Portal do neznama
hrálo se Denně
od: 10. ledna 2006 16:01 do: 27. března 2007 22:09
Dobrodružství vedl(a) shark
| |
 | 6 dni do Mesice cervu roku 879, vojensky report Dobra zprava. Dobyli jsme pevnost Trashern. Po nekolika denni bitve se posadka vzdala a nase jednotky pevnost obsadili. Zbytek jednotek nepritele se stahlo dal na sever. Vyslal jsem nekolik oddilu, aby je pronasledovali. Jake jsou dalsi pokyny? Mame pokracovat v tazeni dal na sever? S uctou, kapitan Matto. 2 dny do Mesice cervu roku 879, pevnost Trashern "Pane," zasalutoval vojak ve spinave uniforme svemu dustojnikovi. Ten se otocil od okna, kde pozoroval vojaky a dalsi lidi pobihajici po znicenem nadvori. Uz je to nekolik dni, co byla pevnost dobyta a zbytek armady odtahl dal na sever, ale delniku zatim dorazilo pomalu. Potrva to jeste dlouho, nez bude pevnost opet obyvatelna. Boje byly tuhe a vetsina pevnosti byla v troskach. "Podarilo se nam prokopat do toho sklepeni," pokracoval vojak v hlaseni. "Vycistili jsme cast chodby a nalezli neco, jako vchod. Je tam spousta podivnych znacek, mel byste to videt, pane." Dustojnik se na nej podival a prikyvl: "Spravne, vojaku. Pojdme." Prosli spolecne nekolika chodbami, na kterych se valela spousta bordelu, spadanych tapiserii, spinavych kobercu a rozbitych obrazu a soch, cestou mijejic radu dveri. Pak sesli po sirokem schodisti do prizemi a pres nadvori presli do protejsi jednopatrove stavby s omlacenymi zdmi a rozbitou strechou. Minuli nekolik dalsich dveri a pak prosli pruchodem na schodiste dolu do podzemi. Valela se zde spousta sute, kterou nekolik vojaku odklizelo a odvazelo ven. Pod schodistem byla chodba. Z vetsi casti byla zasypana, ale primo pod schody uz byla odklizena. Dustojnik i s vojakem zastavili na upati schodiste. Kousek od nich byl ve zdi zavaleny pruchod. Kolem portalu dveri byla rada tajemnych znaku, ktere si dustojnik se zajmem prohlizel. Pak se nahle otocil. "Okamzite poslte pro Morcia," rozkazal. Pak se znovu zadival na symboly kolem pruchodu a dodal: "Nez prijde, nikdo se k tem dverim nepriblizi." 6. den Mesice cervu roku 879, Univerzita v Parthu Ve velkem sale sedelo kolem velkeho kulateho stolu deset muzu a tri zeny. Vsichni byli obleceni v ruznobarevnych plastich se stazenou kapi. Na stole pred kazdym z nich stal pohar s nejakym napojem. Misnost byla velmi rozlehla, v jednom koute praskal ohen v krbu a rozleval po jinak studene mistnosti prijemne teplo. Pak jeden z muzu vstal a rekl: "Arcimistre, prohledali jsme uz uplne vsechno a nic nenasli. Nejspis vsechno shorelo behem boju." Behem jeho reci bylo stale slyset suskani ostatnich ucastniku rady. Nahle vse utichlo a vsichni se zadivali smerem k muzi, ktery sedel nejblize krbu na bohate zdobenem kresle. Mel na sobe nadhernou modrou robu, na niz splyvali dlouhe bile vlasy a vousy. Muz vstal a promluvil jasnym, hlubokym hlasem. "Potom neni jine moznosti. Musime najit dobrovolniky, kteri provedou pruzkum." "Ale pane," pokusil se odporovat dalsi z pritomnych, "vzdyt nevime kam to vede. Je to moc riskantni. To prece nemuzeme ..." "Musime," prerusil ho arcimistr. "Musime za kazdou cenu zjistit, kam to vede." V sale by jeste chvili bylo mozno zaslechnout spadly spendlik, zahy se vsak mistnosti rozlehl hukot. Jeden pres druheho se zucastneni dustojni panove i damy zacali dohadovat. 9. den Mesice cervu roku 879, namesti "Na vedomost se dava," rozeznel se mohutny hlas mestskeho vyvolavace po celem namesti, " ze se hledaji dobrovolnici, kteri se nebudou bat vydat do neznama a prinest dulezite informace. Vysoka odmena a vecna slava ceka vsechny odvazlivce. Nevahejte a spechejte do Parthu!" Vyvolavac domluvil, rozhledl se po davu, ktery doted naslouchal hlaseni a nyni se dal do vzrusene debaty, slozil pergamen se zpravou a ztratil se v davu. Cestou pozorne naslouchal suskani lidi. Nekdy se musel usmat, jindy se divil, co vsechno za nesmysly si dokazou vymyslet. "Pry byla v te nove dobyte pevnosti nalezena nejak brana." "To je brana do pekla! Lidicky, nechodte tam." "Neblazni, zenska!" "Ani mistri z univerzity pry nevi, kam to vede." |
| |
| 13. den Mesice cervu, Parth Po nekolika denni ceste v teplem a slunecnem pocasi jsi dorazil pred brany meste Parth. Vysoke kamenne hradby se tycily nad drevene domky a chatrce rozrustajiciho se mesta. U siroke otevrene brany staly dva strazni s halapartnami a sledovali, jak dovnitr proudi povozy, zvirata i lidi. Vecpal jsi se mezi obchodniky proudici do mesta a prosel branou. Padl na tebe prijemny stin vysokych zdi a budov. Velike a zive mesto Parth ti otvira svou naruc. MH: zatim soukrome prispevky ;) |
| |
soukromá zpráva od pro Sebevědomě proklouzávám mezi lidmi, přeci jenom, je to můj život. Podívám se kolem sebe, zda-li zahlédnu vývěsní tabuli, která u bran běžně bývá k nalezení. Mohla by tu být nějaká prácička. Mno nějaká šifrovaná. Aspoň drobounká. Aspoň něco pohlídat, něco...něco... Zarazím se při pohledu na vývěsku s pečetí města a čarodějnického cechu. Vymotám se tedy z tlačenice kolem a pozorně si pročtu oznámení. Lákavé...jen kdyby tu byl nějaký popis, kam se to má vlastně jít, náznak něčeho konkrétnějšího...ale ty peníze...něco by se hodilo... Podívám se, kde se mám hlásit. |
| |
 | soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Tyhlety tlačenice jsou dobrý akorát pro zlodějíčky a podobný individua. Navíc je to v tomhle vedru fakt nesnesitelný. Zahnu do první ulice, která by mě snad mohla odvést dále od tohoto nemyslícího davu. Nijak nespěchám, ale ani se neloudám. Jakmile jsem venku z tlačenice, určuji si tempo sám. Ostatním lidem okolo sebe nevěnuji více pozornosti, než si zasluhuje nutnost nevrazit do nich. O něco více dbám o své věci, i když moc jich zrovna není. Očima však přejíždím po vývěsních štítech, abych mezi nimi vybral nějaký, který bude připomínat hospodu. Číst sice neumím, ale seskupení klikyháků, označujících tyto společenské podniky, jsem na svých cestách viděl tak často, že alespoň toto nejnutnější slovo poznám. A i kdybych se spletl, není zrovna jednoduché zaměnit za hospodu něco jiného... |
| |
 | soukromá zpráva od Adam pro Mesto, v ktorom, ako dufam, prezijem dlhsie nez zopar dni a ujdu sa aj nejake tie strieborniaky... Nad poslednou myslienkou sa zvlast usmejem a sklopim pohlad od vstupnej brany. Pekny den na pekny kseft! usudim pri pohlade na slnecnu oblohu. Dufam, ze aj ludia budu mat taku vysmiatu naladu, ako ma slnko nad nimi. Opat sa pousmejem a urobim prve kroky smerom k brane. Okolo strazcov prejdem lahostajne, bez povsimnutia. Moje kroky vedu do hostinca, kde by som mohol obstastnit ludi svojimi pribehmi. A ak budu sfery zivota naklonene, padne mi z toho aj nejaky uzitok... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hned na prvnim dome za branou jsi nalezl velkou drevenou ceduli pritlucenou na zed. Je na ni nekolik pribitych svitku pergamenu a take jakasi kresba zarostleho vousateho muze. Mezi mnozstvim zprav te upoutal jeden, s peceti. Zacetl jsi se do neho, a po nejake dobe se ti to i pres rachoceni povozu a hluku lidi povedlo pohcopit. "9.den Mesice cervu Na vedomost se dava," lustis pomerne uhledne pismo, "ze se hledaji dobrovolnici, kteri se nebudou bat vydat do neznama a prinest dulezite informace. Vysoka odmena a vecna slava ceka vsechny odvazlivce. Nevahejte a spechejte do Parthu! Zajemci at se za 5 dnu dostavi do Parthske univerzity." Kdyz jsi docetl, jeste nekolikrat jsi si pergamen prohledl, aby sis byl jisty, ze jsi to cetl spravne. Jsi si ale jisty. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vymanil jsi se z davu a zamiril sis to prvni ulici doprava od brany do mesta. Budovy zde primo pod hradbami nejsou nijak bohate zdobene, okna jsou casto vytlucena, obcas narazis i na zatlucene dvere a okenni ramy. Vse tone v chladivem stinu obranne zdi. Lidi se zde moc nepohybuje, zato je tu spousta kocek. Kdyz jsi minul nekolik odbocek smerem do stredu mesta, vsiml jsi si vyvesniho stitu o kus dal v jedne z nich. Vydal jsi se tim smerem, ale kdyz jsi k ni dosel, necekal te na nem zadny korbel, chleb ani nic podobneho. Uvidel jsi prosty strevic. Zklamane jsi se rozhledl a pak jsi si vsiml v bocni ulici nakrivo poveseneho stitu s malbou dvou vinnych poharku. Usoudil jsi, ze by to mohla byt hospoda, protoze zevnitr se ozyval bujary smich. Dum vsak nevypada nejak extremne vabne. Omitka je misty opadana, kolem se vali spousta bordelu, zaschleho blata a zbytku jidla. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Prosel jsi bez nejakeho velkeho rozhlizeni branou a pokracoval s ostatnimi lidmi proudicimi do mesta. Tve kroky smerovaly jasne. Ackoli se od tveho smeru mnoho lidi odchylilo, dosel jsi az na rozlehle namesti. Uprostred nej stoji velka kasna s malou drevenou striskou. Vidis, ze se po namesti potuluje nekolik malo desitek lidi, nikde ale nejsou zadne stany nebo prodejni pulty, ktere by jsi tu mozna cekal. Kolem namesti stoji do velkeho ctverce vysoke a honosne domy. Na tom nejzdobenejsim z nich je vedle dveri velka drevena vyvesni deska, na ktere v mirnem vanku placa nekolik pergamenu. Velde teto stavby stoji dalsi pekny dum, s velkym vyvesnim stitem hlasajicim "hostinec U radnice". Z otevrenych oken je slyset na namesti zvuk loutny a take smich hostu. Chvilkama ti prijde, ze citis i vuni peceneho masa, ale nejsi si jisty, jestli se ti to jen nezda hlady. |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Zamířím hlouběji do města, kde by se měly podle všeobecných pravidel zástavby nacházet podniky lepších kvalit. Když už uvažuji o rozdílech mezi chudinskými čtvrtěmi a movitějšími lokalitami, neunikne mi pomyšlení na kapesní zloděje, velmi častý to jev v oblastech, ve kterých se právě nacházím. Tento nezpochybnitelný fakt donutí mou pravačku, aby za chůze překontrolovala, zda je měšec s několika mincemi stále na své místě. Zdá se, že prozatím je vše v pořádku. |
| |
 | soukromá zpráva od Roderik(Lowencraft) pro S touto myšlenkou vejdu do města na nádvoří a rozhlédnu se okolo sebe na život okolních lidí. Zejména si všimnu jestli je tu nějaký žebrák - Jestli jo tak tu je nějak podivně vedená hradní stráž.A pomalu se projdu směrem do středu města. |
| |
 | soukromá zpráva od Peletrias pro Môj smäd ma nakoniec vedie do najbližšieho hostinca...som zvedavý, koho tam stretnem...snáď to tu bude lepšie ako v univerzitných vinárňach..., pri pomyslení na zatuchnuté kobky narvaté sudmi vína a opitými adeptmi sa otrasiem, a radšej si v hlave prepnem tému na niečo prívetivejšieho... Plný optimizmu vojdem do hostinca... |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Dufam ale, ze tam nebude prilis drahho. pomyslim si pri pohlade na hostinec U radnice a smutne zavadim rukou o vrecko siat, kde ukryvam svoju poslednu zlatku. Vkrocim teda do hostinca. Na prahu sa rozhliadnem po putyke a zhodnotim osadenstvo. Nakoniec sa vsak vydam k jednemu prazdnemu stolu a rozmyslim si, ci bude vhodne vyrozpravat verejne nejaky pribeh. Zatial cakam na pozornost hostinskeho. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Nevzhledna stavba hospody a spousta zbytku jidla a bordelu te odradila a ty jsi se vydal na dalsi cestu mestskymi ulickami. Cestou jsi chvilemi zabloudil pravackou ke svemu mesci. Minul jsi nekolik dalsich vyvesnich stitu, ale zadny z nich te nezaujal, snad krome jednoho, na kterem byl znazornen mec. Jak jsi pomalu opoustel ctvrt chudych domu, zacalo pribyvat domu hezcich a i lide zde uz nenosily stare otrhane saty jako ty a ti lide z kraje mesta. Po nejake chvili se pred tebou otevrelo rezlehle ctvercove namesti. Uprostred nej stoji velka kasna s malou drevenou striskou. Vidis, ze se po namesti potuluje nekolik malo desitek lidi, nikde ale nejsou zadne stany nebo prodejni pulty, ktere by jsi tu mozna cekal. Kolem namesti stoji do velkeho ctverce vysoke a honosne domy. Na tom nejzdobenejsim z nich je vedle dveri velka drevena vyvesni deska, na ktere v mirnem vanku placa nekolik pergamenu. Velde teto stavby stoji dalsi pekny dum, s velkym vyvesnim stitem, vedle napisu je obrazek korbele. Z otevrenych oken je slyset na namesti zvuk loutny a take smich hostu. Chvilkama ti prijde, ze citis i vuni peceneho masa, ale nejsi si jisty, jestli se ti to jen nezda hlady. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Prosel jsi branou a zahalil te chladivy stin hradeb. Pokracoval jsi po hlavni ulici smerem do strdu mesta a cestou mijel zpocatku neprilis bohate domy, cim vic jsi se ale blizil stredu mesta, tim hezci a zdobenejsi domy byly. Minul jsi take nekolik vyvesnich stitu, zadny z nich te ale nijak nezaujal. Po nejake chvili se pred tebou otevrelo rezlehle ctvercove namesti. Uprostred nej stoji velka kasna s malou drevenou striskou. Vidis, ze se po namesti potuluje nekolik malo desitek lidi, nikde ale nejsou zadne stany nebo prodejni pulty, ktere by jsi tu mozna cekal. Kolem namesti stoji do velkeho ctverce vysoke a honosne domy. Na tom nejzdobenejsim z nich je vedle dveri velka drevena vyvesni deska, na ktere v mirnem vanku placa nekolik pergamenu. Velde teto stavby stoji dalsi pekny dum, s velkym vyvesnim stitem "hostinec U radnice", vedle napisu je obrazek korbele. Z otevrenych oken je slyset na namesti zvuk loutny a take smich hostu. Chvilkama ti prijde, ze citis i vuni peceneho masa, ale nejsi si jisty, jestli se ti to jen nezda hlady. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Prosel jsi branou a zahalil te chladivy stin hradeb. Pokracoval jsi po hlavni ulici smerem do strdu mesta a cestou mijel zpocatku neprilis bohate domy, cim vic jsi se ale blizil stredu mesta, tim hezci a zdobenejsi domy byly. Minul jsi take nekolik vyvesnich stitu, zadny z nich te ale nijak nezaujal. Po nejake chvili se pred tebou otevrelo rezlehle ctvercove namesti. Uprostred nej stoji velka kasna s malou drevenou striskou. Vidis, ze se po namesti potuluje nekolik malo desitek lidi, nikde ale nejsou zadne stany nebo prodejni pulty, ktere by jsi tu mozna cekal. Kolem namesti stoji do velkeho ctverce vysoke a honosne domy. Na tom nejzdobenejsim z nich je vedle dveri velka drevena vyvesni deska, na ktere v mirnem vanku placa nekolik pergamenu. Velde teto stavby stoji dalsi pekny dum, s velkym vyvesnim stitem "hostinec U radnice", vedle napisu je obrazek korbele. Z otevrenych oken je slyset na namesti zvuk loutny a take smich hostu. Chvilkama ti prijde, ze citis i vuni peceneho masa, ale nejsi si jisty, jestli se ti to jen nezda hlady. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Prosel jsi sirokymi vyrezavanymi dvermi do hostince a rozhledl se. Hned za vchodem stal mensi stolek, u ktereho sedi mohutny muz s kratkym mecem polozenym pred sebou na stole. Na obliceji i odhalenych pazich ma nekolik jizev a netvari se moc privetive. Jakmile jsi vesel do hostince, zvedl k tobe hlavu a zamracil se, pak se tazave otocil na hostinskeho. Ten se prave pohybuje za pultem a rozleva do korbelu pivo. Kdyz si vsiml tazaveho pohledu toho svalovce, zadival se na tebe. Chvili si te prohlizel a nakonec prikyvl. Svalovec se tedy uklidnil a zacal si znovu pohravat se svym mecikem. Podival jsi se nalevo, aby ses mohl rozhlednout po velikem sale hostince. Pripada ti pomerne dost prostorny a v zadni casti vidis schodiste do prvniho patra, kde jsou pravdepodobne nejake pokoje pro noclezniky. V lokale je celkem sest velkych stolu, kazdy nejmene pro 8 osob. Dva z nich jsou ve vzdalenejsich koutech salu, jeden z nich prazdny, zbytek rozmisten po lokale tak, aby meli vsichni prisedici dost mista a hostinsky mohl mezi nimi bez obtizi prochazet. V rohu primo naproti vchodu bylo malinke nizke podium, na kterem sedel na male zidlicce jakysi muz obleceny do barevneho satu a s loutnou na kline. Hral a zpival jakousi tobe neznamou melodii. U stolu hned pod podiem sedelo 5 muzu a u dalsich dvou stolu dalsich asi 13 lidi. Vsichni byli obleceni do hezkych a barevnych satu, vsichni cisti, ucesani a bylo videt, ze nepatri mezi zadne chudaky. Debatovali spolu, jedli, pili a poslouchali zpev. Zarimil jsi k prazdnemu stolu v rohu mistnosti a padly na tebe zraky hostu. Nekteri nevericne zakroutili halvou, jini opovrzlivym usmeskem zhodnotili tve osaceni, pak se vsak dal venovali vlastnim problemum. Usadil jsi se ke stolu a po chvili k tobe prisel hostinsky, ktery nesl v ruce dva krobele plne piva. "Mas stesti, normalne bych takovy otrhance vubec nepustil dovnitr," spustil. "Mas doufam cim platit?" zeptal se a pohledl na tebe. Je videt, ze z tebe nema moc velkou radost. |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro Vojdem do hostinca, plný očakávania. Snažím sa pritom urobi» dobrý dojem, a dávam pozor aby som o niečo nezakopol...človek nikdy nevie... |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Na chvíli se zastavím, abych celou plochu podrobil svému, zatím jen povrchnímu zkoumání, a hned potom se vydám k hospodě. Působím teď mnohem uvolněnějším domem, než v zapadlých špinavých uličkách. Měšec nechám volně u boku bez zbytečného kontrolování jeho přítomnosti. To se však změní, když vstoupím do hospody. Zde je výskyt kriminálních živlů téměř tak pravděpodobný, jako ve slumech. Rázným krokem se vydám k výčepu a než dostanu pivo, nebo něco, co by mou pravačku zaměstnalo, zůstane tato ruka priložena na mé pokladnici. "Pivo!" Poručím si a než se mi tohoto zlatého moku dostane, zaobývám se v mysli problémem, zda si neobjednat ještě něco na zub. Nakonec uvážím, že můj žaludek si po dlouhé době zaslouží něco teplého a ještě dodám: "A pečínku." |
| |
| soukromá zpráva od Roderik(Lowencraft) pro |
| |
soukromá zpráva od pro Zajímalo by mě, co je to za prácičku, když je za ni taková sláva a bohatství, proč o tom není slyšet i v hospodách kolem cest a nejsou vidět nejrůznější potíratelé zla a chaosu, co se jinak vrhnou i na opálenou ženskou....nebo spíš na né zcela člověka.... Ušklíbnu se odporně a rozhlédnu se kolem, když si uvědomím, že bych se mohl i ztratit(taková potupa...zloděj a ztratí se ve městě). Vyhlédnu si tedy nějakého strážného a zajdu k němu. Zdvořile se zeptám. Mohl byste mi, ctěný pane, říci kudy se dostanu nejrychleji na Parthskou universitu? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Prosel jsi sirokymi vyrezavanymi dvermi do hostince a rozhledl se. Hned za vchodem stal mensi stolek, u ktereho sedi mohutny muz hrajici si s kratkym mecem polozenym pred sebou na stole. Na obliceji i odhalenych pazich ma nekolik jizev a netvari se moc privetive. Jakmile jsi vesel do hostince, zvedl k tobe hlavu a zamracil se, pak jen zavrtel nesouhlasne hlavou a zase se sklonil ke sve hracce. Podival jsi se nalevo, aby ses mohl rozhlednout po velikem sale hostince. Pripada ti pomerne dost prostorny a v zadni casti vidis schodiste do prvniho patra, kde jsou pravdepodobne nejake pokoje pro noclezniky. V lokale je celkem sest velkych stolu, kazdy nejmene pro 8 osob. Dva z nich jsou ve vzdalenejsich koutech salu, zbytek rozmisten po lokale tak, aby meli vsichni prisedici dost mista a hostinsky mohl mezi nimi bez obtizi prochazet. V rohu primo naproti vchodu bylo malinke nizke podium, na kterem sedel na male zidlicce jakysi muz obleceny do barevneho satu a s loutnou na kline. Hral a zpival jakousi tobe neznamou melodii. U stolu hned pod podiem sedelo 5 muzu a u dalsich dvou stolu dalsich asi 13 lidi. Vsichni byli obleceni do hezkych a barevnych satu, vsichni cisti, ucesani a bylo videt, ze nepatri mezi zadne chudaky. Debatovali spolu, jedli, pili a poslouchali zpev. V jednom z rohovych stolu sedi osamoceny mlady muz, ktery vsak na sobe ma saty ne o moc odlisne od tvych, a prave se bavi s hostinskym. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Oslovil jsi nejblizsiho ze straznych a ten na tebe zameril svuj patravy pohled. Sjel te od hlavy k pate a usklibl se. "Dalsi radoby hrdina?" odpovedel a pohledl na druheho strazneho, ktery se take pousmal. "Touhle ulici az na namesti a pak ulici doprava. To neprehlednes. Hodne stesti." Pak se otocil zpatky k lidem prochazejicim branou, aby neprehledl nejakeho zlodejicka nebo tak. |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro Chvíµku len tak stojím, a rozhliadam sa po hostinci, obzerám si µudí, bar, barmana, barda, pódium...trochu ma zamrzí, že všetci sú oblečení tak zaujímavo a bohato, a ja som tu ako nejaký trhan z ulice...miestne ceny asi nebudú nič pre mňa...keď si všimnem osamoteného mladíka vzadu, hneď sa cítim lepšie...aspoň si mám ku komu prisadnú», a sám snáď nebudem vyzera» až tak trápne... Príliš teda neváham, a pomaly sa presuniem k stolu kde sedí...snažím sa pritom chodi» čo najviac v tieni a neupútava» na seba zbytočnú pozornos», a tvárim sa nenápadne...ak sa niekto zasmeje na mojich šatoch, prepadnem sa pod zem... Prídem k stolu, a keď si barman s mladíkom spravia prestávku v rozprávaní, opýtam sa: "Mohol by som si prisadnú»? É...teda...nevadilo by ti, keby som si prisadol? Dúfam že vás neruším..." dodám ešte rýchlo smerom k barmanovi. |
| |
soukromá zpráva od pro Velmi milí pánové. Asi je někdy pozvu na pivko...už vidím tu obhajobu...on na ten nůž upadl a ten druhý taky...mno...14krát...hehehe Vyrazím určenou cestou a na náměstí se chvilku rozhlédnu kolem, abych stihl obsáhnout co nejvíc vývěsních štítů hospod a hned poté jdu ulicí doprava. Hlavou mi ovšem něco vrtá. Co myslel vlastně tím, že to nepřehlídnu??? Impozantí budova nebo něco podobného??? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zatimco jsi se chystal hostinskemu odpovedet, vesel do salu dalsi ne prilis kulturne obleceny mladik. Chvili se rozhlizel po sale a pak zamiril smerem k vam. Prisel k stolu a pta se: "Mohol by som si prisadnú»? É...teda...nevadilo by ti, keby som si prisadol? Dúfam že vás neruším..." dodám ešte rýchlo smerom k hostinskemu. MH: Odted muzes psat soukrome Peletriovi. Jste tam spolecne. |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Hm... nevyzera na nejakeho bohaca. Dufam ale, ze nejake strieborniaky sa u neho najdu. Muzovi kyvnem v suhlas a ukazem na prazdne miesto vedla seba. Nato sa otocim spat k hostinskemu. Prosil by som si korbel piva. poviem pokojnym hlasom, pri tom sa robim, ze som prepocul predchadzajucu poznamku o moznom nedostatku financii. |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro "Ahoj, volám sa Peletrias, a ty?" opýtam sa naoko naivne. Počkám na odchod hostinského, a dodám: "Nevieš aké sú tu ceny? Niesom si istý či si môžem dovoli» aspoň pohár vody..." ...dokončím trochu zachmúrene, a potichu...akoby nás mohol niekto poču». |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hostinsky odpovedel na tvou objednavku mirnych zamrucenim a pak odesel smerem k baru. Vidite, ze tam chvilku neco dela a po chvili prinese objednane pivo. Poloziho pred Adama na stul a tazave se podiva na Peletria. V jeho tvari je vsak stale videt ne prilis stastny vyraz. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hostinsky odpovedel na Adamovu objednavku mirnych zamrucenim a pak odesel smerem k baru. Vidite, ze tam chvilku neco dela a po chvili prinese objednane pivo. Poloziho pred Adama na stul a tazave se podiva na tebe. V jeho tvari je vsak stale videt ne prilis stastny vyraz. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pokracoval jsi podle danych instrukci po hlavni ulici a cestou mijel zpocatku proste domy, cim vic jsi se vsak blizil stredu mesta, tim honosnejsi domy se nad ulici sklanely. Take lide zde chodili v lepsich satech a neni tu tolik spiny. Minul jsi take nekolik domu s ruznymi vyvesnimi stity, vetsinou vsak jde o ruzne remeslniky. Po nejake chvili se pred tebou otevrelo rezlehle ctvercove namesti. Uprostred nej stoji velka kasna s malou drevenou striskou. Vidis, ze se po namesti potuluje nekolik malo desitek lidi, nikde ale nejsou zadne stany nebo prodejni pulty, ktere by jsi tu mozna cekal. Kolem namesti stoji do velkeho ctverce vysoke a honosne domy. Na tom nejzdobenejsim z nich je vedle dveri velka drevena vyvesni deska, na ktere v mirnem vanku placa nekolik pergamenu. Velde teto stavby stoji dalsi pekny dum, s velkym vyvesnim stitem, na kterem jsi rozlustil "hostinec U zadrice", vedle napisu je obrazek korbele. Z otevrenych oken je slyset na namesti zvuk loutny a take smich hostu. Chvilkama ti prijde, ze citis i vuni peceneho masa, ale nejsi si jisty, jestli se ti to jen nezda hlady. |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pokracujes ulici doprava a mijis dalsi honosne domy. Jednou z postrannich ulicek vpravo zahlednes trziste, na kterem vidis spoustu lidi a stanku se zbozim. Pak tvou pozornost ale upouta to, co je na konci ulice, kterou kracis. Ulice po nekolika dalsich odbockach a mirnem stoupani konci velkou zdobne kovanou branou ve vysoke bile zdi. Skrz branu je videt zelen stromu. Kdyz dojdes az k brane, vidis nejen vetsinu mesta za a pod sebou, ale hlavne velky park, ktery se rozkveta kolem sterkem sypane cesty k majestatni budove primo proti brane. Nad vrcholky stromu se pak tyci jeste dalsi dve nebo tri budovy. Je ti jasne, ze tohle jsi opravdu prehlednout nemohl. |
| |
soukromá zpráva od pro Polknu slinu závisti, když vidím tu krásu kolem a uvědomím si, kde všude jsem byl. V lesním srubu, ve stokách i v kupeckých domech, ale nikdy sem tam nebyl přímo pozvaný. Tady by se člověk dokázal usadit, už chápu, proč všichni s tím studováním tolik nadělají. No a už asi taky chápu, proč mohou studovat jenom bohatí. Chuďase by sem asi nikdy nevzali. Ti z vyšších vrstev společnosti by ani nevěděli, že existujeme, kdyby sme nežili ve stejném městě. A přesto. Největší chudák z chudých, stojí před honosným sídlem, určitě toužebně vyhlíženým mnoha učenci. Jeden by se skoro styděl jít dovnitř...Fuj! CO TO KECÁM! Prober se! Lehce se zachvěju, i když je krásný slunečný den, a váhavým krokem se vydám dál po pozemcích univerzity, hledajíce nějakou zmíňku o dříve zapamatované práci. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Prochazis branou a dychne na tebe cerstvi vzduch travy, kvetin a stromu. Po parku se prochazi rada lidi ruznych ras a veku. Nekteri tvori skupinky, ktere se spolu o necem zasvecene bavi. Jini se sami zamyslene prochazeji po pozemcich a dalsi sedi pod kosatymi stromy nebo v nekolika drevenych altancich a ctou v knihach a svitcich pergamenu. Krome techto ucencu, kteri sem patri, ale misty vidis i uplne jiny druh lidi. Jsou to dobrodruzi od pohledu. U pasu nebo na zadech jim visi mec nebo sekera, jejich zbroje se lesknou. Take tito lide se zde shlukuji do skupinek, ktere spolu zive hovori. "Mohu vam necim pomoci?" pta se te starsi muz v tmave kutne, s dlouhym, dosud vsak tmavym plnovousem, ktery k tobe dosel od hlavni budovy. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Prosel jsi sirokymi vyrezavanymi dvermi do hostince a rozhledl se. Hned za vchodem stal mensi stolek, u ktereho sedi mohutny muz hrajici si s kratkym mecem polozenym pred sebou na stole. Na obliceji i odhalenych pazich ma nekolik jizev a netvari se moc privetive. Jakmile jsi vesel do hostince, zvedl k tobe hlavu a zamracil se, pak jen zavrtel nesouhlasne hlavou a zase se sklonil ke sve hracce. Podival jsi se nalevo, aby ses mohl rozhlednout po velikem sale hostince. Pripada ti pomerne dost prostorny a v zadni casti vidis schodiste do prvniho patra, kde jsou pravdepodobne nejake pokoje pro noclezniky. V lokale je celkem sest velkych stolu, kazdy nejmene pro 8 osob. Dva z nich jsou ve vzdalenejsich koutech salu, zbytek rozmisten po lokale tak, aby meli vsichni prisedici dost mista a hostinsky mohl mezi nimi bez obtizi prochazet. V rohu primo naproti vchodu je malinke nizke podium, na kterem sedi na male zidlicce jakysi muz obleceny do barevneho satu a s loutnou na kline. Hraje a zpiva jakousi tobe neznamou melodii. U stolu hned pod podiem sedi 5 muzu a u dalsich dvou stolu dalsich asi 13 lidi. Vsichni jsou obleceni do hezkych a barevnych satu, vsichni cisti, ucesani a je videt, ze nepatri mezi zadne chudaky. Debatuji spolu, ji, piji a poslouchaji zpev. U stolu s temi peti muzi prave stoji hostinsky a bavi se s nimi. U jednoho z rohovych stolu sedi dva mladi muzi, kteri jsou obleceni do prosteho starsiho obleceni a moc do zdejsiho prostredi nezapadaji. Stejne jako skupinka sedici u stolu pod okny. Tato skupinka se zklada z dvou lidi, elfky a elfa. Vsichni maji u pasu nejakou zbran a na sobe lehkou kozenou nebo krouzkovou zbroj. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Sedet muzes i jinde," zamruci hostinsky a odchazi zpet k baru. Kratce nato do lokalu vstoupi skupinka zvlastniho slozeni. Sklada se ze dvou lidi, jednoho elfa a jedne elfky. Maji u pasu zbrane a na sobe kozene a krouzkove zbroje. Vidite, ze prohodili nekolik slov s chlapkem u vchodu a pak se posadili nedaleko od vas ke stolu pod oknem. Hostinsky k nim zamiril a poslechl si jejich objednavku. Mohli jste si vsimnout, ze jeho vyraz se trosku zmenil, po chvili se k vam vsak opet otocil zady a zamiril k dalsim hostum. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Sedet muzes i jinde," zamruci hostinsky a odchazi zpet k baru. Kratce nato do lokalu vstoupi skupinka zvlastniho slozeni. Sklada se ze dvou lidi, jednoho elfa a jedne elfky. Maji u pasu zbrane a na sobe kozene a krouzkove zbroje. Vidite, ze prohodili nekolik slov s chlapkem u vchodu a pak se posadili nedaleko od vas ke stolu pod oknem. Hostinsky k nim zamiril a poslechl si jejich objednavku. Mohli jste si vsimnout, ze jeho vyraz se trosku zmenil, po chvili se k vam vsak opet otocil zady a zamiril k dalsim hostum. |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro Sluch mám +2 a na kockách mi padlo 12, a potom ešte veµakrát viac ako 3 :) Takže total som hodil 16, so sluchom 18. Wow, keby som mal takéto š»astie pri tvorbe postavy...btw na kocky som použil vlastný rozsah 2-12 |
| |
soukromá zpráva od pro Trošku neklidně se ošiju, ale potom se obrátím přímo na muže, který na mě promluvil. Prohlídnu si ho, snad abych se ujistil, že mluví opravdu na mě. Vlastně ano, slyšel jsem, že hledáte dobrovolníky pro nějakou výpravu...? Nechám větu nedokončenou, abych zjistil, zdali se náhodou nedozvím něco, co by se mi mohlo hodit. I když asi ne, tito lidé žijí v intrikách a podvodech už od narození. Jediný způsob, jak od nich dostat informace je, nechat si je dát dobrovolně. Jinak se nikam člověk nedostane. Nerad jdu do nečeho, co by mohlo ohrozit můj život, když je ještě pořád aspoň malá možnost, že se nakonec můj život zlepší. I když...risk je zisk. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zaposlouchal jsi se do rozhovoru ctverice sedici nedaleko od vas. Zpev a zvuk loutny barda te trochu rusi, ale protoze ctverice nesedi moc daleko a nemluvi nijak potichu, celkem bez problemu jim rozumis. "...je doba, nez to prinese," stezuje si vyssi z obou muzu. "Vyzdz," odpovida elf a ohlidne se po hostinskem. "Za chvili se nacpes dosyta. Podle toho, jak to tu vypada, by to jidlo mohlo stat po delsi dobe zase zato." "To teda jo, ta vcerejsi ovesna kase byla otresna," posteskne se elfka a pri zminku o vcerejsim jidle pekne protahne. Pak se k nim pritoci hostinsky a na chvili zmlknou. Hostinsky pred ne postavi dva korbele piva a dva pohary vina a dve krasne propecene kurata. Pak se opet vzdali. "Zajimalo by me," zacne muz, ktery uz predtim mluvil, "co tu chteji tamhleti dva." a kyvnutim hlavy pokyne smerem do rohu. Ani se pritom ale neotoci od sveho jidla. "Nejspis nejaci zacinajici dobrodruzi," odpovi s usmeskem elfka. "Treba si mysli, ze je vezmou na tu vypravu, co chystaji ti z univerzity. Blazni." Usmeje se a znovu se zakousne do kurete. Pak slysis, ze se zacinaji bavit o vcerejsi a dnesni ceste, o otravnem putovani, bolavem zadku z koni, spatnem jidle a vire, ze si zase vydelaji poradny peniz. MH: Hezky jsi rozepsal svuj hod. Tak se mi to libi. Priste staci napsat obecny predpis hodu a pak patricny soucet s vysledkem, tedy napr.: "naslouchani: sluch+2k6+ 2+16 = 18" |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Nato sa otocim k Peletriasovi a predstavim sa: Tesi ma Peletrias. Moje meno je Adam. Na chvilu sa odmlcim a ponorim sa do svojich myslienok, mojim pohladom vsak studujem dosku stola. |
| |
| Sakra, takže plno. Já se chci najíst, a to jde ve stoje blbě. Projdu lokálem ke stolu kde sedí ti dva muži a přistoupím ke stolu z druhé strany než sedí.Dobrý den pánové, Mohu si přisednout? Máte tu jediní trochu volno.A čekám na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Roderik(Lowencraft) pro Urči životní sílu(str:40):+1(Char)+2*1(PX)+2(Bonus)+10(kostka) = 15 past na vůli bytosti |
| |
| Čiernovlasý, trochu pobledlý mladík s hlbokými sivými očami obratom odpovedá: "Dobrý, dobrý...ale iste prisadni si, veď tu je miesta dos»..." odpoviem s úsmevom, a ukážem na niekoµko miest pri stole. Potom sa obrátim k svojmu prísediacemu, a poviem: "Teší ma, Adam." Zase sa začnem venova» novopríchodziemu, a dodám: "Och, tak znovu...moje meno je Peletrias, a ty si...?" |
| |
| Lehce se pousměji a podám Peletriasovi ruku.Roderik. A posadím se na jednu ze židlí. Doufám že vás neruším v nějaké zajímavé debatě.A opět se lehce pousměji. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Ach ano," odpovi s usmevem uprimnych hlasem. "Myslel jsem si to. Pojd, ukazu ti, kde si muzes ulozit sve veci." Otoci se a vede te smerem k jedne z postrannich budov. Prochazite parkem a mijite skupinky i jednotlivce. "Dnes muzete prespat zde, na univerzite, kde samozrejme dostanete vse potrebne," pokracuje tvuj pruvodce. Mezitim jste dosli k budove a velkymi dvermi jste prosli dovnitr. Prochazite chodbou zdobenou obrazy a gobeliny a pak vystupujete po schodisti do tretiho patra. Z chodby zde vede mnoho dveri a do jednich z nich te tvuj pruvodce smeruje. "Zde si muzete dat sve veci a prebyt zde do zitrka. Vse potrebne se dozvite zitra po odbiti osmi hodin hlavnim sale Univerzity. Je to primo v hlavni budove, najit to by nemel byt problem. Zatim si muzete prohlednout verejne prostory univerzity, park, knihovnu, galerii. Jak je vam libo. Preji prijemy pobyt." Nato se tvuj pruvodce otoci a odejde chodbou zpet ke schodisti a zmizi na nem. |
| |
| Opätujem Roderikovi µahký úsmev, a odpovedám: "No, vieš, ani vlastne nie...tuto Adam je celkom mlčanlivý, ale keď ja by som rád s niekým prehodil kus reči." na chvíµku sa odmlčímm a pokračujem: "Čo »a sem privádza?" spýtam sa Roderika. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro uspech Zadival jsi se na chvilku na elfa sediciho u stolu pod oknem. Soustredil jsi se na nej celou svou mysli a snazil se odhadnout, jak zkuseny asi muze byt. Jak lze videt i z drobne jizvicky ve tvari, je podstatne zkusenejsi nez ty, odhadujes to tak 4x. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Prosel jsi sirokymi vyrezavanymi dvermi do hostince a rozhledl se. Hned za vchodem stal mensi stolek, u ktereho sedi mohutny muz hrajici si s kratkym mecem polozenym pred sebou na stole. Na obliceji i odhalenych pazich ma nekolik jizev a netvari se moc privetive. Jakmile jsi vesel do hostince, zvedl k tobe hlavu a zamracil se, pak jen zavrtel nesouhlasne hlavou a zase se sklonil ke sve hracce. Podival jsi se nalevo, aby ses mohl rozhlednout po velikem sale hostince. Pripada ti pomerne dost prostorny a v zadni casti vidis schodiste do prvniho patra, kde jsou pravdepodobne nejake pokoje pro noclezniky. V lokale je celkem sest velkych stolu, kazdy nejmene pro 8 osob. Dva z nich jsou ve vzdalenejsich koutech salu, zbytek rozmisten po lokale tak, aby meli vsichni prisedici dost mista a hostinsky mohl mezi nimi bez obtizi prochazet. V rohu primo naproti vchodu je malinke nizke podium, na kterem sedi na male zidlicce jakysi muz obleceny do barevneho satu a s loutnou na kline. Hraje a zpiva jakousi tobe neznamou melodii. U stolu hned pod podiem sedi 5 muzu a u dalsich dvou stolu dalsich asi 13 lidi. Vsichni jsou obleceni do hezkych a barevnych satu, vsichni cisti, ucesani a je videt, ze nepatri mezi zadne chudaky. Debatuji spolu, ji, piji a poslouchaji zpev. U stolu s temi peti muzi prave stoji hostinsky a bavi se s nimi. U jednoho z rohovych stolu sedi tri mladi muzi, kteri jsou obleceni do prosteho starsiho obleceni a moc do zdejsiho prostredi nezapadaji. Stejne jako skupinka sedici u stolu pod okny. Tato skupinka se zklada z dvou lidi, elfky a elfa. Vsichni maji u pasu nejakou zbran a na sobe lehkou kozenou nebo krouzkovou zbroj. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Při poznámce na Adama, mu mírně kejvnu na pozdrav. Nevím jaké má zvyky, ale když je mlčenlivý asi si se mnou nebu chtít podávat ruku. Řekněme že mne nepřivádí nic nikam, jako každý scháním nějaký ten měďák na nějaké to jídlo a pivko. Doufám že tu najdu nějakou přechodnou práci nebo něěco. Pak se uvidí. Buď půjdu dál nebo se tu zdržím. Sice je to mírně neslušně, ale při těchto slovech se poohlížím po hospodským protože už mám veliký hlad a chu» na pivko. |
| |
| Môj úsmev sa ešte trochu rozšíri: "Hmm, dobrá odpoveď..." Napadne ma, prečo sa asi Roderik tak obzerá, a poviem: "Hostinský tu pred chvíµou bol...ale snáď sa ešte ukáže...mimochodom, ten chlap je príjemný ako mor..." dokončím potichu. |
| |
| Dveře hostince se otevřou a dovnitř vstoupím já. Na poměry ostatních malá zavalitá postava, ale z trpasličího hlediska nic tak neobvyklého. Poněkud méně obvyklý je můj plnovous, který má, stejně jako vlasy, barvu rzi. Narozdíl od vlasů, které si rostou, jak chtějí a tvoří tak kolem mé hlavy zrzavý chumáč, vousy jsou řádně upraveny. Za ty by se nemusel stydět ani samotný vládce trpasličího města, i když ti je mívají většinou do šeda. Ten můj se splétá do centrálního copu a kolem něj ještě spadá několik pramenů, aby celkově utvářely obvyklou špici. Pod vousy prostvítá světlá košile bez rukávů, u pasu stažená opaskem, který drží na svém místě váček, nůž a v neposlední řadě lehkou sekeru. Tento nástroj není zrovna nejnovější, ale stále se ještě občas zaleskne. Toporo je ohlazené mýma vlastníma rukama, do kterých opravdu perfektně padne. Nohy jsou oděny v kalhotách z tmavé pevné látky a pod koleny mizí v botách, které jistě pamatují lepší časy. Můj první pohled padne na obrovského chlapíka u dveří. O vyhazovačích jsem už slyšel, ale nevěřil, že by se takhle mohl někdo opravdu živit. Jeho přítomnost ve mně vyvolává spíše pobavení, než strach, jak by nejspíš on sám chtěl. Nechám ho být a postupuji dále do lokálu. Samí fajnoví lidičky a támhle dokonce párek elfů. Není co naplat a vydám se ke stolu, kde sedí někdo mě alespoň trochu podobný. Jde o trojici nějakých mladíků. Po cestě už hulákám na hospodského své přání: "Pivo!" Vůbec mi nevadí, že můj hlas naprosto přehlušil zpěv onoho umělce na pódiu, a dojdu ke stolu. "Zdravim." Pozdravím všechny dlouhány u stolu kývnutím a ihned si sednu na jednu z volných židlí. Svůj vak, který jsem doteď nesl na levém rameni hodím ledabyle pod sebe a očima hledám někoho, kdo mi snad už nese mnou požadovaný nápoj. |
| |
| Parth, hostinec U radnice Kdyz vejde do lokalu trpaslik, hostinsky zrovna pobiha mezi mistnimi noblesnimi hosty a obsluhuje. Kdyz zaslechne zvolani, nevrle se otoci a prikolibe se k vasemu stolu, k nemuz se mezitim trpaslik posadil. "Takhle na me nikdo hulakat nebude," zacal hostinsky klidnym a znavenym hlasem. "Co to bude panstvo? Uz jste se rozhodli, co si date?" Pohledem pritom spocine na Peletriovi. V tom okamziku prestal bard hrat. Ozval se kratky potlesk od bohatsich hostu a bard se posadil mezi ne, a zacal se s nimi bavit a pit. "Hostinsky!" ozvalo se od stolu. Ten jen pozvedl jedno oboci a dal ceka, co si objednate. |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Parth, hostinec U Radnice Hostinského napomenutí přejdu bez poznámky a vlastně ho téměř ani nevnímám. Zato na jeho dotaz na naše obědnávky pohotově odpovím, jako by se ptal na úplnou samozřejmost: "No pivo." Nechám prostor ostatním, aby mohli také sdělit své přání, ale vůně, která sálem prostupuje, jen zvýrazňuje to, jak dlouho jsem už nejedl. Naposledy jsem měl kus masa s ovesnou plackou, to bylo dneska ráno. Ale jak je to dávno, co jsem měl něco pořádného? Přinejmenším ty dva dny, co mi trvala cesta sem... Toto shrnutí, na kterém se podílel spíše žaludek, než mozek, mě donutí přerušit chvíli ticha, vládnoucí na okamžik u našeho stolu, a přiobjednat si něco, co by mé útroby uspokojilo. "A něco k jídlu, třeba guláš." Pokývu hlavou, na znamení, že ode mne toho momentálně víc nebude, a přenesu pohled na mé spolustolovníky. Do teď jsem jim moc pozornosti nevěnoval. |
| |
soukromá zpráva od pro Zamlumlám cosi jako že děkuji, protože ještě nejsem tak zcela v pořádku. Průchod tímto komplexem ve mně zanechal docela dost a zhoršil mi moji náladu ještě víc. Fajn, ani jsem se ho nestihl zeptat, kde je tady kuchyň a kdy a kde se po popřípadě mohu dostat k jídlu. To budu o hladu?! Už zase??!! Navzdory tomu vyjdu z pokoje, který si pořádně prohlédnu. Totéž dělám z chodbami, jimiž procházím. Nerad bych se tu ztratil a takový trapas bych si rád odpustil. |
| |
| Parth, hostinec Pri Radnici Potom čo Uther požiada o pivo rýchlo vsuniem: "Pre mňa pohár vína prosím, červeného.". Heh, to je zvláštne, ten trpaslík snáď myslí na to isté ako ja...alebo má aspoň rovnaké chute..."Áno, a jeden guláš aj pre mňa...a nejaký krajec chleba k tomu." Dokončím svoju objednávku. Áá, to bude bašta...myslel som že umriem od hladu...snáď im nebude trva» príliš dlho kým to pripravia. Na tvári sa mi znovu objaví spokojný úsmev. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pokoj neni nijak extremne veliky. Nachazi se v nem dve proste postele, male stolky vedle nich, pod oknem velky psaci stul se zidli a velka skrin u steny. Obe postele jsou uklizene, pripravene pro noclezniky. Vysel jsi z pokoje a prochazis chodbou zpet odkud jsi sem prisel. Cestou si prohlizis gobeliny a obrazy s ruznymi vyjevy. Stridaji se zde obrazky bitev, ovocnych zakouti i magickych ritualu. Peclive pocitas dvere, ktere mijis, abys nevlezl omylem do ciziho pokoje a pak sestoupis po schodech dolu. Nyni, kdyz te nikdo nehoni a mas klid, slysis praskani ohne a citis vuni jidla z jednech postrannich dveri. Kdyz je otevres, spatris vetsi mistnost vybavenou velkym stolem s lavicemi. V rohu je male ohniste, ze ktereho jde prijemne teplo. Nad ohnem se v malem kotliku cosi vari a bubla. Z mistnosti vedou dalsi dvere nekam do bocni mistnosti, dvere jsou ale zavrene, takze netusis, kam. V teto mistnosti nikdo neni, ale zpoza zavrenych dveri muzes slyset tiche prozpevovani. |
| |
soukromá zpráva od pro Polknu slinu hladu a zavřu za sebou dveře. Dojdu k ohništi, chvilku poslouchám to tiché prozpěvování a potom se podívám do kotlíku, jestli tam není naběračka nebo něco podobného, čím by se dala ta nádherně vonící a božsky vypadající tekutina nabrat. Mňam, mňam, mňam....jen aby někdo nepřišel a neviděl mě dělat takovou "neurvalost", jak by jistě řekli. I když ten mu nebyl až tak nějak nepříjemný. |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro |
| |
| Moje meno je Adam. predstavim sa novemu spolusediacemu. Odpijem si zo svojho korbelu a zuzenymi zrenickami sledujem prichod trpaslika do lokalu. Bez slova polozim pohar na stol a utriem si rukavom ostatky peny na ustach. Mily Roderik, zda sa, ze mame podobne zamery s tymto mestom. usmejem sa na mladika. |
| |
| Při svém rozhlížení po hostinským si všimnu cen. Sakra! Prohodím tiše. Tak si dám aspon placku. A mohu se optat jestli už jste měl štěstí? |
| |
| Jednu placku prosím. Rychle zareaguji na hostinského. |
| |
| Moje prve kroky viedli rovno sem do tohto hostinca. Zatial som este namal cas porozhliadnut sa po meste. Ovela radsej som si chcel z vsetkeho najprv zvlazit hrdlo po dlhej ceste. poukazem na korbel predomnou. Putyka to vyzera namjveru skusna. Aj tu by sa dali zarobit nejake peniazky, no do remesla mi tu fusuje tamten. hlavou kyvnem smerom k bardovi hrajucom na malom podiu a trochu otravene si odfrknem. |
| |
| Po tom čo som si prezrel obsah svojho mešca, a ceny, som sa rozpačito usmial, a potichu špitnem: "Vlastne...na víno nemám zrovna chu»...dám si len pivo..." jááj, tak toto bolo o chlp, keby mi to už priniesol by to bolo horšie... |
| |
| Parth, hostinec U radnice "Hned to tu bude," odpovedel hostinsky a odesel k pultu. Nejakou dobu tam cosi delal, pak zamiril ke stolu s bardem a mistnimi. Rozlozil jim na stul talir s plackami, nekolik poharku vina a par piv. Pak se vratil ke svemu pultu. Asi po deseti minutach se dostal k vam a predlozil pred vas talir s 3 plackami a dva korbele piva. Pak se zase odkolibal pryc. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Presel jsi mistnosti k ohnisti a nakoukl do kotliku. Vari se tam voda a uz krasne bubla, kdyz se nahle otevrou postranni dvere. Zpev zesili a pak umlkne. Otocis se a spatris mladou divku v satech spinavych od mouky a jinych prisad na vareni. "Prominte," omluvi se a rychle prejde k ohnisti. V silnych rukavicich sunda kotlik z ohniste a odejde s nim zpet do kuchyne, kterou jsi otevrenymi dvermi zahledl. Ve dverich se jeste na chvilicku zastavi, ohledne se a pak ti zmizi za zavrenymi dvermi. |
| |
soukromá zpráva od pro To je dobrý...je to dobrý...nééé...je to moc špatný... Chvilku se zbavuji zteku, že to nevyšlo a přemýšlím, co budu dělat dál, protože bych se skutečně-opravdu-hrozně-moc rád najedl. Nevidím jiné východisko, a tak jdu pomalu ke dveřím kuchyně. Chvilku naslouchám. |
| |
| "Tri...placky? Kto chcel tri placky?" poviem ostatným zarazene. Aha, pravdepodobne nám guláš donesie až trochu neskôr, veď sa asi robí trochu dlhšie... |
| |
| Parth, hostinec U Radnice Už z dálky sleduji hospodského, když se blíží k našemu stolu. Jakmile je však vidět, že v jeho rukou není ani zdaleka celá naše objednávka, upřu na něj svůj podezíravý pohled. "Ale že to trvalo." Neodpustím si zabrblání pod vousy zhruba ve stejnou chvíli, kdy se ozve »uknutí talíže o fřevěnou desku stolu. Jeden korbel piva si hned přitáhnu k sobě, ale pak se opět zaměřím na hostinského, abych se ujistil, že na moje jídlo nezapoměl. Doufám, že tu ten guláš není jenom proto, že by to všechno najednou nepobral. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Stojis u dveri a naslouchas. Slysis bublani, cinkot priboru a hovor kucharu. Bavi se o jidle, o cem jinem by se taky mohli bavit, ze? "Pospes si, za chvili budem muset servirovat, tak at je to hotove," popohani jakysi zensky hlas. "Ano pani, uz to skoro je," odpovi hlasek, ktery jsi slysel pred chvili v jidelne. Pak se nahle ozve zvon. Jednou, podruhe, potreti ... celkem uderi sestkrat a pak utichne. V kuchyni zesili sramot. Chvili se snazis naslouchat, ale pres ten hluk nerozumis, co si tam povidaji. Nahle se otevrou dvere do jidelny z chodby. Reflexivne se narovnas a delas, jakoby sis prohlizel ram dveri. Pak se otocis a spatris skupinku 2 lidi, jedne statne a oslehane zeny a jednoho hobita. Hodi po tobe pohledem a pak se posadi ke stolu. "Tak to prines," houkne na tebe hobit. "Jsme tady dobre na veceri, ne?" zepta se zklamane, kdyz vidi tvuj zmateny vyraz. "Mam hlad." |
| |
| Parth, hostinec U radnice Od stolu, kde sedi bard se zacina ozyvat vesely smich. Vypraveni a vtipy potulneho umelce se mistnim navstevnikum zrejme libi. Pak se z kuchyne, dvoukridlych dveri za hostinskym pultem, vynori silnejsi zena a v rukou drzi hrnec. Podiva se na hostinskeho a ten pohybem hlavy ukaze smerem k vam. Zena prikyvne a donese k vam na stul hrnec gulase. Pak z velke brisni kapsy zastery vytahne uterku a z ni vymota pecen chleba, ktery polozi na prkynko vedle hrnce. Nakonec polozi na stul dve kovove lzice a rekne: "Prosim, panove, nechte si chutnat." Pak odejde a ztrati se opet za dvermi kuchyne. |
| |
| Parth, hostinec U Radnice Když se do mého zorného pole dostane hrnec guláše, oči se mi rozšíří v představě takového množství teplého jídla jen pro mně. Ten vychrtlý dlouhán toho určitě moc nesní. "Díky." Odvětím kuchařce a už se natahuji pro lžíci, ta se v mé ruce skoro celá ztratí, ale hned se zase objeví zpět na stole. Než se pustím do jídla, bude lepší mít hezky všechno po ruce. Proto vytáhnu zpoza opasku nůž a ukrojím si z chleba patku a další dva krajíce. To zatím bude stačit. Sice nejsou talíře, ale co, z hrnce se najíme oba. Nůž položím na stůl a se lžící v jedné ruce a nakrájeným chlebem v druhé si přisednu k hrnci. Začnu se cpát střídavě gulášem a chlebem a momentáně mi, podle mého spokojeného mlaskání, ke štěstí nejspíše nic neschází. To je bašta! |
| |
| Parth, hostincec Pri Radnici "Ďakujem..." prehodím nezaujato ku kuchárke, a pritom si prisadám bližšie k Utherovi, aby sme sa nemuseli »aha» o hrniec. Načiahnem sa po lyžici, a začnem do seba hádza» guláš úctyhodným tempom. Páni, takýto dobrý guláš som nejedol odkedy z univerzity vykopli tú dobrú kuchárku...ako sa len volala...ale po chvíli som premýšµanie odsunul, a začal som sa plne venova» jedlu. Spomeniem si na chleba, ktorého som sa vlastne ešte ani nedotkol, a s plnou pusou zamumlem k Utherovi: "Poišaš mi nuoš puošimta?" |
| |
| Parth, hostinec U Radnice "Ó, puč si." Zamumlám s plnou pusou a kývnu hlavou k noži, dosud ležícímu na stole. Když už jsem nucen přerušit krmení sama sebe, vezmu do ruky korbel a pořádně si přihnu. Takto povzbuzen si otřu vousy předloktím a pokračuji v nejpříjemnější činnosti, která mě dnes potkala. Peletriovu otázku jsem vnímal jen díky tomu, že sedí hned vedle mě. Veškeré jiné dění u stolu jde absolutně mimo mě. Pokud se to tedy netýká přímo "mého" hrnce. Za těch třicet měděných je toho víc, než dost. |
| |
soukromá zpráva od pro Zmateně koukám a nevím, co dřív. Potom se rozhodnu vejít těmi dveřmi do kuchyně. Zavřu je za sebou a řeknu: Myslím, že vám přišli hosti, právě po mě chtěli něco k jídlu... Sanžím se tvářit nenuceně, ale je mi jasné, že mi to moc nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Co tady ... " spusti trosku tlusta zena oblecena do kucharske zastery, pak se ale zarazi. Stoji zrovna u velkeho ohniste a cosi micha v kotliku. Krome ni jsou v mistnosti jeste dalsi dve mlade zeny a mlay chlapec. Vsichni maji plne ruce prace s varenim a pripravami na jidlo. "Sakra," zakleje. "Anrietto, Michale, zacnete nosit na stul." Divka, kterou jsi potkal pred chvili v jidelne chvatne popadne velky hrnec s krasne vonicim gulasem, do hrsti uchopi nekolik kovovych lzic a miri ke dverim. Nez k nim ale dojde, rozsypou se ji lzice po zemi. Na chvilicku se zastavi a pak projde kolem tebe, aniz by se po tobe podivala, do jidelny. Hned za ni proklouzne chlapec s tremi bochniky chleba. Kratce nato se z jidelny ozve: "No hura." "To ale krasne voni!" "Prosim, panove." "Diky, panenko." "Mam hlad, ze bych to sned cely." "Au. Chichi." "Jeste by to chtelo neco k piti." "Konecne neco poradneho do huby." "Mlask." |
| |
soukromá zpráva od pro Nečině se rozhlížím kolem sebe a dívám se, jak všichni horečně pracují. Podívám se na tu ženu, která tu zjevně udílí rozkazy a opatrným tónem, se zeptám: Ehm...Nemůžu nějak pomoct? He...třeba po těch hobitech něco zbyde a bude se to smět sníst...třeba ovšem taky ne. No nic, za pokus nic nedám- |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Ne, to je dobry," odpovi kucharka mirne. "Jen si bezte klidne sednout a najist. Hned to tam vsechno bude. Anrietto, vino! Michale, ten caj!" krikne dalsi pokyny na sluzebnou, ktera se mezitim stihla jednou otocit s popadanymi pribory a zase se vratit zpet, a chlapce. "Ale kdyz uz jste tady, vemte tam tyhle talire," doda smerem k tobe a ukaze na hromadu cistych taliru. |
| |
| Parth, hostinec Pri Radnici "Dík." odpoviem krátko, a na»ahujem sa za nožom, potom si ukrojím z chleba druhú pätku, a jeden trochu hrubší krajec. Pätku hneď chytím do ruky, a kus si odhryznem. Chvíµu si vychutnávam chrumkavú kôrku, a potom sa zase pustím do guláša, striedavo hltajúc guláš, a odhryzujúc z chleba. Guláš a čerstvý chleba, lepšie jedlo si ani neviem predstavi»...dokonalé." |
| |
| Stůl v hostinci No jó no. Vsteky potlačím vstek nad tou hromadou jídla která mne velice provokuje. Natáhnu ruku po jedné té placce a mírně se pootočím na židli. Ještě chvilku bych se musel koukat na toho trpaslíka jak se láduje a asi bych byl velice hrubý. A pomalinku si budu ukusovat svou placku. Dění u stolu stále vnímám jedním uchem. |
| |
| Parth, hostinec U radnice Jak tak sedite u stolu, jite a popijite, do lokalu se zacinaji trousit dalsi lide. Jedna se ocividne o stale hosty, mistni zbohatliky a jine mistni obyvatele. Vetsinou jsou obleceni do draheho barevneho obleceni. Rozesadi se po skupinkach ke stolum a pratelsky se zdravi s hostinskym. Ku jeho pomoci se pridava divka kolem 20 let, s bilou zasterou kolem pasu. Spolecne s hostinskym obsluhuji hosty, nosi jim pivo, vino a jidlo. Svalovec u vchodu nyni sedi opreny o zed a sleduje deni v lokale, aby mu nic neuniklo. Muzete si vsimnout, ze nove prichozi se casto otaceji po neznamych tvarich. Se zajmem si prohlizeji ctverici pod oknem a koukaji i po vas, ackoli ne tak nadsene. |
| |
| Parth, hostinec U Radnice Po nějaké době ničím neskrývaného mlaskání onen zvuk náhle ustane. Alespoň ode mne, možná se někd najde i jiný zfroj, ale ten už neovlivním. Guláš došel. Kdyby ho bylo víc, neuškodilo by, ale i tohle stačilo k tomu, abych se cítil dostatečně sytě. Poslední zbytky spláchnu pivem a vzápětí z mého chřtánu ozve hlasité říhnutí. Otřu si vousy od směsi jídla a nápoje a spokojeně se na židli rozvalím. Kousek chleba, co zbyl, nechám zatím ležet na stole, ale nezapomněl jsem na něj. Zrakem bloudím po lokálu a přicházející lidé utváří docela příhodnou atmosféru pro mou hlavní výdělečnou činnost. Jenom aby se mezi nimi našel někdo, kdo by se vůbec nechal vyzvat... |
| |
| Parth, hostinec Pri Radnici Poslednú lyžicu gulášu čo mi zostala hneď neprehltnem, ale trochu si ju pováµam v ústach, nech si zapametám tú chu», bohvie kedy najbližšie sa znovu dostanem k takémuto jedlu...a potom začnem dojeda» zvyšky svojho chleba a popíja» pivo. Poposadnem si trošku ďalej, a zaujato pozorujem príchodzích µudí. Najviac ma asi zaujme tá mladá slečna so zásterou, a začnem si ju podrobne prezera», od hlavy až po päty. |
| |
| Parth, hostinec U Radnice Lidí už je tu docela dost, ale stejně to nevypadá, že bych mohl mít úspěch. To už by byly lepší šance v té hospodě u brány. Přesto se alespoň pokusím. Za zkoušku nic nedám a při nejhorším zkusím štěstí jinde. Seberu ze stolu svůj nůž, abych ho vrátil na jeho místo za opaskem. Zbytky chleba smetu do vaku a nechám ho zatím ležet pod židlí. Když mám své věci na místě, vezmu svůj korbel, ve kterém ještě šplouchá trochu piva, a odkráčím rázně na podium, kde už nějaký čas nikdo nevystupuje. Sebejistě se rozkročím a zařvu na celou místnost, jako už tolikrát, svou výzvu: "Je tu někdo, kdo si mě troufá přepít?" Přejíždím očima po všech přítomných, ale jako jediný soupeř, který by mohl stát v cestě mému vítězství, mi přijde pouze vyhazovač. U toho se však účast předpokládat nedá. To by bylo jako opíjet hostinského. |
| |
| Parth, hostinec U radnice Vsichni prekvapene sleduji trpaslika, jak si to razuje salem a vyskrabe se az na podium. Mistni nevericne krouti hlavami a usklebuji se, druzinka pod oknem, kterym je videt, ze venku se zacina pomalu stmivat, se zajmem sleduje. "Je tu někdo, kdo si mě troufá přepít?" zazni hromova otazka. Pohledy mistnich se jeste vice zhnusi a obrati se od tebe, aby se dal starali o svoje problemy a zajmy. Vyhazovac u stolku u dveri zvedave zvedne hlavu a uchechtne se. Nijak vic ale nereaguje a dal se venuje pozorovani salu. Pak zaslechnete od stolu pod oknem: "Za co bys chtel nekoho prepit?" uchechtne se jeden z muzu, ten mensi, ale o to silnejsi. "Se na sebe podivej. Leda tak vodou." a zacne se smat. Zbytek jeho bandy se k nemu prida. |
| |
| Parth, hostinec U Radnice Já si to myslel. Samý fajnovky. Nemaj tušení, k čemu jsou hospody. Jenom chabě napodobují tenhle výdobytek trpasličí společnosti. Pche. Konečně se někdo ozve. Otázka "Za co?" je celkem rutinní a tyhle nadávky už jsem taky několikrát slyšel. To však neznamená, že mě to nechává chladným. Seskočím z podia a nasupeně si to rázuji ke stolu, kde sedí můj soupeř. "Pivo je můj denní chleba, ale ty vypadáš, že voda je víc, než bys zvládl!" Podívám se onomu odvážlivci hrdě do očí a nějakou chvíli neuhýbám pohledem, ani nic neříkám. Po tomto okamžiku ticha však již klidněji dodám: "O kolik si troufneš vsadit se? Co třeba stříbrňák, hm?" Navrhnu sebevědomě. "A poražený platí útratu za oba." Stále si toho drzouna měřím pohledem a než odpoví, dopiji zbytek piva ve svém korbelu na ex. Možná proto, abych dodal svým slovům důraz, možná proto, abych svlažil hrdlo po tak dlouhé řeči. Vždy» je to víc, než jsem řekl, za celý den. |
| |
| Parth, hostinec U radnice Cela banda ztichne jak na povel, kdyz se k nim trpaslik pririti. "Dej si bacha na hubu!" utrhne se na tebe ten chlapek, co na tebe volal na podium. Postavi se tak rychle, ze prevrhne korbel piva, ktery mel pred sebou na stole. Mec a dyka u jeho pasu pri tom pohybu hlasite zarinci. Vyhazovac sebou polekane trhne. Elf, sedici vedle stojiciho muze, mu polozi ruku na rameno. "Stejnak, nevis kde by vzal ten stribrnak?" snazi se ho uklidnit. Chlapek se ale moc klidny byt nezda. "Ukaz stribrnak, skrcku!" |
| |
| Parth, hostinec U radnice Sedím stále pootočený na své židly a zrovne jasem dojedl jednu placku a vezmu si druhou. Do ticha mezi jejich výhružkami se ozve zlomení placky. No docela se to tu rozjížtí.Jestli ti ten trpaslík nedá bach může to špatně skončit. Nerad bych ho podceňoval, ale doufejme že ten elf má na toho agresivního týpka silnej vliv. Jestli ho neudrží bylo by asi nejlepší držet se blízko toho vyhazovače. Ten by to mohl nějak roztrhnout. |
| |
| Parth, hostinec U Radnice Jeho rychlý pohyb společně se zařinčením zbraní ve mne probudí instinkty bojovníka. Pravá noha se sama posune o něco dozadu. Neznalým se to může jevit tak, že jsem před ním malinko ucouvl. To však není můj záměr. Oči sledují ruce možného nepřítele, ale než jsem sklopil korbel, byl uklidněn svým elfím přítelem. Vypadá to, že k boji dnes nedojde. No už se dostáváme k věci, ale toho piva byla škoda. Ozve se někde na pozadí mé mysli. Přece jenom byl ten korbel skoro plný. "Zpochybňuješ snad moji čest?!" Odseknu na jeho otázku. Svůj korbel odložím na stůl a takto uvolněnýma rukama vytáhnu ze svého měšce největší minci, jakou u sebe mám. Když ruku opět zvednu, probleskává mezi prsty kulatý plátek kovu nezanedbatelné hodnoty. "A co ty, nemeleš tu jenom tak naprázdno?" Vyzvu i jej, aby dokázal, že má co vsadit. |
| |
| Parth, hostinec U Radnice V tichosti sledujem Utherovo vyzyvanie aj naslednu vyzvu obra. Jedine pohyby, ktorymi na seba upozornujem je zdihanie a pokladanie svojho korbelu. Hm... zacina sa tu zhustovat vzduch. To by mohlo byt celkom... prijemne! Postavim sa a prehovorim k pritomnym: Drahe damy, vazeny pani! Dovolujem si vas upozornit, aby ste vyjadrili svoje sympatie jednemu z dvojice tychto odvazlivcov. Mozete si na nich vsadit! Prijam vsetky vase stavky a tipy! Ked skoncim prebehnem zrakom po osadensve lokalu. Dufam, ze aspon z tohoto mi posypu nejake strieborniaky... |
| |
| Parth, hostinec U Radnice To je hraný cirkus? nebo se fakt ti dva neznají. Člověk by řekl že ten trpaslík i ten týpek (Adam) jsou dohodnutí. |
| |
| Parth, hostinec U Radnice Pomaly dopíjam svoj korbel piva, a pozorujem trpaslíka, agresívneho chlapíka čo s ním bude sú»aži», a Adama...toto sa nemusí dobre skonči»... |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro |
| |
| Prath, hostinec U radnice Muz stojici pred trpaslikem shodi z ramena elfovu ruku a ufrkne si, kdyz trpaslik ukaze svuj stribrnak. I on sahne k opasku a z mesce vytahne maly stribrny peniz. "Hostisnky, ctyri piva, a rychle!" zahulaka na hostinskyho, ktery uz se ale rychle vali k mistu problemu. V zadech mu razuje obr, ktery doted sedel na sve zidlicce u vchodu, v ruce drzic svuj mec. "Tohle je poklidny hostinec!" hulaka hostinsky. "Tady se zadny rvacky konat nebudou! Tohle nestrpim! Tahnete pryc, jestli tu chcete delat bordel!" Vypada to, jakoby mira trpelivosti hostinskeho zacala nekontrolovatelne pretekat. Vtom se ozve od stolu, kde sedi skupinka cizincu: "Drahe damy, vazeny pani! Dovolujem si vas upozornit, aby ste vyjadrili svoje sympatie jednemu z dvojice tychto odvazlivcov. Mozete si na nich vsadit! Prijam vsetky vase stavky a tipy!" Zraky pritomnych na chvilku padnou na nenapadneho muze, ktery doted moc nenamluvil, pak se ale vrati zpet ke konfliktu trpaslika, hrmotneho muze, hostinskeho a vyhazovace. Nezda se, ze by se tady nekdo mel chut sazet. Pak se zvedne ze zidle i elfka a promluvi drsnym, avsak zenskym elfim hlasem: "Panove, klid. Nic se nedeje. Nikdo tady bordel delat nebude. Tady pan trpaslik si pujde hezky sednout na sve misto, vy muzete dal roznaset pivo a vy si muzete sednout zpatky." Pak se otoci na sveho pritele a prisne se mu zadiva do oci. "Sedni si, Gerarte," prikaze mu. Muz osloveny jako Gerart se zamraci a zahuci k trpaslikovi: "Tahni k certu." Pak se otoci a zamiri ven z hostince. Elfka se podiva na sve spolecniky, zatimco druhy muz z jejich male spolecnosti se zvedne a beze slova zamiri za svym pritelem. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pomaha hostinskemu roznaset pivo a jine piti po lokale, obcas zajde do dveri za pultem a vynese odtamtud nejake jidlo. V okamziku, kdy vypukne konflikt s trpaslikem, se stahne k zdi u pultu a zvedave vse pozoruje. Presto se drzi pobliz dveri do kuchyne, aby mohla bezpecne uteci. |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro |
| |
| Parth, hostinec U Radnice Panebože! On je snad slepej! Kdo se tady rve? To jsou nejvýraznější myšlenky, které se zrodily jako reakce na slova hostinského. Asi bych je i vyřkl, ale než jsem se k tomu dostal, ozvala od vedlejšího stolu výzva na sázky a ihned potom se projevila snaha elfky uklidnit všechny kolem a stejně tím nic nevyřešit. Vzápětí můj soupeř odešel, tudíž pro mě nemá cenu pokračovat dál ve sporu. Pohrdavě si odfrknu na adresu hostinského a vydám se zpět ke stolu, kde jsem seděl předtím. Seberu svůj vak a zamířím ven z hospody. Můj pohled je upřený přímo přede mě a vůbec mě nezajímá co se děje kolem. Ti, co se ke mně dostanou blíž, mohou slyšet, jak si pod vousy něco brblu. Těžko z toho však vyrozumí něco jiného, než nadávky na tento podnik. Já si to myslel. Zasraní lidi. Uměj jenom kecat a když dojde na věc, snaží se hezky všechno zamést pod kobereček, aby to snad nevypadalo, že se něco děje. Pobít je všechny! Nic jinýho si nezasloužej. |
| |
soukromá zpráva od pro "Jistě." Odvětím ženě a okamžitě popadnu talíře. Samozřejmě tak, abych je neupustil, a vejdu zpět do sálu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Sebral jsi talire, na ktere ti kucharka ukazala a vesel jsi zpatky do jidelny. Hned si vsimnes, ze lidi tady jeste pribylo, vsichni jsou ystrojeni jako klasicti dobrodruzi, zbrane u pasu, nekteri na sobe ruzne kvalitni zbroje, vaky a torny polozene vedle sebe. Sedi na lavicich podel stolu a natuhuji se k hrnci s gulasem. "Uz jsem myslel, ze tady ani nemaj talire," ozve se jeden z jedliku a vezme ti talire z ruky. Polozi je na stul a hned si jeden veme. Dalsi talire zmizi behem okamziku v rukou dalsich, nakonec tam zustali lezet dva, ke kterym se jeste nikdo nedostal. |
| |
| Po elfkynych slovach este chvilu sledujem situaciu. Ked vsetko speje k tomu, ze suboj sa neuskutocni a osadenstvo nejavi zaujem o stavky, s brucenim sa usadim spat na miesto. Pokus nevysiel... Nevadi - dufam, ze sa naskytnu aj ine prilezitosti... |
| |
soukromá zpráva od pro Natáhnu se po talířích a jeden z nich si vezmu. Okamžitě si nandám a pustím se do jídla s velikou radostí. To je jídlo...mňam...dobrota...jak dlouho už? Asi hodně dlouho, vlastně celou cestu. A tady nekradu a je to zadarmo. Že by se na mě konečně štestěna usmála? Co zlato? Budeš na mě už konečně hodná? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Prosel jsi salem od vaseho stolu ke dverim a cestou jsi minul pekne zamraceneho vyhazovace. Situace se uz pomerne uklidnila, a tak hostinsky i jeho pomocnice opet v klidu obsluhuji. Bez reci jsi prosel kolem nich a vysel dvermi z hostince. Nez jsi se otocil, abys dvere zavrel, nekdo je za tebou zavrel rychleji. Rozhledl jsi se a v chabem svetle z oken hostince jsi v seru spatril dve muzske postavy asi 3 metry od tebe. Jsou to ti dva muzi, kteri sedeli u stolu pod oknem. Kdyz zaslechli za sebou hluk zaviranych dveri otocili se a ten, se kterym jsi se chtel sazet ihned zamiril k tobe. Zastavil se primo pred tebou, az jsi musel poradne zaklonit hlavu, abys mu videl do tvare. Za nim stanul jeho pritel. "Od prohry te zachranilo jenom to, ze to byl moc nobl hostinec," oznamil ti pomerne klidne drive vyzyvany. "Ale co takhle se vsadit v necem jinem? V pace?" navrhl po chvili a s usmeskem se otocil na partaka za zady. |
| |
| Parth, hostinec U radnice Pote, co oba muzi odesli z hostince a kratce nato je naslednovat i trpaslik, se situace uklidnila. Hostinsky i jeho pomocnice zacali dal obsluhovat hosty a ti se zacali opet hlucne bavit. Mirne podnapily bard se pokusil znovu neco zahrat, ale prsty se mu tak motaly, ze to po chvili vzdal a znovu se pripojil k mistnim u stolu s vinem. Pak se hostinskeho pomocnice primotala k vasemu stolu a vrele se usmala: "Date si jeste neco, panove?" Zadivala se na vas a vam doslo, ze uz tady podezrele dlouho sedite o jednom pive. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Netrvalo dlouho a vsechen gulas zmizel v zaludcich hostu. Pak jste se vsichni pohodlne usadili na lavicich, vetsinou po skupinkach, jak sem spolecne prisli. Hovor zesilil, skupinky spolu debatovali a planovali, co bude a nebude a co vlastne ocekavaji od teto vypravy. K tomu jste popijeli vino z velkeho demizonu, ktery sem sluzebni prinesli spolecne s pohary. Mezitim doslo k dalsimu odbijeni zvonu. |
| |
| Parth, hostinec Pri Radnici Hodím po hostinského pomocnici jeden zo svojich očarujúcich úsmevov, a šibalsky na ňu žmurknem: Ahooj, no to vieš že si dám, mohla by si mi dolia» trochu piva, prosím?" pritom sa snažím do hlasu vloži» čo najviac prí»ažlivých tónov, a vyzerá to že sa mi celkom darí. |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro Úplne mi postačí keď sa začervená, možno sa s ňou niekedy neskôr porozprávam, keď si zoženiem čistejšie oblečenie...:) |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Nečekal jsem před hostincem nikoho, natož tak někoho, kdo by mě přímo oslovil, proto chvíli jen civím do míst, kde by měl být tazatelův obličej. Když se však můj zrak přizpůsobí šeru vládnoucímu venku, je mi jasné, o koho jde. Jeho slova to ještě potvrdí. Teď už však můj pohled nesměřuje na jeho hlavu. Nezlomím si kvůli němu vaz, a tak se dívám rovně před sebe, kde se teď nachází jeho pupek. "Jo, debilní lidi!" Musím souhlasit s jeho názorem. Moje rozhořčení nad touto skutečností je nyní tak velké, že mi ani nedošlo, že právě oznámil svou pravděpodobnou výhru. První část jeho sdělení jsem vůbec nějak nevnímal. To, co řekl po chvíli, je však něco úplně jiného. Konečně příležitost, jak si přivydělat. Zvednu pravačku a vší silou zatnu pěst. Tohoto pohybu se sice účastní jiné svaly, než ty, které uplatním při páce, ale jako důkaz vlastní síly mi to stačí. "To beru. Zase o stříbrňák. Ale tam dovnitř," ukážu palcem přes rameno ke dveřím, ze kterých jsem před chvílí vyšel, "už nevstoupím. Moc fajnovej hostinskej." Utrousím pohrdavě. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro V odpoved se ozve souhlasne zahuceni a muz pred tebou ukaze rukou ke kasne uprostred namesti. V okoli se momentalne nikdo jiny nenachazi, takze se nezda, ze byste tady mohli nekoho rusit nebo omezovat. |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Dokonce i ve tmě přikývnu na souhlas bez ohledu na to, jestli je to vůbec vidět, a vydám se ke kašně. Tam si po dlouhé době přijdu na nějaké peníze. Nevím, jak dlouho bych s tím, co mám ještě vydržel. Rozhodně by to nebylo moc. |
| |
| Servirkyna otazka ma vytrhla z viru myslienok. Chvilu na nu nechapavo zmurim, az mi dojde, co vlastne chce. Naklonim si pohar a z prekvapenim zistim, ze je uz takmer na dne. Jednym riadnym duskom ho vyrpazdnim a poviem: Este jedno prosim... Nato sa pozriem na svojich spolusediacich. Zrak mi padne aj na volne podium. Hm... miesny bard je teraz vcudu. Mozno by sa teraz naskytla sanca o zarobok... |
| |
soukromá zpráva od pro Spokojeně sedím na židli, stranou od ostatních a užívám si pocit plného a příjemně vyhřátého žaludku. Nevím, co mě čeká. Ale to napětí a stres mě trošku pustili, protože dobré jídlo se mnou opravdu zvládne hodně. Dokonce ještě víc než peníze. To ano. Vždycky se totiž dají nějaké ukrást, ale dobré jídlo se nedá ukrást u stánků na rynku, kde vždycky prodávají napůl shnilé anebo od červů a jiných škůdců ohlodané kusy zeleniny a když jíte polévku máte pocit, že ten pes támhle v rohu se na vás dívá téměř vyčítavě. Přitom byste byli bývali přísahali, že jseště včera tam leželi dva. |
| |
| Parth, hostinec U radnice Divka se usmala na Peletria a prikyvla, ze mu dalsi pivo hned prinese.Podobne zareagovala i na objednavku Adama. Pak se zahledela svyma hnedyma ocima na Roderika, ktery ale jakoby ji nevidel. Pokrcila tedy po chvilce rameny a rekla: "Dobre, hned to tady budete mit, panove,", sebrala ze stolu hrnec od gulase a zbytek chleba, do druhe ruky obratne chytla oba korbely a odesla smerem k pultu. Netrvalo to ani pet minut a na stole se z jejich stihlych rukou objevily dva nove plne korbele piva. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dosli jste v klidu ke kasne uprostred namesti a slozili jste se na malem schodku kolem kasny. Oba tvi souperi si polozili na zem sve vaky a tvuj souper v pace zalovil znovu ve svem vacku u pasu a na nastavenou dlan sveho pritele polozil svuj stribrnak. Pak se vyznamne podival na tebe a mezitim vytahl ze sveho vaku slozeny plast, ktery polozil na zem pred sebe. Doslo ti, ze na tom asi budete soutezit. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Sedis v ustrani a odpocivas. Vychutnavas si pocit plneho zaludku a sledujes ostatni. Ti se jeste chvili vybavuji a popijeji donesene napoje, pak se postupne zvednou a vyjdou z mistnosti. O tebe, jak se zda, nikdo valny zajem nejevi. Snad krome pomocnice z kuchyne, ktera se po tobe vzdy ohledne, kdyz kolem prochazi a nese spinave talire, novy dzban vina nebo neco takoveho. |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Sednu si na schodek a sleduji cestu stříbrňáku, který by měl brzy přejít do mého vlastictví. Na výzvu svého soupeře přenesu svůj pohled na tvář jeho společníka. Několik okamžiků se snažím vyčíst, jestli mu můžu svůj majetek svěřit nebo ne, ale nakonec usoudím, že v něj svou důvěru raději vkládat nebudu. Vylovím z měšce svou vlastní minci a položím ji mezi nás na pláš». "Vítěz ho pak najde tady." Dodám na vysvětlenou. "Startuj." Poručím tomu, co u nás postává a položím svůj loket na kolbiště. |
| |
soukromá zpráva od pro Dobrou krásko...a...hmmmm...příjemné sny. Pomyslím si unaveně, ale stejně se musím usmát. S plným žaludkem se zvednu a vydám se zpět do svého pokoje, pokud si ještě pamatuji, jakými chodbami jsem šel. Mělo by to být to samé, akorát pozpátku. U dveří se ještě otočím a pokud tam děvče je, usměju se na něj. Pokud není, pokrčím rameny a vyjdu do chodeb, protože bych se po tom dobrém jídle rád vyspal. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Oba dva muzi se na tebe zadivali a pak to presli bez reci. Pritel tveho soupere prilozil vsazeny stribrnak k tomu tvemu. "Jen jeden pokus a zadny podvody. Pak si pujdes hezky posvym." Tvuj souper se posadil do sedu proti tobe a take si polozil loket na patricne misto. Jeho pritel si stoupl do drepu stranou od vas a uchopil vase ruce. Chytili jste se za ne a on vas srovnal tak, aby podminky byly vyvazene. Alespon jak to slo, protoze tve predlokti je pomerne kratsi nez predlokti tveho soupere. Pak zacal odpocitavat a dal drzel vase ruce, abyste nemohli zacit driv. "Tri ... dva ... jedna ... " a pustil vase ruce. MH: Hod na silu: Sil + 2k6+ |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Pevně stisknu ruku svého soupeře. Ještě, než se začne odpočítávat, napnu všechny svaly pravé ruky. V tento moment, který je jako příznačné ticho před bouří, se soustředím jen na svou paži a hlas rozhodčího. Konečně nastala rozhodující chvíle. Plnou silou své nejsilnější končetiny trhnu proti soupeřovu tlaku. Jsem si plně vědom toho, jakou výhodu mi poskytuje moje krátká paže. Není to poprvé, co takhle s někým soupeřím. Jeho předloktí násobí moji sílu jako páka - jak příhodný název tato disciplína má - a to je rozhodně více, než se může dočkat u mého. Proč si všichni myslí, že když jsou větší, jsou i silnější? |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Na povel rozhodciho jste se oba ze vsech sil zapreli do svych pazi. Zpocatku se zdal byt souboj hodne vyrovnany a vase ruce zustali takrka na stejnem miste. Pak mirne prevazil vyhodu na svou stranu tvuj protivnik a tva ruka se yacala priblizovat vice doprava a dolu. Pak se vsak zarazila. Tva kratsi paze se stala tvou vyhodou, protoze tvuj souper nyni tlacil vpodstate kolmo na tvuj loket. Jeho postup se zastavil, ale presto se dal snazil. Tim se castecne vycerpal a pak jsi nastoupil se svou mocnou silou ty. Ze vsech zbyvajicich sil jsi se oprel do jeho paze a rychle jsi mu ji polozil na zem na prave strane od vasich loktu. Je rozhodnuto. "Dopr*ele! Ku*va!"Tvuj souper pustil tvou ruku a vztekle se naprimil. Hmatl rukou po odlozenych stribrnacich a ty bleskurychle zmizely v jeho dlani. Nez je vsak stacil nekam schovat, chytil ho jeho pritel za zapesti a prudce mu s nim trhnul. "Dej mu to, co vyhral!" zasycel mu zblizka do tvare. "Rikal jsem ti, aby sis dal uz pokoj. Delej, dej mi to!" Zda se, ze mensi z muzu a tvuj souper ma ze sveho pritele respekt. Chvili mu sice zdorovite ziral do tvare a supel pritom, pak ale povolil sevrenou pest a nechal si oba stribrnaky vzit. Vyssi muz mu je sebral z ruky a hodil je k tobe. "Radsi odsud zmiz, nez si to rozmysli," kyvl na tebe, kdyz je hazel. |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Nebýt rychlého zákroku druhého muže, nejspíše bych se na svého soupeře vrhl a ubil ho do bezvědomí. Takto jen chytnu obě mince a, zatímco si je dávám do váčku, utrousím moudro, které jsem za dobu svého pobytu na pevnině v podobných situacích již několikrát slyšel: "Když neumíš prohrávat, radši se ani nesázej." Je vidět, že čest se vyskytuje i mezi jinými rasami, než jsou trpaslíci. Bohužel je to spíše vyjímka, která potvrzuje pravidlo, než cokoliv jiného. Nemá smysl se zde dále zdržovat. Tomu férovému tedy lehce pokynu hlavou na rozloučenou a vyrazím. Ale kam? Z hostince mě vyhodili a ten předchozí nevypadal, že bych v něm mohl strávit noc tak, abych nepřišel o svou kořist. Pomyšlení na nově nabyté jmění mi na mysl přivede fakt, že jsem vlastně nezaplatil svou dnešní útratu. Nastává dilema, ve kterém se však musím nějak rozhodnout. Ten hostinský ani pořádně neví, co je to hostinec. Má se ke mně chovat jako k hostovi a ne mě drze vyhánět. Che, kdyby tušil, jak mě měli rádi v přístavu, určitě by se choval úplně jinak. Na druhou stranu jsem se tam najedl opravdu dobře. Ani pivo nebylo tak špatné... Nakonec dojdu k závěru, že přece jen zaplatím. Co pro mně dnes znamená pár měděných. Trpaslík vždy plní své závazky. Zamířím tedy zpět do dveří, kterými jsem dnes jíž dvakrát prošel. |
| |
| Parth, hostinec U radnice Nedlouho pote, co vam mlada servirka prinesla nove korbely s pivem a odnesla prazdny hrnec a lzice, vesel do lokalu vas znamy trpaslik, ktery s vami predtim sedel. Zda se, ze cerstvy vzduch s nim udelal sve, protoze se uz netvaril tak naskvasene, jako kdyz odchazel. Zamiril zpatky k vasemu stolu a opet se posadil k vam. Zhruba o pet minut pozdeji do lokalu vesel vyssi z tech dvou muzu, jez odesli pred trpaslikem. Dosel ke stolu pod oknem, kde dosud sedel elf s elfkou. Neco jim tise rekl a oni jako na povel dopili zbytky sveho piva. Pak vstali, sbalili si svych pet svestek, na stul pohodili nekolik minci a odchazeli. Cestou si je vsak u vchodu zastavil vyhazovac. Postavil se pred ne a zablokoval jim vychod. Pres jejich ramena se podival na hostinskeho, ktery se okamzite pritocil k opustenemu stolu a kontroloval hromadku minci. Kdyz kratce prikyvl na znameni, ze je vse v poradku, vyhazovac cestu uvolnil a spolecnost muze, elfa a elfky zmizela venku. |
| |
| Parth, hostinec U Radnice S pocitem zadostiučinění, který je dosti viditelný i na mé zarostlé tváři, projdu hostincem až ke svému bývalému stolu. Svůj vak pustím na jeho míto - opět pod židli - a už se koukám po hostinském nebo někom z personálu. Původně jsem chtěl jen zaplatit a zase vypadnout, ale když už jsem tady, dám si ještě jedno pivo, abych zapil své vítězství. "Pivo!" Zahulákám téměř stejně, jako když jsem sem vstoupil poprvé. Tentokrát to však není tak hlasitě. Pohodlně se zase rozvalím na židli a vychutnávám si pocit z dobře odvedené práce. Mé oči se zpod huňatého obočí dívají neurčito kam. Teprve teď se dostavil onen pocit blaženosti. Brzo tu budu mít pivo, žaludek mám plný a vůbec dnešek se opravdu vydařil. |
| |
| Parth, hostinec Pri Radnici Keď nám dievča prinieslo pivo, ešte po ňom hodím očkom, no potom sa zaujímam o trpaslíka. Čo sa tam vonku asi dialo, že sa hentamtí tak rýchlo zdekovali... trochu sa poposuniem k trpaslíkovi, a spiklenecky mu pošepnem: "Čo sa stalo? Tvárili sa ako by im všetky včely preleteli do susedovho úµa..." |
| |
| Parth, hostinec U Radnice Normálně bych se tu s někým jen tak nevybavoval, ale teď mám opravdu dobrou náladu, tak proč ne? "Prohrál v páce." Uchechtnu se. "Vůbec se toho stříbrňáku nechtěl vzát, ale nakonec musel." Pokračuji s úsměvem. "A co ty nechceš se taky o něco vsadit?" Rýpnu si dobromyslně. V žádném případě nečekám kladnou otázku, ale momentálně mám tak dobrou náladu, že mi to pomalu začíná stoupat do hlavy a já se přestávám kontrolvat. |
| |
| Parth, hostinec Pri Radnici Usmejem sa, heh, tak preto odtiaµto vypadli tak rýchlo...teomu chlapíkovi to asi pocuchalo sebavedomie keď ho rozbil v pretláčaní trpaslík.... "Nie, nie, ďakujem...v silových disciplínach by som »a pravdepodobne neporazil." Všímam si že trpaslíkovi trochu stúpa nálada. Obzriem sa po svojom korbeli. Hmm, je tam toho dos»...budem to musie» pi» pomaly nech sa z toho hneď neopijem...nemám rád ranné bolesti hlavy... Pritiahnem ho k sebe a začnem z neho striedmo usrkova». Hmm, tak sú»až v pití piva nebude, bard už nespieva, tá parta čo tu bola odišla...a to milé dievča je niekde v kuchyni. Chcelo by to nejakú zábavu... |
| |
| Zdravim majster trpaslik. pozdravim Uthera, ked sa znovu pripoji k nasmu stolu a pozdvihnem k nemu korbel, z ktoreho si nalezite odpijem. Hm... dopekla! Ten prasivy bard sa tam vybavuje s nejakymi hostami a stale je este tu! Myslim, ze by sa mu nepacilo, ak by som mu pred nosom vyfukol flek. Chcelo by to nieco vymysliet... Zabraty do svojich myslienok sledujem barda a hovor okolo prilis nevnimam... |
| |
| Parth, hostinec U radnice Dali jste se zase do reci, ackoli Roderik se drzi stale stranou a zadumane sedi a o necem premysli. Po chvilicce se u vas opet objevi mladicka hostinska a pred trpaslika postavi korbel s pivem: "Tady to mate, pane trpasliku," oznami s usmevem. "Budete zde i nocovat, panove?" otoci se k osazenstvu celeho stolu. "Mame nahore krasne pokoje, kde si zarucene odpocinete po sve jiste dlouhe a narocne ceste. Rekla bych, ze nejste zdejsi. Odkud jste, smim-li se zeptat?" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Parth, hostinec U radnice Ač mírně zahloubán, ale stále bdělí jsem pozoroval dění v hostinci a udělal si první obrázek o lidech kteří sedí se mnou u stolce. Z dumání o ocsobnostech mne teprve napodruhé vytrhne zmínka o pokojích. Teprve ted zaregistruji dívku která se ptá na náš domov. Hodím na ni jen lehký ůsměv a natáhnu se pro další placku. Zajímalo by mne kolik je tu cena za jednu noc. No počkám třeba se někdo optá. |
| |
| Parth, hostinec U Radnice "Mno, jak myslíš." Odvětím stále zvesela. "Buď zdráv." Odpovím bodře na Adamův pozdrav a kdybych měl korbel, připil bych si s ním. Teď však musím čekat, než se ke mně toto tekuté zlato dostane. Naštěstí to netrvá tak dlouho a přede mnou na stole stojí čerstvě načepovaný korbel. Pěna stéká po jeho stěnách a brzy smáčí desku stolu, na které jsou stále ještě drobečky chleba. Dívčina otázka mě však donutí k zamyšlení. Obvykle spávám přímo v lokále, nebo ve stájích. Oboje bývá zdarma. Ale když se mi dneska tak daří, proč ne. Už otevírám pusu, abych se zeptal na cenu noclehu, ale zmínka o našem původu mi ji zase zavře. Vyvolává to ve mně nepříjemné vzpomínky na můj poslední pobyt ve společnosti opravdových trpaslíků. Moje dobrá nálada je ta tam a tak si alespoň přihnu piva. Snad to zažene duchy minulosti. Na to by však tohoto nápoje muselo být několikrát více. Není to poprvé, co to zkouším. "Já jsem..." Ozvu se, ale hned po druhém slovu se zaseknu a až když to vypadá, že už ze mně nic dalšího nevyjde, ponuře dokončím "...z daleka." Melancholicky si povzdechnu a zeptám se konečně na zdejší ubytování. "Za kolik tu máte pokoje?" Mé oči, které ještě před chvílí zářily štěstím a radostí, se nyní utápí ve smutku a ani senesnaží sledovat osobu, se kterou vedu rozhovor. A to se dnešek tak dobře vyvíjel... |
| |
| Parth, hostinec Pri Radnici Dievčine zvesela odpoviem: "Ja prichádzam z Ulmarskej univerzity mágie...je to odtiaµto kúsok." Nevšimol som si trpaslíkovu zmenu nálady, tak si veselo kecám ďalej: "Tento podnik mi pripomína jednu vinárničku pri univerzite, študenti sa tam chodia bavi»...a tiež tam majú pekné mladé servírky." dokončím s úsmevom. |
| |
| Parth, hostinec U radnice "Za tri stribrne na noc a osobu, drahy pane. Jsou to krasne pokoje po ctyrech postelich, takze pro vas akorat," odpovida vstricne divka a diva se na vas. "Je tam krasne teplo a utulno, po ranu hezky vyhled na vychazejici slunce." Pak se zaposloucha do vypraveni Peletria. "Take nam sem chodi casto studenti z mistni univerzity. Nejsou to ovsem magove, nybrz teurgove. Nebo tak nejak tusim. Ale dnes tady nikdo z nich neni. Vsichni jsou na Univerzite a chystaji se na zitrek. Povida se, ze bylo v te nove dobyte pevnosti objeveno neco zvlastniho a lide z Univerzity hledaji dobrovolniky k pruzkumu. Pry se prave zitra rano ma vse rozhodnout a stanovit. Proto se tady dnes pohybuje tolik cizincu." Pak nahle ztisi hlas a pravi: "Vite, tenhle podnik ma v tomto meste sve jmeno. Chodi sem mistni slechtici a bohati lide, take lide z univerzity. Nechci se vas dotknout, ale nebyt teto vyjimecne situace, otec by vas sem vubec nepustil. Nedivte se tedy, ze je takovy nevrly, kdyz sem musi pustit a obslouzit, s prominutim, takove otrhance, jako jste vy. Aspon tak vas muj otec vidi." Pri tech slovech se trochu zacervena a pak rychle odbehne pryc. |
| |
| Parth, hostinec Pri Radnici Tomu čo dievča hovorí pozorne načúvam, hlavne pri zmienke o niečom zvláštnom v pevnosti, a keď uprostred reči tajomne stíšila hlas, naklonil som sa k nej...no ani sa mu nečudujem...tiež som si na cestu mohol da» niečo lepšieho...musím si tie šaty niekde prepra», nech som aspoň čistý...potom keď náhle odbehne preč, je mi trochu µúto, že už nám nerobí spoločnos». Popod nos si poviem: "No, tá sa ale rýchlo vyparila...", ale dos» nahlas aby to počuli ostatní pri stole. V hlave si párkrát zopakujem čo nám povedala...hmm, keď povedala že "aspoň jej otec nás tak vidí" znamenalo to, že ona nie?... táto myšlienka ma len tak nepustí, a chvíµu sa s ňou pohrávam v hlave, tvárim sa pritom zamyslene, aneprítomne pozerám niekde ponad roderikove rameno... |
| |
| Parth, hostinec U Radnice Tři stříbrné za noc. To si můžu nechat zajít chu». Stále jen tupě zírám na svůj korbel a i když jsem jsem celou dívčinu řeč slyšel, jen máloco zůstalo v mé hlavě. Jak se říká: Jedním uchem dovnitř, druhým ven. Dopiju svoje pivo a teď už se jenom rozhlížím kolem, jestli se někde poblíž nenachází někdo, komu bych zaplatil. Nechce se mi čekat a tak nezbývá, než na sebe zase upoutat pozornost. "Platim!" Ozve se zpod mého plnovousu a zároveň se zvedne pravá ruka, abych tak zabránil možným nejasnostem ohledně toho, komu tento hlas patří. Hmm, dva měďáky asi stačit nebudou. Doufám, že mají zpátky. |
| |
| Parth, hostinec Pri Radnici Prenesiem k trpaslíkovi: "Dobrý nápad, budem plati» s tebou..." siahnem po mešci, a vytiahnem z neho jednu striebornú mincu. V ruke ju na chvíµu stisnem až mi obeleli hánky. A potom položim ruku s mincou ležérne na stôl, a čakám na niekoho kto si ju prijde vyzdvihnú». Môj posledný strieborňák...aspoň mám plné brucho... |
| |
| Parth, hostinec Pri Radnici Pri slovech té dívky jsem tvrdě narazil na realitu. Své poslední peníze jsem dal za ty placky, no holt si budu muset najít nějaký levný nocleh Nemohl jsem si nevšimnout trpaslíkovy změny nálady při zmínce o jeho domově. Asi ho neopouštěl zrovna v dobré náladě. Při slovech o placení vysipu na stůl zbytek svích mědáků a poslední placku si vezmu sebou do ruky a počkám až někdo přijde vybrat peníze. Při pohledu na svůj prázdný měšěc řeknu: Nevím jak vy, pánové, ale já jsem švorc. |
| |
| Parth, hostinec Pri Radnici Zadívam sa Roderikovi do očí, a po pár sekundách kývnem: "Tak to sme dvaja, Roderik..." vidno že to prehlásenie ma ani trochu nepotešilo. |
| |
| Ako tak pocuvam servirkyne slova o cene za nockalu, iba smutno zalovim vo vrecku pod tunikou. Zislo by sa prenocovat konecne v teple a suchu... Ale nic, dnes sa, ako zvycajne, znova vyspim pod sirakom. Aj ja zaplatim... kyvnem na dievcinu a vylozim na stol pozadovany obnos. Dnes v noci bude zabava! posmrknem a s usmevom nasmatram sacok bieleho prasku skryty pod tunikou. Myslim, ze sa v noci poobzeram po spravnych ludoch, zasoby totiz dochadzaju... Na to sa poobzeram po spolusediacich. Ako tak pozeram, myslim, ze si nedoprajeme vhodneho noclahu. Nic to, spanok pod hviezdami mi vzdy prijemne precisti mysel... poviem s uskrnkom. Na to sa otocim k Peletriasovi a zo zaujmom si ho prezriem. Takze mag, vsak? Pomyslim na jeho slova o magickej univerzite. |
| |
| Parth, hostinec U radnice Z lokalu se pomalu zacinaji trousit prvni hoste do svych domovu, nekteri vravoraji, jini si prozpevuji pijacke pisnicky. Pote, co se ozve trpaslikovo hluboke "Platim!" se k vasemu stolu dokolibe hostinsky. Rozhledne se po vasich tvarich a po tom, co lezi na stole. Chvili premysli, scita a nasobi a nakonec oznami konecnou castku: "Dva stribrny." Chvili mlcky stoji, sleduje vas a ceka na penize. Pak si povzdechne, kdyz si uvedomi, ze asi nebudete platit hromadne, ale kazdy zvlast. Natahne se po dvou Roderikovych medacich a shrabne je k sobe. Pak je posune pred Peletria a prihodi k nim dalsi medak ze sveho mesce. Vymenou si vezme jeho stribrnak. Nasledne si od Adama vezme jeho tri medaky, kterymi plati sve dve piva a nakonec se otoci k trpaslikovi. Vezme od nej stribrnou minci a vrati mu 3 mince medene. Pak prohlasi: "Sbohem, panove," a opusti vas stul, aby se mohl dal venovat ostatnim hostum. |
| |
| Parth, hostinec U Radnice Vrácené měďáky strčím do měšce, kam patří. Hovor kolem sebe ani moc nevnímám. Stejně na mě nikdo nemluví. Zalovím tedy pod sebou, abych vyzvedl svůj vak zpod židle, a potom konečně vstanu a zamířím ven. Pomalu se kolébám ke dveřím. Nic, co se děje kolem, neupoutalo mou pozornost dostatečně na to, abych se po tom by» ohlédl. Proto můj pohled směřuje stále přímo přede mě. Po odchodu z hospody pokračuji stále stejným tempem rovnou za nosem. Tento směr mě přivede až ke kašně, kde jsem dnes vyhrál onen stříbrňák. Nyní je to však jen překážka. To, že nemůžu pokračovat ve vytyčeném směru, mě trochu probere z letargie. Rozhlédnu se tedy kolem, abych vůbec zjistil, kam jsem to došel. Za okamžik už sedím na schůdcích vroubících kašnu a s hlavou zakloněnou a opřenou o pár schodů výš sleduji nebe. Hvězdy se zdají tak malé a klidné. Není mezi nimi žádný pohyb, jen stále trvající klid a mír. Stav, kterého bych i já jednou rád dosáhl. |
| |
| Parth, hostinec U Radnice Po té co si hostinský zal ty mé poslední drobné mi spadl kámen ze srdce, ale nedám na sobě nic znát.Stejně jsem podle mne měl platit více. To ve mne vzbouzí mírný pocit vděku k hostinskému. Po té co se trpaslík odhodlal k odchodu, optám se Peletriase. Tak kde dnes složíš hlavu? |
| |
| Parth, hostinec Pri Radnici Pozbieram svoje mince zo stola, a nasypem si ich do mešca, ktorý potom poridne zašnurujem. Potom reagujem na Adamovu otázku: "Áno mág...už som to predsa spomínal." Chvíµku mlčím, a keď padne aj Roderikova otázka, odvetím mu: "No, dúfal som že sa dostanem bližšie k tomu dievča»u, ale to asi nepôjde, a je to tak trochu proti môjmu presvedčeniu..." dodám rozpačito, a pokračujem: "Snáď sa v meste nájde nejaký otvorený senník, alebo voz so senom, to by sme sa mohli aspoň relatívne pohodlne vyspa»..." |
| |
| Ked Peletrias potvrdi, ze je mag, chvilku sa na neho zadivam. Po chvili vsak zlozim pohlad a zacnem: Kedze nikto z nas nie je miestny, najst dobry noclah, by mohol byt spociatku problem. Dufam vsak, ze nakoniec sa isto nieco najde. |
| |
| Parth, hostinec U radnice "Tak co bude?" zavolal k vam hostinsky, kdyz videl, ze se nemate k odchodu. "Mate placeno, tak ven, zavira se. A nebudu vam to opakovat." Vidite, ze spousta mistnich pravidelnych hostu stale jeste sedi, pije, zpiva a bavi se, ale vy zde jiz nejpis nejste vitani. Zvedli jste se tedy, sebrali sve veci a kolem mrzuteho hlidace jste visli pred hostinec. Ovanul vas cerstvy nocni vzduch a pred vami se otevrelo tmave namesti. Zda se, ze je uz docela pozde, na temne obloze vsak neni videt aani hvezdy, ani mesic, takze se neda odhadnout, jak moc. Z nekolika malo oken miricich na namesti sviti slabe svetlo a osvetluje tak siluetu kasny uprostred namesti a podrimujiciho trpaslika, ktery si zde nejspis na chvilku usnul a unavou z cesty zacal klimbat. |
| |
| Parth, hostinec Pri Radnici Adamova otázka zostane visie» vo vzduchu, a ja sa začnem venova» hostinskému. Keď nás začne vyháňa», mám trochu skµúčený pocit...ostatných tu nechá, parchant...cítim sa ako trhan z ulice... "Áno, áno, veď už ideme..." Veµmi pomaly vstanem, a začnem sa ubera» smerom k dverám krčmy. Cestou sa pozerám priamo pred seba, aby som nezachytil pohµad niektorého z hostí. Odsuniem dvere, a vykĺznem nimi von. Uhlboka sa nadýchnem čerstvého vzduchu, a rozhliadnem sa po ulici. |
| |
| Parth, namesti Vsichni stojite jak totalne ozrali, a zirate pred sebe na otevreny prostor namesti. Je zde klid, a zadny pohyb. Okna vrhajici trochu svetla na namesti pomalu zhasinaji a vy stale stojite a zirate. Ti z vas, kteri alespon trochu vnimaji sve okoli si mohou vsimnout, jak pod kasnou sedi oprena mensi postava a klimba. O neco pozdeji zaslechnete slabe chrapani, ktere ale zesiluje a zni primo od kasny. To trpaslik usnul pri myslenkach na klid a mir na nebi. Pak mozna nekdo z vas zaslechne rinkot a cinkani. Mozna si toho nikdo nevsimne. Mozna jste tak otupely z toho piva, ktere jste pili. Nebo z gulase? Z placek? Tezko rict. V kazdem pripade na namesti z jedne z postrannich ulic vyjde dvojice straznych ve zbrojich a s halapartnami na ramenou. Prochazeji co mozna potichu pres namesti a pak si vsimnou chrapajiciho trpaslika. "Hej, vstavej, skrcku!" houkne na nej jeden ze straznych a stouchne do nej koncem ratiste sve zbrane. "Povidam vtavej. Tahni si spat za hradby, tady spat nemuzes!" pokracuje strazny ve stouchani, kdyz trpaslik nereaguje. Posledni silne stouchnuti ho ale probere z drimoty a strazny mu ihned vpali do obliceje: "Vstavej, trpasliku. Tady spat nesmis. Najdi si nejakej hostinec nebo tahni ven z mesta." Skupina 3 muzu stale stoji u dveri hostince a mozna reaguje na deni kolem, ale zda se spis, jakoby byli zhypnotizovani. |
| |
| Parth, náměstí "Hmm." Ozve se mé hrudi zamručení, které vyjadřuje mou absolutní nespokojenost s tím, o co se právě strážní snaží. Následující silnější úder mě však probere ze stavu polospánku a já víceméně jasně vnímám, co se děje kolem mě. Moje levá ruka reflexivně chytila ratiště zbraně, aby tak odvrátila další útok, ale když je jasné, že tihle se mi nechystají udělat nic horšího než to, že mě vzbudili, pustím neškodně halapartnu a otevřu obě dlaně směrem ke strážným, abych jim tak naznačil, že si s nimi opravdu nechci začínat. "No jó, vždy» už jdu." Neudržím se a nevrle odseknu. Mé pohyby však nenaznačují žádnou agresivní akci. Mírumilovně se zvednu na obě nohy a než opravdu vyrazím směrem nevím-kam, překontroluji zběžně věci, co mám u sebe. Mé oči zachytily i skupinku mužů omámeně postávajících před hostincem. Poznávám jejich tváře, ale nehodlám se s nimi bratříčkovat víc, než je nutné. Pomalým krokem vykročím do temného města. Ne proto, abych našel hostinec - ten mám hned před sebou - ale abych našel stáje. Tam se spí docela dobře. A když mě vyhodí, tak až za svítání, kdy vstávají vesměs všichni. Měl jsem jenom dvě piva, to by neměl ani koně cítit, takže se nemusím bát, že bych je snad vyplašil. |
| |
| Parth, Námestie Otupene sledujem celú situáciu so strážami a trpaslíkom, a keď mu stráže dajú pokoj, dobehnem k nemu. "Si v pohode? Teda, tí si nebrali servítky pred hubu..." prehodím opovržlivo na účet stráží. Z kašne si naberiem trochu vody do dlaní, a ovlažím si ňou tvár, aby som na chvíµu zahnal únavu. Potom pokračujem tadiaµ, kade ide trpaslík. |
| |
| Parth, náměstí Ještě než má noha učiní první pohyb, který by následovalo celé mé tělo, pohne se jeden z mých známých z hostince. Teď už nevypadá nijak opile. ASi to byla jen nějaká chvilková slabost. Možná by se zdálo, že jsem zaujal stejný postaoj, jako ti tři před chvílí, ale to je jen ospalost. Měl bych brzy najít nějaký ten nocleh. Přes vlastní zívnutí dokonce téměř přeslechnu to, co mi Peletrias říká. "Coa?" Zeptám se dříve, než moje zívnutí opadne. "Jo, to. To je normální. Někdy to bývá i horší." Vrátím se ke scéně se strážnými. Nyní už mluvím normálně. Žádné náznaky spánku nenarušují můj projev, uvnitř se však plíží všemi kouty mé mysli, aby mě nakonec pohltily do svého otupělého závoje. "Nevíš o nějakých stájích tady blízko?" Zeptám se Peletria, jakkoli nesmysln můj dotaz v tuto chvíli zní. |
| |
| Parth, Námestie Na trpaslíkovu otázku len bezmocne pokrčím ramenami, a zdvihnem na moment oči k hviezdam: "Boh vie...sám som sem neprichádzal s koňom, takže netuším kde tu môžu by» stajne..." Pokračujem ďalej v prechádzke vedµa trpaslíka, a obzerám sa vôkol, či niekde nenájdem nejaký náznak stajní, alebo aspoň stodoly na seno. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Parth, náměstí "Hmm." Zamručím neurčitě. Chvíli takto jdeme mlčky, ale dříve, než nám dvojice postávající stále před hostincem zmizí docela ze zorného pole, promluvím opět na Peletria: "Co jste v té hospodě dělali? Ti dva vypadají, jako kdyby toho vykouřili víc, než by měli." Celé mé sdělení má posměšný podtón. "A tys vypadal úplně stejně." Zakončím, ale to už se směji téměř na plnou hubu, jak se říká. Podle toho, co jsem viděl, neměli jak se dostat do takového stavu. Ale kdo ví, třeba jsem spal déle než jsem myslel. Teď už nejsou vidět ani hvězdy. |
| |
| Parth, Námestie Po nasom "vyprevadeni" z hostinca mlcky postavam pred lokalom a pozorujem okolie. Takisto bez slova nekomentujem prebiehajuci rozhovor medzi Peletriasom a Utherom. Az nakoniec prehovorim upierajuc zrak niekam do dialky: Staje? Pekny vyber noclahu. Mozno sa tam dnes este stretneme. Nepohrdnem pokojnym spankom a navyse v teple. Teraz si vsak este nieco musim vybavit tu v meste. Ak by sme sa ale uz nestretli, prajem pekny pobyt tu v Parthe. S rozluckou na perach odkracam pokojnym krokom do nocneho mesta. |
| |
| Parth, vsude mozne pro Peletria a Uthera, potazmo Adama Vyrazili jste dale do klidneho nocniho mesta. Ulice jsou pomerne temne, zadne nocni osvetleni tu neni a tak jsou ulice osvetlene jen tu a tam rozsvicenymi okny, kterych ale znacne ubyva. Mesic i hvezdy jsou zahaleny mraky, ktere zakryly oblohu. Prochazite pozvolna stredem mesta. Je tu klid a pokoj. Jen zridkakdy potkate nejakeho cloveka, obcas zahlednete mezi ulicemi prochazejici hlidky strazi. Muzete ale s prehledem videt kocky, pobihajici po ulicich a strechach domu, a sem tam i nejakeho psa, ktery zabehl z okrajovych casti az sem. |
| |
| Parth, niekde... Na Utherov rehot sa pousmejem, a pokračujem s ním v nočnej prechádzke mestom. Po chvílke sledovania mačiek a psov sa zatvárim, akoby mi práve oznámili že mi umrela svokra(tchýně:), síce žiadnu nemám), a ví»azoslávne oznámim Utherovi: "Vieš čo ma práve napadlo? Čo keby sme šli hµada» tie stajne niekam k mestským bránam? Kde inde by si kupci a cestovatelia odkladali kone?" Pochvalne si pre seba zakývem hlavou, hehéé, to som dobrý... |
| |
| Parth, na cestě za noclehem Už nějakou dobu jsem byl zahloubán do svých vlastních myšlenek. Po Peletriově poznámce jsem tudíž trochu vyveden z míry. Přenesu na něj svoji pozornost, ale kolečka se mi v hlavě musí ještě chvíli točit, abych pochopil, co to vlastně říkal a co tím vůbec myslel. Chvíli na něj tedy bezvýrazně zírám. Nakonec ze sebe však vypravím stručné: "Tak jo." Ihned po tomto kratičkém rozhovoru změním směr tak, abych se dostal na místo, kde předpokládám nejbližší bránu. |
| |
| Parth, na ceste za noclehem (Uther + Peletrias) Zmenili jste smer sve prochazky mestem a zamirili na okraj mesta. Honosne domy mestskeho centra pomalu zmizely, na ulicich pribylo odpadku a psu. Zorvna kdyz jste prochazeli jednim temnym mistem mezi domy, ozval se hrom. Trochu jste se polekali, ale vase pradlo to prezilo bez poskrvny. Pak jste na konci ulice, na kterou jste prave vstoupili, uvideli obrys brany. Vyrazili jste smerem k ni, ale nez jste k ni dosli, objevili jste siroka vrata do staji. Vrata jsou mirne pootevrena a zevnitr je slyset obcasne zafrkani koni. Kdyz nakouknete skvirou ve vratech, muzete videt siroky plac, kolem ktereho jsou do velkeho kruhu stani pro kone. Nalevo od vchodu je vysoky senik, kde se shromazduje seno k podestylce i krmeni. Vedle seniku je hromada pytlu nejakeho dalsiho krmeni. O ni je opren nejaky chlapek, spise drobnejsi postavy a tamvych vlasu. Zda se, ze trvde spi. |
| |
| Parth, Stajne Potichu syknem trpaslíkovi do ucha: "Poď si µahnú» tu na to seno...snáď to tomu chlapíkovi nebude vadi»...a ak hej, povie nám to až ráno..." odbehnem k jednej z kôp sena, trochu ju rukami "usteliem" a potom sa do nej vyvalím, a snažím sa aspoň priblíži» vodorovnej polohe ležania. "Nieje to síce matrac z husích pier, ale poslúži rovnako dobre..." párkrát sa pretočím na sene, a zavriem oči. Aspoň nejdem spa» s prázdnym bruchom...to bol ale deň... Zvalí sa na mňa únava z celého dňa, snažím sa zaspa» čo najskôr. |
| |
| Parth, stáje na okraji města Při pohledu na téměř nehlídaný seník - ten spáč vypadá spíše na dalšího samozvaného nájemníka, než majitele - Peletetria ani moc neposlouchám. Stačí mi, že uvažuje úplně stejně jako já. Na rozdíl od něho já si však, hned potom, co se protáhnu vraty, nejdříve vylezu na pytle, o které se už opírá neznámý, a z nich skočím do sena. Je dost dobře možné, že můj dopad zvíří několik desítek stébel. Stabilitu celé kopy sena by to však ohrozit nemělo. Tímto počínáním jsem si v podstatě vytvořil prohlubeň, ze které jen tak nevypadnu. Také je poměrně pravděpodobné, že ze země ani nepůjde postřehnout má přítomnost. To sice není plánované, ale možná se u mě za dobu, co takhle přespávám, vyvinul návyk, který celou tuto proceduru zautomatizoval. Ve stavu, který bych označil za abnormální ospalost, bych to určitě sám od sebe nevymyslel. Na svém dnešním loži se ještě několikrát zavrtím, abych tak dosáhl co nejpohodlnější polohy, a pak už mě nezajímá nic jiného, než vnitřní strana mých očních víček. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Ak moje hladanie nebude uspesne, pokusim sa nadviazat kontakt v nejakej odlahlej casti mesta, tam si vsak budem na seba davat ovela vacsi pozor. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jak tak prochazis ulicemi, skoro nikoho nepotkavas. Minul jsi skupinku lidi jdoucich spolecne z nejake nedaleke hospody domu, potom nekolik dalsich lidi, kteri ale nevypadali, ze by meli zajem se s nekym bavit a jenom kolem tebe rychle prosli a zmizeli za zatackou. Videljsi take nekolik spicich opilcu, spoustu psu a kocek. To uz jsi ale zabloudil do okrajovejsich oblasti, dal od centra mesta. Zde uz neni tak krasne cisto,jako ve stredu. Vali se tu odpadky pohazene na ulicich a i zvirat je tu vic. Nakonec jsi pri svem putovani narazil na nejakou krcmu. Kolem je sice docela bordel, zevnitr vsak slysis hlasy, zpev a smich. Tady bys mozna mohl potkat nekoho, kdo by nabizel to, co schanis. |
| |
MH: Velice se omlouvám, že jsem se tady nebyl ani podívat, ale měl jsem jednak nepříjemné zdravotní problémy a aby to nebylo náhodou málo, tak zradila i technika.. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Naozaj velmi zbezne si obzriem okolie a vydam si sadnut k pultu. (ak nebude volne tak k najblizsiemu stolu) Jedno pivo. kyvnem na barmana a poctivo cakam kym mi ho donesie. Tento cas vyuzijem a trocha viac si obzriem jednak hostinec a jednak jeho osadenstvo. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Sal je o trochu mensi nez v predchozim hostinci, stoly jsou zde mensi, ale pocetnejsi. Je tu takrka plno a zabava v plnem proudu. Lide piji, hadaji se, zpivaji, hraji karty a kostky a bavi se po svem, jak jsou zvykly. Vischni se zdaji byt lidmi z nizsi vrtsvy. Obycejni remeslnici a chudina.Lze to poznat uz z obleceni, ktere se casto podoba tomu tvemu, a ze slovniku, jaky pouzivaji. |
| |
| 13. den Mesice cervu, Parth Po dlouhem a vycerpavajicim dni, plnem cestovani, driny, potu a prace, padl na Parth klid noci. Uz se i posledni opozdilci ulozili ke spanku. Nekteri ve svych pohodlnych postylkach v prepychovych domech, dalsi na prycnach svych skromnych pribytku a pokoju, jini na seniku. Konecne nastalo ticho a klid, rusene jen hlidkujicimi strazniky a mnoukajicimi kockami. 14. den Mesice cervu, Parth Poklidna noc utekla rychle, ostatne jako kazdemu spaci utece jeho vysneny cas odpocinku. Nad Parthem se rozlilo svetlo a slunce vyslo z poza hornateho vychodniho horizontu. A mesto ozilo. Mestke brany byly opet otevreny a do mesta zacli proudit obchodnici s cerstvym zbozim, jini zase vyrazili na svou pout za obchodem do jinych stredisek. Prestoze jste probdeli vetsi cast vecera i cast noci, probrali jste se velmi brzy. Je to nedockavosti. Zvedavosti na to, co se bude dit. Na blizsi informace k praci, na kterou hlasatele shaneli dobrodruhy a zajemce po cele zemi. Jiste se tu sejde slusna radka hrdinu a dobrodruhu vseho druhu. Snad se mezi nimi prosadite i vy. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Prislo rano a kone zacinaji byt hlucnejsi. To vas probere z vaseho melkeho spanku, snu a predstav. Ty i Peletrias se na sebe podivate a promnete si oci. Pak se nahle ozve nejaky hlas: "Co tady delate?!" Hlas patri mladikovi, ktereho jste tu videli v noci spat u koni. Nevypada nebezpecne, ani jeho hlas tak nezni. Spis se chova tak, jak musi. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Prislo rano a kone zacinaji byt hlucnejsi. To vas probere z vaseho melkeho spanku, snu a predstav. Ty i Uther se na sebe podivate a promnete si oci. Pak se nahle ozve nejaky hlas: "Co tady delate?!" Hlas patri mladikovi, ktereho jste tu videli v noci spat u koni. Nevypada nebezpecne, ani jeho hlas tak nezni. Spis se chova tak, jak musi. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dlouha cesta trvajici nekolik dni konecne nasla svuj cil. Je brzy rano a pred tebou se otevrel pohled do udoli na mesto Parth. Nevahas a v paprscich ranniho slunce rychle dojdes posledni kus k brane. Zrovna ji otevreli a do mesta zacinaji proudit obchodnici s cerstym zbozim, vejci, masem, chlebem i dalsim. U brany stoji dva strazni a doziraji na poradek u vchodu do mesta. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dlouha cesta trvajici nekolik dni konecne nasla svuj cil. Je brzy rano a pred tebou se otevrel pohled do udoli na mesto Parth. Nevahas a v paprscich ranniho slunce rychle dojdes posledni kus k brane. Zrovna ji otevreli a do mesta zacinaji proudit obchodnici s cerstym zbozim, vejci, masem, chlebem i dalsim. U brany stoji dva strazni a doziraji na poradek u vchodu do mesta. |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro Pozerám približne tým smerom ako stojí mladík...chvíµu len naprázdno zažmurkám, aby som si privykol na ranné svetlo, a potom až konečne zaostrím naňho. "Eh...čo tu my robíme? No to je predsa jasné...vôbec nič!" ví»azoslávne sa plesnem do čela dlaňou, a pokračujem so zdvihnutým ukazovákom: "Áno mladý muž, ja a môj trpasličí kolega sme boli práve na odchode z týchto...PREKRÁSNYCH stajní..." počas rozprávania neustále súhlasne prikyvujem "Takže...ak dovolíte...my už pôjdeme..." a snažím sa prejs» okolo neho na ulicu. "Mimochodom, máte super seno!" stihnem ešte nadhodi». |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Zvuky probouzející se stáje mě pomalu ale jistě přivádějí z pohodlného snění do skutečného světa. To, co nestihly, dokončil onen mladík, když na nás tak zařval, takže teď už jsem plně při smyslech. Nicméně ospalost mě ze svých spárů ještě zcela nepropustila. Onen neznámý se však naštěstí soustředil na Peletria, to mi dává čas nečinně sedět na svém lůžku na seně a nezúčastněně sledovat drobnou výměnu názorů. Ještě, než můj společník dokončí, hlasitě si zívnu a pak konečně seskočím ze seníku. Spalo se tu dobře, okolnosti mi však nedovolují v této ušlechtilé činnosti pokračovat. Ze zvyku zkontroluji těch pár věcí, co u sebe mám, a nakonec spokojeně vyrazím ze stájí. "Tak zase někdy." Rozloučím se s čeledínem za chůze a jakákoliv slova, která jsem snad chtěl vyslovit, se slila do dalšího širokého zívnutí. |
| |
 | soukromá zpráva od Narwyn pro Vměstnám se do davu a snažím se s ním splynout. Postupuju přibližně stejne rychle jako dav sám a nevystupuju z něj dokud nejsem z dohledu stráží u brány, poté se vypařím do některé z menších uliček. Namířím si to směrem k náměstí. Kde jinde bych se mohl dozvědět více než na náměstí? Pokud to je taková velká akce tak se musí shánět lidi na náměstí. A nejlíp před hospodou. Držím se po kraji náměstí a pozoruju co se kde děje. Obzvláště mě zajímají informace ohledně náboru hrdinů (nebo bláznů) na tu šaškarádu s magickým portálem. Sem tam mé oko sklouzne na přecházející kupce a spočítá odhadem obsah kapes a měšců. Šest stříbrňáků není mnoho. Chtělo by to někde si trošku "přivydělat" na zásoby a nějaké další vybavení. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Celedin na tebe nechapave ziral a poslouchal neustavajici vodopad tvych slov. Nez se vzpamatoval a dostal se ke slovu, oba jste jiz s Utherem prosli kolem neho a zmizeli v ulicce. Venku je jiz docela zivo. Po ulicich chodi lide za vsemoznou praci ci zabavou, ci co je nuti takhle po ranu vstavat z posteli, mezi nimi pobihaji obcas i deti. Na jednom konci ulice je slyset hluk vozu a kdyz se tam podivate, muzete je i videt. Zda se, ze je to jeden z hlavnich tahu do mesta. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Celedin na tebe nechapave ziral a poslouchal neustavajici vodopad Peletriovych slov. Nez se vzpamatoval a dostal se ke slovu, oba jste jiz s Peletriem prosli kolem neho a zmizeli v ulicce. Venku je jiz docela zivo. Po ulicich chodi lide za vsemoznou praci ci zabavou, ci co je nuti takhle po ranu vstavat z posteli, mezi nimi pobihaji obcas i deti. Na jednom konci ulice je slyset hluk vozu a kdyz se tam podivate, muzete je i videt. Zda se, ze je to jeden z hlavnich tahu do mesta. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vmisil jsi se do proudu lidi a vozu miricich do mesta aprosel branou. U druhe odpocky na levou stranu jsi se odpoutal od vozu se zeleninou, vedle ktereho jsi dosud kracel, a zamiril do postranni ulicky. Na chvili jsi se zastavil, abys nabral dech a rozmyslel si, co dal. Rozhodl jsi se zamirit rovnou na namesti. Vydal jsi se tedy ulickou dal a nechal tak hluk obchodnich vozu za sebou. Ulicky v teto casti mesta nejsou moc siroke, a domy kolem nich nijak honosne. Jedna se spise o mensi a starsi stavby. Nechodi tudy mnoho lidi, zato je tu pomerne dost psu a kocek. Obcas muzes take zahlednout mys nebo jineho hlodavce u obcasnych hromad s odpadky. Netrvalo dlouho a dostal jsi se zmeti ulicek do centra mesta. Je videt, ze jsi zvykly pohybovat se po mestech a tusis, kde by se co mohlo nachcazet. V centru mesta, podle tveho ocekavani, jsou domy okazalejsi a honosnejsi. Krasne kamenne budovy bohatsich mestanu, obchody s drahymi latkami i jinym zbozim. Nakonec jsi dosel az na namesti. Kolem namesti stoji do velkeho ctverce vysoke a honosne domy. Na tom nejzdobenejsim z nich je vedle dveri velka drevena vyvesni deska, na ktere v mirnem vanku placa nekolik pergamenu. Velde teto stavby stoji dalsi pekny dum, s velkym vyvesnim stitem, na kterem je cosi napsno a vedle napisu je obrazek korbele. Hostinec vypada poklidne a prazdne. Alespon se z nej neozyva zadny zpev, smich ani rev. Ale kdo by to cekal takhle po ranu? |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Při pohledu na to, jak se čeledín zatvářil po tom, co jsme opustili stáje, se mi pod vousy objeví široký úsměv. Venku je však mnohem více světla než uvnitř. Chvíli si tedy musím vystačit s útržkovitým vnímáním světa kolem, zatímco usilovně mrkám, abych tak zahnal slzy, co se mi v takovém jasu nahrnuly do očí. Tento den si slunce zajisté užiji více, než mi bude milé. Na nebi není ani mráček. Určitě nebude na škodu začít hledat stíny už teď, v poledne jich bude pomálu. "Tak co máš dneska v plánu?" Zeptám se najednou Peletria se stále zjevnými stopami rozjaření, jež pochází nejspíš ještě ze stájí. Za mou otázkou se však skrývá něco víc. Sám nevím, co bych zde měl dělat. Hospody tu stojí za zlámanou grešli a co jiného se ve městě dá vůbec dělat? Po ránu mám nějak sucho v krku. Aniž bych se zastavil, sáhnu do svého vaku, abych vytáhl další, menší vak. Na něm je zřetelně vidět, že je z větší části naplněn tekutinou. Pravděpodobně vodou, co jiného se taky skladuje ve vacích. Teď však nastává problém. Dvě věci, dvě ruce, ale jak otevřít ten vak s vodou a potom se ještě napít? Chvíli se bezradně dívám na svoje ruce, ale hned se začnu o něco pokoušet. Obtočím si kštici většího vaku kolem levačky, což mi umožní využít ji téměř tak dobře, jako bych v ní nic nedržel. Takto se mi po pár nešikovných pokusech podaří konečně otevřít vak s vodou, ale abych se mohl napít stejně se musím na chvíli zastavit. Co naplat, slevím ze svého záměru držet tempo s davem. Pořádně si z vaku zavdám a než ho zase zašpuntuju nabídnu i Peletriovi. Ta voda už sice není nic moc, ale pořád je to lepší, než zůstat o žízni. |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro Po tom ako sme s Utharom vyrazili na denné svetlo, si radšej priložím ruku k čelu, nech mi nepraží priamo do očí, a vstrebávam do seba okolitú atmosféru. Keď sa Uthar spýta, čo mám v plnáne, chvíµku sa zamyslím, medzitým si od neho vezmem ponúkaný vak vody s krátkym: "Ďakujem..." a nalejem si z neho za tri glgy do úst, potom mu ho podám spä». Pretriem si ústa rukou, a náležite osviežený odpovedám: "No, niesom v tomto meste len tak náhodou, mám tu nejaké vybavovačky...a mám taký pocit, že ty máš podobný, ak nie rovnaký, cieµ ako ja?" koniec vety pomaly prejde do otázky, lebo si niesom úplne istý tým, čo hovorím. Keď dokončím vetu, mimovoµne sa ešte raz lepšie poobzerám dookola, či na ulici nenájdem nejakú zaujímavos», alebo niekoho, kto by upútal moju pozornos»...možno nejakú osamotenú sympatickú slečnu... |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Vezmu si od Peletria zpět svůj vak a zavřený ho strčím zpět ke svým dalším věcem. Celý velký vak si potom přehodím přes rameno a zamžourám nahoru na společníkův obličej. Trošku mě překvapí způsob, jakým se mi dostane odpovědi na mou otázku, ale co. Důvěru za důvěru. "Mno..." Rozmyslím si, jak vypovědět důvod mé cesty "Na jihu jsem někde zaslechl, že tu shánějí dobrovolníky na nějakou cestu do neznáma" Pokusím se co nejvěrněji napodobit intonaci vyvolávače, od kterého jsem tento, jistě silně nadsazený, výraz slyšel. "Tehdy jsem nebyl moc při penězích, tak jsem si řekl, proč ne. Parth byl stejně zhruba ve směru, kterým jsem měl namířeno." Zde se na chvíli odmlčím, snad abych se ujistil, že jsem nic nezapomněl. Zanedlouho však opět pokračuji. "Tak nějak jsem doufal, že se tu dozvím něco bližšího, ale nikde nic. Asi jsem to propásl, nebo to nebyl Parth, kam jsem se měl dostavit..." Zakončím svůj neobvykle dlouhý proslov. |
| |
| soukromá zpráva od Narwyn pro Přejdu k desce s pergameny a snažím se vypadat začtený do listin. Ve skutečnosti ale neumím číst takže si prohlédnu případné ilustrace. Jinak hrajíce si na čtenáře pozoruju dění na náměstí. Pokud kolem mě půjde veliká skupinka bohatě vypadajících lidi, vmísím se do jejich davu a budu se snažit využít příležitosti do nich lehce vrazit a přemístit trochu cizího majetku do své kapsy. Jinak poklidně bloumám po náměstí, vnímám dění kolem a snažím se nemyslet na to, že začínám mít hlad. |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mesto vypada celkem normalne, jako kazdy jiny den. Ulicemi prochazi lide za svou praci, obcas projede nejaky povoz se zbozim nebo pro zbozi. V nekterych ulicich pobiha skupinka malych deti, na ktere dohlizeji stari nebo jejich matky. Nepripada ti tu nic neobvykleho. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dosel jsi k vyvesni desce a zahledel se na obrazky na pergamenech. Vetsina jich je bez ilustraci, pouze pismo a podpis. Na nekterych je i obtisknuta pecet, ale na par z nich nejaky obrazek je. Dva z obrazku jsou nakreslene sibenice s postavou visici na opratce. Pod nimi je pak napsano cosi, co konci nejakym cislem. Tedy aspon si myslis, ze je to cislo. Na dalsim obrazku je videt kousek nejakeho mesta, ve kterem na malem pahroku stoji rozlehle sidlo. Sklada se z tri velkych budov, je obehnano zdi a parkem. Pod obrazkem je opet neco napsano, ale tentokrat ani netusis, co by to mohlo byt. Otocis se tedy zpet na namesti a rozhlednes se. Neni tady moc lidi. Lide tudy vetsinou jen sami nebo v malych skupinkach projdou za svou praci. U kasny uprostred namesti si hraji 4 deti a sedi u nich dve zeny v hezkych satech. Dalsi bohatsi lide stoji pred dvemi domy a bavi se spolu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vmisil jsi se do proudu lidi a vozu miricich do mesta aprosel branou. U druhe odpocky na levou stranu jsi se odpoutal od vozu se zeleninou, vedle ktereho jsi dosud kracel, a zamiril do postranni ulicky. Na chvili jsi se zastavil, abys nabral dech a rozmyslel si, co dal. Rozhodl jsi se zamirit rovnou na namesti. Vydal jsi se tedy ulickou dal a nechal tak hluk obchodnich vozu za sebou. Ulicky v teto casti mesta nejsou moc siroke, a domy kolem nich nijak honosne. Jedna se spise o mensi a starsi stavby. Nechodi tudy mnoho lidi, zato je tu pomerne dost psu a kocek. Obcas muzes take zahlednout mys nebo jineho hlodavce u obcasnych hromad s odpadky. Netrvalo dlouho a dostal jsi se zmeti ulicek do centra mesta. Je videt, ze jsi zvykly pohybovat se po mestech a tusis, kde by se co mohlo nachcazet. V centru mesta, podle tveho ocekavani, jsou domy okazalejsi a honosnejsi. Krasne kamenne budovy bohatsich mestanu, obchody s drahymi latkami i jinym zbozim. Nakonec jsi dosel az na namesti. Kolem namesti stoji do velkeho ctverce vysoke a honosne domy. Na tom nejzdobenejsim z nich je vedle dveri velka drevena vyvesni deska, na ktere v mirnem vanku placa nekolik pergamenu. Velde teto stavby stoji dalsi pekny dum, s velkym vyvesnim stitem, na kterem je cosi napsno a vedle napisu je obrazek korbele. Hostinec vypada poklidne a prazdne. Alespon se z nej neozyva zadny zpev, smich ani rev. Ale kdo by to cekal takhle po ranu? Otocis se tedy zpet na namesti a rozhlednes se. Neni tady moc lidi. Lide tudy vetsinou jen sami nebo v malych skupinkach projdou za svou praci. U kasny uprostred namesti si hraji 4 deti a sedi u nich dve zeny v hezkych satech. Dalsi bohatsi lide stoji pred dvemi domy a bavi se spolu. |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro Pozorne počúvam čo Uthar hovorí, a počas chôdze si uvedomím, že mám vo vlasoch a v oblečení kopu slamy, tak si ju začnem pomaly vytriasa». Keď trpaslík dohovorí, zrovna vy»ahujem jedno steblo čo mám zapletené vo vlasoch, a porpitom mu odpovedám: "Áno...pred našou univerzitou bol tiež hlásateµ čo vykrikoval niečo o nejakej ceste do neznáma, za veµkým bohatstvom...AU!" vytiahol som steblo, a s ním aj niekoµko vlasov, druhou rukou si pošúcham hlavu, aby to prestalo bolie»...keď to po pár sekundách prestane, pokračujem: "Asi by sme sa mali ís» niekde popýta»...možno nejakých vojakov alebo tak?" Rozmýšµam kto by mohol o našom cieli niečo vedie»... Mesto mi žiadny zaujímavý pohµad nenaskytlo, dokonca ani vnadné slečny sa tu takto skoro ráno nepromenádujú, tak sa prestanem rozhliada» po okolí ako nejaký paranoik... |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Po vzoru Peletria si i já oberu vousy od stébel sena, ani mě však nenapadne, abych těchto nečistot zbavil i své vlasy. O ty jsem nikdy nijak zvláš» nedbal a taky je to vidět. Rostou si, jak chtějí, a pokud mi zrovna nelezou před oči, tak je tak nechávám. "Můžeme zkusit zajít zase na to náměstí, kde jsme byli včera. Tam snad bude někdo, kdo ví víc." Navrhnu po chvíli a automaticky zamířím tam, kam jsem říkal, jako by můj návrh byl už přijat. V podstatě tam naše kroky neúmyslně směřovaly celou dobu, teď je jen potřeba odbočit do jiné ulice. A když už tam budem, můžem si dát něco k jídlu. Vytane mi na mysli nápad, jak si zase naplnit břicho. |
| |
| soukromá zpráva od Narwyn pro Pomalým krokem zahájím svou okružní procházku po náměstí. Prohlížím si obchody, jejich otevírací dobu, sortiment zboží a podobně. Zajímají mě především klenotnictví s co nejmenším zabezpečením nebo s co nejnepřehledněji uspořádaným zbožím. Také se podívam do některýych temných uliček jdoucí z náměstí pro případ rychlého nuceného odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Opustil jsi své místo u vývěsní desky a začal pomalu obcházet náměstí. První dům, u kterého jsi se zastavil, byl hned ten vedlejší. Jedná se o hostinec. Nahlédl jsi dovnitř okýnkem a spatřil rozlehlý lokál s několika velkými dřevěnými stoly. Okolo nich jsou postavené lavice. Vzadu je vidět málé podium se stoličkou a napravo výčepní pult. V hostinci momentálně nikdo nesedí, jen nějaká mladá žena zametá a za pultem jakýsi obtloustlý muž cosi robí. Odklonil jsi se od okénka a pokračoval podél domů dál. Minul jsi dva vchody do nějkých měštanských domů a došel do rohu náměstí. Vedou odtud dvě široké a světlé ulice. Vidíš, že tudy chodí různí lidé a i vozy, ty ale většinou odbočují do postranní uličky kousek před náměstím. Pokračuješ dál v obchůzce a minul další dva honosné domy. Před druhým z nich stojí u dveří tři ženy v bohaté zdobených šatech a hovoří spolu. Když jsi je míjel, zaslechl jsi, jak se baví o nějakých mužích, nejpíše svých manželích. Pak jsi se zastavil před první výlohou zde na náměstí. Jedná se o obchod se šatstvem. Ve výloze jsou dvě dřevěné figuríny oblečené jedna do dámských a druhá do pánských šatů. Šaty jsou krásné zdobené zlatými výšivkami a krajkami. Pak následuje další dům a druhý roh náměstí. I odsud vedou dvě široké dlážděné ulice. Ulicí mířící doprava z tvého pohledu je v dálce vidět na pahorku velkou zdobenou bránu a za ní jakési velké budovy. Na další straně náměstí jsou další dva domy a dva obchody. Prvním z nich je švec. Ve výloze má vystavené krasné střevíce i pořádné boty. Všechny ale vypadají hodně zdobně a proto nejpíš i draze. Vedljší obchod je konečně to, co jsi hledal. Zlatník. Ve výloze, kterou obklopují velké dřevěné okenice, není vůbec nic, ale lze tu vidět dovnitř. Za pultem stojí trpaslík a kukátkem si něco pohlíží. Za jeho zády jsou police, na kterých je vystaveno několik šperků - náhrdelníků, korunek, prstýnků a náramků. Na poslední straně náměstí jsou už opět jen domy bohatých měš»anů. Před dvěma z nich stojí skupinky mužů a žen, kteří spolu živě debatují. I na této straně vedou z náměstí poměrně široké ulice. |
| |
| soukromá zpráva od Narwyn pro Zamířím k hloučku lidí obsahující dva muže a dvě ženy. Nijak nespěchám, jdu obyčejným krokem. Dokud nebudu na doslech, snažím se odezírat ze rtů o čem asi mluví. Až k nim dojdu, nasadím co nejpříjemnější a nejnormálnější hlas a spustím Zdravím vás, dámy a pánové, byli byste tak nesmírně laskaví a prozradili mi něco o té věci s divným portálem, co nedávno nalezli v nějaké dobyté pevnosti? Už jsem o tom slyšel hodně, ale nikdo mi nebyl schopen číci, kdy a kde proběhne výběr dobrovolníků na jeho průzkum. Rád bych se přihlásil, protože toužím po dobrodružství a po nebezpečí, ale nevím u koho ani kdy. Při těchto slovech nasadím velice naivní výraz mladého rádoby dobrodruha. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Došel jsi k hloučku, který se bavil o svých všedních starostech, práci, šatech, plesech a dalších drbech. Když jsi je oslovil, všichni se na tebe podívali a vyslechli tě. Pak ti jeden z mužů, středně vysoký muž s tmavými vlasy a knírkem, odpověděl: "Dobrý den i Vám, pane. Já osobně se o takovéhle věci nezajímám. Nevíte o tom něco, vikomte?" zeptá se druhého muže. "Ano, něco jsem zaslechl. Sice nic o žádném portálu, ale vyvolávač svolával lidi toužící po dobrodružství na dnešní ráno do univerzitní budovy. Víc o tom nevím, ale jistě to bude na desce." Muž ukáže směrem k vývěsní desce vedle hostince. "Nerozumím takovým lidem, kteří se vydávají na takovéhle výlety." vloží se do hovoru jedna z žen, menší štíhlá blondýnka v nabíraných růžových a bílých šatech. "Riskovat život kvůli takovým bláhovostem. Ale když je to baví, at si riskují." |
| |
| soukromá zpráva od Narwyn pro Poslechnu si, co říká onen muž a ta žena. Víte madam, to není zábava. To je obyčejnáí práce. Tesař také pracuje s tím, že mu každou chvíli na hlavu může spadnou trám nebo kámen. My ten kámen nebo trám jen lépe vidíme a můžeme se mu bránit. Otočím se na muže který mluvil před chvílí. Mohl byste mi řící, kde se nachází ta universitní budova? Počkám si na odpověd, poté poděkuji, rozloučím se, skočím si do hospody nakoupit zásoby na dva dny (pokud mi na to vyjdou peníze) a vydám se směrem, který mi doporučil výmluvný muž. Směrem k universitní budově... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Má pravdu, drahá," ozve se muž, který mluvil jako první. "Je to jeho věc. Každý dělá, co umí. Pokud umí to, co říká, tak a» to dělá." Jestli vážně chcete riskovat život kvůli té bandě vzdělanců, jděte přímou touhle ulicí a nemůžete to minout," nasměruje tě druhý muž. Ukáže přitom směrem na ulici na druhém konci náměstí, na tu, kterou jsi v dálce viděl pahorek se zdobenou bránou a velkými budovami. |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro Súhlasne prikývnem, a popritom si z vlasov prstami vyčesávam posledné steblá slamy, a potom si trochu utµapkám vlasy, nech mi nestoja na všetky strany..."Dobrý nápad, popýtame sa na námestí...achjo to slnko dnes ale peče..." -skáčem do reči sám sebe, a utieram si z očí slzy ktoré mi vyhnalo z očí silne slnečné svetlo. Potom sa chytím za žalúdok a skloním hlavu dolu, je poču» tiché zavŕzganie..."Ajaj, tak toto znamená, že by sme mali splaši» niečo na zub..." pri pomyslení na svoj prázdny mešec sa mi až krúti hlava od hladu...no asi sa až tak dobre nenajem...včera som sa pekne vyhýril...ale možno zoženiem nejakú µahkú prácu... Obzerám sa po meste či neuvidím niekoho, kto potrebuje nejak pomôc», napríklad babku čo nedočiahne na šnúru s prádlom, alebo niekoho s krysami v dome... |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Opatrne som sa posadil a pretiahol ubolene udy. Ach, vcera to vyzeralo na celkom pohodlny noclah, no nejako sa to nepodarilo. Zasa... Reflaxivne si prehladam vsetky vrecka. Je ale je nepravdepodobne, ze by mi niekto v noci odcudzil aj to malo co v nich skryvam. Este chvilu pockam kym znova naberiem silu a vyrazam z von z bocnej ulicky, kde som stravil dnesnu noc... |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Narwyn pro Děkuji vám pane. Nashledanou. Příjemně ale stále naivně se usměju a otočím se. Zamířím směrem k hospodě. Postupně se mi na tvář krade úšklebek. Vejdu do hospody a jdu směrem k hostinskému.(pokud tam je..pkud ne tak k hostinské) Zdravíčko. Mohl bych si tu nakoupit nějaké trvanlivější zásoby na cestu? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vyšel jsi z postranní uličky a rozhlédl se po okolí. Město pomalu ožívá, po ulicích začínají chodit lidé, pobíhat děti, projíždět vozy. Na obloze je jen minimum mráčků a slunce příjemně hřeje. Kam teď vyrazit? Co podniknout? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Postál jsi chvíli před deskou s pergameny a prohlídl si několik máo obrázků, které jsou tam mezi texty nakreslené. Na dvou jsou nakreslené šibenice a na jedné pohled na pahorek ve městě, na kterém se rozprostírají 3 velké budovy obehnané parkem a zdí s krásnou bránou. Pak jsi přešel ke skupince lidí kousek od tebe a cestou minul nějakého vandráka, který v otrhaných šatech zamířil do hospody. Slušně jsi pozdravil skupinku jednoho muže a dvou žen a zeptal se jich na tu "vyhlášku". "Já se o žádné brány nezajímám," odbil tě muž, dosud se bavící se dvěma ženami. "Ale jestli ti jde o tu šílenost, kterou zase vymysleli ti z univerzity, tak o to se víc dozvíš tam. A teď už nás nech, máme práci." Pak uchopil obě dámy za rámě a odvedl je kousek dál, kde se dali opět do řeči. MH: potřebuji popis toho, jak vypadáš ... uveď to co nejdříve do deníku ... THX |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Zmínka o jídle mi pod vousy vykouzlí další z mých širokých úsměvů. Já sám sice hlad nemám - večeře bylo dost - ale ono nikdy neškodí začít den pořádnou porcí jídla. Vždy» já mám jídlo! Vzpomenu si najednou. Opět sáhnu do vaku, ale tentokrát vytáhnu obilnou placku. S gulášem se to sice srovnávat nedá, ale jídlo je jídlo. Za chůze začnu snídat. Je vidět, že mi to nedělá žádné problémy. Proč taky. Občas se mi nějaký drobek zachytí na vousech, ihned však zmizí v jedné z mých velkých rukou a je umístěn tam, kam patří. Do úst a hned potom do žaludku. Dění kolem už si ani moc nevšímám. Alespoň po dobu, kdy mám co jíst. Jakmile v mých útrobách zmizí poslední sousto, rozhlédnu se zase kolem, abych zjistil, kam až jsme za tu dobu došli. Mno, už jenom pár chvil a jsme tam. Na hygienu nijak zvláš» nedbám, ale chodit s mastnýma rukama taky není můj styl. Automaticky si je otřu do kalhot, ale ono to vlastně bylo skoro bezvýznamné. Jak jsem se mohl zašpinit od jedné placky? To už je teď jedno. Náměstí je skoro na dohled. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Na namesti neni moc lidi. Lide tudy vetsinou jen sami nebo v malych skupinkach projdou za svou praci. U kasny uprostred namesti si hraji 4 deti a sedi u nich dve zeny v hezkych satech. Dalsi bohatsi lide stoji pred dvema domy a bavi se spolu. Dalsi tri zeny stoji na opacnem konci namesti a take se spolu o cemsi bavi. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Na namesti neni moc lidi. Lide tudy vetsinou jen sami nebo v malych skupinkach projdou za svou praci. U kasny uprostred namesti si hraji 4 deti a sedi u nich dve zeny v hezkych satech. Dalsi bohatsi lide stoji pred dvema domy a bavi se spolu. Dalsi tri zeny stoji na opacnem konci namesti a take se spolu o cemsi bavi. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Chcelo by to daco pod zub. Zoparkrat si rukou prejdem po hladnom bruchu, chtiac utisit hlad. Druhou rukou zalovim pod tunikou a vytiahnem odtial zopar minci. Opatrne si ich na dlani rozpocitam. Parada! este mi ostalo 8 striebornych...To by chcelo nieco podniknut. Este raz sa rozhliadnem okolo a vyrazim ku krcme, ktoru som vcera v noci objavil... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vydal jsi se pomalu mestem a po nejake dobe se ti podarilo objevit tu hospodu, do ktere jsi prisel vcera v noci. Ani za dne tady neni moc svetla, protoze budovy kolem jsou vysoke, ulicka uzka a vse je spinave. Pred hospodou na zemi sedi jakysi stary muz v otrhanem obleceni opreny o zed hostince. Je zachumlany do stare deky a spi. Vedle nej je do klubicka stoceny tmavy pes a take spi. MH: Kde jsi vzal, ze mas 8st? Mel jsi majetek 1zl podle pravidel, coz se rovna 1st v nasich podminkach.A z toho jsi vse utratil vcera v hostinci za pivo a veceri. Obavam se, ze ve tvem mesci uz ni nenajdes :( |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Zamierim rovno k pultu a usadim sa. Cestou si premeriam sucastne osadenstvo hostinca. Cakam az si ma hostincky vsimne. Tak, tu by sa to konecne mohlo podarit... preblesne mi tuzobne myslou. MH: chybicka se vloudi :) No vcera v hostinci som mal iba jedno pivo! Takze este nejake penizky by mi ostat mali... |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Hned na kraji náměstí zastavím své kroky, abych si v klidu mohl prolédnout situaci, jaká zde panuje. Každopádně to nevypadá, že by se zde dnes mělo dít něco neobyčejného, a co víc, nevypadá to ani na to, že bychom tu našli někoho, kdo by nám řekl, jak je to s tou cestou do neznáma. Když tak honím hlavou nápady o všemožných zdrojích informací, vystoupí najednou do popředí jedna jasná myšlenka: Ta holka z hospody o tom včera večer cosi říkala.... Mé kroky tedy zamíří k hostinci, kde jsem trávil včerejší večer. "Třeba budou něco vědět v hospodě." Osvětlím Peletriovi mé záměry, aniž bych se na něj otočil. Hostinský nám určitě rád poradí už jen proto, aby se nás rychle zbavil. Další samozvaná směšná myšlenka se vetře do mého soustředění na získání důležitých informací. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Podekoval jsi za informace a zamiril pomalu k hospode. Kdyz jsi vchazel dovnitr, minul te jakysi svalnaty mladik s hnedymi vlasy v cerne veste a hnede suknici, ktery doted studoval vyvesni desku. Beze slova jste se minuli a ty jsi vesel do hostince. Hostinec je prazdny, az na hostinskeho a mladou divku, ktera uklizi v sale. Dosel jsi k pultu, u ktereho hostinsky cosi kuti, a posadil se na stolicku. "Cim muzu poslouzit?" zeptal se hostinsky, ale kdyz zvedl hlavu od lejster, vkradl se mu pod knira usmesek. "Zdravíčko. Mohl bych si tu nakoupit nějaké trvanlivější zásoby na cestu?" zeptal jsi se. "Ale jo, neco by se snad jeste naslo. Nejakej chleba, sejra, uzeny. Staci? Kolik toho chces?" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Otocil jsi se zpet na namesti a rozhledl se. Situace vypada podobne,jako pred chvili. Deti si dal hraji kolem kasny, dve zeny, ktere je hlidaji, si stale povidaji. I ostatni lide, kteri postavali pred svymi domy, nikam neodesli. Muz, ktereho jsi mijel pred hostincem uz davno zmizel uvnitr, zato z ulice kus bokem od nej se vynoril trpaslik a muz, oba ve starych osumnelych satech. Rozhodne ti je na prvni pohled jasne, ze nejsou zdejsi. Chvili se zastavili v usti ulice a rozhledli se, pak trpaslik zamiril k hostinci. Nahle pred tebou prosel nejaky stary muz. Nevidel jsi ho prichazet, protoze jsi se dival na trpaslika, tak te to trochu zaskocilo. Hned jsi se ale vzpamatoval a houknul na nej: "Zdarvíčko, kudy nejlépe k univerzitě?" "Dobrej, cizince," zaznelo ti v odpoved. "Na Univerzitu? To musis tamhletou ulici a porad rovne az k brane. No a za ni je univerzita." Na chvili se odmlci a pak doda: "Take prichazite na tu vyzvu? Hlasali, ze hledaji statecne dobrovolniky. Zajimalo by me, co zase kuji za pikle." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vesel jsi do hostince, ktery se topi v seru. Neni tady moc svetla hlavne proto, ze okna jsou z veprovice a jsou zavrena. Jedinym zdrojem svetla tady jsou tri louce povesene na zdech. Neni tady ani mnoho lidi. U jednoho stolu sedi trojice otrhanych a starych chlapu, jeden z nich s hlaovu polozenou na rukou na stole. Dalsi tri chlapy a jedna obtloustla zeny s zacuchanymi vlasy sedi u dalsiho stolu a hraju karty. Za pultem u vzdalenejsi steny sedi hubeny plesaty muz a utira hadrem korbely. Dosel jsi k nemu a posadil se na stolicku. Hostinsky k tobe zvedl pohled a zeptal se: "Mas prani?" |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Ked konecne predomna hostinsky polozi zelane pivo, s viditelnou radostou si odpijem jeden riadny dusok. Nato si otriem penu od ust a natiehnem sa k hostinskemu. Pocuj, prehovorim k nemu septom, ale netvarim sa pri tom ejako podozrivo, co by mal chlapik ako ja urobit, aby sa dozvedel, ci sa tu da z niecoho fuknut? Dufam, ze pochopi... |
| |
| soukromá zpráva od Narwyn pro Chtěl bych zásoby přibližně za čtyři stříbrné. Hostinský se na chvíli zamyslel a pak zavolal na mladou dívku, aby přinesla dva bochníky chleba a trochu uzeného. Pěkné děvče poznamenám na adresu mladé dívky, Andrey Vaše dcera? Hostinský nevrle odsekne. Do toho ti nic není Můj váraz trochu ztvrdne ale odpovím klidně Tak tedy promiňte. Andrea přinese jídlo, já zaplatím a schovám si ho do batohu. Jěště něco? zeptá se hostinský. Děkuji, to bude vše. Nashledanou S potichým pískáním vyrazím z hospody směrem k universitní budově. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hostinsky se od tebe odtahl a zmeril si te podezrivavym pohledem. Chvili trvalo, nez se rozmyslel a pak kyvnul hlavou smerem za tebe, kdyz jsi se otocil tim smerem, poznal jsi, ze ukazal smerem ke stolu, kde ctverice hraje karty. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Zdravim pani! pozdravim stvoricu. Vyzerate na celkom fajn partiu... zacnem melodickym hlasom a pokojne si k nim prisadnem, akoby sme boli odjakziva znamymi. Co to hrate? Hm... zaujimava hra. V tomto som obohral moju matku aj o dna jej vreciek... Cha! predstieram zaujem o ich kartovu hru. Pocuvajte kamarti, nahnem sa k nim, laktami oprety o dosku stola a nepatrne znizim hlas, hladam tu zopar gramov Bieleho Anjela. Hm...? prejdem rovno k veci. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ctverice k tobe zvedla na chvilku hlavu a pak pokracovali v hrani karet. "Karty, nevidis?" odpovi ti jedina zena u stolu a usklibne se. "Marias." "Tak sedej a dej si particku s nama, cizince," vyzve te nejmladsi z tri muzu u stolu. Pristavi ti zidli od vedlejsiho stolu a ty se posadis k nim. Pockas na rozdani karet a pak se pro sebe usmejes. "V tyhle hre jsem obehral i svou matku," prohlasis. Pak se sklonis smerem k muzi vedle tebe a nadhodis otazku Bieleho Anjela. Muz se k tobe otoci celem a zadiva se ti do oci. Pritom se od tebe odkloni a opre se o operadlo zidle. Ostatni take na chvili stichli a cekali, co bude. "A mas vubec cim zaplatit?" zepta se muz po chvili. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mirne zatreses tunikou, ale moc velky hluk se neozval. Nejspis tam toho vazne neni dostatek. Muz, se kterym hovoris, se na tebe dal zamracene diva."Ukaz penize, pak ti odpovim," rekne ti tajemne a nespousti z tebe svuj zkoumavy pohled tmavych oci. MH: Mam vazne za to, ze jsi utratil v hostinci vsechny zbyvajici penize. Vedu penize ve vasem deniku, ale dobra. Pridal jsem ti tam 3 md, abys mel aspon neco. Moc si toho ale za to stejne nekoupis. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Na roztvorenej dlani ich ukazem muzovi. Dufam, ze mi za to vijde aspon jedna davka... Musi! Cakam na muzovu reakciu so zeleznym pokojom, no citim, ze ten mi uz dlho nevidrzi a preto rychlo dodam: Peniaze niesu problem... usmejem sa trocha na silu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pak se obratil zpet ke svym kumpanuv a dal se s nimi opet do hry. Po ocku pritom obcas zabloudil smerem k tobe, aby videl, co delas. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Sbalil jsi si donesene veci do batohu a prehodil si popruh pres rameno. Podekoval jsi hostinskemu, naposledy hodil ockem po Andree a zamiril ven. Ve dverich ses vsak srazil s dvema cizinci. Prvnim z nich, ten do ktereho jsi vrazil, byl trpaslik. Ma na sobe stare, trochu otrhane obleceni, pres rameno vak a u pasu sekeru. To, ceho jsi si ale vsiml nejvic, jsou dlouhe zrzave vousy a dlouhe neudrzovane zrzave vlasy. Hned za trpaslikem se do hostince ritil muz v osumnelych starych kalhotech a kosili. Je to urastený mladík, s tmavými vlasmi, hlbokými, múdrymi sivými očami, hustým obočím, a peknými črtami v tvári. Farba jeho pleti je trochu bledšia ako normálne, kvôli presedeným hodinám v škole. Stavbou tela je skôr štíhly typ, bez rôznych zaujímavých kriviek na hrudi, alebo na pažiach... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vyrazili jste spolecne k hostinci. "Treba budou neco vedet v hostinci," oduvodnil tento smer Uther a ty jsi ho nasledoval. Kdyz jste se vsak chystali vejit do hostince, ve dverich se Uther srazil s blondatym mladikem. Na sobe ma odev skladajici se z písečně žluté lněné košile a pevných středně dlouhých kalhot. Oblečení relativně dobře ladi k štíhlému a lehce nadprůměrně svalnatému tělu. Vsichni tri jste zustali chvili stat jako opareni. Uther je mirne otresen ze srazky, mladik z toho, ze se srazil s trpaslikem a nebyl povalen na zem a ty z toho necekaneho prekvapeni. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vyrazili jste spolecne k hostinci. "Treba budou neco vedet v hostinci," oduvodnil jsi tento smer a Peletrias te nasledoval. Kdyz jste se vsak chystali vejit do hostince, ve dverich jsi se srazil s blondatym mladikem. Na sobe ma odev skladajici se z písečně žluté lněné košile a pevných středně dlouhých kalhot. Oblečení relativně dobře ladi k štíhlému a lehce nadprůměrně svalnatému tělu. Vsichni tri jste zustali chvili stat jako opareni. Ty jsi byl mirne otresen ze srazky, mladik z toho, ze se srazil s trpaslikem a nebyl povalen na zem a Peletrias z toho necekaneho prekvapeni. |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro Nasledujem trpaslíka do hostinca, a keď dôjde k zrážke s mladíkom, najprv si ho zbežne obzriem, výzbroj a tak, a potom sa spametám z prvotného prekvapenia a pohotovo poviem: "Ahoj, nevedel by si nám s niečím poradi»?" Aj tak je už jedno koho sa spýtame...keď sa budeme pýta» každého máme určite väčšiu šancu že sa niečo dozvieme...pritom jemne poštuchnem Uthara lak»om, nech aj on niečo k tomu dodá...nech chudák mladík nieje úplne vyvedený z miery... Pritom sa snažím ešte stihnú» aj zbežne nahliadnu» do hostinca, aj keď v ňom je ticho, neznamená to že v ňom nenatrafíme na niekoho zaujímavého... |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po chvilce zmateni se na tebe obratil ten muz se slovy: "Ahoj, nevedel by si nám s niečím poradi»?" Aj tak je už jedno koho sa spýtame...keď sa budeme pýta» každého máme určite väčšiu šancu že sa niečo dozvieme...pritom jemne poštuchnem trpaslika lak»om, nech aj on niečo k tomu dodá...nech chudák mladík nieje úplne vyvedený z miery... MH: Od ted muzes psat verejne... |
| |
| Parth, hospoda/náměstí Chvíli vyděšeně pozoruju tu divnou dvojici a pak vykoktám No snad, snad bych vám mohl poradit. Jen nevím s čím a jestli to budu vědět. Rozpačitě se usměju a lehce rozhodím rameny. Pohledem přejedu ještě jednou oba nově příchozí a zároveň lehce ustoupím kdyby chtěli vejít do hospody, abych moc nepřekážel. Žeby další, kteří chtějí projít portálem? A nebo jen náhodné setkání velice zvláštního druhu? |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Bez slova sa postavim od stola. Naposledy preblesnem pohladom po hracoch a odkracam z hostinca. Ach boze, toto nevyzera najlepsie... Musim zohnat peniaze! Premyslam vonku na ulici. Ruka mi priam automaticky vojde pod tuniku kde zacitim maly mesec. Jemne, laskyplne ho pohladim. Moja posledna davka Finstechu... Razne si to zavelim rovno cez ulicu. Raznym krokom kracam a okoloiducim nevenujem pozornost. Slamniky? Ano, to by bolo skvele... Kde to len hovorili ti vcerajsi podivinovia, ze su? Hm... Mal by som najst tie stajne... Snazim sa spomenut si na polohu miesta, kam vcerajsi cudzinci hovorili, ze zlozia hlavy na noc. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vstal jsi a odesel z hostince. Nikdo se po tobe ani neohledl, ctverice se ihned nerusene vratila ke svym kartam. Jedine, co jsi zaslechl, nez jsi zmizel ve dverich, byl posmesny ton te divne zeny: "Ze ses s nim vubec bavil, na prvni pohled zebrak." Vyrazil jsi do mesta a snazil se vzpomenout, o cem to mluvili ti, se kterymi jsi se bavil vcera vecer. Moc si toho vsak nevybavujes. Pouze ze mluvili o tom, ze nekde chteji slozit hlavu a nejspis v nejakych stajich. Pak jste se ale rozdelili a netusis, kam nakonec sli. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Dopekla, kde len mozu byt tie stajne! premyslam a bezcielne sa potulujem mestom. Postacilo by aj nejake opustene miesto. Nema Parth svoj park? napadne mi. Medzitym prechadzam okolo ludi a moje kroky na vedu naozaj nahodne, nevnimam totiz mesto okolo. |
| |
| Parth, hospoda/námestie Usmejem sa, a poviem mladíkovi: "No, myslím že by to bol rozhovor trochu na dlhšie, a tu vo dverách nieje zrovna najlepší flek na dlhé zdržovanie...tak čo keby sme sa odpratali niekam do krčmy...alebo si môžme sadnú» niekde v meste..." pritom sa demonštratívne poobzerám dookola, hµadajúc nejaké dobré miesto. Konečne niekto, kto by mohol vedie» odpoveda» na naše otázky...bohvie ako dlho by sme tu museli inak hµada» niekoho kto by nám poradil... Trochu odstúpim od dverí krčmy, nech môže mladík vyjs» na ulicu. Potom si spomeniem na Uthara, ktorý stále mlčí ako zarezaný...asi je ešte v šoku... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Bezcilne se potloukas mestem a nevnimas sve okoli, ani lidi a vozy, ktere mijis. Nevis ani, jak dlouho uz se takhle potloukas, ale nakonec te tve kroky dovedo opet na namesti ve stredu mesta, kde jsi vcera sedel v hospode. Tvuj zrak se stoci tim smerem a u vchodu do hostince vidis zname postavy - trpaslika Uthera a Peletria. S nimi stoji ve dverich jeste nejaky dalsi mlady blondaty muz, ktereho ale neznas. Nebo si ho aspon nepamatujes. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Mozno by som sa ich mohol spytat na cestu. napadne mi a vydam sa k nim. MH: teraz mam pisat hned verejne alebo ma najprv nejako uvedies? Tentoprispevok bol prestupny medzi septanim a verejnym pisanim, takze sa mi nechcelo rozpisovat :) |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Miris ulici smerem, ktery ti ukazal muz, se kterym jsi se bavil, a cestou jsi se rozhlizel kolem. Krome nekolika ruznych obchodu a remeslnickych dilen typu kozeluh, krejci, svec, obchod s latkami a podobne, jsi take jednou z postrannich ulicek nalevo zahledl vetsi prostor vyplneny stanky a spoustou prekrikujicich se lidi. Nakonec jsi dorazil az k velke kovove zdobene brane v bile zdi. Za ni muzes videt krasny velky park a bilymi oblazky sypanou cestu mirici k velke budove kus pred tebou. Krome teto budovy muzes videt jeste dalsi dve velke budovy a nekolik mensich vzadu. V parku se prochazi nekolik lidi i prislusniku jinych ras. Nekteri se sami prochazeji nebo posedavaji, v rukou svitky nebo knihy a studuji. Jini v hlouccich debatuji nebo neco zkoumaji. Nez jsi se stacil na vsechnu tu krasu vynadivat, pristoupil k tobe muz kolem ctyricitky v bile robe a zeptal se: "Cim mohu poslouzit, cizince?" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro ... do krčmy...alebo si môžme sadnú» niekde v meste..." slysis v okamziku, kdy k nim prichazis. |
| |
| Parth, hospoda/náměstí Dobrá. Tak si tedy pojďme sednout do krčmy. Postoupím směrem k jedmu ze stolů a čekám až budu následován novými přáteli. Ten trpaslík vypadá jako můj mistr. Jen ten neměl zrzavé vousy Ještě jednou si oba pořádně prohlédnu. Mimoděk se také podívám na ceník, ale pak si uvědomím, že mi je k ničemu, a zase vrátím pohled zpět na tu divnou dvojici. Pokud mě budou následovat, usednu k jednomu stolu u rohu. |
| |
| Parth, namestie/hostinec Ale ale, na koho tu dnes nenarazim? pocujete z dialky. Ak sa otocite za znamym hlasom, uvidite muza v krvavocervenej robe, ktory s vami vcera sedel v hostinci. Pozeram, ze Parth sa vam zapacil, je tak? podotknem s ulisnym usmevom k dvojici pred hostincom. A ako vidim najali ste si aj sprievodcu, velmi mudre. podotknem k mladikovi, ktory prave zasiel dnu. Mesto je velke a treba sa vyznat... |
| |
| Parth, hospoda/námestie "Áno už ide..."-nedokončil som smerom k mladíkovi, lebo ma prerušil niekto stojaci za mnou. Keď sa naňho otočím, zrovna hovorí slovo "nenarazím?". Pritom ako hovorí sa usmejem, ale ale, koho to tu máme...to je určite ten chlapík čo nám robil spoločnos» včera v hospode... Kývnem mu rukou, a rozhovorím sa: "Nehovoril by som že je to zrovna sprievodca, len sme sa ho chceli s Utherom spýta» na pár vecí...novinky z okolia a tak. Keď chceš, poď si sadnú» k nám, možno nám tiež budeš nápomocný..." a spolu s trpaslíkom vojdeme do krčmy a mierime k mladíkovi ktorý na nás už iste netrpezlivo čaká... |
| |
| Parth, hostinec U Radnice Po srážce s neznámým zvednu pohled k jeho obličeji, abych poznal, kdo mi to zastoupil cestu. Dlouho mu však do očí nevzhlížím. Z toho by mě brzy začalo pekelně bolet za krkem, což jsou potíže, o které ani v nejměnším nestojím. Mé oči, dívající se zpod huňatého rezavého obočí, by se jen těžko daly považovat za přátelské. Stejně tak zbytek obličeje. Mluvit zatím nechám svého společníka. Já sám bych se tohoto člověka na cestu nezeptal, ale když už s tím Peletrias začal, nechám ho to i dokončit. Vlna nepřátelsví vůči tomu mladíkovi zatím opadne bez zjevných následků. Než však stačím vstoupit do hospody, ozve se za námi další povědomý hlas. Když se otočím, poznám našeho včerejšího spolustolovníka. "Buď zdráv." Pozdravím ho, ale jinak nemám, co bych mu říkal. Konečně vejdeme do hospody a já stejně jako Peletrias zamířím ke stolu, který vybral zdejší domorodec. Sice jsem si říkal, že si zde dnes nic nedám, ale neodolám pokušení a stejně si musím něco objednat: "Pivo!" Ozvu se již tradičně, jako při téměř každém vstupu do podobného společenského zařízení. Potom si už jen vyberu židli, na kterou bych se posadil a čekám, až se ke mě dostane nápoj nápojů. |
| |
| Parth, hostinec Ostal som pred hostincom sam, carodej spolocne s trpaslikom uz vosli dnu. Chvilu tam nerozhodne zotrvvam. Znovu zachrastim s tunikou a pripomeniem si ako som na tom s usporami. Nakoniec vchadzam do lokalu aj ja. Prisadnem si k trojici a prehovorim k mladikovi: Zdravim, moje meno je Adam... predstavvim sa a chvilu si ho premeriavam skumavym, ba priam zaujatym pohladom. Hm... takze usudzujem, ze v meste sa uz vyznte. otocim rec znova k vcerajsim znamym. Inak podarilo sa vam stravit noc v teple ako ste mali v mysle? prehodim nezavezne. |
| |
| Parth, hospoda Sednu si ke stolu a počkám až si sednou i ostatní. Jakmile přijde další člověk, který se s již přítomnou dvojicí zná, odsunu u stolu židli aby si na ni mohl sednout. I já tě zdravím, jmenuje se Narwyn Lehce kývnu hlavou. Poté se otočím na mně částečně známou dvojici. S čímpak jste to chtěli poradit? Snažím se tvářit příjemně. Je hezký den tak proč taky ne. Snad mě hospodský nevyhodí když si nic neobjednám. Stejně jsem si u něj teď něco kupoval tak co... Když si trpaslík poručí pivo, lehce si oddechnu, že se hospodský zlobit zas tak moc nebude. Pečlivě poslouchám, co se mě budou ptát. |
| |
| Parth, hostinec U Radnice Posadili jste se k jednomu stolu. Najit takovy stul nebyl vubec zadny problem, protoze v lokale je uplne prazdno, jediny,kdo se tu pohybuje, je hostinsky a mlada divka, ktera zde pomahala i vcera. V rukou drzi koste, a zameta sal. Po chvili se k vasemu stolu prisoura hostinsky a nasadi stejne nevrly vyraz, jako vcera. Pred trpaslika postavi korbel piva a pak se podiva na ostatni. "Date si taky neco k piti?" zepta se smutne brucivym hlasem. |
| |
| Parth, hostinec Pri Radnici Prisadnem si ku stolu s ostatnými, a rozhovorím sa: "No, keď už ste sa tak popredstavovali, moje meno je Peletrias...ale to nieje dôležité...no vlastne je, ale k veci. Nervózne sa zavrtím na stoličke a pokračujem, smerom k Adamovi: "Noc bola fajn, našli sme jednu slabo stráženú horu sena, tak sme aspoň spali na mäkkom a pod strechou..." Medzitým dojde hostinský, ktorého obdarujem úsmevom typu "bol by som stokrát radšej keby nás obsluhovala tvoja dcéra", a len nadhodím: "Nie, ďakujem...niesom hladný..."to je asi to najväčšie klamstvo čo som kedy povedal... Nakoniec odpoviem aj Narwynovi: "Prišli sme do tohto mesta za prácou pre dobrodruhov...vraj sa tu našiel nejaký portál...nevieš o tom niečo?" |
| |
| Parth, hostinec U Radnice I přes to, že většinu mé pozornosti k sobě poutá korbel piva, jehož pěna pomalu přetéká přes okraj, vnímám rozhovor, který se kolem mě začíná pomalu rozvíjet. Většinou zatím došlo jen ke zdovřilostním frázím a tak, ale když všichni kolem stolu postupně prozradí své jméno, nezbývá, než udělat totéž. "Já jsem Uther Thordasen." Podsunu své jméno do bouře vzájemných otázek a odpovědí. Teď už jen čekám, kdy se dostaneme k věci, kvůli které tu vůbec jsme. U piva sice rád posedím, ale to neznamená, že bych tohle tlachání kolem a kolem měl nějak zvláš» v oblibě. Otázka již byla položena, teď si jenom počkat na odpověď. Při této příležitosti si řádně přihnu z korbelu. Tímto aktem ve mě naráz zmizí více než třetina piva a když se mé oči opět vynoří zpoza nádoby, kmitají z jednoho na druhého, ale nejčastěji se zastavují na tom novém. Narwynovi. To je ten, kdo by mohl znát odpovědi na naše otázky. |
| |
| Parth, hostinec U radnice Poslouchám, jak se mi ostatní představují, a po vynesení otázky se ujmu slova já. Ano slyšel jsem o tom, samozřejmě. I já jsem zde z toho samého důvodu. Pokud vím, měl by nábor dobrodruhů na průzkum této brány proběhnout dnes v universitní budově. Měl jsem tam původně namířeno. Pokud chcete, můžeme jít společně. Vím přibližne kde se ta budova nachází. Očima klouzám po všech přísedících. Nejvíce mě fascinuje, jak může Uther pít pivo, a přitom se i s tak dlouhým a mohutným vousem nepobrindat. |
| |
soukromá zpráva od pro "Ále, přišel jsem prozkoumat tu tajemnou bránu. Jdu se přihlásit a získat bližší informace." "Hmmm, a hlavně naplnit prázdný měšec." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Ach ano, myslel jsem si to," usmal se na tebe muz v odpoved. "Mas to ale jentaktak, mladiku. Za chvili to ma vsechno zacit. Tak si honem pospes. Primo po tehle ceste do tamte budovy," ukazuje smerem k nejvetsi a zaroven nejblizsi budove. "Kratka chodba te dovede primo do hlavni haly, kde se maji zajemci shromazdit." Muz se na chvili odmlcel a rozhledl se. Pak dodal: "Hodne stesti, nashledanou." |
| |
soukromá zpráva od pro "Naschledanou a díky," odpovím, rychle se obrátím a doběhnu ke zmiňované budově. Vskočím dovnitř a zamířím rovnou do hlavní haly. Mírně udýchaný se zastavím a rozhlédnu po místnosti. Bezděky si upravím kovový kryt na pravém zápěstí. |
| |
| Parth, hostinec U Radnice S rukou stále na korbelu piva sleduji Narwyna a hlavně poslouchám to, co nám říká. Vypadá to dobře, jsme tu akorát včas a tenhle človíček by nás tam mohl zavíst. Jenom to 'přibližně' se mi tam moc nelíbí. Snad se k té universitě přiblížíme aspoň na dohled. Hostinský sice stále stojí u našeho stolu, ale kromě mě si nikdo jiný nic neobědnal. Kdesi v hloubi mé mysli se objeví smítko údivu nad tím, jak klidně dokáže zvládat téměř úplnou ignoraci. Je to však jen smítko, není tedy důvod se jím nějak více zabývat a já mohu přikročit k záležitostem, kvůli kterým tu vůbec jsme. "Tak půjdem, ne?" Pronesu přímo s pohledem stále upřeným na Narwyna. Najednou to vypadá, jako bych dočista zapomněl na poloprázdný korbel stojící přede mnou na stole. Pouze ruka, stále jetě svírající jeho ucho nasvědčuje, že tomu tak úplně nebude. |
| |
| Parth, hostinec U Radnice Podívám se na hostinského, poté na svůj batoh. Snad to chápe. Nechci si udělat nepřátele v řadách hostinských Lehce se usměju nad touto myšlenkou. Jak se ozve Utherův návrh, vrátí mě to zpět do reality. Já jsem pro, můžeme vyrazit. Začnu se zvedat, ale v polovině pohybu se zarazím. Teda. Chtěli jste se zeptat ještě na něco, nebo je to vše a jste připraveni vyrazit? Pohledem přejíždím po spolusedících. |
| |
| Portal? To znie dost nebezpecne na to, aby bola takato praca aj patricne ohodnotena... Viete mi o tom nieco viac? Trocha nervozne sa zavrtim na stolicke a uvelebim sa do pohodlnejsej polohy. Vizera to, ze sa nechystam k odchodu. Uvidime, co sa z toho vykluje... |
| |
| Parth, hositec U Radnice Zvednu se a vyrazím pomalým krokem k východu. Čekám na ostatní. Ano portál. Vím jen, že ho našli v nějaké pevnosti, a že shánějí dobrodruhy na průzkum. Chvíli pozoruju Adama a pak dodám. A má to být slušně zaplaceno. Krom toho, třeba za tím portálem najdeme něco zajímavého. Usměju se a čekám až se odhodlají k odchodu. Pak v jejich čele vyrazím směr universitní budova. |
| |
| Takze vyzera to tak, ze by mi z toho moli padnut nejake zlataky. Za spytanie nic nedam. Vporiadku. Znie to celkom zaujimavo, takze by som sa k vam rad pridal. odvetim a postavim sa zo stolicky. Pohladom preletim po carodejovi aj trpaslikovi a jemne kyvnem. Tak teda podme! s tymito slovami vyrazam rovno za Narwynom. |
| |
| Parth, hostinec U Radnice Nevypadá to, že by si chtěl Peletrias něco objednat a vzhledem k tomu, že ostatní už vstávají od stolu, je jasné, že opět vyrážíme na cestu. Nejdříve se však musím postarat o svůj korbel. "Platim!" Houknu na hostinského. Je to docela zbytečné. V prázdném lokále by si všiml, že odcházíme, i slepec. Než však dojde ke stolu, nahnu opět půllitr k ústům a ten se za okamžik snese zpět. Tentokrát už prázdný. Automaticky si otřu knír od pěny, jež se tam během tohoto aktu usadila, a hned na to se bodře optám kolik že mě to dnes bude stát: "Tak za kolik to dneska bude?" To už od pasu vytahuji měšec a ti, kdož se ještě pohybují v blízkosti stolu, mohou slyšet, jak v něm zacinká pár mincí. Ještě furt nejsu na mizině na mizině, to je dobré znamení. Vzhlédnu k hostinskému a vylovím z váčku jím požadovaný obnos. "Tak zase někdy!" Rozloučím se ještě s celou hospodou po cestě k východu, kde už na mě čekají všichni ostatní. Dokonce i Peletrias se sem vytratil. Patrně ve chvíli, když mi ve výhledu zrovna bránil korbel dobrého pití. Při vstupu na přímé světlo musím chvíli opět mhouřit oči, než si můj zrak uvyklý na šero opět zvykne na nové podmínky. V tuto chvíli však zrak téměř nepotřebuji a když se vše vrátí zpět k normálu, vydám povel k pochodu: "Jdeme za tebou, člověče. Veď nás." |
| |
| Parth, hostinec U Radnice Konecne jste se domluvili a rozhodli se vydat na univerzitu. Zatimco se ostatni zacali zvedat a chystat k odchodu, Uther houkl na hostinskeho a dopil sve pivo. Hostinsky byl behem chvilicky u vaseho stolu a vzal si od trpaslika 2 medaky za pivo. Pak se s vami strucne rozloucil a pohledem vas vyprovodil ven ze dveri. Pred hostincem jste se na chvilku zastavili. Nechali jste sve oci privyknout ostremu slunecnimu svitu a pak jste vyrazili na cestu za Narwynem, ktery vas vedl. Presli jste na druhou stranu namesti a ulici napravo jste pokracovali primo smerem ke kopecku, na kterem se tycilo nekolik velikych budov obehnanych zdi. Univerzita, doslo vam behem chvilky. Rychle jste prosli ulicemi a minuli nekolik malych obchudku a dilen, jednou z levych postrannich ulic jste dokonce zahledli trziste, nebo neco takoveho. Nakonec jste dorazili k velike zdobene brane v bile zdi, ktera obepina krasny zeleny park. Uvnitr parku jsou rozmistene tri velke budovy a nekolik mensich. Po parku a travnicich se po skupinkach nebo sami prochazeji ruzne stari lide (i jine rasy) a vzrusene mezi sebou debatuji nebo neco studuji z tlustych knih ci svitku. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Podle pokynu muze od brany jsi se rychle vydal do hlavni budovy a vesel do chodby. Je tu pomerne chladno, ktere je ale docela prijemne oproti teplu a ostremu slunci, ktere panuje venku. Rychle jsi proel kratkou chodbou a velkymi dvoukridlymi dvermi jsi vesel do hlavniho salu. Hlavni sal je na pohled velmi prostorny. Podle tveho odhadu muze mit az 15 metru do sirky a 40 nebo i vic do dalky. Navic je zde i velmi vysoky strop, takovych 20 nebo 25 metru. Strop je tvoren krizovou klenbou a je pomalovan freskami. Pod klenbou jsou na zdech velka okna z barevneho skla, kterymi sem pronika spousta slunecniho svetla, ktere je vsak zbarveno ruznymi odstiny. V mistnosti je velmi zivo. Na dlouhych lavicich umistenych ve dvou radach sedi dobrych 20-30 lidi a dalsich osob. Dalsi postavaji podel sten a prohlizeji si sochy stojici u kazde podpery klenby u zdi. V cele mistnosti stoji skupinka muzu oblecenych v barevnych robach a bavi se mezi sebou. Za nimi je nekolik vyrezavanych kresel a dvoje dvere. Dvoje dvere jsou i na kazde strane haly. Posadil jsi se na jedno z volnych mist na lavici pred tebou a zacal jsi se rozhlizet kolem sebe. V lavicich kolem tebe sedi spousta dobrodruhu, jak je videt na prvni pohled. To te utvrzuje v presvedceni, ze jsi tu spravne. Maji u sebe ruzne zbrane, od mecu, dyk a seker pres kladiva a palcaty az po hole. Krome takovychto lidi jsou i takovi, kteri jsou obleceni do volnejsiho satu a zrejme neozbrojeni. Je tu dokonce i nekolik osob, kteri maji luky a sipy. Netrvalo dlouho a ozvalo se zvoneni zvonu nekde nahore nad halou. Sum utichl a slova se ujal jeden z muzu vpredu. Ostatni se zatim posadili na kresla a zidle v cele salu. "Vitam vas na nasi Univerzite," zahajil svuj proslov muz. "Dovolte, abych se vam prestavil. Jmenuji se Arcus Mallain a jsem arcimistr teto univerzity." Na chvilku se odmlcel a pak pokracoval. "Jsem rad, ze jste se zde sesli v tak velkem poctu. Nechtel bych tuto zalezitost zbytecne moc protahovat a tak pojdme rovnou k veci. Muzete, Marku?" obratil se k jednomu z muzu za sebou. "Ano, jiste, arcimistre." odpovedel muz a postavil se vedle prvniho mluvciho. Pak spustil: "Pred nekolika tydny byla zpet dobyta pevnost Trashern, lezici 50 mil na sever odsud. Behem boju doslo k poskozeni vetsi casti pevnosti, ale take doslo k odkryti portalu, ktery byl ukryt ve sklepenich a o kterem jsme do te doby nevedeli. Bohuzel se nam nepodarilo zjistit, kam tento portal vede. Zjistili jsme ale, ze portal je aktivni a kdykoli muze byt aktivovan. To znamena velke nebezpeci pro nase kralovstvi, protoze nemame tuseni, kdo a odkud se zde muze vynorit. Ukolem tech z Vas, kteri se rozhodnou pomoci bude zjistit, kam tento portal vede." Najednou se ozval nejaky hluk. Vsechny hlavy se otocili dozadu, kde se s rachotem otevreli velke dvoukridle dvere a do hlavni haly vesla trojice muzu a jeden trpaslik. Vsichni se zarazili, kdyz zjistili, ze prisli pozde a prerusili projev muze vpredu mistnosti. Omluvne sklopili hlavy a rychle se posadili na lavici uplne na kraji. |
| |
| Parth, univerzita U brany se vas hned ujal starsi muz v robe. Jen se na vas podival a hned mu bylo jasne, jaka bije. "Honem, mladenci, pospeste si. Nejspis se uz zacalo. Primo tady po chodnicku do hlavni budovy a rovne kratkou chodbou do hlavniho salu." poradil vam s usmevem. Podle pokynu muze od brany jste se rychle vydal do hlavni budovy a vesli jste do chodby. Je tu pomerne chladno, ktere je ale docela prijemne oproti teplu a ostremu slunci, ktere panuje venku. Rychle jste prosli kratkou chodbou a dosli k velkym dvoukridlym dverim. Nevahali jste a rychle je otevreli. Hlavni sal je na pohled velmi prostorny. Podle tveho odhadu muze mit az 15 metru do sirky a 40 nebo i vic do dalky. Navic je zde i velmi vysoky strop, takovych 20 nebo 25 metru. Strop je tvoren krizovou klenbou a je pomalovan freskami. Pod klenbou jsou na zdech velka okna z barevneho skla, kterymi sem pronika spousta slunecniho svetla, ktere je vsak zbarveno ruznymi odstiny. V mistnosti je spousta. Na dlouhych lavicich umistenych ve dvou radach sedi dobrych 30 lidi a dalsich osob. Nekolik dalsich postava u zdi vedle soch stojicich u kazde podpery klenby u zdi. V cele mistnosti sedi skupinka muzu oblecenych v barevnych robach na nekolika vyrezavanych kreslech. Uprostred nich stoji dva muzi a jeden z nich promlouval prave v okamziku, kdy jste vesli. Nyni vsichni mlci a divaji se na vas. Je vam jasne, ze jste sem nevpadli zrovna nejlip a rychle si sedate na nejblizsi volna mista. Kdyz se vse utisilo, mluvci pokracoval. "Jedna se o velmi nebezpecnou vypravu do neznama. Mozna do klidneho kraje, mozna vsak do smrtelneho nebezpeci." Muz ukoncil svuj proslov a opet se posadil. Nyni se slova ujal opet arcimistr. "Jiste vas zajima jeste jedna vec - odmena. Bohuzel, nase univerzita neni schopna nabidnout prilis velkou odmenu. Pro ty, kdo se ale prihlasi a pomuzi nam odhalit cil toho portalu, je pripravena odmena ve forme jednoho tisice stribrnych." V hale to zasumnelo a rozlehl se sum a sepot. Ten vsak rychle opet prerusil mluvci: "Nyni vas prosim, v klidu si rozmyslete, mate-li stale zajem o tuto praci, kdyz to tak nazvu. Sejdeme se zde opet za dve hodiny s temi, kdoz stale maji zajem. Ty, kteri zajem ztratili vsak zadam, zustante jeste nejaky cas. Nase univerzita je vam otevrena, stejne jako knihovny a galerie." Muz dokoncil svuj proslov a otocil se ke svym spolecnikum. Pak spolecne s nimi odesel pravymi dverme v cele haly. Po chvili sal ozil. Ticho, ktere tu panovalo behem proslovu zmizelo a v sale zavladl ruch. Vetsina pritomnych vstala a zacala pomalu vychazet dvermi ven do okoli hlavni budovy. V mnozstvi hlasu jste dokazali rozeznat, jak se mezi sebou nekteri dohaduji, ma-li tohle vubec smysl, ze odmena je nedostatecna, ze nehodlaji riskovat zivot, kdyz ani nevi, do ceho vlastne jdou a podobne. Zda se, ze takove nazory zde dokonce prevazuji. |
| |
| Parth, Univerzita Cestou z krčmy som nasledoval ostatných, a v univerzite som si trochu zaspomínal na moju univerzitu, ktorá sa nachádza niekoµko desiatok míµ odtiaµto...počas preslovu som len mlčky sedel a načúval, no keď čarodejovia v róbach dohovoria, nezaprem sa a spustím na ostatných prúd slov: "No neviem ako vy, ale ja cítim priam povinnos» ís» sa vyda» do toho neznámeho portálu...bohvie koµko zaujímavých objavov a nových vedomostí za ním leží...čo tam po nejakom nebezpečí..." som zcela uchvátený svojím hladom po vedomostiach, až trochu zabúdam racionálne uvažova». Keď dokončím, pozerám na ostatných, a hµadám nejakú oporu, niekoho kto je rovnako zvedavý, alebo šibnutý ako ja a šiel by do toho portálu so mnou... |
| |
| Parth, universita Po příchodu do sálu si, jak už bylo řečeno, sednu na nejbližší volné místo. Odtud sice na přednášející nevidím ani náhodou, ale to, že konec proslovu se blíží, mě v této pozici udrží až do konce. Cokoliv bych snad mohl vidět by mi stejně s největší pravděpodobností nijak nepomohlo. Proto napnu uši a zaposlouchám se do hlasu muže, jenž se nám snaží sdělit podrobnosti o nadcházejícím úkolu. Jediná nová věc, jakou jsem se od něj dozvěděl, je však pouze výše odměny. Slovo 'pouze' však zajisté není na místě, protože...Tisíc stříbrných! To je celé jmění. Tolik jsem pohromadě snad ještě nikdy neviděl. To je....To je... Rozhodně je to víc než tisíc piv. Tisíc stříbrných! S tím by se daly dělat věci! Ozve s můj vnitřní hlas. Nacházím se teď asi v podobném stavu jako Peletrias, by» nás k tomu každého vede zcela jiná příčina. Touha po znalostech totiž opravdu není zrovna to, co by mě přinutilo jít tam, kam jít máme. "He, vědomosti!" Uchechtnu se. "Ale co ty peníze! Že prý nemůžou nabídnout příliš velkou odměnu. Vždy» tisíc stříbrných to je celé jmění! Za to si můžem užívat do konce života!" Vychrlím pro změnu já své důvody pro to, abych se s určitostí celého úkolu zúčastnil. "Hned budu zpátky." Promluvím opět po chvíli se zcela jiným tónem hlasu a zamířím s hlavním proudem ven ze dveří. Jakmile se zase dostanu na denní světlo, jsem mírně oslněn. Tentokrát to však není tak výrazné, protože v univerzitním sále bylo téměř tolik světla, jako venku. Své kroky směřuji k nejbližšímu křoví, postavím se k němu tak, abych byl co nejméně vidět a vykonám svou potřebu. Sice jsem poslední dobou zas tak moc nepil, ale co jde dovnitř, musí i ven. Navíc je to opravdová úleva. Teprve teď si zřetelně uvědomuji, jak dlouho jsem to musel držet. |
| |
| Parth, Universita Poslouchám výklad onoho mluvčího o nebezpečí a odměně. Po zaslechnutí částky se na mém obličeji stáhne pár svalů, zapřičinujících pozdvihnutí obočí. Po Peletriasově proslovu, a potom, jak vidím že na nás očima loudí nadšení, neudržím se a přidám se. Já do toho určitě jdu, za tím portálem bude určitě taky něco, proč stojí do něj jít, a až se vrátíme s úlovkem a informacemi, které tak chtějí, dostaneme další jmění. Oči mi svítí zvědavostí a trošku hrabivostí. Jestli do toho půjdeme všichni, navrhuju abychom se přihlásili jako jednotná skupina. Určitě budeme mít víc šancí se tam dostat jako celek než jako jednotlivci. |
| |
Parth, univerzita Vyčkávám a rozhlížím se kolem. Sleduju lidi, kteří odcházejí. Čekám až už to bude vypadat, že více lidí neodejde. Pro mě je to jasná věc. Stejně nemám kam jít a ty prachy se mi budou zatraceně hodit. Dva tisíce stříbrných! Mazec! ... Sám ale asi nemám nejmenší šanci. Budu se muset s někým spojit ... Rozhlédnu se po některém hloučku, nejspolehlivěji vyhlížejícím. "Pěkná suma, ty dva tisíce, že?" přistoupím k nim. |
| |
| Parth, univerzita Zatimco se vsichni mezi sebou, sal se takrka uplne vyprazdnil - zhruba stejne, jako se vyprazdnil Uther. Zustali zde jen ti muzi v robach, kteri sedeli v pruceli, a skupinka postavajici u bocni zdi a prohlizejici si sochy. Tato skupinka je tvorena dvema lidmi, hobitem a elfkou. Jinak v hlavni hale nikdo dalsi neni, vsichni se protahli dvermi a zmizeli nekde venku. |
| |
| Parth, universita Až dokončím svou potřebu, vytáhnu kalhoty opět tam, kam patří. Vak, jež jsem předtím pustil na zem hned za sebe, si přehodím přes rameno, a když nyní kráčím zpět do sálu, jde se mi znatelně lehčeji, což navenek patrné nejspíš není, ale ten pocit stojí za to. Tentokrát mi po cestě ani nepřekáží žádný zástup dlouhánů, jak tomu bylo před chvílí, najednou je místa všude dost. Po vstupu do haly mi neujde to, že se k naší skupině připojil další člen a bez povšimnutí nezůstane ani hlouček u soch. Nevypadá to, že bych na téhle cestě potkal krajana normálního vzrůstu. Zalituji v duchu, než však stačím tyto chmury nějak dále rozvíjet, přijde mi na mysl vzpomínka na včerejší večer. Nejsou to ti z hospody? Můj zrak se o něco zkoumavě upře jejich směrem, ale brzo i tyhle starosti pustím z hlavy. Přistoupím k lidem, které jsem před okamžikem opustil, a zaposlouchám se do jejich rozhovoru. Toho nového sice vidím poprvé v životě, ale stejně si neodpustím pozdrav: "Zdravim." Cokoliv zde doteď bylo řečeno, uniklo mým uším, jelikož jsem zrovna nebyl přítomen. Jsem však přesvědčen, že jestli zde padlo něco podstatného, projeví se to ve slovech ostatních a je tedy zbytečné se ptát. |
| |
Parth, univerzita "Zdravim," odpovím příchozímu trpaslíkovi, "tak vy jste se taky nezalekli neznámých nebezpečí? Chci se vydat portálem, ale nemám žádné společníky. Rád bych se s vámi spojil." Prohlédnu si ostatní, především, jakou mají výzbroj a vybavení. Někde si budu muset sehnat zbraň, nejlépe nějakou pádnou šavli. Upravím si kryt na pravém zápěstí. |
| |
| Parth, Universita Ohlédnu se po novém příchozím, a poté na příchozího Uthera. Podle toho, jak se spokojeně tváří mi částečně dojde, co asi venku dělal, a vytvoří to na mé tváři lehký úsměv. Pak se můj pohled vrátí na nového účastníka hrabivé konverzace. Ano, pěkná suma, to opravdu, ale my vlastně nejsme ani tak společníci, i když jsme o tom již uvažovali. Uvažoval sem o tom sice jen já, ale doufám že to pochopí Já bych proti tomu, aby ses k nám přidal, nic neměl, ale já sám to nemůžu rozhodnout. Hlavně co na to řekne náš statečný trpasličí přítel! Lehce se ušklíbnu a otočím se na Uthera |
| |
| Parth, univerzita Po ukonceni prejavu prednasajuceho som ustupil trocha do ustrania a v tichosti som za seba zvazoval podmienky, za akych by som mal vstupit do portalu. Suma je to lakava - 2000 zlatych, fiii... To by som bol skutocnym panom! V tejto chvili vsak musim mysliet na sucastnost! Bez zalohy sa nikam ani nepohnem! Po chvili pristupim k mojim znamym a zbadam, ze sa k nim pripojil novy muz. Pozdravym ho iba strohym kyvnutim. Takze pani, prehovorim k druhom vyzera to na vskutku zaujimavu pracu. Je tu vsak este niekolko zavaznych otazok, ktore si vyzaduju odpoved. Stanovisko zaujmem az po rozhovore s niekym kto to tu ma pod palcom. Zrejma pokladnik. usmejem sa skor pre seba. |
| |
| Parth, universita Mé oči střídavě koukají zpod hustého rezavého obočí po každém, kdo se ujme slova. Nejvíce pozornosti si však zaslouží Narwynova řeč. Oproti tomu Adamovo nic neříkající prohlášení beze zmínky opomenu. Společníci? Máme stejnou cestu, dobře. Ale kdo tady mluvil o nějakém spolčování? Proč vůbec všichni chcou nějaký společníky? Vždy» jdem všichni stejnou cestou, tak proč si musíme hned ujasňovat, kdo je čí kamarád a kdo ke komu nepatří? Projede mnou vlna údivu nad nečekanou situací, jež se zde v době mé nepřítomnosti vyvinula. Údiv je však vzápětí vystřídán zlostí nad tím, jak tihle lidičkové přemýšlejí. "Mě je to jedno!" Začnu možná hlasitěji, než je potřeba. "Já tam jdu a vy tam chcete jít taky, tak co tady řešíte?" V prázdném sále se ozvěna nese skoro tak dobře jako v pravé jeskyni. Má slova tedy mají výrazný dozvuk a přeslechnout je není jednoduché. Po tom, co jsem snad dost jasně vyjádřil své stanovisko se od skupiny o něco vzdálím. Jediným důvodem, proč to dělám je však pouze to, abych si mohl sednout na jednu z lavic, které téměř zaplňují sál. Než se usadím pouravím trochu sekeru, jež se mi houpe za pasem, aby se náhodou nevzpříčila o lavici. Sedím teď bokem k ostatním, má hlava, která je snad ze všech stran orámována rezavými vlasy a vousy, však směřuje přímo dopředu. Máme tu být dvě hodiny, co budeme celou tu dobu dělat, opravdu netuším. Sáhnu tedy do vaku, který jsem položil vedle sebe a vytáhnu z něj ovesnou placku. Dělám to spíše proto, abych se nějak zaměstnal, než z hladu. Tu hned potom začnu spotřebovávat a ostatních si v této chvíli ani zbla nevšímám. Sem tam se nějaký drobeček zachytí na mém vousu, to však není nic, co bych hned nenapravil. Mé vousy tvoří klasickou špici, jak to bývá u většiny mužů oplývajících touto ozdobou, avšak hlavní proud je tvořen z pleteného copu, což mi dodává lehce netradiční vzhled. Hned pod vousy mou hruď kryje světlá vesta bez rukávů, což dává vyniknout mým svalovitým pažím. Nohy jsou oděny v tuhých tmavých kalhotech, jež pod koleny mizí v botech, které určitě pamatují lepší časy. Jediné věci, které jsou zjevně udržované, jsou můj vous a sekera na pravém boku. |
| |
| Parth, univerzita Zatimco se mezi sebou dal bavite, skupinka u soch postupne obesla vsechny sochy na jedne strane salu a nyni presla na opacnou stranu. V cele salu stale postava skupinka mistnich v robach a bavi se mezi sebou. Kdzy se salem rozlehne Utheruv zvyseny hlas, vsichni se po nem ohlednou a predevsim v pohledu muzu zepredu je videt nevole. Pak se ale vsichni zase otoci ke svym vecem a kratce nato cela skupinka odejde dvermi v cele salu. V okamziku, kdy Uther useda na lavici a zakusuje se do sve placky, v sale se mirne zatmi, ale netrva to dlouho a slunecni paprsky sal znovu poradne prosvetli. |
| |
| Parth, Universita Po hlasitém Utherově proslovu radši už nic neříkám. Tak teda promiň, že jsem se tě dotkl rečmi o organizované spolupráci. Zamračím se a přemýšlím, co říct. Ve chvíli, kdy se sál lehce zatmí, se můj zrak bleskově přesune k oknu. S novým přívalem světla se zablesknou světle žluté vlasy, které otočením hlavy získali malou setrvačnost a teď pomalu padají na své určené místo. Další pohled následuje ke dveřím a poté zpět k oknu. Sluneční paprsky líně prolézající do místnosti osvětlí mou tvář bez vousů či chmýří, a na skupinku dosavadních společníků se upřou světle modré oči. Klidným krokem přejdu do nejbližšího rohu, a opřu se o stěnu. Za opaskem se mi houpe malá pochva skrývající pravděpodobně krátký meč, tesák, či dýku. Levá ruka podvědomě sjede na rukoje» zbraně, a tím se na krátkou chvíli odhalí pečlivě ukrývanou silnou paži. Přivřu oči, a snažím se poslouchat co se kolem šustne, ale spíše z nudy než z nějakého jiného úmyslu. Batůžek si ze zad sundám na zem ke svým nohám tak, abych v něm nic opíraje se o zeď nerozmáčkl. |
| |
| Parth, unversita To, že do místností najednou proudí znatelně méně světla okamžitě upoutá mou pozornost. Okna jsou však v mém zorném poli, takže, abych se ujisitil o jejich stavu, nemusím pohnout hlavou ani ničím jiným. Pouze oční bulvy se tím směrem zaměří o něco více než dosud. Mrak. Vynoří se logická odpověď na dosud nevyřčenu otázku. Můj mozek se však momentálně nemá čím zabývat a tak tuto myšlenku rozvíjí trochu dál. Možná se konečně ochladí a nebudou takový vedra a vůbec by nevadilo, kdyby z toho něco spadlo. Pořádnou bouřku jsem neviděl ani nepamatuju. Pohled na blesky mi vždycky ukáže, jak jsem malý a bezvýznamný ve srovnání se silami živlů, jež náš svět obývají mnohem déle, než si kdo může pamatovat. Zároveń je to však i uklidňující pohled. Mnohem více než pohled na krajinu, na kterou neustále praží slunce. Dál nevzrušeně pojídám svou placku a stejně jako předtím přítomnost ostatních nijak neberu na vědomí. Vím, že tu jsou a i to je více, než vědět potřebuji. Když se však prokoušu na konec placky seskočím z lavice a s vakem v ruce se otočím se k východu. "Budu venku." Oznámím stručně ostatním a rovnou se vydám tam, kam jsem řekl. Projdu vstupními dveřmi a první věc, co venku udělám je, že si prohlédnu nebe. Vyhlížím mraky. |
| |
| Parth Univerzita Po Utherovom hlasnom prejave som sa trochu neiste poyrel na skupinku mužov v róbach, že čo oni na to, ale keď nereagujú, ďalej si prezerám miestnos»...kĺžem pohµadom po stenách, sochách, postavách prezerajúcoch si sochy, podlahe, až k svojmu oblečeniu, na ktoré sa zadívam dos» kriticky. Keby aspoň nemalo takú fádnu farbu, aspoň niečo poriadneho...ale ofarbené šaty sú dnes také drahé...ach, čo to tu je...diera? Hmm, diera na rukáve, to nieje dobré...A so záujmom si pritom prezerám vlastný rukáv. Keď sa v miestnosti na chvíµku stlmí svetlo, pomyslým si len, snáď nepríde búrka...nechcel by som chodi» po vonku v týchto botách...to by nedopadlo dobre...Potom si všimnem Uthera s plackou, a chvíµu sa naňho pozerám, ale za krátky moment ma to omrzí. Keď ale trpaslík vstane a odíde preč, vstanem krátko na to aj ja a zahlásim: "Idem za ním..."predsalen, poznám ho z týchto µudí asi najlepšie...ak sa dá vôbec poveda», že ho poznám. Ešte než odídem, vezmem si svoju palicu (hůl), ktorú som mal opretú o stenu. Pred univerzitov sa Uthera nenápadne spýtam: "Zdá sa mi to, alebo si z tej výpravy...trochu nervózny?" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vsiml jsi si, ze pod nohama soch jsou psana jmena, ale nektera jsi na dalku neprecetl a ty, ktera jsi dokazal rozlustit, ti nic nerikala. Na obrazech jsou vetsinou vyjevy velmi prazvlastni. Ruzne zmeti barev a tvaru, ohen, led, magicke obrazce. |
| |
| Parth, univerzita, pred hlavni budovou Uther opustil hlavni sal a kratkou chodbou vysel zase ven. Hned se podival nad svou hlavu a prohlidl si oblohu. Jiz neni tak krasne jasna obloha, jako byla rano. Slunce vyrazne postoupilo a nyni se tyci takrka presne nad mestem, ale kolem nej se zacinaji hromadit male mracky s cernou spodni casti. Zatim jich je jen par, ale na vychodnim horizontu je jich videt vetsi mnozstvi. Venku je dost zivo. Na travniku v parku posedavaji cetnejsi skupinky mistnich studentu a profesoru, zabranych do svych knih, lejster a debat. Krome nich jsou tu ale i cetne male skupinky dobrodruhu, kteri se zajimali o praci, kterou mistni vudci nabidli. Je na nich videt, ze nejsou z toho prilis nadseni a nekteri se mezi sebou dokonce dohaduji. Krome toho je videt take jednu vetsi skupinku jak odchazi branou pryc do mesta. Kdyz si Uther prohledl okoli, nahle se za nim objevil Peletrias a obrati se na Uthera se slovy: "Zdá sa mi to, alebo si z tej výpravy...trochu nervózny?" |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Počasí se konečně obrací k lepšímu. Ty suché, horké dny, co tu byly poslední týden se snad nezamlouvaly už nikomu. Skloním hlavu zpět dolů a rozhlédnu se po lidech, kteří se pohybují všude po parku. Při pohledu na několik z těch, které si pamatuji zevnitř mi začne vrtat hlavou, zda snad před naším příchodem do haly nebylo řečeno něco důležitého. Podle toho, co jsem slyšel, je to zajímavá práce s ještě zajímavějším platem. Šance na návrat je sice docela malá, ale to je mi už drahnou dobu jedno. Stejně se nemám kam vracet. Zcela náhodně si vyberu nějaký strom s úmyslem sednout si u něj, avšak, než stihnu by» jen zvednou nohu k prvnímu kroku, ozve se za mnou známý hlas. "Ne, nejsem nervózní." Odpovím Peletriovi zprvu příkře, ale dále již pokračuji klidným hlasem. "Ty lidi mi jenom připadají jak malí kluci. Pořád si musí ujasňovat, kdo je čí kamarád a s kým na druhou stranu nemůžou kamarádit, aby nedostali pár ran od ostatních." Na chvíli zmlknu a pomalým krokem vyrazím ke stromu, jež jsem si před chvílí vybral. "Nevadí mi, že tam máme jít spolu, ale fakt jsem nepočítal s tím, že tam půjdu s partou puber»áků, co by se sami snad ani neodvážili." Zakončím své nactiutrhačské řeči za chůze. Sednu si ke kmeni stromu a zády se o něj pohodlně opřu. Vak jednoduše položím vedle svých nohou. Tak ho mám na očích a nijak mi nepřekáží. Slunce mi sice svítí do očí, ale za to mám výhled na stále se přibližující mračna. Je tedy jen otázkou času, kdy i sluneční svit zeslábne. Vítr, jež se pomalu začíná zvedat nasvědčuje tomu, že to nebude trvat moc dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro Zvolna kráčam s trpaslíkom smerom k stromu, a pritom počúvam, čo hovorí, neprerušujem ho. Keď vidím že kráčal ku stromu s úmyslom posadi» sa, prisadnem si k nemu, svoju palicu položím len tak niekam na zem, ale aby o ňu niekto nezakopol. "Možno sa chcú len uisti»...predsalen, nikto nehovoril, že tých 1000 strieborných z výhry pôjde každému členovi výpravy, alebo celej skupine...keď proste ideš len s tými čo idú tvojim smerom, môže sa ti kµudne sta» že »a niektorý z nich zaslepený bohatstvom zradí...takže ich chovanie by som skôr než puber»ácke kecy označil ako opatrnos», aj keď možno trochu...neprimeranú..." Dívam sa na trpaslíka, čo on na to. "Mimochodom, keď už sme prebrali tých dvoch chlapcov...čo si myslíš o tom tre»om, o Adamovi?" |
| |
| Parth, universita/před hlavní budovou Když vidím, že většina mých momentálních přátel odchází ven, odlepím se od stěny, nasadím si batoh na záda a pomalým krokem vyrazím také ven. Když si venku všimnu potemnělé oblohy, dojde mi ono chvilkové zatmění. Blbej mrak. Proč sem tak vystrašenej? A z čeho? Když je tam portál tak nemůže vést někam kde se to nedá přežít. Lehce se zamračím nad svou nervozitou a dojdu k Peletriovi a Utherovi. Urovnám si zbraň u pasu a rozpačitě se poškrábu na hlavě, protože nevím, o čem se bude povídat. Nejsem zvyklý na přílišnou konverzaci, a navíc by mohli poznat, že si nejsem tak docela jistý sám sebou. Jsou to sice známí, ale nejsou to zatím spojenci. A odhalovat by» jen malé slabosti potenciálním oponentům by mohla být osudová chyba Nasadím co nejjistější obličej a společensky naslouchám konverzaci, která je určena pro mé uši, a to co slyšet nemám na oko nevnímám. |
| |
| soukromá zpráva od Peletrias pro Keď si všimnem prichádzajúceho Narwaina, skloním sa k Utherovi a ticho mu sykenm do ucha: "Odložíme náš rozhovor na neskôr..." a znovu sa napriamim. |
| |
| Parth, univerzita, pred hlavnou budovou Keď prišiel Narwain, ešte som sa načiahol a niečo som povedal Utherovi, tak, že to snáď mohol poču» len on a ten strom pri ktorom sedíme...no potom som sa znovu posadil vzpriamene a kývol som Narwainovi. "Ten vzduch vovnútri je po dlhšej chvíli docela nrepíjemný, však?" -poviem trochu hlasnejšie priateµským tónom. |
| |
| Jak tak posedavate nebo postavate, bavite se ci jen tak stojite a o cemsi premyslite, najednou se shora ozval zvon. Zaznel celkem jedenactekrat a pak utichl. Kdyz se ti, co stoji venku, podivali smerem, odkud zvuk prichazel, objevili na vrcholku hlavni budovy malou vezicku a v ni kovovy zvon pripojeny na nejaky skryty mechanismus. |
| |
| Parth, univerzita, před hlavní budovou S pohledem upřeným daleko před sebe jsem v zamyšlení nad tématem rozhovoru, jež jsme dosud vedli. Z tohoto soustředění jsem však vyrušen krátce po příchodu Narwyna. Otočím na něj tedy hlavu a na pozdrav lehce přikývnu. Rozhovor však nijak nerozvíjím, ani nic jiného neříkám. Místo toho se obrátím zpátky do svého původního směru a pozoruji nebe. Ani tentokrát mi však štěstí nepřeje a ze zadumání jsem opět vytržen jakýmsi zvukem. Tento zvuk jsem ale již hodně dlouho neslyšel. Každopádně se mi moc nelíbí, mnohem radši mám zvuk rohu. Je v něm víc síly, víc osobitosti. Zvuk kovu narážejícího na další kov ve mně vzbuzuje představu bitvy. To se k tomu, abych to slýchal každou chvíli, vůbec nehodí. |
| |
Parth, univerzita Na Adamovo strohé kývnutí odpovím lehkým ušklebkem na rtech. Zato trpaslíkovy hlučné věty mě vyvedou z míry, a proto radši přivřu víčka a v duchu napočítám do pěti. Pak hodím na vousáče, který právě usedá na lavici a vytahuje z vaku ovesnou placku, ještě jeden pohrdavý pohled, obrátím se opačným směrem a jdu si prohlédnout tamní půli sálu. V hlavě se mi motají nejrůznější myšlenky a plány, většina se týká nadcházejícího dobrodružství. Nejsou nijak optimistické. Naštěstí tyto chmury zanedlouho rozptylují sluneční paprsky, které se znovu derou do sálu univerzity. Pomalu se procházím po obvodu místosti a prohlížím si ji. Když mě vyruší vyzvánějící zvony, na chvíli se zastavím. Po jedenáctém úderu se dám opět do kroku. |
| |
| Parth, Universita, před budovou Ano, po delší době se zdá takový dusivý Odpovím Peletriovi a také se společensky usměju. Po zaznění zvonu se otočím směrem od vchodu do budovy. Vyrazím pomalým krokem si obhlédnout park tak, abych viděl na vchod pro případ že by svolávali zájemce dovnitř. Procházím se a v hlavě si uspořádávám myšlenky a zapuzuju ony varovné hlasy, kterým se nelíbí můj zájem vstoupit do neznáma. |
| |
| Parth. univerzita Po tom, co odide z mojej blizkosti aj Narwyn sledujem ho pohladom az kym mi nezmizne z dohadu. Nasledne sa rozhliadnem okolo. Prezeram si dobrodruhov, ktori este zotrvavaju v prietoroch univerzity. Po chvili sa aj ja vydavam von za skupinou, s ktorou som sem prisiel. Pred vchodom sa po nich rozhliadnem a ak ich zbadam zamierim raznym krokom k nim. Ale, ale... kamze sme sa to vytratili? nadhodim s usmevom. |
| |
| Parth, Univerzita Prislo vam to jako chvilka od chvile, kdy jste slyseli biti zvonu a ozval se opet. Tentokrat vsak odbil celkem dvanactkrat. Nedlouho pote se ve dverich objevila postava zahalena do stejneho obleceni,jake zde nosi velka cast mistnich. Poznavate v nem jednoho z tech muzu, kteri stali a sedeli v cele mistnosti pri uvodnim proslovu. Rozhledne se po prostranstvi pred vchodem a pak beze slov pokyne rukou na hrstku tech, kteri jeste zustali pobliz a projevili zajem. Pak opet zmizi uvnitr budovy. Vyznam gesta je vam vsem jasny, a tak se zvedate ze zeme a vydavate se zpatky do hlavniho salu. Zde se shromazdite na prednich lavicich. Celkem se vas tu seslo 9. 5 z vas se jiz spolu trochu znate, nebo jste se alespon spolecne zkusili dat do reci. Spolecne s vami tu jeste zustal jeden dalsi trpaslik, elf a dva lide. Zda se vsak, ze nikdo z nich se s druhym nijak nezna a netvori tak zadnou skupinku. Kdyz se zdalo, ze uz se vsichni pohodlne usadili, ujal se slova opet muz, ktery pronasel projev jiz na zacatku: "Jsem rad, ze jste tady zustali. Vidim, ze vas ani zdaleka neni tolik, kolik zajemcu prislo zpocatku, a ani tolik, kolik by bylo potreba. Proto nebudeme dale vybirat mezi vami a vsichni z vas se mohou stat cleny vypravy." Muz se chvili zamysli a pak pokracuje. "Protoze cas je nas velky nepritel, musime celou nasi akci uspisit. Proto se hned zitra rano musi vyrazit na cestu do Trashernu. Radim vam tedy, abyste si vse, co potrebujete, zaridili behem dnesniho odpoledne. Cestou samozrejme budete mit take moznost, ale nebudeme se moci nikde zdrzovat. Nyni, pokud mate nekdo nejake otazky, prosim, ptejte se." |
| |
| Parth, Universita Pozorně si vyslechnu informace o nadcházejícím úkolu, a poté se nesměle přihlásím. Já bych měl pár otázek. Zaprvé. Půjde se na více skupinek, nebo všichni najednou? Zadruhé. Kdy a kam se máme zítra ráno dostavit? Zatřetí. Poskytujete nějakou malou zálohu na případné dokoupení zásob nebo není žádná záloha? A začtvrté. Co tam vlastně máme dělat? Až tam vlezeme? Získat informace a vrátit se? Nebo Máme vytvořit předmostí pro další příchozí průzkumníky? |
| |
| "Jak jsem rekl jiz pred tim," ujal se slova opet ten stejny muz, "musime s politovanim priznat, ze se nam ani s pomoci magie nepodarilo zjistit, kam ten portal vede. Cas je ovsem nelitostny a boje na severu pokracuji. Z duvodu nezname destinace portalu se nemuze armada z Trashernu vzdalit a podporit jednotky na fronte. Na druhe strane totiz muze byt ukryt nepritel a cekat na prilezitost padnout nasi armade do zad. Proto je Trashern stale ostrazite hlidan a v oblezeni armady. Ukolem cele vasi druziny je predevsim zjistit oblast, do ktere portal usti. To znamena prozkoumat oblast, v ramci moznosti zajistit a vratit se s co nejvetsim mnozstvim informaci zpet. Jdete tam vsak sami, na vlastni pest, proto organizaci akce na cilovem uzemi nechame na vasem usudku." Muz se na chvili odmlci a pohledem prejede po vas vsech 9 pritomnych. Pak pokracuje: "Co se tyce zasob, poskytneme vam veskere nutne zasoby jidla a piti,stejne jako jine zakladni vybaveni potrebne pro vasi vypravu. Dnes jste nadale nasimi hosty a tak pro vas jsou pripraveny pokoje i strava primo v kolejni budove. Zitra rano, dve hodiny po vychodu slunce, se odsud, z univerzity, vyrazi na cestu. Cela vyprava by mela na Trashern dorazit za 5 az 6 dni, cestou samozrejme bude moznost doplnovat zasoby nebo zaridit jine dulezite zalezitosti. Doporucuji vsak vse potrebne zaridit jiz dnes tady v Parthu, aby se cesta zbytecne neprodluzovala." |
| |
| Pozorne počúvam všetko, čo nám bolo oznámené, no v hlave mi stále kypia otázky na rôzne detaily a blbinky...som celkom znechutený, že cez portál pôjdu len samí chlapi, po ženách akoby sa zµahla zem....ale nedávam to na javo...no jedna otázka mi príde celkom dobrá, tak sa pýtam: "Pardon, ale keď máme odchádza» už zajtra ráno, mohli by ste nám poveda», čo presne je to základné vybavenie, a kde ho môžme zohna»? Za kým ís» a tak...", pričom dúfam, že do základnej prieskumníckej výbavy sa ráta aj nejaké lepšie oblečenie... |
| |
| "Samozrejme nejakej jidlo, lana, batohy, louce a podobne veci. Mozna se najde i nejake lepsi obleceni," doda, kdyz si prohledne tve potrhane satstvo. "Vse si budete moci zabalit primo na miste. Nema smysl to vozit odsud," usmeje se na tebe a opet se rozhledne po ostatnich. |
| |
| Parth, univerzita První věc, co mě při příchodu do sálu zaujme, je další trpaslík. Krajana jsem neviděl už ani nepamatuju. Možná se na tuhle cestu konečně přihlásil i někdo normální, ne jenom samí výrostci, co jim ještě teče mlíko po bradě. Konečně někdo, s kým můžu zajít do hospody jako za starých časů. Mé myšlenky se stále točí okolo prvního trpaslíka, jakého po velmi dlouhé době vidím. Jsem tak pohroužen do svých úvah, že dokonce určitou dobu nevnímám otázky a odpovědi, jež kolem mě proplouvají vzduchem k uším všech přítomných. Jen těm mým se doposud vyhýbaly. V momentě, kdy se začínám orientovat v dění okolo, mluví zrovna nějaký muž z univerzity o zásobách a vybavení. Od nynějška jeho řeč poslouchám, ale zároveň se snažím vytáhnout útřžky toho, co říkal do teď, jež by snad mohly být zapadlé někde v mé mysli. Žádný větší úspěch se však nedostavuje, soustředím se tedy raději na to, co se děje teď. S minulostí už nic neudělám. "A co zásoby na cestu do Trashernu. Ty nám poskytnete taky?" Vyslovím svou otázku v okamžiku, kdy byla zodpovězena Peletriova otázka a zdá se, že nikdo jiný nehodlá začít hovořit. Je možné, že odpověď již byla řečena, ve svém stavu jsem ji však nezaregistroval, a tak jednám, jak mi radí mé zkušenosti. Peněz není zrovna moc, jestli nám ale zaplatí zásoby, dalo by se s nima ještě něco podniknout... |
| |
Parth, univerzita "A co zbraně, dostaneme taky zbraně? Já bych třeba potřeboval nějakou pádnou šavli. A nějaké to brnění by taky neškodilo." A porozhlédnu se po ostatních, co oni na to. |
| |
| Parth, Univerzita Muz se usmal na trpaslikovu otazku a s usmevem odpovedel: "Samozrejme ze na cestou budete mit co jist. Cela vyprava pojede spolecne a tak budou vsichni zucastneni mit co jist i kde prespavat. Nemusite mit starost, pane trpasliku." Po Seridianove otazce se mluvci otoci ke svym kolegum a jeden z nich, postarsi muz se sedivymi vousy a dlouhymi vlasy, v sede odpovi: "Nemuzeme vam zajistit zbrane. Muzeme vam ovsem zajistit pristup k vojenske vyzbroji, pokud si budete chtit poridit nejaky mec ci brneni." Pak se ozve elf stojici u prave steny opreny o sloup podpirajici klenbu salu. "Reknete nam, vazeni panove, proc vlastne mame podniknout ten pruzkum my? Proc nebyl vyslan nejaky profesionalni vojensky oddil nebo vyprava magu a jinych specialistu? Proc zadate cizince a radoby dobrodruhy?" Pri poslednich slovech se rozhledne po mistnosti a zrakem spocine predevsim na trpaslikovi ve treti rade. "Kdo je u tebe radoby dobrodruh?!" zahuci trpaslik. "Abys neprisel k urazu, hubenoure!!" "Staci, panove," ozve se klidny hlas hlavniho recnika univerzity. Kdyz se na sebe prestanou elf s trpaslikem nepratelsky divat a obrati opet svou pozornost mluvcimu, pokracuje v odpovedi. "V zajmu bezpecnosti kralovstvi a kvuli stalym nepokojum na hranicich a bojum na fronte bylo rozhodnuto, ze nemuzeme postradat nikoho z profesionalu. Proto bylo rozhodnuto, ze tento ukol bude sveren spolehlivym dobrovolnikum, kterymi vy bezpochyby jste. Nebo se snad mylim?" nadhodi recnickou otazku a usmeje se. |
| |
| Parth, Univerzita "Zda se, ze dalsi otazky uz nemate," pokracuje muz, kdyz se delsi dobu po vas rozhlizi a nikdo z vas jiz nejevi znamky toho, ze by se chtel na neco ptat. "Dobra tedy. Nyni bych vas chtel pozadat, abyste po jednom pristoupili tuhle ke stolu," rika ukazujic rukou na stul po strane, ke kteremu se mezitim posadili dva z muzu sedicich puvodne za mluvcim. Ti si pred sebe rozlozili psaci soupravu - inkoustovy kalamar, pero a nekolik pergamenu. "Abychom vedeli, s kym vlastne mame tu cest, je potreba, abyste se predstavili a uvedli odkud pochazite. Pokud o sobe chcete rici vice, budeme jenom radi, ale nutit vas k tomu nemuzeme a ani nechceme. Takze, prosim." |
| |
| Parth, Univerzita Na nič nečakám, a postavím sa ako prvý. Prídem k dvom zápiscom, oprem sa o stôl, aby som videl čo si budú písa», a zahlásim: "Peletrias, čarodej z Rashemenskej univerzity mágie..." Keby ma teraz počul majster Ironius, asi by sa poriadne nasmial...na jeho prednáškach sa mi spávalo najlepšie...Keď som si splnil svoju povinnos», vrátim sa na svoje miesto, posadím sa a pozerám, kto pôjde ďalší po mne. Snáď im nebude vadi» že som povedal iba krstné meno...no ak im to vadi» bude, majú smolu... |
| |
| Parth Univerzita "A, tak carodej," usmeje se zapisujici na Peletria. Pak prikyvne a na arch pergamenu si poznamena jmeno a nahlasene misto, odkud pochazi. Pak vyzve dalsi: "Dalsi prosim." |
| |
| Parth, univerzita Zvednu se z lavice jen o zloměk okamžiku později než Peletrias, jeho dlouhé nohy mu však dávají výhodu rychlějšího pohybu, a tak se u zapisovatelského stolu octne první. Jakmile nahlásí své jméno a místo původu, udělám totéž i já. "Uther Thordarsen." Představím se, ale než zmíním i místo odkud pocházím, uplyne pár okamžiků, kdy nic neříkám. nakonec se však vymáčknu: "Z Hybernie." Nezajímám se o to, co si tam čmárají na papír. Stejně těm jejich klikyhákům nerozumím ani co by se za nehet vešlo. Chvíli počkám, jestli snad nebudou chtít vědět něco víc, a pak se odeberu zpět na místo, odkud jsem před chvílí vstal. |
| |
| Parth, Univerzita "Z Hybernie,povidas?" podival se na tebe tazave druhy muz, a tazave zvedl oboci. "Pokud se nepletu, to je opravdu velmi vzdalena zeme, ze? Jakpak to, ze jste zavital az sem k nam, pane trpasliku? Touzite se pridat k mistni armade a pomoci nam?" Pohledem pritom sklouzne k sekere zastrcene za pasem. |
| |
| Parth, univerzita Už jsem se otáčel, abych se vrátil zpět na lavici, ale když na mě jeden z mužů promluví, postavím se k nim opět čelem. "Záleží jak platíte, odpovím bezstarostně. Ale po tomhle úkolu budu mít stejně dost peněz na to, abych s tím nějakou dobu vyžil." Nad tím, že bych se přidal k nějaké armádě jsem zatím fakt nepřemýšlel, ale nemuselo by to být zas tak špatný. Přinejmenšim bych měl zaručený přísun peněz. Svůj pohled směřuji tazateli přímo do očí a tentokrát raději počkám, na jeho další slova. Pokud ovšem nějaká přijdou. |
| |
| Parth, Univerzita "To opravdu nevim, kolik se plati vojakum v armade. Takove veci nejsou moji starosti. Proc jste tedy vlastne pricestoval az sem, k nam, do Parthu, smim-li se tazat? Nebo se zvest o tomto ukolu donesla az tak daleko, jako je Hybernie?" |
| |
| Parth, univerzita Jasně, zpráva se donesla až na Hybernii a já jsem se kvůli tomu trmácel přes půlku světa. Neodpustím si alespoň v duchu pronést tuto ironickou poznámku. Téhle otázce jsem se chtěl původně vyhnout, teď už to ale tak snadné nebude. Ten uvaděč říkal, že nemusíme odpovídat, když nechceme, teď se jenom musím rozhodnout, jestli pro mě bude výhodnější odpovědět, nebo ne... "Na tenhle úkol jsem narazil úplně náhodou." Začnu po chvilce zamyšlení tak trochu z opačného konce. "Co jsem odešel z Hybernie, nemám žádný určitý cíl, tak jsem si řekl, že bych to mohl zkusit." Zakončím s bezstarostným pokrčením ramen. Co je jim po tom, proč a jak jsem se sem dostal. Buď jim bude stačit, co jsem řekl doteď, nebo mají smůlu. Nejsem tady proto, abych rozebíral celý svůj život. Pohledem stále ulpívám na tazateli, uvidíme, jak to nakonec dopadne. |
| |
Parth, univerzita Stejně tak jako Peletrias a Uther, i já pomalu vstanu, protáhnu se a dojdu ke stolku. Předemnou stojící trpaslík se už obrací a chystá k odchodu, otevřu tedy pusu, ale v zápětí ji zase zavřu, jen tiše povzdechnu a ještě počkám. Jo tak z hybernie ... jestlipak jsou všichni hyberňáci stejně příjemní ..., pomysllím si. |
| |
| Parth, Univerzita "Tak to nas tesi, ze jste zavital sem k nam. Tedy vitejte." Usmeje se na tebe, pritom se ti zprima diva do oci a zda se, ze mu to nedela problemy. Pak kyvne, ze muzes odejit. Kdyz tak Uther ucini, ke stolu se tak dostane cekajici Seridian. "A co vy? Odkud k nam prichazite vy? Take nevypadate na nikoho ze zdejsich." Zatimco se muzi bavi se Seridianem, za jeho zada se postavi jeden z muzu, ktere dosud neznate. |
| |
Parth, univerzita "Seridian z Terandina," odpovím. Pak pohlédnu na zapisovatele u stolu a dodám: "A nezapomeňte tam napsat, že potřebuju zbraň a zbroj, třeba tu vojenskou." Pomalu se otočím a jdu si zpátky sednout. |
| |
| Parth, Univerzita "Seridian z Terandina," zopakuje muz tve jmeno a soucasne si ho zapisuje. Kdyz se zminis o zbrani a zbroji, muz zvedne hlavu a odpovi ti: "Tu si budete moci poridit, ale darovat vam ji nemuzeme. Bohuzel, musel byste si ji zaplatit." Kdyz Seridian odesel a posadil se, ke stolu pristoupil elf. "Me jmeno je Margin a prichazim z Noritskeho Lesa," predstavi se zapisovateli. Ten si zapise jmeno, pak zvledne hlavu a prohledne si elfa. Nakonec odpovi: "Jsem rad, ze se pripojite k teto vyprave. Hodne stesti." Elf kratce prikyvne a pak se vrati na sve misto. |
| |
| Parth, Universita Nakonec se zvednu i já a přistoupím ke stolu. Já jsem Narwyn, bydlíval jsem v Olgardu. Pořádně si prohlédnu muže, co zapisuje, a když píše mé jméno, tak si ty znaky zkusím zapamatovat. Psát ani číst sice neumím, ale když někde uvidím stejné znaky ve stejném pořadí, aspoň budu vědět, že jde o mě. |
| |
| Parth, Univerzita Oba muzi se divaji na Narwyna a jeden z nich jej pak pripise na seznam. "Bydlival. Uz nebydlite? Vyrazil jste do sveta na zkusenou, ze?" opta se druhy muz. |
| |
| Parth, Universita Ano, dá se to tak říct. Býval jsem u tamního řezníka jako učeň, ale furt mě jen mlátil, a tak jsem si řekl, že je lepší zkusit štěstí ve světě. Lehce se pousměju a čekám nějakou reakci, pokud žádná nepřijde, tak se půjdu posadit. |
| |
| Parth, Univezita "Aspon bude na vyprave nejaky sikovny clovek, kdyz vam dojde jidlo a budete lovit," usmali se oba muzi. "Uvedomujete si, mladiku, ze je to ale hodne nebezpecne? To neni jako honit prase po dvore." |
| |
| Parth, Universita Uvědomuji si to, může se stát cokoliv. Zajetí nepřateli, smrt, nebo možná něco horšího. Ale na druhou stranu, honit prase po dvoře je taky někdy celkem nebezpečné. Usměju se a jdu si sednout. Tak, třeba se bude aspoň dít něco zajímavého. |
| |
| Parth, Univerzita Kdyz Narwyn odchazi zpatky na sve misto, muzi sedici u stolu se mezi sebou kratce tise poradi. Pak druhy z nich promluvi: "Kdyz uz jsme se o tom zminili, bylo by nejspis moudre, kdybyste se nam sem pozdeji vsichni podepsali, ze vite, ze tato vyprava skyta cetna nebezpeci a ze se do toho poustite na vlastni nebezpeci. Taze bych vas vsechny pozadal, az se vsichni nahlasi, prijdte se jeste podepsat." Kdyz toto dorekl, vzal do ruky pergamen a druhy brk a zacal na nej cosi psat. Mezitim muz, ktery zapisoval ty, co se prisli nahlasit, vyzval dalsi, aby pristoupili. Prvnim z nich byl muz, ktery se predstavil jako Petrial z Anavelu. Ma delsi tmave vousy a vlasy a je viditelne nejstarsi ze zajemcu. Prozradil na sebe take, ze se ucil tajum kouzel. Druhy prisel dalsi muz, Nirvan, prisel z male vesnice Mustek, coz lezi na okraji Tuldeanskeho lesa. Je to pry lovec a stopar a chtel by pomoci ku prospechu veci. Nakonec se prisel nahlasit i trpaslik, ktery se predstavil jmenem Borgan Thromgan. Sve rozhodnuti a zajem zucastnit se zduvodnil tim, ze jeho rodina chce dukaz o jeho odvaze, a tak se vydava ziskat slavu a vyuzit svuj um se sekerou. Nyni se zda, ze uz se vsichni pritomni nahlasili. Snad az na jednoho cloveka, ktery stoji uplne vzadu a tvari se zamyslene. V tomto muzi poznavate Adama. Vypada to ale, ze nakonec s vami nesdili nadseni z teto vypravy a ze nejspis silne zvazuje, ze se nikam vydavat nebude. Precijenom jde o velky risk. |
| |
| Parth, Univerzita Nakonec jste postupne po jednom pristoupili k lavici, kde jste se hlasili a podepsali se na pergamen, ktery mezitim jeden z muzu pripravil. Ti, kteri umi cist a psat se podepsali svym jmenem pod text, ktery si mohli sami precist. Stalo v nem: "Svym podpisem stvrzuji, ze si uvedomuji riziko, jez tato vyprava prinasi, a ze se hlasim dobrovolne, abych pomohl spravne veci a slouzil sve vlasti. 14. dne Mesice cervu roku 879, v Parthu." Ti z vas, kteri neumi psat ani cist, udelali alespon svou znacku, kterou jiste jiz nekolikrat misto podpisu museli pouzit. Obsah textu jim pak ochotne precetl pisatel. Kdyz se vsichni podepsali, vsichni zastupci kralovstvi a mistni univerzity se s vami rozloucili a pripomneli vam, abyste se zitra rano dostavili do prostranstvi pred hlavni budovou univerzity, odkud vyrazi kolona na pevnost Trashern. |
| |
| Parth, univerzita Jelikož se hrdě řadím mezi ty, co neumějí psát ani číst, můj podpis neobsahuje ani jeden znak z jakékoli abecedy, jakou kdy inteligentní život vymyslel. A pokud by se tam snad nějaký objevil, není to víc než pouhá shoda náhod. Celý můj podpis se skládá ze tří výstupků, které mají symbolizovat vrcholky hor tam, odkud pocházím. Odjakživa jsem tíhl k výše položeným místům. Nechápu, jak může někdo žít v nížinách, kde mu řeka každý rok vyplaví dům a odnese většinu majetku. To ani nemluvím o tom, jaký je tu vedro. Vždy» to se nedá vydržet. Není nad to, když vám svěží vítr čechrá plnovous a vašim očím se naskýtá pohled na skály, jež byly tvarovány silami, které si dokážeme jen stěží představit. Rovný obzor, to není nic pro mě. Vypadá to, že od těch mužů z univerzity se už ničeho dalšího nedočkáme. Pořád je tu však skoro celý den, který musíme nějak využít. Zrovna je čas oběda a nepotřebuji žádný zvon, aby mi to řekl, na to mi bohatě stačí vlastní žaludek. Vzhledem k tomu, že se s těmihle lidmi mám vydat kdovíkam, neškodilo by něco se o nich dozvědět. Není těžké vybrat si u koho začít. "Uther Thordarsen." Napřáhnu ruku k jedinému trpaslíkovi, co jsem v tomto městě dosud viděl. "Co říkáš pivu nebo dvěma?" Přesto, že má tvář se skrývá pod mohutným ochlupením, je zřetelně vidět, že číslovky, co zrovna opustily má ústa nemají mnoho společného s tím, co mám opravdu na mysli. |
| |
| Parth, Univerzita Uther: Trpaslík se na tebe zadíval tvrdýma tmavýma očima a silně stikl tvou nabízenou pravici. "Borgan," zamumlal v odpověď. I on má mohutný tmavě hnědý plnovous a není mu přes něj moc rozumět. "Někam do města? Tady se to pivo skoro neda pít." nadhodil otázku trpaslík. Pak čapnul do ruky svůj vak, rozhlédl se po místnosti a zamířil k východu ze sálu s pohledem upřeným na Uthera. |
| |
| Parth, univerzita Na Borganovu otázku odpovím energickým kývnutím a hned na to následuji jeho příkladu: Chopím se svého vaku a vykročím ven z místnosti. Poté, co opustíme hlavní budovu, zamíříme ven do města. Vzhledem k tomu, že jediný hostinec, do kterého jsem tady vkročil byl ten u radnice, tak, pokud nebude mít Borgan lepší nápad, povedou naše kroky právě tam. Zatím nejsem příliš hovorný. Kolem není ta správná atmosféra. U jídla a dobrého pití se hovoří mnohem lépe. Každopádně ale něuškodí ujistit se o cíli naší cesty. "Znáš tu nějakou dobrou hospodu?" Zeptám se ještě v areálu univerty. "Já byl zatím jenom u radnice." Na moment se zamyslím, jak charakterozovat tamnější kvality, což se projeví okamžikem ticha, a pokračuji. "Hospodský má občas blbý kecy, ale pivo tam maj dobrý. A guláš jedna báseň, ale hlavně ty porce..." Aniž bych řádně dkončil myšlenku, musím svá slova zakončit, protože mi došly nápady, co více říci o hostinci. |
| |
| Parth, universita Po podpisu, nebo spíše po označení smlouvy a po hlučném odchodu obou trpaslíků se pomalým krokem vydám zpět do hospody. Alespoň se tam vyspím, a zábava tam taky nějaká bude Před hostincem však zahnu, a obejdu si pořádně celé město, po obhlídce vejdu do hospody a sednu s ke stolu co nejvíce vzdálenému od vchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zdá se, že Borgan nic nenamítá, a tak pokračujete směrem k centru města, kde se nachází hlavní námestí a hostinec, ve kterém jste se zdžovali včera i dnes. "Neznám to tu. Nejsem odsud. A byl jsem jen na tý blbý škole," odpoví na tvůj dotaz, zda nezná nějakou místní dobrou hospodu. Po chvilce dodá: "Taky tam dávali nějakej guláš včera, ale stál za zlámanou sekeru. Takže vzhůru do města." Jak jste tak pomalu procházeli městem, prohlédl jsi si svého společníka. Je o trošku menší než ty a také se zdá být o něco silnější. Nedokážeš ale odhadnout, jestli jsou to svaly, nebo jen špeky. Je totiž oblečen do docela slušného světe hnědého oblečení, které je na hrudi překryté kroužkovou vestou. Za pasem ma zastrčený tesák a váček na peníze. Přes rameno si nese přehozený svůj vak s věcmi a také velkou bojovou sekeru. Víc sis ji ale zatím raději neprohlížel, protože by to vypadalo dost divně a podezřele. Nakonec jste dorazili na náměstí a vešli do hostince. Je patrno, že je čas kolem poledne, protože v lokále je poměrně plno. Sedí tady spousta místních zbohatlíků a obědvají společně a hlučně se u toho baví. Přisedli jste si na jedna z mála posledních volných míst - ke stolu, kde seděli jen dva muži. Usadili jste se na opačném konci. Když jste pak zvedli hlavy a trochu se rozhlédli, mohli jste si všimnout mnoha zvědavých, otrávených, vystrašených i opovržlivých pohledů. Zdá se, že místní nejsou zvyklí sdílet prostor s nějakými pofidérními individui, vrahy a dobrodruhy. |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Plná hospoda, když ještě přihlédneme k tomu, kdo jsme a jak na nás koukají všichni okolo, bude nějakou chvíli trvat, než se k nám dostane obsluha. Pokud nás tedy hostinský nebude chtít zase vyhodit. Já však nemám rád čekání ani nejistotu, nejen proto se z me hrudi ne povrch vydere zvolání, jež by mělo obsluhu přivést co nejdříve. "Pivo!" S prázdným žaludkem se nikomu do řeči moc nechce. Divil bych se, kdyby byl Borgan vyjímkou. Žádný rozhovor mezi námi tedy nezačíná. V této volné chvíli sledují mé oči nejbližší osobu povolanou tomu, aby nás obsloužila. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zvolal jsi svou hlasitou žádost o pivo a za chvilku se k vám přitočila ona mladá dívka, která pomáhala s obsluhou již včera. Postavila před vás dva plné korbele piva a dodala: "Ještě něco, pánové? Něco k jídlu?" |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Kdybych snad nic k k jídlu nechtěl, vsadím se, že můj žaludek by se obsloužil sám. Sice netuším jak, ale je to taky pořádný kus trpaslíka a ten se jen tak nenechá vyhladovět. Už jen pohled na pivo dráždí mé zažívací ústrojí a to nikdy není dobré. "Tak třeba guláš. Ten včera byl fakt skvělý." Ještě než je vše ztvrzeno kývnu na Borgana, jestli souhlasí. "Co ty? Přidáš se?" Sám nevím, jak je to už dlouho, ale když domluvím, držím už v ruce svůj korbel. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "No že váháš. Jasan že si dám. A rovnou přines další pivo," pokyne mýchnutím ruky k mladé obsluhující. Ta přikývne a odběhne pryč. Borgan mezitím popadne svůj korbel, natáhne ruku k tobě, tvrdě si připije a vyklopí do sebe značnou část korbelu. Pak s ním hlasitě uhodí o stůl, až se okolosedící ohlédnou. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Prošel jsi se pomalu poledním městem, které je plné života. Všude pobíhá spousta lidí, dětí a projíždí vozy se zbožím. Při své procházce jsi minul spoustu běžných obchůdků s šatstvem, ševce, krejčí, holiče a podobné. Také jsi minul několik krčem, ale nakonec jsi stejně skončil na náměstí,kde jsi vstoupil do hostince. V hostinci je hodně plno. Takřka úplně plno. Spousta místních bohatších obyvatel zde tráví čas oběda a u toho živě debatují. Při rozhlížení jsi objevil v hostinci Uthera s trpaslíkem z Univerzity. Sedí u volnějšího stolu společně se dvěma cizími muži, od kterých jsou v rámci možností odtaženi. Před sebou mají každý korbel piva. P.S.: Posílej soukromé příspěvky Utherovi a popiš svůj příchod ;) |
| |
| soukromá zpráva od Narwyn pro Vykročil jsem směrem k vašemu stolu. Při chůzi něco velice opatrně ukrývám pod pláštěm. Můžu si přisednout? Podívám se, jestli tam je nějaká židle, a čekám odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Napodobím Borganovo chování a taktéž si řádně přihnu. Než však stihnu sklonit korbel, objeví se u stolu další povědomá tvář, ve které rozeznávám toho pacholka, co nás dovedl na univerzitu. Tys nám tu tak chyběl. Stále ještě pijíce pivo zakoulím očima, což by v této pozici mohlo být považováno za pouhý pokus udržet si s nově příchozím vizuální kontakt. Vědomě se to však nijak skrýt nesažím. Konečně mám dost a můj korbel dopadne na desku stolu. Svým nárazem si nijak nezadá s Borganovým počínáním. "Hmm." Zamručím nevrle na Narwyna a současně kývnu hlavou. Hned na to si levou rukou otřu vousy od piva, které na nich ulpí téměř při každém napití. |
| |
| soukromá zpráva od Narwyn pro Po tak "srdečném" souhlasu jen něco zabručím, obrátím se a odejdu z hospody. To je teda příjemnej tvor. Ti trpajzlíci jsou asi všeobecně takoví nadutí a nepříjemní. No uvidíme. Vydám se zpět k budově university. Třeba se tam budu moct dozvědět pár detailů nejen o výpravě. |
| |
| soukromá zpráva od Lt. Mohandas Čandra pro Narwynovo chování se sice nevyvíjí podle mých očekávání, ale nemohu říct, že se mi nezamlouvá. Jsem jen rád, že odešel zase tam, odkud přišel. Pohledem ho doprovodím až ke dveřím hostince a pak s úšklebkem, jenž nemá daleko do škodolibého úsměvu, pohlédnu na Borgana. "Odkud ty vůbec jsi?" Položím otázku, jako by se nic nestalo a nikdo nás ani v nejmenším nevyrušil. |
| |
| Keď sme skončili s podpisovaním papierov, chvíµu sledujem trpaslíkov ako sa začali bavi» a odišli z univerzitného sálu, ale potom pomaly vstanem od stolu a vyjdem do areálu univerzity. Posadím sa pod strom, a sledujem východ z budovy...chcel by som sa stretnú» s Petrialom, tým mužom čo sa nahlásil ako čarodej...myslím že by sme si mali čo poveda». Len dúfam že tá univerzita nemá moc východov, a že pôjde tadiaµto... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Sedíš v hostinci a kecáš s tvým novým trpaslíčím známým. Ačkoli ze začátku tvůj společník moc výmluvný, po jednom pivu na zahnání žízne a druhém za stejným účelem, trochu se rozmluvil, a čím více korbelů na žízen vyprázdnil, tím lepším společníkem byl. Za těch několik málo hodin, které vám v hostinci rychle utekli, jsi zvládnul vypít celé 4 korbely, tvůj společník byl ale zdá se lépe finančně zajištěn a další ti objednal na sebe. Kromě popíjení samozřejmě klábosili. Borgan prozradil, že přichází z kamenných síní v Thorgromu. Jeho rodina tam žije už několik staletí a muži mají tu čest sloužit v Jeskynní gardě, která chrání jejich krále a celé město. Aby se ale mohl do gardy přihlásit, musí dokázat svou odvahu a schopnosti. Nestačí jen dobře natrénovat ovládání zbraně a tak. Proto se rozhodl vyrazit na tenhle úkol. Kromě těchto zajímavých informací se hovor točil především kolem kvality piva, různých zkušenostech s různými pivovary po celé zemi, které jste oba poznali a samozřejmě o sekerách. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vyšel jsi z hlavní budovy univerzity, kde jste se shromáždili, a posadil jsi se pod jeden ze stromů v parku u cesty. Opřel jsi si záda a úlevou si trochu zasténal, protože tvá záda cestou trochu utrpěla. Sedíš a čekáš, sleduješ mumraj okolo. Debatující studenty i ty, kteří sedí po stromy podobně jako ty, zadumáni v silných knihách a dlouhých svitcích. Petrial ale nikde. Když se ti zdá čekání na něj už dost dlouhé, najednou si všimneš u brány se objevivšího Narwyna. Petrial ale stále nikde. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po trpaslíkově ne zrovna přívětivé odpovědi jsi opustil hostinec a pomalým krokem zamířil městěm zpátky na univerzitu. Město stále žije svým divokým odpoledním životem, tak typickým pro města založená na obchodu. Když jsi došel zpátky k bráně univerzity a rozhlédl jsi se, nevšiml jsi si žádné změny. Studenti dál posedávají po parku a čtou si nebo se mezi sebou baví. Pod jedním stromem jsi však objevil sedícího Peletria, který yřejmě někoho očekává a vyhlíží. |
| |
Parth, univerzita "Ještě moment!", zavolám za odcházejícími mágy, "já potřebuju tu zbraň! Moc peněz sice nemám, ale na nějaký klacek to snad stačit bude ..." V aréně jsem bojoval s nejlepšími elfími šavlemi a má zbroj se ve slunci leskla jako hladina tůňky v měsíčním svitu. A teď mi má stačit nějaký klacek ... Jaká ironie. |
| |
 | V parku, univerzita To snad není možné. Teď když se blíží zkoušky, si sem pozvou tolik hlučných lidí. Podívám se na ně nepříjemným pohledem a zařvu: ,,Nemohli by jste se trochu stišit? Velmi rád bych se učil!" Mohl jsem si myslit, že mě přes ten hlu ani neuslyší. No nic. Musím použít metodu kterou nás učí. Odprosti svou mysl. Ano, musím se soustředit jen na učení. Nasadím si na hlavu kapuci a svůj zrak zaměřuji na zatím nesrozumitelné zdobené písmo |
| |
| Part, Univerzita - hlavní sál "Vy jste Seridian, že ano. Podívejte, nejsme dobročinná organizace. Upřímně budeme mít porlbémy sehnat tak velkou odměnu, kterou jsme slíbili.Nemůžeme vám dát zbraně. Zájemcům můžeme pouze zprostředkovat nákup vybavení v královských zbrojírnách a kovárnách. To ale až cestou, nikoli zde, v Parthu," usmál se na tebe muž, který tě slyšel a ujal se tě. |
| |
Parth, univerzita "Dobrá, co se dá dělat. Budu muset ještě chvíli vydržet beze zbraně. Tak teda, zítra naschledanou." Obrátím se a vyjdu ven do zahrady. Pomalu se procházím mezi stromy, pohroužený v myšlenkách. Jediný stříbrňák. Za to tady asi nekoupím ani nocleh. No co, býval jsem na tom už i hůře. Jestli si ve městě nenajdu něco příhodného, vyspím se tady v zahradě. Po sklepeních v aréně už mě nic nepřekvapí. Ze zamyšlení mě vytrhne až univerzitní brána, která se předemnou zčistajasna objeví. Vydám se na obhlídku města, sehnat místo na spaní. |
| |
| Parth, univerzita v parku Po neúspěšné snaze se něco naučit vstávám. Jdu do svého pokoje, protože jsem z toho čtení docela unavený. Je to hrůza,pomyslím si zítra mám s těmi lidmi někam odejít a na zkoušky vůbec nic neumí. No co se dá dělat. Třeba mi to Mistr promine. Asi bych se dnes už stejně neměl učit a měl bych si pořádně odpočinout. Po příchodu do pokoje hodím učení na zem a rozvalím se na postel. ,,No doufám," řeknu si nahlas ,,že ti lidé budou alespoň trochu přátelští." |
| |
| Parth, rôzne časti mesta... Kedže Petrial sa celý večer neukázal, vykašµal som sa na čakanie, a idem sa ešte ptrd spaním trochu prejs» po meste, trochu rozýba» nohy nikdy nezaškodí...škoda že ten čarodej sa neukázal...no, aj tak už vlastne ani neviem, o čom som sa s ním chcel bavi»... Keď sa začne schyµova» k večeru, zamierim k tám stajniam kde som prespal minulú noc...snáď tam ten chlapík bude už spa», a ak nie, tak sa s ním môžem nejak dohodnú»... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Procházíš se městem, které stále hlučí bujarým životem. Jak tak procházíš ulicemi, sleduješ, že někteří obchodníci již míří směrem z města. Z toho, a také z hlasitého kručení v břiše, usuzuješ, že je už asi docela pokročilé odpoledne. Kromě spousty různých běžných městských krámků, pekáren, klenotnictví, krejčích a ševců jsi ale neobjevil nic zajímavého. Nocleh jsi také nenašel, protože tři hostince byly na pohled moc drahé a noblesní a další byl tak ošklivý a otřesný, že jsi se musel nutit k vstupu. Ani tam ale nemělo tvé hledání úspěch, protože se jednalo jen o krčmu, bez pokojů. |
| |
| Parth, nocleh Odpoledne uteklo rychle jako voda. Všichni jste velmi zvědaví, co se bude v následujících dnech dít. V myšlenkách jste se zaobírali různými představami a plány a ani nevíte jak rychle přišel večer. Začali jste si tedy hledat nocleh, což se vám naštěstí všem podařilo. Protože si ale nikdo z vás nemohl dovolit pronajmout si pokoj v hostinci, skončili jste různě. Peletrias se vrátil do stájí, kde spal včera a povedlo se mu přemluvit podkoního, aby ho tam nechal znovu přespat. Později se k němu připojil i Seridian, který po svém dlouhém hledání narazil na stejné stáje a protože už bylo pozdě, podkonní si ho nevšiml. Dermur se uložil ke spánku ve svém studentském pokoji na Univerzitě a vyspal se tak pohodlně na posteli. Stejně dobře se vyspal i Uther, který se společně se svým trpasličím známým vrátil na Univerzitu a využil možnosti přespat tam. Borgan si totiž překvapivě vzpomněl, že nocleh i jídlo nabízeli všem těm, kteří přišli na výzvu mistrů s nabídkou pomoci. No a Narwynovi se podařilo proplížit do dvora jednoho menšího domku a vyspal se tak v malé dřevěné kůlně na hromadě nějakých hadrů. |
| |
| 15. den Mesice cervu, Parth Jak rychle přišel večer, přišlo i ráno. Většina z vás se moc dobře nevyspala. Bez ohledu na pohodlí vašeho lože vám celou noc hlavou vrtal dnešní den. Co vás čeká? Jak to bude probíhat? Jaké to bude? To je také důvod, proč nikdo z vás nedokázal zapsat. Dostavili jste se tak všichni včas. Na pozemku Univerzity je už rušno. Před jedním z postranních domů stojí tři vozy, na které studenti a další místní pomocníci nakládají sudy s pitím a vaky s jídlem. Kromě toho také řadu dalšího vybavení, schovaného do různých vaků, toren a truhel. Kolem vozů se pohybují i ti muži, kteří včera vedli nábor dobrovolníků, a tak jste se vydali k vozům, ke kterým jsou ustrojeni vždy dva koně. |
| |
| Parth, dvor pred univerzitou Všetky vybavovačky by sme už mali ma» za sebou...tak mi zostáva len si nájs» nejaké miesto na voze, kam sa po ceste usadím...ale pre istotu ešte nič moc nevyhµadávam, predsalen možno ešte budeme musie» niečo vyzdvihnú», s niekym sa bavi», alebo tak...na zabitie času skúsim navodi» rozhovor s Utherom: "Dobré ráno...tak čo, aká bola noc?", nadhodím. Popritom si ešte vyplietam z oblečenia posledné zvyšky slamy, ktoré som nestihol povybera» cestou na univerzitu. |
| |
| Parth univerzita "Krátká. Kdyby bylo na mě, ještě bych spal." Odvětím Peletriovi, čímž stručně shrnu mé dnešní rozpoložení. Skutečně nevypadám moc vyspale, a to jsem dnes spal v opravdové posteli. Mé oči lenivě klouzají po všech třech vozech i po těch, co je nakládají. "To s sebou potáhnem tohle všecko?" Poznamenám po chvíli směrem k vozům. Jinak však nevyvíjím žádné úsilí. Ospale tu stojím v ranním slunci, v jedné ruce vak, druhá volně visí podél těla. Když přihlédnu k tomu, kolik nás je, vypadá to, že se chystáme přes půlku světa. Nečekal jsem tu víc než jeden vůz na to nejnutnější. Stačilo by pár vaků vody a něco málo jídla. Po cestě se vždycky najde něco, kde se dají doplnit zásoby. |
| |
| Parth, universita Když vejdu na dvůr, cuknu sebou zděšením. Proboha, kam to jedeme, že je tu tolik vozů? Začnu si nevěřícne prohlížet všechno to vybavení a zásoby a obcházím vozy. Když uvidím na Utherově tváři stejně zvědavý výraz ohledně množství nákladu, jen se usměju a opřu se o zeď. Jednou jsem viděl jednu šlechtičnu se balit na jednodenní cestu, a měla toho ssebou asi stejně tolik, kolik toho vezem my. Takže asi nejsou nejhorší Na tváři se mi vyrobí úšklebek a bez toho, že bych nabídl svou pomoc pozoruju nakládající a okolí. |
| |
| Se zájmem si prohlížím dobrodruhy, kteří se na akci nechali dobrovolně najmout. Hm, takže to vypadá, že s němi budu putovat. Asi bych se za nimi měl podívat. Nabírám odvahu a vykračuji pravou nohou vstřícně naproti nim. S naprosto přátelským výrazem. K žoldákům přichází postava v temném plášti. Měří něco kolem 180 coulů. Díky tomu, že na hlavě nemá nasazenou kapuci, rozeznáte, že je to elf. Jeho dlouhé zlaté vlasy jsou načesány tak, aby mu nepadaly do čela. V ruce drží hůl na které volně visí zlaté ře»ězy. Přicházím k nim a promlouvám: ,,Buďte zdrávy přátelé. Vypadá to, že spolu budeme putovat. Mé jméno je Dermur. Mohu se optat jak se jmenujete vy?" |
| |
| "Nápodobne..." odpoviem Utherovi, čo naznačuje, že ja som sa tiež nevyspal zrovna najlepšie...nie že by som nebol zvyknutý na spánok v slame, ale toto je proste príliš vzrušujúce na to, aby som mohol kµudne spa»...poviem si sám pre seba ako vysvetlenie, prečo som tak nevyspatý...potom zbadám elfa v temnom plášti prichádzajúceho k nám...vyzerá to že ma trochu zarazila jeho palica: zlaté re»aze...preboha...magnet na zlodejov... Keď k nám príde, kývnem mu voµnou rukou, a prehovorím ako prvý: "Zdravím, moje meno je Peletrias...ty si miestny?" |
| |
| ,,Ano dá se říct, že jsem místní. Žiju tady už pěkně dlouho." odpovídám s veselím výrazem. ,,A co ty, jestli vám múžu tykat, ty přicházíš odkud? Slyšel jsem, že někteří lidé jsou ze vzdálených krajů. Patříš mezi ně?" Ptám se a přitom si nenápadně prohlížím ostatní odvážlivce. Nu, vypadá to dobře. Tento muž je docela příjemný. Hm, však uvidím, co ostatní. ,,A co jinak, jak se cítíte před tou cestou? Představoval jsem si méně statečné lidi, ale když vidím vás, mám větší jistotu, že přežijeme." prohlásím rychle se sebejistým tónem v hlase. |
| |
| Komplimenty určite nebudú jeho slabou stránkou... "Máš pravdu, prichádzam celkom z ďaleka...ale to záleží od uhlu pohµadu. Čo je takých pár dní cesty v porovnaní s celým svetom? Ale to je jedno...ako sa cítime pred cestou? No, myslím že vzrušenie je to správne slovo...a pravdepodobne hovorím za všetkých prítomných.", rozhovorím sa na plno. Pri posledných slovách sa rozhliadnem po ostatných čo sú tu, či snáď nemajú niečo doda», ale myslím že som to podal dos» výstižne... |
| |
| ,,Slyšel jsem, že cesta bude docela nebezpečná. Avšak my ji samozřejme zvládnem. Nemáme se čeho bát, protože jak vidím máme docela slušnou výbavu." usměji se a ukazuji na vozy. ,,Hm, uvidíme, ale ještě bych se měl seznámit s ostatními společníky." Odcházím od Peletriase a mířim si to přímo k ostatním. Všem podávám ruku a mile se usmívám. |
| |
| Parth, univerzita Nedůvěřivě si prohlížím neznámého elfa, jak si to štráduje přímo ke mně. Přestože jsem se během jeho rozhovoru s Peletriem raději vzdálil, slyšel jsem většinu jejich slov a stejně se mi zcela nepodařilo vyhnout se mu. "Uther." Pronesu nevrle své jméno, když mi tiskne ruku. Já sám mám pevný stisk. Jak se říká "Stisk ruky dělá chlapa." Nemám v úmyslu nějak šetřit tu jeho, drtím ji tedy nezávisle na jeho stisku. Další elfisko! Tohle vůbec nebude pěkný výlet, jak jsem si ještě včera myslel. Jestli to ale má být tak nebezpečný, jak říkaj ti chlápci, můžem ty dlouhány ztratit docela brzo. Každopádně to ale bude později, než bych sám chtěl. Nemůžu si pomoct, ale tenhle mi připadá jako vůl, co se těší na vlastní porážku. Zvláště poslední myšlenka vykouzlí úsměv pod mým plnovousem. |
| |
| Au, au!!!!!!!! Ale, ne moje ruka. Co to ten pajzl dělá?! V obličeji se však snažím skrýt zmordovaný výraz. ,,Vidím, že jsi velmi milý na trpaslíka. Dokonce jsi mi i podal ruku." řeknu a snažím se o úsměv. Jak proboha mohli něco takového dovolit? Poslat s námi trbaslíka, to je vrchol!!!! Avšak musíme být moudří a překonat naši zděděnou nesnášendlivost. Třeba se nakonec může stát i nejlepším přítelem. To ale HODNĚ těžko. Trpaslíkovi se pořád dívám do očí, ale snažím se ruku nějak uvolnit. Šikovně ji skouším vykroutit. Po tom co se mi to podařilo nebo mi ji pustil se na něho mírně zazleně podívám. Snážím se však o to, aby nikdo náš malý konflikt ani nezpozoroval. Hned poté jdu pozdravit dalšího družníka. |
| |
| Parth, universita Poté, co Demur, hladíce si svou ruku dojde až ke mě, potřesu si s ním rukou, ale lehce, abych mu nezlomil nějaký už beztak nalomený prst. Narwyn Přátelsky se zatvářím, ale hned, jak to bude možné, se začnu jakoby zabývat nákladem vozu. Začnu obcházet kolem koní a prohlížím si karavanu. Tak to máme dalšího intelektuála do skupiny. To bude teda zábavná cesta. Při pomyšlení na diskuzi s kouzelníky se lehce zamračím. |
| |
| První den cesty Netrvalo dlouho, a všechno bylo naloženo. Na vozy byly naloženy poslední pytle a truhly a všichni jste si posedali na volná místa. Ke koloně tří vozů se připojilo dalších 6 jezdců na koních, karavana tak nyní čítá 3 vozy tažené po dvou koních, 6 jezdců, 3 vozky, vás 5 a dva další pomocníky. Vyrazili jste z města směrem na sever. Cesta je zatím docela příjemná a rychlá. Kolem Parthu jsou sice silnice plné obchodníků mířících se zbožím na tržnici, ale cesty jsou zde velmi široké, takže není problém se vyhnout. Projíždíte krásnou krajinou plnou políček a malých lesíků. Zdejší kraj je dobře úrodný a daří se zde pšenici, bramborám i vínu. Na oběd jste zastavili v jedné malé vesnici, v krásném hostinci Pod Lipami. Hostinský už na váš čekal s připraveným obědem - stoly se hned zaplnili chlebem, bramborami a pečenými kuřaty. Po vydatném obědě jste opět vyrazili na cestu. Nyní už není na cestách takový provoz a tak utéíkala také rychle. Políčka podél cest jsou plná rolníků, kteří je obhospodařují. K veřeru jste se přiblížili k velkému lesu a zastavili v další větší vesnici. Zavítali jste do hostince U Markétky, kde jste se rozesadili kolem velkého stolu, nejpíš připraveného speciálně pro vaši výpravu. Stejně jako v poledne, i zde se stůl brzy naplnil jídlem a pitím. |
| |
| První den cesty, hostinec Neváhám a hned si k sobě přitahuji talíř s pečeným kuřetem a džbán s pivem. Nejprve zlatavým mokem naplním korbel a řádně si přihnu "na dobré trávení" a hned doleju to, co jsem vypil, což byl skoro celý korbel. Teď už můžu svou pozornost konečně věnovat i jídlu. Z kuřete utrhnu nohu a začnu se cpát. Neohlížím se na společenskou etiketu, hlavní je urvat co největší kus. "Kolik takovýchhle zastávek nás eště čeká?" Nadhodím otázku ve volné chvíli, kdy se zrovna natahuji pro další kus kuřete. Moje chu» se však neomezuje pouze na kuřecí. Bez větší přestávky se hned potom, co porce, jenž jsem si přitáhl, zmizí v útrobách mých i mých spolustolovníků, sáhne má ruka do jiného talíře. Jak se o okamžik později ukáže, tentokrát je to vepřové a ani tomuto masu není co vytknout. Takovýhle stravování si nechám líbit! |
| |
| První den cesty, hostinec Posadim se ke stolu naproti Utherovi a s ušklebkem ho pozoruji. Hlavne, aby nesnedl i celou nasi skupinu. Hehe a jak se tvari. Do obliceje nasadim praseci vyraz a provokativne zachrochtam. Potom slusne natahnu ruku k memu priboru a zacnu jist. Porad jednim ockem pozoruji trpaslika, ale vetsi pozornost davam jidlu. Po chvili co jim si vsak vsimnu dalsi odpornosti. No to snad ne! Ten pajzl se v tom hrabe holima rukama! Ma chut k jidlu se ted velice snizi, ale i takove odpornosti, ji nadobro neznici. Po te zkusenosti si jiz radsi Uthera nevsimam a venuji se jen svemu taliri. |
| |
| První den cesty, hostinec Po té co se k mým uším donesou jakési nezřetelné zvuky z druhé strany stolu, vzhlédnu od jídla a podívám se, zda po mě někdo něco nechtěl. V ruchu, který obklopuje náš stůl, je dost snadné ztratit se i pro jasně vyslovené sdělení. Vzhledem k tomu že, ten elf naproti si mě nejak moc všímá, podívám se mu do očí a stále s plnou pusou naznačím svou otázku: Chtěl jsi něco? "Hm?" Zabručím tázavým tónem. Na víc se s plnou pusou jídla zatím nezmůžu, to by muselo počkat, než dožvýkám, alespoň toto sousto. Než se mi dostane odpovědi necpu do sebe žádné další jídlo, takže se má ústa pomalu vyprazdňují. |
| |
 | Do hospůdky s tichým zavrzáním dveří vešla mladá dívka. Hostinský se podíval ke dveřím a vida ji ve dveřích něco nesrozumitelně zamručel, sledujíc ji zamračeným výrazem vláčející se s těžkým plátěným pytlem k němu. Pustila vak před něj a se znuděným výrazem zjistila, že si bude muset zase vyslechnout dlouhoou přednášku... Z jeho výčtu k postavám dolehlo jen několik útržků... "...Říkal jsem ti ... snad stokrát ... včas... nedostaneš..." Mluvil na ní zvýšeným povýšeneckým hlasem, většinu jeho slov však pohltil známý hospodský hluk a slova ostatních lidí v krčmě. Celou tu dobu na něj hleděla zamyšleným výrazem, jakoby ani neposlouchala co vlastně říká s rukama volně visícíma podél těla. "Skvěle, takže... Už ses vymáčk, tak mně dej ňákou tu odměnu a já zase na pár měsíců vypadnu, když sem vlastně tak neschopná." Řekla po chvilce znatelně odrážděným hlasem. Nemluvila nějak moc hlasitě, ale tón jakým to řekla způsobil, že se její jemný hlas rozlehl po celé místnosti. Lidé vmžiku utichli a upírajíc své pohledy jejich směrem zjiš»ovali co se děje... Jeho obličej vmžiku zrudl a malá očka upřel na nastavenou ručku čekající černovlasé slečny. Vtiskl té dle jeho mínění drzé holčiny stříbrnou minci do dlaně. Jeho pohled říkal jedíné. Zmiz už! Svým způsobem měl tuhle dívku, která si občas zničeho nic přijela pro nějákou menší prácičku rád, ale dokázala jeho, jinak vcelku klidného člověka neuvěřitelně vytočit. S novou zátěží v dlani se na něj sladce usmála a stoupaje si na špičky jej letmo políbila na tvář. " Holka jedna já bych ti takovou plácnul..." řekl naoko nazlobeně a pomrkávaje ukázal k jedinému volnému místu v hostinci. " Proč na tebe nedokážu bejt naštvanej dýl jak pět vteřin. " Dodal a galantně jí odsunul židli tak, aby se mohla posadit. "Však ty víš. Jsem už prostě taková, tak neodolatelná." Odpověděla mu ironicky přičemž se rozesmála tichým zvonivým smíchem. " Tak sedej už a mlč. Seš vyzáblá na kost a kdo mi tady bude občas pomáhat když umřeš hlady při těch svejch toulkách... " Ukončil rozhovor vydávaje se do kuchyně pro něco nové strávnici... Přisedla k podivné skupince u velkého stolu na připravenou židli prohlížeje si nové neznámé tváře. Tiše seděla vedle nich a vkládaje si minci do kapsy nervózně těkala pohledem po místnosti. "Tak mně napadá," začala odehnávajíc závoj mlčení, "Co dělá skupina jako vaše v takovymhle zapadákově? Nevypadáte na farmáře..." " Teda, " rozesmála se, " Promiňte jestli sem moc vlezlá, kdyžtak řekněte já zmlknu, jen by mně zajímalo, kam může mít takováhle karavana namířeno." Dodala hned na to zvědavě hledíc na neznámé postay kolem sebe. |
| |
| První den cesty, hostinec Ještě než to elfisko stihne odpovědět, nebo alespoň nějakým odpovídajícím způsobem zareagovat, upoutá pozornost celé hospody rozepře mezi hopodským a nějakou mladou dívkou. Tato krátká ale příkrá výměna názorů však, zdá se, za krátko vyústí do přátelského konce. Více než účastníci a slova padlá při hádce mě spíš zajímá stříbrňák, jež zrovna přeskočil do dívčina vlastnictví. Taková mince nemá zrovna zanedbatelnou hodnotu a můj měšec by její přítomnost jistě uvítal. Než mi na mysl přijde nějaký kloudný způsob, jak se alespoň pokusit o její získání, sedí už její majitelka u našeho stolu. Zapředu s ní tedy alespoň rozhovor, aby nestála řeč. Hospodský stůl je stejně to nejlepší místo ke konverzaci. Navíc když je plný jídla a pití. To už nemůže nic chybět. "Jedeme někam do hor. Do Trashernu." Odvětím stále ještě žvýkaje sousto vepřového. "Prý tam pro nás mají nějakou práci." Teprve když domluvím, podaří se mi zpracovat jídlo ve svých ústech. Teď je sice pozdě, ale zatím si udělám menší přestávku v jídle a natáhnu se pro korbel. |
| |
| Hostinec, první den cesty Pomalu, ale ne zas příliš loudavě, aby mi to všechno ten trpaslík nesnědl, se začnu krmit lahůdkami na stole. Snažím se v mezích možností dodržovat zásady slušného chování, čili se snažím jíst příborem. Ve chvíli kdy do hostince vstoupí ona dívka na moment ustanu v jídle. Copak taková pěkná holka dělá v takovym zapadákově? Když si dívka přisedne ke stolu, a téměř zopakuje mou nevyřčenou otázku, pouze zaměřenou na nás, usměju se, a pozoruji ji. |
| |
| "Ach tak." Odvětila na trpaslíkovu odpověď prostě. Jeho odpověď v ní však vzbudila ještě více zvědavosti, než měla předtím. " Mimochodem. Dobrou chu», vy toho moc nenamluvíte koukám." Zvědavost si v ní stále prokousávala myší dírkou svou cestu k ústům. Přece se nemůžu úplně cizích lidí vyptávat na všechno co mně napadne... Ale když... ksakru! Čert to vem. "Co, co to má být za práci? Jste horníci? Honáci?... " Začala další salvu otázek, tu však po chvilce naštěstí přerušil hostinský, který jí s úsměvem nesl "porci" jídla. Položil před ní na stůl opravdu velký hrnek s bílou tekutinou vnitř, dva velké krajíce chleba a dřevěnou misku s několika ksy kuřecího masa. Vyděšeně na to všechno pohlédla. Už už otvírala pusu k protestu, jenže jeho pohled jí zase umlčel. Bylo mu jasné co chtěla v tu chvíli říct, byla to už taková rutina, jenže tohle pro něj prostě neplatilo. Navíc... Ještě se nestalo, že by na talíři něco nechala, takže to určitě zvládne sníst i dnes. Akorát chudák neměl tušení, že zdaleka všechno to jídlo nekončí u ní v žaludku. " Ach jo, pořád stejnej. Kdyby jen věděl..." Řekla když odešel od stolu poslední větu končíc tichým smíchem. Zvedla hrnek du rukou, přičichla a s úsměvem zjiš»ujíc jeho obsah pozvedla jej mírně k trpaslíku, jež se zrovna natáhl pro své pití. "Na zdraví!" A upila několika hlty ze svého. Když nádobu odlepila od úst, zdobil její usměvavou tvář nad horním rtem dlouhý bílý knír. Položila své pití na stůl, ukousávaje lesklými bílými zuby z čerstvého chleba. Za sebou opět uslyšela známé kroky. Dlouhá chlupatá ruka před ní položila dvě velká rudá jablíčka. Usmála se, a chtíc poděkovat se na krčmáře otočila. Ten se při pohledu na ní od srdce rozesmál. Ucítila jeho pohled někde v okolí svých rtů a došlo jí to. Vrhla na něj zlobný pohled a rohlédla se co by po něm vrhla. Vycítil nebezpečí a raději odkráčel se smíchem posluhovat ostatním hostům. Setřela si vous ze tváře a s obličejem doruda tiše ujídala svého pečiva. |
| |
| První den cesty, hostinec Dívčiny otázky v mně vzbudí nečekanou vlnu smíchu. "Horníci!" Vyprsknu a demonstrativně se rozhlédnu kolem stolu. Když konečně opadne moje nepředstírané veselí, velice rád si s ní připiju. Ze zvyku už si bez přemýšlení otírám pivní pěnu z kníru a hned s úsměvem pokračuji. "Tyhle věchýtka," opíšu rukou půlkruh, který pojme všechny členy výpravy, "by v dole nevydrželi ani den." Moje slova následuje další výbuch smíchu při představě těchhle dlouhánů v dole. Horníci! Tihle lidi ani neví, jak takový důl vypadá! "Horníci fakt nejsme." Začnu konečně odpovídat na dívčinu otázku a ani to se neobejde bez toho, abych se sem tam nezasmál. "Maj tam v Trashernu nějakej portál a sami nemají dost odvahy, aby se koukli, kam to vede. Tak proto tam jedeme my." Po tak dlouhé řeči se zase napiju a pustím se do jídla se stejnou vervou jako na začátku. Teď je na řadě králík. |
| |
| První den cesty, Hostinec Když přede mě na stůl dopadne sprška Utherových slin a zbytků jídla po jeho výbuchu smíchu, trošku se otřesu a přestanu jíst. Stejně už jsem plný. Víceméně má tady pan trpaslík pravdu. Máme se tam mrknout a hned zas vypadnout, pokud to bude možné, takže se tam asi chvilu zdržíme. Při pomyšlení na to, že by nás portál mohl přenést kamkoliv, třeba i pod vodu, se jemně usměju. To by mě zajmalo, esli tady umí někdo pořádně plavat. Mé oči však hned připoutá ona dívka na sobě nějakým zvláštním kouzlem. Chvíli se na ní dívám, a pak se zabořím do jídla, jen abych skryl to, že jsem prostě a jednoduše na ni civěl. To, že je můj talíř asi trošku poprskaný od Uthera už vůbec nevnímám, protože najednou myslím na úplně jiné věci. |
| |
| Počáteční rozpačitý úsměv při trpaslíkově výbuchu vystřídal během chvíle tichý, ale upřímný smích. "Ahá" Protáhla poslední hlásku dívka a otáčeje se k novému účastníku diskuse. "Takže dobrodruzi, to zní líp." Přerušila po chvilce pohled odvracejeusměvavou tvář od plavovlasého mladíka. "... Než horníci chci říct... Hm, to určitě máte nějákou historku žejo? Dobrodruzi mívaj historky, určitě ste plný napínavejch dobrodružství." "Znala jsem jednoho takovýho kdysi u nás doma, chodil k nám dycky po setmění, Tom se jmenoval, starej Tomík sme mu říkali a byl plnej napínavejch příběhů." Rozpovídala se černovláska nevšímaje si Narwynova podivného pohledu. "Teda, chci říct," rozesmála se, " Byl to spíš jen takovej ochlasta co by si za teplý jídlo a nocleh vymyslel i jak ukradl beznohýmu boty, ale stálo to pokaždý za to." Na nepatrnou chvilku se jakoby zasnila a na zklidněné tváři se objevil klidný úsměv, přičemž oči zahaila třpytivá clona a ve světle se zaleskly. "Méďo, říkával když si mně jako malou holku posadil na klín, z tebe bude válečník. Popravdě nikdy sem nepochopila proč mi říkál Méďo, ale co... Vypadám jako medvěd? Dokončila salvu slov koukaje přtom nepřítomně z okna. Po tváři pomalu stékala dolů slza. Rychle ji dlaní setřela a při pohledu na jejich tváře se znovu rozesmála. "Ježiši promiňte," počala se omlouvat, přičemž se smála dál " moc mně to mrzí nechci vás tady krmit svejma žvástama, je mně jasný, že jste sem nepřišli poslouchat ukecanou holku jako já." Když už se dosmála, napila se znovu ze svého hrnku. Hodila do pusy poslední kousek jednoho krajíce chleba. "Doufám, že nějákou tu historku mi ale povíte hm? Prosíííím" Poprosila slušně a znovu se tiše zasmála. |
| |
| První den cesty, hostinec Vzhledem k tomu, že nikdo u stolu se nemá k tomu, aby na dívčinu prosbu jakkoli zareagoval, zhostím se tohoto úkolu já sám. Jediným slovem, které však dokážu s ústy plnými králíka vyslovit, je pouhé "Hm!" Což musí stačit na to, aby ostatní poznali, že se chystám mluvit. Chvatně dožvýkám poslední sousto a nakonec si ústa svlažím notným přihnutím z korbelu. "No," začnu ještě v době, kdy si levou rukou otírám pěnu z kníru, jako po každém napití. Pak už však rozvíjím svou "historku" pouze s minimálními přestávkami. "Seděl jsem si tak normálně v hospodě. bylo to někde u moře, ani už nevim, jak se to město menovalo. Ale ta hospoda se jmenovala..." Na chvíli u stolu zavládne ticho, abych z paměti vydoloval jméno onoho společenského zařízení. "U rezavé kotvy, nebo tak něco." Vykřiknu konečně a hned na to pokračuji "Den jako každej jinej, ale najednou dovnitř vtrhne pár námořníků v náladě, a že prý vypijou víc, než každý z nás, co jsme tam už seděli. Tož, hned jsem se toho chytl a sedl s nima k jednomu stolu. Hnedka začali kecat něco o tom, že to nemá ani cenu se mnou v něčem soutěžit. Asi se mě báli nebo co." Poslední věta byla pronesena rychleji, než celý zbytek příběhu, z čehož je zřejmé, že se jedná o pouhou poznámku. V mém hlasu byly však přítomny stopy smíchu na hony vzdálené tomu před chvílí, ale přesto zřetelně rozeznatelné. "Nakonec jsem je teda ukecal, že nějak to přece jenom pude a tak jsme začali. Hostinský nosil jeden korbel za druhým a lidi kolem eště k tomu sázeli na toho, kdo vyhraje. U desátýho korbelu už jsem byl docela plnej, ale ještě to šlo. Pořád jsem ještě pevně stál na nohách. Ale ten, co se mě snažil přepít už se dost těžce opíral o stůl." Při vzpomínce na jeden z mých pijáckých zápasů si neodpustím připomenout svému jazyku, jak to pivo vlastně chutná, a tak se opět napiju. "Pak už to šlo rychle. Když dopíjel další korbel, moc se zaklonil sletěl na prdel. Zase jsem vyhrál, ale když jsem měl shrábnou svoju odměnu, vyšlo najevo, že mi nějaký podrazák ukradl měšec. Hned jsem se obrátil na kamrádíčky toho dlouhána, co se mnou pil a bylo jasné, že jeden z nich to byl. Hned jsem na jednoho skočil a ten skončil s rozbitou hubou. Další mu chtěli pomoct, tož jsem musel zbit aji je. Pak už radši utíkali. Ale svůj měšec jsem stejně nenašel." Zakončím a oproti stavu, kdy jsem začínal jsem teď v mnohem lepší náladě. Taková bitka jako tehdy vždycky zvedne náladu, i když se na ni jen vzpomíná. Svůj podíl na tom mají možná i piva, která jsem za dobu svého vyprávění vypil, ale co pro mě znamená pár piv... Můj přednes se zdaleka nevyrovná profesionálním vypravěčům, o kterých před momentem padlo pár slov. Ani příběh nemá valnou hodnotu, ale je zřejmé, že z mého pohledu to byl skvělý zážitek. |
| |
| hostinec po prvním dni cesty Stejně jako Uther a Narwyn, i zbytek výpravy se rychle vrhnul do jídla a vychutnával hostinu, kterou hostinský připravil. Ten neustále pobíhal po lokále a doplňoval talíře s rozličným jídlem a doléval pivo, víno i vodu do džbánů rozestavených po stole. Skupinky z vaší výpravy seděli u sebe tak, jak se nejspíš znali z dřívějška nebo z cesty a bavili se výhradně mezi sebou. Když do hostince vešla menší mladá dívka s černými vlasy, nikdo si ji skoro nevšiml. Když se ale začala dohadovat s hostinským, připoutala tak na sebe pozornost a té se již nezbavila. Naopak, začala přitahovat ještě více pozornosti, a to především svou zvědavostí a výmluvností. Pak se ujal slova Uther. S plnou pusou něco zahučel a všichni napjatě čekali, co z něho vypadne. Když dovyprávěl svůj příběh, ozvalo se zahuhlání a hluboký smích. Tváře všech těch, co se shromáždili kolem Utherova stolu během jeho vyprávění, se nyní otočili na druhý konec vedlejšího stolu. Seděl tam druhý trpaslík ze výpravy a smál se. Když se uklidnil, začal prozměnu s vyprávěním on: "To znám. Taky se se mnou chtěli ňáký mlaďasové měřit, že prej kdo víc vychlastá. Asi mysleli, že sou větší, tak vyhrajou. Oni byli tři, já sám. Oni vypili dohromady 16 korbelů a leželi pod stolem. A já šel po 18 v náladě a s kapsou plnou peněz domů." Vybuchl do dalšího smíchu a vyklopil do sebe zbytek svého piva. Hostinský mu chvatně dolil, zatímco on si otíral svůj plnovous. Pak pokračoval: "Jenže to nebylo vše. Ještě cestou domů se na mě v jedný uličce vrhli nějaký zlodějíčkově. Prej Dej sem všechno, co máš, jinak zkončíš s holou bradou ve stoce. Jenže to neměli říkat. Skočil jsem mezi ně s takovou vervou, že dva zůstali ležet na zemi a už se nezvedli, další dostal jednu přes hubu, až mu vylítl zub, a další dostal takovou do břicha, až mu rupli žebra. Zbylí dva utekli a svý poovedený kamarády nechali ležet na ulici." Trpaslík se začal opět smát a pak se ponořil do dalšího korbele piva. "Není lepší posilnění, než korbel pořádnýho piva," zakončil své vyprávění a dopil korbel, a prásknul s ním o desku stolu. |
| |
| První den cesty, hostinec Jakmile dozní můj příběh, zaposlouchám se do toho Borganova. Netrvá to dlouho a i tato příhoda končí a nyní je řada na mně, aych se pořádně zasmál. Tyhle příhody se ve městech stávají docela často anebýt jich, byl pobyt v nich jen velkou nudou. Tahle si může trpaslík aspoň trochu zazápasit. Většinou se bohužel jedná o spory, které se vyřeší jedna dvě, ale každopádně je to lepší než nic. Jakmile odezní příval smíchu, který ve mně Borgan vyprovokoval, zvednu na jeho počest korbel a na dálku mu se slovy "Na pivo!" připiju. Na tento přípitek padne celý další korbel, tak už se začínám porozhlížet po dalším, ale v tom se vedle mně objeví hned tři plné. Na nic nečekám a jeden si hned přivlastním. Po takovém vysilujíc vyprávění se ve mně probudila další chu» k jídlu, přitáhnu k sobě tedy nejbližší talíř a vrhnu se do jídla. |
| |
| První den cesty, hostinec Když dozní trpasličí příběhy s humorem srozumitelným pouze pro trpaslíky, snažím se usmívat, ale moc mi to nejde. Přecejen, tomu, že se někdo opil, se mohou smát asi zase jen trpaslíci. Ikdyž by se našel možná i někdo jiný, to je mi ale jedno. Natáhnu se pro kousek vepřové pečeně, kterou jako zázrakem Uther zapoměl spořádat, a začnu plnit svůj žaludek. Taky se trochu napiju, ale nepřeháním to s alkoholem, protože si dobře pamatuju mistrova slova: Ožereš se a zhebneš! Tuto výhružku dokládal většinou jmenným seznamen lidí, co se opili, a druhý den se už nevrátili. A že to byl pozoruhodně dlouhý seznam. Až jsem se vždycky divil, jak si tolik jmen může zapamatovat. Stále po očku koukám na Iomu, protože mi prostě nějak nejde z hlavy. Je to zlváštní, ale chvíli jsem se přistihl, že nedávám pozor na to, co se kolem mě dějě. Musím se vzpamatovat, musím se vzpamatovat... Raději všechno zakryju jídlem. To alespoň vždy pomáhá. |
| |
| Když trpaslíci domluvili a skončil hromadný přípitek, ujak se slova jeden z těch mužů, kteří se společně s vámi rozhodli vydat na tuto nebezpečnou výpravu. Nejprve si trošku odkašlal, aby na sebe upoutal pozornost a začal směrem k Iomě. "Pochybuji, slečno, že by vás zajímalo něco takového, jako jsme dosud slyšeli. Chlast jistě není nic pro Vás, a tak vám povím jednu svou starší příhodu." Odmlčel se, aby si rozmyslel, jak začit. "Víte, už nějakou dobu putuju zemí a živím se lovem. Chytám divokou zvěř a to, co sám nespotřebuji, cestou prodávám ve vsích, kterými procházím. Jednou, když jsem zrovna procházel kolem vesnice Dolnina, objevil jsem stopy osamoceného vlka. Takový osamocený vlk bývá nebezpečný. Bez smečky se mu hodně špatně loví, proto se často odhodlá napadnout samotného člověka, který nedokáže dostatečně rychle utéct. Rozhodl jsem se tedy, že on se stane mou dnešní obětí. Vydal jsem se po stopě a ta mě nakonec dovedla před vstup do jakési jeskyně. Chvíli jsem ji pozoroval, až dovnitř zabehl onen vlk. Něco mě ale zarazilo. V hubě táhl pořádný kus masa, což je podivné. Vlci většinou nasytí svůj hlad na místě, kde uloví svou obě». Do svého doupěte nosí jídlo jen pro mláďata, ale v tom období bylo nepravděpodobné, že by šlo skutečně o mladé. Navíc, vlk, kterého jsem zahlídl, vypadal spíš na samce. Rozhodl jsem se to prozkoumat, schoval luk a s tesákem v ruce jsem se pomalu připlížil k ústí jeskyně." Muž se opět na chvilku odmlčel a nabíral síly k dalšímu vyprávění. Napil se ze svého poháru a pokračoval: "To, co se naskytlo mému pohledu mi vyrazilo dech. Mezi kusy syrového masa doneseného vlkem, se krčilo malé děvčátko a třáslo se strachem a zimou. Vlk stál kousíček od ní a strkal do ní čenichem. Pak se náhle otočil a začal na mě zuřivě vrčet a štěkat. Rychle jsem vycouval z jeskyně, až jsem zakopl a spadl na zem. Okamžitě jsem vystřelil zase na nohy. Coteď, přemýšlel jsem překotně. Rozhodl jsem se vlka odlákat a holčičce pomoci. Odběhl jsem kus bokem do lesa a využil své zkušenosti s vlky ze svých cest. Přiložil jsem dlaně k ústům a zavyl. Nic se nestalo. Zkusil jsem to znovu a v odpověď se mi ozvalo zavytí. Do třetice jsem použil své dlaně a zahrál si na vlka. Pak jsem obloukem došel zpátky k jeskyni a shledal, že úmysl se vydařil. Vlka nikde vidět nebylo, povedlo se mi ho odlákat. Vběhl jsem do jeskyně a popadl děvčátko do náruče. Byla chudák celá špinavá, odřená a vystrašená. Vyběhl jsem z jeskyně a rychle zamířil k vesnici. Za zády se mi několikrát ozvalo zavytí, jak vlk hledal toho, koho slyšel. Když už jsme byli kousíček od vsi, vytí se změnilo. Znělo to bolestně a zklamaně - vlk se vrátil k jeskyni a zjistil, že je jeskyně prázdná, že ten, o koho se snažil starat, je pryč. Ve vesnici mě obklopili místní obyvatelé a dovedli mě k domu,kde bydleli rodiče dívenky. Tolik radosti a štěstí jsem snad za svůj život neviděl. Zůstal jsem ještě několik dní, abych se postaral o malou Andulku, jak se dívenka jmenovala, a přesvědčil se, že kromě škrábanců, šoku a mírného podchlazení se jí nic nestalo. Pak jsem se ale vydal zase dál." Na obličeji muže se objevil úsměv a oči se mírně zaleskli. Uchopil pohár a dlouze se napil. Pak se rozhlédl po lidech okolo, z nichž někteří také neudrželi slzu dojetí, a přikývl. |
| |
| Pokusila se při vyprávění trpaslíků smát, ale znělo to poněkud nervózně a tak raději nechala na tváři jen milý úsměv. Oba mluvili o pití a rvačkách a to jí ani zdaleka nepřišlo tak vtipné jako těm dvěma... Až když trpaslík pozvedl svůj korbel a trošku hlasitěji si připil se znovu, tentokrát nenuceně rozesmála. Nevěděla ani co jí přišlo na tom tak vtipné, snad ta přirozená komičnost situace, nebo jen zamyšlení a pohled na ty dva, jak vytrženi z reality vzpomínají na staré pitky a rvačky a sami se tomu nejvíc smějí. Netrvalo dlouho a její mnohem méně nápadný smích ustal. Pohlédla znovu na přísedící kolem sebe, na trpaslíky, na plavovlasého muže před sebou. Mírně pozvedla obočí a hleděla na jeho tvář, jak se zakousl do masa když uviděl jak se na něj dívá. Vůbec jí nebylo jasené proč, ale ten fakt způsobil, že hrneček, který chtěla uchopit stál o kousek vedle předpokládaného místa, díky čemu do něj místo toho vrazila hřbetem dlaně a málem jej rozlila. Přychitila roztřepaný hrnek druhou rukou a sklopila pohled. To už se slova ujal další z karavany. Seděla, mlčky hleděje do vypravěčových očí a jen občas mrkla. Když se však dostal ke konci, kde zvíře marně hledalo svůj poklad, na tváři se místo úlevného dojetí ze š»astného konce objevil výraz smutku a zmatení. Nevěděla, jestli je to tak dobře a má být ráda, že je dítě s rodiči nebo soucítit s vlkem. Sama zažila něco podobného a to jen umocnilo novoý soucit. Nakonec se ale zdvořile pousmála. "Moc hezký příběh, jen trošku smutný..." Pak po chvilce váhání do sebe nasoukala poslední zbytek svého chleba a dopila mléko z hrníčku. Otřela si rukávem tvář a nervózním pohledem opět sjela přísedící... |
| |
| "Proč smutný?" zeptal se mírně překvapeně vypravěč Iomy. "Chudák ztracená holčička se nakonec v pořádku dostala domů." Odmlčel se a zadíval se zamyšleně na ni. Po chvilce pochopil, o co Iomě jde. "Ach tak," usmál se na ni. "Je ti líto toho vlka samotáře? Víš, ta malá děvenka by nejspíš nepřežila, kdyby zůstala v té jeskyni. Takhle je zase doma v bezpečí. A ten vlk nejpíš také. Ti vesničané by jistě brzy objevili svou pohřešovanou Andulku a na chudáka vlka by vyběhli s vidlemi a cepy. Když se jim ale Andulka vrátila, nechali vlka vlkem a ten dál v klidu žije. A kdo ví, třeba si našel novou smečku. Vypadal dosud statně a silně, takže tomu docela i věřím." Když vyprávění doznělo a všichni se opět uklidnili, povstal jeden z vůdců karavany a promluvil ke všem v sále. Byl to ten muž, u kterého jste se zapisovali a který vás na tento úkol naverboval. "Doufám, že vás, slečno, neurazíme, ale měli bychom si jít lehnout. Zítra nás čeká další dlouhá cesta a měli bychom být alespoň trochu odpočatí. Přeji vám tedy příjemný večer a dobrou noc." Po těchto slovech vstal od stolu, chviličku počkal, zda od něho ještě někdo něco nepotřebuje a pak zamířil ke schodišti vedoucímu do horního patra s pokoji pro hosty. Společně s ním vstali od svého stolu i ostatní představitelé Univerzity a s přáním příjemné noci se loučili. Odešlo i několik dalších lidí, v lokále tak zůstal pouze váš hlouček s Iomou a také trpaslík Borgan a poslední vypravěč, kteří se přesunuli na volná místa u vašeho stolu. |
| |
| První den cesty, hostinec Chvíli naslouchám cizincově příběhu, ale musím říct, že v něm opravdu není nic, co by mě nějak hlouběji oslovilo. Nějakou dobu se tedy ještě zaměstnávám jídlem, ale to jen do doby, než dosáhnu té hranice, kdy sice ještě nejsem plný, ale hlad už taky nemám. Bez ohledu na konverzaci odehrávající se mezi lidmi u našeho stolu se postavím na svoji židli, čímž získám menší výškovou výhodu i nad stojícími lidmi a podobnou havětí, a zvolám na celou hospodu: "Je tu někdo, kdo si mě troufá přepít?" Mé, již tradiční, zvolání se rozlehne po celé hospodě a já nyní čekám, zda se tady opravdu najde někdo dostatečně odvážný, aby přijal výzvu trpaslíka. |
| |
| hostinec Po Utherově výzvě to v sále zašumělo a vzápětí nastalo ticho. Po chvilce se ozval hostinský, který zrovna přinesl na stůl dva doplněné džbány piva: "Když dovolíte, pane trapslíku," usmál se, pokládaje džbány mezi vás, "po Vašem příběhu pochybuji, že se tu někdo takový najde." Ostatní shromáždění kolem stolu, kteří ještě neodešli na kutě, se také zasmáli a začali se rozcházet zpátky na svá místa u stolů, vida, že další zřejmě nebude. Druhý trpaslík však zůstal u stolu s Utherem a prohlásil potichu směrem k Utherovi: "Dal bych tě, ale neměl bys čim zaplatit. A ten tluš»och, co tu nalejvá by neměl dost zásob." Při těchto slovech se hluboce a zvučně zasmál. |
| |
| Hostinec "Vůbec ne, vám taky, děkuju. Dobrou noc." Řekla zdvořile a naoko se usmála, ve skutečnosti moc nevnímala. Když se většina společnosti odebrali nahoru sklopila oči. Úsměv nahradil zachmuřený zamyšlený výraz. Po chvilce se opět podívala před sebe na trpaslíky, kteří zrovna vedli silácké debaty o tom, kdo toho víc vypije. To jí zrovna nenaplnilo vášnivou touhou k diskusi a tak s tichým zavrzáním židle vstala. "Omluvte mně" Špitla ke stolu a vydala se k hostinskému. S ním chvilinku mluvila a nakonec vystoupala o schodech nahoru k pokojům... Nahoře ..."Tak mi to pověz a nedělej drahoty, víš že odejdu tak či tak." Dorážela na hostinského, který se očividně bavil touhle malou hrou. " Notááák, prosíííím!" Dodala když jen mlčky dál leštil sklenici. "Tak si to nech pro sebe, jdu ti vzbudit hosty abys věděl!" Otošila se a natáhla nohu ke schodům... "No dobře dobře, vyhrálas vyděračko..." Odpověděl konečně zjevně pobavený krčmář potlačujíc hlasitý smích. Upravujíce si vlasy zaklepala na dveře jednoho z vedoucích karavany... "Doufám, že vás nebudím, já myslela... Jestli byste... jestli bych nemohla - no zkrátka by mně zajímalo, jestli by u vás nenašly uplatnění dvě ruce navíc. Vysoukala ze sebe otevřivšímu muži ve dveřích. "Teda Ne u vás samozřejmě myslím jestli třeba nepotřebujete někoho kdo vám na cestě uvaří nebo cokoli, umím toho spoustu" Dodala druhým dechem Hmm, to ses předvedla... Na pravý ukazováček nevědomky namotávala pramen svých vlasů a s rozpačitým namáhavým úsměvem vyčkávala na jeho reakci... |
| |
| První den cesty, Hostinec Po pár porcích dobrého jídla i pití přestanu nějak valně věnovat pozornost okolí, a pouze se společensky usmívám. Duchem už jsem ale úplně někde jinde. Opravdu mě zajmá, co si jako představujou, že za tim portálem uděláme. Mrknem, a zdrhnem. Jak tak pozoruju ostatní účastníky téhle cesty do neznáma, tak krom těch dvou trpaslíků tak stejně nikdo jiný nebude mít odvahu zůstávat. Obzvláště, když nemáme ani tušení kam to vede. Bylo by celkem zajmavé, kdybysme se oběvili v téhle hospodě, ale to by pak znamenalo, že je hostinský spolčený s nepřítelem... Po takovémto řetězci asociací končíčím až v absurditě raději přestanu přemýšlet nad cílem výpravy, a účastním se obecného veselí v hospodě. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zaklepala jsi na dveře, které ti krčmář určil jako místo noclehu vůdce karavany. Chvilku se nic nedělo, pak se ale dveře otevřeli a v nich se objevil ten starší muž, který se s tebou dole loučil. "Potřebujete něco, slečno?" ... "Ne, vůbec ne, co se děje?" uvítal tě. A když jsi ze sebe vysoukala svou řeč, zůstal jen překvapeně stát. Když se konečně probral, odstoupil od dveří a pokynul ti, abys vstoupila dovnitř a posadila se na jedinou židli v pokoji. "Víte, slečno," začal pomalu. "což o to, uvařit. Tohle je moc nebezpečná výprava. Nejsme nějaká obchodní karavana nebo tak. Máme namířeno do Trashernu, do oblasti do nedávna držené nepřáteli." "Nemyslím si, že je to dobrý nápad," pokračoval, když ho dále přemlouváš. "Když to tedy musíte vědět, myslím, že Vám to můžu přiblížit. Po vytlačení nepřítele z Trashernu byl objeven portál, ale nikomu se nepovedlo zjistit, o jaký portál jde a kam vede. Proto parthská Univerzita organizuje tuto výpravu, která to má zjistit. Dobrovolníci, kteří se přihlásili, projdou portálem, zjistí situaci a vrátí se, aby podali hlášení. Následně mohou jednotky naší armády zajistit druhou stranu a zajistit bezpečí z této strany. Tím se také umožní další postup armády dále na sever se snhaou zatlačit nepřítele ještě dál. Jestli se ale vážně chcete přidat, rozmyslete si to dobře. Je to velké riziko, upřímně, právě proto jsme najali dobrovolníky." |
| |
| První den cesty, hostinec To, že by mou výzvu nikdo nepřijal se už párkat stalo, ale že by za to mohla moje vlastní slova, je tu poprvé. Takto jsem se v podstatě sám postavil mimo hru, aniž bych přinejmenším chtěl. Už už sedám zpátky na židli, když tu Borgan promluví. Jeho přátelsky míněná připomínka ve mně na chvíli vzbudí smích velmi podobný jeho vlastnímu, avšak jeho slova ve mně podnítila zcela jinou myšlenku. Opět se napřímím, znaleckým pohledem přejedu celou hospodu a zvolám. "A co takhle já s Borganem proti celý hospodě, hm?" Rozhlédnu se šíleným pohledem po lokále. Podobný pohled u mě bývá k vidění při rvačkách a jiných potyčkách. Tehdy většinou tak úplně nevnímám, co se děje kolem, ale biju se hlava nehlava. "Tolik toho snad vydržíte, ne?" Prohodím posměšným tónem ke všem přítomným v naději, že by to snad někdo mohl vzít jako osobní urážku a žádat odplatu. Každý už tu v sobě má nějaký pivo a většina lidí šla do hajan. Kalkuluju v hlavě. |
| |
| hostinec Vzhledem k tomu, ze v lokále hostince už takřka nikdo není, ani tato výzva se nesetkala s valným úspěchem. Přesto se našlo pár takových, kteří zůstali a nyní zvažovali, zda to mají zkusit. Momentálně u stolů v sále sedí nebo postává kromě dvou trpaslíků, Narwyna a hostinského také dva pacholci z karavany, Peletrias, Dermur, Seridian a další váš společník - muž vyprávějící svou příhodu s vlkem a děvčetem. Dále tu sedí také 5 místních chlapů, kteří se ale dosud drželi stranou. O výzvu do pivního souboje se však zajímají pouze dva pacholci, muž - vypravěč a místní 3 borci. Shromáždili se kolem Uthera s Borganem a vyměňovali si mezi sebou zpytavé pohledy. "A jak si to jako představuješ?" prohlásil nakonec jeden z těch místních chlapů. |
| |
| Hostinec Konečně se tu začíná něco dít. Vykládání hostorek je sice pěkná věc, ale chce to něco pořádnýho s rychlejším spádem. Počkám, než si všichni sesedneme k jednomu stolu a rovnou si zaberu místo po Borganově boku. Když jsou všichni pohodlně usazení, odpovím na otázku. Do té doby jsem měl dostatetek času si to alespoň trochu promyslet, takže nastíním přibližný průběh celé soutěže "No já to vidím takhle." Začnu a prsty si neustále pohrávám s prázdným korbelem na stole přede mnou. "Bude to jako vždycky. Jako kdyby vy," máchnu ve vzduchu rukou, abych tím vyznačil jejich skupinku "Jste byli jeden člověk a my dva taky." Kývnu hlavou k Borganovi "Takže vždycky jedna skupina vypije jedno pivo a v tom se budem střídat, dokud nevyhrajem." Určím si rovnou vítěze a zazubím se na lidi na druhé straně stolu. "Pokud teda nemáte žádný otázky, měli bysme si určit, o co budem vlastně pít." Pronesu důležitě a tentokrát nechám návrhy na ostatních. |
| |
| Hostinec "Hlavně, aby to někdo z vás taky zaplatil." Ozve se hostinský ze svého místa, když se k němu donesou naše slova o výši sázky. Otočím hlavu za zvukem hospodského hlasu a hned zase s úsměvem pohlédnu na své protivníky. "Tak jo. Kdo prohraje platí útratu všech. A ještě něco navíc, aby z toho vítěz taky něco měl." S těmito slovy na stůl vysypu celý obsah svého měšce, což jsou nyní pouhé čtyři měděné. Nezbývá než doufat, že během této akce se toto množství znásobí. Jakmile je můj měšec prázdný, pohlédnu na ostatní s otázkou v očích. Tento pohled však netrvá dlouho, jelikož je přerušen dalším mým proslovem, po kterém snad i ti méně chápaví něco přihodí na hromádku, jež se na stole pomalu začíná tvořit. "No, zatim si můžete promyslet, kolik obětujete, já si odskočím." pronesu a seskočím ze židle. Mé další kroky vedou přímo ke dvěřím z hostince. "Jó a objednejte pivo!" Zahulákám ještě na ostatní ode dvěří. Kdybych na stole nenechal peníze, mohlo by to vypadat jako zbabělý útěk, ale fakt, že se ve dveřích za chvíli zase objevím dosvědčuje přítomnost mé cti. Nepostřehnutelně lehčeji přejdu zpět ke svému místu a hned, co se vysoukám zpět na židli, se mi otevře krásný pohled na hromadu lesklých koleček na stole obklopenou několika korbely. Tohle bude asi na dlouho. Bleskne mi hlavou, když si uvědomím, že jich musíme opít šest. V podstatě je to tři na jednoho a, jak Borgan říkal, toto množství se dá zvládnout. "Tak jo, já začnu." Vychrlím ze sebe ve chvíli, kdy už se k mým rtům nese korbel napěněného piva, jež se v mžiku octne ve mě. Další korbely jdou rychle za sebou. Kdybych nebyl tolik zaneprázdněn jejich neustálým zvedáním, asi bych se divil, jaktože je hostinský vůbec stíhá tak rychle nosit. Toto, v těchto končinách zřejmě netradiční, klání upoutalo pozornost všech těch, kdo ještě zůstali v lokále. Takže, i když někdo mimo náš stůl něco pronese, týká se to bezpochyby nás. Jako první odpadli dva místní a to po.....bůh ví kolika korbelech. Jakmile se tato skutečnost prodrala do mozku poslednímu zdejšímu domorodci, pokusil se vypít svůj další korbel v rekordním čase. Někde v půlce mu asi došlo, že standartními cestami to nepůjde a tak zvrátil hlavu dozadu. V tuto chvíli se mu pivo rozlilo po celém obličeji, nosní dírky nevyjímaje. Z měho úhlu pohledu však nešlo rozeznat, zda bylo jeho počínání stále ještě uvědomělé, nebo ne. Každopádně si tento pijácký nováček hned na to při snaze dostat pivo z nosu, narazil hlavu o stůl a zůstal ležet u našich nohou. Nyní je tedy situace pro nás mnohem příjemnější. Tři na dva. "Máš eště dost pití?" Ozve se z naší strany posměšně při další návštěvě hostinského u našeho stolu. Tato slova patří komu jinému než trpaslíkovi, tentokrát to však nejsem já, ale Borgan. Jako další se pod stůl pohrouží jeden z pacholků z karavany. "Hehehe" Rozesměju se na celé kolo opileckým smíchem. "Koke ak se vhráva!" Zadrmolím směrem k soupeřům a hodím do sebe další korbel. Ten je však dnes mým posledním. Ačkoli ho s vypětím všech sil opravdu vypiji, neozve se již onen zvuk korbelu dopadajícího na dřevěnou desku stolu. Dřevěná nádobka mi vypadne z ruky, po několika kotrmelcích skončí na zemi a já ji téměř ihned následuji. Má role v tomto klání je u konce, klání samotné však nikoliv. Pitka skutečně pokračuje i v mé nepřítomnosti. Netrvá to ani moc korbelů a u stolu již sedí jen Borgan a onen muž, co vyprávěl ten divný příběh. Trpaslík i člověk jsou očividně na pokraji svých sil. Zarudlýma očima si oplácejí tupé pohledy a střídavě pijí další korbely nejlahodnějšího nápoje, jaký kdy kdo okusil. Nikdo z nich však jeho chu» již nevnímá. Člověk opět pozvedá svůj korbel a po marném sebepřemáhání je vidět, že je to skutečně jeho poslední. Dokonce i jeho alkoholem prosyceném mozku dojde, že prohrál, nemá již tedy žádný cíl, k němuž by se dnes jeho vědomí upnulo a tak se raději poddá alkoholovému opojení a tak dlouho odmítaným mdlobám. Takto povzbuzený trpaslík do sebe raz dva hodí další korbel, ale tím jeho entuziasmus končí. Ospale začne shrabovat svoji výhru ze stolu. Vlnu rozruchu, která se mezitím rozšířila hloučkem u našeho stolu ani nevnímá. Když se však naklání nad stolem, přemůže i jeho alkohol obsažený v pivu, a tak padne na desku stolu s rukama stále kolem hromádky mincí. Tímto je celý zápas u konce. |
| |
| Hostinec Večer se nachýlil a zábava v hostinci začala váznout. Většina hostů již dávno odešla spát a další nyní leží v lokále a hlasitě chrápe poté, co odpadli v průběhu pivní pitky. Zbytek hostů v sále se nyní také odebralo do svých domovů a pokojů, přičemž jen málo nezúčastněných uší mohlo slyšet dohadování místních s hostinským. Při svém odchodu totiž odnášeli své přátele, aby zde nemuseli spát na tvrdém, a hostinský je nechtěl pustit, dokud nedostane zaplaceno za pivo, které se během pitky spotřebovalo. Nakonec ale vše utichlo a všichni v klidu pokojně usnuli. Snad až na Borgana, Uthera a muže-vypravěče, kteří celou noc strávili v lokále. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Jak vidím, skutečnost Vás zaskočila," usmál se vůdce karavany. "Ale tak se věci mají. Nyní, pokud dovolíte, už bych si raději šel lehnout. Čeká nás dlouhá cesta a není radno být předem unavený. Pokud si to opravdu nerozmyslíte, přivstaňte si a určitě nás před odjezdem ještě chytnete. Teď už ale opravdu dobrou noc." Těmito slovy se rozloučil a vyprovodil tě před své dveře a zavřel. |
| |
| Hospoda, druhý den cesty, ráno S lehkým pocitem dezorientace se vzbudím v jednom z hotelových pokojů. Po posbírání všech svých věcí, kterých ale moc není, se postupně přesunu do hlavní místnosti hostince, a čekám na snídani, kterou, jak doufám, máme zařízenou. Když sejdu dolů a uvidím dva trpaslíky spící v bizarních polohách tak, jak odpadli od korbelů piva, neupřu si malou potichou poznámku o chlívku, ale vzápětí se rozhlédnu a doufám, že to hostinský neslyšel. Protože se asi ještě nic neděje, mrknu z okna, jak je na tom okolí hostince s živostí, a poté se půjdu na pár minut projít do okolí. Když se vrátím, vypadám asi už trošku lépe, nebo» procházka na čerstvém vzduchu spojená s malým proběhnutím nikomu nemůže uškodit. |
| |
| soukromá zpráva od Narwyn pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po probuzení se tedy vydáš dolů, do hlavního lokálu hostince. Zde se ti naskytne zajímavá scéna. Opřený o stůl, kde jste včera večer seděli, leží spící trpaslík - ten, který je součástí vaší karavany. Ruce má natažené před sebou a lehko si všimneš, že se mu mezi sevřenými dlaněmi cosi třpytí. O kousek vedle na zemi za lavicí leží spící Uther. Hlasitě chrápe a občas se trochu zavrtí. Kromě těchto dvou trpaslíků se v lokále už pohybuje pouze hostinský, který pomalu prochází mezi stoly a snaží se trochu poklidit. Když si tě všimne, tiše k tobě promluví: "Á, už vstáváte? Dáte si snídani?" V odpověď ale pouze zavrtíš hlavou a ukážeš směrem ke dveřím, že se jdeš projít. Když opustíš hospodu, dýchne na tebe čerstvý vzduch vesnice. Venku je dosud šero, slunce pravděpodobně teprve brzy vyjde. Zdá se, že jsi tentokrát vstal opravdu brzy, nejspíš protože ta postel není tak pohodlná, jak se zdála na první pohled. Projdeš se kousek po vesnici. Jedná se o malou vesnici na často používané stezce, je tu tedy ještě jedna noclehárna, handlíř, kovář. Zde je pochopitelně zatím klid, ale domácí zvířata už se probouzejí, kohouti kokrhají, kočky se vrací z lovů ke svým domovům a psi začínají vylézat ze svých bud a pelechů. I ptáci už vesele zpívají. |
| |
| 16. den Mesice cervu, hostinec Když se Narwyn konečně vrátí do hostince, už je zde podstatně více lidí. Vůdci karavany už sedí kolem stolu a pochutnávají si na chutné a čerstvé snídani rozprostřené na stole. Také všichni pomocníci od karavany už jsou vzhůru a snídají. Jeden z nich se momentálně na popud vůdce karavany snaží probudit Uthera a další Borgana. |
| |
| 16. den Mesice cervu, hostinec Když se vrátím do hostince, a všimnu si, že je již zde podstatně více lidí, na chvíli se zamračím, jako by mi to snad nevyhovovalo, a pak si objednám snídani. Celkem pobaven pozoruju pokusy probudit trpaslíky. Zkuste je zatahat za vousy, to prý vždy funguje Začnu konzumovat přinesenou snídani a stále se dívám na tu podivnou scénu. |
| |
| Hospoda Pokusy vzbudit mě jsou marné, pokaždé jen zamručím a otočím se na druhý bok tak, abych unikl narušitelům mého klidu. Hluk probírající se hospody se nemá šanci prodrat mými alkoholem nasáklými zvukovody a podobně je na tom i čeledínův hlas. Nakonec se však pod mými přetěžkými víčky objeví krví podlité oční bulvy a já se malátně posadím. "Uáááá." Zívnu na celý lokál. Jsem sice vzhůru, ale nedá se říct, že by to na situaci něco změnilo. Stále sedím na zemi poblíž místa, kde jsem se včera uložil ke spánku, a tupě zírám na podlahu před sebou. Ačkoliv se kolem rozvíjí několik rozhovorů, jediné, co vnímám, je občasný hukot, který přebíjí jeho vlastní ozvěna. Ruce mám svěšené v klíně a hlava mi klimbá z jedné strany na druhou. Současně se ještě celý můj trup pravidelně naklání dopředu a dozadu. Po chvíli takovéto nečinnosti si neodpistím hlasitě říhnout, ale po tomto malinkém projevu bdělosti opět upadnu do absolutní apatie. |
| |
| Konec Bez povšimnutí se množství světla přicházejícího okny dovnitř velmi pozvolně ztenčuje. Tento úbytek by se zprvu dal vysvětlit mrakem přecházejícím přes slunce, ale to by nesměl překročit onu hranici, kterou právě přes kterou právě přešel. Pohledy těchž, kteří noc strávili v pohodlně postěli a jejichž mysli jsou již dostatečně jasné, se jeden po druhém zvědavě obrátily k oknu. Kromě podivného stínu se, zdá se, nic nezměnilo. Zvenku se dovnitř linou stále stejné zvuky probouzející se obce a nic tedy nenasvědčuje tomu, že že se děje něco neobyčejného. Netrvá to však dlouho a kulisa vesnice obklopující tento podnik se stává slabší a slabší. Zvuky se jeden po druhém vytrácejí, jako by někdo zadusil jejich původce. Zvědavější zákazníci hostince pomalu vstávají ze židlí a svou nedojedenou snídani nechávají ležet na stole. Jakmile se první z nich dostane nejistý krokem ke dveřím a otevře je, mohou ti, kteří k tomu mají vhodnou pozici vidět venkovní svět v nové podobě. Zvenku se ozývá jen foukání větru a celá vesnice je pokrytá stínem stejně tak, jako tato místnost. Nyní už se snad nenajde nikdo, koho by tento podivný jev neupoutal......snad až na pár trpaslíků, pobývajících stále ve svém vlastním smyšleném světě. Hlouček u dveří se pomalu zvětšuje, ale a» se díváte kamkoliv, mimo hospodu nespatříte nic živého. Pouze prázdná vesnická stavení se pomalu ztrácejí ve stále houstnoucím šeru. Při zkoumání oblohy si však nemůžete všimnout ničeho, co by světlu bránilo dopadnou na tyto kraje. Celé nebe, slunce nevyjímaje, tmavne stejně jako okolní svět. Najednou se něco změnilo, vítr přestal vát a tak k vašim uším doléhají jen zvuky ticha. Je to ticho, které nahání strach i tomu nejotrlejšímu válečníkovi uvyklému na neustálý strach o život. V dalším okamžiku se stalo něco, čemu jen málokdo uvěří. Věci, které donedávna stály na ulici, jako třeba trakař, žebřiňák, nebo i hromada sena, začínají pomalu blednout a následně mizet. Hned po nich následují celé domy a to je skutečnost, kterou slabší povahy nedokážou unést. Někteří se jednoduše odporoučejí a s dutým úderem dopadnou na podlahu. jiní se rozbíhají po lokále anebo po venku, ale ve tmě jako za noci toho moc nezmůžou. Netrvá to ani minutu a z venku zbyl jen černý obdélník dveří. Hospoda je osvětlena chabě zářícími svícny, které kdosi prozíravě rozsvítil, ale brzo začne temnota vstupovat i sem. Stejně jako venku začnou mizet i věci uvnitř. Než zmizí poslední, je už taková tma, že si nevidíte ani na špičku nosu. Do ticha se ozve neznámý hlas zvěstují pravý stav věcí: "Bohové nás zatratili." |
| |
 | (Tak jsem vás čirou náhodou našla díky hostincovému stolu DrD+. Až vám příště bude něco stát (a budete s tím chtít pomoct), ozvěte se! ;) ) Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick DTL - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili - nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni - ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, DTL |
| |
| DTL: Postavu jen vyřadit a bylo by možné získat nějak zálohu celé jeskyně, nebo jak se tomu říká? |
| |
| Otázka se zálohou jeskyně se řeší; prosím o strpení. |
| |
| Ač se to může zdát neuvěřitelné, záloha se stále řeší. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR