Pobertové v Bradavicích
hrálo se Dvakrát týdně
od: 15. července 2010 20:24 do: 14. října 2010 18:27
Dobrodružství vedl(a) Tessia
| |
 | Příběh této jeskyně se bude odehrávat v době, kdy Pobertové začínali 6. ročník svého studia v Bradavicích a Lord Voldemort se stával čím dál větší hrozbou pro kouzelnický svět. |
| |
| Londýn, Nádraží King's Cross, Nástupiště devět a tři čtvrtě, 10:55 Opět začíná nový školní rok a na Nástupišti devět a tři čtvrtě je to v tuto ranní dobu poznat více než kdekoliv jinde. Že by to bylo to ovzduší plné očekávání? Nebo ten pocit nadšení, který vším prostupuje? Mohl by to také být ten hlaholící dav studentů, rodičů a všech možných (i nemožných) příbuzných, který se zde sešel. Navzdory nedávným zprávám o Lordu Voldemortovi, kterého hned tisk překřtil na Vy-víte-koho, zde panuje uvolněná nálada rušená jen něčím zapomenutým zavazadlem. Rodiče se loučí se svými ratolestmi, přátelé se vítají s přáteli a zamilovaní si šťastně opět padají do náruče - jen málokdo nemiluje tuto atmosféru šťastného loučení. |
| |
 | vlak Konečně je zase den když jedeme do Bradavic.Jsem na nástupišti trochu předem takže když přijede vlak ta vejdu do prázdného kupé mezi prvními kouzelníky a uložím kufr na své místo. Kde se zase James a Sirius flákají. Zakroutím hlavou a v duchu si říkám jací jsou to opozdilci. Snad mě tu najdou. Dodám si už nahlas a koukám oknem ven zdali je někde nezahlédnu.Až konečně uvidím brýlatého kluka. Jamesi dělej dokud tu mám místo! Houknu na něj z okna. Typicky zase pozdě. Povzdechnu si a musím se tomu pousmát. |
| |
 | Nádraží King’s Cross Další rok před námi. Loučím se s rodiči a musím uznat, že mi budou neskutečně chybět. Samozřejmě se rozloučím i s Pet, ale vím, že ke mně chová od určitých chvil antipatie… Letos jedu na nádraží sama mudlovskou dopravou, neboť rodiče nemají tolik času. To znamená mít na sobě mudlovské oblečení. Neboť v kouzelnickém plášti bych mohla třeba v metru vzbuzovat rozruch. Lidé prostě nechtějí věřit na kouzla… Jsem již na nádraží, mé kroky směřují ke stěně mezi nástupišti 9 a 10. Rozhlédnu se rychle kolem, zda-li se někdo nedívá a projdu přepážkou. Změna atmosféry je hned znatelná. Všude postávají studenti, loučí se s rodiči, sourozenci a poté přecházejí ke svým přátelům. Já vyhlížím nebelvírské holky a za chvíli jsem již u nich. Povídají si o prázdninách. Já mezi nádechy ostatních dodám: „Byly to skvělé prázdniny, ale Bradavice jsou Bradavice…“ Vlak má za chvíli odjíždět, ale já se porozhlížím po ostatních a hledám hlavu s černými vlasy. Nikde ho nevidím, pravděpodobně je se zmijozelskými… Po Sevovi se mi stýská. Už dlouho jsme se nebavili. Prázdniny, předtím uzavírání známek. Takový shon… Vůbec jsme na sebe neměli čas. Poté jsem ještě získala dojem, že se mi vyhýbá, ale upřímně jsem doufala, že to bylo jen klamné zdání. A navíc v Nebelvíru Severuse nemají moc v lásce. Hlavně ta Potterova partička, myslí si, jak jsou úžasní a přitom? Jsou to jenom ubožáci… Již není na co čekat, nastoupím do vlaku, chvíli postávám na chodbě a čekám, jestli ho náhodou ještě nezahlédnu… |
| |
 | Konečně. Vstoupit přepážkou mezi stanicemi do toho správného světa je mi snad větší úlevou než kdykoli předtím. Doma jsem sice strávil jen necelé tři týdny před koncem prázdnin, ale pocuchaly mi nervy víc než dost. Jak se někdo takový může nazývat mým otcem! Merline, jak ho nenávidím... a jak sebe nenávidím za to, že mě nutí ho nenávidět. Je to pryč, pryč s tím. Teď jsem znovu tady. Kufr za mými zády se na nástupišti 9 a 3/4 okamžitě zvedne do vzduchu, nevidím důvod, proč se s ním dál tahat. Oddaně mě následuje, když procházím mezi vytřeštěnými prcky a pokřikujícími staršími studenty. Připadám si tak odtržený od tady toho všeho, podivně starý, jako bych sem dávno nepatřil, a ne poprvé mě napadá, jestli bylo dobré se vracet do školy. Ale chci své OVCE. Neuniknu času, který tomu musím věnovat. Zdvihnu hlavu k vlaku a připadá mi, že za sklem vidím známou tvář. Usměju se a mimoděk pozdvihnu ruku na pozdrav. Lili? Jsi to ty? Ten nejlepší a největší důvod tu znovu být? Jak rád bych... Než se ale stačím přesvědčit, že je to skutečně ona, ocitnu se v zajetí několika hlav a poplácávajících rukou. "Severusi!" houkne mi do ucha Theodor, člověk, který má asi nejblíž k označní přítel. "Zdá se mi to, nebo jsi zase o kus větší? Chlape, nevejdeš se za chvíli do ložnice! Nebudeš věřit, co se mi stalo..." Z druhé strany něco říká Rosier, zahlédnu Belliny bujné vlasy, Evelínin shovívavý úsměv a Edwardsovo nespokojený upjatý pohled - podle něj se nepochybně chováme příliš rozverně. Zmijozel se ale drží pohromadě, po prázdninách se vítají i ti, kteří spolu jinak příliš dobře nevycházejí. Před ostatními kolejemi je třeba vypadat soudržně. Do houfku se připlete nějaký prvák, dívá se ale po zelených znacích a vázankách tak okouzleně, že bych se vůbec nedivil, kdybych ho večer potkal ve společenské místnosti. Vlak zahouká. "Náááástupovat!" křičí výpravčí. Hlasy rodičů se rozléhají o to halasněji, že pokřikují do oken a poslední studenti se hrnou do vlaku. Nemám moc náladu na prázdninové historky svých spolužáků, ale doufat v nějaké klidnější kupé, to by asi bylo naivní. |
| |
 | "Mami, dost už..." Ještě trocha objímání a oňuchávání a začnu ječet. Ale samozřejmě! Usmívám se a slibuju, jak budu psát, učit se, poslouchat, nedělat neplechu, teple se oblékat, psát, dobře jíst, včas chodit spát, psát úkoly, pečovat o hůlku, vracet knížky včas do knihovny, neběhat po schodech, hodně psát... ano, jasně, hlavně už běžte! Konečně se mi povede vystrkat rodiče ven, dokonce ještě před odjezdem vlaku. Můžu se připojit k ostatním. Ti beztak vyvádějí, jako by se neviděli sto let, to jsem si moc nepomohla. Theodor má krásný nový hábit, Severuse opět nikdo nedonutil se ostříhat, Marcus chodí okolo a předvádí prefektský odznak. Co mi tu ale chybí, moc chybí... povzdychnu si. Bez Luciuse už to nikdy nebude ono. To byl ten pravý střed všeho, bod, okolo kterého se otáčel Zmijozel. Už se nikdy nedozví, že tu měl oddanou citelku. Zcela teoretickou, ovšem. Nikdy bych si nedělala naděje. Jen mi dělá dobře vzpomínat na ty jeho hebké vlasy a zvučný hlas... Mávnu nad sebou v duchu rukou a pospíším si za holkama do vlaku. Z kapsy mi vyskočí malá štíhlá lasička, rozhlédne se a hbitě vyšplhá po hábitu ke krku. "Dej si pozor," pohladím ji po hlavičce. "Taky už se těšíš do Bradavic, viď?" Evelína je malá, drobná dívka s jemnou tváří, milýma očima a hnědými vlasy do pasu. Zjevně nepatří mezi elitu, žádný potomek starého rodu, ale oblečení i vybavení má kvalitní. Nijak na sebe nestrhává pozornost; učí se dobře, ale ne výjimečně. Nedostává se do sporů s jinými kolejemi ani s vlastní. |
| |
 | Londýn, Nádraží King's Cross A je to zase tady. Nový školní rok. Prázdniny byly fajn, ale škola je přeci jenom škola. A hlavně se znovu uvidím s partou. To zase bude legrace. Přemýšlím a jdu po nástupišti rovnou k přepážce. Okolí nevěnuji pozornost. Mudlové si stejně nikdy nevšimli, že jim někdo mizí rovnou před očima. Tak proč by měli zrovna dnes koukat. S hlavou plnou myšlenek projdu skrz přepážku a ocitnu se na nástupišti. Většina studentů už nalezla do vlaku a ten bude každý moment odjíždět. Z myšlenek jsem se okamžitě probral a pak už jsem jen slyšel Remusův hlas z vlaku. Rozběhl jsem se ke dveřím a naskočil dovnitř. Prej pozdě. Neujel mi? Neujel. Takže jsem tu včas. Vlezl jsem k Remusovi do kupé a složil své kosti na sedačku. Hned poté jsem promluvil na Remuse. "Jak pozdě? Přišel jsem úplně akorát. Jako vždycky. První chodí jen šprti." Vyhlédnu z okýnka a hledám pohledem známé tváře. Hlavně dva mé kamarády. Siriuse a Petra. "Kde jsou ti dva? Nasedli už do vlaku?" říkám spíš pro sebe, ale tak aby mě Remus slyšel. |
| |
 | Vstříc Bradavicím „ Bello, doporučila bych ti spěchat, za chvíli se v tom davu ztratíme ..“ zmatkovala Narcissa a mávala kufry ve svých rukách, jen aby ostatním uhnula. To si vysloužilo můj úšklebek. ,, Ciss, ..“ promluvila jsem na ni přezdívkou, což mělo za následek blondýnčin nevraživý pohled. Jak nenáviděla, když jsem jí takhle říkala, připadá si prý jako malá, když ji takto oslovím, ale pro mne to byl zvyk. ,, .., cožpak nejsi Zmijozelačka? Chovej se, jak se na správného Zmijozela patří .. uhni smrade ..“ zlostně jsem se zahleděla na prvňáčka, kteří se snažil přes mne protlačit kdesi do zadu. Okamžitě o krok ustoupil a s ním i většina mého okolí, kterou tvořily všechny ostatní koleje, dospělí a pár Zmijozelských. Ti se však s mým zlostným pohledem nic nedělali. Skupina chlapců a dívek ze sedmého ročníku Zmijozelu stála nedaleko a něčemu se smála, stejně tak od pátého ročníku jsem se dočkala pár pozdravů a zase hleděli jen na sebe. Zmijozel držel po hromadě za jakékoliv situace, to se nám nedalo upřít. Stejně jako ctižádostivost. Severovy tmavé, havraní vlasy nešly v davu přehlédnout, stejně tak nový, zeleně se lesknoucí plášť Theodora a věčně ukecaného Evana, toho prostě nepřeslechnete. Poklepala jsem své mladší sestře, která zmateně obhlížela nástupiště, na rameno. ,, Tam jsou.“ Ušklíbla jsem se a chytila ji za ruku a následně ji táhla ke Zmijozelským. Narcissa se ihned přivítala s Evelínou a všemi ostatními a já jen kývla na pozdrav. Rosier mě dobrácky poplácal po zádech. To jsem zase nesnášela já. Někoho tu uškrtím. ,, Ahoj Trix, ..“ pozdravil mě mou přezdívkou z mládí a okamžitě se vrhl do rozhovoru s Theodorem , čí že plášť je noblesnější?´. Já zaskřípala zuby. Cruciatus na tě, Rosiere! ,, No nazdar ..“ zavrčela jsem pozdní odpověď, Evan mě však už nevnímal :,, Neměli bychom už jít do vlaku? Nebo nám to za chvíli ujede ..“ Theodor se ušklíbl :,, V klidu Bello. Poslal jsem tam Marcuse a navíc, Narcissa s Evelínou tam už šly.“ Tentokráte jsem se ušklíbla já :,, A není náhodou Marcus prefekt a tedy neměl by sedět mezi nimi?“ Theodor jen mávl rukou :,, No, měl, ale zabrat kupé nám může, no ne?“ Och jistě. Theodor, ten, co je vždy popředu, i když to někdy vypadá, že je spíše pozadu .. Sotva jsme vešli do vlaku, ozvalo se zapískání a vlak se rozjel. A my se vydali vstříc dalšímu roku v Bradavicích. Jak nostalgické .. |
| |
| V kupé a Jamesem Když konečně James dorazí do kupé musím se pousmát jeho poznámce. Já ti nevím Jamesi ale kdybych každý rok nezabral nám čtyřem kupé tak se nemáme kam vtěsnat takže si moc neztěžuj. Ušklíbnu se a pak pozdvihu obočí nad jeho další poznámkou. Jo to bych taky rád věděl ještě jsem je neviděl a ve vlaku myslím nejsou.No snad jim to neujede.Beztak jsou zase spolu a Peter zdržuje jako vždy. Zakroutím hlavou a kouknu z okna. A co prázdiny Jamesi krátký co? Zazubím se a pohodlněji se usadím na sedačce. Jo zajímalo by mne jaký bude letošní rok. Snad nebudou moc problémy. Mihne se mi hlavou a pak zbystřím a kouknu na Jamese. Doufám že máš náš plánek Jamesi já ho před prázdninama neměl.Máš ho ty žeano? Kouknu trochu nejistě na něj. |
| |
| Prodírám se chodbičkou vagónu, který z venku vypadal mámivě poloprázdný, ve kterém ale patrně všichni utajeně číhali na okamžik, kdy nastoupím, aby se tam mohli začít zběsile hemžit a překážet. Obratně se vyhnu Belle, která vypadá, že ani pro ni nebyly prázdniny kdo ví jaká relaxace (čili naštvaná jako vždy), a protlačím se několika prváky, kterým stála za rvačku debata na téma "kdo kam do jaké koleje". Že vlastně hledám jen prázdné kupé si přestanu namlouvat v okamžiku, kdy spatřím povědomou tvář jedné nebelvírky. Kde je jedna, může být i druhá. V kupé, do kterého nakouknu, ale patří rusé vlasy podstatně mladší havraspárce. "Pardon," zavrčím, když se děvčata zatváří zděšeně. Vypadám snad, že koušu? Na to jsou tu jiní experti. Než ale stihnu udělat další krok, stanou se dvě věci naráz. Zahlédnu kousek před sebou Lili - a prváci se stačí ve své bitce rozohnit natolik, že mi rozvášněná dvojice podrazí nohy. Silně nedůstojně sebou říznu na záda a zamotán do svého i cizích hábitů, chvíli se jen marně pokouším vstát. Teď se neotáčej, teď se neotáčej! vysílám k Lili usilovně. "Jestli nedáte pokoj," zavrčím vztekle na prťata, "vyházím vás z okna zpátky na nástupiště. A nikam nepojedete!" Jejich úsilí o to, aby se mi vypletli z hábitu a ztratili z očí, se uspokojivě zvýšilo. |
| |
| Vlak Pořád stojím na chodbě, hlavním důvodem samozřejmě je, že vyhlížím Severuse. Všude kolem mě se tlačí studenti. Připadá mi, že jsou čím dál tím menší. Musím se ušklíbnout. Každý rok je to to samé. Prváci jsou tak nadšení a energičtí… Koukám kolem dokola a kdykoliv uvidím někoho s černými vlasy, tak zpozorním. Těch planých poplachů už bylo asi pět. Uslyším za sebou nějaký hluk. Pomalu se otočím a konečně ho uvidím. Severus zrovna něco říká prvákům. Byli kolem něho tak podivně shluknutí a zamotaní do jeho pláště. A Sev vypadal, že mu to vůbec není příjemné… „Seve,“ křiknu na něj a usměji se, během pár vteřin se k němu proderu a pokračuji v rozhovoru, „tak ráda tě vidím. Chyběl si mi.“ Na potvrzení svých slov se na něj usměji nejvíc, jak jen dokážu. „Tak dlouho jsme si nepovídali…,“ smutně namítnu. A je to pravda. Opravdu už je to poměrně dlouho. Většina mých nebelvírských kamarádek pro naše přátelství nemá pochopení. Popravdě si myslím, že pro to nemá pochopení ani většina jeho zmijozelských přátel. Ale to nic nemění... „Možná bychom si mohli najít nějaké kupé. Tam se asi budeme mít lépe než tady v chodbě,“ navrhnu Sevovi a čekám, jak se vyjádří. Je tak fajn jet zpět… |
| |
| "Lily," snažím se zachovat zbytky důstojnosti, ale cítím, jak se mi obličej proti mé vůli skládá do nepochybně přihlouplého úsměvu. "Vlastně jsem tě zrovna hledal." Shodím ze sebe zbytek prváků, vstanu a snažím se tvářit, že vytírat podlahu vlastním hábitem není nic zvláštního. "Taky bych s tebou moc rád... si s tebou moc rád popovídal." Tolik k těm předem promyšleným, duchaplným a inteligentním konverzačním úvodům, které jsem měl tak dokonale promyšlené. "Myslíš, že je nějaká šance tady ještě najít trochu volného místa?" zapochybuji, ale rozhodnut uchopit příležitost za pačesy, nakouknu do dvou tří či nejbližších kupé. "Moment," ohlédnu se na okamžik na Lily s nyní již nepokrytě zářivým úsměvem a mírně ďábelským plánem v oku. Zanořím se do kupé. O dvě vteřiny později odtamtud vystřelí dva nějací kluci, jako by jim za patami hořelo. "Tady je volno," pozvu jí s dvornou úklonou, za kterou by se mi Lucius chechtal ještě týden, dovnitř. Posadím se naproti ní a v rozpacích si prohrábnu vlasy. "Je toho tolik, co jsem ti chtěl vyprávět," řeknu tiše s pohledem upřeným z okna. "Nevím, kde začít." Trochu si odkašlu a opět pohlédnu Lily do té krásné tváře, na úsměv, který mi tolik chyběl. Dělám si zbytečné starosti. Všechno je přeci v pořádku, protože Lily je... zkrátka Lily. "Tak raději začni ty," vrátí se mi hlas i jistota. "Byla jsi o prázdninách doma? Co vaši?" |
| |
| Bradavický expres Také jsem měla podobné obavy jako Severus. Míst už bylo proklatě málo. Sev zašel do jednoho kupé a za chvíli odtud „vyběhli“ dva kluci. Očividně je tam Sev nechtěl. Momentálně jsem se ale nezajímala o to, jak je z kupé vyprovodil. Chtěla jsem být prostě chvíli s kamarádem. Jeho poklona mě potěšila a pobavila zároveň. Musela jsem se prostě celou dobu usmívat. Poslouchat Severuse je nesmírně uklidňující. I když, jak sám říká, neví, jak má začít. Proto začneme tím jednodušším – prázdninami… „Seve, já jsem tak ráda, že jedu zpátky do Bradavic,“ začnu povídat, „byla jsem doma celé léto. Rodiče jsou úžasní, pořád se mě dokola vyptávají na kouzlení. Jsou tím uneseni. Přijde jim to tak nereálné a proto chtějí vědět vše možné. Jedinou vadou na kráse je Petunie. Mám pocit, že mě nesnáší pořád víc a víc. Úplně mě to mučí…“ Opět se na Seva usměji, i když s trochou bolesti v očích, neboť opravdu netuším, jak udobřit vztahy s mou sestrou. Mám ji strašně ráda… „Proto jsem se sem těšila. Staří kamarádi, ty, můžu zase používat bez nějakých větších omezení kouzla. Cítím se tady tak svobodná. Ačkoliv, na některé osoby se těšit nedalo. Kdo by se vůbec mohl těšit třeba na Potterovu partičku.“ Vyhlédnu z okna vlaku a poslouchám mého nejlepšího kamaráda… |
| |
| Bradavický Expres, kupé Remusovi narážky jsou fajn. Dovedou člověka vždycky rozesmát. Jo, to je náš Remus. Prefekt. Nebýt něj, měli bychom těch průserů nejméně dvakrát víc, než teď. "Jasný, kámo. Však my víme. Při nejhorším bychom od někud vystrnadili nějaké slizouny. Sirius má při sobě vždy dost velký arzenál." Popravdě leckdy až moc velký. Občas mám strach, že nás odpálí taky. Hehe. "Prázky? V pohodě. Děda a babička jsou prostě nejlepší. Občas sice nuda, ale pak přijel Tichošlápek a tak sme to rozjeli. Na nás pošťák nezapomene. Taky pak Sirius od babičky dostal přes záda koštětem. Hehe." Z baťohu vylovím Pobertův plánek a zkontroluju ho. "Samozřejmě, že je u mě. U nás doma je v bezpečí. Petrovi bych ho nedal, Sirius to raději neriskuje a sám víc, jak si na tom ty." Měsíček a plánek se mu bude zdát jako pěkná svačina. Ráno z něj pak zbude jen kupa cárů. |
| |
| Bradavický expres "Vaši byli vždycky skvělí," přikyvuju souhlasně. Od nástupu do školy jsem je sice neviděl, ale vzpomínám si na ně dobře. Ohromně jsem Lily přál, že jsou, jací jsou. "Zato Petunie byla vždycky slepice," přisadím si s chutí. "Po pravdě, myslím, že vám ji musel někdo podstrčit. Není ti ani trochu podobná. Kupříkladu nos." Zašklebím se, když vidím, jak se Lily zatváří podezřívavě. "Tvůj úhledný anglický nosík se s jejím zobanem nedá srovnávat." Ještě že nemám sklony rudnout. Nemám, nemám, nemám! Když přijde na schopnost složit poklonu, mohl bych jít do školení i k takovému slonovi, jako je Goyl. "Po kouzlech se mi ty poslední tři týdny doma taky stýskalo. Měl jsem pocit, že zešílím, jestli nebudu moct začít kouzlit. Jako by mě někdo připravil o ruku." Polknu. "Když jsem na začátku prázdnin přijel domů..." Špatně se mi mluví. Ale musím to někomu říct, prostě musím, neudržím to v sobě. A Lily je jediná na světě, komu jsem to schopný říct. Ohleduplně čeká, až najdu slova a ani netuší, jak jsem jí za to vděčný. "Otec mi řekl, že matka zemřela," začnu nakonec vyprávět nicneříkajícím hlasem. "Už bylo po pohřbu. Vůbec se mi nenamáhal dát vědět. Věděl jsem, že je na tom špatně, ale doufal jsem, že ji ještě... však víš. Byl... byl jsem se podívat na její hrob. Na mudlovském hřbitově. Nejspíš tam od té doby vůbec nebyl. Ten prokletý..." Potřesu hlavou. "Jen jsem to potřeboval někomu říct. Promiň, že tak... když jsme se tak dlouho neviděli... že tak nevesele." |
| |
 | Nástupište 9 a 3/4: Povzdychnem si. Nemám rada cestu do školy. Za každým sa niektorému slizolínčanovi zazdá, že som dobrí cieľ. Obzvlášť, keď je v okolí Belatrix. Nechápem, čo na nej bratranec vidí. Ale po pravde... Nechápem ani jeho. V čom majú v kuse problém? Že mama je muklovského pôvodu? No a? Majú snáď viac VČMU, či MLOKOV len za o, aký majú pôvod?! Nie, nemysli na to. Nekaz si deň. Pripomeňiem sama sebe a dúfam, že v kupé narazím na niekoho normálneho. Mama ma prišla odprevadiť. Nechápem síce, prečo. Veď už som šiestačka. Nie malé dieťa. Ale aj tak je to od nej milé. Márius a Victor sedia v kočíku. Nakloním sa ku dvojčatám a poboskám oboch na čelo. "Maj sa mami. A daj pozor na ocka." Usmejem sa povzbudivo na mamu a zdvihnem svoj kufor. Keď je konečne vo vlaku, naklopím ho a na kolieskach ho ťahám za sebou. Na samom konci vlaku je posledné volné kupé. Slizolínčania sa držia pri sebe. Nemali by byť žiadny, čo ešte nemajú kupé. Poteším sa. Možno, že táto cesta bude výnimkou a budem mať kľud. Vytiahnem habit Nébelvíru, vyložím kufor do priehradky naň a posadím sa. Habit si pretiahnem cez šaty a s úsmevom cez okno kývam mame a bratom. |
| |
| s Jamesem Zajímavé prázdniny no to já byl povětšinou doma nikdo otravoval a já mohl vypomáhat rodičům kdykoli bylo třeba. Odvětím a pohlédnu na plánek. Spuhlasím ty moje proměny jsou dost problematické to vím,sirius bůh ví co by natropil a Peter by ho zneužil víc nežmy všichni dohromady. Ušklíbnu se a protáhnu se. Doufám že letos vác nebdu muset vysekávat zas z tolika blbostí. Usměju se a založím ruce na klíně. |
| |
| Bradavický expres „Ale Seve,“ okřiknu jej lehce, když slyším narážky na mou sestru, „pořád je to moje sestřička. I když mě nesnáší…“ Při zmínce o mém nose jsem překvapená. Neboť to opravdu ze Sevových úst zní jako poklona. Což je přinejmenším zvláštní. Poté nálada v kupé lehce potemněla. Všimla jsem si, jak mu špatně mluví. Vypadal tak sklíčeně. Čekala jsem, až bude schopen promluvit. Nechtěla jsem popohánět. Je citlivý a musí začít sám. A pak mi to řekl. Zalapala jsem po dechu. Jeho maminka zemřela. A jeho otec se mu to ani neobtěžoval říct… „Ach Severusi, to je mi vážně líto,“ povím mu upřímně a obejmu ho, „to muselo být pro tebe strašně těžké. Existuje něco, čím bych ti mohla pomoci? Žádej cokoliv…“ Neumím si ani přestavit, jak těžké to muselo pro Severuse být. Jediné, co jsem teď zvládla bylo to obejmutí. „A jsem ráda, žes mi to řekl, jsem ráda, že mi pořád věříš Severusi…““ |
| |
 | Ulice -> Nádraží -> kupé "Jůůůů Jéééé ííííí týýý jooo" Courám se mudlovskými ulicemi a čučím do každé výlohy co uvidím. Sirius je tu se mnou a ustavičně mě popohání, pche, jako bych se nemohl kouknout. Zrovna mají slevy. Nakonec přeci jen, když už přestane zastavovat pokaždé co já, ukecám své rátké nožky a docupitám o pár metrů za ním. Pak se znovu zastavím a chvilku koukám. A znova popoběhnu, a zase stojím. "Jéééé" To už, ale Sirius mírně roste a oznámí mi, že přijdem pozdě na vlak a, že bych měl pohnout pokud nechci aby nám to ujelo. Je velmi přesvědčivý a vím, že on by si vlak možná dohnal jako pes, ale co já? Malá krysička s malýma nožičkama... to by mě moc boleli. "No jo poráááád Tichošlape" Zahučím a dobíhám ho. Ještě, že můj kufr táhne on. Já ho neunesu pořádně ani za chůze natožpak za běhu. Na nádraží docházíme skoro na poslední chvíli, mudlovské vlaky odjíždí a jak prolítnem přepážkou, zjistíme, že náš už také hvízdá odjezd. "Nééé!" Vytřeštím oči a běžím za Siriem do vlaku. Stihli jsme ho, ale musím říct, že jen tak tak. Omluvně se na kamaráda podívám a vděčně si převezmu svůj kufr. "Kde asi bude James a Remus?" Zeptám se ho a čekám kudy kam se vydá on. |
| |
| Bradavický expres Lilyno obětí je jako léčivý balzám, ale jako každý lék má i tu odvrácenou stranu nežádoucích účinků. Bodavá bolest v hrudi není tak silná a jako bych se mohl znovu nadechnout. Zároveň ale cítím, že se mi do očí tlačí slzy a to není něco, co bych byl ochoten připustit. Nechci, aby mě viděla - kdokoli viděl - tak moc ztrácet sebeovládání. Jsem sobec, nakládám na ni vlastní chmury... místo abych se snažil, aby byla veselá a šťastná, jak si zaslouží. Ač jsem vyšší než ona - je to opravdu tak dávno, co jsme oba na chlup dosahovali hlavou pod jednu větev stromu nedaleko hřiště? - teď, když oba sedíme, se jí mohu opřít tváří o rameno. Dýchej. Nemysli. Dýchej. Uvědomím si náhle, že jsem ve snaze ovládnout se příliš zaťal prsty do látky jejího hábitu - a jejích paží. Nejlepší obranou proti sebelítosti je zahanbení. "U Merlina, Lily, promiň..." odtáhnu se trochu a přejedu jí jemně dlaněmi po pažích. "Snad jsem ti neudělal modřiny. To jsem nechtěl." Měl bych se alespoň pokusit o úsměv, ale to zatím nedokážu. "Pomáháš mi už tím, že jsi," odpovím na otázku, kterou, jak si uvědomím, mi vlastně před chvílí položila. "Tím, jaká jsi. Čarodějka... máš nade mnou tajemnou moc." Tentokrát už se mi podaří odlehčit smrtelně vážně míněná slova úsměvem. Už ale dál neunesu vážnost situace - a nechci se znovu propadnout do sebelítosti - musím za každou cenu rozbít ten pocit zmaru. "Víš, co jsem udělal potom? Utekl jsem z domova." |
| |
| Bradavický expres Objímám Severuse a čekám, až bude zase schopen mluvit. Vím, že je to pro něj nesmírně těžké. A snad mu trochou ticha dodám klid na vnitřní uklidnění. Nedovedu si představit, že by se něco podobného stalo v mé rodině. Jak bych to asi zvládala já? Najednou cítím, jak se mi do paží zatínají Sevovy prsty. Trochu to bolí, ale nechci ho nijak okřikovat. Navíc, v následující sekundě mu dojde, co děla. „To nic Seve, určitě z toho modřiny nebudou. Já jsem poměrně odolná. A Seve… věř, že vždycky pro mě budeš dobrým přítelem. Nikdy na to nezapomeň. Pokud budeš potřebovat, budu u tebe,“ ujistím ho a opět mu věnuji úsměv. Informace o jeho útěku mě zaskočila a zaujala zároveň. Napadá mne, proč třeba nešel k nám, když utekl z domova. Proč nevyhledal mou pomoc. Naši by určitě pochopili jeho situaci. Nezbývá tedy než se zeptat s obavami v hlase: „Kde si potom šel? Cos potom dělal?“ |
| |
| Bradavický expres Nepřestávám dlaněmi přejíždět po Lilyiných pažích. Jen zlehka, bojím se... čeho vlastně? Abych ji nepoplašil? Neublížil touhou přitisknout ji k sobě pevně, jako svou, jedině svou? Ne, na to nemám právo - ani přemýšlet o tom nemám právo. Nikdy by mi neodpustila, kdyby věděla, že na ni myslím - takhle. Měl bych být vděčný za to, že je ochotná naslouchat příteli z dětství a nepokoušet osud. "Nebude se ti líbit," zatvářím se tím nejneupřímějším provinilým pohledem, jaký kdy svět spatřil. "Hlavně o tom nikde nemluv, Lily. Šel jsem za Luciusem Malfoyem... vím, že jsi ho neměla ráda, úplně ti to vidím na očích. Teď mi ale pomohl. Dal mi na pár týdnů prostor, kde jsem mohl bydlet a co víc, vydělal jsem si díky němu slušných pár svrčků vařením poměrně primitivním lektvarů. Což bylo docela štěstí, protože z domova už bych na učebnice rozhodně nedostal." Co na tom, že tohle byla půlka pravdy. Ta snadnější, ta... přijatelnější. Jen těžko v sobě skrývám skutečnost, že Luciuse Malfoye nesmírně obdivuji. Možná tím spíš jsem zatoužil ho udělat v jejích očích trochu lepšího. "Nabízel mi, že u něj mohu zůstat a dokonce nějakou půjčku na další studium. Ale asi si dovedeš představit, že jsem dal přednost tomu, abych si něco vydělal a nebyl dlužen nic." Půl pravdy. Ta přijatelnější. "Lily, má úžasnou knihovnu! Naučil jsem se tam div ne víc, než za rok v Bradavicích." Mám dojem, že jí to není příjemné a raději rychle změním téma, i když na téma úžasného Luciusova sídla, jeho knihovny a toho, co mě byl ochoten naučit, bych vydržel vykládat snad týden. "A teď to nejdůležitější. Rozpracoval jsem si pár nových postupů a doufám, že bude příležitost je vyzkoušet a kodifikovat. Doufám, že tě lektvary stále tak baví, Lily. Máš na ně úžasný talent. Velmi bych ocenil, kdybychom alespoň na některých z nich pracovali spolu." Z hlasu mi místo splínu tryská dychtivost a zaujetí. Mírni se, napomenu se v duchu, ovládej se! Ještě jazyk na vestě a budeš jak štěně, jen se nechat podrbat za uchem. |
| |
| Expres - smer POTTER Po čase sa vlak pohne. Prejde pár minút a mňa napadne, že som Lily. Je v poriadku? Zvyčajne sedíme spolu. Vídem z kupé a za sebou ho zatvorím kúzlom. Nepotrebujem zlodeja v kufri. Pomaly kráčam po vlakovej chodbe. Niektoré deti na mňa divne hľadia. Nie je zas tak bežné, aby si niekto hneď dal na seba habit. Nakúkam do kupé, či nezbadám niekde Lily. Ale nič. Na koniec nájdem predsa len niekoho. Ale nie toho, koho som chcela. Potter a Luppin. Začula som koniec ich diskusie o Arzenály. No super. Pottrík zas plánuje dáku lumpáreň. "Ehm, Potter. Byť tebou, držím sa tento rok pri zemi. A buď rád, že nie som prefekt. Nebolo by to len slovné upozornenie." neodolám to nepovedať. Pamätám si, ako sme ks Lily raz dobehli k jazeru, keď šikanoval Severusa. "A Lily sa to páčiť tiež nebude." |
| |
| Bradavický expres Už ze Sevova výrazu tuším, že jeho odpověď pro mě nebude uspokojivá. Ale ten jeho provinilý pohled jakoby žádal o pochopení. A zjištění toho, že Severus strávil zbytek prázdnin s Luciusem Malfoyem, se mi moc nezamlouvalo. „Ach Seve, proč u Malfoye? Opravdu z něho nemám dobrý pocit. Sálá z něho zloba na 100 sáhů. Už jenom tím, jak se na tebe podívá zjistíš, že to není dobrý člověk. A mohl si jít k nám. Naši by tě určitě přijali s otevřenou náručí. A Bradavice by ti pak pomohly s penězi…“ Na Sevovi jde vidět, že se mi snaží celou situaci objasnit. A já ho napjatě poslouchám, neboť vím, že to si právě po těžkých dnech zaslouží. Poznámka o rozpracovaných postupech v oblasti lektvarů mě ale zaujme. Pokračuji: „Samozřejmě jsem Severusi ráda, že jsi hlavně v pořádku. Také jsem ráda, že ty sám cítíš, že tě pobyt u Malfoye obohatil. Ale názor na něj změnit nemůžu. A děkuji. Pochvala od takového lektvarového génia, jako jsi ty vždy potěší. A nemyslím si, že bych byla v lektvarech až tak dobrá… Ale budiž, snad mi o některých z nich povíš.“ Usměji se na něj, neboť je úžasné, jak mluví zaujatě o lektvarech. I člověk, který jej de facto nezná, by při první konverzaci zjistil, jak mu tohle odvětví magie svědčí… |
| |
| Kupé, Dámská návštěva Plánek je fajn. Zažili jsme s ním už spoustu zábavy a rozhodně určitě ještě zažijem. Jen. Nevím. Mám nějakej divnej pocit. Poslouchám Lupina a nakonec se na něj usměju. "Neboj. Tenhle rok se to snad uklidní. Taky budeme mít víc učení a nakonec nám nezbude, i mě a Siriusovi, nic jiného, než zalézt do knihovny a učit se. Alespoň tam nebudeš sám. Časy se mění, příteli. Doba je zlá. Musíme se i my změnit. Alespoň trochu." Zamyslím a se a hlavou se mi prožene proud myšlenek. Zlo se probouzí a začíná zuřit. Tak to říkal děda. A měl pravdu. Všichni se budeme muset změnit a ukázat v nás to nejlepší, co v nás je. Jo, dědo, máš svatou pravdu. Do kupé k nám pak vtrhne naše spolužačka, Miraya. Sice Lestrangeová, čistá kouzelnická rodina bez poskvrny, hrdá na svůj původ, ale ona je jiná. Teda alespoň co vím. "Taky tě rád vidím, Mirayo. Posaď se u nás," začal jsem rozhovor , zatím jsem nic neprovedl. A kdo ví, třeba ani neprovedu. Víš, prázdniny dokáží člověka změnit. Dva měsíce jsou dlouhá doba. Ale tomu ty stejně nevěříš. Že mám pravdu?" Její narážka na Lilly je jako úder palicí na hlavičku pidi hřebíku. "Lilly do toho netahej. Vím, co si o mě myslí. Nedivím se jí. Neříkám, že se stydím za vše, co jsem udělal. Ale za některé věci ano. Byl jsem hlupák." |
| |
| Bradavický expres "Lucius je..." nadechnu se a dlouze, pomalu vydechnu. Lily a Lucius, to prostě nejde dohromady. Lily nechápe, jak dokáže Zmijozel držet pohromadě; i když bych nikdy netvrdil, že Luciusovy úmysly jsou nezištné, byly naše cíle dostatečně v souladu, abychom z toho měli prospěch oba. Jeho zásobárna ne zcela legálních lektvarů z toho měla prospěch v každém případě. "Nedokázal bych se vám prostě jen tak pověsit na krk," zakřením se rozpačitě. "To prostě... nešlo. Víš, jsem ve vývinu. Hrozně toho sním." A s drahou Petúnií bych nevydržel pod jednou střechou ani pět minut. "Jednu výhodu to ale mělo. Na Malfoy Manor jsem mohl používat hůlku." Ale nebudu tě rozrušovat, Lily, představou toho, jakou magií se zabývala. "Bohužel jsem konec prázdnin musel strávit doma. Bylo to... dopisoval jsem všechny úkoly, takže rozhodně bylo co dělat." Hořkosti v hlase při tom sladkém slově ´domov´ se asi nikdy nezbavím. "Už se tam nevrátím." Zaženu minulost rázným mávnutím ruky. Nemohl jsem Lily neseznámit s hlavními obrysy prázdnin a obrovskými změnami v mém životě, vím ale, že některé věci by nikdy nepochopila. Je tak naivní, když přijde na určité druhy magie - nedokáže si představit fascinaci ryzí teorií, kterou přeci není nutno aplikovat... "Křiklan jde ochotně na ruku samostatnému studiu," plánuji s potěšením. "Jsem zvědavý, co na to všechno řekneš. Ovšem výzkum je věc ošemetná. Omylem jsem..." tvářím se, že se rozhlížím, zda nás někdo neposlouchá, než tišším hlasem dodám: "omylem jsem při vymýšlení míchacího kouzla na velké kotlíky vymyslel kouzlo, jak splést vlasy do mimořádně pevného copu. Bylo to peklo, smáli se mi i domácí skřítkové. Ale vybavuješ si Evelínu s tou její hřívou? Ještě jednou zakvičí, že si omylem sedla na vlasy, a bude vypadat vzorně učesaná ještě za týden." |
| |
| Kúpé Potterových záškodníkov: "Ahoj." Na dovážku pozdravím, keďže sa unúval aj on a posadím sa. "Tak to z radosťou uvidím, ako sedíš s nosom v knihe a pre zmenu nebeháš hore dole." Usmejem sa. Je to trocha chladný úsmev, ale nie moc. Nie všetko, čo robia, je také vážne. Sem tam sú aj vtipný. "Ale vážne. Zmena by ti bodla. Inak Lily skončí so Severusom." Poviem vážne. Našťastie to nevyznie, že by som na neho žiarlila. "Ešte nedošla do kupé, takže asi niekde zase sedia a rozprávajú sa." Odmlčím sa. "Je dobré byť zase späť. Budem sa síce musieť vyhýbať Blackovej, ale to prežijem. Apropo, nevidím tu tvojich kamarátov. Black a Pettigrew zmeškali vlak?" Usmejem sa. Ak do niekoho rýpem radšej než do Pottera, je to Black. |
| |
| kupé Jo časy se mění. Zamumlám si pro sebe ale to už příjde jedna spolužačka zjiné koleje. taky zdravím a neboj já na ně letos dohlédnu ostatně jak už to dělám 5 let. Protáhnu se s úšklebkem. A ještě další dva roky budu no potěš. Dodám si a musím se pousmát ještě více. Lili nás ale taky hází všechny čtyři do jednoho pytle a myslí si že jsme všichni stejní. Odvětím protože tohle jí mám za zlé zase já ale nedodávám k tomu nic veřejně. A furt se točí kolem Snapea co na něm vidí krom toho že umí lektvary na něm nic není. Napadne mne. |
| |
| Bradavický expres „Ale Severusi, u nás by ses nikomu na krk nevěšel,“ ujistím jej. Ale poznámka, že je Severus ve vývinu a hodně toho sní mě upřímně pobavila. Alespoň mi trochu uvolnila tak napjatou náladu. Stejně ale pořád musím přemýšlet nad tím, jak je Severus jiný od ostatních zmijozelských. On je na rozdíl od nich tak hodný a milý. Je naprosto odlišný… „Takže už se vážně domů nevrátíš. No, nemůžu se ti divit Seve. Chápu tě. Ale kde chceš bydlet. V Bradavicích nejsme celý rok. To pořád toužíš zůstávat u Malfoye? Je to pouze tvoje rozhodnutí a já ti do něj nechci nijak mluvit. Prošel sis hodně těžkým obdobím…“ Cítím, že domov už nikdy nebude Severusovo oblíbené téma. Proto jsem ráda, když se řeč opět stočí na lektvary. Sev je do rozhovoru opět úplně zaujatý. A Takhle přesně ho mám ráda. „Páni Seve, tys doopravdy vymýšlel nová vlastní kouzla? To před tebou smekám,“ vyjádřím mu svůj obdiv a opět se usměji, „a kdo by se Evelíně divil, že si na ně pořád sedá, vždyť je má až do pasu. Ale myslím, že nějaký ten pevný cop by jí náramně slušel,“ a při té představě se lehce ušklíbnu… |
| |
| Kupé "No co. Tak budu s nosem v knize. To se toho stane," řeknu a otevřu kufr, ve kterém mám několik nových knížek. "Děda mi jich pár sebou dal. Jsou z jeho knihovny. Prý si je mám přečíst, protože se budou hodit. Nakoukl jsem do nich a musím říci, že tomu i věřím. Většina je o černokněžnících a o obraně proti černé magii," dodal jsem následně jsem kufr zase zavřel. To to vypadá vážně tak divně? Učící se Potter. Jsem netušil jak moc jsem musel být hloupý. Každému se ale jednou otevřou oči, každému. Jo dědo, máš pravdu. Znovu Lilly. Ona si nedá pokoj. Ženský, ach jo. "Pokud se jí s ním líbí, tak ať. Sice nevím, co na něm vidí, ale něco to být musí, jinak by s ním nebyla. Já osobně na něm nevidím nic. Je dobrý v lektvarech to ho, ale je ze Zmijozelu a to mluví za vše, řekl bych. Ale kdo ví, jaký skutečně ně. Pokud uzná, že je pro ni to nejlepší řešení. Nebudu sice rád a budu ho nenávidět, ale je to její svobodná volba," slova mi jdou z úst docela těžko, ale vím, že je říci musím. K tomu to závěru jsem došel jednoho večera o prázninách. Uvědomil jsem si, že Lilly je se Snapem dobře a pokud ji skutečně miluji, musím chtít, aby jí bylo dobře. Těžko jsem sám sebe přesvědčoval o tom, že v tom případě musím zkousnout i její přítelství s Ním. Ale jinak to nejde. "Nemám tušení, kde ty dva jsou. Petr nejspíš zase zaspal, nebo dělal, co neměl. Případně Sirius přišel na nějaký žert, který musí udělat, i kdyby mu měl ujet vlak. A nebo jsou už ve vlaku a hledají nás. Se uvidí. Jen doufám, že jim skutečně neujel. Ale jak znám Siria, i z toho by dokázal udělat nezapomenutelný zážitek," odpovím na její otázku a poslední slova mě rozesmějí. Sirius by ze svého opožděného příjezdu do Bradavic udělal velkolepou atrakci. Nejspíš by se dostal do Prasinek a odtud nějakou tajnou chodbou do Bradavic, kde by se zjevil jako duch. |
| |
| Bradavický expres Lily, s tebou pod jednou střechou, mohl bych říct po pravdě, bych za celé léto neudělal naprosto nic, protože bych se jenom otáčel po tvé kráse jak dým z puškvorce za hůlkou. "Přístí léto je daleko," pokrčím bezstarostně rameny, "zkusím vymyslet něco, čím bych se mohl osamostatnit. Už nejsme děti. Jistota, že bych mohl zabouchat u vašich dveří je..." trochu mi uvázne hlas. "Je to skvělé. Musela bys mi ale dovolit," napřímím se a myslím to naprosto vážně, "že budu moci ono jisté před chviličkou zmíněné kouzlo použít Petúnii na jazyk." Vlak ujíždí po kolejích a já se vyžívám v té chvíli klidu a jasu, tak zřídkavého. Když jsem s Lily, je všechno v pořádku; její přítomnost jako by určovala řád věcí. Oddělovala dobro od zla. S tebou jsem lepším člověkem, mohl bych jí říct, ale těžko něco takového vyslovit, aby z toho nebylo melodrama. Rozhodně se zloba, tak často přítomná v mém nitru, rozpouští a ztrácí se... Možná to bylo to, o čem mluvil Lucius. Přílišná citová zainteresovanost může vést ke ztrátě vůle a motivace. Ne, to samozřejmě není ono. Mám to celé plně pod kontrolou. Vliv, jaký na mě Lily má, je... v pořádku. Líp se mi pracuje když je poblíž, to mluví za vše. Neovládá ani žádnou magii, kterou by na mě mohla použít, aniž bych si toho všiml. Je to prostě Lily. |
| |
| Kupé s Potterovými Záškodníkmi "No teda. Vážne knihy a skvelá zbierka. Až nebudem mať o čítať, zastavím sa. Usmejem sa. Knihy mám v ceľku rada, ale netrávim nimi priveľa času. Našťastie učenie mi ide od ruky." Potter a knihy. Čo mu pohrozili vydedením, ak to neprečíta? Potmehútsky sa usmejem a jednu zdvihnem. "Nádhera. Túto mala tuším doma babka,ale k nej na návštevy nechodíme."no, stará paní Lestrangeová má doma kadečo o temnej mágii. Položím mu knihu nazad do kufra. Do debaty vstúpi Luppin a jeho večné "do jedného vreca". "Jasne Luppin. Jedno vrece. Nie, nie je to jedno vrece, ale povedala by som, že tri. V jednom si ty, v druhom Potter a Black a v treťom je Pettigrew. Neviem, čo je lepšie, ale kým nie ste slizolínčania, čo si na mne prišli vybiť frustráciu, je mi to jedno. Na čo sa rozčuľuješ. To tuto Pottera by malo skôr trápiť, aký na ňu spravil dojem." Áno, za určitých okolností ma väčšina "vtipov" potterových záškodníkov netrápi. Pokiaľ nimi nepriamo neubližujú Lily. V tom strniem. Potter povie niečo inteligentné. Vyznanie. "toto by si mal povedať aj Lily do očí." Usmejem sa na Pottera a tento raz je to milý úsmev. "Asi si sa za tie dva mesiace predsa len trocha zmenil Potter." Takže dá Severusovi a Lily pokoj. Konečne trocha dospel. Len, ako dlho mu to vydrží. |
| |
| Kupé Vážně by mě nemělo překvapovat, že někdo má rád čtení. Je to přirozené.... Pro většinu lidí. Stejně tak jako pro mě famfrpál. Ani nevíš jak moc se na tebe těším...famfrpál. Zlatonko, jen počkej. Ze zasnění mě vytrhne škatulkování, které nám tu Miraya popisuje. A rozhodně to stojí za to. Zaškatulkován v pytli společně se Siriusem? No, potěš koště. Doufám, že se z toho pytle co nejdříve dostanu a budu mít svůj vlastní. Heh. Jak dvojsmyslné. Nevím, co se stalo se Siriem, ale předpokládám, že nadále bude žáškodník a donchuan číslo jedna. Na tváři vykouzlím úsměv a není se čemu divit. "Doufám, že tohle hodnocení mi dlouho nezůstane," odvětím zvesela a jako vtip navíc dodám, "chci svůj pytel. Vlastní. Se Siriem se tam mačkat nehodlám. A zase Lilly. Ona nedá pokoj a nedá. Ale klid. Neřešme to. Musím si na to zvyknout. "Mě záleží na tom, co si o mě myslí. Teď víc, než kdy dřív. Ale nebudu řešit jaký dojem na ní dělám. Budu svůj, tedy, takový, jaký jsem teď. Ale měnit se násilím by nemělo smysl. Dojem je příliš povrchní záležitost. A nevěřím, že by Lilly se svou inteligencí dala na dojem. Ví, že záleží na mnoha důležitějších věcech." Pak pronese něco, co je pro mě jako pěst do žaludku. ŘÍCT TO LILLY ?!? "Tobě se to skutečně lehce řekne. Ale jen tak za ní přijít a říct jí to, bych se musel hanbou propadnout, pokud bych se na místě sám neproklel. Za ty roky mám u ní asi hodně dlouhý účet. Zvlášť co se Snapea týče. A nedej bože, aby byl poblíž. To by byla konečná," odvětím a zavrtím hlavou, "ještě není správná doba. Chce to víc času." Ale jen abych nečekal příliš dlouho. Zatraceně. Nakonec přijde na řeč moje "proměna". "Časy se mění," je to jediné, co řeknu. |
| |
| Kupé Poterrových Záškodníkov: "Jasne, že s ním máš jeden pytel. Ak nejde o Severusa, je on ten horší a akonáhle je v okolí Severus, tak prepne tebe, Potter. Na rozdiel od Lily v tom vidím žiarlivosť." Uškrniem sa. Každý občas žiarlime. A je ťažké si to pripustiť. "Len nečakaj pridlho. On má pred tebou náskok celého jej detstva." Prečo mu radím? Mohla by som to ľutovať. A naozaj to budem ľutovať? Nie to nie. Usmejem sa. V týchto veciach moc doma nie som. Samo sebou... niektorý sa mi páčia, ale... Sírius je Don Juan a James a Severus majú oči len pre Lily. Nie je to také hlboké, aby som kvôli tomu chcela prísť o kamarátku. A páčiť sa nie je milovať. "Buď rád, že vieš, čo chceš." Na chvíľu sa zatvárim vážne a zamyslene. "Mimochodom... Čo metlobal? Trénoval si? Tento rok by mohla byť dobrá sezóna. Rosprášte Slizolín." Usmejem sa. |
| |
| Zmijozelské kupé Když se tu na celé kolo směju Theodorovým historkám, ani nemůžu uvěřit, že mě vůbec prázdniny bavily a ani se mi nechtělo znovu do školy. Málem. Sáhnu do kapsy, vytáhnu hůlku a jen tak pro radost nechám vyletět hejno ptáčků. "Avis!" Jooo, tohle mi chybělo! Rosier, ten čubčí syn, mi vzápětí ptáčky postřílí jakýmisi červenými šipkami. Popraskají jako mýdlové bubliny. "Zmetek jsi a zmetkem zůstaneš," oznámím mu rozverně a neváhám se vzápětí skrýt za Theodora. "Jsi zlý na děti a zvířátka," pípám odvážně ze svého úkrytu. "Na dítě jsi kapku moc vyvinutá a na zvířátko držkatá," ušklíbne se Rosier. Protože nevím, jestli to brát jako poklonu nebo se smrtelně urazit, volím přímočarou pomstu. "Avis maxima!" Zatímco kupé div nepraská ve švech a modří ptáčci si pozpěvují tak hlasitě, až z toho praskají ušní bubínky, strategicky vyklouznu ven. Však oni si tam mládenci poradí. Nakouknu letmo do okolních kupé, ale nikdo zajímavý tam nesedí. Přemýšlím, koho jsem ještě neviděla. Bella možná sedí někde se sestrou nebo nejnovějším mužným objevem, Severus se zašívá s knížkou a Bianca bude s tím svým havraspárským krasavcem. Ach jo! Zahledím se z okna na obzvláště krásnou scenérii. Hledat známé půjdu až za chvilku. Miluju Anglii! |
| |
| Kupé Žárlivost? Ne, to ne. Prostě se mi nelíbí. A nebo...Zatraceně, přece nejsem žárlivej ňouma. Snad se dokážu ovládat ne? A nejspíš taky ne. Žárlivost....dala se očekávat. Dva kluci se zajímají o jednu dívku a ona jedním opovrhuje a druhého zbožňuje. Lepší scénář pro žárlivou scénu by nevymyslel ani mudlovskej režisér v Holywoodu. Takže žárlím. Hmm. Skvělý.... Mirayina slova ve mě zanechávají hlubokou stopu, i když navenek se snažím nedávat nic znát. Není to nic příjemného, odhalovat své vnitřní pocity a zvláště, když je před vámi odhalují cizí. Když vy sami si je nechcete připustit, ale všem v okolí jsou zřejmé. To vážně není skvělý pocit. "Asi máš pravdu. Těžko se m i to říká, ale asi...prostě to tak bude, no" řeknu nakonec neochotně. To, že Sirius má přede mnou náskok celého dosavadního života vím moc dobře. A také vím, že dohnat ho nebude nic lehkého, zvláště ne pro mě. Změny, kterými jsem prošel mě o něco připravili, ale stále doufám, že díky nim něco získám. Pokud bych měl vyjít naprázdno, budu vypadat jako babral... a taky tak skončím. "Nemusíš mi připomínat zřejmé věci. Vím to a štve mě to o to víc, že s tím nic nenadělám. Její dětství nezměním. Jejich vzájemný vztah je příli hluboký, než aby ho oba dva odkázali jen tak přerušit. Navíc kvůli někomu jako jsem já." Konečně se debata stočila z ožehavého a ne dvakrát líbivého tématu na můj oblíbený sport. Famfrpál. "Tak na ten se těším ze všeho nejvíc. Ten pocit, když člověk letí nad hřištěm a kolem branek. Když mu vítr fičí kolem učí a oslepuje ho. Když mu konečky prstů chřadnou v chladném vzduchu. A pak ona, zlatá, rychlá a dokonalá...Zlatonka. Nastane závod a pokud máš člověk štěstí, nakonec ji svírá mezi prsty. Její křidýlka se ti třepotají mezi prsty a ustavičně do nich bijí. Je divoká, ale v tom je její krása. Má svou vlastní inteligenci. Síla z ní přímo čiší." Během tohohle vyprávění jsem musel vypadat jako skutečný fanatik, ale co. Famfrpál za to stojí. "Zmijozelu to natřem. O tom nepochybuj. Vítězství bude naše." |
| |
| Kupé Potterových Záškodníkov "Prepáč. Nemala som o spomínať." Kusnem si jemne do pery. Ach tá moja držka nevymáchaná. "Ale nemohla som si pomôcť James. Jeho náskok je hlavne v tom, ako sak nej správa, nie v tom, ako dlho ju pozná." Poviem mu vážne. Zaslúži si dobrú radu. Toto mu snáď pomôže. Pokúsim sa o to, aby do úsmevu neprenikla ani štipka trpkosti. Lily, všetci stoja len o Lily. Predsa len trocha toho vnútorného smútku prenikne na povrch. Radšej sa chytím metlobalu. Usmievam sa. Vidím, ako sa potešil, že sme zmenili tému. "No... Rozmýšľala som... Chrabromil tento rok nemá obsadené miesto odrážača a ja som v lete dosť hrala. Možno skúsim šťastie na konkurze." Keď vraví o lietaní, viem presne, čo myslí. Vietor vo vlasoch, neskutočná volnosť a dokonalé uvoľnenie. "Je skvelí pocit lietať. apo tom to môžme Slizolínčanom natrieť spoločne." Široký úsmev. |
| |
| Bradavický expres „Severusi, na mou sestru bys kouzla používat neměl. Mohla by nás nesnášet ještě více, než je tomu teď,“ mírně jej pokárám, „ale máš pravdu, už nejsme děti, ani nevím, kdy se to stalo, ale přecházíme v dospělé bytosti, které na sebe musí brát zodpovědnost. Trochu mě to děsí. Vždyť vždycky jsem měla jako dítě nějakou ochranu a najednou si neumím představit, že by tomu bylo jinak…“ Být se Severusem je tak uklidňující. Neznám nikoho, kdo by mne tak chápal, jako on. Známe se od dětství, on mi vysvětlil všechno důležité, on se mě snažil zasvětit do světa kouzel. Za tomu budu vždy vděčná. Samozřejmě mám i jiné přátele. V Nebelvíru je spousta úžasných lidí. Například Miraya. Je skvělou kamarádkou, rozumí mi a mám ji za to neskutečně ráda. Ale Sev je jiný. Něčím zvláštní. Ani to sama sobě neumím popsat. Vím ale, že chci, abychom byli přáteli navždy. „Seve, tohle je náš předposlední rok,“ dojde mi v té chvíli, „příští už nás čekají OVCE a pak reálný svět. U Merlinových vousů, který kouzelník by věřil, že ten čas tak rychle utíká…“ |
| |
| Bradavický expres "Nikdy jsem moc nechápal, proč Petúnii tak bráníš," řeknu trochu nespokojeně, protože tak strašlivou osobu by trocha magie, jakékoli, mohla jenom vylepšit. "Vlastně je s podivem, že také není čarodějka. Jako by to bylo pravidlo," rozpřemýšlím se nahlas, "podívej se jenom u nás v ročníku. Black, Lestrange... dva pravé opaky, každý v jiné koleji a nepřátelé. Takže nejspíš to funguje tak, že když Petúnie nečaruje a já nemám sourozence, našli jsme se jako pravé opaky my dva. Nebelvír a zmijozel," ztiším hlas, "dobro a zlo... ty se svou nekonečnou trpělivostí se slabostmi druhých, já, který... ji zcela postrádá." Usmívám se přitom lehkomyslně, ale jako by to bylo něco, co je zaťaté drápkem obav. Jestli nejsem pro Lily jen chudák, kterému se věnuje ze soucitu. I kdybych to ale věděl jistě, bylo by mi to jedno. Vezmu cokoli, co Lily nabízí, abych jí mohl být nablízku. "Jsem rád, že čas tak utíká. Už tak jsem uvažoval, jestli se má vůbec smysl vracet do Bradavic. Učební osnovy jsou tak omezené... jsou tomu jenom dva dobré důvody a jedním z nich jsi ty." Uchopím její dlaně do svých. "Nemusíš se bát, ničeho. Vždycky tě budu chránit vší svou mocí. Ať se stane cokoli." A i kdyby se ti nelíbily prostředky, jakými to činím; řídím se jenom účinností možných způsobů. |
| |
| Bradavický expres „Pet je moje sestra. Musím ji bránit, je to moje povinnost,“ věnuji svému společníkovi opět zářivý úsměv. Pak poslouchám jeho teorii o opacích. Je poměrně zajímavá, to musím uznat. „Je jedno, jestli nás dohromady svedlo to, že jsme svými opaky, nebo nás svedlo dohromady něco jiného. Hlavně že se známe. A Seve, ty přeci nejsi zlo. Ano, je pravda že vaše kolej je v tomhle trochu… jak to říci… známá, že studenti častěji inklinují k černé magii, ale ty Severusi jsi dobrý člověk. Tak tě vidím já.“ Opravdu si nemyslím, že by Severus byl špatný člověk. Vždyť kolik toho pro mne udělal. Není možné, aby se sám považoval za zlo… Poté mě zaskočí tím, že uvažoval, zda jet vůbec do Bradavic. To přece nemůže myslet vážně. „Teď ukončit studium by byla hloupost Seve, vždyť už nás toho čeká tak málo. Ale jsem ráda, že do Bradavic jedeš. A když tím jedním důvodem jsem já, co je tím druhým?“ ptám se jej a opětuji mu stisk jeho dlaní. Potěší mne, když mi poví, že mě bude vždy ochraňovat. Trošku laškovně se jej ale zeptám: „A ty myslíš, že budu potřebovat tvou pomoc?“ |
| |
| Bradavický expres "Nevím, jestli bych mohl být dobrým člověkem podle nebelvírských měřítek," vypravím ze sebe ve zřejmých rozpacích. "Ale nikdy bych ti neublížil." A ani nikomu, kdo mi dá pokoj. Hmm... ne moc. "Ty jsi strašně - hodná," rozhodím rukama skoro bezradně. "Ale díky tomu spoustu věcí nevidíš. Možná to tak má být. Nebyla bys stejná..." ... a to by byla škoda. Ech. Dostávám se na příliš tenký led. Neumím city dávat najevo žádným vhodným způsobem a nehodlám to pokoušet. "Vím, jak odsuzuješ černou magii. Ale proti ohni nestačí bojovat tak, že vím, že ho uhasí voda. Musím vědět jak vzniká, které látky hoří a jak se chová ve větru. S magií je to stejné. Pokud pochopím principy, mohu se bránit. Nemusím zapalovat lesy jenom proto, že vím, jak fungují zápalky... rozumíš?" Teď na ni opět dokážu hledět zpříma, protože jsem si nesmírně jist svou pravdou. "Zmijozelská pragmatičnost," shrnu to. Na nevážně podanou otázku odpovídám možná vážněji, než bych měl. "Pokud budeš, budu nablízku. Četlas přeci Věštce. Přibývá kouzelníků nespokojených s tím, jaké mají postavení vzhledem k mudlům. Možná nás čekají nějaké... nepokoje." |
| |
| Bradavický expres „Severusi, já se přece neřídít nebelvírskými měřítky. Řídím se svými měřítky. A podle nich jsi dobrý člověk. Lepší, než mnozí z Nebelvíru. Kolik třeba Potter a Black již napáchali škody. A přitom jsou v koleji, která je známá svou dobrotou. Možná spoustu věcí nevidím. Ale vidím věci, které jsou pro mě potřebné a to mi v tuto chvíli stačí,“ vypravím ze sebe a podívám se na Severuse. Proč se mě pořád snaží tak přesvědčovat… „A ano Seve, odsuzuji černou magii. A víš proč? Protože ublížila již tolika lidem. Mnoho kouzelníků kvůli ní ztratilo své rodiny. Mnoho dětí své rodiny. Nedovedu si představit, jaká je to bolest. A proto tuto magii odsuzuji. Nepochybuji, že je silná, ale ubližuje ostatním. A to prostě není správné…“ Poté opět opětuji jeho pohled a odpovím mu: „Myslím, že rozumím jenom z části. A ano, principy jsou důležité. Ale ani tak nechci pochopit z černé magie víc, než je nezbytné. A to by nás měla naučit Obrana proti černé magii.“ Najednou si povšimnu zvážnění v jeho hlase. Vždycky byl takový, když se jednalo o nějaké nebezpečí. „Podle mě je odsuzování kouzelníků podle původu hloupost. Já například mohu být stejně dobrá jako někteří čistokrevní kouzelníci, i když jsem z mudlovské rodiny. A ať si říká kdo chce, co chce, já se za svůj původ nikdy stydět nebudu. I kdyby přišly nepokoje. Ale cením si toho, že mě chceš ochraňovat. Hlavně se ale musím umět bránit sama Seve,“ ujistím jej a opět ho obejmu. Je zvláštní, jak si můžeme tak vzájemně rozumět… |
| |
| Bradavický expres "Z koštěte taky spadla spousta lidí a nezakázali famfrpál," nedokážu si přes všechna předsevzetí včas říct, kdy už bych měl mlčet. "To, co se učíme ve škole jsou strašlivě nedostatečné základy." Jak mě Lucius přesvědčil... velmi bolestivým způsobem. Ke konci už to bolelo o něco míň, ale pořád se mi smál... rozhodně udělám všechno proto, abych se mu dokázal vyrovnat. Brzy! "Je sice fajn vědět, co dělat proti bludičkám, ale... ještě si pohráváš s myšlenkou, že bys byla bystrozorka?" Zní to trochu nesouhlasně. Nelíbí se mi představa, že by se Lily měla zbytečně vydávat všanc nebezpečí. "Jsi dobrým důkazem, že čarodějka z mudlovské rodiny může být skutečně dobrá," souhlasím. "Jde spíše o celkovou... diskriminaci." Zarazím se. "Nevím o tom skoro nic," dodám skoro omluvně a ne zcela pravdivě. "Možná to zase brzy utichne," zamumlám do jejích vlasů. Věci, které jsem vyslechnul na Malfoy Manor při těch několika příležitostech, kdy jsem byl přizván k debatě, mi nyní připadají dokonale vzdálené. Lily mě svým obětím obratně stáhla zpátky na zem; nezměnila mou touhu po znalostech, po tom, abych se vyrovnal Luciusovi, ani nesnášenlivost vůči zbytku lidstva... ale obratně je zabalila do vaty a převázala mašlí. Jsem zase jen student. Slunce se jí ve vlasech odráží podivuhodným množstvím barevných odstínů. |
| |
| Bradavický expres Musím se upřímně zasmát. „Severusi, ale přece nemůžeš srovnávat famfrpál s černou magií. To je absurdní…“ Poté se opět vrátím k obraně proti černé magii: „Já si myslím, že obrana proti černé magii je dostatečná pro ty, kdo se tomu dále věnovat nechtějí. A ano, pořád chci být bystrozorkou. Samozřejmě, že budu muset ještě více prostudovat obranu, projít těžkým výcvikem. Ale pokud to bude k něčemu dobré a já dopadnu třeba někoho, kdo zabil někomu rodiče, bude mi to velkým zadostiučiněním. Severusi, co kdyby mě černá magie připravila například o tebe? To bych nepřekousla…“ Je pravda, že čarodějky a čarodějové z mudlovských rodin byli většinou podceňováni. Nikdy jsem pořádně nechápala, proč tomu tak je. A proč je někdo označuje například jako „mudlovské šmejdy“. Vždyť tady původ nemá až takový význam na to, jaká je daná osoba. Ano, samozřejmě každý pochytí zvyky a názory své rodiny. Ale později si může vytvořit vlastní obraz na svět… „Celková diskriminace… je to nefér. Ale jak říkám, já se za svůj původ nestydím, ať je klid nebo jsou nepokoje. Nikdy bych rodiče nezapřela…“ Podívám se z okna, ubíhající krajina je nádherná. Vůbec nenapovídá o tom, že by někde na světě bylo zlo. Bohužel ale je… |
| |
| Bradavický expres "Takže mám ještě celé dva roky na to, abych se ti to pokusil vymluvit," prohlásím a myslím to smrtelně vážně. "Při tom, jak jsi talentovaná, máš možností spoustu. Jdou ti skvěle lektvary, přeměňování... Protože já bych rozhodně nepřekousnul, kdyby mě černá magie připravila o tebe." Slyším sám sebe, jak zvyšuji hlas, chvěje se potlačovanou zlostí. Nechci ale Lily vyděsit a znám ji příliš dlouho, než abych věděl, že tohle na ni beztak neplatí. "Víš, trochu by mi to asi pokazilo náladu," zlehčuji předcházející rozčilení ve svém hlase. "Byl by ze mě hrozný morous, když bys na mě nedávala pozor." Vize světa bez Lily je... nesnesitelná. Pohlédnu z okna stejně jako ona. Krajina kolem pomalu nabírá podzimní nádech... barvy pro Lily jako stvořené. "Nemáš proč se stydět za své rodiče - snad leda za to, jak vychovali tvou sestru," ušklíbnu se. "Já už s mudly nechci mít nic společného. Otce bych zapřel s radostí, kdyby to k něčemu bylo. Jsem rád, že mu nejsem vůbec podobný..." Ne, nechci začít myslet na matku. "Zůstanu plně v kouzelnickém světě." |
| |
| Bradavický expres „Tak snažit se můžeš Severusi, ale nevím, jestli ti to bude k něčemu platné. Nevím, co jiného bych chtěla dělat. Práce bystrozorky je něco jako osobní sen. A sny se mají stávat skutečností. Alespoň tedy některé. A vidíš, tobě by se nelíbilo, kdyby tě černá magie připravila o mě. A to jsme přátelé. Co ti lidé co přicházejí o rodiny. Chápeš to? O to mi tady jde…“ Při Sevovu zlehčení situace se musím začít upřímně smát. „Pokazilo by ti to náladu jo? Tak to se mi v tom případě nikdy nesmí nic stát,“ dodám a přitom se stále směji. Znovu se ale přepneme na choulostivé téma. A to rodina. Já mám problémy jenom s Petunií, ale Severus. Neumím mu dostatečné pomoci, ač strašně chci. Je to frustrující. „Jsem si jistá, že na svého otce zvládneš zapomenout. Ale bude to těžké, neboť ať to chceš, či ne, je to pořád tvá rodina. I přes všechny ty zrůdnosti, co ti provedl. Ale nevím, proč již nechceš mít nic společného s mudly. Vždyť všichni nejsou stejní,“ pousměji se, neboť vím, jaké jsou rozdíly jenom mezi mámou a tátou, „ale možná pro tebe bude dobré, zůstat ve světě kouzel. Jsem ráda za všechno, pokud se budeš cítit dobře…“ |
| |
| Bradavický expres "Někdy tě sebou vezmu na procházku do Obrtlé, až tam půjdu pro nějaké přísady do lektvarů," přislíbím trochu zlomyslně. "Tam uvidíš ty příjemnější z těch, kterými se musí bystrozoři zabývat. Jenom obyčejné zlodějíčky a otrapy. Jsou odporní už od pohledu - a co teprve když máš v pořádku čich! Ale i ti nosí po kapsách třaskavé špulky a matoucí větrníky, když potřebují rychle zmizet. Utrhnou ti ruku nebo přesvědčí, že je ti znovu pět let - když máš štěstí. A navíc víš, co se říká o bystrozorech? Hrozně pijí. A... chm. Dva roky. Nakonec tě přesvědčím." Přimhouřím oči. "A když nepřesvědčím, zavřu tě do vysoké věže opuštěného zámku, dokud nezačneš snít nějaké rozumnější sny. Vyberu ti nějaký s obzvláště krásnou vyhlídkou." "Zapomenout bude snadné, protože se brzy utopí v ginu," odsoudím rázně otce do nebytí. Poslední rok či dva už se na mě neodvážil vztáhnout ruku, na to jsem byl už moc velký a když jsem se rozzuřil, dostával strach. Když jsem ale nebyl doma, vůči mámě takové zábrany neměl... měl jsem něco udělat, měl jsem... byla hloupost se od ní nechat přesvědčovat, že je to jen její věc, ať to nechám být. "Mudlové jsou..." Mávnu rukou. Nemohu říci skoro nic, čím bych zároveň neurazil její rodiče. "Vaši jsou v pořádku, ale kdo ví, jak by se stavěli k magii, kdybys nebyla jejich dcera," prohlásím nakonec velmi diplomaticky. Možná jsem od Malfoye přeci jenom něco pochytil. "Mezi kouzelníky je alespoň jasno. Umíš - neumíš." Usměju se. "A já se naučím! Všechno." |
| |
| Bradavický expres „Severusi, jenomže ty pořád počítáš s tím, že já budu stejná jako teď. Já budu muset ještě hodně pracovat na tom, abych se stala bystrozorkou. A to taky udělám. Víš přece, že bystrozoři jsou opravdu mocnými čaroději. A já nevidím důvod, proč bych neměla být. Že to je nebezpečné? Já mám pocit, že všude na nás může čekat nebezpečí, ne jenom pokud máš nebezpečnější práci než ostatní… Naoko se zděsím a křiknu k Sevovi: „Ne, do věže ne! A ještě bys mě dal hlídat drakem. A v mém štěstí – neštěstí by to byl maďarský trnoocasý. Já ti nevím, ale draci nejsou mí největší přátelé…“ Představa mě zavřené v nějaké vysoké věži a dívající se na okolní krajinu není zrovna moc lákavá. Vím, že Sevův otec k nim nebyl vždy zrovna hodný. Ale nechci toto téma otevírat více, než je nutné. Pravděpodobně by to ani Severusovi nepomohlo. A tak raději hned odpovídám na jeho poznámku o mudlech: „Problém je v tom, že mudlové jsou neinformovaní. Pokud nic o nás neví, nemůžeme čekat, že když potkají kouzelníka v plášti na ulici, nebudou se tvářit překvapeně a možná i pobouřeně. Ale pokud jsou mudlové informovaní, tak jako například mí rodiče, může to být úplně jiné. A Seve, ty se chceš naučit úplně všechno? Tak to ti budu fandit, neboť mi není jasné, jak chceš toho docílit,“ lehce ho popíchnu, protože občas není špatná ani malá provokace… |
| |
| Bradavický expres "Budeš jiná tím, co znáš, co se naučíš... ale pořád budeš ta hodná, odpouštějící Lily." Trochu se zavrtím na místě. "Není ošem pochyb o tom, že z tebe může být mocná čarodějka." Nedokážu vysvětlit a sám zřejmě nemám jasno v tom, v čem, kromě strachu o ní, mé obavy spočívají. Snad že ji kontakt se vší tou černotou změní? Že bude stejně cynická a drsná jako každý, kdo se zabývá jenom zločinem? Že se její křehkost změní v kámen... Zároveň je ale představa Lily jako mocné čarodějky podivně přitažlivá. Vím, že jsou věci, ve kterých jsem lepší než ona a s jistou snahou tomu tak bude i nadále. Ale v preciznosti práce s hůlkou třeba v přeměňování se jí nevyrovnám. "Budeš chtít zatkout zloděje kotlíků a on tě přesvědčí, že je potřebuje, aby uvařil doma hladovým dětem," dobírám si ji vážně-nevážně. "Draky taky nemám rád, takže mi k hlídání ve věži bude muset stačit magie." Zatvářím se tajuplně, vytáhnu z kapsy hůlku a s tiše vysloveným kouzlem jí několikrát mávnu ve vzduchu. Objeví se velký visací zámek a něm se s výmluvným cvaknutím otočí klíč. Vize je jen fórová srandička, snese pohled jen přímo zepředu, ale pro tuhle chvíli mi bohatě stačí. "Tak, a mám tě." "Vidíš, máš úplnou pravdu. Jsou jenom neinformovaní. Mohla by z tebe být třeba úplně skvělá pracovnice na ministerstvu pro styk s mudlovskou veřejnosti..." Ne že bych si Lily na takovém místě dovedl představit. "Nebo náprava kouzelnických škod. Četla jsi ten skvělý článek o Moodym? Začínají mu říkat ´Pošuk Moody´. Při konfiskaci zubatých hrníčků na čaj, které se omylem dostaly k nějakým mudlům, pobořil řadový domek a vytopil dva sousední." Prohrábnu si vlasy a bojovně zvednu hlavu. "No dobrá, možná se nenaučím všechno na světě, ale všechno, co mi přijde zajímavé rozhodně. Chci být Mistr Lektvarů!" A pár drobností okolo, ehm. |
| |
| Bradavický expres „Severusi, budu pořád stejná. Ale taky nejsem hloupá. Takže myslím, že to zvládnu. Pokud ne, můžu se zaměřit na něco jiného. Ale teď se mě nepokoušej přemluvit. Protože nevím, co jiného bych chtěla dělat.“ Pozoruji Seva, jak vytahuje hůlku a začíná potichu kouzlit. S údivem pohled stočím na visací zámek. „Žádné takové, já se budu bránit. Mě jenom tak někam nestrčíš! S tím nepočítej,“ se smíchem v hlase Severuse jemně udeřím do paže. „Pracovnice pro styk s mudlovskou veřejností? Severusi, to nemůžeš myslet vážně. Vždyť ta práce by v sobě neměla žádnou akci. A Moody, poslední dobou se o něm mluví docela dost. To bych chtěla, být takový postrach jako on. Abych mohla dostat ty černokněžníky za mříže. Ale zpět k Moodymu. Třeba se ta jeho nová přezdívka ujme, kdo ví. I když je lehce urážlivá,“ mrknu na něj. Je to pravda, někdy bych chtěla být tak dobrá jako třeba Moody. Severus vzpurně zvedne hlavu a řekne mi, že chce být mistrem lektvarů. Nepřekvapuje mě, že jej fascinuje zrovna toto odvětví. Vždyť je tak dobrý jako nikdo z bradavických studentů. Mě nezbývá než mu popřát: „Opravdu ti držím palce Seve. Pokud jde o lektvary, zvládneš to. Někdy mám pocit, jakoby ti i žilami místo krve protékaly různé lektvary. Tak jsi s nimi spřízněný.“ Chtěla bych vědět, jestli i já budu podle sebe v něčem takový mistr. Budu se muset snažit… |
| |
| Bradavický expres "Dobrá, už mlčím. Zatím. Víceméně." Koneckonců, dva roky jsou dlouhá doba. Třeba ji zaujme něco jiného a ani se nebudu muset snažit. "Jestli ti ovšem bude vzorem Moody... no potěš. Budeš za chvíli tak paranodiní, že si sebou budeš nosit i vlastní židli, aby ti ji pod tebou někdo neočaroval. Na druhou stranu, budeš se mnohem líp vyjímat na fotkách ve Věštci," přisadím si ještě. Na mých plánech do budoucna - na tom nejcivilnějším z několika možných plánů - je ovšem jedna nepříjemná věc. "Když budu chtít být Mistrem Lektvarů, budu muset na pár let do učení k jinému Mistrovi. Je jich málo... budu se muset pocvičit v přemisťování na velkou vzdálenost, abych na tebe mohl dávat pozor." Ušklíbnu si. "Nebo si nechám v žilách kolovat místo lektvarů letaxový prášek." Na chodbě se ozve zvonek paní, která prodává ze svého vozíku drobné občerstvení. Mávnu proutkem, abych uvolnil zámek na dveřích. "Máš na něco chuť, Lily?" zeptám se a vystrčím hlavu, abych se podíval, jak je daleko. |
| |
| Bradavický expres Směji se na celé kolo: „Já že bych se lépe vyjímala na fotkách než Moody? Moody je alespoň zajímavý, sice ne nějak krásný, ale zajímavý. Nechápu, proč by se lidé v novinách chtěli dívat zrovna na mě. Ale já bych se paranoidní snad nestala. Ono po tom, kolik toho Moody dokázal, se nemůžeme moc divit, že občas vidí zlo tam, kde není…“ Věřím, že Severus se mě bude snažit ještě přesvědčit, ale já jsem rozhodnutá. Protentokrát opět ztichnu a poslouchám Severuse mluvícího o Mistrech lektvarů. Zeptám se jej: „A Seve, ty víš o nějakém takovém Mistrovi? Věřím, že zrovna ty máš největší předpoklady stát se jedním z nich. Ale jestli budeš někde daleko, tak mi budeš chybět. To abychom začali procvičovat to přemisťování společně, protože já bych na tebe taky musela dávat pozor. Aby tě někdo třeba nezkazil,“ opět si mírně rýpnu a ušklíbnu se. Najednou uslyším zvoneček, který označuje, že se blíží paní s občerstvením. Severus se dívá z kupé, jak se daleko a ptá se mě, zda-li něco chci. „Ne Seve, raději nic. Jakmile bych si koupila jednu sladkost, za chvíli bych měla chuť na další. A to by nebylo dobré. Nechci se hned první den ve vlaku přejíst sladkostmi,“ usměji se na Severuse a čekám, zda-li si něco koupí on… |
| |
| Kupé Jo, to je další problém. Ale snad teď,...snad...snad budu mít víc šancí. Rozhodně to ale nevzdám. Kapitulaci podám až nebude zbytí. A to jen možná. Ach Lilly, co to se mnou děláš. Proč já vůl se musel zamilovat zrovna do tebe. Mohl jsem mít jakoukoliv jinou, která by mě chtěla. Ale ne, já idiot si vybral tebe.... Ale byl bych ještě větší idiot, kdybych to neudělal. A zatím si budu stát. "Asi máš pravdu. Ale uvidíme. Máme teď před sebou celý školní rok a za tu dobu se toho může změnit víc, než dost." Potřeboval jsem sám sebe uklidnit a tato slova k tomu jen dopomohla. Rok je dlouhá doba. Víc než dlouhá. I když jsem ty poslední roky probabral.... "Odážeče? Cítíš se na to? Víš...no...jsi..ehm...křehká dívka. Potlouk je setsakramentsky drsná potvora. Párkrát mě už dostal,..tedy hlavně v začátcích, kdy po mě chodili v jednom kuse," zeptám se, ale pak mi dojde, že říkat Miraye křehká dívka by se mi mohlo pekelně vymstít. Ale co na srdci, to na jazyku. Dívky na pozicích útočníků a chytačů byli více než dobré. Jsou hbité a mají pro to cit. Ale odrážeč musí mít pořádnou sílu.... Což Miraya určitě má. Jen doufám, že ji nepocítím na vlastní kůži. "A když už odrážečem budeš, v což věřím, prosím, nestřílej potlouky po mě," zasměju se. Trocha provokace a škádlení ještě nikomu nikdy neuškodila. Teda doufám. |
| |
| Bradavický expres Koukat z okna mě přestává bavit, ale zato kolem prochází tetka s dobrůtkami. Utratím pár drobásků za obloženou bagetku, když tu se otevřou dveře jednoho z kupé a vykoukne Severus. "Áááá, tady jsi," zajásám a nenápadně nakouknu za něj. "Ahoj Lily!" zavolám a protože vůči Severusovo vražednému pohledu i temnému zavrčení mám už dávno imunitu, protlačím se kolem něj dovnitř a zkušeně přeskočím nastavenou nohu. Jak jsem tušila, místa tu mají víc než dost. Na chvíli jim tu zakřením a vrátím se k ostatním. "Severus si zapomněl něco na čtení, tak tě tu bombarduje lektvarovými recepty, vsadím se," odhadnu zkušeně a rozbalím bagetku. "Promiň, že jsem vás tak přepadla. Jen dva prstíčky ohřejeme, hned zase půjdeme... jak bych vlezla zpátky do našeho kupé, kluci by hned chtěli kousnout. A oni koušou rovnou do půlky!" |
| |
| Kupé Potterových Záškodníkov: Usmejem sa chlácholivo. Toho tá Lily riadne berie. Budem sa s ňou musieť porozprávať večer na internáte. "Áno, to je fakt. Rok je dlhá doba. Ale nekazme si deň." radśej mu už Lily spomínať nebudem. Začneme o metlobale. "Ehm... Potter. Nerada ťa sklamem, ale krehká moc nie som." Zamračím sa a obdarím ho vyzívavým pohľadom. "Ak máš so sebou metlu, môžme to zajtra po vyučovaní skúsiť. Ale varujem ťa. Nebudem ťa šetriť." Uškrniem sa. "Tak ty chceš prvý rovno do čela?" Otážem sa, keď sa začne vyhovárať. Usmievam sa, takže to nemyslím vážne. "V jednom má Severus pravdu. Si strašne namyslený." Rozosmejem sa. Mala to byť kvázi priateľská poznámka a len dúfam, že som to neprehnala. "Hej... Black a Pettigrew asi vážne dôjdu až do hradu." |
| |
| Bradavický expres "Setříš se na hostinu?" stihnu ještě prohodit k Lily, když se kolem mě protlačí Evelína s naprostým nedostatkem pudu sebezáchovy. Jestli soudí, že před Lily ji nezakousnu, patrně soudí dobře, ale...! Přijde moje chvíle! "Tebe a epidemii moru vždycky rád vidím," zavrčím vlídně na uvítanou, ale to už se ta spousta vlasů na nožičkách usadila na mém místě u okna a mě nezbývá než rezignovat. Nakonec koupím pár dýňových taštiček a jednu strčím i Lily do ruky. "Ta není sladká, tu můžeš. Ať máš dost sil dojít do Velké síně na večeři," dodám s úsměškem, usadím se a rozvážně se pustím do té nepatrné svačiny. Jelikož otec všechny své peníze propil, dieta konce prázdnin nestála za mnoho. Ne že by mě doopravdy zajímalo, co jím, když je toho dost; jelikož si většinou při jídle čtu, stejně nevnímám chuť. Letos dám ale skřítkům v kuchyni zabrat. Ostentativně mlčím. |
| |
| Bradavický expres Stihnu pouze říct: „Jo, trochu se šetřím,“ když v tom vtrhne do našeho kupé Evelína. Nemůžu říct, že bych ji viděla nerada, nic proti ní nemám, ale to jak jsem vtrhla se mi moc nezamlouvá. Oplatím jí pozdrav a se smíchem v hlase dodám: „Ahoj Evelíno a ano, nemusíš se ptát, jestli můžeš dovnitř.“ Mrknu na Seva, který rozhodně nevypadá nějak nadšený z její návštěvy. Dýňovou paštičku hned rozbalím. Sevovi za to náležitě poděkuji a věnuji mu opět úsměv. Poté se otočím zpět k Evelíně: „Ale ne, vůbec mě nebombarduje recepty. A i kdyby jo, určitě budu ráda poslouchat. Jinak v pořádku, místa je tady dost. A Severus to určitě za chvíli také překousne.“ Posívám se na něj. Jeho zachmuřilý výraz, černé lesklé vlasy, mlčení… Nezdá se mi, že by chtěl Evelínin náhlý příchod rychle překousnout. Ale mohla jsem to říci. Tak jsem mu dala najevo, že nechci, ať mlčí. Přece jenom já sama o sobě se s Evelínou nemám moc o čem bavit. „Tak jaké byly prázdniny Evelíno?“ pousměji se a poslouchám její odpověď… |
| |
| Bradavický expres "Ještě ho v tom podporuj. Taková monománie není zdravá," bavím se uspokoijvě na Severusův účet. "To jsou pořád lektvary, lektvary... jednou sám sebe naseká do kotlíku, protože mu to pasuje do receptu." Ukousnu si další kus bagetky, zrovna když vlak nadskočí na kolejích, až mi zuby cvaknou o sebe. "Prázdniny byly moc dlouhý. Dobrých bylo pár dní v horách, ale když si představím, co všechno by se dalo vidět z koštěte a místo toho jsme se museli plahočit pěšky! Už abych byla plnoletá, na máloco se těším víc. Konečně svoboda se vším všudy. Jediné, co můžeme teď, je vybrat si předměty ve škole a do toho ještě kecá půlka příbuzenstva. Stejně to nepomůže, protože pak nevím, jestli nechci věštění proto, že je mi protivné, nebo proto, že mi podstrkává tetička Beata. Opravdu ti občas závidím, že máš rodiče mudly. Můžeš jim pak napovídat cokoli." Chramst. |
| |
| Bradavický expres Poslouchám Evelínu poněkud zaujatěji než před chvílí. „Ale vždyť je hezké, když má člověk nějakou pořádnou zálibu. A pro Severuse to jsou lektvary. Je v nich výjimečně dobrý, takže proč by v nich zálibu neměl mít. A já ho budu podporovat, je to moje povinnost jako kamarádky a dělám to ráda,“ kouknu se na trucujícího Severuse a musím se usmát. Nyní zase dávám pozor na to, co Evelína říká o prázdninách. V jednom už má pravdu. Být plnoletá má své výhody. Pak se zase pustím do řeči: „Závidět mi nemusíš, tvoji rodiče jsou také určitě skvělí. A já těm svým nemám co nakecávat. Povídám jim čistou pravdu. A oni se o náš svět upřímně zajímají. To je na nich to úžasné. Můžu jim povídat o Křiklanovi a který lektvar nás právě naučil a oni jsou z toho stejně nadšení jako já. Někdy si říkám, že kdyby mí rodiče byli kouzelníci, nemohla bych jim to tak vše vyprávět, protože by už to znali.“ Musím zase Severuse nějak dostat do konverzace. Nebudu se ho ptát před Evelínou na prázdniny, neboť už vím, jaké byly a jsem si jistá, že by to teď nechtěl vytahovat. A tak se raději zeptám: „A tedy už víte, z jakých předmětů budete příští rok skládat OVCE?“ |
| |
| kupé Sleduju jak se ti dva baví jako bych tam ani nebyl.Chvíli je ještě pozoruju a pak už to nevydržím. Em.....já jsem tu taky jestli jste si vy dva nevšimli. Skusím na sebe zabrat taky trochu pozornosti. A Famfrpál je tvrdý jak říká James ale myslím že by si to zvládla.Zmiozel nemá šanci a asi bych si měl taky procvičit svůj post o prázdninách sem neměl moc čas. Podotknu doufám že mě zase nebudou ignorovat. [i>Kde k čertu vezí ten Sirius?[/i] Povzdechnu si v duchu a přelítnu očima k dveřím a pak k oknu a zase na ty dva a čekám zdali si mě budou všímat. |
| |
| Bradavický expres "Myslím, že je úplně jasné, co na tobě vidí," pohlédnu společně s Lily Severusovým směrem a trochu se zakuckám smíchy, když od něj zaslechnu sotva patrné zavrčení. "Ještě ho v tom totiž podporuješ! To proto, že to nemáš pořád na očích." Připomínka, že se na rozdíl od Lily nacházím zpravidla ve stejné společenské místnosti, by možná nemusela být vzatá úplně v klidu, ale říkala kamarádi, ne? Takže kamarádi. Taky jsem kamarádka. Pozná se to podle toho, že mě Severus ještě neuřknul. "Horší už je jen Cowly s tím jeho věštěním, to je jeden blonďáček ze čtvrťáku. Pokaždé mu vyjde něco jiného, ale to mu nebrání to brát pokaždé smrtelně vážně. Nejlepší by ho bylo poslat ke kentaurům..." Obal od bagetky nechám ve vzduchu rozprášit se slabým třesknutím a čiště pro efekt přidám záblesk světla a pár hvězdiček. "Je vidět, že nemáš tetu Beatu," povzdechnu si. "Ta ví všechno nejlíp, i o věcech, o kterých před minutou v životě neslyšela. Ale naši dobrý, to se musí nechat. I když se pokouší do mě pořád hustit, jak si musím vybírat hlavně užitečné předměty. Jen se naše představa užitečnosti trochu liší... OVCE, ty budou hodně zajímavé. Když jsem si to sepsala, zjistila jsem, že musím dva předměty vyškrtnout a nemůžu se rozhodnout, které to budou." Protáhnu se. Už začínám být z dlouhé jízdy trochu unavená. "Jedno vím jistě," zatvářím se tak, že by i teta Beata utekla. "Nehodlám začít pracovat v rodinné firmě, v žádné z nich. Mám totiž silný pud sebezáchovy. Pěkně práci, kde budu svým vlastním pánem a bude mi to připadat k něčemu." |
| |
| Bradavický expres „Ale co by na mě měl vidět prosím tě,“ řeknu směrem k Evelíně. Severus a já jsme přece pouze jenom přátelé. Nevím, kde ostatní chodí na to, že by mezi námi mohlo být něco víc. „A jak jsem řekla, podporuji ho v tom. No a nemám jej pořád na očích, ale ty určitě taky ne Evelíno,“ usměji se na ni. Při rozhovoru o škole se cítím více svá. Mohu normálně mluvit, aniž bych si musela dávat pozor na to, co řeknu o Sevovi. „Vybírat si předměty na OVCE je neskutečně těžké. Chtěla bych je mít nejraději všechny, ale to bych se muselanejspíše zbláznit z toho kvanta učení. A Evelíno, každá rodina má své výhody i nevýhody. Určitě svoji tetičku umíš nějak vystát. A já vím také jedno, chtěla bych se stát bystrozorkou.“ Významně pohlédnu na Severuse a čekám, co udělá… |
| |
| Bradavický expres Po pravdě, co vidí Severus na Lily, s tím si láme hlavu půlka Zmijozelu. Ne nijak zvlášť, na to je to příliš obehraná písnička. Ale Severus s Lily a Severus bez Lily, to jsou tak odlišné osobnosti, že by to nepřehlédl ani slepý. Teď mě zase jednou napadá, že si zkrátka Severus užívá té bezelstné naivity, která z téhle nebelvírky čiší. Tohle opravdu ve Zmijozelu nepotká. "Můžeš mu pak pomáhat nakrájet ty kousky, na které si nedosáhne," usměju se zasněně. Nedostatek tet jménem Beata možná vysvětluje, proč je Lily tak... nebelvírská. "Už jsem si říkala, že je skoro škoda, že nejsou OVCE rozdělené do dvou let, že bychom stihli víc předmětů. Bystrozorka - to pak máš jasné! Severus určitě taky. Já se pořád nemohu rozhodnout mezi obory léčitelskými a ekonomickými... obojí je fascinující, ale příliš daleko od sebe, než aby se to dalo studovat naráz. No nic, půjdu zkontrolovat kluky," vyskočím náhle na nohy. "Když už mi teď nemají co sníst," dodám lehce pomstychtivě. |
| |
| Bradavický expres „Pokud na ně nedosáhne, není důvod, proč bych mu nepomohla,“ zazubím se na Evelínu. Je to zvláštní. Se zmijozelskými jsem se nijak zvlášť nekamarádila, tedy Severus je výjimkou. Možná právě tou nutnou výjimkou, díky které mě někteří zmijozeláci alespoň trochu berou jako člověka. „A OVCE rozdělené do dvou let. Musím uznat, to je zajímavá představa. Alespoň bych po těch dvou letech měla více vědomostí. Jinak bys to mohla docela skloubit. Proč nepracovat u sv. Munga v oblasti ekonomie. Jsem si jistá, že i tam musí galeony pečlivě přepočítávat. Dostaneš se jak ke zdravotnictví, tak k ekonomii.“ Poté Evelína vyskočí na nohy a já se s ní rozloučím: „Uvidíme se v Bradavicích!“ Otočím se na Seva a dodám: „Už můžeš přestat trucovat.“ Poté se zamyslím. Uvažuji nad tím, co dělá Miraya. Trochu se ve mně hne svědomí, že nesedím s ní, ale když já jsem si tak dlouho se Sevem nepovídala. Jakmile dorazíme do Bradavic, musím jí to nějak vynahradit… |
| |
| Kupé "Ty víš jak člověka dostat. To byla pěkná rána pod pás... Nejsem namyšlený, teda alespoň o tom nevím. Jen jsem si dělal srandu," řeknu lehce nevrle. Zatahovat do toho Snape, to je jako lít olej do ohně. Zatraceně. Namyšlený? Dyť to byl jen fór. A protentokrát úplně neškodný. U Snapea bychom se s takovým lehkým fórkem nespokojili. Sirius by ho nejspíš zase učil létat. Následně nás Remus upozorní na svou přítomnost. Sakra. Člověk se začne bavit a nevidí, co se děje okolo něj. Chudák Remus. Musel si připadat jako pátá noha u stolu. "Promiň, Reme. Nějak jsme se zakecali." Mirayina narážka na Siria a Petra znervozní i mě. Kde se flákaj. Snad někde něco neprovádí bez nás. A pokud jim skutečně ujel vlak, bude to ještě hodně zajímavý. |
| |
| Kupé Záškodníkov "Hej Potter. Neber to hneď tak tragicky. A mimochodom... Mám aj krstné meno a nebaví ma vkuse vykrikovať Potter, Black, Luppin... Môžete ma volať Miraya. Aj tak to asi robíte za chrbtom už dlho, ako u Lily. " Žmurknem a oboch obdarím úsmevom. "Ale no... Aj ty začínaj s tým, že som žena a teda by som nemala byť odrážačkou. Chlapci, nechcete ženám rovno zakázať robiť aurorky, variť, či vychádzať z domu? Aj to je nebezpečné." Nahodím výraz "o ako strašne sa bojím" a rozosmejem sa. "Tak prezraďte, čo pekné ste si pripravili, ako žartík, pre nových prvákov. A nehovorte, že nič. Aj ja sa chcem pridať." Teda, ak to nezahŕňa Severusa. Čo ostalo nevyslovené, by Jamesovi malo byť jasné. |
| |
| V kupé pobertů Přejedu ty dva pohledem a zaměřím se na Jamese. Nic se nestalo už sem si na to za těch 5 let zvykl. Ušklíbnu se a pak věnuju pohled Miraye. Nic zvláštního možná nějaké uspávací buchty nebo podobně já moc neplánoval spíše budu plánovat jak z toho ty tři zase vysekat co nejlíp jako vždy. Usměju se a přejedu rukou po okně a vrátím se pohledem k těm dvěma. Jamesi jinak letos musíme trénovat tvrději Zmiozeláci beztak nebudou hrát podle pravidel jako vždy. Dodám ještě vážně. |
| |
| Bradavický expres "Hlavně že v tom máte jasno," utrousil jsem jenom, když tak ty dvě spolu plánovaly, jak mě rozčtvrtí. Vyslechnu si ještě Evelínin nelichotivý názor na fungování toku galeonů u Munga, který je ostatně dosti pravděpodobně správný, a opět mám Lily jen pro sebe. "Netrucuji," odvětím důstojně. "Jen se nezdálo, že byste si nevystačily." Vrátím se k okénku na sedačku naproti Lily a krátce pohlédnu ven, abych se ujistil o naší poloze. "Ženské vždycky moc mluví," utrousím. Tvář mám napůl skrytou za vlasy. Nedovedu rychle opustit ulitu, do které zalézám v přítomnosti kohokoli dalšího. "Na každém kouzle je znát, jestli na jeho počátku stál čaroděj nebo čarodějka. Naštěstí Mistři lektvarů jsou většinou muži." |
| |
| Kupé "Když ty mě budeš říkat Jamesi, budu ti říkat Mirayo," neodpustím si, neboť i když říkala, že jí nebaví mi říkat Pottere, stejně to řekla. Všechno ale beru s úsměvem. Jen sranda. "Já neříkal, že máte být za plotnou a nevycházet z domu. Si klidně budťe bystrozorky, nebo co já vím, třeba krotitelé draků, mě je to jedno. Jen jsem říkal, že Odrážeč je tvrdá práce. Ale ty ji zvládneš, to jsem říkal taky," bráním se, neboť nemám nejmenší důvod jakkoliv diskriminovat ženské pohlaví. "Žertík. Hmm. Vidíš, o tom jsem nějak ani nepřemýšlel. Však on Sirius něco vymyslí," odpovím na její otázku. Jak je možné, že jsem na to zapomněl? Zatraceně. Snad jsem se nezměnila zase tolik. Starý Potter a Nový Potter. Není přeci možné, aby se člověk za jedny prázdniny tak změnil. Je to vskutku zvláštní. "Jo, máš pravdu Reme. Trénink potřebujeme všichni. Však hned zítra se hodlám jít provětrat. Jednu zlatonku mám v kufru, takže o tom ani nikdo nemusí vědět," spiklenecky na něj mrknu a je mi jasné, že to Miraye neuniklo. |
| |
| Bradavický expres Evelína je pryč a my jsme se Severusem opět v kupé sami. Zářivě se na něj usmívám, protože ač se mě snaží důstojně přesvědčit, že netrucuje, mě to připadá přesně naopak. „Ale Seve, to jsem jí měla tady nechat jenom sedět? Je normální, že se lidé baví. A navíc, je z tvé koleje. Také si mohl projevit více ochotnosti komunikovat. Vždyť já Evelínu ani pořádně neznám!“ Trochu mě urazí, že hází všechny ženy dohromady. „Dovol mi, abych se ohradila. Zase házíš holky do stejného pytle. Ženské moc mluví? To je pravda jen u některých. Nezobecňuj všechno tak. Připadám si, jako bych byla úplně stejná jako všichni ostatní… a to přece není pravda.“ Myšlenky mě opět dovedou Mirayi. Opravdu se cítím provinile, že jsem ji nechala ve vlaku někde samotnou. Pravděpodobně sedí s nějakou ze spolužaček. Ale možná počítala s tím, že si k ní přisednu. A pak mne napadne: „Severusi, co bys řekl tomu, kdybychom šli najít Mirayu? Doufám, že to nevezme špatně. Strašně ráda bych s ním byla osamotě, ale musím se věnovat i jiné kamarádce… |
| |
| So záškodníkmi "Samo sebou, James.Inak by to význam ani nemalo." Usmejem sa. Snáď ma za to Lily nezabije. Ale nemala by. Nejdem im pomáhať otravovať Severusa. Rozosmejem sa. "Hej. Viete si predstaviť McGonaglovú doma za kuchynským sporákom a s kŕdlom detí? Pripadali by si, ako v polepšovni." Neviem, prečo mi to zišlo a um. Je to však zábavné. Nechám ich vymeniť si pár slov. Dúfam, že sa medzitým Lily neunudila so Severusom a že im slizolínčania dali pokoj. "Jop, žartík. Napríklad zakliať duchov, nech majú všetci baleťácke úborčeky a sukničky. Zloduchovi by sa to iste páčilo." |
| |
| pobertské kupé Musím se té představě taky pousmát. No ale Gonagalová je v celku dobrá učitelka jsou horší. Odvětím a pozdvihnu obočí. Zaklínat duchy?Né to né chudák Nick spíše nco přidat do jídla nebo podstrčit pár prvákům. Odvětím návrhem a zdvihnu varovně prst. Samozřejmě né těm co budou v Nebelvíru nechtěl bych to pak řečit a hledat viníka. POusměju se a ruku zase svěsím. |
| |
| Kupé O íste. Náš prepracovaný starostlivý prefektík. "Už ťa vidím, ako hľadáš vinníkov. I keď hodiť to na Belatix by nebolo zlé. V opačnom prípade, keď nezahrnieš všetkých prvákov, budú rovno podozrievať vás Záškodníkov." Usmejem sa na rémusa pobavene. "Mať prístup do kuchyne, dalo by sa niečo primiešať do punču. Napríklad prejímadlo. A po tom by už stačilo vyvolených upozorniť." Prečo im radím? Veď takto by napálili aj profesorov a bola by som spouvinník. Zamyslene pozriem na Jamesa a Remusa. |
| |
 | Cesta do Bradavic Právě na hodinách londýnského Toweru odbíjí desátá hodina ranní, když stojím před hlavním vchodem do této pevnosti. Jen co hodiny doodbíjejí, vedle mě se objeví malá postava, nebylo pochyb, že jde o Petera. Kývnu hlavou, na znamení pozdravu a převezmu jeho kufru a společně se vydáme londýnskými ulicemi na nádraží. Cesta je otravná, neboť Peter každou chvílí nakukuje do výloh různých obchodů a tak nejen, že ho mám po chvíli plné zuby, ale také skoro nestihneme vlak, neboť na nádraží dojdeme jen pár minut před jedenáctou. Do vlaku jsme nastoupili na poslední chvíli, tam si Peter převzal kufry a při tom mi položil otázku, kde jsou Remus s Jamesem, rozhlédl jsem se po vlaku, jestli je náhodou nezahlédnu a po té mu odpověděl "Nevím, zřejmě už si našli nějaké kupé. Budeme je muset najít." Následně kývnu a vydám se po vlaku a při tom nakukuji do každého kupé, zdali tam neuvidím své dva kamarády. Když už jsme se blížili ke konci druhé desítky kupé, okolo kterých jsme prošli, tak jsme dorazili konečně k tomu správnému. V mysli jsem zajásal a poté jsem Peterovy, který mě celou dobu následoval, radostným hlasem oznámil "Už jsme je našli, jsou zde." Přitom mávnu rukou směrem na kupé, před kterým jsem stál a následně jeho dveře otevřel a nahrnul se dovnitř, po té jsem radostným hlasem, řekl "Konečně jsme vás našli, už jsme to tu obcházeli hodnou chvíli." Po té pohlédnu na Mirayu a pokračuji ve své řeči "A vidím, že zde máme i návštěvu." Nakonec svůj i Peterův kufru položím od zavazadlového prostoru, a pohodlně se roztáhnu na volné místo. |
| |
| pobertské kupé Taky pravda....hmmm na Bellatrix by to nebylo špatný schodit no uvidíme co vymyslíme. Pokrčím rameny a v tom se do kupé vřítí Sirius a za ním Peter.Musím se začít smát. No konečně vy dva opozdilci už jsme mysleli že vám to ujelo. Pousměju se a přjedu je pohledem. No ano, Sirisusi tohle je Miraya. Představím dívku se kterou se ještě neznají. Už aby jsme byli v bradavicích. Myslím si a čekám až se Peter konečně taky usadí protože mě znervoznuje. |
| |
| Kupé Představa McGonagalové za sporákem mě opravdu dostala a já jsem se tomu musel chtě, nechtě, zasmát. "Představa je to báječná, to uznávám." Jo, Rem má pravdu, McGonagalová je celkem fanj, ale jak pro koho. Mě a Siriuse v oblibě zrovna dvakrát nemá. Nejspíš to bude těma neustálýma starostma, které kvůli nám má. Asi jí pěkně hýbem žlučí. Nápad s projímadlem není špantý, ale tohle by asi většina učitelů nepřešla jen tak. Nakonec by na nás přišli a rozhodně bych nerad uklízel půl roku v Pamětní síni. Dřív než se nad tím stačím zamyslet, vtrhnou do kupé konečně ti dva opozdilci. Sirius a Petr. Sirius se hned rozvalil na sedačce, jako kdyby mu celý vlak patřil. Tak ten se moc nezměmil "Konečně. Kde jste byli?" |
| |
| Bradavický expres Pod Lilyiným úsměvem je snadné roztát. Odkývat jsem jí momentálně ochoten skoro všechno, včetně tak nepravděpodobných prohlášení, že ženská nemusí být nutně ukecaná. Návrh vyrazit za Myraiou mě však nijak netěší. "Pojďme," soulasím přesto. "Najdi si tu svou nebelvírskou smečku a já se půjdu podívat, kde skončil Theodor a spol." Když jí otvírám dveře kupé, aby mohla projít, vdechnu ještě na okamžik vůni jejích vlasů. Představa, že před sebou máme celý školní rok, se rázem zdá mnohem přitažlivější. I když letos, kdy učitelé pomalu začínají šílet s předměty na OVCE, budeme mít nejspíš mnohem méně času, než kdy dřív. "Zatím se měj," kývnu na ní ještě na chodbě, už zase tím tónem, který mám vyhrazený pro chvíle, kdy je kolem víc lidí, než je mi příjemné; tedy o kohokoli víc, než je ona. |
| |
| Kupé Keď zrovna nie je okolo Snape, sú celkom milý. V zápätí dnu vojde Sírius s Petrom. "Hej návšteva." Uškrniem sa. James ma začne predstavovať. Nie je to, že by ma nepoznali z videnia. Lilynu kamarátku si museli zapamätať. Ak nie je so Severusom, je Lily so mnou. Mienrne unavene si ponaťahujem ruky. Medené vlasy, spadajú rozpustené na nebelvírsku škoľskú uniformu a do Síriusa sa vpije pár zeleno-sivých očí. "Nemusíš nás predstavovať James." Rozmýšľam, či nemám odísť a či tu bude dosť miesta pre vśetkých. Na Petra nereagujem. Nemusím ho. "Nevideli ste po ceste Lily? Držím jej vzadu v kupé miesto, ale asi mieni cestovať celú cestu so Severusom." |
| |
| Bradavický expres Jsem strašně ráda, že mě Severus chápe. „Nejdu hledat nebelvírskou smečku, ale Mirayu. Vždyť jí to dlužím, ani jsem jí neřekla, že jsem ve vlaku.“ Poděkuji mu za podržení dveří. Chová se jako pravý gentleman. Položím mu ruku na rameno a řeknu: „Tak se uvidíme po vystoupení, nebo možná v Bradavicích.“ Jsem si jistá, že to je pravda. Neboť Severus je malý kousek mě. Strašně mi chyběl a teď jej chci vídat co nejčastěji… „Měj se Seve,“ zamávám na něj ještě, když se mi vzdaluje chodbou. Vydávám se hledat Mirayu, ačkoliv nemám nejmenší tušení kde je. Procházím kolem kupé a nahlížím do nich. Po pár minutách začínám mít pocit, že má drahá kamarádka je k nenalezení. Ale člověk je tvor chybující a já ji v následujicí sekundě zpozoruji. A zpozoruji ji tam, kde bych ji vůbec nečekala. Vidím ji, jak se baví a usmívá v kupé, kde s ní sedí Potterova partička. Uvažuji, jestli mám vejít dovnitř. Seva bych už ale teď stejně nenašla a sama stát na chodbě, dokud vlak nedorazí, se mi moc nezamlouvá… Nadechnu se tedy, lehce klepnu na kupé a vstoupím. Musím pozravit všechny, musím pozdravit všechny. Nesmím ztratit vychování kvůli tomu, jak se chovají k Sevovi… „Zdravím,“ pronesu do celého kupé a mírně se usměji na osazenstvo. Poté se otočím výlučně k Mirayi a spustím: „Tebe taky najít, snažím se o to pěkných pár minut. A nějak jsem nepočítala, že bys mohla sedět tady s kluky. Už jsem se začínala bát, že tě vůbec nenajdu.“ Věnuji Mirayi úsměv a snažím se jí vysvětlit proč jsem si k ní hned nepřisedla: Promiň, byla jsem se Severusem. Museli jsme něco probrat,“ mrknu na ni. Poté se zase otočím do celého kupé a zeptám se: „A co vy zase provádíte?“ |
| |
| Kupé záškodníkov: Než som sa otočila ku dverám na Lily, poslednú vetu z predchádzajúceho rozhovoru ešte začula. "Nevideli ste po ceste Lily? Držím jej vzadu v kupé miesto, ale asi mieni cestovať celú cestu so Severusom." S úsmevom sa otočím na kamarátku. "Ahoj Lill. No... Vzadu mám úplne volné kupé a keď si nedošla, strašne som sa nudila. James a Rémus boli taký milý, že mi do teraz robilôi spoločnosť." Tak a je to vonku. Teraz bude uvažovať, prečo im zrazuu tykám. Usmejem sa na Lily. Keď ich obviní, že niečo chystajú, nenápadne mrknem na Rémusa. "Asi, ako sa zbaviť Belatrix." |
| |
| Bradavický expres Prve se na ni provinile podívám a poté spustím: „Moc se omlouvám Mirayo, musela jsem nutně mluvit se Sevem.“ Poté se trochu zarazím. James a Remus, přece jim vždycky říkala Potter a Lupin. A Potterova partička že by někdy byla milá? Opět rychle pohledem prolétnu kupé. „Říkáš James a Remus? A byli milí. Dělali ti společnost.“ Určitě na mě musí jít vidět, jak jsem překvapená. Je pravda, že Mir měla k jejich partičce vždy lepší přístup než já, ale tohle jsem nějak nečekala. „Ale tak hlavně, žes nemusela sedět sama. No a volné kupé, které si držela, už určitě volné nebude,“ zklamaně povzdychnu. Co mám teď dělat? V kupé je jich více než dost. Ale nemám kam jinam jít… „Něco plánujete na Belatrix? Tak to abyste počítali s odplatou. Pokud vím, tak se dost ráda mstí… |
| |
| pobertské kupé Když se hovor rozjede právě nakoukne do kupé Lily.Její překvapený výraz přejdu a přelétnu jí očima. Taky tě zdravím Lily. Pak začnou holky mluvit o Bellatrix. Jo mstí se moc ráda ale musí vědět komu a navíc nic není ještě daný uvidí se co bude. Když padnou slova na nejspíše bývalé volné kupé tak se zamyslím a nakonec vstanu. Je nás tu moc.Lily sedni si místo mne a postav si kufr před nohy tak se tu vejdeš pokud chceš.Já.....půjdu se projít. Najdu konečně správná slova a protáhnu se okolo Lily ven z kupé. Zastavím se tu brzo hlavně pro kufr.Takže kluci nezlobte holky jinak se to zajisté dovím. Ušklíbnu se a zatáhnu dveře kupé za sebou a nechám je tak všechny v kupé než Lily stihla utéci. Alespon bude mít James šanci trochu si napravit reputaci u Lily snad mu to Sirius a Peter nezkazí. Napadne mne a jdu se projít po chodbě vlaku kde není až tolik studentů a zastavím se u jednoho okna a hledím na přírodu ven. Jo brzo budeme zase v našem druhém domově.Už se nemůžu dočkat Bradavic. Přemýšlím a koutkem oka s úsměvem sleduju dva prváky kteří museli zůstat na chodbě a nejistě se baví o tom co bude v Bradavicích. Prváci, každý rok je to tu stejné. Potulně se usměju ale nedávám znát že bych si jich všímal. |
| |
| Kupé Diskuze pokračuje, když v tom....Lilly. Šok. Vlastně ji vidím poprvé od konce minulého školního roku. A za tu dobu. No, prošel jsem pár osobními změnami a něco se ve mně hnulo. Každopádně teď je mi divně. Na povrch se vyvalily jako sudy všechny ty hlouposti, které jsem předtím udělal. A že jich bylo opravdu velké množství. "Ahoj Lilly," vysoukám ze sebe a pro jistotu sklopím oči. Proč teď? Achcich ouvej. To bude zase trapas. Její osočení, že zase něco provádíme mě bodne do srdce. Proč to od ní tak bolí? Když to řekne kdokoliv jiný, přejdu to a ještě se tomu zasměju. Ale od ní. Zatraceně, Lilly, co to se mnou děláš. "Já nic, já jsem v tom tentokrát nevině," začnu se bránit a doufám, že to zní alespoň trochu důvěryhodně. I když pochybuji, že tomu uvěří. Nejspíš pro ni jsem už od začátku strůjcem celého plánu. Mirayo, já tě...kdyby si s tím nezačínala...u Merlina. Teď vypadám jako mafiánský boss. Následně mě pak naopak šokují její slova. Ona řekla Lilly, že jsme byli milý. Já jsem byl milý. Slyšela jsi to Lilly...MILÝ !! Mirayo,..pak ti musím poděkovat. "Belatrix je pomstychtivá, to je pravda. Ale tady náš Don Juan si s ní určitě rád poradí, že? Ty máš přeci svou sestřenici tak moc rád," zapojím se též do debaty a nahodím úsměv. Vím, že Sirius svou sestřenici nesnáší a tohohle se určitě chytne. On určitě bude chtít být přitom, až se bude něco dít. Následně nás začne opouštět Remus. V tu chvíli si uvědomím, že by si Lilly jinak neměla kam sednout a o to víc si připadám jako vůl. On mě předběhl. Zatraceně Reme, teď před ní vypadám jako hulvát. To zase bude... |
| |
| Bradavický expres Musím překvapeně nadzvednout obočí. Otočím se na Jamese: „Nějak se mi nechce věřit, že bys zrovna ty byl v tom nevinně Pottere.“ Nevím proč, ale věnuji mu lehký úsměv a podívám se mu do očí. Snažím se z nich vyčíst, zda-li to myslí vážně. Poté se otočím za Siriusem: „Docela by mě zajímalo, jaké máš s Belatrix vztahy.“ Musím se ušklíbnout, neboť je jasné, že Sirius i Belatrix jsou na úplně jiných stranách lodi. Ač Sirius toho provedl už také mnoho… Poté mě překvapí Remus. Chce, abych si sedla na jeho místo. Jak pozorné… Tak to vypadá, že svět gentlemanů ještě nevymřel. Dneska mě již o tom přesvědčili dva lidé. Mám si sednout, nemám? Mám tady být s touhle partou? Jsem si jistá, že Severus by z toho nadšený… Ale bylo by neslušné teď odmítnout místo… I Lupinovi věnuji zářivý úsměv a řeknu: Děkuji ti.“ Lehce se protlačím na jeho místo, odfouknu si vlasy z obličeje a usednu. Přitom hodím pohled na Mirayu. Určitě z něj musí pochopit, že jsem celá zmatená. Jak jsem si k nim mohla sednout? Jak jsem se sem vůbec mohla dostat? A opět se musím nad situací pousmát… |
| |
| Zmijozelské kupé Po celou jízdu vlakem jsem se bavila se všemi Zmijozelskými. Bylo skvělé být zase mezi svými, mezi těmi se stejnými zájmy, stejnými názory. Doma jsem si neměla moc s kým povídat. S Andromedou se nebavím, je až moc nebelvírská, a když už, tak jsou to jen nadávky, sarkasmus a ironie, Ciss, s tou taky není pořádná řeč, ale na zpovídání je vrba dobrá, matka, to jsou jen zákony společnosti a , Správná žena se musí zabavit sama.´ a otec .. peníze, zlo, peníze, zlo .. Jo, jo, Zmijozelští jsou moje krevní skupina, to nezapřu .. ,, Bradavice prej přijímají další mudlovské šmejdy ..“ odfrkl si zhnuseně Rosier a já přikývla. ,, Příšerné .. začíná se to všechno nějak moc točit kolem mudlů ..“ zavrčela jsem. Nott jen pokrčil rameny, zřejmě byl stejného názoru. Většina Zmijozelů nemá ráda mudlovské šmejdy. Ten zbytek je nenávidí. Theodor se rozhlédl po kupé. ,, Kde je Severus?“ přejížděl pohledem všechny v kupé, ale nikde zmiňovaného nenašel. Ale jak by také mohl? Jak jsem řekla, Nott působí někdy, že je spíše pozadu. A někdy vážně je .. Měla jsem chuť se ho zeptat, kde nechal mozek a s ním i všechno vnímaní jiných věcí, než je on sám, ale polkla jsem onu hořkou poznámku. Všichni Zmijozelové bývali občas sebestřední . Jen, někteří častěji. A jiní zase méně. Protože sebestřednost hodně souvisela s cílevědomostí, a ta byla jedním z charakteristických znaků Zmijozelu. ,, Kde bys řekl?“ na rtech se mi usídlil sarkastický úšklebek. Kde asi? Nott se zamyslel. ,, To ho to ještě nepřešlo .. ?“ otázal se zamračeně. Zavrtěla jsem hlavou a Rosier se zasmál. ,, Jeho to nikdy nepřejde, ..“ pokrčil rameny Evan : ,, Takový prostě Severus je ..“ ,, Tomu se říká láska ..“ promluvila, dosud si povídající s Narcisem, Ciss. Mávla jsem rukou. ,, Nepleť sem ty romantické žvásty, Narcisso. Chápeme, že Sevoušek je prostě zamilovanej až po uši a mozek mu zkrátka v téhle neslavné době odletěl někde do teplých krajin. Ale muselo to bejt s tou mudlovskou šmejdkou?“ To slovo mi hořklo na jazyku. Nečistokrevní, to jsem nemohla snést. ,, Nebelvírskou mudlovskou šmejdkou ..“ dodal Nott zatrpkle a já kývla. ,, A Evelína je, předpokládám, s ním ..“ zašklebil se Marcus. Náhle se dveře kupé otevřely a vešla Evelína. A pár minut po ní i Severus. Mohutně jsem kýchla. ,, No, sakra, v létě nechladnout. Krásná ironie.“ Zamumlala jsem sarkasticky. Theodor se povzbudivě usmál. ,, Říká se, že když kýcháš, tak na tebe někdo myslí.“ ,, Jo, Nebelvírští už určitě plánují moji smrt. Mám se na co těšit.“ Zasmála jsem se. Severus mlčel. Evelína mlčela. A já se usmívala. ,, Jak se má Evansová?“ optala jsem se po chvíli. Všichni věděli na koho je ona otázka mířená. Jsem zvědavá, co mi Severus odpoví .. |
| |
| Kupé Lily je vážne prekvapená. Pobavene sa usmejem. Záškodníci... Možnio, keby som nemala Lily a nepoznala Severusa, od začatku som s nimi za dobré. Nad tou predstavou sa pousmejem. Lily by ma za ňu najskôr prizabila. "Hej. Boli mylí a spoločenský. Mala by si si to vyskúśať. Príjemná zmena." Pozorne sa zahľadím na Jamesa. Tá zmena v správaní bije do očí. Neviem. Asi to s tým,"zmenil som sa" myslí vážne. Lily, si šťastné dievča. Do očí sa mi vkradne trocha smútku, ale nikde inde ho nevidno. Rémus, ako správny gentleman, odchádza. Aspoň v ňom som sa do teraz nesekla. "Rému, na konci vlaku je kupé s kuframi. Ak si cbudeš chcieť odpočinúť, choď tam. Pochybujem, že neprídeš na spôsob, ako ho otvoriť." Usmejem sa. Oči ostávajú smutné. James sa začne brániť Lily. "Hej, je. Bol to môj návrch cieľu." Keď následne spomenie síriovu nevraživosť k sesternici, pozriem na Blacka. "To ti verím. Nechcem ju mať v rodine. Jej rodičia vraj uvažujú,a k to už nevykonali... Neviem, so strýkom a tetou sa nestretávam. ... že ju zasnúbia s Rodolphom. Nech je mi zem ľahká. Ďaľší dôvod, prečo si na mňa tá bosorka zasadla." |
| |
| Zmijozelské kupé "Vejdu se?" zeptám ryze řečnicky, když strčím hlavu do kupé, kde tentokrát převládá spolehlivě zelená. "Sylvo, snad se už neučíš?" zatvářím se trochu zděšeně, když vidím blonďatou hlavu zabořenou do knížky. Naštěstí titulek a barevná obálka vypovídají o mnohem světštější zábavě. Sylva jenom jenom zamumlá ve smyslu, že to zrovna bylo hrozně napínavé. No jo, však ona se vrátí shůry na zem. Zatímco jsem šilhala na titulek knížky, Bella mě vystrašila svým mohutným pšíknutím. "Hej, nech si to, chci začít nový rok hostinou, ne protichřipkovým lektvarem. A vůbec, Bello, jak se daří? Máš krásné naušnice. Byli jste někde na prázdninách?" vykládám spokojeně, zatímco se usazuji na sedačce a pohodlně si natahuju nohy. Pohled na Severuse, který zase jednou předvádí pohled typu Jsem-kamenná-skála, mě ovšem nenechá chladnou. Musím se začít smát. "Jak by se měla?" osvobodím ho milosrdně od odpovědi. "Pořád stejná. Nebelvírskou naivitu trénovala poctivě celé léto a teď jí má na rozdávání." Stihnu strčit do Severuse dřív, než se stačí úplně zvednout a odejít. "Taky už sis mohl zvyknout," šťouchnu do něj přátelsky. " Ty naušnice ti skvěle sednou k vlasům, Bello. Nikdy ti nepřestanu závidět, jak se ti krásně vlní. S touhle slámou nic nenadělám... |
| |
| Naivita, krásná naivita .. Spokojeně jsem se více zapřela do sedadla. ,, Ach ano, naivní Evansová alá , Všechno bude lepší, nikdo není zlý, v každém je kousek citu.´ ..“ zasmála jsem se. Vážně si myslí, že já se dám tak snadno oklamat? ,, Stačí jí říct , Miluju tě.´ a dovolí ti všechno. Naivka ..“ zasmál se Rosier. Přiléval olej do ohně a on to moc dobře věděl. Náhle jsme pracovali jako tým. ,, Ta chcípne brzo ..“ usoudila jsem sarkasticky, ale snad na tom bylo i kousku pravdy. Naivita je krásná, ale jen do doby, dokud nevíme jak moc je naivní .. Cítila jsem, že v Severovi se zvedá hněv a stačí již jen pár slov a mé žití končí. Zkousla jsem si ret. Bylo to tak lákavé. Ale budiž .. ,, Díky, Evelíno, ..“ usmála jsem se úlisně na hnědovlásku: ,, Právě proto jsem si je vybírala, aby se mi hodily k vlasům. Ale prosím tě. Stačí pár šikovných kouzel a máš na hlavě skvost, hm?“ hraně jsem se na Evelínu usmívala : ,, Na prázdninách? Bohužel jsem trčela doma a když už jsme někam šli, většinou do Příčné a nebo na návštěvu ke strýci a tetě a věř mi, vidět svého zkaženého bratrance jak si myslí, kdo ví jak není krásný a nejlepší, to jsem skutečně nepotřebovala. Naštěstí, Regulus mi tehdy spravil náladu a poté mě navštěvoval i Rodolphus s Rabastanem. Takže léto dokonce i vcelku ušlo na rozdíl od všech ostatních. Jo a mimo jiné, taky jsem často navštěvovala Luciuse. Na rozhovory s ním žádný jiný nemá.“ Ušklíbla jsem se. Věděla jsem, jak tuhle dobráckou Zmijozelačku poškorpit. Copak si myslela, že jsem neprohlédla, jak se k Luciusovi má. Kdyby jen tak věděla, že ono léto přišel požádat o Cissinu ruku našeho otce. Zřejmě by jí to srdce zlomilo. Až jí lituju, chudinku. Lucius je skvost nad skvosty, tak krásně dlouhé, zlaté vlasy, tvrdé ale zároveň jemné rysi ve tváři, či ocelové oči, to jen tak někde nezahlédnete. Navíc chování pravý aristokrat nakloněný ke straně zla. Lepšího muže si žena nemůže přát. Ciss má ale sakra štěstí .. |
| |
| Kupé "Děkuji Remusy za představení, ale to nebylo třeba." Reaguji na jeho představení Mirayy, na jejíž otázku odpovím "Ne, Lily jsme neviděli, zřejmě opravdu bude někde se Srabusem." Když se mě James zeptá, kde jsme byli, okamžitě jsem mu řekl odpověď "My? My jsme se procházeli londýnskými ulicemi, nakonec jsme jen tak, tak stihli vlak. A nyní jsme vás tu dobrou čtvrt hodinu hledali. Ale jak vidím, jistě jste se bez nás nenudili." Při poslední větě se ušklíbnu, když v tom vejde do našeho kupé Lily. "Ahoj Lily." Řeknu jí na pozdrav a na její osočení, že zde něco plánujeme, nijak nereaguji. Když Remus odejde z kupé, aby uvolnil místo nové příchozí, stočí se debata na mou drahou sestřenici Belatrix. "Cože? Ono se něco plánuje na Belatrix a já o tom nevím?" Zasměji se a pokračuji "Belatrix se ráda mstí, ale mnohdy jí to nějak nevychází. No a mé vztahy s ní? Ty jsou myslím, že jasné, nemůžeme se vystát, tudíž jak říká James, velice rád si s ní poradím a nějak jí uškodím." Při poslední větě se zlomyslně usměji. Když si vyslehnu, Mirayy nepříliš lichotivá slovo o Belatrix, tak se zasměji a řeknu "Jo, tak to nejsi sama, kdo jí nechce mít v rodině. Bohužel se tomu asi nevyhneš. Pokud budeš mít zájem, můžeme jí začarovat, tak že od ní Rudophus raději uteče." |
| |
| Kupé se zvířaty a dvěma kráskámi :) Upřímě mě bolí nožičky. Nejen, že jsem musel běžet k vlaku, a to dalo sakra hodně práce, tak teď Sirius žene vlakovou chodbičkou a vždy se zastaví u dvěří nějakého kupé, hledajíc naše dva kamarády. Což o to, chci si co nejdřív sednout, ale jak za ním ženu i já a on se pokaždé zastaví, tak zakopnu o jeho nebo svůj vlastní kufr. Nakonec je mému trápení konec a on vítězně zvolá, že je našel, jako když pes nalezne ztracenou kost. Okamžitě se za ním nahrnu dovnitř a ejhle, máme tu někoho navíc. "Ahoj" Utrousím a kecnu si na první volný flek. Můj kufr mezitím s pomocí Tichošlápka odcestuje do zavazadlového prostoru. "Dík" Pípnu na něj a nechám Siria, jakožto většího řečníka, zdůvodnit náš pozdní příchod. Celou debatu, co měli předtím načtnutou ti tři a nyní jí dokončují, dost slušně nechápu a proto se do ní nevměšuji a spíše zkoumám nějaký bordel za nehty a snažím se jej vydolovat. Zpozorním ve chvíli kdy se dveře otevřou a vejde ta zrzka... eh... jakže se jmenuje? "Ahoj" Vyleze ze mě a díky ostatním si vzpomenu na jméno. "No jo...Lily!" Díky plném obsazení se Remus zdejchne jen aby si ona mohla přisednout. "A neříkalo se že se s ní nebavíme?" Zamyslím se, což vypadá nadmíru komicky. Pak přijde řeč na Belatrix a zamyšlení je to tam, ještě aby se mi začlo kouřit z hlavy... "A co jí přičarovat prasečí rypák? By utekl každý" Poznamenám s přitroublým úsměvem. |
| |
| Kupé... A je to tady. Já to říkal. Já to říkal ! Už je to všechno na mě. U Merlina, už je ze mě zase ten špatnej. "Ale vážně. Vím, těžko se tomu věří, ale je to pravda. Já jsem nevinný," snažím se jí přesvědčit a tvářit se úplně nevině, což mi momentálně jde, jelikož jsem v tom vážně nevině. Ať mi to věří, Ať mi to věří. V duchu se modlím a snažím se vykouzlit nějaký inteligentní úsměv, což mi pro změnu nejde vůbec. Takže se tvářím lehce přihlouple. Jak vhodné. Naštěstí mě zachrání Miraya, která to vzala na sebe. Ještě že tak. Snad to přidá na mé důvěryhodnosti. Doufám Další debatě ohledně Bell se nevěnuji a jsem myšlenkami úplně někde jinde. Vlastně už ani nevnímám okolí. Tedy okolí mimo Lilly, po které se občas podívám. Sedla si na Remusovo místo a mě znovu zamrzí má chyba. Gr...Až druhý...Já vůl. Co si o mě teď asi myslí? Že jsem hulvát, barbar, nezdvořák a prostě Potter. Jo, Potter, to určitě v jejím slovníku vystihuje všechny špatné vlastnosti a všechno to zlé. Cokoliv se stane, může za to Potter. Když je někdo hulvát...je jako Potter. Potter. Každému tyká, jen mě vyká. Už to samo o sobě je dosti výstižné. Nesnáší mě. Nedivím se jí. Být jí, taky bych se nesnášel. Když někdo ustanovičně trápí jejího jediného kamaráda...i když je to Srabus. Slizoun slizounskej ze Slizákova. Proč on. Proč jsem jí nemohl poznat dřív já, než on. U Merlinových vousů, tomu se říká smůla. Má náskok. Velký. Miraya měla pravdu....Je to špatné. Hodně špatné. |
| |
| Bradavický expres Nemůžu uvěřit svým uším. Podiveně koukám na Mirayu: „Takže tos ty navrhla provést něco Belatrix? Nestačím se divit.“ Musím se smát, neboť Miraya plánující past na Belatrix je prostě zajímavá představa. S takovou představou prostě nelze nemít úsměv na rtech. Poté se otočím na Jamese: Dobře, tak tomu budu věřit. Vina je protentokrát na jiné straně.“ Na potvrzení svých slov lehce prohodím hlavou a opět se usměji na lidi okolo. Je to zvláštní, možná se tady v této společnosti dobře bavím, ale nesmím to přehánět. Vím přece, kolik toho tihle chlapci natropili, jak často si dělali srandu ze Severuse. A jejich vtípky přerůstaly hranici šikany. A není to jenom Sev… Otočím se zase na Mirayu: „Takže plánuješ tohle dělat pravidelně? Připravovat na ostatní vtípky a pastičky? Myslím, že to klučičí blbnutí je nakažlivé,“ pobaveně na ni mrknu a kouknu se na Jamese. „A zdá se, jako by se tady někdo dneska málo vyspal. Nebo mu kompletně došly slova. Kde je tvá výřečnost Pottere?“ věnuji mu škodolibý úsměv a dál pozoruji dění v kupé… |
| |
| Kupé "Hej. Bele dosť vecí nevychádza, ako by chcela. V podstate som rada, že nikdy nebudem musieť ísť na dáky blackovsko-lestrangeovský rodinný večierok, na rozdiel od teba. Prísť tam, rozhodne by všetci neodchádzali živí." Pobavene sa pozriem na Síriusa. Sesterničku má asi tak rád, ako ja Rodolphusa. "Hej. To by bolo skvelé. Len pochybujem, že pri všetkých tých dohodnutých svadbách by ešte mal šancu z toho vycúvať, aj keby do postele dostal ropuchu." Stále by mala lepšiu povahu, než Bella. Rozosmejem sa. Zo smiechu ma vytrhne až James s Lily. A je je. Práve som Jamesovi zachránila krk. Som zvedavá, či bude tak milý a poďakuje. Jop, to musí byť pre teba fakt šokujúco smiešne. Ale, nech je Severus akýkoľvek, Bella tak milá nie je na nikoho. Pochybujem, že tu môžeš namietať." Usmejem sa na Lily. Po tom okomentuje jamesov stav. "Ale kdeže... James ich už povedal viac než dosť. Hej! Sirius! Pettigrew! Čo keby sme ich nechali porozprávať sa. V zadu mám volné kupé. Môžeme domyslieť, čo s Bell."Mrknem na Síriusa. Po pravde, to, ako som povedala Pettigrew, by malo ešte aj Petrovi indikovať, že sa má niekam zašiť sám. |
| |
| Chodba-kupé Když tak stále stojím u okna a sleduju přírodu okolo prváci mají větší a větší obavy čím blíže jsou k Bradavicím. Však si zvyknete jako každej. Pomyslím si a trochu se protáhnu v rámci možnosti a když se otočím uvidím známou tvář.Nechce se mi věřit že tu zrovna jeho vidím. DObrý den profesore Křiklane.Jakto že nejste v profesorském kusu vlaku? Oslovím ho zdvořile jak se patří. Ah...brý den brý.....mladý Lupin, že ano.Nu bylo tam už trochu dusno a tak jsem se rozhodl projít a zjistit jak se daří studentům.Doufám Remusi, že se letos budete na lektvary učit více než vloni. Usměje se a já přeletnu očima pryč. Em....jistě pane profesore. řeknu nejistě a on se jen usměje a s pokýváním hlavy jde zase dál.Oddechnu si když je dost daleko. Kdyby tak věděl proč sem si minule neučil. Pobavím mne ta myšlenka a vyhlídnu z okna. Hmmm brzo tam budem. Přelétne mi hlavou a vrátím se z5 do našeho kupé kde pootevřu a strčím tam prakticky jen hlavu. Dámy a pánové dovolte abych vás upozornil, že budeme brzy na konečné stanici a proto doporučuji převléci se do hábitu a zkontrolování všech osobních věcí....škody nenahrazujeme děkuji za pozornost. Podotknu s širokým úsměvem s pokusem o žert a stojím na půl ve dveřích a čekám co bude. |
| |
| Kupé Uff. Oddychnu si, když Lilly uzná mou nevinu. No,nedá se říci, že bych to čekal. Spíš jsem se chystal přijmout výsměch na to, že se jen hloupě vymlouvám. Ale jak se zdá, mám víc štěstí, než rozumu. Z mého přemýšlení a ze zadumaného stavu mě vytrhne hlas Lilly. "Hmm," odpovím jak tupec, neboť netuší, o co jde a co říkala. Až po chvíli se mi zpětně vybaví její otázka. "Já,..ehm...jen jsem o něčem přemýšlel. A jo, asi jsem se málo vyspal," řeknu a lehce zívnu. Jako výmluva dobré. Nakonec mě znovu zachrání Miraya. Holka, máš u mě velký dík. Jen co tu nebude Lilly, tak ti to také řeknu. Usměji se, ale hned na to...MIRAYO ! NE...NE teď. Nikam nechoďte..U Merlina. Dyť já nevím, co říkat. To by byl hrozný trapas. Sedět s Lilly v kupé a ani nepípnout. Remus. Moje spása. Vyhlédnu z okna a skutečně se začínáme blížit k Bradavicím. Toto uteklo. "Máš pravdu Reme, díky za upozornění," poděkuji mu a doufám, že si všimne důrazu na slovo "díky", neboť tohle je skutečně velké "díky". |
| |
| Kupé: "Tak to je najvyšší čas, aby sme niečo vymysleli na Bellu. Poďte. " Chytím Petra a Síriusa neodbytne za ruku a vytiahnem ich s kupé. "Poď Rámus. Pomôžeš nám." Vídem von a obdarím Rémusa pohľadom, ktorý hovorí "A nevykrúcaj sa z toho". "Poďme." Zdôrazním ešte raz a vediem ich do zadu. Ponad plece ešte namierim prútik na dvere. "Termino!" A kúzlom na pár minút zavriem Jamesa a Lily v kupé. Najprv budú musieť prísť na to, aké som použila. Usmejem sa. "Pán prefekt.Mali by ste ma ísť nahlásiť za porušenie pravidiel. A ty Pettigrw, choď s ním a snaž sa ho presvedčiť, aby to nespravil." Usmejem sa. "Alebo ich skúšajte odčarovať." Trik je v tom, že som nepoužila bežné, ale archaické kúzlo. Budú potrebovať niekoho z učiteľov, aby dvere otvorili. "Tak poď Sírius. Ideme to doplánovať." Usmejem sa. Ak to nestihnú, otvorím ich pri odchode." A nechávam za sebou bezradného Rémusa a Petra a Síria pekne ťahám na koniec vlaku. "Directus!" Otvorím kupé, kde je ešte stále len môj kufor. |
| |
| Bradavický expres „Ach tak, málo vyspal… no, kdo ví bylo v noci,“ ušklíbnu se a pak se zarazím. Panebože, je možné, že si doopravdy utahuju s Jamese Pottera? To je něpřípustné. Pak Miraya udělala to, s čím jsem absolutně nepočítala – chce odejít. Nechat si nás popovídat? Naprosto šílený nápad, co bych mu asi měla povídat? Jak jsem se měla o prázdninách? Jak nenávidím, když otravují Severuse a utahují si z něj? U Merlinových vousů, co mám dělat?! Hodím na Mirayu plně vystrašný pohled, ale podle toho, jak rychle opouští kupé, si z něj nic nedělá. Tohle si holka vypiješ… Najednou ale odcházejícím zatarasí cestu Lupin. Vleze do kupé a oznámí nám, že se již blížíme k cílové stanici. „Díky za upozornění Remusi,“ řeknu mu a čekám, jak se situace bude vyvíjet nyní… Samozřejmě se vyvíjí krajně v můj neprospěch, neboť Miraya z kupé odtáhne nejen Siriuse a Petra, ale i staronově příchozího Remuse. Nesměle pohlédnu na Jamese. Nahodím alespoň malinký úsměv, aby si nemyslel, že být tady je mi přímo proti srsti. Co to se mnou je? Proč by mi mělo záležet na tom, co si myslí Potter? Já tu Mirayu uškrtím Lehce si odkašlu a začnu si hrát s pramínkem vlasů. Jsem v pasti, nevím co dělat. Vystrašeně koukám na Jamese a pak seberu svou odvahu a bojovně řeknu: „Opravdu se mi nelíbí, jak zacházíte se Severusem! Snad to alespoň trochu prolomilo ledy… |
| |
| násilně vyhoštěni Než stačím cokoli říci nebo si alespon vzít kufr tak nás Miraya vyšoupne ven a zamkne na náma všema dveře. Děláš si srandu?Mám tam kufr původně sem si přišel jen pro něj ach ty ženské. Rozhodím v rozhořčení a beznaději rukama a jdu k okénku nadéchnou se čertvého vzduchu. Bezva a ještě sbalí Siriuse a jdou do meky.....že já si nesedl raději ke zmiozelu. Zanadávám v orzhořčení a koukám z okýnka. Petere skus najít někoho z učitelů a řekni mu toto."Když jsme se byli projít někdo musel začarovat dveře našeho kupé a naši dva přátelé v něm zůstali zavření."Tak alespon na nás nepadne vina.Tak už běž já půjdu druhou stranou. Podotknu a jdu na druhou stranu než Peter ale učitele se mi moc hledat nechce.Sice jsem tu někde před chvíli potkal Křiklana ale bůh ví kde je tomu teď konec.A když to pak ta holka otevře tak mi to hlavu nedělá hlavně když dostanu svůj kufr zpět na nich mi ted nijak nesejde. Fajný začátek roku.James a Lily zamčení v jednom kupé.Sirius a Miraya se zamknou jinde a já zůstanu s Peterem to je fakt exeletntní alespon že sems e ho na chvíli zbavil dokáže bejt pořádně dotěrný. Povzdechnu si v duchu a procházím se chodbou a nakonec zastavím u jednoho okýnka a čekám. Ti dva si už asi nechali od holek pobláznit hlavu.Peter do toho taky brzo spadne ale já.....ne musím být ostražitý a dávat pozor nesmím do toho slítnout taky bylo by to....přiliš riskantní. Mluvím v duchu sám se sebou a koukám z okna ven a doufám že Peter někoho najde. |
| |
| Kupé...s Lilly !! "V noci jsem si četl. Tedy vlastně nejen v noci, ale i ráno," to že jsem si četl je pravda, i když ne tak dlouho, "a hlavně se tomu prosím tě nediv jako kluci a Miraya." Už ji slyším..Potter a čtení ?!?..Taky se tomu divím, ale ono je to celkem fajn. Pak Miraya začne provádět svůj plán a vyhostí kluky z kupé. Pak se zařvou dveře a pravděpodobně nás tu i zamkli. No. A je po mě. Tohle je můj konec. Vždycky jsem si přál být někde sám zamknutý s Lilly. Ještě minulý rok, bych to považoval za nejlepší věc na světě. Ale teď? Teď si připadám jako tupec a idiot. Co jí mám říci? Jak mám začít tenhle zatracený rozhovor. U Merlinových vousů, jestli tohle není oněmění z lásky, tak už vážně nevím, jak vypadá. Nakonec ticho prolomí Lilly, ale takovým způsobem, který rozhodně nepovažuji za nejlepší. Proč? Proč !! Co jsem komu udělal. Zase on. On je snad mým prokletím. Člověk ho párkrát pomluví, prokleje a hned hned se to s ním táhne. Jako kdyby to byl nějakej Bradavickej bůh. Ale klid...dýchej...dýchej...klid...tohle CHCE klid ! Po chvilce, co zírám jak idiot. Teda nejspíš jsem tak musel vypadat, když jsem nic neříkal a jen čučel z okna. I když kdo ví, třeba to vypadalo jako zamyšlený pohled. Nakonec se rozhodnu a pronesu slova, která jsem si o prázdninách promýšlel celkem dlouho. "Vím, vím, že je tvůj kamarád a že neschvaluješ nic, co jsme mu udělali. A nedivím se ti. Kdyby to byl můj kamarád," díky Merlinovi, že není, jinak bych se musel oběsit, " taky bych se zlobil na toho, kdo mu ubližuje." Na chvíli se odmlčím, ale pak, sice s velkým přemáháním, řeknu. "Nejsem hrdej na to, že jsem mu ubližoval. Byla to hloupost." Doufám, že jí to takhle stačí. |
| |
| Zmijozelské kupé "Prý ´jenom, jenom´... takové prázdniny bych brala! Aspoň jsi měla s kým promluvit," zasněně odpovídám na Bellino vyprávění. "Když si vzpomenu na svoje ujeté tetičky... A Lucius, áách, ten mi tu bude chybět. Společenská místnost bez něj už nikdy nebude to pravé. Viset mi doma na zdi ten správný rodokmen, hned mámím, seč mi síly stačí!" Zatvářím se přehnaně zamilovaně a hluboce vzdychnu. Nemusím to ani moc hrát, těžko ale můžu truchlit skutečně - věděla jsem dobře, že u něj nikdy mít šanci nebudu. "Ale ty, Bello... nepomýšlela sis na něj náhodou?" zeptám se vzápětí již zcela civilně. "Vaše rody, to bylo přeci výtečné spojení. Nemluvě o tom, jak pěkně byste se vyjímali na portrétech... černá a bílá," zasměju se. "Mě nezbude, než mámit, co zbylo... Theodore, povídej, jsem pro tebe dobrá partie?" hopnu mu na klín a hbitě se ho chytnu kolem krku. "To mám být nějaký Luciusův záskok?" podiví se Theo. "No, mohl jsem dopadnout hůř..." Místo aby ten bídák upadl do smrtelných rozpaků, v nestřeženém okamžiku mi olízne ucho. Leknu se, vyletím, spadnu do náruče Severusovi, kterého jsem po Belle už rozhodně víc provokovat nechtěla, ale ten mě naštěstí jen popadne a posadí na lavici. Možná mohl být jemnější, ale taky jsem mohla skončit na zemi, takže to vlastně není tak zlé. "Ouha... kde je nahoře a kde dole?" zaúpím dezorientovaně. "Přijď, až vyrosteš aspoň o půl metru a přibude ti půl kilo rozumu," nabízí mi Theodor sňatek. "Pche, za tebou leda až budeš mít alespoň desetinu Luciusova gentlemanství," utírám si zuřivě olíznuté ucho. |
| |
| Bradavický expres Tak James prý četl… To je zvláštní. Moc to k němu nesedí. Ale nemůžeme lidi soudit jen podle toho, co k nim sedí. Po poznámce o Severusovi mi připadá, že mě James ingoruje. Jen tak kouká z okna a dlouho neodpovídá. Takový moment je mi trapný a cítím jak rudnu. Opět chytám pramínek vlasů a točím s ním dokola. U Merlinových vousů, Lily uklidni se! Nakonec Potter odpoví. A poměrně překvapivě. Sedím naproti němu s mírně pootevřenou pusou a oči mám totálně vykulené. Takové chování mi k němu nejde… Znovu se pustím do řeči: „Jestli to myslíš upřímně, jsem ráda. A jistě chápeš, že jej musím bránit. Je to můj nejlepší kamarád. Samozřejmě s Mirayou na stejné pozici, ale nejlepší kluk-kamarád. Proto jsem vždycky tak naštvaná, kvůli těm vašim vtípkům. Upřímně Pottere, mnohdy nejsou vtipné. A ubližovat Sevovi není dobrý nápad, máš pravdu, byla to hloupost mu ubližovat. A určitě to není věc, na kterou by někdo mohl být hrdý.“ Po mém projevu si uvědomím, kolik jsem toho řekla. Absolutně netuším, kde jsem vzala tu odvahu to ze sebe všechno vychrlit. Ale odvahy ještě kus zbyl a tak se Jamesovi podívám do očí a pomalu rázně řeknu: Jestli se to někdy ještě se Sevem bude opakovat, budete mít všichni co dočinění se mnou. Chci, aby všechno bylo jasné. Severusovi nikdo ubližovat nebude, zvláště po tom, co zažil… |
| |
| Kupé znovu se zahledím do dálky ven z okna. Stromy a kopečky ubíhají a vlak jede zvesela dál. Proč žený dokáží tak elegantně a s vervou bourat všechny obrany, které si muž tak pracně vystavěl . Tohle není lití oleje do ohně. To je rovnou zapalování ropných polí. Proč mi opakuje to, co vím. A vlastně je to to samé, co jsem jí říkal, jen jinak formulované. Klid. Jen klade důraz na fakta, která si podal. Má na to právo...Právo? Dyť mi tím ubližuje. Copak nevidí, že mě samotného ty chyby mrzí ? Proč by měla? Byl si svině, hrozná svině. Nemá důvod považovat tě za změněného. Jsi prostě Potter a Potterem zůstaneš. Smiř se s tím. Tiše vzdychnu a znovu očima přejedu na Lillinu tvář. Na její nádherné zelené oči. "Už se mu nic nestane. Ne z mé strany. Za kluky ručit nemůžu. Ale já sám mu neublížím. Nijak. Je to tvůj kamarád a ubližováním jemu bych ublížil tobě. A to nechci. Nemohl bych ti ublížit Lilly. Teď už ne," řeknu klidným hlasem a následně se znovu podívám ven z okna. "Hodně se toho od června změnilo. Víc, než se zdá," řeknu svá poslední slova a pak se odmlčím. A teď se mi vysměje Má na to plné právo. Pokud ona nic neřekne, já už nevím, co bych dodal. Popravdě jsem řekl víc, než jsem doufal, že budu schopen říci. Pohledem přejedu znovu ven z okna a dál sleduji ubíhající stromy. Je krásná. A ty její oči. V nich to je. Ty člověka vždy uhranou. Rudá dlouhá hříva... je vážně překrásná. Ale zasloužím si ji vůbec? Mám na ni snad právo?....Těžko... |
| |
| Zmijozelské kupé Ještě jsme ani nevystoupili z vlaku a vše je v obvyklých kolejích, jako by tu ty dva měsíce ani nebyly. Bella kolem sebe plyve jed, Evelína vtípky; ty dvě je zpravidla nejvíc slyšet a mám dojem, že Evelínina zdánlivá lehkovážnost v přítomnosti Belly silně nabírá na obrátkách. Patrně následek několika let soužití a postupného vyhranění se vůči ní... mít něco takového v pokoji, dělám ze zoufalství i horší věci. Bellino prohlášení ohledně Luciuse bylo ovšem překvapivé. Buď pouze dělá ramena, nebo nás Lucius důsledně držel od sebe. V čím zájmu se mohu jen domýšlet. Theodor svým drobným gestem mírně překvapil. Loni ke konci roku pochmurně prohlašoval, že jestli se mu o prázdninách nepovede přijít o panictví, prožene si hlavu kulí. Snadnost, s jakou teď flirtuje, se zdá naznačovat, že před ním bambitky schovávat nemusíme. Lituji teď, že jsem sem vůbec chodil. Mohl jsem si dočíst ´Endemické rostliny jihozápadní části Kordiler - použití pro lektvary, část druhá, F-K´ a nemusel poslouchat tohle všechno. S Bellou si ale budu muset vážně promluvit. Jestli na Lily jen křivě pohlédne, zjistí, že v jistých druzích magie jsem o pár lekcí dál. Ano, už vím, co jí řeknu... Pohlédnu jí přímo do tváře. Je to nějaký podivný okamžik, kdy se zrovna netváří naštvaně. Je doopravdy hezká, napadá mě a zvláštně mě to zjištění zasáhne. Smyslná... to je to slovo... Merline, Kirké by se od ní mohla učit. Zavřu na okamžik pevně oči. |
| |
| Bradavický expres Nevím, jestli James opět přemýšlí, nebo mě protentokrát již vážně ignoruje, ale zase kouká z okna. Vypadá tak nějak zmučeně, jako by jej to všechno užíralo, jako by toho všeho doopravdy litoval. Ale mám tomu jeho výrazu věřit? Po tolika letech, co prováděli jednu lumpárnu za druhou… Je možné, aby se tak změnil? Poté se na mě opět podívá a řekne něco, co mne totálně zastihne nepřipravenou: „Nemohl bych ti ublížit Lilly. Teď už ne." Ve tváři se mi musí značit výraz naprostého nepochopení a údivu. Hlas se mi trochu zadrhává, ale přesto se jej musím zeptat: „Jak to myslíš… Nemohl bys mi ublížit? Teď už ne? Jamesi, ač úmyslně, či neúmyslně, vaše partička ublížila spoustě lidem. Proč bys nechtěl ubližovat zrovna mě?“ Jsem opravdu zmatená, koukám pořád na Jamese, snažím se zachytit každý detail jeho tváře, který by mi mohl napovědět, jestli všechny tyhle řeči myslí vážně. Alespoň nechá Seva být… A znovu promluvím: „Co se vlastně od léta změnilo?“ Koukám mu přímo do očí a čekám na odpověď… |
| |
| Kupé Nadále zírám z okna a zjišťuji, že pohled na ubíhající stromy uklidňuje. Hlavou se člověku mihnou vzpomínky na krásnou krajinu, kde býval rád. Na luhy a háje, na lučiny plné květů, po kterých se jako malý proháněl. Na zurčící potok a malé pstroužky, které v něm chytal jen tak do rukou. Jaká to byla klidná doba. Bez starostí, bez problémů, jen s nepřeberným množstvím radostí a štěstí. Kéž by nám jen všem zůstala ona dětská radost ze života, ze všeho kolem nás. Tentokrát však u svého přemýšlení Lilly poslouchám a tak mohu odpovědět skoro okamžitě, jen co si v mysli urovnám odpověď. Plácnout první, co mě napadne, by nemuselo být zrovna to nejlepší. "Moje partička. Hm," tomu jsem se musel chtě nechtě usmát, "za to by ti Sirius moc nepoděkoval. Když už tak Pobertové, tak jsme se nazvali. Hloupé, já vím." Na její otázku, proč jí ne, neodpovídám hned, ale dávám si na čas. Pak se mě navíc zeptá, co se změnilo. Tím lépe. Alespoň bude má odpověď dávat větší smysl. Snad. Pohlédnu jí do očí a odhodlaně řeknu. "Doba je těžká. Spousta věcí se mění. K horšímu. Určitě čteš noviny. Čistokrevní se bouří čím dál tím víc. To nevěstí nic dobrého. Spousta z nich už určitě porušuje zákony a mstí se na mudlech, které nesnáší. Máme a budeme mít spoustu starostí a nepřátel tam venku. Není proto dobré, dělat si nepřátel i uvnitř. A na tobě mi záleží, nerad bych aby se ti něco stalo. Ne jen z mé strany, ale obecně. hodně mi na tobě záleží." První část mých slov je skoro přesnou kopií toho, co mi říkal děda o prázdninách, když si pročítal Věštce. Byl z toho celý nesvůj a své pocity přenesl i na mě. Nejspíš to je jeden z důvodů, proč se ve mě cosi hnulo a změnilo mě to. Neptej se víc Lilly. Snad dokážeš uhádnout i z těchto slov, co k tobě cítím. Ale nechtěj po mě víc. Prozatím ne. Rád bych ti řekl, že tě miluji, že jsi jedinou zářivou hvězdou na temné obloze. Kapkou vody na poušti, jež svlaží mé vyprahlé hrdlo. Ale, sám nevím proč, ale nedokážu to říci. Snad kvůli tobě samé. Snad proto, že si tě nezasloužím. |
| |
| Bradavický expres „Pobertové říkáš… Dobrá, možná si zvyknu vám říkat Pobertové.“ Podle Jamesova vzoru se zamyslím a koukám z okna. Krajina nadále ubíhá a v dáli se začínají rýsovat obrysy Bradavického hradu. Musím přemýšlet nad tím, co James před chvílí řekl. „Už jsem o tom něco slyšela. Nevím, proč jsou mudlové v takové nemilosti. Stejně jako kouzelníci z mudlovských rodin. Já jsem také z mudlovské rodiny a nikdy bych se za to nestyděla. Mí rodiče jsou skvělí a magie je strašně zajímá. Možná by na tom ostatní mudlové byli podobně, kdyby o našem světě věděli. Jsou to přeci normální lidé. Žijí si své životy, mají rodiny, chodí do práce… V tomto jsou stejní jako my. Jenom neumí kouzlit! Dneska jsme se o podobném tématu již bavili se Sevem… Poté se nachvíli odmlčím a opět pohlédnu oknem ven. Proč mu na mě záleží? A proč mi pořádně na tu otázku neodpověděl. Mám se jej zeptat znovu? Bude si myslet, že jsem dotěrná. Ale vždyť je jedno, co si bude myslet… Svůj pohled opět stočím na Jamese: „Takže tato událost tě, jak ty říkáš, změnila? To je zvláštní. Nikdy bych si nepomyslela, že přemýšlíš nad takovými věcmi. Ale musím se vrátit k jedné otázce. Proč by ti mělo záležet na mě? Vždyť se spolu pořádně ani nebavíme…“ Někdy chci prostě vědět odpověď… |
| |
| Cesta Nad Peterovou poznámkou se zasměji a odpovím mu "No, to by šlo, ještě jí k tomu přičarovat ocásek, a máme o zábavu postaráno." Následně přijde Remus, s tím, že už bychom se měli převlékat, nasadím překvapivý výraz a řeknu "To už jsme v Bradavicích? Každopádně díky za upozornění." Při dokončení věty se mírně usměji a chystám se, že si vezmu z kufru hábit, avšak než to stačím udělat Miraya mě chytne za ruku a odtáhne mě z kupé, přes chodbu, do kupé, na konci vlaku. Nechám do něho vejít Mirayu a porozhlédnu se po chodbě, s potěšením zjistím, že jak zřejmě plánovala Remus ani Peter nás nenásledovali, ale šli, jak jim řekla, vyhledat pomoc učitelů, aby odemkli kupé, ve kterém sedí James s Lily. Né, že by mi jejich přítomnost nějak vadila, ale v některých případech je dobré, když vás nechají o "samotě". Do kupé tedy vejdu těsně za Mirayou, a při zavírání dveří na ně namířím hůlkou a zašeptám "Colloportus" Nemusíme být přeci někým rušeni, po té se posadím na sedačku. Hmm to vypadá zajímavě a hlavně nadějně. V duchu se usměji. A pak se zeptám "Proč toto všechno?" |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro S úsmevom vpochodujem do kupé a pod svojim kufrom sa posadím, nohy natiahnuté cez zvyšné sedadlá a opieram sa o stenu vedľa okna a z časti aj o okno. Prútik dávno zmyzol vo vrecku školskej uniformy. Usmejem sa. "No... Napadlo ma niečo, čo by "potešilo" Bellu a cudzie uši to môžu pokaziť." Potmehútsky sa usmejem. "Nie, neboj sa. Lily a James sú zatvorený tým istým kúzlom, čo bola táto miestnosť. Naschval som si v knihách našla staré a už nepoužívané zamykacie kúzlo. Nemusím p tom strážiť kufor." Vysvetľujem. Vidím, že pomerne napäto čaká, čo mám na Bellu. "Bella je celá a nervy, že by mala byť mojou príbuznou. Klincom do rakvy by bolo, presvedčiť ju, že má šancu byť ešte bližšou príbuznou, než sa obávala." Odmlčím sa a oči sa mi nebezpečne lesknú. "Sírius, si ochotný zavádzať všetkých a presvedčiť Bellu,že spolu chodíme?" Poviem to podobne teatrálne, ako keď Fred a Gorge ukazovali Harrymu prvýkrát Záškodnícku Mapu. Oči sa mi rozšíria, široký úsmev, šibalský hlas. "Nik nebude vedieť, čo sa deje a klinčekom do rakvy bude návšteva rodičov." Hovorím pomaly a vychutnávam si jeho výraz, keď na mňa hľadí a postupne mu dochádza, ako by sa Bella, rodičia a kamaráti tvárili. |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "Vážně? Co?" Ušklíbnu se a čekám na Mirayn návrh, jak rozčílit Belu. Nejdřív se mi pak dostalo odpovědi, proč nechala Jamese a Lily zamknuté v kupé, na to jsem jí jen odpověděl. "Zajímavé, Jamesovy si tak alespoň splnila jeho velké přání. " Usměji se a napjatě čekám, jaký je ten onen plán, když si ho vyslechnu, nevím co jsi o tom mám myslet, přeci jen je to něco velmi podivného, ale postupně se na mé tváři objeví úsměv a vypravím ze sebe "Toto je velice, podivný, ale na druhou stranu vynikající nápad, jen je škoda, že to, že spolu chodíme, budeme jen hrát" Při této poslední větě nasadím zklamaný a smutný hlas, poté pokračuji "Ale přijímám to a slibuji, že všechny přesvědčím o tom, že spolu chodíme a ta návštěva rodičů, by také mohla být výborná. " Na půl zlomyslně a na půl pobaveně se ušklíbnu a mrknu na Mirayu. Následně, s úsměvem na rtech se zeptám "Začneme s tím naším, bohužel jen divadlem, již dnes večer?" |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro "Hej, Jamesovi sa splnil sen a Lily mi odtrhne hlavu. Ale to prežije. Runda v Medových Lapkách by to mohla zažehnať." Usmejem sa. Keď mi odpovie, posadím sa normálne a pobavene sa usmievam. !Takže... Ty sú chcel niečo iné, než rozmýšľať nad Bell? No... Časomuvidíme. Len nečakaj zázraky. Doterajšie zážitky ma poučili, že vám nie je múdre veriť. Chlapi." Uškrniem sa. nevyznie to však útočne. "Možno neskôr. Nedávno som jeden vzťah ukončila." Dovysvetlujem. "Neviem jak ty, ale pre mňa, za mňa, môžme začať hrať hneď, jak vídeme z kupé. Čo ty na to, drahý?" Nebesky sa usmejem. Ryšavé vlasy a polotieň spôsobujú, že moja tvár priam žiary. "Ale môžeme to okrajovo vziať a ja ako chodenie." Poviem po odmlke. "Ale aj tak... nemusí nik vedieť o tej časti s rodinami. Tá by mala vykolajiť nie len Bell, ale všetkých TÝCH čistokrvných." Usmejem sa. "Tak čo, drahý?" |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "Při nejhorším tě před Lily ochráním. " Zasměji se a pokračuji v mé řeči "Ano, chtěl jsem něco více než jen, v tomto případě extrémně rozčílit Belu a nejen jí. To jistě většině z našeho pohlaví, věřit nejde, ale ne všichni jsme stejný." Mírně se usměji "Tak, alespoň nějaká šance, že bychom jednou spolu mohli být doopravdy, a nejen z žertu vůči Bele." Po té se odmlčím a znovu odpovím "Dobrá, začneme to hrát již teď, drahá. Ano, velice rád to vezmu okrajově jako chození a o té části s rodinami nikomu zatím neřeknu. Určitě to vykolejí všechny, čistokrevný čaroděje a čarodějky a hlavně naše "vznešené" rodiny." Mirayin úsměv opětuji. |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro Usmejme sa. "Neber to tak tragicky. Veď už som povedala dobre, môžeme aj naozaj. Len nečakaj rýchli spád." Do úsmevu vojde trocha trpkosti. Lily ma zabije. Presadnem si vedľa neho. "Chce to začať čím skôr. Čo povieš na prechádzku po vlaku?" Chytím ho za ruku. To samo o sebe naznačuje, akú prechádzku. Druhou rukou si mierne rozstrapatím vlasy... Aj keď to už moc nejde. A po tom povolím kravatu na uniforme a prvé dva gombíky. "Môžeme?" Spýtam sa a aj jeho vlasy sú razom mierne strapaté. Na líce mu dopadne bozk. "To bude zatiaľ všetko, mimo divadla." Vytýčim mantinel, kam až môže zájsť. Vstanem a zamierim ku dverám, že ich otvorím. Snáď si si nevykopala hrob, keď si súhlasila. |
| |
 | Cesta do Bradavic Tak je to tady první školní den, říkám si když vidím náš vlak. Škoda, že jsem se blbě vyspal a bolí mě tolik hlava. A to je tady ještě takový hluk. Rychle se snažím najít nějaké prázdné kupé, ale všechny jsou plné. Až předposlední kupé je prázdné tak tam rychle jdu a snažím se dospat to co jsem v noci ztratil díky balení věcí. Už jsem se konečně probudil stihnul jsem to jen tak tak, stihnu si už akorát připravit věci, převléct do hábitu a z dálky už vidím Bradavice. |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "Tak dobrá." Na tváři se mi objeví úsměv, následně si Miraya přisedne vedle mě a zeptá se, zda se nechci projít po vlaku, na to jí odpovím. "Ano, proč ne, procházka po vlaku je výborný nápad." Následně si trochu poupraví své a vlasy a svou uniformu a políbí mě na tvář. V tom okamžiku se mi rozzáří oči Paráda. "Ano, dobrá, toto bude zatím stačit." Řeknu s úsměvem "Jdeme tedy?" Při zvedání se, povytáhnu svou hůlku z hábitu a pomocí neverbálního zaklínadla odemknu dveře. Následně k nim dojdu a nabídnu svou ruku. Usměji se a zeptám se "Tak, kam to bude má drahá?" |
| |
| Zadné kupé: "Tak, kam to bude má drahá?" Otáźe a Sírius a podáva mi ruku. Usmejem sa apodám mu svoju. "Jevoacro možností. Bella, tvoj brat... Ale cestou istotne otvoríme Lily a Jamesa." Usmejem sa. "Wingardium leviosa!" Mávnem prútikom na môj kufor a ten ma nasleduje. Ľavú naďalej nechávam v síriusovej. Po ceste prídeme ku dverám Lily a Jamesa. "Directus!" A ideme ďalej. Chodba, pred slizolínskym kupé... Dôjdeme až po isté kupé s Bellou dnu. Nakuknem dnu. Síriusovú ruku nepúšťam a usmejem sa. Vidno, že sa držíme. "Ahoj Severus. Nevidel si Lily?" Belu a ostatných akoby som nevidela. Tak čo Bella? Bála si sa, že budeme rodina? Môžeme byť aj bližšia. Pozriem na Síriusa. Čakám, že aj on prileje olej do ohňa. |
| |
| Kupé No. První krok, první vlaštovka. Už nejsme Potterova partička, ale Pobertové. Ten název sám osobě není nijak zvlášť extra, ale mnohem lepší, než když se všechno hází na Pottera. Teda lepší pro mě. Už kvůli Lily. Dokonce se mi na tváři objeví náznak úsměvu, neboť toto vstřícné gesto, je pro mě skutečně potěšující. Méně pak už její následný monolog, přesněji jeho zakončení. Se Sevem...Zase Snape. Píchat do vosího hnízda umí, to se musí uznat. A místo toho, abych se rozčílil, se musím pousmát. Ach Lily, ty mi teda dáváš zabrat. Tímto svým monologem mi naštěstí lehce nahraje a já se pokusím vyklouznout z pasti, do které jsem se sám dostal. "To je pr ten důvod, proč mám o tebe starost a proč mi na tobě záleží. Nemám nic proti Severusovi," řeknu a Snapeho jméno snad řeknu poprvé v životě a taky je to znát. Ale nebylo to zas tak těžké, mohlo to být horší, " ale kolej, do které chodí, Zmijozel. Moc dobře víš, stejně jako já, kdo studuje a studoval ve Zmijozelu. Čistokrevní. jejich potomci tě nebudou mít o nic víc rádi, než jejich rodiče. Pro ně jsi...no však víš...dcera mudlů... A mohli by ti proto ublížit. Zvláště, když si s ním. Oni se ho budou snažit získat a klidně ti i kvůli němu něco provedou. Jsi dobrá čarodějka, ale proti takové přesile nemáš naději na úspěch. Tím ale nechci říkat, že se máš svého kamarádství s Ním vzdávat. Jen se měj na pozoru. Hodně na pozoru. Já na rozdíl od Nich mám k mudlům a ke kouzelníkům z mudlovských rodin dobrý vztah. Vlastně celá naše kolej. Nebelvír je kolej cti a odvahy. My držíme po spolu. Takže počítej s tím, že tě před Nimi budeme hlídat." Poslední větu pronesu s úsměvem a snažím se tak alespoň trochu uvolnit napětí, které jsem svým dosti depresivním projevem způsobil. Nerad jí straším, ale lepší jí vystrašit, aby se měla na pozoru, než jí pak najít zraněnou, nebo mrtvou. To bych si neodpustil. Ale díky Pobertovu plánku mám dost dobrou zbraň, díky které ji mohu hlídat. Jako její anděl strážný....Spíš jako úchyl, za kterého mě teď nejspíš má. Doufám, že to pochopí a nezačne mi nadávat do oněch úchylů a podobné havěti. Už kvůli tomu jaká je doba. |
| |
| Nenadálá návštěva ve Zmijozelském kupé .. Někdy se chovají jako šašci, ale alespoň mají úroveň .. Hledím s úsměvem na to divadýlko prováděné Theodorem a Evelínou, než se konečně rozhodnu promluvit. ,, To víš, Evelíno, že jsem si na něj pomýšlela, snad jako každá žena ve Zmijozelu. Do manželství je to skvělá partie s bohatým rodokmenem plným čistokrevných kouzelníků, navíc Lucius byl i krásný a měl nějaké to vychování, ovšem já už jsem pěkných pár let zaslíbená Lestrangovi a co je dáno, to se nedá vzít zpět, navíc ..“ na rtech se mi usídlil nevídaný úsměv a já se zahleděla na Ciss. Ta mi úsměv opětovala a kývnutím mě vybídla, ať to raději povím za ní. Měla eso v rukávu, které jí vyzdvihne hodně vysoko ve společenském žebříčku. ,, Drahá Ciss má tedy z pekla štěstí. Milý pan Lucius Malfoy totiž přišel toto léto zrovna k nám na námluvy, ale nežádal o ruku mou nebo mé ,sestry´ Andromedy, nýbrž .. ach, ano, drahá Ciss má skutečně z pekla štěstí .. za pár let bude Malfoyová.“ Viděla jsem Evelínin překvapený pohled a čekala, co řekne. Když už se však měla k řeči, otevřely se náhle dveře našeho kupé a .. ,, Ahoj, Severusi, nevíš kde je Lily?“ Ve dveřích stál můj zpropadený, zkažený bratranec, černá ovce celé naší rodiny, Sirius Black a hned vedle něj stála další nebelvírská krysa, sestřenice mého budoucího manžela Miraya Lestrangeová. Ano, tohle byla jedna z mnoha věcí, které jsme měli s Rodolphusem společné. Oba jsme měli v rodině krvezrádce, neboť i celý rod Lestrangeů chodil do Zmijozelu stejně tak, jako od nedávna Blackové. Tak mi tedy bylo řečeno od Rodolphusova otce. Jak se opovažují .. Severu na Lestrangeovou jen mlčky hleděl a tak jsem se ozvala já místo něj. ,, Och, špinavé nebelvírské krysy svůj drzý čumák prostě musí strkat všude ..“ utrousila jsem škodolibě a zároveň zhnuseně na adresu Nebelvírů, jelikož se Miraya tvářila jako že já tady nejsem :,, .. jako vždy. Kde jste nechali zbytek té své bandy ztroskotaných pomatenců, jež se tak rádi nazývají , statečnými´ a , odvážnými´ ..?“ ušklíbla jsem se. |
| |
| U zmijozelských "Jo, to by šlo, zajdeme prvně za Bellou a myslím, že tam potkáme i mého drahého bratříčka. Jamesovy a Lily, bych ještě neodemykal, Remus s Peterem již jistě hledají pomoc, ale jak chceš." Vydáme se tedy na „procházku“ po vlaku, držící se přitom za ruce, když procházíme kolem kupé, kde sedí James a Lily, Miraya odemkne stále zamčené dveře Ach jo, ty dveře mohli být ještě chvíli zamčený, Jamesovy by to možná pomohlo vymáčknout se. Nahlas se však k tomuto nějak nevyjadřuji, a následuji Mirayu dále, až do kupé, kde sedí zmijozelští. Po té co Miraya položí Snapeovy otázku se porozhlédnu po kupé, s úsměvem na rtech a když můj zrak padne na Belu, nasadím překvapivý tón a řeknu ji Ahoj, Belatrix. Když nás slovně napadne, tak se můj úsměv ještě více rozšíří a odvětím jí. Ale, no tak, přišli jsme se jen podívat, jak se tu máte, a zeptat se tady Severuse, jestli náhodou neviděl Lily, když s ní tráví tolik času. Proč se hned čílit? Zbytek? Tak Remus s Peterem se šli projít po vlaku a James, ten je nejspíš někde s Li..., teda nejspíš někde zalezlí, naposledy jsme je, ale všechny viděli, než jsme se od nich tady s Mirayou odloučili, což už je docela dlouho. Při poslední větě se na ní, otočím a usměji se, tak že každému musí být jasné, že jsme se celou dobu, neprocházeli po vlaku. |
| |
| Kupé Slizolínčanov: Tvárim sa šokovane a dotknuto -schválne viditeľne hrano. "Óch prepáč Belatrix. Nevšimla som si, že je tu bratrancová snúbenka." Poviem s predstieranou ľútosťou. "Zabúdam, že Severus má na rozdiel od ostatných z vás, výnimočné kvality." Posledná veta bola povedaná a vyznievala vážne. Usmejem sa na Severusa. "Hmm...Od kedy patrím ku Záškodníkom aj ja? Ale už to asi tak bude."Otočím sa a s úsmevom opätujem Síriusovi ten jeho. Trochu ma mrzí, že Seveusovi naznačil, s kým je Lily, ale čo už. Ten jeho úsmev a pohľad na konci monológu, ten naznačujúci, je ešte zdôraznený dvoma rozopnutými gombíčkami na mojej košeli, povolenou kravatou a u oboch mierne strapatejšími vlasmi, než obvykle. "Nemusíš sa báť, Severus. Vieš, ako Pottera neznáš." Pozriem na Severusa. Je mi ho ľúto.Do tváre sa mi na chvíľ vkradne ľutujúci pohľad. "Dúfa, že si sa mal cez prázdniny dobre." |
| |
| Zajímavosti ze Zmijozelského kupé Spratci. Normální, spratci bez úrovně, i když jsou v mojí věkové kategorii .. Zamračila jsem se. ,, Přicházíte v míru? Jak překvapivé .. konečně jste pochopili, že my máme větší úroveň než vaše vytahovačná sekta neboli Nebelvír?“ odfrkla jsem si a pak jsem se nadechla a vydechla :,, Taky tě zdravím, Siriusi.“ Zavrčela jsem uštěpačně, ale přesto podle zdvořilostních zákonů. Bylo by přece pro dámu nevhodné ignorovat pozdrav. Tak jsem byla vychovávána. ,, Ne, nemusíš mi prozrazovat, co kde, s kým a v jaké poloze provádějí tví přátelé, to skutečně nemusíš.“ Zarazila jsem Sirusův příval slov dalším úšklebkem: ,, Och promiň, Mirayo, nevšimla jsem si, že je tu sestřenice mého budoucího muže, ..“ pověděla jsem stejným tónem, jako předtím ona : ,, Ach, ano, Severu má skutečně skvostně výjimečné kvality, to jest pravda a než my? To taky připouštím, bohužel .. ale nezapomeň, Lestrangeová, vás převyšuje ZDALEKA .“ dala jsem důraz na ono slovo. Ano, Severus byl skutečně výjimečný člověk, nebylo pochyb že rozumově je tak o dva roky napřed a ve všech předmětech taktéž exceloval .. ach, až na to zpropadené létání, jak jsem ho často slyšela spílat. Dalo by se říct, že byl nejlepším studentem v ročníku. Jaké štěstí, že je to Zmijozel .. Náhle se Lestrangeová pohnula a já zahlédla spojené ruce jí a Siriuse. Ale, ale .. Ušklíbla jsem se. ,, Tak takhle, jo? No, panečku, bratranče, nevěděla jsem, že jsme na stejné lodi. Já Lestranga, ty Lestrangeovou, zajímavé. I když mě to svým způsobem irituje, Nebelvír, že ano, jsem ráda, že sis nevybral nějakou mudlovskou šmejdku ..“ ušklíbla jsem se :,, Alespoň v něčem na tebe rodina může být pyšná ..“ Zajímavé .. |
| |
| Kupé slizolínčanov: "Je ti prepáčené DRAHÁ. Nemôžeš mať oči všade." Falošne milo sa usmejem. "Prepáč ale asi ti to niekto zabudol povedať, ale moja mama je muklovského pôvodu. Zaujímavá zmena Bell. Asi si ťa aj začnem vážiť. Prestávaš hľadieť na čistotu krvi. Aké pokrokové." Široký úsmev. "A k tomu Nebervilu. Do slizolínu ma to nepustilo drahá. Vraj nie som dostatočne čistokrvná. Aká škoda. Musím ti tam chýbať." Zatvárim sa nanajvyš sklamane. "Čo myslíš Síri? Nemali sme skončiť v triede s nimi? Určite by sme si dobre rozumeli." Poviem ironicky a otočím sa na Síriusa. |
| |
| Cessta do Bradivic Tak zbývá asi 30 minut do příjezdu pomyslím si. Nakonec se jdu projít po vlaku jestli nenajdu někoho z naší koleje. Hned ve vedlejším kupé stojí Black s tou nepovedenou Lestrangeovou. Prosmýknu se do kupé a vidím Bellu, Severuse a Evelinu, posměšně se jich zeptám.Co tady dělá ta pakáž? |
| |
| cesta do Bradavic Stojím kus opodál a koukám z okna nešel jsem moc daleko a moc nevnímám okolí až když se an druhém konci chodby otevřou dveře a Sirisus s tou holkou projdou kus odemně aniž by si mne všimli. Jo zakoukaní do sebe jak jinak. Zakroutím hlavou s neutrálním výrazem a když minou naše kupé a odemknou ho a zmizí v dáli přejdu klidným krokem a se zaklepáním nakouknu dovnitř. Pardon že vás dva ruším jdu si jen pro kufr. Podotknu klidně a vezmu kufr do byl v úložném prostoru nad lily a zase vypadnu z kupé.Jsem velmi rád že se nepotřebuju převlíkat a že už jsem dávno v hábitu a tak už mířím k nejbližším dvěřím.Koutkem oka zahlédnu zmiozelské kupé kde se motají i mí známí a změním směr k bližším dvěřím kde opřu kufr o stěhnu a zlehka si na něj sednu. Jo všichni mí přátelé jsou do někoho zakoukaní a já jsem vzduch....teda krom Petra který je dotěrný vždy. Promítám si pro sebe a čekám až zastavíme. |
| |
| Bradavický expres Svým způsobem mě překvapuje, že se mi dobře povídá s Jamesem. I když téma není nijak obzvlášť veselé, je to asi nejdéle strávená doba, kdy jsme spolu normálně mluvit. Většinou jsem na něj naštvaná, kvůli toho, co s Poberty vyvádí. Ale teď působí jako normální chlapec… V hlavě si opět musím zformovat slova. Koukám na Jamese, usmívám se na něj a pak lehce vzdorovitě pronesu: „Ale já nepotřebuju ničí ochranu. Poslední dobou si všichni myslí, že potřebuju být chráněna. Ty, Severus… Já se zvládnu o sebe postarat sama. A ohledně přátelství se Sevem. To že se se Sevem bavím není důvod, aby zrovna mě nějak Zmijozel nenáviděl. Můžou nemít rádi kohokoliv jiného. Jiné studenty z mudlovských rodin… Jak říkáš, je to prostě Zmijozel. Takže se nemusíš obtěžovat s mou ochranou. Nic se mi nestane. A navíc, nejsme pořádně ani přátelé. Prve by ses měl postarat o ty, které máš skutečně rád.“ Věnuji mu úsměv od ucha k uchu. Ano, prve by se měl zajímat o ostatní Poberty, poté o jejich slečny. Slyšela jsem, že už jich pár bylo… Ale proč by se měl starat o mě... Ještě jednou jej ujistím: „Opravdu nepotřebuji žádnou ochranu Jamesi…“ Poté opět vpadne do kupé Remus, dlouho se nezdrží, bere si jen svůj kufr. Za chvíli je opět venku. A já se dívám na Jamese Pottera a čekám, zda náš rozhovor bude pokračovat… |
| |
| Kupé Zmijozelu Mudlovská matka? Nu což, stane se, stále má čistokrevného otce .. a v rodině Lestrangeů se na to zřejmě nedívá až tak upjatě jako u nás .. ,, Ne, Mirayo, skutečně mě nezajímá žes měla mudlovskou matku, víš, ve Zmijozelu se najdou mnozí, v jejichž žilách koluje jak čistá tak nečistá krev.“ Pohlédnu významně na Severuse, ale pak se zahledím zpět na Mirayu : ,, Věř mi, že tebe bychom ve Zmijozelu vítali s náručí otevřenou.“ Usměji se sladce. Samozřejmě myšleno v ironii .. Náhle se vedle Lestrangeové prosmýkne do našeho kupé jakýsi další šesťák. Ihned poznávám Bartemiuse Skrka, jednoho z nejvěrnějších Zmijozelů. ,, Bartemiusi, příteli, tys nám tady chyběl ..“ zvolá s úsměvem Nott a vítá drahého přítele. I já vracím Skrkovi pozdrav. ,, Konečně, Bartemiusi ..“ šklebím se. Kývne na pozdrav, v okamžiku však svůj pohled věnuje Lestrangové a mému bratranci. ,, Co tady pohledává ta pakáž?“ optá se s úšklebkem. Mávnu rukou. ,, Přišli v míru, tady za Severusem .. není-liž pravda?“ |
| |
| Kupé Slizolínčanov Hladím na Bellu, ako obarená.Je toto Belatrix Blaccková? Nezbláznila sa? "Aha, takže sa rozmáhame. Aké milé." Aj tak ma to ohromilo. Až do dnešného dňa som mala dojem, že si toto dievčisko vzalo do hlavy, že ma znesie zo sveta. Zdá sa, že tá vec nebude taká šokujúca a neprijateľná, ako som si myslela. Ale nevadí. Shou sa ešte nekončí. "Počuješ to Siri? Ak je ona tak pokroková, tak máme šancu presvedčiť aj tvojich rodičov, aby dali súhlas." Schválne sa tvárim nadšene a ni hrano nadšene a usmievam sa na Síriusa, akoby sa práve stala tá najlepšia vec v mojom živote. Skrka si absolútne nevšímam. Musím sa trcha načiahnuť, aby som dočiahla,ale Sírius dostane dlhý a vášnivý bozk. "Od šťastia" samozrejme. |
| |
| Kupé Lilyna slova znějí rozumě. Za normálních okolností. Určitě se o sebe dokáže postarat, čarodějka je to dobrá. Souboj jeden na jednoho a věřím, že i dva na jednoho, by vyhrát zvládla. Ale kdo říká, že Slizouni budou maximálně dva. A o čestném souboji tu taky nebyla řeč. Nejsou to Slizouni jen tak. Zákeřnost a nečestnost jsou jejich přednosti. Mohli by ji klidně zaklít a ona by i toho ani nevšimla. Ale i přesto, že s ní nesouhlasím, se na ni usměji a pokusím se atmosféru uklidnit. "Jak si přeješ. Nechci ti překážet a pokud ti to je nepříjemné, ber to, jako kdybych nic neřekl," pronesu úplně klidným hlasem. Stejně na tebe dám pozor. Ať se tito líbí, nebo ne. Jistota je jistota. "Máš pravdu, na rozdíl od Snapea nejsem ani tvůj kamarád. Proč se vůbec starám," dodám nakonec, ale navenek zůstávám klidný. I když uvnitř mě to vře. Nejsme ani přátelé. Jo, mezi námi není vůbec nic. Jen tě miluji, ale jinak vůbec nic. Na rozdíl od Slizouna. Tiš povzdychnu, když v tu chvíli do kupé vtrhne Remus. Remusi. Zatraceně chlape,copak ti nic neříká slovo soukromí ? Ani nevíš jaké máš štěstí. Bych z tebe stáhl kůži, pacholku. "Dobrá. Je to tvé přání a to mi je rozkazem," pronesu nakonec a na tváři vykouzlím galantní úsměv. |
| |
| Bradavický expres Jamesův úsměv mě naprosto oslní. Nikdy předtím jsem si nevšimla, jak umí působit mile. Úsměv mu samozřejmě oplatím, pohlédnu mu do očí a tiše dodám: „Jsem ráda, že jsme si to ujasnili. Opravdu nechci být malá holčička, na kterou musí všichni dávat pozor.“ Svá slova myslím vážně. Pocit, že nad vámi někdo drží ochrannou ruku je sice krásný, ale takhle to nebude věčně. Je čas si zvykat na normální život… Poté se zamyslím a laškovně se Jamese zeptám: „Co myslíš, že provádějí ostatní? Zdá se, že Remus se od Mir a Siriuse odloučil. Myslíš, že s nimi Petr zůstal? Nebo jsou spolu teď někde sami?“ Zdá se mi nepravděpodobné, že by se něco podobného mohlo stát. Ale u Mirayi je možné vše. A navíc mnoho lidí považuje Siriuse za poměrně pohledného. Ale vždyť Miraya se s Poberty do dneška moc nebavila… Já ale vlastně také ne. A nyní sedím v kupé s Jamesem Potterem… |
| |
| Zmijozelské kupé Nenápadně se přesunu tak, abych nebyla v cestě žádné z potenciálně aktivních hůlek. Nechápu dost dobře, o co těm dvěma nebelvírům jde. Přijít do kupé plného zmijozelů pověstných pramalou trpělivostí - a nehorázně začít provokovat? Buď mají za zadkem učitele a doufají, že je tu někdo napadne a budou za chudáky a od nás někdo slízne trest. Nebo jim přeskočilo. Svět by byl mnohem příjemnější, kdyby se nebelvíři chovali tak, jak tvrdí, že je pro ně typické; pak v náhlém nápadu málem vyjeknu: už to mám! Do kolejí se lidé nerozdělují podle toho, jací jsou, ale podle toho, jací umí být. Tihle dva právě totiž předvádějí dokonalou neschopnost v oboru "jsme hnusní a manipulativní". A to bych se o tolik raději věnovala podrobnostem kolem budoucí paní Malfoyové. |
| |
| Zmijozelské kupé Pohár mé trpělivosti přetekl. Vstanu a pohlédnu na Mirayu s takovou porcí znechucení a nevěřícného odporu, že by jí s trochou štěstí mohla spláchnout za dveře sama o sobě. "Nevím, co tu předvádíš... s tímhle," směrem k tomu bastardu Siriusovi, co se tu schovává za ženské sukně, sotva hnu hlavou, "ale vypadněte oba. Hned." Hůlku v ruce svírám tak pevně, až mi bělají klouby prstů. Jsem jen na vlas daleko od toho, abych - jak je dobrým zvykem - se se Siriem pustil do boje. Situace je mimořádně nezvyklá v tom, že nejsem v početní nevýhodě. |
| |
| Kupé Ehm. Tak to bychom měli. Ale, že to bylo o fous. V duchu si oddechnu, ale navenek se nadále usmívám. Lilyn úsměv by dokázal rozehřát i ledovec, kdyby na to přišlo. Má nádherný úsměv. U Merlina, co to zase plácám, ona je celá nádherná. Je to přece Lily ! Její otázka ohledně ostatních je celkem na místě. Osobně by mě to taky dost zajímalo. A navíc je to téma, které není až zas tak moc ožehavé. Tedy ne pro nás dva, když se nás přímo netýká. "Jak znám Siria, poslal Petra a Remuse na druhý konec vlaku. Miya je pěkná holka a Sirius, no, je prostě Sirius. Však víš. Pravděpodobně jsou teď někde spolu. Na to bych vsadil krk," řeknu a jsem nucen se nad tím pousmát. Mohu klidně říci, že dokáži odhadnout více než polovinu kroků Siria dříve než je udělá. A stejně tak on mě. Tak moc dobří jsme přátelé a tak moc dobře se známe. Je něco jako můj bratr. Nejlepší bratr, kterého jsem nikdy neměl. Nakonec se ještě pro jistotu rozhodnu Lily uklidnit, kdyby náhodou měla o Miyu strach, i když to asi nehrozí. Každopádně, je to vhodné. "Ale neměl bych o ty dva strach. Už to nejsou děti. Teda Miya určitě ne," dodám a zvesela se zasměji. Kdyby mě slyšel Sirius, asi by nebyl nadšenej. Ale je to jen taková malá provokace. |
| |
Bradavický expres -> zmijozelské kupé Na začátku jízdy jsem seděl v kupé s trojicí zmijozelských čtvrťáků. Nic moc, ale co se dalo dělat? Vlak plný a pochodovat s kufrem narvanou chodbou a hledat někoho s kým se dá bavit se mi nechtělo. Dle známých panoramat, která jsem zahlédl z okna jsme se se kvapem blížili k Bradavicím a tak jsem se došel převléci do hábitu. Zjišţujei, že chodby jsou prázdné a tak se začnu procházet uličkou. Málem mě srazí ten podvraťácký šmejd z nebelvíru jehož jméno mi vypadlo, ale vzápětí si všimnu jak známá tvář Bartemiuse Skrka zalézá do jednoho kupé. Když se přiblížím, zjistím, že u jeho dveří obcuje bratr a nejspíše budoucí příbuzná díky sestřence Trix. Lhostejně se opřu o stěnu vedle dveří a chvilku jen poslouchám co se děje. "Bratře bratře... copak tě doma neučí, že máš zaúadnout tam kam patříš a necpat se tam odkud tě společnost již dávno vyvrhla?" Prohodím k němu. Ti v kupé mě nevidí, ale za tu chvilku jsem já přibližně odhadl kdo vše se tam asi nalézá, navíc...můj hlas je nemožné nepoznat, i kdybych Siria tak rodinně neoslovil. Dál zůstávám bez hnutí a jen sleduji ty dva venku s nevyzpytatelným úšklebkem ve tváři, čekajíc co bráška odpoví či zda někdo zevnitř přidá komentář. |
| |
| Zmijozelské kupé Poté co Severus výtáhl hůlku jsem si vzpomněl na to jak Zmijozel drží při sobě a bez zaváhaní vytahuji húlku. Nejsem moc na tyhle"puliční souboje",ale tohle už je moc, ale na jednu stranu doufám, že k ničemu nedojde.... Stihnu se ještě podívat po ostatních a taky nevypadají moc klidně a pak už hledím jen na tu nebelvírskou pakáž. |
| |
| Bradavický expres „Takže to vypadá, že jsou spolu sami,“ na tváři se mi zračí překvapení s uvažováním. Aniž nevím jak, na mých rtech se znovu objeví úsměv. Představa Mir se Siriusem je tak…nereálná… Ale co my víme, třeba jsou někde všichni společně. „Já vím, že už nejsou děti. Jde vidět, jak se všichni kolem párují. Nedivila bych se tedy, kdyby po tom toužila i Miraya. A počkat Jamesi Pottere? Měla tohle být provokativní narážka na mou nejlepší kamarádku? Víš, že bych ji v tuto chvíli měla pořádně bránit a potrestat tě?“ Udržím stále laškovný tón a v kupé se rozlévá můj hlasitý smích… |
| |
| Ano, asi k nám už patříš, když to říká zde Bela. Jo, jo Sra…, Severusy, také doufám, že ses měl přes prázdniny dobře. Druhá část věty byla myšlena samozřejmě ironicky. Když se Bella zeptá zda-li jsme přišli v míru a k tomu samozřejmě dodala něco ve smyslu, že Zmijozel a jeho členové jsou nadřazený nad ostatními, jen se ušklíbnu a odpovím ji "Ano, v míru jsme přišli, a to že vy jste ti nejlepší, chápeme již věky. Lidé s nižším IQ si to myslí vždy. Dobrá, když nemusím, tak nemusím, jen se odpovídal, když ses ptal." Mrknu na ní. Ano, to jistě ten slizský slizoň má určitě výjimečné kvality. Maximálně tak držet ten jeho čumák u knih a posmívat s tou jeho ubohou partičkou mudlovským studentům. Už dlouho nevysel hlavou dolů. A, že by převyšoval Mirayu? To určitě. Nahlas to však nekomentuji, neboť jsem si jistý tím, že Miraya si s touto Belinou ubohou poznámkou nějak dokáže poradit. Musel jsem se usmát nad tím, když si Bela konečně všimla, o co zde běží, ušklíbnu se a odvětím jí "No, to byla doba Belatrix, že sis konečně všimla. Ano, alespoň v něčem na stejné lodi jsme a jsem rád, že to bereš s poklidem. A ano, z Nebelvíru, nejlepší co může být." Hlavně, že ty sis vybrala toho pravého hrdinu. Mirayna slova o jejím původu a čistokrevnosti poslouchám se škodolibým úsměvem na tváři, neboť bude jasné, že Belu toto chladnou nenenechá, avšak mlčím až do té doby, než mi je položena otázka, zdali jsme neběli být v koleji s nimi. "Ano, to bychom si jistě rozuměli, přeci jen tam jsou ti nejlepší." Druhá část věty je pronesena značně ironicky. Když se k té verbeži připojí i jejich další člen, Skrk, jeho slova ignoruji, jen se v duchu zasměji, nad jeho tupostí. Jistě Belo, tebe určitě nezajímá koho má Miraya za matku. "Ano, přišli jsme v míru, zatím tedy a samozřejmě zde, za Severusem." Následně se zapojí do konverzace i Miraya, usměji se a odpovím jí "Ano, slyším. Když nám dala souhlas zde Belatrix, tak moje rodiče snad přesvědčíme." Jen co to dořeknu, Miraya mě vášnivě políbí. No to je luxusní. Přitáhnu jí k sobě a polibek jí opětuji. Netrvá to však dlouho, neboť Severus to už jaksi nevydrží a jistě už s došlou trpělivostí a hůlkou v ruce se nás pomocí křiku pokusí z kupé vyhnat. Jen se ušklíbnu, pustím Mirayu a vytáhnu svou hůlkou, a zamířím jí na Severuse. "Ale no tak Srabusi, přeci by ses zde před svými přáteli nechtěl ztrapnit." Nakonec se do situace zapojí i můj bratr, který se vynořil bůhví odkud. "Ano, učili mě doma, že mám zapadnout tam kam patří a nemám se cpát ke spodině, také už jsme na odchodu." Řeknu s mírným posměškem, stále mířící na Severuse. Když už proti nám vytahuje hůlku většina kupé, usoudím, že by nebylo dobré zde být ještě další chvíli a tak se otočím na Myrayu zeptám se jí "Půjdeme drahá?" |
| |
| Vlak - hledání učitele Vyhození z kupé se mi mco nelíbilo, ale co jsem mohl dělat? Nic. "Mě bolej nohyyy" Namítnu pouze, ale již je pozdě. Semele se něco co mírně nechápu, ta holka si vzala Siria a utekla s nim, James zůstal s tou Lily, která brání tamtoho kluka ze kterého se dělá taková bezva sranda a já jsem tu s tím věčně začteným a moc myslícím jednou měsíčně i nadměrně chlupatým tvorem a kamarádem. Jak jsem čekal. Než sem stačil vyslovit otázku "co teď" přišla jeho okamžitá odpověď. "Vážně mám někdy dojem, že mi čte myšlenky..." Uposlechnu tedy jeho "rozkazu" a jdu opačným směrem co on, hledat někoho z učitelů. Hledám dlouho... alespoň mě to přijde jako věčnost. Dokonce i spěchám a to je co říct. Minu jednoho zmijozelského studenta - málem ho srazím - a upaluju dál. Poté si všimnu jednoho z profesorů a najednou zjistím, že jsem zapoměl co mi Remus říkal, že mám říct. "A safra..." "Pane profesore..." Pípnu a vyžádám tak jeho pozornost. "Eh... no... u..u kupé... no... je problém... někdo asi éééh někdo asi začaroval dveře... nejdou otevřít a James je tam s tou holkou co nám brání v zábavě!" Prohlásím a doufám, že jsem nějak objasnil situaci. Profesor se netváří moc nadšeně, nechápu proč, ale jde se mnou. Po cestě narazím na Remuse, zahleděného z okna. Zatahám ho za hábit a hrdě poukáži na profesora. "Našel jsem někoho jak jsi řekl..." Oznámím mu s pousmáním |
| |
| Kupé: Po bozku a teda aj počas neho sa udeje veľa vecí naraz. Severusov výbuch ďalší prútik, R.A. Black zo zadu... Sírius vytiahne prútik na Snapa. "Nie, odlož ho. Severus, odídeme aj sami. Nenechám Lily , boh vie kde, samotnú s Potterom dlho" Usmejem sa, ako keby sa v posledných minútach nič nestalo. Do čerta. Lily ma zabije. nechala som sa uniesť. Rukou sklopím síriusou prútik a pokrútim hlavou. "Poďme. Maj sa Sev." A s trpkým úsmevom vychádzam von, so Síriusom za pätami. Druhou rukou pevne zvieram svoj prútik pod habitom, pripravená brániť sa. Môj kufor letí za mnou, ako sa blížime ku jamesovím a lilyným dverám. |
| |
| Menší trable s Petrem Ze zamyšlení opírajic se o kufr u dveří mne vytrhne až Petr který sebou vede jednoho profesora. No tohle zcházelo on někoho doved a dveře jsou otevřený. Rychle něco vymýšlím co profesorovi říci. Em...cože?....Ach Petere jo...ty dveře...Brý den pane profesore ale musím se omluvit během té doby co byl Petr pryč se mi podařilo ty dveře otevřít takže jste bohužel ráčil cestu zbytečně.Omlouvám se vám za vzniklé potíže. Vymluvím se u profesora a když tent rochu nevrle odchází přitáhnu za hábit petra. Petere mazej si pro kufr než to tam zase zamknou ale....prosímtě nejdřív zaklepej než tam vtrhneš. Povzdechnu si a vrátím se ke svému přemýšlení. |
| |
| Kupé "Věřím tomu, že jsou," potvrdím její slova a očima přejedu celou její postavu. Nevidím ji poprvé a také to není poprvé, co ji hltám pohledem. Naštěstí už v tom mám cvik, takže to není tak okaté. Pochybuji, že by se Lily líbilo, kdyby zjistila, že je hltám očima. Následují její otázky, které mě šokují. Zdá se mi to? Určitě...není možné, aby se mnou Lily....ne se mnou ne... přece se mnou neflirtuje...S Potterem určitě ne. "Narážka? Ne...to nee...," snažím se zachránit situaci, než se to zvrhne...ale moc mi to nejde. Můj úsměv a výraz tváře říkají úplný opak toho, než co si říkají má ústa. "Samozřejmě, že ji musíš bránit je to přeci tvá kamarádka," dodám a nemám daleko k výbuchu smíchu...zvláště po její posledních slovech. "Potrestat? co si pod tím mám představit?," řeknu vyzývavě a oči mi zajiskří... |
| |
| Zmijozelské kupé Na to, abych použil rychlou a efektivní avadu, je tu příliš mnoho svědků, i když věřím tomu, že po tom všem mi budou ostatní ochotni dosvědčit, že jsem udělal jen baf a Siriuse klepla pepka. "Tornedo," štěknu a škubnu hůlkou. Není to příliš známé kouzlo, mimo jiné proto, že není příliš účinné; pro mé potřeby by ale mohlo být ideální. Seslání je mimořádně rychlé, takže protivník zpravidla nestačí zakouzlit štít - a nezanechává stopy, za což může ten pitomec Black poděkovat jen a jen svému štítu v podobě Lilyny kamarádky. Nestane se totiž nic víc, než že ty dva prudký poryv větru postrčí pár desítek centimetrů dozadu (osobně se domnívám, že to kouzlo pochází od skřetů z banky, kteří si tak udržovali klienty v patřičném odstupu); rozhodně dost na to, abych mohl jediným pohybem zavřít dveře kupé. A, co si budeme namlouvat, vyčistit vzduch tu po této návštěvě rozhodně potřebujeme. |
| |
| S Remusem na chodbě Čeho jsem se dočkal místo pochvaly? Ničeho... jen pár jedovatých slov a nejspíše i nadávek od profesora. Ách jo. "Ale..." Namítnu když mi Remus řekne, že mám jít pro kufr. "Mě ho tam dával Sirius... a já tam nedošáhnu..." Výmluvné a smutné. Tato pravda je moc bolestivá. "A proč bych měl klepat? Co tam dělaj?!" Jsem zvědavý a hrozně mi to vrtá hlavou. Dokone mám chuť jim tam naschvál vtrhnout, ale nevím... Remuse se trochu bojím... |
| |
| s Peterem u dveří Jen si s povzdechem odfrknu a kouknu na Petra. Je tam James ten ti ho podá.....a co tam dělají sám nevím asi si povídají ale zaklepat je slušnost však na to taky jednou příjdeš. Znovu si povzdechnu a kouknu kde jsme. Už aby jsme byli na hradu. Tak už běž brzy budeme na místě tak ať nám neujede kočár. Dodám ještě a čekám. |
| |
| Bradavický expres „Za kamarády se má bít. A já budu. Z Mir si srandu nedělej,“ se smíchem v hlase pozvednu vztyčený ukazováček a snažím se působit výhružně. Ovšem gesto nepůsobí ani trochu výhružně… Tajemně se na Jamese zatvářím. Prohodím hlavou a pár pramínků vlasů mi spadne do očí. Ihned si je ale odhrnu. V hlavě mi bují myšlenky jedna za druhou. Nakonec předvedu široký úsměv a povím: „Zapomněl si, že Lupin není jediný nebelvírský prefekt? Má svou prefektskou kolegyni. A to jsem já. A jako prefekt mám pár menších možností.“ Mrknu na Jamese. Jak podceňovaní jsou v dnešní době prefekti… Opět se pustím do řeči: „Tak doufám Jamesi, že nebudu muset mých prefektských práv moc využívat…“ |
| |
| Cesta vlakem - Nádraží - Velká síň Výpravčí zapíská na speciálně upravenou píšťalku, jejíž hvizd na okamžik přehluší všechen shon, který na nádraží panuje, a poslední opozdilci rychle naskákají do vlaku. Z komína lokomotivy se vyvalí hustý bílý kouř a spěšný vlak do Bradavic se vydá na svou cestu. Během jízdy každý najde známé, které na nádraží nezastihl, a tak se brzy ve všech kupé rozproudí vášnivé debaty o prázdninových zážitcích, famfrpálu a o tom co přinese nový školní rok. Studenti, kteří nejedou do Bradavic poprvé, už poznávají skřípění vozíku a známou otázku:"Copak si dáte, milánkové?", která doprovází tolik vítané občerstvení. Jak se vlak blíží ke škole, tak se v chodbičkách objevuje stále více lidí v černých hábitech, a když vlak zastaví, všichni se hned vyrojí ven z vlaku. "Prváci ke mně!" nese se vzduchem hlasité volání a Hagrid známým tvářím s úsměvem zamává na přivítanou. U nádraží už jsou přistaveny kočáry tažené testrály, které čekají na starší studenty. Kočáry jsou zhotoveny pro šest osob, ale něktěří z vás mají dosud v živé paměti, že před několika lety se do jednoho vešlo hned patnáct studentů Nebelvíru (a něktěří si pamatují i školní trest, když kočáru upadla dvířka a spadla přímo na jednoho z profesorů). Ve Velké síni už je vše připravenou, a když zasednete ke svým kolejním stolům, tak se už čeká jen na příchod prvního ročníku. Několik netrpělivých studentů se dokonce začne sázet, kolik jich tento rok spadlo do jezera, což některým z vás připomene vaše nesnadné začátky. |
| |
| Vlak -> Nádraží -> A tak dále Lilyn ukazováček se mezi námi míhá a já se musím skutečně přemáhat, abych znovu nevybuchl smíchy. Co je moc, to je moc. A zvláště, když to vypadá tak vtipně. Pravděpodobně to má naháněť strach prvákům, ale pro ostříleného Pobertu je skvělý vtípek. Zvlášť tak, jak to podala Lily. Ještě před pár dny bych nevěřil, že si s Lily takhle nádherně popovídám. A že se s ní budu smát v jednom kupé Bradavického expresu. O tom se mi ani nezdálo. A že jsem měl hodně iracionální sny. "Á, slečna prefektka," začnu jako by vážně a hned na to dodám hlasem šlechtice, "měl bych vás upozornit slečno, že sedíte v kupé s odmítá uznávat jakékoliv autority." Ale jen to dořeknu, exploduj smíchem. Poslední věta mi více než připomíná styl mluvy Slizouna Malfoye, což v mém podání musí vypadat nanejvýš komicky. Obzvláště s mým osobitým brejlatým výrazem ve tváři. "Budu jako andílek," vážným hlasem slíbím Lily. Jen, dokud nepotkám Srabuse. S ním si musím vážně promluvit. Já budu mluvit, on bude poslouchat. Následně zahouká mašinka a při pohledu z okna je jasné, že už jsme dorazili do Bradavic. To že na sobě ještě stále nemám hábit raději ani neřeším. Na to teď není čas. A na nějaké kouzelnické módní trendy...no.. kašlu. "A jsme u cíle," pronesu lehce zasněným hlasem a při pohledu z okna na Bradavický hrad mi srdce poskočí. Na tohle jsem se těšil celé prázdniny. Ten pohled je vážně úchvatný. Prváci z toho musí být úplně paf. No, asi jako my v jejich letech. |
| |
| Bradavický expres – U kočárů „Já zase odmítám odmítání autorit,“ opět se zatvářím jakoby výhružně, ale po pár vteřinách mi začnou cukat koutky a já se již opět směji. Povšimnu si, že jsme téměř zastavili. „No páni, už jsme tady, to asi znamená, že se uvidíme v Bradavicích,“ usměji se na Jamese a posbírám si pár svých věcí. Došlo mi totiž, že bych měla jít hledat Severuse. Předtím jsem ho tak opustila kvůli Mirayi. A potom…Jsem skoro celou dobu byla s Jamesem Potterem… Navíc na sobě ještě ani nemám hábit, tudíž musím najít alespoň nějaké klidné místo, kde bych jej na sebe mohla obléci. Téměř bleskurychle vyrážím s kupé, ve dveřích se ještě otočím na mého společníka, mile se usměju a zamávám: „Měj se Jamesi, uvidíme se na hostině,“ chvílku se zarazím a poté dodám, „dobře se mi s tebou povídalo.“ To už ale vyrážím z kupé směrem k toaletám, kde na sebe v rychlosti hodím plášť… Vystoupím z vlaku a zamířím směrem ke kočárům. Můj zrak mě opět zrazuje, neboť nevidím nikde Mirayu ani Severuse. Zrovna teď bych tu pro Seva měla být, prošel těžkým obdobím! Rozhlížím se po ostatních studentech a poté se odhodlám a lehce zavolám: „Seve, Mirayo, jste tady někde?“ Jenom doufám, že je najdu… |
| |
| Konečná Stále mířím na Severuse hůlkou, i přesto, že mi Miraya říká, ať jí skloním. Vím, že si ho nechce rozhádat, kvůli jejímu přátelství s Lily, ale zde jde o něco více. Jak si ten slizký šmejd, vůbec dovoluje na mě vytahávat hůlku?! Jen počkej, až budeme někde o samotě, tam si to spolu pěkně vyřídíme. Má hůlka přestane na Severuse mířit, až v tom okamžiku kdy je skloněna, Mirayninou rukou. Nakonec jí poslechnu a vydám se směrem pryč od jejich kupé, když v tom okamžiku na nás Severus pošle kletbu. Nešlo se jí bránit, neboť sem stál zády k němu a hůlku jsem měl navíc sklopenou, naštěstí Mirayyn štít byl dostatečně silný, tudíž na nás kletba neměla nějak silný efekt. Přesto jsem se k němu prudce otočil a rozzuřeným hlasem vykřikl "Srabusi! To jsi tak neschopný, že umíš útočit jen, když jsou k tobě lidé zády?!" Sakra, ani nemůžu zaútočit. "Počkej, ty ubohá nicko, odplata tě nemine!" Následně, hlavně kvůli Miraye opustíme kupé, držíc se stále za ruce, a zamíříme si to do našeho, tedy do kupé kde se nyní nachází James s Lily. Když procházíme chodbou, vlak zastaví, proto jen co si vyzvednu své kufry rychle na sebe nasadím společenský hábit. Nakonec jsme s Mirayou došli k jednomu z volných kočárů, do kterého jsme následně nasedli. "Sakra, ten Snape je takový proradný parchant." Ulevím si. |
| |
| Pred kupé: Smutne sa ohliadnem ponad rameno na zatvorené dvere. Severus bol nepríjemný a ani sa mu nedivím. Lily nebude šťastná a tieto dvere sa pre mňa zavreli. Ale útočiť na neho aj tak nebudem. Musím Síriusa požiadať, aby, keď sme spol, neútočil na Séverusa. Keď je sám... Nechám ho, nech si robí, čo chce. Zatvárim sa trocha smutne. Ako začne Sírius mávať rozčúlene prútikom a vykrikovať, zatvárim sa odovzdane. "Nechaj to teraz tak." Chytím ho za ruku. Kútikom oka zachytím jeho mladšieho brata. "Prajem, čo najčistokrvejších nováčikov z rád prvákov." Usmejem sa. Hej, pôjdu k nim len tí, ktorých na to odsúdilo rodinné vychovanie. Pomaly, nasledovaná kufrom, kráčam za Síriusom. Keď dôjdeme ku kupé, kde sme nechali Lily a Jamesa, už tam nie sú. Následne sa Sírius prezlečie a mi vídeme von. Síce začujem a aj zahliadnem Lily, ale nemám chuť na konfrontáciu. Nie teraz. Kútikom oka môže zahliadnuť, ak držiac sa za ruky a s kuframi v závese bežíme so Síriusom ku najbližšiemu koču. Nasadneme a Sírius si uľaví. "No... aj ty by si to po takom divadle nevydržal a vybuchol by si. A je pravda, že sme o prehnali dosť. Lily ma zabije. Ale aspoň už nebude chcieť cez prázdniny, aby som im robila piate koleso u vozu." Zamyslene pozriem na Síriusa. "Ale Bella bola po pravde vtipná. Škoda, že to ukončil. A ten výraz. Škoda, že cez bozk ho nebolo vidieť." Rozosmejem sa. Naozaj ma to pobavilo. |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "Ano, to rozhodně, vím, že bych po tomto divadlu vybuchl, ale neútočil bych na někoho, kdo stojí zády ke mně…toho jsou schopní jen ti ubožáci ze Zmijozelu. Myslím, že se to Lily ani nedozví, Snape si to raději nechá pro sebe, tedy pokud nebude chtít, aby se zjistilo, jaký je to ubožák, takže to, abys dělala páté kolo u vozu, po tobě nejspíš chtít bude." Lehce se usměji a pokračuji. "Ano, to byla. Jsem zvědav zda-li tuto novinu okamžitě přepošle našim a ano, její výraz byl přímo výborný, ještě teď se nad ním musím zasmát." Rozesměji se také, a nakonec se zeptám "A jaké jsi měla vlastně prázdniny?" |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro "Až na to, že nečakal, že sa otočíš. Čakal, že ako vždy,ho obdaríš leviacorptis alebo niečím podobným." Pozriem Síriusovi priamo do očí. Pre to som ťa odvádzala. "Ak jej to nepovie on, poviem jej to ja. Toho sa neboj. lepšie tak, než keby to vyťahoval niekto z ostatných slizolínčanov." Najskôr mi vynadá,ale lepšie, než, keby sa mala rovno dozvedieť prekrútenú verziu. Prečo som to nechala zájsť až tak ďaleko? Tvárim sa trocha ustarane a myšlienky sa mi zračia v tvár. "Každopádne... Buď im to oznámi ona alebo tvoj brat. Tipujem skôr ju. Udalosť roka. Ale v jednom mala pravdu. Starý rodičia to budú brať ako pokrok a krok späť ku čistokrvnosti." Uškrniem sa pri tej predstave. "moje prázdniny? Takmer vkuse s Lily a väčšinu času v muklovskom svete. Do konca som presvedčila otca, nech ma pustí do muklovského letného tábora." |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "Ano to zřejmě čekal, neútočil jsem jen kvůli tobě, kdybys tam nebyla, tak by již ležel na ošetřovně. Aha, dělej tedy, jak myslíš, avšak když ti bude Lily chtít nějak ublížit, zastanu se tě, popřípadě tě ochráním." Pořád nechápu co s tím Slizounem má, kdyby si raději vybrala Jamese a na něho se vykašlala. Usměji se "Ano, na bratra jsem úplně zapomněl, je tu jistá šance, že by to mohl být on, ale předpokládám, že Bela bude rychlejší." Při této myšlence se ušklíbnu "Myslíš? Spíš se bojím o to, že nás oba zabijí, až zjistí, že my dva jsme spolu, my, kteří jsme v našich tolik vznešených rodinách černými koňmi." Zasměji se, tato věta byla z velké části myšlena silně ironicky. "Ano, tak to bylo jistě velice zajímavé, co já bych dal za takovéto prázdniny. Předpokládám, že se do Bradavic již těšíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro "Čo sa týka Severusa, poprosím ťa len o jediné. Ak sa chcete byť, tak bezo mňa alebo Lily v blízkosti. Dobre? Váš názor na neho už beztak nezmeníme" Pousmejem sa. "Nie, Lily bude chvíľu naštvaná. Chvíľu bude peniť,ale inak sa to spraví. Veď to nie je ak,že by sme na neho útočili. Práve naopak." Usmejem sa. Bolo prekvapivé, že Bellu a jej kamarátov ten fakt, že som ho pochválila, nevyviedol z miery. "Skoro som neodolala a povedala tvojmu malému bračekovi budúci švagor. ale to by sa asi už neovládol. Krute vtipné. V noci by mal nočné mory." Rozosmejem sa. "Irónia, že obaja. A najlepšie na tom... Otec bol, ako oni,kým ho nezastihla láska... Alebo dostatočne panovačná čarodejka, muklovského pôvodu." Úškrn. "Veď aj bolo. A stretlo sa tam niekoľko rokforťanou mudlouského pôvodu.Ja som si tam pripadala trocha zvláštne. Iste, že sa teším. Mimochodom... O polnoci sa stretnime pred Zúrivou Vŕbou. iste ľahko vykĺzneš z hradu." |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "Dobrá, ale dělám to jen pro tebe. A jistě, náš názor na něho už zůstane na věky, takový jaký je." Lechce se usměji. "Ano, to je pravda. My jsme neútočili, to její milovaný Srab…, teda Severus." Úsměv opětuji "Myslím, že je škoda, že jsi ho tak neoslovila, bratříček by si pár probdělých nocí zasloužil." Zasměji se a pokračuji v rozhovoru "To, ano láská dokáže udělat divy. To věřím." Ušklíbnu se "Kdo by se také netěšil, že? O půlnoci? Dobrá, proč ne, to by neměl být problém." Usměji se. Sakra, o půlnoci, pod vrbou? Hmmm to zní velice lákavě, jen doufám, že nikdo z mích přátel nebude něco důležitého potřebovat, abych se nemusel zbytečně vykrucovat. "Při hostině zůstaneme spolu, nebo budeš chtít být s Lily?" |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro "Vďaka." Usmejem sa a dostane z vďaky pusu na líce. "Znamená to pre mňa veľa." Nestratím Lily a ty nebudeš mať toľko problémov." Usmejem sa a hlavu si opriem o jeho rameno. "A na tému Séverus Snape od teraz zabudneme." Mrknem na neho.Hlavu mám stále na jeho ramene. "Hej. Dokáže. Nikdy by ma nenapadlo, že sa niekedy zapletiem s niekým čistokrvným." Uškrniem sa. "Nebervil, či Slizolín. Stále si. Aj keď je to paradox." "Možno, že slizolínčania. Veď musia byť medzi toľkou háveďou." Napodobím bellyn zhnusený výraz. "Hej. O polnoci." Usmejem sa. "Môžme. A môžme si jednoducho k Lily prisadnúť. problém by to byť nemal a aj James sa poteší." Usmejem sa. Koč pomaly zastaví. Počkám, kým vystúpi a nechám ho, aby mi pomohol zosadnúť. Vkĺznem do jeho náručia a len chvíľočku tak ostanem. Hlava opäť na ramene. Ďievča, zbláznila si sa? |
| |
| Ještě ve vlaku Připadám si jak druhý kolo u jednokolky... Co by mu udělalo kdyby šel se mnou? Nééé oon přece musí koukat z okna aby viděl tu úžasnou krajinu... co na tom vidí? "Hm...no jo" Povzdechnu si a sklopím hlavu. Za těch několik málo vteřin než přejdu ke dveřím, však Lily stihne vyjít a dle jejích slov si "krásně povídali". Vážně nechápu proč mi neřekli, že se s ní bavíme... "Reme?" Houknu za sebe. "Teď už klepat nemusím?" Aniž bych čekal na odpověď, vlezu za Jamesem do kupé. "Remus říká....že už jsme tam, a řekl mi ať si vezmu kufr, ale mě ho nahoru dal Sirius a já tam nedošáhnu..." Prohlásím zdlouhavě. "...Podáš mi ho ty? Já nevím kam on zmizel s tou holkou a Remus radši kouká z okna..." Postřežuju si zoufale a hodím po kamarádovi prosebným pohledem. |
| |
| Rychle do hradu Hmmm. Zabručím jen trochu nepřítomně a když Petr zmizí v kupé a vystřídá se s Lily už se mi nechce čekat a vezmu kufr a vyjdu mezi prvními z vlaku. Zdravím Hagride. Věnuju mu pozdrav s úsměvem a jdu ke kočárům.Vidí pár už zaplněných a pak zahlédnu i Siria a Mirayu a tak si nakonec sednu do kočáru kde jsou povětšinou samí z nižších ročníků a mlčky odjíždím bez svých přátel.Stejně krom Petra na mě žádný z nich ted nemá myšlenky a já jim to nehodlám trhat a tak v poklidu odjedu už v plném vozu. Vystoupím až před hradem a stále mlčky jdu dovnitř.Nechám v předsíni kufr jak je to obvyklé a jdu do velké síně kde se bude hodovat a zařazovat 1. jako každý rok.Sednu si k pár našim zhruba doprostřed stolu a dělám jako bych tam ani nebyl a vyčkávám. Jo letos bude jak to tak vidím z většiny Pobertů parta Lovertů. Zakroutím hlavou s neutrálním výrazem a čekám až to vše začne. |
| |
| Kupé -> Kočáry -> Hostina Uvidíme se na hostině? dobře se mi s tebou povídalo? No páni ! Na tváři se mi objeví trochu červené, ale to hned zakryji, stejně jako překvapení. Ale potěšení zůstane. "Též se mi s tebou pěkně povídalo. Na hostině se uvidíme, určitě," dodám, ještě než úplně odejde a znovu jí daruji jeden ze svých úsměvů, které jsem si vyhradil jen pro ni. Taky pro koho jiného, když ona je ta jediná. Následně do kupé vpadne Petr. Remusi, pěkně si mi ho hodil na krk. Ale co, lepší než nic. "Jasný. Hned to bude," řeknu a sundám Petrův kufr z přihrádky. Sám pak sundám svůj a v rychlosti vklouznu do hábitu. "Jdeme ke kočárům," zavelím jasně a sám se k nim vydám jako první. Do jednoho nasednu a pokud bude Petr potřebovat pomoct, pomohu mu. Celou cestu jsem však myšlenkami úplně mimo. Přesněji u Lily. Ona se se mnou vážně bavila. A docela dlouho...vlastně...hodně dlouho. Nevzpomínám si, že bychom si mi dva někdy takhle dlouho a pěkně povídali. Hmm...to vypadá dobře. Hodně dobře. Na tváři se mi objeví úsměv. Kam asi pak šla? Nejspíš najít Mirayu, je to přeci její kamarádka. Na to, že by šla za Snapeem raději ani nemyslím. Nenechám si zkazit tak dobrou náladu nějakým Slizounem. Ve velké síni najdu očima Rema, který už zasedl ke stolu. Vydám se tedy k němu a posadím se na volný flek vedle něj. "Doufám, že tenhle rok nebude nějaký dlouhý proslov. Nějak mi ve vlaku vyhládlo a hned po hostině si musím zařídit pár neodkladných věcí. Doufám, že Sirius se ještě ukáže," Důvod mého čekání na Siria ale nezmiňuji. Remusův smysl pro pořádek a dodržování pravidel je příliš silný. |
| |
| Ze Zmijozelského kupé rovnou do Velké Síně To je tak .. tak .. V Kupé bylo ticho. Po odchodu té napůl mudly a pomatence, jež se má býti mým bratrancem, ačkoliv nevěřím, že je ze stejného rodu, nikdo ze Zmijozelů nic nechápal. Složila jsem hlavu do dlaní. .. tak moc absurdní, až to není možné .. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se po ostatních. Regulus stál ve dveřích a na rtech mu pohrával úšklebek, Severus znovu usedl a hleděl do země, Evelína nechápavě pokyvovala hlavou, Ciss s Narcisem se zdáli neutrální, Bartemius stál a zamračeně hleděl ke dveřím a jediný Nott se usmíval. Zasmála jsem se. ,, Co to sakra bylo?“ Tak absurdní, až je mi z toho do smíchu. Theodor pokrčil rameny :,, Nevím. Ale jistý je, že Nebelvíři říkali tak dlouho hop, až jim totálně přeskočilo. V lepším případě byli až moc dlouho na žhavém letním sluníčku.“ ,, Nebelvír je jen jedna velká tlupa neuvěřitelně naivních lidí, kteří neví, co by roupama dělali. Oni si snad myslí, že jsme úplně neškodní, nebo co.“ Usoudila jsem a pokývala hlavou. To nám ten školní rok ale pěkně začal. Když vlak zastavil, všichni počkali, dokud se všechny ostatní ročníky nevyhrnou, jak nezastavitelné stádo zvířat z vlaku, a pak jsme až vystoupili. Já, Regulus, Ciss a a Bartemius jsme si zabrali kočár a o čtvrt hodiny později jsme už všichni seděli ve Velké Síni a čekali jako hladoví psi na jídlo. Zmijozel jen tak tak přežil infantilní projev Abuse Brumbála, ředitele Bradavic. Když se ten dědek rozpovídal o novém školním roce, jak se mu strašně stýskalo po žácích a učitelském sboru, protočila jsem oči v sloup. Jak příšerně nudné. Navázala jsem oční kontakt s Theodorem, který se nudil stejně jako já a zbytek Zmijozelu. Nott se na mě povzbudivě usmál a dvojitým kolečkem prstem u své hlavy – všichni snad ví, n a jaké gesto narážím – naznačil výšku Brumbálovy inteligence. Překvapivě jsem se usmála, pak jsem zvedla hlavu a rozhlédla se po síni. Moudří Havraspáři se nudili stejně jako my, kdežto Mrzimor s Nebelvírem hltali každé Brumbálovo slovo. Jak očekávané .. Konečně domluvil a nastalo rozřazování do kolejí. Hned jsme měli o patnáct studentů více. Někteří je přivítali v našich řadách, jiní jen kývli hlavou. Konečně skončily ty věčné rituály začínajícího školního roku a strhla se velké žranice na přivítanou. Jako vždy .. |
| |
| Zmijozelské kupé-kočár-Velká síň Po odchodu těch tupců bylo v našem kupé celkem trapné ticho, které protrhla až Bella, ale moc jsem ji neposlouchal a poté co vlak zastavil jsem rychle vystoupil a nasedl do kočáru. Poté co jsem dorazil do velké síně, tak následoval Brumbálův projev na Belle a Thedorovi jsem viděl jak je projev hodně nudí, ale ve skutečnosti to nebylo až tak zlé, no nebo spíš se to dalo přežít. Rozřazování netrvalo tak dlouho, takže taky v pohodě. Poté proběhla tradiční hostina. Tiše a znuděně jsem jedl svoje jídlo, protože se semnou nějak moc nikdo nebavil. |
| |
| Kočár -> Velká síň "To nic není." Úsměv opětuji, hlavně díky obdrženému polibku. "Ano tedy, zapomeňme na něho. To je osud, mě by také nenapadlo, že se někdy zapletu s někým z rodu Lestrangeů. Jinak, já na „čistotu“ krve nehledím, je mi jedno zdali je člověk čistokrevný či nikoliv, důležité jsou jeho schopnosti, ty čistokrevnost neovlivní. Jistě, o půlnoci tam budu. " Znovu se usměju. "Dobrá, ale raději uvidíme, jak bude vypadat situace, třeba spolu sedět nebudou." Když kočár zastaví, vystoupím a pomůžu Miraye z kočárů, když z něho vystoupí, vpadne mi do náruče a hlavu položí na mé rameno, tak jako po většinu cesty v kočáru Kéž by toto trvalo věčně. Nakonec Mirayu políbím a držící se za ruce, se vydáme do Velké síně. Když dorazíme na místo, rozhlédnu, po nebelvírském stole, zda-li nespatřím své přátelé, když pohledem sklouznu doprostřed, spatřím tam dvě známe tváře – Jamese a Remuse. Následně se otočím znovu na Mirayu a zeptám se "Zahlédl jsem Jamese s Remusem, ale Lily jsem u nich neviděl, přisedneš si tedy k nám nebo jí budeš chtít někde najít?" |
| |
| Velká síň Sedím mezi ostatními zmijozely s rukama založenýma na hrudi a skloněnou tváří, dokonale skryt za svými vlasy; čekám na rozřaďování a hostinu a myšlenky se mi přelévají z jednoho na druhé, nesouvislá témata, která mají společný jen vnitřní splín. Nemám pořádně chuť k jídlu, přitažlivé mi připadá asi jako piliny. Nicméně nejedl jsem pořádně řadu dní - měl jsem pramálo motivace i prostředků řešit něco tak banálního - cesta byla dlouhá a tělo si žádá své. Možná by se dal udělat nějaký průzkum, ve kterém by se zkoumal vztah studentů ke zdejší kuchyni. Část z nich se patrně jenom díky tomu, že Bradavice jsou internátní škola, během roku pořádně nají. Pro další naopak nastává nezbytnost naučit se stolovat skromně. Obě skupiny jsou zastoupeny ve všech kolejích bez rozdílu. Stejně jako studenti z čistokrevných rodin či naopak s mudlovskými předky. Vypovídá to o něčem? Musím to vědět! Musím - pochopit... Připadám si jako bezejmenný kouzelník na obraze v pátém patře nad pohyblivým schodištěm. Na jednom rameni mu sedí maličká usmívající se víla, na druhém rozšklebený démonek a oba mu šeptají do uší své rady. Kouzelník se občas tváří, že neslyší, občas propadá zoufalství a pak se jeho skuhrání nese o pár pater dál. Většinou jen vypadá poněkud vytřeštěně. Za mnou stojí Lily a Lucius a já nejasně cítím, že jejich představy o světě jsou neslučitelné. Přesto se musím s jedním z nich ztotožnit a to ve mě vyvolává bolestný rozpor. Je pro mě takřka vyloučené si - vybrat... Ne, dramatizuji to příliš. Srovnávám nesrovnatelné a nechávám se ovlivnit únavou a lehkou depresí. Cesta ve vlaku přitom začala tak dobře. Konec mi přišel jak ze špatného vtipu. Hysterický Black, kdo ví za co se mstící Miraya. Zasnoubená Narcissa. A hlavně... ovšem, za vším je Lily. Lily, které jsem se velmi pečlivě vyhnul na nádraží v Bradavicích i cestou do hradu. Částečně proto, abych nebyl vystaven skutečnosti, že je tam někde s Potterem. Částečně proto, že jsem nevěděl, co bych jí řekl; ne teď, kdy to bylo příliš čerstvé. Lilyina přítelkyně se přišla předvádět do zmijozelského kupé s jedním z mých největších nepřátel a při tom neopomněla sdělit, že Lily je právě sama s dalším. Jestli dělali to samé se mohu jen domýšlet. Vlastně nevím, na co se ještě pokouším přijít. Fakta, čirá jako čerstvé veritasérum, mluví sama za sebe. "Co jsi říkala?" pootočím se velmi nevstřícným gestem k Evelíně, která na mě už chvíli mluví. |
| |
| Velká síň Cesty kočárem ke škole jsou něco, co si skutečně užívám. Zvlášť když se mi povedlo se posadit k Narcisse. Sice mě trochu zklame tím, že ještě ani neví, jaké bude mít šaty na svatbu - no a co, že to bude až za dva tři roky? To je naprosté minimum času na přípravu! - ale jinak! Pochodně a vůbec, co načal vlak z nástupiště 9 a 3/4, magická atmosféra příjezdu dorazila. Ten dokonalý pocit, že svět mudlů je někde hodně daleko. Jen lituju, že se musí přečkat celá ta procedura s mrňaty. Už mám hlad. "Severusi, okamžitě se přestaň tvářit jako by ti překypěl lektvar proti zarostlým nehtům a chovej se trochu důstojně," napomenu zmijozela, který nějak pozapomněl, že nejpozději s překročením prahu Velké síně jest nezbytno zachovávat kolejní kolorit. Což v případě zmijozelu samozřejmě znamená potvrzovat ten prostý fakt, že jsme prostě modré krve, i když náhodou nejsme. Ve stručnosti řečeno. "Jestli chceš někoho zabít, no tak něco vymyslíme, ale nebreč tady." |
| |
| Velká síň Po Evelíně silně nevlídně blýsknu očima. "Nepleť si pojmy s dojmy a starej se o sebe," zavrčím. "Až se rozhodnu to nějak vyřídit, vystačím si sám." Ačkoli si dávám pozor, abych k nebelvírskému stolu nezalétl pohledem ani omylem, vnímám ho v hlavě jako černý bod v prostoru - temnou díru, od které sálá nepřátelství, místo, které nemohu pominout, jakkoli bych rád. A samozřejmě Lily... kdybych tak věděl, na čí straně je Lily. |
| |
| Veľká sieň Nechám sa poboskať a naďalej vedená za ruku, sa so Síriusom vyberiem dnu. Ak do teraz niekto so slizolínov myslel, že to bolo jednorázové divadielko, musel pochopiť svoj omyl. Do siene vojdeme ruka v ruke. Prebehnem pohľadom po osadenstve, ale Lily tu ešte nie je. "Áno, sadnime si k nim. Lily ešte asi nenastúpila do koča." Usmejem sa a mierime k Rémusoi a Jamesovi. ""Ahoj chlapci." Široko sa usmejem. Stál esa držíme za ruku. "Dúfam, že rozhovor bol poučný a plodný, James. Prepáč Rémus, źe som ťa vymkla a tak. Sem tam je to treba. Večer si od vás Siriusa ešte požićiam." Je čas odkrývať tajomstvá. |
| |
| velká síň Moc nevnímám okolí do doby než začně Brumbál svůj každoroční proslov který si letos nějak asi šetří. Než začně tak už se ke mě nahrne James. Hmmm už se začínají slézat..... Zabručím si v duchu a letmo na něj pohlédnu. Hmmm jasně.... Odvětím trochu nepřítomně ale než se stihnu vzbudit a něco dodat přiřítí se druhý pár ale celý alias Sirius a Myr. Jak houby po dešti.... Nazdar... Odvětím letmo a kouknu po Brumbálovi a pak na ty tři. Klidně si je puč všechny tři alespoň se v noci pořádně vyspím. Pokrčím rameny. Stále jsem....pro ostatní asi divný.....ale z mého pohledu jen pěmýšlející o všem možném i nemožném a co nejvíce snažící se nevnímat co se vše dneska stalo a co ještě bude. Jo slušně se ten rok rozjíždí.....snad naloží hodně učení ať nemám čas myslet na to co není podstatné. Promítám si a koukám jestli Brumbál už začne. |
| |
| Velká síň "Dobrá tedy, půjdeme k nim." Usměji se a společně s Mirayou se vydám za svými dvěma přáteli. Když tam dorazíme, držící se za ruce, znovu se usměji, tentokrát na své přátelé a promluvím k nim "Zdravím, pánové. Kde je Peter? Jamesy, potom si s tebou potřebuji promluvit, o jedné…ehm, naléhavé věci." Mrknu na něj a při tom očima rychle přejedu k zmijozelskému stolu, to však viděl jen on, pokud se mi do očí tedy zrovna díval. Následně se usadím a nechám vedle sebe volné místo, aby si mohla přisednout Miraya. Když Remus reaguje na Mirayu, jen se ušklíbnu a odpovím mu "To je dobré Reme, myslím, že já Miraye vystačím. Jinak, doufám, že jsi měl příjemný zbytek cesty. A neboj, vyspal by ses i kdybychom tam všichni tři byli, dnes se cítím nějak unaveně." Sakra, myslel jsem to upřímně, ale ta část s tou cestou vyzněla dosti blbě. |
| |
 | Kočár - Velká síň Vyskočím z kočáru, který jsem (stejně jako kupé) sdílela s partou havraspárských a při vidině večeře se nadšeně usměji. "Tak zatím lidi, uvidíme se později." rozloučím se s nimi a odhodlaně vyrazím k Velké síni a červenému stolu. Můj kočár přijel jako jeden z posledních, a tak je většina míst obazená. Trochu volněji je ovšem kolem známé partičky Pobertů. "Konečně správná barva." zasměji se, když se posadím vedle Remuse. "Čau, lvíčci, ráda vás zase vidím. Co prázdniny?" usměji se na okolo sedící a poté vrhnu rychlý pohled ke dveřím Velké síně, jestli už konečně nejdou prváci. "Tady jeden umře hlady, než se ty prcci vyhrabou od jezera..." zakroutím otráveně hlavou. |
| |
| velká sín Na Siriusovu poznámku jen něco zabručím a věnuju se dál sledování profesorskcýh stolů.Pak obrátím hlavu na chvíli k těm dvěma. Ale varuju vás všecky tři pokud dnes v noci něco vyvedete a chytí vás tak já vám pomáhat nebudu dneska spím. Podotknu s klidem a pak přijde Angela a přisedne k nám. Ahoj Angelo.....daly se přežít ale místy pod psa. Odvětím s klidem a to co jsem řekl mohou pochopit jen ti kteří znají mé tajemství mezi něž Angela nepatří za což jsem v celku i vděčný. Jo chlupatý den. Napadne mne.A s povzdychem čekám až se něco začne dít. |
| |
| Kočár -> Bradavice Stále stojím u kočárů a vyhlížím Mirayu či Severuse. Mirayu se mi poté nachvilku podařilo zahlédnout se Siriusem. Ale, ale, proč mi něco nepřišla alespoň říci. Čekám docela dlouhou chvíli, ale neumím nikde najít Severuse. Nakonec to vzdám a sednu si do kočáru ke třem dívkám z nebelvírského pátého ročníku. Cesta uběhla rychle. Možná proto, že jsme si během ní i povídali, možná proto, že vůbec není dlouhá. Dojdu do Velké síně a užívám si atmosféru této oslavy začátku roku. Hned mne trknou do očí černé hlavy a jejich majitel sedící u zmijozelského stolo. Přece mě musel vidět, že na něj čekám… Severusovi věnuji pohled plný smutku, protože si opravdu nemyslím, že by si mě u kočárů nevšiml. Kam si mám teď sednout? Vidím Mirayu se Siriusem u Pobertů. Chvíli nad tím uvažuji. Vedle Mirayi je z druhé strany volné místo. Nakonec se odhodlám a projdu síní až k nim. Mirayi věnuji velice překvapený pohled. Poté se zeptám: „Je tady ještě místo?“ Podívám se na Siriuse, skloním se k Mirayi a pošeptám jí: „Myslím, žes mi něco neřekla…“ |
| |
| Veľká sieň: Byť pri nich je naozaj vtipné. Aj keď sa domňa neviem prečo, vkráda smutná predtucha, ohľadne Rémusa. No rozhodnem sa to teraz neriešiť. Len nezabudni, na čom sme sa dohodli a príď na čas. Pozriem na Síriusa, keď sa rospráva s Jamesom. Rémusovo upozornenie, že ich z brindy ťahať nebude, ma rozosmeje. "No, minimálne jeden sa do nej snáď nedostae. A ak aj áno, bude iná, než obvykle." Nemôžem si pomôcť. Tá starostlivosť o kamarátov... je dojemná. K Rémusovi sa pripojí dievča z našej triedy a ja sa len usmejem. "Ahoj." To už však do mojeho zorného poľa prichádza Lily. Vošla do sáli a v tú chvíľu jej kývam a keď sa pozrie mojim smerom, naznačím "držím ti miesto". "Ahoj. Pre teba vždy." Usmejem sa a počkám, kým si sadne. Po tom sa ma spýta, či jej nemám, čo povedať. "Hej a jedno ti poviem hneď. Prosím, nezabi ma." Nakloním sa k nej. "Išli sme trocha provokovať Bellu a dobre to neopadlo. Aj keď som sa ho snažila z toho viňať, trocha sa to vymklo a nahnevala som Seviho. Prepáč." A od slova do slova jej zopakujem, čo sa tam stalo. Svoju vynu nezakrývam, ale dám si pozor, aby to počula len ona. "Prepáč mi." Ľavá ruka je stále v síriusovej a ten cítil, kao sa počas rozhovoru zovrela. |
| |
| Velká síň, hostina Remus zrovna dobrou náladou nehýří. A docela ho i chápu. Nechám ho tedy vychladnout. Následně si k nám přisednou Sirius a Mir. "Jo, určitě. Hezky jsme si popovídali," odpovím Miraye a můj úsměv mluví za vše. Stále tomu nemohu uvěřit. Skutečně jsem si s ní povídal a hezky a příjemně. A samozřejmě jsem ji hltal pohledem. Její křivky.., zamyslel jsem se, ale okamžitě mě z mého snu vyrušil Sirius. Jen doufám, že myslí na to samé, co já. "Určitě," odpovím mu a mrknu na něj. Myslí na to, co já. Che che. "Klid Reme. Víš, že o nás strach mít nemusíš," stihnu ještě říci, než se vedle Remuse usadí Angela, další dívka z našeho ročníku. Lvíčata ? Pěkný...He. "Prázdniny byly fajn. A co u vás," oplatím ji otázku. Alespoň se nějak zabavíme nebude slyšet moje kručení v břiše. Nakonec se k nám přidá i Lily, což u mě způsobí zrychlení tepu srdce a lehkou nervozitu. Pro jistotu ale nic neříkám. Kdo ví, co bych zase plácl a nehodlám riskovat svou zlepšenou reputaci. Holky se pak začnou společně bavit a já doufám, že nerozebírají mě. Tyhle dívčí šeptandy dokážou člověka znervóznit. |
| |
| velká síň Začíná se to tu rozjíždět a já všechny s neutrálním výrazem sleduju. Pokud si dobře pamatuju před dvěma lety jsem vám ušetřil díky své výřečnosti 2 měsíce školního trestu.Znám vás až příliš dobře na to abych věděl že se zas něco semele jako vždy. Odvětím taktéž neurčitým hlasem a sleduju všechny okolo sebe.Všimnu si jak je James dřevěný když se objevila Lily a jen si musím v duchu povzdechnout. Takhle si toho brzo všimne a bude zase v rejži. Napadne mne a proto jelikož sedí James naproti mně tak ho nenápadne zlehka kopnu do nohy a očima zatikám v gestu říkající "takhle ne".Doufám že pochopí před čím ho varuji akdyž ne jeho mínus každopádně už to nechávám na něm. |
| |
| Velká síň Když se všichni usadí na svá místa, tak se otevřou majestátní dveře Velké síně a dovnitř vstoupí profesorka McGonagallová následovaná vyděšenými studenty prvního ročníku, kteří se nervózně rozhlížejí kolem sebe. Pokud si je prohlížíte pozorně, můžete si všimnout, že dva z nich mají přes sebe přehozenou deku a drkotají zuby. Po písni Moudrého klobouku, která vám už nesdělovala nic zajímavého (samozřejmě kromě toho, že vaše kolej je ta nejlepší), se přistoupilo k zařazování. Nejvíce nováčků získal Mrzimor (včetně dvou šťastlivců, kteří spadli do jezera), ale ani v ostatních kolejích jich neskončilo právě málo. Poté co se studenti usadili ke stolům svých kolejí, se postavil profesor Brumbál a s úsměvem vás přejel pohledem. "Vítám vás všechny v Bradavicích, nováčky i staré známé tváře. Nejprve bych vám chtěl představit dva nové přírůstky profesorského sboru. Profesorku Prýtovou, která bude učit Bylinkářství a profesora Masona, se kterým se budete potkávat na hodinách Obrany proti černé magii. Byl bych rád, kdyby jste je teď přivítali." začne tleskat a brzy se k němu připojí celá síň. "A teď mám pro vás připraveno jedno překvapení... Někteří z vás možná slyšeli o Turnaji tří kouzelníků. Jsem opravdu rád, že vám mohu sdělit, že jako jeden ze soutěžících letošního turnaje byly vybrány i Bradavice. Do turnaje se bude moci přihlásit každý student starší šestnácti let. Ovšem jen jeden bude vybrán, aby reprezentoval Bradavice." odmlčí se. "Více informací o Turnaji se objeví na nástěnkách na vašich kolejích nebo vám je poví váš kolejní ředitel. Teď už mi zbývá jen jedna věc. " mávne rukou. Na stolech před vámi se objeví všechno možné i nemožné jídlo, které přímo útočí na vaše chuťové i čichové buňky. "A to je popřát vám dobrou chuť." usměje se a posadí se zpět na své místo. |
| |
| Velká síň „Jak jsi naštvala Severuse, co se přesně stalo?“ Stále mluvím šeptem, aby nás ostatní moc neposlouchali. Poté pohled stočím na Siriuse a řeknu Mirayi: „A tohle mi vysvětlíš později!“ Usměji se na všechny okolo stolu a pak se již věnuji zařazování. Kdykoliv byl nějaký prvňáček zařazen do Nebelvíru, nadšeně náš stůl zatleskal. Poté již přichází na řadu Brumbálův proslov. Přivítali jsme nové profesory a následně jsme zaujatě poslouchali o Turnaji tří kouzelníků. „Páni,“ uklouzne mi. Mohla bych se přihlásit, šestnáct už mi bylo. Ovšem konkurence bude veliká. Minimálně Pobertové to určitě budou chtit zkusit… A možná i Severus. Otočím se ke zmijozelskému stolu, abych viděla, jak na zmínku o turnaji reaguje Sev. Pak se stolu začnou prohýbat pod množstvím jídla, které skřítci museli dlouho chystat. Budiž pochváleni… Ale to už si nakládám na talíř první porci nákypu… |
| |
| Hostina Bez nadšení si prohlížím nového učitele Obrany proti černé magii. Snad chvíli vydrží. Je to předmět, na kterém mi velmi záleží a jen doufám, že nepřišel nějaký omezený tupec bez špetky fantazie, jehož hodiny by se musely prostě přetrpět. Mason, Mason... ne, nic mi to neříká. Ovšem turnaj, to je ZPRÁVA. Jídlo nejídlo, snad všichni okamžitě spekulují, kdo všechno se přihlásí. Převážně s plnou pusou a sotva srozumitelně. "Já rozhodně," prohlašuje Theodor suverénně. "Ty jsi schopný se přizabít vlastní tkaničkou od bot," odseknu mu v odpověď. "Zbyl by z tebe jen mastný flek." Trochu podlé, ale vysvětlování, že to bylo v prváku, bylo to omylem a byla to pastička od některého ze starších studentů, mu zabere dost času, po který se mohu v klidu věnovat jídlu. Vydrželo mi to skoro přes půlku polévky. "Zato ty do toho půjdeš určitě, co?" předběhnu Evelínu s otázkou, když už už otvírá pusu a nenápadně pošťuchuje loktem. "Jednou tě ta ctižádost zabije." V náhlé inspiraci dodám s potutelným úšklebkem: "Jen doufej, že se hned první úkol nebude týkat domácí drůbeže. Ušlapala by tě kuřata." Zdá se mi, že i Bella je nějak moc podezřele zamyšlená. Že by uvažovala o účasti? Nedovedu si to příliš představit - mám dojem, že její ambice směřují jinými směry. Ale člověk nikdy neví, jaké se mohou ostatní poskládat motavace. Sám u sebe například neshledávám ani tu nejmenší. Tím jsem si jist... více méně. |
| |
| Zařazování Když se usadíme, rázem se k nám připojí další naše spolužačka, nad slovem lvíčata jsem se musel uchechnout "Ahoj, prázdniny byli celkem dobré, jen kdybych jejich většinu nemusel trávit se svou rodinou. Jaké jsi měla ty? Jo a Remusy, neboj, dnes večer se do žádného průšvihu nedostaneme, jak bychom přeci mohli." Odpovím s smíchem na Angelinu otázku a Remusovo varování. Následně se k nám připojí i Lily a jen s úsměvem sleduji Jamesovo reakci. Když jí však Miraya začne vysvětlovat, co se stalo u zmijozelského kupé, můj úsměv rázem opadne, cítím její stisk ruky a hlavou mi proudí myšlenky Mám jí nějak podpořit či ne?... Proč to vůbec vytahovala, Lily by se to nemusela ani dozvědět.... Do háje. Reakci Lily ani moc neslyším, neboť mluví šepotem, proto se zatím nijak nevyjadřuji, zaznamenal jsem však její pohled, na mě Á sakra, toto nevěští nic dobrého. "Lily. Tady Miraya za to nemůže, chyba je na mé straně. Já jí zavedl k tomu kupé, neboť jsem chtěl něco vzkázat svému bratrovy, netušil jsem, že se tam stane, co se stalo, my jsme tu hádku nevyprovokovali, přišli jsme v míru a to za mým bratrem, oni nás začali urážet a nakonec na nás vytáhli, v čele se Severusem, hůlky. Nevím, proč ti to ale Miraya neřekla, nejspíš tě nechtěla nějak ranit, a pokazit tvůj vztah se Severusem, avšak tvůj přítel na nás směřoval urážky typu Nebelvírská pakáž, zastánci mudlovských šmejdů, zrádci krve a podobně. Nejspíš jednal v afektu a pod tlakem, neboť tam měl své přátelé, kteří ho podporovali, ale přeci jen si to mohl odpustit. " Doufám, že toto pomůže alespoň trochu Miraye a Lily to odradí od toho slizského šmejda. Po té již jen mlčky sleduji Velkou síň a čekám na zahájení zařazování. To naštěstí, začne v zápětí a tak sleduji, jaké nové tváře se u nás v koleji objeví, s výsledkem jsem nakonec celkem spokojený. Následně Brumbál začal svůj projev, ve kterém představil nové členy profesorského sboru a oznámil nám, že letos se bude konat turnaj Tří kouzelníků. Super. Musím se tam přihlásit. Šestnáct už mi bylo, takže je vše v pořádku, jen doufat, že budu vybrán, nebo alespoň někdo z Nebelvíru. Hlavně to nesmí získat zmijozelští. "Tak co přihlásíte se tam?" Zeptám se kolektivu, jež sedí v mé blízkosti. Na jídlo jsem zatím neměl chuť, kvůli té situaci jež nastala, né tak kvůli sobě, na podobné situace jsem již zvyklý, ale kvůli Miraye, je to částečně má vina, co se stalo a také kvůli Snapeovy To si s ním ještě budu muset vyřídit, parchant útočit na lidi, když jsou k němu otočený zády a hůlku mají skloněnou. Odplata ho čeká již brzy. Ušklíbnu se nad tou myšlenkou, že zase bude vyset hlavou dolů a naliji si dýňovou štávu, kterou postupně upíjím. |
| |
| Velká síň Ha! Konečně... pomyslím si nadšeně, když se mě konečně někdo zeptá, co jsem dělala o prázdninách. A tímhle se Nebelvír liší od Havraspáru... neřeší se tu nejnovější vydání Moderního přeměňování, ale zážitky.... napadne mě a spokojeně se ušklíbnu. "Já jsem je měla úplně skvělý! Většinu času jsem strávila s našima na vykopávkách v Egyptě. Bylo to úplně úžasný. Kdo by řekl, že kouzla na balzamování budou tak složitý, že jenom jejich výslovnost trvá půl dne? Ale nakonec jsme to přece jenom vyzkoušli a fungovalo to!" vyprávím nadšeně, když v tom mě přeruší příchod prváků. Když zařazování konečně skončí a Brumbál ukončí svůj projev, tak se překvapeně rozhlédnu po ostatních. "Určitě jo! Ale mám takové tušení, že bude velmi malá pravděpodobnost, že mě vyberou." povzdechnu si, ale potom pokrčím rameny a pustím se do jídla. "Proč vůbec nejíš? Za chvíli se nám ztratíš před očima..." otočím se na Siriuse, když už si podruhé přidávám vepřovou panenku. |
| |
| Hostina - Zmijozelský stůl Zařazování letos sleduji pečlivěji než kdy jindy. A tleskám o sto šest, když se do zmijozelu dostane má malá sestřenice z nejspíš tak třetího kolene. Jmenuje se Nikola, taková krásná, upravená panenka, ale moc milá. Příbuzenství sice vzdálené, ale přeci! Jsem opravdu ráda. Už se těším, až spolu po hostině promluvíme. V létě jsme se potkaly jen na chvíli na nějaké rodinné sešlosti a celou dobu jsem jí musela vyprávět o Bradavicích... no jak jinak. Turnaj kouzelníků mi ale vyžene všechny myšlenky na Nikolu z hlavy. Páni! Těším se ohromně. "Samozřejmě, že se přihlásím," potvrdím Severusovi. "I když si nemyslím, že by mě pak vybrali. Ale rozhodně," zatvářím se jako Bellatrix, když jí někdo položí stéblo přes cestu, "to nebude kvůli mojí výšce. Co je malý, to je obratný! To vysoké hlavy jsou zdaleka vidět a dobře se na ně míří." S pocitem morálního vítěze si naliju do poháru dýňovou šťávu napůl s vodou a pozdvihnu k pozdravu. Něco mi ale přeci jenom hlodá. Nakloním se k Severusovi blíž a tiše, trochu ostýchavě se zeptám: "Proč říkáš, že jsem ctižádostivá? Nejsem přeci? Nebo jsem?" Je to něco, co mi maličko leží v hlavě. |
| |
| velká síň Jasně jak by jste mohli to bude tím že vás znám a vím co provádíte . Odvětím s klidem ap oslouchám Brumbála jak mluví o turnaji a všem ostatním. Zajímavé tam se jistě přihlásím a alespon si ti zbrkouni neublíži pokud mě vyberou Jo jistě přihlásím se tam ale bude tam z naší školy tolik studentů, že je opravdu malá šance že vyberou vůbec něoho z nás tady ikdyby jsme se přihlásili všichni jak tu spolu sedíme. Odvětím klidně a moc nejím jen se v jídle trochu nimrám a sním opravdu málo.Nemám moc chuť k jídlu. Už abych byl na koleji. Napadne mne a uvědomím si že s Lily musíme odvést všechny studenty na kolej. |
| |
| Sála Nešťastne sledujem Lily. Chápem, že si nechce kaziť večer. Siriu sa ma ale snaźí podržať. Na malý moment a k nemu otočím. Uśmev sám o sebe vraví vďaka. "Dobre Lil. Tak to nécháme na večer." "Ospravedlňt e ma na moment. Hneďd budem späť." Vstanem a odídem na WC. Pred mojým návratom do Veľekj siene vletí azčarované lietadielko a pristne u Snapa. Na vrchu je len: "Čítať v súkromí." Pomali dôjdem nazad ku kamarátom a posadím sa. "Už som hladná. Dobrú chuť." A pustím sa do jedla. |
| |
| Hostina - Zmijozelský stůl Pohlédnu na Evelínu a trochu překvapeně pozdvihnu obočí. Neřekl bych do ní, že se šťourá v takových nesmyslech, jako jestli je či není ctižádostivá. V tom aby měl zmijozel nejasno? Skoro nemožné. Na druhou stranu, El nikdy nebyla zcela typický zmijozel. Shodou okolností je ale zrovna tohle věc, která ji, jak jsem přesvědčen, právě do zmijozelu dovedla. "Nevypadáš, ale jsi," odpovím nakonec dle svého nejlepšího přesvědčení, stejně polohlasem jako ona. "Jen se domnívám..." trochu zaváhám, "možná jsi ještě nenašla oblast, ve kterém by ti stálo za to tu ctižádost projevit." Tváří se na to všelijak, tak jen v sebeobraně pokrčím ramena. Ty ses ptala. Já jsem jen pozorovatel. Na stole mi přistane lístek. Popadnu ho dřív, než se ho zmocní kdokoli jiný a skoro proti své vůli pohlédnu k nebelvírskému stolu. Skoro okamžitě spatřím Lily... sedí mezi tou nejproklatější sbírkou tamních individuí. Zabolí to, i když jsem to po tom, co se stalo ve vlaku, mohl čekat. Rychle uhnu očima. Pohlédnu krátce na lístek a až tehdy mi dochází, že to není její písmo. "Co si to tam špitáte?" naklání se Theo zvědavě za naším ctižádostivým dialogem. "Evelína chtěla vědět... jau, proč mě kopeš? Jestli se přeci jen nepříhlásím do Turnaje, když mě uplatí krabicí čokoládových žabek." "A?" "Musely by ty krabice být alespoň dvě." Theo se pustil s El do vášnivé debaty a já měl zase čas alespoň na pár soust. Jestli to není k zbláznění - nijak zvlášť se z toho jídla netěším a ještě abych si musel každou lžíci vybojovat. |
| |
| Velká síň „Ach tak, chceš tedy říct, že to je tvoje vina,“ odvětím překvapeně Siriusovi. S Mirayou to všechno pořešíme večer. Akorát se mi nechce věřit, že by Severus byl schopen něco takového říci. Přece by neřekl zastánce mudlovských šmejdů, když já jsem z mudlovské rodiny. Myslela jsem, že mu děti nekouzelníků nevadí… Nálada mi trochu poklesne. Po chvilce se ozvu: „Promiň Siriusi, ale já prostě nemůžu uvěřit, že by tohle Sev řekl. Je to pro mě naprosto nepochopitelné.“ A tak to opravdu je. Nicméně jsem opravdu hladová, proto nepřestávám jíst. Debata se opět stočí k chystanému Turnaji tří kouzelníků. Mezi řečmi ostatních prohodím: „Lákalo by mě se přihlásit. Ale jak vidím, tak to asi každého. Tudíž není moc velká šance být vybrán. Nevím, jestli to má smysl vůbec zkoušet…“ Pohroužím se do valstních myšlenek, které se točí okolo události s Mirayou a Severusem, poté zase Turnaj tří kouzelníků. Je toho mnoho a mnoho… |
| |
| Hostina - Zmijozelský stůl Má pravdu, musím si přiznat, Severus má pravdu. Nejspíš to tak nějak bude. Trochu mě to zaskočí. Pozoruje mě snad? Nebo prostě pozoruje všechny? Moc toho nenamluví, to je pravda, ale... a jestli mě pozoruje, mám z toho něco vyvozovat? "Hmm," okomentuji to inteligentně. Je hezký? Rychle na něj pohlédnu. Ne, to se přes prázdniny nezměnilo. Je spíš zajímavý. S jistým potenciálem, kdyby se pořád nemračil. Potřesu hlavou. Chovám se jak praštěná! Ty řeči o vdavkách na mě mají špatný vliv. Povzdychnu si. A to se ani nechci vdávat. Hlavně ale platí, že to, že o mě někdo přemýšlí neznamená, že ho zajímám. Zrovna v případě Snapea... že ho zajímám víc než jako jeden z exponátů v muzeu. Zmínka o čokoládových žabkách mě ale přivede k jasnému plánu. Gestikuluju za Severusovou hlavou způsobem, který Theo ihned pochopí a souhlasně kýve a šklebí se. "Už jsem ti vyprávěl tu hroznou historku o tkaničkách?" maskuje náš vedlejší dialog. "Stokrát," ujistím ho. "Přihlaš se ale určitě. Ať se zvýší pravděpodobnost, že to bude někdo ze Zmijozelu. Myslíš, že se losuje? Nebo vybírají nejlepší přihlášené žáky? Jenže nejlepší v čem? V teorii těžko, ale tolik praxe tu zase nemáme..." |
| |
| Veľká Sieň: "Dobre. O tom sa porozprávame večer." A nakloním sa k nej bližšie. "A povieš mi, ako bolo s Jamesom. I keď mám predstavu." Usmejem sa. Posledné počula len ona. To už riaditeľ oznamuje Trojčarodejnícky turnaj. "Neznamená to ale, že nebude tento rok metlobal?" Spýtam sa dosť nahlas. A to som sa zrovna tento rok chcela prihlásiť do mužstva. Premeriam si pohľadom Jamesa, ako zareagoval. Severus sa bude tešiť. "Myslím, že sa prihlásim aj ja." Usmejem sa. "Ak nemá byť jedno, ale druhe... Počkať! Nespájal sa turnaj s plesom?! Nemali nám o tom dať vedieť dopredu?!" Nemám žiaden plesový habit. "Lily, máš predstavu, čo na seba?" Áno, vrátila som sa do kamarádskeho dievčenského módu. Aspoň to Lily odvedie myšlienky od nadchádzajúceho rozhovoru. |
| |
| Velká síň Opět se lehce nakloním k Mirayi a odpovím na její otázku: „No s Jamesem. Docela hezky jsem si s ním popovídala. A slíbil, že už nebude ubližovat Severusovi. Doufám, že to dodrží.“ Věnuji Mirayi mrknutí. „Ale ne, tak jsem si přála, aby ses dostala do družstva a nakonec by se famfrpál ani nehrál? To by byla srašná smůla,“ věnuji kamarádce zkroušený pohled. Při slově ples ve mně hrklo. V první řadě to znamenalo mít společenský hábit a v druhém případě mít partnera. A nevím, co bylo těžší sehnat. „Mir, ty máš alespoň partnera na ples,“ mrknu směrem k Siriusovi, „ale já, jak se znám, budu mít svůj starý společenský hábit a žádného partnera. Plesy přinášejí tolik starostí!“ Nevěřícně zatřesu hlavou. Poté se zase doberu ke změně tématu a zeptám se Mirayi: „Nemyslíš, že bych měla zajít za Severusem? Ani na mě nepočkal u kočáru. Jela jsem s holkama z pátého ročníku. Třeba se na mě zlobí…“ |
| |
| Veľká sieň: "Hej, to by bola smola. V lete som trrénovaala. To na to som bola týždeň preč. Veď vieš." Usmejem sa na Lily. "Jop! Mám partnera." Prenesiem zamyslene a šťuchnem do Síriusa. "Dúfam, že máš habit na Trojčarodejnícky Vianočný les a vieš tancovať." Usmejem sa. Otočím sa späť k Lily. "Ale no tak. Habity môžme kúpiť spoločne a... Lil! Veď môžeš ísť na ples s Jamesom!" Už od "Jop!" hovorím nahlas a všetci okolo pri stole to počujú. Keď spomenie Severusa, posmutniem. "To bude asi vďaka mne[."/b] Je mi to strašne ľúto. Musím ich zase udobriť. |
| |
| velká síň Jen mlčky všechny sleduju jak se baví. To s famfrpálem vyřídím.Zajdu osobně za Brumbálem a požádám ho aby byl i přes turnaj. Podotknu klidně.A zmínka o plesu mne zasáhne víc než bych čekal. Bezva ještě mít hábit a s kým jít. POvzdechnu si v duchu. Jasně ples no.....to nějak zvládnete alespo máte už možný partnery... Odvětím a snažím se nedávat najevo pocity. Brzo bych si měl jít lehnout. Pomyslím si ještě. |
| |
| Velká síň „Máš štěstí, alespoň jedno – partnera – máš zařízené. A asi to vypadá tak, že budem muset jít nakupovat. Mám pár galeonů našetřených. Není to nijak závratná částka, ale na společenský hábit by to mohlo stačit.“ Usměji se na Mirayu. Poté pronese docela šílenou poznámku o tom, že bych měla jít na ples s Jamesem Potterem. Prve se podívám nejistě na Jamese a pak ze sebe vypravím: „No ehm, nevím, je ještě brzy. Přeci jenom, ples by byl až o Vánocích. Teď je září. Času na hledání partnera je pořád dost.“ Opět ztiším hlas a zašeptám Mirayi: „A mimo to, myslím, že by se to nemuselo líbit Sevovi. Jsem hlavně jeho kamarádka.“ Naberu si trošku jahodového pudinku a ještě pro jistotu dodám: „Mir, myslíš, že bych za ním měla jít?“ A stočím zrak ke zmijozelskému stolu… |
| |
| Velká síň Dál sedím u stolu a čekám. Taky kam jinam bych chodil. Remus mě kope do nohy, ale na to nehodlám reagovat. Prváky zařadí celkem rychle, moudrý klobouk neřekl nic nového a pak už jen doufám, že se Brumbál nebude nijak dlouho vykecávat. Opak je pravdou. Vykecává se celkem dlouho, ale rozhodně to není nuda. Turnaj ! Bezva ! Konečně něco, při čem bude spousta zábavy a ještě víc adrenalinu. Mnohem víc, než při famfrpále. Nádhera. Ostatní se o tom hned začnou bavit a já se samozřejmě přidám. Na hlad teď nějak nemyslím, ale automaticky si nakládám jídlo na talíř. Pro případ nejvyší nouze. "Rozhodně se přihlásím. Už jen pro ten adrenalín v krvi a pro tu akci, která přitom bude. Slyšel jsem, že přitom normálně umírají lidi, případně jsou těžce zranění. A tomu říkám výzvam," usměju se svým typickým úsměvem. Následně poslouchám rozvíjející se dizkuzi a zjišťuji hned několik věcí. No to snad ne. Famfrpál musí být dál. "Půjdu s tebou Reme. Famfrpál nám zrušit nesmějí," přitakám a jsem odhodlán si s Brumbálem promluvit. Musí souhlasit. Co kdyby mě náhodou nevybrali. Pak bych byl celý rok bez jakéhokoliv sportu...a navíc bez možnosti mučit Snapea. Tak nehorázná nuda. To bych asi nepřežil. Spíš Snape by to nakonec nepřežil. Hehe. Narážka na ples a následně i Mirayina nepřímá výzva na to, abych pozval Lily, mě docela rozhodí. Mir...co to říkáš...sakra, sakra, sakra...Když ji pozvu, bude to vypadat, jako rande. Ne že bych nechtěl, ale když mě odmítne, budu si připadat jako ten největší osel na celé škole. Naštěstí to za mě Lily vyřeší a já si mohu spokojeně oddychnout. Raději to ani nekomentuji a konečně se začnu věnovat své večeři, což je dobrý způsob jak zachránit situaci. Mezi tím ještě pronesu. "Do Vánoc je skutečně daleko. Čas ukáže a kdo ví, co se do té doby stane." |
| |
| Velká síň "Remusi, musíme věřit. Snad vyberou někoho z nás, nebo alespoň z naší koleje, pokud to získají zmijozelští, budeme v háji, neboť toho okamžitě využijí k našemu ponižování." Hodím při tom nenávistný pohled ke stolu, kde sedí studenti zmijozelské koleje. Když Lily zareaguje na můj proslov, odmlčím se a odpovím ji "Ano, je to má vina." Proč pořád říká, že je vina ona? "Mirayu neposlouchej, to já sem jí tam dovedl, ona vážně za nic nemůže. A když nechceš, nevěř mi. Jen abys nebyla potom zklamaná, Snape se před tebou jen přetvařuje, je o něm známo, že čaroděje mudlovského původu nesnáší, stejně jako jeho rodina a jeho přátelé." Když Miraya zavede řeč na famfrpál, zamyslím se a po té odpovím "Já doufám, že kvůli turnaji letošní ročník nezruší, kdybys Reme zašel za Brumbálem, byl bych ti moc vděčný." Když do mě následně Miraya štouchne, se slovy, že partnera na ples má, v duchu zajásám a s úsměvem jí odpovím "Ano, společenských hábitů mám několik, pokud nechcete zbytečně utrácet galeony, mohu vám na ples nějaké propůjčit, pokud vám nebude vadit, že jsou vlastnictvím rodiny Blacků. A ano, tancovat umím." |
| |
| Sála: "Platí.Po šaty pôjdeme spolu." Odpoviem Lily. Po tom sa ona a James začnú vykrúcať. "Iste, že je. A tiež budeš mať dosť nápadníkov, Lil. ty áno." To mne skôr hrozí,že nie. Boh vie, ako to so Síriusom do vtedy pôjde. Nie som tak populárna, ako Lily. "A možno to ten "správny" nestihne." Pozriem na Jamesa vyzývavo. Reč sa opäť stočí k plesu. Usmejem sa na Síriusa a poboZkám ho, francúzak, aby už konečne mlčal. Od kedy je Sírius Black pán dokonalý gentleman? Odlepím sa od neho asio minútu a pol a usmejem sa. "No, neviem, ako Lily, ale mne to znie lákavo. Aj keď som už uvažovala, či mi teta dáky nenavrhne. Nie. Nie Lestraganová." Usmejem sa. |
| |
| Velká síň „Vybereme si krásné šaty, všichni po nás budou koukat,“ zasním se při plánování nákupů s Mirayou. Musím vypadat hezky… Znovu se podívám na Mirayu: „Proč si myslíš, že jsem nějak zvlášť oblíbená Mir. Myslím, že budu mít mnohem větší problém najít partnera, než si vůbec myslíš.“ Přehlédnu Mirayin vyzývavý pohled určený Jamesovi a nevinně se zeptám: „Kdo by ale měl být ten správný. V pohádkách se píše o princi na bílém koni. Nikdo takový neexistuje…“ Poté se k sobě má kamarádka a Sirius nebezpečně přisají obličeji. Raději se začnu dívat jinam a můj pohled spočine na Jamesovi: „Zdá se, že ti dva si spolu náramně užívají. Řekla bych docela dost na jednodenní vztah.“ Musím se ovšem smát. Siriusovi to s Mir velice sluší. „Siriusi, se vší slušností, já bych chtěla svůj vlastní hábit. Abych měla pocit, že je něco opravdu mého. A z druhé strany, raději zničím vlastní, než půjčený hábit. Jsem strašné nemehlo…“ |
| |
| velká síň To je dobrý Harry zvládnu to sám zítra za ním zajdu. Odvětím s klidem a pak když zahlédnu činnost Siria raději se otočím jinam jelikož na tohle koukat fakt nemusím.Když konečně přestanou jen mluvím klidně dál. Díky Siriusi ale není třeba napíšu mamce a ta mi ho pošle....ikdyž nevím zdali se toho plesu budu vůbec účastnin a ikdyby nejspíše to někde prosedím. POkrčím rameny jako by nic idkyž v duchu si mylsím něco úplně jiného. Nedávat hlavně znát pravdu která není třeba. Ujistím se v duchu a už ani nejím a uvažuju o odchodu ale stejně musím počkat na studenty a odvést je na kolej hlavně tedy prváky. |
| |
| Velká síň Jen co pronesu můj návrh, se společenskýma hábitama, Miraya se na mě vrhne a začne mě líbat. Samozřejmě, že ani já nezahálím a líbám jí též. Že by měly hábity takový efekt? Když se ode mě, zhruba za minutu a půl odtrhne a řekneme svou odpověď na mou nabídku, usměji se a řeknu "Dobrá, jak chceš tedy, avšak počítej s tím, že ti budou společenské šaty rodiny Blacků vždy k dispozici, i když šaty od tvé tetičky, by mohli být daleko hezčí, než ty kterými disponuje naše rodina." Když mi Remus i Lily, odmítnou, usměji se a řeknu "Jasné, chápu vás. Je lepší mít svůj hábit." |
| |
| Sieň Usmejem sa. "Hej. A aspoň nám to pred vianocami dá šancu ísť k tebe. Snáď to tvoji rodičia vezmú, Ako navrhovala Bella." Uškrniem sa. Predstava staro-čarodejníckeho rodinného sídla je po pravde deivá. Domáci škriatkovia, aristoktratický čistokrvný nafúkanci... ó a náš ignorantský tichý síriusov malí braček. "Regulus bude určite uchvátený." Usmejem sa od ucha k uchu. Opäť som v móde z kupé a slizolínskeho kupé. Lily asi chytá koprivku. Takúto si ma nepamätá. "Kto, podľa vás, má na ten turnaj aj reálne šance? |
| |
| Hostina - Zmijozelský stůl Využiju krátké chvíle, kdy se Evelína z jedné strany a Theo z druhé baví mezi sebou a sáhnu opět po lístku, který jsem tak nečekaně obdržel. Vcelku nepochybuji, že to budou zase nějaké urážky od nebelvírských. Zdá se, že umím skutečně zapůsobit - občas budí dojem, že netráví čas ničím jiným, než vymýšlením způsobů, jak se na můj účet předvést. Provedu jenom rychlé diagnostické kouzlo, než ho rozbalím, abych si byl jist, že mi překvapení uvnitř neutrhne ruku. Přečtený ho mám rychle. Byl jsem předem odhodlán zachovat klid a i teď jenom pevněji stisknu rty, když zmuchlaný kousek papíru strčím do sklenice a jediným pohybem hůlky nechám vzplanout - prudký, ale kratičký plamen a trocha kouře. Mnohem lepší a efektnější by bylo vyhodit ho do vzduchu a nechat vybuchnout... ale nestojí mi to za to, připravit kolej o body ještě na hostině. "Nic zajímavého," zamítnu otázku dřív, než stačila být položena nejbližšími kolem sedícími. "Jaká kritéria výběru pro Turnaj jste vymysleli?" zeptám se raději sám, aby se nikdo nezačal pitvat v mém vzkazu. Rozhlédnu se kolem stolu. "Kdo všechno chce nastavovat krk?" |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro Viem, že je trocha neskoro, ale aj tak sa chcem ospravedlniť. Nebol dobrý nápad za vami vodiť Síriusa. Pôvodne som len chcela niečo oplatiť Bele a prerástlo mi to cez hlavu. Lily sa priznám, takže sa neboj, že by bol a za to na teba nahnevaná. Snáď sa to urovná. Ešte raz sa ospravedlňujem, že si pri tom musel byť. Viem, že to nestačí. Miraya Lestrangeová |
| |
| Velká síň "Ano, to bude ideální příležitost, k návštěvě našeho sídla. A když to přijala Bela, tak to přijmou i ostatní mí příbuzní, v čele s matkou a Regulusem." Nad touto představou se rozesměji, na otázku ohledně poháru odpovím pohotově, téměř bez váhání "Tak já bych řekl, že reálné šance máme my, co zde sedíme. Avšak myslím, že ani ostatní studenti, z Nebelvírské, Mrzimorské a Havraspárské koleje, by nebyli úplně bez šancí. Jediný kdo na to nemá, jsou zmijozelští…o nich je všeobecně známo, že když jde do tuhého, tak berou nohy na ramena." Když mluvím, o Zmijozelských, rychle pohlédnu k jejich stolu, kde v tom okamžiku něco vzplálo, v místech kde sedí Severus. Co to tak asi mohlo být? Psaníčko s doporučením ať si umyje vlasy? Rychle to však pustím z hlavy, nakloním se k Miraye a šeptem, abych nerušil ostatní, se zeptám "Co bys řekla na takovou malou procházku?" |
| |
| Sieň Rozosmejem sa. Viem si predstaviť už dopredu, ako zle budú reagovať ostatný. Je to sotva deň a my sa rozprávame o NÁVŠTEVE RODIČOV! Prejdem ich skúmavým pohľadom, lebo toto si chcem vychutnať. A teraz príde na radu otázka, ako dlho spolu chodíme naozaj. Usmejem sa. "To znie dobre. Obzvlášť Bystrohlav a Chrabromil. Biflomor najskôr nie a Slizolín.... prosím... snáď nie." V hlave sa mi objaví absurdná predstava. James a Severus sa preťahujú o trojčarodejnícky pohár. A víťazom je Séverus... A tú následnú šikanu od Záškodníkov si ani nechcem predstaviť. Zrazu sa spýta, či sa nejdem prejsť a z hlavy sa vytratia podivné myšlienky. Iste. S tebou hocikedy." Viem si domyslieť, ako z tých sladkých poznámok okolie nemôže, ale je mi to jedno. Podám mu ruku s úsmevom. "Veď." |
| |
| Velká síň "Ano, tak nějak… i když mrzimorští by se mohli předvést v dobrém světle, troufám si tvrdit." Jen doufám, že to nezískají zelení, a hlavně Bela, Regulus či Slizoun. Usměji se "To jsem rád. " Vstanu z lavice a pomůžu i Miraye "Jdeme tedy. Pánové a dámy, zatím se mějte." S těmito slovy a s úsměvem na tváři se rozloučím se svými přáteli a našimi spolusedícími a držící se za ruce vyjdeme z Velké síně. "Tak, kam si přeješ jít?" |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro "Hmm... Čo povieš na Zakázaný Les?" Spýtam sa. na tvoje veľké prekvapenie mierim k jednej zo sôch, cez ktoré sa dá dostať von a Flich ich nepozná. "A tadeto je to najrýchlejšie." Vytiahnem prútik a otvorím tajné schodisko. "Pochybujem, že budú vonku strážiť, ale aj tak... mali by sme si dať pozor." Usmejem sa. Nie je to až tak hrozné. Mám prostriedok,aby ma nenachytali. Ale má aj on dáky? Keď sa dostaneme dolu, chvíľu mi to dá prácu. Ešte to neovládam dokonalo. Vidieť to na tom. Pomaly a opatrne sa zmením na bielu pumu. Tá sa rozbehne do zakázaného lesa... |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "Zakázaný les? Hmm, proč ne." Ušklíbnu se a už se chystám Miraye ukázat jednu z tajných cestiček ven z hradu, avšak v zápětí strnu údivem, ústa nechám otevřená a nevěřícně koukám na svou společnici. Jak o této cestě ví? Vždyť to víme jen my, jen my čtyři a nikdo jiný. "J-j-jasné, také si myslím, že venku nikdo nebude." Vykoktám ze sebe. Když Miraya zmizí v tunelu, vydám se za ní, po cestě si vyndám z vnitřní kapsy hábitu hůlku, kterou mávnu ve chvíli, kdy probíhám „dveřmi“ od tajné chodby, které se následně zavřou. Díky neverbálnímu zaklínadlu se špička mé hůlky jasně rozzáří a já následuji Mirayu. Další, tentokrát mnohem větší šok přijde, na konci tunelu, už téměř u východu před hrad, z dívky, jež byla předemnou se stala bílá puma. Tak zde bude někdo muset mnohé vysvětlovat. Neváhám a i já se proměním ve zvíře – ve velkého černého psa a následuji Mirayu do Temného lesa až na místo, kde se zastaví. Jen co se oba proměníme zpět do své lidské podoby, okamžitě vyhrknu "Co toto mělo znamenat?" |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro Cestou cez priestranstvo medzi hradom a lesom sa obzriem. Tak predsa. Nezdalo sa mi to. V duchu sa usmejem a pridám. O chvíľu sme na jednej hlbšej lúke v Zakázanom lese a premením sa nazad. "To isté sa môžem spýtať aj ja. Zdalo sa mi, že občas miznete, ale nemyslela som si,že takto. Zdá sa, že máme veľa spoločného." Pozriem na neho zamyslene. Prečo to robím... Ako vytvoriť stabilný vzťah? Spoločné záujmy a tajomstvá. Prečo sa pokúšam zblížiť ešte viac? Nepresviedčala som samú seba... To bude ono. Vsugerovala som si opak... Ja... Ó, bože... Usmejem sa trocha váhavo. "Som neregistrovaný animág." |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "My? Jak víš, že mizíme z hradu? Ano, mnoho společného zřejmě máme, a to mnohem víc než jsem si myslel." Sakra, jak může vědět o tom, že utíkáme v noci z hradu, ještě doufám, že ví, o Remusově problému, to budeme v koncích, všichni čtyři. Ale zase ke mně musí něco cítit, něco víc, než jen kamarádský vztah, když mi prozrazuje své tajemství, což je alespoň trochu utěšující. "Takže, ty jsi neregistrovaný zvěromág, super. Jak jsi zřejmě právě poznala, toto máme společného. Smím-li se zeptat, co vše o nás víš?" Nevím jak se mám cítit, momentálně se cítím rozporuplně. |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro "No... jak to povedať. Párkrát sa stalo, že sme niečo potrebovali v noci. Pomoc... Nevedela som nájsť Jane a tak som sa šla pozrieť, či neni s Michaelom u vás a vy ste tam neboli. (J. a M. ďalší spolužiaci z ročníka...) Odvetím. Je to divné. Cítim sa, akoby som fakt spravila čosi veľmi zle. "Len to, že miznete sem tam z hradu. Zatiaľ sa to stalo dva tri razy, čo ja viem." Koľko ďalších tajomstiev má.? Tá otázka napovedá, že týmto to nekončí. "A ak myslíš tú chodbu... Doma mám Prastarú Architektúru Zámkov a je tam aj mapa Rokfordu." |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "Aha, a takhle jsi tedy zjistila, že utíkáme v noci z hradu. Dobrá tedy." Uf, ví jen takhle málo, takže je vše v pořádku. Spadne mi kámen ze srdce, když zjistím, že Myraia o problému mého přítele nic neví. "Mapa Bradavic? Jak ta mapa vypadá?" Mírně se usměji. Že, by byla nějaká mapa, jež se podobá našemu pobertovu plánku? "Změňme však téma a na toto zatím zapomeňme, až do dnešní doby, jsem si myslel, že o tom našem utíkání nikdo nic neví, a také, že jediný zvěromágové, ke všemu neregistrovaní, jsme jen my, tudíž je to pro mě hodně velký šok. Co říkáš na ten turnaj Tří kouzelníků? Kdo si myslíš, že by naší školu měl reprezentovat?" Zeptám se a na mé tváři se objeví, sic trochu nervózní, úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro Usmejem sa,keď vidím, ako mu spadol kameň zo srdca. Veď ty mi to časom povieš aj sám. V mojom úsmeve sa niečo zračí aj z toho myšlienkového podtextu. "Stáva sa. Kto myslíš, že mal na svedomí tie vylomeniny, ktoré sa neobjasnili a vy ste vedeli, že ste to neboli vy?" V duchu sa zasmejem. Vedieť to Lily, zabije ma. "V turnaji? Prakticky... 4 možný,s toho jedna sa hlásiť nechce. Ty, James a možno Severus. Ale na to by ste ho museli poznať,aby ste o tom vedeli." Spomeniem si na tie prechádzky, keď nás Lily ťahala von oboch. Povzdychnem si. A tvoj názor? |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "Počkej, počkej, to jsi byla ty? Ty jsi mohla za všechny ty problémy, které jsme nezpůsobili my? Tak to by mě nenapadlo ani ve snu, že za tím vším, byla taková křehká, teda i když v jádru asi pěkně tvrdá dívka." Ze srdce se zasměji tomuto zjištění. To by se Miraya mohla připojit k naší partě, ovšem s tím, že by neznala, jedno zásadní – Remusovo – tajemství. V duchu se uchechtnu nad myšlenkou, že by Miraya dělala průšvihy s námi a následně zodpovím její otázku. "Tak na mém seznamu lidí, kteří by to mohli vyhrát, figuruješ ty, když jsi animág, tak by to pro tebe neměl být problém. Usměji se a pokračuji. Po té James, Remus a Já. Snape, je jen ubožák, kterého nikdy poznávat blíže než ho znám dosud nechci, ale slíbili jsme si, že se o něm nebudeme bavit, tak jako kdyby nebyl." Znovu se usměji a přejdu k úplně jinému tématu. "Na hostině jsi nakousla téma vánoce, a strávení je u nás. Měl jsem v plánu, jako každý rok, zůstat zde, ale pokud vážně chceš poznat naší skvělou rodinu" Zlomyslně se ušklíbnu. "Tak to pro tebe udělám a pojedeme na svátky k nám." |
| |
| Velká síň Vidím, jak se Miraya se Siriusem zvedá. No snad mě tu nechce nechat samotnou… Ke zmiňované dvojici ještě dolétnou má slova: „Mějte se.“ Jenomže oni už spěchají pryč. Radši si nebudu domýšlet, co během procházky plánují dělat… Jenomže teď mi začíná docházet, že jsem u nebelvírského stolu zůstala spolu s dalšími Poberty a nevím, co dělat. Chvíli se zarytě věnuji zbytku mého jahodového pudinku, ovšem takhle se nejde schovávat vděčně. Na prolomení ticha pronesu: „Tak to vypadá, že nás tady nechali samotné. Hrdličky jedny…“ Zaculím se na Jamese a raději si přidám ještě trochu jahodového pudinku… |
| |
| Hostina - Zmijozelský stůl "Dneska tak, zítra jinak," odpovím mnohoznačně. "Bez nějakých podrobností by bylo asi předčasné hlásit se o účast. Docela bych ale řekla, že havraspárů moc nebude. Budou se obávat, že je to zdrží od učení." Ovšem ty, Snape, se přihlásíš určitě. Tvá slova o dvou krabicích čokoládových žabek před tolika svědky byla velmi neuvážená. "A čím víc nad tím přemýšlím, tím spíš si myslím, že se nezúčastním... líbí se mi představa, že jsem tam přihlášená, ale ani v nejmenším, že mě skutečně vyberou." "Přesně!" zvolala Sylva sedící naproti mě. "Také se mi ta představa líbí. Ale co potom? Ty úkoly mohou být šílené. A sedmáci nad námi mají solidní náskok." Pokývu hlavou. "Taky pravda, i když - jak v čem... zrovna Severus nebo Theo by si to mohli v Obraně rozdat s kterýmkoli z nich. U tebe zase nevím, proč ještě ztrácíš čas na Bylinkářství." Sylva se zasměje. "Uvidíme, co ta nová profesorka. Třeba bude lepší než ta minulá a ještě zjistím, že mám co dohánět." Pustím se do poháru s pudinkem, ovocem a spoustou šlehačky a to mi na chvíli zabrání odpovídat. Musím přemýšlet o všem najednou: o nových profesorech, vzkazu, ktetý dostal Severus, Theově novém plášti, Narcissině svatbě, proč je Bartemius tak podivně zamlklý, o Belle - a, samozřejmě, o Turnaji tří kouzelníků. Pudink je skvělý. |
| |
| velká síň Mějte se. Odvětím jim taky pokud možno klidně a v duchu doufám že Sirius neudělá nějakou blbost jak ho znám. Čarodějové stůjte při nás SIrius a téměř sám s oblbnutou holkou to nevěstí nic dobrého. Pomyslím si s duchovnímp ovzdechem a přleétnu očima Jamese a Lily a koutkem oka zahlédnu i Angelu která je vedle mě. Jo samotné....letos jich je tu nějak moc.... Zabručím spíše pro sebe a zvažuju zdali tu nechat ty dva samotné taky ale zase se mi vnukne myšlenka odvedení prváků a že bych tu s nimi neměl nechávat Angelu samotnou. Jinak Lily nezapomínej musíme pak odvést prváky na kolej.....ty je ale povedeš já letos půjdu v zadu aby se nějakej nestratil. Nepřednesu až tak návrh jako spíše oznámení a pak zase mlčím. |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro "Buď to alebo by ma prizabila Lily. I keď tie moje sa ani raz nedostali k..." Prečo sa v kuse reč stáča na Severusa? "No, to je jedno. Skrátka... Ak som to chcela ututlať pred ňou, bolo terba pred všetkými." Na poznámku o krehkosti sa rozosmejem. "Hej a ty vy štyria ste tý "najväčší machry". Peter, čo by sa sám najskôr niekam schoval, Remus... neviem, zdá sa mi byť chorľaví a až moc často a na etapy..." Zdá sa, že aj keď nie úpne jasné, dáke podozrenie mám. "No James... Nevyizerá, že muklouskú bytku by zvládol, ale kto vie. No ty... dobre. Tak ty aj áno." Muklouskou bitkou zjavne mylsím tú, bez prútikov. "Hmmm... Aj Rémus. Neviem. AKo som vravela, zdá sa mi chorľavý. Ale je pravda, že sa učí dobre a aj hlavu má dobrú. No ja.... Skôr sa hlásim, by to neboli Slizolíni." Priznám. Ale, ak by ma klobúk vyhral... "Aj keď by to bola krásna príležitosť ukázať starým rodičom, na čo je miešanie krvi." Uškrniem sa pri tom pomyslení. Spomenie vianoce. Do tváre sa mi vkradne pbavený výraz. "Ako dlho im podľa teba bude trvať, než nas prizabijú a vyženú? Naši budú na vianoce doma a oproti vašej rodinke, trávime vianoce asi srdečnejši. Môžeme sa po tpom presunúť ku nám." |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "Aha. Takže bude dobré, když si svá tajemství necháme pro sebe, jen my dva a nebudeme je šířit dál." Usměji se, nyní se už cítím celkem dobře, neboť vím, že Miraya nikomu neřekne, co děláme s přáteli po nocích a že neví ani o Remusově problému. "My čtyři? Ano to jsme. Tedy nyní už pět, když vím kdo stojí za tím zbytkem, avšak pochybuji, že by ses k nám chtěla připojit." Zasměji se "S Peterem máš sice pravdu, a s Remusem také, bohužel už od dětství trpí jednou vzácnou nemocí, teď si však nevzpomenu, jak se jmenuje. Avšak jsem si jistý, že pohár by zvládl a to nejen díky moudrosti." Trpce se usměji Kéž by byl vážně jen nemocný. "V Jamesovy se však mýlíš, ten by jak říkáš, mudlovskou bitku určitě zvládl a Já…nevím, zda mám být rád či nikoliv, že si to o mne myslíš." Když mi Miraya sdělí proč se tam hlásí, usměji se a odpovím "Aha, ale myslím, že bys měla úspěch a tvá rodina by na tebe byla hrdá." Úsměv mám stále na tváři "Jak dlouho bude trvat než nás zabijí? Myslím, že pár sekund od okamžiku, co jim oznámíme tu krásnou novinu. " Zasměji se a pokračuji "Dobrá tedy, ještě bychom se cestou mohli stavit, na návštěvě u tvých prarodičů a po té se až přesunout k vám, kde bychom ty vánoce mohli trávit poklidně, tedy pokud pro změnu tvým rodičům, nebude vadit, že chodíš se členem rodů Blacků." Ušklíbnu se. "Anebo bychom teoreticky mohli přesunout naše plány na Velikonoce… A vánoce strávit v Bradavicích, nebo ty u tvích rodičů sama." Znovu se usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro "Jop. To bude asi najlepšie. Aj keď s povedal, že medzi vami sú aj ďalší animágovia." Ako dobre, že ho nezaujímalo, ako som sa cez bariéru dostala na chlapčenský internát. Usmejem sa. Ja by som sa hneď pýtala. Napadne ma dodatočne, ale neriešim to. "No jo... Machri." Uškrniem s.a Rozhodne nepatrí medzi ľudí, čo by si dávali servítku pred ústa, keď o sebe rozprávajú. Krysa Peter. Pomyslím si. Nemám ho rada a tú krysu myslím charakterovo. Hmm...To znie, že to bude niečo viac, než vzácna choroba. "aspoň, že mu to nebráni v štúdiu. Aj keď som mala neraz dojem, vyzerá na zomretie." Poviem smutne. "Ale... James sa nezdá. Len nech to nedokazuje pred Lily." Rozosmejem sa. Keď rozpráva o sebe, iba sa usmievam. "Aleba... Tak ty vieš byť aj skromný.Takže Sírius Black má j stránku, v ktorej nevyniká?" Široký úsmev, ale nie zlomyseľný. "No... naši by boli šťastný, ale... Starým rodičom by to bol ďalší tŕň v oku." Nervózne sa usmejem. Dosť často neviem, či sa mám kvôli tomu tešiť, alebo byť smutná. S maminými rodičmi mám skvelý vzťah a len ľutujem, že otcovi mi nedali tú príležitosť. Krv nie je voda a oni to nechápu správne. Nepochybujem, že vie, na čo myslím. "Krásna novinka. To teda fakt. Ideme sypať soľ do otvorenej rany." Trocha toho zlého pocitu z celej tej "čistokrvnej veci" ostáva... "U prarodičov..." Pobavene sa usmejem. Možno budú predsa len náramne šťastný... Opäť smútok. "Nie, toho sa neboj. Otcovi to možno vráti nádeje na zmierenie sa s prarodičmi." Pozriem na neho. "A už počuli, aký máš vzťah s rodičmi." Ešte dávno, než ma tento "vtip" napadol. "Veď uvidíme. Ešte je to ďaleko." |
| |
| Hostina Sleduju už poměrně dlouho debatu o turnaji. Říkám si, že by to mohla být velmi zajímavá zkušenost. Potom co Evelina říka, že se bojí, že by ji vybraly řeknu. No, já se přhlásím určitě a byl bych rád kdyby mě vybraly a přihlašte se tam všichni aby se tam dostal aspoň někdo z naší koleje Ale sám vím, že nevím jestli se budu přihlašovat trochu se toho bojím. |
| |
| Velká síň Remus mě upozorní na to, že bychom jako prefekti měli odvést prváky na kolej. Trochu se pousměju. Ach jo, on je tak upjatý… Poté mu povím: „Neboj Remusi, možná si myslíš, že nejsem tak dokonalá jako ty, ale na své povinnosti nezapomínám. Myslím na to. Jenom je chci nechat ještě trochu bavit. Podívej se kolem. Tolik jídla, taková nádhera… Chtějí se seznámit se spolužáky a ne ležet v posteli. Prostě jim dáme ještě trochu více času. Poté se na Remuse usměji, aby věděl, že to nemyslím špatně. „Já jsem taky první den Bradavic nechtěla hned do postele…“ |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "Ano, to bude. Popravdě, všichni čtyři jsme animágové, samozřejmě neregistrovaní." Usměv opětuji. "Á ano, machři, to jsme my. " Zasměji se a ohledně Remuse odpovím "Ne, to mu určitě nebrání, sice na umření vypadá, ale sil má mnoho, mnohem víc než myslíš a s tou jeho nemocí se dá úplně v klidu žít, stačí jen brát léky." Řeknu trošku zahořkle "Ale zdá, je vidět, že ho moc dobře neznáš, a před Lily, no snad to před ní dokazovat nebude." Také se zasměji "Já a skromný? To zase ne, a doufám, že si to nepochopila tak, že se prát neumím, naopak. Já jsem dokonalý vynikám ve všech směrech." Velmi pobaveně se ušklíbnu na Mirayu. "Tak stačí, že budou šťastní tví rodiče. Zkus to udělat jako já, názory mé rodiny mě moc nezajímají, a jakmile oslavím své sedmnácté narozeniny, nebo až dokončím školu, z domova uteču. " Mírně se pousměji. "Ano, touto větou jsi to přesně vystihla." Usměji se. "Takže se při obou případech budeme držet po celou dobu za ruce, abychom se mohli okamžitě přemístit pryč." Zasměji se. "No, tak jsem rád, že alespoň někdo by náš vztah uznal. Vážně už to ví? To jsou vztahy v našem rodu takhle známé?" Ušklíbnu se. "Ano, přesně tak, ještě je času dost." |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro "A na čo sa menia? Ty si veľký pes, ja puma... jediný, u koho mám akú takú predstavu je Peter. Nič iné, ako krysa, mi k nemu nesedí. Prepáč." Zdá sa, že nech sa deje čokoľvek, Petrovi neverím. "Hej a až taký, že to Lily irituje. Nebyť toho, James to má dávno za sebou." Pousmejem sa. James Potter a Lily Evensová...Aké to boli stávky na taký možný pár? 1 ku 500. To ale bude galeónov. Uškrniem sa. "No... Dobre pre teba Bleck. Aspoň ťa bez kúzel len tak niekto nedostane." Široko sa usmejem a posadím sa. Opriem sa o veľký strom. "Prisadneš si?" Počkám, kým sa posadí ku mne a opriem si o neho hlavu, ako pred tým v koči. No tak Miraya. To mi chceš povedať, že Sírius Black prelomil tvoje ľady tak rýchlo. Dievča, spamätaj sa. Privriem oči a snažím sa ukľudniť. Tep a dýchanie mierne zrýchlené. Je tu šanca, že si to všimneš. "Každopádne. Nachajme teraz rodiny rodinami." prenesiem potichu. Privrela som oči a myseľ mi uháňa kade tade. Miraya spamätaj sa. Je to tvoj spolužiak. Do teraz bolo všetko v poriadku... |
| |
| Hostina - Zmijozelský stůl Zvednu hlavu a vytrhnu se ze zamyšlení, když zaslechnu své jméno. Aha, to jenom dívky probírají naše možnosti. "Nepochybuji, že Turnaj bude koncipován tak, aby měli všichni přiměřené šance," poznamenám. "Ale také nepochybuji, že každá ze škol se bude všemi prostředky pokoušet prosadit svého kandidáta. I ne zcela... férovými prostředky." Pohlédnu směrem k profesorskému stolu. Vůbec by mi nevadilo, kdyby Brumbál hostinu ukončil a mohli jsme odejít na kolej. S velkou chutí bych se ukryl v jediném soukromí, které ze zde možné - za závěsy vlastní postele. "Ty taky, Bárty?" ušklíbnu se. "Tohle ti nesedí. K Turnaji je totiž třeba i něco umět. Ne jen se vézt s davem." Ne, nemám dobrou náladu, a jsem ochoten si ji schladit na komkoli, kdo je po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "Ano, to máš velice přesnou představu" Usměji se "Peter se opravdu mění na krysu a v pořádku, nic se neděje. Na co se měním já, víš, James se mění na Jelena a Remus na rysa. Usměji se, i přesto, že když mluvím o Remusovi, mám takový divný pocit." Jo, jo kéž by se opravdu měnil na rysa. "Vážně? Tak díky za radu, budu se muset Jamesovy zmínit, jak se má před Lily chovat." Zasměji se. Snad se mu konečně jeho tužby vyplní. "Jo, to je výborné. Avšak když mohu hůlku použiji…no i když proti mudlovy asi ne, na to mám cti dost." Ušklíbnu se "Ano jistě, velice rád si přisednu." S úsměvem stále na tvářích si přisednu k Miraye a napodobím jí a také se opřu o strom, u kterého sedíme. Když si následně položí hlavu na mé rameno, blaženě se usměji a zhluboka se nadechnu Hmm, to je pocit….a ta její vůně, prostě paráda. Nejlepší na tom všem je, že ke mně také musí něco cítit, její zrychlené dýchání, mluví za vše. Toto asi nebude jen další dívka do seznamu, proč jen k ní cítím víc, než k těm předchozím? Usměji se a řeknu "Ano nechme rodiny rodinami." |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro "Vážne? Krysa... Nič iné by k nemu ani nesedelo." Usmejem sa. "Hnn. Zábavné. Jeleň... To by ma nenapadlo. Trocha nepraktické, ale stále lepšie než krysa." rozosmejem sa. "Na to by tie rady musel začať dodržiavať. Než ste prišli do vlaku, hovorili sme o nej." "No... To si nevidel muklov reagovať na to severusove pohŕdavé zazeranie. Vzhľadom na to, že by po prútiku siahol, bol ten pohľad vražedý a oni sa zľakli." Spomeniem si na dáku príhodku. Keď je konečne pri mne a srdce mi tlčie o závod, snažím sa naďalej ukľudniť sa. Toto nie je normálne. "Povedz mi niečo o sebe. Nie o rodičoch. Nie o kamarátoch. Ale o sebe. Čo máš rád? Čo rád robíš, keď si sám. Niečo, čo si nechávaš pre seba." |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro Usměji se. Ale ani, ne. Tak nepraktické to zas není, i když jsou i lepší zvířata na proměnu." Ušklíbnu se. "No, on se před Lili snaží, nevím proč, ale před ní se většinou snaží chovat normálně. I přesto, že mohl mít tolik dívek, žádnou nechce, chce jen Lily. Každopádně co jste si povídali, mohu to vědět? " Usměji se. Snad mi to poví, James by to poté mohl mít snadnější. "No ano, celý Sra…, teda Snape. Jsem to říkal od samého začátku, že mudly nesnáší, chudák Lily, že mu věří. Lhaní a přetvařování mu jde dobře. " Pohrdavě se ušklíbnu. Už je zase na čase mu ukázat, kdo je pánem a kdo psem, který poslouchá. Proti mudlům se mu to machruje, tak jsem zvědav, jak se předvede v kouzelnickém souboji. Když v tom mi řekne, abych jí pověděl něco o sobě. "Já?...No dobrá. Tak mám rád famfrpál, mudlovské věci, hlavně motorky, jednu jsem si dokonce pořídil, a tak na ní velice rád jezdím, nebo spíše létám, poněvadž jsem si jí trochu upravil. Také mám rád ženy, i když teď jen…, raději nic." Usměji se, takže možná bude jasné, proč jsem přestal. "Rád jsem se svými přáteli, a tak dále. Pokud chceš, mohu pokračovat, ale to by bylo strašně na dlouho. Co ty, co mi povíš o sobě?" Usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro Jediné nové o sebe, čo práve povedal, boli motorky. Ani sa nenamáham oboznámiť ho s faktom, že úprava, ktorú vykonal, môže byť považovaná za nelegálnu. Aj tak by to prešiel mávnutím ruky. "O mne... No... mám v ceľku rada muklov. Nebyť toho, že Čistokrvný sú tak vadný, žilo by sa ľahšie. je kopa ich praktických vynálezov, ktoré by sa hodili u nás. U starkých som videla fakt kadečo. Potom... rada jem dobré jedlá a je jedno, aké množstvo. Aj tak sa to neprejavuje. Hnn a po pravde... vyhýbam sa väčšnou vsťahom." Pre čo si do na koniec vyslovila? Dievča. Čo stváraš?! |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro Co se dá dělat, bohužel čistokrevné rody, hlavně některé, bohužel mezi ně patří i můj rod, nepřesvědčíš, že mudlové nejsou špatní. S těmi dobrými jídly jsme na tom podobně, to jsem nezmínil, ale také mám rád dobré jídlo." Usměji se. Hmm, co to má ksakru za význam? "Aha, to není moc dobré zjištění. Ale co se dá dělat, snad tě přesvědčím, že já bych byl pro tebe výborný partner." Usměji se. "Co máš v plánu zítra odpoledne? Pokud nic, co bys řekla na menší výlet do Prasinek? Samozřejmě na mé náklady." |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro Usmejem sa. Oči opäť privriem. "Zatiaľ sa zdá, že áno." Zatiaľ sa zdá? Čo je to za odpoveď, na "presvedčím ťa,že by som bol výborným..." Čo to je s tebou? Zdá sa, že som zrozpačitela. "Vcelku áno." Dodám. Óch, bože. Si úplne mimo? "Hmm... Ešte je dosť teplo. o kúsok ďalej je jazero." Ukážem smerom, kde sa nachádza malý vodopád. "Zajtra? Zatiaľ nič. dobre. To bude zábava." Vstanem a mierim smerom ku vodopádu. Beztak som sem dnes chcela ísť. Asi zalapáš po dychu. Bola som pripravená, že sem pôjdem sama, ale... Stiahnem školskú uniformu a muklovské šaty, aby som v plavkách skočila do vody. Sú tmavo-zelené so strieborným lemovaním... |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro Usměji se. Ještě je dost teplo. O kousek dále je jezero? Toto je více než dosti, vyzývavá odpověď, a hlavně velice potěšující. "Vážně? Tak to bychom se mohli jít zchladit." Usměji se a následuji Mirayu. Dobrá, ano to zábava jistě bude. Když dojdeme k vodopádu, Miraya se začne svlékat, když přede mnou stojí jen v plavkách, zalapám po dechu. Ooo, pane bože, to je nadhéra. Své pocity vzápětí ze sebe i dostanu "Nyní jsem velice rád, že tu jsem s tebou…jsi velice pěkná." Když poté skočí do vody, neváhám a rychle ze sebe svleču věci, tedy hábit až zůstanu jen v bílých trenkách, sahajících zhruba do půli stehen, následně také skočím do vody. No, nyní zchladit potřebuji. |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro Vynorím sa z pod vody. Mokré vlasy, teraz rovné, siahajú až ku bedrám a lnú ku telu. "Tak poď!" Našpliecham na neho vodu. Nie je moc studená. Znova sa ponorím a v zápätí... nikde nie som. Minúta, dve.. sedem... Že by som bola za vodopádom? Čakám za vodopádom, či ho to napadne. Keď to trvá dlho, začnem si spievať... No ták. Poď. |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro V těch mokrých vlasech vypadá Miraya opravdu úžasně. Na slova "Tak pojď!" reaguji tím, že jdu pomalejším krokem blíže k Miraye, přeci jen voda pohyb omezuje, která na mně vzápětí začne cákat vodu a jedinou reakci kterou stačím udělat, je malý úšklebek, po té se ponoří do vody. Když se po zhruba minutě neukáže, nevím, co mám dělat, hledat jí? Ale kde, navíc moc světla zde není. Topit se nemůže, hloubka tu není moc velká, ale kde je? Honí se mi v hlavě myšlenky, když v tom uslyším po pár minutách nějaký hlas, který se ozývá zpoza vodopádu. Okamžitě tam doplavu, když se přede mnou znovu objeví Miraya, ušklíbnu se a řeknu "Toto mi nedělej, měl jsem o tebe strach. Co bude teď?" |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro Úsmev. "To ti trvalo. Vytaj v mojom kráľovstve." Usmjejem sa. Za vodopádom je soľná jaskyňa a je tu teplejšie, než vonku. Napriek tomu, že už je tma, je tu svetlo. Žlté a matné, ako svetlo sviečky. Je to tu dosť veľké, aby sa sem zmestil aj celý dom. "Chcela som sa ťa spýtať ešte na jednu vec. Ale na tú nie vonku. Obaja sme videli, na koľko sa James cez prázdniny zmenil a obaja vieme, že dôvodom nebola leen Lily. Tam vonku je Temný Lord a ľudia začínajú myznúť. Predpokladám, že tvoj brat by sa s nadšením pridal." Hľadím na neho a nechvíľu zastanem, aby mal čas naznačiť odpoveď. "To, čo robíme, bude o to nebezpečnejšie. Si si istý, že chceš ísť do toho? Otec pracuje ako auror a poviem totakto. Ministerstvu sa to vymiká z rúk." A je to vonku. Máme ešte dva roky na Rokforde, ale niečo také, ako školopovinnosť ho nezastaví. Nerobím si ilúzie. Zradci krvi, muklomili, humusáci, šmuklovia a muklovia to budú mať ťažké. Aj pre to sasnažím o Mimoriadnu Legálnu Čarodejnícku Úroveň z Obreny Proti Čiernej Mágii a v oddelení so Zakazanou Literatúrou skúmam protikliadby. |
| |
| Hostina Poslechnu si od Sneapa na mě. Docela mě překvapilo, že je tak namyšlený. Ooo. Jak vidno tak se bojíš konkurence, ale nemusíš se bát řeknu konejšivě, ale pak výbojně s úšklekem dodám.Tebe by tam stejně nevybraly!. Čekám že Snape asi nebude reagovat moc hezky. Jsem taky hodně zvědaví jestli se přihlásí holky. Nejsou třeba tak dobré v magii, ale zase znají víc teorie a tak. |
| |
| Hostina - Zmijozelský stůl Krátce na Bartemiuse pohlédnu, jako bych se přesvědčoval, jestli ho v nestřežené chvíli někdo nevyměnil. "Tou konkurencí myslíš sebe?" ujišťuji se. "Z toho bych skutečně celé noci nespal... kdybych měl v úmyslu se přihlásit. Což nemám." Evelína se začne hihňat, střelím k ní jen krátkým znechuceným pohledem a protočím panenky k hvězdám na stropě. "Hodlám čas využít plodnějším způsobem." Znovu pohlédnu na Bártyho a ušklíbnu se. "Rozhodně si ho ale vyšetřím dost na to, abych viděl, jak házíš své jméno mezi přihlášené." Skrk není známý přehnanou odvahou. Vsadím se, že kdybych na něj v nestřežené chvíli nechal vyskočit bubáka, bude potřebovat čistý hábit. "Jistě bys nám předvedl to nejlepší, co v sobě máš." Mírně se nakloním, abych viděl na jeho talíř. "Což jsou v současném okamžiku opékané brambory a roštěná, jestli se nemýlím." |
| |
| Hostina Mám co dělat, abych se nerozesmál nad Snapeovými poznámkami, ale smích udržím i když je na mě vidět, že s přemáháním. S úšklebkem na Snapea pohlédnu a řeknu No stejně nebudeš prní noc spát jak se ti bude stýskat po mámě, jak je tvým dobrým zvykem. Ano mám v sobě večeři, což je celkem normální. Zatímco ty si nic nesněd, protože se ti strachem scvrknul žáludek co? |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "Občas se stane, navíc byla tma a tak jsem nevěděl, kam jsi plavala. Pěkné velmi, pěkné království." Usměji se. Jak to, že jsem o tomto vůbec nevěděl? Já, který znám široko daleko vše. "Ano, ptej se." Když, padne otázka, téměř minutu mlčím, přeci jen se neříká snadno, že se bratr chce přidat, k pánovi zla. Po té ze sebe pomalu a přerušovaně dostanu. "Ano, bohužel se k němu chce nejspíš přidat, ale doufám, že dostane rozum, dřív než bude pozdě a neučiní tak." I když o tom silně pochybuji, už je zblblí až dost. Trpce, díky trápení, jež mi toto způsobuje, se usměji. "Ano, o povolání tvého otce vím, jen bych tě chtěl poprosit, aby ses mu o tom nezmiňovala, to by po té nemuselo dopadnout dobře. To, že se to ministerstvu vymyká z rukou, vím také, a vím, že to nebude dvakrát bezpečné, ale ano, já do toho jít chci, avšak pokud ty ne, můžeme od toho odstoupit a chovat se jako dříve." Sakra, to jsem říkat neměl. Ale co, alespoň si jí získám normální cestou, ne touto. |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro "Neboj sa. Nepoviem. Nepýtala som sa to na to, aby som posúvala ďalej typy. Aj tak majú podozrivých a donášačov viac, než dosť. Len nemajú kapacity na to, vyriešiť to." Povzdychnem si. Viem, v akom stave chodí domou oteč. vyčerpaný, znechutený a smutný. To do domácnosti vnáša nekľud a miestami aj strach. Usmejem sa. "Ja tiež. Nie, neboj sa. Zvážila som to skôr, než som to navrhla a cúvať z toho nebudem." Hnn...No skvelé. Som zaspatá a už ani sama sebe nerozumiem. Konečne som to pochopila. To nie je momentálne dočasné pobláznenie. Ono to tu bolo furt! Len som si to nechcela pripustiť. Povzdychnem si. "Až na škole skončíme, chcem byť aurorom, čo je nebezpečná práca. Čo máš na pláne." |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "To jsem rád." Usměji se. "Myslím, že budou mít ještě více, až vystudují zmijozelští, u některých z nich, je to více než jasné, že se k němu přidají." Asi nám nastanou tvrdé časy. Úsměv opětuji a řeknu. "Dobrá, tedy, tak do toho půjdeme." Uff, nedokáži si představit, co bych dělal kdyby odmítla. Spadne mi kámen ze srdce. "Já? Tak já se chci hlavně osamostatnit od rodiny a po té, po té se asi nejspíš také stát bystrozorem." Usměji se. "Ještě, abych se nezapomněl zeptat, v jaký den jsi se narodila?" |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro Zamračím sa. "To je pravda. Bude ich veľa. Väčšina z nich." Neviem prečo, spomeniem si na bratranca, bellinho snúbenca. Zamrazí ma. "Kým sú to len školské spory, neznie to tak hrozivo." Povzdychnem si. Pôjde do tuhého. "Osamostatniť sa? No... Nad tým som tiež uvažovala, ale to by problém nemal byť. Aurori sú na tom dobre a cez leto ma otec učil tie veci, čo ťa na Rokforte nenaučia. Príliš pokročilé. Mám aj prístup do Zakázaného Krídla v knižnici." A som neregistrovaný animág. Pochybujem, že tam už nebol aj on a nehľadal užitočné veci. Usmejem sa, keď zmení tému. "Deviaty apríl o tretej ráno. Čiže baran v hodine tygra." |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "Ano, teď jsou to jen školní potyčky, ale později to bude na mnohem vyšší úrovni, později už půjde o život, oni se neštítí zabít a pro to, aby se dostali do přízně pána zla, to rádi udělají. Je známo, že s většinou ve svém rodu, mám velice záporné vztahy, a tak hned jak to půjde, uteču. Jistě, to jsou, ale chci se jím stát, abych mohl bojovat proti smrtijedům, jak se nazývají jeho přívrženci, a také, abych dokázal, že ke svému rodu nepatřím. To je dobře, ty věci se ti budou hodit, již brzy." Usměji se. "Do zakázaného křídla v knihovně mám také přístup, už před několika lety, jsem si ho vystavil." Ušklíbnu se. "Dobrá, děkuji." Usměji se. Buď, teď nebo nikdy. Po té si k tobě přisednu, a políbím tě francouzským polibkem, jen krátce abych věděl, jak zareaguješ. |
| |
 | Hostina, šiestaci a zakázaný les K profesorskému stolu doletí sova a pristane pred Minevrou McGonaglovou. Tá prečíta, čo stojí na lístku a vstane. Podíde k hlavnému chrabromilskému prefektovi a po tom ku šiestakom. "Luppin, Evensová., ako prefektipre piaty ročník ma nasledujte. O prvákov sa postará hlavný prefekt." Zmätene sa na seba pozriete. Keď vídete spolu s ňu z hradu, dodá. "Vaši priatelia, slečna Lestraganová a pán Black majú menší... problém." Zvolí to správne slovo a zamieri do zakázaného Lesa. Na okraji už stojí Hagrid a ten vás zavedie k jazierku s vodopádom v lese. Rémus ho z nočných vychádzok spoznáva. Na zemi si všimnete dievčenskú a chlapčenskú školskú uniformu. |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro "Otázkou je, či aj oni budú až do konca pokladať Rokfort za neutrálne územie. Ale dosť o tom pochybujem. Čudovala som sa, že vo vlaku nás Bella neprekliala." Zamračím sa. Vedela som si ju živo predstaviť, ako používa Cruccio, Impérius, či Avada Kadavru. "A tiež nevieme, kam až budú ochotný zájsť. Ako to niekto povedal, Dumbledore je najväčší čarodej, ale jeho morálnosť ho v boji s Tenmným Lordom poráža." Áno... Buď aurorom je aj o tom, kam až človek zájde. "Hej, hodia sa a budú sa hodiť. Sú tam aj protikliatby, na čo sa často zabúda. To je asi jediná vec, v ktorej je Durmingston ďalej než Rokfort." Aj keď to ľudia považujú za temné a väčšina nečistokrvných s tým nesúhlasí. V zápätí ma pobozká. Chvíľu váham a rozmýšľam, že ho odtisnem, ale na koniec je to silnejšie, ako ja a poddám sa. Je to zjavne dlhšie, než mal v pláne a chvíľu trvá, než to prestane. Keď sa od seba odlepíme, snažím sa popadnúť dych. "Mali by sme už ísť. Inak si všimnú, že nie sme na hrade." |
| |
| trable na obzoru Když mě z hovoru vytrhne Gonagalová vykulím trochu oči a kouknu na Lily. No potěš. Šeptnu a posunkem hlavy jí vyzvu aby šla taky a rychle jdu za profesorkou.Když nás dovede k zakázanému lesu kouknu na ní trochu udiveně. Co se jím stalo?Do čeho zase Sirius spadl paní profesorko?Typuju že o prosté přeměnování nepůjde že? Optám s ejí a přejedu ophledem i Hagrida který se k nám připojí.Nad školními uniformami se jen sehnu a očima je prolétnu zdali tam není něco podezdřelého a čekám na vysvětlení profesorky. CO to zase děláš Siriusi?! Zavrčím si v duchu. |
| |
| Velká síň - Les K našemu nebelvírskému stolu přiběhne celá rozrušená profesorka McGonagallová. Pozorně se na ní dívám, nikdy jsem ji tak neviděla. Ale z toho její vzezření nemám dobrý pocit. Samozřejmě ji poslechnu, podívám se zmateně na Lupina. Alespoň teď nemusí mít strach o ty prváky… Poté se ještě podívám na Jamese a věnuji mu ustrašený pohled. Následuji McGonagallovou. Poté se zmíní o menším problému. Opět vystrašeně kouknu na Lupina. Téměř běžím za profesorkou a volám za ní: „Jaký problém. Co se stalo?“ Dojde mi, kam míříme – do Zakázaného lesa. Na pokraji stojí Hagrid. Věnuji mu ustrašený pohled. Vede nás hlouběji do lesa. Nakonec dojdeme k jezírku s vodopádem. Na zemi jsou dvě uniformy. Hlavně ať to není Mirayina a Siriusova. Dostávám trochu vztek a tak značně podrážděně řeknu: „Vysvětlíte nám konečně, co se děje? Jsou to naši přátelé! Co máme dělat? |
| |
| Veľká sála Dumbledore opäť vstane a po sále sa rozhostí ticho. "A teraz milý študenti, pár slov na záver. Aj keď sa to nezdá a ministerstvo to popiera, vzostup moci veľkého čarodeja... Ó, áno. Veľkého, ale temného... Vzostup napreduje. V Prorokovi sa čoraz častejšie objavujú správy o smrti, zmiznutí, učení, či o čarodejoch od Impériusom. Preto vás žiadam... Nie, prosím vás... Do školy to nepatrí." Ostro pozrie na slizolínsky stôl. "Preto tento rok, bude sprísnený režim. Menej výletov do Rokvillu, dozor na chodbách a v žiadnom prípade sa nebudú dovoľovať súboje." Pozrie smerom, kde zvyčajne sedia záškodníci. Teraz tam sedí len Peter s Jamesom. "Niektorým z vás sa už stalo, že priamo ich rodina bola zasiahnutá vzostupom Lorda Voldemorta. Zabudnite na rozdieli medzi vami a sústreďte sa na to, ako zachovať našu spoločnosť celú a po kope. V jednote je sila. Prefekti, odveďte prvákov na internáty. Ďakujem." Nastane hrobové ticho, ktoré v zápätí vystrieda šepot. |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro "Oni? Myslím, že strach jim nedovolí, aby udělali něco více, než doposud. Na to jsou až moc zbabělý, a tak jediný čeho se můžeme z jejich strany zatím bát, že na nás neškodně zaútočí, neškodnými zaklínadly, typu mdloby na tebe." Usměji se. Avšak až vylezou z Bradavic a budou mít za sebou někoho silného, odvaha jim rázem vystoupá výš, jak typické, pro zmijozelské studenty. "Takže, myslím, že daleko nezajdou, do Bradavic rozhodně ne. A venku, tam už proti nim musí bojovat bystrozorové a fénixův řád. Ano, to se hodí...mnohdy je tam k nalezení spousty zajímavých věcí. Kruval je sice, dobrá škola, ale na Bradavice nemá, ani v jednom směru." Bradavice, jsou nejlepší z nejlepších. Když vidím, že se Miraya polibku nebrání, pokračuji v něm. Odtrhnu se od ní až po mnohem delší chvíli, než jsem původně plánoval. Úžasné. Když pronese svůj návrh, jen řeknu. "Promiň. Ano půjdeme." Následně vstanu a pomůžu na nohy i Miraye, poté se vydáme zpět na břeh jezírka, k našim věcem. |
| |
| Zakázaný Les - Jazero Vidím,že máme veľmi podobný názor na vec a len sa usmejem. Je čas ísť. V škole nás už fakt budú hľadať. Spoločne podpláveme vodopád a o chvíľu sme mimo jaskyne. Pomaly plávame k brehu, keď rozoznám oproti hviezdnatej oblohe siluety. Ajeje... "Máme spoločnosť." Zamračím sa. Nemá význam utekať. Dopláveme na breh a vylezieme z vody. Ja v zelených plavkách, on v spodkoch. (Veď na čo by mu na Rokfortskej otváracej slávnosti boli plavky.) "Zdravím, profesorka McGonageliova, Hagrid... Lili, Remus..." Červenajúc sa hľadím na nich. Hagrid a profesorka sa ete nespamätali a tak zdvihnem o zeme šaty a rýchlo sa začnem obliekať |
| |
| Velká síň Ze začátku jsem jedl jako o závod, abych zahnal hlad a ztlumil kručení žaludku, což se taky brzy podařilo. Pak už jsem jej uždiboval. Moc jsem toho nenamluvil a spíše poslouchal dění kolem sebe. Sirius a Miraya se nakonec zvednou a odkráčejí si to pryč. A mě tu nechají s Remusem, jehož správňáctví se za prázdniny zmaximalizovalo, a s Lily, holkou, do které jsem blázen. Prostě nejlepší možná kombinace. Sirie, já tě...., pomyslím si, ale raději to neřeším. Teď má své problémy. Jak poznamenala Lily. Jsou jako dvě hrdličky. I když Sirius bude spíš kohout záletník. Načež se na mě Lily zaculí, což u mě vyvolá reflexivní úsměv. A už je to tu znovu. "Jo, to jsou. I když v případě Siriuse, nevím, jak by se stavěl k tomu, kdyby mu někdo řekl, že je hrdlička." Nad tou představou bych se nejraději rozesmál. On zvěromág, velký černý hafan, přeměněný do podoby hrdličky. Pak si McGonagalová zavolala Lily a Remuse k sobě. Něco si spolu vykládali a oni následně opustili Velkou síň. Lily se na mě ještě vystrašeně podívala, což u mě vyvolalo nervózní pocit. Co se sakra stalo? Raději to nebudu řešit. Dnešek si vážně zkazit nechci. Je to jeden z nejlepších dnů mho života. Takže klid. Nestalo se nic vážného...nic.. Dál sedím jak přibytý u stolu a jen tak zírám na dřevěnou desku stolu. Občas si trochu uždibnu, ale to je vše. Nějak nemám náladu na řešení extra problémů. Na to jsou tu i jiní. Na chvíli se z toho svého tupého zírání proberu a poslouchám Brumbálova slova. Alespoň někdo smýšlí stejně jako já. Alespoň někdo vidí, že je to zlé, hodně zlé. |
| |
| zapovězený les Než nám něco profesorka řekne už k nám ti dva připlavou. U všech kouzelníků to si tohle nemohli nechat až na prázdniny to museli hned první den co se pořádně seznámí lézt sem!Mě z nich picne jak je mámm asi ušetřit trestu?! Zavrčím si v duchu pro sebe a nevím nejdříve co říci ale nakonec mi pro tváři přelétne zklamaný a trochu naštavný výraz. Siriusi!Myr!Co tady....ach u starého Nebelvíra raději se na nic neptám..... ROzhodím rukama v nesmyslném gestu a kouknu na Lily protože tentokrát si opravdu nevím co s nima počít. Gonagalová jim to pěkně spočítá jak jí znám.Snad je nevyloučí ale školní trest mají jistý řekl bych....ale proč sem tahala i nás.... Uvažuju pro sebe a snažím se na ty dva hříšníky moc ani nedívat je vidět, že nejsem až tak překvapen co jsem viděl jako spíše sklamán tím jak jsou lechkovážní a Siriusem ještě že se nechal chytit. |
| |
| Zapovězený les Koukám vyjeveně na Mirayu se Siriusem. Poté se otočím na McGonagallovou: „Paní profesorko, se vší úctou, ale tohle jsou ty jejich trable? Myslela jsem, že se stalo…no jak to říci…něco, co je ohrozilo na zdraví.“ A oni si tu zatím plavou… Sleduji Mir a Siriuse, jakna sebe rychle házejí hábity. Opětuji Lupinův pohled. Jsem trochu zmatená. A on vypadá též. Opět promluvím k profesorce: „Mohu se zeptat, jestli je zde něco, co s tím můžeme udělat já s Remusem – jako prefekti? Přeci jenom jim asi jejich hrátky moc nevymluvíme…“ Mirayi věnuji pohled, který jasně říká: Tohle mi ještě vysvětlíš… |
| |
| Zapovězený les Když už doplouváme k břehu jezírka, Miraya oznámí, že máme společnost. "To není moc dobré zjištění." Když však vidím, že plave dál ke břehu, udiveně na ní koukám Proč se takhle dobrovolně nechá chytit? Vždyť bychom, bez problémů utekli. Vím, že bych mohl utéct, ale připadalo mi nefér, nechávat Mirayu samotnou. Přeci jen, vždy se najde způsob jak to vyřešit a učitelé mně mají celkem rádi, takže by to zas takový problém být neměl. Doplavu tedy na břeh, kde se mi naskytne pohled do tváří osob. Ou, to ne. "Dobrý večer, paní profesorko, ahoj Hagride..." Při těchto slovech na sebe rychle obléknu hábit, a jen občas letmo kouknu po Remusovi a Lily. Když už jsem oblečen, povstanu a na Remusovo otázku odpovím "Věřte, že to není, tak jak to vypadá...šli jsme si jen zaplavat, a při tom jsme řešili věci, které se nyní v našem světě dějí." Odpověď je samozřejmě adresovaná všem. Mírně se usměji, je však znát, že se dvakrát nebavím. Ach jo, toto je velice trapná situace. Kde je ksakru James?! |
| |
| Zakázaný les: Minevra hľadí na mokrú dvojicu a po tom sa obráti k prefektom. "Od vás dvoch chcem, aby ste ich odprevadili do hradu a zistili, koľko škôd dnes stihli napáchať." Zjavne nechce povedať, "kam až stihli zájsť v spoznávaní sa". A čo sa týka ich trestu... O podmienečnom vylúčení rozhodne riaditeľ po zvyšnej časti trestu. Ale na teraz vám zaručujem mesiac upratovania každý pondelok, stredu a nedeľu Slizolínsky internát... Bez čarovania!" Vynesie trest. Otočí sa na odchod. "Večierok sa skončil. Je čas ísť do hradu. Hagrid..." Vykročí smerom ku hradu. Hagrit pôjde posledný. Čaká, kým sa ostatný pohnú. |
| |
| Zakázaný les "Vážne sa tam nič nestalo." Poviem a zvesím hlavu. Šanca, že by to po síriusovom preslove zobrali, ako fakt, je nulová. Nepomáha ani fakt, že sa celú dobu červenám. Predsa len... Hgrid a Rémus... Pri Síriusovi mi mať len plavky nevadilo. Pohľadom sa vyhýbam Lily, ako len môžem. Profesorka oznámi trest a moja ruka vkĺzne do síriusovej. Hĺadám oporu a asi aj dávam oporu. Podmienečné vylúčenie... mesiac upratovania Slizolínu... Och nie... Hmm... 50 bodov pre Chrabromil?! Keď vyrazí, rozhodnem sa j nasledovať. |
| |
| zapovězený les Přejedu všechny pohledem a vidím bezradný pohled Lily vím že s jejich trestem nic nenaděláme. Jistě paní profesorko. Přikývnu s neutrálním výrazem a zařadím se vedle Siriuse a Lily vedle Myr z druhé strany.Hagrid jde až kousek za námi takže nás nebude tka slyšet. Z tohohle vás asi nevysekám.A to jsem ti říkal ať nic dneska neprovedete. Povzdechnu ti tiše takže to slyší jen Sirius. Je mi opravdu jedno co jste tam dělali ale mohli jste si to nechat na jindy....máš štěstí zítra jdu za brumbálem tak či tak.... Dodám ještě a pak už jdu mlčky. |
| |
| Zapovězený les „No, doufám, že jste si alespoň dobře zaplavali,“ pronesu lehce ironicky k dvojici, ale pak se musím usmát. Poté se otočím na Lupina: „Myslím, že z toho je nevyseká nikdo. Ale Brumbál by je za toto neměl ani podmínečně vyloučit. Ovšem musíte všichni uznat, ačkoli to nerada říkám, že trest si zaloužíte. Vstup do Zapovězeného lesa není zakázán pro srandu čmelotryskům. Kdyby to udělal kdokoliv jiný, taky bych navrhovala nějaký trest.“ Podívám se na naše výtržníky lehce provinile, ale doufám, že mě chápou. Musím přece plnit svou povinnost, jsem hlavně prefekt! Poté se zamyslím nad tím, co říkala McGonagallová. Opravdu bych měla zjišťovat, jak daleko zašli při vzájemném poznávání. Myslím, že toto téma by bylo nepříjemné nejméně třem z nás. Tedy nevím, jak je na tom Sirius s exhibicionismem… Proto se na ně otočím a povím: „A ohledně toho, co říkala profesorka, zůstaneme u verze, že jste pouze plavali. Je to jasné? Prolétnu všechny přítomné očima a zkoumám, jestli vůbec litují toho, že si hned první den natropili takév tresty… |
| |
| Hostina - Zmijozelský stůl Tak ty si myslíš, že se nepřihlásíš? přu se se Severusem v duchu. To ještě uvidíme. Dvě krabice čokoládových žabek, to se na začátku roku mezi zlomyslnými spolužáky sežene raz dva. "Dejte si do zubů, až nám za to nebude mít kdo sebrat body," doporučím vlídně Skrkovi a Snapeovi. Jeden se chová jako fracek a druhý by potřeboval studenou sprchu. To je spolek! Už aby jim ty hormony vychladly. Ještě že ženy dospívají dříve. Ovšem o to déle trpí ve společnosti nedozrálých mládenců. Hmmm... Docela ráda vstanu, abych se připojila k cestě na kolej. Jsem unavená a velmi najedená. Ten podivný nebelvírský incident, kdy si ti dva odešli uprostřed hostiny - to bude příjemný bodový začátek pro nás, to se vsadím. Ti na to šli hopem... to je typická nebelvírská hloupost, nechat se takhle všemi vidět! Snad alespoň použili antikoncepční lektvar, ať se tupost nemnoží... Zívnu. |
| |
| Zapovězený les Když Minerva pronáší svůj projev, v duchu se usmívám, avšak na mé tváři lze jen vidět kamenný pohled s troškou lítosti. Zarazím se však, když začne mluvit o podmínečném vyloučení a o trestu. Co? Za toto nás chtějí podmínečně vyloučit? No, vož, to už tu také tolikrát bylo, a vždy se to obešlo jen s nějakým menším trestem. Cožeee uklízet Zmijozelu? To snad nám snad nemůže udělat! Když mi Miraya chytne za ruku, jemně jí stisknu. "Paní profesorko, myslím, že uklízení ve zmijozelské společenské místnosti, není vhodný trest, nenašlo by se cokoliv jiného?" Jediné reakce, které se mi od ní dostane, je zavelení k odchodu zpět do hradu. Společně s Mirayou je následujeme, Remus i Lily jdou vedle nás, každý z jedné strany. Připadám si, jak kdybychom byli odváděni bystrozory, chybí jen naše spoutání. "Ano Remusy, to je mi jasné, tentokrát se z toho vysekáme sami." Po té ztiším hlas, aby mě náhodou nezaslecha McGonagalová "S učiteli mám přeci dobré vztahy, takže z toho vyjdeme nakonec bez větších problémů. McGonagalová, za chvíli povolí." Ušklíbnu se a je jasně vidět, že je mi naprosto lhostejné, že jsem zase v nějakém průšvihu. Jen, kdyby nenastala ta situace u té vody, jak nás mohli objevit? Takový trapas jsem ještě nezažil. Následně už mluvím zase normálním hlasem "Díky Remusy. A ano, jen jsme plavali." |
| |
| Zakázaný les... Veľká sieň... Následne ste už ticho a McGonaglová vás ženie do hradu. Pred dverami vás Harid opustí. McGonaglová vojde aj s vami do veľkej siene a ešte raz sa na vás otočí. "Viete, čo máte robiť. A teraz choďte do chrabromilskej veže." Oznámi a odíde. Tí, čo boli vo Veľkej sieni vidia naštvanú McGonaglovú, dvoch prefektov a mokrého Síriusa a Mirayu. Priletí k nim zloduch. "Mokrý, ako žaby..." A vysype na nich múku. |
| |
| Veľká sieň - Spálne Zdeprimovane sa rozhliadnem. "Pôjdem hore Siri." Stále som červená v tvári a mokrá. Ani sa nečudujem zadiveným ohľadom prvákom. Aj keď sa už hostina zjavne skončila, je tu ešte pár ľudí. Ach jo. To je hanba. Pustím síriusovu ruku a rozbehnem sa ku schodom a do spálne. Do čert aj s tým... Dobehnem hore a rovno padnem na svoju posteľ. Nenamáham sa prezliecť. Načo? muchy, zjecte si ma... Naštvane buchnem rukou do postele. Zdá sa mi, že počujem kroky... Lily! No spánok už zahrať nestihnem. |
| |
| Hrad McGonagallová nás žene do hradu a já se jí ani nedivím. Když jsme prošli kolem Velké síně, vzbudili jsme trochu rozruch. Ale to alespoň mě v tuto chvíli nezajímalo. Mířila jsem totiž k nebelvírské kolejní místnosti. Poté se Miraya odtrhne od Siriuse a pádí tak rychle, že než mi stihne dojít, že odchází, tak už je pryč. Také zrychlím krok a mířím do našeho pokoje. Přiběhnu a vidím Mirayu ležet na posteli. Není ani převlečená. Vypadá vyčerpaně… Ale nedám se odbýt. Slíbila, že mi večer všechno poví. Sednu si k ní na postel a povídám: „No tak, Mir, slíbilas, že mi všechno povím. A taky si to zasloužím, vždyť McGonagallová nás kvůli vám hnala do lesa. Takže povídej…“ Zazubím se na ní a čekám… |
| |
| Chrabromilská Dievčenská Spálňa: Posadím sa. V tvári bolestivo... mierne ustrašený?... pohľad. "Ach Lily... Keby si len vedela." Popotiahnem nosom. "A to to ešte ráno vyzeralo tak skvelo... Dobre... už idem k veci... Nie... teraz sme fakt boli len plávať. Za vodopádom je jaskyňa, z ktorej konverzáciu nepočuť. Chcela som sa s ním porozprávať o Temnom Pánovi. Určite si cez prázdniny aj ty čítala Proroka." Dejú sa desivé veci. tam vonku. Mimo Rokfort. "Potrebovala som poznať jeho názor..." Nebudem sa ospravedlňovať za niečo, čo som nespravila. Lily ma pozná dosť na to,aby vedela, že ak by sa tam stalo hocičo, poviem jej to. Odmlčím sa. Teraz je na rade tá horšia časť... Najprv počkám, čo povie. |
| |
| Nebelvír – dívčí pokoj Podívám se na Mirayu a vidím její pohled. Znám ji už dost dlouho na to, abych věděla, že se necítí svá. Položím ji paži okolo ramen a uklidním ji: „Neboj, já ti věřím, že se nic nestalo. Určitě bys mi to řekla. I když celá ta věc se Siriusem je pro mě trochu překvapivá. A máš pravdu, i já jsem četla Věštce. Věci kolem nás se zdají temnější a temnější. Ale my jsme v bezpečí v Bradavicích.“ Snad… Chvíli se odmlčím a poté pokračuji: „Mir, myslím, že bys mi měla říci, co se stalo mezi vámi a Severusem… |
| |
| Spálňa Usmejem sa vďačne a pozriem na Lily. "Vďaka, že mi veríš." Opäť uhnem pohľadom. "Aj mňa to prekvapilo. Pôvodne... Myslela som, že to spravím len, aby som naštvala Belatrix, ale čim ďalej, tým viac sa do toho zamotávam. netušila som... asi k nemu niečo cítim Lils... Nevadí? Viem, ako neznášaš Potterovú bandu." A pri tom máš pre Pottera svoje srdce. Pozriem na ňu zronene. "A keď sme to dohodli, šli sme ju nájsť. Na nešťastie bola v kupé so Severusom. Vošli sme, pozdravili a spýtala som sa ho, či ´ta nevidel. Ale Sírius vzápätí poznamenal, že si asi s Jamesom... Po tom sme sa trocha doberali s Bellov a po pravde, byť ním, tiež sa naštvem a vyhodím nás. Mala som počkať, kým tam nebude. Poslala som mu po tom sovu, ale neviem, či to postačí." Na rozdiel od Síriusa vec s útokom a prútikom jej nepoviem. "Prepáč. Tak ma to mrzí." |
| |
| Konečně na koleji - Zmijozel Zapadnu do křesla před krbem, s hlavou zvrácenou dozadu a rukama volně položenýma na opěrkách. Zavřu oči. Cloumá mnou zlost na toho pitomce Skrka, zlost na Lily, zlost na rozjásané prváky, kteří se halasně všemu diví. Prefekti si je naštěstí již ženou do ložnic, aby jim tam dali přednášku na téma "co vás čeká a nemine a co byste si měli pamatovat"; mít odznak je tvrdě odpracovaná čest, zejména na začátku roku. Z té vší zlosti jsem zároveň už unavený a neurčitě vyčerpaný. První den. První den a mám všeho po krk. Oheň příjemně hřeje do nohou, přes vší tu únavu se mi ale náhle nechce spát. Ani jít vybalovat - beztak je to práce na velmi krátkou chvíli. "Co zas," zavrčím, když vedle mě vrzne křeslo, do které se někdo rádoby nenápadně usadil a teď ho ještě nenápadněji šoupá směrem ke mně. |
| |
| Nebelvír – dívčí pokoj Napjatě poslouchám Mirayu, popravdě z jejího vyprávění nejsem moc nadšená. Při poznámce o Potterově bandě jí odpovím: „Řekla bych, že teď spíše preferují označení Pobertové. Jinak neříkám, že je nesnáším, prostě jsem je neměla v oblibě, za to co dělali hlavně Sevovi. A James slíbil, že už to dělat nebude. Jakmile zjistím, že Sirius se před Sevem prořekl o mě a Jamesovi v jednom kupé, složím hlavu do dlaní. Proto je na mě tak naštvaný? Zítra za ním určitě musím zajít! Poté pokračuji opět v rozhovoru s Mirayou: „Jsem si jistá, že si to neudělala úmyslně. A smím vědět, cos Sevovi napsala?“ Chvíli se ponořím do vlastních myšlenek a po pár sekundách si vzpomenu: „Moment, moment… Neříkal Sirius náhodou, že došlo i na hůlky? A že Severus říkal různé škaredé výrazy?“ |
| |
| Zmijozel - společenská místnost Znám Severuse Snapea šest let. Takže - i když bych tak začala s kýmkoli jiným - se musím zdržet všech těch větiček typu "vypadáš, že by sis s někým potřeboval promluvit" nebo "děje se něco?" či dokonce "svěř se!", protože by mě patrně proměnil v něco hrozně ošlivého. S čím tak začít, aby to bylo dost neutrální? "Jen jsem tak uvažovala... bez Luciuse je to tu vážně prázdné, že? Viděls ho přes léto?" Asi to nebyl optimální začátek, ale odpovědí je mi poměrně neagresivní "hmm". Takže úspěch. "Říkala jsem si, co asi říká tomu poprasku kolem "nástupu temných sil", jak tomu říkají. Vždycky byl tak hrdý na svou čistou krev..." Náhle jsem ráda, že nás nikdo další neslyší. Protože... chci to opravdu vědět? Sama ze sebe jsem překvapená, když si uvědomím, že vlastně najisto počítám s tím, že s tím má něco společného. |
| |
| Spálňa Z vrecka vytiahnem pokrkvaný papier. Nečistopis dopisu, čo som odoslala... Viem, že je trocha neskoro, ale aj tak sa chcem ospravedlniť. Nebol dobrý nápad za vami vodiť Síriusa. Pôvodne som len chcela niečo oplatiť Bele a prerástlo mi to cez hlavu. Lily sa priznám, takže sa neboj, že by bol a za to na teba nahnevaná. Snáď sa to urovná. Ešte raz sa ospravedlňujem, že si pri tom musel byť. Viem, že to nestačí. Miraya Lestrangeová Je tam niekoľko škrtancov a tak... Podám ho Lily, nech si ho prečíta. "No... Ako to povedať. Nechcela som naštvať jeho ale ju. A zvrtlo a to naopak." Sklopím pohľad. "No hej. ale nestálo to za reč. Iba nás poslal von z kupé. Nič hrozné." Zjavne sa snažím situáciu opísať čo najmiernejšie, lebo si jemne kusnem spodnú peru. |
| |
| Nebelvír – dívčí pokoj Přečtu si lístek, který mi Miraya podala. Po přečtení zvednu oči a pohlédnu k Mir: „Měla jsem pocit, že mě Sev nějak ignoruje. Čekala jsem na něj u kočárů, ale musel mi nějak proklouznout. Poté se na měv Síni moc nedíval.“ Jsem z toho všeho smutná. Nechci, aby si Severus něco špatně vykládal. Musím to co nejrychleji urovnat. Jenom mě nenapadá, jak to udělat. Opět promluvím: „Já tě za nic neviním. A opravdu to nebylo nic hrozného? Protože Sirius to popisoval trochu dramaticky. A Mir, teď mě něco napadlo, myslíš, že kdybych pověřila nějakého skřítka, donesl by teď Sevovi můj vzkaz? Do sovince už se mi v této noční době moc nechce.“ |
| |
| Zmijozel - společenská místnost Pomalu otočím hlavu a dokonce pracně pootevřu oči, abych mohl pohlédnout na Evelínu. "Měla by ses rozmyslet, co tě na něm vlastně přitahovalo," řeknu nakonec, s jistým opovržením nad tak povrchním dívčím okouzlením. "A ujasnit si, co chceš teď. Jestli je to o něm. O tobě. O něčem docela jiném. Pak přijď s otázkami, bude-li ti to připadat... patřičné." Dívka se zavrtí a sklopí hlavu. "Vlastně jsem jen chtěla mluvit s tebou," hlesne. Oheň v krbu zapraská a velké poleno se rozbije do plamenů. Znovu zavřu oči. "Tak si vyber jiné téma." Chvíli je ticho. "To tvoje příjmení, to je náhoda?" zeptám se náhle na něco, na co jsem se chtěl zeptat už dávno, i když teď jsem ji vlastně k řeči povzbuzovat nechtěl. "Není zase tak časté. William byl tvůj předek? Proto píšeš básničky?" Trochu rozhořčené zalapání po dechu je mi příjemným zadostiučiněním. "Nevěděla jsem, že se vyznáš v mudlovské poezii," snaží se odvést pozornost od své maličkosti. Je mi líto, holka, nemáš si zapomínat sešity na stole. "To bych do tebe skutečně neřekla. Severus Snape má recepty lektvarů proložené poezií?" Následuje další chvilka ticha, tentokrát zadumaného. Ty různorodé pomlky začínají být docela zábavné. "Ano, je to jeden z našich předků," připustí nakonec a do hlasu jí pronikne trocha hrdosti. "Není nic, co bych mohl citovat," řeknu po další nezbytné pomlce. "Jenom o něm vím. Narazil jsem na něj náhodou. Dávám přednost méně přeslazeným autorům." Nahrál jsem jí na smeč a ona toho okamžitě využívá. "Méně romantickým autorům poezie, chtěl jsi říct?" zazní zvědavé. "Pouze v rámci všeobecného přehledu," připustím nakonec i tuto nedůstojnou možnost. "Básníci jsou z principu příliš odtržení od reality." "Oni jsou jednou z interpretací reality!" ztratí se z Evelínina hlasu veškeré rozpaky. "Žádný popis, vzorec, obraz... nic ji nepostihne zcela. Oni jsou jeden z jejích odrazů, který má ještě trochu smysl. Je totiž ryze subjektivní bez jakékoli snahy o objektivitu, tím se ale stávají nepodplatitelní, upřímní. A věrohodnější, než kdokoli jiný." "To, co říkáš, má dávat smysl?" přeptám se pro jistotu a odpovědí je mi opovržlivé odfrknutí. Uvědomuji si náhle, že vztek zmizel, rozplynul se pod zaujetím z absurdní debaty. "Když budu chtít vědět, co je realita, rozhlédnu se kolem sebe." "Neochota připustit, že více úhlů pohledu ti rozšíří pohled na svět, je velmi krátkozraké a sebestředné," prská poetka. "Když usoudím, že potřebuji další úhel pohledu, vyberu si k tomu někoho, komu mohu věřit," přichystám si podpásovku. "Třeba Luciuse Malfoye." Zmlkne. Jen na chvíli, to je mi jasné. Kroužíme kolem toho, ale oběma nám to leží v hlavě. Co si ten druhý myslí o posledních událostech. S čím se ztotožňuje. Na čí straně je člověk, který nás oba nesmírně ovlivnil. A jak s tím vším naložit... |
| |
| Velká síň Konečně je po večeři a prefekti začnou odvádět prváky. Nuda ! Zvednu se ze židle a vydám se též do společenské místnosti v naší věži. Snad tam bude někdo známý. Případně se tam složím do křesla a budu doufat, že se brzy dostaví staří kamarádi. I když jistý si tím nejsem. Pokud Sirius dělal, co jsem myslel, že dělal, tak ho do rána neuvidím. A Remus nejspíš někde zachraňuje někoho před Protivou. Kdo ví, kam museli s Lily odejít. Ach Lily. U večeře jsem musel určitě vypadat jako debil. Zatracená práce, musím se sebou něco udělat. Vzchopit se. Protřesu si hlavu a podívám se kolem, abych věděl, kam už jsem došel. Doposud jsem se nechal vést nohama intuitivně. A teď jsem se nacházel před Buclatou dámou a právě prefekt vysvětloval prvákům, co a jak se má dělat. Opřel jsem se o zeď a dál přemýšlel. Není kam spěchat. Nakonec svůj monolog ukončil, řekl heslo a všichni jsme se dostali dovnitř. Tedy nejdříve chumel prváků a pak já. Došel jsem znaven ke krbu kde jsem sedl do křeslo a během chvíle už jsem dřímal. Zdál se mi nádherný sen.... |
| |
| Spálňa: "Keď si odmyslíš faktor ich vzájomných reakcií na seba, tak to prebehlo prekvapivo pokojne. Kúzlo na presunutie ľudí o pol metra do zadu je v ich kliatbovom rebríčku asi to najmenšie." Odpoviem Lily. To by ju malo upokojiť. Ak tí dvaja na seba len zazrú a jeden druhého nežne presunie kúzlom z miestnosti von, tak sa najskôr niekomu sníva. Taká slabá a kladná interakcia medzi nimi je neobvyklá. "No... Ak škriatka nájdeš, nevidím problém. Porušenie pravidiel to nebude. Len neviem, či to spraví bez toho, aby boli svedkovia." Pousmejem sa trpko na Lily. |
| |
| Nebelvír – dívčí pokoj „Dobře. Myslím tedy, že bychom ten incident mohli uzavřít. Jenom pořád nechápu, proč Sev vytahoval hůlku. Vždyť šlo jenom o takové škádlení.“ Jsem z toho všeho poněkud bezradná. Nechce se mi čekat do zítřka, abych mohla se Severusem mluvit. Stejně mám divný pocit, že byse mi vyhýbal. Poté Mirayi objasním situaci se skřítky. „V kuchyni pracuje mnoho hodných skřítků. A pokud máš štěstí, můžeš se s nimi potkat občas i na hradě. Nevím, jestli si pamatuješ, ale asi tak před rokem jsem se seznámila s jednou skřítkou. Je velice milá a říkala, že by mi kdykoliv pomohla. A řekla bych jí, aby ten vzkaz dala Severusovi a dohlédla, ať si jej přečte. Ovšem nevím, jestli její nabídka pomoci stále platí…“ |
| |
| Spálňa "To znie dobre. Snáď ti pomôže." Usmejem sa. A po tom si na niečo spomeniem. "Lils... Ako bolo s Jamesom? Vo vlaku vyzeral fakt zmenený, než si došla." Skoro som zabudla,že nie som jediná, kto má niečo nové so Záškodníkmi. Usmejem sa na Lily povzbudivo a čakám, čo nového sa dozviem. "A nezdalo sa, že by ste sa tento raz pohádali." Áno... Zdá sa, že Lily má predsalen nepriznanú slabosť pre Potterovie Jamesa. A ja pre Bleckoviec Síriusa. To sme to teda dopadli. |
| |
| Nebelvír – dívčí pokoj Uvažuju stále nad možností poslat vzkaz po mé kamarádce skřítce. Nechci ji ale nijak využívat. Poté se zamyslím. Jaké to bylo vlastně s Jamesem? „No, zdál se změněný. Takový klidnější, ale i více zakřiknutý. Hlavně,ať dodrží ten slib a neubližuje Severusovi. Jinak jsme si normálně popovídali. Nedošlo na žádnou hádku. Což je docela nepochopitelné, po tom všem, co jsme si provedli. Bylo to fajn,“ zakončím řeč o Jamesi Potterovi úsměvem. Poté si vemu kousek pergamenu a brk a začnu na něj psát vzkaz pro Seva. „Neboj Mir, píšu, ale poslouchám tě zároveň, jako holky zvládnem více věcí najednou.“ |
| |
| Spálňa Usmejem sa. "Takže si začínaš s Pottríkom rozumieť?" Šibalsky sa usmejem a je jasné, na čo narážam. "Je do teba blázon od prvej triedy." Usmejem sa. Mali by mať obaja rovnakú šancu. James má výhodu fakulty, Séverus detstva. Usmievam sa. Nesnažím sa Lily nakúkať cez plece do dopisu. Miesto toho si ľahnem a hľadím von oknom. "Naozaj som nečakala, že to takto dopadne. Prepáč za problémi so Sevim a za prechádzku k jazeru. Nechali sme sa uniesť." Na tvári mi pohráva jemný pobavený úsmev. "A jak sa zdá, niečo s náš ho vodného rozhovoru a s tvojho a jamesovho, bolo spoločné. Ešte rok a už nás nebudú chrániť steny tohoto hradu a tiež veľa spolužiakov bude stáť na opačnej strane." |
| |
| Nebelvír – dívčí pokoj Kouknu zmateně na Mirayu. „Neřekla bych, že si s Jamesem začínáme rozumět. Prostě se spolu bavíme. A prosím tě. Proč by měl být do mě blázen. To je absurdní myšlenka. Určitě má rád spoustu jiných děvčat.“ Musím se smát. James zakoukaný do mě? To je prostě nemožné! „Právě mě děsí, že už tak brzy budeme muset Bradavice opustit. Musíme se toho ještě mnoho naučit!“ Během našeho povídání s Mirayou pomalu dopisuji dopis pro Severuse. Doufám, že se mi povede jej předat. Úhledně jej složím a napíšu na něj Pro Severuse. Poté vstanu a oznámím Mir: „Jdu zjistit, jestli se to podaří. Půjdu raději mimo ložnici. Během minutky jsem zpět.“ Usměji se na ni a mířím ze dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Lily Evans pro Vyjdu z naší ložnice a opatrně na schodech potichu zavolám: Ellie? Čekám pouze pár vteřin, když se přede mnou ozve pořádné prásk. Rozhlížím se okolo a doufám, že ten hluk nikoho nevzbudil. „Jak se máte slečno Lily?“ zeptá se mě na uvítání skřítka. S úsměvem na rtech ji odpovím: „Výborně Ellie, připravili jste vynikající hostinu, mohla bys to vzkázat ostatním skřítkům? Nechci po tobě chtít moc věcí Ellie, ale mohla bys pro mě něco udělat?“ Hledím na ní s nadějí v očích. Tato slečna mě ovšem nikdy ještě nezklamala: „Slečno Lily, pro vás cokoliv…“ Věnuji ji další úsměv. „Ellie, znáš Severuse Snapea? Patří do Zmijozelu, potřebovala bych mu předat jeden vzkaz. Co nejdříve by bylo možné. A jestli bys mohla dohlédnout, aby si jej přečetl.“ Skřítka kývne hlavičkou na souhlas a já jí podávám složený papírek s nápisem Pro Severuse. „Zvládnu to, slečno Lily, Severuse Snapea najdu a předám mu váš vzkaz. A budu čekat, než si jej nepřečte!“ Ještě Ellie dám do ručky malou čokoládku. Poté Ellie zmizí hledat Seva. Objeví se před Sevem a vnucuje mu vzkaz. Ellie – skřítka má pověření zůstat, dokud si Severus vzkaz nepřečte. Po rozbalení si může přečíst… Milý Seve, opravdu nevím, co se stalo. Vždyť jsme si cestou do Bradavic tak hezky popovídali. A potom se dozvím, že došlo k nějakému incidentu mezi tebou, Mirayou a Siriusem. Neviním nikoho z vás. Jenom mě strašně moc mrzí, že jste na sebe vytáhli hůlky. Seve, a pak ses ke mně ani nepřipojit v kočáře. Čekala jsem na tebe. Ve Velké síni ses na mě skoro ani nepodíval. Opravdu nechápu, co jsem ti provedla, drahý Severusi. Nechci, abys byl na mě naštvaný. Vnitřně mě to ničí. Doufám, že vše bude v pořádku… Mám tě ráda Seve Tvá Lily… |
| |
| Spálňa "A prečo by nemal? Spomínaš si, že by si ho niekde niekedy videla tak často s dákou inou, ako sa venuje tebe? Priznávam, je troche detinský a škôlkarsky. Tie prejavy pripomínajú muklovských chlapcov, keď ťahajú svoje vysnívané dievča za vlasy a podobne." Predstava Jamesa a Lily, ako dvoch detí a pieskovisku v muklovskej škôlke sa nedá ustáť a musím sa rozosmiať. "A u Seviho je to neprekonateľná detská láska." neodpustím si to. Snáď jej konečne dôjde, prečo sa neznášajú. Opäť však zvážniem. "Hej. Dva roky. Už vieš, čo chceš robiť po škole? Ja jednoznačne aurora, ako otec." Lily vstane a ide odoslať dopis. "Dobre Lils, počkám ťa." A zatiaľ vbehnem do sprchy a do pyžama. |
| |
| Nebelvír – dívčí pokoj Během minutky se opět vrátím do ložnice a znovu přisednu k Mirayi. Stručně oznámím: „Provedeno!“ Musím trochu zavzpomínat, o čem jsme se předtím vlastně bavili, abych mohla na předchozí téma navázat. Překvapeně na Mir pohlédnu a odvětím: „Opravdu si nemyslím, že by mě James nějak zvlášť měl v oblibě. Už jenom kvůli Sevovi. A že by do mě byl zakoukaný Severus. To je ještě větší nesmysl. Prostě jsme kamarádi. Velice dobří kamarádi z dětství.“ Opět na mě dolehne tíživá pravda toho, že v Bradavicích trávíme poslední dva roky. Tolik jsme toho zde dokázali, tolik jsme se toho naučili. A ty zážitky. Jsem si jistá, že odchod opláču. „Já mám také jasno. Stejně jako tebe mě láká profese bystrozora. Vůbec nevím, co jiného bych mohla dělat. Ale vím, že tohle bude ještě těžká cesta. Budeme se toho muset ještě spoustu dozvědět a naučit. Pravděpodobně nám nebudou stačit věděmosti pouze z Bradavic.“ A povzbudivě na ni mrknu… |
| |
| Spálňa "Lils... Mám dojem, že o chlapoch vieš ešte menej, než ja." Pozriem na ňu. "Tak ti niečo poviem. Vieš, o kom James vkuse hovorí so svojimi kamarátmi? O tebe. Jeho prejavy sú, aké sú, ale je to fakt. Chce ťa. A Sevi... Prepáč, ž ti to hovorím, ale žiadne priateľstvo dvoch ľudí opačného pohlavia nekončí bez toho, aby sa aspoň jeden z nich zamiloval." Usmejem sa. Keď začne hovoriť o auroroch... "Moja reč, Lils... S otcom som časť prázdnin študovala kliatby a proti-kliadby a sparrovala. A už dáku dobu mám prístup do Zakázaného Oddelenia v knižnici. Po škole si asi vezmem trojmesačný rýchlokurz OPČM a ČM v Durmingstone. Ak chceš, môžeme ta ísť spolu." Usmejem sa na d predstavou, že by sa nám tie dva roky natiahli ešte na tri mesiace, aj keď v Durmingstone. |
| |
| Nebelvír – dívčí pokoj Musím se upřímně smát. „Jistě, že toho vím o chlapcích málo. Prostě jsem o nich nějak nestihla ještě nic zjistit. Ale stejně se mi zdá, že tvá teorie Jamese a Severuse zakoukaného do mě je nesmyslná. A James většinou mluvil s Poberty určitě o nějakých plánech, jak nadělat další neplechu. Proč by se bavil o mě…“ Tímto opouštíme debatu o chlapcích a pouštíme se opět do plánování naší budoucnosti. „No Mir, to vypadá, žes o prázdninách pilně procvičovala. Já se asi do studia pustím letos v Bradavické knihovně. Tedy jestli bude čas. Profesoři jsou prý v posledních dvou letech studia naprosto urputní. A určitě bych s tebou chtěla jít na ten rychlokurz. Mohla by to být zábava a přitom se naučíme spoustu věcí…“ Ať to chci přiznat, nebo ne, opravdu se už budu muset připravovat na mou budoucnost… |
| |
| Spálňa Ách, jo. Povzdychnem si a ďalej ju nepresviečam. Budem to po tom musieť spomenúť Sírimu. V duchu sa usmejem. "Hej, nezaháľala som a tieto dva roky budú naozaj kruté. Už žiadne zaháľanie a hranie sa." Odo mňa to znie divne. Študujem dosť a známky mám tiež viac, ako dobré. "Hlavne sa sústreď na OPČM a carovanie. Ešte lektvary. Ostatné ni sú na toľko dôležité." A zase... Hovorí to človek, ktorý si na hlavu nabalil kopu voliteľných predmetov, že ich ledva stíha. Kam zaradím metlobal a Siriho, ostáva záhadou. "Možno dokážeme presvedčiť aj chalanov, aby sa na rýchlokurz pridali." |
| |
| Nebelvír – dívčí pokoj Na co se mám více soustředit: OPČM, Kouzelné formule, lektvary, přeměňování,… je toho spousta. A když už se mi nějaký předmět zdá docela zbytečný, tak si zase vzpomenu, že jej můžu využít. „Většina letošních sedmáků říkala, že po nich profesoři chtěli tolik věcí, jako by OVCE skládali až v šestém ročníku. Asi se z toho zblázním. Ale opravdu musím teď pořádně zabrat s učením.“ Slibuji sama sobě, že budu tyto dva roky plná studentka! Pokud dva roky plně budu věnovat studiu, určitě se mi to vrátí v práci. A já chci být bystrozorkou. Proto musím být dobrá. Pak si vzpomenu na něco, co nám oznámil Brumbál: „Mir! Letos bude Pohár tří kouzelníků. Chápeš to? Je to něco naprosto úchvatného. Uvažuji, zda se přihlásit, ale taková konkurence. A stejně si myslím, že vyberou nějakého chlapce…“ |
| |
| Spálňa: "Nezblázniš sa. To bude v pohode." Usmejem sa na ňu. "S tvojimi známkami? Veď ti sa ani učiť nemusíš." "No... Čo sa mňa týka, určite sa prihlásim a ty by si mala tiež. Bude to životná šanca. Ak ťa vyberú, znamená to, že si najlepšia v ročníku a dostaneš akúkoľvek prácu, akú chceš. A čo viac, sme šiestaci. Ak ťa vyberú, si lepšia, než tí o rok starší." Usmejem sa. Krásny spôsob, ako to natrieť všetkým tým čistokrvným šmejdom. A ak vyberú dievča... Óch, to sa bude dobre uťahovať so Záškodníkov. Rozosmejem sa. |
| |
| Nebelvír – dívčí pokoj Jaké by to asi bylo, kdybych byla vybrána. Kluci by byli asi překvapeni. Ti, co nesnáší nás z nekouzelnických rodin, by pukali zlostí. „Ale Mir, jaká je pravděpodobnost, že by mě, nebo tebe vybrali. Bylo by to samozřejmě skvělé…ale nedokážu si to představit.“ Můj zasněný pohled mluví za vše. Představa těch dobrodružství, která někdo v poháru zažije, je tak vzrušující. Poté se opět zamyslím. „Ale asi máš pravdu, přihlásím se. Ta reputace pro ty, kdo by byli vybráni. To vážně znamená, že jsi nejlepší. A určitě by na Ministerstvu rádi přijali bystrozory, kteří patříli mezi ty dobré již na škole. A za zkoušku nic nedáme…“ |
| |
| Spálňa "Hej. A vieš si predstaviť, ako by Záškodníkom padol hrebienok? Nie oni, ale niekto iný. pochybujem, že na tú možnosť vôbec pomysleli." Naďalej sa smejem. "Hej... Stavme sa s chalani, či vyberú niekoho z nich alebo nás. O jednu rundu ďatelinového piva v Medových Labkách. Usmejem sa hravo. Mohla by byť zábava byť šampiónom. Pozriem von oknom a spomeniem si na polnoc. Ajeje. My sme to neodvolali. Zasnene sa usmejem. "Som šťastná..." |
| |
| Nebelvír – dívčí pokoj „Myslím si, že James a Sirius se budou chtít přihlásit určitě. Nevím jak Remus a Petr. Ale určitě by jim to trochu srazilo sebevědomí, kdyby zjistili, že za šampiona vybrali jednu z nás. Chtěla bych vidět jejich pohled.“ Zasněně se zadívám do dáli. Ten pohled by stál za to. „A klidně se s nimi můžeme vsadit, nevidím důvod, proč ne.“ Usměju se na Mirayu. Jakmile z ní vypadne, že je šťastná, jemně se uchechtnu a povídám: „Co všechno ten Sirius dokázal…“ |
| |
| Spálňa Usmejem sa. "Čo..." Na chvíľu sa odmlčím. "Ťažko povedať. Sama tomu dosť dobre nerozumiem a nemôžem uveriť. Ešte včera by som ti povedala, že je to nafúkaný čistokrvný babrák a že je zázrak, že je v Chravromile... Dnes sa zdá,že som ho nepoznala." Hľadím von cez okno. "Je iný, než som si myslela." Je to tým, že sme to on a ja alebo čím. Keby to bola dáka iná alebo dáky iný, bolo by to rovnaké? "Prepáč Lils... Dnes ešte asi raz porušíme pravidlá." Usmejem sa na ňu. |
| |
| Zmijozel - společenská místnost Nadskočím leknutím, když se před námi náhle objeví skřítek. Nemálo mě to zaskočí. Moc jsem jich během pobytu v Bradavicích nepotkala - a tenhle se tu najednou ukazuje sám od sebe. I ostatní hovory v místnosti tichnou a všechny hlavy se otáčí po skřítkovi, kterému ta pozornost zjevně moc dobře nedělá. Zrovna teď! prokleju tu ztracenou chvilku se Severusem, tak vzácnou při jeho odtažitosti. Než ho znovu někde ulovím, už se bude špatně navazovat na narážky ohledně Luciuse. I když, třeba to nevadí, skřítek sebere nějaké to smetí, nebo kvůli čemu přišel, a zase zmizí... "Dopis pro pana Snapea!" zapiští skřítek a natáhne ručky s lístkem Severusovi div ne pod nos. Vidím, jak se Severus mračí, bere si, s výrazem nejvyšší podezřívavosti, lístek do ruky; jak ho chce strčit do kapsy a jak ho skřítek začne přesvědčovat, že si ho musí přečíst hned, až ho k tomu skutečně přiměje. Skřítek mu přitom upřeně zírá do obličeje. Dá mi skutečně práci nezačít se smát, když vidím, jak se mu ve tvářičce postupně šíří úleva a s poledním řádkem práskne a zmizí. Ne tak v Severusově. Ten se mračí možná ještě víc než před chvílí, i když mi to sotva přišlo možné. "Copak, Snape," ozve se zezadu posměšné, "snad nám neutečeš na rande?" "Kdepak," odpovídá hned druhý. "Zapomněl si doma medvídka na spaní..." Jedno vím jistě - pokračovat v hovoru nebudeme. Protáhnu se. Jídlo mi příjemně slehlo, teď usnu raz dva. "Dobrou," vezmu do ruky pramínek vlasů a polechtám ho, mimoně nevnímajícího, na tváři. "A moc neponocuj, broučku," pozlobím ho tím nejspolehlivějším způsobem. |
| |
| Nebelvír – dívčí pokoj Zaujatě Mirayu poslouchám. Je to trochu nezvyklé, po těch letech, co jsme na Poberty moc hezkých slov nenašly. Ale neříkám, že tato změna je nepříjemná. „Jsem ráda, že se s ním máš dobře. Uvidíme, jak vám to spolu bude klapat. Přeci jenom, jeden den neznamená vše. A určitě jej stihneš poznat ještě více…“ Jsem zvědavá, jestli se díky Siriusovi změní nějak vztah mezi mnou a Mirayou. Samozřejmě jsem ráda a přeju ji to. Možná budeme mít na sebe trochu méně času. Ale hlavně když bude šťastná… Vykouknu z okna a zeptám se: Jak jako porušíš pravidla? |
| |
| Spálňa "Nerieš." Usmejem sa na Lily. Pravdepodobne by ma inak zabila. "O.K. Idem do klubovne. Ak chceš, pridaj sa, ale bude to nuda." Vytiahnem z tašky veľkú čiernu bychlu. Proti-kliatby a kliatby 12. storočia od J.L. Mamphusa Na nohy si obujem tmavozelené pantofličky a zamierim do klubovne. Pyžamo je tiež zelené a zamatové. Posadím sa do kresla pred kozub a otvorím knihu 785. strane. Proti Impériusu... |
| |
| společenská místnost Když dorazíme do hradu tak než se vzpamatuju všichni se jaksi vytratí. Příliš zbrklí. Napadne mne a jdu o něco později pomalu do naší společenky.Když dojdu k obrazu řeknu heslo a vejdu dovnitř.Spatřím tam nejprve Jamese jak spí v křesle a pak Lily a Myr jak si povídají. Kývnu na pozdrav a dojdu k Jamesovi a zlehka mu položím ruku na rameno. Je sice hezké, že si na mě čekal Jamesiku ale teď hybaj do svý postele co si jinak ještě pomyslí dívky. Ušklíbnu se na něj a pak dodám. Všichni by jsme si měli odpočinout tuším že zítra bude náročný den. DOdám i k děvčatům. |
| |
| Zmijozel - společenská místnost Dnešní den byl příliš dlouhý. Stalo se toho příliš mnoho. A já jsem příliš plný dojmů, než aby mě mohlo něco ještě skutečně překvapit. Skřítce, která se objevila se vzkazem, se to málem podařilo. Projela mnou rázem řada emocí. Nepříjemný pocit, že se Myraia dožaduje odpovědi na svou omluvu. Hraje to na obě strany. Chce mě zesměšnit. Úlek, když jsem poznal Lilyno písmo. Stalo se něco? Trapnost, když skřítka tak neodbytně trvala na tom, že musím dopis okamžitě přečíst. To se tu mám přetahovat se skřítkou? A víc než rozporuplné dojmy, když jsem konečně dočetl. Lily...? Docela jsem zapomněl, že tu nesedím sám. "Sakra, Evelíno," vyletěl jsem půl metru do vzduchu, když mě zašimrala vlasy. Jen tak tak, že jsem jí nechtě jednu nevrazil. "Mizím," zdvihla ruce, jako když se vzdává, a smála se. "Dobrou," odsekl jsem a vrátil se k dopisu. Přečetl jsem si ho ještě třikrát. Samozřejmě tu byla jistá možnost, že byl myšlen naprosto upřímně. Při pomyšlení, co musel vykládat Black o tom incidentu v kupé... litoval jsem, velice jsem litoval, že jsem nepoužil razantnější kouzlo. Na druhou stranu, Lily strávila s Jamesem, Blackem a blecháčem většinu cesty vlakem a celý večer. Je docela dobře možné, že ji navedli, aby mi ten dopis poslala. To by byl jejich styl - předstírat přátelství a pak podkopnout nohy. Tolik výčitek v jediném dopise. Možná oprávněných. "Accio pergamen," mávnul jsem hůlkou. Cítil jsem za svou povinnost odepsat. Pokud to považovala za tak naléhavé, aby nepočkala ani do rána... Jen jsem nemohl přijít na to, co napsat, aby to nevyznělo příliš vyčítavě. "Skřítko," pronesu tiše směrem ke krbu. "Jsi tu? Můžeš odnést odpověď." Ani mě nepřekvapilo, když se opravdu objevila. Dnešek byl opravdu velmi dlouhý. |
| |
| Nebelvír – Společenská místnost Následuji Mirayu, ale nechám ji samotnou číst si knihu. Kdyby se se mnou chtěla nějak zvláštně vybavovat, určitě by si o to řekla. Lupin nás upozorňuje, že bychom si měly odpočinout. „Ale Remusi, nech to na nás. Alespoň já vím, co zvládnu.“ Věnuji mu vřelý úsměv a posadím se do křesla blízko krbu. Na stolku vedle mě leží pár čísel Denního Věštce a tak se jednoduše pustím do pročítání. Anebo mi to alespoň dává možnost přemýšlet. Dnes se toho stalo mnoho. Samozřejmě, Věštec je plný tragických událostí, což mi na náladě nepřidává. Zdá se, že o té hrozbě nikdo nepřehání… |
| |
| soukromá zpráva od Severus Snape pro nevím, co... (co ti navykládala Myraia a Black, ale vzhledem k tomu, že ti dva mají na to, aby si tě zpracovali po svém, veškerý čas a prostor, nemá vůbec smysl tu s nimi začít polemizovat) ...jsi se mohla dozvědět o té drobné záležitosti ve vlaku, nicméně nehodlám se obhajovat. Bylo to pouze mezi Blackem a mnou a šlo o zanedbatelnou drobnost. (když pominu ten fakt, že ten hajz Black si vymyslel cosi o útočení zezadu! Promerlina, co chtít od kohokoli z Blacků?! Jsou prohnilí do morku kostí.) Nicméně podle informací, které jsem dostal, a které byly v souladu s tím, co jsem později viděl při hostině (kdy tě ten zatracený Potter svlékal očima a kdyby mohl, odtáhl by tě do houští stejně jako Black tvou, tak skvěle vybranou, "nejlepší kamarádku") ...jsi se dobře bavila. Neměl jsem tě v úmyslu rušit, jak se ostatně od přítele sluší a patří. (vždy kamarád, že, Lily, navždy jen kamarád... nemám nárok požadovat, aby ses držela dál od lidí, kteří mi soustavně otravují veškerý čas v Bradavicích...) Samozřejmě tě rád uvidím. (tvůj) (napiš to!) (tvůj) Severus Dopis studený jak psí čumák... kéž bych se dokázal zbavit pocitu, že ho dostane nebelvírské čtvero do rukou. Necím potřebu je bavit na svůj účet. |
| |
| soukromá zpráva od Lily Evans pro Ellie se objeví vedle mě, ale stejně nadělá poněkud rámus. Předá mi dopis a do jeho přečtení stojí vedle mě. Poté ji potichu poprosím: „Mohla bych po tobě požadovat tuto službu ještě jednou?“ S úsměvem mi přikývne a já vezmu ze stolečku pergamen a brk. Milý Seve, ani nevíš, jak jsem ráda, žes odepsal. Měla jsem strašné výčitky, že jsi na mě naštvaný. I když jsem neviděla důvod. S Potterem jsem byla v kupé. Ale to proto, že jsem šla původně za Mirayou. A když ona se Siriusem odešli, bylo již neslušné ho tam nechat samotného. Ale slíbil mi, že tě nechá na pokoji. A Severusi, ty mě jako můj kamarád můžeš rušit vždy. Jsem zde přece pro tebe! Spíš jsem měla pocit, že se na hostině bavíš mnohem více než já. Když jsem sem tam nakoukla k vašemu stolu, bavil ses často s Evelínou, i když ve vlaku si z ní moc šťastný nebyl. Já jsem si sedla vedle Mirayi, je to má nejlepší kamarádka. Za to, že ona seděla s Potterem, Blackem a ostatními nemůžu. Jestli sis totiž nevšiml, kočárem jsem dorazila později než ostatní, neboť jsem marně čekala, že bys mohl chtít jet se mnou. Těším se na Tebe Tvá Lily „Ellie, víš co máš dělat? Přesně jako minule?“ Skřítka opět přikývne a potvrdí: „Jistě slečno Lily.“ To už mi ale zmizela z dohledu… |
| |
| Zmijozel - společenská místnost Už i já se chystám ke spánku, když se znovu objeví skřítka s dalším vzkazem. Tentokrát už neriskuji a bez odporu si dopis přečtu přímo před ní. Ve skutečnosti mi ale oči skáčou po řádcích, aniž bych je skutečně vnímal. Až když skřítka zmizí, dokážu si ho přečíst v klidu. Nad výčitkami ohledně Evelíny se napřed trochu naštvu, ale psaný text má jednu výhodu - reakce až když člověk zase vychladne. Tak ono je zdvořilé zůstat s Potterem - s POTTEREM! v kupé. A není snad ještě samozřejmější odpovídat lidem u jednoho stolu? Já ale ve skutečnosti chci, aby ten dopis byl myšlen tak, jak byl sepsán, bez jakýchkoli vedlejších úmyslů. Vadí mi představa, že je Lily rozzlobená nebo ustaraná. Jak moc by mohlo být všechno jiné, kdybychom byli ve stejné koleji... Tentokrát mám odpověď sepsanou rychle. "No tak se ukaž," řeknu a strčím skřítce, která se opět objeví po svém skřítčím způsobu, vzkaz do ruky. "Jdu spát. Do chlapeckých ložnic nechoď," nakážu jí ještě, protože, ač skřítka, není mi příjemné, že by se tam promenádoval kdokoli ženského pohlaví. "Odevzdej vzkaz a vrať se ke svým povinnostem," dodám k jí ještě, snad dost přesně na to, abych ji ušetřil případného čekání. V ložnici je všechno stejné jako loni. Stejná postel, stejné kufry v jejím čele, jen zase o trochu odřenější. Ostatní také ještě nespí, i když jsou už většinou v pyžamu. Zamávám hůlkou, aby se věci z kufru přemístily kam patří a ručně dorovnám to, co se zcela nezadařilo. Tahle domácí kouzla mi nikdy nijak zvlášť nešla, ale nemám balení a vybalování tak moc rád, že je to dostatečná motivace se je naučit. V klidu své postele, za zataženými závěsy, si pak v doprovodu neveselých myšlenek postupně propadnu do spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Severus Snape pro nejsem naštvaný, ty nebuď naštvaná. Nic se mezi námi nemění, jenom je příliš mnoho lidí okolo nás a možná bude chvíli trvat, než se dostaneme do svých obvyklých vyšlapaných kolejí. Dobře se vyspi, uvidíme se zítra. Severus Na svou odpověď jsem docela hrdý. Možná, že to nastudování si knih "Jak ženy myslí" a "Projevte svou empatii pro větší úspěch u žen" přineslo své ovoce. I když bych raději umřel, než bych přiznal, že jsem něco takového četl. Vzkaz obsahuje všechny doporučené body: laskavé oslovení ("to, co vám připadá jak přecitlivělost, tam ženy začínají uvažovat, že je nějaký cit vůbec vložen!"), ujištění ohledně svého stavu, starost o její i básnický obrat. Též zájem o její blaho. Vlastně je to stejné jako recept na lektvar. I když osobně nevidím rozdíl mezi "V pořádku, uvidíme se zítra"... ženy jsou zkrátka jiný živočišný druh. |
| |
| Hostina-společenská místnost Po večeři jsem odešel do své ložnice, ani jsem se ve společenské místnosti nezdržel, pomyslím si. No začnu rychle vybalovat a číst si knihu obrany proti černé magii. Když už zavírám knížku tak přicházi Severus,chvíli ho nenápadně sleduji jak se kouzlama snaží vybalit a potom už jdu spát. |
| |
| Zmijozel - ložnice Mám nové pyžamo. Nejsou na něm medvídci, srdíčka ani roztomilé víly. Je v příjemném, tmavě zeleném odstínu, který mi ladí s hnědýma očima (ne že by to měl kdo šanci ocenit). Jsem skutečně ráda, že jsem doma rodiče přesvědčila, že se mi nespí lépe, pokud jsem oblečená jako prvňák. Přesunuji věci na nočním stolku sem a tam, až se náhle odhodlám. "Bello," přiloudám se ke spolužačce, která obývá vedlejší postel. "Chtěla bych se tě na něco zeptat. Vlastně o něco požádat. Je to takový... no..." Zaváhám. Náhle mi to přijde jako velice špatný nápad. "Ale ty bys asi stejně řekla ne," shrnu výsledek svých úvah a podrbu se hůlkou ve vlasech. |
| |
| Z Velké Síně přímo do nárče ložnic Zmijozelu Mason .. Hluboce zazívám. Rozdělování prvňáčků se zrychlilo, takže v za chvíli už začal Brumbál s další ze svých sáhodlouhých řečí. Mason .. připomíná mi to něco ..? Byla jsem tak zvláštně unavená. Cítila jsem, že za chvíli neovládnu bdění, a přece se má mysl byla čilá. Nechápala jsem to. .. ne, nepřipomíná .. Na stole se objevilo jídlo v lehkém odsunu od mě, jelikož jsem měla ruce položené na stole. Všichni se dali nejprve do jídla a tak jsem následovala jejich kupříkladu. Neměla jsem chuť se cpát jako Theo či Rosier, vzala jsem si jen palačinku a do toho limonádu a byla jsem sytá. Všichni začali horlivě debatovat o Turnaji Tří Kouzelníků. Turnaj .. přihlásím se? Začala jsem uvažovat a naslouchala Evelíně a její přítelkyni. Přihlášení je krásné, ale co když mě vyberou? Nu což .. Pokrčila jsem rameny. Ne nadarmo mě otec celé léto zatěžoval výukou. Alespoň nově nabyté schopnosti nějak využiji. Jinak by přišly nazmar. Následné dohadování Bartemiuse se Severusem mne nechávalo chladným. Ano, Skrk byl tím, který by se snad dal považovat za nejlepšího přítele, měl mou důvěru, avšak má ústa dnes byla jaksi .. němá. Neměla jsem ten pocit, že bych do jejich banálního sporu měla jakkoli zasahovat. Při odchodu ze síně na mne sice Bartemius vrhl provinilý pohled ale bylo mi to vskutku jedno. Mým božstvem a hlavním zájmem byla nyní postel. Mou hlavu zaplavily myšlenky o její měkkosti a krásné bělosti a já už se viděla jak usínám. Ach ano, Zmijozelská ložnice bude to nejlepší rozhodnutí .. Zmijozelská místnost neztratila za to léto svou pověstnou tajemnost, v podvečer se vždy krásně usedalo do křesel u krbu a člověk si plnými doušky užíval nádherné zelené, která byla v tom šera neodolatelná, já však na tento čin dnes neměla pomyšlení. V ložnicích jsem byla jedna z prvních. Vše bylo jako loni, stejné závěsy barvy zeleno stříbrné, honosné postele s nebesy, ach, ano, pověstná myšlenka o zálibě Zmijozelů v luxusu byla na místě. Ach, ano, to je to co potřebuji .. Ulehala jsem do měkoučké matrace a přikrývala se tou nejjemnější peřinou. Ach jo, co teď? A ne a ne usnout. Jistě, tělo bylo znaveno, avšak mysl byla stále čilá a nehodlala se nechat otupit. A tak jsem zavřela oči a přemýšlela jsem. Cože to Brumbál povídal o vzestupu Temného Pána? Že jeho moc stále roste a více čarodějů se k němu přidává? Výtečně. Neodpustila jsem si samolibý úsměv. Míň výletů do Prasinek? To přežiju .. Náhle jsem zaslechla, jak se dveře ložnice otevřely a pak známé pískaní. Ach, to je jen Evelína .. Mé smysly se znovu uvolnily a já se nadechla. Snad usnu .. S příjemnými myšlenkami na Temného Pána jsem hledala říši snů. Konečně jsem našla cestu do ní, už, .. ,, Bello ..“ To bylo o infarkt! Mé srdce tlouklo. Takhle mě vyděsit, Merline, když se snažím usnout, a vůbec, proč jsem vlastně neslyšela její kroky? „ Chtěla bych se tě na něco zeptat. Vlastně o něco požádat. Je to takový... no...“ Evelína se ve své řeči zasekla. Zamrkala jsem posadila se a opřela zády o zeď. Vypadala, že přemýšlí, jestli to byl dobrý nápad, oslovit mě. Zamračila jsem se. „ No?“ pokusila jsem se jí pomoci. Když už mě takhle nepěkně vyleká, chci vědět důvod .. „ Ale ty bys asi stejně řekla ne,“ nezmijozelsky a bojácně z toho vycouvá a začne se prohrabovat hůlkou ve vlasech. Má nový pyžamo, uvědomuju si, a překvapivě ne s králičky, vílami, či jinou havětí jak je u ní zvykem. Ušklíbnu se. Jsem zvědavá. ,, Ale no tak, svěř se hodné tetičce Belle. Co když, ..“ usměji se na ni: ,, .. co když řeknu ano?“ ušklíbnu se znovu a tentokrát si začnu hrát s vlasy já. Zajímalo by mě, co po mě chce a zrovna po mě .. |
| |
| Zmijozel - dívčí ložnice "Silencio," zahuhlám s hůlkou v ruce. Ostatní nemusí slyšet, o čem se tu bavíme. Ne že by se o cokoli staraly - předvádění nových svršků jim ještě chvíli vydrží. "Nevzbudila jsem, tě?" ujišťuji se, ale spíš oddaluji, co jsem chtěla říct. "Jen jsem si tak říkala..." V duchu se kroutím jako červ na háčku. Proč jsem si to nepromyslela dřív? Tááák, a dost! Prostě se zeptám. "Jesibysiměneohaučitčenoumgii," vyrazím ze sebe tempem přímo kulometným. Když Bella jenom posměšně nadzdvihne obočí, zoufale se zašklebím, ale pak se začnu smát. "Chtěla jsem tě poprosit, jestli bys mě nenaučila nějaké základy černé magie," zopakuji spořádaně. "Určitě toho umíš - spoustu! A já mám pocit, že do Obrany a vůbec do podstaty... neproniknu, když..." rozhodím rukama. Určitě ví, co chci říct. A nejspíš mě pošle do háje. Ale třeba nepošle. |
| |
| Dívčí ložnice Zmijozelu Já a učit někoho černou magii ..? Zamyslela jsem se. Evelína po mě chce abych ji učila černou magii. Hnědovláska na mě hleděla tak nadějně a s otázkou v očích. Naučit Evelínu černé magii .. Bylo pravdou, že Wordsworthová v Obraně proti Černé magii úplně neplavala a některé kouzla jí většinou šla. Ale většinou jí to bylo jedno, když uhrála Obranu na jedničku. Učitelé si s ní občas nevěděli rady, ale jelikož se snažila, pokoušeli se jí dávat lepší známky. Ovšem jinak jí byla podle jejích slov Obrana celkem i ukradená. Tak proč by tak najednou chtěla zlepšit ..? Nechápala jsem. Pak mě to trklo. Och jistě .. Samolibě jsem se usmála. Tak Turnaje se jí zachtělo?Ano, ano, mohla bych drahou Evelínu něco přiučit, ovšem .. V mysli jsem se zarazila. Nebude pro mne konkurencí, když jí předám pár svých schopností? Ale .. stejně ji nezvolí, ona není ten typ, který by měl v tomto zrovna velkou naději .. naučím ji pár jednoduchých ale silných kouzel z černé magie a obě budeme spokojené. Ona se bude cítit, že je o něco lepší a já .. já budu zase jednou duševně spokojená, že jsem vykonala jednou za rok dobrý skutek .. ,, Nu dobrá, .. možná bych tě mohla něco málo přiučit, ..“ ušklíbla jsem se. Zatvářila se nadšeně a jistě se sotva držela na uzdě, aby mne neobjala. Často své emoce dávala najevo. Ach, jak málo stačí k radosti .. ,, Ovšem ..“ odmlčela jsem se a ona se zarazila. Zkoumavě na mě pohlédla. ,, Dovol mi otázku, ..“ šla jsem kolem horké kaše a natahovala to : ,, .. je to kvůli Turnaji Tří Škol?“ Tak, kvůli čemu jinému by to asi dělala? Evelína by kvůli malé věci do velkého boje nešla.Ach, my Zmijozelé .. |
| |
| Zmijozel - dívčí ložnice Nadšeně zazářím. "Tak to je přímo skvělé! Kdy začneme? Nemusí to být vyložně hned, stačí zítra," popichuju ji trochu. Ale radost nijak nepředstírám. Nedělala jsem si zvlášť velké naděje, že bude souhlasit. Otázka mě trochu překvapí, ale vlastně je zákonitá. To jenom že jsem se už ohledně sebe rozhodla, mi najednou přijde zvláštní, že by to ještě někdo mohl vidět jinak. Zavrtím hlavou. "Chvíli jsem si s tou myšlenkou pohrávala," připustím, "přihlásit se, ta představa je lákavá. Ale myslím, že by se mi nelíbilo, kdyby mě vážně vybrali. Známky mám slušné, ale tohle není jako složit OVCE. Myslím, že tam půjde vážně o krk. Nejsem zase tak dobrá. Praxe mi chybí skoro úplně." Nadechnu se. "A to vědomí bylo jedním z faktorů, proč jsem tě o to chtěla požádat. Když se chci... éééé. Zamotávám se do toho." Pohlédnu ke stropu, k oknu, na Bellu, na vlastní vlasy, které si namotávám na ukazováček. "Za prvé. Obrana proti černé magii je užitečný předmět, ale bez toho abychom se naučili alespoň základy černé magie jako takové, mi přijde trochu o ničem. Chybí tam to skutečné pochopení. Bráním se proti něčemu, co skutečně nevím, jak probíhá. Za druhé, připadám si bezmocně jenom s obrannými kouzly. Někdy je třeba i zaútočit. Za třetí, jsem zmijozel a zmijozel bez pár kapec černé magie je jen ještěrka bez nožiček." A za čtvrté, mám jistou drobnou potřebu umět zapůsobit, když by na to přišlo. "No. Tak asi tak." |
| |
| Nebelvír – Společenská místnost Sedím nad Sevovým dopisem. Snad je tedy všechno v pořádku… Chci si přečíst další výtisk Věštce, když mi dojde, že už jsem opravdu unavená. Vstanu, protáhnu se a oči mi sklouznou ke krbu. Blízko něj sedí v křesle James Potter a pospává. Mám ho vzbudit? Chvíli nad tím uvažuji, koukám se kolem. Téměř nikdo už tu není. A je možné, že James by tady mohl tak pospávat až do rána. Přistoupím tedy k jeho křeslu. Chvíli jej pozoruju. Ve spánku vypadá tak spokojeně. Nechápu, jak si Miraya může myslet, že ke mně něco cítí… Položím mu dlaň na pravé rameno a jemně zatřesu. Jemným hlasem dodám: „Jamesi, vstávej! Nechceš si jít raději lehnout do postele?“ |
| |
| Nebelvírská společenská místnost Spokojeně sedím zavrtán v křesle a spím. Spánek mám příjemný, ač pohodlí křesla není nejlepší. Avšak když se někomu zdá o Lily Evansové, těžko může mít špatný spánek. Možná proto mám na tváři takový lehký úsměv. Sen popisovat raději nebudu. Za chvíli mě někdo položí ruku na rameno a snaží se mě vzbudit. Kšáá, kšáá, zlá noční můro. Dej mi pokoj a nech mě snít. Lehce se ošiju a zavrtám se hlouběji do křesla. A samozřejmě sním dál. Po chvíli se ozve další hlas. Ale ne mužský, ale dívčí, andělsky krásný. Hned na to mi dojde, že se jasně shoduje s hlasem Lily, té Lily, o které se mi zdá. Teď si jen přeji, aby se můj sen stal skutečností, ač je to více než nepravděpodobné. Pomalu otevřu nejdříve jedno oko, abych se ujistil, že jsem se nezmýlil a abych si udržel sen v podvědomí. Je to ona ! Otevřu tedy oči obě a matně si vybavím její slova. "Ahoj Lily... Ehm... Jo, do postele...ehm...jo jasný," zablekotám při představě, která se mi mihne hlavou. Pro jistotu si rychle promnu spánky, abych náhodou neprovedl něco nehodného. "Asi nevíš, jestli už tu byl Sirius že?" zeptám se jí. Měl jsem na něj počkat, ale raději jí nebudu říkat proč. |
| |
| kolej Když vidím jak mě James ignoruje a že se pak nechá vzbudit od Lily semknu rty do pevné linky.Stojím opodál od nich a on mě musí zahlédnout. Tak si to užij.... Odvrátím znechuceně pohled jinam a rázným krokem kolem nich projdu.Při tom s největší pravděpodobností slyší James i mé zavrčení když ho míjím. Jo čekám na něj jak vůl,tahám je z problémů a jak se mi odvěčují....pche.... Lomcuje se mnou hněv a mé kroky se zaduněním vyjdou po schodech a pak se jen ozve jak se decentně zabouchnou dveře né tak abych někoho vzbudil ale dost na to aby bylo z toho cítit co si myslím. Konečně sem na pokoji kde jsem zatím sám protože jsou všichni mí spolubydlící bůh ví kde a vůbec mě to už nezajímá.Mávnutím hůlky si vybalím kufr a pak se převleču a lehnu si do postele.Pak s rukama za hlavou a tvrdým výrazem ve tváři koukám do stropu. |
| |
| Nebelvír – Společenská místnost James po probuzení vypadá trochu zaskočeně. Taky bych se tvářila stejně, kdyby mě někdo budil. Přívětivě se na něj usměji. Poté se mě zeptá na Siriuse. Poškrábu se na hlavě a přemýšlím, kdy jsem jej naposledy viděla. „Pokud si pamatuju dobře, viděla jsem jej naposledy po tom incidentu s Mirayou. Pak jsem byla trochu zaneprázdněná, takže vážně nevím.“ Musela jsem si promluvit s Mirayou, poslat vzkaz Sevovi… „Já už si půjdu asi lehnout, přeci jenom je pozdě. A ty tu znovu neusni. Třeba by tě nikdo nemusel vzbudit. Takže… Dobrou noc Jamesi.“ Věnuji mu poslední úsměv, otočím se a pomalu směřuji k ložnicím… |
| |
| Společenská místnost Když dorazíme do Velké síně, je vidět, že hostina již skončila. McGonagalová nás poslala do společenské místnosti a poté odešla. V tom okamžiku se ode mě odtrhla a někam rozeběhla i Miraya, Lily, šla samozřejmě za ní. Zůstali jsme tam jen s Remusem, který se následně vydal také do společenské místnosti, jen mlčky a s odstupem několika metrů jsem ho následoval. Hned co jsme dorazili, vydal jsem se do ložnice, abych se převlékl do jiných věcí, cestou jsem zahlédl spícího Jamese. Při zpáteční cestě do společenské místnosti potkám rozzuřeného Remuse Co ho zase rozčílilo? Při cestě sem byl celkem v klidu. Odpověď se mi dostala okamžitě, při pohledu k místu, kde již byl vzbuzený Jamese, od něhož odcházela Lily. Aha, tak zde bude důvod, jeho nálady. Mé kroky směřovali k Jamesovy, jen co jsem k němu došel, řekl jsem mu "No konečně tě zase vidím. Potřebuji si s tebou promluvit, v soukromý." |
| |
| Spoločenská miestnosť v Chrabromilskej veži: Zabuchnem knihu, čo pretne ticho. Predsa len,... zdá sa, že sme tu už len Siri, James a ja. Rozhliadnem sa a ešte zahliadnem lilyn chrbát na schodoch. "Tak to sa kvôli mne nesťahujte. Pôjdem spať. Veď aj tak sme už náš rozhovor oskorili." Usmejem sa na Síriusa. Áno, to pri jazere sa dalo brať ako náhrada polnočného stretnutia. "Uvidíme sa pri ranajkách zlato... James." Cestou letmo pobozkám Síriusa na líce a vybehnem hore schodmi na internát. Po tom, čo vojdem do izby, si idem dať poriadne horúci kúpeľ. Nie je to luxus, ako keď sa človek vkradne do prefektskej kúpelne, ale niet nad tepú vodu. Zamknem sa v kúpelni a po tom idem spať. |
| |
| POSUN DEJU Ranný Rokfort Na koniec vás všetkých zmohla únava a dobré jedlo na hostine. Či ste chceli, alebo nie. Ráno sa zobúdzate vo svojich staronových posteliach na internátoch a von z postelí vás tlačí čas. Dnes je prvý deň vyučovania. Vo Veľkej Sieni na vás čakajú rozvrhy hodín a raňajky. Takže budete okrem raňajok musieť stihnúť aj zájsť si po učebnice... Poznámka: 1. hodina - Čarovanie - Slizolín + Chrabromil |
| |
| Ráno - Chrabromilská veža Vnoci sa mi sníval sen. Zlý sen alebo dobrý. Nevedela som sa rozhodnúť. Veľké množstvo zelenej a striebornej sa miešalo s červenou do rôznych obrazcov, ale do ničoho konkrétneho. Zároveň som videla dva tiene s paličkami oproti sebe a jeden z nich na konci padol. Kto, netuším, no keď som sa zobudila, bola som spotená a... Cítila som sa neist. Vstala som z postele a opäť sa išla osprchovať. Musela so. Napriek tomu, že je ešte skoré ráno, neni ani sedem, som sa obliekla a zišla dole do klubovne. Asi bude lepšie si trochu čítať. Knihu som mala vonku, kým dole neprišiel prvý spolužiak. Po tom som ju zaklapla a vybehla do soviarne. "Ahoj mami. Už sme opäť v škole. Na vianočné prázdniny niekoho dovediem domov. Určite sa potešíte. Zatiaľ to vyzerá dobre. Prvý deňm asi strávime uu jeho rodičov. Ako to ide tam u vás? Chýbate mi. Držte sa. Zatiaľ. Miry" Usmejem sa a lístok priviažem na škoľskú sovu. Ešte chvíľu sledujem, ako letí preč. Kameň v mojom žalúdku však ostáva. Niečo nie je v poriadku a zatiaľ neviem, čo. Zídem dolu na raňajky. Sadnem si za stôl, jedlo predomnou, no hľadím kamsi do diaľky. Som stratená vo vlastných myšlienkach. |
| |
| Ráno na hradě Ráno se probudím s poměrně dobrou náladou. Ani nevím proč, vzhledem ke všem událostem, které se včera staly. Hned mířím do umývárny, abych se mohla umýt. Moc dlouho nečekám a mířím do Velké síně na snídani. Rychle se nasnídám. Mrknu po ostatních a tak podobně. Občas je obdařím úsměvem. Poté zjistím, že první hodinu máme Kouzelné formule. Se Zmijozelem. Skvělé, alespoň uvidím pořádně Severuse… Ale tu už zase pádím do Nebelvírské věže pro učebnice a pergamen s brkem na psaní. Je to velice udýchané ráno. Pak mé kroky směřují po chodbách a schodištích Bradavic až do učebny Kouzelných formulí… |
| |
| Společenská místnost Sleduji Lily lehce zasněným pohledem a poslouchám její slova. "Neboj, půjdu si lehnout," odpovím ji a podtrhnu to úsměvem. Postel bude přeci jen lepší, než křeslo a Sirius mě může najít i tam. Avšak poté, co Lily odejde, dříve než vůbec vstanu z křesla, se konečně objeví "Pan dochvilný". "To ti to trvalo," prohodím na uvítanou. Raději nechci vědět kde byl a co dělal. Nechci mít děsivé sny. "Tak povídej," odpovím mu, "už tu stejně nikdo není." Uvelebím se spokojeně v křesle a vyčkám až začne mluvit. To chci vidět, co z něj vypadne. Pokud mě zde chce vyprávět o tom, co dělal s Mir...raději nemyslet. |
| |
| Ráno prvního školního dne Pořádně se proberu až u zmijozelského stolu. Díky vůni čaje a nad snídaní začnu vnímat život vezdejší, třeba kdo jsem, kde jsem, že vůbec jsem. Chvíli zírám na pergamen, který přede mě položí Křiklan, než mi dojde, že jde o náš nový rozvrh. To mě definitivně probere - na tom, jak je sestavený, závisí po celý další rok způsob, jakým se budeme učit, jak to bude s volným časem... hmm... mohlo to být horší. Ale také lepší. Sáhnu pro další toust a jako na zavolanou se nad našimi hlavami objeví sovy. Podezřívám je, že vždycky čekají za oknem, až se na stole objeví dost slaniny, aby studenti neměli zábrany se dělit. A i já se poctivě podělím s nádhernou velkou sovou, která mi spustí do rukou pečlivě ovázaný pergamen. Bez čtení ho strčím do kapsy; vím, od koho je a jeho obsah nepatří očím nikoho dalšího. Naštěstí nejsem pověrčivý, takže z faktu, že první hodina nového roku je zrovna společná s Nebelvírem, nevyvozuji vůbec nic, kromě toho, že to bude průměrný předmět v podprůměrné společnosti. Trochu zívnu a doleju si další čaj. V létě jsem se naučil na kávu, ale školní skřítci jsou v tomto směru ke studentům tragicky nevstřícní. |
| |
| soukromá zpráva od So Yi Jeong pro |
| |
| soukromá zpráva od So Yi Jeong pro Vieš, že sa pridali ku Smrťožrútom, aj keď to ostáva tajomstvom pred Síriusom a že v najbližších dňoch, ak už nie včera, mali vykonať čistku v rode Lestrangovcov a to síce v mirynej domácnosti, na príkaz Voldemorta. |
| |
| soukromá zpráva od So Yi Jeong pro Vieš, že sa pridali ku Smrťožrútom, aj keď to ostáva tajomstvom pred Síriusom a že v najbližších dňoch, ak už nie včera, mali vykonať čistku v rode Lestrangovcov a to síce v mirynej domácnosti, na príkaz Voldemorta. Aj pre to si sa vo vlaku tak dobre bavila na účet nešťastnej, nič netušiacej dvojice Black - Lestrangeová. |
| |
| Ráno První den! Nejraději bych si začala zpívat, ale ostatní ještě spí, tak se z pokoje jen vyplížím a hopnu si na chvíli do vany. I tak jsem na snídani první. Pozoruji pomalu se zaplňující Velkou síň a jsem docela ráda, že jsem nemohla dospat; užívám si začátek školního roku plnými doušky. Zatím žádné domácí úkoly, žádné resty a tresty, žádné starosti, jenom ta skvělá představa, jak se letos budu od začátku pilně učit a všechno budu zvládat levou zadní. S trochou štěstí mi ten pocit vydrží i dva týdny. Nemálo jsem zvědavá i na to, co mi odpoví Belatrix... chtěla se rozmyslet a já na ni nechci tlačit. Zkusím ještě vydržet. Sova mi donese Věštce a tak mám po zbytek snídaně co dělat. Přes léto jsem ho pročítala dost sporadicky a teď mi připadají zajímavé i inzeráty. "Hej, Severusi," šťouchnu souseda, "co jsi dělal v noci? Jestli spadneš do marmelády, budeš mít na svědomí pár nebelvírů, protože se utlučou smíchy." |
| |
| Ráno ve Velké Síni Učit .. Evelínu .. Dnešní noc byla ve znamení přemýšlení. Myšlenky se mi motaly hlavou, jedna vedla druhou, třetí chňapala po čtvrté a šestá splývala s pátou. A stále ne a ne usnout. Naučit Evelínu té nejčernější magii .. Ráno jsem se sama sebe v zrcadle lekla. Což já nikdy. Ty kruhy .. Příšerné černé půlměsíce pod očima dodávaly mému vzhledu hrůzostrašný dojem. Přejela jsem si po kůži, na které zel tmavý odstín, prsty. Příšerné .. Naštěstí pár šikovných kouzel tuto vadu na mé kráse odčinilo. Vyšla jsem z koupelny a všimla si, že ostatní ještě tvrdě spí, snad jen Evelína vypadá, že je na pokraji spánku a bdělosti. Stačil jediný pohled na hodiny a dovtípila jsem, proč jsem byla jako jediná na nohách – náměsíčnou spolužačku Louise nepočítám. Pouhých sedm hodin ráno? To tedy půjdu k Velké Síni sakra pomalu. Ach, tak brzo, mohla jsem ještě spát .. Mudrovala jsem v duchu, ovšem stejně bych neusnula. Znovu bych přemýšlela nad Evelíninou otázkou. Vycházkovou chůzí jsem si vykračovala spícím hradem a téměř bez povšimnutí jsem prošla kolem knihovny. Dveře byly otevřené, pro madam Pinceovou byla sedmá hodina otevírací čas. Objevit další zákoutí magie bylo sice lákavé, avšak dnes jsem neměla na takové , radovánky´ vůbec chuť. Blížila se osmá hodina a já už asi po osmé obešla sochu Čarodějnice. Konečně mi přišlo vhodné vydat se na snídani. K mému překvapení již byli u stolu Severus s Evelínou, avšak Bartemius nikde. Asi mi má stále ještě za zlé, že jsem ho nepodpořila .. Zmijozelský génius co se lektvarů týče vypadal silně nevyspale, kdežto Evelína překypovala dobrou náladou. Zamířila jsem ke stolu, když jsem zaslechla Evelíninu otázku. ,, Hej, Severusi, co jsi dělal v noci? Jestli spadneš do marmelády, budeš mít na svědomí pár Nebelvírů, protože se utlučou smíchy.“ Usmála jsem se a zasedla vedle hnědovlásky : ,, Evelína má pravdu, Severusi, nechceme tady přece dělat Nebelvírům divadélko zdarma. Když tak už za peníze.“ Rozlil se mi po tváři obchodnický úsměv: ,, Měl by sis dát kafe ..“ doporučila jsem mu, avšak po rozhlédnutí po stole : ,, .. které skřítkové asi nemají na svém seznamu občerstvení vhodných pro mládež.“ Po hodině obcházení bradavického hradu jsem se cítila čilá, i když nedostatek spánku na mě také doléhal. Pohlédla jsem na Evelínu. ,, Nedala si mi spát, Evelíno.“ S úšklebkem jsem obvinila svoji kolegyni: ,, Musím ti říci, čtyři hodiny spánku je pro člověka jako já žalostně málo.“ Už to vidím, budu v hodinách usínat .. ale což .. sakra, to kafe by bodlo .. Luskla jsem prsty a v okamžiku se u mě objevila jedna skřítka. Nasadila jsem aristokratický úsměv. ,, Mohla by jsi mi prosím donést konvici kafe? A co nejrychleji.“ Požádala jsem ji. Zatvářila se neústupně. ,, Ale, slečno, my ..“ Vylovila jsem z kapsy pár svrčků : ,, Tady máš a jdi. Bez řečí.“ Služebnicky pokývla a o pár minut později s objevila s konvicí plnou dobré kávu. Usmála jsem se : ,, Děkuji.“ Otočila jsem se zpět ke stolu a nalila si kávy. Severus se tvářil kamenně a hleděl na tmavou tekutinu, která naplňovala můj šálek. ,, Dáš si?“ optala jsem se , mile´. |
| |
| Ráno ve Velké síni "Trhněte si," doporučím těm dvěma mile, když se tak starají o nebelvírské blaho. Jen Bellina poznámka ohledně toho, že jí něco okolo Evelíny nedá spát, se mnou trochu trhne. Nedovedu si představit nic pozitivního... ne, jsem zbytečně paranoidní. Rozhoduji se ale, že si na ty dvě dám pozor. Beztak nejspíš chtějí získat nějakého kluka... Ano, to je nejpravděpodobnější. Ani Bella není takový blázen, aby někoho jako je Evelína... jestli vůbec Bella... Promerlina, budu muset vážně něco udělat se svou schopností se ráno probouzet. Možná slabší povzbuzovací lektvat s modifikací badyánem a otrušíkem? Do nosu mi prostoupí vůně kávy. S hlubokým povzdechem si přitáhnu konvici, nechám zmizet svůj čaj a naliju si též. "Bellatrix Blacková, ty jsi asi jediná osoba na světě, kterou znám, která se pokusí uplatit skřítka," řeknu odevzdaně. "Nebo ten vtip spočívá v tom, že ho k smrti vyděsí představa, že bys mu mohla místo toho věnovat svůj podvazek?" |
| |
| Ráno ve Velké síni Uchechtnu se s pocitem dobře vykonané práce nad Severusovou rozladěnou poznámkou ohledně našich dobrých rad a div nenadskočím nad tou Bellatrixinou. Vážně o tom uvažovala? "To mě mrzí, že máš ze mě těžké spaní," předstírám provinilý pohled, ale moc mi to nejde. "Nebo to nakonec byla moc tvrdá postel? Moc měkká? Málo polštářů? Chybí pěvec pod okny?" Doleju si čaj a se zájmem pozoruji, jak se ti dva dostávají k vytoužené kávě. Brrr! Doleju si do čaje trochu mléka a zavrtím hlavou. Vůně kávy je mi příjemná, ale pít to? Proč si zvykat na něco, co mi vůbec nechutná? Kdepak, já zůstanu u poctivého britského čaje až do důchodu. |
| |
| Veľká Sála Fakt, že všetci slizolíni sú už tu a od nás skoro nikto, plus lilyna zamyslenosť mi na nálade nepridajú. Vstanem od stola, sotva som zjedla pár súst a tak odignorujem sovy, čo práve prileteli. Veľká čierna sova mi ale pristane na pleci. Podľa odznačiku na jej krku, je z ministerstva mágie. Okamžite strniem. Sova z ministerstva? Čo sa stalo?! Rýchlo, trasúcimi sa rukami, odviažem zo sovinej nohy list. V zápätí si ho prečítam a posadím sa. Biela v tvári a nevšímam si okolie. Ktokoľvek príde bližšie, si ho má ako prečítať... "Milá slečna Lestrangeová, s ľútosťou Vám oznamujeme, že nad vašim domom sa dnes v noci zjavilo Temné Znamenie. Vaša mama bude mať pohreb túto nedeľu. Váš otec a brat Victor sú nezvestný. Marcusa sme našli, ale žiaľ, uhryzol ho vlkolak. Kým sa Váš otec nenájde, Vy a váš brat ste v poručníctve Vašich starých rodičov, manželov Lastrengeovích. Snáď sa najbližšie stretneme pri veselšej príležitosti. S pozdravom Josephina Rexová, Námestníčka Ministra Mágie" |
| |
| (Kto chcete, laná správa dnešných novín.) Denný Prorok (Lokalita: štvrť, v kt. býva Lily, Miraya a do nedávna býval Severu.) "V skorých ranných hodinách bolo nad Marsonovím Nábrežím 7 vidieť Temné Znamenie. O osude rodiny Lestrangerovcov sa zatiaľ veľa nevie. Ministerstvo odmieta zverejniť akékoľvek informácie o stave mladej rodiny. Zdá sa, že tu došlo k minimálne jednému úmrtiu. Otec rodiny bol aurorom na ministerstve. Celý incident zjavne súvisí z jeho posledným vyšetrovaním. Taktiež vieme so spoľahlivého zdroja, že na mieste bol prítomný vlkolak Fenrir Greyback, známi pre svoju brutalitu a vyhľadávanie mladistvých obetí. Viac o ňom na strane 18." |
| |
| Velká Síň, snídaně Výborné, jednoduše výborné .. přesně to jsem potřebovala .. Cítila jsem, jak se mi horká tekutina rozlévá v hrdle a jen tak tak jsem v tom opojení zaslechla Severusovo konstatování. Usmála jsem se. ,, To se musí umět, drahý Severusi ..“ měla jsem co dělat, abych na něj nevyplázla jazyk. Když však dodal druhou větu, rozmařilost byla pryč. ,, Pro dobrotu na žebrotu, že?“ konstatovala jsem tentokráte já a odfrkla si:,, Že já jsem ti tu kávu vůbec nabízela. To už je můj druhý dobrý skutek, tedy pokud příjmu Evelíninu nabídku, tak druhý, za tento rok a to je teprve druhý den. Příšerné .. už vím, proč je lepší raději dobré skutky nedělat.“ zamručela jsem. Co se to se mnou děje? Och jistě, jsem potěšena nad ztrátou Lestrangové .. Mé rty se roztáhly do škodolibého úsměvu. Málem bych zapomněla. Lestrangová se asi zhroutí. Příjemné zjištění .. ,, Och ne, Evelíno ..“ rozhodla jsem se odpovědět na hnědovlásčinu otázku:,, Postel nebyla ani příliš měkká, ani příliš tvrdá, polštářů bylo dost a pěvci pod okny to dnes skřípalo, že odešel už v pozdních večerních hodinách. Kdepak, to jen to přemýšlení, nad tím, jestli je skutečně dobré udělat další dobrý skutek ovšem, .. pomoc Zmijozelské kolegyni, se za dobrý skutek ani snad pokládat nedá.“ Ušklíbla jsem se:,, Abych tak odpověděla na tvůj požadavek ze včerejška, víš .. v jednu v noci to bylo ne, pak ve tři ráno zase ano, no, a poté jsem usnula, takže to asi přijímám ..“ pokrčila jsem rameny. Neber to jako dobrý skutek, Evelíno, to skutečně ne, Bellatrix Blacková by přece dobré skutky dělat neměla .. snad jen minimální .. jako to dnes se Severusem .. |
| |
| Ráno ve Velké síni "Ale Bellatrix," pousměji se pokojně a o šálek si zahřívám trochu prochladlé prsty, "to byla upřímně míněná poklona tvé obratnosti." Zrak mi volně bloudí po Velké síni a mimoděk se zarazí na nezvyklém počínání Liliny kamarádky Mirayi. Vypadá vyděšeně. Evelína si všimne mého upřeného pohledu a přistrčí ke mě Věštce. Patřičný článek najdu rychle. Úsměv mi rychle zmizí z tváře, i když jinak na sobě nedávám nic znát. Jen přelétnu těch pár řádků očima, přikývnu a noviny odsunu zpět. Podrobnosti si mohu přečíst později. Nejasně se mi ulevilo... udeřilo to tak blízko, ale rodina Evansů je v pořádku. Mimoděk se opět zaposlouchám do Bellyny a Evelíniny debaty. Zní to jako něco velkého a rád bcyh tedy měl představu, o co jde. Nebo snad o Turnaj? Dohadují tu ty dvě nějakou spolupráci? Pohlédnu krátce na Evelínu, abych si byl jist jejím pohledem ve chvíli, kdy Bella oznámí, že souhlasí - ať už jde o cokoli. |
| |
| Snídaně ve Velké síni Co mají ti dva pořád s kafem? Takový výmysl... zrak mi padá na Mirayu, znovu pohlédnu do Věštce a je jasno. Chudák holka... na tenhle první školní den nezapomene. Protože si jí Severus také všiml, strčím mu noviny a demonstrativně si doleju čaj, abych rozšířila i jeho vůni na úkor kávy. Ruce se mi trochu ale chvějí a ve skutečnosti myslím jenom na Lestrangeovi. Naši samozřejmě nedělají nic, čím by se mohli stát někomu nepohodlní, ale vždycky se najde někdo, u koho smíšené rodiny vyvolávají nezdravé emoce. Dnešní ráno není ale jenom poslem špatných zpráv. Bellatrix mě sice hodně napíná, začínám již pantomimicky předvádět, že ji asi zakousnu, když tu říká, že souhlasí. Souhlasí! "Tak to je skvělý!" zavýsknu polohlasně, jestli je něco takového vůbec možné. "Tvé dobré skutky budou jistě po zásluze odměněny," ujišťuji ji ihned, "já tě třeba budu všude chválit, jak jsi úžasná. Kdy začneme?" Nerada bych vypadala jako dychtivé štěně, ale co už! Mám radost. A jsem odhodlaná. Potřebuji umět co nejvíc, aby se podobné zprávy v novinách neobjevovaly i s naším příjmením. |
| |
| Společenská místnost "No jo, no jo, zdržel jsem si." Mrknu na Jamese a porozhlédnu se po místnosti a začnu mu sdělovat, co mám na srdci. "Když jsme byli ve vlaku, Srabus na nás zbaběle zaútočil, byli jsme otočeni zády k němu. Chci odvetu. Proto tě žádám, abys mi ho zítra pomohl někde odchitit, poté se s ním už vypořádám sám. Jinak doufám, že jsi využil té chvíle, kdy jsi byl s Lili o samotě. A ještě, abych dodal, zřejmě jsem v průšvihu, McGonagalová nás našla v Zapovězeném lese, v jezírku, kde jsme se koupali, a dala nám trest - uklízení zmijozelské koleje, byl bych rád, kdybys se mnou za ní zítra zašel a pomohl mi se z toho vymotat. Ovšem teď už jsem nějak unavený a jdu spát." Ještě počkám, co mi James odpoví a vydám se do ložnice a následně do postele. Zase škola Druhý den jsem vstal časně ráno, okolo šesté. Vylezl jsem z postele a zamířil si to rovnou do koupelny, kde jsem učinil klasické věci (osobní hygiena, učesání se, atd.), následně po té jsem se vydal dolů do společenské místnosti, kde už bylo pár lidí, ovšem většinu jsem znal spíše jen od vidění a zbytek byli nedočkavý prváci. Rozhodl jsem se, že na své přátelé počkám ve velké síni, kam by měli jistě dorazit. Sešel jsem těch několik pater, a když jsem dorazil na cílové místo rozhlédl jsem se, jestli nikdo nesedí zde, a hle spatřil jsem Mirayu. Došel jsem tedy k ní, sedl jsem si a promluvil. "Ahoj, dneska zajdeme za McGonagalovou a zkusíme to s ní ně-" Zarazí se, když spatří Mirayin výraz v obličeji "Děje se něco? Je vše v pořádku?" |
| |
| Veľká sieň Hľadím naďalej neprítomne pred seba, keď do siene vojde Sírius a príde si ku mne prisadnúť. Akosi zaseknuto k nemu otočím oči. Už to ďalej nedokážem ani trocha zadržiavať a akoby mávnutím prútiku, len, čo sa spýta, či sa niečo deje, sa mi do očí nahrnú slzy. Podám mu dopis s ministerstva. Nemám silu to vysvetľovať. Mama je mŕtva. Ocko a Victor sú preč. Marcus... Z Markusa je vlkolak. Čo teraz? Nechcem ísť ku Lestrangerovcom, ale nemôžem chudáka Marcusa nechať samého. Slzy už nie sú len v očiach , ale kotúľajú sa po tvári. Pohlcuje ma pocit absolútneho prázdna a beznádeje, smútku a neistoty a predsa. Malí záblesk nádeje sa upiera na osobu, ktorá sedí vedľa mňa. "Sú preč. Sú preč a s Marca je..." Ani to nedokážem vysloviť. "Temné Znamenie a už ich niet." |
| |
| Velká síň Když si Miraiy zeptám co se stalo, z očí jí začnou téct slzy, což dává jasně najevo, že nic dobrého. Když mi to řekne, tedy spíše naznačí i slovy, A do háje! pokusím se o utišujicí řeč, i když tento obor mi moc nejde. Obejmu jí a začnu "To je mi opravdu líto, upřímnou soustrast." na chvíli se odmlčím a poté znovu pokračuji "Pokud chceš zajdu s tebou na ošetřovnu, ať ti dají něco na uklidnění, a poté za profesorkou McGonagalovou, aby tě uvolnila z výuky." |
| |
| Veľká sieň Malý záblesk nádeje sa začal zväčšovať s každým síriusovým slovom. Keď ma obíjme, nechám ho, hoc v inej situácii by mu to nevyšlo. Teraz v tom bočné úmysly nie sú. Hlavu si opriemo jeho rameno a snažím sa prestať plakať. Nepozerajte sa na mňa. Tvár skryjem do jeho trička. "Dobre." Poviem veľmi potichu, keď sa spýta, či pôjdeme za McGonagelovou. (Tá raňajkuje a už sa zdvihla a mieri k nám. Už si to prečítala v Prorokovi.) Kde je zatiaľ Marcus? Ako je na tom? "Musím... Mala by som zistiť, čo je s Marcusom." Hovorím po tichu a to, že sa opieram o jeho tričko, tomu tiež zrovna nepomáha. Cítiš, že som ťa pevnejšie stisla. Neostáva mi, než dúfať, že sa ocko a Victor nájdu celý a zdravý. |
| |
| Společenská místnost Siriuse poslouchám jen na půl ucha a většinou jen přikyvuji. Nějak nemám náladu teď nic řešit. Jen Lily. Jo, tu klidně řešit budu. "Promiň Sirie, ale slíbil jsem Lily, že na Srabuse nešáhnu. Takže musím teď pár dní hrát andílka. Pak mu to spočítám," spiklenecky se na něj usměji a mrknu. "Tvůj problém, ty si ho vyřeš," začnu provokativně, "takhle se nechat načapat se ženskou. Chlape, ty asi stárneš. Hehe. Ale jo, zajdu tam pak s tebou." S tím se s ním hovor ukončíme a společně vyrazíme na kutě. Další den Vstanu jako jeden z posledních ve věži. Měl jsem příliš pěkný sen, než abych se nechal vzbudit. O Lily, samozřejmě. Nakonec jsem se nasoukal hábitu a dostal se jaksi do velké síně na snídani. Okolí vnímám jen nepatrně a zmůžu se jen na obyčejné "Ahoj." Snídani do sebe nasoukám a občas zaslechnu útržky z rozhovoru Siria a Mir...stalo se nějaké neštěstí. Ale nemám náladu na utěšování a nerad bych to zhoršil, takže raději mlčím. |
| |
| Ráno velká síň Když se ráno probudím tak se cítím o mnoho lépe, než včera seběhnu po schodech, umeju se a pak rychle do velké síně. Při snídani se hodně najim a koukám na to,že nám začne učení. Jsem zvědavej, jak mi to všechno dopadne. U stolu slyším jak Bella a Evelina provokuji Severuse. Všechno jako vždycky. |
| |
| Mirayna hlava skončí na mém rameni a později na mé hrudi. S mím návrhem jít za McGonagalovou souhlasí, ovšem to už teď nebude zřejmě třeba. "Jistě, zjistíš co je s Marcusem, teď však ne, jsi moc rozrušená, měli by jsme prvně zajít na ošetřovnu, potom ti pomohu zjistit co se s ním stalo." Jen co dopovím, ukáže se James. "Ahoj." odpovím mu na jeho pozdrav. Po té se snažím přečíst v odloženém věštci nedaleko od nás, co se vlastně stalo. |
| |
| Veľká sieň Profesorka McGonagelová vstala od stola a zamierila ku dvojici Black-Lestrangeová. Došla až k nim a stíšila hlas, práve, keď Sírius dočítal Proroka. "Pán Black, odveďte slečnu Lestrangerovú do nemocničného krídla a ak si ju tam madam Pomfreyová nenechá, postarajte sa o ňu. Predbežne ste do pohrebu ospravedlnený z hodín. Ak Vás môžem poprosiť, doprevadíte ju naň. Slečna Lestrangeová, čo sa stalo, je tragédia a sú zlé časy. Skúste sa s toho dostať. Pán riaditeľ pomáha Ministerstvu s pátraním a Marcus je už u Vašich starých rodičov." Pokúsi sa o chlácholivý úsmev. |
| |
| Veľká sieň Zdvihnem hlavu k Jamesovi, ale nevnímam ho. Po tom si Sírius konečne prečíta, čo sa stalo a než sa znova zaborím do jeho habitu, vidím prichádzať vedúcu Chrabromilu. Kašlem na ňu. Čo mi ešte môže spraviť? Oznámiť, že na pohreb nejdem, lebo mám vtedy trest? Začína mi to byť viac smiešne, ako do plaču. Po tom začne hovoriť a ja na ňu radšej nehľadím. Na čo mi je Pomfreyová? Nevie oživovať mŕtvych! Do pekla... Daj mi pokoj. Sladké slová mi ich nevrátia. Radšej sa na profesorku ani nepozriem. Neviem, či by som to zvládala a nepreniesla svoje myšlienky nahlas. "Dobre..." Skoro neslišne odvetím, keď povie, že Marcus je u Lestrangeových. To vôbec nie je dobré. Je nečistokrvný vlkolak. Musia sa k nemu správať zle. Spomeniem si na starých rodičov a pritisnem sa bližšie ku Síriusovi. |
| |
| Velká síň Když jsem jakž takž z Denního věštce vyčetl co se přesně stalo, "vyrušila" nás profesorka McGonagalová. Mluvila spíše k Miraye, mě jen zadala úkol, abych jí doprovodil na ošetřovnu, což udělám samozřejmě rád, ikdyž za jiných podmínek by to bylo lepší, profesorce jsem jen odpověděl "Jistě, paní profesorko." Jen co profesorka odešla, Miraya se ke mě přitiskla ještě více než doposud "To bude dobré. Vidíš, Marcus je v bezpečí. Pojďme na tu ošetřovnu." |
| |
| Veľká Sála Nechám sa Síriusom viesť. "Nie, nie je. Nepoznáš starých rodičov. Do teraz bol pre nich humusákom a teraz je ešte aj vlkolak." Odtiahnem sa, aby som mu mohla pozrieť do očí. Tie moje sú plné strachu a obáv a v neposlednom rade sĺz. "Bojím sa o neho." Budíme dosť pozornosti a akosi mi to začína vadiť. Čo najrýchlejšie kráčam ku dverám sály, ale tak, aby som bola a rovno so Síriusom. "Má len dva roky, pre boha." Keby som už neplakala, rozplakala by som sa. Naozaj sa o Marcusa bojím. "Kiež by tam nebol on, ale ja." |
| |
| Velká Síň "Je lepší, že je dočasně u tvých prarodičů, než kdyby byl mrtví, a to, že z něho udělala ta zrůda Šedohřbet vlkodlaka, to je mi líto, ale dá se s tím žít, věř mi, mám s tím zkušenosti." Snažím se o uklidňujicí slova. "A strach o něho neměj, bude v pořádku." Když po cestě na ošetřovnu, už mimo Velkou síň, pronese větu, že by tam chtěla být místo něho, odpovím "Ale no tak, to neříkej. Takhle mu můžeš, alespoň pomoct." |
| |
| další ráno Večer usnu pozdě a vím co mám ráno za hodinu.Už na snídani si sebou vezmu učebnice a rychle se dostavím k jídlu.Dnešního rána sedím bokem od těch co znám a při jídle si přečtu Denního Věštce.Nepíše nic pěkného ale samé znepokojivé věci.Když si uvědomím kolik je vím, že jsem chtěl zajít za¨Brumbálem kvůli Famfrpálu a tak ještě před hodinou se rychle stavím k jeho kabinetu a zaklepu. Když otevře pozdravím. Brý den pane profesore.Přišel jsem vás jménem celého Nebelvírského Famfrpálového družstva požádat aby nebyly zápasy zrušeny.Všichni pilně trénovali a připravovali se a chceme hrát. Požádám ho se vší slušností ale o včerejším incidentu mých spolužáků se bavit nehodlám.Tahal jsem je z hodně věci ale tentokrát nechám Siriuse aby si to vyřešil sám.Tohle je něco jiného než obvykle. |
| |
| Chodba "Pomôcť? Ako? Tým, že som na Rokforde a on je s tými ľuďmi? Povedz, ćo by spravili tvoji rodičia, mať vnúča, ako jeho a musie%t sa o neho začať starať?" "Lepšie by bolo, ak by bol u maminých..." Tá myšlienka mi pripomenie desivú vec. "Musím íst do doviarne. Ak nás... Dávajú nás k otcovým rodičom. Snáď nie je nič maminým." Sú muklovia, ale... Smrťožrúti sa radi zbavujú celých rodín. Začínam byť paranoidná. Splzy na teraz vystrieda vlna strachu. "Myslíš, že pôjdu po celej rodine?" |
| |
| Riaditelňa Heslo dňa sú Švábie hračky. Socha pred riaditeľňou uskočí na bok a pred Rémusom sa otvoria dvere. "Dobré ráno pán Luppin." Usmeje sa riaditeľ na prefekta. Riaditeľ si Rémusa vypočuje. "Hmm... A to som si myslel, že ste prišli kvôli vašim priateľom. Turnaj v metlobale bude pán Luppin. O ten sa nobávajte. Hlavný prefejti to mali už oznámiť kapitánom tímov. Trápi Vás ešte niečo?" Obdarí Rémusa jedným zo svojich vševediacich pohľadov. "A pán Luppin... Postarajte sa so slečnou Evensovou, nech sú až do konca mesiaca so slečnou Lestrangeovou mimo hodín aspoň dvaja ľudia. Rokfort je bezpečný, ale niektorý si sem nosia svoje vonkajšie ja." Profesor naráža na Slizolínčanov. |
| |
| Velká Síň Věnovala jsem svému spolužákovi , vstřícný´ úsměv. ,, Ale jistě, Severusi.”Promluvila jsem s lehkou ironií v hlase a upila za svého šálku. Přišel Bartemius. I na něj jsem se usmála. ,, Zdravím, Bartemiusi.” Pokusila jsem se tvářit mile a obrátila se na Evelínu. Hnědovláska vypadala šťastně. Protočila jsem panenky. Ta se umí radovat i z maličkostí. Co by však donutilo k opravdovému úsměvu mě? Stačil jediný pohled k Nebelvírskému stolu a o úsměv jsem měla postaráno. Parta Nebelvírů vypadala nanejvýš vyjukaně, můj zkažený bratranec se tvářil pokořeně, Lestrangová měla co dělat, aby se nerozbrečela a ostatní vypadali jako při pohřbu. Díky ti, Temný pane, díky ti strýčku a otče, zbožňuji vás .. ,, Tvé dobré skutky budou po zásluze odměněny.” Usmívala se Evelína a já jen přikyvuji:,, já tě budu třeba všude chválit, jak jsi úžasná. Kdy začneme?” Ušklíbnu se a zahledím na hodinky :,, No, můžeš klidně začít hned, ale mám pocit, že za deset minut nám začínaji Dějiny ..” To bude zase nuda .. ten duch je tak příšerný .. P.S. : Nějak podivně mi funguje andor, zvláštně tučné písmo a kurzíva nejdou oddělit, tak snad pochopíte, že v úvozovkách je mluvená řeč a mimo už ne .. děkuji za pochopení |
| |
| ředitelna To se mi nějak nedoneslo ale hned to oznámím naší koleji. Kývnu a přelétnu Brumbála pohledem. Kvůli přátelům.....mmmm....ne tohle si musí vyřešit oni sami s profesorkou McGonagalovou. Odvětím a vyslechnu co ještě říká a pokývu hlavou. Jistě proberu to s Lily a někdo jí na dohled bude přidělejn pane řediteli. Odvětím a pak s rozloučením jdu přímo na první hodinu kde si položím na svou lavici bokem věci a počkám na Lily.Když dojde přejdu k ní. Brumbál chce aby dva lidé stále dohlíželi na Myr mimo výuku máme to prý zařídit Podotknu klidně ale tiše a pak jako by nic se vrátím na své místo a čekám až začne hodina. |
| |
| Velká síň "Hned?" vyděsím se málem v prvním dojmu, že by to snad Bella myslela vážně. "Nerada bych budila veřejné pohoršení," zašklebím se a dopiju čaj. "No jo, nejvyšší čas... snad neplatí, že jaký začátek, takový celý rok. Pe-kel-ně-nud-ný..." Rozhlédnu se letmo po stole, jestli by něco ještě stálo za rychlé zchroupnutí, ale byla jsem tu dlouho a mám dost. "Jdu," oznámím, protáhnu se z lavice do uličky a přes rameno si hodím brašnu, která zatím oddaně čekala pod lavicí. "Budu dávat pozor, budu si psát poznámky, budu se učit od první hodiny..." melduju si předsevzetí, tkeré se tváří v tvář Dějinám rychle bortí. A to ještě nezačaly. |
| |
| Cestou na první hodinu Chvíli ještě bez pohnutí hledím na nebelvírský stůl, když ale Bella připomene, že hodina začne vzápětí, vstanu též od stolu. Napůl uvažuji, že využiji příležitosti a protáhnu si dnešní noc. Káva ale již zabrala a připadám si plně vzhůru. "Trpíš samomluvou?" prohodím k Evelíně, když ji, díky svým dlouhým krokům, po chvíli míjím na chodbě. Jsem zvědavý, jestli uvidím Lili, pokud ji ovšem zpráva o Mirayině rodině nezasáhla natolik, aby vynechala první hodinu nového roku... jestli to vlastně vůbec ví - dochází mi, že odcházela ze snídaně brzy. |
| |
| Rokfort Zazvonilo a profesor Flitwick vošiel do svojej učebne. Na stôl položil veľkú bychlu a posadí sa na hromadu ďalších. "Prázdniny boli pekné? Výborne." Ani nečaká na odpoveď. "Podpíšete sa mi sem na papier, kto tu je a kto nie je. Slečna Lestrangeová a pán Black sú z vyučovania uvoľnený... to sú mi veci... ako povedala profesorka McGonagelová. Šup, šup. Oneskorenci tiež sadnúť a ideme na to." Prebehne všetkých pohľadom. "Posadajte si, nech začneme. Dnes sa naučíme mätúce kúzlo. Confundo vyvoláme týmto pohybom prútika..." Ukáže ľahké mávnutie, ktoré asi ale vyžaduje ten správny sklon, švih a jemnosť, v čom bude háčik. "Ako som už povedal, mätúce kúzlo. V latinčine znamená mätiem alebo pletiem. Na sekundu trhne postihnutým a tým ho zmätie." Vezme i pod vás papier s podpismi. "A teraz si ho skúste." |
| |
| Učebna Vzhlédnu k Removi: „Jistě, určitě je ted s ní Sirius. Problém je, že když jsem se tu strašnou novinu dověděla, byla jsem již tady a celé ráno jsem Mirayu neviděla. Ale myslím, že Sirius bude prozatím dobrou oporou.“ Poté ale již do třídy přijde profesor Kratiknot. Jsem celá skleslá, vůbec nemám náladu na učení nějakého kouzla, které by mi za normálních podmínek jistě vůbec nedělalo problém. Poprvé mám asi pocit, že mi hůlka nesedí v ruce. Jednou dokonce zaváhám, jestli opravdu držím moji hůlku. Ale nemůžu se soustředit. Myšlenky mi běhají k Mirayi. Její rodinu jsem znala. Vždycky jsem se u nich cítila dobře. Byli to milí lidé. Nakonec se mi povede nějaké hybridní kouzlo, které pravděpodobně s Confundo nemá nic společného. Musím pak s Mirayou taky promluvit… |
| |
| Cesta na ošetřovnu "Ale, ty zde nebudeš věčně, a on u tvých prarodičů také věčně být nemusí. Co by udělali mí rodiče, hmm, o tom nemám vůbec ponětí. Nejspíš by se to snažili ututlat a vydědili by ho a nejspíš by mu udělali ze života peklo. To by bylo asi tak vše, tudíž nic hrozného, nic vážného se mu nestane." Znám to z vlastní zkušenosti. Když, začne panikařit, snažím znovu o ukliďňujicí slova. "Musíš na ošetřovnu, né do sovince. Na to bude čas později. Rodičům tvé matky nic nebude, pokud se nenacházeli v době vraždy v její blízkosti, nic by se jim stát nemělo." Do háje, toto jsem říkat neměl...snad byli daleko od sebe. |
| |
| Chodba Zastanem, privriem oči a snažím sa dýchať zhlboka. "Nemalo by to byť až také zlé?!Mohol y to prežiť?! Uvedomuješ si vôbec, že má dva roky? ! To je iné, než, keď sa ty puberťák rozhodneš, že serieš na rodičov a ideš preč. Čo tam po tom. Maš Jamesa, máš ďaľších kamarátov. Vnajhoršom jedny, dve prázdniny stráviš v decáku. Už si videl vlkolaka v decáku? Alebo dvojročného chlapca vyhodeného von?!" vybuchnem a je i jedno, že to počuť do okolitých tried. Obeleli mi hánky, ako zvieram päste. Dopovie posledné slová a BENG. Máme o jeden rozbitý nos Síriusa Blacka viac. "Máš pravdu. Teraz už musíme ísť na ošetrovňu." Otočím sa od neho a naštvate, rýchlim krokom, mierim na ošetrovňu. |
| |
| Na ošetřovnu Najednou se zastavím, tedy já spíš na zastavení jen reaguji a chodbou se ozve křik. Jen postupně, nejistě a normálním tónem, který by mohl být snadno k přeslechnutí reaguji "Ne, nemělo .. Ano, mohl .. Jistě, že si uvědomuji, že jsou mu dva roky .. No, je to podobné a navíc oni ho nevyhodí na ulici .. Ne, vlkodlaka v děcáku jsem ještě neviděl a navíc kdyby ho z toho domu vyhodili, bylo by to pro něj jen dobře a nikdo neříkal, že by v tom děcáku musel být." Když v tom najednou ucítím bolest v oblasti nosu, okamžitá reakce je výkřik "Auuuu!" Co se stalo, poznám hned, když z mého obličeje, tedy spíše z mého nosu, začnou kapat kapky krve. Ještě chvíli stojím a nevěřícně pozoruji okolí Tak toto bych do ní neřekl. V tom okamžiku už vidím Mirayu, jak si to rázně kráčí k ošetřovné, jednu ruku si dám před nos, tak aby zachytávala co nejvíce krve, a rozeběhnu se za ní "No tak počkej!" Když se mi jí podaří doběhnout, zvolním na její tempo a po většinu času s hlavou za kloněnou do zadu jí následuji a snažím se o omluvnou řeč. "Omlouvám se. Vím, že to vyznělo blbě, ale já to nemyslel nějak zle." |
| |
| Chodba Jeho výhvorky púšťam jedným uchom dnu a druhým on a iba za sebou počujem jeho kroky. "Čakať môžem aj na ošetrovni." Odpoviem a kráčam vpred. Prejdem ešte dáky kus bližšie. Už vidieť dvere,keď sa omluví. "Tak najbližšie váž slová." Vizerá, že to myslel úprimne. Naraz po tom všetkom, čo sa za toto ráno stalo si nemôžem pomôcť, ale musím sa zasmiať. Najme pri jeho zaklonenej hlave. Potrebuje Pomfreyovú viac, než ja. "Prepáč." Podídem k nemu. Potrebujem objatie a tak ho na chvíľu obímem. "Pôjdeme dnu?" |
| |
| Na ošetřovnu Vypadá to, že mé omluvy konečně zabraly, před dveřmi ošetřovny jsme se zastavili. Když se Miraya zasměje, jen reaguji "Tak nevím, jestli je mé zranění k smíchu, ale budiž." Myslím to samozřejmě s legrace. Hlavně, že alespoň na chvíli přestala myslet na to, co se stalo. Když mě obejme, stále se zakloněnou hlavou, jí levou ruku položím na zadá a čekám, až ode mě odstoupí, na její otázku zda půjdeme na ošetřovnu, odpovím. "Ano, půjdeme. Nechci aby nás, nebo mě, tu takhle někdo viděl." Pokusím se ušklíbnout. Po vstupu na ošetřovnu, okamžitě dojdu k madame Pompfreyové a promluvím k ní "Ehm. Dobrý den, mohla byste mi ošetřit ten nos?" |
| |
| Chodba a ošetrovňa: Usmejem sa a ustúpim. "Nie, len je dnes zo všetkého toho najzjavnejšie. Vysvetlím. "Čo, Ešte by ťa tak niekto videl? Všetci sú na hodinách." Usmejem sa. V zápätí vojdeme na ošetrovňu. "Pre boha. Čo sa tu stalo?" Madam Pomffreyová sa rýchlo pustí do ošetrenia nosa apo tom prezrie aj mňa, hoc ju uisťujem, že som ok. "Do pohrebu ani na hodinu a po ňom späť sem." Rozhodne nekompromisne a žiadne ale nepríma. O pár minút sme vonku z ošetrovne a späť na chodbe. "A teraz do soviarne." |
| |
| Velká síň Už mám dojedýno, když přijde Bella a pozdraví mě. Překvapivě se tváří mile. Ahoj Bello. Jak se máš? odpovím. Na oplátku se pousměji. A ještě slyším jak Evelina říká ze je tu nuda. No má pravdu doufejme, že se to zlepší. Přes celou velkou sín vidím, že u nbelvírského stolu se něco děje. Očividně tam mají velmi rušno dokonce někdo odchází, ale nezahlédnu kdo. |
| |
| Na první hodinu? ,, Jak se mi vede, Bartemiusi? Nu, zatím se nic nekazí a vše jde až nadmíru dobře, tak doufám, že to není předzvěstí něčeho špatného, ale neřekla bych. Tudíž nemám důvod býti jakkoli zlá a nevraživá, spíše se cítím povznešeně.“ Mě oči na chvíli pohlédly ke stolu se zlatými a červenými barvami, pak jsem však znovu pohlédla na Bartemiuse :,, A co ty, vyspal ses dobře?“ optala jsem se s úsměvem. Zlatá Lestrangová. Spravila mi mou ospalou náladu dokonale Ať se jí dějí i další takovéto zlaté pohromy a tento rok nemůže být lepší .. Otočila jsem se na Evelínu, ta však už mizela v davu spolužáku. Povzdechla jsem si a znovu se otočila na Bartemiuse :,, Jdeš už na hodinu? Za pět minut začíná a víš jak je ten přestárlý duch nevrlý ..“ Ale ani ten duch mi nedokáže dnes zkazit dobrou náladu. |
| |
| Velká síň-cesta do učebny Poslouchám Bellu a ta vypadá opravdu štastně až mě to překvapuje.Ano, já se vypal opravdu skvěle. a oplatím ji úsměv.Jo už půjdu řeknu s úsměvem nad předtavou, že by Belle vadilo, že je duch nevrlý.Počkej na mědodám a začínám se zvedat. Beru vše potřebné a odcházím za Bellou. |
| |
| Vyučování začíná Když matoucí kouzlo, tak matoucí kouzlo. Zní to docela užitečně. Zkouším různé varianty švihnutí hůlkou, ale soustředit se není nejlehčí. Už po půlce hodiny jsem vyčerpaná, jako by bylo pozdní odpoledne. Hovor s Bellou, události kolem Lestrangeů - je divné, když to udeří tak blízko, na někoho, koho jste skutečně znali... Severusovo naznačování cestou na hodinu, kterému jsem jen tak tak utekla, které naznačovalo, že by ho naše aktivity zajímaly. Nejsem si moc jistá, jestli by mi neutrhnul hlavu, tak jsem mu uklouzla, ale podezření nějaké má... "Confundo," opakuji a zdá se, že na to začínám přicházet. Výborně! Chce to jen dostat do ruky. "Confundo!" |
| |
| První hodina prvního dne Ve své oblíbené lavici, pečlivě zvolené s ohledem na maximální vzdálenost od našich drahých nebelvírských spolužáků, mechanicky a bez opravdového zájmu procvičuji požadované kouzlo a tu a tam se ohlédnu po Lili. Dva scházející studenti jsou mezi nimi citelně znát. Nakonec neodolám a napíšu na kousek pergamenu krátký vzkaz. Zašeptám kouzlo, pergamenu vyroste několik nožiček, hbitě sešplhá po lavici a nenápadně proběhne na druhou stranu třídy, kde zase vyšplhá nahoru a zamává na adresátku. Nožičky vzápětí zmizí a zůstává jen obyčejný popsaný lístek... Mám náladu pod psa. |
| |
| soukromá zpráva od Severus Snape pro četl jsem ve Věštci, co se stalo s Mirayinou rodinou. Doufám, že ty jsi v pořádku. S. |
| |
| 1. hodina "Slečna Evensová, ste v poriadku?" Flitwick podýde ku značne zdeprimovanej Lily a po tom ho to napadne. "Á, áno. Slečna Lestrangerová. Traz to ale pustite z hlavy. Toto kúzlo sa môže objaviť na na skúsškach." Oznámi apri posledných slovách zvýši hlas. "Krásne, slečna Wordsworthová. Pekne pán Sne... Pán Snape... Accio lístok! Miestopísania lístkov si presadnite k slečne Evensovej a pomôžte jej s kúzlom. Ďakujem." So snapovím lístkom sa Flitwick vráti ku katedre. "Kde sú slečna Blacková a pán Skrk? Ak si dobre pamätám, mal to byť pán Black, kto je oslobodený. |
| |
| Na první hodinu .. pozdě .. Zastavila jsem se v půlce chodby, Bartemius šel však dál. Až pak si všimnul, že chybím po jeho boku. Otočil se a udiveně se na mě podíval. ,, Co je?“ zeptal se, když uviděl můj zamyšlený výraz. Hm .. Pomalu jsem k němu došla. ,, Není dnes středa?“ podezíravě jsem se na něj zahleděla. Kývl hlavou. V tu chvíli jsem byla jako vyměněná. ,, Sakra.“ Slabě jsem zaklela:,, A já myslela, že je pondělí. Grr, jen druhý den a už mi ta škola leze na mozek!“ mračila jsem se, Bartemius se však tvářil nechápavě:,, Máme Kouzelné Formule! A to je na druhé straně .. školy.“ Zatrnulo mi:,, Áááá, přijdeme pozdě! A Bellatrix Blacková NIKDY nechodí pozdě!“ připomněla jsem zděšeně, to si však vysloužilo jen Bartemiusovo protočení očí. Zřejmě si myslel, že se až moc stresuji. Při té euforii z neštěstí Lestrangové jsem úplně zapomněla jaký je den. Pane Bože, kolik je vlastně hodin? Ne, tak šílená ještě nejsem, bude devět .. devět! Nestihneme to .. Začala se projevovat stresující se část mého já. Dala jsem se do běhu a Bartemius za mnou. Nezbylo mu nic jiného, než mě následovat. Naštěstí jsme běželi tak rychle a chodby byly již téměř prázdné, že jsme dorazili do třídy těsně po zvonění. Tedy, pokud se dá pěti minutám říkat těsně. ,, Kde je slečna Blacková a pan Skrk? Jestli si dobře pamatuji, měl to být pan Black, kdo je uvolněn.“ Otevřeli jsme dveře učebny zrovna ve chvíli, když Kratiknot pronášel zrovna tato slova. Zaměřil se na nás. ,, Ach, tady je máme. Máte nějaký podstatný důvod k tomu, že jste nebyli včas na této hodině, pane Skrku, slečno Blacková?“ zahleděl se na mě. ,, Víte, pane učiteli ..“ zatvářila jsem se nervózně:,, ..spletla jsem si středu s pondělím.“ Připustila jsem. Bartemius přikývl. ,, Nu dobrá, slečno Blacková, omluva se přijímá. Ovšem, ..“ Věci mají občas nějaký ten háček, že? ,, Ubrat vám pět bodů za každého musím stejně, a když už nám tady tak pěkně s panem Skrkem stojíte, mohli by jste nám předvést jednu formuli. Confundo, tak se to kouzlo jmenuje.“ Cože, Confundo? Ušklíbnu se. Kouzlo, které mě otec naučil už v prvním ročníku? Jak neskutečně lehké .. Pokrčila jsem rameny:,, Jak myslíte, pane učiteli. Confundo!“ vytasila jsem hůlku a předvedla kouzlo. Samozřejmě bezchybně. Kratiknot jen zatleskal a s chválou mne poslal usednout, i body mi přičetl. Stejně tak Bartemiuse. |
| |
| Kouzelné formule Přehraji si v duchu obsah lístku - zcela neškodný, z hlediska učitele. Stejně mám ale zlost a k Lily se přes třídu přestěhuji s poněkud upjatým výrazem. Jedna věc je brát ji jako svou... kamarádku, druhá být k ní takto násilně dosazen během společené hodiny s nebelvíry. Připadám si mezi nimi značně nepohodlně. "Lily, tady děláš chybu," upozorním ji tiše, protože, koneckonců, není nemoudré jí s kouzlem pomoci. "Pohyb hůlkou není tak trhaný, až na konci..." |
| |
| kouzelné formule Ve svém koutu učebny napodobuji několikrát profesora se slovy Confundo.Po pár pokusech se mi to dokonce konečně i podaří.Se spokojeným úsměvem sleduju i ostatní jak si vedou. Všimnu si jak Snape učí lily což vím že by bylo Jamesovi proti srsti ale co mě je toho proti srsti podstatně více. Už abych se mohl prohánět na koštěti. Napadne mne zasněně představa že konečně zahraju zase Famfrpál.Je to úžasný pocit který prostě miluju a už se na něj moc těším. |
| |
| Kouzelné formule Poté, co Kratiknot za mnou pošle Severuse, se cítím alespoň trochu lépe. Věnuji mu smutný úsměv. Je mi líto, že mi musí takto pomáhat, ale jsem ráda, že jej mám blízko sebe. Po chvíli cvičení se mi kouzlo konečně párkrát povede, abych byla v rámci možností spokojená. Otočím se na Seva a potichu se zeptám: „Tak to je správně Seve?“ Člověk by určitě poznal, že mé zpráva o neštěstí Lestrangeových velice zasáhla. Miraya je přece má nejlepší kamarádka. Profesor se tedy nemůže divit, že mi to dneska nijak nejde. Poté se ještě jednou nakloním k Sevovi a šeptnu: „Promiň, že tě tady Kratiknot tak posadil. Ale jsem ráda, že jsi tady se mnou. Vůbec nevím, co mám dělat. Strašně mě to zasáhlo. A co teprve Miraya…“ |
| |
| Kouzelné formule "To kouzlo chce jen trochu soustředění," odpovím tiše tak, aby nás kolem nikdo neslyšel. Ostatně, pozdní příchod Belly a Barta zaměstná pozornost nejen profesorovu. "Vždycky jsi byla s hůlkou lepší než já," pokusím se ji potěšit, protože naprosto nevím, co si s jejím neštěstím počít - teď a tady. "Jsem rád, že to neudeřilo u vás. Vaši by si to nezasloužili. Myraina rodina... všichni?" V rámci vykazování činnosti před očima veřejnosti opět mávnu hůlkou. |
| |
| 1. hodina "Dobre. Hlavne sa už posadte. Slečna sadnite si ku pánovi Lupinovi. Pás Skrk, vy k pánovi Pettigrwovi. Pán Potter, presadnite si ku slečne Wordswarthovej. " Flitwick ešte chvíľu pokračuje, než e spokojný, že vo dvojiciach a nebudete rozprávať. Lily a Severusa si nevšimol. "A teraz jedna otázka a pňtnásť bodov. Ako sa dá posielať pošta v čarodejníckom svete? Poprosím všetky možnosti." Rozhliadne sa po triede a vyvolá prvého, kto sa prihlási. ... Ak sa nik nehlási, otočí sa na Skrka. "Pán Skrk, aká je odpoveď?" |
| |
| hodina formulí Když ke mě Kratinoh posadí Blackovou vůbec mne to nenadchne ale zachovám klidnou tvář. To chce jen klid bude to v pořádku je to jen hodina. Uklidním se a pozorně poslouchám profesorovu otázku.Jen chvíli přemýšlím a pak se přihlásím ikdyž se ptá Skrka. Pokud nebo až mne profesor vyvolá promluvím. Poštu lze posílat buď po sovách a nebo oběžníky to jsou nejrychlejší a nejrozšířenější způsoby. Řeknu svůj názor po vyvolání. |
| |
| Trochu sebou škubnu, nečekám Lupinův hlas, když profesor promluvil na Bartyho. Trochu zmateně se rozhlédnu a trochu se ušklíbnu, když slyším odpověď. Tady byl zase někdo aktivní! "Neúplné," utrousím a vzorně se přihlásím. |
| |
| 1. hodina "Správne pán Luppin, ale nie je to celé, ako spomína tuto slečna Wordswarthová. Päť bodov prechrabromil." Flitwick sa otočí k Eve. "Tak slečna. Doplnili by ste, čo pán Luppin vynechal?" Profesor sa usmeje. je tu stále možnosť, že to Eve nepovie celé. Avery, v zadnej lavici, sa už hlási o sto šesť. |
| |
| Kouzelné formule Ach, příšerné .. Usedám vedle Lupina, který se také netváří nadšeně, že mu budu dělat sousedku v lavici. Šklebím se a poslouchám Kratikota. Nejrychlejší kouzelnická pošta? Jak to mám k sakru vědět? Samozřejmě, že to vím, ale to bych musela zapátrat v paměti a to se mi ukrutně nechce. Avšak Lupin se hlásí. Šprt .. Pomyslím si hořce. Řekne svůj názor a já už jen zaslechnu Evelínu, jak šeptá ,, Neúplné.“ a hlásí se. I Kratiknot kývá, že Lupinův názor je neúplný a dává slovo Evelíně. Ta, jako vždy, má pravdu a Zmijozel dostává deset bodů k dobru. Zbytek hodiny se příšerně táhne a Kratiknot jen vyvolává a ukazuje kouzla, která já již dávno umím. Tak nudné, .. snad další hodina bude .. příjemnější .. Hledím na rozvrh a zděsím se. Studia mudlů? Cože? Příšerné, příšerné, příšerné! Celý den je tak, .. tak moc příšerný! Kratiknot se znovu na něco ptá a Lupin se hlásí jako pominutý. A navíc musím sedět s tímhle šprtem .. och, u Salazara! Merline, co jsem ti zase udělala?! |
| |
| Kouzelné formule Pomyslím si něco o protekci - jak to, že dostal body, když promluvil bez vyzvání a ještě špatně? Ale ve stejný okamžik nad tím v duchu mávnu rukou. Jsem sama zvědavá, jestli dám dohromady ten zbytek. "Vezmeme-li v úvahu jenom způsoby, které vyžadují užití magie," začnu pro pořádek, aby pak někdo netvrdil, že si může poslat vzkaz po kamarádovi nebo ho nechat pod kamenem, "tak na malou vzdálenost to mohou být různá drobná kouzla tak, jak nám to před chvílí předvedl Severus," neodpustím si zatnout drápek, a přátelsky se zakřením jeho směrem, "kdy očarovaný pergamen běhá nebo létá. Dále je možné využít letaxové sítě, dopis se však nedostane do rukou primárně adresátovi, pouze na místo určení. Jedním z velmi bezpečných, avšak magicky náročných způsobů je pak možnost poslání vzkazu po svém patronovi." Na okamžik se odmlčím. Napadá mě ještě jeden způsob, ale o tom mluvit nebudu. Říká se přeci, že Voldemortovi služebníci se nějak dorozumívají na dálku... ale v tom už bude nějaká černota. "A to je asi všechno," usměju se profesora. |
| |
| 1. hodina "Výborne. Apatronus je práve to kúzlo, ku ktorému som sa chcel dostať. Dvadsať bodov pre Slizolín." Flitwick doslovne zatlieska. "A aby som nezabudol. Budúcu hodinu, hoc je to skôr kúzlo na Obranu Proti Čiernej Mágii,sa budeme učiť patronusa. Je to veľmi náročné kúzlo. Takže ak môžete budte tu." V tú chvíľu zazvoní. "A najbližšie sedíte tak, ako dnes." Jediný volný stôl je až v zadu a jediný neprítomný sú Sírius a Miry. |
| |
| Kouzelné formule Možná bych se mohl dát na dráhu pouličního mima. Napřed se pokusím Evelínu zabít pohledem za ty zcela nepřípadné poznámky, potom ovšem musím projevit uznání za tak kvalitní bodový závdavek, nakonec ale nemalé překvapení nad tím, co nás čeká. Patronus? Až se musím bránit pocitu tak silného zaujetí. Jsem skutečně zvědav, jestli ho dokáži vykouzlit - a jakou bude mít podobu. Vím jen velmi přibližně, co je k tomu třeba, nikdy jsem se o něj blíž nezajímal. Rozhodně ale při nejbližší návštěvě knihovny patřičné heslo vyhledám. "Všechno v pořádku, Lily?" řeknu potichu, zatímco si sklízím věci do tašky. Vida její smutný slabý úsměv, jenom jí na okamžik stisknu paži. "Uvidíme se," pokývnu a když si uvědomím, že vlastně ani nevím, co máme za hodinu, vytáhnu z kapsy rozvrh a zamračím se do něj. |
| |
| Ošetřovna "Jistě, nechci, aby mě nikdo v tomto stavu viděl, přeci jen by mi to neprospělo." Ušklíbnu se a mrknu, než vejdeme na ošetřovnu. Pobyt na ní netrvá dlouho, madame Pomfreyová zahájí velice záživnou konverzaci, kde se nás zeptá co se stalo, dá nějaké pokyny co máme dělat, a nakonec nás dokonce i ošetří. Uplyne pár desítek minut a my se tak ocitáme znovu před dveřmi ošetřovny, nestačím se pomalu ani rozkoukat, a už slyším Mirayu jak říká "A teď do sovince" kam směřují i její kroky. Ještě se jí snažím zastavit, ale předtím než promluvím, nebo spíše vykřiknu, dojde mi, že to nemá smysl a rozeběhnu se za ní, abych jí dohnal, když se tak stane, zvolním na její tempo. |
| |
| Ošetrovňa, soviareň a tak Usmejem sa na Sírisusa ponad plece a ženiem sa do soviarne. Je to jedno s tých veľmi pustých miest, kde o tomto čase nik nebýva. Z tašky, ktorú som mala pôvodne pripravenú na vyučovanie, vytiahnem pregamen a brko a rýchlo napíšem odkaz. "Ahojte. Stala sa tragédia. Mama je mŕtva a otec s Victorom nezvestný. Z marcusa je vlkolak a ministerstvo chce, aby sme boli v poručníctve otcových rodičov. Dajte mi vedieť, že ste v poriadku. Prosím. M" List pripevním sove na nohu a pošlem ju na muklouskú adresu. "Už ostáva len čakať." pokúsim sa o úsmev, ale zase to akosi nejde. "Vieš o niečom, čy sa dalo v hrade robiť na rozptýlenie sa? Mňa napadá len metlobal." |
| |
| Kouzelné formule První hodina, dvacet bodů. Skvělé! Při tom, co nás však čeká příště, úplně zapomenu, že jsem chtěla vrhnout nějaké ty významné pohledy na Lupina. Patronus, to je věc... asi ho dohromady nedám, v to moc nedoufám, ale zkusit si ho chci moc. Jaké asi budu mít zvíře? Spokojeně naskládám věci do brašny a vyrazím na další hodinu. |
| |
| Sovinec Když dorazíme do sovince, Miraya začne psát nějaký dopis, po celou dobu co tak činí, hledím z okna, ani nevím na co, ale tato činnost mi dodává, alespoň trochu čerstvého vzduchu. Poté co dopíše, se obrátí na mně a zeptá se, jestli nevím o nějakém rozptýlení v hradě, ušlkíbnu se a odpovím. "Tak možností je spousta, ale co takhle zajít do Prasinek? Tam je možností je více." |
| |
| Rokfort a Rokwill (Bradavice a Prasinky) Usmejem sa na Síriusa. "Tak ma veď." Nečakám, že nám to dovolia normálne, ale pri jeho registry školských trestov by to nenavrhoval, keby nemal svoj spôsob, ako sa ta dostať. Načiahnem k nemu ruku a nechám sa viesť. Cestou prechádzame okolo Filcha, ktorý je zjavne zúrivý, že na nás nič nemá, lebo sme nič neporušili. Ešte aj paní Norisová, jeho mačka, hľadí akosi nešťastne. Zastavíme až pred sochou ježibaby a on začne s kúzelnou formulkou. O chvíľu už kráčame chodbou a vychádzame v medových labkách. Našťastie tam nik nie je a tak vídeme von z obchodu na ulicu. "Nezájdeme k Medový Labkám?" Usmejem sa pri predstave ďatelinového piva. "Dlho som tam nebola." |
| |
 | Flitwicková hodina: Dopadol som ešte dobre. ten starý babrák ma posadil vedľa Mary McDonaldovej a tak som si cez hodinu mal, ako krátiť čas. Akonáhle Flitwick skončil hodinu, s plačom vybehla von dverami a bolo počuť smiech niekoľkých ďaľších slizolíncov. Podišiel som k Evelíne. "Hej Wodsworthová! Chceš oslobodiť od šprta?" Usmial som sa a ponúkol Evelíne rameno. Aj ona je šprt. Ale pekný a zo Slizolínu. Počkám či a až mi ruku podá a pomôžem jej vstať. Keby to bol niekto iný, kašlem na to,ale vždy... keď ide o Eve, som ako iný človek. Venujem jej oslnivý úsmev. |
| |
| Avery "Co tak náhle galantní, Sebastiane?" usměju se na Averyho a nechám si pomoci při té náročné činnosti, jakou je vstávání z lavice. Musím trochu zaklonit hlavu, abych mu mohla pohlédnout do očí. "Že by na tebe tak zapůsobila má znalost kouzelnických způsobů předávání zpráv?" dodám trochu potměšile, ale oči se mi smějí upřímně. "To bys mi pak mohl naopak prozradit, co teď máme za hodinu." |
| |
| Učebňa Čarovania Vedúc Eve za ruku, sa na ňu usmejem. "Ani nie Elin. Aj keď... Aj tvoja bystrosť je jedným z tvojich kúziel. K tomu očarujúci vzhľad a správna povaha. Čo dodať. Dokonalá." S úsmevom sa rozosmejem. Možno to vyzneje, ako žart a možno vážne. Ja som si však na istom. Po tom sa prikloním k jej uchu. "Čítala si Proroka? Grayback a otec im to natreli. Neboj sa. Nemaj obavy. Ty si dôkazom, že tvoja rodina je na správnej strane." Žmurknem na ňu. Po tom sa spýta na ďalšiu hodinu. "Život a zvyky muklov. Teda pre tých, čo ich majú." Snáď ju to ukludní. Jej rodičia fakt nie sú na rane. To sa ale netýka iných. Séverus bude naštvaný. |
| |
| Směr Studia Mudlů .. Konečně zvoní. Ach, jaká je to pro mě nevýslovně rajská hudba. S převelikou radostí opouštím Lupina. Příšerné. Sedět vedle toho šprta. Prostě příšerné .. Potřebovala jsem něco projednat s Evelínou a jakožto Zmijozelačku me zcela nezajímalo, že právě mluví s Avery. Prostě jsem jim vpadla do hovoru. ,, Zdravím, Avery.“ Kývla jsem Zmijozelskému kolegovi a otočila jsem se na Evelínu:,, Eh, Evelíno, ráda bych s tebou projedla kdy začneme. Co kdybychom e domluvily cestou na Studia Mudlů.“ Při tom názvu jsem se otřásla:,, Myslím, že je máš taky, ne?“ Studia Mudlů? Hrůza! I když pořád lepší než věčně nudná astronomie. |
| |
| Mezi hodinami Jen tak něco mě do rozpaků neuvede, ale Averymu se to málem daří. "Chystáš se začít užívat Obranu proti dívčím očím, nebo mám chvíli své jisté?" oplácím mu. Oči mu svítí, hada ve znaku nemá náhodou - mám co dělat, abych se nezačala jeho lichotkám hihňat, což je věc, kterou bych asi psychicky neunesla a navždy bych se plížila sklepením. Řeči o článku ve Věštci jsou ale horší než studená sprcha. Ještě jsem se s tím nesrovnala - tak nebo tak - nevím vůbec co říct a Bellatrixin vpád je víc než vítaný. "Mudly nemám, ale půjdu s tebou," odpovídám oběma naráz a na Averyho se omluvně usměju. "Promiň, neodkladné dívčí záležitosti," objasním a se smíchum mu pošlu ještě vzduchem polibek, aby si uvědomil, že nic není tak jasné ani nejasné, jak to možná vypadá. |
| |
| Učebňa Čarovania: Usmejem sa na Eve. "No... Na Obranu proti Dívčímu Šarmu je už neskoro."Nadhodím naspäť na slovný ping pong. To nás už ale vyruší Bellatrix. Obdarím slečnu Blackovú nahnevaným pohľadom a s milým úsmevom sa otočím späť na Eve. "Samozrejme Wordwarthová. Vidíme sa v Spoločenskej Miestnosti." Pustím Eve ruku a vyberiem sa na slizolínky internát... Spoločenskámiestnosť Slizolínu: Vojdem do spoločenky a sadnem si do kresla, aby som videl na vchod. |
| |
| Prasinky Věděl jsem, že bude s takovou malou procházkou do Prasinek souhlasit, když mi to potvrdila, tak jsme se vydali chodbou, kolem Filche, až k soše, která zakrývala tajnou cestu, jež ústí v Prasinkách. Mávnul jsem hůlkou, socha se posunala mírně doprava a odkryla tak onu tajnou chodbičku. "Lumos" řekl jsem při vstupu do ní, když jsem tak učinil podal jsem ruku Miraye, aby měla snažší vstup. Poté co jsme byli v místnosti oba, vydali jsme se na její druhý konec, s "rozsvícenýma hůlkama". Pokud sem nebyl na nic tázan, mlčky jsem šel až na konec chodby a po zhruba dvaceti minutové cestě jsme vystoupili ve sklepě Medového ráje. Nepozorovaně vyjdeme, ikdyž prodejce si nás nejspíš všiml, ovšem ten už je zvyklý, a na ulici padne od Miray návrh, abychom zašli ke Třem košťatů, na to odpoví jen "Proč ne." mírně se na ní usměji a vedu jí do onoho hostince. Když tam dorazíme, usadíme se jak se sluší (etiketa), ke stolu v rohu místnosti. Následně se zeptám "Tak co to bude?" |
| |
| Rokwill - Medoé Labky (Prasinky - U Trech Košťat) S úsmevom nechám Síriusa, aby ma usadil. "Hmm... Pri tých "skvelých" veciach, čo sa udiali, by to chcelo niečo viac, než ďatelinové pivo. Ale madam Rozmera o tom nebude chcieť ani počuť." Zamyslím sa. Čo iné by som si vlastne dala? Už vidieť, ako k nám majiteľka Medových Labriek mieri. "A čo ty? Dúfam... že na teba nie je moc ťažké,že ti ma dala McGonagelka na krk" Zamyslene na neho pozriem. Ak má byť toto náš trest, má fantáziu. Uškrniem sa. "Čo to bude?" A obsluha je tu. |
| |
| Prasinky "Jo, to by chtělo, myslím, že madame Rosmerta se nechá přesvědčit." Nad otázkou, zda-li pro mě nastálá situace není těžká, se usměji se a řeknu "Ale ne, vůbec ne. Jsem rád, že mi tě profesorka svěřila do mé péče." Když v tom dorazí obsluha a pronese již automaticky pokládaný dotaz. "Dobrý den, dvě ohnivé whiskey." Odpovím přímo, doufajíc v úspěch. |
| |
| Rokwill Usmejem sa. Od kedy je Sírius Black pozorný gentleman? Lily by asi neverila. Ak sa takto vyfarbí aj James. Chudák Severus. Madam Rozmera, pomýlená tým, že dnes nie je rokwillský víkend na Rokforte, nám naleje. Asi si myslí, že sme dáky inkognito párik. Chvíľu váham, než si z whisky uchlípnem. Nie je to tak zlé, ako som čakala. Jediné čo... Trocha sa mi motá hlava už po polke poháru. "Inak. Pekná chodba. Asi ich máte viacej, že?" Usmejem sa na Síriusa a mrknem na neho. Dopijem pohár. Našťastie sa mi nohy a slová nepletú. |
| |
| U tří košťat Objednaná whiskey je přijata a následně i donesena, byl jsem celkem překvapený, neboť jsem čekal diskuzi na toto téma s obsluhou. Nádobu s doneseným nápojem jsem si vzal do ruky a upil z ní. ... Jako vždy výborná ... Když Miraya zavede diskuzi k tajným chodbám, tak se zasměju a odpovím "Ano, pěkná je. A víc jich máme samozřejmě také, pokud ti to však nebude vadit, to kde se nachází, bych si nechal pro sebe." Při poslední větě na ní mrknu. Když uplyne další chvíle, ukáži na pohár s whiskou a zeptám se "Chceš ještě?" |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro Rokwill - Komnata nejvyšší potřeby Na koniec to skončí pri troch pohároch a fakte, že ma treba dostať späť do hradu. A asi bude dobe použiť Núdzovú miestnosť (Komnata nejvyšší potřeby). Predsa len... moc múdre nebude ísť na internát. Ešte som pri sebe a chôdza chodbou nazad do hradu mi pomáha, ale naraziť na profesorov alebo Filcha... To by bolo nadelenie. Na koniec sa dostaneme až tam a nasleduje tá zábavnejšia časť. Kam ma zložiť? Komnata vyčaruje postel s baldachýnom, nočný stolík s liekmi atak ďalej. Pomôžeš mi posadiť sa ale pri tom sa nám podarí spoločne sa prevážiť a dopadnúť nadol. Nasleduje buchnát hlavy o hlavu a pár minút bezvedomia.Preberieme sa zhruba naraz. Opitosť neopadla úplne, ale neovládateľnosť tela poľavila. Si len pár milimetrov odo mňa a ako otvorím oči, pobozkám ťa... |
| |
| soukromá zpráva od Sirius Black pro Prasinky -> Komnata nejvyšší potřeby
Po druhé whisce, přijde ještě třetí a po ní se vydáme zpět do hradu. Shodneme se na tom, že bude prozatím nejlepší využit komnatu nejvyšší potřeby, dojdeme k další tajné chodbě, u jejíhož vstupu se pozastavím a s úsměvem řeknu
"Tak, tady to je...další tajná cesta do hradu...tudy se dostaneme...ehm...přímo do sedmého patra, kousek od...komnaty nejvyšší potřeby."
Vydáme se tedy jí a nakonec vyjdeme na hradě. Hned za rohem se nám ukáží dveře do komnaty, do které s vděčností zapadneme. Vnitřek je vybaven celkem pěkně, zanedlouho po vstupu se usadíme na postel, avšak následuje pád a rána do hlavy. Chvíli nevnímám prostředí kolem sebe a před očima mám hvězdičky, oči otevřu po chvíli a jen pár milimetrů před sebou vidím siuletu, která se mi postupně objasňuje, avšak proces mé obnovy zraku, jaký byl předtím než jsem upadl do bezvědomí, ještě neskončil a už jsem cítil na ústech polibek od osoby, jež se nacházela vedle mě. Po pár vteřinách se mi vrátil zrak do normální činnost a já jsem tak spatřil Mirayininy oči jen pár milimetrů od mých, to bylo asi tak vše co jsem v té chvíli pořádně viděl. Převalil jsem se na břicho, tak, že má partnerka nyní ležela téměř celá pode mnou a začal jí líbat. |
| |
| soukromá zpráva od Miraya Lestrangeová (N) pro Núdzová komnata Situácia sa zábavne zvrtla a za normálnych okolností by k tomuto nedošlo. Povedzme, že alkohol v tom moc rolu nezohrával, aj keď sa naň dalo vždy vyhovoriť. Skôr ju zohrala emocionálna trauma dnešného rána. Navyše... Niečo vo mne mi vravelo, že aj on to myslí vážne. Že ani pre neho nie som len "ďalšie dievča do počtu". "Sírius." Zašepkala som pomedzi bozky a ovinula som ruky okolo jeho chrbta. Po tom som opätovala bozky. Boli tak vášnivé. Ako plameň, ktorý sa ma snaží spáliť, ale ja neutekám a neviem sa ich nabažiť. Odtiahla som sa len na moment, aby som mala šancu nadýchnuť sa a po tom som ho pritiahla bližšie k sebe. Jedna ruka na jeho pozadie, druhá do vlasov. Z úst som skĺzla na krk a k ušiam a vzala jedno do úst. |
| |
| soukromá zpráva od Evelína Wordsworthová pro "K čertu se vším," ulevím si, těžko říct nad čím vším, když jdu s Bellou po schodech k učebně vyhrazené pro mudlovská studia. "No nic..." odrhrnu stranou několik prváků, kteří způsobili menší dopravní zácpu u jednoho z obrazů, a sotva se dostaneme trochu z doslechu, pohlédnu zvědavě na Bellu. "Tak co jsi vymyslela?" A ne, nevyhrknu to natěšeně. Prostě se normálně zeptám, tak. |
| |
| soukromá zpráva od Bradavice pro |
| |
| POSUN DEJU VŠETCI Od začiatku školského roka prešli skoro dva týždne. Prišiel druhý tohoročný víkend a prvý výlet do Prasinek. Za tie dva týždne sa skoro nič nezomlel. Pohreb mirayinej mami o týždeň posunuli a nevynorilo sa nič, o jej bratovi a otcovi a nik sa nič nedozvedel o prvom vyučovacom dni. Čo sa Síriusa týka, nič nové. Akurát dostal od matky vrešťadlo. Niekto jej povedal o jeho vzťahu. Rémus bol osamelý, ak nebol na vyučovaní, Peter, spal. Lily a James sa malinko udobrili. Evelíne sa na doučovaní pomerne darilo, no jej "drahý" ctiteľ si ju v kuse nachádzal a Bell ju nestíhala stále zachraňovať. Severus bol o to vážnejší a mĺkvejší, o čo častejšie videl Lily s Jamesom. Teraz sa budíte do dňa na návštevu Prasinek. |
| |
| soukromá zpráva od Bradavice pro Otázka: Dostali sa M a S dosť ďaleko, aby...? Kocka: 70 - pár - áno Otázka: Bude tým pádom mimčo? Kocka: 75 - nad 50 = áno |
| |
| Nébelvírská veža Zamračím sa na svoj odraz v zrkadle v kúpeľni a pohľad mi zbehne nazad na paličku v ruke. zatrasiem ňou. "K čertu s tým. Ako to len muklovia... Zvládajú." Počkám ešte chvíľu, nech sa ustáli a pozriem na ňu. "Dve?!" Zastenám a nemôžem tomu uveriť. Mieša sa vo mne radosť, strach, nádej, obavy, bezmocnosť, des... Je to priskoro a navyše teraz?! Dnes má moja mama pohreb! Už ani neviem, čo je dobré a čo zlé. Čo je lepšie a čo horšie. Bezmocne ešte raz prečítam návod a povzdychnem si. Zdá sa, že je to tak. Zamračím sa na svoj odraz v zrkadle a test zahodím do koša. Po tom si vleziem do sprchy a pustím na seba prúd horúcej vody. Umyjem si aj hlavu a keď vídem, usuším si prútikom hlavu a učešem sa. Vlastne je to ceľkom jednoduché. Moje vlasy stačí nechať rozpustené. Oblečiem si šaty, ktoré som mala pôvodne na vianočný ples (odkaz). Našťastie sadnú, ako uliate.Smutne sa na seba pozriem do zrkadla a mávnutím prútika spravím takmer neviditeľný make-up. Po tom vídem z kúpelne a odložím si veci v izbe a vezmem si kabát. Zídem dole do spoločenskej izby a z nej do Veľkej Siene, aby som sa narňajkovala. Som tam ako prvá. Pomaly sa nimrám v jedle a nie a nie si z neho dať do úst. |
| |
| Do pondelka rána máte čas napísa´t. Kto nenapíše letí.Ak nik,jaskyňa končí. |
| |
| soukromá zpráva od Remus John Lupin(Náměsíčník) pro |
| |
| soukromá zpráva od Bradavice pro |
| |
| soukromá zpráva od Remus John Lupin(Náměsíčník) pro |
| |
| škola a prasinky Škola plynula dál a nic krom toho že za dobu co jsem an škole jsem přečkal už jeden úplněk naštěstí jsem si vzal svůj lék jinak by to asi pro pár lidí špatně skončilo. Za tu dobu jsem spíše studoval protože stejně James i Sirius byli pobláznění do holek a moc si mě nevšímali. Když jsem ráno konečně vstanu jen sem se rychle oblékl a do hábitu krom hůlky strčil i malou knížečku o kouzlení. Ostatní jsem ani nebudil a vyklouzl ven. Proč je taky budit vždyt oni na mě skoro taky zapoměli. Dojdu na shromaždiště před prasinkama a čkeám až nás učitelé pustí. Jo co se stalo s naší starou PObertovou partou?Vypadá to že zanikla. James má oči jen pro lily, sirius zase pro Myr a tomu skrčkovi petrovi je to všechno fuk.A já sám nic nezmůžu. POvzdechnu si v duchu a když nás konečně pustí do prasinek. Odpojím se od většiny a jdu sám sednout si na kámen odkud krásně vidím na chroptící chýši. Tam sedím a čtu si knihu protože stejně si mě ostatní moc nevšímají. |
| |
| Po dvou týdnech Už to bylo téměř dva týdny, co jsem zase po dvou měsících vstoupila do Bradavické školy a bylo mi zase fajn. Má duše Zmijozelská si to sice nechce připustit, ale mezi přáteli je mi vždy dobře. Hádky s Evansem, Theodorovy poznámky které se tak rovnají těm mým, Evelína, která si v Černé magii vede více než dobře, tichý Severus a Narcissa, tohle byli lidé, mezi kterými jsem byla ráda. Evelína skutečně dělala v Černé magii velké pokroky, učila jsem ji základní kouzla, než si její tělo zvykne využívat velké množství magie a používat Černou magii. Byla v Černé Magii dobrá, ale stále by ji porazil i o něco pokročilejší kouzelník v tomto oboru. Prostě musela stále a stále cvičit. A taky že cvičí. Domlouvaly jsme si schůzky kdykoliv to šlo, tedy ona si domlouvala, mě to bylo tak jedno, jelikož já jsem zlepšit nepotřebovala. Teta Walburga mi poslala nějakou knížku o černé magii přímo z Blackovic knihovny. Byla jsem jí neskutečně vděčná. Vybírám z ní kouzla lehčího rázu, které vím, že Evelína zvládne. O Evelínu se dost zajímá mladý Avery. Evelíná s ním často mluví a prý je i zábavný. Mnohdy ale je tak otravný, že ke mně Evelína vysílá zoufalé pohledy, takže vždy rázně přikročím a odtáhnu ji pryč. Mám takový pocit, že mě Avery tak trochu nenávidí. I já jsem měla pár známostí,… ale budeme mlčet, ano? Jsme již pár let zasnoubená, víte? Víte, jak by Rudolphus zuřil? Nechtějte vědět! Stojím před zrcadlem a němě hledím na svou tvář. Velké kruhy pod očima mi náladu nepřidají. K čertu,… zakleji v duchu a jednoduchým kouzlem je zakryji. Pak si upravím vlasy, které konečně nabudou nějakého tvaru. Hledím na sebe v zrcadle. No jo, Bell, tvář máš hezkou, tělo taky, ale vlasy jsou hrůzné,… Vydám se na snídani. Je časné ráno, jen pár studentů potkám a síň je také téměř prázdná. Nemám ve zvyku vstávat pozdě, takže sedmá hodina je u mě zcela normální, i když vyučování začíná až o půl deváté. Podplatím skřítku a dostanu své vytoužené kafe. Dokonalé. Ano, stále mě baví porušovat pravidla. Žádná káva? Ale kde že,… já jsem přece Blacková. |
| |
| soukromá zpráva od Bradavice pro |
| |
| Prasinky - Chroptící chýš Ako tak Rémus číta, začuje kroky. Sprvu sú v diaľke,postupne sa približujú. Je však zahĺbený do čítania a asi si to ani neuvedomí, až keď sa pri ňom ozve hlas. "Ahoj. Čo to čítaš?" Je to dievča o ročník nižšie z Nebelvíru. (odkaz) Usmeje sa a posadí sa vedľa neho. Môže si všimnúť, že tiež má zo sebou knihu a žiadne kamošky alebo kamarátov v okolí. "Je hrôza, keď ťa kamaráti nechajú kvôli frajerkám." Skonštatuje po chvíli ticha. |
| |
| Intrák a Veľká sieň Evelína sa mi vyhýba alebo si to nahováram? K čertu! Keď sa ráno zobudím, nadšený zrovna nie som. Ani sny som nemal dobré a v podstate som sa nevyspal. Kopnem do postele a v zápätí to ľutujem. Odpracem sa do kúpelne, kde to rovno vzdám. Vyzeráš hrozne kamoš. A to všetko kvôli jednej ženskej. Čo je to s tebou?! Aspoň si vlasy namočím v umyvadle a rukou ich uhľadím do zadu.Po tom vojdem o spálne, prezlečiem sa a zídem dolu na raňajky. Tam už je Bella. "Ráno Blacková. Nevieš, či príde aj Evelína? Idete dnes do Prasiniek?" Usmejem sa na ňu. Pohľad mi skĺzne po pár ranných vtáčikoch, čo sú už hore. aj ja si "zaobstarám" kafé. "Zdá sa,že nie sme jediný, kto mal pernú noc." Uškrniem sa a pohľadom "ukážem" na Lestrangeovú. "Že by ju tvoj bratranec nenechal spať alebo sa bojí pohrebu?" |
| |
| Síň Vychutnávám si ranní kávu a rozhlížím se po síni. Zmijozelský stůl je kromě mě úplně prázdný, Nebelvířani jsou dva, Mrzimor, tam také poposedává jeden člověk a Havraspárů, těch je nejvíc, celých pět. Proč by ne, vždyť je pouhých sedum hodin. A heleme se, další, Zmijozelské ranní ptáče. Šklebím se na Averyho, který přichází ke stolu. “Dobré ráno, Blacková, nevíš, jestli přijde Evelína? A půjdete dnes do Prasinek?“ Takto zní jeho pár otázek, které na mě vychrlí s úsměvem, než usedne a také si obstará kávu,s tejně jako já. S úšklebkem na něj hledím. “Nechápu, proč Brumbál zakazuje kávu studentům. Vždyť je na ní závislá minimálně půlka školy.“ Zavrtím hlavou:“Hm, Eve?“přemýšlím:“Ne, myslím, že když jsem odcházela z pokoje, ještě spala. Do Prasinek? Myslím, že jsme se domlouvaly, co si pamatuju,…“ “Zdá se, že nejsem jediný, kdo měl pernou noc.“ušklíbne se Avery, když obrátí svůj pohled k nebelvírskému stolu. Sedí tam Lestrangová. Zamračím se. “Že by ji tvůj bratranec nenechal spát, nebo se bojí pohřbu.“ “Tipovala bych obojí. Sirius byl vždy náruživý a nezkrotný. Nevím, co na něm Ciss tenkrát viděla.“zamručím:“Lestrangová je příšerně slabá, co se psychiky týče. Z tohohle se minimálně zhroutí.“ Pronesu pobaveně:“Dobře jí tak. Zaslouží si to.“zašeptám:“Je to příšerné pomyšlení, že budu nosit stejné jméno jako ona. Doufám že se vdá,… nebo při nejlepším chcípne.“ Bellatrix Lestrangeová. To zní dobře. Rozhodně líp než Miraya Lestrangeová. Jak tuctové. “Mě bude to jméno víc slušet.“ |
| |
| Sieň Usmejem sa na Bell. Hej.Kávu by mohli povoliť. Počul som, že kým bol riaditeľom Phineas Nigellus Black, káva bola povolená. Vidieť, že mal rozum. Bol predsa Slizolínčan. Hlúpe muklovské vekové obmedzenia." Zamračím sa. Byť ja riaditeľ,káva by sa povolila a muklovia a krvezradci vykázal. "Škoda, že sme sa nedostali na Durmingston." (Tretia škola z Turnaja. Tá z temnou mágiou.) "Nevadilo by ti,ak by som saku vám pridal. Samozrejme, ak nebude Evelína proti." Spýtam sa. Avery, čo to robíš? Od kedy ťa dopletie dáka ženská?! Som zjavne dosť nesvoj. "Hej,asi ju nenechal spať. Pche. Mať takého bratranca..." Stíšim hlas. "... Osobne by som ho sprovodil zo sveta. A ona... Mať byť mojou príbuznou..." Zaškaredím sa a pokračujem ešte tichšie. "Obdivujem, ako to zvládaš. On, ona, do toho Andromeda... Mať rodinu,ako ty,asi by som si zmenil meno alebo sa ich zbavil. Veď... Lestrangeovci s tým už začali. Starý sú múdry. Až tu skončím, pridám sa." Obdarím ju velevýznamným pohľadom. |
| |
| Nedaleko Chroptícíc chýše s dívkou Vzhlédnu od knihy když příjde dívka a usměju se. Ahoj, ale jen si pročítám něco o kouzlení. Odpovím mile a pak zaslechnu její konstatntování. Ano vím ale co člověk nadělá. Ale ty nejsi člověk a nikdy nebudeš......Ne! Jsem jím ale dost. Hádám se sám se sebou v duchu. A pak zaklapnu knížku a strčím jí do kapsy a vstanu. Promin jsem to ale nezdvořák. Mé jméno je Remus John Lupin. Usměju se a podám jí ruku. Pokud jí příjme tak jí zlehka stisknu a stáhnu zpátky. [iŽeby někdo stejně osamělý jako já sám?][/i] Napadá mne a dívku s klidným výrazem ve tváři sleduju. |
| |
| Pri Chroptící chýši "Asi sa veľmi rád učíš." Usmeje sa. "Ange Bellová.Asi si ma nepamätáš.Videli sme sa v knižnici." Matne si spomínaš,akosi do nej raz nechtiac narazil a potom jej pomáhal zozbierať pergameny. "Hej. Čo narobíš. Je to len návrat ku starým zvykom." Trpko sa usmeje. Trocha nechápavo sa tvári,keď sa vnútorne preťahuješ, čo si. Asi ti predsa len do tváre vnikol trocha divný výraz. "Si v poriadku?" "Hej. Vie, kto si. Prefekt a zároveň jeden z pobertov. Aj keď to neznie ako niečo, čo by sadalo zlúčiť." Natiahnutú ruku príme. "Teší ma." Len, čo sa pustíte, nervózne si zapravívlasyza ucho.Ak by mala okuliare, stavil by si sa, že by si poupravila tie. |
| |
| U chropící chýše Ach ano...vzpomínám si. A rád tě poznávám Ange. Usměju se ale v zápětí reaguje na můj obličej jelikož jsem své hádání sama se sebou asi neskryl dostatečně. Ne nic mi není to je v pořádku. Odvětím vlídně a zamyslím se. Hlavně se do ničeho nezaplést. Ano víš toho o mě dost Ange ale myslím, že v téhle době jsem už jen spíše prefektem než Pobertou. Pobertové se v podstatě rozpadli. Pokrčím rameny s trochu neutrálním výrazem. Nechci dát najevo smutek. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR