víš co? Pojď si zatancovat…Tanec jednoho hned přivede na jiné myšlenky. Stane nějakou jemnou prosím…
Tak a máme tu vánoční/silvestrovskou nadílku nanobodů: Wind:1 Stan:2 Tawara:2 Joan:1 Twist:2 Bělouš:1 Rozar:1 A zloděj: (-)1 |
| |
| Oslava Podívám se na Ryoubu, který mi slíbí, že se o tom nikdy nezmíní... tedy pokud se neopije. No to bylo zase pochopitelné... hold alkohol no. „Tancovat?“ zopakuji a pak kouknu na Tawaru, hlavně jemu jsem nevěřila, že bude mlčet. A tancovat? Já sice tancovala, ale sama a osamotě. Nikdy jsem s nikým netancovala. Zadívám se po těch tvářích, které mě přišli přemluvit abych šla ven. Sice tamto byl trapas, ale.... takhle mi ukazovali, že jim na mě záleží. A já měla ráda je i přes jejich chyby a kapitánovu nemravnost. Stejně jsem je měla ráda. A tohle je oslava našeho přátelství. Přece nebudu zavřená u sebe.... i přes ten trapas. Musím se přes to přenést. To půjde. To půjde. Nadechnu se a otevřu dveře úplně. „Tak jo. Ale tancovat moc neumím. Zvládneš pošlapané nohy?“ |
| |
| Představování Polorybák na mě začal mluvit a já jenom přikývnu. "Jo znával sem ho. Ještě když sem byl potěr. Vyrůstal sem na lodi kde byl členem stejně jako můj otec. Ale to je něco co se lépe vypráví někde večer nad pořádný škopkem. Takže co kdyby ste mě teďka vzali za tím vaším kapitánem ať si s ním můžu popovídat a budu mít tohle představování za sebou. " Pokrčím rameny. "Rád bych to měl z krku páč sem nikdy na tyhle serepetičky nebyl. To snad chápeš. " ----------------------------------- Maburu -úvodní příspěvek 2 nanobody. Pěkné zajímavé a podle mě to vystihuje pěknou povahu Mabaru- druhý příspěvek - 1 nanobod pěkný příspěvek ale zatím tam nebylo tolik co bych ocenil jako v úvodu. Ryouba, Yamato- pěkné příspěvky ačkoliv se špatně orientuji ve dvou časových liniích tak se mi líbilo jak psali. Mělo to říz a bylo to prostě pěkné. Navíc krásně napsanej trénink oboum po 3 nanobodech Kapitán-pěkné uklidnění situace s doktorkou 1 nanobod |
| |
| nový přítel, známí mého otce? Někdy u skleničky jo? Doufám jenom, že to má peněženka utáhne. Nicméně, z Chápu… Bohužel okamžitě to nejde. Momentálně jsme na celodenním tréninku takže… co takhle, kdybys večer přišel na naší loď Cardarone?... Sakra to bylo blbě. Prostě přijď večer na naši loď Kate….Zas blbě, sorry Kare. Má velkou hlavu býka a říkáme jí Kladivo… Popíšu mu ještě pár detailů, nechám ještě něco říct Winda a věnuji se pak tréninku. Při komolení jeho jména se tvářím trochu zostuzeně. Můžeš ale usoudit, že je to nejspíš kvůli zjištění, že se znáš s mým otcem… nebo že nejsem na rybáky moc zvyklej. Oslava Joan jak se zdá moje nabídka překvapila a vážně nad ní zauvažovala. Kapitánovi zřejmě moc nevěří, ale po chvíli stejně otevře dveře a přijme nabídku. Myslím, že se brzo rozjedou sázky, kdo se o tom zmíní první… a nevíc se zřejmě bude sázet na kapitána… Kdo ví, třeba zas něco šlohne u doktorky po čem bude řádit jak veverka na kofeinu a pak to vyřve na celej oceán…. Prý pošlapaný nohy. Aspoň si nešlapala na ně vlastní matce. Neboj, pokud mi na ně nedupneš podpatkem moc to neucejtím…Ehm. Smím tedy prosit slečno? A předkloním se s nabízenou rukou k Joan. Vezmu ji na volný plac, dám ji druhou ruku na bedra uvolněně se usmeji. Počkám na Stana až spustí nějakou hudbu a začnu dávat Joan lekce tance. Jen klid, uvolni se… Tanec je o distancování se od vnějšího světa a o splynutí s hudbou pohyby…vlastně to je i vzájemná komunikace za použití vlastního těla bez nekalých úmyslů… |
| |
| Vzpurný Ryouba a jiné Stanovi kratochvíle "NE HOTOVÉ. SLYŠÍŠ TO SUY.ON MI TO NECHCE DÁT TAK TO NE." zazářili oči výhružně a prsty sevřeli mečovou kytaru. "Tak tedy." jeho prsty hrábli do strun jen jednou aby použili techniku Drift of emocí kterou Stan nechal proudit hudbou přímo na Ryoubu byl Teror prvotní stracha vubec důraz na to co bude když nebude po Stanově. "Tak dáš mi je nebo ne?" Byl připravený zahrát celou píseň ne jen ráz pravda píseň by možná ovlivnila více lidí i když jí hrál přes meč. Pokud se situace vyřešila( jak dořešíme v dalších postech). Šel se Stan zařidit podle výsledku, tak jako tak když se kapitánovi povedlo Joanu přesvědčit ,aby vylezla tak se Stanovi ulevilo , i když byl trochu smutný že se to nepovedlo jemu. Uslyšel Joaninu podmínku a jen klapl čelistí. " Stan neví o čem nemá nic říkat." Otázkou bylo jestli to stan neví opravdu, nebo je to jeho způsob jak říct ,že o tom bude mlčet. " Jemnou hudbu hmm a jak moc. Mám hodně hudby k tanci." |
| |
| Stan a Ryouba Stanova technika hrůzy (nebo co to vlastně má dělat si sám Stane popiš) tě doslova přilepila k podlaze takže jsi rád že sedíš. A jsi ochotne splnit všechna jeho přání. Samozřejmě za cenu toho že tohle už na tebe vživotě nepoužije. Noční můry máš téměř zajištěné. kolem Niji Všechny vás poslouchá a na její tváři vyvstává široký úsměv. Pak z ničeho nic skočí mezi vás a své ruce zaboří do vašich hlav tak rázně a náhle až se srazíte. Skvělé. To by jsme měli a teď šupky dupky trénovat! Carcharodon: můžeš i nemusíš si popsat co jsi dělat po zbytek dne a pak hurá na Kladivo. zloděj Chvíli tě zaujalo sledovat situaci kolem těch pirátů. Naprosto nerozumíš tomu jakto že jsou schopni spolu plout na jedné lodi, podle toho co jsi právě viděl (to si vyber sám) by se logicky měli spíš pozabíjet. Ovšem průzkum lodi ti nabídl nepěkný závěr o celé tvé akci: byla naprosto zbytečná. Jak jsi dle velkých zásob usoudil, pokud měli nějaký poklad, už ho nemají, neboť jej vyměnili za koupy zásob. na celé lodi jsi našel jen malý zlatý prstýnek a nějakých 5 set beli. (hodnotou bych to brala asi jako naše normální peňouze) |
| |
| Oslava Když ke mě natáhne ruku, ještě na okamžik zaváhám, ale pak ho za ruku vezmu. „No budu se snažit.“ Slíbím Ryoubovi a nechám se odvést do volnějšího prostoru. Vzal mě do klasického tanečního postoje a začne mě poučovat o tanci. „To nevím jestli dokážu.“ Řeknu. „Jsem stydlivá. Nevím jestli se dokážu dostatečně odvázat.“ Protestuji. „Vždy jsem se snažila mít vše pod kontrolou, hlavně sama sebe.“ Distancovat se od vnějšího světa? Nemám tušení jak to funguje. To dokážu leda když jdu spát. To přestanu vnímat svět úplně. |
| |
| Loď Když už se konečně vyškrábávám na palubu Kladiva, tak si ani nevšimnu toho, že by zde bylo něco divného. Hned si avšak všímám Joany, která mi hned přijde divná... nejspíše proto že se motá okolo Ryouby a má jiné tričko. Takže Joanou tentokrát nezačneme... Tak hold hurá za kapitánem. Jsem zvědav jestli mě vůbec bude poslouchat... A co se mnou vůbec hodlá udělat? Snad to nebude bolet. A tak začíná mé snažení na hledání kapitána... Očekával jsem, že to bude o hodně jednodušší. Myslel jsem, že stačí jít za tím největším řevem, ale tam zrovna nikdy nebyl. Proto jsem nasadil trochu jinou taktiku, která se ukázala jako úspěšná. Když už jsem u něj, tak si stoupám před něj aby si mě všimnul. Budeme si muset promluvit Tawaro! Mluvím naprosto vážně a naléhavě, přičemž se mu dívám do očí, aby si uvědomil že mluvím přímo na něj. |
| |
| Stan, dovětek Nějak nechápu co se děje, když najednou cítím hrůzu přímo ze své duše. Doslova mně to zmrazí v pohybu. Zmatený, vyděšený se akorát klepu neschopen slova či pohybu v záplavě myšlenek. CO to je?... Takhle jsem se necítil ani když mně chtěl ten mořskej král sežrat. Klepu se…proč? Proč jsem tak vyděšený… a proč mně děsí že neznám odpověď?... Musím mu to dát…musím. Sakra takhle se nikdy už nechci cítit… Když se mě Stan znovu zeptá zda mu to dám nic neodpovým. Nejspíš pozná že se nedokážu pohnout, takže si je bude muset vzít sám. Pokud však počká chvíli uvidí něco zajímavého možná i děsivého. Moje tělo se nehýbe… Tak už se sakra pohni ať mu to můžu dát… Pohni se…POHNI SE! Nakonec moje pravá třesoucí se ruka se pohne, ale ne směrem ke Stanovi nýbrž k vlastní puse. Pokud se díváš můžeš být svědkem jak jsem si vylomil pár zubů. Můj třes pomalu ustává a já se otáčím na Stana. Pokud si ty papíry ještě nevzal podám mu je i se zuby a promluvím k němu, pokud si je už vzal jenom k němu promluvím. Stane… věci co vytvořím těmahle rukama… vlastně i ty o které se zasloužím… pro mě mají velkou hodnotu… tak mi to pak prosím vrať nepoškozený… Škola tance Nějakou na ploužák Stane. Odpovím Stanovi a věnuji se Joaně. Lze si všimnou, že mi žádný zuby nechybí. Dobře… takže nejdřív zkus tolik nepřemýšlet. Jen nech svoje tělo dělat pohyby a omez svůj svět jen na tebe, mně, hudbu a tenhle parket. Můžem? Jakmile začne hudba hrát uvedu Joan do tanečního kroku a rytmu. Snažím se nedávat najevo, když mi šlápne na nohu a pokračovat v rytmu. |
| |
| Ryouba, dovětek Jeho hudba musela Ryoubu doslova přišpendlit na místo strachem, Stan konečně dostál tomu co o něm tvrdili plakáty vážně byl satanův kytarista který dokáže jedním tóném vrýt do srdce paralyzující strach. Vzal tedy papíry a jemně se nahnul. " PROSTĚ JE NIKDO NESMÍ VIDĚT." Možná pohled na Ryoubovu zděšené tvář hledící někam do pryč a jeho pohyb ruky směřující na zuby. Tenhle pocit znal viděl ho mnohokrát na koncertech a občas to končilo i sebevraždou a upřímně si Stan ,byl jistý že smrt ryoubi by ho k snu mít svou kapelu nepřiblížila. Proto chytil ryoubovu ruku. " Tak to stačí." řekl přátelsky a dřív než si ryouba vůbec stačil sáhnout na zuby, použil Stan kytaru podruhé. Bylo udivující jak stejná technika muže udělat něco jiného nyní Drift of , nešířilo strach naopak šířilo úlevu strach z Ryoubi musel spadnout jako balvan a byl nahrazen nadšením a úlevou. " Rozumím ,jenže představ si co se Stane pokud ty obrázky uvidí Joana nebo Twist. No myslím že ani Tawara nebude nadšený když přijde na to že jsi je kreslil před ním. Proto je musíme zničit nebo aspoň hodně dobře schovat." Papíry skončí zasunuté v Stanově lebce. Hudba k tanci "Ploužák. To je na ploužení ne na tanec a já myslel ,že chcete k tanci. A Joan myslím ,že Stan umí pomoc. V podstatě to Ryouba říká správně, ale když víš o světě těžko se na něj nemyslí.Tohle je něco co učilo Stana tancovat." vytáhne dlouhý černý šátek pomalu popojde k Joaně a pokud dovolí zaváže jí oči. " Tak a svět okolo je pryč zrak nás nejvíc omezuje, to on dělá strach z vidění. Není třeba se bát Ryouba tě nepustí a co se týká tance. Hudba se dostane do těla stačí jen nechat tělo ať na ní reaguje ať je v souladu..." Stan klapne čelisti a ustoupí pár kroků dozadu. "Moc keců málo hraní." Stanova vnitřní světla dostala lepší barvu ačkoliv mírně tlumenou papírem, chvilku přemýšlel jestli hudba kovu disponuje ploužákem a pak v hlavě našel něco co by se dalo použít. Malinko si pomohl technikou Sound of,ale jen slabě nechtěl nikoho nutit spíš chtěl dát první impulz k tomu se nebát a podat se hudbě. Brzy již se z jeho kytary linuly první tóny písně následovanými slovy. |
| |
| Jde se tancovat „To se ti snadno řekne.“ Poznamenám a pak přikývnu. „Tak jo.“ Souhlasím, ale to k nám přijde Stan a zaváže mi oči. „No.... teď přijde Ryouba o nohy určitě.“ Ale oči si nechám zavázat, třeba mi to pomůže. Stan začne hrát, kupodivu... opravdu zná i pomalé songy. „Hraješ pěkně Stane.“ Pochválím ho a pak rychle vykročím, když ucítím, že Ryouba se dá do pohybu. Jak to bylo? Raz, dva, tři? Asi ano.... začala jsem v duchu počítat, ale stejně jsem za chvíli Ryoubovi šlápla na nohu. „Promiň.“ Omluvím se. Odpoutat se od světa.... jenže jak? Já neumím na nic nemyslet. Vnímám hudbu, vnímám Ryoubu i sebe, kupodivu mu ani moc nešlapu na špičky, ale nedokáži se odpoutat. Občas... když mám radost, tak si v soukromí trochu zakroutím jak jen chci. Spontánně. Ale tohle asi nezvládnu. „Jsem dřevo.“ Řeknu nakonec. |
| |
| Volno až do večera Když Ryouba komolí moje jméno tak se jenom hlasitě zasměji a mávnu rukou. "Kašli na jméno, to není důležité. " Když mi řekne o lodi tak se poškrábu na čele a potom přikývnu. "Večer, loď jménem kladivo, velká hlava býka, jasný chápu budu tam. No a teď se nenechte rušit. Taky půjdu někam trénovat nejspíše si přitom obepluju i to vaší lodičku. " S úsměvem jim dvěma prsty částečně zasalutuji nebo spíše mávnu a otočím se zpátky k Niji. Dojdi k ní a počkám až tamti dva odejdou trénovat aby mě neslyšeli. "Předpokládám že se budeš muset zase věnovat svým povinnostem mariňáka. Škoda ale nevadí. Ale kdyby si měla volno a chtěla si zaplavat tak se za mnou stav. Budu někde poblíž přístavu. Sem si jistý že mě nepřehlídneš. Nebo minimálně já tě ucítím ve vodě. Však mě znáš. " Přívětivě se na ní usměji tak jak se směji jenom skutečně málokdy. "Bylo mi potěšení opět tě vidět Niji. Škoda že sme nemohly popít trochu víc. Víš že si naše společné pitky užívám. Nikdy bych nečekal že bude mezi mariňáky někdo koho bych mohl nazvat přítelem. Ale díky Niji. Za všechno. I za to že se o mě staráš. Jsem ti zato skutečně vděčný. Ts... " Zavřu oči, pokrčím rameny a podívám se stranou. "Sakra já se tady vykecávám nepříteli. Asi sem kvůli tobě fakt vyměknul. " Poté se opět napřímím, dám si kladivo na rameno a postavím se přímo proti Niji. Opatrně jí políbím na čelo. "To pro případ že bychom se už neviděli maličká. A dávej na sebe pozor. Nechci aby mi tě vzali jako Annu. Takže se opatruj a určitě se někde potkáme a dáme zase pár skleniček. " Poté se hlasitě rozesměji a udělám krok dozadu. "Hlavně se nenech zabít. Pamatuj si že tvoje smrt patří jenom mě. A nechci nechat své mise kvůli tomu abych vystopoval a roztrhal ty kteří tě zabili. Takže zůstaň silná maličká a do vidění. " S tím se otočím na patě a vyrazím směrem k pobřeží. Na záda hodím jenom svůj malý batoh ve kterém je ta troška peněz a zásob. Na nikoho se ani neohlídnu. Ve městě se mi většina lidí vyhýbá. Přeci jenom sem o dost větší než kterýkoliv z nich a z mého vzhledu nesrší přímo láska mír štěstí a ani mi z prdele nelítají jednorožci. Na pobřeží je vytažená malá lodička. Pobřeží je dál od města tudíž sem chodí jenom málokdo. Pobřeží je plné kamení a poblíž se najde i pár pokácených a rozřezaných stromů, vedle nichž leží sekera a pila. Dovnitř lodi hodím svůj batoh a kladivo opřu o bok lodi. S úsměvem dojdu k rozřezaným kusům dřeva a přenesu si 5 polen k lodi. Poté je rozestavím podél pobřeží do různých dálek. Nakonec přejdu na kraj pláže abych byl nohama ve vodě. Chvíli tam jenom tak stojím a nechávám vlny omývat písek z mých nohou. Moře... Konečně. Na souši je to prostě děs. Nechápu jak si někdo může zvolit žít na pevnině na pořád. Vždyť co je krásnější než dno moře za jasného dne. To když může rybák koukat nahoru na paprsky slunce které pronikají hluboko do vody a ozařují zázraky moře. No konec myšlení. Čas dát se zase do tréninku. Předkloním se a natáhnu ruce dolů k písku. Po chvíli přijde vlna a moje ruce pokryje voda. Usměji se a narovnám se. Soustřeď se. Voda je tvůj nástroj. Každá voda ve vzduchu, v těle, na zemi či v moři musí být mojí zbraní. Jsme předurčení k tomu jí ovládat a ona nás poslouchá. Stačí dost píle, cviku a ocelové vůle. Voda reaguje s mým cvikem a myšlenkami a zformuje do malé kuličky kterou poté prudce mrštím využívajíc veškerou svojí fyzickou sílu. Uchimizu Kapka jako kulka vyletí směrem k jednomu z polen ale mine ho o pár centimetrů vpravo. V hlavě okamžitě uslyším hlas senseie. Lajdáctví! Nic jiného! Koukej se pořádně soustředit! Vystřelil si jich už stovky tak by si se měl trefovat i kdyby si nechtěl! Házíš je příliš velkou silou a pak mineš! Sice to letí rychle ale k čemu to je když to netrefí cíl! Ale je to jenom pár centimetrů mistře! Když můj nepřítel bude aspoň normální velikosti tak ho trefím. Ale co když budeš muset zasáhnout přesně! Znovu! Hluboký nádech a výdech, další opakování. Pokračuji ve střelbě dobrou hodinu. Střílím na jedno poleno za druhým dokud ve všech není alespoň několik děr. Jakmile zjistím že už nemám na co střílet tak uvolním pravou ruku. Levačkou si sevřu pravé rameno a několikrát pravačkou udělám velké kruhy abych si ruku pořádně protáhl. Fajn to by šlo. No dáme si chvilku oraz a pokračuj v krasojízdě Kare. Flákači nesplní svoje sny. Sednu si na kraj své lodi a vytáhnu tu trochu jídla které nosím ve svém batohu a hladově utrhnu kus masa. Začnu ho přežvykovat a polykat. Když se najím tak to spláchnu z měchu plného vody a pustím se do dalšího cvičení. Hodím svoje kladivo na popruhy a připnu ho na záda. Poté vyrazím směrem k vodě a zalezu do ní. Když se ponořím do chladné slané vody tak moje tělo ožije. Začnu plavat co nejrychleji při hladině tak aby hladinu rozrážela moje hřbetní ploutev. Užívám si ten pocit jak rozrážím vodu a jak moje tělo dokonale splývá s vodou tak jak má. Cítím se doma a naživu. Užívám si té svobody několik minut než se jí alespoň trochu nabažím a přesunu se opět k tréninku. Tentokrát je trénink mnohem jednoduší. Žádná technika, speciální cviky nic. Jenom já, moje svaly, moje kladivo a silný odpor vody. V hloubce asi pěti metrů stojím a máchám kladivem do různých stran. Vždy po stech úderech. Když skončím jsem vysílený. Cítím se ohromně slabý. Ruce mě pálí a tak klesnu na dno. Na dně si sednu a nechám se ovívat mořskými proudy, kladivo položené vedle mě. Sedím tam asi půl hodiny abych odpočinul svaly. Poté vypluji opět na povrch. Kladivo schovám pod loď a vrátím se do mořské vody. Tentokrát ne kvůli tréninku, alespoň ne přímo. Místo toho sem začal lovit nějaké ty menší rybky abych se pořádně nakrmil. Díky mé přirozenosti to nebylo až tak těžké. Stačilo si vyhlédnou větší skupinu ryb, odrazit se ode dna co největší silou a pak už jenom plavat. Jakmile sem byl blíž otevřel sem čelisti a začal lovit podařilo se mi tímto způsobem ulovit dost ryb abych měl dost jídla k obědu. Najedený sem se opět vrátil k tréninku. Tentokrát cvičím údery pěstí a nohou v kombinaci s rychlým plaváním a mými tesáky. Když chvíli takto cvičím rozhodnu se procvičit si další techniku. Dopluji tak tři metry pod hladinu a dívám se nahoru. Soustředím se na svaly v nohách a připravím se odrazit. Žraločí střela! Náhle se velkou rychlostí rozletím skrz vodu směrem nahoru a vyletím nad hladinu. Letím dobré tři metry do výšky kde se přetočím hlavou dolů a v šipce vklouznu zase do tichého oceánu. Jo to by šlo... ale musím to dostat trošku výš. Raději si nechám více prostoru na nabrání rychlosti. Doplavu tedy až na dno do šesti patnácti metrů. Jo tady by to mělo bohatě stačit. Opět se soustředím na nohy abych se mohl odrazit od dna a získal tak větší rychlost. Umění lovce: ovládnutí svalů Na mých nohách se o něco zvětší svaly a naběhnou mi na nich žilky jak sou vystavené mnohem většímu tlaku než normálně. žraločí střela! Odrazím se ode dna takovou rychlostí že se za mnou zvedna vlna bahna a letím směrem k hladině. Tentokrát vyletím do dobrých šesti metrů a když padám dolů. Zaklíním do sebe obě ruce abych vytvořil jakési kladivo a udeřím do mořské hladiny až se vytvoří obrovská sprška vody do okolí. Když sem pod vodou tak se moje nohy vrátí k normálu a mě v nich slabě bodne křeč. Z žábry mi unikne trocha vzduchu ale nic jiného. Začnu si masírovat pod vodou bolavé lýtka a stehna a čekám až se dají nohy trochu do pořádku. Ale zatímco ležím nehybně unášen jenom mořskými proudy a dívám se na hladinu tak mě zabolí v hrudi. Klesnu až na dno a kleknu si na mořském dně a a ukloním se až se dotknu hlavou země. Anno... stále mi chybíš. Já vím že už si s tebou nepovídám jako dřív ale to víš. Život piráta není tak jednoduchý jak sem si představoval. Přesto na tebe pamatuji a doufám že ty tam z míst kam chodí lidské duši pamatuješ na mě. Ani nevím kdy sem si s tebou naposledy povídal? Před týdnem? Nebo před dvěma? No to je asi jedno. Od té doby se událo zase spousta věcí. Opět sem se potkal s Niji. O Niji sem ti už určitě vyprávěl. No ale tentokrát to bylo trošku jiné. Niji má o mě strach a nabídla mi že mě seznámí s nějakou posádkou která mě k sobě možná přijme. Vím že by sis určitě taky přála abych neplul sám. No a tahle posádka. No zatím sem potkal jenom dva z nich. Ale něco málo sem o nich slyšel. Spíše historky než pravé věci ale zní to že s nima nebude nuda. No a jeden z nich víš z tý posádky. No je to poloviční rybák a dokonce sem znal jeho otce. Pamatuješ když sem ti vyprávěl o mém životě před tím útokem. Ryouba byl jedním z posádky. Zdá se že nakonec utekl a zamiloval se. Nebo teda nevím jestli se zamiloval ale určitě zbouchnul jednu suchozemskou dívčinu a udělal jí syna. No sem zvědavý jak moc si sou s tatínkem podobný. Ale Niji ho prý zná od dětství a prej je celkem fajn. Víš Niji a ty jste si dost podobné akorát Niji je starší a trošku divočejší. Jsem si ale jistý že by sis s ní rozuměla. Kdyby... Smutně vydechnu. Kdyby si ještě žila. Ale neboj se. Jednou se ti pomstím a uspořádám svůj velký plán. Já vím že by sis to nejspíše nepřála. Nechceš abych se užíral pomstou. Ale copak to jde? Když vím co ti udělali a jak se smáli! A všechno to byla moje vina! Kdybych tam byl mohl sem se jim vydat a určitě by tě ušetřily. Zabili tě kvůli mě. Ale já ti to splatím. Buďto svým životem nebo jejich. Usměji se a zvednu hlavu abych se podíval na sluneční paprsky. Stejné které fascinují celou naší rasu od počátku věků. Kéž by si tu mohla být se mnou. Nebo alespoň doma s rodinou. Jsem si jistý že by si vyrostla do nádherného stvoření. Poté se podívám opět rovně před sebe. No to by pro dnešek asi bylo všechno. Přijdu si s tebou promluvit zase až bude čas a budu mít o čem povídat. Teďka musím jít zase trénovat. Zvednu se opět na nohy. A neboj se... nenechám se pohltit nenávistí. Myslím že pomalu ale jistě se do té mé tvrdé hlavy dostává aspoň trocha z toho co si mi říkala ty, Jimbei a opakuje mi to čas od času Niji. Měj se pěkně a spi sladce Anno. S poslední myšlenkou na dívku kvůli které sem vyrazil na moře se odrazím ode dna a začnu volně plavat v moři. Nechávám si díky obyčejnému plavání odplavit z hlavy veškeré bolestné vzpomínky. Na rodiče, na mládí, na ztracené životy, na smrt a mučení, na všechno zlé co se mi událo. Místo toho se snažím soustředit na přítomnost a budoucnost. Na ty dobré věci. Na smrt a mučení které sem rozdal já, na možnost nebýt opět sám, na šanci setkat se s rodiči, na moje a Nijini akce. A nakonec překonám temné myšlenky a vylezu na břeh. Hodím do sebe trochu vody z měchu. Lehnu si do lodi, batoh použiji místo polštáře a na chvíli si zdřímnu. Proberu se za dvě hodinky a vylezu z lodi. Začnu se protahovat abych zahnal ztuhnuté svaly a podívám se na slunce. Blíží se večer. Ještě dvě tři hodinky a slunce zapadne. Je čas na poslední jídlo a vyrazíme. Pomalými kroky vyrazím do moře a opět začnu plavat. Tentokrát se ale vzdálím dál od pobřeží jelikož u pobřeží jsou jenom menší rybky a já mám chuť na něco většího. Když sem dobrých dvacet minut plavání od pobřeží začnu lovit větší druhy ryb abych se nasytil. Náhle ale ucítím něco co mě sleduje a otočím se tím směrem. Proti mě se prudce s otevřenými čelistmi řítí rohatý žralok. Uhnu se vpravo a sleduji jak žralok zaútočí na stejné ryby jako já. Voda se náhle naplní velkým množstvím krve. Rudá voda je kolem dokola a na moje žraločí smysli útočí jako nejsilnější droga. Rychle začnu plavat ke dnu abych se příliš nevystavoval účinkům krve. Na dně se chytnu dvou dlouhých mořských řas a podívám se nahoru. Uvidím tři velké rohaté žraloky útočící na ryby. Zdá se že jsem se dostal na jejich loviště. Hm bylo by špatné brát jim potravu. Raději se tu schovám než odplují. Jenže náhle jeden z těch žraloků zamíří mým směrem. Já se odrazím ode dna směrem nahoru a žralok podepluje pode mnou. Co to je! Proč na mě útočí! Náhle si všimnu proč na mě útočí. Na levé ruce když sem uskakoval mě musel vzít jeho zub nebo roh a já začal krvácet. Sakra! Hladová parta žraloků a já tady krvácím! Sakra! Sakra! Další dva žraloci už skončili s jídlem tam nahoře a také vyrazili mým směrem. Můžu jim zkusit uplavat ale to by mohly brát jako výzvu ještě víc než to že krvácím. Navíc sou hladový tudíž po mě půjdou dokud mě neuštvou. Sakra! Postavím se pevně proti prvnímu žralokovi který pluje přímo proti mě a vyčkávám když je kousek ode mě tak uskočím šikmo nahoru a chytnu ho za jeden z jeho rohů. Když tak na něm visím prostě si vylezu na jeho hřbet a levačkou se chytnu pevně za jeden z jeho rohů. Žralokovi se to sice očividně nelíbí ale nemůže nic moc dělat. Nakloním se na pravou stranu abych viděl jeho žábry a prostě tam vracím pravačku s boxerem až do půlky předloktí. Začnu uvnitř otáčet pěstí a ze žraloka začne téct krev. Žralok sebou začnu škubat a tak seskočím. Vidím jak žralok sebou škubne ještě několikrát než se otočí břichem nahoru. Jenže to už ke mě míří další dva. Jeden mě obepluje obloukem útočíc na svého mrtvého kolegu. Zjevně usoudil že hlad je hlad a kořist se musí brát kdekoliv. Třetí žralok ale jde přímo na mě sáhnu dozadu na svá záda abych chytnul kladivo a hned na to moje ústa opouští salva nadávek. Já ho nechal na břehu já blbec. Sjedu dolů ke dnu abych se vyhnul prvnímu útoku žraloka. Postavím se do bojového postoje fishmen karate a sleduji jak se žralok otáčí a připravuje se na mě zaútočit. Umění lovce: ovládnutí svalů. Na pravé ruce která je umístěna vzadu se mi objeví žíly a opět se svaly nepatrně zvětší. Poté jenom vyčkávám. Žralok se blíží a já se soustředím na dýchání. Pět metrů, čtyři, tři, dva. Napřehuji se k úderu a pěst letí dopředu vší silou. Vkládám do úderu všechnu svojí váhu a sílu. Ostny boxeru zajíždějí žralokovi ze strany do lebky hned za oční bulvou. Prorážím lebeční stěnu a na ruce mi zůstává zbytek mozku a kostí. Oklepu si ruku a podívám se na mrtvolu druhé žraloka jak se otáčí břichem nahoru. Podívám se na třetího žraloka který zrovna vytrhnul kus břicha svého kolegy. "Hele rohatej! To je můj oběd! Poctivě sem si ho zabil tak koukej plavat sem ať si tě můžu taky poddat!" Žralok jako by mě slyšel a otočí se mým směrem. Chvíli se zdá že váhá ale nakonec vyrazí proti mě. Moje ruka opět přestala být silná a já se cítím že na další úder nemám. Proto dám ruce vedle boku dlaněmi proti sobě. V mých dlaních to vypadá jako by tam vznikl malý vír. Voda se tam točí a ta k sobě další vodu a víří jí. Mezitím se žralok přibližuje. Musíš se soustředit Kare. Není to lehká technika ale její ničivá síla je obrovská. Základem je silný proud vody. Dalším ničivým prvkem je točení. Díky tomu projedeš čímkoliv jako šroub do dřeva. Rozumíš? Ano Sensei. Žralok se blíží... je pořád blíže a blíž. Je tak blízko že dokážu rozeznat i ve vodě zvířené krví a bahnem každý bílí záhyb na jeho boku a břichu, jeho tmavě modré rohy míří směrem ke mě a rozrážejí vodu, ostré žraločí zuby vyceněné a pevné v očích touha po krvi a já tam jenom čekám. Když je Žralok už jenom kousek ode mě trhnu rukama dopředu a zařvu. Yarinami . Z mých rukou vytryskne voda jako točící se kopí a narazí z metru přímo do čumáku útočícího žraloka. Voda se ale nezastaví místo toho pokračuje skrze jeho hlavu a dál skrze mořskou vodu. Nakonec v hlavě zanechá díru asi patnáct centimetrů širokou, vcházející do těla u čumáku a opouštějící u hřbetní ploutve. Tak to bychom měli. Teď raději rychle zmizet než krev přiláká něco horšího. Dole u dna utrhnu několik dlouhých mořských řas které použiji jako lano. Svážu žraloky ocasy k sobě a poté dalším řasu/lano přivážu tak abych je mohl táhnout. Poté už pohodovým tempem plavu ke břehu. Jo klucí vybrali ste si špatného žraloka. Měli ste lovit menší rybky než sem já. Jenže vy ste měli hlad a já mám hlad takže tak. Může vás aspoň těšit že posloužíte i po smrti. He he he. Hm jídlo ňamky. Dneska bude hostina. Jo jo... je mi líto když musím zabíjet své druhy. Ale na druhou stranu raději vy než já. Já si nezačal ale rozhodně sem to ukončil. Hm sakra už se mi zbíhají sliny. Sakra! Jak krvácí tak mě to hrozně ničí... potřebuju se dostat už na břeh tam to nebude tak zlé. Tentokrát mi trvá dostat se na břeh mnohem déle než když sem plaval do loviště. Hlavně kvůli tomu že táhnu tři velké žraloky a nespěchám. Nakonec se konečně dostanu ke břehu. Nohami pevně stojím na zemi, vodu mám ještě do pasu a pokračuji směrem ke břehu. Jenže v jednu chvíli se na zem dostanou i těla žraloků. Jelikož doteď uvnitř vody vážili jenom něco málo tak to že najednou cítím obrovskou váhu bylo překvapující. Projevilo se to zcela jednoduše. V jednu chvíli jdu normálně dopředu a náhle se se zaseknu v půlce pohybu. Zapřu se nohama a pokusím se jít dál. Jenže v tu chvíli se mořská řasa přetrhne a já letím plnou rychlostí nádherného placáka na hubu do písku. Když padnu tak zůstanu ležet a zmůžu se jenom na tlumené. "Au...." Ačkoliv si nejsem jistý jestli se to dělo nebo ne kvůli tomu že sem ležel zabořený v písku. Byl sem si úplně jistý že všichni korýši a zvířata z celého okolí se začali smát a vytáhli cedulky s čísly aby ohodnotily můj pád. Dobrá věc byla že sem skončil s hodnocením vysoko. Podepřu se rukama a zvednu se. Chvíli plivu písek a kamení a snažím se dostat písek z vlasů očí a jiných štěrbin kam se ta potvora dostala. Když stojím tak nadávám na celé kolo. Chytnu zbytek řas které mi zůstali v ruce když se přetrhla a pokusím se jí zahodit. Jenže k mé smůle řasy nejsou přímo určené k házení a zrovna když sem jí hodil tak se otočí vítr. Řasa skončí připlácnutá přes mé oči jako páska pro slepce. Začnu kolem sebe mlátit a dupat jako malé děcko jak mě to rozčílí a vše zakončím padnutím na záda do vody. Ve vodě ležím pár minut a nechávám si obličej omývat vlnami. Můžu být snad ještě větší debil? Bože... Posadím se a podívám se na žraloky kteří se díky vlnám pomalu vzdalují od pobřeží. Dojdu pro ně a tentokrát už bez větších potíží je vytáhnu na pobřeží. Na pobřeží je nechám tak jak jsou. Dojdu ke své lodi a vytáhnu z ní svazek lana. Převážu dva žraloky pořádným lanem aby se mi to už nepřetrhlo v rukou. Nadzvednu svojí malou lodičku a vyndám z pod ní svoje kladivo. Usměji se na něj a opřu jej o bok lodi. Poté se pustím do jídla. Třetí žralok ten který byl předtím nakousnutý už od žraloků skončí dotáhnutý blíže k mé lodi. Vytáhnu z pouzdra rybářský nůž a vyvrhnu žraločí vnitřnosti na pobřeží . Jen ať se taky místní zvěřina poměje. Když jsou vnitřnosti pryč k se pustím do jídla. Nedá se říci že bych jedl nějak civilizovaně. Vypadá to že o něčem jako je příbor sem vživotě neslyšel. Přeci jenom sem žralok ve vodách ne v politice. Pomocí svých zubů trhám velké kusy masa přímo ze žraloka a poté je pojídám. Krev je všude, na zemi, na mě, na lodi prostě tam kam padne tam padne. Jím dobrou hodinu než spořádám polovinu celého žraloka. Padnu opět na zem s plným břichem, pohladím si ho a hlasitě si krknu. "Safra... takovýhle hostiny bych měl pořádat častěji.další krnutí"Sakra normálně sem se přežral. " Podívám se na nebe a všimnu si že slunce se již pomalu chýlí k obzoru. Blíží se večer musím vyrazit. Hm ale jak sebou odtáhnu ty dvě velký mořský potvory Pohled mi spočine na žraločích mrtvolách vytažených na břeh. Pohledem sjedu na svojí loď o kterou se opírám... na žraloky.... na loď... na žraloky... na loď. Nakonec si povzdechnu páč mě absolutně nic nenapadá. Ale když vstanu tak mě to to praští. Doslova... Vítr hold byl ten den poněkud zvláštní. Najednou zadul a moje dokonale Karovým stylem přidělaná plachta se odlepila od stožáru a omotala se kolem mě. Absolutně slepý, zamotaný do plachty sem samozřejmě nebyl ve své kůži. Proto sem velice brzy skončil tím že sem zakopl o vlastní nohy a hlavou sem narazil do boku lodi. Když za deset minut přijdu k sobě tak si připadám jako po noční chlastačce s Niji. Sundám ze sebe plachtu a v tu chvíli mě to praští. Obalím žraloky do plachty abych vyrobil jenom jeden balík. Dám je břichy k sobě a rohy nechám koukat ven stejně jako hlavy. Na záda hodím kladivo, batoh, žraločí balíček čapnu za rohy podepřu ho zády a vyrazím směrem k městu. Nová loď, nová posádka, nový začátek Když přijdu do přístavu sem rád že se narozdíl od lidí nepotím. Táhnout dva obrovské žraloky je i pro rybáka mého kalibru dost vysilující když je táhnu dost dlouho. V přístavu mi netrvalo příliš dlouho než sem našel loď o které mi říkal Ryouba. Přeci jenom zde kotví jenom jedna loď s hlavou býka na přídi. Můstek je spuštěný a tak vyrazím přímo k ní. Slunce zrovna pomalu líně zapadalo za obzor. Vylezu až na palubu kde shodím balíček se žraloky na zem. Otřu si čelo a podívám se po lidech na palubě. "Zdar ve spolek." Usměji se a odhalím tak veškeré svoje ostré tesáky. "Hledám vaše kapitána. Potřebuji s ním hodit řeč. " Na chvíli se odmlčím a uvědomím si že jsem se vlastně doteď nepotředstavil. "Jmenuji se Carcharodon. Ale můžete mi říkat Kar. Ryouba mi říkal abych se tu večír stavil a popovídal si s kapitán tak jestli tu je. Chtěl bych se ucházet o místo v posádce. " Poté nohou kopnu do balíku na zemi. "Tohle je dárek pro vás. Z posterů sem vyrozuměl že tu máte kuchaře. Jsou to rohatí žraloci. Mají výborné maso a říkal sem si že přijít bez jídla by se neslušelo. " Opět úsměv. Nejspíše mě vůbec netrápí to že jsem kompletně celý od krve od hlavy až k patě. A některá je dokonce moje. --- Vzhled: Před vámi stojí rybák skoro dva a půl metru vysoký. Má šedou kůži avšak na zádech v oblasti ploutve je jasně bílí. Na hlavě má šedé vlasy které mu občas spadnou přes jeho velké šedé oči. Je z čeledi žraloků přesněji velký bílí. Nosí černé kalhoty u pasu uvázané obyčejnou šňůrou, boty nemá žádné. Triko ani košili nemá. Je vidět že má dost jizev od různých typů zranění. Čeho si ale člověk všimne velice brzo je že ačkoliv nemá triko má něco jako rukáv na pravé ruce. Na pravém rameni začínající a postupující přes celou ruku dolů až k zápěstí má z lamel vyrobený ocelový chránič (odkaz- místo kožených lamel jsou ale lamely ocelové). Působí to trošku zmatečně když na bílém těle je tolik černé barvy ale jestli mu to vadí tak to nedává znát. Na rukou má nasazené bezprstové rukavice, opět černé, z kloubů rukavic vycházejí ocelové bodce nasazené na boxer. Opírá se o kladivo které je možná zbytečně velké. Kladivo je světle šedé na 1,5m násadě. Jedna strana kladiva je klasicky rovná velikosti 15x15 dlouhé je cca 40 cm. Druhý konec ale není rovný, naopak se zužuje do tvaru ostrého zubu. |
| |
| Na lodi Ale no tak... sklepl jsem lehce Twistiny ruce, které se ze mě snažili stáhnout všechno co jsem měl na sobě. Tričko...prosím, to jsem jí klidně nechal, ale ten zbytek jsem potřeboval na sobě abych nevyděsil chudáka Joanu. Naštěstí nakonec vylezla a Twist se to očividně omrzelo, takže někam odběhla. Slibuji. zatvářil jsem se co možná nejvážněji jak jsem dokázal a pak jen sledoval Ryoubovu snahu o její rozveselení pomocí tance. Nic jsem proti tomu nenamítal. Ačkoli jsem tanec osobně z duše nenáviděl neboť jsem ho spojoval se svou minulostí, musel jsem uznat, že se teď naše poloviční rybička zachovala velmi slušně. Fajn, zdá se že se můžu na chvíli vytratit. pousmál jsem se v duchu, ovšem mou radost z této možnosti okamžitě zkazili hlasy. Hned tři, dva neznámé a jeden, známý, které se začali ozývat na mé lodi. Hmmm, skvělý co to... rozhlédl jsem se kolem sebe a jako prvního spatřil Rozara, který mě očividně hledal. Jako druhého jsem si všiml rybáka, který vyřvával něco o tom, že mě chce vidět. Na čele mi naskočila žilka vzteku. Chviličku prosím tě. požádal jsem Rozara o strpení a otočil se směrem k našemu tanečnímu mistrovi. Ty toho chlápka znáš? zeptal jsem se a kývl směrem k opodál stojícímu rybákovi. Na jeho odpověď, že se jedná o rodinného známého jsem jen přikývl, načež jsem se pomalým krokem vydal k němu. Takže Carcharodon jo? Docela zajímavý jméno příteli. usmál jsem se a zastavil se na vzdálenost zhruba dvou metrů od něj. Byl vyšší než já, což může říct jen málo kdo, navíc jeho fyzická stavba napovídala, že má poměrně značnou sílu. Vypadal celkem nadějně, i když kdo ví co je zač. Já měl vždycky rád jednoduché testy. A tak jsem stále s úsměvem na tvář rybákovi jednu vrazil zvedákem do brady. Byl to technika, které jsem říkal Garp Technika, kterou jsem trénoval na kameni ve své posilovně. Díky tomuto tréninku mi pěst ztvrdla tak, že jsem mohl do kamene udeřit plnou silou aniž bych riskoval zranění. Jinak řečeno, do úderu jsem vložil veškerou svou sílu, váhu a rychlost, takže by rybáka měla poslat vzduchem z lodi zpět na pevninu. Pfffuuuu jestli se vrátí má šanci. zamručel jsem a vrátil se k Rozarovi. Fajn, takže co jsi to potřeboval? Carcharodon: 2 Ryouba: 2 Joana: 2 Stan: 2 |
| |
| Kladivo. Chvíli strpení? Oh... Jistě... Říkám značně nejistě a otáčím se za ním, abych viděl kam odchází. Vyskytá se mi pohled na opravdu obrovského rybáka, ze kterého jde vážně strach. Tak tomu se postavit jen tak beze zbraně bych teda rozhodně nechtěl... Toho bych nejspíš ani neuzvedl a kdybych do něj bouchnul, tak by to s ním určitě ani nic neudělalo... Když vidím co s ním udělal kapitán, tak na to raději ani nijak nereaguji, avšak překvapenému pohledu stejně nedokáži zabránit. Kdo kdy mohl čekat, že ho praští? Aha... No určitým způsobem je to pochopitelné... Když už se ke mě vrátil, tak ho obcházím tak, abych po jeho ráně přistál na pevnině. Dokud je mé tělo nalezeno, tak se s ním dá něco udělat, avšak kdybych byl utopen v moři... To bych rozhodně nechtěl! Řekněme, že ráno na Kladivo hodlá zaútočit Anabeth Zoana a chtěla po mě, abych tobě s Twist dal tohle Podávám mu lahvičky A Stanovi s Joanou pro změnu tohle Ukazuji mu pouta A ráno jí mám dát znamení, ať zaútočí Říkám nahlas, ale umírněným, uklidňujícím hlasem. Informace o tom jak na mě přišla a proč zrovna já raději proteď vynechávám. Odbouchne mě teď, nebo až mu odpovím na jeho otázky, tak nebo tak to není dobré... Ale možná se mi mimořádně nic nestane. |
| |
| Hodiny letectví Vidím jak ke mě zamíří nějaký člověk a podívá se na mě zespodu. Řekne něco ohledně mého jména. Neměl sem ani čas mu poděkovat když mě náhle podle praští bez jakéhokoliv varování. Vidím jak se jeho pěst zvedá a vím že mě chce udeřit. Nevadí mi to ale, ani se nezkouším bránit. Nechám si dát ránu. Přeci jenom musím si ho vyzkoušet. Musel sem uznat že aspoň sílu má. Úder mě zvedne ze země a já spadnu dozadu. Při pohybu vzad mě bohužel nezabrzdí bok lodi jelikož stojí u můstku a tak spadnu na molo. Když dopadnu tak chvíli jenom ležím a dívám se nahoru. Hm zajímavé... tady se mi bude líbit. Donutím se k úsměvu a zvednu se. Jeho úder mě možná shodil z lodi ale téměř to nebolelo a jediná známka jeho úderu je trochu odřená čelist která začala mírně natékat. No tak jestli se tady takle zdraví tak to rozhodně nezůstanu pozadu. Pěknej úder... "HE he he. " Vyjdu nahoru na loď s širokým úsměvem jako by se nic nestalo. Odložím kladivo na zem a sundám si z pravé ruky rukavici s boxerem. Pro křupnu si klouby v ruce a podívám se směrem ke kapitánovi. "Hm ty budeš ten Exorcista za 40 milionů jsem potěšen. He he he ani se nedivím. Nepotkal sem člověka který by mě dokázal zranit beze zbraně už pěkně dlouho. pěkná rána mimochodem. To musím uznat. Zvednout mě do vzduchu vyžaduje dost síly. Dokonce bych řekl že mi to nateklo. Hm možná budu mít i malou modřinu. Myslím si ale že teď je řada na mě abych ti předvedl svojí sílu? " Namířím směrem k němu ruku sevřenou v pěst. " Jestli se teda nebojíš dostat jednu. Já nemlátím lidi nepřipravené. Takže ti dám šanci si vybrat kam chceš dostat úder. Hlava nebo břicho? " Toho že se s někým baví si vůbec nevšimnu. V tuhle chvíli ignoruji absolutně všechny kolem mě kromě Exorcisty. Vím kdo je a slyšel sem o něj proto chci zjistit jestli je skutečně tak tvrdý jak se o něm povídá a dokáže ustát mojí pěst. |
| |
| Na Kladivu Upřeně jsem Rozara sledoval, když mi vykládal svůj příběh. Chápu, tak proto jsem jeho hlas zaznamenal až teď... Důkladně jsem si prohlédl pouta z mořského korálu i lahvičku ve které bylo patrně uspávadlo. Vymyšlené to má skvěle, odstraní čtyři nejsilnější bojovníky na palubě pomocí zrady, i když si myslím že Winda s Ryoubou strašně podceňuje... Jsem šťastný že mi to říkáš, ukazuješ mi tím že nejsem idiot když ti důvěřuji. I tak mám ale pár otázek to musíš pochopit, jako například kdo je ta Anabeth Zoan a jakou bojovou sílu má k dispozici? zrovna když jsem dokončil otázku objevil se na palubě znovu Carcharodon a zakřičel svou výzvu. Stál jsem k němu zády, proto si mého otráveného protočení oči mohl všimnout jenom Rozar. Za normálních okolností bych proti soutěži síly s tímhle velkým rybákem nic neměl, ovšem tohle nebyla normální příležitost. Potřeboval jsem vyřešit tuto krizi za každou cenu. Vteřinku požádal jsem Rozara a otočil se zpět na Carcharodona. Dal jsem si přitom hodně záležet abych mu předvedl svou vznešenost v plném rozsahu její síly. Tahle trik kterému jsem v duchu neříkal ani technika mi dost často fungoval na níže postavené mariňáky, kteří jen čuměli s pusou otevřenou, dokud nedostali pohlavek. Prostě jsem mu pevně koukal do očí a každou špetku své vůle soustředil čistě na něj. S tím jsem pomalým krokem vyrazil směrem k němu. Zastavil jsem se dva metry před ním, to aby se ten obřík nemusel při úderu moc omezovat. Cestou jsem přemýšlel jestli mají rybáci koule a litoval jsem, že jsem se nikdy nezeptal. Na druhou stranu, zkoušet to teď přímo v akci nemělo cenu, takže jsem si jako cíl vyhlídl jeho Solar Plexus, o kterém jsem si byl zatraceně jistý že ho má. Ono je to vlastně jedno, hlava nebo břicho, vyber si ty. usmál jsem se a počkal až zaútočí. V okamžiku, ve kterém mu jeho vlastní ruka bránila ve výhledu jsem mu pomocí své nové techniky Ookami vrazil svou těžkou vojenskou botu Smokerova typu hodně hluboko na solar. Ten kop nebyl určený ani jako silný, ale jako opravdu hodně rychlý. Využíval mou nohu jako bič, takže v okamžiku kdy si rybák uvědomil, že dostal zásah už jsem zase stál na obou. Pokud byl výrazně pomalejší, nejspíš ani nedokázal říct co ho zasáhlo a přes svou ruku můj kop ani nezaznamenal. Na druhou stranu, Solar Plexus je místo, které nemůže chránit pomocí zatnutých svalů a je zatraceně citlivé na jakýkoli zásah a to tak, že při úspěšném zásahu by měl minimálně s vyraženým dechem padnout na kolena. Hmmm copak? Nehodláš mě praštit? No taky dobře... zamručel jsem, otočil se k němu zády a zamířil zpět za Rozarem. Po cestě jsem si vyhlídl Ryouba a ukázal na jeho rodinného přítele. Ubytuj ho, všechno mu vysvětli a pak se sejdeme v mé tělocvičně. to se scházením v tělocvičně jsem už adresoval všem snad kromě Twist, která byla stále na pobřeží. Na moment jsem se zarazil a našel si Winda ty prosím tě skoč pro Twist. Řekl bych že stojí před lodí. Když nebude chtít jít řekni jí, že už na ni čekám v tělocvičně, pak přijď taky. poté jsem se už čistě věnoval Rozarovi. |
| |
| Kladivo- dále od středu dění a Maburu To co se děje dole na lodi mě absolutně nezajímá. Více jsem soustředěná na to co se děje nahoře na lodi, neb tam jsem i já. V momeňtě mého zmizení, které nikdo příliš nevnímal jsem se vrhla k hlavnímu stožáru s pastelkama (které jsem vzala kdo ví odkud) a ozdobila jej od spodku až vzhůru milostnými vzkazy které vypadaly asi takhle nějak: Tawaro! Miluju tě! Ani smrt nás nerozdělí T a T navěky spolu slunce pohasne v záři naší lásky až budeš starý a plesnivý, nic se nezmění když vynechám miliony srdíček různých rozměrů a mou a Tawarovo miniaturu, po pár minutách jsme zjistila že jsme si vybrala na kreslení příliš malý prostor. Dívám se na scénu dolů a horečnatě přemýšlím jak se projevit, co přesně napsat nebo udělat aby to Tawara pochopil! Ó ano, v myšlenkách mi vyvstávají obrázky toho jak se mu večer vkradu do postele, či si počíhám až pude do sprchy a tam se k němu přikradu a ...my dva....sami (následující myšlenky jsou moc intivní na to abych je popisovala) zatetelím se a obtočím se kol dokola stožáru. pak si ale podřepnu v náhlém pochopení. ale co když on mé city neopětuje? Co když to nedávám pořádně znát? A za jak dlouho ho zase uvidím? prásknu do stožáru a jistým krokem vykročím kupředu. ne! Musím tu to říct jasně a zřetelně! ještě dnes večer! v náhlém zápalu jsem ovšem opomněla, že kroky kupředu na vrchu stožáru vedou jen do prázdna. Jsme natolik překvapená že nestihnu ani vykřiknout, a to už se rozplácávám dole na palubě do něčeho měkkého. No... podrbu se ve vlasech docela štěstí že tu bylo tohle...eh? (Maburu se dovtípí do čeho jsem mohla dopadnout) jakožto Pj- 1 bod Carchar za ten dlouhý příspěvek-pěkný popis, jednorožci ze zadku mě rozsekali. |
| |
| Stan, dovětek Stan mně nakonec vysvobodí ze své moci a já si zas připadám… no, normálně. Pak ještě vede monolog, že se to ti tři nesmíjou dovtípit. Sakra co si o mně ta polozombí myslí, že jsem? Sebevrah? Stane, já jim je nehodlám ukázat. Tedy aspoň ne Joan, Twist to ukážu jen v případě, že nebude věřit co tu provedla jako důkaz nebo se Joan málo omluví. A kapitán… Ten měl těch svých vrtochů dneska tolik, že tenhle výstřelek je vážně neškodnej. Škola tance Páska?... No ne že by to nebyl špatný nápad, ale jen aby si na ni moc nezvykla… Proč ji vůbec máš u sebe? To s tím jako zavazuješ v posteli holce oči, aby se moc nelekla? Nebo spíš sám si je zavážeš aby…auuuu! V momentě, kdy jsem byl myšlenkami jinde mi Joan šlápla na nohu a kompletně mně osvobodila od myšlenek. Proboha ty blbe máš tady ženskou, se kterou tančíš a vypadá sakra k světu. A co místo toho děláš ty? Myslíš na nějakého chlapa co asi miluje sex na slepo… Normálně si dej facku pitomče… Pokračuji dál v tanci, již naprosto uvolněný a Joan mi po nohách už taky nešlape… Bohužel Její sebevědomí ji po chvíli opouští a prohlásí, že je dřevo. Jen se usměji, cvaknu zuby kousek od jejího ucha a trochu zažertuji Tak to abych si kousl ne?... Neboj, pokud jsi dřevo, se Stanem tě opracujeme. Mé tělo byť nástrojem a Stanova hudba nechť je rukou schopného tesaře. Společně toto dřevo přetvoříme v krásnou modlu a klanět se jí budeme, až ji o tanec požádáme. Jen vydrž a neutíkej naše dřívko :D…. Pronesu náznakem humoru i vážnosti v hlase, zatímco odmítám přestat s tancem. Pak si všimnu něčeho velkého, bílého a známého. Díky oslavě jsem úplně zapomněl nahlásit kapitánovi, že k nám dneska přijde nováček. A doprčič já na něj úplně zapomněl… No ono je to defakto jedno. Jenom doufám, že se nevykecne o tom, že ho sem poslala Niji. To by byl průšvih a jak tenhle ostrůvek…CO jestli ho znám? Kapitán se na mně otočí, zda jej znám a ve mně na chvíli hrkne. Joana nejspíš pozná, že něco zásadního tajím. Je to rodinný známí kapitáne. Naštěstí to Tawarovi stačí a vrhne se přímo na testování. A jak jinak bez varování. Odhodit tímhle způsobem mnohem vyššího a těžšího chlapa… Doufám že tenhle úder nikdy neschytám… heleme se, ten má výdrž… Co to máš v ruce Rozare? Pouta? K čemu… Pomalu přestávám tančit do rytmu, čímž dávám signál Joaně aby zpozorněla. Tady se něco děje a rozhodně to nebude nic hezkého. Kapitán pak ještě nakopl rychlím kopem Kara pod hrudník(stál jsem zrovna k němu bokem). Jak se zdá kapitán také o něco zesílil, jen doufám, že já o něco víc. Kapitán mně pak požádá ať Kara ubytuji, vysvětlím a zavedu do tělocvičny. Vypadá to na meeting před bitvou. Hrozně nerad však pouštím Joan z náruče… ale koho zajímá co se mně nelíbí… Jaká škoda, že nemůžem pokračovat… Třeba se zas naskytne chvíle abychom tě mohli dotesat… Tak pojď Kare, řekni ahoj svému novému domovu. Odvedu Kara do podpalubí, kde bydlí Stan a Rozar. Tak tady je tvůj pokoj. Bydlí tu s tebou ještě ten červeňásek Rozar a ta chodící kostra Stan… Bacha na ty jeho písničky, raději si pořiď špunty do uší, páč tě jimi úplně ovládne… Já bydlím vedle kormidla v mapově, páč jsem navigátor. Twist bydlí pode mnou v předu v kuchyni… Neprovokuj ji, nevkrádej se k ní do kuchyně bez vyzvání a už vůbec jí nedávej alkohol nebo poznáš ďábla v sukni… vedle bydlí kapitán s Windem a pod nimi je tělocvična… tam teď půjdem… Jo a ta místnost na přídi patří Joaně. Má tam něco jako mini nemocnici. Ještě něco chceš vědět?...Jo a před kapitánem se nezmiňuj, že se znáš s Niji. Mariňáky nesnáší jak ježka v zadku. Odpovím Karovi ještě na nějaké otázky pokud má*přes poštu ať nezdržujem* a jdu s ním do tělocvičny. Co se děje kapitáne? Stalo se něco, že pořádáte meeting? Nanobody:Tawara, Stan, Kar a Rozar po jednom nanobodu |
| |
| Na kladivu. Když jde kapitán směrem ke mě tak se usměji Kapitán mojí výzvu přijal ale ukázal se opět jako předtím jenom jako lhář a podvodník. Stál sem proti němu a díval se na něj dolů. Hluboce sem se nadechl a vydechl. Umění lovce: Ovládnutí svalů. Dám do toho všechno. Zahrajeme si ruletu. Buďto všechno nebo nic. Je mi jedno že druhej den nebudu moct kvůli bolesti a únavě ani pořádně chodit. Důležité je abych ukázal co umím. Takže stačí dát jeden dobrý úder. Použiju svojí techniku co nejvíc umím abych si nepřivodil trvalá zranění. Svaly na mém těle se začnou napínat a růst ( podobnost se zorovo 1,2 gorily) Poté se rozmáchnu k úderu. Kop mě vyvede z rovnováhy a kapitán mluví nějaké nesmysli. Naštěstí pro něj mě podcenil. Ano skončil sem na kolenou ale ne z důvodu jeho kopu. Ne... tak silný aby mě dostal na kolena nebyl. Ale potřeboval sem se pořádně odrazit. Kapitán se ke mě otočí zády a v tu chvíli vystartuji. žraločí střela Odrazím se svými napumpovanými nohami přímo proti kapitánovi s úmyslem mu veškerou svojí vahou a silou vrazit jednu přímo do zad zatímco je nepřipravený a myslí si že už sem skončil. Spoléhám stejně jako předtím on na moment překvapení. |
| |
| Utopie! Ženské padají z nebe! Haleluja! Tak jsem se prošel po lodi. No musím uznat, že dosud nechápu, co tahle banda pirátů oslavovala, jelikož jsem tu nenašel zhola nic. Naštěstí jejich bouřlivé oslavy přehlušili všechen hluk, který jsem dělal já a tak jsem se mohl volně pohybovat po lodi. Když už jsem byl rozhodnut, že loď opustím, tak jsem zaslechl něco z dění na palubě. Ve své stínové podobě se proplazím po stínech až ke stínu, který sahá až k hlavnímu stožáru. Ze shora se ozývají zvuky opilé dámy, které si nevšímám. Já spíše pozoruji zbytek skupiny. Do očí mě uhodí hned několik monster na palubě. Prvním je obrovský rybák, který ani na oko nevypadá jako přítel do nepohody spíše jako bubák na strašení velkých dětí. Do toho tu hraje na zbraň něco, co vypadá, jak 20 let prošlej Ozzy Osbourne a do toho všeho jsem právě zjistil komu patří tahle loď. Exorcista... kurva. Tak ten rozhodně nesmí zjistit, kdo se mu prošel po lodi. Když už se snažím pomalu opustit palubu a nejlépe zapálit loď, abych zakryl všechny stopy mého pobytu zde, tak uvidím jednu vcelku známou osobu. Dívka s modrými vlasy, která tancuje s jedním prazvláštním chlápkem, který vypadá jako by si někdo užíval s plechovkou tuňáka. Ona? To snad né! Já jí! Ano skvrnka na mé dokonalé pověsti zloděje. V myšlenkách se mi objeví jedna zakázka... šlo o knihu, kterou si objednal jeden zámožný pán. Problém byl, že jí vlastnili mariňáci a tak jsem se pro ní vydal. Jaké bylo překvapení, když jsem se k ní dostal a tam stála ona s knihou v ruce. Já byl ještě tehdy tak bláhový, že jsem doufal, že mi jí dá dobrovolně a tak jsem jí ukázal svoji pravou podobu, bohužel v tu chvíli můj šarm nefungoval a byl jsem vcelku překvapen, když mi uštědřila ránu do rozkroku... Naštěstí nic nerozbila... Rozhodnut jí provést něco jiného jsem se rozhodl navštívit jí kajutu a odcizit si knihu zpátky jestli bych jí našel. Když jsem se rozhlížel všiml jsem si ženy na stěžni jenž vypadala vcelku opile. Ta spadne.. A taky, že jo... horší bylo, že přímo na mě. Automaticky jsem udělal to na co jsem byl zvyklý Dal ruce před sebe a připravoval se jí chytit. Horší bylo, že ve zmatku, aby nepropadla jsem se zviditelnil a tím se ukázal zbytku. Přecenil jsem sice své síly, ale Twist jsem zachytil a společně s ní jsem se svalil na zem. Teď Twist ležel na zemi a já pod ní sledujíc malý prsten, který jsem zrovna odcizil z této lodi a který se kutálel k davu. Heh zdravím, nedáme si čas?... S hraným úsměvem se snažím vypadat jako náhodný kolemjdoucí, kterému se někam sem zaběhl pes. |
| |
| Kladivo Heh? On mě nehodlá praštit? Ještě mě chválí? Nene, to ono se to ještě zhorší! Vždycky to tak je. Už se mu chystám říkat další informace, když po mě chce další vteřinku Si už ze mě dělá srandu ne?! Koukám se proč se musí odvracet od rozhovoru a vidím toho rybáka. Okamžitě sahám k pistoli, avšak nevytahuji ji, naštěstí se včas zastavím... A snad je to i dobře, Kapitán toho rybáka dostal na kolena. Když se ke mě vrací, tak ale vidím rybáka, jak chce zaútočit na kapitána. Napadá mě pouze jedna věc, když kapitán nedává pozor, tak bych měl zasáhnout! Skáči na místo vedle kapitána a ještě ve vzduchu ho vší silou kopám do oblasti žeber. V to co doufám je, že kapitán odletí na jednu stranu a já pro změnu na druhou. Rybák by si potom proletěl skrz. Do cesty se rozhodně něčemu takovému plést nebudu... Na přežítí takového útoku mám asi stejné šance, jako které má kapitán, že ho Joana už nikdy nenakopne. Když dopadám na zem, tak okamžitě vytahuji pistoli, stoupám, dívám se co se stalo a až ho objevím tak na něj zamířím... Nic neříkám, pouze na něj mířím, a můj pohled naznačuje, že kdyby bylo potřeba tak ho klidně i střelím. Proč jenom zaútočil? Máme mnohem důležitější věci na práci než je tohle! Všechno v pořádku? Ptám se tak nějak do okolí, ale nespouštím oči z rybáka... Hlavně proto že se bojím, že nebude rád, když na něj někdo míří zbraní, a tak by na mě mohl vystartovat. |
| |
| bong Útok kapitána na Carcha bude Carchovým tělem ještě chvíli pamatován, ale odhodlanost jej žene kupředu. Tu se však do celé situace připojí i Rozar. Vypadá to asi následovně: Tawara se otáčí aby pokračoval v hovoru, ale Carch útočí. Zničeho nic přestává působyt jako velký pomalý rybák, ale mění se ve střelu a plnou rychlostí napálí kapitána do zad (ten mohl lehce uhnout, aby nedostal plný zásah, ale nic víc) oba dva odstředivou silou pročísnou palubu a pak obloukem spadnou do moře. (díky váze každý letí jinak rychle a nedopadnete na stejné místo). Rozarův útok byl trochu pomalejší a v okamžiku kdy se k nim blížil už tam nikdo nestál, takže nakopl akorát tak vzduch. úrazy Carcha bude ještě ráno bolet břicho. A kapitán bude rád jestli po tom zásahu bude moct vůbec plavat. (protože ti při tom trochu luplo v zádech) |
| |
| Tanec a návštěva Ryouba mi začal šeptat do ucha, nebylo to nijak nevhodné, ale jestli nejsem ve flirtování stejné dřevo jako v tanci, tak tam bylo hodně narážek. Začnu se červenat. „No teda...“ Okomentuji a musím se zasmát. Jenže má lekce tance byla narušena, někdo přišel. Slyšela jsem hlas, který jsem neznala. Otočím tím směrem hlavu a sundám si pásku. Zůstanu koukat na rybáka a málem jsem nahlas pronesla něco ve smysli.... fuj. Ale nechtěla jsem nikoho urazit. Podívám se na Ryouba, který řekne, že je to rodinný známý. A Tawara ho praští. Má divný způsob jak si někoho vyzkoušet. Mě nepraštil, když jsem se k nim přidávala. No jo... tomu tedy stačil jen jeden pohled a ne do mých očí a s radostí mě přijal. „Máš zajímavé známé.“ Poznamenám. Tawara Ryoubu pověřil ať... Kara provede a tak jsme museli skončit s tancem. Podívám se na Ryouba a než odejde políbím ho lehce na tvář. „Díky. Bylo to fajn i když mi to nešlo.“ Řeknu. Ryouba se zajímavě projevil. Já si myslela, že mě nemá moc v lásce. A pak... se něco stane. Twist od někud přiletěla a zjevil se.... nějaký chlap. Hezky na něm přistála. Kde se tu vzal? Jak jsem se na něj dívala, začínal mi být povědomý. A pak jsem si vzpomněla. „Hááááááááá!“ vypísknu, když si to uvědomím. To je ten chlápek... když jsem kradla knihu. Najednou se objevil, slova mu přetékala medem a příslibem, div jsem se neroztekla.... ale chtěl knihu. A tu jsem mu nehodlala dát, když jsem kvůli ní tolik riskovala. A tak jsem jen vypískla, nakopla ho do rozkroku a vzala roha. Přijdu blíž. „Ty jsi ten zloděj!“ Zalapám po dechu a pak se zamračím a zatvářím se zarputile. „Tu knihu ti nikdy nedám!“ |
| |
| ve vodě Ačkoliv sem to nečekal tak se můj útok povedl. Když letím vzduchem tak se začnu smát. Směji se radostí že se mi povedlo alespoň jednou zasáhnout někoho kdo je takto silný. Když dopadnu do vody tak se mi uleví. Ach matko... zase v tvé náruči. Nádhera. Začnu plavat uvnitř moře. Cítím se opět celý... silnější, rychlejší ale také hoodně vyčerpaný. Hledám kapitána tuším kterým směrem padal a tak plavu směrem k němu. Jestli se dostanu někde poblíž něho tak si od něj drží tak dva metry odstup a dívám se na něj. " Doufám že sem ti neublížil příliš. Ale sám si říkal že je jedno kam tě praštím. A když ty si mohl využít toho že sem já úder nečekal. Přišlo mi jenom čestné udělat to samé tobě. " Dívám se na něj šťastný a s úsměvem. "Ale musím uznat že sem nadšený. Poměřit síly se slavným Exorcistou a být schopen ho alespoň jednou praštit? Nečekal sem to. Doufám ale že si to nebereš příliš osobně. Ale předpokládal sem že člověk jako ty si rád členy své posádky změří jak v odolnosti tak v síle. He He he. " |
| |
| Ryouba dovětek Byl rád když zjistit, že Ryouba nechce obrázky dělat problémy a možná mu bylo lehce líto, že mu zahrál jeden z účinných tónů. " ZAJIMAVÉ. Tak to se mělo říct dřív. No ,ale nemyslím si že obhájíš,že jsi to kreslil podle něčeho co by se stalo. Navíc možná bude lepší ,když Twist nebude vědět ... nevím jestli je připravená na svoje Kovové já." Lekce tance s narušením. " Děláš jako by Stan uměl hrát jinak než hezky." konstatoval a na narážku o dřevě nechal věsměs reagovat Ryoubu i když ho některá přirovnání zarážela. "Dřevo? Ale kepak nejsi dřevo, jen kosti a maso pokud mohu soudit, a když muže tancovat i kost bez masa jako je Stan tak proč by to mělo nejít Joaně, chce to jen nepřemešlet nad tím koho zdupeš nebo kdo tě vidí a pak to de samo navíc existuje jeden tanec ,který zvládnou všichni......" jenže taneční lekci přerušilo velké žralokovité monstrum vypadající podle Stanových měřítek opravdu sympaticky. Jak se zdá byl to nějaký Ryoubův příbuzný. Stan potlačil hněv z faktu, že ruší jeho výuku a jen s velkou námahou řekl. " No jak se zdá je dnešní lekce u konce." s těmito slovy sundal Joaně šátek. Při té příležitosti jen polohlasem řekl. " Stačí říct a Stan tě naučí nejlepší a nejsnadnější tanec na světě." pak už se ale pořádně rozhlédl po palubě. Vzduchem v tu dobu letají žraloci a kapitáni teda spíše vytírají palubu ,ale i tak. stan měl pocit že zaslechl něco o tělocvičně ,ale neslyšel svoje jméno. Takže se ho to netýkalo, možná to byla schůze jejímž účelem bylo zbavit se Stana. Rozhodl se že až se situace uklidní pošle na výzvědy Suí. Tak jako tak mu v počtech kdosi chyběl, aŤ dělal co dělal nikde neviděl Twist, matně se snažil vzpomenout kde jí viděl. Našel pomalovaný stěžeň a jeho duše se usmála. " Tak kdepak je jedna z mých faninek?" zeptal se do eteru,ale po Twist ani stopa, sehl se tedy prakticky až k podlaze a jal se předstírat větření pomalu s funěním z nosních dírek došel až na kraj lodi kde se narovnal. A přesně na druhé straně zábradlí někde na zemi Twist uviděl dokonce ještě s někým. " Ha tu je." Pravda to že polonahá twist prakticky leží na někom cizím ho trochu udivilo, jakkoliv ten cizí vypadal zajímavě. " Teda vypadá to že ruším... No nechcete ,radši do kajuty." Pak se u něj objevila Joana a zachránce Twist kopla přímo do klenotů. Paradoxně ho nazvala zlodějem. " On je zloděj? Nevypadá náhodou vypadá jako poctivý chlap." Bylo otázkou co Stan viděl, když někoho kdo vypadal přinejmenším lehce děsivě označil za poctivého chlapa. Pak jeho prázdné oční důlky našli blyštivou věc. Pro kterou se sehnul , nepamatoval si že by jí kdy viděl a tak se rovnou zeptal. " Hale tady něco je... To je někoho z vás?" |
| |
| Kapitán přes palubu a zloděj na palubě Znám ho asi den, ale prý jej pomáhal vychovávat otec. Aspoň to říkala Niji Zašeptám Joan a dívám se na tu scénu. Kapitán mi zřjmně stačí říct abych Kara ubytoval a pak jej smete žraločí buldozer. A sakra… doufám že ti dva nebudou mít trvalé následky… a taky že pro ně nebudu muset lézt… Co je Joan? Joan začne pískat na nějakého chlapa, kterej se objevil kdo ví odkud. Navíc začne vřeštět, že je to zloděj. V hlavě mi to začne šrotovat bleskovou rychlostí. Zloděj, Twist, pouta, prstýnek… Ty zmetku, my ti dáme ochutnat pohostinnost týhle posádky! I když je Twist zrovna taková, existuje jedna věc která ji ukolébá i změní v démona…Sanji! Twist, ten chlap ti nejspíš přišel ukrást tvé fotoalbum se Sanjim, pokud ho už neukrad… Rozare, spoutej ho těma řetězama a hoď ho do vody, rychle! Sám se rozběhnu za zlodějíčkem s úmyslem hodit ho do vody a utopit ho. Nebo aspoň ho tam dlouho držet. |
| |
| Na lodi Jak jsem si povídal s Rozarem, narazil do mě zezadu Carcharodon a oba jsme spadli do vody. Fajn, takže na to přece jen má. Už jsem se bál. usmál jsem se v duchu a abych ve vodě nekysl moc dlouho, prudce pomocí Monkey nakopl vodu pod sebou a vyskočil tak na palubu, kde jsem si opatrně prokřupal záda. Páru má chlapec to se musí uznat, otázka je jestli má rozum. zamručel jsem a hledal kde se vynoří. Když se konečně nad hladinou objevila jeho hlava poslouchal jsem co mi říká a úsměv mi mizel z tváře čím dál tím víc. Skvělý a zrovna když jsem si říkal že by ses nám hodil plácneš takovou hovadinu. obrátil jsem oči v sloup a ukázal na naši vlajku. Vidíš to? To znamená že my jsme piráti, žádní podělaní rytíři. Útočíme podle, střílíme lidi do hlavy, když náhodou zakopnou a spadnou nepomáháme jim na nohy, ale dorážíme je. Když se k nám otočí zády bodneme je do ledvin. To jsme. Díky tomu jsme ještě naživu. Čest je luxus, který si na moři nejen že nemůžeš dovolit, ale může ohrozit i tvé společníky a upřímně poukázal jsem na jeho dost očividně unavenou tvář někdo kdo ještě stále věří v čest a je schopný jenom kvůli uznání riskovat vlastní zranění není někdo koho moje posádka může potřebovat. Pak se začalo něco dít na palubě. Překvapeně jsem se otočil a spatřil holky a nějakého chlápka, který se tu objevil bůh ví odkud. A tohle je krucinál zase kdo? zeptal jsem se teď už očividně vytočený z toho jak si na mou loď každý leze jak chce. Rozare, máš moje povolení na místě zastřelit každýho, kdo sem vleze bez zeptání. |
| |
| Poslouchám Tawaru zatímco sem napůl vynořený z vody. Když řekne o tom k čemu je čest začnu se smát. "Pleteš se Exorcisto. Čest je věc kterou si můžeš dovolit. Jenom musíš vědět kde. " Dívám se nahoru s úsměvem. "Bodnout do ledvin? Ts. Já potápěl lodě zatímco jejich posádka spí. Nemusíš mi tu kázat o tom co je potřeba udělat a co není! Zabíjím vším co mám a je mi jedno jak nebo co musím použít! Ale budu takle zabíjet jenom ty kteří si to zaslouží! Mariňáky a otrokáře! " Zmínka o mariňákách a otrokářích mi vymaže úsměv z tváře a nahradí ho vztek. "A myslíš si že sem s tebou bojoval kvůli uznání? Naser si! Mám vůči tobě respekt kvůli tomu co si způsobil mariňákům! Ale dělal sem to pro sebe a svojí pomstu! Si silnej! Mariňáci tě touží zabít a ty zabíjíš je! Ale mezi mariňáky jsou lidi který já nepřemůžu. Ale pokud dokážu zasáhnout někoho po kom tak touží dokážu zabít i je! Zasvětil sem svojí pomstě proti mariňákům a otrokářům celý svůj zkurvený život! Nikdy bych neriskoval cizí život ani ničí život neohrozil! Jediný život který kvůli mě bude ztracen je můj a to teprve až sevřu svoje ruce kolem hrdla těch hajzlů co mě připravily o rodinu! Slyšel sem že si na tom stejně! Že je nenávidíš jako já! Je mi jedno co si myslíš o mě a o čemkoliv co sem tady řekl! Ale pokud hodláš zabíjet mariňáky tak mě vezmi sebou a dovol mi je zabíjet! Nechci nic jiného! CHci jenom svojí pomstu a sám to nedokážu! Nejsem na to dost silnej! Potřebuji kolem sebe lidi kteří mi pomůžou! A ty mariňáky nenávidíš! Říká se to o tobě! " |
| |
| Char má ještě pohmožděný zápěstí. a tečka, víc už o tom nechci slyšet uzdravení za den - někam si to poznamenejte |
| |
| kolem Maburu když jsme chycena do náruče je to pro mě velmi velké překvapení. A i pro Maburu, protože toho na sobě zrovna dvakrát nemám. Maximálně nějakou spodní sukni a kalhotky. Co se vyvinutého hrudníku týče- tam nemám nic. Chvilku se dívám na toho kdo mě zachránil a když ostatní začnou vykřikovat nějak s emi to začne všechno motat. Do toho - jako pozadí vzadu víří v barvách souboj Carcha a Tawary a já naprosto nic nestíhám. Jedno jsme ale postřehla jednoznačně. Moje zachránce chtějí hodit přez palubu. Z mého poheldu je těžko poznat jestli jsme se probrala či nikoliv, ale seskočím z jeho náruče a roztáhnu ruce v ochranitelském gestu- při tom si stoupnu čelem k posádce. Tak to v žádném případě. nebudete házet přes palubu někoho kdo mě zachránil když je navíc pomalu se otočím a v zápětí se nasosnu na Maburu a začnu ho tahat za tváře Tak roztomilý, no hele! jestli něco někomu udělal tak a´t! Já něco někomu dělám pořád! rozesměju se a pak zvážním. Třeba by si to mohl odpracovat, navíc se zdá že ho má Joana ráda co si doopravdy kdo myslí je mnou asi vnímáno poněkud...opačně. |
| |
| Loď Jak jsem se opřel o stěžeň tak jsem usnul. Zdál se mi krásný sen o Zackovi a mě jak jsme jako malý kluci blbnuli na pláži s dřevěnými meči. Bohužel z tohoto snu mě probudí nepříjemný zvuk. Otevřu oči a vidím mokrého kapitána jak si prokřupává záda a něco povídá. Moc ho nechápu, a proto vstávám a protáhnu se. Stalo se tu něco co bych měl vědět? Nebo si se byl jenom vykoupat? Pronesu na kapitána a rozhlédnu se po palubě. Vidím Ryoubu tančit s Joanou. Stále ve stavu oživlé mrtvoly se rozejdu k zábradlí, kde se opřu a vidím tam toho bílého rybáka z dneška. Koukám na něj chvilku nechápu a poté na něj mávnu. Ahoj. My už jsme se viděli, že jo? Seš ten týpek co vyrůstal u Ryoubovo otce. Náhle si zívnu, promnu oči a kouknu na Ryoubu. Víš, že ve vodě je tvůj kámoš? zase zívnu a otočím se. Kdo mi vidí do tváře tak vidí, že mám zavřené oči a jdu jen po paměti do míst, kde jsou dveře do tělocvičny. Pokud se někdo nebo něco válí na zemi tak o to zakopnu nebo na to šlápnu. Když dojdu do tělocvičny tak se rozhlédnu a pořádně se protáhnu, aby se mi něco neutrhlo při tréninku. Vytasím meče. První začnu pomalu cvičit sestavu seků a krytů, kterou mě naučil otec. Když jí dodělám tak si jí zacvičím znova, ale v rychlejším tempu. Celá soustava trvá přibližně 3 minuty v pomalém tempu. Když jsme spokojen s rychlostí a precizností provedené sestavy tak odložím meče a začnu klikovat. Nevnímám hlasy venku soustředím se jen na kliky a na správné dýchání. |
| |
| Kladivo. Bohužel, skok za záchranou kapitána se vůbec nevydařil... Spíše to vypadalo že jsem uskakoval před tím rybákem, ačkoli to tak rozhodně nebylo, ale hezky jsem se rozplácl na palubě lodi. Doufám že bude vpořádku... Dívám se ještě chvíli na místo kam oba dva odletěli. Ale potom na mě začne pokřikovat Ryouba, ať jdu dát někomu pouta. Jasně! Zařvu na něj když se zvedám a jdu k němu i s pouty. Když si ale před toho neznámého stoupne Twist s tím, že jí zachránil, tak nemůžu uvěřit svým uším. Takže ty jsi zachránil Twist jo?! To ti teda pěkně děkuji! Říkám neznámému zachránci potichým hlasem, který by u několika lidí dokázal vyvolat i hrůzu, přičemž zvedám pouta z kairouseki a ukazuji mu co přijde na ty jeho pracky Taková výborná možnost jak se jí zbavit a on tohle! Co se vlastně stalo že potřebovala zachránit? na to, že všem pořád jen něco taky dělá si jenom pomyslím. Jooo... Právě TEBE bychom tak klidně mohli hodit s ním! Pak na mě ale začne řvát kapitán, ať odstřelím kohokoli kdo vejde na loď... Hlavně jak se tak rychle dostal zpátky na palubu a to proč se s nimi mám vypořádávat zrovna já. Mám lepší věci na práci než střílet všechny co se tady najednou objeví! Tak ale na druhou stranu proč by ne.... bude sranda. Toho rybáka mám taky zastřelit nebo ne? Ptám se ho jen tak projistotu... Počkat! A kdy zařídíme ty mariňáky?! Je toho tady na mě moc... Ti pozornější z vás si mohli všimnout, že jsem na několika místech pořezaný, ale není to nic vážného. |
| |
| Nezájem, půjdeš taky Když se ke zloději přiblížím udělá mu ze svého těla živí štít. Začne žvanit něco o tom, že ji zachránil a předvádí svou opileckou osobnost. Ty slova mě naštvou a tak vyrážím do útoku. Jako bys ty potřebovala zachránit. Ty bys momentálně potřebovala do šišky ránu kladivem aby se ti v ní rozvítilo…Fajn tak je holt spoutáme spolu, když ho tak brání. Aspoň nikam neuteče. Zatímco Twist se rozplývá nad jeho roztomilostí, potichu k nim přijdu a oba dva chytím do pevného stisku, aby nezvedli ruce. Pak se otočím na Rozara a křiknu na něj. Spoutej je oba k sobě…ale rychle! Tak pohni…od čeho seš pořezanej? Co si sakra vyváděl tu dobu, kdy jsem se na tebe nekoukal? Při držení dávám pozor aby mně Twist nekopla nebo ten zlodějíček něco neudělal. Neboj Twist, on si to odpracuje, ale rozhodně pro zatím nesmí utéct. |
| |
| Problémy na palubě... já vs. dva pitomci No musím uznat, že mě ta banda "pirátů" překvapila, ale neuvědomil jsem si, že oni vlastně ještě ani neví, že hledají někoho, kdo jim vybral loď. Tedy minimálně neměli ani tucha dokud si mě nevšimlo to modrovlasé neštěstí jenž mě poznalo. Panenko boží, to bude průser. Naštěstí pro mě si neuvědomila, jak cenný nález objevila a tak jsem si lehce oddechl. Když Joana odcházela, tak jsem za ní vyplázl jazky. Stejně jí jednou dostanu! A i když mi k ničemu nebude, tak jí před vámi roztrhám hvězdičko. Jen, co se Twist zvedla, tak jsem si stoupl vedle ní a sledoval její ladné křivky. Maburu... nesmíš slintat, nesmíš slintat. Oh, děkuji, že jste ochotna mě bránit spanilí slečno. Možná bych udělal i menší úklonku i ručku bych slečně políbil do doby než ta poloryba nebo spíše parodie Aquamana začala shánět pouta. Ty naštěstí nedržel v ruce a tak jsem si oddechl. Kdy se mě slečna snažila dotknout, tak jsem jen podskočil od Twist a použil své. Kurai Kurai no Kaisan "Rozplynutí" Proměnil jsem se tedy do svojí stínové podoby a v tu chvíli mi už rybákova snaha mě zastavit byla u zadní dírky. Spíše jsem se obával muže s pouty a proto jsem se vydal rychle do části lodi, kam už světlo nedorazilo a kde se můžu ukrýt před pouty. Víte pánové, že toho chování je velmi neslušné? Já jsem přišel jako host a vy na mě takhle! Asi mě bude muset zachránit můj ostrý jazyk. |
| |
| Návštěva Když Ryouba pronese, aby toho zloděje spoutali a hodili do vody, vykulím zděšeně oči. „Ryoubo! Neblázni! Vždyť by se utopil!“ protestuji. Nepřála jsem tomu zloději nic tak hrozného. Naštěstí se zdálo, že ho do vody nehodí, ale jen spoutají. Twist se ho zastane jako svého zachránce, čehož zloděj využil a najednou byl.... nevěděla jsem přesně jak to popsat. Jakoby.... do stínu. „Páni...“ řeknu překvapeně a trochu obdivně. Vypadalo to docela působivě. Sledovala jsem stín, ale nesnažila se ho chytit. Jak bych taky mohla stín chytit? Jde to? Nebo je to jen iluze stínu? Zloděj se brání, že přišel jako host. Dám si ruce v bok. „A od kdy se hosti snaží vplížit na loď? Určitě jsi mi sem přišel ukrást knihu.“ Obviním ho. |
| |
| Kladivo - cizinec se pokouší o útěk (15%) Kdyby ho ten Ryouba jen chytil, ušetřil by nejspíše všem práci, avšak kdo mohl tušit že se změní v něco takového. Ještě když se mění, tak mi prolítne automaticky hlavou uživatel ďáblova ovoce?! V takové situaci se dají udělat jen dvě věci. Střelit po něm z pistole, nebo po něm něco hodit... A poněvadž v ruce držím zrovna něco velice zajímavého, tak ani neváhám a okamžitě tvořím kombo, za které by se snad nemusel stydět ani kapitán. Jedny pouta po něm háži rovnou když se proměnil a druhé před jeho dráhu úprku, abych ho s nimi trefil a nakonec první pouta odkopávám špičkou boty přímo po směru kudy zdrhá tak aby klouzala po zemi. (samozřejmě až se pouta odrazí od země.) Netuším, jestli to bude fungovat, nejsem si ani jist jestli jsou vážně proti jemu podobným... Popravdě netuším ani co to udělal. Je zde pár možností. 1. Změnil se ve stín nebo se do něj vtělil... To by fungovat mohlo, pokud je to zásah. 2. Létá, ale poněvadž to vypadalo jako kdyby mizel směrem dolů, tak nepravděpodobné. 3. Zneviditelnil se a jde z něj vidět jenom stín... 4. Umí se zrychlit na takovou rychlost, že ho ani jeho stín nedokázal dohnat. 5. Dokáže rozdělit své tělo od stínu a tělo stihlo nepozorovaně utéci. Když se odtrhl od Twist, tak to znamená bod 4, 5 můžeme vyškrtnout... Mohl mít takovou dobrou válečnou kořist a nevzal by si ji? To znamená že je ještě někde tady. Každopádně nechápu proč se tolik bál těch pout, nemohl přece vědět že by se z nich nedostal. Nejspíše je jen opatrný. Pokud se někde zjeví tak okamžitě beru do ruky zbraň a bez varování střílím, přičemž se k němu snažím dostat co nejblíže. |
| |
| Na lodi Ne, rybáka nechat žít. zakroutil jsem hlavou, načež jsem se naklonil přes zábradlí do vody. Fajn, nenecháš si srát na hlavu, to je dobře. Složil si poslední zkoušku, takže pokud o to stojíš, jsi od teď členem mojí posádky. zavolal jsem na něj, načež jsem se otočil k dění na palubě, kterému jsem vůbec, ale vůbec nerozuměl. Jen jsem si všiml nějakého chlápka co se změnil ve stín, přičemž Twist ho zdá se brání. Co se to tady kruci děje? zeptal jsem se očividně nakvašeně. Ty stíňáku, co seš kruci zač, takhle mi vlízt na loď a ještě tu držkovat na mou posádku. |
| |
| Rozar a Maburu Rozar háže pouta. Ty první Maburu netrefí, ale o ty druhé doslova zakopne. Opravdu to tak vypadá, neboť v okamžiku kdy se jich dotkne přestane jeho devil fruit působit. Sám je z toho natolik překvapen, že k prostoru -do kterého se chtěl ve stínové podobě vplížit- pokračuje. Jde o nějaký přístřešek pod kterými jsou sudy A Maburu tam s hlasitým třísknutím doslova zapluje. Maburu: naprosto to nechápeš. neměl jsi dost času všímat si co to způsobylo, takže si dost možná myslíš že za to může Rozar osobně. |
| |
| Zpátky na loď Naštvaně hledím na palubu dokud opět neobjeví kapitán a neoznámí mi že pokud chci můžu být členem jeho posádky. Nasadím zářivý úsměv a zmizím pod hladinou. Rychle podplavu loď a poté vyletím z vody a dopadnu na molo. Skoro se neudržím na nohách a dopadnu na jedno koleno. Docela sem se vyčerpal. Doufám že tohle nebudu muset opakovat příliš brzo. Svaly by to nemuseli vydržet. Raději se někde natáhnu. Ale nejprve najím. Hm nahoře sem vlastně nechal dva celé žraloky. Hm hm.. nějaká jednohubka by mi neublížila a k tomu sud piva. Hm... Zvednu se na nohy a ujistím se že mám pevný krok a vyrazím nahoru. Když dojdu na palubu tak první co udělám je že si všimnu trošku chaosu panujícího na palubě. Nějak moc si toho nevšímám. Místo toho si dojdu pro svojí rukavici, boxer a kladivo. Rukavice s boxerem okamžitě putují na ruku a kladivo díky popruhům na záda. Teprve poté se začnu věnovat chaosu panujícímu na palubě trošku blíže. Celé to ale komentuji jenom zvednutím obočí a širokým zubatým úsměvem. "Koukám že tu máte dost veselo. He he He. " Zasměji se zatímco se opřu o okraj lodě a dívám se na všechny. Takže tohle budou nyní moji společníci? Hm... dobrá tedy. Až se to tu trošku uklidní měl bych si pokecat každým z nich zvlášť. Dozvědět se co nejvíc. |
| |
| Stínový zloděj Vzato kolem a kolem byl onen muž na kterém Twist přistála stanovi stále víc sympatický už proto ,že dokazal to své kouzlo. Stan mu ve své mysli říkal jsem tu a nejsem tu. Prostě genialní trik vhodný pro šikovné talentované lidi s velkým charizma. Jennevěděl proč jsou na něj všichni naštvaný. " No jestli je zloděj jak říkáte tak vlýst na loď musel a vzhledem k tomu jak pozdě jsme ho odhalili tak musí být dobrý. A dobrá práce by se měla ocenit, nemám mu zahrát? Jako takové poděkování ...ne? No pravda asi není moc chytrej jestli chtěl ,jenom nějakou knížku, nebo prstýnek. tahle loď má jinčí poklady." kostěná ruka zakryla ústa,jako by prozradil velké tajemství. Raději si došel pro svůj kabát. Stejně měl pocit že ho nebudou vnímat. Poté se vrátil a pozoroval pouta. " Teda a teď mi řekněte kdo z vás tu je na drsný praktiky, že sebou tahá pouta." klapl čelistí. A uslyšel narážku žraločáka. " A TO JSEM ANI NEZAČAL HRÁT." Pronesl a jeho oční důlky rudě zasvítili. |
| |
| Chyťte zloděje! Jasný a odkdy přichází host bez pozvání a ještě k tomu se připlížil?Odpovím Na jeho otázku a očima těkám po podleze lodi. To jak se náhle oběvil a náhle zmizel... Nejspíš uživatel démonního ovoce nebo má nějakej artefakt umožňují cí mu zmizet jen tak ve vzduchu... Ale proč mu pak zůstal jeho stín? Následně Rozar začne dělat nějaký blbosti s pouty. U někoho jinýho by mně napadlo "Co ten magor dělá", ale jelikož to je Rozar čekám co se bude dít. A mé čekání se vyplatilo, jelikož onen neznámí se ukáže v celé své kráse. Co sakra sleduje s těmi pouty? Rozar je někdo, kdo nedělá zbytečný blbosti takže tím něco sleduje... Tak to byla dobrá držka. To znamená dvě věci: ten chlápek je DF uživatel a ty pouta musí být z Kairoseki. Pochybuji, že by na ni artefakt takhle zareagoval nebo o ně zakopl Rychle se přikrčím a rozběhnu se k němu. Cestou vezmu pouta který ho prozradili a pokusím se mu je zaháknout na nejbližší část těla. Zároveň volnou rukou mu zamířím na hrdlo, které se snažím sevřít tak aby ucítil moje ostré nehty. Dávám pozor na případný protiútok. Ták, pán Host. Co se takhle představit a říct důvod své návštěvi? |
| |
| Maburu a Ryouba rozřešte se procentovkou kdo stihl co Rozar 3 nanobody za nápad s pouty |
| |
| chytání zloděje Maburu je natolik překvapen tím co se stalo že nestíhá patřičně rychle reagovat a o chvíli později už je spacifikován do pout. -Twist dočasně odstraňuji do říše snů, někde u kuchyně. |
| |
| V nepříliš pohodlném stavu To, co se stalo nebudu komentovat... prostě jsem ve srabu a nebudeme se k tomu dále vracet. O co horší je, že teď mi ruce kolem krku svírá nějakej nechutnej týpek. Páchne mu z úst má silný stisk a strašně inteligentní řeči, které svědčí o tom, že ho odkojili rumem. Hlavně mi svírá hrdlo a snaží se, abych mu něco řekl. Když mi položí otázku, tak na něj upřu zrak plný nechápání a lehce zachroptím, aby si uvědomil, že mluvit když vám někdo svírá hrdlo a zarývá nehty do krku je vcelku nemožný. Když aspoň trochu povolí, tak se jen usměji. Nedávám na sobě vidět strach, alias to co tenhle libovej frajírek chce asi vidět. Oh, děkuji, že jste byl tak přelaskav a uvolnil svůj stisk. Koukám, že slušnosti se tu člověk z řad obyčejné posádky moc nedočká. Nejdříve jedné zachrání život, aby se zavděčil, ale následně na to je nařknut z toho, že je zloděj přesto, že v momentu, kdy onu ženu potkal dělala úplně to stejné, co on. I když pokud tu modrovlasou spanilou slečnu považujete za zloděje a odpad společnosti, pak tudíž mi nezbývá než tento titul přijmout. Pokračujeme... ovšem, potom mě spoutáte a dokonce na mě šaháte. Což, abych upozornil překročil jste tři limity slušnosti... zaprvé váš dech je příšerný mohl by jste s tím lovit velryby, váš přílišný fyzický kontakt a do toho jste mi pomačkal můj kabát. Zdali mohu podotknout... jestli něco chcete vědět, tak mě pusťte a nechte mluvit s kapitánem, jelikož jen a pouze jemu jsem ochoten nabídnout své služby. Debile, počkej! Nakopu ti koule ve spánku, nachčiju do bot a naseru do huby jestli mě nepustíš! Budu to muset nějak uhrát na snahu vmísení do posádky. Jinak mě tu asi oběsí na ráhně. Mé zábrany zcela odpadly, když jsem si všiml, že mi ten chlápek těmi odpornými pouty lehce na trhla ušpinil kabát! I tak si ovšem zachovávám klidnou a chladnou tvář. Nijak se nebráním, jelikož tuším, že tohle kapitán rozhodně není spíš jen nějaká malá cholerická ryba, která má nějakou ošklivou depresi. |
| |
| Posilovna Jak klikuju tak najednou slyším hluk na palubě. Přestanu klikovat najdu někde v posilovně ručník a otřu se do něj. Krásné protažení. Po krásném spánku krásný trénink. Pomyslím si a připásám si meče k boku a vyjdu ven z posilovny. Koukám na situaci na palubě a nevěřím svým očím. Ryouba drží nějakého frajera v kabátu, kterého jsem nikdy neviděl, a něco si vykládaj. Kabát kabát sakra kde mám svůj kabát kam já vůl jsem ho zase dal. Už by to byl asi 4 kabát za posledního půl roku. Pane bože já sem idiot. Podrbu se na hlavě a kouknu, kde jsou ostatní členové. Zahlédnu Stana jak se asi připravoval zahrát a jdu k němu. Nakloním se a polohlasně řeknu: Stane prosím tě nevíš, co se to tu děje asi jsem o něco přišel a taky nevíš, kde mám svůj kabát? Pronesu a můj zrak opět spočine na Ryoubovi a neznámém. |
| |
| Na palubě Skvělá práce Rozare, Ryoubo Usmál sem se, když jsem si všiml jak ti dva zpacifikovali zloděje. Nakonec se ty mariňácký náramky přece jen k něčemu hodily. Když pak náš drahý „host“ začal urážet Joanu a sám se domáhat rozhovoru s kapitánem, tedy se mnou, veškerá dobrá nálada mě přešla. I tak jsem ale na tváři vykouzlil svůj nejlepší a nejpříjemnější úsměv, které by měl ty, kteří mě dobře znají varovat, že to co přijde nebude vůbec, ale vůbec pěkné. Pomalým krokem jsem vyrazil směrem k našemu zajatci, který se choval spíše jako by mu to tu patřilo. Chcete mluvit s kapitánem? Tak tady jsem. Opravdu, opravdu mě zajímá co mi může říct člověk jako vy. hodně dlouho jsem hledal správný termín, kterým bych ho hned neurazil a zároveň si připravoval ten sladký tón hlasu, ze kterému spoustě rozumných lidí běhá mráz po zádech. Ve zkutečnosti musím uznat, že vaše schopnosti na mě udělali opravdový dojem. Vloupat se na naši loď nepozorován, to vyžaduje obrovskou dávku schopností a odvahy. přišel jsem až k němu a zvědavě ho obešel, jako bych posuzoval jeho sílu. Slabý taky nevypadáte, tak co třeba se připojit k mé posádce? otázku jsem položil se zcela vážným hlasem, zatímco jsem stál za jeho zády. Hned na to mi vyletěla noha a plnou silou jej kopla do rozkroku tak, že se s trochou štěstí proletí až do moře, které před sebou má. ANI NÁHODOU!!! CO SI MYSLÍŠ ŽE SME BANDA ZŽENŠTILEJCH RÁDOBIPRÁTŮ? zařval jsem mu na cestu. |
| |
| Bordel na palubě Situace se vyvíjí více než zajímavě. Ale teprve když Stan řekne že ještě nic nezahrál tak se v mých očích objeví nadšený úsměv psychicky narušeného masového vraha pojídajícího jednorožce. Rychlými kroky vyrazím přímo ke Stanovi ignorující stín prchající přes palbu. "Hej takže ty jsi hudebník! Skvělé! Miluji hudbu! A copak hraješ? " Když dojdu k němu tak se zastavím. Podívám se přímo na něj z větší blízko, několikrát překvapeně zamrkám. Přičichnu si k němu a opět překvapeně zamrkám. Nakonec se podrbu na hlavě a s nechápajícím výrazem dál hledím na Stana. "Sakra ty asi nejsi člověk žejo? " Chvíli ještě dívám a nakonec se zasměji hlasitě a vesele. "Ale co... dokud budeš hrát tak si buď třeba dítě satana. Pověz mi co hraješ? Umíš zahrát něco o válce a zabíjení? O válečnících trhající nepřátele a hrdém boji? " Koukám na něj z výšky s úsměvem a velkou dávkou očekávání. Nebýt mé výšky, krve, zbraní, zubů a celkového vzhledu tak bych skoro mohl vypadat i nevinně a přívětivě, ale jenom skoro. |
| |
| Host Uraženě našpulím rty. „Já nejsem žádná zlodějka! Jsem doktorka!“ protestuji rozhořčeně. Ale uraženost mě přešla, když jsem uviděla jak se Tawara chová. A jééé.... to nedopadne dobře. Ani mé znepokojení nerozehnala Stanova poznámka o drsných praktikách. Za jiných okolností by mě to rozesmálo. Místo toho jsem těkala pohledem od Tawary na zloděje. A pak ho Tawara nakopne do citlivých partií takovým způsobem, že jsem i já sebou skoro bolestně trhla. Když vidím, jak zloděj vyletěl, vrhla jsem se vpřed, zvětšila se ruce a chytila ho, aby nepadl do vody. Ne, že bych ho podezírala, že má Devil Fruit, ale spíš by se utopil protože je ochromený bolestí. „Tawaro! Nepřeháněj to! Se svou silou jsi mu teď mohl vážně ublížit!“ pokárám kapitána. Položím zloděje na zem. „Přinesl by mi někdo sáček s ledem?“ ozvu se. Protože nic moc jiného jsem udělat nemohla. První ho musí přejít bolest a až pak můžu zjistit jestli mu Tawara nijak vážně neublížil. Sakra, musel ho kopnout zrovna tam? To nemohl jenom do zadku? |
| |
| Žraloček " Jistě já jsem hudebník , nikdo jiný nenosí kytary." klapl čelistmi. A nadšeně se podíval na žraloka. " Co já jsem člověk, z masa a kostí...teda spíš z kostí." pokračoval ve svém vtipu. " Dítě Satana? To nejsem já jsem Stan. Co hraju kovovou a kamenou hudbu, o boji o čemkoliv pořádnej rachot." díval se na žraločáka a připadal mu čím dál tím víc zajimavý. " Takhle vypadáš furt? Já jen že je to super." |
| |
| Stan Na otázku ohledně mého vzhledu se podívám na sebe dolů a poté se zazubím ještě o něco víc. " No většinou sem ještě zasranej krví jak sis mohl všimnout když sem přišel. Navíc většinu času nosím svojí milovanou bezbolestnou Annu." Ukážu směrem kde je opřené moje obří kladivo. "Není nádherná? O takovéhle kráskách se mohou skládat ty nejlepší písně plné bitev a krve." Zasněně si povzdychnu a poté se opět začnu hlasitě smát, dám si ruce v bok a podívám se zpátky dolů na Stana. "Ale bohužel jí musím teďka chvíli nechat vyspat. Chudák toho dnešního vzrušení na ní bylo moc a já sem taky ztahanej. " Poté podám směrem k Stanovi svojí obří tlapu abych si mohl podat ruce. "Těší mě že tě potkávám Stane. Já sem velkej bílej masomlejnek neboli Kar. A co kdyby si nám něco tedy zahrál. Když už sem se stal dneska členem vaší posádky rád bych si vyslechl něco monumentálního tvrdého a divokého. " |
| |
| Chycení zloděje Můj plán vyšel, sice né tak jak jsem doufal, ale vyšel... Nezvaný host, který se snažil zdrhnout si to zaplul přímo mezi sudy, kde už si pro něj skočil Ryouba a spoutal ho. V takovém stavu do něj už rozhodně nemohu vystřílet všechny náboje co mám u sebe a ještě po něm hodit několik házecích nožů jako jsem měl v úmyslu. Zloděj si začíná trochu vyskakovat a je jasně vidět, že se z toho snaží jen vyvlíknout. Ach jo... Chová se naprosto jako začátečník... Takto se s nikým nemanipuluje, ani nepřesvědčuje, není to ani motivace nebo demotivace. Nedá se ani říct, že by používal techniku přehřívání... Dokonce nám přímo nahrává ne smeč... Prejže tři pravidla slušnosti... A co takhle slušnost nelézt lidem na jejich loď a poté se pokoušet zdrhnout jako prvotřídní srab? No ale to je jedno... Kapitán si s ním snad už nějak poradí. Jdu si sebrat zbývající pouta, protože věřím, že se ještě budou někdy hodit. Poté už jen sleduji co se děje na palubě... Jak si támhle rybák povídá se Stanem, ale svou pozornost začnu věnovat kapitánovi, který se začíná zajímat o neznámého... A následně ho kopá do koulí, takovým způsobem, že si každý rozumný člověk musí pomyslet: To si léčí svý mindráky, že všechny musí kopat do koulí? Avšak já nejsem normální, to já se jen začnu skrytě radovat Správné řešení! Jen tak dál! a začnu přískakovat k místu, kam položila Joana toho nebožáka. Poté co si požádá o led si kleknu naproti Joaně, aby mezi námi byl raněný. Joano neblázni! Tady už je jen jedna věc co pro něj můžeme udělat! Řekl jsem jí, jako kdybych měl pochopení pro to, v jaké situaci se ten nebožák nachází. Avšak poté vytahuji nůž odkaz a obracím se na ostatní. Amputace! Říkám svým šílenějším hlasem a v očích se mi objeví hvězdičky z nadšení. 2 nanobody pro kapitána 1 nanobod pro Ryoubu |
| |
| Carcharodon " Víc krve super konečně někdo kdo ví jak má správně vypadat. KDyby to pochopil i někdo další. No nevadí." podívá se na kladivo. " Písně o kladivech? Těch je spousta třeba celí padající kladiva a tak." komentuje kladivo. "Aha no jo únava materiálu to známe. Velkej bílej masomlejnek hezký já mám taky dlouhý jméno ...teda asi jen si ho nepamatuji. Ale to ničemu nevadí. Já bych zahrál ale oni na mě všichni kašlou baví se tím novým stínovým by se jim mělo zakázat." koukl se co se děje Rozar nabízel amputace jistého orgánu a všichni tak nějak byli na zloděje zlí. Proto došel k ošetující Joaně. " Amputace? Chudáka netrapte ho myslím že mu to stačí. Já mu zahraju a tím to bude uzavřený není přece hezké do něj kopat když je zpoutaný. Nebo se ho všici tolik bojíte ,že ho kopete jen v poutech?" |
| |
| Na palubě se zlodějem Náš pan zloděj jak se zdá má pěkně nízkou vůli k přežití když mně tu jasně provokuje abych ho zabil a ještě se chová jako bych mu říkal pane. Zmetek jeden…Bude se tu chovat jak nějakej pán, zatímco by měl raději říkat jen to na co se jej ptáme… Tak chlapče a tohle jsi přehnal. Můj dech možná smrdí, páč jsem měl na oběd místní syrové ryby, ale rozhodně tu nebudeš urážet někoho z posádky a ještě si diktovat podmínky!! Trochu povolím stisk, ale následně mu krknu do obličeje, takže zápach rozkládajících se ryb ho přímo praští do nosu, a znovu stisknu aby ten smrad v sobě chvíli udržel. Pardon, ale kdo vám tu dal funkci kapitána aby jste se tu mohl takhle chovat? Pak uslyším hlas kapitána, ze kterého rozhodně nevzejde nic pěkného. Povolím tedy stisk, odeberu mu viditelné zbraně a odstoupím kousek vedle kapitána. Při jeho následné akci na chvíli nasadím bolestivou tvář. Probůh kapitáne, tohle má sice velkej účinek, ale docela tím paralyzujete i spojence ne?... Následně Joan ho zachrání a chce sáček s ledem. Rozar navíc dostane další dobrej nápad a vytáhne obrovskou kudlu. Příjdu k nim a nasadím výraz podobný šelmě nad umírající kořistí Počkej chvíli Rozare… Teď dám otázku stranou zda mu nějaké zbyli… Když chceš něco amputovat potřebuješ ostrej nástroj a dost silnou a rychlou akci. Proto by jsme spíš měli použít tohle. A vytáhnu si zuby podobně jako Arlong. Se zubama párkrát cvičně cvaknu až vytvoří jiskru a pokračuji. Vidíš ťohlě…*nový zuby se objeví* je mnohem rychlejší a navíc to má i správný tvar… Teda pokud to chceš porovnat tak můžeš vzít s tím svým nožíkem levé varle a já vezmu to pravé… Jen budem muset sehnat ještě sehnat malej provázek a špunt, aby nás neohodil… Možná by i stálo za uvážení zda z něj rovnou neudělat operací ženskou, co myslíš Joan? Stan se ještě ozve, že už bychom ho měli nechat být a že mu jenom zahraje… A pak kdo je k něu tady nejvíc zlej. Jestli mu pustíš to samý co dneska mně tak mu rovnou můžem vystavit čas smrti… Ale to se pleteš Stane. My vážně uvažujem jak mu pomoct, konec konců schytat takový kopanec do onoho místa… Zasloužil by ránu z milosti, ale my zatím chcem aby žil… Kapitán a Rozar po nanobodu |
| |
| posun Co se zlodějem nezlodějem si dořešíte pak. Rozar si všímá že venku se už začíná pomalu rozednívat. Opravdu vám nezbývá moc času. bylo by dobré se odsunout do tělocvičny a přemítat co dál. Takové situaci každá ruka na víc pomůže, takže i Maburu by se tady mohl uplatnit. I když v momentálním stavu moc použitelně nevypadá (kapitánovo nakopnutí tě dostalo do kolen kde chvíli úpíš, dokud s enad tebou někdo neslituje a nepřinese ti něco ledového. |
| |
| Před posunem aneb chudák zloděj(34%) Všímal si jak se všichni baví utrpením zloděje. Snad jen Stanovi se nelíbilo jak se navážejí do někoho kdo má pouta. "TAK A DOST!!" Sundal svou barevnicovou kytaru a hrábl do strun technika byla stále stejná Drift of Fear. Ne že by je chtěl vyděsit cílem byli všichni (otázka je jak bude schopnsot DF působit na někoho v okovech tlumících schopnosti DF). I tak nebylo účelem děsit spíš sjednat respekt a strhnout pozornost na sebe. "Necháte jeho nádobíčko na pokoji. Já sice chápu že si ho chcete ukrást pro sebe,ale Joana tak dobře šít neumí." odlehčoval vtipem. " Radši doneste něco studenýho, však vono to na ty partyje není žádná slast." pokud lebka umi výhružně vrčet tak to udělal. " Hlavně kopat do spoutanejch je fakt hrdinství... pochopil bych jiný věci... i když vy to možná jen děláte špatně i když někdo říkal že je to jen málo a vono hnedka dva v posádce." |
| |
| Stanovo hraní mnohé z vás Stanův výstup překvapil, skoro všechny a mohly jste tak pochopit v čme spočívá jeho síla. A jste si vědomi toho, že na vás nevyužil všechen svůj um. Maburu Ryouba Joana- rozhodně si získá vaší pozornost a rozhodně vám z toho běhá mráz po zádech. a Několik nocí se vám o otm asi bude zdát- jako o noční můře. Na Mabura to působí. -Neboť pouta má on a né Stan. Rozar Tawara a Twist-s tím mají nejmenší problém, ale Stanova hudba i vám rozhoupe žaludek Carch a Wind s tím mají největší problém v podobě že by asi chtěli někam utýct, nebo se někde zahrabat. Kdyby hrál v plném ražení (beur to jako že vám nechce ublížit) mohli by jste z toho i zešílet. |
| |
| Před posunem Překvapuje mě, že zrovna Ryouba se připojuje... A zrovna se svými zuby... Je to až podivuhodné, jak někdo může vyndat takhle zuby z tlamy a pak mu hnedle dorostou... Je to divnej týpek ten Ryouba. Mno, pokud to chceš udělat sám tak do toho, ale nevím jestli ho to těmi zuby nebude bolet až příliš. Mluvím naprosto vážně, hlavně proto, že tohle naprosto vážně také myslím. Stana naprosto dokonale ignoruji. Tedy, alespoň do doby, než hrábne do strun... Přesně na tento okamžik jsem čekal již velmi dlouhou dobu. Přesně na to, aby proti mě využil svojí sílu. Dokáži to alespoň zhodnotit na tolik, abych byl schopen říci, že kdyby do toho šel naplno, tak bych to jen tak s klidem rozhodně nepřešel. Tedy samozřejmě, mělo to účinek i na mě, avšak jen minimální, pohybuji se trochu trhaně a okamžitě mi naskočila husí kůže, avšak větší účinky zatím nepociťuji... Ale ale Stane... Pouze hodnotím situaci jak nejlépe umím a zrovna teď je to amputace... Avšak pokud ho chceš nechat trápit delší dobu, tak mu můžeš pro ten led skočit... V kuchyni určitě nějaký bude. Nasazuji Stanovi brouka do hlavy. To já si raději schovávám svoji kudličku a jdu si znovu po svých. To že bych měl mluvit ještě o něčem s kapitánem jsem dočista zapomněl. Raději si zařizuje své věci... Zajímavé, že souvisí s nadcházejícím soubojem. Po posunu. Když si uvědomuji, že už zbývá přibližně hodina, tak vystřelím na palubu, abych vzburcoval kapitána, aby všechny svolal a mohli je tak informovat o šlamastyce, do které jsme se dostali. Briefing. Když už jsou všichni svoláni, tak začínám povídat, vcelku mnoho informací, avšak rozhodně nevypadám, jako kdybych hodlal něco opakovat. Musím volit správná slova, abych je zbytečně nenaštval.. Je zde jeden důležitý problém... Nazývejme ho "Anabeth Zoana dozorčí důstojník." Tato žena se rozhodla, že chce dostat do vězení posádku Kladiva. Přesně proto se rozhodla, že někoho najme k tomu, aby se infiltroval na loď a získal si přízeň. Ti chytřejší právě v této chvíli pochopili, kam tím mířím a Joaně možná i došlo, proč jsem se choval po celou dobu tak odtažitě Naštěstí si vybrala zrovna mě, kdo měl tu čest, aby se pokusil o tento závažný úkon. Navíc jen těžko mohla hledat někoho, kdo by byl schopen infiltrovat se lépe než já... Naneštěstí pro ni, naše plány se trochu rozcházely, avšak byla to dobrá příležitost jí využít. Chvilková odmlka. Při níž pozoruji publikum. Avšak teď se dozvěděla o tom, že jsem byl v misi úspěšný a zkontaktovala mě, abych uživatele DF spoutal a kapitána s Twist donutil vypít uspávadlo a až s tím budu hotov, tak mám dát signál k útoku.... Takže asi nějaká taková je situace... Bohužel, moc toho nevím... Avšak vím, že dokáže nějak manipulovat se zvířaty, protože ji oddaně poslouchají a má je místo posádky. Avšak i když to jsou zvířata, tak by neměla být rozhodně podceňována... Co jsem viděl, tak by zde měla mít posádku o 30 až 40 zvířatech. Bohužel, další informace je vše... Po mém jistě dlouhém proslovu se jen chvíli koukám po ostatních a poté si sedám na zem. Takže? Co s tím budeme dělat? Všímavější si mohou znovu povšimnout, že jsem až moc klidný. |
| |
| Před posunem Stan si dobře uložil do paměti kdo jak reaguje na jeho hudbu už proto ,že se mu to bude možná někdy hodit. Nicméně zůstaval v celkem nahněvané náladě. " JO TAK JAK NEJLÍP UMÍŠ. Tak to zkus znova žádná amputace , tohle je část která je moc důležitá centrum mysli mnoha chlapů. Lepší trápit ho déle když to bud ok. A ne já se odsud nehnu led mu dones ty já tu zkontroluju ,že nikdo nebude mít další jaloví nápad." Briefing Vlastně nevěděl jestli je výstřel a briefing i pro něj. To byla věc , které stan neměl jasno jestli ho považují za bojeschopného nebo akce schopného ale moc ho to netrápilo. Spíš se svalil u nejbližší zdi a vypadal jako když na půl spí. Nakonec pochopil ,že má přijít signál a má je něco přepadnout asi spousta zvířat i když zvířat. " No a jsou to zvířata jako Suí, nebo víc lidský?" zeptal se na jedinou věc ,která ho zajímala, přece jen nepředpokládal, že by někdo byl pro zvednutí kotev a elegantní odplutí, takže to spíš vypadalo na signál, dokonce pokud čekají co čekají, nepřijde jich moc. |
| |
| po posunu Stojím a sleduji situaci na palubě. Docela lituji zloděje jen se bojím, aby se to neuskutečnilo. Sakra, chudák zloděj nechtěl bych bejt v jeho kůži. Vyhrožovat mi nějaká posádka že mi uříznou mé rodinné klenoty tak asi zkolabuju. Pomyslím si a v tom Stan začne hrát na kytaru. Padnu na kolena a všechny mé myšlenky se upírají pouze na špatné události v mém životě. Veškeré štěstí a odvaha se ze mě vytrácí. Cítím pouze strach. Snažím se zacpat uši, abych nic neslyšel, ale zvuk Stanovo kytary dokáže proniknout i přes zacpané uši. Pomalu mě začíná naplňovat strach a z očí mi začínají stékat slzy. Třesu se a klečím na kolenou jediná slova, která ze sebe dostanu jsou Dost! Briefing Když se pomalu začínám vzpamatovávat ze Stanova hraní tak Rozar začne vykládat o útoku na naší posádku. O plánu na zničení naší posádky. Hmm, takže na nás má bejt uspořádán útok. To bude ještě zajímavý. Takže říkáš, že posádku tvoří pouze zvířata a ta kapitánka. oklepu se a proplesknu se abych se vzpamatoval a zamyslím se. No utéct už asi nestihneme, takže zbývá jen boj. Kouknu na kapitána Kápo myslíš, že to zvládnem? pronesu se strachem v hlase. |
| |
| Maburu Malý papoušek který Maburovi patřil a celé to zděšeně sledoval se rozhodl zasáhnout v okamžiku kdy se o jeho páníčkovi nemluvilo zrovna moc krásně. Snesl se nespozorován a velmi rychle dolů k lodi. nezpozorován do té doby dokud nenabral obří rozměry, aby mohl svého pána chytit mezi spáry. Pokud Maburu někdo drží, pravděpodobně je taky unesen, nebo smeten stranou. Každopádně krom toho že Maburu zmizel jste o nic jinačího nepřišli. při svém odletu loď žádným způsobem nezničil. |
| |
| Brainstorming Po událostech s nešťastným zlodějem jsme se všichni sešli v mé drahé tělocvičně na meetingu, na kterém se měla rozhodnout strategie ohledně našeho dalšího postupu. Stanovo vyhrávání jsem si dovolil s klidným svědomím ignorovat, to co přijde bylo důležitější než jeho sebe spravedlivé rozhořčení nad mým jednáním se zajatcem, ostatně bylo to i jedno, vzhledem k tomu že ho za uši odnesl obří papoušek. V tělocvičně jsem si sedl a poslouchal Rozarovo vyprávění, při kterém jsem se čím dál tím víc a víc usmíval. Hmmm, takže jedna ženská a banda zvířátek? To by neměl být problém. zasmál jsem se. Co se tak tváříte, copak jste někdy viděli medvěda nebo jiné zvíře odolné proti zásahu z děla? Já tedy ne. Prostě jim dá Rozar signál, plán probíhá úspěšně a až sem přijde, roztřílíme ji i její posádku na hadry...připluje nebo přijde Rozare? |
| |
| Tělocvična Musím říct, že to, že toho zloděje odnesl papoušek... to jsem vážně zírala s otevřenou pusou. No... snad si na to dá led. Pokrčila jsem nad tím rameny a přesunula se do tělocvičny, kde jsme měli poradu. To tedy oslava podivně skončila. Poslouchala jsem jak Rozar vypráví o té ženštině co nás chce napadnout. Zajímalo by mě co je zač. Proč po nás tak šla? Zase moc známí nejsme. „Já bych je nepodceňovala Tawaro. Ta ženská je rozhodně chytrá. Kdyby Rozar nebyl tak čestný, tenhle plán by ji vyšel. Vsadím se, že má i nějaký záložní plán.“ Poznamenám zamyšleně. „Ale nic jiného mě nenapadá, tak to nejspíš uděláme jak říkáš.“ Pokrčím nakonec rameny. |
| |
| Před posunem Své jsem již řekl, zapnul jsem mód "Ignorace Stana a čehokoli jiného co by se mě snažilo vyrušovat" a šel si po svých, tudíž to co říkal Stan a to že si Maburu odletěl, jsem vůbec nezaregistroval. Briefing Musím se pochválit... Jsem borec. Vzali to vcelku s klidem... Doufal jsem že jsem jim mohl zodpovědět všechny jejich dotazy... Avšak bohužel, nepovedlo se mi to. Ale naštěstí jich nemají zase tolik, aby to mohlo něják výrazněji ublížit mému proslovu. Viděl jsem pouze tu ženskou a zvířata, která jsou... Řekněme o hodně větší a také svalnatější. Odpověděl jsem zároveň na Yamata a Stana. Neměli bychom je podceňovat kapitáne... a rozhodně bychom měli počítat i s tím, že ustojí ránu z děla... A projistotu se připravme na obě varianty. Vlekli mě sice pouze na pevné zemi, avšak tahle ženská vážně není normální... Každopádně... Vážně? Pustit se na ně bez taktiky? Mno asi bych to měl říct rovnou. Rád bych se s vámi podělil ještě alespoň o jednu informaci. V poslední době si všímám toho, že Stanova hudba působí na některé členy posádky... Řekněme až moc negativně. Proto jsem se pokusil tento problém vyřešit, avšak ještě nebyly proveden žádný pořádný test, takže stále nejsem jist zda-li to bude fungovat. Říkám skromně a vytahuji z kapsy několik malých kuliček žluté barvy. Jsou to špunty do uší, avšak nejsou to ty obyčejné! Ty mé jsou vyrobeny speciálně na zvuky, které by mohly nějak uškodit tělu. Fungují na jednoduchém principu. Pokud se do ucha nebudou chtít dostat žádné nebezpečné zvuky, tak budete moci bez problému slyšet, například stejně tak, jako jsem to dokázal já. Otáčím hlavu, aby se mohli podívat do mého ucha, kde již mám jeden z těchto špuntů. Avšak pokud se do ucha bude chtít dostat nějáký nebezpečný zvuk, například příliš hlasitý, tak se špunt smrští a zabrání zvukovým vlnám, aby se dostali dále... Sleduji ostatní jak na to zareagují. Netuším jestli budou fungovat... Stanova hudba je... řekněme trochu speciální a nejsem si tudíž jist, zda-li to bude fungovat... Proto nejdřív bude potřeba test. Nedělám si žádné naděje že by to mohlo fungovat. Jak jsem řekl, Stanova hudba je speciální. Otázkou zůstává jak to přijmou... Nejspíše za to nebudou ani pořádně vděční a ještě dostanu vynadáno... Tak se to stává poměrně často... Bohužel. |
| |
| Před posunem Hráblo ti Stane?... Skoro až vyděšeně vykřiknu a snažím se zas toho hnusného pocitu zbavit. Pustím zuby a začnu si vylamovat bolestivě další abych překonal ten pocit. To nepoznáš jinej humor než mrtvej?... Tohle byla psychická odplata jak urážel Joan a co uděláš ty?! Tady napadneš nejen mně a Rozara, ale i Joan, která se nad ním smilovala, a k vrcholu ještě zloděje a zbytek posádky… Zatracenej trouba… to že nás nepochopil a zaútočil tou svou hudbou na mně a Rozara chápu, ale vůči ostatním je to hnusný… Budu si muset proti té jeho hudbě něco pořídit či vymyslet nebo si na tu hudbu nezvyknu… A heleme se. Ptáček krade zloděje… Papouškovi se ani nesnažím zabránit aby našeho neznámého odnesl. Jen má celkem smůlu páč ty pouta asi do konce svého života nesundá, pokud si teda neusekne ruku… Pak provádím Kara po lodi, říkám mu co nesmí dělat(třeba znečišťovat ordinaci nebo dávat Twist alkohol…) a nakonec skončíme v tělocvičně na briefingu.
Briefing Když nám Rozar začne vykládat o naší „situaci“, vytáhnu z kapes mapu Little Moniky a kus papíru na který začnu kreslit naši loď s okolím z pohledu shora a vnímám okolí jen napůl ucha. Práci dokončím zrovna, když Rozar vytáhne špunty. Podle mě ty špunty nebudou fungovat úplně… Koneckonců Stanova hudba je speciál. Každopádně tady je mapa… Podle mě bychom jim měli nachystat past s tím, že Joan s Kapitánem a Twist budou návnady na přídi. Wind vás pak může jistit. Stana schováme na záď, kde k němu buď naženem nějaké protivníky aby jim mohl zahrát nebo nás může krýt, když zaútočí z moře. Já s Karem si zaberem plac pod vodou na přepadení z hlubin…. Podle mě sem nepůjdou v plném počtu a ta jejich velitelka tu taky nebude, takže ji pak budem muset vystopovat… |
| |
| Před posunem " Hráblo ne nemám hrabě takže nehráblo. A mužu já za to že mě jinak neposloucháte? Že když Stan nehraje tak tu Stan není." byl rozčílený začali se navážet do jeho hudby a to on opravdu neměl rád. Naštěstí zlodejě doensl velký pták ,takže aspoň byl ochraněn před choutkami posádky. Briefing Dlouho měl Stan zatnutou horní čelist do spodní a držel se aby nevybuchl, opravdu hodně dlouho na jeho osobu. Nejenom ,že s ním zacházeli jako kdyby snad nebyl člověk, ale co víc napadali jeho hudbu a hovořili o špuntech jako by snad měl někdo být připraven o požitek z hudby. Nakonec ale nevydržel jeho oči zrudli a jeho kytara ve tvaru meče smetla mapu a ještě do něčeho výhružně praštila. "Stačí Stan snese možná pochopí ,že ho chcete schovávat . Stan možná pochopí ,že ho ignorujete. Ale Stan si nenechá mluvit do svojí hudby. Jestli chcete mít špunty do uší tak bez Stana." s těmito slovy opustil tělocvičnu, další plány ho nezajímali. Když nechtějí jeho hudbu je to jejich věc. Skoro zalitoval ,že nemá doutník, místo toho se rozhlédl po přístavu přeci jen bylo otázkou jestli tu už někde ta zvířatka nejsou, pokud neviděl nic co by mohlo být nebezpečné prohlédl si domy, bude potřebovat nějaký velký možná s přístupem na střechu nebo balkonem, přeci jen výhled je důležitý a ano musí taky zjistit , jestli ti blázni z lodě mají ochot u střílet do domů. |
| |
| Před posunem Všechno vypadá normálně, všechno je normální a pak se ozve ten příšerný děsivý zvuk. Nemít bílé vlasy tak by mi nejspíše zbělali hrůzou. Chytnu se za hlavu, padnu na kolena a vycením zuby jak se snažím ten zvuk dostat z hlavy. Cítím strach a tak tam jenom klečím neschopen přemýšlení. Když náhle skončí prudce dýchám a rozhlížím se po okolí. Dojde mi že ten zvuk byl od toho kostlivce a někde uvnitř mé hlavy se ukáže poznámka abych ho příliš neprovokoval. Přesto že už zvuk pominul pachuť strachu se mi chytne na patře. Raději si dojdu pro své kladivo. Pořádně ho sevřu v rukách. Ten pocit že ho držím mi pomáhá překonat vzpomínku na ten strach a začínám se cítit o něco lépe. Poté příjde Ryouba a začne mě provádět po lodi. Zvědavě nakukuji všude kde mě provádí a s výrazem obdivu sleduji loď zevnitř. Přeci jenom doteď sem byl zvyklí plavit se na plavidlech pro jednoho člověka a tak mě velikost a vybavení lodi značně překvapuje. Nakonec dojdeme na briefing. Briefing Poslouchám všechny a vždy jenom přikývnu sám pro sebe když ostatní mluví. To co říkají dokonce dává i smysl což je něco co se mi dost často nedaří. Nad špunty se řádně zamyslím a sleduji je. Přeci jenom Stan mě děsí a jestli by mi tyhle špunty proti němu pomohly tak bych je bral. Vztáhnu k žlutým kuličkám ruku a jednu si vezmu do ruky a začnu jí zkoumat. Nakonec jí ještě ale odložím. "Jak říká Ryouba. Pokud budou chtít připlout nebo přijít někde skrz vodu můžu jim dost silně zatopit. A jestli chcete potom tu nějakou mrchu najít. Myslím si že vám s tím mohu pomoci. Jsem poměrně slušnej stopař. Pokud některé z těch zvířat bude jenom zraněné, nebo se k němu dostanu aspoň na tak blízko abych od něj chytil stopu věřím že pokud uteče budu schopný ho vystopovat až k jejich doupěti. " Když Stan začne trošku být rozzuřený sevřu opravdu pevně kladivo a přiložím si ho k hrudi jako amulet proti zlu a sleduji ho bedlivě když odchází. |
| |
| Briefing Koukám na posádku a poslouchám jejich plány. Po poznámce na Stana stan odchází. Sakra chudák Stan. Musím se naučit jako ustát jeho hraní jinak se nebude nikdy moci projevit v jeho plné síle. pomyslím si a když padne plán s palnými zbraněmi tak se jen usměji a vstoupím do rozhovoru Nejsem si vůbec jistý zda na ten počet zbraní máme počet lidí. Já třeba se střelnými zbraněmi neumím vůbec zacházet a ani se to nechci učit. Jsem zastánce boje na blízko, ale vy můžete střílet a já s někým kdo dokáže bojovat na blízko by jsme čekali na předem určeném místě a byli by jsme připraveni zasáhnout kdyby se někdo dostal na naší loď. Nemůžeme se spoléhat jen na to že je postřílíme. Nevíme co jejich loď umí třeba tam je nějaké zařízení které dokáže zablokovat kulky a to by jsme byli nahraní. pronesu a sednu si do tureckého sedu katany před sebou. Čeká nás bitva už zase to nemůže být aspoň chvíli klid. Aspoň na jednom ostrově, aby jsme se nemuseli hned rvát ? ptám se sám sebe a čekám na konečný plán. |
| |
| V tělocvičně S povzdechem jsem si vyslechl zamítnutí mého dělového plánu a pak několik plánů dalších. Pffff, to je otrav...Hej Stane, kam si myslíš že jdeš? vyhrkl jsem na kostlivce, chytil ho za rameno a stáhl zpátky na jeho místo. Ať tě ani nenapadne odcházet, zrovna pro tvou hudbu mám velké plány v boji proti zvířatům. na tváři se mi usadil velmi nepěkný úsměv. Žádný špunty nebudou, je to zbytečné. Vždyť hraje náhodou dost dobře a pokud zvládne pár opravdu drsných tónů, které vyplaší zvířata tak tím líp. V biologii sem sice vždycky plaval, ale řekl bych, že většina zvířat má poměrně citlivější sluch než lidi, takže chcete-li nějaký plán, Stan v něm bude náš hlavní útočník. rozhodl jsem. Takže, můj plán. Rozar vydá signál, načež počkáme až se ta lovkyně objeví. Řekl bych, že to vezme po souši, protože zvířata můžou být drsný jak chtějí, ale děla na lodi obsluhovat nemůžou. Kdyby to vzala lodí, je to jednoduchý. Ti co to umí do ní budou z děl střílet, ti co to neumí budou čekat, zatímco Carcharodon s Ryoubou si vezmou nějaký velký zbraně a rozbijí ji loď zespodu, no a pak se půjdou koupat. No a když půjdou od přístavu, tak jim Stan zahraje nějakou brutální píseň, která je složí. Aby někoho náhodou nenapadlo napadnout Stana zatímco bude hrát, budu u něj, protože jsem očividně jediný, kdo má rád jeho hudební styl, no a až Stan dokončí skladbu, tak dokud budou zmatení se na ně vrhneme a podáme si je. |
| |
| Trocha uznání "Kam asi někam kde vědí co je to hudba a nezabední se proti ní jak želvy." odpověděl kapitánovi. Nicméně se chvilku do vstávání neměl. Vyslechl si něco o tom ,že je součástí nějakého velkého plánu. "Jenom dost dobře, nepodceňujte hudbu kovu ta dokáže věci , jen sestřelí nepřipravené. Navíc pokud se nepletu moje hudba už ohromila racka tak ,že zahučel do vody samou radostí.... Stan muže zahrát brutální píseň kdyby stan věděl , jak moc jsou zvířátka lidi, nebo jak daleko je ta paní co je ovládá , muže zkusit její ovládání přebít svým kouzlem osobností a písní." zamyslel se, opravdu neměl tušení jeslti by zrovna tenhle druh písně zabral, ale kdyby se povedlo aspoň nějakou část otočit aby chránil Stana a šel proti zvířatům bylo by to fajn. " No a co když si to ta se žvířátkama ověří, myslím pošle nějaký letaví?" |
| |
| Briefing Kapitán řekne kostlivcovi aby se vrátil a opět vysvětlí co máme dělat. Já jenom přikývnu na souhlas. "Rozumím kapitáne. A neberte to špatně. Já schopnost hrát muziku dost silně obdivuji stejně jako se těším až tady pan kostlivec zahraje. Ale to co použil tam venku... To nebyla obyčejná hudba. Bylo to jako kdyby mi někdo vyrval mozek nosem ven z hlavy. Bylo to na mě příliš silné. Ale jsem si jistý že pokud to zahraje nepřátelům bude po bitvě dřív než začne. " Poté se udeřím do hrudi. "A pokud přijedou lodí tak se nebojte. Zničím je a jejich krev zbarví moře do ruda ve vašem jménu. Rozhodně vás nezklamu a splním úkol jenž mi přiřadíte. " Pustím ruku opět volně podél těla. "Jsou to mariňáci a proto všichni zemřou. Pokud mě tedy již nepotřebujete půjdu se připravit na příchod našich hostů." Mírně kývnu hlavou na rozločení a pokud po mě už nikdo nechce tak odejdu na bok lodi. Urvu si kus žraloka kterého sem přinesl před pár hodinama společně se svojí prdelí na loď a začnu žvýkat. Přeci jenom jít do bitvy hladový nosí smůlu. Jakmile se najím tak si lehnu někde stranou a zkusím alespoň na pár minut zavřít oči. |
| |
| Briefing... Trochu mě mrzí, že špunty se moc neujaly, ale zase mi to tolik nevadí. Mno co, až bude Stan hrát, tak se na ně kouknu a hnedka uvidím jak to s nimi je. Stan se uráží a chce jít pryč, ale potom ho kapitán zručně uchlácholí a donutí ho zůstat... A následuje jeho plán... Popravdě, čekal jsem, že to bude něco horšího, avšak to co vymyslel nemohu zhodnotit nijak kladně... Velmi zajímavý plán kapitáne, Jistě vyjde... Hlavně když vezmeme v úvahu, že ví kde je naše loď, vědí o Stanově síle a jistě mají v okolí hromadu svých podřízených, kteří sledují Kladivo a hlásí vše co se zde děje. Říkám to tak sarkasticky jak jen dokáži. Samozřejmě neznám praktiky mariňáků, ale já bych rozhodně hlídkoval okolí něčeho po čem jdu... Avšak pokud vážně kapitáne chceš, abychom to udělali takhle, tak proč by ne... Pouze jsem se snažil upozornit na velkou šanci neúspěchu. No vážně... Já myslel že Tawara sloužil nějaký čas i u mariňáků, přece musel taktizovat... Každý vojevůdce přeci ví, že jedna z hlavních věcí je kontrola nad bojištěm. |
| |
| V tělocvičně Mohl bys prosím přestat zpochybňovat mnou strategii? Nějakou dobu jsem mezi mariňáky strávil. požádal jsem Rozara lehce otráveně. To, že ví o Stanově schopnosti není přece problém, když si budou myslet, že je neutralizovaný nemám pravdu? Kdyby měla nějaký jiný způsob jak se ho zbavit, neposílala by tebe, navíc...nebude tu více než jeden pozorovatel, který bude čekat na tvůj signál. Na to se příliš bojí toho, že bychom je mohli odhalit...nebo to je aspoň klasická strategie mariny. |
| |
| mam rozbitej počétač, takže se má nepřítomnsot protahuje. zkusim se sem nějak dostat a aspoň něco málo sesmolit jako teď, ale kdo ví... |
| |
| Tělocvična Popravdě kapitán nereaguje vůbec tak jak jsem si představoval. Naprosto vyvrací to co říkám a to poněkud útočně. Takže on uznává, že zde stejně někdo je, kdo bude sledovat loď, ale doufá v to, že jen co dám signál, tak si v poklidu přijdou na loď a nikoho ani nenapadne, aby nahlásil, že na lodi se připravují na obranu... Navíc tohle město je tak velké, že bychom si vůbec ničeho všimnou snad ani nemohli. ve výsledku se tedy na kapitána dívám jako na idiota, až po pár vteřinách si konečně uvědomuji, že je vlastně jedno co bych kapitánovi řekl, ale on mě prostě nerozpoznal jako člena jeho posádky a tak mé nápady a připomínky jdou naprosto mimo něj. No tak nic... řeknu mu a jdu na palubu připravovat vše potřebné (pouze pokud mám) a hlavně se pořádně vyzbrojit. V mezičase se snažím trochu rozhlížet v okolí, jak to tam zatím vypadá. Bohužel nic zajímavého. Když už nastane správný čas, tak zadávám signál k útoku... Hlavně se ničeho nebát... Tawara má přece dostatek štěstí, aby mu to vyšlo tak jak chce... To já jsem už určitě jen tak paranoidní, že čekám, že všechno nevyjde dobře... Ale co, teď alespoň máme 5% šanci na úspěch... a to je přeci dost... Hlavně na to nemyslet a udělat vše tak dobře jak mám. Do vzduchu nad lodí střílím červenou světlicí a upřímně doufám, že to byl ten správný signál. |
| |
| Rozar jedne nanobod za vykroucení se z upřesňování signálu :D Zoana a její zvěřinec Slunce se pomalu krade výš a výš, ale nebe zatím osvětluje sotva z jedné čtvrtiny. Každopádně když dal Rozar svůj signál, zdálo se, že se neděje naprosto nic. Jen vaši rybí přátelé mohli zaslechnout signál vysílaný na vlnách ultrazvuku. pak se svět kolem vás začal pohybovat. Napřed se ze stínů vyloupli plazy (Stan je mohl zpozorovat ještě dřív), kteří však chodili po dvou nohách a každý z nich držel v pařátu nějakou zbraň (bylo to doslova vylouply, mnozí z vás si můžou všimnout že jsou trochu podobní chameleonům a stejně dobře se dokáží přizpůsobyt svému okolí)-kolem 6 kousků. I voda se začne čeřit na hladině a vylízají z ní podivné ryby připomínající a možná mající co dočinění s rybáky - po 4 kouscích. Po střechách se začnou míhat stíny 4 obřích opic a i na slunci se zavlní několik obrysů obřích ptáků.-6 kousků Všechna ta zvířata jsou nějak divná a máte pocit že rozhodně nejsou v plném počtu. Zoanu nidke není vidět, ale její zvířatka si to šinou velmi šikovně po přídi lodi až na její palubu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jako žto rybáci to poznáte. Ale co je to ostatní zač a jak je to silné opravdu nevíte. Ale inteligencí to bdue hluboko pod obyčejným rybákem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po vášnivé noci v náruči alkoholu a přátelském opojení přišlo ráno až velmi brzy. Neměli jste dovoleno příliš nasávat. Zoana ráno hcystala odrovnat nějakého piráta. Moc tě nezajímalo o co půjde. naverbovala si tě náhodou, stejně jako ta ostatní zvířata. zvláštní náhoda řekl by si jeden, ale ta zvířecí tlupa ti docela vyhovovala. Pravda povětšinou tu byli neiteligentní tupouni, opravdu spíše zvířata než něco s trochu lidským rozumem. Ale zase se na tebe nikdo z nich nedíval s odporem. Přece si byl taky zvíře, jako oni. Aspoň vzhledově. Zoana si tě ihned přiřadila do poněkud menší inteligentní a extra silné skupinky a každému z vás přiřadila jaké si stádečko patřičných živočichů, které jste měli v bojové situaci na povel. inak jste si mohli dělat co se vám zlíbí, ale když vás zavolala, znamenalo to peníze a dobrodružnou výzvu a procvičení svalů- samozřejmě. A taky si vás Zoan hýčkala jako prasátka. Tedy když se to veme kolem a kolem je tu 5 vůdců z toho jeden si ty a každý z vás má pod sebou 10 až 12 'vojáků'. A nezapojený zbytek má na starost Zoana osobně. O Zoaně víš že má nějaké specíální devil fruit(jinak nevíš co jiného by to mohlo být) kterým svá zvířata ovládá. Hlavně ty tupá. Vás inteligentnější v hrsti prostě nemá. nebo to si aspoň myslíte. 5 vůdců Tofan- rybák, mořský krokodýl- pod ním mořský obludky a plazy 12 Ikop- inteligentní obří sup- pod ním ptactvo 10 Que- inteligentní koza- pod ní malý kopytnatci- 10 Hakubup-myš co snědla devil fruit-20 drobných hlodavců a živočichů (i pavouci, žížaly, červi) ty-6 psů 2 kapibary, a 2 kočky Zoana Má pod sebou: 4 obří opice a 3 šelmi o kterých jsi jen slyšel, ale neviděl je. Ale prý jsou silnější než vůdcové a Zoan je má z Grando Line. nyní Nyní čekáš v přístavu na povel k útoku a nebo nalodění. Víš že má Zoana na lodi špicla, ale nevěří mu natolik aby tam bez kontroli nakráčela. Takže prve (viz můj příspěvek) zamířila k lodi s byčí hlavou (která ti něco připomíná- ale vzpomeneš si na to úplně až budeš na její palubě) průzkumná četa spolu s Tofanem. A dle toho co se bdue dít budete postupvoat vy. Žádný další a přesný plán není dohodnut. Ale Zoana vám pískáním dává povely co dělat. Nevíš dke Zoana nyní je, ale když vidíš po střechách běžet její 4 opičáky je jasné že bdue blízko. |
| |
| Jídlo o 4 chodech- aneb rybišky! Seděl sem venku a všiml si jak se nebe na chvíli rozsvítilo. Chvíli na to se ozval ten divný zvuk. Vstanu a podívám se na moře s odhodlaným výrazem. "Začíná to." Řeknu spíše pro sebe než pro ostatní a na chvíli zavřu oči. Slyšet i za hranice vody. Vidět i za roh. Cítit i skrze zdi. Ochutnat krev i skrze moře. Sáhnout na kořist která se teprve blíží. Vědět o nepříteli který ještě není. Šest smyslů lovce, šest způsob jak najít kořist. Umění lovce: Verze stopař. Když otevřu oči tak sem připravený na boj. Moje smysli sou zostřené a já sem připravený. Slyším nepřátele ve vodě a vidím jak se vynořují. Moje kladivo sevřu pevně do rukou, sevřu a povolím kolem násady ruce abych se ujistil že rukavice sedí přesně. Poté pohnu rameny, nakonec jenom ještě protáhnu krk a stoupnu si na zábradlí. "Hm zdá se že můj oběd konečně připlaval. " Vezmu kladivo obouruč a napřáhnu se. "Smrt všem kdo slouží mariňákům. AAAAARGH!" S bojovým pokřikem se odrazím od zábradlí a ze skoku se pokusím vzít jednoho z těch rybích prevítů kladivem po hlavě. Pěkně zeshora dolů obouruč a co nejsilnější úder. Ať už se mi to povede nebo ne tak jsem už ve vodě. První co udělám je že se rozhlédnu jestli nejsou kolem další nepřátelé a poté se soustředím na ty nejbližší. Vyrazím proti tomu kdo je nejblíže pomocí žraločí střely s kombinované s normálním úderem kladiva. |
| |
| Mořská bitva Vůbec jsem nechápal proč se Stan začal zlobit. Naštěstí to kapitán uklidnil, ale pak si tu image opět zkazil. Kapitán jak jinak vymyslel svůj vlastní plán, který se od mého lišil snad jenom tím, že byl složitější a k ničemu. Rozarovi námitky mi připadali k pláči, páč si vybral špatnou osobu na diskutování. A jéje, kapitán zas má ty svoje plány. Rozare kašli na to, to nemá smysl ho poučovat. Hold on hraje vždycky all-in a karty na stůl. Aspoň, že nechal v tom svým plánu tu část s vodou…No svou úlohu mám a před jakoukoli další musím splnit tuhle. Takže Mapy sklidím do svého pokoje, který zamknu, sednu si k zábradlí a psychicky se připravuji. Světlo nijak neregistruji, zato zvuku si všimnu a okamžitě vyskočím na nohy a hlasitě zavolám: Už jsou tady! Nejdřív ze všeho pozoruji ze své pozice objevující se nepřátele a počítám je. Upoutá mně jeden z těch podivných ryb. Takže tu máme jakýsi chameleony a paryby… ten vzadu mi však připadá trochu jiný… že by to byl… O něj se rozhodně musím postarat a nejlíp jej zajmout. Rozběhnu se směrem k rybám a použiji Kaiten o mita(rotující pila)(68%) na první rybu co si nevybral Kar. Ve vodě se pak pokusím přeměnit(vypadá to, že se soustředím), ale nevyjde mi to(81%), tak aspoň zakřičím na Kara. Kare, nech toho pravýho rybáka mně a pak se vrať pomoct ostatním naloď. Následně nejdřív zaútočím na některou z těch ryb, která není omráčená a útočím na ní tím že se jí snažím prokousnout hrdlo a používám Chi no tajme(krvavé drápy) s cílem na jejich oči a žábry(vypadá to jako normální škrábání akorát mnohem rychleji)(42%), pokud zůstala jen 1 z těch ryb nechám ji Karovi a přemístím se bojovat s tím rybákem. Od něj si zatím držím menší vzdálenost a pozoruji co dělá. Případně při útoku od něj se snažím uhnout… Kdo jsi? Proč sloužíš mariňákům? |
| |
| Čas hrát Jen co přišel singnál začalo palubu plnit mnoho stvoření být Stan trochu víc chápaví přirovná loĎ k Satanově arše na kterou se pravě chystají všechny noční můry lidí. Tedy prostředí ideální pro stana. Nechápal proč jim Rozar neřekl, že zvířatka vypadají takhle a že z nich řada nemusí slyšet. Ale to nevadí chtít po někom kdo nepozná kvalitní hudbu ,aby odlišil zvířata je moc. " Tak jim zahrajeme Suí." klapl Stan nadšeně čelistí, pravda chtěl použít hudbu ,kterou an zvířatech nezkošuel,ale když drift sestřelilo racka, proč by na ně nefungovalo i tohle. Kytarou kterou zvolil byla jeho střední puško kytara, neb hudba musela mít grády. S prvními akordy písně Stan promluvil. " Já jsem Stan a jsem Král." jeho čelist klapla podruhé a pak už se z jeho úst linula slova,která spolu s hudbou byla součástí moci,kterou v sobě neslo Stanovo devil fruit. Stan této technice říkal The King(72%). " Behold the King The King of Kings On your knees dog All hail..." se slovy sledoval Stan co to dělá se zvířaty jestli se obrací proti svým druhům,aby ochránili svého Krále anebo je tahle bitva soubojem vůlí a on bude muset zvolit jinou metodu. Pokud to vypadalo ,že na zvířata tato hudba neučinkuje přišel čas na starou klasiku, pokusi se využít slíbeného krytí od kapitána a přejít na Song of fear(15%) která zněla nějak takto děsivá slova by se pak linula ze Stanových úst. "Boys and girls of every age Wouldn't you like to see something strange? Come with us and you will see This, our town of Halloween" a jak doufal mohla by opět srazit pár zvířat do moře a jednoduše je paralizovat. |
| |
| Začínáme. Polehávám na palubě když Rozar vydá rozkaz k útoku. Tak a je to tady. Začíná další bitva. Takhle posádka snad nebude mít nikdy klid. Naše podvodní jednotky seskočí do vody a Stan vytáhne svůj nástroj děsu. Aspoň tedy pro mě a doufám, že i pro ta zvířata. V okamžiku kdy Stan bere kytaru já beru kramle. Musím se někde schovat tak abych hudbu slyšel jen málo, ale za to slyšel, až skončí. Ale kam to bude? Hmm hmm přemýšlej Winde. Sakra tělocvična tam bych to mohl zvládnout aspoň s trochou zdravého rozumu, který nebude ovládán zvukem kytary. Stane počkej z hraním až budu jinde než vedle tebe pokud mohu poprosit. pronesu na Stana a začnu rychle utíkat do tělocvičny, kde si najdu kout nejdál od vchodu a sednu do tureckého sedu a katany si dám před sebe. Snažím se vyčistit mysl a připravit se na útok ze strany Stanovi hudby. Sedím a zhluboka se nadechuji a vydechuji. Snažím se nepřemýšlet nad ničím. Má hlava je prázdná. Snažím se vytvořit si obranu proti Stanovo songům. (40%). Když se mi to povede měl bych odnést jen minimální škody. V nejlepším případě skoro žádné. |
| |
| Na lodi Poté, co Rozar dal signál jsem sledoval pozorně okolí z bezprostřední blízkosti Stana a čekal, co se bude dít. No vážně, když náš informátor říkal zvířata, čekal jsem zvířata a ne... Já ho zabiju, co to sakra je? zeptal jsem se překvapeně, když jsem zpozoroval armádu opic, ještěrek, ptáků a kdo ví čeho ještě. Tohel přece ku.va nejsou žádný zvířata. zaklel jsem, ale dál jsem si nadávat nemohl dovolit, protože Stan začal hrát a já se musel soustředit. Práci jsem měl jednoduchou. Tedy, alespoň dokud neuvidíme výsledek Stanovi hudby. Nenechat žádné „zvíře“, aby se k němu přiblížilo. Jinak řečeno, cokoli co nevypadalo jako člověk nebo jeden z našich rybáků a přiblížilo se moc blízko schytalo jednu kapitánskou do zubů. |
| |
| Carch Tvůj let k moři byl docela nečekaný pro tvé rybí nepřátele. Povedlo se ti jednoho skolit a ponořily jste se (logicky mi před tím nedošlo že je tady hloubka). Netrvalo dlouho a za chvilku se za vámi vrhli i ostatní dva. Jeden (jistý jediný o kterém jsem psala soukromkou) čekal na hladině. Žraločí střelou jsi unikl z jejich směru. Teďd proti tobě plavou všichni tři v řadě vedle sebe. Hoď si procenta (na boj i na to jestli jsi zaslechl Ryoubu. pokud budeš mít pod 40 procent tak jsi ho slyšel) Ryouba Stihl jsi jim akorát tak trochu pocuchat ploutve, protože při tvém doletu do vody už se vrhli pod vodu (je tu docela hloubka) ke Carovi. jeden určitý však na tebe čeká (viz bylo o něm psáno v soukromce) a vítá tě pěstí kterou rozrazil vodní hladinu před sebou. Voda se ovšem zvedla a zamířila k tobě jako nějaké smrtonosné ozubené kolo- pravděpodobně bude nejenom namáčet. je to nějaká technika. (popsal jsi toho hodně dopředu, takže zbytek, krom volání na Carcha odpadává, popisuj menší kusy) |
| |
| Stanův první song Plazí jedince tvá hudba absolutně nezasáhla. Stejně jako ty co jsou pod vodou. Pravda už jsi hrál i líp. Savci a ptáci už na tom byli o trochu hůř. Dvě opice ze čtyř na sebe zaútočili a na chvíli jsou tedy vyřazeny ze hry. A z 6 ptáků dva změnili směr a začali oďobávat své plazí soukmenovce. čili byli vyřazeni 2 ptáci, jeden plaz kterého ohlodávají a dvě opice. Když skončíš, plaz a jeden z ptáků je mimo hru. Ostatní jsou celkem dost poranění, ale funkční. Stanův druhý song-pro všechny O to lepší byl tvůj druhý song který naprosto všechny paralizoval. Bohužel jak přátele, tak nepřátele. Rybáci to měli trochu jednodušší, protože byli pod vodou, ale dokud jsi nepřestal, bylo tu poměrně mrtvo a bez života. S tím že ti co mají vůli pod 6 ať si vymyslí nějaké malé poškození, které během souboje vyprchá (dočásná hluchota, nejistota, nesoustředěnost) Tawara stihl jsi složit jednu z opic než začal Stan hrát. výsledek 1 opice, 1 pták a 1 plaz mimo hru, dvě opice a dva ptáci vážně zraněné, ale funkční -pokud Stan přestal hrát přišlo další vzdálené hvízdnutí, slyšitelné i pro obyčejné lidi. Což mohlo znamenat jediné....bude jich víc. |
| |
| Boj ve vodě Podařilo se mi dostat prvního protivníka a moje zvýšené smysli ucítí krev. Na tváři mám hladový úsměv plný zubů a sleduji jak se tři nepřátelé blíží ke mě. Nejsem schopen vnímat nic jiného než nepřátele kteří jsou mi nejblíž a já toužím po jejich mase a krvi. "Tak pojďte! Mám hlad vy hnusný bastardi! " To že ve vodě jsou další cíle vnímám svým loveckým instinktem ale jestli to jsou přátelé nepřátelé, kdo ví. To že na mě Ryouba mluví je asi tak účinné jako moje dieta o šedesáti jídlech denně(86%). Jenže i kdybych ho slyšel nejspíše by mě to nezajímalo. Jelikož ke mě pluje svačina, oběd a večeře hezky v jedné řadě. Kdybych měl čas možná bych vymyslel nějakou skvělou strategii, jenže já sem nikdy nebyl příliš přes myšlení. Proto jediné co sem udělal bylo to že sem žraločí střelou vyrazil přímo proti večeři( ten úplně vpravo z mého pohledu) pomocí žraločí střely a zkusil ho nabrat ze strany do hlavy kladivem aby tělem trefil svoje kolegy (40%) |
| |
| Carch 1 nanobod |
| |
| Boj Čekala jsem a byla jsem docela nervózní. Nechtělo se mi do toho... proč nás musí pořád někdo otravovat? Měli jsme oslavovat a dneska vyspávat až do odpoledne. Ale ne... musí nás otravovat nějaká kráva s tím, že nás chce dostat. Když se začali objevovat první strnu... protože tohle nebyli zvířata, která jsem čekala... spíš vypadali jako mutanti zvířat. Doufám, že se takhle narodili a ne že je někdo zmutoval. To by bylo kruté. Vystoupila jsem z úkrytu, když se objevili chameleoni. Hned jsem si zvětšila pěsti a zaútočila. Hodlala jsem je odpálkovat daleko od lodi. (99%) Ale pak začal Stan hrát a jeho hudba nezasáhla jen nepřátele, ale i nás. „Uh... dopr...“ zahuhlám a paralíza mě skolí na zem, kde se zůstanu ležet a čekám než to skončí. Radši se ani nesnažím proti tomu bojovat. Naštěstí jediné co mi to způsobilo bylo jen slabé bolení hlavy. „Stane! Dávej pozor!“ okřiknu ho, když se zase můžu hýbat. Zvedám se na nohy. |
| |
| Tomu se říká síla hudby První jeho píseň měla efekt docela malí tak malou účast ze strany zvířátek nečekal i když tak ho potěšilo ,že těch pár má hudební vkus a braní si svého idola. I když po tom co převedl se považoval maximálně za dola nebo id. Proto ani nepřemýšlel dlouho a přešel na druhou píseň. Tam ěla odezvu mnohem větší najednou bylo všude ticho až na plácání ptáků do vody a na palubu kladiva( paralyzovalo to všechny že :) ). " Oni snad nemají hudební vkus." Pomyslel si a zapřemýšlel co s tím udělat. Naštvaně kopl prvního paralyzovaného nepřítele mezi nohy. A smutně s hraním skončil, možná to prostě jen byla opravdu silná kytara. Vlastně doufal že ho neukamenují i když i tak si dovolil malé rudé zablesknutí v očích. " POZOR NA CO?" zeptal se a jeho ruce sevřeli kytaru nejslabší. "Dobrá fanoušci mojí tak si dáme něco jiného." chvilku zapřemýšlel jakou emoci mimo strachu znají zvířata a pak mu to došlo, existuje emoce která dodává klid. Proto po chvíli začal hrát novou píseň na slabší kytaru, jeho kostěné prsty pohladili struny jako milenku a s kytary se začali ozývat první tóny Song of peace(43%) Stan využil znalostí z uklidňujících vlastností hudby kovu a nechal je prostupovat hudbou chtěl aby zvířata přestala mít chuť bojovat. |
| |
| Bitva Jen chvíli po té co jsem zadal signál, tak se na palubě okamžitě začaly ukazovat hromady chameleonů. Popravdě zrovna takový potvory jsem tady nečekal... Měl jsem za to, že její skupina se skládá převážně z opic, ale tady vidím něco naprosto nového. Okamžitě vytahuji své pistole, avšak dřív než stačím vystřelit, tak začne hrát Stanova hudba a já mám co dělat, abych si nevystřelil mozek z hlavy. Nemůže alespoň hrát něco... Já nevím... Lepšího? Špunty se ukázaly, jako zcela zbytečný nástroj, alespoň proti jeho hudbě. Rychle si je proto vyndávám z uší, přičemž si dávám pozor na okolí, kdyby se mě snažilo něco zabít, tak abych to mohl zabít jako první... Při chvilce klidu se snažím zhodnotit celou situaci na bojišti. Vypadá to zatím v pořádku, alespoň nikdo z posádky není zraněn. Když Stan začíná s druhou písní, tak je všude klid. Dokonce i v mé hlavě. Je to velmi nepříjemný pocit. Ačkoli jsem se snažil navodit jakoukoli myšlenku, nepovedlo se mi to. Avšak hned po skončení té písně mi to konečně došlo. Možná, že špunty reagovali špatně, protože jeho hudba není zcela závadná a špatná... Stačí jít ne proti hudbě ale s hudbou! Navalil se ve mě pocit štěstí a radosti, že jsem konečně přišel té záhadě na kloub. Snažím se dostat na místo s lepší vyhlídkou, abych mohl více využít mých střeleckých schopností.Dobrá nálada mě ale přešla jen co začal se svou další písničkou. Nas*at, radši mu nasadím pouta a hodím do vody. |
| |
| mír s tebou bratře trvalo jen chvilku než jste se otřepaly ze Stanova vystoupení. Ovšem do doby než začal hrát znovu. Rybák který stál naproti Ryoubovi a zrovna mu chtěl vyrazit několik zubů se rozmáchl, aby uchopil jeho ruku a za spoelčného šplouchnutí vln jste vyskočili do vzduchu jako párek zamilvoaných delfínů a v piruetách jste zamířily do mořských hlubin. Ani Ryouba se nemohl ubránit, natož pak Carch. Pod vodou vznikl zajímavý taneční kuh plný objímání a tanečních párů. Tawaru objala jedna gorila a pak se vaše psrty společně propletly, aby jste započaly tanec tango napříč palubou. Wind který utekl do tělocvičny si za svého tančeního partnera vybral boxovací pytel, kolem kterého se točí v piruetách a kdo by to byl řekl že se z Rozara tak náhle stane profesionální baletka, s pomocí tanečních partnerů- ptáků, občasně se vznášející k oblakům a elegantně dopadající kus nad vodní hladinu než jej chytne další z ptáků. K Joaně odněkud přitančila twist která se ještě úplně neprobudila. Je rozhodně zajímavé tančit s napůl spící osobou. jako bonus kolem vás vytvářejí barevný kruh plazí zvířata. Kolem Stana jsou hotové taneční orgie většiny zvířat, které se nestihly dostat na palubu. I náhodně se toulající kočka, která měla v úmyslu pověřečet na myšce s ní nyní tančí kankán |
| |
| Bitva Z počátku jsem trpěl tiše a hrdě, přece jen využít Stana byl můj „geniální“ nápad a tak jsem si neměl na co stěžovat. Ostatně, ona paralýza fungovala, naneštěstí ne jen na zvířata, ale i na nás, což nám trošku znemožňovalo se s tou verbeží vypořádat, na druhou stranu, dávalo nám to možnost rozmyslet si další postup, lépe řečeno přepracovat plán, ovšem v okamžiku kdy změnil píseň a ke mně přistoupila jakási Gorila a začala se mnou tančit toho na mě bylo už moc. HELL NOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO! zařval jsem a pomocí Garp se praštil do hlavy. Are? zatvářil jsem se překvapeně a začal se podivně motat po palubě. Eeeeeheeeeee se prááázdno, konečně to přestalo. nahodil jsem blažený a lehce zpitomělý úsměv. Síla úderu očividně byla dostatečná na to, aby ze mě setřásla Stanovu hudbu, ale také mě na čas lehce odrovnala. Zpátky k sobě jsem se dostal teprve v okamžiku, kdy se po mě začala opět sápat ta gorila s úmyslem začít opět tančit. Prudce jsem zatřepal hlavou. Co? Na to zapomeň ty perverzní chlupatá obludo, JÁ CHODÍM JEN S VYHOLENÝMA!!! zařval jsem naprosto mimo mísu a plnou silou svého Garp ji praštil přímo do obličeje, načež jsem se zarazil a zadíval se na svou ruku. E...co...proč jsem to zrovna udělal? Zranění na 5 kol |
| |
| Po Stanovo úžasném koncertě Když Stan začne hrát tak ať se snažím jak se snažím jeho úžasná hudba se dostane k mým uším a v tom začíná průšvih. Jakmile uslyším prvních pár tónů tak se strašně roztřesu a nemůžu se hýbat. Jediné na co myslím je strach. V paměti se mi vyvolávají nejstrašnější chvíle mého života. Když Stan dohraje tak se stále třesu. Je mi jedno co se děje venku a nedokážu se na nic soustředit. Když už se pomalu dokážu hýbat tak se pokusím vytasit a udržet katanu. Bohužel se stále třesu a nemám sílu v rukou a katana mi vypadne na zem. Chvíli na ní koukám a třesu se jak ratlík když v tom uslyším Stanovo druhou píseň. Popadne mě divná síla a chuť tančit a můj taneční partner boxovací pytel se zdá víc a víc přitažlivější. Začnu okolo něj hopsat a skákat. Pirueta sem pirueta tam. Ať žije balet. Třesu se z prvního songu tančím na druhý song. Snažím se oprostit od vlivu hudby. Po asi již 6 piruetě přestanu tančit. Problém je, že tyto dvě písně mi způsobily takový šok, že se stále třesu a nedokážu nic udržet v rukou. Pouze si zase sednu a snažím se uklidnit. |
| |
| Taneček při měsíčku… ani omilem! Zrovna, když mi ten rybák chce jednu ubalit ozve se Stanova hudba a místo toho začnem tančit ve stylu nadrogovaných delfínů… Zatímco mou myslí probíhají ne moc příjemné myšlenky moje ruce se snaží upevnit stisk co to jen jde a připravuji se na pokus o útok. Co to sakra má být? To mně tady jako někdo určil učitelem tance? Ne já tenhle tanec neznám, dokonce ani neznám svého tanečního partnera. Tak proč se mi dneska Stan tak mstí svou hudbou… A co ty? Tobě se tenhle taneční styl taky nezamluvá, nebo snad ano? Mně teda ani náhodou, chcípni! A pokusím se mu dát hlavičku zesílenou mou první novou technikou Moto daiyabodi(13%). Navíc se mi konečně povedlo proměnit do své rybácké podoby(38%). Nevím sakra kdo seš ani proč to děláš, ale útok na naši posádku byla velká chyba!!! |
| |
| Vodní balet Řítím se na nepřítele velkou rychlostí ale než stihnu udeřit tak se něco stalo. Místo aby moje ruka prošla do mozku nepřítele tak sem ho čapnul a začal... tančit? V hlavě se mi odehrávala jenom jedna jediná myšlenka a to že tohle je špatně. Celá moje bytost věděla že to co dělám je proti mé největší přirozenosti. Žraloci s rybami netančí, ale pojídají je. Jenže ať sem se snažil tělo přinutit přestat tančit tak se mi to nedařilo. Hlava mě třeštila usilovnou duševní námahou, ačkoliv u Cara se dají za duševní námahu považovat i delší věty, ale přesto se mi nedařilo vymanit se z těch divných vibrací které sem slyšel narážet do hladiny. Musím něco udělat! Musím něco! Něco! Sakra! Co to je! Grááááár! Nemám žádný nápad co mám udělat ani jak se zbavit té síly která mě žene proti mojí přirozenosti a tak udělám něco co sem neudělal už opravdu dlouho. Krev je uvnitř vody cítit stále silně a pro mě až moc. Zvláště když jsem v modu stopaře. Cítím jí všude kolem sebe. Ze svých rukavic, úst, vody za mnou, mrtvoly stoupající k hladině. Cítím sladkou krev ve vodě, nasávám tu chuť dovnitř svého těla a otevírám té chuti celé svoje já. Krev mě dráždí, otupuje smysly, zbavuje vedení, vždycky sem se tomu snažil bránit, ale nakonec je to moje přirozenost. Snažím se soustředit svojí mysl na pár věcí abych se dostal do stavu krvelačnosti. Moji nenávist ke všem mariňákům, krev okolo mě, touhu vraždit, krev v těle bytostí okolo a všudy přítomný pocit hladu. Pokud se zvládnu hýbat zkusím bytosti se kterou tančím kousnout abych dostal do těla čerstvou dávku krve. Pokud nebudu schopen kousnout nepřítele tak zkusím kousnout sebe. |
| |
| A jde se tancovat! Má mysl se mi naprosto zamlží s jeho písničkou a já se už ani nesnažím dávat pozor na své okolí. Kéž by to už skončilo... Myslím že bych ho měl zabít... Bude to nehoda, zabloudilá kulka, nebo alespoň nevydařený pokus. Jooo něco by mu mohlo bouchnout do obličeje a chudák by spadl přes palubu do moře a nikdo by si toho nevšiml... Ano, to by bylo skvělé! Po půl minutě přemýšlení o tom, jak skvělé by bylo zbavit se Stana si uvědomuji co se to děje. Baletím! Nikdy předtím jsem to nedělal, ale teď to zvládám jako profesionál! Zrovna navíc ukazuji ptáčkům, jak správně tančit, přičemž pronáším: Un, deux, trois! Un, deux, trois! Et deuxiéme danse! Měním tanec a ptáci mě začnou přehazovat ve vzduchu, přičemž si neodpouštím je komandovat, aby výsledný dojem byl co nejlepší. Rozhodně se nesnažím ani přemoci tuto "nadvládu" nad mým tělem. Přeci jen, kdy má člověk možnost naučit se takové baletní kreace během několika vteřin? Navíc zrovna teď bych nechtěl aby to násilně skončilo. Z výšky mám nádherný rozhled, a tak vidím aquabely v moři, nebohého kapitána s neodbytnou opicí, Joanu s Twist, které tančí velmi prapodivně Ach ta Twist, jenom jí to kazí! a Stana, kolem kterého je zrovna teď hromada zvířat Ano! Roztrhejte ho! Snězte ho! Fi blásni! K mehtalu se fhodí phouze balet! Rozkřičím se na všechny komandujícím až lehce pískajícím hlasem. |
| |
| Dvě písně a pak? Docela ho bavilo sledovat zmučené výrazy svých spolubojovníků, stejně jako ho bavilo pozorování ladného tance. Snad i kvůli tomu přidal o pár slok více, jen pro čisté potěšení z hudby. Pravda to že je musí vést ho trochu deprimovalo, ale na stranu druhou. Tohle byli globální taneční, které by mohli Joanu zbavit studu a Ryoubu učit něco co nejlépe ovládá Stan. Pln klidných myšlenek se ladně domotal až ke kapitánovi, který jak se zdálo se dostal ven, i když ta rána byla rozhodně mimo rytmus. Cílem bylo navázat kontakt a předat zdělení. Žel Stan měl problém jako správná kostra neměl žádnou mimiku a ruce i ústa byli zaneprázdněny písní. Proto když byl u kapitána udělal jen otočku a pokrčil rameny, následně záměrně až teatrálně zahrál několik akordů z písně a znovu pokrčil rameny. Pak to udělal ještě jednou a odtančil zpět. Ne to nemělo naději i kdyby se mu zdělení povedlo, nevěděl jestli ho pochopí kapitán. Moc šancí mu nedával. Proto se raději rozhlédl jak se věci mají a snažil se dostat tam kde bylo nejméně zvířat a potencialně nejmenší ohrožení. " Je to špatné sám je neskopu a i s kapitánem nám to bude trvat moc dlouho. Možná bych měl na chvilenku použít tu nejlepší hudbu klidu...Ticho....Ano ano bude to škoda, ale vždycky jim mužu zahrát něco po čem budou kadit želé v kostičkách." s touto myšlenkou nechával píseň doznít. Ujistil se že nikdo z posádky nebude díky tanci v pozici ze které by mohl dlouze spadnout. A prostě obecně se snažil, připravit pudu na okamžik kdy bude ticho. A ten přišel trochu nečekán uvozen klepnutím o dřevo mečové kytary. Ale byl tam. "Dáme si krátkou přestávku." klapl čelistí. Pak už se jen držel opodál připraven pomocí hell wind, stížit nebo úplně zamezit ohrožení jeho osoby, případně zasáhnout na pomoc ostatním. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Konečně nadešel tvůj čas a čas tvé skupiny, když Stan přestal hrát, ozvala se Zoanina píšťala. Značící že ty a ostatní skupiny se máte vrhnout do přímého boje. |
| |
| ticho Když Stan přestal hrát, váš nepřítel toho ihned využil a vzduchem se rozhlehl tón píšťali, tentokrát dostatečně slyšitelný pro vás všechny. V časných ranních stínech města se zavlní nespočet zvířat a vás napadá že ten první předvoj byl jen průzkumnou četou. Teď přichází pravý boj. počty(odečteno o již zneškodněné): 11 plazů a mořských oblud přicházejících z moře 7 ptactva přicházejících ze vzduchu 10 inteligentních kopytnatců přicházejících z města 20 drobných hlodavců a živočichů 6 psů 2 kapibary, a 2 kočky 2 opice vaši zranění(převážně z hudby) Tawara: poškození na 4 kola Wind a Carch: poškození na 6 kol (problémy s motorikou, přesností vnímavostí atd.) ostatní poškození rovné se zasaženými protivníky (nemá cenu bodovat) |
| |
| Taneček Další píseň a znovu zasáhla všechny. Začali tu úplně taneční orgie, všimla jsem si, že se ke mě přidala Twist, které se při tom klátila hlava ze strany na stranu, jak ještě napůl spala. A kolem nás tančili plazy... ble... vím, že plazy nejsou na dotyk slizcí, ale stejně mám pocit, že kdybych se jich dotkla tak slizcí budou. To je takové to přesvědčení, které máte dokud se na vlastní kůži nepřesvědčíte o opaku. Kupodivu mi ten tanec šel přirozeně i když jsem se tomu bránila... nebylo to k ničemu. Tančila jsem tance, které jsem ani neznala. Když Stan skončil musela jsem se vydýchat. Opřela jsem se o kolena a svěsila hlavu. „Stane? A neumíš něco co by zasáhlo jen nepřátele a ne i nás?“ zeptám se a narovnám se. Boleli mě kyčle z těch pohybů na které jsme nebyla zvyklá. Zapískání mě donutí se soustředit. Další zvířata. Do háje. „To je teda pěkně krutý posílat na nás zvířata. Chudáci zvířátka.“ Postěžuji si. Znovu si zvětším pěsti a připravím se na boj, který bude asi dost krušný, protože těch zvířat bylo fakt hodně. |
| |
| Bitva Proč jsi kruci přestal hrát!? obořil jsem se na Stana a vrhl se na další opici v mé blízkosti. Nebyl jsem si jistý jak může být silná a proto jsem se rozhodl začít trošku taktizovat. Nejprve jsem proti ní použil Ookami v podobě Axe kick a doufal, že stihnu nohu stáhnout dřív, než ona zareagovat. V takovém případě bych měl vytvořit mezeru v její obraně a zasáhnout ji pomocí Garp |
| |
| Bitva Jakmile dostanu opět kontrolu nad svým tělem přitáhnu si svého tanečního partnera a pokusím se mu prokousnout krk. Jakmile ho kousnu odhodím ho od sebe. V pravačce stále kladivo a levou rukou si přiložím na levý spánek. ááá moje hlava. Sakra... co to je. U svatého krakena, tahle muzika má silný grády. Měl bych si na toho kostlivce dát vobrovskej pozor. Pokusím se co nejvíce soustředit na kladivo v ruce a nepřítele předemnou abych si ulevil od té hnusné bolesti hlavy. Nemám ale příliš času se vzpamatovávat jelikož nepřátel přibývá. Proto se pokusím dát do bojové pozice. Jakmile se něco přiblíží zkusím to trefit kladivem do hrudníku či hlavy. Pokud se jich kolem mě sejde víc udělám žraločí střelu někam do bezpečí. |
| |
| Chudák Stan "CO TEDA CHCETE? KDYŽ HRAJU TAK SE NEMŮŽETE HNOUT, A SÁM JE NEUKOPU. MŮŽU ZA TO ,ŽE NEUMÍTE OCENIT MOJÍ HUDBU A MÍSTO ABY JSTE SI UŽÍVALI KONCERT STOJÍTE JAK ZARAŽENÝ VIDLE V HNOJI." nadával Stan. "PREJ ZAHRAJ NĚCO CO OVLIVNÍ JEN JE A NÉ NÁS STANE, JAKO BY MÁ HUDBA NEBYLA JICH HODNÁ. SLYŠÍŠ TO SUYÍ" pokračovalo Stanovo rozhořčení. I když jeho prázdné oční důlky zkoumali formující se zvířecí útok, hledali ta nepěkná zvířata. Měl pocit ,že v davu zahlédl jedno takové míhalo se tam ,jako by se schovávalo a vyčkávalo až se dostane ke Stanovi,ale stan ho viěl bílí pes s černým monoklem a velkýma očima navíc modrou mašlí místo obojku, Stan skoro slyšel cinkání zvonečků a jeho uši slyšeli dětský smích. Začal zmateně koukat kolem sebe. " Tak kde jsi? Já vím ,že tu jsi ukaž se notak dělej.....ĎĚLEJ!" začal se Stahovat směrem od největšího davu. "AUUUUUU" ze Stanových vlasů se vynořila Suyí a v její potkaní tlamě bylo hezkých pár vlasů. "Co ty taky?....Ne aha hrát. A rychle než se dostane až sem" Stanovy kytary opět prodělali výměnu ,pravda méně obratnější dokocne by se dalo říct ,že se Stanovi klepali kosti, ale i tak se mu podařilo přezbrojit na svou puško kytaru. A pak začal hrát cíl jediný vložit do svého vystoupení druhý pokus o techniku The King. Potřeboval co nejvíc zvířat otočit proti sobě. |
| |
| Joan po tanci se twist skácela na palubu a pokračovala v tom kde přestala. Dva z plazů ve tvé blízkosti se zberchali o trochu dřív než ty a taktak jsi prvního plaza stihla poslat ranou přímo do moře, ovšem druhý ti skočil zezadu k tělu- čili jsi zjistila že tenhle plaz slizký je a nechu´t zesílila dkyž tě začal paží škrtit a stahovat na sebe. i když velikost tvých paží mu posun z tebou docela znemožňoval. Tawara jednu z opic jsi bez problémů poslal o kousek dál po palubě, kde se prdelí zabořila do mola. Ovšem poslední z opic měla čas vyrazit proti tobě. Do toho se sme přihnali i dvě kapibary. Mohl jsi vidět že spolu zvířata doclea spolupracují, protože ejdna kabibara druhé skočila na záda a následně na opici, aby se dostala rychleji až k tobě. nestihl jsi reagovat v čas, přeci jen bylo vidět že kapibara je čerstvá a nhezasažená hudbou, takže se opět odrazila od opice a přední tlapky ti zarazila do obličeje. začal jsi padat do zadu a ona ti doslova přeběhla po hlavě(takže máš obličej zarudlí a poškrabaný od jejích ťapek)div při tom sbeou nevzala tvé oči. žádný velký úraz neudělala, ale vyvedla tě z rovnováhy na tak dlouho, že s ek tobě opice asi stihne dostat dřív než budeš připraven. Stan Souí ti při hraní skočí na struny a vísí na krku tvé kytary. Což má za následek že je rozumnější než ty, neb tím zplumila tvou píseň (pokud je tam zvuk na čudlíky či kolečka, změnila ho tam). Opravdu to má úspěch. zvířata to sice neovlivňuje tolik, jako kdybys hrál na plné kule, ale zdá se že na palubu to nedolíhá. Takových 10 hloupějších zvířat začne zpomalovat svůj útok a houfovat se kolem tebe. |
| |
| Carch pardn- tvůj post jsem přehlídla. Kousání do krku se proměnilo spíš v ocucávání krku. V té době jsi totiž ještě byl pod vlivem Stanovi hudby. Když se probereš zasáhneš jednu rybí obludu a díky ní a žraločí střele se dostaneš z dosahu dalších rybích divousů, kteří se kolem tebe začali nebezpečně uzavírat. Při tom přesunu od nich dál jsi ovšem zjistil že ti ze zorného pole zmizel rybák. Zvířecí instinkt tě varuje a kolem tvé hlavy pofrčí pěst. Rybákova pěst. zdá se že tu na tebe čekal. |
| |
| Víc rozumu To že se Suí vrhla po mé kytaře je možné přičíst její lásce k hudbě ,jak ale dokázala to ,že se hudba ztlumila mu ,ale moc jasné nebylo. Vlastně na ní jen tupě zíral, jak bylo možné ,že se hraní ztlumilo, vždyť používal koncertové nastavení.....Koncertové nastavení to bylo ono Stan už sám zapomněl, že jeho dar umožňuje s každou kytarou zacházet jako s tou nejlepší. Proto Suí posunula zvuk bez čudlíku, jediná hanba bylo to ,že samotný hráč na tohle už dávno zapomněl, možná si tolik navykl na hlasitost ,že zapomněl jak může hudba působit i když je klidnější. Dokonce to mělo i svůj úspěch pár zvířátek se mátožně valilo k němu a snad by ho i chránili, navíc zdálo se že nikdo z posádky, není tentokrát přišpendlen. Hrál tedy dál protože, jeho hra dávala možnost ostatním lépe bojovat. |
| |
| Bitva Rozradostněn faktem, že se mi podařilo poslat jednu opici pryč z lodi jsem lehce přehlédl spolupracující koalici zvířat, která se rozhodla mě sundat. Co to kruci...? vyvalil jsem překvapeně oči, když mé zorné pole z ničeho nic zaplnilo nějaké chlupaté zvířátko, které jsem v životě neviděl a zarazilo mi tlapky do držky. Dřív, než jsem si stihl uvědomit, co že se to vlastně stalo jsem letěl po palubě zády napřed a ta obluda mi škrábala obličej a snažila se mě předběhnout. Tak to teda ne! zavrčel jsem a instinktivně vystřelil rukou po zadní tlapce té obludy, načež jsem se ji pokusil rychle strhnout před sebe, jako živý štít proti útočící opici. |
| |
| Bitva Když hudba přestala znít, tak jsem okamžitě vzal své dvě pistole a rozhodl se pro okamžitou akci. Jsem zde jako jeden z mála, který dokáže střílet na velkou vzdálenost. Proto bych se měl především zaměřit na ty létavce. Vteřinu trávím tím, abych se ujistil, že stihnu vystřelit, než by se ke mě někdo dostal a po té vteřinu mířím pistolí v pravé ruce na dva ptáky na obloze, kteří letí nejpomaleji a nejlépe se dají vypočítat kudy poletí. Poté konečně vystřelím dvě po sobě jdoucí rány (11 %). Nestíhám ani zkontrolovat, jestli jsem trefil, či nikoli, poněvadž na palubě je až moc zvířat a já jsem až nebezpečně daleko od ostatních. Rychlým krokem se přibližuji k ostatním. Dávám si pozor na nepřátele, kteří by si mě všimli a zastřelím kohokoli, kdo projeví známky nesoustředěnosti (například jen hloupě stojí na jednom místě nebo nedává pozor na okolí,...) Stejně tak, když vidím, že je někdo v nesnázích, tak mu velmi rád pomohu. |
| |
| obecně už jste se stačili tak nějak probrat z působení hudby a můžete nepřátele likvidovat po větších číslech (zbytek se totiž mezi tím stihl dostat na palubu). Jinak vás doslova umačkají. kolem Stana Stan si celou událost asi užívá nejvíce ze všech. Nelikviduje svá zvířata, ale vytváří s nimi novou taneční skupinu, kterou svět hned tak neviděl. na druhou stranu, zaměstnal dobrou polovinu vašich nepřátel. Rozar povedlo se ti zneškodnit dva ptáky, ale pak tě přemohla masa zvířat a odřízla tě od ostatních. Jsou to jenom malý hlodavci, kteří nejsou schopni udělat vážnou ránu, ale boj s nimi je vysilující. Zvláště protože jich je 8 a ty jsi sám. Tawara Měl jsi dost času kapibaru přemoci a využít jí jako štít. Dokonce takovým způsobem že se ti s ní podařilo jednu opici umlátit. Ovšem po tomhle kousku bys měl začít měnit způsob boje. Nějak tu není k hnutí a přes zvířecí těla se ti občas ztrácejí lidi z posádky. Joana škrtícího plaza se ti povedlo přimáčknout ke straně lodi, ale pak na tebe skočili další dva a chtě nechtě jsi ztratila rovnováhu a i s nima přepadla do mořských hlubin. S tím že máš chvíli problém popadnout dech. Carch Podařilo se ti zneškodnit jedno rybí cosi, co se připletlo tobě a rybákovi do bitvy. ale vyfasoval sis za to od nepřítele tržnou nepěknou ránu na levé paži. Wind Tvůj problém je podobný jako u ostatních. Počet nepřátel je o dost větší než je vás. nejsou silní, ale vytrvalí. Mají v podstatě důvod vás unavit. jako bonus máš problém i s ptactvem, které si tě vybralo za cíl. Nepůsobí velké rány, ale několikrát se jim povedlo zranit ti obličej, takže přes toky krve čas od času pořádně nevidíš. Ryouba Viděl jsi Joan spadnout do moře. tak nějak tě napadlo že Carch to pod vodou nezvládne sám a měl jsi v plánu mujít na pomoc, ale tak nějak si neměl možnost se tam po tom všem dostat. Ale nějak se stalo že si tě ostatní zvířata přestali všímat tolik jako ostatních. Při tom jsi měl prostor sis všimnout, že Twist není v místech kam dopadla při svém posledním tanečku. Možná zahlédneš pár zvířat jak jí unášejí na svém hřbetu pryč z lodi. nepřátelé počty(odečteno o již zneškodněné): 9 plazů a mořských oblud přicházejících z moře 5 ptactva přicházejících ze vzduchu 10 inteligentních kopytnatců přicházejících z města-5 z nich v zajetí Stanovo hudby 20 drobných hlodavců a živočichů-10 z nich v zajetí Stanovo hudby 6 psů 2 kočky 1 opice vaši zranění(převážně z hudby) Tawara: poškození na 3 kola Wind a Carch: poškození na 5 kol Carch- říznutí na levé paži Wind- šrámy na obličeji (problémy s motorikou, přesností vnímavostí atd.) ostatní poškození rovné se zasaženými protivníky (nemá cenu bodovat) Joan: poškození na 1 kolo za škrcení |
| |
| Bitva na lodi, proč ty ptáci nedají pokoj. Díky Stanovo hudbě jsem byl posledních pár minut jako v transu, ale nyní jsem se lehce probral, že dokážu vnímat okolí. Zjistil jsem, že mám na sobě pár škrábanců od našich vzdušných nepřátel. Blbí ptáci. Proč si zrovna museli vybrat mě? Pomyslím si a vytasím katany. A stoupnu si do postoje, kde jedna katana je nad hlavou a druhá ve předu. Sleduji oblohu a čekám, kdy nějaký pták zaútočí. Před tím ještě si zkusím pár seků abych zjistil jak jsem na tom s rychlostí a přesností. Pomalu zjišťuji, že jsem na tom velmi špatně. Má motorika a i rychlost jsou značně oslabené k tomu mi do očí stéká krev, takže každou chvilku vidím červeně a musím si otřít oči. Pouze čekám a sleduji oblohu, kde se prohánějí ptáci, a čekám, kdy zaútočí. Pokud se tak stane, zatnu svaly a vší silou a rychlostí se budu jednoho snažit rozseknout. V tuto chvíli se pouze soustředím na útok a obranu nechávám stranou. Samozřejmě nezapomínám na nepřátele na palubě a snažím se provést stejnou cestou, jako jsem připraven na ptáky což znamená že jen kousek uhnu a seknu. Co je můj život ve srovnání se životem těch, jenž mám rád? Pomyslím si a jen čekám na útok. |
| |
| Stanova taneční skupina Fungovalo to , trochu měl pár svých bodygardů, takže nic se nedostalo k němu problém byl, že to nestačilo po očku v mase svých tanečníků sledoval problémy ostatních. Stále pokračoval v používání the King, musel z toho dostat co se dalo, v rytmu hudby zvedl obě ruce nad hlavu ve svém oblíbeném gestu a začal točit hlavou, tak že jeho vlasy opisovali dokonalí kruh, inu klasický tanec metalistů. Zvířata pod jeho vlivem by ho mohla napodobit a s dalšími tóny se Stan i se svou zvířenou vydal po palubě, doufal, že ho jeho tanečníci budou chránit tolik, že zautočí na ostatní zvířata, cílem Tance byl kapitán. " Hej kápo chyť rytmus!" zařval Stan mezi slokami, tenhle koncert byl totiž skvělí souboj Stanovy výdrže a dotírajících fanoušků, rozhodně potřeboval, aby kapitán pochopil, a byl pro jeho tanečníky spojenec, navíc v pohybu mohli zaměstnat ještě více zvířat. |
| |
| Bitva pokračuje Konečně jsem volný od té děsivé hudby a jeden z těch rybích šmejdů na mě zkouší zaútočit. Naštěstí sem už při sobě. Hlava mě sice třeští a není mi nejlépe ale to nevadí. Na to abych máchl kladivem a zasáhl toho šmejda do hrudníku mám pořád dost rozumu. Rybo/věc letí dozadu a naráží do dvou svých přátel. Jenže v tu chvíli si uvědomím že jsem skoro obklíčený. Sakra! Sakra! Musím se odsud dostat! Jestli mě obklíčí tak sem v hajzlu! Udělám rychle tempo směrem dolů a poté se odrazím pod vodou žraločí střelou směrem od nich. Nyní když jsou ode mě dobrých deset metrů se připravuji opět zaútočit. Jenže něco tu nehraje... naštěstí sem v módu „stopař“. Ucítím slabé vibrace vody a to mě varuje o pohybu někde za mými zády. Prudce trhnu celým tělem o čtvrt metru doprava a kolem mé hlavy profrčí pěst. Kur*a! Kur*a! Kur*a! Kur*a! Kur*a! Kur*a! Kur*a! Kur*a! Kur*a! Musím si udělat nějakej prostor! Nemůžu bojovat když jsou všude kolem mě! Musím si udělat prostor! Sakra! Na přemýšlení a taktiku bohužel nezbývá příliš času. Místo toho musím odskočit od rybáka abych nedostal ránu. Pozoruji nepřítele zatímco se blíží rybo[/i]věci ucítím prudký pohyb nějakého těla ve vodě a risknu rychlý pohled s úhybem dozadu. Vidím jak se na mě jedna rybí věc řítí a ústa pořádně rozevřená. Jestli mě zkousne bude průser! Musím něco udělat! Jenže jak mám bojovat na dvou frontách! Rybo/věc se na mě řítí a rybák útočí otevřenou dlaní pomocí drápů. K sakru! Otočím se k rybákovi levým bokem a zvednu levačku před sebe jako kdybych v ní měl štít zatímco pravá ruka s kladivem opsala dlouhý oblouk nad mojí hlavou a zasáhla trnem rybo/věc přímo do hlavy. Cítím bolest... docela nepěknou sviňskou bolest. Uskakuji kousek dozadu a stahuji si levou ruku k tělu. Au! AU! To bolí! Ale lepší než se nechat pokousat tím šmejdem! Sakra... já sem debil! Měl sem se krýt pravačkou! Vždyť je oplátovaná! Pak bych nemusel mít zraněnou levačku! Do prdele! Je na čase přitvrdit! Musím něco udělat! Použiji žraločí střelu a začnu zdrhat pryč od nich a za mnou zůstává krvavá stopa. Doufám že mě alespoň někdo z nich sleduje a proto jakmile mám mezi námi alespoň 4 metry otočím se a použiji Uchimizu , kterou sem si při útěku připravoval. Nespoléhám na to že by to mělo nějaký příliš velký účinek. Ne tohle je jenom abych je mírně poranil. Ale hlavně je to proto abych odvedl jejich pozornost. Protože v tu chvíli kdy se soustředí na obranu před uchimizu tak vyrazím druhou žraločí střelou přímo proti nim. Snažím se úderem kladiva poslat jednu či více rybo/věcí směrem k velkému rybákovi. Ke kterému další žraločí střelou vyrazím hned za odpálenou rybo/věcí s úmyslem se do něj pěkně hluboce zakousnout. Pokud bych potřeboval něco krýt nastavím tomu pravou ruku na které je moje železná rukavice doufajíc že to zastaví alespoň větší část zranění. (37%) |
| |
| Bitva pokračuje Po úspěšném využití Kapibary jako živého štítu a zbraně zároveň jsem si mohl dát chvilku pauzu v boji a uvědomit si, v jak hlubokých sračkách se to vlastně nacházíme. Zvířat tu bylo až nebezpečně mnoho a už jsem skoro ani neviděl své vlastní členy posádky přes mnohá těla. No to si snad....SEDNOU KURVA! zařval jsem a snažil se do svého hlasu vložit naprosto veškerou sílu a dominanci, kterou jsem ve svém hlase měl. Chtěl jsem tím zařváním zvířátkům naznačit, že já jsem tady ten velkej a zlej, ten se kterým rozhodně nechtějí mít nic společného a jestli budou, tak dopadnou mnohem hůř, než kdyby vzdorovali své paní. |
| |
| větší skok- bitva končí (jelikož by jsme se v ní jináč utopily) v komatu či vážně zranění: Rozar, Ryouba, Joan (jelikož nebyli schopní do téhle chvíle odepsat) další zranění Tawara- silněji naražená žebra (jedno je asi zlomené) a lehce pohmožděná ruka Stan- nic Wind- vážnější silně krvácející rána na hlavě a zvrtnutý kotník Carch- levá paže zcela neovladatelná plus všichni drobné rány všeho druhu. Každopádně jste vyhrály. Zvířata co se mohla stáhnout se stáhla, zbytek leží na vaší palubě v podobě skoro mrtvolek a mrtvolek. Všichni máte divný pocit z toho že všechno není tak jak by mělo být. A to do doby než zjistíte že vám někdo chybí. Ano. Vaše ctěné dámy byly uneseny. Aniž by kdokoliv z vás cokoliv viděl. Ale vzhledem k tomu že jste byli ve víru bitvy není se čemu divit. |
| |
| Konec bitvy Najednou bylo po koncertu i po bitvě. Stan byl ze všeho nejvíc jen vyčerpaný už dlouho nehrál tak dlouhý a tak životně důležitý koncert i tak ,ale jeho publikum na tom bylo o poznání hůře. Trochu se motal a vůbec vypadal jako by byl opitý možná euforie z dobrého koncertu ,ale spíš prostě Stanova chvilka. Pomalu procházel kolem pomlácených zvířat. A snažil se nemyslet na to ,že všechyn koncerty končí velice podobně, našel i hodně raněné členy posádky, snažil se je aspoň odtáhnout na ošetřovnu, když byli ti v bezvědomí na ošetřovně začal Stan počítat na svých kostnatých prstech.... " To je málo to je málo...Halo kde jste kdo?" našel kapitána aspoň ten vypadal použitelně. " Stan má pocit ,že nás tu je málo." najednou se Stan zastavil a jeho oční důlky zaplanuli rudě. " Ukradli nám fanynky!" s touto větou se řitil na molo, neb tohle si někdo opravdu ošklivě slízne. |
| |
| Konec bitvy Svým řevem jsem upoutal pozornost zvířat, načež jsem se dal na oficiálního řezníka a začal likvidovat všechno, co se mi zdálo, že je to moc chlupaté, pernaté nebo to prostě má nějak divné končetiny, přičemž se mi tato strategie docela slušně vyplácela. Až dokud se zvířata nezačala stahovat. Hej? Kam si myslíte že dete? Sem s váma teprve začal! řval jsem z vršku hromady pobitých zvířat a výhružně nad hlavou mával svou oblíbenou Kapibarou. Žebra mě přitom bolela, jako by mi do nich naběhlo stádo krav, ale nebylo to tak strašné, aby to přehlušilo mou euforii z vyhrané bity. Co mi ji ovšem dostatečně kazilo byl fakt, že nás tu bylo nějak málo, navíc spousta z nás na tom byla mnohem hůř než já. Jak unesli? Koho unesli? zeptal jsem se nechápavě Stana, než mi to došlo. ONI UNESLI BOOBIES! zařval jsem pln spravedlivého rozhořčení a skočil za Stanem na molo, odkud jsem se hnal za prchajícími zvířaty. Zatím hlídejte loď! zavolal jsem přes rameno na zbytek posádky. A postarejte se o raněné. |
| |
| Po bitvě Stojím na lodi a jen se rozhlížím na padlé a často si utírám krev z čela. Vrátím katany zpět do pochev a pořádně se rozhlédnu po lodi. Vidím kapitána jak je naštvanej a řve něco o Boobies když v tom si všimnu, že zde opravdu chybí naše boobies. Rychle běžím k místu kde kapitán vyskočil a vyslechnu si rozkaz. Rozkaz kápo. Buďte opatrný a nakopejte jim prdel. My se zatím tady o vše postaráme. zařvu na kapitána a znova si otřu krev z čela. Tak krev už mě pěkně sere. pomyslím si a zamířím si to ke kajutě Joany. Když stojím přede dveřmi tak se chvilku zarazím. Pokud tam teď vlezu a něco rozbiju a nebo vemu něco co jsem neměl tak mě Joana přizabije, ošetří a znovu přizabije. Ale co určitě by to pochopila teda doufám s myšlenkou na můj krutý osud otevírám pomalu dveře a nahlížím dovnitř, zda se zde neschovala nějaká příšerka, co by mě chtěl přizabít. Pokud nic nenajdu tak pomalu vcházím dovnitř a hledám vše, co bude potřeba. Snažím se najít nějakou lékárničku obvazy a alkohol, na dezinfekci ran. Pokud vše najdu tak si ošetřím zranění na hlavě a zavážu fáčem. Poté se přesunu na palubu kde hledám zbytek posádky a budu se jim snažit víc pomoc než ublížit. |
| |
| Odseknutí záseku? V poslední době se zrušila většina jeskyní OP a nerada bych je následovala. Pak mi přišla myšlenka že je třeba pro vás nuda hrát furt za staré postavy. Co takhle sem hodit více postav a hrát za ně (mimo ty hlavní, nebo i s nimi, to záleží jak se domluvíme) To by mohlo vlít nový život do hry. Tím chci říct že by mohli být i postavy Z OP Puppy´s či SOP. Zároveň bych si chtěla vypůjčit nápad více PJ, neb se mi zdá velmi dobrý. Co vy na to? Odpovídejte asi spíš sem. |
| |
| Já jsem pro. Nové postavy a pj přinášejí nové zvraty. |
| |
| tak tedy šupky dupky HOP HOP HOP! HÁZEJTE POSTAVY! |
| |
| Po bitvě, rychle za sukní Zrovna jsem se chystal plavat k Joaně, když jsem schytal od toho druhého rybáka ránu do hlavy… O nějakou dobu později se probudím na dně přístavu s boulí na hlavě a menší dezorientací. Co to sakra..au… Co tu vlastně dělám?... No jasně bitva!!!... To už je po ní?... Musím zjistit co je s ostatníma. Vyplavu nahoru(pokud uvidím že Kar potřebuje mou pomoc tak mu pomohu) zrovna když kapitán řval „svým způsobem“ důležitý věci. Boobies?...Holky?!! Do háje, kdybych k ní jen doplaval… Slabochu! Na tohle jsi trénoval?! Tak to ne, musím to dát do pořádku… Doplaval jsem na molo a raději jsem následoval kapitána… Někdo mu musí trochu krýt záda ne? A navíc se cítím děsně vinně za svou „nepotřebnost“ v této bitvě. I tak ale klopítnu díky hlavě a vzteku… Každopádně si teď už dávám pozor a utíkám opatrně za kapitánem. Kapitáne, půjdu s váma… stejnak je to moje chyba… omráčili mně zrovna když jsem plaval pro Joan… jsem urážka pro oba národy v mé krvy a to musím napravit jinak si zašiju žábry… |
| |
| Bezvědomí – mokrý hrob? Bojovala jsem s těmi plazy, ale byli jak komáři. Jednoho jsem zaplácla a objevili se další dva. Nepříjemná záležitost. Už jsem začínala být unavená a otrávená, kdy tomu bude konec? A co bylo horší, neměla jsem ani čas sledovat ostatní jestli nebyl někdo vážně zraněn. „Uááá!“ vyjeknu, když mě jedna z těch potvor zmáčkne dost nevybíravým způsobem. Cítila jsem, jak na mě skočil další a já ztratila rovnováhu. Vykřikla jsem, když jsem si uvědomila, že jsem se odpotácela k okraji lodi a teď jsem padala i s těmi potvorami do vody. Zavřela jsem oči a čekala až mě odstoupí voda, ale místo toho to dutě zadunělo, na okamžik jsem ucítila bolest a dřív než voda mě obklopila tma. |
| |
| pánové zvířata se rozprchla do všech stran a není tu žádná hlavní stopa co by vám mohla určit kam se vaše dámy poděly. Mohly zmizet vzduchem, nebo vodou, nebo je někdo odnesl na zádech, aby nezanechali stopy. Zoan asi změnila taktiku když viděla že tenhle souboj nemůže vyhrát. I když si Rozar není tak jistý neboť nevytáhla své nejsilnější karty o kterých věděl (velké nebezpečné šelmy) dámy Tma. Je všudy přítomná a obklopuje vás obě dvě. V první řadě kdy se vaše těla a mozky začnou probírat cítíte že jste přimáčknuté na sobě a v pytli. Tedy doslovně v pytli a něco vás odnáší kamsi kam. Moře není slyšet, takže už jste asi dost daleko. Za to je slyšet funění vašich nosičů. Obě jste spoutané řetězy a provazy. Krom jiného Joan zjišťuje že má na rukou pouta z mořského korálu. Takže náhlé zvětšení a rozmáčknutí nepřítele nebude možné. Bolest hlavy z komatu vám lecos zkresluje. Kdo ví jak dlouho jste unášeni. Přibližně po půl hodině opět zaslechnete moře. Neomylně vás chtějí dostat z ostrova. Za chvíli už slyšíte dusání nohou po palubě nějaké lodi a o chvíli později rozhodně né opatrně a ladně přistanete na zemi. Dveře se zabouchnou, petlice zapadne a jste sami. Pytel je uvolněný aby jste se mohli dostat ven, takže vidíte že jste zavřené v malé místnosti, kde jsou na zemi hozené deky na spaní a jinak nic. Mezi dřevy sem pronikají paprsky světla. |
| |
| Zajetí Když jsme se probudila, přivítala mě bolest hlavy a chlad z toho, jak jsem měla mokré oblečení. Chvíli trvalo než mi došlo co se děje. Únos.... nejspíš ta zvířata. Automaticky jsem zkusila své schopnosti, ale když se nic nedělo, stačilo jen prozkoumat prsty pouta, abych zjistila, že jsou z toho zatraceného korálu. To vysvětlovalo tu slabost. Opřela jsem si hlavu o podklad pod sebou. Nejspíš záda toho co mě nesl. Hlava mi nadskakovala a tak jsem ji zase raději zvedla. Nedělalo mi to dobře na hlavu. Začala jsem zkoumat tupou bolest na temeni. Bolest, rozostřený pohled, nevolnost.... prasklou lepku jsem neměla, vypadalo to na lehký otřes mozku. To bylo dobré. Nechala jsem oči zavřené, aby se mi nevolnost nezhoršila a vzpomínala proč mě bolí ta hlava. Aha... ty hadovité potvory a pád přes zábradlí. Zdá se, že mě ten jejich únos zachránil. A navíc jsem měla v pytli společnost. to jsem zjistila převážně tím, že její rusé vlasy mě šimrali na obličeji a některé mi uvízly v koutku rtů, takže jsem je musela vyplivnout. Twist tu taky byla. Začala jsem poslouchat. Bylo snadné poznat, kdy jsme se ocitli na lodi. „Au...“ zaskuhrám, když jsem dopadla tvrdě na podlahu. Po chvíli jsem se začala hýbat a vyhrabala se z pytle. Zamrkám a rozhlédnu se. Podívám se na Twist. „Ahoj.“ Pozdravím ji trochu mdle. „Jsi v pohodě?“ zeptám se a začnu se sunout ke stěně kudy vycházelo škvírami světlo. Zkusím se jednou škvírou podívat ven. Proč nás unesli? No... možná kvůli odměně? Ale určitě za tím bylo víc. „Řekla bych, že jsme návnada.“ Zamrkám znovu a pohled se mi zaostřil. Znovu jsem se zadívala škvírou ven. |
| |
| Zainin Tvé poslední dobrodružství započalo a skončilo na šílené zmatené palubě, bezejmenné lodi, které ze začátku nevelel nikdo a možná to tak bylo lepší, neb přišel Pes. Každopádně když se to na Rakatě tenkrát tak zašmodrchalo, usoudila si že na tebe někde jinde čeká jiné dobrodružství. Nebezpečnější, lákavější a větší! A nebo byl ten důvod úplně jiný. Těžko říct. Každopádně sis vypůjčila malou plachetničku, plnou zásob a pohodlí pro 3 osoby a vyrazila sis za vlastním dobrodružstvím. Když vynecháme fakt že sis zapomněla navigační pomůcky jako je mapa nebo kompas, byla ta cestička opravdu hodně zajímavá. Třikrát se tě pokusili sežrat ryby, z tohož jedna si myslela že jsi její zatoulané mládě (měla hodně velké problémy se zrakem, ale nic co by nezpravil Zainin koktejl) Jednou tě málem roztřílela obchodní loď, od které ses dozvěděla že když budeš udržovat směr na jih, za den, dva dopluješ k ostrovu Little Monica. Nebylo by od věci dokoupit zásoby. Aby bylo za co měnit, během cesty se ti podařilo získat několik perel a mušlí z mořského dna. Takže se všechno tvářilo velmi pozitivně, dokud se tvá loďka nezasekla. Což nebylo moc pochopitelné. Takhle uprostřed oceánu by neměly být útesy, ani skály. Možná nějaká velká chaluha do které ses zamotala? Po delším zjištění, ale zjišťuješ že to není chaluha, ale písčitá mělčina. Ano, uprostřed moře. Ostrov v nedohlednu, ale mělčina tu je a táhne se kamsi za obzor. Je tu tak po kolena vody. Když hodně zaostříš zrak, všimneš si že takových 80 metrů od tebe ční z vody dva podivné vrcholy. Hrabě a Bratr Po vašem posledním mrazivém výletě, bylo rozhodnuto že by bylo potřeba změnit lokaci na teplejší kraj. Ovšem vlivem počasí se lokace změnila sama, takže jste ani nemuseli moc daleko putovat. Chvilku jste jeli lodí, chvilku jste zápasili z posádkou co se proti vám vzbouřila (především kvůli vzhledu Hrabětě a škodících žertů Bratra) a chvilku jste pluli na ukradené lodi, ale nikde to nebylo dost zajímavé. Na druhou stranu vy dva jste si vlastně dostatečně vystačili sami o tom žádná, ale už bylo třeba obohatit o vaši úžasnou společnost i další obyvatele moře. A tím nemyslím ryby. Celý výlet, ale dopadl trochu jinak než by jste si představovali. Nějaký vtipálek na obchodní lodi co plula z Little Monici vás vysadil na širém oceánu. Kde se táhla písčitá vyvýšená mělčina ke kolenům až kamsi za obzor. Než jste se nadály, loď vás tu nechala. V dohledu není žádný ostrov, prostě nic. Jen ten ta divná písčitá cesto mělčina- uprostřed oceánu. |
| |
| v pytli To že už jsem zase schopna vnímat se mi nelíbí, protože ze střízlivostí přichází kocovina a to je opravdové mučení. Krom jiného zjišťuji že mě celé tělo bolí, jako bych protancovala celou noc. Cítím svaly o kterých jsem ani nevěděla že je mám. Obvykle se mi takové věci nedějí když jsem opilá, ale bůh ví co jsem to vlastně prováděla. Uvědomím si že na svůj vkus jsem taky velmi spoře oděná. Jen podprsenka, kalhoty a něco co by mohlo vzdáleně připomínat sukni, ale je to něčí košile. To že jsem nesena mě docela těší. Stejně jako to že tu nejsem sama. Není těžké poznat kdo se to tu semnou tak milostně mačká. Na odpor mám moc velké problémy s vlastní hlavou, takže se nechám donýst až do našeho apartmá. Když mě Joana osloví, zmučeně přivřu oči Né tak nahlas! zaskučím a zkusím se posadit tak abych si nohama zakryla uši. Cítím se jako bych v puse měla suchej mech. Ble ble. Ještě lehce zastřený pohled upřu na svou spoluvězeňkyni. Paráda. utrousím né svým obvyklým Twistiným způsobem. Ještě nejsem plně ve své kůži. Každopádně po pár minutách kdy už jsem se se svým stavem smířila se pokusím postavit a začnu kolem poskakovat a třepat při tom hlavou. Občas mi problém s kocovinovou stabilitou podrazí nohy a rozmáznu se, ale přesto ve svém veledílu pokračuji. Ze začátku to asi vypadá že mi hráblo. Dokud se z mých vlasů nezačnou uvolňovat různé předměty.Od prkýnek, po pánve, hrnce, a příbory až po sekáčky. až vypadne nůž tak mi řekni. v další várce ale vypadnou cigarety. Madona! O okamžik později už jich mám zapálených a nacpaných v puse pět. Neptejte se jak...A pokračuji v hopsání dokud nevypadne nůž. možná tam někde budu mít i pilku na železo...a jestli ne, příště si jí tam dám. |
| |
| Zajetí Podívám se znovu na Twist, když najednou začne třepat hlavou. Přemýšlela jsem nad tím jestli se nesnaží vytřepat opici z hlavy. Ale zapomněla jsem, že její hlava ukrývá několik užitečných věcí, které začali dopadat na zem. Měla jsem pocit, že to dělá hluk a nervózně pohlédnu ke dveřím jestli to sem někoho nepřiláká. Pak, ale znovu pohlédnu na Twist, která měla najednou v puse hromadu zapálených cigaret. Neměla jsem kouření ráda. Byli to jak hřebíky do rakve. Ale každý strůjce svého štěstí. Navíc myslím, že Twist měla kouření příliš ráda na to, aby ji to někdo rozmluvil. Sledovala jsem dál předměty a čekala kdy vypadne nůž. Nějak nevím k čemu zrovna chce nůž. Tím se pout nezbavíme. Tedy... pokud nemá jen svázané ruce lanem. To jsem si nevšimla. Víc se mi, ale zamlouval sekáček. Ale chtěla nůž... tak musím počkat na nůž. Někdy se divím, jak zvládne chodit vzpřímeně s tolika věcmi na hlavě. „Nůž.“ Oznámím, když konečně dopadne se žuchnutím na zem. |
| |
| Co dál kapitáne? Naše pátrání bohužel k ničemu nevedlo. Pokusil jsem se tedy zastavit kapitána a promyslet si co dál. Kapitáne… počkejte… tohle k ničemu nevede… Měli bychom jít zpátky za ostatníma, prohledat mrtvoly těch mutantů a vymyslet co dál podniknout pro záchranu těch dvou… Proč je ale unášeli? A proč neunesli mně, když jsem byl taky v bezvědomí? Měli bychom raději zůstat po hromadě nebo to tentokrát šeredně schytáme páč budou mít moment překvapení oni… Moment třeba Rozar něco bude vědět. Pokud kapitán souhlasil tak jakmile se vrátíme prohledám mrtvoly a mluvím na Rozara. Rozare nenapadá tě něco co by nám pomohlo ty dvě najít? Či se ochránit aspoň před těma zvířatama? Nevím aspoň nějaký smradlavý bomby nebo nějakej zvuk co nesnášej? Pokud kapitán nesouhlasil dělám mu alespoň doprovod a dívám se po okolí jestli bych něco mohl využít jako stopu nebo výše napsanou zbraň proti těm zvířatům. |
| |
 | Výlet na mělčinu Uhóóó…šuvašuva… Nic není lepší pro tak výživné jídlo jako speciální koktejl od Zainin „Sodová whisky“… Vážně polechtá vás od jazyka po žaludek a pomůže strávit všechno tohle skvělé jídlo. Nedělám si srandu jen kupte, 100 beli za rundu a budete moct jíst s úsměvem každé jídlo své ženy aniž by jste se museli přetvařovat… Vhodné pro muže i ženy, které potřebují trochu utěšit při vaření… Jako třeba já! Žena která je nucena jíst sushi z přerostlého, tlejícího kapra bez vhodného koření a mým jediným společníkem je další přerostlá ryba, která mně ještě před dvěma hodinami považovala za potomka… Budeš na mně ještě dlouho dohlížet ty přerostlej sumče? Možná mi seš vděčný za navrácení zraku, ale to tě neupisuje abys mně doprovázel, už tak stačí, že kvůli tomuhle*ukážu na zbytek kapra* na mně stříleli včera ty idioty z obchodní lodě… Nedělej na mně laskavě ty rybí oči a běž hledat to svoje dítě…
Dovolte abych se představila. Mé jméno je Yokubo a nejsem cvok, jen žena co má ráda dobrodružství, ale posledních pár dní nemá jak ventilovat stres. Takže se snažím alespoň uklidnit svými drinky… Jo a k tomu sumci – dvě hodiny zpátky si ten tupec myslel že jsem jeho mládě a pokusil se mně sežrat, když jsem s ním nechtěla plavat… No pak jsem ze vzteku do něj hodila jeden soudek mého testovacího dryáku a on se pak s pořádnýma očima do mě zamiloval a nechce zmizet. Navíc na mně včera štříleli z obchodní lodě, páč jsem si do zásoby nechala jednoho rybího útočníka jako zásobu masa… No alespoň že kapitán se ukázal jako trochu slušném chlap a nasměroval mně správným směrem. Jelikož mi to ale přišlo málo a zmlátit jeho posádku jsem nemohla kvůli kradené lodi, tak jsem si jako náhradu vzala perle i s mušlemi.
Tolik k mému štěstí… Aspoň že moje věci zázrakem přežili ten výbuch a mariňáci mně nepoznali, když eskortovali ty nebohý ženy… Ukrást jim pak v noci člun a zmizet už bylo snadný, stačilo jednoho oficíra pozvat na rande na loďce a pak hurá za dobrodružstvím. Bohužel kvůli tomu tam nebyli potřebné navigační věci. Nudit se rozhodně nemůžu…Ale mohla jsem vzít Samaela sebou…Co asi dělá teď?...? Prprprprprppr… Sakra už teď?! Jsou nějak rychlí… Začne mi zvonit můj den den muši od syndikátu… Tak to jsem zvědavá jestli mně jdou vyhubovat, že jsem nebyla moc platná nebo zadat další úkol… Zvednu tedy sluchátko a po pár minutách prověřování hesel se konečně ozve známí hlas jednoho z mé skupiny Hříchů Kayem: K:Ahoj Lust, prý jsi se málem stala pirátem… To jsme tě už omrzeli?... Z:Ahoj Envy, potřebuješ mi něco?... K:Copak? Nikdo v okolí koho bys mohla zmlátit nebo zatáhnout do postele?... Z:Vlastně tu jeden je, ale musela bych se narodit nejmíň jako mořská panna abychom spolu mohli být...A co ty, pořád hledáš kostirost, abys měřil víc jak 140cm? K:Ehm...Vtípky stranou, úkol ohledně Pyromana je hotov… víc k tomu šéf odmítl cokoliv říct…I když nevypadal moc nadšeně... Z:Bezva, takže má pro mě nějakej další úkol nebo trest?...Si tam mohl zajít sám… K:Vlastně je to tak trochu obojí… Dopluj na Little Monicu a tam se dozvíš podrobnosti… a ohledně toho trestu… mám ti sdělit, že ti tvý přátelé jsou momentálně v oblasti, kde se nalézá Wrath… Zatím…píp,píp… Zaklapnu sluchátko a vzteky odkopnu zbytky kapra z paluby. K čertu…Ty jejich informační kanály mně děsně štvou… No přátelé… doufejte, že nebudete na stejném ostrově… Hlavně ty Joho dávej bacha, ty jsi možná v největším nebezpečí…i když na druhou stranu by jste u něj mohli mít kliku…Co to? Proč stojím? Rozhlédnu se kolem loďky a pod loďku, ale nic co by mně mělo bránit v plavbě… Do háje, co to má jako znamenat?... Moment není to písek?... Tohle mělčina!... Jak je vůbec dlouhá?... A to je nějakej fór ne? Vždyť je to jak nějakej ostrov pod vodou…Fajn musím do vody… snad mi nebude brát moc síli… Sundám boty, omotám si jeden konec lana kolem ruky a ten druhý k přídi lodi, pak vyskočím a snažím táhnout loď za sebou. Najednou si všimnu kousek od sebe nějaký dva pahorky či co to je, takže táhnu loď k nim a jestli to nejde vyhodím kotvu a jdu to prozkoumat… |
| |
| Zainin Jak se tak blížíš k dvěma pahorkům čím jsi blíže tím víc rozpoznáváš se se ty pahorky hýbou a že teda rozhodně nejde tolik o pahorky jako spíš živolky. I když u jednoho z nich si tím nemůžeš být stoprocentně jistá. Na tuhle vzdálenost je identifikuješ na dva živé muže poněkud netradičního vzhledu. Žádná loď v dohledu, jen tihle dva, kteří tu asi nebudou na lesním výletě při hledání hub. Každopádně se dívají na druhou stranu takže si tě ještě nevšimli. (jejich popis zatím není nutný dokud nebudeš blíž) |
| |
| v zajetí S nožem mi z vlasů vypadnou i dvě zatoulané brambory. Podivně čerstvého stavu takže dost možná mám v těch vlasech i mikro ledničku. Každopádně si přeříznu část pout (těch kde je provaz) což mi dovolí volněji používat většinu těla. Železo to samozřejmě nepřeřízne, ale ... nůž si dám mezi prsty u nohou a začnu obratně loupat obě brambory. Pak jednu podám Joan a do druhé se sama zakousnu. No, aspoň nabereme trošku síly na útěk. zahuhlám s plnou pusou a podívám se na svůj arzenál na zemi. vezmu jeden ze sekáčků do nohou a cvičně se ho pokusím hodit na stěnu tak aby se zasekl. skvělá příležitost naučit se používat své tělo trochu jinak. to zkouším ještě několikrát. Když se omylem Joan mihne kolem hlavy, nahodím omluvný úsměv, odkutulálým se pro něj a nakonec to vzdám a hodím si jej do vlasů. Kdyby se zasekl do mé lebky asi by to nešlo poznat přes rudost mých vlasů. Koukám na zbytek arzenálu na zemi a přemítám jestli by se něco nehodilo. No, maximálně asi kdyby potřebovali doplnit nádobí do kuchyně. proč tahám v hlavě tak neužitečný bordel? Nejvíc užitečný tu byly ty brambory |
| |
| Lodička - zmatek Nemohu rozhodně říct, že by to skončilo výhrou. Zvířata sice po spoustě ztrátách utekla, ale já jsem na tom zrovna moc dobře nebyl. Nemohu říci, že jsem nějaký moc odolný a i těch pár ran co jsem dokázal schytat se nakonec projevují. Myslím jen na to, abych se dostal do ošetřovny, vše další naprosto ignoruji, včetně hlasů kapitána a ostatních. Klepám na dveře ošetřovny a okamžitě vstupuji dovnitř. To co vidím mě velmi překvapuje. Žádná Joana? Sedám si na lehátko a snažím se zmapovat všechna má zranění. Tak tohle sám nevyléčím... Ale mohl bych se alespoň uvést do fungujícího stavu. Konstatuji a začínám alespoň s tím. V půlce toho procesu přichází Wind. Podezřívavě se na něj dívám. Krvácíš. Říkám mu normálně a začínám s obvazováním ran... Bohužel moc mi to nejde, někde jsem si narazil levé zápěstí a to mi mou práci velmi ztěžuje. Když na mě něco volá Ryouba, tak říkám Cože to říkal? Yamamotovi a poté zařvu na Ryoubu Pojď za náma a řekni to ještě jednou! vcelku naštvaně. |
| |
| Tak jak Nenašli s kapitánem žádné pořádné stopy,což bylo mírně flustrující tak jako tak z něj neopadla naštvanost za to že mu vzali fanynky. " Tak co teď kápo?" podíval se na kapitána a pak našpicoval svoje důlky co kdysi byli uši. "Rozar!" vykřikl a jeho celé naštvané já se vydalo za ním. " KDE JE?" chvilku ho neviděl, ale pak si ho všiml. Velice nasupeně došel před něj "TY TU HOLKU CO UNESLA FANINKY ZNÁŠ...KDE MÁ SÍDLO....NIKDO NEBUDE STANOVI KRÁST JEHO FANKLUB ZVLÁŠTĚ NE TEN S PĚKNÝM SPODNÍM PRÁDLEM." Použil svůj dunivý hlas,aby dal průchod své naštvanosti. Byl připravený Rozarovy zahrát kdyby náhodou měl hloupé keci. |
| |
 | výlet s Bratremˇ Žel bohu či tomu druhému, už je to nějaký čásek kdy pan Hrabě s panem Bratrem vyrazily na moře. Nutno podotknout že hnijící mozek s červými obyvateli neuchovává informace příliš čerstvé a zdravé, takže si opravdu už nepamatuji jak k tomu došlo. Ale , jelikož již spolu nějaký ten pátek plujeme, asi je to dobré pro oba z nás. I když ze zdravotního hlediska ostatních co nás potkávají to asi tak dobré zdaleka není. Nu což, na společnost si jeden vybírat nemůže. Zvláště když je v rozkladu. Pravda že by ten druhý nemusel mít ve svém zbrojním skladu gumové kachničky a balonky naplněné heliem, ale, jak by řekl Brook Johohoho! Zasněně se vrátím k naší plavbě posledního milénia kde- jak je známo z naší nynější zoufalé polohy- to nedopadlo nejlépe. Při tom nechápu onen důvod? Lidem snad nesvědčí když jsou neustále nuceni být ve střehu? Naopak jsme na té lidi byli pro dobro posádky! příroda se vás neptá jestli jste složily zkoušku pro přežití. Pravda,když nadzvednete prkýnko od záchodu a zamrká na vás osamělé oko z trusovité hromádky, asi to jednoho vyleká. Ale člověk by přece měl být připraven na všechno no ne? Natolik se zasním do dalších úžasných jevů způsobených mým tělem v obyčejné civilizaci, (kde celou atmosféru dokouzluje Bratrův šprýmařský um) že má noha začne klouzat po písčité naplavenině dolů. Dřív než si toho všimnu s melodickým lup si prostě vyskočí z kloubu a naprosto mi zmizí z dohledu. Chytnu bratra kolem hlavy abych tam nezahučel taky a nakonec si pohoršeně povzdechnu. Výborně. Sotva slunce vyjde, už zase mi něco chybí. s dalším povzdechem a lupnutím si vyndám z oční jamky oko a vzdušnou čarou jej pošlu nad nás aby se rozhlídlo jestli v dálce není viděn ostrov....nebo cokoliv |
| |
 | Humorné cesty s Hrabětem Byli na moři a nutno říct ,že doteď si nebyl jistý co se vlastně tolik pokazilo. Dobře možná nebyl nejlepší nápad dávat starostovi toho města pod židli prdící pytlík. Ale tak když už mu všichni potajmu přezdívali fazoloví král, tak proč z toho neudělat žertík. Pravda Hrabě tomu moc nepřidal ,když v pokusu omluvit se poněkud přidal maso do starostova pokrmu...tedy maso spíš jednu svou oční bulvu. Stále aspoň neztrácel svou hlavu ani červíky takže to bylo dobré. Město ,ale opouštěli poněkud kvapně takže bratr ani nestihl do kufříku nacpat všechno jídlo do kufříku. Tak jako tak jejich prchání bylo jako vždy komické hrabě ztrácel co mohl a bratr trousil konfety a házel po lidech balonky s vodou. Když konečně setřásli dav který si uvědomil, že mrtvola a divný šašek nejsou důvod pro to nechat na sebe házet všechno možné mohli si oba vydechnout, žel to vyžadovalo poněkud větší improvizaci co se upuštění ostrova týkalo. Bratr trávil notný čas koumáním jak vytvořit něco co pluje. Až na to přišel ze své košile tahal jednu malou gumovou kačenku za druhou až jich bylo opravdu spousta pak vzal své šátky a spletl síť pomocí umění, kterým klauni z balonků dělají zvířátka udělal Bratr z kachniček a šátků velkou žlutou kachnu ,která držela na slovo jeho vlastního boha. Místo stožáru posloužili kovové tyče na rotování talířů a několik k sobě svázaných pestrobarevných kapesníčků. Kormidlo pak byla obří gumová slípka, dvě další tvořili vesla pro případ nouze. Po půl dni namáhavé práce ale bylo hotovo. " Tak pane hrabě ještě tomu chybí figura a můžeme plout." chvilku se zamyslel a zalovil v kapsách výsledkem byla malá figurka šachového střelce, kterou Bratr zarazil mezi kachničky. " Tak a plujeme." Jeho displej ihned naznačil klasické gesto tolik známé večerníčkem Pat a Mat. Bratr nasedl a zkusmo se opřel o jednu z kachen zda vyplují. Ani se nehli inu bratr podcenil jednu věc ,jejich loď byla na souši a k moři chybělo pár metrů. "Aháá chyba. Hrabě podejte mi pomocnou ruku nebo raději dvě ... a pár kostí navíc" kosti měli posloužit jako podložení lodi a pak by se snad lod mohla dovalit doplazit prostě dostat do vody zbývalo by jen složit pana Hrabě dohromady a pokud možno tak jak byl předtím. I když tohle Bratru šlo vždy trochu hůř , tkaže byl Hrabě v celku a spravně až na 7-mý pokus. I tak ale zdárně vypluly...pravda jediným jídlem jim byl mírně jetý štrůdl co měl Bratr v kufříku už několik týdnů a vodu museli pít z balonků,ale i tak to šlo. Celkem cestu zkracovali bratrovi vtípky jako. " Hrabě a víte co udělá lední medvěd když spadne do vody? Rozpustí se. A víte proč? No protože je polární" nebo "Potápěč se kochá podvodním světem asi šesti metrů pod hladinou, když ve stejné hloubce vidí nějakého kolegu. Ten kupodivu nemá žádný dýchací přístroj. Potápěč sestoupí o další dva metry a druhý ho po chvilce následuje. Sestoupí ještě hlouběji, ale po pár vteřinách je druhý zase vedle něho. Potápěči to nejde na rozum, a tak vyndá tabulku na psaní pod vodou se speciální křídou a napíše: „Jak to děláš bez přístroje?” Druhý mu tabulku vytrhne a napíše: „JÁ SE TOPÍM, VOLE!” spolu s tím se bratr také bavil tím že z balonků vymodeloval záchod čistě pro potěšení z posedu a další krásné věci. I tak jejich plavba plynula zvláštně a Hrabě se tu a tam pokoušel utéct po částech, jak bylo jeho dobrým zvykem. Následovala hra na lovení pomocí srandovních prutů a podobných hraček. "Teda Hrabě ,že vy se nudíte když se odemě snažíte tak často utéct?" opět vytahoval nějaký nastroj na to jak dostat Hraběho kosti zpátky k Hraběmu. " Tak co vypadá to na nějakou zemi, nebo zase nic?" _____________________________ Popis: Obyčejem trochu podobný ikonce . Každopádně celkem velký svalnatý muž,který má za sebou nejednu potyčku.a je to na jeho těle trochu znát. Má pronikavé modré oči. Co se učesu týká vlasy má rudé ale střed hlavy má kompletně vyholený oba kraje vlasů jsou pak zvednuty nahoru takže tvoří jakési býčí rohy. Co se odění muže týká často chodí v košilích a to nejuznalejších směsicích barev nejobligátnější ke kostkovaná košile která snad hraje všemi barvami. Košili nosí rozeplou a většina košil je zbavena rukávů prostým utržením.. P5ez košili je většinou směrem od pravého ramene na levý bok několikrát stočený celkem masivní kovový řetěz na jehož konci je zavěšena velká kovová kniha.Dalším doplňkem bývá často velký motýlek křiklavých barev ,který má tendenci se čas od času začít točit. Jeho pásek většinou připomíná pás boxerských šampionů. Místo zlaté středové ozdoby je jeho pás vybaven jakýmsi černým lesklím povrchem na kterém se čas od času objevují žlutí smajlíci. Aby nositelovo vyjadřování podpořili. Nebo naopak shodili. Kalhoty nosí zásadně žluté,zelené nebo jiné barevné například oranžové červené i světle modré. Všechny bez vyjímky mají na kolenou záplavy v barvě která se zas tak moc nehodí k barvě kalhot.Boty má červené s lehkou přizvedlou špičkou jako mají klaunové. |
| |
| cesty s Bratrem odplutí z města Opravdu jsem se skvěle bavil. A kdybych na zběsilém úprku nemusel držet vlastní pant aby mi při tom kvapném gestu neupadl, řehtal bych se bujaře na celé kolo. Když dorazíme do útočiště, vyhlížím zpoza rohu jako bych snad na něco čekal. Pak se sehnu a promnu si zbylé oko, písek. Písek v oku. Toto jest krajně nepříjemné, řekl bych. nemluvím o oku co dosud pevně sedí ve svém ďůlku. Mám na mysli oko co mě tak lásky plně opustilo -směr starostova polívka a co nás nyní dostihlo. A je celé od písku. Otřu jej cípem svého pláště a s mlasknutím umístím zpět na své místo. Pak se s úsměvem hodnotícího umělce dívám na Bratrův výkon. Po dobu jeho práce jsem doprovázel jeho činnost hraním na svou stehenní kost, aby to šlo rychleji od ruky a čas od času jsem přidal i ruku k dílu. Někdy i doslova. Když je dílo u konce zatleskám a s rukou na srdci (jest otázkou jestli Hrabě má srdce…Což by mohlo přispět otázkou jestli má vůbec orgány?) se Bratrovi obřadně ukloním. Tedy, je mi ctí cestovat s bytostí tak důmyslnou jako jste vy pane Bratr. Toto jest velkolepé. Když mu půjčím své kosti k tomu aby loďka vyplula a následně vidím jeho problém mě složit dohromady tiše si pomyslím že jsem to s tou chválou možná přehnal..Nic méně, když si vyndám hlavu z podpaží a umístím jí kam patřím, máme co dělat aby jsme zastihli náš supr kachní člun, neboť se zrovna poroučel k odplutí bez nás. Po dobu plavby hlídám části svého těla aby se nedaly na útěk. Když z vás unikají prdy je to dobré znamení toho že přijde úleva, ale když vám uteče ruka, úlevu vám to opravdu nepřinese. písčina (jen abych upřesnil záměry Pj a trochu zapojil poslední část tvého postu. Vykopli nás na písčité dlouhé mělčince co se pne uprostřed moře a už tu žádný člunek nemáme. Je tu jen ta písčitá cesta vedoucí kamsi do neznáma) když mi Bratr pomůže vylovit mou vlastní nohu zpět, krutě jí pokárám a vrátím si jí zpět do jamky kloubní. Asi vám, pane Bratr nakreslím způsob své skladby. Aby, když nejhůře bude mohl jsme mě vy složiti dohromady. varovně zvednu prst složiti správně samozřejmě. na prst mi ladně dopadne průzkumnické oko, až mě to trochu píchne a nasadím si ho zpět. Nikde nic nenapadne mě se otočit na druhou stranu kde by třeba něco mohlo být. Nechcete vykouzlit zase nějakou loďku? popis pro neznalé Na první pohled člověk přemýšlí co je na tomhle týpkovi zvláštní. na druhý dochází k závěru že na něm není tolik masa a kůže jako na každém druhém. To z důvodu že Hrabě není jako každý druhý. V obličeji podobný ikonce. Občas s páskou přes oko či bez- dle toho jestli zrovna má či nemá druhé oko. Spodní část obličeje zavázaná neb je jeho úsměv širší než by měl být. Známkou rozkladu, co by mnohému připomínal lepru. na hlavě tmavá buřinka s růží, z pod níž koukají dlouhé černé vlasy do culíku svázané. Většinu těla překrývá dlouhý plášť. Spodek pak jezdecké kalhoty a vysoké boty. Celkově velmi vysoký a teď ty divné části: Jedna ruka držící vycházkovou hůl je opravdu chudě bezmasá. A jedna noha též. Dokonce je mu vidět i pár krčních obratlů, něco jako zde. Zobrazit SPOILER |
| |
| Výlet na mělčinu Co to? Že bych narazila na místní domorodce?... no co třeba budou vědět jak odtud. No pro jistotu si vezmu svoje dva kámoše… Vezmu dvě své pistole, dám do nich čerství prach a náboj a zastrčím si je za pás. Přiblížím se k živákům a prohlížím si je…rozhodně zajímavý vzhled. Tak tomu říkám někdo s kým se nudit nebudu… jen doufám že mají stejně zajímavé osobnosti jako vzhled… Teda jestli ten vzhled není spojen s vedlejšími účinky toho mého pití… Hóóóój, vy tam!!! Nevíte jak z téhle podivné mělčiny? Tedy pokud nejste výplody mojí fantazie ehehhe…
Vzhled: 170 cm výška,bílé vlasy dlouhé zhruba po prsa, čtyřky až pětky ňadra, ve vlasech červená stuha, modré oči, lehké boty s tvrdou podrážkou a zelezným zakončením ocelovou špičkou,černý cestovní plášť, krátká černé sukně spolu s černým trikem a samozřejmě vlaška alkoholu u pasu, ze které jsem zřejmě popíjela a vypadám trochu opitě… nebo to je důsledkem toho vedra?! |
| |
| Písčina " No a nebylo by takhle náhodou pane Hrabě lehčí kdyby jste si na kosti napsal něco jako třeba A A1...nebo tak já bych pak jen dával číslíčka k sobě ... nemusel bych jít podle nákresu." snažil se prosadit zjednodušení. " Jo dlaší loďku no jo já nevím co nás to napadlo dávat kachničkám svobodu, kdo teď bude vysvětlovat ty kachničky co přistanou na tisících pláží no? Jsme je aspoň měli popsat nějakými vtipy." inu na oba prostě padla nostalgie a tak svoje plavidlo poté co dorazili na první písčinu. Ono to možná nebylo propuštění jako únava materiálu. " Hmmm nikde nic... no pak je právě čas..." jeho displej významně zapípal. " Ano čas na čaj." sedl si a začal z kufříku tahat čajovou soupravu pravda vytáhl zbytek štrůdlu několik šátků týden staré noviny, 4 hodně překvapené mravence a píštalu. Nicméně čaj tam byl taky. Bratra netrápilo že nemají jinou vodu než z balonku a že jí neohřejí i tak udělal čaj. " No já lodičku udělám nějak... Ale musíme vědět kam plujeme nerad to říkám ,ale mi co musíme jíst už máme hlad...." podrbal se na hlavě a zamyslel se nad tím jak sehnat loď.Zatím přišel jen s nápadem na velký prdící pytlík napojený na další, ale přišlo mu že to nemůže fungovat //pokud Zainin orpavdu mluví na nás// " Heee co?" nevěděl jestli se mu to zdá, ale blížila se k němu neuvěřitelně vnadná slečna. " Hale Hrabě siréna a s placatkou ... sympatická siréna." to už se zvedl oprášil upravil květinu v klopě a vydal se za sirénou. " Zdravíčko...já teda už byl výplodem ledasčí fantazie... ale myslím ,že vaší ne to bych si pamatoval a propo víte co udělá výplod fantazie když potká svého autora....Rozpustí se a víte proč?.... počkat tak to není.....No mi nad tím dumáme ,ale s prázdným žaludkem se dumá dost špatně.....Jo jinač já jsem bratr Výplod teda bratr Madrigo.... Jo jakto že nezpíváte?" |
| |
| Písčina Zamítavě zavrtím hlavou (vědom si toho že se může uvolnit tak vrtím jen nepatrně) Věřím že vám by se toto líbilo, avšak nechci se honosit nápisy, hodné porážkového dobytku. založím ruce na prsou v náznaku že o tom už nehodlám diskutovat. Ale jeden mozkoví červík zatahá za nějakou zbytkovou inteligenční mozkou tkáň a já s povzdechem doplním. Ale mohli bý býti úplně malinkaté. Inu dobrá tedy. Zůstává ovšem otázkou, nemáte nějaké vhodné psadlo? což značí že to chci provést hned. Přeci jen asi budeme mít dostatek času něco takového podniknout. ušklíbnu se Třeba doplují na ostrov, kde samé děti jsou a tak budou mít okamžitě uplatnění. ale ta představa jak se někdo koupe a opaluje na pláži a s jednou vlnou tam najednou přijede tucet žlutých gumových kachniček...Hohoho. Ta představa se mi líbí. Když tu na naše záda dýchne hlas andělských rozměrů. A andělský není jen hlas, ale i ty rozměry. Se zatajeným dechem (né že bych teda potřeboval dýchat) se otáčím a na lícních kostí se mi objeví červeň a mé oči se změní na psí. Mé hnijící srdce vydá Pfffššššššbuch jako by se pokoušelo rozžehnout v mém těle něco velmi mužného. Ale moc mu to chudákovi nejde. Každopádně zbývající mužské hormony jsou na maximu. Ihned si poklekám, vezmu ruku skvostné Zainin a políbím jí na hřbet ruky. Pokud jsme vidinou a vy jste naší vidinou, přeji si zemřít, neb je to nejkrásnější vidina co jsem kdy viděl. pak se ale zarazím, nadzvednu si klobouk i s vlasy a kouskem lebky a poškrabu se v hlavě. I když ono to s tou smrtí asi nebude tak horký. Nic méně!. skokem nadrženého jeleního samce se octnu u boku Zainin a o okamžik později jí lehce vezmu do náruče, abych jí donesl k loďce. Pokud by krásná magmazel dovolila mé rozkládající se Hrabětěvivosti a Bratrovi, rádi by jsme vám pomohli z nesnází. Bude to pro nás velká čest sloužit tak andělskému stvoření. |
| |
| Výlet na mělčinu Očividně mám poslední dobou nějakej magnet na přitahování podivínů. Aspoň, že jsou natolik zdvořilí, že je skoro můžu zařadit mezi džentlmeny, i když jejich smysl pro humor je zvláštní přinejmenším… Jak se zdá narazila jsem na dva neskutečné podivíny a komedianty… Bezva, aspoň se nebudu nudit…Klaun a zombí… Aspoň že vědí jak pochválit a chovat se k ženě. Fajn teď klid, hlavně je nezabij…budou se hodit a nelíbí se ti cestovat sama… Děkuji za vaše komplimenty pánové, mně lidé nazývají Zainin. Překvapuje te mně, myslela jsem že galáni už vymřeli… Všimnu si jak se Hrabě proškrabe v hlavě a na moment udělám grimasu. Ta ale zmizí v momentě, kdy se kolem mě ovine. Očividně jsem dost zkušená od života. Tak to je fór… to si ten chlap nevšiml že umřel nebo zatím stojí DF? Každopádně do něj nebudu zbytečně strkat, aby mi nezůstali některý jeho části na těle…A jak se zdá ženskou už neměl pěkně dlouhou dobu… a ještě dlouho mít nebude… Nic na sobě nedávám znát a mluvím dál s tajuplným úsměvem. Nechám jej aby mně donesl k loďce, zatímco pokračuji. Nebo vymřeli, a tak jste se rozhodl ožít. Jaké to je být jediný svého druhu?... Jo a nezpívám kvůli tomu, že nemáte loď a ani vás nechci zahubit… Na to jim podám lano, kterým jsem táhla loď. Ráda vaši nabídku přijmu a naoplátku, jelikož vidím že nemáte loď vezmu na další ostrov. Měl by být od pár hodin po den odsud… A když jsme u toho, dáte si nějaký drink?... Jen vybírejte mám tu drinky ve svém arzenálu, které z vás udělají nezkrotné oře…samozřejmě ve smyslu výdrže… A nic neříkejte, jako správný barman musím najít správný drink aniž bys jste mi cokoliv řekli… akorát u vás váhám vaše lordstvo zda vás prostě jen sterilizovat nebo něco na slepení patra… Ne už to mám… Mezitím začnu hrabat ve svých zásobách alkoholu a koření a míchat je ve velké rychlosti. Myslím, že s těmahle dvěma bude dost velká sranda… a taky je můžu zavléct do vesel aby to odmakali místo mě… tak tomu Bratrovi dám ohnivý speciál a Hraběti můžu dát sodovou whisky, trochu víc koncetrovanou… Už vám nalévám do korblů a podávám. Celou tu dobu se směji jako někdo kdo konečně může ukázat svůj um. Jo a víte co si objednává kostlivec u baru krom pití?... Hadr na podlahu… Jo nebo proč zimní sebou nosí do baru malé akvárko?... Aby se mohla kvalitně naložit do lihu… Působení drinků na vás: Bratrovi po chvilce začne sršet pára z uší a nakonec i menší ohýnek z nozder. U Hraběte mu zas začne nápoj pěnit z otvorů břišní dutině a unikat CO2… Budete si přát další rundu nebo máte jiné přání?... Jo a bude to za 1000 beli za každého… Ne žertuji… Tak máte další přání? |
| |
| Siréna s vlastní lodí "Tak vidíte Hrabě ,že by to šlo ovšem nejsem si jistý, jestli si zrovna s vámi budou děti chtít hrát, vzhledem k věkovému rozdílu by fakt ,že vám sahají na kosti mohl zavánět nějakým morálním tentononc vaší osoby." snažil se upozornit na prostý fakt, že se Hrabě mezi děti hodí asi jako motyka mezi příbor. " Ovšem psadlo si budeme moci půjčit... myslím ,že ho děti nechají ležet na zemi, když nás uvidí..." ukončil tuto debatu a pak jen sledoval Hraběho počínání kolem neznámé sirény "Nooo to víte galáni se objevují jenom když je někde dáma a když už jste tady...Tak jsme se tu objevili mi.... To dává smysl ne?" udělal rychlí pohyb rukou a už v ní třímal papírové květiny. " Pro vás." mávl květinou před Zainin,ale tak nějak jí nepouštěl. Trochu ho fascinovalo jak se hrabě začíná družit na druhou stranu, nemohl upřít Hraběti zábavu. "Ahááá takže kdybychom měli loď tak už zpíváte? V tom případě musíme nějakou sehnat ,abychom slyšeli váš hlas.... A nebojte se mi neumřeme od vašeho zpěvu tedy Hrabě určitě ne a já slyšel zpívat sám sebe...po takovém šoku je člověk připraven na vše." Pak se vše točilo kolem drinků a bratr si na chvilku vzpoměl na léta kdybyl jeho odmovem bar a jeho jediným přítelem láhev kořalky před ním. Mírně si povzdechl ,ale pak se zase usmál. "Takže slečno Zainin vy jste nejen siréna ale i Barman, nevěděl jsem že je doba tak zlá ,že i Sirény potřebují rekvalifi... no prostě další povolání.... To mě mrzí.... No určitě si s Hrabětem dáme drink, problém je ,že poněkud nemáme..." další pohyb rukou a místo květiny držel spoustu barevných papírků na kterých byli nakreslené různé hlavy a číslice. " Ale s tou lodí budete laskavá, přeci jen bude lepší když poplujeme na něčem co bylo svtořeno k plutí po moři a né po vodě ve vaně." vzal si od Zain svůj drink a na chvilku se zamyslel. " Hehe a co teprve tohle přijde Bratr a Hrabě do baru a barman se na ně podívá a říká. To má být nějaký vtip?" Přiblížil sklenici k ústům. " Jé já bych zapomněl na tu květinu." nechal si znovu v ruce objevit papírovou květinu a ve stejnou chvíli se napil. Jeho obličej začal rudnout, pochvíli se mu z uší linula pára a sám začal vydávat zvuk pískající konvice. " Váš čaj bude hotov." s touto větou podal Zainin konečně kytici. " Hepčí." z jeho nosu a pusy vyšlehl malí plamínek který zapálil květinu takže místo ní podával Zainin ohořelé cosi... " Pardon bude to chtít něco nehořlavého." řekl a otvíral hodně pusu aby do ní dostal vzduch.Hned poté vrátil sklínku a vytáhl si z košile několik balonků chvilku s nimi kouzlil a podal Zainin kytici udělanou z balonků. " Tohle je lepší...." podal Zainin novou květinu. " Heh rád bych ochutnal další vaše drinky , jistě budou stejně lahodné, ale myslím ,že bude vhodnější , když si je dáme po cestě. Nerad bych na místě kde je tolik písku zůstával déle... ještě se zadře Hrabě a co potom." |
| |
| ještě s Bratrem Naopak by je to mohlo morálně pozvednouti! Neb Viděli by realitu takovou jaká jest. Kolika z nim se poštěstí pitvat živolu a zkoumat tak taje lidského já? s těmi slovy si s lupnutím vyndám paži a a zamávám jí Bratrovi před očima. Vždycky mě fascinovalo jak to funguje vydechnu zaujatě. o něco milejší společnost Občas probodnu Bratra nepřátelským pohledem, ale natolik jsme si navykl na jeho společnost, že mi vlastně ani tolik jeho družení k družce nevadí. Konec konců se to dá pochopit. Poslední žena co jsme viděli měla na sobě míň masa než kuře v KFC a Hrabě ví že Bratr je též na tohle krásné pohlaví poněkud citlivý, stejně jako má rozkládající se maličkost. Každopádně se vyhřívám v paprscích slávy když je mi dovoleno nést to božské stvoření až k jejímu královskému člunku. To by od vás bylo opravdu ušlechtilé, neb už nyní se cítím o dosti mladší, při představě plutí na téhle skvostné bárce po boku s vámi. opatrně jí položím zpět na pevnou zem a hluboce se ukloním. Bude mi neskonalou ctí. Když slyším od Bratra vůbec první vtip o nás (ten je fakt dobrej :D), začal bych z toho slzet smíchy, nebýt toho že mé slzné kanálky se zmůžou jen na jednu slzu, z které se po dopadu zvedne prach. A z mými panty které drží opravdu jen ty obvazy to není o nic lepší takže se jen ušklíbnu, což vlastně nevidíte právě přes ty obvazy. Když mohu ochutnat nápoj od Zainin, jsem dojat a labužnicky si ho vychutnávám. O okamžik později sleduji jak mi bublá větší část mého těla. Takže je možno vidět že jediná díra v mém těle není v dutině ústní (mimohodem nebylo vaším okem viděno že bych si obvaz z pusy sundaval. Přesto zůstává záhadně nezašpiněný, jen trochu zabublaný, ale během pití byl asi sundán. bez toho aniž by jste viděly co je pod ním). Zavrtím celým tělem jako břišní tanečník bez pár kostí. Božská Zainin, musím říct že mé kosti a zbytkové orgány nezažily lepší klistýr. Neskonale vám děkuji. posun-jestli se nic nenamítá když se začnem sáčkovat do loďky, všimnu si že zde chybí jedno pádlo. A tak, abych nás odrazil od břehu ulupnu si svou nohu v koleni, sundám z ní botu a použiji ji na odstrčení od písčiny. Pak gestem ruky ukážu aby Bratr dotvořil svým žertovným umem naší atmosféru a udělal nad lodí srdčíko. Musí to vypadat vskutku nádherně. Když už není třeba nohy k pádlování, odčlením z ní stehenní kost kde jsou viditelné dirky, přiložím jí ke rtům a začnu na ní hrát jako na flétnu. odkaz (další hudební nástroje v této nahrávce dokážu též nahradit například: hraním na svá žebra, či chřestěním kostí v ponožce) |
| |
| Zainin, Bratr, Hrabě- ODMĚNA ZA HUROICKÉ VÝKONY Vymyslete si každý jednu techniku na nějaké lehce nadprůměrné úrovni.zapište jí do svých deníků nějak viditelněji. |
| |
| V Zajetí Podívám se skepticky na bramboru. Vypadla ji z vlasů. Nezdálo se mi to moc hygienické. Vzdychnu, ale co už. Vzala jsem ji, trochu ji otřela a sním ji. Moc mi to nejelo, ale snědla jsem ji. „Díky.“ Řeknu a prohlédnu si svoje pouta, znovu se opřu o zeď i když radši trochu stranou, aby mým směrem zase nevyrazil nějaký ostrý předmět. „Co uděláme? S tímhle asi těžko někam uteču. Je mi slabo. Po pár krocích, bych nejspíš upadla.“ Ukážu ji svá pouta. |
| |
| v zajetí Po těch kouscích s alkoholem se ani já necítím plně fit. Což jsem si teď jenom zhoršila náhlým pohybem. Zkroušeně se zadívám na své bosé nohy a nad hlavou mám negativní mráček dokud zase nepromluvím. No, jak velká je pravděpodobnost že nás naši najdou? ticho promluví za nás obě. Lodí je tu fůra a kor jestli odplujeme, bude to fakt hodně špatný. Pak ale nahodím vlčí úsměv. Na druhou stranu třeba se tu nebudeme mít tak moc špatně. chvilku spešně poslouchám a zavrtím hlavou nad vlastní blbostí. Pardon ještě nejsem úplně fit Twist se přece neomlouvá Kritickým okem se zadívám na pouta s korálu. Vyhodím z hlavy sekáček a chytnu jej mezi prsty u nohou a čekám jestli se jestli se přiblížíš nebo ne. Dle mého neutrálního výrazu nelze poznat nakolik vážně to myslím. Ale protože i na mě jsou řetězy, nohy jsou to jediné co mohu použít. |
| |
| V Zajetí Na její otázku jsem neodpověděla. Ne hned. „No... podle mě máme být návnada na ostatní.“ Zamračím se. „Aspoň já bych to tak udělala. Nejspíš je nalákají na nás do nějaké pasti.“ Vzdychnu a překvapeně vzhlédnu, když řekne, že se tu nemusíme mít zle. Ve tváři se mi objeví velký otazník. Netušila jsem co tím myslela. A víc mě pak zmátlo, když se omluvila. „Ehm...v poho.“ Řeknu váhavě a nechám to být. Netušila jsem co tím myslela a asi bude lepší, když to ani vědět nebudu. Najednou znovu tasila sekáček, který chytla nohou. Její významný pohled mi řekl co chce udělat... nebo spíš zkusit. Váhám, ale nakonec se k ní začnu posouvat. Když sedím před ní natáhnu ruce. „Jestli mi něco usekneš, taky ti něco useknu.“ Slíbím ji, ale pousměji se. Trochu slabí vtipkování. |
| |
| Joan a Twist Po prvním úderu který trvá nekonečně dlouho a odebral z Joaniny ruky...možná míň než chloupek se sekáček né úplně trefí jak by Twist chtěla. Neboť v půlce dráhy letu sekáčku je nucena urychleně změnit směr aby Joan nepřišla o ruku, neboť se zrovna dala loď s vámi do pohybu. Další seknutí by bylo hodně riskantní, teď když se houpete sem a tam. Krom jiného v místě kde se sekáček korálu dotknul je sekáček lehce vykouslý. Takže asi nepůjde o žádný křehký měkký korál. |
| |
| V zajetí Úplně jsem zbledla, když si uvědomím, že jsem málem přišla o ruku. Rychle ruce stáhnu k sobě a oddychnu si. Pak si uvědomím, že se loď dala do pohybu. Vypluli jsme na moře. „Do háje...“ Zamumlám a odtáhnu se znovu ke stěně, abych se podívala skrz díry. „Tak jsem se asi mýlila...“ Pronesu a mračím se. Kam nás vezou? Kdyby za nás chtěli odměnu, stačilo by jen nás vydat Mariňákům. Nebo nás hodlají prodat? Možná by dostali víc peněz tak než kolik je na nás vypsaná odměna. Snad ani jedno. |
| |
 | Moře Muž si musí občas jenom tak vyrazit na moře. Aby si mohl protřídit myšlenky a přemýšlet o rýzných kravinách o samotě. Bohužel, kvůli tomu jsem na moře nevyplul. Zavolali mi, abych okamžitě přijel do jedné z poboček mé firmy, protože tam měli něco co jsem mohl zařídit pouze já. V půlce cesty mi ale zavolali a řekli, že to už vyřešili beze mě. Na cestě zpátky mě zastihla bouře a "hračička" díky které jsem se dokázal navigovat se porouchala. A tak jsem se zde ocitl. Se svou lodí, Stinky a spoustou vybavení, které mi stejně neřekne kudy jet. Už vím! Vyrobím si kompas! Napadá mě hned a pouštím se do toho. Za patnáct minut jsem hotov a pokládám ho doprostřed loďky. Teď mě tak napadá jak se to používá? Říkám si a když na to po pár vteřinách nepřícházím, tak začínám mlátit hlavou do paluby a přitom do rytmu si nadávám Baka! Baka! Baka! ... Když zvedám hlavu, tak mám slzy na krajíčku. Přichází ke mě Stinky. Jako správný společník okamžitě cítí, když je něco špatně. Ne! Nepřiznám to! Odpovídám Stinky, která se cítí, jako že neví o co jde. Nikdy nepřiznám že jsem se ztratil! Stinky pořád reaguje svým nechápavým výrazem. A řeknu ti proč! Vstávám a ukazuji na ni prstem. Na tomto světě jsou dva typy lidí! Ti co mají poslání a ti co si mohou umřít kdy chtějí! Stinky už ztrácí ve mě důvěru a odhopkává na druhý konec loďky. Patřím do té první skupiny... Trochu zvyšuji svůj dětský hlásek. ... která se nikdy neztratí! Pouze se dostane tam, kde je jí potřeba, nebo kam potřebuje přesně v čas! Dodávám si sám sobě trochu morálky. Tato má snaha ale přichází naprosto vniveč, když si všímám svých zásob, které mi vystačí maximálně na dva dny. Baka! Baka! ... Říkám si v duchu a znovu začínám mlátit hlavou o palubu. Loď |
| |
| Pátrání Jasně, klidně se k nám připoj. houkl jsem na Ryoubu, načež jsem se snažil najít jakékoli stopy po holkách, ale stejně jako Stan jsem došel k názoru, že máme prostě smůlu. Teď? drtil jsem slova skrz zuby. Teď se podívám trošku z výšky a jestli nic neuvidím, přesvědčíme celé tohle město, že je v jejich vlastním zájmu nám vydat tu ženskou, co mi vzala mé oblíbené členy posádky. zavrčel jsem vztekle, načež jsem se celý našponoval jako Superman před startem a odrazil se od země. Monkey několika rychlými skoky jsem po vzduchu vyskákal do výšky několika desítek metrů nad zem, odkud jsem se pokusil pořádně rozhlédnout po okolí, jestli náhodou neuvidím stopy po holkách, nebo alespoň těch co je unesli. V případě že ne, dost mě to dopálí a zařvu na celé město. HEJ TADY KAPITÁN TAWARA Z LODI KLADIVO. JEDNA MARIŇÁCKÁ ČU*KA MI UNESLA DVA LIDI. KDO MI PŘINESE JEJÍ HLAVU A MÉ LIDI DOVEDE NEZRANĚNÉ ZPÁTKY MŮŽE DOSTAT MÍSTO V MÉ POSÁDCE NEBO ODMĚNU 80 000 000 BELI DLE VÝBĚRU. zařval jsem, načež jsem kontrolovaným pádem začal klesat zpět. Schválně jsem zvolil částku, která hrubě přestřelila odměnu za jejich hlavy, aby s to vyplatilo i chamtivým lovcům odměn. Když jsem přistál otočil jsem se na Stana. Dovedl bys zhypnotizovat zvíře? zeptal jsem se. |
| |
| Vyplouváme…s novými společníky Nad umělou kytkou se jen usměji, ale odmítám si ji vzít… Květina co nevoní se ženě nemá dávat, byť by byla ze zlata… Celkem mně i potěší když shoří. Co to je sakra za parodii na džentlmena? Promiň, ale takové kytky pro mě tedy nic neznamenají… vlastně ani ty skutečné pokud není správná příležitost…a je po nich. Počkat to už ne! Dříve než mi vytvoří další kytku jej zarazím, i tak mi ale naběhne jedna žilka. To je v pořádku, nemusíte mi dělat takové dary… jistě klidně vám po cestě ještě nějaké udělám, ale raději bychom už měli odplout. Pak se usadím u kormidla a udělám svým novým společníkům trochu místa.
U Hraběte mi věci začínají připadat přirozené… co na tom, že si můžete odlomit končetinu a použít ji jako veslo nebo jako flétnu… Snažím se přijít na jiné myšlenky… Míříme na Little Moniku, a jestli vám to nevadí ráda bych se o vás něco dozvěděla víc… No vlastně můžu začít u sebe, že? Tak tedy mé jméno je Yokubo, poslední dva roky se snažím uživit jakoukoli prací. Předtím jsem byla barmanka s trochu výbušnou povahou, zvláště když mně někdo ignoruje… tu mám pořád tak prosím nezkoušejte co se stane pak… Když pak vidím jak maluje to srdce na plachtu naběhne mi druhá žilka. Probůh, co tam maluješ? Teď si vzdálený lodě pomyslí, že jsme plující minibordel…*nádech a výdech* kluci za hodinu bychom už mohli být na ostrově, tak prosím už nevyvádějte nic s lodí… Klid uklidni se… nemysleli to zle, jen doufej, že si nebudou dělat nějaký nároky… aspoň ne dokud nebudeš u ostrova. |
| |
| Nawa- širý oceán Voda a voda kam až oko dohlédne. K tomu všemu slaná voda. Kdo by si pomyslel že nebudeš schopen najít správný směr a místo kam se máš dostavit? No, popravdě tohle nenapadlo ani tebe samotného, jinak by sisi neváhal vzít mapu, nebo kompas. Nic proti tvým vynalézackým schopnostem, ale pravý kompas je prostě pravý kompas. Když se utápíš v žalu a depresi a krátká nepřítomnost Stinky ti zrovna dvakrát nepomůže na obzoru se z ničeho nic vyloupne loď. Takhle na dálku se nedá poznat jestli je obchodní, mariňácká nebo pirátská. Nakonec to vypadá na něco mezi. Přibližně pro 100 a více lidí z 12 děli. Nepluje přímo tvým směrem ale když počkáš bude dost blízko na to abys jí na sebe upozornil. pokud máš tedy čím. A pokud chceš. |
| |
| Co umí Stan? "Huuf? No já se chtěl zeptat Rozara...ale tak když myslíš že zabere ta nabídka..." zamyslel se Stan a nějak se mu nelíbila ta představa ,že jeho nápady jsou zabíjeny. Tak trochu trpěl komplexem méně cennosti " zhypnotizovat a co jsem kouzelník? A mám snad hodinky?" bránil se " Jako já na něj můžu bafnout pak třeba poběží k mamince pokud neomdlí, ale to je asi tak všechno." nabídl jedinou službu,kterou vyděl jako reálnou, pokud mu byla odkývána připravil si na nějaké odst živé zvíře kytaru a speciálně pro něj použil. Drift of fear byl zvědavý co to udělá |
| |
| Před plavbou během ní a tak nějak vůbec. " Ah dobrá když o ně nestojíte...to víte s Hrabětem nevídáme krásné sirény každého dne a tak nevíme co se vůči vám sluší a co né.... Ale naučíme se to tedy snad." řekl vesele a vůbec si nevšímal toho že Zainin začíná potlačovat vztek. Nakonec ale přeci jen odrazili trochu pomocí Hraběte trochu pomocí umu bratrova, hlavně ono srdíčko bylo dosti podstatnou ozdobou,která se ovšem opět nelíbyla Zainin, pravda ten výklad měl smysl přesto. " No na plovoucí bordel jsme malí. Spíš si budou myslet že se tu plaví blázniví lidé a vyhnou se nám.... což je v řadě případů přesně to co chceme...nebo snad potřebujete větší loď?" podrbal se na hlavě přeci, jen když už Zainin začala o tom představování se a co dělali před tím možná by jí mohl říct i něco o sobě. " Noo vidíš a já jsem Bratr prostě proto ,že jsem kdysi býval kněz než se mi stalo tohle." ukázal na svůj zevnějšek. " Každopádně jsem díky tomu potkal tady Hraběho a už nějaký pátek se živíme tím, že se snažíme popudit lidi v ten pravý okamžik kdy máme plná břicha....no s všelijakou úspěšností. Ale jak se říká toho bohdá nebude aby Bratr trudomyslností trpěl... No a co budeme dělat na tom ostrově? Teda já vím co budeme dělat já a Hrabě mi budeme ostrov bavit...ale ostrov nemá lodě pro sírénu." otázka byla jestli Bratr zkouší trpělivost Zainin schválně nebo čistě omylem. |
| |
| Omlouvám se. nemám čas na Andor, vítězí prázdninové výlety. Čas od času sem teď už zase zavítám, ale nijak pravidelně mě tu nečekejte. |
| |
| TUTO JESKYNI DOČASNĚ POZASTAVUJI Kdysi dávno se mladým lidem zdálo, že v tom co je opravdu baví je nic neomezí a vždycky si na to najdou čas. Ale jak šla škola za školou a člověk překročil určitou hranici kdy si začal zjišťovat lecos o tom jak svět opravdu funguje, co by chtěl, jak by to chtěl, otázka práce, budoucnosti a rodiny...a voalá, den se najednou prapodivně zkrátil. Na to na co měl člověk čas najednou čas nebyl. Ale jistá byla jedna věc...určitě si ho ještě někdy najde a vrátí se. Tímto vás informuji o svém stavu, který se nedá určit jináč než slovy 'nemám čas.' Osobní věci a závažné povinnosti kolem práce, konce školy a své budoucnosti mi pohlcují víc času než bych chtěla. Pochopím že mnohé z vás mé sliby odrazují: Řekne termín, pak se neukáže a nic a nic a nic... Proto a také proto že to přesně nevím, neurčím dobu svého trvalého návratu. Takovéhle chvíle přichází nic netuše a není kompasu či času co by je přesně určil nebo vystopoval. omlouvám se všem co si chtěli zahrát hned a neměli k tomu příležitost a požádaní vyřadím vaše postavy těm co setrvají žehnám za trpělivost, pokud se dokážete domluvit a nějak to vymyslíte, hrajte klidně beze mě a snad brzy napsanou Váš PJ |
| |
| Plavba- děsivá proměna
Poslouchání Bratra, který mi vědomě či ne lezl na nervy dosáhlo svého vrcholu… Možná to dokonce i myslel vážně což ji štvalo ještě víc, páč ji to připomnělo jednu nejmenovanou osobu… Ty jeden… A dost legrace má svoje hranice… Klid Zainin, nezabíjej ho…ale co s ním?...No jasně, vyzkouším tamtu techniku… Tohle bude švanda :D Z mé naštvané tváře najednou nebezpečný úsvěm pod kterým by strnul démon. Otočím se na Bratra a promluvím zatímco moje ruka míří k jeho ústům. Bratře…legraci mám ráda, ale opakovaný vtip přestává být vtipem…a za to bych dávala trest…Zankoku oni(démon krutosti) Zatímco tě pevně chytím za ústa ucítíš změny na svém těle – ruce a nohy se ti zeštíhlují a zjemňují, kůže je hladší, vlasy se prodlužují, prsní svaly se ti zakulacují a rostou… a nakonec cítíš že se ti tvá „pýcha“ smršťuje dovnitř …potrženo sečteno stává se z tebe kompletní žena. Viz.odkaz oblečení zůstává jaké máš, akorát ti je menší… Takhle zůstaneš tak dlouho jak velký tvůj chtíč je… poznej pocity ženy na vlastní kůži…A zkus mně příště tolik neprovokovat, nemusela bych udělat tak málo…Sestro!!! Já se zbytek cesty směji pokaždé když se podívám na Sestru nebo uslyším její jemný hlas…
Ostrov O hodinu a půl dojedem až k ostrovu, kde je naštěstí pro náš člun ještě místo, i když i tak to bylo na pováženou… Každopádně bylo po poledni a můj žaludek ohlašoval oběd. Otočím se tedy k těm dv… k němu a k ní. Páno…chtěla bych vás pozvat na oběd, ale dávajte tu bacha, hlavně vy Sestro…*menší smích* Tady se unáší a znásilňuje na denním pořádku, pokud nejste profesionálka a neumíte se o sebe postarat…Kdo ví kdy ta kletba pomine, takže si nezjednávejte rande…*další smích*Každopádně raději se držte u mě… A vedu vás do jedné hospůdky, kde zrovna odpočívá pár mariňáků. Nijak je neřeším a sednu si viditelně zády k nim, zatímco hospodskému poručím láhce Whisky a nějaké jejich denní menu k jídlu… No bezva, jen doufám že ti mariňáci buď vypadnou nebo Sestra a Hrabětem vyvolají rvačku ať jim můžu dát do tlamy… |
| |
| Plavba proměna a další humor "Trest? Skvělé." řekl bratr a začal se smát, byl to poněkud divný skoro až hysterický smích, to totiž jeho mysl přecházela hormonální změnou stejně jako jeho ,tělo fakt ,že se směje vyšším hláskem a oblečení tedy spíše košile je mu lehce malá mu byl, inu poněkud ukradený, jak jen absurdita toho všeho mohla být ukradená klaunovi. " Hoho Tohle je skvělé." lehce prozkoumal své nabyté přednosti. " Teď si ten hampejz můžeme i založit no ne.... myslím že na syrénu a Sestru se pudou dívat všichni." pak se ale prudce dostal k Zainin objal jí a usmál se. " Ale to je škoda, že tak budu jen dokud budou mé myšlenky chlípné já neudržím ani křídu nebo moč , natož pak myšlenku. Prostě špatný učitel....Kde jsme to ach ano." za celou dobu kdy Sestra byla sestrou se chovala sladce a přítulně teď se,ale opravdu ošklivě zamračila. " A nepoučuj mě o tom ,že nevím jaké to je být něčím. Schválně zkus is představit jaké to je být kněz co musí stále provádět žerty." sestra cvrnkla Zainin do nosu. " A nebo radši né budeš mít vrásky. A hrabě vy ani slovo." To patřilo Hraběti ,který celou událost nejprve komentoval tí, ,že nechal upadnout svou spodní čelist a celí rozhovor Sestra - Zainin se jí snažil ulovit. Když je ulovil a dřív než se začal pořádně smát ho Bratr zastavil. " Ovšem slečno Zainin máme tu problém bez Bratra je tato loď lehce imobilní." " Ale Bratr to zvládne i takhle." zbytek cesty věnoval zpěvu s Hrabetem a pobavením z toho ,že se baví Zainin. Když ale doplouvali začal se citit divně. Ostrov " Unáší znásilňuje skvělé. To bude sranda." zasmál se a kýchl jeho osobu zahalil oblak pudru, ovšem na jeho zněvu to přidalo jen malí povlak. Pravda Bratr byl bratrem ,ale pro pobavení ,hlavně z toho co bude dělat první osoba, která se ho pokusí ulovit znásilnit ,nebo unést ,až zjistí ,že je chlap, použil klaunské umění a zamaskoval se do podoby stejné ženy, udržet fistulku byl problém ,ale léta práce s pronášením vtipů nesla ovoce. |
| |
| Joana a Twist-aby se vědělo o co jde Mezi škvírami toho zrovna moc vidět není, ale kdo se snaží dostane odměnu. Na lodi jsou viditelná...zvířata. Některá poznáváš z předchozí bitvy. Protože je na lodi jediný člověk, žena, není těžké poznat že půjde o Zoan o které mluvil Rozar. |
| |
| fešandy a já Ti dva jsou natolik uchvácení svým rozhovorem a já jsme pravda natolik uchvácený pohledem do Zainina výstřihu že si moc nevšímám co se děje. Mou plnou mysl zaplňuje něco krásného, pevného a smyslně zaobleného....A mé chlípné myšlenky se snaží propálit Zaininým oděvem aby zahlédli víc. Díky bohu že nosím obvaz, ale ani obvaz nestačí aby zakryl chlípnou slinu co skrze něj začne prosakovat...Né že by mrtvola měla sliny, ale tahle se tu prostě vzala a je tu! Každopádně, když se vrátím zpět do přítomnosti...zamrkám na ty dvě moment prosím! požádám zdvořile, vyndám si oko a pečlivě jej vyleštím, než je vrátím zpět do ďůlku. Když prohlédnu doopravdy, vnímavější i ...slepý a hluší si mohou všimnout že sebou výrazně šiju a mé spodní partie jsou poněkud živější než by se na takovou mrtvolu (mě) slušilo. To že se mi celá situace vrcholně líbí je hodně detailně doloženo v okamžiku kdy se ty dvě obejmou...a já exploduju. Chvíli ze mě není vidět nic. Protože je všechno nahoře. Pak pomalu začnu dopadat všude kolem. Teda moje kousky (a má celá maličkost když někdo ty kousky posbírá). Každopádně můj program je dlouhodobě zajištěn než doplujeme na ostrov. Bez pomoci pravděpodobně nedorazí mé kousky ani k sobě, natož do člunu nebo z člunu. v očím se mi dá však lehce vyčíst: Prosím omluvte že se hned nezúčastním vaší idilky. Džentlmen musí chránit loď! tedy člun. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Drag Oncave Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu, hodně štěstí v obnovování příběhu! Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave |
| |
| Kdo z vás chce hrát? Budu na vaše vyjádření čekat do konce měsíce ledna. Můžete se vyjádřit i formou příspěvku. Pokud vás moc nebude, jeskyni bohužel zruším. Váš Pj |
| |
 | Přístav Procházím po přístavu se svou kárkou která má zábradlí z mnoha červeno bílých větrníků ve které jsou vystaveny všemožné druhy dortů, které si jen člověk může představit. Přístav je dobré místo na prodej dortíků. Námořníci mají rádi dortíky. A já mám rád peníze. Pomyslím si a začnu se usmívat jako idiot. Dortíky, koláčky mlsoty. Vše čerstvé a za rozumné ceny. Kupte dva třetí dostanete zdarma. Cukrář větrník je zde a pokud jednou ochutnáte určitě budete chtít další. Procházím se po přístavu a vyřvávám na celé kolo. Bohužel nikdo nikde není a vypadá to, že nikdo nechce nic koupit. Hmm, asi další neúspěšný den. Pomyslím si, když v tom zahlédnu na jedné lodi pohyb. Dojdu bliž a pořádně si jí prohlédnu. Zajímavá loď, sice trochu rozbitá, ale možná udělám nějaký obchod. Pomyslím si a vytáhnu větší větrník, ve kterém jsou malé dírky. Nasypu do nich směs speciálního prášku a roztočím ho. Z větrníku se začne linout omamná sladká vůně a v tu chvíli začnu volat. Hej námořníci, nedali by jste si výtečné dortíky a koláčky. Vše za rozumné ceny. Stačí sejít dolů a nebo mě pozvat nahoru. Zasměju se a čekám, jak odpoví družina na lodi. |
| |
| Přístav Všude kolem mne je pouze krev a kusy mrtvol. Nějak jsem si nepamatoval co se stalo posledních pár minut. Avšak podle stavu těl okolo mne a toho že se nikde nevyskytuje nic živého je mi jasné že jsem opět měl "rudý hlad". Co mě ale štve více je to že jsem opět zraněný. Naštvaně si vyndám ze zubů kus něčí lebky, na dně vody najdu svoje bojové kladivo a hodím si ho pěkně do pouzdra na zádech. Čapnu si velkou humanoidní nohu a vyrazím pomalu směrem k přístavu. Normálně bych to asi vylezl na palubu ale takle to musím vyjít. Opatrně se vytáhnu na břeh. Zvednu hlavu do vzduchu a chvíli čichám a poslouchám okolí. Mnoho z našich je pryč. Jejich pach vede tím a tím směrem. Měl bych říct a určit směr... ale oni určitě vědí co dělají. Kapitán jít... musím věřit v kapitána. Niji mi řekla ať se sem přidám. Niji věřím... Niji věří jim takže i já jim věřím. Navíc někdo musí bránit loď. Cestou se zastavím kolem jednoho malého človíčka, ten povídá něco o pozvání na palubu. Podívám se na něj seshora, jelikož mi kouká někam pod prsa, a vložím si nohu do úst. Žvýknu, trhnu a přežvýknu tak stehení kost a po tváři mi začne téct trocha studené krve. Chvíli žvýkám a poté hlasitě polknu. Sjedu obličejem dolů abych se mu mohl svým rybím okem podívat do jeho lidských očí. Pak si přičichnu a nasaji pach z okolí. Ušklíbnu se a stáhnu jako kdyby mi někdo dal facku a vycením na něj zuby. "Ztlum ten pach, někteří máme citlivější čich než ostatní. " Vložím si před obličej opět nohu a ukousnu trochu lítkového svalu abych přebil pach a dostal do nosu krev. "Nesmrdíš po těch které lovíme. Jestli chceš jít na palubu tak asi můžeš. ALe není to nejlepší čas. Dej si pozor... špatný krok a " Demonstruji co se stane dojezením mé svačinky a vyplivnutím několika zbylých kostí. Poté kývnu hlavou směrem ke kladivu. Vylezu nahoru a podívám se po těch co na kladivu zbyli. "Opět zdravím... hm dole se flákal tehle člověk a ptal se jestli může nahoru. Říkal sem si že vy lidi máte tyhle voňavé věci rádi. " Pravou rukou naznačím kroužek. "Třeba by vám zvedly náladu. " Poté se svalím někde do rohu, odložím kladivo, začnu osahávat levou ruku a vrčím bolestí. |
| |
| Neznámá loď Byl bych býval svou loď ničil mou vlastí hlavou o něco déle, kdybych si nevšimnul blížící se loďky... Nebyla to tak úplně loďka... Jen několikrát větší, že by se do ní vlezlo nejméně sto mužů a tolik děl, že mi chvíli trvalo než jsem je všechny stihl spočítat. Nevím komu ta loď patří. Ať už by patřila komukoli, tak by mě neměla za žádných okolností napadnout... Avšak i přesto se nemohu zbavit určitého pocitu nespokojenosti a obav z toho, že zrovna těmhle to bude úplně ukradený. Zeptat se na cestu ale neuškodí! Hlavu mi za tu otázku snad neutrhnou. Otázkou zůstává jak je na sebe upozornit? Něco mi říká, že bych měl mít někde schovanou takovou pěknou věcičku, která by měla vydávat extrémně hlasitý zvuk... Popravdě, má to být přístroj na přeměnu písku zpět na kámen a hlasitý zvuk je jen vedlejší produkt, který nevím jak opravit, ale teď se má lenost zrovna hodí. Za předpokladu že tento přístroj najdu, tak si zacpávám uši speciálními špunty a poté přístroj spouštím, stavím se na palubě a mávám na blížící se loď, aby si mě všimla a uvědomila si, že potřebuji pomoc. |
| |
| Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| Hrálo se mi s váma fajn bando. Stejně jako Tawara (i když u nás je to vyhlídka do budoucna) už přestávám potřebovat jiné životní náplně, neb se dokážu naplnit i v obyčejném životě a bez počítače.Tawarovi gratuluji a tiše žárlím :). kdyby to tu někdo chtěl převzít,může, ale osobně mě tu neshánějte. S Andorem končím na dobu neurčitou. Snad někdy zase naviděnou |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR