Andor.cz - online Dračí doupě

Vypravěč - 03. ledna 2015 14:41

Ve světě vládnou barbaři, barbarští králové, války a tyranie. Příliš moudrých králů a dobrých lidí nezbývá. Krása země se mění. I lidské království Bakarys podléhá zkáze. Pomalu je dobýváno mocnějším barbarským vladařem Jorkem II zvaným Nelítostným. Dle přízviska- když už se pustí do pustošení, je se vším všudy a napadený rod musí zemřít do posledního. Král Bakarysu, Harion Veliký se rozhodl, že jeho děti musí uniknout. Svět dobrých lidí a pravé prastaré královské krve nesmí zemřít. Jejich poslední město Ika, nabízí únikové řešení. Moře a dvě galéry. Na mladá princátka a princezničky čeká neznámá cesta, neznámé prostředí a neznámé situace. Nebude otce který by za ně rozhodoval. Přepychu, který by je rozmazloval. Učitelů co by radily co a jak. Služebnictva co by nemělo na starosti nic jiného než jim sloužit. 10 dní na jih je jeden ostrov. Neznámý, lidmi nedotčený. Bude zde místo pro nové království? Nebo to bude pohřebiště posledních Velkých lidí? Možná tam ni nedoplují.....

Vypravěč - 03. ledna 2015 14:52

Den poslední, -První, jaro 8 století, den Květu Trůní sál, kdysi blyštivé a veselé místo, pokrýval nyní prach a temnota. Stejný prach a temnota seděl v srdci krále Hariona Velikého. Chodil sem a tam, občas se zadíval z okna do přístaviště. Na hemžení kolem dvou galér. Občas na obraz nebožky ženy, Aldeny Sličné. Ne zavrtěl hlavou a pak kývl Rozhodl jsem správně To rozhodnutí bylo těžké. Moc těžké, ale jiné by nebylo lepší. Kolem se mihl sluha a zamířil ke stolu pro zlaté svícny, zastavil se I tohle pane? Král neodpověděl ihned. Kývl až po chvíli. I tohle. Co lodě unesou. Budou potřebovat všechno. Zavolej mi herolda. Musím mluvit se svými dětmi. Už nezbývá moc času. král smutným, ale rozhodným krokem došel ke knihovně a vyjmul z ní knihu s popiskem: Mapy. Našel mapu království a přilehlého okolí a rozložil jí na stůl. Bylo v ní plno poznámek a popisků. Snad jsem někde neudělal chybu Země za hradbami se otřásala a chvěla. Nejkrásnější den kdy všechno kvete, jako by byl pouhou ironií. Země se černala a vlnila. Nepřítel přicházel.

Princ Sapientes - 03. ledna 2015 18:14

Den nekonečného spěchu Už od rána tu byl nějaký bordel. Neměl jsem ale nejmenší zájem zjišťovat, kde útočí tentokrát, stačila mi informace, že je to blízko. Snídaně probíhala skoro v pohřebním duchu, což jsem nezapomněl náležitě okomentovat. Po pohledu otce jsem jen pokrčil rameny. Znám skoro všechny jeho pohledy, ale tenhle mi nic neříkal. Zvláštní. Nelíbí se mi to. Nakonec se zvednu od té nudy a vyjdu z jídelny. Vykouknu z okna. Začíná tu být krapet těsno. Proč ale hlavní ruch je na druhé straně než má být? Vyjdu na jakýkoliv ochoz odkud je vidět na lodě. Povytáhnu obočí. Papá vymyslel nějaký plán? Nakrčím nos. Možná proto se chová tak divně. Dojdu si pro svého obraceče listů a zamířím do knihovny. Čas vypnout od okolní těsnoty.

Princezna Illia - 03. ledna 2015 22:21

... Splašený den, žádná novinka ... Tohoto dne mě neprobudilo služebnictvo, ani slunce, které by pomalu pronikalo do mého pokoje. Byl to ruch, který byl snad všude kolem mě, leč v mé komnatě nebyl nikdo. Pomalu jsem se probudila a nechala si zavolat služebné, ať mi pomohou do korzetu a upraví neposlušné, dlouhé havraní vlasy, které si neustále dělaly co chtějí. Po všech těch úpravách, které trvaly snad věčnost mi byla nasazena do vlasů korunka a já se odebrala na snídani. I zde vládl chaos a blázinec. Pozdravila jsem své sourozence a otci věnovala letmý polibek na tvář. Vypadal velice utrápeně, ale nebylo se čemu divit, když v naší blízkosti opět propukly boje. Vypadalo to, že je myšlenkami jinde, avšak jak bylo zřejmé jediný kdo to okomentoval byl Sapientes. Sám nedojedl snad ani celé jídlo a odešel z jídelny bez jediného slova. Jen jsem si povzdechla a zapila poslední sousto douškem vody. Sama jsem se vydala pryč z jídelny a v našich chodbách odchytla služebnou, která mě informovala, že mi jde sbalit nějaké nutné věci pro případ nouze. Poznamenala jsem, že tam nesmí chybět mé oblíbené knihy a skicák s uhlem pro mé obrazy. Spěšně mi přikývla a utíkala vykonat svou práci. Pomalým loudavým krokem jsem se odebrala do stájí, kde jsem došla za svým milovaným černým hřebcem a hladila jeho mohutné a svalnaté tělo. Jeho teplo mě uklidňovalo a to jsem v tomto hektickém dni potřebovala. Očekávala jsem, že opravdu dojde až na to nejhorší a já nebyla stále připravena, leč nám to říkali, již několikrát, že tento okamžik může nastát. Nevěřila jsem jim a nyní je tady. Zabořila jsem svou tvář do husté hřívy a zavřela oči s prosbou, že když je otevřu bude vše v pořádku... ale marně.

Vypravěč - 03. ledna 2015 22:32

TECHNICKÁ dodatek ke známostem a vztahům mezi vámi Všichni se představte, buď soukromou poštou nebo v diskuzi. Zdělte druhým co chcete aby o vás věděli- někteří nemusí vědět nic. Získané informace zapisujte prosím na konec svých deníků v podtitulku např.:vztahy Královské sourozence bych především poprosila ať se mezi sebou domluví jaké spolu budou mít vztahy (s někým sok, s někým kamarád, atd.)- vše stmelte do nějakého kratičkého příspěvku který to shrne a půjde do homepage. Velitel gardistů s kapitánem ať se také představí- bylo by zajímavé aby jste se mezi sebou znaly. Byť v dobrém či zlém. Též si vyměňte co o sobě víte a uveďte to do deníků. Nejmladší princezna má dovoleno znát se s velitelem gardistů nebo kapitánem (vyber kdo to bude) . Proberte si jak (a kdo). Též uveďte poznámku do životopisů. Nejstarší princ se též může znát s velitelem gardistů a i kapitánem. Proberte si jak. Uveďte v životopisech. Mladší sourozenci- princ a princezna ať si vymyslí postavu přítele, který popluje s vámi. (od kuchtíka po učitele) Tajné informace- co se vztahů týče, uvádějte do deníků nakonec, nějak barevně- můžete mít i tajemství mezi sebou :). čas hry Nějaká 9-10 hodina ráno

Vypravěč - 03. ledna 2015 22:51

OSOBNÍ DODATEK- UVÍTÁNÍ Vítejte. Těším se na příjemnou hru. Předem chci ale oznámit jeden fakt, který je milý i nemilý zároveň. Mám doma 7 měsíčního klučíka, tak se může stát že má aktivita opadne. Ale neodpadne. Proto prosím předem o shovívavost. Budu chtít denní aktivitu kolem 1 příspěvku. Uvidíme jak to bude vyhovovat i vám. V případě potřeby dopředu hlásám, že by možná v budoucnu přišel vhod pomocný Pj. -Kdyby byl někde mezi vámi :) Děkuju

Vypravěč - 04. ledna 2015 09:00

Královská rodina Král vyhlížel z okna. Dlouho si nevšímal sluhy a vojáka co za ním přešlapoval. Stejně jako opodál stojícího, velmi starého kněze. Nikdo z těch tří si netroufl krále rušit. Dokud se k nim neotočil sám. Tak je čas. Zavolejte mé děti ať ke mě okamžitě přijdou. Sluha kývl a odběhl. Ty vojáku najdi Flaviuse, potřebuji s ním naléhavě mluvit. Voják kývl zasalutoval a odběhl. Pak král pohlédl na kněze. Pohled to byl docela smutný. Ale kněz mu jej oplatil, ale vylepšil ho o úsměv kouzelného dědečka, kterým opravdu byl. Podívej Harione. Co jsi dokázal. Ostatní království jsou mrtvá a ty zachráníš 300 lidí a své děti. Dny ještě nejsou tak temné a zkažené Promluvil chlácholivě. Ano, modří vědí- dle tykání lze uhodnout, že kněz je králův dobrý přítel. Ale kde těch 300 lidí a mé děti kde budou žít Josko? To mě trápí. O tom ostrově víme jen to že tam je. Kněz si pokašlal a rozkolíbal svou malou kulatou postavu ke králi. To že tam je, je jejich a naše největší naděje. Přestaň být tak pesimistický. Je tu už tak dost zataženo. Královi vrásky se vyhladily. Máš pravdu, ale je toho tolik co se ještě musí stihnout. Tolik nepříjemností. Starci a děti tu musí zůstat, byli by zbyteční. Stejně tak...Josko! Ano můj pane? Ve vězení je 20 barbaských vězňů. Co s nimi? Jdi za nimi a dej jim rozhřešení. Musí zemřít. Od lidu už toho slyšeli příliš. Nesmí říct nepříteli o lodích. Kněz si povzdechl, poslechl a odešel. Král zůstal o samotě.

Vypravěč - 04. ledna 2015 09:38

princ Sapientes Při návštěvě knihovny vypnout nemůžeš. Normálně nejklidnější místo na hradě (hřbitov nepočítáme) je také neobyčejně živé. Navíc máš pocit, že tě někdo sleduje. U jednoho regálu je přece jen méně dusno. A tam na tebe tvůj pronásledovatel doslova vybafne zpoza rohu. Ahoj princi. Je to váš drzý učitel co vás učil o hvězdách a vesmíru. Za svou nevybranou mluvu zatím byt nebyl, protože jeho znalosti jsou nepostradatelné. 30 letý podivýím s křivým nosem a mastnými vlasy. Povídá se, že ty lodě v přístavišti odvezou některé z nás do nové země. A mám tušení kdo bude rozhodovat kdo pojede a kdo ne a proto rozhlédne se a přitiskne tě ke zdi. Skrz jeho šatstvo cítíš ostří dýky co se ti opře o břicho, druhá ruka je na tvých ústěch Se určitě přimluvíš za dobrého učitele Miluse, který by chtěl jet taky.chvíli čeká jestli si rozumíte. A pak rychle zmizí.

Princ Sapientes - 04. ledna 2015 10:05

soukromá zpráva od Princ Sapientes pro Knihovna Doufal jsem v klidné a tiché místo, ale tady je kravál jak na tržišti. Lidi lítají sem a tam a mám dojem, že knih je tu tak polovic. Nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje umocňuje, jak moc mi zničili odpočinkové místo. Přejedu Knihovnu pohledem, pokynu mému komorníkovi, aby počkal u křesel, vyberu si nějakou četbu. Normálně bych ho poslal samotného, ale nyní bych si v křesle moc neodpočinul, zatímco se pokusí trefit, co bych chtěl číst. Zajdu k regálům, kde není takových lidí. Udělám spěšně krok dopředu, když na mě vybafne. Chytím se za hruď. "Tohle mi nedělej, nebo mě jednou budeš mít na svědomí," řeknu mu zatím celkem pobaveně. "Skutečně?" povytáhnu obočí, když mi předá takovéhle informace. Pak se ke mě ale natiskne. Fuj, umaže mi oblečení. Co si dovoluje šahat mi na ústa? Zamračím se. Všechny pohnutky i jeho následující slova se přehluší tím, jak se mě přes šat dotkne jeho dýka. Zorničky se mi okamžitě rozšíří a kdyby mě nedržel, sesunu se k zemi. Jen zírám do prázdna a nestíhám ani polykat. Najednou je pryč. Ani nevím kdy mě pustil, každopádně jsem sklouzl u zdi na zem a konečně se pořádně nadechl. Srdce mi asi uteče z hrudi. Zavřu oči a složím ruce a hlavu na pokrčená kolena. V mysli mám skoro prázdno. To snad není možný. Tenhle den se mi nebude líbit. Ani trochu.

Princezna Rasslen - 04. ledna 2015 11:11

A zase mě nahání Otec Byla jsem na stromě, který rostl hned u mého okna, takže jsem vylezla ven a sedla jsem si do její koruny a dívala jsem se dolů. Bylo to dobrých asi 12 metrů a já se jen usmívala. Pak jsem se podívala do dále, viděla jsem, jak služebnictvo furt něco stěhuje a lodě jsou v přístavišti a hromadu lidí k tomu. Teprve teď jsem se zamračila a nelíbilo se mi to. Zakručilo mi v břiše, nedostavila jsem se ke snídani a teprve teď mi to dochází, znovu zalituji toho, že tenhle strom není s jablky. Povzdychnu si a trochu zesmutním. Když služebnictvo odejde z pokoje, tak chvíli počkám, vylezu ještě o něco víš do větví, aby mě zakryli spodní větve, dívám se dolů a slyším ty ženský, jak mě nahání na nádvoří. Zasměju se do dlaně, abych se neprozradila. Když se dámy rozutečou do všech stran, teprve teď slezu zpátky do pokoje a vylezu dveřmi. Začnu si na chodbách poskakovat a uhýbám lidem, kteří chodí sem a tam, neustále něco dělají a neustále někam chodí. Zkontroluji si, jestli mám svou dýku, zdobenou naším erbem a postříbřenou a svůj věrný prak. Všechno mám za opaskem, který mi taky drží moje kalhoty. Kdo vynalezl výměnu, tak ať je oslavován. Takhle si vesele vyskakuji, alespoň do doby, kdy mě málem chytne služka za rohem, ihned se schovám za závěs a poslouchám. Zaslechni ji jasně a trochu se zamračím. Proč nás chce vidět táta? Nakonec až odejde ta služka, tak jdu směrem k otci, cestou uvidím mísu s jablky, skočím na zem a po všech čtyřech jdu po stěně a ukradnu si ze shora z mísy jablíčko, zakousnu se do něho a držím ho v zubech, ihned mizím po čtyřech pryč za další roh. Při čtyřnohé chůze mi vadí moje vlasy jak mi padají do obličeje, ale nemám u sebe žádnou šnůrku abych si je svázala, na tu jsem zapomněla, nevadí. Za rohem si stoupnu, opráším si ruce o kalhoty a začnu pojídat jablko. Když dojdu k otci, tak ho už dojím a položím ho k věcem, které jsou připraveny - ani nevím na co, ale jsou tam taky jablka, ale v celku. Nu což, snad nějaká služka ho vyhodí, já ji volat nebudu a do kuchyně nejdu, tam by mě dostaly. Vejdu potichu do místnosti a vidím, že je otec sám, znovu začnu poskakovat a skočím si do trůnu a sednu si do tureckého sedu. "Ahoj tati." řeknu, byla jsem jak myška, nemusel by mě slyšet, když se zamyšleně díval na vodu v dále. Usměju se na něho, už teď se mi nelíbí to, že je smutný. Ale jsem za něho ráda, bere mně takovou jaká jsem, nikdy mu nevadilo v čem chodím a nebo že si hraji z podhradí s chlapci mého věku. Byla jsem za něho ráda, on jediný mi dal zbraň, věřil mi natolik, že mi dal dýku a tu si střežím jako oko v hlavě. Opřu si hlavu do dlaní a usmívám se na něho, moje vlasy vypadají jako vrabčí hnízdo, i když je vidět, že jsem si je česala, prostě vždycky vypadají divoce, zvlášť, když jsou rozpuštěné.

kapitán James Ferrhton - 04. ledna 2015 11:19

Den odplutí Ani nevím, jestli jsem spal. Ono se snad ani nedalo spát. Zdálky se pořád ozývalo praskání ohňů, lomození katapultů a tu a tam dopadající kámen. Probudil jsem se silně nevyspán, pomačkán a s ne zrovna příjemnou náladou. Ani nebyl čas se nějak pořádně upravit. Rychle jsem se oblékl, učesal se a pokusil se trochu upravit ten hrozný vous, co mi na tváři rostl. Kdyby tak holič nezemřel. Seběhl jsem ze schodů, vyšel jsem z domu a zamířil jsem rovnou do přístavu, obhlédnout, které lodě poplují. Jasně, zbývaly jen dvě. Má loď a loď včera zesnulého kapitána. Všichni umírají, chci už být pryč. Pryč z tohohle padlého království, trochu jsem se oklepal a zamířil rovnou k lodím. Vešel jsem na palubu své galéry, prohlédl náklad a zamířil jsem do podpalubí. Nechtěl jsem toho být součástí, stačilo, že budu velet.

velitel Flavius Morell - 04. ledna 2015 13:57

U krále Neměl jsem noční službu a tak mě ráno zastihlo v posteli v kasárnách. Ráno pro mě znamenalo za rozbřesku. Vstal jsem a protáhl jsem se pár cviky. Já už jsem ani nevnímal ten rámus venku. Není to moje první ani druhé ráno při zvuku obléhání nebo bojové vřavy. Člověk už to prostě bere jako něco normálního. Bohužel tohle normální nebylo, ani to co se dělo v posledních dnech. Já i členové gardy se zúčastnili boje a stále bojují na hradbách města. Nepřítel, proti kterému jsme stáli nebyl ten nejlehčí co mohl být. Byli velcí silní a brutální. Zpočátku jsem nevěřil, že někdo takový může být a drtit řady naší armády, ale bohužel bylo to tak. Moji muži se vždycky drželi dobře, ale i my jsme měli ztráty a pro mě to byly bolestné ztráty. Všechny jsem je znal a věděl kdo jsou. Všechny jsem je cvičil a staral se o ně. S těmito pošmournými myšlenkami jsem se vydal na obhlídku. V těchto dnech jsem nechtěl, aby kdokoliv z královské rodiny chodil sám, stejně jako jsem se staral o zabezpečení sídla. Jediná vyjímka byl princ Viktor a jeho garda. Neříkám, byli to chlapci dobří, ale radši bych u něj měl ty svoje. Šel jsem kolem knihovně a viděl, že do ní zachází princ Sapientes. Co bylo horší, tak to že s ním nešli gardisté. Ten kdo by mě viděl v tuhle chvíli, tak by se asi zakousl do stromu a dělal suchou větev. Tohle je neomluvitelné a já si rychle vzpomínal, kdo hlídá prince. No jistě Marco a Rasmus! Byli to vtipálci a já je měl rád, protože dokázali udržet mezi mužstvem dobrou morálku, ale tohle přehnali. Hledám je až je najdu u jídelny. Stojí a hlídají jak mají, ale princ jim dávno prošel. Což pro mě znamená, že jim buď proklouzl nebo se vybavovali, že si ho nevšimli. Marco! Rasmus! Ke mě! Zařvu na skupinu gardistů, kteří stojí před jídelnou. Dotyční přišli a já je nenechal ani promluvit. Dnes máte hlídat prince že? Kde je? Gardisté se na sebe zmateně podívají a otáčí se k jídelně. Ne! Je v knihovně! Zase jste kecali a nechali ho projít. Ještě jednou se Vám něco takového stane a skončili jste! Je v knihovně, tak ať už jste tam. Trest Vám bude sdělen při večerním nástupu! Odešlu oba gardisty na svá místa kde mají být a chci pokračovat ve své obchůzce, když mě vyhledá jeden z vojáků se vzkazem od krále. Zamířil jsem tedy ke královským komnatám a přemýšlel nad trestem pro Ty dva. Osobně doufám, že si dají pokoj, protože to byli dobří a schopní vojáci. Na konci chodby jsme zahlédl malou princeznu, jak zachází přede mnou. Vedle mě se prosmýkli další gardisté, kteří hlídali ji. Evidentně stejně dobře jako Ti dva prince, ale tahle služba byla o mnoho těžší a já je netrestal. Každý kdo hlídal princezničku to ví. Prošel jsem mezi gardisty ke dveřím a zaklepal. Potom jsem vstoupil a sledoval krále, jak stojí u okna, zatímco malá princeznička si to hověla na trůnu. Vaše výsosti. Ukloním se směrem ke králi a potom i k malé princezně. Jsem zde jak jste si přál.

Vypravěč - 04. ledna 2015 16:13

královská rodina Ať jste kdekoliv, přiběhne za vámi uřícený sluha. Po úklonách a zdvořilostních obřadech vám vyřídí, že se máte ihned dostavit k otci do trůního sálu. Konečně se dovíte co se děje. Princ Sapientes Nejdřív tě probere panický křik tvého komořího, který se bál, že jsi mrtvý a pak se objeví dva gardisté a jeden tě vezme do náruče. Okamžitě zamíříte do královských komnat. Poznáš dva gardisty co ráno hlídaly u snídaně. Volá vás král princi. Nevíme co se vám stalo, ale jistě to zmiňte otci. král Harion Veliký Tak vás tu mám hezky pohromadě. Můžeme tedy začít. krátká odmlka Jistě už jste mnohé slyšeli a mnohé víte nebo se domníváte. Jen slepý by to neviděl. Prohrály jsme. Tohle je poslední lidské město, my jsme poslední lidé. Nemáme proti několikatisícové armádě šanci. 300 z nás tu šanci ale má. Král popojde k oknu a vyhlédne k přístavišti Dvě galéry. Inoe a Santa Maria. Dnes na nich odplujete. Na ostrov deset dní na jih. A zkusíte založit novou kolonii, dají bohové tak i království. Otec se otočí zpět k vám a vážně se na vás zadívá. Všichni jste už skoro dospělý. Budete rozhodovat o všem. Nebude služebnictvo co by mělo čas vás poslouchat. Nebude prostoru pro vaše rozmary. Možná jsem vás měl vychovávat v menším přepychu. král si promne spánek. Musíme teď spolu probrat a rozhodnout co vzít a co ne. Koho vzít a koho ne. Až se ta správa rozkřikne, bude chtít na palubu každý, možná vypukne i vzpoura a nepřítele se ani nedožijeme. Ozve se zaklepání a dovnitř vklouzne otec Joska a postaví se stranou od stolu. velitel Flavius a otec Joska nám budou pomáhat a pojedou s vámi. Lepší ruce vám nemůžou pomáhat. Nemůžete brát všechno ani všechny. Starci a děti jsou nepotřební, potřebujete mladé silné jedince. Sedláky, vojáky, statkáře, třeba i košíkáře, léčitele, lovce.....Mladé ženy co budou plodit nový rod. Zní to velmi drsně, ale váš otec s vámi vždycky mluvil na rovinu (nebožka matka ho také vždycky kárala) Šperky a zlato- kdyby tam byla jiná civilizace už je v malé zásobě rozloženo na obou lodích. Víc nebude třeba. Žádné zbytečnosti. Žádné cíchy, a hedvábí. Tretky střevíčky, krajkové šaty a zrcátka –to vyměňte za zbroj a zbraně. Pak se otočí na tu nejmladší z vás. Na Rasslen. Rasslen. Pojď sem a dobře poslouchej sníží se na tvou úroveň. Tam kam plujete není nic. Možná je tam jen divočina. Žádné dítě krom tebe tam nebude. Vyber si tři chlapce tvého věku. Ať jsou užiteční, ať něco umí a jsou silní. Až vyrostou, mohou se ucházet o tvou ruku. Vím že tě neuchrání a nedohoní ani tví sourozenci, paličáku utíkavá. Vzpomínáš na to vlčí štěně co našly lovci půl rok zpátky? Nezabily jej, ale ochočili a vycvičili. Bude ti věrným přítelem Král hvízdne a do místnosti vběhne vlk. Jako by okamžitě věděl kdo bude jeho nový páníček, vrhne se k Rasslen a celičkou jí povalí na zem. Říkají mu Azí Pak očima vyhledá nejstaršího prince a pozve si jej k sobě. Viktore. Jsi dědic trůnu. Ale trůn sebou brát nemůžete, postarej se o lid a své sourozence. Budeš novým králem v nové zemi. Zde, můj meč. Děděný z otce na syna. Snad ti poslouží tak dobře jako mě. Král princi předá svůj meč. Nádherná a prvotřídní práce kovářů a šperkařů. Illio kývne na nejstarší z dcer. Jsi krásná, jako tvá matka. Hlídej dobře svou krásu. Měly se o tebe být princové. Ale přeji ti ať najdeš toho svého prince i mezi obyčejnými lidmi. Zde, něco co jsem před tebou tajil v tmavém hedvábí ukrytý jest luk. Tmavý, kostěný, umě vyřezávaný. Dokonalá pastva nejen pro oči. I tvá matka byla blázen do střelby. otec si neodpustí pohladit princeznu po tváři Sapi obrátí se k nejmladšímu princi. Vím že zbraní a řečmi o tom ať si dobře vybereš ženu tě neohromím. Mám tu něco jiného. Harion vyndá na stůl svazek knih. Zvláštních knih v barevných šupinatých obalech. Jsou tři. Rudá, zelená a modrá. Možná si v nich počteš víc než já. Třeba některou dokážete s otcem Joskou přeložit. Když skončí loučení s rodinou, král pohlédne na Flaviuse. Příteli. Chci abys jim přiřadil stráž co je bude všude doprovázet. Zesil také dozor u lodí. Můžou se tam odehrávat sabotáže a můžou se chtít na ně dostat černí pasažéři. Vyšly posla, ale zůstaň. Musíme vytvořit seznam potřebných věcí a lidí společně. Nikdo z nás nebyl v situaci kde je všechno třeba. Král kývne na otce Josku a ten přinese pergamen a brk. Už je na něm napsáno pár věcí: Dobytek Krmivo pro zvířata Sazeničky a semínka Řemeslníci Zbraně Vojáci Ženy Technici Jídlo, voda Lana, bedny, lucerny, svíčky, pochodně, vybavení do kuchyně- koření, háky, nástroje na opravu a stavbu…

Princezna Rasslen - 04. ledna 2015 16:48

Všichni v sále Sedím na trůně, vidím jak přijde první velitel a pokloní se nám, pokynu mu hlavou jak mám naučeno, tohle je snad jediný co dodržuji, dobré pozdravy dělají přátele. Když dojdou i ostatní sourozenci a nakonec i otec Joska, tak otec začne mluvit. Poslouchám ho, tušila jsem, že ty lodě budou pro nás, abychom uprchly, ale netušila jsem, že se tam vejdou jen 300 lidí, jen 300 z naše velkého národa. Můj dech se zpomalí a srdce zrychlí, podívám se lehce vystrašeně na sourozence proti mně. Pak si mě jako první vyzve k sobě, nemeškám, ihned přejdu k němu a dívám se mu do očí a snažím se ho co nejlépe zapamatovat. Nemluvil o sobě - nemluvil, mluvil - on tu zůstane... Napadne mě bolestně. Snažím se nerozklepat a ani nerozbrečet se, natož si zoufat si. Poslouchám otce velice pozorně, kývám a usměju se, když oznámí, že mě nikdo nedohoní. Pak oznámí, abych si našla tři chlapce mého věku, trochu se zamračím, nevím koho, ale pak mě napadnou tři, mí nejlepší kamarádi a zesmutním, když si vzpomenu, že pojedou jen oni. Ale nedávám nic najevo, nic, snažím se být tvrdá, snažím si zaštípit do své hlavy co nejvíce. Pak mi dá přítele, štěně, které našli lovci, vzpomínala jsem na to, pomáhala jsem ji krmit. Zapíská a štěně - nyní už statnější štěně ke mně přiběhne a než se vzpamatuji, tak ležím na zemi a směju se, jelikož mě lochtá olizováním na obličeji. "Azí, Azí dost." řeknu a přimáčknu si ho na sebe. Sednu si do sedu a vlka mám přes celé nohy a držím ho kolem hrudníku, hladím ho v té jeho hebké srsti. Sleduji jak předává dary a rady ostatním. Jsem smutná, ale snažím se být statečná. Tři chlapce - musím najít tři chlapce? Určitě to bude Penta, syn mladého lesníka a bylinkářky, pozná skoro každou rostlinu a ví na co se používá a taky umí žít v lese. Pak - možná - Beny, syn kováře. Neustále je špinavý a umí s kovem stejně dobře jako jeho otec a poslední - kdo poslední? Je to tak těžké, tolik těžké, někoho kdo by něco uměl? Možná tak Miky? Miky je syn zemědělce a má velkou sílu. Ale jejich tolik kdo by mohli jít - ne, tyto tři. Musí to být tito tři, jsou šikovný, jsou hodní a jsou to mí kamarádi a to nejbližší. Ale je to tak těžké, je mi z toho špatně, když si jen pomyslím, že rozhoduji kdo bude žít a kdo ne. Obdivuji otce a i ho lituji. Podívám se na všechny a nepřestávám hladit vlče.

Princ Sapientes - 04. ledna 2015 17:08

Poslední den v Království Slyším hluk, křik, očividně můj komorník, nicméně mě to nedonutí zvednout hlavu. Zastavte někdo ten svět. Najednou zmizí chladný kámen zpod mých zad a zvednu se do vzduchu. Zvednu trochu malátný pohled k osobě, co mě zvedla. Jistě, měli tady být. Ten magor by se ke mě přes ně nedostal. Zapíšu si do paměti, že jim to dám sežrat. Počkat jdeme k otci? To mě probere natolik, abych ho stisknutím ramene zastavil před dveřmi královských komnat a kývl ať mě postaví. Upravil jsem se a pomalým krokem vešel už bez opěry. Když se zastavíme, založím ruce na prsou a nenápadně se o jednoho z gardistů opřu, abych udržel rovnováhu. Hodím po něm výmluvným pohledem, aby byl zticha. Tiše, lehce zamračeně poslouchám otce, když mluví. Většinou jsem již tušil, ale slyšet to takhle od něj naplno, to je jiná. Povzbudivě se pousměji na Ras, když se na nás podívá. "Počkat. Opuštěný ostrov a na něj třista pevninských lidí? A to máme jako přežít?" zabručím na protest, ale papá mě asi ani neslyšel. "Jakože vůbec nikdo, kdo by nám... ehm... Pomáhal?" zamračím se ještě více, "nechcete mě rovnou stít?" To druhé raději syknu potišeji, aby to bratříček nevzal doslova. Na jeho další slova kývnu. To je pravda. "Z mého oblečení mě nedostanete," řeknu rázně, když promluví o zbroji a zbraních. Ano vyměním si ho za černé, ale to bude tak všechno. Dojde na rozdávání. Protočím oči v sloup. Nicméně když vysloví mé jméno, podívám se na něj a dokonce rozpojím ruce na prsou. Uchechtnu se a kývnu. Když vytáhne knihy v očích mi zajiskří, celý se rozzářím a dokonce se přestanu opírat o gardistu, přejdu rychle ke stolu a přejedu po knihách prsty. Šupiny? Podívám se na otce. "Děkuji," řeknu procítěně a zároveň v tom jednom slovu vyjádřím celý můj smutek, že nepojede s námi. "Jestli mohu promluvit mezi prvními. Rád bych sebou na cestu jako vždy přizval profesora Bořeje. Je to zeměpisec, přírodoznalec a ač je ve vyšším věku, stále má kuráž a výdrž. Doprovází mě na mých cestách a nikdy se nestalo, že by mi nestačil. Myslím, že to bude užitečný společník a člen kolonie," prohlásím a přejedu pohledem mezi otcem a otcem Joskou.

Princ Viktor - 04. ledna 2015 20:34

Poslední den? Já ještě neumírám... Ráno se vzbudím brzy. Spím v kasárnách společně se svými bratry ve zbrani. Dřevěný kavalec a tenká přikrývka mi musí stačit. Stačí to mým mužům. Stačí to i mě. Kromě mého oblečení a zbraní je můj pokoj prázdný. Dám se do cvičení. V boji se cvičím od deseti let, a proto jsem si již vytvořil pravidelný rituál cviků. V poslední době jsem ale ještě přitvrdil, jelikož vím, že pro mě nesmí být problém unést svůj desetikilový štít ve vztyčené poloze štít jednou rukou celí den. Poté co jsme se dostali do města se nám dostalo trochu odpočinku, takže pokud dnes nepadnou hradby nebo brána mám volný den. Cesta sem ale byla krutá a přišel jsem o mnoho přátel. Od té doby, co jsme přišli o těžkou jízdu, to jde s armádou z kopce. Můj oddíl těžkooděnců je jako jediný schopný postupovat proti štítové řadě těch barbarů. Zaženu chmurné myšlenky a jdu se nasnídat. Přede dveřmi se ke mně přidá velitel mé gardy. Je to můj nejvěrnější přítel. Nepochází ze šlechtické rodiny, ale odmala trénuje styl boje těžkooděnců. Nikdy se mi nepodaří dostat se z pokoje tak brzy, aby na mě již nečekal. A to trénuje dvojnásob co já... Na snídani (jíme něco, o čem kuchař tvrdí, že je to ovesná kaše) se k nám přidá několik mužů a rozebíráme současnou situaci. Naše schopnosti nejdou zrovna teď uplatnit. Místo našich štítu slouží hrady. Pokud by však vznikl průlom já i mí muži jsme připraveni ho uzavřít vlastními těly. Po snídani jdu na hromadné cvičení. Dám si několik cvičných soubojů s velitelem své gardy. Slovo cvičných není zrovna výstižné, protože používáme pouze ostré zbraně. Doba kdy každý takový souboj pro mě znamenal zranění je už dávno pryč, přesto se najdou dny, kdy mi přibude nějaká ta jizva na předloktí či stehnu... Pak začneme cvičit ve štítové hradbě. Nejdřív trénujeme zastrašující postup, kdy při každém kroku udeříme kopím o štít. Bum, Bum, Bum! Pak kopí spustíme a zapřeme je o štíty a začne ostražitý postup. Pak se dostaneme k nácviku výpadů štítem a kopím. Vždy nejdřív virtuálního protivníka odhodíme štítem a pak ho probodneme (bodnutí provádí první i druhá řada naráz). Tohle vše se děje v dokonalé souhře. Společný výcvik jsem zařídil spíš proto, abychom upustily trochu adrenalinu. Pak zahlédnu, že opodál nervozně postává nějaký poslíček. „PROHODIT!“ zařvu. Okamžitě všichni muži v první řadě udělají krok vlevo. Zároveň všichni muži v zadní řadě udělají krok vpravo. Muži s přední řady udělají krok vzad a muži z zadní řady krok vpřed. Pak následuje úkrok do strany a řada je zas celistvá. Vše proběhne neskutečně rychle a plynule. Tak to má být. S pěti dalšími opustím druhou řadu a jsem okamžitě nahrazen několika muži z třetí řady. Společně s pěti dalšími zamířím k poslíčkovy. Otec mě chce vidět? Co se může dít? Spěchám chodbami hradu. Vejdu do místnosti, kde už jsou všichni mí sourozenci a Flavius Co se může dít? Napadne mě opět. Přejedu pohledem své sourozence. Jako vždy se nesouhlasně zamračím nad vyzáblou postavou svého bratra. Náladu mi ale okamžitě zvedne pohled na mou malou bojovnou sestřičku. Úsměv se mi ještě víc rozšíří při pohledu na svojí druhou sestru. Flaviusovi uctivě pokynu hlavou. Pak pokleknu a pozdravím otce. „Pane“. Otec mi dovolí vstát a spustí svojí řeč. O čem to mluví? Ještě nejsem poraženi. Když se vzepřeme osudu, tak zvítězíme. Plán je to dobrý, ale ať do bezpečí pošle ženy, děti a starce. Každý bojeschopný muž, ať vezme zbraň a brání svou zemi... Pak otec předá mé sestře vlka. Nedůvěřivě si to zvíře změřím. Vážím si vlků a mám je rád. Vím ale jedno ochočit se nedají, nebo aspoň ne stejným způsobem jako psi. Jakmile dospějí jejich pudy je nutí vyzkoušet si, kdo je tady pánem...a to co je pro ně jen na oko je i pro dospělého muže smrtící... Štěně co vběhne do místnosti se ale zdá přátelské. Zvláštní. Ještě jsem nevyděl vlka, který by v sobě neměl zabudovaný strach z lidí... Pak mi otec předá svůj meč. Další poraženecký znak. Kdyby chtěl aspoň plout sám. Ten meč je symbolem doby minulé. Já sám ho v boji nejspíš nikdy nevyužiji. Nejsem dobrý šermíř. Při pohledu na luk, který přává sestře rychle skryji úšklebek. Sestra sice stejně ví co si myslím o jejím úsilí, ale není nutné jí tím provokovat. Bratrovy otec předá knihy. Jak jinak... Myslel jsem, že zbytečnou zátěž sebou brát nechce... Knihy jsou důležité to uznávám, ale knihy v cizím jazyce? Proč? Zde už úšklebek neskryji. Bratr si jako obvykle hned začne stěžovat. Nějaká ta tíha zbroje by mu záda neohnula víc, než ty jeho knihy. Neunikne mi jak nenápadně podstoupil, když zmínil stětí. To my vžene úsměv do tváří, ale pak se zas rychle zachmuřím. Profesor Bořej je celkem dobrá volba. Během jeho řeči si utřídím myšlenky a pak spustím. „Otče kdo říká, že jsme prohrály. Proč mi dáváš svůj meč uprostřed války. Vezmi si ho zpět. Já neopustím své muže a svůj lid. Budu bránit naší zemi, nebo při její obraně zemřu. Nemůžeš po mě chtít, abych utíkal a nechal tu ti lidi na pospas těm barbarům. Pokud by měli štěstí budou do konce života otročit. To nepřipustím! Mé přízvisko nebude Zbabělí. Pošli pryč ty co nemůžou bojovat... Toto město se může stát poslední baštou, s které dobijeme zpět co nám náleží“

Princezna Illia - 04. ledna 2015 21:03

Chaos? Smutek? Vztek? ... Poslední den nastal Nestihla jsem ani dokončit obrys svého nového obrazu a ozvalo se klepání na mých dveří. Služebník ani nevyčkal na mé povolení vstoupit a vtrhnul do mého pokoje. Neminul ho nemilý a vzteklý pohled. Avšak poté co mi sdělil co se děje se můj pohled změnil. Otec nás všechny svolává? Vždyť to není ani hodina po snídani, mohl nám to oznámit tam, ale vypadal velice sklesle.. Ach matko.. Proč jsi jej musela nechat samotného.. Odložím svůj uhel a vydám se za poslíčkem. Dorazím jako poslední, ale dojdu k otci a lehce jej líbnu na tvář s milým úsměvem. ,,Otče.." oslovím jej a dojdu se usadit na své místo. Jeho řeč je dlouhá, ale díky informacím, které jsem měla z rána jsem ji částečně očekávala, leč jeho slova přináší informaci, že on zde zůstane. Krev mi vře v žilách, abych nevykřikla a neprotestovala proti slovům krále a svého otce. Vím moc dobře že král nikdy své království neopustí, ale nedopustí aby se stalo něco jeho dětem. Poté oslovil mou malou sestřičku a viděla jsem, jak se její oči rozzářily radostí, když k ní přiběhlo vlčí štěně. Další do sbírky, ale věrný ochránce.. Pomyslela jsem si pro sebe než se otec obrátil k Viktorovi. Bylo jasné, že jemu předá svůj meč, aby jej nosil po svém boku připnutý jako pravý král. Lehce jsem se poušklíbla. Když se otec otočil ke mě vzhlédla jsem k jeho ustaraným očím a ve svých držela slzy. Smutně jsem se pousmála při vzpomínce na matku a lehce kývla při jeho slovech. Leč když jsem odhalila dar, který byl předán mě skousla jsem si ret, až do krve ale slza po tváři stekla, tak či tak. Je dokonalý.. Krásný.. Přesné vyřezávání a je odlehčený, takže nebude tak těžký, jako ty z kterých jsem doposud střílela. Všimla jsem si pohledu Viktora, ale nevnímala jsem jej a on nic nepoznamenal. Věděl, že to nejspíše není nejlepší nápad. Mladší bráška dostal přesně to co by jsi určitě přál. Nevěděla jsem co v těch knihách je, ale vypadaly velice vzácně a staře. Možná, když jej někdy poprosím nechá mě si také něco přečíst. Poté se otec obrátil k našemu veliteli a já si rukou setřela z tváře slzy, které mi utekly z očí. Sestřička ihned přemýšlela koho si vzít s sebou, mladší bratr také vybral svého společníka a jak bylo více než jasné Viktor protestoval. Povzdechla jsem si a vstala, ať mohu dojít k otci, kde jsem si vedle něj poklekla a svou hlavu složila do jeho klína. ,,Vím, že jednáš v náš prospěch. vím, že ty své království nepustíš, leč po nás to chceš jen pro naši ochranu a vybudování nového království, které ponese tvé jméno otče. Přišli jsme o matku a nyní nás chceš opustit i ty a poslat nás do neznáma? Vždy jsem ti věřila, ale znáš nás přeci jen nejlépe, když jsme tvé děti. Rasslen bude na jednu stranu ráda, protože to bude dobrodružství, Viktor, jak jsem slyšeli nebude souhlasit opustit svůj lid. Sapientes bude chtít svou pohodu a já bych si pouze přála, ať není žádná válka a nemusíme se jako rodina opouštět, ale vím že ty svá slova zpět nevezmeš, takže je budu muset pozměnit já. Budu se snažit vybudovat nové království a vždy budu milovat svou rodinu, tak jako jsi ji vždy miloval ty." vzhlédla jsem k němu a nechala po tváři stéci další neposlušnou slzu. Přijdu si jako matka, možná proto ji jsem podobná v hodně směrech.. Chci být s otcem,protože rodina se neopouští, ale na druhou stranu.. Je to jeho přání a jedna pro naši ochranu.. Vždy nás miloval a vždy milovat bude.. Proto je odhodlán zemřít..

velitel Flavius Morell - 04. ledna 2015 21:29

Sešlost dětí s otcem Děti se scházely a já jsem se postavil za krále, na místo které mi náleželo vždy když jsem byl v jeho přítomnosti. Z této pozice jsem přihlížel, jak přichází jednotlivé děti. Věděl jsem, že to co jim řekne král se jim vůbec nebude líbit. Snad až na Viktora nebyli přivyklí nějaké těžší práci nebo čemukoliv více náročnému a nepohodlnému. Viktor, i když nesdílel můj styl boje a vyznával jiný věděl co je to nepohodlí. Musel jsem uznat, že jednou to dotáhne daleko, pokud i sleze z toho vojenského kavalce. Sledoval jsem průběžně obličeje všech, když jejich otec mluvil a všiml jsem si taky, že Sapientes je opřený o Rasmuse. Mladý princ byl hodně samolibý a mě osobně se jeho chování opravdu nezamlouvalo. Myslím, že on bude hodně trpět na následující výpravě. Ukázal jsem na Rasmuse a pohybem ruky mu naznačil, že má jít za dveře. Čímž princ decentně ztratil rovnováhu, ale gardisté nejsou otloukánci. Pro něj rozhodně ne. Pak následovaly jednotlivé děti. Rasslen jak bylo vidno všechno sice aspoň chápe, ale vlčí štěně jí celou věc značně usnadňuje a trošku dovoluje zapomenout. Sapientes si odnesl knihy a pokud jsou tedy nepřeložené, tak by od něj mohl být i někdy pokoj. Věřím, že s otcem Joskou u toho stráví pár chvil na lodi a bude klid. Podle jeho řečí se můj odhad vyplnil a kdybych mohl i se ušklíbnu. Zatím jsem jenom udržoval kamennou tvář. Pak přišel Viktor a Illia. Meč a luk. Oba dostali zbraně jejich rodičů, symbol jejich rodiny a vzájemného spojení, ale přijaty byly s různými obličeji. Pak přišla řada na mě a já jsme se posunul tak, aby na mě král viděl. Vaše výsosti. O jejich hlídání se více či méně pokoušíme už celou dobu zde. Kromě tedy prince Viktora a jeho vlastní gardy. U princezny Rasslen je to taková menší válka, ale to jsou drobnosti. Při obraně Vašich dětí položím život pokud to bude nutné. Mám nechat zavolat kapitána? Kdo to vlastně je? Zeptám se a potom se přesunu k Markovi. Zatímco mluvily děti vzal jsem si bokem Marca, který přišel s mladým princem taky. Dojdi do kasáren a vzbuď Mariana. Ať zajistí ochranu těm lodím. Pak se vrátím za krále. Poslouchal jsem děti a i já jsme se musel zapojit. Reakce to bude hlavně na Viktora. Vaše výsosti dovolte mi promluvit. Princi Viktore, jste dobrý voják a schopný velitel. Ovšem Váš otec a i já máme více let bojových zkušeností. Barbaři zničili jedno království po druhém. Mají mnohonásobnou přesilu a i když my máme hradby je jen otázka času kdy proniknou do města. V hodinách válečné strategie Vám jistě nejednou bylo řečeno, že správný velitel ví kdy ustoupit, aby mohl bojovat i další den. Tak je to bohužel nyní. Váš otec dělá to co jediné může. Zachránit Ty jenž můžou jít a zajistí aby jste se mohl s lidmi vrátit a zemi získat zpět. To, že zde umřete ničemu nepomůže. Mluvil jsem klidně, ale rázně. Se svým kamenným pohledem, kterým jsme těkal mezi sourozenci, ale hlavně patřil Viktorovi. Věděl jsem, že říct to asi stejně moc nemá cenu. Viktor byl tvrdohlavý a já ho chápal, ale jednou je následník trůnu a otce poslechnout musí.

Vypravěč - 05. ledna 2015 11:10

trůní sál (část příspěvku je psána za noci v mobilu, proto si prosím interpunkci doplňte) Po dobu co Sapiens vyrusoval na nej otec vrhl (někde kolem druhé poznámky) takový pohled že většinu dalších poznámek trousil uz na pul ust. Dokonce ti otec Joska zahrozi vychovnych pohlavkem (zrovna on by tě takto ztrestat mohl bez následného linčování). Otec si povzdechne. Stejne si tam kecal celou dobu. Otce Josko, pripiste na seznam roubik.' Pravy v zertu. Obdiv k vasemu otci vzrusta vic a vic-jestli to vubec jeste jde. Cisty humor i v takove situaci. Joska se usklibne. Borej je dobrou volbou. Bohuzel nejlepsi ucitele byvaji ti nejstarsi-nic osobniho otce Josko. ale uz vybirejte spise mladsi. Pripiste jej na seznam.' Otec si pohladi vous kdyz spusti Viktor. Viktore. Jsi nejstarsi a tim bys mel byt i nejmoudrejsi. Tady uz se nic nezmuze. Sam to citis v srdci. Proto te posilam s nimi za prve: muzu' ukáze na královskou korunu odloženou u trůnu za druhe te bude treba jako nikdy. Neni odvaha tu zustat. Vase cesta vyzaduje vic sily a odvahy nez si myslis. Domluvil jsem 'vite ze s otcem se hadat nema cenu. Navic kdyz je zde stale kralem. Po vystupu Illii se vnese vlhko i do kralovych oci. 'Illio, moudrejsi zeny v nasem rode nebylo. Dohledni na sve sourozence. Asi si pobrala rozum za ne vsechny.' 'V neposledni rade tu mám ještě drobnost. Viktor je následník trůnu, ale tvé Illio, tvé Sapi a i tvé slovo Rasslen má stejnou váhu. Ale nechte promlouvat i ostatní, moudrý a živ bude ten co bude naslouchat a vládnout s rozumem.' Král pak pohlédne na Flaviuse Ano, určitě sem musíme pozvat i kapitána. James Ferhton. Tuším že už se znáte. poznámka: I Flavius si muze dovolit peskování aniž by za to dostal. Úděl lidí kterých si vážíte jak vy tak i král.

velitel Flavius Morell - 05. ledna 2015 11:31

Předvolání - kapitána ke králi Kapitán o ničem nevěděl, ale k jeho lodi a k lodi sousední přišla menší skupina královských gardistů v čele se zástupcem velitele Flavia Marianem. Vojáci zaujali místa kolem lodí i na lodích a Marian se zeptal , kde najde kapitána. Byl posádkou nasměrován dolů do kapitánovi kajuty. Jindy by se asi posádka zmohla na nějaký protest, ale gardista vypadal jako jeho velitel. Kamenně a neústupně. Stejně tak ostatní gardisté. Gardista se dostal až ke kajutě kapitána, kde zaklepal na dveře. Chvíli počkal a pak vstoupil. Kapitán Ferrhton? Jsem poručík Marian Lokerský, zástupce velitele královské gardy. Z rozkazu krále moji muži posílí ostrahu Vašich lodí. Vám mám vyřídit, že jste předvolán před krále a máte se tam dostavit ihned. Gardista stál a bylo na něm vidět, že moc prostoje nestrpí. Malá kopie svého velitele.

Princezna Rasslen - 05. ledna 2015 11:32

Sál Poslouchám otce jak mluvil, jak sourozenci reagovali a jak každý po svém. Neustále jsem držela u sebe vlka a hladila jsem ho, uklidňovalo mi to. Jednou rukou promnu opuchlé oči a setřu si z nich slzy, které jsem držela aby se neroztekly po tváři. Chvíli jsem přemýšlela nad bratrem, který za každou cenu chtěl bojovat. Musela jsem i já ohlásit. "Viki, ale my tě taky potřebujeme." řeknu jednu jedinou jednoduchou větu, v která obsahuje všechno nejdůležitější co jsem kdy mohla jakkoliv způsobem říct. Poslouchala jsem i sestru a znovu mi vehnala slzy do očí, znovu jsem si je musela promnout a zahledět se na vlka. Poslouchám jak Sep a Viki do sebe rýpou, rýpat budou až do skonání věků. Pak promluví velitel a já se musím pousmát. Osobní malá válka - ano a ještě není u konce, já se jen tak nevzdávám ani teď - ani jako otec. Pak nám otec poví to, že i my máme co mluvit do vládnoutí, i já. Podívám se na otce a usměju se. "Neboj se tati, já si Viki srovnám velice dobře, na můj prak je i v tom brnění krátkej." řeknu s úsměvem a přikývnu. Zapamatuji si jeho radu - vždy rozhodovat o všem se všemi, nejen s rodinou, každá rada je nad zlato. Chápu. Líbilo se mi strašně jak otec zavtipkoval, musela jsem se trochu zasmát. Roubík? Ano, to je důležitá věc. A ještě mu přibalit nejlépe kbelík až se mu z moře udělá špatně.

Princezna Illia - 05. ledna 2015 11:47

... Sál ... Otec nakonec vzal debatu s humorem, což mě donutilo od něj vstát a pousmát se pobaveně poté co jsem si setřela z tváří slzy. ,,Každý máme jen svůj rozum otče.." poznamenala jsem s lehkým úsměvem než opět začal mluvit otec. Viktor věděl, že je následník trůnu a také tím pádem na ostrově nový král, ale přesto na nás nesmí zapomenou a náš názor musí brát také vážně. Nebude to nejspíše pro něj to nejmilejší co rád udělá, ale jsme jedna rodina a jeden celek, takže není na výběr. Můj úsměv se rozšířil při slovech mé sestřičky a dokonce jsem si i rty zakryla dlaní. Její dětská neomalenost byla opravdu dokonalá, že já samotná bych to nedokázala říci lépe, leč já bych si tyto slova pouze řekla v duchu. Leč jsem se zarazila při jméně našeho kapitána. Tenhle podivín?! To snad ne! ,,Otče! Tenhle kapitán je neschopný. Každá služebná jejíž muž slouží na jeho lodi si vždy stěžuje. Je to kapitán na dvě věci. Vše dělají a řeší jeho důstojníci. Nosí pouze nos nahoru, jako kdyby byl vládce světa, ale přitom je to zbabělec, který nic neumí.. Prosím zvaž volbu kapitána. S tímhle se na ostrov ani nedostaneme. Začne během první dne vyšilovat.." z mého hlasu byl cítit vztek a snad i nenávist. Často mé služebné mluvily o tomto muži s hořkostí v hlase a nenávistně jej nezývaly.

Vypravěč - 05. ledna 2015 12:50

trůní sál To je smutná zpráva Illio. Ačkoliv jsem překvapen o čem vy ženy nevíte. Ženy mě nepřestanou nikdy překvapovat...tedy. Ať je kapitán jakýkoliv, dobře všichni víte že náš rod není zrozen pro plavby. Nemáme navigátory ani mapaře ani žádné velké mořské cestovatele. Přesněji řečeno, nemáme ani moc velký výběr kapitánů. Ještě přesněji řečeno: nemáme jiné kapitány. král otec se zatahá za vous. Nechci vás tím děsit. Ale máme jiné přednosti a jsem si jist, že kapitán není tak špatný. A pokud bude špatný, nemusí být špatná posádka. Navíc je i v jeho osobním zájmu aby plavba měla šťastný konec.

Princ Sapientes - 05. ledna 2015 16:36

Trůní sál Papá i otec Josko silně nechvalují mé poznámky, ale jen nahodím nevinný výraz a uberu na hlasitosti. Ví, že si je prostě neodpustím. Nad roubíkem se jen pousměji. Je dobré, že otec může i vtipkovat. Má podpěra byla odhalena a málem jsem se složil k zemi, když najednou gardista ukročil pryč. Zamračil jsem se na něj, ale to už jsem měl v mysli něco jiného. Jsem tak nadšen knihami, že bratrův úšklebek pro tentokrát přejdu bez komentáře. Nicméně povytáhnu když spustí protest. Milej bratříček si nechá ujít kralování jo? No i když pravda, to lopotění se v kasárnách mu jde líp. "Ostrov ti jako poslední bašta nestačí?" špitnu jen na konci s úšklebkem. Pak promluví Illia. Respektuji její moudrost. Mnohem více, než bratrovy svaly. Mlčím tedy a jen tiše poslouchám. Samozřejmě se všichni dali do přesvědčování Viktora ať jede. Pro mě za mě, ať si jde na ty barbary třeba házet dorty. Jen kývnu hlavou na souhlas, když je mi můj návrh odsouhlasen. "No už vidím, jak zrovna mě tady Vikouš bere v potaz," uchechtnu se a pokrčím rameny pod otcovým pohledem. Jistě, moudrý král se nerozmýšlí sám. To už nás papá naučil. A taky ta armáda učitelů. Tedy alespoň mě. Pobaví mě Ras, když řekne, že už si ho srovná. Tak tomu se i dá věřit. Usměji se. Pak přejde řeč na kapitána. Il se očividně nepozdává. Hodně, dle jejího nenávistného tónu. Poslouchám vše co o té osobě říká a zamyšleně si mnu bradu. Neříkám nic nahlas, protože otec se ozve s tím, že je to náš poslední kapitán. Dalo by se nově získaných informací využít, ale musíme hlavně doplout. Hmmm.

Princ Viktor - 05. ledna 2015 22:09

Trůní sál Flavius mi začne vysvětlovat, že ústup je jediná šance. Je to zkušený voják a velitel. Pokud to říká on. Je to pravda. Přesto doufám, že mě otec vyslyší. Ten ale pouze ostře utne mé protesty. Nezbývá mi než přijmout rozkaz. Nechápu jak si i v takové situaci dokáže udržet humor. Je to dobrý vůdce. Dojde mi. Na znamení pokory si připnu jeho meč k opasku. Smutně přemýšlím co vše nás čeká. Otec má jistě pravdu, že náš úděl bude vyžadovat víc odvahy, než zůstat tady. Na moři nás čeká neznáme a to je vždy děsivější. Nebude to lehké pro nikoho z nás. Bratr má pravdu v tom, že i ostrov může být poslední pevností, s které se jednoho dne vrátíme zpět a zaženeme ty barbary. Co tu ale zbude? Z těchto úvah mě vytrhne Ras. „Však já Vás taky, Ras“ odpovím od srdce. Otec pak pokračuje a říká, že přestože jsem následník trůnu já, tak slovo náš všech bude mít stejný význam. Tento pokyn mě nijak neurazí. Přestože si toho sourozenci zřejmě nevšimli já na kralování nejsem. Rozkazovat mužům v poli zvládnu, ale řídit prostý lid. Ne to by bylo nad mé síly. Ras udělá poznámku, že si mě když tak srovná svým prakem. „Nebuď na mě moc krutá sestřičko“. Pak se otočím na Sapa a nečekaně vážným tónem řeknu. „Bratře možná nejsem, tak chytrý jako ty, ale jsem dost moudrý, abych si to uvědomoval. Znám své přednosti a znám i tvé. Na kralování nejsem před úskoky diplomacie dávám přednost jednoznačnému boji. Tvou radu vždycky rád přijmu.“ Pak otec zmíní jméno kapitána. Zamračím se. S kapitánem jsem se už párkrát potkal, ale nijak jsme se nespřátelili. Přišlo mi, že je to tak trochu floutek, který nejvíc dbá na to jak vypadá. Mé dohady podpoří řeč Illi. Dobře ale vím, že naše slavné loďstvo čítá pouze dvě lodě a moc kapitánů na výběr nemáme... Za chvíli tu bude a udělám si na něj pořádný názor.

velitel Flavius Morell - 05. ledna 2015 22:29

Trůní sál Král mluvil ke svým dětem a já je poslouchal. Velice mě pobavil roubík pro Sapientese, protože ten bude evidentně potřeba. Líbila se mi myšlenka, kterou král připomněl sourozencům, že slovo budou mít vždy stejné. Vzhledem k jejich počtu je zlé, protože všechny výsledky mohou dopadnout nerozhodně, ale spolu s Joskou bych je měl nasměrovat do dobrých kolejí. Na králův rozkaz jsem poslal pro kapitána z lodí. Konečně jsme věděl kdo to je a sám jsme z toho nějak radostí nenadskakoval. S dotyčným jsem se potkal, vím kdo to je, ale jeho kariéra mě nijak neuchvátila. Neměl jsem rád lidi dosazené protekcí. Vždy mě štvalo, když jsem něco takového viděl. Princezno Illio, pokud je špatný kapitán teď už s tím nic nezmůžeme, ale pokud jak říkáte jsou dobří důstojníci, tak se nemáme čeho obávat. Jak říká král i sebehorší kapitán bude muset chránit svoji kůži. Poslouchal jsem řeč Viktora a byl jsem rád, že se stáhnul a snad mu věci došly. Princi Viktore. Já nejsem šlechtic ani nijak zvláště moudrý, ale u Vašeho otce vidím vyrovnanost mezi bojem a vládnutím lidu. Správný panovník se musí naučiti všemu. Věřím, že Vaši sourozenci Vám v tomto budou zvláště oporou. Když končím zahledím se hlavně na Illiu, která evidentně podědila leccos po své matce. Pak mi na mysl, ale přišla jedna věc která musí být řečena. Vaše výsosti, už jste zvažoval, které z dětí bude na které lodi? Je nutné myslet na to, že se lodi může něco stát a my musíme brát v potaz pokračování rodu. Vím, že mezi dětmi to nevyvolá nadšení, ale vyřešit se to musí.

kapitán James Ferrhton - 06. ledna 2015 09:49

Paluba lodi - trůnní sál Byl jsem zalezlý v kajutě, houpal se na židli a nohy na stole, když se ozvalo klepání. Málem jsem spadl na záda, jak jsem se lekl a rychle se postavil a trochu upravil. "Kdo zas otravuje?" zabrblal jsem si... no, pod vousy. Nakonec jsem je tedy vyzval, aby vstoupili a když se objevili gardisti, překvapeně jsem zamrkal. Na jejich oznámení, že posílí ochranu jen kývnu a když mi oznámí, že musím za králem, překvapeně zamrkám. Snad nenašel nikoho jiného, kdo by velel lodím, začnu se strachovat, když beze slova opustím palubu lodi a spěšným krokem si to zamířím do trunního sálu. Co asi chce? nedá mi o tom nepřemýšlet. Vejdu do sálu, kde postávají všechna princátka i s králem, duchovním a velitelem gardistů. Samozřejmě se po mě všichni ihned otočí, takže vyseknu dokonalou úklonu, mířenou přímo na krále: "Chtěl jste mne vidět, Vaše Výsosti?"

Vypravěč - 06. ledna 2015 20:50

trůní sál Král kývne Máš pravdu. Musíme zvažovat i takovou situaci. Proto by bylo dobré rozdělit nejen vás ale i náklad rovným a spravedlivým dílem, aby každá loď byla samostatná i sama o sobě. Osobně bych navrhoval tebe veliteli Flaviusi, Sapiho a Illio, na druhé Viktora, otce Josku a Rasslen. Tahle slova se mu nepronáší lehce. Proto jsou doplněna prosbou k bohům a nadějí pro to že se sourozenci nerozdělí na dlouho, najednou Ale dokud nepůjde do tuhého, budou plout lodě bok po boku. O tom která z lodí bude vedoucí jsem neuvažoval. Máte na rozdělení a pořadí lodí jiný názor? A obecně není moc času probírat jen tohle! Josko, co je na seznamu nejpřednější? Joska do něj okamžitě zabrejlí Výběr lidu pane. Řemeslníci, ženy a vojáci. Když budu počítat nás, kapitána a tři chlapce zbývá 289 lidí, plus, nějaká zkušená posádka bude asi také třeba... Král pokyne jako by chtěl tím gestem rozhýbat i vaše myšlenky až skončíme s debatováním, rád bych Illio až vybereme řemeslníky abys za nimi osobně zašla a oslovila je. Každý z nich ať vezme co je třeba pro úspěch jejich řemesel. Ty Viktore a Flaviusi vybere vojáky a zbraně. Sapi, Rasslen, otče Josko- stavte se za lovci- ať vám pomohou vybrat zvířata a sedláci připraví sazenice a semínka. Já se služebnictvem se vrhnu na základní vybavení. Otci se na chvíli mihne tváří spokojení, že to není až tak marně promyšlené, ale ihned následuje i horlivé přemýšlení. Především když venku zazvoní pětkrát zvon. Všichni víte co to znamená. 5 zvonění- nepřítel bude za pár hodin na dostřel katapultu. Nemáme moc času zopakuje král.

Vypravěč - 06. ledna 2015 20:53
	příchod kapitána (můžeš už být přítomen na přečtení mého předchozího příspěvku) Jakmile kapitán vejde král jej hned osloví Vítejte kapitáne. Přeji vám dobrý vítr do plachet.Zrovna probíráme počty lidí. Kolik zkušených námořníků potřebujete na bezpečné ovládání obou lodí?

Princ Viktor - 07. ledna 2015 13:27

Trůní sál Flavius mi připomene, že dobrý panovník dokáže jak vládnout, tak bojovat. Já to dobře vím. Vidím to u otce. Jenomže já to nezvládám. Takže má pravdu v tom, že se budu muset spoléhat na sourozence. Všimnu si Flaviusova pohledu. Ano Illia mi pomůže ze všech nejvíc, už jen proto, že je nejstarší. Pak velitel zmíní, že bychom měli být rozděleni na různé lodě. Trochu to vyvrací to co říkal předtím, ale je to dobrý nápad. Otec okamžitě navrhne nejlogičtější rozdělení. Na každé lodi bude jeden princ a jedna princezna. Na každé lodi bude jeden vojenský velitel a jeden rádce Otec pak začne rozdělovat rozkazy. Mě a Flaviusovi přidělí výběr vojáků. Tohle bude problém. Otec mě postavil do těžkého dilematu. Z mé osobní gardy zbylo 60 mužů. Všichni jsooum mímy přáteli. Budu muset rozhodnout, které vzít a které tu nechat. To je úkol, který bude jen na mě. Flavius mé muže nezná, nebo aspoň ne tak dobře jako já. Proto říkám, že ze mě bude špatný panovník. Mé srdce bojovníka říká, že nechat tu kohokoliv je špatné. Zároveň musím řešit problém s tím, že čím víc mužů tu nechám, tím bude větší naděje, že se město udrží delší dobu...Nepochybuji o tom, že každý z mých vojáků se přihlásí jako dobrovolník pro tu zůstat. „Kolik vojáků celkem budeme brát, Flaviusi?“ zaznamenám příchod kapitána. Změřím si ho pohledem. Má narostlé strniště, přesto jsem nezaznamenal, že by se podílel na nějaké činnosti, která by mu zabránila pečovat o svůj vzhled. Uctivě pozdraví krále. Král se ho hned zeptal kolik potřebuje námořníků. To je velice důležitá informace. Jsem zvědav co odpoví...I když potom co jsem o něm slyšel od sestry, by bylo vhodnější zeptat se na to jeho prvního důstojníka. Pak zaslechnu bytí zvonu. Dochází nám čas...

velitel Flavius Morell - 07. ledna 2015 16:21

Trůní sál Celá situace se začala vyvíjet rychle, podle zvonu jsme věděl, že musíme spěchat. Souhlasím můj králi. Je to asi to nejlogičtější řešení. Králvoa úvaha byla dobrá, protože podle ní byli na lodích vždy princ a princezna a i na druhé lodi byl Viktor, který byl schopný velet. Král evidentně i v těchto bolestných dobách dokázal myslet s chladnou hlavou. To je něco co Viktore nemůžu rozlousknout. Aktuálně uvažuji o zhruba maximálně 80 vojácích. Jde o to, že většina naší výpravy nemohou být pouze vojáci. Napadá mě věc zorganizovat asi takto. Padesát vojáků budou členové gard čili dvacet pět mých a dvacet pět Tvých. Tvoji udělají základ těžké pěchoty a střed formace pokud bude potřeba. Moji gardisté jsou sice také dobří, ale Tvůj styl boje se prokázal za dobrý a budou tvořit případně lehčí verzi těžké pěchoty. Zbytek těch vojáků čili zhruba třicet bych vybral z řad pravidelného vojska. Hlavně střelce rozhodně pár střelců z kuší a lučištníků. Trošku se odmlčím, protože mě napadne, kolik svých gardistů tady musím nechat. Potom už pokračuji. Vojsko totiž můžeme ještě suplovat pomocí rolníků. Dle mě by otec Joska a princezna Illia měli mezi řemeslníky vybrat i některé z armádních povolanců, což jsou muži schopní ve své práci, ale také umí s mečem. Další jsou lovci, čili schopní zvědové a střelci. V neposlední řadě námořníci, kteří budou tvořit další část, kterou budeme moci zorganizovat a posílit tak naši armádu. Samozřejmostí jsou technici, o kterých mluvil král. Palebná síla galér nám zajistí těžké zbraně. Nějaké dodatky? Zeptám se Viktora, když skončím.

Princezna Rasslen - 07. ledna 2015 17:06

Trůní sál Seděla jsem stále na zemi, hladila jsem si vlka a poslouchala jejich mluvení. Neznala jsem onoho kapitána, ale dívala jsem se jak bratr se baví s velitelem a bylo to i částečně vtipné, nemohli se chvíli domluvit, ale nakonec to dokázali. Všichni dostali úkol až na mně, ale to jsem též pochopila. Nakonec zazněl zvon, chvíli jsem ho nevnímala, často zvonil, ale pak mi to došlo - hned jak jsem uviděla tváře ostatních. Zvonil pětkrát, trochu strnu a snad i vyblednu, ale pak mě zalije zjištění, že už to moc dlouho nevydržíme, že musíme pospíšit. Otec řekl, že na lodi nebudou žádné děti, jen já a moji kamarádi. Odsunula jsem Azího stranou a stoupla jsem si, já mám vše, jen si snad doběhnu do pokoje pro svůj vak s pár kousky s mým oblečením, ale není toho mnoho. Zjistím, že jsem na lodi s Viki, rozumím tomu, ale nelíbí se mi to. Nakonec přejdu k otci, nemám tu už co dělat. Lehce zaškubu na jeho hábit, abych upoutala jeho pozornost, když se to tak stane, usměju se na něho. Počkám až se nakloní a já ho naposled pořádně obejmu a dám mu pusu. "Mám tě ráda tati." zašeptám mu do ucha a snažím se, aby nepoznal, že se mi chvěje hlas. Nakonec mu dám naposled pusu a poté si z krku sundám můj přívěšek, je to jen obyčejná kůže, ale jsou tam různé korálky a velká dřevěná placka s vyrytím našeho znaku. Měla jsem ho už delší dobu, udělala jsem si ho já sama, když mi kamarádi učili s nožem. Sundám si ho a dám mu ho kolem krku a usměju se. "Sluší ti víc." řeknu a přikývnu s úsměvem. Naposled ho obejmu a nechce se mi ho pustit, ale vím, že musím. Ani nevím co mu více říci, prostě už nevím. Nakonec ho pomalu pustím, podívám se mu do očí a přikývnu, zasalutuji jako voják a usměju se o to více. "Uvidíme se jednou, slibuji." řeknu a nakonec se otočím a uteču ze sálu pryč. "Azí!" řeknu jen a vlk běží za mnou a já vyběhnu ven. Chvíli se zastavím, trochu se musím vydýchat a uklidnit se, rozhlížím se přitom po lidech, kteří někdy panikaří, někdo zase moc spěchá a nakonec někdo jen sedí a ví, že nemá už žádnou šanci. Zamračím se, rozběhnu se a vlk jde ihned za mnou, proplétávám se davem, než najdu své tři kamarády a pošlu je k lodím, vysvětlím jim co se děje, řeknu jim, že pojedou se mnou, ať si vezmou jen to nejdůležitější a ať zmizí k lodím a řeknou, že je posílám já. Chvíli nechtěli věřit tomu, že mohou jet se mnou, ale hlavně, že pojedou sami, viděla jsem, jak je matky vyhnaly k lodím a mě všech bylo hrozně líto. Ale čas je proti nám, znovu se rozběhnu a znovu se prodírám skrz dav, běžím znovu na hrad a skončím ve svém pokoji. Mám tu tolik pěkných věcí, ale já si vyberu jen svůj kožený vak a naházím tam pár kousků svého chlapeckého oblečení. Nakonec se naposledy rozhlídnu, snažím si zapamatovat co nejvíce z mého domova. Otočím se a mířím k otci Joskovi. Mám být s ním na lodi a s bratrem, ale ten bude běhat sem a tam, tak jsem se raději rozhodla, že se budu držet otce Josky. Jsem za rohem a čekám až se Joska pohne, sleduji ho a čekám, kam půjde on, půjdu i já.

Princ Viktor - 07. ledna 2015 17:40

Sál Řeč Flaviuse je rozumná. Přesto je mi zní zle. Jen dvacet pět. Méně než polovina. Bude to těžké rozhodování. „Souhlasím veliteli.“ řeknu přiškrceným hlasem. V mysli již mám sestavený seznam. Byl bych rád kdyby na něm byl velitel mé gardy, ale vím, že odmítne jet pokud sním nebude moc pokračovat aspoň většina vojáků. Aspoň se postará o to, že to tu pro barbary nebude lehký oříšek... Přistoupím k otci a stisknu mu pravici. „Otče“ řeknu a pohlédnu mu do očí. Víc není potřeba. „Omluvte mě..“ pronesu k ostatním a vyjdu ze sálu. Tam na mě čeká pět mých bojovníků. Rychle je seznámím se situací. Pohlédnu na velitele své gardy. „Předpokládám, že tě nepřesvědčím...“. Můj odhad byl správný. Odvedu ho stranou a proberu sním, které muže chci sebou. Odsouhlasí můj výběr a popřeje mi hodně štěstí... Vydáme se společně do kasáren. Tam vyvolám své muže. Vybíral jsem takové, kteří ještě nemají rodinu, nebo již o ní přišli. Proto se všichni mohou okamžitě vydat k lodím. Pak se rozloučím s ostatními muži. „Jednou se vrátím. Pomstím padlé a osvobodím zajaté. Když budete mít šanci na únik využijte jí. Skryjte se a podrývejte sílu nepřítele. Tohle není poslední bitva ani poslední den.“ vím že se nejspíš mojí radou řídit nebudou. Zůstanou do poslední chvíle, aby bránili uprchlíky a dali jim čas na únik. Pak si každým ze svých vojáků podám ruku. „Bude to dobrý boj.“ Vydám zpět do trůnního sálu. Doprovázen pěticí nejvěrnějších, už se mnou ale nejde velitel. On i „má“ garda se přesouvají na bojiště.

Vypravěč - 07. ledna 2015 20:11

Illio- protože hraješ moudrou princeznu, věc k zamyšlení: ve městě je 800 a víc lidí co bude chtít přežít. Lodě můžou vzít 300 z nich. Je opravdu moudré veřejně o tom mluvit? Nebude lepší obejít řemeslníky spíše potají? Lid není hloupý a dříve nebo později mu dojde co se děje. V záchvatu paniky a strachu o vlastní život se stane jediné: chaos, panika a masakr. Čím dýl budete tutlat kdo skutečně pojede, tím víc tomu všemu zabráníte. A když zmizíte dostatečně brzo, nemusí chaos a masakr nastat vůbec. Smaž svůj příspěvek a přepiš jej. taková chyba by mohla být fatalní.

Princezna Illia - 07. ledna 2015 20:23

Truni sál Proč mé srdce začínalo bít, jako poplašní zvon? Naslouchala jsem každého kdo promluvil, ale bohužel nebyl možný jiný kapitán. Nenávistně jsem se zamračila. Takže náš kapitán bude totální inbecil.. Super plavba, ale věřím, že on si bude chtít zachránit tu svou urozenou zadnici.. O nic jiného mu nepůjde. Doufám, že bude se mnou na lodi a já si jej ohlídám. Pomyslela jsem si v duchu, ale bohužel i do místnosti onen "krasavec" přišel. Lehce jsem na něj pohlédla, ale věnoval jsem svou pozornost spíše otci, který mě požádal, ať dojdu oslovit řemeslníky, kteří budou vybráni. ,,To je přeci jasné otče. Prosím.." má slova přerušil výstražný zvon, který bil jako mé srdce. Jedna..Dva..tři..čtyři.. pět.. Počítala jsem a pohlédla na otce se slzami. Opravdu není příliš času. ..Milujem tě otče.. Pozdravuj po boji naši matku. Ve snách se společně shledáme." políbil jsem otce na tvář a vyrazila rovnou do města, kde panoval chaos a strach. Viděla jsem děti, které se kolem mě motaly a následovaly mě, aby zjistily co bude dále. Postupne jsem obešla řemeslníky a vyridila jim vse co bylo zapotřebí. Většina pochopila někteří odmítli a rozhodli se zůstat po boku krále. Musela jsem najít náhradu, ale zvládla jsem to.Náměstí se již plnilo vojáky pripravene k boji.Cele náměstí tvořili vojáci a muži z města kteří se rozhodli zemřít po boku svého krále. Až na malou dívku, řekla bych tak sotva pětiletou. Ubrečeně na mě hleděla. Věděla jsem, že zde v království jsou i osiřelé děti. Jen co ke mě natáhla své vyhublé ruce sklonila jsem se k ní a vzala ji do své náruče. ,,Budeš v pořádku. Postarám se o tebe.. Jak se jmenuješ maličká?" snažila jsem se být milá, ale dívenka se ke mě tiskla celá uklepaná. Pohladila jsem jí po havraních vláskách. ,,Budu ti říkat Lillith, souhlasíš?" pouze mi lehce kývla a já se vracela zpět do trůnního sálu. Tam by jsme se měli nakonec před vyplutím všichni sejít. Já se zařídila a pouze jsem v sále sledovala jak všichni pobíhají tam a zpátky.

Vypravěč - 07. ledna 2015 20:51

rodiny od tří chlapců kam se hne malá princezna, hne se i vlk a čtveřice strážných. Snaží se působyt nenápadně, že princeznu sledují, občas jim to nejde- protože má princezna rychlé nohy. Ale lid by stále neměl tušit co se chystá a že královská rodina již vybírá kdo pojede a kdo ne. Atmosféra ve městě je hrozivá. Disciplína vojáků zatím zadržuje a zaměstnává lid natolik, aby neměl moc čas na přemýšlení. Ale jak dlouho to potrvá? Když Rasslen navštíví domy vybraných dětí, rodiče jsou v slzách a u vytržení. Jen mého chlapce? Mám 4 další děti. To tu mají zůstat a co my? Povídá některý. Já bez rodičů nejdu pravý jeden z chlapců. Nemůžu tu nechat sestřičku. Pravý další z chlapců. V tom okamžiku musí zasáhnout stráž. Již tak vystrašená rodina se skrčí ještě víc. Jen vaše děti mají možnost žít. Buďte za to šťastni a vděčni. Pokud tu informaci rozšíříte, nedáte šanci ani jim. Jsou to chlapci a jediné děti co pojedou. Budou se ucházet o ruku princezny. Budeme je všechny střežit jako malé prince. Tak přisáháme. (mluvící voják je tmavé pleti a má velmi zjizvenou tvář. Rasslen tomu moc nerozumí, ale ví, že svou řečí zažehnal nebezpečí a je tedy vhodný kandidát na cestu ) Po těchto slovech se probere ze záchvatu strachu ze smrti každý. Ano, rodičové milují své děti nade všechno. S chlapci se rozloučí, dají jim na cestu to nejlepší z domu a pak se pořeší jejich tajný přesun na loď. Na loď přibylo nenápadně o tři chlapce (zatím všichni na jedné)

Vypravěč - 07. ledna 2015 21:02

vojáci prince Drsný výběr. Ale jednoduší pro mnohé je, že vojáci zůstávají disciplinovaní i v takové to situaci. Je drsné vybírat jen ty co nemají rodiny. Leč spravedlivé a správné. I když se ozve několik vojáků na protest a otevřeně vystoupí. Má žena porodila 6 dětí. pro království a krále, chlapce. Všichni se začínají učit jako vojáci, aby mohli vstoupit a bojovat po boku krále. Mají zemřít nepoznaní světem? Bez potomků a možnosti na život? Jiný vykřikne: Si princ! Né bůh! Nemůžeš vybírat kdo zůstane a kdo ne. Plivám na tebe i tvůj erb. Nebudu sloužit království bez srdce. Barbare, 10 tvých nejvěrnějších se přestane ovládat. Dokonce tasí a jdou tvým směrem. Vytvoří se kolem tebe okamžitá barikáda z živých těl a strhne se bitva. Rychlá, ale bolestivá. Tvý vlastní bratři se vraždí. Ani tvý nejvěrnější nezvládly ovládnout strach o sebe a své milované. Než je stihneš zarazit leží na zemi tři zkrvavená těla. Naštěstí těch co se vzpouzeli. Chvíli se ještě přetlačuje a zbylá sedmice se ocitá na kolenou, odzbrojená s meči u krku. Mají zůstat na živu, aby mohli šířit strach v srdcích dalších lidí? (naštěstí jsou prostory kde se tvý muži nachází uzavřené od obyčejných lidí, takže tenhle výstup civilisté nevidí. Ale ty jasně vidíš, že je třeba obezřetnost a rychlé jednání než se přijde na to, že byl zahájen výběr. K masakru o kterém mluvil král se už začíná schylovat. Snad ostatní budou jednat obezřetněji a možná vylujete bez toho aniž by nastal. Dají-li bohové)

Vypravěč - 07. ledna 2015 21:17

oslovení řemeslníků I princezna má v závěsů pětici strážců. Následují jí obezřetně a rychle. Díky tomu že město je plné vojáků co rozdává úkoly, málo kdo si tohoto průvodu všímá. Ale úkol u řemeslníků není nikterak lehký. Hned po navštívení druhé dílny (první patřila kovářské rodině. Dostatečně moudré, aby nebyly protesty. Byli vybráni 3 bratři a ihned se začalo hromadně projednával co je třeba vzít, aby se mohla i z ničeho vybudovat potřebná výheň s kovárnou. Tato rodina byla velmi tolerantní a šťastná, že vůbec někdo z nich má šanci na přežití) Druhá dílna patřila Ševci. Cože? Slyšela jsem dobře? Starý Švec se zrovna chystá odpovědět když mu do řeči skočí jeho žena. Jak to mluvíš s princeznou ženo má? Švec dostane od své ženy pohlavek. Jako s každým kdo bude chtít abych vybírala které z mích dětí má žít a které ne. Poprvé Illio, se ti nějaký obyčejný člověk přiblíží a podívá zblízka do očí. Tvá stráž ihned zasáhne a postaví se ti po boku. Jeden ze strážců dokonce ženě zahrozí když k ní skloní halapartnu. Vám se to vyhrožuje. Se zbraní v ruce. Kolik z vás má děti? Kolik z vás má milující rodinu? Nebudu vybírat ze svých dětí! Nikdy! Buď všichni nebo nikdo. Švec sklopí oči a mlčí. A vůbec pokračuje žena Vy výsosti pojedete že? To je jedno místo. Můžete mi laskavě něco objasnit? Marlo, pojď sem! Přiběhne těhotná dívka a za sukni jí drží malý umouněný chlapec. Chichotá se a schovává za máminu sukni. Těhotná žena je nádherná. Miminko se narodí už brzy. Netuší že...se malé nenarodí vůbec. Nebo si to nechce připustit. Švecovic žena na ní ukáže. Proč by jste vy měla jet a ona ne? Jeden z tvých strážců takovou neomalenost nevydrží a popíchne halapartnou Ševcovic ženu do hrudi. Taková neomalenost! Má paní, stačí jediné slovo. je připraven jí za taková slova propíchnout. Ostatní z rodiny s děsem přihlížejí.

Princezna Illia - 07. ledna 2015 21:38

Řemeslníci První bylo v klidu.Kovář byl moudrý člověk ale druhý dum byl no jiný. Nebyla jsem zvykla na takového jednání, ale na ženu jsem hleděla s klidem a s porozuměním. Strážce jsem zatím po švem boku ponechala a nic neříkala. Sevci jsem věnovala pouze klidný úsměv. ,, Vaše žena má právo na svuj názor ševci a já ji naprosto chápu. "Vic jsem ani nestihla říci a strážce udělal něco pocemz jsem se na něj zarazila a srazila zbran z hrudi ženy.  ,, možná se mnou tato žena mluví neomalene a neslusne, ale braní své děti a já její postoj chápu. ..Paní. .myslíte že Já někam chci jet? Že chci opustit svého otce a svuj domov a i svuj lid? Nejsem takova a to si jsem vědoma ze víte. Rozhodnuti není me ale vašeho krále a mého otce.On sám pro naši záchranu zemře. .a co nyní děláte vy pro záchranu svých blízkých? Dohadujete se zda li jsem vybrala dobře, nebo jestli mám srdce? Šanci přežit má miziva část města, ale ti kteří mají tu šanci musí o tom pomlcet pro své dobro.Díky vam se bude budovat nove kralovstvi a i tam se budou rodit silnější děti jako má Vaše dcera.Pak se vás tedy tazi myslíte sv a slova vazne a zda-li ano ovjetujete se pro své děti vy samotna? Není čas na rozmýšlení má paní. .ve městě začíná chaos..můžeme byt rádi za ty ktere se nám podaří zachránit. Ale přísahám vam ze se sem vrátím a nechám zde pro ty kteří zde museli zůstat vystavět pomník, kam se budu chodit modlit za jejich duše a klidný odpočinek. " stala jsem k ženě tváří v tvář bez úsměvu a jakkoliv známky emocí krom strachu a smutku.

Vypravěč - 07. ledna 2015 21:54

Ševcovo žena Žena se zajíkla když ji gardista popíchl. Ale, to že nebyl vydán povel k její smrti jí fascinovalo. Gardista samozřejmě složil zbraň. Ale tvý strážci se k tobě přitiskli ještě více. Ta situace byla velmi nebezpečná. Být tu víc bojechtivých lidí, vypukne násilí a masakr. Jak mluvíš, žena poslouchá a svěsí hlavu. Nemám to srdce vybrat kdo by měl jít a kdo ne. Objevovala bych celé království včetně sebe za své děti. za možnost vidět svého vnuka. Do očí mladé matky Marly se vkradou slzy. Dotkne se hlavy chlapci a pak svého břicha. Je pravda co se povídá. Takže on, ani to dítě ve mě... hlas se jí zlomí. A s opravdu srdcerivným pláčem uteče. Ač jsi mladá princezna a učili tě naslouchat i lidu a zachovat si klid a kamennou tvář.... tohle je i nad tvé síly. Ale jsi schopna se ještě chvíli udržet. Švec ti to zjednoduší. Vyberu je. Jděte z mého domu. Rádi ten dům opustíte. Úzkost dopadá ve velkém i na vás. Je to tak nespravedlivé. Vybrat ty co půjdou a ty co ne. Máte na to právo? Ta žena měla pravdu. Kdo jste vy že pojedete? Všichni jste lidé. Najednou ti ten úkol připadá nad tvé síly. Tohle byl druhý cech. Zbývá jich ještě nejméně 7.

Vypravěč - 07. ledna 2015 21:57
	TECHNICKÁ Abych vystihla atmosféru celé situace, budu ji hodně popisovat do detailů (v některých případech). Chci se zeptat jestli je tu někomu méně než 15? Prosím ozvěte se mi do pošty kdyby ano.

Princ Viktor - 07. ledna 2015 22:07

Kasárny Když jsem oznámil výběr mužů co pojedou se mnou nastalo něco co jsem neočekával. Někteří muži začali protestovat. „Breheme! Znám tebe, tvou ženu i všechny tvé děti. Kdybych mohl vyměním si s nimi místo a nechám je jet. Jenomže jsem dostal rozkazem odjet a vzít sebou pětadvacet mužů. Mohl bych vzít jiné z vás, ale vaše rodiny by tu museli zůstat...“ Pak se ozve další. Tentokrát nerozeznám kdo to byl. Plive na můj erb? Každý muž gardy ví, že mým osobním erbem je moucha. Plivnout na mouchu není zrovna snadné. Každý muž gardy také ví proč jsem si za erb nezvolil lva, draka či podobné symbolické zvíře, ale mouchu. „Chceš jet? Dobře před stup a řekni proč bys měl, a kdo z těch, které jsem vybral by tu měl zůstat místo tebe. Nejsem bůh a tenhle výběr pro mě nebyl snadný...“ Nic dalšího již nestačím říct. „DOST!“ Pozdě. Na zemi už leží tři těla. Při pohledu na ně se mi vybaví jejich jména a chvíle, které jsme spolu strávily. Byli to dobří muži. Pak pohlédnu na sedm mužů, kteří se vzpouzely. „Leone“ oslovím velitele gardy. „Nejlepší bude tyto muže uvěznit dokud lodě neodplují. Pak jim dej na výběr, jestli zůstanou a budou bojovat, a tím smažou tento incident, nebo je propust a nech je prchat jako zbabělce...“ Poté pohlédnu každému z těch mužů do očí. „Proč? Pochybujete snad o mě? Zůstal bych tu po vašem boku, kdybych mohl. Chránil bych vaše rodiny i všechny další rodiny, které se tu sešly. Padl bych pro ně... Tato čest ale připadla Vám. Postavte se svému osudu. Když budete bojovat, třeba nastane neočekávané a barbaři padnou. Raději na štítu, než bez štítu...“ Poté se obrátím na ostatní. „Bude to strašná bitva. Tak strašná, že se o ní navždy bude vyprávět. Postarám se o to, aby vaše jména nabyli nikdy zapomenuta....“

Princezna Illia - 08. ledna 2015 13:23

Řemeslníci Nebylo to nakonec takové jak kdokoliv z nás očekával. Žena na mě fascinovaně hleděla, že jsem nevydala povel k jejímu zavraždění a naslouchala mému klidnému hlasu. Sama jsem měla co dělat, ať mluvím klidně. Krásná dívka, která očekává dítě, které se ani nepodívá na svět. Nedokázala jsem nic dalšího říci a vděčně jsem přikývla ševci, díky jehož slovům jsem tento dům mohla opustit. ,,Velice děkuji pane..." dodala jsem potichu a spěšně se vydala pryč. Zbývalo ještě několik dalších zastávek a čas velice rychle utíkal. Snad až příliš rychle. Mám pocit, že i já, která miluji své lidstvo se začínám hroutit. Ševcovo žena měla pravdu. Kdo rozhodl kdo může žít a kdo ne? Nejsme bohové, ať vybíráme lidi, jako nějakou zvěř. Rychle jsem zatřásla hlavou a pokračovala za dalším cechem.

Vypravěč - 08. ledna 2015 20:10
	k zamyšlení Popřemýšlejte o seznamu lidí. Kolik žen, kolik řemeslníků, kolik posádky. A kolik lučištníků. Zkuste také vypsat řemesla a početní zastoupení.

Princezna Illia - 09. ledna 2015 09:26

Řemeslníci, part II Jako další návštěva byl krejčí se svou rodinou. Věděla jsem, že jeho manželka zemřela, takže zůstal sám se svými dětmi. Domnívala jsem se, že dvě dcery a jeden syn. Jen co jsem vstoupila byla jsem svědkem obrovského chaosu. Všichni tam zmateně pobíhali sem a zase zpátky. Chvilku jsem čekala než si mě, alespon někdo všimne. Znala jsem celou jejich rodinu. Přeci jen pro mě krejčí ušil nespočet šatů. ,,Zdravím vás pane Leonarde. JAk vidím i vy máte zde chaos a zmatek, jako po celém království, ale nyní vás žádám zanechte své činnosti a vyslechněte mě." mluvila jsem mile, ale přesto celkem rychle. Čas vražedně utíkal. ,,Z království odplouvají dvě lodě na vzdálený ostrov. Je zapotřebí mít s sebou mistry svého oboru a proto jsem také zašla za vámi. Tato informace je určena pouze vám a nikomu jinému. Čím méně lidí se toto dozví tím větší je pravděpodobnost na přežití. Nejsem bohyně, abych vybírala kdo může jet a kdo ne, ale je to prosba mého otce. Ten obětuje své království a svůj život pro život svých dětí. Prosím vezměte si co je nejdůležitější pro vaše řemeslo Leonarde. Látky budou zajištěny. Pospěšte si a vydejte se do přístavu na loď.." chtěla jsem se otočit k odchodu,ale jeho sny protestoval. CHce položit svůj život za království a za mého otce. Mile jsem se na něj podívala. Byl starší než já, což na můj úsměv mu věnovaný bylo zvláštní, dle mého vztahu k mužům. ,,Vážím si toho co jsi řekl Cedriku, ale rozmysli si to pořádně. Kdo bude chránit tvé sestry? Ale nemohu ti říkat co máš dělat a co ne. POkud by ale byla převaha moc veliká, pokuste se uprchnout a ukrýt se. Snažte se přežít. Vyřiď to i ostatním buď tak laskav. A zde máš mé požehnání.."došla jsem k němu celá roztřesená a vzala jeho tváře do svých dlaní, abych jej mohla políbit na čelo. ,,Přeji ti neporazitelný meč a velké odhodlání." pousmála jsem se do jeho očí a vydala se se svými strážci dále. I když jsme odcházeli stále za mnou překvapeně civěl. Toto je poprvé a naposledy co jsem políbila muže. Protože pokavaď vždy budou takto koukat nechci to.

Vypravěč - 09. ledna 2015 11:50

Kasárny- princovo vojáci Tvá slova upoutala pozornost a očistila mysl všem. Měl si pravdu. Několika vojákům vstoupil do tváře stud, jiným se výraz v obličeji změnil na přívětivý. Přesto sis všiml, že tímto rozhodnutím se udála jedna velká věc. Tvý vojáci poprvé poznali kde je jejich a tvoje místo. Stal jsi se princem. Vzdálil ses jim tímto rozhodnutím a tím že budeš muset odplout. Dále ti na mysl přijde jedna krutá pravda. To že se několik tvých vojáků vzbouřilo zaselo mezi vojáky nedůvěru v tebe i v sebe i v ostatní. Budeš jim muset jít příkladem víc než kdy jindy. Vzpomeneš si na slova otce. Měl pravdu. Není hrdinství zůstat, ale odejít. Opustit jistotu a známý svět a snažit se žít jinde. Bude to těžké. Když z kasáren odejdeš, jeden z tvých mužů tě osloví. Můj pane. Můžu promluvit? počká na svolení. Tím co jste tam řekl jsem ve vás poprvé viděl nového krále. Je mi ctí být po vašem boku. Ještě vám zbývá s Flaviusem vybrat zbraně (a brnění).

Vypravěč - 09. ledna 2015 12:01

krejči Starý muž je šokován, ale chápe tvé rozhodnutí. Má paní. Já ale nepojedu. Zůstanu tu. Potřebujete mladé a silné, a já už jsem spíš stařec co občas i překáží. Podívá se na své děti co se odněkud vynoří. Jsou stejně šikovní. Ale jak pravíte místa je málo. Nemohu rozhodnout kdo z nich pojede a kdo ne. Dva z nich by měli. Vím že na vašich bedrech leží úkolů ještě dost, ale rozhodněte za mě. Nemohu losovat život svých dětí. Kdo tedy popluje? Všichni 3? Co když pak nezbude počet pro jiné řemeslníky. Máš tušení že od všech by měli jet tak 2. Kdo tedy? Dcery? Jedna dcera a syn? Rasslen Není těžké Josku najít. Je ještě v trůním sále a s tvým otcem probírají seznam. Z tvých sourozenců už tu nikdo není. Děti neposedné. Hned běží vyřídit co jsem jim řekl a přemýšlení o počtech nechají na otci. Neumí se sami rozhodovat. jsou zvyklý na rozkazy. Ale já tam s nima přece nepopluji. slyšíš jak zrovna hudruje Joskovi. Pak si tě všimnou. My o vlku zavtipkuje Joska. Azí se vynoří zpoza tvých zad Ještě máme další úkol mladá slečno. Schválně. Poraď nám. Kolik řemeslníků, a žen máme brát? tu otázku položí tvůj otec. Víš že vojáci a vy s nimi už je kolem 60 lidí. Počet námořníků se neví...Kolik tedy?

Vypravěč - 09. ledna 2015 12:09

trůní sál-kapitán a Flavius (možná i Sapi) Po zadání úkolů se královské děti rozutekli splnit povinnosti (Sapiens se nevyjádřil tak tam může zevlovat taky). Zůstaly tu jen dospělý: Flavius, kapitán, Joska a král. Král si povzdechne. Děti neposedné. Hned běží vyřídit co jsem jim řekl a přemýšlení o počtech nechají na otci. Neumí se sami rozhodovat. jsou zvyklý na rozkazy. Ale já tam s nima přece nepopluji. podívá se na zbytek osazenstva. Kolik námořníků kapitáne? Je také třeba myslet na uložení zásob a zvířat. ...

Princezna Illia - 09. ledna 2015 12:24

Krejčí I Leonard chtěl zůstat a má tvář lehce posmutnila. Měla jsem jej opravdu velice ráda, ale rozhodnutí je jeho, leč to co jsem doufala, že rozhodne sám dal jako břímě na mě samotnou. ,,Vůbec jsi mě Leonarde nepotěšil. Tvůj syn je dostatečně starý aby mohl bojovat, ale ženské ruce, aby musely šít mě osobně přijde škoda. Víš, že celá tvá rodina mi je velice blízká a chceš po mě toto rozhodnutí právě u tebe? Laře je 8 let Nicoletě 15 a Cedrikovi 23. ..Bože Leonarde..Věřím, že chtějí být s tebou, ale přesto na druhou stranu chce každý z nich žít. Budou mě za mé rozhodnutí nenávidět..." povzdechla jsem si a došla k dívkám které jsem si s úsměvem prohlédla. Cedrika jsem znala velice dobře. Pomáhal často otci při šití mých šatů. ,,Pokud nepojedeš ty musí jet Cedrik, ale jaká z dcer si nejsem jistá. Mladší má celý život před sebou a starší, pokud tu zůstane skončí jako otrokyně.."cítila jsem jak mě dráždí studený pot. ,,Laro..Pojd ke mě.." klekla jsem si k malé holčičce a smutně na ní hleděla.. ,,Uhoď mě a klidně mi něco proveď, ale budeš zde muset zůstat. Ale přísahám, že si tě vždy budu pamatovat jako tu která otci tahala krajku, aby se mohla krásně vyzdobit... Počkej.. Tohle ti chci dát.." držela jsem slzy, ale bylo to na mě vážně vidět. Sundala jsem si korunku a zasunula ji do jejích vlasů. ,,Jsi malá krásná princezna a navždy jí zůstaneš.." skousla jsem si ret protože jedna z neposlušných slz se vydrala napovrch. Vstala jsem a otočila se k Leonardovi. ,,vybrala jsem..At jdou do přístavu k lodím... Sbohem příteli.. " věnovala jsem mu smutný úsměv ohlédla se přes rameno na jeho děti a vydala se rychle pryč..

kapitán James Ferrhton - 09. ledna 2015 12:24

Audience Poté, co mne král osloví se narovnám, ale promluvím až po tom, co se většina přítomných rozejde. Ptal se kolik námořníků je třeba, aby uřídili dvě karavely. Chvilku přemýšlím, zdá se, že o tom vůbec nemám ani sebemenší zdání, ale po chvilce ze sebe vychrlím: "Minimálně třicet pět námořníků na každou loď." Poté chvilku sleduji ostatní, mlčím, nic neříkám, nemám co říci. Tedy do chvíle, než promluví znovu, cosi o zásobách. Tím mne dostane do rozpaků, ale naštěstí se mi je podaří rychle skrýt, takže si toho nikdo nemusel všimnout. "Každá loď uveze až tři stovky lidí. Sice se budou mačkat, ale uveze je. Tím pádem je dost místa na zásoby i zvěř, Vaše Výsosti," v podstatě jsem mu nic neřekl, ale možná si toho nevšimne. Jsem nervózní, byť se mi to mistrně daří skrývat. Chci už odsud vypadnout a kdyby to šlo, ihned bych odplul, ať by na lodi někdo byl, nebo ne. Vždyť tu ti barbaři mohou být každou chvilkou.

velitel Flavius Morell - 09. ledna 2015 12:44

Do kasáren a zpět do trůnního sálu Když odešel Viktor, tak jsem odešel taky. Král teď nepotřeboval moji radu a já jsme mohl aspoň vybrat svoje muže. Shodou okolností většina starších gardistů měla službu a já mohl v kasárnách promluvit ke zbytku. Děsilo mě to, protože tu pravděpodobně budu muset nechat Mariana, ale on asi stejně nepojede sám od sebe. Prošel jsem do kasáren královské gardy a nechal jsem je předstoupit. Gardisté! Bratři ve zbrani a v uniformě. Král mě postavil před nelehký úkol. Z jeho rozhodnutí budou vypraveny dvě lodě s jeho dětmi a pár desítkami našich lidí pryč odsud. Z důvodů Vám známých neřeknu kam. Bohužel nemůžeme jet všichni. Spolu s výpravou pojede dvacet pět z Vás a já. Nejsem nadšený z toho, že musím opustit krále, ale dostal jsem to rozkazem. Vyjmenoval jsem dvacet pět jmen. Vy vojáci jste byli vybráni k tomu, aby jste doprovodili královské děti. Ovšem nevím jestli je to bezpečí nebo ještě větší pohromy. Vy co zde zůstáváte, tak Vaším úkolem bude chránit krále a obyvatele co zde zůstanou. To je vše co jsem jim chtěl říct a neříkalo sem i to lehce. Jsou to, ale gardisté krále a Ti nejlepší co jsem kdy cvičil. Můj další cíl, byl velitel vojáků. Zdravím Tě Sedriku. Z rozkazu krále vyber včetně sebe třicet vojáků. Potřebuji, aby to byli hlavně střelci z luků a kuší. Řekněme patnáct lukostřelců a pět kušařů. Zbytek lehká pěchota. Nejlépe, kdyby to byli i zeměbranci, kteří umí i jinou práci zastat. Sleduji jeho tázavý výraz a pak mu to odpovím. Z rozkazu krále poslední dvě lodě odvezou královské děti a několik lidí pryč. Udělej to potichu a dostav se s nimi k lodím. S těmi slovy se vydám zpět ke králi. Hlavu plnou toho co jsem udělal a ještě musel udělat. Vešel jsem zrovna, když se král zlobil nad dětmi a kapitán domýšlel kolik lidí se vejde na palubu. Vaše výsosti celkem s gardisty pojede osmdesát vojáků plus já a Viktor. Spoustu věcí budeme muset improvizovat ,ale přesné počty projednám s Viktorem až se vrátí. Námořníci budou další síla, kterou zverbujeme do zbraně v případě potřeby. Pokud kapitán dovolí pravděpodobně musíme počítat s polovičním počtem lidí na každou loď, aby jsme měli dost místa pro zásoby.

Princ Viktor - 10. ledna 2015 14:38

Vojáci se uklidnily. To životy nevrátí. Cítím okolní atmosféru. Už nejsem jedním z nich. Už jsem víc, než jejich velitel. Jsem jejich panovník. To zjištění mi nažene strach. Cítím, také nedůvěru, která začala panovat v našich řadách. Vybral jsem těch dvacet pět s dostatečným rozmyslem? Získám si opět jejich důvěru a budou si oni věřit navzájem? Není způsob, jak to zjistit jinak, než tím, že to zažijeme... Bude to krutá cesta. Pak mě osloví Zul. Jeho slova mě zasáhnou o to víc, že je to obyčejně takoví vtipálek. „A pro mě je ctí, že po mém boku budou muži jako jste vy.“ Vrátím se zpět do trůnního sálu. Flavius právě mluví s králem. „Co se mnou chceš projednávat?“ Zeptám se, protože jsem neslyšel celou jeho řeč...

Princezna Rasslen - 10. ledna 2015 17:34

Trůní sál Schovávala jsem se, dokud mě Joska neuviděl a nevyzval mě k nim. Než jsem ale na jejich otázku odpověděla, přišel velitel a kapitán. Zamyslím se a začnu počítat. Takže ne 60, ale nyní 80 + 2x35 = 140. Podívám se na svého otce. "Co jsem pochopila, tak jednou 80 vojáků a 70 mořeplavců - to jsou 140 lidí, ale loď unese 300 lidí, máme dvě, to jsou 600 míst, z toho odečteme vojáky a máme místo ještě pro 460 lidí, když ovšem nyní nepočítám kapitána, velitele, Josku, sourozence. Moje sestra určitě hledá řemeslníky a měl by tam být od každého asi 2? Každého na jednu loď?" podívám se po všech a mluvím pomalu, trochu nejistě. "Pokud se potopí loď a byly by tam všichni řemeslníci - můžeme ztratit třeba kováře a nebo léčitele. Proto i je bych rozdělila napůl. Tak je zajištěno, že i když se někdo z nás potopí, druhá loď bude mít dost prostředků a zkušeností v různých oborech, aby jako celek přežili." podívám se na všechny. "A dala bych - aby ženy a muži budou vyrovnaní. Ano, možná ženy nezastanou takovou sílu jako muži, ale i oni umí dřít. A pokud bychom vzali víc mužů než žen - mohlo by se stát, že prostě jejich děti by už vymírali, jelikož by neměli víc možností najít si druha?" zeptám se, je to jen má domněnka. "Dám příklad." řeknu, chci se ujistit, že jsem byla pochopena. "Máme 6 lidí, ale z toho 2 ženy, tudíž 4 muži, pochybuji, že by si vybrali více mužů, aby měli více dětí s větší odlišností aby si mohly vzít dítě toho druhého. Ale tady je zádrhel, pokud i ostatní muži nebudou mít šanci si najít svou ženu - mohli by se začít hádat a mohli by zkusit třeba nějak - odstranit svého soka, aby dostali jeho ženu?" zeptám se. "Možná je to hloupé otče, ale mě to dává smysl, viděla jsem jak nyní šílí lid a jak šílí muži po mé sestře." řeknu a podívám se na všechny. "Navíc vím, že i ženy dokáží bojovat, třeba s lukem. Viděla jsem to u sestry a znám pár knih, kde jsou popsány i bojovnost jiných kultur ze strany žen?" řeknu a podívám se po všech. "A mohla bych poprosit? Ráda bych si vzala ještě jednoho vojáka." řeknu a podívám se na kapitána. "Nevím jak se jmenuje, ale je to ten tmavý a má jizvy co mě dnes hlídá. Zastal se mě a navíc - já jsem o něm ani nevěděla. Věděla jsem o jeho společníkovi, ale o něm ne." řeknu a doufám, že kapitán pochopí moji chválu. Vím, že mě sledují, proto se dobře schovávám, ale já jsem o něm nevěděla.

Princ Sapientes - 10. ledna 2015 18:50

Trůnní sál Když se bratr otočí přímo na mě, zahledím se mu do očí. Že by to myslel vážně? "Beru tě za slovo, bratře," odpovím mu též vážně a podívám se po ostatních. Tak to jsme na tom dost bledě, když i Vikouš chytá moudrost. "Doufám, že se lodě od sebe nebudou vzdalovat natolik, aby když se jedna potopí, ta druhá nezachránila obsah té potopené," prohlásím na téma rozdělování nás napůl. Moc se mi to nepozdává. Raději bych měl všechny na očích. Ponorková nemoc je podlý had. Vejde kapitán, tak po něm hodím pohledem. No to bude žůžo tahle cesta. Skutečně. Na rozdělení jen nakrčím čelo. Nelíbí se mi, že nebudu na lodi s otcem Joskou, ale na druhou stranu to rozhodnutí chápu. Kdyby se já nevím, jejich loď propadla do díry v moři, tak by alespoň zlomek jeho vědění pokračoval dál. Pak se přejde na vybírání lidu. To bude těžké. To je vždy těžké. Já, sestřička a otec Joska máme zajít za lovci. Vybrat zvířata a taky sedláky se vším, co budeme zkoušet, zda na ostrovu vzejde. Nu snad tu plavbu sazenice přežijí. Ding. Ding. Ding. Ding. Ding. A je to tady. Jako kdybychom to nevěděli. Komentuji to v duchu a zadumaně na otce hledím. Snažím se promylet všechny scénáře a navrhnout něco k věci. Momentálně mi to ale moc nemylí. Zda je to nedálou událostí, nebo tím, že se stáčím v myšlenkách k tomu, jak jsou barbaří blízko... Kdo ví. Ras se pomazlí s otcem a vyběhne ze sálu, asi šla oslovit své kamarády. Jen dál napočítávám, kdo všechno je nutný. Pak se omluví Viktor a s velitelem také odejdou. I Illia odešla. Podíval jsem se za sourozenci. Neříkal otec náhodou "až skončíme s debatováním?" Zavřel jsem na chvíli oči a potřásl hlavou. Nu co. Já počkám na otce Josku. Otevřu oči a podívám se na ty, co tu zbyli. Jako vždy, papá na mě zapomněl. Takhle by ze mě za chvíli byl dobrý zloděj. "Spíše sami rozhodnou kolik, když odešli aniž by znali počet, není-liž pravda?" ozvu se otci jako oponent. Pak už promluví na Ras, která se vrátila. Ten vlk s ní chodí doopravdy jak ocásek. Nu uvidíme, jak bude snášet plavbu. A také na kapitána, který se ještě nevyjádřil. Takže sedmdesát lidí na řízení lodí. Pokud na každé lodi pojede půlka lidí, nemuselo by se námořnictvo započítávat do těch tří set. A stále zbyde dost na zásoby. Pokud mu ovšem můžeme věřit, že se ta lod nepřetíží a nepotopí už v přístavu. Ze dna by se lovila špatně. Vrátí se velitel. Počkat... Pokud povezeme náklad těžký jako 230 lidí, není to dost? Pak už se vrátí i Viktor. Začíná to být dost zmatené. Nebo tedy alespoň mě to tak přijde. Podívám se na sestřičku. Bude z ní moudrá žena. V něčem má pravdu. Třeba, že bychom měli vzít na stovku žen minimálně. Ale měla by se potrénovat v počtech. Podívám se na otce, co on na ní řekne a čekám, kdy budu moci něco přihodit do víru dění. Zatím si své úvahy nechám pro sebe, než si je podložím argumenty.

Vypravěč - 10. ledna 2015 20:51

trůní sál Král je překvapen že Sapi neodešel. Ale mile překvapen. Přisune k tobě blíž seznam s vybavením, aby ses mohl připojit k jeho vyplňpvání a dumání nad ním. Král, otec Joska a ostatní naslouchají Rasslen. Občas někomu pobaveně zacukají koutky. Občas vážně přikyvují a v tvářích mají překvapení. Rasslen. Máme 300 míst dohromady. Námořníků bude 65, vojáků 80, řemeslníků bych počítal kolem 55- některá řemesla se hodí i v zastoupení 3. To máme 200 s vámi 206. Počítám správně ? Ještě nemáte ženy. A tvá připomínka k tomu že převaha mužů může být nebezpečná je zajímavá. Ale i převaha žen může být katastrofální. Musíme o tom popřemýšlet. (pár zásob nepočítejte jako lidi. Prostě 150 lidí na každou loď plus nutné zásoby na 10 denní plavbu a na základ přežití) Když se otec Joska, Sapi a Rasslen sejdou zase v jedno místnosti, otec Joska vás gestem pobídne k odchodu. Musíme za těmi lovci. A asi i sedláky pokud máme vybrat nějaká zvířata. Rasslen, Sapi, než tam dojdeme, potřebujem znát počet a druh zvířat co sebou brát a co ne. Popřemýšlejte o tom, doufám že lovci budou v náladě aby nám poradili s výsledky. automaticky vás provází 6 vojáků (rozdělených do skupinek a od vás trochu vzdálených, aby to nebylo tak nápadné)

Vypravěč - 10. ledna 2015 20:57

čtvrtý zvon Když Joska, Rasslen a Sapi dojdou k lovcům, Viktor s Ill se vrátí do trůního sálu, zazvoní zvony čtyrykrát. Což znamená nepřítel na dosah katapultů. Do 3-4 hodin bude na dosah lučištníků. Začněte se sunout na lodě. Balit zásoby a tak dále. Doufám že ostatní z vybraných se stihnout přesunout. řekne král. Do trůního sálu velmi nevychovaně vrazí Flaviusovo voják. Sotva popadá dech a výtka ze strany Flaviuse je nechaná na místě, když si všimnete že je pohmožděn. Flavius ihned poznává že je to jeden z vojáků hlídající loď. Lidé začínají bláznit. Prve bylo pár jedinců, zvídavců a černých pasažérů, ale začínají se na lodě hrnout po desítkách. Zrovna dorazily Viktorovo muži, ale získali si tolik pozornosti v davu, že by jsme měli odplout co nejrychleji.

kapitán James Ferrhton - 10. ledna 2015 21:09

Audience - zpět na loď Poslouchal jsem krále, sledoval dění okolo sebe a byl jsem rád, že si mne moc nevšímají. Když se pak k nám dostal ten voják, po tom, co zazněli zvony, hrklo ve mě. Už abychom byli na míle odsud, napadne mne a začnu lehce pošilhávat k východu. "Pokud mne omluvíte, Vaše Výsosti, půjdu připravit muže na odplutí," omluvně se ukloním králi a jakmile svolí, odejdu ze sálu. Jakmile se za mnou zaklapnou dveře, mám co dělat, abych se udržel na nohou. Ale hned se vzpamatuji a prudkým krokem vyrazím do přístavu. Snad budou karavely již naložené a pasažéři se dopraví co nejdříve. Měli bychom co nejdříve vyplout. Už aby tak bylo.

Princ Sapientes - 11. ledna 2015 00:14

K lovčím a sedlákům Když si mě papá všimne, nahlídnu do seznamu a ještě navrhnu Joskovi vše co mě napadne. Jen tak, abych něčím přispěl a rovnou se i zeptám, kolik knih povezeme. Podívám se na otce. To taky neumí počítat, nebo zkrouhává posádku lodí? Lehce se ušklíbnu. Okolní zmatek mě uvrhá do jisté apatie vůči nebezpečí za branami. Naopak podněcuje mou povahu se ukázat. Ani si to zcela neuvědomuji. "Myslel jsem, že 35 a 35 je sedmdesát drahý otče," řeknu když se zeptá, zda počítá správně. "Myslím, že sestřička se pokoušela říci, že bychom měli vézt sebou stejný počet žen jako mužů," zastanu se Ras. Pak už nám otec Joska pokyne, že je čas vyrazit za naším úkolem. Kývnu a aniž bych rozpojil ruce na prsou, vyrazím s ním. "Jistě potřebujeme nějaké kusy zvěře na chov, které by měli být zastoupené aspoň čtyřmi kusy. A pak něco, co se bude jíst na lodích. Nemám přesně odhad kolik toho sníme, ale 300 lidí na deset dní potřebuje asi hodně masa, nemám pravdu?" uvažuji nahlas.

Princezna Rasslen - 11. ledna 2015 00:46

K lovcům Dívám se na otce a Josku, poslouchám je a nakonec skloním oči. 35 + 35 = 70 - spletla jsem se? Nenaučila jsem se dost o číselných formulých? Poté poslouchám jak se rozhodnou ohledně žen, trochu se zamračím. Možná to nevidí, dost dospělých nevidí to co děti. Vím jak se muži dívají po mé krásné sestře - kdyby si někoho vybrala, určitě by byly rozbroje - a pokud by byly dost málo žen - určitě by byly velké rozbroje. Viděla jsem touhu žen, znovu u sestry, ale též ve vesnici - muži, kteří líbají své manželky a často jejich sousedi či sokové, které se na jejich polibky koukají jako na zločin toho nejhoršího způsobu. Proč mě jen neposlouchají? I holky umějí bojovat, u holky umějí šít a znám i jednoho kováře, který má jen samé dcery a 3 z nich jsou kovářky a dělají stejnou práci jako jejich otec a velice dobře. Jak dlouho nebyly mezi lidmi, jak dlouho se nedívali na lidi a nepřemýšleli o ně. Vždy jsem slyšela, že děti vidí více než dospělý a teprve nyní tomu začínám věřit. Otec je moudrý muž, miluji ho, ale tohle je bláhové, tohle je hloupost. Nakonec mě podrží i bratr a já se jen usměji a přikývnu. Ale skoro hned potom odcházíme, máme jinou práci - zvířata. Těsně za dveřmi se zarazím, otočm se a proběhnu nenápadně k Veliteli a zacukám mu za jeho šaty a pošeptám mu. "Prosím, domluv otci ať mi dá toho zjizveného, pokud mě chceš hlídat, je to dobrá posila proti mně." mrknu na něho a pak odběhnu pryč. Poté doběhnu bratra a Josku a odcházíme pryč, zamyslím se. "Kozy pro mléko a maso, stejně jako krávy, potom i prasata." zamyslím se. "Určitě bych vzala pár hlídacích psů - až najdeme stáje, aby nám pomohla hlídat - stáje a hradby." doplním rychle. "Potom nesmíme zapomenout kozy pro vlnu a králíky - rychle se rozmnožují a moc toho nejí, jen seno a bylinky - jsou dobrá kožešina a maso." řeknu a usměji se. Přemýšlím nad dalším masem a dumám, než dojdeme vůbec k lovčím a sedlákům. "Mohli bychom vzít nějaké ptactvo - jsou to dobrý lovci - uloví si sami jídlo, ale jsou to hlavně dobrý strážci, co si o tom myslíš?" zeptám se bratra a občas musím popoběhnout, když tak rychle ženou a já mám malý nožičky. "Koně jsou taky dobrý - ale hodně váží a hlavně hodně jí - ale možná i na druhém ostrově jsou? U nich nevím, jestli je to úplně zbytečné." zašeptám a dumám nad tím. "U sedláků určitě dost zrní od každé rostliny a možná si vzít mouku na chleba - a vejce! Musíme vzít i slepice!" napadne mě hned po chlebu.

Vypravěč - 11. ledna 2015 11:35

ve zkratce (nebudu reagovat úplně na vše, jen na to důležité) Ano, král se opravdu přepočítal. Počet mužů a žen bude zvážen staršími co zůstaly jednat v trůním sálu. Kapitán byl uvolněn a může k lodím. u lovců Dorazíte k loveckým boudám, kde se Azí ihned začne prohánět s ostatními loveckými psy. Otázka jestli sebou brát psy, je vyřešena. každý lovec má totiž svého psa. (většina je křížená přímo s vlky. Je tam i další vlk krom Azího) Slova se ujme hlavní lovec (možná jej bude někdo hrát, nebudu jej proto blíže popisovat) 10 lovců? To je smutné. Ale pochopitelné. Co jsem pochopil na loď se tolik zvířat nevejde. Zvláště těch velkých. A například brát dospělého býka je nesmyslné. Může se to dohnat například tím že se vezmou 3 krávy a dva mladí býčci. Do rozhovoru se připojí ještě další člověk. Dle vzhledu je patrné, že jde o sedláka. (král asi poslal zprávu o zvířatech před vámi. Díky bohu. Protože jinak by to nebylo dost dobře stíhatelné- čtyři zvonění jste moc dobře slyšely) To je dobrý nápad. Stejně tak by nebylo dobré brát dospělé berany a kozly. Takže počtově tak 4 kozy, 2 mladé kozlíky, 4 ovce, 2 beránky, 20 slepic, 2 kohouty, 20 králíků, dva samce. Lovec nad počty horlivě přemýšlí a oba koukají na vás. Joska absolutně netuší. Jen to zopakuje a snaží se to logicky analyzovat. Prostory, klece, králíkárny tam jsou? Joska se cítí jako totální pitomec. Nemám tušení. Ale spíš ne. Lovec se ušklíbne. A vyšle sedláka a 8 svých lidí k lodím. Slyšely jste že po cestě naberou ještě pár sedláků, pověří někoho výběrem zvířat a vemou na loď materiál, aby tam mohly vytvořit provizorní zázemí pro zvířata. Lovec vás ještě zastaví. A co koně? jediný z vás tří co tomu trochu víc rozumí je Rasslen. Joska se na ní zadívá o pomoc. Koně můžou být užiteční, ale i naprosto zbyteční. Z řečených zvířat jsou nejméně užiteční. Někteří z lovců, stejně jako královská rodina má své osobní koňské favority. S koňmi, by pak klesl počet ostatních vybraných zvířat. Je těžké o tom takhle přemýšlet, zvláště když čas kvapí. Měly by jsme se už vracet na hrad připomene jeden ze strážných co vás hlídá.

Vypravěč - 11. ledna 2015 11:51

Podkapitán- u lodí James odešel ke králi již před hodinou. Asi projednat nějaké detaily ohledně lodí. Od té doby je kolem lodí dost živo. Přiběhlo 20 (myslím) vojáků na hlídání lodí a pak se začali trousit dovnitř jednotlivci. Každého vojáci prověřily, od koho dostal povolení, aby na lodi nebylo černých pasažérů. Nemusíš být moc velký chytrák, aby ti došlo, že jakmile začnou chodit lidi na loď ve větším, bude problém. Ostatní nevybraní si toho všimnou a až si uvědomí, že oni tu zůstanou a nebudou ti šťastní.... Bylo by dobré z vojáky navázat kontakt a zapojit na hlídání i námořníky (35 na každé lodi). Když James zmizel, máš dozor na lodích ty. První zajímavou situaci ti vytvoří příchod 3 malých chlapců. Prý aby Rasslen měla kamarády (princezna, 8 letá) a budoucí nápadníky. Kam je ale umístit? Zvlášť, nebo dohromady na jednu loď? Největší oříšek, který pohne i davem přihlížejících je postupný příchod řemeslníků. Dohromady nějakých 45 lidí. Každý z nich si sebou nese věci potřebné pro řemeslo. Kováři dokonce na vozíku přivezou materiál na postavení provizorní výhně a párek kovadlin. A James tu samozřejmě není aby poradil. Musíš je umisťovat rychle. Lodě zase nemají tolik jednotlivých prostorů pro každého z nich. (máš speciální úkol popřemýšlet kolik jednotlivých místností budou lodě mít. Proberte to spolu s Jamesem, pohledejte na internetu aby to bylo i nějak logicky a dobře...). Dav přihlížejících se ale doslova zblázní když přijde 25 Viktorových vojáků. To nelze přehlídnout. Výběr začal! Vy jste vybrán? A vy? Já ne! Ale nechci tu zemřít! Kdo by chtěl? Na lodi je ještě místo! Pojďte! Kdyby nepřišla posila, měli by původní strážci co dělat. Přesto se musí zapojit i námořníci, aby vyháněli černé pasažéry co se protlačí skrz vojáky. Dokonce k tobě přijde jeden z mužů a za flígr drží kopajícího a vřeštícího malého muže. Jsou jako krysy. Schovávají se v podpalubí.Pár se jich snaží na loď dostat z moře. Už aby jsme odpluly. Odplivne si na zem. Co s nimi pane?

Vypravěč - 11. ledna 2015 11:58
	Omluvy za neaktivitu prosím posílejte mě do herní pošty. V diskuzi se lehce ztratí. Nebudu za vaše postavy hrát, pokud to nebude nutné. Mezi tím se prostě povezou s dějem.

Podkapitán Ed z Alisu - 11. ledna 2015 13:59

Loď - Noční poutník Ten neschopný kapitánek James si to odkráčí ke králi a svojí loď vůbec nezabezpečil. Na břehu se objevilo dvacet vojáků, kteří tvrdí, že jdou lodě bránit. Ty pak z davu vybírají, nějaké lidi, kteří údajně mají povolení ke vstupu. Vždy jsem nesnášel byrokracii v přístavech, ale jména králových dětí tu zná skoro každý a není nic snazšího, než říct mě vybral princ Viktor a mě zas princezna Rasslen. Kdyby jim dali aspoň cár papíru s královskou pečetí. Z tohohle budou problémy. Dav začne brzy šílet. Pohlédnu na námořníky na své lodi. Většinu z nich jsem ještě nestačil blíže poznat. „Natáhnou škorpióny (velké kuše připevněné na bok lodi) na levoboku, připravit těžké kuše. (železné kuše obsluhované mužem s navijákem a střelcem)!“ vydám rozkaz. Sleduji organizovaný zmatek, který nastal. Má původní posádka by to zvládla dvakrát rychleji. Budu je muset hodně zapřáhnout. „Převezměte velení nad střelci“. Obrátím se na Roberta druhého důstojníka, který má na starost obsluhu, balisty, kuší a střelců. Je to muž malé zavalitější postavy. Mezi námořníky si ale zbudoval respekt. Co je nejdůležitější má oko na odhad vzdálenosti, to je pro střelbu z kuše jediná důležitá vlastnost. „Pokud někdo vojáky napadne podpořte je palbou. Nechci tu ale žádné zásahy do vlastních! Rozumíte?“ Pak se obrátím na druhého druhého důstojníků Robina. Je to středně vysoký muž. U boku mu visí stejná šavle jako mě. Na paži má navíc upevněný malý štít. Na starost má obranu lodi a vedení přepadového oddílu. „Zajistěte loď!“ štěknu ostře. Přestože jsme dobří přátelé nehodlám mu prominout, že tak již dávno neučinil. Mírněn ji pak pokračuji. „Přizvěte si jednoho z vojáků a nedovolte vstoupit na loď nikomu, kdo nemá povolení“. Pak se obrátím na svého prvního důstojníka Patrika. Je to třicetiletý muž střední vysoké, ale hubené postavy. Je skvělý kormidelník a můj dobrý přítel. Přestože je o tolik starší, než já uznává mojí autoritu, stejně tak jako uznával, již mého otce. „Zajděte za prvním důstojníkem kapitána Jamese a zjistěte jestli má nějaké rozkazy ohledně nakládání posádky.“ Vyměníme si pohled, který říká vše. Tohle s námi měl kapitán James probrat osobně před svým odchodem. První důstojník na druhé lodi je dle mého soudu schopný muž, který zná místní poměry. Snad bude vědět víc, než mi... Pro jistotu pak dodám. „A dohlédněte na to, aby zajistil loď podobným způsobem jako mi... Pokud žádné rozkazy nebude mít, začněte rozdělovat náklad a cestující, takovým způsobem, aby každá loď byla co nejvíce samostatná v případě ztráty druhé lodě. Nezajímá mě, jestli roztrhneme rodinu. Pokud přijdou dva kováři, jeden bude na mé lodi druhý na lodi kapitána Jamese. Pokud přivedou dvě jalovice a dva býky. My povezeme jednu jalovici a jednoho býka a kapitán James stejně tak... “ Pak začne to očekávané peklo. Po příchodu vojáků prince Viktora se dav začne bouřit. Dvacet nových mužů naštěstí podpořilo dvacet dosavadních vojáků, přesto se několika mužům podařilo dostat na loď. Ty štíty, co mají vojáci princovi gardy jsou parádní. Napadne mě a hned začnu uvažovat, jak by šli využít během lodní bitvy. Svým hlasem zvyklým překřičet bouře začnu řvát rozkazy, tak aby je bylo slyšet i na druhé lodi a na nábřeží. „Každý kdo vstoupí na loď podléhá svrchované moci kapitána. Tímto vyhlašuji, že každý, kdo vstoupí na loď bez oprávnění bude zbičován! Pokud se bude bránit neváhejte použít, jakékoliv síly k jeho odstranění.“ Několik mužů si přesto troufne zkr palbu s kuší na loď. Kdyby se již nalodili ty, kteří se tu sešli, mohli by moji muži střílet účinněji. Můj kormidelník Ben, který zároveň vykonává funkci zbrojmistra (je to muž jako hora se svaly, až za ušima. Jeho úkolem je pomáhat mi nebo mému prvnímu důstojníkovy vézt loď za nepříznivého počasí a mít dohled nad zbraněmi na lodi) ke mně přivleče jednoho černého pasažéra, který se dostal až do podpalubí. „Na hrazení sním.“ Pronesu rozkaz. Počkám, až je onen černý pasažér těsně nad vodou a pak bleskurychle švihnu bičem, tak aby mu rozsekl obličej a shodil ho do zkalené vody přístavu. To lidem na nábřeží ukáže, že své slovo myslím vážně a ne jen jim. I má nová posádka si musí uvědomit, že nemluvím do větru. „Kryjte mi záda.“ pronesu pak tiše ke kormidelníkovy. O jeho loajalitě nepochybuji. Byl bych taky hlupák, kdybych svěřil klíč od zbrojnice (několika velkých beden opatřených kvalitním zámkem) někomu komu nevěřím (zbraně za normální situace na lodi nesu jen já a důstojníci a lidé, kteří se již zasloužilo o mou důvěru). Proto mi dodá klidu, když za mnou bude stát tento obr se svým obuškem a velkým štítem. Nechám si pak zavolat jednoho z princových vojáků. „Pokud to chápu správně máš jet s námi. Proto ti můžu svěřit toto poselství. Dostaň se ke králi a vzkaž mu, že smlouva ne smlouva jakmile se situace v přístavu jen trochu zhorší odplouvám s těmi, co jsou zrovna na palubě, tak ať si pospíší nebo pošle víc vojáků....“ Poté si zavolám jednoho plavčíka. „Vylez do strážního koše a jakmile zahlédneš kapitána Jamese. Okamžitě mě informuj!“ Následně si nechám zavolat hlavního navigátora Berta. Je to již skoro padesátiletý muž. Je ztělesněním starého mořeplavce. Tváře má ošlehané větrem a kůži opálenou dohněda. Poté co ho při boji zasáhl šíp do nohy trochu pokulhává a chodí z holí. Jen já a několik dalších vím, že v ní skrývá meč, který umí dobře využít. Plní na lodi hned několik funkcí. Mimo jiné je doktorem, navigátorem a „kaplanem“. „Nemám zrovna čas. Zjisti prosím, kdy v nadcházejících třech hodinách bude nejlepší doba na odplutí (v závislosti na přílivu a odlivu) a připrav provizorní plán cesty. Pak to spolu probereme.“ Ano, je jedním z mála, kterým nerozkazuji, ale pouze je žádám o pomoc. Však jeho mapy a navigační pomůcky by vyšli navíc, než celá loď. Poté jdu zkontrolovat, že všechno je na svém místě a loď může v případě nouze během chvíle odplout. Cestou, také pomáhám rozdělovat náklad a, zvířata osoby v podpalubí. Pro jistotu nechám uvázat našeho lodního psa (Obrovskou černou psí bestii vycvičenou k chránění lodě), aby neplašil zvířata a nepouštěl se do pasažérů.

kapitán James Ferrhton - 11. ledna 2015 14:35

Zpět na loď Vypadnu z trůnního sálu a v rychlosti si to zamířím do přístavu. Dostat se tam je chvíli od chvíle horší a horší, ale stačí jen říci vojákům, že jsem kapitánem a hned mi dělají prostor, abych se dostal na svou loď. Cestou zahlédnu ten mumraj, který zde panuje, ale místo toho, abych něco řešil se seberu a zalezu si do své kajuty, kde se zamknu. Cestou ještě řeknu svému prvnímu důstojníkovi, že má loď na povel.

Princezna Rasslen - 11. ledna 2015 15:06

U lovců Jdu s Joskou a s bratrem k lovcům, uvidím jak si Azí hraje i s jinými psi a vlky, jako je on sám. Usměju se a chvíli se koukám na ten nádherný pohled, ale pak ihned si vzpomenu proč tu vlastně jsem. Doběhnu ty dva a dojdu k lovcům, stojím a poslouchám, poté se ukáže otázka ohledně koní a všichni se zaměří na mně, jelikož já z nich mám největší zkušenosti. Nadechnu se a začnu přemýšlet na hlas. "Koně jsou nádherná zvířata - užitečná - pro vojsko, pro dělníky na polích - ale mohly by být i na ostrově, ale taky by nemuseli." zamyslím se a podívám se po všech. "Pokud je vezmeme, tak nebudeme mít tolik místa - pokud je nevezmeme, můžeme litovat toho, že je nemáme?" zamyslím se a přemýšlím. "A nemohli bychom si vzít hříbata? Jsou malý a skladnější než dospělý jedinci. Ano zezačátku nejspíše bude snad jen zátěž, ale věřím, že když postavíme ohradu, tak se budou pást sama a porostou, poté se rozmnoží a můžou být užiteční pomocníci a rychle nám pomohou postavit nový domov?" zeptám se tak nějak všech a podívám se po všech. "Vybrala bych plemeno, které je silné a moc toho vydrží, nemusí to být přímo atlet, ale aby měl sílu a aby vydržel. Třeba Shirský kůň?" zeptám se a podívám se na ně. "Shirský kůň je jeden z největších a nejmuhotnějších koní co kdy žili. Ale jsou hlavně silný, utáhnout dost těžký náklad, vím že se používají třeba u kovářů a nebo u lesníků. Táhnou dost, jsou pracovití, dobří a dobře se vychovávají, jejich povaha je milá a pracovitá, občas tvrdohlavá, ale to jsme skoro všichni." řeknu a zamyslím se. "Pokud nepřítel by zaútočil, raději bych seděla na velkém koni, který sám o sobě buzí autoritu." řeknu a podívám se na všechny. "Vzala bych koně, hříbata." řeknu a podívám se na bratra, jestli s tím třeba nesouhlasí a nebo souhlasí.

Podkapitán Ed z Alisu - 11. ledna 2015 21:37

Noční poutník Plavčík mě informuje, že kapitán James se vrátil na svojí loď. Podle toho co ale pozoruji svou práci opět přenechal prvnímu důstojníkovy. Tohle je ale... Ne, tohle je takoví... Začnou mi sršet blesky z očí. Tohle si někdo odskáče. Kde jsou krucinál ti královic parchanti, ať už můžeme zmizet s tohohle proklatého přístavu. Chvilku rozdýchávám. Nakonec se rozhodnu sejít se s prvním důstojníkem Jamesovi lodi (víte někdo jak se jmenuje? PJ prý jméno obou lodí již zmiňoval...). Naštěstí je to člověk, kterému se dá věřit. Přesto se ujistím, že ví, jak náklad a posádku rozmístit. U té příležitosti mu předám seznam světelných, vlajkových a zvukových signálů, které jsme zvyklí používat. Jsou dostatečné na to, aby se vyřešili základní plány bez nutnosti přesouvání z jedné lodi na druhou. Pak se opět vrátím k řízení nakládání své lodi.

Vypravěč - 14. ledna 2015 11:01

Inoue- Noční Poutník Kapitán Santa Marii ví o nákladu a příchozích stejné prd jako ty. Stejné prd ví i vojáci. Takže kdo ví jestli už se na paluby nepřimotal někdo kdo tu nemá být. Ani se nestihneš otočit a už k tobě kluše jeden z námořníků. Kapitán James byl viděn na své lodi. Zároveň k tobě přikluše i jeden z gardistů Pane, dorazily zvířata a lovci co pro ně chtějí na rychlo zbudovat příbytky. Kam s nimi a co s nimi? vedle vojáka kráčí jeden z lovců a v patách mu ťapká pes. Dobrý den kapitáne. Nevím o prostorech lodí a kam by bylo vhodné zvířata dát. Ale mám informaci že na každé lodi má být část, aby loď byla sama o sobě soběstačná. Lovec se trošku zarazí nad tvým věkem(myslí že jsi hlavní kapitán), ale jedná s tebou jako s rovným. I vy slyšíte čtvrté zvonění. Dole je učiněný hunbuk. Rolníci a sedláci co vedou zvířata, ale při tom mumrajzu dokazují, že zvolily klidná zvířata a mají je pevně pod kontrolou. u lovců Výborně. Hříbata by pravda moc překážet nemuseli. Problém je kdo je vycvičí. Co vím máme roční, kteří čekají na sedlání a už mají téměř váhu dospělých koní, pak půl roční, kteří se ještě použít nedají. I když myslím že dřevorubci mají páreček, kterému se 3 měsíce zpět narodila dvě čerstvá hříbata. Nebral bych celou rodinku, ale klisnu a ty malé. Klisna by je mohla učit a o zbytek se postarají dřevorubci. Ty přece také jedou. Souhlasí? všeobecně Po čtvrtém zvonění, zasviští první nepřátelské katapulty. Celou půl hodinu se netrefí dál než k hradbám. Ale po půl hodině je kameny rozmetán první dům. Panika lidí stoupá. Vojáci jsou v pozoru a už začínají pobíhat po hradbách ve větším. Tedy ti vojáci co tu zůstanou. Zároveň se snaží zaměstnat co nejvíc lidí nabíráním domobrany. Technici začínají palbu opětovat z katapultů na věžích. trůní sál a vzkaz od otce- královská rodina Ať jste kdekoliv, přijde k vám posel (nebo vám to otec stihne říct osobně) ať se okamžitě začnete sunout k lodím. Král vám přeje hodně zdaru a žehná vám. Ale nemáte se zdržovat tím že se s ním budete ještě znovu loučit.

Vypravěč - 15. ledna 2015 11:39

VYBAVENÍ Základní potřeby pro řemeslníky a základní vybavení pro výrobu jejich dílen a potřebných věcí. ZBRANĚ Zbraně- 40 štítů, 40 kopí, 20 halaparten, 50 kopí, 100 normálních mečů, 15 dýk, 20 luků, 10 kuší, 50 kožených vest, 500 šípů, 30 (30 na dovýrobu) střel do balist, 8 balist (na lodích, 4 a 4) (počítáno, že lovci a vojáci a vy máte vlastní zbraně) NÁSTROJE Každý má pro své řemeslo své, plus pár náhradních dílů, navíc 10 motik (i motiček), 10 vidlí a 10 krát hrábě. 1 radlice a 3 chomouty navíc, MATERIÁL a zbytek Kováři surové tyče a plechy a polotovary na nástroje, materiál na postavení dvou vozů, 6 párů dřevěných kol, 4 železná kola, Lékárna, bylinky, koření, semínka, sazeničky Sudy (10 velkých na vodu pro všechny 5 malých), provazy, lana, kýble, kdebílky, bedny, lucerny, svíčky SVĚTELNÁ OTÁZKA na svícení máte pochodně, lucerny, lojové svíčky, různé druhy olejů, látek a smůlu. Počtově tak 50 pochodní, materiál na výrobu dalších 300 pochodní (dřevo nepočítám), 50 luceren, 300 svíček. ZEMĚDĚLSTVÍ Sazeničky, semínka, stromky, výhonky… ZVÍŘATA 4 kozy, 2 mladí kozlíci, 4 ovce, 2 beránci, 20 slepic, 2 kohouti, 20 králíci, dva samci 1 shirská kobyla a 2 hříbata(kobylka, hřebeček) 10 hus a 10 kachen, 10 holubů, 5 dravců + krmivo a voda pro ně (na cca 10 dní) (lovci mají lovecké psi) PROVIANT Pro 300 lidí na 10 dnů

Podkapitán Ed z Alisu - 15. ledna 2015 20:13

Inoue- Noční Poutník První důstojník ví o nákladu a pasažérech asi to samé co já. Vojáci rovněž tak. O tomhle si budu s tou královskou smetánkou muset vážně promluvit. Prozatím musím přijít s nějakým provizorním řešením situace, jinak tu nakonec budu mít víc černých pasažérů, než posádky. Zajdu do své kajuty a najdu dva dlouhé svitky. Na prvním jsou uvedeny ceny za kotviště v přístavech druhého království. Ani jeden s těch přístavů nestojí, nebo již nepatří lidem. Na druhém je soupis výše cla za určitý druh zboží ve čtvrtém království. Taky nepotřebné... „Robine!" zavolám na svého druhého důstojníka. Jakmile je u mě tiše pokračuji: „Než někoho od teď pustíš na loď zeptej se ho na jméno a chvilku předstírej, že ho hledáš na seznamu. Pokud se někdo začne ošívat, tak ho zadrž... Chápeš? Dobře zařiď ať to na Santě Marii funguje stejně.“ Pokud přeci jen na lodi objevím černé pasažéry vysadím je nejméně deset kilometrů od břehu... Pak přikluše jeden z gardistů a v patách mu jde nějaký vesničan podle vzhledu lovec. „Děkuji, vojáku, raději se zas vraťte. Brzy tam na nábřeží bude potřeba každý muž...“ A já doufám, že tou dobou já i má loď budeme přič. Pak se obrátím na lovce. „Zdravím lovče. Na palubě, každé lodi jsou už nachystané stáje pro velké zvířata. Ze stran se k nim mohou přidělat králíkárny a koše na drůbež. Do podpalubí chci pustit jen ty zvířata, co se na palubu nevejdou.“ Pak můj pohled sklouzne ke psu. „Tedy kromě psů, ty na mé lodi musí být všichni uvázáni v podpalubí..“ jinak by je mohl stihnout nepěkný osud v čelistech Bestie. Přeci jen mnoho generací jeho předků bylo šlechtěno pro zápasy a na zabíjení vlků... „Jelikož král ani velitel naší malé flotily.“ vrhnu nepěkný pohled k druhé lodi. „nevydali, žádné rozkazy ohledně nakládání, rozhodl jsem se jednat tímto způsobem. Jestli přijdete z lepším řešením, rád si ho poslechnu, ale máme již málo času....“ „Richarde!“ zavolám pak na jednoho z nových mužů v posádce „Tohle je náš lodní tesař. Je ve svém oboru velmi zdatný" představím ho lovci. Muž je to opravdu schopný a pochvalou si ho získám... „Prohlédněte si sním veškeré prostory pro zvířata, a kdyby něco nevyhovovalo, tak to hned můžete upravit. Na druhé lodi vám jistě vše zařídí její první důstojník...“ Rád bych ještě dodal: nebo se snad ze své kajuty vyhrabe i sám vrchní kapitán. Tu poslední větu jsem si ale odpustit. Nechci totiž, aby vznikalo ještě více problému, než už tu je... Pokud se ale James bude chovat takhle dost si koleduje. Zabírá místo, které by mohl dostat někdo s těch co tu zůstávají... „Jakmile budou věci ohledně stájí zařízeni vezmi si Richarde k ruce nějaké námořníky, co mají zkušenosti s nakládáním zvířat a doveďte je do stájí na loď. Pak ještě dodám k lovci. „Vidím, že vaše zvířata jsou klidná. Kdyby se však přeci jen nějaké plašilo zajděte si za panem Bertem a on Vám pro ně dá nějaké uklidňující bylinky. Jednou jsme takhle převáželi hřebce plnokrevníka. Pan Bert mu na ohlávku uvázal směs bylin a on byl krotký jako beránek...“ Pak začne palba s katapultů. „Plavčíku!“ Zavolám na hocha na stožáru. „Jakmile začnou dopadat kameny v okolí kostela okamžitě mě informuj.“ Pokud o mě, už aspoň trochu slyšel, tak ví, že pokud by se stou informací jen trochu zpozdil se zlou se potáže... Kostel je tak ve středu města. Jakmile dopadne první kámen v okolí kostel odplouvám... Pak zajdu za Robertem. "Ty máš orlí zrak. Jakmile se v davu ukáže nějaký člen královské rodiny, dej mi vědět. Chci je uvítat dřív, než vstoupí na mou loď."

Princezna Illia - 15. ledna 2015 21:56

... Chaos, smutek a loučení - aneb co obnáší válka ... U řemeslníků to nakonec dále proběhlo poměrně s klidem, ale stále jsem byla z toho všeho nesvá a doběhla jsem ještě do svých pokojů si pro svůj deník. O tom nikdo přeci jen nevěděl a tím pádem mi jej nikdo nemohl vzít s sebou na loď. Zaslechla jsem akorát opět zvony a následné rány při dopadání kamenů z katapultů nepřátel, kteří útočili na náš hrad. Smutně jsem se zadívala na dveře trůnního sálu z kterého vyšel posel. Věděla jsem, že otec má dostatek svých starostí a v ulicích propuklo peklo. Vydala jsem se tedy snad i v poloběhu s poslem do přístavu, kde jsem viděla snad i více lidí, než jsem očekávala, že naše vesnice má. Všude to bylo hlava na hlavě, ale vojáci vše pečlivě hlídali, leč bych zde nejraději nenechala nikoho. Každý má své právo žít. Hledala jsem v davu společně s poslem své sourozence, ale nikoho jsem nenašla. Jeden z vojáků mě ale informoval, že musím jít hned na loď. Nebyla jsem si jistá na kterou z lodí půjdu, ale pokavaď budu s "panem kapitánem" Jamesem zažije peklo a mé nervy snad zkolabují. Vydala jsem se tedy za stráží, která mě vedla k lodím, kam půjdu zůstávalo na osudu. Všechno na něm zůstávalo a já měla pocit, že je hrozně nefér.

Princ Viktor - 15. ledna 2015 22:27

Čas jít Katapulty už začali ničit domy posledního svobodného města mé země. Dorazil jeden z mých mužů, které jsem poslal na loď. Kapitána druhé lodi neznám, ale podle toho že tu zprávu poslal on a ne James, už asi přebral velení... „Bude lepší, když se k lodím vydáme jednotlivě.“ Pronesu k přítomným (velitel? Už se fakt ztrácím...). Pobídnu své muže a celá naše sedmičlenná výprava se vydá na cestu. Pod svou helmou skryji svou totožnost. Takže nikomu ani nedojde, že kolem nepospíchá jen další skupina vojáků. V přístavu přesto nejsem první. V davu zahlédnu sestru a protlačím se k ní. Vojáci se kolem nás rozestoupí a štíty odtlačí dav, až se dostaneme k lini vojáků. „Kde jsou ostatní?“ zeptám se setry.

Podkapitán Ed z Alisu - 15. ledna 2015 22:52

Přístav Robert mě informuje, že dorazily první dva členové královské rodiny. Rychle sejdu na břeh. Pokynem ruky naopak pošlu Patrika na loď. Na lodi by měl být stále jeden jasný velitel. Pak už se věnuji královské rodině. Hluboce se pokloním. Narovnám se a rozhlédnu se po davu. Kde jsou ty dva mladší? „Vítám Vás vaše veličenstva. Jsem Kapitán Ed z Alisu. Bohužel jsem nedostal žádné pokyny, takže nevím koho z vás mám uvést na svou loď.“ Slovo žádné náležitě zdůrazním. Nechám ve vzduchu chvíli vyset nevyslovenou stížnost a otázku. Jestliže se dočkám odpovědi, pokračuji. „Zde Můj kormidelník Vás uvede do Vaší kajuty, kde si budete moc odložit osobní věci. Pak bych Vás poprosil, abyste na mě počkali v mé kajutě.“ Kajuta prince a princezny Jde na lodní poměry o větší kajutu. Je zařízena spíše pro obchodníky, kteří se rozhodnou plavit se mnou. Její hlavní součástí je proto několik nedobytných beden s kvalitními zámky. Tyto bedny jdou využít i jako improvizované lůžko v kajutě je však i jedna normální postel. Celý prostor jde rozdělit na dva menší důmyslnou přepážkou. Dalším nábytkem v kajutě jsou vestavěné skříně, maličký stolek a židle. Kapitánská kajuta Je stejně veliká jako kajuta prince a princezny. Na první pohled je poznat, že slouží zároveň jako můj osobní prostor, tak jako společenská místnost na lodi (pro hosty a důstojníky). Uprostřed místnosti je velký stůl. Kolem je několik židlí. Stěny jsou tvořeny vestavěnými skříněmi za kterými jsou vidět svitky a mapy. Za malou přepážkou lze zahlédnou pečlivě ustlanou postel s úložním prostorem.

Princ Sapientes - 17. ledna 2015 17:17

Na palubu Odcházíme směr lovčí, když nás sestřička doběhne. "Myslíš ovce, že ano Ras?" pousměji se. Jistě, je to náročný den plný zmatku, ale stejně... Je to krapet vtipné. "Jistě, vzít sebou dravce je dobrý nápad," kývnu na souhlas. "Koně se mi zdají zbyteční. Jistě, jsou to dobří pomocníci, ale hodně váží, hodně jí a užitek je zase tolik nepřeváží, jako třeba dojnice, nebo ovce," odpovím na téma koní. "A sazeničky plodných stromů," dodám. "Je toho tolik, nikdy se nám nepodaří udělat kompletní seznam. Vzal bych sebou i včelaře a jejich včelstva. Pokud ovšem budou včely schopné se asimilovat na nové rostliny. Ale myslím, že jsem četl něco o tom, že pokud se během cesty nevypustí, přesun by možný být měl." Dorazíme k lovcům. Je mi jasné, že žádný lovec tady nenechá svého psa, takže jiné brát už nemusíme. Hlavní lovčí je moudrý muž, takže se s nějakým problémem nesetkáváme. Navíc tu čeká i sedlák a očividně před námi už došel posel. To jsem rád, nerad bych byl rozmáznut na placku kamenem z katapultu. Poslouchám vypočítávání a kývám hlavou. Snažím se soustředit na daný problém a neodbíhat myšlenkami k tomu, že lodě už čekají a pokud se tam nedostaneme včas, klidně nás tu nechají. "Počkejte, měli bychom vám podepsat..." ale lovčí už své lidi poslal. Snad je tam pustí bez mého podpisu. Dojde na otázku koní. Lehce nakrčím čelo. Mám na to vlastní názor. Podívám se na strážného. "Já vím. Tohle je ale důležité," namítnu a hodím pohledem po Rasslen, jak se rozhodla ohledně koní. Dojdou k tomu, že vezmou hříbata s klisnou, což je docela rozumný nápad. Zdržím se tohoto hovoru, protože já bych tu koně úplně nechal, ale hádat se nebudu. Pokud to lodě uvezou... Kývnu, že za mne klidně a jistě dřevorubci pojedou. Budeme potřebovat lidi co opracují dřevo, ať už tam bude jakkékoliv. Najednou se ozve svištění katapultů a rány, jak kameny dopadají k hradbě. "Musíme jít," řeknu razantně a pošlu stráže první. Vyrazím rychlým krokem zpět na hrad. Nedaleko za námi se rozletěl dům na kusy, když ho zasáhla rána z katapultu. Doběhne nás posel, že máme okamžitě mířít k lodím. Kývnu hlavou na souhlas a Rasslen nasměruji do přístavu. Mé věci jsem si tam nechal poslat hned jak bylo jasné, že odplouváme, takže se nezdržuji tím, že bychom vstupovali zpět do hradu. V ruce stále svírám dar od otce a jen tak ho nehodlám dát z ruky. Dav je hustší než med a panikařící lid se začíná bouřit, když nás vidí mířit k lodím. No a je to tady. Všem je to jasné. Měli bychom co nejrychleji odplout. Protlačíme se až k lodím. Už tu je Illia i Vikouš. "Měli bychom co nejrychleji zmizet," řeknu a ohlídnu se k davu, "tohle nebude pěkné. Kdybyste mě hledali, čekám až konečně zvedneme kotvy," oznámím jim a bez nějakého domlouvání se přesunu na Santa Mariu.

Princ Viktor - 17. ledna 2015 18:28

Nalodění Poté co dorazí bratříček a hned se nalodí pohlédnu na sestru a pokrčím rameny. Což ve zbroji vypadá dost bizarně. „Dohlédni na kapitána...“ zašeptám ještě k Illie. Pak se otočím na Ras, která přišla společně se Sapem. „pojď.“ Nečeš řeknu kormidelníkovy. „veďte nás“. A vydám se naloď. Pomalou chůzí následuji ohromnou postavu kormidelníka. Pět mých strážců mě následuje na palubu lodi. Zbytek pomáhá udržet klid na nábřeží. Na vratkém můstku se mi mírně zatočí hlava. Ne z houpání lodi, ale z pocitu, že opouštím vše známe a vydávám se do neznáma. Kam mě osud asi zavede? Kormidelník nás zavede do kajuty. Dostačující. Sundám si od pasu otcův meč a upevním ho nad bedny. „Postel je tvoje“ řeknu Ras. Pak se nechám odvézt do kajuty kapitána. Vypadá to, že je to správný muž...

Princezna Illia - 17. ledna 2015 21:56

Nalodění Chaos v davu sílil a já opravu chtěla už pryč, leč z hradu šel slyšet již křik. Nepřátelé museli už být určitě i na dohled. Poslouchala jsem slova podkapitána, ale neodpovídala jsem. Hledala jsem stále své sourozence, kteří naštěstí na poslední chvíli došli. Je pravdou, že malý bráška vše vyřešil rychle stručně za nás všechny a protože s ním mám být na lodi já povzdechla jsem, když se prostě bez váhání vydal na jednu z lodí. Lehce jsem zavrtěla hlavou a svírala u sebe na hrudníku deník a protlačila se za ním. Vzhlédla jsem k hradu a cítila v srdci hroznou bolest. Opouštíme svůj domov a vydáváme se do neznáma. Nyní by se mi hodila alespon částečná povaha mé sestry. Ta má nové věci a dobrodružství ráda, leč jsme všichni moc dobře věděli, že toto je něco jiného.

kapitán James Ferrhton - 17. ledna 2015 22:00

Odplouváme Po nějaké době vyjdu z kajuty, trochu se motám, ale ne natolik, aby se to nedalo vysvětlit vlněním se moře. Vyjdu na palubu ve chvíli, kdy na ni vkročí mladý princ a hned po něm princezna. Rozhlédnu se po palubě, zdá se, že loď je naložena, vše zabezpečeno a tak nejspíše není potřeba se déle zdržovat. Vyhledám tedy pohledem prvního důstojníka a mávnutím ruky si ho přivolám. "Jakmile nastoupí poslední pasažér, vyplouváme," řeknu mu a zamířím na záď, kde se opřu o zábradlí a zahledím se na nábřeží.

Vypravěč - 18. ledna 2015 09:34

LIDSKÉ OSAZENSTVO [spoiler]300 25 Flaviusových vojáků, 25 Viktorových,30 lučištníků, , 65 posádky, 6 postav (přibližně nevychází co přesně, je to nějakých 294) Kováři-4 Dřevorubci-5 Koželuzy-4 Bylinkáři- léčitelé-5 Sedláci, rolníci-10 +50 žen (které samozřejmě umí kde co) Pláteníci-švadlenky-4 Ševci-4 Drobná řemesla (košíkáři, pletaři, hrnčíři)10 Rybáři.5 Lovci-10 Pastevci-4 Zbrojaři (kováři co se specializují na zbraně)-4 Kuchaři-4 Technici-5 Kameníci, stavbaři-6

Princezna Rasslen - 18. ledna 2015 13:19

Nalodění Dívám se jak bratr dolaďuje poslední zbytky věcí a jen přikývnu. Nakonec se mu nelíbí můj nápad s koňmi, ano je to jen malá šance, ale i přesto - může to vyjít - můžou být důležitý. Nakonec se jen usměju, rozloučím se a mizíme na loď. Tam se nějak nasoukám, cítím vlny a vodu a je to velice zvláštní pocit, ale líbí se mi všechny lana a hlavně koš vysoko nad sebou a jsem rozhodnuta, jednou tam vylézt. Podívám se naposled na můj domov a posmutním. Nakonec jdu s Viki a dojdu do kajuty a jen přikývnu na to, že mám postel. Nakonec si mezitím sednu na postel, nechci se tam nahoře plést pod nohy a ani o to moc nestojím. Zatleskám a Azi vyběhne ke mně do postele a já si s ním začnu mazlit a hrát si.

Vypravěč - 18. ledna 2015 13:43

Odplutí Příchod královské rodiny nelze přehlédnout. Jen hloupý by nevěděl co se děje. Nebýt vojáků bránící královskou krev, asi by šílící dav někoho zabil. Lodě odplouvají! A princátka s nimi.¨ Jsme ztraceni! Jak můžou? Jak to král může udělat? Zbabělci! Vrahové! Inoue- Noční poutník je dobře organizován a je naloděn a odražen mnohem dřív než Santa Maria (najde se pár šílenců co skáčou na loď v domnění že neskončí v moři. Skončí) Někdo dokonce začne střílet z kuše. (mluvilo se o střelbě z balist- nechám na Edovi) Každopádně Noční Poutník má pár raněných a pošramocených. Ale Santa Maria...Má obrovská problém. Několik lidí co mělo plout bylo strženo davem (dejme tomu těch 6 lidí co nejsou v počtech), dva vojáci se doslova ztratili v šílejícím davu. Na mole, ústupem vzad je dvacet mužů (víc se jich tam nevejde) podporovaných výhružnými střelami kušistů z lodí (pokud nebude jiný povel) Hradba mužů s halapartnami před sebou úplně nevydrží. Přiřítí se deset šílenců s dýkami. Dva vojáci padají vážně poranění a na loď se dostává 10 černých pasažérů. Okamžitě jsou obsypány vojáky a spacifikováni. Osmnácti vojákům s halapartnami se podaří dostat na loď (odtáhnou i ty dva raněné) a loď konečně vyplouvá z dosahu šílenců.

velitel Flavius Morell - 18. ledna 2015 14:14

Odplutí Než odejdu od krále, abych si vzal své věci, tak se s ním ještě rozloučím. Je mi těžké Vás zde nechat králi. Moje přísaha je vázána Vám. Zbytek gardy co zde zůstává Vám ostudu neudělá pane. Budou Vás chránit a všechny lidi dokud budou mít v sobě aspoň trošku sil. A já slibuji, že je budu chránit dokud budu moci já. Hodně štěstí můj pane. Podám králi ruku a pevně jí stisknu. Potom se otočím a vyjdu ven a směrem ke kasárnám. Nenechávám ho tu rád, vím co se může stát jemu nebo komukoliv kdo tu zůstane. Rychle jsem sbalil své věci a vzal svou helmu a štít. Obvykle jsem je nenosil, ale teď budou více než potřeba. Dav šílel a já jsem se s posledními zbytky protlačil ke kordonu na mole. Otočil jsem se, abych viděl jak jsou lidé strháváni davem. Sakra! Nepusťte je k lodi! Držte řadu! Sundal jsem ze zad štít a měl jsme ho připravený v ruce. Kdyby se v řadě halaparten udělala díra, byl jsem připravený tam skočit. Tahle příležitost se mi dostává skoro hned. Vidím to řádění šílenců a děsím se davu. Nejvíce mě děsí, že Ty lidi tady musím nechat. Ustupte na loď! Hned odplouváme! Zavelím vojákům a sám táhnu jednoho ze zraněných. Je to těsné, ale odrazili jsme. Podívám se na deset černých pasažerů, aby se ve mě vzkypěl vztek je okamžitě popravit, ale to stejně nemá cenu. Jejich ruce se budou hodit. Léčitel! Rychle! Volám na léčitele, protože vojáci potřebují rychle ošetřit. Přiveďte princeznu Illeu a zjistěte, co jsou zač Ti černí pasažéři. Opřu se o zábradlí a vydechuji. Tohle bylo moc špatné. Počkám, až přijde princezna. Vaše výsosti, dav nepustil na loď šest lidí co měli jet. Prosím, zkuste zjistit kdo to byl. Děkuji Vám. Aktuálně byla jediná kdo to mohl zjistit, protože to měla na starost.

Podkapitán Ed z Alisu - 18. ledna 2015 17:29

Noční poutník Po nalodění princátek vypukne v davu panika. Okamžitě se přesouvám ke kormidlu. „Odvažte loď! Muži k veslům! Připravit plachtu!“ Začnu vyřvávat rozkazy. Vojáci ve spěchu nasedají. Můj první důstojník jim naštěstí už vysvětlil, kdo má nasednou na kterou loď. Robert řídí oddíl střelců a spustí palbu na odražení nepřátel. Balistu na přídi se rozhodl nepoužít, což je rozumné rozhodnutí (hrozilo by zranění ustupujících vojáků). Zato spustil palbu se škorpionů na boku. Škorpioni nestřílí, tak velké šípy jako balista, ale i tak se jedná o děsivé zbraně. Robin společně s útočným oddílem naházel do vody ty bláhovce, co neoprávněně naskákali na loď. Začíná být nějaký mírný. Měl jim setnout hlavy... Začnu vymanévrovat z přístavu. Santa Maria pluje s malým zpozděním za námi. Pokud jsem viděl správně měli nějaké ztráty. Konečně jsme na volném moři. Konečně cítím to známé houpání pod nohama. Loď jakoby se chvěla nedočkavostí. „Spustit plachtu! Patriku převezměte kormidlo.“ předám velení lodi prvnímu důstojníkovy. Pak zajdu mezi posádku. „Dobrá práce hoši. Všichni zranění si okamžitě zajděte za panem Bertem.“ Ještě než pan Bert začne ošetřovat vezmu si od něj mapu, do které zaznačil nejlepší trasu k ostrovu. Zkoumám jestli nenajdu lepší způsob plavby, ale jako obyčejně má pravdu... Dojdu do své kajuty. Zachmuřím se, když tam spatřím jen prince. Obrátím se na kormidelníka, který čeká před dveřmi. „Doveďte sem princeznu!“ pravím naštvaně a vejdu do místnosti. Rozložím mapu na stůl. Beze slova čekám, až dorazí princezna a poté spustím: „Musíme si ujasnit několik věcí!“ Můj hlas nepřipouští odmlouvání. „Možná jste princátka, ale já jsem kapitán a vy jste na mé lodi. To znamená, že mě budete poslouchat! Tady jsem pánem já! Vy mi můžete říct svůj názor, ale když nějak rozhodnu vy mě uposlechnete! Takže když řeknu, abyste na mě počkali v mé kajutě očekávám, že vás tu po příchodu najdu!“ odmlčím se, aby jim došel význam mích slov. Mělo by jim dojít, že jsem se jim šel poklonit mimo loď z nějakého důvodu... Mírněji pokračuji: „Toto právo samozřejmě ztratím, jakmile opustíme loď.“ Pak přejdu ke stížnostem: „Celá tahle akce je špatně organizovaná. Posílali jste mi lidi na loď a nedali jste jim, žádné dokumenty. Bůhví kolik tu ve skutečnosti je černých pasažérů! Jakmile tu domluvíme, uděláme společně prohlídku lodi a zjistíme, co a jak.“ Ukážu na mapu. „Nemám žádné rozkazy od kapitána Jamse, a proto jsem připravil provizorní plán trasy. Musíme ho ale zkonzultovat s druhou lodí, aby se domluvili případná místa setkání a tak dále, takže jestli souhlasíte navrhuji, abychom co nejdříve dali signál k poradě a společně se přeplavili na velitelskou loď.“ Správně by ten signál měl vyslat kapitán James, protože ten by se měl starat o to, abych byl správně informován, ale pochybuji, že tak učiní... „Než to ale uděláme musíme zařídit ještě několik věcí. Za prvé chci abyste vydali rozkaz svým lidem, aby odevzdali své zbraně do zbrojnice. Budeme tu zavřeni nejméně deset dní a nechci, aby se tu mezitím lidi povraždili navzájem. Ozbrojeni můžete zůstat vy a vaši tři nejvěrnější. Kdokoliv u koho se po vydání tohoto rozkazu objeví zbraň bude náležitě potrestán.“ Uschovat si zbraň je projevem vzpoury, takže je trestem většinou šibenice... „Za druhé nemáme právě mnoho vody a jídla, proto zavedu příděly. Neočekávejte že dostanete víc, než ostatní. Pokud někomu zvednu příděly budou to námořníci. To oni se tu budou celí den potit na slunci. Kvůli velkému množství cestujících jsem už kolem zásob jídla vody nechal postavit dvojčlennou stráž. Za třetí“ v tu chvíli se obrátím na princeznu. „všiml jsem si, že vás doprovází vlk. Během plavby musí být neustále přivázán. Je to pro jeho vlastní bezpečí... Za čtvrté pokuste se nepřekážet mě a mým lidem a zařiďte, aby tak nedělali vaši lidé. Pokud se někteří z nich umí pohybovat po lodi a chtějí pomoc, ať si zajdou za prvním důstojníkem a on jim práci přidělí...“ Námořníci budou určitě rádi, když stáje bude kydat někdo ze sedláků, ale zároveň nechci někoho lovit z moře...Znovu se odmlčím a čekám jak dvojce zareaguje.

Princ Sapientes - 18. ledna 2015 18:08

Na lodi, komplikované vyplutí Přešel jsem do míst, kde budu mít nejlepší výhled na nakládání zbytku. Všiml jsem si, že nikdo ze sourozenců proti mému rozhodnutí neprotestuje. Výborně. Illia nastoupila a vypadá to, že hodlá překážet. Přešel jsem k ní, odvedl ji kousek stranou a povzbudivě jí stiskl rameno. V tu chvíli si všimnu kapitána, který se odhodlal taky ukázat. Poslední pasažéři. Zahledím se do davu. S posledními vojáky se sem tlačí těch pár včelařů, co jsme se rozhodli vzít a myslím, že táhle ti dva nám nakládali sazenice stromů. Pravděpodobně sadaři. Ty zbylé dva jsem odhadl na vinaře. Ti budou asi poslední. Kapitán přejde dozadu a zahledí se na nábřeží. Nicméně si jako já všimne, že to tam začíná houstnout a z davu se najednou začínají ozývat předpokládané protesty velmi nahlas. Inoue právě odrazila a míří jako první na širé moře. Podle šplouchnutí usuzuji, že pár lidí přecenilo své atletické schopnosti. Inoue kryje ústup na Santu Mariu dokud může. Posledních šest lidí, co mělo jet s námi bylo strženo davem a očividně se na palubu nedostanou. Zajímalo by mě, zda jsou naložena včelstva nebo ne. Pohlceni s davem byli i s dvěma vojáky, co je na loď vedli. Podívám se po kapitánovi a chci mu navrhnout, aby spustil krycí palbu od nás, když si najednou všimnu, že už tam zase není. Ehm... Takže sestřička měla pravdu. Nicméně už je stejně pozdě. Vojáci jsou proraženi a nějaká skupinka s dýkami míří k lodi. Zaštítím sestru vlastním tělem a couváním jí donutím ustupovat z dosahu, kam by se mohli dostat. Na lodi je naštěstí už vojáků dost a tak dotyčné okamžitě odzbrojí. Stáhnou se sem vojáci s velitelem a my konečně také odrazili. Plavat za námi snad nikdo nebude... Flavius povolá léčitele pro zraněné při ochraně lodi a pak zavolá na sestru. Uvědomím si, že do teď jsem před ní krapet křečovitě stál a zíral na scénu s černými pasažéry. Ustoupím od ní, aby mohla projít. Pravda je, že taktu na to má nejvíc. Nicméně jdu za ní. "Není třeba zjišťovat o koho mělo jít. Na loď se nedostali dva včelaři, dva sadaři a pokud nejsou na palubě, tak i dva vinaři," odpovím místo sestry, protože tihle byli z řad lidí, které jsem obcházel s Rasslen.

Princezna Rasslen - 19. ledna 2015 13:06

Noční poutník Sedím v posteli, než se objeví námořník a oznámí mi, že mě chce vidět kapitán, pokrčím rameny a seskočím dolů. Za mnou jde i Azí a najdu si kapitána a jeho kajutu. Dojdu k nim a počkám na bratra, poté poslouchám kapitána a zamyslím se. Nelíbí se mi jeho tón, ale je to přece jen kapitán a navíc je jediný kdo umí řídit loď, lehce se zamračím a podívám se na něho. Poslouchám ho dokonce a pak se do něho pustím já. "Takže já nejsem princátko mimochodem." řeknu a předstoupím před něho. "Říkejte mi Rasslen či Ras, ale ne princátko, ano jsem princezna, ale já netrvám na to, aby mě oslovovali s celým mým titulem. Jistě, souhlasím s tím, že jídlo bude na příděl a že námořníci by měli dostat i o trošku víc. Jistě najdu někoho, kdo se bude starat o zvířata, i já sama pomůžu. Chápu, že nevidíte rád puštěného vlka, ale mám jednu podmínku." založím si ruce na hrudník. "Azího si přivážu k sobě provazem, poslouchá na slovo a nebudeme se vám plést pod nohy a nikterak vám nebudu znepříjemňovat váš a ostatním život." řeknu vážně a nepouštím u něho oči. "Jistě, musíme tu mít pasažéry a to černé, ale bohužel my osobně jsme se to dozvěděli ani ne před pár hodinami to, že odplouváme a neměli jsme část prát si papíry, brky a nebo i tak pečetní prsteny." řeknu rázně. "Takže bohužel, neměli jsme dostatek času je označkovat jako zvířata, už jen tak tak jsme stihli je nějak tak obejít a doběhnout sem a to jsme nestihli vůbec všechny, koho jsme nejspíše měli." podívám se na bratra. "Spojit se s druhou lodí je dobrý plán, schvaluji ho a navíc i ty zbraně, lidi budou nervní a určitě dostanou mořskou nemoc, takže s opatrnosti se zbraní souhlasím dokonale." řeknu zamyšleně. "Projdu se po lodi a pozeptám se, jestli někdo z nich nemá nějaké zkušenosti s lodí a nabídnu jim, že mohou pomoci a pošlu ho za vaším důstojníkem." přikývnu. "Dokonce i souhlasím to, že je to vaše loď, je to vaše povinnost a mohu-li říct, je to vaše království, budu vás poslouchat a i náš lid, ale věřte mi, že klidně vám do toho budu občas i co kecat." řeknu tvrdě. Natož, že je mi 8 let, může se zdát, že jsem drzá, ale myslím to vážně a navíc já nemluvím jako princezna, ale jako obyčejná holka. "Jsem možná ještě dítě, ale jako dítě vidím to co vy ne, takže by mohli být mé rady ohledně lidu na této lodi vám docela na prospěch. Nechápu jak se loď ovládá, ani jak se bojuje, ale já poslouchám a naslouchám lidu, takže věřte, že budu jejich hlasem. Pokusím se s vámi všemi vyjít, ale nevěřím tomu, že po zbytku 10 dní se nic nestane, takové štěstí já nemám. Tudíž chci říct jen to, že se pokusím tu udržet mír a budu poslouchat vaše rozkazy, ale občas si budete muset vytrpět mé argumenty." řeknu a nakonec si sednu na nějakou bednu a mezi nohy si posadím vlka a hladím ho po hlavě a ten si slastně občas zastartuje se zadní nožkou. "To je asi z mé strany vše. Nebo jsem na něco zapomněla Viki?" podívám se na bratra.

Princ Viktor - 19. ledna 2015 20:27

Kapitánská kajuta Kapitán vejde do kajuty a evidentně je rozčílen. Za chvíli sem jeden námořník dovede i sestru. Kapitán, který do té doby sečkával v tichu, které jsem se rozhodl nenarušovat, spustí. Oslovení princátka se mi ani trochu nezamlouvá. To že si chce ujasnit pozici chápu. Sám zatím v pozici nového panovníka plavu, takže v tom se sním přít nebudu, jinak bych mohl plavat doslova. V podstatě nad ním nemám žádnou moc. Není z mé země a na tu to plavbu byl jen najat... Je ale dobře, že rovnou zmínil, kdy jeho pozici pozbývá platnosti. Dojde mi proč nám šel naproti až na břeh. Jako kapitán se na lodi nehodlá klanět nikomu. Pak zmíní dokumenty. Hmm, má pravdu. Stačilo, abychom vydali nějaké heslo či rozdaly proužky látky nebo něco podobného a vše by to usnadnilo. Zdělí, že nedostal žádné rozkazy. Tomu kapitánu Jamsovy se musím podívat na zoubek nebo nastanou problémy. S jeho přístupem se divím, že se jeho posádka ještě nezabouřila. Možná bych měl předat funkci velitele flotily Edovy. Návrh na přeplavení s Pak začne vyjmenovávat věci co se musí hned udělat. Nelíbí se mi, že moji muži mají odevzdat zbraně, ale chápu proč je to tak zvykem... Když zmíní, že ty u kterých se najdou zbraně budou náležitě potrestáni sjede mi zrak k biči, který mu visí u pasu. Tenhle kapitán se s tím nepáře. Návrh s příděly je rozumný. Rozumné je i to, že zabezpečil vodu a jídlo. Čím jsou ty jeho stráže asi ozbrojeni? Když zmiňuje třetí bod. Potutelně se usměji. Za tohle ho sestřička nebude mít ráda. To že nechce abychom se mu motali je také rozumné. Viděl jsem z jakou lehkostí chodí námořníci po palubě. Jsem zkušený válečník a tanečník, ale pohyb po lodi je pro mě i tak obtížní. Pokud by mu tam chodili obyčejní rolníci byl by to mumraj... Vím ale že i mezi mými muži je jeden co býval námořníkem, takže bude moc pomoc. Kapitán skončí a sestřička se do něj obuje. Stejně jako mě se jí oslovení princátko nelíbí. Hned slibuje pomoc. Doufám, že chápe že práce na lodi není pro každého... Pak spustí kvůli Azimu. Nemyslím si, že je dobré připoutat se k němu. Ještě by jí strhl do vody. Její odůvodnění proč jsme lidi na palubu posílaly bez znamení je dost chabé. Ras okamžitě souhlasí se spojení se z druhou lodí a odevzdáním zbraní. Občas vidí ten svět moc jednoduše... Pak svým osobitým způsobem uzná jeho autoritu. To je moje Ras! Ras lidu hlas! Pak mi předá slovo. Možná jsem měl jako noví panovník promluvit první, ale to že jsem přenechal toto právo sestře mi umožnilo utřídit si myšlenky. Začínám uvažovat jako politik... Ach ne... Předstoupím před kapitána a podám mu ruku. „Kapitána. Mé jméno je Viktor. Plně uznávám vaší autoritu na této lodi a ještě jednou Vám děkuji, že jste přijal službu pro naší vlast.“ Odmlčím se. „máte pravdu, že organizace byla špatná. Velkou vinu na tom nese spěch, ale popravě neutušili jsme jak panická bude situace v přístavu. Hned nechám otce Josku, aby zkontroloval, jestli na lodi není někdo neoprávněně. Osobně jsem znepokojen schopnosti kapitána Jamse... Jaké řešení byste nevrhl? Bude nejlepší když to probereme na setkání... Vydám rozkaz, aby všichni odevzdali zbraně, ale zajistěte, aby byli dobře střeženy a v případě nouze dobře dostupné. Jak velké je riziko, že nám dojde jídlo a voda dříve, než doplujeme k ostrovu. Je možné cestou zásoby někde doplnit?

Princezna Illia - 19. ledna 2015 22:49

... Vyplutí - aneb válka započala ... Co se to událo? Opravdu jsem cítila srdce až v krku a vystrašeně hleděla na krev a na lidi, kteří vyšilují a běsní. Cítila jsem mráz na zádech a začínala se pomalu chvět. Na tohle nejsem. Vystrašeně jsem vyhledala svého bratra, abych se ujistila že je v pořádku a stále se držela u něj, leč nás bránili vojáci. Nevěřila jsem nikomu. Mohla jsem věřit pouze jemu, své krvi, své rodině, svému bratříčkovi. Všechno se seběhlo hrozně rychle a já pocitovala jak se lehce moje nohy podlamují a musela jsem se opřít o zábradlí leč si nás během okamžiku zavolal kapitán a já na něj hleděla se zmatkem a strachem v očích. Požádal mě at zjistím kdo chybí, ale bratr byl rychlejší a onen problém vyřešil za mě. S vděkem jsem se na něj podívala. ,,Bude spíše zapotřebí lidi uklidnit. POkusit se je zapojit do prací zde na lodi, ať má každý co dělat a nikdo si nepřipadá zbytečný. v této situaci by tento pocit v lidech nebyl to nejlepší co by jsme potřebovali." zhluboka jsem se nadechla a na pár okamžiků zavřela oči. ,,Vy dva půjdete se mnou a vy s mým bratrem. Obejdeme lid na této lodi a pokusíme se jim rozdělit práce, které jsou zapotřebí. Důstojník by určitě uvítal výpomoc na palubě, když je James tak k ničemu." podotkla jsem a obrátila se k bratrovi. ,,Pomůžeš mi?" zeptala jsem a snažila se tvářit normálně, leč jsem věděla, že on tohle prokoukne. Měla jsem strach a v očích se mi odrážely plameny, které šlehaly z našeho domu, tedy minulého domu. Křik z vesnice doléhal až na lodě. Cítila jsem jak se začínám opět chvět.

Vypravěč - 20. ledna 2015 17:13

Kapitola 2- velké,modré neznámé Po pár hodinách na mori, kdyz uz se jakz takz vsichmi sklidnily z bouřlivého odjezdu, byl zahajen pruzkum pasazeru, odzbrojeni na Nocnim Poutnikovi a signal ktery znamenal spojeni lodi. Na Santa Marii je krom zminenych cernych pasazeru jeste 20 lidi navic. Na Nocnim potnikovi 5. Kdo to ale je muzete jen hadat. Nekoho mohl vybrat i kral, nekoho jste si rekly ze oslovite a nakonec neoslovily. Kazdy vam bude tvrdit ze on sem patri. Sila navic rikate si? Nejenom. Je to i komplikace. Santa Maria je pretizena. Ale hlavni problem je nedostatek stravy. Budete muset zasoby rozdelovat po jeste mensich davkach. Kralovstvi Bakarys se ztraci a zmensuje. Domovina, pevnina- vse co jste kdy znaly. Matne slysite treti zvoneni. Je smutne videt a vedet co se stane. Lidske mesto padne. A vy-posledni prezivsi lide Pravda- jsou dalsi svety. Ale existuji tam lide? lide jake jste znaly? A existuje tam vubec něco? Vsichni drou a snazi se, aby prave tyto myslenky zapudily. Ale oni tam jsou. Hrozne a doterne. Doternejsi nez morska nemoc, ktera postihla vetsinu z vas. Santa Maria Veliteli, domníval jsem že že bych vás měl informovat o stavu těch zraněných mužů . Oba jsou těžce raněni. Patrik dost možná nepřežije plavbu a Hektor....jestli dostane do rány infekci může ochrnout na nohy. voják zasalutuje a věnuje se své práci. Černí pasažéři u vás jsou střeženi (jaké plány s nimi máte?) a s kapitánem to není o nic lepší než na začátku. Vypadá to, že posádka se bez něj dost dobře obejde. I když je taková divně organizovaná, občas si dá někdo po hubě, občas se dohadují co by bylo lepší. Zdá se že každý z nich je svobodná duše bez vrchního velitele. Uslyšíte že Noční poutník vydává signál k soulodění . Zpomalíte a brzy plují lodě bok po boku. Noční poutník Vy máte na lodi jediný problém. Shirská kobyla je prý neklidná. Při bližším zkoumání je zjištěno že jedna z šipek z kuše, (když po vás v přístavišti stříleli) skončila v jejích plecích. Rána moc nekrvácí, trefil se sval a nemělo by to být nic vážného- pokud se rána nezanítí. Santa Maria pluje před vámi a když dáte signál, zpomalí aby se připravila na soulodění s Nočním poutníkem. Co nevidět jeden námořník oznámí Lodě jsou u sebe, můstek je položen. Můžete přejít na Santa Mariu.

Princ Sapientes - 20. ledna 2015 17:54

Začátek plavby Když promlouvá sestra o zaměstnání lidí, kývu hlavou. "A taky zjistit, kdo tu nemá být. Nebo alespoň kolik přesně lidí tu je," dodám. Jamese nekomentuji, už mám vlastní plán. "Samozřejmě," souhlasím s pomocí. "Tak tedy do práce," znovu jí povzbudivě stisknu ruku, než odkráčím zkontrolovat mou část posádky. Zezačátku nemůžu pořád udržet stabilitu, musím se přidržovat a žaludek se mi houpe. Je to jiné, než když jsem cestoval po řece loďkou. Po pár hodinách mi to jde přece jenom o něco lépe, stačí mi se jen občas přidržovat. Prošel jsem posádku a kontroloval kdo tam nemá být, zároveň všechny připravoval na to, že bude potřeba odzbrojit loď a budou příděly. Trpělivě jsem vysvětloval neshody a námitky a chápavě kýval hlavou nad stížnostmi. Každopádně, každý by to měl pochopit. Mám nehezký pocit, že jsem zahlídl jednu známou tvář, jak se přede mnou schovala. Ale nemůžu to říci s jistotou, nicméně nepříjemný pocit v břiše nechce zmizet. Šel jsem naproti sestře, popřípadě jí ještě pomohl, pokud nebyla hotová s kontrolou kolik lidí tu je a kdo. Třicet lidí navíc to je špatné. Lidé se kryjí a nechtějí říci co jsou zač. To tu ještě scházelo. Bude se muset nastolit nějaký řád. Od autority. Chvíli zamyšleně pozoruji námořníky, jak tu má každý svou hlavu. Dávky jídla budou menší, než jsem si myslel a ještě budeme muset něco udělat minimálně s patnácti lidmi. Doléhající tiché zvonění zvonů se snažím potlačit. Nicméně pocit v břiše se krapet rozrostl. Omluvil jsem se sestře a zmizel jsem směrem ke kajutám. Zda si myslela, že si jdu odpočinout, nechci být viděn jak truchlím - to je mi celkem jedno. Nicméně do naší kajuty jsem nešel. Přišel signál k přiblížení. Pousmál jsem se. Šou může začít. Vyšel jsem z kajutového prostoru a přešel na záď pozorovat přiblížení. A nejen přiblížení. I výsledek mé práce.

kapitán James Ferrhton - 20. ledna 2015 18:09

Plavba Od vyplutí jsem byl zalezlý v kajutě, připíjel si na svůj herecký um a i na to, abych to přežil. Jenže pak se ukázal nějaký signál a já se krátce po princátku vypotácel ven na palubu. Hm... asi má pravdu, pokud nechci skončit ve vodě, podíval jsem se na prince, vyšel jsem ke kormidlu a tam se opřel o zábradlí. Zhluboka jsem se nadechl, podíval se na ten chaos pode mnou a uchechtl jsem se. Vždycky tu byl chaos, ale fungovalo to. Nikdy jsem nepochopil jak, nikdy jsem se ani nezajímal jak, ale fungovalo. Znova jsem se nadechl. Bylo mi na blití. Asi jsem to přehnal s tím vínem, napadne mne a podívám se na tu chásku. "Fajn... stáhnout plachty, shoďte kotvu a připravte se na nalodění. Přiveďte černé pasažéry, musíme jich pár převést na druhou loď, jinak se tam nikdy nedostaneme," začnu rozkazovat a i když mi občas nějaké to písmenko ujede, či nějaké slovo zní jinak, než by mělo, jde tomu rozumět. Pak jsem už jen čuměl na to, jak posádka nechápavě čumí. "Tak co je sakra, hejbejte se," zakřičím na ně.

Vypravěč - 20. ledna 2015 18:11
	TECHNICKÁ To že jsem napsala už o tom že se lodě sloučily, neznamená že se musí sloučit hned. Můžete si mezi tím vyměnit třeba 20 příspěvků než k tomu vůbec dojde. Herně je to otázka cca 2 hodin.

Podkapitán Ed z Alisu - 21. ledna 2015 16:13

Noční poutník Princezna Ras se začne ohrazovat proti oslovení princátko. „Promiňte to opravdu nebylo vhodné oslovení princezno Tygřice.“ Dám si záležet na tom, aby toto oslovení znělo vznešeně. Tahle rudovlasá malá princezna mi tygra opravdu připomněla. Hned se taky nabídne, že najde vhodné lidi na práci. „Hlavně ať se tu nekolébají jako opilý“ řeknu si spíš pro sebe. Opravdu nechápu jak někomu chůze po palubě může dělat problémy... To bude asi tím, že na moři jsem strávil víc let, než na souši... „Aziho si k sobě můžeš přivázat, ale nepřibližuj se k hlavnímu stožáru. Jinak oba skončíte špatně... a pokud tě strhne přes palubu, pravděpodobně se oba utopíte “. Poslední větu dodám jako pouhé věcné konstatování zkutečnosti. Pak princezna přejde na téma černých pasažérů. Vypadá to, že moje upozornění, že něco udělala špatně, jí rozčílilo. „Nemuseli byste je hned cejchovat... existuje mnoho způsobů, jak zařídit, aby se nějací lidé navzájem poznali beztoho, aby to druzí zjistili...“. Její konstatování o výběru lidí. Mě nechá chladným. Nikdy nejsou k dostání zrovna ti lidi, co jsou potřeba. To už je osud vůdců... Princezna dál schvaluje mé návrhy. Její poznámka, že mi bude kecat do řemesla mě pobaví. Je poznat, že je z královské krve a že má královskou výchovu... Pak mluví o tom, že je hlasem lidu. Opravdu je poznat, že má královskou výchovu...Hlavně aby byla jediným hlasem, co tu bude znít. Pasažérů mám víc, než posádky, takže by mohlo dojít k nepokojnostem... Pak ke mně přistoupí princ Viktor. Svým způsobem mi řekne, že se mu nelíbí oslovení princátko o nic víc než Ras. Stisknu mu pravici. „Já jsem Ed.“ vojáci a námořníci si mají v mnohém blízko. Aspoň tedy námořníci jako jsem já... Tohle prosté podání ruky je pro ně stejně důležité. Pak uzná mou autoritu a poděkuje mi za mé služby. To šlo snadno...Otec Joska? Kdo to je? Asi bych mu měl zařídit kajutu... Možná by mohl k doktorovy... „S tím, že je kapitán James velitelem flotily se až do přistání nedá dělat zhola nic. Tak tomu velí tradice. Pokud by tedy nezemřel přirozenou cestou, nebo z neovlivnitelných příčin. Cokoliv jiného by byla vzpoura. A kdybych se něčeho takového účasnil porušil bych kapitánskou přísahu a tím bych ztratil svou čest. Proč by mě pak měla poslouchat má posádka? Proč by se nezabouřila, kdyby jim přišlo, že jsem se rozhodl špatně? Jak bych pak mohl trestat vzpouru? Ne, opravdu se s tím zrovna teď nedá nic dělat...“ Pak přejde na téma zbraně. „Klíče od zbrojnice vlastním jen já a můj kormidelník. Zde je třetí klíč“ podám princi klíč, který jsem měl do té doby na krku. Uvažoval jsem dlouhou dobu, jestli mu ho předat nebo ne, ale svým chováním si získal mou úctu. „Nemusíte se obávat. O boji na moři vím víc, než kdokoliv v těchto mořích a postarám se o to, aby se zbraně v případě potřeby vydali bez zbytečného zdržení...“ Však už jistě oba moji druzí důstojníci začali posádku trénovat... Pak se princ zeptá na možnost doplnění zásob. „král nám poslal veškeré vaše mapy. Na této lodi je jedna z nejlepších sbírek map současného světa, přesto o těchto vodách vím jen málo. Podle map je před námi jen otevřené moře. Údajně je však toto moře zákeřné, takže nemůžu zaručit co nás ve skutečnosti čeká.“ Po časovém skoku (těsně před sloučením lodí) Při prohlídce lodi se najde pět osob, které na lodi pravděpodobně nemají co dělat. Nechám je všechny přivézt na velitelskou palubu. Slušně požádám o účast obou členů královské rodiny. Pak se těch osob zeptám na jméno, povolání a to kdo je poslal na loď.“ Pokud nesvedou říct, kdo je vybral a jejich dovednosti nejsou potřeba (to projednám s otcem Joskou), nechám je svázat a nechám je vystavené slunci na palubě. Jakmile si promluvíme s veliteli druhé lodi, tak je mám v plánu vylodit přímo do moře, ale s tím se nikomu nesvěřuji. Pro jistotu u nich nechám jednoho námořníka na stráži (ten je jako všechny stráže na lodi ozbrojen nožem a obuškem). Sloučení lodí Na svůj roh zatroubím signál pro žádost o rozhovor mezi kapitány. Hold jsem nikdy dřív nepotřeboval signál pro setkání královské rodiny. Santa následně začne manévrovat takovým způsobem, že mi dojde, že chce plout bok po boku. Zvláštní... ale dobrá. Přizpůsobím tomu plavbu své lodi. Jestli mi odřou bok, tak si to odskáčou. Já měl v plánu dopravit se na druhou loď ve člunu, jako se to dělá normálně... „Připravte háky na tyčích.“ Několik vybraných námořníků, který mají mimo jiné při boji za povinnost zahákování nepřátelské lodi se připraví s dlouhýma tyčemi z háky na konci. „Hlídejte bok ať nás neodřou...“ Háky jdou využít jak k přitažení, tak k odražení lodí... Pak mě doplní první důstojník. „Shodit přístavní balíky...“ přístavní balíky jsou balíky slámy, které se připevní k lodi, aby se neodřela o molo, když kotví v přístavu. Dobrý nápad... Pak uzpůsobím příkazy novému vývoji situace. „Roberte, postarej se o to, aby na obou stožárech byla hlídka, která bude hlídat okolí. V tichosti taky zařiď, aby byla vyzbrojen lehkými kušemi. Ty sám zůstaň na lodi a postarej se o to, aby vše bylo v klidu.“ Jinak řečeno sedni za balistu a buď připraven provrtat díru pod čáru ponoru druhé lodi... „Robine, ty půjdeš se mnou a zajistíš mi ochranu. Patriku, ty převezmeš velení lodi. Nehni se od kormidla! Bene, ty převezmeš povinnosti Robina a budeš připraven posádce rozdat zbraně. Buď připravený na okamžité oddělení lodí! Bez mého svolení nikoho z posádky druhé lodi nepusť přes můstek!“ Možná jsou bezpečnostní opatření, která zavádím příliš hysterická. Jsem ale naučen takto postupovat vždy a občas jsem takto šel navštívit i kapitány pirátských lodí... Nevím proč se druhá loď rozhodla spojit takto, ale nelíbí se mi to... „Berte vás bych poprosil, abyste šel se mnou a navrhl trasu plavby kapitánovy.“ Bude to lepší, než kdybych to navrhoval sám. Už jen z tradičních důvodů...

Princezna Rasslen - 22. ledna 2015 17:36

Noční poutník Sleduji kapitána a poslouchám ho. Když řekne tygřice, jen se usměji, ale ihned dělám, že to nic nebylo. Přikývnu. Ano, uvědomuji si, že mohu skončit pod vodou. "Neboj se, uhlídám si ho a ano, pokusím se najít neopilce." řeknu s úsměvem. Poté ho dál poslouchám a uvažuji. Poté se převede hovor na Viki a na kapitána Jamese, snad to tam vydrží. Nějak se do toho už nepřipojuji, nemám k čemu. Nakonec se rozejdeme a já si zalezu na loď a koukám se po lidech jestli něco nepotřebují a snažím se jim nějak pomoci, poté i dávám vědět to, že pokud mají zkušenosti, mohou jít nahoru a pomoci. Ale hlavně hledám někoho, kdo by se mohl podívat na klisnu dole. Po nějaké době uslyším, že se máme sloučit, dojdu nahoru a podívám se, jak to připravují. Nemám chuť přelézat prkno a zvlášť nad mořem, nebojím se, ale vím, kdy to není vhodné. Zamyslím se a Azího si držím u sebe hlídám se i jeho. Přece jen - poslouchám kapitána.

Princezna Illia - 24. ledna 2015 23:54

... Plujeme, plujeme a pro změnu stále plujeme směrem do neznáma .. Byla jsem ráda, že bratr souhlasil s tím, že mi pomůže a tak jsme s oba vydali do práce. S zjišťováním, kdo je zde navíc a kdo ne to bude velice těžké a nepletla jsem se. Stačilo obejít pár lidí o kterých jsem přesně věděla, že tu nemají být a přesto zde byli a vydávali se za někoho jiného. Avšak chaos zatemnil mysl i těm co na seznamu jsou a i ti si vymýšleli cizí jména, ať si své místo udrží. Nebylo možné se na ty lidi vztekat. Každý se bál, ale s jistotou jsem mohla říct, že jsem našla osm lidí, kteří tu určitě nemají být a byla jsem si tím jistá u dalších pěti jsem si tolik jistá nebyla, ale přesto mi zde připadali navíc. Snažila jsem se vždy mluvit s více lidmi, ať to utíká rychleji a také je žádala o pomoc. Přeci jen tu je spoustu práce a každá pomoc se bude hodit, když nám tady velí James, který je ... škoda slov. Když bylo ohlášeno, že se naše lodě přiblíží nevěnovala jsem tomu tolik pozornosti. Bratr se mi omluvil, že jde do našeho pokoje. Nevyptávala jsem se proč a na jak dlouho, momentálně jsem se bavila s jednou ženou, která mi utvrzovala, že další pětice lidí, která byla pro mě podezřelá, že je zde navíc je opravdu na seznamu černých pasažérů. James rozkazoval své posádce, leč jeho hlas byl velice zvláštní, řekla bych že alkohol se na něm dost podepsal. Leč jednou jedinkrát rozkazoval kupodivu i správné rozkazy. Že by si to přečetl v nějaké knížce co se má v této situaci dělat, že pro jednou se zachoval správně? Nevěřila jsem mu ani v tom nejmenším a přála jsem si, ať tech deset dní co nejrychleji uteče. Sledovala jsem lodě, které byly bok po boku dokud se nespojily můstkem. Houpání lodě jsem neměla šanci vnímat, protože ještě mít strach z tohoto by bylo v tuto chvíli příliš. Bude nutnost doplnit zásoby, ale především jsem byla zvědavá jak se bude nakládat s černými pasažéry. Zabít je nemůžeme to je nemorální a příliš důvěry a autority by to v náš lid neprobudilo. Zůstávala jsem stát poblíž velitele Flaviuse a očekávala kdo přejde k nám na loď.

otec Joska (NPC) - 25. ledna 2015 12:06

moře Celá ta výprava se mi absolutně nepřimlouvá. Raději bych zůstal ve městě než se houpal na vlnách. Pro nás dědky taková cesta opravdu není. Můj pobledlý obličej skvěle zapadá do bílých vlasů a vousů. Takže z dálky by se mohlo zdát, že mám přes obličej natažený bílý pytel. Kdyby bílý pytel pomohl ztlumit závrať, věřte tomu že bych jej opravdu měl. Naběhnou mi tváře a v předklonu- co můj bachor dovolí krášlím moře zbytkovým obsahem svého žaludku. Otřu si pusu. A ano, takto vypadá uctihodný starý muž. Herdek. Nebýt toho že je král, tak bych ho za ten malicherný rozkaz zastřelil. Jak můžu někomu pomáhat když mám sám co dělat se sebou? Pomodlím se a omluvím za to klení. Vedle mě přiběhne dvojice lidí od nás co mají stejný problém jako já a také se umělecky- přes svá ústa, vyjádří do moře. Soucitně se na ně podívám. Berte to z té lepší stránky. Za chvíli nebude co zvracet. Přiznávám, že to moc odlehčující nebylo. Situace na lodi se mi nelíbí už vůbec když zaslechnu jak kapitán lodi jedná s královskou rodinou. Má pravdu. Ale je na svůj věk je stejně opravdu drzé štěně. Pomáhám lidem udržovat dobrou morálku. Těm co jsou na tom hodně špatně daruji nějaké bylinky na žvýkání a uklidnění. Když se ke mě donese zpráva o raněné kobylce, zajdu se na ní podívat. S koňmi to sice moc neumím, ale nate, tohle by jí mohlo pomoci nabídnu v misce vytvořenou kaši na ránu a trocha alkoholu na výplach. Kaše na rozdíl od alkoholu nepálí a hezky uklidňuje. Když zahlédnu princeznu přivázanou k vlkovi, musím jí zastavit. Já vím, že jej nechceš pustit, ale tohle není moc moudré. Dovolíš? převážu uzel co je spojuje Tak. Když by hodně silně zaškubal, uzel se sám povolí. a sníží se pravděpodobnost palubních třísek v zadku. Pak se ohlásím u prince Viktora s odpovědí na černé pasažéry. S jistotou můžeme identifikovat 3. Kapitán se prý o ně postará a někam je uklidil. Ten zbytek se dobře schoval mezi ostatními. Třeba se časem přiznají sami. nalodění Princi Viktore, mám zůstat tady? Kapitán vypadá jako by očekával nejméně vzpouru zašeptám do královského ucha když se začne blížit přesunutí na druhou loď.

Princ Viktor - 26. ledna 2015 19:01

Lodě Kapitán odpoví na mé dotazy. Je vidět, že je to čestný muž. Kapitánská čest a vojenská čest nás nejspíš sblíží. Asi sdílí podobné pocity, jelikož mi svěří klíč od zbrojnice. Pak zmíní své bojové zkušenosti. Kde je asi nabral. Nevypadá jako pirát ani korzár... ale... Pak přizná že přesně neví co nás čeká ...aspoň to řekne na rovinu. Otec Joska Joska mě informuje, že na palubě našel pět černých pasažérů, ale že mu dva zmizeli. Co to má jako znamenat? Vyžádám si jejich popis a pošlu dva muže, aby společně s nějakým z námořníků pročesali loď a ty dva našli. Přeci se na lodi nikdo nemůže jen tak ztratit... To se vám nepovedlo... pokárám Josku Předvolání Jeden z námořníků mi vyřídí, že by kapitán uvítal mou účast na výslechu černých pasažérů. Brzo se ukáže že se jedná o tři přístavní zloděje a rváče. Kapitán je nechá svázat a nechá u nich jednoho námořníka na stráži. Nechám u nich na stráži i jedno ze svých mužů (Eraka). Sice má u sebe jen nůž, ale stejně by svedl hodně... Sloučení lodí Kapitán se začne chystat na sloučení lodí. Dobře si všimnu, jak je vše dobře organizované. Vypadá to jako by se kapitán chystal na bitvu. Napadne mě když vidím, jak rozmisťuje své muže. Znovu mě napadne, čím se asi dříve živil. Pak se mě otec Joska zeptá jestli má jít se mnou. „Uvítáme vaší společnost a rady.“ odpovím mu prostě. Pak se obrátím na pana Berta. „Vy jste lodní doktor? Vyznáte se i v ošetřování zvířat? Kdybyste po návratu měl čas, tak by jedna kobyla potřebovala ošetři zranění po šípu... Pak udělím rozkazy svým mužům. „Areon zůstaň tu s Breonem a Hardem. Jednejte podle rozkazů prvního důstojníka. Nikoho bez mého nebo kapitánova povolení nepřejde přes můstek. Reole, Zule vy mě doprovodíte....“ Pak se obrátím na sestřičku, kapitána a Josku. „Můžeme jít?“

Princezna Rasslen - 27. ledna 2015 12:10

Lodě Zjistíme, že Joska nám pomůže s koněm s mastí a jsem ráda. Ale nelíbí se mi, že budu muset jít na druhou loď a tak neochotnicky si jen povzdychnu a přikývnu. Vezmu si Azího a odvedu ho do pokoje a tam ho propustím. "Azí, zůstaň, já se vrátím." řeknu a obejmu ho kolem krku a dám mu pusu. Azí mezitím si lehne na naší postel a čeká. Já se vrátím a přikývnu. "Tak jdeme." řeknu rázně, poté se vyhoupnu nahoru a pomalu s obrovskou pozorností se sunu na druhou loď. "Nesnáším tě." unikne mi to, ale aspoň jsem to zašeptala. Jdu přes prkno až na druhou loď, rychle vyskočím na palubu a rozhlídnu se dokola. "Ahój!" řeknu radostně a jsem ráda, že jsem dolů nespadla. Zrovna tolik vody a být mezi loďmi se mi zrovna dvakrát nelíbilo.

Podkapitán Ed z Alisu - 28. ledna 2015 18:02

Lodě Lodě se spojily a byl vztyčen můstek.. Pokynu princi, že můžeme jít. To už se ale vyřítí Tygřice a přeběhne na druhou loď. Hloupé... Já sám dojdu i se svým doprovodem pouze doprostřed můstku. Pak s plných plic zavolám na kapitána. „Mohu vstoupit na vaší loď kapitáne?“. Vstoupit na loď bez kapitánova souhlasu je nanejvýš nezdvořilé. Každý, kdo tak učiní, automaticky podléhá vůli či zlovůli kapitána. Pokud ovšem kapitán někoho zdvořile pozve měl by mu dle tradic umožnit i bezpečný odchod... Počkám na odpověď a pokud bude kladná přejdu na druhou loď. Pokud by kladná nebyla nebo by pozvání v ní nebylo jasně srozumitelné zůstanu stát. Myslím si ale, že kapitán James se v tomhle docela vyzná. Možná je to jediné v čem se vyzná, a nebo se možná pletu a nevyzná se vůbec v ničem. Poté co se dostanu na druhou loď se zařadím za princeznu (případně i za prince) a vyčkávám co bude dál... Teď už velí zase oni...

otec Joska (NPC) - 29. ledna 2015 08:41

princ Viktor Povedlo, nepovedlo. Jde o to, že neexistuje přesný seznam pasažérů. A obecně se to tu až moc dobře ví. Pokud je neidentifikuje Illia, Raslen nebo Sapi- ti přece vybírali, tak tu není moc velká šance je poznat. Přešlápnu a čekám na reakci. na Santa Mariu Dobrá. vyhlídka na přechod na druhou loď se mi moc nelíbí. Né že bych věděl o tom, že takto se na přátelskou loď na otevřeném moři nedostává, ale jsem spíš po chození po zemi. A né téměř vzduchem, pár desítek metrů nad mořem. snad tu nejsou žraloci. Rasslen přeběhne jako by nic. To mi dodá odvahy a i já rozkolíbám svou baculatou postavu přes můstek na Santa Mariu.

Vypravěč - 01. února 2015 09:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro úvod nového kapitána Přečti si úvodní příspěvek a nějaký post od původního hráče. Neočekávám že budeš hrát přesně dle něho, ale abys pochytil trošku jeho stylu. James byl vybrán jako kapitán dvou posledních lodí v přístavišti. Už od začátku se nechoval moc jako hlavní kapitán. Měl velkou výhodu, že království Bakarys nebylo absolutně námořnické a tak král neměl moc velký výběr. James to viděl jako skvělou příležitost ze země vypadnout. kdo totiž zůstal, měl jistou smrt. Udělal to jako vždycky. zahrál dokonalého kapitána co úspěšně odveze královské děti a ostatní vybrané na ostrov. Když byl nepřítel v dohledu, zpanikařil. A místo aby řídil kdo má jít na jakou loď a organizoval zásobování a naloďování, zamkl se do kajuty a všechno vyřešil Podkapitán Ed. Tím se potvrdilo co říkala princezna Illia o jeho zodpovědnosti (ta ho nenávidí, neb ví co je vlastně zač). Vrcholem bylo odlutí, kdy zavinil (právě tím že jeho loď nikdo neorganizoval a nehlídal) smrt 2 vojáků a ztrátu 6 lidí co měli jet taky (vinaři, chmelaři, včelaři). Dav co zjistil že nikam nejede zešílel a začal se na lodě sápat, hlava ne hlava. Krom ještě 2 zraněných vojáků vniklo na loď 10 černých pasažérů. (Na Santa Mariu které velíš). Zavřel ses do kajuty a občas jsi vylezl aby se neřeklo. Tvá posádka je na tvé chování zvyklá a je dost soběstačná. I když se občas perou a ten kdo vyhraje, udílí dočasně rozkazy. Odpluly jste tak daleko, že se země zmenčila na šmouhu na obzoru. A druhá loď (pod vedením Eda- Noční Poutník je jméno lodi) signalizovala že se chce sloučit.¨ Dost možná se bude probírat tvé chování. Když se princátka a princezny domluví, můžou tě degradovat. Asi by sisi to i zasloužil. Hlavně ať tě nehodí rybám! Když jsi konečně vylezl abys je uvítal na své lodi, zaslechl jsi, že je u vás ještě o 20 černých pasažérů navíc (dohromady 30). Nemusíš mít velkého fištróna aby sis uvědomil, že to pro loď může být nebezpečná zátěž navíc. Měl bys honem něco vymyslet. Třeba druhý kapitán- mladší ale schopnější navrhne aby tě objesili. Chce to zázrak. (napíšu ti další post veřejně kde se James může spasit).

Vypravěč - 01. února 2015 09:54

Santa Maria- James opouští svou kajutu. Na cestě k vítání ctěné posádky ze Santa Marie, procházíš kolem pokoje patřící princi Sapiensovi a princezně Illie. Nebýt toho pokoje, dorazil bys včas, aby uvítal hosty, ale, z toho pokoje se ozývá něco podivného. Slyšíš tlumené výkřiky. Buď se tam někdo pere, nebo se někdo snaží šlechtice vykrást. To by byla hotová pohroma! Už tak máš toho na krku dost. Né že bys byl odvážný, ale vyhlídka dalšího průseru tě přinutí zasáhnout. Otevřeš dveře a povede se ti při tom omráčit někoho vysokého s křivým nosem a slizkými vlasy. Rozhodně to nebyl princ. Princ totiž leží o kousek dál a pomalu ztrácí vědomí. Bílý jako stěna po škrcení a vyčerpaný bojem o život. Je zřejmé, že útočník kterého jsi omráčil, chtěl mladého prince zabít.

Vypravěč - 01. února 2015 10:00

Nalodění Všichni čekáte až Ed vstoupí na Santa Mariu. ten však čeká na Jamesův povem. Jamesovi to dost trvá. Po krátkém rozhlédnutí, ale zjistíte, že tu James není. Není tu ani princ Sapiens. Jeden z námořníků se postaví před Illiu a Flaviuse a aby se neřeklo zasalutuje. kapitán se asi... zdržel při průzkumu map. Skočím pro něj. Nikdo z vás nechápe čím je posádka podplacená, že Jamese ještě kryjí. Já jdu taky! Oznámí Rasslen a dřív než můžete zasáhnout, prosmýkne se díky své drobné postavě mezi všemi a zmizí.

Kapitán James - 01. února 2015 10:44

Tonoucí se stébla chytá Byl to průser kalibru jednoho z největších děl, vždyť on tu vůbec nechtěl být neměl být a přesto ho sem poslali. Dobrá přežil díky tomu, ale za jakou cenu. Všechno šlo prostě špatně, nic z toho co si kdy načetl ho prostě na tohle nepřipravilo, jak mohl zatlačit právem naštvaný dav beze ztrát? Vlastně ty lidi docela chápal ,vždyť chtěli to samé co on, žít. Jenže díky tomuhle motivu se prostě kazilo všechno velké ztráty na lodi zmatek spousta černých pasažérů, kteří ohrožovali plutí téhle lodi a vidina toho co bude dál ho nesmírně tížila, vlastně byl tak trochu zvědavý jak se z tímhle vypořádával pod kapitán. Tyhle otázky ho teĎ trápili a on se marně snažil v knihách najít nějaký postup na to jak se z takového srabu dostat. To co ho vyrušilo byl podivný ruch, tlumené vykřiky a rány...jako kdyby se něco dělo v princově kajutě. To mu ještě sházelo aby se něco stalo s princem. I když nerad vzal všechnu svou odvahu a vtrhl do kajuty prince. Jak otvíral dveře uvědomil si že někoho praštil, hrklo v něm že by to mohl být sám princ, naštěstí to byl jiný muž který se odporoučel k zemi. Rozhledl se princ bledý ležel na zemi také. Co měl sakra dělat... studený pot mu přelil přes záda a stejně tak se mu rozvitila malá naděje. "POSÁDKO KE MNĚ!" zařval potřeboval tu někoho ze svých mužů, sám zatím překročil muže, kterém udal dveřmi a snažil se zjistit zda je princ v pořádku. Jakmile přijde někdo z mužů udělím další rozkaz. "svažte ho!" ukážu na toho co dostal dveřmi. " A zavolejte pana Herbarta." pokud mu paměť sloužila dobře pan Herbart byl na palubě jedním z mála kteří aspoň trochu rozuměli lidskému zdraví a pokud by se měl někdo postarat o prince měl by to být on.

Podkapitán Ed z Alisu - 03. února 2015 17:24

Nalodění Na jednu stranu jsem rád, že kapitán loď neřídil v době spojení lodí. Na druhou stranu mi to o kapitánovi potvrdí mé nejhorší mínění. Já osobně bych u tak náročného manévru nikdy loď nenechal někomu jinému. Když pak kapitán nedorazí ani, aby mě pozval na loď znechuceně si odplivnu do moře. Několik námořníků se ho rozhodne krýt a vydá se urychleně pro něj. Princezna se k nim přidá. Nedlouho poté se ozve křik. Něco se děje. Kapitán volá posádku o pomoc. Pohlédnu na prvního důstojníka Jamesovi lodi. „Udělíte mi vy povolení ke vstupu?“ Je to trochu proti tradici, ale co. Nemůžu tu na té lávce stát věčně. Počkám až mi povolení udělí a vydám se do podpalubí hledat odkud křik vyšel.

Princezna Illia - 03. února 2015 18:17

Spojení Hleděla jsem na druhou loď a už z dálky se usmívala na své sourozence. Avšak jen co přejdou na druhou stranu jeden z vojáků se vydá hledat kapitána a než stihnu něco říci zmizí i sestřička. Zaslechla jsem Jamesovo křik, jak k sobě volá posádku a nemile se tím směrem podívala. Co se sakra děje? Vojáci mě však nikam nepustili a já zůstala stát vedle Viktora. ,,Super.. Jsem rozdělení chvíli a Rasslen letí někam pryč. Sapientes je někde nevím kde a James řve na posádku.. Přijde ti tohle normální?" pohlédla jsem lehce rozhněvaně na bratra. A následně si povzdechla. ,,Promin.. mám jen starosti jak tahle plavba skončí.." pohlédla jsem smutně na bratra. Nemáme nikdo nic víc než jeden druhého. Možná nás to konečně více spojí, leč jsem se bála pravého opaku.

Princ Viktor - 03. února 2015 18:33
	Druhá loď Už na nic nečekám a přejdu na druhou loď. Tam na mě sestra hned spustí stížnosti. Pohlédnu na ní a odpovím. „Ne tohle není normální. Plujeme do nové země. Už nikdy nic nebude jako dřív.“ Pak se vydám do podpalubí za Ras zjistit co se děje...

Vypravěč - 03. února 2015 22:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Přečti si úvodní příspěvek. Tady je to s Jamesem (zkopírováno z příspěvku pro něj tak se nediv) James byl vybrán jako kapitán dvou posledních lodí v přístavišti. Už od začátku se nechoval moc jako hlavní kapitán. Měl velkou výhodu, že království Bakarys nebylo absolutně námořnické a tak král neměl moc velký výběr. James to viděl jako skvělou příležitost ze země vypadnout. kdo totiž zůstal, měl jistou smrt. Udělal to jako vždycky. zahrál dokonalého kapitána co úspěšně odveze královské děti a ostatní vybrané na ostrov. Když byl nepřítel v dohledu, zpanikařil. A místo aby řídil kdo má jít na jakou loď a organizoval zásobování a naloďování, zamkl se do kajuty a všechno vyřešil Podkapitán Ed. Tím se potvrdilo co říkala princezna Illia o jeho zodpovědnosti (ta ho nenávidí, neb ví co je vlastně zač). Vrcholem bylo odlutí, kdy zavinil (právě tím že jeho loď nikdo neorganizoval a nehlídal) smrt 2 vojáků a ztrátu 6 lidí co měli jet taky (vinaři, chmelaři, včelaři). Dav co zjistil že nikam nejede zešílel a začal se na lodě sápat, hlava ne hlava. Krom ještě 2 zraněných vojáků vniklo na loď 10 černých pasažérů. (Na Santa Mariu které velíš). Zavřel ses do kajuty a občas jsi vylezl aby se neřeklo. Tvá posádka je na tvé chování zvyklá a je dost soběstačná. I když se občas perou a ten kdo vyhraje, udílí dočasně rozkazy. Odpluly jste tak daleko, že se země zmenčila na šmouhu na obzoru. A druhá loď (pod vedením Eda- Noční Poutník je jméno lodi) signalizovala že se chce sloučit.¨ Dost možná se bude probírat tvé chování. Když se princátka a princezny domluví, můžou tě degradovat. Asi by sisi to i zasloužil. Hlavně ať tě nehodí rybám! Když jsi konečně vylezl abys je uvítal na své lodi, zaslechl jsi, že je u vás ještě o 20 černých pasažérů navíc (dohromady 30). Nemusíš mít velkého fištróna aby sis uvědomil, že to pro loď může být nebezpečná zátěž navíc. Měl bys honem něco vymyslet. Třeba druhý kapitán- mladší ale schopnější navrhne aby tě objesili. Chce to zázrak. úvod pro tebe Vymysli jen proč se dokud neukazoval na scéně. Mohl jsi řešit ty černé pasažéry, nebo něco jiného. Momentálně se lodě spojily, ale James chybí stejně jako jedno princátko co s váma plulo (Na lodi Santa Maria- kde pluješ je krom Jamese ještě Flavius, Illia a Sapiens- toho zatím sháníme). Přečti si ještě poslední post Jamese na který můžeš reagovat asi nejlíp.

Vypravěč - 06. února 2015 19:10

James Posádka je hned u tebe a po krátkém vysvětlení situace toho darebáka spacifikují. Máme ho rovnou hodit rybám? Ptá se jeden, mezi tím co druhý ti připomíná, že se na tebe čeká u můstku. Je tu i Herbart, který se ihned dá do průzkumu princova stavu. Je jen omráčený ze škrcení. Bude v pořádku. My to tu zvládnem pane, běžte. Můstek Když Ed žádá druhého důstojníka o vstup, ten kývne. Krátce na to se objeví i James

otec Joska (NPC) - 06. února 2015 19:15

na Santě Marii Když se začnou mladí rozutíkat, povzdechnu si a zastavím je. Princi Viktore, nikam nechoďte. Rass nenajdete když sama nebude chtít a máme tu jiné věci na řešení. Pokývnu k Jamesovi. Abych vám připomněl co je důležité na programu dne, začnu rovnou mluvit. Veliteli Flaviusi, prosím, podívejte se po Rasslen. Budeme v kapitánově kajutě řešit detaily plavby a dalších postupů, že pane Jamesi? Mnohým z vás je mým výstupem připomenuto, proč chtěl váš otec abych s vámi plul právě já. Vy jste princové a princezny. I když na moři, máte důležitější práci, než řešit drobnosti.

Kapitán James - 07. února 2015 11:07

První krok k lepším zítřkům "Nejdřív z něj zkuste dostat kolik je tu takových jako on a kde sou nepotřebujeme další podobný incident." řekl a snažil se působit tak aby nebylo jasné ,že hlavně on nepotřebuje další takový problém. " Dobrá postarejte se o to." vydal se na palubu kde jeho zděšení nabralo větších obrátek, zap rvé na jeho lodi bylo teď sposutu lidí co ho nerado za druhé, oni opravdu nechali dvě lodě takhle blízko, každá námořní příručka říká ,že tenhle manévr je nanejvýš nebezpečný. Z jisté nejistoty a očekávání ,že se na něj snese vlna obviňování ho osvobodil otec Jozka, i když možná bude jen pohovor za zavřenými dveřmi. " Jistě. " radši to dál nekomentoval a pomalu lehce blednoucí si to opět namířil do své kajuty, jen trochu zrychlil musel někam schovat knihy.

Podkapitán Ed z Alisu - 11. února 2015 11:49
	Kajuta Konečně se objeví kapitán. Hned na to ho otec Joska vyzve k plánování. Takže se na podpatku otočí a zamíří do kajuty. Kývnu svým lidem a rychlím krokem ho následuji. Nehodlám mu nechat čas na úklid prázdných lahví. Jen ať se rychle vzpamatuje... Jakmile jsme v kajutě pokynu Bertovy, aby rozložil mapu a představil svůj návrh na plavbu.

Vypravěč - 14. února 2015 11:07

soukromá zpráva od Vypravěč pro princ Sapientes-od začátku Království Bakarys je posledním lidským královstvím. Zbytek země ovládly barbaři a chystají se zničit i poslední město ve kterém přebýváte spolu s tisícovkou přeživších. Situace tam venku tě nezajímá. Většinu času trávíš v knihovnách, s knihami a knihami. Nezajímá tě to do té doby, než tebe a tvé sourozence zavolá otec do svých komnat k důležitému jednání. (před odchodem, tě ještě napadl a vyhrožoval ti jeden z učitelů vesmíru a fyziky s kterým se později potkáš na lodi. Žádal po tobě, ať může jet s vámi. V té době jsi ještě netušil co tím míní) V královských komnatách ses dozvěděl, že vás otec posílá pryč. Na neznámí ostrov s 300 dalšími lidmi, které máte vybrat. Aby jste se pokusily založit novou kolonii- možná i město. Rozdělily jste se na dvě lodi (rovným dílem, kdyby jedna ztroskotala) za nepříjemného odplouvání, kdy se dav lidí co tu zůstane bouřil a dost vám zkomplikoval situaci, jste vyrazily. Když se země ve které jste dosud žily zmenšila na šmouhu, lodě se spojily, aby projednaly další postup. Především jste ale chtěli projednat zbabělé chování hlavního kapitána Jamese. Z velké části díky němu bylo odplutí tak složité (ztratily jste i pár lidí co měli jet, a přibraly jste kolem 30 černých pasažérů, kteří se na loď vetřeli). Kapitán druhé lodi, Ed by byl možná mnohem lepší hlavní kapitán. Pokud chcete úspěšně doplout na ten 10 dní vzdálený ostrov. Při nalodění do tvé kajuty zavítal onen učitel ze začátku příběhu co ti vyhrožoval, že tě zabije pokud jej nevezmeš ssebou. Kde se tu vzal netušíš. Začal se zajímat o ty tři knížky cos dostal od otce. Když ses bránil že mu nic neprozradíš, napadl tě a začal škrtit. Upadl jsi do mrákot, ale ještě jsi vzdáleně postřehl, že zasáhl někdo další. Poznal jsi hlas kapitána Jamese. Kdyby nezasáhl, asi by ses už nikdy nenadechl. Dotazy můžem vyřešit formou příspěvku nebo poštou.

Kapitán James - 20. února 2015 11:24

Plán Jak jinak pod kapitán ho skoro dotlačil do jeho vlastní kajuty tolik dychtiví si něco dokázat. Jeho kajuta vlastně nebyla ničím zvláštní pár otevřených knih trochu poházené věci a hlavně stůl s mapou na které vlastně moc nebylo. "Takže k plánu..... no skoro mám pocit že pod kapitán Ed je tak dychtiví nám zdělit svůj plán ,že mu dám prostor.... jej přednést" třeba má v plánu aspoň něco na rozdíl ode mě s očekáváním se podívám na Eda doufám, že tohle zaměstnání ho na nutnou chvíli odvede od průzkumu mé kajuty.

Vypravěč - 23. února 2015 09:03

soukromá zpráva od Vypravěč pro princ Sapientes-od začátku Království Bakarys je posledním lidským královstvím. Zbytek země ovládly barbaři a chystají se zničit i poslední město ve kterém přebýváte spolu s tisícovkou přeživších. Situace tam venku tě nezajímá. Většinu času trávíš v knihovnách, s knihami a knihami. Nezajímá tě to do té doby, než tebe a tvé sourozence zavolá otec do svých komnat k důležitému jednání. (před odchodem, tě ještě napadl a vyhrožoval ti jeden z učitelů vesmíru a fyziky s kterým se později potkáš na lodi. Žádal po tobě, ať může jet s vámi. V té době jsi ještě netušil co tím míní) V královských komnatách ses dozvěděl, že vás otec posílá pryč. Na neznámí ostrov s 300 dalšími lidmi, které máte vybrat. Aby jste se pokusily založit novou kolonii- možná i město. Rozdělily jste se na dvě lodi (rovným dílem, kdyby jedna ztroskotala) za nepříjemného odplouvání, kdy se dav lidí co tu zůstane bouřil a dost vám zkomplikoval situaci, jste vyrazily. Když se země ve které jste dosud žily zmenšila na šmouhu, lodě se spojily, aby projednaly další postup. Především jste ale chtěli projednat zbabělé chování hlavního kapitána Jamese. Z velké části díky němu bylo odplutí tak složité (ztratily jste i pár lidí co měli jet, a přibraly jste kolem 30 černých pasažérů, kteří se na loď vetřeli). Kapitán druhé lodi, Ed by byl možná mnohem lepší hlavní kapitán. Pokud chcete úspěšně doplout na ten 10 dní vzdálený ostrov. Při nalodění do tvé kajuty zavítal onen učitel ze začátku příběhu co ti vyhrožoval, že tě zabije pokud jej nevezmeš ssebou. Kde se tu vzal netušíš. Začal se zajímat o ty tři knížky cos dostal od otce. Když ses bránil že mu nic neprozradíš, napadl tě a začal škrtit. Upadl jsi do mrákot, ale ještě jsi vzdáleně postřehl, že zasáhl někdo další. Poznal jsi hlas kapitána Jamese. Kdyby nezasáhl, asi by ses už nikdy nenadechl. Dotazy můžem vyřešit formou příspěvku nebo poštou.

Podkapitán Ed z Alisu - 23. února 2015 18:09

Plán V těsné blízkosti následuji kapitána do kajuty. Nenajdu v ní však prázdné lahve, ale haldu knih. Se zájmem zkusím přečíst nějaký z názvů. Že by něco z oboru? Kapitán mě pak požádá, abych přednesl plán. Hm... „Jako pouhému kapitánovi mi něco takového nepřísluší. Komodore. Přesto mám před připravenou jistou trasu.“ Na chvíli se odmlčím. Zkontroluji pohledem, že jsou v místnosti všichni, a že dávají pozor. „Tady pan Bert je skvělým kartografem a připravil nám návrh trasy i s nejvhodnějšími místy nouzového setkání a tak dále... Bohužel já ani on jsme se v těchto vodách nikdy dřív neplavili. Přestože máme na mé lodi skvělou sbírku map, nemáme žádnou podrobnou mapu této oblasti. Takže vše zakládáme jen na dohadech.“ Na chvilku se odmlčím a pohrávám s z jílcem šavle. Je to uklidňující zvyk. „Pane Berte můžete zde rozložit mapu a ještě jednou představit váš pán?“

Vypravěč - 03. března 2015 12:16

DLOUHÁ PLAVBA Když se Santa Mari a Poutník spojily na projednání, bylo tomu pár hodin od odplutí z přístaviště. Stalo se hodně důležitých věcí. James si získal plusové body, když zasáhl při napadení prince Sapiense. (Jestli ho chtěl násilník zabít či nikoliv jste z něj nevypáčily. A důvod proč prince ohrožoval vám též zůstal skryt. Znaly jste jej- byl to učitel hvězd a fyziky z pevniny. )Záleží na vás jak s ním naložíte. To však nestačilo aby si James zachránil pozici hlavního kapitána. Hlavní kapitán se tak stal Ed. Pak otec Joska navrhl, jestli by někteří Edovi námořníci neměli přejít na Santa Mariu. Aby i Santa Maria měla o pár disciplinovanějších lidí více. Pak byla otázka směru plavby. Ed i James věděli stejné prd. 10 černých pasažérů bylo naloděno na Poutníka, aby Santa Maria nebyla přetížená a plulo se dál. 5 den Princ Sapiens se rychle otřepal z napadení. Zraněná kobyla postřelená v přístavišti se také rychle zberchala. za to princezna Rasslen a pár dalších lidí dost vážně onemocnělo (náznak kurdějí). Dobrá čtvrtina lidí na palubě je nefunkční. Zásoby jídla se rapidně ztenčili. Je jisté že vám nevydrží ani do 10 dne. na obzoru je bouře. Bude třeba použít i černé pasažéry které máte, jestli jí chcete bez problémů zvládnout.

Lamželezo - 04. března 2015 18:38

Pasažérem Santa Marie Černým pasažérem proti své vůli, dalo by se říci. Původně jsem něco takového opravdu neměl v plánu. Nicméně nakonec jsem se sám stal černým pasažérem lodi Santa Marie. Mým původním záměrem bylo uklidnit situaci v přístavu. Svým štítem jsem měl bránit doky před divokým davem ale z vlastní zkušenosti vím, že stavět se do cesty divokému davu je jako stavět se do cesty zuřivému volu. Každopádně teď jsem již na palubě a rozhodnutí nelze vrátit. Výhodou je alespoň ten fakt, že kapitán James je již nějaký čas mým známým. On byl ostatně první člověk, kterého jsem vyhledal, jakmile loď odrazila. Na rozdíl od ostatních, černých pasažérů jsem mu vědomě odpřísáhl poslušnost, a jal jsem se své práce na Santa Marii. Stal jsem se užitečným. A začal jsem třeba tím, že jsem všechny provinilce sehnal v podpalubí do kouta. Aby se nepletli pod nohy námořníkům, kteří jsou na této lodi rozhodně užitečnější než-li oni. Dalším problémem byl ten fakt, že zde nemohu nosit svou zbroj. Což bylo opravdu velmi nepohodlné. To jsem ale vyřešil tím, že jsem ji zabalil po částech do sucha a schoval ji v pytli do kouta, kde mi bylo přiděleno místo. Díky volnějšímu pohybu jsem se tak poté mohl starat i o jiné úkoly. Úkoly zahrnující třeba napínání lanoví nebo přesouvání těžkých břemen. Když se po nějakém čase obě lodi spojily, tak jsem se držel především na Santa Marii. Pokud mi nebylo nakázáno jinak, tak jsem neměl důvod ji opouštět. Opřel jsem se zadkem o zábradlí paluby a nacpal jsem si do své dýmky trochu tabáku. Poté jsem jen spokojeně bafal, a pozoroval jsem osazenstvo druhé lodi. Cítil jsem dosti neklidné pocity, když jsem přemýšlel nad věcmi týkající se otázky "Co bude dál?". Černí pasažéři, nedávný útok na prince... Tahle plavba neskončí dobře. Den pátý A mé tušení bylo pravděpodobně správné. Jakmile část posádky, nedejbože i princeznu, postihli zrádné kurděje bylo zle. Ne však tak zle, jako když temná mračna hnali naším směrem zuřící bouři. V očekávání divokého masakru jsem si na palubě lodi rychle dokouřil poslední zbytky svého tabáku. Protože v ten nejblbější moment mi trhnutí lodi vyrazilo měšec s tabákem z ruky, a ten nenávratně skončil v hlubinách moře. Býval bych málem přišel i o svůj baret, ale toho se tak snadno vzdát nehodlám. Pro následující chvíle jsem byl odhodlán být po ruce každému kdo by jen potřeboval pomoc. Nehledíc na svoje vlastní neduhy. Ostatní členové posádky pro mne byli důležitějšími kolečky v tomto zrádném stroji. Sir Lamželezo z Podhorska Sir Lamželezo je už od pohledu - i stavbou těla - voják. Jeho tělo je šlachovité a svalnaté od tvrdého výcviku, boje, i od tvrdé práce. Širší v ramennou a užší v pase. O lecčem vypovídá i hrdé držení jeho těla. A mnohdy také i pohled jeho pronikavých, tvrdých očí. Nebo ve tváři zbrázděné vráskami. Prozrazujícími, že mu už dávno odbyl čtyřicátý věk. Ale tvrdý zevnějšek skrývá přátelského a ochotného člověka. Usmívá se. A usmívá se rád. Jeho úsměv je vždy veselý, přátelský, plný povzbuzení. Jen málokdy hledí na neduhy trápící jeho vlastní tělo. Rány, které mu uštědřuje osud snáší s pevnou vůlí. Více se však stará o druhé. Tam, kde nepomůže činem, tam alespoň rád nabídne vlídné slovo. Jakmile se však situace nepříjemně vyhrotí, tak veškerá sranda končí. V tu chvíli se chová vážně a neoblomně. V ten moment se projeví jeho vojenská hlava, která neváhá nad zbytečnostmi. Nebo nad zbytečnými diskuzemi. Je téměř nemožné zahlédnout ho bez svého baretu, který je ozdobený jedním modrým a jedním zeleným perem. Má své jméno. A Lamželezo to není. Jaké je ale jeho pravé jméno? To je pouze jeho tajemství, a on není nějak ochoten se o něj dělit. S nikým.

Princ Sapientes - 09. března 2015 04:42

soukromá zpráva od Princ Sapientes pro Když jsem se před pěti dny probral z bezvědomí, požadoval jsem, aby našeho malého atentátníka pověsili. Proč mi nebylo vyhověno jsem pořádně nepochopil a uzavřel jsem se do sebe ještě více. Snad z obavy o svůj život od té doby u sebe nosím dýku. Často teď stojím na zádi, opřený o zábradlí a s hlavou nakloněnou na stranu upřeně sleduji lidi, kteří okolo mne chodí. Pozoruji si je a snažím se přijít na co myslí. Není to zas tak těžké. Přečetl jsem několik knih v nichž bylo pojednání o herectví a o lhaní. Vím jak se potlačované emoce projevují na těle. V patřičném kontextu se drobnosti jako skřížené ruce, sevřená čelist, těkající pohled nebo nervozní rozhlížení dají vyložit velice přesně a když k nim přidáte i zrychlený dech, zúžené zorničky a nepatrné pohyby v obličeji, skoro to vypadá jako by jste dokázali číst v lidských myslích. Otče Josko. Dlouho jsem přemýšlel o tom co otec zamýšlel s touhle výpravou. A jestli ještě žije. Něco mi dal. Knihu. Ale nedovedu ji přečíst. Rád bych vás poprosil o pomoc při jejím přeložení. Oslovím ho onoho dne když se Joska objeví v mé blízkosti. Je vidět že nechci moc zacházet do detailů, a z mého pohledu si může Otec snadno odvodit že ta kniha je to proč na mě bylo zaútočeno, avšak nahlas to nevyslovím. Několikrát jsem pečlivě knihy prolistoval ale neobjevil jsem nic co by naznačovalo nějaký jejich účel. Proto jsem se rozhodl spojit s Joskou a ukázat mu jednu z nich. Tu červenou.

Vypravěč - 10. března 2015 19:04

soukromá zpráva od Vypravěč pro s otcem Joskou Otec Joska je na druhé lodi než ty. Prosba mohla tedy proběhnout ještě v době kdy se lodě spojovali- v průběhu těch 5 dnů tomu mohlo být i víckrát. Joska tě vyslechne a prohlíží si knihu. Váš otec měl v knihovně ledacos, ale tohle je opravdu unikát. Rudé šupiny? Vypadá to právě, ale to je holý nesmysl, tak se podívejme. Při študování a debatování nad knihou se vám společnou silou povede rozluštit asi tak jednu větu na každé 5 stránce. Zatím. Nedává to smysl. Jsou to věty tipu: Modř je modrá a klidná, však pohasne klid a vzpění se moře. nebo Daleko, daleko, ale blíže než se zdá. nebo Černí jak saze, zkažení co zůstanou zkažení. Však pokusí se zkazit co se dá a probudit. nebo A ten mladý v sobě objeví dar. Dlaň jej začne pálit. Nebo aspoň pro Josku v tom není žádný logický smysl. Luštění je dost náročné, ale oba vás to nějakým podivným způsobem naplňuje. Jako by plavba pro vás byla méně náročná.

Princ Sapientes - 13. března 2015 12:42

Když jsem se před pěti dny probral z bezvědomí, požadoval jsem, aby našeho malého atentátníka pověsili. Proč mi nebylo vyhověno jsem pořádně nepochopil a uzavřel jsem se do sebe ještě více. Snad z obavy o svůj život od té doby u sebe nosím dýku. Často teď stojím na zádi, opřený o zábradlí a s hlavou nakloněnou na stranu upřeně sleduji lidi, kteří okolo mne chodí. Pozoruji si je a snažím se přijít na co myslí. Není to zas tak těžké. Přečetl jsem několik knih v nichž bylo pojednání o herectví a o lhaní. Vím jak se potlačované emoce projevují na těle. V patřičném kontextu se drobnosti jako skřížené ruce, sevřená čelist, těkající pohled nebo nervozní rozhlížení dají vyložit velice přesně a když k nim přidáte i zrychlený dech, zúžené zorničky a nepatrné pohyby v obličeji, skoro to vypadá jako by jste dokázali číst v lidských myslích.

Vypravěč - 20. března 2015 20:18

..................................................NOVÁ KAPITOLA NOVÝ SMĚR............................. Zobrazit SPOILER Vysvětlení zvratu v diskuzi. Pokud se mi nějak neozvete nebo nenapíšete do 14 dní, beru vás za umrlce a vyloučím vás z jeskyně. Přeživší z království Bakarys přežily prvních 5 dní na moři. Bolestných pro žaludky, bolestných pro psychiku. Bolestných pro ty co jsou zvyklý na soukromí a prostor. Bez velkého přepychu, bez velkého množství osobních věcí, na nové životní neznámé cestě. Mořskou nemoc u několika lidí začínají střídat kurděje. Nalodění černí pasažéři byli po vzbouření popraveni a hned bylo o pár hladových krků méně. Zdá se, že bohové jsou jim zatím ještě nakloněni. Ten pocit se ale brzy změní. Na obzoru je bouře. Teď se ukáže jak moc jsou kapitáni dvou galér zkušení. ....... Ať s bouří zápasily jakkoliv, ať ze sebe všichni vydaly co mohly, nestačilo to. Santa Maria se během bouře rozpadla úplně, Noční Poutník přečkal, ale téměř není schopen plavby. Když se bouře uklidnila a 'lodě' se dostaly opět k sobě, bylo na čase spočítat mrtvé. Netušíte kdo přežil a kdo ne. Naděje na přežití jsou mizivé. Jste unavení, vyčerpaní a bezradní. Uprostřed moře na troskách a potápějící se lodi. Když se začnete pomalu probírat z šoku, někdo začne vykřikovat. Loď' Viděl jsem na obzoru velkou galéru! Světýlko naděje! Že by přežily další lidé? Mohou to ale být i barbaři.

Vypravěč - 20. března 2015 20:28

..................................................NOVÁ KAPITOLA NOVÝ SMĚR............................. Zobrazit SPOILER Vysvětlení zvratu v diskuzi. Pokud se mi nějak neozvete nebo nenapíšete do 14 dní, beru vás za umrlce a vyloučím vás z jeskyně. Přeživší z království Bakarys přežily prvních 5 dní na moři. Bolestných pro žaludky, bolestných pro psychiku. Bolestných pro ty co jsou zvyklý na soukromí a prostor. Bez velkého přepychu, bez velkého množství osobních věcí, na nové životní neznámé cestě. Mořskou nemoc u několika lidí začínají střídat kurděje. Nalodění černí pasažéři byli po vzbouření popraveni a hned bylo o pár hladových krků méně. Zdá se, že bohové jsou jim zatím ještě nakloněni. Ten pocit se ale brzy změní. Na obzoru je bouře. Teď se ukáže jak moc jsou kapitáni dvou galér zkušení. ....... Ať s bouří zápasily jakkoliv, ať ze sebe všichni vydaly co mohly, nestačilo to. Santa Maria se během bouře rozpadla úplně, Noční Poutník přečkal, ale téměř není schopen plavby. Když se bouře uklidnila a 'lodě' se dostaly opět k sobě, bylo na čase spočítat mrtvé. Netušíte kdo přežil a kdo ne. Naděje na přežití jsou mizivé. Jste unavení, vyčerpaní a bezradní. Uprostřed moře na troskách a potápějící se lodi. Když se začnete pomalu probírat z šoku, někdo začne vykřikovat. Loď' Viděl jsem na obzoru velkou galéru! Světýlko naděje! Že by přežily další lidé? Mohou to ale být i barbaři.

Kapitán James - 27. března 2015 13:06

A bude hůř "Začnu pít a uchlastám se k smrti to bude aspoň smrt hodná mého rodu.... cokoliv než tohle." pomyslel si ty poslední dny stál iza starou belu nidk onevděl kam plout ale všichni to chtěli vědět po něm i to jak získat zásoby, sakra jak tohle mohl vědět on tohle moře neznal taky. Chtěl zavést přidělový systém ,ale měl pocit že přesvědčit o tom prince a princezny zvláště když ho neměli teď v lásce by nebylo nejlepší. Aby toho nebylo málo dostali se do bouře té nejhorší co kdy potkal, jako by někdo nechtěl aby dopluli do cíle, z obou lodí nezbylo prakticky nic a záchraná operace se proměnila ve výlov mrtvích. "Loď." někdo opravdu zahlédl loď nebo to jsou jen halucinace z nedostatku jídla vody a energie? Podíval se tím směrem a viděl jí také. " Posádko na svá místa, připravte signální vlajky signalizujte žádost o pomoc!" i kdyby to byli barbaři což je více než možné co zbývalo ten zbytek lidí co tu byl by těžko bly schopen bojovat nebo přežít bez pomoci.

Lamželezo - 09. dubna 2015 16:52

Hněv moří Následující dny byli plné už jen jedné povinnosti: přežít. Posádka Santa Marie ochabovala a podle mých úvah dosti upadala i morálka. Nikdo nevěděl, do čeho se ženeme. A putování po mořích se zdálo býti nekonečné. Hádal jsem, že pokud nás neoddělají kurděje, tak se nejspíš pozabíjíme navzájem. Naneštěstí jsem hádal špatně. Protože brzy jsme se setkali s bouří, která se na nebesích nesla jako hněv samotných Bohů. Tehdy jsem ještě věřil tomu, že bychom snad dokázali přežít. Nějaká naděje v mém, starém srdci vždycky byla. Ale čím více se zvedali vražedné vlny, a čím silněji vichr rval plachty, tím více má naděje upadala. Rozhodl jsem se však, že se s hněvem moří utkám jako s drakem. Hrdě, s odvahou, vycházejíc vstříc nebezpečí, jehož se mé srdce nezalekne. Ze svých posledních sil jsem se zachytil plovoucí trosky. Jinak by mě vody stáhli do svých, chladných hlubin. Narazím si na hlavu mokrý baret, který se mi naštěstí podařilo zachránit. Než mě smetla velká vlna krátce před tím, než slavná Santa Maria podlehla svému osudu. Jak... To už jsem bohužel neviděl. Pamatuji si pouze tu obrovskou vlnu, která mě sebou vtáhla do chladných vod. Poté už se mi hlavou míhají pouze potápějící se trosky. Jaké štěstí, že mě nestáhli sebou. Děkoval jsem za svůj život všem Bohům. Nicméně... Současná situace nebyla o moc lepší. Byl jsem prochladlý, vyčerpaný, a jediné co jsem měl v ruce byl velký kus prkna. K čertu s vámi všemi, dravé vody! Vzali jste si mou zbroj, vzali jste si Santa Marii, ale MĚ... MĚ nikdy nedostanete! Pomyslím si odhodlaně a odplivnu si doušek slané vody. Další záblesk naděje přišel až s další, neznámou lodí. Přátelé, či nepřátelé... Oběma se vydám rád. Pokud padnu do rukou barbarům, mohu si být - částečně - jist alespoň dobrou, rychlou smrtí. A to je mi milejší než tonutí a mrznutí zde v těchto vodách. Pozvedl jsem alespoň svůj baret do vzduchu, a počal jím mávat. Aby má osoba nebyla nedopatřením přehlédnuta.

otec Joska (NPC) - 10. dubna 2015 16:49

smrt na vlnách Na tohle jsem už opravdu moc starý Hodina od hodiny je na moři horší a horší. Moře nám všem připomíná, že jsme lidí z pevniny a tady nemáme co dělat. Krása s jakou nás moře uvítalo, končí. Vlny se zvedají a lámají o přídi lodí. Hází si s námi jako s panenkou sem a tam. Není třeba snažit se o optimismus, každý ví, že bojujeme o přežití. Když mě jeden z námořníků po třetí zachraňuje před spáry nelítostného moře, pochopím, že nahoře jen překážím a klidím se do podpalubí. Tam se roztřesu jako ratlík. Staré klouby mi skřípou a bolí. Teče mi odevšad mokrá voda a útroby se stále kroutí jak kdyby dostaly psotníček. Dole je to snad ještě horší. Nevědět jaký osud nás čeká. Pevnina? Ostrov? Cha. To tak. Sám začínám pochybovat o svých bozích, když lodí zapraští a jeden z našich stěžňů padá. Tak takový konec si pro mě můj bůh nachystal? Budiž. Všichni co jsem učil zemřeli a ten zbytek zemře dnes. Hořce se zasměji. ...Moře se zklidní a já se odhodlám vylézt na palubu. Žijeme. Hodím no moře zbytek jídla co se ve mě nechtěl udržet a mžourám kolem. Trosky kolem...Nejsou z naší lodi. Ale ze Santa Marie. Všichni jsou otřeseni, počítají mrtvé, přeživší. Kapitán není mezi námi? Námořníci jsou i tak dobře organizovaní, ale když mě zmerčí, vrhají své dotazy ke mě. tak přece jen ještě budu užitečný. Vylovte co zbylo ze Santa Marie, pomožte přeživším na palubu. přetížení budem muset chvíli přežít. A co s lodí? No to snad námořníci ví. Rasslen! Odchytím mladou princeznu Neviděla jsi Viktora? pak někdo z vody volá, že na obzoru byla vidět loď. Povyskočím štěstím. Námořníci! Pomožte kapitánu Jamesovi na palubu! možná není tak špatný, když bohové zrovna jeho nechali žít.

Princ Sapientes - 11. dubna 2015 07:48

soukromá zpráva od Princ Sapientes pro Vše se odehrálo tak, jak se odehrálo. "Pohasl klid a vzepjalo se moře. " V náhlém drobném porozumění vykřiknu před tím než do lodi udeří první vlny. Pak už jen zvracím, zelenám a plazím se v podpalubí, abych nebyl nikomu na obtíž. Sténání lodi je čímdál horší. "Otče otče, jestlipak jsi ve svém plánu počítal i s tímto." Pak jako vzdor se postavím a doklopýtám ke své truhle. Cestou někoho stihnu pozvracet. Ani se neomluvím, už mi pramálo sejde na mém původu. Vzhledem k tomu, že už zvracím poněkolikáté se jen jedná o trochu vody a žaludečních šťáv. Pak se začnu zběsile přehrabovat ve svých věcech. Vytáhnu kus nepromokavé látky a všechny tři knihy od otce do něj zabalím. Rozhodně jsem počítal s tím že na lodi je potřeba knihy udržovat v suchu a proto by mi to nemělo trvat dlouho. pak si tento nepromokavý balíček zastrčím na holou hruď pod košili a rezervním opaskem z druhých kalhot si je přivážu k hrudníku. Pak si upravím košili a dopnu si kabátec který je mi rázem v oblasti břicha skoro malý. Nemám v úmyslu se od knih odloučit a proto když se potopí, půjdu ke dnu s nimi. Nevím kolik doby uplyne do chvíle než se stane to nejhorší. Ozve praskot stěžně a výkřiky k opuštění lodi. Chtělo by to nějaký plán jak se udržet na vodě. Když se proberu je mi zima. Marně se snažím otevřít oči a zjistit kde jsem. Jsem ztuhlý zimou, špatně se mi dýchá a jsem mokrý na kost. Pevně svírám kus dřeva a nevím jsem-li na lodi, člunu, nebo se vznáším na vlnách. Mé smysly mi to neřeknou a já lapu po dechu se zavřenýma očima a čekám. Buďto na smrt nebo na záchranu.

Princ Sapientes - 11. dubna 2015 07:51

Vše se odehrálo tak, jak se odehrálo. "Pohasl klid a vzepjalo se moře. " V náhlém drobném porozumění vykřiknu před tím než do lodi udeří první vlny. Pak už jen zvracím, zelenám a plazím se v podpalubí, abych nebyl nikomu na obtíž. Sténání lodi je čímdál horší. "Otče otče, jestlipak jsi ve svém plánu počítal i s tímto." Pak jako vzdor se postavím a doklopýtám ke své truhle ve které se začnu přehrabovat. Cestou někoho stihnu pozvracet. Ani se neomluvím, už mi pramálo sejde na mém původu. Vzhledem k tomu, že už zvracím poněkolikáté se jen jedná o trochu vody a žaludečních šťáv. Nevím kolik doby uplyne do chvíle než se stane to nejhorší. Ozve praskot stěžně a výkřiky k opuštění lodi. Chtělo by to nějaký plán jak se udržet na vodě. Když se proberu je mi zima. Marně se snažím otevřít oči a zjistit kde jsem. Jsem ztuhlý zimou, špatně se mi dýchá a jsem mokrý na kost. Pevně svírám kus dřeva a nevím jsem-li na lodi, člunu, nebo se vznáším na vlnách. Mé smysly mi to neřeknou a já lapu po dechu se zavřenýma očima a čekám. Buďto na smrt nebo na záchranu.

Princezna Rasslen - 12. dubna 2015 10:28

Noční poutník Bouře Začalo to větším kýváním lodi. Zpozorním a nadšeně vstanu. "Pojď se podívat Azí! Přišly větší vlny, půjdem se kouknout na palubu!" Vyběhnu z kajuty, ale náraz další vlny se mnou praští o dřevěnou stěnu chodby. Zamračím se a s větší opatrností se přiblížím k výstupu na palubu. Jen krátce vykouknu, přelétnu situaci pohledem a s bušícím srdcem zalezu zase zpátky do relativního bezpečí vnitřku lodi. Venku zuřilo peklo. Prudký vítr, déšť, blesky.. a voda.. spousta vody. To bylo mnohem víc než jen větší vlny. I kdybych chtěla, nedokázala bych tam nikomu pomoci, první vlna by mě smetla do moře, jen bych se všem motala pod nohy. Břicho jako by mi stáhla chapadla obří chobotnice, a v žaludku se roztančili brouci. Kývání nabývalo na síle a já se nedokázala pořádně zapřít, abych vyrovnala pohyby lodi. Smýkalo to se mnou ze strany na stranu. V podpalubí bylo vyděšených lidí víc. A já nechtěla být sama, do kajuty se rozhodnu nevracet. Použiji jeden z dřevěných sloupů jako svou oporu a omotám kolem něj paže, jako by mě mohl zachránit. Alespoň přestanu padat. Získala jsem celkem dobrou představu, jak asi se cítí stéblo trávy ve větru. Bylo mi špatně. Jedna věc je houpání lodi na normálních vlnách, druhá věc je rozbouřené moře. Můj obličej nabral barvu bílé zdi, stejně tak prsty, které se křečovitě zarývají do dřeva. Ty hodiny, možná dny, byly nekonečný. Čas jsem přestala počítat, jen jsem se zavřenýma očima čekala na konec. Lidé kolem na tom byli asi podobně. A najednou bylo po všem. Loď se zklidnila a kolébání nabralo celkem normální podobu. Zamrkám a rozhlédnu se. Lidé opatrně vstávali, koukali po sobě, jako by se ujišťovali, že se jim to jen nezdá, žádali potvrzení, že se bouře opravdu utišila. Povolím ztuhlé prsty a zasténám. Bolelo to, jak se do odkrvených konečků nahnala nová krev. "Azí!" Můj čtyřnohý kamarád tu stále byl. Byla jsem tak vyděšená, že jsem si na něj během bouře ani nevzpomněla. Tváře mi zčervenají studem. "Promiň, promiň, promiň.." šeptám vlkovi do ucha a spěšně kontroluji jestli je v pořádku. Zamrkám, abych si pročistila oči od slz, o kterých ani nevím, že jsem jim dovolila skanout. Chvilku trvá, než dokážu přimět ztuhlé končetiny k pohybu. Ale musím na palubu. Zbabělost, která mě přinutila zůstat celou dobu přitisknutá ke sloupu, se mnou otřásla do hloubi duše. Nutně potřebuji vidět nějakou známou tvář. Vyběhnu na palubu a rozhlédnu se po té spoušti. Ne ne ne... Loď byla v takovém stavu, až jsem se divila jak se dokáže udržet na vodě. Najednou uslyším své jméno. Podívám se na otce Josku s nevěřícným výrazem. Právě jsme přežili běsnění moře a on ani mrknutím oka nedá najevo, že je rád, že mě vidí zdravou a jediné co ho zajímá je Viktor. "Ne!" Odseknu, ale to slovo postrádá obvyklý náboj. Stále jsem byla dost otřesená a nevzmohla jsem se na více slov. V tu chvíli jsem byla jen další vyděšené dítě, které právě prožilo něco, co by nikdo v jeho věku zažívat neměl, a které potřebuje ujistit, že jsou jeho nejbližší v pořádku. Rozhlížím se po palubě a s narůstající zoufalostí hledám sestru. Illio kde jsi, kde jsi?!

Princezna Illia - 12. dubna 2015 14:42

V náruči mořské bouře Jak se to všechno rychle událo? Po pravdě nemám nejmenší ponětí. Na nebi se udělalo černo a začal foukat prudký vítr, který posílal vlny, které narážely do našich lodí. Bohužel k tomu všemu nastala krutá bouře a všichni začali šílet. Každý chtěl přežít a dělal pro to vše. Nadávalo se křičelo, někteří již spadli do moře a to je pohltilo, protože je nebylo možné, již spatřit. Když se začínala loď potápět má nohy uvízla zamotaná v provazech a já šla i s lodí pod vodu. Chvilku mi trvalo než jsem se vzpamatovala a osvobodila se dýkou, kterou jsem měla u pasu. Zmateně jsem se vynořila na hladinu a rozhlížela se kolem. Viděla jsem spoustu nehybných těl a onu loď na kterou plavali všichni, kterým zbývali síly. Hledala jsem svého bratříčka, kterého jsem měla na očích ještě než jsem šla sama pod hladinu. Má srdce bušilo jako zvon a má hlava musela jedna klidně a rozvážně. Chytla jsem se jednoho z koní, který byl poblíž mě a nechala se jim táhnout k lodi dokud jsem nespatřila svého bratra, který bezmocně ležel na kusu prkna. Nechala jsem koně plavit se samotného a vydala se k bratrovi, kterého jsem chytla a plavala s ním směrem k lodi. ,,Vy..vydrž..brat-bratríčku.." sama jsem měla málo sil, ale o svou rodinu bych vždy bojovala. Vlny nás několikrát přeprali a mi se ponořili pod vodu, ale přibližovala jsem se k lodi. Neviděla jsem kdo bratrovi pomohl na palubu a ani kdo mě. Oči mě pálily od studené a slané vody. Celá jsem se třásla a kašlala. ,,Rasslen?! Viktore?!" křikla jsem po lodi, jako kdyby mě v tom hluku bylo možné slyšet. O Sapientese se už někdo staral a já dostala přes záda přehozenou nějakou deku. Snažila jsem se na lodi najít pohledem svou sestřičku a bratra, abych se ujistila, že jsou v pořádku.

Vypravěč - 17. dubna 2015 08:54

ztroskotání Po té co posádka Poutníka zjistila, že přišli o kapitána, ujal se velení a výlovu přeživších Dragen byl Edův pobočník a kormidelník. Posádka je ráda, že to nemusí být někdo z nich a ochotně poslouchá dost rozumné rozkazy. Inu, Ed měl opravdu disciplinované muže. První královskou rodinu! Najděte všechny! vykřikuje a sám přehazuje lana a žebříky, aby trosečníci mohli vyšplhat nahoru. Ano, královská rodina je celá. Tedy... moře se chopilo prince Viktora. A také kapitána Flaviuse. Dhane, Pablo! Do člunu! Henksi, Marko, do druhého! Najděte co nejvíce použitelných zásob. Někde by mohl být uvízlý člun! Kdo má volné ruce- Zkuste nějak zaujmout tu druhou loď! Přiběhne námořník. Pane! Co zvířata? Dole plavou dvě kozy, kůň, kráva a dva psy. Dragen se podívá na královskou rodinu. Máme málo místa. tedy rozhodnutí co se zvířaty je na vás. A také další rozhodnutí jsou na vás. nemáte čas si vydechnout nebo odpočívat.

Princezna Rasslen - 17. dubna 2015 10:46

Noční poutník Nový kapitán Illia! S úlevou zavřísknu, když vidím sestru, jak se právě nalodila na Nočního poutníka. Než se stačí vzpamatovat, přiřítím se k ní a vší silou ji obejmu. Usilovně se přitom snažím nezvedat obličej, aby nikdo neviděl těch pár úlevných slz. Princezny přece nebrečí! Jakmile se ujistím, že je opravdu v pořádku, trochu se odtáhnu. "Jsi celá mokrá." Zamračím se na promočené oblečení, jako by to byla jeho vina. Následně se ujme organizace nový kapitán, kterého si zprvu trochu nedůvěřivě měřím pohledem. Jakmile se k nám připojí ostatní členové mé rodiny, úzkostně si je prohlížím, jestli nejsou zranění, aniž bych zatím chápala co znamená nepřítomnost Viktora. Kde sakra vězí? Když přijde řeč na zvířata, ztuhnu a rychlým pohledem přelétnu vlny. Strach z již odeznělé bouře je rázem pryč a ze mě je opět ta umíněná princezna. "To nemyslíte vážně!" Tvář mi zrudne vztekem. Jak vůbec může uvažovat, že bychom je nechali se utopit?! Pohled zabodnu zpříma do kapitánových očí, a i když je o dost větší než já, ten pohled jako by se ho snažil přesvědčit o opaku. "Zvířata mám na starosti já! A stejně jako se vy staráte o svoje může, já se postarám o ně! Už takhle jich máme málo. Jak myslíte, že založíme v nový zemi chov, když nebude co chovat?!" Zhluboka se nadechnu, jako bych se snažila uklidnit. Přitom se celé třesu.. těžko říct jestli vztekem nebo zimou, možná obojím. "Vytáhněte je.. třeba tamta nová loď vezme někoho od nás na palubu a s místem nebude problém." Neuhýbám pohledem pevně rozhodnutá dosáhnout si svého. Byla jsem skálopevně přesvědčená, že mé argumenty jsou naprosto logické a správné. Copak to nechápe?!

Princezna Illia - 17. dubna 2015 14:30

Noční poutník Nový kapitán, ztracený bratr Jen co jsem byla schopná hledět kolem sebe přiběhla Rasslen, která se mi vrhla kolem krku a já se lehce usmála a snažila se tolik netřást zimou. Byla v pořádku společně s mladším bráškou, ale kde byl Viktor bylo stále záhadou a já se cítila nervózní a nejistá. I když je mlaďoučká její síla mě překvapí a lehce se zasměji, pro zlepšení její nálady a hladím ji po vlasech. ,,Jsem v pořádku sestřičko..." když se oddálí jen lehce prstem setřu z její tváře slzu, která ji unikla a smutně se pousměji. Při její poznámce jen pozvednu koutky a kývnu lehce hlavou. Neměla jsem čas na vybavování musela jsem se postavit na nohy a poslouchala o čem se baví zdejší nový kapitán. Nejprve královská rodina.. Tato slova obrátila na nás veškerou pozornost a já se cítila ještě více nesvá, ale protože zde nebyl Viktor musela jsem se stát nyní tou silnou já. Naslouchala jsem Rasslen, která bránila zvířata a já si jen smutně povzdechla. Na lodi se hodně vylidnilo, takže místo pro tyto zvířata musí být. A přesně jak sestřička řekla. Bez zvířat nebudeme moci přežít. ,,O zvířata se stará Rasslen a já s ní plně souhlasím. Prosím nějakého doktora k Sapienterovi." dodala jsem a ohlédla se za výkřikem Viktorovo jména. V moři se plavilo pouze jeho bezvládné tělo a já k sobě přitiskla Rasslen, ať se tam nestihla ani otočit a sama si držela před rty ruku, protože z očí mi začaly téci slzy. Chvilku mi trvalo než jsem se vzpamatovala a postrčila jsem Rasslen k otci Joskovi a bez jediného váhání skočila do moře. Nebyla jsem schopná uvěřit tomu, že bratr je mrtví. A pokud ano zaslouží si království pohřeb. Vlna mě přemohla tentokrát jen jednou, ale odvléknout tělo k lodi bylo těžší. Naštěstí se mi dostalo pomoci opět od zvířecích přátel, kteří plavali směrem ke mě. Chytla jsem se opět koně, jako předtím při záchraně bratříčka a nechala se odvést k lodi. Bezvládné tělo bratra vytáhli námořníci na palubu a odnesli jej stranou mimo pohledy ostatních a já opět dostala svou deku a rozrušeně hleděla směrem, kam tělo odnesli. Bratře, bratříčku můj.. Viktore.. Prosím.. Cítila jsem jak slábnu, až se mi podlomily nohy a je zoufale poklekla na palubu a tiskla si k tělu deku.

Vypravěč - 17. dubna 2015 19:35

ztroskotání- přednost má mezi řečenými lidmi na přednostní vytažení z moře, bylo i Jamesovo jméno. zvířata a další otázky Dragen čelí vyhrožování malé princezny s klidem a pochopením. Vy jste šéfové. Řekne suše a rozkáže pár mužům aby se úkolu chopily. Někdo de do vody pod břicha zvířat podvlíct křížem tlustou kůži, aby je bylo za co zvednout, jiní táhnou nahoře. Na novém kapitánovi je vidět že s celou akcí moc nesouhlasí. Zvláště když se při vytahování koně, zvíře začne vzpírat a dva lidi v moři se musí vytsřídat za čerstvé, když je kůň pokope a zláme jim pár žeber. Když jsou zvířata nahoře, zdají se v pořádku. Jen jedna koza má zlomenou nohu. A je problém je uklidnit a umístit. tělo prince Když se princezna Illia rozhodne skočit do moře, je násilně zastavena Dragenem osobně. Nepokoušejte znovu moře. Tělo vylovíme. Illia si při tom uvědomí jak je unavená. takový skok a vypětí by mohlo i pro ní znamenat konec. O tělo Viktora se tak na povel postará jedna z dvojic v člunech. Lidé dostávají suché deky a zbytky oblečení- obojího je nedostatek pro všechny takže někdo má to a někdo to. Kuchař roztápí oheň, aby mohl udělat aspoň teplý čaj- významnějším osobám a šťastlivcům je nabídnut hlt medoviny. Kdo může, dává dohromady co lze opravit z Nočního Poutníka. počty a ztráty Co se počtů týče: postrádáte 60 lidí ze Santa Marie a 15 zmizelo z Nočního poutníka. Všechna zvířata- krom těch pár již vylovených ze Santa Marie jsou ztracená, zbytek zvířat na Nočním Poutníkovi je v pořádku. Z vybavení se toho taky moc nezachránilo. našel se ještě jeden člun ze Santa Marie, 2 sudy- z toho 1 prázdný, druhý s pitnou vodou, nějaká lana, prkna a bedna s lucernami. Noční poutník je tedy nebezpečně přetížen o 60 lidí- plus zvířata navíc. Přeživších je cca 205. Z toho dobrých 70 nepoužitelných (v komatu, zraněných atd.) Loď je schopna plout jen za pomocí vesel. Co se lodi na obzoru týče- není jasné jestli se vzdaluje či nikoliv. co do žaludku do toho všeho k vám soukromě přichází kuchařův pomocník (mluví tak aby to bylo slyšet jen pro vás) Nemáme jídlo pro tolik lidí.

Vypravěč - 27. května 2015 20:01
	VÁŽENÍ Tak se mi po měsíci povedlo přihlásit. A vidím že nic nevidím. Škoda že na Andoru nejsou aktivní hráči jako dřív. Mějte se hezky

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR