Re-start
hrálo se Denně
od: 14. ledna 2011 20:08 do: 09. dubna 2012 22:45
Dobrodružství vedl(a) Dragon_Mage
| |
 | Rok 2025 Ľudskej rase začali dochádzať prírodné zdroje nerastných surovín. Rozvoj vesmírnych projektov začal napredovať, pretože vesmírne sondy našli na iných planétach množstvo alternatívnych zdrojov. Ľudia uzavreli dohodu a vznikla Korporácia štátov. 2032 Bola oficiálne spustená prvá ťažba zahájená na vesmírnej lodi Odysea 119. 2045 Funguje celkom 7 nezávislých ťažobných kolónií. Kontakt s inteligentným mimozemským životom naviazaný žiadny nebol. Všetky alternatívne formy života vo vesmíre, ktoré boli doposiaľ nájdene boli len na bunkovej úrovni. Doposiaľ nebola nájdená žiadna planéta, na ktorej by bol schopný ľudský život tak ako na zemi. Planéta zem bola využívaná na výrobu potravín. Vďaka zvýšenému teplotnému klimatu boli ľudia nútený modifikovať potraviny. Všetka priemyselná výroba bola presunutá do vesmírnych tovární na Marse. Začali pokusy na kombinácií strojov a ľudského tela. Dokonca aj na biochemickej úrovni. 2049 Na americkom kontinente sa rozšírila neznáma choroba, ktorá upravovala ľudské chromozómy. Choroba sa prenášala len priamym kontaktom s nakazeným. Títo ľudia začali naberať na agresivite a ich telo sa začalo meniť. Bezhlavo začali ničiť svoje okolie. Do popredia sa dostalo náboženstvo, ktoré označilo túto chorobu za otvorenie brány pekelnej. 2050 Nakazených bolo temer 12 miliárd ľudí, čo je viac než trištvrte obyvateľov celého sveta. Ľudia na zemi stratili kontakt s ťažobnými kolóniami. Choroba sa rozšírikla aj na Mars s ktorým zem tiež stratila kontakt. Vďaka nehodám počas bojov vzniklo mnoho kolízií na obežnej dráhe. Satelity vyšli z dráh a nárazmi boli zničené. Namiesto nich po orbite zeme poletuje len vesmírny odpad alebo satelity, ktoré vďaka zničeným prístrojom na zemi nedokážu ľudia ovládať. Pozostalé vojská korporácie a ľudia, ktorý prežili začali budovať nové domovy pod zemou. 2053 Korporácia zistila, že na povrchu v troskách miest ešte žijú ľudské skupiny, ktoré prežili a našli úkryt v troskách. Bola vypustená do vesmíru ťažobná loď nazvaná Archa. Jej úlohou bolo nájsť nové miesto pre život a ostatné kolónie. Plán znel tak že ak nájdu nové miesto na život majú odoslať údaje o tomto mieste aby tam začali putovať ostatný ľudia. Ak by sa tak nestalo alebo ak by dovtedy nadviazali kontakt s ostatnými ťažobnými kolóniami mali sa vrátiť, obnoviť továrne na Marse a potom oslobodiť ľudí na zemi. 2055 Ľudia stále čakajú na Archu. Medzitým hľadajú a snažia sa spojiť so všetkými ľuďmi, ktorý prežili. Tvory ktoré vznikli z nakazených ľudí stále terorizujú ľudskú rasu a pod ich nátlakom sa snaiaľudia prežiť. Bohužiaľ ale pôrodnosť klesá a potraviny a palivá cú cennejšie než stroje, ktoré kedysi dávno doviezli z Marsu. |
| |
| Povrch zeme je obývateľný. Vzduch dýchateľný, no tvory, ktoré na ňom žijú niesú schopné tolerovať cudzie spolunažívanie. O tom ale neskôr Väčšinu plochy zeme tvoria zničené mestá, lesy. Celý povrch je akoby po katastrofe a vyzerá to, že príroda sa sama od seba tak skoro nevzchopí. Slnečné lúče za tieňujú buď husté čierne mračná, ktoré sú efektom nejednej ekoligckej havárie, ktoré boli spôsobené počas bojov na zemi. Niektorý ľudia si počas nich mysleli, to že keď tie beštie sú z ľudí tak im otrávia zem a a oni pokapú. Nestalo sa ale tak. Na oblohe taktiež vidno množstvo vesmírneho odpadu, ktorý vznikol tiež počas bojov a to pri sabotážach vesmírnych lodí, satelitov a orbitálnych základní. Vďaka tomu sú nielen energie ale aj potraviny veľmi drahé a nenájdete ani jednu, ktorá by nebola geneticky modifikovaná. Väčšina ľudí sú priamymi členmi korporácie ktorý sa ukrývajú v podzemných základniach, ktoré pred tým slúžili ako kryty alebo laboratória. Tie rozšírili pod zemou a vytvorili z nich nové. Menšie mestá a priestor pre život. Je mnoho rokov po katastrofe no napriek tomu sa ešte nájdu v troskách bývalého sveta ľudia, ktorý s korporáciu stratili kontakt. Neraz ide až o stočlenné kolónie. Týchto ľudí korporácia zjednocuje a pritom čaká na správy od Archy. Technológia je na vysokej úrovni a vďaka iba nej ľudia dokázali prežiť. Dokážu si vytvoriť jedlo z toho čo ostalo, vyčistiť vodu zabezpečiť biologické palivo, no neraz je cena za výrobu príliš vysoká a platená aj ľudskými životmi. Vďaka rozbití satelitov na orbitálnej dráhe sú ľudia odkázaný na rádiové signály, ktoré používajú a ktoré im fungujú len v určitých častiach. Taktiež majú len pár radarov, ktoré dokážu zachytiť správy z vesmíru, no iba v určitý denný čas. Okolitá klíma sa trochu oteplila. Existuje už len leto a zima. V lete niekedy teplota dosahuje až 50 stupňov celzia a v zime až -30 miestami -50. Vonku je buď dusno a spara alebo sucho a chlad. |
| |
| Provincia Omega Sektor 6 – Diaľnica zo severného Nassoau -> Smer Základňa 23.5.2055 20:03 Slnko sa spomedzi potrhaných oblakov začína predierať k okraju vzdialených kopcov rozbitého mesta. Jeho posledné lúče dopadajú na porozbíjanú vlhkú zem , ktorá ešte nesie známky dnešného poobedňajšieho dažďa. V kalužiach vody ešte stále hrdzavejú vraky kedysi používaných áut a kusy železobetónových panelov rozbitých z bojov , ktoré ľudia nevyhrali. Svieži vzduch rozháňa po okolí slabší vietor, ktorý občas zavanie z východu a donesie so sebou vôňu oceánu plného kadejakých potvor. Všade je ticho. Na tento chýbajúci štebot vtákov si zvykol už každý obyvateľ tohto mesta a tím, ktorých telá ešte ležia v troskách alebo na ulici, to je ukradnuté. Toto ticho rázom prerazí bzučiaci zvuk motorky ženúcej sa po popraskanej asfaltke na ktorej sa už dávnejšie podarilo pouhýbať trosky aby sa tadiaľ dalo prejsť. Kolesá tohto stroja rozprášia kaluže po okolitých častiach cesty, ktoré už pomaly začali aj schnúť. Mokrý pás z pneumatík nasleduje osamoteného človeka, ktorý sa vracia domov. “Mami! Tu bravo! Počujete ma!?“ Zamrmlas si popod nos vetu, ktorú opakuje už pekných 20 minút. Už odvtedy čo sa dostal na nejakú normálnu cestu v Nassau. Z vysielačky v jeho helme sa ale neozve nič nové. Iba nemé šušťanie. Je to chlapík štíhlejšej postavy navlečený kompletne do koženej motorkárskej kombinézy, ktorej výstuhy sú na niektorých miestach až podivne upravené. Nádherným príkladom je ten kus železa na oboch pleciach alebo niekoľkokrát podšité chrániče na nohách, rukách a hrudi. Na jeho hlave sedí čierna matná helma, ktorej sa leskne len presklený kryt zakrývajúci jeho belasú pleť a nenápadné sivé oči. Jeho chrbát má na sebe opratou pripnutú kratšiu verziu katany zvanú wakizashi, ktorá je ale kovaná na úplne rovný nezahnutý meč. Jeho kostrč a pás zakrýva mohutný opasok nesúci dve malorážne zbrane a mnoho zásobníkov a väčších vreciek, ktoré v sebe majú všetky potrebné veci na prežitie. Jeho stroj pod sedlom rachotí ako o život a on ešte pridáva. Je to sivastá motorka poskladaná z mohutnej nahej kostry, ktorá pred tým tvorila časti ťažobného bota. Kusy občas lesknúcej sa občas doškrabanej obitej oceli nesú dve obrovské kolesá a mohutný vrčiaci motor, ktorý ho dnes nesie už od rána. Jej majiteľovi je ale výzor ukradnutý, je šťastný už len z toho, že funguje. A hlavne že je nepoškodená tá vysoká anténa na konci motorky. “Mami! Tu bravo! Počujete ma!?“ Znovu zamumle do vysielačky. “Tu matka! Bravo počujeme ťa! Kde si!? A čo máš?“ Ozve sa ustráchaný hlas vo vysielačke, ktorý pre neho znie ako vyslobodenie z dnešného pracovného dňa. “Práve som prešiel okolo tej rozbitej školy na severe Nassoau. A našiel som asi 40 člennú skupinu rebelov v strede sektoru 5. Nesiem aj zakreslenú mapu...“ Vtedy kútikom oka zbadá na streche jednej z vzdialených budov siluetu zohavenej šľachovitej postavy bežca. Jedna z mnohých beštií divo žijúcich v troskách. ... a do piče čo sa to dnes deje!? Vidím tých hajzlov behať dnes už od šiestej!! Najprv som myslel, že sú to tí Abadonoví no toto su diví, čo robia vonku za bieleho dňa!? Na to prichádza temer okamžitá odpoveď. “Nevieme prečo presne no opičáci z labáku tvrdia že je vo vzduchu nejaká látka, čo ich dráždi! Ty necítiš nič!?“ “Len smrad z mojej papule!“ Odvetí cez zaťaté zuby motorkár, ktorý sa už nevie dočkať teplej večere z rýb a modifikovanej zeleniny. “Tak si nedýchaj pod nos a pakuj na základňu! Meškáš už hodinu za 30 minút zapadne slnko a brány sa zamknú!“ Chlapík sa len nemilo zamračí a pridá na rýchlosti. Pomedzi zacerené zuby len odvetí odpoveď “Áno mami! Už idem domov...“ Prichádza 90 stupňová základňa okolo starého baru kde spomalí a prederie sa pomedzi rozvalenú dodávku na ceste. Prejde na chodník kde pod kolesami rachotia plechovky a kadejaký bodrel. Prechádza popri stene najrýchlejšie ako je a očami sleduje záblesky svetla z ľavej strany, ktoré na neho vrhá z postranných uličiek zapadajúce slnko. Prvá, druhá, tretia... no ta štvrtá sa už neblysne tak prudko. Na malý moment jeho pohľad zbadá obrys letiacej beštie, ktorú nalákal zvuk motoru a inštinkt lovu ju donútil ísť si po túto korisť. Táto chvíľka je krátka ako záblesk, no keď vidí lesknúce sa sliny z papule toho zmutovaného psa zdá sa mu to ako večnosť. Neskonale krátka večnosť pred bolesťou.... Celou silou sa zahryzne do jeho ľavého ramena pričom až zaškrípu jej zuby a od nárazu padá z motorky, ktorá ich oboch ťahá ešte stále dopredu. Kusnutie oddelí náraz o zem, ktorý skoro vbije dych motorkárovi a ktorý zároveň vykrúti papuľu psa do nevídaného uhlu. Ako náhle trenie po rozpraskanom asfalte spomalí ich kotúľanie tak Bravo vyťahuje z krytu meč, ktorého tupá strana sa rozžiari a rýchlym švihnutím odsekne hlavu psovi, ktorý ho práve zhodil na zem. “Áááaw!! Kurva!“ Zakľaje keď sa bolesť z narazených bokov zaryje do jeho hlavy a keď oči vidia ako sa jeho motorka roztriešti o kus betónu, ktorý je opodiaľ. Hneď ako môže si zhodí z hlavy helmu a rozhliadne sa okolo pričom si voľnou rukou drží narazený bok. S božou pomocou a konskými silami sa pozbiera na nohy a prehodí si meč do ľavej ruky. Pravou zahodí zo zeme helmu k motorke, ktorej predné koleso je od kostry ďalej než by sa očakávalo. Vytiahne potom z boku jednu z malorážných zbraní a krývajúcim krokom prelezie do uličky z ktorej naň vypadol ten pes. “...skurvený deň!“ |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Čas: presne pred západom slnka Je to už druhý deň od vtedy čo ťa Abbadon vyslal nájsť nejakého človeka a nadviazať s ním kontakt. Viete, že ľudia sú najľahšou lovnou zverou, no niektorý, sú až moc silný. Zvlášť tí obalený železom. Ty ich zbrane poznáš a tiež vieš, že väčšina z vášho kmeňa si myslí, že sú ľudia mágovia, no nie je to pravda. V poslednej dobe ste inak zistili čoraz väčšiu agresiu fénixa, ktorý sa pomaly začína približovať do vášho teritória. Abbadon chce preto dohodu s ľuďmi aby sa ho zbavil. Chcel aby si o tých ľuďoch zistila čo najviac a vyzvala ich aby sa s ním osobne dohodli. Vieš že Abbadon má pre nich pripravený dar. Trojmetrovú beštiu z Rádov fénixa, ktorú zabili na jeho území. Až teraz sa ti ale podarilo v centre mesta nájsť nejakého človeka, ktorý by mohol patriť k tým za ktorými ťa poslal Abadon. Sedel na Motorke a smeroval rýchlo na východ. Bolo ho ťažké sledovať no podarilo sa ti ho nejako držiať na očiach. Vieš, že si ťa zatial nevšimol. Keď dorazil na kraj mesta pred dialnice, ktoré smerovali k vode videla si ako po ňom skočil nejaký zmutovaný pes. (Viď príspevok.) Bola si práve na streche tej budovy okolo ktorej začal prechádzať, presnejšie v bočnej uličke v ktorej bolo aj ako také požiarne schodisko nadol. |
| |
 | soukromá zpráva od Máša "Medvědice" Kazanova pro Ale jsem ráda, že jsem skončila zrovna u něj. Ty ostatní bych musela spálit na popel. Tady na mě nikdo nevztáhne pracky, ani když vypadám jako člověk. Jaká ironie - udělali ze mě, co jsem, právě kvůli tomu, že jsem jako člověk nevypadala... dle nich. A dnes jsem ta nejlidštější bytost, co se u nás doma najde. Do boje nezasáhnu. Nejsem si jistá, jestli tu někde nemá podporu. Navíc to není náš pes, a kdybych mu chtěla pomoct, příliš rychle bych se plně odhalila. Aspoň vím, že tady někde mají vstup do úkrytu, tak kdybych zůstala dost dlouho schovaná, jistě bych narazila na další. Třeba zítra. Tep mi trochu poskočí, když se odhodlám konečně něco udělat. Je to jiné než na lovu. Tady si pro ně nejdu, tady s nimi musím jednat. Cítím se tak trochu zranitelně. Odteď je nesmím lovit, aby mi věřili. Ta zbraň se mi ani trochu nelíbí. Poté, co po něm něco vyskočilo, má určitě zvýšenou hladinu adrenalinu a bude přecitlivělý na jakýkoli zvuk, pohyb. A já nemám čas čekat, až se mu zklidní hormony. Každý den se Fénix - kdyby se tak nejmenoval, určitě tak budou říkat mně - může posunout za naše hranice. I když je to proti mé nové přirozenosti, na požárním schodišti pěkně dupu. Predátoři chodí tiše a nečekaně, navíc nescházejí dolů po schodech. Připadám si jako lovná zvěř, sakra. Jestli nevystřelil, vzápětí mě uvidí. Protože slunce není kamarád, co se mé lidskosti týče, trochu přimhouřím oči, aby se mi nezaleskly jako kočce. Moje vlasy mě taky doufám neprozradí, co jsem si všimla, plameny začnou okolo mě šlehat při ohrožení a vzteku. Asi to taky souvisí s chemickými změnami a hormony. Ale člověk sám sebe špatně zkoumá, pitvat se rozhodně nebudu. Hrát na ztracenou ženskou je v mém případě těžký. Za těch pár let už to mám v pohybech, v držení těla. To, že jsem lovec. Z mého postoje je jasné, že jsem připravena se okamžitě schovat, nebo se bránit. Na druhou stranu je to chlap a mohlo by mu imponovat, že jsem v kožených hadrech. Kdyby věděl, že je to svým způsobem "lidská" (dobře, tak jen humanoidní) kůže... Koženými tkanicemi sešněrovaná vesta, kalhoty a boty. A pak ještě náramek. Nemohla jsem si to odpustit, když to zbylo. Jsou na něm irští propletení psi nebo draci, těžko říct, jak se mi to povedlo nakreslit. Ale v kreslení jsem jinak dobrá, přece jenom jsem si postupně překreslovala anatomickej atlas, abych se to naučila. Rusé vlasy, které by v západu slunce opravdu mohly připomínat oheň, mám rozpuštění, jen pár pramenů těsně kolem obličeje mám stáhnutých dozadu, aby nepřekážely. Jinak jsem na zrzku trochu snědší, a kdyby to mohl poznat, viděl by, že mám hnědé oči. Nebo jsem měla? Už ani nevím, jak vypadají. Jestli se jejich barva nezměnila na kočičí jantar... Zvednu ruce od těla, je jasné, že jílec, co mi vykukuje nad ramenem, nestačím chytit, kdyby vystřelil. "Je to mrtvý?" zeptám se a pak mi dojde, že on mě nemůže slyšet. Příliš jsem si zvykla na komunikaci v naší tlupě. Takže to na první pohled vypadá, že jsem se zarazila a nevím, co říct. Teprve podruhé se ozve angličtina. Ne, nezapomněla jsem ji. Jelikož jsem se neměnila jako ostatní, pořád přemýšlím ve své rodné řeči. A snažím se i španělsky, abych nezapomněla. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro “Meno a označenie!! Z akého sektoru do riti si!?“ Zakričí znovu smerom na teba pričom nestrháva z teba pohľad. V uličke urobí len pár krokov dozadu a chrbtom sa oprie o stenu. Vidíš jeho mierne prikrčený pevný postoj ajnapriek tomu že má čosi s nohou. V jeho očiach vidieť ostražitosť, no tiež chladný pokoj a kľud. |
| |
| soukromá zpráva od Máša "Medvědice" Kazanova pro Bude lepší, když budu dělat jednoho z těch, co neví. Občas bývám na osamělý lidi návnada. Vzhledem k tomu, že většina zmutovala, věří hlavně svým očím. Nic jinýho pořádně vyvinutýho nemají. Jejich chyba. "Gwywenneth Alvarez," to mu řeknu popravdě. Tak... divný jméno by si nikdo z placu nevymyslel. Navíc určitě mě budou mít v databázi - a sakra. Jestli se něco zachovalo, BUDOU mě mít v databázi! Že na mě dělali pokusy. Ale taky tam bude to, že pokusy nezabraly. Sledovali mě dost dlouho. Nevím, proč to vypuklo až tehdy. Ale stejně jim jednou budu muset říct, co jsem zač. Takže ono je to prakticky jedno. Jsem tu jako emisar, teď záleží na tom, jestli se k někomu vůbec dostanu. "A sektor?" Rozhodím rukama a pokrčím rameny. "Všude. Kde se dá." To je svým způsobem pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Nadýchol sa a pootvoril ústa pod, ktorými mu rástla drobná briadka, v jeho slovách ho ale prerušil rachot zo strany ulice odkiaľ prišiel. On videl len prebehnúť nejakú postavu. No ty zo strechy si videla divého tvora, ktorý zacítil krv mršiny zvieraťa, ktorú on zabil. Bola to beštia vytvorená z človeka. Pre vás známy ako najsilnejšia vetva toho najslabšieho. Bol to človek, ktorého tvari človeka už neprípomínaly no z ramien mu vyrastali nové končatiny na konci ktorých sa mu tvorili kosti v tvare čepele a drápy na rukách a nohách. Tento tvor už sa vedel aj brániť a byť agresívny, nie ako tie jeho pred víviny včetne ľudí, ktoré toho moc proti vám nenarobili... Chlapík len zamrmlal niečo pod nos. A krývajucím poskakovaním pribehol k stene budovy, na ktorej si stála. Boli tam nejaké vyvalené dvere a práve do tých vošiel. Vieš, že tak isto zvuk priláka týchto divých tvorov, no chvalabohu pach krvi bol pre nich tentokrát silnejší. To vaše pokrikovanie na diaľku by nemuselo pre neho skončiť dobre... |
| |
| soukromá zpráva od Máša "Medvědice" Kazanova pro Měkce seskočím dolů. Jsem zvyklá nedělat rachot, jen kvůli lidem jsem musela. Doufám, že se potvora neodváží sem - nechce se mi s ním bojovat mečem, mnohem jednodušší je si ho hned upéct. Vejdu za chlápkem. Tma ve mě probouzí touhu věčného ohně. Můj chrám mi bude chybět. Už neřeknu ani slovo, když jsou tam venku. Jen trochu potřásám hlavou. Nesnáším, když mě instinktivně přepadne termovize. Je to, jako by vám někdo přepnul televizi a změnil RGB a všechno. Žila jsem tak dlouho jako člověk, že ani teď mi to vnitřně není příjemný, ačkoli jsem se v divočině velmi rychle musela naučit pracovat s novým vnímáním. Nakonec přesvědčím oči, aby mi chlap přestal před očima doslova žhnout. Teplo vidím i tak, ale ne v takové míře. V jiné situaci dokonce vidím obličeje, oblečení... Je to těžký popsat. Zvlášť lidem. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Keď ta zbadá tichším hlasom sa spýta “Kto ty vlastne ..... ?“ Otázku nedopovie, chová meč a hneď ako sa mu dá si vyhrnie rukáv na ľavej ruke. Tam vidíš nejaký počítač upevnený na predlaktí. “Aha, už viem kto si....“ opatrným pohľadom sa pritom na teba pozrel. V ľavej ruke ešte stále drží maloručnú zbraň.. |
| |
| soukromá zpráva od Máša "Medvědice" Kazanova pro Anebo něco takovýho. I když má bouchačku, nevypadám, že by mě to nějak tankovalo. I když vevnitř jsem pořád napjatá. Schytat kulky není nic pěknýho a hlavně já nemám krunýř jako Abbadon. A nejsem ani Neo z Matrixu, po cestě ke mně bych ji asi roztavit nestihla. To už bych musela být rozpálená a aura by kolem mě musela žhnout pěkně dlouho. "Gwywenneth Alvarez. Mám ti to hláskovat?" uculím se, jistota se mi trochu vrátí, když v něm poznám lehký neklid. Opřu se zády vedle dveří ven z místnosti. "A kdo podle tebe teda jsem?" Jo, to by mě zajímalo. Nechci si to posrat tím, že řeknu něco, co on vlastně ani nevěděl. Pokud si mě našel podle jména, tak tam bude, že jsem byla v posledním ročníku na veterině, když to všechno šlo do prdele. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro |
| |
| soukromá zpráva od Máša "Medvědice" Kazanova pro "Nechápu, jak to mohli tvrdit. Apokalypsa je prostě apokalypsa, lidi se ztrácej." Jo, lidi jo. To já naštěstí nejsem, heh. Pokrčím rameny. Chci co nejvíc oddálit chvíli, kdy mu budu muset říct, proč tu doopravdy jsem. Nejlépe na tak daleko, až budeme v jejich ležení. Kdybych mu to řekla teď, nemusel by mě tam vůbec vzít. I když teda nevypadá, že by to chtěl udělat. A v noci... pokud přijdou... sakra, to se stejně asi prozradím. Snad Abbadon, když mě vyslal, bude posílat lovce někam jinam. Věřím v něj. Jako jeden z mála je inteligentní. To znamená, že pokud sem někdo přijde, buď to budou Divocí, nebo z jiných tlup. Aspoň si budu moct udělat pár dalších zářezů. Jen škoda, že se jejich hlavami nebudu moct pochlubit Abbadonovi a ostatním. Svou sbírku trofejí jsem pochopitelně musela nechat doma. Vlastně jsou to jen ohořelé lebky všech různých tvarů, ale pro mě je to nový koníček. Co se taky mezi démony dá dělat... "A ty se schováváš kde?" otočím jeho otázku na něj, když konstatuje, že se budeme muset ukrýt. Hlavu mám pootočenou doleva ke dveřím, poslouchám. Nepochybuju, že přijdou. I já cítím krev. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Z vrecka vytiahol nejakú injekčnú striekačku, a znovu si vyhrnul rukáv. “Kde sú tvoji ostatný kolegovia hm? Určite tu nie si 6 rokov sama, to by si vyzerala trochu ináč...“ Zaťal zuby a pichol si ju do predlaktia druhej ruky. Potom ju zahodil na zem. “Ja? V pozemnej korporačnej základni. Problém je ale v tom, že brány do toho krytu sú poháňané generátormi na svetlo takže v noci sa ta brána nedá otvoriť. Domov sa dostanem aš ráno a toho sa budeme musieť dajako dožiť.“ Znovu vytiehol tú zbraň. Zrejme sa zase pripravuje na odchod. “Takže si budeme musieť nájsť nejaký dobrý úkryt alebo prebdieme celú noc so zbraňou v ruke...“ |
| |
| soukromá zpráva od Máša "Medvědice" Kazanova pro Vlastně jsme i teď... multikulturní. Stačí se podívat, jaký rozmanitý život bují okolo. Jsem ráda, že zase odvedl řeč od své původní otázky. Snažím se neušklíbnout a už vůbec se trpce nepousmát nad vidinou noci s člověkem. Nemám sice raťafáky jako mutanti od nás, ale i tak je jasné, že to nejsou zcela lidské zuby. Meč nevytahuju. Odlepím se od stěny a zase se zaposlouchám. Jak vidno, on zná jen svou základnu, tak nám úkryt budu muset najít já. Nasaju vzduch do plic a soustředím se. Teď se termovize bude hodit, takže se už tak tmou zešedlé siluety stanou nejasnějšími, kdežto jeho obrys mi zazáři před očima. Už nemluvím. Jistě, napadlo mě, že bych mohla udělat menší světýlko, abych generátory rozběhla, ale zavrhnu to. Radši jedna noc venku. Přežila jsem jich už dost, proč ne další? Jsem na tom líp než on. Nemá cenu se moc schovávat. Stejně nás cítí. Zvlášť tu krev. Otočím se k němu a přijdu blíž. Pokousal ho, proto si asi dával nějaký sérum. "Jestli budeš takhle smrdět, najdou nás hned," řeknu sotva slyšitelně. Seběhnu dolů, do sklepů. Tam je jen jeden vchod, bude se bránit nejlépe. A sklepní okýnko je dost malý, aby se sem jen tak něco neprotáhlo. Dveře budeme muset zabarikádovat vším, co se dá. |
| |
| Provincia Omega Podzemná základňa korporácie 23.5.2055 21:45 Bol už večer. Väčšina z drobných detí už spala no nie vďaka večerníčku. Väčšina z vás bola ale ešte hore a ukončovala každodennú rutinnú prácu alebo svoju službu. Vojaci na stráži, zamestnanci v práci obchodníci na trhoch a tí šťastnejší deň voľna. Práve keď odbilo trištvrte začalo na vaších príručných počítačoch blikať červené svetlo. Tento počítač vyfasoval každý z dospelých pracujúcich ľudí. Boli tam základné veci ako kalendáre kalkulačky, mapy sektorov, databáza príšer, novinky od korporácie a aj práca. Skoro každý mal túto prkotinu vďaka ktorej vedel čo sa akurát deje. Niektorý zabudovanú v sebe, iný pripevnenú na ruke. Všetky informácie v nej boli aktualizované automaticky ak boli v dosahu pripojenia miestnej siete, ktorá bola bohužial iba v základni. A práve tu v základni sa to dalo využiť ako mobil, ak boli v tejto sieti obidvaja ľudia. Bola to ako taká malá náhrada moderného života, ktorý zmizol zo zeme pred šiestimi rokmi, no človek si rád zaspomína na tie časy kedy vedel všetko a všade. Teraz ste vedeli len to čo ste mali vedieť a iba tu. Červené svetlo u každého z vás signalizovalo to, že ste boli povolaný na misiu mimo základne. Tieto misie korporácia organizovala za účelom záchrany väčšej skupiny rebelov, lovu nejakej novej neznámej príšery alebo za zámerom zberu použiteľných vecí, či čisteniu starých korporačných skladov. Na tieto misie bol vždy zostavený rôznorodý tím. Časť tímu boli vedci, ktorý boli informačná bunka a ktorý pri týchto „výletoch“ zbierali rôzne vzorky z povrchu. Ďalšia časť ozbrojené zložky, ktoré zaručovali bezpečnosť. Potom opravári, lekári, lovci a ďalší iný, ktorých korporácia považovala za dôležitých pre danú misiu. Správa na vaších PDA znela takto: “Misia č. ATB 52355. Cieľ misie: záchrana skupiny rebelov, záchrana člena korporácie. Briefing: 5:30 AM 24.5.2055 Miestnosť B670 “ A práve tam ste sa mali ráno všetci dostaviť. Provincia Omega Podzemná základňa korporácie 24.5.2055 5:30 Podľa povinnosti občana a zamestnanca korporácie ste sa dostavili všetci na Briefing pred misiou, ktorý bol zakaždým teste pred vypustením na povrch. Konalo sa to vždy v nejakej miestnosti v úradnej budove Korporačnej základne. Miestnosť volili podľa toho aké množstvo ľudí na ňu išlo. Vás bolo momentálne 32. -Jeden člen špeciálnych jednotiek korporácie, nadčlovek, ktorý mal na uniforme v oblúku znaku omegy číslo 7 - Dvaja členovia výzkumného oddelenia, Doktor Petterson a jeho výpomocný android eM - Jedna lovkyňa, nadčlovek NG - Jeden člen církvi, kňaz Nathanael - Dvaja členovia mechanikov - Jeden lekár - 25 vojakov korporácie Z toho: 5 medikov, 8 Assault, 1 sniper, 4 členovia posádky tanku, 2 pyrotechnici, 2 gulometčíci, 3 piloti botov Všetci ste sa usadili do lavíc väčšej miestnosti a keď sa tak stalo predstúpil pred vás jeden z vojakov. Kapitán Brett Richards. Svetlá v miestnosti sa zhasli a na jeho tvári sa rozsvietila mapa, tak isto aj na stene za ním. Ustúpil pár krokov a začal. “Včera vo večerných hodinách sa nám podarilo nadviazať spojenie s jedným členom jednotky zvedov, ktorý smeroval z dennej výpravy do základne. Podľa informácií od neho sa mu podarilo nájsť skupinu rebelov v sektore 5, čo je jedna z najviac zamorených oblastí. Čo je horšie zaznamenali sme od včerajšieho popoludnia nepravidelné oblasti vo všetkých západných sektoroch a taktiež zvýšený obsah nejakého neznámeho plynu v ovzduší. Jeho následok je zvýšená agresivita divých beštií, ktoré sa vďaka tomuto dráždeniu stávajú aktívnymi aj v ranných a večerných hodinách. Zdrojom tohto plynu sú démoni od Tyraela. Presný účel plynu ešte zistujeme. Všimli sme si ale, že jeho zdrojom sú nejaké ohniská, ktoré jeho prívrženci zapaľujú po všetkých sektoroch. Vytvoria oheň a v ňom upália jedného zo svojich spolubojovníkov. Keďže o niekoľko dní nastáva obdobie párenia a ich agresia stúpne viac než o polovicu je viac než nutnosťou aby sme podnikli záchranu týchto rebelov hneď. Inak môže byť neskoro. Po ceste tam a späť budeme mať na nocľah k dispozícií celkom dva bunkre. Jeden na okraji Sektoru 5 a druhý v centre sektoru 6. Preto vás pôjde také množstvo. Misia sa bude zakladať z častí. Prvá. Nájdete telo Brava. Zaujímajú nás mapy a informácie v jeho opasku. Druhá časť, presun do sektoru 5 a nájdenie rebelov. Toto chceme zvládnuť počas prvého dňa. Počas druhého dňa zostavíme konvoj s Rebelmi a presunieme sa do bunkru č.1 Potom sa presunieme smerom na základňu. Z bunkru pritom vyšleme signál aby nám naproti vyšli s prepravnými vozmi, ktoré odvezú nás aj rebelov domov. Viete že naozaj nikdy nemôžeme predpokladať to čo tam vonku stretneme preto budeme mať k dispozícií prepravné vozy až keď budeme mať vrabca v hrsti. Tých rebelov tam má byť okolo 40 takže srandy bude kopec. Žiadne iné zastávky okrem spomínaných mať nebudeme preto sa pripravte na dlhší presun. Misi velím ja. Mojim zástupcom je Poručík Adam Stuart. Kódové označenie bude nasledovné: Ozbrojené zložky: Flexibilné jednotky: Assault 1 až 5 skrátene ASS Guľometné jednotky: Minigun 1 až 2 skrátene GUN Odstrelovač: Sniper skrátene S Medik: Medik 1 až 5 skrátene MAD Tank je Tank , skrátene T Pyrotechnici : Bomberman 1 až 2 skrátene BOMB Piloti bojových botov sú Bot 1 až 2 skrátene tak isto BOT Lovecká zložka: kódové označenie Lovec skrátene LOV Vedecká zložka: Vedec 1 až 2, skrátene V Doktor je Doktor skrátene Doc Mechanici sú Mech 1 až 2 Kňaz je kňaz... To je pre tých, ktorý sa nepoznáte po mene, aby ste vedeli o koho ide. Na tejto výprave budú platiť základné pravidlá ako všade. Hlavné slovo mám ja! Držte sa pokope , minimálne v 5 členných skupinkách. Snažte sa spolupracovať v akejkoľvek situácií... K dispozícií máme taktiež v komunikátoroch operátora s kódovým označením Matka. Ten nás bude počúvať až do polovice sektoru 6 potom kontakt stratíme vďaka malej anténe na tanku. Vďaka tomuto tanku budeme môcť ale komunikovať medzi sebou, Operačný dosah signálu je 200 metrov okolo tanku, pre botov alebo jedincou používajúcich stroje s anténami je tento dosah až 350 metrov. Samozrejme nepočítame steny. Teraz pohyb do zbrojnice! Máte pol hodiny na prípravu. O 6:00 vyrážame administratívne otázky kládte počas opúšťania základne. Špeciálne požiadavky hneď teraz.... „ Počas jeho preslovu na snetene za ním bola premietaná mapa a zobrazenie konkrétnych miest. Sektor 5 obidva bunkre aj miesto kde by sa mal podľa informácií vyskytovať Bravo. Taktiež sa vám zobrazovali obrázky prístupnej techniky a fotografia špeha.  Hneď po skončení nastal čas na krátku diskusiu o požiadavkách. Ostatný sa bez slova vydali do zbrojnice po štandartné vybavenie a obleky. Prípadne o špeciálne vybavenie, ktoré im bolo pridelené. Každý z vás dostal filtračnú masku cez ústa alebo masku plynovú. Komunikátory špeciálny oblek do terénu pevnú obuv. Nôž, malorážnu zbraň, vodu. Ostatný vyfasovali veci podľa svojho zamerania alebo požiadavkov. Ak im boli schválené. O 6.00 už ste všetci boli nastúpený pred západnou bránou z o základne. Slnko práve vychádza a zpoza brány sa občas ozve nejaký výstrel odstreľovacej pušky alebo výstrel automatického gulometu. Viete že sú ešte tam vonku. Keď ste všetci na svojich miestach kapitán [Ass1] dá povel na otvorenie brány. Masivná kovová konštrukcia pred vami sa pohne a hydraulika túto mohutnú stenu spustí dolu do zeme. Pred vami sa začne odhaľovať pustá krajina s porozbíjanými budovami v diaľke a niekoľkými mŕtvolami na ceste pred bránou. Hukoť železného obra ustane a vy sa vyberiete von. Akonáhle posledný z vás vykročí za bránu znovu sa ozve ten rachot a spolu s ním môžete v diaľke vidieť asi piatich bežcov, ktorých prilákal hromový zvuk brány a pach krvi z mršín, pod vašími nohami. “Dobre ráno...“ Zaželá kapitán. “Povolenie k streľbe udelené. Šetrite muníciou...“ Klasické slová na začiatku misie. Povolenie tradične platí na celú misiu. Iba vo výnimočných prípadoch sa zruší. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Si členom 43 člennej skupine ľudí, ktorá prežila v troskách New Yorku. Uchýlili ste sa v trezoroch hlavnej pobočky národnej banky. Bola to vcelku veľká šiestich trezorov no miesta tu moc nebolo. Pozitívne na tom bolo aspoň to že ste sa mohli váľať v peniazoch, no tie už žiadnu cenu nemali. Do včerajšieho dňa ste si mysleli, že ste ostali sami, a že na svete sú len tie beštie a ľudia, ktorý sa ukrývajú v troskách tak ako vy. Až do včera ste si mysleli že korporácia prestala existovať. No akurýát včera okolo obeda k vám prišiel nejaký neznámy muž na podivnej striebristej motorke. Špeh korporácie, ktorý si zakreslil do mapy polohu tejto banky a sľúbil vám že v najbližších dňoch sem po vás prídu vojaci. Nálada bola preto v tábore vcelku dobrá... Kazilo ju akurát to pečené mäso zombií, ktoré ste dostali na raňajky a k tomu nejaké dlhotrvanlivé potraviny z kadejakého rozbitého obchodu. Hneď pri raňajkách k tebe a tvojim „známim“ prišiel pedro. Mexikánec, ktorý pri sebe v zapotených handrách nosil vždy svoju upilovanú brokovnicu. “Takže chalani. Poberte nejaké zbrane keď dožeriete a pôjdeme von. Najlepší čas na lov. Korporácia nás síce zachráni no boh vie za kedy príde a nám sa žrádlo míňa. Poberte si dajaké sapiky a blbosti aby sme neprišli s prázdnou....“ K dispozícií ste mali rôzne pušky brokovnice aj samopaly. Trochu ošúchané no stále fungovali. Munície ale moc nebolo preto do každého lovu ste si mohli k zbrani zobrať len jeden zásobní, ktorý ta zbraň mohla mať. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Vyslal ju preto za ľuďmi aby s nimi nadviazala kontakt a zistila niečo viac. Podstate ju poslal ako volavku aby hľadala ľudí a ty si ju mal nenápadne sledovať a robiť pachovú stopu a cestičky aby si našiel to, kde ľudia sídla a tým označil miesta kde bude ľahké zohnať potravu. Pri tejto úlohe si mal byť neviditelný ako duch a byť nespozorovaný. Ak by prišla do kontaktu s ľuďmi hlavne s tými, ktorý vedia zabíjať pohľadom mal si na ňu dávať pozor. Ak by si zistil že sa k nim sama pridala a zabudla na svoj rod, mal siju zabiť. Ak by ju zajali mal si ju zachrániť. Vieš ale aj to že jej nahovoril aby s nimi vyjednala mier, preto si mal byť takým tým predĺženým zrakom a uchom Abbadona aby si zistil, či mier vyjedná alebo nie a ak ho vyjedná či bude skutočný a nie iba pascou. Fénix sa začal v blízkej dobe rozširovať a takýto spojenec, ktorého by mohol poštvať na neho by sa mu hodil. Je len otázka času kým sa hranice vášho a fénixovho teritória stanú spoločné a vtedy by mohol začať útočiť aj na vás... Niekoľko dní si svetlonošku sledoval. Všimol si si, že našla človeka, ktorý sa na podivnom koňovi pohyboval až príliš rýchlo, no jeho kôň nevedel skákať. Sledoval si ju ako ho sledovala až ste sa dostali k bytovým budovám vysokým 6 poschodí. Videl si ako na muža skočil nejaký zmutovaný pes a zhodil ho z koňa. Jeho kôň sa pomiatol a zabil sa o kus steny ktorý bol pred ním. Muž tohto psa zabil a začal utekať do budovi. Vtedy na neho svetlonoška zakričala.. "Je to mrtvý?" Jej slová si rozumel zakričala to v jazyku kmeňa. No slová potom si už nerozumel. Bola to akási zhatlanina miernych tónov. Na túto zhatlaninu ale reagoval už človek, u ktorého si vicítil, že je zranený. Chvíľu komunikovali a potom zaliezli do budovy. Táto budova mala väčšinu okien zatĺžených doskami no boli tu aj tie, ktoré boli prázdne. Slnko zapadalo a vieš že je len otázka niekoľkých chvíľ kým príde tma.. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Kapitán, ten je známy bojový veterán, ktorého posielajú do nebezpečných misií. Je to rozvážny muž, ktorý stojí za svojím a ktorý sa dokáže rozhodovať v momentoch. Poručík je už ale trochu flegmatickejšej kategórie, ktorý sa po smrti svojich blízkych zmieril s umieraním okolo seba. Pôvodne bol tiež kapitán, no degradovali ho keď v jednej misí neuváženým rozkazom obetoval svoje družstvo. Pán doktor Petterson bol samozrejme v sprievode svojho umelo vytvoreného pomocníka. Bol to vedec, ktorý sa podieľal na tvorbe nadľudí, do terénu chodieva ale pomerne často, pretože zastáva myšlienku toho, že nemôžete vyslať vonku opicu aby pre vás zistila cenné informácie. Doktor Petterson je vo svojej oblasti génius navonok ale pôsobi roztržite, no v ďaka jeho extrovertnej povahe si ho ostatný pamätajú skôr ako muža, ktorý nevie zavrieť hubu... NG, nadčlovek, žena, ktorá bola lovcom. Vo svojej brandži je preslávená. V nej toho ľudského moc nie je, fyzicky, no niektorý ľudia tvrdia že aj psychicky. Špecializuje sa hlavne na odchyt živých netvorov a doktora pozná , pretože pár krát pre neho išla loviť. 7, komando korporácie je vám známy len tým, že o ňom viete to, že je člen komanda. Na verejnosti sa často nevyskytuje, pretože tieto jednotky bývaju často vyťažené. Nathanael je duchovný otec bojujúcich. Často sa pohybuje v radoch veriacich vojakov a pomocnú ruku priloží tam kde sa dá. Snaží sa držať morálku no zároveň nezavadzať a pomôcť. Často práve on ako kňaz sa zhovára s rebelmi a udržuje ich pokojných, tak isto aj vojakov... eM, niekedy až moc zvedavý android využívaný na vedecké účelý. Je to taká chodiaca encyklopédia. Peter Harper [Bot1] – chlapec, ktorý prešiel armádnym výcvikom vďaka konexiám jeho otca, je citlivejší a vďaka politickým vplyvom sa dostal na miesto pilota druhého typu bojového Bota. Peter Gunner [Ass4] – Radový vojak introvertného charakteru, ktorému jeho práca už lezie na mozog. Robí si na predlaktí zárezy od zabití a z každej zabitej príšery si berie „trofej“ |
| |
 | soukromá zpráva od Chris *11* DaCosta pro "Díky" Naházim do sebe maso a zapiju to vodou, kterou máme taky na příděl. Ha super, akce Rád chodím na lov a sejmu nějakého toho démona. Vynahrazuju si to za život v té kobce, kde jsem byl několit let. Položim špinavej plecháč na svojí postel a vstanu. Podívám se po ostatních a pak přejdu ke zbraním, kde seberu svojí oblíbenou, respektive tu co používám vždycky. "Já můžu jít!" Postavím se k východu a čekám na ostatní až se taky vyprdelej a nažerou. Vzhledem k tomu, že jsem jedl jako poslední by jim to nemělo trvat dlouho. Masku nosívám jako jakýsi doplněk, né pro svojí funkčnost. I tak se dá použít pokud je potřeba a je někde zamořené území. Kvůli tomu, že jsem byl tak dlouho mimo nevím kolik mi je pořádně let. Vzhledem vypadám tak na 22 let, což je docela málo. Mě samotného překvapuje, že jsem se během asi pěti let téměř nezměnil, ale nikomu jsem o tom nikdy neřekl. Na sobě nosívám starou vojenksou uniformu, kterou jsem kdysi našel po svém úniku z komplexu. Na nohou mám vojenské boty, do kterých mám zastrčené kalhoty.... |
| |
 | Základna Omega - Příprava na misi Toho večera jsem se nacházel v tréninkových prostorách. Od poslední mise uběhlo více než 24 hodin a od té doby jsem nebyl přidělen k žádnému úkolu. To dlouhé čekání mohlo znamenat jediné. V nejbližší době se něčeho dočkám. Ať už by šlo o průzkum, lov nebo o podporu bude to vítaná změna. Svůj čas na základně jsem ale nemarnil. Už skoro hodinu s jedním z techniků kteří se starají o mojí jednotku trénuji a vylaďuji svou výbavu. "Myslím že tréninku bylo pro dnešek dost. " Řeknu technikovi a položím na pojízdný pult obě pistole ze kterých jsem před nějakou dobou střílel na terče. Pak se pustím do kontroly zbytku výbavy. Na řadě jsou optické systémy. "Noční vidění funguje v pořádku." Pak přepnu na další druh vidění a podívám se na technika. Tepelné vidění funguje. Barvy na technikově těle to jasně dokazují. Nakonec se přepnu zpátky do normálního pohledu a zkontroluji zoom. "Hmm tohle už je horší. Bude to chtít asi seřídit. No tak to máme vidění. Teď zkontrolujeme zbytek." V tu chvíli se rozbliká a začne lehce brnět můj zápěstní počítač. Nehlášená mise? A hned ráno? Asi opravíme to přiblížení a skončíme. Když skončím se čtením tak jen opravíme masku a nechám technika jít. Oblek i zbraně nechám ve skřínce se svým vybavením a vydám se k sobě do pokoje který je nedaleko. Světla nerozsvěcím a nechám zhasnuto, Neplánuji už nic kromě chvilky odpočinku před následující misí. Ještě než ulehnu ke spánku zaměřím svou pozornost k zápěstnímu počítači a napíšu doktorovi který má na starosti můj zdravotní stav zprávu: Ráno mám misi. Potřebuji aby bylo vše připraveno na půl šestou. Tím zpráva končí. Když jí odešlu tak počítač odložím na stolek který je vedle mé postele. V tu chvíli mi už nic nebrání lehnout si na postel a jít spát. Budík je nastaven tak akorát a já můžu jít spát. Druhý den ráno zapípá budík na mém zápěstním počítači. Zkontroluji čas a hodiny ukazují 5:00. Posadím se na postel a protáhnu se. Sáhnu na noční stolek vedle počítače kde mám pásku na oko kterou si hned dám přes levé oko. Hned poté zkontroluji obvazy na levé ruce. Sahají od konečků prstů až k ramenu. Pro jistotu je ještě utáhnu a pak teprve vstanu.Nezapomenu se ještě dojít opláchnout než se do své obvyklé uniformy. Ta má šedou barvu, dále má na rameni vyobrazenou číslici sedm a na zádech číslici deset. Potom mi už nic nebrání jít na briefing. V místnosti Briefingu je spousta lidí. Takové množství vídám na misích jen zřídka kdy a navíc ještě v tak různorodé sestavě nepočítám-li vojáky. Usadím se na jedno z volných míst a vše si vyslechnu. Už zmínka o sektoru mě nenechává klidným. V místech New Yorku a v jeho okolí to zrovna dvakrát bezpečné není. A ještě v tomhle počtu a navíc s rebely. Budeme to mít teda těžké. Plán celé mise je srozumitelný i když se určitě něco změní. To co mi dělá největší starosti je chování démonů. Cosi je mi ale na tom jejich chování povědomé a mám nepříjemné tušení. Když briefing skončí tak se beze slova zvednu a odejdu se připravit. Na otázky a připomínky nemá cenu čekat. Navíc si ještě musím v hlavě urovnat všechny cíle a informace o misi. Minimální počet skupiny pět lidí? Takže průzkum a změna výbavy nepřipadá v úvahu. Doufám že bude spolupráce probíhat dobře a že mě nikdo nepostřelí. Svou výbavu mám tam kde jsem jí minulou noc nechal. Vyndám ze své skřínky oblek a sundám si to co mám na sobě a uložím ho na místo obleku. Tedy kromě spodního prádla které si nechám na sobě. oblek je stavěný na kontakt s kůží kvůli některým funkcím takže stejně nemám na vybranou. Masku na hlavu nechám prozatím viset na hadicích které vedou k filtračnímu systému umístěném na zádech. oblek má podobné značení jako uniforma jen s rozdílem umístění. Desítka je tentokrát na rameni a sedmička na čele masky. odkaz Na bocích na obou stehnech jsou pouzdra která jsou akorát na vzdálenost rukou. Do pouzder zasunu dva dlouhé nože pro boj na blízko. I když spíše připomínají více krátké meče než nože. odkaz A nakonec ještě zbývají dvě pouzdra podpaží, na každé straně jedno kde mám umístěné pistole. odkaz Do pistolí si nesu něco málo munice v drobných kapsách které oblek má. Připraven se dostavím k bráně ještě ve společnosti jednoho muže v plášti což jasně naznačuje že jde o doktora nebo vědeckého pracovníka. V tichosti stojím společně s ostatními a vyčkávám až nás pustí ven. po chvilce čekání při které se zvenku ozývá střelba se brána nakonec se skřípotem pohne a dovnitř proniknou paprsky slunce. Ostatní začnou vycházet ven a v tu chvíli se ke mě obrátí muž v plášti který celou dobu čekal. "Ruku." Řekne a vytáhne z kapsy malou ampulku. Natáhnu před sebe pravou ruku a kde je zhruba v místě zápěstí kulatá prohlubeň. Do té vsune ampulku a její obsah se pomalu přečerpá. "Hodně štěstí." Řekne mu a nakonec odejde zpátky do nitra základny. Já vyběhnu ven za ostatními kteří už čekají venku. V dálce už jsou vidět první démoni jak utíkají směrem k nám. Tak první cíle už jsou tu. S počtem lidí co tu jsou ale zemřou dřív než se dostanou ke mě. Nasadím si na hlavu masku a pozoruji blížící se běžce. obě ruce mám připravení blízko nožů kdyby se nějakým způsobem dostali moc blízko. |
| |
 | Základna Omega 23.5.2055 22:00- 4:00 Večer na základně Omega lze trávit mnoha lidskými způsoby. Některé z nich znamenají sociální uskupení za účelem zvýšení hladiny endorfinu, nebo-li tělem produkované opiátům podobné substance, říkejme jim neurotransmitery, katalyzátory nálad, chemických reakcí a procesů vědomí. Účelné navyšování hladiny může zmírnit bolest, vyrovnává, klidňuje a zvedá náladu. Prokazatelně se zvyšuje při extatických, radostných, veselých zážitcích (např. při poslechu hudby, meditaci, tanci, sexuální stimulaci a sportovních výkonech. Obvykle jsou tyto činnosti provázeny přírodním fyziologický dějem, pro organismus životně důležitým - pocením. Pominu-li, že pocení není symptomem možného dlouhodobého oslabení orgánů slinivky-sleziny (společně se žaludkem jsou zdrojem tvorby životní energie z potravy) a plic, jsem relativně... normální. Sportovní výkon. Znamená to substituci pro dnešní večer. Příprava na záchranně informativní misi do pustiny se spustí až následujícího dne ráno přesně v 6:00. Do té doby budu muset... substituovat. Kovová lavička není zrovna nejpříjemnější. Možná jsem si neměla nastavovat senzory na takovou citlivost. Zjišťuji, že po pěti minutách mne začíná studit zadek. Zapnu poslední přesku a postavím se na brusle. Několika úspornými pohyby přejedu z depa do haly, kde již čekají mí (skoro) lidští protivníci. Měla bych je možná nazývat kolegy? Spoluzávodníky? Kamarády?? Definice nepohlavní sociální přitažlivosti neexistuje... Možná bych měla něco říct. "Fellas," Výborně, přesně tohle mám napsané na černém tílku, které jsem si na závod vzala, mohli si to přečíst sami. Snažila jsem se snad o vtip? Podívám se před sebe, na monitoru září červená.... žlutá.... zelená! Go! Úsporné pohyby jdou stranou, tohle je závod. Sklouznu se po pravé noze, levé, frekvenci střídání pomalu navyšuji, nemám akceleritický start jako jiní, nicméně výdrž je mou výhodou. První kolo je rozjedové. Druhé kolo zahřívací, na trati se začínají objevovat překážky. Po páték kole odpadává první z nás, dostal zásah výsuvným sloupem, před kterým včas neuskočil. Nebo ho tam možná někdo natlačil? Po patnáctém kolem zůstávám jen já a JaCko. Chudák, měl smůlu na blbou přezdívku. Naše rychlost se na trati blíží 120km/hod, brusle drží. Překážky se na trati objevují v čím dál tím víc asynchronní kompozici, senzory je stíhají. Máte jednu novou zprávu... Máte jednu novou zprávu. Řekla jsem si, že bude lidské se na tu zprávu podívat. Jak se tomu jen... zvědavost? Tou jsem přece kdysi taky oplývala. Nakonec to skončilo tak, že jsem prorazila jednu zábranu, skončila zaklíněná ve zdi a JaCko vyhrál. Bylo to jen 223m do konce, vteřina a půl, možná dvě do vítězství. O co se hrálo? No... ještě, že je na trati něco jako safety-jeřáb. Není to poprvé, co jsem skončila vražená mezi dva sloupy, ve zdi, apod. Jsem tužší konzistence = v pořádku. Cestou k mechanikovi si přečtu zprávu. Zjistila jsem, že se mi zasekl loketní kloub a potřebuju ho protáhnou, promazat. Asi to bude mít co do činění s tím kusem železobetonu, který se mi dostal mezi součástky. Narušená rovnováha! Jsem si toho vědoma... 30 minut spánku. Tedy meditace pro uvolnění neuronových synapsí v mozku. Obvykle to ošulím nějakou medinou, kterou si sosnu, ale pro zítřejší akci bych ráda měla mozek akční. 24.5.2055 5:29 Obsadím s místnosti takticky nejvýhodnější pozici, abych viděla jak na kapitána, tak na osazenstvo. Únikové dveře jsou ode mne vzdáleny 2,5m, nacházejí se po mé levé straně. Trvalo by mi 1,3s se k nim dostat, 1s na hermetické uzavření místnosti a 2-3s na vpuštění plynu. Ehm... o tomhle to ale není. Uložila jsem si do paměti data týkající se naší mise. Princeps - Abbadon - mise Lovců Post-ea - Nalezení informací a korpusu Brava - nelze předpokládat, že se bude jednat o tělo v nejpravděpodobnějším zohavení po útoku runnerů či zombií Posterior - úkol nalézt Rebely Deniquie - doprovod rebelského konvoje do základny. Facile Z místnosti odcházím mezi prvními. Dvacet tři minut strávím v místnosti, kterou užívám jako skladovací prostory několika málo osobních věcí (z nichž jedna je překvapivě postel), zbraní a ostatního vybavení. Malorážka skončí ve stehenním pouzdře na mé levé noze, dva palce nad kolenem. Náhradní zásobník zasunu za opasek, ve kterém mám připravné i náboje pro mou další kamarádku: Káča uchycená na zádech, vedle pouzdra na křídla. Nerada bych měla problém s případným naléhavým otevřením. Máňu držím v levé ruce. Dvě minuty strávím v hangáru, kde si vyzvednu svou motorku, Máňu připevním na levý bok zevnitř kokpitu motorky. A vyjedu za konvojem. Detekováni runneři, počet 5, vzdálenost 583m... 575n...568m... jsou dobří. Otočím motorku směrem k runnerům a vydám se jim naproti. Malorážku v ruce, okem zazoomuji na vedoucího Runnera. "Adios amigos" Vystřelím krátké dávky - mířím na klouby a na hlavu. |
| |
 | soukromá zpráva od Achiron Chiros pro Svět kolem mne zase vře. A opět mne volají. Všichni mne volají. Stromy, země. Vše ševelí svým jazykem. Jediným jazykem který skutečně ovládám. Nemohu jím mluvit, ale rozumím mu více než čemukoliv jinému. Pachy mi jemně šeptají, kdo, proč a kde. Všechno tohle. V mé blízkosti. V blízkosti mého Ataré. Mého domova. Velká jáma snad po nějakém červu. Klenba je tvořena snad nějakou kostrou. Možná to byl brouk, možná ryba. Pach je už neurčitelný. Giuva se postarala o vše. Poslala počasí, hmyz a další věci. Mě však Giuva nikdy neublížila a vždy pomohla. Jsem její dítě. Její, ačkoliv mé místo je jinde. Někteří v mém okolí si myslí, že nepřemýšlím. Jsem jen tupá odrůda vraha. Někoho, kdo hlídá zapomenutou stezku. Stezku, kam nikdo nechodí. Jak Hujové se svými magickými věcmi a pevným kovem Ataray. Tak Gahirové všech odrůd. A poslední dobou tu byl jen jeden Fénixův přisluhovač. Ohnivák nebo Flatio jak mu říkám ani nevím proč se poslední dobou stáhnul z mého prostoru. Posílá své Gahiry jinudy. A já přicházím zbytečně o maso které tak potřebuji. Stále ležím, tak, že mám drápy zaražené do stropu kus od vchodu. V nejtemnějším místě malé prohlubni ve stropě- Tak, abych mohl návštěvníky okamžitě napadnout nebo rychle utéct. Původně tahle nora byla větší. Otřesy ale udělali své a já musím být vždy připraven odejít. Rychle utéci ven. Poté bych zase vše vyhrabal. Ale to by zabralo čas a ukradlo mi dar Giuvy. Pak bych možná neulovil to co musím. Stále přichycen se zaseknu v přemýšlení. Je to jiné. Něco v okolí se změnilo. Vím, že venku je spánek Giuvy. A měsíc jako nebeské oko září do svého okolí. To je mé plus. A vím, že venku je něco těžkého. Možná kráva jež zmutovala. Jiné zvíře by se sem nejspíš neodhodlalo přijít. Byl tu můj pach smrti. A Hujové. Ale ti to nejsou. Jejich srdce je slyšet na kilometr. A jejich teplá krev mne uspokojuje svým pachem a chutí dříve než se do nich zakousnu a vyrvu jim tu tekutinu z těla. Tohle je Gahir. "Chruah!" Syknu pronikavě. Nemá smysl lovit kořist, jež je slabá a nemá maso. A ta by utekla. Když neuteče tak je dost silný, aby se bránil. Možná Prvý samec. Moje podezření se potvrdí. Je to dost silné na souboj. Je to má kořist. Seskočím neslyšně na zem a jediným plavým neslyšným skokem dopadnu metr před vchod. Tam mne ještě kryje stín. Pak budu muset postupovat podél kaňonu. Pach se zesílí. Cítím strach ale i odhodlání. Je to Gahir. Zvířata po mutaci mají jen nenávist nebo strach. Tohle je jiné. Je to kořist. Ale má studenou krev. Ještěr! Přikrčím se k zemi a nechám Giuvu krýt mé tělo. Teď jsem nízko. Tak nízko, že mne nepřítel nespatří dříve, než budu až moc blízko. Jsem jen přes půl metru vysoký stín. A začínám se sunout vpřed. Končetiny kmitají v přesném rytmu. Když jsem konečně blíže sladím pohyb končetin s pohybem kořisti. Kdyby měl dobrý sluch, bude mu to splývat. Musím ale dávat větší prostor. Nemá smysl se vystavovat vysoko. Budu sledovat jeho trasu. Míří do teritoria Abbadona. Mého pána a otce. Otce nás všech jeho klanu. A to mu nesmím dovolit. Přeze mne nikdo nikdy neprojde! Ne dokud mne Nex nevezme! Jáma za jámou lemuje můj pohyb. Proto tohle místo miluju. Není tu konkurence. Mám já vůbec konkurenci? Pochybuji. Delší proluka mezi jámamy. Co teď! Silně se odrazím a cítím, jak mi vzduch čechrá mou srst. Chvíle letu skončí nehlučným dopadnutím do jámy s měkou hlínou na dně. Štěstí. Tvrdší dopad by mohl narušitel zaznamenat. Teď na to už musím jinak. Kořist je nedaleko. Poslouchám její odporné srdce. Je pomalé a cítím, že krev je černá. To znamená, že bude mít výtečný čich. Ale neutíká. Nemá tak dobrý čich jako já. Rychle vykouknu a vše okolo mne se zpomalí. Nemám oči jako jakýkoliv jiný druh. Dokonce ani jako většina z vyšších. A Abbadon? Ten je absolutně rozdílný. Kde jsem se tu vzal! To mi proletí hlavou rychlostí světla. Důležitější jsou však mé smysly. Vše se promění ve hru bílé a šedé. Rozeznávám každý detail kořisti. Kdyby byl den, nevidím nic, jen tmu. Teď ale rozeznávám zraněné chřípí. Proto mne necítí a neuslyší mě ještě nějákou dobu. Tvor má čtyři nohy. To bylo nad slunce jasné již dříve. Podle nich jsem se orientoval. Je dost rychlí. Kopyta. Ničí mou zem kopyty! Je to kříženec ještěra a savce. Proto to jasně rozeznatelné srdce. U ještěra samotného by byla detekce složitější. Celá tato akce netrvá ani sekundu. Vím o co jde. Říkám jim Hipos. Kdosi mi to řekl. Již nevím kdo. Řeči Abbadonova kmenu jsem nikdy pořádně nerozuměl. Vím, že Hipos jde po šlachách. Již jsem se s ním setkal. A několikrát. Zvědi Fénixe. Jsou nebezpeční ale hlavně rychlejší než průměrná kořist. Na krátkou vzdálenost však pomalejší než já. Tohle bude legrace. Tvor jež snad nemá srdce se krčí v jedné z děr. Už se neovládá. Přenechal své tělo instinktům. Instinktům a smyslům. V jistém slovasmyslu byl teď inteligentnější než kdy dřív. On sám to neví. Jeho mozek je však chladnou kalkulačkou na smrt. A přesně tak se chová. Ustupuje stranou vlevo okolo nedaleko běžícího Hipa. Je rychlí ale beží přímo a jasnou cestou. A běží celou cestu teritoriem stvůry. Stvůra dobře ví kam běží. A dobře ví, že zvíře již zjistilo, že udělalo chybu. Nejpřístupnější cesta k Abbadonovu teritoriu je také cestou nejnebezpečnější. Proč? Protože tu někomu dal domov! A tahle stvůra svou zemi značně milovala. Zatím však vyčkávala. Hrála si s kořistí. Skákala mezi jámamy. Tak jako by v troskách města skákala mezi domy z okna do okna. Ze střechy na střechu. Chladná vypočítavost a hra však na hipa působily doslova hopnotivně. Napůl kůň a napůl ještěr se zastavil. Hleděl ke své cestě. K té, po které chtěl jít. A hleděl zpět odkud přišel. Rozhodoval se. V té chvíli se stvůra rozhodnula. Jeden skok a pár přískoků. Již se nekrčil. Teď začalo ořezávání. Proč tahle? Přesně tak to totiž vypadalo. Rychle proběhnul kolem Hipa. Tak aby mu zmutované zvíře nemohlo ublížit. Ba, aby ho vůbec zaregistrovalo. Rychlé mávnutí pracky s drápy a ocasu. Krev z kořisti se kupila na zemi. Přišel čas finálního útoku. A ten na sebe nedal dlouho čekat. Tentokrát mu stvůra skočila na záda a čelistmi ukousnula půlku krku. Jejich stisk zavrzal, a pak povolil. Hipos měl přervanou páteř. Vykousnuté centrum myšlení. Pokud se tedy dalo říci, že tyhle potvory přemýšlejí.A stvůra vydala skřehotavý výkřik. Já jsem tu pán. Jsem tu doma. Znám každou píď mojí země. Kdo sem přijde, zemře! Tímhle to ale nemělo skončit. Měl jsem sice jídlo. Nezapomněl jsem kořisti utrhnout hlavu, jak to dělá Abbadon a obyvatelé mateřského teritoria. Já to dělám trochu rozdílně! Drápy seknu podél páteře Gahira a nakonec vytrhnu strunatou páteř. Tak pokračuji až k lebce. Tu vytáhnu dohromady s páteří a lehce ji očistím. Pak přímo do lebky vykousnu díru, doprostřed čela. Teprve poté položím lebku na jeden z vysokých skalních výběžků a zatížím ji kamenem, jež vložím do díry. Tohle jde vidět na větší vzdálenost! Když se i se zbytkem kořisti vrátím do svého doupěte pustím se do hodování, abych vzápětí přestal, „Další!“ zazní mi v hlavě. Okamžitě jsem na nohou a těsně nad zemí se plížím ven z mého doupěte. Už z dálky je mi ten pach povědomí. Taková krvavá pachuť. A přitom známá, až příliš známá. Abbadonův pes! Narovnám se ve své plné výšce a tím překvapím posla. Přesto je zřejmě navyknutý na ledasco. Nepřekvapí ho to a překotně odpoví, abych se vydal za Abbadonem. I tak se stane. „Můj pan Abbadon. Stane se. Nevědět jesi Hujové vašich důvěry hodné. Mít je zabít? Rád!“ „Rozumět. Když zradit, donést její lebku sem. Na kůl! Loviště zajistit!“ Odpovídám rychle, jak nejlépe to jde. Nejsem zrovna ukázkou skvěle zvládnutého jazyka. Ale můj jazyk, ač vlastně žádný nemám je prostě vybroušený na jiné věci! A tak je debata ukončena a úkoly jsou jasné. Původně jsem myslel, že se Huja – Gahir bude pohybovat pouze v noci. Bylo by to snadné. Snadnější. Takhle jsem sledoval jen její pach a to i přes den. Od domu k domu. Od troskám k troskám s dostatečným odstupem. Mnohokrát se musím vzdálit, abych načerpal energii a zalovil si. Nebyly to dlouhé výpravy a nejednou se mi ta Huja ztratila. Přesto se mi ji vždy podařilo najít. Ale den za dnem na mě slunce působilo oslabujícím dojmem. Konečně se zastavila a já se mohl stáhnout do trosek jednoho ze zdejších domů. Pěkně z dálky jsem vše pozoroval. Ne však očima, nýbrž receptory a sluchem. Málokdo si dokáže představit jaké to je. Ale je to další zrak. Lidé se spoléhají jen na ten. Já jsem však schopen použít jen svůj sluch a čich tak, abych zrak plně nahradily. Dlouhá doba a mnoho kilometrů bylo v našich nohách. V mém případě to bylo horší, protože jsem se pohyboval i za denního světla. A to nebylo vůbec příjemný. Chřadl mi zrak a čich byl ničen neskutečným vedrem a zářením. Potřeboval jsem kořist. Ale nesměl jsem ji ztratit. Několikrát jsem byl málem odhalen. Giuva ale stála při mně. A to hned dvakrát. Poprvé se objevil rarášek a zakryl mé okolí pískem vzedmutým ze země. A podruhé jsem uviděl kořist dost blízko na to, abych ji mohl vzít sebou a později zkonzumovat. Potřeboval jsem už energii. Stále musím jíst, když se hýbám. Prokletí? Bohužel s kořistí to bylo složité. Nevěděl jsem, jestli v sobě má ten jed, který mne už málem zabil nebo ne. Slunce mi vadilo. A víc, než jsem si myslel. Potřeboval jsem noc! A to je jen pár prvních dnů. V počátku jsem dokonce uvažoval nad tím, že to nedokážu. Nakonec se vše uklidnilo. Když konečně zastavila, mohu chvíli odpočívat. Nebyl bych unaven, kdybych sebou netáhnul mou kořist ulovenou nedávno. Uvažuji, jestli Abbadon ví, kde jsem. Ale on to vždy věděl. Jakoby mi četl myšlenky. Čím to je nevím. Stvořil mne. A tím to haslo. Nebylo cokoli třeba dodat. Byl mým otcem, mou celou rodinou. Zbytek kmene či smečky nebo jak jim to říkat mi byl ukradený. Byli ničím. V porovnání s Abbadonem byli tihle démoni ničím. Roztáhnu čelisti a pomalu tiše vykousnu velké množství tkáně kořisti. Okamžitě cítím, jak se mi vzdýmá žaludek a citlivými smysly zaznamenám tiché bublání. Už jen chvíli. Chvíli a bude tma. Mé zbraně budou konečně připravené. Už se nebudu potáce…. „Chreah!“ unikne mi tichý skřek. Někde v dálce cítím něco divného. Něco co mi bouří mé smysly. Jakoby to chtělo otevřit cestu do části mého mozku. Mlha! Do mého mozku se ale nedostane. Jsem na misi! Okamžitě se zklidním a opět věnuji pozornost situaci venku. Zrak se mi pomalu zlepšuje, jak ubývá světla a já konečně můžu zaostřit, alespoň částečně, na Huju. Vidím její tichý pohyb lovce. Tím se Abbadonovi lovci vyznačují. Jsme dokonalí vrazi. Ona sama se mi ale nikdy nelíbila. Byl jsem na těsné hranici u fénixe. A tahle Huja mi vždycky přišla až moc podobná. Slyším její srdce, jež v naprostém poklidu odbíjí každý svůj pohyb. Ale slyším i něco jiného. Něco naprosto odlišného. Hujský kůň! Zaregistruji také pach několika Gahirů v okolí. Nezajímají mne prozatím. Jídla mám dost. Na Hujovi bych si ale pochutnal rád. Pokud mne ta Ga-huja nepředstihne! Chvíli se ve mně vzedme vlna nenávisti. Ta spálená děvka je moje prokletí! Zase se schovám za zeď a celé místo propátrávám jen svými dalšími smysly. Za chvíli bude srážka! Uslyším zvuk, jak naráží motorka do zdi. Měkký krunýř to přežil, tepe mu srdce. A dle zvuku na něj útočí Gahir. Cítím vliv této události u Ga-huji. Lehké překvapení? Nebo snad nerozhodnost? Nevím co to je. U Abbadonových lovců se to těžko rozlišuje. Mohla by to být radost. Je to jedno! Lycus jak jsme psům Gahirům říkali konečně zemře a já necítím spáleninu. Zabil ho Huja. Takže nezasáhla. A navíc využila situace. Hujové jsou podivní. Nechápu jejich družnost. Jejich jazyk ani jejich chování. A jejich koně jsou k ničemu. Neposlouchají svého majitele a hned když spadne utíkají pryč. A když s ním zastaví, na chvíli je zabíjí, aby je oživily. Odporné! „Je to mrtvý?“ uslyším. Proč využívá náš jazyk? Vždyť to není člen kmene! Takhle se prozradí. Chvíli keců, kterým jsem nerozuměl. Nemá smysl to poslouchat. Až přijde čas, najdu si Ga-Huju a zeptám se jí! Do té doby se budu držet na dohled. Noc je moje! Vyčkám několik minut či déle. Na čase mi nezáleží. Vím, že jsou blízko. Poté k sobě stáhnu všechny chlupy. Hodně obyvatel pustiny vidí jinak. Ale když dám chlupy k tělu, většinou mne nevidí. Nevím jak je to u spálené. Nezáleží na malichernostech. Třeba mne pozná. Většina Abbadonových stoupenců mne znalo. Byl ale čas jít a já to věděl. Okamžitě jsem do sebe hodil zbytek zvířete. Počkal jsem pár minut, než se skutečně rozložilo a mohl jsem jít. Pomalu jsem tedy vykouknul z okna a když jsem viděl jen Gahiry hledající jídlo, věděl jsem, že je bezpečno. Jejich pach jsem cítil už z dálky. A dle pachu Huji muže, jak odporné tyhle pohlaví! Dle jeho pachu vím, že dlouho neměl ženu a minimálně na to jednou pomyslel. Hujská společnost je nevyzpytatelná. Ničí i sami sebe! Je to k smíchu. Slyším, že stále hovoří a jejich smysly nebudou snad tak dobré, aby mne viděli na takovou vzdálenost. Opatrně jsem se tedy vysoukal z betonové ochrany a po stěně pomalu lezl k zemi. Na ni však nedosednu. Existují velcí červy, jež se orientují podle otřesů půdy. A já z nich mám strach. Nevím proč. Snad proto, že vím, že tu někde jsou. Slyším je. Ale kvůli ochraně Giuvy nevím kde! Odrazím se tedy od zdi a skončím na jakémsi kusu kovu. Nevím co to bylo ale vypadalo to jako sloup. Odtamtud jsem se přesunoval dál od trosek k troskám až k betonovému domu naproti těchto nezodpovědných Hujů. Tam jsem snad z mé nedočkavosti či opojného stavu způsobeného jídlem vykousnul kus dřeva v bednění oken a vsoukal se dovnitř. Předtím jsem samozřejmě zkontroloval vnitřní obyvatele. Pár Gahirů někde v domě. Nic extra. Tedy pokud Gahiry znáte a jste jedním z nich! Mám je tiše sledovat. Proto nezasahuji a vše pozoruji zpoza prokousnutých desek. Nemá smysl dál budit pozornost. Stačil výstup s přesunem. Odtud se ale sleduje okolí lépe. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Keď ste vošli dolu do pivnice ozval sa až vtedy. Dvere tu už neboli žiadne alebo boli rozbité no avy ste našli jednu miestnosť kde by sa dalo prečkať. Boli tu dve drobné okná s mrežami, no bez dverí. Na chodbe bola vcelku veľká skryňa. Druhá menšia miestnosť v ktorej bolo len jedno okienko bola pre vás neobývateľná. Niekto alebo niečo si tam skladovalo mŕtvoly a tak tu bol poriadny smrad. Ten pach ale rozhodne prebil zápach zranenia toho muža. “Tá skryňa..“ Ukázal na ňu, stála opretá na chodbe a vyzerala neporušená. “Zabarikádujeme ňou tie dvere a prečkáme noc...“ Tak či onak ste sa nejako usídlili, no až vtedy keď bolo slnko zapadnuté. Vonku to už začalo hučať a mesto začalo ožívať. Tam vonku ich boli masy, ktoré liezli kade sa dalo. Lov začal... “Kde sú nejaký tvoji známi, čo?“ Spýtal sa tichým hlasom keď to tam vonku začalo. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Mohol si ich vidieť len cez dve malé okienka ako zakryli skryňou dvere a sediac v rohoch čakajú. Nastala tma a zo svojich úkrytov trosiek začali vyliezať tvory všelijakého druhu. Od primitívnych zombií cez psov, bežcov a iných tvorov, ktoré vyrazili vonku za lovom. Ty si bol ukrytý vo svojej diere a vyčkával. S divokými si zatiaľ problém nemal no yšimol si si dolu jenu obludu. Bol to humanoid na dvoch nohách s ohromnými proporciami. Jeho výška bola asi dve tretiny tvojej dĺžky a šírka dvojnásobná tvojej. Bol nahý nepokrývala ho žiadna srsť ale smrdel hrozne, od vlastných slín a výkalov. Prechádzal okolo tých dvoch okienok pri zemi a práve tam sa zastavil, a začal vetriť. Došlo ti, že ho láka vôňa tých mršín a tiež si vedel, že tento druh je tak sprostý, že by za tým pachom išiel aj priamo cez stenu. Ak by ho nevyrušilo niečo iné.. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Další člen vašej skupiny bol malý aziat, Jong, ktorý nosieval so sebou upravenú harpúnu. S tou puškou vedel poriadne zraniť akékoľvek zviera a jeho výhodou bolo že vedel veľmi rýchlo utekať. Ďalší bol fuzatý beloch s loveckou puškou. Bol to prý bývalý vojak, vášnivý strelec. Strieľal presne no bol už starší. Ďalšia bola ženská. Lucy. Nikto by to nebol povedal, že by žena chodila na lov, no bola to dcéra Bronxa, toho fúzateho lovca. Poĺovala s ním už za mlada a v love sa osvedčila. Posledným členom bol mladík. Blondiak, väčších rozmerov. Bol to kulturista, ktorý zo záľuby strieľal málorážnou zbraňou. Tak isto jednu mal. Keď ste sa zišli otvorili ste dvere. Ktoré ste za sebou aj dvaja zatvorili. Ako zámok na tých trezoroch nefungoval no z vnútra bola kľučka ktorá sa dala zavrieť a pri ktorej vždy niekto stál. Na to aby vám otvorili ste sa naučili klepkať špecifickú melódiu. “Á do riti....“ Keď ste vyliezli von do rozbitých priestorov banky našli ste tam asi dve mŕtvoly Bladerov a jedného zombíka. To znamenalo to, že si nejaká beštia tu urobila skladisko a z nich úvodnú večeru, ktorú využije hneď pri najbližšej noci. Vďaka tomu vám došlo, že sa v tejto istej budove tá beštia aj schovala na deň. Nikdy sa od svojich skladisiek nevzďaľujú no ani v nich nespia. Banka mala nad vami len jedno poschodie kancelárií s zabednenými oknami, a tu v tejto hale jedine záchody. Vedeli ste že ju musíte nájsť skôr, než príde na to, že jej idete ukradnúť potravu.... |
| |
| soukromá zpráva od Achiron Chiros pro Stojíc u okna pozoruji okolí. Ta holka je hloupá. Typický Huja. Jít tam, kde to smrdí! Něco se tu u… Moje myšlenky jsou ale rychle přerušeny. Pach, v okolí najednou úplně změní svou povahu. Vše je jinak! Je tu něco jiného než malý Gahirové. Je tu něco rozvinutějšího. Pach výkalů mi chvíli rozohní receptory. To se ale rychle upraví. Není tu sám. Nevím zatím co to je, ale je tu se smečkou. Možná další kus. Možná víc. Nebo podřadní tvorové. Na tohle jsem ještě neútočil. Nikdy! Zableskne se mi před očima a chvíli jsem jakoby mimo. „Tady doktor Achiron. Pokus číslo 7326. Subjekt byl vypuštěn, abychom zjistili jeho interakci s okolím. Automaticky ve své cele vyhledává tmu. Vůbec ho nevidíme! Před chvílí rozbil veškerá světla v místnosti. A nepomáhají ani halogenové lampy. Bude vpuštěn první člověk. Uvidíme jak se zachová!“ Najednou jsem v nevelké místnosti. Světla jsem dávno rozbil. Zářily doslova nesnesitelně. Je tu velké sklo a za ním cítím pot. Strach a množství potu. Okamžitě se přesunu hned nad toto sklo. Je tam nejméně světla. A to světlo, co sem nasměrovali tam nezasahuje. Slyším nejasný hlas. Ten hlas je mi příjemný. Jako bych ho v minulosti už slyšel. Stvořitel? Hloupost. Zaslechnu zvuk kroků a dveře do místnosti se otevřou. Dvojice techniků, jež jdou opravit světlo. Okamžitě se na ně zaměřím. Světlo se mi nelíbí a oni jsou v něm. Jejich rasa mi jistě dala světlo přímo sem! Nemám je rád! Už z dálky napnu ocas, a když se jeden z nich otočí, druhého k sobě přitáhnu. Bodec už má hluboko v těle zaražený přímo ústy. Druhý technik se vyděsí a hledá svého kolegu. Nakonec, když zře krev jež je na zemi utíká k oknu a buší do něj slabě pěstmi. Pustím se stropu a měkce dopadnu přímo za něj. Pak se nad ním postavím, tak, aby mne viděli za sklem. On nakonec zastíněn mým stínem přestane a pomalu se otočí. V té chvíli ukousnu s hlavou i celý hrudní koš. Zbytkem těla hodím o sklo, na němž se objeví malá prasklinka. Pak žlutý zápach. A tma. „Subjekt zlikvidoval jednoho technika. S druhým si hraje. Och bože! Plyn! Plyn!“ Vzpomínka zmizí. Netuším co to bylo. Ale přineslo mi to nápad. Mám výhodu. Překvapení! Moje část mozku, jež je zodpovědná za strategii najednou zahájí přemýšlení. Silné čelisti tenhle problém nakonec vyřeší ale jak na to! Po chvíli mám jasno. A vše převezme vědomí. Pomalu se vysoukám z okna přičemž se snažím nevydat žádný zvuk. A souběžně s Gahirem se přesunuji i já po stěně. Dám si přesně pozor, abych na něj skutečně dopadl. Nakonec se odrazím od zdi a ve vzduchu se přetočím z pádu na zádu na pád střemhlav dolů. Teď to začne! Pád pokračuje a já jsem v absolutním klidu. Ani srdce mi neudeří. Připravím spáry tak, abych se na mase tkáně zachytil. A už jsem těsně nad ním. Jeden nádech, tak abych zásobil svalstvo. Dopad. Vše jde moc rychle. Možná i na Gahira. Jakmile se uchytím na Gahirovi, ucítím silnou bolest v pařátech. Vydrželi, ale sjel jsem po rozervané kůži o něco níže. Nezastavuji se. Musí být značně překvapen a já z toho těžím. Rychle se po jeho těle zarývajíc drápy hluboko do jeho těla přesunuji k hlavě, na kterou vystříknu k litru svých trávících žíravin. Jakmile to udělám, vyhnu se jeho ruce. Okamžitě nastavím drápy jednoho pařátu a zbylými končetinami se odrazím tak abych mu přelétnul nad ramenem, přičemž se v letu otočím k němu čelem tak, že mu zaryju připravený pařát do krku. To mne otočí. Dopadnu na zem a cítím vibrace. Vše se zpomaluje. Jen jeho srdce zrychluje. Jeho pach naznačuje, že je nadmíru rozezlen a chce mne rozdrtit. Kdo si dovoluje na vůdce smečky! Využiji svou vzpomínku. Ten sloup, co mne udržel. Ten tvrdý sloup, který jsem použil k přeskoku. Z mého nitra se ozve vysoký jek v podobě řevu a tím ho nalákávám. Sám se rozběhnu k onomu sloupu. Věřím, že jde za mnou, ale jsem daleko rychlejší. U samotného sloupu se znovu otočím a znovu vydám onen charakteristický řev. |
| |
| soukromá zpráva od Chris *11* DaCosta pro Venku po cestě jdu v zadní části a kryju ostatním záda. Většinou nehrozí žádné nebezpečí. Už nějakou dobu pokukuju po Lucy, dalo by se říci, že je to moje nejlepší kamarádka. Další s kým se docela bavim je ten kulturista. Je stejně starý a nikdy nebyl problém. "Myslíš, že to je dobrý nápad jít s vojákama ke korporaci?" Otočim se na Lucy a chvíli pozoruju její výraz. Ona nemá tušení co se mi stalo a z poloviny to nevim ani já. Nejsem si jistej jestli mi to udělala korporace nebo někdo jiný, ale nechci jim dávat šanci mě znovu chytit a zavřít... ...Nadávky někoho vepředu mě proberou z myšlenek na minulost. Pevně chytnu zbraň a podívám se kolem sebe jestli tu něco neni. Naštěstí to bylo jenom na mrtvá těla. Tak fajn, budeme mít co žrát Popravdě doufám, že to bude cokoliv než zombie. Otočím se na Pedra, který vede skupinu a dává jí příkazy... |
| |
| soukromá zpráva od Máša "Medvědice" Kazanova pro Tasím meč a položím ho vedle sebe. Očima těkám od skříně na zamřížované okénko. Být to někdo z našich, pro dobrou morálku bych "vykouzlila" malé světýlko. Tohle bude dlouhá noc. Chtěla jsem se napít, ale rozmyslela jsem si to. Kožený vak na vodu neskýtá obsah, který by můj společník přežil. A co kdyby chtěl taky? Radši ani nesáhnu dovnitř brašničky, abych si začala s něčím pohrávat. Beztak si většinou hraju s ohněm - doslova. Pokrčím rameny. Ano, dlouhá noc, furt se bude vyptávat. "Spi, já to nějak pohlídám." Díky bohům za tmu, místo očí mám teď černý díry, jak se mi rozšířily zornice a snaží se zachytit každej záblesk světla. |
| |
 | Provincie Omega - Podzemní základna korporace
„Volno. Už ho mám až po krk. Žádná větší vojenská operace nebyla snad roky. Samé zachraňování jednotlivců, doprovázení menších karavanů, prostě nic na co by mě korporace potřebovala.“ Zrovna procházím jednou delší chodbou, nekonečných tunelů podzemního labyrintu zvaného základna. Už dobrý měsíc jsem zde a svůj volný čas, že je ho hodně, trávím po místních barech. Opíjím ospalost a myšlenky kolem nesmyslu života, zatím se mi to nepodařilo, jen pokaždé skončím na pokoji v menším kómatu. Na játra to určitě není dobré, ale kdo by se mohl zamýšlet nad játry, když je venku neskutečné peklo a ztráta blízkého je na denním pořádku. „Jich neubývá a naše řady se neuvěřitelně rychle ztenčují, ano je pravda, občas najdeme nějaké rebely, ale většinou jednoho, dva, tři nebo čtyři, ale za jakou cenu? Většinou stejná jako počet mužů, kteří se je zachránit vydají. Jestli se nestane zázrak, tak se jen vyhýbáme nevyhnutelnému a jeden po druhém se staneme buď démonem, nebo jejich potravou. Osobně bych si vystřelil mozek z hlavy než se stát jedním z nich.“ Přemýšlím dál, přitom dojdu pomalým krokem do baru, kde zkušeně kývnutím pozdravím barmana a objednám klasicky jednu whisky s ledem. Za malou chvíli se již dívám na její dno a už se chystám objednat další rundu zdvižením ruky, avšak něco mě zastaví. Již dlouho jsem to neviděl a také tomu na první pohled ani nevěřím. Červené světlo značící novou misi. „Bože. Že by znamení? Už nemám pít? Nebo moje poslední mise, která mě vysvobodí z tohohle vězení? Můžu jen hádat, ale dnes tady již končím, zítra nemůžu vypadat jako živá zombie.“ Proletí mi hlavou a tak skleničku posunu směrem k barmanovi, zaplatím, co dlužím a vydám se zpátky do mého pokoje. Lehce přejedu magnetickou kartou přes elektronický zámek a vpadnu do chladného pokoje plného vydýchaného vzduchu, kde jsem byl naposledy včera večer a vlastně i dopoledne až do poledne, kdy jsem se probudil, zhruba ve dvě hodiny a zašel na tréning střelby, i když bolest hlavy byla jako hejno včel i s úlem, které se usídlilo v mé hlavě. Jelikož je tu poměrně chladno, zapnu topení a ještě jednou zkontroluji, jestli ta zpráva o nové misi opravdu přišla. Svou zbroj vytáhnu a položím na malou židli vedle nočního stolku, pušku opřu o zeď a ruční zbraň spolu se zbraní nablízko položím na ten stolek. „Tak teď už jen nastavit budík a zítra hurá do neznáma.“ S lehkým žaludkem si lehnu do studené postele a zavřu oči, noc je dlouhá a žádné sny nepřicházejí, ale i tak se dá spát.
24.5.2055 4:30
Tichý zvuk budíku stačí na to, aby mě probudil ve správný čas, a já pomalu pootevřu oči v očekávání nepříjemného světla, když v tom si vzpomenu, že jsem pořád v podzemí a tak abych nějaké světlo měl, musím rozžnout. Hned jak tak učiním, světlo konečně zasáhne mou sítnici a dosáhne kýženého efektu v podobě úplného probuzení. Je to jeden z mála dní, kdy mě nebolí hlava a tak ještě v trenkách a tričku dojdu do koupelny, kde po dlouhé době provedu ranní hygienu. Následně mé kroky již v mé výzbroji vedou na snídani, která je speciálně připravena pro členy misí na povrchu. Zvolna žvýkám zdejší potravu a zdravím některé další vojáky, kteří právě přišli, jsou celkem překvapení, že mně zde vidí tak brzo ráno a ještě k tomu střízlivého. Nahodím nějaké téma, ohledně mise co nás čeká a se zaujetím pozoruji, jak se hádají a diskutují, sám se moc nezapojuji, jen občas něco dodám. Po snídani dojdu zpátky do svého pokoje a nasadím na sebe svou zbroj, připevním krátkou pistoli, nůž upevním k boku na druhou stranu a pulzní pušku upevním na záda. Část zbroje, která bude zakrývat moji hlavu, ještě nezapínám a volným tempem se vydám do místnosti, která byla napsána v té zprávě z velení. Dveře jsou ještě zavřené, přicházím zhruba pět minut před oficiálním zahájením a už zde semnou jsou i další. Trvá to jen moment a dveře se dovnitř otevřou a já se usadím na nějaké náhodné místo, nezajímá mě jaké. Pozorně poslouchám slova velitele a snažím se zapamatovat si ty nejdůležitější informace. „Větší skupina rebelů? Konečně to není jen jeden nebo dva, ale otázka je kolik nás na té misi padne.“ Zamyslím se a dál poslouchám zprávy o zvláštním plynu. „Démoni, čeho oni nejsou schopní. Pálit své vlastní druhy, aby vyprovokovali zbytek být vzhůru přes den.“ Velikost naší skupiny mě nepřekvapuje, už od první zprávy o téhle misi jsem věděl, že to bude něco velkého. Nakonec detaily i označení vojáků, vozů a letadel zaznamenám do počítače ovládající tuhle zbroj. Briefing končí a jí chvíli zůstávám, abych se dozvěděl, jestli někdo nemá nějaké důležité poznámky. Následně se také vydám k bráně, aktivuji část zbroje, která mi bude krýt hlavu, a zkontroluji svou zbraň. Velitel dá povel k otevření brány a všichni se vydáme vstříc naší misi. Zařadím se do pluku vojáku stejného zařazení a vydám se jejich tempem na cestu. V dálce se objeví několik běžců, přičemž dostaneme povolení ke střelbě. S lehkostí vytáhnu svoji pušku a zamířím spolu s ostatními k těmto odporným tvorům. |
| |
 | Provincie Omega... Méně čistá oblast... O to činnější... Další noc a další sbírání dat. Můj stvořitel trvá na tom, abych dokázal sebrat co nejvíce dat. Patří mezi ty co hrdině věří na Archu a zároveň chce odnést co nejvíce informací z tohoto světa, které nazývá soukromě: Peklo. Moje sbírání dat a vzorců lidského chování mne dovedlo do malého zasunutého stripbaru. Stripbary jsou jako plíseň, která dokáže bujet kdekoliv. Pro mne je to krom zajímavého prostředí i prostor, kde můžu bez problému sbírat nejrůznější vzorky lidského chování. Většina lidí vidí prostě perverzního černocha, který kouká na strip a po okolí. Málokdo si všimne drobného nažloutlého světla spojů, které prosvítají na předloktí. Podivnost mých očí kryjí tmavé brýle. Anonymita je tady víc než oblíbená a tak brýle nikomu nepřipadají divné. Po několika hodinách už mám dostatečné množství dat a vzorců chování. Je na čase se vrátit do laboratoře, zpracovat veškeré informace z biologické části mé paměti do elektronické. Pufr je sice víceméně formálně nekonečný, ale je lepší mít aspoň nějakou zálohu. V laboratoři je můj oblíbený výklenek, kde se můžu zašít a v klidu zpracovávat informace. Někteří by to nazvali už i přespávací koje, ale za svojí existenci jsem jí využil jen několikrát. Navíc jen pro to, abych zkusil biologické pochody mého organismu. Usadím se do křesla a sklopím ho. Sundám brýle, zavřu oči začnu přeukládat data. Po mé kůži začnou naskakovat vzorce tištěných spojů, jak přeukládám data. Je to proces, který je pro mne důležitý. Mnohem důležitější je ovšem pro mého tvůrce, kterému tímto obahacuji jeho informační banku. Můj ukládací proces je ukončen a nastává okamžik, kdy se díky zpětné odezvy uloží výstupy uložených dat do mé motorické paměti a dlouhodobé paměti. Následuje téměř ranní práce v laboratoři, která umožňuje mému profesorovi možnost si chvilku přispat. Nakonec ve své práci ustanu a jdu na poradu. Informace o ní mi byla implantována během ukládacího procesu. Proto je pro mne naprosto přirozené ustat v práci a jít před byt mého tvůrce a vyčkat, abych ho doprovodil a zajistil jeho bezpečí. Během celé instruktáže stojím za zády mého tvůrce. Je mi v celku jedno jestli někomu vadím nebo ne. Moje senzory jsou nastaveny na vyšší citlivost, abych mohl profesorovi poskytnout v případě potřeby nejvyšší stupeň ochrany. Informace od velitele do mne vtékají jako do voda do vyschlého písku. Když je vše ukončeno, počkám na instruktáž od mého tvůrce, aby navolil, které vybavení bude potřeba. Můj účel je krom sběratelského, opravářského i obrané. Proto není žádné překvapení, že v mé výzbroji je minimální množství palných vychytávek. Naopak by se daly zjistit po mém těle uložené řezné zbraně a celkem umě zakryté tvrzené desky v oblečení. Vše navrženo na nejvyšší možnou ochranu. Není proto divu, že se neúčastním střelnice před branou. Naopak stojím po boku mého tvůrce. Pokud usoudí, že si chce vystřelit, poskytnu mu ruku na opření zbraně. "Odblokování bezpečnostních opatření na 5. stupeň." Oznámím polohlasem svému tvůrcovi. Pohledem sleduji situaci a analyzuji. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Prvý úhyb sa vydarí a streknutie kyseliny tak isto, no keď tvoj dráp začne párať jeho krk tak sa mu v letu podarí chytiť ťa za končatinu, ktorá bola práve v okolí heo hlavy. Druhou rukou sápal po tom drápe. Namiesto plánovaného dopadnutia nastáva kratší let. V zbesilosti ťa zahodí smerom k tomu stĺpu. Hneď na to zareve tak silno ako len vie. Vidíš ako jeho hlava sa začína rozožierať a ako silne krváca z krku. Hneď na to sa ale rozbehne za tebou. Jeho krok nie je úplne rovný tak ako by chcel a vidíš ako sa ten tvor tacká a začína mať problémy s rovnováhou Z hlavy sa mu dimí, no je z neho cítiť takú zlosť a odhodlanie, ktorá je hodná údivu. |
| |
| soukromá zpráva od Achiron Chiros pro "Tohle nešlo podle plánu. Jenže on ten plán neznal, aby ho mohl dodržovat. Příště ho těm Gahirům musím nejprve vysvětlit, aby jej dodrželi!" Nečekal jsem, že mne zachytí a dokonce to bolelo. Bolelo to jako čert. Ale bolest je dávno pryč. Musím pokračovat! Okamžitě se přesunu za sloup, kde mám připravenou druhou polovinu. Gahirovi oči nejspíše teď nejsou moc použitelné a můj plán je prostý. Nalákat ho na sloup a skrze sloup se mu dostat na kobylku a provśt poslední útok. Dobře vím, že když někomu vykousnete kus páteře, už se nehne i kdyby byl sebevíc odolný. A tenhle má páteř na dosah. Mít zuby jako člověk, ukousnul bych kus kůže. Moje zuby jsou poněkud silnější a větši. A mohlo by mi to přinést úspěch. Ihned jak jsem tedy za sloupem, postavím se do výhružného postoje a vydám vysoký jek. Lidi by jistě boleli uši. "Chreeeeaaaaah" Jakmile mne zaregistruje, čekám, až se ke mě rozběhne. Až tak klidně po několikaterém nalákání učiní, a bude těsně u sloupu, rychle vyskočím do výšky a pomocí sloupu, který je dost vysoký a možná se i hroutí, jak do něj naráží se mu pokusím přistát za krk. Už v letu rozevřu své čtyři čelisti a po dopadu na záda udělám přesně jedno kousnutí. Hluboké kousnutí nebo spíše vykousnutí jeho krční páteře. Mne moje žíravina neuškodí! Když kousnu, mohl bych se v něm zaseknout skrze moje háčky na zubech. To nemám v úmyslu. Okamžitě se tedy zaryju drápy jak na nohách tak na rukou do zad nepřítele a silně se odrazím směrem od něj. Pozoruji výsledek svého tažení. Na jeho zádech nebylo moc možné sledovat situaci. Tam museli fungovat pudy. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Padá na chladnú špinavú zem kde jeho telo začne vytvárať kaluž krvi z diery v ktorej mu chýba kus chrbtice. Je dokonané... ..odpočívať ale nehodno. Z oboch strán ulice začuješ zvuky bežcov, ktorých prilákal rev vašej bitky. Možno to boli práve členovia jeho smečk,y no nie si si istý, pretože pachy sa zmiešavajú z jeho a tým smradom, ktorý vychádza z budovy. Hneď ako zbadali, že je koniec a že tvoj protivník padol rozbehli sa na teba z oboch strán. Z jednej ich beží na teba 5 z ďalšej traja. Vieš, že bežci sú dobrý akrobati a sú veľmi obratní, vedia vysoko skákať, no nevedia liezť po stene.... |
| |
| soukromá zpráva od Achiron Chiros pro Z tohohle jsem dost unavený a nehodlám tu ztrácet další čas. Už takhle si vybírá únava svůj díl mé síly. A to přeci nemohu dopustit. Původně jsem se chtěl stáhnout na střechu domu, v němž je můj cíl. Takhle ovšem nemohu. Cesta k tomuto místu je obsazena Rychlými Gahiry. Pokusím se udělat jednu věc, jež by mohla běžce odlákat. Vím, že mi to může vzít i zbytek času k útěku. Musím se ale pokusit. Já jsem tu teď nadřazený! Jeho mrtvola chládne ale ztratila i část své hmotností. Zvláště v oblasti hlavy. Navíc má překousnutou páteř a tak by se mi mohlo podařit zvednout zbytek jeho hlavy. Přeci už nedrží. A spojenci v podobě psů se budou hodit. Přinejhorším uteču později přes zeď přímo do bývalé skrýše! Tohle mi prolétlo hlavou rychlostí blesku a já se okamžitě otočil k mrtvole. Nohama se zapřu o tělo a pařáty pevně uchytím hlavu. Pak silně zaberu a utrhnu jeho hlavu. Žádné překvapení. A nedalo to ani zabrat. Šlachy měl narušené žíravinou. Pak se postavím na zadní a zvednu hlavu vysoko do vzduchu. Za silného řevu pak hlavu hodím o zeď velkou silou. Počkám na jejich reakci a výstražně zařvu. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Ďalší na teba začali ostražito, no nepodriadene vrčať . Až teraz keď sú tak blízko si zistil, že sú z jednej svorky, zo svorky toho, ktorého si zabil. Jeden z tých beštcov po chvíli tvoj rev opätoval a urobil pár nesmelých krokov vpred. Došlo ti, že svojho mŕtveho vodcu teraz vnímajú ako korisť, jednoduchú korisť do ktorej môžeš spadnúť aj ty. ... zraň boha do krvi a prestanú v neho veriť. |
| |
| soukromá zpráva od Achiron Chiros pro Sleduji situaci kolem mne. Jsou skutečně blízko. Ale respekt je ta tam. Možná bych se pár z nich ubránil. Musím zjistit, který má největší odvahu. Nejspíše budu muset bojovat. Ale tomu bych se měl vyhnout. Maso Headera nepotřebuji. Má v sobě moc hořčíku. A to mi vůbec nevyhovuje. Nehodlám pozřít ani sousto! Runner to je jiná. Podléhá sice ještě přeměně, ale je stravitelný! Gahirové se zase o něco přiblížily. Respektive jeden. "To nehodlám tolerovat! Ani náhodou". Je jediná možnost jak jej překvapit! Zápisky doktora Achirona „Probíhá pokus 7340. Kódové jméno Exteriér.“ Tentokrát jsem v jakémsi pralese. Netuším kde, netuším, co se stalo. Vím jen, že jsem tu. A nemá smysl cokoli jiného řešit. Teď je třeba se zde zabydlet. Moje chemoreceptory pracují na plné obrátky. Ale je tu moc nových pachů, abych se tak rychle zorientoval. Ne, „čich“ je na nic. Tady se musím orientovat jinak. Bohužel sluch je také částečně indisponován. Slyším mnoho ptáků a hmyzu. Ale také srdce. Hujské srdce. Okamžitě hledám pozici, odkud můžu vidět. Je tu tma, kterou způsobují vysoké stromy. Jde ale vidět, že nahoře je více zdrojů světla. Dostat se tam by ale bylo plýtvání sil. Jakmile jsem na vyvýšené větvi a přimáčknu se ke stromu, který má tmavší kůru, započnu v pozorování okolí. Jsou to Hujové a jejich psi. Ano lze rozeznat jejich dech a rychlejší srdce. Někoho hledají. Ale nikdo tu není! Hledají mě! Ale psi musí mít také zaneprázdněný čich, Je jim to k ničemu! Tiše se přesouvám ze stromu na strom. V hlavě mi kolují podivné myšlenky. Jako by mi někdo vložil do hlavy informace, který strom vydrží můj doskok, a který ne. Jaká větev udrží mou váhu a jaká ne. Když konečně stanu nad skupinou Hujů, zjistím jejich počet. Je jich šest plus dva psi. Podivné. Psi ani nezačali štěkat. Prolétne mi hlavou. „Psi štěkají?“ Pak si povšimnu podivných věcí v rukou Hujů. Něco v hlavě mi říká, že si na ně mám dávat pozor. A zvláště, když s nimi na mě zamíří. Můj dělený mozek se rozhodne zaútočit na ně neslyšně. Nejprve se musím zbavit zadního voje. Pomalu se tedy pohybuji podél kmenů a větvi a občas změním pozici ze stromu na strom. Když se konečně dostanu k poslednímu Hujovi, jež se opozdil, použiji svůj ocas, jako bych věděl co dělat. Ve vzduchu se mihne kovový odlesk a Hujské tělo klesne k zemi bez hlavy. Jediný zvuk je prasknutí, když roztáhnu ocasní bodec v hlavě oběti.. Okamžitě se přesunu pryč a psi začnou štěkat. „Subjekt má zřejmě nahrané informace o okolí v povědomí a umí s nimi pracovat. Zabíjí neslyšně! Pokud se bude nacházet v exteriérním prostředí je schopen naprogramované práce.“ Vzpomínka se ztratí a já jsem přesně ve chvíli, kdy jsem byl naposledy. Vím, jak zlikvidovat toho troufalce. Gahir se musí ještě na zlomek přiblížit, aby nestačil uhnout. Klesnu na všechny čtyři a mohutně zařvu, přičemž ocas švihá přímo nademnou připraven bodnout směrem k zemi. Když se troufalec rozhodne přiblížit, pokusím se jeho hlavu přišpendlit k zemi, roztáhnout bodec na ocasu a tak se zbavit zaklínění. To by je mohlo zastavit. |
| |
 | Provincia Omega
Poznáte ten pocit, keď nemáte misiu už niekoľko dní, všetok svoj čas trávite na základni a začínate sa poriadne nudiť? Tak to je presne ten pocit, ktorý chce každý pilot bota aspoň raz v živote zažiť. Boti sú pomerne často využívaný na rôzne a takmer všetky druhy misií, takže piloti majú značne nabitý program. A čo je na tom všetkom najhoršie, je jedno aký typ misie to je, príprava bota a pilota do akcie trvá vždy rovnako príšerne dlho. To by bol v skratke môj pohľad na celú vec. Pohľad jedného pilota , ktorý aj dnes ráno bol na prieskumnej misií za ,podľa mňa, úplne zbytočným účelom. 23.5.2055 19:00
19:00. Čas kedy sa vraciam na izbu po kondičnom tréningu. Na rozdiel od ostatných pilotov mi to dáva skutočne zabrať. Neprejdem ako oni svižným krokom do izby rozprávajúc sa s kamarátom alebo partnerom. Ja môžem byť rád, že sa doplazím s mokrým uterákom na hlave, dokážem naťukať číselný kód a ľahnúť si na posteľ . „Ranná misia a večerný tréning. čert mi bol toto dlžný.“ A to bola posledná veta ktorá mi prebehla hlavou než som zaspal. Nie že by spánok bolo to, čo som mal dnes večer na pláne. To vôbec nie. No teraz mi to už môže byť jedno, keď ležím na posteli a uterák ktorý mám na tvári sa vždy pri výdychu nadvihne.
Človek však nemá nikdy pokoj. O pár hodín na to ako som zaspal mi začne blikať na príručnom počítači svetielko červenej farby. A to môže znamenať len jednu vec- ďalšiu misiu. Keďže mávam ľahký spánok a aj každý hluk ma dokáže prebrať, nie je divu že sa preberiem na ustavičné blikanie. Čaptavo chytím uterák ktorý mám stále na tvári a zhodím ho dolu. Otvorím opatrne pravé oko a zaostrím na príručný počítač, kde si prečítam detaily misie. Nasleduje malé povzdychnutie po ktorom si hneď pretriem oči. „Pokúšať šťastie so spánkom nemá zmysel. Ešte by ma zase niekto zobudil...“ Ďalšia myšlienka ktorá mi len letmo preletí hlavou a donúti ma postaviť sa. Pomalou chôdzou prídem k zrkadlu a umyjem si zuby- na takú vec asi nebude tak skoro znova čas. Ľavou rukou si ofinu jemne ucápem doľava, tak aby držala a nepadala mi do očí. Potom už ostáva len z vešiaka zvesiť čierne obtiahnuté tričko s V- výstrihom, natiahnuť to na seba a vyraziť. Radšej by som vyrazil do baru na pár pohárikov, no dnešná cesta vedie do hangáru, kde sú uskladnené všetky jednotky Bot2. Áno, o Botov sa starajú mechanici, no pilot má povinnosť pred každou misiou všetko skontrolovať . A prečo to robiť na poslednú chvíľu, keď ma už aj tak zobudili? Všetky jednotky sú v nečinnom stave, kľačiace na kolenách a rukách, s otvoreným hrudníkom cez ktorý sa vstupuje. Na prvý pohľad vyzerá každý Bot rovnako, no dajú sa na nich postrehnúť rôzne odlišnosti. Malé zmeny vo vybavení, vo vonkajšom výzore a podobne. Zoberme si napríklad môjho bota. Vo vonkajšom výzore sa okrem typického bieleho zafarbenia líši veľkou kresbou Hello Kitty na vysunutom hrudníku. Tak aspoň viem, že si ho nikto nepomýli.
Netrvá dlho a dostanem sa k nemu. Pri každom Botovi majú malý prenosný počítač, cez ktorý zisťujú jeho technický stav. To bude všetko čo dnes aj urobím. Prepojím počítač s Botom a počkám, kým prebehne analýza systému. Všetko vyzerá normálne a tak nemám dôvod ďalej pokračovať. Ešte prebehne malá kontrola vybavenia. http://www.mahq.net/mecha/gundam/00f/lineart/gny-004-rifle.jpg je prichytený vzadu na stene hangáru, odkiaľ si ho pri začiatku misie zoberie pilot. http://www.mahq.net/mecha/srw/judgment/lineart/raftclans-swordgun.jpg využívajúci nano-technológiu je pripnutý na chrbte. http://www.mahq.net/mecha/gundam/seed-destiny/lineart/gat-02l2-dark-shield.jpg, ktorý je upevnený tiež na chrbte a zakrýva tak aj meč. To je celkové vybavenie Bot2 jednotky na akciu. Pilot však má možnosť si do pilotnej kabíny uložiť vybavenie podľa svojich potrieb. Stáva sa totiž, že niekedy musí opustiť jednotku a vybehnúť do terénu. V mojej pilotnej kabínke sa nenachádza nič zvláštne. V úložnom priestore sú http://arp.4fan.cz/images/restart/handgun.jpg a http://www.swordssource.com/userfiles/image/Fantasy%20sword1.jpg fungujúci tak isto na nano-technológií . Bojovať však s takým mečom je celkom nezmysel. Je ťažký. No pre pilotov to nepredstavuje problém. Používajú http://blastr.com/pics/phantom_back.jpg ktorá zvyšuje ich fyzickú silu. Je to pre to, aby riadenie Bota nebol taký problém. Síce obsahuje posilovače riadenia, no po niekoľkých hodinách nastáva u pilota bez kombinézy únava a tak sa znižuje aj výkon ktorý podáva. Po skončení prehliadky ma začne zase chytať únava. Keďže do izby to mám ďaleko, tak nastavím budík na 5:25 a vyštverám sa do pilotnej kabínky kde aj zaspím. 24:5.2055 5:25 Keď začne budík zvoniť tak sa strhnem a poobzerám okolo seba. Po chvíli mi začne dochádzať čo tu robím, prečo som tu zaspal a dokonca aj kam mám ísť teraz. Vyleziem z kabínky a rozbehnem sa von z hangáru. Podarí sa mi dobehnúť na briefing minútu pred začiatkom. Obsadím jedno z voľných miest v prednom rade a mierne pohodím hlavou doľava, aby som odhrnul vlasy.
„Veľký počet ľudí na misiu, bla bla, agresívnejšie beštie, záchranná misia...“ To je asi to najpodstatnejšie čo som si z briefingu zapamätal a to, o čo pôjde. Po skončení si to pomalým krokom namierim k mojej izbe. Mám pol hodinu, tak sa nie je kam ponáhľať. V izbe otvorím skriňu a vytiahnem z nej fialový oblek. Natiahnem ho na seba až na kapucňu ktorá zakrýva vrch hlavy- tú naozaj nerád nosím. A teraz som naozaj pripravený vyraziť. Po malej chvíli sa ocitám znova v hangáre, kde si nastúpim do pilotnej kabínky, nasadím helmu a stlačím veľký gombík ktorý aktivuje virtuálnu klávesnicu a zároveň zatvorí hrudník Bota. V kabínke sa rozsvieti svetlo a ozve sa ženský hlas:
„Jednotka aktivovaná.“ Vsuniem ruky do komôr na konci ktorých sú páčky ktorých sa chytím. S nohami urobím to isté, taktiež ich vsuniem do komôr, no tam páčky nie sú, namiesto nich sú tam pedále ktoré sa využívajú pri automatickom pohybe . Týmto pádom som teraz schopný plne ovládať Bota. Pomaly sa s ním zdvihnem a otočím. Zoberiem samopal zo steny a vyjdem pred hangár. Na virtuálnej klávesnici znova stlačím pár znakov a znova sa ozve ženský hlas: „Automatický pohyb aktívny.“ Z päty a a zo spodnej časti nohy sa Botovi vysunú kolieska, ktoré zabezpečujú plynulý pohyb bez toho, aby som ja musel hýbať nohami. Dám sa do pohybu. O pár minút som už pred bránou, kde sú skoro všetci zoskupený. Hluk brány síce privolal pár príšer, no niektorý jedinci sa už chystajú na ich zneškodnenie. Preto nič nerobím a len čakám. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Noc je mladá a vlci sú hladný a ich prvú najľahšie dosiahnuteľnú potravu stráži jej vrah. Majú množstvovú prevahu a strach z neznámeho im v tejto chvíli nič nehovorí. Švihnutie ocasu im ale povie to, že sa začínaš zapodievať jedným jediným členom z ôsmich. Teraz už siedmich. Ostatný skáču a vrhajú sa po tebe. Pretože vedia že ak sa otočíš na ďalšieho tak tí ostatný ťa dostanú. A tá hlava? Hlava je menej ako telo. V uličke môžeš čakať útok siedmich bežcov na týchto hodinách: 11, 14, 13, 8, 6 ,8 ,4, pričom tvoj chvost je v momentálnej situácií zabodnutý v bežcovi, ktorý je pred tebou na dvanástej hodine.. |
| |
| soukromá zpráva od Achiron Chiros pro Nechovají se ani jako zvířata. Chovají se jen jako tupá stvoření tažená něčím jiným. Pak si vzpomenu. Ten pach, ten pach, co mne nutil být agresivní. Tak proto! Ulevím si mohutným řevem a ocas zabodnutý v jednom z nich zvednu i s narušitelem. Pak se otočím, s tím, že se ocas s mrtvolou chová jako palcát. Nesnažím se nikoho přímo zasáhnout ale doufám, že se podaří. To je však jen zlomek plánu. Jsou obratní. Ale pochybuji, že vzhledem k mé rychlosti a jejich váze dokážou zastavit můj běh. Zvláště, když se rozběhnu velmi energicky a rychle s těžkým našlapováním. Hra na obra? Nemá smysl bojovat, proto se od mršiny jejich vůdce dostanu dál a na případné pronásledovatele odhodím mrtvolu na ocasu. Pokud jsou ale daleko či se věnují mršině, nechávám Runnera na ocasu jako případnou večeři. Pak už se přímo po zdi stahuju nahoru do mé předchozí skrýše. Nehodlám však jít stejnou cestou, nestojím o návštěvu. proto zapadnu do prvního okna, jež je volné a chvíli v tom pokoji počkám. Dávám přesto pozor, aby pokoj za oknem byl prázdný orientuji se čichem. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro .. zalezieš preto dovnútra do svojej starej skrýše a vyčkávaš. Zbitok noci sa už nič zvláštne nedeje. Keď príde ráno a vyjde slnko sistále vo svojom úkryte. Uvidíš ako von vybehnú obaja a bežia k tomu koňovi. Muž si k nemu klakne a začne ho chytať. Zrejme sa ho snaží oživiť. Vtedy znovu začne niečo hovoriť, no dosť hlasne a všimneš si ako sa k nim z uličky začnú prikrádať potichu traja bežci. Zejme v noci nemali dosť. Inak v noci si aj ty zacítil podivné dráždenie, ktoré v tebe vzbudzovalo podivnú bezdôvodnú agresiu a účinky pretrvávajú aj teraz. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro “Neber si to osobne ale neverím ti....“ Potom len nenápadne žmurkne a nastáva tiché bdenie. Nočné... Po nejakej dobe zpoza mreží okienok zbadáte nohy jedného veľmi nepríjemného tvora. Tebe je známy ako otrok, jemu ako Header. Ohromná postava, s malými očami, ktorá toho rozumu moc nedostala. Práve pri tých oknách sa zastavil a začal vetriť. Ucítil smrad mršín. Vieš že tento tvor je schopný aj prebúrať stenu len aby dostal to čo mu zamanie. Vtedy ho niečo zaskočí iná beštia naň z hora skočí iná beštia, ktorá sa s ním začne mlátiť. Header ho chytí a odhodí niekam nabok, vtedy začuješ ako obaja začnú kričať, ten jeho krk ti je povedomý. Header sa na neho rozbehne a po náraze do stĺpu ktorý si nevšimol naň ten druhý skočil . Vtedy si ho rozpoznala. Je to jeden z najlepších Abadonových lovcov. A práve zabil nejakého vodcu divej smečky desiatky kilometrov od abbadonovho teritória. To že to bol vodca si zistila keď prichádzajú asi ôsmi bežci s vrčaním smerom k tomu druhému. Obkľúčia ho, skočia naň a zrania. On svojím chvostom jedného zabije a utečie preč.... Zbitok noci bol celkom pokojný, až potom na pár chvľ ste za skriňou počul nejaký rachot . No ten po čase ustal. Prišiel výchpod slnka a s ním ste aj vybehli von z miestností. “Musím naspäť k motorke ozvať sa Matke...“ Odpovedal chlapík, odsunul skryňu nabok a rozbehol sa von. Netrvalo dlho a dobehol za roh budovy kde ešte stále bola poničená jeho motorka a požratá mršina psa, ktorý na neho skočil. Pribehol k nej zobral zo zeme helmu, ktorú si dal na hlavu, potom sa chytil motorky. “Matka! Tu Bravo!! Počujete ma!?“ Zopakoval to asi osem krát a potom zakrútil hlavou. “Chvalabohu, už ste vyslali? Výborne, som stále na tom sektore kde som hovoril, hej žijem už mám v sebe sérum, nech prídu kilometer južne od najazdu na diaľnicu k nejakým obchodom neviem je tu bilboard na slipy!! Tu budem niekde a ešte...“ Počas toho ako kecá sa obhliadaš okolo a strážiš. Slnko je už na oblohe no celú noc si cítila v nose podivné svrbenie. V túto dobu už na vonku nebude ani jeden tvor, ktorý by vedel ublížiť, teda myslela si si to... Opak bol pravdou a veru na hulákanie chlapíka začali reagovať bežci. Traja, ktorý sa zozadu z ulice pomedzi trosky potichu prikrádali k vám... |
| |
 | Provincie Omega základna korporace – má cela 23.5.2055 21: 00 – 23:00 “Et audivi vocem magnam de templo dicentem septem an gelis: “ Ite et effundite septem phialas irae Dei in terram ”. Et abiit primus et effudit phialam suam in terram; et factum est vulnus saevum ac pessimum in homines, qui habebant characterem bestiae, et eos, qui adorabant imaginem eius.“ “...A slyšel jsem mocný hlas ze svatyně, jak praví sedmi andělům: „Jděte a vylejte těch sedm nádob Božího hněvu na zem!“ První anděl šel a vylil svou nádobu na zem: a zlé, zhoubné vředy padly na lidi označené znamením dravé šelmy a klekající před jejím obrazem...“ Skláním se nad datapadem poslední knihy Nového zákona, Zjevením svatého Jana, v dnešní době nejstudovanějším textem z celé Bible a, ať se bráním jakkoli, běhá mi mráz po zádech. Jak přesně jeho předpověď sedí, to je neuvěřitelné! Jako by skutečně dostal od Boha dar vidění budoucnosti! Osobní elektronickou kopii Vulgaty dostal každý kněz ihned po vysvěcení, aby mohl provádět liturgii, ale Zjevení je přidělováno zvlášť už od Jáhena, v latinské i řecké verzi, v Janovi je totiž minulost, přítomnost i budoucnost. “Et secundus effudit phialam suam in mare; et factus est sanguis tamquam mortui, et omnis anima vivens mortua est, quae est in mari. Et tertius effudit phialam suam in flumina et in fontes aquarum; et factus est sanguis. Et audivi angelum aquarum dicentem: “ Iustus es, qui es et qui eras, Sanctus, quia haec iudicasti; quia sanguinem sanctorum et prophetarum fuderunt, et sanguinem eis dedisti bibere: digni sunt! ”. Et audivi altare dicens: “ Etiam, Domine, Deus omnipotens, vera et iusta iudicia tua! ” “ ...Druhý vylil svou nádobu na moře: a změnilo se v krev jako krev zabitého a všechno živé v moři zahynulo. Třetí vylil svou nádobu na řeky a prameny vod: a změnily se v krev. Tu jsem slyšel, jak praví anděl, který má moc nad vodami: „Spravedlivý jsi, Bože, svatý, který jsi a kterýs byl, že jsi vynesl tento rozsudek: těm, kdo prolili krev svatých a proroků, dal jsi pít krev; stalo se jim po zásluze!“ A od oltáře jsem slyšel hlas: „Ano, Pane Bože všemohoucí, pravé a spravedlivé jsou tvé soudy...“ Pro jistotu mám po ruce i ten samý text v angličtině, ale nepotřebuji ho, už to umím snad nazpaměť, posledních pár měsíců totiž trávím studiem textu Jana, proroka, který tak přesně předpověděl nastanuvší Apokalypsu, večer co večer. “Et quartus effudit phialam suam in solem; et datum est illi aestu afficere homines in igne. Et aestuaverunt homines aestu magno; et blasphemaverunt nomen Dei habentis potestatem super has plagas et non egerunt paenitentiam, ut darent illi gloriam.“ “...Čtvrtý anděl vylil svou nádobu na slunce: a byla mu dána moc spalovat lidi svou výhní. Lidé hynuli nesmírným žárem a proklínali Boha, který má moc nad takovými pohromami; ale neobrátili se, aby mu vzdali čest.“ Ale lidi se už obrací, víc a víc vojáků, převevším mladých, se přichází vyzpovádat, hledají naději, mají strach ze smrti... A civilisté jsou určitě z více než sedmdesáti procent věřící, ať si každej říká co chce, Apokalypsa pro církev znamenala obrodu Čísla samozřejmě neznám, ale podle slov jiných kněží se dveře do zpovědnice netrhnou. Červené světlo mě vyruší z četby, a nutno říct, že i překvapí. Moje služby jsou obvykle třeba jen na základně, ne venku, ven mě posílají jen ve zvláštních případech, i proto mě informace v počítači nepřekvapí - jistě, záchranná mise. Tohe nečekané povolání do akce mě trochu vykolejí, ctím svou povinnost a nemám strach ze smrti, ale přesto, už je to nějaký ten pátek, kdy mě bylo potřeba venku a člověk si rychle odvykne. Abych nabral zpět svůj klid a soustředění, rozhodnu se ještě strávit chvilku v telocvičně. Za pár minut už buším do boxovacího pytle, stres je totiž nejhorší nepřítel spánku. Dokud se soustředím na trenink, zůstávám koncentrován, ale jakmile je cvičení u konce, přistihnu se, že pochyby o mé připravenosti nezmizely, jistě, mám dobrou fyzičku a kontaktní boj se střelbou trénuju kdykoliv mám trochu času, ale vycvičení vojáci jsou úplně jiná sorta... Nechci jim překážet. Žádné pochyby! Jsi tam proto, abys zvyšoval morálku, máš být oporou, tak se opovaž pochybovat! Bůh povede tvé kroky a rozhodne o tvém osudu, jestli chtěl, aby tě vybrali, má k tomu svůj důvod! Slova ale nejsou dobrým lékem proti pochybám, proto odevzdaně, bez jakýhkoli emocí, zamířím ke stolu, kde mám v šuplíku schováné důtky, vyndám je, beze spěchu sundám kněžské roucho a jen tak silně, abych pocítil bolest, ale abych se nezranil a nezpůsobil si tak cokoli, co by mi mohlo bránit v plném nasazení, udeřím. “Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. Smyj ze mě úplně mou vinu a očisť mě od mého hříchu. Neboť já svou nepravost uznávám, můj hřích je stále přede mnou. Jen proti tobě jsem se prohřešil, spáchal jsem, co je před tebou zlé, takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý, že jsi bez úhony ve svém soudu...“ Pološeptem recituji modlitbu kajícnosti a na konci každého verše se udeřím, jen bolest mě může smýt od mého hříchu... Až po posledním slově jsem dostatečně unavený, abych byl připraven na spánek, nastavím si tedy budík na půl pátou, odříkám modlitbu před spaním a téměř okamžitě usnu. 24.5.2055 4:00 – 6:00 Vstanu s prvním zazvoněním budíku, jsem navyklý na čtvrtou, všichni církevní představitele tak vstávají, proto jsem zcela vyspalý a čilý, po krátkém Laudes a očistě těla tedy zamířím na snídani, dnes výjimečně díky mému poslání větší a bohatší. Po snídani beze spěchu zamířím na briefing. Přijdu tak akorát na čas, na můj vkus ale příliš pozdě, nicméně není kdy si vynadat, kapitán právě začíná mluvit. Už od první chvíle jsem si zakázal jakkoliv komentovat cokoliv k misi, ani nebezpečnost, ani nic jiného, přílišné přemýšlení přináší pochybnosti a pochybnosti ničí odhodlání, počas briefingu se ale neubráním jisté vděčnosti, že nás jde takové množství. Tohle vážně nebude sranda. Snažím se zapamatovat si vše zásadní, co kapitán říká, což se víceméně podaří, - rebelové v sektoru 5, plyn v ovzduší, zdroj jsou démoni od Tyraela. První část mise – najít tělo, druhá – nalézt rebely, v šest nula nula vyrážíme. - proto se více nezdržuji a relativně vyrovnán zamířím do zbrojovny, kde se obléknu do obrněného oblek prošitého kevlarovými vlákny s bílým latinským křížem na ramenech a na hrudi, kolem krku obepnu bílý límec, znak kněžstva, a nasadím plynovou masku. Ještě zkontroluji malorážku a nůž, naskládám zásobníky do sumek a pokřižuji se. Konečně můžu vyrazit. Velitel dá povel, brána se otevře a začne přestřelka, které se, celkem logicky, neúčastním, bestiím by netrvalo moc dlouho mě sežrat. Proto se se zbraní v pohotovosti držím u doktora Pettersona a jeho androida, připraven kdykoliv se bránit. Při pohledu na spoušť kolem si neodpustím poznámku myšlenou spíše pro sebe, přesto řečenou nahlas. Bez známek strachu, jen lehce melancholické konstatování. „Zatroubil první anděl: Nastalo krupobití a na zem začal padat oheň smíšený s krví. Třetina země, třetina stromoví a veškerá zeleň byla sežehnuta...“ |
| |
| Pred bránami základne Keď vyleziete von zaujmete svoje pozície. Sledujete ako sa na vás rútia bežci, ktorý by obvikle v túto hodinu boli už dávno zalezený. Prvý odpovedá odstrelovač. Jeho výstrel prevŕta hlavu bežca a ešte sa zaryje až niekam do hĺbky tela. Telesné tekutiny a krv z nevo vystreknú, v zápetí zomiera, rútiac sa v pred jeho telo začne na zemi naberať hlinu do úst. Další výstrel. Tentokrát z malorážky lovkyne. Skôr séria výstrelov. Další z nich pad nazem vďaka prestrelený kĺbm no stále sa na nej vrtí. Napokon keď prichádzajú už tak blízko, že je vidieť ich krvavé papule celkom živo tak odpovedia aj ostatný. V zápätí niekoľkých sekúnd padajú a zem. Vtedy sa do popredie pomedzi vojakov so striekačkou prederie vedec, Doktor Petterson. Muž v najlepšom veku s jemne striebristým knírkom pod nosom a dlhšími čiernými vlasmi siahajúcimi až po plecia. “S dovolením...“ Prejde opatrne okolo vojakov a beží dopredu k mŕtvolám bežcov. Z kapies vesty pritom vyťahuje injekčné striekačky. “Teraz prichádza na rad moja zraň. Musíme predsa zistiť čo sa v ich telách deje keď dýchajú to čo je vo vzduchu... Poď sem eM!“ Zavolá a prikrčí sa k jednej mŕtvole do ktorej bez milosti zabodne ihlu temer spoza hlavy.. “Aáááá, do pekla! Kosť!“ Zakľaje a striekačku s vylomenou ihlou zahodí. Vyťahuje druhú a sňou sa tentokrát už trafí tam kde chcel. Naberie veľa kri a nejakej žlče v nej, ktorá je aj viditeľná, túto vzorku potom podáva svojmu pobočníkovi emovi. “Najlepšie by bolo, keby som odobral vzorky všetkým známim druhom, ak uvidíš niečo čo ešte nemám hneď i daj vedieť, ale hlavne aby to bolo živé alebo čerstvo zabité!!“ Zdelí mu a potom drobnými krokmi dobehne k tanku, ktorý sa začína pomaly rozbiehať. “S dovolením, prepáčte, pustite ma...“ prederie sa znovu pomedzi vojakov a vyskočí na bok tanku, kde si sadne vedľa technikov. “No konečne. Aspoň že posedím..“ Pohľadom pritom skončí na techničke zoe. “To je ráno, čo?“ Dvaja boti prvého typu ostávaju v pozadí vášho konvoja. V predu sa podľa rozkazu kapitána drží Bot druhého typu s lovkyňou na motorke. V strede bol tank s gulometnými vežami a vejho okolí rozmierstnený ostatný vojaci. Išli ste tempom toho najpomalšieho, teda chodca. Taký bol teda plán kým neskončí ráno. Po nejakej tej chvíliste sa dostali na dialnicu, teda to čo z nej ostalo, vtedy sa vo vašich vysielačkach ozvala matka a odpoveď kapitána. “Jednotka 3, Tu matka, počujete ma!?“ “Tu kapitán Richards. Počujeme Vás.“ “Výborne. Podarilo sa nám nadviazať kontakt s Bravom. Podľa jeho popisu sa nachádza Kilometer južne od prvého výjazdu z dialnice. Vďaka vysokej aktivite beštií zotrvá na mieste niekde v úkryte. Skúste najprv nájsť na ceste jeho motorku, vraj ju napálil do steny. Charakteristické znaky miesta: práčovňa a billboard so slipami. Inak vravel že je s ním nejaká rebelka...“ “Rozumiem Matka. Keď ho nájdeme ohlásime sa...“ Aj tu na dialnici si môžete všimnúť pobehovanie bežcov , ktorý preskakujú medzi troskami. Keď sa približujete k budovám vidíte ich v oknách čoraz viac. Dokonca aj zombie chodiace po ceste s neprítomným pohľadom. Kdesi v uličke vidíte aj Bladera ktorý žerie svoju obeť. Teraz si ale všímate že sa od vás akoby snažili držať dalej. NG!! Zlatko? Môžeš mi streliť tamtoho v rohu? Zakričí doktor a ukáže rukou k Bladerovi, ktorý sa plne venuje večeri. “Toho ešte nemám!!“ |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Všetci totiž vedeli že život v trezoroch by nebol bezpečný stále.. “Ani nevieš ako sa teším na teplú sprchu...“ Odpovie ti v skratke Lusy. Po pravde ani nevedela čo na to odpovedať. Netušila že sa jej ktosi môže spýtať práve toto. Pedro potom stíchne a ukáže aj vám aby ste boli všetci ticho. Dohodnutou gestikuláciou vám zdelí, že idete prezrieť najprv záchody až potom poschodie hore. Teraz ide o to aby ste prekvapili majiteľa vy a nie aby to bolo naopak. Ukáže rukou na teba a apotom na dvere pánskeho záchodu. To preto že ty držíš v ruke Kalach. Priradil k tebe Lucy a toho šikmookého. On ide na dámske. |
| |
| soukromá zpráva od Máša "Medvědice" Kazanova pro Pohodlně se usadím, i když to v téhle díře moc nejde, a samozřejmě si několikrát za noc musím poposednout. To, že venku pobíhá otrok, který není tak docela otrokem, není dobrá zpráva. Najednou mi nepřijde jako dobrý nápad, že jsme se schovali v díře. Já jsem zvyklá, že mám přehled. To jen lidi se schovávají do děr jako králíci. Ale nic jinýho nám nezbylo, když se to venku hemží psy. Možná jsem trochu otupěla, protože jich je doma dost, tak mě tolik neděsí a nevyvolávají ve mně pocit ohrožení. Navíc já si se zvířaty vždycky rozuměla. Měli me docela... rádi - protože jsem je nemlátila. A ti venku by mě samou láskou sežrali, je mi to jasný. Zato otrok - těm se snažím vyhýbat. Způsob jejich krocení není zrovna šťastný a jsou nebezpečnější než psi. Jenže u tupce mnohdy nic jinýho nejde. U psů jsem jim několikrát říkala, ať to dělají jinak, ale to bych je všechny musela nakopat do prdele. Jejich primitivní mozky se mají ještě co učit. Někdo z našich? Srdce mi poskočí. Ještě že je tma, protože se usměju a oddechnu si. Hned se cítím líp. Ale co dělá tak daleko? Poslal ho Abbadon, aby na mě dohlídl? Musí vědět, že jsem někde tady, kde mají lidi sídlo. Nebo je to náhoda? No, na náhody moc nevěřím. Naši nemají důvod se tak roztahovat, posílat osamocené bojovníky hluboko za hranice. Nejhorší na tom je, že musím zůstat sedět a nesmím o sobě dát vědět. Ráno se odsud vyhrabeme. Nelíbí se mi jeho sebevědomý projev těsně poté, co bestie zalezly. A už vůbec ne jeho hulákání. Zasyčím na něj, ale neposlouchá, dohaduje se s někým přes vysílačku. Snad ho probere tiché syknutí meče. Problém s těmi novými psy je, že u nich nefunguje princip Alfy. Proto se taky tak špatně cvičí. Ale i tak je třeba neukazovat slabost a strach. Strach podivně štípe v nose a dráždí. "Drž už hubu a jdem! Nedivím se, žes tu zůstal," syčím na něj dál a pomalu couvám, v rytmu psích pracek, někam k úkrytu. |
| |
 | Základna Omega-Připrava na misi Je přesně 21:00 a já s ostatními mechaniky už nějakou dobu sedím v jednom baru.Sice se mi moc nechtělo,ale přemluvili mně když jsem odcházela.Navíc teď mně aspoň nikdo nebude otravovat.Některé věci se nemění a tak i zde jsou muži kteří berou slova Chci být sama tak že se usmějou a přisednou si.Končí to tím že ho chytím za zápěstí a tím ho donutím kleknout si na koleno.Pak odejde,ne že bych nedokázala ocenit některé příjemné stránky vztahu,ale pokud budu mít chuť na sex půjdu do nějakého stripbaru.Proberu se ze svých úvah a všimnu si že jeden mechanik drží svou sklenku a přitom se mi dívá na prsa.Ne spíš se dívá na nápis Mister Fantastik na mém tričku který vykukuje pod rozepnutou udržbářskou kombinézou.Pak se usměje a vítězně se rozhlédne okolo."Už jsem si vzpomněl.Je to jméno šéfa těch týpků z komiksu co si říkají Fantastická čtyřka.""To je praštěný název."pronese jiný mechanik,ale zřejmě je naštvaný že prohrál sázku.Poručím si další pití a pak otráveně odejdu k jinému stolu.To vážně nemají nic jiného na práci?Aspoň že se nevsadili o velikost mé podprsenky ikdyž tahle sázka by jim nevyšla protože spodní prádlo nenosím od doby co nenosím oblečení podle poslední módy.Navíc po apokalypse ustoupili vymyšlení hrdinové do pozadí spolu s dalšími věcmi.Současný svět se podobá spíš Božské komedi,jakkoliv absurdně to zní kdyby žil Dante v dnešní době měl by celkem přesnou představu o tom jak má vypadat peklo.Z těchto myšlenek mně vyruší pípání mého příručního počítače.Červené světlo?Nepamatuji si na červené světlo už dlouho ikdyž jsem často vysílaná mimo základnu tohle bude asi něco jiného.V každém případě červené světlo znamená že zítra ráno musím být fit.Dopiju,zaplatím a pak odejdu do svého pokoje.První co udělám je že překontroluju svou malorážní pušku ikdyž nejsem voják občas se stane že se dovnitř vozidla či bota které opravuju snaží dostat nějaký hladový běžec.Vlastně docela často.Pak musím vytáhnout svou pušku a ustřelit mu hlavu.Klapnutí zásobníku mně uklidní a tak vrátím pušku na její místo a začnu kontrolovat nářadí.Všechno je v pořádku jen oscilační frekvence jednoho mikrorezonátoru je vychýlena o 0,08.Seřídím ho vrátím tašku s nářadím zpátky a nastavím budík na pět ráno.Pak si svléknu kombinézu i tričko,lehnu si a po chvíli převalování usnu.Ráno mně probudí zvuk budíku,jsem tak zvyklá pokud nenastane nečekaná situace.Vyčistím si zuby,učesu se,zvednu z podlahy před postelí tričko i kombinézu a oblečuje se.Dojdu si na snídani a usměju se na muže který dnes vydává jídlo."Ahoj,dnes si dám jahody se šlehačkou a kaviar."Muž se s flegmatickým výrazem podívá přes mé pravé rameno a dá mi dnešní porci speciálně upraveného jídla.MňamDojdu ke stolu kde sedí žena se zrzavými vlasy oblečená též do kombinézy mechanika.Nemám paměť na jména nepamatoval jsem si ani jména svých kolegů v Altecu.Posadím se a pustím se do jídla a na půl ucha poslouchám o čem ta žena vlastně mluví."Ale já to vidím jinak,co si o tom myslíš ty?"Nechápavě se na ní podívám a pak pokrčím rameny.Po snídani jdu do místnosti kde se má konat briefing.Poslouchám kapitána a přitom si okusuju konečky vlasů jako vždy když jsem nervózní.Měla jsem pravdu tohle bude velké žádná pouhá oprava vozidla či bota nebo jejich doprovod po nějaké běžné cestě.Navíc ta zvýšená aktivita démonů mně docela znepokojuje.Upalování vlastních...členů to je jako...Potřesu hlavou a znovu poslouchám.Po skončení briefingu odejdu nejsem voják,jsem mechanik,inženýr ikdyž tento titul už po apokalypse není to samé.Strojní a počítačový inženýr.Když existoval Altec tak to ještě něco znamenalo,ale teď jsem jen mechanik.Jako ostatní...ikdyž ne tak úplně jako ostatní.Za těchto myšlenek dorazím ke svému pokoji naťukám kód vezmu si pušku ještě jednou ji překontroluji(vzhledem ke zvýšené aktivitě těch bestií ji asi využiju častěji než by mi bylo milé)zastrkám si náboje do kombinézy,zapnu jí,do kapsy na rukávu si zastrčím nůž,vezmu si brašnu s nářadím a odejdu k bráně.Už jsou tam shromáždeni i ostatní přidám se k ostatním mechanikům a společně s nimi sleduji otevření brány.Ihned začne přestřelka a první běžci padnou svou nechutnou tlamou do prachu.Vytáhnu pušku,ale boje se neúčastním.Jak jsem řekla nejsem voják. |
| |
| soukromá zpráva od Chris *11* DaCosta pro Hm, kdo by se netěšil, v podstatě jsem jí měl každý den, ale za jakých podmínek. Ještě nějakou dobu koukám na Lucy, víc než po okolí, kde bych si měl krýt záda. "Jo máš pravdu, bude to fajn" Kývnu na její slova, ale sám tomu nevěřím. Budu se muset zdejchnout ještě dřív než přijdou. Problém je, že by mě někdo z nich mohl jít hledat a nerad bych, aby se jim něco stalo. Zavrtim hlavou a podívám se na velitele mise. ...naznačení ať jsme ticho jsou více než výmluvná. Souhlasně kývnu a zvednu zbraň. Pomalým krokem zamířím k záchodům. Dobře, pánský jsou moje, určitě doufám, že tam nějakou najdeš co? Usměju se směrem k šikmookému a pak pomalu otevřu dveře na pánský záchod. Ihned tam zamířím zbraní a pomalu vejdu dovnitř... |
| |
| Okolí základny Omega - Na cestě Skupinka běžců která na nás zaútočila hnedka po průchodu branou je během chvilky mrtvá. Ostatní se o ně postarali bez potíží. Já vše sledoval pro případ že by bylo nutné zasáhnout. Když to všechno skončí tak je klid. povšimnu si vědce který si začne z mrtvých těl hnedka brát vzorky krve. Moc si toho nevšímám a raději se věnuji démonům kteří jsou stále naživu a můžou číhat někde v okolí. Pokud se budeme zastavovat kvůli každému druhu a sbírat vzorky tak se hodně zdržíme. Měli bychom se více soustředit na hlavní cíl. Později bude také dost příležitostí na výzkum. A ten jeho nápad s živým odchytem bych neriskoval. Je to docela špatný nápad. Po chvilce mě to přestane trápit až na to zapomenu úplně. Konvoj se pomalu rozjede tudíž můžu jít po svých a nemusím nutně s nikým vézt. Své místo najdu uprostřed konvoje u tanku a vojáků kteří ho obklopují. Já jdu v klidu poblíž jich a sleduji dění vpředu. Po chvilce chůze se dostaneme k dálnici. Tedy alespoň k tomu co dříve dálnicí bývalo. V současné době je v hrozném stavu. Na spoustě místech je poškozená nebo dokonce zničená, všude je spousta harampádí a také trosek.K tomu všemu ještě ti démoni. Kolem jich je spousta ale žádný prozatím neútočí. Všimli si nás ale jen nás z dálky pozorují. Tihle se nás nejspíš bojí. Přesto by bylo lepší dávat pozor jestli jen nečekají na vhodný okamžik k útoku. Informace které nám matka poskytne jsou celkem užitečné. Hledání Brava se s tím značně zkrátí. Stále je od nás ale ještě pořádný kus cesty. Která bude kvůli pomalé jízdě ubíhat pozvolna. Doufám že tam vydrží dost dlouho aby jsme se k nim stihli dostat včas. V nejhorším by jsme mohli napřed poslat menší skupinu aby zajistila oblast než dojede zbytek. Jediné co mi stále dělá starosti je doktor který je zaměstnán svým zájmem o lovení a sbírání vzorků ze zrůd všude kolem. |
| |
| Před základnou Omega-Na cestě V tom vzduchu je jistě nějaký stimulant který se uvolňuje do vzduchu při hoření.V Altecu brali někteří manažeři stimulanty které jim měli dodat energii aniž by museli spát.Jenže pokud včas neskončili buď se zhroutili nebo se zbláznily.Vzpomínám si na jednoho kterého odváděli ve svěrací kazajce a on tvrdil že je Janko Hrášek a musí letět na kouzelném létajícím koberci za králem bramborových lidí. Sleduji jak poslední běžci padají a jejich krev i jiné tělní tekutiny vytékají na zem.Pak se k nim prodere jeden vědec a sbírá z nich různé tělesné vzorky. Nechutná práce já bych to dělat nemohla.Navíc to s tím odchytem živého exponátu myslí skutečně vážně?Je tisíc způsobů co se může pokazit.Lepší by bylo to zabít a pak ať si doktor nabere vzorků kolik chce. Zavrtím hlavou a se svou skupinou jdu k tanku který máme přidělený na údržbu.Ikdyž tanky vypadají podobně pokud jste dostatečné všímaví a máte i nějaké zkušenosti rozeznáte jisté rozdíly.Pověsím si pušku na záda a posadím se na své oblíbené místo odkud mám dobrý výhled na okolí.Zrovna když se tank rozjíždí přiběhne k němu doktor posadí se vedle nás a pak mně osloví.Usměju se na něj,pak kývnu hlavou a začnu si nervózně okusovat vlasy.Po chvíli se konvoj rozjede a brzy se dostaneme na něco co kdysi bylo dálnicí.Ovšem mnohem víc než její trystní stav mně znervózňují ti démoni všude kolem.Ikdyž neútočí dívají se na nás svým hladovým pohledem který mně docela znervózňuje.Jistě často jsem vyjížděla když byli démoni aktivní,ale to bylo v noci.Nervózně se škrábu na omeze na mé kombinéze pod kterou mám umístěné služební číslo když zakřičí doktor se zájmem o nějakou obludu.Leknu se tak až nadskočím možná že současná situace způsobuje že jsem trochu přecitlivělá. "Musíte tak křičet?"zeptám se doktora naštvaně."Takhle nějak vzniká infarkt." |
| |
 | Provincie Omega Střela se vydává na svou samostatnou cestu k cíly. Prakticky okamžitě se v terči objeví další průstřel. “To je pro dnešek poslední, kdyby likvidace těch šmejdů venku byla tak jednoduchá“. Na střelnici trávím hned po baru nejvíc času, nikdy se to nemůže rovnat střelbě na živé cíle je to aspoň drobná náhrada, člověk se má stále v čem zlepšovat. Jediná zábava je karban, chlast a střelba. Po zajištění pušky se vydám směrem do jednoho z místních barů. Na baru pozdravím barmana a napiju se přineseného pití. “domácí pálenka nejlepší způsob jak se odrovnat“, kopnu do sebe zbytek. V tu chvílí začne na příručním počítači problikávat nová zpráva. “tohle vypadá důležitě, že by po dlouhý době konečně akce“ zaplatím útratu a vydám se směrem k pokoji, během cesty si pročítám zprávu. U pokoje vyťukám na klávesnici heslo. Po vstupu dojdu ke skříni, odkud vytáhnu pulzní pušku, záložní zbraň, meč a zbroj všechno vyskládám na stůl. První vezmu pušku, rozeberu ji na jednotlivé části a vyčistím. To samé provedu i se záložkou. Meč vytáhnu z pouzdra, zkusmo zapnu energetickou čepel “krása všechno je připravený“. Nastavím si budík a zalehnu k dalšímu bezesnému spánku. Ráno mě takřka okamžitě probudí zvuk budíku. Na briefing dorazím několik minut před začátkem, vyberu si místo tak abych dobře vyděl a slyšel následující informace. “Hmm de nás hodně tohle je velká akce. Najít zvěda získat informace o umístění rebelů, vyzvednout je a dostat zpátky do bezpečí. Tohle zavání průserem.“ najednou si vzpomenu na slova instruktora z výcviku “Lepší mrtvej hrdina nežli živej sráč“. Briefing pomalu končí, nezbývá než se připravit. Rychle dojdu do pokoje, kde se oblíknu do zbroje, meč dám na záda, záložku do stehenního pouzdra spolu s několika zásobníky zkusmo udělám několik prudkých pohybů, abych se ujistil, že zbroj dobře sedí. Pušku zatím hodím na rameno, přičemž zásobníky do pušky spolu se zásobami uložím do pouzder na zádech. Během dvaceti minut sem už u hlavní brány. Pušku si vezmu do ruky a čekám na otevření brány. Skupina se zdá úplná v čemž mě utvrdí i zvuk otevírající se brány. Běžci na sebe nenechají dlouho čekat, mají to sice marný proti takové palebné síle, ale je to známka jejich neustálé aktivity. Připravím se na střelbu, pokud by se dostali tak blízko, aby moje střelba měla smysl, to se však nestane. Společně s ostatními pěšáky se držím poblíž tanku. “Začíná to, tak jak dlouho bude trvat další útok?“ Pozoruju doktora, jak sbírá vzorky “doufám, že si tohle tempo udrží nerad bych, abychom kvůli jeho vzorkům moc zastavovaly“ nepolevuju v ostražitosti a pozorování okolí. Dostáváme se na bývalou dálnici. Kolem se stále pohybují mezi sutinami běžci, zombii a dokonce tu je i jeden viditelný blader. “tohle zavání, čekaj na posily nebo na nestřeženej moment aby nás mohli zmasakrovat?“ pro lepší pocit se otočím kolem své osy, nikde nevypadá, že by byla větší mezera v obraně. I přes snahu soustředit se doktorův výkřik mě trochu znervózní “tohle není safari doktůrku“ pokračuju s konvojem čekajíc na další na další postup. |
| |
| Okolí základny Omega - na cestě Nejspíše z částečné zvědavosti jsem nechala dva runnery jen s prostřelenými klouby. Jednoho zabil odstřelovač, jednoho já. Otočila jsem se kolem nich na motorce a pokud by se to dalo tak popsat, tak jsem se na ně povýšeně podívala. Nicméně mimika mého obličeje má velice omezenou působnost a na takovou dálku bylo pro kohokoliv těžké rozpoznat, zda se tvářím jako psychouš nebo je to prostě jen můj xicht. Vracím se nazpět ke skupině, obloukem, abych jim umožnila volné palebné pole. Mužům se tak zvedne dávka adrenalinu a budou si připadat užiteční. Zastavím se pár metrů od konvoje, který nabral nutnou pauzu pro získání vzorků. Zvláštní tóny vycházející z doktorova hrdla. Mozek to vyhodnotí na frustraci z nepovedené činnosti. Mohla bych mu nabídnout, že runnera rozdrtím, aby si mohl nabrat vzorky a nebát se toho, že se mu jehla zlomí o kost, ale už je hotovo. Jakmile je po všem, otočím motorkou a vyjedu dopředu před konvoj, po boku následovaná Botem (sympaťákem). Hej, ty tvoje součástky vypadaj dobře, kdes k nim přišel? Zoomuji okem po jeho mechanickém těle, druhým si hlídám cestu před sebou. Rozbitá silnice. Nastavím větší jemnost tlumičů, nárazy již nejsou tak znatelné. Aktivita některých démonů se začíná rapidně zvyšovat, nicméně stále zůstávají stranou a dalo by se říct, že číhají?! Zombie hodnotím jako nepříjemný hmyz, běžce jako divokou smečku psů, ale nemohl mi uniknout Blader, pan Krvelačný. Že by se mi zalesklo v oku? NG? Zaregistrovala jsem správné své jméno. Zlatko? - Jedná se o socio-antropologické vyjádření mužské náklonosti k ženě bez podtextu, který by zákonitě musel vést k erektivní či orgasmické činnosti. - Jedná o historické označení platidla - Jedná se o zdrobnělinu Aurum Stále nedokážu přiřadit konkrétní označení ke konkrétnímu humanoidovi. Je to snad... o mě? "Samozřejmě, že mohu," sdělím doktorovi svým hlubokým mechanickým hlasem. "Zlatko," - Jedná se o sociální zdvořilnostní chování, naznačení komplimentu či lichotky nazpět. Opět se odpojím od kolony, směřujíc k Bladerovi. Malorážní pistoli vyměním za Máňu. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Až potom zaregistruje to, že sa k vam niečo blíži. Vtedy sa prudko postaví a vytasí svoje zbrane. Obidve malorážne pištole. “Áno tam, musím končiť...“ Dodá ešte, pritom sa pomaly presunie k tebe. “Pomoc je už na ceste...“ Pošepká spopod helmy . Traja bežci pred vami ale prestanú už byť ostražitý, zistili, že o nich viete a tak sa všetci traja rozbehli rýchlo naproti vám. Chlapík začal strieľať a kútikom oka sledoval čo robíš ty. Snaží sa držať pri tebe, veď v jednote je sila.. |
| |
| Provincia Omega – Sektor 6 NG poslúži doktorovi, na to sa na ňu ďakovne uškrnie. Stále je všetkým na očiach no napriek tomu s ňou kapitán pošle troch vojakov, aby jej kryli chrbát. Blader na boku kolóny bol ale natoľko zaujatý svojou potravou, že sa začne brániť až pri rpejavení útoku, teda pre neho už neskoro. Potom sa dá vzorka už bez problémov zobrať. “Vďaka ti, NG. eM! Zober si od nej tie vzorky a uschovaj ich, ako vždy...“ Znovu sa na plnú hubu rozkríkne sediaci doktor. Potom sa nakoniec otočí tvárou k opravárke Zoe. “Keby som nekričal nepočuje ma. A keby som hovoril do vysielačky hučal by som všetkým v helmách. Nebojte sa o svoje srdiečko vy máte od infarktu ešte ďaleko s vaším vekom. “ Vtedy niektorý z vás stojaci pri kolóne zaznamenali veľmi rýchly pohyb v oknách okolitých budov. Zbadal to aj doktor a práve to ho na chvíľu umlčalo. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Inteligentné beštie, ktoré sídlili v mestách a denne často lovili divých a prepadávali ľudí. |
| |
| Okolí základny Omega - Na cestě Držet se s tankem a vojáky mě moc nebavilo. Přidal jsem proto trochu do kroku abych tu k něčemu byl užitečný. Připojím se k Botovi který jde v čele konvoje. Zde mám dobrý přehled nad děním všude kolem nás. A přehled je teď momentálně velmi důležitý. Aktivita démonů se zvýšila a nepřehlédnu ani pohyb v oknech a budovách kolem cesty. Náš konvoj stále jede klidně kupředu a pozorování kolem pobíhajících démonů mě celkem znervózňuje. To co vidím se mi moc nelíbí tak raději sáhnu po jedné pistoli a zavolám vysílačkou zbytek konvoje který je kousek za mnou a za Botem. "Tady sedmička. Zaznamenal jsem v budovách kolem nás pohyb. Nepochybně jde o démony a nebude jich jen pár. Zahlédl jsem i třídu Piggy." Hlášení si všichni jistě vyslechli i když důležité je aby si ho vyslechl především náš velící a rozhodl se podle toho dále postupovat. Chvilku počkám aby tu informaci všichni zpracovali a pak pokračuji. "Doporučoval bych zvýšenou opatrnost a všichni by se měli připravit na možný útok." Když dokončím hlášení sáhnu i po druhé pistoli a sleduji okolní budovy kde se démoni stále ukrývají. Nic se zatím neděje ale už je jasné že něco nejspíš plánují. Obě pistole mám připravené kdyby se objevili nějací útočníci. Určitě by bylo dobré taky zrychlit nás postup ale to už si velitel sám domyslí. A lov vzorků by taky teď měl ustat. Nebylo by dobré riskovat oddělení teď když jich tu je tolik. Jako doprovod Bota pokračuji dál a čekám jestli se dočkáme nějakých nových rozkazů. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Je to Krysa, ktorá zoskakuje z zhrdzaveného zakrvaveného umývadla na špinavú zem. Sprevádza ju rachot nádržky na mydlo, okolo ktorej občmuchávala. Krysa s rozbehnutím prechádza po ulepenej zasvinenej zemi smerom na koniec miestnoti k otvorenému kanálu, no zrazu jej zadné nožičky zastavia a tie predné bežia ďalej pričom za sebou ťahajú orgány hornou polovicou ich tela. Bol to len moment sekundy keď nejaký tvor z pootvorenej kabínky záchodu sekol končatinou, na ktorej bola čepeľ. A krysa bola na poli.... |
| |
| Okolí základny Omega - Na cestě Sleduji jak tři vojáci spolu s NG oblkličují Bladera který stále s o něčem neví.Za chvíli už je po všem a doktor už z něj pumpuje vzorky,děkuje NG a dává rozkazy svému androidovi.Pak se otočí ke mně a odpoví mi: "Ale infarkt může vzniknout i náhlým šokem.A vysílačka je tu právě od toho aby se nemuselo křičet.To rovnou můžeme křičet Slyš mně ó pane."odpovím doktorovi. Náhle se ozve z vysílačky: "Tady sedmička.Zaznamenal jsem v budovách kolem nás pohyb.Nepochybně jde o démony a nebude jich jen pár.Zahlédl jsem i třídu Piggy." "No vypadá to že sběr vzorků bude muset počkat.Ale pak budete mít dost vzorků podle vaši chuti."řeknu doktorovi,ale sedmička pokračuje. Jo to je dobrý nápad.Sáhnu po své pušce,znovu ji překontroluji a cvaknutí zásobníku mně uklidní.Jo vyceň na mně své zuby a já ti je vyrazím.Ach bože co to říkám,doufám že to nebudu muset udělat.Jsem technik na podobné věci tu jsou jiní.Schovám pušku zase na záda a čekám co se bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Chris *11* DaCosta pro ááá, to je nechutný Pozoruju jak půlka potkana utíká dál a tu druhou co se zasekla o ostrý předmět co vyjel z kabiny. Neváhám ani chvíli a prudce se otočím na svou kolegyni, které naznačím, že uvnitř něco je. Nechce se mi prozatím střílet dokud nedostanu další instrukce. Snad je to ta jediná věc co je v domě. Odsunu se trochu dál od dveří, aby si mě ta věc nevšimla... |
| |
| soukromá zpráva od Máša "Medvědice" Kazanova pro Když se ke mně jeden pes vrhne, pevně se postavím, a pokud skočí, tnu mu po břiše. Ano, riskuju tím to, že mě povalí, vlastně tím, že nedám průchod svojí přirozenosti, riskuju celou dobu, ale pořád mu pak mezi oči můžu vrazit nůž. |
| |
| Provincia Omega – Sektor 6
Několik výstřelů z mé pulsní pušky usmrtí jednoho běžce a zmaří tak jeho marný pokus dostat se k nám a způsobit nějaké škody. „Zvláštní k čemu jim toto chování je? Jsou sice aktivní přes den, ale očividně jim taky potlačuje pud sebezáchovy.“ Přemýšlím a přitom sleduji profesora, který odebírá vzorky, lehce přejedu rukou po hlavni a vrátím zbraň zpátky na místo kde byla. „Není to zbytečné? Vždyť takových stvůr cestou zabijeme spoustu a času na odběr vzorků bude víc, tohle nás jen zbytečně zdržuje. Pokud tohle ty monstra dělají přes kdy normálně spí přes noc nás sežerou zaživa.“ Zamračím se při pohledu na vědce, který zrovna naskakuje na tank vedle kterého postupuji pomalým tempem a řve na dívku, kterou to očividně vyděsilo. Konvoj se posunuje pomalu, ale jistě dál napříč apokalyptickou krajinou až k bývalé dálnici, na které bylo kdysi touhle dobou několik set tisíc troubících aut. Poslouchám zprávu, která přichází na primárním kanále od Matky, která sděluje informace o nalezení korporačního vojáka s označením Bravo. „Skvělé, takže další zdržení, tohle nám byl čert dlužen zrovna, když démoni reagují na podměty nepřiměřeně a zanedlouho budou v “říji“. To je jako by jsme dobrovolně s úsměvem lezli na jatka, kde nás chtějí rozporcovat.“ Proletí mi během sekundy hlavou, při vyslechnutí zprávy a pohledu na hladové zrůdy všude kolem nás, což mě vede k dalšímu naštvanému úšklebku pod maskou, která mi kryje obličej. Jako vrchol všeho doktor pokračuje ve své lovecké výpravě, která se mi ani trochu nezamlouvá. „Vzorky jsou sice cenný materiál, ale na co nám budou vzorky, když budeme mrtví?“ Hledím jak lovkyně a vojáci likvidují fanaticky živícího se bladera, který také stejně jako ti běžci předtím postrádá pud sebezáchovy, stejně jako veškerou opatrnost. Dálnice je dlouhá a poměrně monotónní, až nabádá člověka k ospalosti a nepozornosti, která by ho mohla stát v některých případě dokonce život. „Nepřátelský pohyb na devíti hodinách.“ Ozve se hlas umělé inteligence m zbroje po identifikaci mé klesající neuronové aktivity a já okamžitě zaostřím pohledem na danou pozici. Přičemž zapnu okamžitě instinktivně termo-vizi „NANO-termo-vize aktivována.“ Upozorní mě znova má zbroj, přičemž zároveň vytáhnu mou pulzní pušku. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Ten sa musel začať brániť jeho papuli a preto tretí bez ujmy skáče po tebe. K tebe smerujú drápy jeho predných končatín a otvorená slintavá papula, ktorú mu rázom sekáš. Oni sa ale nevzdávajú... ...nikdy Bojujú až do smrti, smrti svojej alebo smrti ich obete. Rana smrtelná nie, je, no zmiatla ho. Bežec padá na tvoju pravú stranu a môžeš čakať ďalší výpad, no kým príde máš chvíľku čas... |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Blader. Zombia, ktorá sa zmenila na niečo nebezpečnejšie. Vrzgoot dverí a aj drobný pach ju rozrušil vedel si to. Najprv ale skáče po zadnej časti krysy a ty vidíš ako sa čepelami, rastúcimi z lopatiek, zaborí do zeme a ľudskými ústami naberie do úst tú časť krysy spolus bordelom okolo. ... vtedy ťa aj zbadá a na rade ste vy. |
| |
| Provincia Omega – Sektor 6 Odlov bladera byl překvapivě rychlý. Krátce před dosažením cíle jsem zjistila, že jsem sledována třemi vojáky, nejspíše si myslí, že bych to sama nezvládla. Hlupáci Blader byl příliš ponořen do své kořisti, obrazně i neobrazně, že výstřel z Máni neregistroval. Chvíli měl tendenci utíkat, vojáci mu vždy nadběhli a zatarasili možnou útěkovou cestu, takže se po pár minutách unavil a díky rychle fungujícímu uspávadlu se již po chvíli blader nechal táhnout v síti za motorkou. Vrátili jsme se zpět ke koloně, předhodila jsem před doktora uspanou příšeru s tím, že pokud bude chtít, můžu mu na místě prostřelit mozek, abychom se ujistili, že ho nekousne. Začala jsem v duchu vyhodnocovat případné možnosti útoku, jenž by byl zapříčiněn špatným dávkováním uspávadla, a pro jistotu jsem mu tu hlavu prostřelila. I tak si ty vzorky může nabrat. A bezpečněji. Vrátila jsem se zpět v motorce, do původního uskupení u kordonu a vyrazíme dál. Rejdící příšerky, které se tu začínají v hojném počtu objevovat, mne začínají víc zajímat. Rozhlížím se po okolí, několikrát si zazoomuji, abych viděla, kdo všechno na nás číhá a abych se ujistila, že sedmička nekecala o tom, že jsou tu i Piggy. Stahují se čím dál tím blíž městu... zajímavé Proměnila jsem si zbraně, ale prozatím není potřeba nijak reagovat. Zmíněné nebezpečí na devíti hodinách přenechám vojákům, ať si taky užijí srandu, takže se nezúčastněně držím při vozidle s doktory. |
| |
| Provincia Omega – Sektor 6 Stále se držim poblíž tanku, ohledně odlovu bladera se nikterak nevzrušuju. Připadá mi to jako moc velké riziko pro celý konvoj nabírat vzorky i když určitě to může být užitečné. Moje myšlenky se zaobírají jen přežitím téhle mise a zajištění bezpečí konvoje. Během několika minut příjde od sedmičky správa o vzrůstající aktivitě v okolních budovách “tak se to blíží. Tohle čekání je ubíjející.“. Po nějaké době je blader odchycen a doktor může nebrat další vzorky. Jen tam mimoděk si vzpomenu na dřívější poutače, které lákaly do armády. Dnes by na nich nejspíš stálo “Nebaví tě bejt zalezlej v kanále, dej se k nám a nech se sežrat“. Normálně mi mise při, který můžu “zařvat“ nevyvádí tak z míry, ale tohle zastavování uprostřed pustiny se vší tou “havětí“ okolo mě docela znervózňuje. Zaměřím na chvíli pozornost k nejbližší budově. Nejde mi moc spočítat jejich množství, ale podle všeho je jich dost aby nám mohly způsobit nemalé škody. Pro jistotu odjistím pušku a připravím se na možný útok. “Stejně by mě zajímaly důvody pro pálení svejch, doufám, že v tom není víc než nabuzení jejich pěšáků“. |
| |
| provincia Omega – Sektor 6 Ulica po ktorej ste kráčali sa začala zužovať, to vďaka množstvu trosiek po kraji cesty ako starých aut, kusy výškových budov a podobne. Cesta bola ale dosť široká na to aby tadial preliezol tank a popri ňom ešte nejaký tí vojaci. Pri tanku sa konkrétne držali NG, Ass3 a ASS 6, spolu s mechanikmi, ktorý na ňom sedeli. Ostatný boli buď vpredu pred tankom alebo za ním. Potom čo sa ohlásil 7 tak ste aj vy mohli zaznamenať nejaký ten pohyb bolo ich vidieť aj v oknách ako pobehujú, vykukujú, no nič nerobili. V strehu boli len niektorý, dôvod bol jednoduchý. Konvoj takýchto rozmerov je pre nich nevídaný, piggiovia väčšinou útočia na menšie skupinky alebo na skupinky bezbranné. Tu videli dvoch botov, tank a mnoho vojakov, ktorých považovali za mágov a mystické bojové bytosti, preto sa ich viac báli ako by na nich mali útočiť. ASS3 si zapol termovíziu. V budovách ich mohol napočítať približne tucet. Na každej strane, dokopy okolo 24. V jednej budove taktiež obrovskú masu ktorá vydávala teplo, , bola približne cez 3 miestnosti a mala nesúmerné tvary. Prešli ste okolo nej v poriadku a bez problémov. Nepozdávalo sa to ani doktorovi, ktorý si tiež vytiahol zbraň a zamyslene sa na ňu začal pozerať. A práve v tom... .. v tom vedec zakrútil hlavou a začal sa šplhať po tanku k poklopu. “S dovolením, prepáčte... ďakujem.... OTVORTE!! HNEĎ!!! Musím niečo overiť!!“ Zakričal do vysielačky. Poklop od tanku mu otvorili a on tam bez zaváhania vliezol. “Tak chalani, nejakú dobu tu strávim s vami....“ PUUUFFFF..... Zaznela obrovská dunivá rana vpredu, akoby narazila obrovská futbalová lopta o zem. Priestor okolo Georga v botovi a *7* sa v tom momente zvíril prachom a stratili ste s nimi očný kontakt. 7 videl akurát len to, že niečo vybuchlo na pravej strane bota, keď prešiel okolo jedného zarasteného vraku auta. Šplech! Nasleduje hlasité praskanie a celá nasledovná situácia sa odohráva behom niekoľkých sekúnd. “Varovanie!! Fatalné poškodenie plášťa na prednej strane. Môže dôjsť k zničeniu krytu nad kokpitom! Varovanie!! Porucha vizuálneho senzoru!!!!“ V botovi začali varovania Georgovi hučať tak na hlas, že ich počul aj sám 7. George síce toho moc nevidel, no praskanie počul na celej hornej časti robota a tento zvuk sa blížil k nemu. 7 videl na botovi len obrovskú kaluž mazľavej hmoty, z ktorej sa dymilo a pod ktorou začalo železo doslova praskať! Tá istá kaluž bola aj pod jeho nohami a na aute. Auto praskalo tiež a dokonca sa začala vytvárať aj diera v zemi. Prach sa začal rozchádzať a 7 si mohol všimnúť niekoľkých Piggiovcov s veľkými lukmi na stenách. V tú chvíľu ich videli aj ostatný a tak isto mohli vidieť čo sa stalo s Botom a 7. Luky strieľali šípy dĺžky priemerne j čuníckej ruky, boli poskladané z dreva a kosteného hrotu a ak nenarazili na slabé miesto tak sa o oblek zlomili. No znovu sa ozve rana a to ťažká. “UáááááááááÁÁÁÁáááÁÁÁ!!!!“ Práve pred očami Petra Glocka sa odohrala situácia, ktorej nikto neveril, že niekedy nastane. Kópia o dĺžke jedného a pol metra a hrúbky asi ľudskej dlane preletela stehnom vojaka, ktorý stál rovno pred ním, doslova roztrhala oblek a prekrojila celé stehno na prieč. Kosť roztrieštilo, vojak padá za nem a len márne pozerá v kriku a bolesti na kus stehenného svalu na ktorom ešte visí zbitok nohy... Až vtedy si všímate na streche jednej z budov ako vykúka obrovitánska hlava zotročeného headera, ktorý sa načahoval po naturálne lano , ktoré viselo z budovy zachytené na dvoch miestach, čím vytvárali primitívnu balistu. Piggiovci pri ňom už niesli ďalší oštep prichystaný pre vás. V tom letí vzduchom niečo podobné vajcu. Hádžu to tie prasatá z budov. A práve toto jedno vajce pristane tesne vedľa pravej nohy Glocka. Rozstriešti sa a jemu na nohách a bruchu čvachtne hnusná čiernastá mazľavá hmota, ktorá začne prežierať jeho oblek a prudko dymiť. Vzadu za tankom sa roztriešti stena , asi na piatej hodine tanku. Kusy steny letie vzduchom, trosky áut sa začnú pučiť a popri tom medzi vojakmi, ktorý ostali za tankom preletí asi 18 metrov dlhé chápadlo, ktoré rázom odráža jedného z vojakov do steny na druhej strane. Medzi takýmito ľuďmi bol aj eM, no toho na zem povalil kus steny, ktorý sa mu rozmlátil o hruď.... “otoč tú hlavicu a páľ!!! Otoč ju kurvááá!!!“ Ozvalo sa z tanku. Počas tohto ostal ale kapitán ticho. Nenachádzal slová, proste nabil zbraň a strieľal.... |
| |
| soukromá zpráva od Máša "Medvědice" Kazanova pro Horko se mi rozleje žilami, zpotím se svým vlastním způsobem. Na první pohled to není vidět, ale já cítím, že moje jindy dokonale horce suchá (jako při horečce) pleť zvlhla. Odtud je jen krůček k plamenům. V první fázi to na denním světle pořád ještě není tolik vidět. Člověk si spíš myslí, že má halucinace. Sem tam mi po obnažených částech přeskočí mdle modré plamínky a zase zmizí. "Tak pojď!" Oženu se po bestii nožem a chystám se ho trochu přismahnout, jestli se na mě znovu vrhne. Dlaně už jsou v jednom ohni, z vlasů jako by padaly jiskry... Jestli po mně střelí, upálím mu koule. |
| |
| Sektor 6 - Přepadení Pomalu pokračuji kupředu a sleduji okolní budovy. Někde zahlédnu jen rychlý pohyb a někde i démony kteří na nás pokukují. Zdá se že si nás jen prohlížejí a přemýšlí co udělají. A to je ten problém. Tihle oproti divokým přemýšlejí a nikdo neví co se jim honí hlavou. V domech kolem nás jich je spousta a to jsou jen ti o kterých víme a které vidíme. Ten pocit je nepříjemný a nejraději bych byl kdyby byli už mrtví nebo kdybychom byli všichni už pryč. Pak se ozve rána. Sakra. Co to bylo výbuch? Obě pistole namířím kamsi před sebe i když žádný cíl teď nevidím. Prach kolem mě se rozvíří a viditelnost se tak rapidně sníží. Dočasně oslepen jsem velmi zranitelným a snadným cílem. Radši si zapnu termovizi. Ihned po zapnutí se rozhlédnu a hledám útočníky. Vidím několik tepelných skvrn které určitě nepatří žádnému člověku. K tomu všemu se ještě ozve varovné hlášení které vydává počítač BOTa který byl zasažen. Nakonec je zase vidět takže mohu vypnout termovizi a vše si prohlédnout. BOT je poškozený neznámou tekutinou a hlášení která slyším neznějí moc pozitivně. K tomu všemu Piggové které jsme viděli jsou ozbrojeni a připravení zaútočit. Neváhám ani chvilku a zamířím na lukostřelce na stěnách. Pak po nich začnu pálit. Z každé zbraně na jiný cíl a pokud možno neplýtvám moc municí. Hnusná past. Na nic nečekám a nezůstávám tam kde jsem. Pokračuji ve střelbě a přesunu se k nejbližšímu vraku který použiju ke krytí. "BOT-1 poškozen. Byl zasažen nějakou žíravinou která poškodila vnější plášť." Zahlásím do vysílačky aby byli všichni obeznámeni s touto hrozbou pro mechanické a nejspíš i organické jednotky. Potom vylezu z úkrytu a opět začnu střílet. Přesunu se k jinému úkrytu abych nezůstával stále na jednom místě a nedával jim tak šanci mě zasáhnout. Zůstávám ale stále v blízkosti zasaženého BOTa kterému zavolám vysílačkou hned z dalšího úkrytu. "Volám pilota. Z venku to nevypadá dobře. Pokud nemáte nějaký dobrý nápad tak vypadněte ven dokud to ještě jde." Nejlepší by bylo se stáhnout za ostatními k tanku. Nezůstávám moc dlouho v klidu a pokračuji v boji. |
| |
| Provincie Omega-Sektor 6 Ulice se začíná zužovat kvůli troskám,vrakům aut a kusům budov které jsou na cestě.Zrovna projíždíme zúženým místem a moje nervozita stoupá protože tohle je skvělé místo aby se něco podělalo. Znovu už asi posté zkontroluju že je moje puška nabitá a podívám se i jestli mám nůž pořád v kapse pravého rukávu.To mně uklidní a tak vzpomínám co jsem slyšela o třídě Piggy. Neutočí na velkou skupinu protože to jsou zbabělci.Takže nás nechají na pokoji.Opravdu tomu věříš Zoe?Nebo tomu spíš chceš věřit? ASS3 zapíná termovizi a mé další myšlenky jsou přerušené tím co vidí.Dívám se na pulzující masu a čekám kdy se co stane,ale nestane se nic.Přesto mně to neuklidní a i doktor vypadá znepokojeně. To by byl super vzorek co myslíte doktore?Pomyslím si,ale vzápětí se za tu myšlenku pokárám. Teď není čas na to být ironická Zoe.To že se zatím nic nestalo neznamená že se nic nestane. Pak se doktor začne drápat k poklopu a dokonce použije i vysílačku.Sleduju jak se poklop otevírá ,ale pak svůj pohled upřu na cestu.Mám neodbytný pocit že brzo bude mých služeb potřeba. Tohle je jen ticho před bouří může se to změnit v situaci kdy budu muset tank opravovat v plné palbě.Nesnáším tyto situace ale... Silná ráná přeruší tok mých myšlenek a já se podívám k místu kde je 7.Nebo přesněji k místu kde místu kde byl 7 protože přes všechen ten prach ho nevidím. A je to tady,já to říkala.No neříkala jsem to?Dobře neříkala jsem to nahlas,ale... Zavrtím hlavou a sleduju co děje dál.Vídím že vršek bota je pokrytý nějakou hmotou a začíná praskat.Rozpouští se i auto poblíž a dokonce i silnice.To není dobré,ale situace se má brzo ještě zhoršit.Ozve se další rána a já sleduju jak obrovský oštěp skoro amputuje nohu jenomu vojákovi. Kuše.Ne to není ten správný výraz,balista.Ano to je to spravné slovo. Vidím jak vzduchem letí nějaké vejce a odvrátím pohled protože tuším co je v něm a rozhodně nechci vidět jeho účinky.Když za tankem vybuchne zeď přikrčím se a když zahlédnu chapadlo přikrčím se ještě víc. "Co je to kurva pořád za vymyšlenosti?Požaduji vysvětlení!"Uvědomím si že jsem to řekla nahlas a taky hloupost své žádosti. Jo můžu se zeptat nějakého démona.Jistě mi to rád řekne. Slyším křik z tanku a vnímám střelbu hlavně zatímco odjištuji svou pušku připravená ustřelit hlavu prvnímu démonovi který by udělal tu chybu a dostal se mi na dostřel. |
| |
| Requiem Charakteristika okolní krajiny se stále zhoršuje a vraků stále přibývá, což je pro náš konvoj nejhorší možný scénář, který mohl nastat v tuto denní dobu, kdy jsou tito démoni velice agresivní a nemají žádný pud sebezáchovy. Výsledky pohledu skrz mou termo-vizi jsou šokující a nahání hrůzu. „Z tohohle prostě nemůže vzejít nic dobrého, ale stejně je obdivuhodné jak se dokázali seskupit v takovémto počtu kolem našeho konvoje v tak krátkém časovém úseku, jakoby věděli, že tudy půjdeme. Nějak se mi to nezdá.“ Přemýšlím s ostražitým výrazem na tváři pod mou maskou a pozorně pozoruji okolí abych mohl okamžitě zareagovat na jakýkoli podnět. Jen koutkem oka zaregistruji doktora, který se rozhodl ukrýt v tanku, což rozhodně nepodpoří klidný stav mé mysli, která se již vzpamatovala z předchozího stavu a ospalost je ta tam, pohledem přejedu mou zbraň a cvičně zamířím na střechu okolních domů. V hledáčku se mi po aktivování zoomu naskytne pohled na démona třídy Piggy, který drží v ruce dlouhý luk a pravděpodobně míří na někam na pozici kde je bot druhé třídy a voják s krycím názvem *7*, ale než stačím cokoli ohlásit ozve se ohlušující a zároveň i oslepující rána, která rozvíří prach, který se usadil na této dálnici během těch několika desetiletí, kdy tu objem dopravy byl téměř nulový a kolo auta se ho dotklo tak dávno, že si už ani nepamatuje jak vypadá. Jediná rozumná volba mé akce, kterou bych mohl nyní podniknout je dostat se do krytí, kde bych mohl přečkat inferno, které se tu rozpoutalo po konfrontaci s pastí lstivých démonů. „Doprdele! Tohle museli plánovat. Informace o naší akci musel někdo těmto bastardům vyzradit.“ Proletí mi hlavou okamžitě poté co se ozvali první výstřely ze zbraní vyděšených vojáků, kteří tohle očividně nečekali. „Maximum armor.“ Aktivuji mód mé zbroje, který mi poskytuje zesílenou obranu proti vnějšímu poškození a poskytuje mi čas se zorientovat se v tomto chaosu plného výkřiků, krve a všudypřítomného otravného prachu. Náhlý závan prudkého větru většinu prachu z bojiště odvane a nám se vykreslí pohled na bota, který je téměř zničený jakousi pochybnou tekutinou, která podle všeho rozežírá naprosto všechno co se jí dostane do cesty včetně starého rezavého vraku auta a děravého asfaltu. „I když nevěřím v boha, tak pokud se tu nestane zázrak a nepřijde nám na pomoc strážný anděl všichni tady umřeme velice bolestivou smrtí ve spárech těchto netvorů. A navíc pokud mají v zásobě větší množství této látky stačí dva, tři další zásahy na dobrá místa a naše jednotka skončila dřív než cokoli dokázala.“ Prohlížím si bojové pole a krytý tankem zamířím na střechu a chystám se vystřelit na jednoho z těchto nepřátelských lukostřelců, když v tom se odehrála další nešťastná událost, která nás stála dalších několik vojáků, kteří pochodovali za tankem. Stejně jako ostatní obrovské chapadlo překvapilo i mě, ale co bylo horší primitivně vyrobená balista byla až nečekaně účinná, stejně jako další podivný černý projektil, který doslova pohltil dalšího vojáka, který stál blízko. „Ztráty budou příliš velké, zajímalo by mě, jestli to přežijeme a budeme pokračovat nebo bude akce odvolána.“ Říkám si poté co si uvědomím, že náš velitel už řádně dlouho neudělil žádný rozkaz a jen potichu střílí. „Tady ASS3 posádce tanku, zaměřte se na toho balistu na pěti hodinách, způsobuje veliké ztráty pěchotě.“ Zažádám o podporu. „Maximum speed.“ Ozve se mi v uších po aktivaci vysokorychlostního módu mé zbroje a vydám se okamžitě před tank, kde znova aktivuji ochranný režim a zaměřím lukostřelce na střechách a snažím se jim mířit na hlavu. |
| |
| Prima výlet v Provincii Omega - Sektor 6 Celá situace kolem našeho konvoje vypadám čím dál tím hůř. Zdá se, že se stvůrám zalíbil partyzánský způsob boje. Odstřelování z dálky čímsi, co v rukách Piggyho vypadá jako katapult, je pro mne novinkou. Zkoumavě sleduji letící střelu a když si uvědomím, jaké škody nadělala po dopadu na Bota, jsem ohromena. I homo habilis by mohl závidět Automaticky stočím svouo motorku do zákrytu za tank, doufajíc, že další střely mne minou. Při nejhorším se jim budu snažit vyhnout. Důležité je, že stále jedeme a víc mne prozatím nezajímá. |
| |
| soukromá zpráva od Chris *11* DaCosta pro Začnu se v duchu litovat a pomalu začnu couvat od dveří. Už o nás ví takže nemá cenu schovávat se. Bylo by dobré, kdyby za námi aspoň vyšla ven a ostatní včetně mě by jí zastřelili. Nejsem si jistý jestli máme ve dvou šanci. Pokud by po mě nebo mému spolučníkovi vyjela, jsem připravený kdykoliv střílet... |
| |
| Provincia Omega, Sektor 6 - prepadnutie... Bojový krik Piggiovcov hučal na vás zo všetkých strán. Obstreľovali vás primitívnymi štítmi, ktoré sa zabodávali do povrchu vašich brnení a hádzali po vás nejaké vajcia, ktoré dokázali rozleptávať nielen vaše obleky ale aj tvrdé povrchy vozidiel. Vo vysielačkách zaznel chaos, ktorý hneď utíšil krik a rozkazy kapitána (a šikovná funkcia jeho vysielačky, ktorá stíši tie ostatné...) “Zamieta sa!! Tank! Ihneď pálte po tej entite na šiestej hodine. Guľomet tanku ! Kryciu paľbu na pravé krídlo!! Sniper! Tretia hodina! Header najvyššie poschodie! Piloti botov opustite ihneď svoje stroje!!“ Nastala krátka odmlka počas ktorej zahučal vo vzduchu zjapot ASS6, ktorého to chapadslo z budovi chytilo za ruku a švihom tesne ponad vaše hlavy rozbíja o stenu jednej budovy. Praskot jeho kostí snáď počujú aj niektorý z vás... ..... Poručík! Berte 6 mužov a všetky nebojové jednotky a bežte do budov na ľavo!! Budeme vás kryť! Ostatný potom pôjdu so mnou na pravo!! Poručík potom vymenoval hneď mená niekoľkých, ktorý s nim mali ísť. Spomenul aj NG. Samozrejme podľa kapitánovho rozkazu ho mali nasledovať aj medici, kňaz, vedci a mechanici.... (Teda aj eM a Zoe) Zoe tá bola v poriadku. Len čupela v prachu mierne otrasená, tak isto aj NG. eM bol na tom horšie. Práve dokončil let po odrazení veľkej betónovej trosky z chapadla, ktoré so sebou chaoticky máchalo. Údery trosiek si vybrali svoju daň.... V predu to vyzeralo skoro rovnako. Peter Gunner bojoval s mazľavou hmotou, ktorá ho oprskala po nohách, netrvá dlho a padá k zemi s dopálenými nohami a bruchom. Kde sa len od kŕčov vrtí.... Bot1 neotvoril kokpit. Nevedno prečo a pri 7 padá na bok na zem. 7 vidí že tekutina sa začína zažierať až moc hlboko a že pilot bude mať s týmto viac než len problémy... |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Poškodenie ľavej nohy: 5% Poškodenie trupu: 15% (prechovávané vzorky niesú v bezpečí) Poškodenie hlavy: 7% Poškodenie pravej ruky: 12% Poškodenie ľavej ruky: prebieha diagnóza (vidíš ale, že od lakťa dolu ti tá ľavá ruka chýba...) |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro |
| |
| Sektor 6 - U BOTa Když se vojáci po překvapivém útoku démonů vzpamatovali začal teprve ten pravý zmatek. Piggové na nás střílejí s šíleným řevem a z našich strany jim odpovídají vojáci podobným způsobem. Je to skutečný chaos ve kterém jak se zdá mají zatím oni na vrch. Tohle vypadá opravdu špatně. Kousek ode mě se BOT-1 skácí k zemi. Kokpit je stále uzavřený a pilot na mé volání nijak neodpovídá. Což značí to že není v nejlepším stavu. Ostatní mají zatím svoje vlastní starosti a rozkazy takže pomoc tu čekat nemůžu. Já žádné nemám proto je to na mě. Krátce obhlédnu situaci zpoza krytu a čekám na nejvhodnější okamžik. Podle toho co jsem slyšel ve vysílačce tak spousta našich je v jedné z těch budov a těžká technika je pořád někde za mnou a hned tak nedorazí. Budu si tu na ně muset počkat. Párkrát vystřelím na nejbližší nepřátele a vyběhnu z úkrytu. Doběhnu k BOTovi a prohlídnu si jeho stav. Moc dobře nevypadá. Je silně poškozený, pilot mlčí a všude kolem Piggové. BOTy moc podrobně neznám a o nějakých pohotovostních mechanismech k otevření z venku nevím. Vypadá pevně ale každá zbroj má slabinu. A většina tu stejnou. Obě pistole vrátím do pouzder a vytáhnu jeden z nožů a zarazím ho mezer mezi klouby nebo mezer mezi pláty. Takto se pokouším prořezat k pilotovi, kterému se snažím neublížit. Střídavě s tím používám i rány pěstí. Hlavně to chce dávat pozor na střelbu kolem. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Prikrčený pri tanku počuješ krik okolo seba a kútikom oka zbadáš aj letiaceho kolegu. V tom aj tebe zachrčín v helme kapitánov hlas a je ti jasné, že ty pôjdeš až v druhom tíme do druhej budovy. Tí, ktorých ste mali „kryť“ sa zhlukovali na opačnej strane tanku a mali utekať na druhú stranu. Vďaka termovízií si ale zbadal v budove pred tebou presun piggiovcov. Hneď potom, čo Headerova hlava pri baliste nabrala tekutého skupenstva vďaka sniperovi sa začali Piggipovci presúvať z horných podlaží na prízemie. Podľa toho čo si videl tak im aj začali dochádzať tie divné kyselinové vajcia. |
| |
| Kamerová místnost Mít emoce, tak mi asi po zádech běhá mráz z toho, jaké zvuky Piggiovci vydávají. Rozhodně si ten přepad užívají a je až nechutné, s jakou chutí. Já jim zase s chutí vracela to, co nám oni uštědřili. Střílela jsem pouze pokud jsem měla výhodnou pozici, ale nikdy jsem se příliš nevdálila od defenzivního způsobu a snažila jsem se zůstat v zákrytu. Ovšem, kdo neriskuje... nic nemá. Když zaveleli o útoku na zvířátka po naší levé straně, v duchu jsem se pousmála. Výlet do horních pater byl můj sen, tak třeba se to povede. "Provedu krycí manévry ze strany budovy, s motorkou dovnitř nevjedu." oznámím svým mechanickým hlasem skupině, se kterou si půjdu hrát. Zaměřila jsem se pouze na splnění úkolu a tak ignoruji jakékoliv ostatní rušivé elementy na bojišti. Včetně rozkládajícího se bota či případných zasažených vojáků. Jak jsem oznámila, tak jsem provedla. Když se skupinka uskupila a začala čistit budovu zevnitř, pomáhala jsem zvenku. |
| |
| Taková malá komplikace u Bota Slyším křik démonů i hlasy které se ozývají z vysílačky.Rozhodnu se že zůstanu přikrčená na svém místě v relativním bezpečí. "Poručíku! Vezměte šest mužů a všechny nebojové jednotky a jděte do budov vlevo! Budeme vás krýt! Ostatní potom půjdou se mnou vpravo!" Ozve se a poručík pak vyjmenuje těch šest se kterými jsem měla jít.Překontroluju svou pušku seskočím z tanku a rozhlédnu se po okolí ke komu se mám přidat.Taky se rozhlížím jestli neuvidím nějaké démony,ale zatím se zřejmě soustředily spíš na ostřelovaní z dálky. Jo vyceň na mně své zuby a já ti je vyrazím.Nebo ti spíš ustřelím hlavu.Taky bych mu mohla nejdřív ustřelit... Zavrtím hlavou a pak uslyším ránu,ale to se Bot 1 zřítil k zemi.Ale zatím se neotevřel možná ta tekutina způsobila víc potíží než se zdálo.Vidím Sedmičku jak k němu utíká a rozhodnu se tam vydat taky.Ostatně jsem mechanik je to má práce.Navíc to není poprvé co se něco podělalo jen jsem nečekala že se to podělá tak moc.Ale aspoň už víme co cítil Napoleon u Waterloo.Vykouknu zpoza tanku a pak se rychle rozeběhnu k Botovi.Doběhnu k němu bez dechu a už si ho zběžně prohlížím.Až teprve teď jsem si všimla jak moc je poškozený.Sleduju jak se Sedmička za pomocí svých nožů a ran pěstmi snaží prořezat k pilotovi.Usměju se nad jeho myšlenkou a pak řeknu: "Počkejte,Bot má určité mechanismy na otevření zvenku." Počkám až Sedmička vytáhne nože a pak zatlačím na místa která by měla Bota otevřít. Snad to bude fungovat. |
| |
| Komunikačná pracovňa, Základňa Omega, Kód Matka Chlapík sediaci na stoličke pred reproduktormi a vysielačkou si len utiera pot z čela. Za jeho chrbtom postáva veliteľ bezpečnostných zložiek v základni, ktorého podpis vás poslal tam vonku. Ani jemu nie je najlepšie keď začul čo sa stalo takto hneď z rána... “Prišli sme o tank! Tá budova sa zrútila!!!“ “Narazili na ťažký odpor pane! Vraj to bola pasca...“ prehlásil chlapík, ktorý niesol kód matka. “Nariaďte im okamžitý ústup. Boj a ďalšie straty nemôžeme riskovať.“ Na to hneď schytil vysielačku a začal do nej skoro kričať. “Tu Matka! Ihneď sa stiahnite späť na základňu! Ústup. Opakujem. Tu Matka! Ústup!!!“ Z vysielačky sa ozvalo len tiché syčanie. Nikto neodpovedal... “Tu matka!! Odpovedajte ihneď!! Máte rozkaz ihneď zahájiť ústup!!!“ Stále nič. Chlapík pri vysielačke len sklonil hlavu a veliteľ za ním len zaťal zuby. Po chvíli znovu kričal do vysielačky to isté, no žiadna odpoveď neprišla. Provincia omega, Sektor 6, Bojisko Vojaci sa rozdelili na dve časti a hľadali útočisko v budovách kde mali odraziť útok. Tank ihneď začal páliť po chápadlách, ktoré začali ničiť váš chrbát. Onedlho tie veci ranám tanku podľahli, no tank vystrelil ešte jednu ranu istoty a to rovno do tej budovy, ktorá sa začala rútiť. Práve vtedy sa robotovi podarilo zobrať vzorku chapadiel, pretože ho celého zalial podivný sliz a potrhané kusy mäsa. No chvíľu na to ho opadá aj prach a tehly... Vo chvíli keď vojaci začali čistiť to čo ostalo z tých budov sa zdalo, že už je koniec, no ako naschvál sa sem z diaľky začali blížiť další piigiovci. Akoby boli na výprave aj oni. Vám preto neostávalo nič iné než dať sa na útek a schovať sa pred masou beštií, ktorých je až príliš veľa. |
| |
| Niekde v sektore 6 [7, Ass3, Zoe] Pred tým než sa budova začala rútiť tak sa 7 snažil vysekať z kokpitu bota Petra, ktorý sa tam zasekol a topil v tých sračkách, ktoré po vás hádzali. Ako sa mu to podarilo vylomiť vyvalil sa von kúdoľ dymu a para, ktorej zdrojom bolo Petrove telo. 7 videl už len nevládne rozklepávajúce sa telo svojho spolubojovníka. Vtedy sa rozbehne do jednej z budov ako rozkázal kapitán kde prichádza do skupiny poručíka. Zoe tu spolu s doktorom Pettersnom nachádzajú úkryt pod schodiskom kde celý čas čakali na ostatných so zbraňami v ruke. Poručík zavelil postup na poschodie a teda 7 , Ass3 a ostatný vojaci ste začali čistiť budovu až navrch na strop. Keď ste prechádzali druhé poschodie zrútila sa tá budova oproti v ktorej bol kapitán a jeho družstvo. Po nejakej Keď ste sa dostali až na strechu a boli ste si istý, že už je koniec no s poručíkom ste v diaľke v uliciach zbadali neskutočnú masu Piggiov blížiacich sa k vašej pozícií. Kapitánov hlas v lokálnej vysielačke ešte zavelil ústup a vy všetci ste sa dali spolu na útek... “Zastavte ihneď!!!“ zakričal poručík keď ste sa nachádzali práve v malom sklade jedného z obchodov do ktorého ste vošli. “7 zabezpeč dvere do obchodu. Ty dvere zo skladu na ulicu.“ Zavelil poručík. Po chvíli ticha keď ste sa uistili, že ste relatívne v bezpečí si vás všetkých začal poručík prehliadať. Bol tu Doktor, Zoe, Jeden gulometčík, jeden vojak s brokovnicou, ktorý strážil vchod, 7, Ass3 a medik. Iba vy ste ostali z celého konvoja. Poručík sa zapozeral na hodinky a povedal. “Túto časť sektora spoznávam. Išli sme na západ a veru bunker č.1 máme bližšie, než základňu. Je presne 14:57, musíme so sebou pohnúť aby sme tam dorazili pred zotmením. Hľadať kapitánovu skupinu je moc riskantné musíme to urobiť takto...“ Poručík s vážnym pohľadom potom prezrel výrazy tváre všetkých z vás a už už chcel zaveliť na odchod keď sa ozval doktor. “Musíme sa ale zastaviť znovu na mieste kde nás zničili! Je tam môj robot so vzorkami a ten môže mať dôležitejšie informácie, než si dokážete predstaviť! Boh vie koľko takých gigantických príšer ešte jestvuje a ak ich je viac tak budú vedieť zničiť celú našu základňu a pamätajte na to že je Jedniá v tomto sektore!!!“ |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro “Chrublachuaaaacáhc brkblelkrtkhetéééémpleeeýýý-....ćH!“ Otvoríš oči a cezrozmazaný pohľad, ktorý sa pomaly zaostruje vidíš neďaleko od seba piggyho, ktorý sa prehrabuje dotrhaným telom jedného z vojakov. |
| |
| Sektor 6 - Ústup Celá situace se začínala vyvíjet čím dál tím hůř. Když se mi povedlo se dostat skrze pancíř až k pilotově kokpitu tak jsem jen zjistil že je již bohužel po smrti. Nedalo se s tím už nic dělat tak jsem ustoupil na pozice v nedaleké budově. V té se nám všem zakrátko naskytl děsivý pohled. Vedlejší budova se zbytkem jednotky se zřítila. Následně jsme museli ustoupit kvůli blížící se hordě démonů. Netuším kam má v plánu poručík jít. Určitě ale pryč od té hordy kterou jsme před chvílí spatřili jak míří naším směrem. Jen pouhý pohled na zbytky naší jednotky stačí aby bylo jasné že se jim v přímém boji postavit nemůžeme. I samotný útěk bude dost těžký. Kdybych byl sám bylo by to jednodušší takhle to bude o dost těžší. Zastavili jsme se až do nějakého skladu který patřil k jednomu obchodu hned vedle. Ve chvíli kdy zaslechnu své jméno odívám se směrem ke dveřím které vedou do obchodu. Vyndám pistole a přejdu pomalu ke dveřím. Pak je rychle otevřu a vběhnu dovnitř se zbraněmi namířenými před sebe. Nikde nic není. Obchod se zdá prázdný a nikde nejsou po démonech ani památky. Pro jistotu ještě zapnu termovizi a vše znovu zkontroluji. . Stále nic. "Oblast čistá můžete dovnitř." Zahlásím do vysílačky a skryji zbraně. V obchodě je konečně čas si trochu vydechnout a nechat odpočinout unaveným částem těla. Většina alespoň vypadá že by potřebovala oddych. Té chvilky využiju abych zkontroloval jak jsem na tom po boji s municí a v jakém stavu je oblek. Poručík potom začne povídat o tom co budeme dělat dál. Naše kroky by měli směřovat k bunkru kam jsme měli původně namířeno. Plán je to celkem dobrý. Tedy až do doby než se ozve doktor. Neřekl bych že je moudré se tam vracet po tom co se tam stalo. Navíc když tam mělo namířena ta velká skupina. Ať si má robot sebedůležitější informace nechtěl bych kvůli nim riskovat život svůj ani kohokoliv jiného. Nic k tomu neříkám jen doktora pozoruji. Naštěstí není přes masku poznat co si o jeho prosbě myslím. Než se rozhodne jestli jdeme pro robota nebo k bunkru tak počkám kousek stranou a pozoruji okolí. |
| |
 | soukromá zpráva od Peter "Glock" Gunner pro Pískání mučivě pomaloučku ustává a já uslyším jakési žvatlání. Pokusím pootočit hlavu tím směrem, což mě stojí nesmírné bolesti. Po chvilce uklidňování a snažení se nadechnout otevřu hustě zalepené oči. Zjistím, že jsou zalepené uschlou krví a prachem. Je to skoro jako beton. Snažím se zaostřit, ale nejde to. Ovšem zahlédnu siluetu natolik známou z obrázků a z bývalých akcí, že mi je hned jasné, co to je. Jen si ne a ne vzpomenout, jak se tomu nadává. Snad nějak poggu, paggu, nebo piggy? Jo, Piggy, to je ono. Snažím si vzpomenout co o nich vím, ale nic se mi nevybavuje. Vůbec nic. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Je viac než jasné, že sa neteší z toho že si sa prebral a tvoje uši začínajú registrovať podobné vzdialené hlasy, ktoré odpovedajú na toto chrčanie. Tento piggy tu nie je sám a ak sa jemu nepodarí ťa zabiť boh vie čo príde po ňom... |
| |
| soukromá zpráva od Peter "Glock" Gunner pro |
| |
| Epilog – část 2
Když nevěříte v boha, je logické, že nevěříte ani v peklo, či satana, přeci jenom to patří tak nějak k sobě a jedno bez druhého nemůže existovat. Ale v tomhle případě se skoro zdá, jakoby nebe nikdy neexistovalo a jediné co tu zůstalo, je peklo. Temné, depresivní a surové peklo, kde jen tak někdo nepřežije. „Když jsem byl mladý nikdy mě ani nenapadlo, že bude Země vypadat, tak jak vypadá a že na ní bude existovat to, co tu právě před námi zabilo pomalu půlku trénovaných vojáků.“ Další skleslé myšlenky ubíhají mou hlavou přitom, když se snažím odrovnávat nepřátele zpoza krytu, jenž mi poskytuje tank. Netrvá dlouho a dostavují se první rozkazy od velení, které se jakoby zázrakem probralo, ale není už příliš pozdě? „Pod touhle těžkou palbou dlouho nevydržíme, jestli nezavelí na ústup, může to být definitivní konec této mise kvůli nedostatku přírodních zdrojů v podobě funkčních vojáků.“ Přesouvám se do pozice, ze které dokážu krýt zbytek vojáků, kteří byli vysláni do okolních budov, ale při tom se snažím být krytý co možná nejvíc. Démoni třídy Piggy se postupně přesouvají a dochází jim ostrá munice, která už tak napáchala veliké škody v naší obraně. Snažím se sledovat, kdyby dělali něco neobvyklého, abych mohl okamžitě buď varovat zbytek jednotky, nebo zaútočit. Vojáci se přesouvají do budovy a je čas splnit rozkazy udílené velením přímo mě. Mé kroky mě zavedli mezi skupinu vedenou poručíkem a snažím se uklidnit své myšlenky, které právě teď bombardují mé nervové spoje. Za několik dalších sekund zmatku se uklidňuji a snažím si vyčistit hlavu. „Sem přeci jenom voják. Na tohle mám výcvik. Chce se to jen na chvíli dívat do prázdna a rozostřit.“ Tok myšlenek se uklidňuje poté, co můj pohled začne bezmyšlenkovitě propichovat zeď naproti mě. Rozkazy poručíka ke mně doléhají jakoby zpoza nějaké bariéry, ale přitom stojí těsně vedle mě. Ostatní se vydají směrem ke střeše budovy a já je okamžitě následuji a snažím se odrovnávat postupně hrozby, které mi zobrazuje také částečně má zbroj. Vše jde více méně v pořádku, když v tom se z venku ozve z venku poměrně hlasitá exploze a následně jsou cítit značné otřesy způsobené kusy betonu z protější budovy, která už nevydržela nátlak úderů tanku a těch obrovských chapadel. „Tak, je to tady. Akce končí stejně rychle, jako začala. Ale člověk si nevybere, buď zůstat navždy uvnitř té smradlavé díry, které říkají základna a čekat až pro tebe démoni přijdou a zabijí tě nebo jim jít naproti a vše urychlit.“ Zamračím se při myšlence na nevyhnutelný osud nás všech a dál pokračuji tempem jako ostatní vojáci směrem na střechu. Pohled na roj dalších naštvaných démonů na dobré náladě rozhodně nepřidává. Jediné co mi v tu chvíli proběhlo hlavou, bylo. „Konec.“ Nic víc nic míň. Mé nohy mě sami vedli směrem ke kraji střechy a chtěli to skoncovat. Bylo to něco jako strnulost, kterou máte ze strachu, tedy spíš její přesný opak. Naštěstí se mi povedlo tento samovolný pohyb zastavit. Napomohl tomu také hlas ve vysílačce, který zavelel na ústup. Je to přeci jenom přímý rozkaz a to probudilo toho vojáka ve mně toho, který se nevzdává a bojuje až dokonce. Jsou dva hlavní druhy ústupu. Organizovaný a chaotický. Chaotický vojáci volí ve chvíli, kdy je vedení ze hry a nemá je kdo organizovat. V naší situaci tu však vedení zůstává a tím pádem ustupujeme s obezřetností, abychom se vyvarovali větším ztrátám. Zastavujeme se až ve skladu u nějaké budovy, která ještě více méně vypadá k světu, tedy má všechny stěny. Zdá se, že se tu nějakou chvíli zdržíme a tak si sundávám část brnění, která mi kryje můj obličej. „Sakra, připadám si, jako kdybych právě vyšel z pořádně vytopené sauny.“ Proletí mi krátce hlavou při otírání si oroseného čela. Pulzní puška končí na zemi a já vzápětí za ní sedím v rohu místnosti a bedlivě poslouchám slova poručíka. „Dobře takže cesta do bunkru s milionem těch prasat za námi, to bude ale jízda.“ Sarkasticky se zasměji nad tou myšlenkou a dál poslouchám dění kolem mě. „Aha, takže my půjdeme ještě předtím dělat archeologickou práci pro našeho doktůrka. No dobrá, když umřít tak pro vědu.“ Ještě jednou si otřu čelo od potu a moje zbroj je znova kompletní. Pomocí pravé ruky se dostanu do vzpřímené pozice, kde okamžitě vyhledám svoji pušku a začnu ji pomalu přebíjet, přitom se přesunuji směrem ke vchodu, abych se připravil na další výlet. |
| |
| Konec?To určitě! Zatlačím na místo a Bot se otevírá sice pomalu,ale jde to.Jenže pak se zasekne a 7 musí opět použít sílu.Nakonec se to povede a ven se vyvalí dým,pára a i jakási divná mlha.7 se podívá dovnitř a já udělám tu chybu že ho následuju.Uvnitř uvidím totiž něco co dřív byl pilot Bota teď je to však jen jakási neurčitá hmota.Bohužel nemám tak silný žaludek jako 7 a tak se zvednu odejdu kousek od Bota a tam začnu zvracet jako by ze sebe sebe vymítala ďábla.Když už mám pocit že ze mně nic nevyjde rozhlédnu se okolo a všimnu si že se protější budova zhroutila. Skvělé já měla tušení že to dnes dobře nevyjde,ale že to dopadne až takhle zle. A pak si všimnu těch přicházejícich démonů uchopím pušku a rozhodnu se ... vzdálit.Nebo spíš utíkat tak rychle že předběhnu vlastní stín. Tohle nedopadne dobře,ale co vyceň na mně své zuby a já ti je vyrazím.Já vím opakuju se. Nahle si všimnu budovy o které mluvil poručík a rozeběhnu se k ní.Strach(nebo spíš andrenalin) dá mým nohám křídla a já tam doběhnu sice bez dechu,ale docela rychle.Najdu tam i doktora Pettersona a vypadá to že je v pořádku.Čekáme zde na ostatní když uvidím černý flek,ale to je jen 7. Páni ten,ale utíká rychle možná se mi to zdá,ale jako by se jeho nohy ani nedotýkaly země.Jistě že se mi to zdá. Nakonec jsme se stáhli do nějakého skladu kde si můžu konečně odpočinout.Stalo se toho tak mnoho,tak mnoho.Zavřu oči a ani se moc nedívám kolik nás zbylo.Vím že moc ne jenom hrstka která měla to štěstí.Právě jsem zažili něco co zažil naposled Napoleon u Waterloo.Pak nám poručík řekne náš plán a nakonec ozve se i doktor.Tehdy otevřu oči a podívám se na něj jestli to myslí opravdu vážně.Bohužel to myslí vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Pár krát hrabne tým svojím pahýľom po vypadávajúcich črevách no potom už padá tvárou k zemi rovno pred teba. V momente boli okolo teba v hŕku ďalší traja ktorý stáli nad vami a čumeli na teba. Jeden sa zohol rukou k tvojej puške, no v tom niečo za tvojím chrbtom zarevalo. Rozutekali sa od teba ešte rýchlejšie než sa tam objavili a ty si za svojím chrbtom mohol počuť len ťažké kroky. Tvoje telo zahalil tieň nejakej obrovskej postavy, ktorá bola omnoho väčšia než piggiovci, s ktorými by si veru žiadny človek nezašiel na pästný súboj. Cítil si ako ti vytrhol pušku z rúk a začal ťa ťahať za kus brnenia na tvojom zátylku. Temer pri zmysloch a bez zbrane sleduješ pozadie ulice, ktorá je absolútne v troskách. Všade dookola ležia mŕtvoly tých s ktorými si bojoval a ktorých si poznal, tak isto jeden tvoj kamarát visí mŕtvy z vrchu polo-rozleptaného tanku. Táto krutá scenéria ťa môže utvrdiť v myšlienke, že len ty máš tu smolu, že žiješ... |
| |
| Sklad obchodu niekde v sektore 6 [7, Ass3, Zoe] Keď rozprával poručík ostatný dvaja vojaci, čo sú s vami len prikývli. Keď sa ale ozval doktor tak na ňom skončili nemé pohľady masiek vojakov. Poručík ho vypočul a po jeho slovách k nemu pristúpil bližšie a očividne podráždený začal naštvaným hlasom cediť medzi zuby tieto slová: „Ak je ten robot taký dôležitý mali ste ho ťahať za sebou pri ústupe!!! Môžeme Ďakovať Bohu, že sme prežili peklo a vy nás tam chcete zatiahnuť znovu!? Neprípadá do úvahy! Ak by sme sa tam aj náhodou dostali tak nás roztrhajú v noci keď zapadne slnko pretože budeme bez úkrytu! A ten hlavný dôvod je, že tu velím ja!“ Doktor sa osočil, vypol hruď a zamračil sa. Nie že by sa ho poručíkové slová nejako dotkli, ale vyzeral viac než urazene. Akoby stratil nervy a začal kričať. “To ste taký sprostý, že nevidíte význam väčšieho dobra!? Tam na nás vybehol tvor gigantických rozmerov, ktorý rozniesol pol tej vašej cvičenej jednotky! Vzorky o ňom má ten robot a ak to nedonesieme do základne tak nebudú vedieť aká hrozba ich čaká. Tie chapadlá! Roztrhali celú budovu ako papier, viete čo urobia so stenami bunkrov!? Keď si to ľudia v meste uvedomia už bude neskoro a dopadnú tak isto ako sme dopadli my v tej uličke!! “ Jeho krik bol tak hlasný a škrípavý, že potom ako dohovoril ste ešte chvíľku počuli tichý hukot ozveny v prázdnych častiach budov. Každému z vás došlo, že každá beštia, ktorá zacíti pach človeka tak ho prenasleduje, pretože je pre ňeho potravou, nieto ešte keď počuje takýto ľudský škrekot. Na to poručík nezareagoval slovne. Skontroloval náboje v pulznej puške a dobil jej zásobník. Doktorová naštvaná tvár, ktorá už hýrila červeňou sa zmenila na prekvapenú a to tak rýchlo sako sa život mení v smrť. Poručík zbraň odistil a potom ju celú vrazil do doktorových rúk. “Nech sa páči, choďte si sám! “ Potom vytiahol malorážnu zbraň ktorú chytil pevne do rúk. “Pohyb chlapi! Naša pozícia bola prezradená! Musíme sa ihneď presunúť o pár blokov západne... Útočné pušky dopredu, guľomet s brokovnicou nám budú kriť chrbát, ostatný v strede formácie. To je rozkaz tak pohyb!!!“ Poslednú vetu zakričal aj on aby vás trochu prebral, teraz to už bolo jedno. Zvonkohra doktorových hlasiviek to tu rozoznela už dosť. Ako sa blíži poručík k dverám z budovy ozve sa aj doktor. “Dobre teda! Nemyslím si, že vojaci sú sprostý tak ako vy! Poďte so mnou chlapi! Musíme zachrániť našu základňu!!!“ |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Vonku už počuješ veľmi známe zvuky divých beštií, ktoré sa snažia loviť pre seba ptoravu ako každú noc. To ale čo ti ubije v nozdrách je pach dymu, zhorených palív a železa a len veľmi malinká stopa po tvojom cieli, ktorý si mal sledovať... |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro ... ... ... Preberáš sa v malej miestnosti. Je to nejaká rozbitá budova, zrejme panelák a ty si v jednej z malých pivníc. Ako sa preberáš tak prvé čo vidíš je malé rozmlátené okienko, na ktorom ale stále sú zhrdzavené mreže a skrze neho západ slnka skrz rozbité budovy. S tebou v miestnosti ležia na zemi tiež dve mŕtve telá. Spoznávaš v nich svojich kolegov, jedno je znetvorené ešte po boji v tej uličke a druhé je roztrhnuté na dve časti. Krvi tu moc nie je, no keď vidíš znetvorených a dotrhaných spolubojovníkov až ťa natiahne na zvracanie. Jeden z nich má dokonca v krku zabodnutý nôž. Až vtedy si začneš všímať to, že na sebe nemáš brnenie. Z bojového obleku máš len rukavice a obuv inak máš na sebe spodné oblečenie, z ktorého sú nohavice vcelku doleptané. Tiež si všimneš, že už ta nepáli žiadna rana a všade máš jazvy. Tvoja koža je na týchto miestach pokrytá nejakým divným slizom, ktorý až nezdravo chladí, no tvoje zranenia sa zdajú ako tak v poriadku. Ty svoje vybavenie žiadne nemáš. Je tu smrad a bodrel a na nejakej chodbe skrz provizorné dvere, ktoré sú zosimulované dajakými doskami, čo opreli o dieru na dvere, počuješ zvuky Piggyho. |
| |
| soukromá zpráva od Peter "Glock" Gunner pro Když jsem se znova probudil, ležel jsem v nějaké místnosti, která se zdála jako část rozbořeného paneláku. Pokusil jsem se porozhlédnout kolem sebe, ale nic, krom... krom těl a dveří jsem neviděl. Myslel jsem, že budu zvracet. Kdybych měl co. V tu chvíli jsem si i všiml, že na sobě krom spoďárů, rukavic a bot nic nemám. Také jsem si uvědomil, že mě nic nebolí, žádná rána, odřenina nic. Pohlédl jsem na své tělo a málem jsem začal řvát. Do prdele, já jsem nakaženej... do píči... jako bych nemohl chcípnout na bojišti jako ostatní zanadávám si hrůzou aspoň v duchu. Nic jiného už nespatřím, jen ony dveře. Už jen z toho smradu, mrtvých těl a provizorně zavřených dveří jsem poznal, že jsem v jakési "spižírně". Teď můžu už jen doufat, že to bude rychlí. |
| |
| Sektor 6 - Ukryti ve skladu Rozhovor mezi doktorem a poručíkem mě zrovna moc nezajímá a spíše se věnuji dění venku. Pozoruji skrze díry a zbytky oken blízké budovy a širé okolí. prozatím je všude klid a po nepřátelích tu nejsou ani stopy. Přitom si zkontroluji stav obleku a množství munice které mi ještě zbývá. Zbroj je nepoškozená a munice ještě nějaká zbývá. Rozhovor mezi poručíkem a doktorem se stupňuje až to nakonec jedna strana, tedy doktor nevydrží a ujedou mu nervy. Opět upoutá mou pozornost a pohlédnu doktorovým směrem. Při jeho křiku mi nepatrně škubne v ruce a uvnitř jako by se spustil poplach. Když se bude takhle chovat tak bude mrtvý dřív než se dostane k tomu robotovi. Když doktor skončí svůj hlasitý projev tak rychle vykouknu skrze škvíry na ulici a sleduji změny. Zatím nepozoruji žádné ale každou chvilkou tu můžou být houfy démonů. Když poručík zavelí k přesunu tak ani chvilku neváhám. Pistole vrátím zpátky do pouzder a vstanu ze země. K poručíkově formaci mám sice určité výhrady ale nic vůči jeho rozkazu nenamítám. Doktor se ale nevzdá a když nepochodil u poručíka tak se pokusí s pomocí obrátit na samotné vojáky. Nevím jestli to je jeho dřívějším projevem nebo tím jak se chová ale já se nad jeho nabídkou moc nerozmýšlím a pokračuji za poručíkem. Chování tohoto člověka se mi moc nezamlouvá. Jeho uvažování je podle mě zvláštní a moc mu nerozumím. Když procházím dveřmi po poručíkovi tak se ještě ohlédnu po všech přítomných kteří tu jsou. Netuším jestli se k němu někdo z nich přidá ale je to čistě jejich volba. Ti co s ním půjdou ale moc šancí nemají. Člověk se s démonem může měřit jen s obtížemi a co teprve s houfem. Ať si mu jde jak říká o větší dobro tak podle mě za to nestojí životy těchto lidí, nikoho z nich. Nakonec vyjdu ven za poručíkem. Zbraně nechám zatím v klidu v pouzdrech a sleduji své okolí než vyjdou i ostatní abychom mohli pokračovat rychle dál. |
| |
| soukromá zpráva od Achiron Chiros pro Když začne slunce pomalu ustupovat k obzoru, pomalu procitám s velmi povrchního spánku. Několikrát přes den jsem se zbytečně probudil, kvůli tomu podivnému pachu. Byl jsem si jist, že tohle lidé i přes svou magii nedokázali. Tedy moje část si byla jistá. Ta zvířecí část převzala jen tu zášť ke všemu, co bylo živé, nebo se jako živé tvářilo. Teď je tu ale noc. A já cítím pach úplně jiný. Krom kouře je venku i můj cíl. A také bázeň! Cítím tam odněkud potlačovaný strach? Byli tu lidé? To co ale zmizelo byl ten pach, co mne nutil k tomu vylézt přes den ven a zabíjet. Nejspíše jej přebil kouř. A nebo prostě vyprchal. S tím jsem si hlavu nelámal. Až, když je ze slunce jen rudý obrys, zvedám své tělo ode zdi a přibližuji se k polozabedněnému oknu. Se zbývajícími deskami se nezabývám. Mám hlad! Proto činím jednoduše. Vyrazím zbytek desek a obratně vyběhnu na střechu. Zkontroluji okolí, kdy pátrám po snadno dostupné ale dostatečně velké kořisti. Najíst se musím. Rány ze včerejší noci se téměř zahojily. Za to vděčím kořisti. Teď ale potřebuju sílu. První vhodná kořist je jednoduše má. Chvíli tvora sleduji a teprve, když jsem si jist, že je nepozorný se mu vrhnu přímo na krk a pokusím se mu odkousnout hlavu od těla. Vzhledem ke včerejší události se také, ať už s kořistí či bez ní, nezdržuji na ulici, ale nejlépe vlezu do nějakého bytu či domu a nebo na nějakou střechu. Kořist, ať už je jakákoliv si moc nevychutnávám. Teď k tomu není prostor. Ať už jsem musel lovit malé neškodné tvory, nebo se mi podařilo ukořistit větší sousto, pokračuji ke svému cíly. Jídlo jde stranou. Musím za tou dívkou. Zároveň ale musím zjistit, co tu kouřilo! Případně nechat na kouř spadnout pár budov, aby mne nerušily při stopování. Určím tedy směr a spíše ve výškách a ve skrytu postupuji k místu, odkud vychází pach kouře. Snažím se splývat s krajinou. Proto tu a tam zapadnu do nějakého domu, a nebo bytu. Využívám i střechy. Vše co mi může dodat trochu nenápadnosti. |
| |
| Sklad
Tenhle obchod byl ve svých zlatých dobách asi velice oblíbený, soudě dle kasy plné peněz, které jsou však nyní zcela bezcenné. „Jo to byly ale časy, kdy člověk mohl chodit po ulicích města bez toho, aby měl za prdelí tucet těch prasat. Taky nebylo zapotřebí se navlíknout do téhle svině, bez které teď nemůžu chodit ani na záchod. Největší problém byl získat peníze, abyste se mohl vožrat s kamarády a sbalit nějakou mařku. Vojenská cvičení byla proti tomuhle procházkou v parku. Tohle není život. Není mu to ani podobné. Je to jen přežívání na kraji propasti.“ Přemýšlím s puškou v ruce, zatímco mířím směrem ke dveřím a jen velice letmo poslouchám rozhovor doktora a poručíka. „Přežít? Vyšší dobro? Co je to melou za hovna? K čemu nám je vyšší dobro, když tu nebudeme? Proč by mě zajímat nějakej úředník na základně, když se stejně vyhýbáme nevyhnutelnému. Osud nás stejně jednou doběhne a my skončíme jako zbytek obyvatel Země. Mrtvý nebo ještě hůř jako jeden z těch vepřů.“ Můj pohled se obrátí k rozhádanému páru, když doktorovy nervy nevydrží tlak okolností a on uvolní svůj vztek poměrně nevhodným způsobem. Po tomto nemilém odhalení naší pozice velí poručík k přesunu do dalšího úkrytu, ale doktor své naděje očividně nevzdává. „Mrtvý za minutu nebo za den? Koho to zajímá? Už nehodlám utíkat a schovávat se před osudem.“ Proletí mi bleskově hlavou a můj pohled se zaměří na doktora. „Dobrá doktore, jdu s vámi. Půjdu s vámi pro váš pramen vědomostí. Jen mi slibte, že kdyby se ze mě měl stát démon, prostřelíte mi hlavu devítkou.“ Můj tón není nijak zabarven, zdá se skoro, jakoby mluvil někdo bez duše. Moje kroky vedou těsně za doktora, abych mu naznačil, že to myslím vážně a čekám na reakci ostatních. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Vyrazíš teda za zápachom ohňa a dymu. Popri tom ako skáčeš z budovy na budovu. Dolu v jednej ulici môžeš vidieť ako sa zombia kŕmi na bežcovi, čo je pre zombiu nemožné aby sa potrava živila spotrebiteľom. Tento detail odhalí, že ide o mršiny bežcov. Zranených od rán človeka a dosekaných čepeľou a spálených ohňom. Čepeľ nosí svetlonoška, čo ta len utvrdí, že cez deň tadiaľto šli aj oni... Po nejakých dvadsiatich minútach doskáčeš na miesto, ktoré je zdrojom toho silného zápachu. Tu cítiš okrem zhorenín aj smrad z mršín, spálených tiel a tiež podivnú biologickú žeravinu a mocný zápach démonov z mesta Tyraela. Objaví sa pred tebou ulica kde po krajoch sú dve roztrieskané budovy. Kusy tejto blokovej budovy sú popadané dolu a zavaľujú množstvo ľudských mŕtvych tiel. Ako prichádzaš tak z tvojej strany je väčšina z nich rozleptaná dajakým slizom. Nájdeš dokonca jedného ktorý leží v kryte, železnej bytosti a ten je rozleptaný až na kosť. V strede toho všetkého je obrovský železný tvor, so zlomeným nosom a rozleptaným telom. Tento železný tvor bol tiež využívaný ľuďmi, ktorý v ňom cestovali. Bol mohutný tvrdý, nedal sa skoro vôbec poraziť, a jedným fúknutím z chobota vedel z ničiť budovu. No bol moc pomalý. Vzadu za týmto tvorom bolo najviac trosiek a ľudia tu nielen zavalený ale aj rozmlátený po ostalých stenách. Proste akoby ich niečo veľké rozdrtilo. A prve tu v množstve týchto pachov cítiš aj pachovú stopu Tyraelových piggiov , minimálne tri pachové stopy ľudí a malý náznak Svetlonošky z vášho mesta. Čo ťa ale znepokojuje najviac je to, že toto miesto je úplne prázdne. Nie je tu ani divá zver a zemou sa nesú pravidelné vibrácie akoby niekto dýchal. No dýchaním takto rztriasť zem ešte nevdel nikto, teda nikoho koho by si stretil. Vybrácie vychádzali z rozbitej budovy, ktorá bola hneď za tým železným tvorom.. Budova bola rozmlátená tak, že z nej ostal iba základ a pár rozbitých stien nie vysokých viac než 2 metre. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Tento tvor bol navlečený do nejakého podivného koženno, kosteného brnenia. Na hlave mu dominovala helma z hornej časti lebky piggyho z ktorej ešte trčali nejaké kly a na jeho pleciach boli umiestnené ľudské lebky. Ďalšia výnimočnosť bola tá, že chodil po štyroch. Prešiel k prvej mŕtvole ku ktorej sa posadil a pohľadom prešiel po nich aj po tebe. Keď videl, že ci viac menej pri vedomí urobil to čo by si vôbec od takéhoto tvora nečakal. Prehovoril... “Ja zdraviť ťa, Raguu...“ Potom sa poobzeral po tvojich mŕtvych kolegoch. Načiahol sa k jednému, ktorému vytiahol nôž z krku. Ten potom prudko zavalil do jeho krušnej časti a odrezal kus mäsa. “Prečo nejesť? Byť slabý!“ |
| |
| Ve skladu Jistě ani dalším vojákům se do toho moc nechce.Sice nevidím za masky těch dvou,ale asi si myslí to samé co já. Měl se o toho robota postarat pokud je tak důležitý,vracet se tam teď je sebevražda.Snad má ten robot nějaký program na přežití a najde ho pokud ne tak jak říkám měl se o něj lépe starat. Opřu se o zeď a snažím se si v rámci možností aspoň na chvíli odpočinout.Poručíkova slova vnímám už jenom tak z povzdálí,ale říká to co jsem si myslela.Moje mysl se však odpoutává od tohoto místa a bloudí úkoly které jsem měla předtím provést.Jistě zvládla jsem to tehdy zvládnu to i teď,ale nikdy předtím to nebylo tak vážné jako teď.A doktor chce jít pro svého robota tak proč... nechci se nechat chytit do smyčky a tak svou mysl odvedu jinam.A málem se mi to povede když zaslechnu křik,docela hlasitý křik patřící jak jinak doktorovi. Už předtím jsem věděla že je jeho hlas silný,ale že je silný,ale že je až tak silný to jsem nevěděla. Je tak hlasitý že ještě když skončí tak slyším ozvěny jeho křiku jak se rozléhají v opuštěných částech budovy.Prohlédnu si ostatní a nemusím být voják abych věděla co se teď stane,Musím zase vstávat neboť doktorův křik jistě slyšel každý démon v okolí. "Vy si vážně dokážete vybrat důvod kdy křičet.Když je ten váš robot tak cenný tak proč jste se o něj už předtím nepostaral.Navíc ..." Rozhodnu se už dál nepokračovat neboť to nemá cenu. Vyšší dobro teď je důležité se odsud dostat na vyšší dobro jste měl čas předtím.Teď je na řadě přežití vyšší dobro přijde na řadu až pak.Kdyby situace nebyla tak vážná tak by jste byl k smíchu.Jenže na současné situaci nic k smíchu není.[./i] Nakonec doktor vyfasuje pulzní pušku a pak se k němu přidá i jeden voják. Možná jsem optimista,ale mohli by to zvládnout.Jistě že jsem optimista ... Vzdychnu zvednu se,uchopím pušku kterou jsem měla na klíně a vydám se za poručíkem a 7 ven. |
| |
| soukromá zpráva od Peter "Glock" Gunner pro Skoro si začínám říkat, že se odsud i dostanu, jen co naberu trochu sil, když si všimnu jakéhosi pohybu za dveřmi, které se po chvilce otevřou. Dovnitř vejde postava, kterou nedokážu nijak identifikovat, ani zařadit. Jde po čtyřech, je oblečená do nějakého obleku z kostí, kůže a snad ani nechci vědět čeho ještě. Dojde až k jedné z mrtvol, pohledem nás přejel všechny, jen u mě se pozastavil. Asi ví, že žiju. Pak udělá něco, co mi doslova sebere dech. Promluví a nabídne mi něco k jídlu. To něco je kus mrtvoly, která leží nedaleko mě. Kus, který odřízl nožem, který byl v jeho krku, v krku mého bývalého spolubojovníka. Chce se mi zvracet, už jen z toho pachu pomalu tlejícího masa, zvláště pak z pomyšlení, že bych se měl stát kanibalem. Bohužel nemám co zvracet, snad jen žaludeční šťávy, které odpudivě pálí v krku a zanechávají velmi nepříjemnou pachuť v ústech. Cítím, jak mi tečou po bradě, krku a břiše. Cítím, jak mi vytékají z nosu. Ani nadechnout se nemohu. Proto se pokusím zadržet dech na tak dlouho, abych se udusil. Snad to zvládnu, snad to vydržím. I když o tom pochybuji, nikdy jsem nedokázal zadržet dech na dost dlouho. |
| |
| Sklad Očiach doktora zažiarila iskierka nádeje keď sa za neho postavil jeden z vojakov. Od tej radosti hodil samopal späť po poručíkovi. “Ja ho nepotrebujem, obídem sa bez neho.“ Poručíkov výraz tváre nevedno. Skrýva ho pod maskou . Ostatný vojaci a mechanička utvorili formáciu pri dverách. Poručík vzial do ruky nabitú zbraň, ktorú pripravil doktorovi a sám ju namieril na vojaka, ktorý neposlúchol rozkaz. “Odmietate neposlúchnuť rozkaz vojak!? Ihneď zaujmite miesto vo formácií, viac krát to opakovať nebudem!!!“ Vojaci na výber veru nemajú. A rozkaz je rozkaz. Neuposlúchnutie rozkazu je veľký prečin, hlavne pre vojaka. Najhoršie je na tom to, keď sa postaví vojak do pozície dezertéra. To pre neho môže znamenať smrť. Doktor na tom ale tak nie je. Ten armáde nepodlieha a preto poručíkove slová, môže brať skôr ako doporučenia. No nemôže sa stať nebezpečným pre misiu. Inak by mohli zastreliť aj jeho. Keď poručík namieril na vojaka do cesty sa mu postavil doktor, ktorý ho zakryl vlastným telom. “Nechajte nás na pokoji. Jediný z vás tu má rozum a on bude hrdinom keď zachránime základňu informáciami! Bežte si po svojom!“ |
| |
| Sektor 6 - Sklad Na doktorovu žádost se ozval jeden z vojáků. Je rozhodnutý s ním jít pro toho robota. Ostatní se k tomu nijak nevyjádřili a podle všeho jsou rozhodnutí jít s poručíkem. Doktor je podle všeho svou novou společností byť i tak malou potěšen že poručíkovi vrátí jeho zbraň. Tak to je už druhá chyba co jste udělal. Sleduji jak poručík vezme zpátky do rukou svojí pušku a namíří jí přímo na vojáka který jde s doktorem. Rychle jednou rukou sáhnu po noži abych byl připravený na nejhorší co by teď mohlo nastat. Tak a teď to vidíte doktore. Měl jste si nechat tu pušku. Jako by nestačili ty démoni všude kolem. Ještě se tu musí postřílet mezi sebou. Situace se tedy znovu opakuje. Opět proti sobě stojí poručík s doktorem. Tentokrát se to ale neobešlo beze zbraní a poručík je odhodlaný vojákovi zabránit v opuštění jednotky. A čas mezi tím utíká. Je nás málo, démoni jsou nám v patách a oni tu chtěj po sobě střílet. Netuším jak tohle celé dopadne ale poručíkovo chování tomu moc nenapomáhá. Spíš celou situaci ještě zhoršuje a šance na přežití se začíná pomalu snižovat. Rozhodnu se proto poručíka trochu usměrnit k tomu co je v současné situaci nejdůležitější. "Poručíku. Měli bychom rychle pokračovat do úkrytu a nezdržovat se. Buď ho nechte jí a potrestejte ho později."Tedy pokud se vrátí "Nebo začnete střílet a může kvůli vám zemřít víc lidí. Každopádně měl by jste se rozhodnout rychle moc času už nemáme." Rozhodujte se rychle. |
| |
| Sága ve skladu
Mé nohy stojí pevně na zemi, mé tělo je nehybné a má mysl čistá. Z rozumné vzdálenosti pozoruji počínání doktora, který se zbavuje své osobní obrany. „Doktore, vy se o to vyšší dobro asi moc nezajímáte, když takhle lehkovážně nakládáte se svým životem.“ V duchu pokrčím rameny a dál stojím na svém místě. Mé oči sledují osud tohoto pokročilého nástroje přinášejícího smrt a osvobození. Ten vzápětí končí v rukou poručíka, který ho využívá velice originálním způsobem. „Vážně si ten člověk myslí, že voják, který se dobrovolně přihlásí na smrt, couvne, jen protože mu hrozí smrt o něco dřív? Poručík, poručíku. Vy už musíte být moc dlouho mezi zelenými mozky, že?“ Nadzvednu s ledovým klidem udiveně obočí, když v tom si uvědomím, že mám na sobě část brnění, která znemožňuje ostatním, aby viděli jakékoli grimasy na mém obličeji. Tuto část brnění proto sundávám plynule dolů a můj pohled klidný jako kalená ocel končí na poručíkovy, který drží zbraň zamířenou přímo na můj obličej. „Chcete mně zastřelit? Jen do toho, smrti se vážně nebojím. Dřív nebo později tak stejně skončíme všichni.“ Dokončím stručnou řeč velice přesvědčivým tónem a nepatrně nakloním hlavu doleva a čekám na jeho reakci. „Víru v tuto zemi, armádu a korporaci jsem ztratil v den, kdy se nebe zahalilo do šedého hábu, a nám se začal odpočítávat čas našeho zániku.“ Hlavou mi proletí toto smutné konstatování faktů, jež mě utvrdí v mém rozhodnutí. |
| |
| Sklad [7,Ass3, Zoe] Poručík nehybne stojí s namierenou zbraňou pred oboma. Doktorom aj vojakom, ktorý ho neuposlúchol. Stisol zbraň silnejšie, no ostal ticho stáť. Doktor ukročil nabok a začal smerovať k dverám , ktorými ste prišli. “Nemá na to, ideme za vyšším poslaním!“ Bum! Bum! Bum! Čas uplynul a vojak sa rozhodol. Pre smrť. Bojovník s označením ASS3 Max Rayen padá k zemi a jeho chrup s mozgom začína splývať s okolitou výzdobou miestnosti. Prach, špina a krv. Doktora vtedy zlomí v kolenách a prikrčí sa na zemi. Zakrýva si rukami hlavu a čaká na svoju popravu... Tá ale neprichádza. Namiesto toho ako výstrely znejú slová poručíka. “Jeden jediný idiot, jedno chybné rozhodnutie a padneme všetci! Desiatnik Rayen je len výstrahou toho, že dezercie sa netolerujú a kurva chlapi radšej vás uvidím skutočne mŕtvych ako zmenených na tie beštie!“ Ešte prikázal vyrabovať muníciu a výbavu vojaka Rayena a poklusom sa spolu s vami a jednotkou rozbehol ďalej. Už je skutočne najvyšší čas vypadnúť. Značí to aj krik Piggiov, ktorý sa blíži z diaľky. Sú na love a viete, že oni sa len tak ľahko nevzdávajú... Ako zabehnete za roh pár budovám počujete za chrbtom krik doktora. “Počkajte!! Počkajte na mňa! Nemôžete odísť bezo mňa! Poznám všetky bytosti tu na zemi budem užitočný!!“ Nezastavovali ste ale proste bežali poklusom ďalej. Preto to chvíľu trvalo kým sa k vám doktor dostal a stal sa znovu členom vášho tímu. “A tamten kokot ma stál jedného dobrého chlapa...“ Zamrmlal si poručík dosť na hlas aby ste to počuli všetci. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Prešiel si hodný kus mesta od banky v ktorej ste žili. Práve sa nachádzaš na druhom poschodí jednej budovy a na ulici si počul nejaký šramot. Ako si hlavou vykúkol z okna zbadal si partu štyroch vojakov, s ktorými bol akýsi starý chlap a nejaká žena v montérkach. Vedel si že ľudia podobný tímto vás mali zachrániť. Teraz to ale vyzerá akoby pred niečim unikali. Zrejme to malo spoločné s tými výbuchmi, ktoré si počul z východnej strany asi okolo 10tej doobeda. Teraz bolo 6 hodín večer a slnko malo zapadnúť do dvoch hodín... |
| |
| soukromá zpráva od Achiron Chiros pro Už při mé krkolomné cestě ve výškách mi nemůžou uniknout pozůstatky po lidské magii. Po těch podivných trubkách, co v jejích rukou zabíjejí. Z počátku poznávám jen mrtvé predátory, jichž se lidé zbavili. Podle záseků na jejich tělech. Tedy těch, co byly netčené a nikdo se na nich prozatím nekrmil, odhaduji, že tu byl můj cíl. A tím pádem míří přímo k onomu pachu kouře a ohně. Možná, že dokonce ona vytvořila tolik ohně. Pak dorazím na bojiště. Okamžitě pocítím bázeň nad tím, co mohlo takové škody způsobit. Zničené, dávno zašlé lidské obydlí. Spousta lidských těl. A obrovský tvor. Tvor, který zabíjel bratry po tisících. To vše tu leželo netčeno. Vše tu leželo, jako by nikdy nežilo. Divím se, že se tu ještě nekrmí mrchožrouti. Možná tam dole ještě někdo je! Při této myšlence se přikrčím blíže ke zdi, ze které vše sleduji. Tu ale ucítím pach Tyraela a jeho Piggiů. Byl tu jistě obrovský střet. Mám jen jednu jistotu. Prioritou mise je sice sledovat světlonošku. Na druhou stranu něco velkého a silného tak, že to způsobilo tuto spoušť, by mohlo ohrozit celou Abbadonovu říši. Musím zjistit, o co tu šlo. A navíc. Byla tu světlonoška. Co provedla ona? Velice tiše a klidně se tedy pokusím najít vyvýšené místo, odkud bych zahlédnul vnitřek budovy a případně onoho tvora. Jestli je tak obrovský, jak napovídá jeho dech či co to je, musím se držet dál. Mrtvý bych nedokončil jak primární misi tak tuto sekundární. A Lord Abbadon by neměl vůbec žádné informace o tomto monstru ani o světlonošce. Blíže tedy nejdu. Pokud nic nespatřím, raději pokračuji po pachu světlonošky. Na výzvědy se můžeme vypravit později. A s více jedinci z naší říše a tím spojené větší účinnosti. Navíc, pokud bych zde byl moc dlouho pochybuji, že bych pak byl schopen sledovat pach světlonošky. Už jen proto, že budu tímto konkrétním spáleným pachem nasáklý. Nelze ani opomenout to, že bezprostředně po opuštění tohoto místa budu snadným cílem pro čichově nadané jedince, kteří mne budou schopni nalézt ve výškách. Proto přidávám do svých priorit najít bahno nebo vodu k omytí tohoto pachu. V nejhorším případě zlikvidovat jednoho Pigga a jeho krví, která zajišťuje jistou bezpečnost a respekt, se potřít. |
| |
| soukromá zpráva od Chris *11* DaCosta pro Né to je nesmysl. Ještě chvíli pozoruju pochodující lidi a až po nějaké době mi dojde, že je asi něco pronásleduje. Nebyl jsem si jistý, ale z jejich rychlejšího tempa to lze vypozorovar. Škoda, že nemám jednu z těch moderních zbraní, abych se podíval přibližovadlem, jak ty lidi vypadaj. Kývnu ramenama a začnu se rozhlížet kolem sebe. Střepů je všude kolem dost a to je přesně to co hledám. opatrně jeden zvednu, abych se nepořezal a najdu okno, kam právě svítí slunce. Jde mi o to, aby si všimli odrazu a já na sebe nepřivolal to co je sleduje. Nejdříve svítím do očí té ženě a pak některému z vojáků, jsem stále přikrčený, aby mě neměli šanci spozorovat. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro po chvíli sledovania môžete povedať na isto, že to nie je prirodzený odraz ale že to niekto robí úmyselne, postavu v okne ale žiadnu nevidíte... |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Je divný, niečo medzi rastlinou a žijúcím tvorom. Z určitej časti je v zemi a určitá časť vyrastá z nej priamo do rozbitej budovy. Tá je porozbíjaná dookola neho tak, akoby v tej budove vyrástol. Zhora vidíš obrovský kvet chapadiel, ktorých stred vyzerá niečo ako obrovská zubatá tlama, ktorá by vedela na jeden hlt zožrať aj teba. Chapadla ležia okolo temer nehybne no niektoré sa občas pohne a ty vidíš, že na to chapadlo dokáže prisať kusy betónu alebo hocičoho čo má pri sebe. Jedna dĺžka toho chápadlá je asi tak veľká , že keby sa vystrelo dokázalo by od kvetu dočiahnuť až k plechovému monštru, ktoré patrilo ľuďom. (15 až 20 metrov) Ten tvor dýcha a naozaj sa nedá odhadnúť ču je to len kvet alebo sa vie aj pohybovať ale je jasné, že ak by niekto toto začal sadiť pri vašom meste tak by ho tieto tvory dokázali zničiť bez problémov... Po chvíli zmetku a hľadaní správneho pachu nájdeš aj stopu svetlonošky. Tá išla úplne iným smerom ako dve skupiny týchto ľudí s ktorými sa mala stretnúť no vieš, že s ňou išiel človek, ktorý s ňou bol už minulú noc. Pach ťa zaviedol až do budovy na tretie poschodie. Stopa tu ale naráz skončila pri prepadnutej podlahe. Diera bola hlboká a budova v nej bola rozbitá až k zemi. A práve odtiaľ bolo silne cítiť krv svetlonošky. Telo na zemi ale nebolo a práve z tohto miesta smerujú dve stopy. Prvá je pach toho človeka. Druhá stopa je pás krvi svetlonošky kombinovaný s pachom piggiov. Táto stopa vyzerá ale tak, akoby svetlonošku týmto smerom ťahali po zemi... |
| |
| Sektor 6 - Cesta k bunkru Stalo se to čeho jsem se bál. Ve chvíli kdy doktor řekl že poručík nemá na to aby vojáka zastřelil tak se ozve několik výstřelů a voják po chvilce padne k zemi. Není pochyb o tom že je mrtvý. Střely zasáhly hlavu ze které si ještě před tím stáhl brnění které jí chránilo a na zemi jsou už vidět jenom její zbytky. Mít nasazenou masku tak mohl ještě přežít ale on.....on se rozhodl pro smrt. To o čem teď celou dobu mluvil tomu jasně nasvědčovalo. Nevydržel, vzdal se a odmítl dál bojovat. Další z nás je mrtvý a tentokrát poručíkovou rukou. Z jeho proslovu je potom jasné že nehodlá tolerovat zradu jak popsal počínání toho desátníka. Pomalu se tak sám stává hrozbou o které tu mluví a která nás může zahubit. Pokud se to zhorší bude lepší přejít k náhradním rozkazům. Po proslovu na nic nečekám a společně s ostatními vyrazím směrem k bunkru. Tělo nechávám za sebou stejně tak jako řadu další jak z řad lidí tak z řad démonů. Vědec který byl před tím rozhodnutý odejít se k nám ze strachu o svůj život opět přidá což podle všeho netěší poručíka. O kus dál od místa kde jsme se ukrývali zahlédnu záblesk směřující z jednoho okna. Pravděpodobně jde o odraz zacházejícího slunce ale vzhledem výcviku nemůžu jednak jinak než pohlédnout tím směrem a zkontrolovat to. Záblesky jsou ale tvořeny uměle a nejde tak o odraz slunce. V okně ani nikde poblíž není vidět nikdo kdo by byl toho příčinou. "Zaznamenán pohyb. Dotyčný neznámý. " Zahlásím poručíkovy a tasím pistole. Potom rychle přepnu pohled své masky a vyzkouším všechny pohledy které mám jestli nezachytím něco neobvyklého. Další past? Možné to je ale může jít i o signál nějakého člověka. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Potom neskutočne dlhý sen. Objavil si sa niekde v klietke no neveril si tomu, že vidíš čiernobielo. Cítil si sa ako zmyslov zbavený, bez čuchu, bez hmatu, necítil si žiadnu svoju končatinu. Bol si nahý a bol si v klietke. Drevenej klietke, no taký slabý, že si sa ledva udržal štvornožky. Keď sa pohľad začal zostrovať zistil si, že je vlastne noc ale ty si videl tak ostro akoby bol deň . Dookola boli fakle a nejaké hlinené domčeky. Akoby si bol v malom mestečku vybudovanom rovno medzi zbúranými budovami. Všade sami Piggiovia. Zdalo sa ti akoby sa ti vysmievali a akoby každých 5 minút za tebou chodila tá divná bytosť, ktorá ťa ponúkla tým mäsom vojakov. To isté mäso ti hodil ten tvor aj teraz. No ty si mal taký hlad, že si sa doň pustil bez rozmýšľania. Jedol si a jedol , no hlad bol čoraz väčší. Počas toho ten tvor na teba stále nalepoval nejaké divné kvety, ktoré ťa bodali ako osy pod kožu uschli a potom odpadli, no ty si bol vtedy taký slabý, že si nedokázal nič iné, len dýchať a jesť. Potom prišla obrovská bolesť, ty si zbadal východ slnka, no stále sa ti videnie nezmestilo a na chrbte si mal pocit akoby ti rástli rýchlo ďalšie ruky. Po chvíli dorástli. Neskutočne rýchlo, svet okolo teba šiel tak rýchlo, no tebe sa tieto chvíľky zdali ako večnosť. Nové končatiny ti vyrástali z lopatiek, mali dva kĺby a na konci mali kostené ostne. S nimi sa ti ľahšie trhalo mäso vojakov a aj jedlo a začal si naberať na sile. Keď bolo už slnko na oblohe a fakle zhasli nabral si silu a cítil si, že by si mohol rozbiť tú klietku. No skôr, než si to dokázal urobiť tak ťa piggiovia s tým tvorom preniesli do nejakej hlinenej miestnosti. Dvere od nej potom zahádzali kameňmi. Vedel si že tu je tma, no ty si videl. Stále čiernobielo. V miestnosti si bol ty v klietke a obrovská hromada mŕtvol. Mŕtvoly boli vojaci, tí čo s tebou bojovali no aj starý pohnitý a dokonca tu boli aj zombíci, runneri a aj piggiovia. Ty si nabral silu a klietku si rozbil, no z domu si sa nevedel dostať. Hlad stále ale bol a pudy boli mocnejšie ako myseľ. Začal si žrať a žrať a čím viac si žral tým viac ťa boleli končatiny. Nakoniec si bol tak silný, že ti začali nové končatiny zavadzať a odtrhol si si ich. Neskutočná bolesť, no musel si to urobiť, nakoniec si zjedol aj tie. Čím viac si jedol viac si bol silnejší. Viac si si začal uvedomovať hmat a čuch, ktorý sa vracial a zdal sa ti dokonalejší, no videl si stále čiernobielo. Napokonci ci po chvíli začal uvedomovať aj seba samého. Bol si omnoho väčší než pred tým a v miestnosti bol tak hnusný smrad, že sa tam nedalo vydržať. Rozbehol si sa teda priamo po hnijúcich telách a svojích výkaloch k dverám a kamene si začal odhadzovať. Po chvíli si sa dostal von. Nahý a keď si zbadal pred sebou štyroch piggiov s oštepmi a toho divného tvora uvedomil si si, že ty vyzeráš tak isto ako ten piggy no o hlavu vyšší... Teraz si si svoju myseľ už uvedomoval a vedel si, že telo je iné, no duša rovnaká. Pamätal si si ako si sa sem dostal. Vedel si, že si vojak korporácie. Vedel si kde je základna ale... .. nevedel si, nič o svojom detstve. Vieš že si nejaké mal, no nepamätáš si z neho vôbec nič. |
| |
| soukromá zpráva od Peter "Glock" Gunner pro "Proč? Proč já" pokusím se zařvat. Něco mi dojde. Pamatuji si vše, co se doposud událo, jen mé dětství ne. Mé rozhodnutí je rychlé, musím se vrátit na základnu, musím jim oznámit, že žiju. Že vím, kde je město Piggiů. Pak mi ale dojde jedna věc. Oni mne odsud jen tak nepustí. Budu se muset probít. Nejdřív musím zabít jeho, pak ty čtyři. Musí to být rychle, hodně rychle. Skočím na něj, rukama mu míříc na krk a snažíc se ho uškrtit, nebo zlomit mu vaz. Piggie ovšem koutkem oka stále sleduju. Musí to být rychle, hodně rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Ďalší divný pocit, vycítil si z ich chrčania údiv aj keď si im vôbec nerozumel, no potom si sa na nich rozbehol. Sočiatku trochu mantavo, bol si väčší a veru nie zvyknutý na tieto proporcie, pocítil si to, že si sa skoro pošmikol na blate pod nohami. vtedy piggiovci sa rozutekali a ten tvor skoro ako lúčny koník vyskočil na strechu jednej z hlinených budov. Ďalší piggiovci začali nahlas niečo chrčať a znelo to ako vyhrážky. Vtedy si začínaš pohľadom uvedomovať, že ty si akoby v strede nejakého mesta. Okolo skoro na každej budove je nejaký piggy, v dialke sú múry na ktorých sú piggiovci s kamennými prakmi. Nie sú tu len štyria sú ich tu tisíce ale iba štyria ti zatiaľ venovali pozornosť. Potom ako začali oni kričať tak sa k nim pridalo ďalších 10 ozbrojených piggiov a z dialky si videl ako sa blížia dvaja ochočený Headeri na obojkoch. “Ty ukľudniť! Ukľudniť!!! Inak zomrieť!!“ Zakričal na teba ľudskými slovami ten tvor, čo tam vyskočil na strechu jednoposchodovej hlinenej budovy. “Hovor, skús hovor. Použiť krk aby ty hovoriť! Hovor ako krk!!“ |
| |
| Ulica - sektor 6 [Zoe, 7, Chris] Tak ako 7 tak aj ostatný vojaci hneď overia miesto termovíziou. Poručík, po oznámení niečoho neobvyklého všetkých zastaví a rukou naznačí aby všetci boli ostražitý a sledovali okolie. Doktorovi hneď na to naznačil gestom aby bol ticho. Šepotom sa potom ozve jeden z vojakov. “Potvrdzujem vizuálny kontakt. Podľa vízie to je ale človek.“ Áno tak sito aj ty si videl človeka. Ale keď sa pozrieš bližšie na víziu je to akési divné. Ten človek má sice tvar tela ľudského no jeho telo je len o 6 stupňov teplejšie než teplota vzduchu. Jeho obrysy je ťažko vidieť. Jeho telesná teplota je teda niečo okolo 26 až 28 stupňov. 26 majú končatiny a hlava, 28 trup. Poručík nič neprikazoval, ostal chvíľu s namierenou zbraňou potom sa potichu načiahol k zemi odkiaľ vzal do ruky kameň a ten hodil do toho okna. Ten vletel rpaimo cez okno do miestnosti kde zarachotil na sklenených črepinách ležiacich na zemi. Človek v budove vedel o vojakoch a zas naopak, skupinka vedela o ňom. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Nasleduje náraz o zem 10 metrov vedľa. Poškodenie pravej nohy :70% Poškodenie ľavej nohy: 5% Poškodenie trupu: 15% (prechovávané vzorky niesú v bezpečí) Poškodenie hlavy: 7% Poškodenie pravej ruky: 12% Poškodenie ľavej ruky: prebieha diagnóza Zrakové centrum ale predbežne diagnostikuje viac ako 50% pretože od lakťa dolu ľavá ruka chýba. Nastáva druhá rana chapadlom. Náraz do steny oproti ulice. Padá na teba kus železobetónu. Poškodenie pravej nohy :100% - chýba Poškodenie ľavej nohy: 100% - chýba Poškodenie trupu: 30% (prechovávané vzorky niesú v bezpečí) Poškodenie hlavy: 20% - poškodený systém zraku, objavuje sa časté šumenie a skákanie obrazu. Poškodenie krytu, ostatné systémy sú v poriadku Poškodenie pravej ruky: 13% Poškodenie ľavej ruky: 80% Na tele ostal kus biologického materálu z chapadla. Odoberám vzorku. Pridávam titulok neznáme. Pozn. Nový tvor. Prebieha nahrávanie udalostí. Ukladanie pod názvom : zničenie konvoja v sektore omega 6 Zrak zachytil, že dve skupinky vojakov sa zachránili. Doktor Petterson je pod ochranou vojakov. Prebieha nahrávanie udalostí. Ukladanie pod názvom : poprava prežívajúcich vojakov na bojisku Prebieha nahrávanie udalostí. Ukladanie pod názvom : piggiovia opúšťajú bojisko Stav batérie: 80% Predpokladaná výdrž: 47 hodín. Zabezpečenie poškodení a systémov dokončené. Zpojazdnený úsporný režim. Asi po štyroch hodinách od útoku a rozbitia konvoju sa na mieste ukázal aj Bravo. Muž, ktorého konvoj hľadal a ktorý mal pri sebe mapu s miestom, kde žijú rebeli. Tých ste mali vy zachrániť. Očividne ale oni teraz budú zachraňovať vás. Mierne rozšumeným pohľadom sleduješ jeho postavu ako sa k tebe blíži. Spolu s ním aj postava podivnej ženy, ktorú keď zachytí tvoj systém označí ju ako pokus HS455 - Nutné odobranie vzorky. Bravo sa nad tvojím telom zastaví, čupne si a začne ti pred očami lúskať. “Všetci tu sú už mŕtvi, možno ale tento android bude reagovať. Ak sa podarí tak ho spomocou neho nájdeme....“ Tieto slová ale adresoval žene, ktorá stála za ním. Bola oblečená v divnom oblečení. Po chvíli ho môžeš identifikovať ako oblečenie beštií, lepšie povedané takéto štýly oblečenia a kože nosievajú beštie od Abaddona. “Mali by sme odtiaľto ale rýchlo vypadnúť, mám z toho blbý pocit...“ odpovedala ryšavá žena. |
| |
| soukromá zpráva od Peter "Glock" Gunner pro "Co... co se... se mnou... stalo" zkusím ze sebe dostat. "Kde? Kde sem?" pokusím se ještě o pár slov. Jde to, ale ztuha, velmi ztuha. |
| |
| soukromá zpráva od Achiron Chiros pro Okamžitě, jak se vyškrábu na střechu jednoho z domů, padne můj pohled do vnitřních částí zlikvidovaného domu. Nervózně zaklepu čelistmi a v největší tichosti udělám krok od okraje. Tomuto tvoru, či rostlině by nedělalo nejmenší problém mě pozřít. A když ne pozřít, tak zničit. Na druhou stranu, tohle byla nedocenitelná obranná zbraň. Kdybychom je dokázali ovládnout, mohli bychom se navždy vyhnout odvetným útokům. Tohle ale naprosto potvrdilo potřebu světlonošky! Její schopnost nám teď může vše usnadnit. Myšlenka na světlonošku mě také okamžitě odtrhne pohled od tvora v domě. Lehce nakloním hlavu po větru a zavětřím. Stopa je slabá. Přeci tu ale je. Okamžitě se tedy po této stopě vypravím. Při mém postupu mne však zastaví událost spojená s krví světlonošky nacházející se na „podlaze“. Pach Piggia mne jen utvrdí, že tohle není práce smečky a tak jí v nejbližší chvíli nečeká smrt. Kdyby to byl volný jedinec bez kasty, nikdy by ji nenechal na živu. Okamžitě se tedy obezřetně vydám po stopě. V takovém prostranství by mě ale velice rychle něco dostalo. Volím proto přesun co nejvýše. Mnoho tvorů se buď řídí pachem anebo zrakem. Moje nalezení zde nahoře by je mělo zdržet. Takto se snažím postupovat po celé délce stopy. Rozhodně však dávám pozor i dopředu. Nechci, aby světlonoška věděla o mojí přítomnosti, a musím tedy napínat sluch. V případě, že uslyším světlonošku, či její srdce, budu se držet zpátky. Tak jak je mi to přirozená a nakázané. Abbadonovi rozkazy jsou konečné a musí se dodržet! Zároveň sleduji stopu Piggia. Člověk je pro mne teď malou hrozbou. Je noc a on mne s nějvětší pravděpodobností nečeká. Navíc šel jinam. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Prichádza krkolomná no okamžitá odpoveď od toho tvora. “Ja byť Hlix, a ty dostať dnes nová meno. My nájisť teba živá a ty žiť no chorá. My ťa chcieť vyliečiť, lebo my chcieť mier s človek, čo vedieť čarovať. Ty ale začať sa meniť tak my pomocť ti meniť na nás aby ty nemusela čakať 40 sĺnk na premenu. Teraz ty byť ako ja ale nebyť ako Achit..“ Ukáže rukou na Piggiho “Ty a ja moc mladá na to aby zabudnúť a my vedieť reč človeka, my vedieť zachrániť Achit a spojiť s človek aby mier...“ |
| |
| soukromá zpráva od Peter "Glock" Gunner pro "Proč? Z jakého důvodu?" zeptám se ho, zatímco jsem se už uklidnil a začal se rozhlížet kolem sebe. "Proč Piggové chtějí mír?" zeptám se "Copak je tu větší nepřítel?" Sleduji ho napjatě, stejně tak i piggi. Teď, když mám možnost si je řádně prohlédnout, zjišťuji, že nevypadají až tak nebezpečně, jak nám vtloukali do hlavy. "Lidi tě, i mě, zabijou, když nás spatří. Bojí se piggů, bojí se tebe, teď i mě. Oni se bojí neznáma a radši ho zabijí" pokusím se mu to vysvětlit. "Co jsou vlastně zač, Hlixi?" zeptám se ho a ukážu na piggie. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro “Ja hovoriť ťažko reč človek. Ty skusiť hovoriť krk. S ním ty vedieť ako hovoriť my... Keď ty počuť chrr skusiť ty chrrr povedať ako krk a potom ty vedela čo ja chcieť...“ Potom znovu zachrčí. A podobné chrčanie opakuje dookola. “Je to jednoduché, skús to...“ Potom to opakoval až toľkokrát kým si neprišiel na to ako mu rozumieť. Keď zistí, že si na túto „fintu“ prišiel začne hovoriť. “Ja viem, že ľudia sa nás boja ale ver, že opak je pravdou... “ Na chvíľu sa odmlčal aby si si to mohol zopakovať a porozumieť. Zbitok jeho slov a chrčania prebieha pomaly aby si ho stíhal chápať. “My sme iný, divší ale nemáme nič. Máme len to čo nájdeme na zemi a ľudia majú celú mágiu pri sebe. Každý jeden. Tu na svete a kraji kde žijeme sú tri takéto mestá. Tyraela Abbadona a Fénixa, všetci sme skoro rovnaký no nenávidíme sa pretože každý z nás chce čo najviac zo zeme a územia aby mal potravu. Ľudia sú bohovia, ktorý nenávidia každého z nás, no každý z nás s vie, že ten kto sa spriatelí s ľuďmi vyhrá moc nad celým krajom. My sme ľudia no sme iný, boli sme ľuďmi alebo nimi vytvorení, preto ich považujeme za bohov. Ale telo sa mení, a práve preto náš život počas žitia v ľudskom tele nemá zmysel. Preto zabúdame. Ja už ani neviem ako som sa volal keď som bol človek, už zabúdam aj hovoriť jazykom ľudí, no ty si moc mladý na to aby si toto všetko zabudol. Ale čas je drahý... pretože raz na všetko zabudneš aj ty a ľudia, ktorý prežijú mor a zmenia sa na nás a ešte tak aby vedeli hovorť tí sa nenájdu každý deň..“ Potom ti začne vysvetľovať piggiov. “To sú Achiti, ľudia, ktorý prežili mor a vyvinuli sa. No nikto z nich si už ani nepamätá, že kedysi boli ľuďmi. Sú to synovia Tyraela, ktorý ich zachránil a zjednotil aby dokázali žiť a loviť spoločne... |
| |
| soukromá zpráva od Peter "Glock" Gunner pro "Jde... to... ztěžka" pokusím se napodobit jeho řeč. Trvá mi to, musím si to kolikrát potichu opakovat, ale nakonec se mi to zadaří. Pak začne znovu mluvit. Další větu mu už rozumím líp, ale stále ji musí opakovat. "Myslím... myslím že už vím, jak na... jak na to" pokusím se o další větu, která mi jde o poznání líp. Pak začne vyprávět. Pozorně ho poslouchám, tu a tam si to opakuji, ale z větší části už vím, jak na to a dokonce mu i rozumím. "Takže pigg... Achiti, bývali také lidé, které potkal stejný, nebo podobný osud jako mne? To je, to je hodně zajímavé" podívám se na piggie a po bližším zhlédnutí uvidím pár společných rysů. Je jich málo a špatně se hledají, ale ano, je to tak. "Ty kouzla o kterých mluvíš, to... to myslíš zbraně, vysílačky a podobné věci? Protože v mých věcích, v těch co mne našli, co ty jsi mne našel, byla vysílačka, i zbraň. Myslím... myslím, že bych zvládl spojit se s lidmi a navázat s nimi kontakt" promluvím po chvilce zamyšlení a pak se podívám jak na Hlixe, tak i na piggie. Možná je můj nápad nadchne, ale záleží na tom, v jakém jsou moje staré věci stavu. Pak se podívám na sebe a znovu na Hlixe. Konečně mi dojde, že jsem nahý. "Eh... Hlixi... nebylo by nějaké... oblečení, nebo něco podobného?" zeptám se ho trošku nervózně. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro “Svetlonoška?“ Prebehne ti hlavou to meno. Smeruješ obzrieť z bezpečnej vzdialenosti tú miestnosť vysvietenú ohňom. Je to dobrá taktika, ak je svetla a ohňa dosť dokáže spoľahlivo odplašiť divé beštie. Vlezieš do budovy naproti aby si tam videl a vtedy ti udrie do nosa niečo čo by nemalo. Pach svetlonošky. Silný pach svetlonošky. Pohľad pri svetle naproti vidí len piggiov. Skupina, ktorá nocuje mimo mesta. Sú od tyraela. A pach svetlonošky? Ten pohcádza zo zeme v miestnosti kde si, ak sa poobzeráš nájdeš niečo čo nie je pre teba dobrou správou. Spodnú končatinu, ktorá podľa pachu a výzoru zrejme kedysi patrila svetlonoške. Vtedy si spomenieš na známu taktiku prežitia tu vonku. Založiť tábor s veľkým množstvom svetla a do okolia tmy rozhádzať kusy mŕtvych beštií ako potravu pre veľmi hladné a neodbytné beštie. Ktoré sa navábia na návnadu a potom dajú pokoj. Nakoniec založiť stráž keby náhodou. |
| |
| soukromá zpráva od Achiron Chiros pro Pach je neomylný a já cítím, že jsem stále blíže jeho původci. Už teď se tu cítím podivně. Mám ten podivný pocit, kdy něco děláte zbytečně. Jako byste si měli sednout a prostě sedět. Nejít dál. Stát a kochat se okolní krajinou. Pozorovat ptáky a mluvit s přáteli. Za tyhle myšlenky si ale velice rychle vynadám. Zaprvé e mi díky mojí anatomické konstrukci sedí docela špatně. Okolní krajina je obrovská skládka plná ostatků jak lidských tak někdejší populace, která je v trapu. Pozorovat ptáky by mohlo být značně osudné. Vzhledem k tomu, že supi, kterých je dnes nejvíc vám vyklovnou oči, když se alespoň jednou za půl minutu nepohnete. A přátelé? Já? Kdeže. Když jsem tedy konečně zavrhnul tyto podivné nemístné myšlenky, pokračuji obezřetně dále po pachu. K tomu se znenadání přidává pach spáleniny. Teprve, když spatřím záři, začnu věřit v přítomnost světlonošky tam uvnitř. Konečně ji po celé noci, kdy jsem se dral za ní uvidím živou. Přeci jen bych se nerad vracel k Abbadonovi při nevykonání rozkazu. To by mohlo dopadnout fatálně. Stejně stále nemám jistotu a tak se rozhodnu dostat se blíže. Moje druhé centrum myšlení se ale poněkud zdráhá odejít z ochrany tmy. Proto chvíli váhám. S dalším poryvem lehkého větříku je však další postup nezadržitelný. Pach krve je tu silnější. Navíc cítím surovost masa. Velice tiše se tedy přiblížím k záři. Smysly bijí na poplach a já se opět stahuji. Ruka. Nepochybně ruka mého cíle. Té, kterou jsem měl doprovázet a sledovat. „Tohle jim neprojde!“ Stáhnu se ještě kus dál. Mísí se ve mně hněv. Sám na sebe, neuspěl jsem! Je mrtvá. Navíc mám Abaddonovi říci o té rostlině! „Tohle jim neprojde!“ proběhne mi opětovně v hlavě ten cizí hlas. Hlas doktora, který mne vypěstoval. Otce, kterého neznám. Už teď vím, že tady buď zemřu, nebo se pomstím. V první chvíli najdu několik starých kusů železa. Snažím se nacházet trubky a podobné věci. Nějaký kus betonu a podobně bych špatně uchycoval do rukou. Kalkuluji naprosto chladně. Předem si prohlédnu všechny čtyři zdi. Hledám v nich skulinky, praskliny a jiné chyby. Poté zkontroluji střechu. Dostanu se skrz ni k nepřátelům? Dovnitř zatím nejdu. Když konečně vyberu dostatek slabých míst položím, vím, kde se nechytat zdi. Vím také, že tyče musí být připraveny přesně. Každá jediná z nich je v místech okolo východu. Od střech, po zem i okna. Všechno je připraveno, jen chytit a hodit. Na zemi pak ještě natáhnu nějaký drát či něco podobného co najdu zde dole. Poté vezmu jednu z těch tyčí a vší silou ji vrhnu směrem ke zdi domu. S čímž také mohutně zařvu a ztratím se do stínu. Očekávám příchod prvního z nich. A očekává jej i provizorní kopí v mé ruce. To se hezky proletí směrem k protivníkovi! |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro “Ja viem, že to budeš vedieť používať, ja by som to ale už nezvládol...“ Ukázal rukou na jeden z hlinených domčekov. “Tam nájdeš všetky veci ktoré si pri sebe mal, sú tam aj kože čo nosíme ako oblečenie. Keby ti bola zima...“ Ak teda vojdeš do vnútra nájdeš tam svoj nôž. Pušku, vysielačku na krátke vzdialenosti. Dotrhanú vestu s pár nábojmi. Ak chytíš svoju zbraň do rú zistíš ale nemilé prekvapenie. Máš moc veľké prsty na to aby si ich dokázal zmestiť ku kohútiku tak aby sa ta zbraň dala používať. “Ponáhľaj sa, za chvíľu príde Tyrael a pokrstí ťa, potom môžeme ísť hľadať ľudí...“ |
| |
| soukromá zpráva od Peter "Glock" Gunner pro Na Hlixovo další slova jen přikývnu a vydám se do budovy, na kterou ukázal. Nejdříve se obléknu do pár kůži a pak začnu prohlížet svou výbavu. Bohužel mi dojde, že zbraň už asi nikdy nevyužiju. Zkusím tedy vzít do ruky nůž, ale i ten je moc malý. "Sakra" syknu tiše a zkusím vzít vysílačku. Sice je malá, ale po pár marných pokusů se mi podaří ji chytit tak, abych ji udržel. "Nejdřív se pokusím navázat s nima kontakt a asi bychom se měli nějak připravit. Hlavně se připravit na to, že hned jak nás uvidí, nejspíš zaútočí" řeknu svou doměnku. "A myslím, že by nebylo na škodu něco mě naučit" řeknu trošku nervózně. Přeci jen, nevypadal jsem takhle vždycky a určitě by se hodilo poznat co vše mé nové tělo dokáže. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Letiaci provizórny oštep preráža potom brucho jedného z nich, ktorý postával pri ohni. Ten padá k podlahe. Zakvičí od neskutočnej bolesti a to zobudí aj ostatných. Tý sa začnú chaoticky pohybovať po miestnosti a vyzbrojovať svojími primitívnymi zbraňami. Dvaja z nich berú do rúk akési vajcia. Teraz si ich už napočítal 7 (+ ten ktorého si trafil..) |
| |
| Sektor 6 - Neznámý host Na mé varování všichni zbystří a začnou se zajímat o neznámého který se ukrývá v budově kousek od nás. Přemístím se kousek stranou kde za hromadou sutin zaujmu obrané postavení. Nerad bych koupil kulky a raději se kryji. Dotyčného pozoruji stále s pomocí termovize. Prohlédnu si i blízké okolí ale nezdá se že by tu na nás někdy ve skrytu číhali démoni. Jediní o kterých víme jsou ti kteří jsou nám v patách. Zajímalo by mě co s tím bude poručík dělat . Stále pozoruji tepelnou skvrnu neznámého dotyčného ale nic zvláštního se neděje. Zřejmě čeká až uděláme první krok. Měli by jsme si ale pospíšit. kouknu směrem k poručíkovi přičemž si přepnu na normální pohled. Na co čeká? Žádné rozkazy ani alespoň příkaz ke krytí. Na co čeká? Pak vrátím pohled na termovizi a začnu zase pozorovat tepelnou skvrnu. Sám nic nedělám. Čekám až poručík jakožto velící to začne nějak řešit. |
| |
| Sklad a cesta dál Když doktor zjistí že nejde sám usměje se a vrátí poručíkovi pušku.To nebyl dobrý nápad nebyl by to dobrý nápad ani kdyby poručík nechtěl udělat to co se rozhodl udělat.A on se to rozhodl udělat.Vzdychnu,už ráno jsem tušila že to nebude snadný úkol,ale tohle je zatím to nejhorší co jsem zažila. Nebo ještě zažiju něco horšího,ano ještě jsem nevěděla že zažiju něco horšího,ještě ne. Poručík se ho rozhodne zůstat a nejen doktor i 7 se k němu přidá.Ikdyž souhlasím spíš s ním.Voják si sundá přilbu a výraz v jeho obličeji mnou otřese.Rozhodl se zemřít,vybral si smrt,zavrtím hlavu a pak jí odvátím protože tuším co se vlastně stane.No možná by se to nestalo kdyby ho doktor nepopíchl.Pak se ozve vystřel a zavřu oči a držím hlavu odvrácenou.A pak udělám další chybu,proti své vůli nebo kvůli nějakému masochistickému zájmu hlavu otočím a ... můj žaludek se opět vydá ná válečnou cestu.Naštěstí jsem se důkladně vyprázdnila už u Bota a tak ze mně vyteče jen trochu žaludečních šťáv.Tak si jen utřu ústa a vyslechnu poručíkův proslov. "Ehm,promiňte poručíku,ale tady nejsou všichni muži."pronesu poněkud nesmělým hlasem.Jistě to bylo důležité sdělení.Pak zaslechnu démony a tak se přidám k ostatními.Už mně ani nepadne ten slogan jako na začátku. Já nechci aby na mně cenili zuby,ale oni to jistě udělají. A pak se k nám přidá doktor,jistě poručík není zrovna nadšený a já ještě méně.A tak se všechen vztek přelije na něj. "Takže vy se vracíte jo?Víte kdo jste?Arnold Rimmer!Rozumíte?Rimmer!Rimmer!" Můj hlas se zesiluje a já začínám být mírně hysterická. No tak uklidni se Zoe.Teď není vhodná doba na to vyšilovat,navíc pochybuji že by doktor věděl o kom vlastně mluvím. Tak se jen nadechnu a a aniž bych ještě něco dalšího řekla tak se otočím a pokračuju dál za ostatními.Po chvíli zjistím odraz od jednoho okna.Při bližším pohledu zjistím že to není přirozený odraz slunce,ale někdo to dělá úmyslně.No rozhodnu se tuhle situaci zatím neřešit a nechat to na ostatních. |
| |
| Sektor 6 - stroskotanci [7, Zoe, Chris] Poručík to miesto v budove sledoval termovíziou. Chvíľu bolo ticho a až po tom rozhodol. “Ideme za ním, je to jeden z nás..“ Zauvážil tak hneď potom ako neznámi v budove zamával. Zavelil teda smerom do tej budovy. Prebiehate ulicov keď v tom sa ozve frfľanie doktora. “Môže to byť jeden z nás... neriskujte poručík! Ak by to bol korporačný vojak alebo niekto z výpravy dobehol by k nám! “ Poručík doktorovi ale nevenoval ani len krátky pohľad. Posunkovou rečou naznačil až sa Zoe s doktorom držia vzadu a vojaci pomaly hore schodami v strehu za osobou, na ktorú ste narazili. Po vkráčani do rozbitej miestnosti bytovej budovy môžete vidieť chlapíka v dajakých ufúľaných handrách s plynovou maskou na hlave a s kalachom v rukách. Vtedy celej jednotke zavibrovali vaše príručne PC, ktoré máte na ľavom predlaktí. “Meno a hodnosť!!“ Ozval sa poručík, ktorý ale stále na neznámeho mieril pulznou puškou. “Nechajte ho poručík!“ Skočil do reči Doktor. “Je to jeden z nás, ide o subjekt starší než vy! Neveril som, že niečo také niekedy nájdeme živé...“ |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Subjekt č. 56K220 Korporačný majetok, pri náleze ihneď odovzdajte v najbližšej základni. Toto sa stávalo keď ste sa dostali do blízkosti funkčných strojov, alebo očipovaných zvierat, či ľudí, ktorý boli pred apokalypsou zatiahnutý do korporačných vedeckých a priemyslových projektov. Vďaka nálezom takýchto "stratených" vecí sa korporácia rýchlejšie zbierala na nohy a lepšie sa jej darí obnovovať technológiu... |
| |
| Sektor 6 - Kontakt s neznámým Dlouhou dobu se nic neděje. Poručík přemýšlí co dělat dál a náš neznámý na druhé straně nejspíš taky. Až se nakonec poručík rozhodně že jdeme za ním a oznámí nám ještě že jde o jednoho z našich. Jak si tím může být tak jistý? Teď možná má pravdu ale jednou se mu to nemusí vyplatit. Vyrazím jako první a jdu vpředu. Podle poručíka jde prý o spojence ale i přesto mám raději pistole připravené k v plné pohotovosti. Dotyčný kterého v místnosti najdeme se zdá být celkem v pořádku. Jeho vzhled naznačuje že je v téhle pustině už asi dost dlouho ale přesto nepozoruji žádné známky vlivu mutace ani démonů. Současně s tím když vstoupím do místnosti zachytí počítač v mém obleku zprávu a ihned si jí promítnu na displej aniž bych spustil svůj zrak z toho muže. Další rozkazy? Zajímalo by mě co hodlají dělat. Poručík se mezi tím snaží navázat s neznámým kontakt ale doktor se do toho opět přimíchá. Já je nechám být a sám se do toho nezapojuji. Místo toho z okna zkontroluji jaká je situace venku na ulici. Musíme jít. Noc tu bude za chvilku. Prohlédnu si okolí a pro jistotu zkontroluji i tepelné skvrny. |
| |
| Sektor 6 Zdá se, že moje zrcátko zafungovalo. Skupinka se pomalu vydá do mého úkrytu. Nevim jestli mě to má těšit nebo ne. Odsunu se od okna a pomalu se postavim. Oprášim ze sebe vrstvu prachu, kterou jsem zachytil při plazení po zemi a koukám ke vstupu. Namířim kalachem na dveře a čekám až vstoupí první návštěvníci. Nic neříkám, jenom si je prohlížím. Plynovou masku na obličeji opravdu nemám, takže mi můžete vidět do obličeje. Vypadá docela přátelsky. Tak a teď se budeme seznamovat? Krátce na to začne jeden z mužů mluvit a klást mi otázky. "Nemám hodnost." Zamumlám směrem k tomu co ho oslovil poručík a pak se podívám na doktora. Ani trochu se mi nelíbí co řekl. Namířim na doktora a čekám co bude dál řikat. Nejradši bych ho hned odpravil a utekl pryč, já s nima nikam nepujdu... |
| |
| Neznámý v nepřátelském území Poručík se dívá termovizí na místo kde stojí ten neznámý a pak se rozhodne jít dovnitř.No nevím jak zjistil že to je jeden z nás,může to být kdokoliv,ale jen pokrčím rameny a vydám se za ostatními.Když přebíhám ulici znovu uslyším doktora.No zřejmě nepochopil koho jsem přdtím myslela,nebo to jen bral jako křik hysterické ženy.Poručík však na něj nereaguje a naznačí nám ať se držíme vzadu.No to mi ani naznačovat nemusí i tak bych zůstala vzadu.Teda ne že by to zde bylo bezpečnější,ale přesto zůstávám dole zatímco vojáci stoupají po schodech.Když vcházím do rozbité místnosti rozhlížím se kolem zatímco mi pod nohama něco zakřupe.Ovšem spíš by mě měl zajímat ten muž,ukázal že má zájem o kontakt,ale jak se zachová dál?Když vstoupím do místnosti můj počítač zavibuje a já se na něj podívám.To co se tam objeví mně docela pobaví,teda na chvíli vlastně na tom vůbec nic směšného není. Jistě odevzdáme pokud přežijeme. Zaženu tyto myšlenky a dál se věnuji tomu muži.Poručík položí obvyklou otázku a doktor se do toho opět vloží.Jeho slova mě zaujmou o jaký subjekt asi jde?Muž odpoví,ale pak zjistím že míří na mě.Hrkne ve mně když zjistím že nemíří na mně,ale na doktora.Asi se mu nelíbí to co doktor řekl. Dobře pokusím se to nějak urovnat. Usměju se na muže a pak řeknu: "A máte nějaké jmeno?Já jsem Zoe." |
| |
| Sektor 6 [7, Zoe, Chris] Po odpovedi neznámeho muža poručík skloní zbraň. Určite aj jemu sa zobrazila správa ako ostatným.“Do pekla, to som si myslel, že je to preživší od nás...“ Potom sa poobzeral po miestnosti a sám sa vydal preč pričom mávnutím ruky naznačil odchod aj ostatným. “Musíme ísť, už nám neostáva moc času...“ tesne pre opustením miestnosti sa ešte zastaví a oznámi neznámemu mužovi. “Mojou povinnosťou je vás upozorniť na extrémny výskyt beštií v tejto oblasti, ak ste si teda sám ešte nevšimli. Smerujeme do bunkrov prečkať noc ak chete môžeme vám poskytnúť útočisko...“ „Vám už načisto preskočilo!Vy hot u chcete nechať!? On pôjde s nami a to už vďaka vládnemu nadriadeniu, ktoré musíte rešpektovať!!“ Takto znela odpovedná reakcia poručíkovi od doktora. Samozrejme poručík sa nechcel zdržovať ale doktorovi akoby nevadilo hroziace nebezpečenstvo toho, že vás čoskoro môže niečo roztrhať na kusy. Sám sa ale otočil k neznámemu mužovi. “Chris, ty si jeden z nás. Musíš ísť s nami. Pre dobro teba a ostatných... Ja som poznal tvojho otca Chris. Alebo ťa mám volať 11?“ |
| |
| Sektor 6 - Pokračování v cestě Venku je prozatím klid a nezaznamenal jsem žádný pohyb. Přepnu zpátky na normální pohled a kvůli zhoršené viditelnosti ho ještě lehce vyladím.Neznámý muž se nezdá být moc v klidu. Zbraní míří na doktora a oznámí nám pouze že nemá žádnou vojenskou hodnost. Tak to jsme na tom podobně. Když poručík zjistí co je vlastně zač a že nejde o nikoho z naší skupiny tak se jeho postoj vůči němu změní a rozhodne se že musíme okamžitě odejít. Sdílím jeho potřebu dostat se s ostatními co nejdříve do úkrytu ale povaha mi už nějakou dobu dělá starosti. Poručík se dá pomalu na odchod a ještě krátce informuje muže o našem cíli. Bohužel doktor je opět jiného názoru než poručík. To se ještě ničemu nenaučil po tom co posledně způsobil? Můžete se ho pokusit přemluvit ale podle toho jak vám nedůvěřuje bych na to nespoléhal. Nechám muže ať se sám rozhodne co udělá a já jdu za poručíkem. Seběhnu schody až dolů, dole u vchodu do budovy zaujmu pozici a čekám na ostatní. |
| |
| Sektor 6 Malou chvíli jsem přemýšlel, že bych se s nima vydal na cestu. Všechno to zkazí ten, kterého oslovují doktor. Musí s tim mít něco společného, protože zná moje číslo. Zamračím se na něj a zvednu zbraň. Místnosti se naštěstí vyprázdnila, stojí tu jenom ta žena a doktor. "Nepujdu s vámi zpět, nikdy!" Zařvu na doktora a střídavě koukám po něm a té ženě. Její představování mi přišlo směšné a úplně mimo, ale jde teď stranou. "Nezajímá mě koho jste znal, jděte!" Je mi jedno jaké tu je nebezečí, dokázal jsem přežít už tolik let a umím se o sebe postarat, rozhodně lepší život než ten co by mě čekal, kdybych šel s nimi... |
| |
| Sektor 6 - Miestnosť Potom čo Chris namieri zbraňou tak doktor dvihne dlane do výšky hlavy. “Dobre.. dobre.. len kľud Chris. Ako chceš necháme ťa na pokoji.“ Potom presunie ruky do predu a niečo začne stláčať na osobnom počítači umiestnenom na ľavom predlaktí. “Už ideme...“ Vtedy chrisovi zatmie pohľad. Padá k zemi... “Poďte sem!!“ Kričí doktor “Potrebujem aby ho niekto odniesol!!!“ Keď poručík s vojakmi prichádza znovu do miestnosti môžu vidieť ležiaceho Chrisa v bezvedomí a nad ním čupí doktor, ktorý prechádza ponad jeho hruď s príručným počítačom na predlaktí. “No tak pohnite! Nemáme moc času musíme ísť do toho bunkru...“ Sektor 6 Bunker Po približne hodinovom presune cez rozbité budovy ste sa dostali na miesto korporačného bunkru, ktorý mal byť vaším núdzovým stanoviskom. Vchod do bunkru sa nachádzal v prvom podzemnom podlaží bývalého úradu miestneho okrsku v New Yorku. Teda jeden z vchodov. Práve tento ste použili keď poručík napísal vstupný kód a trojté pancierové dvere sa pred vami zvisle roztvorili. Doterajšie ticho znovu prerušil doktor príkazom pre dvoch vojakov, ktorý vliekli Chrisovo telo. “Nechajte ho tu! Sabotéra vnútri nepotrebujeme. A aspoň využijeme korporačný majetok vo svoj prospech...“ Poručík na to nič nepovedal. Chris má v sebe čip, ktorý ho označuje ako vedecký majetok korporácie a zástupcom vedeckej bunky je práve doktor. Dvaja vojaci, ktorý ťahali dosť ťažkého Chrisa len kývli plecami a pustili ho na zem. Potom vošli do bunkru a zavreli za sebou obrovské dvere. Bunker pozostával z dvoch častí. Prvá časť pri vchode bola dlhá chodba pozdĺž ktorej boli dvere do troch miestností. Skladu, Garáží, ktoré mali svoje vlastné dvere a centrálnej komunikačnej miestnosti. Druhá časť bola dolu o poschodie nižšie. Tam boli tri miestnosti s posteliami v ktorých sa mohlo vyspať až 60 ľudí. V každej miestnosti 20. Vyzeralo to tam trochu ako v korporačných kasárňach. Po vojdení dnu ste si už mohli vydýchnuť. Doktor ale hneď bežal do komunikačnej miestnosti, kde priviedol k životu zdroj energie pre väčšinu bunkru. Potom začal rozbiehať počítače, do ktorých zapojil aj ten svoj na predlaktí. “Ten pán, ktorého sme stretli je výnimočný. Vidíte tu obrazovku v pravo hore? Na nej uvidíme presne to isté čo uvidí on. Je to jeden z prvotných nadľudských projektov... nedokončený. Teda ak nám neutečie z okruhu jedného kilometru. Taktiež zapínam rádiové vysielanie, keby sa niekto z našich ocitol v blízkosti. Zistia, že tu sme... “ Vo dverách miestnosti počas toho stál poručík, ktorý potichu zareagoval. “Konečne ste začali byť užitočný, doktor...“ Potom sa otočil tvárou na ostatných. “Zložte sa, prečkáme tu noc... Nad ránom podľa situácie sa rozhodneme či budeme pokračovať v misií alebo sa vrátime na základňu...“ “A!...“ Vyhŕkol doktor... “Prišli sme tu práve v čas, už sa prebral!“ Neznáme miesto [Chris] Preberáš sa na zemi. Začínaš postupne cítiť celé telo. V hlave ti duní akoby ťa niekto ovalil zozadu po hlave no ranu nemáš žiadnu. Posledné čo si pamätáš je to ako ustupoval doktor s nejakou ženou. Vtedy nastala tma. Pred sebou vidíš odlesk obrovských železných dverí, vedľa ktorých je nejaká klávesnica s displayom. Keď sa viac pozrieš okolo seba zistíš, že si v nejakej porozbíjanej miestnosti, ktorá bola kedysi asi kancelária niekoho z mestských zastupiteľov. Hlavné čo je si všimneš okraj zapadajúceho slnka a pomaly miznúce svetlo... |
| |
| Sektor 6 - Bunkr Vchod jsem zajistil a čekám až přijdou ostatní. Místo toho ale zavolá doktor a poručík s vojáky se vrátí zpátky nahoru. Co se zase děje? Netuším co se nahoře stalo ale nejdu tam. Zůstanu raději dole a hlídám. Za chvíli se vrátí a dva vojáci sebou táhnou toho muže kterého jsme našli nahoře. Nezdá se že by byl při vědomí a že by se rozhodl jít s námi dobrovolně. Cesta do bunkru proběhla bez větších problémů a nakonec se nám podařilo dostat skrze pobořené domy až k bunkru. Uvnitř bunkru se to zdá být dobře vybaveno a zřejmě nám nehrozí žádné nebezpečí.Kde je ten muž? Nevšiml jsem si že by tu někde byl. Snad ho nenechali venku. Doktor po chvilce v bunkru nahodí energii a bunkr rázem ožije. Potom začne mluvit o tom muži. Ví o něm docela dost na to že ho ten druhý viděl dnes poprvé. Doktor je z celé té události dost nadšený. Ale já moc ne. Cosi uvnitř s tím vším nesouhlasí. K doktorově štěstí se ale nic další neděje. Nehodlám tam trávit moc času proto jdu pryč. Vyslechnu si rozkazy poručíka ale místo odpočinku zamířím ke vstupu do bunkru. Ať je ten chlápek cokoliv tak ho tam nemůžu nechat. Alespoň ne samotného. Pak se rozhodnu otevřít dveře, vyjít ven a zase za sebou zavřít aby se náhodou dovnitř nedostal žádný démon. |
| |
| Tak snad konečně odpočinek Poručík moc nadšený není a tak zavelí k odchodu a předtím Chrise varuje před démony zde.Dobře pokud nechce jít nutit ho nebudu.Aspoň já ne,když opět uslyším křik doktora tak se na něj podívám způsobem jste pompézní,arogantní a nadutý kretén,ale neřeknu nic.Teď není čas se hádat musíme pryč než se setmí. Nechci aby na mně cenily zuby,celé to tvrzení je pěkně uhozené. Nasleduju 7 ze schodů a čekám až se uráčí objevit i doktor. Jistě přesvědčuje toho muže,no kdyby o něm přestal uvažovat jako o majetku nebo exempláří tak by mu to jistě šlo lépe.Buď se to povede nebo ho ten maník postřelí. Přistihnu si že si přeju aby to bylo to druhé a za tu myšlenku se pokárám.Pak však zaslechnu doktorův křik.Nejdřív si myslím že k tomu skutečně došlo,ale pak uslyším co říká.No já se tam rozhodně nepohrnu a tak zůstanu dole se 7.Když vidím jak přináší Chrise tak se vydám za ostatními a doufám že cesta k bunkru proběhne bez potíží.Mé přání se splní,sleduju jak na doktorův příkaz dva muži pustí Chrise mna zem a na chvíli je mi ho docela líto.Vevnitř když bunkr ožije ráda poručíka poslechnu.Doktorův objev je možná zajímavý,ale já jsem na něj příliš unavená.Odejdu teda do jedné z místností odložím brašnu i pušku,svléknu se a svalím na postel. Tak tohle byl teda den. |
| |
| soukromá zpráva od Achiron Chiros pro Ihned, jak moje kopí najde cíl, započnu v analýze objektu. Respektive pracuje ona naprogramovaná část mozku. Ona ostatně pracuje vždy, když je překročena racionální hranice. A vy byste vážně čekali, že tvor jako Achiron uvažuje Racionálně? Vidím jasně, že mé budoucí oběti se nacházejí v druhém poschodí. Tyče mají tedy docela dobré umístění. Odskoky od jedné k druhé budou rychlé a svižné. Co je ovšem problém, tak to je jejich zabarikádování a oheň. To je můj nepřítel! Oknem opravdu nemůžu jít. I když i to by skýtalo jisté výhody. Kdyby se třeba někdo neopatrně vyklonil? Prozatím se přesunu někam trochu výše. Stále se držím ve stínu. Sleduji druhou část bytovky, odkud vedou dveře do velké místnosti. A zejména to, jestli druhá část neobsahuje nějaké pasti či jak je hlídána. Pak si povšimnu jakýchsi oblých vajec. „Když to drží v ruce místo zbraní, bude to něco, co mi může ublížit. Musím vědět co to dělá!“ Prolétne mi hlavou a dál se držím ve stínu. Vše musí být naplánováno brilantně. Zatím tedy jen pozoruji, co Piggiové dělají a dávám pozor na každičký jejich pohyb. Neujde mi jejich počet. Prozatím si ale dávám pozor. Případně se porozhlédnu po okolí po nějakém prostředku, jež bych mohl použít jako kopí k další tiché smrti či na uhašení ohně, což by mi pomohlo nejvíce. Nesnáším světlo! |
| |
| Sektor 6 - před bunkrem V administrativní budově už toho bohužel nestihnu moc udělat. Měl jsem je odstřelit okamžitě a bez debat. Zbraň mi vypadne z ruky a pohled se zamlží. Nakonec spadnu na zem... Čekal jsem, že se proberu v pokoji, kde jsem předtím žil a údajně i vyrůstal. Čekal jsem cokoliv jiného než to, že se proberu venku. Všechny věci mám u sebe. Pomalu se postavím na nohy a podívám se kolem sebe. Chystal jsem se otočit a jít pryč, když v tom se otevřely dveře bunkru a vyšel jeden z těch co doprovázel doktora. Zase zasebou zavřel a postavil se kousek od vstupu. Namířím na něj svojí zbraň a chvíli čekám. "Co jste mi udělali a proč jsem tady!" Vyštěknu na něj a jsem připravený střílet. V duchu si vyčítám, že jsem je k sobě přivolal, měl jsem je nechat jít a nechat zabít nějakým démonem... |
| |
| Sektor 6 - Před bunkrem Když vyjdu ven je už ten muž zase zpátky při smyslech. Ihned jak se vzpamatuje a zpozoruje mě se chopí své zbraně a ihned jí namíří na mě. V tu chvíli se zastavím a podívám se na něj. Ruce mám svěšené podél těla akorát na dosah nožů. Vzdálenost mezi námi není velká takže pokud zaútočí tak bych se k němu měl dostat rychle. "Ani na jednu z otázek nedokáži odpovědět." Odpovím muži a podívám se směrem kterým jsme sem dolů k bunkru přišli. Trochu se projdu ale nevzdaluji se více než šest metrů. Místa tu moc není a z většiny je to tu uzavřeno. Krátce si vstup prohlédnu všemi pohledy které maska nabízí a pak se vrátím zpátky ke vchodu do bunkru. Muž zde pořád je a stále na mě míří svou zbraní. Pokouším si nevšímat toho že na mě míří hlaveň kalašnikovu ale i přes to cítím nepříjemné mražení v zádech které mě nutí držet ruce blízko zbraní. Prozatím je klid. Sednu si proto na zem a opřu se o zeď. |
| |
| Sektor 6 – Bunker “Dajte si aj vy pohov doktor. Tu v bunkri sme v bezpečí na zajtra potrebujeme byť čulý všetci.“ Prehovoril poručík, ktorý ostal spolu s doktorom posledný osadníci bunkru, ktorý ostali hore. “Zajtra musíme zdolať dlhú cestu späť do základne. A pamätajte, že z nej sme vychádzali na strojoch a vracať sa budeme peši...“ Dodal, pričom pomaly začal kráčať preč z miestnosti. “Beriem vaše slová na vedomie poručík... a inak...“ Poručík sa zastavil a zahľadel na doktora, ktorý očividne ešte chcel niečo dodať. “Je mi skutočne ľúto toho vojaka, ktorého ste kvôli mne popravil. Len som vám chcel povedať, že už nebudem robiť problémy.“ Poručík vo dverách len zaťal zuby, no odpovedal, tichým hlasom. Slová zo seba skutočne vytlačil nasilu. “To mi dobrého chlapa z jednotky nevráti...“ Na to doktor len podvihol obočie a otočil tvár späť k monitoru. “Čo to kurva!?“ Tento výkrik donútil poručíka vrátiť sa spät do miestnosti. A nielen to ale aj to čo videl na obrazovke. “Ten váš chlap má byť vo vnútri!? Čo do piče robí vonku!? Idiot ! Tí vaši chlapi musia posrať všetko čo sa dá!!!“ Na doktorove rozrušené slová poručík neodpovedal. Namiesto toho sa začal načahovať po helme v ktorej je komunikátor. To keď videl doktor musel sa ozvať. “Nebojte sa! Bude vás počuť, vysielam z bunkru na viacerých frekvenciách nielen núdzové...“ Sektor 6 – pred bunkromr [7, 11] Stáli ste v miestnosti, ktorá bola kedysi nejaká stará kancelária kohosi. Napucnutý rozpadnutý nábytok sa rozvaľoval okolo spolu s ostatnými doničenými kancelárskymi potrebami a nejakými knížkami. Je tu tma ako v rohu, no zo schodiska začujete ozveny Chrisovho vyšteknutia. Tak isto po chvíli ozveny kriku beštií. No zatiaľ po vás nikto neskočil. V chodbe ani na schodisku nič nerachotí a ozveny tak ako sa ozývali tak sa aj stratili v tme kancelárie v ktorej ste sa nachádzali. Po chvíli bolo už len desivé trápne ticho. No nie na dlho. Vtedy sa ozve hlas poručíka v komunikátore 7. Jeho slová počuje len on. “7! Čo to tam kurva stváraš!? Riskuješ život nielen seba ale nás všetkých a to kvôli androidovi!? Slúži ako...“ Chrsssss chrzszzuussss.... „Je tam niekto!? Tu Bravo, Opakujem Tu B...“ ..... chrzzzzzz fkpppptpppfffff.... „... sonda vyjebaná sonda! Je to ....“ ......Chrrrrrzzzzzzzzzz..... „Ja nie som Sonda tu Bravo! Potrebujem podporu ihneď! Blížim sa k bun...“ ... zzzzzzzchhhr prfchhrrrr....... „Ten chlap nie je človek je to robot! Kurva čo!? Aký Bravo!?“ |
| |
| Sektor 6 - před bunkrem Oba jsme zatím v bezpečí ale už slyším jak k nám z venku doléhají skřeky démonů a všech bestií které se tam potulují.Vůbec o nás neví což ale nemění nic na tom že se to může každou chvíli změnit. Po chvilce se ozve můj komunikátor v masce. Volá mě poručík a podle jeho tonu hlasu je dost naštvaný. Vzhledem k situaci to není nic co se by se nedalo předvídat. Ihned mi začne nadávat kvůli tomu že jsem odešel z bunkru ven a že riskuji život ostatních kteří zůstali uvnitř. Dveře jsou z těžkého kovu, silné několik palců a zdi bunkru jsou ze silného betonu zesíleného ocelí. Bunkr by měl nějaký čas vydržet takže jediný koho tu ohrožuji jsem jen já sám. Zrovna ve chvíli kdy mluví poručík o muži který je podle všeho android začnou být potíže se spojením. Signál je špatný a nerozumím dobře všemu co mi říká. Kromě toho zachytím ještě někoho jiného. Oba signály se mi míchají dohromady takže moc moudrý z toho nejsem. Něco se mi ale přeci jen podaří odhadnout.Bravo. To označení je mi povědomé. Rychle začnu v hlavě hledat nějakou spojitost s tímto jménem a nakonec ho najdu. Bravo. Průzkumník od kterého korporace zachytila zprávu o podivné činnosti v této oblasti. Zdá se že je naživu. Není moc času na dlouhé rozhodování proto vykročím směrem ze schodišti které vede ven. Pak se pokusím zavolat vysílačkou Brava. Bohužel nevím jak je na tom se spojením on. Takže pravděpodobně může mít stejné problémy jako já. přesto to ale zkusím."Bravo tady sedmička. Slyším vás. Pokračujte k bunkru jdu vám naproti."Poručíkovi nic nehlásím protože určitě mou zprávu určitě také slyšel. Co dělá ten muž mě moc nezajímá. Jít se mnou ho nenutím a pravděpodobně se zanedlouho vrátím. Při cestě ven na krátkou chvilku zpomalím abych se soustředil na svou chůzi a potom svižně vyrazím ven. Pohled si raději přepnu na zobrazování tepla abych snadněji identifikoval cíle a Brava. Obě ruce dám na nože a pevně sevřu jejich rukojeti. Nemůžu se moc vzdalovat od budovy.Musím ho najít rychle než najdou oni nás. |
| |
| Sektor 6 - před bunkrem Chvíli tam stojím s kalachem v ruce než ho dám pomalu dolů. Ten někdo nevypadá, že by mi chtěl ublížit. Jistý si tím být nemůžu, nadruhou stranu by se už něco stalo. Nejsem si moc jistý jestli mi nelže. Ty otázky jsou dost jednoduché a on je jedním z nich. Ok, nejlepší bude vypadnout co nejdál. Zvuky démonů z venku nejsou moc lákavé, ale bohužel tam musím. Chvíli koukám na postavu co dál hodlá dělat. Po krátké době začne s někým komunikovat. Nezdá se, že by to bylo z bunkru, respektive že by mě měl odstranit. Netrvá dlouho a proběhne kolem mě ven. Na malou chvíli pozvednu zbraň. Lekl jsem se jeho rychlých pohybů, zbytečně. Otočím se za mizející postavou někde tam venku. Tak jo, už mi nic nebrání v tom vypadnout. Seberu se a rychlým krokem se vydám do horních pater budovy. Jsem sice pořád blízko a v dosahu signálu, nejsem však blázem, abych chodil ven a pokusil se přežít. Budu muset počkat na denní světlo. Víc by mě zajímalo jestli se přes tlustý beton v bunkru dostane signál ven. Možná bych se jim mohl nabourat do sítě a zjistit trochu víc... |
| |
| Sektor 6 pred bunkrom [7] Signál je vcelku na hovno, počuješ stále chrčanie a miešanie slov poručíka. Keď ale vybehneš hore schodami na prvé podlažie signál sa zlepší. Zopakuješ svoje slová, na ktoré bravo už zareaguje. “Bože konečne. Práve bežím okolo jednej z budov na druhom konci ulice východne od bunkru. “ Vo vysielačke si začul tlmene výstrely zbrane s veľkým kalibrom. Tak isto môžeš počuť ozvenu tohto zvuku, ktorá vychádza z východnej ulice. Cez rozdrapené dvere vidíš pár bežcov a asi dvoch bladerov, ktorý sa rozbehli skokom zo strechy vašej budovy smerom do tej ulice. Nebudú určite jediný, ktorých na seba Bravo nalákal. Ak bežal celú cestu týmto spôsobom určite za sebou bude mať za zadkom viac než dve desiatky týchto hajzlov, ak nie viac. Má to ale jednu výhodu čím viac ich je tým väčšia šanca je, že sa začnú žrať medzi sebou. Vtedy sa ale znovu ozval zadychčaný bravo. “Ale kurva rýchlo potrebujem tú pomoc! Kvôli tým vyjebaným piggiom som celý od krvi a ešte nesiem kus andorida!“ A to je práve dôvod, ktorý by rozhodol o jeho smrti. Ak je zranený alebo ak smrdí od krvi, hlavne ľudskej stáva sa terčom on a každá beštia pôjde iba po ňom bez toho aby si všímala veci okolo seba. Ak teda nebúde po blízku niečo čo by krvou smrdelo viac... Ako si môžeš všímať tak poručík už stíchol a vo vysielačke sa neozýva vôbec. Sektor 6 v budove bunkru [11] Túto istú vec zistí aj Chris. Ak všetky beštie z okolia bežia práve jedným smerom znamená to, že našli krvavú obeť, alebo ľahký cieľ, o ktorý sa pobujú. Čo mu dáva šancu na útek alebo šancu na prehľadanie budovy. Beží na vyššie a vyššie poschodia. Budova sa javí celkom prázdna, občas sa v nej objaví nejaký Runner, ktorý sem vbehne z inejč asti budovy alebo skočí zo strechy, no tieto beštie sú moc zaujaté pachom krvi, než aby si všímali Chrisa. Preto ak sa nejakému z nich nepostaví rovno do cesty dá sa pred nimi schovať bez toho aby si ho všimli. Chris pritom začne objavovať sieť hrubých kabelov a železa, ktoré vedú na strechu, a ktoré budú zrejme smerovať k anténe z ktorej vysielajú svoje správy. Zatiaľ Chris ale nenašiel nič, cez čo by sa teoreticky dalo nabúrať do siete. |
| |
| Sektor 6 - Venku (Cesta k Bravu) Jakmile se mi podaří dostat se opět na úroveň země tak se signál značně vylepší a já Brava slyším už o poznání lépe. Ulicemi se rozléhá ozvěna od výstřelů a ukazují tak kde je pronásledovaný. Venku spatřím několik bestií které zaslechly střelbu a vydali se bravu vstříc. Na nic nečekám a rozběhnu se jeho směrem. Vyvinu nejvyšší rychlost kterou dokážu a zkontroluji cirkulaci D-2ky. Vnější senzory hlásí přítomnost démonů ale většinu z nich vidím. Za běhu vytáhnu pistole a pokračuji k pozici kde by měl být Bravo. Démonům se snažím vyhýbat ale ty co se mi postaví do cesty zastřelím nebo alespoň zmrzačím aby mi na zpáteční cestě nemohli dělat problémy.Je jich tu hodně. Pokud ale budou fungovat jejich primitivní zvířecí pudy tak by to mohlo jít snáze. Za chvilku se ozve Bravo znovu. Tentokrát mě popohání abych si pospíšil což značí že už má na mále. Rychlost udržuji stále stejnou a nezastavuji."Už jsem na cestě vydržte. Zatím se zbavte všeho nepotřebného kromě zbraní a munice." Poradím Bravu. Cesta tam bude rychlá ale zpátky bude trvat déle. Budeme muset zpomalit protože se mnou Bravo neudrží krok. Navíc pokud je zraněný tak budou další problémy. |
| |
| Sektor 6 – východná ulica pred bunkrom [7] Vonku je tma ako v prdeli. Bez masky by si veru nevidel nič. Ako vybehneš von z budovy bežci si ťa všimnú a skáču aj po tebe. Pár výstrelov zabezpečí zranenie a znehybnenie troch z nich, na ktorých sa vrhnú bladeri. Tí radšej raneného. Bežíš ulicou, a aj napriek tebou vytvorenej šarvátke sú dvaja bežci priamo za tvojím zadkom. Oblek ti hlási prítomnosť ďalších troch v budovách po bokoch. Jeden vo vnútri ďalší dvaja na strechách. Budovy sú vysoké asi tri poschodia. Na konci ulice pri tom ako hovoríš do vysielačky môžeš vidieť brava, za ktorým sa ženie ešte väčší húf beštií, než je v tvojej blízkosti. Ten strieľa skôr po ich nohách ako hlavách. Je vidieť, že má rovnakú taktiku ako ty, no bohužiaľ on už je očividným cieľom. Je vidieť, že beštie pri bravovi sa už nevrhajú navzájom na seba tak ako tých pár za tebou. K Bravovi sa nakoniec priblížia na takú vzdialenosť, že strieľať je zbitočné, ten z pleca zhodí v tú chvíľu nejaké železný kus, ktorý vyzerá ako torso humanoidného robota. A práve toto torso hodí do huby jednému z bežcov. Je ich ale moc a on sám vie, že týmto spôsobom by neušiel, naraz vidíš ako sa ztrhne a skočí do vnútra budov, ktoré sú na tvojej ľavej strane. Toto miesto sa nachádza práve 100 metrov od tvojej pozície. |
| |
| Sektor 6 – Východní ulice před bunkrem Dotírající bestie několika ranami zlikviduji a o jejich raněné se postarají jiní které nechám prozatím být. Cesta je volná tak utíkám dál a nezdržuji se s každým démonem který je nablízku. I přes veškeré snahy zadržet nebo alespoň zadržet běžce mi jich je pár v patách a další ještě přibývají. Senzory jich teď v mé blízkosti hlásí docela dost ale nejnebezpečnější je pětice běžců. Jeden na každé straně, dva za mnou a ten poslední čeká na příležitost k útoku. Dokud nezastavím tak mě nedostanou. Stále za běhu se ohlédnu, namířím za sebe zbraň a párkrát po nich vystřelím. Běžce na domech nechám zatím na pokoji ale pozorně je hlídám senzory. Bravo je už na dohled a i ode mě vidím že má velké problémy s houfem který je mu v patách. Potom zmizí uvnitř jedné budovy a já tak nevím co se s ním děje. Tak dostat se k němu zvládnu ale dostat se pak odtamtud zpátky bude horší. K bravu je to už jenom kousek tak co nejrychleji doběhnu k domu ve kterém zmizel. Při běhu se držím uprostřed ulice abych byl co nejdál od budov a měl kolem sebe dost prostoru. |
| |
| Sektor 6 – východná ulica od bunkru [7] Bežíš stredom ulice. Za chrbtom dvaja bežci, ktorý pridali a senzory hlásia, že sú rýchlejší než ty. Dobiehajú ťa. Na ľavej strane vtedy z okna vyletí tretí, ktorý dopadne len necelých 5 metrov od teba, presnejšie na ôsmej hodine. Takto nabudený a rozbehnutý bežec by dokázal pod dvoch skokoch strhnúť tvoje telo k zemi, no vďaka zapnutej rýchlosti to bude viac než dva skoky. Toto sa udialo 50 metrov od miesta, kde bravo vbehol do budovy. Samozrejme môžeš vidieť dav beštií, ktorý sa snaží predrať úzkymi dverami do tej budovy. Tvoje senzory vtedy zachytia ďalšie objekty, no označí ich ako priateľské. Sú 4. Jeden je Bravo, ktorý je v budove, ak by si dobehol ešte nejakých 10 až 15 metrov bol by na rovnakej úrovni ako ty. Ďalšie tri objekty sú plukovník s dvoma vojakmi, ktorý stoja na konci ulice. “7 ! Ihneď si nájdite krytie!“ Spoza tvojho chrbta začuješ výstrely, tie ale smerujú na strechy budov, hneď ako opustíš priestor ulice môžeš počítať s tým, že palebná salva zahĺti beštie na nej. |
| |
| Sektor 6 – Východní ulice před bunkrem Moje obavy se potvrdily a zanedlouho dojde k útoku. Zatím co jsou mi náhončí v patách a dva další hlídají ze střech boky tak ten zbývající na mě zaútočí. Běžec dopadne kousek ode mě. Tahle smečka mi pomalu začíná vadit. Dřív nebo později mě dostanou pokud je nezlikviduji. Pokud se s nimi ale zdržím tak zabijí brava. K místu kde bravo zmizel stále ještě zbývá několik desítek metrů. Démoni se zatím pomalu tlačí k němu dovnitř ale moc rychle jim to nejde. S každým krokem se přibližuji blíž a blíž. Když jsem skoro na místě tak se na senzorech objeví někdo další. Lidi? To vypadá na posily. Ve vysílačce pak zaslechnu upozornění. Moc se nad tím nerozmýšlím a udělám co mi říkají. Rychle prohlédnu své okolí a doběhnu a skryji se za nejbližší hromadou sutin. Moc dlouho tam ale nezůstávám. Chvilku tam počkám abych zhodnotil situaci a potom hned přeběhnu do nejbližší budovy Potom začne palba naplno. Stihl jsem to jen tak tak. Střelba čistí ulici a demoluje vršky střech. Pistole vyměním za nože a po krátké pauze se vydám bravovi na pomoc. Dokud to jde tak procházím dírami ve zdech a přes zřícené zdi. Po cestě likviduji démony kteří mě přepadnou a ty kteří se mi dostanou do cesty. Neztrácím čas s řezáním končetin a mrzačením. Zásahy cílím přesně do míst v oblastech krku a hlavy. |
| |
| Sektor 6 – budovy východne od bunkru Hneď ako vbehneš do pásu blokových budov začuješ streľbu na ulici. Sám potom utekáš smerom k Bravovi cez otvory v stene. Väčšina z nich je vytvorená deštrukciou, ktoré si vyškrabali samé beštie. Iné sa ešte ako tak tvarom podobajú výrezom dverí, na čo kedysi slúžili. Počas behu v budovách sa ti podarí stretnuť a odpraviť len jedného bladera. Senzory ale zaznamenali ďalších dvoch runnerov, ktorý sa objavili o niekoľko poschodí nad vami. Vtedy pred tebou vyskočí z jednej diery bravo. Zbadáš ho len letmým pohľadom. Na hlave doškrabaná motorkárska helma s otvoreným krytom. V rukách dve ľahké zbrane s rozšírenou rážou. Na chrbte zavesený meč, tak isto cez plecia prehodený menší vak a pásy nábojov. Tak isto pár káps na opasku, ktoré vytŕčajú spopod motorkárskej koženej bundy a nohavíc. “Bež bež béééééééž!!!“ Zakričí hneď potom ako prebehne okolo teba. Spolu s tebou pár krát vystrelí dozadu smerom do nôh beštií aby ostatným prekážali. Sami pritom utekáte budovou naspäť smerom k poručíkovi, ktorý riedi ulicu. Po chvíli počujete ako streľba na ulici utícha. “Ulica čistá!“ Ozve sa vo vysielačke hlas poručíka “Bežte k nám, naše senzory vás zamerali! Kryjeme východ z budovy.“ Beh zrýchľuje tlkot vášho srdca a dych. Neviete čím to je ale akoby ste dych tých bytostí cítili priamo na svojich lopatkách, aj keď ste vedeli, že sú minimálne o jednu miestnosť za vami. Tvoje senzory zachytia to, že dvaja bežci bežia priamo nad vami asi o dve poschodia vyššie tým istým smerom. Akoby vedeli kde presne ste. Ako vybehneš s Bravom von tak oni skáču von oknom. Streľba na nich je ako streľba na disky a k zemi padajú ranený, pričom za pomoci gravitácie zarývajú čeľuste a zuby d pozostatkov asfaltu, ktorý pokrýval kedysi tieto ulice. “Krycia paľba! Bežte do bunkru!!“ Skríkne poručík. Veru ani netrebalo tohto rozkazu, všetci vedeli čo máte robiť. Ústup sa vám podarí a s asi tuctom beštií za chrbtom vbehnete do bunkru. Za vami sa zaklapnú pancierové mohutné dvere a vy už len počujete tlmené škrípanie škrabotu a besnenie tých von. “Kurva to bolo tesné....“ S naberaným nádychom prehlási jeden z vojakov. Napokon si všetci vydýchnu a zbadajú doktora, ktorý s mierne vystrašeným pohľadom stojí na chodbe s vami. “Mám pre Vás dve správy.... Jednu dobrú a druhú zlú... Teda. Jednu relatívne dobrú a druhú skurvene zlú....“ |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Pre piggiov pred tebou sa ich noc stala poslednou. Och vnútornosťami si vymaľoval miestnosť uprostred ktorej založili oheň a ten samotný si uhasil orgánmi ich vodcu. Pach krvi všade okolo ťa na chvíľu uspokojil a vtedy si si všimol maličký detail. A jednu vec, ktorú si ešte nevidel. Tým detailom boli misky farieb, ktoré si pripravovali Piggiovia. Títo piggiovia boli od tyraela a druh farieb a ich zápach značil, že jeden z nich pripravoval obrad boja. Poznal si to preto, že všetci ho máte podobný. Pomaľujú si tváre farbami a vyrazia do boja. Konkrétne táto zmes bola vylučovaná nimi sami a ak by si ňou potreli tvár znamenalo by to, že bežia za Tyraela do boja vyhrať alebo zomrieť. Tradícia je už taká, že túto farmu si z tváre môže bojovník zmyť len krvou nepriateľa. Tyraelovci tiahnu do boja, po menších skupinkách, niečo sa chystá, ale zároveň vieš, že o budovu vedľa je niekde krvavá stopa tvojej súkmeňkyne svetlonošky. Druhá vec v miestnosti bola podivná. Vyzeralo to ako nejaké zelenkavé vajcia veľké ako hlava Piggiov. Smrdeli tak dajako divne, podobne ako tá látka, ktorá rozožierala pevné brnenia magických ľudí. |
| |
| Sektor 6 - V bunkru V budovách je oproti ulicím docela klid. Uvnitř jsem zatím potkal jenom jednoho co mi chtěl bránit v cestě a už není mezi živými. Jinak jsem byl klid a ticho. To ale netrvá moc dlouho. Zaslechnu že se někdo blíží mým směrem a chvilku poté mi senzory řeknou to samé. Náhle se přede mnu objeví bravo. V jednu chvíli jsem už byl připraven vystřelit rukou kupředu a zabít ho. Naštěstí jsem ho ale včas rozeznal od démona a neudělal jsem to. Bravo utíká a křičí abych udělal to samé. Pořád je má za sebou. Nečekám až mě doběhnou a rozběhnu se za bravem. Cestou zpátky kterou jsem sem přišel utíkám a za sebou slyším démony které máme v patách. Nezdržuji se ohlížením jen utíkám dál. Ve vysílačce se pak ozve poručík. "Rozumím." Odpovím krátce a nic dalšího neříkám. Venku už na nás čeká poručík s vojáky a zasype bestie za námi sprškou kulek. Bravo utíká dál k bunkru a za chvíli se začne stahovat i zbytek vojáků. Jsem vojákům v patách a dávám pozor aby se některý z našich pronásledovatelů nedostal moc blízko ostatních. Do bunkru se nám podaří dostat včas a jak se zdá tak jsme všichni. Unavený odpočívám nedaleko vchodu a pomalu se začínám uklidňovat. Srdce chvilku ještě kvůli bojovému vypětí bije jako při sprintu ale za chvilku už začíná bít klidněji až se nakonec uklidní úplně. Ke vchodu za námi se dostavil ještě doktor který pro nás má nějaké zprávy. Podle jeho slov nejde o nic dobrého a možností co se mohlo stát je až moc na to abych hádal. Budu si muset doplnit munici. Už nemám skoro žádnou munici. Tiše pozoruji ostatní a nic neříkám. Počkám si na to co chce doktor říct ale jestli mu to trvá moc dlouho tak automaticky zamířím do zbrojnice. |
| |
| Bunker Doktor sa zhlboka nadýchol potom čo na neho padli pohľady vás všetkých. “Ta dobrá je, že som nadviazal spojenie so základňou a to nie náhodou. Niekoho som našiel v bunkru, ktorý je medzi nami a základňou mierne severnejšie, tí ľudia, ktorý boli tam nás prepojili ďalej. Bol to Kapitán a pár jeho chlapov, žijú. A tak isto Korporácia vie ako na tom sme ale...“ Pri ale sana chvíľu odmlčal a nabral dych. “Dozvedeli sa nové správy o Piggioch. Ten vzduch, ktorý dráždi divé beštie a tá pasca do ktorej sme vbehli. Nebola to náhoda. Podľa informátorov začali Piggiovia od Tyraela tiahnuť do boja. Mieria na západ smerom k Fénixovemu mestu. To do čoho sme vliezli bola pasca ale prichystaná pre inách démonov, nie pre nás.... ... Keď sa toto dozvedela rada rozhodla povolať všetkých mužov a projekty do boja. Zajtra vyráža ďalšia výprava, ktorá ma zaistiť časť piateho sektoru a rozmiestniť výbušniny po meste. Hlavným cieľom su najvyvinutejší démoni, ktorý vedia tieto mestá. Domnievajú sa, že ak zabijú ich tak sa ich spoločenstvá rozbijú a my budeme môcť dobiť znovu povrch naspäť.... ... Hneď zajtra sa máme pridať k novému konvoji.“ |
| |
| Sektor 6 - V bunkru Zprávy která nám doktor přináší se týkají naší současné situace. Vysvětlí jak došlo k tomu že jsme ztratily konvoj a proč se to vlastně stalo. Ačkoliv to zní všechno docela zajímavě tak některé věci nechápu. Většina démonů nepatří sice k těm nejchytřejším ale když už si dali tu práci s přípravou té pasti tak je docela zvláštní že dovolili aby to dopadlo takto. Lidé se od démonů dost liší a k tomu všemu ještě ta absence pokročilé techniky. Hned potom nám objasní plán který korporace připravila. Rozhodli se situaci využít a zajistit kousek sousedního sektoru a podminovat město. Také budeme likvidovat vyšší démony. Zajištění, bomby a likvidace. Je toho docela hodně. Jediné co se mi na tom nelíbí je ten konvoj. Tohle není práce pro tak velkou skupinu. Když si vyslechnu všechny informace k zítřejšímu úkolu tak odejdu. Nic víc vědět nepotřebuji a musím se ještě připravit. proto jak jsem plánoval zamířím do zbrojnice. Zde se moc dlouho nezdržuji. Jediné co potřebuji je munice do pistolí. Když mám vše co potřebuji tak si najdu klidné místo kde si překontroluji výbavu a odpočinu si. |
| |
| Sektor 6, Bunker [7, Zoe] Noc skončila vcelku úspešne. Nielen, že ste včas dorazili do bunkru a tak sa vyhli priamému kontaktu s hromadou beštií ale aj vďaka menšej náhode a neuposlúchnutia rozkazu 7 sa vám podarilo zachrániť Brava. V ten večer vám ale doktor zdelí správu o tom, že sa chystá bitka medzi dvoma archdémonickými mestami a že korporácia sa do nej hodlá zapojiť. Vidí to ako šancu dobyť naspäť povrch. V tú noc ste sa už všetci rozhodli odpočinúť si. Aj napriek tomu, že bravo oznámil jednu vec, ktorá trhla žilou práve doktorovi. Bravo bol na mieste kde vás piggiovia prepadli a zobral odtiaľ kus robota, v ktorom boli všetky potrebné vzorky z toho miesta. Tento kus robota ale použil na sebeobranu pri úteku. Dohodli sa ale tak, že sa poň zastaví až ráno, keď vyjde slnko. Ráno sa v bunkri vyskytuje tichá atmosféra. V duchu všetci zúčastnený myslia na to ako poručík zastrelil svojho vojaka len preto, že chcel ísť s doktorom a doktor je ticho pretože nemá slov k tomu, že musí ísť na bojisko astres z toho sa snaží odohnať skúmaním vzoriek z robota, ktorého kus dovliekol bravo. Všetci sledujete čas, už o 20 minút máte vyraziť z bunkru a pripojiť sa k kapitánovi a korporačným vojskám. Tak isto sa vám z dosahu signálu stratil onen robot, ktorého ste stretli po ceste a ktorého všera doktor vyhodil pred bunker. Na zázname bolo vidieť ako chvíľu skúma robot vašu anténu v budovách a potom niekam ušiel. Nevedno kam. Toto ticho medzi vami pri jedle a pití preruší Bravo. “Včera sa mi stalo niečo neočakávané. Ako som tú noc musel prežiť vonku stretol som jednu ženu. Najprv som si myslel, že to je rebelka, ktorá išla za mnou od tých ľudí, ktorých som našiel. Ale nakoniec som sa dozvedel, že žije v jednom z tých démonických miest. Ona sama bola tak trochu divná dokázala hovoriť krkom tak ako Piggiovia ale dokázala hovoriť aj anglicky....“ Doktorovi vtedy jedna zo vzoriek v plastovej skúmacej krabičke spadne na zem. Sám ohromením len vyhŕkne. “ČO!?“ A potom hneď pokračuje pričom doslova pribehne k Bravovi.“To by mohla byť revolučná zmena! Tvor, ktorý dokáže komunikovať z jednou aj s druhou rasou! To by nám prinieslo toľko možností ako ich pochopiť a dostať sa na povrch! Kde je!?“ Bravo sa na chvíľu odmlčal a na krátku dobu pozrel na plukovníka. “Narazili sme na skupinu tyraelových piggiov. Zrejme tá skupina, ktorá prepadla aj vás. Oni ju zabili...“ |
| |
| Sektor 6 - Další den Když jsem měl veškeré vybavení připravené a zkontrolované rozhodl jsem se pro spánek abych nabral sílu na následující den. Uklidil jsem se trochu stranou od ostatních abych měl pro sebe trochu klidu. Zanedlouho jsem usnul. Oblek ani masku jsem si nesundával a nechal jsem běžet bezpečnostní programy pro případ že by se ke mě rozhodl připlížit. Je jedno jestli by šlo o démony nebo někoho z našich. Každopádně jsem chtěl být připravený a v bezpečí. Ráno jsem vstal brzy abych se mohl v klidu najíst bez jakýchkoliv otázek ostatních. Když jsem skončil s jídlem umístil jsem masku zpátky na její místo a před odchodem jsem ještě jednou zkontroloval vybavení. Vyrazili jsme časně. Cesta ubíhala pomalu a k tomu všemu jsme měli ještě naplánovanou zastávku u robota kterého měl sebou včera Bravo a který je nejspíš tentýž který patřil doktorovi. Po cestě Bravo vypráví své zážitky s démony kdy se setkal se ženou která prý mluvila s démony. Démonka! Zpráva o té ženě mě nepatrně zneklidnila ale snažil jsem se tím moc nerozptylovat. Doktor byl tou zprávou překvapen. Bohužel mě jeho nadšení moc netěšilo. Spíše naopak. Snad se nebudeme zdržovat se vzorky. Už tak jsme se museli zastavovat kvůli tomu robotovi. Když se dozvím že žena, démonka zemřela cosi se ve mě uklidní a já se už cítím zase o trochu lépe. Vzdálím se od doktora který si povídá s Bravem a jdu na čelo naší skupinky. Krátce se rozhlédnu po okolí abych získal přehled a klidně s ostatními jdu dál. |
| |
| Sektor 6, Bunker -> presun ku korporačným jednotkám. [7, Zoe] Doktor sa sklamane vráti k svojim vzorkám naposledy ale len zamrmle. “Takýto objav. Tak predsa nie je všetko stratené...“ Veru nie je to len divný pocit ale skutočne sa začína zdať, že doktorovi to nejako začína preskakovať a to je vonku z korporačnej základne len 24 hodím. Tých dvadsať minú prejde veľmi rýchlo. Pri ich konci vás Poručík upozorní a tak si všetci pozbierate svoje veci, doplníte muníciu a vyrazíte von. Doktor je až nezvyčajne ticho. Sám nesie svoje vzorky a pri odchode z bunkru len ticho zadá kódy na vypnutie generátorov a uzamknutie hlavných dverí. Nasadí si masku a spolu ako 8 členná skupinka vyrazíte rozbitými ulicami von. Klasický pohľad na rozbitý new york. Budovy roztrieskané, ledva stoja. Z niektorých dokonca vyrastajú menšie rastliny. Ulice rozbité a popraskané. Plné vrakov áut a iných vozidiel. Okrem toho posypané telami a kusmi betónov a častí z budov. Všetci ale viete, že ten smrad tú vonku je viac než neznesiteľný. Mŕtvolný zápach zhnitého mäsa je všade a nieto ešte riziko nákazy, ktorú nespôsobuje iba toto znečistené ovzdušie. Asi po pol hodine pochodu sa stretávate so skupinkou piatich vojakov a kapitána, ktorý prežili rovnako ako vy a našli útočisko v severnom bunkri. Spolu s nimi ste po ďalších desiatich minútach narazili na jednu z častí korporačnej armády, ktorá vyrazila. Sektor 6 -> presun na južnú časť sektoru 2 [7, Zoe, John, Rick] Stávate sa členmi 24 člennej skupiny ktorá vyrazila na korporačný rozkaz na miesto určenia. Pridáva sa ku Vám časť preživších vojakov, ktorý ch konvoj bol zničený pred 24 hodinami. Vaša jednotka teda pozostáva z 38 členov. Jednotke velí Major Roy Jenkins .Smerujete práve do južnej časti sektoru 2 kde dorazíte približne za hodinu. Vaša úloha je jasná. Kryť zo severu mesto pred bojmi, ktoré sa majú odohrať na poliach za severným New Yorkom. Kedysi v tej časti boli obytné domové štvrti a miesto bolo celkom zalesnené. Teraz je to len trávnatá planina zničená po vojne v ktorej sa občas nájdu znaky starých budov a domov, ktoré tam kedysi boli. Na tejto pláni sa má podľa informácií odohrať prvá historicky zaznamenaná bitka medzi dvomi mestskými štátmi beštií. Hlavná úloha: Oddeliť bojisko a beštie od ostatných jednotiek korporačnej armády. Vytvoriť stenu a barikádu ktorá bude brániť rped prípadným útokom na vás. Zabezpečiť to aby istatné jednotky za vami mohli rozmiestnoť nálože po častiach mesta. Vedľajšia úloha: Ak zbadáte vodcu nejakého mestského štátu pokúste sa ho zlikvidovať. V tej chvíli môžete zavolať na pomoc leteckú podporu. Práve teraz dorážate na miesto určenia. Vaším útočiskom sa stáva pás budov, ktoré boli kedysi zrejme bytovými blokmi. Sú porozbíjané, no držia dostatočne na to aby sa v nich dalo ukryť. Väčšina členov jednotky preto zaliezla do budov k okná. Len piloti botov. Ostávajú pred týmito budovami. Pred nimi už je len trávnatá planina, ktorá je zatiaľ prázdna. Nikde ani duše. Okrem Vás. Za vami sú ulice a pár mestských budov. Na východnej strane od budov v ktorých ste je kus planiny na ktorej sú ešte roztrúsené kusy domov. Na pravej strane ďalších pár bytových blokov, ktoré ste ale podmínovali. Prichádza ticho a čakanie. Väčšina mužov už začína byť nervózna a začínajú sa medzi nimi objavovať reči o tom ako vás piggiovia zbadajú a zničia najprv vás. Vtedy sa vo vašich komunikátoroch ozve hlas Majora. “Poručík Stuart! Zoberte svojich chlapov a obsaďte budovy na východe. Sniper v nich zaznamenal pohyb približne šiestich cieľov. Pripojí sa k vám Desiatnik Foster, Miller a Croydon. Zoberte si so sebou aj bota Goliatha. Bez výzvy ich eliminujte útok z boku je to posledné čo potrebujeme.“ Hneď po rozkazu vybieha Poručík so svojími troma chlapmi a špeciálným bojovníkom 7 z budovy. Pripájajú sa k nimi traja assault vojaci a pilot s botom. Utvorte formáciu šípu prvý pôjde bot. Od budovy a budov ktoré máte obsadiť vás delí asi 120 metrov trávnatej plochy. Potom sa dostanete na miesto kde je rovnomerne v troch radoch rozložených polozrúcaných asi 24 budov, bývalých rodinných domov so záhradkami. Podporu odstreľovača môžete očakávať len v prvom rade týchto budov. |
| |
 | Sektor 2, zabrání budov po našem boku Po příchodu na místo, které se co nevidět zřejmě stane bitevní linií, obhlídnu okolí a vyhlédnu si postavení v přízemí jednoho z baráků. Zatím ale není na co střílet ani s čím si dělat starosti. Spíše než palebná pozice mě proto zajímá něco, na co bych si mohl sednout, ideálně s výhledem ven. Jakmile ve vysílačce uslyším své jméno, seberu pulzní pušku opřenou o koleno a vyrazím na východní okraj našeho postavení. Tam už se připojím k poručíku Stuartovi a jeho mužům. Bez jakéhokoli představování je hned vydán rozkaz k zaujetí formace. Vezmu tedy místo na pravém křídle a čekám na další rozkaz, který, jak předpokládám, bude znamenat zahájení postupu na skupinu budov před námi. Už teď se můj zrak upírá právě tam. Šest kontaktů sice ani náhodou nevidím, ale věřím, že dříve nebo později o sobě vědět dají. S rozkazem k postupu uchopím pevněji zbraň a udaným tempem vyrazím vpřed. |
| |
| Cesta ze sektoru 6 do sektoru 2 Naše skupina se pomaličku blíží k místu setkání. Trosky města se zdají prázdné a po démonech tu nejsou ani stopy. Většina se už asi přesunula k bojišti takže bude cesta klidnější. Při cestě jsme se opět setkali s vojáky se kterými jsme se při přepadení rozešli. Není jich zrovna moc ale i tak je každá posila vítána. Nakonec se setkáme i s hlavní skupinou ke které jsme se měli připojit. Všude kolem je spousta vojáků a těžké techniky která se má zapojit do boje. Náš úkol se zdál z počátku docela prostý. Hlídat severní část města na jih od probíhající bitvy mezi démony. Zatím co jsme připravovali a zajišťovali obranné linie zkontroloval jsem svou vysílačku a mé osobní frekvence zda se neozývá nějaké volání. Nic. Kdyby tu naši byli tak by se určitě ozvali to je jasné. Pravděpodobně zůstali na základně nebo mají vlastní úkoly. Tady určitě nejsou. Klid přeruší hlášení o nepřátelích kteří se usadili v budově nedaleko od nás. Společně s poručíkem a několika dalšími jsme byli vysláni aby jsme je zlikvidovali a zajistili pozice. Nečekám a zamířím ven z krytu setkat se s ostatními. Společně se pak začneme s přesunem k budově. Zaujmu pozici vzadu ve formaci a s tím jak se přibližujeme začnu kontrolovat pozice démonů termovizí. Zbraně nechávám v pouzdrech připraven je kdykoliv vytáhnout. |
| |
 | Přesun do sektoru dva Masivní nohy standardního bojového bota monotonně , dupali po zemi. Díky gyrostabilizace nebyli otřesy ani výkyvy v kabině nijak velké. I tak si ale jezdec připadal jako po masáži od milovníka zápasu. Bolelo ho prostě všechno a nuda a rutinost kontrol, které bylo potřeba provádět, ho skoro uspávala. Stačilo si však uvědomit kde je a spánek byl ten tam letmí pohled na plakát dívky měsíce květen . pravda byla to takřka archivní záležitost, ale za něco takové stálo bojovat. Jeho brýle a sluchátka zaznamenával všechny zprávy z bojiště. Moc to nerušilo kouknul tedy na čas. Akorát na další hlášení. "Záznam Goliath.. Radarový záznam čistý....termální scan...čistý....infra scan...čistý....pohybový scan....standardní rušení.....vizuální kontakt...negativ.....všechny systémy ok... žádný narušitel v dosahu." Byla to rutina ale prováděli jí všichni. Boti víc neb měli k dispozici víc těžších senzorů. Jako obyčejně bylo hlášení všech členů přesunující se jednotky stejné. Až za několik hodin narazili na lidi z jiného konvoje. Blízkost ohrožení zvýšila ostražitost. Nervozita byla vidět vojáci se rozhlíželi okolo, komunikace mezi boty vrčela na plno, všichni čekali že se něco semele. Jenže ono nic dorazili na místo určení pár baráků a jinak nic moc, schopnější boti začali nejspíše ze sutí dělat barikádu ve směru kde čekali nepřítele. Ostatní postávali a kontrolovali systémi stejně jako palivo a další věci. To vše jen proto aby rutina přebila nervozitu. KDyž se pak hlavním kanálem ozve rozkaz a informace hrkne to asi ve všech. " Goliath rozumí." pohladím si plakát pro štěstí a zakousnu něco z menáže, nahodím bota do bojové pohotovosti a vychutnám si závan svěžího filtrovaného vzduchu. Klidně hučení mého bota přejde do agresivnějších tonů,sjedu pohledem všechny budíky čidla a záznamové mechaniky, pak už se jen stačí opřít do pedálů a zahájit pohyb na shromaždiště. Vidím malou skupinku vojáků co mají jít se mnou Bot už sám rozezná volací znaky pro každého z nich. I když pochybuji že by to někoho z nich zaujalo. Ani nevěřím že by je zaujal standardní těžký bot s . Vesměs to byl jen velký mohutný humanoid robot který měl místo rukou hlavně a na sobě spoustu senzorů průduchů kamer a průzorů. " Rozkaz formace šípu potvrzuji." začínám být rád že boti disponují, tolika navigačními pomůckami podle nich se dá přesně nastavit pozice v jakékoliv formaci a udržovat rychlost. To vše skoro automaticky i když přes manuál to jde také. Počkám než se za mnou utvoří formace a postupuji v před. Pravá ruka je nervozně sevřena na spoušti oči těkají mezi přístroji a záznamy kamer. |
| |
| Sektor 2 - Domy Blížite sa k prvým trom domom ktoré sú v rade. 7 vo svojom obleku a tak isto Goliath zistí pohybovými čidlami, že v budovách pred vami sa skutočne nachádza 6 pohyblivých cieľov, ktor´é sú určite väčšie než pes. Ozve sa výstrel spoza vášho chrbta. Sniper. Na radare sa objaví už len 5 pohyblivých objektov. “Goth, zaujmi pozíciu na pravej ulici čisti všetko, čo sa objaví vonku.“ Ozve sa rozkaz od poručíka. Ostatným rukou naznačí aby ste vošli do prvej budovy. Je to v podstate polo zorpadnutý dom, ktorý drží len vďaka sile vlastnej vôle. Vchádzate doň z prednej časti. Na stene sú len jedny dvere a dve okná. Na prvom poschodí ďalšie dve a nad nimi už len strecha tvaru A. Takto vyzerajú podobne všetky domy. Plukovník gestom naznačí 7 a trom vojakom, ktorý sa k jeho skupine pridali (medzi nimi aj John) aby vbehli do vnútra dverami. 7 na radare vidí 3 ciele, ktoré sa nachádzajú v tejto konkrétnej budove. Poručík sám s duhým vojakom zaujmú miesto pri okne, kde sú zatiaľ prikrčený a čakajú na vás. |
| |
| Sektor 2 - Domy Kryti odstřelovačem se dostaneme až nadosah domům které máme vyčistit. První rozkaz zní vyčistit jednu z budov před námi. Já společně se třemi vojáky máme dovnitř vtrhnout jako první zatím co ostatní vyčkávají. BOT zatím hlídá ulici aby nám nepadl nikdo do zad. U dveří do budovy se na chvíli zastavím abych zkontroloval pozice démonů. V budově se nacházejí jen tři. Do rukou vezmu oba nože a vykopnu dveře které nevydrží a podlehnou mému kopu. Pak vběhnu dovnitř jako první vstříc přítomným démonům s vojáky v patách. Jejich pozice stále sleduji ve své masce a přizpůsobuji se jejich změnám. Nikde se dlouho nezdržuji ani nezastavuji. |
| |
| Sektor 2- hlídka Senzory zaznamenají pohyb 6 cílů celkem malé. " 6 Cílu potvrzeno." zahlásím nalez na detektorech. Střela zredukuje počet o jeden takže,sniper je vidí taky. Mě pošlou logicky na hlídku proto si stoupnu tak abych měl rozhled i senzorický a kontroluji zda něco nezhrdá nebo nechce zautočit. |
| |
| Sektor 2 - domy Po poručíkově znamení se spolu s ostatními přesunu ke dveřím a pušku přepnu na plně automatický režim palby. Lovec se logicky postavil do čela, začátek akce je tedy na něm. Jakmile se vrhne dovnitř on, my tři následujeme. Při vpádu si ale dávám pozor, kam mířím. Při tom jeho jeho přebíhání z místa na místo se raději vzdám možnosti vystřelit, než abych zasáhl jej. Vlastně si připadám jen jako záloha, kdyby se náhodou něco nepodařilo tak, jak má. |
| |
| Sektor 2 - Domy Pri vyrážaní dveri sa v oknách objavia zbrane poručíka a vojaka. Ostatný vbehnú dnu a vyčistia zbitok. Piggiovia sú znalý na boj z blízka, priam až moc beštiálny naň, no po niekoľkých výstreloch padajú k zemi. Nedostanú ani šancu. Na prvom poschodí kde sa nachádza John a 7 padne posledný Piggy k zemi. Vonku sa znovu ozve výstrel z odstreľovacej pušky. Poručík s ostatnými je dolu a vysielačkou prikáže vyčistenie ďalšieho domu. Tam hore ale John s 7 nájdu niečo čo je 7 až moc povedomé. Vajcia. Veľké ako ľudské hlavy, sivo zelená farba, tvrdá škrupina. 7 vtedy preblesne hlavou spomienka tváre pilota bota, ktorého nestihol zo stroja vytiahnuť skôr, než zomrel. Na ulici stojí bot a radarom skenuje okolie v domoch. Radar nič neukazuje, naraz zistí, že nefunguje a potom čo ohlási poručík dom čistý tak radar v botovi stále ukazuje 3 pohyblivé ciele. SAoftvér radaru hlási zaneprázdnenosť iných systémov, ktoré donútili radar pozastaviť v práci. |
| |
| Vzpoura strojů Všechno de celkem v pořádku cíle mizí jeden po druhém bez problémů. Jenže jak se říká když de něco moc dobře je to jenom kvůli tomu, že praví problém,nebyl odhalen. Jako by to přivolal začne zajišťovat že se mu radar mírně zasekává a ukazovat nesmysli. Přeci jen dům je čistý ,ale on tam má 3 cíle. Pak radar odejde úplně,normálně se tohle stává ve velkých formacích nebo tak. "A kurva." bleskne mu hlavou " Hlasí Goth ztráta radarového spojení, možnost většího počtu nepřátel, nemám vizuál. Sniper vidíte něco? Čekám na potvrzení." zkusím klasické vypnutí a zapnutí radaru, při vypnutí se podívám jestli ostatní senzory něco nechytli. |
| |
| Sektor 2 - čistka Útok byl rychlý a nečekaný. Piggové uvnitř nestihli skoro ani zareagovat a zanedlouho byli všichni v domě mrtví. To jsou celkem čtyři i s tím prvním. Zbývají ještě dva. "První poschodí je čisté." Zahlásím vysílačkou když začnu otírat démonickou krev ze svých nožů. Potom ale zpozoruji něco co je mi dost povědomé. V hlavě se mi živě vybaví nedávné přepadení a veškeré následky. Dlouho nečekám a opět zavolám vysílačkou. "Tady sedmička. V prvním patře jsme našel organické bomby démonů. Doporučuji stažení BOTa a zvýšenou opatrnost pěších jednotek."Stříleli je z katapultů ale někdo silný by je mohl také mohl použít. Potom použiji vysílačku abych informoval poručíka i odstřelovače pokud poslouchá. "Bylo by dobré kdyby pozorovatel hlídal střechy a okna. Sedmička konec." |
| |
| Sektor 2 - domy Přes má očekávání jsme do dostali do situace, kdy z mé zbraně několik výstřelů vyšlo. To vlastně znamená, že vyčištění domu šlo celkem hladce. Nález v patře po boji je sice překvapivý, ale mnohem více mě udivuje to, jak ho hodnotí Lovec. "Bomby!?" Zeptám se nevěřícně mimo okruh vysílačky. "Je řeč o těch vajíčkách, nebo je tu něco víc?" |
| |
| Sektor 2- bomby Takže tam byli organické bomby? Kolik jich tam musí být aby.... "Bomby....jestli mi blokujou scan právě bomby tak sou domy hodně podmiňované. Nevím jak funguje odpálení. Rozhodně žádám o posouzení situace a rozkazy." tak trochu si přišel zbytečný nevěděl jak ty bomby ovlivňují boty ,ale asi mohli hodně a 7 s tím nejspíš nějakou zkušennost měl. Docela ho zarážel fakt ,že by démoni byli schopní něco tak hezky podminovat. Ale moc nad tím nepřemýšlel. |
| |
| Sektor 2 Bomby nebo něco podobného."Ano ta vajíčka." Odpovím vojákovi který je na patře se mnou. Mluvím s ním normálně ale mám zaplou i vysílačku abych informoval i ostatní kteří neví o co jde. "Obsah je jakási organická kyselina která reaguje při kontaktu. je to velice účinné na kov." Popis je krátký a jasný aby si každý dokázal udělat představu o co jde. I poručík by si měl vzpomenout o co jde pokud to viděl. "A pro lidi je ta látka taktéž nebezpečná." |
| |
| Sektor 2 - domy Vysvětlení situace mě paradoxně uklidní. Sice vím, že ta věc vedle je nebezpečná zbraň, ale vím to, a to je důležité. "Máme ty... bomby zničit, nebo nechat na místě?" Požádám vysílačkou o upřesňující rozkazy. Přitom se snažím mít na očích východy z místnosti. Teď když vypadl radar, nikdo neví, jestli se tu ty bestie náhodou nerozmnožily. |
| |
| Sektor 2 - Domy 8 domov v každom rade. Vojaci stoja v prvom z troch radov priamo v prvom dome od budovy kde sa uchýlilá celá jednotka. Bot stojí na ulici medzi prvým a druhým radom a to približne na úrovni začiatku druhého domu. Pilot Bota reštartuje radar. Na to sa obnovia aj ostatné senzory. Pohybové senzory javia najväčšiu aktivitu pod zemou to ale až od tretieho domu až po siedmy v oboch radoch. V prvom dome z druhého radu zaznamená pohyb jedného tvora. V tých ďalších domoch vidí jeden bod z ktorého vychádzajú ďalšie. Toto keď sa zastaví tak si môže pilot na radare spočítať približne 7 tvorov v každom dome v dvoch radoch od domu č.3 až po dom č.7. “Bot ihneď sa stiahnite! Ostatný! Zaujmite pozície pri oknách budovy. Sledujte strechy a okná. Ak by ich bolo moc volíme ústup. Koniec.“ Ozve sa poručík. Z toho prvého domu v druhom rade z okna vyletí vajce. Ozve sa výstrel snipera. Pohyb z toho domu zmizne. Vajce letí vzduchom a dopadá asi dva metre od bota na jeho tretej hodine. Už aj pilot môže vidieť, že vajce po rozbití začalo dymiť a nejaká podivná tekutina dokázala do zeme vyžrať dieru cez betón a hlinu až pol metra hlboko... “Zaznamenali sme pohyb zo západu. Armáda tyraelových beštií prichádza zo západnej časti pláne...“ Ozvú sa vo vysielačke slová Majora. Vtedy vidíte z okien ako z jednej budovy vybehne piggy s primitívnym oštepom a snaží sa prebehnúť do budovy č.2 v druhom rade. |
| |
| Sektor 2 stáhnutí " Do háje." ulevím si hlavně proto že mi dojde co ta vejce znamenají.Rozhodně nic pěkného. " Provedu." začnu se stahovat akorát v čas na to abych viděl letající vejce a to co takové vajíčko svede. " sakra asi je to tu pěkně podhrabaný navíc jsou skoro všude." popíšu situaci na senzorech. Pigiho který se mi snaží nejspíše proběhnout kolem bota se pokusím jen praštit hlavní pokud je na to moc daleko věnuji mu pár patron. |
| |
| Sektor 2 - domy Odpovědi na dotaz ohledně vajec se mi nedostane, nechám je proto tam, kde jsou a v každém případě se k nim teď nebudu přibližovat. Místo toho zaujmu pozici u jednoho z oken směřujících do ulice, kde se momentálně nachází Goliath. Jakmile uvidím nějakou z bestií, okamžitě pálím. "Zaujímám pozici u okna v uličce mezi domy," ohlásím svou pozici. Jenom doufám, že si ty bestie místo pláně nevybraly za bojiště baráky. |
| |
| Sektor 2 - Příprava na obranu domu BOT se na doporučení začne stahovat stranou z bojiště. A právě včas protože démoni zahájili palbu svých jedovatých vajec. Podle rozkazu zůstanu na patře a připravím se k obraně budovy. Nože ukryji zpátky do pouzder na stehnech a místo nich vytáhnu pistole. Voják který je se mnou zaujal pozici u okna a já učiním to samé kousek stranou. Kontroluji tepelné skvrny démonů a začnu vykukovat z okna a hledat cíle. Využívám i možnost přiblížení pohledu abych si prohlédl jako s dalekohledem dění u vzdálených míst. |
| |
| Sektor 2 - Domy “Ak máte možnosť skúste jedno z tých vajec doniesť na výskumy. Doktor koniec.“ Ozve sa z vysielačky. Bot sa začína sťahovať dozadu so šťastím, že ho netrafí vajce. V druhom rade prvého domu vtedy démona zabije výstrel odstreľovača. Démon, ktorý vybehne z domu aby sa presunul padá na zem asi po piatich krokoch. Nielenže po ňom páli bot, ktorého náboje urobili diery aj do budovy za ním ale aj ostatný vojaci z okien. Potom ako padá mŕtvy bot tak z ostatných domov začnú bežať ďalší piggiovia, ktorý vás berú za nepriateľov. Behajú medzi domami a snažia sa dostať k botovi. Niektorý z nich prenášajú jedno až dve vajce. Bot ale aj ostatný zaznamenajú vtedy pohyb aj v domoch č.2. 7 presne vie kde sa nachádzajú. Prvá poschodia blízkych budov sú prázdne sústreďujú sa hlavne v prízemí odkiaľ sa zrejme budú snažiť prebehnúť. “ Na západe od nás radar zistil približujúcu sa armádu Fénixových beštií. Na východnej strane pláne už čakajú Tyraelovci. Archdémon stále nie je v dohľade. Vojaci pri budovách ak máte možnosť ustúpte!“ Ozve sa znovu vo vysielačkách Major. |
| |
| Sektor 2 Doktorovo hlas ve vysílačce se pokouším nevnímat. V bojové situaci by měl mlčet a nechat frekvenci volnou pro rozkazy a bojující. Krátce se podívám na vojáka který tu je se mnou. Také se krátce podívám na vejce které doktor chtěl. Přinést ho ale nehodlám. Rozkaz to není a i kdyby byl tak bych váhal. Pak vykouknu z okna a začnu střílet po démonech kteří jsou nejblíže a které mám šanci zasáhnout. Moc dlouho v okně nezůstávám a hned se zase ukryji abych na sebe moc neupozorňoval. Pak změním pozici a přesunu se blíže k jižní stěně domu k rohu tak abych měl dobrý výhled na ulici a mohl krýt BOTa který se stahuje a ostatní. |
| |
| Sektor 2 " Tak to vypadá že tu bude pěkně horko." ani nestačím moc popsat situaci a doufám ,že má někdo z nich displejové brejle aby to viděl. Sám se chopím páky a zmáčknu spoušť jak pravačkou tak levačkou, hlavně na obou rukou se pustí do práce a začnou dělat cedníky místo piggů. I tak to bude dost zajímavé hlavně proto že ty obludy mají vejce. Vejconosiče proto začnu střílet jako první přeci jen srandovní kopí mi neublíží. |
| |
| Sektor 2 - Domy Svou palbou z okna kryji ústup Bota a teprve když se dostane alespoň na úroveň našeho domu, usoudím, že už je opravdu záhodno ustoupit. Pušku hodím na rameno a než seběhnu do přízemí zkusím sebrat jedno z vajec. Nejdříve opatrně, abych se přesvědčil, že ho můj dotyk nepřiměje k explozi. Potom (pokud nebouchne) ho uchopím pořádně. V každém případě jsem po celou dobu, co jsem v blízkosti vajec, připraven uskočit pryč. Jakmile mám vejce, vezmu do pravačky pistoli a vydám se na ústup. Celou cestu si ale uvědomuji nebezpečnost svého břemena, proto stačí nejmenší podezření, že se má stát něco špatného, a ve vejce letí daleko ode mně. |
| |
| Sektor 2 - domy Bot kráča dozadu a páli po piggioch, ktorý vybehávajú z domov. Tak isto pália aj vojaci z domov. Ponad hlavu občas botovi preletí guľka od odstreľovača ale moc toho nerobí, pretože viac piggiov padá k zemi vďaka paľbe bota. Pilot vidí aj na displayoch nažhavenie hlavní a že už začína naplno pracovať aj chladenie zbraní. Náboj preletí piggiom tak ako menší kaliber sololitovou krytinou. Ich vajcia praskajú a pilot aj ostatný vidia ako piggiovia padajú k zemi a trhajú sa a ako ich na kosť rozožiera žeravina z tých vajec. Vďaka tomu, že sa bot sústreďuje hlavne na tých s vajíčkami tak sa jednému piggiovi podarí pribehnúť po okrajoch domov druhého radu až k samotnému botovi na ktorého vyskočí. V tú chvíľu samozrejme bot odoláva a piggy sám mu nijako nemôže uškodiť aj napriek tomu že škriabe kričí a driape ako vládze. No bohužiaľ piggy práve celým svojím telom zakrýva priesvitnú časť kokpitu a na tú krátku chvíľu pilot nič nevidí. Až dokým piggyho neodstrelí 7 z domu. 7 donúti ku ukrytiu na krátku chvíľu len fakt, že musí prebiť zásobníky v pištoliach. Bot na krátku chvíľu cez kryt kokpitu nevidí len kvôli krvi no tú stieračmi hneď odstráni. John berie vtedy jedno z vajec do pravej ruky. Ešte neprebil, no tuší, že niečo málo v zásobníku ešte je. Nejakých 7 nábojov isto a zásobník brokovnice je ešte plný. V pravej ruke ale napriek tomu nesie malorážnu pištoľ, ktorá je plná. Práve vtedy keď kráča z prvého poschodia dolu schodmi vidí ako pri každom okne v miestnostiach dolu a pri dverách stoja jeho kolegovia spolu s poručíkom. V strede jednej miestnosti, ktorá bola zrejme niekedy obývacou izbou zo schodov John vidí ako sa začnú dvíhať dosky z podlahy pomocou rúk piggyho. |
| |
| Sektor 2 - Domy S vejce u sebe si připadám zranitelně, jako už dlouho ne. Přízemí baráku je ale naštěstí pořad v držení našich, takže se není čeho bát. Tedy alespoň pokud by piggiové nenorovali všude pod námi. Jakmile vidím zvedající se podlahu, dlouho neváhám. "Podhrabávají se k nám do baráku!" Zařvu tak, že mě vojáci v přízemí uslyší snad i bez vysílačky. Přitom vracím pistoli do pouzdra, abych mohl vejce uchopit oběma rukama. V dalším okamžiku už vejce letí nad hlavu piggyho pod podlahou. Přitom mě nenapadá jak lépe tuto skutečnost oznámit, než variací na hození granátu: "Kyselina v přízemí!" Obsah vejce snad znemožní dalším piggiům přístup tunelem. Každopádně teď beru do rukou opět pušku a s prstem na spoušti sleduji podlahu místnosti. |
| |
| Sektor 2 Sledoval jak před ním padají pigové,ani mu moc nebylo líto ,že je rozežírají vlastní vejce, pořád lepší než aby rozežrali jeho. Jediné co ho trápilo bylo stoupání teploty hlavní a ubývání nábojů. Druhého bylo dost ale nebyl si jistý jak dlouho dokáže chlazení chladit spravě obrázek modrého proudu kolem nažhavených oranžových hlavní na displeji jasně napovídal, že by nebylo od věci na chvíli přestat střílet, ačkoliv to při přívalu nepřátel nebylo možné. Možná pozoroval displej až moc nebo se soustředil na vejco nosiče.To bylo příčinou toho že se jeden z vrhl na bota a snažil se ho drápat kousat a tak to nemělo efekt, problem byl že to dělal tak dobře že zakryl hlavní výhled. " Nevidím sestřelte ho někdo." chvilku musím střílet takzvaně na slepo,jen podle senzorů a paměti,naštěstí se mi na výhled brzi změní ze tmy na červenou skvrnu ,kterou se stříknou čistící trysky a stěrače. "Dík...." na poznámku od podhrabávání se do baráku nemám moc jak reagovat spíš musím zjistit jestli se nehrabou ke mě. Stejně tak pokud vidím nebo mám na senzorech fakt,že jsou v nějakém z dalších domů ještě u vchodu případně běží mezi uličkami pokusím se vyslat dvě rakety tak abych pohřbil co nejvíce piggů v sutinách domů. |
| |
| Sektor 2 Zatím co se můj spolubojovník rozhodne pro ústup který byl nařízen já zatím zůstanu a střílím po démonech abych jim a BOTovi usnadnil trochu ústup. Senzory jsou jako zběsilé a neustále se mi v hledí objevují nové a nové cíle. Ze zdola se potom ozve volání že už se prohrabávají i k nám. Moc dlouho se už neudržíme. Máme tak tři až pět minut než se jim sem podaří dostat. při krytí si prohlédnu prostory za mnou a zůstanu pohledem na okenice na protilehlé straně. Krátce pak vykouknu ven a vrátím se zpátky do krytu. Potom se vrátím zpátky ke střelbě na přibíhající démony. |
| |
| Sektor 2 – Domy Radar a senzory v botovi dokázali pomocou pohybu vykresliť primitívne zobrazenie tunelov, ktorými sa piggiovia pohybujú. Samozrejme po zobrazení môžu tento nákres vidieť aj vojaci v dome. Vo vnútri John bez váhania skríkne, čim upozorní ostatných a hodí do diery vajce, ktoré držal. To sa ihneť rozbije z diery počuť nehorázny krik a kvílenie a okamžite sa z tejto diery vyvalí oblak dymu a pary. Tento oblak nie je ale zas tak moc hustý aby zaplnil celú miestnosť a čoskoro sa odvetrá no aj na prvom poschodí dá najavo , že tam dolu sa niečo deje. Ostatný tak isto mieria dolu na dieru a skutočne netreba ani jeden výstrel. Vajce sa postaralo o všetko. Boh vie na ako dlho. Poručík ukáže na jedného vojaka a na Johna. “Vy dvaja! Strážte tu dieru, ostatný okná!“Zakričí do komunikátoru. Z okien ostatný pália po každom piggiovi, ktorý ešte vládze bojovať. 7 vtedy pocíti, že pištole, ktoré má nie sú na tento spôsob streľby z okna ana diaľku najvhodnejšie, no aj s nimi dokáže dobre páliť. Bot pohybovými senzormi zaznamená pohyb v dome na jeho pravej strane. Pár piggiov z neho vybehne, no o tých sa postarajú vojaci z domu. Bot vystrelí rakety, ktoré v prvých dvoch radoch zlikvidujú domy č.3 a rovno aj ich osadenstvo. Ulica sa vtedy začne vyprázdňovať a ostávajú na nej už len mŕtvi piggiovia a pár posledných odvážlivcov. Rakety z bota očividne zastrašili piggiov a tí utekajú z ulíc preč do domov. Piggiovia si uvedomujú vašu prevahu aj keď nie je množstevná. Skutočne jediné štastie, že armády, ktoré sú na pláňach sú viac než ďaleko na to aby na vás nabehli a tak isto nevidíte a ani senzory nezaznamenali žiadny pohyb odtiaľ smerom k vám. V podzemí je ale stále pohyb. “keby sme tak nejako mohli zavaliť tú hlavnú chodbu, mali by sme pokoj.“ Ozve sa v komunikátore od jedného z vojakov. |
| |
| Sektor 2 Dění na ulici se začne pomalu uklidňovat a piggiové se dají na ústup. Několikrát ještě vystřelím po těch kteří utíkají pak opět přebiji. Znovu střílet ale nezačínám. Šetřím si munici pro další útok který dřív nebo později přijde. Občas vykouknu abych zkontroloval ulici ale jinak čekám v úkrytu. Útok který přišel z podzemí byl ihned zastaven ale cesta stále ještě zůstává a piggiové jí určitě využijí. Žádné zvláštní rozkazy se neozývají tak zůstávám na své pozici. Kdosi poznamená něco o zavalení tunelů ale velitel to nijak nekomentuje. Menší výbušnina nebo pár granátů by stačilo. Tunely jsou ale úzké. Možná je to dobře ale možná že taky ne. |
| |
| Sektor 2 - Domy Podle poručíkova rozkazu upírám svou pozornost na vyleptanou díru v podlaze. Pozice na schodech je v případě útoku zespodu celkem výhodná, ale to podle všeho v nejbližší době nehrozí. Pomalu proto sejdu až úplně dolů, abych si tunel blíže prohlídl. Ono je dost možné, že dřív nebo později se do nich sami podíváme. Ať už má poručík v plánu cokoliv, jediný logický krok je teď vyčistit dům přes ulici. Potom můžeme buď postupovat dál, nebo se bez většího rizika stáhnout. |
| |
| Sektor 2 Usměji se když zjistím že moje rakety mají demoralizující účinek na pigy. To že by zničení šachty pomohlo je asi fakt, jenže jak to udělat. " Pokud dokážete určit kde je ta šachta mužů nad ní hodit raketu, třeba se pak sesune... ale nevím kde by to bylo nejlepší." uvažoval přes vysílací kanál, tak jako tak ho moc lepších věcí nenapadalo ,ale střílet jen na koncentrace pigů v pod zemí mu přišlo jako moc velké riziko. |
| |
| Nový den Sedím v jídelně jím a přisedne si ke mně muž.Ovšem nejí a místo toho mi zírá na prsa.Dívá se mi na ně takovým pohledem že mám pocit že mi do trička vypálí díru.Řeknu mu aby toho nechal,ale on se jen usměje a dívá se dál.Mám chuť mu ten úsměv poněkud osladit a tak se na něj vrhnu přes stůl a začne rvačka.A pak se ten muž změní v ženu s dlouhými blond vlasy a my se válíme po zemi a taháme za vlasy.I okolí se změní a mění se neustále a když se pak na tu ženu podívám zjistím že to jsem já ... Probouzím se a chvíli mi trvá než mi dojde kde to jsem.Jistě vydali jsme se do sektoru 6 byli jsme přepadeni a pak došli do jednoho bunkru.Po tom co jsem viděla byb bylodivné kdyby se mi nezdály špatné sny.Protřu si oči,vstanu protáhnu se a pak si obléknu si kombinézu.Aspoň trochu si upravím vlasy a pak se jdu nasnídat.Moc nemluvím nikdy moc nemluvím,nemluvila jsem ani v Altecu když ještě existoval. Ani v Omeze proto ta přezdívka která je spíš nadávkou. Zavrtím hlavou a pak znovu překotroluju své vybavení. Za dvacet minut už se máme připojit ke korporačnímu vojsku,jistě jsem zvyklá na nebezpečné úkoly ... Cvaknutí pušky mně uklidní a pak vydám s ostatními.Cestou se zastavujeme u něajkého zbytku robota.Ale pak ho poznávám,je to ten robot co patří doktorovi.Teda patřil teď už z něj moc nezbylo.Doktor je štastný že se zachránili i všechny vzorky.A ještě víc když Bravo řekne o žene schopné komunikovat s démony. "Měl by ste být rád že máte kus svého robota.Co jsem viděla pohřbila ho docela velká dávka suti."pronesu pak k doktorovi a podívám se kolem.Za tu dobu to neuvěřitelné zpustlo,je to jako procházet místy které jsou známé i neznámé.Tak tohle je New York skutečnosti.Některé budovy sotva stojí,z jiných prorůstají rostliny a pak všechny ta těla o vozidla s trvalým odstavením.A všechen ten zápach,ale nakonec se setkáme se zbytkem vojáků.Ale to už jsme zformování a vyrážíme na jiné místo.Radši nemyslím co bylo dřív místo kam jdeme. Obytná čtvrť,jenže už zde nikdo nebydlí.Ani ten les tam už není ... Dorážíme na místo,ukrýváme se za zbytky budov a jak čekáme množí se různé "optimistické řeči".Potom co rozdělí major rozkazy pokračuju s vojáky(samozřejmě vzadu)protože jistě budou potřebovat mechanika. |
| |
| Sektor 2 - Domy Poručík prikrčený pri okne sleduje to čo sa deje vonku. Piggiovia utekajú a podľa senzorov sa zdá, že ich ubúda aj v chodbách. A tak preto znovu poručík nadväzuje kontakt s Majorom. “Pane. Tu poručík Stuart! Piggiovia sú na ústupe z domov. Majú tu podzemnú chodbu, spojenú s domami.“ Nastáva krátke ticho úpo ktorom sa ozve ďalší rozkaz. “Vyčistite a zavaľte tie tunely! Nemôžeme si dovoliť aby nás obkľúčili.“ Okamžitá odpoveď poručíka neznie nijak inak než “Áno pane!“ Potom začne dávať rozkazy vám. “Croydon, Petters a 7. Bežte do domu jedna v druhom rade. Nádite tunel potom sa ozvite. Na môj povel pôjdeme dnu. So mnou pôjde Harper a Galis. Vy dvaja pripojte sa k botovi. Na môj povel vlezieme dnu. Bot s assaultmi pôjde zarovno nami na povrchu likvidovať akúkoľvek hrozbu ak bude treba čistite aj domy. Potom čo ich zatlačíme až tam dozadu pokúsime sa ten tunel zavaliť.“ |
| |
| Sektor 2 - domy "Rozkaz." Zareaguji na poručíkovy rozkazy a přesunu se k jižní stěně domu, kde počkám, než se sejde celý náš trojčlenný tým. V zásobníku pušky zbývá asi třetina munice, to by na přepad mohlo stačit. Před vstupem do tunelu ho bude každopádně potřeba vyměnit. Až nastane vhodná chvíle, vyrazíme k domu, přičemž předpokládám, že Goliath nás dostatečně kryje ze směru ústupu piggiů, proto se na tuto oblast nezaměřuji. Momentálně jde jen o dům naproti. Pokud tedy oknem uvidím některou z těch bestií, neváhám a už během přesunu za ní vystřelím pár kulek. Pokud v domě nějaký zůstane, vybijeme je během chvilky jen co se tam dostaneme. |
| |
| Sektor 2 - Domy Boj se pro nás začne vyvíjet dobře a piggiové se začnou dávat na útěk. Je mi ale jasné že to nebude na dlouho. Pravděpodobně hned jak se vzpamatují tak na nás znovu zaútočí se vším co mají. Podle této situace se rozhodne i náš velící který přikáže zasypat tunely a znesnadnit jim další postup. Úkolem jsem pověřen já společně s dalšími dvěma vojáky. Doufám že má někdo z nich ty výbušniny. Jinak nemám představu jak to zasypeme. Přebiji prázdné zásobníky v pistolích a pak je vrátím do pouzder. Místo nich si vezmu nože a sejdu do přízemí kde už čekají ostatní. Na povel s nimi vyrazím k určenému domu kde máme zasypat chodby. Po cestě sleduji protivníky ale s nikým se nepouštím do souboje. Až když se dostaneme do domu tak se připravím na střetnutí s těmi kteří zůstali pozadu. |
| |
| Sektor 2 - domy Pri presune do druhého domu sú piggiovia už dosť ďaleko. Bolo zbytočné zastavovať a páliť po nich keď bol na ulici bot. 7 spolu s Croydom a Pettersom prichádzajú do druhého radu domov. Rovnako ako v tom z ktorého prišli vidia dieru v zemi, no podľa senzorov je celý dom čistý aj kus tunela. Zaznie rozkaz. Prvý vlezie dnu Petters, za ním 7. Posledný Croydon, ktorý sa hore zdržal ešte pri prebití zbrane a tak vchádza do tunelu už s plným zásobníkom. Tunel je úzky a blatnatý. Steny aj zem je kĺzka a vlhká miestami pokrytá podivným hnusným slizom. Na mieste je tma ako v rohu a preto prvý Petters svieti dopredu. Kráčate traja v rade za sebou, pretože tunel nie je dosť široký na to aby ste išli vedľa seba. Strieľať pred seba by ste teoreticky mohli aj viacerí. Prichádzate pod druhý dom kde je prvá spojnica vašej chodby a chodby v ktorej je poručík. Čistá. Nasledujete ďalej a nielen pár výstrelov z druhej chodby ale aj vaše senzory vás upozornia na to, že v diaľke sa v chodbách tiež nachádzajú piggiovia. Na vás ale momentálne žiadny neútočia a priamy vizuálny kontakt tiež zatiaľ nenastal. Keď pokračujete ďalej chodbou prichádzate do širšej chodby, kde sa už dá chodiť tak aby ste boli dvaja vedľa seba. Tu vidíte ako sa po zemi v blate povaľujú vajcia, ktoré po vás Piggiovia hádzali. “Uauaruaáááááááárdh!!“ Ozve sa šialený krik zrejme dvoch piggiov, ktorý sa z chodby rútia priamo na vás. |
| |
| Sektor 2 - domy Spolu s kolegy vstoupím do tunelu. Jako poslední se čas od času otočím, abych si ověřil, že máme volná záda, pro případ, že by se nějakému piggymu povedlo proklouznout senzorům. Zbraň s plným zásobníkem ztěžkla, nicméně tato váha znamená bezpečí. Jakmile mineme první křižovatku je nebezpečí piggiů v zádech mnohem reálnější, nicméně stále dostatečně nepravděpodobné, abych nemusel celou cestu couvat. Při průchodu pod zničeným domem také nezapomenu zbraní kontrolovat ústí tunelu dříve vedoucí právě do domu. Naštěstí se zatím nikde nic nehýbe. S vejci všude okolo bude ale další postup ošemetnější. Najednou je potřeba dávat si dobrý pozor, kam člověk šlape. Držím se proto s mírným odstupem za Pettersem a 7. Bojový řev piggiů mě donutí zalícit zbraň a namířit vpřed mezi oběma vojáky přede mnou. Každopádně ale nestřílím. Dva piggiové nejsou nic, co by nezvládli beze mně. Navíc nechci riskovat střelbu do vlastních. Střet ve směru postupu proto přenechám jim a sám se raději opět otočím dozadu. |
| |
| Sektor 2 - Tunely Okolí díry je bezpečné a nikde poblíž není žádný démon. Proto slezeme do tunelů pod námi. Chodby jsou plné zvláštního slizu který pokrývá každou část. Opatrně přijdu k jedné stěně a opatrně se jí dotknu čepelí nože a pak rukou. Zvláštní. Zajímalo by mě co tyhle chodby vykopalo a jak. Nejdříve jsem chtěl přepnout na noční vidění ale jakmile voják přede mnou rozsvítí světlo tak si to rozmyslím a spolehnu se raději na senzory a své oči. Všichni jdeme za sebou a chodby se zdají klidné. Takto projdeme několik metrů těchto chodeb než začnou senzory hlásit piggie. Připravím se na střet a opatrně jdu vpřed. S piggii se setkáme teprve až dále když se chodba rozšíří. Všude kolem jsou ta výbušná vejce a jak se zdá i piggiové. "To se mi nelíbí."Vypadá to jako bychom šli přímo do jejich pasti. Pak začnou útočit. Ozve se křik a zaslechnu utíkat několik démonů přímo k nám. Udělám pár kroků vpřed a nechám vojáky za sebou ale k vejcím se moc nepřibližuji. pak pozvednu čepele které mám v rukou a čekám na démony. |
| |
| soukromá zpráva od Omega pro Vtedy sa znova ozvú tvoje senzory. Blíži sa k vám ďalších 14 cieľov. “Čo to kurva je!?“ Zakričí jeden z vojakov. Senzory hlásia neuveriteľné a oči ti to len dosvedčia. Beštie. Okrídlené. Blížia sa priamo k vám. Vzduchom. V živote si ešte niečo také nevidel, to čo vás na výcvikoch učili a čo ľudia o beštiách vedeli tak to, že lietať nevedia! V diaľke si videl 13 kusov tohto tvora.. |
| |
| Sektor2- povrch Situace vypadá celkem dobře pigové utíkají a střelba do nich je jak střelba do prasat na porážce. Jenže jak se zdá Bůh neexistuje a démoni umí pořád překvapit. Stačí chvilka a senzory se rozeřvou s novou informací. Chvilku mi trvá než zjistím vizuál hlavně proto, že ty mrchy nejednají stejně jako démoni. " Kur*a odkdy umí lítat?" odpovím stejně zhnuseně jako voják vedle. Ani není moc čas si je prohlížet. Tyhle mrchy by mohli překvapit. " 13 létajících sviní." Klení už a,ale bylo dost co na tom ,že se tyhle zrůdičky asi superrychle přizpůsobujou situacím. Jediná otázka je jestli se přizpůsobili kulkám. Zkusím Trochu couvnout a zaměřit létavky do kulometů, je otázka jestli bot dokáže takový náklon jestli ne přichází čas otestovat rakety na jejich funkčnost při boji země vzduch. A samozřejmě odolnost lejtavek na mou munici. |
| |
| Sektor 2 - tunely Vyzerá to, že ani tu v úzkych chodbách piggiovia nemajú výhodu pohybu a skokov a opatrná neprehnaná streľba ich položí na kolená. Už sa zdalo, že jeden sa načiahne po vajci, ktoré leží pod nohami no vtedy piggiovi prejde hlavou guľka a on tvárou rovno padá na vajce, ktoré rozmliaždi. Z neho vytečie kyslina a tá začína rozleptávať nielen samotnú mŕtvolu piggyho ale aj hlinu pred vami. Celú chodbu zahalí hustá hmla a doslova nie je vidieť ani na krok. “Tie kurvy lietajú!! “ Ozve sa krikom vo vysielačke. Sektor 2 - domy Dvaja z vojakov sa rozhodli jednať rovnako ako pilot bota. Stáli a pálili po týchto beštiách. Netrvá dlho a vo vzduchu ich ostáva už len 8. Vyzerá to, že ste upútali ich pozornosť a oni začali krúžiť nad vami. Vtom sa tri z nich prudko spustia dolu k zemi priamo na vás. Črevá z jednej tejto beštie začnú lietať vzduchom a jej krvné doštičky osviežia vzduch. Druhá sa rázom priamo rozcapí na prednom skle pilota bota a škriabe a driape a snaží sa o čo najväčšiu škodu. Pilot nič nevidí, len to čo ukazujú senzory. Je vidieť, že jeden z vojakov ju postrelil aby sa jej pilot zbavil, no naraz sa ozve vo vysielačke krik a vojak, ktorý strieľal po beštii na botovi teraz strieľa po ďalšej beštii, ktorá zobrala druhého vojaka do pazúrov a snaží sa s ním vzlietnuť. |
| |
| Sector 2 - Tunely Při útoku démonů nechám většinu práce na střelcích a já sám čekám skrčený před nimi aby měli volný výhled a abych se jim nepřipletl do dráhy střel. Pro mě v současné době není moc práce tak jen vyčkávám a hlídám jestli se nedostali moc blízko k nám. Jeden z mrtvých piggiú rozbije jedno z vajec kterých tu je kolem spousta a ve chvíli kdy začne rozleptávat své okolí se vyvalí hustý dým. Není vidět ani na krok. Senzory stále snímají dění v chodbách a pro jistotu zapnu tepelné vidění. "Nestřílejte." Zavolám za sebe. Nechci aby mě někdo z nich trefil nebo zasáhl další z vajec. Ve vysílačce se pak ozve hlášení o nějakých létajících tvorech kteří zaútočili na jednotky na povrchu. Měli bychom zasypat tunel a vrátit se rychle zpátky. "Co budeme dělat?" Zeptám se našeho velícího a sám mezi tím hlídám aby chodbou nikdo neprošel dokud se dým neusadí a nebude zas viditelnost normální. |
| |
| Sektor dva- Domy Ty letavé potvory nejspíš podvědomě tuší, ke má bot sklo stejně bylo od nich člověk nečekal takovou dávku inteligence, vždyť by to měli být tupý démoni a ono to zatím projevuje známky strategie a obrovskou přizpůsobivost. Možná je tohle začátek nějaké opravdu ošklivé evoluce. Každopádně já tu jsem od toho abych ten pokrok, trochu zpomalil. Pravda už podruhé nevidím a skoro mám chuť navrhnout technikům aby botům přidali další system pro pozorování, protože střílet podle senzorů je prostě na nic. Z podvědomého nadávání na Boty ho vyrušilo křik, jak se zdálo měl by začít oplácet pěšákům starost o jeho výhled. Pokusil se tedy zaměřit obludu co unašela vojáka a pokropit jí dávkou. Navíc létavky ubývali nějak pomalu. " Jak dlouho ještě, ty **** letavky začínaj být hodně dotěrný." zařvu do vysílačky, opravdu bych byl raději kdyby byli všichni nahoře už proto ,že b se jeden nemusel být že je zasype. |
| |
| Sektor 2 - Tunely Piggiové leží mrtví na zemi a v tuto chvíli jsme proto v bezpečí. Každopádně stát uprostřed mračna plynu, který klidně může být jedovatý a hlavně díky němu pomalu nevidím ani parťáky, rozhodně není dobrý nápad. Takhle můžou další bestie postávat klidně pár metrů od nás. "Rozhodně se pohnem dál." Promluvím, když se 7 zastaví a žádá pokyny pro další postup zrovna na tom nejnevhodnějším místě, jaké mě napadá. "Nahoru můžem vylízt u dalšího baráku. Tak jak to bude lepší na piggie narazit před náma, než aby nám vpadli do zad." Svá slova okamžik na to podpořím i činy. Prosmýknu se kolem obou vojáků a vyrazím dál vpřed. Sice vidím hovno, ale prst na spoušti podvěšené brokovnice snad stihne zareagovat dříve, než by se mi piggy dostal na kůži. Kromě toho nepochybuji o tom, že dál vpředu se viditelnost zlepší. Mnohem nebezpečnější, než piggiové, jsou teď ale jejich vejce rozházená po chodbě. Před každým krokem proto pečlivě zkontroluji, kam šlapu, než na nohu přenesu celou váhu. |
| |
| Sektor 2 - tunely 7 vidí pomocou prepnutého videnia dalej a lepšie do chodby. Vidí v diaľke niečo sa mihať no skôr to uteká preč ako k vám. Tak isto vidí presne kaluž chemikálie z vajec, ktorá ešte reaguje s hlinou. “Pokračujeme ďalej! Petters a Galis okamžite pri najbližšej príležitosti vylezte hore.“ Zaznie rozkaz na ktorý sa pýtal 7. Medzitým sa dopredu pretlačil John, ktorý je teraz v čele vašej trojce. Nastáva pomalý a opatrný presun na koniec chodieb. Pri druhom dome vás opúšta jeden z vojakov, ktorý zamieril pomôcť nahor. ----.--- Približne po piatich minútach predierania sa blatnatými chodbičkami prichádzate na koniec kde sa stretávate s veliteľom. Občasnou streľbou ste zastrašili piggiov. Tí si uvedomili, že v týchto tuneloch bitku prehrali. “Má niekto nálože?“ Ozve sa z úst vojaka, ktorý prišiel s plukovníkom. Sektor 2 - domy Vojak kričí a po krátkej chvíli senzor, ktorý udával jeho polohu sa zmení na červený s nápisom K.I.A. Druhý vojak sa snaží ukryť v dome a páliť po beštiách spolu s botom, ktorý páli viac menej na slepo. Predné sklo bota je rázom po pár vystreloch zasrané od vnútorností tejto letiacej potvory no v krátkom momente zo všetkých strán skáču na bota ďalšie. Zdá sa, že jeho povrch je temer celý pokrytý nimi a brnenie začína mierne povoľovať. Pilot sa na malý moment zdá bezmocný až sa mu vo vysielačke ozve hlasom od jedného z vojakov. “Skús na nich tie plynové granáty!! Už sme na ceste...“ |
| |
| Sektor 2 - tunely Pod zemí jde všechno jako na drátkách. Po téhle zkušenosti bych většinu akcí přenesl do podobných tunelů, kde piggiové nemají nejmenší šanci. "Mám. Jdu na to." Odpovím zvědavému vojáku a zatímco ostatní zajišťují přístupové cesty, opřu si pušku o stěnu a z kapsy vytáhnu cihličku výbušniny. Sice nejsem pyrotechnik, ale když nám tyhle hračky dávají do základní výbavy, nezapomněli přidat i zběžný kurz osvětlující účel těchhle věcí. Dělají bum. Potěžkám si cihličku v ruce a prohlédnu si chodbu. Vlastně poprvé se zaměřím na stavbu stěn a jejich pevnost. Po tom, co chvíli přelétávám kuželem světla z místa na místo, oznámím jednotce svůj plán. "Položím sem dvě bomby, každou na jednu stěnu ke stropu," během svých slov už z pochvy vytahuji nůž a vojákům kolem příliš pozornosti nevěnuji. Každopádně ale zůstávám otevřen případným připomínkám. Pokud žádné nepřijdou, udělám, jak jsem řekl. Cihličku rozpůlím, každou půlku vybavím rozbuškou s detonátorem a celý komplet umístím na dvě různá místa podle svých slov. |
| |
| Sector 2 - Tunely Rozkaz zní pokračovat dál na místo kde máme položit výbušniny. Nic neříkám a klidně pokračuji za ostatními kteří už jdou dál. při cestě si dám velký pozor na vejce a podezřelou slizkou hmotu který z rozbitého vejce vytekla. Dál už se jde celkem klidně. Piggiů je málo a ve většině případů se dají hned na útěk. Já sám se o ně moc starat nemusím protože se o ně postarají vojáci vpředu. Jakmile jsme dostaneme dost daleko tak se jeden z vojáků začne starat o výbušniny. Mezi tím co připravuje tunel na jeho zničení. Já se jako vždy držím stranou a hlídám cesty aby nás nikdo nepřepadl. Ostatně nic jiného mi tu ani nezbývá. |
| |
| Sektor 2- domy "Rozkaz ,doufám ,že ty lítavky maj nos a odtáhnou." odjistil páčku pro odpuzující plynový granát a zmáčkl čudlík za chvíli už by se měl vzduch okolo plnit smrádkem, který ty potvory nemohli vystát. " Plyn vypuštěn. Fakt doufám ,že to zabere." ohlásil ještě a byl sám zvědavý a hlavně připravený střílet do démonků, i když se otočí čím víc jich zdechne teď tím míň jich přijde příště. |
| |
| Postupujte,postupujte ... dál Z rozkazu který slyším moc nadšená nejsem,ale vím že to je nutné a já budu muset jít s nimi.Jistě vzadu,ale no to se uvidí co bude dál.Ikdyž toho co bude dál se právě obávám.Je dobře že Piggiové ustupují teď jim pořádně nakopeme zadek.Znovu a znovu zkontroluju svou pušku a čekám až ostatní vojáci zaujmou tu správnou pozici k postupu.Pak procházíme domy a já jdu za ostatními a přitom si pečlivě prohlížím okolí.Šlapu po spadaném zdivu a doufám že je prostor vyčištěný a já nebudu muset čelit žádnému zapomenutému démonovi.Ovšem prostor je vyčištěný a my sestupujeme do tunelu.Tunel je úzký,slizký a odporný.Aspoň že jdu po relativně hlíně a nečvachtám ve slizu kterými jsou pokryté stěny.Nechápu zájem 7 já se toho rozhodně nebudu dotýkat.Jak jdu za ostatními zatím máme štěstí a nikdo před námi ovšem pak se to změní.Zaslechnu zvuky které se mi vůbec nelíbí a pak i střelbu která se mi líbí ještě méně.Pak zaslechnu jejich řev a uvidím vejce které po nás Piggiové házejí,ale naštěstí jsou jenom dva.Spíš mně znepokují ty vejce ovšem zde v úzké chodbě jsou Piggiové v nevýhodě a tak se jen usměju když jeden upadne na své vejce.Ovšem tehdy se prostor před námi začne zahalovat do mlhy a do toho se ještě ozve vysílačka.A pak mně čeká pochod tou mlhou která vznikla když se chemikálie z vejce smísila s hlínou v tunelu.Snažím se moc nedýchat a opatrně našlapuju. Mlha,vejce a Piggiové ... Zavrtím hlavou a pokračuju dál a když konečně opustíme tohle nebezpečné místo docela se mi uleví,ale je to jen dočasná úleva.Piggiové ustupují,dá se říct že jsme je zahnali se staženými ocasy když podcenili situaci.Když dojeme na místo kde se má dlší čast tunelu vyhodit do vzduchu tak se uměju nad tou otázkou. Jo bylo by to vážně zábavné ... Ovšem myšlenku nedokončím a pak se za ní pokárám. Radši se opřu o stěnu tunelu a sleduju ja se to tu jeden voják snaží zasypat. Bum,bác a země se zachvěje. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR