Posledni den
hrálo se Denně
od: 31. března 2007 18:56 do: 16. června 2007 16:16
Dobrodružství vedl(a) DeanX9
| |
 | Tu noc pršelo. Ostatně jako včera a jako předevčírem. Dnešek byl ale jiný. Něčím výjímečný. Na nebi se zjevil ohnivý znak lebky. Někdo by si mohl říct: Co to znamená?, ale vy jste to věděli. Byl to ten den, den, který byl předpovězen. Před 1000 lety Jednou, až na nebi vzplane lebka, pak věřte, že je to poslední den, co se ukáže slunce. Zapadne a už nikdy nevyjde. Pak všechno začne vymírat. Rostliny, zvířata i my. Bude těžké zachránit svět, bude těžké zastavit toho mága, co to způsobil. Malá naděje tu však je. Vidím několik lidí. Pár žen a pár mužů. Ti se o to pokusí a možná nás zachrání. Hodně štěstí mí budoucí děti... A dnes ten den nastal. |
| |
| Lidi pohltila panika. Bylo jim ale jasné, že musí udělat jednu věc. Rozhodnout o vyvolených. Proto se všichni shromáždili na trhu u městských bran a z davu vystoupil starosta. Tento den musel přijít, to jsme všichni věděli, ale doufali jsme, že nepotká zrovna nás. Musíme se tomu ale postavit jako čestní a silní lidé. Teď nás čeká výběr. Náhodný výběr, který rozhodne o světě. Přeji nám šťastnou volbu. promluvil a ukázal na zlatý kotlík ležící na zemi. Sem každý položí lístek se svým jménem a potom se rozhodne o těch sedmi "šťastlivců". Stalo se tak. Všichni postupně naházeli svoje jméno do kotlíku a potom se jen čekalo, co se bude dít dál. Najednou se zvedl vítr a z kotlíku vyletěl první lístek. Potom hned druhý a třetí. Tak to šlo dál až vylétl i ten sedmý, poslední. Starosta je posbíral a zavřel oči. Něco si pro sebe zašeptal. Prosím o klid. vykřikl a potom přečetl všechny ty jména. Všichni zmlkli. A jsou to Arkorä, Zirrika, Gebrej, Dangaim, William, Arossiach a Dáirine. všechny jména vyslovil s pýchou a s radostí. Vám se zastavilo srdce. Nevěřili jste tomu. Nevěřil tomu ani nikdo jiný. Teď, když jste na to všechno vzpomínali jste se smáli. Byla noc, ale to vám bylo jedno. Stejně byla pořád tma. Seděli jste na lesní mýtině a ohříval vás oheň. Plameny plápolaly sem a tam a ohřívali vaši večeři. Čerstvě ulovený kanec se pomalu, ale jistě opěkal nad žhavými polínky. V rukou jste měli hrníčky s čistou vodou. Bylo vám smutno. Jako kdyby jste byli jedinými obyvateli této země. Nikdo nechtěl narušit to ticho, které bylo nekonečné. Byli jste unavení a chtělo se vám spát. Na cestách jste už byli druhý den. |
| |
 | U ohně Bum, práásk.... v uších mi zní praskající dřevo s hořícího ohně, který mi ohřívá tělo. Ležím kousek dál od ostatních v povzdálí, ale v dobrém dosahu žáru. Hlavu mám opřenou ruku a dívám se do rudooranžového plamene. V očích se mi prohání barvy, okolo temně černých očí. Ještě se pořád nemohu vzpamatovat s povědomí, že musíme zachránit celý svět. Jedna chyba a svět padne. Myslím na mé blízké, kteří čekají ve městě. Hmm....Dva dny cesty a pořád nevíme, kde se může ten člověk nebo vlastně mág nacházet. Proč to způsobil? pomyslím si. Je chladno a vlasy mi vlají v mírném chladném větru. obloha je jasná a hvězdy září. Pořád se ohřívám u ohně a mysl nevnímá děj kolem mne. Moje šaty jsou trochu navlhlé od rosy, ale na to nevrhám ohledy. Poklidně čekám, co se bude dít, až se obloha zatáhne. |
| |
 | U ohně Zamlkle se dívám do plamene ohniště. Jsou to už dva dny.Dva dny plahočení a ani stop po tom koho hledáme.Po tom koho hledáme a koho máme zastavít. Podívám se do svého hrnku.A párkrát s ním zatočím a sleduji výr vody v něm. Jak tohle asi dopadne..A proč jsem byl na tuhle cestu vybrán zrovna já..Já zloděj,kapsář,a případný vrah,ten jenž si vždy pral vše, co chtěl a co potřeboval?? Ten než si vždy vážil těch, jenž byli jeho přátely.. Pak se zadívám na své společníky.Všichni jsme ponořeni do tíživého ticha.Sice jsem zloděj,a vím že ticho je občas dobré,ale někdy taky ne. A zeptám se jich Co jste dělaly před touto výpravou. Nečekám upřímnou odpověď.Můj pohled upoutají oči ženy jenž si říká Zirrika.Hm jak zvláštní.. Napadne mě při pohledu do jejich očí. |
| |
 | Dívám se do ohně a mlčím, stejně jako všichni. Kdo přežije, tak vyhraje. A život stejně nezastavíš. Dva dny potuju kvůli něčemu, čeho si mnoho lidí neváži. Jenže jak se říká, naděje umírá poslední. Podívám se po ostatních. Někdo z nich se třeba nevrátí. Třeba se nevrátím i já, jenže lepší se snažit, než jen čekat. A smrt stejně jednou přijde. Podívám se na Dangaima. Proč otvírat minulost, když tu právě tvoříme budoucnost a přítomnost? Zeptám se ho. |
| |
 | U ohně Co tu k čertu dělám? Jsem prototyp na zpackanej život! Alchymista něco zpacká, bum a je tu Gebrej, Gebrej uteče od alchymisty, bum na obloze je lebka, všichni viděj lebku, bum a Gebrej ji jde zastavit. Nevim jestli má smysl to dělat, bude jenom další bum, nic víc nic míň. Kuknu nahoru a pozoruji kousky žhavého popela jak uhasínají. Jsme jako ty kousky popela, chvíli stoupáme, stoupáme a radujeme se z toho letu, jen abychom na vrcholku, v tom nejlepším zhasli. NE!!! Půjdu proti tomu proudu, já chci zůstat v ohni! Podívám se na Arossiach: Jsou to sestry, minolst, přítomnost a budoucnost. Odeber jednu z nich a rozvrátíš celou rodinu! Mosty nejdou spálit, čas rány nezahojí, jen oddálí bolest, rána se zanítí a bolest nemá konce. Krom toho nebýt minulosti, není ani budoucnost ani přítomnost, pokud ale není budoucnost, skončí přítomnost, jen minulost zůstává. Tvá minulost je tvá nesmrtelnost, ducho zůstává v astrálu, dokud neupadne v zapomění, pak se ztrácí. Proto pokud na tebe mnoho lidí i po smrti vzpomíná, pokud jsou o tobě psány knihy, potom je i duch tvořen ektoplazmou přijmout opět téměř fyzickou podobu a stát se vtělení, ne války, ne smrti, ale svým. Proto jsem tady, a proto jste tu i vy, i když si to ještě možná neuvědomujete. Pak dál koukám do ohně, nečekám že někdo odpoví, ale říct sem to musel.... |
| |
| Podívám se na ní.Proč mě zajímá?? Z tvé minulosti se odvíjí tvá přítomnost..Prostě tě pořád pronásleduje jako stín a neutečeš jí.... A také pro to, že nás do hromady svedl osud. Padívám se na všechny ať jsme byli zloději a občasný vrahy jako já,nebo žoldnéří,nebo mágové,nebo co já vím třeba úkladní vrazi..Na tom nesejte, tím okamžikem, kdy nás určil los.Byli nenávratně změměny naš plány a zbyl už jen jeden a jedno poslání... zadívám se zamišleně do ohně. Zachrana.. |
| |
| Podívám se na Gebreje. Já se nechci zbavit své minulosti. Pouze jí nechci otevírat. A minulost není to nejhorší. Ani tato přítomnost. My jdeme zachraňovat budoucnost i přesto, že může být horší. Jenže pohání nás povinnost. Další věc, které se nezbavíš. Poté se otočím na Dangaima a pokrčím rameny. Když to tedy chceš tolik vědět. Byla jsem kněžka. A ať už tento okamžik říká cokoliv. Stále jí jsem a stále budu. Třeba to byl sám osud, který mě toto celé připravil. Odpovím jednoduše a znovu se zadívám do ohně. |
| |
| U ohniště Pozvedu obočí a kouknu na ní.Jo to chápů já jsem byl a také budu zloděj...A není to o tom co já chci vědět.Ale o tom co mi chceš povědět ty sama..A osud to nepřipravil jen tobě Arossiach,ale i nám ostatnim. Povím po tíchu a sleduji plameny a kousky uhlíku co vyletují z ohniště. |
| |
| Maso se za chvíli nad otevřeným ohňem upeklo a někteří z vás se už nemohli dočkat až strčí to voňavé sousto do pusy. Měli jste už hlad a chtělo se vám spát. Vždyť zítra je také den. Ale kam jít?... Když jste ještě byli na své poslední večeři ve svém městě Helgoset v jedné oblíbené hospůdce, zastavil vás jeden starší muž. Vypadal, jako kdyby už byl sto let po smrti, ale přesto se hýbal tak energicky a mrštně jako laň. "Doufám, že vám chutná, ale nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu vám to, proč jsem tady." oslovil vás a aniž by se zeptal si k vašemu stolu přisedl. "Víte,mám pro vás plán. Určitě nemáte ani potuchy, kde ten mág je, nevíte jak se jmenuje, nevíte prostě nic... " oznámil vám směšně, jako kdyby jste to sami nevěděli. "A tihle místní pobudové vám nic neřeknou." rozhlídne se po hospodě, po vašich sousedech a spoluobyvatelch a uplivne si. "Ale já vám něco řeknu. Hned až vyjdete z téhle vesnice zamiřte rovnou do hlavního města tohohle kraje. Do Xinofugu. Zde si vyhledejte místního ochodníka s veteší. Jmenuje se to u něj... Sakra... Jak se to tam jen jmenuje? ...... Hm.... NO myslím, že nějak u Bílého ucha, nebo co. No prostě ho najděte a řekněte jim, že vás posílá Trubha. A on už bude vědět, co s vámi. TAk se mějte a šťastnou cestu." rozloučí se s vámi a odejte. Ani nepočká na poděkování, anebo na nějaký dotaz. Dveře hospody se za ním rozlétnou a vy jste ho už vícekrát neviděli. Teď tu sedíte u ohňe, který vám nyní slouží jako věc proti nudě, když ho pozorujete a díváte se na vyletující jiskřičky jak vylétávají nahoru do nebes a potom na dobro vyhasnou... Potom, co se najíte a připravíte se ke spánku, domluvíte se nad tím, jak a kdo bude držet stráž. Nakonec se dohodnete a možno říct, že celkem klidně, že se budete střídat po dvou hodinách. Jeden po druhém. Usnuli jste jako jedna báseň. Kdyby to viděl nějaký predátor, snědl by vás jako malá a bezbraná neviňátka. To by ale nevěděl s kým si zahrává. Vždyť vy jste přece jeho poslední záchrana... Ráno Stáváte brzo ráno. Kéž by bylo možno říci, že ranní slunce na vás vrhá čerstvé paprsky. Žádné slunce totiž nebylo. Tato myšlenka vám hodila jednu zajémavou otázku. Kam se podělo tedy slunce, když nevychází a ani nezapadá? Raději jste se ale zase začli věnovat vašim starostem. Jen někteří se vyspali dobře, ale ti ostatní ne. Je to protivné ráno, kdy se neche nikomu vstávat a nikomu nikam jít. Nejradši by jste ještě leželi, ale do hlavního města musíte dojít ještě před setměním. Podíváte se na své koně, které jste přivázali ke kůlu u potoka. Vypadají smutně. Smutně z toho, že dlouho neviděli denní světlo. Kdo za to ale může? Vy víte kdo a vy víte, co s ním máte udělat. Proto musíte vyrazit. Proto nemůžete dlouho do rána spát. Proto musíte být poní síly a energie a chuti zachránit svět. |
| |
 | JE mi z toho ze všeho na nic. Jsem elf a ten potřebuje slunce, tak jako jeho bratři v elfí říši. Ráno vstanu, před všemi. Tiše si sednu do tureckého sedu a rozjímám. Je to vůbec ráno?? To by mohl říci každý. Ovšem slunce není nikde. Jak dluho se budeme honit za tím bláznem, kterému ruplo v hlavě a jen tak poslal slunce k odpočinku? Skončí to vůbec sdobře, jako ve všech bájích mistra Arewa? Ne se už nedočkáme sladkého východu slunce?? Medituji do té doby než se všichni probudí. |
| |
| Ráno Pomalu se proberu a vstanu.Zase ráno..no pokud se to dá vůbec tak nazvat. Podívám se na setmělou oblohu.Hmm tak kde jsi slunce?? Tak zase nic no. Napadne mě, pochmurně a skloním hlavu. Podívám se na své společníky Dobré ráno..Pokud je to teda vůbec možné. Popřeji jim a vydám se k potoku. Na jeho břehu si vodou z něj opláchnu obličej.Až tohle mi trošku zvedlo náladu,vstanu a pohladím svého koně. Zase nás čeká dlouhá cesta,pochmurný den,a hledání tuho mága co to zavinil. S tímto neveselím denním rozpisem se vrátím k vyhaslému ohništi, a začnu do vyhaslých uhlíků šťouchat klackem. A čekám až ostatní budou připraveni vyrazit. |
| |
| Ve snu před rozedněním Tma, temná tma, nic kolem ani ve předu. Mé oči nic nevidí, mé uši nic neslyší. Najednou ten hlas, hlas ženy. Byl jemný a krásně zněl! Přicházel ze všech stran. Chvíli zněl a potom utichl. A znova, pronásledoval mě celou tou tmou, která mě pohltila, ale Já ho poslouchal rád a dodával mi pocit života. Najednou záblesk, bílí záblesk, a ...... hory, les a cesta. Byla tma, jakoby ani slunce nikdy nevycházelo! Život pomalu zanikal..... Potom se obraz začal zrychlovat a zastavil se před......před..... ,, Probuď se......Probuď......" zase ten hlas. Najednou záblesk a všechno zaniklo i s mou přítomností, budoucností, minulostí! Probuzení - ráno Vymrštím se do sedu a nepatrně vykřiknu. Dýchám zhluboka dýchám a ve tváři mám vyděšený výraz. Ten sen! proletí mi hlavou, proč sem tolik vyděšen...... Po chvíli se trochu uklidním a zvednu se. Zhluboka si povzdychnu a protřu si oči, které mám mírně rozmlžené a unavené. Popojdu trochu k ohni, který už vyhasl. Cítím, že mi je zima a chladno. Pohlédnu na oblohu. Žádné slunce ani paprsek, které vydává. Kde je slunce? podivím se a pohlédnu na dým s ohniště. Přestanu dumat nad tím, proč slunce nevychází a udělám si trochu rozcvičku.: Trochu si protáhnu boky a zakroužím hlavou. Jde slyšet mírné křupání,m ale jen nepatrně. Potom si protáhnu nohy tím, že udělám rozštěp a přejdu do šňůry, kterou zvládám až k zemi. Potom se zvednu a jdu ke svým věcem, vytáhnu meč a cvičím si nějaké pohyby, abych se trochu dostal do formy i přes to, že se mi absolutně nechce! |
| |
| Ráno se probudím s úsměvem. Když ale uvidíme potěmnělou oblohu, zkazí se mi i celá nálada. To bude zase den. Prohodím a postavím se. Pořádně se protáhnu. Eöl jen něco zavrčí a pozoruje ostatní. Dojdu pomalu ke svému koni a začnu ho hladim. Přitom mu něco říkám. Několikrát pohodí hlavou, ale smutně vypadá stále. Dojdu tedy k ohni a posadím se. To je zase den. Kdo ví, co nás ještě čeká. |
| |
| Ráno Pohled se mi zvedne od uhlíku do kterých jsem, až do posud rýpal klackem a klacek hodím do ohniště. Pohled mi na okamžik padne na Arkorä který se protahuje.Hmm je obratnej to se musí nechat,ale na druhou stranu.Kdyby nebyl tak už asi nežije. Napadne mě při pohledu na něj. Pak se zadívám do očí mladé kněžky. Jo den to je poněkud zvláštní,ale je v podstatě stejný jako ty předním…. My narozdíl od jiných víme co nás čeká a co nás nemine.. Povím a na tváři se mi, z mě neznámého důvodu oběví úsměv. Hmm jak je to možný, že by se mi zas vracela nálada?? Ale dyť je to už pár dnů co jsem se usmíval na posledy. Napadne mě, když se pokouším přijít na to proč se vlastně usmívám. |
| |
| Zvednu pohled na Dangaima. Nevíš, co nás může potkat. Známe svůj úkol a cíl, ale nemůžeme předem vědět, co leží před námi. Odpovím a zadívám se mu do očí. Pak se zadívám na cvičícího Arkorä. Takhle po ránu a probuzení. Mírně zakroutím hlavou a zadívám se na vršky stromů. |
| |
| Ráno S mirným úsměvem se za zadívám mezi stromy.Známe svůj cíl i úkol a také víme,že nás dnes čeká dlouhá cesta,ale nevíme co nás na ní čeká.V tom máš pravdu Arossiach. Pronesu kouknu se jí do očí a pak spět mezi stromy. Vše vypadá jinak...Tak pošmourně a smutně,žádný spěv ptáků,prostě vše se mění a je ne nás to změnit. Napadne mě při pohledu do lesa. |
| |
 | Ráno Události které se událi jsem přešel mlčením. A to jsem tu teprve několik měsíců.....ale možná bude nějaké krveprolití.... Podívám se po té sebrance Nemám rád podobné mutanty....lidská rasa, ta je ta která má vládnout světu a ne podobné kreatury... Pomalu přejdu krokem šlechtice kolem těchto bytostí Dívám se jak jeden z mála lidí cvičí. V duchu se usměju nad jeho počínáním. Zajímalo by mě jestli jsem tu jediný z vyšších vrstev....mezi takovým povlem..... Podívám se na Dangaima Jenomže to nezjistíme dokud nevyjdeme... nakloním se k němu že se skoro dotýkáme nosy ...že? poté se usměji a oddálím opět tvář Přejdu ke cvičícímu maniakovi Dobré pohyby.... pochválím ho, ale pak dodám ...na bojovníka Pomalu přejdu kousek dál od ostatních, ve svém černém plášti kteří nosí licencovaní vrahové a který vypadá aristokraticky vypadám jako nějaký snob. Je vyroben z té nejlepší látky, která není slyšet když se tře o sebe. Pak se náhle otočím Co kdybychom vyrazili? Podívám se na černého koně opodál, kterého jsem si opatřil jenom z nutnosti, ale který je také díky mým stykům s vyšší třídou jeden z nejlepších. Budu velice šťastný až budu moci jít po svých |
| |
| Podívám se po Williamovi a přimhouřím oči. Někdo by se tu měl začít chovat míň nadřazeně a sobecky. Povím tak, aby to neslyšel. Podívám se po ostatních. Možná by jsme měli už opravdu jet. Čím dřív se tam dostane, tím líp a čím víc budeme mít času, tím míň uženeme koně. Povím už normálně a začnu si balit věci. |
| |
| Ráno Kouknu se po Williamovi a cosi zavčím.Jo vyrazit bychom,už mohly. Povím, zvednu se a začnu si balit své věci.Vždy mi činilo potíže uznávání autorit.Tenhle William mi, až moc připomíná jisté lidi z cechu. Znám ho vlastně jen pár dnů a už mě to jeho chvání začíná štvát.Ale co každej jsme nějakej. |
| |
| Vím že vás nějak netěší, že nám nesvítí slunce, ale hádka je to poslední co budeme potřebovat. Tak se vzchopte a jdeme! Času není na zbyt. Vezmu si své věci, a vyrazím. Já už tedy jdu, a kdo chce něco udělat s tímhle tmavým světem, tak může jít se mnou. A šeptem dodám. Docela bych to uvítal. |
| |
| Otočím se na Falassiona. Jednou se řeklo, že jdou všichni, tak to snad platí i teď. Povím mu a seberu si věci. Hodím je na koně a pak na něj vyskočím. Pobídnu ho do pomalého kroku, aby mě všichni mohli dohnat. |
| |
| Ráno Přejdu k Falassionovi Velice ocenuji vaše odhodlání a vystupování, ale působí poněkud směšně Povím mu přátelsky Poté se podívám na ujíždějící elfku Rychlá holka..... Pomalým krokem přejdu ke koni, poté dám nohu do třmene a vyšvihnu se na koně. Prásknu opratěmi a rozjedu se za ní |
| |
| U ohně Sedím na zadku s pokrčenou pravou nohou a na ní mám položenou pravou ruku. Druhou nohu mám nataženou a levou rukou se opírám o zem. Jsem uvolněný po cvičení a hledím na rozžhavené uhlíky. Dneska jsem docela ve formě, na to, že je tak temný a pochmurný den! Na jednou slyším kroky, šustění trávy a popadaného listí. Podle sluchu soudím, že jsou velmi elegantní a nesou asi hrdého člověka...... Nakloní se ke mě člověk s blonďatými, kudrnatými vlasy a jedním velmi zvláštním, černým okem. Řekne mi velmi pyšným hlasem, který mi opravdu v uších nezní moc přitažlivě.: ,,Dobré pohyby....Na bojovníka!" řekne velmi pyšně a pokračuje v cestě ke svému černému koni, který stojí kousek ode mne. Na jeho slova nereaguji nějak přívětivě.: Mírně pootočím hlavu, ale jen nepatrně, opravdu ďábelsky se na něho zamračím, jak jsem se ještě na nikoho nedíval, v mích rudých očích jde vidět určitý druh vzteku, mé temně černé vlasy vlají ve větru a hladí mne po tváři. Potom, když odchází, se postavím, ale pomalu, abych nepůsobil, že mám na něho vztek a jdu ke stromu, u kterého mám své věci a začnu si je balit. Když mám vše sbaleno, pohlédnu na svého černého koně Sainfäe, který si vychutnává raní trávu pokrytou rosou. Je zjevně velmi chutná a šťavnatá a chutná mu. Dojdu k němu a přehodím mu přes záda své věci a meč připnu ke sponě u sedla, poplácám ho po hřívě a pohladím ho na nose, lysce a krku. Pošeptám mu do ucha: ,,Jen si dej, čeká Nás velká a dlouhá cesta a někdo si nejspíš myslí, že je velký Pán! Za chvíli vyrazíme...." Pak se otočím k ostatním a proletím je očima, jestli jsou všichni vzhůru a živí :), pak nasednu na Sainfä a jedu pomalu k Arossiach, která je předemnou . Když k ní dojedu, pošeptám jí do ucha tak, aby to neslyšel .....William: ,, Někdo bude asi trpě!" Jedu dál vedle ní. |
| |
| Ráno Posbírám si své věci,při tom pozoruji dění kolem sebe.Poté co dám do hromady své věci se pomalím krokem vydám ke svému koni.Vše na něj upevním pak ho pohladím po krku. Tak starý brach ze se vydáme na cestu. Zašeptám mu do ucha a vyhoupnu se do sedla,pak ho pobídnu a vydám se za ostatními. |
| |
| Škodolibě se usměju. Každý se chová tak, jak byl vychován a jak chce. Neměj mu to proto za zlé. Jen je zvyklý na jiný život a snad brzy pochopí hranice, které se nepřekračují. Odpovím. Můj kůň nervózně potřese hlavou a já se jen ohlídnu za sebe. |
| |
| Na cestě Když kolem mne projede Arkora tak mu kývnu na pozdrav, trochu až moc šlechticky. Takový póvl.... Dívám se jak něco šeptá té elfce Ale mládeneček nám dělá do paní elfky....to bych ho asi namíchl kdybych mu ji přebral co? Pomyslím se a popoženu koně takže jedu vedle elfky, když se na mne podívá tak jí pozdravím Buďte zdráva krásná paní..... řeknu jí |
| |
| Buďte zdráv. Odpovím a hodím si vlasy dozadu. Pokud moho poprosit. Nejsem paní. Pak nahodím úsměv. Zrovna jsme se bavili o vychování. Jaký na to máte názor vy? Zeptám se a dám koně víc na volno. |
| |
| Na cestě Usměji se Jistě, výchova je důležitá...někteří lidé vůbec žádnou nemají nebo alespoň ne takovou co by stála za řeč.....slečno vrhnu možná až příliš dlouhý pohled na Arkora Poté stočím oko zpět na elfí slečnu Pdole toho v jakém jsme vychováni prostředí takoví jsme a takové máme výhody.....i nevýhody stále mám na tváři stejný neutrální úsměv |
| |
| Zartím hlavou. Proč odsuzovat jinou výchovu než na kterou jsme zvyklý. Je to pošetílé a sobecké. Odpovím jednoduše. I kůň je vychován podle toho kde žije. Dodám nakonec. |
| |
| Na cestě Podívám se na ní I to je výchovou, nemyslíte? poznamenám a zamrkám |
| |
| Ano ano. Ale snad chápete, co tím chci říct. Zastavím na chvíli koně, aby nás ostatní dohnali a já se napila. Příště budu radši mlčet. Protáhnu si ještě záda a pustim se nohama, dokud můžu. |
| |
| Na cestě Podívám se elfce na nohy Postavu má hezkou jen co je pravda.... Opět zvednu oči Ano chápu..... řeknu a také zastavím Nechcete víno? nabídnu jí |
| |
| Chytnu se znovu kolenama koně, když sklopí hlavu a začne se pást. Podívám se na Williama. Děkuji za nabídku. Sice slunce nesvítí, ale přeci jenom víno kalí mysl a otupuje smysli. A myslím si, že v této situaci to nemáme zapotřebí. Otočím se a pak znovu pobídnu koně. |
| |
| Před cestou Na sedle mého koně, který mě pomalu a zvolna veze do neznáma, mi v hlavě prolétají slova Arossiach, která je teďka ve společnosti toho snoba! Mám trochu sklopenou hlavu a jsem uvolněný, ale přesto i trochu unavený.: Neměj mu to za zlé....Tsss......Si myslí, jaký není borec, když je z kdoví jakého urozeného rodu. Mohl mít všechno, co kdy chtěl a co potřeboval! Nikdy nepodstoupil práci, krom nějakého překládání jeho hadrů a leštění jeho těla, zubů,( a vlasů ). Jeho matka mu beztak donášela všechno, co chtěl a nemusel hnout ani prstem..... Nikdy nepodstoupil to, co Já musel vydržet pro trochu oblečení a dobrého jídla.: Achchch....Ani se mi na to myslet nechce.... pořád mám sklopenou hlavu, ale teď jí narovnám a pohlédnu po pravé straně na temnou a modro šedou oblohu. V očích se mi mihnou slzy, které vypovídají o utrpení, které jsem prožíval ve svém mládí. Byla to nejhorší muka a utrpení, které jsem zažil, a on si myslí, že si bude vyskakovat s tím jeho účesem a zázemím. Tyhle šaty a plášť....kolik mě to stálo úsilí v lese, kolik hodin sekání a práce, abych měl jídlo, kolik ran bičem a zranění od lesní zvěře, která v něm žije, kolik prolité krve, když na náš úsek zaútočila rodina medvědů, kterou jsme asi vyrušili! procházím si myšlenky z mého mládí. Zastavím koně a zavřu oči, ve kterých se objevují slzy. Chvíli se je snažím udržet, ale jedna z nich se utrhla a sjíždí po mé tváři. Doprovází ji mirné vzdechání. |
| |
| Na koni Když se elfka opět rozjede rozjedu se také Chytrá....a co teprve s mojí tajnou přísadou.... pomyslím si když odmítne víno Pozoruji jak Arkora svádí jistý osobní boj. Když poté spatřím zalesknutí slzy na jeho tváři a uslyším jeho vzdech dovolím si promluvit Ano, tato krajina je krásná v tomhle ročním období, nedivím se ,že vás to tak dojalo povím mu neutrálním možná až lehce veselým hlasem Asi má nějaké vnitřní trápení.....velmi rád jej ještě prohloubím..... |
| |
| Zamračeně se dívám na oblohu. Když uslyším Williamova slova, podívám se na něj a pak se otočím na Arkorä. Hodím po Williamovi ještě varovný pohled. Otočím koně a klusem se vrátím k Arkorövi. Zastavím se vedle něj a jemně mu položím ruku na rameno. Co se děje? Zeptám se opatrně. |
| |
| Ve svém stavu zármutku a myšlenek, ke mě dorazí Arossiach. Položí mi svou ruku narameno. Její jemná pokožka se dotkne mého rudého pláště, který je hrubý a drsny. Její dotek mě trochu zaskoči..... Pohlédnu ji do očí. V mých očích jdou pořád vidět slzy, které už pomalu přestávají téct. Chvíli se na ni dívám a po chvíli zase sklopím hlavu. Přestávám vzdychat a slzy přestávají téct. ,, Nech mě chvíli o samotě! Díky za ochotu...." řeknu tiše a jedu pořád stejně. |
| |
| Na cestě O něco více sevřu otěže když vidím jejich jednání Tohle se mi nelíbí..... Vrhnu na Arkora stejný neutrání pohled ale v mém podivném oku se zablýskne vražda Doufám, že se cítíte dobře, nic mi neleží na srdci jako zdravotní a mentální stav naší skupiny povím stále stejným hlasem To je pravda...jenom ten výsledek má být záporný |
| |
| Chtěla jsem jen pomoci. Řeknu potichu a dívám se za ním, jak jede dál. Po chvíli znovu pobídnu koně a jedu si dál sama. Znovu se zadívám na nebe. Chtěla jsem jen pomoci. Třeba je to kvůli tomu, co jsem říkala. Povzdechnu si a začnu dávat pozor na cestu. |
| |
| Na cestě Potichu jedu za nimi a pozuji je,ale větší pozornost věnuji krajině.Tak tichá a tenmá..Něpátelská. To ně napadne když jí projíždím. Kyž zaslechnu ja se William ptá Arkorä,jestly mu něco není tak se na něj zadívám a udiví mě, že se tak chová a že zrovna on. Pobídnu koně a dostanu se tak na úroveň maldé kněžky,vrhu na ní tázaví pohled,ale nic neříkám jen jedu dál a sleduji krajinu kolem sebe. |
| |
| Po zármutku Jedu stále dál i potom, co se mi Arossiach snažila pomoci. Chtěla jen pomoct......Ale mě teď nepomůže......Tohle jen můj svět...... pomyslím si a mírně se pousměji, až to jde trochu vidět. Hrdě pozvednu hlavu, která byla sklopená v zármutku. V mích rudých očích se mi objevuje vztek, vztek, který ve mě vyvolal William. Pozastavím koně. Mírně povzdechnu a otočím koně na druhou stranu. Popoženu koně a rozjedu se zpět za Williama a Arrosiach. Když projedu kolem Arössiach, vyzařuji pocit útěchy a porozumění. Když projíždím kolem Wiliama, vyzařuji pekelný vztek a mé rudé oči si jeho přítomnosti ani nevšimnou. Po slzách ani stopy. Dojíždím zpět k ohništi, ze kterého už zbyl jen prach a vyhaslé uhlíky. Když jsem dojel až k ohrazení ohniště, zastavím koně a vyhoupnu se na sedlo, odrazím se a udělám salto. Dopadnu za ohniště a narovnám se, pak se jen prudce otočím vší silou kopnu do ohniště, které se okamžitě rozboří. Přitom si těžce vydechnu. Pak se skloním a párkrát povzdychnu. Pak si sednu. Chvíli sedím. Hajzl jeden....... pomyslím si a postavím se. Dojdu ke koni a opřu se o něj....Chvíli se ani nehýbu jen dýchám. |
| |
| Zachytím Dangaimův tázavý pohled. Zadívám se na něj a po chvíli promluvím. Proč slova občas zraňují víc než činy? Vím, že doba je zlá a nahání všem smutek. Ale.. Nedořeknu větu a jen zavrtím hlavou. |
| |
| Na cestě Zadívám se na ní. Hmm to je otázka spíš pro kněze a ne pro zloděje,nemylíš??? Ale pokud mohu říct, tak činy se dají předvídat a takovému útoku se můžeš bránit ,ale slovo, to tě nezraní na těle jako útok nepřítele, ale na duši a rána na duši se lécí o dost hůře a o dost déle neš rána na těle..Namyslíš?? Zeptám se jí a zadívám se do jejích očí. |
| |
| Uhnu na chvíli pohledem, ale znovu se mu zadívám do očí. Tohle je otázka pro všechny, pokud někomu záleží na někom. Myslím, že máš pravdu. Sice někdy zůstane jizva po ráně na těle. Ale po ráně na duši zůstane vždycky. Usměju se a zadívám se na krajinu. |
| |
| Na cestě Ještě chvíli jí Máš pravu je to otázka pro všechny.A ta rána na duši může být i pěkně hluboká a nikdy se nezahojt. Pak se zadívám na cestu předmnou.Ale nedá mi to a po nějaké době se zeptám A co vlastně dělá kněžka?? Sice jsme jako malí byl nějaký čas v řádu,ale ne zase tak dlouho. Povím s úsměvem. |
| |
| Usměju se. To zajímá každého. Je to hlavně na jejím zaměření a rozkazech nejvyšších. Se zájmem se na něj zadívám. A v jakém jsi byl řádu? Zeptám se. |
| |
| Cesta Hmm byl jsem malej,ale něco z výkladu kněží mi v hlavě zůtalo,a byl to řád Bíle Suk nebo taky bohyně světla. Pak se na ní zadívám A ty jsi z jakého řádu??? |
| |
| Čekala jsem tu otázku, ale mírně mě to zaskočí. Chvíli přemýšlím a pak se nadechnu. Z řádu Vlčího boha. Řeknu potichu, aby to neslyšeli ostatní. Nech si to prosím pro sebe. Nechci, aby to věděli všichni. Řeknu prosebně a rukou si přejedu po tetování na krku. |
| |
| Cesta Chápavě přikývnu hlavou Jistě. Povím šeptem a pak pokračuji jako nic.Takže jsi velice mocná a vzdělaná mladá elfka. Pronesu uctivě Rozhodně jsi vzdělaná více než by se líbilo jiným. Já jsem sice strávil v řádu jen rok ale jisté vdělání jsem také dostal, a bylo ho docela dost, pak jsem se učil něčemu jinému. Povím s úsměvem Jsem zloděj, na co se stydět za o co jsme. |
| |
| Usměju se. Já jsem v řádu strávila celý svůj život. Hodně jsem se naučila, to máš pravdu, ale byli se mnou problémy to přiznám. Škodolibě se usměju. Byla jsem trošku živější než bylo zdrávo. To se přiznám. Pak nahodím nevinný výraz. A proč jsi v řádu vůbec nezůstal? |
| |
| cesta Usměji se na ní. Pak vytáhnu z kapsi minci a vyhodím jí do vduchu, když mi mice dopadne na dlaň tak jako by zlizela. No já tam šel pro to abych získal nějaké vzdělání,a když jsem ho získal tak jsem šel dál.A navíc by mě život kněze nejspíš nebavi. Pak se jí zadívám do očí a pronesu. Někdo by to mohl brát jako zradu,ale já to beru z jiného úhlu pohledu.Podle mě mi řád dal to nejlepší co mohl a já jsem si to vzal a pak jsem šel,a vátil se k cechu. |
| |
| Zadívám se na minci a když zmízí, uznale se usměju. Já to neberu jako zradu. Každý má svojí svobodu. Tak ať se rozhodne jak chce. Zadívám se na cestu a povzdechnu si. Já na výběr neměla. Neznala jsem dřív jiný život než tento a navíc, jsem řádu vděčná za to, že mě někde nenechali ležet jak prašivýho psa. |
| |
| Cesta Zadívám se na ní a povzbudivě se usměji. Takhle nemluv Povím jí povzbudivě Vždy máš volbu. Tebe vychoval řád, a mě cech zlodějů z hlavního města. Ale to není podstatný, protže ty jsi to co jsi a to ti nikdo neveme.Mohl jsem zůsta v řádu ale já tak neučil a ani v cechu jsem nezůstal.Sice jsem jim v postatě vděčen za život,ale nic víc naučily mě, co mohly a co měly ale tím to končí.Zbytek cesty jsem si určil sám.I když mě to stálo pár ran a kopanců, ale jsem to já a ne to co, ze mě udělal nikdo jiný a vedu takovej život protože chci. |
| |
| Smutně se usměju. Jenže ty takový život znáš. Já žiju celý život tento a jiný jsem nestačila poznat. Nelituji toho, ale chci taky zažít něco jiného než toto. Ale mám také strach. |
| |
| Cesta Pokývám hlavou Hmm jistě to chápu, tak ty chceš poznat něco jiného..hmm. Pak se usměji a odhodím si z boku lem pláště a tam se mi na opasku pohupuje měšec. Kouknu na něj a pak na ní. Tak jo vezmi mi měšec,ty skusíš něco jiného a bude to bez rizika,takže se nemusíš bát. vyzvu jí s úsměvem a nasměruji koně blíž k jejímu. |
| |
| Zasměju se. Pobídnu koně do cvalu. Udělám okolo tebe větší kruh. Pak ho pobídnu do trysku a když jedu kolem něj, vezmu mu měšec. Pak prudce zastavím a usměju se. Hodím mu měšec zpátky a vydám se dál pomalým krokem. |
| |
| Cesta S úsměvem sleduji její počínání a když mi mezme měšec pokývám klavou. Obratně chytnu měšec. A usměji se na ní, pak pobídnu koně a dostanu se na její úroveně. Kounu se jí do očí a zeptám se Tak co jak se cítíš?? zeptám se jí vesele. |
| |
| Skvěle. Odpovím a usměju se. Nedivím se, že sis vybral zrovna tohle. A co na to říkáš ty? Zeptám se s dobrou náladou. |
| |
| Cesta S úsměvem se na ní podívám. Jo práce je to dobrá stačí jen natáhnou ruku a vzít si. Povím s úsměvem No nebylo to nejhorší na kněžku už vůbec ne,,jsi docela šikovná kněžka a pochopilas, že jde o rychlost, ale to není vše musíš to dělat s jistou grácijí,ale tu získáš časem a taky s trochou lásky. Povím a zadívám se jí do očí. |
| |
| Za tohle by mě u nás zbičovali, kdyby mohli. Zasměju se. Pak se mu zadívám do očí. Viď, že mě něco naučíš? Třeba se mi to bude někdy hodit. Prosím. Nahodím prosebný výraz. |
| |
| Cesta Zadívám se na ní Hmm ještě jsem nikoho neučil. Povím Ale proč ne kdýž si to přeješ tak to není problém a navím jak se to může hodit kněžce, ale jak chceš.A ty mi pověz proč by tě za tenkle nevinej kousk bičovaly?? Zeptám se jí s úsměvem. |
| |
| Díky. Radostí poskočim na koni, až kůň vztekle pohodí hlavou a ožene se po mně. Výchovně ho kopnu patama. Pak se znovu zadívám na Dangaima. Protože to odporuje našemu vychování a navíc, aby ostatní věděli, že to myslí vážně. Jenže by se to neodvážili udělat. Bali by se, že by je za to bůh potrestal. |
| |
| cesta Rozeměji se pak se na ní podívám. Tak o tom pochybuji, že by je potrestal, protže vše je na lidech a né na bozích. Povím s úsměvem. |
| |
| Cesta Žvásty, láry, fáry.....nějak moc se jí věnuje....jediná bytost která je mi z těchto simpatická a má úroveň a on po ní zdá se jde...ale pokud nebude chtít přijít o krev tak toho nechá Přiklušu k nim Nechtěli byste tyto...eh.....konspirace přestat řešit? Řekl bych že pro ženu vašich schopností se nějaká zlodějina nehodí....ani v nejmenším...jsou více....společensky neunosné věci a přitom na úrovni řeknu |
| |
| Zasměju se. Jednoho dne jsem se prostě u nich objevila a myslí si, že to něco znamená. Otočím se na Williama. A to jsou jaké věci? Zeptám se. Můj kůň najednou vrazí do Dangaimova koně a odmítavě zařehtá a zastaví se. Znovu do něj kopnu a varovně na něj zakřičím. Arië. Kůň jen zafrká a dá se znovu do kroku. |
| |
| Cesta Podívám se jí do očí Vraždy V ruce se mi objeví dýka a podívám se na Dangaima Poté dýka opět zmizí. Rychlost se velice uplatňuje, zvlášť když je rychlejší jak postřeh..... |
| |
| Zasměju se. Vraždy? Nevidím důvod k tomu, někoho zabíjet ze zábavy nebo někomu vyřizovat účty. Když to ten druhý neumí sám, tak ať se do toho nehrne. Odpovím a pokrčím rameny. |
| |
| Cesta Jistě, zato zlodějina to je vpodstě charita že? Stejně dostávají zakázky jenom od mistrů cechu..... odpovím jí Vraždy jsou alespoň věcí gentlemanů a ne nějakých krys z ulice.... řeknu a vrhnu pohled na Dangaima |
| |
| Dávej si pozor na jazyk. Řeknu potichu, ale varovně. Ne každý sdílí tvůj názor a občas je dobrý nechat si něco pro sebe. Dodám ještě a pak se zadívám na krajinu. |
| |
| Cesta Podívám se na Williama a s úšklebkem povím Hmm tak to má me asi trochu odlišné názory ,ale jak myslíš. A pohled mu oplatím a jedu dál. |
| |
| Cesta Podívám se na elfku Na tomhle není co řešit, zloději se stávají ti co nic jiného neumí než vysávat z ostatních lidí....nebo trestanci.... řeknu stále klidně |
| |
| To bych mohla říct i o vrazích. Povím s provokativním úsměvem. Někdo nám tu překračuje meze. |
| |
| Cesta Zavrtím hlavou Ale kdepak, každý vrah je gentleman, učíme se hrát na hudební nástroje, etiketu a každý náš klient si může být jistý že jej inhumoval někdo kdo dosáhl stejné neli vyšší společenské úrovně...být vrahem je čest...v mnohých městech je již legalizováno naše umění....necháváme stvrzenky....naše ceny jsou vysoké stejně jako naše úroveň, vzdělání a úcta k lidskému životu..... povím jí |
| |
| Cesta Jo ale heská obálka není vše.A určitě je to veká čest pcha.Promě jsou jen něco jako řeznici rači budu zlodějem a zabíjet jen když budu mudet.A ne na obědnávku,a prej úcta k lidskému životu. S těmito myšlenkami jedu dál. |
| |
| Úcta k lidskému životu. Tím, že ho zabiješ na objednávku. To není úcta k jeho životu. Odseknu a zatvářím se, že je tím tohle téma uzavřený. |
| |
| Cesta Usměji se Ale nao, veliká úcta....proto taky požadujeme tak veliké sumy peněz..... odpoví Ale kněží také nejsou úplně svatí že? zeptám se nevině |
| |
| Proč tohle říkáš? Děláme snad něco lidem jako vrazi? Bereme jim jejich životy? Zeptám se s přimhouřenýma očima. |
| |
| Cesta Zavrtím hlavou Berete jim vlastní vůli, ve jménech bohů děláte věci které jsou mnohdy horší než zločiny, inkvizice, odpustky, zabavení, oběti.... začnu odříkávat |
| |
| Cesta Hmm máte spíš úctu k penězum, než k životu. Poznamemá a zadívám se na mladou kněžku. |
| |
| To není pravda. Zavrčim. Kdyby inkvizice věděla o mé víře, bez okolků by mě zabila. Řeknu zvýšeným hlasem. Pobídnu koně a přejedu dopředu a jedu dál sama se sklopenou hlavou. |
| |
| Cesta Dojedu elfku To je z další věcí kněžích.... poznamenám Ale vy jste jiná než ostatní kněží a kněžky....spíše jako...hraničářka odevzdaná vyšší moci.... řeknu jí |
| |
| cesta Hmm Jen poznamenám a přitánu oteže toni, takže se dostanu za ty dva a bedlivě sleduji. proč by jí inkvizice upalovala je přece kněžka..Někdy se jí na to zeptám. A zadívám se jí na záda. |
| |
| U ohniště Po krutém rozkopnutí ohniště, nepociťuji žádnou bolest. Ve vzteku, který už pohasl, jsem si sedl na zem a chvíli se klidnil. Pohlédnui na tojci, která se baví předemnou. .Zdá se, že si chlapec příjde na své! Ale co, ať si užije! plácnu ze vzteku a postavím se. Dojdu pomalu ke koni. Pohladím ho po tváři. Jeho velké oči jsou klidné. Níhle si všimnu Zirriky, která stojí vedle. Otočím se a dojdu k ní. ,, Jakto, že jsi ještě tady?" optám se jí. |
| |
| Otočím se na Williama. To říkají mnozí. Proto se nemůžu stát nejvyšší kněžkou. Odpovím, jako kdyby mi to bylo jedno. Někteří se stát knězi neměli. To příznávám, ale proto nemusíš obviňovat všechny. |
| |
| Cesta A tak si stále říkáš zda jsi udělala dobře, zda jsi odpovědná nést tuto zodpovědnost.... poznamenám neutrálně U nás je to jiné, pokud nejsi dobrý na to být vrahem...nejsi vrahem....ani živým...... řeknu bez emocí |
| |
| U nás jsou jiné zvyky. Neznemožňuju vaše, tak ty zase neznemožňuj naše. Řeknu odtažitě. Otočím koně a obratem srovnám krok s Dangaimem. |
| |
| cesta Hmm jak podivní co. Pronesu a povednu obočí. Jaký štěstí, že kněží nevražní pro zábavu. |
| |
| Cesta Když se vedle mě oběví Arossiach usměji se na ní. Hmm tak debata o vrazích tě omzela?? Zeptám se jí. |
| |
| Povzdechnu si. Ano. Nepochopím to jejich vraždění. Pravda, že někteří kněží zabíjejí nejen pro zábavu, ale i jako povinnost. U nás to tak ale není. Jedno pravidlo říká, že přežije jen nejsilnější. Ale to nám nedává důvod k vraždění. Odpovím. |
| |
| Cesta Jen přikývnu Jo máš pravdu, nani mě se nelíbí jejich povolání to radči budu krysa z ulice, než li vrah.Je teda prvda, že jsem už par lidí zabil,ale jen pokud nebolo vyhnutí. povím a kounu se na ní. |
| |
| Usměju se, zadívám se mu do očí a zavrtím hlavou. Nejsi krysa z ulice. Jenom proto, co jsi to neznamená. Máš víc česti, než kdokoli jiný. Neříkej to prosím o sobě. Odpovím a znovu se usměju. |
| |
| Cestu Usměv jí oplatím Děkuji většina lidí zloději opovrhuje jako támhle náš přítel. A zadívám se na Williema.Pak se zadívám na ní A proč jsi tvrdila, že by tě inkvizice upálila diť jsi knězka ne?? Zeptám se jí. |
| |
| Sklopím zrak. Ano ale jsem kněžka téměř všemi zavrhovaného řádu. Lidé mají strach z vlků a přidávají jim vlastnosti, které nemají. O to víc se bojí Vlčího boha. Odpovím a znovu se mu zadívám do očí. |
| |
| Cesta Podívám se na ní. Lidé se bojí spousty věcí, a je to jen z nevědomosti a mají strach z pověr.To je celé a navíc mě se vlk vždy spíš líbyl je to nádherý i když nebezpečný tvor. Povím jí s úsměvem |
| |
| Usměju se a odhodím příliš dotěrné vlasy dozadu. Tím odkryju svoje tetování na krku. Je to divoký tvor plný svobody. A není zas tolik nebezpečný, když mu někdo nedá důvod být nebezpečným. Řeknu a stále se na něj dívám. |
| |
| Cesta Usměji se na ní Jo a nebo bokud nemáš tu smůlu a jsi jeho oběd, ale stejně je nádhernej a ty jeho pohybi zadívám se jí na tetování Co zobrazuje?? Zeptám se zvedavě. |
| |
| Pokud je hodně hladovej, tak asi tak skončíš. Zasměju se. Pak si rukou přejedu po vytetované vlčí hlavě. Vlčího boha. Povím s úsměvem. |
| |
| Cesta Trochu se v sedle nakoloním abych si to tetování líp prohlídnul. Pak se jí zadívám do očí Je stejnej fešák jako jeho vci. Povím s úsmevem A jedna jeho kněžka. Dodám s úsměvem |
| |
| Začervenám se a na chvíli se zadívám do země. Pak se mu zadívám do očí. Řekni mi něco o sobě. Nahodím prosebný výraz. |
| |
| Cesta S úsměvem se na ní zadívám. Jak je dctěná libost. Tak tak otce jsem nepoznal byl elf a matka prostitutka, odmala jsme vyrůstav v cechu rok jsem byl v řádu,a pak jsem se vrátil do cechu a tam se za mě stal zloděj.Ale město jsem po nějaké době opustil,a od té doby putuji světem a živím se jak se dá.. Povím s úsměvem. |
| |
| Na cestě Zpomalím koně abych se dostal k elfce a té pouliční kryse, jenž je hanbou pro lidstvo Ahojky, je to soukromý sraz etninských menšin nebo se může přidat každý? zeptám se podívám se na elfku a na Dangaima Koukám máme tu elfku, krysího humanoida ale člověk vám tu chybí.....velmi rád to místo přijmu..... řeknu Poté se podívám na červenající se elfku, načež se obrátím ke krysounovi a pošeptám mu Být tebou, klidnil bych hormony, nebo a to říkám opravdu nerad, tě budu muset zabít.....stali se z nás dobří přátelé tak proč to kazit, že? oddálím se od něj a usměji se |
| |
| Zavrčim na Williama. Neurážej. Vyhodim jednu nohu ze třmenu a kopnu ho do nohy. Pak vyhodim i druhou a přeskočim za něj na koně. Dám mu ke krku dýku. Přestaň přede mnou někoho urážet. Procedim mezi zubama. |
| |
| Cesta Hmm jistě proč to kazit,kdýž já jsem jek krysa co.. Povím Williamovi Hmm tak aspoň někdo tě považuje za člověka. Pal se zadívám na kněžku Jo to teda je,ale mimulost si člověk nevibere že?? Zeptám se jí |
| |
| Cesta Ještě než mi ke krku dá dýku vytáhnu já svou a její ránu dýkou blokuji. Chytnu ji za ruku a nakloním se k ní Jste vznešená dáma...nezahazujte se s těmi kteří vám za to nestojí zašeptám jí Poté jí pustím ruku |
| |
| Chytnu se za ruku a promnu si jí. Sama dokážu rozhodnou, kdo mi za to stojí a kdo ne. Řeknu a pak znovu přeskočím na svého koně. Přejedu, abych měla po boku Dangaima. |
| |
| Na cestě Přijedu blíže k Dangaimovi Copak je to? A umí to nějaké triky? mluvím na něj jako na zvíře Poté se usměji a jenom řeknu Doufám že to umí sedni a zůstaň poté se opět přiblížím více k elfce |
| |
| Cesta Jen se ušklíbnu jeho řečem,ale jinak si ho vešímam. Jo umí to nějaký tryky |
| |
| Přitáhnu koně, aby zase nezačal vyvádět. Znovu vyhodím nohu ze třemenu a pořádně Williama nakopnu. Už překračuješ svoje meze. Řeknu naštvaně. |
| |
| Na cestě Nechám se kopnout. Prosím, jednejte tak jak se na vaše postavení sluší...mám dojem že vám ta nepříjemná společnost narušuje vaše jinak skvělé vzezření povím klidně Asi bych si měl zkontrolovat měšec..... řeknu ...naštěstí jej nenosím u pasu....pro podobné případy |
| |
| Ještě několikrát ho kopnu. Pak začnu naštvaně zrychleně dýchat. A my by jsme si měli dávat pozor, aby nám třeba nějaká dýka neskončila v zádech. Odpovím. |
| |
| Na cestě Nemám za vás zaplaceno......to není elegantní....ačkoliv tady za mistra zlodějů bych bral i hrst bukvic..... odpovím jí A byla byste velmi laskavá kdybyste mne přestala kopat začíná to bolet..... |
| |
| A co je teda podle vás elegantní? Zeptám se a naposled ho kopnu. To byl účel, aby to bolelo. Dodám ještě. Pak zvednu uraženě hlavu. |
| |
| Cesta S úsměvem nad jeho poslední poznámkou podotknu. Ale přece by se mistr vrah nezbízav takovím povlem jako je krysa z ulice. |
| |
| Na cestě Podívám se na Dangaima Zabít zloděje co okrádá a je parazitem společnosti, to není ani trestný čin, ale spíše dobročinost, dalo by se tomu říkat....sólo kapr poté se podívám na elfku Jednat jako gentleman....na úrovni....... odpovím jí |
| |
 | cestou necestou Nepočítám dny, protože nemám za potřebí počítat noci. Od doby kdy jsem byla vybrána pro jakýsi to úkol. Zachránit ostatní a stát se kýmsi. Nic víc v tom nevězí. při cestách se dovědět mnoho informací, ale při tom nevyslechnout odpovědi na otázky. Xinofug, co tam mne jenom čeká? Lehce se patami zapřu do koňských slabin. Černý hřebec pohodí hlavou a přejde z kroku do klusu. Moc dobře vím, že jsem je neměla nechat ujet tak daleko, ale co naplat. I omyli se stávají. Hold nikdo není dokonalí. Těch dnů, které jsem s nimi strávila nebylo nikterak požehnaně. Ale snad se Lunár nade mnou smiluje. Jak se tak probírám svými úvahami a krajina kolem mne plyne v různých odstínech a s vůni života povzdechnu si. Slunce nevychází? nedovedu si představit, že přijde konec utrhnu větev a začnu jí pomalu loupat. nějak ani nevnímám, že kůň přešel opět po kroku. Pohybuji se v sedle a občas nakouknu do sedlových brašen kde se na mě usmívá pár mých milovaných zbraní. Vítr si pohrává s přírodními vůněmi stejně jako s mými vlasy...Ne, tohle nemůže být konec.... Škubnutím zastavím hřebečka. Pravá zadní noha mu zůstane vyset ve vzduchu jak nestihl dokončit krok. Zadívám se před sebe kde se vesele vlní dým stoupající z ohniště. Když nahlédnu přes křovisko, vidím že tábor obývá známá tvář. Přeci jen při mě Lunár stojí. Zdá se, že i Arkorä si mě všiml. Usměji se a kývnu k němu. Kde je zbytek? To tě tak brzy opustil? Ale z jeho rysů usuzuji, že se vypravil napřed. proto ani nesesedám z koně. Nuže, vyjedem za nimi? a bedlivě si muže prohlížím. Sice je vybraný pro záchranu stejně jako já, ale ještě si nestihl získat mou důvěru. Čekám v koňském sedle a když shrabe ohniště a sbalí si věci, společně pokračujeme za ostatními. |
| |
| Urážet někoho není elegantní a už vůbec ne na úrovni.. Prohodím naštvaně. Raději se zadívám po okolí. |
| |
| Na cestě Usměji se na elfku Já neurážím, já pouze konstatuji odpovím jí |
| |
| Ve vašem případě to není moc velký rozdíl. Podotknu a ještě jednou si promnu ruku. |
| |
| Na cestě Podívám se na ní Ale kdepak, urážky slouží k tomu aby někoho očernili, to já nedělám, já pouze říkám jak se věci mají..... odpovím jí a podívám se jí na ruku Bolí vás ruka? |
| |
| Z vašeho pohledu. Tak buďte někdy hodný a berte i názory jiných. Zadívám se na ruku a pak zase na něj. Jo a z čeho asi. |
| |
| Na cestě Podívám se na ní překvapeně Oh, promiňte ale přeci jsem se nemohl nechat podříznout, možná jsem byl moc hrubý, což mne mrzí...... |
| |
| Kdybych chtěla opravdu někoho zaříznot, tak neskáču na jeho koně. A jestli tohle byla hrubost, tak urvání ruky nechci radši vědět. Odpovím. |
| |
| Na cestě Takové věci já nedělám, ještě jendou se omlouvám, jednal jsem nejspíše ukvapeně ale vy byjste jistě nejednala jinak..... řeknu a usměji se |
| |
| Cesta Jedu tiše vedle nich,ale po nějaké době sponmalím koně a jedu za nimi. A pokoušim se představit co vidí William elegantního na zabájení. Co je kruci elegantního na tom se dívat jak někdo umírá s mojí dýkou v zádech. To budu rači zlodějská krisa. Něž bejt vrah. Pomyslím si a zadívám se na krajinu o kolo mě. Vzpomenu si na jednu hru co jsem hrával jako malí zloděj. A na tvári se mi ukáže úsměv. To je ono. A zadívám se na její záda. |
| |
| Možná že bych jednala stejně. Jenže já neprojevuji tolik hrubosti. A navíc, své kůže si docela vážím. Zadívám se na oblohu. Aby už bylo konečně světlo. Začíná mi tohle už docela vadit. Já si tu přemejšlim o neby a nám zatím ubýhá čas. |
| |
| Cesta Jdu dál tiše a dívám se kolem sebe. Můj pohled upoutá nějaký pohyb na mé pravé straně ve kterém poznam osamoceného vlka, na chvíli se na me zadívá a pak zmizí v lese. Jen se usměji a dál přemítám o věcech dávno minulích. |
| |
| Zastavím na chvíli a napiju se. Rozhlédnu se okolo. Podivný to den. Podivný to den. Řeknu do prázdna a znovu pobídnu koně. Když jsem dál od Williama, tak ho dám víc na volno. |
| |
| William, Dangaim a Arossiach už dávno vyjeli a získali si tak menší náskok nad ostatními. V té tmě se ale rychle ztratili z pohledu jejich "přátel", ale věděli, že jsou dost schopní na to, aby je dohnali. Místo toho, aby drželi pospolu a přemýšleli o té kruté budoucnosti, co jim leží u nohou, tak se navzájem uráželi a pošťuchovali. Začal vát silnější vítr a v dálce začalo hřmít. Na denní obloze zmizeli všechny životodárné hvězdy a i oba dva měsíce se raději skryli za temné mraky. Přesto ale dávali naději. Naději, že to slunce, které jim dává světlo tam někde za tou temnotou je. Později se i ti největší opozdilci vyhoupli na svého koně a ujížděli potemnělou krajinou. Jeli dlouhou dobu po temné mýtině až dorazili na kraj lesa. Věděli, že ať už je den nebo noc je tam nbezpečno. Zubožená a zmutovaná zvířata by udělala všechno proto, aby si do tlamy dali cokoli, co by se dalo jíst. Jiná cesta ale do hlavního města nevedla. Proto jste se museli dát touto cestou. Objet les by totiž trvalo několik dnů a projetí lesem pouhých pár hodin. Každopádně rozhodnutí bylo na někom jiném. Na vás. Podívali jste se znovu na oblohu a zahleděli se hlouběji do tmy. Kdo ví jestli je teď opravdu den nebo noc. Vždyť sluneční hodiny teď byli za potřebí jako klobouk proti slunci. Co nazmar, co kdo mohl dělat? Vy. Jedině vy to můžete změnit a proto je třeba si to uvědomit. Jak ale tuhle zkázu můžete udělat, když ani pořádně nevíte, kam máte jet a co dělat. Snad vám více řekne prostředí hlavního města. Měli jste tušení, že to tak bude. Snad jo. Ale kdo ví? Téměř všichni jste se shromáždili u vjezdu do lesa, jen čekáte na pár lidí, kteří jeli hned za vámi a potom jste se rozhodovali, co dál. |
| |
| cesta Plyne pomalu, jako kačenka po vodě. Pobízím koníka a občas kouknu na cestu, aby nedošlo k případnému klopýtnutí. Můj tichý společník nejspíš jede vedle mě a stejně jako já je zabraný do vlastních vzpomínek. Tak jako tak prve musíme potkat ostatní a připojit se k nim. Zdá se, že tento úkol máme za sebou. V dálce vidím obrysy tří jezdců. Matně si vzpomínám na jejich jména tak jak byli vybíráni. Popoženu černého hřebce kupředu a za okamžik je vítám zdviženu rukou. Těší mě, že mohu opět cestovat po vašem boku pozdravím ostatní dobrodruhy a zaujmu se svým koněm volné místo po jejich boku. |
| |
| Vždy když zahřmí, tak můj kůň nespokojeně potřese hlavou a zafrká. Raději si vytáhnu meč a položim si ho na nohy. Pak se otočím na Zirriku. Zdravím, zdravím. Odpovím jí a zadívám se do lesa. Máme snad jinou možnost? Zeptám se všech. |
| |
| U lesa U lesa zvednu hlavu a zadívám se jak blesky křižují oblohu. Hmm tak to je bezva Pomyslím si mrzutě, když v tom mě z úvah vytrhne Zirrika a zbytek našich společníku. Zadívám se na Zirriku Zdravím. Pohladím koně a zadívám se do lesa. Když Arossiach prohodí něco o možnosti zadívám se na ní a odpovím jí ne nemáme, tak snad abychom jeli ne?? Tím že tu budem stát nic nezískáme. Povim zadívám se na všechny přítomné a pobídnu koně směrem k lesu. |
| |
| Chtěla jsem tím jen naznačit nenápadně, že není. Podotknu a pokrčím rameny. Když už jsme všichni, raději schovám meč a pobídnu koně. Pak srovnám krok s Dangaimem. Jindy by mě těšilo tohle počasí. Ale když vím, že se to nezmění, tak z toho radost nemám. Řeknu potichu. |
| |
| Les Přikívnu. Jo noc taky se mi líbila, pracoval jsme v ní, ale já vlastně pracoval i za dne, ale teťkon bych byl za ten tedn vděčnej. Ta věčná noc mě už štve.. Povím mrzutě. Pak se na ní zadívám Jo viděl jsem po cestě vlka. Povím jí vesele. A Ještě se chceš naučit krást měšce?? Zeptám se jí s úsměvem. |
| |
| Věřím, že ještě zažijeme tu krásnou noc., kdy měsíc jasně svítí a vane chladivý vánek. Řeknu s úsměvem a zadívám se mu do očí. Opravdu jsi ho viděl? Může to znamenat mnoho věcí. A samozřejmě že stále chci. |
| |
| Les Dívám se na ty dva ...a krev teče proudem..... doplním elfčino popisování noci Poté řeknu na jejich mluvu a vlkovi Jo třeba že je nablízku maso..... Poté se přesunu blíž k nim Ó mohu se koukat? Prosím prosím....... |
| |
| Les Upřeně se jí zadívám do očí. Jistě,asi hodino jízdy nazpět, jsem si ho všimnul a on me. Zastavil se kouknul na me a zmizel v lese. Povím jí s úsměvem. Zase odhodím lem pláště a ukáži na měšec. Tak mi ho zase vem,ale tentokrát nevižívej rychlosti koně, ale své nemusíš bej, tak rychlá abys ukradla měšec chce to jen trochu obratnosti hele. Dopovím a přejedu rukou v blízkosti měšce, ale když ruku odtáhnu měšec už není na svém místě, ale u mě v ruce ukáži jí ho a, pak měšec připevním nazpět tam kde byl předtím. Asi tak. Povím. Skus to Vyzvu jí. |
| |
| Na okraji lesa Jedu docela rychlím tempem vedle Ziriky a začíná hřmít a chystá se k bouřce! Sanifäe je klidný,hromy ani blesky pro něj nejsou nic zvláštního, neboť ve vesnici byly bouřky velmi často. Vlasy mi v silném větru zakrývají oči a poletují po tváři. Před námi se objevuje les. Jeho stromy se pod silným větrem kroutí až se některé špičky dotýkají země. Na okraji lesa jsou vidět známé tváře, které jely napřed. Pomalu se k nim blížíme. Když jsme dojeli až k nim, Zirrika je okamžitě pozdraví. Arosiach a Dangaim zareagovali, ale William jako vždy nic! Pohlédnu na ně. Zvednu ruku a zamávám jim, přitom se mírně ukloním, ale jen hlavou. Uslyším diskuzi o tom, jestli máme jít do lesa nebo ne. Když nemáme na výběr, tak tam budeme muset jít. Vytáhnu si svůj dlouhý meč. Spustím ho šikmo sedle sedla a popoženu koně k jízdě. Pomalinku kráčím do lesa. |
| |
| Nevšímám si Williama. Pozoroval tě. Vlčí pohled je hypnotizující a vyzívající. Není radno dívat se mu do očí dlouho. Odpovím a zadívám na jeho schopnosti. Zamračím se. Tohle je nemožný. Ukaž mi to ještě jedno. Poprosím a znovu se usměju. |
| |
| Les Měl nádherné oči a navíc skoro hned zmizel. Povím a pak se usměji a ukáži jí to ještě jednou, ale pomalejí. Pak ho zavěsím na své místo. Asi tak, ale jde to i kat, že za něj prostě škubneš, ale pak ve větčině případu muší mít rychlé nohy. Povím s usměvem a škubnu za měšec a ten mi zůstane v ruce opět jí ho ukáži, a zas ho vrátím na své místo. |
| |
| Z lesa se ozve vytí a nelidský křik něčeho, co nemůže být normální. Zvedne se silný vítr a začne hustě pršet. Jeden blesk následuje druhý. Doprovází je hlučné hřmění. Vždy se na chvíli obloha rozsvítí a pak opět zhasne. Pak vás ohluší hrom. Déšť je studený a velmi nepříjemný. Je to jako kdyby země brečela.... |
| |
| Rychle vytáhnu meč a zadívám se směrem, odkud se ozval křik. Když začne pršet, natáhnu si přes hlavu kapuci od pláště. Podívám se na Dangaima. Myslím, že tohle raději odložíme na příhodnější dobu. Zadívám se po okolí. Spustím meč podél sedla a pozorně se rozhlížím. |
| |
| Les Jo taky mam ten pocit. Povím a nasadím si kapucu aby mě alespon trochu chránila před rozmary počasí. A mé oči se začnou rozhlížet a hledat náznak nebezpečí. |
| |
| Les Povzdechnu si Konečně se něco děje..... Dívám se na Dangaimův výklad Učitel všech učitelů, cechy třeste se.....ještě pár vašeho druhu a můžeme zavřít školy.....a otevřít místo nich sanatoria..... Chtě nechtě musím ale něco uznat Ale na zloděje jste celkem rychlý...ne jako vrah...ale dost..... je vidět že to říkám nerad |
| |
| Vytí se ozve znovu, tentokrát ale dál od vás než před tím. Ten nelidský "křik" se ale ozve přímo před vámi.... ....Prší čím dál víc. Země uvadá. Čas plyne jako voda. A vy tu nevině stojíte. Vrah, zloděj, mnich, šermíř, čarodějka a další druhy lidí, které spojuje snad jediné a to sice úkol zachránit svět. V jednom srdce plane nenávist. V druhém láska a v třetím nejistota... Co se to děje? ... Vzduchem zavane smrtící pach. Pach mrtvoly... Zdá se, že je to čerstvý pach, i když nikdo nikdy neví. |
| |
| Les Ohrnu nos Libě to tu zrovna nevoní a ten křik taky není zrovna jako symfonie smyčcového orchestru..... řeknu Co se mě týče ten pach by bral kdyby pocházel z jednoho nejmenovaného lapky.... Řekl bych že toto není nic pro nás.....k čemu si zbytečně špinit ruce |
| |
| Les Jen se ušklíbnu jeho slovům. Děkuji ti za ty slova. Povím. Pak se skloním ke svému koni a zašptám mu pár slov na uklidněnou a zase se zečnu rozhlížet po oklolí. Jo máš pravdu dvakrát to, to zrovna nevoní. Poznamenám k Williamovi A pobídnu koně k další cetě,sice se mu moc nechce,ale nakonec udělá co po něm chci a jde dál lesem. Já se rozhlížím po okolí a hledám sebemenší náznak hrozby. |
| |
| Prudce zastavím koně. Přichází konec všeho. Zem pláče a chce být znovu osvobozena. Zvířata hynou, kvůli temnotě. Konec se blíží. Odpovím a chytnu pevněji meč. |
| |
| Les Podívám se na Arossiach Krásné shrnutí....ale raději bych věděl co je to tam ve tmě..... Když se kůň trochu vzepře zašeptám mu tajné koňské slovo které jsem obdržel i s koněm. Ten se rázem uklidní i když se po mně divně kouká. |
| |
| Cokoliv. Mrtví se chtějí pomstít za bolest. A v této době zvlášť. Nezáleží jim, koho zabíjí. Chtějí se jen mstít. Odpovím Williamovi a opatrně vyjedu dál. |
| |
| Les Usměji se Pro takové případy nosím také stříbrné dýky..... vcelku klidně jedu dál s pocitem že to co tam je bude stěží horší než situace tady Raději ji uvidím mrtvou než v rukách toho bandity....... pomyslím si |
| |
| Dangaim se začne prodírat hojnými porosty lesa. Jakmile vstoupí dovnitř pohltí ho svět lesa a jako kdyby ostatní svět zmizel. Ohlédneš se. Uvidíš za sebou Arossiach. Před tebou stojí malá skalka a jinak jsou kolem tebe stromy. Za skalkou uslyšíš povzdech. Někdo tam pláče... Všichni pláčou.... |
| |
| Les když dojedu ke skále a zaslechnu pláč. Seskočím z koně a chytnu ho za otěže a do volné ruky si vezmu jednu ze svých dýk a pomalu obcházím skálu. A thedám zdroj toho pláče. |
| |
| Dangaim, ale i ti ostatní, co se vydali po jeho stopách Obcházíš pomalu a ostražitě skálu. Je vidět, čím se živíš a vypadáto, že to děláš dobře. Co ale je takové jak to vypadá? Když vyjdeš z poha jedné stěny nespatříš nic. Když se ale znovu podíváš, spatříš tělo malé holčičky. Je bledá a špinavá a klepe se zimou anebo strachem. Není jí vidět do tváře, protože jí má položenou v dlaních a vzlyká. Sedí holka u skály, nedívaj se ty na ní.... Je to smrt, či varování Nebuď drzí ty na ní Sedí holka u skály.... a pláče |
| |
| změna Rozhlížím se kolem sebe, ta změna mi vůbec nepřišla vhod. Naslouchám rozhovoru ostatních a když je Dangain polapen neznámem, hněvivě se zamračím. A tohle má být zase co? dívám se kolem sebe, déšť stéká po mých šatech a jsou stále těžší a těžší. Pevně uchopím koňské otěže a popoženu koně kupředu do neznáma i když se cuká a příliš se mu nechce. |
| |
| Podívám se na Dangaima co dělá. Jestli on se nezbláznil. Pomyslím si a zamračím se. Kůň se mi najednou zastaví a nechce jít dál. Zadívám se na Dangaima. |
| |
| U skály Potichu dojdu za dolčičku a poslechnu si její poseň pak schovám dýku a oslovím jí. Pojť sem děvče už se nemusíš bát. A pozorně si jí prohlížím. |
| |
| Les Držím se u Arossiach Pohled mi mimoděk sklouzne na její nožky po kterých stékají pramínky vody Nádherné, je to až neuvěřitelné že mi připadá nějaká elfka atraktivní...... Poté tvednu pohled výš a sleduji celé její tělo No na té se musela příroda vyřádit..... pomyslím si pak se ale vrátím do vražedného soustředění |
| |
| Skála stínů Holčička přestane plakat a je chvíli ticho. Už se ani neklinbá ze strany na stranu. Stále má tvář schovanou v dlaních... Byl to dobrý nápad jí oslovit? ...Najednou zvedla hlavu a vzhlédla ti do tvých zlodějských očí. Měla je rudé jako slunce při úplňku. Otevřela pusu a z ní se ozval onen nelidský křik. Nevypadala zrovna přátelsky a vyděšeně, spíše naopak. Jako stín smrti... |
| |
| Náhle uslyším onen křik, seskočím z koně a běžím za Dangaimem. Když spatřím, to co on, tak se na chvíli zarazím. Smrt je všude. Řeknu a začnu ho tahat za ruku pryč. |
| |
| Les Náselduji pěšky Arossiach Dívám se na ten výjev, podívám se na zloděje Nějaká tvoje příbuzná? Nevypadá to zrovna nejlíp, ale stříbro by mělo zabrat...doufám |
| |
| Skála Tak to nebyl dobrej nápad Uskočím do zadu a zadívám se jí do očí. Jsou rudé. Pak se přemůžu a i přez křik udělám krok nazpět. A znovu na ní vlíděn promluvím. Jen klid nikdo ti neublíží,jen klid. Byl to dobrej nápad. Pak se podívám na kněžku která mě chce odtáhnout a povím jí. Jo je a my jí musíme čelit. Povím a zadívám se jí do očí. Běž hlupáku. Nadávám si,ale cisi se mi na té dívence zdá zajímavé. |
| |
| kdesi jelikož stojím kousek za Dangaim téměř nadskočim když holčička zaječí. Probodnu jí nepřátelským pohledem a pomalu vytasím čepel. Být tebou, moc se s tím nemazlím syknu na Dangaima a pomalu dojdu až k jeho boku. Holčičku nespouštim z očí. |
| |
| Hlupák, co si hraje se smrtí Podívala se na tvoje břicho, Dangaime. Hleděla jako by skrz tebe, někam do nepříčetné dálky. Znovu otevřela ústa a silně se nadechla. Ale křik se neozval. Hleděla vykulenýma očima do dálky a houpala se dopředu a dozadu. Jako malá a ubohá holčička. "Nechoďte tam! NECHOĎTE TAM!" vykřikla tak, že to ani nemohlo patřit vám. Potom se, ale znovu zahleděla do Dangaimových očí. |
| |
| Skála Že by posedlá? Nejjistější je když jim usekáte hlavy..... dívám se na Dangaima Myslím, že bychom měli nějak reagovat....buď jí zabijeme nebo odkráčíme.....co se vám zdá lepší? zeptám se vesele |
| |
| Skála Zadívám se do jejích očí a vlídným hlasem se zeptám Kam nemáme chodit,a co nás tam čeká?? Zeptám se jí |
| |
| kdesi Dívám se na holčičku a přemýšlím. Skoro to vypadá, že je v nějaké agónii, ale když už se jí dotknout tak tímhle a podívám se na svou čepel. Přece jen se velmi přemůžu a přikývnu souhlasně na Arossiachinu otázku. |
| |
| Smrt si nehraje, smrt si bere. Řeknu a zadívám se po ostatních. |
| |
| Vy hloupí... Holčičky pohled nyní padl na Arossiach. " A jako první si vezme tebe!" vykřikne na ní a Arossiach padne na zem. Holčičky pohled teď padne na Williama. "NECHOĎTE TAM," vykřikne znova a prohlíží si Williama a zastaví se u jeho oka. Vidí v něm svůj obraz. Svou smrt..... |
| |
| Skála Dívám se na holčičku a udělám jeden krok k ní To je varování nebo hrozba, moje malá mrtvá přítelkyně....nebo snad bánší? zeptám se jí a dívám se na ní se stálým úsměvem na rtu Pečlivě se připravím reagovat abych se objevil za ní s tasenými stříbrnými dýkami kdyby snad chtěla něco dělat |
| |
| Skála Když dívenka začne mlujit o smti. Zavrtím hlavou. Tohle nikam nevede. Povím a vyhoupnu se do sedla. Já nevim jak vy, ale já slyšel dost. Povím ze sedla koně. asi bude nejlepší odjet. Navrhnu jim. |
| |
| Vy si nedáte pokoj! Zahledí se na Williame přesvědčivým pohledem. Její oči jsou naplněni zlobou více, než před tím. "Bratře!" pronese tiše. Potom se opět podívá na Dangaima, ale její pohled se zastaví na Zirrice. "NECHOĎTE TAM!" |
| |
| Skála Dobrý, jsem bratr přízraku.....to je dobře nebo špatně? Podívám se na ní Sestro....přestaň již mluvit v hádankách, mluv jasně jako zvon zvonící umírajícímu na cestu poslední....ten jsem slýchával často....po každé splněné zakázce...... řeknu jí a nedám si pokoj, ta malá mě zaujala |
| |
| kdesi Vše ve mě vře, ustaraně se podívám na ležící ženu na zemi. Asi něco poruším, ale chci něco zjistit. Přistoupím k dívce, že se o ní téměř třu a kleknu si.Když nás nezabila teď...tak proč tedy čeká? když se na její úrovni zadívám se jí do očí. Co nám hrozí? |
| |
| Skála, kde někdo za chvíli zemře, pokud neodejde Holčička sklopí hlavu a začne znovu brečet. Prosím nechoďte tam.... zaslechnete tak potichu, že nevíte, jestli to bylo ve vaší mysli anebo to opravdu řekla. Odejděte dokud je čas.... |
| |
| Skála Pokrčím rameny Očividně nám nechceš pomoci když nám o tom nechceš říci..... Přijdu k Arossiach a nabídnu jí ruku Nepotřebujete pomoci? |
| |
| kdesi Váhavě na dívčinu dlaň položím svou ruku. Poslechneme tě, ale napřed musíme vědět co nám hrozí. špitnu k ní tiše a soucitně. sama se divim kde se to ve mně bere. Ještě před chvilkou jsem toho netvora chtěla prošpikovat . |
| |
| Po chvíli znovu rozhejbu svaly a podívám se na Williama. Aspoň někod, ale trochu pozdě. Řeknu a vstanu sama. Naštvaně vyskočím na koně. Kdo chce zemřít, ať si tu klidně hraje dál. Povím naštvaně, otočím koně a rozjedu se zpátky na cestu. |
| |
| Skála Podívám se jak Arossiach vstane a když odjede vydám se za ní. Hmm má pravdu, ale co to povídala ta holka o smrti?? |
| |
| Hloupá to žena Dívka sebou cukne při Zirričinom dotyku. Ucítíš ledový pocit a přeběhne ti mráz po zádech. "SMRT SI TĚ KDEKOLIV NAJDE!" osloví Zirriku a potom se podvídá na její ruku. Sama se diví, jak jsou někteří odvážní. ODEJDĚTE DOKUD JE ČAS zakřičí nakonec a vypadá, že se začíná zlobit... |
| |
| Skála Když nechceš nechtěj..... pomyslím si a naposledy se podívám k holčičce Vždyť už jdeme...... řeknu a nasednu na koně Tak se měj krásně sestro, nechť tě i nadále provází smrt...... řeknu a rozjedu se za Arossiach |
| |
| kdesi Hněvivě se od dívky odtáhnu. Nechť uhniješ hluboko pod zemí a plivnu dívce před nohy. Vyskočím do koňského sedla a otočím koně ke konci lesa. zdá se, že zvolíme delší cestu zamručím a neustále dívku sleduji. To co jsem cítila při dotyku si pevně vštěpím do mysli. Možná je chyba, že jsem se již dávno přestala bát.... |
| |
| Taky jsi mi mohl pomoct. Otočím se naštvaně na Dangaima. Chtěla jsem odtamtud, ale samozřejmě to odnesu já. Řeknu ještě a zamračím se. To jsem si tedy pomohla. Příště po mě něco chtějte. |
| |
| Cesta Přijedu blíže k Arossiach Jsi v pořádku? zeptám se starostlivě Bál jsem se když jsem tě viděl na zemi..... řeknu jí To jsi to schytal co čórko? Ahahaha |
| |
| Cesta Zadívám se na ní. Jo to mohl, ale já věděl že to zvládneš. Povím jí Nožná jsem se splet. Hlodá ve me malá pochybnost. |
| |
| Povzdechnu si, ale pak se usměju. Ale jo dobrý. Díky. Odpovím Williamovi a zastavím se opět na cestě. Čekám na ostatní. Po chvíli znovu promluvim. Co mělo tohle všechno znamenat? Zeptám se. |
| |
| Cesta Podívám se na Arossach a usměji se První vřelá slova...... Řekl bych že to bylo jedno z těch divných znameních z vyšších míst....nebo nižších řeknu Nebo prostě jen hloupá náhoda |
| |
| Předkloním se a opřu si hlavu o krk koně. Pak ho začnu pomalu hladit po mokré srsti. Zadívám se smutně do země. A nebo chce někdo zničit naše plány. Jen se nad tím zamyslete. Proč by to jinak říkala. |
| |
| Ale na druhou stranu, taky nám o tom vůbec říkat nemusela připojím se k jejich rozhovoru. Když vyjedeme z lesa popoženu koně, aby jsme dorazili do města dřív. Podívám se za sebe, jestli mě ostatní taky následují. Zajímavé, velmi zajímavé a prohlížím si dlaň kterou jsem se dívky dotkla. Naposled se na ní zadívám dokud mi nezmizí z očí. |
| |
| Cesta Jen něco zamručim a vyjedu za Zirrikou. |
| |
| Povzdechnu si. Popoženu koně a dojedu k Dangaimovi. Srovnám s ním krok. Omluvně mu položim ruku na rameno. Omlouvám se za to, co jsem řekla. Měla jsem vás odtáhnout rovnou a nečekat tam. Povím smutně. |
| |
| Konenčě jedou pryč Rychle odjíždíte od toho místa. Možná jste si to mnozí z vás neuvědomili, ale dále a hlouběji do lesa. Vraťte se dokud je čas. Slyšíte nebo vás má matka povolá do svého království. Vraťte si vy hloupý. Já jsem vaše spása. Já vás varuji před jistou smrtí. Vraťte se..!!!! křičí za vámi ta dívka, ale zní to spíše naléhavě a uboze, než jako varování. Přesto z toho vyzařuje pravda. Podivné setkání s pravdiou "smrtí". "Počkej, bratře, ty zemřeš hned jako druhý, po ní, po té elfce prokleté...!" slyšíte ještě odněkud z dálky, ale potom nastane ticho. Hrobové ticho, které je snad horší než ten řev. Obloha se začala zase rozjasňovat a na nebi se objevovali první hvězdy. Denní hvězdy. Před vámi se otevřel prostorný, ale ne příliš živý les. Na zemi bylo spadané jehličí a to poslední, které ještě zbylo na větvích bylo zažloutlé a postupně také padalo. Přesto, to ale dávalo naději. Naději na přežití.... Co teď? Pojedete dále? Nebude lepší se vrátit? Ale zamyslete se! Když pojedete dále smrt vás možná zastihne. Vrátíte-li se ale, smrt vás jistojistě nemine. |
| |
| Cesta Dívám se na Arossiach Ten krysak...... Přijedu opět k našemu trojúhelníku Nebyla to vaše vina..... řeknu jí |
| |
| Cesta Když ucítím její ruku na rameni otočím se na ní a zadívám se jí do očí. Ne nenáš za co, dělals jen to co ti přišlo správé,nemáš se proč omlouvat. Povím jí a zahlédím se na krajinu. |
| |
| cesta Zadívám se za mizící dívkou. pak zavrtím hlavou. Co si mám o tomhle myslet? Koně stále popoháním kupředu. nebudu tomu věřit. Možná až se mě samotná smrt dotkne. A možná to bude i lepší než tahle prokletá cesta. |
| |
| Jedete dále. Stromy jako by vám uhybaly, a tak vás nenápadně vábily hlouběji a hlouběji. Z dálky najednou uvidíte podivné a zchátralé stavení. Vypadalo opuštěně a mrtvě. Mrtvě...Všude je jen smrt..... Bylo blízko vás a přímo směrem, kam jste se zabírali. V dálce ještě slyšíte tichý hrom a potom už jste tento den žádný neslyšeli. Tázavě se na sebe podíváte a obáváte se, že tam může být něco mnohem horšího než dcera samotné smrti.... |
| |
| Elfka prokletá. Zašeptám a opět chytnu druhou rukou otěže. Pak se zaposlouchám do ticha. Už není cesta zpátky. Usměju se když se podívám na hvězdy. Jestli opravdu umřu. Myslete na mě v dobrým. Prohodím a potichu se zasměju. |
| |
| Les Podívám se na elfku V mém případě to nebude dlouhá doba protože vás mám následovat krásná slečno..... řeknu jí vesele ...ale po tu dobu o vás budu myslet opravdu jenom v nejlepším dokončím |
| |
| Cesta Podívám se na ní. Ty nejsi prokletá efka a nikdo nebude umírat, ani ty. Povím pevným hlasem a zadívám se schátralé stavení. Co tu kruci dělá?? Kladu si otázku a skoumám okolí, pohledem. |
| |
| Usměju se a podívám se na stavení. Myslim, že nás tu nic lepšího nečeká. Nelíbí se mi to tu. Už aby jsme byli v tom městě. Řeknu svůj názor a radši se zadívám po okolí. |
| |
| Cesta Podívám se na ní. Jo asi máš pravdu, ale si nic lepšího nenajdeme. Povím a znovu se zadívám po okolí. |
| |
| Cesta Podívám se na ty dva Pokud přijde bouřka budeme vděční za jakoukoliv střechu..... řeknu a pozoruju to stavení Jen kdyby to nebylo tak podezrele |
| |
| Podívám se znovu na stavení a přejede mi mráz po zádech. Nechci teď nadělat takovej hluk. Ale. Pokrčím rameny a zapískám do lesa. Chvíli se nic neděje ale pak se objeví u jednoho ze stromů vlk. Nejdřív se na mě zadívá, ale pak ke mně přiběhne. Usměju se na něj. Měla jsem o sebe strach. Povím mu a rozhlédnu se po ostatních. |
| |
| Nedáváte pozor na stavení, ale ihned se to napraví, jelikož se ze stavení něco ozve. Zlostný křik mladé ženy. Má sympatický hlas, který ale zrovna hezká slova neříká.... "Protivní skřetové. Ďábelská stvoření. Skřeti, já vás zabiju!!!" slyšíte a ostatním a určitě horším nadávkám nerozumíte. Možná je to tak lepší. Arossiin vlk zbystří a začne vít. |
| |
| Les Podívám se na ostatním Předpokládám že si opět chcete hrát na hrdiny a jít dovnitř že? zeptám se jich a dívám se na vyjícího vlka Ne, nemůže být ani chvilka klidu...... |
| |
| cesta Kouknu se na vijícího vlka a pak na kňěžku. To asi není dobrý co?? Zeptám se a začnu hledat zdroj toho hlasu. |
| |
| Další Pomatenec? Povzdechnu si. jejich rozhovoru se příliš neúčastním. přijde mi zbytečný. Popoženu koně a zamířím s ním ke stavení. Tak kdepak jsi? dodám unaveně. Postavím se do třmenů a rozhlížím se. Zase nějaká další výhružka smrti? Je tu vůbec někde něco jako normální cesta? pohladím koně po krku. |
| |
| Eöle buď prosím ticho. Řeknu vlkovi a podívám se po ostatních. Tak tam mě dneska nikdo už nedostane. To radši v nejhorším zmoknu. Myslím, že jsme toho dneska zažili už dost. Povím a každou chvíli se podezíravě na stavení podívám. |
| |
 | Asi nějaké stavení Nenávidím je, já je nenávidím! Zbystřim sluch když uslyším nějaké hlasy a vytí vlka. V rameni má zabodnutý šíp a nejde mi vyndat. Je tam někdo? Křiknu do tmy a připravím si meč. |
| |
| Cesta Nikdo! odpovím jí Jsem zvědavý jestli mi to sežere..... usměji se |
| |
| Cesta Zaslechnu nějaký hlas a sekočím z koně a podám otěže. Kněžce Co je zas tohle. Zavčím a zozbehnu se s dýkama v rukách do tmy odku jsem zaslechnul ten hlas. |
| |
| Chytnu podávané otěže a zadívám se na stavení. Taky by mě to zajímalo. Řeknu si už pro sebe. Zvykej si Arossiach. Zvykej. Tohle potkáš každou chvíli. |
| |
| Les Běžím směrem ké robořené boudě. Když k ní doběhnu potíchu vdejdu dovnitř a tam si u stolu všimu jakési ženské postavi se šípem v rameni a připravením mečem. Zadívám se na ní a tichým hlasem jí oslovím. To musí bolet. A dál jí sleduji. |
| |
| Jasně, hm nikdo to je bezva. Začínám se vztekat ještě víc. proč musím mít já takovou smulu zrovna dnes. Vylezte, budu na vás hodná. usměju se a podívám se do dálky. |
| |
| Chata Jak je ctěná libost. Povím a popojdu blíž k ženě na židly ,dyky zasunu na své místo. A dál si jí prohlížím. |
| |
| U srubu Když vidím jak si to čórka šine k chatrči, slezu z koně s tím že mu budu krýt záda.... Když mluví ta ženao otm že na nás bude hodná tak se usměji Spíše bych se ptal zda to bude naopak..... řeknu |
| |
| Hodná. Zavrčim. To si klidně každý může vyložit po svém. |
| |
| Buďte klidná, nic vám neuděláme. Jen nám řekněte co se tady děje. Podívám se na ni a usoudím, že není pro nás až tak nebezbečná. Přecejenom jsme v přesile. A šíleně nevypadá. |
| |
| Když ke mě příjde nějaký muž tak se usměju. Nepomužeš mi vyndat ten šíp z ruky? Hm, další partička dobrodruhu. Já se rozhodnu se projet lesem narazim na partičku skřetů. A ted zas tohle, ale tohle nevypadá tak strašně a dokonce jsou i docela milý. Položim meč na stůl a podívám se na svého koně který stojí opodál. |
| |
| Chatrč Podívám se jí do očí a pak se usměji. A přijdu k ní. Jo pomůžu pokud mě pak neprobudneš tím mečem, a asi to bude bolet. Povím a chytnu šíp a druhou rukou jení rameno a škubnu, pak se zadívám na šíp v mé ruce a ustoupím. Hmm čí je ten šíp?? Zeptám se jí. |
| |
| stavení Tiše sleduji tu podivnou frešku plnou přetvářek a něčeho co prostě nejsem schopna pochopit. Budu támhle řeknu rychle a ukážu k něčemu co připomíná vysoký pokroucený strom. přijedu k němu, nechám hřebce ať se napase toho co se dá pozřít a sama uštípnu kus suché kůry a začnu jí zkoumat. při tom jedním uchem poslouchám co se za mnou děje. Jsem však nadále ve střehu. |
| |
| Zřícenina, chata, nebo nijaká stavba (Dangaim) Když mi ten ším vytáhne pocítím ulevu. Ten šíp, ale jednoho bezvýznamného skřeta. Vstanu ze židle a dojdu si ke svému koni (Donnovi) a vyndám z batohu látku kterou si převážu ruku. Tak ted je to lepší. Děkuji. Podívám se na muže a vrátím se ke stolu kde si vezmu svůj meč. |
| |
| Chatrč Hmm tak jednoho,jo? Povím Hmm uřčitě jich tu bude víc.. Pak se na ní zadívám. Jinak mé jméno je Dangaim,a jsem docela rád že jsi tady v tom stavení ty a ne ty skřeti. Povím a porohlídnu si lépe místnost v níž se nacházím. |
| |
| Rozhlédnu se okolo a povzdechnu si. Eöl běž se podívat, co se tam děje. Potřebujeme se dostat do toho města. Povím vlkovi a znovu se rozhlédnu okolo. |
| |
| Chatrč Dívám se na tu ženu Nelíbí se mi, je mi podezřelá..... Přejdu k Dangaimovi Na to že je to tak nedůležitý skřet se mu podařilo způsobit ti hezké zranění.... prohodím výsmešně |
| |
| Chatrč ( William a Dangaim) Mé jméno je Vanessë. Představím se Dangaimovi. A podívám se na příchozího blonďáka. Způsobila jsem jim o hodně hezčí zranění než oni mě. Tohle je jen škrábanec a když najdu bylinky které potřebuju za den už se to zahojí. ALe skřetům se to nezahojí nikdy. Nesnáším jejich rasu a ted ještě víc když je svět na pokraji zhroucení a pár vyvolenejch běhá po světě a hledá způsob jak se to ještě dá zachránit. Usměju se a vrátím se s mečem zpátky ke koni. |
| |
| Chatrč Těší me. Povím pak se kouknu na Williama. hmm možná by jsme měli jet dál. Povím mu a vyjdu ven z chatče, kde si vezmu otěže od koně a vyhopnu se do sedla. Děkuji ti. Povím Arossiachin. |
| |
| Před chatrčí Vyjdu z barabizny Doufám že nepojede s námi Dám nohu do třmenu a vyšvihnu se na koně Podívám se na Dangaima Doufám že jí nechceš brát s sebou? zeptám se ho |
| |
| Před stavením Podám Dangaimovi otěže. Něco zajímavého? Slyšela jsem hlasy, ale nebylo nic rozuměl. Toť vše. Zeptám se a podívám se na něj. |
| |
| Před chatrčí Zadívám se na elfku a povím. Je tam jedna zraněná bojovnice. Pak se otočím na Williama. Pokud bude chtít tak jí bránit nebudu. Povím mu. A otočím se na víchod z chaty. Tak kde jsi přece tu nechceš zůstat. |
| |
| u stromu- dál od chatky Olupuji kůru stromu až je zacvilku na jednom místě velmi holí. Kůň spásá poslední jedlá stébla a tiše při tom odfrkuje. Zadívám se k chatce. Tak co? vyrazíme ještě dneska? pobídnu je. Natáhnu se po otěžích a zvednu s jejich pomocí zvířeti hlavu. Otočím jej a dojedu k Arossiach. zamračím se Co tam dělají? |
| |
| Před chatrčí Pokrčím rameny. Tak s tím já pomoci nemohu. Odpovím Dangaimovi a pak se otočím na Zirriku. Ptej se vedle. Ukážu na Dangaima a pobídnu koně do kroku. |
| |
| Vyskočím na svého černého koně a vyrazím pryč z té chatrče. Když uvidím celou jejich skupinku před chatrčí tak se zastavím. Můžu se zeptat? Kam směřuje? |
| |
| před chatrčí nedůvěřivě si nově příchozí dívku prohlížím. zastavím se hned na několika bodech a to: u její rány, pak u očích jejího koně a pak u očí jí samotné. Hlasitě si odfrknu. cestou necestou odpovím a pomalu otáčím koně, aby jsme vyrazili dál. Chci být v městě co možná nejdřív. Rzhodně se mi nezamlouvá trávit noc v tomto nehostinném lese. |
| |
| Před chatrčí Zadívám se na Vanessënu a odpovím. Momentálně do města, pojeť s náma pokud tam máš namířeno. Vyzvu jí. A pobídnu koně k další cestě. |
| |
| Na cestě Cesta je zlá a temná, stejně jako tato doba. Většina tu stojí a čeká. A nikdo se nebojí, že už nevyjede. Zranění znamená nebezpečí. Řeknu v hádankách a zasměju se. |
| |
| Před chatrčí No, proč ne směřeju stejným směrem tak jestli to nebude vadit tak vás ráda budu doprovázet. Přejedu si pohledem ostatní. Hm, snad se mě nebojí. Svět je před zánikem a oni vypadjí ještě hůř spíš jako před smrtí hlavně pár osob. Podívám se na oblohu. Vypadá to na projížďku při hvězdách. |
| |
| cesta Zadívám se na zraněnou ženu. No mě je to celkem jedno klidně s námy pojeď. Povím jí pak se ale zadívám do očí vlka a zeptám se ho. Kdepak se tu vzal přely?? Usměji se a pokračuji v cestě. |
| |
| Po incidentu s holčičkou Sedím pořád na koni, jako vždy jsem poslední v řadě, abych měl alespoň chvíli samotu. Její řev se mi doteď ozývá v uších. Nemohu ho vyhnat z hlavy, byl tak pronikavý a krutý až mi přejel mráz po zádech. Její slova...: Smrt si Vás najde.....Nechoďte tam......Nejdřív padne ta elfka prokletá......A po ní ....William! Její Bratr? zarazím se a pomalu zvednu hlavu. Oči směřují k Williamovi, který se jako vždy objevuje u Arrosiach s Dangaimem za zády..... Hmmm...Bratr? Už od začátku, co jsem ho poznal se mi zdál plný nenávisti a ochotný zabít každého, proto, co chce, ale že by byl bratr samotné smrti? Pokud jde o povahu, tak k tomu nemá daleko...Hahaha.. když pomyslím na Williamovu povahu a co mě napadne, trochu se zasměju a přimhouřím oka. Ve své duši cítím krátké uvolnění a úlevu, díky smíchu, ale to se za pár vteřin opět změní a jsem opět ve své obyčejné náladě....Tichý, nemluvný a bezstarostný..... Pohlédnu na stromy, které lemují cestu. Jsou velmi bledé a jiskří z nich slabost a jejich listy pomalu dopadají na hlíněnou cestu. Vrátím hlavu zpět a pokračuji v cestě s ostatními. Před srubem Jedu pořád na zádi skupinky, která pomalu pokračuje ke svému cíli přes les. Kůň pomalu klusá po cestě a mě začíná bolet zadek, už sem se dlouho nepohl a to drncání....Ach.... postěžuju si. Pořád se nic zajímavého v čele neděje, jen Arrosiach a William opět něco projednávají....Opravdu se s nimi nehodlám bavit po incidentu v táboře! Vztek, který ve mě vyvolal Will ve mě hoří až do teď a nepřestává slábnout, spíše ještě vzrůstá! Po chvíli nudné jízdy, se v čele něco začíná dít. Družina se zastavuje a z neznáma se ozývají výkřiky a nadávky. Trochu vytočím hlavu a nakloním se na stranu, abych lépe viděl, co se děje. V dáli vidím starý polozbořený srub, ze kterého se výkřiky zjevně ozývaly.? Arrosianin vlk začíná výt. Z koně sleze Dangaim a vytahuje svoje dýky a pomalu kráčí k srubu nebo vlastně, do něj. Po chvíli se tam vydává Will, který si opět elegantně vykračuje a zdá se být opět v těžkém klidu. Nevím přesně, co tam našli, ani co tam dělali, ale to se brzo uvidí! Po chvíli ze srubu vyjde Dangaim a za ním neznámá dívka. Podle vzhledu usuzuji, že je to člověk, ale ve větru se jí rozplachtí její ( Usuzuji podle ikonky! ) hnědé vlasy a odkryjí její mírně špičaté uši. Na jejím rameni si všimnu bílého šátku, který má omotaný kolem něj. Hmmm. Zdá se, že byla zraněná.? PO chvíli se objeví Will. Vypadá docela, jako kdyby mu něco vadilo. Že by ta dívka? Nebo opět někdo ze skupiny? Nebo něco nekalého, co mu nepřísluší? Každopádně se tímhle nezabývám dlouhou dobu a dojedu pomalu k Zirrice, která se chystá vyrazit. Když jsem u ní, skloním k ní hlavu a optám se jí: ,, Hmm.. Nevypadáš, že by ti vše sedělo? Vidí ti snad, možná i Willovi, ta nová nalezenkině, která má zraněné rameno? řeknu trochu zvýšeným hlasem, ale potichu, abych nevzbudil rozruch u nové příchozí a Willa, u kterého by se moje slova mohli velice nepříjemně projevit! popravdě, mě je to úplně jedno, kdo se přidá k družině! Máme poslání a to musíme splnit, ale je docela pěkná.... řeknu až neslyšícně, abych nepůsobil blbě..... |
| |
| k Arkoräovi Zavrtím hlavou. ne, jen mě štve, že nás to zdržuje. Máme úkol a dokud ho nesplníme, ostatní budou umírat. Chceš snad uloupnu kus suché kůry a rozdrtím jí v dlani Aby to všude vypadalo jako tady? Hynoucí zem? Musíme si pospíšit. Na odpočinek bude času dost. Ne nejsem necitelná, ale oddaná ke svému úkolu a ty navíc vypadáš tak, že bys to mohl chápat |
| |
| U Zirriky Zamyslím se nad názorem Zirriky, která právě rozdrtila kůru. Hmmmm.......Ona ví, o čem mluví! pozvednu obočí a promluvímHmmm.... to je opravdu trochu zdržování, ale čím víc paží, tím lépe, ale mohlo by se už vyrazit! řeknu a pohlédnu jí do jejich temných očí, které jsou zamračené. Rozdrcená kůra dopadla na zem. Její čáasti se rozprostřely po hlíně a poletují ve větru, který je unáší pryč. Pohlédnu na Willa. Chvíli se zamyslím a přimhouřím oči. Po chvíli se otočím zpět k Zirrice. Seskočím s koně a sehnu se k ní..... Mírně se pousměji. ,,Haha...však za chvíli vyrazíme! Buď v klidu, alespoň si můžem chvíli oddáchnout. To je ta pozitivnější stránka! řeknu vesele,Ale ta představa, že se ze země stane to, co si mi naznačila, to je dost drastické!" řeknu trochu rozjetým hlasem a pohlédnu na zrnka kůry, které leží na zemi. Položím jí ruku na rameno a usměju se na ní. Pak se otočím a zvednu. Vyhoupnu se na koně a pohlédnu na Zirriku. Jedním okem na ní mrknu a cuknu uzdou, aby se kůň pohnul. Pak popojedu vedle stromu a čekám, co se bude odehrávat na dále? |
| |
| Pojď příteli. Zavolám na vlka. Pak se rozhlédnu po okolí. Takováhle příroda, tma a smrt za patami. To bych nenazývala šťastným dnem. Řeknu ostatním za sebe. Ale co. Buď teď nebo jindy. |
| |
| to jsem z toho paf udiveně sleduji co Arkorrä činí. Dotyk muže se mi již stával cizí, ale tohle oživilo množství vzpomínek. Cuknu ramenem. Omluvně se usměji. Pospěšte si houknu na ostatní a popoženu hřeb e kupředu. vyjedu napřed...ehm...obhlídnout cestu popoženu ho jen o několik kroků. A pak ho zastavím a ohlédnu se za Arkorëm kdo jsi? |
| |
| cesta Po cestě sleduji nádherné pohyby vlka. Po nějaké době dojedu Arossiach a zeptám se jí. Jak se jmenuje tvůj přítel?? Sleduji to nádherné zvíře. |
| |
| Na cestě Zaujmu opět stálou pozici " Ten hajzlík zase dolejzá" U Arossiach a Dangaima. Může být hůř řeknu elfce |
| |
| Cesta Usměju se a podívám se na Dangaima. Eöl. Odpovím a také se na něj podívám. Když se mu bodeš líbit nechá se i podrbat. Dodám ještě po chvíli. |
| |
| Cesta Zadívám se na ní a pak na Eöl.pak se můj pohled vrátí opět na mladou elfku a usměji se. Jo určitě to skusim,je... A dál přemejšlim o vlkovi je to nádhernej tvor. A znovu mi k němu skouzne pohled. |
| |
| Usměju se. Neboj. Ještě si s nim nějaký chvíle užiješ. Pak se zadívám na Eöla. Ach můj milí příteli. Přípomínáš mi staré časy. Ty které jsou už pryč. Zamyslím se. Pak se ale zadívám po okolí. |
| |
| Cesta Po chvíli se mi rozzáří oči. Pojďme si hrát. Ukážu na schovaný měšec pod pláštěm. Ty mi to ještě jednou ukaž a já to pak zkusím. Podívám se na Dangaima prosebně. |
| |
| Ccesta Usměji se a odkrýji lem pláště. Ukáže se tam měšec přejedu v jeho bískosti rukou a měšec se přesune do mě dlaně ukáži jí ho a opět ho vrátím na své místo. Pak za něj škubnu a měšec mi zůstane v ruce a já ho pět vrátím na své místo. Je jen na tobě jak to chceš udělat a jen na tobě pokud chceš pak utítak nebo ne. Povím s úsměvem. No skusto.. Vyzvu jí. |
| |
| Cesta Dívám se na ty dva a jenom se soustredím na okolí a na dýku schovanou v mém rukávu. Sleduji pohyb každého a slyším i tlukot jejich srdcí....jakoby zpomaleně..... Dívám se na zvedající se hruď elfky....Poté na toho čorku. Když použije svou rychlost jsem již připraven a vyrazím dýkou, mešec třímající Dangaim v ruce je prořízlí a peníze padají k zemi. |
| |
| Cesta Trhnout dokáže každej. Odpovím a zapřemýšlím. Otevři si cestu dál. Náhle se zarazím a zadívám se rozzuřeně na Williama. Tohle nebylo vtipný. Že se nám mohlo něco stát, je ti asi jedno. |
| |
| Cesta Zavrtím hlavou Ne...nejsem amatér..... nic by se vám nestalo, pokud bych nechtěl..... řeknu a dívám se na peníze na zemi Stejně jsou to jenom drobné pod polštář...... |
| |
| Cesta Zadívám se na něj. Jo možná, ale získaný bez krve nevinejch. Zastavím koně a jesednu, pustím se do zbírání těch mincí. Od někud vydáhu další měšec a mice tam přisipu. Pak si všimnu vlka a zadívám se mu do očí. |
| |
| A chceš snad? Chceš snad? Zeptám se stále ještě rozzuřeně. Zvykej si, že ne všechno tady bude po tvém. Dodám ještě a skloním hlavu. |
| |
| Cesta To se ještě uvidí V některých případech možná..... podívám se na zlodějíčka Za to se slizkostí šupáků z ulice a nevinných okradených lidí...... odpovím na jeho poznámku |
| |
| Cesta Zastavím se a počkám na Dangaima. Pro tebe krev nic neznamená. Je to jen něco, čeho se zbavíš otřením dýky. Zavrtím hlavou. To ale ty nepochopíš. |
| |
| Cesta Podívám se na ní Myslíš že nevím jaké to je vyrůstat sám? Že jsem vyrostl jako šlechtic?....ne já jsem sirotek.....cech se mě ujal a vychoval mne..... povím jí ale stále bez citů |
| |
| Cesta Pomalu vstanu, ale nespouštím pohled z vlka. Pak nasednu a potichu ho sleduji, a nakonec sronám krok s poslední postavou ve skupině ani se neuvědomuju kdo to je, a dál se dívám na kněku teda na její zada. nemam náladu na další bezvíznamní konflikt. |
| |
| Cesta Prohlížím si osoby ke kterým jsem se přidala a všechno sleduju. Až ke mě přijede Dangaim tak se pokusím navázat nějaký rozhovor. Kam pojedete až dojedeme do města? Sadím na koni a jedu po pravé straně. |
| |
| Cesta Podívám se před sebe. Lidé mi kdysy zabili rodiče. A proč? Protože prostě chtěli. Tobě je to možná jedno, ale mně ne. Zavrtím znovu hlavou. Zastavím koně a podívám se na Eöla. Proč jsou všichni takoví? Zeptám se ho potichu a pak pobídnu znovu koně. |
| |
| Cesta Z přemíšlení mě vytrne Vanessë. Co?? Jo to jsi ty Vanessë no já vlastě nevím kam to ukáže ža čas, co ty co dá ramno?? Zeptám se jí. |
| |
| Cesta Mě našli u mrtvol mých rodičů.... Což by mohl být jakýsi náznak pro mou budoucí profesy..... ...v cechu jsem dlouho nebyl plnohodnotný člen, pro to že poztrácím notnou dávku elegance, ale nakonec jsem to dokázal..... říkám jí |
| |
| Cesta Je to dobrý, bývá to i horší. Usměju se. To znamená, že jste cestovatele bez cíle? |
| |
| Cesta Zadívám se na ní. Ne mi máme cíl, ukončit tole šílenství..a pokusit se nepozbíjet navzájem. Povím A co ty?? co jsi tu děla a co máš za cíl? Zeptám se jí. |
| |
| Cesta Moment, nebyly ne to povoláni vyvolení? Zeptám se sama sebe. A proč se o to staráte vlastně vy nebyl ten ukol někomu určen? Já jsem se v lese jenom projížděla chci ještě něco poznat a někomu pomoc když je všechno na pokraje zhroucení. |
| |
| Cesta zadívám se na ní a zvednu jedno obočí. Jo to byl a ty lidi jsme my, a teťkon asi i ty, je to jen otázka osudu a náhody. Povím pak se můj bličej rozjasní. Jezdíš lesem a pak ti pomůže jedn zloděj nebo taky krysa z ulice, jak mě asopň říká náš přítel William. A ukáži na jeho záda. |
| |
| Cesta Hm, tak ten blonďák je William, ten William je pěkný. Cože, vy jste vyvolení? Nechápu, nikdy bych neřekla že oni jsou ty vyvolení. No, nevím ale já asi vyvolená nebudu jsem jenom dívka kterou jste potkali. Usměju se. |
| |
| Cesta Možná ne a možná jo to mám ukáže až čas, ale proč by ne?? Když se na naší slavnou skupinu koukneš co uvidíš. Jednoho zloděje co jede vedle tabe, kňežku a samolibího vraha.Tak proč bys to nemohla být i ty?? Zeptám se jí. |
| |
| Cesta Vyvolená a já ne to ne. Ale nikdo neví co si na nás osud vykouzlí. Usměju se. A pohladím Donna. |
| |
| Cesta Jak myslíš, ale to že jsme tě tu potkaly to nebyla náhoda. Povím a pokčím rameny. Ve předu znovu upoutá můj pohled vlk a jeho pohyby. Pak se mi, ale povede odtrhnou zrak a zadívám se znovu na Vanessu |
| |
| Jedu mlčky v družině, a spomínám na staré zlaté časy. Najednoum mne něco napadne.Neví náhodou z vás někdo kde jedeme?? Pokud hledáme nějakého šíleného mága, tak bych začal někde u starých ruien hradů. Poté co položím otázku, tak se orátím na Vanesse. Nechci být nezdvořilý, ale mohla by si nám něco o sobě říct? Třeba co si kdysi dělala, a co děláš teď. Pokud budeme bojovt proti mágovi, tak se každá pomoc hodí. A navíc budeme vědět s cím se na tebe můžeme spolehnout. |
| |
| Čekajíc u stromu Nehybně stojím a kůň spásá trávu. Sem tam zvedne hlavu, ale potom jí hned položí zpět. Po chvíli spásl už všechny stébla, která čouhala s hlíny, v okruhu dvou sáhů. Najednou Zirrika zavolá na ostatní, aby si pospíšili, ale zdá se, že nikdo skoro nereaguje, spíše se všichni ještě víc zakecali! Jede kouýsek na před. Její kůň jí vznešeně nese na hřbetu. o několika krocích se zarazí a kůň se zastaví. Zirrika upře své oči na moje. V hlavě se jí něco nelíbí, nebo nad něčím přemýšlí..... Její pohled zaregistruji až po delší době. Otčím hlavu a přimhouřím oči, pak se kouknu na ostatní. Hmmm......Toje stráta času, který rozhodne o velkém! pomyslím si. Pevně stisknu otěžek a mírně praštím koně do zadnice, aby se pohl. Otočím hlavu zpátky a následuji Zirriku, která je pár kroků ode mě. |
| |
| Cesta Po nějaké době podojedu od Venessi, mé oči těkají po oklí. Jedu kdesi ve středu skupiny a po většinu času sleduji a žasnu nad nádhernýmy pohyby vkla. Jsou nádrené stejně jako vlk sám, je nádherý a zarověň dokáže být i smtí.. |
| |
| Cesta Popoženu koně, abych jela sama. Dívám se po ostatních přede mnou. Povzdechnu si. Aby tak všechno bylo jako dřív. Stromy, zvířata, slunce. Celá země trpí a pláče. My jí máme zachránit. My který se dohadujem a ani sobě skoro nedůvěřujem. Jak tohle skončí. Znovu si povzdechnu a jedu tiše dál. |
| |
| Na místě, kde číhá nejenom dcera smrti Zem poslouchá dusot kopyt vašich koní... Bouřka už zmizela a nevrátí se... Vítr pomalu ustával a teplota vzduchu rostla... Chvílemi bylo až nesnesitelné vedro... Ale proč? Jak mohlo býti teplo, když tu není to, co hřeje... Co pohladí každou duši a rozesměje snad každou tvář. Slunce... Zirrika a Arkorä se vydali napřed, ale ostatní, včetně Vanessë je po malé chvíli dohnali. Bylo obtížné se prodírat hustým porostem místního lesa a občas utrpět škrábanec ostrých trnů z popínavých rostlin, visících ze stromů... Cesta začínala být poněkud úmorná. Přáli jste si, aby už jste přijeli do toho proklatého města. Při pomyšlení, že takových to dnů na vaší výpravě bude ještě spousta...Radši na to ani nemyslet... Osvobození?.... Napadnoe toto slovo mnohým z vás, když v dálce uslyšíte mnoho hlasů... Hlasy a skřípání starých kol u povozů. Les začíná řídnout a v dálce už rozpoznáváte světla, vycházející z oken domů. Už jste se přiblížili... Vítejte v Xinofugu, v hlavním městě... A za chvíli se les před vámi rozevřel a poskytl vám náderný pohled na noční velké město... |
| |
| Cesta Po snad nekonečné době plahočení lesem a té vzrůstající teploty. Z čeho se to podivné teplo bere?? Slunce nesvítí zem nemůže byt rozpálená od jeho žáru.. Mojí mysl se honí tyto otázky a ještě spousta jiných, ale nakonec vždy mi v hlavě zbude jen jediná myšlenka. Musí se nám to povést, musíme zachránit tento vět, a jak rád uvidím sluce ptáky a kytky a zvířata v lesích.. Jak se na to těším...Musíme to dokázat. Když vyjedu z lesu a můj zrak uvidí náš prozatímní cíl město v Xinofug. Začne se mi vracet dobrá nálada na tváři se mi objeví úsměv. Tak jsme se pohnuly z kruhu..zde ve městě v Xinofugu najdeme další stopu k tomu, kdo to vše způsobil a k cíli naší cesty, ale je to jen jeden krok z mnoha . Pomalím tempem se vdám směr město Xinofug. |
| |
| V ráji Vaši koně pomalu klusali po mírném kopci, vedoucím k jižní bráně města. Už z dálky vás pozoroval strážný, neviděl vás, jen vás slyšel. Nad ním plápolalo několik velkých loučí a v ruce držel kopí. "Kdo jste a co tu děláte?" vykřikl na vás do slepa a čekal na vaší odpověď. Stál u městské kamenné hradby, silné několik centrimetrů. Každých 20 metrů od sebe se tyčily mohutné a vysoké věže, kde tiše a klidně stáli strážný a pozorovali okolí města a aby v případě ohrožení mohli zasáhnout. Vstupu do města vám bránila několika vrstevní mříž a široké koryto naplněné vodou. Jediná cesta jak se dostat dovnitř je přes stráž a cítíte, že to nebude lehký úkol. |
| |
| před branami Poslouchám, jestli někdo něco neřekne. Když ne jen pokrčím rameny. Putujeme do vašeho města za jistým úkolem odpovím strážnému pevně. Zbytek ho přece nemusí zajímat |
| |
| Před městskými bránami Strážný si naštvaně odfrkne a potom si vás všechny prohlídne, když konečně vstoupíte do prostoru, kam už světlo z pochodně svítí. "To by mohl říct každý a v této době sem pouštíme cizince pouze z důležitého anebo pro nás prosperujícího důvodů. Máte snad nějaký takový?" odfrkne vás strřážný, ale řekne to tak, že to vypadá jako když to ani říkat nechce. Vypadal velmi smutně. Jako kdyby tuto větu musel říct. On to prostě musel. Spatřili jste, že i muži na věžích se na vás dívali s upřeným pohledem... |
| |
| před branami Zamračím se, ale pokud jde o muže zákona, asi by jsme mu to měli říct. otočím se k ostatním, kteří mlčí jako ryby. I to je pro mě velmi neznámé. Putujeme za jistým mágem, byli jsme vysláni aby ve vaší zemi znovu nastal mír. Určitě jste o tom něco slyšel. řeknu prostě, jako by se jednalo o samozřejmost. |
| |
| Rozhodnu se trochu Zirrice pomoct. Chceme pomoci. Pusť nás prosím dovnitř. Možná o nás pochybuješ, ale budeš snad riskovat záhubu celé země? Toto rozhodnutí je na tobě, tak se rozhodni správně. Povím strážnému neutrálním tónem hlasu. |
| |
| Když strážný zjistí, co jste zač neváhá už ani chvilku a pustí vás dovnitř. Když procházíte kolem něj jako kdyby jste slyšeli tichounce: "Hodně štěstí...", ale pokračovali jste dál do centra města. Při vstupu do severní části města se vám oči rozzářili úžasem. Město bylo osvícené petrolejovými lampami, z krásných domků měšťanů vyzařovali světla ze svíček, když se celá rodina scházela k večeři a všude kolem rostla tráva a stromy. V mnohých zahradách rostli přednádherné květiny, které však nyní byli zvadlé a smutné. V dálce se tyčila věž nádheného starogotického kostela a na druhé straně zas věže městského soudu. Procházeli jste uličkami, mezi domky boháčů i chudáků a vlastně jste ani nevěděli kam jít. Kam vás vlastně ten chlápek z té hospody ve vašem městě poslal? |
| |
| Město Ví někdo kde ho méme hledat?? Zeptám se ostatních a rozhlížím se po uličce kterou jedem. |
| |
| Zahalím se víc do pláště a otočím se na Dangaima. Pokud si vzpomínám, máme najít místního obchodníka s veteší. Odpovím a pokrčím rameny. Jen si povzdechnu a jedu tiše dál. |
| |
| Město Podívám se po chudinské části Máš na mysli nějakého konkrétního? zeptám se V tomhle městě budeme jednoho obchodníka hledat celý den, a ani to není jisté |
| |
| Město Zadívám se na Williama . Možná že ne..Jak si vybíráš..hmm dobrovolníky pro svojí práci ty?? Povím a dofám že to pochopil. |
| |
| Město Podívám se na něj Mohl by jste prosím mluvit konkrétně? zeptám se ho |
| |
| Město Zadívám se na něj a stiším hlas než odpovím. Jak si vybíráš oběť..jak jí najdeš?? Teda když vezmu v uvahu že ten dotyčnej prostě nej neštve. Povím to tak aby to zaslech jen on zbistřim smysly a připarvím se na jeho útok. Možná to nebyl dobrej nápad ptat je ho, ale musel jsem to skusit nějak ho najít musíme. |
| |
| Město Zavrtím hlavou. Dřív než se tu sežerete. Můžem se jednoduše někoho zeptat ne? Proč to dělat tak složitý. Povzdechnu si. Na co ty chlapy tak myslej. |
| |
| Město Podívám se na elfku Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě..... Obrátím se na Dangaima Ve většině případů jde o známe osobnosti, pokud nesjou tak si najdu informátora....když zjistím kde se nachází je již lehké vypracovat plán..... |
| |
| Město Usměji se A zadívám se na něj. Jo přesně to je ono já to dělam podobně, sice ne úplně stejně, ale je to dost podabný. Takže už vime jak ho najděm..hmm je obchodník.. A usměji se ještě víc. |
| |
| Město Podívám se na něj Lapka se nezapře, že? řeknu a podívám se na něj Ale dalo by se toho využít, v každém větším městě jsou guildy....a zloději jsou ti nejčastější...mohl by jsi něco zjistit..... řeknu mu |
| |
| Město Zadívám se na něj. Ne to teda ne, ale ty jsi taky mistr svého oboru, ale já bych spíš než za místním cechem zajel na trh a trošku se tam porozhlídnul, hledáme přece obchodníka ne?? A ten musí někde prodávat. řeknu mu. |
| |
| Město Poslouchám jejich rozhovor a pak se na ně otočim. Nechci zase rejpat nebo vám dávat rozumy. Ale v tuhle dobu asi nic na trhu nenajdeme. Měli by jsme snad počkat do rána nemyslíte? Povím jim. |
| |
| Město Vrhnu na něj pohled Řekl bych že ten co prodává veteš si moc nevidělává a tak pro něj bude výhodnější prodávat v domě kde bydlí než někde kde si musí platit pronájem.....ale někdo ho jistě bude znát.... odpovím mu |
| |
| Město snů, kde má každý noční můry Jak se tak bavíte, kolem vás najednou prochází uslzená žena. Nemilosrdně se na vás podívá a dál už si vás nevšímá. Když si mne ubrečené oči spatříte na její ruce zvláštní náramek zelené barvy s podivným znakem. Vrazí do Williama, ale neomluví se. Místo toho jde dál.... |
| |
| Město Automaticky si překontroluji věci jestli mi nic neukradla. Tohle je starý způsob jak někoho okrást |
| |
| Město Zadívám se za ženou a zeptám se Williama. Máš všechno?? Hmm pokud byla zlodějka tak ne moc dobrá. |
| |
| Ve městě "dobrých" lidí Žena se po chvíli otoční a zamíří k vám. Začne si prohlížet Zirriku a odfrkne si. Potom se podívá na Dangaima a zamračí se. Nevypadá zrovna přátelsky a navíc, když si odhrne své vlasy pod uši znovu uvidíte ten zelený náramek a spatříte elfí uši. "Myslíš si, že jsem zloděj?" vykřikne zlostně na Dangaima a několikrát si ho změří. Vypadá, jako kdyby ho chtěla zašlápnout. Za ní se najednou objeví druhý m už a chytne jí za rameno. "Klid Cirino, nech nové hosty tohoto města na pokoji. Určitě jsou zmatení a nevědí, co a jak, nemám pravdu?" otočí se muž na ženu a pak na vás. Snad on by vám mohl pomoci. |
| |
| Město Prohlédnu si ženu a zastavím se na jejím náramku. Pak si prohlédnu toho muže. Přijedu blíž. Promiňte naše způsoby. Ale v dnešní době je třeba si dávat pozor. Povím jim a pak ještě dořeknu. Nemohli by jste nám pomoci? |
| |
| Město Zadívám se na ženu a oplatím jí pohled pak odpovím. Ne to si nemyslím, a odpuste pokud to tak vyznělo madam. Povím omluvně. Pak se zadívám na muže co jí drží za rameno a zeptám se ho. Náhodou nevíte kde bychom našli místního obchodníka se starožitnostmi?? |
| |
| Město Víte, nemáme moc času. Máme důležitou schůzku s místním obchodníkem, a nemůžeme ho nikde zastihnout. Máme nějaké zboží, které potřebujeme prodat a koupit za to jídlo.Nenápadně mrknu na ostatní. V cizím městě, nevíte kdo je s vámi a kdo proti. Nejlepší je zahrát neutrální osobu. To už jsem se naučil jako velitel vojska. Nikdy nevíte kdy se svalíte na zem, a můžete dá sbohem všem snům. |
| |
| Město Muž i žena si vás prohlíží tak, jako kdyby vám nevěřili ani pozdrav. Potom se muži na tváři objeví úsměv a on ukáže směrem ke kostelu. Jděte tamtudy. Je to hned naproti kostelu, nemůžete to minou." pomůže vám a ukazuje tím směrem tak dlouho, dokud z vašich tvářích nevyčte pochopení. Potom si vás znovu prohlédne a rozhodne se. "Až budete mít všechno tady ve městě zařízeno, přijděte k nám do hospody u Zelených mágů. Měl bych pro vás malou prosbu." nabídne vám muž a ruku natočí opačným směrem. "Ta hospoda je poblíž soudu. Kdyby jste se ztratili zeptejte se." jakmile se mu zvednutím ruky vytáhne rukáv od košile můžete opět spatřit ten zelený náramek. Žena se od něj odtáhne a vrhne zlostný pohled. Co si myslíš, že děláš? Neměli bychom se nejdřivě zeptat ostatních?!" vyjede na něj, ale on jí neodpoví. |
| |
| Město Dívám se směrem kterým ukazuje muž. Poté co nám poví kde toho obchodníka nejdeme. Děkujeme vám, ale mám ještě jednu otázku. Nevite kdebychom mohly ustájit koně??. Zeptám se ho. |
| |
| Do centra "Když mi ty koně předáte, já vám je u nás ustájím." nabídl vám mile a natáhl se pro otěže. Přitom se zdálky ozvalo vytí. Odněkud z lesa a bylo to vytí plné bolesti a trápení. Žena sebou trhla. "Už zase. Je mi těch zvířat líto jak trpí." zastěžovala si spíše sama sobě a čekala jestli budete souhlasit s jejich návrhem o postarání se o vaše koně. |
| |
| Město Podám muž otěže koně.Podádívám se mu do očí. Já si pro něj příjdu. Povím mu. Akorád doufam že tam bude. Pak zaslechnu to vytí a zadívám se k lesu. Hmm čas se nám krátí. |
| |
| Město a oni Dangaim Šibalsky se na tebe usmál a vzal si otěže. "Nebojte, najdete ho v tě nejlepší formě jakou kdy měl. U nás se o koně postarat umíme." uklidňoval tě a přitáhl si k sobě tvého koně blíže. Vytí si ani moc nepovšiml. Tady už na to byli zvyklý, protože noc už trvala pátý den. |
| |
| Těsně u výjezdu z lesa Cesta se nekrátí a les je pořád temný a pustý. Všichni už vyjeli a jedem už hodně dlouho. Obloha se setměla. Hvězdy nezáří na obloze a měsíc nevycházel taky. Začínám být unavený a velmi zesláblý, i přesto, že jsem nic akčního, ani namáhavého nedělal. Kůň mě nese pořád stejně, jen někdy trochu zafuní a otřepe hlavou. Kopyta mají pořád stejný rytmus. Po chvíli začíná být les čím dál tím řidší a není tak temný. Začíná se rozjasňovat obzor a začínám lépe vidět přes houštiny, křoviny a stromy, které byly dosud velmi husté. Vycházíme na velkou pláň, ze které jde krásně vidět na náš cíl, do kterého jsme tak dlouho putovali. Město Xinofug! Město bylo velmi bohatě osvětleno a svíce krásně svítili v rodinných domcích. Byl to krásný pocit, který jsem dlouho nezažil. Konečně si odpočinu a najím! usměju se a pokračuji k městu. U městských bran Když jsme dorazili k městským branám, nad námi se tyčila obrovská brána, na které stál strážný. Arossiach opět nezklamala svým šarmem a přesvědčivostí. Po chvíli jsme pokračovali v cestě do města přes bránu. Ve městě Projeli jsme městskými branami a zastavili jsme se kousek za bránou. Je tu jedna otázka: Kde je ten obchodník, kterého máme najít? Jsem pořád v zadu, a ani nestíhám nic vymyslet, protože Wil a Dangaim už na tom pracují! Po delší době se objeví žena, která se nad nás šklebí a na Zirriku a Dangaima vrhá škodolibé pohledy. Moc si Jí nevšímám, ale přesto mě zaujmou její špičaté uši a tetování zelené barvy na krku. Něco začne mumlat, ale moc to nevnímám. Náhle se za ní objeví muž, který jí nějak uklidní. Po chvíli něco ukazuje směrem ke kostelu. Seskočím z koně a pomalu kráčím k tomu místu, na které ukazuje. Možná ten obchodník? |
| |
| Město Zadívám se na muže na jeho slova jen kývnu hlavou. Pak se obrátím k ženě Ještě jednou se omlouvám pokud jsem vás urazil madam. Znovu se jí omluvím a mírně se ukloním. Pak se klidným krokem vydám k místu kam ukazoval ten muž a cestou mé očí těkají po kolem jdoucích a po lidech předemnou a hledají nějakého dobrodince, co mi daruje měšec. |
| |
| Podám opatrně muži otěže a na díky se mírně ukloním hlavou. Pak doženu Dangaima. Všimnu si jeho pohledů a usměju se. Teď bych to nezkoušela. Nechci pochybovat nad tvými schopnostmi, ale nikdy nevíš. A máme tu ještě nějakou práci. |
| |
| Město Zadívám se na ní a pak na jejího vlka. Jo asi máš pravdu máme práci. Ale je to prostě síla zviku, dělám to spíš ze zviku. Povím jí s lehkým úsměvem a mé očí, už tak bedlivě nesledují okolí. |
| |
| Město Přijdu k ženě a předám jí otěže. Nakrmte ho dobře, ať vydrží dlouhou cestu....pokud budu spokojený čeká vás odměna....pokud ne tak také, ale jiného rázu...... Poté přijdu ke svým známým společníkům Dívám se jak si Dangaim vyhlíží kořist... Zajímalo by mě jestli je v tomhle městě Cech Vrahů...pokud ano, měly by tu být licencované vraždy legální...... dívám se kolem Pokud ano, dozvím se to v poledne, zvon na cechu vrahů se vždy elgantně opozduje, že jej mají všichni v zádech...... |
| |
| Město Povzdechnu si. V mnoha případech zvyk nezměníš. Ale taky v mnoha případech proč taky? Zavrtím hlavou. Občas moc mluvim. Toho si nevšímej. Povím a omluvně se usměju. |
| |
| Město Podívám se na elfku Jenom mluvte, máte krásný hlas.....zvyky se opravdu málokdy změní..... řeknu jí a směji se svým úsmšvem ala rozbité zrcadlo Dívám se kolem sebe a neubráním se pocitu radosti zatočím se na místě a pohlédnu vzhůru s roztaženými rucemi Miluji město! Miliony příležitostí, život v hedvábí, veliké peníze a hlavně.....nádherné noci na střechách budov.....i zdech....ale nejlepší je to v domech klientů..... |
| |
| Město Pokývám hlavou. Jo zvyk dost těžko se ho jeden zbavuje. Odvětím a dál s úsměvem selduji okolí. Otočím na Williama. Jo město je nádhený taky mi nějak zvlášť nevadí. |
| |
| Město. Zavrtim hlavou. Nenávidim město. Povím a pak nic neříkám. Všude mnoho lidí a spěchu. Samé hádky a nenávisti. Ano dobře, něco pozitivního by se tu i našlo. Ale prostě když někoho potkáš a ani ho neznáš. To je pak zlý. |
| |
| Ve městě Muž i žena si od vás vezmou koně a zamíří směrem k soudu. Vy se vydáte jiným, opačným směrem. Procházíte kamennými vydlážděnými chodníčky a za chvíli se chudé domky mění v nádhrené a bohaté domy. Postupně začíná lidí přibívat a tušíte, že se blížíte k centru. Když konečně uvidíte velkou mramorovou sochu s jedním básníkem, který se tu narodil, spatříte krásu místního kostela. Jeho dvě věže se tyčí do velké výšky, mozaiková skla zaplňují velká klenbová okna. Portál je vyzdoben neuvěřitelně krásnými řezy, představujícími jak zvířata, tak i rostliny a další různé tvary. Tato gotická stavba působí ve tmě velmi tajemně a jako by něco skrýval, ale přitom tak mírově a klidně. Kostel je znám po celém kraji a je to dominanta města. Hned před ním stojí rozlehlá a nádherná kašna odkud vytéká prý léčivý pramen. Předsavovala sochy knězů a papežů, kteří něco dokázali pro tento kostel. Vetešnictví je naproti kostelu... říkal ten muž a tudíž by se měl ten krámek nacházet někde vedle vás. Pohlédnete do leva a tam opravdu spatříte malou chatku, kde nad dveřmi visí osvícená cedule s názvem Vetešnictví. Nezdá se ale, že by měli otevřeno, jelikož jsou dveře přibity prkny a hřebíky. |
| |
| Město Tak to je průšvih. Má teď někdo nějaký návrh?? Zdá se že tu asi dlouho nebyl a ani nehodlá přijít. Tak se asi odeberem do toho hostince ne? |
| |
| U Vetešnictví Když uslyším Falassionovu reagci, začnu se smát pod nosem. Potom jen výsměžně pokrčím rameny a zednu oči. Příjdu pomalu kráčím ke dveřím ke dveřím chaty "vetešnictví". Trochu se k ní skloním nad cedulí, která je pověšená na dvou sbitých prknech. Pokud na ní něšco je napsáno, pokusím se to přečíst. |
| |
| U vetešnictví Podívám se na zabedněný krám. Pak se otočím na Falassiona a zarmačím se. Přece by někdo neodešel jen tak. Začnu pozorovat Arkorä, co dělá. |
| |
| U vetešnictví Přejdu k našem zlodějskému příteli a zašeptám mu To by měla být vaše specialita...zámky.... naznačím mu a opět se odtáhnu a dívám se na zbytek skupinky |
| |
| U vetešnictví Hmm na to něco bude, ale ani krysa z ulice neleze tam kde nic není. Povím s úsměvem, přejdu ke dveřím a zadívám se na zámek. Hmm. Sehnu se k zámku a chvíli se v něm vrtám než se z něj ozve cvaknutí a já se opět odtáhnu. |
| |
| Loupež Dveře se po otevření rozevřou. A nestačilo třeba jen zaklepat?... Ovane vás zatuchlý puch staroby a vydýchaného vzduchu. Jako by najednou někdo sfoukl svíčku a uhasl tím jakýsi život... Vstoupíte dovnitř. I okna jsou vevnitř přibitá, tudíž nevidíte nic kolem sebe. Je tu horko a mrtvolný pach vane odněkud z pravé strany, kde jste rozpoznali dveře, vedoucí do jiné části vetešnictví. Bývalého vetešnictví. Bojíte se, že to bude tak, jak jste si nepřáli, ani v těch nejhorších snech. Na pultu jste také spatřili nedohořelou bílou svíčku s černým knotem, ale poblíž nebyl nikde žádný zdroj ohně, odkud by jste mohli knot zapálit a odkrýt tajemství ve vetešnictví. Co je ale ten smrad doopravdy zač? A co se nachází v té místnosti vedle? Kdo ví? Kdo ví? A co když to ví, ten to nepoví... |
| |
| U vetešníka Poté co vedu dovnitř a po krátké době co se můj zrak přizpůsobí tmě si všimnu svíčky na stole. Tohle jsem hledal..to je lepší něž všechny poklady světlo.. Šáhu do kapes a vytáhnu křesadlo a sehnu se nad svíčkou, a po krátké době se povede, a na knotu svíčky se roztančí plamínek. Vezmu svíčku do ruky a rozhlížím se po zákoutích tohoto krámu. Tak copak tu máme?? |
| |
| Proboha! Přišli jste pozdě! Místnost se naplnila chybým světlem od životodárného, ale i životaberoucího ohně. Nečekali jste nic jiného. Regály ze dřeva vytesané, které byli plné zaprášeného harámpadí, které sem odnesl někdo, kdo věděl, že už se mu to hodit nebude. Jinak jste nic zvláštního ve vetešnickém obchodě neobjevili. Jen ta vedlejší místnost. Co ta může ukrývat za hrůzné tajemství? |
| |
| U vetešníka Pořádně si prohlížím police, spíš ze zviku než z nutnosti. Krámy, harampádí a veteš.... Pak mi pohled padne za vchod do zadní místnosti, projdu kolen poldu který si také prohlídnu, mé cvičené prsty po něm přejedou, opět jen ze zviku jestli něco nenajdou, nějakou páčku nebo tak něco zadívám se i pod pult, pak pomalím krokem jdu do zadní místnosti. |
| |
| U vetešníka Pomalu vejdu dovnitř a po chvíli se zastavím. Mohlo by se tu taky občas vyvětrat. Řeknu potichu a ironicky. Rozhlédnu se okolo a pak se vydám za světlem. |
| |
| Veteš kam se podíváš Kráčím hned za zlodějem Trochu nepořádek a hlavně plný zbytečných věcí..... dívám se kolem a kráčím svým klasickým krokem ala šlechtic. |
| |
| U vetešníka Jaksi pořád následuju skupinku neznámích lidí a pozoruju okolí a jejich chování. Když vejdeme dovnitř tak nebudu moc skoro dýchat je to tam hrozně zatuchlé, ale pak následuju Dangaima. Snad jim nebude vadit že jsem se ještě neodpojila. |
| |
| U vetešníka Tak to se teda omlouvám. Ještě ,že tady máme mistry svého řemesla. Rozhlížím se všude kolem, ale nic tu není. Když uvidím jak někdo vchází do jiné místnosti, neváhám a jdu za ním. Sotva vlezu do místnosti, tak ucítím strašný smrad. Něco mi to připomíná, ale nevím co. |
| |
| Hrůzný nález Všichni se pomalu vydáte do druhé místnosti. Jako první jde Dangaim, který svou svíčkou vrhá na zdi strašidelné stíny. Vzduch je zde stejně nedýchatelný jako před tím a má stejou tendenci. Je těžký a zatuchlý... Až se vám z toho zvedá žaludek... Poznáváte jen obrysy starého dřevěného stolu a pár židlí okolo něj. O kousek dál stojí lavor se špinavou, rudě zbarvenou "vodou". Když však Dangaim namíří svou svíčkou do rohu místnosti u zabedněného okna, naskytne se vám hrůzný pohled. Na zemi tam leží bezvládné tělo kostlivce, který je složen pouze z bílých kostí a jen kousky masa.... Na sobě má otrhaný kus oblečení a je schoulený do obrané polohy. Hned vedle něj leží dlouhý zakrvácený nůž. Mnoho z vám se udělá špatně. Jako kdyby nestačila ta hrůza tam venku... Jeho kostrné důlky, kde se dříve nacházely oční bulvy, teď zely prázdnotou a beznadějí... Smrt si vás vždycky najde, ať se schováte kamkoli, vždycky si vás najde... Každý se mě bojí, přesto nikdo neví jak vypadám... Mnoho z vás se otřese jen, když slyší vyslovené mé jméno... Mnoho z vás se bojí dnů, kdy si pro vás přijdu, ale nikdo neví, kdy ten den nastane... Neutíkejte přede mnou, nemá to cenu... Ale varuji vás, dny mé těžké práce se blíží a s ním i váš konec... |
| |
| U vetešníka Zadívám se do rohu místnosti. Jako by nestačil ten smrad, ještě jsme našli našeho informátora. Chvíli se na něj dívám, pak si prohlídnu i místnost. Ve svitu svíčky prohlídnu tváře svých společníku a konstatuji to co je všem asi jasný. Tak jsme našly náš pramen informací, ale jak se zdá poněkud vyschnul. Povím to hlasem bez emocí a citu. Když domluvím vydám se nazpět na ulici, cestou ven si všimnu Vanessi, podívám se na ní a pokračuji dál na ulici, kde počkám na zbytek. |
| |
| Nelicencovaná hrobka Podívám se na tu scenu Já bych spíše řekl uhnil..... Přejdu ke stolu a dívám se jestli nemá šuplíky co by se dali otevřít a případně něco najít |
| |
| U vetešníka. Zdívám se na osobu v rohu a podle toho co říkal Dangaim pochopím, že to měl být jejich informátor. Musel to být dobrý informátor, že takhle schnil. výjdu na ulici za Dangaimem a jaksi čekám na zbytek. |
| |
| U vetešníka Zadívám se na vetešníka a radši to nijak nekomentuji. Vyjdu ven, postavím se vedle Dangaima a začnu zhluboka dýchat čerstvý vzduch. Tohle nemohl udělat někdo normální. A navíc. Teďka je naší jedinou šancí dostat se do tý hospody a dozvědět se něco tam. Jinak jsme v koncích. Řeknu ztišeným hlasem. |
| |
| U vetešníka Na její slova jen přikývnu a dodám. Bohužel máš pravdu. Máme mnoho nepřátel a navíc to jsou taky dost nebezpečný nepřátelé a našich spojenců ubývá, pkud máme ještě nějaký. Povím tichým hlasem a vydám se k hostinci, kde máme koně. |
| |
| cesta Jak si všimnu mrtvoly, tak se mi hned naskytne odpověd na mojí otázku. Tiše odejdu ven a následuji Dangaima. |
| |
| Cesta Máme ještě sebe. Sice se všichni tolik neznáme, ale strávíme spolu ještě nějakou dobu. Řeknu s nadějí v hlase a vydám se k hostinci po boku Dangaima. |
| |
| William Prohlížíš si šuplíky. Pomalu jeden a podruhém, ale jsou v nich jen staré lejstra a papíry, které vám jsou v podstatě k ničemu. Jen ten poslední šuplík nejde otevřít, protože je na zámek a klíč v něm není. Jako kdyby tu bylo co skrývat... |
| |
| Jenom řeknu nahlas Dangaime, práce pro tebe...... a dívám se na ten šuplík |
| |
| Cesta Zastavím se a zadívám se na ní. Tak to bych moc rád, a navíc jsem tě chtěl ještě naučit krást ty měšce. Takže bychom, měli zůstat ještě nějakou dobu všichni pohromadě. Povím potichu, pak zaslechnu jak mě William, a rychlím krokem se vracím nazpět do té smrduté chatrče. Ještě, že jsme neurazily víc něž pár kroku a že, je kolem takové ticho.. Když vejdu do místnosti a všimnu si na co se Will dívá. Přikývnu a sehnu se k zámku v šuplíku, jen něco cvakne a šuplík je otevřen, vytáhnu ho a vysypu jeho obsah na stůl a začnu si ho prohlížet. |
| |
| Cesta Usměju se, ale už jen na Dangaimova záda. Otočím se a vrátím se před vetešnictví. Přikrčím se k Eölovi a začnu ho drbat. Neboj. Za chvíli budem pryč. Povím mu jenom a zadívám se na dveře. |
| |
| Veteš Razantně odstrčím zloděje a začnu si to prohlížet sám. S dovolením..... řeknu jenom |
| |
| Veteš Když mě odstčí jen se zašklebim. Ty jsi to našel. Povím a pokčím. Co tam asi najde. |
| |
| Tajemaství? Co tam asi najde... Nic. Šuplík je plný starých a potrhaných papírů a ustřižků z knih... Nic, co by vám bylo nápomocné. Až William vytáhne čistý kus papíru, který se zdá být prázdný... Pomoc hledejte tam, kde pomoc dávají... Jinak nic nenajdete... Co teď? Lidí začalo před kostelem ubývat, protože se všichni začali shromažďovat na večerní mši na záchranu světa... Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen. In nomine Patris, et Filii, et Spiritus Sancti. Amen. |
| |
| Veteš Vemu čistý list papíru a přičichnu k němu, mé vědomosti o jedech mi vynesli i jisté zkušenosti o alchymii a pokud někdo použil tajné písmo tak chci zjistit jaké....proč by jinak někdo dával čistý list papíru dospod šuplíku že? |
| |
| William Tvůj nos se přiblíží k papíru a ty ucítíš slabý, už trochu zvětralý nasládlý zápach... Bohužel, ale nepoznáš nic více než, že to nemusí nic znamenat...Vůbec nic... Naděje umírá poslední... byly poslední slova, umírajícího vetešníka. |
| |
| Veteš Když si povšimnu nálezu jen pokrčím rameny a vyjdu ven z toho krámu. Hmm zvláštní proč by to někdo zamykal?? |
| |
| Veteš veteš everywhere Zkusím ho pak přečíst nad palemenm svíčky...to je jedno z mála způsobů jak přečíst text který je ukryt.... sbalím papír do kapsy a vyjdu ven |
| |
| Nad svíčkou Nahneš se nad Dangaimem a přiložíš "prázdný" papírek nad plamen svíčky. Papír zůstává pořád čistý... |
| |
| Papír....ta jeho bělost je frustrující Zbývá ještě voda...jinak budu muset zkusit zajít k expertům..... pomyslím si |
| |
| Druhý pokus se stejným výsledkem? Jediná voda, která tu poblíž je, je pouze ten lavor se špinavou "vodou"... Přistoupíš k ní a zjišťuješ, že se z ní line podivný zápach po smrti.... Smrt? Už zase? Papírek pomalu ponoříš do vody a jediné, co říkáš je to, že se papírek trochu skroutí a rozmočí.... |
| |
| Konečně se probouzím ze svého transu, kdy jsem chodil jako mátoha. Naplněn novou energií, avšak přesto zmaten. Neb jsem prakticky nevnímal dění kolem. Tiše přistoupím k williamovi a hledím na papír, jako homunculus jsem na magenergii velmi citlivý, proto pomohu Williamovi v jeho hledání. |
| |
| Před vetešnictvím Pozoruji Willa co to dělá a, když zajde do krámu jen pokrčím rameny. Zadívám se na Eöla. Tak co příteli neukousneš mi ruku, když tě zkusím pohladit?? Zeptám se ho šeptem a opatrně a pomalu si k němu přidřepnu a natáhnu k němu ruku abych ho pohladil, ale pořád jsem připraven ruku stáhnout nazpět. |
| |
| Před vetešnictvím Eöl ne moc přátelsky zavrčí a postaví se. Nedůvěřivě se na Dangaima podívá. Pak ale ohrne čumák a začne něco větřit. Chvíli mu opatrně očuchává ruku. Když je spokojen, znovu si sedne a zadívá se Dangaimovi do očí. Děje se tam něco zajímavého? Zeptám se. |
| |
| Tajemství... Gebrej Hledíš tajemně na vybledlý papírek a nic nepoznáváš. Zdá se, že žádná magie tu není... Je to zvláštní, ale jako by na tom kusu papíru doopravdy nic nebylo. Opravdu? Má cenu tu zůstat nadále a čekat? |
| |
| Před vetešnictvím Podívám se naArossiach pokrčím rameny a odpovím. Já bych řekl, že ani ne. Pak se zadívám Eölovi do očí a lehce ho pordbám za ušima..Pak stáhnu ruku a jen ho pozoruji. |
| |
| Tak co vážení? Vydáme se už do toho hostince? Je mi docela blbě z toho smradu. Chci ven na vzduch a dát si v hostinci pořádné víno. Ať trochu zabiju ten smrad. |
| |
| Ve vetešnictví Když tak skoumám nápis nadveřích, nic zajímavého nevidím, ale v tom už přichází Dang, který si pohrává ze zámkem dveří. Po krátké době se dveře otevřou. Z nich se na mě vyvalí něco jako zlý pocit a odporný zápach, který přichází ze vnitř. Všichni se pomalu vydávají( s Dangaimem v čele) do vetešníkova domu. Ve vnitřku je velmi vydýchaný vzduch a není tam moc světla. Trochu si odkašlu, protože si musím zvyknout na vydýchaný vzduch, který se line domem. Hned po tom ucítím strašný smrad! Dangaim se otočí k vedlejší místnosti. Dpojde k jejím dveřím a pomalu je otevře. Hrůzný nález Dveře se pomalu otevřou a ten nehynoucí smrad se zdá být ještě silnější. Když vejdu víc do místnosti, vedle v rohu leží kostlivec, na kterém jsou ještě kousky nerozkládané kousky masa. Och...Bože.... zakryju si pusu a nos rukou a dojdu blíže ke kostlivcovi. Chvíli si ho prohlížím. Že by to byl ten vetešník? pomyslím si. Když už delší dobu nemůžu vystát ten smrad, který se šíří z kostlivce, popojdu dál od kostlivce a prohlížím si obsah místnosti. Jen samé krámy, bordel, bezcenosti atd. Pobyt v místnosti s kostlivcem, který se ještě rozkládá se mi moc nelíbí a jdu ven za Arrosiach. Dále mě děj v domě nezajímá. |
| |
| Ve vetešnictví Je to divné, ale nejde na to použít voda s cukrem nebo citron? Už jako malí jsme si hráli s tajnými dopisy... |
| |
| Před vetešnictvím Po krátké době pozorování Eölara se zvednu a zadívám se na Arossiach. Zalovím v kapse a vytáhnu měšec, prohlídnu si ho, pak pokývám hlavou, jo to by mělo stačit je tam jen pár zlatých, podle váhy…. tak 20. Začneme si hrát, chytej. Povím Arossiach a měšec jí hodím. Zahrajem si takovou hru na níž jsem se to učil i já. Budeme si tem měšec brát na vzájem a to při jakýkoliv příležitosti. Povím jí s úsměvem a čekám na její reakci. |
| |
| Před vetešnictvím. Chytím měšec a prohlédnu si ho. Pak se zadívám na Dangaima. Ďábelsky se usměju a schovám měšec. Dobře. To se mi líbí. Ale musím tě taky varovat. Třeba v noci by nemusel bejt Eöl tolik přátelský jako dneska. A zasměju se. |
| |
| Před vetešnictvím Zadívám se na Eöla a mrku na něj. pak se zadívám na Arossiach a usměji se. No bezesporu je dost inteligentní, takže snad pochopí, že já ti nechci ublížit, ale je si hrát a něco tě přiučit. Povím a zadívám se na Eöla. Že jo?? Jinak počítám že by se mi to moc nelíbilo. Povím k němu. |
| |
| Před vetešnictvím Usměju se. V to jen doufej. Řeknu provokativně a rozhlédnu se okolo. Neměli by jsme už radši jít? Nezdá se mi zrovna dobré zdržovat se někde, kde jistě ostatní postrádají již nějakou dobu majitele. |
| |
| Před vetešnictvím Zadívám se na ní a pak na Eöla. Jo to taky doufám, a docela by mě mrzelo kdyby jsem se pletl. Odpovím pak projdu kolem ní. Má ruka se mihne kolem místa kam dala měšec, a vezmu si ho zase nazpět. Ukáži jí ho a dám si ho na opasek. Jo asi bychom mohly jít. A pomalím krokem vyrazím směrem k hostinci. |
| |
| Cesta Zadívám se na Dangaimova záda a usměju se. Ještě se uvidí. Usměju se pro sebe a doženu ho. Pověz mi něco zajímavého ze svého života. Poprosím. |
| |
| Cesta zadívám se na ní. Tak zajímavého..Toho moc nebude, a co taky může bejt zajímavého na životě jednoho zloděje?? Já ani nevím snad jenom to, že jsem se stavil v jednom vězení pro přítele a taky jsem ho dostal ven...Místní stráže z toho nebyli moc nadšený. Povím s úsměvem, když si na ten kousek vzpomenu. Jinak, asi nic, jsem jen obyčejnej zloděj. Povím a pokrčím rameny. Pověz mi něco ze svého života ty?? Požádám ji. |
| |
| Cesta Můj život? Zasměju se. Někdo by řekl, že je na něm zajímavého mnoho. Jsem vděčná za to, co jsem. Ale nelíbí se mi žít mimo ostatní a skrývat se. Přežije přeci jen nejsilnější a nejchytřejší. Zavrtím hlavou. Však znáš život v řádu. Všichni v mém věku se mi vyhýbali a nebo posmívali. Jednoho dne jsem se ale vzepřela. Proč taky po sobě nechat šlapat. Chytli nás zrovna když neměli. U nás se nesmí rvát. Všechno shodili na mě a já to samozřejmě odnesla. Měla jsem být potrestána vysokým trestem, ale nebyla jsem. Pokrčím rameny a usměju se. |
| |
| Cesta Zadívám se na ní a zašklebím se. Jo některé testy, a zvláště pak ty za přestupky docela bolí, párkrát jsem dostal a do docela dost, a to jenom proto, že jsem porušil pravidla cechu. Povím a pokrčím rameny. No jo nějak se mi to nepovedlo, a přišel na mě cech, a já pak dostal jako pes... A proč tě nepotrestaly?? Utekla jsi?? Zeptám se jí. |
| |
| Cesta Zadívám se Dangaimovi do očí. Před trestem, který si podle pravidel zasloužím a nestojí mě život, neutíkám. Celý život jsem prožila na jednom místě a nezemřela jsem kdysi, i když podle zákonů přírody bych měla. Mnoho kněžek si myslelo, že prostě našemu bohu patřím a že když mi ublíží, potrestá je sám. Je to moc složité, já vím. Odpovím a usměju se |
| |
| Cesta Zadívám se jí do očí. Ne podle pravidel přírody, ale podle míně jiných, jsi měla kdysi zemřít, to díky přírodě jsi přežila a taky díky štěstí. A to že patříš bohu nebo bys měla to není trest, a navíc mu nemusíš patřit věčně. Ale co já o tom vím já jsem jen obyčejný zloděj. A podle názoru jiných nehodný, toho abych se tu s tebou takhle vybavoval. Povím a v očích se mi vesele zaleskne. |
| |
| I obyčejný zloděj může změnit svět. Odmlčím se a pak znovu pokračuju. Objevila jsem se kdysi u kněžek. Ale kdo ví proč nebo jak. Patřit mu není trestem. Ale ublížil by jsi tělu a kráse dívky? Zeptám se. Názory ostatní je dobré vyslišet, ale není dobré se jím řídit. Zvlášť, když máme jiný. Dodám s úsměvem. |
| |
| Cesta Zadívám se na ní. Bezdůvodne?? Ne pokud bych se nenusel bránit útoku tak ne neublížil, a nesšlo by mi na tom kdo to je. Pokud ano tak by ten důvod musel bejt docela dost pádnej. Povím. |
| |
| Cesta Zadívám se mu do očí. A kdyby ti za to hrozila i smrt. Myslím, že by sis to taky rozmyslel. Neuznávám autoritu jako takovou a vzpírám se něčemu, co se mi nelíbí. Vychovávat mě musel bejt horor. Řeknu a začnu se smát. Nenápadně si vezmu měšec zpátky a znovu ho schovám u sebe. |
| |
| Cesta Já taký neuznávam autoritu, Zarazím se v půlce věty a usměji se pak zase pokračiji. Pěkná práce. Ale místo autorit uznává přátelství, a pokud by tak dívka byl muj přítel tak bych, jí nezabyl ani pod trestem smrti. A navíc nemam rád zbitečný vraždy.. |
| |
| Cesta Všechno má svůj účel. I zbytečná vražda, i když je to kruté. Bez smrti není život a tak je to i naopak. Zahalím se víc do pláště a pak pokračuju. Život je krutý a je třeba se ho naučit žít. |
| |
| Cesta Jo je krutý, a já toho vyděl dost, a netvrdím opak, já jen nerad přicházím o přítele a nechci je sám zabíjím, pokud zemřou kvůli své chybě tak to je jejich blbost. Odmlčím se a zadívám se do jedné postraní uličky. Pokud tu budeme nocovat budu se muset zajít podívat, za svím cechem...možná se něco dovím. Pokud tu budeme přes noc, půjdu se podívat za svýma, možná se něco dovím a rád zas uvidím staré známe. Povím jí jako mimochodem a vezmu si rychlím pohybem ruky měšec nazpět. Možná by mohl jít semnou i William a poptat se místních z cechu smrti co ví o tom našem prameni informací. |
| |
| Pořád před vetešnictvím Pomalu vyjdu ven z domu, ve kterém se rozkládá kostlivec.... Will a ještě někdo, tam něco hledají. Když projdu dveřmi a ucítím dýchatelný vzduch, zhluboka se nadechnu a opřu se o stěnu domu. Když se nadechnu, popojdu k Arossiach a Dangovi, kteří jsou opět ve svém živlu, tedy opět něco řeší! Ještě že tu není Will, jinak by to zas bylo zábavné, mnohdy i bolestné... zavzpomínám na incident v táboře.... Když k nim dojdu posadím se vedle nich. Zvednu hlavu k Dangaimovi, který se asi někam chystá. ,, Hele, Dangaime, nenašli jste něco v tom domě? Protože tam pořád jsou ostatní." zeptám se tichým hlasem. |
| |
| Cesta Dobře. Přikývnu na souhlas. Přidala bych se taky. Ale nevím zda bych někoho našla. Ale můžu to aspoň později zkusit. Odpovím a přimhouřím oči. |
| |
| Cesta Klidně pojť stejně bych ti v tom nedokázal zabránit, ale já hledat nic nebudu, já vim kam zajít..teda alespoň doufam, je to už pár let co jsem odešl, ale některé věci se nemění. Povím a jiné ano. |
| |
| Cesta Zasměju se. Proč by jsi to nedokázal? Budu muset hledat, ale nejdřív zkusím jiný způsob hledání a pokud nevyjde ten, tak Eöla. Pokud i ten nic nenajde, tak už nepomůže nic. Čas je neúprosný a mnoho se mění. A my s ním. Odpovím a zadívám se mu do očí. |
| |
| Cesta Zadívám se jí do očí a pokrčím rameny. No musel bych tě omráčit nebo svázat, to jediné by ti v tom zabránilo, a to já udělat nechci. Pak s usměji. A navíc by mi Will asi nepoděkoval, nevidí moc rád, že se s tebou bavím a už vůbec ne, že tě něco učím. Jo a co to je za ten tvůj způsob hledání?? Zeptám se jí. |
| |
| Cesta Svázat? No to by nebylo zas tak lehký, jak to vypadá. Musel by ses hodně snažit. Řeknu provokativně a odhodím si vlasy dozadu. Nepoděkoval. Ale s kým se bavím nebo co se učím je na mé rozvaze nemyslí? Ten způsob je těžké vysvětlit. Prostě najdu stopy po mém bohu. Ale dlouho jsem to nědělala, tak uvidíme. Usměju se a vezmu si zpátky měšec. |
| |
| Cesta Jo s kým se bavíš to je jen na tobě a to co děláš to konec konců taky. Usměji se a zadívám se na ní . No to svazování by asi se asi neobešlo, bez toho abych při něm utržil nějaké šrámy. Povím laškovně. |
| |
| Cesta Já chápu Williama, ale nehodlám sebou nechat takhle vláčet a skákat jak si zapíská. Odpovím a zamyslím se. Pak se k Dangaimovi nakloním a zašeptám mu do ucha provokativně. Možná že by obešlo. Ale umim taky kousat. |
| |
| Cesta Pozvednu jedno obočí pak se k ní nakloním a vezmu jí měšec a do ucha jí zašeptám provokativně. Tak to docela věřím, a já někde slyšel, že kněžky jsou hodný...byl to kec, právě jsem poznal jednu a tak mi zase tak hodná a poslušná nepřijde. Jo a ten měšec je zase můj. Informuji jí. |
| |
| Cesta Zavrčim, ale pak se usměju. Kněžky jsou hodný. Většinou. Ale pokud jde o mě, někdo musí vybočovat z řady Odpovím sladce. |
| |
| Cesta Usměji se Jo někdo jo, to by jinak nebylo ono a já bych se docela nudil. Povím jí. |
| |
| Cesta Dříve by se řeklo vlče ze špatného vrhu. Povím mu a usměju se. Znovu se k němu nakloním. Co by jsi o tom řekl ty? Zašeptám a jemně si vezmu měšec zpátky. |
| |
| Cesta Usměji se. Tak lvíče jo, no já bych byl spíš pro takoví štěně, a ze špatného vrhu hmm to si nemyslím, ne trošku veselejší, žen ten zbytek. Povím provokativně. |
| |
| Cesta Proč se taky řídit takovými pravidly, když opak je jednoduší. I štěně poznává svět a učí se myslet. Tak proč to potlačovat. Odpovím a zadívám se mu do očí. |
| |
| Cesta Zadívám se jí do očí.Má ruka šmátne po měšci a vezme si ho nazpět. Jistě proč tomu štěněti bránit v poznávání světa, a proč mu na opak nepomoci se učit nové věci?? Zeptám se jí a v očích se mi zaleskne. |
| |
| Cesta Usměju se. Protože by mu mohlo hrozit nebezpečí, že ho silnější a mocnější přípraví o život? A učit se věci může, které jsou pro něho hodny. Jenže jak to poznat. Strach mate a zakrývá oči. Zašeptám a stále se mu dívám do očí. |
| |
| Cesta Zadívám se jí do očí. Jak to poznat..to musí poznat to štěně samo, a učit se může to co samo chce. A nikdo ho o život nepřipraví pokud si ho nenechá vzít. Zašeptám |
| |
| Cesta A co když samo neví a nebo chce víc než může mít? Zeptám se. Na světě jsou silnější než samo štěně. I když si ho nechce nechat vzít, někdy podlehne. Dopovím a vezmu si měšec. Tentokrát ho schovám líp. |
| |
| Cesta Pokud samo neví na co stačí tak to musí zkusit a zariskovat, ale misí taky počítat s tím, že si může nabít svůj krásný čumáček . Odpovím a jednou rukou jí zlehka přejedu po jejím nosíku. Má druhá ruka přejede po místě kam si schovala měšec a vytáhnu ho z jeho skrýše. Pokud přitom přijde o život tak něco udělalo špatně, za chyby se platí. Poznamenám. |
| |
| Cesta Jenže když se bojí nabít si ho? Přeci jenom si ho dost váží. Zeptám se a usměju se. Za chyby se někdy platí víc než je třeba. Dodám ještě. |
| |
| Cesta Pokud má strach to zkusit, tak nikdy nezjistí co dokáže. Povím a pokrčím rameny. Po nějaké době dodám. Ano některé tresty jsou nepřiměřené. |
| |
| Cesta Přijdu k Dangaimovi, a strčím mu prudce a tvrdě papír na hrud, je to spíše jako varování. Podívej se na to, specialisto přičemž se mu jemně nakloním nad ucho a zašeptám Již jsem tě varoval, takž tohle ber jako poslední "přátelské" varování, nech ji být poté se na něj usměji a podívám se na Arossiach Již se těším...... |
| |
| Cesta Podívám se na papír a pak na něj. Hmm pěknej papír, asi budeme muset navštívit pár přátel. Nechceš mi ho půjčit?? Navrhnu mu a papír si vezmu. Já jí bejt klidně nechám..ale záleži na ní. Jo a abych nezapomněl pokud tu budeme přes noc tak si uděláme výlet a navštívím pár přátel a něco zjistíme. Povím mu a čekám na jeho reakci. |
| |
| Cesta Zamračím se na Williama. Nezastrašuj, buď tak hodnej. Povím mu a zadívám se na Dangaima. Když je zaneprázdněn, vezmu mu rychle měšec a znovu pořádně schovám. |
| |
| Cesta Slabě se ukloním elfce Jak si přejete poté se otočím na Dangaima aby to elfka neviděla a ústy reknu bezhlesu jediné slovo Smrt |
| |
| Cesta No dobrá tak si večer udělám vylet, sám pokud se nepřidáš, ale šlo by nám to líp, protože já se nedostanu všude. Povím mu a jeho slova si nevšímám. Otočím se a všimnu si Vanessë a vydám se k ní. Tak přece jde s mámy?? Tak rameno je dobrý jo?? Zeptám se jí a pokouším se tak navázat konverzaci.. |
| |
| Cesta Pousměju se. Rameno je v úplném pořádku. A co se to tam děje? Vypadáto že vašeho informátora někdo zabil. Prohlížím si okolí. |
| |
| Cesta Ohlídnu se za Dangaimam, ale pak se podívám naštvaně na Williama. Varuju tě. Nepleť se mi do cesty. Zvlášť dnes večer. Ty si hledej své přátelé a já budu své. Ucítím-li za sebou tvoje kroky, nebudu už tak přívětivá. Povím mu varovným tónem. |
| |
| Cesta Usměji se. Jo někdo nás asi předběhnul, ale to se stává.. budeme se muset poptat jinde. Pak se na ní zadívám a zeptám se. Ty jsi tu, už někdy byla?? |
| |
| Cesta Asi jenom dvakrát. Potřebujete pomoc? Ráda pomůžu stejně zrovna nemam co na práci. Usměju se a ohlídnu se za Williamem. Nevím jestli jsem ti to říkala, ale povoláním sem válečník. Možná se budu hodit. Mrknu na něj. |
| |
| cesta Jo pomoc by se nám hodila, pokud ti nabude vadit putování s námi...Na názor ostatních se neptám. Povím ji s úsměvem. Tak válečník no něco takovího mi bylo jený, jakmile jsem tě vyděl s tím šípem v rameni...Tak to bychom si mohly zatrénovat někdy..pokud nebudeš proti..sice mi je jasný, že asi nevyhraji, ale alespoň se pobavíme. Navrhnu jí. |
| |
| Cesta Podívám se na ní Málokdy býváte jiná odvětím jí neutrálně a když pocítím Vanessin pohled usměji se na ni |
| |
| Cesta Ohlednu se na Vanessu a pak se znovu zadívám na Williama. V očích se mi objeví na chvíli černý stín. To tedy bývám. Řeknu až moc vznešeně a pohodím hlavou. Přidám trochu do kroku. |
| |
| Cesta Když jsi všimnu usměva Williama tak na něj mrknu a dál se věnuju Dangaimovi. Ano, to by mohlo být zábavné. A co teď máte teda v plánu? |
| |
| Cesta No v plánu.. dojdeme do toho hostince kde máme koně a vyslechneme si co nám jeho majitelé chtějí. A pak pokud tu budeme nocovat, tak já se vadám za starými známímy a poptám se co ví o našem mrtvém příteli. A ty pokud budeš chtít jít tak jsi vítána. Povím jí. |
| |
| Cesta Zastavím se a otočím se s úsměvem na Dangaima. Abych nezapoměla. Přišel jsi o měšec. Řeknu mu a pokračuju v cestě. Eöl mě ale nenásleduje. Dívá se chvíli za mnou. Pak zavrčí a pokračuje v cestě. |
| |
| Cesta Jen kývnu hlavou. Já to moc dobře vim. Odpovím jí a dál pokračuji v cestě. Zadívám se na Eöl. |
| |
| Dlouhé dostaveníčko William se bedlivě podívá na bílý papírek a uvidí na něm téměř neviditelným místem: Hledej pomoc tam, kde pomoc dávají..., chvíli se nad zprávou zastaví, ale když usoudí, že možností je nad tisíc, dále si toho nevšímá. Vyjdete všichni ven a jste rádi, že konečeně se můžete nadechnout čerstvého vzduchu... Tem pach, mrtvolný pach člověka, který vám měl pomoci a tak vás navést k tomu správnému "člověku", zlému mágovi, který za tohle všechno může. Podíváte se nahoru na oblohu. Je větrno a zima. Teplota jde silně dolů. Je noc... Ale rozdíl mezi dnem a nocí je v této době minimální, ba dokonce žádný... Vyjdete pomalu cestou zpět k branám a když zdálky pozorujete nádherný městský soud, vydáte se tím směrem. Tam někde má být ten hostinec, kam máte zajít...Jak jen se jmenoval?... U zelených mágů?... Když se dostanete až k budově městkského soudu rozhlédnete se kolem... Za chvíli záhlednete větší několika patrovou kamenou budovu s dřevěnou stodolou, kde řechtali spokojení koně... Zamířili jste tím směrem a za chvíli jste přečetli velký nápis nad rámy hlavních dveří... U zelených mágů, stálo tam a dovnitř vás zval obraz mága v zeleném obleku a se zahaleným obličejem... Vyzařovala z něho zelená aura... Byl to ale jen obraz... Někoho, kdo nevěděl, co má dělat...Ne? Vejdete dovnitř. Sedí tu pár lidí s poháry vína a žlutého moku s hustou pěnou a z kuchyně se line příjemná vůně masa... Jako kdyby tu všechna životní starost zmizela.... A přitom venku mizí život.... Za barem spatříte toho muže, který si od vás všech vzal koně... Když vás uvidí kývne na vás a začne vám všem nalévat víno... Směje se, ale vypadá ustaraně... Nervózně... Bojí se... |
| |
| Dlouhé dostaveníčko William se bedlivě podívá na bílý papírek a uvidí na něm téměř neviditelným místem: Hledej pomoc tam, kde pomoc dávají..., chvíli se nad zprávou zastaví, ale když usoudí, že možností je nad tisíc, dále si toho nevšímá. Vyjdete všichni ven a jste rádi, že konečeně se můžete nadechnout čerstvého vzduchu... Tem pach, mrtvolný pach člověka, který vám měl pomoci a tak vás navést k tomu správnému "člověku", zlému mágovi, který za tohle všechno může. Podíváte se nahoru na oblohu. Je větrno a zima. Teplota jde silně dolů. Je noc... Ale rozdíl mezi dnem a nocí je v této době minimální, ba dokonce žádný... Vyjdete pomalu cestou zpět k branám a když zdálky pozorujete nádherný městský soud, vydáte se tím směrem. Tam někde má být ten hostinec, kam máte zajít...Jak jen se jmenoval?... U zelených mágů?... Když se dostanete až k budově městkského soudu rozhlédnete se kolem... Za chvíli záhlednete větší několika patrovou kamenou budovu s dřevěnou stodolou, kde řechtali spokojení koně... Zamířili jste tím směrem a za chvíli jste přečetli velký nápis nad rámy hlavních dveří... U zelených mágů, stálo tam a dovnitř vás zval obraz mága v zeleném obleku a se zahaleným obličejem... Vyzařovala z něho zelená aura... Byl to ale jen obraz... Někoho, kdo nevěděl, co má dělat...Ne? Vejdete dovnitř. Sedí tu pár lidí s poháry vína a žlutého moku s hustou pěnou a z kuchyně se line příjemná vůně masa... Jako kdyby tu všechna životní starost zmizela.... A přitom venku mizí život.... Za barem spatříte toho muže, který si od vás všech vzal koně... Když vás uvidí kývne na vás a začne vám všem nalévat víno... Směje se, ale vypadá ustaraně... Nervózně... Bojí se... |
| |
| U zelených mágů Vejdu do hostince a všimnu si lidí u stolu. Kruci svět se hrne do stázi a oni si tu jen tak sedí. Pomyslím si naštvaně a vezmu si od muže pohár vína. Dekuji, a o čem jste to chtěl s námi mluvit?? Zeptám se muže. Hmm za chvíli budu muset vyrazit ven.... a poptat se .. |
| |
| U zelených mágů Vejdu za Dangaimem do hostince a rozhlédnu se okolo. Kdyby tohle bylo tak všude. Pomyslím si a zadívám se na toho muže, co jsme potkali. Vezmu si pomalu od něj víno. Pak začnu pozorovat jeho chování. |
| |
| Opatrně jdu za ostatními, rozhodl jsem se příliš v jejich hádkách neangažovat, potěšen tím jak se věci vyvíjejí uplatňuji jedno ze svých největších nadání, čekat! Poté co ostatní odejdou od vzkazu na dveřích, začnu ho zkoumat sám! Velmi podrobně, přemýšlím, zda bych dokázal napodobit to písmo. Jeden nikdy neví, také jsem dlouho nic nejedl, ale na lučbu teď není čas! Posadím se stranou domu, kam ostatní z družiny zašli, možná je lepší když si mne moc nevšímají. Hned jak si budu jist, že sedím tak že nikdo neuvidí co dělám, znechuceně začnu kreslit malý znak! brrrr, Gebreji, klesnul si hluboko! Používat znak toho jenž tě stvořil! Za použití alchymistického znaku na shromáždění magenergie z okolí se chci najíst, doprostřed obrazce dám nechutně vypadající krysu, poté co do ní znak nasaje alespoň tolik magenergie aby mi to stačilo, bez okolků jí zhltnu. Vychutnávám si jak se mi nová energie rozlévá po těle. Pak čekám až mí druhové vylezou a připojím se k nim. |
| |
| Dívám se na okolí Ten papír mne začíná štvát Podívám se s potěšením an vyděšeného muže Aspon nekdo ví jak reagovat |
| |
| U zelených mágů Mezitím co čekáme na mužovo reakci, se dívám po vnitřku hospody,smysli mám napnuté. Tak zase po dlouhé době v tomhle městě. Pak se zadívám na svůj pohár a vzpomínám na dětství a na to za kým dnes v noci zajdu. Budu se muset zeptat žebráku a i prostitutek, kde najdu ty které hledám.. neboť pouze zloději k cechu nepatřily, ale žebráci a prostitutky a jiní lidé z ulice..Jo už abych se pohyboval ulicemi chudinských čtvrti..a vyptával se kde najdu staré známé.. Pokud si mě nenajdou samy. Usměji se, s vím způsobem se na to těším. |
| |
| U zelených mágů Všimnu si Dangaimova úsměvu a podívám se na něj. Pokud má strach to zkusit, tak nikdy nezjistí co dokáže. Nezjistí co dokáže. Přemýtám stále jeho slova. Jenže vlče už dávno není. Už dávno vyrostlo v...... ve vlka. Ale takového, kterého všichni odhánějí až nakonec zůstane sám. Zadívám se smutně do poháru. Svléknu si plášť a ostatní mě tak mohou bez něj spatřit poprvé. Nechci se vracet a hledat je. Jenže nemůžu ostatní zklamat. Musím překročit minulost. |
| |
| U zelených mágů Když uslyším zašustění pláště kouknu po Arossiach. A tak aby mě zaslechla jen ona pronesu. Tak vlčí mládě vyrostlo, ale stále se bojí.. ale krys z ulice se bát nemusí, ta jí nekousnou. Povím jí to vlídným a tichým hlasem. |
| |
| U zelených mágů Podívám se Dangaimovi do očí a usměju se. Nakloním se k němu a zašeptám mu. Vyrostlo. Ale když ještě vlčetem bylo, ubližovali mu. A vlk nebo vlčice se teď bojí, že ublíží někomu jinému. Ať už je to krysa nebo ne. Ale nakonec si zvykne. Usměju se a znovu se mu zadívám do očí. |
| |
| U zelených mágů Jen kývnu hlavou. Staré rány se hojí těško. Zadívám se jí do očí, ale dál přemýšlím nad tím co me dnešní noci čeká, a jestli mám někoho vzít a nebo ne..... I když by Arossian možná šla. |
| |
| U zelených mágů Někdy těžko a někdy zase ne. Jen nechce být jako ostatní. Odpovím a napiju se vína, ale znovu se otočím k Dangaimovi. Nad čím přemýšlíš? |
| |
| U zelených mágů Povzdechnu si . Nad tím, že se dnes v noci pokusím zjisti něco od lidí ze svého domovského cechu..Nad tím, že opět po dlouhé době uvidím lidi co mě učily řemeslu a na to jaké to asi bude.. a na to, kdo by měl jí se mnou, pokud vůbec někdo. |
| |
| U zelených mágů Položím ruku jemně Dangaimovi na paži a zadívám se mu do očí. Tohle rozhodnu tí je na tobě. Vím, že je potěšilé co teď řeknu. Ale neboj se své minulosti. Vše se mění a my s ním. Teď máš vlastní svobodu a taky vlastní vůli. Povím potichu a s mírným úsměvem. |
| |
| U zelených mágů Já se s vím způsobem nebojím, ale naopak těším, že je zase uvidím a. že si s nimi promluvím, jen přemýšlím jestli je dobré tě bát také, ale zase na druhou stranu ti v to nezabráním, stejně jako v tom aby šli i jiní.. ale v tom případě se za ně nebudu zaručovat, a vše co udělají pude na ně. Ovšem u tebe by to bylo něco jiného. Povím potichu. |
| |
| U zelených mágů Proč zrovna u mě? Zeptám se trochu nechápavě. Pokud chceš, klidně bych šla a můžeš jít pak se mnout. Jen jeden kromě mě a Beliela. Takové je pravidlo. Williama vzít nesmím a tobě aspoň věřim. Povím potichu. |
| |
| U zelených mágů Zadívám se jí do očí. S tebou půjdu rád, ale proč se za tebe mohu zaručit?? No věřím ti. Povím jí a zvednu se od stolu. Půjdu na chvíli ven.. povím jí Pak vyjdu pomalím krokem ven a tam se ve výklenku o zeď a z pouzdra vyndám cechovní dýku a začnu si jí prohlížet. Snad půjde Arossian za mnou ven.. Pomyslím si. |
| |
| U zelených mágů Zadívám se za Dangaimem dokud se nezavřou dveře. Pak se otočim k pití a napiju se. Když nad tím tak přemýšlím, tak je to dobré pravidlo. Pomyslím si a usměju se. Náhle do mě Eöl strčí a zavrčí. Zamračím se, ale pak mi to dojde. Přehodím přes sebe plášť a vyjdu pomalu ven. Pak zamířim k Dangaimovi, když ho spatřím. Není dobré být v této době sám a venku. Povím mu. |
| |
| U zelených mágů Ne to na, ale to nebylo ani za doby kdy jsem tu vyrůstal.. Odpovím jí a pak se jí zadívám do očí. Tak tady, ptala se proč zrovna za tebe bych se zaručil?? No zaprvé pro Williama bych to neudělal nevěřím mu a navíc z něj moc čiší jeho profese.. No taky jediný způsob ,jak se za tebe právoplatně zaručit před cechem, je jim povědět, že ji můj žák..A v takovém případě máš jistou ochranu před cechem..plynoucí z tohoto postavení.. Povím jí potichu a čekám jestli mě vyzve k dalšímu pokračování. |
| |
| U zelených mágů Přikývnu, že rozumím. A co pro to mám udělat? Přeci jenom nevypadám, že by jsi mě našel kdo ví kde. Ne že bych se přeceňovala. Odpovím potichu a při poslední větě se trochu usměju. |
| |
| U zeleného mága Muž vám všem rozdá pohár rudě zbarvené tekutiny a usměje se. Ruce si utře do hedvábné utěrky, která už byla nepatrně zašpiněná a křikne na robustní ženu, stojící opodál. Ta na jeho pokyn začne obsluhovat jejich hosty místo něj... "Mý milý, chtěl jsem s vámi mluvit to je pravda, ale spíše jsem vás chtěl o něco požádat... Neříkám věci jako jsou tyto moc často, takže si toho můžete i vážit. Jak se tak na vás dívám, vy by jste mohli být ti, co by mi, nebo spíše nám, dokázali pomoci, není-liž pravda?" osloví vás trochu vesele a trochu nervózně a pozve vás k prázdnému stolu v rohu hostince, který stojí daleko od všech ostatních.... "Pokud vás ale nebudu zdržovat od ostatních záležitostí, která máte určitě na vašich bedrech." dodá nakonec a usadí se na prázdnou židli... Vybídne vás, aby jste se také posadili... |
| |
| U zelených mágů Nic moc pokud se mě budou ptát tak jim povím, že se mi pokoušela vzít měšec a tak, že jsem tě našel.. A vzal tě do učení po tvém souhlasu. Povím s úsměvem. Hlavně tam na nikoho nevytahuj meč ani dýku pro kraviny, jako třeba že tě někdo plácne po zadku..Pokud to uděláš tak odpovědnost padne na mojí hlavu a já budu muset nejspíš bojovat za tebe, Jako tvůj mistr nesu odpovědnost za tvoje činy.. jinak je to jednoduchý. Povím. |
| |
| U zelených mágů Nejdřív se zamračim, ale po chvíli se usměju. Dobře. Ruce nechám tam, kde maj bejt a jazyk za zuby. Řeknu provokativně. Ovládat se umim. Ale co s Eölem? Zeptám se. |
| |
| U zelených mágů Usměji se. No ten by neměl nikomu vadit, aspoň si všichni dají na tebe pozor, když máš takového hlídače. Asi bychom se mohly vrátit nazpět ne?? Zeptám se a směji se. Nebo si chceš ještě o něčem promluvit?? Dodám a dýku zasunu nazpět na své místo. |
| |
| U zelených mágů Usměju se a opřu se o zeď. Pověz mi ještě, jak to v cechu chodí. Jsem zvyklá na něco jiného, tak by to bylo přeci jen trochu nápadný. Odpovím a zadívám se mu do očí. Cesty vedou všude. Jen ne tam, kam chceme. |
| |
| U zelených mágů Usměji se. Hmm tak jo do cechu nepatří jen zloději ale i prostitutky a žebráci a jiní lidé z ulice. Cech se o ně stará, poskytuje jim přístřeší a jídlo. Jinak cech vlastní většinu bordelů ve městě a i pár hospod a oči a uši má skoro všude. Cech vede Podstiví muž, ale nikdo neví kdo to vlastně je. Dál ve vedení cechu sou dva muži Pan dne a Pán noci a ti dívají rozkazy o většině akcí. Každý příslušník cechu mu odvádí něco ze s vích zisků.- Pak se usměji a vyndám cechovní dýku. Nutno podotknout, že já to nedělal,a tak jsem za to nejednou dostal. Jinak, když jsem se stal právoplatným zlodějem dostal jsem jako všichni cechovní dýku na níž je znak cechu. Hmm copak ještě..Jinak každý příslušník cechu má jistou volnost, ale pokud ho chytnou je to jen na něm.. Pár příslušníku má přezdívky. Tohle je asi skoro vše. A co řád tam to asi vypadá jinak co? Zeptám se a dál si hraji s cechovní dýkou. |
| |
| U zelených mágů Zadívám se na dýku. Jo úplně jinak. Nejvyšší je velekněžka. Ta vydává rozkazy a kněžky jsou jí podřízeny. Ale čím starší kněžka, tím má víc vážnosti v řádu. A pak tam jsou jen učednice. Pak jsou dána různý pravidla. Porušíš a trest tě nemine. Odpovím a zapřemýšlím. Když nad tím tak přemýšlím. Nevim jak jsem to mohla vydržet. |
| |
| U zelených mágů Ale to je teťkon, už jedno, už tam nejsi nyní jsi zde. Povím a usměji se. Jsi tu se zlodějem je sice divný, ale každý má něco a co jsi to měla na zádech pod pláštěm to je to tetování?? Co jsi mi ukazovala při jízdě? Zeptám se jí. |
| |
| U zelených mágů Odhodím si vlasy dozadu a znovu ukážu tetování na krku. Na zádech nemám nic. Jen svoji kůži. Odpovím. Sundám si plášť a ukážu mu záda, aby mi věřil. |
| |
| U zelených mágů Usměji se a omluvně povím. Hmm promiň, a co tě učily v řádě kromě vzdělání..a moudrosti??l Zeptám se. |
| |
| U zelených mágů Hodim znovu na sebe plášť a otočím se k Dangaimovi. Jak co nejlépe sloužit a dokonce i tajně bojovat. Ostatní třeba jednou poznáš sám. Usměju se a ještě dopovím. A kdyby mě trestali, za všechno co jsem kdy porušila, jak měli. Neměla bych na zádech jen neporušenou kůži. A nasadím nevinej úsměv. |
| |
| U zelených mágů Usměji se na ní. Takže jsi moudrá a nebezpečná, a dost na to aby jsi poznala s kým se bavit a na to abys neodsuzovala lidi podle toho kým jsou, ale podle chvání.. Narozdíl a Willa ktrý si myslí, že je jen on. Povím |
| |
| U zelených mágů Usměju se. Pokud to takhle chceš říct, tak jo. Odpovím normálně a pak mu zašeptám provokativně do ucha. A nejen podle chování. Taky podle toho kdo se mi líbí a kdo ne. |
| |
| U zelených mágů Usměji se a zešeptám jí do ucha. Tak to jsem rád že se líbím tobě a ne Willovi, i když on by si asi přál abych se nabodl na jeho dýky. |
| |
| U zelených mágů Potichu se zasměju a přistoupim blíž. A nebojíš se, že to udělá, když stojim u tebe tak blízko? Zašeptám znovu do ucha. |
| |
| U zelených mágů Usměji se. Jo čekám kdy ucídím jeho dýku na své kůži a kyd uslyším jeho kroky za sebou, ale naštěstí se nebojím tebe a ani o tebe. A pohladím jí po tváři. |
| |
| U zelených mágů Usměju se a zadívám se mu hluboko do očí. Pořád je ještě vlče tak ustrašené nebo přeci jen vyrostlo a nebojí se ničeho? Zeptám se provokativně. |
| |
| U zelených mágů Zedívám se jí do očí a provativně povím. Hmm vlče, už vyrostlo a stává se zněj velkej vlk a nebezpečnej vlk, a ten vlk se baví s malou krysou, a přitom ví že mu ta krysa neublíží, a to proto protože nechce. A protože se mu vlk líbí. |
| |
| U zelených mágů Pohladím ho po tváři a pak mu pomalu prstem přejedu po rtech. I když je krysa malá, dokáže mnoho věcí. Odpovím a zadívám se mu zblízka do očí. A z velkého vlka se někdy stává kořist. |
| |
| U zelených mágů Zadívám se jí do očí. Jo malí krysy jsou prej šikovný. Dopovím a přitisku své rty na její a políbím jí, pak se odáhnu a ukáži jí měšec, pak si ho připnu na opasek. Uznávám tohle nebylo fér. Povím provokativně. |
| |
| U zelených mágů Zasměju se. To teda nebylo. Ale tohle nebude ještě víc. Vyskočim a pověsim se mu za krk. Nohama se chytnu za boky. Pak se pustim jednou rukou a šáhnu po měšci. |
| |
| U zelených mágů Usměji se. Ale ale tohle dělá slušně vychovaná kněžka? A navíc jsi okradla svého mistra. Povím s úsměvem a měšec jí nechám místo toho jí znovu políbím a můj jazyk vnikne do jejích úst. Pak se opět odtáhnu a měšec si vezmu nazpět a usměji se. |
| |
| Usměju se. Nikdy jsem netvrdila, že jsem slušně vychovaná a navíc, i mistr musí být jednou okraden. Odpovím provokativně a pustim se dolů. Ještě jednou ho políbím a pak se otočím. Dobře vzdávám to. Příště si vymyslim něco lepšího. Ještě se ohlédnu a usměju se. Pak zmizím ve dveřích a posadím se k ostatním. |
| |
| U zelených mágů Usměji se. Jo na tom něco bude. Pak se vrátím do hospody a posadím se k ostatním. Zadívám se na muže co nám dal víno a čekám co nám poví. A pak vyrazím se poptat s vích starých známých. |
| |
| U zelených mágů Jakmile Dangaim vstoupí do hospody vynořím se ze stínu a přitisknu mu čepel na krk, poté spolu s ním vyjdu z hospody. Tobě asi varování nestačí že? přejedu ho očima Tak to zkusíme jinak, potřebujeme sice někoho na zámky ale to neznamená že musí mít všechny končetiny....a nemusí ani mluvit..... povím mu a přejedu mu čepelí po rtech. |
| |
| U zelených mágů Eöl rychle vyběhne ze dvěři a postaví se Williamovi za záda a začne vrčet. Pomalu vyjdu ven a postavím se ke dveřím. Ublížíš mu a je po tobě. Řeknu Williamovi. |
| |
| U zelených mágů V očích se mi zaleskne a ruka mi vyletí k té jeho s dýkou a odtáhu jí. Mi tu nejsme kůli tomu abychom šli po sobě navzáme. Promluvit si můžem i normálně. A jeho ruku postím. |
| |
| Podívám se na Arossiach a pak na Dangaima Dobře....možná to mohu přehlédnout.... Jdu jakoby kole Dangaima a zdá se že jsem se ani nikam jinam nepohnul, ale Dangaimova levá paže je probodnutá. Jenom prohodím přes rameno A nesnažte se jej léčit....nebo to příště budou oči..... kráčím dál do města |
| |
| U zelených mágů Když ucítím budnutí v paži jen zavrčím a paži si stisku. Zmetek. Pak vytáhnu kus látky a ránu si zaváži. |
| |
| U zelených mágů Dojdu k Dangaimovi a podívám se mu na ruku. Není to nijak vážný. Odpovím a zadívám se mu do očí. Natáhnu pravou ruku vedle sebe, dlaní nahoru a začnu čerpat trochu síly ze tmy. Je mi líto, že se to stalo kvůli mě. Povím mu a stále se mu dívám do očí. Pak se podívám na svoji ruku a jemně se dotknu rány přes látku. |
| |
| U zelených mágů Ne to nemusí..prostě mě nemá rád to je vše. Odpovím jí a trochu se usměji. Asi se vydáme hledat staré známé ne?? Navrhun a zadívám se do tmy kam zmizel Will. Já vim, že tam jsi.. Pomyslím si s ušklebkem. |
| |
| U zelených mágů Jak poznamenal Dangaim, já tam jsem a pozoruji je. Varoval jsem ji, Dangaim přijde o oči...ne jenom o jedno o oboje....už se moc těším až ho uvidím Čekám |
| |
| U zelených mágů Přikývnu. Raději pojďme. Co se děje uvnitř, zjistíme později. Odpovím a čekám, kudy se Dangaim vydá. Léčení je dar, který jsi dostala. Neplýtvej s ním a použij ho jen tam, kde je dobré pro boha. Hlavou mi projedou slova, která jsem nechtěla pochopit. Jen se nad tím usměji a podívám se na Dangaima. |
| |
| U zelených mágů Jistě, a to jsi nemusela ale dík.....bude to jen horší. Povím jí potichu a vydám se do města. No tak Wile pojď jdeme se projít... Pomyslím si s úšklebkem. |
| |
| U zelených mágů Nemusela, ale chtěla. A pokud to budu horší, tak nejen u nás. Odpovím a v očích se mi nebezpečně zablýskne. Jestli William zapoměl na moje varování. Bude litovat. Pomyslím si. |
| |
| U zelených mágů Jo akorád doufám, že tohle umíš i s očima. Povím jí ledabyle. Zahnu do jedné z postraních uliček. Hmm ty jsi něco povídala o bojí. Nechceš mě učit ty jiné druhy boje?? Pokud teda můžeš?? Zeptám se potichu. |
| |
| Cesta Usměji se. Umím mnoho věcí. A pokud jde o boj. Naučím tě co mohu, ale podle toho, co již umíš. Odpovím potichu a stále ho náleduju. |
| |
| Cesta Umím dost na to bych přežil, ale někdy to je málo a rád se učím. Povím s úsměvem, když zahneme za další roh. Právě vcházíme do chudinské čtvrti, zde je členů cechu nejvíc. Oznámím jí a začnu se rozhlížet to koutech a zákoutích a hledat různé příslušníky cechu. Tak Dagaim, STÍN se vrací domů.. Povím potichu. |
| |
| Cesta Jen se usměju se začnu se rozhlížet okolo. Musí to tu mít rád. V očích ostatních jsem byla vždy jen ta zadní. Co sice něco umí, ale přeci i pes umí kousat když ho někdo napadne. Vždy jsem byla jen odhozený sirotek, co nesměj ani ven. Podívám se na Dangaima a smutně se usměju. |
| |
| Chudinská čtvrť Zadívám se na ní a usměji se. Co je?? Zeptám se jí a dál sleduji okolí. |
| |
| Chudinská čtvrť Nic co by stálo za řeč. Odpovím a rozhlédnu se okolo. Jednou mi musíš povědět o svém životě. Dodám po chvíli a zadívám se mu do očí. |
| |
| Chudinská čtvrť Hmm můj život.. to není nic moc je to spíš smutný povídání. Ale pár úseku stojí za to. Povím vesele a kouknu se jí do očí. |
| |
| Chudinská čtvrť Třeba to není smutné povídání. Nemohu posoudit. Povím s úsměvem. Aspoň něco stojí za to. Dodám ještě. |
| |
| Chudinská čtvrť Tak schválně... Od mala mě vychovával cech..Rok jsem byl z řádu abych se učil vše co mohu. Pak jsem se učil jak být zlodějem od mistrů v cechu. Často jsem porušoval pravidla a za to byl trestám.. Poté co jsem vysvobodil přítele o mě začali říkat, že jsem jako stín, a že jsem něco jako geniální zloděj a, že ukradnu vše co si zamnu a, že žádnej zámek mě nezastaví. Pak se usměji. Nutno podotknout, že si zase tak moc nevíšlely. A po nějaké době jsem odešel a toulal se světem..A nyní jsem zase zde. HMM tak co ty nato?? Zeptám se jí a pozvednu obočí. |
| |
| Chudinská čtvrť Nepřijde mi to jako nic smutného. Mohl jsi žít, jak chceš a taky dělat, co chceš. Odpovím a usměju se. Tak to abych si dávala pozor. Dodám ještě provokativně. |
| |
| Chudinská čtvrť Usměji se Ne ty nemusíš, a na co by sis měla dávat pozor? To já bych se tě měl bát.. Povím a darebáckým úsměvem, ale hlas mi zní nevině. |
| |
| Chudinská čtvrŤ Jestli jsi tak geniální jak říkají, tak jsem oproti tomu břídil. Odpovím a usměju se. Mně? Já jsem taková hodná. Nevinnost sama. Řeknu ještě provokativně. |
| |
| Chudinská čtvrť No musím přiznat, že trošku přehánějí, a břídilem nejsi dyť se teprve učíš ne?? Až mě budeš učit ty tak pak si povíme kdo je břídil jo, a kdo mistr. Povím s úsměvem. A ty, že jsi nevinnost sama?? Tak mi pověz něco ze své minulosti. Požádám jí a dám se rozhlížím ulicí. |
| |
| Chudinská čtvrť A co když nepřehánějí? Dobře dobře. Nejsem taky zrovna žádnej genius. Povím s úsměvem. Moje minulost je jednoduchá. Celej svůj život jsem žila u kněžek narozdíl od ostatních. Nemohla jsem ani pořádně ven mezi ostatní. Takže každej den skoro samej. Odpovím potichu. |
| |
| Chudinská čtvrť Usměji se. No nato, že tě tam držely jako zvíře v kleci, jsi dost divoká. A to není na škodu, alespoň se jeden zodějíček nenudí. Povím s úsměvem a zastavím v jednom výklenku. |
| |
| Když všechny půjdou do hospody tak se opatrně odpojím a pozoruju dění kolem hlavně Dangaima a Arossiach a hned na to i Williama a jeho reakci. Šikovnej William takhle mu probodnout paži to je fakt kousek. Pořád pozoruju Williama když odejde do stínu a čekám až odejde i Arossiach a Dangaim. Až se konečně dočkám tak skoro neslyšně se připlížím z ezadu k Willovi a skusím navázat řeč. Příjdu k němu tak blízko že už musí cítit můj dech. To bylo heské jaks ho nepozorovatelně probodl to rameno. Musíš být dost skušený vrah. Otočím se tak at se mu mužu zadívat do očí a mrknu. |
| |
| Chudinská čtvrť Najednou si všinu opodál stojící prostituky. Hmm tak se zeptáme se.. Vydám se k ní a usměji se na ní. Ale, co takové pěkné děvče dělá venku?? Zeptám se a vtisknu jí do dlaně pár mincí. Jeden příslušník cechu by potřeboval poradit s hledáním jednoho svého starého mistra jménem Heigen. Náhodou nevíš kde bychom ho našely?? Zeptám se jí. |
| |
| Číhaná ve společnosti Vanessy Ani nehnu brvou Dá se říct, že mám trochu jiný pohled na svět, než ostatní vrazi.... řeknu jí a podívám se jí do očí Ale ještě jsem ho nezabil, potřebujeme ho....ale na vše mu stačí jen jedna ruka a trocha snahy.... řeknu svým stále klidným a vyrovnaným hlasem. Jde hlavně o rychlost, v tom to všechno je, zloději jsou rychlí....ale vrahové ještě rychlejší... podotknu skutečnost a dívám se na ní |
| |
| Chudinská čtvrť Postavím se za Dangaima a zadívám se na ní. Jak někdo může dělat něco podobnýho? Prodávat se a ještě... Zavrtim mírně hlavou. |
| |
| Ve společnosti milého vraha Já jsem válečník takže můžem říct ž evím o čem mluvíš. Někdy když se nudím tak bitvy a spory můžu vyvovát jen at se procvičím v rychlosti. Jsem v jeho přítomnosti velmi klidná a nenápadně ho pozoruju. A ty nějak toužíš po té kněžce ne? Jinak totiž nevidím jiný duvod proč bys něco Dangaimovi dělal. Mrknu na něj. |
| |
| Číhaná Stále se jí dívám bez mrknutí do očí Kladete nevhodné otázky, ale ano, máte pravdu....přitahuje mne...a Dangaim nedal na mé varování, je to jeho problém..... stále během rozhovoru kráčím za těmi dvěmi sleduji je |
| |
| Chudinská čtvrť Chvíli přemýšlím, ale pak se škodolibě. Když Dangaim čeká na odpověď, nenápadně mu vezme měšec a schovám ho u sebe. Podívám se na něj a spokojeně se usměju. Život je přeci jenom skvělej. |
| |
| William Počkej nech je být pochybuju že by si s ní Dangaim něco začal když ví čeho jsi schopný. Usměju se a chytnu ho za ruku a zastavím. Pohléhnu mu do očí. Co se ti vlastně líbí na Arossiach? Koukám se do jeho tmavých očí a nespouším oči z jeho očí. =D |
| |
| Vanessa Odtáhnu její ruku Onu čistotu která je zkalená divokostí, onu bestiální přírodnost.... řeknu jí se syčením |
| |
| Wiliam Vypadáto, ale že ta čistota zkalená divokostí a bestiální přírodnost o tebe nená zájem a totálně tebou pohrdá tá se radši bude učit měco o tom jak nenápadně vzít měšec. William mi začal malinko vadit tak jdu po jeho boku a dívám se na Dangaima. |
| |
| Číhaná Ani se na ni nepodívám Nejsem slepý, jenom nemám jedno oko..... odpovím jí |
| |
| Číhaná Ó, tak promin já myslela, že jseš uplně slepý. Nebo že bys byl srab běháž jak ocásek za svou milovanou.Hmm, dobrý ještě jsem nepotkala vraha který by běhal z adívčí sukní. Usměju se. Nestojíš mi za to se srabama se nebavím. Zůstanu stát pak se otočím a vyrazím směrem k hospodě. |
| |
| Číhaná Vanessa má rázem pod krkem čepel a přimáčknu ji ke zdi. Prosím, neříkejte takové věci....již takhle mám pocuchané nervy, ale protože jste žena budu k vám hodný..... poté dám na chvíli od sebe ruce a vzduchem se začne cosi míhat, když to skončí celé Vanessyno oblečení je roztrhané a tak tak drží pohromadě, jeden krok a rozpadne se docela Aspoň vám nebude vedro a pozor na ty chlapy kolem řeknu a zmizím jí z očí protože splynu se stíny a pokračuji ve sledovaní |
| |
| Chudinská čtvrť Po krátce rozpravě s prostitutkou se dovím, kde hledat jednoho se s vích mistrů. Děkuji ti a dej si pozor v těchto dnech. Poděkuji jí a vydám se k dalšímu místu v chudinské čtrti. Vůbec se to tu nezměnilo a já vím kam jít,, je to jeden dům říkalo se mu U Koníka, tam se scházeli mistři cechu. |
| |
| Ten je fakt srab. Vaina linta Měl by vědět že mám za sebou kurz v magii. Oblečení je zase spraveno a já mam na sobě hnědou štěrovačku a černou sukni. V ruce s emi okamžitě objeví meč. Doženu Willa a chytnu ho mečem pod krkem. Skus to ještě jednou a jseš mrtvej ty srabe. V hlase mi zní klid ale v koutkách i zlost. Když dávám meč pryč tak ho říznu u krku. |
| |
| Chudinská čtvrť Vydám se znovu za Dangaimem. Něco ti chybí. Řeknu potichu a provokativně. Kam máme tedy namířeno? Zeptám se ještě. |
| |
| Chudinská čtvrť Zadívám se na ní. Jo já vim, jdeme do domu který se jmenuje U Koníka, tam se scházejí mistři cechu. Povím s úsměvem |
| |
| ehm, byl bych rád kdybyste se podívala níž držím v ruce dýku a ta jí směřuje někam do podbřišku. Místem kde prochází velice hodně krve a tudíž se smrt dostaví velie rychle. Podívám se na ní. Teď odejdete a přestanete se chovat jako malá holčička jasné? |
| |
| Chudinská čtvrť Zavrčim. Jak to, že to vždycky poznáš? To už není možný. Řeknu nejdřív naštvaně, ale při druhý větě se už usměju. Mistři cechu? To mi dáváš trochu zabrat. Dopovím provokativně. |
| |
| William Zatracenej srab. Už mizím srabe. Poodstoupím dozadu a otočím směrem k hospodě. Už mu nebudu říkat jménem William to jméno je na něj až moc vznešené a krásné. Ted je to pouhý srab a doufám že nikdy nepřestane být srabem. |
| |
| Chudinská čtvrť Zavrtím hlavou. Jako malá Poté pokračuji ve sledování těch dvou |
| |
| Chudinská čtvrť Usměji se. Ne jde jen o cvik, nic víc v to není. Odpovím. A bude tám i pár těch co mě učili a pár jich je i mími přáteli.A ne nedávám, jen tě jako žáka seznámím s lidmi co učil mě. Povím jí. |
| |
| Chudinská čtvrť Jednoho dne to dokážu. To uvidíš. Řeknu nadšeně. Dobře. Budu ze sebe dělat hodnýho vlčka, kterýho ani nenaučili pořádně kousat. Odpovím s úsměvem. |
| |
| Chudinská čtvrť Zadívám se na ní. Já vím, že jo a nemusíš bejt tak hodná, alen moc nekousej jo? Povím |
| |
| Chudinská čtvrť Zasměju se. Škoda. Ráda koušu. Povím provokativně a jen se usměju. Budu hodná, ale pokud bude třeba tak i občas vystrčim drápky. Povím už normálně. |
| |
| Chudinská čtvrť Podívám se na ní. Jo tak jo, tam nekousej to můžeš jinde. Povím provakativně. A dráby si šetři na někoho jiného. Povím ledově. A vezmu si od ní měšec. |
| |
| Chudinská čtvrť A kde tedy můžu kousat? Zeptám se nadšeně a zasměju se tomu. A neboj. Budu si je šetřit. Pak se ale zatnou hluboko. Povím a v očích se mi zablýskne. |
| |
| Chudinská čtvrť Zadívám se jí do očí. To záleží na tobě. Povím jí s úsměvem. Jo a by jsem nezapomě ten měše je už zase můj. |
| |
| Chudinská čtvrť Třeba takhle? Zeptám se. Přiskočim k němu, jemně ho kousnu do krku a znovu odskočím. Pak se jen usměju. A pokud jde o ten měšec. Ne na dlouho. Odpovím a zadívám se mu do očí. |
| |
| Chudinská čtvrť Olíznu si kapičku krve ze rtů. Skočím po ní a přitisknu jí ke zdi kde jí také jemě kousnu do rtu a pak se odtáhnu a usměji se. Jo třeba takhle odpovím a pak pokračuji v chůzi. |
| |
| Chudinská čtvrť Tahle hra se mi líbí. Pomyslím si a doběhnu Dangaima. Pokud se ti některé mé způsoby nelíbí, tak stačí říct. Povím mu a usměji se. |
| |
| Chudinská čtvrť Ne zatím se mi líbí a to moc a mam zato, že se mi budou líbit ty jiné co mi ještě ukážeš. Povím jí vyzívavě. |
| |
| Chudinská čtvrť Provokativně se usměji. Tak to jsem potěšena. Odpovím a přiskočím k němu. Přitisknu ho na zeď a zadívám se mu do očí. Pak ho pomalu políbím. Vezmu ještě měšec a znovu se mu zadívám do očí. Pak se jen nevinně usměji. |
| |
| Chudinská čtvrť Ty potvůrko.. takhle našeho přítele akorád naštveme.. Povím jí a políbím jí, pak se dostanu ode zdi a dám se do chůze. Takhle tam kam jdeme nikdy nedojdeme. |
| |
| Chudinská čtvrť Srovnám s Dangaimem krok a zadívám se na něj. Usměju se. Dobře dobře. Přestanu se chovat jak pes urvanej ze řetězu, ale jako tvoje dobře vychovaná žákyně. Odpovím provokativně. |
| |
| Chudinská čtvrť Podívám se po ní. Jo by bylo dobrý, ale má to malej dáček, že tvů mistr je do tebe blázen Povím vesele. |
| |
| Chudinská čtvrť Začervenám se a na chvíli se zadívám do země. Pak znovu zvednu hlavu. Proč háček? O to víc a pečlivěji mě můžeš učit. Povím provokativně a zadívám se mu do očí. |
| |
| Chudinská čtvrť Zadívám se jí do očí. Jo to si piš, že budu, ale tak mě budeš trošku a čas od času rozrušovat. Povím vesele a políbím jí |
| |
| Chudinská čtvrť Pohladím ho po tváři a usměju se. Ale takhle tam přeci nedojdem. Odpovím provokativně a zasměju se. Však ono to nějak dopadne. Povím ještě a usměju se. |
| |
| Chudinská čtvrť Jo máš pravdu ono tu už není dalko. Povím a káži na siluetu domu u jehož schodů sedí žebrak. Ale ve skutečnosti to je stráž. |
| |
| Chudinská čtvrť Přikývnu. Jestli něco zkazim, tak se předem omlouvám a pak se ti klidně i hluboce uklonim. Odpovím už trochu vážným hlasem. |
| |
| Chudinská čtvrť Na její slova přikývnu a pomalím kroken se vydám k domu a ke stráži u ní. Príjdu před žepráka a zadívám se na něj a kdydný hlasem pronesu. Dobrý večer, heldám mistra Heigena.. je tam?? Zeptám se a ukáži mu cechovní dýku. |
| |
| Dagaim a Arossiach Když oslovíš žebráka trhne sebou a zadívá se ti do očí. Chvíli se na tebe jen dívá a potom mu zrak přejede na tvojí dýku. "Jo je, ale zrovna není v náladě. Bejt na vašem místě, tak ho neruším...."utrousí vztekle a dál se vrací ke své večeři. Ohlodává kosti malého živočicha a raději si nedomýšlíte jakého... |
| |
| soukromá zpráva od Temnota pro Zamíříš zpět k hospodě. Vejdeš dovnitř. U stolu tu sedí několik vesele se bavících skupinek a osamocený muž. Je to ten muž, kterého jste potkali u brány města. Nadějně na tebe vzhlédne a zamává ti na pozdrav. Potom tě gestem pozve k sobě ke stolu. Vzhledem k tomu, že už si dlouho nepila nic jiného než vodu, ti pohár rudé tekutiny přijde k chuti. |
| |
| Chudinská čtvrť Podívám se na žebráka a usměji se. Oto bych se nebál.. rád uvidí staráho žáka a přítele. Odpovím a vyjdu po schodech a pak dveřmi do místnosti. Kde sedí dost mistrů cechu pár mě i učili. Mimo Heigna tam je i Měšec, Deniel, Zámek,Tara, Arutha a ještě par dalších. Vejdu tam a na všechny se zadívám. Dobrý večer pánové. |
| |
| Chudinská čtvrť Celou dobu jsem za Dangaimem a teďka tomu není jinak. Jen se postavím kousek vedle, abych pořádně viděla. Rozhlédnu se po místnosti a i po mistrech. Tak Arossiach. Už nemáš na výběr. Pomyslím si a pousměju se. |
| |
| Chudinská čtvrť Proplížit se přes žebráka mi nedělá nejmenší problém, své umění v tomto odvětví ovládám dokonale. Krčím se ve stínech a svým uměním se učiním takřka eviditelným, někdo by to přirovnal k chameleonovi...splynutí. Hledím na Arossiachina záda a poslouchám |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick DTL - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili - nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni - ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, DTL |
| |
| Rád bych přežil |
| |
| Jo taky bych rád aby moje postava zůstala na živu |
| |
| mojí můžete klidně zabít |
| |
| Vyřaditi |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR