Andor.cz - online Dračí doupě

Svět temných elfů je ovládán touhou Urozených po uspokojení svých zvrácených choutek. Na ničem jiném nezáleží. Nejstrašnější Pánové řetězů se koupou v krvi lidských otroků i elfích nepřátel, přijímají dary ve zlatě i drahokamech, vládnou rozsáhlým územím a obrovské armády vedené jejich krutými vazaly bojují daleko na severu či jihu, aby získaly pro svého pána ještě větší slávu a ještě větší moc a bohatství.

Svět temných elfů je jeden velký potravní řetězec a vy nyní stojíte někde uprostřed. Jste děti Pána řetězů, lordové a lady. Jste Urození, máte slavný znak a zvučné příjmení. A jeden z vás, ten nejúspěšnější, zaujme po otcově smrti jeho místo a stane se Panem či Paní řetězů. Získáte tím na povel rodovou armádu, přejdou na vás otcovi vazalové a jeho dobyté území. A vaše děti se vám budou snažit zalíbit tak, jako jste se vy snažili zalíbit tomu svému.

Váš otec má ale ještě stále aspoň pár let před sebou a vy nejste jediní, kdo si dělá na jeho titul zálusk. Kolem vás jsou vaší sourozenci, což je v řeči temných elfů prakticky synonymum pro úhlavního nepřítele.



Vítejte ve světě krvavých válek, moci, intrik a zrady. Ve slovníku temných elfů neexistuje slovo přátelství, nejblíže je tomu spojenectví, ani slovo láska, kdy nejblíže je k tomu chtíč. Nic zde není tabu, každý temný elf je sadista, který si libuje v krvavých lázních a křiku utrpení. Na denním pořádku je také incest, kruté mučení nespolehlivých vojáků nebo plánování intrik.
Je to svět, kde nikdy nemáte nic jistého, a jste buď otrok, nebo otrokář.

Království temných elfů vládne už dvě staletí král Sarges III. z rodu Krvavých trnů. Tento král už je ale velice starý a vládne za něj spíše jeho dcera, čarodějka Miaron. Následníkem trůnu, kterého si starý král vybral, je ale jeho druhý syn Alain Krvavý trn, kterého si málokdo představit jako panovníka, který bude železnou rukou vládnout Pánům řetězů. Tohohle Urozeného zajímají jen sex, drogy a chlast. Kdyby byl z jiného, než panovnického rodu, dávno by se jej někdo zbavil, protože není ani příliš schopný taktik.

Spíše než to, že korunu získá Alain, se počítá s tím, že se jej Miaron po otcově smrti rychle zbaví a prohlásí za krále svého milence a nejstaršího bratra Sargese mladšího, který zatím ale o vládnutí nejevil moc zájem a radši s armádou drancoval jižní lidská království.

Země temných elfů je obrovská a rozhodně ještě není celá podrobená. Urozeným se povedlo zkrotit její hranice, ale vnitrozemí je stále divoké a odbojné, žijí tam kmeny skřetů, orků i trollů, křižují ho nájezdníci a lapkové. Proto spousta výprav Urozených nevede jen mimo království do zemí lidí, barbarů a trpaslíků, ale i do vnitrozemí.

Nejvýše postavenými šlechtici jsou Pánové a Paní řetězů, kteří jsou zároveň hlavami svých mocných rodů. Mají pod palcem svou obrovskou rodovou armádu a jejich hlavním úkolem je bránit hranice země. Jejich děti, lordové a lady, mají své hrady a pevnosti uvnitř území ovládaného svým rodem. Toto území se pro slávu rodu a samozřejmě slávu svou snaží rozšiřovat. Dobytá území pak spravují jejich věrní vazalové.

Vazalové jsou Urození, kteří přísahali sloužit lordovi nebo lady. Mohou být původně jejich poddaní, nebo mohou být i poddaní jiného rodu, či dokonce mohou být i z jiného mocného rodu. Většinou je tato přísaha výměnou za život. Vazalové pak tvoří Lordovu osobní stráž, velí jeho vojskům nebo spravují jím dobyté území.
Vazalovu přísahu může vzít zpět jen ten, kterému ji vazal složil, a narozdíl od veškerých jiných přísah je tahle posvátná. Vazal, který poruší svou přísahu, je odsouzen k smrti.

Sever

Jako prostřední dítě jsi na tom vždy byl ze všech sourozenců dá se říct nejhůře. Ti starší už měli své armády a hromady kořisti v době, kdy ses narodil, a ti nejmladší jsou zase tak daleko v nástupnictví, že se jich nikdo neobává. Ty jsi stále ještě docela hrozba. Samozřejmě, otec si jako nástupce může vybrat kohokoliv z vás, ale zatím to nevypadá, že by chtěl plánovaného dědice vyměnit. Titulem následníka se může pyšnit Kaedren. Z nenávisti svých sourozenců si nic nedělá, drtivou většinu roku stráví i se svou armádou daleko na severu, stovky mil od posledních otcových pevností. Možná dělá dobře, je daleko od kohokoliv, kdo by mu mohl vrazit dýku do zad, obklopený věrnou armádou. Ale možná také ne, tví starší bratři, druhý Reinon a třetí Kerdar, se proti němu spojili a podkopávají jeho pozici z pohodlí svých pevností.

A když o tom tak uvažuješ, co bys teď dal za pohodlí pevnosti.

Bohužel, tvůj hrad je odsud stovky mil daleko. Vlastně kdybys s armádou pochodoval na sever ještě několik dní, potkáš se Kaedrenem. Ten tě má narozdíl od Reinona a Kerdera celkem v oblibě, nebo aspoň vyjádřil se tak, že nemá chuť tě holýma rukama vykuchat a pochutnat si na tvém srdci. Opět narozdíl od Reinona a Kerdera, kteří by si na něm pochutnali moc rádi, kdybys jim dal příležitost. Nebyl jsi vždy čtvrtým dítětem, narodil ses vlastně jako šestý... Reinon uprostřed bitvy probodl zezadu pátého, Kerder otrávil čtvrtého. I to je důvod, proč vyrážíš na výpravy na sever častěji, než bys musel. Hodně v tomhle Kaedrena chápeš, i když on je pro bratry nebezpečný z opačného důvodu, než ty.

Takže jsi tady, prošli jste přes už staletí zamrzlé moře a nyní se blížíte k planinám, na kterých sídlí několik mocných barbarských kmenů, které dokázal sjednotit barbar už si nepamatuješ jak se jmenuje. Kaedren tyto planiny obešel obloukem, aby došel v plné síle až ke svému cíli, horám za nimi, ty tam ale nemíříš, tvým cílem jsou právě tyto planiny. Jakmile porazíš armádu, která by podle tvých zvědů měla mít kolem tisícovky barbarů, získáš spoustu otroků a otrokyň a vzácných kůží zvířat, které se jižněji vůbec nevyskytují. Ale stejně je to strašná kosa.

Jste na tažení už téměř měsíc, vlastně je to přesně třicet dní, co jsi opustil svou pevnost. S dvěma tisíci svými muži a další tisícovkou žoldáků jste zatím vyplenili několik táborů, ale nic tak velkého jako jsou tyto planiny. Když ses dozvěděl, že barbarů je tisícovka, chvíli jsi uvažoval, jestli jsi přeci jen neměl vzít více svých mužů. Ale těch je potřeba při hlídání tvých hradů na vašem území, ne tady.

Takže tak sedíš ve svém velitelské stanu u ohniště a snažíš se trochu zahřát, když se rozhrne vchod do stanu. Ještě si všimneš, jak dvojice kopiníků před vchodem ztuhla v pozoru, než dovnitř vstoupí Krel a vchod opět pečlivě uzavře. "Můj lorde," naznačí jemnou úklonu hlavou a poté přejde blíž. "Zvědové hlásí obrovskou bouři, která se žene ze severu. Určitě již zastihla vojska vašeho bratra, ale barbaři z planiny se jí očividně bojí. Sbalili své stany a vyrazili na jih, přímo proti nám. Mohou dorazit za dva dny. Pokud jim půjdeme naproti, střetneme se za méně než jeden den," informuje tě. Je vidět, že i když by to neřekl nahlas, i on by rád domů. Pořád jste na severu a elfové třeba z Diamantového meče by u vás umrzli, ale toto je opravdu moc. Jste obalení v kožešinách a stejně mrznete.

Sever - Pláň vítězství

Nacházíš se i se svou armádou tří tisíc mužů a další tisícovkou vazalů asi dva týdny na sever od hranic území vašeho rodu. Po vaší levé ruce máte jen pár desítek mil daleko hranice s rodem Železných kopí. Plenit tamější vesnice ale nemáš při této výpravě v plánu, teď se míříš střetnout s trpaslíky, kteří postavili armádu dvou tisíc mužů a táhnou k vašim hranicím. Někdo je musí zastavit a potěšit tím otce a ty jsi byl první, kdo zmobilizoval své muže a vytáhl proti nim. Pokud vyhraješ a ztratíš většinu svých sil, jsi si jistý, že otec ti poskytne dostatečnou kompenzaci.

Pláň vítězství je název pro celou obrovskou pláň, kde se před téměř dvěma sty lety střetla vojska tvého otce s vojsky trpasličího velkokrále. Proti této bitvě vypadá to, co tě čeká za několik málo hodin, jako hospodská šarvátka. Zemřelo tehdy několik desítek tisíc trpaslíků. Proto je taky tak těžké udělat na otce dojem. Jeho favoritem je sice tvůj nejstarší bratr Tregrion, ale ten je teď kde? V pohodlí svého domova, užívající si s lidskými otrokyněmi, zatímco ty táhneš do bitvy. Cítíš se famózně.

Sedíš ve svém stanu, představuješ si, jak rychle asi trpaslíky rozprášíte, a piješ u toho skvělé víno, před tebou leží na stole pečínka. Pak se rozhrne vchodová plachta stanu a vstoupí Zenor Černý nůž. Lehce se ukloní a poté přistoupí blíže. "Můj lorde, trpasličí armáda dorazí asi za deset hodin. Měl byste se před bitvou vyspat. Mám vám poslat nějakou lidskou otrokyni, aby se vám lépe usínalo?" zeptá se.

Kihtracet & Olwe

Jste třetí a čtvrtý syn mocného námořního rodu Ohnivých čepelí. Oba jste si vybudovali nějaké jméno jako námořní kapitáni a oba se po většinu roku pohybujete po palubě svých lodí. Stejně jako šest vašich sourozenců, dva starší a ještě tři mladší. Elera je zatím příliš mladá, má sotva dvanáct let, ale jakmile dosáhne věku patnácti, otec ji věnuje i její loď a její posádku a ona podnikne svou první výpravu za úzké Moře nářků. Tak se toto moře nazývá proto, že podle pověsti za jasných nocí je až v přístavech Ohnivých mečů slyšet nářek lidí z vypleněných vesnic na opačném břehu. Není to samozřejmě možné, i Moře nářků trvá přeplout pět dní.

Otcovým následníkem je jeho druhý syn, Rendar Ohnivá čepel, obávaný nájezdník a korzár, který se specializuje spíše na přepadání bohatých kupeckých lidí, než přímo přepadávání vesnic na pobřeží. Otcův první syn Krron nástupnictví ztratil když upadl v nemilost poté, co jeden rok přivezl z moře žalostnou kořist a ještě v bouři ztratil deset svých lodí.

Vy dva jste nyní spojili své flotily a se silou třiadvaceti lodí jste vypluli vstříc pobřeží. Vaši spolupráci si přál otec a jeho příkazy musíte plnit. Těžko ale říct, jestli chtěl, abyste se zabili navzájem, nebo abyste se naučili spolupracovat. Nikdy se o vás moc nezajímal. Každopádně teď jste tady, vaše lodi plují trup po trupu v čele flotily směrem ke břehům lidského království, kde čeká tučná kořist, ale možná také připravená armáda lidských vévodů, které už přestalo bavit být neustále snadným cílem pro nájezdníky.

V tuto chvíli se oba nacházíte v Kihtracetově kajutě na palubě lodi Tanithil. Jako starší měl právo určit, na které lodi se odehraje setkání, ale hned za dveřmi kajuty stojí jak vazalové Kihtraceta, tak Olwa. Nyní se musíte domluvit na směru útku, taktice a hlavně na rozdělení kořisti. Kihtracet má třináct lodí, Olwe deset.

Tažení v zemi ledu

Měsíc....prokletý měsíc už táhneme těmihle zamrzlými pustinami. Kdybychom nebyli přivyklí mrazivému počasí už by byla většina armády mrtvá. Po cestě jsme zatím své touhy příliš nenaplnili, ač alespoň máme stále zásoby a muži si zvedli občasným bojem ač ne moc dobrým svou morálku. Nicméně už se blížíme k cíli a s ním rostou i mé obavy, jak obstojíme na bojišti. Máme sebou dobré bojovníky nicméně barbaři jsou houževnatí možná více než-li my a navíc tohle je jejich domovina a umí bojovat i v takových podmínkách lépe. Proto jejich menší počet není taková nevýhoda pro ně.
Už chvilku táboříme, abychom si odpočali a nabrali síly. Bude jich potřeba a ta prokletá zima nás chce udolat, ale to nedovolíme. Můj nejmladší bratr, který z mých starších bratrů je jediný, který by mne nechtěl hnedle zabít...což mi připomíná, že se budu muset časem zbavit nebo si podrobit ty dva parchanty, kteří se nazývají taky mými bratry a nějak svého nejstaršího šikovně sesadit z první příčky aniž bych si ho znepřátelil ale měl ho pod palcem což bude těžké....je už daleko na severu za vlastními cíly. S podporou jeho armády by tohle bylo lehčí, ale on je dávno pryč a na nás dle zvědů pochoduje tisícovka barbarů. Budou se stavět na odpor určitě jsou to bojovníci, kteří chtějí chránit svou vlast, jako my jí dobít. Ale odměna za vítězství bude krásná a pro nás příhodná proto musíme vyhrát. Už nějakou dobu přemýšlím nad taktikou, než vejde dovnitř do stanu Krel. Letmý závan zimy se zvětší. Nabalení v kožešinách a stejně mrzneme hrůza prostě. Ohřívám si ruce u ohně a pohled mi spadne ke Krelovi.
"Vítej, venku to moc líp nevypadá co."
Ušklíbnu se a pak podlouchám, co mi povídá. Zdá se, že nepřítel se rozhodl přijít nás pozdravit. Mírně se zamračím.
"Velká bouře říkáš?....Hmmm buď se jí bojí, nebo jí využívají, jako zástěrku pro útok v plné síle. Každopádně nesmíme se s nimi střetnout v té bouři. Měli by přílišnou výhodu."
Promnu si ruce a na chvíli se zahledím do ohně než zvednu pohled ke svému věrnému.
"Za den se s nimi můžeme střetnout.....bylo by to asi nejlepší. Nevyčerpá nás tolik zima a nepřítel nebude mít čas se tolik připravit. Nicméně budeme muset vytvořit dostačující strategii."
Vstanu a začnu chodit sem a tam aby se mi lépe přemýšlelo a taky abych se více zahřál.
"Máme tři tisíce mužů....dva tisíce našich a tisíc žoldáků...to je třikrát tolik než nepřátel, ale nepřítel má jistou výhodu a bude bojovat urputně. Musíme na ně políčit past a zredukovat jejich počet co nejvíce než se střetneme. Jaký je terén v místě předpokládaného střetu, pokud vyrazíme nepříteli naproti?"
Optám se a chvíli počkám na odpověď než pokračuji.
"Každopádně bylo by asi nejlepší vyrazit jim naproti a zastavit v dostatečném odstupu, abychom mohli vytvořit onu past než nepřítel dorazí. Rozdělíme armádu na tři části. Jaká je šance, že by měl nepřítel informace o našem počtu?......Žoldáci budou bojovat nejspíše nejurputněji ženou je vpřed peníze proto do čelního středu bychom mohli dát je a podpořit je přiměřeným počtem střelců, nějakými zaklínači a mágy, kteří by je chránili kouzelnými štíty, nebo sesílali před střetem na nepřítele kouzla....potom naše dvě tisícovky by tvořily dvě křídla, která by se držela v povzdálí po stranách šikmo od nepřítele, jakmile by se přiblížil dostatečně pozici čelního fronty křídla by se stáhla po bocích a vytvořila tak s čelem formaci ve tvaru U křídla by spustila palbu na nepřítele z nekrytých stran z luků i pomocí kouzel A jakmile by bylo třeba vzala oslabeného nepřítele do presu. Pokud neodhalí nepřítel naše křídla a nezaútočí právě na ně měl by plán vyjít. CO myslíš Krele?"
Optám se jej vážně, protože s taktikou je dobrý také on.

Kherion

S pětistovkou žoldáků a třemi stovkami vlastních mužů ses nedávno vrátil do pouště, abys odhalil další z tajemství, která poušť ukrývá. Našli jste jedno staré město, ale neměli jste čas jej prozkoumat. Sotva jste vyloupli ze stěn nějaké to zlato, objevili se pouštní skřeti. Bratranci těch odporných zelenokožců, co žijí ve vnitrozemí elfí říše. Tihle mají sice žlutou kůži, ale jinak jsou stejně hnusní. A taky stejně nebezpeční, když mají přesilu alespoň tří na jednoho, což v tomto případě měli. Někdo by to nazval taktickým ústupem, někdo úprkem a někdo dokonce zdrháním, každopádně když se začaly valit další hordy a hordy žlutokožců, raději jste město opustili. Tohle město by toho ale mohlo skrývat hodně, spoustu bohatství a knih plných vědění. Nebo v jeho ruinách také nemusí být nic zajímavého, jen plno skřetího trusu. Každopádně najít v tak obrovské a tak smrtící poušti bez jakékoliv mapy jedno z pradávných měst je už tak úspěch a neprozkoumat jej by bylo zavrženíhodné.

Několik týdnů cestujete zpět a jakmile se dostaneš do své pevnosti Kherion, svoláš do pracovny své vazaly, abyste se poradili, co dál. Jestli vytáhnete zpět do onoho města s mnohem větší armádou, přeci jen máš na povel čtyři tisíce mužů a sehnal bys ještě jednou tolik žoldáků, nebo jestli to necháte být.

"Rozhodně se tam musíme vrátit," řekne rozhodně Käll. "Naše smůla nás přeci nemůže provázet věčně." Mluví o tom, že již dvakrát jste nalezli podobné malé město, pokaždé vám ale mnoho bohatství nevydalo.

Daeron

Nacházíš se uvnitř své nejoblíbenější pevnosti, Daeronu. Je to obrovská šedá pevnost se širokými a vysokými hradbami a hradem s posádkou dvou tisíc mužů. Z jedné strany máte moře, z druhé hory. Co je na jednu stranu skvělou strategickou pozicí - můžete vysílat jednotky po vodě i po souš - je na druhou stranu i nevýhodou, protože taktéž mohou z obou stran napadnout vás. Ale věříš, že máš v tomto ohledu dobře zajištěnou obranu

Jsou dvě hodiny v noci a ty jsi zavřen ve sklepeních této pevnosti a na lidském otrokovi s vytrženým jazykem testuješ účinnost svých nejnovějších lektvarů, když se zaklepání vstoupí Endro. Ukloní se a přistoupí blíž. Pak prudce nakopne otroka, aby přestal kňučet nad rozpuštěným břichem, a obrátí se k tobě. "Můj lorde, blíží k nám armáda vašeho bratra Alweara," řekne ti a ty se k němu celkem překvapeně otočíš. Že na tebe s armádou nějaký sourozenec vytáhne čekáš, ale ne že to bude Alwear, otcův druhorozený a následník Biče. Kdyby chtěl, rozdrtí tě jako švába, ale jsi nejmladší a máš pocit, že tě má i celkem v oblibě. "Vyslal k nám posla, přijíždí v mírů. Vrací se z tažení z jihu a chce tě požádat o večeři a nocleh pro sebe a své vazaly, jeho armáda přenocuje venku. Všech šest tisíc mužů," informuje tě tvůj věrný vazal. Asi tě Alwear skutečně má celkem rád, jinak by se nevydal k tobě přenocovat. "Co mám vašemu bratrovi vyřídit? Přijmete jej?" chce Endro vědět.

Dearon

Dnešní noc za moc nestojí. Tedy ne, že bych si své experimentování neužíval, ale stále nepřináší kýžené výsledky. Snad jediná věc, za kterou se mohu dnes pochválit, je nápad vyříznout mu jazyk. Alespoň nemluví a nestěžuje si. Co je ovšem už daleko horší - stále dýchá.

Jak je to možné! Zdvojnásobil jsem dávku a on je pořád mezi živými. Jistě, mohl bych to nahradit efektivnějšími bylinkami, ale ty mají charakteristický zápach.. Zápach, který by šel ve vínu cítit. Tedy, pokud by to nebylo to hnusné Varelské. Fuj. Ne, zpět k problému. Po otrávení nesmí jít látka zpětně dohledat. Co by dělal Carnicemeno? Vrátil se na záčátek.. Začal jsem s.. Kde to je!

Roztržitě přecházím z jednoho konce potemnělé místnosti na druhý. Poté se začnu přehrabovat ve svém "pracovním" stole, kde mám uložené všechny bylinky. Když konečně najdu kýžený kořen nevábné červené barvy, do místnosti vejde Endro. Zamračím se na něj - ruší! Ovšem, když hned po příchodu tvrdou ranou uzemní můj pokusný subjekt, hned se na něj podívám vřeleji.

"Ale no tak, Endro. Otroky můžeme umlčet i elegantněji."

Natáhnu k polomrtvému otrokovi ruku, na okamžik se soustředím a otrok padne do mdlob. Vzhledem k jeho stavu a jedu v jeho žilách není jisté, zda se ještě probudí.. Rád se podívám na výsledek.

"Teď mluv.."

Pokynu svému vazalovi, který mi okamžitě sdělí zprávu o armádě mého bratra. Překvapeně pozvednu obočí a promnu si oči.

Alwearova armádá čítá více než pět tisíc mužů. To je více než dvojnásobek naší armády zde.. Máme hradby a nemůže nás obléhat.. Ale stejně..

"Zrovna tvůj útok pod záštitou noci bych nečekal, bratře.."

Pronesu skoro až obřadním hlasem spíše sám pro sebe, pak dám teprve svému vazalovi příležitost domluvit. Když mi řekne o bratrově nevinných úmyslech, položím kořen zpátky na stůl a zamyšleně se zahledím do zdi.

Strategicky by bylo velice chytré nechat si otevřít bránu a překonat tak v mžiku jedinou výhodu, kterou má současná pozice nabízí. Dobil by tak pevnost do několika málo minut. Ale Alwear... Docela spolu vycházíme a proč by se obtěžoval zabíjet mě.. Možná tu chce přenocovat, protože má problém s někým ze starších sourozenců..

"Jistě, že mého milého bratra přijmeme!"

Pronesu a i se svým vazalem vyjdu ze sklepení připravit se na uvítání rodiny..

Na moři nářků

Říkat, že nemám právě skvělou náladu by bylo hrubé podcenění mého vzteku. „ Co si otec myslí? Copak jsem nějaký usmrkánek na první výpravě, abych potřeboval spolupracovat s bratrem? Nájezdy zvládnu přece sám.“ Mí vazalové a vůbec celá posádka už pár dní kolem mě našlapuje na špičky, aby pokud možno neupoutali mou pozornost, ale první vztek který hrozil výbuchem při vyslovení naší současné situace, už mě z větší části přešel a tak když Thingol přijde s opatrným návrhem, že bychom se měli s bratrem měli nějak domluvit na tom jak bude letošní tažení probíhat, vztekle mu odseknu. „ Dobrá dej signalizovat na Tenithil, že si přeji navštívit bratra abych dohodnul tažení. Naveď Temeri ať plujeme souběžně, nehodlám se kodrcat člunem. Ať se posádka připraví na spuštění můstku.“
Thingol se otočí aby vykonal mé rozkazy, ale já ho ještě mezi dveřmi zarazím. „ Dej to vědět i na Tenithil ať se zbytečně nelekají.“ S tím nechám manévry na svém vazalu, vím, že je mnohem zkušenější námořník než já a je zbytečné postávat na můstku, když není potřeba.

Má loď se pomalu ale obratně přibližuje k boku Tenithil, posádka se připravuje loď přitáhnout a většina z přítomných cílevědomě pobíhá po palubě za svými povinnostmi. Přejedu pohledem hemžení na palubě, ale pokud není opravdu potřeba nevydávám zbytečně rozkazy pozoruji přibližující se loď svého bratra.
Lodě pomalu srovnají rychlost a má posádka vyhodí lana s kotvami, aby mohli lodě k sobě přitáhnou dost blízko ke spuštění můstku. Rychle očima zkontroluji, jestli ten můstek co chtějí spustit není opatřen bodcem. „ Bratru by se určitě nelíbilo, kdybych mu udělal malou díru do paluby.“ Má posádky přitáhne lodě k sobě, nedělá to ostatně poprvé, ikdyž většinou se jim v tom snaží posádka druhé lodě zabránit. Přehlédnu skupinu, kterou si chci sebou vzít. Thranduil se ve svém stříbrem protkávaném hávu, opírající se o hůl, vypadá mnohem starší než ve skutečnosti je. Elwing ve své tmavě rudé plátové zbroji, která jasně říká, že je jezdcem na nurlingovi, zavrtím hlavou, vím, že je zbytečné jí říkat, že pokud spadne přes palu je mrtvá. Ikdyž pokud by někdo spadl z můstku tak je stejně mrtvý, lodě se o to postarají. Pohlédnu na Thingola, pořád stojícího vedle kormidla, je stejně jako já oděn v šupinové zbroji s pláštěm z tlusté kůže. „Zůstaň tady a vzkaž Malgarovi na Helcarace a vůbec zbytku flotily ať se stáhne do těsnější formace.“
Posádka se zatím seskupila kolem můstku, spíše ze zvyku a přirozené podezřívavosti jsou všichni ozbrojeni a připraveni na boj zatímco spouštějí můstek. „ Vypadá to dobře. Hmm?“ S přemýšlení mne vytrhne cvakání zubů, má „služebná“ Ingwëh očividně vyšla na palubu za svým pánem a já se musím zle usmát, protože její ošacení (přesněji jeho nedostatek) není moc vhodné na moře. „ Zlato tě nezahřeje drahoušku.“ Můstek je konečně spuštěn a dva z mých korzárů přeběhnou na můj posunek rychle na protější palubu, kde podrží můstek aby náhodou neujel, když přes něj budu překračovat.
Okamžik počkám až se můstek ustálí a pak na něj vyskočím, na okamžik shlédnu na svou služebnou a její pantoflíčky. „ Elwing postarej se ať nám kráska nespadne přes palubu, mám tady sebou jen jednu.“ S tím počkám až se obě lodě shoupnou na vrcholku vlny a rázně přejdu přes můstek na druhé straně se zastavím a seskočím dolů.

Rychle přejedu pohledem přítomné a pokud je tam přítomný bratr pozdravím ho, jinak věnuji pozornost posádce jen pokud naruší můj osobní prostor. Trošku se zasměji když za Thranduilem seskakuje na palu Elwing táhnoucí Ingwëh za sebou za krk jako štěně.
Pohlédnu na přítomné. „ Co kdybychom se přesunuli z tohoto počasí.“ Řeknu neadresně směrem k podpalubí, úsměv se my rozšíří, když se ke mně Ingwëh začne bez rozkazu tisknout.
Sejdeme ke kajutě kde čeká sídlí bratr, jeho vazalové čekají před místností a já kývnu na svůj doprovod a pak po okamžiku zamyšlení poměrně hrubě od sebe odstrčím Ingwëh se slovy. „ Počkej tady a ne že se budeš k někomu tisknout.“
S tím vejdu do kajuty a usměji se na bratra. „ Zdravím bratře jak pak se vede? Už máš nějaký plán co budeme dělat? Máme dohromady docela dost lodí.“ S tím se usadím pokud je kam. „ máš představu jak se k tomu postavíme? Budeme si hrát na piráty jako náš starší bratr nebo zajdeme navštívit naše sousedy na protější pevnině?“ Pronesu a čekám jak odpoví.

Daleký sever

Krel tě poslouchá a potom zamyšleně pomalu zavrtí hlavou. "Já bych na žoldáky tolik nespoléhal, můj lorde," odvětí. "Jsou to většinou muži z vnitrozemí, trpí touto zimou mnohem více, než my.. Sice je ženou peníze, ale naše vojáky zase žene strach, takže bych raději na ustání toho čelního útoku využil naše muže," míní starý elf. "Navíc žoldáci by si uprostřed toho mohli uvědomit, že nejsou tak dobře placení, a vykašlat se na to. A nejsou ani tak dobře cvičení, jako naši muži, a barbaři mají skvěle zvládnutý klín. Jsou to všechno statní muži s kladivy, jejich klínová formace je pomalu k nezastavení," dodá Krel zamyšleně.
"Naopak žoldáky spolu s našimi válečnými mágy bych nechal útočit z křídel, tam je to nebude tolik pálit a více si užijí boj," nebojí se ti navrhnout alternativu. Tolik žoldáků na pokrytí obou křídel ale nemáte.
Sotva mu stihneš něco odvětit, odhrne se plachta vchodu a do stanu strčí hlavu Aras. "Omlouvám se za vyrušení, můj lorde, ale tohle budete chtít vidět," řekne. Vydáš se i s Krelem za ním a přitáhnete si kožešiny víc k tělu, když vás venku udeří do tváře mrazivý vzduch. Aras vás vede, Krel kráčí kousek za tebou, když procházíte uličkami mezi stany mužstva. Většina vojáků má před stanem rozdělaný malý ohýnek a v kotlíku si vaří polévku ze staré mrkve a sněhovou vodou. Když procházíte kolem, zvedají se a staví se do pozoru.

Po dvou minutách chůze dojdete k táboru rytířů, kteří se drží trochu stranou od mužstva. Rytíři jsou ze šlechtických rodů podřízených Železnému kopí a podléhají tvému otci, ten ale každému svému dítěti nějaké rytíře přidělí. Narozdíl od tvých vazalů rytíři neskládají přísahu. S sebou máš jen dvacítku rytířů, které jsi vzal aby se neřeklo, jsou v tomto počtu pouze symbolickou silou. Tak daleko na severu toho totiž moc nežije a jejich zvířata, nauglirové, toho dost sežerou. Stačí, že tady máš svého nauglira a naugliry svých vazalů. A speciálně Krelův obří nauglir Vztek (vždy mají nějaká taková jména, Vzdor, Odplata..) nikdy nemá dost. Rytíři v tomto táboře bydlí v o něco větších stanech, než mají vojáci, a každý s sebou má jednoho sluhu, který ale nebojuje.

Narozdíl od mužstva jsou rytíři Urození a cítí se tak, proto když prochází, nezvedají se a kývají hlavami. "Za to bych je měl zbičovat," zauvažuje Krel nahlas, ale to už zahnete a Aras vejde do jednoho z rytířských stanů. Následujete jej a okamžitě ucítíte známý pach krve. Někdo si s rytířem i jeho sluhou hezky pohrál a musel se snažit, aby nebyl slyšet jejich křik. Rytíř i jeho sluha se o sebe opírají zády a drží v náručí všechny své orgány, hezky vytažené. Zemřeli na pomalé vykrvácení v ohromných bolestech.

Normálně by vás to moc nevzalo, vlastně už jsi viděl mnohem horší způsoby smrti, i u Urozeného. Ale něco jiného je zabíjet v pohodlí města a něco jiného je zabít rytíře na válečném tažení. "Zatím jsme o tom ostatním rytířům neřekli," řekne ti Aras. ne proto, že by se mohla začít šířit panika jako v lidském vojsku, spíš proto, aby nepustili naugliry do vojenského tábora.

Daeron

Jak tvůj bratr slíbil, jeho armáda udělala. Okolo tvého hradu pět tisíc mužů rozbilo tábor a bezmála tisícovce stanů. Vidíš malé z hradeb malé stany pěchoty a lukostřelců, barevnější stany válečných mágů a větší stany rytířů, ty stojí od stanů mužstva stranou. Když sejdeš dolů, abys bratra přivítal, postaví se ti po levém boku Endro a po pravém Carnicemeno.

Tví muži otevřou bránu a dovnitř vjede na hřbetě nauglira tvůj druhý nejstarší bratr a následník řetězů Alwear. Oděný je ve tmavé šupinové zbroji, na zádech má meč s hruškou vyvedenou do rohaté lebky. Alwear má jizvu, která se mu táhne přes levé oko. Tu mu v souboji udělal třetí bratr, který mu šlapal na paty. Alwear jej zabil. Jinak je Alwear vysoký a jako všichni temní elfové snědý, atletické postavy, s dlouhou hřívou bělostných vlasů a jiskřivým pohledem. Chápeš, proč je zatím otcův favorit, rozhodně je energický a plný síly.

"Bratře," zazubí se Alwear potěšeně, když tě spatří a seskočí ze svého ještěra. Překvapí tě, že s sebou tvůj bratr nevzal do pevnosti ani jednoho vazala, ale ukazuje tím, že se tě nebojí. "Moc rád tě zase vidím," řekne vřele a přistoupí, aby tě objal. Temní elfové jsou vždy vřelí a nepřátelství nedávají moc najevo. Trochu se napneš, jestli ti mezi žebra při objetí nevnikne úzká dýka, ale nestane se tak. Pak se Alwaer podívá na tvé vazaly a nechá je se uklonit, než se otočí znovu k tobě. "Doufám, že jsem tě nevytáhl z postele," usměje se, když se bok po boku vydáte do útrob tvého hradu. O bratrova nauglira se musí jít postarat Endor, protože po dvojici vojáků, kteří jej chtěli odvést do stájí, chňapl.

Tanithil, má kajuta

Už od časného rána se skláním nad mapami, které mám na stole a snažím se vybrat nejvhodnější kurz na další kořistnickou výpravu. Mám k dispozici víc lodí, než jsem zvyklý. Ke vší smůle, to ale znamená, že mám na krku mladšího bratra. Nevím zda si otec myslí, že mu mám dělat chůvu, ale to se přepočítal. Prostě mu rozdám rozkazy a ať se kouká něčemu přiučit sám. Nebudu na něj brát nějak zvlášť velké ohledy jenom proto, že je mladší. Na mě je také nikdo nebere.

Naliji si číši vína a ještě jednou překontroluji symboly na mapě, ale koukáním na ně už to nevylepším. V hrubých rysech je plán připravený a co se stane pak se uvidí. Jak ví každý válečník, plán je jen tak dobrý dokud nepadne první ráno. Pak jdou všechny plány do pekel.
Dopřeji si pořádný doušek kořeněného vína a protáhnu se. Z toho hrbení nad stolem jsem pořádně ztuhlý.
Očima zalétnu k Nioniel, která je nápomocná jako vždy. Místo aby mi radila jenom se rozvaluje na posteli a čte si v těch svých zatracených svitcích. Určitě se pak ale nezapomene hned přihlásit o svůj díl otroků na ty svoje zvrhlé experimenty. Jen doufám, že nám její kouzla budou k užitku a nebude zkoušet nějaké novoty. Minule jí to moc nevyšlo a nechala hlubinou pozřít i pár našich vlastních mužů. Ale co už. Hlavně, že jsme vyhráli.

Přejdu k oknu a zahledím se na šedivou mořskou hladinu. Chvíli jen tak stojím ztracený v myšlenkách, ani nevím na co jsem myslel, když mě ze zadumání vytrhne pokřikování námořníků a zhoupnutí lodi napoví, že náš host je na cestě.

"Běž ven. Chci být s bratrem sám," přikáži elfce a ta se na mě podívá jako kdybych právě prohlásil, že si chci uříznout ruku, ale když vidí, že to myslím vážně, jenom nesouhlasně mlaskne, zabalí se do těžkého hnědého pláště a zmizí pryč.
Já se postavím zpátky ke stolu kde čekám na bratrův příchod. Dvojčata se o postarají o vše potřebné v době mé nepřítomnosti a Rision, jako vždy na stráži před mou kajutou, nepustí nikoho cizího.

Když Olwe vejde kývnutím mu nabídnu židli a přisunu mapu aby na ní dobře viděl.
"Teď jsme tady," zapíchnu prst do modré šmouhy která představuje moře Nářků. "Navrhuji využít východního větru a plout sem," prst přesunu k hloučku bodů, které znázorňují několik vesnic a lidské město.
"Mužů máme dost. Nemá cenu honit lodě s hubenou kořistí, lepší bude napadnout rovnou město, kde je víc zlata a otroků. Ty se svými vojáky se vylodíš na pobřeží a zamíříte do vnitrozemí a pak zaútočíte zezadu. Já s flotilou napadnu přístav od moře. Pokud půjde vše dobře odpor bude minimální," skončím řeč a přisunu k Olwemu číši a džbán s vínem. Sám se před ním předem napiji aby snad neměl pocit, že se ho snažím otrávit.

Kherion

Naše mise nedopadla dobře. Zase. Tažení bylo neúspěšné a skřetí hordy nás hnali nazpět do našich domovů. Bylo jich příliš, víc, než bylo dobré. Možná jsme se s nimi mohli utkat, možná jsme mohli zvítězit, ale riskovat to? To jsem si nemohl dovolit. Takto jsem mohl neúspěch maskovat jako taktický ústup. Tvrdit, že se jednalo u průzkum bojem a že jsme získali všechny informace, které jsme potřebovali. No, částečně to byla pravda. Zjistili jsme, že je tam kurevsky moc skřetů. Zatraceně velké množství odporných parchantů, které je třeba pobít.

Ono město mě nenechávalo spát. Toužil jsem po artefaktech nabitých magickou mocí. Toužil jsem vlastnit artefakty, které by mi pomohli získat větší moc a tak i pozici mezi dětmi mého otce. Potřeboval jsem být schopný se postavit svému staršímu bratrovi. Má touha po moci byla ohromná. Umocněná mým nepěkným vzhledem a nespolečenským chováním.

Nyní jsem byl společně se svými bratry ve zbrani v taktické místnosti a plánovali jsme naše další tahy. Před sebou jsem měl hrubou mapu oblasti a na nich zvýrazněné tři ruiny měst. Dvě byly k ničemu. Pusté a prázdné. Marná snaha a zbytečně vyhozené investice. Käll měl pravdu. Má snaha musela být přeci odměněna úspěchem. Prostě musela! Neúspěch sem si dovolit nemohl. Stejně tak sem si však nemohl dovolit úspěch, který by mě stál víc, než zisk. A to mě trápilo možná ještě víc.

"Musíme se vrátit," pronesl jsem do sálu k nikomu určitému, "otázkou však zůstává, jakou silou. Co všechno vlastně o nich víme? Podařilo se odhadnout jejich počet? Případné zálohy? Zatraceně, nerad bych tam nechal většinu mužů ležet jen proto, že jsme něco přehlédli. Mluvte otevřeně, přátelé. Rád si poslechnu vše, co mi k tomu můžete říct."
Allaar to nepochybně využije nějakou jízlivou poznámkou, ale proč ne. Trochu odlehčení by se do situace hodilo.

Kherion

"Z toho, co jsem při našem.. taktickém přesunu viděl, odhaduji jejich sílu tak na tři tisíce žlutokožců," řekne Allaar vážně místo poznámky. "A s další tisícovkou bychom měli počítat jako se zálohou," dodá ještě Käll.
"Když povoláme i nějaké rytíře, neměl by být žádný problém je porazit," míní Naamgaz. "Stačí je trochu pocuchat a stáhnou ocas mezi nohy a zdrhnou," pronese tvůj lukostřelec. Na to souhlasně kývnou i ostatní tví vazalové. Ještě nikdy jste se nesetkali se skřety, co by bojovali do posledního.
"Na druhé straně nějakou sílu musíme nechat i doma, kdyby si některý ze sourozenců chtěl něco zkusit," dodá Allaar. "To nebude takový problém, jeden elf vydá minimálně za tři skřety..," pousměje se Naamgaz.

Lesy Ledového štítu

S oddílem deseti rytířů a stovky vojáků už týdny cestuješ po území svého otce od jedné své pevnosti k druhé, aby ses ujistila, že je na nich všechno v pořádku. A tvé přepadové kontroly skutečně odhalily dostatek pochybení. Nemáš samozřejmě nic proti masakrování otroků nebo divokým orgiím, ale ne když jsou tví vojáci ve službě. Hlavy hlavních viníků už jsou samozřejmě nabodeny na kopí a pro ostatní to budiž varováním.

Nyní máš namířeno k poslední pevnosti, kterou jsi toto desetiletí ještě nezkontrolovala. Pevnost Feriedor, ze všech tvých pevností je tato nejblíže zemi trpaslíků a má také nejpočetnější posádku, byť útok na ni jen nepravděpodobný, neboť by vojka musela nejprve projít kolem pevností prvního bratra Tregriona a třetího Kelnozze.

A zrovna na svého nejstaršího bratra Tregriona narazíš jednoho dne kolem poledne. Tví zvědové ti už nad ránem hlásili, že tvůj oddíl a oddíl s praporcem Tregriona jsou u sebe velmi blízko a nejspíš se potkáte, ale to samé hlásili jeho zvědové zase jemu. Kdyby ses mu vyhnula, mohl by to považovat za slabost. Proto se krátce po poledni vaše skupinky potkají takřka čelně.

Tvůj nejstarší bratr Tregrion Ledový štít dělá vašemu rodovému jménu čest, následníkem otce je už sto šestašedesát let a otec o něm zatím málokdy pochyboval. Je to velice vysoký a mohutný chlap, snědý obličej pokrytý širokými jizvami, bílé vlasy nosí ostříhané nakrátko. Oděný je v kůži a oceli, na zádech má obrovský dvouruční meč.

Doprovázený je stejně jako ty deseti rytíři, ale vojáků má s sebou jen osmdesát. Vaše doprovody se zastaví několik metrů od sebe a Tregrion seskočí ze svého obřího nauglira a dojde k tobě blíž.

"Ahoj sestřičko, co tak daleko na severu?" zeptá se vřele a hezky do tohoto úsměvu zabalí malou urážku. Jako by ti říkal, že se moc často na výpravy nevydáváš. Ale temní elfové jsou vždy vřelí, a čím větší nepřítel, tím větší vřelost. Je to ale taková hra koček s myší, sourozenci jsou nepřátelé, ale dokáží spolupracovat a hrát si spolu.

První krev na špatné straně

Zamyšleně poslouchám Krela, jeho návrh je docela dobře promyšlený a vyvažuje nedostatky toho mého. S žoldáky má určitě v tomhle pravdu přece jen spoléhat na někoho komu platíme, aby bojoval není zrovna nejbezpečnější. Nakonec na jeho návrh letmo přikývnu, protože více již nestihnu, když vejde Aras.
"V pořádku...jdeme."
Přikývnu mu. Vím, že to musí být důležité jinak by mě Aras nerušil, znám ho. vyrazím rychlejšími kroky za ním a přidržuji si kožešinovou kápi, aby mi jí nesfoukl vítr.
"Hnusné počasí jen co je pravda."
Vrčím si v duchu. Už když se blížíme k ležení rytířů neznamená to nic dobrého. Tohle bude opravdu vážnější, než by bylo zdrávo. Rytíři si o sobě příliš myslí, kdyby to byli mí vazalové nechal bych je za takové chování zbít do krve podobně jak říká Krel nicméně jsou mi pouze svěřeni a v tuhle chvíli je potřebuji ač spíše symbolicky pro udržení morlky a podobných blbostí.
Mírně se sehnu a vejdu do stanu za Arasem. Z pohledu, který se mi naskytne vyplyne můj zamračený výraz. Nějaký sráč mi tu rozvrací armádu. Letmo pohlédnu na Krela.
"Bastardi....banda špinavých šmejdů to je, která se mi vraždí i před bitvou mezi sebou, sakra."
Zavrčím spíše pro sebe a složím si ruce na prsou.
"Pokud o tom řekneme ostatním rytířům začnou se podezřívat a poteče více krve a vůbec nám to nepomůže.....těchhle dvou se musíme nepozorovaně zbavit a když se někdo bude ptát řici že z nějakého důvodu zmrzli, nebo se odloučili od tábora a někde se ztratili. Nechali se zabít jsou to pitomci a nadělali nám jen problémy."
Pohlédnu na Krela.
"Souhlasíš se mnou?....Nepochybně to musel být někdo z našich řad nepřítel by se tu přece nemohl proplížit nebo ano?"
Povytáhnu tázavě obočí. Tohle se mi vůbec nelíbí. Zavrtím pro sebe hlavou.
"Hned, jakmile budeme mít tyhle dva mrtvý otrapy z krku začneme mobilizovat vojsko k dalšímu pochodu, nesmí mít čas tohle řešit nebo čmuchat a náš vrah nesmí mít čas zabíjet dál. Když chce zabíjet tak ať naše nepřátele.....strategii do boje dořešíme než se vojsko sbalí popřípadě cestou máme na to jeden den."
Zhodnotím a přelétnu své věrné, kterým se alespoň ve v celku dobré míře dá věřit, už trošku klidnějším pohledem.

Daleký sever

"Dokonce to můžeme zúžit a říct, že to určitě udělal jiný rytíř," pronese Krel a prohlédne si mrtvého rytíře i sluhu. "Jen Urození temní elfové dokáží udělat takové precizní řezy," nemůže si Krel pomoci a do hlasu se mu vloudí nepatrný uznalý podtón. Kdyby byla příhodnější doba, museli byste se všichni umění vraha obdivovat. Takhle je to ale spíše akt zrady.
"Vezmu si Orianu a ty dva uklidíme, lorde," přikývne potom Krel. "A já dám rozkaz k pochodu," přikývne Aras a potom oba vyčkávají, jestli budeš pro ně mít ještě něco, nebo jestli je propustíš, aby se rozešli za svými úkoly. Případně jestli budeš po Aresovi chtít, aby tě doprovodil zpět ke stanu.

Daeron

Společně s Endorem svižným krokem vyrazím až na samotný vrchol hradeb, abych jako první viděl přijíždějícího bratra. Jeho posel již vyrazil z bran a tak za nedlouho bratrova armáda staví stany. Tábor docela rychle zaplní značný prostor před pevnosti. Se zájmem sleduji jednotlivé barvy stanů a jejich polohu. Líbí se mi to. Krásně na tom jde poznat celý armádní řetězec a tedy i docela přesně spočítat, kolik si bratr dovezl mužů jakého postavení.

Kam s tou armádou táhneš, Alweare?

Proletí mi hlavou, ale to už se k nám připojuje i další z mých vazalů Carnicemeno a všichni tři čekáme před branou. Sám si trochu upravím límec svého tmavě modrého roucha se stříbrnými ornamenty. Když se brána otevírá, nejsem moc nervózní - Alwear je jeden z těch snesitelných členů mé rodiny.

Žádná ochranka? Tvá důvěra mě těší, bratře.

"Alweare!"

Pronesu stejně nadšeným tónem jako on a obejmu svého bratra. Přeci jen je to rodina a pokud se vidět s někým z rodiny, pak s ním.

"I já tebe bratře.."

Usměji se a s mírným natáhnutím svého o něco vyššího bratra poplácám po rameni. Je to otcův favorit a právem, byť je druhorozený. Jeho jizva mi připomene bratra, kterého jsem právě kvůli Alwearovi nikdy nepoznal. Nebyl jsem u toho, když Alwear zasadil našemu bratrovi smrtelný úder. Otázkou zůstává, zda bylo o o co stát.

"Ale ne. Studium magie je časově náročný koníček, znáš mě.."

Mávnu rukou nad jeho obavami, zda mě neprobudil a vedu ho rovnou do svých komnat. Ty jeho mu ukáži až později, nejdřív si s ním chci promluvit.

"Můžete jít."

Řeknu oběma vazalům před vchodem do své pracovny, abych alespoň částečně bratrovi oplatil jeho důvěru. No, stráže jsou stejně nedaleko. Vytáhnu dvě číše a už do nich liji kvalitní víno. Co se toho týče, mám velice vytříbený vkus.

"Posaď se bratře a pověz mi.. Kam se svou armádou vyrážíš? Za dalším slavným vítězstvím?"

Usměji se a sednu si naproti němu se svou číší v ruce.

Krutý sever

"Kdybychom nebyli na tažení zabýval bych se tím více, našel vyníka a vykuchal ho před celou armádou. Ale na to opravdu není čas."
Ušklíbnu se a kývnu na ty dva.
"Dobrá pak tedy běžte po svých povinnostech a Krele dostav se pak s Orianou za mnou až skončíte dořešíme plán boje a také chci vědět, novinky, které jí nahlásili zvědové."
S tím je propustím a vycházím ze stanu. Jsem velitel toho všeho tady Aras má své povinnosti a nemusí mne nyní doprovázet navíc umím se o sebe postarat. Nenechám se tu oddělat nějakým podělaným sráčem ať to bude kdokoli.
Zamířím do svého stanu, aby se připravil na to vyrazil dál na tažení. Nyní musíme doufat, že naše taktika vyjde až jí doladíme a že nepřítel nepříjde s lepší. A hlavně, že se vyhneme bouři.

Sever - Pláň vítězství


Dva týdny cesty až sem na Pláň vítězství. Upil jsem něco vína a zamyslel se nad touto relativně komickou situací. V této chvíli zatímco já zde sedím, abych se zasloužil o slávu rodu a klid na hranicích rodu a říše, se ten parchant Tregrion doma ožírá a užívá si pohodlí jeho sídla. Myslí si, že když je otcův první tak si může jen nečině sedět. Už tak mu za krk dýchá naše sestra a já se nebudu držet v pozadí. Místo abych seděl jako bratr ve své pevnosti Narvilu, tak jsem sebral koho jsme mohl a vytáhl sem. Já nejsem zbabělec jako ostatní. Je třeba, aby to otec věděl a já mu to dokážu.

Do střetu bylo ještě dost času, abych si mohl dopřát toho luxusu klidné večeře a plánování. No plánování, nebylo moc třeba pokud jste na rovné planině a nemůžete si moc věcí naplánovat. Věděl jsem, že trpaslíci jsou tvrdí nepřátelé, ale nikdo se nemůže rovnat síle drowých vojáků. Snad otec bude pamatovat kdo mu tady pomohl, protože toto odražený mne bude stát dost vojáků. Při zvuku otvírajícího se stanu, jsem sáhl po šavli. Jeden nikdy neví. Když se objevil Zenor, opět jsem ruku stáhl.

Výborně! Jako na zavolanou Zenore. Máš pravdu, že na odpočinek je ještě čas. Vyšly vpřed několik průzkumno-záškodnických komand, ať zničí jejich zvědy a pokud možno je otravují ještě za pochodu. Chci vědět všechno co udělají. Zajisti ať je armáda připravena. Zároveň zajisti, ať jsou Ti žoldáci pod dohledem. Není radno věřit jim, i když dělají dobrou službu.
Odmlčel jsem se nad nabídkou, kterou mi nadhodil Zenor.
Pošli jí. Je třeba, aby se taky svým způsobem zasloužila o vítězství. Vzbuď mě tak hodinu a půl před tím, než dorazí trpaslíci. Do té doby máš velení.
Mávnutím ho pošlu pryč a přesunu se ke své posteli. Zbraně jsem složil k posteli, abych je měl na dosah ruky. Je zajímavé přemýšlet nad radovánkami s lidskou otrokyní jako odpočinku, když to člověka vlastně skoro jen vysílí, ale usne se potom dobře. To měl Zenor pravdu.

Daeron

Vejdeš i se svým bratrem do svých komnat a propustíš vazaly. Pak se Alwear usadí do křesla a ty zatím vezme láhev s vínem. Bratr tě velice pozorně sleduje, když plníš jeho číši. Poté mu ji podáš a s úsměvem se usadíš naproti němu. Bratr s díky pohár vína přijme a pohodlně se opře. Pak se zazubí a počká, až se napiješ první. Asi ne, že by se bál, ale zvyk je železná košile. Jakmile se napiješ, zatřepe sklenicí a nadechne se aroma. Těžko říct, jestli koštuje nebo se snaží rozeznat nosem jed, každopádně po chvilce se napije a s úsměvem kývne.

"Máš dobrý vkus, bratře," pochválí tě.

Následně se zeptáš na jeho armádu. "Naopak, právě se vracím z vítězného tažení. Otroky a další kořist jsem nechal s druhou polovinou své armády jít po méně frekventovaných stezkách," vysvětlí ti. "Otroci jsou přeci jen chamraď, která toho hodně sní, takže jsem nechtěl natolik zneužívat tvé pohostinnosti," pronese a znova se napije vína. "Každopádně, bratře, měl bys někdy vyrazit na moře se mnou. Za slávou a bohatstvím, co říkáš?" nabídne ti se zazubením. S Alwearem jsi na výpravě nikdy nebyl. Každé dítě jde na první výpravu s jedním ze sourozenců, ty jsi ale byl poprvé na moři s nejstarším bratrem ještě předtím, než jej Alwear vystřídal v následnictví.

Plány tažení

Prohlédnu si mapu a nad návrhem bratra plout podle východního větru souhlasně kývnu hlavou.
Pak přijde s návrhem dobýt lidské město a já nakrabatím čelo. „Ano máme hodně vojáků, ale plně nesouhlasím s tebou v tom, že nemá smysl honit obchodní lodě.
Náš drahý bratr Rendar radši přepadá lodě než pobřeží.“ Pronesu a zamyšleně si prohlížím mapu. Vezmu si od svého bratra víno a jemně do něj zasunu řetízek. „ Nic osobního, ale paranoidní žijí déle.“ Pak se napiji a pokračuji.
„ Bratře co kdybychom to udělali obráceně máš víc mužů než já a můžeš si tedy snáz poradit s případným protiútokem, stejně do přístavu nemůžeme vplout s více jak deseti loďmi.
Na druhou stranu, pokud by se nám podařilo zajmout dvě nebo tři větší obchodní bárky mohli bychom se do toho přístavu propašovat, jakmile budeme mít posádky dvou lodí uvnitř jejich obrany, tak řetěz, vodní brány nebo zastřílené balisty bude jen minimální problém. Naše posádka dobije klíčové pozice a udrží dokud nebudeme uvnitř, jakmile budeme uvnitř přístavu, pak to bude hračka.“
Zamyšleně si prohlédnu mapu. „ Bez ohledu na čemž se dohodneme. Stejně můžeme než doplujeme na místo kde se chceme vylodit, plout v řadě, abychom mohli snáze chytit lodě, plující kolem nás. V žádném případě nechceme aby byli naši přátelé předem varováni že přicházíme, to by nebylo moc šťastné.“ Vážně pohlédnu na svého bratra.

Daeron

Alwear mě důkladně pozoruje v okamžiku, kdy plním jeho číši. Docela mu to usnadním, protože se ani neobtěžuji k němu otáčet zády, nalévám z jedné láhve a to vše klidnými pohyby a úsměvem na rtech. Bez okolků jako první k vínu přičichnu a poté upiji.

Ale no tak, bratře.. Kdybych tě chtěl otrávit, rozhodně to pole pachu nepoznáš. Buď bych si na to dal pozor a použil méně známé bylinky, nebo ten jed nalil do tekutiny, která by stopy po něm svou výrazností přebila. Rozhodně bych však nějakým jeden nehyzdil tohle výtečné.. a dosti drahé víno.

"Děkuji. Tohle víno pochází z pobřeží u jednoho z nejmenších našich..přístavů našeho otce. Je zajímavé, kolik toho může nabídnout maličký prodejce. Pravým uměním je všimnout si kvality mezi kvantitou."

Pronesu k bratrovi a opět lehce přičichnu k onomu vínu. Poté mi bratr odpoví na otázku ohledně své cesty. Zjevně má další úspěch, který ho v otcových očích vyzdvihne zase o několik příček výš.

"To by bylo skvělé. Rád bych se s tebou ně nějakou další výpravu vydal."

Řeknu rozhodně. Zaprvé mi totiž docházejí při experimentech otroci, zadruhé bych si tak mohl trochu rozšířit své bohatství a hlavně se trochu zviditelnit. Na výpravě s Alwearem by taky nejspíš - vzhledem k mé nulové šanci ohrozit jeho perfektní cestu ke následnictví - nehrozilo, že by mě podřízl.

Daleký sever

Krel vydá rozkazy nejprve rytířům, pak velitelům mágů a nakonec kapitánům vojska, kteří je předají poručíkům, ti seržantům a seržanti bez skrupulí zbuzerují zbytek mužstva. Okamžitě se začnou skládat stany a hasit oheň.

Během několika desítek minut se armáda dá do pohybu. Byli jste připraveni na přesun po celou dobu, proto přípravy netrvaly nikterak dlouho. Jedeš v čele armády, po boku ti jedou Krel a Oriana, které sis vyžádal kvůli řešení taktiky. Za vámi jedou v sedlech svých nauglirů rytíři zabalení v kožešinách, za nimi pochodují jejich sluhové a poté zbytek vojska. Aras s Vertasem, přestože by ti měli jet jako bodyguardi po boku, jsou až v týlu armády, aby na vše dohlíželi zezadu.

"Můj lorde," pozdraví tě s takovou úklonou, jaký ji sed na nauglirovi dovoluje, Oriana. Krel už ti jede chvíli po boku, mága vás dohnala až nyní. "Právě jsem mluvila se zvědy. Bouře prý stále nabírá na síle, stejně jako vojsko Burga Mrazivého," oznámí ti. Ano, Burg Mrazivý je jméno toho barbarského velitele, nemohl sis vzpomenout. "Jeho armáda se spíš trousí, než pochoduje, ale každou míli se k němu přidávají další a další barbaři z jiných kmenů, kteří v tom vidí možnost ochránit své rodiny před našimi nájezdy," říká Oriana. "Pokud bude růst jeho vojska pokračovat stejným tempem, mohl by mít těsně před bitvou kolem půl druhého tisíce mužů."
Krel se na tebe zadívá. "Možná by nebylo úplně od věci uvažovat o tom, že bychom oslabili hlavní voj armády a už teď vysílali jednotky, které by měly za cíl rozvrátit jednotu barbarské armády, lorde," navrhne starý válečník. "Vojsko slepené z tolika kmenů nemůže držet pohromadě věčně," zachrchlá a odplivne se. "Ne věčně, sire, jen do bitvy..," dovolí si Oriana Krela doplnit.

Pláň vítězství

Zenor ti pošle otrokyni z jižních lidských zemí, to poznáš podle opálení její kůže, které tak daleko na severu ještě nestačilo vyblednout. Většina lidských otroků je bledá jako sníh, tahle má krásnou bronzovou barvu, byť zdaleka nedosahuje temně hnědého odstínu kůže temných elfů. Stejně jako trpasličí otroci jsou nejlepší na stavbě a v dolech a barbaři třeba na pilách v lesích, lidští otroci jsou nejlepší k pobavení. A je jedno, jestli stahuješ z kůže muže nebo si užíváš s jejich ženou. Tahle dívka má kolem sedmnácti let a zatím ještě nemá plné ženské tvary, trochu zarudlé hnědé oči od pláče a kaštanově hnědé vlasy. Ale asi jí řekli, že pokud ti udělá radost, možná přežije, takže se opravdu snaží a celkem se jí daří tě uvolnit. Když už jsi spokojený, mávneš na ni, ať jde pryč a ty pohodlně usínáš.

A spíš dokud tě nevzbudí Zenor. Je před bitvou, necháš svého věrného vazala pomoci ti do zbroje a poté jej necháš jít vydat rozkazy armádě. Když vyjdeš před stan, vidíš na stráži stát Arcanu, která se ukloní. "Můj lorde," pozdraví tě.

Armáda se také připravuje, stany už se rozkládají, lučištníci si připravují šípy, šermíři brousí meče. Sotva vyjdeš ze stanu, objeví se lidští otroci, aby složili i jej.

Daeron

"Vskutku," usměje se Alwear. "Až bude tento přístav můj, určitě se postarám o to, aby se k tobě vína tohoto prodejce dostávala co nejsnadněji," slíbí ti a znova se napije. Z jeho tónu je jasné, že o své pozici ani trochu nepochybuje. Což na druhé straně není úplně dobré, nejstarší bratr Krron se určitě pokusí své nedávné selhání napravit. A pokud by sis měl vsadit, kdo by vyhrál v souboji, určitě by to byl Alwear. Na druhou stranu Krron má mnohem schopnější vrahy. Ale hlavně Krron tě nemá rád, takže je i ve tvém zájmu, aby následníkem prozatím zůstal Alwear. Tohle všechno ti proletí hlavou během toho, co Alwear upíjí ze své číše.

Poté přijmeš jeho nabídku účastnit se jednoho z jeho tažení a on se usměje. "Výborně, jsem rád, že budu mít po boku konečně nějakého schopného mága," zasměje se. "Ta chamraď, co si říkají váleční mágové, stěží ohřejí polívku, natož aby zatopili nějaké nepřátelské lodi," odfrkne si a znova upije. "Další výpravu pořádám asi za měsíc, až prodám všechny otroky a utratím zlato za nějaké pořádné děvky, pak můžeme vyrazit," přidá, kdy asi plánuje další výpravu.

Pochod ku slávě

Sbalení se všeho trvalo poměrně kratší dobu, než jsem očekával. Mí muži byli dobře připravení to jim musím nechat. A tak je to správně musí být připraveni při každé příležitosti zabíjet a pochodovat dál kupředu.
Pochodujeme tempem, které je pro nás dostačující, abychom se příliš nevysílili a nesetkali se s nepřítelem taky příliš pozdě.
Na příjezd Oriany pokývnu hlavou ze sedla svého Nářku a poslouchám zprávy od zvědů a následně i návrhy Krela.
"Skoro o polovinu by se tedy mohla jejich armáda ještě zvětšit....to by nebylo příhodné a mohlo by to mnohé pokazit."
Přemýšlím zamračeně nahlas. Na chvíli zauvažuju.
"Ano pokud něco neuděláme s jejich posilami mohl by to být problém. Mohli bychom vyslat rychlou a malou údernou jednotku, která by v rychlých přepadech zastrašila nepřátele, kteří míří k hlavnímu voji nepřátelské armády."
Navrhnu, jenže většina armády je pěší a brodit se sněhem není úplně nejrychlejší. Ano šípy jsou dobré, ale stejně tak by byli v nevýhodě proti barbarům. Pohled mi padne na Krela.
"Co kdybychom využili naše chrabré ryřítíže a jejich mazlíčky, aby se tohoto úkolu zhostili? Budou rychlí, jejich mazlíčci nadělají velké škody, mohou střílet z luků a oslabit a zahnat nepřítele a nemuseli by mít velké stráty, když budou jednat opatrně a když budou informováni o polohách nepřátelských tlup od našich zvědů."
Vyrukuji s možným plánem.
"Myslím si, že by mohli být pro tento úkol ideální a mít taky největší naději, že se vrátí v co největším počtu s co nejmenšími ztrátami."
Očima těknu mezi svými věrnými jak se k tomuto nápadu stavějí oni.

Daleký sever

"To je výborný nápad, můj lorde," pochválí tě Krel jako bys byl stále jeho žákem. "Stáhneme tři otroky jedním nožem, rytíři se nebudou moc pozabíjet navzájem, barbarské armádě se sníží morálka a snad i počty, a naugliři se nažerou a přestanou nám ztenčovat zásoby," pokýve Krel hlavou.

Pak Krel samozřejmě počká, až jej propustíš, a poté se otočí a počká si na rytíře, aby jim předal tvé rozkazy. Ti s vidinou, že jdou konečně do akce, ožijí. Nechají si sluhy za pomalé jízdy dopínat zbylé části brnění, přitáhnou nauglirům sedla a shodí ze sebe několik vrstev kožešin. "Sa'an'ishar!" zakřičí potom nejstarší a nejvýše postavený z rytířů starodávný pokřik temných elfů, kterým si velitel získává pozornost a vynucuje poslušnost svých podřízených. "Vyrážíme!" nařídí a Chladní (naugliři) přejdou z kroku plynule do cvalu. Není to ak impozantní pohled jako sledovat tisíc rytířů v plném trysku jak se řítí z kopce na zteč proti pěchotě, ale i tak je příjemné sledovat vlnění svalů obrovských ještěrů. Zvířata i s jezdci brzy zmizí za obzorem, samozřejmě i díky snížené viditelnosti.

Po dalších dvou hodinách cesty se ukáže, že nepřítel měl podobný nápad, jako vy. V jednu chvíli rozebíráte s Krelem a Orianou v taktiku, a v druhé už kolem vám sviští šípy. Oriana okamžitě natáhne ruku a vás tři obklopí fialové světlo, kterým šípy neproniknou. Krel okamžitě tasí meč a rozhlíží se, odkud střely lítají. "Napravo! Štíty!" otočí nauglira kolem své osy a řve na seržanty. "Lučištníci, opětovat palbu! Pěchota vpřed!" udílí rozkazy a pobídne nauglira mimo ochranný fialový kruh, aby mohl velet vojákům z první linie. Přitom jednomu vojákovi vytrhne štít a chrání se s ním sám, neboť je díky sedu na nauglirovi mnohem lepší cíl než ostatní.

Pláň vítězství - Chvíle před bitvou

Sedl jsem si na postel a čekal čím mne Zenor potěší dnes. Musím říci, že se mu povedlo vybrat vhodnou kandidátku. Jak jinak připomenout relativní teplo pevnosti a domova než otrokyní s barvou kůže, která teplo přímo vyzařuje. Zenor již dříve ukázal, že stejně jako dobře umí řemeslo válečné umí i odhadovat co zrovna potřebuji. Tahle otrokyně, zjevně byla dotažená na jedné lodi Diamantových mečů a následně prodána nám. Byl to prospěšný obchod pro nás i pro ně. Do plných tvarů ženy jí sice ještě něco chybělo, jak jsem zjistil hned jak shodila šaty, ale zase kdo by tahal a kupoval starší otrokyně. Tyhle mladé aspoň měly výdrž a pružné tělo na rozdíl od těch starších. Podle očí co svědčili o pláči ještě nebyla zrovna smířená s tím co se jí děje, ale v tomto jaksi neměla na výběr. Na to, že byla tak mladá se ukázala jako velice zručná a jak jsme tušil velmi pružná. Jako vřískají jejich muži, když si s nimi člověk užívá trošku zábavy při stahování a odřezávání tak tak umí vřískat i jejich ženy, ovšem při jiných příležitostech. Věřím, že nakonec z toho neměla trauma ani ona. Odeslal jsem jí pryč. Měla štěstí, protože jinak by byla předhozena mým mužům a to by potom byla opravdu zábava. Spokojeně jsem usnul, dokud jsem neslyšel Zenorův hlas. Stačilo skoro jen roztažení závěsu stanu, neboť všudypřítomná smrt Vás naučí nespat hluboce.

Vybral jsi dobře Zenore. Nech tu otrokyni, aby byla někde poblíž. Po bitvě bude mít práci.Vrátili se naši zvědové s nějakými zprávami?
Řeknu jenom Zenorovi a nechám si pomoci do své plátové zbroje. Jindy nosím pouze vyztuženou koženou, neboť na co jinak, ale teď je třeba být připraven na cokoliv. Zbroj měla barvu temně černé stejně jako zbytek mého oblečení, v kterém běžně chodím. Na záda jsme zavěsil pochvy se šavlemi stejně jako toulec se šípy a lukem. Pod paží jsem si vzal helmu na které byl chochoval z červených koňských žíní. Vyšel jsem ze stanu a hned se střetl s Arcanou.
Arcano.
Jenom jsme pokývnul čarodějce, která mne hlídala. Hned mně minuli lidští otroci, kteří sbalí stan a společně se zbytkem našeho zásobovacího materiálu bude odeslán pryč. Armáda se připravovala a bylo radost na ně pohledět. Vydal jsem se na kontrolu své armády osobně. Nebylo radno, abych něco podcenil. Pokud najdu nedostatek bude potrestán, ale věřím že se to nestane.

Nepřítel má mozek

S úšklebkem kývnuna Krela.
"Přesně tak snad se vrátí s úspěchem."
Mávnu, že může vydat rozkazy a pokračuji vedle Oriany v cestě. Je slyšet, jak jsou rytíři nadšení novým úkolem. Musím se škodolibě pousmát. Tak málo jim stačí, abych si je získal. Brzy nás už míjejí v cvalu na svých ještěrkách a míří do bitvy. V duchu doufám, že nám získají co největší výhodu.

Cesta ubíhá dál, mohlo by být sic tepleji, ale co nám zbývá že? Pochodujeme odhodlaně a připraveně na nebezpečí. Pak se přes vítr ozve hvizdot a když vzlédnu vidím letící šípy.
"Zatracení parchanti kryjte se!"
Křiknu, ale to už Oriana vyčaruje štít a Krel rozdává rozkazy armádě. Je dobré ho mít po boku zvládá vše precizně a rychle. Ano právě proto si jej vydržuji. Sám natočím svého Nářka směrem odkud přišly nepřátelské šípy.
"Menší skupina krýt lučištníkům záda před překvapivým útokem!"
Křiknu a rozjedu se krytý Orianou mezi své muže. Kdybych chystal přepad taky bych nepřítele nejprve upoutal a pak mu vpadl druhou skupinou do zad. Proto chci být připraven i na tuhle možnost, která doufám nepříjde. Se zavrčením si sáhnu na záda a tasím svůj stříbrný jedenapůlruční meč do levačky. Pravačku natáhnu směre odkud létaly šípy mířím trošku výše než je místo odkud přiletěly. Nechci totiž náhodou trefit vlivem větru nebo něčeho jiného naše muže.
"Budiž světlo."
Ušklíbnu se a škubnu rukou v lokti a napřímím jí stanoveným směrem a ukážu dvěma prsty. Vyšlehne menší ohnivá koule, která letí do výše stanovených míst, pokud se nic nepodělá. Mohla by osvětlit pozici nepřítele a oslnit jej, alespoň na chvilku. Pak se věnuji dál nejprve kontroly naší strany od lučištníků, zdali na nás nikdo nepřišel z druhé strany a očima přelétnu i k bývalému týlu armády, kde jeli mí ochránci. Snažím se být ostražitý.

Kherion

Tři, čtyři tisíce skřetů. Docela početná síla. Ale neměl by to být takový problém. Čtyři tisíce mužů dokážeme zvládnout. Naši muži jsou kvalitní a odvážní. Věřím, že s takovouto nepřátelskou silou si dokáží poradit. Otázkou však nadále zůstává, jestli se nám případné vítězství vyplatí. Obávám se však, že nemáme příliš na výběr. Budeme muset riskovat. Budeme muset.
Myšlenky se mi v hlavě převalují a oči mám pnuté k onomu bodu na mapě, kde se ukrývá náš nepřítel a potenciální bohatství. Kéž máme štěstí.

"Dobrá pánové, svolejte naše rytíře. Vyrazíme na jih plnou rytířskou silou. To dělá celkem šest stovek našich rytířů. Z každé pevnosti nechť navíc vyšlou dvě stovky pěšáků a k nim se přidá tisícovka mužů z Kherionu. Naše úderná síla bude tak čítat šestnáct mužů a na křídlech se bude pohybovat šest set jezdců. Dva tisíce dvě stě mužů celkem," počítám nahlas a udílím při tom rozkazy, "s tím by se skřeti neměli dokázat poradit. Zvláště, když zaútočíme plnou silou našich rytířů do boku nepřátelských sil zatímco pěchota bude drtit nepřítele na středu. Skřeti jsou vskutku zbabělé plémě a tohle by je mělo více než jen trochu rozhodit."

Společně se svými bratry ve zbrani se vydám na nádvoří pevnosti, kde začneme šikovat muže a vyšleme zprávy do všech pevností s cílem sešikovat veškeré mužstvo, které hodláme k tažení do pouště využít.

"Pokud tohle nevyjde, dostaneme se do pěkně prekérní situace," zhodnotil jsem situaci nahlas a přitom sem z ochozu se svými přáteli sledoval šikování mužstva. Plánoval jsem vyrazit okamžitě poté, co bude vše připraveno. Meškat si nechci dovolit. Čím dříve udeříme, tím je pravděpodobnější, že se stavy skřetů ve městě radikálně nezmění a my nebudeme zbytečně překvapeni změnou situace.

Daleko na severu je barbarská zem...

Lučištníci začnou pálit na barbary osvětlené tvou koulí, zatímco se pěchota zformuje a se štíty před sebou vyrazí proti nim. Samozřejmě ne celá pěchota, takže ta, co zbude na místě, je po chvíli zasypaná šípy zase z levé strany.
"Kurva, zmetci zasraní!" uleví si Krel, když ho jeden ze šípů škrábne do ramena a pak dokončí oblouk a zaboří se do krku pěšáka za ním. Okamžitě začne formovat další jednotku a vyšle ji i proti druhé skupině barbarských lukostřelců na druhé straně. Než k nim ale pěchota dojde, barbaři už jsou dávno pryč.
"Mám je nechat pronásledovat, lorde?" podívá se Krel na tebe. Je jen malá šance, že tví muži barbary dostihnou a ještě menší, že potom najdou cestu zpátky... Na druhé straně pokud neuděláte nic, barbaři si vás zase nerušeně přepadnou příště.
"Dvacet jedna mrtvých, padesát tři zraněných," hlásí ti okamžitě po přepadení Oriana, která už těsně po konci palby přinutila kapitány si to spočítat.

Týdny cestuji společně se svými rytíři a vojáky po pevnostech na území otce, který asi ani není můj, ale koho to zajímá, abych se ujistila, že pevnost stále stojí a panuje tam alespoň přijatelná kázeň a je vše v pořádku. Na některých to tak bylo, na jiných ne. Jelikož o mých záměrech nikdo nevěděl, nerozkřiklo se to a já tak mnhody přijela do pevnosti uprostřed mučení nějakého otroka či vězně. To bylo ještě přijatelné. Orgie by si mohli nechat na jindy, ale dejem tomu. Zato jsem nestrpěla, že si užívali vojáci ve službě.
Bylo lehké přijít na to, kdo je ve službě a kdo ne. Obzvlášť při orgiích, protože měli svlečené pouze kalhoty a u pasu se jim houpal připevněný meč, kdežto tím druhým vráželi mnohdy i do někoho jiného, než jen do žen. Teď jsou jejich hlavy nabodnuty na kopích před i uvntř pevnosti jako výstraha. Ještě před odjezdem z poslední pevnosti si na jednu hlavu, ze které ještě ukapávala krev, sedl havran a začal klovat do masa.

Jakmile jsme opustili bránu, vydali jsme se k poslední pevnosti, která nás čekala. Byla to poměrně nudná práce a většina doby, co jsme putovali byla strávená v sedlech a venku. Na Feriedor se netěšil nikdo z nás. Byla velmi odlehlá, zato posádka na ni poměrně početná. A to kvůli trpaslíkům, kteří však na pevnost téměř neútočili.

Zbývalo nám ještě kus cesty, když zvědové druhý den z rána přinesli zprávu o mém bratrovi, který byl kus před námi. Ačkoliv jsem se s ním nechtěla setkat, musela jsem. Ať už si o mě myslí cokoliv, nejsem tak slabá, jak si myslí. Proto jsme pokračovali v cestě. Zajímalo mě, co tu dělá. Já měla úkol a to objet území, ale on? Tregriona jsem neměla ráda. Ono nikoho ze svých sourozenců, ale on byl první z nás a už jen kvůli tomu jsem ho nesnášela. Bohužel jsem mu to nemohla říci jen tak do očí, aniž by mě postihl nějaký trest. Otec ho měl v oblibě. A právem. Musím přiznat, že dělá rodu čest, ale má nos příliš nahoru. Prostě chlapy...
Někdy po poledni se střetneme. Vypadala jsem proti němu jako sotva dospělá. Převyšoval mě výškou i šířkou. Nebyl tlustý, ale svaly to na něm jen hrálo. Musím se přiznat, že zvrhlá jsem dost, ale jeho jsem si nikdy se mnou v posteli představit nedokázala. Při té představě se oklepu. Za ramenem mu vyčnívá rukojeť meče, který je pekelně ostrý. To ten můj také, ačkoliv není obouručný. Sklouznu po něm pohledem a nakonec se mu zadívám do očí. Na tváři mi hraje znuděný výraz, ale nic víc.

Pozoruji ho, jak slézá ze své potvory a blíží se ke mně. Na okamžik si vychutnám ten pohled, že jsem nad ním a slezu také. Přijdu k němu ten kousek, co nás dělil ale ne tolik, abych se musela moc zaklánět, abych mu hleděla do očí. Neušlo mi, že má o několik vojáku méně a hodlám se ho na to zeptat. "Také tě zdravím, bratříčku." věnuji mu stejný úsměv, jako on mě. "Objíždím pevnosti a kontroluji je. Co tu děláš ty? Že by výlet?" Ano, byla jsem zvědavá, co tu dělá. Navíc, otec mi neřekl, že tu bude. "A neztratil jsi někde pár členů vojska? Nebo jsi se rozhodl pro menší počet?" zeptám se a čekám, jestli se k tomu vůbec nějak vyjádří.

Pláň vítězství

"Děkuji, můj lorde," zazubí se Zenor, když pochválíš jeho výběr. "Už jsem ji vyzkoušel včera, věděl jsem, že nezklame. Tyhle mladé holky z jihu, ty jsou libové," zakření se, když ti pomáhá do hrudního plátu. Pak ale zvážní, když se zeptáš na zprávy od zvědů. "Nic nového, můj lorde," odvětí a pomůže ti s řemínky. "Trpaslíků je stále dva tisíce, tedy máme stále dvojnásobnou přesilu. Vede je vojvoda Trogrin, což je zkušený válečník, a mají i několik oddílů elitních kladivonošů, ale vzhledem k našemu počtu by to mělo být jednoznačné," míní vazal, než odejde zkontrolovat vojsko.

Následně se ty s Arcanou po boku vydáš zkontrolovat armádu osobně. Dohlížíš na všechny přípravy a ještě s čarodějkou diskutuješ taktiku. Trpaslíci pravděpodobně vytvoří klín, což musíte ustát. Budete mít tedy silný střed formace a křídla potom trpaslíky zavřou. Musíte využít své početní převahy a lukostřelců.

"Můj lorde, přejete si bojovat z nauglira, nebo jej máme odvést k zálohám a zásobám dozadu?" otáže se poté Aracana. To je dobrá otázka, bojovat jako pěšák sice není žádné terno, ale když tu není žádné rytířstvo, do jehož čela by ses postavil, je nauglir spíše na obtíž. Pokud vás bude pět na nauglirovi, budete snadným cílem pro trpasličí vrhače seker.

Lesy Ledového štítu

Když se pozdravíte, bratr tě obejme. Není to zrovna přátelské gesto, ale spíš takový rituál, součást hry na kočku a na myš. Stejné, jako když sourozenci nabídneš víno a napiješ se první. Přidal tam potom něco, nebo ne?
Stejně jako když se objímáš s Kelnozzem tak i u Tregriona trochu ztuhneš, jestli ti úzká dýka nevnikne mezi žebra. Ale nestane se tak a když se odtáhnete, oba ještě žijete. "Á, kontrola pevností, to je správné, jednou za čas vymést pavučiny a nastolit pořádek," přikývne Tregrion pochvalně. "Já? Přesouvám se z jedné pevnosti na druhou, víš, Meliandra už na mě asi čeká..," zazubí se.
Meliandra je čtvrté dítě, narodila se pár let po Kelnozzovi a je to celkem talentovaná mága. Vlastně proti ní a poslednímu dítěti, nejmladší sestře, toho zatím moc nemáš, protože Meliandra po otcově trůnu příliš netouží, raději si hraje se svými lektvary, a nejmladší sestra ještě nemá ani deset, takže nestihla být hrozbou. Proti Meliandře máš snad jenom to, že nechápeš, jak může být Tregrionova milenka...
"Jo, říkal jsem si, že méně je někdy více a osmdesát mužů a deset rytířů mi na průjezd vlastním územím musí stačit," usměje se potom bratr a pokýve hlavou. "No, rád jsem tě viděl, sestřičko, ale už nebudu zdržovat. Bezpečnou cestu," usměje se, znova objetí a chvilka napětí, a potom se vydá zpět ke svému nauglirovi.

"Rendarovi o nic nejde," znechuceně odfrknu. "My si nemůžeme dovolit čekat zda nám osud přižene do rukou bohatou bárku. My se musíme blýsknout pořádnou kořistí a ta leží na pobřeží. Ta města jsou tučná jako vykrmené jalovice, stačí je přijít zmocnit se jich. Dokážeš si představit jak stoupneme v ceně?" pro důraz svých slov udeřím pěstí do stolu. Vím, že tam panuje čilý obchod a jejich pokladnice přetékají bohatstvím a takovou příležitost jakou máme dnes se již nemusí opakovat.


"Co se týká nápadu vplout do přístavu tajně také mě napadl, ale je to příliš riskantní. Zajmout cizí loď se nám nemusí podařit, stejně tak může dlouho trvat než na nějakou vhodnou v těchto vodách narazíme," doliji si víno a začnu rázovat po kajutě jak mám ve zvyku když přemýšlím.
"Překonat jejich opevnění z moře bude těžší, ale ne nemožné. Z druhé strany je méně odporu, ale jestli nechceš vést útok po zemi, nutit tě nebudu. Mně ani mým elfům nebude proti srsti dostat se do města dřív a začít rabovat," nad tou představou se musím pousmát. Dělení kořisti pak bude snazší.
"A ještě jedna věc. Nemůžeš poslat všechny lodě do úžiny. Pokud přijde nenadálý útok z moře, budeš odříznutý a nebudeš mít kam ustoupit. Probojovat se pak ven bude značně obtížné."

Přestanu pochodovat a podívám se na bratra. Tahle porada je zřejmě u konce.

Nepřítel v zimě

Bylo jasné, že na nás zaútočí ve více místech, nicméně odrazili jsme je. Sice na zadarmo ale odrazili, bohužel část jich utekla. Jen tiše nespokojeně zavrčím, takhle budou další potíže a příště budou opatrnější. Přejedu ke Krelovi a rozhlédnu se po armádě. Oriana již má součty ztrát.
"Zatracení šmejdi nejraději bych je nabodal na kry okolo, bohužel nemůžeme se zdržovat a postrádat další muže ztratili bychom je budeme však připraveni na další případný útok. Zformujte jednotky a pokračujeme, mágové ať jsou připraveni chránit nás štíty. Změňte rozložení stáhněte střelce do středu formace a muže se štíty pak po obvodu, ať je můžeme dobře krýt."
Vyložím své zamýšlené úpravy a přelétnu pohledem bojiště.
"Zatracení šmejdi. Má někdo odhad jaké ztráty jsme jim způsobili a kolik jich zhruba uteklo? Taky jakmile začnou zvědi nahlásí něco nového chci to vědět."
Podotknu, už aby byla tahle nechutná bitva vyhraná a za námi.

Lesy Ledového štítu

Po pozdravu mě bratr obejme. Lehce se nahrbím a ztuhnu. Vždy při tomto "přátelském" objetí čekám nějaký podraz. Druzí však mohou čekat to samé ode mě. Nejsem ani zdaleka svatoušek, abych házela úsměvy na jednu a druhou stranu a oplývala vřelostí. Můj bratr je však schopen všeho a tak si i při objetí držím trochu odstup. Možná že mám v tomto malou výhodu, že jsem menší oproti němu, ale tím to tak končí.
Naštěstí objetí trvá opravdu jen chvíli a brzy jsem z jeho spárů venku. "Přesně tak. Někdo to dělat musí. A navíc, kolikrát je to i zábava." pokrčím rameny. Připomínal mi otce neotce. Nevím, jestli se připravuje na to, že to po něm brzy vezme, ale nemusel by se tak ještě chovat, Stačí mi to jen od něj. Jeho odpověď mě nakonec nepřekvapí, ale jen z části. On a Meliandra... Škoda slov pro to, co ti dva spolu mají. "Ano, vím..." protočím nad tím oči a raději to nechám být. Kdo ví, co vše bych se dnes ještě dozvěděla.
S Meliandrou jsem celkem v pohodě, protože jí zajímají jen lektvary, tinktury a bůh ví co. Dá se říct, že žije ve vlastním světě kouzel a právě těch odporných lektvarů, ale musím uznat, že na to má opravdu talent. Navíc po trůnu netouží, takže ona a má nejmladší sestra nejsou hrozbou. Ale stále je tu Kelnozz. Na toho si budu muset dát pozor, ale zatím je to celkem dobré. Navíc jsem ho dlouho neviděla, ale pod kytkami asi ještě nebude. To bych se dozvěděla.
"Ach tak. Tak to pak ano a samozřejmě máš pravdu." přitakám, aby nepochyboval, že ji nemá. Chvíli oba mlčíme, než se Tregrion začne loučit. Opakuje se poměrně strnulé objetí a předstírání vřelého úsměvu. Když se mi na okamžik naskytne pohled na jeho armádu, spatřím v ní jednoho muže, který mi chvíli dělal v posteli společnost. V té době ale ještě nebyl s Tregrionem, pokud vím. A i kdyby, nic moc se tím nezmění. Jelikož pro mě nic neznamenal a teď už byl v bratrově armádě, přelétnu po něm pohledem a prohlédnu si zbytek. Nikoho jiného neznám důvěrněji než od vydění v bratrově družině a proto uvitám, když se konečně pustíme.
" Já tebe také, bratříčku. Snad se zase brzy opět setkáme," nemyslela jsem to vážně, ale to on jistě věděl. "Jo a kdyby jsi cestou projel kolem pevností a uviděl na kůlech hlavy, nelekni se. Jsou to jen neposlušní vojáci." řeknu jako by se nechumelilo. "A pozdravuj Meliandru. I tobě klidnou cestu." Poslední úsměv a pak návrat ke své potvoře a již brzy se ocitnu opět v sedle.

Pláň vítězství

Tak proto ta jistota.
I já se zasměji. Mít použité ,,zboží", ale zase lepší prověřené než zbytečně jím potom plýtvat za špatné služby. Takhle je to aspoň případně naučí. Poslouchám zprávu od zvědů a humor mě přejde. Znám relativně pár jmen trpaslíků a zrovna Trogrin mezi ně patří.
Máš pravdu, že naše přesila nám dává výhodu, ale Trogrin je proradný nepřítel. Co se týče těch jeho elitářů tak mě mrzí, že sebou nemáme nějaké rytíře. Určitě by byli vítaná posila. Tak nebo tak, to bude těžká bitva to víš sám dobře.

Procházel jsem svými vojáky a bylo vidět, že všichni se na bitvu těší. Každý by chtěl mít doma trpasličí skalp. V tomto počtu jich moc často vidět není a je potřeba je naučit, že to nemají dělat. Vydal jsme rozkaz, aby zůstalo 500 můžu jako záloha, která se přesune na kteroukoliv část naší linie, aby zabránila případnému průlomu. Zároveň bude moci stále odstřelovat trpaslíky šípy. Vím, že jsou trpaslíci dost zakutí, ale šípy drowů si své skuliny najdou.

Pokud bych si sedl na nauglira, tak by mě asi nějaký trpaslík rychle sundal ze sedla. Nech ho odvést. Dnes se vše vybojuje na zemi za pomoci mečů a případně magie. Budu potřebovat, aby jsi se postarala o naše kouzelníky. Zasypeme jejich útočný klín případně klíny kouzly a uvidíme jak moc vydrží.
Vydám pokyn Arcaně, která je dle mého názoru asi nejzběhlejší čarodějka v celé armádě. Už jsem se nemohl dočkat bitvy. Každou chvíli co jsme zde na severu může někdo z mých sourozenců kout pikle proti mě doma a to já velice nerad.

Porada

Mé mračení se prohlubuje, když naslouchám názor svého bratra na Rendara. „ Dobrá řekněme že souhlasím s tvými důvody, ale není dobré se tak moc upínat na jeden cíl.“

Nad poznámkami k lodi pokrčím rameny a zatvářím se rozmrzele. „ Máme tři a dvacet korzárských lodí a ty my chceš říct, že se nám nepodaří zajmout dvě obchodní lodě ale podaří se nám stéci hradby. Je otázkou proč tak strašně spěcháš, pokud se nám podaří dobýt město nepoškozené bude to stát za pár denní zpoždění způsobené čekáním na lodě. “ Také se zamyslím. „ Hmm má pravdu pokud se do města dostane první nebude mít problém celé město vyrabovat úplně sám, ale na druhou stranu je dost pravděpodobné, že najdou také větší část smrtí.“

V myšlenkách se zarazím a nasadím výraz jako kdybych špatně slyšel, ale podařilo se my zachovat klidný výraz. „Ano budu na to myslet. A ty nezapomeň nechat nějaké hlídky u svých lodí, aby ti s nimi někdo neodplul zatímco budeš dobývat město.“
Pohlédnu na bratra. „ Nejsi jediný kdo umí dodávat rady. Překvapuje mě, že jsi neřekl, že nesmím nechat své lodě přístav úplně zacpat a zaklínit se v něm.“

Pak se nadechnu a pokračuji v poradě. „ Máme nějaký plán až ten přístav dobijeme? Nebudeme se tam moci dlouho zdržovat a tak budeme muset pracovat efektivně a rychle. Nemyslím, že by bylo dobré zapálit město dříve než budeme odcházet. Já se také pokusím omezit palbu zápalnými střelami pokud nebudu muset.
Pak je tu otázka dělení kořisti.“ Rychle mávnu rukou. „ Teď dejme stranou kdo bude mít větší nebo menší podíl, to bude mít ten kdo město dobije jako první, ale otázkou je jak se k tomu postavíme a jaký poklad budeme přednostně brát jestli věci nebo lidi. Neříkám, že bychom neměli brát obojí, ale pokud budeme mít málo času co bychom měli upřednostnit, protože je velmi pravděpodobné, že já tam budu mít lodě na které se bude dát nalodit kořist narozdíl od tebe.“ Vážně pohlédnu na bratra.

Porada v mé kajutě

"O vypálení města budeme jednat teprve až ho získáme a lidé nebudou spolupracovat. tohle jim většinou rozváže jazyky o tom kde ukryli své cennosti," založím si ruce na hrudi a sleduji Olweho. Je mi jasné, že si chce urvat co nejvíc, ale to se přepočítá. Rozhodně se nehodlám spoléhat pouze na něj a jeho lodě. Už vidím jak mu v hlavě rotují myšlenky mě tam nechat a shrábnout všechnu slávu pro sebe.
"Bereme hlavně cennosti a zboží. V přístavu by mělo kotvit několik velkých obchodních karak. Ne že je pošleš ke dnu," varuji ho. Byla by to skutečně velká škoda. Podle mých zvědů se má v jejich útrobách ukrývat značné bohatství. Proto je také potřeba si pospíšit. Pokud odplují už je nemusíme nikdy najít, ale to bratrovi zatím neřeknu.

"Otroky si vezmeme také, ale ne moc. Jenom takoví, které za to budou opravdu stát a dají se dobře prodat. Nejedeme lidi vyhladit. Potřebujeme aby se zase namnožili a my se mohli vrátit pro další kořist," krutě se ušklíbnu. Množí se jako králíci. Stačí pár let a vyrabované město bude znovu přetékat poklady.

Cesta do pouště - dva týdny později

Sestavit armádu není pro temného lorda zas tak složité, prostě vyšleš rozkazy a armáda vyrazí z pevností. Mnohem těžší je dát dohromady rytíře, to dobře víš. je to sice v počtu šesti set naprosto neskutečná síla, ale svolat ji dá zabrat. Jelikož každý rytíř bydlí ve své malé tvrzi v nějakém zapadákově, posíláte šest set havranů se zprávami.

Ty se svými vazaly a tisícovkou mužů vyrazíš z Kherionu, cestou se k tobě postupně přidávají po dvou stovkách povolaní vojáci z dalších pevností. A trousí se i rytíři, těsně předtím, než překročíte hranici s pouští, máš už konečně kompletní armádu.

Naštěstí jste vzali dostatek zásob i pro jezdecká zvířata rytířů, nauglirové toho sežerou skutečně hodně, a pokud by se nezasytili, mohli by napadnout vaše vojáky. Každopádně tahle výprava musí dopadnout dobře, jinak budete v těžké ztrátě. Tohle tažení už tě stálo spoustu sil i finančních prostředků.

Proto jakmile se po týdnu cesty pouští pomalu blížíte k městu, dojede k tobě Käll. "Musíme skřety nějak dostat ven, můj lorde..," řekne. Pokud by skřeti zůstali uvnitř města, rytířstvo by mělo vážný problém.. ale u skřetů je nepravděpodobné, že by využili výhody města, prostě se na vás vrhnou jako divoká sebranka.. snad..

Daleký sever

"Mohli jsme zastřelit možná dvacet barbarů," odvětí ti Krel. "Zbytek se stihl včas stáhnout," souhlasí Oriana.
Vaši zvědové se roztáhnou ještě dál po stranách armády a dostáváš pravidelné hlášení, nepřítel se už ale o takovýto překvapivý útok nepokusí. Rytíři se vrátí asi po pěti hodinách s hlášením, že se jim podařilo trochu narušit příchod nových posil a udělali v jejich řadách zmatek. Dva rytíři a dva chladní se nevrátili.
Také přichází zprávy o tom, že barbaři zrychlili. Nevíš, čeho tím chtějí dosáhnout, protože pokud budou pokračovat takovým tempem, střetnete se už dnes v noci a vy máte rozhodně mnohem lepší zrak, než oni. "Nepodceňoval bych je," řekne Krel. "Možná ví, kdy přijde bouře, a chtějí s námi bojovat v ní. Ve vánici nic neuvidíme taky a oni jsou zvyklí..," míní tvůj nejstarší vazal.

Teď už je ale také čas dodělat konečnou taktiku.

Severští bastardi

"Na to jak málo jsme jich zabili máme přílišné ztráty to se nesmí opakovat."
Kývnu, je jen dobře, že už se o to barbaři nepokusili znovu. Mohlo by to být docela dost problematické bojovat s překvapivými útoky.
Nicméně nové zprávy zvědů jsou mnohem více znepokojivé. Barbaři zrychlují tempo a chtěji se s námi asi střetnout již tuto noc, to se mi vůbec nelíbí. Zamračím se....taky vidím, jak se vracejí naši rytíři, je jich méně. Sic padli jen dva i tak je to ztráta.
"Jaké ztráty byly způsobeny nepříteli?"
Optám se jednoho z rytířů abychom měli přehled o tom, jak je na tom silově nepřítel. Pak můj pohled padne zpět na Krela.
"Možná ano, ale bouře by přece neměla přijít tak brzy, nebo ano?"
Zatnu čelist tohle se mi nelíbí.
"Bojovat v bouři by pro nás bylo nebezpečné a velmi nevýhodné....Hmmm můžeme zajistit tempo při kterém neztratíme příliš na síle, ale i přesto dorazíme na steč dříve než nepřítel očekává? A v jakém terénu je předpokládaný střet? Můžeme tam užít formaci, o které jsme se bavili?"
Pak pohlédnu na armádu.
"Taky musí být ranění ošetřeni než dorazíme na místo a v co nejlepším stavu, aby mohli pokud možno bojovat. Co se týče rytířů jejich rychlá jednotka by při plánovaném útoku mohla nepříteli održíznout buď ústupovou cestu, nebo nepřítele oslabovat rychlými útoky z různých míst. Důležitý je ale ten terén musíme ho využít na maximum."
Sevřu opratě svého Nářku tohle bude těžká bitva.

Daleký sever

"Padesát, možná šedesát mužů, můj lorde. Nejsem si zcela jist, naše výpady musely být rychlé," odvětí ti tázaný rytíř. "Snažili jsme se hlavně zamezit přísunu posil, takže jsme zabili několik skupinek a barbaři teď s trochou štěstí přicházejí mnohem horším terénem, čímž se více unaví," pokrčí rytíř rameny, jako by říkal, že v devatenácti lidech už toho více nesvedli.
Pak už se bavíš s Krelem. "Nevím, kdy má bouře přijít, můj lorde. Před hodinou zvědové hlásili, že bouře zpomaluje a stáčí se na východ, teď ale naopak zrychluje, zesiluje a pokračuje dále na jih..," odpoví ti Krel trochu nejistě. Zdá se, že předvídat chování tohoto živlu je nemožné.
"Pokud zrychlíme, muži se určitě více unaví, ale snad by to mělo být v pořádku, seveřané přeci také musí být více unavení," míní Krel. "A lepší bojovat unavený než bojovat ve sněhové bouři."
Poté se ptáš na terén, na to ti odpovídá Oriana, která se zvědy mluví nejvíce. "Záleží, kde přesně se střetneme, pokud zrychlíme, či ne, a pokud oni zpomalí, nebo ne. Pokud my zrychlíme a oni udrží tempo, střetneme se v horách. Pokud jeden půjde pomalu a druhý rychle, střetneme se na víceméně holých planinách..."

Lesy Ledového štítu

Poté, co se rozloučíte s bratrem, zase vyrazíte směrem k Feriedoru. Ani teď ale vaše cesta není klidná a jakmile jste ještě asi dvě hodiny na dohled od pevnosti, srazíte se s jednotkou trpaslíků. Máte oproti nim početní výhodu a rytíře, ale oni zase mají moment překvapení a zdají se dost vzteklí. Než se stihnete zorientovat, už pět vojáků padá k zemi. Rytíři otočí naugliry a tasí meč, rytíře vedle tebe ale trefí do tváře hozené kladivo. Ozve se zapraskání lebky a rytíř bezhlesně spadne pod svého ještěra. Pomalu dříve, než stihnou tví vojáci vůbec tasit, už jich je patnáct mrtvých. Pak se konečně semknou a vytvoří nějakou obrannou formaci, trpaslíci do vás ale stále buší jako hluchý do vrat. Vidíš, jak jeden elf nastaví meč sekyře, ale trpaslík jej prostě přetlačí a zasekne mu ostří do tváře. Další trpaslík dá čelem elfovi na rozkrok a potom se mu zakousne do stehna. Další vyskočí elfovi na záda a svou vahou ho strhne k zemi. takhle jsi trpaslíky ještě nikdy neviděla bojovat, vypadají zoufale a jako kdyby spolkli svou hrdost.

A pak se z lesa vynoří třicítka rytířů na nauglirech a vletí mezi vás. Vypadá to, že jsou na vaší straně, protože se okamžitě pustí do trpaslíků. Všichni mají černé zbroje a zahnuté meče, jejich nauglirové mají taktéž černé zbroje. Vypadá to tedy na bohaté rytíře, spousta rytířů si totiž pancíř pro svého ještěra nemůže dovolit. Cizí rytíři nabodají trpaslíky na dlouhá kopí nebo je rozsekají svými meči. Nepochybuješ o tom, že byste si s trpaslíky poradili i sami, rozhodně byste ale měli větší ztráty.

"Omlouvám se za zkaženou zábavu, ale tohle byla moje lovná kořist," ozve se potom jeden z rytířů a dojede k tobě blíž. Tví vojáci se rozestoupí, aby ho k tobě nechali dojet. Je to průměrně vysoký elf atletické postavy s lesklou ebenovou pletí a hustou hřívou bělostných vlasů. Je velice hezký a pravděpodobně si je toho dost dobře vědom, soudě podle sebevědomého, možná až samolibého úsměvu. Na první pohled z něj vyzařuje sebejistota a energičnost, navíc má jakési zvláštní charisma, se kterým ses snad ještě nesetkala. Elf je oděný v temně černé zbroji, která se skládá z černého kovu a šupin černého draka. Ta zbroj je možná stejně tak drahá, jako jedna ze tvých pevností. Muž otře svůj scimitar od krve do širokých černých kalhot, zastrčí jej do pochvy u levého boku a pak k tobě zvedne pohled. usměje se.

"Hádám, že mám co do činění s lady Ikeshiou z rodu Ledových štítů?" odtuší tónem stejně sebejistým, jako je jeho úsměv. Mluví ale zdvořile.

Led a zase led

"Dobrá to musí satčit."
Kývnu na rytíře, alespoň nějaké ztráty jsme jim oplatili za ten přepad tady u nás. Vyslechnu mezitím Krela, který hovoří k plánu. Taktiky v tomhle prostředí přímo nesnáším. Mírně přikývnu a stočím pohled střídavě k němu a k Orianě.
"Musíme počítat s tím, že nyní nepřítel díky předsunuté jednotce zná náš počet. Tedy naši past musíme sklapnout rychle jinak jí nepřítel odhalí, když uvidí náš snížený počet. Nicméně střet v horách by pro nás mohl být výhodný. Lépe tak utajíme naše pozice a můžeme nepřítele překvapit. Na planině by nás měl jako na dlani a věděl o všem. Navíc souhlasím s tebou Krele lepší trocha únavy než bojovat slepí v bouři. Zrychlíme ty přiměřeně tempo, abychom se dostali do hor před bouří a mohli zaujmout domluvené pozice. Nepřítele semeleme, jako obilí."
Doufám, že to bude tak jednoduché jak se to říká.

Lesy Ledového štítu

Jakmile se vydáme znovu na cestu k pevnosti Feriedor, úlevně si oddechnu, že mám bratra již z krku. Ne, že bych ho chtěla mít v blízkosti svého krku, ale střet s ním mi většinou nepřinesl nic dobrého. Doufám, že dnes bude výjimka a zbytek naší cesty proběhne hladce. Bohužel se tak nestalo. Naopak nás potkala jedna z nejhorších věcí, co mohla.
Kousek od pevnosti se v lese střetneme s trpaslíky. Není jich moc, ale každý z nás je zabrán do vlastních myšlenek a ačkoliv jsme všichni v pozoru, podvědomě na nás však působila asi dvou hodinově vzdálená pevnost, kam jsem mířili a kdy jsem chtěli chvíli strávit. Ačkoliv jsem byla v přesile, jejich moment překvapení nás velmi oslabil a také zaskočil. Nestačím pomalu ani mrknout a už je pět mých mužů na zemi v kaluži krve. Rytíři se vzpamatují a tasí meče, avšak hozené kladivo doslova roztříští lebku jednoho, který je vedle mě. Prasknutí lebeční kosti je tak hlasité, jako když zlomíte tlustou větev. Celý obličej mám od jeho krve a nejen na vlasech mám obsah jeho hlavy. Piliny to bohužel nejsou, i když bych je uvítala raději. Ty totiž nesmrdí. Jeho tělo dopadlo pod ještěra, na kterém jezdil a ten ho ve víru boje rozdupne. Vznikne nepěkná kaše, která mi připomene tu břečku, co se mi pokusili nabídnout na jedné pevnosti. Má jednotka má obrovskou ztrátu vzhledem k tomu, že elfů je jen pár a mrtvý je jen jeden z nich. Nanejvýš dva.
Brzy na to máme už jakousi formaci. Avšak trpaslíci se rvou jak šílení. Jak kdyby neměli žádnou čest, hrdost... Chovají se jak štvaná zvěř, která už ani nepřemýšlí. Nemohu v podstatě nic. Jsou příliš blízko na to, abych po nich metla zaklínadlo, aniž bych tím zasáhla i své lidi. Jednou to přeci jen zkusím ale to jen proto, že se jeden trpaslík oddělil a chtěl to zkusit z druhé strany. Tím má práce však skončila, protože jsem nemohla ani slézt, abych se přidala k boji a svého ještěra jsem nemohla procpat mezi ostatními. Mohu tak pouze sledovat, jak se jeden trpaslík zakousne do nohy mému muži hned po té, co ho pravděpodobně vykastroval. Je to příšerná podívána a také velmi divná. Trpaslíci se takto nechovají, není to pro ně typické...

V tom se u nás zjeví asi tři desítky rytířů v černé lesklé zbroji a dokonce jejich nauglirové mají černé pancíře. V hlavě mi to šrotuje a již chci dát pokyn, aby se část zaměřila na nově příchozí, když se ukáže, že jsou zřejmě s námi, protože se pustí do trpaslíků a pomohou nám je zneškodnit. Zvládli bychom to sami, to nepochybně, ale už tak jsem přišla o dost mužů a nebýt těch tajemných nově příchozích. Když se mé zbylé vojsko oklepe a dá do kupy, postaví se čelem k rytířů a vyčkává. Já také, protože jednak netuším, kdo jsou a co tu vůbec dělají. A abych nezapomněla... Co ti trpaslíci?
Brzy se mi dostane jistě odpovědí. Jeden totiž vystoupí z řady se slovy omluvy, ale zároveň to zní jako výčitka. "Pro mě to zábava rozhodně nebyla." odvětím s kapkou jedovatosti. Není však tak slyšitelná, aby se to dalo považovat za urážku. "Trochu zvláštní lovná..." podotknu s tázavým pohledem. Při tom, jak zvednu obočí mi po tváři steče v krvavé kapce kousek mozku mého rytíře.
Nechám vojáky rozestoupit a rytíř tak dojede až ke mně, kde si ho pořádně prohlédnu. Průměrná postava, tak akorát svalnatá. Ačkoliv toho přes zbroj nevidím, měla jsem již spoustu mužů, kteří měli podobnou postavu ve zbroji a přesně tak jak jsem si představovala. Jedním slovem dokonalý, co se týče celkového vzhledu. Pěkná pleť a vlasy by mu jistě kdejaká žena záviděla. No.. možná i nějaký teplý muž. Jeho samolibý úsměv dokazuje, že to moc dobře ví. Jsem ženská, která už chvíli s nikým nebyla, takže ano, líbí se mi. Ale to ještě neznamená, že tu jeho "lovnou kořist" nechám kvůli jeho pěkné tvářičce být. Vyzařuje z nich sebejistota, jakási energie a pak něco, s čím jsem se nikdy nesetkala. Zaujme mě jeho zbroj. Tohle nemohl stát zrovna málo... Kdo je to sakra zač? Sleduji pečlivě jeho pohyb s mečem a to ladné zasunutí do pochvy.

"Ano, hádáš správně." potvrdím mu a s nic neříkajícím výrazem. Ačkoliv měl pěknou tvářičku, zatím jsem mu nepodlehla. "A ty jsi..?" zeptám se, jelikož se mi nelíbí, že netuším s kým to mluví. Žádný znak nevidím, abych se měl od čeho odpíchnout. No.. něco by se možná našlo, ale znak by to opravdu nebyl... Vadila mi na něm ta sebejistota. Že by rytíři otce neotce? To by mi snad řekl, když už mě sem poslal, nebo ne? Co se to tu děje..?

Daeron

"Těším se na ty dny, bratře."

Pronesu s úsměvem a znovu upiji z číše. Myslím to i docela upřímně. Já sám mám k následnictví opravdu zatraceně daleko, a pokud si mám vybrat mezi cholerickým Kronnem a usmívajícím se Alwearem, určitě všemi deseti beru Alweara. Moje číše je už pomalu prázdná a tak si z láhve postavené uprostřed stolu doliji. Poté ze stejné láhve nabídnu další víno i Alwearovi.

"Dneska se stává bojovým mágem každý břídil, který alespoň nějak ovládne základní elementární magii. Věř mi bratře, sic se na elementární magii zaměřuji jen sekundárně, ale rozhodně ti budu k užitku."

Usměji se a několikrát pořádně upiji vína. Mimoděk si taky začnu hrát s prstenem na pravé ruce.

Asi bych měl tu elementární magii do toho měsíce trochu oprášit, zkontrolovat mužstvo a možná se poohlédnout i po nějakých amuletech. Rod Otrávených šípů by mohl být užitečný. Náš rod má docela dost peněz, které by mohli potřebovat v boji proti trpaslíkům. Kdybych se tam vypravil, možná bych si pár magických amuletů odnesl.. Otázkou zůstává, jestli ta cesta stojí za to. Přeci jen mé jméno vzhledem k věku nemá až takový zvuk.

Poznamenám si sám pro sebe pár nápadů a poté dopiji víno ze své číše. Postavím se a zívnu. Přeci jen intenzivní práce na lektvarech vyčerpává a už táhne na ranní hodiny.

"Po své dlouhé cestě musíš být unavený, bratře. Dovol mi dovést tě osobně do tvých komnat."

Pokynu mu a pokud nic nenamítá, společně vyrazíme pryč do útrob mé pevnosti.

Pláň vítězství

Všechno se zařídí podle tvých rozkazů, nauglir tvůj i tvých vazalů je odveden dozadu k zásobovacím vozům, vyčlení se záloha o síle pět tisíc mužů. Zbylých tři a půl tisíce se rozmístí po pláni. K tobě se přidá Zenor, který má u boku roh, aby na něj mohl troubit a podle tvých rozkazů řídit jednotky. Všichni seržanti všichni samozřejmě znají pokyny udávané rohem.

Stojíte kousek za hlavními liniemi, vedle lukostřelců, kolem vás stojí kopiníci s velkými štíty, takže nejste zatím v úplně přímém ohrožení, ale jste součástí bitvy. "Dáte si, lorde?" nabídne ti Zenor placatici s tou padesátiprocentní břečkou, co to pije. Sežehne to hrdlo, ale pořádně to nabudí.

A potom už trpaslíky spatříte. Všichni jsou pevně zakutí v oceli, drží v rukou masivní sekery a chrání se širokým štítem vyšším, než jsou oni. Sice máte přesilu tři na jednoho, ale i tak to bude těžký boj. Trpaslíci se těžko zasahují a drtivou většinu ran odrazí jejich zbroj, zatímco vaše zbroj proti jejich sekerám dlouho nevydrží.

Brzy jsou trpaslíci na dostřel, lukostřelci vytáhnou luky, zasadí šípy do tětivy a zalící. Čeká se už jen na tvůj rozkaz.

Moře nářků

Sotva Kihtracet domluví, chystá se poradu rázně ukončit, ale přeruší jej poplašené výkřiky z horní paluby. Oba se vyřítíte z kajuty a vyběhnete schody, abyste se ocitli na horní palubě Tanithil. "Nabít katapulty a balisty!" přikazuje okamžitě první důstojník Tanithil a ostatní lodě začnou hlavní loď napodobovat.

"Kapitáne, lodě na pravoboku," oznámí zatím druhý důstojník Kihtracetovi. "Vypadá to na Belderské bojové lodě a nezdá se, že bychom je vyděsili," pronese. Na pravoboku stále ještě dost daleko od vás pluje patnáct velkých bojových lodí Belderského království. Beldersko patří k často rabovaným zemím a krále už to přestává bavit. Těchto lodí je sice méně, než vašich, ale mají čtyři bojové paluby a určitě jsou narvané vojáky vycvičenými pro boj zblízka. Navíc se zdá, že s sebou mají schopné mágy, protože se jim plachty napínají k prasknutí, ačkoliv tak dobrý vítr ani zdaleka není.

"Kapitáne.. Rozkazy?" otočí se ke Kithracetovi první důstojník.

Daeron

Alwear si nechá nalít ještě jednu skleničku a stejně jako ty ji i on rychle vypije. Pak už se oba zvednete a vydáte se do útrob tvé pevnosti, kde mu ukážeš jeden z nejlepších pokojů pro hosty. Je to apartmán, kde jednou přespával cestou z jihu i otec, a byl spokojený, takže i Alwear musí být. Navíc teď spal týdny v lodní kajutě, připadal by mu luxusní i pokoj v nějakém hostinci.

Jakmile je Alwear v pokoji, varuje tě, aby k němu v noci nechodil žádný sluha, jinak by mohl špatně dopadnout. Někde to bývá zvykem, že ještě než pán vstane, otroci velice tiše uklidí celý dům, aby se pán probudil do čistého, ale ne všichni temní elfové to vidí rádi, protože je to také skvělá příležitost pro vrahy. A Alwear i když ti možná věří, má už nějaké instinkty.

Jakmile se rozloučíte, vydáš se i ty zpět do svých komnat. Jsou už tři hodiny v noci a pomalu i na tebe doléhá únava.

Daleký sever

Po tvých rozkazech tedy armáda zrychlí, abyste se s barbary střetli v horách nejlépe před příchodem bouře. Mezitím s Krelem a Orianou řešíš taktiku. Zatím to tedy vypadá tak, že vaši nejlepší vojáci budou na středu čelit čelnímu útoku, zatímco žoldáci a zbytek tvých vojáků barbary zavře z křídel. Rytíři budou stát proti případným barbarským protiútokům z druhé vlny. (Taktiku uprav jak si ji představuješ ty.)

Během cesty si dáte ještě jednu krátkou zastávku, aby se muži naposledy před bitvou najedli a napili, a potom pokračujete v rychlém pochodu. Do hor dorazíte o hodinu a půl dříve než barbaři, dost času na zaujmutí pozic.

Moře nářků

"U pekel!" zakleji a sledují blížící se lodě. Vypadá to na velkou bitvu do které se mi vůbec nechce. I když věřím, že zvítězíme ztráty by mohly být velike a z výpravy by nebylo nic.

"Otočit k ústupu," zavelím. "Pokusíme se jim vyhnout. Nemá cenu prolévat krev ve zbytečném boji, ale buďte v pohotovosti."
"Nioniel!" křiknu na čarodějku. "Vezmi si na povel kouzelníky a udělejte něco s tím jejich větrem." Pokud se nám podaří narušit soustředění jejich mágů a vítr poleví získáme výhodu. Naše lodě jsou rychlejší.
Chytnu se zábradlí když se loď zhoupne a sleduji nepřátelskou flotilu. Pak si ale vzpomenu, že tu nejsem sám a otočím se na bratra.
"Nu Olwe, vypadá to, že budeš mým hostem ještě chvíli," kývnu hlavou k jeho Temeri, která pluje značný kus od nás a má teď starosti se změnou kursu. "Ale neboj vína mám dost."

Lesy Ledového štítu

"To věřím, nedostala ses k tomu, abys smočila svůj meč v krvi. Jinak by tě to bavilo," pousměje se rytíř před tebou. Jednu věc ti tahle jeho odpověď napoví, určitě je rytíř, jinak by nemohl mít nauglira, ale určitě není jen rytíř. Jako ty jsi rytířka a lady, i on musí mít další titul, protože jinak by si nedovolil ti tykat. Za to se trhá jazyk.

Jakmile mu potvrdíš svou totožnost a zeptáš se na jeho jméno, zatřepe hlavou. "Omlouvám se, kde je mé vychování?" pronese a položí si pravou ruku na hrudník, aby se mohl lehce uklonit. Ani to, že sedí na nauglirovi, výsledný efekt příliš nezkazí. "Dareon Krvavý trn," prozradí ti své jméno a teď jsi to naopak ty, kdo by se měl aspoň lehce uklonit. Dareon z rodu Krvavých trnů je známé jméno hlavně mezi zaklínači. Mocný zaklínač a čtvrtý potomek krále Sargese III. Krvavého trnu. V pořadníku nástupu na trůn je až čtvrtý, ale pořád je to princ ovládající rozsáhlá území a disponující velice silnou armádou.

Dareonův nauglir nevrle přešlápne, protože už ho rozčiluje stát na jednom místě, ale princ jej tlakem pat přinutí se uklidnit. Pak vzhlédne zpět k tobě. "Smím ti říkat Ikeshio nebo mám zůstat u lady Ledového štítu?" zeptá se potom klidně. Teď nevrle přešlápne zase tvůj nauglir.

Moře nářků

Nionel na Kihtracetův příkaz jen kývne a začne se telepaticky spojovat s mágy na dalších lodích. Dvojice mužů z posádky Tanithil potom přiběhne s barevnými fáborky k zábradlí a předávají rozkazy dalším lodím. Lodě okamžitě otočí a začnou ustupovat.
Pak se za vámi ozve šplouchnutí a hned poté další. "Zaměřují," řekne první důstojník a otočí se. Lodě pronásledovatelů vystřelují kameny z malých katapultů na přídi. Poslední kámen dopadne už velmi blízko jedné z Olweových lodí.
"Kapitáne, na jihovýchodě je pás mělčin, mohli bychom je tam setřást! Mají hlubší ponor!" navrhne kormidelník chraplavě. Oba dva už jste tou mělčinou proplouvali, ale to jste měli korzárské jendopalubové lodě. Je možné, že tyto lodě mají na mělčiny také moc hluboké ponory a uvíznete tam.
"Ti mágové jsou schopní, můžeme je nanejvýš o něco zpomalit," oznámí vám Nionel zadýchaně. Další kámen spadne do vody tři metry od Tanithil.

Konec debaty

Naslouchám bratru a roste ve mně rozmrzelost. Chystám se mu odseknout, když zazní volání a já se vymrštím z židle a vyběhnu z kajuty. Rychle přejedu pohledem blížící se flotilu a chmurně se usměji. „ Myslím, že se nám lodě o kterých jsme mluvil na poradě, ale nepočítal jsem, že jich bude tolik.“
Rychle prohlédnu typ lodí které na nás útočí. „ Mají asi víc katapultů a větší posádky, ale budou pomalejší a hůř budou manévrovat. Musíme je rozdělit pokud budou ve formaci nadělají nám ztráty. Přímí útok celou flotilou jen potopí naše lodě udeříme na křídla jejich formace a roztaháme je. Dokud bude má loď připoutaná k té tvé nemůžeme manévrovat okamžik počkej s otáčkami až budu na své lodi. Na viděnou po bitvě bratře. Postarej se my dobře o vazaly a to odpoutání si spolu ještě probereme. Thranduile přenes mě a sebe zpět na Temeri, Elwing pohlídej my Ingweh a pokud to nebude nezbytné nech boje na bratrových lodnících. “

Thranduil začne připravovat kouzlo které nás dva přenese na palubu, já ještě stihnu zaslechnout návrh kormidelníka a pak dopadnu na palubu Temeri. Potlačím touhu hodit kormidelníka do moře, ale začnu křičet rozkazy.
" Signalizujte všem mým lodím změnit kurz ostře na jihovýchod, plnou rychlost a kontrolovat hloubku. Provést hned!"

Zamyšleně si prohlížím nepřátelskou flotilu, „Hmm ti čaroději by nám mohli nadělat potíže, ale pravděpodobně nepoužijí svou magii dokud naše lodě nebudou blízko, ale na druhou stranu nemůžeme se s nimi vyměňovat střely. „ Thingole nabijte katapulty a balisty. A začněte opětovat palbu. Připravte řetězové střely, použijte je až budeme zastřílení. Signalizujte ostatním že se mají v bitvě soustředit v první řadě na sestřelení stěžňů.“ Klidně přejíždím pohledem flotilu nepřátel a přejedu pohledem v jaké formaci plují než vydám rozkazy se zformovat své flotile.

Lesy Ledového štítu

"To máš pravdu." souhlasím s ním. Ačkoliv mám velmi ráda svůj život, nepohrdnu žádnou bitvou, ať už je sebemenší, jako tato. Mám však ráda plánované útoky a ne takovéhle náhodné střety. Ano, musím s nimi počítat, ale takový kousek od pevnosti jsem nepředpokládala, že se tu objeví trpaslíci, což byla chyba, která mě stála život několika mužů. Ano, mohla bych to shodit na rytíře, který za to z části může, ale takový slaboch opravdu nejsem. A stále nevím, kdo to je, abych se to o mohla byť jen pokusit.
Na co jsem však přišla bylo to, že to není jen rytíř. Nauglira mohou mít jen rytíři, ale taková výzbroj něco stojí. A navíc mi tyká! Takže ať už mám čest s kýmkoliv, bude mít zajisté další titul.

Když mu potvrdím jméno a zeptám se na to jeho, zavrtí hlavou, až se mu kolem obličeje zhoupne několik pramenů jeho bujné světlé hřívy. Na jeho otázku neodpovím, jelikož by ho má odpověď nejspíš urazila. Navíc to byla stejně jen řečnická otázka, tak proč se namáhat mluvit.
Když si položí pravou ruku na hrudník, aby se lehce uklonil, ujistí mě to v domnění, že ať už je jeho další titul jakýkoliv, mám co dočinění s někým opravdu urozeným. Jakmile vyřkne své jméno, na okamžik ztuhnu. V obličeji se to poznat moc nedalo, jelikož se můj výraz z nic neříkajícího nezměnil, ale zbytek těla se na okamžik proměnil ve skálu. Brzy to pomine a už jsem to zase já. Jen ostražitější než před chvíli.
Také se lehce ukloním, abych se nechovala nezdvořile. "Omluv prosím můj momentální vzhled. Byla jsem lehce nahozena obsahem hlavy mého rytíře, když mu hlavu roztříštilo hozené kladivo jednoho z trpaslíků." S lehkým úsměvem pokrčím rameny, jako že je to normální a že se mi to stává často. Koneckonců, raději mozek než obsah střev, což smrdí mnohem víc. Už teď se kolem nás slétalo dost hmyzu, které přilákal pach krve.
V hlavě se mi rojí spousta otázek, které musí počkat. Na bratra jsem je mohla vyhrknout všechny, na Dareona nikoliv. Byl to čtvrtý syn krále Sargese III. Krvavého trnu, ale já ho znala hlavně díky tomu, že byl velmi známý mezi zaklínači. Byl v tom zatraceně dobrý, alespoň se to o něm proslýchalo a já neměla důvod tomu nevěřit... Ačkoliv mě momentálně nijak neohrožoval, musím si dát pozor na jazyk. Má drzost se k němu možná nedonesla, ale rozhodně si ho nechci znepřátelit. Pokud vím, ovládá rozsáhlá území a má velmi silnou armádu. Nejen že by mě otec pravděpodobně uškrtil, nebo předhodil jeho vojákům jako zákusek, ale měl by na krku také velký problém.

Jeho nauglira zřejmě nebaví stát na místě, protože nevrle přešlápne. Avšak princ si ho zklidní a opět se na mě podívá. Nebylo mi dvakrát příjemné sedět na svém zvířeti ve špinavém oblečení a zbroji. Ačkoliv vypadám jindy dobře, teď musím vypadat naopak příšerně. Mě to však moc nevadilo a jestli jsem ho tím nějak pohoršila, měl si svou lovnou štvát jinudy. Což mi připomnělo, co dělá na území mého rodu. Už jsem se nadechovala, že mu to rovnou vpálím do obličeje, když mě předběhne, což mi možná zachránilo zadek.
Nemusím ani moc přemýšlet o jeho nabídce. V momentálním rozpoložení mi je opravdu jedno, jak mě bude oslovovat, takže dám přednosti jménu. "Můžeš klidně Ikeshio." kývnu lehce hlavou a zklidním svého nauglira. "Smím tě také oslovovat Dareone, nebo raději lorde či princi Krvavý trne?" zeptám se na oplátku. "A smím vědět, co tu děláš? Omluv prosím mou prostořekost, ale pokud se nemýlím, tohle je ještě území Ledového štítu." řeknu s otázkou v hlase a čekám, jak to vezme.

Lesy Ledového štítu

"Vypadáš dobře," odmávne Krvavý princ omluvu tvého vzhledu a povede se mu to tak, že to nezní ani tak jako lichotka, jako prostě konstatování faktu a 'už se tím nezabývej.' Potom se zeptá, jak tě může oslovovat, a ty se pro změnu zeptáš jeho. "Nejsem lord," pronese Dareon s pousmáním. Není synem Pána řetězů, takže mu tento titul skutečně nepřísluší. "A princ Krvavý trn.. to je moc dlouhé, takže můžeš Dareone," dovolí ti s úšklebkem a je jasné, že tu chvilkovou neochotu jen hrál, aby tě trochu potrápil.

Potom se omluvíš za svou prostořekost a on opět mávne rukou. "To je v pořádku, mám dobrou náladu," zazubí se. "Kdyby ne, dávno byste se všichni koupali v plamenech," i toto se mu nějak podaří říct veselým tónem, že to zní jako kdyby konverzoval o počasí, a ne jako kdyby právě složil výhrůžku. Pak si poslechne další část tvé otázky a kývne.

"Ano, omlouvám se, nechtěl jsem se svými třiceti rytíři nějak ohrozit svrchovanost území tvé matky," řekne jízlivě. Všimneš si přitom, že zatímco vždy všichni používají spojení "území tvého otce", on se rozhodl jinak. "Samozřejmě já i můj otec a dokonce i mí drazí a milovaní sourozenci," ironii v hlase se ani nepokouší skrývat, "si vážíme toho, co tvůj rod pro tuto zemi dělá. Neustálé odrážení trpaslíků je nevděčná a neslavná práce, úspěchu si nikdo nevšimne a neúspěch je trestán. Jsme si ale vašich služeb říši dobře vědomi," ujistí tě už vážnějším tónem. Tak nějak máš dojem, že neustále přepíná z úlohy jízlivého zaklínače do úlohy zdvořilého prince a neví, kterou si má vybrat. "Byli jsme pouze na lovu, podle královských zákonů princ může se svou družinou vstoupit na území jakéhokoliv rodu..," připomene ti.

"Každopádně měli jste někam namířeno. Rád bych tě doprovodil," řekne potom a tak nějak nepočká na souhlas, mávne rukou na rytíře a ti se zařadí do vaší jednotky.

Na mělčinu

"Dobře," vyslechnu si nepříjemné hlášení od Nioniel. Nedá se nic dělat, s takovou jim neutečeme a začnu vážně uvažovat o návrhu proplout skrz mělčiny. Bude to riskantní. Velmi riskantní, ale pokud jim chci uprchnout nedá se nic dělat. Aspoň, že Olwe tu už nepřekáží. Jen doufám, že nevyvede nějakou hloupost.
"Dělejte co umíte," odpovím elfce a důstojníkovi přikáži ať signalizuje opětovat palbu pokud se nepřátelské lodě dostanou na dostřel. Nehodlám jen tak nečině přihlížet jak po nás vrhají kameny.
"Pokud to půjde použijte si střely se zápalnou směsí," dodám ještě. Tyhle lodě nepotřebuji dobýt. Není v nich nic k rabování takže mohou klidně shořet na popel i s lidmi na palubě. Nehodí se ani jako otroci. Vždy bojují až do posledního dechu, tak nechť zemřou v plamenech. Pak se začnu soustředit na náš kurz.

"Zamiřte na jihovýchod k mělčinám,"rozhodnu a dojdu si do kajuty pro deník ve kterém jsem si poznamenal naší trasu když jsme tudy pluli naposledy. Byla to sice jiná situace, ale lepší jak plout zcela naslepo.
"Měřte hloubku. Podávejte hlášení lodím za sebou," vydávám rozkazy. Jestli najedeme na mělčinu budeme tu jako kachny na střelnici.

Lesy Ledového štítu

Jeho "vypadáš dobře" mu dvakrát moc nežeru, ale jelikož to nevyznělo jako lichotka, nekomentuji a nechám to být. Moc jsem toho o něm nevěděla, ale zjištění, že není lord bylo trochu zajímavé. K ničemu mi to momentálně není, třeba se to bude však někdy hodit. I když... No, uvidí se. Je také dost možné, že mi to je naprosto k ničemu a že je akorát vidět, jak jsem mnohdy kašlala na cosi, co se dá nazývat studiem rodů.
"Dobře." opět lehce kývnu hlavou na znamení souhlasu a věnuji mu lehký úsměv. Už jsem čekala, že ho budu muset oslovovat princi Krvavý trne, ale jeho úšklebek potvrdil slabou domněnku, že mě jen zkouší. Když ho to baví, ať si v tom pokračuje, já ale také něco umím.

Á, tak princátko má dobrou náladu, to je dobře. To by mohlo znamenat, že dnes padat hlavy nebudou. Alespoň ne ta moje a mých mužů. Abych neseděla na svém nauglirovi jak pecka, trochu poposednu a na jeho zazubení - čímž odhalil řadu bělostných zubů, on si je snad leští, nebo co - se usměji trochu vřeleji. Netuším, jak na něj působím a je mi to ukradené. Nejen že mi cestu zkříží bratr, teď ještě Dareon. Už se těším na hlášení otci, to bude zase keců... "Ach, tak to jsem velmi ráda, že máš dobrou náladu." přitakám s nuceným úsměvem. Mám chuť mu zakroutit krkem. Nejsem dobrá jako on, ale možná bych mu dokázala sežehnout na pleš jeho husté vlasy, než bych byla sama ogrilována jako kuře. Což mi připomíná, že mám hlad. Naštěstí můj žaludek zůstane zticha.

Vyslechnu si jeho omluvu a nestačím se divit. Je na něm vidět, že si hodně věří. Ačkoliv nerada, musím přiznat že má trochu i proč. Díky jeho zásahu nemám takové ztráty, jako bych měla, ale to ho prostě neomlouvá. Nejen že řekl území mé matky, místo otce, což je opravdu velmi neobvyklé ale ten tón se mi opravdu nelíbil. "V pořádku, jen mě to zajímalo." podotknu nenuceně. "Čekala jsem pouze nudnou cestu po pevnostech a ty jsi již druhé překvapení. No, skoro se dá říct, že třetí." doplním ještě ale dále se k tomu nevracím. Považuji to za uzavřené.
Když začne mluvit o svých blízkých, připravuji se na ohranou písničku, kterou kolikrát používám sama. Ani se nesnaží skrývat ironii v hlase. Nedivím se mu, stejně to každý ví. "Ano, to máš pravdu, ale to je již život. Každopádně ráda slyším, že si toho tví nejbližší váží. Otec bude jistě rád, až mu to povím, společně s hlášením z cesty." Jakmile jsem začala mluvit o otci, snažila jsem se jak jen to šlo, aby to vyznělo pravdivě. Nejsem si jistá, jestli byl efekt takový, jako jsem zamýšlela, ale to ať už si přebere on sám.
Měla jsem z toho celého jeho vyprávění divný pocit. Jako by se nemohl rozhodnout, jestli má být milý, nebo jizlivý. Nejspíš to chtěl skombinovat, což se mu moc nedařilo a vypadalo to, jako bych se chvíli dívala na vodu a hned na to na krev. "Ano, samozřejmě že máš pravdu. Nechtěla jsem, aby to vyznělo tak, že tu nemáš co dělat." omluvím se. Na jazyku jsem měla opravdu velkou škálu jizlivých poznámek typu: "Pokud však nezpůsobíš nějakou škodu." a podobně. Nemohla jsem to však říci, proto jsem nechtěla skončit jako grilované lahůdka. A přeci jen jsem mu chtě nechtě vděčila za několik životů svého vojska. Nahlas to ale nepřiznám.

"Ano, to měli. Ale nechci tě nějak zdržovat takže..." konec věty si zamumlám už jen pro sebe, protože nečekal na můj souhlas a mávl na své rytíře, kteří se tak přidali k naší jednotce. Ani já tedy na nic nečekám a křiknu na povel, že se pokračuje v cestě. Tempo určuji já - aspoň něco, že..? Pak trochu zpomalím, abych ho měla aspoň částečně po boku. Nechci totiž skončit s šípem či dýkou v zádech a je dobré mít potencionálního nepřítele na očích. Také jsem mu chtěla říct, kam se jede a dívat do zadu se mi nechtělo. Takže jakmile se ocitneme trochu vedle sebe zpustím: "Jedeme do pevnosti Feriedor. Je poslední na mé cestě do těchto končin." řeknu prostě a nijak dál se nevyjadřuji. Nebylo proč.

Pláň vítězství

Bylo dobré vidět, že všechno funguje tak jak má fungovat. Bylo vidět, že jsme odvedl kus dobré práce a s tím samozřejmě i Zenor, jako můj vojenský zástupce. Sledoval jsme kolonu, co mířila dozadu s našimi zásobami a doufal, že je ještě uvidím. Ač sice jsme měli převahu, ale boj je boj.

Kolem mně se zformovala moje osobní stráž a udělala neprostupný val ze štítů. Věděl jsem, že v případě že v případě, když se sem probijou trpové tak za mě položí život. Teda jakoby to bylo potřeba. Přeci jenom ještě vládnu mečem. Podívám se na placatku, kterou mi nabízí Zenor.
No, buď mi to vypálí oči nebo aspoň zahřeje.
Přihnu si z nabídnuté flašky, abych následně cítil oheň v útrobách.
Měl jsem pravdu, už se začíná pomalu stmívat.
Zasměji se zatímco naproti mě už jsou vidět šiky trpaslíků, kteří míří proti nám. Přesně takoví jaké jsem je očekával. Hromada malých zmetků zakutých od koulí po čelo do železa. Bude těžké je pobít, ale půjde to. Řady mého vojska byly tiché, zatímco trpové řvali jako vždycky. Když se začali přibližovat na dostřel, tak jsem i já vytáhl svůj luk. Není nadto, když člověk pošle pár šípů dopředu, aby přinesly vzkaz který jim chci dát.
Smrt!
Všichni střelci palte! Následně v salvách pal!
Zařval jsem jsem a vypustil svůj šíp. Okamžitě poté jsem nabil další a společně s ostatními ho vypálil také. Uvidíme, jaké to bude mít výsledky.

Před bitvou

Pomalu ale jistě se naši muži shromáždili a zbytek se k nám připojil za pochodu. Během dvou týdnů jsme dorazili na místo budoucí bitvy připraveni e utkat s nepřítelem, kterého jsme zde očekávali. Osobně jsem seděl v sedle svého nauglira a pozoroval scenérii před sebou. Město se přibližovalo a já již plánoval vše potřebné pro naše střetnutí. Z myšlenek mě vyrušil Käll se svou poznámkou.

"Souhlasím. Již o tom též přemýšlím a myslím, že jsem dostal nápad," oznámím mu. Jízdním kopím pak vedle nauglira načrtnu náš plán.
"Pěchotu ukryjeme před městem za dunami písku. Budeme se tvářit, jako by tu nikdy nebyla. To samé uděláme s naší jízdou na křídlech. Nás pět a stovka vybraných pěšáků pak vyrazí směrem k městu. Nebudeme spěchat a budeme se ze všech sil snažit na sebe upozornit. Budeme zpívat, řvát, bušit ocelí o ocel. Prostě se snažit, aby si nás ve městě všimli. Snad to bude stačit na to, aby se do nás pustili a vyběhli z města. My se započneme pomalu stahovat a dáme signál naší armádě. Ta vyrazí proti nepříteli. Pěchota čelem jízda na křídle. Jak bylo naplánováno. Tvrdě do nich a smést je dokud se nerozprchnou."

Všechno zobrazím v písku a uvidím co k tomu mají dodat moji přátelé. Ne, že bychom měli nějaké velké možnosti, ale hodlám vytěžit z toho mála co to půjde.
"Útok započneme až budeme mít Slunce v zádech. To by mělo skřety oslepit a zamaskovat tak částečně naše čekající muže. V bitvě by to mělo být v též nás prospěch."

Lesy Ledového štítu

Čekají vás dvě hodiny cesty až k pevnosti. Prvních deset minut jedete tiše, Dareon se zdá být zahloubán do svých myšlenek. Pak ale ticho přeruší a začne se s tebou bavit. Celkem normálně, bez nějakých věcí ohledně protokolu. Samozřejmě, pořád jste temní elfové a neměli byste problém tomu druhému vyrvat jazyk (myslím tím morální problém, samozřejmě) kdyby vás začal štvát, ale momentálně si povídáním krátíte cestu.
Oba dva jste zaklínači, oba dva jste velice dobří zaklínači, takže máte celkem dost společných témat. Po hodině a půl už si povídáte když už ne jako přátelé, tak aspoň jako staří známí, a ani nevíš, jak k tomu došlo. Dareon už není tolik jízlivý, ale stále si občas rýpne. Ale podařilo se mu tě párkrát rozesmát, což je u mužů celkem vzácnost. Možná ti v tom ale pomohlo i to, že ses mohla trochu uvolnit. Už dlouho jsi nemluvila s výše postaveným mužem, zaklínačem a ani někým, kdo by nic nezískal tvou smrtí.
Zatímco klábosíte, protože jinak se vaše konverzace nedá nazvat, tví i princovi rytíři jedou mlčky za vámi a tvá pěchota pochoduje za nimi. Muži občas k sobě něco utrousí, ale kdybys měla popravovat své vojáky kvůli tomu, že občas něco poznamenají ke svému kolegovi, brzy za tebe nemá kdo bojovat.
Z Dareona se nakonec vyklube celkem příjemný společník, na poměry společníků, se kterými běžně cestuješ. Jasně, je jízlivý, samolibý a pořád smrtelně nebezpečný, ale taky chytrý a ví o čem mluví.

Jakmile dorazíte k pevnosti, vojáci nechají otevřít bránu a očekáváš, že vaše společná cesta tady končí. Ale Dareon se zazubí. "Tak co, Shio? Pozveš nás dál?" dobírá se tě už celkem přátelským tónem. Jo, stačily mu dvě hodiny, aby ti zkrátil jméno.

Poušť

Protože skřeti jsou primitivové, neočekáváte, že by tento plán neměl vyjít, a zrealizujete jej. Armáda se schová, zatímco ty, tví vazalové a pěti stovka pěšáku se s pokřikem, dupáním a bušením mečů o štíty blíží k městu. Zafunguje to dokonale, lépe už to ani nejde. Skřeti při pohledu na tak malou armádou zavyjí nadšením a vrhnou se proti vám.
Sice věříš ve výcvik vašich vojáků a ve váš dobrý plán, ale přeci jen trochu znervózníš, když vidíš, kolik skřetů je. Tři tisíce rozhodně ne, možná čtyři, spíše čtyři a půl. Vylézají z města jako termiti z termitiště, seskakují ze sloupů, vyskakují ze sklepů, vybíhají okny i dveřmi všech starodávných domů.
Armáda se zformuje do připravené formace, s pěchotou na středu a rytíři na bocích. Lučištníci v zadních řadách dostanou pokyn k salvě a desítky skřetů padnou k zemi, okamžitě se ale na jejich místo derou dva další.
Po chvilce se obě armády střetnou. Skřeti s ryčením a kvičením, elfové s bojovým pokřikem. Vidíš, jak tři skřeti skočili na jednoho elfa a strhli jej k zemi, pak vidíš elfa, který padne pod pěti skřety. Ale vidíš taky elfy, kteří už zabili tři nebo čtyři skřety a postupují dál. Už je pomalu na čas dát rozkaz křídlům.

Lesy Ledového štítu

Čekala nás přibližně dvou hodinová cesta k Feriedoru. Asi prvních deset minut jedeme tiše, protože Dareon je pravděpodobně zahloubám ve svých myšlenkách. Mě to vyhovovala, Ráda cestuji v tichosti, aspoň mohu tak sama přemýšlet. Po chvíli se ticho přeci jen přeruší a začne se semnou bavit. V první chvíli jsem překvapena a tak mé odpovědi nejsou nic moc. Pak se však naladím na téma, kterým začal s postupně se v konverzaci dostáváme dál a dál.
Je taková nic neříkající. Jen si s ní krátíme cestu. Není v tom nic nepřátelského ani výzvědačného. Nemám s tím problém a dobře se přizpůsobím. Mluvit mi nedělá problém a po chvíli již sám pozná, že není jediný, kdo si někoho dobírá. Jak on ke mně, tak já k němu. Jednoduché pravidlo.
Ačkoliv se to na první pohled nezdá, máme toho dost společného, co se týče témat. Oba jsem zaklínači a chvíli se slovně pereme, kdo z nás je lepší. Nakonec s tím oba přestaneme a padne mezi námi nevyslovená remíza. Ačkoliv tuším, že si stále myslí, že je lepší, tak není sám. Já si to o sobě myslím také. Je pravda, že o jeho schopnostech se toho dá slyšet hodně, jenže kdekdo si ty historky může připepřit a za chvíli koluje už jen částečná pravda. Takže dokud ho neuvidím v boji –což se snad nikdy nestane, nebo alespoň ne proti mně- tak ho neuznám jako vítěze.
Za hodinu a půl spolu mluvíme jak staří známí, aniž bych věděla, jak k tomu došlo. Můj první pocit z něj byl hezká tvářička a nosánek nahoru. Teď jsem však zjistila, že kromě již zmíněných věcí má i smysl pro humor a dokáže pobavit. Ačkoliv si občas rýpnul, podařilo se mu mě rozesmát, což se povedlo opravdu jen hrstce mužů. A už mi nepřišel tak hrozný, jako prve.
Možná jsem se zasmála jen díky tomu, že jsem se trochu uvolnila a nedržela se tak zpátky. Dlouho jsem nemluvila s výše postaveným mužem, který by byl zaklínač a vapadal tak dobře. A jelikož nebyl z rodiny, mou smrtí by získal leda tak hněv otce. Pokud mu za to vůbec stojím…
Jak tak spolu kecáme, dolehne ke mně občas špitání mých nebo jeho mužů, nechám vám to nicméně být. Ať si říkají co chtějí, až to překročí únosnou mez, nebudu pak moc nadšeni. Navíc, kdybych měla všechny zabít, když řeknou nějakou poznámku na můj účet, neměla bych žádnou armádu, což si prostě nemohu dovolit.
Až na tu jizlivost, samolibost a stále smrtící hrozbu, kterou představuje je v podstatě celkem příjemný společník.

Za pár minut jsem již před pevností, kde zastavím a očekávám, že se tu naše cesty rozdělí. On má však zdá se jiné plány, které mi potvrdí zazubením. Jakmile mě oslové zkráceninou jména, přivřu jeho směrem oči. „Shio mi říkat nebudeš, dokud si to nezasloužíš, nebo ti budu říkat Reonku. V tom horším případě bys mohl přijít o to, co máš mezi nohama. Je to na tobě.“ Pronesu také přátelsky a s ušklíbnutím. Následně se zasměji. Ano, vyhrožovala jsem mu, ale co. Myslela jsem to dobře.
„A jestli jsem tě právě příliš neurazila, tak pojď dál. Jen ti nezaručuji, co zde za prasárny najdeš.“ Pokrčím rameny s úsměvem a projdu již otevřenou branou.

Feriedor

"Čím si tedy zasloužím tu čest?" zeptá se s úsměvem.
Když mu pak vyhrožuješ, jen se zazubí. Nakonec, vyhrůžky jsou ve světě temných elfů stejně přirozené, jako dýchání. Vyhrožují matky dětem, důstojníci vojákům i farmáři čeledi. To je stejné se světem lidí, rozdílem je to, že tady se výhrůžky často i plní. Ale na to je každý temný elf zvyklý a slabý se nedožije ani dospělosti. Výhrůžky tedy nejsou nic, co by nějakého elfa mělo dostat do kolen, pokud není přecitlivělý nebo v tom okamžiku vyloženě vzteklý.
Navíc když zmíníš to, že by mohl přijít o svou chloubu, zašklebí se a skoro vidíš, jak má na jazyku milión útočných, perverzních nebo obranných odpovědí, než si ale stihne vybrat, kterou použije, už se raději otočíš a projedeš bránou. Díky stínu vrhaný jím na hradby vidíš, jak zavrtí hlavou a pobídne nauglira za tebou.
"Musíme si dát někdy souboj," řekne s úsměvem, když tě dojede. Nemůžeš si pomoci a malinko ztuhneš, protože Dareon je souboji známý. Jednou vyhrál Turnaj lebek, který pořádá rod Železných kopí, a je to jeden z nejprestižnějších turnajů vůbec. Přežije jen vítěz. A Dareon sedí vedle tebe.
"Nemyslím samozřejmě opravdový souboj, nechci tě vykuchat," zazubí se princ po chvilce. "Jenom abych ti dokázal, že jsem lepší," dobírá si tě s úsměvem, ale potom zase nasadí vážnou masku prince, protože vjedete do pevnosti. Už když velitel pevnosti viděl praporce, nechal muže nastoupit, aby tě přivítal, takže jakmile vjedete, sedm set mužů na hlavním nádvoří ztuhne v pozoru.

Přitáhnete otěže nauglirům a čtyřicítka rytířů za vámi vás napodobí. Tví pěšáci zastaví a roztáhnou se do jakés takés hezké formace. Velitel k tobě dojde. "Sir Reyder Kamenné oko, k vašim službám, lady, vítám vás v pevnosti Feriedor," pronese zjizvený temný elf s nakrátko ostříhanými bílými vlasy a ukloní se. Přestože je muž oblečený jen v kožené zbroji, podle titulu a rodového jména je nižší šlechtic, rytíř. Pak se otočí i k Dareonovi. "A zdravím i vás, sire," ukloní se i jemu, protože ti stojí po boku. Dareon se neurazí, technicky vzato je nejen princ, ale i rytíř, takže i titul sir je správný. Jen kývne, ale nepředstaví se. Pak Dareon přehodí nohu přes nauglirův hřbet a seskočí na zem, třicítka jeho rytířů svého prince napodobí, tvých devět rytířů zůstane v sedle.

Moře nářků

Kihtracet

Lodě pronásledovatelů skutečně znatelně zpomalily, ale stále jsou rychlejší, než jste vy. Neustále se tedy přibližují a vrhají po vás kameny. Zatím vás netrefili, ale je to jen otázka času. Tvých třináct lodí palbu opětuje, zatímco desítka lodí Olweho se po chvilce zmatku stočí také na jihovýchod a vydává se za Tanithil.
Měříte hloubku a doufáte, že mělčinami proplujete a bojové lodě nepřítele uvíznou. Bohužel, předpoklad nevychází. "Kapitáne, musíme mělčinu obeplout, jinak uvízneme!" zní verdikt jednoho z měřičů hloubky. Nejsi žádný nováček, takže víš, že pokud se stočíte, nepřítel k vám popluje příčně a připluje tak ještě rychleji, než to dosud vypadalo.


Olwe

Tvůj čaroděj přesune sebe i tebe na palubu tvé lodi a pak se unaveně posadí na podlahu a opře se o zábradlí. Vzalo mu to dost sil, to je jasné. Posádky tvých lodí okamžik neví, co mají dělat, ale rychle začneš udílet rozkazy.
"Rozkaz, ostře na jihovýchod!" zaburácí první důstojník a kormidelník obrátí loď tak, že následujete lodě tvého staršího bratra směrem k mělčinám, které se nachází na jihovýchodě. Pak udílíš další rozkazy a katapulty a balisty se začnou nabíjet a střílet proti nepříteli. Jedna balista zasáhne trup první lodě, která vzplane, ale brzy je uhašena. Pro změnu jedna ze tvých lodí je zasažena kamenem, ale víceméně poškodí jen zábradlí.
Brzy jste u mělčiny a vidíš, jak námořníci z Tanithil signalizují, že mělčina je pro vaše ponory konečná, bohužel se budete muset stočit, a v tom případě vás dožene nepřítel dříve a tvých deset lodí bude první na ráně.

Rozhodující bitva

Cesta ubíhá a adrenalin stoupá. Vše jde zatím dle plánu a naše armáda má dokonce čas si chvíli odpočinout. Máme ještě i čas než dorazí nepřítel. Hodina a půl k dobru se velmi hodí. Pohledem slétnu na Krela a usměju se.
"Zahájíme plán roztáhněte vojsko dle plánu. Křídla ukryjte za skalisky, počátek bitvy jim bude signálem k podpoře. Jezdci budou připraveni v druhé vlně pro případný podpůrný nebo dorážející útok hlavní voj se připraví do formace, aby nepřítele zadržel. V prvních líních kopí a štíty, pak meče, luky a mezi nimi mágy. Mágové budou chránit jednotky před nepřátelskými projektily pomocí štítů a občas vyšlou ji nějakou tu salvu. Největší palebnou silou nás podpoří křídla. Taky chci roztáhnuté zvědy, abychom věděli o postupu nepřítele, nechci přijít o nějkaé křídlo kvůli jejich pošahané strategii. Začněte s přípravami a naberte, co nejvíce energie, jakmile bude nepřítel na dostřel budeme držet pozici a zahájíme palbu, abychom vyprovokovali útoku do naší pasti. Pomocí okolního terénu maskujte co nejlépe náš počet."
Vydám rozkazy a doufám, že jsem nic nezapomněl a pokud ano věřím, že Krel to udělá, nebo mne na to upozorní.

Pláň vítězství

Jakmile vydáš rozkaz, ozve se ještě mnohokrát zopakovaný všemi seržanty. Pak vyletí salva stovek šípu, která vystoupají do výšin a poté se snesou na trpaslíky. Ti malí hajzlíci ale před sebe dají štíty a šípy se buď poodrážejí od nich, nebo sklouznou po zbroji. Ať už se o trpaslících říká cokoliv, kováři to jsou určitě znamenití.
Pokračují další a další salvy, občas nějaký trpaslík padne a desítky jsou zraněny, ale ti malí zarputilci dál křičí a běží vpřed. Jakmile jsou těsně u vás, zabuší sekyrami o štíty a potom vtrhnou do vašich řad. Tví muži se zapřou o štíty a snaží se náraz ustát, ale trpaslíci mají nízko těžiště a jsou třikrát těžší, takže tví lidé jsou bez šance a trpaslíci se jimi prosekávají vpřed. Salva šípů dál pokračuje do vzdálenějších částí trpasličího vojska, mágové ze záloh ostřelují trpaslíky ohnivými koulemi a výboji energie. Trpaslíčí klerici na to odpovídají vlastními koulemi energie a provazci blesků.
Chvíli trvá, než se podaří zastavit postup trpaslíků a hrajete s nimi rovnocennou partii, ale podaří se to. Až do chvíle, než se ke tvým mužům přes své spolubojovníky protlačí kladivonoši. Tento elitní útvar není těžké poznat. Všichni mají mohutné stříbrné zbroje a obrovská kladiva, kterými drtí žebra a přeráží končetiny všech okolo.
A v první linii toho všeho bojuje vojvoda Trogrin. Stříbrnou zbroj zbrocenou krví temných elfů, v obou rukách těžké kladivo, se ohání kolem sebe a s každým jeho pohybem padnou k zemi dva temní elfové. Šípy se od něj odrážejí, kouzla před ním se zapraskáním mizí. A pak se Trgron podívá přímo na tebe. Zařve ve svém jazyce výzvu k tobě a začne se probíjet ke tvé pozici. Jeden generál proti druhému.

Daleký sever

Krel tvé příkazy opět předává kapitánům a ti se starají o to, aby byly naplněny. Zatímco se jednotky rozmisťují podle tvých představ, Krel si sežene roh. Jelikož ti bude neustále po boku, veškeré změny v příkazech budeš dávat jemu a on troubením na roh zajistí jejich uskutečnění. Každý velitel jednotky má samozřejmě dobře naučené, co který signál znamená.

Rozmisťování armády po horách vám zabere zhruba hodinu, další půl hodiny tedy využijete hlavně k odpočinku a co nejrychlejšímu nabrání sil. "Měli bychom se přesunout na svou pozici, můj lorde," upozorní tě Krel poté, co je vojsko již rozmístěné. Napadlo by tě to asi až později, teď jsi byl ještě příliš zapálený do uvažování nad taktikou. (Napiš kam a s kým se přesuneš.)

Po čtvrt hodině začnou zvědové hlásit, že barbaři jsou na dohled, a skutečně mají sílu kolem půldruhého tisíce mužů, díky nájezdu rytířů asi o něco méně, ale stále dost. Dalších patnáct minut a nepřítel je na dostřel. Na tvůj pokyn je zahájena salva. Podle předpokladu, barbaři se neudrží a vystartují proti odhalenému nepříteli, byť zřetelně vidíš, jak se je jejich velitelé pokusí zadržet. Bezúspěšně, barbaři pokračují a ty máš čas si je dobře prohlédnout. Žádná změna oproti loňskému roku, pořád to jsou dva metry vysoké a zarostlé hory svalů obalené kůží ozbrojené sekyrami a kladivy.

Postavil jsi proti nim kopíníky, kteří se sice snaží seč mohou, ale nápor barbarů koncentrovaný do jednoho místa nemohou ustát dlouho. Jak Krel předpověděl, barbaři jdou do klínu a i přes zasypávání šípy a magií se snaží i proražení čelních linií tvé armády.

Bitva na severu

Přípravy jsou hotovy a Krel mne upozorňuje na důležitou skutečnost. Je čas připravit se do bitvy. Přikývnu.
"Správná poznámka, připojíme se k ostatním jezdcům společně s mými strážci a Orianou. Ukážeme těm ubožákům zač je toho loket."
Pobídnu Nářka a přejedeme k jezdectvu, které může být pro tuhle bitvu klíčové.
"Brzy to začne."
Pomyslím si a ze zad stáhnu svůj luk a připravím do něj šíp. Jízdní střelbu mám už nějakou dobu zvládnutou, tak by to nemusel být takový problém.

Pak už přichází nepřítel...po chvíli je na dostřel a první slava kosí první ze seveřanů. Ti dle předpokladu přecházejí do klínového útoku dál bombardování čelní frontou.
"Výborně nyní to začalo, zatím vše dle předpokladu. Čelní fronta ať se semkne a udrží línie ti sráči nesmí prorazit. Do místa nejhoršího náboru ať mágové čelních línií soustřeďují ochranná i ničivá kouzla pro ochabění nepřátel. Nyní je armáda zaměstnána naším čelem vydejte rozkazy oboum křídlům, aby zahájily, co největší palebnou sílu na nepřítele. Po první salvě ať zaměří palebnou sílu do předních skupin, které ohrožují naše muže, aby se snížil nápor, ale nebyli ohrožení naši možným zásahem vlastních, pak část taky bude ostřelovat ty, kteří by se odpojili od skupiny a mířili na křídla. Proveďte."
Kývnu na Krela. Doufám, že volím dobrou strategii své muže budu ještě potřebovat a to hodně.
"Rytíři! Připravte se k útoku! Objedeme obchvatem naše levé křídlo jeho týlem a pak se stočíme zpět k nepříteli a pojedeme mu okolo týla. Zahájime palbu vším co máme a zvýšíme jeho ztráty. Oriano ty se soustřeď na ochranná kouzla pro nás nechci zbytečně přicházet o muže."
Pozvednu luk a pobídnu Nářek a rozjedu se v čele naší jízdy kupředu s úmyslem provést náš plán, jakmile se mi naskytne příležitost napínám za jízdy luk a střílím po prvním barbarovi, který se naskytne. Jelikož jsou to muží, kteří moc nenosí brnění mířím primárně na hrudník popřípadě krk a hlavu, abych je vyřazoval z boje. Čas nepřítele semlít.

Ferieodor

"To se brzy dozvíš." odpovím a mám co dělat, abych udržela jazyk na svém místě. Vyplazují ho malé děti, nebo muži v oplzlém gestu, ale já s ním umím takové věci, že by se nejeden muž divil. Ve skutečnosti jsem zatím neměla páru, čím si to má zasloužit. Nevěděla jsem, co od něj čekat a tak jsem mu to nechtěla dovolit. Bylo to příliš důvěrné pro mě, ačkoliv on si z toho dělala legraci. Ano, já také, avšak to bylo hrané, což nemohl vědět. Doufám tedy.
Na mou výhružku se zazubí. Přeci jen jsou na denním pořádku a každý je na ně zvyklý. Kolikrát stačí projet vesnicí a zaslechnu minimálně tři. Vždy se tím v duchu bavím. Výhružky vesničanů a prakticky bezvýznamných měšťanů jsou prostě k smíchu. Zato ty mezi rody nebo i v rodině už ne. Všichni jsou na ně zvyklí a používají je jako jiní. Jen citlivky a padavky to moc berou vážně, ale to je už jejich problém. Jasně, záleží, jak vyhrožujete ale většina je pouze dobírání, není myšlena vážně.
Jakmile jsem se zmínila o jeho chloubě –třeba to zas takovou chlouba není, co já vím- zašklebí se a dá se říct, že vidím, jak se mu na jazyku hromadí mnoho urážek či obraných odpovědí a hlavně oplzlostí, kterých má jistě plnou hlavu. Já se však otočím a zamířím do pevnosti skrz bránu, takže nestihne nic z toho vmést mi do tváře. Na jednu stranu jsem ráda, na druhou bych ráda věděla, co z těch božských rtů vypadne. Jen aby to nebyly zuby, to už by tak hezký nebyl. Díky stínu, který vrhá na hradby spatřím, jak zavrtí hlavou a pobídne svého nauglira kupředu.
Ztuhnu, když vyřkne slovo souboj. Dojel až ke mně a usmívá se, jako by to nic neznamenalo. Pro mě to však znamená hodně. Neubráním se ztuhnutí a můj nauglir na to zareaguje a zavrtí se. Zklidním jak jeho, tak sebe. Dareon je známý souboji a vím, že jednou vyhrál Turnaj lebek. Pokud se nepletu, pořádá ho rod Železných kopí a je to jeden z nejlepších a nejprestižnějších turnajů vůbec. Přežije na něm jen vítěz a to Dareon byl, vzhledem k tomu, že sedí vedle mě.
"Teď jsi me uklidnil, vážně." Reaguji pomalu a nejistě. Skryji to částečně za úsměv, ale možná nebylo ani třeba. Muselo mu být jasné, jak budu reagovat. "I přes to, že se nemohu pyšnit žádným pořádným vítězstvím ze slavnějších turnajů jalo ty, nabídku přijímám." Asi mě porazí, ale třeba umím něco, co on ne. Uvidíme. A přeci jen umím být i při boji dost sexy a nejednou se mi povedlo na chvíli protivníka odrovnat jeho vlastní myšlenkou na mé tělo. Bohužel s Dareonem to asi nevyjde, ale to se brzy zjistí..
Pak se však oba přestaneme usmívat, protože přijedeme do pevnosti, kde na nás už čeká přibližně sedm set nastoupených mužů, kteří ztuhnou v pozoru, jakmile se ocitneme na nádvoří.

Zastavíme své ještěry a rytíři co jsou se mnou a s Dareonem nás napodobí. Mí pěšáci také zastaví, avšak utvoří celkem pěknou formaci, na to, že je nás na nádvoří velké množství. Doje ke mně velitel, který má pevnost na starosti a představí se. Má zjizvenou tvář a jak jistě správně tuším i tělo. Hlavu mu zdobí –dá-li se to tak vůbec nazvat- kštice nakrátko ostříhaných bílých vlasů, které se zavlní, když se ukloní. Je oblečen v kožené zbroji a podle titulu a rodového jména to je rytíř. Jen kývnu na přivítání a sleduji ho, jak se otáčí na Dareona, kterého také pozdraví a ukloní se mu, protože je po mém boku.
Ten zareaguje stejně jako já a pak sesedne ze svého nauglira. Jeho rytíři ho napodobí, kdežto já zatím zůstanu v sedle, stejně jako mých devět rytířů. Nakonec také seskočím a protáhnu si ztuhlé nohy a konečně ulevím mému zdřevnatělému pozadí. Dojdu pak k veliteli pevnosti a zpustím. "Jsem tu na příkaz mého otce. Postupně jsem objela všechny pevnosti a tahle je poslední." Oznámím mu, aby byl lehce v obraze. Musela jsem to dělat formálněji, aby Dareon nepochyboval, že to neflákám.
Upřímně mi bylo jedno, co si o mě myslí, ale teď jsem tu byla jako zástup za otce a tak jsem se tak musela také chovat.

Moře nářků

Přilétající palba z nepřátelských lodí mě zatím nechává chladným, protože ze zkušenosti vím, že zatím zásahy na tuto vzdálenost jsou z větším části dílem štěstí.
Mnohem méně my dělá radost nepřátelská formace. „ Klín plující ve dvou řadách, hmm to nebude pěkné. Otázkou je zda ho budou držet pohromadě nebo jej rozdělí na dva klíny, když začneme s bratrem manévrovat nezávisle na sobě.“
Z mého přemýšlení nad možnostmi mě vytrhne hlášení z bratrovy lodě. Potlačím touhu zařvat: “ Cože to si děláte srandu.“ A navenek zachovám klidnou tvář.
„Rozkazy mým lodím snížit rychlost O třetinu a zformovat do dvou souběžných řad otočených po směru plavby.“ Rychle si prohlédnu jak plují moje lodě a začnu organizovat . „ Helcarace ať se zařadí do čela jedné řady, Elmog popluje v čele druhé řady napravo do ní. Jednu řadu bude tvořit Elmog, za ním Fenrir, za ním Haeg, Jothunaim a nakonec Lokhir.
MY se zařadíme za Helcarace jako druhá loď , třetí bude Nagaroth, za ním Nagaryth a jako poslední Aslinn.“
Zachmuřeně sleduji jak se mé lodě začínají řadit a nepřátelské lodě jenž se přibližují větší rychlostí než předtím. „ Klid, to že se přibližují rychleji znamená, že budou muset udělat pomalejší zatáčku a také sníží doba střetu až se otočíme.“
Ohlédnu se k místu kde začíná mělčina, kterou prý neproplujeme a vykřiknu. „Jakmile ji zaujmeme. Formace zahájí zvolna otáčku na pravobok. Signalizujte na Helcarace a Elmog ať pokračují pozvolnou zatáčku, ale pokud jedné z nich bude zbývat pod kýlem metr a půl ať hloub do mělčiny nevplouvají, ale plují podél té hloubky.“ Pro sebe skřípu zuby, když se má loď začne pomalu otáčet. Proplujeme sice stejnou pozicí jako bratrova ….. , ale několik stovek metrů napravo od místa kudy proplula. Poslouchám jak hlásí hloubku, zatímco se naše plavidlo noří dál do mělčiny. „ Kruci, kdyby nebylo v plné rychlosti tak těžké měnit kurz, tak bych se s nimi nejraději utkal v ní, ale na ní ještě dojde, až se budeme probíjet pryč.“
Otočím k přibližující se flotile, mé snížení rychlosti by mělo mít za následek, že nás následují v ostřejším úhlu a tedy spíš vplují za námi na mělčinu, bolestně zatínám zuby, protože vím, že Aslinn s Lokhirem ponesou nějakou chvíli nejtěžší váhu palby, ale mé lodě by měli začít pálit „plnou“ palubovou salvou o trochu dříve. „ Snad sundají vedoucím hlavní plachty to by bylo skvělé, ikdyž zatím né moc pravděpodobné, řetězy mají poměrně krátký efektivní dostřel proti obyčejným střelám.“ Čekám na první reakci nepřátelské flotily, rozhodně je nehodlám nechat připlout po přeponě k mým lodím, ale čekám až změní kurz a formaci.

Feriedor

"Rozumím, lady," přikývne sir Reyder Kamenné oko a odstoupí od tvého Nauglira, abys mohla seskočit. Pak jej převezme jeden ze tvých rytířů a spolu se svým jej vede do stájí, které mu ukazuje jeden z důstojníků. Nauglira Dareona vezme zase jeden z jeho rytířů. Vaši rytíři vaše naugliry odsedlají, umyjí a dají jim nažrat. Každý rytíř se vždy o svého nauglira stará sám, protože tyhle ještěrky většinou žerou. Rytíře respektují jen proto, že si všichni vtírají do kůže trochu nauglířího slizu, aby byli považováni za členy smečky. Každý rytíř se o svého nauglira stará sám a i ty to tak většinou děláš a nepochybuješ o tom, že Dareon také. I nejrozmazlenější rytíř se o svého nauglira postará. V tuto chvíli tu je ale nějaký protokol, a tak to nejde.

"Mohu vědět, jak dlouho se ty a tvůj.. eh, doprovod, zdržíte?" zeptá se velitel pevnosti a trochu váhá s tím, jak Dareona a jeho rytíře označit. Dareon se mu nepředstavila neprozradil ani svůj nadřazená titul, ale jeho rytíři jsou zjevně výše postavení než tví a jeho zbroj je stokrát dražší než tvoje, takže velitel má určité pochybnosti o jeho identitě. Ale Dareon se drží krok za tebou a je zticha, chová se spíš jako vazal než jako princ. I on se ale jen drží protokolu, který říká, aby mluvil velitel výpravy. A on se do výpravy jen sám přizval. "Abych mohl nechat nachystat pokoje a jídlo, padesát návštěvníků není zrovna málo," podotkne sir Kamenné oko na svou obhajobu. "S mými rytíři si nedělejte starosti," ozve se konečně Dareon. "Jídlo máme a ubytovat se mohou v kasárnách pěchoty," dodá. To není zrovna něco, co bys slýchávalo často. Rytíři nejsou vojáci, jsou to šlechtici. A nechat je spát s řadovými vojáky je od jejich velitele hodně odvážný krok. Musí si být jejich loajalitou, získanou většinou strachem, sakra jistý.

Na většině pevností jsi zůstávala tak dva týdny, zkontrolovala jsi stav skladů, zbrojnic, podívala ses, jak vypadají kasárny, jela jsi s patrolou na hlídku, abys viděla, jak probíhá, a pak jsi šla o pevnost dál.

Feriedor

Sir Reyder přikývne na souhlas a odstoupí. Já tak seskočím ze svého nauglira, kterého si vzápětí převezme jeden z mých rytířů a zamíří s oběma ještěry do stájí, které mu ukázal jeden z důstojníků. Následně ho následuje rytíř od Dareona, který převzal ještěra od svého pána a také zamířil do stájí. Zbylí rytíři je následují a brzy se nádvoří poměrně vyprázdní. Naugliři totiž nejsou koně, kteří zabírají poměrně málo místa oproti ještěrům.
Ačkoliv je stál kus od nás, je trochu slyšet, jak rytíři odsedlávají a myjí naugliry, které následně nakrmí. Každý se stará o svého nauglira sám, protože má jeho sliz vetřený v kůži, aby alespoň částečně napodobil člena smečky a nebyl tak zabit Kdybych mohla, postaral bych se o svou ještěrku sama. Ačkoliv mi někdy lezla krkem, měla jsem ji ráda a dobře se při tom přemýšlelo. A je mi jasné, že Dareon by to udělal také, jenže je tu nějaký protokol, jak bychom se měli chovat.

Velitel se mě zeptá a mě trvá jen chvilku, než mu odpovím. Měla jsem předem naplánovanou celou cestu a bylo to tak dobře napočítané, že bych měla v každé pevnosti strávit tak dva týdny. Problém byl ale s Dareonem. Nevěděla jsem, jak dlouho se bude chtít zdržet a co má vůbec v plánu. ''Asi dva týdny. Je ovšem možné, že Dareon se svými rytíři odjede dříve.'' odpovím a hledím nesmlouvavě do očí Reydera Kamenné oko. Umím být vtipná, umím se zasmát, avšak na takových to pochůzkách si to nemohu ani dovolit. Což mi moc nevadí, protože krutá jsem občas i velmi ráda. A mnohdy nejen na cestách…
Reyder měl jistě nějaké pochybnosti o tom, kdo je Dareon skutečně zač. Nedivila jsem se, ale jestli se ho zeptá, ať si mě nepřeje. Dám mu to pohledem dost jasně najevo, ať už to dál neřeší. Mě samotné bylo divné, že se nepředstavil. Nemyslím tím, že se hned nechlubil tituly a č syn to je. Po té dvou hodinové cestě jsem zjistila, že zas takový není. Choval se teď spíše jako můj vazal, než jako princ, kterým byl. Ano, držel se protokolu, díky kterému jsem mohla mluvit převážně jen já, jakožto velitel výpravy. Přesto ve mně sílilo nutkání mu něco přikázat. Nechtěla jsem ho v žádném případě naštvat, ale drzý jazyk se prohrabával příkazy, které bych mu ráda udělila.
Nakonec odolám. Možná to bylo i díky tomu, že sir opět promluvil. Poslechnu si ho a už se nadechuji k odpovědi, když se ozve Dareon. Jeho odpověď mě vážně překvapí. Nevyměnil se s někým, kdo vypadá úplně stejně cestou? Naše první setkání nebylo za dobrých podmínek a opravdu se nechoval tak… Jak to nazvat? Asi pro to nemám ani slovo.
Naštěstí se vzchopím a zase již s kamenným a přísným pohledem promluvím na sira Kamenné oko. "Myslím, že je to tedy vyřešené." řeknu prostě. Pak se otočím k Dareonovi a promluvím k němu. "Cením si tvého rozhodnutí, avšak není slušné, abych nechala svůj doprovod a teď i hosty spát v kasárně. Je-li to ale tvé rozhodnutí, nebudu tě přemlouvat, abys změnil názor." Zkusím to takto. Nechtěla jsem, aby se o mě pak říkalo, že jsem donutila přepsat jeho rytíře v kasárnách. Když jsem to ale řekla před nastoupenými vojáky, slyšelo to až příliš uší na to, aby pak o mě tuto nepravdivou pomluvu mohl rozšířit. Na druhou stranu mi nijak nevadilo, že tam budou spát. Pokud pominu tu zvláštnost, mohli by klidně spád na hnojišti a se mnou by to nic neudělalo. No, asi bych je vyhnala, že moc smrdí. Počkat, jediný, kdo tu "krásně voní" jsem já. Takže to chce co nejdříve sprchu a jídlo.
Přesto mi hlavou vrtalo, jak si to mohl dovolit. On s nimi snad musí spát. Tohle si dovolit k rytířům? Zajímalo by mě, jestli by lehli, kdyby jim dal pokyn jak k psům. Nebo jim něčím vyhrožuje, což bylo zřejmě nejpravděpodobnější, protože pochybuji, že by si po nocích užíval se svými rytíři. I když... Kdo ví, co má za zvláštní choutky. Já ráda přivazuji k posteli a nejen k ní. Když už jsem u toho… ne, to bude muset počkat, dokud se nevrátím domů. Nebo se alespoň nezbavím Dareona.
Teď mě čekala celkem nudná práce, protože jsem ji za uplynulé měsíce udělala tolikrát, že mi lezla nejen krkem. Bylo potřeba zkontrolovat stav skladů, zbrojnici, mrknout na kasárny… To asi budu muset udělat co nejdříve, když tam mají spát jeho rytíři. Tohle bude ještě vážně zajímavé.

Feriedor

Když řekneš, že Dareon se svými rytíři možná odjede dříve, sir Kamenné oko mírně ztuhne a letmo si znova prohlídne králova syna. Dareon tak časté jméno není, k tomu třicítka vysoce postavených rytířů a kovovo-dračí zbroj. Dareon se sice nepředstavil, ale rytíř velící pevnosti neměl problémy jej poznat. Dareon zachytí mužův kradmý pohled a zle se na něj zazubí stylem, který každý Urozený musí zvládnout, než je mu sedm let.

Rytíři vyrazí na čele kapičky potu, protože je v koncích. Už ví, kdo Dareon je, protokol pro rytíře nesedícího na nauglirovi při setkání s princem hovoří celkem jasně. Pokud by se neuklonil, mohlo by to mít pro něj neblahé následky. Na druhé straně Dareon se nepředstavil a rytíř by měl zachovat jeho soukromí, jinak by to pro něj mělo také neblahé následky. Cítíš, jak se Dareon po tvém bou asi deset sekund velmi dobře baví, než promluví. "Jsem Dareon Krvavý trn z rodu Krvavých trnů. Čtvrtý syn krále Sargese III.," představí se oficiálně a sir Reyder se ta může s ulehčením hluboce uklonit a pak pronést dané uvítací formule. Proč s tebou cestuje princ se samozřejmě nezeptá, i když zmatený je dost. Potom tě požádá o dovolení jít zařídit vše potřebné, a jakmile mu jej udělíš, odejde.

Ty pak Dareonovi řekneš, že není příliš slušné nechat jeho rytíře a tvé hosty v kasárnách s mužstvem. "Ale je to jediná možnost," odpoví ti Dareon klidně. "Tahle pevnost nemá čtyřicet pokojů pro rytíře, maximálně pro dvacet." Ve skutečnosti pouze pro patnáct, otec nikdy nepočítal s tím, že by se tady rytíři měli zdržovat trvale, a větší rytířský doprovod než patnáct se jen tak nevidí. Třicet rytířů Dareona je velká výjimka daná tím, že cestoval přes neovládané a velice nebezpečné vnitrozemí. "Deset pokojů je vašich, zbylé by si vzali mí rytíři. Ale jenom část, zatímco ta druhá by byla v kasárnách tak jako tak. A jsou příliš hrdí na to, aby se po noci v pokojích. Takže takhle by se ta část v kasárnách obrátila proti těm v pokoji a svou zlost by si vybíjeli na nich. Raději je nechám v kasárnách všechny, ať jediný, koho mohou proklínat, jsem já." Dareon si je asi sakra jistý svou pozicí, protože namíchnout třicítku mocných rytířů daleko od domova. Na druhé straně Dareon je velice mocný zaklínač a v boji by svým rytířům způsobil citelné ztráty, byť by jej jasně přemohli. A ti, co by přežili, by se museli zodpovídat králi ze zrady a vraždy jeho syna. Když stejně postavený zabije stejně postaveného (víceméně), tak se to neřeší a ten mrtvý byl neschopný a neuměl se o sebe postarat, ale zabít výše postaveného a ještě nadřízeného šlechtice, to není dobrý nápad.

"Koho uslyším něco namítat, vyříznu mu osobně jazyk," dodá Dareon a rozhlédne se kolem sebe. "Vím, že teď máš své povinnosti a nebudu rušit. Uvidíme se večer," mrkne na tebe už zase zaklínačským tónem, otočí se a jde do naugliřích stájí. Nedá ti možnost rozloučit se s ním jako princem, protože zjevně v zaklínačské pozici se cítí o dost lépe. Každopádně uvidíme se večer neupřesnil. Možná myslel na večeři, možná ne.

Moře Nářků

Jenom se o trochu víc zachmuřím když přijde hlášení o hloubce. Není to až takové překvapení a byl jsem připravený, že se to může stát. Bylo by hezké kdyby se tu dalo proplout a ztratit se pronásledovatelům, ale nedá se nic dělat. Je třeba změnit plán. Pořád ještě naší situaci můžeme obrátit v náš prospěch a využít možnosti, které se tu nabízejí.
"Připravit k obratu a signalizujte ať se naše lodě o něco víc rozptýlí," rozkáži. Budeme tak vypadat zmateně a víc bezbranně. Nepřátelé se snad nechají nalákat a jak budou chtít prolomit naší řadu vjedou na mělčinu. K tomu jim chci nachystat ještě malé překvapení.
"Dejte vědět mágům, že až se lodě přiblíží mají přestat tlumit protivníkova kouzla na vyvolání větru a naopak jim vítr posílit," vzkáži po pobočníkovi další příkaz. Napneme jim plachty až k prasknutí, necháme je propllout kolem nás a pak se nedokáží tak snadno vyhnout srážce s mořským dnem a některé z jejich lodí uvíznou.
"Střelci na pozice," vydávám další instrukce. "Nachystat na boční salvu. Nenechte se zahákovat." Z kapitánského místa sleduji jak se lučištníci řadí na palubě. Ti nejlepší šplhají po lanoví do košů odkud si budou vybírat cíle mezi důstojníky. Ostatní po palubě sypou písek aby to tolik neklouzalo až dojde k boji.
Chvíli uvažuji, že si nechám přinést luk a také budu střílet, ale nakonec pošlu pobočníka jen pro můj meč a přilbu. Mé místo je zde, nemohu se nechávat ovládnout vzrušením z bitvy.

Feriedor

Sir Kamenné oko lehce ztuhne, když řeknu, kdo se mnou jede. Ačkoliv jsem mu prozradila jen jméno, muselo mu konečně cvaknout, kdo to asi tak je. Kdybych mohla, smála bych se. Sice jen hraně, protože od srdce by to vážně nebylo, ale smála. Ach, tak to bývá, když jeden ví víc, než druhý a tomu to pak konečně dojde… Smích však bezpečně držím v sobě a stále na sobě nedávám nic znát. Ačkoliv tyhle pochůzky po území v lásce nemám, skvěle si tak oživím kamennou masku, kterou musím vždy nasadit, abych vzbuzovala respekt. Ano, nejsem v tom mistr, ale na ženu bych řekla, že je to dobré. No, posoudit to musí jiní…
Jelikož se Dareon nepředstavil, měl sir Rayder problém ho poznat. Vlastně ho poznal až díky mě, když jsem se zmínila, kdo se mnou jede. Vzhledem k tomu, že jsem měla Dareona spíše za zády, než u boku, nezachytila jsem jeho pohled, který vrhl na velitele pevnosti. Tomu se to však zračilo v očích, takže jsem si tak nějak poskládala, co udělal. Zvládl však nehnout ani brvou, což bylo dobře. Kdyby se z toho pohledu složil, pravděpodobně by se rozkřiklo, že velitel pevnosti je pěkný slaboch.
Čemu však sir Kamenné oko nezabránil, byly krůpěje potu na čele. Věděl, kdo Dareon je a jelikož neseděl na nauglirovi, měl by se princi uklonit. Kdyby to neudělal, mohlo by to mít pro něj velmi špatné následky. A pak asi i pro mě, jelikož jsem tomu byla přítomná a otec by se to jistě dozvěděl… Jenže tu byl háček. Dareon se nepředstavil a proto by měl sir Reyder zachovat jeho soukromí, protože i tak by se mohl dočkat nepěkných následků.
Bylo cítit, jak se princ vedle mě baví. Netrvá to dlouho, ale i tak je to pro sira Kamenné oko psychicky namáhavé. Ráda bych Dareonovi jednu vrazila, protože i přes ten jeho rodokmen, by se mohl laskavě zdržet ponižování rytíře, který spadá pod mého otce a tudíž částečně i ke mně. Jenže protokolů je hromada a držet se jich musím. Nadávat mu mohu v duchu, kde to uslyším jen já.
Konečně se představí a sir Reyder se s úlevou hluboce ukloní. Aby ti neprasklo v zádech. Proletí my myslí a musím stisknout čelisti, abych to neřekla nahlas. Když se zase narovná, kvákne uvítací formule, aby to měl již za sebou. I přes zmatek, který mu panuje v hlavě se neptá, proč se mnou princ je. Což má štěstí, jelikož sama nevím, jak bych mu měla odpovědět. Asi by se mu nezamlouvalo, že jsem kvůli jeho pitomému lovu přišla o několik svých mužů. Sice by to neřekl nahlas, ale jeden nikdy neví. Sir mě pak požádá, jestli může odejít, aby vše připravil. "Běž." kývnu a otočím se na Dareona.

Řekla jsem mu, že není slušné nechat spát rytíře v kasárnách s mužstvem. Jeho odpověď je logická a ačkoliv se nechci hádat, musím projevit trochu dobrého vychování. Samozřejmě, kdybych si pustila ústa na špacír, mohla bych mu pěkně říct, že se může sebrat, že ho tu nechci. Byl v pohodě, to ano a dobře se mi s ním i kecalo, ale někdy bych mu ráda trochu pokřivila ten jeho zatraceně pěkný úsměv…
"To opravdu nemá." souhlasím. Abych pravdu řekla, má jich asi jen patnáct, což vědět nemusí. Jeho počet rytířů byl pochopitelný, jelikož pochopitelný, jelikož cestoval přes velmi nebezpečné území. Navíc otec nikdy nepředpokládal, že by tu přebývalo tolik rytířů a proto se raději zamřeli na kasárny, než na pokoje pro "hosty". Poslouchám ho dál a nestačím se divit. Logikou oplývá a je vidět, že blbý není. Ale nestačím se divit, jak si je jistý loajalitou svých rytířů. A také to raději shodí na sebe, než aby se mu servali rytíři. Neubráním se a jedno obočí mi vyjede nahoru. Srovnám se zase a kývnu. "Dobře tedy. Je to tvé rozhodnutí."
Jiné stejně nebylo. I kdybych já své rytíře šoupla do kasáren, stále bude málo pokojů pro ty jeho. A popravdě, je to jeho problém. Nikdo ho nenutil, aby tu zůstával.
Stále mě zaráželo, že si je svou pozicí tak jistý. Čím jim sakra vyhrožuje? Rytíř má svou čest, takže peníze v tom nebudou. Tak co? Bylo to od něj totiž dost riskantní. Přeci jen je daleko od domova. Avšak je také mocný zaklínač a v boji by svým rytířům způsobil znatné ztráty, i když by ho přemohli. Pak je tu ještě to, že by se museli zodpovídat králi za zradu a zabití jeho syna. Přeci jen není dobré zabýt výše postaveného a ještě k tomu nadřízeného šlechtice.

A pak se mu povede překvapit mě znovu. Tím, co řekne, překvapí všechny, co tu jsou, až na jeho rytíře. "Ano, to mám. Předpokládám, že připojit se nechceš, že?" přitakám a zeptám se. S mrknutím se otočí a jde do naugliří stáje. Hm.. takže ne. Zase to byl ten jeho prvotní zaklínačský tón. Nemohla jsem si pomoct, ale jako zaklínač byl lepší, než když se choval jako princ. Ano, dobíral si mě, ale aspoň jsem se tím bavila. Nedal mi možnost se s ním jako s princem. Ale co mi poskytl byl výhled na jeho fešné pozadí.
Co myslí tím, "Uvidíme se večer." netuším. Jen doufám, že tím myslel večeři. Protože co jiného by tím mohl myslet? Nevyznala jsem se v něm a ačkoliv jsem měla už tak nějak obrázek o jeho povaze, musela jsem ho stále poupravovat, protože byl každou chvíli jiný.
A mě teď čekala práce. Takže... kde začneme?

Bitva na severu

Vydáš Krelovi rozkazy, který je okamžitě pomocí troubení na roh předává dál jednotkám. Mágové se soustředí na hrot klínů, křídla se pomalu svírají a zasypávají barbary šípy. Seveřané jsou ale odolní hajzlové, vidíš muže, ze kterých trčí pět šest šípů a oni se stále drží na nohou a pořád bojují.

"Sa'an'ishar!" vykřikne potom Krel směrem k rytířům a sám tasí meč, aby s ním následně mávl. Ty, tví vazalové a rytíři pobídnete své ještěry do plného trysku a objíždíte levé křídlo vaší armády. Jakmile křídlo objedete, ocitnete se v zádech barbarů, kteří se okamžitě otočí a vydají se i vstříc vám. Nemají žádnou formaci, desítky mužů se neorganizovaně rozbíhají ke křídlům nebo k vám. Ale jejich velitelům se stále daří udržet aspoň část barbarů v pevném klínu, který pořád tlačí na vaše čelo.
Vystřelíš šíp, který se zabodne jednomu muži do hrudi. Minul jsi srdce, barbar se oklepe a běží dál. Jeden z rytířů stejného muže trefí do nohy, barbar stále kulhá kupředu. Dalšího barbara už složíš jedinou ranou do hlavy, ale měl jsi při té trefě velké štěstí. Trefovat za trysku pohybující se hlavu nedokáže několikrát za sebou ani nejlepší jízdní střelec.
Barbaři vám palbu oplácejí jen slabě, občas odněkud vyletí šíp, který Oriana nenechá doletět až k vám. Větším nebezpečím je zhruba sedmdesát barbarů z týla jejich armády, kteří se k vám rozběhli a už jsou téměř u vás. "Zteč?" zeptá se Krel. Zatím jste k nim jeli spíše bokem a stříleli.

Moře nářků

Zatímco Olweho deset lodí vytvoří pro obrat na jih pevnou formaci o dvou řadách, Kihtracet svým třinácti lodím nařídí pro obrat se rozptýlit, pro větší zmatení soupeře. Zahájíte tedy obrat a přesně podle předpokladu, dvojitý klín nepřátelských lodí se k vám vydá po přeponě. Mezitím stále probíhá palba z katapultů i balist na té i oné straně, větší poškození ale nepřinesla ani jedné.
To se ale brzy změní, ve chvíli, kdy se k vám nepřátelská flotila přiblíží. Teď už je jasné, že se nevyhnete boji. Katapulty teď naleznou cíl na obou stranách, vaše černé kameny trefí přídě několika nepřátelských lodí a poškodí některé jejich stěžně, jejich zase prorazí trupy několika vašich lodí.
Posádky všech třiadvaceti vašich lodí spustí salvu šípů, nepřátelské lodě ji ale důstojně oplácejí. Přestože lodí máte víc, oni mají stále početní převahu v mužích, proto je jejich hlavním cílem vás zahákovat a dostat se na palubu, kde by v boji muž proti muži měli jasnou výhodu.
Vaši muži nejsou žádní nováčci, jejich ovšem také ne. Několik velkých šípů vystřelených z balist, které se vám zarazí do trupu, mají na sobě lana, a těmi vás k sobě lodě přitahují. Ani Tanithil ani Temeri zatím nebyly zasaženy, ale je to jen otázka času. Posádka začne lana samozřejmě ihned odsekávat, ale nepřátelské lodě vystřelí z balist další salvy. Navíc nepřátelská flotila začne zatáčet o něco dříve, takže se zatím drží od mělčina dál a pluje vám po boku více než v zádech. Ninonel a další mágové splní, co po nich Kihtracet chtěl, a přidá nepřátelům vítr do plachet. Těm se však i přesto podaří dokončit obrat a stále se drží víceméně po vašem boku, navíc se šípy s lany zabodnutými do několika vašich lodí. Teď už Nionelino foukání do plachet hraje proti vám, tak toho nechá.

Poušť; město Khazader

Nacházíš se nyní ve městě Khazader ve smrtonosné poušti, která se táhne od hranic vašeho území snad až na konec světa. Toto prastaré město získal se svou armádou už před třiceti lety tvůj nejstarší bratr Kerox z rukou žlutých pouštních skřetů, kteří jej po staletí ovládali. Podle legendy mělo prastaré město Khazader ukrývat spoustu pokladů, nicméně skřeti je pravděpodobně všechny někam odnesli. Když bratr město získal, zdálo se být prakticky bezcenné, nicméně to by nebyl Kerox, aby z prohry neudělal výhru. Je to město velice daleko od vašeho ovládaného území, uprostřed pouště kde široko daleko zase nic není. Každá armáda, která táhne dál, než je Khazader, se tady musí zastavit a dočerpat zásoby. Kerox město opravil a nechává ho hlídat početným vojskem, každá armáda táhnoucí do pouště dál na západ musí zaplatit přemrštěné částky nejenom za potraviny a vodu, ale také za bezproblémový průchod dál. Kerox se tak stal i bohatším, než tvá třetí sestra Irisa, která už našla dvě prastará města s pokladem.

Ty táhneš s armádou tří tisíc vlastních mužů, dvěma tisíci žoldáky a dvěma sty svými rytíři ještě dál, než je Khazader, dokonce jednou tolik dál. Za tuto výpravu jsi dal hodně peněz, a tak se jen modlíš, abys měl konečně úspěch. I ty už jsi dobyl nějaká stará města, ta se ovšem ukázala být poměrně bezcenná. Některá využíváš jako předsunutou základnu, další tví muži museli, i přes ztráty které měli při dobývání, zase opustit, což jim na morálce moc nepřidalo. Míříš k městu Taheror na jihozápadě pouště. Je to zatím nejdál, kam se kdokoliv ze sourozenců odvážil, ačkoliv zdaleka to ještě není tak daleko, jako byl váš otec s armádou za mlada. Taheror bylo jedno z nejbohatších měst pradávné říše, a i kdyby tam byl jen zlomek pokladu, zcela by to pokrylo tvé náklady na tuto výpravu a ještě bys hodně zbohatl. To je ale ještě budoucnost.

Přítomnost je taková, že je deset hodin dopoledne, ty sedíš v jednom pokoji v pradávném opraveném paláci a dopřáváš si svačinu z čerstvého ovoce. Po týdnech v poušti je žvýkání hroznového vína neuvěřitelná slast. Tvá armáda táboří v Taheroru také a moc dobře víš, že se vojákům odtud rozhodně nebude chtít. Nicméně jste tu už dva dny, museli si odpočinout, a každý další den jen plní kapsy tvého bratra tvým zlatem. Musíte brzy vyrazit.

Day of death

Barbaři jsou tužší odpor než jsem čekal, jsou houřevnatější než my a skolit jednoho je jako skolik pět z nás. Začínám mít opravdu jisté obavy, že to chtělo více mužů.
"Na to ale sakra nebyl čas."
Zatnu podrážděně zuby a bojuju, jak to jde. Šípy opouštějí tětivu mého luky, některé zásahy jsou pěkné. Barbaři se začínají trousit dle plánu do všech stran, ač stále udržují ještě klín, kterým chtějí prorazit.
Křídla by ty zběhlé na bocích měla porazit přece jen mají docela palebnou i početní přesilu, takže by je mohla udržet si hezky od těla. Čelní armáda jak doufám vydrží lítě bojovat a štíty, šípy a magie, kterou jsem rozkázal sesílat na klín snad odvede dostat životů našich nepřátel, aby nás nerozbili.
Dále však následuje osudová volba. Na sedmdesát barbarů se řítí v plném běhu k nám. Rychle se zamyslím a proberou mě až slova Krela.
"Musíme vsadit na jinou kartu."
Hodím si luk na záda a tasím svůj stříbrný meč.
"Ne Krele stáhneme se. Utvoříme si odstup a vylákáme je ven z formace za námi. Pokud by se začali točit na křídla otočíme to na čelní úder. Pokud vyběhnout za námi, jakože s tím počítám, protože jsou dost rozběsnění budeme jezdit křížemkrážem kolo nich v menších skupinách, abych nás nemohli dobře zasáhnout svými zbraněmi a budeme za pomocí našich zvířat trhat a sekat na kusy našimi zbraněmi. Hezky je budeme ubírat od okrajů jejich houfu, jako se okrává jablko. Čelní steč jen v případě nutnosti stálo by to příliš životů."
Rozhodnu a dle rozkazu se zařídím a stočím Nářka. Jakmle mám možnost neváhám a sekám po barbarech, kteří mi příjdou pod ruku mířím na hlavu a ramena, kde jsou klíční kosti. I kdybych je jen zlomil tak ochromím ruku. Nebodám, protože bych mohl přijít o meč zaklesnutý v nějakém šmejdovi stále sleduji vývoj situace, kdyby bylo třeba změnit strategii.

Pláň vítězství

Bylo příjemné poslouchat rozkazy, které se dál šířili vojskem. Šípy mířili k řadám trpaslíků a já čekal co se stane. Výsledek jsem tušil předem, protože dobře vím co Ti malí zmetci dokáží a jak moc jim ublíží šípy. Výsledek byl takový jaký jsem čekal. Zvednuté štíty a pevné zbroje odráželi naše šípy, ale občas se přeci jen zadařilo. Každý, který padnul nebo byl zraněný ve mě usadil dobrý pocit. Každý který padne, nebude dělat problém později. Doufal jsem, že i moje šípy padnou na úrodnou půdu a aspoň škrábnou některého s trpaslíků, aby jed mohl dodělat práci. Zatajil se mi dech, když jsem viděl že dojde ke střetu. Moji vojáci se zapřeli a já slyšel úder, jak masa narazila do masy. Boj to byl rychlý a krutý. Ve své podstatě to bylo nádherné představení, neboť magická síla a kouzla, které létaly nad hlavami byly úžasné.

Fronta se ustálila a já jsem si oddychnul, teď už vše bude v pořádku. Ač můj klid vydržel pouze do chvíle, než nastoupil oddíl Kladivonošů. Bylo vidět, kdo je v jejich čele a že evidentně na něm zapracovala magie.
Trpasličí sráč!
Linie se začala bortit a tak bylo na čase povolat rezervy. Než jsem stihl tak si mě všiml vojvoda.
Tak pojď Ty sráči! Záloha vpřed na podporu středu! Přímo na Trogrina a jeho gardu! Zadupejte ty malé sráče do země!
Zařvu z plna hrdla a odložím svůj luk. Vytasím své šavle a v čele svých mužů se vrhnu vpřed. Je na čase ukázat trpaslíkům, že s námi si nemají zahrávat. Nesnažím se použít nic z magie, neboť jsem viděl co to udělalo dříve. Trogrin je jistě zkušený válečník, ale stále je malý a pomalejší jak já. Rychlost a obratnost to budou mé zbraně. Navíc dvě šavle, proti jednomu kladivu bude taky výhoda.
Ke mě vojáci Ledových štítů! Zabijte je všechny!

Bitva na severu

Zpočátku to vypadá, že tvůj plán skvěle vyjde. Rozlícení barbaři se vyřítí směrem k vám, jak ustupujete. Pak ale i barbaři vytáhnou z rukávu své eso. Vzduch prořízne ostrý rozkaz v hrdelním jazyce a sedmdesát barbarů se i přes své rozlícení okamžitě zastaví a rozestoupí se. Z jejich zadních řad vyjde dvacítka barbarů o stopu větších, než jsou ostatní. (Jsou ale součástí těch sedmdesáti, jen byli předtím vzadu.)
Všem se na krku houpou ochranné amulety a ozbrojeni jsou velkými kladivy. Husté vlasy a vousy mají všichni spletené do copů. A z těchto barbarů ještě o krok vyjde Burg Mrazivý, vůdce téhle hordy. Zadívá se ti přímo do očí, pak pozvedne své obrovské kladivo do výšky a políbí jej. Následně zařve bojový pokřik a kladivo hodí. Letí mnohem rychleji, než je možné. Runy, kterými je kladivo pokryté, se rozzáří při průchodu Orianinými štíty a ty jej nedokáží zadržet, jen zpomalit. Pak kladivo narazí do hrudi tvé čarodějky a smete Orianu se zvukem praskajících žeber ze sedla.
Ochrana zmizí a okamžitě jste zasypáváni šípy ze zadních řád barbarů, jejich palba se koncentruje přímo vás. Ty sice okamžitě poté, co Orianin štít zmizí, vyvoláš svůj vlastní, tomu ale zdaleka tolik nevěříš. Šípy se dostávají mnohem blíž, občas vám cinknou o zbroj. "Je naživu," zamumlá Krel a vytáhne čarodějku k sobě do sedla. Hruď má rozdrcenou a je v bezvědomí, ale je to mága, určitě už se dávno uvrhla do magického spánku. Nikdo nemá větší šanci přežít takové zranění, než mág.
"Můj lorde!" zavolá jeden z rytířů na týlu vaší malé jednotky a ty se otočíš k němu. Z hor za vámi sestupuje stovka nebo možná i více barbarů, běží s bojovým pokřikem na rtech a míří přímo k vám. Pak se ozve pokřik i od sedmdesáti barbarů vedených Burgem mrazivým a ti se také rozběhnou přímo na vás. Burg má své kladivo zpět v ruce a běží v čele.
Jdou na vás zepředu a zezadu, dá se uniknout do strany. Pak by ovšem tato síla nejspíš zaútočila na křídla.

Pláň vítězství

Svoláš své vojáky a poté vyrazíš přímo proti Trogrinovi a jeho kladivonošům. Srazíte se s ohlušujícím třeskem ocelí a ty se začneš probíjet k Trogrinovi, zatímco on míří k tobě. Jedním kladivem smete jednoho tvého vojáka, druhým druhého. Ty srazíš stranou kladivo kladivonoše a bodneš jej šavlí do tváře, pak uskočíš kladivu dalšího, najdeš v jeho zbroji skulinku a probodneš jej. Pak šavli zase vytáhneš, necháš trpasličího bojovníka spadnout a pokračuješ v cestě.
Veškerý boj se najednou přesune tady, to je centrum, tady se láme bitva.
Pakliže Trogrin padne, trpaslíci přijdou o svého velitele, morálka klesne k bodu mrazu a bez rozkazů budou ztraceni, pakliže padneš ty, tví vojáci už nebudou mít za koho bojovat a ustoupí. To si uvědomujete oba dva, proto se s křikem snažíte dostat k sobě. Trogrin o sebe bouchne kladivy, smete posledního elfa, který stal před tebou, a už stojíte před sebou.
Trpasličí vojvoda zaútočí. Jedním kladivem tě pokusí udeřit do hrudi, druhým se kryje. Stačí mu tě trefit, aby tě ochromil, ty bys musel trefit malinkou mezírku mezi jeho kovovými pláty, nebo jej bodnout do tváře.

Feriedor

Následuje stereotypní prohlídka pevnosti. Je ti předem jasné, že všechno bude v pořádku. Už když jsi propustila sira Kamenné oko, aby se šel postarat o všechny záležitosti kolem pokojů, měl spoustu času postarat se i o to, aby všechno bylo tak, jak má. Takže prohlédneš sklady, kde je dostatek potravin na předepsanou dobu obléhání, prohlédneš nezávislé studny i zbrojnice, aby ses ujistila, že se nerozkradly zbraně ani zbroj. Všechno zcela v pořádku.
Dareona až do večera nevidíš, víš jen to, že zabral jeden z pokojů pro rytíře. Další máš ty a tvých devět rytířů. Čtyři pokoje jsou volné a podle Dareonových příkazů volné také zůstanou. Slyšela jsi, že Dareon nechal v kasárnách pro své muže vyčlenit pět důstojnických pokojů, takže rytíři nebudou bydlet přímo s mužstvem, ale stále to jsou jen kasárny.

Do jídelny na večeři přijdeš kolem deváté hodiny večerní. Na místě už je sir Reyder Kamenné oko a Dareon dorazí o pár minut později. Večeře je dosti skromná, přeci jen jste v jedné z nejsevernějších pevností tvého rodu. Naštěstí se vyhnete tomu, že by princ ohrnul nad tímto jídlem nos. I on byl jistě na mnoha taženích a jedl daleko horší věci, takže to bez problémů spořádá. Během jídla a dokud je tady velitel pevnosti, spíše jen tak zdvořile konverzujete. Dareon se rytíře ptá na jeho práci, stav pevnosti a podobně, ale jen natolik, aby se to dalo považovat stále za profesionální zájem a ne vyzvídání. Mluví se tvým rytířem klidným tónem a sir Kamenné oko se v jeho přítomnosti trochu uvolňuje, už s ním nemluví tak strnule jako zpočátku večeře.

Chvilku po jídle se Kamenné oko omluví kvůli rozdělení hlídek a ty zůstaneš v jídelně velení, malé, ale luxusně zařízené místnosti v nejvyšších patrech pevnosti, sama s Dareonem. Oba na sobě máte stále svou zbroj a u sebe své meče, zvykem temných elfů je zbroj a zbraň téměř nikdy neodkládat. Jakmile sir Reyder opustí místnost, Dareon se pohodlně opře a zadívá se na tebe. "Budu tvé vřelé pohostinnosti využívat jen pár dní, pak vyrazím zpět k domovu," slíbí ti po chvilce uvažování. "Máš zajímavý výraz, trénuješ ho před zrcadlem?" zasměje se poté a promluví vcelku přátelským tónem.

Moře nářků

S hraným klidem pozoruji relativně pomalu se přibližující nepřátelské lodě a nakrabatím čelo, když začnou zahýbat doprava. „ Jak je to možné mají věštce?“
Ohlédnu se přes rameno na mé první lodě a to co uvidím za nimi my doslova zmrazí krev v žilách, pár okamžiků zůstanu stát jako přimrazený neschopen slova a činu.
„ On zatáčí na stejnou stranu? A nařizuje roztáhnout formaci? Bratře co to má znamenat?“

Násilím pře přinutím neklít a donutím se nasadit věcný ton hlasu. „ Sežeňte něco co by se dalo spálit ať to hodně dýmí, nařiďte ať to samé udělají všechny lodě v naší řadě a také to nařiďte Elmogu a ať prosívám vás nezapálíte lodě jen kouř. Thranduile ať se ty a tví kolegové na lodích připraví, jakmile začneme kouřit zformujte ho a udržujte kolem levých boků naší řady a trochu před Elmogem a Helcarace, loě nemusí úplně zmizet chci jen abyste ztížili zaměřování, bude se jim hůře střílet, když nebudou vědět přesně jak zasahují. Provést.“

Zhluboka se nadechnu a přinutím se ke klidu, zatím se levá část mé formace(od nepřítele) ponoří do kouře. Vzdychnu. „ Signalizujte bratrovi, že podniknu výpad na nepřátelskou formaci ať mě nenásleduje, v jeho formaci by to nepřežil.“
Střeli zatím buší do lodí mé flotily a mé lodě jim odpovídají. „ Ještě okamžik.“ Sleduji jak bratrovo popohnání větru je přinutilo roztáhnout více formaci aby mohli střílet na obě naše uskupení. „ Celé formaci ostrá otáčka na pravobok, jakmile se otočíme všechny lodě budou udržovat maximální rychlost, kurz budeme udržovat podle poslední nepřátelské lodě, Elmog a její řada jí obepluje z leva my zprava. Signalizujte Řadě Elmog, že až budeme proplouvat tak jim zakazuji používat zápalné a řetězové střeli.“ V duchu dodám. „ Pokud by přestřelili schytá to naše plavidlo nebo plavidla.“ „Naše řada soustředí palbu zápalnými střelami pouze na levobok, na pravobok ať střílí obyčejnými střelami.“
Posádky se vydají plnit mé rozkazy a já se ještě na okamžik zamyslím. „ Jak mohou reagovat? Mohou s posledními třemi až čtyřmi loďmi v řadě zabočit doleva a kompenzovat náš manévr, ale plují dost rychle a očividně ví o mělčině, ne není pravděpodobné, že by se jim chtělo plout k mělčině, zvláště, když jí bude zastírat zbytek našeho kouře co za sebou necháváme. Pokud budou tak hloupí dokončíme naši ostrou zatáčku až poplujeme úplně na druhou stranu a oni ve snaze kopírovat náš manévr vplují do mělčiny. Ne mnohem pravděpodobnější je, že se otočí stejně jak my na levobok, ale i tak bychom měli být schopni napadnout v ostré zatáčce jejich zadní loď a uplout tím, že dokončíme zatáčku. Když nic jiného tak odlákám část lodí.“ Zamračeně se podívám na poslední loď plující v druhé nepřátelské řadě. „Signalizujte všem lodím naší řady ať si nechají připravených pár katapultů a hlavně zápalných střel pro loď v druhé řadě. Naše loď si je nechá všechny katapulty na levé straně, takže na ty lodě v první řadě budeme střílet jen obyčejnou municí a té lodi v druhé řadě uděláme teploučko.“
V duchu se připravím na to co bude následovat, naše čelní lodě budou odstřelovány, zatímco se budeme přibližovat a my jim budeme moci opětovat palbu jen minimálně, ale na naší straně bude stát rychlost kterou se obě flotily pohybují a také že budeme představovat menší cíle pro palbu, s trochou štěstí nám pomůže i ten kouř. Také by mělo pomoci, že náš manévr nás přenese z palebného pole většiny nepřátel , zbyde jich tak 5 nebo 6, jejich háky mě nechávají chladným, ikdyž je nechávám odsekávat, až budeme těsně před střetem nepřátelé jich většinu budou muset odsekat sami, jinak by ty háky ze vzdálenějších lodí zametly paluby lodí kolem kterých budeme proplouvat, skutečně nebezpečné budou háky jen ze tří posledních lodí.

Pro názornost obrázek:
odkaz

Feriedor

Když jsem zůstala na nádvoří "sama" pustila jsem se do prohlídky pevnosti. Už předem bylo jasné, že vše bude v naprotostém pořádku, protože sir Reyder měl dostatek času nakopat ty, kteří se povalovali, nařídit, ať něco uklidí a srovnají a tak dále. On se pak šel postarat o věci okolem pokojů, aby i to bylo v pořádku. Nejdříve začnu u skladů a postupuji dál. Je v nich dostatek potravin na předepsanou dobu obléhání, takže si v hlavě odškrtnu první splněnou položku. Pak se vrhnu na studny a zbrojnici. Ve zbrojnici je vše, co má být. Nic neukradli a je tu i dost uklizeno. Další bod splněn. A takto prohlédnu celou pevnost. Nenajdu žádný nedostatek, což je dobře.
Svého společníka až do večera vůbec nevidím. Vím akorát to, že si zabral jeden z pokojů pro rytíře. Další připadl mě a devět si zabrali mí rytíři.. Zůstali čtyři volné pokoje a jak Dareon přikázal, volné také zůstanou. Také se mi doslechlo, že nechal v kasárnách pro své muže pět důstojnických pokojů, takže nebudou bydlet přímo s mužstvem. Pořád to však zůstavají jen kasárny. Já to už ale nehodlala řešit. Řešit to budu až ve chvíli, kdy tu někoho z lidí na pevnosti nebo mých vojáků zabijí, či zničí. Dareon si to tak rozhodl, tak ať to tak má...

Je něco kolem deváté hodiny večer, když přijdu do jídelny na večeři. Jsem již umytá a vypadám aspoň trochu k světu. Sir Reyder je již v jídelně a pár minut po mě dorazí i Dareon. Večeře není nic moc, ale jíst se to dá. Také co čekat od nejsevernější pevnosti mého rodu. Princ nad jídlem nos neohrne, za což jsem vážně ráda. Určitě musel jíst i mnohem větší blafy, než dostal teď před sebe. Vlastně, vážně to jídlo bylo ehm.. dobré.
Behem večere panuje v jidelně lehká a zdvořilostní konverzace. Dareon se sira Kamenné oko ptá na stav povnosti a podobně. Naštěstí je to pouze zájem, než vyzvídání. Mluví k němu klidným tónem a rytíř se tak postupně uvolní z počáteční strnulosti, že ho přo našem příjezdu tak překvapil.

Chvíli po té, co dojíme se sir omluví kvůli rozdělení hlídek. Takže zůstanu v malé, ale velmi dobře zařízené jidelně, která se nachází v nejvyšsích patrech pevnosti sama. Tedy.. princ Dareon je tu také. Oba jsme stále oblečení ve zborji a u pasu nám vysí meče. Naším zvykem -temných elfů- je zbroj a zbraňe jen tak neodkládat. A někteří s ní i spí. Což moc nechápu, protože zas tak pohodlné to na ležení není.
Jakmile sir Reyder opustí místnost, Dareon se pohodlně opře do opěradla a zadívá se na mě. Nehledím jeho směrem, pouze cítím jeho pohled. Hlavou se mi honí různé myšlenky a jeho přítomnost mi je teď lehce ukradená. Kdyby nepromluvil, možná bych se i zvedla a bez jediného zabrblání bych odešla. Prostě jako by tam nebyl. Jakmile však začne mluvit, vrátím se duchem zpět do místnosti a otočím k němu hlavu. "Dobře." kývnu a chvíli přemýšlím. "Teď zahoďme nějaké protokoly... Vážně ti přijdu tak vřelá, jak jsi právě řekl?" zeptám se ho stejným zaklínačským tónem, kterým on sám na mě jistě velmi rád mluví. Sice v úšklebku, ale usmívám se na něj. Jeho poznámku na můj výraz zprvu přejdu. Nakonec na ni přeci jen zareaguji. "To se ti tak líbí?" dobírám si ho. "A ne, před zrcadle ne. Popravdě mi pojem "zrcadlo" ani nic moc neříká. Netrávím před ním hodiny, abych nějak vypadala." Na důkaz svých slov si rukou prohrábnu volně rozpuštěné vlasy. Snad se neurazí. Netušila jsem, jestli on před ním nějakou tu dobu stráví, nebo ne. Ale jeho vzhled by na to i s klidem odpovídal.

Death is comming

Nepřítel se nechal vyprovokovat přesně, jak jsme potřebovali. Nicméně zdá se, že tu nebudu jediný stratég. Nepřítel nechal vystoupit své největší a nejsilnější muže. Typoval bych je na náčelníky kmenů. Vůdce armády jsem bezpečně poznal a pak....letící kladivo. Pohled mi těkne, když Oriana padá ze sedla a Krel jí dostane raněnou do svého.
Najednou se ozve varování a do zad se nám blíží další stovka barbarů, kteří byli ukrytí.
"Sakra! Takový nápor by křídla nezvládla....máme jen málo času než dostihnout náš týl."
Zatnu zuby a pohlédnu na Krela.
"Krele vezmi Orianu do bezpečí, budeme jí ještě potřebovat a donuť ty naše padavky tam vepředu ať konečně rozemelou ten klín a začnou presovat ty zbylé parchanty!"
Křiknu na svého věrného a pak pozvednu svůj meč.
"Rytíři za mnou! Pobijeme ty parchanty, kteří se na nás řítí! Roztrhejte jejich vůdce pozor na jejich kladiva! Zdecimujte jejich řady dřív než ti v týlu dorazí k nám. Pokud bude situace kritická stáhneme se. A teď triskem a na ně!"
Křiknu a pobídnu Nářka do plného běhu. meč pevně svírám a zaměřím se na nyní neozbrojeného Burga. Jednu v první řadě svých jezdců a jakmile budu mít nepřátelského vůdce na dosah nechám Nářka aby se mu zahryzl do krku a strhl ho dál sebou a nebo v druhém případě se mu pokusím rychlým švihem v úrovni krku setnout hlavu. Mířím trošku níž než je krk, protože předpokládám, že se bude chtít pokrčit v kolenou, aby uhnul.
"Bohové stůjte při nás."
Vyšlu prosbu těsně před stečem.

Feriedor

"Ale ano, skutečně mi přijdeš tak vřelá," pousměje se Dareon bez náznaku ironie v hlase. "Ještě ses mě například nepokusila zabít ani zajmout, takže jsi vřelejší, než osmdesát procent mých předchozích hostitelů," pokrčí rameny. Pak vezme neotevřenou sklenici vína před vámi a otevře ji. Nalije si a nabídne, že nalije i tobě. "No, nalijme si čistého vína," zazubí se nad touto frází, která se nyní změní v doslovnou. "Možná jsem lepší zaklínač než ty, možná mám více rytířů a možná je můj otec stále ještě král.. Ale stále máte přesilu dvacet na jednoho.. Třeba nemáš žádný důvod mě zabít, ale vždycky se něco najde. Jsem čtvrtý syn, ale hypoteticky tak daleko k trůnu nemám. Můj první bratr nejeví zájem, můj druhý bratr je idiot a má sestra království neuřídí," pronese Dareon a trochu se napije vína, které si nalil. "On by se našel někdo, kdo by za mou hlavu štědře zaplatil. Strach ze mě nemáš, na to máš příliš velkou přesilu. Nemáš strach ani z mého otce, který je příliš daleko, ani z mých sourozenců, kteří by mou hlavu na tácu naopak viděli velmi rádi." Dareon opět pokrčí rameny. "Nechala jsi mě sem vjet a neotrávila mě, když teď byla a nejlepší možnost, takže jsou dva důvody, proč ještě žiji. I přes peněžitou odměnu, nabídky moci postů a podobně nemáš žádný zájem mě zabít, což pochybuji, nebo se ti líbím," usměje se Dareon a podívá se na tebe. "Možná i trochu toho prvního, ale líbím se ti určitě," řekne sebevědomým, ale ne nafoukaným hlasem. Spíš mile, na temného elfa tedy. Pak Dareon rozpřáhne ruce. "Takže ano, myslel jsem to s tím vřelým hostitelem vážně," zakončí s noblesou a mírně se ukloní. Pak se znovu napije vína a zasměje se.
"Narážku se zrcadlem jsem pochopil, ale věř, že před ním také netrávím mnoho času. vypadám dobře aniž by se snažil," mrkne. Pak na okamžik uvažuje, než pokračuje. "Asi si říkáš, proč jsem ti sem jenom tak vpadl. Upřímně, po tom lovu jsem se chtěl sebrat a i s rytíři vrátit zpátky. Ale líbila ses mi a říkal jsem si, proč tě ještě chvíli neotravovat. Ale jak jsem řekl, nebudu tady dlouho. A pokud mi řekneš, že to nemá cenu, nebudu tady už ani hodinu..," slíbí s vážnou tváří.

Bitva na moři Nářků

Moje lest nevyšla. Zřejmě mají zkušeného lodivoda nebo jim to bylo příliš podezřelé. Tak nebo tak, na věci to nic nemění a musíme přistoupit k razantnějším metodám. Bitva je neodvratná a teď již s těmi malými lidičkami nebudu mít žádné slitování. Že se nás nepokusili prorazit se jim vymstí.
Když vidím, že bratr a muži pod jeho velením mění kurz, jenom si pro sebe přikývnu. Sám hodlám udělat něco podobného, takhle se dostanou mezi nás a budou mít mnohem méně prostoru.

"Signalizujte ať se lodě seřadí za sebou. My a další tři lodě v čele začneme otáčet a postavíme se bokem proti hrotu nepřátelské flotily a smeteme je boční salvou," zařvu na své muže. Na příďové nástavbě mají mnohem méně katapultů než my na bocích.
"Lodě, které jsou zahákované ať se nesnaží odpoutat, ale připraví se k obraně. Lodě, které jsou volné jim jdou na pomoc a zasypou nepřátelské plachetnice, které se snaží vniknout k nám palubu a mají stížené manévrování, deštěm střel." My máme víc lodí a pokud nepřítelovy fregaty nebudou moci tolik manévrovat stanou se kořistí našich balist a katapultů. Pro mé napadené vojáky to bude těžké, ale věřím svým mužům, že se dokáží dostatečně dlouho bránit. Zkušeností mají víc než dost a i když se všechny nepřátelské lodě zahákují pořád je můžeme odstřelovat.
"Spustě na vodu zápalné čluny," vychrlím další rozkaz. "Nechť je část našich čarodějů pomocí větru, proudů a magie navede do srdce protivníkovy flotily a pak je nechá vybuchnout. Pro jistotu tam schovejte několik námořníků, kteří je přinejhorším navedou ručně." Možná u toho zahynou, možná se zachrání, ale kdyby neuposlechli mého rozhodnutí čeká je daleko horší trest než je smrt.
"Ostatní kouzelníci začnou oživovat mrtvé na nepřátelských palubách," vyslovím další plán. Tohle je na chvíli zaměstná a Nionielina krvavá magie se k tomu to účelu skvěle hodí.

Bitva na severu

Vydáš rozkazy. Krel na malinký okamžik zaváhá, než stroze kývne a potom odcválá pryč. Pak mávneš mečem a vyrazíš s rytíři na zteč.
Tlakem prstů vysvětlíš Nářkovi, co po něm chceš, takže jakmile se srazíte se barbary, jde rovnou po Burgově hrdle. Zuby obrovitému barbarovi poškrábe předloktí, ale Burg jej přesto dokáže praštit plnou silou kladivem do hlavy. Tvého ještěra to sice nezabije, ale pořádně jej to otřese a po vteřině klesne i tak silný nauglir jako je Nářek na kolena. V důsledku toho jde tvůj sek o něco níž a Burg zachytí čepel toporem kladiva a srazí ti meč stranou. Pak tě popadne svou obrovitou prackou za hrudní plát a strhne tě ze sedla na zem. Tam tě málem pošlape jeden nauglir, ale jeho rytíř jej zvládne ukočírovat a ještě Burga sekne přes šíji. Ten ale jen zařve a rozmáchne se kladivem. Trefí tvého rytíře přímo do tváře, kolem se rozletí úlomky lebky a chuchvalce mozku. Nauglir rytíře divoce zařve a vrhne se vpřed, ale Burg na svou postavu neskutečně rychle uhne a praští nauglira kladivem do čenichu. I tohoto ještěra ochromí.
Ty ale zatím popadneš svůj meč, který ti vypadl při pádu z ruky, a zvládneš se postavit.

Krev bitvy

Vše je těžší než se zdá. Při steči sice můj Nářek způsobí zranění Burgovi, ale ten jej málem zabije, vztekle zavrčím a seknu, pitomé toporo sekery to vykryje a já se proletím vzduchem do sněhu. Vidím, jak Burg zabil jednoho z rytířů, který zaútočil. Je mi jasné, že musím toho šmejda zabít, pak bude bitva o dost snazží. Rychle chmátám po svém meči a odkulím se blíže k jílci, když útočí ještěrka. Brzy je však taky složena. Rytíří si se bijí, jako lvi a já doufám, že to bude stačit. Nicméně neváhám a sbírám se na nohy. Spoléhám na to, že v bitevní vřavě bude mít Burg dostatek práce se svým okolím. Sám si hlídám okolí, aby mě nezranil nepřítel, nebo dokonce přítel. Využiju každé sekundy, kterou mám, než se mi začne Burg zase věnovat a udělám rychlý kotoul k zádám svého nepřítele. Pokud možno z boku, abych měl možnost uhnout jeho kladivu. Pokud by byl příliš rychlý počkám si na úder a uhnu jeho promáchnutí pak svou stříbrnou čepelí sekám do úrovně kolen, abych mu zezadu přesekl podkolení vazy. Bude to snazší, dkyž bude menší a nebude moci pořádně chodit.
Rychle uhnu před případným dalším úderem ať můj útok dopadl jakkoli a pokud mám vhodnou příležitost další sek mířím na zátylek svého soupeře a koutkem oka sleduji okolí abych mohl uhnout před případným cizím úderem, taky občas hlídám jak je na tom Nářek, abych mi případně mohl opmoci nebo se mohl zapojit do bitvy alespoň jinde.

Poušť; město Khazader

Je čas něco udělat, dál už to odkládat nejde. Zavolám si sluhu a nechám ho najít Sefarda a Capiama a informovat je o tom, že se s nimi chci sejít ve velitelské místnosti. Sám do sebe ještě v klidu naházím zbytek hroznů a teprve potom se zvednu a odeberu se tamtéž. Velitelská místnost je místem našich schůzek po dobu, kdy se zdržujeme v Khazaderu. Jsou zde uloženy naše mapy a jiné dokumenty, které nám pomáhají určovat směr dalšího postupu. Z toho důvodu je místnost samozřejmě nepřetržitě hlídána mými vlastními muži, osobně vybranými Sefardem, aby žádná z těch informací neskončila v rukou Keroxe.

Vstoupím do místnosti, kde už na mě čekají mí dva vazalové. Falluja je s námi na výpravě také, nepředpokládám však, že by ji její odbornost činila užitečnou pro rozhodnutí, která zde budou učiněna. Není zde ani Charuzz, ten zůstal v sídelním městě Otrávených šípů, aby tam dohlížel na mé zájmy a udržoval informační tok plynoucí oběma směry.

Kývnu na mapu zobrazující několik známých bodů stále mezi námi a Taherorem.
"Musíme se dát zase do pohybu." Pronesu, jako by to všem přítomným nebylo jasné. "Jakou navrhuješ trasu, Capiame?"
Mapu z velké části dával dohromady právě Capiam, ani já sám nevím nakolik je tvořena z historických záznamů a nakolik jsou to jeho vlastní zkušenosti. Jedno je však jisté. Spousta z toho, co má Capiam v hlavě, na mapě stále není.
"Chci vyrazit zítra ráno, budou muži připraveni?" Zeptám se ještě Sefarda, spíše abych ho informovat, že muži jistě připraveni budou, než že bych se ho skutečně ptal. Capiam tak získává čas promyslet promyslet další naše míle.

Feriedor

Musím říct, že mě překvapí, když svá slova potrvdí a nemyslí to ironicky. Pak se rozpovídá a tak se také opřu do opěradla a zadívám se na něj. Musím říct, že se vážně bavím, přesto to nedám najevo. Má vše promyšleno, všechno si spočítal dopředu a nemluví tu na mě teď nějaké blbé teorie. "Tak to je pro mě velkou ctí, že nepatřím mezi těch osmdesát procent." uvolněně se zasměji. Rozhodně jsem neměla v plánu mu nějak vyhrožovat nebo se o to jen pokoušet. Vymstilo by se mi to.
Poté sáhne na stůl pro neotevřenou láhev vína, otevře si a nejdříve nalije sobě a pak se zeptá mě. Zdá se, že zas tak slušné vychování nemá. Ačkoliv byl host, já bych měla dostat jako první nalito, když tu láhev otevřel on. A pak také to, že jsem žena. Mě je to v podstatě jedno, ale utahovat si z něj díky tomu později mohu. Přijmu jeho nabídku a za pár vteřin mám již v prstech sklenici s vínem. Také se zazubím, když zmíní frázi o víně. "Je možné, že na dně bude nějaká usazenina, ale to ve víně někdy bývá." také se zazubím a napiji se. Je známo, že ve víně bývají usazeniny, ale nejeden jed ji vytvoří také. Vzhledem k tomu, že zatím stále žiji, tak víno otrávené nebylo. Pak začne mluvit dál a já se opět zaposlouchám. Ať už chci nebo ne, musím přiznat, že když nemluví jako syn mocného krále, nebo si mě v jednom kuse nedobírá, tak má vážně pěkný hlas.
Celou dobu co mluví, ho poslouchám a přemýšlím, co bych mu na to řekla. Když si udělal pauzu na napití vína, mám možnost nějak zareagovat, ale já však mlčím. Zajisté toho má na jazyku mnohem víc a mě zajímá co. Brzy se dozvím "pokračování." "Jsi si jistý, že jsi tak dobrý zaklínač?" pronesu nevině prohlížejíc si nehty. Pak se na něj otočím s lehce nakloněnou hlavou a usměvavě se zašklebím. Ano, slyšela jsem toho o něm hodně, ale přeci jen ve mě byla malá jiskřička, která říkala, že jsem při nejhorším stejně dobrá. "Ano. Mám jistou výhodu a i přes značné ztráty by tvá královská krev tekla kolem mých nohou." na chvilku se odmlčím, abych se také napila a pokračuji. Stále se na něj dívám, ale úsměv z tváře zmizel, jako by tam nikdy nebyl. "Já osobně opravdu nemám důvod tě zabíjet. Tvá smrt by mi nepřinesla ani pocit blaha, že jsem tě zabila. Dobře, přinesla, ale velmi brzy by to zase odplulo. Navíc neznám tvé sourozence, abych posoudila, kdo by byl na trůnu lepší. Rozhodně bude pro mě lepší pozorovat vaše případné rozepře z povzdálí, než být účastníkem."
Netušila jsem, co se mu teď honí hlavou, což byla opravdu škoda. Sice jsem mu řekla, že ho nemám v plánu zabíjet, ale také se dozvěděl, že s klidem budu přihlížet, jak se v případném boji mezi sourozenci budou být o život. Ať už si teď myslí cokoliv, je to jeho věc. Já ho jen seznámila se svým pohledem a jemu nezbývalo nic jiného, než to přijmout. Mohl však věřit v to, že pokud z jeho smrti nezískám opravdu hodně, tak se za jeho hlavou hnát opravdu nebudu.
Pak vyloví dvě teorie, proč ještě žije. Musím se nad nimi zasmát. "To se ti poveldo. Ale ano, máš pravdu. Jen bys neměl pochybovat." ušklíbnu se. "Vážně nemám zájem tě zabít." potvrdím pevným tónem, ale nezní to nijak hrubě. "A ano, líbíš se mi. Svým způsobem." dodám a zvědavě se na něj kouknu. "Dá se s tebou dobře povídat a jsi zaklínač. Dva body pro tebe." Nebylo to rozhodující fakta. Vážně vypadal dobře a uměl se chovat, ale těch dvou věcí jsem si cenila asi nejvíc.
Když rozpřáhne ruce, mám o bavu, že mě nahodí vínem, co drží v ruce. Naštěstí ho v poháru už asi tolik neměl, takže tekutina zůstane bezpečně uvnitř. "V tom případě, díky." pousměji se a dopiji svůj pohár.

"Vážně ne?" dobírám si ho s úsměvem. Myslím, že takhle často jsem se neusmívala ani jako mimino. "Dobrá, věřím." pokrčím rameny. Nastane krátká odmlka, než zase něco pronese. Nejen, že mi tím zodpoví něco, co mi již hodnou chvíli vrtá v hlavě, ale také mě tím překvapí.
"Neuraž se, ale tohle ti moc věřit nemohu. Neříkej mi, že tě berou ženy špinavé od krve a kdo ví čeho." podívám se na něj a zavrtím hlavou. Nemyslela jsem to zas tak vážně. Přeci jen jsem vypadala už několikrát mnohem hůř. Zamyslím se však nad jeho posledními slovy. Lezl mi krkem, ale byl i příjemný společník. A já byla zvědavá, co se z něj ještě vyklube. Zadívám se před sebe na zeď a zamyšleně si olíznu rty. "Hm... Jestli to má cenu nebo ne, musíš vědět ty sám. Ale zkusit to můžeš." přeci jen, otravoval mě tak nějak průběžně a jestli tím něco získal nebo ne, to už musel vědět on, ne já.

Moře nářků

Když nepřátelské lodě sevřete mezi sebe, vypadá to, jako by doteď sebevědomá flotila najednou nevěděla, co dělat dál. Jako by přišla o své vedení, což nejspíš bude skutečně pravda, protože Kihtracetovi lukostřelci z košů na stěžních hlásili zásahy několika velice vysokých důstojníků. A nejspíš také dostali admirála celé flotily.
Lodě se dostanou do vaší křížové palby. Nejistě vám ji opětují a stále se snaží vás zahákovat. Získali jste ale na sebejistotě, lana odřezáváte a pokračujete ve střelbě proti lodím. Nakonec se zdá, že přesila jejich posádky proti přesile vašich lodí jim ani k ničemu nebude. Vaši mágové zasypou nepřátelské lodě ohněm, lučištníci dostávají zápalné šípy, bombardujete trupy lodí tříštivým střelivem.
Dvě lodě Olweho jdou ke dnu, stejně tak dvě lodě ztratí i Kihtracet. Ten má navíc dalších pět lodí silně poškozených, Olwe tři. Zbylé lodě nejsou poničeny tak hrozně. Většina posádky z potopených lodí se zachrání a posádky dalších lodí je vyloví, jste tak ale dost přeplnění. Zachrání se ale i spousta námořníků z nepřátelských lodí. Nejbližší přístav temných elfů je tři dny daleko, teoreticky byste je mohli prodat jako otroky a dost si vydělat. Pokud byste vydrželi na lodích se značně přeplněnou kapacitou.

Bitva na severu

Naštěstí pro tebe se Burg musí okamžitě věnovat dalšímu rytíři. Odrazí jeho sek a rytíř potom se svým nauglirem zajede dál do řad barbarů sekaje kolem sebe. Vůdce barbarů zatím nedával pozor na tebe, takže ses k němu mohl dostat a seknout mu po kolenech. Nestihl uskočit ani zablokovat tvou ránu, takže tvůj sek na zadní stranu kolen je úspěšný. Nepovede se ti mu useknout nohy, ale šlachy přesekneš a barbar se neudrží na nohou. Podklesne v rozseknutých kolenech a padne na ně.
Stále ale ještě bojuje, tvůj sek srazí kladivem. Pak se ale vzpamatuje Nářek a vrhne se vpřed. Tentokrát už to Burg nestihne a ještěr mu rozerve hrdlo. Vůdce barbarů padne k zemi, ale ještě není dobojováno. Klín barbarů pořád drží a ty s několika málo přeživšími rytíři stále čelíš přesile nejsilnějších seveřanů, navíc se rychle blíží jejich zálohy z týla.

Čas odplaty!

Cítil jsem, jak meč protnul šlachy pod kolenem barbara a s úšklebkem sledoval, jak klesl do kolen. Můj další sek vykryl, ale to už jsem viděl koutkem oka Nářka, jak se vrhnul na Burga a rozerval jeho hrdlo, spokojeně se usměju a rozhlédnu po bojišti. Stále máme, co dělat. Rychle přejdu k tělu mrtvého barbara a provedu jeden švih. Oddělím hlavu od těla a hvízdnu. Když přiběhne nářek do sedlové brašny mu strčím kladivo od Burga, mohlo by se ještě hodit a pak se vyšvihnu do sedla v jedné ruce mám meč a v druhé hlavu velitele barbaru.
"Bojujte! Zabijte je všechny! Opřete se do toho Burg Mrazivý je mrtev!"
Křiknu a pozvednu hlavu. Pak ukážu mečem směrem na nejbližšího barbara, který nemá ochranný amulet a vystřelím po něm ohnivou kouli.
Okem zkusím zhodnotit ztráty barbarů, které jsme napadli, jestli už jichje dostatečně méně, abychom se mohli věnovat těm v týlu.
"Krele! Koukejte už konečně rozbít klín těch sráčů!"
Zařvu přes celé bojiště ač mě asi neuslyší a pak povzvednu meč. Svolávám své přeživší rytíře a zvířata, aby se seskupili.
"Tryskem za mnou!"
Křiknu a pobídnu Nářka naše jízda se vydá v čele se mnou proti barbarům, kteří přibíhají. Nicméně stáčíme naši sílu a útočíme jen okrajově, abychom upoutali pozornost.
"Váš vůdce je mrtev jestli se nevzdáte všichni skončíte jako on!"
Křičím stále s hlavou v ruce, doufám, že to bude mít dostatečný efekt na odstrašení nepřátel a demoralizování armády, aby alespoň část prchla zpátky do hor. Alespoň na ty, kteří se přidali za pochodu by to mohlo zabrat. Nicméně mečem sekám po každém, kdo se mi dostane pod ruku občas vystřelím i nějakou tu ohnivou kouli pro větší zmatek. Nyní se s jízdou snažím spíše nepřátelské posily otravovat a držet je sice od našich jednotek ale sámotní si od nich taky snažíme držet bezpečné vzdálenosti, abychom zbytečně neumírali. Boj proti nepřátelskému týlu si vybral taky svou daň.

Feriedor

"Tak to je jedna ze dvou jistot, které na tomhle světě mám," pousměje se Dareon, když se jej zeptáš, jestli si je jistý, že je skutečně tak dobrý.
Jakmile zmíníš, že budeš sledovat zpovzdálí jeho souboj se sourozenci o trůn, jen se zasměje a zavrtí hlavou. "Já korunu nechci," pokrčí rameny. "Mám trošku jiné plány.. ale pokud dojde k boji o moc, určitě se zapojím, abych ke koruně pomohl svému bratrovi," pousměje se. A neřekne přitom, čí nárok podporuje. Jestli prvorozeného Sargese nebo vybraného Alaina.
Pak už se dostanete k vzájemné přitažlivosti. Dareon se znova zasměje. "Komu by se nelíbily ženy pokryté krví?" přejede si jazykem přes zuby a zadívá se na tebe. "Krásná žena ve zbroji, s mečem v ruce a zbrocená krví, to je přece druhá nejčastější fantazie mužských temných elfů. První je skoro stejná, akorát je v ní ta žena beze zbroje..," podotkne. Zamyslí se a dopije svou číši vína. Pak se pomalu zvedne. "Hezky se mi s tebou povídalo, ale mám za sebou dlouhý den," omluví se. "Půjdu si lehnout. Dobrou noc," usměje se, kývne a odkráčí.

Daleký sever

Zabitím náčelníků kmenů se bitva zlomila. Morálka barbarů šla do kytek a naopak tví vojáci povzbuzení vítězstvím rytířů burácí bojové pokřiky a jdou do toho ze všech sil. Klín je brzy poražen a křídla porazí zbytky barbarské armády. Barbaři, kteří vám vpadli do týla, se buď rozprchnou, nebo jsou smeteni tvou armádou.

Velice brzy je po všem. Nemáš zatím celkový přehled o ztrátách, ale bylo to drtivé, nepřežilo vás víc než několik stovek a to včetně žoldáků. To by neměl být takový problém, jakmile se otec dozví o tvém vítězství, jistě tvé řady opět dorovná, možná bude natolik hrdý, že přidá ještě nějakou stovku vojáků navíc... Přežili ti pouze dva rytíři. Pokud víš, tak přežilo dost nauglirů, ale ti jakmile ztratili svého jezdce, se rozprchli po severu. Krel byl v bitvě jen lehce zraněn na předloktí, Aras si zlomil ruku, když praštil jednoho barbara do čelisti, Vertas je nezraněn. Oriana je na tom zle, ale udržuje se v léčivém spánku a léčitelé dělají, co je v jejich silách. Zatím je stále ve velmi vážném stavu, ale má šanci se zotavit.

Teď máš otevřenou cestu do barbarských táborů, kde je spousta žen a dětí, spousta otroků. Než ale stihneš vydat rozkazy, objeví se Krel. "Přišly rozkazy od vašeho otce, můj lorde," řekne ti a kývne hlavou směrem k mladému rytíři, který právě dorazil z nejsevernější pevnosti tvého rodu. Mladík vypadá unaveně, zjevně štval svého nauglira a jek ve dne i v noci. "Jakmile to skončíš s barbary, máš se okamžitě vydat do Keweru," oznámí ti tvůj učitel. Kewer je největší pevnost vašeho rodu stojící uprostřed území Železného kopí. Je to samozřejmě sídlo Pána řetězů, tvého otce.

Poušť; město Khazader

Capiam se skloní nad mapou a zabodne prst nejprve do tečky značící Khazader a potom do tečky mnohem dál, značící Taheror. Pomalu zavrtí hlavou. "Bude to velice obtížné, je to skutečně velmi daleko na západě, můj lorde," pronese. Dobře víš, že čím západněji se armáda vydá, tím je větší horko, nachází se tam více netvorů a jedovatých zvířat, méně oáz.. I tady už je to těžké a vy se musíte vydat ještě mnohem dál. "Nejbližší oáza je tady, k té musíme dojít. Byl jsem v ní dvakrát, je dost velká na to, aby tam armáda den dva vydržela," řekne ti, pak přesune prst na mapě a ukáže další tečku. "Pak musíme do této oázy. Půjdeme sice zbytečně oklikou, ale jít přímo k městu nejde, tam oázy nejsou. V téhle oáze jsem byl jen jednou a moc velká není, dlouho tam nezůstaneme. A tady mé znalosti končí," řekne Capiam. "Jistě, už jsem byl i západněji, ale nikdy ne v této oblasti. Budeme se muset spolehnout na další tvůrce této mapy a věřit, že tady je skutečně oáza," ukáže na další zelený bod na mapě, stále daleko od města. Ta oáza není potvrzená nebo už dávno zanikla. "Nebo na to nespoléhat a z druhé oázy jít rovnou do města," načrtne Capiam přímku z druhé oázy k Taheroru. To je ale vážně hodně daleko, možná týden pochodu i v šedesátistupňových vedrech. Temní elfové jsou sice horku přizpůsobeni, ale náročné to rozhodně bude.
"Vojáci budou ráno samozřejmě připraveni, můj lorde," odpoví ti Sefard. "Ale vaši rytíři chtějí, abyste s nimi před odchodem probral svůj plán," dodá opatrně. Rytíři jsou sice obrovská síla, ale protože jsou Urození, jsou taky často velká osina v zadku. A někdy mohou být i nebezpeční.

Krvavé vítězství

Nepřítel byl rozdrcen. Můj odhad se ukázal správný po zabití vůdců nepřátel se zbytek rozprchl, jako krysy. Prchli nebo byli zabiti. Přestali být tou mocnou hrozbou. Barbaři byli vždy jen malé kmeny, které se nedokázaly udržet dlouho pohromadě. Proto jsme ti lepší. Usměju se a znaveně očistím o jedno tělo barbara svůj meč a zasunu ho do pochvy na zádech.
Konečně máme chvíli času a volnou cestu k cíli. Pousměju se tohle bylo to za čím jsem takovou dobu táhnul.
Přijel však posel o kterém mě informuje Krel. Vyslechnu ho a kývnu.
"Rozumím odpočineme si, dokončíme záležitost s těmi severskými šmejdy a vydáme se na cestu."
Přikývnu poslovi a pak se rozhlédnu po své armádě. Rytíři na svých ořích přežili jen dva zbytek je mrtev a jejich zvířata pryč. Bohužel. Armáda byla docela zdecimována, ale musíme vystačit.
"Krele musíme si odpočinout a dát se trochu do kupy. Zjistěte jak jsme na tom s bojeschopnými a zraněnými muži. Barbary, co zůstali na bojišti a ještě žijí zabíjte, nikdo kdo se postaví na odpor není ušetřen. Hlavy vůdců nabodejte na kopí a nechte je tlít na bojišti pro výstrahu všem."
S tím mu podám i hlavu Burga.
"Nechť zvědi zahlásí, jak daleko je ta bouře. Jakmile budeme seskupení přesuneme se všichni někam, kde před ní budeme krytí. Trochu si odpočineme a jakmile bouře povolí dojdeme si pro naše nové bohatství a otroky. Léčitelé ať se postarají o Orianu budeme jí potřebovat a musí být v co nejlepším stavu než se dáme opět do pohybu. Dnes jsme dobili sladkého vítězství."
Stisknu mu s úsměvem rameno a pak se s Nářkem po boku vydám obhlédnout bojiště, než vše připravíme.

Krvavé vítězství

Zbylo ti 312 tvých vojáků a 276 žoldáků plus zmínění dva rytíři a jejich naugliři. Jeden rytíř má navíc zlomenou pravou ruku. Každý rytíř samozřejmě umí bojovat i levou, ale je to úplně něco jiného. Skoro všichni přeživší jsou lehce zranění, ale jsou bojeschopní. Těžce zranění prakticky nejsou, barbar buď zabil, nebo ne. Lehká zranění obvykle vznikla z pádů a podobně.
Bouře už byla velice blízko, takže jste se museli ukrýt v horách, ve kterých jste bojovali. Byla velice silná a trvala dobré dva dny. Přišel jsi při ní o dalších dvacet žoldáků, kteří se ukryli v jeskyni, již vichřice smetla.
Ale poté už se vydáte dál na sever, abyste si došli pro to, co jste si vybojovali. Následuje několik dní drancování, znásilňování a krvavých masakrů. Staří barbaři se k ničemu nehodí, tak poslouží aspoň jako kusy masa. Všechno se samozřejmě dá dobře prodat, takže sbíráte kožešiny, stahujete barbary, kteří se nehodí jako otroci, z kůží a ty potom skládáte na hromady. Tví lidé už dlouho nejedli maso, i k tomu se hodí, byť maso starých barbarů je tuhé, pořád je to maso. A je ho spousta. Vítězné oslavy a drancování trvá týden, pak se podle rozkazu otce musíte otočit a vracet se pomalu zpět na jih, i se zástupem tří tisíc otroků. Minimálně tisíc otroků tě bude stát tenhle výpad, zásobování a vše kolem, a dalších čtyři sta si nárokují žoldáci. Dva přeživší rytíři chtějí čtyřicet otroků. A pak samozřejmě nějaké otroky musíš dát jako dar otci a další poslat králi jako daň, to je deset procent. Tři sta otroků tedy sežvýká král a záleží, kolik dáš otci. Pořád by ti ale mělo zbýt kolem tisícovky otroků, plus samozřejmě všechny kožešiny, kůže a maso, co si v drancování nepřisvojili tví přeživší vojáci. Tisíc barbarských otroků se na jihu prodá hodně draho, jsou tam využíváni ke stavbám většiny válečných lodí, a Diamantový meč platí dobře.

Pořád je před tebou ale třítýdenní cesta zpět domů, s pomalými otroky spíš měsíční. Zásob máš ale dost a když se vydáš na pochod, žádné problémy tě nečekají. V průběhu cesty přijdeš o dalších pět žoldáků, kteří umrznou, jejich požadavky na otroky jsou ale stále stejné, jsou navíc samozřejmě rádi, že se nebudou muset dělit. Oriana po celou dobu cesty zůstává v léčivém spánku, už na tom je ale mnohem lépe a je jen otázka dní, než se plně zotaví. Po měsíci cesty dorazíte k nejsevernější pevnosti Železného kopí.

(Nějak shrň cestu, dostaň se do své hlavní pevnosti a popiš co s otroky, nezapomeň, že jít s otroky přes vnitrozemí je risk a jít podél hranic přes území jiných rodů se zase prodraží. Zakonči to až přípravou na cestu do otcovy hlavní pevnosti.)

Po bitvě v moři Nářků

Stojím na palubě a poslouchám hlášení o škodách. Není to tak hrozné jak by mohlo, ale na svůj původní plán mohu rovnou zapomenout. V takovém stavu jakém jsme těžko dobudeme dobře střeženou pevnost. Budeme se muset poohlédnout po kořisti jinde.
"Začněte ihned s opravami," pronesu jen co pobočník dokonči snad poslední výčet poškozených lodí a příslušenství. "Prohledejte nepřátelské lodě, které se ještě drží na vodě zda v nich není něco cenného a zda se dají použít. Přesuneme na ně část našich vojáků," rozhodnu a dívám se na kusy vraků, které plují kolem nás. Jak se na nich drží ti malí lidičkové, kteří se nás pokusili vyzvat. Tahle lekce je naučí, že se nemají nám plést pod nohy. Mám chuť nechat je všechny postřílet za to, že mi překazili plány, ale bylo by to jen plýtvání šípy. Jen ať si klidně doplavou do svých špinavých vesnic a roznesou hrůzu z mého jména.
"Vyvezte nás z těch trosek a signalizujte na Temeri, že chci mluvit s bratrem a probrat s ním změnu plánu," houknu na důstojníka a zamířím do kajuty, kde se odstrojím a složím se do židle. Chci si trochu odpočinout než se uvidím s Olwem, doufám, že nepřišel k žádnému zranění. Věci by to jenom víc zkomplikovalo.

Čas jít domů

Nezbylo nás mnoho, ale více než na druhou stranu mohlo a vítězství stálo za to. Nicméně přišly i další ztráty, hold žoldáci jsou tupí, jak polena a nemohli mě poslechnout a museli se schovat do jeskyně, tedy někteří a tam umřeli. No co z osla mudrce neuděláš.
Další dny už byly pak veselejší. Začali jsme zaslouženě přepadat vesnice a drancovat. Mí muži si konečně mohli užít všeho, co jsme získali a já cítil zasloužené vítězství. Vesnice, kterými jsme prošli zůstaly pusté. Staří, kteří byli nepoužitelní byli popraveni a jejich kůže byla stažena k dalšímu užití stejně, jako maso. Sice si moc na jejich maso nepotrpím ale byla to změna, kterou jsme všichni potřebovali a dodala nám dostatek zásob. Taky kožešiny, které jsme získali od barbarů z jejich domů jsou docela užitečné zboží, nebo materiál na zahřátí se při zpáteční cestě. V každé vsi dle rozkazu byla naražena hlava vůdce vesnice na kůl, nebo kopí. Všichni otroci, které jsme získávali čpěli strachem. Možná jich bylo více, ale byly to ženy a děti, nebo mladí, kteří neměli odvahu se nám postavit. Ti bojovníci buď prchli nebo byli pobiti v bitvě. Naše bohatství na cestu vzrostlo. Zranění se pomalu začali uzdravovat a byl čas vrátit se domů. Cesta bude dlouhá, ale nyní už poklidná, protože naše vítězství se nedá smést a máme sebou okolo třech tisích otroků, kteří poslušně šlapou v řetězech. Když jsme procházeli kolem bojiště, kde jsme dobyli naše vítězství stále tam stály zabodaná kopí s hlavami kmenových vůdců včetně Burga, to vzalo nejspíše i zbytky naděje našim vězňům. Jasně jim to ukázalo, jak dopadnou pokud se nám vzepřou.

Celkově se cesta s otroky protáhla na celý měsíc, co se dalo dělat hold ač jsou barbaři otužilí a výdržní museli jsme stavět a pochodovat pomaleji, než bychom chtěli už jen proto, že hold děti jsou děti an ic nevydrží a to nemluvím o ženách. Vzhledem k tomu však, že ty otroky potřebujeme v co největším počtu tak jsme nějaký ten čas objetovali, aby cestu prostě přežili. Zásob byl dostatek a já už se těšil do svého hlavního sídla. I to, že Oriana bude za pár dní v pořádku mne potěšilo. Své vazaly si nemohu dovolit ztratit budu je potřebovat v dalších taženích. Už cestou jsem dobře promýšlel, jak to s otroky bude a kolik jich kam příjde.

Po strastiplné cestě jsme konečně dorazili z toho území nekonečného ledu do mého hlavního sídla, kde nás nadšeně vítali. Bylo rozhodnuto, že si den odpočineme rozdělíme otroky a zase se dáme do pohybu, otec bude již jistě nervózní a nedočkavý.
"Takže uděláme to následovně Krele, 1400 otroků pokryje naše výdaje, 40 požadovaných přiděl rytířům, kteří přežili zaslouží ti je, 300 otroků pošli, jako nutnou daň králi s tím nic neuděláme."
Rozpočítávám náš úlovek a pak si promnu bradu a přemýšlím nad tím zbytkem.
260 otroků připravte na cestu za mým otcem ti půjdou s námi, jako dar pro něj. Maso, které zbylo půjde na cestu s námi jako zásoby a zbytek připadne do zásob mého sídla, to jistě všichni zde uvítají."
Zbývá už jen málo co rozdělit.
"Polovinu kůží barbarů připravte na cestu k mému otci také bude to další dar pro něj. Druhá polovina kůži a kožešiny, které jsme získali bude vynaložena na výdaje, které vzniknou při prapravě otroků podel hranic jiných rodů. Zisk z jejich prodeje pak bude dostačující. Pokud zbydou nějaké kůže a kožešiny i po výdajích prodáme je na jihu také."
Poslední položka, která mi zbývá.
"Ze zbývajícího 1 000 otroků bude 700 posláno právě na jih, aby byli prodáni zbývajících 300 připadne tomuto sídlu pod mou zprávu. Proveďte."
Vše rozdělím a jdu se připravit na cestu za otcem. Toto rozkouskování otroků by nemělo být snad problematické.

Za další dva dny už vyrážíme se zásobami masa pro naši potřebu, polovinou kůží barbarů a 260 barbary pro otce. Samozřejmě mě doprovází má armáda z tažení a pokračujeme k otcovu sídlu přiměřeným tempem.
"Nyní na mě snad bude otec hrdý, když jsem opět něčeho dosáhl."
S touto myšlenkou opouštíme Temnoseč a vyrážíme.

Cesta k otci

Cesta do Keweru patří k nejbezpečnějším, jakých ses kdy účastnil. Ani tví dva starší bratři nejsou tak hloupí, aby tě napadli ve chvíli, kdy pochoduješ k jeho pevnosti s dary pro něj. V tomhle ohledu bude nebezpečnější cesta zpátky, každopádně momentálně je pro tebe asi největším nebezpečím to, že bys spadl z Nářka a zlomil si vaz.

A to se nestane, takže po několikadenní cestě v podvečer dorazíš do Keweru. Pevnost dvakrát větší než je ta tvoje a s třikrát větší posádkou, než má k dispozici Temnoseč. Přijde tě přivítat otcův věrný vazal Therk Naříkající úsvit. Je to bratranec Krela, ale nikdy si nebyli nijak zvlášť blízcí. Therk je otcova levá ruka a jeho hlavní bodyguard. Je menšího vzrůstu, útlý a šlachovitý a jedná se o jednoho z nejlepších šermířů, jaké jsi kdy měl tu čest vidět bojovat. Třikrát se účastnil prestižního Turnaje lebek, který tvůj otec každoročně pořádá a v němž přežije pouze vítěz, a třikrát tedy zjevně zvítězil.

"Vítejte v Keweru, lorde Gardaine," pozdraví tě otcův vazal, když seskočíš z nauglira a vydáš se k němu. Mírně se ukloní, ale nejde ani o půl palce níž, než vyloženě musí, aby ukázal, že ti není nijak podřízen. Potom se stroze pozdraví s Krelem i dvojčaty, Oriana zůstala v Temnoseči. "Zprávy o vašem skvělém vítězství nad Burgem Mrazivým se rychle rozšířily po celém severu," pronese Therk a zadívá se na otroky, které jste s sebou přivezli.

Moře nářků

To že se bratru povedlo zabít jejich admirála tak z toho mám velkou radost, protože očividně nemají sjednocené velení. „ Tak jako my, že, co by dělali moje lodě, kdybych byl zabit a co naopak bratrovy?“
Bitva pokračuje a já nařizuji aby všechny mé lodě koncentrovali palbu na tři nepřátelské dokud je nepotopí a tak dál, dokud nezbude jen pár lodí. Pak už zbydou jen trosky. „ Celé mé flotile posbírejte všechny trosečníky naše i lidské a zjistěte jestli se některá z těch lodí nedá opravit. Temeri ať připluje k bratrově vlajkové lodi.“
Zavolám si lodivoda s Thingolem a pronesu chladně. „Přirazíme k boku bratrovy lodi a ať je posádka připravena k boji. A pánové pokud tentokrát odrazíte bez mého výslovného rozkazu, svleču vás z kůže a hodím oba do moře, je to jasné?“
S tím se má loď přiblíží k té bratrově a opět se spustí můstek já rázně přejdu, zbroj a tváře mám začerněné od kouře, ale vzhled mě v tento okamžik nezajímá. Má vazalka už čeká i se svou společnicí na palubě a já jen pronesu. „ Okamžitě se přesuňte na Temeri.“
Až pak se otočím na bratra na tváři mám ledový výraz, ikdyž hlas zní příjemně. „Drahý bratře, potřebuji si s tebou promluvit. V soukromí!“ Na poslední větu dám důraz.

Pokud vyhoví tak přejdu do jeho kajuty pokud ne tak to budeme probírat na třeba na hlavní palubě, mě je to jedno.
Vážně pohlédnu na bratra a v očích se my zračí vztek. „Oba dva jsme temní elfové. Je v pořádku intrikovat jeden proti druhému v sále na poradách nebo ve volném čase kdy se nic neděje, ale to co jsi udělal ty je neobratné, průhledné a hlavně hloupé. Takže ti to řeknu na rovinu abys to pochopil, pokud se ještě jednou pokusíš převzít velení nad mou flotilou tím, že mě necháš trčet na své lodi a ostatním nařídíš se vzdálit, tak než se teleportuji na své plavidlo zapálím ti plamenem to tvoje od přídě až po záď je to jasné?
Tvůj rozkaz odpoutat se nás ve výsledku oslabil jako celek, protože vyčerpal jednoho našich nejlepší čarodějů. Také se my nelíbilo tvé instinktivní rozhodnutí utéct z boje, ale to si vyřidíš s otcem.
Takže abych to shrnul vracíme se domů nebo poplujeme dál s poškozenými loďmi plnými otroků?“
Zle se na bratra podívám.

V mé kajutě

Naliji dva poháry vína, jeden tam nechám pro Olweho a druhy si vezmu. Sednu si do křesla a nohy hodím na židli. V klidu poslouchám bratrovo spílání a pomalu upíjím. V bitvě mi pořádně vyschlo v krku.
"Jsi mladý, impulzivní a příliš paranoidní, drahý bratře," řeknu s jistou dávkou posměchu. "Nechat naše lodě zaklesnuté jednu v druhé v nepřátelských vodách je nebezpečné a hloupé. Viděl jsi co se stalo," mávnu rukou směrem k místu kde se potápí lodě. "Pravděpodobně jsi ještě rozpálený z boje, takže ti tvá slova prominu a přejdeme k tomu důležitějšímu," dopřeji si pořádný lok a labužnicky mlasknu předtím než pokračuji.
"Můj původní plán šel ke dnu spolu s našimi loděmi, takže jsem musel vymyslet něco nového," zvednu oči a sleduji bratra, který tu rázuje jako tygr v kleci.
"Poškozené lodě pošlu do nejbližšího přístavu, možná půjdou použít i některé plavidla, která jsme dobyli, ale na tom příliš nezáleží. Se zbylými muži vyrazím k belderskému pobřeží, které zůstalo bez ochrany a vyplením tam pár usedlostí. Je na tobě zda se ke mně připojíš nebo popluješ zpátky. Bránit ti v tom nebudu, klidně si můžeš vylovit i ty zmáčené krysy a něco na nich vydělat. Mě nijak nezajímají," složím ruce do klína a čekám jak se Olwe rozhodne.

Pláň vítězství

Svolat vojáky zálohy a mé osobní gardy nebylo tak těžké. Všichni byli natěšení a tak jsme se společně vrhli do boje. Trogrin evidentně neviděl nic jiného než mě a tak jsem zamířil přímo k němu, protože čím dříve ho zabiju, tak dříve bitva skončí. Viděl jsem co dělal mým vojákům chytala mě zuřivost. Bojovat s trpaslíky není nic extra jednoduchého. Před šavle se mi připletl jeden trpaslík. Nebylo těžké odrazit jednou jeho kladivo a druhou mu vrazit hluboko do tváře. Rychle jsem šavli vyrval a pokračoval jsem dál. Třeskot oceli byl strašný až ohlušující. Rychle jsem se vyhnul dalšímu.
Ty parchante!
Nacpal jsem šavli do mezery ve zbroji a koukal jsme jak z trpaslíka vyprchává život. S děsivým smíchem jsme se vrhnul vpřed. Nevnímal jsme čas ani prostor kolem sebe. Je dost možné, že se i boj kolem zastavil když jsem se konečně dostal před trpasličího vojvodu. Viděl jsem co chce udělat a bylo na čase zareagovat. Musím využít své větší rychlosti. Ukročím stranou tak abych byl dál od jeho kladiva. Jedním se kryje, ale já mám stále dvě šavle. Jednou šavlí udeřím ze shora na trpaslíkovo kladivo a druhým seknu tak abych ho udeřil ze strany do helmy případně pod helmu. Nestojím na místě a snažím se kroužit kolem něj, aby se ten malý zmetek musel otáčet a neměl čas mě pořádně zasáhnout.

Kewer

Vyrazili jsme, cesta zabrala pár dní, ale to už je nic proti dlouhému trmácení se sněhem v zemích barbarů. Nyní je to už oddech. Z bratrů není třeba mít strach, vědí, že se vracím se slávou a otec by je ztrestal, kdyby jej připravili o mé dary. Cestou zpět si hold dám pozor.

Koenčně jsme projeli branou Keweru. Musím otci nechat, že přece jen tu má docela dobrou osádku, mnohem početnější než mám k dispozici já, ale to se jednou změní. Uvítat nás příjde Therk otcův pobočník nicméně nikdo koho bych mlě nějak v lásce. Vždy mi přišel příliš povýšený a málo pokorný. Naproti tomu Krela oceňuji ve svých řadách mnohem více. Kývnu mu tedy na pozdrav.
"Díky za uvítání."
Pousměju se a rozhlédnu se po okolí. To, že se můj úspěch rozkřikl po zemi mě těší, po tváři mi přelétne úšklebek.
"Doufám, že se to roznese i daleko v barbarských zemích, aby věděli, kde je jejich místo.....Předpokládám, že mne otec očekává, takže ho nebudeme nechávat dále čekat. Otroci, které jsem přivedl a kůže barbarů, které vezeme s nimi jsou darem otci."
Objasním docela stroze a pak jej následuji na audienci s otcem.

Kewer

Ačkoliv na tebe čekal více než měsíc a půl, kolik doby uplynulo od doručení jeho poselství, a musel být připravený, že přijedeš, i on tě nechá čekat. Sedíš v jednom čekacím salónku, sleduješ tapisérie, které už umíš nazpaměť, a vzpomínáš na dlouhé hodiny, které jsi tady kdysi čekal, než se otec uráčí vzít na vědomí tvou přítomnost ve svém sídle. Ty časy už jsou ale minulostí, otec zestárl a ty máš na svém kontě mnoho slavných vítězství a úspěchů. Nečekáš nyní ani hodinu, než se objeví otcova věrná vazalka, krásná válečnice Sonya. Má na sobě černou plátovou zbroj, lesklou a tak přiléhavou, že prakticky zdůrazňuje obrysy jejího těla. Bojuje se dvěma štíhlými meči, které nosí zkřížené na zádech.
"Lorde Gardaine," bez ostychu na tebe svůdně zamrká dlouhými řasami. "Váš otec vás očekává," usměje se a ustoupí kousek stranou, abys mohl projít kolem ní přes tlustá ocelová vrata do otcových soukromých komnat.
Pokoje Pána řetězů jsou sídlo v sídle, jakmile vejdeš dovnitř, ocitneš se v prostorné a přepychově zařízené vstupní hale. Rody Ledového štítu a Železného kopí nejsou tak okázalé, jako třeba rod Diamantového meče nebo rod Krvavého trnu, ale i zde je místo pro neskonalý luxus. Stěny vykládané zlatem, drahé koberce, kožešiny ze vzácných zvířat, veškerá dřevěná obložení z exotických dřevin...
Vstupní halu velice dobře znáš, ale přesto tě vždy ohromí. Když se rozhlédneš, Sonya tě předejde a vydá se po schodech nahoru. Vydáš se za ní a nevíš, jestli se máš obdivovat luxusu kolem sebe, nebo tělu před sebou. Nakonec to nějak střídáš. Jakmile jste nahoře, procházíte prostornou chodbou, až Sonya zastaví u vysokých dvoukřídlých dveří, o kterých víš, že jsou ke knihovně.
Sonya zaklepe a počká, než se ozve vyzvání. Pak otevře, nechá tě projít, a zase dveře za tebou zavře. Ocitneš se v obrovské knihovně, kterou už znáš z dřívejška, a vůbec se nezměnila. Vysoké regály se starými knihami vázanými v lidské, trpasličí nebo elfí kůži a mnohdy psané krví. Drahé koberce, přes velká okna těžké závěsy a spousta pohodlných křesel. V tom jednom sedí i tvůj otec.
Je mu přes dvě stě šedesát let a to už je věk, který je i na temném elfovi znát, i když zatím jen málo. Přišel už o mladické rysy všem temným elfům do dvou století tak typické a více teď připomíná spíše čtyřicátníka. Má nakrátko ostříhané bílé vlasy a strniště bílých vousů. Oči má pomalu černé a v nich vždy chladný pohled. Narodil se jako čtvrtý, dva bratry překonal a nejstaršího zabil. A tak se stal tím, čím je. Kaarden Železné kopí, Pán řetězů. Oděný je ve zbroji celé složené ze šupin černého draka. Tato vzácná zbroj je dražší než tvá hlavní pevnost, pohlcuje magii a jen máloco jí prorazí. U pasu má pochvu s mečem se znakem svého rodu a u pravého boku stočený černý bič s trny a ocelovými háčky. Tento bič je odznakem všech Pánů řetězů a proto se také často říká "zdědit bič." Tvůj otec je válečník, který svého času vybojoval spousty bitev, a poslední desítky let nemusel tasit meč z pochvy.
Ještě chvíli čekáš, než otec zavře knihu položenou na koleni a neotočí se k tobě. "Posaď se," ukáže ti na křeslo proti sobě.

Feriedor

"Když to říkáš..." usměvavě pokrčím rameny. On se následně začne smát nad mou poznámkou, že budu z povzdálí sledovat jeho souboj se sourozenci. Už se nadechuji, abych něco namítla, když mluví dál. "Opravdu ne?" podivím se. Každý chtěl na trůn. Dobře, skoro každý. Také jsem na představě, jak sedím na trůnu nelpěla, ale přeci jen byl to trůn. Asi bych ho neodmítla,a le záleželo by hlavně na způsobu, jak bycho k němu přišla a hlavně celkové situaci. Proč být královnou, když by mě někdo za pár dnů zabil, že? "Tak jiné plány... Máme se bát?" ačkoliv se posuměji, zas tak vtipné to nebylo. Netušila jsem, co kují za pikle mí sourozenci, natož abych věděla, co se zrodila tady v hlavě Panu hezký zadek. Byla jen škoda, že se nepodělil o to, kterému z bratrů by pomohl. Ačkoliv jsem neměla ani žádný typ, z nějakého důvodu mě napadl Alain. Je proslovaný svými ehm.. jak nazvat ty prasárny.. choutkami. A bylo by vážně dost zajímavé, kdyby vládl on. V duchu se nad tím začnu smát, ale snažím se ten smích držet v sobě.
Když se dostaneme k přitažlivosti, znovu se zazubí tím pěkným ůsměvem. Já však nestačím koukat, co z něj padá za slova. "Vážně?" ujistím se, jestli jsem opravdu dobře slyšela. Ne, že bych tomu neveřila, ale od něj to znělo prostě jinak, než od "obyčejných" elfů.
"Svou otázku si raději nechám pro sebe. Třeba bude ještě vhodná doba se na ni zeptat." usměji se, když se začne loučit. "I mě se dobře s tebou mluví a chápu tvé důvody. Také půjdu. Dobrou." rozloučím se a sleduji ho pohledem do té doby, než zmizí za rohem. Pak na chvíli zavřu oči a opřu se do opěradla. Dnešní den byl velmi zvláštní. Potkám bratra, pak narazím na prince, který si žene s rytířu lovnou, díky čemuž přijdu o několik svých mužů a jednoho rytíře a pak se ještě dozvím, že se mu líbím. Jestli ale počítá s tím, že mě uvidí zborcenou krví velmi často, tak se mýlí. Raději jsem čistá, než zapatlaná od krve.
Po chvíli sezení zívnu. Vážně bylk čas jít spát.

Rozprava s otcem

Musel jsem si chvíli počkat v salónku, nicméně to nebylo nic proti mému mládí, kdy bylo čekání mnohem delší. Sice začínám být názoru, že by otec už mohl občasně změnit výzdobu, ale co naplat. Po hodině konečně příjde Sonya.
Vůbec se otci nedivím, že si jí vydržuje je spolehlivá, dobrá válečnice a krásná žena. Svým způsobem je asi jako Oriana v mých řadách.
"To jsem rád Sonyo."
Kývnu a vstanu z pohodlného křesla a následuji jí chodbou. Když jdu tak za ní musí se nechat, že má fakt pěkný zadek ač je celá oplechovaná zbrojí i tak jsou její rysy více než znát. Kdo ví v jakých jiných ohledech otci také slouží.
Vcházíme do otcových komnat. Jsou honosné jako vždy a vždy je co si prohlížet když nepočítám svou průvodkyni. Pokaždé, když jdu těmito místy se upomínám, že jednou to budou moje komnaty a toho hodlám dosáhnout za každou cenu.
Zastavujeme až u knihovny, kde Sonya počká na vyzvání a pak mne vpustí dovnitř. Vejdu klidným krokem a slyším, jak se za mnou zavírají dveře. Počkám až otec dočte a pak se mu formálně ukloním s dlaní na prsou.
"Můj pane vracím se z vítězné výpravy."
Pronesu a jakmile jsem vybídnut usadím se do křesla naproti otce. Jeho knihovna mi příjde, ještě větší než posledně. Nejspíše pořídil i pár nových kousků ke čtení.
"Barbaři byli rozdrceni, sice jsme měli nemalé ztráty ale hlavy kmenových vůdců i Burga Mrazivého nyní mrznou nabodány na oštěpech na bitevním poli. Dobité zdroje byly opravdu pěkné. Těch se samozřejmě můžete těšit také můj lorde, 260 barbarských otroků a pěkná řádka barbarských kůží. To jsou dary, které jsem se zbytkem svých jednotek dnes přivedl do tvého sídla."
Podotknu mírně pokorně a sleduji otce.

Feriedor

"Zatím není důvod," zasměje se Dareon, když se zeptáš, jestli se máte bát. Víc už to nerozvede, ale to jsi ani nečekala.
"Máš nějakou otázku?" zazubí se poté princ už na odchodu, když to vyslovíš. "Tak to se na ni budu těšit," slíbí s úsměvem a opustí jídelnu. Po chvilce vstaneš i ty a vydáš se do rytířských komnat, které ti připravili.

Ráno tě vzbudí každodenní hlomoz, vstaneš s burácením budíčku a sleduješ přes okno ještě hezky z tepla pokoje, jak venku v zimě na seřadišti nastupují vojáci tvého rodu. Když k nim začne mít velitel pevnosti projev, zadává jim denní rozkazy, jdeš se opláchnout a poté obléknout a vydáš se na snídani. Ve velitelské jídelně jsi tentokrát sama, podle sluhy už 'sir Kamenné oko i princ Krvavý trn posnídali dříve,' ale ne že by ti to vadilo, aspoň máš klid. Jakmile dojíš, vydáš se ven na nádvoří, vojáci už se dávno rozešli za svými povinnostmi. Tvým úkolem je sledovat každodenní chod pevnosti, ale mnohdy to také znamená, že se dost nudíš.

"Dobré ráno," ozve se za tebou princův teď už pro tebe dobře známý hlas a pak tě jeho ruce vezmou kolem pasu a i přes zbroj tě trochu polechtá. Kdyby na tebe takhle sáhl aniž by předtím promluvil, zlomila bys mu nejspíš loktem nos, takhle z toho vyvázl. otočíš se k němu. Usmívá se a zdá se, že má dobrou náladu. Pustí tvé boky a protáhne se. "Krásný den, že?" Rozhlédne se kolem sebe a ty si zatím prohlédneš jej. Stále má na sobě svou drahou černou kovovo-dračí zbroj, ale velice tě překvapí, že u pasu nemá svůj dlouhý scimitar. Trochu jako kdyby tě škádlil, když už ne přímo provokoval.

V kajutě mého bratra

Při prohlášení bratra se ve mně vzedme vlna vzteku hrozící výbuchem, ale ovládnu se promluvím neutrálním hlasem bez výrazu. „ Tak si to ujasníme jednou a pro vždy. To že jsi o kolik, kdyby o pět let, starší ti semnou nedává právo mluvit, jako kdybych byl nějaký fracek na první loupežné výpravě. Ta půl minuta než bych přeběhl na druhou stranu můstku nic v boji našich flotil neznamenala a tak přestaň urážet mou i svoji inteligenci předstíráním, že to bylo jen praktické rozhodnutí. Ne po tvém následném prohlášení o víně.“
K tomu, že my má slova promine se ušklíbnu. „Dělej jak myslíš, ale nezapomeň na to co jsem řekl, já to myslel smrtelně vážně.“
Stojím na místě a dívám se s klidným výrazem na bratra, když zmíní, že musel změnit plány ušklíbnu se. „ To je překvapení.“
Nechám ho domluvit a pokrčím rameny. „ Půlka mých lodí šla buď ke dnu nebo není bojeschopná, s takovou by my zbylo jen pět lodí a to většinou poškozených, pokud to nebyla jediná flotila co naši nepřátelé postavili byl bych pro tebe zatím přítěží. Nechám opravit své lodě a pak se vrátím.
Jinak děláš chybu, měli bychom těch lidí vylovit co nejvíc,když pro nic jiného tak proto aby nám řekli na kolik lodí a kde můžeme ještě natrefit.“
Zamyslím se. „Dobrá kde tě asi najdu až opravím lodě, otec přeci chtěl abychom letos dělali nájezdy společně.“

Kewer

"Ano, zprávy o tvém vítězství se rozšířily po severu snad ještě dříve, než se tvá armáda střetla s vojskem Burga Mrazivého," pokýve tvůj otec hlavou a zadívá se na tebe. "Jižní barbaři si teď chvíli nic nezkusí. A jakmile Kaedren porazí severnější barbary, bude klid ještě delší dobu," míní tvůj otec a zmíní tvého nejstaršího bratra, svého oblíbence a následníka. "Každopádně děláš čest svému jménu, můj třetí synu," pochválí tě posléze. Narodil ses jako čtvrtý, ale kdo se narodil dřív u elfů nehraje takovou roli. Otec vám rozděluje armádu i rytíře a určuje tak, kdo z vás bude na jaké pozici. Zatváříš se trochu překvapeně, protože před tímto tažením tě otec ještě oslovoval jako čtvrtého syna. Otec si toho všimne.
"Ano, tvůj třetí bratr Kerdar už nebyl téměř dva roky na žádné výpravě a nesložil mi k nohám žádné dary," pronese otec chladně. Reinon také dlouho nebyl na výpravě, ale Reinon je mág, který cvičí otcovy čaroděje, proto je zatím druhým synem stále on. Pokud jej přeskočíš, budeš v následnictví druhý a potom už před tebou bude stát jen nejsilnější bratr Kaedren. Ten se k tobě zatím nikdy nechoval nijak zle, ale pokud se staneš druhým synem, nejspíš se to změní. Jako by ti otec četl myšlenky, promluví:
"Samozřejmě dorovnám počet tvých mužů, který ti na severu padl, když jsi šířil slávu rodového jména. A samozřejmě ti i nějakou stovku přidám, aby to odpovídalo tvé pozici třetího syna. Nicméně..," pohodlně se otec opře, "o tomhle jsem s tebou mluvit nechtěl."
Zadívá se na tebe a chvíli se odmlčí. "Přes telepaty jsem dva měsíce zpátky hovořil s králem," informuje tě. "Lidští králové v jižních zemích si začali příliš vyskakovat a rod Diamantového meče je příliš laxní při obraně našeho království, více se stará o své loupeživé výpady, než skutečné boje. Král nařídil mi a Pánovi řetězů Ledového štítu, abychom vyslali jedno ze svých dětí v čele své armády na jih, kde by lidi srovnali." Je zvláštní, že si král žádá severských mužů pro uklidnění jihu, ale možná k vám má větší důvěru... "Tato výprava bude uskutečněna spolu s královským vojskem pod vedením Alaina Krvavého trna." Aha, takže je to i způsob, jak chce král zařídit, aby se jeho druhý syn a následník trůnu blýsknul díky cizím vítězstvím. Protože víš, že tenhle temný elf sice zvládá řídit trhy s otroky i obchody masa a soli, ale rozhodně nedokáže vést armádu.
"Chtěl jsem, aby výpravu vedl Kaedren, ale ten se ze severu nestihne vrátit. Sestavil jsem ti armádu o síle šestnácti tisíc mých vojáků a čtyř tisíc rytířů. Vyrazíš za týden a půjdeš přes vnitrozemí až na území Diamantového meče, kde se setkáš s vojsky Krvavého trnu a Ledového štítu."

V mé kajutě

"Pokud nechceš, nutit tě nebudu," natáhnu se pro pohár, který jsem nachystal Olwemu. Je škoda nechat víno na zmar. "Snažil jsem být jenom milý," pokrčím rameny. Nemá smysl snažit se tomuhle vzteklounovi něco vysvětlit. Vidí spiknutí za každým rohem a má pocit, že mu všichni neustále usilují o život. Kdo ví jak na to přišel. Asi špatné zážitky z mládí.
"Opravy se nějaký čas potáhnou," zamyšleně otáčím číší v dlaních a sleduji rudou tekutinu uvnitř. "Počítám, že to tady dokončím dřív než bude vše hotovo. Tak dva, nanejvýš tři týdny. Pak se vrátím zpátky s kořistí, doplnit zásoby a pokud budou lodě již opravené budeme moci znovu vyrazit. Takže můžeš klidně počkat doma a dohlížet na opravy a výcvik vojáků. Potom se domluvíme na dalším postupu. Nebo můžeš něco vymyslet ty," přestanu pozorovat víno a nechat zablesknout zuby v úsměvu který věnuji bratrovi.

Nový úkol

"Ještě, aby ne otče. Neprohraju bitvu s nějakým ušpiněným barbarem."
Ušklíbnu se a na poznámku o mém brarovi přikývnu. Je dobré barbary srovnat alespoň je budeme moci lépe ochuzovat o to, co mají s menšími ztrátami. Poslouchám dál svého otce, po tváři mi přelétne úsměv, když mne vlastně pochoválí, že dělám čest rodu ale zarazí mne oslovení.
"Třetí...?"
Docela udiveně zamrkám a zauvažuju na chvíli, jestli nějaký z mých bratrů nezemřel. Ale otec mi to v zápětí vysvětlí a já přikývnu.
"Asi ti neumí prokázat dostatek úcty otče."
Odvětím docela pokorně. A na zmínku o dorovnání ztracené armády vděčně kývnu.
"Děkuji otče je mi ctí proslavovat rodové jméno."
Říkám vlastně pravdu to, že to dělám hlavně pro sebe je už věc vedlejší. Zpozorním když začne otec mluvit k důvodu, proč mne vlastně pozval sem.
"Další tažení?"
Docela mne udiví, že bych měl putovat na jih a dokonce bojovat po boku armády z rodu Ledového štítu a Kravvého trnu.
"Bude to asi dost vážné, když budeme táhnout s armádou takovéto síly."
Přikývnu pokorně otci a pohlédnu na něj.
"Rozumím otče povedu vojsko jménem našeho rodu a vrátíme se, jako vítězové."
Pak se na chvíli zamyslím, týden na přípravua pak cesta do Diamantového meče, ale to není to co mi dělá starosti.
"Ač to budou mí spolubojovníci, tak asi nepůjde nějak zvláště věřit těm dalším dvěma armádám že? Máme nějaké předběžné informace, kolik mužů budou čítat jejich armády?"
Optám se, je dobré vědět do jakého počtu spojenců a potencionálních nepřátel vlastně příjdu. Nakonec se nadechnu.
"Jak pravíš do týdne se připravím na toto tažení a pak půjdeme ku další slávě. Ještě něco otče?"
Optám se jej uctivě, zdali nemá něco dalšího na srdci, nebo jestli mne chce již propustit.

Kewer

"V rámci možností jsi naopak dostal ty nejdůvěryhodnější spolubojovníky," odvětí ti tvůj otec. "Rod Ledového štítu je už stovky let náš severský spojenec, mnohokrát jsme jim pomohli zastavit vojska barbarů a oni nám zase mnohokrát vypomohli s obranou hranic před barbary," připomene ti. Samozřejmě to oba rody dělaly proto, že kdyby nepřítel prorazil, on by byl druhý na řadě, ale to na věci nic nemění. "Pochybuji, že by si mě Pán řetězů Ledového štítu chtěl znepřátelit..," dodá otec a následně pokrčí rameny. "A Krvavý trn.. je Krvavý trn.. Je to královský rod. Možná se může trochu obávat Diamantového meče, který má obrovské bohatství, ale nemá důvod být nepřátelský proti nám, na získání trůnu jsme příliš daleko a příliš zaneprázdněni..." Nehledě na to, že byste nejspíš ani neměli sílu jej získat, rod Krvavého trnu by dal dohromady sto tisícovou armádu, kdyby musel. To ale otec taktně zamlčí.
"Velitelem armády je, jak jsem řekl, Alain Krvavý trn, nejspíš budoucí král. Ani on nemá důvod proti nám jakkoliv zasahovat.. Možná dojde k nějakým rozepřím při dělení kořisti a podobně, ale dýku v zádech od nich neočekávám..," zakončí otec své zamyšlení a potom pokýve hlavou na otázku o počtech. "Já vysílám šestnáct tisíc mužů. Pán řetězů Ledového štítu vysílá osmnáct tisíc a král nás samozřejmě musel trumfnout, takže armáda jeho syna bude čítat dvacet tisíc mužů. Co se rytířů týče, já vysílám čtyři tisíce, Ledový štít dva a král šest." Ledový štít má sice až na Krvavý trn největší armádu, ale zase má dost málo rytířů.

Rozprava s otcem

"Chápu nemají tedy zdá se důvod zradit nás, alespoň něco pozitivního."
Přikývnu a pousměju se, je to logické přece jen chránit si záda někdy potřebujeme všichni a hlavní rod je hlavní rod a my ostatní jsme proti nim zatím nic....zatím.
Celou dobu bedlivě poslouchám otce, má pravdu dělení kořisti by mohlo být mírně problematické, ale věřím, že to nějak zvládneme hold budeme muset.
Stavy jednotek jsou opravdu vysoké a zdá se, že spojenci nás svými počty museli trumfnout. Po tváři mi přelétne úšklebek.
"Král se nejspíše bojí příliš o svého syna proto posílá tolik mužů s ním. Pokud si dobře vzpomínám bitvy nejsou zrovna jeho parketa. Takže i armáda jakou má on bude slabší než ta má pokud jí nebude umět vést. Co nemáme do počtu to dotáhneme na odhodlání a zkušenostech."
Odvětím otci a tím jej vlastně ujistím, že náš menší počet neznamená, že budeme nejslabším článkem ale spíše naopak.
"Ymmm a co se stane pokud některý ze spojeneckých vůdců v bitvách zemře? Budou jeho jednotky dál následovat naši věc, nebo nás nechají napospas? A co kdyby zabili na tažení právě Alaina? Měli bychom se pak obávat reakce krále? Přece jen jak jsem již řekl není to vojevůdce a tedy může snadno udělat osudovou chybu."
Propletu si prsty a opřu lokty o stůl a zamyšleně sleduji otce. Nehodlám se nechat v bitvě zabít kvůli nezkušenému princátku.

Moře nářků

Zamrkám když se můj bratr natáhne po vínu, počkám až my řekne co plánuje a pak řeknu. „Dobrá tak za tři týdny v blíském přístavu. Hodně štěstí bratře.“
S tím se otočím na podpatku a odejdu z kajuty, zavřu dveře bez přehnaného bouchnutí, přejdu na svou loď. Pohledem zkontroluji zda jsou všichni na mé palubě. Pak zavelím.
„Odrazit.“
Vyjdu na můstek a očima přejedu naše mořské bojiště Pak začnu udílet rozkazy.. „Prohledejte všechny trosky, jestli v na nich není něco co by mohlo být užitečné a posbírejte všechny přeživší naše i lidské. Až všechno sebereme. Najdeme pokud možno málo poškozenou nepřátelskou loď a tu opravíme do plavby schopného stavu. Největší důraz klaďte ať se udrží na hladině, když budeme muset potáhneme ji.
Také zjistěte jestli mezi zachráněnými lidmi nějací důstojníci nebo čarodějové. Rád bych si z některými výše postavenými nepřáteli promluvit osobně.
Lodě co se neúčastní záchranných operací ať se zabývají opravou poškození z bitvy. Proveďte.“
Sleduji jak mý podřízení provádějí mé rozkazy.

Kewer

"No, ono to vlastně není tak jednoduché. Výpravě sice velí Alain, jako korunní princ, a oficiálně také vede královská vojska, ale pochybuji, že bude skutečně vést vojáky do bitvy," pousměje se tvůj otec. "Spíš bude někde ve stanu popíjet víno a tleskat si, jak skvěle vymyslel strategii..," zavrtí otec hlavou. "Ne, král vysílá s armádou i svého čtvrtého syna, Dareona, aby dělal Alainovi.. poradce..," řekne posměšným tónem. "Ve skutečnosti král samozřejmě chce, aby Dareon uklízel Alainův bordel, každopádně Dareon je z trochu jiného těsta..." To je rozhodně pravda, každé z královských dětí je individualita. Sarges je skvělý vojevůdce a dobyvatel, který má ale mnohem raději sedlo nauglira, než trůn, Alain příliš zbožňuje pozemské slasti, Miaronina sféra zájmů je mimo běžné chápaní a Dareon je.. nevypočítatelný. Jeden z nejmocnějších zaklínačů vůbec, zkušený bojovník, který vedl výpravy přes moře na jihu i tažení na sever či na východě do pouště. Je znám hlavně svým lehkovážným sebevědomým stylem, kterým se dost liší od cílevědomých a věčně soustředěných ostatních temných elfů. A přesto Dareon dokáže v okamžiku udeřit, proto vyhrál váš Turnaj lebek, proto se jej muži bojí více než Propasti a proto ještě nikdy neprohrál v souboji.
"Co se týče ostatních vojevůdců a jejich smrti, to je další věc, kterou jsem chtěl vyřešit. Vezmeš s sebou na výpravu svou nejmladší sestru," nakáže ti otec. A také jedinou sestru. "Adrya bude mít příští rok patnáct a dostane svou pevnost, rytíře a vojáky. Musí se naučit, jak to na takovém tažení chodí. Pokud bys padl nebo byl neschopen rozhodovat, vedla by armádu ona," sdělí ti, že v případě tvé indispozice by o životech šestnácti tisíc vojáků a čtyř tisíc rytířů rozhodovala čtrnáctiletá holka. "Dokud by se k armádě nepřipojil Kerdar..."
S Adryou samotnou nemáš zatím žádný problém. Láska se ve světě temných elfů příliš nenosí, ale můžeš mít nějakého jiného elfa celkem v oblibě, a Adryu docela máš. Zatím z ní není hrozba a těžko někdy bude. Otec se pravděpodobně nedožije chvíle, kdy Adrya posbírá tolik úspěchů, jako ty nebo Kaedren. Navíc tíhne více k magii a mágové zpravidla nemají takovou potřebu mít materiální moc.
"Pokud by padla Ikeshia Ledový štít, která vede vojska Ledového štítu, armádu by vedl samozřejmě její nejvýše postavený rytíř, případně vazal," dodá otec. Ledový štít tedy vede druhá dcera rodu. Ta má za sebou také spoustu úspěchů na bojišti. Ale ještě výraznější pověst má v trochu jiné oblasti. Prý je v tom velmi dobrá i díky velkému množství zkušeností.

Rozprava s otcem

Při vyslechnutí, jak se to má s naším koruním princem se musím ušklíbnout.
"Takže bráška mu bude dělat uklízečku? Že se tomu nedivím. Vůbec bych se ani nedivil tomu, kdyby tohle tažení využil aby se Alaina zbavil a upevnil tak svou pozici....Nicméně to, že nás vlastně povede on se mi vůbec nelíbí je příliš...neuvážený mohlo by nás stát mnoho životů jeho nevypočitatelné chování."
Mirně vzdychnu a na chvilku se zamračím, když o tom přemýšlím. Zmínka o mé mladší sestře Adrye mne docela zarazí.
"Mám jí vzít sebou?"
Zadívám se na otce.
"Jak pravíš otče, budu se o ní snažit starat dobře. Bude to pro ní jistě dobrá zkušenost ač velmi nebezpečná."
Poslední vůdce je druhá dcera svého rodu s pověstí....známé v jiné oblasti.
"Bezva ještě mi nějaká kurvička princeznička bude svádět vojáky."
Složím ruce úplně na stůl a kývnu.
"Budu s tím počítat otče. Ještě něco, co bych měl vědět, nebo bys mi rád řekl?"
Optám se pro jistotu.

Kewer

"Nevypočítatelný Dareon je.. Arogantní a lehkovážné princátko, které všechno bere jako samozřejmost," přímo tvůj otec Dareona charakterizuje. "Ale jen proto, že je rozmazlený, jej nesmíš podcenit. Je také inteligentní a velmi schopný. Mnohokrát už zvítězil i proti přesile. Já jsem raději, že mým vojskům bude velet ignorantský zaklínač s dobrými výsledky, než neschopná šunka s nulovými zkušenostmi."
Potom otec přikývne. "Ano, nebude to pro ni nejbezpečnější a nejpohodlnější zážitek, ale samozřejmě nechci, aby se účastnila bitev. Jen ať si přičichne k atmosféře ve vojenském ležení, občas jí nech podívat se na poradu..."
Následně už se váš hovor pomalu chýlí ke konci a otec pokýve hlavou. "Nebudeš to mít jednoduché, ale tímto tažením tvé jméno získá určitý zvuk i mimo hranice tohoto území a je jen na tobě, jaký druh slávy si vydobudeš. Ne, to je všechno. Za týden vyrážíš. Hodně štěstí, synu. Můžeš jít."

Čas příprav na tažení

"Neměj obavy otče nikdy nikoho nepodceňuji a právě proto jsem stále naživu a mé jméno znamená to co znamená."
Přikývnu a přemýšlím, jaký problém budou ti dva právě z tohoto rodu. Zdá se, že všichni vůdci, kteří budou vést zbytek armád nebudou zrovna bombonky, se kterými bych nejraději spolupracoval.
"O Adryu se postarám, uvidí, jaké to táhnout do bitvy, ale udržím jí v bezpečí. Vím, jaká rizika sebou tohle vše nese."
Pomalu se zvedám od stolu.
"Má sláva bude v dobrém světle nezostudím rod.....a děkuji otče půjdu se tedy připravit."
Ukloním se mu a odcházím. Jakmile opustím komnaty svého otce najdu Krela.
"Musíme si promluvit Krele mám od otce nové rozkazy a proto budu mít i jiné rozkazy než jsem počítal pro tebe."
Mírně si povzdychnu a projedu rukou vlasy.
"Otec mne vysílá na důležité tažení, kam mám vzít i Adryu. Dodal mi docela hojnou armádu, který budu velet taky se setkám s jinýma armádama jiných rodů a znáš to prostě velké tažení. Nicméně nyní k tomu, co potřebuju po tobě. Otec mi přidělil nové muže, za ty které jsme ztratili na posledním tažení. Je na tebe spoleh Krele a proto potřebuju aby ses s armádou vrátil do mého sídla. V době mé nepřítomnosti se postaráš s mými zbývajícími vazaly o to, aby mé panství zůstalo v pořádku. Některý z mých bratrů by si mohl myslet, že mi může zabrat zemi v mé nepřítomnosti zvláště když jsem jednoho neřáda právě překonal."
Ušklíbnu se a stiknu Krelovi rameno.
"Věřím, že se postaráš o vše co bude nutné. Dnes si odpočiňte a zítra za úsvitu vyražte s jednotkami do mého sídla, kde vyčkáte na můj návrat a neměj obavy vrátím se, s dalším vítězstvím."
Pousměju se na něj.

Feriedor

"To jsem vážně ráda." Opravdu jsem byla, ale nebrala jsem to tak vesele, jako on. Víc to už nerozvede, což se dalo čekat a tak nejsem nijak zklamaná, nebo tak něco.
"Mám," blískne se mi v očích a na rtech hraje tajemný úsměv. "Spíš já se těším na odpověď." Vrátím mu to a pak sleduji, jak mi mizí z očí. Chvíli ještě strávím v jídelně, než se vydám do vlastního pokoje, který mi připravili...

Ráno jsem probuzena hlukem z venku. Nejsem velký spáš, ale s klidem bych spala dál. Jenže každý budíček -obzvlášť ten na pevnosti- je velmi hlasitý a vzbudil by pravděpodobně i mrtvého. Vstanu a z okna pozoruji seřadiště, kde v zimě nastupují vojáci mého rodu. Já jsem zatím hezky v teple svého pokoje. Bohužel ne napořád. Jakmile začne velitel mlýt nějaký projev a udílet rozkazy, dojdu se umýt a obléknout. Následně zamířím na snídani.
Ve velitelské jídelně nikdo není a sluha mi sdělil, že sir Reyder i princ Dareon již posnídali dříve. Vůbec mi to nevadí a tak si v klidu a hlavně o samotě pokusím vychutnat snídani. Když dojím, vydám se ven na nádvoří, kde je v podstatě prázdno. Vojáci dostali rozkazy a tak se rozešli za svými povinostmi a zde tak nikdo nezůstal. Mám za úkol sledovat každodenní chod pevnosti, což většinou znamená velmi nudné chvíle.

Najednou se za mnou ozve hlas. Okamžitě ho poznám, protože se jen tak zapomenout nedá. Následně mě vezme kolem pasu a i přes zbroj mě polechtá. Naštěstí nejsem lechtivá tak, abych se začala zmítat a smát se na celé kolo, ale přeci jen sebou škubnu. Kdyby tohle udělal a neřekl před tím slovo, pravděpodobně bych mu zlomila loktem nos. Což se nestalo. Otočím se k němu čelem, abych zjistila, co měl zalubem. Na tváři mu hraje úsměv a zdá se, že má dobrou náladu. "Krásný by byl, kdyby nedělali po ránu tolik hluku," zabrblám. "A také kdybych nesnídala sama," nevinně se na něj usměji a pokrčím rameny. Samota byla lepší, ale nemohla jsem si nechat ujít příležitost tohle říct.
Podívá se kolem sebe a já mám tak skvělou možnost prohlédnout si jeho. Stále má na sobě krásnou černou kovově-dračí zbroj, ale nějak postrádá scimitar, který by se mu měl u pasu houpat. Překvapí mě to a tak nad tím zvednu obočí. To má být škádlení, nebo co? "Kam jsi odložil scimitar? Nebojíš se, že bys tu přišel k úhoně?" Zeptám se a pak se usměji. "A ten druhý "meč" " na to slovo dám patřiční důraz. "Sebou máš?" teď se již zubím od ucha k uchu a čekám, jak na to zareaguje, nebo jestli to přejde. Nebyl v tom skrytý úmysl, ale já už taková prostě byla.

Poušť; město Khazader

Sleduji Capiamův výklad a souhlasím s jeho důvody pro volbu právě této cesty. Doufal jsem ale, že bude vědět alespoň o zvěstech o dalších oázách nebo jiných útočištích po cestě. Nedá se ale nic dělat a budeme se muset spokojit s tím, co víme.
"Kam se vydáme z druhé oázy se rozhodneme, až tam dojdeme. V tuto chvíli se mi jeví nadějnější jít přes třetí oázu, ale to se ještě může změnit. Třeba cestou narazíme na někoho, kdo by nás navedl na další zajímavá místa v poušti." Ušklíbnu se nad představou mučení žlutých skřetů a příslušníků jiných kmenů žijících v poušti.
"Obstarej zásoby tak, aby odpovídaly zvolené trase, pak už do Keroxovy kapsy nepřispějeme ani měďákem."

Rytíři! Kdejaký obyčejný voják má víc rozumu než tihle namyšlení zmetci. Nejraději by se mnou diskutovali nad každým krokem.
"Zařiď schůzku s rytíři po obědě. Chci, abyste se jí oba účastnili."


Schůzka s rytíři

Po obědě přistoupím na to, abych se sešel s rytíři. Předstoupím před ně a podělím se s nimi o hlavní body mého plánu.
"Bylo mi řečeno, že si přejete znát plán dalšího tažení z Khazaderu." Odmlčím se a přejedu zrakem po přítomných. "Jsme daleko od domova stále nás ale čeká dlouhá cesta. Vydáme se dále na východ a naším cílem bude jedno z největších měst, které kdy v poušti stály. Ve světle takového úlovku bude i Khazader jen zanedbatelnou tvrzí. Taheror je mnohem bohatší. Pravda, žádný temný elf tak daleko na západě nebyl už víc jak sto let. O to větší bude ale naše sláva, až ho dobudeme a opět připojíme k Říši. Naše jména budou žít ještě dlouho v legendách."
Ne že by si někdo pamatoval kdo že to stál otci po boku, když byl na svých výpravách on, ale to si tihle zabedněnci snad neuvědomí.

Moře Nářků

Když Olwe odejde vyrazím pomalu za nim. Zastavím se mezi dveřmi a sleduji jak odplouvá. Jsem docela rád, že jsem se zbavil. Mít víc mužů a lodí je hezké, ale můj mladší bratr je jako osina v zadku. Nedokáže se pořádně ovládat a celkově jeho povaha je prostě příšerná. Vůbec se netěším až s ním budu zase muset spolupracovat. Naštěstí to teď mohu hodit za hlavu.
"Fanieli," zavolám na svého strážce, který dohlíží na výměnu poškozených plachet. "Bratr odplouvá domů, snad se k němu do mužstva dostat několik našich zvědů, případně někoho od nich koupit. Chci vědět co bude provádět když na něj nebudu moci dohlédnout," řeknu a kývnutím svého vazala propustím vykonat rozkaz.
Pokud se mě pokusí u otce očernit dozvím se to tak jako tak, ale chci vědět i ty události pod povrchem. Je lepší být připraven než pak později litovat.

Dopiji zbytek vína a vydám příkaz plout k Belderu jen co budou opravy dokončené, vraky prozkoumány a muži připravení. Zbylé, příliš poškozené lodě nechám plout do našeho nejbližšího přístavu jak jsem se rozhodl. Zbývá mi ještě šest lodí a to je dost na pořádné rabování. Jakmile jsou instrukce vydány jdu si odpočinout. Čeká nás ještě dlouhá plavba.
V kajutě se svalím do postele a s rukama za hlavou zírám do stropu, zatím tu není nic co by vyžadovalo mou přítomnost. Kdyby se něco takového vyskytlo mají rozkaz pro mě přijít. Do té doby, nebo do vyplutí, si mohu dovolit vypnout a uvolnit se.

Feriedor

"To je život v pevnosti, má lady. Ne každý si může pochrupkávat do desíti," dobírá si tě Dareon s úsměvem. Pak naoko omluvně zvedne ruce. "Ano, za tu snídani se omlouvám. Ale měl jsem hlad a nevydržel bych čekat do desíti," poškádlí tě teď už se smíchem. Deset ale samozřejmě není, je maximálně osm.
Když se jej zeptáš na scimitar, pokrčí rameny. "V pevnosti není třeba jej nosit, že?" zazubí se. "Tebe bych porazil i bez něj," zamrká s úsměvem provokativně, ale poté se zeptáš na jeho druhý meč. "Ten mám samozřejmě neustále u sebe a jsem připraven jej kdykoliv tasit," ujistí tě stále s úsměvem.
"Ale teď mě na chvíli omluv, musím teď jít zkontrolovat své muže a pak si zatrénovat," omluví se pak. Otočí se k odchodu, zarazí se a otočí se zpátky. "Ale jestli chceš, můžeš trénovat se mnou, ať se něčemu přiučíš," nabídne ti a mrkne. "Pokud se samozřejmě nebojíš," dodá se zazubením.

Pláň vítězství

Vojvoda Trogrin vztekle zavrčí, když odrazíš jeho kladivo a ještě mu cinkneš druhou šavlí o helmu, a rychle se pohne. Máchne proti tobě kladivem a ty musíš uskočit, protože bys jej šavlí rozhodně nezastavil. A na místo, kde čekal, že uskočíš, vyrazil dalším kladivem. Naštěstí jsi dokázal vyskočit dost vysoko a kladivo ti proletělo pod nohama. Jakmile doskočíš zpět na zem, trpaslík začne opět máchat kladivy. Vždy máchne tak, abys měl jen jednu možnost, kam uskočit, a tam už je druhé kladivo.

Kewer

Krel tě po celou dobu poslouchá a potom přikývne. "Rozumím, můj lorde," přisvědčí. "Nebojte se, o všechno bude samozřejmě skvěle postaráno. Hodně štěstí na tažení," popřeje ti a po propuštění se chystá odejít, ale přeci jen mu to nedá, a ještě se zeptá: "Mám s sebou tedy vzít i všechny vaše vazaly, žádného z nás si neponecháte po svém boku?" ujišťuje se. Jakmile mu odpovíš, odejde.

***

Následující týden jsi hostem v otcově pevnosti a celý je ve znamení příprav na tažení. Přestože armáda už se dávno formovala a rytíři už byli svoláni a během těchto dvou měsíců se dokázali shromáždit, stále je dost práce, která nemohla byt udělána, protože chyběl velitel armády. Například ustavení rytířských jednotek a jmenování rytířů, kteří jim budou velet, což se neobešlo bez velkých problémů, nikdo samozřejmě nechtěl být podřízen jinému rytíři. Ale měl jsi na starosti i další věci, hlavní rozhodování o zásobování, co se vezme a co ne, byla toho spousta. Naštěstí po týdnu příprav jsi připraven i s armádou vyrazit. Tvůj otec se rozhodl, že s tebou pošel Sonyu, aby ti byla k ruce a nahrazovala ti tvé vazaly.

"Sa'an'ishar! Vyrážíme!" ozve se proto právě Sonyino zakřičení v šest hodin ráno sedmého dne. Její příkaz opakují velitelé jednotek a celá obrovská armáda se dává do pohybu. Bylo to velice náročné, ale výsledný efekt rozhodně stojí za to. Nikdy jsi takové obrovské armádě nevelel, ale když se ohlédneš za sebe a vidíš šestnáct tisíc vojáků s praporci tvého rodu a čtyři tisíce rytířů na nauglirech, je to skvělý pocit. Cítíš se mocný, nezastavitelný, a ani si neumíš představit, jaké to je, když tvůj otec vede tažení třeba s padesáti tisíci muži.

Pochodujete přes vnitrozemí, protože cesta je zdaleka nejkratší a také se nemáte s takovou armádou moc čeho obávat. Pokud se vám náhodou nějaké skřetí bandy včas neodklidí z cesty, rytíři si rádi užijí trochu srandy. Podle výpočtů bude armádě trvat dva týdny, než se dostane k území Diamanotvých mečů. Tam se setkáte s dalšími armádami, doplníte zásoby, které vám teď vyjdou tak akorát na ty dva týdny, a poté se nalodíte a poplujete ke břehům jižních království. Nauglirové mají pro přesun speciální lodě. Ve tvém vojsku je také klasická jízda, vojáci na koních, i ty mají své vlastní lodě.

Feriedor

"No tedy. Jak jsi přišel na to, že spím do desíti?" Zeptám se ho a založím si paže na prsou. "A já vím, jaký je život na pevnosti. Strávila jsem na nich poslední dobu až dost času." Zase mám problém, abych jak malé děcko nevyplázla jazyk. Mě to prostě baví. A navíc se tak dá skvěle provokovat. Pak zvednu v předstírané omluvě ruce na znamení, že za to nemůže. "Omluva přijata," řeknu s nosíkem nahoru jako dámička. Pak se však zazubím a šťouchnu ho do žeber. "Je dobře, že jsi se najedl, než jsem se uráčila vstát. Hladový chlap je pěkně protivný." Škádlím zase já jeho. Navíc pěkně kecal. Nebylo deset, ale nejdéle tak něco kolem osmé, možná chvíli po.
Na mou otázku ohledně scimitaru jen pokrčí rameny a se zazubením mi odpoví. "Co ty víš. Třeba se mi v hlavě rozležely nabídky zájemců o tvou krásnou hlavu s ještě hezčím úsměvěm," zašklebím se. Nemyslela jsem to ani náhodou vážně. Jen mi došlo, že naše konverzace -pokud tedy nebude podle protokolů- bude asi zřejmě vždy plná provokací a dobírání si toho druhého. Což mi vyhovuje. "No dovol... Nepochybuj o mě tak. Možná nejsem super bojovnice, ale něco umím," řeknu už jen s pousmáním. Neštvalo mě, že mě tak podceňuje. On to stejně asi jen říká, ale hlavou se mu honí něco jiného. Však se brzy dozvíme, jak strašná v boji jsem. Čemu se už ale zasměji je jeho odpověď na druhý meč, který se mu ukrývá pod oblečením. "To je dobře. Jen abys kvůli němu nedošel k úhoně." Zatvářím se nevinně a také mu ukáži zuby v úsměvu.
"Jistě. Já sama mám dost věcí na seznamu dnešního dne," zabrblám. Otočí se k odchodu, ale pak se zarazí a otočí zase čelem ke mně. "Taková nabídka se neodmítá." Řeknu celekm vesele. Ať už to dopadne jakkoliv, alespoń nebudu nudně sledovat chod pevnosti. "Přemýšlím, jestli mám být uražena, nebo ne." Odfknu si avšak následně mi na tváři hraje tajemný úsměv. "Netvrdím, že se ničeho nebojím. Ale trénink je stále jen trénink." Podotknu. V hlavě se mi již míhaly představy, jak ležím na lopatkách a on se směje nademnou. Ale na druhou stranu ať už budu sebehorší, vážěn se něco přiučím.

Nové tažení

"Vím, že postaráš."
Kývnu a zamyslím se nad jeho otázkou při odchodu.
"Máš pravdu Krele budu potřebovat někoho koho znám dobře. Vzkaž Arasovi, že pojede se mnou. Ty a Vertas se se zbytkem vrátíte. Vertas má za úkol dohlédnout na Orianu než se bude zase v pořádku. Tvé úkoly jsou jasné. Hodně štěstí i vám."
Kývnu a s tím jej nechám odejít a zamířím k přípravám.

Následující týden začaly přípravy. Něco, co před tažením opravdu moc rád nemám. Zvláště když obzvláště rytíři jsou hašteřiví, jako malé děti. Občas by potřebovali všichniz bičovat. Hlavní funkce samozřejmě nakonec připadly těm nejzkušenějším a nejspolehlivějším, ať se to ostatním líbilo či nikoli. Samozřejmě hlavní slovo jsem měl v armáda já, Aras, jako můj pobočník, Sonya, jako můj doprovod a pak též Adrya jelikož je má sestra.
Rozdělení hodností nakonec proběhlo stejně, jako příprava zásob a celková kontrola vybavení armády, která musela být prostě ve špičkovém stavu.

S úsvitem sedmého dne Sonya všechny shání dohromady. Já už sedím na svém Nářku a čekám v čele armády. Po mé pravici je Aras a po mé levici Adrya. Vše bedlivě sleduji.
"Tak to začíná."
Nadechnu se, je to zvláštní a přijemný pocit, když vyrazíme na cestu. Je z toho cítit moc a konečně mám pocit, že otec trochu mé zásluhy uznal.
"Adryo poslouchej mě dobře ať se stane na tažení cokoli budeš poslouchat, co ti řeknu. Bude to tam nebezpečné a každý chybný krok může znamenat smrt. Otec tě jistě seznámil, co tě čeká pokud padnu v některé z bitev. Nicméně pokud se tak stane nech si po svém boku Arase je spolehlivý a bude ti rádcem a ochráncem stejně jako mě."
Pak se ale usměju za jízdy.
"Ale neměj obavy nehodlám umřít a tebe ochráním."
Podotknu a pak pochodujeme směrem do Diamantového meče. Tam bude třeba doplnit zásoby, menší šarvátky s nějakými pár sráči skřety alespoň udržuje morálku, za což jsem rád. Sonya je také dobrá společnice, je na koho koukat a můžu si být jistý, že mám ve své armádě pár schopných lidí.

Moře Nářků

Opravy si nakonec vyžádají několik dní a musíte si pomoci i dřevem z nepřátelských lodí. Muže, které máš navíc, odešleš domů, protože kapacita na těch šesti zbylých lodí nebyla taková, aby byli přínosem. Na každé lodi máš stále kolem dvou set padesáti mužů, což je zhruba půl druhého tisíce mužů. Tedy dost na pořádné rabování. Tvé lodě mají sice kapacitu větší, ale pokud si chceš přivézt nějaké otroky, kteří jsou nejobchodovanější komoditou v říši temných elfů, nějaké místo pro ně musíš nechat.

Po dokončení oprav vyplujete vstříc břehům Belderského království. Pochybuješ, že jejich obrana bude nyní úplně bezzubá, jistě na vás neposlali všechny lodě, ale jejich zbylé flotily nemohou uhlídat celé pobřeží království. Nakonec tedy svoláš kapitány lodí, abys vydal rozkazy. Belderské pobřeží je dlouhé a plné nejen vesnic rozličných velikostí, ale také přístavních i normálních měst. Vesnice jsou dobré pro snadné získání otroků, s městy už je to složitější, ale zase nabízí i zlato. Přístavní města Belderu ale obvykle mají vždy v zátoce několik lodí a poměrně dobrou obranu přístavu, katapulty, balisty i roztahovací řetěz před vplutím do doků. Ještě jim chybí přidat nějaký ten démon a budou mít obranu pomalu jako přístavy tvého rodu.

Poušť, město Khazader

Po schůzce s tvými rytíři máš ještě spoustu času dělat věci, ke kterým se teď možná další měsíce nedostaneš. Může v Khazaderu navštívit luxusní lázně nebo některý z domů rozkoše, které nabízejí vytrénované temné elfky i lidské otrokyně jak z jihu, tak z východu. Nebo navštívit jednu z hostin a dopřát si pokrmy, které na výprav těžko seženete. Právě k nejrůznějším hostinám se připojí velká část tvých rytířů.

Večer jdeš spát dříve a druhý den časně zrána, dokud slunce ještě není nad obzorem, ale přesto už je světlo, tvá armáda vyrazí. Ještě předtím ale několik seržantů ubičuje k smrti několik skupinek vojáků, které se včera opily a dnes nebyly připraveny. Podobnou věc vidíš i u některých rytířů, kterým ale zbičování nehrozí. Každý rytíř má svého nauglira a svého osobního sluhu. Sluhové rytířům ještě i za jízdy dopínají části zbrojí a rytíři sami v sedle dospávají opici. Nad tím můžeš ale jen skřípat zuby, protože rytíři patří tvému otci a bez jeho souhlasu jim nemůžeš zkřivit ani vlásek.

Tví vojáci jsou všichni zvyklí na dlouhé pochody ve vedrech, ale nikdo ještě nebyl tak západně. Teploty tady skutečně dosahují závratných výšin a do večera ti zemře sedm mužů. Dva byli uštknuti jedovatými hady, dalších pět zemřelo na celkové selhání organismu. Zastavovali jste často, aby vojáci doplňovali tekutiny, ale zjevně ne dost často. Těsně po poledni několik rytířů odložilo zbroje i vrchní části oděvů, a teď večer mají všichni těžce popálená záda.

Už první den napověděl, že jednoduché to tažení nebude, a už první den zaslechneš od sem tam z mužstva neurčité remcání.

Feriedor

Jak se zdá, Dereonův trénink ani zdaleka nesestává jenom z boje s mečem a procvičování magie. Nejprve si dáte na rozehřátí několik koleček sprintem kolem pevnosti a potom se protahujete a následně posilujete. Přítahy na trámech, kliky, Dareon hodně posiluje i břicho. "To abych nějak vypadal," vysvětlí ti s úsměvem princ, když seskočí z trámu, na kterém se držel nohama a zvedal celé tělo do pravého úhlu, a odhrne si vlasy z očí.
Teprve po dobrých dvou hodinách se dostanete pomalu k boji, zatím boji s mečem. Dareon nechá jednoho rytíře, aby mu donesl jeho scimitar, a potom se postaví naproti tobě. "Tak se předveď," vyzve tě s úsměvem a bleskově zaútočí. Bráníš se ukázkovým krytem, ale je jasné, že je Dareon skutečně lepší. Je rychlejší, má skvělou techniku, dobré nápady a když už jej náhodou předčíš v kombinaci, prostě využije svou větší sílu a přetlačí tě. Jeho hlavní doménou je ale rychlost a obratnost. Díky z velké části dračí zbroji není moc zatížený a přesto má lepší ochranu, než by mu poskytla plátová zbroj. Navíc se může naprosto svobodně pohybovat, otáčet se do všech směrů a žádné brnění mu nepřekáží. I v plátovém brnění by tě ale měl. Jeho styl boje vypadá nějak takto; úhyb, úkrok, výpad, úhyb, kryt, výpad, sek, zazubení, kryt, vyskočení, skrčení, výpad, zazubení.
Šermujete asi dvacet minut a všímáš si, jak muži držící hlídku na ochozech sleduji spíše nádvoří, než okolí pevnosti, a brzy se kolem vás 'nenápadně' srotí dav vojáků i dole, kteří předstírají na nádvoří nejrůznější činnosti, ale ve skutečnosti vás pozorují a snaží se něčemu aspoň takhle přiučit.
Dareon srazí stranou tvůj výpad s takovou lehkostí, jako by odehnal od své hlavy dotěrnou mouchu, chytne tě za předloktí a podmete tě. Skončíš na zemi, ale poprvé. Doteď většinou končily vaše výměny tím, že Dareon skončil výměnu rozhozením tvého krytu, nebo symbolickým dotekem meče na odhaleném místě na těle.
Teď tě shodil, ale okamžitě tě vezme za ruku a zvedne tě. "Jsi od hlíny," zazubí se a začne tě velice důkladně oprašovat. Neshodil tě schválně, aby tohle mohl udělat, určitě ne. Jakmile je hotov, strčí si scimitar zpět do pochvy u pravého boku a ustoupí, aby si to prohlédl. "Jsi nějaká zadýchaná," popíchne tě. Ale nutno dodat, že on celkem taky.

Tažení

"Arase bych si určitě nechala po boku, je hezký," usměje se Adrya a otočí se na tvého vazala, který jede za vámi. Mrkne na něj a Aras se zatváří chudák hodně zmateně. Pak pokračuješ ve své řeči dál a Adrya se otočí zpět k tobě. "Copak ty nebudeš jen velet od stolu, ale i bojovat? Ve tvém věku?" směje se. "A udržíš ještě vůbec meč?" dobírá si tě s úsměvem, ale nemyslí to zle. Přestože podle měřítek temných elfů mezi vámi není takový rozdíl, aby nemoha být třeba tvou manželkou, ráda si tě takhle dobírá. Koho jiného by mohla, pátého a šestého bratra nemá ráda, druhý se třetím by ji za to zmlátili a z prvního má příliš velký respekt.
Pak ale vážněji přikývne. "Rozumím všemu," ujistí tě. "Diamantovému meči nebude vadit, že procházíme s takovou armádou jeho územím a ještě bez placení používáme jejich přístavy?" zeptá se potom zvědavě.
"Bude, ale pochodujeme pod vlajkou krále. Co můžou dělat?" odpoví místo toho Sonya a zazubí se na Adryu. Následně musí ale svého nauglira ostře napomenout a kopnout ho do boků, protože ještěr mlsně pokukoval po Adryině koni. Kůň vypadá, jako by raději předstíral, že si nauglirova pohledu nevšiml.
Připomene ti to ale, že už je pomalu třeba tuhle obrovskou armádu zastavit kvůli jídle a odpočinku.

Pochod na dlouhé tažení

"To mě uklidnilo."
Mírně se ušklíbnu a pak k ní stočím s dalším úšklebkem pohled. Stále musí provokovat, ale na to jsem si už zvykl.
"Ano budu i bojovat ve svém věku. A narozdíl od tebe meč udržím."
Zasměju se, když narážím naopak na její mladí. Chci odpovědět i najejí otázku, ale odpoví za mě Sonya. Takže jen mírně přikývnu.
"Ano Sonya má pravdu. Putujeme pod vlajkou krále a navíc tažení, které provedeme ulehčí situaci právě tohoto rodu. Kdyby nás napadli nepochodili by asi dobře při našem počtu a mobilitě."
Pokývu hlavou a s povzdychem se ohlédnu na celou armádu. Zastavovat na jídlo je asi to nejhorší zvláště v tomhle počtu. Nicméně je to třeba.
"Arasi, Sonyo. Předejte velitelům rozkazy k zastavení na jídlo a odpočinek. Za dvě hodiny pokračujeme dál. Dorazíme na místo brzy. Pak si odpočineme při plavbě na moři."
Potřesu hlavou a sám svého Nářka po chvíli zastavím. Sám se s Adryou a svými pobočníky najím a nakrmím svého Nářka. Připomíná mi to také, že vezu stále ono runové kladivo sebou, což je má menší trofej z posledního tažení.

Poušť

Bitva, ač krutá a zuřivá, se vyvíjí v náš prospěch a já začínám pomalu nabývat víry ve vítězství. Nerad bych situaci zakřikl, ale pokud skřeti nemají nějaký tajný trumf v rukávu, smeteme je z povrchu zemského a zadupeme jejich hnusná těla do prachu pouště.

"Povolejte křídla, ať udeří," zavolám na trubače a sám v doprovodu svých druhů zavelím k finálnímu útoku pro naši pěchotu. Nyní je čas k finálnímu úderu a nesmíme polevit. Až udeří rytíři na nauglirech, musí pěchota fungovat jako kovadlina, na kterou se skřeti naplácnou a budou zmasakrováni.

"Kdo mi přinese hlavu jejich velitele, bude odměněn!" povzbudím muže hlasitým zvoláním této výzvy. Snad to pozvedne morálku a chuť do boje.

Do Belderu

Po večerech procházím mapy a plánuji naší trasu. Z toho mžourání ve svitu lampy mě už bolí oči, ale je potřeba být důsledný. Několikrát svolám poradu abych slyšel názory a vyptal se na potřebné informace ostatních, ale konečné rozhodnutí je na mně a já nakonec zvolím menší ne tak opevněné město víc ve vnitrozemí poblíž jedné z řek. Kousek dál je příhodný ostrov, kde se dají ukrýt lodě.
Nechám na nich jenom nejnutnější posádku a se zbytkem vojáků se pak vypravím podél řeky ztéci město. Můžu mám dost a pokud se k nim ještě nedonesly zprávy o pádu jejích flotily měl bych je překvapit, zvlášť když zaútočím ze strany od vnitrozemí. Důležitá je pro mě hlavně rychlost, tak sebou neberu žádné velké obléhací stroje. Spoléhat se chci především na magii a nenadálý útok. Stejně na nějaké delší obléhání nemám vybavení. Pokud vše půjde dobře na cestě zpátky můžeme podniknout ještě nájezd na několik vesnic.

Ráno vstoupím na palubu a rozhlédnu se po šedé pláni kolem nás. Nadechnu se slaného vzduchu a spokojeně kývnu když vidím lodě připravené.
"Vyplouváme!" zavelím a sleduji jak se spustí plachty, opře se do nich vítr a my vyrazíme vstříc Belderskému pobřeží.

Moře nářků

Poničení tvých lodí je tak rozsáhlé, že nakonec nemáš jinou možnost, než se s celou flotilou vrátit do jednoho z největších přístavů tvého rodu. V Bedvearu, jak se tento přístav jmenuje, mají nejlepší řemeslníky i opravné mágy. Hlavně zde ale kotví další tři tví podřízení kapitáni se svými fragetami.

Cesta do přístavu zabere čtyři dny, vydáš proto rozkaz k okamžitému odplutí. Pak se vydáš do své kajuty, aby sis odpočinul, a po dvou hodinách podle tvého rozkazu vstoupí do kajuty dva tví vojáci s lidským zajatcem, kapitánem jedné z potopených lodí. Je to muž kolem čtyřicítky, který už ale stihl zešedivět. Má pevné svalnaté tělo, opálenou kůži a ostré rysy. Na sobě má bílé kalhoty a hnědý kožený kabátec. Spolu s dvojicí strážných přišel do tvé kajuty i starší voják, který umí překládat z elfštiny do mužova jazyka a zpět.

Moře nářků

Mé lodě posbírají všechny trosečníky a po prohlídce a vyrabování, všech nepřátelských lodí jednu nejméně poškozenou vezmeme do vleku.

Když do mé kajuty přivedou nepřátelského vojáka sedím na židli a pozoruji ho. Po chvilce promluvím na překladatele. „ Řekni mu, že jsem Lord Olwe z Ohnivé čepele, jeden z dvou velitelů flotily co je porazila. A přeji si znát jeho jméno, hodnost.“ Pronesu klidným téměř přátelským hlasem.
Na okamžik se odmlčím a pak pokračuji. „ Řekni mu, že měli překrásné lodě, kde je postavili? Pod kterého vládce ta flotila spadala a kolik lodí jim ještě zbylo.“
Pohlédnu muži přímo do očí a dodám. „ Má minutu na rozmyšlenou pak si začnu krátit čas stahováním jeho podřízených z kůže, takže by měl pokud je skutečně důstojníkem začít odpovídat, alespoň na některé otázky.“
Počkám jak zareaguje.

Moře Nářků

Překladatel kývne a začne mluvit k zajatci v jeho jazyce. Zajatec na tebe upře nenávistný pohled a potom něco odpoví. "Kapitán Saver Hartis, Belderské královské námořnictvo," přeloží ti tvůj překladatel. Pak položíš další otázku ohledně stavu lodí a kde je postavili. Kapitán něco odpoví. "Kapitán Saver Hartis, Belderské královské námořnictvo..," přeloží ti překladatel. Oznámíš muži, že začneš stahovat z kůže jeho podřízené. Hartis něco odpoví. "Kapitán Saver Hartis, Belderské královské námořnictvo," překládá znova překladatel a podívá se na tebe.

Tažení - vnitrozemí

"Já meč udržet nemusím," zamrká na tebe Adrya a široce se zazubí. Jako mága skutečně nemusí a podle starobylého nařízení pradávných králů navíc ani nesmí. Mágům jsou zapovězeny prakticky všechny zbraně krom nejrůznějších dýk.
Když Arasovi a Sonye předáš rozkaz k zastavení armády, oba kývnou a rozjedou se k velitelům pluků. Jenom zastavit takovouto armádu není nic jednoduchého, a to nejhorší ještě přijde potom. Zásobovací a lékařské vozy doprostřed, vybrat početné hlídky, aby chránily okraje armády. Stále jste ve velice nebezpečném vnitrozemí a i při vaše počtu by si nějaký drzý nájezdník mohl troufnout vás trochu pošimrat. Tyhle rozkazy už nicméně naštěstí nejsou tvá starost, to zvládnou tví podřízení velitelé.
Lidští otroci, kteří táhnou s vámi, aby nosili těžké věci, mohli být kdykoliv obětováni nebo snědeni při selhání zásobování, postaví velení rychle stan, abyste se mohli najíst v klidu. V noci míváte ty a Adrya každý svůj stan hned vedle sebe, na jídlo vám staví jeden. Brzy se objeví i Sonya s Arasem a tři další temní elfové.
Lord Kaeras Železné kopí jako hlavní velitel rytířů. Má stejné příjmení jako ty, protože se narodil jako třetí syn Pána Řetězů. Ano, je to tvůj strýc, bratr tvého otce. Má titul lord, který přísluší jen dětem Pána Řetězů, což on de facto je. Jeho synové už tento titul nemají. Kaeras jako lord vlastní svou menší armádu a několik pevností, není to jen řadový rytíř. Oslovuješ jej jako strýce, ale je to tvůj podřízený. Příliš se neznáte, spojuje vás jen příjmení. Je ale dobře, že jej tady máš, má už více než dvě stě padesát let a zkušeností tedy nasbíral hromadu. Navíc je to znamenitý a loajální válečník, o čemž svědčí i to, že ho tvůj otec v rámci upevňování své pozice nemusel zabíjet.
Dalším elfem, který se dostaví na oběd velení, je plukovník Ceraon, bojový mág a velitel mágů v tomhle tažení. Je to stoletý mág zaměřený na destruktivní magii. Už má své zkušenosti a dokáže mágům dobře velet.
Posledním temným elfem na obědě je plukovník Tratos, velitel dvoutisícové kavalerie. Má dvě stě let, v armádě slouží od svých šestnácti. Jako součást jízdy bojoval v otcově armádě ještě v době, kdy byl lord a snažil se získat přízeň svého otce. Tratose tvůj otec několikrát vyznamenal a cení si jej.
Ani jeden z posledních dvou jmenovaných nemá příjmení a tedy ani šlechtický titul. Pokaždé, když s vámi usednou ke stolu, jim musíš dovolit, aby mluvili jako vám rovní, jinak by mohli mluvit jen kdyby byli tázáni.

Odpočinek

"I dýka je na tebe někdy moc."
Zacukají mi koutky a pak se ohlédnu a sleduji, jak zastavujeme. Otroci se zásobováním nám vše rychle připraví. Velitelé se postarají o hlídky a jiné drobnosti, které jsou důležité. Já mezitím u stanu ponechám svého Nářka a jeden z otroků dostane za úkol jej nakrmit. Společně s Adryou vejdu do stanu a usednu k jídlu. Aras a Sonya se brzo přidají a pak taky několik našich nejvyšších velitelů. Kývnu jim na pozdrav, plukovníkům povolím svobodnou mluvu, což je spíše formalita a pak můžeme konečně začít jíst. Chce to doplnit síly. Je fajn na chvíli jen tak v klidu sedět.
Fakt, že tu máme s Adryou i strýce je docela příjemný zvláště, když vím, že je věrný otci. Ostatní dva plukovníci vypadají taky docela schopně a zkušeně, alespoň vím s kým budu probírat strategie.
Při jídle panuje až příliš ticha.
"Brzy se setkáme s ostatními armádami a nalodíme se. Musíme si dát pozor i na spojence, kdyby měli nějaké pochybné plány ač to není v předpokladu. Máme nějaké informace, jak tuhý odpor je očekáván od lidí, které máme srovnat?"
Přelétnu přítomné pohledem. Lépe nepřítele zhodnotit dřív než příliš pozdě.
"Tohle tažení je opravdu vážne rozhodně nesmím zklamat."
Doplním pro sebe rozhodně v duchu.

Moře nářků
Zamyšleně pohlédnu na důstojníka. „ Hmm zajímavé.“
Pak křiknu na stráž. „ Řekni Elwing ať vybere pět zajatců, zatím ty co by stejně pošli cestou do přístavu a připraví si stahovací nářadí, ale zatím nezačíná, nechci abychom já a můj host přišli o začátek.“

Pak pohlédnu na kapitána. „ Vytáhl jsem z vody většinu vašich lidí co přežili, mám tedy dost materiálu abych dostal odpovědi na své otázky, ale bude pro vás i vaše lidi lepší když my na mé otázky odpovíte vy. Ale mám dnes dobrou náladu a trochu času přejete si kapitána na něco zeptat vy?“
Pohlédnu na kapitána. „ Hmm můj „host“ asi ví že my nemůže říci kde leí jejich loděnice, ale to má smůlu, já to dostanu buď z něj nebo z jeho posádky. Otázkou je kdy.“
Zamračím se.

Tažení - vnitrozemí

"Očekáváme, že tři lidští králové ze severních zemí, které nejvíce čelí nájezdům našich jižních bratrů, spojí své síly a budou v tomto ohledu spolupracovat. Stavy jejich armád nejsou nijak vysoké, protože je celkem pravidelně snižujeme, ale minimálně třicet až čtyřicet tisíc mužů by dohromady dát mohli," pokýve hlavou tvůj strýc ve chvíli, kdy se odhrne vchod do stanu a vejdou sluhové s jídlem pro vás. Dneska máte lidské maso na víně se šlehanými bramborami s cibulkou a kmínem. Sluhové vám nabídnou také nejrůznější vína a poté odejdou. "Takže očekáváme poměrně tuhý odpor, jak se budeme dostávat do vnitrozemí," pokračuje tvůj strýc, ale je přerušen bolestným zařváním a potom silným zapraskáním kostí. Následně už slyšíš jen spokojené pomlaskávání tvého ještěra. Lidský otrok se asi dostal příliš blízko nauglira. Celkově, když krmí nauglira kdokoliv jiný než rytíř, je to velké riziko, protože jen rytíři si vtírají do kůže naugliří sliz, aby byli považováni za členy smečky. "Teoreticky bychom mohli počítat s podporou prince Sargese mladšího, ale moc bych na to nesázel," pokračuje Kareas nevzrušeně. Musíš s ním souhlasit. Sarges s třiceti tisíci muži daleko na jihu lidských zemí, bojuje s králi, kteří se temných elfů nemuseli obávat téměř několik staletí. Králův prvorozený syn tak zajišťuje, že vám do zad nevpadnou případní spojenci těchto tří severních králů, ale na druhé straně nečekáš, že by se kvůli vám vydal zpět na sever, aby vám s nimi pomohl.
Na jihu od vašeho státu, hned za oceánem, který musíte přeplout, je spousta menších či větších lidských království, které neustále drancujete. Kdyby se tyto země spojily, znamenaly by vážnou hrozbu a do války by museli vytáhnout Pánové řetězů. Dokud ale tyto země zůstávají nejednotné a jen občas si nějaký král trucovitě dupne, stačí k jeho srovnání 'děti.'
"Podle poslů i zvědů se armáda Ledového štítu už z velké části nalodila a rozbije hlavní ležení za oceánem. Většina jednotek Krvavého trnu se nalodí zítra. My dorazíme k území Diamantového meče pozítří, čekat nás nejspíš bude princ Dareon a jeho rytíři. Princ Alain zatím k armádě nedorazil," pokračuje v předávání informací velení tvůj strýc. "Hlavním velitelem armád je tak zatím právě princ Dareon, který dnes ještě řídil naloďování."

Tažení

"To je docela slušný odpor čtyřicet tisíc mužů...mmm bude třeba volit správnou a dobrou strategii, abychom nepřišli zbytečně a mnoho našich."
Potřesu hlavou, když domluví strýc. Přece jen je to docela děsivé číslo vzhledem k tomu, že naposledy jsem bojoval jen proti necelým dvou tisícům barbarů. Sice ti vydali za několik tisíc, ale to jsou detaily. Dojídám svou porci docela rychle.
Z venku je taky slyšet výkřik otroka. Jen si mírně povzdechnu.
"Blbec může si za to sám, kdyby k němu nešel moc blízko přežil by to."
Pokrčím rameny a dál poslouchám svého strýce až dokonce.
"S podporou tedy nepočítejme. No pozítří na nás bude čekat říkát? Hmmm zvláštní, že se hlavní velitel tažení ještě nedostavil ač....zrovna u něj mě to tolik nepřekvapuje. Nicméně s takovou odpolujeme dřív než se dostaví."
Mírně se ušklíbnu. Král by asi neuvítal, kdyby Alain zmeškal tažení, popravdě mi však dělá spíše starosti jeho bratr, je nepředvídatelný a to je špatné.

Feriedor

K mému překvapení se Dareonův trénink neskládal jen z boje mečem a procvičování magie. Nejprve jsem s ním na "rozehřátí" dal sprintem několik koleček pevnosti -ještě že není tak velká- a potom přišlo na řadu protahování a posilování. Ačkoliv jsem mu v posilování zrovna nejlépe nestačila, nedá se říct, že bych vážně hodně zaostávala. Navíc, jsem na svou postavu celkem dost pyšná, nechci být kulturistka. "Jasně, ne všem stačí, že máš pěkný zadek." Zazubím se, když ke mě skočí z trámu na zem. Muselo mu být jasné, že nebudu dělat vše, co on. Nejsem chlap sakra. Musím ale přiznat, že pozorovat ho, jak na sobě maká byla vážně pastva pro oči.

Uplynuly asi dvě hodiny, když se konečně dostaneme k fázi boje. Zatím však s mečem. Já ten svůj měla po ruce, ale Dareon si řekne jednomu rytíři, aby mu donesl jeho scimitar, načež se následně postaví naproti mě. Když mě vyzve, na nic nečekám a okamžitě se bráním, protože zaútočil jako první.
Už od začátku mi bylo jasné, že dříve nebo později skončím na zemi, ale opravdu jsem se nechtěla jen tak vzdát. Bohužel pro mě byl vážně dobrý. Nejen v rychlost a obratnosti, ale hlavně v technice. Ano, někdy ho možná dostanu svou kombinací, ale silou mě přetlačí proti čemuž nemám prostě šanci.
Když k tomu přidáme jeho dračí zbroj, která je velmi lehká a přesto bytelná... Také se může volně a bez omezení pohybovat a i kdyby na sobě neměl nic, stejně by měl porazil. Mé malé přání, že bych ho v něčem porazila postupně mizí. Už ani nedoufám, že bych mu kouzlem podpálila zadek. Navíc, se při to skvěle bavil. Já ostatně také, jen ne tolik, jako on. Už jste totiž viděli bavit se někoho při tom, jak prohrává? Jen nevím, jestli se zubil jen proto, že se tak bavil, nebo proto, aby mě tím pěkným úsměvem dostal do kolen. Což se mu nepovede. Ano, byl vážně pěkný, ale i když jen v cvičném souboji tomu umím odolat. Spíš by mě zajímalo, jak by se on tvářil, kdyby mi "náhodou" spadla část zbroje. I když.. to by se asi nic nestalo, jen by měl pěkný výhled, stejně jako zbytek pevnosti... Ale legrace by to byla.

Šermujeme tak dvacet minut, když si začnu všímat chlapů na pevnosti, které místo hlídkování spíš pozorují nás, jak do sebe třískáme meči. A brzy se to ještě vystupňuje, když se kolem nás začne tvořit pomalu kruh vojáků, které předstírají činnost, ale hlavně nás pozorují.. no době, hlavně HO pozorují, aby se něčemu přiučili.
V tom Dareon srazí stranou můj výpad, jako bych byla smítko, co k němu letí a on ho odpálkoval jinam. Následně mě chytne na předloktí a opravdu ukázkově mě "položí" na zem. Jsem ráda, že to většinou končil tak, že rozhodil mé krytí, nebo se mě dotkl mečem na odhalené kůži. Kdyby mě srážel na zem pořád, asi bych nebyla schopná pak vstát.
Nezůstanu však ležet dlouho, protože jakmile mě shodil, tak mě zase zvedl.
Pak však zůstanu jen němě stát. Začal mě totiž velmi důkladně oprašovat od hlíny. "Překvapivě. Ale pořád lepší, než od bláta," vysoukám nakonec ze sebe a snažím se zahnat myšlenku, že to udělal schválně. Když dokončí očistu mého těla od hlíny a prachu, uklidí meč zpět do pochvy u boku a ustoupí, jako by si chtěl prohlédnout svou úklidovou práci. "Jsem, ale ani ty zrovna nedýcháš mělce," vrátím mu to a přejedu si laškovně přes rty špičkou jazyka. Teď už jen čekám, co bude teď.

Poušť; jeden den pochodu od Khazaderu

Není to poprvé, co se setkávám s nedisciplínou rytířů. Kdyby to bylo v mé moci, každému z nich bych odejmul jejich nauglira, aby museli celý den pochodovat po svých, jako zbytek armády. Po mém bohužel není a tak se nedá nic dělat. Přesto však na rytíře nejsou brány žádné zvláštní ohledy a pochodujeme tempem, který je zbytek armády schopný udržet.

Poušť si i přesto vybírá svou daň. Remcání armády jednoduše ignoruji. Mužstvo si stěžuje vždy a za jakýchkoli okolností s výjimkou těch několika chvil, kdy se zrovna něco oslavuje. Bez jakýchkoli vysvětlení směrem k mužstvu nebo rytířům tedy vše probíhá standardním způsobem. Druhý den však bude náš postup pomalejší a přestávky častější. Tímto způsobem se snad podaří uchovat v mužích dostatek sil, aby mohli pochodovat i za tmy. Klesající teplota a úleva od slunečních paprsků jim určitě dodá druhý dech.

V dobu, kdy bychom normálně zastavili na noc, bude třeba odhadnout, zda je armáda schopna dalšího pochodu. Ten bude tak dlouhý, jak budou mužům stačit síly, ne však déle, než do půlnoci. Na remcání bude tentokrát odpovězeno tím, že když vydrží do půlnoci, bude celý následující den volný. To je také pravda. Dnes budeme pochodovat co nejdéle do noci, zítra zůstaneme na místě a nadále budeme vždy pochodovat jen v noci. Poušť tady na západě nám nedává mnoho jiných možností.

Smrtící poušť

Podle tvých rozkazů tedy pochoduje armáda až do půlnoci, pak se rozbije tábor, ve kterém se ukrýváte i přes den. Ačkoliv stojíte a nepochodujete, i tak je to velice těžké. Teploty přes den dosahují závratných výšin a není se před nimi moc kam schovat, ve stanech je jako v peci a ve stínu za stany je horko také. Mágové se snaží dělat co nejvíce chladících kouzel, ale ano to extra nepomáhá. Ve tvém stanu je celkem přijatelně, protože jej svou magií zahalí hned tři mágové, ale nedoporučují ti vyjít ven, ten šok by tě mohl odrovnat. Můžeš se ale celkem pohodlně vyspat.

Kvůli horka přes den umřeli dva muži a další tři podlehli kousnutí jedovatých hadů. V cestě pokračujete v noci.

Urazíte několik mil na západ, když se vrátí zvědi, kteří jsou dva dny cesty před vámi. Z dvanácti vyslaných se vrátí pět a jeden nevypadá, že přežije. Zbylí čtyři jsou na tom špatně, ale dostanou se z toho. Mnohem znepokojivější jsou zprávy, které přinesli. Z dalekého západu se k vám blíží armáda pouštních orků, skřetů a trollů. Občas takhle vytáhnou na východ a ohrožují hranice Otráveného šípu, ale nikdy nemívají tak vysoké počty. Podle zvědů jich je minimálně dvacet tisíc, možná víc. Táboří dva dny pochodu od vás.

Feriedor

"Jo, zadýchal jsem se," přikývne Dareon s pousmáním. "Na to nejsem v souboji moc zvyklý," složí ti nejspíš poklonu.
"Půjdu se opláchnout," zazubí se potom a zamíří ke svému pokoji. Když prochází kolem tebe, neubrání se přitom tomu, aby tě nepohladil po zádech. Pak už se ale neotáčí a pokračuje ke vchodu do pevnosti.

Asi za deset minut přijede do pevnosti posel tvého otce, aby ti sdělil hodně překvapivou novinu. Povedeš tažení části otcovy armády na jih. Víš o tom tažení už dlouho, celý rod nemluví pomalu o ničem jiném. Tvůj otec vyčlenil ze své armády neuvěřitelných osmnáct tisíc mužů a dva tisíce rytířů. Původně měl tuto armádu vést na jih samozřejmě Tregrion, ale tvůj drahý nejstarší bratr se nechal včera večer v souboji s jedním milencem tvé sestry vážně zranit. Bohužel se z toho dostane, ale armádu už nepovede. A je to tedy na tobě, obrovská možnost se předvést a Tregriona sesadit z pozice následníka.

To tažení svolal král Sarges III. a účastní se ho krom tvého rodu také dvacet tisíc vojáků a šest tisíc rytířů Krvavého trnu, armádě velí korunní princ Alain Krvavý trn. Dalším rodem je rod Železného kopí, který vysílá svého třetího syna Gardaina Železné kopí s šestnácti tisíci muži a čtyřmi tisíci rytíři. Táhnete na jih, kde za širokým mořem tři králové na pobřeží mobilizují své armády, neboť je přestalo bavit nechat se pořád drancovat. Rod Diamantového meče už je neudrží na uzdě a tak musí zasáhnout král a svolat výpravu. Není přitom příliš obvyklé, že by na jih táhlo severské vojsko, ale král zvolil jak zvolil.

Na jihu od vašeho státu, hned za oceánem, který musíte přeplout, je spousta menších či větších lidských království, které neustále drancujete. Kdyby se tyto země spojily, znamenaly by vážnou hrozbu a do války by museli vytáhnout Pánové řetězů. Dokud ale tyto země zůstávají nejednotné a jen občas si nějaký král trucovitě dupne, stačí k jeho srovnání 'děti.' Teď si dupli hned tři králové, a tak jsou potřeba tři děti...

To všechno víš, posel ti řekne prakticky to, aby ses okamžitě vydala se svými devíti rytíři přes vnitrozemí na území Diamantového meče na jihu. Pro deset rytířů je cesta vnitrozemím velice nebezpečná, ale možná kdyby tě doprovodil Dareon se svou třicítkou... Přeci jen i on už by měl vyrazit, když se tažení také účastní. Jenže to bys zajít za ním do pokoje a poprosit ho,a by jel s tebou...

Feriedor

To všechno víš, posel ti řekne prakticky to, aby ses okamžitě vydala se svými devíti rytíři přes vnitrozemí na území Diamantového meče na jihu. Pro deset rytířů je cesta vnitrozemím velice nebezpečná, ale možná kdyby tě doprovodil Dareon se svou třicítkou... Přeci jen i on už by měl vyrazit, když se tažení také účastní. Jenže to bys zajít za ním do pokoje a poprosit ho,a by jel s tebou...


"Slyším," pousměji se. "Ach, jsem ráda, že nejsem takové dřevo," teď se usměji opět, ale trochu jinak. Víc mile.
"Dobře, sama se trochu umyji, ať takhle nestraším celý den," vrátím mu zazubení. Rozejde se k mně a jak kolem projde, pohladí mě po zádech. Jen se nad tím pousměji a raději to moc nerozebírám. Já ho ještě chvíli pozoruji, ale on se už neotočí a pokračuje do pevnosti. Pozoruji jeho zadek, který je vážně ukázkový. Popravdě, celé jeho tělo je super, ale to teď raději nechme být...


Chvíli ještě stojím na místě a přehrávám si v hlavě vše, co jsem se teď tak nějak naučila. Bylo toho málo, ale spousta věcí se mi mohla hodit. Když už se rozhodnu jít do pokoje, umýt se, přijde do pevnosti posel mého otce a tak zamířím k němu. Sdělí mi opravdu překvapivou novinu. Mám vést tažení otcovy armády na jih. Není to zas taková novina, tedy svým způsobem. O tažení vím dlouho, protože poslední dobou se nemluví o ničem jiném. Překvapením ale je, počet mužů, které na tažení jedou a ten, kdo to povede. Mužů je osmnáct tisíc a dva tisíce rytířů. Ale místo Tregriona, který to měl vést, to připadlo mě. Můj "milovaný" nejstarší bratříček se vážně zranil v souboji s nějaký milencem mé sestry. Bohužel se z toho dostane, ale armádu nepovede. Takže to spadlo na mě a já mám teď možnost se předvést a skopnout Tregriona z pozice následníka. Kdyby nechrápal s vlastní sestrou...

Tažení svolal král Sarges III. a kromě Ledového štítu se toho účastní také dvacet tisíc vojáků a šest tisíc rytířů Krvavého trnu, kterým velí princ Alain a třetím rodem je rod Železného kopí. Tomu bude velet, pokud dobře vím třetí syn Gardain s šestnácti tisíci muži a čtyřmi tisíci rytíři. Táhne se na jih, kde se za širokým mořem shromažďují tři králové své armády. Přestalo je bavit nechat se pořád drancovat. Rod Diamantového meče je už neudrží a tak musí král svolat výpravu. Netvrdím, že je to příliš obvyklé, aby seveřané táhli na jih, ale když král poručí, musíme hnout zadkem...

Na jih od našeho státu za oceánem, který musíme přeplout, je spousta menších či větších lidských království, která si nenecháváme ujít. Když by se tyto zemně spojily, byla by to pro nás všechny velká hrozba. Do války by museli všichni Pánové řetězů. Zatím jsou však nejednotné, což nám hraje do karet. Zatím si jen některý král na truc dupne a na to stačíme mi, potomci. Jenže teď si dupli tři králové a tak je jedou srovnat tři potomci.

Tohle vše jsem dá se říct věděla. Posel přijel pouze oznámit, že se mám urychleně vydat se svými devíti rytíři na jih přes vnitrozemí na území Diamantového meče. Bude to velmi nebezpečné, ale... Svitne mi v hlavě maličký nápad. Dareon má rytířů víc a také je opravdu velmi dobrý. Takže by mě mohl doprovodit a máme společnou cestu, jelikož se toho bude také účastnit... Jenže to bych za ním musela jít do pokoje a poprosit, jestli by jel se mnou...
Ještě maličký okamžik váhám, než se rozběhnu do pevnosti k jeho pokoji. Ti, co mě viděli si mohli myslet, že se jdu pouze rychle připravit na cestu. A pochybuji, že postřehli můj samolibý úsměv, který se mi na tváři objevil ve chvíli, kdy jsem byla jednou nohou v budově...

Feriedor

Vběhneš do pevnosti a potom raději zpomalíš a zamíříš k rytířským apartmánům. Dareon má pokoj celkem daleko od tebe a tvých mužů, mezi vámi jsou volné pokoje. Před Dareonovi dveřmi hlídá jeden z jeho rytířů v drahé černé plátové zbroji ozbrojený dlouhým mečem. Když se zastavíš před princovými dveřmi, rytíř na tebe jenom pohlédne, ale ustoupí kousek stranou, abys mohla zaklepat.

Dareon ti otevře. Oblečený je jen v hrubých černých kalhotách, od pasu nahoru je nahý a ukazuje ti tak to, co sis doteď pod zbrojí jen představovala. Vlasy má vlhké a utírá je ručníkem. Když tě spatří, zazubí se. "Ale, máš snad chuť si znova zašermovat?" zasměje se a jeho tón tě nenechá na pochybách o tom, jaký druh šermu asi myslí. "Pojď dál," pozve tě a ustoupí stranou, pak zavře dveře. Jeho apartmán vypadá stejně jako tvůj, prostorný, luxusní a nezabydlený. "Co potřebuješ?" zeptá se a pokračuje s vysušováním svých vlasů.

Feriedor


Vyběhnu do pevnosti, kde pak raději zpomalím a zamířím k rytířským apartmánům. Dareon má pokoj až na druhém konci, než jsem ho měla já se svými rytíři. Mezi našimi pokoji a tím jeho byly ty čtyři volné pokoje. Před jeho dveřmi hlídá jeho rytíř ozbrojený v plátové zbroji a u boku mu vysel dlouhý meč. Chvíli přemýšlím, jestli mě vůbec pustí ke dveřím. Když se zastavím před dveřmi do pokoje Dareona, jen na mě pohlédne a pak ustoupí kousek stranou, abych mohla zaklepat.

Jakmile zaklepu, po chvíli se otevřou dveře a mezeru mezi nimi zaplní Dareon svým téměř nahým tělem. Má na sobě jen černé kalhoty a od pasu nahoru má pouze odhalenou kůži. A já díky tomu mám přímo ukázkový výhled na jeho dokonalé tělo, které jsem si zatím mohla jen představovat. Ach.. originál je mnohem lepší, než má pouhá představa. A ačkoliv jsem to neměla v plánu, na okamžik se mi absolutně podařilo zapomenout účel cesty k němu. Hladovým pohledem pozoruji jeho tělo a hlavu, kterou si ručníkem vysouší. Na jeho otázku mám na jazyku spoustu odpovědí. A vážně zvažuji, že bych mu odpověděla tak, jak bych chtěla. "Mám," řeknu laškovně. "Ale to bude muset chvíli počkat," vysoukám ze sebe nakonec střední cestu. Dělalo mi nějak problém mluvit. Nemůže se sakra obléct?
Naštěstí mě pak pozve dál, čímž se na chvíli uklidním. Vejdu dovnitř a on za mnou následně zavře dveře. Já mám alespoň na chvíli možnost prohlédnout si jeho pokoj. Vypadá stejně jako můj. Prostorný, luxusní avšak nezabydlení. Když promluví, je to jako šlehnutí bičem, který mě probere z myšlenek. "Přijel posel mého otce s tím, že se mám urychleně vydat na jih. Tažení povedu já, místo mého bratra." Neobtěžovala jsem se říct detaily. Měla jsem pocit, že by si o ne případně sám řekl. "A jelikož tam bude i tvůj bratr a doslechlo se mi, že jedeš také... Tak mě napadlo, jestli bychom nevyrazili spolu?" zeptám se nevině a snažím se mu dívat do očí.
Jde to s těží, ale jakž takž se mi to daří. "Sakra nemůžeš se obléct? Nebo se případně svléknout úplně?" ušklíbnu se a naschvál po něm sklouznu pohledem. Vážně mi dělalo problém soustředit se. Věděla jsem, že je pěkný, ale až takhle... Ach, jak by bylo úžasné, přejet mu po těch svalech rukou a nezůstat s ní jen tam... Soustřeď se sakra!

Feriedor

Dareon na tebe překvapeně pohlédne, když mu sdělíš, že armádu povedeš ty. "Hned se na to víc těším," zazubí se následně. "Jo, teď se se mnou spojoval otcův dvorní mág. Také po mně chce, aby co nejdříve vyrazil, armády jsou prý připraveny dříve, než si mysleli," podotkne. Jakmile se jej zeptáš, jestli by se nemohl obléknout nebo svléknout, zazubí se a zvažuje zjevně obě možnosti. Nakonec ale pokrčí rameny a natáhne si nejprve ponožky a potom si přes hlavu přetáhne černou tuniku.
"Takže bychom asi měli vyrazit co nejdříve," zamumlá a otevře dveře, pak se podívá na svého rytíře. "Sire Deraine, ať jsou mí rytíři připraveni do dvou hodin na odjezd na území Diamantového meče," přikáže rytíři a ten kývne, a po propuštění odejde. Dareon zavře dveře a otočí se zpět k tobě.
"I když bych strašně rád zjistil, jaké zjevně úžasné tělo se schovává pod tou zbrojí, musím si nechat zatím zajít chuť," řekne potom směrem k tobě a na očích mu vidíš, že ho to skutečně stojí dost sil. Místo toho si začne oblékat svou lehkou kovovo-dračí zbroj, a jakmile je hotov, připevní si k levému boku pochvu se scimitarem. "Ze zkušenosti vím, že když je armáda dlouho bez hlavního velitele, nedělá to dobrotu," dodá. S tím musíš rozhodně souhlasit, když není nad hlavními veliteli armády silná autorita, vznikají spory ve velení, rozbroje, šarvátky, vzpoury...


I ty jsi toho musela ještě dost zařídit, jídlo, vyřídit siru Reyderovi, že skutečně odjíždíte, narychlo zkontrolovat poslední věci a podobně. Za dvě hodiny je ale tvých devět rytířů připravených stejně, jako Dareonových třicet a otevírá se vám brána Feriedoru. I když pojedete na nauglirech velkou rychlostí přímou čarou, bude vám cesta trvat minimálně týden, ne-li dva. A to ještě přes vnitrozemí. Za svůj život jsi ve vnitrozemí byla jen několikrát, většina tvých výprav směřovala dál na sever mimo hranice temných elfů. Ale dobře víš, že to ve vnitrozemí není moc příjemné místo. Skřeti, orkové, loupeživé bandy dezertérů, odpadlí mágové a další bonbónci. Proti jednotce rytířů by si ale nemuseli troufnout, což je důvod, proč Dareon vzal ze své pevnosti třicet mužů.

Jakmile vyjedete z pevnosti, jeden z Draeonových rytířů vytáhne kopí se vlajkou Krvavých trnů a ty tak poprvé vidíš Dareona pod vlajkou jeho rodu. Rudou krví zbrocený zahnutý trn na černém poli. Tahle zástava by od vás mohla nějaké nájezdníky držet dál, další naopak popudit, ale Dareon řekne, že když už bojovat, raději pod plápolající vlajkou, než jako anonymní rytíř.

Pobídnete své naugliry do plného trysku a vyrazíte směrem k území Diamantového meče. První zastávku máte až večer a to už jste na hranici území tvého rodu v hustém lese. Maugliry vypustíte lovit a sami rozděláte oheň a postavíte hlídky. Stany nemáte, musíte si vystačit s dekami, které vám naugliři nesli v sedlových brašnách. Jakmile je oheň hotov rytíři začnou připravovat maso, které si s sebou vezou, a pšeničné placičky, další rytíři se vydají do lesa na dřevo. Dareon se posadí k tobě u ohně. "Tak co? Povedeš dvacet tisíc mužů.. Cítíš si na to?" zeptá se tě se zazubením.

Území Diamantového meče

Po obědě a chvilce odpočinku se dá armáda zase do pohybu. Poté zastavujete až večer k přenocování a pokračujete v cestě zase druhý den. Na hranici mezi Vnitrozemím a územím Diamantového meče, na vás už čekají rytíři.
Přesněji čtyřicítka rytířů Krvavého trnu. Kdyby nad jejich hlavami neplápolala zástava se zahnutým zkrvaveným trnem na černém poli, nejspíš by sis je spojil s nejmocnějšími rytíři tvého otce nebo jiných Pánů řetězů. Královští rytíři mají na sobě drahá plátová brnění z černé oceli zdobená stříbrem, u pasu obvykle mají dlouhé magické meče. I jejich naugliři na sobě mají černá brnění. Rytíři nikdy nemají žádné uniformy a vybavení do bitvy si kupují sami. Například drtivá většina tvého rytířského doprovodu nemá zbroje pro naugliry a na sobě má jen obyčejné zbroje, žádná drahá černá brnění. Z výzbroje rytíře se tak celkem jednoduše dá poznat jeho bohatství a moc. Tahle čtyřicítka je na tom velmi dobře.
Dareon Krvavý trn sedí na svém vzhledově průměrném nauglirovi v čele svých rytířů vyrovnaných ve dvou řadách. I jeho nauglir má na sobě drahé černé brnění. Princ vypadá přesně tak, jak sis myslel, že vypadat bude. Hejsek, hezoun s hustou hřívou bílých vlasů a atletickou postavou. Oblečený je v černé zbroji složené zčásti z kovu a zčásti ze šupin černého draka. Velice drahá zbroj, která v sobě spojuje lehkost a zároveň skvělou ochranu. U levého boku má princ připevněnou pochvu s dlouhým scimitarem. Dívá se na tebe a lehce se usmívá. "Lorde Gardaine, dovolte mi přivítat vás na území Diamantového meče," kývne na tebe princ. "Je mi ctí vás poznat," pronese víceméně podle protokolu. I když hovoří jako princ zdvořile, neujde ti jeho pobavený samolibý podtón, jako kdyby se něčím dobře bavil a nikdo to nechápal. Po tvé odpovědi kývne a otočí se i k Adrye. "Lady Adryo, i s vámi se rád seznamuji. Rostete do krásy," usměje se Dareon na tvou sestru, polichotí ji a ta mírně zrudne. "Také vás ráda poznávám, princi Dareone," podaří se jí odpovědět, ale je vidět, že se jí princ svým vzhledem líbí. Je ve věku, kdy na ni udělá dojem každá hezká tvářička. Dareon si položí pravou ruku na hruď a mírně se tvé sestře ukloní, pak se obrátí zpět k tobě.
"Můj drahý bratr se k armádě připojí dnes večer. Podle jeho rozkazů se vaše armáda nalodí zítra ráno a naše zítra večer. Teď mě prosím následujte, k večeru bychom měli dorazit do přístavu," oznámí vám Dareon.

Stále kupředu

Po odpočinku jsme opět vyrazili svěže kupředu. Už to nemělo být tak daleko. Brzo se setkáme s prvními spojenci, na jednu stranu jsme rád. Na tu druhou mne to moc netěší. Ty princátka z Krvavého trnu se mi vůbec nezamlouvej.
No my o vlku a ten naproti. Čtyřicet nablýskaných rytířů, který si asi utírají prdel zlatem. Nicméně nějaký obdiv si nechám pro sebe. Není potřebný, přece jen i bez zbroje může být člověk lepší bojovník než někdo ve zbroji drahé, kdo ví jak.
Když přijedeme blíž příjde nás přivítat právě Dareon. Neutrálním pohledem ho přelétnu. Z mého výrazu se moc vyčíst nedá.
"Nápodobně Lorde Dareone."
Jak já nesnáším tyhle pitomé formality. A ještě ten hejsek dělá oči na Adryu? No tohle bude opravdu málo příjemná plavba. Lepší bylo, když se jí líbil Aras u něj alespoň vím, co mohu očekávat a je spolehlivý, ale tohle individuum, který nás má vést?
Na zmínku o jeho bratrovi jen mírně přikývnu a pak kývnu na své velitele, že pokračujeme dál.
"Takže druhé princátko si ještě užívá někde v posteli se svýma děvkama."
Znechucuje mne, jaký slaboch Alain je, ale nic neříkám ani nedám znát a následuji naše průvodce. Brzo se snad dostaneme k něčemu lepšímu.

Feriedor


Neujde mi, jak překvapeně na mě kouká. Na obranu pokrčím rameny. "Jsem ráda, že jsem tě potěšila," pousměji se. "Koukám, že sem přišla právě včas." Podotknu s úsměvem. Když se ho zeptám na to oblečení, s uspokojením zaznamenám jeho zazubení a zvažování obou možností. Bohužel pro mě se však začne oblékat. Ani to mi ale nebrání, abych se na něj dívala.
"Ano, to by chtělo. Už teď tam jistě čekají." Zabrblám a sleduji, jak jde ke dveřím, aby si promluvil s rytířem. Tomu vzkáže, ať jsou jeho rytíři do dvou hodin připraveni, aby se vyrazilo. Rytíř s kývnutím na srozuměnou odejde a já tak opět zůstanu sama. Teď ale už s oblečeným princem. Bez toho oblečení vypadá mnohem lépe.
Svou další větou mě mile překvapí. "Vážně?" Usměji se. "Třeba se dočkáš," řeknu vyzývavě. Nedalo se přehlédnou, jak vše zvažuje. Kdyby nás netlačil čas, možná by to skončilo jinak. Třeba na to bude ještě času dost. Začne se však soukat do zbroje a jakmile je hotový, připne si scimitar k levému boku. "Věřím. Slyšela jsem toho dost," zareaguji a na okamžik si představím, jak přijedeme na území Diamantového meče, kde bude sotva polovina armády, která bude použitelná...


Čekala mě spousta věcí. Takže se brzy ocitnu opět na chodbě před pokojem Dariona a jdu zařizovat vše, co bylo třeba. Musela jsem oznámit siru Reyderovi, že odjíždíme, rychle zkontrolovat věci, které jsem měla v plánu později a jiné. Za dvě hodiny už ale sedím na nauglirovi spolu s mými rytíři a Dareonem a jeho rytíři připraveni na odjezd. Už jen aby se otevřela brána a mi vyrazíme.
Ať pojedeme seberychleji, nemáme šanci dorazit tam dříve, jak za týden. Spíše nám to potrvá tak dva. A to musíme přes vnitrozemí. Nebyla jsem tam mockrát, protože má výprava většinou směřovala na severe. Mimo hranice temných elfů. Je mi však moc dobře jasné, že to nebude žádná hračka. Čekají tam na nás skřeti, orkové, nebo loupeživé bandy dezertérů, odpadlé mágy a jiné... Avšak teď nás pojede dost, takže by si na nás nemuseli troufnout. No, brzy se to zjistí.

Když vyjedeme z pevnosti, jeden z rytířů prince vytáhne kopí s vlajkou Krvavých trnů. Poprvé tak vidím Dareona pod vlajkou jeho rodu. Zahnutý trn zborcený rudou krví na černém poli. Musí přiznat, že vlajku mají nádhernou a svým způsobem krutou. Tohle by ale mohlo zabránit blbcům, které potkáme, aby nás chtěli napadnout. Nebo také popudit. Nedalo mi to a zeptala jsem se na to. Odpověď jsem dostala. Raději chce bojovat pod vlajkou, než jako pan tajemný. Ostatně tak jsem na sebe narazili.

Pobídneme své ještěry do plného trysku a razíme směrem k území, které náleží Diamantovému meč. Naše první zastávka je až s příchodem tmy a to v hustém lese. Nacházíme se až na hranicích území mého rodu. Naugliry vypustíme, ať si něco sami uloví a zatím rozděláme oheň a rozestavíme hlídky. Stany nemáme a tak se budeme muset spokojit s dekou a holou zemí. Když oheň jasně hoří, rytíři se pustí do jídla. Přesněji masa, které sebou vzali a pšeničných placek. Jiní se zase vydají pro dřevo.
Já sedím u ohně a pozoruji plameny, které šlehají do vzduchu. Až pohyb vedle mě mě probudí a já se vrátím do přítomnosti. "Nevím. Nikdy jsem takhle velkou armádu nevedla." Prostě odpovím a dál pozoruji plameny. Netušila jsem, co vše mě čeká. Velet menší jednotce, to není problém, ale takovéto? A navíc tam se mnou budou ještě dva rody. "Neříkám, že se těším, ale dám do toho vše, co půjde, Řeknu nakonec a podívám se mu do tváře, kterou osvětluje plápolající plamen.

Tažení na jih

„To zvládneš,“ pousměje se Dareon a mluví teď vážnějším tónem, než když si tě dobírá. „Já to musím zvládnout taky, a to jsem mladší než ty,“ mrkne na tebe. Tím tě trochu překvapí, ale zase ne příliš. Tvůj otec a král jsou podobně staří a ty jsi druhá dcera a Dareon je čtvrtý syn, dalo se to trochu očekávat.
Za svůj život jsi tedy nejspíš vedla více výprav než on, ale co o něm víš, on vedl tažení jak na sever a východ, tak i na západ a jih a má v tomhle směru tedy větší zkušenosti. Ty jsi za jižním mořem ještě nikdy nebyla, většina tvých výprav byla proti trpaslíkům ze severovýchodu. Ale takové obrovské tažení jste ještě nevedli nejspíš ani jeden. „To zvládneme,“ řekne nakonec Dareon s úsměvem a potvrdí ti tak to, co sis myslela, že i pro něj to bude nové.

Po večeři jdete spát, ráno vás vzbudí poslední hlídka, najíte se a vyrazíte. Obědváte v sedle za jízdy, většinou suchary nebo sušené maso. Další jídlo máte až pozdě večer, kdy jdete spát. A tak to probíhá celý týden, co jste na cestách. Většinou jedeš ty a Dareon vepředu a vašich třicet devět rytířů za vámi. Ti jedou mlčky, nebo občas spolu prohodí pár slov, zatímco ty s Dareonem se na sebe pořád šklebíte a dobíráte jeden druhého. Chceš znát Dareonův věk, ale princ se vždy jen zašklebí a odvede téma jinam.

Cestou narazíte na tři skřetí kmeny každý asi o dvou nebo třech stovkách bojovníků. Nebyl by to pro vás velký problém, ale možná byste o jednoho dva muže přišli, a s Dareonem se rozhodnete, že je to zbytečné. Proto raději jen tryskem projedete kolem nich. Skřeti vám zahrozí pěstmi, ale neodváží se za vámi vydat. Narazíte také na dvě loupeživé bandy o zhruba sedmdesáti jezdcích na koních. Tady s rytíři sevřete formaci a tasíte meče, naugliři zařvou, královský praporec se ve větru zatřepotá a nájezdníci vezmou nohy na ramena.

Po týdnu cesty dorazíte na území Diamantového meče, kde vás přivítá dvacítka rytířů tohoto rodu. Tito muži vás doprovodí až do největšího přístavu, Kaladreru. Jakmile se objevíte před městem, konečně si plně uvědomuješ, jak je toto tažení obrovské. Na moři před přístavem kotví stovky lodí, kolem města táboří dvě armády, desítky tisíc stanů. Vidíš spoustu praporců Krvavých trnů, ale také spoustu praporců tvého rodu. Jak se dalo očekávat, královský rod nejvíce sází na svou proslavenu údernou sílu, a tak počet šesti tisíc rytířů ještě doplňuje početná koňská kavalerie, podle Dareona osm tisíc jezdců. Tvůj rod naopak jízdu téměř nemá, v podmínkách dalekého severu, kde nejčastěji bojujete, vám není moc platná. Proto máš jen dva tisíc rytířů a stejný počet jezdců. Na druhé straně má ale tvůj rod velice houževnatou pěchotu a skvělé kopiníky i nadprůměrné lučištníky.

Do přístavu dorazíte s veškerou pompou, protože ještě před městem k vám dorazila stovka rytířů tvého rodu a další stovka rytířů Dareonova rodu. Tentokrát i tví rytíři mají drahá plátová brnění stejně jako jejich naugliři. O Dareonových ani nemluvím. Vytvoří kolem vás hezkou seřazenou formaci a do přístavu vjedete za plné pozornosti a parády. Přivítáte se s vládcem města a poté všichni seskočíte ze svých nauglirů. Po bezmála dvou týdnech se na nějakou dobu musíš rozloučit s Dareonem, protože už dnes večer se i s armádou naloďuješ. Dareon už tě zcela bezostyšně pohladí po zadku a zádech a popřeje ti hodně štěstí. Pak se vydá ke své armádě a ty zase ke své.

Nemáš tady ani jednoho svého vazala, ale zato máš trojici velitelů, kterým můžeš celkem důvěřovat. Ser Ronor Sněhová bouře je dvě stě třicet let starý rytíř se spoustou zkušeností s velením jak pěchotě, tak jiným rytířům, a v této armádě zastává post hlavního velitele rytířstva, který mu pro toto tažení svěřil tvůj otec. Rod Sněhových bouří je jedním z nejmocnějších rodů severu, teď už je po staletí podřízen tvému rodu, ale kdysi měl dokonce i svého Pána řetězů. Ronor Sněhová bouře je rozhodně velice schopný válečník.

Druhým velitelem je plukovník Pleon Modrý úsvit, který je hlavním velitelem tvé jízdy. Pleonovi je padesát let, je to tedy celkem mladík. Připadá ti jako hejsek, co se chce za každou cenu ukázat. Jeho rod není zrovna dvakrát významný, ale otec věří, že Plenova ctižádost bude v tomto tažení výhodou, proto mu dal přednost před mnoha staršími a možná lepšími adepty na post hlavního velitele, ale neurozenými. Pleon je sice Urozený, ale není rytíř, nemá proto nauglira ani titul ser. Jako jeho muži i on jezdí jen na koni.

Vrchní velitelem tvých devíti set mágů je ser Khalan Sněhová bouře, syn hlavního velitele tvých rytířů. Khalen je rytíř-mág, to znamená, že sice má k dispozici nauglira, titul i pozemky, ale neúčastní se bojů jako rytíři válečníci nebo zaklínači, Khalan nebojuje mečem. Khalanovi je sedmdesát let a je to celkem talentovaný úderný mág. Potřebuje ještě nabrat trochu zkušeností, ale spolehnout se na něj dá. I u mágů byli vhodnější adepti na tento post, ale on je z mocného rodu a má mocného otce, proto má tuto funkci on.

Posledním mužem ze tvého okruhu velitelů je plukovník Meraon, který je velitelem tvé pěchoty, tedy té největší armádní masy. Velí jak šermířům, tak kopiníkům i lučištníkům. Pod sebou má samozřejmě spoustu podřízených velitelů. Plukovník Meraon je jediný neurozený člen tvého velení a pokaždé, když je potřeba cokoliv probrat, musíš mu nejprve na začátku schůzky dovolit, aby mohl mluvit jako vám rovný, jinak by mohl mluvit jen kdyby byl tázán. Meraon nemá žádné příjmení, právě proto, že je neurozený. Do armády vstoupil při povinném odvodu ve dvaceti letech a odkroutil si padesátiletou vojnu. Pak mohl odejít, ale zůstal v armádě a postupně se vypracoval až v muže, jakým je dnes. Určitě je to velice schopný velitel a hlavně zkušený, táhne mu na dvě stě padesát let.

S těmito muži si dáš oběd a podiskutuješ s nimi, a potom už se tvá armáda naloďuje na lodě, abyste mohli přeplout přes oceán, který vás odděluje od jižních lidských království. Naloďování díkybohu velí Dareon a ne jeho neschopný starší bratr, který se ještě ani neuráčil u armády ukázat. Trvá to kvůli počtu dost dlouho, hlavně dostat na speciální lodě naugliry a koně je celkem kumšt, ale podaří se to a brzy vyplouváte.


Loď, na které se nacházíš ty se jmenuje Anemari a velí jí zkušený kapitán Diamantového meče Fordeon. Spolu s tebou je na palubě velké fregaty tři sta vojáků pěchoty tvého rodu a dvacítka elitních rytířů, kteří ti dělají ochranku.

A tak tedy vyplujete vstříc jihu....

Území Damantového meče

"Nejsem lord," řekne Dareon stroze se slabým pousmáním a potom už vyrazíte. Dareon skutečně nemá titul lorda, ten mají jen Pánově řetězů nebo jejich děti. Dareon má titul ser, jako rytíř, nebo princ, jako syn krále, ale ne lord.
Míříte ke Kaladreru, největšímu přístavu Diamantového meče. Nikdy jsi v tomto městě nebyl, ale slyšel jsi o něm mnohé. Většina tvých příjmů navíc přichází právě z místního trhu z otroky, barbaři ze severu jsou tady na jihu velice žádaným zbožím. Po celou cestu s Dareonem nemluvíte, princ se baví se dvěma svými rytíři a ty zase odpovídáš na zvědavé dotazy tvé sestry. Brzy se ale dostanete k přístavu. Respektive zdoláte několik kopců a před vámi se rozprostře krajina a oceán pokrytý stovkami lodí. Kaladrerje skutečné velice velké město, ale impozantněji vypadá armáda, která táboří před jeho hradbami. Dvacet šest tisíc mužů, to už je nějaká síla. Praporce s krví zbroceným zahnutým trnem na černém poli nenechávají nikoho na pochybách, čí tato armáda je. Přesně podle očekávání Krvavý trn nejvíce vsází na svou pověstnou údernou sílu, vedle šesti tisíc rytířů zde má královský rod také osm tisíc příslušníků těžké kavalerie. Krvavý trn se asi nebude moc hrnout do obléhání měst, ale v otevřených bitvách budou jeho zteče zničující.
"Udělalo to na vás dojem, lorde Gardaine," zašklebí se vedle tebe Dareon, když jsi přeci jen dal trochu najevo své ohromení nad touto armádou. Jsi temný elf a dokážeš poznat, co je moc, i když se ti to třeba nelíbí. Než ale stihneš princi cokoliv odpovědět, odpoví si sám. "Aby také ne, je to skutečně krásné město," zasměje se a zahraje tak svou předchozí větu do outu. Přestože teď ale zmínil město, nepochybuješ o tom, že předtím myslel armádu svého rodu.
"Potřebuji, aby si vaše armáda zhruba na tři hodiny odpočinula a vaši muži se najedli. Pak by měl dorazit můj bratr a začnete se naloďovat," promluví k tobě pak princ Dareon už věcným tónem.

Čas odpolout.

Jeho aronagci taktně přejdu a raději se věnuji odpovídání na otázky své mladší sestry. To je rozhodně příjemnější. Dareon je jako....jako trn v patě, což k němu docela sedí.
Pak už přijíždíme do velkolepého přístavu a je vidět Dareonova armáda. Ano vypadá mohutněji, než jsem vlastně čekal nicméně snažím se ohromení, co nejvíce zakrýt. Ani tak to nebylo však dokonalé, protože si mě musí začít princátko dobírat.
"Zajisté, města jsou velkolepou připomínkou těch, kteří je spravovali, a jak je spravovali."
Odvětím mu nakonec klidně a až jakmile zastaví on zastaví i celá már armáda. Nad jeho vylíčením odjezdu jen stroze přikývnu.
"Budeme připraveni, ostatně jako vždy."
Ujistím ho s mírným úšklebkem protože jeho armáda moc připraveně zatím nevypadá, spíše rozvláčeně a lehárově. Ohlédnu se na Arase a Sonyu a předám jim rozkazy, aby si armáda odpočala a najedla se, že za tři hodiny začne naloďování. V duchu doufám, že mi to pomůže se pak zbavit Dareona, který pravděpodobně popluje na lodi jiné.

Černý oceán

Ty tři hodiny už uběhnou velice rychle a pak se začne s naloďováním. Princ Alain nakonec nedorazí a naloďování tak opět řídí Dareon. Usmívá se a chová se samolibě a bezstarostně jako jindy, ale cítíš, jak to v něm pod povrchem vře.
Nalodit takovou armádu není nic jednoduchého. Chce to úzkou spolupráci mezi tebou a tvými veliteli, Dareonem a admirálem Laverem, velitelem vaší flotily. Pokud byste ale nezvládli zkoordinovat naloďování, nemohli byste zvládnout spolupracovat ani při tažení, takže to musíte dokázat. Dareon je se svým spratkovským chováním na zabití, ale ukáže se být alespoň celkem schopným velitelem, co dokáže pružně reagovat na všechny problémy, od splašeného nauglira až po poškozenou loď, kterou dodal Diamantový meč. Admirál Laver je neurozený a chladný profesionál, který skvěle poslouchá rozkazy, s tím problémy nejsou.
Jakmile nalodíte naugliry a koně, začnou se naloďovat jezdci i pěchota. Jakmile je na moři i ta, nalodí se rytíři. Ti do té doby ještě byli ve svých stanech, protože se jim nechtělo několik hodin čekat na pláži. Odvedli své naugliry a šli si dát čaj. Jako poslední nastupuješ ty. Popluješ společně se Sonyou, Adryou a Arasem na fragetě Karal, které dělá kapitána admirál Laver. Trojlístek vašeho velení pluje na lodi Harrdar, které valí kapitán Somor.
Nastupuješ na loď jako poslední. Posádka odseká lana a ty se naposledy otočíš na prince Dareona, který stojí na molu pod vámi. "Šťastnou plavbu, lorde Gardaine," popřeje ti princ se svým typickým zubením. "Uvidíme se na opačné straně Černého oceánu," kývne, otočí se a vydá se do přístavu, loď vypluje.

Už je to nějaký ten pátek, co jsi stál na palubě lodi, a na Černém oceánu jsi ještě nikdy neplul. Účastnil ses dvou výprav na východě na palubách lodí Ohnivých čepelí, ale Diamantového meče nikdy. Aras stojí u zábradlí a pozoruje odcházejícího prince. Pak se tvůj vazal otočí k tobě. "Čekají nás dva týdny plavby, pokud vše půjde dobře, můj lorde," informuje tě. Předtím se bavil s admirálem Laverem, takže ví. Ohlédneš se k můstku, na kterém stojí Adrya a pozoruje kormidelníka při práci. Sonya obchází palubu s jedním ze svých štíhlých mečů v ruce a automaticky nahlíží do všech sudů, kontroluje všechny bedny a pak zmizí v podpalubí.

Belderské království

Jak jsi naplánoval, tak uděláte. Lodě skryjete, necháte na nich menší posádku a potom se se zbytkem mužů vydáš do vnitrozemí, abys z téhle strany zaútočil na menší a nepříliš opevněné město. Samozřejmě nečekáš tak velkou kořist, ale rozhodně získáte víc, než z vesnice. V těchto městech bývá hlavně zlato, možná nějaké diamanty. Otroci jsou také dobrá komodita, otázka je, kolik se jich na tvé lodě nyní vejde. Máš šest lodí s plnou posádkou tří set mužů, to znamená tisíc osm set mužů, z toho devadesát mágů. Musíš rozhodnout, kolik mužů s sebou vzít a kolik nechat na lodi, město je den cesty od ostrovů, kde lodě necháš.

Za den pochodu dorazíte na vzdálenost pár mil od města a vyšleš zvědy. Ti se vrátí za dvě hodiny s tím, že město se zrovna připravuje na noc a brány se už zavírají. Ráno by se měly otevřít zase v šest hodin, aspoň to tak zvědové zjistili z povídání strážných. Město má radnici, svou banku i kasárna, ale Belderští královští vojáci se ve městě nevyskytují. Jedinou silou je městská stáž, která má kolem čtyř set mužů. V případě ohrožení může být svolána domobrana, která může mít dalších několik stovek až tisíců mužů, ale jen primitivně ozbrojených a nevycvičených. Hradby mají na výšku tři metry a fungují tedy spíš jako nějaká palisáda, než přímo hradba schopná odolat obléhání. Podle odhadů má město kolem sedmi až deseti tisíc obyvatel.

Smrtící poušť

Znepokojivé zprávy ze západu mě nutí zastavit celou armádu jen chvíli potom, co jsme se tuto noc vydali k pochodu. Ztrácíme tím čas, kdy nás nespaluje pouštní slunce, ale ve světle nových informací by byla sebevražda pochodovat dále na západ. Okamžitě nechám výrazně posílit hlídky v našem okolí, abychom byli schopni odrazit jakékoli nepřátelské průzkumníky a být včas varováni před případným předvojem. Po zajištění okolí mohu důkladně vyzpovídat zvědy a rozhodnout se, co dál. Situace zde ani v nejmenším není jednoduchá a jakkoli se mi ta představa hnusí, budu si muset promluvit s Keroxem.

V narychlo vztyčeném stanu nechám Falluju kontaktovat Keroxe. Škoda, že ještě není tak pozdě, abych ho vzbudil uprostřed noci.
"Vyřiď Keroxovi, že Khazader je v obležení žlutých skřetů a bez pomoci padne." Odbydu sloužícího z bratrova dvora a smetu tím jakékoli námitky, že velký Kerox má teď důležitější věci na práci.

"Na Khazader právě pochoduje více než dvacetitisícová armáda orků a skřetů. Během tří dnů udeří na město a i ty dobře víš, že takové síle tvá posádka odolat nemůže." Uvedu věci na pravou míru, když se Kerox uráčí promluvit si se mnou přímo. Nechám bratrovi čas, aby tuto informaci vstřebal a sleduji jeho výraz, zatímco se s tou katastrofou potýká.

"Tvá jediná šance na obranu města je dohodnout se se mnou." Další šok. "Svými muži mohu zdvojnásobit posádku Khazaderu a nepřítele odrazit. Nebudu to ale dělat zadarmo. Budu odteď chtít polovinu všech zisků města a bezplatné využívání jeho služeb. Polovina všeho toho zlata je pořád lepší než vůbec nic." Pokrčím rameny a usměji se na bratra úsměvem, který by za jiných okolností snad mohl být považován i za příjemný.
"Jsi ochotný přistoupit na takovou nabídku?"

Smrtící poušť

Tvůj bratr přijde ke svému magickému zrcadlu po sluhově zprávě téměř okamžitě. Má na sobě barevnou róbu z nejdražších látek a ověšen je nejvzácnějšími šperky. Kerox už na sobě dlouho neměl zbroj, ale ostře řezaná tvář s mnoha bledými jizvami napovídá, že kdysi ji nosil často. Už je to dávno, ale tvůj bratr byl kdysi velký bojovník.
Když mu uděláš nabídku, chvíli uvažuje a potom se usměje. "To zní velice zajímavě, bratříčku, ale já mám ještě lepší nápad," pronese blahosklonně. "Oba víme, že bez zdrojů z Khazaderu se zpět domů nikdy nevrátíš živý. Možná se podvyživený a bez armády vrátíš z pouště, ale dovol mi připomenout, že první dvě pevnosti na západě jsou taktéž mé. Pokud Khazader padne, nevylučuji, že si nebudu chtít spravit chuť třeba nějakým honem..," pokrčí Kerox rameny.
"Má nabídka je tedy taková. Nech Khazader padnout, zemřeš, a je jedno, jestli tě zabije poušť, nebo já. Obsaď Khazader a já zase obsadím všechny tvé pevnosti a udělám z tebe bezdomovce bez armády. Ale zachraň Khazader a nic se ti nestane. A možná dokonce budu uvažovat o nějaké malé odměně," navrhne ti nejstarší bratr s úsměvem.

Smrtící poušť

Co na to říct, prostě přeruším spojení.
"Jestli jsou v okolí další výpravy, kontaktuj je se zprávami o skřetech. Možná budeme jejich pomoc potřebovat. Vynechej kohokoli z rodiny." Rozkážu úsečně Falluje. Rozhovor s bratrem mi na náladě nepřidal. Pak už stan opustím.

Nemáme teď na výběr, musíme se vrátit do Khazaderu, i kdyby to mělo být jen, abychom načerpali zásoby pro cestu zpátky na východ. Pravdou však je, že aby se mé plány pro dobytí Taheroru někdy uskutečnili, potřebuji Khazader v rukou temných elfů. Budeme ho tedy bránit a možná z toho získáme i něco víc, než by Kerox čekal. Jakmile Falluja dokončí svou práci, obrátíme se čelem vzad a tempem, které nás udrží před nepřítelem, se vrátíme do města. Pokud to bude možné, budeme i nadále pochodovat v noci.

Plavba

Sic nakonec nepřijel onen princ, na něhož příjezd všichni čekají, jako na zlatého člověka na svátky, ale co naděláme. To, že nakonec neukázal svůj milostivý zadek mne vůbec netrápilo ani neudivilo. No alespoň si Dareon pořádně mákl to zase jo. Sice jeho vůdčí schopnosti jsou dobré, ale stejně ho moc za sympatického nepovažuji.
Nalodit se stálo pěkně pevné nervy, než všichni byli tam, kde měli být. Občas to vypadalo, že to snad ani nepůjde ještěže se bitvy nebudou odehrávat na moři, to by byl jiný propadák.
Jako poslední jdeme na svou loď já, Aras, Sonya a Adrya. Z břehu se s námi loučí náš milovaný Dareon. Věnuji mu jen mírný úšklebek.
"Budeme Vás očekávat snad na vás ještě zbyde nějaká práce."
S tím se vydám na příď obhlédnout celou loď.
Jak správně podotne Aras nyní nás čekají dva dlouhé týdny cesty.
"Doufejme, že půjde vše dobře."
Potřesu hlavou, plavby nejsou něco, co bych zrovna dvakrát vítal. Přejdu k Adrye a postavím se vedle ní. Věřím, že admirál ví co dělá.
"Teď to bude dlouhá plavba."
Podotknu k sestře a snažím si to nějak užívat.

Tažení na jih

"Doufám," vrátím mu pousmání a znovu se zadívám do ohně. Už mluvil vážnějším tónem, než jakým si mě obvykle dobíral. Pak se na něj znovu podívám, protože pokračoval v mluvení. A trochu mě i překvapil. Dalo se čekat, že jsem starší, protože naši otcové jsou tak nějak stejně staří a já jsem druhý potomek, kdežto on až čtvrtý. "To je pravda." Pokrčím rameny. Rozdíl tu ale byl. On tu měl bratra i když nepoužitelného.
Za těch několik let, co mi je, jsem vedla více výprav, ale pokud vím, on vedl tažení na sever, východ, ale i západ a jih. Takže v tomhle směru má větší zkušenost. Já za jižním mořem nikdy nebyla, téměř většina všech mých výprav byla proti trpaslíkům ze severovýchodu. Mám však pocit, že ani jeden z nás takhle velké tažení nikdy nevedl. "Jo, zvládneme," mrknu a také se usměji. Potvrdil mi, že to pro něj budě také nové.

Po večeři jdeme spát, aby nás brzy ráno vzbudila poslední hlídka. Jakmile se najíme, je opět čas vyrazit. Cesta ubíhá rychle, ale není to tak rychle, jak bychom chtěli. Oběd se skládá ze sucharů a sušeného masa, který jíme v sedle nauglirů. Pak zase jen cesta a až pozdě večer máme další jídlo. Hned po něm se jde zase spát a takto to pokračuje celý týden, co jsme na cestě k území Diamantového meče.
Po většinu cesty jedem s Dareonem v předu a našich třicet devět rytířů jede za námi. Jedou mlčky, možná k sobě sem tam prohodí pár slov, ale jsou přesným opakem nás dvou. Neuplyne chvilka, aniž bychom se na sebe nešklebily či si jeden druhého nedobíral. Chtěla jsem znát jeho věk, jenže on je potvora a vždy odvede téma jinam a aby to nebylo málo, ještě se na mě zašklebí. "No tak, jak jsi starý? Já totiž na moc mladé zajíčky nejsem," zašklebím se tentokrát já a tajemně se usměji. Už jsem nevěděla, jak to z něj vytáhnout a tak jsem zkusila klasickou věc se zajíčkem. Jistě, mohl namítnout, že jsem na něj moc stará, ale... "A zkus namítnout, že jsem na tebe moc stará," zazubím se.

Cestou se nám povede narazit na tři skřetí kmeny o dvou až třech stovkách bojovníků. Nebyl by to pro nás problém. Možná bychom přišli tak o jednoho dva muže, ale s Dareonem se rozhodneme, že je to zbytečné. Protože tryskem projedeme kolem nich a nijak si jich nevšímáme. Neunikneme dětskému zahrození pěstí, ale nevydají se za námi. Kromě skřetů narazíme i na dvě loupeživé bandy asi o sedmdesáti jezdcích na koních. Při těchto střetech se s rytíři sevřeme do formace, tasíme meče, naši naugliři zařvou, královský praporec se díky větru a rychlosti zatřepe a nájezdníci vezmou nohy na ramena.

Po týdenní cestě konečně dorazíme na území Diamantového meče, kde nás přivítá dvacítka rytířů rodu, na kterém se právě nacházíme. Rytíři nás doprovodí až do Kaldreru, což je největší přístav. Až když se objevíme před městem, dojde mi, jak je toto tažení obrovské. U přístavu kotví několik stovek lodí, kolem města táboří dvě armády, které mají postaveno desítky tisíc stanů. Vidím nesčetně praporců Krvavého trnu, ale také spoustu toho mého.
Dalo se čekat, že královský rod bude sázet na svou pověstnou údernou sílu. Podle Dareona má osm tisíc jezdců a šest tisíc rytířů. Můj rod nemá narozdíl od jeho téměř žádnou jízdu, protože v našich severských podmínkách je prd platná. Máme ale houževnatou pěchotu se skvělými kopiníky a také velmi dobré lučištníky.

Do přístaviště dorazíme s parádou hodnou krále a dalších vypatlaných Urozených. Nemám to ráda, raději přijíždím tiše a nepozorovaně, ale tady se tomu nedalo vyhnout. Ke mně se připojí stovka rytířů mého rodu a k Dareonovi další stovka, ale z jeho rodu. Tentokrát mají i ti mí rytíři plátovanou zbroj a stejně tak i oháklé naugliry. A ti Dareonovi jsou na to možná ještě lépe. Tedy, vlastně hůře. Jediné, co jim v duchu pochválím je pěkná formace, kterou kolem nás utvoří.
Nelituji, že jsem se sem vydala. Nejsem zas tak blbá, abych to přenechala mladšímu bratru, ale jak jsem mohla tušit, že to bude takovéhle? Do přístavu vjedeme s plnou parádou a za nemalé pozornosti. Na tváři už nějakou dobu není úsměv ze škádlení s Darionem. Vystřídala ho taková neutrální maska.
Nevyhneme se přivítání s vládcem města a pak následuje seskočení z naugliru a loučení s Dareonem. Ty necelé tři týdny, co jsem s ním strávila byly super. Och ano, neustále mě štval svým dobíráním, ale pak to už bylo dobré, jelikož jsem si z něho začala utahovat také. Je třeba se nalodit a Dareon má svou armádu jinde. Nenechá si ujít, aby mě pohladil po zádech a zadku, který je momentálně ztuhlý ze sedla. Já si naopak nenechám ujít šťouchnutí do žeber a také mu popřeji hodně štěstí. Následně se vydám ke své armádě, stejně jako Dareon, který zamířil k té své.

Neměla jsem tu ani jednoho ze svých věrných vazalů, ale byla tu trojice velitelů, kterým jsem mohla poměrně důvěřovat. Nejdříve tu byl ser Ronor Sněhová bouře z nich byl největší stařík. Ve skutečnosti nebyl tak starý, ale měl velmi mnoho zkušeností s velením pěchot tak jiným rytířů. Můj otec mu svěřil hlavní velení rytířstva a musím říct, že volil dobře.
Co vím, tak rod Sněhových bouří je jedním z nejmocnějších rodů severu a kdysi měl i svého Pána řetězů. Teď už je ale nějaký ten staletý pátek podřízen mému rodu. Mám jistotu, že ser Ronor je velmi schopný válečník a velitel.

Jako druhý velitel to byl plukovník Pleon Modrý úsvit. Ten je hlavním velitelem mé jízdy. Je mladší než já, o něco větší polovinu. Mě osobně nijak nesedl. Spíš takový mladý kluk, co se chlubí a chce se předvést. Otec měl však jiné názory a tak tu teď je. Jeho rod je prakticky nic proti rodu Sněhové bouře. Ale věří v jeho ctižádost, která bude v tomto tažení výhodná, proto mu dal přednost před staršími a zkušenějšími a možná i lepšími adepty na tento post, ale neurozenými. Pleon je sice Urozený, ale není rytíř a tak nemá nauglira ani titul ser. Stejně jako muži i on jezdí na koni.

Jako vrchní velitel mých devíti set mágů byl ser Khalan Sněhová bouře. Je to syn velitele mých rytířů. Je to rytíř-mág, takže má k dispozici nauglira, pozemky i titul, ale narozdíl od rytířů válečníků či zaklínačů se neúčastní bojů. Je asi sedmdesát let starý, takže je také mladší než já, ale poměrně dost talentovaný mág. Chybí mu ještě pár zkušeností, které by tu alespoń z části mohl i získat, ale je na něj spolehnutí. I na tento post by se našli vhodnější mágové, ale on má nejen původ z mocného rodu ale i mocného otce, díky čemuž tu teď je.

Posledním mužem z velitelů je plukovník Meraon, který velí pěchotě, což je největší armádní masa. Má na starosti šermíře, kopiníky ale i lučištníky. A kromě toho má pod sebou další spoustu podřízených velitelů. Plukovník je jediný neurozený člen mého velení a pokaždé, když bude potřeba cokoliv probrat, musím mu na začátku schůze dovolit, aby mohl mluvit jako nám rovným. Jinak by totiž mohl mluvit pouze, když by byl tázán. Díky tomu, že není Urozený, nemá žádné příjmení a je to pouze Meraon.
Vstoupil do armády při povinném odvodu ve dvaceti letech a odsloužil si padesátiletou vojnu. Poté mohl odejít, ale rozhodl se zůstat v armádě a postupně se propracovával až v muže, kterým je dnes. Věřím, že je to schopný a hlavně zkušený velitel. Co vím, je mu něco okolo dvěstě padesáti let.

S těmito čtyřmi muži mě čekal oběd, na které jsem s nimi prodiskutovala vše potřebné. Pak je už čas, aby se má armáda nalodila na lodě, které čekají v přístavu abychom mohli přeplout oceán, který nás čeká a odděluje od jižních lidských království.
Naštěstí velí naloďování Dareon, který je schopný, narozdíl od jeho bratra, který se očividně ještě ani neukázal. Podle jeho pověsti typuji, že si někde užívá s děvkami. Kvůli velkému počtu to trvá. Nejtěžší je dostat naše ještěry a koně na speciální lodě je poměrně velké umění, ale podaří se to a je na čase vyplout.


Loď, na které se nacházím má jméno Anemari a velí ji zkučený kapitán Fordeon Diamantový meč.
Spolu s mnu je na palubě tři sta vojáků pěchoty mého rodu a dvacet elitních rytířů, kteří mi dělají ochranku, kdyby náhodu... Pozoruji zatím nekonečný oceán a snažím se držet myšlenky na uzdě.

A takto vyplouváme vstříc jihu...

Černý oceán

A skutečně to dlouhá plavba je. Vaše loď plave v týlu celé flotily, takže nejlepší přehled o desítkách a stovkách vašich lodí máš z přídě. Lodě Ledového štítu, které jsou o den před vámi nevidíš, stejně tak, jako nevidíš lodě Krvavého trnu, které vypluly zase den po vás. Na palubě není moc co dělat, můžeš stále dokola studovat mapy jižních lidských zemí a přemýšlet nad nejlepší strategií, ale bez dalších velitelů stejně nic nerozhodneš. Navíc ani pořádně nevíš, kde přesně budete vysazeni. Podle admirála bude záležet na poloze první armády...

Prvních pět dní je klid a vůbec nic se neděje, pak začne bouře, která trvá dva dny. Adrya si projde mořskou nemocí, ztratíte pár mužů, které smetou vlny. Ale žádná loď není poškozena. Na úsvitu osmého dne vidíš za sebou daleko na obzoru obrysy lodí Krvavého trnu. Během několika hodin se ale opět ztratí z dohledu.

Každý večer máš večeři v kapitánově kajutě, spolu s Adryou, Arasem a Sonyo. Jídlo je dobré, i když samozřejmě nijak luxusní, jste přeci jen uprostřed oceánu. Devátý den, desátý den. Cvičení a trénování s mečem tě nemůže zabavit po celý den. Jedenáct, dvanáct, třináct... Konečně spatříte pobřeží a admirál si svolá kapitány.


Caladerské království

Na úsvitu čtrnáctého dne přirazíte ke břehu a začnete se vyloďovat. Napřed pěchota, která musí zajistit celé široké okolí, teprve potom jízda a rytíři a až úplně nakonec přistane i loď s tebou a tvým doprovodem. Pláže jsou dlouhé a oblázkové, pak plynule přechází ve svěží trávu a ta v lesy. "Ledový štít se utábořil tady," ukáže ti Sonya na mapě bod vzdálený asi třicet mil od vás (míle je zhruba kilometr, kašli na převody). "První útok asi bude veden na tyto pevnosti," ukáže na body dalších dvacet mil od pozice Ledového štítu směrem do vnitrozemí.

Vylodění

Dva týdny se vlekly, jako smrad. Nebylo co dělat, tréninky a koukání se na obzor ani chvilkové starání se o sestru, když jí bylo špatně nebylo dostačující, aby to zabilo příliš času.
Dokonce ani věčné plánovaní a koukání do map nebylo přílišně zajímavé. Nakonec naštěstí ta dlouhá doba přece jen utekla a přišel čas vylodění i přes to, že nás zastihla na chviíl bouřka.
A tak celá armáda postupně opustila bezpečí palub a ocitli jsme se na nepřátelském území. Ledový štít má oproti nám předstunutou pozici a my už zakládáme také tábor. Brzo bude taky čas přesunou se za druhou armádou. Body nepřátelských pevností naštěstí jsou na mapě, ale nevíme zatím, jak jsou na tom jejich obranné pozice.
"Máme nějaké zprávy o tom, kolik mužů v pevnostech mají a jaký terén k nim je? Každý detail může být rozhodující."
Podotknu ke svým velitelům a dívám se do mapy.

Moře nářků

Kapitán na tebe upře nenávistný pohled, ale už neřekne vůbec nic, teď už ani známou větu o kapitánovi Belderského námořnictva. Tví důstojníci k němu žádné další otázky nemají, proto se vydáš na palubu, abys sledoval stahování pěti mužů z posádky.

Po několika dnech a mnoha popravených a umučených nakonec získáš polohu některých vojenských loděnic na belderském pobřeží. Kapitána jsi nezlomil, ale někteří důstojníci měli méně odvahy a výdrže. Zakreslíte polohy těchto doků do mapy, ale zatím vám k ničemu nejsou. V počtu lodí, které máš, bys je nedokázal porazit, na to si je příliš chrání. Do budoucna ale určitě budou užitečné.

V přístavu tvého rodu jste pět dní, potom vyrazíš s opravenými a novými loďmi i doplněnou posádkou. Opět máš deset lodí, plný počet mužů a výhodně jsi prodal belderské námořníky jako otroky, takže máš i dostatek zlata. Pro temné elfy to ale nikdy není dost, a tvůj bratr už dávno drancuje Belder a jeho lodě mohou překypovat zlatem. Nezáleží na tom, kolik toho druhý získá, oceněn je vždy jen ten první...

Smrtící poušť

Ukáže se, že ve vašem okolí jsou ještě dvě výpravy, což tě samo o sobě dost překvapí, protože jsi ani upřímně tak daleko na západě nikoho nečekal. Ale jsou tu dvě výpravy žoldáckých skupin o zhruba třech stovkách mužů, kteří cestují na rychlých a vytrvalých koních a cestují velice nalehko, takže za jediný den dokáží urazit ohromné vzdálenosti. Tady daleko na západě jsou proto, že vyhledávají pouštní orky a vláčejí je do otroctví. Takovíto otroci jsou velice žádaní především pro gladiátorské zápasy. Jak moc vám ale tihle žoldáčtí lovci mohou pomoci v bitvě, netušíš.

Cestujete v noci a do Khazaderu se dostanete zhruba den před příchodem skřetů. Okamžitě svoláš schůzku s místodržícím města, Keroxovým vazalem Karanem Bílým pískem. Zjizvený a šlachovitý starý žoldák, který kdysi pro tvého bratra odváděl všechnu špinavou práci, nyní si užívá za svou loajalitu poklidného důchodu v tomto městě...

Poušť

Po zteči rytířstva jsou řady skřetů zdecimovány a jejich armáda je obklíčena. Skřeti jsou tedy zahnáni do kouta a to bojují nejzuřivěji. Na nějakou dobu se váš postup jejich formací zastaví a skřeti jsou naopak schopní vaší pěchotu zatlačovat, i rytíře celkem zpomalí. I přes drtivou zteč rytířů mají skřeti stále velký počet vojáků a výrazně je podporují i jejich šamané, kteří na vás vrhají surovou vybuchující magii. Tu vaši mágové, zvyklí spíš na jemná magická přediva, jen s těžkostí odvracejí.

Nakonec bitva trvá déle, než se po zteči dalo očekávat, ale přeci jen skončí a to ve tvůj prospěch. Máš velké ztráty, ale cesta do města je volná. Jistě tam nějací skřeti ještě budou, ale už nic, co by představovalo větší nebezpečí.

Útok na město

Dorazili jsme právě včas. Strážní už se těší na konec služby a budou unavení. Je to příhodná doba k útoku, protože čekat až do rána se mi nechce. Je až příliš veliké riziko prozrazení a pak by moment překvapení byl ten tam. Bude lepší vrhnout se na ně hned.

Vyslechnu zvědy a nechám si od nich podrobně popsat okolí. Nejvýhodnější bude zaútočit přímo na bránu, kterou máme nejblíž a pokusit se jí prolomit. Pět set mých nejlepších mužů na to snad bude stačit. K tomu přidám polovinu čarodějů kteří jdou se mnou aby měli kvalitní magickou podporu.
dalších pět set vojáků pošlu na západní stranu vyzbrojené bambusovými žebříky a lany s háky. Až přijde čas a vřava u brány bude nejvyšší zaútočí z boku a pokusí se dostat přes palisádu. Lučištníci budou hradby odstřelovat zatím co se zbytek pokusí proniknout až ke zdem.
Zbylé tři stovky mužů si nechám jako zálohu. Snad nebudou potřeba, ale jistota je jistota. Nechci zbytečně riskovat, že se nám pokusí někdo vpadnout do zad, nebo se někde něco pokazí.

Jakmile je vše připraveno a vojáci na pozicích dám pokyn trubačovi. Ozve se táhlý hluboký hlas vodního rohu a elfové vyrazí do útoku.

Moře nářků/ nesdílný důstojník

Nechám napřed vybrané nastoupit a přivedu důstojníka. Pak shlédnu na odsouzence. „ Námořníci .. flotily, dal jsem vašemu kapitánu na výběr buď my odpoví a pak vás ošetříme a budete žít, nebo bude mlčet a pak vás nechám stáhnout z kůže. Stojíte zde protože se váš důstojník tak rozhodl, ale dám vám šanci, takže ptám se vás pokud někdo z vás odpoví budete žít jinak umřete pomalou smrtí.“
Na okamžik se odmlčím aby měli možnost pochopit co je čeká a pak pokračuji. „ Takže kolik lodí jako byli ty na které jste pluly máte?
Kde jste je postavili?
Nic no Elwing začni je stahovat z kůže, ale pomalu aby si to měli dost času si tu vychutnat, tady kapitán se na to bude celou dobu dívat, když prvních pět nezabere přiveďte další a důstojníky ať se pokochají, jakmile někdo začne mluvit ukonči to. Ten kdo promluví a poskytne nějaké důležité informace slib mu, že ho pustíme až se zas dostaneme k nepřátelskému pobřeží. Pokud se někdo takový najde dej ho stranou ať ho krmí , ošetří zranění a také ať mu neubližují.“
S tím počkám až začnou, chvilku počkám a pak si nechám zavolat Ingweh.
„Pošlu tě na jedné z našich nepoškozených lodí dopředu a chci abys nám jednak zarezervovala pět míst v docích abychom nemuseli čekat, až na nás přijde řada. Otroky kteří budou na palubě obratem prodej. Čtvrtinu peněz dej pro rod, čtvrtinou slož zálohu, s třetí čtvrtinu dej stranou pro výdělek, poslední čtvrtina připadne tvým zvědům mám pro ně práci.“
Odmlčím se a naliji si víno. „První co uděláš až se dostaneš do přístavu, zajdeš za pánem loděnice a řekneš mu, že můj drahý bratr utrpěl fiasko a chce své lodě opravit tak říkající na sekeru a nemá peníze na opravu. Tak že by asi nebylo od věci odložit či zpomalit opravy bratrových lodí, aby neudělal dluhy.“
Znovu se odmlčím. „ Tak druhou věcí bude, že budeš šířit naši verzi námořní bitvy.
Co se udalo, byli jsme zrovna na bratrově vlajkové lodi, když jsme narazili na nepřítele. Můj drahý bráška zpanikařil a nařídil útěk sotva uviděl plachty. Já jsem se musel přenést na palubu své lodi teleportem abych převzal velení nad svou flotilou, která se zatím otočila podle rozkazů, já jsem musel plout kvůli bratrovu otočení lodí s ním Drahý Bráška nás všechny navedl na mělčinu z kterou jsme nedokázali proplout a nařídil všem svým lodím rozptýlit se a schovával se na nejvzdálenější části flotily zatím co zbytek flotily používal jako štít aby mohl utéct zatím co nepřítel odstřeloval naše lodě.
Já jsem zformovat své lodě do bojové formace o dvou řadách a prorazil jsem skrz nepřátelskou linii, potopil jsem při tom čtyři nepřátelské lodě, tehdy mohl jsem utéct, ale rozhodl jsem se kvůli dobru rodu dotáhnout bitvu dokonce. Štěstí při nás stálo a Šťastná střela zabila nepřátelského admirála.
Až tehdy se rozhodl bratr zapojit do bitvy a zformoval své lodě do řady a najel do nich, zatímco já jsem potápěl soustředěnou palbou jednu loď za druhou.
Pak po bitvě nechal své podřízené na poškozených lodích, které neudrželi krok, svému osudu a odplul dál rabovat.
Nemusíš to šířit celé stačí po troškách a kouscích, když to předneseš celé málo kdo tomu bude věřit. Na druhou stranu stačí, když se někdo zeptá na průběh bitvy kteréhokoliv z lodníků a prostá fakta to podtrhnou.
Fakta jsou následující:
„Náš bratr otočil naše lodě na mělčinu, nařídil všem lodím roztáhnout se, když bylo jasné že neproplujeme.
Nechal nás odstřelovat.
Dokud se my nepodařilo prorazit a jeho střelcům šťastně, bez konkrétního rozkazu, zabít admirála a až pak se bitva obrátila v náš prospěch. Nějaké otázky?“

Když připlujeme do přístavu požádám o setkání s velitelem přístavu a pokud tam budou nějací další lordi požádám o schůzku i je. „ Lorde, lodri. Před pár dny se nám podařilo porazit flotilu čtrnácti galeon Belderského království, ale kvůli tomu jsem vás nepozval, podařilo se my zjistit kde ty lodě postavili a kde je stavějí. Pokud si máme udržet námořní převahu musí být zničeny. Jinak nás jednoho po druhém vyřídí. Navíc je tam spousta otroků a protože potřebují peníze na stavbu lodí tak tam bude zlato. Zabijeme dvě mouchy jednou rukou, ale potřebuji pomoct sám se svými loďmi nedokáži uspět.
Znám umístění těch loděnic jejich ochranu.“
Pohlédnu na všechny přítomné. „ Ikdyž se mě rozhodnete nepodpořit, radím abychom soustředili útočné akce v těchto částech pobřeží, nedokážeme jednotlivě porazit obranu doků, ale dokážeme vylákat jejich lodě do boje dokud jich mají jen pár.“

Když se lodě opraví, nechám v docích nepřátelskou galeonu a Ingweh aby šířila naši verzi bitvy a dohlížela na výcvik posádek a opravu lodi.
Sám(nepřidá-li se ke mě nějaký jiný lord) vedu lodě směrem k jednomu z těch doků, chci si ho zatím jen obhlédnout, hodlám se s loděmi zastavit se svými loďmi den od loděnice(nebo za obzorem podle toho co bude výhodnější)a jednou lodí si zdálky prohlédnu samotnou loděnici. Flotile nechám rozkazy, vyhnout se boji a ustupovat abych se spojili s mou lodí(podél popřeží).

Caladerské království

Protrpíte si velice nudnou čtrnáctidenní plavbu, při které vás zastihne jedna menší bouře, a konečně přirazíte ke břehům Caladerského království, prostřední země z těch tří, co shromažďují armádu. Vybrali jste tuto zemi protože má nejvhodnější pobřeží k vylodění tak obrovské armády, jako je ta vaše, a navíc je také asi nejméně hlídané.

První se vylodí všichni vojáci i rytíři Ledového štítu a pod velením lady Ikeshie a jejich velitelů se vydají na pochod třicet mil na jih od pobřeží, aby zde vybudovali předsunutou základnu. Armáda Železného kopí pod velením lorda Gardaina a jeho velitelů dorazí o necelý den později a i ona se brzy vydá na pochod na jih, aby se setkala s armádou Ledových štítů. Vojsko Krvavých trnů se vylodí v Caladerském království už pod velením svého hlavního velitele, prince Alaina Krvavého trna, který se objevil až ve chvíli, kdy celou armádu nalodil jeho mladší bratr Dareon. I tato armáda brzy dorazí ke zbylým dvěma.

První porada je téměř okamžitě potom, co dorazí armáda Krvavých trnů. Uprostřed tábora je vztyčen velký velitelsky stan, kde se sejdou všichni čtyři hlavní velitelé, přičemž každý si na tuto první poradu může přivést jen jednoho člena svého doprovodu.

První do stanu dorazí Gardain se svým doprovodem. U stanu stojí čtyři rytíři, dva z Krvavého trnu, jeden od Železného kopí a čtvrtý Ledového štítu. Gardainovi zasalutují a vpustí jej dovnitř. Už je připraven stůl s mapami a nějaké občerstvení. Sotva si stihne prohlédnout stan, dorazí i Ikeshia se svým doprovodem. Sotva se stihnete seznámit a přivítat, dorazí Dareon.

Čtvrtý syn Krvavých trnů je stále oblečen do své kovovo-šupinové zbroje ze šupin černého draka, ozbrojen je oblíbeným scimitarem. Doprovází jej malý a útlý, šlachovitý elf oblečený v kožené zbroji a ozbrojený dvěma šavlemi. Dareon jej představí jako svého vazala Urwana, příjmení nesdělí a možná jej muž ani nemá.

A brzy dorazí i korunní princ. „Lorde Gardaine, lady Ikeshio, rád bych vám představil svého bratra Alaina Krvavého trna, korunního prince Naggerothu,“ představí vám Dareon úmyslně špatně zakrytým jízlivým tónem, když se odhrne vchod stanu. Vejde elf, který vypadá jako tuctový obchodník s lidskou kůží, otroky nebo masem. Je asi o půl hlavy menší, než jsou průměrní bojovníci a postavu také nemá zrovna atletickou. Není vyloženě tlustý, ale pohodlný život na něm zkrátka jde vidět. Bílé vlasy mu spadají na ramena a v obličeji není žádný šereda, ale za lamače ženských i mužských srdcí by bez nebýt titulu asi neplatil. Oblečený je v černé zbroji se zlatým zdobením, lesklé a očividně nikdy nepoužité v bitvě. Je to brnění hlavně pro efekt, ale je v něm tolik magie, že svůj úkol bezpochyby splní. Alain má u pravého boku pochvu s úzkým mečem potřeným jedem, jak všichni dobře ví. Neplatí za vyhlášeného válečníka, ale s mečem pravděpodobně zacházet umí, byl přeci jen trénován nejlepšími šermíři sotva se naučil chodit. Alain je levák.

Princův doprovod je jeho vazal, ser Mered Stín smrti, jeden z nejobávanějších rytířů Krvavého trnu. Vysoký válečník v nevýrazné poškrábané a otlučené černé zbroji, u levého boku s mečem, u pravého s podobným dlouhým scimitarem, jako má Dareon. Dlouhé bílé vlasy má stáhnuté do ohonu a všechny si vás podezřívavě měří.

Poté, co se přivítáte s následníkem trůnu a jeho vazalem, dojdou oba muži ke stolu a všichni se skloníte nad mapou. „Nacházíme se zde, třicet mil jižně od pobřeží Černého oceánu,“ chopí se slova Dareon. „Našim prvním cílem jsou tyto roztroušené pevnosti dalších dvacet mil od nás. Hlavním úkolem těchto pevností je chránit obyvatelé pobřeží před nájezdníky. Jsou dost daleko, aby je žádný korzár nenapadl, ale zase dost blízko, aby mohla vyjet vojenská jednotka na pomoc nějaké vesnici či malému městu. Vojáci nejsou stavění na boj s flotilou, ale nižší šlechtice se dvěma loďmi odrazí snadno..,“ přibližuje vám Dareon účel vašich prvních terčů. „Jakmile budou tyto pevnosti naše, stanou se bezpečnou předsunutou základnou. To nejhorší nás ale teprve bude čekat,“ pokračuje mladší z obou princů a přejede prstem po linii na mapě asi třicet mil jižně od pevností. Tato linie je označená jako pohoří. „Je to celkem důmyslný systém, který lidé přejali od trpaslíků. Věřím, že ledový štít bude vědět, o čem mluvím,“ usměje se Dareon směrem k Ikeshie, a poté pokračuje. „Jedná se o pás skal, ve kterých jsou vybudované jednotlivé pevnosti navzájem spojené chodbami. To je hlavní obranný val tohoto království, a jakmile jej zdoláme, už před námi stojí jen bitvy v otevřeném poli, žádné pevnosti,“ říká Dareon spokojeným tónem. Aby také ne, dokud se dobývají pevnosti, Krvavý trn si svou proslulou jízdu může strčit za klobouk. Při bitvách v poli ale může být rozhodující silou. „Na dalším postupu se dohodneme jakmile zdoláme tento obranný val,“ Dareon dodá a podívá se na svého staršího bratra, Alain s důležitým výrazem souhlasně kývne.

„Nyní bychom se ale měli věnovat prvnímu kroku a to jsou ty pevnosti a pevnůstky dvacet mil od nás,“ opět Dareon zapíchne prst do mapy. „Neznáme přesný počet, je jich kolem dvaceti, rozmístěných na různých vyvýšeninách několik mil od sebe. Kolem jsou samá jezera a lesy. Pevnosti budou mít zásoby pro případy obléhání, na to my ale nemáme čas. Navíc podle mě tyto pevnosti daleko snáze složíme přímým útokem, na které nejsou stavěné. Nemají příliš vysoké hradby ani moc věží, možná nějaký vodní příkop, dvě brány bez mříže. A nijak početnou posádku..,“ vysloví Dareon svůj názor a potom dá prostor vám. Alain od pozdravu nepromluvil a jen důležitě sledoval, co říká bratr.

Khazader

Po příchodu do města na nic nečekám a zatímco vojáci mají volno, aby načerpali nové síly, já se se svými vazaly vydám na schůzku s velitelem městské posádky.
"Nevím jestli se Kerox uráčil zpravit Khazader o tom, co se na něj valí. Mí zvědi ale hlásí, že během jednoho dne sem dorazí více než dvacetitisícová armáda skřetů, orků a trolů." Shrnu stručně situaci a dám Karanovi moment na to, aby tato fakta vstřebal.

"Městská posádka nemá šanci město udržet, ne bez mých mužů. Mým úmyslem je Khazader udržet, očekávám proto, že veškeré potřebné služby budou mým mužům poskytnuty zdarma. Teď mi řekni jak je Khazader na útok připraven, s čím můžeme při obraně počítat?"
Má armáda už počtvrté prošla branami Khazaderu, místní tedy měli více než dostatek příležitostí aby zjistili co přesně mám k dispozici já. Nepokládám proto za nutné, tyto informace zbytečně opakovat.

Khazader

Celkem jasně vidíš, jak se v Karanovi bijí dva závazky, které se teď navzájem vylučují. Bránit město a neprozradit jeho obranné prvky potenciálním nepřátelům. Nakonec ale zvítězí ta primárnější nebo akutnější povinnost, takže ti začne prozrazovat, co má Kerox v tomto městě za síly. Ani jediný rytíř, s čímž jsi ale počítal, rytíři nejsou vojáci, kteří by se nechali někde trvale nasadit, ti si žijí pohodlně ve svých tvrzích.
Vysoké a široké hradby chráněné poměrně silnou runovou magií, čtyři tlusté brány s padací mříží. Celkem časté věže s katapulty nebo balistami. Pokud by padla tato hradba, uvnitř města je ještě jedna menší, to je spíš ale jen taková zeď která odděluje chudý vnější kruh a bohatý vnitřní kruh od sebe. Dá se ale stát na ochozu a střílet z ní. Poslední obranou je potom velká pevnost ve středu města, kde momentálně jste. Ulice ve městě jsou úzké a chaotické, mnohdy vedou do slepých uliček, důležité uzly se dají lehce zabarikádovat. Na strategických místech jsou ukryté toulce se zápalnými šípy a jiné drobnosti. Karan si zcela určitě nějaké věci nechává pro sebe, ale řekl ti toho dost.
I o síle mužů by nelhal. Pět tisíc vojáků taky Kerox pravidelně nechává. Na normální město je to dost, na město takhle daleko na západě naopak celkem málo. Ale Karan tě ujistí, že všichni jsou mnohokrát prověření bojem a mají špičkový výcvik. Jedná se o dva tisíce lučištníků, dva tisíce šermířů se štíty a tisíc kopiníků s pavézami. Lučištníci jsou velice pohybliví, mají dlouhé luky a skvělý dostřel. Šermíři se také dokáží rychle přesunovat po městě a vyznají se v uličkách. Hodí se k rychlým výpadům tam a zase tam. Kopiníci jsou hodní k bránění strategických míst, protože jsou obrnění a cvičení k zastavování přesily. Tvůj bratr tady má dvě stovky válečných mágů, kteří se hodí hlavně k vytváření iluzí a nějakým těm výbojům, že by způsobili vyloženě citelné ztráty se zrovna říct nedá. A v případě potřeby se dá využít jako lidský štít dva tisíce otroků. Kerox ale asi nebude nadšený, pokud mu bezdůvodně necháš zmasakrovat takový cenný majetek.

Nicméně Karan chce znát i přesné počty tvých vojáků, protože ačkoliv jste už branami mnohokrát procházeli, přesné informace nemá.

První zasedání

Konečně jsme se dočkali první porady, která měla být mezi námi všemi veliteli. Nicméně nemohu řici, že bych byl celou věcí úplně potěšen přece jen se nějak musíme víceméně shodnout a tak dále a tohle bude určitě na dlouho. Už jen když usoudím fakt, že jsem tu první a na ostatní musím čekat.
"No jo hold ostatním moc dochvilnost neříká."
Vzdychnu si v duchu i se svým doprovodem. Ten jsem musel zvolit chytře, nebo spíše logicky. Takže nakonec se mnou přišla právě Sonya, která mi nyní dělá stráž za zády.

Postupně se sejdou i ostatní velité se svými doprovody, za což jsem rád. Mají menší zpoždění, než se dalo očekávat. Uctivě každému pak kývnu na pozdrav, dkyž je to vhodné.
Vyslechnu si Dareona, který nám líčí plán a situaci. Je docela pochopitelné, že musíme projít skrz ty pevnosti, ano jsou v horách a tvoří val, to by mohlo být mírně problematické, zvláště pokud jsou opravdu propojeny. Nicméně padla správná připomínka, nemáme tolik času crcat se s dobýváním moc dlouho. Chvilku se zamyslím.
"Hmmm, mohli bychom infiltrovat nějaké naše zvědy, aby nám otevřeli u některých pevnsotí bránu, nebo narychlo zbouchnout katapult, pokud by nezáleželo na vzhledu některých pevností navrhoval bych je ostřelovat buď přímo a nebo skály, které by pak pevnost zasypaly. Nemůžeme si dovolit zbytečně ztratit příliš mužů na takových hloupostech."
Podotknu svůj názor k celé věci a přelétnu pohledem mapu.
"A nebo je vylákat ven. Jestli se ještě nestáhli můžeme přepadnout vesnice, které mají pevnosti chránit s menší skupinou, aby na nás vyjeli, pak bychom je počtem rychle převýšili a odříízli a byl by s nimi konec."
Vyházím mátkové strategie, které by mohly být k užitku a čekám na ostatní.

Caladerské království - porada

Dareon pomalu zavrtí hlavou a prohlédne si mapu. "Ostřelování skály můžeme zvážit při útoku na obranný val," přejede princ prstem po pásu skal na jihu. "Při útoku na tyto pevnosti je to vyloučené, kolem žádná skála není. Navíc s nějakým dobýváním bych se nezatěžoval," dodá. Potom Dareon pokyvuje hlavou, když Gardain zmíní vylákání vojáků ven.
"To zní jako dobrý nápad, lorde Gardaine," ozve se poprvé korunní princ Alain a pohlédne na mapu. "Ale myslím, že by vyjela jen posádka jedné pevnosti a další by byly uvědoměny o přítomnosti temných elfů na území království," přidá nejstarší přítomný princ svůj postřeh. Na to Dareon kývne. "Pokud bychom je chtěli vylákat z více pevností, museli bychom zaútočit na více vesnic dál od sebe a to by jim napovědělo, že bychom nemuseli být obyčejná nájezdnická skupina nějakého narra," pronese mladší z princů. "Navíc při každém výjezdu jednotky jsou určitě informovány pevnosti na skalách, aby si dávaly větší pozor," upozorní vás. "Já bych pevnosti raději napadl přímo. Přepadová skupina uprostřed noci by zdolala hradby a vyřadila stráže, pak otevřela bránu pár stovkám vojáků, kteří by pevnost rychle ovládli..," navrhne Dareon a podívá se po vás. Pohledem vybídne Ikeshiu, aby se vyjádřila, neboť předtím ji svou rychlou reakcí na Gardainova slova uzmul možnost přidat svůj názor.

Útok na město

Město moc dlouho nevzdoruje. Přestože se ukáže, že městská stráž je na nájezd připravená a krátce po útoku je připravená a organizovaná, proti přesile nemá šanci. Stihnou se zformovat zárodky domobrany, ale tito muži už nejsou vycvičení ani nijak řízení, takže jsou rychle pobiti. Brána padla prakticky okamžitě, skupina útočící z druhé strany vpadla do města aniž by se jí kdokoliv mohl postavit.
Neuběhne ani patnáct minut a elfí vojáci už probíhají dosud poklidným malým městečkem, vraždí, znásilňují a rabují. Platí zásada, že voják má nárok na tolik kořisti, kolik unese, ale teď nastává pro tebe ta složitější část. Zkrotit posádku natolik, aby zabíjela jen staré a nemohoucí a nechala nějaké lidi na prodej na otrokářských trzích. A taky aby zůstalo nějaké zlato pro tebe...

Rabování

Vše jde dobře a město je brzy naše. ani nemáme příliš velké ztráty. Bylo už potřeba si trochu zvýšit sebevědomí v jednoduše vyhrané bitvě. Tohle ty mrzké lidi naučí.
Zrovna procházím vyvrácenou branou. Strážní věže jsou očouzené jak se jimi prohnal oheň mých mágů a uškvařil všechno co mu stálo v cestě. U paty leží roztříštěná lidská těla. Blázni, kteří se snažili uniknout plamenům.
Další těla jsou rozeseta v ulicích. Vojáci i civilisté tu leží na hromadách po spolu. Z domů se ozývá křik a rachot rozbíjeného nábytku. Všimnu si sloupu kouře, který vychází nalevo od nás.
"Okamžitě to uhaste. Nechci vidět žádné žhářství. Kdo bude přistižen jak něco zapaluje vlastnoručně mu useknu ruku," štěknu rozkaz. Kdyby se tu začal šířit požár nic z toho mít nebudeme. Všechny cennosti jenom shoří na popel.
Procházíme se hlavní ulicí směrem k radnici. Místy se ještě bojuje, ale je to jenom chabý pokus o vzdor a nemá šanci něco zvrátit. Jenom z jednoho hloučku na nás vyběhne zakrvácený muž, ale stačí udělat sotva pár kroků. Zadrnčí tětivy a s chropotem se svalí k zemi.
Před budou mě ještě dostihne posel se zprávou.

Olweho jednání pro mě není překvapením, ale čekal jsem trochu rafinovanější pokus než je tohle. Jen co vyřídím tohle budu se tomu věnovat.

"Přiveďte mi správce města a hlavně je nezabíjejte," mávnu na pobočníka. Chci z nich dostat kde ukrývají zlato a i když se to dá zjistit z jejich mrtvol s živými je to o něco jednodušší.
Přitom se rozhlédnu po náměstíčku a znechuceně pokrčím nos nad tím jak se někteří muži vyžívají pelešení s lidskými samicemi. Nechápu co vidí na tom poddruhu a že jsou ochotní klesnout tak hluboko a pářit se s těmi šeredami. Je to jako kdyby to dělali s ovcemi. Nechutné.
"Snažte se omezit vraždění v rozumných mezích. Dávejte pozor ať se muži příliš neopijí a nenechte nikoho utéci," promluvím ke svým kapitánům zatím co čekáme až nám přivedou zajatce.

Porada

"Pravda rychlý a přímý útok za noci by mohl být nejlepší a nejrychlejší volbou. Naše tmavá kůže s nocí lehce splyne a nepřítel to bude o to méně čekat. Snad při tomto plánu neztratíme muže, které bychom potřebovali v dalších bitvách."
Přikývnu skloněný nad mapou a na chvíli se odmlčím.
"Musíme tedy připravit oddíly a rozhodnout v kterou hodinu všichni najednou zaútočí musí vyrazit jednotně a dobýt pevnosti ve stejný čas. Žádná nesmí být varována. Pokud se stane jedna chyba a jedna zalarmuje všechny ostatní budeme z toho mít dostatek problémů."
Mírně se na mapu zamračím. Je to asi nejlepší plán nicméně ani tak s emi zrovna dvakrát nelíbí.
"Kdo bude velet tomuto nočnímu útoku, čí a jaké muže tam chceme vyslat?"
Optám se pak na důležitá fakta.

Khazader

Mnohokrát prověření bojem a se špičkovým výcvikem. Možná kdysi. Od té doby, co tady sedí na zadku ztloustli a zpohodlněli. Mým vojákům, kteří takový luxus neměli, se teď těžko budou rovnat.
"Sefarde." Kývnu na velitele mých ozbrojenců, aby Karanovi přiblížil stav mé armády. Jakmile jsou počty zveřejněny, můžeme začít plánovat obranu. Město je stavěno pevně a Karan myslel i na to, že nepřítel zdolá hradby a boje se přesunou do spletitých uliček. To je dobře. Jestli je nepřitáhne víc jak dvacet tisíc nepřátel, možná se nám hradby udržet podaří, ve skutečnosti ale nevíme kolik přesně jich můžeme čekat a vzhledem k obvyklé přesnosti informací od zvědů může být skutečný počet až někde kolem třiceti tisíc.

"Nevíme kdy přesně nepřítel udeří. Víme, že skřeti raději pochodují v noci, zároveň ale nemůžeme celou armádu nechat v pohotovosti nepřetržitě. To by se nám mohlo ošklivě vymstít." Jakkoli jsou temní elfové nadřazeni té chamradi, co se na nás valí, únava dokáže skolit i nás. V poušti jsme se o tom přesvědčili na vlastní kůži.
"Rozdělíme proto muže na třetiny. Jedna třetina bude vždy v pohotovosti na hradbách. Kromě toho vyšleme naše jezdce na koních ven, aby nám dělali předsunutý průzkum. Skřeti nemají nic, rychlejšího než je kůň, pokud budou naši jezdci opatrní, nemají se tedy čeho bát. Naopak by se jim mohlo podařit překvapit některý z předsunutých průzkumných oddílů nepřítele. Možná by dokázali obstarat i zajatce pro výslech." Dovolím si chvilku optimismu. "Každopádně nám dokáží upřesnit dobu, kdy nepřítel dorazí a my se tak můžeme připravit."

První krok je celkem jasný, v dalších už bude muset vstoupit do hry Karanova znalost Khazaderu. Ať se nám to líbí nebo ne, musíme počítat s tím, že hradby neudržíme a boje se rozšíří až do ulic. Proto je třeba vystavět barikády a udělat z města jedno velké bludiště. Kdo nebude bojovat, bude přemístěn do pevnosti. Stejně tak je však třeba naplánovat ústupové cesty jednotek z hradeb.
Připravíme spoustu pastí, součástí kterých bude i řízené zbourání některých budov, abychom nepřátelské síly odřízly ve slepých ulicích. Je proto třeba oslabit dopředu nosné zdi vytipovaných domů, aby je pak bylo možné na povel strhnout.
Mágové na vybraných místech navíc vytvoří iluzi zástavby, zůstanou nám tak k dispozici průchozí ulice, kterými budeme moct nepříteli vpadnout do zad.
Cílem je udělat z jedné bitvy spoustu malých a vypořádat se tak s nepřítelem postupně po menších skupinkách. Budeme tedy využívat přepady a tvořit chaos. Pro dezorientaci můžeme využít i mágy. Navíc budou nepřátele zasypávat šípy naši střelci ze střech, aby skřeti neměli ani chvilku oddychu.
Naším cílem bude způsobit nepříteli takové ztráty, aby v momentě, kdy se dostane k pevnosti, neměl už dost sil pokračovat v útoku.

K prvnímu střetu však dojde na hradbách zde bude úkolem mágů udržet jejich magickou obranu co nejdéle a zároveň vyřídit co nejvíce trollů. Na ty největší bestie se zaměří i katapulty a balisty. Střelci samozřejmě budou pálit po všem, co se jim dostane na dostřel a všichni ostatní budou alespoň házet kameny a jiné improvizované projektily, které zde budou shromážděny.
Jelikož skřeti jsou schopní slézat hradby bez pomoci žebříků a jiných nástrojů, bude třeba připravit nádoby s horkým olejem, vodou a čímkoli, co je po ruce. Pokud nebude dost materiálu, pomůžeme si iluzemi, nemůžeme to ale dělat věčně.
Nejtěžší bude určitě správně okamžik, kdy se z hradeb stáhnout. Musí se to stát před prolomením některé bran, případně před jejich plným převzetím nepřítelem. Ústupové cesty budou bráněny kopiníky, kteří budou pod tlakem nepřítele ustupovat zvolenými uličkami, aby je pak zatarasili sesuvem vybraných budov a pobili vše, co se stihli dostat skrz, potom je čekají další úkoly.

Složení armády
150 bojových mágů
100 jezdců na koni
200 kopiníků
200 rytířů
2000 žoldáků
1550 šermířů
1500 lučištníků

Porada

"Už jsem vyslal zvědy, aby zjistili, kdy v noci dochází ke střídání stráží na hradbách, a pokud možno i to, jak jsou stráže rozestavěné," odpoví ti Dareon. "Podle toho později zítra rozhodneme čas útoku, ideální by navíc bylo zaútočit už pozítří v noci," míní mladší princ. Poté se zeptáš, kdo bude velet mužům.
"Je tam dvacet pevností a jsme tady čtyři hlavní velitelé. Navrhuji, aby každý z nás velel útoku na pět pevností se svými muži," navrhne na to Dareon. "Dohodneme si přesný čas a zaútočíme všichni ve stejnou chvíli. Ale jak přesně bude útok proveden už si každý z nás rozhodne sám..," dodá Dareon. Hezky vybalancoval to, že sice rozhodl o tom důležitém, ale zároveň vám nechal dost prostoru pro samostatnost. Korunní princ i Ikeshia souhlasí s plánem.
"Výborně, jestli už, lorde Gardaine, nic nemáte?" ozve se princ Alain a počká na tvou reakci, případně odvětí, a pak pokračuje. "Zítra má armáda volno a stejně tak pozítří. Až pozítří odpoledne vyrazí vámi vybrané jednotky dvacet mil jižně k pevnostem. Jakmile budou dobyty, vydají se na pochod i zbylé armády."

Konec porady

Poslouchám, jak dál probíhá plánování. Nejspíše se k tomu nedá moc co namítat.
"Výborně, pak tedy budeme snad znát fakta brzy."
Přikývnu a narovnám se, jako všichni ostatní. Vyslechnu další rozkazy a mírně kývnu.
"Rozumím. Mužstvo si určitě rádo odpočine ač už se těší na boj. Sedět na zadku není jejich styl."
Pousměju se a pokud jsme propuštěni tak s uctivým kývnutím následován Sonyou odcházím.
"Jak se zdá máme dva dny na odpočinek. Což neznamená, že nebudeme udržovat ostražité hlídky a muže připravené. Vždy se může něco podělat. Navíc chlapi musí být ve formě. Ty pevnosti musíme převálcovat jako nic."
Mluvím ke své pobočnici a v duchu si probírám zdali to bude opravdu tak jednoduché, jak si princ představuje.

Rabované město

Nějakou dobu trvá, než ti tví vojáci k tobě dovlečou všech devět členů městské rady. Schovávali se a utíkali, ale nebylo těžké je chytit. Díky objemnějším tělesným stavbám neběželi moc rychle a honosný oděv je prozradil, když se pokoušeli vydávat za obyčejné lidi. Tví vojáci je pořádně zmlátí, několika vyrazí zuby, jiným zlámou nohy, ale dovedou ti je živé.
Okamžitě se u tebe objeví tlumočník. Ty ses samozřejmě nikdy nesnažil naučit ani slovo v belderštině ani jiném lidském jazyku, ale jsou elfové, kteří se lidsky naučí pro blaho Urozených, abyste mohli s touto podrasou nějak komunikovat.
Když se zeptáš, kdo je z nich rychtář, trvá konšelům asi půl sekundy, než zvednou ruku a ukáží prstem na muže ve svém středu. Rychtář je oblečený nejhonosněji, ale jinak není ničím výjimečný, možná je dokonce o něco méně tlustý než ostatní konšelé. Jejich tloušťka je naprosto odporná, navíc smrdí potem, strachem a močí. Ve skutečnosti tak tlustí nejsou, mají jen větší břicha, ale tobě to i tak přijde naprosto odporné. Tlustý elf neexistuje.

Porada

Další porada je druhý den v deset dopoledne. Zatímco armáda má celý den volno, velení čeká spousta práce. Porady se účastníte všichni tak, jako včera, jenom lady Ikeshia se z nějakého důvodu omluvila. Nikdo to ale neřeší, místo ní je tady jeden z velitelů jejich vojsk, plukovník Pleon Modrý úsvit, ambiciózní mladý Urozený, ovšem bez rytířského titulu. Proto u vás nemá moc velký respekt.
"Všechny pevnosti mají kolem dvou stovek mužů," jako první se chopí slova princ Dareon a hned upřesňuje počet nepřátel. "A jak jsem říkal, nejsou stavěné na odolání útoku. Mají malé hradby, spíš bych to nazval palisádami, dvě malé brány a úzký vodní příkop, mnohdy napůl nebo zcela vyschlý," přibližuje vám situaci. "Hlídky jsou dvacetičlenné a střídají se ve tři hodiny v noci. Dva muži u každé brány, zbytek na hradbách. Je možné, že u kasáren nebo před budovou velitele či skladu stojí další vojáci, to už zvědové nezjistili," pokrčí Dareon rameny. "Raději počítejte s tím, že tam jsou. Vybavení mají standardní, krátké meče, přilbice, kroužkové košile, každý voják má pochodeň. Velitel hlídky bývá obvykle někde na hradbě a má částečné plátové brnění. Každá pevnost má pět mágů, kteří se ale hlídky neúčastní."
Dareon se na chvilku odmlčí. "Terén kolem bohužel není zcela příznivý. Pevnosti se nachází na malých kopcích uprostřed lesů, posádky pevností ale vykácely stromy kolem dokola v okruhu sta metrů."

Další porada

Na poradu dalšího dne jsem se dostavil se stejným doprovodem jako první si slovo vzal Dareon, aby nám vyložil, jaká je vlastně situace. Bedlivě poslouchám a nakonec mírně kývnu.
"Osádka tedy relativně slabá a špatně chráněné. Mágové by mohli dělat potíže, ale pokud budeme mít v útočných jednotkách zařazeny mágy, kteří jejich případné útoky zneutralizují škody budou minimální.
Terén ač stíženy by neměl dělat takové problémy. Jednotka půjde v tmavém oblčení a budou mít upevněny zbraně tak, aby necinkaly. POchodně nepotřebujem v noci vidíme docela dobře a dobře splyneme s terénem. Jakmile nás spatří budeme už moc blízko. Střelbou se zbavíme některých hlídech hlavně té u brány a přelezeme v pár lidech hradby. Pak už jen otevřít bránu a začnou jatka dřív než se vzpamatují obránci."
Navrhnu svou strategii.

Porada

"Souhlasím, přechod přes ten holý prostor bez stromů by neměl být takový problém. Dokonce i kdyby byla obloha bez mraku a měsíc svítil ostošest, máme mágy, kteří nám pomohou jednoduchými zastíracími kouzly," kývne hlavou Dareon. "Jinak jsem myslel na to samé, rychlý přechod, několik mužů přes hradbu, zbavit se hlídek, otevřít brány, počáteční fáze maximálně pět minut."
Poté se ozve plukovník narr Pleon Modrý úsvit zastupující Ledový štít. "Jak budou rozděleny pevnosti?" zajímá se.
Tentokrát se slova chopí korunní princ Alain. "Já a bratr si vezme těchto deset pevností, Ledový štít si vezme tyto prostřední a východních pět pevností si vezme Železné kopí," rozdělí to, ale je vidět, že to nerozdělil jen tak spatra, bezpochyby už o tom předtím debatoval s Dareonem. Alainův mladší bratr se teď také znovu chopí slova. "Pevnosti máme rozdělené, kolik vojáků si vezmete je na vás," sdělí tobě a Pleonovi. "Trochu jsme museli pozměnit časový plán. Navrhuji vyrazit k večeru tak, abychom byli schopni zaútočit před druhou hodinou ranní, kdy už budou hlídky unavené a jejich náhradníci budou ještě spát. Jakmile budou pevnosti naše, dáme zprávu zbytku armády a ta vyrazí za námi, proto nechte alespoň jednoho svého velitele s armádou."

Porada

Poslouchám ostatní velitele a opět musím kývnou.
"Přesně tak bude to rychlé."
Alain už rozdělil pevnosti k dobytí je mi to v celku jedno přece jen všechny jsou prakticky stejné, takže jen přikývnu.
"Dobrá tedy připravíme se a vyrazíme již dnes se setměním. Připravme tedy proto své muže, vše musí jednotně klapnout. Budeme si dávat nějaký signál k útoku, nebo zaútočíme pouze odhadem v určitou hodinu? Mohli bychom využít mágy pro mentální spojení."
Navrhnu, abychom doladili ještě detaily, než se rozhodneme začít vše připravovat.

Khazader

Bohužel se ukáže, že skřeti přeci jen mají něco, co se koním vyrovná. Několik stovek jejich skřetů jezdí na obrovských vycvičených vlcích, kteří sice ani zdaleka nedosahují koňské rychlosti, ale mají mnohem větší výdrž a také ví, jak se loví ve smečce. Ze stovky vyslaných jezdců se jich vrátí dvacet sedm, kteří nesou zprávy o vskutku obrovské skřetí armádě.
Dobře víte, že daleko na východě žijí kmeny o desetitisících skřetech, jsou také hlavní důvod, proč rod Otrávaného šípu tak hlídá svou východní hranici. Občas se rody spolčí a vytáhnou proti vám, někdy je odrazíte vy, jindy musí povolat svou obrovskou armádu dokonce váš otec. De facto tažení tolika skřetů proti vám není nic až tak neobvyklého. Akorát že tentokrát jsi ty uvízlý mezi touto armádou a stovkami mil žhavé pouště. Jindy skřety odrážíš na rodové hradbě, v pořádné pevnosti a za zády s třicetitisícovou armádou tebe a sourozenců. V takovém počtu se už skřetí rody nezdají tak strašné. Teď se ale zdají.

Podle jezdců armáda trochu zpomalila a současným tempem tady bude přesně za jeden den, pokud by zrychlila, zvládla by vzdálenost urazit za patnáct hodin. Zdá se, že celá armáda má kolem dvaceti tisíc skřetů a tisícovky orků. Zatímco skřeti bojují převážně počtem a na jednoho vojáka jich klidně zvládne naskákat i patnáct, orkové už jsou v boji jeden na jednoho mnohem nebezpečnější. Více než dva metry vysoké zelené hory svalstva, ozbrojeni nejčastěji sekerami, kyji nebo palcáty. Viděl jsi orky, kteří bojovali, i když z nich trčelo deset šípů. Nejprudší jedy je mohou dostat až po minutě, v záchvatu zuřivosti mohou bojovat bez ruky, nohy, jsou stejně nebezpeční beze zbraně, jako s ní... A narozdíl od skřetů, kteří jsou chamraď, orkové jsou válečníci a temní elfové je nepodceňují. Mají mozek.
Trollové jsou větší, ošklivější a mnohem hloupější, ale také silnější bratránci orků. Obvykle proti nim musí vyjíždět rytíři, protože koně se jejich pachu bojí a plaší se, nauglirové naopak tento pach berou jako výzvu. Trolla skolí jedině zásah do hlavy, většinou si proto rytíři do boje proti nim berou dlouhá kopí.

Podle zvědů jsou pro orky připraveny nějaké žebříky, ale moc jich není, nejspíš orkové předpokládají, že hradby už budou dávno vyčištěny skřety, až po nich polezou. Zatím ale všechny výhody, krom té početní, jsou na vaší straně. Máte hradby, zásoby, výhled široko daleko, lépe vycvičenou a organizovanou armádu, lepší výzbroj. Orčí vojevůdci si to ale bezpochyby uvědomují.


Khazader - ráno

Dvanáct hodin před předpokládaným příchodem nepřítele

Vzbudíš se kolem sedmé hodiny a ještě pár minut se rozvaluješ v bratrově posteli uvnitř jeho prostorných a luxusních komnat. Pak vstaneš a začneš se oblékat. Sotva jsi hotov a zapínáš si opasek se svým mečem, ozve se zabušení na dveře a dovnitř spíše vlétne, než vejde elf ve zbroji šermíře-důstojníka Keroxovy armády. Za ním okamžitě vejdou tví dva rytíři v černé plátové zbroji, kteří doteď hlídali u dveří. Evidentně jej pustili, ale stojí mu hned za zády a dlaně mají položeny na jílcích mečů.
"Můj lorde!" vyhrkne důstojník a sotva stihne krátce zasalutovat, než spustí. "Někdo v noci otrávil studny v horním městě! Už máme desítky mrtvých!" Ve vnitřním kruhu města, horním městě, nocovala a snídala většina důstojníků tvé i Keroxovy armády. I všichni tví rytíři. "O generála Karana se starají mágové, je na tom ale hodně špatně."
Karan je jediný, kdo dokonale zná celé město.

Porada

"Nevidím důvod, proč vyčerpávat naše mágy mentálním spojením, když spolu nepotřebujeme mluvit," řekne Dareon po krátké úvaze. "Spojte se se mnou nebo s Alainem, pokud by nastaly nějaké nepředpokládané problémy..," pousměje se mladší z princů. Je vidět, že si takový neočekávaný problém nedovede dost dobře představit. Nebo se mu nechce si ho zkoušet představit. "Signálem k útoku budou dvě ohnivé koule vypálené do vzduchu z naší pozice. Musíte je vidět i na tu vzdálenost dost dobře. Pokud by bylo zataženo, budou to dvě koule energie," instruuje vás Dareon. Pak zachytí Alainův pohled a kývne. Alain kývne taktéž.
"Děkuji, pánové," přikývne korunní princ. "Večer vyrazíme, můžete jít," propustí vás. "Nebudu si to brát osobně," špitne za tebou Sonya velice tichounce, když Alain řekne pánové. O chvíli později už jdete vedle sebe ležením Krvavého trnu směrem k armádě Železného kopí. "Stejně to bude všechno nakonec jenom na nás," pronese Sonya a pohlédne směrem, kde leží stany šesti tisíc rytířů Krvavého trnu. "Tihleti se dostanou ke krvi až budou největší bitvy vybojovány. A princ Alain si přisvojí zásluhy."

Rabované město

Chvíli si ty kreatury prohlížím a nijak se nesnažím zakrýt opovržení které nad nimi cítím. Nejraději bych je nechal zaživa pohřbít do země, ale to si teď nemohu dovolit.
"Lidé," oslovím je a i když mi těžko rozumí postřehli z tónu řeči s jakým pohrdáním s nimi mluvím a ještě víc se přikrčí strachy. "Jestli je vám váš život, život vašich blízkých milý a nechcete aby celé město vyhořelo do základů, vydejte mi všechny své cennosti které tu ukrýváte a já se svou armádou odtáhnu."
Počkám až jim tlumočník mou řeč dopřekládá a dám jim chvíli na rozmyšlenou. Pohrůžka snad bude stačit. Pokud ne přejdeme k činům.
Nakonec, když jejich brebentění a dohadování nemá konce natáhnu ruku a pobočník mi do ní vloží svůj meč. Má trpělivost je u konce a jestli hned nedostanu odpověď jednoho z nich popravím.

Náš tábor

"Dobrá tedy vhodné řešení."
Kývnu a když dostaneme pokyn k rozchodu jdu do našeho tábora následován Sonyou.
"Ano to je docela pravděpodobné, že se tak stane nicméně válka je zlá i vůdci umírají rychleji než by bylo zdrávo."
Pokrčím mírně rameny je mi jasné, že kdykoli může i Alain nebo jeho bratr umřít na bojišti. Já naproti tomu umřít nehodlám.
"Dohlédni na to, aby se připravila dostatečná skupina našich mužů pro útok na ty pevnosti, rovnoměrně je rozdělte. Ty a Adrya pak zůstanete se zbytkem armády, protože její velká část ještě nedávno patřila otci věřím, že budou nejvíce poslouchat tebe stejně tak, že dohlédneš na mou sestru aby byla v pořádku. se mnou půjde Aras, který bude mým pobočníkem pro tuto misi."
Podotknu za chůze svůj plán.
"Musíme se mít stále napozoru, kdo ví kdy nám nějaký spojenec bodne kudlu do zad je toneprvaděpodobné ale..."
Je jasné, že tyto obavy asi nikdo z nás nezaplaší.

Rabované město

Správci města se samozřejmě nechtějí vzdát svého zlata, ale do umírání se jim také nechce. Nakonec se však zlomí až ve chvíli, kdy ti jeden z tvých mužů vloží do nastavené ruky svůj meč. Svůj vlastní se ti kvůli nim tasit nechce.
S touto výhrůžkou už si správcové neporadí a prozradí ti, kde schovávají své poklady. Respektive vyklopí ti, že městská pokladna se nachází ve sklepeních pod radnicí a dají ti i klíč k pokladnici. Co ti ale neřeknou je to, kde se skutečně nachází většina zlata. Městská pokladnice určitě nějaké bohatství ukrývat bude, ale nepochybuješ o tom, že většinu zlata budou mít radní ukrytou někde ve svých pokojích.
S odpovědí, kde má ukryté zlato město, se nespokojíš, a setneš prvního správce. Pak už jsou ostatní hodně ochotní a brzy máte na vozech naložené truhlice plné zlata. Dalším bohatstvím jsou samotní lidé, můžeš vzít do otroctví tisíce lidí. Ženy se dají prodávat jako sexuální otrokyně, velice žádaní jsou silní muži, využít se dají i starci, u kterých se může použít kůže na plachty, nebo děti, které mají velice žádané maso. Lidští otroci jsou velmi žádaní na severu i východě a jejich ceny se mohou vyšplhat velmi vysoko, otázka pro tebe ale je, jestli dokážeš otroky převézt přes Moře nářků. Už tak máš poškozené lodě a málo zásob. Ty tady sice můžeš doplnit, ale problém s kapacitou lodí to nevyřeší.

Pět pevností

Tvá malá armáda vyrazí, jakmile ti spojovací mág předá rozkaz do Dareona Krvavého trna. Máš s sebou zastoupení jak lučištníků, tak šermířů i kopiníků (kolik nechám samozřejmě na tobě). Jezdce jste s sebou nevzali, nicméně Sonya s tebou poslala i padesát rytířů, kteří by měli hlídkovat za pevnostmi a dohonit případného posla, který by vyrazil směrem k pevnostem v horách dál na jihu.
Musíte k pětici pevností, které máš dobýt, postupovat rychle, abyste byli na svých pozicích než sena nebi objeví dvě ohnivé koule, a předtím ještě stihli krátký průzkum. Hrubé obrysy obrany vám už poskytl díky svým zvědům Dareon, ale ty si raději všechno necháš potvrdit i svými muži. Nicméně zprávy tvých zvědů se shodují s tím, co vám řekl Dareon. Slabé opevnění, maximálně tři stovky mužů v pevnosti, spíše ale kolem sto padesáti a to se počítají i kuchaři, podkonní a podobně.
Zbývá ti rozdělit, kolik mužů zaútočí na jakou pevnost a kde budete v době útoku ty a Aras. U vůdců temných elfů je zvykem, že se vrhají do boje a nesledují bitvy zpovzdálí, rozkazy předávají vysokým důstojníkům přímo z bitevní vřavy, maximálně se na chvíli stáhnou. Ikeshia a Dareon si účast v bitvě nejspíš nenechají ujít, ale pochybuješ, že takový Alain se vrhne do bitevní vřavy.

Khazader

Po vstupu důstojníka můj pohled okamžitě vystřelí ke dveřím a pravačka uchopí jílec šavle. Když začne hlásit, uklidním se a ruchu svěsím klidně podél těla. Zprávy mi však na klidu nepřidávají. Že by skřeti pronikli do města? Tomu se dá jen těžko věřit. Že by si chtěl Kerox pojistit mou smrt? To už je pravděpodobnější, ale obětovat tomu celý Khazader? To asi ne.

"Uzavřete studny v celém městě, stejně tak skladiště s jídlem a klíčovými zásobami. Na všech těchhle místech chci posádku mých mužů." Nedůvěry v sourozence se temný elf zbavuje jen velmi obtížně.
"Pak vemte otroky a zjistěte skutečný rozsah škod. Každý zdroj vody musí být otestován." Potřebujeme se ujistit, které zdroje jsou spolehlivé, a které ne. Pár otroků umře, ale to je to nejmenší co mě teď trápí.
"Postiženým mužům zajistěte veškerou možnou péči a a spočtěte postižené. Kromě toho budu potřebovat Karanova zástupce. Přípravy na obléhání nesmí být přerušeny."
Kývnutím hlavy odešlu důstojníka pryč, aby dal věci do pohybu. Druhým kývnutím hlavy odešlu jednoho z mých rytířů, aby zpravil mé vlastní muže o jejich novém úkolu hlídat zdroje uvnitř města.

Na to sám opustím své komnaty, nebo spíše bratrovy komnaty, a zamířím k těm, kde nyní přebývá Falluja. Svého zbývajícího strážce mezitím pošlu za Sefardem, po kterém budu chtít deset mužů, kterým můžu bez výhrad věřit. Bez zbytečného otálení potom vstoupím do Fallujiných pokojů.
"Na horním městě někdo otrávil studny. Zatím neznám přesný rozsah škod, od tebe ale potřebuji, abys zjistila kdo a jak to udělal. Jestli to byli skřeti, možná znají přístupové tunely do města, o kterých ani Karan neví, možná to jejich šamani nějak zvládli na dálku. Nemůžeme vyloučit ani to, že si na nás vzpomněl Kerox. Od tebe proto potřebuji, abys zjistila jak k tomu došlo a zamezila tomu, aby se to opakovalo. Sefard ti přidělí desítku důvěryhodných mužů pro případ, že by se tě travič chtěl během vyšetřování zbavit. Pokud to půjde, dej mi do dopoledního setkání velitelů vědět, jak postupuješ."

S tím nechám Falluju jejímu úkolu a konečně se jdu nasnídat. Předtím si samozřejmě nechám vyčlenit skupinu otroků jako mé osobní degustátory. Na dopoledním setkání velitelů snad budeme vědět víc a tam se taky budeme muset rozhodnout, jak se vypořádat se ztrátou Karana.

Útok na pevnosti

A přišel čas, čas vyrazit na ty zasrané hajzli, kteří se schovávali v těch svých kamenných budkách ve skalách. Rozválcujeme je. To je jisté. Kupředu jsme vyrazili pohromadě, ale při bližší vzdálenosti jsme začali armádu dělit na pět částí a každá dál šla svým směrem pod vedením svého důstojníka.
Samozřejmě průzkumem jsem si ověřil veškeré informace, které byly naštěstí pravdivé. Opravdu zde bylo málo mužů osádka o 150 mužích, kteří nejsou ještě všichni připraveni, ani bojeschopní není zrovna moc velká.
50 našich rytířů mělo za úkol hlídkovat okolo pevností a zabíjet urpchlíky, aby se nedostaly ven informace.
Obrana padne rychle zvláště proti překvapující a organizované armádě. Jsme na pozicích ještě s předstihem já a Aras jsme s jednotkami, které jdou na prostřední pevnost z těch 5.
Muži jsou rozděleni následovně:

Na každou pevnost spadá útočná síla:
- 100 lučištníků, 100 šermířů a 50 kopitníků, což dohromady dělá 500 lučištníků, 500 šermířů a 250 kopitníků na tento útok.

Nyní čekáme na signál.

Cesta zpět

Spokojeně sleduji nakládání truhlic, pytlů a beden. Někde je zlato, jinde látky, v dalších koření a samozřejmě zbytek jsou zásoby na cestu. Město jim nechám stát. Kořist je slušná a vypálením toho brlohu nic dalšího nezískám, i když by bylo hezké vidět utrpení těch špinavých lidiček, ale rozum zvítězí nad vášní. Bude lepší je nechat na pokoji a za rok, za pět let je poctít znovu svou návštěvou až budou mít pokladnice znovu plné.
Otroků si beru jenom tolik kolik je potřeba na tahání povozů. Máme do nich zapřažené voly a koně z města, ale cesty nejsou nejlepší a až bude potřeba vyprostit zapadlé kolo budou se hodit. Nemá cenu tahat jich sebou víc, nebude potřeba tolik vojáků na jejich dohlížení. Až budu potřebovat otroky stačí udělat nájezd na pár vesnic na pobřeží. Pro teď je důležitější dovézt kořist zpátky na loď. Už se nemohu dočkat až budu mít pod nohami znovu prkna lodě.
"Odjezd!" zavelím konečně ze sedla koně kterého jsem si přivlastnil a karavana se vydá na cestu zpět k ukrytým lodím. Za sebou necháváme jenom nářek žen, dětí a zlomených mužů.

Khazader

Dopřeješ si vydatnou snídani a potom si vyslechneš hlášení o ztrátách. Celkem jste přišli o sto dvacet mužů, povětšinou seržanty a desátníky obou armád a patnáct rytířů. Dalších padesát mužů zatím s otravou bojuje, ale jejich vyhlídky nejsou zrovna slibné. Do této skupiny spadá i velitel města Karan.

Před dopolední schůzí velitelů ještě navštívíš Falluju, aby ti řekla, co zjistila. Skřeti v žádném případě nemohli otrávit studny magií z pozic, kde jsou. Hradby města jsou natolik chráněné, že magie skrz ně do města prostě neprojde. Rovněž je nepravděpodobné, že by se skřeti nějak dostali do města, magické teleporty a portály ve městě ani v jeho blízkosti nejsou zvenčí možné a tajné chodby do města jsou hlídané Karanovými muži. Podle Falluji byl jed jednoduše vsypán do jednotlivých studní, což znamená, že to mohl být jedině někdo zevnitř.

Tak jako tak, na schůzi velitelů je toho hodně co probrat. Karan měl několik zástupců, a všichni ho samozřejmě chtějí nahradit, armády tvé i tvého bratra přišly o velkou část svého středního velení a rytíři se vztekají jako malé děcka, a chtějí hlavu traviče. Nebojí se smrti v boji, ale zemřít takhle je pro ně potupa.

Míříš na poradu se dvěma svými vojáky v zádech a ještě posloucháš hlášení zvěda o skřetí armádě. Neustále se přibližuje a podle současných odhadů by mohla být na dostřel v šest hodin večer. Podle zvěda se občas v táboře skřetů strhnou rvačky mezi kmeny, ale nějaká železná ruka zatím dokázala udržet skřety na uzdě, takže nedošlo k větším ztrátám na jejich životech.

Khazader, dopolední schůze velitelů

Fallujino sdělení nás neposunulo nikam dál k identifikaci pachatele. Můžeme snad jen tušit, že skřeti nejspíš nebudou tím, kdo je za celou věc zodpovědný.
"Zkus zjistit, jestli byla ve městě od doby, kdy jsem mluvil s Keroxem, uskutečněna nějaká komunikace s někým zvenčí. Jestli zjitíš cokoli, co by pomohlo v nalezení pachatele, přijď mi to říct rovnou na schůzi." Nakážu Falluji. Nečekal bych, že pachatel jedná na vlastní pěst, musí být nějaké vazby s vnějším světem.

Na schůzi předstoupím před velitele a snažím se obranu města zorganizovat natolik, abychom měli alespoň šanci dožít se zítřejšího slunce.
"Otrávení studní nás zasáhlo, více, než se podle výčtu mrtvých může zdát. Naše armády přišly o výrazný podíl nižších důstojníků, což jsou právě ti muži, které budeme při decentralizovaném vedení obrany města potřebovat nejvíce." Jakmile ustoupíme z hradem, bude každá jednotka bojovat prakticky sama za sebe. Sice v mezích celkového plánu, ale kooperace a komunikace bude obtížná přinejmenším do chvíle, než nás nepřítel zatlačí do dalšího okruhu hradeb.
"Po pachateli stále pátráme, zatím ale nemáme vodítko, které by nás přivedlo na jeho stopu. Víme však, že to musel být někdo místní. Hradby nebyly narušeny. Nepřestáváme v pátrání, naší prioritou ale musí být obrana města."

"V prvé řadě je potřeba aby všichni velitelé nahradili zasažené důstojníky novými, volbu mužů, které povýšíte, nechám plně ve vaší kompetenci, znáte je lépe než já." Co jiného taky můžeme udělat. Tohle je jediný myslitelný způsob jak zacelit ránu v hierarchii velení.
"Co se týče indispozice Karana," odmítám veřejně přiznat jeho nízké šance na rekonvalescenci, "nemám čas vypořádat se s mocenskými pletichami, které se v Khazaderu vyvíjely dlouho předtím, než jsem se sem s mými muži dostal. Každý z vás dostane velení nad jedním sektorem města a budete se zodpovídat přímo mně. Koho ustanoví Kerox jeho zástupcem v Khazaderu po bitvě, není můj problém a nebudu to teď řešit."

"Podle našich zvědů má nepřítel dorazit k městu v šest hodin dnes večer. Do té doby musí být veškeré přípravy hotové. Je třeba vyztužit brány, připravit léčky přímo ve městě a vybrat konkrétní ústupové trasy z vnějšího okruhu hradeb. Teď se rozdělí jednotlivé sektory a každý velitel bude nadále zodpovědný za přípravu toho svého."

Útok na pevnosti

Čekáte na signál ještě několik dalších minut. Jste připravení, muži napjatí a natěšení na brzké krveprolití. Stojíš s jednotkami, které za nedlouho zaútočí na prostřední pevnost, a Aras stojící vedle tebe si cinká nehtem o zuby.
A pak se na nebi objeví ohnivá koule, která vystoupá k nebesům a pak se rozprskne. To je signál a čtyři jednotky se vydají ke svým pevnostem, u té tvé ještě vydáš rozkaz ty a i pátá jednotka vyrazí vpřed. Snažíte se běžet rychle a tiše, ale jakmile už jste u hradeb a začnete přes ně šplhat, vojáci už se neubrání a začnou řvát bojová hesla. Aras se vedle tebe divoce zazubí a tasí scimitar. Pak jednou rukou popadne lano a obratně vyšplhá na cimbuří. Po něm ihned vylezeš ty, ale to už je po hlídkách. Na hradbě bylo jen několik vojáků, kteří proti natěšeným temným elfům neměli šanci. Přesto se na chvíli rozezní poplašný zvon, než je umlčen. Je to ale jedno, tví vojáci už svou přítomnost rozhodně neskrývají.
Jedni se vrhnou ke kasárnám, další ke zbrojnici a velitelskému domu. Aras na tebe mrkne a čeká, kam poběžíte vy.

Moře nářků

Konečně jsi zpět na palubě Tanithil a znovu máš pod nohama prkna své lodě. Lidskou pevninu brzy necháte daleko za sebou. Lodě máš přeplněné otroky, zlatem, diamanty, drahými látkami a lidským kořením, pro které by severské rody Železného kopí a Ledového štítu táhly do války. Ostatně tamní lordové byli schopní vytáhnout pro méně než koření.
Vracíte se nyní do tvých přístavů a poté musíš navštívit svého otce. Něco ti ze tvé kořisti ubude, budeš muset poslat daň králi a dat nějaké dary otci, odměny posádce a i oprava lodí tě bude něco stát. Ale pořád ti hromada zlata a drahokamů zůstane a otec bude určitě spokojený, zatímco tvůj ufňukaný bratr může ostrouhat. Nevíš, jestli už se běžel otci vyplakat na ramínko, že na něj byl starší bráška ošklivý, ale jestli ano, moc si nepomohl. Otec pomáhá svým úspěšným dětem. A můžeš počítat s tím, že doplní stavy tvé posádky.
"Chcete plout do svého přístavu, nebo do rodového?" otáže se tě kormidelník Tanithil, podle které nastavují kurz i kapitáni ostatních lodí. Je to důležitá otázka, ty máš jeden přístav, který je dosti daleko, ale máš tam své lodě, své vojáky a nikomu nic neplatíš. Rodové, tedy otcovy přístavy jsou podstatně blíž, ale budeš muset platit krom darů ještě i poplatky za to, že ti vůbec dovolí doplout k dokům.

Smrt obráncům!

Signám konečně přišel a všechny armády se daly kupředu.
"Na ně! Pobijte je všechny nikdo nesmí utéct!"
Křiknu na své muže. Zde není třeba moc rozkazů. Všichni víme, jak chodí plenění hradu a zdolání hradeb máme již připraveno. Rozběhneme se tedy všichni kupředu. Velká část z nás i s úsměvem na rtech. Blíží se hradby nepřítele a s nimi a nastávající boj. Hned po Arasovi zdolám hradby a tasím svůj stříbrný jedenapůlruční meč. S hlídkama si už starosti dělat nemusím a než se pořádně rozkoukáme už je hradba obsazená našima. Je však třeba rychle pobít zbytek.
"Půjdeme navštívit pana velitele."
Ušklíbnu se na Arase a rozběhnu se se skupinkou, která míří do velitelského sídla. Třeba z něj dostanu i nějaké užitečné informace, když ho chytím živého.
"Jejich velitele pokud možno živého hezky si ho podám."
Ďábelsky se na své muže usměju a obezřetně spoledně s pár dalšími vykopneme vstupové dveře, abychom mohli pokračovat v našem lovu. Cestou nikoho nešetřím. Ten, kdož se mi dostane pod meč už nevstane.

Velitelství

Zazubíš se na Arase a potom společně s ním a několika dalšími vojáky seběhnete po schodech dolů z hradby a zamíříte k budově, kde sídlí velitel téhle pevnosti. Cestou zabijete dva vojáky, kteří se vám vrhli vstříc, a tři, kteří se vrhli na zem a prosili o smilování. S další vojákem vyrazíte dubové dveře a teprve potom jej zabijete.
"Velitel bude chrupkat nahoře," pronese Aras a vydáte se ke schodům, vaši muži mezitím se smíchem zabíjejí velitelovy stráže. Vezmete schody po dvou a brzy stojíte před dveřmi velitelova pokoje. Rozsekneš napůl dalšího nepřátelského vojáka a Aras pak vykopne dveře. Vrazíte dovnitř a čelíte veliteli pevnosti. Vybrali jste si tu nejlepší chvilku, potupeněji už snad ani vypadat nemohl. Noční čepičku má stále na hlavě, pořád má na sobě i volnou noční košili a snaží se nasoukat se do vojenských kalhot, teď je má u kolen.
Když vrazíte dovnitř, zvedne k vám pohled a zbledne. Lidé jsou zvláštní druh, nedosazují do velitelských pozic ty nejlepší, neuznávají přirozený výběr, uznávají jen rodokmen. A poté pevnostem velí takoví lidé. Nejspíš to bude sedmý syn nějakého vévody nebo druhý syn menšího hraběte, jinak by ho sem neodklidili. Může mít kolem třicítky, ale už mu řídnou vlasy a určitě váží víc, než by pro něj bylo dobré. Pořádnou bitvu nejspíš nikdy neviděl, protože při pohledu na vaše meče, jak z nich odkapává krev, vypadá, že je mu na omdlení. Ale všechna čest, pořád stojí na nohou.
"Jeden by řekl, že obranným liniím mezi lidmi a temnými elfy bude velet chlap," pronese Aras a velitel padne na kolena.
"Prosím! Mám ženu a děti!" zaškemrá velitel pevnosti a zdá se, že nemá daleko k slzám.

Posraný velitel

Vše šlo, jako po másle. Ti ubožáci ve velitelské pevnosti byli k smíchu. Než pozvedli zbraně už se váleli většinou v kaluži krve. Bylo to příjemné vzpružení smyslů. Vyběhneme s Arasem schody a zatímco jsem hezky nechal vytékat střeva hlídače u dveří a umírat ho v křečích Aras vykopne dveře. Vevnitř je polonahý velitel, který je v polovině oblíkání a do těch kalhot u kolen si možná i nasral, jak se nás lekl.
"No to je verbež, pěkně ubohý velitel."
Ušklíbnu se a s mečem hezky od krve přistoupím k tomu takzvanému veliteli a namířím mu mečem na hrdlo.
"Žebráš o milost, jako pes ale co mi nabídneš oplátkou hmm?"
Ušklíbnu se zlomyslně.
"Řekni mi vše co víš, jak vypadá terén za tímhle vaším obranným pásem? Jaké další pevnosti a města jsou tam dál a jaké mají obrany? Chceš si zachránit život, tak vyklop vše co víš tahle pevnost je již ztracená právě teď poslední z vašich mužů umírají, když je mí chlapci porcují. Nechceš dopadnout stejně? Máš šanci."
Ušklíbnu se a svýma chladnýma očima se na něj dívám a čekám, jak bude reagovat.

Moře Nářků

Vše probíhá dobře. Zboží je naložené, napínáme plachty a míříme domů. Zatím se nám daří a doufám, že to ještě tu chvíli vydrží než dorazíme domů.
"Nastavte kurz do nejbližšího rodového přístavu," rozhodnu se nakonec. Bude lepší když prokáži dobrou vůli. Nechci otce zbytečně dráždit zatím co mu tam bratr něco potajmu našeptává. takhle uvidí, že se ničeho nebojím a nenechávám si nic pro sebe. Možná pak bude o něco příjemnější.

Zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu. Pozoruji ostatní lodě v závěsu a kochám se tím pohledem. Morálka je dobrá a já si dovolím malý úsměv. Nechám pro teď vše v rukou svého pobočníka a vrátím se do kajuty. Musím dospat deník, projít seznam kořisti, propočítat podíly a vybrat vhodné dary. Ještě mě čeká spousta práce.

Vítězství se nám celkem vzdaluje

Trogrin je opravdu silný soupeř a skoro si začínám říkat, že to je velké sousto. Ovšem ať bylo nebo nebylo, tak já ho porazím i přes jeho velikost. Musel jsme nechat, že byl hbitý a já měl co dělat. Začínal jsem litovat, že jsem se trefil jen do helmy a netrefil ten tlustý trpasličí krk. Rychle jsem přemýšlel o svých možnostech. Teď mě držel v šachu a já si nemohl dovolit nechat se zasáhnout tím kladivem. Musel jsme ho aspoň jednoho zbavit. Snažil jsem se o kousek ustoupit, abych nemusel skákat jak on píská. Vidina kladiva v boku se mi vůbec nelíbila. Zkusím o kousek ustoupit a zaútočit šavlemi na jeho ruce, abych ho zbavil aspoň jednoho kladiva.
Lolth stůj při mě!

Tažení

Velitel kolaboruje jedna báseň, ale i přesto se nedozvíš prakticky nic nového. Za tímto prvním obranným valem je poměrně jednotvárný terén, hlína, nějaký ten keř, občas les či řeka, ale žádná, která by se nedala rychle přebrodit. Nějaké menší vesnice, ale ty větší a města už jsou potom schovaná za druhým obranným valem, kterým jsou Dorcirijské hory. Dlouhý pás šikmých skal, přes které je nemožné přelézt a trvalo by týdny je obejít. Víc k pevnostem ani k dalšímu zabezpečení druhého obranného valu už ti velitel nic neřekne, protože to nejspíš neví. Jeho další osud tak pak už závisí jen na tvé vůli.

Každopádně hodinu a půl po úspěšném dobytí všech pevnůstek už se nacházíš zpět v hlavním velitelském stanu v táboře armád. Dobyté pevnosti byly samozřejmě dobře zabezpečeny, aby náhodou nebyly dobyty zpět nepřítelem. Při útoku jsi celkově ztratil 28 šermířů a dalších sedm je těžce zraněných. Z boje však nebyl vyřazen ani jeden kopiník či lučištník.
Ve stanu je krom tebe také Dareon, který schůzku svolal, a nějaký černovlasý zjizvený rytíř v černé zbroji, který bude na této schůzce zastupovat Ledový štít. "Můj bratr se z této porady omlouvá, dobývání pevností jej tak zmohlo, že se rozhodl, že si raději půjde lehnout," omluví Dareon korunního prince a ani se přitom nepokouší zamaskovat ironii v hlase. "A lady Ikeshiu zranil při útoku na pevnost šíp. Podle léčitelů je zranění natolik závažné, že se lady Ikeshia již nebude účastnit tažení a odcestuje domů," informuje pak Dareon přímo tebe. Čekal bys, že Dareon bude po krveprolití nadšený, alespoň to tak prý obvykle bývá. Černou kovovo-dračí zbroj má potřísněnou zaschlou krví nepřátel, ale přesto vypadá nějak přešle, jako by ho zpráva o zranění Ikeshii celkem zasáhla. "Než Ledový štít pošle jiné své dítě, aby se chopil velení vojsk, povede je tady ser Ronor Sněhová bouře," představí ti zjizveného rytíře. O jeho příjmení jsi už samozřejmě slyšel, Sněhová bouře je mocný severský rod, který měl dokonce pár století vlastního Pána řetězů, než je vojska Ledových štítů donutila podřídit se. Zajímavou otázkou ale je, kdo z dětí Ledového štítu povede armádu na tomto tažení, protože jich už moc nezbývá. První syn a hvězda rodu je těžce zraněný, třetí syn, Kelnozz Ledový štít je daleko na severu, kde bojuje s trpaslíky, čtvrtá dcera Meliandra je čarodějka, která o velení ví asi tolik, jako vidlák o politice, a nejmladší dcera je ještě příliš mladá. Celkově.. dvě nejstarší děti rodu těžce zraněny.. no nebyl to pro Ledový štít nejlepší měsíc.

"Takže.. Ještě než se všichni půjdeme trochu prospat, ještě něco ohledně zítřka," začne mluvit Dareon a roztáhne na stole mapu. Tahle tříčlenná porada je mnohem komornější, než to bylo doposud s vazaly a Alainem. "Čeká nás tedy ještě třicet mil na jih k hlavnímu obrannému valu. Jak už jsem jednou řekl, jakmile se dostaneme za ty skály, už nás nemá co zastavit, proto tahle akce bude stěžejní," zvedne Dareon hlavu a vážně se na tebe i na rytíře podívá. "Každá pevnost se nachází na úpatí skály a její hrad je v té skále vytesán, hradby, které jsou v pevnostech dvě, však nikoliv. Tři sta metrů před vnější hradbou je ještě palisádová zeď a těch tři sta metrů je poté zcela volný terén," přibližuje vám ochranu pevností. "A bezpochyby to nebude zrovna příjemných tři sta metrů, očekáváme propadla, bodce, zápalné lány, kletby a další věci." Samozřejmě, to je zcela očekávatelné.

"S bratrem jsme vybrali jako cílovou pevnost tuto," poklepe poté princ prstem na jeden bod na mapě. "A teď bych rád slyšel vaše názory, pánové. Já navrhuji, aby dvě armády zaútočily na tuto pevnost a třetí armáda provedla dvě hodiny před skutečným útokem klamný útok na jinou pevnost..."

Khazader, dopoledne

Rozdáš velitelům armád rozkazy a poté poradu ukončíš. Velitelé zasalutují a rozejdou se za svými povinnostmi. Ty si poté vyslechneš nejnovější zprávy od zvědů. Zdá se, že skřeti začínají stavět obléhací stroje, které doteď vezli složené v týlu armády a přikryté plachtami. Jedná se především o balisty, ale skřeti dávají dohromady také desítky katapultů. Podle zvědů nesahají tyto katapulty těm elfím ani po kotníky, ale kámen to proti hradbám pořád vrhne. Možná se občas nějaký rozpadne a zabije obsluhu, další nevystřelí, ale stále zbudou nějaké stroje, kterými mohou bombardovat hradby. Obléhací věže skřeti nemají, ale to už by se po nich asi chtělo moc. Už teď jejich orčí velitelé ukázali více intelektu, než by se dalo očekávat. Jedinou dobrou zprávou je, že armáda kvůli montáži strojů zastavila a její předpokládaný příchod se tak posunul zhruba na osm hodin večer, což je o dvě hodiny víc, než jste čekali původně.

Vyslechneš si hlášení o tom, jak probíhají práce. Vojáci pokračují ve stavbách slepých uliček, vyztužují brány a dělají z civilních domů zabarikádovaná opevnění. Všichni obyvatelé města (někdo to tady musí udržovat v chodu) byli nahnáni do vnitřního kruhu a dostali nějaké zbraně, aby mohli být i oni v případě nutnosti nasazeni do boje. S otroky se počítá už při bojích ve vnějším kruhu města, měli by alespoň zpomalit skřetí postup, byť třeba tak, že se skřetům přes jejich těla bude obtížně prolézat úzkými uličkami. Velkou pozornost věnují všichni velitelé vnitřní hradbě, protože udržet tu bude to hlavní. S vnější hradbou se počítá, že padne, ale vnitřní musí vydržet, pak už je jenom hrad a to je až poslední bašta. Takže na vnitřní hradbě se rozmisťují lučištníci a připravují si zápalné šípy, po celé délce se rozmisťují koše se žhavým uhlím a nádoby s olejem, brány se zabarikádovávají.

Ty na všechno dohlížíš a v poledne se jdeš naobědvat. Možná při obraně bratrova města padneš, tak proč by sis nemohl dopřát speciality z jeho osobního skladu. Když se zrovna pouštíš do druhého nakládaného štíra, rozrazí dveře bratrovy luxusní jídelny Falluja. "Asi jsem toho traviče našla," oznámí ti. "Věštila jsem z výtažků z kořenů mandragory a ty mi prozradily, že se skrývá tady v hradu!"

Bitva i po ní

Velitel pevnosti, jak se dalo předpokládat vysype vše, co může jen aby si zachránil krk. Jednak jsou to však docela neužitečné informace a dost nepřesné a jednak stejně, jeho osud byl dávno spečetěn než vůbec něco řekl. Po tváři mi přelétne úsměv a přikročím s klidem k němu.
"Ti kdož zradí nejsou hodni života nýbrž jen být posláni do pekel, jako nečistá špína."
Ušklíbnu se a můj meč protne vzduch a následně i břicho toho špekatého velitele, střeva i veškerý obsah břicha se vyvalí ven a muž se zkácí. Bude krvácet a umírat v pěkný bolestech, ale tohle nemá šanci přežít. Nechám jej jeho osudu.

Po bitvě se dozvídám, jak jsou na tom mí muži. Ztráty jsou jen malé ale i tak mne netěší, že vůbec nějaké máme. Těžce raněné nechám ošetřit, aby se brzo mohli vrátit do bitevní vřavy. Sám se pak musím zůčastnit nové porady, která se koná. Skutečnost, že dva ze zástupců, kteří zde měli být tu nejsou a jeden je těžce raněný z nich je opravdu úsměvná. Ač úsměvu se zdržím. Zdá se, že někteří velité jsou opravdu neschopní. Raději poslouchám Dareona a informace, které získal. Na přítomnost onoho nového vůdce Ledového Štítu, který je zde prozatimně jen přikývnu. Okem přelétnu mapu a mírně si povzdychnu.
"Bude to docela otrava dolovat je z těch skal. Hmmmm ale budeme zbytečně ztrácet muže na těch 300 metrech.....Velitel pevnosti, kterou jsem dobil mi řekl než umřel, že po cestě najdeme nějaké vesničky. Co kdybychom si jejich obyvatele vzali, jako živý štít? Hnát je před sebou v té nebezpečné oblasti a chránit se tak před obránci i jejich pastmi. Nemusíme zbytečně prolévat naší krev."
Navrhnu a věc o klamném útoku vezmu na vědomí.

Přístav Terro'an

Cesta do nejbližšího rodového přístavu trvá jen několik dní, po většinu času totiž vane příhodný vítr a nenarazíte už na žádné problémy. Občas vidíte na obzoru nějakou osamělou obchodní loď lidí, ale s kořistí, jakou máte, není třeba se za ní hnát. Nejbližším rodovým přístavním městem se ukáže být Terro'an, který je také největší přístav na východním pobřeží a směle se může měřit i s největšími přístavy na jihu, které patří bohatým Diamantovým mečům. Terro'an hlídá několik tisíc rodových vojáků a kotví zde otcova nejsilnější flotila bojových lodí.

Proto také jakmile zakotvíte, objeví se výběrčí a požadují zaplacení všech možných poplatků, ať už jsi lord nebo ne. Smlouváním a zastrašováním ji uděláš poměrně přijatelnou a potom necháš kořist i otroky vyložit z lodí a přenést do hlídaných skladů nebo nahnat do otrokáren. To jsou nízké dřevěné budovy bez oken, kde otroci přespávají namačkání na sobě, dokud se jejich pánové nerozhodnou, co s nimi.

Poté, co je vše vyloženo a lodě jsou v bezpečně na opravách v docích, zajdeš si na skleničku kořeněného vína s městským správcem, otcem dosazeným nejvyšším mužem ve městě, aby ses dozvěděl, co je za novinky. Jak jsi čekal, Olwe už několik dní bydlí na otcově dvoře a kuje pikle, zatímco jsou všichni jeho sourozenci na moři nebo drancují lidská pobřeží. Otec má ale raději činy než slova, takže se nijak moc nebojíš, že by Olweho slova mohly otce nahlodat. Spíš už tvůj otec bratra dávno uvrhl na několik dní do kobek, aby si rozmyslel, jestli si mu ještě někdy přijede pobrečet na rameno.

Tvůj druhý bratr Rendar, momentálně otcův vyvolený, teď vyplul s flotilou jižněji, než se kdy vydáváte, pomalu až k sektoru Diamantových mečů, kde jsou města bohatá, a také silná. Bude zajímavé sledovat, jestli se vrátí jako vítěz s loďmi naloženými zlatem, nebo se naopak vrátí poté, co ho zpráskali jako psa. V prvním případě by si upevnil své postavení, v druhém by o něj dost možná přišel. Dost riskuje.

Další novinkou je to, že král svolal tažení na jih, kterého se účastní oba severské rody, jak Ledový štít tak Železné kopí. Tažení velí králův čtvrtý syn, mocný a dosti namyšlený zaklínač Dareon Krvavý trn, a cílem je srovnat jižní lidská království, která si trochu začaly vyskakovat, zase do latě.

Z novinek to je vše. Teď se musíš sejít s kapitány a rozhodnout, co nyní. Jestli se vydat do tvé hlavní pevnosti, do tvých přístavů nebo rovnou k otci, jehož pevnost je pět dní cesty odsud. S otroky spíš šest dní.

Porada velitelů

"Dobrý nápad," pronese Dareon. "Vesničané vymetou většinu pastí a na nás už toho tolik nezbude, výborně," pokýve princ souhlasně hlavou. "Těmi třemi sty metry to ale ani zdaleka nekončí. Dostaneme se tak k první hradbě, která je vysoká dobrých dvacet pět metrů a široká tak, že se na ochozu postaví čtyři řady mužů za sebou. Taky kolem hradby probíhá dva metry široký příkop, který ztěžuje použití žebříků," informuje vás Dareon. "Mágové mě ujistili, že pokud se dostanou až k příkopu, zvládnou ho magií zasypat, ale museli bychom je bezpečně dostat až k příkopu. Nebojoví mágové, kteří zůstanou za bojovou linií, samozřejmě budou chránit před šípy a olejem nás a nejdůležitější důstojníky, proto jim nezbude tolik magie i na všechny bojové mágy..."
Na okamžik se teď odmlčí.

"Nejslabším místem by samozřejmě měla být brána, ale ta je také dobře chráněná. Je vyvýšená a dá se po ní dostat jen po úzké dvě stě metrů dlouhé přístupové cestě mezi skalními stěnami. Stěží tam procpeme beranidlo. Vstup na onu cestu je hned vedle hradeb a pak jde trochu oklikou, než dorazí k bráně." Dareon poklepe klouby o stůl. "Druhá hradba je možná ještě střeženější než první, rozhodně je výš položená, takže z ní obránci mohou střílet i když budeme ještě za první. Má několik věží s katapulty. Brána už je tam celkem normální. O zabezpečení samotného hradu toho moc nevím, ale vím, že se v něm nachází tunely, kterými mohou do pevnosti proudit posily z jiných pevností. Jediné, co proti tomu můžeme udělat, je vést ten klamný útok dál, aby si nebyli jistí, které všechny pevnosti jsou a budou napadeny," myslí si princ.

"Má armáda povede klamný útok na tuto pevnost," rozhodne se Dareon po chvilce a poklepe prstem na tečku dál od cílové pevnosti. "Armády Železného kopí a Ledového štítu povedeš ty, Gardaine," podívá se princ přímo na tebe. "V takové bitvě musí být jen jeden hlavní velitel a ty jsi jediný lord.. Počínaje tímto okamžik až do odvolání jsi hlavním velitelem armády Ledového štítu," pronese. Princ neprinc, politicky se teď pohybuje na tenkém ledě. Pánovi řetězů Ledového štítu se nebude líbit, že jeho armádě velí člen cizího rodu. Ale to může počkat, důležitý je teď vojenský úspěch. Pokud se vrátíte s tisícovkami otroků a stovkami beden zlata, nikdo už si na tohle nevzpomene. "Dám ti dvě stě žebříků, pět beranidel, dvacet katapultů a padesát balist, snad ti k něčemu budou," doufá Dareon. Moc obléhacích strojů použít nemůžete, jakmile prorazíte těmito pevnostmi, stále před vámi budou nějaká lidská města, která mají také hradby...

"Teď si můžeme jít ještě alespoň na chvíli lehnout. Sejdeme se na chvíli ještě zítra po obědě," rozhodne princ a rozpustí poradu.


Armáda Ledového štítu:

2.000 rytířů
3.000 jezdců
5.000 kopiníků
4.975 šermířů
4.994 lučištníků


Když odejdeš z velitelského stanu, připojí se k tobě tiše dva tví rytíři, kteří tě doprovázeli už cestou sem. Musíte projít částí ležení Krvavého trnu, abyste se dostali zpět do ležení tvé armády. Vojáci už povětšinou spí, jen pár jich je vzhůru, posedává před stany, žvýká tabák, čistí si zbraně nebo si něco vaří na malém ohýnku. Když procházíš, muži vstávají a salutují ti. Brzy dorazíš ke svému stanu a rytíře propustíš. I oni ti zasalutují a vydají se ke svým stanům. Před vchodem k tobě do stanu drží stráž čtyři kopiníci, přesto ale jakmile vejdeš, uvidíš ve svém stanu nezvanou návštěvu.

Na tvé posteli sedí Adrya a čeká na tebe. Když vejdeš, zvedne se a dychtivě se na tebe podívá. "Tak co?! Dobyli jste ty pevnosti?" zeptá se nadšeně. "Budeme zítra bojovat?"

Novinky ve vedení

Mírně se ušklíbnu nad dalšími informacemi o terénu a obraně.
"Jo zdá se, že jsou tam zalezlí, jako krysy bude je to chtít vyhnat a zmást."
Mírně si povzdychnu a zadívám se na mapu. Následující informace mne mírně udiví. Nečekal jsem, že povedu cizí armádu. Mírně tázavě pozvednu jedno obočí a podívám se na Dareona ale pak se jen mírně ušklíbnu.
"Rozumím. Věřím, že se nám podaří prorazit obranu nepřítele za pomocí toho, co budeme mít k dispozici.....ale bude to žalostně pomalé chce to ještě něco."
Zamračím se a poklepu prsty na mapu a pak od ní vzhlédnu.
"Nejsem nějaký expert na magii a techniku, ale nejlepší způsob, jak nepřítele překvapit a obsadit část hradeb, nebo bránu by bylo ze vzduchu."
Pohlédnu na velitele vážně.
"Chtělo by to nějaké stroje, které by mohly létat, popřípadě mágy, kteří by mohli pomoci někomu létat nebo tak. V noci by pak snadno přistáli na bráně a zabili obránce a otevřeli ji. Pod rouškou tmy bychom měli pak výhodu. Jeden útoky by šel natajno na otevřenou bránu ve větší síle a pak další klamný kde by byl jen zlomek naší armády ale hnal by nepřátelské vesničany do pastí. V té tmě by to nepřítel nemusel poznat. Existuje tedy způsob?"
Usměju se a slétnu pohledem přítomné zdali nějak někdo můj nápad nedoplní.
Tak, či onak, jakmile je čas rozpuštění sezení pokývnu všem a odcházím do svého stanu.

Je to docela otravné, jak mne každý zdraví a salutuje, nicméně úcta je třeba, takže jen občas mužům pokývnu. Jsem rád, jakmile vstoupím do svého stanu zahlcen mnoha myšlenkama. Tam mne však čeká nečekané překvapení. S úšklebkem povytáhnu obočí.
"To jsi tak nedočkavá, že ses mi vloupala do stanu sestřičko?"
Uchechtnu se jdu si odložit přebytečné brnění a věci pro tuto chvíli, abych si mohl pak odpočinout.
"Co se týče pevností....samozřejmě, že jsme je dobili neměli nejmenší šanci. Pozabíjeli jsme je jako krysy. Pokud jsou všichni zdejší vojáci, takoví jako v těch pevnostech nemáme se moc čeho bát."
Usednu na svou postel, abych nechal odpočinout nohám.
"A co se zítřka týče, ano bude další boj musíme urazit kus cesty a dobít mnohem lépe střežené a zabudované pevnosti. Máme však plány no a koukáš na velitele armády Ledového štítu a železného kopí pro tento úkol, který povede hlavní útok."
Zašklebím se na sestru.

Stan

Dareon na tvůj návrh jen zavrtí hlavou. "Pokud vím, žádný náš katapult sám od sebe nevzlétne a balisty a beranidla na tom budou stejně," odpoví ti. Experimentuje se samozřejmě s nějakými zbraněmi, které by mohly alespoň samy s podporou run viset ve vzduchu, ale zatím nic, co by přímo létalo. "A ptal jsem se mágů, ale není možné využít ani žádného přemístění, portálu, dokonce ani levitace, pevnosti mají své vlastní magické ochrany, které mají za úkol přesně tomuto zabránit. Ne, bohužel, obávám se, že v tomto případě na nepozorovanost sázet nemůžeme," zakončí to princ.

O pár minut později už se ve stanu bavíš s mladší sestrou, které prozradíš, že jsi teď hlavním velitelem tvou armád. Adrya na tebe udiveně pohlédne. "Vím, že je Shia zrněná, ale že budeš velet oběma armádám..," řekne. Pak se zazubí. "Zabil jsi snad oba Trny, že ti předali celou armádu?" zasměje se. Pak ale zvážní. "Takže zítra vedeš hlavní útok. Otec bude hrdý," pronese vážným hlasem. Faktem je, že za tu dobu, co tento obranný val stojí, ho žádný temný elf neprorazil. Tři armády se o to pokoušely a králův nejstarší syn ho raději obešel. Taky ale žádná armáda nebyla tak početná. "A kde budu zítra já?" pronese pak sestra náhle trochu útočným tónem. "Nebudu vzadu se sluhy a vozy! Chci to vidět!" poručí si.

Sestra

Fakt, že nebudeme moci provést vzdušný útok neí moc povzbudivý, nicméně budeme to muset nějak zvládnout. Bude to však těžké tím jsem si opravdu jistý. Jeidným naším spojencem bude snad alespoň noc. Ostatně, jako vždy.
Můj poheld padne na sestru a mírně se ušklíbnu.
"Nevím Dareaon měl asi slabou chvilku, ač nemohu říci, že jeho bratra bych nedokázal snadno zabít je to jen žvanil nic moe neumí a to se mu jednou vymstí."
Zatvářím s emírně posměšně, ale pak stejně, jako sestra zvážním.
"Otec bude hrdý jen pokud zvítězíme a pokud se vrátím živ."
Mírně si promnu unavené oči. Bylo mi jasné, že Adrya nebude chtít zůstat někde vzadu, ale jak jí mám v něčem takovém chránit v čele?
"Chápu, že jsi dychtivá vidět bitvu z první ruky sestřičko, ale moc toho vidět stejně nebude. Na pevnost zaútočíme stejně v noci až zajmeme vesničany z přilehlých vsí. Takže moc toho vidět nebude. A navíc bude to hrozně nebezpečné. Nebude to tak snadné, jako dobít ty minulé. Nyní mám opravdu obavy a musíme mít opravdu dobrý plán."
Mírně si povzdychnu.
"Nerad bych tě viděl někde v čele, nebudu tě moci chránit už tak to bude tvrdá bitva."
Přemýšlím, jak to celé rozlousknout.

Stan

"Myslím, že se Dareon zříkal velení s těžkým srdcem, ale s bratrem za zadkem neměl moc na výběr. Kdyby se Alain shodil, zostudí i Dareona a celý královský rod," míní Adrya s úšklebkem, když řekneš, že Dareon měl asi slabší chvilku. Pak přikývne a pohrdavě se zašklebí. "Jo, je to neschopný hňup. Nechápu, jak může být korunní princ. Podle mě je to hlavně proto, aby se Sarges probral a vrátil se pro korunu," myslí si tvá sestra. Králův nejstarší syn nejeví o panování zájem, ale kdyby se vrátil, není pochyb o tom, že by měl před Alainem přednost.

"Myslím, že by byl hrdý i kdybys nepřežil, ale bylo by ti to jedno. Ale nechci se hádat," usměje se sestra. Ráda občas jen tak provokuje, ale nemyslí to zle. "Ne, nevím, proč bys neměl přežít a ani proč byste neměli vyhrát. Máme obrovskou armádu. My a Ledový štít máme šest tisíc rytířů!" pronese a zaplanou ji oči. Dívá se na to zatím pořád jenom dětskýma očima, z hlediska počtů a síly, protože vidí, kolik vojáků máte, a pořád slyší, že rytíři jsou nejlepší bojovníci. Možná jsou, ale na nauglirech hradby nedobudou.

Pak se musíš postavit čelem k dilematu, kam sestru umístit. Naštěstí k tomuhle přistoupí rozumně a nedohaduje se s tebou o místo úplně vepředu. "Já to chápu," ujistí tě. "A co třeba lučištníci?" navrhne. "Mám amulet proti šípům, co mi otec nechal udělat, takže pokud proti nim bude salva, jsem v bezpečí. A do střetu muž proti muži se nedostanou, ne? Překročí hradby teprve až budou dobyty... Uvidím všechno, ale zároveň budu dál vzadu..," nabízí ti.

Pak se zvedne z postele, kde seděla vedle tebe, a protáhne se. Je vidět, že i ona je unavená. Urazili jste za dva dny víc mil, než ona kdy urazila za měsíc, a to měla jednotku rytířů jen pro sebe, kočár, služebnictvo a spoustu otroků. Ještě není zvyklá na dny v sedle, moc toho nenaspí a teď ještě čekala na tebe. "Měl by ses vyspat, takže asi překážím, co?" zasměje se. "Zítra vymyslíš skvělý plán a posuneš armády blíž k hlavnímu městu," ujistí tě. "A jednou budeš Pán řetězů a já tvůj hlavní mág, ale teď se hlavně dobře vyspi. Dobrou noc," zamrká a rozplyne se. Dobře víš, že se po pár metrech bude muset zase zhmotnit a bude ráda, když se udrží na nohou a do ničeho nevrazí, ale odchod to byl efektní.

Pláň vítězství

Vojvoda Trogrin je houževnatý trpaslík a dál tě zatlačuje dozadu. Podaří se ti seknout ho přes zápěstí, ale brnění odvede svou práci. Pak vojvodu sekneš přes hrudní plát, ale jediné, čeho dosáhneš je to, že mu odsekneš pramínek vousů, čímž ho ještě víc rozzuříš a teď do tebe buší jako hluchý do vrat. Uskakuješ, kryješ se a ustupuješ. proti tvému nesporému šermířskému umu, rychlosti a obratnosti nasadil trpasličí vojvoda brutální sílu, odolnost a vztek.
Periferním viděním vidíš, že síly obou armád jsou teď dost vyrovnané, a tvůj souboj s Trogrinem by se dost dobře mohl stát oním rozhodujícím jazýčkem na vahách. A zatím se ten jazýček kloní spíš směrem k trpaslíkům.
Jenže ani dvousetkilový trpaslík se nemůže s těžkými kladivy ohánět s takovou vervou věčně, a tak brzy zaregistruješ to, že začíná zpomalovat. Pak najednou přetáhne úder levým kladivem, ty ho zasáhneš do prstů a přetneš mu je, kladivo vypadne vojvodovi z ruky a dopadne na zem, kde se ztratí ve změti vojenských bot. Vojvoda zařve vztekem a bolestí a pevně uchopí zbývající kladivo zdravou pravou rukou a tím, co mu zbylo z levé dlaně. Pak ti plivne pod nohy a něco pohrdavě řekne ve svém jazyce. Nejspíš to byla nadávka spojená s výzvou k útoku, protože Trogrin jen vyčkávavě čeká.

Těžký den

"Che vůbec bych se nedivil, kdyby Alain na tažení umřel. Dareonovi by to asi zase tolik nevadilo."
Ušklíbnu se ale pak se hovor převine do jiných končin a si mírně povzdychnu.
"Počet není vše Adryo. Budeme muset jednat hodně strategicky, protože nepřítel má menší počet, ale dobrou obranu a spoustu prostředků k tomu nás odrazit. Něco snad vymyslím."
Prohrábnu si vlasy a zamyslím se nad další nabízenou záležitostí ohledně Adryy.
"Tak fajn, budeš pomáhat lučištníkům, ale přiřadím ti nějakou ochranku, jen pro jistotu."
Mírně si povzdychnu, protože stejně to mé starosti o ní nezmírní. Zvláště, když budu tak daleko a může se toho tolik podělat.
"Heh, máš o mě vysoké mínění sestřičko a představuješ si to, jako pohádku. Dobrou."
Ušklíbnu se, když zmizí nastane ticho. Musím si připomenout, že moje sestra je v pohodě a docela pěkná. Nebýt její bratr možná bych jí i sbalil. No nic myšlenky nyní musí plynout dál a já se prospat, což je i můj následující plán. Spát, ale stále ve střehu s dýkou pod polštářem, proti nečekaným návštěvám.

Když se dozvím, že se koná tažení na jih jsem docela překvapen. Nic nenaznačovalo tomu, že se něco takového chystá. Nebo jsem si toho nevšiml. Nicméně je to velmi zajímá příležitost, jak si vydobýt kus slávy a trochu si zaintrikařit ve velkém stylu. Věřím, že otec jistě již něco plánuje.

Takže na nic nečekám, vezmu své vazaly, čestnou stráž a vyrazím na hrad našeho pána a otce. Otroky nechám v rukou zkušených prodejců. Otci jenom přivezu dary ze své výpravy. Umně tepaný pohár z bílého stříbra a osázený acháty. K tomu rovný meč jaký používají lidé. Dlouhý a těžký se zdobenou pochvou z lakovaného dřeva a jílcem ovázaných zlatým drátem a leptanou čepelí. Snad se mu budou líbit.
Nechci se zbytečně zdržovat, takže pojedeme všichni na koních. Normálně bych si vzal kočár, ale chci dát rychlosti před pohodlím. Možná se mi i povede přimluvit se za Olweho, ale teprve až uvidím jaké škody na mé reputaci napáchal. Rozhodně mám svou verzi příběhu kterou otci dopodrobna povyprávím.

Pláň vítězství

Naštvat trpaslíka není těžké, ale dostat se mu na kobylku tak, abych ho mohl naštvat. Zaútočil jsem rychlými seky a konečně se povedlo toho zmetka naštvat. Ovšem musím mu nechat, že když se naštval byl ještě horší než stádo rozzuřených býků. Můj život se smrsknul do úskoku a útoku, opět a znovu, stále dokola. Měl jsem to štěstí, že se začal unavovat. Sice měl velkou sílu, ale moc máchání je i na toho trpaslíka moc.
Jo! Konečně se ta malá hrouda sádla začala dusit vlastní neporazitelností.
Rychlý sek a prsty se poroučely pryč. Věřím, že ten jeho vzteklý řev slyšeli všichni v okolí a pokud uvidí jak se jejich vévoda poroučí k zemi bude po všem. Uhnul jsem botou plivanci, který proti mě směřoval, tak si všimnu naštvanosti vévody. Čím více tím lépe. Podle toho jak vypadal už nezaútočí a tak to bylo zase celé na mě. Už měl jenom jedno kladivo, takže proti mě pokud zasekne jednu šavli tak druhou mohu vrazit do helmy vévody. Plán je jednoduchý. Útočit jedním kladivem a druhým podnikat protiútok. Rychle a drtivě.

Armádní ležení

Druhý den tě v devět hodin vzbudí jeden ze tvých nejvýše postavených rytířů s tím, že Dareon by tě rád viděl na společné snídani. Trochu se oblékneš v přistaveném umyvadle, oblékneš se a vydáš se opět do ležení Krvavého trnu.

Ve velitelském stanu je nyní místo stolů s mapami jeden stůl pro čtyři lidi a podává se snídaně. Tentokrát už je přítomen i Alain Krvavý trn, který sedí vedle Ronora Sněhové bouře, ačkoliv jsi čekal, že bude sedět spíš vedle bratra. Ale co na tom, vedle Dareona se tedy posadíš ty. Mladší z obou princů si nechal vyčistit kovové části své zbroje od zaschlé krve, nicméně na černých dračích šupinách nějaká zaschlá krev zůstala. Hustou hřívu bílých vlasů si akorát odhodil z čela, aby mu nepadaly vlasy do očí. Vypadá, že má poměrně dobrou náladu, na tváři mu pohrává lehký úsměv. Alain je oblečený v nablýskané zbroji, je pečlivě učesaný a navoněný, ale mračí se, jako kdyby dneska neměl nejlepší den.

Snídaně sestává z čerstvého chleba, bylinkového másla, šunky a sýra. Je to vynikající, ale Dareon vás sem nepozval proto, že už jste mu chyběli. "Toto je poslední společné.. setkání vrchních velitelů před bitvou," řekne vám po několika soustech. "Armáda Krvavého trnu vyrazí v pět hodin odpoledne, vaše vyrazí v sedm, pánové," oznámí vám časy odchodu. "Odhadovaný čas přesunu je hodina a půl. Do sedmi tedy máte čas setkat se se svými důstojníky a probrat plány," pronese mladší princ. "Můj bratr původně nesouhlasil s tím, aby naše armáda prováděla jen krycí útok, ale nakonec usoudil, že se jedná o nejlepší řešení," pousměje se Dareon a Alain ho probodne pohledem. Pak se ozve sám korunní princ. "Shodli jsme se ale na tom, že krycí útok nepovedeme příliš dlouho a po nějaké době armádu přesuneme tak, aby vašim armádám chránila boky. Protože sousední pevnosti mohou vyslat svou jízdu, aby vás napadla zboku, případně zezadu," řekne Alain Krvavý trn. "Poté můžeme být k dispozici jako záloha, ale věříme, že nás nebude potřeba."

Po snídani si všichni popřejete hodně štěstí a vyjdete ze stanu, kde k tobě přistoupí Ronor Sněhová bouře. "Lorde," osloví tě. "Za jak dlouho máme očekávat poradu?" zeptá se tě. Za Ledový štít jsou tu krom Ronora ještě další velitelé. Plukovník Pleon Modrý úsvit, velitel jízdy Ledového štítu. Mladý kluk, co se potřebuje předvést před otcem, protože nemá rytířský titul. Pak ser Khalan Sněhová bouře, Ronorův syn, který velí devíti stům mágů. Má titul rytíře, proto vlastní nauglira, ale nikdy nechodí do bitvy jako rytíř, ale vždy jako mág. A nakonec plukovník Meraon, starší a loajální temný elf, který velí celé té mase patnácti tisícové pěchoty Ledového štítu, jak šermířům a kopiníkům, tak lučištníkům. Na Neurozeného elfa velice dobrý post.

Plánování

Další ráno jsem kupodivu pozván na snídani. Ta je notno podotknout velmi dobrá a jsme tu přítomni všichni důležití. Zdá se, že Alain nemá moc dobrou náladu. Je mi to tak nějak jedno nepovažuju ho za dobrého vůdce ale mlčím a poslouchám, co mi chtějí dnes.
Přelétnu pohledem přítomné.
"Chápu vyrazíme také brzy a cestou pochytáme vesničany. Útok na pevnost provedeme pod rouškou tmy, pro lepší efekt."
Kývnu na ostatní a jakmile je možnost odcházím ze stanu.
Cestou zpět k mému stanu mne zastihne jeden z velitelů. Pokývnu mu na pozdrav.
"Za 20 minut u mě ve stanu bude porada všech velitelů Ledového štítu i Železného kopí."
Odpovím mu a stejnou informaci předám o chvíli později i Arasovi, abychom mohli začít. Já se mezitím ve stanu na poradu připravím a rozložím plánek pevnosti, abychom mohli probrat plán.
"Takže pánové, nějaké prvotní návrhy? Nebo dotazy?"
Optám se než začneme.

Khazader

Běžně se od oběda rušit nenechám, ale dobrých zpráv je poslední dobou žalostně málo. Bohužel i tato dobrá zpráva je poněkud vágní a nekompletní.
"To jsou pořád stovky lidí, můžeš to nějak zúžit, nebo aspoň viníka vycítit, když se k němu dostaneš dostatečně blízko?" Promluvím pravděpodobně s mnohem menším nadšením, než jaké Falluja mohla očekávat. Dopadnout traviče by morálce jistě prospělo, ale mám teď na práci důležitější věci, než vyslýchat každého, kdo se zrovna nachází na hradě.