Andor.cz - online Dračí doupě

Vypravěč - 30. července 2015 23:15
	Polovičně soukromá jeskyně. Jedná o nově se zakládající K-popovou dívčí skupinu, kde uchazečky budou umístěny v jednom domě a stylem Live show, kde budou muset plnit různé úkoly budou postupně vyřazovány, aby zůstali jen ty nejlepší. V případě zájmu se můžete ozvat a domluvíme se :)

The Spirit of the Underground - 31. července 2015 00:52

Bude to už druhý měsíc, co společnost YG oznámila, že se v jejích řadách uvolnilo místo pro ještě jednu dívčí skupinu, jíž bude debut umožněn už letos. Po vzoru předchozího Winneru to ovšem nemá být zadarmo a tak si prezident přichystal další krutou, zato pro diváky jistě zábavnou variety show. Během tohoto pořadu ze stávajících trainees za asistence široké veřejnosti vybere výslednou pětici, jíž umožní téměř okamžitý debut jako skupině ST@R se vší parádou, která se za štítkem YG nese. Cesta ke slávě pro ně ale bude trnitá, neboť během oněch sto dní budou dívky žít jedna vedle druhé v kamerami protkaném domě a kromě obvyklého tréninku na ně čekají výzvy. Každá taková řádně vyhlášená challenge musí býti splněna, jinak je dívka automaticky eliminována, zároveň spolu s měsíčním ohodnocením pak úspěšnost ve výzvě tvoří hodnotící systém, z nichž dívky na posledních příčkách jsou v neustálém ohrožení, tedy mohou být kdykoliv poslány domů s nepořízenou - a pravděpodobně bez možnosti znovu se pod YG uplatnit (alespoň následující čtyři roky). I toho rána v polovině léta byla celá budova YG na nohou, jak se všichni chystali na spuštění živého přenosu. Zatímco teenageři v celé zemi žhavili obrazovky a čekali, kdy to celé propukne, a zaměstnanci se v tom zmatku snažili na poslední chvíli zařídit vše potřebné, existoval ostrůvek relativního klidu. Jediní lidé, koho se celý chaos nemohl dotknout, byly dívky samotné, které byly právě autem převáženy na místo určení, tedy do svého nového domova; alespoň pro nadcházejících - tedy ty šťastnější - 100 dní. Auto, samozřejmě parádní limuzína, však už to pojede na kameru, parkuje na vyhrazeném místě. "Připravte se! Do začátku natáčení zbývá pět minut! Všichni na svá místa! ...HyunSoo? Kde je sakra ten HyunSoo? Vždyť ty holky už budou vylejzat! Krucinál..." Zazní brzdy a černý vůz, nyní obklopen kamerami, zůstává jako ukotven na místě. "Můžeme? Jedem? Patnáct, čtrnáct,... tři, dva, jedna, točíme! Drazí diváci, vítejte u pořadu -" Cvaknou dveře... a pro mladé dívky dobrodružství začíná.

Kim (Ann) Min-Yeng - 31. července 2015 01:22

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Víte, původně to nebyla ni tak můj nápad se sem přihlásit. Byla kolem toho navíc stejně spousta povyku.. Natočit video jak zpíváte, natočit video jak tancujete. A já jsem relativně zaměstnaný člověk. Přes den jsem na škole, odpoledne pomáhám otci ve firmě jako překladatelka. Do toho stíhám ještě občas večer pařit nebo dělat kraviny. Ani jsem nevěděla, že se něco takového koná, dokud za mnou nepřišel kámoš s tím, že prostě odněkud vyhrabal jedno moje video jako tančím a pak jedno úplně random jak zpívám u nějakého ohně s kytarou.. S asi dvojkou v krvi nutno dodat a že to tam poslal. Nejdřív jsem to hodila za hlavu s tím, že mě stejně nevyberou, takže mi to může být totálně jedno. Víte, co byl ten smutný fakt? Že mě vybrali. Málem to tam se mnou kleplo, když mi ten dopis přišel. Víte, já jsem normálně hrozně.. Otevřený člověk, který dělá kravinu za kravinou, třeba že uprostřed dne dělá grafity na jeden zapadlý barák a pak utíká před policajtama, když hop uvidí, jo, to dělám, ale dobrovolně se do takových kokotin nehlásím a vím proč. Jsem totiž strašně nervózní člověk. Vždycky začnu mít migrénu, když jsem vystresovaná. A teď nemluvím obrazně, mluvím vážně. Jsem psychicky nestabilní člověk s migrénama. To není moc dobrá kombinace na to jít do něčeho takového. Jsem pesimista, nedávala bych si moc velkou naději, ale nemůžu popřít, že jsem vždycky chtěla být jako nějaký můj idol. Víte co.. Někdo z EXO, BTS nebo tak.. Tohle byla jistým způsobem šance. Ale zatím jsem jen seděla v limuzíně s hromadou holek a bylo mi zle od žaludku a bolela mě hlava. Nemusela jsem do toho lozit, aji když mě vybrali. Nemusela. Ale moje tendence se sebepoškozovat asi platí aji na tohle. Navíc.. Přiznejme si to, byla jsem jako pěst na oko. Moje bílá kůže a zářivě zrzavé vlasy.. Mi v tom moc nepomáhali. Víte jak, polovina Asie se snaží o to, aby měla pleť alespoň o stupeň bělejší. A já se s tím narodím. No jo, život Angličanky je svině. A to je můj otec 100% korejec. Nějak jsem od něj nic nepodědila.. Měla jsem na sobě těsné džíny a volnější bílé tričko s fialovým nápisem. Upřímně, moc si nedovoluji nosit těsnější věci, vypadám pak.. Tlustě? Jo, oproti těm drobným korejkám trochu i jo a to jsem na Evropské poměry relativně hubená. Naštěstí mám dlouhé a hezké nohy a prsa.. Ty to zachraňují. Ale tyčka ze mě asi nikdy nebude. Bože, mě se z té limuzíny nechce.. Nechtělo. Kurevsky nechtělo. Fotím se ráda, což o to, ale kamerování.. Už tak dobře nesnáším.

Park Hye-mi - 31. července 2015 20:25

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Byl to už téměř rok a něco málo k tomu, co jsem se dostala pod křídla YG. Ne, že by to po takové době bylo o něco uvěřitelnější. S vlastním rodinným pozadím, kdy se mamka nechala inteligentně zbouchnout někým ze scény a ten se k nám očividně hlásit nehodlal, rodiči, kteří ji díky tomu skandálu raději odřízli, aby si ochránili vlastní pověst, a tím pádem dětstvím stráveným v ulicích Soulu, o nichž slušní občané raději nemluví... Jo, kdo by sakra věřil, že i přes takovou pastvu pro bulvár někdy stanu ve společnosti jako možný budoucí člen idol group. Zvlášť se zpěvem spíš na úrovni barového karaoke. Na druhou stranu, tanec, to bylo moje. V tom jsem dospívala. Zatímco mamka obsluhovala v baru, bez hlídání neměla na výběr, než si mě vodit s sebou. A tak, ač v prostředí zakouřeném a s množstvím pod obraz ožralých lidí kolem, jsem prakticky každý večer měla příležitost trsat v klubu. I když tohle sloveso se k tomu dítěti, kterým jsem v těch čtyřech a více letech byla, asi moc nehodí. Moje studium stálo za zlámanou belu - ne, vůbec to nebylo tím, že u nás doma se prakticky nebylo kdy, kde ani jak učit a kdykoliv bylo potřeba zaskočit, už od middle school jsem neměla moc na výběr - a v moc jiných věcech, vyjma sportu, jsem taky moc nevynikala. Ale na sport nebyly peníze. Nemáte-li co jiného dělat a opakujete stejnou věc pořád dokola, nakonec v ní budete mistr; to jsem si vyzkoušela, protože přesně tak to mám. Napodobování rapperů z undergroundu, tančení podle videoklipů idolových skupin hrajících na televizorech v prodejnách elektroniky. Jeden by si řekl, jak jsem se vlastně do YG dokázala procpat? Ne, s nikým jsem nespala, to jen pro pořádek. Nicméně díky nekončícímu tréninku jsem se dostala až na undergroundové pódium a jen co jsem tam zachytila pár očí, bylo nejspíš výrazně snazší přehlédnout všechny moje chyby. Ředitel si nejspíš musel myslet něco jako "je mladá, tvárná, na minulost všichni zapomenou, zpívat ji naučíme... a když ne, po měsíci vyletí". No. Já nevyletěla. Pořád jsem tady. Ne, že bych na tom byla o moc lépe než tehdy, dvanáct hodin tréninku denně a život v neustálém peskování pro nedostatečný vokální talent. A už vůbec teď, v tomhle autě, na cestě na jatka, jimiž mi tenhle pořad asi bude. Ale já musela debutovat. Co nejdřív. Protože čas jsou peníze a až ty peníze dostanu, vytáhnu mámu z té díry a udělám si jméno a vrazím do zubů všem, kteří se děsně smáli, že ze mě nic nevyroste. To ještě uvidí. I když proto budu muset asi chvíli nemálo trpět. ...jo, tahle myšlenka se mi potvrdila vzápětí, když limuzína zastavila. Jen letmý pohled přes zatmavená skla mi prozradil, kolik je venku kamer čekajících jen na naše tváře. Fuck. Nechte mě hádat, přichází čas na soukromé dotazy a dloubání se v tom, odkud jsme se tu zjevili... Zjištění, že sedím nejblíž u dveří, protože jsem jako nejmladší nastupovala poslední a neměla nervy se o svou pozici prát s někým z místních starších dívek, nebylo dvakrát potěšující. Přivřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Tak jo, jde se na to. Hezky úsměv a mávat. Jsi mladá, mladá a roztomilá, jasné? Žádná ulice, žádný underground. Možná nevypadáš jako umělá panenka jako někdo, ale... Jakmile se dveře otevřou, přimhouřím oči před světlem a pak se neochotně chytím natažené ruky a vylezu ven, načež ustoupím do strany, abych udělala místo ostatním. Na rty nasadím trochu umělý pokus o bezstarostný úsměv a párkrát se pokloním do všech stran. "Annyeonghaseyo, Park Hye-mi-imnida, jal bu-tak-deu-rim-ni-da."

Kim (Ann) Min-Yeng - 05. srpna 2015 23:02

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Bylo to.. Strašný. Minimálně prvních 15 minut, co nás moderátor před naším dormem zpovídal. Měla jsem přízvuk. Což bylo strašný, když jsem jim odpověděla na otázku, odkud jsem. Tedy, že od deseti žiji v Koreji a mám korejské občanství, i když je moje máti angličanka. Abych to uvedla na pravou míru.. Vztah mých rodičů byl vždycky hrozně napjatý. Často se hádali a máti byla vždycky poněkud.. Hysterická. Ne doslovně, ale chápete mě. Proto se taky rozvedli. Do péče mě dostal táta, ale to spíše kvůli tomu, že měl hodně peněz a mohl podplatit soudce. Moje máti nebyla nikdy špatná máma. Každopádně já to hodně špatně nesla. Táta o mě nikdy nejevil ve výsledku nějak moc zájmu a Korea byla hrozně těžká změna. I když jsem Korejsky uměla stejně dobře, jako anglicky, byla tu hromada jiných věcí, které jsem do svých 17 snášela strašně špatně. Učitelé na mě byli zasedlí, ve škole mě rádi šikanovali. Když mi bylo 15, dohnalo mě to k sebepoškozování a pár pokusům o sebevraždu. Jeden se mi skoro podařil, tak jsem skončila na pár měsíců na psychiatrii. Otec od té doby se mnou nemluví skoro vůbec. Bere to jako urážku jeho osoby. Každopádně o tomhle nikdo neví. Já, můj otec, matka a ti doktoři na psychiatrii. Nikdo více. Nemluvím o sobě. Neumím to. Prohlédla jsem si všechny ty holky. Skoro každá vypadala, že má ve skříni nějakého toho kostlivce. Neříkám, že všechny. Sara vypadala například velmi sympaticky. Neměla takový ten nervózní úsměv jako většina. Já se raději neusmívala skoro vůbec. Když na sobě úsměv vynucuji, vypadám jak debil. To vím z fotek. Pak tu byla Kira, která byla.. Taková ta drsňačka, co to spíše hraje za každou cenu, myslím, že s ní moc dobře vycházet nebudu, ale nejhorší to taky asi nebude. Bude umět říct svůj názor, toho si cením. Pak tu byla Doll.. Rozmazlená holčička od pohledu, o to více je jasné, že toho kostlivce ve skříni má. A bude sakra velký. Tyhle rodiny plné peněz mají nejvíce tajemství. A pak tu byla Hye-mi. Vypadala normálně. Trochu křehce, ale.. Více méně sympaticky. Ale tajemně. Ne, že by mě kvůli tomu nějak extra zajímala, nejsem zrovna empatický typ člověka, což je strašné, když si vezmete, že potřebujete pomoc, když jste na tom strašně špatně, ale sami neumíte nikomu takhle pomoct. Každopádně po asi hodinovém výslechu nás vpustily do dormu s rozpisy pokojů. Byla jsme tam už jen my a všude kolem kamery. Měla jsem mít pokoj s Lai. Jen jsem nad tím pokrčila rameny. Nebyla mi vyloženě sympatická, působila nafoukaně, ale nechtěla jsem soudit tak úplně knihu podle obalu. Byla jsem s ní v tom pokoji 10 minut.. A už jsem třískla dveřmi. Bože, takovou kravku člověk nezažil. A já jsem ještě zdvořilá, protože je straší.. Vysrat bych se na ní příště mohla. Vzala jsem svůj kufr a odkráčela do pokoje na druhé straně chodby. Bylo mi jedno, kdo tam je, ale jedna z nich tam prostě už nebude. Ah, Golden, výborně.. Pomyslela jsem si, když jsem uviděla jí a Hye-mi, jak na mě trochu vyšokovaně koukají, když jsme tam nakráčela s kufrem. Sladce jsem se na tebe usmála. ,,Hele, Golden, Lei prý chce bydlet s tebou." Usmála jsem se na ní sladce. Měli jste vidět, jak se rozzářila. Lei vypadala jako taková ta královna, co musí všemu velet a Goldenm jako ta, která chce pozornost. Budou strašná dvojka, jako královna a její poskok, ale to přežiju. Hned si vzala kufr a s ''omluvnou'' poklonou, věnovanou Hye-mi se vydala k Lei. Něco jako: Promiň, nebudu s tebou bydlet, ale ani mě to moc nemrzí. Lehce jsem se na Hye-mi usmála. ,,Promiň, snad to nevadí." Řekla jsem jí. Více méně jsem ani nelhala. Lei by bydlela raději s kýmkoliv, než se mnou. Určitě po tom, co jsem jí řekla. Pak jsem trochu zvážněla a pokud Hye-mi nic neměla, začala jsem si vybalovat do své skříně. ,,S někým jako Lei odmítám bydlet. To si měla slyšet. Po prvních dvou minutách začala mít pěkně silné rasistické kecy." Řekla jsem jí, spíše abych tak nějak nahodila téma na rozhovor: Ostatní. Taky jsem Lei taky pak trochu chytla za okraj trička a dost nepříjemně na ní zavrčela, ať si dává pozor na hubu. Alespoň se diváci nebudou nudit.

Park Hye-mi - 05. srpna 2015 23:24

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nakonec... to šlo docela dobře. Z minulosti toho na povrch nestačilo vyplavat příliš, vlastně jsem ten úvodní rozhovor zahrála nenápadně do outu se zdvořilým úsměvem. Brnkačka. Jo, tak to úplně ne, ale cítila jsem se docela spokojeně - a pekelně vyčerpaně -, jak se mi to podařilo. Vděčně jsem přijala rozpis pokojů, alespoň se nikdo s nikým neměl šanci handrkovat, čí bude která postel a vůbec takové ty boje, z nichž by akorát vzešlo, že já, jakožto nejmladší, musím ustoupit ve prospěch zbytku. Takhle mi aspoň nehrozilo, že skončím na zemi - nebo na chodbě. I se svými věcmi, kterých upřímně zas tolik nebylo, jsem zmizela v pokoji. Takže budu bydlet s Golden? Ta holka mi nesedla na sto procent, ale kdo sakra jo. Možná byla všehovšudy příliš teatrální a ze všeho musela mít obrovskou show, nicméně já bych si určitě dokázala zvyknout. Nechala jsem ji vybrat si postel dál od okna a snažila se neprotočit oči nad její pověrčivostí, když mi vysvětlovala, které všechny příšery by jím mohly prolézt. Nedivila bych se, kdyby ta holka pod polštářem schovávala glock a prvního proutníka, co by si jí šel pro autogram špatnou cestou, by omylem v rozespalosti sestřelila. Alespoň bude veselo. Žuchla jsem s sebou na postel, vybalovat se mi zrovna dvakrát nechtělo. Rozhodně ne před Golden, jelikož letmé nahlédnutí do jejího obrovského loďáku mi prozradilo, že by pravděpodobně při pohledu na většinu mých věcí začala omdlévat. Zatímco tedy dotyčná vytahovala ven věci jako osvěžovač vzduchu a růžové stínítko na lampu s Hello Kitty, jen jsem zhluboka oddechovala a počítala skvrny na stropě. Dostala jsem se ke třetí, když dovnitř vtrhlo tornádo... Teda to zrovna ne, byla to obyčejná holka - kdyby nebyla tak bílá a ještě k tomu s těmihle vlasy. Výměna partnerů? Asi bych měla namítnout něco na styl, že od čeho je tu potom rozpis, ale upřímně mi vůbec nevadilo zbavit se vší té růžové a dívčích serepetiček. Na druhou stranu, kdo ví, co za návyky měla běloba - podle všeho byla z Anglie, tak aby to nedopadlo hůř. Žádná unáhlená rozhodnutí, ne? Až na to, že dojem dělal u nás doma hodně - a pokud ho někdo měl špatný, bylo lepší držet se z cesty a šlapat, aby jeden nedostal po hubě. "Dobrý," odsouhlasila jsem tedy stručně prohození, beztak už Golden zmizela z pokoje a ádié. To vzala rychle - jak kdybych měla lepru či co. "V pohodě. Jen mi slib, že nevytáhneš krajkované prostírání a kolem nezačne pochodovat elektrický pudlík... byla jsem trochu na trní, co nového z toho kufru Zlatíčko vytáhne," zareagovala jsem pozvolna na prohlášení dívky. "Takže... Min-Yeng, žejo? Ehm... nějak ti nevykám, co? Měla bych trochu oprášit způsoby..." Uvědomění, že za větu nepřidávám zdvořilostní "yo" mi došlo trochu opožděně, to bude vším tím tlakem kolem. Vážně bych měla začít s tím vybalováním...

Kim (Ann) Min-Yeng - 05. srpna 2015 23:35

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Trochu vyjukaně jsem se na Hye-mi podívala, když řekla cosi o elektrickém pudlovi. ,,OMG, co bych s tím dělala?" Zeptala jsem se jí řečnicky a hned na to se musela té představě pobaveně zasmát. Nevím proč, ale pochodující elektrický pudlík byl vážně vtipný. ,,Klid, nic takového nevlastním, jsem normální. Alespoň v to doufám." Usmála jsem se na ní vesele a dál si vybalovala. Měla jsem obyčejnou cestovní tašku, i když v růžové barvě. Ne, že bych byla zatížená na růžovou, ale pár kousků jsem měla. A pak jsem měla větší černý batoh. Hold jsem neměla už kam narvat boty, tak jsem si musela vzít batoh. Nejsem zastánce kufrů na kolečkách, i když jeden mám, když jezdívám do Anglie za máti. Když řekla, že mi nevyká, nechápavě jsem na ní zamrkala a musela si jí prohlédnout. Až pak mi došlo, že je to vlastně strašný kuře. Tedy, jen podle toho, co jsem si pamatovala, vypadat na to nevypadala. ,,Můžeš mi říkat Ann." Usmála jsem se na ní najednou. ,,Je to i oficiálně moje druhé jméno v občance, takže jsem zvyklá." Vysvětlila jsem jí a pak se lehce uchechtla. ,,A na vykání se vykašli. Já to tak neberu. Většinou si nějak nevšímám toho, jestli mi někdo vyká nebo tyká. A já to taky nedodržuji zrovna nějak korektně. Hodně lidí mě za to nemá ráda, ale pokud není někdo vyloženě můj nadřízený nebo o hodně starší, tak mu vykám." Vysvětlila jsem jí a nahodila nevinný úsměv. Něco jako: Já jsem andílek, nesuď mě.

Park Hye-mi - 05. srpna 2015 23:45

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Na dotaz ze strany Min-Yeng jen pokrčím zlehka rameny. Já taky netuším, co Golden plánuje dělat s třemi čtvrtinami věcí, které s sebou očividně celou dobu vláčela. Tady logiku nelze uplatňovat. Na druhou stranu jsem musela uznat, že to byla zajímavá strategie, jak k sobě upoutat pozornost publika. Ty nejpopulárnější holky nebudou moct vyrazit - to by jim klesla sledovanost a následně pak v budoucnu prodej. Někdy i negativní profláklost nemusí být zlá. "Dobře, tak teda prostě Ann," přistoupila jsem bez mrknutí na její návrh. Když jsem mohla Golden říkat Zlatíčko, mohla jsem stejně dobře téhle holce cpát anglické jméno. S povzdechem jsem se neochotně zdvihla na posteli a sklouzla z ní, abych se mohla začít přehrabovat ve své sportovní černé tašce, do níž jsem dokázala narvat snad všechny věci, které měly cenu z domova brát - to bylo pochopitelně před rokem. Od té doby jsem si s tím vystačila. Noční stolek - respektive otevírací skříňka - se stala úkrytem pro většinu mého oblečení, zbytek prozatím zůstal nakupičkovaný v tašce zmizelé pod postel. Jediné, co jsem ještě od pavučin a prachu, které se v takových zapomenutých koutech pravděpodobně hromadily, zachránila, byla moje poněkud porouchaná a už dávno zastaralá mp3ka. Kousek nebe i v sebevětším pekle. Zasunula jsem si ji do kapsy. Bylo mi celkem jasné, že na vybalování nám nedají dlouho - jen trocha času na seznámení a první možné konflikty, aby nahráli nějaké vzrůšo -> a to už očividně proběhlo jinde, soudě podle toho, že jsem měla v pokoji úplně jinou osobu, než bylo plánováno shora. Jako na zavolanou jsem trhnula hlavou nahoru, když jsem zaslechnula podivný zvuk, který mi nebyl povědomý. Dvakrát jsem zamrkala. "Myslíš, že to nám má začít trénink nebo se někdo stačil už porvat a obrátil na zem přinejmenším šatní skříň?" zauvažovala jsem nahlas k Ann, když jsem se odrazila ze svého dosavadního místa a zamířila ke dveřím, abych mohla pro jistotu vyhlédnout do chodby.

Kim (Ann) Min-Yeng - 05. srpna 2015 23:57

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Všimla jsem si toho spíše mimochodem, ale nemůžu popřít, že jsem prostě zvědavý člověk. Ta holka neměla moc věcí a ta její mp3 mi taky neunikla. Nekomentovala jsem to, jako jsem doufala, že nikdo nebude nějak komentovat moje dost viditelné jizvy na zápěstích. ,,Hele, Hye-mi, odkud vlastně jsi?" Zeptala jsem se jí na oko nezávazně, ale bylo jasné, že se neptám ne to, jestli je ze Soulu nebo z Afriky. Spíše na její rodinné zázemí. No co? Mluvila jsem o komentování ne o ptaní se. A ano, docházelo mi, že tu jsou všude kamery a všichni nás slyší a vidí. Ale nějak jsem to ani nevnímala. Bylo to lepší. Alespoň myslím. Je lepší být sama sebou i před kamerami než se neustále kvůli nim přetvařovat. Na její otázku jsem se musela celkem pobaveně ušklíbnout. ,,Viděla jsem Kiru, jak jde do jednoho pokoje s Bird. Nedivila bych se, kdyby to byli ty dvě." Pronesla jsem vlastně i trochu škodolibě. Jen ať se Kira taky trochu předvede. Ne, že by mi byla nějak extra sympatická, ale v souboji Kira vs Bird vyhrávala prostě Kira. ,,Když už jsme u toho tréningu.. Slyšela jsem, že nás každou přiřadí mezi nějakou partu, kterou vyberou ze slavných skupin. Jsem celkem zvědavá, koho budu mít já. Koho by si chtěla ty?" Zamrkala jsem s úsměvem na Hye-mi, která pohledem skenovala chodbu. //Když jsme u toho, vyměním si Luhana za někoho jiného :D

Park Hye-mi - 06. srpna 2015 08:37

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Na cestě ke dveřím jsem sebou trochu trhla, když jsem zaslechla nanovo otázku, která už dnes položená byla a tentokrát se mi z ní podařilo hezky vyklouznout. Instinktivně jsem těknula očima směr kamery. "Já? Eh, z Hongdae," odpověděla jsem raději i bez mrknutí oka, než jsem nasadila stejný úsměv jako pro reportéry tam venku. "Znáš to, univerzita, spousta umění..." ...a taky neuvěřitelný noční život plný přeplněných barů a řádících gangů, co si nejen mezi cizinci na koncertech vyberou své. Ale o tom už se tu bavit nemusíme, že. Hongdae má i lepší místa. "A ty? Slyšela jsem tu část o matce Angličance, ale byla jsem tak nervózní ze všech těch očí kolem, že úsek o tvém životě tady mi nějak unikl," vrátila jsem centrum hovoru raději rychle k ní, samozřejmě za zástěrkou zdvořilosti. "Kira s Bird?" zopakovala jsem po Ann. "Tak to bude naše blondýnka brzo potřebovat další plastiku," vypadlo ze mě ještě dřív, než jsem se stačila začít kontrolovat a držet jazyk za zuby. Kousla jsem se do spodního rtu. Tohle budeš muset zlepšit, holka, ne všichni mají rádi nepěkné připomínky. Nezapomeň, že tahle šance je asi ta jediná, kterou dostaneš. Už tak jsi v nevýhodě díky věku, protože si každý řekne, že nepovede-li se ti to teď, můžeš debutovat v klidu až za dva až čtyři roky. ...ale stejně. Kira s Bird? Rozdělovali ty pokoje schválně proto, aby měli na kameře co ukazovat za nepokoje? "O tom nic moc nevím," podařilo se mi ještě zareagovat na téma slavných idolových skupin, zatímco jsem se zastavila u dveří a vzala za kliku. "Upřímně zas tolik skupin neznám, ale kdybych si měla vybrat..." A teď čeká, že zvolím něco jako Big Bang, 2NE1, Super Juniory nebo SHINee, co? Možná bych měla. Alespoň na oko. Ale co když si to pak nějaký producent vezme k srdci? "Asi ani nestojím o slavnou skupinu, byla bych tak nervózní, že bych s nimi asi nemohla ani pořádně mluvit. Líbil by se mi někdo bližší mému věku, beztak mi tu všichni přerostli přes hlavu. ...ale tak, trénuje tu i iKON, že? Ty jsem sledovala hodně, líbí se mi, jak si navzájem pomáhají, třeba by to svedli i se mnou. Koho bys volila ty?" ...nemluvě o tom, že jsou fakt pěkní, umí rappovat i tančit a nikdo by do mě nemusel rýt kvůli zpěvu, protože když tam přišli tehdá před WIN ti tři noví, taky je museli naučit všechno od nuly... Utopená v takových myšlenkách jsem konečně vyhlédla na chodbu a zamrkala na scenérii před sebou. "Hele, já myslím, že jsou všechny v obýváku. To vypadá, jako by se tam dělo něco oficiálního. Možná bychom tam měly jít, když se nikdo neobtěžoval zajít pro nás..." nahlásila jsem obhlédnutou situaci přes rameno. //Výborně, ten nový vypadá zajímavě, alespoň bude ještě nová příchuť v repertoáru :D

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. srpna 2015 09:36

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Trochu vševědoucně jsem se na Hye-mi usmála, když se to okamžitě snažila zakecat. ,,Ovšem.." Pronesla jsem s lehce ironickým tónem, ale dávala jsem si pozor, aby to bylo zřetelné jen pro ni a ne pro ostatní za obrazovkami. Nežrala jsem jí to. Ne tak úplně. Ty hodiny psychologie se mi teď začínali hodit. Já se zatvářila neutrálně, když se zeptala na moji máti. ,,Jo, jo. Máti je Angličanka, ale táta je Korejec. Rozvedli se, když mi bylo deset, tak od tý doby žiju tady." Usmála jsem se na Hye-mi bezstarostně. Nelhala jsem ani nic neskrývala. Ohledně mých rodičů tu prostě moc tajemství nebylo. ,,A co tví rodiče?" Zeptala jsem se jí se zvědavým úsměvem, aby si nemyslela, že to myslím snad nějak nepřátelsky. Ráda se dovídám tajemství, ale většinou je neroznáším nikam dál. Všimla jsem si, jak se podívala po kamerách a najednou znervózněla. Musela jsem se sama pro sebe tiše zasmát. Došla jsem k ní a trochu se k ní přiklonila, aby mikrofony nezachytili moje slova. ,,Klid. Ty kamery kolem sebe budeš mít celý zbytek života, pokud to vyhraješ. Nemá cenu se přetvařovat, buď sama sebou." Usmála jsem se na ní a pak se zase od ní odtáhla. ,,Věř mi, znám to." Mrkla jsem na ní. Nechtěla jsem se tím nějak vychloubat a ani to nebyla tak úplně pravda, i když jsem nafotila docela hodně fotek pro Misshu v Evropě, ale foťák nemá ke kameře zase tak daleko. Musíte být sami sebou, ten objektiv pozná, když nejste. Když jsme zabředli do rozhovorů o skupinách, při zmínce o iKon jsem se pousmála. Znala jsem je spíše jen tak z doslechu. ,,Já bych byla asi nejvíce nadšená z EXO." Přiznala jsem s nadšeným zaculením. ,,Vím, že je to hodně mainstream a tak, ale sleduji je už od jejich debutu. Ale mám ráda i jiné skupiny, jen EXO jsou takový.. Mí favoriti." Přiznala jsem a myslím, že jsem se při tom začala trochu červenat ve tvářích. Doufám, že tohle nikdy nikdo z EXO neuvidí. ,,Jsou mladí, talentovaní, hezcí.. I když jejich poslední deska EXODUS stála spíše za nic, než za něco.." Poslední větu jsem si spíše jen rozmrzele zamrmlala pod vousy. ,,OKa, jdeme, jdeme." Usmála jsem se na Hye-mi a vyrazila s ní do obýváku. Měli jste vidět ten pohled Lei, když jsem přišla. Nadechovala se, že něco řekne. Hodila jsem po ní výhružný pohled. ,,Drž jazyk za zuby." Uzemnila jsem jí na mě hodně slušným způsobem, ale myslím, že i tak z toho mají ti lidi za monitory slušnou podívanou. Víte co.. Normálně bývají všechny tyhle věci takové.. Sluníčkové, všichni se mají na oko rádi.. Jen já s Kirou tomu dáváme asi trochu jiný náboj bych řekla. Ne, že bych se tím chtěla nějak chlubit.. Na stole ležela obálka. Lei, jako taková ta ''vedoucí'', jí rozbalila a přečetla. Měli jsme se vydat autem do studia, kde na nás čekají naši ''trenéři''. Oficiálně to nikde nebylo, že ti naši trenéři budou právě lidi ze slavných skupin, ale drby se šíří všude. Měli jsme dvě auta. Takže jsme se museli rozdělit na dvě skupinky tak, aby v každé měl někdo řidičák. U nás to byla Kira, v druhé skupince byla Lei. Tedy, ne, že bych neměla řidičák, mám, ale jen na Evropské silnice.. Tady mi ještě 21 bohužel nebylo. Což mi připomnělo, že jsem neměla čas si zakouřit.

Park Hye-mi - 06. srpna 2015 12:29

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nezůstávají obvykle děti u matky? To mohlo znamenat jen několik věcí; hodně nevhodného jednoho z rodičů nebo naopak dostatečně vlivného druhého. Na každý pád jsem se v tom neplánovala rýpat, nebyla jsem moc ráda, když se někdo hrabal v mém soukromí a tak jsem to nehodlala dělat jiným lidem... ehm, až na některé idoly, přecejen, ale tak tam se to dalo očekávat. "No, já žila jen s mámou, než jsem se zapsala pod YG," zodpověděla jsem jednoduše a prostě dotaz Ann i s bezděčným pokrčením rameny. "Bylo to hodně divný, když tě ve svý podstatě vychovával chlap? Chci říct, jsou některý věci, který... no, chápeš... se mužům asi blbě vysvětlujou a..." Neudržela jsem se přece jen se trochu nezeptat, třeba oplácení palby zamezí dalšímu vyzvídání. Pořídil si na to přítelkyni nebo chůvu, hm? To by naznačovalo tu vlivnou teorii. Až na to, že než vyhraju, jsem na ledě. Jestli - ne, až - vyhraju, bude pozdě cokoliv měnit a vetovat. Nejdřív mě lidi musí mít rádi. Na poznámku o kameře jsem nahlas nijak nezareagovala a prostě jen kývla, podřídit se bylo asi nejsnazší a nejméně nápadné, přestože jsem si radu k srdci dvakrát nevzala. "EXO?" zopakovala jsem po ní zase jako papoušek. EXO, to jsou tak čtyři roky, co mělo debut? Nejšílenější fanynky vůbec? Aj. Z těch si ale pamatuju snad jen jejich rappery. No, jak jinak. Chanyeol, Sehun a Kai. Kai je fajn - a zároveň vypadá dost jako pitomec. Chmpf. Asi bych s ním hafo hodin v místnosti být nechtěla. Přijetí v obýváku nebylo vůči společnosti Ann moc vřelé, ne že by její reakce úsměvy nějak podporovala, docela to ve mně hrklo. Víc než o malé války mezi holkama jsem se ale zajímala o obálku na stole. Studio? Trenéři? ...už?! Trochu jsem litovala, že jsem se celou dobu jen válela a nestačila třeba alespoň kouknout do zrcadla. Výmluva, že bych si potřebovala odskočit, mi přišla trapná, pravděpodobně mají kamery i v koupelně, ač tak, aby nebylo vidět sprchu a tak. Jen klid, stejně to s make-upem neumíš o moc líp než s notama, možná bys ze sebe akorát udělala šaška. S tím jsem rezignovala na jakoukoliv myšlenku zkrášlení a následovala holky k autům. Bylo mi docela jasné, že vzhledem k mému vzrůstu a věku k tomu na mě zbývá sedadlo vzadu vprostřed. Pohledy z některých stran mi tu teorii jen potvrdily, takže jsem nedělala drahoty a bez protestů se nasoukala na nejméně pohodlné sedadlo celého vozidla a zacvakla si pás, než mě stačily z obou stran obložit jiné členky. Nenápadně jsem se pokusila při lození dovnitř vzhlédnout se ve zpětném zrcátku, takže teď v sedě jsem si bezmyšlenkovitě prsty probírala vlasy, aby nabraly alespoň trochu upravenější vzhled. Do nějakých hovorů a štěbetání jsem se raději nezapojovala, po očku jsem pokukovala po ostatních a v hlavě si dělala mapku toho, kdo s kým bude mít asi jaké vztahy a na čí straně se tedy rozhodně vyplatí být na pozoru. Než jsem se pořádně zorientovala, cesta byla za námi a já mohla vyhlédnout ven na vždy impozantní a a stejně dech zatajující budovu YG Entertainment. Ztělesněný sen ve své hrubě masivní podobě. Jen co se lidi vedle mě dostali ven, vysoukala jsem se taky z auta a snažila se ignorovat neustále nás pronásledujících pár kamer. Tak to teď bude pořád, zvykej si a tvař se přirozeně, klídek... Dovnitř se mi rozhodně první nechce, takže vyčkám, jestli se toho chopí někdo jiný a v ten moment vyrazím za skupinkou.

Kim (Ann) Min-Yeng - 09. srpna 2015 13:49

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Chvilku jsem na Hye-mi nechápavě mrkala, když se mě zeptala, jestli nebylo divné, když mě vychovával chlap. Pak jsem se tomu musela od srdce zasmát, když mi vysvětlila, jak to myslí. ,,Ani ne. Táta je navíc hodně zaměstnaný člověk, takže jako o malou se o mě spíše starala jeho sestra, moje teta. Takže věci jako sex a podobně mi více méně vysvětlila ona. Upřímně, v tomhle máš asi pravdu, bylo by hodně divný, kdyby se mi to pokusil vysvětlit táta." Musela jsem se tomu pobaveně zasmát, i když to ve výsledku tak vtipné ani nebylo. Táta byl chladný a pragmatický člověk ještě než se se mnou přestal bavit. Nebylo to vtipné, ale já se ráda směji věcem, co jsou spíše smutné, než vtipné. Černý humor je moje druhé já.. Když jsme dojeli na místo, pro každou z nás tam byla jedna kamera. Takže bylo úplně jasné, že se rozdělíme. Dali nám jen papír s číslem místnosti, kam máme dorazit. Víte, kdybych tam měla jít sama, někam zdrhnu té kameře a už mě tu nikdy nikdo neuvidí. Naneštěstí, mám u YG kamaráda. Konkrétně toho vola, co mě do tohohle přihlásil. Ten samozřejmě vysmátý čekal u dveří a vyrazil se mnou i kameramanem. Měli jsme na sebe nějaké ty drzé kecy, které by mohli lidi bavit a do toho jsme hodili jednu-dvě vtipné historky z našeho života. Místo toho, aby mi ten blb poradil, kam mám jít, protože najít tady místnost, do které máte jít je úkol sám o sobě. Samozřejmě, že ten vůl se začal vždycky smát, když jsem došla někam úplně jinam a musela se vrátit. Po dobrých deseti minutách jsem tu místnost našla. Chvilku jsem byla nervózní, ale nakonec mi tak nějak došlo, že tam stejně nebude asi nikdo, koho bych nějak extra znala, protože zase tolik skupin neznám, asi 5 a YG jich pod sebou má asi 50. Zaklepala jsem, nadechla se a vešla. Víte, kdybych byla v anime, dostanu brutální krvácení z nosu. Takhle jsem jen dostala infarkt. Díky mému nízkému tlaku ne tak smrtelný, aby to se mnou šlehlo. ,,Ehm.. Zdravím.." Vypadlo ze mě. Cítila jsem, jak blednu a hned na to, jaké mi začíná být horko. Musela jsem se červenat. Bylo mi děsně trapně. A to jsem se nijak neztrapnila. Jen.. Víte, jak jsem vám říkala, že před cizíma lidma jsem strašně stydlivý introvert? Co by jste v mé kůži dělali před svými idoly? Já chtěla zdrhnout. Myslím, že to na mě bylo vidět..

Park Hye-mi - 09. srpna 2015 17:18

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Mimo auto jsem obdržela číslo studia. Ukázalo se, že mám zamířit do čtyřky, což navzdory poměrně nízkému číslu byla jedna z nejzastrčenějších tréninkových místností ve spodních patrech budovy. Než jsem se stačila rozhoupat, většina zbývajících děvčat už se vydala za svým cílem, takže jsem nakonec první část cesty mohla vzít v klidu. Zatímco někdo očividně spěchal, já se spíš ploužila, pořád příliš nervózní, než abych si byla jistá, že budu schopná vůbec pozdravit. I tak jsem se snažila udržet si na tváři alespoň nesmělý úsměv, když jsem přijímala občasné - nepříliš upřímné - gratulace od podobně starých trainees k přijetí do téhle reality show. Jediný, s kým jsem se zdržela, a kdo mě dokonce potom zbytek cesty doprovodil, byla Kim Jisoo. S Jisoo-unnie jsem se seznámila během tréninku pro MV Epic High, kam mě ale narozdíl od ní nevybrali, protože jsem byla na jejich vkus pořád moc mladá. 스포일러 přitom slavil docela úspěch a Jisoo z toho dokázala patřičně těžit. Nedalo se říct, že bychom byly kamarádky, ale ze všech místních děvčat jsem se v její společnosti cítila nejméně nepříjemně - nekonečné společně strávené hodiny plné potu a dřiny zkrátka dokážou své. S díky jsme se rozloučily až před dveřmi označenými cedulkou, dokonce jsem obdržela krátké objetí, přestože jsem Jisoo-unnie podezřívala, že to bylo spíš pro kameru než pro mě. Ne, že by mi to vadilo, díky jejímu přirozenému šarmu a vlastní popularitě mi určitě pomohla stoupnout i v očích diváků a chovat se chvíli neuměle a přitom na úrovni. Jakýkoliv klid, který mi ale tohle setkání přineslo, vymizel s dalším pohledem na dveře přede mnou. Nejistě jsem zaklepala za dveře, vzala za kliku a pomalu otevřela dveře, abych se škvírou mohla protáhnout dovnitř. Ještě jsem se ani pořádně nerozhlédla a už jsem se hluboce klaněla, jak bylo zvykem. "Annyeonghaseyo, Park Hye-mi-imnida, jal bu-tak-deu-rim-ni-da."

The Spirit of the Underground - 09. srpna 2015 18:14

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Ihned po vstupu do místnosti se ti odhalil pohled na studio, které se kromě lepšího vybavení a velikosti nijak zvlášť nelišilo od tréninkových místností trainees, které jsi nejspíš měla šanci zahlédnout v nějaké té show, pokud ne naživo či z kamarádových fotek. Na lavici u stěny posedávala tobě důvěrně známá dvojice Leeteuk ze Super Junior a Chen z EXO, oba byli sklonění nad bílým firemním tabletem, ze kterého se ozývaly zvuky, jež taky zabrnkaly na patřičnou strunu v tvojí hlavě. Sakra... nebylo to tvoje video z auditions? Než uplynuly tři takty vprostřed písně, Chen se natáhl a klepnutím na obrazovku přehrávání stopnul. "Tady, takhle to nemůže znít,... bude potřebovat průpravu ve vibraci," zaslechla jsi možná útržek ze zanícené debaty. Očividně byli oba zabráni do rozboru tvého zpěvu, až si nějakých dveří vůbec nevšimli. Druhý tábor byl tvořen dvojicí v rohu, téměř skrytou za skříní s počítačem. Eunhyuk se s mírně starostlivějším výrazem opíral ledabyle o stěnu, ruce založené na prsou, po očku přitom v pravidelných intervalech sjížděl pohledem kamsi ke svým nohám. Tam se úplně v rohu v tureckém sedu krčil mladší Kai. Pokud jsi o něm jako fanynka něco málo četla, bylo ti hned podle jeho potopeného výrazu jasné, že není právě špičkově naladěn a ve vzduchu tak visí možný průšvih - o to jasnější ti pak mohlo být, proč se hned vedle drží mírumilovný hyung z SJ. Až tvůj pozdrav upozornil příchozí na tvou přítomnost a do tebe se zapíchly čtyři páry očí, svědci tvého náhlého červenání. Zatímco Leeteuk s EunHyukem nasadili okamžitý nacvičený úsměv, jaký jsi dosud znala pomalu jen z přebalů hudebních magazínů, Chen se tvářil neutrálně a Kai pořád stejně otráveně jako před třemi vteřinami. "Á, ty musíš být Ann," chytne se slova bez zaváhání nejstarší z přítomných a jediným plynulým pohybem se zdvihne z lavice, tablet přitom nechá mladšímu kolegovi v rukou. "Nemyslím, že by bylo nutné se představovat, ale tak pro pořádek - já jsem leader SuperJunior Leeteuk, s sebou tu mám EunHyuka jako hlavní mluvku a také mladší kolegy z EXO, Chena na pomoc s vokály a Kaie kvůli tanci a choreografiím." Leeteuk provázel svou řeč mávnutím dlaní pokaždé ke zmiňované osobě, většina se jich poklonila alespoň zdvořile hlavou, jen Kai tak akorát cosi zabručel. "Následujících sto dní spolu budeme pracovat na tom, abychom z tebe vykřesali, co se jen dá. Takže jelikož spolu strávíme asi nemálo času, co kdybychom začali tím, že nám o sobě něco povíš?" Možná jsi stačila vymáčknout ze sebe pár slov, než na sebe upoutal pozornost Kai šramotem v rohu, jak se sám taktéž vyhoupnul do stoje a zamířil do středu místnosti po vzoru ostatních představujících se, prst mu stále neklidně těkal na hranu mobilu v pravé dlani. "A co kdybychom přeskočili ty nanicovaté úvodní řeči a začali rovnou s něčím, na čem se dá něco dělat? Zatancuj nám něco, melodii si k tomu určitě zazpívat zvládneš. Předveď, co umíš, jestli tu jen neztrácíme čas." Eunhyuk na takový projev zareagoval tím, že mladému zpěvákovi položil dlaň na rameno s tichou výtkou vloženou v jediné varovné slovo: "Kai." Leeteuk s Chenem se na sebe podívali. "To mi možná příliš připomíná first-year hazing soulské umělecké akademie," načal Leeteuk o něco opatrněji, byl však přerušen Eunhyukem. "Na druhou stranu má Kai pravdu v tom, že pokud máme zjistit, na čem je opravdu třeba zapracovat, podívat se naživo je ta nejrychlejší a nejúčinnější cesta. Není to nic, co by nenechali dělat před lety nás, Leeteuku." Na přímluvu kolegy leader uvážlivě potřásl hlavou a nasadil zpátky svůj úsměv. "Promiň, musí to pro tebe být trochu nepohodlné začínat takhle brzy, ale skutečně by neuškodilo, kdybys nám něco předvedla. Nemusíš být nervózní, všichni chybujeme, alespoň si rychleji zvykneš před - a s - námi pracovat přirozeně."

Vypravěč - 09. srpna 2015 18:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když jsi vešla, naskytl se ti.. Poměrně absurdní pohled. Ono, to, že se díváš na někoho, koho máš ve své podstatě za idola, je absurdní samo o sobě. Vtipnější, ale bylo, že jsi byla svědkem toho, jak B.I. hodil hubu. Byl totiž přesně uprostřed místnosti a dělal zrovna stojku, když jsi vešla dovnitř. Těžko říct, jestli se tě lekl nebo ho prostě jen zklamala rovnováha. Bobby vyprskl smíchy a rychle si dal ruce před pusu a pokoušel se přestat smát, protože B.I. vypadal, že ho zabije, jestli se mu bude smát. ,,Já říkal, že spadne." Odvětil polohlasem Donghyuk a položil vedle sebe na gauč časopis. Pak se všichni teprve podívali na tebe. B.I. vypadal automaticky lehce nakvašený z toho, že jsi ho viděla, jak hodil držku. Takže se snažil tvářit co nejpřísněji to šlo. Bobby se rozhodl, že se raději ujme slova a s veselým úsměvem, který by dodal pozitivní náladu kde komu, k tobě přistoupil o krok blíž a lehce se uklonil, jak už slušnost říká. ,,Já jsem Bobby. Tohle je B.I., náš leader. Toho naštvaného výrazu si nevšímej, většinou není tak zlý, jak se tváří. Pak je tu Donghyuk, většinou moc nemluví, ale jinak je to hodný kluk. Jo a tohle je Mino, to je leader jiné skupiny, on je tu jen takový vetřelec.. Au!" Řekl Bobby nakonec když si od Mina zasloužil herdu do zad. Tentokrát udělal krok dopředu B.I. a dal ruce dal do kapes. ,,Viděli jsme tvé video. Tancovat umíš, to se musí nechat, i když máš pořád co dohánět, ale se zpěvem to bude už trochu horší. Ale to si tě vezme do parády Donghyuk. Nejdřív, ale řekni něco o sobě. Kolik ti je, kde ses narodila, něco o rodině, kde ses učila tančit, jestli máš přítele.." Bobby se najednou znova tiše zasmál. B.I. na něj hodil nepříjemný pohled, i když to byli nejlepší kamarádi, nebylo nad to se navzájem nasrat. Pak se podíval zpátky na tebe. ,,Nejde jen o to, připravit tě na případný debut, ale i o to, naučit tě chodit v showbiznise. Jakmile začne být alespoň trochu slavná, novináři se začnou šťourat ve veškeré tvé minulosti, aby na tebe mohli vyhrabat kde jakou špínu. Proto to chci vědět." Vysvětlil tentokrát už milejším tónem. Asi ho přešlo to prvotní naštvání z toho, že jsi ho viděla hodit hubu na zem.

Park Hye-mi - 09. srpna 2015 18:58

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nebyla jsem si jistá, co mělo přijít dřív. Začít se dusit? Měly mi vypadnout oči z důlků? Srdce konečně vyskočit z hrudi a rozplácnout se na podlaze po vzoru chudáka B.Ie? To je iKON! S Minem! Musela jsem se mírně praštit pěstí do hrudi, abych zpátky nahodila z rytmu vyskočící krevní pumpu, načež jsem se s odkašláním narovnala ze své poklony a očima se zasekla na tvářích, které jsem prvně v životě viděla i... jinak než na stránce či obrazovce. A slyšela. Ještě teď mi v uších zněla ozvěna Bobbyho smíchu a já si musela děsně nadávat, abych udržela jakž takž profesionální výraz a zbožné uctívání přítomné čtveřice se mi neodráželo ve tváři. I tak jsem ale trochu zakolísala na místě při B.Iově nemilém pohledu, váhavě jsem ucouvla zpátky směrem k východu, to se ale řeči ujal Bobby a to mě zase bezpečně zamrazilo na místě. Měla jsem pocit, že mi jeho slova jdou jedním uchem dovnitř a druhým ven, jak jsem měla příliš práce vnímat jeho osobu zblízka a ještě poslouchat ten milovaný hypnotický hlas - co mi sděloval, to už bylo na druhém místě. Možná proto se z mé strany dočkal zmateného zamrkání a hned potom se mi uvolnily brzdy a začala jsem se znovu klanět, tentokrát každému zvlášť. "Mannaseo bangapseumnida!" Znovu jsem zaváhala s couvnutím, když se B.I dostal dopředu, ale splašené srdce a dřevěné nohy by mě asi stejně zastavily, než bych stačila udělat další krok. "Kamsahamnida," nezapomněla jsem zdvořile poděkovat na poznámku o tanečních dovednostech a trochu se zavrtět na pokračování směr zpěv. Jako by to někdy bylo v mých silách... "Budu se snažit, jak nejlépe to půjde, sun-" Oslovení už se mi podařit nedokončilo, protože to jsem zaslechla poznámku na přítele a kromě nového návalu rudé do tváře pocítila i další příval nejistoty. Trochu jsem se narovnala na místě kvůli představování a pokusila se soustředit na vlastní sdělení, abych před vlastními idoly nekoktala jako dítě ze školky. "Já - ehm - ještě je mi šestnáct let, sunbae, jsem - no, jsem odsud, konkrétně z Hongdae - a, em, vyrůstala jsem jen s matkou, pracuje na plný úvazek a od svých trainee dní jsem se s ní neviděla, sunbae. Aktuálně nejsme v kontaktu. Učila - uhm, učila jsem se všude a nikde, sunbae, převážně v prodejnách elektrospotřebičů podle dokola hrajících videoklipů populárních skupin, ale taky v klubech, vzhledem k tomu, odkud jsem, sunbae. ..a é, to, totiž, přítele - uhm, přítele..." Skousla jsem si spodní ret a sklonila oči k zemi, přišla jsem si trochu jako při nějakém vstupu do armády nebo profesním pohovoru. "...nemám, pane - ehm, chci říct, sunbae."

Kim (Ann) Min-Yeng - 09. srpna 2015 19:11

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro To, že se koukali na to moje video.. Jedno z mnoha, které vlastním nutno podotknout. V jednoduchosti, prostě mě vždycky bavilo zpívat a jednou mě napadlo, že to budu dávat na youtube. Mělo to relativní úspěch. I když Min-Seok, ten můj kamarád, nevybral zrovna tu nejlepší, když jí tam posílal. Sama jsem věděla, že to umím lépe, ostatně, zpěv není jen o talentu, ale i o tréninku a na ten já jsem v té době z vysoka srala. Otázkou pro mě zůstávalo, kde sehnal nějaké video, jak tančím, protože to moje silná stránka nebyla, ale teď už to bylo jedno. Kai vypadal nasraně. Což bylo v prdeli samo o sobě. Protože nasraný Kai.. Není dobrý Kai. Dokáže mít i dobré dny, to všichni víme, ale tohle asi nebyl dobrý den. Jasně, kdo by měl dobrý den, kdyby měl cvičit nějakou divnou zrzavou holku..? Jsem člověk, co chtěl spáchat sebevraždu, nemám moc velké sebevědomí. Ale když mě někdo urazí, jsem jako kočka, co vytasí drápy. Většinou. Záleží kdo a jak mě urazí. První se ujmul slova Leeteuk. Byl stejný, jako všude v televizi. Trochu jsem přemýšlela, jestli to má prostě tak dobře nacvičené nebo jestli je takový ve skutečnosti. Nervózní jako sáňky v létě jsem zůstávala stát u dveří s tím, že prostě nahmatám kliku a zdrhnu, když bude nejhůře. Jenom jsem se nadechovala k tomu, že něco řeknu, když nás vyrušil Kai s tím, že představování se je kravina. Na jednu stranu jsem mu byla vděčná, nesnáším, když musím o sobě mluvit nikdy nevím, co říct, pokud se mě nezeptáte na něco konkrétního, co chcete vědět. Na druhou stranu bych možná raději mlela o sobě, než tu teď začít tančit. Ucítila jsem, jak se mi chtěli podlomit kolena. To neudělám. Před publikem na nějaké hlasité akci klidně, ale.. Tohle mě zabije. Co tu dělám? Chci domů.. Pomyslela jsem si. Kamery a tanec nejsou focení. Najednou mi došlo, že musím vypadat jak vyděšený kotě, co se dostalo někam, kam nechtělo. Minimálně jsem se tak cítila. Lidi, co mě pořádně znají by asi neuvěřili téhle situaci, když už pár minut jen vyděšeně koukám a mlčím. Myslím, že se to tak celkově k mojí image rebelky moc nehodilo, ale s tím jací jsme hold nic nenadělám. ,,Dobře.." Utrousila jsem a čekala, jestli třeba do mě neudeří blesk nebo jestli třeba vážně neomdlím. Zachránilo by mě to od toho pocitu sevřeného žaludku. Měla jsem pocit, že nervozitou vyzvracím oběd. Bylo mi horko a potili se mi dlaně. Ještě, že jsem žádný oběd neměla. Na druhou stranu o sobě vím, že pod tlakem se nejlépe soustředím. A myslím, že přijímačky na vysokou byli hovno tlak o proti tomuhle. A ten kameraman za mnou byla teď moje nejmenší starost. Vlastně jsem si na ty kamery i začala zvykat. Kai měl pravdu v jednom, nazpívat si melodii byl ten nejmenší problém. Pak jsem začala tančit. Přiznám se, že jsem měla chvilku černo před očima. Ne, že bych omdlela nebo tak, jen jsem se snažila nevnímat lidi okolo sebe. // Tvařme se prosím, že ta písnička ani ten tance nejsou od EXO, že je to improvizace, děkuji :D odkaz

Vypravěč - 09. srpna 2015 19:24

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když jsi řekla, že ti je 16, většina z nich na tebe trochu překvapeně vykulila oči, ale jinak to nechali bez poznámky. Zatím. A čekali, co jim řekneš dál. Když jsi skončila a zvedla oči, viděla jsi B.I. jak se trochu nervózně drbe ve vlasech a nad něčím přemýšlí. ,,Hele, nemusíš za každou větou dodávat sunbae." Řekl najednou a zatvářil se ještě více nervózně. Těžko říct, proč, asi na to nebyl tak úplně zvyklí. Bobby na jeho slova nevěřícně písknul. ,,Páni, tvoje sebevědomí kleslo z konce vesmíru před konec vesmíru?" Hned na to se sám svému vtipu zasmál, než se na tebe trochu soucitně usmál a postavil se vedle tebe. ,,No tak, nech jí chvilku oddechnout." Řekl na tvou obranu a při tom se na všechny před vámi sladce usmíval. ,,S námi se taky nikdo nemazlil.." Odvětil najednou Mino spíše jen tak mimochodem a podíval se na tebe tak trochu.. Jako učitel na žáka před těžkou písemkou. Kdy nevíš, jestli se máš bát nebo být rád, že ti třeba poradí. ,,Ty nejsi holka." Ušklíbl se na něj B.I. ,,Nevidíš ty prsa? Ovšem, že jsem.." Pronesl Mino tak suše, jako by to byla úplná samozřejmost, že Bobby opět vyprskl smíchy. Pak si odkašlal a vážně se zadíval na B.I., který měl ke tvým slovům určitě co dodat. ,,Dobře, takže za prvé, zkus se co nejvíce vyhýbat odpovědím na otázky ohledně toho, jestli jsi někde pracovala nebo chodila po klubech. I ohledně toho, že vlastně žiješ sama bez mamky. Si pořád dítě a jako taková pod zákonem, mohli by z toho být potom problémy. " Řekl najednou vážně a pak se na tebe trochu ustaraně podíval a lehce si skousl spodní ret. Jako by zase nad něčím přemýšlel. ,,Myslím, že to by pro začátek mohlo stačit. Stejně se vsadím, že z tebe toho časem vypadne více." A usmál se na tebe. Normálně se na tebe usmál! A mile.. Relativně. Nutno podotknout, že tohle neběželo živě a že se to bude všechno teprve stříhat, proto o tom bez problémů mluvil před kamerou. ,,Tak a teď ke tvému zpěvu. Zpívala jsi vůbec někdy?" Zeptal se tě najednou B.I. zase s vážným výrazem.

The Spirit of the Underground - 09. srpna 2015 19:30

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Naneštěstí pro tebe, lidi okolo tebe se nerozhodli ti takovou službičku oplatit a také tě nevnímat. Zatímco trojice lépe nalazených idolů se bez diskuzí nebo protahování uvelebila zpátky na lavici, odkud měla pohodlný výhled na tvoje představení a asi také aby ti udělali místo, Kai zůstal s rukama založenýma na prsou stát přímo před tebou jako nějaká zeď a výraz v jeho tváři byl stále stejně nevzrušený, ba až mírně podrážděný. Když jsi spustila, chvíli tě bez zájmu sledoval, než se obrátil zády a na moment to vypadalo, že snad odejde a vyžádané představení ani nevzhlédne. Nato se ale začal hýbat taktéž do rytmu a opakoval tvoje pohyby s menšími úpravami, které z na oko amatérských kroků udělali dechberoucí show. Očividně ho ani v nejmenším netrápilo, že bez domluvy tančí po tvém boku a bez výčitek si choreografii upravuje dle libosti, nebo že by ses mohla cítit poněkud znejistěná tím, že současně s tebou předvádí letité zkušenosti a vyšperkované kroky, zatímco ty se tam plácáš v tom, v čem jsi spíše v OK zóně. Když píseň skončila, byl Kai zrovna na kolenou na zemi a ať už ty, on nebo oba jste sklidili docela vřelý potlesk od odpočívající trojice. Kai se hladce zdvihnul ze země a ledabyle si oprášil kalhoty, načež se podíval na tebe a na Leeteuka a pokrčil rameny. Hruď se mu zdvihala trochu rychleji než předtím a černé tričko díky pohybům těsněji přilnulo k dobře stavěné hrudi. "K tomu být dobrá má ještě daleko, ale nebylo to nejhorší; s tím zvládnu pracovat. Takže -" Místo toho, aby své hlášení leaderovi SJ dokončil, shlédnul Kai na svou kapsu, kam zastrčil kvůli krátkému představení mobil. Bez váhání jej vytáhnul a zamračil se na sdělení na obrazovce. "Musím jít," ozval se tak stručně, že to mohlo vyznít téměř urážlivě, načež bez rozloučení vypochodoval z místnosti. Eunhyuk si táhle povzdechl. "Už aby to bylo brzy za námi. Dokud se to nevyřeší, Kai bude jako časovaná bomba," zamumlal polohlasně k Leeteukovi, dost možná jsi mu ani pořádně nerozumněla, kamery už rozhodně nic takového nezachytili. Leader jen nepříliš nadšeně potřásl hlavou, než jako mávnutím kouzelného proutku zase rozsvítil svůj úsměv. "Páni, jsi lepší, než jsem doufal, teď se vážně těším na naši spolupráci. Z Kaie si nic nedělej, má toho teď na triku trochu moc, ale jsem si jistý, že se z toho brzy vzpamatuje a společně tvoje pohyby doladíte k dokonalosti." Chen byl ze všech přítomných nejvíc potichu, možná jeho osobnost trochu potlačovala přítomnost starších a déle aktivních hyungů, přesto tě jeho oči sledovaly rozhodně daleko vstřícněji než ty Kaiovy. "Jestli máme dnes na programu jen seznamování, co kdybychom to dělali u jídla? Ještě jsem neobědval a určitě tam bude lepší atmosféra, všechny ty zrcadla tady by nás akorát pořád nutili myslet na práci. Co?" Těžko říct, jestli se ptá konkrétně tebe nebo spíš čeká na schválení od Leeteuka s Eunhyukem, ale ani jeden z nich nijak zvlášť proti nevypadá. "To je vlastně dost dobrý nápad. Zvu. Platí? Co bys ráda jedla?" obrátil myšlenku Leeteuk hned v plán s návrhem přímo mířeným tvým směrem, když ti se zvednutím se z lavice nabídne vlastní malou lahvičku s vodou k občerstvení.

Park Hye-mi - 09. srpna 2015 19:48

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Na jeho vytknutí mi oslovení jsem opět trochu znejistěla. "Tak potom... HanBin-ssem? HanBin-ssi? Orabeoni?" vyzkoušela jsem rovnou několik málo jiných přehnaně zdvořilých variant, aby si mohl vybrat dle svého zalíbení. Panebože, pořád nemůžu uvěřit, že se tu vážně dohaduju s B.Iem, jak mu budu říkat. Štípni se, štípni se... Ne, to radši ne, ještě bych se z toho mohla probudit. To radši budu fakt dlouho snít a brečet až ráno poté. Proud mých myšlenek přerušilo, když si vedle mě stoupnul Bobby, což mi okamžitě dokonale znemožnilo dělat cokoliv, natož používat mozek - a k něčemu logickému k tomu. Zůstala jsem chvíli jen mrkat, načež jsem se opožděně pousmála jeho vtipu, jakmile jsem získala zpět vládu nad mimickými svaly. Minův pohled mě málem přiměl začít se zahrabávat do země, na druhou stranu jsem měla takový nezřetelný pocit, že kdyby se mě dotyčný chystal zabušit paličkou do země, možná by to Bobby nenechal jen tak. Ze všech přítomných vypadal asi nejsrdečněji a já jsem měla co dělat, abych do něj nevkládala příliš důvěry. ...protože to taky může být jen show pro ty kamery kolem. Teda tu jednu, ale... to není podstata. I takové myšlenky mě ale hned přešly, jak jsem zaslechla za sebou slova holka a prsa a bezmyšlenkovitě vyšvihla ruce nahoru, abych si je založila na hrudi a onu oblast tak v rychlosti zakryla. "Eh," maskovala jsem kašlem vlastní tlumený smích na suchou odpověď rappera Winneru. "Zařídím se podle toho, sunbae," přitakala jsem bez prodlev na výtky Han Bina. "Odpovím, na co bude potřeba," souhlasila jsem navíc hned vzápětí na jeho "stačilo by" a viditelně si oddechla, že výslech byl pro tuhle chvíli odložen na dobu neurčitou. B.I vypadal s úsměvem na tváři trochu zvláštně, na jeho přístupné já jsem nebyla moc zvyklá ani z obrazovky, takže jsem si přešlápla na místě a na prázdno polkla. Zpívání... sakra. "Uhm, počítá se trénink ve sprše?" zkusila sem to co nejnevinněji. Musím mít přece nějaké dívčí aegyo, třeba to pak snáz přijmou. "Popravdě mě v tomhle směru nikdy nikdo nějak nevzdělával, undergroundová scéna se zpěváky příliš nehemžila, ačkoliv rap byl vždycky každodenní realitou."

Kim (Ann) Min-Yeng - 09. srpna 2015 20:19

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Ty namyšlenej parchante.. Pomyslela jsem si a na chvilku se pobaveně ušklíbla, když Kai začal tancovat se mnou. Nemyslela jsem to zle, vlastně jsem si to začala dost užívat. Přestala jsem být nervózní. I když to byla čistá improvizace a on byl 1000x lepší, než já, stejně to bylo boží. Ale jakmile písnička skončila a on se na mě otočil, přestala jsem se culit a zatvářila se, jako by mě měl zašlápnout do země. Na sucho jsem polkla. Když řekl, že jsem nebyla ani dobrá, trochu trucovitě jsem se zamračila a odfrkla si. ,,Buď milejší, jinak se tě začnu bát." Na jednu stranu jsem si dělala srandu, milejší Kai byla divná představa, ale na druhou stranu jsem se ho fakt bála. Pak se najednou podíval na mobil, řekl, že musí jít a zmizel. Nechápavě jsem zamrkala a sledovala jeho hezký zadek na odchodu. No co? Pokochala jsem se pohledem. Pak jsem uslyšela i to, co řekl Leeteuk a Eunhyuk. Lehce jsem kývla na kameramana rukou, ať dá tu kameru na pár sekund někam do háje. Pochopil a nenápadně jí sklonil. ,,Uhm, já vím, že bych neměla být moc vtíravá, ale.. Co se děje?" Trochu jsem si odkašlala protože mi došlo, že to může vyznět poněkud drze. ,,Jo, jsem drzý štěně, ale sám jsi říkal, že spolu budeme trávit hodně času. Navíc myslím, že by to bylo fér. Vy řeknete něco mě, já vám." Uculila jsem se na ně nevinně, aby si nemysleli, že jsem nějaký malý ďáblík. Jsem, ale to vědět nemusí. Pak mě Leeteuk pochválil, cítila jsem, jak se červenám, i když jsem si nebyla jistá, jestli to říká proto, aby nebyl moc přísný nebo jestli to myslí vážně. Pak se poprvé ozval Chen. Nejdříve jsem na něj zvědavě mrkala, než jsem se lehce nervózně usmála. ,,Jo, jídlo by bodlo." Řekla jsem, protože mi došlo, že mám už vážně hlad. Pak jsem se podívala na Leetauka a pobaveně se ušklíbla. ,,Cokoliv, pokud přede mě nenacpeš fazole." Řekla jsem s úšklebkem, ale hned na to se zase uculila.

Vypravěč - 09. srpna 2015 20:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. vypadal najednou ještě nervózněji, když jsi začala říkat více a více variant. ,,To je jedno, jen to nemusíš říkat za každou větou." Řekl a znova si nervózně prohrábl vlasy. Bobby se k tobě lehce sklonil. ,,Klidně to oslovení můžeš vynechat, on si toho ani nevšimne, ale u Mina bych si na to zase dával bacha." Řekl ti poměrně tiše do ucha, aby to ostatní neslyšeli. Pak se narovnal a povzbudivě se na tebe usmál. Když sis dala ruce na hrudník, Mino se na tebe podíval a nechápavě zvedl jedno obočí. ,,Tváříš se, jako by jsi měla sna za těma rucema co schovávat." Řekl ti opět takovým tím suchým humorem.. I když těžko říct, jestli to byl suchý humor nebo prostě.. Konstatování? Urážka? Možná chtěl jen zjistit, jestli se máš zasmát sama sobě každopádně vyčíst něco z jeho tónu hlasu nebo obličeje.. Bylo pro tebe prakticky nemožné. I když sis mohla všimnou, že jeho oči měli v tu chvíli jakousi pobavenou jiskru. B.I. s lehkým úsměvem pokýval spokojeně hlavou, když si řekla, že uděláš, co bude potřeba. Pak se všichni celkem pobaveně uchechtli tvé poznámce o sprše. ,,Nevadí, zkusíme, co v tobě je. Lidi, co mají talent na tanec, mají většinou talent i na věci jako zpěv nebo malování." Usmál se na tebe Bobby a položil ti lehce ruku na rameno. ,,Dobře, ale v tom případě chci k piánu.." Oznámil pouze Donghyuk a vyšel z místnosti. Bobby to naznačil, ať jde za nimi. Šli jste asi jen o dvě místnosti vedle, kde byla hodně podobná místnost, jako ta před tím, jen bylo v rohu bílé piáno. Donghyuk se k němu posadil a naznačil ti, ať dojdeš k němu. Ostatní se posadili na sedačku opodál a zvědavě tě sledovali. ,,Řekni si nějakou písničku.. Zkus si vybrat něco jednoduššího, níže položeného." Řekl klidně a lehce si protáhl ruce.

The Spirit of the Underground - 09. srpna 2015 20:39

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Na tvůj dotaz se po sobě trojice tázavě podívala, načež Chen slabě zavrtěl hlavou, Leeteuk taktéž, ovšem silněji, ale to už bylo na Eunhyuka pozdě, protože jako správná držka už měl jazyk dávno rozvázaný. "Jeho sestra už je v nemocnici dru-" Díky pořádnému dloubanci loktem do žeber Eunhyuk zase zmlknul a dokonce se zatvářil poněkud kajícně pod Leeteukovým zpytavým pohledem, než si začal postižené místo hbitě třít dlaní. Zatímco Chen vrtěl očima, Leeteuk se chopil žehlení situace se svým všudypřítomným úsměvem. "Řekněme jen, že má osobní důvody, které nejsou vůbec nezávažné. Takže ocením, pokud s ním budeš mít trpělivost a zachováš si shovívavost. Možná není z nejmilejších, ovšem nikdo mu nemůže upřít, že ví, co dělá a umí to předat i dál. Když to s ním vydržíš, nebudeš toho litovat. Málokdo na scéně má takovou výdrž a odhodlání jako Kai." I ostatní členové se zvedli ze sedátka a postupně zamířili ke dveřím, cestou ti Leeteuk věnuje povzbudivé stisknutí ramene, přestože ten dotek trvá sotva zlomek vteřiny. "Já bych si dal Bulgogi," ozval se znovu Chen nepříliš směle, když jste kráčeli chodbou. "Já jsem pro Galbi - a karaoke! Co třeba karaoke? Tam se asi moc nenajíme, co? Sakra..." chytnul se Eunhyuk ihned svého nápadu, zatímco Leeteuk pobaveně potřásl hlavou. "Restaurace má přednost, třeba na karaoke pak zbyde čas, pokud svého... uhm, dnes ještě hosta, moc neutaháme. Ber to jako příležitost. Od zítřka jsi oficiálně v zácviku a žádné ulejvání už nebude, ale dnes si ještě můžeme společně trochu užít, co tomu říkáš?" Mrknul na tebe leader Super Juniorů nezávazně, když ti podržel dveře vedoucí k podzemním garážím. Ať už zněla tvá odpověď jakkoliv, dostali jste se až do garáže, kde se všichni seskupili okolo bílé audiny. Leeteuk okamžitě zamířil k sedadlu řidiče, auto odemknul a Chen se začal soukat dozadu. Eunhyuk zaváhal mezi sedadlem spolujezdce a těmi zadními a ohlédnul se po tobě. "Chceš jet radši vpředu nebo s Chenem vzadu? ...nebo se mám dozadu nacpat za vámi, hmm?" Poslední prohlášení je zřejmě jen žertovným rýpnutím, ale být to někdo jiný, bylo by snadné vyložit si to jako takové to pošťuchování během flirtu.

Park Hye-mi - 09. srpna 2015 20:57

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Araso," zareagovala jsem ihned na B.Iovu (ne)volbu přezdívky. Vypadá skoro stejně nervózně jako já - kdyby to jen bylo možný... Musela jsem se té myšlence bezděčně pousmát, protože mě to ihned trochu pozdvihlo na duši, když mi došlo, že nejsem jediná v místnosti na pranýři a ještě k tomu před kamerou. To mě ale zmrazil na místě Bobbyho šepot. Víčka se mi zatřepotala a klesla. Moc blízko. Blízko. Bože, je moc blízko! Skoro jsem se bála pohnout, zatímco můj pumpující přítel v hrudi se opět snažil prorazit skrz žebra, aby mohl skočit některému z rapperů do dlaní. Uklidni se, sakra! Pokusila jsem se Bobbyho úsměv oplatit v trochu rozechvělejší podobě a raději se rychle soustředila na něco jako... Minha! Ten byl sám o sobě dokonalým rozptýlením, protože jeho suchá poznámka mě nechala chvíli stát a zírat s mírně pootevřenou pusou, než jsem tu skoro urážku zpracovala a neochotně zvolna spustila paže zase podél boků, očima jsem u toho raději uhnula k podlaze a nechala část vlasů zastřít výhled na můj výraz, jen tak pro jistotu. Pobavená jiskra nebo ne, sebevědomí mi aktuálně začínalo klesat k bodu mrazu. A to tě ještě neslyšeli zpívat... Naštěstí se nálada trochu odlehčila mým nepříliš povedeným vtípkem. Ale zabral, tak co. Zvlnila jsem rty souběžně s nimi a u toho těkla očima ke svému rameni a Bobbyho prstům na mém oblečení. Uííí... Měla jsem co dělat, abych zůstala zticha a tvářila se přirozeně. Vždycky takhle hřeje...? Zamrkala jsem, abych se přiměla k nějaké reakci. "Uh, no, tak to abych se modlila, aby to nebylo to malování," vyžbleptla jsem v odpověď, než jsem se ohlédla za pryč pochodujícím Donghyukem. Na Bobbyho pokyn jsem se jej tedy jala následovat a trochu přidala do kroku, abych svými krátkými stačila těm mužským. Novou místnost jsem si prohlédla jen zběžně, chytila mě totiž do pasty noční můra zvaná piáno, ke které jsem se na další z gest nepříliš nadšeně vydala. Hlavně mysli pozitivně, vůbec se tady neztrapníš před iKON, Minem a půlkou Korey k tomu. "Uhm... písničku? Nízkou? Pfu. Warrior Baek Dong Soo od Park Eun Taeho?" (odkaz) Jestliže mi byl výběr odsouhlasen a Donghyuk mě snad doprovodí i na piáno, seberu veškerou kuráž a pokusím se tedy vybraný kus odzpívat, jak nejlépe svedu.

Kim (Ann) Min-Yeng - 09. srpna 2015 20:59

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Eunhyuk se k mému štěstí a smůle všech ostatních prokecl. Jenom jsem na to nevěřícně zamrkala. To začalo dávat smysl. Jen Leeteuk to trochu zkazil. Ne, že by na mě nebyl hodný, ale měla jsem pocit, že se mnou mluví, jako by mi bylo pět. ,,Ale no tak, nejsem malé děcko." Řekl jsem mu jen upřímně. Většinou nejsem ráda, když na mě takhle někdo mluví. Tedy, alespoň si to nerada připouštím. Byla jsem donucená dospět ve chvíli kdy jsem se sem nastěhovala. Moje dětství zaniklo až příliš rychle, proto jsem tyhle řeči neměla ráda. ,,Nejsem ani žádná drbna nebo něco podobného. Chtěla jsem to vědět jen proto, abych věděla, jak moc mu můžu tu aroganci oplácet. Ne pro ukojení nějaké zvědavosti." Mluvila jsem pravdu. Víte, když je na vás někdo hnusný, většinou máte tendenci mu to oplácet. I když vám někdo řekne, že má důvod k tomu být hnusný, většinou to ničemu nepomůže. To, proč jsem to chtěla vědět bylo právě proto, abych věděla, jak se k němu mám chovat. Kvůli ničemu jinému. Pravdou je, že mám ostré lokty, což bylo znát podle toho, co jsem řekla a že jsem to já ani Leeteuk nemysleli vůči tomu druhému nějak špatně, ale hned po tom jsem se zatvářila jako nakopnuté štěně. Neměla jsem myslet na svoje dětství.. Došlo mi najednou. Kdykoliv si na to v nějaké souvislosti vzpomenu, mám většinou zbytek dne děsnou depresi. A tím nemyslím takovou tu depresi, kterou má každý druhý v mém věku, myslím skutečnou depresi, na kterou mám na dormu prášky. Snad si nemyslíte, že mě pustili z psychiatrie bez prášků, že ne? Musí si dát panáka.. Pomyslela jsem si. Až Leeteukovo lehké zmáčknutí mého ramene mě probralo z mého světa. Trochu zmateně jsem se na něj podívala a vydala se jako poslední ven z místnosti. ,,Jsem pro." Odvětila jsem Leeteukovi v garáži, i když jsem ze sebe ten úsměv musela vážně vymáčknout. Nemůžu se tvářit jako nakopnuté štěně, i když myslím, že se mi moc nedařilo to zakrývat. ,,Moc vtipné." Ušklíbla jsem se na Eunhyuk, když jsme se bavili o sedadlech. Jasně, bylo by hezké si myslet, že se mnou vážně flirtuje, ale tak naivní nejsem. ,,Jdu dozadu." Oznámila jsem nakonec a šla si sednout vedle Chena.

Vypravěč - 09. srpna 2015 21:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby jako by si všiml tvé najednou pokleslé nálady, když Mino řekl tu.. Ne zrovna vhodnou poznámku. Ale před kamerami a ostatními nemohlo udělat o moc více, než ti lehce přejet rukou po zádech, když jí sundával z tvého ramene. Tvé další poznámce se zase všichni tiše uchechtli. Očividně jim tvůj humor začínal lehce přirůstat k srdci, což bylo dobré znamení.. A nebo to jen hráli před kamerami, ale to nebylo asi už tolik pravděpodobné. Donghyuk kývl na souhlas s tvým výběrem. ,,Budu hrát pořád dokola tu jednu část, až chytíš rytmus a budeš si jistá, začni. Dej si na čas, nikam nespěcháme." Řekl ti klidně. Sice mluvil celou dobu klidně a přívětivě, ale jeho výraz byl většinou pořád stejný. Možná to bylo i tím, že byl trochu unavený. Měl celkem jasné kruhy pod očima, i když lehce zakryté makeupem. Začal hrát. Jeho prsty klouzali po klávesách, jako by se s uměním hrát snad narodil. Jakmile si dozpívala tu číst, kterou hrál, zadíval se na tebe. ,,Máš trochu problém s dechem. Všiml jsem si, že si několikrát málem zívla. To je nedostatek kyslíku při zpívání." Odvětil ti, vstal a stoupl si za tebe. Cítila jsi, jak se tvoje záda skoro celá tisknou k jeho břichu a hrudníku. Jednu ruku ti položil na plíce. ,,Nádech.. Výdech.. Nádech.. Výdech.." Sem tam ti zatlačil více nebo méně na plíce. ,,Si nervózní.. Zkus před spaním nebo i během dne trochu meditovat. Navíc, nemáš z čeho být nervózní. Nejsme tu od toho, aby jsme ti ublížili." Řekl ti zcela vážně a pak od tebe trochu poodstoupil. Uslyšela jsi, jak se Mino trochu uchechtl. Donghyuk se na něj vážně podíval. ,,Nesměj se.. Meditace proto, aby jsi nebyl nervózní a mohl správně dýchat je pro zpěv základ.." Vysvětlil mu.

The Spirit of the Underground - 09. srpna 2015 21:13

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "To také nikdo netvrdí," zareagoval Leeteuk bez zaváhání stále s tou svou všudypřítomnou zdvořilostí. Možná byl dost milý i na to, aby svou milostí dovedl lézt někomu na nervy. Lidi obvykle nemají rádi ty, komu se nedá nálada tak snadno zkazit, protože si pak sami přijdou ještě mizernějc a můžou si vyčítat své chování vůči nim. Nezdálo se ale, že by ti leader to "odmlouvání" nějak vyčítal osobně - nebo to měl v plánu rozpitvávat a kdesi cosi. Eunhyuk na tvoji volbu pohodil rameny, věnoval ti pobavený úsměv a spiklenecké mrknutí, a bez sebemenších rozpaků zaplul na přední sedadlo. Vůz byl uvnitř poměrně prostorný, tmavé polstrování a slušná výbava, očividně celkově z dovozu - zpěváci SJ si to asi mohli dovolit, Leeteuk v autě vypadal jako doma, tudíž mu pravděpodobně i patřilo. Připoutal se, nastartoval a začal couvat z garáže. Strážný na bráně vás bez mrknutí oka pustil, všechny přítomné - až na tebe - asi znal dost dobře, aby se fakt neobtěžoval kontrolovat totožnost. Až když jste se dostali bezpečně na silnici, natáhl se Eunhyuk po knoflíku od rádia a pustil ho, načež ještě zvýšil hlasitost, jakmile se na stanici ozvaly první tóny písničky. "Není to 2NE1?" zamručel vedle tebe Chen, kterého jako by hudba zase probrala k životu, jak se okamžitě naklonil dopředu Leeteukovi přes rameno, aby zahlédl na obrazovečku na palubní desce. "Girls Generation, Girls Generation, vtipálku. Dlužíš mi pivo," odfrknul si na to pobaveně Eunhyuk. Jestliže by ses na ně trochu divně dívala, Chen se pravděpodobně nenechá dlouho propichovat pohledem a s neklidným zavrtěním se na místě by ti to v tichosti vysvětlil. "Někdo hraje na žlutá auta, my na písničky. Tenhle týden je to 2NE1, ale já upřímně tuhle skupinu nikdy moc neposlouchal a..." Na moment se zatvářil rozpačitě, až to v jeho podání bylo snad roztomilé, než se zavrtal hlouběji do sedačky. "...a proto tě tolik zbožňuju, protože dostanu takových piv zdarma," dokončil za něj uvolněně Eunhyuk. Leeteuk se soustředil na řízení a brzy vás bezpečně dovezl až do cílové destinace, zaparkoval na parkovišti a s vypnutím motoru si odepnul pás a začal vystupovat. Po jeho vzoru se z auta hrnuli i ostatní, pokud ses nepohnula příliš brzy, Eunhyuk ti i otevřel dveře a u toho se nezapomněl trochu zašklebit, asi aby ještě utvrdil postupně se projasňující náladu. "A jde se jíst!"

Kim (Ann) Min-Yeng - 09. srpna 2015 21:25

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro V autě žádná kamera nebyla. Byla jsem kvůli tomu najednou trochu nervóznější, ale moc jsem tomu nevěnovala pozornost. Bylo mi děsně. Koukala jsem celou dobu zamyšleně z okna a hrála si s potítky na zápěstích. Že se na to nevysereš Ann.. Pomyslela jsem si. Ne, že by mi to nějak pomohlo. Možná mi bylo trochu i do breku. Víte, to je jeden z důvodů, proč se mnou nechtěl nikdo nikdo chodit. Protože jsem emocionálně nevyrovnaná. Mají pravdu, já to nikomu brát nebudu, ale nemůžu popřít, že to otravuje život i mě samotné. Až při hádání skupiny jsem na Chena nechápavě zamrkala. Zase jako by mě něco vytrhlo z vlastního světa. Chen mi vysvětlil, o co jde. Když se Chen přiznal, že je neposlouchá, chápavě jsem se na něj podívala. ,,Já celkově neposlouchám holčičí skupiny, ale 2NE1 poznáš podle CL. Má takový.. Zvláštně ukvákaný hlas. V dobrém slova smyslu." Řekla jsem mu, kdyby náhodou chtěl příště třeba f (x) nebo Red Velvet označit za 2NE1. Pak jsem se trochu pobaveně ušklíbla. ,,Ale stejně jsou žlutá auta lepší." Řekla jsem nakonec spíše jen tak ze srandy, i když mi bylo pořád celkem děsně. V hlavě mi neustále probíhaly vzpomínky na moje.. Ne zrovna pěkné dětství. A to netrpím přehnanou sebelítostí, jen pak o tom vždycky začnu strašně přemýšlet. Takové to: Co by kdyby.. A nemůžu se toho zbavit.

Park Hye-mi - 09. srpna 2015 21:33

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Ne, opravdu mi neuniklo lehké pohlazení po zádech a měla jsem co dělat, abych necukla hlavou směrem Bobbyho a nepřesvědčila se i očima, že si nevymýšlím. Přestože vypálená cestička podél páteře byla dostatečným svědkem sama o sobě a stále ještě narůžovělé tváře zase prozrazovaly příliš; tedy rozhodně více, než by se mi líbilo. Asi budeš trénovat, holka, neviděla jsem, že by se Kira kdy červenala! Třeba je na to nějaký fígl... Alespoň tě tu nebudou považovat za rajče. Zvlášť v téhle společnosti. Kruci, kruci. Zpívání na(ne)štěstí představovalo akutnější problém než moje podivné tělesné reakce. "Araso," potvrdila jsem opět Donghyukovy instrukce, přestože moje mysl se právě toulala trochu jinde, totiž u tmavých kruhů pod jeho očima, nepříliš znamenitě zakrytých. Má problémy se spánkem? Nebo jen příliš trénuje? Může za to blížící se debut? Měla jsem trochu nutkání ho utěšit, ale proud mých myšlenek byl jako už tolikrát utnut, když mě s sebou strhnula začínající píseň. Přestože jsem téměř celé dětství vyrůstala v lásce k hip-hopu, existovaly skladby, které mě uchvacovaly, ačkoliv se tomu žánru vůbec nepodobaly. A tohle byla jedna z těch srdcovek. Opravdu jsem se snažila udělat té písničce čest, ale právě nejlepší pocit jsem z toho neměla, takže jakmile přestala hudba, poslušně jsem zmlknula a trochu sklonila hlavu. Snad i proto jsem si nevšimla toho, co se blížilo, nabyla jsem dojmu, že Donghyuk zamířil za ostatními členy a ne, že se zastavil přímo za mnou. Snad i proto jsem málem nadskočila, když se má záda přitiskla k jeho tělu a neubránila jsem se tlumenému vypísknutí. Kdyby mi v tu chvíli nebyl položil ruku na plíce, pravděpodobně bych stačila vypálit o pět kroků dopředu a z dosahu. Takhle jsem se neodvážila pohnout a tak jsem tam jen uzemněně stála a snažila se lapat po dechu, pravděpodobně docela mimo rytmus, který starší zpěvák určoval, protože jsem zkrátka nemohla popadnout druhý dech ještě dobrou půl minutu. "M-meditovat? ...uhm, dobře," dostala jsem se přes počáteční zakoktání, když jsem se pokusila přijmout výtku svého nynějšího skoro učitele jak se sluší a patří. Odvážila jsem se na moment střelit očima k smějícímu se Minhovi, abych se znovu - a asi stejně zbytečně - pokusila v jeho tváři něco přečíst, než jsem přelétla i výrazy ostatních. Neklidně jsem zdvihla ruku k vlasům a prohrábla si ofinu. "...em,... a... teď?" nadhodila jsem opatrně, abych zjistila, kterým směrem se má dnešek ubírat a co se ode mě dále očekává.

Vypravěč - 09. srpna 2015 21:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Zase si nervózní.." Napomenul tě zase Donghyuk, spíše jen tak mimochodem. Stál kousek za tebou s rucema v kapsách. Naštěstí už ne tak blízko, jako před tím. ,,Hele, hele, koupil jsem novou hru!" Řekl najednou nadšeně Bobby. Všichni tiše zaskučeli a přejeli se rucema po tváři. Zatím co Bobby se culil jako malý kluk pod vánočním stromečkem. B.I. se na tebe podíval, aby ti to vysvětlil. ,,Většinou nemáme čas chodit jíst někam do města, tak si jídlo objednáme a abychom přišli na chvilku na jiné myšlenky, Bobby koupil hromadu společenských her, které hrajeme, mezitím co jíme." Vysvětlil ti. Donghyuk se na ně chvilku mlčky díval. ,,Ale dneska čas máme.." Řekl jakoby jen tak mimochodem. Bobby se zatvářil jako ublížené štěně a sklopil hlavu do země. B.I. ho kamarádky poplácal po zádech, ale jinak ten jeho smutný výraz spíše ignoroval. ,,No, necháme to na tobě Hye-mi. Buď můžeme na oběd někam do města, nebo tě zasvětíme do našeho ''jídelního rituálu'' s hrama. Stejně to od zítřka budeš absolvovat tak jak tak, protože na něco jako jídlo nebude moc času." Ušklíbl se B.I. a nebyl to pěkný úšklebek. Něco jako: Od zítřka ti začne peklo. A očividně se na tvoje týrání těšil. ,,Jen tak mimochodem o tom zpěvu. Bylo to dobré, ale neměla by si zkoušet zpívat něco složitějšího nebo něco s vyšším tónem. Donghyuk tě potrénuje tak, aby z tebe vyždímal maximum, ale myslím, že tanci a rapu se budeme věnovat více." Řekl Mino a Donghyuk jen kývl hlavou, že souhlasí.

The Spirit of the Underground - 09. srpna 2015 21:44

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Ou," zamrkal Chen trochu překvapeně, jako by si tě poprvé všimnul jako lidské osoby a ne jako objektu, ke kterému se zkrátka chová se vší slušností, ale nulovým zájmem. "Tak dík za tip." Eunhyuk z toho na rozdíl od něj příliš nadšený není. "Moya? To mu nemáš radit, teď mi zas radikálně stoupnou výdaje! Jsem doufal, že budeš na mojí straně!" zaprotestoval starší zpěvák, přestože zřejmě pouze jako žertem, ublížení v jeho hlase neznělo příliš reálně. To už tě ale čapnul za předloktí a když ses k pohybu neměla sama, tak tě od auta mírně popostrčil sám. Pokud jsi v tu chvíli naskočila a následovala skupinu, zase tě pustil, jestliže ne, za předloktí tě jemně vyvedl z ulice dovnitř jedné ze soulských menších restaurací. Pracující ahjumma i v celkem obsazené restauraci pro vzácnou návštěvu, kterou od oka občas i vídá, našla místo v zadním salonku odděleném od běžných návštěvníků podniku. S Eunhyukem a Leeteukem se k sobě chovali až podezřele vřele, dokonce měli narážky na nějakou tu minulost ještě vůbec před debutem SuperJuniorů, asi se sem museli chodívat stravovat už za hodně starých a dávno uplynulých let. Chen se očividně cítil trochu odříznutý, takže se rovnou usadil na protější stranu prostřeného stolu a zkřížil nohy na podložce. "Pokud neposloucháš dívčí skupiny, co tě přimělo chtít být součástí jedné takové?" oslovil tě tak mezi řečí. Leeteuk zatím objednal to, co si chlapci nadiktovali už v chodbě a tak se zahledí ještě na tebe. "Toužíš po něčem speciálním nebo budeš prostě uzobávat od nás? Dneska to jde na mě, takže vybírej dle libosti," doporučil ti přívětivě.

Park Hye-mi - 09. srpna 2015 21:54

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Mianhamnida," omluvila jsem se okamžitě vstříc Donghyukově napomenutí, když jsem instinktivně udělala dva kroky k piánu a pootočila se, abych ho neměla za zády, ale někde vedle a byla čelem ke zbytku skupiny. Prsty jsem si zatím oždibovala spodní lem sukně. Od zvláštního pocitu, který od posledního skinshipu s Donghyukem přetrvával, mě zachránila až zvláštní podívaná na skučící iKON a rozzářeného Bobbyho. Překvapeně jsem mrkala a snažila se - nutno říci marně - přijít tomu na kloub. "Ah, vypadá to, že mezi vámi ale nejsou moc populární," opáčila jsem uvážlivě na B.Iovo vysvětlení, když jsem konečně chápavě potřásla hlavou, jakmile jsem pochopila situaci. Vůbec by mi nevadilo jíst venku, ale... je tam spousta dalších očí a nepochybně taky - šmarja, kdo by mohl zklamat tak upřímně se tvářícího Bobbyho? Aww. Kruci, holka, kruci. Tvoje hlava. Mysli za sebe. Navzdory výčitkám vůči sobě samotné jsem z tváře Bobbyho rozsvícené jak vánoční stromeček nespustila oči a jen si tlumeně povzdechla. "Jestliže to tak od zítřka bude pořád, asi nebude špatné dát si rozjížděcí kolo nanečisto. Bude nějaká spešl odměna pro vítěze?" rozhodla jsem se nakonec - né, vůbec né předvídatelně - uposlechnout přání svého oblíbeného rappera. Pak jsem se obrátila směrem Mina. "Kamsahamnida, budu plně důvěřovat vašim volbám a vedení, Song Minho-shi."

Kim (Ann) Min-Yeng - 09. srpna 2015 21:57

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Zadívala jsem se na Chena trochu skepticky, když se na mě podíval, jako bych tu snad do teď nebyla. ,,No tak, neviditelná zase nejsem, ne?" Zeptala jsem se ho spíše řečnicky a ze srandy a hned na to se musela tiše uchechtnou Eunhyukovi, který se zatvářil jako boží neštěstí, když jsem Chenovi poradila. ,,Já jsem na svojí straně." Obhájila jsem se ze srandy. Ani jeden z nás to nemyslel vážně, ale mě se udělalo trochu lépe. Potřebovala jsem o něčem mluvit, abych se zbavila těch strašných myšlenek a vzpomínek, co mi neustále rotovali v hlavě. Musela jsem být relativně hodně mimo, když jsem si až po chvilce uvědomila, že mě Eunhyuk vede za předloktí, jako bych byla ztracené dítě. Ve své podstatě mi to nevadilo, jen jsem byla trochu zmatená. Mezitím, co se tam Leeteuk a Eunhyuk s někým vykecávali, já s Chenem jsem se posadili ke stolu a Chen se mě zeptal na něco relativně zajímavého. ,,Nepřihlásila jsem se sama, přihlásil mě jeden můj kamarád. Ani jsem nevěděla, že se něco podobného připravuje, kdyby mi to neřekl." Řekla jsem po pravdě a trochu nervózně jsem se usmála, než jsem zase zvážněla. ,,A když už mě vybrali.. Není důvod to nezkusit. Nebudu popírat, že vidina něčeho jako slávy není příjemná." Pokrčila jsem nad tím bezmocně rameny. Není důvod abych se tu nějak přetvařovala nebo abych lhala. ,,Navíc, si stejně myslím, že mě vylejou v nějakém druhém kole." Pokrčila jsem nad tím znova rameny. ,,Obojí." Uculila jsem se na Leeteuka a objednala si kromě pití ještě něco na jídlo s tím, že stejně budeme ujídat všichni od všech, tak je to stejně úplně jedno. Naštěstí mi už bylo trochu lépe a neměla jsem chuť jít každou minutou brečet.

Vypravěč - 09. srpna 2015 22:04

soukromá zpráva od Vypravěč pro Svítící Soul byl tmavý oproti výrazu Bobbyho, když si řekla, že si zahraješ. Byl jak malé děcko, co se některých věcí týkalo. Otázkou bylo, jestli to byl opravdu on nebo to bylo jen vítané divadlo pro diváky. Ale to je před kamerami otázkou vždycky. B.I. se trochu nervózně pousmál a lehce mávl nad tvou poznámkou rukou. ,,Ne, máme je rádi, jen jsem nečekal, že s tím přijde i dneska." Vysvětlil. Ostatně, všichni tady byli dost rázní na to, aby Bobbyho uměli poslat do háje, když se jim něco nelíbí. Když ses zmínila o odměně, všichni se na sebe zvědavě podívali a jako by snad uměli komunikovat myšlenkami. ,,Co máš ráda za filmy?" Zeptal se tě najednou B.I. Bez nějakého konkrétního vysvětlení, prostě se tě na tohle najednou zeptal. Jako by to snad s tím vším mělo něco společného. Mino mezitím vytáhl z kapsy mobil. ,,Kašlete na filmy a řekněte, co chcete.." Řekl zase tím jeho nic neříkajícím tónem hlasu i výrazem a začal pomalu ťukat číslo, mezitím co jste si všichni něco objednali. Bobby mezitím na chvilku zmizel a než Mino stačilo doobjednat a říct adresu, vrátil se s hromadou krabic. Bylo tam snad všechno. Od debilního člověče nezlob se, až po věci jako Hra o trůny, Labirint nebo vědomostní hry. ,,Dneska vybírá Hye-mi." odvětil Bobby vesele a hleděl na tebe jako zamilované štěně. Jen mu chybělo vrtět ocasem.

The Spirit of the Underground - 09. srpna 2015 22:04

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Kamarád?" zopakoval po tobě přemýšlivě Chen. "Je taky pod YG? Znám ho?" Zahltil tě rovnou několika otázkami, jako kdyby snad vyplňoval ticho, zatímco se ti dva vykecávají s obsluhou. Na tvoje vylití se ale Chen trochu zamračil. "Tak to nemůžeš brát. Dostalas nás, ne? Navíc, pokud vylejou tebe takhle brzo, tak to nebude dělat dobrou vizitku ani nám. Spolíháme na to, že si povedeš dobře, aspoň do finále!" Dloubnul do tebe Chen lehce prstem, možná jako pošťouchnutí, kdo ví, možná to myslel vážně. "Slyšel jsem něco o vypadání? Tak to určitě ne, to se prostě nestane," vložil se do toho Eunhyuk, který hlasitě žuchnul na protější stranu za stůl, očividně s klidným usazováním se moc zkušenosti neměl. Na rozdíl od něj Leeteuk svoje místo zaujal zvolna, ovšem s vyšší elegancí a skoro neslyšně. Zatímco jste čekali na jídlo, Leeteuk si tě zamyšleně prohlížel. "Takže, když už jsme tady, je něco, na co by ses chtěla zeptat? Co by tě zajímalo? Ať už ohledně těch nadcházejících sto dní nebo prostě obecně o tomhle povolání nebo snad o nás?" nadhodil klidně, jak asi rozvíjel začínající hovor, aby řeč nestála.

Park Hye-mi - 09. srpna 2015 22:14

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Opět jsem byla nucená jen dezorientovaně zamrkat, když se můj dotaz na odměnu setkal s nulovou odpovědí a namísto toho jsem byla stižená neočekávaným dotazem. "Co prosím? Filmy?" zopakovala jsem, abych se ujistila, že jsem se nepřeslechla. Než jsem se ale stačila přimět k odpovědi, přerušil mě Mino. Poslušně jsem zmlkla a rychle si v hlavě projela seznam pokrmů, na které bych měla chuť. Pizzu? To by vážně vypadalo, že se Bobbymu vtírám, možná někdy jindy. Uhm. Počkala jsem, dokud si neobjednali všichni ostatní a ozvala se až naposled: "Japchae s yujachou?" vyzkoušela jsem to opatrně, jestli se tedy nabídka objednávání vztahuje i na mě nebo si mám zavolat zvlášť. Ale tak drsný snad není ani leader Winneru, to... "Á, uhm, já?" ujistila jsem se na Bobbyho rozhodnutí, než jsem se přesunula blíže k přinesené kupě a přiklekla k ní, abych si mohla prohlédnout, co všechno to přitáhnul. Nikdy jsem moc deskovky ani nic podobného nehrála, v životě jsem na to neměla čas ani moc příležitostí. Hledala jsem něco, s čím už jsem se aspoň jednou potkala, abych měla vůči ostatním nějakou šanci. V ten moment moje oči zachytily krabičku s kartami. Bingo! Riskantní hra, kterou dokonce i v pochybných podnicích pařil lecjaký zákazník, asijská verze pokeru a něco, v čem jsem odehrála už dost partií, abych si byla pravidly jistá. "Co zkusit hanafudu? ...a jak to bude s tou odměnou pro vítěze?" nadhodila jsem rádoby nevinně, když jsem se natáhla po kartách a rozhlédla se kolem, zda je někdo proti.

Kim (Ann) Min-Yeng - 09. srpna 2015 22:19

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Lehce jsem kývla hlavou, když Chen zopakoval s otázkou slovo kamarád, abych ho ujistila, že správně slyšel. ,,Uhm.. Nevím.. Možná.. Většinou dělá ale papírové věci.." Řekla jsem po chvilce, protože jsem se sama musela zamyslet, cože tam ten vůl vlastně dělá. ,,Kwon Min-seok." Odpověděla jsem pak na druhou Chenovu otázku. Min-Seok byl veselá kopa, kterého si skoro každý pamatoval, protože dokázal vždycky dokonale zvednout náladu. I když většinou dělal právě papírové věci. Zatvářila jsem se dost nejistě, když Chen řekl, že jsem je dostala a podívala se trochu posmutněle do stolu. ,,Myslíš?" Zeptala jsem se ho a zase si začala nervózně hrát s potítky. Většinu svého života žiju s tím, že jsem spíše průměrná až podprůměrná. Proto mi to teď přišlo takové hodně.. Nemyslitelné, že bych dostala někoho z těch čtyř svým tancem nebo zpěvem. Obojí jsem dělala vždycky s tím, že mě to prostě baví, i když mi to spíše nejde, než jde. A je rozdíl slyšet, že mi něco jde od kamarádů a od někoho, jako jsou tihle čtyři. Vždycky jsem chtěla být v něčem dobrá nebo výjimečná. Většinou jsem si to snažila vynahradit svým vzhledem, což mi jde, což o to, ale když vás lidé, na kterých vám nejvíce záleží nedokážou podpořit.. Nemáte pak moc vysoké sebvědomí. Až když mě Chen dloubl a sedl si vedle mě Eunhyuk, zvedla jsem hlavu a na obě zvědavě zamrkala. Chvilku mi to trvalo, než jsem se na obě děkovně usmála a strčila ruce pod stůl. ,,Budu se snažit." Odvětila jsem jim s úsměvem. To, že bych se ptala na něco o nich jsem zavrhla hned, vím, jak to dopadlo s Kaiem. ,,Jo, jedna věc. Jak si dokážete tak dobře chránit svoje soukromí?" Zeptala jsem se na rovinu. Moc dobře věděli, co tím myslím. O amerických hvězdách ví všichni hned všechno, ale o korejských.. Nikdo nic.. Jsou jako zavřená kniha. Co neřeknou se nikdo nedoví. To, že mají přítelkyni neví nikdo klidně celé roky a to mají neustále fotografy a fanoušky v patách.

The Spirit of the Underground - 09. srpna 2015 22:28

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Tvoje snažení jim očividně bylo zatím dost, protože všichni přikývli a dál se o tom nikdo nezmiňoval. "Soukromí?" zopakoval po tobě Leeteuk s lehkým úsměvem. "To je trochu komplikovanější; spíš víc věcí než jen jediná. Tak zaprvé, je fajn mít dobrého manažera. Ale jsi-li pod YG, tak o to se bát nemusíš. Společnost se o tebe postará. Zadruhé je dobré nezavařovat si zbytečně a nepřikládat pod oheň, kde to není nutné - takže zbytečně nezavdávat prostor pro drby." Oba dva zbylí tiše přikyvují. "Samozřejmě čím méně lidí něco ví, tím méně lidí to poví, tak si důležité věci necháváme pro sebe nebo jen v rámci kapely. Důvěra, loajalita. No a nejsme na to sami, že. Když někdo potřebuje, ostatní mu pomůžou, i kdyby jako cílené rozptýlení nebo jako nějaká větší senzace - kam sakra jdeš?" přerušil sám sebe Leeteuk, když se Eunhyuk zničehonic zvednul od stolu a s "Hned jsem zpátky, něco mě napadlo!" vymizel ze salonku. Leeteuk nechápavě potřásl hlavou a zmateně se podíval na Chena, který jen bezradně pokrčil rameny. "Uhm. Jestli Eunhyuka moc neznáš, je trochu potrhlo, tak se nelekni, kdyby zas něco vyve- to už jsi zpátky?" Opět nedokončil větu, protože to už se dovnitř jako velká voda vhrnul vlk, o němž byla zrovna řeč a v ruce držel balíček oprýskaných karet. "Co přesně máš v plánu?" otázal se ho trochu podezřívavě Chen, ale Eunhyuk mu odpověděl jen zářivým úsměvem a zase žuchnul na své místo. Chvíli karty promíchával a nechával vás dusit se v tom, že nebudete vědět, co se sakra děje. Nebo bude dít. Pak karty trochu rozprostřel a natáhnul je k tobě. "Vyber si jednu, podívej se na ni a pak ji vrať."

Vypravěč - 09. srpna 2015 22:29

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino ti objednal, co sis řekla a když položil telefon, vážně se na tebe zadíval. Moment, on se vlastně tváří furt stejně.. ,,Co to bylo za tón? Snad sis nemyslela, že tě nechám hlady." Četl v tobě jako v otevřené knize, což bylo trochu.. Děsivé. Protože ostatní si podle zmatených výrazů ničeho podobného nevšimli. A pak se ušklíbl. První změna výrazu!! To by si chtělo zapsat do deníčku, byla jsi tu už dobrou půl hodinu a možná déle a to bylo poprvé, co nějak změnil výraz. To i Donghyuk se alespoň tvářil více nebo méně unaveně. Když sis vybrala, Bobby překvapeně zamrkal. Asi to nečekal. Zatím co Mino i B.I. se pobaveně ušklíbli. ,,Proč mě to nepřekvapuje vzhledem k faktu, kde jsi vyrůstala." Řekl Mino s tím úšklebkem a najednou vypadal celkem natěšený na hru. ,,Hele, to rovnou můžeme dát normální pocker." Zkusil to B.I. mezitím, co jste si všichni sedli do kroužku na zem a on míchal karty. ,,Ani náhodou, jste mě u pockeru minule oškubali skoro jako slepici." Zaprotestoval a na oko uraženě lehce nafoukl trucovitě tváře. Bobby se k tobě opět lehce naklonil. ,,Když je jednou za měsíc čas, tak hrajeme pocker o peníze a trochu u toho i pijeme. Občas je to o život." Řekl ti, než se na tebe vesele zazubil. B.I. už rozdával karty, aby jste si dali zahřívací kolo, než přijde jídlo. Zatím co Bobby najednou vypadal klidně a soustředěně, Mino vypadal, jako kdyby do něj vlezl ďáblík. ,,Stejně vás vydrtím." Pronesl sebejistě. Když ses zmínila o té odměně, B.I. se na tebe tajemně usmál. ,,Nechej se překvapit, já budu mezitím vyzvídat. Takže, jaké máš ráda filmy?" Zopakoval svojí otázku a culil se u toho, jako měsíček na hnoji. Bůh ví, co měl v plánu.

Kim (Ann) Min-Yeng - 09. srpna 2015 22:37

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Vlastně to nebylo nic tak.. Překvapivého, co mi Leeteuk povídal, na druhou stranu jsem cítila, jak blednu. Ne, že bych já neuměla zachovat tajemství, ale na mě se člověk podívá a může mi na čelo vytetovat nápis: Troublemaker. A to ne proto, že mám ráda tu písničku. Upřímně, byla pro mě strašná představa, že se budu muset svěřovat holkám z kapely, pokud se do ní dostanu. Neumím se svěřovat holkám. Neumím se celkově moc s holkama kamarádit. 99% mých kamarádů jsou kluci. A to jich moc není, asi 4 nutno podotknout. Naštěstí mě od další dávky deprese, že tohle nemůžu přežít bez hromady skandálů, vytrhl Eunhyuk, který najednou někam odběhl. Chenovi jsem jen kývla hlavou, že chápu, i když mi neříkal žádnou novinku. Po chvilce se vrátil s balíčkem starých karet. Nechápavě jsem na něj koukala. ,,Budeme kouzlit?" Zeptala jsem se spíše řečnicky a vytáhla si kartu. Křížová čtyřka.. Pomyslela jsem si při pohledu na kartu a vrátila jí zpátky, zvědavá, co se bude dít.

Park Hye-mi - 09. srpna 2015 22:42

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Zarazila jsem se na Minovu... skoro výtku. "Já - um... no..." Raději jsem uhnula před vážným pohledem očí jednoho z mých nejoblíbenějších rapperů a snažila se tvářit, že tu vůbec nejsem, aby mi nemohl nějak výrazněji vyčinit. Překvapilo mě ale, že místo nepříliš příjemných slov zvolil prostě ušklíbnutí. Chvíli jsem studovala jeho tvář, než jsem zase začala věnovat pozornost zbylým přítomným. "Hongdae není na vyrůstání nejhorší místo," zkusila jsem se trochu zastat své domoviny na Minovu další poznámku, přestože jsem mu musela dát za pravdu. To místo nebylo pro děti, to ani omylem, na to mají být poklidné čtvrtě, ačkoliv dětské hřiště jsme tam měli taky. Jedno, o kterém jsem věděla. A spoustu vzpomínek, které jsem raději setřásla, jen co se mě trochu dotkli. Vzpamatovala jsem se rychle a pokusila se ovládnout na moment příliš zranitelný výraz a vrátit tam původní výzvu. "Takže teď mě ten rituál taky čeká? Co když by se mi omylem povedlo oškubat jako slepice vás?" zašeptala jsem zpátky na Bobbyho vysvětlení, spíše ze zvědavosti. Poker už jsem taky viděla, není divu, v klubech ho bylo dost, stejně jako black jacku a dalších západních variací hazardních her, nicméně nevěřila jsem si v něm tolik jako v hanafudě. Navíc ty karty nebyly tak pěkné. Minovo sebevědomí mi trochu vzalo vítr z plachet, ale... stejně jsem se rozhodla se ve hře vážně snažit. Pokud bych je v tomhle naopak vydrtila já, možná by se na mě nedívali jen jako na křehounkou šestnáctku vhodnou k mučení nekončícím tréninkem. Mou pozornost k sobě pak přetáhl B.I. "Já... upřímně jsem moc filmů neviděla. Jednou promítali jeden horor zdarma, ale myslím, že kdybych viděla něco podobného podruhé, skončím buď pod sedačkou nebo někomu na klíně a z toho filmu moc neuvidím," zauvažovala jsem nahlas, než bych přemýšlela, že to asi nevyznělo nejlépe. "Vím, že ve vitrínách vždycky dávali upoutávky na nějaká dramata. To jsou většinou romantické komedie, ale nějak mi to nevadilo. Em... filmy. Uhm. Vážně nevím. Vlastně jsem naposledy krom toho jednoho viděla asi jen pohádky, když ještě máma pracovala u starýho Baeka s kabelovkou a - " zmlkla jsem vprostřed věty, když jsem si uvědomila, že zacházím příliš upřímně do vlastní minulosti a tak jsem to raději rychle odmávla rukou a natáhla se po kartách, abych je zamíchala, když se k tomu jiní neměli. "Snímám první," nahlásila jsem, asi abych to trochu zamluvila, načež skutečně snímnu kartu z druhé půlky balíčku a ukážu ji ostatním, než pošlu balíček po kole.

The Spirit of the Underground - 09. srpna 2015 22:49

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Už zase," zamručel Leeteuk s povzdechem, aby mohl nad Eunhyukem pokroutit hlavou, přestože toho chlapa očividně měl fakt rád. Chen mlčky sledoval, co se bude dít, zřejmě byl stejně mimo jako ty a ve společnosti SJ sice ne úplně nováček, ale pořád ne veterán, co by znal jejich triky. Blonďák mezitím znovu zamíchal karty přímo před tvýma očima a pak si s vyhrnutím rukávů rozložil balíček po stole. Chvíli se přemýšlivě rozhlížel a pak vytáhnul černého krále. "Je to ona?" zajímal se. Jestliže mu popravdě odpovíš, že ne, trochu znepokojeně se zamračil. "Ale... ahá!" V tu chvíli se přešoupne na kolena a natáhne se přes stůl, jen aby ti zpoza ucha "záhadně" vytáhnul křížovou čtyřku. "To je tvoje karta," prohlásil sebevědomě, když ti vtisknul kartu znovu do prstů a jemně je okolo ní sevřel, díky čemuž se o tvé prsty bříšky otřel možná o něco víc, než by se na veřejnosti běžně dělalo. "Vidíš? Takhle se daj očůrávat i reportéři. Stačí si trochu popřehazovat bundy a čepice, případně vyměnit na chvíli auto a můžeš se na rande nebo kamkoliv vytratit nouzovým východem. Věř mi, zkoušel jsem to," obeznámil tě Eunhyuk zvesela s významem svého minitriku a to s širokým zazubením, úplně beze studu. V ten moment do místnosti znovu vlezla ona ahjumma, co předtím a začala vám postupně nosit vaše objednávky, až jich byl celý stůl. S popřáním dobré chuti poté opět zmizela a tak nezbývalo, než se konečně pustit do očekávaného jídla.

Vypravěč - 09. srpna 2015 22:52

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino se na tebe podíval takovým tím výrazem alá: To jako myslíš vážně? Ale docházelo mu, že tu jsou kamery, takže se jen pobaveně ušklíbl. ,,Jistě." Odvětil nic neříkajícím tónem, ale tobě bylo jasné, že to byli nabité ironií a sarkasmem jak jen to šlo. Těžko říct, odkud zrovna on může vědět, co je to za místo. Ale on a B.I. byli očividně jediní, kteří to věděli, protože si jen tak mimochodem mohla postřehnout, jak na tebe B.I soucitně hledí, než se opět začal věnovat raději kartám. ,,Na to si ještě trochu škrvně, ale když poprosíš někdy tě tam vezmeme. Možná dostaneš i pivo." Řekl Bobby s pobaveným úšklebkem pořád stejně tiše, než se zase narovnal a uculil se jako ten největší andílek na světě. A pak jsi začala mluvit o filmech. Všichni na tebe koukali, jako jestli to myslíš vážně nebo jestli si z nich střílíš. Nahlas to nijak nekomentovaly, ale jejich pohledy mluvili za vše. Koukali na šestnáctiletou holku, která byla jen jednou v životě v kině. ,,Fajn, tak se smiř s tím, že dneska přijde na pokoj pozdě, jakmile doobědváme, jdeme na filmový maraton." Prohlásil nesmlouvavě B.I. Všichni jen sborově a odhodlaně kývli hlavou a začalo se hrát. První hru vyhrál Mino, před tím, než přišlo jídlo. Jenže on vyhrál i druhou.. A třetí. Čtvrtou vyhrál B.I. snad jen aby se neřeklo, Mino dokonce vypadal, že ho snad nechal. Bobby s Donghyukem rezignovali už po druhé hře, i když se pořád snažili. Pátou zase vyhrál Mino a šestou ty. Což nebylo skoro pro nikoho ve výsledku překvapením.

Kim (Ann) Min-Yeng - 09. srpna 2015 23:01

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro S Chenem jsme překvapeně hleděli a čekali, co se bude dít, i když Leeteuk vypadal, že je tímhle trikem spíše otrávený, než cokoliv jiného. Musí se nechat, že Eunhyuk byl šikovný kouzelník, o tom se nedalo ani ceknout. I když to zprvu vypadalo, že to vážně spletl. Ale ta karta za mým uchem byla prostě.. Nejsem nijak ujetá na tyhle věci, ale bylo to hezké. A bylo by to hezké i dál, kdyby mi kartu nedal mezi prsty. Nebyla jsem na nějaké projevy náklonnosti od kluků moc zvyklá, kromě těch slovních. Všichni si dávali vždycky hodně záležet na tom, aby to vážně vypadalo, že jsem jen kamarádka. Nevadilo mi to, mám ráda svůj osobní prostor, ale nemůžu ani popřít fakt, že mám přeci jen už svůj věk a kromě pár bezcenných úletů o prázdninách v Anglii.. Prostě vám chybí i tak primitivní věci jako obětí. Takže i tohle blbé gesto způsobilo, že mi začalo tlouct srdce skoro jako o život. a já se na Eunhyuka trochu zaraženě podívala. Až pak, když mi to řekl, tak mi došlo, proč to udělal, i když nemohl popřít, že se ve své podstatě trochu předváděl, protože mi to stačilo říct i bez té ukázky s kartami. Kartu jsem si spíše jen tak mimoděk schovala do kapsy od džínů a pak už jen slintala nad tím jídlem, co nám nosili. Měla jsem hlad. Taky jsem se slušně přejedla, nutno podotknout. Velké oči, znáte to.

Park Hye-mi - 09. srpna 2015 23:04

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Množství ironie v Minově odpovědi jsem se rozhodla nijak nekomentovat a soucitnému pohledu B.Ie jsem se raději vyhla tím, že jsem na moment mrkla na Bobbyho. "Tak škvrně, jo?" Poušklíbla jsem se bezděčně. "Počkej, až ti tohle tvoje škvrně dá pořádně na frak v kartách, pak si promluvíme," ozvala jsem se s trochu hraným sebevědomým, jak se do mně s nadcházející hrou vléval adrenalin, dokonce jsem se odvážila rappera hravě dloubnout do žeber ukazováčkem, než jsem obrátila pozornost zpět k hanafudě. Málem jsem odporovala filmovému maratonu, ale byla jsem zvědavá a vzhledem k tomu, že se všichni shodli, což nevypadalo, že se děje zas tak často, už vůbec ne jednomyslně a bez předchozích domluv, tak jsem držela jazyk za zuby a krok a místo toho se snažila získat převahu ve hře. Což mi o jedno světlo překazil Minho. Hodila jsem po něm očkem a zatnula zuby pro druhou hru... Ale ne, fialový papírek - NE, Minovi ne! Odfrkla jsem si. Po šesté hře jsem odložila karty, když jsem se konečně stala ojou a trochu jsem se zamračila naproti na Minha. "Sunbae, schováváš si všechna světla v rukávu nebo jak je tohle sakra možný? Nejspíš bys nás měl přiučit i něco jiného než rap, pak bych si mohla zpátky doma i něco málo vydělat," zabroukala jsem, ani jsem si nebyla jistá, jestli jsem rozmrzelá, ale rozhodně jsem se zklamala sama v sobě; myslela jsem, že jsem lepší, ale Mino mě drtil jako by se nechumelilo. "Ještě jedeme nebo máte dost?" Zaváhala jsem s rukou nad balíčkem před začátkem rozdávání. Nudle jsem ostatně měla v sobě - nebo takové množství, že víc už bych do sebe nenarvala, ani kdybych chtěla násilím, čaj taky. Nikdo nevypadal, že by ještě dojídal...

The Spirit of the Underground - 09. srpna 2015 23:11

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Jídla bylo rozhodně víc než dost, všichni se zvesela cpali a atmosféra u stolu zavládla natolik uvolněná, že i Chenův úsměv a obvyklá nepřítomnost nabrali daleko vřelejší charakter a přidal se do občasného žertování na téma současné situace na scéně, kde se do hovoru o té které celebritě mohl zapojit každý, i ty. Až když na stole zbýval poslední kousek vepřového, nad kterým se hůlkami setkal Leeteuk s Eunhyukem, mír byl pryč. Ti dva na sebe chvíli zírali, skoro jako kdyby to byl souboj myslí a jeden z nich musel dřív nebo později uhnout, než se začali hůlkami přetahovat. "Chincha! Nech mi to, akorát se ti začínají zakládat špeky. Už jsi starší, hyung, přiznej si to, nemůžeš se tak přecpávat, měl bys radši chodit do posilovny a zpevňovat se, než začnou fanynky při trhání oblečení utíkat!" bránil kousek masa Eunhyuk. "Já a špeky? Chceš dostat jednu po nosu? Poměříme se?" Přestože padla i ostřejší slova, stále se to zdá být v přátelském pošťuchovacím duchu, protože oba synchronizovaně pustili hůlky a začali si trochu vyhrnovat trička, asi po první žebra. "Já špeky teda nikde nevidím," ohradil se Leeteuk, když šťouchnul Eunhyuka vedle pupíku. "Ale tobě to břicho už nějak měkne." Eunhyuk vypustil přebytečný vzduch: "Co? Co to meleš?" Chen vypadal, že by se nejraději propadnul do země, než aby se díval na břišáky svých hyungů, ale ti dva obrátili pohled vaším směrem, jako byste je snad měli rozsoudit.

Vypravěč - 09. srpna 2015 23:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když si Bobbyho lehce šťouchla ukazováčkem do žeber, chvilku na tebe nevěřícně mrkal. ,,Páni, holka, ty si odvážná. To by do tebe člověk neřekl." Měl pravdu, málo která holka by si něco podobného dovolila k někomu, koho vůbec nezná. Ale Bobby to očividně nemyslel zle, říkal to spíše s takovým.. Upřímnou úctou. Mino se na tebe jen pobaveně ušklíbl, když si odložila karty. ,,To bude jen za odměnu." Odvětil ti ohledně toho, že by ses třeba mohla přiučit i něco jiného, než rap. Jenže pak najednou všichni zvážněla, když si řekla, že zpátky doma by sis takhle mohla něco vydělat. ,,Žádné zpátky doma nebude. Tohle vyhraješ. Děláš reklamu nejen sobě, ale i nám, tak se snaž. A navíc.. Si moc dobrá na to, aby tě vyhodily." Řekl B.I. I když ty poslední slova jen tak jakoby mimochodem zamručel. Bobby se na tebe vesele usmál. ,,Slyšíš to? Si dobrá. Takže žádný pesimismus." Řekl povzbudivě a začal uklízet karty. ,,Teď jdeme do toho kina, karty příště." Usmál se na tebe B.I. a když jste všechno uklidili, vydali jste se na ulici. Samozřejmě, že se kolem vás hned objevila skupina fanoušků. ,,Na to si zvykneš." Odvětil jenom suše Mino. Do nejbližšího kina to byla naštěstí jen pár minut. B.I. se postavil ke kase a koupil pět lístků na asi sedm filmů po sobě. ,,Usedíme si zadky, dámo a pánové." Pronesl vesele s tou hromadou lístků v ruce a šli jste nakoupit jídlo. Začalo to obyčejným popcornem a colou. Jenže jak filmy ubíhali, tak se každou chvilku někdo zvedl a donesl další popcorny, pití, pak i nachos, bonbóny a ve finále i zmrzlinu. Co si nemohla ty, dojedli oni. Byli skoro jako bezedné jámy na jídlo. A filmy běželi, jen vždycky měli nějakou pětiminutovou pauzu, aby se sál vyprázdnil a pak zase naplnil na druhý film. Viděla jsi od všeho něco. Kromě hororu, tomu se B.I. schválně vyhl. Když to všechno skončilo a vy jste vylezli ven, byla už tma. Mohlo být něco kolem desáté večer. Před kinem následovalo něco jako oficiální rozloučení s diváky, protože už i kameraman toho měl dost a chtěl jít domů. Když odešel, všichni se na sebe podívali. ,,Tak, kdo doprovodí Hye-mi do dromu?" Zeptal se Donghyuk.

Kim (Ann) Min-Yeng - 09. srpna 2015 23:25

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro U stolu byla sranda. Nebo spíše uvolněná a ukecaná atmosféra. Dokud se Leeteuk a Eunhyuk nezačali rvát o poslední kousek vepřového. Chvilku jsem na to nechápavě koukala, než jsem se začala od srdce smát, když si začali nadávat, že budou mít špeky a podobně. Nemohla jsem si pomoct, ale byli hrozně vtipní. A Cehn byl s tím svým výrazem jako třešnička na dortu. Když jsem se přestala tak moc smát, položila jsem mu lehce ruku na rameno na znamení toho, ať je v klidu, že o nic tak hrozného přeci jen nejde. Za to mě se ten pohled moc líbil. A upřímně, ani jsem se to nesnažila moc zakrýt. Schválně jsem se dlouho tvářila zamyšleně. ,,Uhm.. Když já nevím.. Pohledem se to hodnotí špatně.." Nenápadně jsem naznačila fakt, že kdybych si to tak mohla osahat, hned by se mi to hodnotilo lépe. Jenže vím, jak by to dopadlo. Už by mě od nich nikdo nedostal. Vzala bych si je a jejich břišáky domů jako polštářky. ,,Dělám si srandu." Ujistila jsem je hned na to pobaveně. A než se nadáli, vzala jsem jim ten poslední kousek já a snědla ho. Hned na to jsem se uculila jako nadílek. ,,Spor vyřešen."

Park Hye-mi - 09. srpna 2015 23:32

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Už jsem chtěla odporovat, že přece nikdy není nic jisté, a už vůbec ne vítězství - třeba v té hanafudě jsem taky myslela, že budu mít navrch - ale B.Iova skoro jen polozabručená poznámka mě v tom zastavila. Chvíli jsem jeho směrem mrkala, jak jsem se snažila srovnat si, jestli jsem se náhodou nepřeschlechla nebo si to tam jen nepřimyslela, ale... ani můj mozek nemá tak bujnou fantazii. Navíc to očividně zaslechl i Bobby. Nepatrně jsem se pousmála. "Samozřejmě, že pro vaše jména se budu snažit, co to jen půjde, nikdy bych nepotopila svoje oblíbe- é, takové lidmi oblíbené zpěváky," přitakala jsem nakonec s rychlou opravou - nemuseli zrovna vědět, že i já jsem jejich srdečná fanynka, žejo. Během cesty po ulici jsem se nenápadně schovávala za rozložitějšími zády svých společníků, aby na mě fanoušci moc nedohlédli. Dovedla jsem si živě představit, že saesang fanynky iKON už stačili naplánovat mou vraždu na tisíc způsobů, o těch od Mina ani nemluvě. Respekt ze šílených holek jsem musela mít i já, takže jsem se ulicí pohybovala raději v závěsu a obklopení. "Tak to jsem si měla vzít polštářek, víc polstrování by možná zajistilo, že se na konci po tolika hodinách i postavím," zamručela jsem bezmyšlenkovitě na B.Iovo prohlášení, když jsem je následovala do sálu. Usadila jsem se prvně v životě na zaplacenou sedačku a trochu neklidně se rozhlédla, kdo sedí kolem, kdyby náhodou hrozilo, že tam bude něco strašidelného. Nachos a popcorn a pití... proč všechno chutnalo tak dobře, když to bylo čerstvý a ne to, co zbylo po hostech na stole v baru? Takhle jsem před nima musela vypadat hrozně nenažraně. Ale to mi image nemohlo pokazit tolik jako fakt, že jsem si při akčních scénách nezapomněla zakrývat dlaněmi oči a když náhodou někdo umíral, slzet jako malá a nenápadně se snažit vytáhnout nohy nahoru, abych se mohla trochu schoulit do klubíčka. Příliš silné reakce určitě nejsou dost cool, ne pro budoucí hvězdu, pokud to tedy všechno vyjde. Nakonec jsem vše ve zdraví přežila a dostala se i ven na čerstvý vzduch. Večerní, to jest studený, okamžitě jsem se pod jeho působením oklepala a dlaněmi si protřela paže, které v krátkém rukávu, co jsem zvolila ráno, nátlaku chladu neodolávaly nejlépe. To jsem ale ještě netušila, že budu venku do noci, že. Nebo spíš... tušila, ale myslela jsem, že to "venku" bude studio, odkud se vykutálím po celodenním tréninku a ne sledování filmů. Naštěstí jsem se cítila lépe, když kamera zmizela a já měla trochu klidu. "Třeba jsme je těmi filmy znudili natolik, že zítra už nepřijdou. Musí být nuda koukat na někoho, jak dobrých xy hodin taky na něco kouká..." zauvažovala jsem nahlas s nadějí, než mě z toho vytrhla Donghyukova otázka. Zamrkala jsem a rozhlédla se po klucích. "Já - é, to není nutný, určitě máte svýho dost, trefím zpátky i sama..." ujistila jsem je okamžitě, ačkoliv uvnitř jsem z představy osamocené noční procházky Soulem taky nebyla odvařená.

The Spirit of the Underground - 09. srpna 2015 23:38

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Chen pod tvým dotekem znehybněl, ale neotřásl se, aby tvou dlaň shodil, jen si tiše povzdechl nad předvádějícím se duem a sám shlédl ke svému břichu, skoro jako by zvažoval, zda se má zapojit do soutěže. "Ohó!" vypadlo z Leeteuka objevně na tvoje prohlášení, jak na tebe vyvalil zrak a pak si tě s přimhouřenýma očima ještě jednou přeměřil pohledem. "A teď se přiznej, jsi naše fanynka?" nadnesl skoro s tónem doufajícího, než na tebe ráčil čtverácky zamrkat. Tvoje řešení se chlapcům ale asi moc nezamlouvalo, zatímco Leeteuk zalapal překvapeně po dechu, Eunhyuk se chytil oběma dlaněmi za srdce a svalil se na zem, jak kdyby ho chytil infarkt. "Ona ho snědla! Poslední kousek! ...asi se zlomilo. Vážně, je zlomený. Potřebuju doktora..." U toho si klepal na hruď, jak kdyby to srdce mohl podobným způsobem slepit. Chen se zvednul a obešel stůl, aby do Eunhyuka mírně kopnul. "Nešaškuj, jde-" Načal, ale pak jako by někdo cvaknul vypínačem, hned byl na všech čtyřech a předváděl hranou srdeční masáž. "A raz a dva a tři a čtyři - ne, dýchat ti nebudu, tak koukej naskočit, ty jeden malej..."

Vypravěč - 09. srpna 2015 23:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby zamyšleně hleděl za kameramanem. ,,Každá práce má své pro a proti.." Řekl nakonec lehce zamyšleně. Asi sis nevšimla, že ze sebe Mino sundal svojí černou mikinu s kapucí a hodil ti jí kolem ramen. ,,Já ji doprovodím. Taková banda trasořitek by jí sotva před někým ochránila." Řekl pouze tím svým suchým tónem, který by urazil i toho nejhodnějšího člověka na světě a na moment ti dal lehce ruku kolem ramen. Ale jen aby tě donutil k pohybu od skupinky. Pak dal ruku pryč a dal jí do kapsy. Chvilku jste šli v tichosti. Z jeho strany to nebylo nepříjemné ticho. Na ulici už nebylo tolik lidí a vlastně bylo celkem příjemně. ,,Hele, teď upřímně.. Jaké bylo tvoje dětství?" Zeptal se tě najednou a zadíval se na tebe. Koukal se zvědavě, ale bylo vidět, že pozná každou tvojí lež. Pak se podíval zase zpátky před sebe. ,,Chtěl jsem se tě na to zeptat už před tím, jak ses tak rozpovídala o tvé mamce a pak ses zarazila, ale nechtěl jsem kvůli té kamery." Přiznal se. Působil pořád stejně, ať už před kamerou nebo jen, jen byl možná trochu upovídanější, než před tím.

Park Hye-mi - 09. srpna 2015 23:51

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Zatímco jsem sledovala Bobbyho, s dalším tlumeným vypísknutím jsem nadskočila na místě, když mi okolo ramen přistála mikina. "Vylekals mě!" ohradila jsem se, nikoliv však nespokojeně, jen udiveně, směr Minha. Chvíli jsem váhala, ale vzhledem k počasí jsem se nad tím dvakrát nepozastavovala a pomocí rukávů si ji stáhla okolo ramen na lehký uzel - kdybych se do ní navlékla, pravděpodobne bych z ní měla spíš podivný kabát, ale takhle to bylo pohodlnější. Ze zvědavosti jsem strašně nenápadně přičuchla právě k rukávu během vázání a snažila se tvářit děsně nevyvedeně z míry. Jak nějaké drama, vážně... "Ah - um - uvidíme se zítra! Annyeong-hi jumusipsio!" snažila jsem se ještě stihnout přes rameno rozloučit, přestože jsem neměla na výběr než klopýtat Minovi po boku, rozhodně bych neměla na to se vzepřít jeho fyzické síle. Navíc jsem na to neměla ani odvahu, ta byla rozdrcená paží okolo mých ramen. Což byl fakt zvláštní pocit, zvlášť, když její majitel byl právě Song Minho. Ne Jihwan. Ale Mino. Až ve chvíli, kdy paži stáhnul, jsem se dovedla znovu nadechnout. Až opožděně mi došlo, že jsem musela zadržovat dech na kdovíjak dlouho a najednou jsem se ho nemohla nabažit a rychle jsem se zpětně zásobovala kyslíkem. Ani v nejmenším jsem se nesnažila zapříst rozhovor, ještě bych ho stačila něčím namíchnout a tady... tady nebyl nikdo jiný, kdo by se mě pak zastal. Tiše jsem se tedy rozhlížela po světlech velkoměsta a snažila se držet krok. Jeho otázka mě překvapila natolik, že jsem k němu stočila pohled a chvíli na něj mlčky zírala, dokud se nepřiměl k vysvětlení. Stiskla jsem k sobě pevněji rty a pak je pouze silou vůle opět rozvolnila do původní podoby. "To je součást nějakého testu?" dotazovala jsem se opatrně, protože u tohohle člověka jsem opravdu nevěděla, co od něj čekat.

Kim (Ann) Min-Yeng - 09. srpna 2015 23:58

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když se mě Leeteuk zeptal, jestli jsem jejich fanynka, nechápavě jsem na ně nejdříve zamrkala, než jsem se napila coly, co jsem měla ve skleničce a podepřela si bradu. ,,Nemám ráda slovo fanynka." Řekla jsem a znova se napila. ,,Poslouchám vaše písničky a tak, ale vážně nejsem ten typ, co by vás pronásledoval s foťákem nebo po vás chtěl podpis.." Vysvětlila jsem. Jsem na to moc stydlivá a myslím, že to k životu nepotřebuji, i když by to bylo hezké, jestli víte, co tím myslím. Ne, nejsme fanynka. To je moc silné slovo pro holku jaká já. Skoro až nebezpečně svůdně jsem se na Eunhyuka usmála, když řekl, že jsem mu tím zlomila srdce. ,,Věř mi, že umím lámat srdce mnohem hezčím způsobem." A klidně si to vyložte tak, že s ním flirtuji.. On to dělá taky! Jenže já to na rozdíl od něj myslela tak nějak trochu vážněji.. Alespoň si to myslím. A pak jsem se div nesvalila smíchy pod stůl, když ti dva tam předváděli srdeční masáž. Z očí mi chvilkami i tekly slzy od smíchu. To se prostě nedalo. Chen navíc vypadal celou dobu tak vážně a pak to v něm prostě přepnulo. Mít na to sílu, odejdu z místnosti, protože mě od smíchu začínalo bolet břicho.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 00:05

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Zatímco Leeteuk vypadá nepatrně zklamaně tvou odpovědí ohledně fanynky, Eunhyuka to další asi položilo, protože mu během Chenovy masáže padla hlava na zem a parádně to zadunělo. V tu chvíli byl Leeteuk tam a dával Chenovi symbolický pohlavek. "Slez z něj, blbečku, ještě se vám to povede doopravdy a skončíme v nemocnici a na titulce," zabrblal nijak přísně, přesto s jistou starostí, když dolů natáhl ruku, aby pomohl Eunhyukovi na nohy, jen co z něj Chen byl dole. Zatímco se ti dva šaškující začali trochu oprašovat a upravovat, Leeteuk zatáhnul večeři a po placení se zastavil ve dveřích. "Tak co, zvedáme kotvy?" Jelikož se k tobě všechny tři hlavy otočily, zřejmě to dost záleží na tvém rozhlédnutí. "Chceš už hodit k vám nebo plánuješ ještě zkusit to karaoke?"

Vypravěč - 10. srpna 2015 00:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Minho se na tebe trochu zvědavě podíval. ,,Jseš pořád takhle nedůvěřivá?" Zeptal se tě, než se opět zadíval před sebe. ,,Jistě, že není." Odfrkl nakonec možná až trochu uražen tím, že si něco takového myslíš. ,,Jsi šesnáctiletá holka. Máš chodit do školy a tvůj největší problém má být to, co si zítra vezmeš za tričko, aby si tě všiml kluk, který se ti líbí. Nechci tím říct, že tě vyloženě lituji, ostatně, o lítost většina lidí nestojí, jen si prostě myslím, že si trochu moc vyspělá na to, kolik ti je roků a chci vědět proč." Řekl. I když jsi ucítila, jak jeho hlas najednou znejistěl, když řekl, že tě nechce litovat. Bylo to jasně slyšet. Takový ten tón hlasu, když lžete. Když se snažíte něco zamluvit, aby jste nemuseli říkat pravdu. Ale hned potom se zase vrátil jeho hlas do normálu. Asi si to ani sám neuvědomil, protože při tom nehnul ani brvou. Anebo všiml, ale moc dobře ví, jak to nedávat najevo. ,,Navíc, nevypadáš tak nevinně, jak se na první pohled zdáš." Řekl a trochu tajemně se na tebe pousmál. Jako by ho to tajemno v tobě lákalo.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 00:17

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když jsem si všimla jeho zklamání, nenápadně jsem se napila ze skleničky. ,,Ale mám doma vaše plakáty a cédéčka.." řekla jsem skoro jakoby mimochodem, ale byla to pravda. Ani nevím, proč jsem se prokecla. Měla jsem pocit, že by mu to snad mohlo zlepšit náladu. ,,Au.." Pronesla jsem si spíše pro sebe, když se Eunhyuk pořádně uhodil do hlavy. Sledovala jsem, jak je oba Leeteuk jako správný leader srovnal do latě. Musela jsem se tomu tiše zasmát. Byli jak malé děti a jejich velký bratr nebo něco podobného. Upřímně, chtěla jsem už jít domů a nadopovat se práškama, zase mi začínalo být trochu šofl, tentokrát nejen psychicky, ale i fyzicky, ale jakmile se Leeteuk zmínil o karaoke, okamžitě jsem Zpozorněla. ,,Miluju karaoke. To nemůžu vynechat." Řekla jsem okamžitě a zvedala kotvy od stolu.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 00:24

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Znovu jsem k sobě pevněji stiskla rty. "Důvěřuj, ale prověřuj, o tom jsi neslyšel?" odpoveděla jsem raději metaforicky, než abych se snažila hledat pravdu sama v sobě. Zatímco jsem si kousala spodní ret během jeho úvah nahlas, popotahovala jsem rukávy vypůjčené mikiny a pohledem pečlivě sledovala okolní rozsvícené nápisy a jezdící auta, abych náhodou nezabloudila i k tváři rappera po svém boku. "Co přesně chceš slyšet? Něco o mé zbouchnuté matce? O otci, který se raději ani nepřihlásil? O neustálém boji o drobné? Nebo snad o mých mizerných studijních výsledcích, když spíš než ve škole jsem byla za barem a nalévala?" Aniž bych spustila pohled ze světel, odfrkla jsem si. "Tak to tě zklamu. Nebylo to zase tak zlé. Když nepoznáš nic jiného, vlastně ani nezjistíš, že by ti něco chybělo. A rozhodně jsem nikdy neměla nouzi o hlasitou muziku. Mohla jsem být vzhůru, jak dlouho jsem chtěla. Tančit od rána do rána. Děti u rodičů žebrají o to, aby se mohli do klubu jednou podívat... já nikdy prosit nemusela. A nakonec mě to samo dostalo ven - jsem přece tady. Nebýt všech těch nocí na podiu, byla bych úplně k ničemu. Takhle mám alespoň v životě nějaký cíl." Uvědomila jsem si, asi poněkud opožděně, že jsem se zase moc rozpovídala a tak jsem jen potřásla hlavou. "Mimochodem," nadhodila jsem, abych se zbavila stávajícího tématu. "Co máš rád na holkách za trička? Kdybych náhodou někdy v budoucnu opravdu chodila pravidelně do školy, třeba si to vezmu k srdci."

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 00:30

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "...máš můj plakát na zdi?" chytnul se na udičku bez mrknutí oka Leeteuk, jak se jeho výraz okamžitě zase o znatelný stupeň rozjasnil, když otázku doprovodil názorným poklepáním si prstem na hruď. "V tom případě, vaše přání je nám rozkazem, princezno," vybafnul pobaveně Eunhyuk, který si pořád ještě třel zátylek od toho nárazu, ale nemohl si nerýpnout na adresu karaoke. Přitom to byl původně jeho nápad tam jít! "Nemel," napomenul ho Leeteuk zas i s plácnutím po zádech. "Já myslím, že už bych měl pomalu zamířit domů," ozval se do toho Chen. "Neblbni, na tebe spoléháme, jsi tajný eso v rukávu," bránil mu v tom Leeteuk zlehka. "Co blbneš? Nech ho jít, zazpívá on a na nás se ty holky pak ani nepodívaj! Mládí je zatracená věc a ... no slyšels ho na koncertu, ne?" ohradil se Eunhyuk, snad ze srandy, protože už se zase zubil. Chen se nakonec zdál být ukecán a tak jste se kousek prošli všichni společně, dokud jste nedorazili na jedno z místních karaoke. Uvedli vás do volné místnosti s mikrofony a nějakým tím občerstvením, Leeteuk se okamžitě rozvalil na sedačce a Eunhyuk skočil za ním a div mu nepřistál na klíně, přinejmenším si přes něj ale natáhnul nohy. "Dej to dolů," syknul na něj leader. "Ale oppa, nestyď se," zakňoural Eunhyuk v napodobování dívčího hlasu, až se oba rozesmáli, takže nohy nakonec spadly samy i bez pomoci. "Kdo zpívá první?" ozval se Chen. "Kdo se zeptal? A vem Ann k sobě! My si pak dáme milostnej duet," ohlásil Eunhyuk s významným mrkáním směrem k Leeteukovi.

Vypravěč - 10. srpna 2015 00:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino byl sice nafoukaný typ kluka, ale když jsi mluvila, koukal na tebe s jakýmsi.. Soucitem, ale zároveň nechápavostí. ,,Hele, já chápu, že na všem musíš hledat něco pozitivního, to ti nechci vymlouvat na druhou stranu by jsi o sobě neměla říkat, že by jsi jinak byla k ničemu. Nikdy nemůžeš vědět, kam tě osud zavede." Pokrčil nad tím Minho lehce rameny. Jako by tomu snad ani on sám nevěřil, ale zkušenosti ho přiměli v tohle věřit. Nebo to tak alespoň vypadalo. ,,Já chtěl jít taky na střední uměleckou, protože mě tenkrát hrozně bavilo kreslit, ale nevzali mě. Proto ti to říkám. Vím, že jsme ti s kluky řekli, že nevypadneš, že si dobrá a mysleli jsme to vážně, ale nemůžeš na to spoléhat. Chápeš, co tím chci říct, ne?" Zadíval se na tebe zvědavě a kdyby si náhodou nechápala, tak by se pustil do dalšího vysvětlování na téma: Co tím chtěl vlastně říct. Pak se nad tvou větou zarazil. Chvilku na tebe koukal, než se pobaveně ušklíbl. ,,Uvědomuješ si, s kým tu flirtuješ, prtě?" Zeptal se tě. Až po nějaké době se zadíval s upřímným úsměvem před sebe. ,,Myslím, že ta moje mikina ti sluší až moc." Pronesl tak upřímně, až to možná bylo divné. S tím zasněným úsměvem možná až trochu děsivé, vzhledem k jeho normální povaze.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 00:43

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Nad postelí.." Dodala jsem polohlasem a zadívala se někam úplně jinam. Cítila jsem, jak se totiž červenám. Bylo mi svým způsobem trapné přiznávat, že mám jeho plakát nad postelí. A už vůbec nemusí vědět, že ze SuperJUniorů sleduji jen dva lidi. Jeho a Eunhyuka. EXO znám celé i s jejich daty narození pozpátku, ale to je něco jiného. Chen najednou vypadal, že chce jít už najednou domů, než se ještě něco více podělá. Sladce jsem se na něj usmála a lehce ho zatahala za rukáv od trička. ,,Neblbni. Bude sranda. Dáme dute. Budu ti to kazit." Řekla jsem mu co nejmileji jsem uměla. A že já bývám takhle milá a sladká málo kdy. Většinou je to naopak nebo mě kluci musí nějak krotit, abych nedělala kokotiny. Nakonec se Chen svolil, že půjde. Nadšeně a děkovně jsem se na něj usmála a vyrazili jsme. Jakmile jsem vešli do prvního karaoke baru, zavedli nás do místnosti s občerstvením a.. No prostě dva idioti ze Superjunir, co k tomu chcete dodat. ,,Hele, nechte si ty milostný věci na doma." Řekla jsem jim pobaveně s úšklebkem. Když jsem zkazila Chenovi první náš duet.. Ne, že bych to kazila schválně, prostě jsem zpívala, jak jsem uměla, šla jsem na záchod. Ne, že by se na něm dělo něco zajímavého, ale když jsem si umývala ruce, zapomněla jsem si sundat potítka, takže byli mokré. Automaticky jsem si je dala do kapsy, protože mít je mokré na rukou není příjemné a šla zpátky. Nějak mi nedošlo, že je nosím kvůli těm celkem brutálním růžovým jizvám, co tam mám. Byla jsem v takové hezké euforii, že mi to nedošlo.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 00:44

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Já už se o sebe nějak postarám - ať bude výsledný kurz jakýkoliv, umím plout i proti proudu, dělala jsem to nějakou dobu," ujistila jsem ho bezmyšlenkovitě ohledně nejisté budoucnosti. Jako bych sama nejlépe nevěděla, že v téhle variety show dávám v sázku možnou kariéru. Ale pokud by se to náhodou nepovedlo, kdo říká, že YG je jediná možnost jak přežít na scéně? "Pořád samé prtě. Poslyšte, to, že jsem mezi nima nejmladší, neznamená, že jsem nejmenší, už jdi viděl Doll? Byste koukali. I bez podpatků ji převyšuju aspoň o délku prostředníčku," odfrkla jsem si na jeho oslovení, než jsem na moment přemýšlivě sklouzla očima k vypůjčené mikině. "Cha. Nech mě hádat. Zakrývá to, že nemám co bych schovávala, že?" rýpla jsem si do něj, abych mu vrátila tu poznámku ze studia a zkusmo si na moment překryla hrudník zkřížením paží, než jsem je zase vrátila na původní místo, když posloužily svému účelu. "Takže vážně, jakže je to s těmi tričky? Asi jsem přeslechla odpověď," vrátila jsem se k původnímu tématu, aniž bych nechala popotahování svázaných rukávů cizí mikiny.

Vypravěč - 10. srpna 2015 00:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro Minho se trochu pobaveně ušklíbl. ,,O tom nepochybuji." Pronesl tentokrát bez nějaké ironie nebo čehokoliv podobného. Byl to spíše sebevědomý úšklebek, než že by to myslel nějak špatně. ,,Na druhou stranu by jsi nikdy neměla být na nic sama." Pronesl s vážnou tváří a pohledem upřeným někam do nočního města před sebou. Bylo zvláštní, že na to, jaký to byl vlastně libový frajer, jak se říká, z něj občas vypadne nějaké podobné moudro. Ale vždycky vypadal, že ví, o čem mluví. Tvé poznámce o Doll se jen od srdce zasmál. ,,Tomu skoro nevěřím, někdy mě musíš seznámit." Řekl pobaveně. Očividně ti to věřil spíše jen tak na půl. Nejspíše si v hlavě pomyslel něco o tom, kolik Dolly asi může být roků. Pak se na tebe vážně podíval. Možná i trochu omluvně. ,,Nemůžeš mě brát tak vážně. Na druhou stranu, buďme upřímní, si korejka. A genetika je svině v některých věcech." Byl kupodivu slušně vychovaný, takže na plnou hubu neřekl, že ti prsa asi nikdy pořádně nenarostou. Asi ne více, ne je na korejské poměry zvykem. ,,Navíc, si mladá a dorbná. Ještě porosteš." Usmál se na tebe skoro až povzbudivě. ,,Zkus hádat." Vyzval tě a nahodil takový ten sebevědomý úsměv, jako při těch kartách. Ostatně, i hádání bylo jistým druhem hry, ale bylo neuvěřitelné, jak si za každých okolností věří.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 00:52

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Yes," ozval se Leeteuk vítězně i s typickým gestem zatnutí pěsti a pohnutí paží dolů v lokti. "Tak v tom případě je to naprosto v pořádku," skoro tě pochválil za takové přiznání a spokojeně pokýval hlavou v obecném schvalování takové věci. Úsměv mu trochu slehnul, když jsi předvedla své sladké vystoupení s Chenem, ale účel to splnilo a tak jste se všichni vypravili na cestu. V místnosti si na tvou připomínku ti dva skutečně sedli normálně a pak už tě zaměstnávala píseň. Chenův hlas byl skutečně něco, co se vyplatilo poslouchat a i kdybys zpívala sebefalešněji, pravděpodobně by to nedokázalo ten duet úplně zkazit, dokud byl Chen slyšet. Nebýt tu ty stěny, pravděpodobně by tu už seděla dvacítka fanynek žebrajících o autogram. První si tvého návratu do místnosti všimnul Eunhyuk a v tu chvíli také vystartoval ze sedačky. "Dejte mi chvíli, hned jsme zpátky," oznámil jako hotovou věc, ačkoliv to očividně nebylo moc nezvyklé, cestou ke dveřím tě popadl za zápěstí a než za tebou stačili zaklapnout, bylas zase venku a už tě s sebou vláčel skrz chodbu, jen aby otevřel nějaké náhodné dveře a prostrčil tě dovnitř. Ukázalo se, že jde o úklidovou místnost, kterou za vámi zase rychle zavřel a aniž by se zatím obtěžoval s rozsvěcením nebo pouštěním tvého zápěstí, postoupil tak, abys byla nucená zacouvat a zády se zarazit o regály. Díky jeho skloněné hlavě jsi cítila jeho dech na uchu a ve vlasech, ale notnou chvíli mlčel. "Co je tohle?" ozval se nakonec sotva šeptem, když se jeho palec pohnul a zlehka, skoro něžně přejel po tvém zápěstí. ...a taky něčem na něm. Totiž jizvách. Zřejmě si všimnul - proto tě sem zatáhl?

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 01:00

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "To si piš, že vás seznámím, určitě ji uvidíš u nějakýho skupinovýho výcviku. A Bird je taky menší jak já. A obě jsou starší. Takže jsem na tom ještě dobře, můžete si ty poznámky o vzrůstu dost dobře odpustit," obeznámila jsem ho s fakty skoro hrdě, jak jsem se podvědomě vytáhla v ramenou a zádech, abych působila vyšší i během cesty. "Á, chincha!" vypadlo ze mě nevěřícně, když jsem loktem zaútočila na oblast jeho břicha, abych mu uštědřila pořádný dloubanec. "Na moment jsem tě málem vzala na milost, ale... Propána! To je moc krutý, moc krutý..." Potřesu hlavou s hranou výčitkou. Však i mně je jasné, že s výstřihem se nikdy americkým standardům nevyrovnám, však i moje nová spolubydlící měla určitě větší košíčky, ale... Pfů, musí to člověku vmést do tváře tak přímo? Neuvěřitelný! "Chmm, teď ani nevím, jestli to chci vědět," pokračovala jsem na moment v hraném uražení, než jsem se uchechtla a znovu potřásla hlavou. Fakt, ten chlap byl k neuvěření. "Dóbře... takže... něco na tělo? Hmm. Mikina, podle mikiny... černá? Možná nějaký zlatý motiv nebo stříbrný? Spíš obrysového? Nebo hlášku. Nic moc dětského jako Mickey a podobní..."

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 01:04

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,He?" Vypadlo ze mě nechápavě, když se najednou Eunhyuk zvedl, čapl mě a vlekl někam do pryč. Jo, jasně, člověk si u něj zvykne na hromady podivností, ale tohle mi přišlo už hodně divné. I když bůh ví, co zase vymyslel za šílenost, aby se mohl předvést. ,,Hele, já jsem velká holka, nemusíš mě přebalovat." Pokusila jsem se zavtipkovat, ale na něj to nijak nepůsobilo. Místo toho mě prostrčil do prvních otevřených dveří. Kumbálu, konkrétně řečeno. Málem jsem si tam sedla na zadek, jak jsem zakopla o nějaký smeták za mnou. Místo toho jsem se jen zády opřela o nějaké regály za mnou. Zavřel a ani nerozsvítil, takže tu byla solidní tma, protože okna žádné. Taková ta tma, kdy jste rádi, že vidíte obrysy toho druhého. Srdce mi začalo bušit jako by mu šlo o život. ,,Nemusím ti říkat, jak divně tohle vypadá, že ne?" Pokusila jsem se pronést se žertem, i když relativně tiše. Jeho dech ve mých vlasech mě znervózňoval. A pak mi to došlo, když mi přejel lehce palcem po jizvách. Okamžitě mě polilo horko. Nikdy se jich nikdo nedotkl. Aji já sama jsem se tomu vyhýbala, pokud to šlo. Lehce jsem sebou cukla a sklopila pohled k zemi. ,,Nic.." Šeptla jsem tiše a pokud mi to dovolil, začala jsem trochu zmateně hledat po kapsách potítka. Nedošlo mi to až do teď, že je nemám na rukou. Nejhorší na tom bylo, že jsem netušila, co mu mám říct. Bylo jasné, co to bylo a já to ani nedokázala říct.

Vypravěč - 10. srpna 2015 01:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Au! No tak! Ty malý agresore." Řekl se smíchem Minho, když si mu dala ránu do břicha. Očividně ho to spíše pobavilo, než bolelo, ale i tak si chvilku dlaní třel místo, kam si ho trefila, ale pořád nad tím s úsměvem kroutil hlavou. Ale nevypadalo to, že by se ti chytla omluvit, očividně si pevně stál za tím, co řekl. I při představě, že ho za to zbiješ, ale bu%dme upřímní.. Kdyby chtěl, tak tě spacifikuje ani nemrkneš a ještě z toho bude mít srandu. Chvilku tě nechal hádat. Při černé kývl s úsměvem hlavou, ale pak už se jen usmíval a sem tam lehce nevěřícně zavrtěl hlavou, ale spíše to bral jako hru, než jako něco vážného. ,,Mám rád jednoduchost. Nemusí to být přímo na tělo, ale u triček preferuji spíše černou. Většinou tílka, ale něco do sebe má třeba i takové to tričko s dlouhými rukávy, co ti odhaluje ramena. A když už, tak nějaký stříbrný motiv. Ale bílou mám rád taky, ale to spíše už s barevnými motivy. Třeba červená nebo tak." Řekl nakonec s úsměvem a pak se na tebe lehce zvědavě podíval a škodolibě se usmál. ,,Tak co, máš něco takového ve skříni?"

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 01:11

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Nikdo nás neviděl, je mi fuk, jak to vypadá," nechal se slyšet Eunhyuk. Vážnost v jeho hlase byla něco, co bys tam obvykle nehledala, tudíž to samo o sobě mohlo vypovídat o zvláštním záměru, s nímž tě sem asi zatáhl. Během čekání na odpověď si asi všimnul tvého trhnutí i sklopení hlavy, protože volnou rukou, snad i s konejšivým záměrem, popleská tvoje rameno, než ji přesune pod bradu a i kdyby musel mírně zabrat silou, přizdvihne si ukazováčkem a palcem tvoji bradu, aby v tom přítmí viděl aspoň náznak výrazu v obličeji. "Nevypadá to jako nic," odpověděl s ledovým klidem, ale nikterak nadšeně. Palcem znovu opsal stejný pohyb a sevření zápěstí nepovolil. "Povíš mi to sama nebo to budu muset zjišťovat jinde? Ptala ses na tajemství mezi námi? Můžeš si to vyzkoušet sama. Tohle je zřejmě jedno z těch, které bude nutné zachovat..."

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 01:19

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Vidíš to! Zase malá? Chceš schytat druhou?" obrátila jsem jeho oslovení v hravou výhružku, přestože šlo očividně pouze o žert, jelikož jsem se neobtěžovala pohnout ani prstem, natož celou rukou. Buďme realističtí, kdybych ho fakt praštila, ještě bych si zlomila vlastní zápěstí. O to jsem vážně nestála. Uvážlivě jsem pokyvovala hlavou během jeho vysvětlování. "Ve skříni ne, ještě jsem do ní pořádně nevybalovala. Většina věcí se mi vejde do nočního stolku a zbytek zůstal v tašce, ale... Jo, trička podle popisu by se našla. Nicméně... oppa, pokud se do nich vážně navleču a přijdu v tom na trénink, nekousneš mě, že?" nemohla jsem se neujistit, zároveň vážně i jako popíchnutí. V současné chvíli jsem si nebyla jistá, co vlastně děláme. Byl tohle flirt? Jelikož jsem nikdy nerandila a většina reálných vztahů, co jsem viděla, byly založené na tom, že jsou na jednu noc, se spoustou alkoholu nebo leda za peníze, mohla jsem jen těžko realisticky soudit situaci. Spíš mě zajímalo, jak to bude vypadat zítra. Až tam budou i zbylí tři, bude se zase chovat, že mě nezná? Zamyšleně jsem převelela zrak ke svému doprovodu. "A co tvoje dětství?" ozvala jsem se nakonec - však impérium (ehm, totiž já) vrací úder! Ale ne, vážně mě to docela zajímalo, osobní životy Winneru na veřejnost zrovna moc neunikaly a už vůbec ne ranné fáze, kdy ještě nebyli hvězdami. O jejich existenci se pořádně začalo vědět až od WIN v roce 2013 a to bylo na mě málo. I když jsem slyšela, že Mino se objevil i v K-pop Ultimate Audition. Ne, že bych měla čas to shlédnout.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 01:22

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Pamatujete si, jak jsem vám říkala, že jsem měla pocit, že mě Kai chce zašlápnout, jak nade mnou stál? Když mě Eunhyuk donutil zvednout hlavu a podívat se mu do tváře, cítila jsem se úplně stejně. Cítila jsem se trochu jako v pasti. Vlastně jsem v ní byla. Nemohla jsem to zápěstí ani schovat a nemohla jsem ani sklopit pohled nebo se dívat někam jinam. Srdce jsem měla až v krku. ,,Nemůžeš se prostě tvářit, že si to neviděl?" Zkusila jsem to skoro až zoufalým tónem, ale tak nějak mi došlo, že tudy cesta nevede. Kdyby se chtěl tvářit, že to nevidí, tvářil by se tak od začátku. ,,Pokusila jsem se zabít.. Stačí?" Skusila jsem to prostě zkrátit. I když myslím, že jsem mu právě řekla něco, co mu došlo, i kdybych mu odmítla říct cokoliv. Volnou rukou jsem se jemně pokusila dát pryč tu jeho, kterou mi držel bradu, abych mohla zase sklopit pohled. ,,Neumím o tom mluvit." Vypadlo ze mě nakonec po pravdě. Ani psychiatr po pár měsících ze mě skoro nic nedostal. A to ani nevíte, jak moc jsem mu to chtěla říct, ale neřekla. Nešlo to. Kdykoliv jsem o tom chtěla mluvit, ztratila jsem schopnost ze sebe dostat jediné slovo. Skoro jako teď. Teď jsem byla schopná tohle říct jen proto, protože myšlenka, že na mě bude Eunhyuk naštvaný.. Byla pomalu horší, než představ, že budu muset o těhlech věcech mluvit.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 01:29

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Dlaní neochotně uhnul, takže jsi mohla znovu skrýt tvář do bezpečí. Tvoje přiznání asi přecejen udělalo své, protože sevření okolo tvého zápěstí nepatrně povolilo. Zato volnou rukou začal chvíli šátrat po tvých kapsách, dokud nevyvklékl potítka. S tlumeným povzdechem od tebe o krok ustoupil, aby tě tak neutlačoval na regálu, načež stáhnul drženou paži dolů a navlékl na ni vlhké potítko, než se natáhl po druhé ruce a provedl totéž. I po tmě je upravil na místě alespoň po hmatu. "Neříkej to Leeteukovi. Nikdy. Pravděpodobně by tě nepustil z dohledu ani na vteřinu, jen tak pro jistotu." To bylo to jediné, co ti na to Eunhyuk řekl, než se ti natáhl přes hlavu a stáhnul dolů nějaké ještě zabalené toaletní papíry. Roztrhnul obal a několik ti jich vložil do náruče, sám pak naplnil tu svou a bez ohlédnutí otevřel dveře a vypochodoval do chodby směr karaoke-místnost. "Tak přidej, kluci čekaj," pokusil se tě ještě popohnat cestou, než jako první vrazí dovnitř a jako by cvakl vypínač, vážný Eunhyuk je pryč a vzduchem letí první toaletní papír, aby krásně zasáhl čelo zpívajícího Leeteuka. "Jedna nula! Papírová bitva započala!" zahlásil blonďák nahlas skóre a už házel další... Jako by nic.

Vypravěč - 10. srpna 2015 01:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Jen do toho." Pobídl tě se smíchem Minho, když jsi mu začala vyhrožovat, že dostane druhou. Asi mu došlo, že se o to asi už ani nepokusíš. Ostatně, nepokusila ses, takže se trefil očividně dobře. Když ses ho pak takhle přímo zeptala, nevěřícně na tebe zamrkal, než se pobaveně uchechtl. ,,Ty si vážně ještě dítě, že?" Zeptal se tě spíše řečnicky a pak si trochu odkašlal, snad aby jeho další věta nabrala na vážnosti. ,,Víš, holka, co má za sebou už pár vztahů by se na takové věci, neptala. Ne, že by to bylo špatné, jen je to takové.. Roztomile nevinné." Pokusil se ti vysvětlit s lehkým úsměvem a neubránil se dalšímu uchechtnutí, než se na tebe relativně vážně podíval. ,,Jistě, že tě nekousnu, pokud mluvíš o tom, že bych byl na tebe naštvaný. Proč bych to dělal? Jsem chlap. Každému chlapovi zalichotí, když si na sebe holka vezme to, co se mu líbí.." Pak se najednou odmlčel a chvilku na tebe jen tak koukal. Dlouho to vypadalo, že chce něco dodat, ale nakonec k tou už nedodal nic, jen se zase zadíval před sebe. Když ses ho zeptala na jeho dětství, tak si lehce odfrkl. ,,Z tvého pohledu to možná nebude nic moc zajímavého.. Tedy, většina. Mám mladší sestru, takže jsem se vždycky musel tvářit jako ten velký bratr ochránce, takže jsem měl vždycky tendence chránit slabší. I když o to ani tak nejde. Hlavně jsem měl vždycky problém s autoritami. Strašný. Pár týdnů jsem chodil na střední do pasťáku, místo do normální školy, protože jsem se s jedním klukem porval tak, že jsem ho málem zabil. Dal jsem mu totiž poměrně velkým šutrem ránu do hlavy. Byl asi o rok nebo o dva starší, jak já. Jednou jsem ho nachytal, jak se snaží znásilnit jednu holčinu z prváku. Ne, že bych to bral jako omluvu za to, co jsem udělal.." Minho o tom mluvil poměrně s klidem. Asi jako mluvíš o své minulosti ty. Prostě to bral tak, jak to je a že už to nezmění.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 01:46

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Hlavně, že je nutné moji nezkušenost vypíchnout, jako bych o ní sama nevěděla," zabručela jsem skoro dotčeně na jeho vysvětlování, jak jsem se pokusila odfouknout se prameny z čela, příliš líná pustit se rukávů mikiny, se kterými pohupovat si se stal skoro rituál pro tuhle cestu. Takže bychom zítra měli udělat nějaký pokus, hmm? Já ti dám neptala. Najdu tričko, že ti vypadnou bulvy a pak do mě nikdo nebude dloubat - ani slovně... A tak jsem se vesele rozhodla a mohla s nově nalezenou energií pokračovat dál - a naslouchat příběhu. "Mhmm, oppa? Jak vypadá tvoje sestra? Jsme si podobné?" zeptala jsem se uvážlivě, než jsem stočila pohled zpátky k Minově tváři. "Vypadá to, že trpíš rytířským komplexem. Opravdu pomáhat menším a slabším. A taky na tu výšku pořád upozorňuješ. Nevyužívá to někdo proti tobě?" O rvačkách a pasťáků jsem se nezmínila, prostě jsem to vzala, jak to leží a běží, on se ostatně v mých ránách taky nerýpal. "Ah, tady už to poznávám... to musí znamenat, že už jsme blízko, ne?" dotázala jsem se se zaujatým rozhlédnutím po okolí a vůbec si neuvědomila, že tím připouštím, že nemám úplně přesné tušení, kde ten dům byl a mohla jsem taky dost dobře zabloudit. Pokud jsem nezabloudila... ...sakra, ví vůbec on, kde mám být?

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 01:52

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Těžko říct, jestli to bylo dobře nebo špatně, když přestal vyzvídat. Nechala jsem ho, ať mi nasadí zpátky na zápěstí potítka. Byla jsem trochu zmatená, abych řekla pravdu. Tyhle rozhovory jsou pro mě vždycky jako rána kladivem do hlavy. Chvilku mi trvá, než se vzpamatuji. Eunhyuk mi to s Leeteuk možná neměl říkat. Hned vám vysvětlím proč. Lidé nepáchají sebevraždy podřezáním proto, že by chtěli vyloženě umřít. Chtějí, ale když se to nepodaří, tak doufají, že si třeba konečně všimne někdo toho, že je třeba něco trápí. Je to takové 50 na 50, obojí je vítané. U mě byl problém v tom, že ani můj táta ani moje máma.. Neměli jaksi zájem o to, aby se zajímali, proč jsem to udělala. Jenom jsem se tím od nic nadobro odepsala. Hlavně u táty. To mi vlastně ani nevadí, jen.. Si tak uvědomuji, že jsem nikdy nikomu neřekla, proč jsme to udělala. Nikdo to ani nechtěl vědět. V té době jsem navíc neměla ani žádné kamarády, kterých bych to řekla a teď.. O tom nikdo z mých kamarádů neví. Na jednu stranu si totiž uvědomuji, že je to jistá forma citového vydírání na tu druhou.. Pláč je taky forma citového vydírání a dělá to každý druhý. Eunhyuk byl první, kdo si toho všiml a.. I když mě skoro nezná, vypadalo to, že o mě měl strach. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Ty jizvy viděla spousta lidí, kteří mě skoro neznají, ale všichni to nechali plavat a dělali, že to nevidí. Tohle bylo poprvé. Celkově jsem poprvé v životě cítila, že má o mě někdo zájem. Ne v tom flirtovním slova smyslu. Je totiž jedno, jak se ve svém životě snažím, nikdy se o mě nikdo moc nezajímal. Ať už s jizvami nebo bez. Ano, mám pár kamarádů, ale.. Víte co, jsme taková parta, do které se netahají problémy. Tam nemůžete nikomu ani k něčemu podobnému dát záminku. Nechala jsem si dát celou náruč toaletního papíru, i když jsem netušila, co s ním chce dělat a ještě chvilku tam trochu přimrzle stála, než jsem se vydala zpátky. Neřeknu.. Pomyslela jsem si, když jsem uviděla Leeteuka v místnosti a chvilku se na něj zahleděla, i když jsem měla tak trochu chuť udělat opak.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 01:58

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Zbytek večera proběhl už bez konfrontací. Velká papírová bitva se spoustou toaleťáku rozbaleného po místnosti se mezi ně nepočítala, stejně jako Chen zabalený od hlavy k patě jako mumie a nadávající přes papír na Leeteuka s Eunhyukem, co se na něj spolčili a tys ho pak musela dostávat ven. Akce tak nějak plynula kolem stejně jako čas a brzy byla venku tma a Chen už zíval a opravdu protestoval, že teda fakt musí domů. "Dobře, dobře, ale jen proto, že zítra všichni vstáváme a musíme být čerstvý, příště na mě žádný výmluvy o nenakrmených zvířatech a vůbec všem nebudou platit, jasný?" obeznámil Leeteuk Chena se svým plánem, když ho čapnul kolem ramen a společně vypluli z místnosti. Eunhyuk posbíral většinu toaleťáku do náruče a narval s ním celý koš, načež zaplatil za karaoke a společně jste všichni zamířili k autu. Kdybys sama nevěděla lépe, myslela bys, že ten blonďák o tvých jizvách nic neví a nikdy nevěděl. I tak ti ale stejně jako prve otevřel dveře a usadil tě na místo, než sám vplul na přední sedadlo a zapnul si pásy. "Tak nejdřív hodíme Ann, ne?" navrhnul Eunhyuk. Díky Chenovým protestům jste ovšem jeho po rozloučení vysadili jako prvního, ty jsi přišla na řadu až druhá. Celkově cesta netrvala dlouho a brzy auto zastavovalo před vaším novým domem pro desítku dívčích trainees pro ST@R.

Vypravěč - 10. srpna 2015 02:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když ses zeptala na jeho sestru, zkoumavě se na tebe zadíval. ,,Uhm.. Trochu. Ona má teď světle hnědé vlasy, tak působí trochu, ale řekl bych, že i ano." Řekl zamyšleně Minho, když si tě delší dobru prohlížel. Pak se najednou pobaveně ušklíbl. ,,A je vyšší." Neodpustil si rýpnutí, které bylo prostě úplně jasné rýpnutí a nic jiného, už jen podle toho jeho výrazu. Pak dal ruce do kapes a zatvářil se, že mu je to, co zrovna říkáš celkem salám. Ne, že by tě neposlouchal, spíše si z toho nějak nedělal hlavu. ,,Nevím o tom." Řekl upřímně, když ses zeptala, jestli to proti němu někdo nevyužívá a bylo vidět, že před tím opravdu pátral v paměti, jestli to tak náhodou není, ale nevypadalo to, že by si na něco vzpomněl. S úsměvem kývl hlavou. ,,Jo, už jen kousek." Potvrdil ti, když jste přešli křižovatku a po procházce ještě jednou ulicí jste byli kousek od vašeho domu. ,,Daty tě opustím. Snad tě tech dvacet metrů před domem nikdo neukrade." Řekl a lehce ti rozcuchal vlasy. ,,Těším se na zítřek." Pronesl lehce provokativně a otočil se k tobě zády,l aby se vydal na cestu domů.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 02:12

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Já to tušila..." broukla jsem pobaveně. Tak to asi budu první... napadlo mě tak nějak bezděky na jeho (ne)zneužívání - tedy jeho rytířského instinktu. "Mě by vůbec nikdo nechtěl krást, víš, co je se mnou práce? Kdyby mě šlohli, hned by mě vrátili," ujistím ho odlehčeným tónem, než si začnu na oko dotčeně upravovat vlasy do původní podoby. Vážně se chová trochu jako starší bratr... i když... to by byl náš předchozí rozhovor trochu dost... nevhodný, což? Raději jsem tu myšlenku rychle vytřásla z hlavy. "Mino-oppa?" houkla jsem na něj ještě, když se otočil k odchodu, rozhodnutá, že budu mít poslední slovo. Vůbec se mi nechtělo vylézat z mikiny, takže jsem mu ji zpátky ani nenabízela, nicméně... co chceš vlastně říct holka? "Sladké sny," rozhodnu se pro jen mírnou provokaci, než se blýsknu rychlým úsměvem a s mávnutím do vzduchu se obrátím, abych vyrazila do domu a brzy zmizela dovnitř. Chodbami jsem se prořítila jako blesk, hurá do koupelny, rychle kompletní očista, převléct a spát. ...kdo ví, co přinese zítřek. Minimálně kupu dřiny. Tak si radši odpočiň. S tím jsem zavřela oči, stulila si polštář v náručí místo plyšáka a pokusila se usnout.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 02:14

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Zbytek večera probíhal normálně. Nebyla jsem tak veselá, jako před tím, pořád mi leželo v hlavě a na žaludku to, co se stalo a pořád jsem nad tím musela přemýšlet, ale snažila jsem se bavit a usmívat a při tom to nepředstírat. Naštěstí je ve mě vždycky alespoň kapka toho optimismu. I když i ta pomalu vyprchala, když jsem už nevěděla, co si myslet. Trochu mě mátlo, jak se Eunhyuk klidně choval, když jsme nastupovali do auta. Vlastně celou dobu. Možná mě to i jistým způsobem mrzelo. Pořád jsem si opakovala: A jakýkoliv zájem o tvou osobu zmizel, protože sis to postě něčím posrala.. Ne, nejsem zrovna sebevědomý člověk. Pokud se nedělo už nic zajímavého, oběma jsem s úsměvem poděkovala za hezké odpoledne a odvoz a vystoupila, abych si mohla jít dát sprchu, vzít si svoje prášky, které se normálně snažím nebrat, ale dneska bych bez nich asi neusnula a šla se vyspat. Chtěla jsem na to všechno zapomenout. Ráno jsem si klasicky svoje prášky opět nevzala a řekla si, že to přežiji bez nich. Neměla jsem bůh ví jakou náladu, pořád spíše takovou zdeptanou, ale tyhle nálady jsem dokázala brát s relativním úsměvem. Hodila jsem na sebe obyčejné černé tílko, které bylo trochu více uplejší a dělalo mi pěkný výstřih, ostatně, nemám nejmenší prsa a aby to nebylo tak křiklavé, vazal jsem si volnější džíny skoro až v takovém tom klučičím stylu a černé tenisky. Na rukou jsem měla černá potítka, jako vždy a na hlavě černou kšiltovku obrácenou kšiltem dozadu. Co dodat, mám ráda černou a díky mé bílé pleti a zrzavým vlasům to vypadá prostě hezky. Na jednu stranu jsem se těšila, že kluky uvidím, na tu druhou bych se za ten včerejšek s jizvama nejraději probadla do země. Heh, není to úplně jedno, když už to stejně vypadá, že ty si mu jedno taky? Ne, nechci nikomu křivdit, jen myslet na věci c tom horším světle bývá lepší.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 10:18

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Převalila jsem se v posteli a s tlumeným zazíváním neochotně rozlepila víčka. Jakmile jsem zahlédla prázdnou postel vedle sebe a dostatek světla, na moment mi hlavou bliklo, jestli jsem náhle během vybalování neusnula. Takže se mi to opravdu celé jen zdálo? Nedokázala jsem se ubránit bodnutí zklamání. S táhlým odfouknutím jsem se začala hrabat alespoň do sedu. A v tu chvíli jsem si toho všimla. Co jsem celou noc držela namísto polštáře, který objímám obvykle. Černou mikinu. Že bych ji ukradla Ann ze skříně? Zkusmo jsem ji trochu vyklepala, ale velikost mojí spolubydlící rozhodně neodpovídala. Jednou jsem zamrkala, podruhé. "Uííí..." vypískla jsem s pádem zpátky na postel. Ty voho, to se fakt událo! iKON, Mino, všechno...! Plácala jsem sebou na posteli asi minutu, než mi něco přecvaklo v hlavě a uvědomila jsem si, že dneska jedem taky do studia - a na mě nikdo čekat nebude. Tak to byly asi moje nejrychlejší starty ever, v ten moment jsem byla venku z postele a na kolenou vedle a začínala se přehrabovat věcmi v tašce. Kde je? Kde to je? V procesu jsem vyhodila jedny černé elastické kalhoty, dost vhodné i na tanec, ale... To tílko nikde ne- á! Vybalené! Zase jsem zastrčila tašku pod postel a vyprostila tílko své volby ze skříňky v nočním stolku (odkaz). Jelikož se vrchní květovaná část dala svléct, mohla jsem v tom stejně dobře i trénovat, což se dnes fakt hodilo. ...a je černé. Přes rty se mi mihl rozpustilý úsměv. "Ou, dobré ráno, sluší ti to, budeme k sobě ladit," vyhrkla jsem na sebe až nepřirozeně vesele, jen co jsem zmerčila už oblečenou Ann a protáhla se okolo ní do koupelny, kde jsem se rychle převlékla ze svého plyšového pyžama a vklouzla do vybraného oblečení, opláchla si obličej, vyčistila zuby a vůbec veškerou ranní hygienu. Pak jsem na sebe zůstala skepticky zírat do zrcadla, kartáč v jedné ruce a gumičku na zápěstí. Na tohle bych je neměla nechávat rozpuštěné... V rychlosti vyzkouším asi tři účesy, než skončím u volného copu (odkaz) a alespoň základních černých kočičích linek. "Tak jak to včera šlo, koho máš? Snídaně?" plácala jsem jedno po druhém, když jsem zase vykoukla z koupelny a očima vyhledala Kim, která taky nevypadala dvakrát zdeptaně, tak to nemohlo být tak hrozné, ne? Zvolna jsem přitom zamířila ke dveřím, protože jsem si dobře pamatovala, že nestihla-li jsem snídani před odjezdem, zůstala jsem bez ní - a energii budu na trénink potřebovat.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 10:40

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Hye-mi se kolem mě prohnala v pyžamu docela šílenou rychlostí. ,,Klid prosimtě.." Řekla jsem jí s úsměvem a nevěřícně nad tím zakroutila hlavou. Měla jsem v ruce hrnek s kafem a šla s ním do pokoje, kde jsem se chtěla v klidu namalovat a při tom do sebe dopovat trochu toho kofejnu. Když Hye-mi vylezla z koupelny, mile jsem se na ní usmála. ,,Taky ti to sluší. Alespoň máš dneska lepší náladu, než včera." Pochválila jsem jí se spokojeným úsměvem. Ne, že by včera byla protivná, spíše nervózní. Ale to jsme byli všichni. ,,V kuchyni jsou ještě holky a mají snídani na stole, tak si jdi vzít." Řekla jsem jí s úsměvem ohledně jídla a pak najednou trochu zvážněla, když se mě zeptala na včerejšek. ,,Uhm.. Nebylo to špatné... To ne.." Pronesla jsem lehce nejistě. Nebyla jsem si jistá, jestli to bylo dobré nebo špatné. Na chvilku jsem si položila čelo na stolek. Kdyby sis ty krávo blbá dala ty potítka, nic z toho se nemuselo stát.. Byla jsem v tomhle poměrně zoufalá. Ano, bylo krásné si myslet, že o mě má někdo jako Eunhyuk pár vteřin zájem, ale o to větší bylo zklamání, když mi tak nějak pesimisticky došlo, že to tak asi nebude. Chvilku na to jsem se zase narovnala a začala se znova malovat. ,,Mám dva z EXo a dva ze SuperJuniorů.. Co ty?" Zeptala jsem se jí a usmála se na ní. ,,Vypadáš šťastně, takže to bude dobré." Mám radost, když lidi kolem mě mají radost. Nebývám škodolibý člověk. Navíc Hye-mi mi připadala jako moc milá holka, která si to štěstí zaslouží. Pak jsme jako vždy po snídani nasedli do aut a jeli do studia. Opět na nás čekali kamery a my jsme měli jít do stejných místností, co včera. Nahodila jsem takový ten neutrální úsměv, ze kterého nevíte, co vyčíst, zaklepala a vešla. ,,Dobré ráno." Pozdravila jsem. Dneska už to bylo lepší, alespoň jsem věděla, koho za těmi dveřmi čekat.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 10:54

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Kamsahamnida," zareagovala jsem pohotově na vrácenou pochvalu i s pro Koreu typickou úklonou hlavy a zastavila se s půlobratem u dveří, o které jsem se zapřela lopatkami, abych se mohla k Ann dívat zatímco mi odpovídala a nepůsobila nějak moc nezdvořile. Na poznámku o "ne špatné" jsem na moment zaváhala, možná jsem ten spokojený výraz na její tváři přecenila - nebo si ho spíš vymyslela, ale když pak padlo jméno kapel, rty se mi automaticky roztáhly v poloviční úsměv. "To zní, jako že se trefili do tvého vkusu," usoudila jsem s letmým tlesknutím. Možná se snažili splnit přání všem a ptali se okolí, koho máme rádi... nebo to je jen tím, že jsme to zmínily v přímém přenosu? Aby nalákali další lidi na jejich milované star a splněné sny? Aktuálně jsem se tím neplánovala zabývat, byla jsem prostě ráda, že se to povedlo. "Já? Bobby, B.I, Donghyuk za iKON a Mino za Winner," nahlásila jsem svou ultimátní kombinaci. Měla jsem co dělat, abych tu jak roztleskávačka nezačala jejich jména skandovat i s pozicemi, tak jsem je alespoň písmenkovala z prstů a zakončila to vyhozením rukou do vzduchu, snad aby bylo jasné, nakolik vítězná čtverka tohle byla. "Skočím stihnout snídani, jo?" vypadlo ze mě pak, když jsem vystartovala z místnosti směr kuchyň. Nakonec jsem do sebe nacpala nějaké to mysli a jednu nektarinku a do své sportovní lahve si s sebou natočila vodu s trochou ionťáku. Před cestou jsem si okolo pasu zavázala vypůjčenou mikinu a vklouzla do bot, které svou barvou snad trochu odlehčily tmavé lazení oblečení (odkaz). Jakmile jsem si nasadila do modra lazené zrcadlovky na oči, vyklouzla jsem z domu za ostatními dívkami k autu a žuchla už automaticky na nejhorší možné sedadlo, totiž doprostřed. Před studiem jsem vyskočila jako kamzík, cestou studiem ještě pozdravila Jisoo, ale tentokrát jsem se s ní tolik nevykecávala, protože jsem se snažila hrozně nenápadně spěchat. Až těsně před místností určení jsem zpomalila krok a na dobrou minutu se zkusila vydýchat, aby to vypadalo, že jsem sem mířila v absolutním klidu. Brýle jsem si posunula na temeno hlavy a připravila si na rty lehký, tak akorát mírný úsměv. S tím jsem pak vzala za kliku, abych se protáhla dovnitř a začala stejně jako prvně... "Annyeonghaseyo!" ...totiž zdravící poklonou.

Vypravěč - 10. srpna 2015 11:07

soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni až na Mina tě s úsměvem pozdravili stejně, jako ty je. Mino seděl vedle B.I. na gauči a četl si zase nějaký časopis. Mlčel, chvilku na tebe koukal, než se pobaveně ušklíbl. ,,Páni, ono mi to nese mikinu." Bobby se na Mina nevěřícně podíval. ,,Páni, to je asi první člověk, kterému jsi půjčil nějakou svou věc." Mino se na něj trochu nasupeně podíval, než se znova zadíval do časopisu. Asi tam bylo něco zajímavého. Minimálně podle jeho výrazu. ,,Vím kde bydlí. Kdyby mi jí nevrátila, vzal bych si jí sám." Řekl pouze zase tím svým nic neříkajícím tónem. Bobby se na něj zvědavě podíval. ,,Co to vlastně čteš?" Zeptal se ho. ,,Píšou o nás. Spíše o tom včerejším prvním díle.." Utrousil Mino. ,,Jsou tu i fotky z toho včerejšího filmového maratonu, ale jinak se tu nic zajímavého nepíše. Jen takové ty obecné kydy.." řekl a trochu možná až naštvaně hodil časopis na gauč. (Pak se do něj podívej, zase tak obecné kydy tam nebudou :D) ,,Tak, jdeme něco dělat." Řekl a podíval se na tebe. Několikrát tě sjel pohledem. ,,Jak jsi na tom s kondičkou. Myslím třeba jak dlouho vydrží utíkat, jestli umíš udělat stojku a podobně." Zeptal se tě Mino a trochu pohodlněji se opřel v křesle. Mino se sice tvářil jako přísný trenér, ale v očích se mu mohla vidět zvláštní jiskřičky. Donghyuk seděl na zemi u zrcadla a v tureckém sedu a měla jsi pocit, že má ty kruhy pod očima větší a větší. Nebo si na ně dneska spíše nedal makeup. Koukal na tebe skoro až zasněně, ale nic neříkal.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 11:09

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Pokud jsi myslela, že dobře víš, co čekat, možná jsi v tom neměla tak úplně pravdu. Když jsi vstoupila do místnosti, bylo tam ticho a úplná tma, včetně zatemněných oken. Pak se za tebou samy zabouchly dveře a pak... "Uáá!" ozvalo se ti za zády, když v tu samou chvíli blikly žárovky a konečně osvítily tréninkovou místnost. Pachatelé tohoto zločinu byli zcela zřejmí a byli to SuperJunioři, rozhodně s tím neměl nic společného Kai, který se znuděně opíral o stěnu na protější straně místnosti a s jednou nohou přes druhou pohupoval volně ve vzduchu červenou obálkou. "Dobré ráno," pozdravily tě tři ze čtyř hlasů - což se dá asi brát jako úspěch, protože to poslední bylo jen zabručení ze strany tmavovlasého tanečníka. "Jsi odpočinutá?" zajímal se hned Leeteuk a skoro by to znělo i mile, kdyby na to nezareagoval Kai: "To by radši být měla, jinak ze sebe dneska sedře kůži. To se vlastně možná povede i tak." Očividně se s tebou nijak mazlit neplánoval, protože se vyšvihnul na nohy a pár volnými kroky přešel k tobě, ruku s obálkou nataženou. "To je pro tebe. První den, první mise. Už jsem si to přečetl, ale to ti určitě vadit nebude - a jestli jo, tak to mě vážně nezajímá," obeznámil tě s prostými fakty. "Stejně bys nám to pak všem musela přečíst," potvrdil spíš tak smířlivě Eunhyuk, než aby to kolegovi nějak vyčítal, mohla sis všimnout, že ho zlehka pleskl po zádech, přestože povzbudivý efekt to asi nemělo, vzhledem k tomu, jaký pohled mu Kai věnoval.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 11:17

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Minův originální "pozdrav" jsem ocenila pobaveným úšklebkem. "Chvíli jsem zvažovala, že bych si ji nechala jako součást důkazního materiálu nebo ji v případě nouze prodala na e-bay, ale..." vrátila jsem mu to s žertovným podtónem, když jsem si neochotně rozvazovala rukávy okolo pasu a pak přešla místnost, abych ji dotyčnému po rychlém poskládání položila na opěrku gauče. Pak jsem se ohlédla po Bobbym. "Mám ten pocit, že to bylo z čistě zištných důvodů. Kdybych včera po cestě umrzla, když se honosil, že by mě někdo jiný neuchránil, asi by to jeho image neprospělo," broukla jsem klidným hlasem, abych mírně snížila význam toho gesta, přestože osobně jsem trochu doufala, že to nebylo jen proto. Respektive mi bylo jasné, že za to může rytířský komplex, ale ten jsem před ostatními vytahovat nechtěla. "To už o nás píšou?" zareagovala jsem pak udiveně trochu zpětně, když jsem očima zabrousila směrem k časopisu. Nezapomeň si to pak přečíst. Ale teď ne, teď by to vypadalo, že akorát zdržuješ začátek. "S kondicí? Řekla bych, že docela dobře, chodívám běhat. Ani dřív používání veřejných cest nic nestálo, takže to je docela nenáročná sportovní aktivita. A jelikož u tance potřebuju advanced triky, stojka je samozřejmost," zodpověděla jsem bez zaváhání položené dotazy. Co mu je? prolétlo mi u toho bezděčně hlavou, když mi pohled sklouznul směrem k Donghyukovi. Stáhla jsem si brýle úplně z hlavy a položila je taky na opěrku sedačky, než jsem si přes hlavu přetáhla krajkovanou část tílka a dostala se tak do "sportovního převleku". "Znamená to, že dneska začínáme pohybovkou?"

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 11:36

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Chvilku jsem v té tmě stála a přemýšlela jestli jsem si nespletla místnost. Dvě sekundy na to jsem zaječela, spadla na zadek a dostala infarkt. Ruku jsem měla položenou na srdci a první sekundy koukala na ty dva voly. ,,Moc vtipné." Vypadlo ze mě ve výsledku celkem pobaveně, když jsem se znova vyhrabala na nohy a několikrát se nadechla a vydechla, aby mi přestalo tak hrozně bít srdce. Zadívala jsem se na otráveného Kaie. Už teď jsem věděla, že mě bude srát celý den a že to nemůže dopadnout dobře. Protože když já se jednou naštvu, jsem trochu.. Agresivní a neumím si dávat pozor na pusu. Ani jsem nestihla Leeteukovi odpovědět a Kai mi dal jasně najevo, že ať už má sestru v nemocnici nebo ne, stejně se bude snažit o to, abych ho zabila. Sama jsem neměla nejlepší náladu, což nebyla dobrá kombinace. Nic jsem neřekla, jen ho probodla vražedným pohledem a vzala si od něj obálku. Bylo mi putna, že jí četl, spíše mi šly na nervy ty jeho kecy. ,,Stejně se vás to moc netýká.." Řekla jsem spíše jen tak mimochodem, když jsem to četla. ,,Musíme si s holkama každá vymyslet a udělat nějakou originální fotku na webovky." Řekla jsem jim. Měla jsem pravdu, jich se to více méně netýkalo. Pokud nemají tedy nějaké originální nápady. V mezičasem jsem z kapsy vytáhla telefon a rychle napsala Hye-mi. Už si četla dnešní úkol? Můžeme to potom udělat spolu večer :) Napsala jsem jí. Ostatně, myslím, že to bude nejlepší. Vím, že vlastně stojíme proti sobě, ale jistá spolupráce neuškodí. (Nemusíš moc hádat, kam se to zvrhne :D Myslím, že kdyby se někomu z nich dostali před oči trochu odvážnější fotky, poslintají se :D) Pak jsem telefon zase rychle schovala a nevinně se uculila.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 11:44

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Tvoje textování nikdo zvlášť nekomentuje, pouze přijmou úkol pokýváním hlavy. "Asi chtějí, abyste si už začaly budovat svoji image. Někdy není úplně totožná s tím, kdo ji představuje, ale alespoň vám rovnou nepředepsali role. Třeba se trefíš a bude se jim tvůj nápad zamlouvat," zapřemýšlel nahlas Leeteuk, což souhlasným zamručením ocenil Eunhyuk. "Už ses protahovala?" ozval se do toho rozmrzele Kai, kterého to zřejmě vůbec netankovalo. "To je pravda, mohli bychom se všichni trochu rozehřát, se zatuhlým tělem se i blbě zpívá," vydechnul na to i takový taneční troll jako chudák Chen. "Na hudbu, ne?" Rovnou přitom zamířil zpátky k sektoru s počítačem, asi aby se podíval na hudební přehled z archivu YG. "To není špatný nápad. Aspoň se trochu rozvolníme, než se vrhneme na vážné věci," přitakal Leeteuk a tím to bylo zřejmě odsouhlaseno. "Nějaký speciální hudební přání?" zavolal na vás Chen od počítače. "Jen nepouštěj žádná naše sóla," zabručel Kai, ale nikdo nedal konkrétní směr muziky, tak výběr asi stál na tobě.

Vypravěč - 10. srpna 2015 11:46

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino se na tebe nevěřícně podíval, když si řekla, že by si to prodala na eBay. Pak se trochu uraženě zamračil a nespokoje mlaskl. Vážně se skoro urazil, tohle nebyl žádný jeho hraný výraz. ,,Pf, to by jsi mě urazila." Řekl skoro až s výhružným podtónem zavrčení. Asi si to neměla říkat, očividně se to dotklo jeho ega. Znova nespokoje mlaskl a odfrkl si. Všichni ostatní se místo toho dobře bavili, o to více při tvé další poznámce o tom, proč ti tu mikinu půjčil. Mino se při tom jen znova uraženě odfrkl a odvrátil hlavu lehce stranou. ,,To je ale vděk.." Postěžoval si polohlasem spíše pro sebe. Když ses zeptala, jestli už o vás píšou, všichni zvážněli. Bobby lehce kývl hlavou. ,,Hlavně si to, co čteš, neber moc osobně. Většina lidí i reportérů nemají příjemné články a komentáře." Řekl Bobby a soucitně se na tebe zahledě. Takovým tím.. Opravdu soucitným pohledem. Jako by tě od toho chtěl ochránit. ,,Přesně." Odvětil ti Mino a přes tvář mi i s B.I. přejel takový.. lehce škodolibý úsměv. Bobby se najednou jakoby zarazil. ,,Jo, počkej, tohle je pro tebe. První úkol." Zahrabal v zadní kapse svých kalhot a podal ti obálku. Všichni na tebe zvědavě koukali a čekali, co tam bude.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 11:53

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Udělala jsem si v hlavě tichou poznámku, že si později budu muset Mina usmířit, ale teď přede všemi se mi to vážně dělat nechtělo, takže jsem to nechala na pošťuchovácí úrovni před kamerami a jako by nic se svalila na gauč za B.I-Mino dvojicí. "To je v pohodě, myslím, že to zvládnu," ujistila jsem Bobbyho s mávnutím dlaně, než jsem ji natáhla jeho směrem, abych mohla převzít co mi podával. "Úkol? Už?" zabrumlala jsem překvapeně, když jsem si obálku přebírala, ale ještě než jsem se stačila rozkoukat, pípnul mi mobil. Chmátla jsem levou rukou do kapsy a vytáhla svůj starý kraksna-model, na který jsem si vydělala úplně sama už před třemi lety, abych si přečetla stručnou SMSku. Ann? Co mi chce? - Áha. Úkol? Nevím, co je za úkol... Ale neobtěžovala jsem se tím, že bych se napřed podívala, automaticky jsem to odsouhlasila a poslala zpátky: "Jasně, není problém." A s tím zasunula mobil do kapsy. Jestliže se na mě kvůli tomu někdo vyčítavě podíval, vykouzlila jsem na rtech omluvný úsměv a začala rozbalovat obálku, abych ven vytáhla úkolovou kartičku. Fotku? "Mám si vymyslet a udělat fotku na YG web, oficiální reprezentativní a přitom originální. Huh. Ale Ann ji chce dělat později spolu, takže to se nás asi moc netýká... pokud vás nenapadá něco konkrétního?" Rozhlédla jsem se tázavě po ostatních, když jsem muchlala kartičku v dlani a raději ji proto zase zasunula do obálky a tu odložila vedle časopisu, kterýžto článek jsem se při té příležitosti pokusila nenápadně přečíst.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 12:05

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Trochu nervózně jsem se na Leeteuka usmála, když řekl, že se možná trefím a můj nápad se jim bude zamlouvat. ,,To mě hlavně do večere bude muset políbit nějaká můza, protože mě nic nenapadá." Přiznala jsem se lehce nervózně. Když se mě Kai zeptal, jestli jsem se už protahovala, upřímně jsem zavrtěla hlavou, že ne. Kde bych na to měla vzít čas? Jsem ráda, že jsem se nasnídala, i když tak hektické jako Hye-mi jsem to ráno naštěstí neměla. Když se Chen zeptal, jakou chceme hudbu, Kai jen tiše zasténal, že ne hlavně nic od nich. Musela jsem se tiše uchechtnou. ,,Co třeba něco od Skillexu? Na roztančení to může být dobré." Zkusila jsem navrhnout a lehce u toho pokrčila rameny. Neřeknu nic kdyby nesouhlasili, ale takový Bangarang je na tančení boží. A alespoň to třeba i pro ně bude změna, musejí ty písničky od YG znát nazpaměť. A já taky ostatně.

Vypravěč - 10. srpna 2015 12:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. se na tebe usmál, když ses mezi ně svalila, zatím co Mino po tobě házel pořád poněkud uražené pohledy. Ale úkol byl teď důležitější, než uražený Mino.. Možná. Každopádně ten chlap má vážně ego až do vesmíru. Když si řekla, co je to za úkol. B.I. se na tebe podíval. ,,S námi by si toho asi moc nesvedla ohledně focení." Řekl pobaveně B.I. div se nezačal smát. Bobby založil ruce na prsou. ,,Má pravdu, když to uděláš s Ann, bude to lepší." Dodal jenom. Nikdo z nich neměl asi na focení samotné nějak moc dobrý talent, i když Mino uměl kreslit. Bobby se najednou na chvilku zamyslel. ,,No.. Určitě něco s městským prostředím, ale aby to zároveň působilo svým způsobem jemně a nevinně.. Nějaký hezký kontrast." Začal popisovat Bobby zamyšleně. B.I. se na něj jen neutrálně díval, zatím co Mino vedle tebe vytáhl ze svého batohu skicák s tužkou a začal črtat. Mohlo to trvat dobrých deset minut každý obrázek, ale všichni mu zaujatě hleděli přes rameno. Mino nevypadal, že by ho to rušilo, jeho ruka jezdila po papíře, jako by k tomu byla stvořená. Po půl hodině ti předal tři obrázky. ,,Co třeba něco podobného?" Zeptal se tě. Byli to jen skici tužkou, ale moc hezké. odkaz odkaz odkaz

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 12:16

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Mám se hlásit dobrovolně?" zamrkal na tebe v žertovném popíchnutí zpátky Leeteuk na adresu polibku od múzy, než se obrátil přes rameno a začal se věnovat ostatním. Na tvůj návrh nikdo nic nenamítal, proto se brzy sálem roznesly poněkud trhané tóny písně (odkaz) od Skrillex. Nikdo se nijak nedomlouval, ale i tak se automaticky zformovalo jakési véčko, Kai nejvíc vpředu, ty za ním vpravo, vedle tebe Eunhyuk a o řadu za vámi zase o jedno posunutí vpravo Chen s Leeteukem. Přestože nikdo neřekl, že bys měla opakovat jejich pohyby, zbylí tři členové automaticky kopírovali Kaiovo předcvičování. Asi nejsnáze to šlo Eunhyukovi, Chen za tebou u některých složitějších kroků tak akorát klopýtal a marně se snažil stíhat a Leeteukovi to očividně dávalo zabrat, ačkoliv by to nahlas nikdy nepřiznal a tvářil se jako "brnkačka, to můžu dělat celý den". Když písnička skončila, snad kromě Kaie byli všichni řádně zadýchaní a snad i rozehřátí, Kai skrze pohyby zvládnul protáhnout celé tělo a přitom to ještě vypadalo efektivně. Nešlo mu upřít, že věděl, co dělá... nebýt té jeho zatracené povahy, možná by bylo fakt fajn se od něj učit. Splasknul k sobě ruce a obrátil se čelem k zrcadlům. "Kdo si ji bere na paškál první?" zabručel k Leeteukovi, aby to dotyčný rozhodl. "To záleží... čím chceš začít? Vokály? Rap? Nebo rovnou zůstat u toho tance?" obrátil se leader k tobě, očividně sám žádné preference neměl, ale Kai se nelibě ušklíbnul, jak se mu tvoje rozhodování zřejmě moc nezamlouvalo.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 12:24

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Už jsem na to Leeteukovi chtěla něco říct, ale včas jsem se zarazila, když mi došlo, že bych tyhle věci měla prostě ignorovat, jinak z toho budu mít akorát stejnou depresi, jako jsem měla včera. Víte, takové popichování neznám, takže mám prostě tendenci se toho chytat. Stejně, jako včera Eunhyuka. Neměla bych to dělat. Pak jsem z toho akorát smutná. Opakovala jsem Kaiovi pohyby stejně, jako ostatní. Neříkám, že všechno bylo nějak lehké, ale pořád mi to šlo lépe, než Chenovi. Chudák, byli mi ho svým způsobem trochu líto, ale nikdo nemá talent na všechno. Když to skončilo, opřela jsem se rucema o kolena a musela se trochu vydýchat. Jen Kai vypadal úplně klidně. Vzpomněla jsem si na ten včerejšek, když jsme spolu tancovali. Bylo to super. Strašně mě to bavilo, ale ta jeho povaha mě srala. Když se mě Leeteuk zeptal, čím chci začít, vlastně jsem ani moc dlouho neváhala. ,,Já s radostí zůstanu u toho tance." Uculila jsem se na Kaie sladce, abych dala najevo, že ho v podstatě chci nasrat tím, že mě bude muset cvičit. Což nebyl tak úplně pravda, nechtěla jsem ho vyloženě štvát, jen jsem měla pocit, že mě prostě nemá rád. Že mě považuje spíše za otravný hmyz. A když už, chci být pořádně otravný hmyz. Což neznamená, že se nebudu snažit, právě naopak.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 12:44

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Což o to, kdyby šlo o skupinové focení, myslím, že mám s vámi daleko větší šanci. Ale... myslím, že pak by mě někdo ukřižoval. Už slyším to "Bobby-oppa!" a vidím ty fotky s vypíchnutýma očima a přimalovaným knírkem." Pozdvihla jsem ukazováček, abych si ten knírek mohla rovnou nasimulvoat. "Nebo by se taky mohlo stát, že by si mě mezi vámi nikdo nevšiml," doplnila jsem úvahu pobaveným úšklebkem, když jsem spustila ruku zase dolů. "Jemně a nevinně? Ale co když všechny ostatní budou mít děsně roztomilé fotky? V tom nemůžu s Bird nebo Doll ani omylem soupeřit. A Kira zas určitě vymyslí něco... ehm, od podlahy. Mělo by to být dost na to, aby to aspoň trochu zachytilo oko, ne? Na druhou stranu... Ann už fotila. Jako doopravdy fotila. Teda jako byla focená. Určitě bude mít pár typů..." pokračovala jsem ve svých úvahách nad Bobbyho poznámkou. Na rozdíl od ostatních jsem Minovi přes rameno nenahlížela a počkala jsem si, dokud mi nákresky nepodal. Uznale jsem pokývala hlavou nad jeho uměním, přestože jsem si nebyla jistá, nakolik jsou takové kousky fyzicky proveditelné. "Někdy by jsi měl nakreslit komiks, sunbae, bych měla co číst před spaním," nadhodila jsem. "Můžu si je nechat?" Ať už padlo rozhodnutí jakékoliv, buď jsem kresby vrátila nebo si je schovala k brýlím a vršku tílka. Potom jsem prstem klepla na časopis na gauči. "Mhmm," byla asi veškerá reakce, na kterou jsem se zmohla. Ulevilo se mi, že nevyšťourali nic z mojí minulosti, ale nebyla jsem si jistá, jak si přebrat ty dohady ohledně kdovíjakého vztahu mezi sebou a nejstarším z mentorů. Nahlas jsem to ale nerozpitvávala a raději čekala, co mi bude nakázáno.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 12:59

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Kai rozhodně nevypadal dvakrát nadšeně, že sis ho vybrala, protože následně opařil nepříjemným pohledem zbývající trojici. "A vy tu budete stát a okounět?" zabručel jejich směrem. "Já bych se docela podíval," přitakal Leeteuk, ale Eunhyuk ho drcnul do ramene. "Ale prosím tebe, by ses jim akorát pletl. Navíc Chen vypadá, že vypustí duši. A nechtěl ses připravovat na zítřejší photoshoot? Mám dojem, že Ann to tady s Kaiem přežije ve zdraví." S tím Eunhyuk vymanipuloval Leeteuka z místnosti a Chen je spíš plazivým tempem následoval taky. "Hodně štěstí," popřál ti ještě ve dveřích než zmizel za ostatními. Cvakl rám a vy jste s Kaiem osaměli. "Nemysli si, že na tebe půjdu zlehka jen proto, že jsi holka. Jak jsi na tom s nohama? Provaz, rozštěp, placka? Přemet nebo jiné dynamické prvky? Pověz mi, co svedeš, ať vím, co zapojit a na čem teprve začít pracovat," vyzval tě Kai, výjimečně ani ne tolik otráveně, jak se začal soustředit na profesní věci.

Vypravěč - 10. srpna 2015 13:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby se na tebe trochu nervózně usmál, když si řekla, že by si tam pravděpodobně ani nebyla vidět. ,,Ty nemáš moc velké sebevědomí, co?" Zeptal se tě spíše řečnicky. ,,Zkus si trochu více věřit, ono to samo o sobě dělá zázraky." Navrhl ti pořád s tím trochu nervózním úsměvem, takže to znělo i lehce nesměle. Ale hned na to už se zase vesele usmíval. ,,Tak nikdo nemluví o tom, že kolem tebe někdo nahrne hromady růží, motýlků a podobně roztomilých věcí." Řekl Mino během kreslení, ale nepodíval se na tebe, byl až moc zažraný do papírů. Mino se chvilku díval na svoje díla. Ohledně návrhu na komiks nic neřekl. Jen se koukal, jak v tom listuješ. ,,Mě se nejvíce líbí ten poslední. Chce se to jen nebát výšek, umět udržet rovnováhu a sehnat takový pěkný dřevěný barák." Dodal pouze Mino a když ses zeptala, jestli si to můžeš nechat, pokrčil rameny. ,,Když se ti to líbí.." Pronesl takovým tím tónem, že moc nechápe, jak se ti takové na rychlo udělané náčrtky můžou líbit, ale nechal ti je. Když si všiml, jak se díváš na časopis, natáhl se přes tebe, aby ho vzal a hodil do koše vedle gauče. Nic neřekl, jen to prostě udělal. Bobby se zatvářil lehce ustaraně, ale nikdo to nijak jinak nekomentoval. ,,Tak jo, Bobby, pusť nějakou hudbu, jdeme se rozehřát." Řekl B.I. jako ten hlavní tanečník tady a s lehkým úsměvem na tebe kývl hlavou, ať se taky postavíš. ,,Jenom se trochu rozcvičíme, pak ti začne to pravé peklo." Usmál se na tebe lehce škodolibě, mezitím co Bobby pustil na PC písničku.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 13:06

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Kai byl pěkně nakrknutý, že jsem si ho vybrala. A já se na něj jen nevinně culila, i když nemůžu popřít, že mě to celou dobu spíše mrzelo, ale to jsem nechtěla dávat najevo. ,,Tím bych si nebyla tak jistá." Pronesla jsem s úšklbkem na poznámku, že to tu přežijeme ve zdraví. Ne, vážně, nebyla jsem si tím tak jistá. Zatím jsme byli spíše jako kočka a pes. ,,S nohama jsem v pohodě, když se rozcvičím, ale nechtěj po mě věci jako stojky, hvězdy nebo něco podobného. Mám v hajzlu zápěstí." Řekla jsem upřímně. Nechtěla jsem se vymlouvat, byla to pravda. Tenkrát jsem si při tom celkem brutálně přeřízla šlachy. Sice mi srostly, ale některé věci prostě bolí trochu víc, než bych si přála. ,,Přemet ti udělám tak maximálně z trampolíny do molitanů." Řekla jsem s pobaveným úšklebkem. Jak říkám, tanec není moje nejsilnější stránka, takže ode mě nemůžete čekat, že jsem bůh ví jaký profesionál, když většinou jsem se jen tak ze srandy učila choreografie z K-pop videí nebo tancovala v klubech.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 13:08

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Zazubila jsem se směr Bobby. "Viděla jsem final performance na SMTM3ce, jestli to bylo jen díky sebevědomí, pak mi nějaké půjč. V tom případě je všechny rozsekám a půlka Korey skončí pod stolem. To totiž bylo opravdu drsný," složila jsem mu výměnou za to vtipem odlehčený kompliment. Pak už jsem si tedy uložila vyzískané náčrtky z dílny Mino, které i kdyby stály za nic - a jakože nestály - tak by byly ceněným artiklem samy o sobě už díky autorovi. "Připravená na peklo, sunbae," nahlásila jsem na B.Iovo zlomyslné prohlášení s upřímným úsměvem. Pokud se začínalo pohybovkou, pak bych klidně dřela až do samého večera, protože tady na tomhle můžu alespoň získat trochu uznání a předvést něco málo před kamerou. Stáhla jsem si do čela imaginární kšilt a vyskočila z gauče, abych se přemístila víc do místnosti, kde bylo trochu prostoru. Musela jsem se zasmát, když písnička vybraná Bobbym odpovídala tomu, co iKON tančil v jednom z prvních dílů WIN. Ne, že bych se tomu divila, bylo to něco, co viděl a znal i Mino - a asi si nemysleli, že i podle toho jsem trénovala. Díky tomu jsem nemusela čekat na to, až mi poví, co mám dělat za kroky, naopak jsem se do toho mohla rovnou sebejistě pustit z klukama a trochu se na tom rozehřát. Sice nám oproti původnímu představení chyběl jeden člověk, ale nemyslela jsem, že to finální verzi nějak ublížilo (odkaz).

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 13:18

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Kai uvážlivě přikývnul na tvoje sdělení. "Dobře. Z toho, co jsem zatím viděl, nemáš moc problém s napodobováním, ale všechny tvoje pohyby jsou spíše rychlé, aby se to stihlo, než aby byly dostatečně precizně provedené. To je amatérská chyba. Každý pohyb sám o sobě musí být dokonale provedený, i když to neznalec nepozná, aby celkový dojem byl správně lehký, elegantní a přitom energický. To, co vypadá jako jednoduchý krok, je ve skutečnosti právě základ všeho, takže to nemůžeš brát na lehkou váhu," načal Kai rychlou přednášku, kterou doprovodil svižnou názornou ukázkou jak ano a jak ne. "Jelikož jsi tu první den a už jsem v tvém tanci viděl některé zlozvyky, nejspíš přebrané právě od toho, jaké skupiny jsi kopírovala, měli bychom se vrátit k základům a začít úplně od píky, precizně a s přesností. Takže dnes zapomeň na to, že jsi kdy v životě tančila, neprotestuj, že tohle už dávno umíš... prostě drž ústa a krok, dobře? Jestli nejsi ochotná dělat ten pohyb stokrát, ba i tisíckrát, aby byl skutečně dobrý, pak se na to můžeme vybodnout a půl hodiny si tu posedět, než dojdu pro kluky, že jsme hotoví," uzavřel Kai. "Je to na tobě." Jestliže jsi souhlasila s jeho stručnými pravidly, pustil na počítači old-school hip-hop s pomalejšími rytmy a před zrcadlem ti předvedl první krok. Vždy jej třikrát předvedl, poprvé jednoduše, podruhé s důrazem na efekt, který to mělo zanechat, potřetí se správným výrazovým provedením. Totéž nutil dělat tebe, až na to, že neustále opakoval "znova", třeba skutečně i padesátkrát u téhož cviku, který jsi ani nestačila dokončit. A tímhle stylem s tebou projel několik základních kroků, přičemž přestože jste se "skoro nehnuli" z místa, nejspíš si byla po dvou hodinách bez velkých pauz tak vyflusaná, jako se ti to na parketu ještě nepovedlo.

Vypravěč - 10. srpna 2015 13:23

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. spokojeně pokýval hlavou, když viděl, že se na to peklo snad i těšíš. Udělalo mu to radost. Jakmile všichni zvětřili, že prostě víš, co máš dělat, s absolutním nadšením se vrhly do tance. Pokud by jsi na to měla čas, tak celou dobu, co tancovali, měli ve tvářích spokojené výrazy. Vyloženě si to užívali. Když písnička skončila, tak byli sice udýchání, ale jejich obličeje doslova zářili. ,,Tak a teď vypadněte, jelínci." Ušklíbl se na ně B.I. a lehce je všechny vytlačil z místnosti. Pak se na tebe podíval s trochu vážnějším výrazem. ,,Stejně by tu jen opruzovali." Vysvětlil, že na cvičení s tebou chce mít prostě klid. ,,Takže.. Nejdřív chci zjistit, jak si ohebná. Most, placka, provaz, cokoliv, co tě napadne, klidně si dej nohy za hlavu, pokud to umíš. Nevadí, když se ti to nepodaří úplně, takže se neboj." Řekl a na koneci se na tebe trochu povzbudivě usmál, než tě lehce rukou vybídl, aby jsi mu předvedla, jak moc jsi ohebná.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 13:32

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Bylo mi trochu do breku. On prostě všechno, co jsem se kdy naučila vzal a během jediné sekundy hodil do koše. Bylo to deprimující. Jo, jasně, chtěla jsem to brát s tím pozitivním nadhledem, že mě teď prostě bude učit a třeba mi to i trochu půjde.. Spíše mě na tom deptal ten fakt, že prostě nejsem sama o sobě v něčem dobrá natolik, aby někdo uznal, že jsem dobrá. Ne, že by tenhle pocit zmaření byl pro mě novinkou, spíše jsem měla pocit, že jsem vážně neschopná. Kdybych věděla, že se tohle stane, vzala bych si ráno prášky. Sice bych po nich byla dost.. Ne zrovna sama sebou, ale alespoň bych si to takhle nebrala. Po dvou hodinách jsem už prostě nemohla. Celou dobu jsem se snažila co nejvíce to šlo, ale po těch dvou hodinách jsem začínala být prostě unavená a nohy se mi spíše pletly, než aby mě poslouchali. Což bylo strašný, když si vezmu v potaz, kdo mě tady už ty dvě hodiny buzeruje. Ne, že bych Kaiovi měla za zlé, že se mi věnuje, to vůbec, spíše jsem začínala být už vážně unavená. Na druhou stranu jsem až moc tvrdohlavá na to, abych řekla, že potřebuji chvilku pauzu.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 13:38

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Ani jsem si dvakrát neuvědomila, že jsem přesnou znalostí choreografie nějak prozradila, že musím být asi fanoušek. Na druhou stranu, vždycky jsem se mohla vymluvit, že to dávali v telce a tak jsem se podle toho učila jako podle něčeho jiného, no ne? Pak ale pravdou bylo, že jsem iKON sledovala už od dob Teamu B, tudíž by to byla přinejmenším lež jako věž. "Brzy na viděnou," rozloučila jsem se s odcházejícími členy rychlým zamáváním. Jakmile se zaklapnly dveře, zase jsem trochu znervózněla, že jsem tu zůstala tak nějak sama jeden na jednoho, ovšem vzhledem k tomu, že se jednalo o fyzický trénink, vzkvétala ve mně spíše sebedůvěra a tak jsem si na rtech udržovala lehký úsměv. "Jak je libo, sunbae," odvětila jsem jako každý vzorný trainee a začala tedy od toho jednoduššího. Prostě jsem se ohnula k zemi a přiložila dlaně na zem podél chodidel přes napnutá kolena, potom jsem se přechytila rukama za koleny a přiložila na ně hlavu. V tom jsem chvíli držela, než jsem přešla na opačnou stranu do mostu. Z mostu se dalo plynule přes přemet přejít zpátky do stoje. To byl dobrý čas předvést stojku, z níž přes pád do kotoulu nebylo už tak náročné přistát v placce. Z placky do roštěpu, přetočit na provaz, zakončit hip hopovou rotací na rukou a z lehu na zádech pak podseknutím nohou vyskočit zpátky na chodidla. Popravdě, když jsem skončila, byla jsem zadýchanější než po celé naší rozcvičce a tak jsem si odhrnula z čela prameny vlasů. Pokud šlo o tanec a kreace s ním související, neměla jsem obavy, že by mě někdo z desítky na začátku předstihl. Tohle jsem dělala celé roky dennodenně, v tomhle jsem byla dobrá. S trochou rozdýchání jsem zůstala na místě a čekala na další pokyny, aniž bych nějak komentovala improvizované protahovací představení.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 13:44

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Kai ostražitýma očima sledoval tvoje pohyby, než už po několikáté potřásl s povzdechem hlavou, otočil se k tobě zády, poodešel a vypnul hudbu. "Myslím, že to by pro dnešek stačilo. Beztak už z tebe očividně víc nevyždímám. Na začátek... to nebylo úplně špatné. Přinejmenším neprotestuješ, což znamená, že se s tím bude dát něco dělat." " Za dalších dvě stě hodin na tom už budeš obstojně," oznámil ti Kai svůj velmi "optimistický" názor, když po tobě hodil lahví s vodou. "Chytej, ať se mi tu neskácíš. Během tance nemůžeš zapomínat na pitný režim, ono se to nezdá, ale i ten nejjednodušší pohyb je makačka, když ho zopakuješ tisíckrát." Kai sám se ale nenapil a jen se ohlédnul na mobil ležící na lavičce, který už po kolikáté zamračeně zkontroloval a pak frustrovaně odložil zase zpátky, když asi nenašel, co hledal. V tom vzhlédl k tobě. "Nemysli si, že tím ale končíš. Těchhle osm pohybů se musí stát tvojí druhou přirozeností. Takže si je opakuj, kdykoliv bude volná chvíle. Na nákupu v obchodě, po cestě domů, v koupelně při čištění zubů, před spaním namísto pohádky..." Nad tím posledním se poušklíbl. "Jediný způsob, jak být v něčem skutečně skutečně dobrý je to jíst, pít, dýchat a žít tím. Tak to abys od dneška začala," rozhodl se, načež zamířil k východu z místnosti. "Pošlu ti sem někoho jinýho," oznámil ti na odchodu i s mobilem a ručníkem kolem krku, lahev ti prostě nechal.

Vypravěč - 10. srpna 2015 13:46

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. na to celou dobu koukal více méně neutrálně sem tam trochu naklonil hlavu do strany nebo si tě trochu obešel, aby na tebe lépe viděl z jiných úhlů. Když si skončila, relativně uznale pískl. ,,Páni v tomhle si vážně dobrá, to popřít nemůžu." Řekl a lehce se protáhl za krkem. Většinou to dělal, když mu bylo něco trochu proti srsti nebo když přiznal něco, co moc přiznávat nechtěl. ,,Ohledně tance.. Si dobrá. Jako sólistka. To bezpochyby, i když co jsem si tak všiml, si spíše na freestyle, ale oprav mě, pokud se pletu. Každopádně budeš v kapele. Což znamená, že kolem sebe budeš mít lidi, co nebudou umět tak dobře tančit. Budeš ta, která je bude choreografii učit, když jí dostanete. Takže kromě toho, že se zaměříme na to, aby jsi uměla tancovat ve více lidech, tak se zaměříme i na to, že se každý krok který umíš naučíš zpomaleně s precizností. Ne, že by jsi je neuměla, ale udělat něco pomalu tak, aby jsi to vysvětlila ostatním chce tréning samo o sobě." Vysvětlil ti B.I. co po tobě chce a šel pustit playlist, aby tam nemusel pořád chodit a pouštět jednu písničku za druhou, i když to byla spíše taková tišší hudba v pozadí. Vždycky ti řekl, ať předvedeš nějaký jednoduchý krok rychle a pak ať se mu to pokusíš vysvětlit, jako by byl někdo, kdo o tance prd ví. Když jsi předváděla kroky pomaleji, sem tam tě trochu opravil. Že třeba máš mít tuhle nohu více propnutou nebo tu druhou více pokrčenou a v jiném úhlu.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 13:57

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Svým způsobem jsem byla ráda, když to Kai ukončil. Na tu druhou jsem byla trochu nasupená, že nemůžu cvičit dál. Ani ne tak kvůli sobě, spíše jsem chtěla jemu dokázat, že nejsme tak neschopná, jak si on o mě myslí. Místo toho jsem chytla ale láhev s vodou a napila se. Sundala jsem si kšiltovku a hodila jí do kouta za sebou, abych si mohla ručníkem utřít čelo a celkově pot na obličeji. Sledovala jsem ho neutrálním pohledem, dokud neřekl, že pokud chci být v něčem dobrá, musím tím žít. Trochu naštvaně jsem se na něj zamračila, ale neměla jsem odvahu něco říct nahlas. Zpěv bylo něco, čím jsem žila každou volnou minutu. Milovala jsem ho. Vím, že o tanci tohle říct nemůžu, ale o zpěvu ano. Na druhou stranu jsem se začínala bát říct cokoliv proto, aby mě někdo ještě více nezdrbal. Cítila jsem se jako v ledové vodě i bez toho poslední dva dny. když odešel, sedla jsem si unaveně do kouta ke své kšiltovce a trochu zdeptaně koukala do země. Upřímně, nechtěla jsem, aby přišel někdo další. Představa, že někdo vezme něco, co si myslím, že mi alespoň trochu jde, zmačká to a zahodí jako kus nepoužitelného papíru, jako to udělal Kai.. Spíše mě to solidně deptalo.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 14:00

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Kamsahamnida," poděkovala jsem opět zdvořile na B.Iovu chválu. Dušička ve mně stoupla tak aspoň do stratosféry, když jsem ho přiměla uznat, že mi to fakt jde. Chci říct, ne, že bych to nevěděla sama, ale když to uzná váš idol, je to trochu o něčem jiném. Navíc to bylo asi to jediné, v čem jsem je mohla fakt ohromit nebo aspoň trochu vyvážit tu katastrofu se zpěvem, tudíž jsem byla vděčná za ty roky v barech a nicnedělání na parketu, protože teď se to vážně vyplácelo. Bez reptání jsem se podrobila B.Iovým pokynům. Sledovala jsem ho ve WIN jako leadera Teamu B a dobře jsem věděla, že přestože to občas členům nebylo milé, byl to právě on, kdo je vytáhl na úroveň, na níž se teď nacházeli. A vždycky byl ten, kdo dřel více než ostatní, takže jeho tvrdé nároky pak byly vlastně přijatelné, neboť ještě přísnější uplatňoval na sebe. I to mi pomáhalo přestát těch odhadem asi deset písniček, které jsme za ty skoro dvě hodiny stačily projet tempem slimejše. Kromě výrazově scénických pokusů jsem se nikdy nesnažila dělat ty drsné pohyby tak, aby to zabralo víc jak minutu, takže to pro mě bylo nové - a přestože to byla dřina, vlastně mě to dost bavilo. Čas utíkal, aniž bych si pořádně všímala, že je pryč, dokonce i přesto, že na paškál zrovna přišla má nepříliš oblíbená choreografie od Gee.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 14:07

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Potom, co Kai odešel, zavládlo v místnosti příjemné ticho. Díky klimatizaci tam nebylo příliš vedro, protihlukové stěny zamezovaly tomu, aby tě rušily jiné tréninkovky... Bylo by to příjemné, kdyby to nebylo stejně dokonalé prostředí ke spaní jako k depčení. Ani sis nejspíš pořádně nevšimla toho, že se dveře pohnuly, protože stínové kroky byly provedeny stejně tlumeně. Pak se vedle tebe svezlo tělo a přes rameno ti spadla cizí paže, vcelku s lehkostí, jako by to bylo zcela samozřejmé a přirozený pohyb. Eunhyukovi oči přemýšlivě zkoumaly místnost před vámi, přičemž tvůj zdeptaný výraz nijak nekomentoval. "Páni, žádná rozbitá zrcadla. Tak to rvačka asi nebyla, to mě skoro udivuje," zamručel na uvítanou s polovičatým úsměvem, když tě dlaní na rameni trochu popleskal, jako by tě to mělo pozdvihnout na duchu. "Zničil tě moc?" Přeměřil si tě pohledem, než stáhl paži zase zpátky a z kapsy vytáhl zápisový bloček, který ti podal. Designově byl moc pěkně provedený a byla v něm zasunutá i připevněná propiska. "Neboj, teď si trochu odpočineš. Měl přijít Chen, ale argumentoval jsem, že po dvou hodinách tance budeš na nějaké vokální procvičování moc zadýchaná a stejně by to nemělo kýžený efekt." "To potěší, že?" Zamrkal na tebe, jako by snad samotná jeho přítomnost měla být výrazně lepší než Chenova lekce, než se sám zády řádně opřel o stěnu a natáhl si nohy. "Mhmm... už je to dlouho, ale vzpomínky na tyhle místa z hlavy jednomu jen tak nevymizí..." Jeho oči se toulaly po místnosti, ale jako by viděl jinou - její verzi z před x lety, kdy debutoval SJ.

Vypravěč - 10. srpna 2015 14:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Po dobrých dvou hodinách, kdy jste byli už oba pěkně zpocení, ale B.I. vypadal, že má na rozdíl od tebe hromadu energie, vešel Mino. ,,Time out, odstřel borče." v závěsu za Minem byl i Bobby, který se vesele culil. B.I. je chvilku propaloval trochu nakvašeným pohledem, než šel vypnout muziku a vrátil se k tobě, aby ti podal láhev s pitím a ručník. ,,Šlo ti to." Pochválil tě a lehce ti pocuchal vlasy. Pak se pomalým krokem odebral pryč. Všimla sis, jak si během cesty z místnosti sundal tričko a dal si kolem krku ručník. Sice si viděla jen jeho odhalená záda, ale i tak. Pak jsi tam osaměla s Bobbym a Minem. ,,Na rappování není zase nic tak složitého, pokud tedy nechceš skládat vlastní texty." Začal Bobby a na chvilku se odmlčel, kdyby sis náhodou řekla, že chceš psát texty. ,,Takže nás Donghyuk poprosil, aby jsme tě jako první naučili noty." Odvětil Mino lehce suše a Bobby se při tom lehce zazubil. Oba čekali na to, co jim na to řekneš. Třeba jestli noty znáš a tak se je učit nemusíš.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 14:26

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nemohla jsem se, než zasmát, když dovnitř vpochodovalo notně rozličné duo a zkvasilo B.Iovi celý výraz. Převzala jsem od něj s tichým díky ručník i svou sportovní lahev a ručníkem si osušila tvář a pak si ho hodila kolem krku. "Kamsahamnida," zopakovala jsem snad už posté, když se mi přes rty rozlil rozpustilý úsměv plný vnitřní spokojenosti s vlastním úspěchem... ...ten mi nemohl z tváře smazat ani B.Iův pokus s cucháním, co ve mně způsobil nemalý zmatek. Nejen, že jsem si vybavila včerejší moment s Minem, ale zároveň to byl asi první fyzický kontakt, který jsem s leaderem iKON měla... a to byl docela extatický zážitek. Nebýt tak vyflusaná, možná bych vevnitř skákala piruetky. Každopádně kotrmelce za mě udělal vlastní žaludek, když si můj dosavadní učitel na odchodu přetáhl tričko přes hlavu a já měla šanci zahlédnout jeho tělo namísto na obrazovce na živo. Ztěžka jsem polkla a s uvědoměním si, že nejsem v místnosti rozhodně sama, rychle obrátila zrak jinam. Oh fuck. Až jsem z toho sprostá. "Uhm, vy dva si píšete vlastní texty. Já... vím, že je to asi náročný, ale... řekla bych, že pokud někomu nestačí "být dobrý", ale chce "lepší", pak by to rozhodně zkusit měl. Může do toho promítnout vlastní názory a myšlenky a sžít se s tím textem, aby to pak mohl patřičně prožívat a podat to s dostatkem emocí. Asi to pomáhá i při zapamatovávání si a určitě to vypadá líp pro fanoušky... nemyslíte?" zauvažovala jsem opatrně s přetěknutím pohledem mezi jedním a druhým. Chvíli ticha jsem využila k ještě jednou se osušení ručníkem, než jsem ho vrátila na opěrku, aby oschnul a vyprázdnila dobrou čtvrtku svého ionťáku. "Noty,..." zopakovala jsem po nich zaraženě se zamrkáním a už jsem cítila, jak mi červeň stoupá do tváří a rudnou mi i špičky uší. Tak to je trapas. To fakt neumím. Awwwrrr...

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 14:35

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Klimatizace byla vítaným společníkem. Minimálně to byla hezká ukolébavka. Asi bych neměla nějak extra velký problém teď usnout, ale probudila mě ruka, kterou mi někdo dal kolem ramen. Trochu polekaně jsem sebou cukla a zadívala sena Eunhyua, který si sedl vedle mě. Když řekl, že ho udivuje, že nebyla žádná rvačka, lehce jsem nad tím mávla rukou. ,, Řekl mi, ať mlčím a držím krok. Tak mlčím a držím krok. Měla jsem pocit, že když mu něco řeknu, zadupe mě do země." Řekla jsem upřímně a zadívala se zase do země mezi mýma pokrčenýma nohama. Když se zeptal, jestli mě moc zničil nebyla jsem si tak úplně jistá, co mám říct. ,,Mohlo to být horší." Řekla jsem po pravdě. Vždycky to může být horší a nepřipadala jsem si zničeně kvůli nohoum, kterým se teď rozhodně nechtělo stát. Zvědavě jsem zamrkala na zápisníček s propiskou, co mi podal. Byla jsem zvědavá, co budeme dělat, to jsem nepopírala. Na to, jestli to potěší jsem nic neřekla. Jak říkám, snažila jsem se teď od těhlech věcí distancovat a nijak si to nebrat, pokus i nebudu jistá, jak je mám brát. Chvilku jsem o sledovala, jak se tu rozhlíží. ,,Bylo to těžké..? Když jsi debutoval?" Zeptala jsem se ho po chvilce trochu nejistě. Dívala jsem se na něj s takovou.. Nadějí v očích, že snad nejsem jediná, která má pocit, že to nezvládne už druhý den.

Vypravěč - 10. srpna 2015 14:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby se na tebe vesele zazubil, když jsi řekla, že to chceš minimálně zkusit. ,,Výborně, alespoň máme program na další dny." Pronesl poměrně nadšeně. I Minovi se mihl na tváři lehký úsměv. Očividně měli oba radost z toho, že to chce zkusit. Navíc oba vypadali relativně potěšení faktem, že si uvědomuješ základy psaní textů. Jenže pak si všimli, jak si začala rudnout při zmínce o notách. Bobby se musel znova pobaveně zasmát, než tě lehce poplácal po rameni jako ulidňující gesto a oba si sedli vedle tebe, každý z jedné strany. Bobby vytáhl ze svého batohu vedle gauče složku s notami. ,,Neboj, není to nic těžkého, během dneska se to naučíš. Pak to chce jen sem tam procvičit." Řekl ti Bobby a položil ti v deskách první papír s notami. Šli postupně od nejnižší po nejvyšší a pod každou z nich bylo písmeno. Mino s Bobbym ti vždycky názorně hlasem ukázali, jak vysoko máš mít při téhle a téhle notě položený hlas. Musela se nechat, že minimálně tohle jim ohledně zpěvu šlo. pak chtěli, aby jsi to zopakovala. A kdykoliv ti to nešlo, tak se vrátili vždycky zase o trochu níže, třeba o dvě noty a jelo se znovu. Většinu rad, jak si třeba udržet tón ti dával Mino. Během hodiny jsi to opravdu jakž takž uměla. Minimálně si věděla odhadnout jak vysoko máš kterou notu zazpívat. Bobby ti noty nechal. ,,Kdyby si měla napsat nějaký text.. O čem by byl?" Zeptal se tě najednou Bobby zvědavě, když nechal tvoje hlasivky trochu odpočinout.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 14:45

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Zápisníček ani Kaie Eunhyuk zatím nijak nekomentoval, jen mlčky vzpomínal, dokud jsi jej z toho nevyrušila otázkou. Přemýšlivě potřásl hlavou. "Bylo to celkem zlý. Když jsem se poprvé ucházel o místo u společnosti, to mi bylo třináct. Nevzali mě. Dostal jsem se až další rok - na druhý pokus. Byla to docela rána, protože jsem si vážně myslel, že jsem dobrý. Ale nechtěli mě. Ostatní byli prostě lepší," podotkl v tom zamyšleném duchu, skoro trochu zastřeným hlasem. "Byl jsem průměrně dobrý ve všem, ale v ničem jsem fakt nevynikal, takže si asi nebyli jistí, co se mnou. Musel jsem brát kurzy zpěvu, tance, hraní, čínštiny... málem mě nacpali i do modelingu, ale to se mi podařilo odmítnout. Dřel jsem jako blázen, ale nikdy to nebylo dost..." Mírně potřásl hlavou. "Ale pak se to změnilo. Ti, kdo přišli a byli už dobří, se většinou příliš nezlepšovali. A ručičky vah se obrátily. Začal jsem být dobrý ve třídě, vyhrál taneční soutěž a konečně přinutil lidi, aby si mě všimli. Trochu nás přehazovali, nejdřív to měla být úplně jiná skupina... ale nakonec to skončilo u Super Junioru. Bylo to docela peklo, ale upřímně... nevyměnil bych ani den. Protože kdybych si tím neprošel - huh, nevím, co bych dělal na jevišti. Všechno, co jsem tady zažil, mě formovalo do podoby, která mi pak pomohla uspět nadnárodně. A stálo to za to," uzavřel svou teď už skoro motivační řeč drobným úšklebkem, než se natáhnul, aby klepnul do bločku ve tvých rukou.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 14:54

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Zaujatě jsem Eunhyuka poslouchala. Na jednu stranu se mi svým způsobem ulevilo. Že nejsem jediná, která tak nějak.. Pomalu vyhořívá v tom, co si myslela, že uměla. Na tu druhou se nedá říct, že by mě to vyloženě nějak povzbudilo a motivovalo. Nikde se totiž nepíše, že když budu dřít, podaří se mi to samé, co jemu. Já vím, že by člověk měl následovat svoje sny a tak.. Jen já na to nejsem sama o sobě dost silná, to vím taky. Pořád mi vlastně nedocházelo, co tu dělám, od začátku jsem věděla, že to psychicky nebudu zvládat a stejně jsem do toho šla. Nic jsem mu na to neřekla, jen se na něj hrdě usmála. Svým způsobem jsem byla hrozně ráda, že to tenkrát nevzal. Můj život by byl bez něj chudší, i kdybych ho nikdy nepoznala v realitě. Měla jsem chuť ho obejmout nebo udělat něco podobného, ale naštěstí jsem byla dost při smyslech, abych to neudělala. ,,Co s ním?" Zeptala jsem se zvědavě a stejně zvědavě se zadívala na diář v mých rukou, když na něj Eunhyuk poklepal.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 14:56

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Cítila jsem se trochu zvláště, když jsem vedle sebe měla z každé strany jednoho. Zvláštní bylo, že takhle divné to mezi Minem a B.Iem nebylo. Nebo jsem si to možná neuvědomovala, když tu byli i ostatní. Takhle jsem byla tak trochu uvězněná jako burger mezi houskami a ještě k tomu jsem netušila, kam dát oči dřív, protože už i předtím, než jsem ho poznala naživo, jsem Bobbyho zbožňovala, na druhou stranu včerejšek mě přiměl trochu víc přemítat nad tím, jaký je Mino doopravdy, když se nedívá nikdo jiný a už vůbec kamera. Bylo o to náročnější soustředit se na zpěv, když jsem se musela zároveň stačit, aby mi hlava netěkala sem a tam jak na strojku či kybernetické myšce a zároveň abych na toho či toho nezírala, jak kdybych mu měla do hlavy laserem vypálit vlastní podpis. Přestože Bobby tvrdil, že noty jsou jednoduché, dávalo mi celkem zabrat je pochytit všechny naráz a tak červeň z mých tváří mizela jen velmi pozvolna a pokaždé, když jsem něco pokazila, tak se vrátila zase zpátky v plné míře. "Uhm, můj text?" zopakovala jsem trochu zmateně, když Bobby najednou změnil téma. Ale nenechala jsem se zaskočit. "O tom, co je tady..." Poklepala jsem si na hruď nad srdce. "...a tady." Ukazováčkem jsem se dotkla vlastního spánku. "Nechtěla bych vymýšlet kdejaké romance a fantazárny. Něco už jsem viděla, něco už jsem prožila, něco na mě zanechalo dojem, něčeho se bojím a někam směřuju. O tom bych chtěla psát. O životě. Z mého pohledu, v mém podání." Mírně jsem pokrčila rameny.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 15:01

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Eunhyuk k tobě sklouznul pohledem a pak se pobaveně poušklíbnul, když do tebe drcnul ramenem. "Ale za nás to ještě bylo trochu jinak. Společnost nebyla rozjetá, před námi nedebutovalo tolik kapel. Neměli jsme mnoho seniors, kteří by mohli přijít a dát nám radu. Neměli jsme se kde ptát, jaké to bude, co máme dělat nebo čemu se vyhnout. Teď už YG funguje jinak, trochu jako velká rodina. Můžeme se podpořit navzájem. Jako jsme třeba my pomáhali debutovat EXu. Systém už je propracovanější a tak se nestává tolik chyb. Pokud už jsi tady, máš výrazně větší šanci na úspěch než jsme mívali my tehdy." Pak sklonil pohled k bločku, na který ses dotazovala. "Ah, no," načal a pak se rozpačitě odmlčel, jako by nevěděl, co chce vlastně říct. To se takové tlamě asi moc často nestávalo. "Ber to jako něco na styl deníku. Trainee deníku. Kdykoliv ti bude těžko nebo tě bude něco trápit nebo zajímat, tak se tam můžeš vypsat. Slyšel jsem, že to pomáhá. A dobře se odtamtud pak čerpá inspirace, když se snažíš dát do kupy nějaká autentický text. ...a kdybys chtěla třeba někomu něco, uhm, někomu, něco říct a nechtěla přímo, můžeš to tam napsat a dát mu to. A já - eh, chci říct někdo - si to třeba přečte..." Pokýval rozvážně hlavou, než si otřel dlaně do kalhot a plesknul se do stehen. "Každopádně bychom měli asi něco dělat, co myslíš? Nebo chceš ještě chvíli pauzu?"

Vypravěč - 10. srpna 2015 15:13

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby i Mino se poměrně potěšeně usmály, když jsi řekla, o čem by jsi chtěla psát. Ale nic i už na to neřekli, jen se na sebe trochu spiklenecky podívali. (Meh, to dáme jako druhý úkol, aby každá napsala nějaký text :D) Bobby se pak na tebe mile usmál. Mino se postavil a trochu si upravil tričko a vlasy. ,,Bobby, zajdi sehnat Donghyuka, pro dnešek jsme tady myslím už skončili." Řekl Mino. Bobby jen vesele kývl hlavou a poměrně hyperaktivně vyběhl z místnosti. Mino nad tím zavrtěl hlavou. ,,Nechápu, kde tu energii bere." Řekl, když se díval na dveře a pak na tebe lehce kývl hlavou, ať jdeš za ním. ,,Pojď, čeká tě další týrání u piána." Řekl s pobaveným úšklebkem, protože si asi všiml, že zpěv není zrovna něco, coby jsi spolu s notama ráda provozovala a pomalu se s tebou vydal o pár místností vedle. ,,Doufám, že si to s tím prodáním mikiny nemyslela vážně.." Řekl polohlasem ohledně toho, o čem jste se bavili ráno a trochu přísně se na tebe podíval přes rameno.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 15:20

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Musela jsem se taktéž ohlédnout za vystřelivším Bobbym a pousmát se. "To já asi taky ne, ale doufám, že se o ten zdroj podělí, protože to budu brzo potřebovat," přisadila jsem se k Minově poznámce, když jsem se sama zdvihla ze sedačky a ještě se trochu protáhla, aby mi po tom cvičení s B.Iem nezatuhly svaly a v noci jsem neměla potíže s nějakou tou křečí. Pak jsem vyměnila ručník za krajku, kterou jsem si zase navlékla přes tílko a s čapnutím sportovní lahve, abych se mohla během zpívání třeba i napít, jsem zamířila poslušně za Minhem. "Ah," škytla jsem smíchy na jeho opatrný dotaz. Bylo mi jasné, že teď je čas žehlit, když jsme chvíli celkem sami. "Ani omylem. Prosím tebe, vždyť jsem ji celou noc nedala z ruky, snad kdyby mi ji náhodou chtěl někdo zabavit. Těžko bych se s ní natrvalo zvládla rozloučit kamkoliv jinam než do rukou pravého majitele," ujistila jsem ho rychle, možná až příliš upřímně, protože to o plyšákování se s mikinou asi vědět nemusel. ...ale třeba ji teď nebude chtít zpátky a dostanu ji natrvalo, ha! Kdybych ji náhodou oslintala nebo co by si to mohl vymyslet. Pobaveně jsem se ušklíbla.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 15:20

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Musela jsem se usmát, když do mě lehce šťouchl ramenem a pak mi řekl, že dneska už je to jinak. Ne, že by mi to vyloženě zlepšilo náladu, ale chápala jsem, ak to myslí. Pak jsme se vrátili zpátky k deníčku. Nevěřícně jsem na něj koukala, když mi říkal, proč mi ho dal. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, proč mi to dává. Najednou jsem měla svět zase růžovější. Zajímal se o mě. Myslela jsem si, že mě bude třeba i ignorovat, pokud nebude nutné se mnou mluvit po tom včerejšku, ale ne. Radostně jsem si deníček přitiskla k srdci a kývla hlavou, že chápu. Možná bych neměla mít radost z toho, že se ze všeho vypíšu a pak to dám někomu přečíst, ale měla. ,,Děkuji!" Odvětila jsem nadšeně. Po prvé v životě bych se mohla někomu svěřit, že mě třeba něco trápí. Ne, že by mě tohle nikdy přímo nenapadlo, ale většina mých emocí skončila na tom papíře v koši. ,,Jop, jop, jdeme něco dělat." Odvětila jsem najednou energicky. I když moje nohy tu energii zase tolik nesdílely. Vlastně jsem nechala Eunhyuka vstát prvního, protože jakmile jsem se postavila, musela jsem se ho na moment chytit za předloktí, abych si zase nesedla. Ne, že by mě vyloženě boleli, spíše byli vysílené.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 15:30

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Zrovna pracuju na jedné nové písničce, tak jsem si říkal, že bych ti ukázal, jak se tu pracuje s programy a dá se mixovat. Kdyby ses náhodou někdy v budoucnu rozhodla, že chceš zkusit něco vlastního pro skupinu a ne jen to, co vám napíše někdo jiný od YG," nadhodil jako návrh, když se tedy vyškrábal na nohy a dokonce ti podal ruku, kdybys u toho zvedání chtěla pomoct. Jeho verze přesunu byla, že kolečkové křeslo přivezl až k tobě, za zápěstí tě do něj stáhnul a s pokynem, abys zvedla nohy, tě odstrkal až zpátky k počítači, kde přidřepnul vedle, jelikož tam víc míst na sezení nebylo. "Ještě to nemá název, ale..." Kliknutím na obrazovku otevřel archiv a zaběhl do současných složek. Dostal se přes úsek chráněný heslem a tak se před tebou rozklikly rozpracované songy SuperJuniorů, z nichž ještě žádné nebyly veřejně odzpívané nebo jsi je ještě neviděla. Vybral asi třetí ikonku od svrchu a dvakrát na ni poklepal. Rovnou se rozbalil program na mixování muziky, kde na několika notových osnovách byly připravené noty pro ten který nástroj a simulace zpěvu, které si očividně nahrál sám, takže nevyužíval možné umělé hlasy. "Připravená?"

Vypravěč - 10. srpna 2015 15:32

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Copak, málo jsi spala?" Zeptal se tě zvědavě Mino, když jsi řekla, že tu dávku Bobbyho energie budeš taky za chvilku potřebovat. ,,A bude to jen horší, veř mi. V 8 ráno vstávat a jíst spát klidně ve dvě ráno. Za chvilku ti bude stačit tak málo spánku, že se doktoři budou divit, že jsi ještě nezkolabovala." Tuhle větu říkal relativně otráveně. Asi si nevymýšlel ani nějak moc nepřeháněl, podle toho, jak o tom mluvil. Spíše o tom mluvil jako o každodenní realitě, kterou zažívá. Když si řekla, že by jsi jí neprodala a že jsi s ní spala, Mino se na tebe podíval. Usmíval se, ale byl to takový.. Trochu nepříjemný úsměv. Jako by ti viděl snad až na dno duše. Pak se najednou lehce ušklíbl a podíval se zase před sebe. ,,Klidně si jí nechej." Řekl najednou takovým tím tónem, jako by ti snad prokazoval nějakou laskavost, i když tentokrát bylo vidět, že to trochu hraje. Pak se tobě během chůze najednou naklonil. ,,Jo a to tílko se mi moc líbí." Pošeptal ti tiše do ucha tak, aby to neslyšela kamera. Hned se zase narovnal a usmál se, jako by byl to největší neviňátko na světě.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 15:39

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro S pobaveným úsměvem jsem si sedla do křesla, které ke mě přivezl a zvedla nohy, aby mě mohl odstrkat zpátky. ,,Páni, ty víš, jak se starat o holku, co?" Zeptala jsem se ho spíše řečnicky.. A možná až moc flirtovně, což jsem původně nechtěla, ale stalo se. Přešla jsem to nevinným uculením, spíše kvůli divákům a absolutně zaujatě se dívala na program, který přede mnou otevřel. Byla jsem trochujako v sedmém nebi, tyhle programy jsem vždycky viděla jen z dálky. A milovala jsem se. I když jen z dálky nebo jako demoverze na mém notebooku. Celkově jsem byla technicky celkem zdatná. Ono se to tak nějak samo, když začnete zjišťovat, jak cacknout stáhnutou hru, asi tak. Možná ještě více, než programem jsme byla zaujatá těmi písničkami, které nikdo nikdo asi ani neslyšel. ,,Páni, v tomhle chci umět!" řekla jsem nadšeně ve své naivní upřímnosti. Nadšeně jsem čekala, až mi Eunhyuk spustí písničku na kterou klikl. Jenom jsem radostně pokývala hlavou, když se mě zeptal, jestli jsem připravená.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 15:43

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Spíš je mi jasné, že jsem pořádně spala asi naposled, alespoň pro příštích sto dní," zamručela jsem v odpověď na Minovu otázku. "Tak to doufám, že to zabere rychle. Pokud mi bude stačit chvilka spánku, bude to fajn - víc času na trénink a víc prostoru pro zlepšování." Jeho samolibý úšklebek jsem přešla bez poznámky, tak trochu jsem to čekala, ale když jsem si ho chtěla usmířit, musela jsem mu zkrátka trochu podrbat ego, tak už to bývá. Bylo mi jasné, že pokud chce někdo s Minem vycházet, musí si na tohle prostě zvyknout a nijak moc se tím nezaobírat. "Kamsahamnida," poděkovala jsem mu ještě za mikinu, protože ať by to řekl sebevíc povýšeně, pokud jsem se jí nemusela vzdávat, vlastně to bylo super. Hlavně si ji teda pak nezapomeň ve studiu, jinak zmizí. Musela jsem se tiše uchichtnout na jeho další poznámku, kterou jsem mu oplatila letmým plácnutím do boku, než jsem raději rychleji, než by stačil zareagovat, vzala za kliku a proklouzla dveřmi do stejné místnosti, co včera. Očima jsem rovnou hledala piáno a neochotně mířila tím směrem, bylo mi jasné, že tomu beztak neuniknu, i kdybych se sebevíc snažila.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 17:49

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Eunhyuk letmo protočil panenky na tvou poznámku a poplácal tě dlaní po vršku hlavy, jako by to sám zase popíral, než se začal soustředit na program před vámi. Z vybraného songu vždy část přehrál, stopnul to, vysvětlil ti, proč je to zle, změnil tu kterou notu, rytmus či jinou věc toho kterého nástroje a pak celý proces opakoval a znova a znova. Snad dobrou hodinu se tam babral s tou písničkou a když ji ukládal, zněla skoro úplně jinak - ale asi o tisíc procent líp. Přestože ten program vypadal trochu komplikovaně, bylo jasné, že za pár dní by se s tím musel naučit každý, kdo není antitalent. Akorát jsi ještě neviděla, jak se tam nahrává vlastní hlas nebo vlastní nahraná hudba... ale tak to by se snad stačilo v budoucnu zeptat. "Tak fajn. Konec skoro flákání. Vydýchaná a připravená na Chena?"

Vypravěč - 10. srpna 2015 18:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino se lehce pousmál, když si řekla, že máš tušení, že ses takhle hezky vyspala naposled. ,,Tak horké to snad nebude. Možná dostanete občas i volno. Víš co. I my máme nějaké nároky." Ušklíbl se Mino. Bylo jasné, co tím myslí, vy by jste nedostali volno ani za hovno, ale když budou chtít volno oni, budete ho mít i vy, asi tak bych to definovala. Pka na tebe skoro nevěřícně zamrkal, když si řekla, že se těšíš na to, aby sis zvykla na nedostatek spánku. ,,Hou, hou, hou, klid holka. Chápu tvé nadšení, ale na tohle si dávej pozor. Spánek je důležitý a ty určitě nechceš zkolabovat a skončit v nemocnici, že ne?" Řekl trochu výhružným tónem. Ne, že by ti chtěl něco udělat on, spíše ti vyhrožoval tím, že zkolabuješ, když nebudeš pořádně spát. Jakmile jste vešli do místnosti, objevil se Donghyuk. Snad poprvé se na tebe lehce usmál. Mino už nic neřekl, jen tě povzbudivě lehce poplácal po rameni a odešel. ,,Slyšel jsem, že tě kluci naučili noty, ale dneska tě nebudu ještě tolik týrat. Vsadím se, že rozezpívaná jseš, jak jste to trénovali, takže to taky necháme na příště, ať neztrácíme čas." Mluvil, mezitím co si sedla za piáno. ,,Nervózně už taky nevypadáš, takže s dechem snad problémy nebudou." Řekl a i když působí jako milý kluk, střelil po tobě lehce výhružným pohledem. Něco jako: Opovaž se být nervózní, ale nepůsobilo to nějak moc zle. ,,Takže, v první řadě zjistíme, jaká výška písniček ti vyhovuje. Vždycky zahraji nějakou melodii, krátkou a ty se jí pokusíš zopakovat hlasem. Je jedno, jestli to budeš dělat: ÁÁ, NaNa nebo Lala. Jak ti to vyhovuje." Řekl. Nejhorší na tom bylo to, že jsi tu melodii musela vždycky zopakovat asi 5x, než si trefila její výšku. A jediné, jak ti Donghyuk radil bylo: Výš nebo níž. Celou tu dobu jste nedělali skoro nic jiného. Kdyby viděl, že si z toho otrávená, řekne ti, že se nedá nic dělat, že prostě musíš umět správně zazpívat různou výšku not a melodií. Občas nechal tvoje hlasivky na pár sekund odpočinout, aby ses mohla napít, ale to bylo veškeré jeho milosrdenství.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 19:02

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Každý pohyb myší jsem hltala, to jsem nedokázala popřít. Okamžitě jsem věděla, za co utratím svojí příští výplatu. Za tenhle program. Prostě jsem ho musela mít. A bylo to jednodušší, než si kupovat elektrickou kytaru, kterou můžete do počítače připojit, aby jste mohli hrát a program vám vzal tu melodii, kterou na kytaře zahrajete. Což mi připomnělo, že svojí dřevěnou kytaru mám u Min-Seoka. I tak si chci koupit tu správnou, která se dá zapojit do beden. Když Eunhyuk řekl, že je konec flákání, na moment jsem vypadala trochu zklamaně, ale to spíše proto, že bych u toho programu dokázala bez mrknutí strávit hodiny. Ale když se zmínil o Chenovi, aktivně jsem kývla hlavou na souhlas a usmála se. Na jednu stranu jsem se hrozně těšila, až budu zase zpívat, ať už to bude cokoliv. Na tu druhou jsem se bála, že udělá to, co Kai.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 19:17

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "A nemohli byste nás na ty nároky prostě brát s sebou? To je taky zkušenost, ne?" nadhodila jsem spíš tak bezděčně, neuměla jsem si úplně představit, že bych skutečně někam vyjela za opravdovou celebritou. Bylo mi jasné, že třeba tady Minho kvůli nějaké variety show nepozastaví veškeré veřejné vystupování s Winnerem, photoshooty nebo podobné věci. Ale určitě by bylo zajímavé aspoň něco z toho vidět. "Jistě, že nechci skončit v nemocnici," ujistila jsem ho spěšně. "Dost možná bych se tím sama diskvalifikovala a to vážně nechci riskovat." Zamávala jsem na rozloučenou i Minovi, prsty si bezděčně protřela poplácané rameno a pak už převelila pozornost k Donghyukovi. "Mluvíš, jako by zpěv celkově byl nový druh týrání - přestože u mě to asi trochu platí, musí být hrozné to poslouchat, když máš hudební sluch," zkusila jsem trochu odlehčit pracovní náladu na adresu jeho "ještě na tebe půjdu opatrně". Každopádně já jsem se kousla, že nebudu dělat problémy a tak jsem poslušně notovala tu tam a tu zase jinde, nahoru dolů a jako blbec pořád dokola. Když mě přestalo bavit používat obyčejné "á" nebo jinou otevřenou samohlásku, přešla jsem na zpívání náhodných úryvků textů z písní iKONu, nehledě na to, jaká byla jejich původní melodie.

Vypravěč - 10. srpna 2015 19:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino se pobaveně ušklíbl, když ses zeptala, jestli by jste je nemohli brát sebou. ,,Jo, jo, to by se ti líbilo, co?" Zeptal se tě než nad tím lehce protočil oči. ,,Prosimtě, jako by nákupy a povalování se doma bylo nějaké vzrůšo." řekl ohledně toho, co dělají, když mají volno. Ono se není moc čemu divit, ostatně, v téhle branži se málo kdy máte čas povalovat nebo si prostě užívat odpočinku a volna. ,,Nemyslím si. Pokud by to s tebou vážně švihlo z vyčerpání z tréningu, u lidí by si měla najednou takový ohlas, že by si neprohrála, i kdyby jsi tam proležela zbytek soutěže." Pronesl Mino poměrně vážně a pak se na tebe podíval. ,,Časem se to jedné z vás stane nebo se nějak zraníte při tréningu, to je na 90% jisté, tak sama uvidíš." Usmál se na tebe, jako by to snad byla nějaká povzbudivá zpráva, ale je pravda, že zranění při tvrdých přípravách na debut jsou skoro jako samozřejmost. ,,Zase tak se nepodceňuj, celkem ti to jde." zamručel Mino jako jen tak mimochodem, protože lichocení není s jeho egem asi ta nejsilnější stránka jeho osobnosti, ale mluvil upřímně. Donghyuk se po asi dvou hodinách rozhodl, že tě přestane týrat, aby ti neodělal hlasivky úplně a podíval se na hodiny na mobilu. ,,Je něco kolem páté večer. Takže.. Mám zavolat kluky že se stavíme někam na pozdní oběd nebo chceš jít domů? Nezapomeň, že máte dneska ještě udělat ty fotky. Ne, že by se mi s tebou netrávil hezky čas, ale my rádi zapomínáme na čas, tak aby ses domů zase nedostala někdy v jedenáct." řekl a aby sis nemyslela, že to myslí snad nějak zle nebo tak, tak se na tebe lehce usmál. A i když jen lehce, tak upřímně.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 19:27

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Drž se," popřál ti ještě Eunhyuk vcelku srdečně, když ti prsty stiskl rameno. "A kdyby něco... Koukni na poslední stránku." Kývnul bradou k novému deníčku, než se otočil a odpochodoval. Jestliže jsi se pokusila přesvědčit, o čem to mluví, zjistila jsi, že na poslední stránce je napsaných hned několik kontaktů - na něj na osobní mobil, na jeho manažera a taky na jeho asistentku - asi kdyby byl na osobním z nějakého důvodu nedostupný. Netrvalo dlouho a poté, co zmizel, protáhl se dovnitř Chen. Oproti včerejšímu záblesku veselé kopy vypadal zase poměrně klidně, možná klidněji, než jsi ho znala z obrazovky, pravděpodobně musel spoustu legrace hrát pro show spíš než že by takový skutečně byl. Pozdravil tě pokývnutím hlavy, přestože jste se zdravili už ráno, a pak na tebe mávnul rukou. "Pojď, k tomuhle budem potřebovat piáno, hudební trojka je volná, tak ji zneužijem, než se tam nacpe ještě někdo jiný," vyzval tě, než se otočil a prošel do chodby jako první, asi v očekávání, že jej budeš prostě následovat.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 19:34

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Ó, nákupy? No jasně, že líbilo. Vždycky jsem chtěla zkusit nakupovat v hustém obchodě a "hvězdném" stylu. Ooo... všechny bych vás oblíkla do toho nejvíc krutopřísnýho stylu, jakej bych našla, nafotila a pověsila si nad - ééé... no prostě chápeš," souhlasila jsem bez mrknutí oka s jeho "To by se ti líbilo co", přestože pravděpodobně očekával, že to popřu, než že se nad tím skutečně rozvášním. Párkrát jsem letmo pleskla. "A ještě bych se dozvěděla jak to vypadá u vás doma a jestli si tam uklízíte? Ha, skoro zní líp jak den v zábavním parku." Trochu jsem schlípla až na debatu o zraněních, nad kterou jsem nemohla než souhlasně pokývat hlavou. Pravděpodobnost byla víc než vysoká i u normálního debutu, natož při soutěži o něj. Přinejmenším někomu asi odejdou hlasivky a bude muset mít hlasový klid. Nebo si udělá něco se zádama. A vůbec, kotníky jsou taky úža na zranění... "Jestli mě nakrmíte, zlobit se nebudu. Ona Ann asi taky nebude brzo doma a vzhledem k tomu, že to máme dělat spolu... ale jestli bych překážela, tak to je v pohodě, třeba se aspoň protáhnu a zkusím, jestli se dá zkouknout první epizoda, abych viděla, jak takhle show vůbec vypadá očima diváků..." zareagovala jsem potom po všech těch cvičeních na Donghyukovu nabídku. Popravdě, byla jsem si jistá, že bych měla jít domů a něco dělat, ale... Vysvětlujte to té dětské duši ve mně, která prostě chtěla využít čas tady, aby ho mohla strávit se svými hvězdami, když bylo jasné, že dřív nebo později to skončí - ať už vypadnutím nebo debutem - a pak už o ni ani nezakopnou.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 19:37

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Děkuji." Usmála jsem se na něj, když mi řekl, ať se držím. Nejdříve jsem na něj nechápavě mrkala, než odešel. Teprve pak jsem se na zadní stránku podívala. Byla tam jeho číslo a nejenom jeho. Najednou jsem se rozzářila jako vánoční stromeček a přitiskla si deníček k hrudníku. Ehm, chovám se jak zaláskovaný puberťák.. Pomyslela jsem si. Ale nemohla jsem si pomoct. Byla jsem jako kousek másla na teplá pánvi. Pomalu jsem tála. Protože tohle byli prostě věci a gesta, co pro mě nikdy nikdo neudělal. Během chvilky vešel Chen. Ten mě shladil dostatečně. Na sucho jsem polkla. Měla jse trochu pocit, jako by chytl zlou náladu od Kaie. Víte, ono když je někdo o hlavu a něco vyšší, než vy a tváří se chladně, působí to děsivě automaticky. Jenom jsem kývla hlavou a rychle jsem se vydala za ním, abych ho dohnala. Sem tam jsem zkoumala jeho výraz, jestli se mi to vážně jen zdá nebo je nějak moc vážný. Vážný nevážný.. Je hrozně pěkný.. Pomyslela jsem si.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 19:45

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Chen na tebe během cesty vrhnul jeden postranní pohled a nepatrně pozdvihl obočí. "Mám něco na obličeji?" zeptal se, a přestože to mohlo vyznít jako nějaké skoro sarkastické rýpnutí, jelikož hned vzápětí pozdvihl rukáv a začal si šudlat pravou tvář, ukázalo se, že to myslel zcela upřímně. Možná nebyl zvyklý, aby na něj lidi v reálu moc zírali - třeba už byl z přítomnosti SJčka taky celý zakomplexovaný... anebo byl tohle prostě jeho přirozený styl. Před místností trochu přidal a otevřel ti dveře do trojky. Hudební místnost byla výrazně menší - nebo tím dojmem alespoň díky všemožným instrumentům působila. Chen zase zaklapl dveře a celkem sebejistě, jako by tam kamera vůbec nebyla a neprošla kolem něj, zamířil rovnou za piáno. "Vyzním příliš egoisticky, když začnu písničkou, co jsem asi před rokem nazpíval sám? Nechtělo se mi úplně hrabat nějaké tisíc let staré noty a tohle mi ještě leželo v šuplíku..." Vzhlédnul k tobě s otázkou v očích, takže jsi pravděpodobně měla možnost odmítnout a soustředit se na něco jiného. Nicméně pokud jsi souhlasila, prostě ti podal listy na Best Luck, které nazpíval kvůli jednomu korejskému dramíčku, co se - nejen kvůli té písni - stalo docela dost populárním. "Umíš na něco hrát?" zajímal se jen tak mezi řečí, zatímco jsi měla šanci studovat noty a protáhl si prsty, než je nechal uvelebit se na klávesách.

Vypravěč - 10. srpna 2015 19:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Jistě, že nepřekážíš." Odvětil ti na to pouze Donghyuk a lehce nad tím protočil oči. Něco jako: Jak tohle vůbec můžeš říct. Mezitím co psal smsky klukům, ať se dostaví k vám, mluvil dál. ,,Máme se o tebe starat a upřímně, myslím, že jsme dostali někoho, na koho si nemůžeme stěžovat." Odvětil ti ještě k tomu, jestli překážíš nebo ne. Během chvilky se všichni nahrnuly k vám. Bobby se hned nadšeně ptal, jak ti to šlo. Donghyuk ukázal rukou takové to: Jakž takž. ,,Na začátečníka dobrý." Dodal k tomu, aby sis nemyslela, že jsi takové nemehlo nebo píše proto, aby sis nemyslela, že si to on myslí, protože nemyslí. Bobby se na tebe vesele usmál. ,,Všechno se dá naučit i zpěv." Řekl povzbudivě. ,,Pojďte vymyslet, co s jídlem." řekl Donghyuk. Všichni se na moment zatvářili hladově. Mino najednou luskl prsty, jako by si snad na něco vzpomněl. ,,Hele, Hye-mi říkala, že by ráda viděla náš byt.. Tedy.. Nějaký z naši bytů a já mám všechny ostatní ze skupiny někde pryč, tak co se jít na chvilku rozvalit k telce? Jídlo objednáme a aby jste neremcali, tak moučník může udělat Bobby." Hodil Mino zlomyslný pohled na Bobbyho, kterého to očividně vůbec netrápilo. B.I. nad tím lehce pokrčil rameny, že není proti a podíval se na tebe, jestli souhlasíš nebo ne.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 19:56

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Chvilku jsem nechápavě mrkala, když se zeptal, jestli má něco na obličeji. Nebyla jsem si ze začátku jistá, jestli to nemyslí sarkasticky, ale když si začal třít tvář, došlo mi, že mluvil vážně. Omluvně jsem se na něj usmála a lehce ho vzala za zápěstí, aby s tím přestal. ,,Ne, nemáš neboj." Řekla jsem mu s úsměvem, když jsem mu ruku dala dolů. Nevím proč, připadal mi.. Jako já, když mám z něčeho komplexy. Měli stejný pohled v očích. ,,Jen jsem si říkala, že jsi hezčí, než na plakátech nebo v televizi." Řekla jsem po pravdě s úsměvem. Normálně bych to neřekla, ale měla jsem pocit, že potřeboval slyšet něco povzbudivého. Snad se mi to alespoň trochu podařilo. Když jsme došli do místnosti, zvědavě jsem si to tu prohlížela, mezitím, co se mě Chen ptal, jestli můžeme začít s jeho písničkou. ,,Nebude, miluju tvoje písničky." Řekla jsem po pravdě s absolutně vážnou tváří a vzala si od něj noty, které jsem v rychlosti začala studovat. Sice jsem tu písničku znala, ale mít po ruce noty, ať víte, kde držet a jak dlouho tón, je vždycky fajn. ,,Jo, na kytaru." Řekla jsem po pravdě. Aneb co chcete dělat, když jste několik měsíců na psychiatrii. Učit se hrát na kytaru. Ani nevím, jak jsem je tenkrát přemluvila, aby jsme jí tam měla mít.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 20:02

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Uhm... sunbae? Můžu mít takovou soukromou otázku?" naklonila jsem se ještě v mezičase před příchodem kluků Donghyukovi přes rameno, aby to pro kameru vypadalo, že jsem koukala do not a nesnažila se šeptat staršímu zpěváku do ucha. Abych v takové divné pozici udržela rovnováhu, opřela jsem se rukou o jeho rameno, ale spíš bez toho, abych si to řádně uvědomovala. "Přeháníš to s tréninkem, máš osobní problémy nebo tak něco...? Vím, že by do toho nic není, ale zrovna jsme mluvili s Minem o nemocnici z přečerpání a já bych byla fakt hotová, kdyby v ní místo mně skončil někdo z mých lektorů. Jsi v pořádku?" Výmluvně jsem si prstem objela imaginární kruhy pod vlastníma očima, než jsem si počkala na odpověď. Jestliže byla rázná, ucouvla jsem rovnou zpátky, v opačném případě jsem si ji vyslechla pak s čímsi na styl "Aha, tak to měla být repetice, mi vrtalo hlavou, co je to zadivný symbol..." jsem se odtáhla, jen abych mohla přivítat kluky širokým úsměvem. "Oremanida!" Pak jsem zaraženě zamrkala na Minův návrh. "Oh, vážně?" Rychle jsem se rozhlédla po ostatních členech, ale když se nikdo netvářil proti, seskočila jsem nohama k sobě a vyhodila ruce do vzduchu, přesně jak dneska ráno, když jsem jmenovala své trenéry. "Ó, mission accomplished!" nemohla jsem, než se zaradovat nahlas. Dokud jsem sama sebe nezarazila, ruce nepustila a trochu se nezamračila, spíše starostmi. "...ale, oppa, nebude to vadit ostatním, že sis tam někoho přivedl bez předchozí domluvy? Nerada bych si u Winneru nechala vroubek ještě předtím, než jsem je vůbec poznala."

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 20:10

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Nechal si ruku bez odporu stáhnout zase zpátky, nicméně díky tomu pořád vyčkával jinou odpověď. Ačkoliv tu, co přišla, zřejmě nečekal. "Ah," vypadlo z něj před dlouhou odmlkou. Skutečně dlouhou. Pak ale prostě zamrkal a dokonce se nepatrně pousmál. "Dík," zvolil prostou, jednoduchou odpověď. Nic nafoukaného nebo sebevědomého, ovšem ani to nepopřel. Jakmile jsi prostudovala noty, spustil Chen s předehrou. Na první pokus zpíval potichu s tebou, pak celý kus přehrál ještě jednou a nechal tě ho přezpívat samotnou. K některým částem se pak částečně i vracel. "Tady je to frázování trochu jinak. Musíš se nadechnout o takt dřív, jinak pak dlouhou notu takhle vysoko určitě neutáhneš," poradil ti bez zvláštních proslovů, prostě čistě, jasně a prakticky. Přestože tě Chen opravoval hned na několika místech, zněl vlastně docela mile a držel svůj hlas v příjemné rovině. Když skončil s celou písní a nechal tě ji projet od začátku dokonce, spokojeně pokýval hlavou. "Tohle znělo dobře. Na zpívání máš fakt talent. Učila ses někde nebo to je jen samo?"

Vypravěč - 10. srpna 2015 20:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro Donghyuk na tebe nechápavě zamrkal, když ses k němu naklonila a zeptala ses ho, jestli je v pořádku. Všimla sis, že se trochu zachvěl, když si začala mluvit takhle blízko něho. Chvilku se na tebe díval, než se podíval do not před sebou a začal je rovnat. ,,Musím řešit nějaké problémy.. Ohledně mé bývalé přítelkyně, tak je to trochu vyčerpávající.." Přiznal se tiše. Chvilku zamyšleně koukal do not, než se na tebe podíval a pousmál se. ,,Ale si hodná že se staráš." Když řekl bývalá přítelkyně, zatvářil se na moment spíše naštvaně než nějak unaveně, ale během chvilky ho to zase přešlo. Mino se spokojeně usmál, když viděl tvé nadšení. Zvážněl až ve chvíli, kdy jsi zvážněla i ty. ,,Pokud to bude s kamerou a kluky, nevidím v tom problém." řekl upřímně s lehkým pokrčením ramen na tvůj dotaz. Ono je pravda, že by to bylo asi něco jiného, kdyby si tě tam dovedl bez kamery. To už pak působí divně. Kluci se rozešli do garáží a nechali tě sedět vpředu. Řídil Mino. Měl pěkné BMW. Na pohled vážně hezké, i když to dělala ta značka a černý lak. Uvnitř vypadalo taky hezky, i když bylo jasné, že už ho nějaký ten rok nebo dva vlastní. Většina skupin žila v jednom dormu spíše u kraje města. Byla to velká budova s velkými byty. Vyjeli jste výtahem do čtvrtého patra a mezitím, co Mino hledal klíče, mluvil. ,,iKon bydlí v bytě hned vedle, pak je tu ještě třeba EXO a Super Juniori, ti jsou rozdělení po dvou bytech, protože jich je hodně. Myslím, že tu jsou i Shinee, ale ty moc nepotkávám." Řekl Mino jako takovou btw zajímavost, mezitím, co otevřel dveře a sundal si boty. ,,Jako doma děti." Vyzval vás. Jídlo už bylo na vestě, protože ho Bobby objednával už v autě. Měli pěkný byt. Hlavně velký. Několik ložnic, koupelna, kuchyně spojená s velkým obývákem, do kterého jste vlastně vešli jen co jste prošli malou chodbičkou ode dveří.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 20:26

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Šlo to dobře. Tedy, v tom smyslu, že byl Chen ke mě celou dobu milí, když mi něco nešlo nebo mi něco poradil. Byl to trochu nezvyk v porovnáním s Kaiem. A pak mě najednou pochválil. Nevěřícně jsem na něj zamrkala. Div jsem se nerozbrečela štěstím. To bylo poprvé za celou dobu, co mě pochválil. Vážně jsem se skoro rozbrečela štěstím. ,,Vážně?" Zeptala jsem se ho s obličejem přetékajícím štěstím, když mi řekl, že mám talent. Naštěstí mi trvalo jen pár sekund, než jsem se uklidnila. ,,Ne, neučila. Vždycky mě to prostě jen bavilo." Přiznala jsem a trochu nervózně se začervenala a prohrábla si vlasy. Ani nevím, pro mi přišel hloupý fakt, že jsem nikdy nechodila na hodiny zpěvu nebo něco podobného. Ona byla totiž pravda, že jsem nikdy moc nepřemýšlela, že bych se zpěvem živila, takže jsem nikdy ani necítila tu nutnost. Stejně jsem z jeho slov měla najednou.. Trochu větší sebevědomí. Najednou jsem neměla pocit, že mi nic nejde. Kai by se mě v tuhle chvíli mohl pokoušet zdeptat jakkoliv by chtěl a neprošlo by mu to.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 20:29

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Bývalá přítelkyně? Něco provedla nebo...? Nebylo by ideální vyptávat se před kamerou, takže jsem zprávu přijala prostě kývnutím a tvářila se jakože nic. "Tak to tam pak hlavně musím uklidit do původního stavu, pak mě nebudou moct hodit na pranýř," prohodila jsem na adresu dalších členů Winneru, když mi vyřešená situace zase přikouzlila na rty úsměv. Bez pobízení jsem následovala kluky do garáží a tlumeně hvízdla před nasednutím do tmavého BMWčka. "To má zatmavovaný skla?" zajímala jsem se, když jsem přes okýnko obhlédla i ostatní auta tady. Třeba tu jednou bude stát i to moje... ale než já si vydělám na auto, to potrvá. Huh. Rychle jsem se připoutala, než jsme vyjeli a zvědavě se rozhlížela po palubce. "Můžu?" zeptala jsem se Mina s rukou nad palubní deskou, aby mi napřed povolil, jestli se můžu podívat dovnitř do přihrádky. Pokud k tomu svolil, nesnažila jsem se držet zvědavost na uzdě a nahlédla, co s sebou vůbec vozil, jestli ne, prostě jsem to nechala být a namísto toho se natáhla po rádiu, abych mohla se zbytkem iKONu pobrukovat známé melodie. "Hů," komentovala jsem budovu velmi "moudře" už zevnitř auta, jak jsem se odpoutávala a vylézala ven. Seskočila jsem ze sedadla a zavřela za sebou opatrně dveře, jen abych mohla vystartovat za zbytkem a nahoru do pater. Divila jsem se akorát, že mi nevypadly oči, jak jsem se nepřestávala rozhlížet dokolečka a snažit se, aby mi neunikl žádný vjem. "Mít takové sousedy, pravděpodobně bych si přišla jak v nějakém dramíčku. Netočilo EXO něco podobného? EXO neighbours? Next door? Nebo tak něco?" plácala jsem bezmyšlenkovitě, vzhledem k tomu, že mi tenhle zážitek zkratoval veškeré mozkové závity a tak jsem nemohla moc logicky uvažovat, spíš jsem po paměti vyklouzávala z bot, než abych se na to soustředila. "Jestli doma, tak to to tu můžu celé prošmejdit? Jak vypadá koupelna a jak si spíte a tak?" ujišťovala jsem se spěšně na adresu Mina. Jestliže to všichni potvrdili, nenechala jsem se rozhodně zdržovat a vyrazila na průzkum. Tohle byla nejspíš celkem ojedinělá příležitost a já jí hodlala plně využít.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 20:33

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Chen uvážlivě potřásl hlavou. "V tom případě jsi ještě lepší, než jsem myslel. Se správným tréninkem a vedením, samozřejmě. Já mám vždycky hodně připomínek, ale neber si to moc k srdci, jakože nejsi dost dobrá jen proto, že se snažím něco měnit. Já jen nechci dobré, když vím, že to může mít ještě lepší. Surový talent může znamenat hvězdný, když se s ním správně dělá," zauvažoval nahlas, jak prsty letmo přeběhl po klávesách. "Takže to nevzdávej. Máš před sebou ještě dlouhou cestu, asi nebude nejlehčí, ale tvůj hlas za to stojí." To bylo asi prvně, co na tebe Chen mrknul, načež začal skládat noty zase do jedné kupičky a sklízet je z piána. "Co kdybys mi v té troše volna něco zahrála pro změnu ty?" navrhnul jen tak nezávazně, když bradou kývnul k dalším nástrojům v místnosti, mezi nimiž bylo i pár kytar. "Za pár minut nás odsud stejně vyhodí, takže nemá cenu načínat něco nového," vysvětlil s mírným pokrčením rameny.

Vypravěč - 10. srpna 2015 21:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Jo, jo EXO Next door." Přitakal Mino na tvou otázku ohledně EXO a točení. Bobby se na tebe zvědavě podíval. ,,Viděla jsi to? Já osobně měl pocit, že mi při tom velmi rychle klesá IQ. Ta herečka, co hrála tu holčinu, vedle které se přistěhovali je v realitě v klidu, ale v tom drama.. Hrála strašnou kravku." Řekl Bobby a trochu útrpně se usmál, když si na to vzpomněl. Jako by mu jen vzpomínka na to drama žrala mozek. ,,Jop, ale neudělej tu moc velký binec prosím." Odvětil pouze Mino lehce suše na tvou otázku mezitím, co se všichni nahrnuly do obýváku na jeden ze dvou gaučů a pustili si televizi. Vypadali, že jsou rádi, že mají klid a sedí na zadku. Takže kamera sledovala tebe, jak tu šmejdíš. Koupelna byla velká, byli tu tři rozdělené sprchy a umyvadla.. A všude tolik kosmetiky, šampónů, krémů a kolínských, že by polovina dívčího světa zaplakala blahem, kdyby tohle měla doma. Pokoje vypadali na první pohled normálně. V každém byli dvě postele a dva stoly s jednou velkou skříní. Která byla vtipně narvaná, nutno podotknout. A v každém pokoji to trochu jinak vonělo. Podle toho, které dvojici patřil.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 21:11

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Na otázku ohledně seriálu jsem zavrtěla hlavou. "Jen ukázku. Neměla jsem čas koukat na filmy, natož na dramíčka. Byla jsem ráda, že jsem zvládla sjet to důležité, věci jako SMTMko a podobně." Nemusím snad ani říkat, že WIN a Mix&Match byly naprostou samozřejmostí. Geez, iKON, that´s so cheesy. I´m too much, just too much. "Ty se s ní znáš? Ani si nepamatuju, kdo tam hraje..." chytla jsem se hned myšlenky Bobbyho. Usmyslela jsem si, že se asi budu muset na pár dílů podívat, abych zjistila, jak se rozhodně NEchovat. Kdyby o mě Jihwan prohlásil, že jsem kravka, asi by mě museli odvést v té sanitce do nemocnice rovnou - na srdeční kolaps. "Žádný strach," ujistila jsem Minha s širokým úsměvem a vystartovala jak nadopovaná myška na tripu. V koupelně jsem musela přičuchnout snad ke všem šampónům a sprchovým gelům a kolínským a v duchu jsem si je přiřazovala, komu asi patří. Nakonec jsem z toho udělala i show pro kameru a hádala nahlas s tím, že pokud jich trefím většinu, doufám, že mi Winner podepíšou tričko na monthly evaluation. Ne, že bych si byla jistá, že ten pořad sledujou, ale za zkoušku jsem nic nedala. Měla jsem co dělat, abych v pokojích netestovala postele, ale to přišlo i mě trochu moc, takže jsem si je jen prohlédla, ani skříně jsem nelustrovala a pak se s tichým pohvizdováním vrátila do obýváku. "Pozor, přistávám!" nahlásila jsem to klukům raději předem, než jsem s rozeběhem přilétla ke gauči a žuchla na něj s půlobratem ve vzduchu. "Chua, dooomu chua," vzdychla jsem si na měkkost gauče, jak jsem konečně zaostřila na televizi, abych zjistila, na co to tu vlastně celou dobu koukali.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 21:15

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Čím více Chen mluvil, tím více jsem byla.. Šťastnější a šťastnější. Opravdu mi na chvilku vrhkly do očí slzy, ale podle toho mého úsměvu se to nedalo považovat za nic špatného. ,,Děkuji." Řekla jsem mu a rychle si musela lehce začít sušit oči nějakým šetrným způsobem, abych neměla řasenku a linky všude po obličeji. Cítila jak, jak mi divoce buší srdce. Ať jsem totiž vzpomínala jakkoliv, nikdy jsem nic tak hezkého na mou osobu neslyšela. Byla jsem dojatá asi stejně, jako se čtrnáctky dojímají u zamilovaných scén. Navíc, tohle byla ta správná motivace. Alespoň pro mě. Pro někoho je třeba motivace, když mu někdo řekne, že mu to nejde. U mě to bylo naopak. Když mi někdo řekl, že mi ně něco jde, dělala jsem všechno proto, abych byla nejlepší. Když se zeptal, jestli mu nechci něco zahrát, celá jsem se rozzářila. ,,Vážně můžu?" Připadala jsem si totiž tak trochu, jako bych měla hrát před bohem. Chen pro mě byl vocálový bůh, to popřít nemůžu. (V realitě to není až tak pravda xD) Hned jsem si vzala jednuz kytar, která mi jako první padla do oka a posadila se kousek od Chena. Chvilku jsem si jí ohmatávala, než jsem začala hrát a zpívat. odkaz (Jo, já vím, je to japnsky, ale tvařme se, že je to korejsky xD) Nechtěla jsem mu říkat, že to je jedna z mála písniček, kterou jsem složila i s hraním na kytaru. Možná to pozná sám, když to bude dost hrozné.

Vypravěč - 10. srpna 2015 21:24

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Já vím říkal, že si ten gauč zabere." Odvětil pouze B.I. Nikdo na to nic neřekl, jen Minho se na momentík trochu ušklíbl. Pár sekund jeli ještě reklamy, než se objevila asi první čtvrtina vašeho pořadu. Zrovna tam byla Dolly, jak přijíždí do studia včera odpoledne. Bylo zvláštní sledovat na obrazovkách všechno ostatní. Byla pravda, že jsi neměla moc času si ostatními pokecat o tom, jaké to bylo. Teď si to viděla. ,,Páni, musí to být trhák, když to stačili během dneska sestříhat." Řekl Bobby, mezitím, co zazvonil zvonek a on se zvedla, aby šel vyzvednout jídlo. Každému pak dal to, co si objednal, sám měl Pizzu a dost zaujatě na to s ostatními koukali. Sem tam prohodili o ostatních nějaký komentář, většinou poměrně kritický a ne zrovna milý, nutno podotknout. ,,Jak se ti líbí náš byt?" Zeptal se tě najednou Mino polohlasem, aby ostatní když tak nerušil a zvědavě se na tebe na chvilku podíval, než jeho oči zase přilákala televize.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 21:28

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Jistě," přitakal, jako by to byla naprostá samozřejmost, když ke kytarám pokynul dlaní a sám se lépe uvelebil na sedátku u piána. Obrátil se k tobě trupem a sledoval tě, jak sis ohmatávala kytaru. Stejně to ale bylo během celé písně, kdy z tebe nespustil zrak, přestože v jeho očích se dalo jen těžko něco vyčíst. Až když jsi skončila, zatleskal a snad se měl i k tomu, že by něco řekl, kdyby dovnitř v tu chvíli nevtrhnul Kai a nemrsknul po něm bundou. "SHINee začíná být neklidný a my měli jít na jídlo už před čtvrt hodinou," zamručel místo pozdravu. Naštěstí pro Chena se svými reflexy bundě uhnul, takže přistála na klávesách a vyloudila z nich dysharmonický akord. Chen si jen tiše povzdechl, omluvně se na tebe podíval a bundu sebral, jen aby se do ní začal navlékat. "Mohli prostě zaklepat," hájil vás nevzrušeně, když ti prsty naznačil, abys vstala. "Proč by ti Taemin měl něco říkat a vyhánět vás, když je na dveřích jasně napsaný rozpis, že tu má od pěti být?" ozval se nechápavě Kai s vrtěním hlavou. "Však už jdeme, jdeme," uklidňoval ho Chen i s poplácáním po rameni. Vypadalo to, že s Kaiem celkem vychází, i když za to nejspíš mohla jeho očividně nekonfliktní povaha. "Kam chceš jít jíst? ...chceš jít s námi?" Zatímco první otázka mířila ke Kaiovi, druhá jasně patřila tobě - ne, že by z toho byl další člen EXO dvakrát odvařený.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 21:38

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Co, co? Co já?" neubránila jsem se skoro dotčenému tónu na B.Iovu poznámku, jak jsem se snažila vydedukovat, co tady asi probírali, zatímco jsem byla moc zaujatá pobíháním po bytu. Pak mou pozornost ale přetáhla zase televize a já musela uvážlivě přikývnout na Bobbyho poznámku - to musela být fakt rychlovka. To znamenalo, že sledovanost byla asi vysoká. "Ou! Dolly má Ladies' Code? Ony tam jsou i holčičí skupiny? Ann a já máme kluky, tak jsem myslela..." Zůstala jsem zaraženě čučet na obrazovku. Hrozně nenápadně jsem přitom natahovala ruku po Bobbyho pizze a tvářila se jako neviňátko, kdyby si toho náhodou všimnul. Není to, jako bych si mohla objednat vlastní, když je tady, by vypadalo jak podlízání... "Sara se mi náhodou líbí," zkusila jsem se opatrně zastat jedné z trainees po Minhově nepříliš lichotivém komentáři ohledně jejího rapu. Ne, že bych se s ním hádala o tom, že rap jí - alespoň zatím - ale fakt nešel. Nulové frázování, hrozné glizzy, spíš jako kdyby předčítala poezii. "Byt? Byt je super, zabavila bych vám půlku šampónů a sprchových gelů a vůbec, ale to nevadí. Který pokoj je ten tvůj a s kým tam vůbec to...?" odpověděla jsem pak Minhovi taktéž tlumenějším hlasem, abych nerušila scénu, kde se Sara zrovna objímala s členkami Chocolat po skončeném procvičování.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 21:40

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Vesele jsem se na Chena usmála, když mi lehce zatleskal. Jenže to by se tu nesměl vřítit Kai jako velká voda a hodit po Chenovi bundu. Trochu jsem se na něj zamračila. Já chápu, že má problémy a mě pravděpodobně nesnáší, ale připadalo i to vůči Chenovi dost hnusné. Osobně bych se někdy chtěla pokochat pohledem, jak ho Suho, jako leader nebo Luhan, jako nejstarší z nich.. Ani ne uklidňuj, spíše mu sráží hřebínek. Z nějakého důvodu se mi chtělo začít trochu smát, když jsem si představila, jak na chodbě stojí banda nasraných Shinee, automaticky, možná spíše skoro až provokativně, jsem si začala zpívat jejich Lucifera a to i v momentě, když jsme kolem nich procházeli. Jo, jsem strašně drzý škvrně, ale nemohla jsem si pomoct. Pokud mě Teamin někdy potká, zabije mě. Když se mě Chen zeptal, jestli chci jít s nimi, stačilo mi podívat se na Kaie, abych znala odpověď. Myslím, že jsem ho svou přítomností dneska už štvala dost. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Nepůjdu, ale děkuji. Chtěla jsem se jít projít a musím ještě dneska udělat tu fotku." Řekla jsem necelou pravdu. Chtěla jsem dodat něco o tom, že Kai se netváří zrovna souhlasně, ale myslím, že to Chenovi došlo i bez toho, abych to řekla nahlas.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 21:49

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Kai ti věnoval dost nezapomenutelný pohled, když jsi ještě provokovala SHINee, ale ve chvíli, kdy sám míjel Taemina, jeho výraz se rázem obměkčil a nechal vás dokonce jít napřed, jak se na moment zdržil v tiché konverzaci s ním. Pravdou bylo, že jestli jsi se ohlédla, tak ve chvíli, kdy ho hyung držel kolem ramen a společně si vyměňovali nějaké šeptané komentáře, jakmile se Kai rozesmál, vypadal jako úplně jiný člověk. Vlastně to bylo asi prvně, co jsi ho viděla se naživo smát. Plácnul kolegu dlaní přes břicho, vyprostil se mu a s vrtěním hlavy vyrazil za vámi, takže vás došel ještě před garážemi. "Ten bastard dostal číslo na Fei dřív jak já," oznámil Chenovi úplně normálním hlasem, že to od něj fakt znělo přátelsky, jako by už zapomněl, že jsi tam taky. "Wang Feifei?" zkoušel se v tom zorientovat Chen. "Jasně, nepamatuješ si jí? Koukali jsme na ni v Dancing with the Stars trojce..." Chen se na moment přemýšlivě zamračil, než se mu rozjasnil obličej. "Ah, jasně, Miss A," zapadlo mu konečně kolečko na správné místo. "Přesně. Jestliže s námi nejde Ann, nemám jí brnknout?" Chenovo dloubnutí loktem do žeber ho umlčelo a tak Kai zaplul do garáží jako první, ani se s tebou nerozloučil jinak, než kývnutím hlavy. "Vážně nechceš jít? Z jeho změn nálad si fakt nic dělat nemusíš, na veřejnosti se většinou chová celkem slušně," ujišťoval tě Chen. "No... jestli ne, tak se asi... uvidíme zítra? Pokud nebudeš mít odvoz, tuším, že Leeteuk tady ještě lítá, možná bude v šestce, něco mu tam chtěli..." A jestliže ses tedy nevydala s nimi, s tím i rozpačitě s rozloučením zmizel v garážích.

Vypravěč - 10. srpna 2015 21:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Jo, ty." Ušklíbl se na tebe pobaveně B.I., když si začala trochu zmateně zjišťovat, o čem se baví. Když jsi byla zaražená z toho, že má Dolly holčičí skupinu, s ostaními to nějak výrazně nehlo. ,,Viděli jsi, jak vypadá? Dokážeš si představit, že by si jí vzal do parády takový Minho? Chudák by neměla šanci." Řekl B.I. s poloplnou půsou jídla, ale i tak mu bylo rozumět a nemlaskal. Spíše trochu huhlal. ,,Ann je za zrzoňa, že?" Zeptal se jen tak mimochodem Bobby zrovna ve chvíli, kdy se objevila na obrazovce v tu chvíli, jak tančila s Kaiem. Samozřejmě k tomu měla hlavně Mino a B.I. nějaký ten kec, ale ve výsledku jí spíše politovali kvůli Kaiovi. Pak tam byla Kira, Sára a zbytek. ,,Vypadá sympaticky, o to nejde, ale rappovat by vážně neměla veřejně." Řekl Bobby, když ses zastala Sary. A pak si všiml, jak se natahuješ po jeho pizze. Ušklíbl se, odsunul pizzu od tebe a naklonil se k tobě tak, že jste měli obličej od sebe vážně jen pár centimetrů. ,,Co za to?" Zeptal se tě s přidrzlým úsměvem.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 22:07

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Aww, chincha!" Loupla jsem po B.Iovi stále tak dotčeným pohledem, když mi pořádně vůbec nevysvětlil, o čem se teda o mně mluvilo, ale hned na to jsem mu musela s Doll dát za pravdu. Už jen samotná představa Doll vedle Minha.... Zaletěla jsem k Minovi očima. "Vidíš, je ještě menší," připomněla jsem mu bezděčně včerejší rozhovor. "Jo, jo," potvrdila jsem to Bobbymu bez váhání. "Ale není Kai trochu přes míru? Jako, nemůžu popřít, že vypadá dobře - teda jako... když tančí, chápete, že mu to jde, to jsem myslela, uh, jsem se zamotala, no nic, každopádně... to chování..." Zůstala jsem nechápavě vrtět hlavou nad tím, že se dotyčný nebál o to, že si dokonale poničí image. Takhle ošklivě se nechoval ani Minho a to ani první den. Než jsem ukořistila pizzu, byla pizza pryč a Bobby tu. Zůstala jsem mu zblízka mrkat do obličeje, mírně zaražená z toho šoku. "Um..." Nemohla jsem pořádně najít žádnou dobrou výmluvu nebo hlášku, kterou bych mu to mohla vrátit. Pak mě napadla tajná zbraň. Rychle jsem políbila dva k sobě přitisknuté prsty a plácla mu to na tvář, než jsem hbitě vystartovala za jeho rameno a ukradla kousek pizzy, abych se mohla v dalším momentu odsunout co nejdál, do protějšího rohu gauče. "Poplatek," zahlásila jsem nadmíru nevinně a raději se pustila do pizzy, než by mi ji někdo mohl sníst.

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 22:10

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Ohlédla jsem se jen na chvilku. Na jednu stranu bylo fajn vidět Kaie s úsměvem na tu druhou.. Jsem měla vážně nepříjemný pocit, že je takhle protivní jen na mě a kvůli mě. ,,Au.." Okomentovala jsem pouze suše jeho nadšení z toho, že by mě za někoho vyměnil. Jo, tohle vážně zabolí. Kdyby byl Kai cizí člověk neřeknu, jenže to byl někdo, koho jsem prostě strašně uznávala a měla ráda, i přes to, jak se choval. Moje dobrá nálada z toho, co mi řekl před tím Chen byla najednou zase v trapu. Kai mi pak už jen kývl hlavou a zaplul do garáže. S lehkým úsměvem jsem zavrtěla hlavou. ,,V pohodě. Myslím, že mu kazím už tak svou přítomností život dostatečně." Řekla jsem po pravdě, i když jsem se u toho lehce usmívala. Co jsem měla dělat. Vypadalo to tak pro mě i pro okolí a já tak nějak neměla zájem nechat se jím deptat i ve chvílích, kdy to není nutné. ,,Zítra." Kývla jsem s úsměvem hlavou a pak se musela tiše zasmát. ,,Klid, mám nožičky, umím chodit. A postarat se o sebe umím taky." Řekla jsem s úsměvem, zamávala mu a dala se pěšky k východu. S Kameranem jsme se dohodli, že už klidně může jít domů, protože mě po cestě se sluchátky v uších vážně nic nečeká a dorm je plný kamer. // Takže.. Buď Luhan z EXO nebo někdo ze Shinee za tu mojí drzou provokaci.. :D vyber si :D Alespoň budu mít snažší rozhodování :D

Vypravěč - 10. srpna 2015 22:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Jen jsme si říkali, že až přijdeš, budeš tak mrtvá, že zabereš celý gauč, páč si na něj lehneš." Vysvětlil Bobby pobaveně, o čem se tedy před tím bavili. Na tvou poznámku o Dolly se Mino zavářil lehce nafučeně, ale spíše jen tak ze srandy. ,,Dobře, chápu. Máš bod." Odvětil ti na to na oko uraženě kvůli tomu že máš pravdu. Když si se zmínila o Kaiovi, všichni nad tím lehce pokrčili rameny. ,,Je to namyšlený zmrd. Na druhou stranu má být na co namyšlený, takže je otázkou, jak moc mu to chceš vyčítat. Poslední dobou je ještě více nepříjemný, než obvykle, ale uznávám, že chovat se takhle k někomu, koho máš trénovat je neuváženost." Řekl Donghyuk. A když Donghyuk řekne sprosté slovo, je to už sakra co říct. Asi taky Kaie nemá zrovna v lásce. ,,Většina fanynek ví, jaký ve skutečnosti je, ale stejně ho milují. Považuji to za jistý druh masochizmu. Každopádně jde spíše o to, že když máš někoho trénovat, musíte si k sobě vybudovat nějaký vztah. Důvěru. Bez ní to nefunguje. S Kaiovým přístupem si ta holčina spíše za chvilku vyvrtne kotník." Pokračoval Donghyuk, když dojedl to, co měl zrovna v puse. Mine nad tím lehce pokýval hlavou, jako by s tím měl snad nějaké vlastní zkušenosti, ale nahlas k tomu nic neřekl. kdyby na asiatech bylo vidět, že rudnou, Bobby by byl rudý až na zadku, když jsi udělala to, co si udělala. Nevěřícně na tebe koukal. Skoro jako když kluk dostane od holky první pusu a nečeká to. Asi tak nějak zaraženě vypadal. A koukal na tebe ještě notnou dobu, než se zatvářil nanejvýš nervózně a začal si nervózně hrát s mikinou. Ale jinak koukal před sebe na televizi.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 23:11

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Takže je to vyřešený? Jo, neměj obavy, promluvím o tom s ním. Jasně, nemůžu přece nechat trpět image EXa jen proto, že se teď chová jako vůl. Žádný strach. Jasně, mám to pod kontrolou. Ježíši, nenuť mě se opakovat..." Nejspíš jsi sluchátka navohulila dost nahlas, protože i přes hudbu pronikl na muže poměrně vysoký hlas. Jestli ses chystala vyklouznout tímhle východem ven nepozorovaně, tak to se právě proměnilo v dost náročnou věc, jelikož o rám dveří se opíral vysoký blonďák s mobilem přitisknutým na ucho a lízátkem v ruce, které střídavě cumlal a střídavě jen držel, když byl nucen odpovědět. "Jo, konči. Fajn, uvidíme se pak. Čau, čau..." S potřesením hlavou típnul a zastrčil si mobil zpátky do kapsy, jak se už zase s lízátkem v puse rozhlédl kolem. "Kdu junum muzu but..." brumlal si huhlavě pod imaginární vous, dokud se nezastavil očima na tobě. To mu v nich rázem svitlo. "Hu!" Asi si uvědomil, že mu není moc rozumět, tak lízátko levačkou zase odendal a rychle si olíznul rty. "Ha, ty jsi Ann, že? ...náhodou jsi teď neviděla Kaie...?"

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 23:18

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Hah..." vypadlo ze mě, jak jsem se okamžitě zatvářila jako uličník přistižený při týrání zvířátek a na gauči jsem se pořádně narovnala. "Ale - já vůbec nejsem mrtvá, fakt ne," ujišťovala jsem je vehementně, než jsem zase vymohla širší úsměv, když jsem vyhrála bod nad Minem, přestože z toho nevypadal právě odvařeně. Taky jsem mu v tom nemáchala nos. Zůstala jsem na Donghyuka zírat. To bylo asi nejvíc, co jsem ho zatím slyšela promluvit v kuse. Chvíli jsem jen lapala po vzduchu jak ryba na souši, než jsem se trochu vzpamatovala a váhavě přikývnula. "Ale nemyslíte, že za tím musí něco vědět? Má taky nějaký soukromý problémy? Nebo možná něco ve skupině?" Já o ničem neslyšela, ale mě EXO nezajímalo, kdežto oni s ním bydleli na jedné koleji, tak to přece mohli slyšet výrazně víc jak já. Bobbyho jsem radši moc nesledovala, měla jsem co dělat, abych se nečervenala sama, takže jsem namísto toho hltala ukořistěnou pizzu a čučela na konečnou znělku našeho pořadu. Zítra už budou dávat dnešek? To bude celkem fofr, ne?

Kim (Ann) Min-Yeng - 10. srpna 2015 23:25

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Ah, kurva.. Pomyslela jsem si, když jsem u dveří spatřila Luhana. Toho jelínka bych poznala na první pohled. Byl ještě vyšší, než se zdál na fotkách nebo videích. Sundala jsem si jedno sluchátko s tím, že ho poprosím, jestli by neuhnul. Ne, že bych ho normálně neviděla ráda, moje srdce plesalo, ale byla jsem dost zničená z Kaie, tak jsem raději nechtěla ani odhadovat, jakou může mít takový Luhan v realitě povahu. Slyšela jsem o čem se baví. Ve své podstatě mi do toho nic nebylo, Kai si za to mohl sám, nesnášel mě ještě před tím, než mě poznal. Normálně se viním z kde jaké kraviny, ale z tohohle jsem se kupodivu ani moc nevinila, i když jsem se cítila pod psa. A to jsem šla s Chenem tak pozitivně a šťastně naladěná. Když dovolal, všiml si mě. Vykouzlila jsem trochu falešný úsměv, abych nepůsobila tak zničeně, ale na jeho otázku jsem ukázala prstem za sebe směrem ke dveřím do garáže. ,,Jeli se s Chenem najíst." Odvětila jsem po pravdě. Tshe, vykašla bych se na to mohla.. Pomyslela jsem si a tentokrát s upřímným uculením, ke kterému mi chyběli jen rohy a čertův ocas, jsem Luhanovi vyloženě ukradla nehlídané lízátko z ruky a strčila si ho do pusy. ,,Díky." Řekla jsem a prostě jsem kolem něho chtěla projít a jít domů. No co? Musím si uchovávat svoje drzé já, nějaký Kai mi ho nezničí.

The Spirit of the Underground - 10. srpna 2015 23:34

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Už?" zazněl Luhan zmateně a zkontroloval hodinky na zápěstí. "A co ostatní? SuperJunioři? Kameraman? To jsi tu zůstala sama?" nenechal mezi otázkami velkou mezeru, když k tobě trochu dezorientovaně vzhlédl, očividně ho Kaiova absence vyhodila z původního plánu a teď musel narychlo stavět nový. Krádež lízátka zřejmě nečekal, takže jsi se kolem něj bez problémů protáhla, ale v tom se už chlapec vzpamatoval a chmátnul po tobě. Za loket si tě bez problémů, leč nijak hrubě, přitáhl zpátky do dveří a prohlédl si tě s přimhouřenýma očima, že by z toho ledasčí dušička klesla až do kalhot. "...tak to mi zaplatíš," ozval se rádoby temně. Mrknul a v tu chvíli se začal tlumeně chechtat a z přísného výrazu byl rázem naprosto pohodový. "Ještě jsem nejedl a teď mi udělali čáru přes rozpočet. Tak co kdybys mi to lízátko splatila tím, že mi budeš dělat společnost? A zaplatíš pití, hmm?" Tázavě naklonil hlavu ke straně a ruku z lokte stále nestáhl.

Vypravěč - 10. srpna 2015 23:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Donghyuk nad tvou otázkou pokrčil rameny. Spíše ve smyslu: I don't care, než že by nevěděl. ,,I kdyby, tvůj soukromý život by nikdy neměla ovlivnit lidi okolo tebe. A už vůbec ne tvoji kariéru. To, že si na té holčině spíše vybíjí zlost než cokoliv jiného.. Myslím, že mu Luhan nebo Suho brzo utnou hřebínek." Bylo zvláštní, jak se najednou rozkecal, i když v jeho hlase byla slyšet něco jako.. Ne zrovna dobré mínění o Kaiovi. Říkal to možná spíše trochu, aby si zchladil žáhu. Bůh ví, co si udělali. Když to všechno skončilo, B.I. se líně protáhl. ,,Nemáš jít dělat zákusek Bobby?" Zeptal se sice s neutrálním výrazem, ale trocha škodolibosti mu byla slyšet v hlase. Bobby se na něj nejdříve zmateně podíval a chvilku mu trvalo, než mu došlo, že o něčem podobném byla řeč ve studiu. Bobby se na tebe najednou mile usmál, jako by ho ta nervozita přešla. ,,Půjdeš mi pomoct?" Zeptal se tě a počkal, až s ním dojde do kuchyně, odkud vytáhl z mražáku asi pět druhů zmrzliny a nastavěl na stůl pět zmrzlinových pohárů. ,,Nějak jim to tam nandej, ještě vytáhnu šlehačku a oplatky." Řekl ti, mezitím co hledal v kredenci oplatky. ,,Proč si to udělala?" Zeptal se najednou, i když byl zády k tobě, z jeho hlasu bylo znát, že se tváří vážně. A moc dobře si věděla, o čem mluví.

Park Hye-mi - 10. srpna 2015 23:59

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nebyla jsem si jistá proč, ale na moment se mi vybavil vztek v Donghyukově hlase, když mluvil o bývalé přítelkyni. Může to s tím Kaiem nějak souviset? To je hloupost, ne? Na druhou stranu... Za úvahu to nejspíš stálo, ale nahlas jsem to rozebírat nechtěla a tak jsem poslušně mlčela a jen nenápadně sledovala B.Iovo protahování. Proč si musel sundat tričko, proč? Okamžitě se mi totiž vybavilo dnešní dopoledne, takže jsem raději sklopila oči dolů, než bych začala zase rudnout. "Huh?" Byla jsem trochu překvapená Bobbyho žádostí, na druhou stranu, moje mamka nikdy nebyla ta, kdo by vařil, takže v kuchyni jsem se jakž takž vyznala - dost na nekulinářské umění. "Jasně," souhlasila jsem bez protestů a začala se hrabat na nohy, abych ho následovala do kuchyně. V tichosti jsem počkala, dokud nevytáhl zmrzlinu. Na jeho pokyn jsem pokývala hlavou a našla lžíci, abych to do pohárů mohla naaranžovat po barevných vrstvách, trochu jako krajinku. Zatímco jsem plácala třetí pohár, málem mě knockoutoval příliš upřímným dotazem. Měla jsem chuť se tvářit, že jsem nevěděla, o čem je řeč, ale to by bylo asi nefér. "Chtěl jsi přece poplatek za pizzu," použila jsem tu nejprostší odpověď, která mě napadla. Až opožděně mi došlo, že v obýváku jsme vlastně nebyli sami. "Huf, to kvůli kameře? Bude to vypadat blbě? Mám se omluvit nebo tak něco?"

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 00:00

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když se trochu polekal, že je to nějak brzo, kývla jsem hlavou. ,,A to byl Kai ještě nevrlý, že mají čtvrt hodiny zpoždění.." Řekla jsem po pravdě a zatvářila se lehce zdeptaně, když jsem si na to vzpomněla. Heh, co musí člověk udělat, aby se mu zavděčil? Pomyslela jsem si. Na druhou stranu moje myšlení alá: Musím se všemi vycházet dobře taky není zrovna jednoduché. Ale tak nějak prostě nemůžu nechat být to, že mě nesnáší někdo, koho obdivuji. Už jsem si myslela, že mi to projde, kdyby mě najednou nečapl za loket a nepřitáhl k sobě. Luhan byl sice vysoký, ale působil vždycky spíše hubeně, proto mě celkem překvapilo, jakou má sílu. Překvapeně jsem se na něj podívala s jehlo lízátkem v mé puse. Můžu být ráda, že to nikdo neviděl, protože tohle gesto by se dalo pokládat skoro až za.. Projev něčeho erotického. Jasně, oslintané lízátko si nedáte do pusy po kde kom. Chvilku to vypadalo, že mi utrhne hlavu, než se pobaveně rozesmál. S úsměvem jsem nad tím nevěřícně zakroutila hlavou. ,,Páni, zveš mě na rande, jo?" Pronesla jsem s přidrzlým úšklebkem, aby věděl, že si z něj spíše utahuji a v tašce zkontrolovala obsah svojí peněženky. Ne, že bych byla chudá, jen občas jsem třeba bez koruny, protože to je všechno v druhé tašce a tak. ,,Dobře, platí." Utrousila jsem nakonec s úsměvem.

Vypravěč - 11. srpna 2015 00:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když ses zeptala, jestli je to kvůli kameře, Bobby vytáhl oplatky a položil je na linku a stál naproti tobě. Opřel se o ní rukama a zadíval se na tebe. ,,Na kameru kašli. Před kamerou můžeš dělat cokoliv tě napadne, 90% z toho prochází přes lidi, kteří rozhodují co tam bude a co ne. Takže všechno, co se jim bude zdát nevhodné vystříhají. Takže ne, nejde o kameru." řekl ohledně kamery, která byla kousek od vás. Na moment se do ní podíval, než se zase podíval na tebe. ,,Pokud nemluvíme o živém vysílání, jako je třeba u vás na dormu.." Dodal pro jistotu a pak se opřel o kredenocovou skříň, co byla za ním a založil ruce na prsou. ,,Takový poplatek se nedává jen tak. Buď se ti líbím a nebo si myslíš, že se líbíš ty mě. Ale vzhledem k tvému sebevědomí bych řekl to první. I když se třeba pletu." Řekl a trochu pobaveně se ušklíbl. Očividně si užíval to, že tě dostává do rozpaků, jako ty před tím jeho. ,,Takže, jak to je?"

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 00:10

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan potřásl hlavou, spíše pobaveně. "Jestli to tak potřebuješ brát. Já bych to viděl spíš jako kompenzaci toho, že se člen mojí skupiny chová jako pitomec. Ber to jako bolestné - lepší asi stejně nedostaneš," zabroukal melodicky, když na tvůj souhlas přikývl, ale loket ti pořád nepustil, pouze jej využil jako jakýsi druh páky a zručně, přece ne silou tě natočil správným směrem. "Parkuju tam," vysvětlil prostě, když tě vedl k několika málo nadzemním místům na parkování pro YG. Tam si nemohl dovolit zastavit jen tak někdo - buď měl speciální povolení nebo riskoval, že dostane od prezidenta pěkně po tlamě, až se mu na to přijde. "Máš nějaké speciální přání nebo se zařídíš prostě podle mě?" ozval se Luhan sebevědomě, rozhodně nevypadal tak tiše a skromně jako při běžném přenosu. To vážně ne. Otevřel ti přední dveře svého auta a potom co ses nasoukala dovnitř za tebou zase zavřel, obešel auto a zahučel na sedadlo řidiče. Zatímco startoval, pustil potichu radio.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 00:17

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "To je asi taky fakt," zamručela jsem na Bobbyho slova o kamerách, takhle jsem nad tím pořádně nikdy nepřemýšlela - YG taky nechce vypadat zle v očích veřejnosti, takže nás přecejen musí trochu chránit a cenzurovat. Tudíž nejvíc riziková oblast jsou pokoje? No nazdar. Soustředila jsem se na patlání zmrzliny, abych nemusela pozorovat Bobbyho samotného. Přestože kuchyň byla prostorná, když takhle vyzvídal, zdálo se mi, že měla leda tak metr na metr, jelikož se nebylo pořádně kde schovat. A to by vůbec vypadalo hloupě. "Myslíš?" zvolila jsem žertovnější přístup, abych se k tomu nemusela vyjádřit navážno. "Já mám do peněženky trochu hluboko, tohle je levnější a nedochází to tak rychle..." Snažila jsem se tvářit rádoby světácky, ale růžové tváře mi to pravděpodobně notně kazily. "To zní jako chyták - když bych odpověděla, že se mi nelíbíš, ještě by ses urazil a ... no, když řeknu, že jo, můžeš si to vyložit všelijak. Sledovala jsem iKON už od začátku WIN, fandila jsem víc Teamu B, vzhledem k tomu, že v Ačku pro mě byl srdcovkou akorát Mino... kdybyste se mi nelíbili, tak na vás nekoukám, ne?" To je docela dobrý vykecávání, by i mohlo projít. "Šlehačku?" pokusím se odvést pozornost jinam, když přes linku natáhnu ruku dlaní nahoru a pravačkou přitom zastrkám do připravených pohárů oplatky.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 00:19

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Nepotřebuji to tak brát." Odvětila jsem mu relativně vážně s tím, že prostě nejsem někdo, kdo by se vyžíval ve faktu, že jde na rande s někým slavným. Vážně jsem to řekla jako srandu, ani by mě to nenapadlo brát to jako rande. Pak jsem se najednou pobaveně ušklíbl. ,,Páni, tvoje sebevědomí je celkem šokantní. Asi to nedělá dobrotu, když jste s Kaiem v jedné místnosti, co?" To první jsem řekla překvapeně, ale jako srandu. To druhé jsem už myslela vážně. Nedokázala jsem si představit, jak tihle dva spolu vycházejí. Spíše mě šokoval fakt, že si o sobě vážně myslí, že je pro mě něco jako bolestné. Jo, milovala jsem ho, tak, jako miluje každá fanynka svého idola, ale byla jsem trochu moc.. Svá na to, abych mu padla do náruče. ,,Co ty víš, třeba dostanu." Vyplázla jsem na něj přidrzle jazyk, než jsem se zatvářila vážně. ,,Spíš mi pomoz jako bolestné vymyslet originální fotku na stránky triners." Řekla jsem ve výsledku vážně, když mi došlo, že mě po celém dni políbilo prd a ne můza. A že my Leeteuk byl krásná můza. Dobře, jeho sebevědomí muselo o dost převyšovat to Kaiovi už jen podle toho, kde si dovolil parkovat. Nechápavě jsem na to hleděla a nechala se vést k jeho autu. Posadila jsem se dopředu a pořád nepřestával žasnout nad tím, jaký Luhan ve skutečnosti vyřazuje temperament a autoritu. Trochu mě to dostávalo do kolen. ,,Nechám to na tobě." Řekla jsem ve výsledku po pravdě a zvědavě se na něj zadívala. ,,V realitě působíš jinak." Řekla jsem mu po pravdě. Dokonce vypadal i trochu starší, v televizi neustále vypadal na nějakých 18, teď vypadal alespoň na nějakých 21.

Vypravěč - 11. srpna 2015 00:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby se musel začít trochu pobaveně smát, když jsi řekla, že tyhle ''líbací'' úplatky jsou prostě levnější. ,,Tohle už raději neříkej, vyznělo to, jak dobře neslušný dvojsmysl." Řekl pobaveně a pak nad tím ještě lehce nevěřícně zakroutil hlavou, než se vrátil zpátky k té vážnější konverzaci. Ušklíbl se a zase nevěřícně zavrtěl hlavou. ,,Ty se zkouší vykecat." řekl najednou, jako by do tebe viděl jako do otevřené knihy a pak se lehce usmál. ,,Potkal jsem hodně šílených i normálních fanynek, ale žádná by mi nedala pusu, i když přes prsty. Takže se z toho nesnaž vykecat.." Řekl a pak se najednou zatvářil normálně. ,,Navíc, nevím proč bych se měl urážet. Nejsem Mino ani B.I. netrpím přehnaným sebevědomím, ani se kvůli podobným věcem neurážím." Řekl s lehkým pokrčením ramen a nahodil u toho trochu smutný výraz. Jako by mu snad bylo líto, že takové sebevědomí nemá. Nebo by mu možná bylo líto to, že by jsi mu řekla, že se ti nelíbí. Když si šáhla po šlehačce, natáhl se pro ní první a schoval jí za záda. ,,Až za další poplatek." Uculil se na tebe nevinně.

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 00:29

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Děláš si srandu? Když jsem tam já, splaskne jako píchnutý balón, ne, že by měl na výběr," dušoval se Luhan se svým přehnaným sebevědomím. Ne, že by to vyznělo jako stoprocentní pravda, kdo znal Kaie, asi by tomu úplně nevěřil, ale nejspíš na tom zrnko čehosi bylo - a stoprocentně vypadal, že se mu líbilo to říct. Asi spolu vážně moc nevycházeli. "Originální fotku? Udělej něco, co si ostatní nedovolí. Na co nemají odvahu. Vypadáš jako rozený troublemaker. Když to správně prodáš, lidi si to zamilují," nadhodil Luhan bez zvláštních rozvah, když si zapínal pás. Těsně před couváním přehodil paži přes opěradlo tvého sedadla, takže jsi mohla cítit, jak z něj vyzařovalo tělesné teplo, ale vzhledem ke casual způsobu, jakým to udělal, to nevypadalo, že by to bylo kvůli tobě, jako kvůli couvání. S ohlédnutím se přes rameno spíš než do zpětného zrcátka vyklouznul z řady aut a pak paži stáhl, jak se obrátil zase k čelnímu sklu. "Opravdu? Mám stejný koncept už od debutu, ale od té doby se ledacos změnilo... Náš produkční zřejmě miluje nevinnou image, navíc, na odvážnější kousky máme Kaie, příliš mnoho prý škodí," zvážil tvé prohlášení celkem racionálně s trhnutím ramen. "Co ty, dáváš přednost mému televiznímu já nebo ...?"

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 00:34

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Taky předpokládám, že žádná z těch fanynek v tvojí společnosti nestrávila dost času, abyste se ještě s klukama mohli chovat dostatečně casual. Kdybych tě potkala na ulici, ještě před tímhle vším, pravděpodobně bych si taky sotva zvládla říct o autogram," zamručela jsem na jeho teorii o fanoušcích a až potom jsem vzhlédla. "Na Show Me The Money jsi vypadal pořádně sebevědomě, vsadím se, že to byl jeden z těch faktorů, proč jsi to zvládl celé vyhrát. Mimochodem všechny ty písničky mám v mp3ce a nejspíš je znám zpaměti, jestli ti to zvedne náladu." Hudební obdiv jsem přiznala bez sebemenších obav, nijak jsem se nepotřebovala tajit tím, že jsem doufala v podobný progress jaký zažil na živé show právě Bobby. Trochu jsem se na něj zamračila, když mi ukradl šlehačku... a pak zůstala zírat, když si řekl o další poplatek. Zastříhala jsem prsty ve vzduchu. "Neblbni, než jim to dám bez ní. Další pusu - ani přes prsty - nedostaneš, ještě bys mě kvůli tomu pak dalších pět minut dusil otázkami. Šup," pobídla jsem ho a znovu zastříhala prsty.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 00:44

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Musela jsem se tiše uchechtnout, když řekl, jak na Kaie jeho přítomnost působí. Nemyslím si, že to byla tak úplně pravda, ale bylo pěkné si představit, že Kaie umí někdo sprdnout a uzemnit. Trochu zasněně jsem se při tom usmála. Když z něj najednou vypadl nápad, skoro až nevěřícně jsem se na něj podívala. Upřímně, napadlo mě to taky, ale právě proto, že by to bylo moc.. Troublemaker, jsem nad tím nějak déle nepřemýšlela. Ale on mě do toho vyloženě pobízel. Na druhou stranu měl pravdu v tom, že když to udělám dobře, lidi to budou mít rádi. Moje tetování na zádech je samo o sobě dost.. Zakázané? To ani ne, spíše si to prostě holka nedovolí nechat udělat, pokud nechce vypadat jako někdo, kdo má něco společného s Yakuzou nebo Tridáou. Většinou. Já byla ta menšina co to měla jen proto, aby si lidi mysleli, že s nimi něco společného mám. Více méně by stačilo ukázat to tetování v trochu svůdnějším stylu a mohlo by to dopadnout dobře. ,,Díky." Řekla jsem najednou s nadšeným úsměvem, když jsem si v hlavě udělala koncept. Jeho ruku jsem na oko ignorovala, ale cítila jsem, jak hřeje. I když mi bylo jasné, že tam tu ruku má kvůli couvání, zase tak blbě naivní nejsem. Když se mě zeptal, jak se mi líbím víc, chvilku jsem na něj zvědavě mrkala, než jsem se zadívala před sebe. ,,Upřímně? V televizi se samozřejmě lépe slintá nad tím roztomilým konceptem, to nepopírám, ale v realitě se mi více líbí tvoje pravé já. Alespoň co jsem do teď viděla." Na konci jsem se lehce pobaveně ušklíbla, než jsem se zase zatvářila vážně. ,,V realitě mě roztomilý kluci moc neberou." Řekla jsem po pravdě. Ráda bych upozornila, že jsem řekla roztomilý ne hodní.

Vypravěč - 11. srpna 2015 00:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby se zatvářil tak nějak neutrálně, když si řekla, že vypadal tenkrát dost sebevědomě. ,,Ohledně svých schopností co se téhle show týkalo mám sebevědomí dost." Dodal pouze na vysvětlenou. Asi nechtěl moc nahlas dodávat, že ohledně holek takové sebevědomí už postrádá. Protože hned, jak to řekl, uhnul krátce pohledem do strany, než se na tebe zase podíval a vesele se na tebe usmál, když jsi řekla, jestli mu to zvedne náladu. Vypadalo to, že ten úsměv nehraje, tak mu jí to vážně zvedlo. ,,Nic takového. Poplatek." Usmál se na tebe nekompromisně a pak ukazováčkem s prostředníčkem na takové to znamení přísahy. ,,Přísahám, že bez otázek." Řekl s nevinným uculením. Těžko říct, jak velký je to v tomhle případě lhář. Každopádně, kdyby si odmítla podruhé, zatvářil by se jako nakopnuté štěně, ale šlehačku by ti bez řečí podal.

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 00:50

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan se nemohl než škytavě zasmát. Levou ruku zdvihl od volantu a přeběhl si jí před obličejem, jako by tím měnil scénu. V ten moment na tebe upřel štěněcí očka (odkaz). "Mám na tebe příliš mnoho aegyo?" dotazoval se tlumeným, rádoby zklamaným hlasem a skousnul si spodní ret, jak kdyby zadržoval zpátky ten smutek. Jednou dvakrát mrknul a s potřesením hlavy se zase podíval dopředu na silnici a raději se věnoval řízení. "Když se Kai chová jako blb na n-tou, jak je na tom Chen? Dává to? Obvykle na tyhle živé programy moc není, má být ten troll a vtipálek, ale ve skutečnosti je daleko klidnější než v telce..." zajímal se Luhan, snad aby řeč nestála nebo z upřímného zájmu o své kolegy a jak se jim vedlo. Cesta jako taková netrvala nijak dlouho, brzy už jste zase parkovali. Luhan vyskočil z auta jako první, obešel ho a otevřel ti, dokonce ti celkem galantně podal ruku, aby ti z auta v případě zájmu pomohl, než zavřel a zamknul. "Dneska jsem měl chuť na trochu Japonska..." Tím asi vysvětlil přítomnost sushibaru hned vedle vás, k němuž i volným krokem zamířil.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 00:58

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Taky jsi měl proč. Vážně mě mrzelo, když B.I vypadnul v TOP 8ce, ale upřímně, zrovna na underground scénu se tvůj hlas hodí víc. B.I rapuje skvěle, ale..." Zvedla jsem jednu ruku ke krku a prsty si po něm zlehka přejela. "Máš jinou barvu. Chrplavější, temnější, takovou drsnější. Proti undergroundovým raperům... well, it was better suited, you know," přešla jsem nějak plynule do angličtiny, což se mi stávalo, když jsem byla na rozpacích. Chvíli jsem si jeho přísahu podezřívavě prohlížela. "Ale chci pak soukromé Bounce. I s původním oblečením. Mlátila jsem hlavou do stolu ejště týden, že jsem tam nemohla být naživo. Můžeš to brát jako fan-service. Klidně udělám i nějaký banner, abych s ním mohla vesele mávat nad hlavou." Jestliže s takovým požadavkem souhlasil, než abych obcházela linku, prostě jsem si na ni vyskočila a posadila se tak sice zády, ale když jsem se zapřela jednou rukou za zády, zvládla jsem se natáhnout až na druhou stranu. Nikdo neřekl, kam ta pusa měla být, takže jsem tentokrát bez prstů v mezichodu otřela zlehka rty o jeho tvář a zase se odtáhla do původní vzdálenosti a začala klouzat z linky. "Tak davaj," vyžadovala jsem šlehačku, abych mohla zašlehačkovat ty poháry, než by se nám tady během vykecávání roztekly - vedle sedící skupinka by z toho asi nebyla nadšená.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 01:04

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Víte... Když tohle udělal.. Dala jsem si ruku před pusu a musela se začít smát. ,,Už to prosím nedělej." řekla jsem mu mezi smíchem. Nesmála jsem se nějak hlasitě nebo tak, prostě normálně, ale v realitě to vážně spíše působilo vtipně, než roztomile. Když jsem se dosmála, dostali jsme se k trochu vážnějšímu tématu. ,,Občas vypadá trochu smutně, tak se ho snažím vždycky nějak povzbudit, když to jde." řekla jsem upřímně s trochu ustaraným pohledem, kterým jsem koukala před sebe. Chápala jsem, že pro Chena musí být těžké takhle Kaie snášet, když s ním je ve skupině. Osobně bych to asi nedala. ,,Každopádně nechápu, o co kaiovi jde. Chápu, že má nějaké osobní problémy, ale to máme všichni. Nepřipadám mi fér, že si snaží na ostaních chladit žáhu. O to méně fér mi to přijde vůči Chenovi, který je hodný kluk a nemyslím si, že by si to zasloužil." Řekla jsem po chvilce zamyšlení a zadívala se pro změnu z očního okýnka. Luhan měl sice ego a sebevědomí alá Kai, ale na rozdíl od něj se choval jako gentleman a celkově mi v jeho společnosti bylo dobře. Možná až moc dobře. Trochu mě samotnou zaráželo, jak se s ním dokážu úplně v klidu bavit. Vlastně to bylo dobře. ,,Páni, sushi jsem neměla už dobrý rok." pronesla jsem relativně nadšeně, protože můj žaludek se taky hlásil o svůj příděl jídla. Ostatně, naposled jsem snídala někdy v osm ráno a bylo už kolem páté večer.

Vypravěč - 11. srpna 2015 01:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby se najednou trochu kysele ušklíbl, když si na něj vznesla ne zrovna skromný požadavek. ,,Ty nejsi moc skromná, co." Zeptal se tě spíše řečnicky. A jelikož mu toho moc nezbývalo, tak nakonec s rezignovaným úsměvem souhlasil. Zůstal překvapeně stát ve chvíli, kdy sis sedla na linku zády k němu a zaklonila se, aby jsi mu.. Dala něco jako lehký polibek na tvář. Nevěřícně na tebe zamrkal. Koukal na tebe jako na nějaký boží obrázek, svým způsobem by se dalo říct, že skoro až zamilovaně. ,,Páni." Vyoadlo z něj po chvilce a konečně ti podal šlehačku. Chvilku vypadal jako v transu, než se najednou vesele a energicky usmál. Popadl první tři poháry, kde už byla šlehačka a nesl je do obýváku dát ostatním. Když si vešla, všichni se spokojeně cpali. Až na Donghyuka. Ten usnul. někdo přes něj v mazi čase přehodil deku. Teď ležel B.I. na rameni a ten mu lehce přejížděl rukou po rameni. Mino se na něj trochu ustaraně díval. ,,Chudák kluk.." Pronesl. Asi by to neřekl, kdyby si všiml, že jsi už tady a ne v kuchyni. Bobby se posadil na gauč vedle tebe, protože tam přeci jen bylo více místa a taky se ustaraně na Donghyuka zadíval.

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 01:13

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Tak to navrhuju se jím nacpat odshora až dolů. Osobně jsem pro lososa, ale můžeš si ulovit, co se ti zlíbí, tak hluboko do kapsy zase nemám. Nezapomeň, že platíš za pití." Jemně do tebe drcnul, asi aby to podpořil ve stylu popíchnutí, když se jako první protáhnul dovnitř a ještě chvíli podržel dveře, aby jsi ho mohla následovat. Sushi bar doslova moc restauraci nepřipomínal, prostředkem se táhnul dlouhý "jako stůl", kde jezdil kolem dokola pás a daly se z něj volně odebírat talířky dle vlastního výběru, zbytek místnosti tvořily převážně stolky po dvou až čtyřech lidech. Luhan bez zaváhání zamířil k pásu a po chvilce čekání si vybral talířek s lososovým nigiri. Zapadnul s ním za jeden z volných stolů. Nemusela jsi čekat dlouho, aby se k vám nepřiloudala první nesmělá servírka a nezůstala na něj zírat, jak asi zapomněla, že se měla zeptat, co si dáte k pití. Luhan se na ni mírně pousmál a nenápadně poklepal prsty na nápojový lístek. "Pro mě... asi džus. Máte rybíz? ...co si dáš?" obrátil se pak na tebe.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 01:19

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Na jeho poznámku o skromnosti jsem se musela pobaveně pousmát. "Oddané fanynky nemůžou být moc skromné, jinak by se nikdy nikam nedostaly..." vrátila jsem mu to i s gestem, které se sestávalo z poklepání si pěstí na hruď nad srdce. Výmluva za všechny prachy - ale vidět Bounce naživo, tušila jsem, že to bude dost dobrý na to, abych tam byla schopná omdlít. Nehledě na to, že miluju i ty ostatní songy... Čapnula jsem šlehačku a začala se činit, dokonce i s tlumeným smíchem, když mi první tři poháry hned zmizely pod rukama. Dokončila jsem další dva, schovala oplatky i šlehačku zpátky, aby tu po nás nezbyl nepořádek, pro jistotu otřela linku a pak se s posledními dvěma poháry také odebrala do obýváku. Překvapilo mě, že Donghyuk vytuhnul, ale když jsem si vzpomněla na jeho kruhy, překvapení zase zmizelo. V tichosti jsem postavila poháry na stůl a natáhla se po ovladači, abych ztlumila volume na televizi. "Vím, že to není moje starost, ale... co přesně se mezi ním a jeho bývalkou událo? Vypadá tak... dorasovaně. To není zdravý, někdo by mu měl nějak... pomoct," zamumlala jsem potichu k Bobbymu, aby nás ostatní neslyšeli - nebo abych Donghyuka nerušila. V mezičase jsem se přitom pustila do jednoho ze svých odložených pohárů. Tohle bych asi jíst neměla, abych nepřibrala během show, ale pravdou bylo, že jsem během tanečních tréninků spálila tolik kalorií, že jeden pohár mi asi nemohl ublížit.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 01:20

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Hele, klid, říkáš to, jako by sis plánoval objednat sedmihvězdičkovou metaxu a rovnou celou lahev." Odvětila jsem mu pobaveně na to jeho rýpnutí ohledně toho, že platím pití. Samozřejmě, že jsem to brala všechno s humorem, zase takový suchar nejsem a měla jsem relativně dobrou náladu. Vlastně hodně dobrou. Vešli jsme do baru, kde jsme oba přišli k pásu, na kterém se dokola proháněli různé mňamky. Já si vzala sushi s krevetami a sedla si ke stolu naproti Luhanovi. Servírka lehce oněměla, když k nám přišla. Musela jsem se tiše zasmát. Na druhou stranu jsem jí chápala. ,,Já si dám ledový čaj. Jahodový, jestli máte." Uculila jsem se na servírku, ta jen pokývala hlavou, rychle si to napsala do bločku a odešla. ,,Nevadí ti to, když na tebe lidi občas takhle zírají, nebo si tě najednou začnou na ulici fotit?" Zeptala jsem se ho, mezitím co jsem se pomalu pustila do jídla.

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 01:27

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan se ještě chvíli díval za servírkou, než jsi jeho pozornost přilákala zpátky svým dotazem. "No, upřímně, zpočátku to byl naprosto boží pocit, ale časem to zvládne být i celkem otravný. Naštěstí, tohle není Amerika. I hvězdy maj právo na svoje soukromí." "Spíš je divný, když se mě úplně cizí lidi snaží pořád dotýkat. Když je to hezká holka, je to jedna věc, ale jakmile je to chlap, nikdy nevím, jestli mu mám vrazit nebo radši zdrhnout za zamčený dveře," odlhečil celé téma Luhan i se zamrkáním přes stůl, když se konečně pustil do svého sushi. Servírka na sebe nenechala dlouho čekat - pravděpodobně vás šoupla před všechny ostatní stoly, takže místo vás čekal někdo jiný - a byla hned zpět i s objednávkou. Postavila před tebe ledový čaj, byť ho div nevylila, jelikož měla oči pořád přilepené na idolovi naproti. Pak dala sklenici před Luhana a trochu vypadala, že ji její jemný úsměv dostane do kolen. Mohla sis všimnout slabé jiskřičky, co se mu mihla v očích, když chytnul její zápěstí, než stáhla ruku, vytáhnul z kapsy s naprostou samozřejmostí fixku a podepsal se jí na kůži. "Teď se nemůžete aspoň dva dny sprchovat," obeznámil jí s tím faktem spiklenecky, než ji mávnutím dlaně poslal pryč. Asi se celkem dobře bavil. "...kde jsme to skončili?" obrátil se zpátky k tobě, jak lovil v hlavě konec rozhovoru.

Vypravěč - 11. srpna 2015 01:29

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby se na tebe zvědavě podíval, když si ztlumila televizi a naklonila se k němu. Pak se na Donghyuk trochu ustaraně zadíval, ale zůstal k tobě nakloněný. ,,Pamatuješ na to, jak naštvaně mluvil o Kaiovi. Jeho bejvalka je Kaiova mladší sestra. Leží teď v nemocnici. Rozešli se v dobrém, ale Park-sun, to je její jméno, chvilku na to onemocněla a skončila v nemocnici. Kai obviňuje Donghyuk, že je to kvůli němu. Proto se navzájem teď moc nemusí. Navíc nikdo neví, co jí je. Kai ho obviňuje více méně z čirého zoufalství právě proto, že nikdo neví, co jí je. Je to trochu komplikované a pro oba psychicky náročné." Vysvětlil to Bobby tiše. Mino ani B.I. vás očividně neslyšeli. Bobby se chvilku na to narovnala podíval se na tebe. ,,Na druhou stranu můžeme být všichni rádi, že Donghyuk si tu flustraci nevybíjí na nás. Umí být i pěkně zlý, když chce." Dodal Bobby, i když to znělo trochu smutně. Pohledem ti naznačil, že by mu rád pomohl, ale ono není moc jak.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 01:35

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro S trochu spikleneckým úsměvem jsem si podepřela do dlaně bradu a zamrkala na něj. ,,Takže by ti nevadilo, kdybych na tebe sahala já?" Zeptala jsem se. Normálně si tyhle svoje flirtovní kecy nechávám pro sebe, vlastnš to je asi po druhé v životě, co je používám s tím, že zkouším vážně flirtovat. Musím říct, že i přes moje malé sebevědomí mi tohle celkem jde. Nesmí mě ten kluk odmítnout, ale snesu i horší věci. Ale při zmínce o chlapech jsem se musela začít zase smát. Servírka byla ve výsledku stejně nejlepší. Pořád jsem musela mít ruku před pusou, aby nebylo vidět, že je to prostě vtipné. Hlavně ty její reakce. ,,Přiznej se, tohle si udělal se škodolibosti." Zeptala jsem se Luhana pobaveně, když servírka odešla. Měli jste jí vidět, málem z toho šla do kolen. ,,O tom, že nemáš rád, když na tebe šahají chlapi." Pronesla jsem pořád pobaveně na jeho otázku o tom, kde jsme to skončili. ,,To víš, vypadáš mladě, pedofilové by si pochutnali." Vyplázla jsem na něj pobaveně špičku jazyka. Ne tuhle provokaci jsem si nemohla odpustit.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 01:41

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Během vysvětlování jsem se začínala trochu mračit. Přecejen jsem spojení s Kaiem trochu podezřívala, ale netušila jsem, že na tom bude tolik pravdy. Pokoušela jsem se zlepšit si náladu pohárem, ale nemohla jsem si pomoct, než sklouzávat v hlavě k přemítání nad tím, co se vlastně pro Donghyuka dá dělat. Když jsem se dívala jejich směrem, dokonce jsem ani neměla fanouškovské nutkání vyfotit si, jak se k sobě iKON mají. Vždycky jsem byla úplně odvařená z úžasného vztahu mezi Double B, kterým jsem pak ráda přezdívala Bobb.i, ale tohle se nedalo ani řádně považovat za úžasné, když člověku před očima svítil zničený člen kapely. "Zlý?" ozvala jsem se až nakonec trochu nevěřícně. Nedovedla jsem si vůbec představit zlého Donghyuka, vždycky působil tak tiše a klidně, přesně ten studijní typ, ze kterého by se stal soudce nebo možná uznávaný doktor, takový ten pomocník lidem. ...ale zlý?

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 01:46

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Přemýšlivě našpulil rty a začal si tě pátravě prohlížet, jako by hodnotil, jestli se řadíš mezi ty "hezké" ženy s povolením. Přestože mu v očích hráli jiskřičky, mlčel dlouho a očividně tě schválně napínal, než si odfoukl a konečně spustil. "To samozřejmě záleží, při jaké příležitosti a v jaké společnosti - a kam. Ale... můžeš to zkusit třeba v autě, když se nevybouráme," odfrknul si pobaveně na tu představu. Na tvoje obvinění ohledně servírky se jen lišácky usmál a trhnul rameny, nahlas se nepřiznal, ale ani to nepopřel, pouze si dal kousek sushi a žvýkal, div tedy nevyprsknul, když z tebe vypadlo další moudro. "Pedofilové?" Zamrkal na tebe na moment vykuleně, než se zase dostal do klidu. "To víš, tohle je skvělý materiál, tahle tvář vydělává mraky, musím se o ni patřičně starat, až bude plná vrásek, nebudu připomínat koťátko, ale ledatak slepého krtka," zabrumlal v odpověď. "Je něco, krom zpívání, co ráda děláš?"

Vypravěč - 11. srpna 2015 10:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby chvilku mlčel, aby mohl dojíst zmrzlinu, co má v puse. ,,Zlý není asi to správné slovo, ale znáš to. Ne všichni máme vždycky svůj den. Taky umí být protivný a občas v afektu říct něco, co lidem ublíží. Druhý den se většinou potom strašně omlouvá, že to tak nemyslel." Řekl a očima zkoumal zmrzlinu v poháru, jako by na ní snad bylo něco strašně zajímavého. Mino se na vás trochu nevrle podíval. ,,Nechte toho vy dva. Taky by se vám nelíbilo, kdyby o vás někdo takhle mluvil." Napomenul vás tiše, ale přísně. Ne, že by se na vás zlobil, spíše to vyznělo jako od učitele, co kárá své žáky, že někoho pomlouvají. Bobby se na něj trochu ublíženě podíval. ,,Ale je to pravda.." Zaprotestoval tiše a pak trochu zdeptaně ujídal zmrzlinu.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 10:19

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Trochu napjatě jsem na něj hleděla a čekala, co řekne. Pak jsem se na něj trochu pobaveně ušklíbla. ,,Ještě si to rozmyslím. Třeba si to ani nezasloužíš." Rozhodla jsem se, že mu to jeho už tak dost vysoké ego nebudu zase tolik posilovat. Samozřejmě jsem to myslela spíše ze srandy, ale třeba to s ním nějak pohne. A nebo taky ne, lidi jako on si můžou na holku ukázat a ta se mu vrhne do náruče. Meh, škoda, že nejsem ten typ, občas si myslím, že by to bylo lepší. Musela jsem se pobaveně zasmát, při jeho reakci na pedofily. ,,Úplně jsem si představila, jak tě nějaký starý děda láká na bonbón a říká ti chlapečku." přiznala jsem se pobaveně a raději se pustila zase do jídla, než mě napadne říct nějakou další podobnou kravinu, ale nemohla jsem si pomoct. ,,Je toho víc. Hraju na kytaru, po večerech chodím tančit do klubů, hraju na počítači, celkem mě bavilo chodit na výšku, studovala jsem čínštinu, ale kvůli tomu natáčení jsem to musela přerušit. Sem tam si sebevražedně zajdu na bungee jumping, je to boží odreagování." Řekla jsem s úsměvem a pak se na něj trochu vševidoucně podívala. ,,Jak vůbec víš, že ráda zpívám?" Zeptala jsem se ho. Buď mu to řekl Chen nebo někdo, kdo mě trénuje, nebo viděl to moje přijímací video a nebo.. Mě už nic jiného nenapadalo. Každopádně každá z těch věcí byla relativně zajímavá.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 10:23

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Takové stavy má snad každý, ne? Pátravě jsem si prohlížela spícího Donghyuka, jako by se snad z jeho tváře dalo něco vyčíst. Spící ale vypadal zcela bezbranně, takže mi to s představou jeho protivného já ani trošku nepomohlo, ba naopak. V ten moment nás "okřikl" Mino, takže jsem měla rázem chuť se zavrtat do gauče a ideálně propadnout na severní pól. Schovala jsem se polovičatě za svůj pohár a raději si pospíšila s likvidací zmrzliny. Ani jsem se nesnažila uklidňovat pokleslého Bobbyho, jelikož jsem měla moc práce s tím tvářit se kajícně. Dnešní večer mi ale prozradil, že leadera jako B.Ie by naše skupina dost možná potřebovala. Ale těžko se dá asi vybírat teď, co kdyby stačil vypadnout? Navíc... Kdo u nás by mohl být leader? YG nikdy nevybírá toho nejstaršího, Doll a Bird - to snad ne, Ann je cizinka... Kira? Sara? "Uhm, asi bych se měla pomalu dostat domů," zkusila jsem opatrně nadnést myšlenku, když jsem očima zavadila o hodiny na stěně.

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 10:32

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan zakroutil očima na tvé prohlášení o dědečkovi, ale raději se k tématu pedofilie už nevracel a věnoval se svému nigiri, které pomalu, zato jistě mizelo z jeho talíře. "Ráda hraješ na počítači?" zopakoval po tobě překvapeně, když si tě znovu prohlédl, jako by se snažil nějak si to přiřadit k tvojí osobnosti. "Na to nevypadáš. Co hraješ?" doptával se bez zaváhání, skoro jako by k hraní měl taktéž nějaký ten osobní vztah. Zřejmě se taky rozhodl, že si tě z té čínštiny trochu prozkouší. "Nǐ hǎo, nǐ zěnmeyàng?" Otázku o zpívání pak přešel s úsměvem. "Přestože to tak nemusí vypadat, v EXU jsme docela v kontaktu. Kdybych nebyl moc zaměstnaný photoshooty a Kai nepotřeboval rozptýlení, pravděpodobně bych stál na jeho místě." Neřekl přímo, jestli si to tedy zjistil sám nebo mu to prozradil někdo z tvých trenérů - možná jen Kai moc remcal.

Vypravěč - 11. srpna 2015 10:47

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Já s tebou půjdu." Ozval se Bobby a Mino současně. Bobby to řekl, ale takovým tím svým nadšeným já a Mino lehce otráveným. Okamžitě po sobě střelili pohledy. Chvilku na sebe mlčky hleděli, ale kdyby to šlo, viděli by jsi blesky, které si navzájem očima posílají. Jako bývá v animácích. Bezeslova se k sobě najednou naklonili a začali hrát kámen nůžky papír. Vyhrál Mine. Stejně jednoduše, jako v kartách. Sebevědomě se na Bobbyho ušklíbl. ,,Trhni si." Odvětil mu tiše, zatím co se postavil a sebevědomě se na tebe usmál. ,,Doprovodím tě." řekl, jako by snad nebylo úplně jasné, o co tady teď šlo. Každopádně to sebevědomí po téhle výhře z něj přímo čišelo. Mohl by ho vylívat po kýblech na jiné lidi.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 10:55

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Chvilku jsem na něj nechápavě mrkala, když řekl, že to ke mě moc nesedí. ,,Proč myslíš?" Zeptala jsem se ho s lehkým úsměvem. Ráda jsem od lidí zjišťovala, jak na ně působím a co si o mě myslí. Ne vždy to bylo pozitivní, ale i tak jsem to dělala ráda. ,,Jak kdy a jak co. Assassinc creed, Left for dead, Mafii, Call of Duty.. Někdy se vrhnu i na kraviny jako The sims nebo Counter Strike. Je to hezky nostalgické." Přiznala jsem s lehce nervózním úsměvem spíše kvůli tomu, že jsem se přiznala, že hraju občas The sims, ale řeknu vám, že neznám lepší oddechovku. ,,Nín hǎo. Wǒ hěn hǎo. Hé nǐ?" Zeptala jsem se ho úplně klidně na oplátku, jak se má on a dala si do pusy další kousek sushi. Dokonce bych zvládla vést i nějakou.. Primitivnější konverzaci. Ostatně, studovala jsem teprve první rok. Bavilo mě to, ale uměla jsem toho přiměřeně k délce mého studia. Pak jsem se najednou zatvářila jako boží umučení. ,,To mi raději ani neříkej, ještě se tu rozbrečím." Řekla jsem sice s nadsázkou, ale ani nevíte, jak mě zamrzelo, že tam není místo Kaie. ,,Rozptýlení? Podle jeho výrazu mu spíše silně lezu na nervy."

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 11:03

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Oh fuck... Zůstala jsem mrkat, když ti dva vybafli stejnou frázi jako kdyby to snad měli domluvené. Když jsem koukala, jak na sebe zírají, měla jsem tendence začít mávat oběma rukama ve vzduchu a volat po bílé vlajce a míru. Byla bych šla s B.Iem, kdyby si na něm Donghyuk neustlal - to by byl kompromis hned na světě. To napětí mě trochu dusilo, ale to se změnilo s momentem překvapení, kdy bez jediného gesta v dokonalé souhře oba přešli ke hře kámen-nůžky-papír. Musela jsem se tlumeně uchechtnout. Na jednu stranu to bylo dětinské, na druhou stranu to znamenalo, že se asi neshodli často, tudíž to očividně nebylo "kvůli mně", jakožto spíš z principu. Namísto protestů jsem se zdvihla z gauče a odložila pohár na stolek. "Nezapomeň na svůj slib, Bobby-ssi, budu se těšit," broukla jsem ještě tiše k raperovi vedle a cestou mu povzbudivě stiskla rameno prsty, než jsem ještě kývnula směr druhý gauč. "Tak zítra v tréninkovce?" rozloučila jsem se tlumeně s B.Iem. Pak už jsem s posledním zamáváním do místnosti vyrazila ke dveřím, abych se mohla obout a jít čekat na chodbu, až se vykodrcá i egem-místnost-vyplňující-Minho.

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 11:08

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan pokrčil zvolna rameny. "Nevím... prostě nevypadáš jako takový typ. Většina počítačových maniaků vypadá jak z IT školy, brejličky a tak. Ať už v tom stylu košile nebo bezdomovec," vyjádřil celkem bez cenzury svůj názor, než se pobaveně zakřenil. "Oh, oh, oh, time, dáme time. Zopakuj to ještě jednou. Counter Strike? Call od Duty? Který? Dvojku? Ho, ho, teda holka, fakt se nezdáš. Možná bychom někdy mohli dát turnaj. ...ale varuju tě předem, jestli mě zabiješ, uvidíš Kai-verzi-Luhana, to nechceš. Jsem jasnej vítěz," upozornil tě už dopředu, očividně spíš ze srandy, protože na rtech měl široký úsměv a nevypadalo to, že by se v sebemenším bál prohry - nebo věřil, že je vůbec možná. "Jestli mu lezeš na nervy aspoň tolik, co on tobě, tak to je přinejmenším fér. Ale neboj, zkusím na něj trochu dupnout, aby ti dal aspoň před kamerou pokoj," ujistil tě Luhan, když zmizel i poslední kousek jeho nigiri a on se namísto toho začal věnovat svému džusu.

Vypravěč - 11. srpna 2015 11:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby se na tebe trochu nervózně usmál, když ses zmínila o slibu. Asi doufal, že na to zapomeneš, ale to si očividně nehodlala udělat, tak z toho byl decentně zničený. B.I. se na tebe mile usmál, když ses s ním tiše rozloučila a zamával ti. ,,Jasně, zítra." Odvětil ti možná až moc mile na jeho vkus. Třeba si prostě jen někde zapomněl tu svojí Minovi podobnou image. Ještě, než jste vyšli, tak ti Mino pomohl do jeho vlastní mikiny, kterou ti daroval, protože venku už bylo trochu chladno. Sám na sebe hodil bundu a šel vedle tebe skoro jako nějaký rytíř. Ne, že by se tak tvářil, jen to tak prostě působilo. Jeho styl chůze byl pořád stejný. Ležérní. ,,Promiň, že jsem na vás tak vyjel kvůli Donghyukovi. Jen to nemám prostě ráda." řekl, po chvilce chůze. Neznělo to přímo jako omluva, spíše jako vysvětlení. Pak se na tebe celkem zvědavě podíval. ,,Jen tak mimochodem, Donghyuk se ti o něčem zmínil ještě před tím?" Zeptal se tě a zvědavě na tebe zamrkal.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 11:19

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Vesele jsem se na něj zazubila, když řekl, jak si představuje lidi, co mají rádi počítačové hry. ,,To víš, jsou i výjimky." Řekla jsem mu pobaveně a pak se musela tiše zasmát, když jsem viděla jeho celkem překvapený výraz, když jsem řekla, co ráda hraju. ,,Z Call of Duty jsem hrála snad každý díl co vyšel, ale ne každý jsem dohrála. Nejvíce mě bavila asi jednička, dvojka a Black ops bylo fajn." Odvětila jsem na jeho první otázku. Jakmile se zmínil o turnaji, hned jsem měla oči plné jiskřiček. ,,Pozor na mě, miluji výzvy." Upozornila jsem ho předem. Byla jsem znamením beran a znáte berany. Milují výzvy. Tedy, jen ty, které se jim zamlouvají nebo do kterých je někdo vyhecuje. ,,Navíc, už jen to, abych tě viděla chovat se jako Kai je důvod, abych tě porazila." Vyplázla jsem na něj přidrzle jazyk. (Mě tak napadlo, Luhan by jí mohl říct, ať si vezme noťas a přijde k nim někdy v noci na byt kvůli tomu hraní :D Kai by se posral a D.O... No D.O. by si našel nový cíl :D :D) ,,Upřímně, moc se mu nesnažím lézt na nervy. Ze začátku jsem to tedy měla v plánu, ale když se zatvářil, že mi asi zlomí vaz, raději jsem toho nechala." Nebylo to tak, že bych si vyloženě stěžovala nebo chtěla na Kaie bonzovat, prostě jsem jen byla ráda, že to mám komu říct. O tom dupání jsem nic neříkala, jen jsem doufala, že se nezmíní o tom, jak tu na něj ''žaluji'', svým způsobem.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 11:26

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Zachumlaná do mikiny jsem vyrazila na cestu. Což bylo dost zvláštní, vzhledem k tomu, že sem jsme řídili. Nejspíš to znamenalo, že se chtěl Mino nadýchat čerstvého vzduchu - nebo si trochu popovídat. Mně osobně ani jedno nevadilo, už vůbec ne procházka, beztak bych se musela protahovat ještě jednou, abych zítra byla schopná na tanenčním tréninku nepadat na hubu, pokud zas budu muset všechno provádět ve slow motion. "To je v pohodě," ozvala jsem se na adresu Donghyuka, myšlenkami opět trochu někde jinde, protože tohle téma mě neustále odvádělo k tomu zvláštnímu trojúhelníku mezi Kaiem, jím a jeho ex/slash/Kaiovou sestrou. Na to, že jsem sledovala všechno, co se o iKON řádně dalo, jsem neměla ponětí, že Donghyuk s někým randil. Asi byl čas zvážit, jestli si fakt můžu říkat oddaná fanynka. "Mhmm," přitakala jsem s pokývnutím hlavou na Minův dotaz. "Těsně po vokálním tréninku, jak jsme vás volali kvůli jídlu." Byl za ní Donghyuk v nemocnici nebo ho k ní Kai pořádně ani nepustil? Chystá se? V hlavě jsem si bezděčně přemítala, co se pro chudáka holku vůbec dá udělat - už jen proto, aby se přestali trápit dva idolové a umírat na živé show.

Vypravěč - 11. srpna 2015 11:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro // Prý chudáka holku :D Jsem z ní prvně chtěla udělat svini, ale pak jsem si to rozmyslela :D Chvilku na tebe koukal, než se podíval před sebe. ,,Nad čím přemýšlíš?" Zeptal se tě pak upřímně. Mluvil celkem tiše, asi se mu moc nechtělo rušit ten klid kolem vás. Asi si všiml, že si myšlenkami někde úplně jinde a očividně ho zajímalo kde. Mino normálně nevypadal moc ukecaně před kamerami, která se jen tak mimochodem sbalila hned, co jste vy dva odešli, ale ve skutečnosti povídal celkem rád. ,,Zvláštní. Víš, on se normálně nesvěřuje. I nám trvalo z něj dostat, co se děje." Řekl vážně, než se najednou spíše sám pro sebe usmál. ,,Asi si mu sympatická." Řekl a vypadalo to, že z toho faktu má radost. Těžko říct přoč, když se ještě před chvilkou s Bobbym chovali jako párek žárlivců.

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 11:33

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan se poušklíbl. "Výzvy klidně miluj - ale nebreč, až tě rozsekám, dobře? Ať se říká, co se říká, většina holek u toho fakt přitažlivě nevypadá. To víš, soply a vůbec... Jediný, kdo to mívá v malíčku, jsou herečky - a ty jsou zas většinou falešný až hrůza." Jeho sebevědomí už zase začínalo mít navrch, když odkládal vyprázdněnou sklenku a začal se přehrabovat v kapsách. Když vytáhnul peněženku a začal vedle talíře skládat bankovky, mohla sis všimnout obrázku, který měl zastrčený pod průhlednou folií, kam si obvykle dávají lidé přítelkyni nebo svoje děti (odkaz). "Zkusím hodit řeč s klukama a když nebudou proti, můžeš někdy sebrat noťas a zapojit se. Pokud se přidá i někdo jako Chen, alespoň bude koho řádně rasit. Chudák na počítačovky moc není a je to znát, ale žije na dormu s klukama, tak nemá na výběr." Luhan si olíznul rty a zvednul se od stolu. "Tak to zas ne. Jako Kai je občas kretén, o tom žádná, ale neublížil by ti - aspoň ne cíleně. Má tvrdý nároky a nulový způsoby, ale vyrůstal se sestrama a holkám neubližuje - fyzicky minimálně. Zlomená srdce se nepočítají, to se stává všem celebritám."

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 11:39

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro //Klidně z ní svini udělej, aspoň se budou moct porafat a Donghyuka pak utěší na truc :D "Jen jsem uvažovala nad tím, jak tu situaci nějak... zlepšit. Jestli bude takhle pokračovat, pravděpodobně skončí v nemocnici dřív Donghyuk než já. Tušíš, ve které Park-sun je? Možná bych jí měla poslat něco jako odzravného medvídka nebo tak." Nechtělo se mi vyzvídat před Donghyukem, ale vážně by mě zajímalo, kde ta holka leží. Možná bych tam mohla zkusit provést nějaký good-luck charm. Asi jako jsem se snažila provádět sama na sobě - snad i úspěšně, když si vezmu, kde jsem za ten rok skončila. "Jak vypadá? Myslím Park-sun. ...možná jsem jí podobná. Třeba je to trochu stejná asociace jako ty a tvůj sestro-rytířský instinkt. Anebo prostě vypadám neškodně." Ať už to bylo jakkoliv, byla jsem ráda, že nebylo třeba přede mnou držet velká tajemství. "Mimochodem... musíš Bobbyho tak pošťuchovat? Vypadal celkem zničeně, ne, že já bych hotová nebyla, kdybych měla pořád prohrávat, ovšem..." Po očku jsem obrátila pohled kamsi nahoru k Minově tváři.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 11:41

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Pf, hele, nech si to jo? Já jsem náhodou nejroztomilejší stvoření na světě, když pláču." Popíchla jsem ho se sebevědomým úšklebkem. Schválně jsem použila slovo pláču a ne brečím, zní to totiž roztomileji, víte co. Každopádně, svým způsobem měl pravdu, ale dá se naučit brečet i bez soplů. Věřte mi. Vytáhla jsem z peněženky peníze na pití + nějaké to dýško, které jsem nechala vedle svého talíře. Všimla jsem si fotky, co měl Luhan pod fólií. ,,Sourozenci?" Zeptala jsem se jen tak mimochodem, mezitím, co jsem se přehrabovala ve svojí peněžence. Na chvilku mě zamrzelo, že já vlastně žádného sourozence nemám a to jsem měla mít, ale při vzpomínce na oba mé rodiče mě to zase rychle přešlo. ,,Chudák." Okomentovala jsem se smíchem Chena. Byla to takový černý humor, když si představím chudáka Chena, který to moc neumí, jak utíká pod návalem kulek, které na něj já a Luhan budeme střílet. ,,Pokud by kluci nebyli proti, mohla by to být sranda." Řekla jsem nakonec s úsměvem. Ne, mě nedostane do kolen už žádný idol, věřte mi. Právě jsem totiž byla na pozdním obědě s Luhanem. Když jsme se zvedali od stolu, trochu jsem zvážněla. ,,Je mi jasné, že by mi vyloženě neublížil, tak jsem to ani nemyslela, jen jsem tím chtěla říct, že z něj jde strach." Ono je totiž občas lepší, aby vám ten člověk vážně ublížil, než aby se na vás díval, jako by vám chtěl ublížit. Věřte mi, osobní zkušenost.

Vypravěč - 11. srpna 2015 11:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro // To nemůžu udělat Kaiovi, víš co :D :D ,,To nepopírám, ale pokud se Park-sun neuzdraví, tak se s tím nic moc dělat nedá. Donghyuk jí má pořád rád. Jako kamarádku, samozřejmě. Takže ho to dost ničí." Řekl Mino. Vypadal možná i trochu smutně, když o tom mluvil, ale pak hned zase nabral ten jeho neutrální a trochu děsivý výraz. Tedy, na první pohled děsivý, dokud nezjistíte, že se tak tváří skoro pořád. ,,Jop, vím. Dokonce vím, na kterém pokoji leží. Donghyuk tam za ní totiž párkrát už byl, tak jsem ho tam většinou vezl. Ale zůstával jsem na chodbě. Pamatuji si, že se tam jednou potkali s Kaiem. Ta jejich hádka byla slyšet přes celou nemocnici, museli odtamtud Donghyuka vyvést. Bylo to celkem drsné, asi poprvé v životě jsem slyšel Donghyuka křičet." Začal povídat. Spíše se rozkecal bez toho, aby to sám chtěl, ale nedal nijak najevo, že toho tolik říct nechtěl. Možná toho tolik říct chtěl, těžko říct. ,,Uhm.. Normálně.. Vlastně není nijak extra hezká nebo tak. Tak to bývá u sester hezkých kluků, většinou nejsou moc pěkné. Věkově jste si hodně blízko, Park-sun je možná dokonce 15, nejsem si moc jistý, nebyli spolu nějak dlouho, ale je to moc milá holka. Povahou jste si hodně podobné, ale vzhledově ani ne." Řekl Mino a vypadalo to, že musí trochu na Park-sun vzpomínat, aby si vybavil, jak vypadá. Pak se na tebe překvapeně podíval. ,,Zničeně?" Zopakoval, než mu došlo, co myslíš a zase se zadíval s tím svým neutrální výrazem před sebe. ,,Bobbyho nesmíš brát zase tak vážně. On je trochu hérečka, jak by se řeklo. Rád věci nafukuje. Ve skutečnosti zase tak moc emotivní není."

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 11:52

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Souro-?" načal Luhan trochu dezorientovaně, než si sám také všimnul fotografie a zmatek se přeměnil ve vědoucnost. "Ne, to ne, jsem jedináček. To jsou děti produkční, co s námi dělala na EXO Next Door. Obvykle nejsem zrovna milovník trpaslíků, ale tihle dva mi fakt přirostli k srdci. Posílám jim i dárky k narozeninám, svátkům a tak. A dostávám zas fotky a dopisy - někdy i s malůvkami," vysvětlil Luhan s přirozeným úsměvem na rtech. "Tak se ho neboj. Tě přece ochráním, ne?" převedl Luhan významným zamrkáním a rošťáckým úsměvem rázem debatu v žert, když ještě kývnul servírce na rozloučenou a s pobaveným uchechtnutím vyrazil ke dveřím. U auta ti opět otevřel dveře, pak za tebou zabouchnul, obešel vozidlo, vyhoupl se na sedadlo, připoutal se a nastartoval. "Ještě jsem u vás nebyl, budeš muset trochu navigovat," nadhodil tvým směrem, když zkontroloval v zrcátcích situaci na vozovce a opatrně vyjel z parkoviště a zařadil se do proudu dopravy.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 11:59

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Chytla jsem lehký tik do oka a trochu kysele se ušklíbla, když zmínil Next door. Jestli jsem něco nedokoukala, byla to tahle věc. Tedy, dokoukala, ale málem jsem si u toho omlátila hlavu o stůl, jaká byla ta hlavní ''hrdinka'' kráva. Ale hned na to jsem se trochu zasněně usmála. ,,To je milé." Řekla jsem upřímně s lehkým zasněním. Vážně, bylo to sladké. Pak jsem se pobaveně ušklíbla. ,,Bacha, abych tě nevzala za slovo. Budeš první, komu bych se šla vybrečet na rameno." Pohrozila jsem mu ze srandy ohledně toho, že mě ochrání. na druhou stranu to nebyla špatná představa, že by se mě před Kaiem vážně zastal. ,,Jako živá mapa." Řekla jsem mu s úsměvem, když jsme vyjeli a Luhan mě upozornil, že netuší, kde je náš dorm. Když jsme před něj dojeli, sladce jsem se na Luhana otočila. ,,Budeš chtít něco jako odměnu, že se o mě tak hezky staráš nebo ti zaplacené pití stačilo?" Zeptala jsem se ho s úsměvem. Jo, zase flirtuji, se na to můžu vykašlat.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 12:03

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Tak mladá?" podivila jsem se zaraženě. Nehledě na to, že to bylo Kaiova mladší sestra, rozhodně jsem si ji představovala starší než sebe. Vždyť i já budu za týden a kousek slavit sedmnáctiny... Ne, že by byly tři roky mezi nimi takový skok, ale... Prostě mě to na moment vzalo. "No, pokud jsme si podobné povahou, pak je to asi trochu familiární pocit. Možná se proto zvládl trochu víc uvolnit. Třeba to byla jen one time záležitost, kdo ví." Už jsem chtěla raději téma Donghyuka nechat, takže jsem se s tlumeným uchichtnutím chitla další probírané osoby. "Herečka? To jsem si ani nevšimla. Ale určitě světlo celého iKONu. Vždycky když to vypadalo, že jejich psychika půjde do háje, provedl nějakou kravinu, která totálně změnila atmosféru. Kdybych šla do psychologické bitvy, brala bych ho jako maskota," zabroukala jsem lehce pobaveně, ale spíše přemýšlivě na adresu svého idola. "Jak se vlastně stalo, že tě hodili k nim? Chci říct, v iKONu je jich dost, aby mohli vybírat odtamtud, ale není mi jasný, jak přiměli tebe souhlasit, že budeš mentorovat nějakého pidižvíka a ještě k tomu s úplně jinou skupinou..." začala jsem se zajímat pro změnu o něj, abych se náhodou debatováním o všem jiném nedotkla jeho nadmutého ega.

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 12:18

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan se smíchem zamrkal. "Jsou široký, co? Lepší než vypadaj na obrazovce, " ozval se spokojeně, když si rádoby ometl imaginární smítko z pravého ramene. "Taky bych se na ně chodil vyplakat, kdyby se díky tomu neroztýkal make-up a z mýho úhlu to nebylo tak nepohodlný. Možná je zkusím vypodložit polštářem..." Jo, ego mu asi nechybělo, ale zároveň to podával s určitou odlehčeností, těžko říct, kde začínal a kde končil vtip a kde sebechvála. "Ha, odměnám se nikdy nebráním. Třeba... to bylo poslední lízátko, cos mi sebrala. Teď budu muset do konce dne přežít jen na bonbónech, měla by ses stydět. Budu muset někoho poslat, aby mi obstaral novou zásobu, nechápu, kam tak mizí, ale věčně mi něco dochází..." Očividně možnost, že je prostě vždycky zdlábne sám, pro něj nebyla tou pravou. "Možná mi na ně někdo chodí. Budu se muset zeptat Sehuna, ten je jediný, kdo zná mou skrýš," zauvažoval nahlas s přimhouřením očí, když brzdil u vás před dormem a parkoval na k tomu vyhrazeném místě.

Vypravěč - 11. srpna 2015 12:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino se tvé reakci o jejím věku tiše zasmál. ,,No tak, je asi jen o rok mladší, než ty. Kdyby si chodila s Donghyukem ty, taky by ti to nepřišlo, jako že on je moc starý nebo ty moc mladá." řekl od srdce pobaveně a pak se na tebe podíval. na tváři mu hrál.. Skoro až nebezpečný úsměv a v očích mu tančili jiskřičky. Těžko říct, co ten pohled měl znamenat, ale věděla jsi, že kdyby ho hodil na nějakou z fanynek, asi by jí odvezla sanitka na infarkt z lásky. ,,Ale no tak, to pořád přemýšlíš takhle?" Zeptal se tě řečnicky a nevěřícně nad tím zakroutil hlavou. ,,Chová se tak k tobě, protože jsi to ty. Ne protože mu někoho připomínáš." Řekl ti takovým tím tónem, že to tak prostě je a už o tom s tebou nehodlá nijak diskutovat. Námitky se nepřipouští. Mino se trochu zasněně usmál, když si začala mluvit o Bobbym. ,,Jo, to máš pravdu, ostatně mu tohle nikdo nebere, dokáže povzbudit za každých okolností, jen říkám, že někdy to prostě trochu přehání schválně, hlavně ty jeho výrazy alá: Nakopnutý štěně. Když je doopravdy smutný, nedává to znát." Ke konci proslovu Mino už trochu zvážněl. ,,Uhm, původně jsem chtěl odmítnout, že mám na práci lepší věci, ale tvoje video mě zaujalo. Řekl jsem, že to zkusím a když budeš stát za nic, tak místo sebe šoupnu někoho jiného." Řekl suše podle pravdy a vůbec se třeba nesnažil říct, že vůbec nemá ego až do nebe. Pak se na tebe sebevědomě usmál. ,,Ale jak vidíš, pořád jsem tady, takže mi za to stojíš." Ne, vůbec by to ego nemohl vylívat po těch kýblech na lidi, vůbec.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 12:27

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro S pobavením jsem nevěřícně kroutila nad tím jeho egem hlavou, i když v tom jeho humoru nebylo poznat, jestli to myslí vážně nebo si prostě jen dělá srandu. Myslím, že tam bylo od všeho trochu. Když jsem řekla, že jsem roztomilá, když pláču, taky jsem to na půl myslela vážně a na půl ze srandy. A nepřestávala jsem pobaveně a nevěřícně kroutit hlavou, když započal dlouhý monolog o lízátkách a bonbónech. A nevypadalo to, že by chtěl skončit. Když zastavil, prostě jsem se k němu naklonila a dala mu pusu na tvář. I kdybych ho neměla do konce života už vidět, tohle prostě stálo za to! Moje vnitřní já se tiše roztékalo a já byla ráda za svoje přidrzlé já, že mi tohle dovolila. ,,Kdybych tě zítra nepotkala, pošlu ti ty lízátka po Cheno." Řekla jsem mu jen se sladkým úsměvem, jako by se snad nic nestalo a pokud už nic neřekl nebo neudělal, vystoupila jsem z auta. ,,Děkuji za společnost a odvoz domů." Řekla jsem ještě s úsměvem, než jsem za sebou zavřela dveře auta a vypadala se si dát rychlou sprchu a nějak vymyslet tu fotku.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 12:30

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Náhodou, mně bude brzo sedmnáct, budu stejně stará jako iKON, když se poprvé pokoušel o debut," zabrblala jsem na svou obranu, přestože jsem musela v duchu připustit, že kdybych já - někde v alternativní realitě, ale přece - randila s Donghyukem, asi by mi na mě nepřišel moc starý. A rozhodně bych si nepřišla nedostatečně vyspělá. "A vůbec, když člověk vidí sebe, je to vždycky něco úplně jinýho." "To si zapíšu za uši," zamručela jsem na poznámku o Bobbyho skutečném smutku. Je pravda, že na konci WIN taky trpěli skoro mlčky. Ale i tak, Bobbyho výraz "nakopnuté štěně" byl přinejmenším skutečně roztomilý, před telkou jsem vždycky měla pocit, že bych ho měla utěšit poňuchňáním, ale takhle naživo bych si něco takového nedovolila. "Ha! Chtěl jsi se pak s někým vyměnit? To je ale hrozný!" odfoukla jsem si ohromeně na jeho přiznání, když jsem ho probodla rádoby vyčítavým pohledem. "To už bych snad radši slyšela, že tě do toho natlačila společnost, protože byla předem rozhodnutá, že ze mě udělá raperku, když moji mentoři jsou tři ze tří z téhle branže... Huf." Nějaké "jsem tady" to rozhodně nežehlilo dostatečně.

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 12:35

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Jestli ho tvůj pohyb nějak zvlášť překvapil, nedal to najevo víc než několikavteřinovým odmlčením a dvojitým zamrkáním. Téměř okamžitě se totiž vzpamatoval a nastavil druhou tvář. "No počkej, počkej, teď na sebe budou žárlit. Musíš pozdravit i Yi Ji, ať ji nemusím celou noc utěšovat, že upřednostňuješ její sestru," vdechnul tváři imaginární osobnost s naprostou vážností, přičemž se ještě zvládl tvářit celkem nevinně. Jestliže jsi bez protestů políbila i druhou tvář, stáhnul se s mírným pobavením, pakliže jsi protestovala, do ničeho tě netlačil, pouze se zatvářil hraně ublíženě, jako nakopnutý králíček, což ale rázem zmizelo při poznámce o lízátcích. "Beru tě za slovo! Jestli zapomeneš, naúčtuju ti to s úrokama!" houknul za tebou s mávnutím. Brzy potom zase vycouval a jeho auto zmizelo za příjezdovou cestou. Na dormu byl celkem klid, někdo už byl dokonce zalehlý, někdo se očividně ještě nevrátil a besední kroužek Lai, Doll a Bird v kuchyni nad stolem probírali hromadu fotek z minulosti a řešili, která je nejlepší anebo zda nafotit úplně nové.

Vypravěč - 11. srpna 2015 12:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Kdy máš narozeniny?" Zeptal se tě spíše jen tak mimochodem, protože se na tebe při té otázce ani nepodíval, jako by ho to ve skutečnosti snad ani nezajímalo. Mino se na tebe nejdříve překvapeně podíval a pak se začal pobaveně smát. ,,Páni, snad ses nám neurazila." Jo, očividně z toho měl spíše srandu, ale netrvalo dlouho, než nahodil zase ten jeho sebevědomý úsměv. ,,Uděláme z tebe nejlepší raperku a tanečnici ve skupině." Řekl tak sebevědomě, by jste to to opět mohli vynášet po kýblech. Vím, že se opakuji, ale lepší výrazivo prostě asi neexistuje :D Po pár minutách jste byli kousek před tvým dormem. Mino se na tebe povzbudivě usmál a lehce ti pocuchal vlasy. ,,Těším se na zítřek, škvrně." Řekl a trochu se při tom ušklíbl, protože bylo jasné, že tě prostě provokuje. ,,Jo a jen tak mimochodem, vem si na sebe zítra něco podobného, jak jsi měla dneska." Vyplázl na tebe trochu provokativně jazyk, než na tebe skoro až spiklenecky mrkl a vydal se k odchodu.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 12:43

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Upřímně, nejdříve jsem si nebyla jistá, jak to myslí, než mi došlo, že mluví o své druhé tváři. S úsměvem jsem protočila oči a políbila ho i na druhou tvář. Kurva, proč bych to měla odmítat?! Kolikrát v životě se vám tohle stane?! A moje vnitřní já se v mezičase stačilo totálně rozplynout a roztavit štěstím. Chvilku jsem přemýšlela, že bych na to zapomněla, protože by mě zajímalo, jaký trest by mi vymyslel, jenže pak jsem dostala strach, že to myslí doslovně a raději jsem přemýšlela, jaké lízátka mu zítra koupím. V dormu byl klid, jen holky probírali v kuchyni svoje fotky. S úsměvem jsem je pozdravila. Lai mi úsměv sice neopětovala, ale taky mě pozdravila. Víte co, myslím, že ta prvotní hádka už tak nějak vyšuměla, navíc jsme se skoro nevídali. Šla jsem si dát sprchu a v pokoji si sedla k deníčku, kde jsem začala psát. Měla jsem celkem dobrou náladu, tak jsem si nebyla jistá, jestli to mám potom Eunhyukovi dát, ale.. Chtěla jsem mu to říct, on to očividně chtěl vědět. Asi bych mu to měla dát.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 12:44

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Kdy? Asi za..." Na moment jsem se odmlčela, abych to mohla spočítat na prstech. "Tak za devět dní. Doufám, že mě do té doby nevylejou. To by byl blbý dárek. Ale když to propočteš, budou-li vyřazovat jakž takž pravidelně, tak prvních dvacet pět dní by mohl být jakýs takýs klídek." Loupnu po něm výmluvným pohledem, když komentuje moje rádoby uražení. "Předpoklady by tu byly. Ještě nezapomeň na tu hanafudu. Jestli nás budeš takhle obírat i u toho pokeru, rezignuju a budu dělat tak akorát bank." Před dormem jsem zpomalila až zastavila, abych se mohla rozloučit. "Hej," ozvala jsem se jen s hraným dotčením, když jsem si byla nucená rovnat vlasy do původní podoby. "To se ještě uvidí. Bezpečnou cestu!" Vlastně jsem byla už teď rozhodnutá, že si zítra vezmu něco úplně jiného. Aby mu ten hřebínek zas nenarostl příliš, svůj šatník si hodlám diktovat sama. Chvíli jsem tam ještě stála s vrtěním hlavou, než jsem raději zamířila dovnitř a směr pokoj.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 13:01

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když přišla Hye-mi trochu zoufale jsem se na ní podívala. ,,Prosím řekni, že alespoň ty máš něco vymyšlené, protože moje inspirace mi zamávala a odešla." řekla jsem jí trochu zoufale, i když jsem to spíše hrála. Pohodlně jsem se opřela do židle a mile se na ní usmála. ,,Tak povídej, jaký to dneska bylo?" Zeptala jsem se jí a několikrát laškovně zvedla obočí. Takové to: Řekni mi nějaké pikantnosti. Ne, opravdu si nemyslím, že by se Hye-mi držela nějak.. Zkrátka. Spíše si myslím, že naše situace jsou asi hodně podobné, když odmyslím blbečka Kaie. Ten mi navíc taky pořád vrtal hlavou. Přemýšlela jsem, jak se mu dostat k tělu, ale myslím, že je to nemožné už jen protože jsem holka. Třeba je rasista.. Napadlo mě najednou.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 13:10

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Jen co jsem vlezla do pokoje, všimla jsem si Ann a jejího hraného zoufalství, ale fotku jsem zatím nekomentovala, pouze jsem sebou s mírným rozeběhem jak široká tak dlouhá plácla do postele. "Huf, jsem hotová," zhodnotila jsem den stručně, jako by to mělo jako odpověď na její otázku stačit. "Myslíš, že nás sledujou i tady? Je nemůžem ani drbat za jejich zády," zabrumlala jsem s kývnutím bradou ke kameře. Chvíli jsem čučela na strop, než jsem se převalila na bok, abych se mohla podívat na Ann. "Mně navrhovali nějaký nevinně roztomilý koncept. Ale jsem tu nejmladší. A v roztomilosti nemůžu s Bird a Doll soupeřit. Nepřetékám zrovna aegyo. Vlastně... vlastně bych jim docela ráda ukázala, že i přede mnou je třeba se mít na pozoru. ...ale tys už fotila, musíš mít nějaké typy, ne?" Neochotně jsem se zdvihla z postele a začala se znovu přehrabovat v tašce, dokud jsem nevylovila ty nejodvážnější možné kousky, které se tam daly nalézt. Rozložila jsem si je na peřinu a začala si je kriticky měřit a skládat je do možných kombinací.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 13:20

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Musela jsem se na její otázku celkem pobaveně ušklíbnout. ,,Myslím, že nás mají po celém dni plné zuby natolik, že nás určitě nesledují." Řekla jsme jí upřímně svůj názor. Nemyslím si, že by jsme jim lezli doslovně na nervy, spíše si myslím, že mají lepší věci na práci, než nás sledovat. Pak se vyjádřila k fotkám. Trochu vážněji jsem jí pozorovala. Chvilku jsem mlčela a sledovala, jak vytahuje odvážnější kousky oblečení. Nechtěla jsem jí do oblečení moc kecat, ale.. Něco mě napadlo, když jsem se na ní takhle dívala. ,,Uhm.. Co by jsi řekla na nějakou takovou tu boční uličku ve městě. Něco s cihlovou zdí. Koupili by jsme sprej, nastříkali tam v grafity stylu tvoje jména a ty by sis pod to sedla. Nebo se vedle toho postavila. To už je celkem jedno, to by jsme zjistili na místě, co vypadá lépe. A do ruky bychom ti dali plechovku. Plechovka působí cool, i když je to od Coly. Myslím, že by se to k tobě hodilo." řekla jsem svůj návrh mezitím, co jsem si jí prohlížela. Vážně se mi to k ní hodilo, ale pokud měla něco jiného.. Ostatně, bude to její fotka. ,,Osobně by se mi k tomu hodilo trochu.. Volnější oblečení. Víš co, nějaké volnější tričko v klučičím stylu a k tomu, kraťásky. Kdyby bylo dost dlouhé, nebylo by vidět, že pod ním vůbec něco máš, to je myslím provokativní samo o sobě." Řekla jsem a pak mi padl pohled na tu černou mikinu, co měla na sobě. ,,Nebo ta mikina! Je dost dlouhá a kdyby sis k tomu dala kapuci.. Myslím, že to by bylo taky cool." Bylo zvláštní, kolik mě toho napadlo ohledně Hye-mi, ale ohledně sebe jsem měla prázdno.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 13:28

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Chvilku jsem na Ann jen mrkala. "Eh, to je možná zas trochu moc do opačného stylu. Chtěla bych se držet sebe, jen ukázat trochu jinou stránku. Myslím, že zůstanu při zemi. Znám jedno dobré vyhlídkové místo, odkud se dá krásně fotit rozsvícené Hondae - nechci se stydět za to, odkud jsem. Mohla bych tam žuchnout na plot, je to celkem vysoko." "Sebrala bych ještě svoje sluchátka a mp3ku... a na sebe... myslím, že tahle kombinace vypadá dost hravě i celkem odvážně a přitom pořád odpovídá mému stylu." Klepla jsem dlaní na postel nad tílko PLAY a upnuté kalhoty. "Myslíš, že bys mi pomohla s líčením? Nikdy jsem to dvakrát nepotřebovala, takže se v tom zrovna nevyznám... Ale ten tvůj koncept nezní špatně, nechceš něco podobného pro sebe?" obrátila jsem se pak k Ann nahlas, když jsem se začala zády ke kameře v rychlosti převlékat do vybraných kousků.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 13:39

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro S úsměvem jsem kývala hlavou, když mi Hye-mi říkala, co vymyslela. Byla pravda, že jsem to možná už trochu přehnala, ale představa to byla hezká. No co, člověk se občas může zasnít. ,,Dobře, někde z kufru vyhrabu foťák a zajedeme tam." Řekla jsem a podívala se z okna. ,,Za chvilku bude zapadat slunce, bude na to hezké světlo.." Řekla jsem si spíše pro sebe a pak se na Hye-mi trochu nejistě podívala, když řekla, že by tenhle koncept byl spíše pro mě. ,,Já ti nevím, myslíš?" Zeptala jsem se jí nejistě a pak se zase zatvářila poněkud zoufale. ,,Nejsem si totiž ani pořádně jistá, jak bych sama sebe vyjádřila." Přiznala jsem se lehce zklamaně sama ze sebe. Nejsem člověk, který by prostě na 100% o sobě věděl, jaký je. Ostatně, oficiálně jsem blázen, jak bych to taky mohla vědět? ,,Přemýšlela jsem spíše nad něčím.. Trochu vyzývavějším, jestli mě chápeš, ale mám strach, že by to působilo prostě moc lacině. Většinou totiž všechno moc přeženu, takže potřebuji, aby si mě trochu usměrnila.." Mluvila jsem celkem vážně mezitím, co jsem vyhrabala ze stolku hromady svých šminek. A jo, mám jich hromadu.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 14:05

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Určitě můžeš třeba ukázat ramena nebo tak, možná i břicho, ale do přespříliš odvážných fotek bych se na oficiální web nepouštěla - jednak by to působilo asi podbízivě a jednak by to nemuselo vůbec projít. YG se nezdá, ale zdá se mi, že je celkem seriózně vedené - moc skandálů tu nemají a asi to nebude náhodou..." zauvažovala jsem nahlas. Pak už jsem byla stržená do víru příprav. Nechala jsem si pomoct s líčením a úpravou vlasů a sama chvíli povídala Ann do výběru oblečení, aby to nebylo přepísknuté. Přestože už byl skoro večer, nebylo těžké najít místo, kam jsem si kdysi chodívala vyčistit hlavu. Bylo sice kapánek nebezpečné balancovat tam na zábradlí v podpatcích, na druhou stranu mi to za ten výhled stálo. A výsledek snad taky. (//Přibližně, kdybych nebyla tak neschopná s editory: odkaz) Když jsme potom odfotily i Ann a její nápad, byla už skoro tma, takže se mi fakt ulevilo, jakmile jsme zapadly za zdi dormu. Upřímně, moc živě jsem si pamatovala noční Hongdae, než abych si troufla toulat se po ulicích sama - nebo ještě navíc k tomu v doprovodu na oko cizinky. Právě turisté byly až příliš častými oběťmi místních gangů, však se to dostalo i do varování v průvodcích, že je tam nejspíš někdo zmlátí. Když jsme se vrátili, byla jsem tak vyflusaná, že jsem se na víc než sprchu ani nezmohla, akorát jsem poslala fotografii a zapadla do postele v pyžamu i s černou mikinou. Během několika minut jsem vesele nevěděla o světě - přestože takový blahobyt neměl trvat příliš dlouho.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 14:26

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Možná, že jsem se do toho zažrala až trochu moc. Myslím, do toho focení. Strašně mě to bavilo. Vždycky mě to nabíjelo energií. Její fotky se podařili, pak byla řada na mě. Měla jsem na sobě šedé tričko s dlouhým rukávem, které bylo celkem dlouhé a docela brutálně mi spadalo z jednoho ramene, takže odhalovalo docela velkou část mého tetování. Jinak jsem na sobě měla kraťasy, které nešli právě kvůli délce trička vidět a tenisky. Našli jsme jednu zapadlou uličku, kde jsem sprejema udělala svoje jméno v grafiti stylu. Normálně žlutou nemám ráda, ale do tohohle se hodila a udělali jsme pár fotek. (Něco podobného :D odkaz ) Pak jsme se vydali zpátky do dormu. Hye-mi byla totálně vyfluslá. Za to já přetékala energií. Taky jsem většinu večera strávila v tichosti psaním do deníčku, co my Eunhyuk dal. Takže si dokážete představit moje poměrně kruté ráno. Musela jsem mít slušné kruhy pod očima. Sice jsem nezapsala nebo tak, ale většinu rána jsem se dost solidně ploužila po domě. Pro kafe, pro snídani, namalovat se, obléct, umýt.. U všeho jsem vypadala jako zombie. Až po cestě autem jsem se trochu probrala a řekla Kiře, ať mi zastaví kousek od studia, že si chci jít něco koupit. Stihla jsem koupit Luhanovi pořádný pytlík lízátek, sobě bubble tea a ještě dorazit pešky včas do studia. Oblečená jsem byla relativně normálně. Ostatně, jako bych já chodila v něčem jiném, než v casual věcech. Kraťasy, volnější bílé tílko a černé tenisky. Nemohla jsem popřít, že Hye-mi závidím tu mikinu. Spíše tak z principu, že prostě dostala od svého idola mikinu. Já o tom mohla jen tiše snít. S takovou se budu moct zavřít za chvilku do kláštera.. Pomyslela jsem si s úšklebkem, když jsem zaklepala a vešla do místnosti, kde by měli být už ostatní.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 15:03

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Přestože jsem se docela vyspala, ráno jsem měla pořád pocit, že asi budu muset rozflákat budík, protože jsem si příliš odpočatě nepřišla. Ann už byla zase vzhůru přede mnou, takže jsem neměla na výběr, než se vykulit z postele a zamířit do koupelny. Základy hygieny jsem zvládla i v polorozespalém stavu, kdy mi ještě nestačil naskočit mozek, a byl to docela dobrý způsob - zvlášť díky studené vodě - jak ho přimět dát se do chodu. V pokoji jsem na sebe pak rychle hodila oblečení. Musela jsem se pousmát, když jsem si uvědomila, u koho se dneska pokouším si šplhnout - a že to Mino tentokrát vlastně nebyl, přestože jednoduché černé tričko by odpovídalo i jeho vkusu. Mickey Mouse (odkaz) na něm byl ovšem už něco úplně jiného - trochu špatná pohádka, což? Doplnila jsem to o krátké džínsové kraťásky a nezapomněla jsem ani na svou novou přivlastněnou mikinu. Se slunečními brýlemi namísto čelenky v rozpuštěných vlasech jsem se pak odbelhala do kuchyně, abych tam k snídani ukořistila nějaké ovoce. Na nic jiného jsem se spícím žaludkem neměla, ale bylo mi jasné, že kdybych se na snídani vybodla, nenajím se až do pozdního odpoledne, alespoň pokud včerejší rozvrh byl celkem určující - pravděpodobně bych pak během dřiny odpadla vyčerpáním. "Pěkné ráno, ránko," pozdravila jsem holky během soukání se do auta, když nás vezli k YG Entertainment. Nebyla jsem si jistá, jaké byly ohlasy na naše fotografie, jelikož jsem neměla čas to zkontrolovat, ale nějak jsem tušila, že se to po příjezdu beztak dozvím, takže jsem se zbytečně nestresovala. Na místě jsem se v rychlosti rozloučila s unnies a volným krokem zamířila do cvičebny číslo čtyři, jak se nejspíš dalo čekat. Můj příchod nebyl nijak atypický od těch ostatních, tudíž jsem se ihned po vlezu poklonila i s pozdravem a až poté s lehkým úsměvem na rtech vzhlédla, abych zjistila, kdo přesně tam je a co se chystáme dělat.

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 15:10

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Přestože jsi pravděpodobně čekala, že po příchodu dovnitř najdeš nastoupenou čtveřici svých trenérů, nejspíš tě mohlo poměrně překvapit, že tam usazení byli jenom tři - a ještě k tomu tam jeden z nich neměl co dělat. Na první pohled působila scéna poměrně harmonicky. Na lavici vedle sebe seděli tři náramně pěkní idolové, zleva Kai, vprostřed Chen a vpravo... no, ano, Luhan, jako by se nechumelilo a byl tu celou dobu. Po delším pozorování ale nešlo přehlédnout určité jemné nuance. Kaiovy mírně nafouknuté tváře a pohled i obličej odvrácený na opačnou stranu od Luhana, na prsou vzdorovitě založené paže a decentně podmračený výraz. Chen se rozpačitě rozhlížel z jedné strany na druhou, jako by nevěděl, kterého z nich sledovat dřív. Zato Luhan byl naprosto v klidu, vyzařoval stejné sebevědomí jako už včera a nezdálo se, že by ho neklid jeho dvou společníků nějak tankoval. "Á, Ann, bré ráno!" všimnul si tě Chen jako první a jelikož se na tebe díval jako na boží smilování, nebylo těžké pochopit, že se nemohl dočkat, až budou muset jít něco dělat a ne tu sedět jako časovaná bomba. Luhan tě taktéž pozdravil, zcela samozřejmě, nijak nezmínil, co tady sakra dělá a kde jsou ostatní. Pokud jsi se na Super Juniory zeptala, přiměla jsi tím k reakci dokonce i Kaie. "Museli na tiskovku. Dneska tady nejspíš vůbec nebudou," zabručel s obvyklým nadšením, které se ale výjimečně nezdá být namířeno proti tobě, protože postranním pohledem loupnul po Luhanovi. Nedalo by se říct, že by mu nějak otevřeně vzdoroval, ale jeho přítomnost jej zjevně třikrát netěšila.

Vypravěč - 11. srpna 2015 15:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro Po tvém příchody tě všichni sborově pozdravili. Pak sis všimla Bobbyho, jak najednou začal zírat na tvoje trička, div se mu nerozzářili oči jako dva vánoční stromečky. Hned k tobě doběhl, aby si tričko mohl prohlédnout z blízka. ,,Páni, boží!" Pronesl nadšeně. Chvilkama měl takové zvláštní tiky, jako by tě chtěl poňuchňat i s tím tričkem, ale držel se a jen se nadšeně usmíval. ,,Že mi ho dáš." Zadíval se na tebe najednou a začal lehce pokyvovat hlavou, jako by tě chtěl donutit kývnout taky s tím, že souhlasíš. Mino nad tím protočil oči v sloup, ale nic k tomu neříkal, jen k tobě došel a podal ti novou rudou obálku. ,,Úkol na dnešek." Odvětil pouze. Těžko říct, jak moc nadšený byl z tvého oblečení Mino, nebylo na něm nic konkrétního vidět.. Jak to už u něj bývá. Jen tak v mezičase sis všimla Donghyuka, jak sedí na pohovce a nějak si vás nevšímá, jen drží mobil a trochu unaveně do něj kouká. //Jinak v obálce je úkol, že dneska musíte každá napsat nějakou písničku minimálně o jedné sloce, kterou musíte ještě během dneška nazpívat, aby se mohla přidat k vašim profilům na webu a k fotkám. A že vám s tím vaši trenéři můžou nebo lépe řečeno musí pomoct, protože hudbu vám k tomu budou muset stejně složit oni :D

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 15:24

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když jsem vešla, byla jsem tak zaskočená, že jsem nestihla ani pozdravit. Jen jsem na všechny nechápavě mrkala. Až když mě pozdravil Chen, tak jsem sebou trochu trhla a zaraženě se na něj podívala. Ten jeho pohled byl k nezaplacení. Koukal na mě jako na spásu. Měkce jsem se na něj usmála a zavřela za sebou dveře. ,,Dobré." Odvětila jsem mu i Luhanovi s tím měkkým a sladkým úsměvem. Samozřejmě jsem se se stejným úsměvem podívala na Kaie. Ani nevím, jestli jsem ho tím chtěla provokovat nebo se k němu dostat nějak blíže. Člověk nemusel být moc chytrý na to, aby mu došlo, co se tu stalo. Luhan Kaie sprdl za jeho chování a Chen toho byl svědkem. Bohužel. Ne, nechápala jsem, že se tahle skupina ještě nerozpadla. ,,Kde je původní skvadra?" Zeptala jsem se jich zvědavě, zatím co jsem v tašce hrabal ten pytlík lízátek. Kai mi odpověděl. Podívala jsem se na něj s poměrně překvapeným výrazem. Něco jako: Páni, ty se mnou mluvíš? Pak jsem s lehkým úsměvem podala Luhanovi lízátka. ,,Na." Řekla jsem prostě. No co? Slíbila jsem mu to, tak jsem mu je donesla.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 15:37

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Pobaveně jsem se zazubila na rozplývajícího se Bobbyho. "Tak to zapomeň, je mi úplně jasné, že bys s tím jen trápil B.Ie a pak mu ho po dohadech věnoval výměnou za něco s medvídkem Poo. Mě tak snadno neočůráš," zabrblala jsem v dobrém duchu a pěstí ho jemně drcnula do ramene v hrané ráně. "Kamsahamnida," poděkovala jsem během předávání obálky a skoro s obavami jsem si ji prohlédla. Chci vůbec vědět, co je uvnitř? Jak jsem se rozhlédla po ostatních, zastavila jsem se pohledem o něco déle na Donghyukovi. Nespokojeně jsem k sobě stiskla rty, protože mi bylo jasné, že pro něj v tuhle chvíli asi těžko něco udělám. Raději jsem tedy převelila pozornost k obálce a dala se do rozdělávání. Potom, co jsem očima přejela těch několik stručných řádků, jsem se nepatrně ušklíbla. "To přišlo dřív, než jsem si myslela," ušklíbla jsem se, když jsem kartičku poslala dál po kruhu. "Čím začneme?" zajímala jsem se, protože sama jsem určitě nechtěla rozhodovat, zda se máme vrhnout na úkol nebo na trénink a tohle nechat na "potom".

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 15:43

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan se bezmyšlenkovitě natáhnul po lízátcích a zatímco zbylí dva členové EXa jen nechápavě zírali, co se to sakra dělo, začal kontrolovat příchutě. "Ha, to vypadá dobře, dík." Rovnou si jedno vytáhnul a zbytek odložil na sedačku. Zatímco rozbaloval lízátko, sledoval výměnu pohledů mezi tebou a zbylýma dvěma. "Ale nemysli si, že to vezmu jako úplatek a půjdu na tebe zlehka," upozornil tě ještě, napůl z legrace, přestože jsi cítila, že to myslel vážně. Kai zůstával v tichosti, nevedl žádné nepříjemné kecy, ale zároveň se tvářil, že by byl nejradši někde jinde. Luhan intenzivně zíral na Chena, jako by mu mohl do hlavy vypálit díru. Ale nic. "Chene?" oslovil ho, až dotyčný trhnul hlavou vzhůru. "Nezapomněl jsi na něco?" zeptal se ho mírně. Chen chvíli působil zmateně, než se probral. "Á, jasně, promiň," ozval se hned a začal se přehrabovat po kapsách, než ze zadní kapsy džínsů vytáhnul červenou obálku nadepsanou číslem mise 2 a už ti ji podával. "Vypadá to, že dneska to bude sranda," komentoval to s pobavením Luhan.

Vypravěč - 11. srpna 2015 15:47

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby se opět zatvářil jako nakopnuté štěně. ,,Uhm, jsem tak průhledný.." Zakňoural tiše. B.I. si po tvých slovech odkašlal a oba po vás hodil rádoby přísný pohled. Jako by tím chtěl říct, že není děcko a na něčem takovém určitě neulítává. Kdyby to šlo, červenal by se. Když si všichni přečetli tvůj úkol, Bobby obdivuhodně pískl. ,,Páni." Jako poslední dostal papír Mino, který se do něj ještě chvilku mlčky díval. ,,Myslím, že dneska začneme asi rapováním a zbytek dne se budeme věnovat tomuhle." Řekl a sjel všechny pohledem. B.I. se tvářil lehce nesouhlasně a chvilku sváděli s Minem oční souboj, než si B.I, tiše odfrkl a otočil hlavu uraženě do strany. ,,Fajn, ale zítra chci na tanec tři hodiny a ne dvě." Odvětil. Mino se nad tím pobaveně ušklíbl a pak se podíval na tebe. ,,Tak, zkus nám něco zarepovat. Nějakou část nějaké písničky nebo tak." Vyzval tě Mino s tím jeho sebevědomým úsměvem.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 15:52

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Pobaveně jsem se na Luhana ušklíbla, když řekl, že mě kvůli tomu určitě nebude šetřit. ,,Jistě, úplně vidím, jak mě ty a to tvoje aegyo týráte." Pronesla jsem provokativně a sarkasticky. Jo, jsem masochista, protože ho vyloženě teď provokuji k tomu, že chci vidět, jak mě bude týrat. Všimla jsem si, jak ti dva na nás zmateně koukají. Nevinně jsem se na ně uculila. ,,Včera mě vzal na oběd." Vysvětlila jsem jim, odkud se známe a ukázala na Luhana lehce prstem, abych se ujistila, že mluvím o něm. Od Chena jsem si vzala obálku trochu nervózně, ale úkol mě nadchnul. Hned jsem se rozzářila jako půlnoční Soul. ,,Páni, boží!" řekla jsem zcela nadšeně a pak se na Chena i Luhana natěšeně a vesele zazubila. Dokonce jsem si několikrát lehce poskočila. No co? Dali za úkol něco, co mě sakra hodně baví. I když na to mám jen dnešek..

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 16:03

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Na B.Iovo odkašlávání jsem zaletěla pohledem tím směrem a vykouzlila nevinný úsměv. Nemohla jsem než sledovat další souboj leaderů... moment, další? Vlastně první přede mnou. Ani mě dvakrát nepřekvapovalo, že už to zase vzal pod kontrolu Mino. Ale jelikož mně osobně rapování fakt nevadilo, nebránila jsem se. "Dobře," odsouhlasila jsem časový plán bez sebemenších protestů, když jsem si začala rozvazovat mikinu z okolo pasu. "Klidně si to zítra s tancem zdvojnásobím," ujistila jsem v mezičase B.Ie, když jsem se do mikiny navzdory přiměřené teplotě místnosti navlékala. "Jakoukoliv písničku?" ujišťovala jsem se během toho, co jsem si přes hlavu natahovala kapucu a měnila tak svou image na trochu jiný status. Asi bych nemohla přesvědčivě rapovat s Mickey Mousem na tričku. Takhle jsem se sama cítila trochu jako před rokem, někde v klubu na zakouřeném pódiu jen s mikrofonem v ruce. "V tom případě se nesmějte," broukla jsem ještě varování, speciálně s pohledem na Mina, u kterého to bylo nejpravděpodobnější. Chystala jsem se totiž tak trochu na sebevraždu, protože jsem hodlala využít písničku z jeho vlastní dílny, ale ve verzi Zico-oppy. Zhluboka jsem se nadechla, na moment zavřela oči a když jsem je otevřela, rovnou jsem spustila, jako už tolikrát předtím. My Town. (odkaz)

Vypravěč - 11. srpna 2015 16:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Beru tě za slovo." Mrkl na tebe B.I., když si řekla, že si to zítra klidně zvojnásobíš. Očividně se na to těšil. Kluci tě trochu překvapeně sledovali, když sis oblékala mikinu a dala si kapuci. Ale pak se tak nějak vševědoucně usmáli, jako by věděli, proč jsi to udělala. Bobby se posadil na zem a zbylí dva vedle Dnoghyuka na křeslo. I ten tě pozoroval, ale nehrál mu na tváři žádný úsměv, i když vypadal zvědavě. Když si spustila, Mino kýval lehce do rytmu hlavou a lehce se usmíval, ale ne škodolibě. Takže ti to očividně šlo. když si Skončila, Bobby ti s rozpustilým úsměvem zatleskal, zatím co Mino s B.I. spokojeně pokyvovali hlavou a nechali tě odrepovat celou písničku. ,,Páni, vážně slušný holka." Pochválil tě B.I. ,,Umíš držet rytmus, to je moc dobře. Nemyslím, že s tím bude nějak moc velký problém, očividně to neděláš poprvé. Zkus tentokrát něco trochu rychlejšího, pokud si něco pamatuješ, ať vím, jaké rychlosti se držet." Řekl ti Mino s trochu vážnější tváří, i když mu na rtech hrál malinký úsměv.

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 16:11

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Radši neříkej dvakrát, moje aegyo dokáže být i naprosto smrtící, se musím šetřit, aby to vás smrtelnice pokaždé úplně neknockoutovalo," zabrblal tvým směrem Luhan, přestože se netvářil vůbec dotčeně. Tvoje poznámka o obědu zvedla mezi zbylými dvěmi vlnu tázavosti, která očividně blonďáka spolehlivě zahltila, protože rázem o krok couvnul s rukama před tělem, jako by se vzdával. "Hou, hou, šel jsem za váma, kluci, ale zdrhli jste mi. A to jsem byl jenom... o dvacet minut zpožděnej? Jako byste nevědli, že potřebuju půlhodinovou rezervu, beztak za to můžete sami." "Kdybys ji na jídlo vzít nechtěl, tak ji tam prostě nevezmeš," podotknul vědoucně Chen, neznělo to ale vyčítavě. "Se musel předvíst, aby bylo jasný, kdo je tady pánem," zabručel souhlasně Kai, když nad Luhanem protočil panenky, ale vzápětí se na jeho pohled zarazil a jen o kousek odvrátil, jazyk zase za zuby. "Takže jak to vidíš? Začnem úkolem nebo si chceš napřed něco procvičit? Písnička může být komplikovaná, takže bude dobré si ji odškrtnout ze seznamu spíš dříve než později, ale zas máš ojedinělou šanci využít mé štěstí sršící přítomnosti..." Zamrkal na tebe Luhan s poušklíbnutím.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 16:20

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Nejdříve jsem se na Luhana podívala trochu.. Nechápavě a teprve až potom trochu ublíženě, když se z toho prostě snažil vykecat. Na druhou stranu, co jsem čekala? Až Chen mi zlepšil svou poznámkou náladu a já se lehce uculila. Myslím, že měl v tomhle pravdu a ani Luhan neříkal něco proti, takže měl asi určitě pravdu. A pak se musel ozvat Kai. Pobaveně jsem se na něj ušklíbla. ,,Za to tobě to moc nejde." Vyplázla jsem na Kaie lehce přidrzle jazyk. No co? On si o to vyloženě říkal. Navíc, třeba mu dojde, že mluvím o tom, že když bude milejší, budu ho brát více vážně. I když pochybuji, že mu to dojde. ,,Záleží, jestli mě chceš raději týrat v tanci nebo zpěvu." Utrousila jsem směrem k Luhanovi s úsměvem. Já mu to ego zatím srážet nebudu a navíc, měl pravdu, procvičit si něco s ním může být úplně nová zkušenost.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 16:22

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Jelikož jsem tanec upřímně milovala, nehledě na to, že mě tréninky s B.Iem asi totálně vysajou, jen jsem přikývla a vzala to jako hotovou věc. Když jsem skončila, místo toho, abych se oklonila, jak to běžně dělají dívky v holčičích skupinách mimo rapová vystoupení, zaimprovizovala jsem ve stylu "Say Song Min-ho" a vrazila do toho: "Say Park Hye-mi, ST@R shines through, yeah." Až na B.Iovu pochvalu jsem se vrátila do normálního režimu, shodila kapucu a okamžitě se zase uklonila. "Kamsahamnida," zopakovala jsem jako už po sté, než jsem se začala soustředit na Minův komentář. "Něco rychlejšího?" zopakovala jsem po něm jenom. Musela jsem si rychle něco vybavit, ale jak jsem byla v hlavě u Zica, těžko se bloudilo jinam. "Tak tedy ještě jednou Zico-oppa, tentokrát úryvek z Block B songu No Joke." Odkašlala jsem si a na moment mrkla do kamery. "Předem se omlouvám, jestli to sleduješ, Zico-oppa, ale doufám, že na mě nezanevřeš a podepíšeš mi tričko. Kamsahamnida." A s tím prohlášením jsem nasadila kapucu zpátky a obrátila se ke svým trenérům. Výdech, nádech... and the show must go on. Spustila jsem tedy s asi půl minutovým úryvkem Zicova speed rapu. (odkaz - jen po 2:28)

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 16:29

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Už to vypadalo, že se ti Kai chystá něco hezky od podlahy, upřímně od srdce a překně naostřené odvětit, ale pak se vprostřed nádechu zarazil, přimhouřil oči a s otráveným odfrknutím si se obrátil a odešel si hrcnout zpátky na lavici, přičemž si pro jistotu vytáhnul mobil a začal se věnovat ... kdo ví vlastně čemu. Luhan se za ním ohlédl, než trhnul rameny a přemístil pohled mezi tebou a Chenem. "Ale proč ne. Máme tady pianistku, tančit jsem tě viděl, zpívat moc ne, tak se na to vrhneme. Doufám, že bude nějaká hudební místnost volná, tuhle si mi stěžovali SHINee, že jsme jim ji ukradli, i když já si vůbec nevzpomínám, že bychom ji měli zarezervovanou ve stejný den..." Luhan očividně o vašem včerejším přetažení zatím nic nevěděl a Chen se snažil mermomocí netvářit provinile. Pokud jsi to odsouhlasila, vaše trojice bez Kaie vyrazila tedy směrem k hudebním salónkům. "O čem chceš skládat?" zajímal se cestou zvědavě Chen, zatímco Luhan charismaticky vedl o pár kroků před vámi.

Vypravěč - 11. srpna 2015 16:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino to nevydržel a musel se začít po tvém prohlášení směrem k Zicovi od srdce smát. ,,Ten jestli to uvidí, tak se posere. A následně na to mě zabije." Řekl s pobaveným smíchem. Po jeho slovech měl i B.I. co dělat, aby se nezačal smát. Ze začátku tedy vyprskl smíchy, ale pak si rychle dal ruku před pusu a snažil se svůj smích nějak udusit. Když se oba uklidnili, dali to prostor, aby jsi pokračovala. Když jsi skončila, všichni tři se opět spokojeně usmáli. ,,To už bylo malinko horší, ale pořád to bylo dost dobré. Trochu potrénujeme rychlost a bude to v cajku." Usmál se na tebe Mino. Mino s Bobbym a B.I. si tě vzali na starost. Dali ti asi ještě 5 nějakých písniček, u kterých jste se shodli, že je znáš a nechali tě, ať se zarepuješ. Sem tam ti dal někdo radu, třeba jaké pohyby dělat, když budeš rapovat živě, ať to nevypadá divně, kdy se máš nadechovat, aby ti nedocházel kyslík právě při rychlejší partech. Když tohle skončilo, Mino se na tebe zvědavě podíval. ,,Chceš nejdřív napsat slova k té písničce a pak k tomu udělat muziku nebo naopak? Řekni si, každému vyhovuje totiž něco jiného." Zeptal se tě Mino, když tenhle asi hodinový tréning skončil a kluci byli tak nějak rozhodnutí, že to bude stačit a že tě nemají vlastně už co naučit. Jak ti řekl Bobby: Tréning, tréning, tréning. Ten dělá mistra.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 16:37

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Kamsahamnida, kamsahamnida," opakovala jsem ve svém tradičním stylu, když jsem přijímala rady a poznámky od svých sunbae a snažila se se v tom zorientovat, abych si to mohla taky patřičně zapsat za uši. Když jsme dobrých šedesát minut projížděli nejrůznější songy, přišlo mi to trochu jako cesta do minulosti, až jsem si málem dovedla představit, že kolem vlastně nejsou zrcadla, ale lidi a že skopčím někde na improvizovaném barovém pódiu. To vlastně vůbec nebyly špatné časy - alespoň co se hudební produkce týče. Jakmile jsme skončili, byla jsem tak akorát zralá na to se napít, takže zatímco jsem upíjela ze své lahve, přemítala jsem nad odpovědí na Minovu otázku. "Asi slova. Upřímně, mělo by to nejspíš souviset a vymýšlet hudbu pro mě bude spíš nemožný, takže... začněme u slov, třeba to bude inspirovat dál."

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 16:42

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Kai vypadal, že mi něco řekne, ale pak to najednou polkl a šel se posadit. Trochu smutně jsem se na něj zadívala. Ne proto, že by mi bylo líto, že nic neřekl, ale tak.. Z principu. Svým způsobem mi ho bylo líto, ale většinu času mi dával prostor spíše pro to, abych ho nesnášela, než abych.. Se s ním byla vůbec schopná nějak normálně bavit. Když Luhan řekl, že mě viděl tančit, zrudla jsem a nervozně jsem se podrbala ve vlasech. ,,Děs, co?" Řekla jsem mu. Byla jsem celkem zvědavá na jeho názor, ale myslím že po včerejšku mi na to nemůže říct nic horšího, než Kai. Pak jsem se najednou culila a ukázala směrem ke Kaiovi. ,,Naštěstí mám super učitele." Řekla jsem upřímně. Ne, kai byl úžasný učitel, o tom nemůžu říct ani popel, jen jeho povaha byla na vraždu. Doufám, že mě slyšel.. Pomyslela jsem si jenom. Pak jsem se musela začít hrozně pobaveně smát, když se Luhan zmínil o Shinee. Lehce jsem pohladila Chena po ruce, aby se netvářil tak provinile. Vždyť o nic nešlo. ,,To byla naše chyba." Přiznala jsem se. ,,Včera jsme tam byli s Chenem a trochu jsme se zapomněli, asi o patnáct minut. I když myslím, že je spíše naštvalo to, že když jsem kolem nich procházela, vesele jsem si zpívala jejich Lucifera." Přiznala jsem se a musela se při té vzpomínce na jejich obličeje zase trochu zasmát. Když jsme vyrazili, Chen se mě zeptal, o čem chci skládat. Trochu jsem sklopila hlavu a zatvářila se neutrálně. ,,Ještě nevím.. Ale nejlépe se mi skládá, když se můžu vypsat ze svých pocitů nebo když můžu psát o něčem, co chci, abych zažila.." Přiznala jsem se a pak se na něj lehce uculila, abych zakryla fakt, že to očividně bude spíše něco.. Ani ne deprimujícího, řekla bych.. Spíše šedého. Ráda označuji písničky barvami.

Vypravěč - 11. srpna 2015 16:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Neboj, tu hudbu si taky vymyslíš sama." Zadíval se na tebe B.I. s úplně stejným úsměvem, před jeho tanečními lekcemi. Takový ten škodolibý pohled, který naznačuje, že tě v tom nechá trochu vymáchat. Bobby ti pak položil ruku na rameno a usmál se na tebe. ,,Neboj, samotnou tě v tom nenecháme, jenom tě naučíme, jak se dělá vlastní muzika." Vysvětlitl ti Bobby a B.I. po něm hodil trochu přísný pohled. Takové to: Ty si mě prokecl. ,,Každopádně na psaní by jsi měla být sama. My ti tam k ničemu nebude. Spíš si řekni, kam chceš zajít. Nějaké místo, kde by se ti dobře psalo. Někdo má rád tmavé rohy, někdo svojí postel, někdo přírodu.. Je to na tobě. Dáme ti pak nějaký čas, aby si něco napsala a pak tě zase vyzvedneme." Odvětil Mino. Měl pravdu, když tě budou rozptylovat, moc toho nenapíšeš. Všichni se na tebe celkem zvědavě podívali. Ostatně místo, které je pro tebe inspirující, hodně vypovídá o tvé osobnosti.

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 18:44

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan možná až příliš upřímně trhnul rameny. "Hyuna-ssi ještě nejsi, ale v rukou Kaie by se to mohlo změnit. Nemyslím, že budeš celosvětově, možná ani celoskupinově, nejlepší, ale určitě se na tebe dobře kouká - a ještě koukat bude," odpověděl prostě popravdě, žádné zvláštní lichotky nebo přibarvování, ani potápění. "To, že se stalo? Tak to doufám, že je tam kamera a někde najdu záznam," zareagoval Luhan trochu nevěřícně na vaši story ohledně SHINee. Chen se trochu uvolnil, když si všiml naprosto laxní reakce svého leadera - anebo za to možná mohl částečně tvůj dotek. "Psát z vlastní zkušenosti je nejlepší," souhlasil s tebou Chen, očividně spokojen s tvým rozhodnutím. Mohla sis všimnout, že se Luhan na moment vypařil napřed. Když jste s Chenem dohnali jeho náskok, mohli jste zjistit, že všechny hudební salónky byly zabrané. Až na to, že o kus dál stál Luhan a zrovna se mu tam klaněla drobná brunetka a i se svými saky paky mizela. Luhan se blýskl mírně nadřazeným úsměvem a mávl na vás, abyste šli dovnitř. Na dveřích byla sice na rozpisu napsaná Lee Chaeyoung, ovšem... to byla nejspíš identita zmizelé ženy. Luhan se nad tím moc nepozastavoval a zamířil k piánu, přestože se za něj neposadil a místo tak přenechal Chenovi, který na něj beze slova zapadl. "Je něco, co bys chtěla zpívat nebo ti mám na dnešek vybrat song já?" obrátil se k tobě Luhan.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 18:51

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "...určitě bude fajn se to naučit," zareagovala jsem tak napůl na B.Ie a napůl na Bobbyho, kterého jsem lehce poplácala po dlani na vlastním rameni, než jsem ji setřásla, přestože jsem u toho ještě stačila věnovat polovičatý úsměv leaderu iKONu a jeho hraně přísnému výrazu. "Takže to může být místnost mimo tuhle budovu?" ujišťovala jsem se na Minova slova, jelikož jsem měla neblahé tušení, že dobře vím, kde by se mi dobře psalo. A nebylo to zrovna místo, kde by mě lidé měli vídat, zato plné dýchajících vzpomínek. "...i kdyby to měl být třeba - uhm, no, jeden klub?" Klub znělo o něco lépe než bar nebo pajzl. Ale všechno k tomu směřovalo. Zpátky ke kořenům. Podívat se na místa, kde jsem vyrůstala a která mě formovala do dnešní podoby... byla jsem si jistá, že tam se mi bude plodit asi nejsnáze - motivace totiž byla obrovská a visela jako výhružka ve vzduchu. Jestliže s tím kluci souhlasili, nechala jsem je dovést mě/odvézt mě do Hongdae. Pokusila jsem se je setřást, že bych šla sama, ale nehádala jsem se, pokud mě hodlali doprovodit až dovnitř. Jen jsem se tiše modlila, aby mamka neměla směnu. Někde uvnitř jsem se bála se s ní vidět, nebyla jsem si jistá, jak by zareagovala - ani jak bych zareagovala já sama.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 18:53

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,S tím ani nepočítám." Řekla jsem po pravdě s lehkým úsměvem ohledně tance. Po tom, co mi Chen řekl ohledně mého zpěvu jsem to brala mnohem pozitivněji. Nikomu nemůže jít všechno, proto máte hlavní vokalisty, rapery a hlavní tanečníky. Když Luhan trochu mojí story nevěřil, jen jsem s úsměvem přitakala hlavou. ,,Jop, stalo. Když pohledáš, určitě to tam bude." Ujistila jsem ho a zase se musela tiše zasmát, když jsem si vzpomněla na ty výrazy od Shinee. Děkovně jsem se na Chena uculila, když byl očividně spokojený s tím, co chci napsat. Pořád jsem sice nedokázala odhadnout, jestli je na mě tak hodný, protože prostě neumí být jiný nebo jestli to myslí všechno upřímně, ale byla jsem tak jak tak šťastná. Luhan se najednou na chvilku vypařil. Když jsme vešli do hudebny, pochopila jsem proč. S úsměvem jsem nad tím zavrtěla hlavou. ,,Páni, tvůj šarm očividně zabírá na každého." Pochválila jsem ho s úsměvem a postavila se kousek od piána, za které zapadl Chen a Luhan se za něj postavil. ,,Nechám to na tobě." Řekla jsem tentokrát s vážnějším výrazem ve tváři.

Vypravěč - 11. srpna 2015 18:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro Odvezl tě jen Mino. Moc se mu nelíbilo, že si až do toho klubu chtěla jít sama a dost nepříjemně se na to mračil, ale to spíše proto, že měl o tebe strach. Ale když zjistil, že bys raději šla vážně sama, nevnucoval se. Zůstal stát u auta, dokud si mu nezmizela z dohledu. Kluci ti dali čas 4 hodiny. Kamera zůstala ve studiu, protože se tak nějak dohodlo, že psaní s kamerou v zádech je tak maximálně stresující. Po těch čtyřech hodinách se v baru objevil B.I. Nějak extra se kolem sebe nerozhlížel, jen v klidu došel až k tobě a posadil se vedle tebe. ,,Tak co, jak ti to šlo?" Zeptal se tě zvědavě a stejně zvědavě se na tebe podíval. Očividně nikam nespěchal, protože si objednal pivo.

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 19:02

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan se upřímně zasmál na tvou poznámku o jeho šarmu a vyseknul ukázkovou, leč příliš teatrální poklonu. "Považuj mě za dvorního kouzelníka YG Entertainment, jde-li o ženské, dostanu je do kolen, než stačíš řádně zmáčknout stopky. To je moje supersíla - nepotřebuju ani lítat jako Superman," obrátil to Luhan zase v polovičatý žert, polovičatou pravdu. Na tvou volbu, aby ti vlastně vybral on, potřásl hlavou a chvíli se zamyslel, než se začal prohrabovat sbírkou not v kastlících. Po chvilce vyprostil dvojici archů a zatímco jeden rozložil Chenovi na piánu, druhý podal tobě. "Myslím, že tohle je písnička, která na rozezpívání není vůbec zlá. Osobně ji považuju za jednu z lepších nebo alespoň nejupřímnějších od Girls Generation. Tak se snaž." Jestliže ses podívala na noty ve svých rukou, mohla jsi zjistit, že je tam poměrně známá píseň Girls. Chen se na tebe díval a ve chvíli, kdy jsi mu dala znamení, že jsi připravená, začal bezchybně hrát doprovodnou melodii (odkaz).

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 19:09

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro V autě a vůbec během cesty jsem byla zticha a jen se psychicky připravovala, že po roce vkročím zpátky na ta místa. Bylo to jako cesta do minulosti, trochu jako stroj času, a srdce jsem měla až v kalhotách, zatímco se mi v krku usadil knedlík. Byla jsem ráda, že mě Mino nechal jít samotnou, nechtěla jsem, aby někdo viděl můj výraz, až vkročím dovnitř. Bylo to přesně tak intenzivní, jak jsem čekala. Už první závan zakouřeného vzduchu oživil všechny dojmy a rozjitřil moje smysly. Naštěstí mamka skutečně směnu neměla, zato sloužila Yi Ji a tak jsem dokonce dostala pití zdarma. Zapadla jsem do tmavého kouta poblíž zvukařova koutku, kam jen občasně problikávala všechna ta barevná světla. Nejprve jsem se dusila nad čistým papírem s tuškou, ale když to nefungovalo, rozložila jsem před sebe ubrousek a zkoušela si na něj črtat rtěnkou. Pokaždé, když ze mě pak vypadlo něco užitečného, přepsala jsem to na papír. Byla jsem s hrubou verzí hotová poměrně rychle, zbytek času jsem tedy strávila spíše sledováním parketu a obhlížením nových triků. Když přišel B.I, zrovna jsem stavěla z pivních podtácků pyramidu. To, že vedle mě žuchnul, než jsem si ho všimla, zapůsobilo, že se zhroutila jako kdejaké domino a tak jsem namísto obnovování stavby začala podtácky uklízet. "Nejsem si jistá," přiznala jsem upřímně. Odmítala jsem se na něj podívat, ale alespoň jsem k němu přistrčila popsaný papír, kde byly slabě linkou oddělené části pro zpěv a pro rap. Should I close my eyes or wake up? What is reality anyways For insomniac Living the infinite hallucination? Once I opened my eyes Yet still kept dreaming Since all I ever wanted Was coming true Right know, right here At first I was scared Of everything there It was too good It didn´t feel real It couldn´t be I wasted my time Couldn´t move on until I realized I could wake up at any moment That made me set off On journey of joy The danger was great For the stake was my life My name, my pride Yet here I am And I´ll do all I can To never wake up And become well-known Hyemi, your star

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 19:19

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,V tom případě nejsem ženská." Oznámila jsem Luhanovi s úšklebkem. Jo, snažila jsem se ho svým způsobem vyprovokovat. Nic horšího, než že skončím odmítnutá se stát nemůže. Dobře, to by bylo asi to nejhorší, co by se mi v životě stalo. Jednou zamilovaná a.. Svým způsobem poslaná do háje jsem už byla. Neznám o moc větší bolest. Tiše jsem prolistovávala noty s textem, co mi Luhan podal. Chvilku jsem se v tichosti zkoumala. O Girls Generation jsem měla své mínění, neměla jsem ráda ani jednu z nich, právě proto, že mi přišli až moc falešné. A to jsem je nikdy moc neposlouchala, asi stejně, jako každou holčičí skupinu, ale znala jsem prostě sympatičtější skupiny. Když jsem byla připravená, lehce jsem kývla na Chena hlavou a dala se do zpěvu. Nebyla to nějak extra těžká písnička, i když vyšší polohy jsem si musela trochu více hlídat. Když jsme skončili, počkala jsem si na Luhanův názor a případně mu na to něco řekla. Pak jsme zahrabal v notách, kde byli věci od zahraničních skupin a vytáhla jednu mojí srdcovku, na kterou jsem dostala najednou strašnou chuť a podala Chenovi noty. ,,Můžu poprosit tohle?" Zeptala jsem se ho s úsměvem. odkaz

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 19:22

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan se uchechtl. "Vidíš? Taky myslím. Asi nařídím někomu, aby provedl kontrolu. Však víš. Pod tím vším. Kdybych to udělal já, skončilo by to na titulce a o skandál zrovna nestojím." Pobaveně se na tebe zašklebil, když ti tu narážku bez sebemenších problémů vrátil. Po dozpívání s tebou Luhan s Chenem píseň projeli, přispěli svými názory a poznámkami a nějakými komentáři na styl, že "lehká" písnička je vlastně těžká v tom, že ji musíš o to lépe zazpívat, aby dovedla posluchače okouzlit. Když sis vytáhla vlastní písničky, ani jeden z nich nic moc nenamítal, Luhan Chenovi prostě přikývnul na souhlas a ten se dal do hraní, takže ti udělal prostor pro zpěv.

Vypravěč - 11. srpna 2015 19:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. tě ještě chvilku pozoroval, když si všiml, že ses na něj nepodívala. Až po chvilce, co tě propaloval nic neříkajícím pohledem si vzal papír a dal se do čtení. Celkem dlouho mlčel a pořád to přejížděl pohledem s neutrální tváří. ,,Je to dobré. Jakkoliv ti to kritizovat nemá cenu, protože je to tvoje práce, která ti jde ze srdce." řekla a teprve teď se na tebe usmál. Pak se napil piva a papír ti vrátil. ,,Mino na nás čeká v autě, ale on počká." Řekl spíše jen tak mimochodem, aby sis nemyslela, že se zpátky snad budete vracet pěšky. Prohrábl si vlasy a zadíval se trochu zamyšleně před sebe. ,,Už jsi přemýšlela, co k tomu budeš chtít za hudbu? Pomalejší, rychlejší, něco temnějšího nebo spíše něco.. Optimističtějšího?" Zeptal se tě a letmo se na tebe podíval.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 19:36

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Vzala jsem všechny jejich poznámky a připomínky v potaz a vždycky kývla hlavou, že chápu, že rozumím a že si to zapisuji za uši. Ostatně, měli pravdu, to jsem popírat nemohla. Když ani jeden z nich neměl nic proti mému Castle of Glass.. Možná jsem se do té písničky vžila až moc, ale já jí vážně hrozně milovala od doby, co vyšla. Mohla jsem jí poslouchat pořád dokola a dokola a nikdy mě neomrzela. I když byla spíše deprimující, ale když jsem dozpívala, cítila jsem se relativně dobře naladěná na to, abych dneska něco sama sepsala.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 19:43

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Beze slova jsem přijala zpátky papír a přeložila ho. Věděla jsem dobře, co tam stojí, ta slova jsem měla vypálená v srdci, nepotřebovala jsem, aby mi visela i před očima. Na moment jsem stočila oči k B.Iovi a aniž bych jimi uhnula, natáhla jsem ruku po jeho sklenici. Byla jsem napůl zvědavá, jestli s ní uhne nebo jestli mě nechá se napít, každopádně jsem to vyzkoušela. Zprávu i Minhovi jsem přijala pokývnutím hlavou. Na jednu stranu mi bylo jasné, že bych ho neměla nechat dlouho čekat, že bude naštvaný, na druhou stranu se mi odsud ještě nechtělo. Pořád jsem cítila těžkost na prsou. A tu jsem tu za sebou chtěla nechat a netahat ji do svého nového začátku, nové šance. "Upřímně, nejsem moc dobrá v hraní na nástroje, ale piáno jsme tu měli, takže... Zkusila jsem to na aplikaci v mobilu..." nadhodila jsem šeptem, když jsem sáhla po svém trapném modelu staré kraksny a chvíli v ní hledala, než jsem vyhrabala z kapsy sluchátka. Nepodala jsem je B.Iovi, naopak jsem mu je sama nasadila, než jsem zmáčkla prostřední tlačítko a nechala ho poslechnout si, co jsem myslela, že text dokonale doplňuje (odkaz).

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 19:47

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Oba ocenili tvůj zpěv tichým potleskem - a dalšími několika připomínkami, přestože jich bylo méně než u písně, kterou ti předhodili sami. Když jste s tím skončili, Luhan se podíval na hodinky na zápěstí. "To by snad na rozezpívání stačilo. Je čas podívat se na tu píseň. Už jsi někdy něco skládala? Rozhodně bys to měla napřed zkusit sama, pak ti můžeme pomoct s úpravami nebo nahráváním." "Někdo začíná textem, někdo hudbou, záleží na tobě, co si vybereš, klidně se inspiruj v archivu, ale většinou má originalita větší úspěch. My tě teď opustíme a dáme ti na to nějaký čas... až budeš myslet, že jsi hotová... no, prostě pošli toho, kdo bude čekat za dveřmi, ať pro nás dojde. Odchytnu nějakou chuděru, aby čekala." Luhan potřásl hlavou a zamířil ke dveřím, Chen se zvedal o něco neochotněji. "Hodně štěstí," popřál ti tlumeně, když tě míjel, lehce se prsty dotknul tvého ramene, jako by tě to mělo povzbudit, než za Luhanem vypadnul ven a jakmile se zacvakli dveře, odstartoval tvůj... vlastně neomezený čas.

Vypravěč - 11. srpna 2015 19:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když si mu sáhla po skleničce, hodil po tobě sice ostříží pohled, ale nechal tě být. Jen se ušklíbl a podíval se zpátky na papír. ,,Nepij ve svém věku, budeš blbá." Řekl pouze. Sice to řekl s tím úšklebkem na tváři a vyznělo to lehce humorně, ale spíše to myslel vážně. Ale nechal tě, ať se klidně napiješ. O tvém mobilu nic neřekl, ale když si mu nasadila sluchátka, zatvářila se lehce překvapeně. Ale nakonec se na tebe usmál, možná až moc sladce a nechal tě, ať mu pustíš, co jsi vymyslela. Chvilku si to pouštěl jen tak pořád dokola a tiše si říkal slova, která jsi napsala do rytmu. Spíše jen hýbal rty a lehce při tom klepal do rytmu ukazováčkem do stolu. Po chvilce si s úsměvem sluchátka sundal. ,,Super." Oznámil ti pouze a pak ti lehce rozcuchal vlasy. ,,Si talent, to ti tedy povím." Oznámil ti.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 20:05

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "...na to je možná trochu pozdě. Moje studijní výsledky šly do kopru už dávno," obeznámila jsem ho s fakty s prostým povzdechem, nikdy jsem neměla čas se učit, ale i kdybych měla, pravděpodobně bych ve škole neexcelovala po vzoru jiných. ...že Donghyuku? Piva jsem trochu usrknula, nenapila jsem se moc, spíš na chuť, pak jsem sklenici vrátila na stůl. Beztak hořká příchuť jen podtrhla vliv prostředí. Přemýšlivě jsem se rozhlížela po podniku, který jsem rok neviděla, jako bych mohla odhalit každou jedinou změnu, včetně událostí za dvanáct měsíců - i skrz prosté prohlížení. Zatímco B.I poslouchal, sledovala jsem ho, jak pořád dokola bezhlasně šeptal má slova. Ať už to byl zvláštní pohled nebo čas tu strávený, začalo mi být trochu teplo, tak jsem si přetáhla Minovu mikinu přes hlavu a se stažením si trička níž přes boky jsem si ji uvázala zpátky okolo pasu. Zamrkala jsem, když se i B.I přidal do skupiny lidí, co mi cuchali vlasy. "Kamsahamnida," poděkovala jsem sice upřímně za pochvalu, ale začala jsem si hned rovnat prameny na původní místo, abych nepůsobila jako racochejl. Bylo trochu zvláštní sedět s Hanbinem v baru u piva. Kdyby mi tohle někdo před rokem řekl, asi bych se mu absolutně vysmála - ono by asi stačilo i před týdnem. Najednou jsem si nebyla jistá, co vlastně říct nebo o čem se bavit a tak jsem se se sklopenýma očima natáhla po sluchátcích a začala je motat, aby se dala zastrčit zpět do kapsy.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 20:16

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když se mě Luhan zeptal, jestli jsem už někdy něco skládala, kývla jsem hlavou. ,,Včera jsem Chenovi jednu svojí písničku zahrála, tak ti může říct, jaké to bylo." Řekla jsem po pravdě. Těžko říct, jestli si Chen všiml, jestli to byla moje tvorba, protože se k tomu neměl potom čas nějak vyjádřit. Nechali mě samotnou. Vzala jsem si kytaru a sedla si k ní ke stolu, co tu byl. Chvilku jsem si jen tak vybrnkávala melodie a přemýšlela nad tím, co bych měla napsat. Mělo by to být něco o mě. Podle té fotky, co jsme tam včera poslala budou lidi čekat něco.. Drsného a možná namyšleného, to mi je jasné. Jenže fotkou jsem jim ukázala jen jedno svoje já. Myslím, že písničkou bych jim měla ukázat svoje druhé já. Možná to pro někoho bude zklamání, ale stejně bych nic jiného nedokázala vyplodit. Jenže čím více jsem přemýšlela o tom, jak mi je a o čem bych měla psát, tím více jsem akorát upadala do poměrně těžké deprese. Taky podle toho ta písnička potom vypadala. Došlo mi, že jsem Chenovi řekla, o čem budu psát.. Nemůžu jim to ukázat.. Pomyslela jsem si po.. Dobrých několika hodinách, když jsem si myslela, že jsem už hotová. Většinu svých písniček jsem nepublikovala z dobrého důvodu. Právě proto, jak smutně a depresivně působili. Jenže jsem neměla moc na výběr. Vyšla jsem ze dveří a řekla holčině, co za nimi byla, jestli by mi nesehnala Chena s Luhanem, že jsem hotová. I tak jsem měla chuť to vzít a roztrhat. Jakmile přišli, bezeslova jsem jim to dala do ruky a nevinně se na ně uculila. ,,Jen si odskočím." Řekla jsme jim. Pravdou bylo, že jsem nechtěla vidět jejich výrazy, až to budou číst. Made a wrong turn Once or twice Dug my way out Blood and fire Bad decisions That's alright Welcome to my silly life Mistreated, misplaced, misunderstood Miss 'no way is all good' It didn't slow me down Mistaken Always second guessing, underestimated Look, I'm still around Dancing with tears in my eyes Weeping for the memory of a life gone by Dancing with tears in my eyes Living out a memory of a love that died It goes round & round, why do I keep coming back I go down & down, at this point, I’m just a fool Whatever I do, I can’t help it It’s definitely my heart, my feelings but why don’t they listen to me But the sky is blue, the sky is blue Dancing with tears in my eyes Weeping for the memory of a life gone by Dancing with tears in my eyes Living out a memory of a love that died Byla jsem na záchodě asi deset minut, než jsem se vrátila a culila se jako největší neviňátko na světě. //Promistě, je to zkombinované asi ze čtyř písniček, tak to neber nějak moc vážně :D

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 20:31

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Chudák dívčina byla tak nervózní, že sotva zvládla párkrát přikývnout a už vystřelila do útrob společnosti. Když se kluci vraceli, nebylo po ní ani památky, ale mírně se červenající Chen byl důkazem, že se asi událo něco, čeho úplně být svědkem netoužil. "Hotová?" nadhodil tvým směrem zvesela Luhan, když natáhl pro písničku ruku, ve stejnou chvíli, kdy totéž udělal Chen. Ať už podáš píseň kterémukoliv z nich, oba jsou trochu překvapení z tvého bleskového odchodu - na němž můžeš zaslechnout opatrné první tóny linoucí se zpod Chenových prstů. Když jsi se vrátila, oba spolu živě diskutovali nad několika málo změnami, které provedli v melodii. Jestliže jsi je nechala, přehráli ti je a pak tě nechali je odsouhlasit nebo zamítnout. "Já myslím, že na skoro prvotinu dobrý, ne? Už bych do toho ani nesahal," rozhodl potom Luhan, zatímco Chen rovnou energicky přikyvoval. "Bylo to dobré už předtím, ale teď už se tomu dá jen máloco vytknout," souhlasil bez mrknutí oka.

Vypravěč - 11. srpna 2015 20:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Prosimtě. Si myslíš, že někdo z nás měl dobré studijní výsledky? Když odečtu Donghyuka?" Zadíval se na tebe zvědavě, mezitím co se trochu pohodlněji opřel a upil piva ze skleničky. ,,Každý z nás se většinou začal courat po barech a klubech jakmile nastoupil na střední. Všichni jsme na učení z vysoka srali, protože už v té době jsme měli ego až do nebe a dělali všechno proto, aby jsme byli tam, kde jsme teď, protože jsme věděli, že na to máme." Začal ti vykládat. Bylo zvláštní, jak byli všichni mimo kamery ukecaní. Kromě Bobbyho, ten byl ukecaný pořád stejně. ,,Donghyuk měl jedinou nevýhodu v tom, že měl hrozně přísné a poměrně bohaté rodiče, kterým prostě nemohl udělat ostudu, ani nebyl takový parchant jako jsem byl třeba já nebo Mino, takže se věnoval škole. Ne, že by to potřeboval, má totiž fotografickou paměť." Řekl B.I. a trochu se při tom pobaveně ušklíbl. Celou dobu při tom koukal před sebe, jako by bloudil ve vzpomínkách na dětství. Pak se na tebe trochu zvědavě podíval. ,,Si v pořádku? Si nějaká bledá." Řekl a pak se kolem sebe zvědavě rozhlédl. ,,Proč zrovna tohle místo?" zeptal se tě pak najednou zvědavě, mezitím, co si to tu prohlížel.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 20:37

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Podezřívavě jsem B.Ie sledovala. "Nevím, jestli bych tě - vlastně kteréhokoliv z vás, Mina nevyjímaje - kvalifikovala jako parchanta," zamručela jsem tak akorát na jeho dlouhý proslov. Nevadilo mi, že se rozmluvil, protože čím více mluvil on, tím méně z konverzace jsem musela odvést já. Navíc to představovalo dokonalou příležitost zkoumat B.Iovy výrazy bez svědků a z relativní blízkosti, aniž bych se musela dát nechat nachytat - beztak byl hlavou úplně někde jinde. "Bledá?" zopakovala jsem po něm se zmateným zamrkáním, než jsem se letmo zamračila a slabě se profackovala, abych to raději rychle spravila. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem byla připravená někomu vykládat o tomhle místě a svém vztahu k něm. Mírně jsem k sobě stiskla rty a zadívala se kamsi k mixovacímu pultu. "Myslíš, že Mino vydrží ještě tak půl hoďky? Chtěla bych si něco vyzdvihnout," nahodila jsem nahlas opatrně, když jsem zaostřila zpátky k B.Iovi. "Můžeš jít se mnou, jestli to je nějaký problém," doplnila jsem se rychle. Vážně jsem se tam chtěla zajít podívat. Jestliže mamka nebyla v práci, pravděpodobně nebyla ani doma, určitě měla nějakého fajn přítelíčka, se kterým mohla trávit nekonečné večery mezi lahvemi a kartami.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 20:38

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když jsem se vrátila, kluci mi přehráli trochu změněnou melodii. S kývnutím hlavy jsem jí jednoduše odsouhlasila. Proč bych taky neměla, zase tak velká změna to nebyla a líbili se mi obě verze. Byla jsem ráda, že na to nikdo nic neřekl. Nebo možná nebyla.. Nevím.. Měla jsem takový rozpoluplnný pocit. Který mám většinu života. Chtěla jsem někomu říct o své minulosti, chtěla jsem, aby se ptal, ale zároveň jsem věděla, že o tom sama mluvit neumím, že by to ze mě někdo musel vytáhnout, tak jsem byla většinou spíše radši, když se v tom ve výsledku nikdo nerýpal. I když s pocitem, že to prostě dotyčné nezajímá. ,,Co se stalo s holčinou? Já jen, že se Chen tvářil nějak nesvůj." Zeptala jsem se nakonec něčeho, čeho jsem si všimla, než jsem odběhla na záchod ze strachu, který byl ve výsledku úplně zbytečný.

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 20:44

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan na tebe na moment zmateně zamrkal, jako by úplně zapomněl, že nějaká holčina někdy existovala. "...á! S touhle holčinou!" Konečně mu svitlo, nutno říci, že trochu opožděně, očividně ji dávno vypustil z hlavy. "Chen ti to poví, co, brácho?" Drcnul do Chena pobaveně loktem a ještě chvíli koukal na tvůj text. Chen začal zase postupně... no, kdyby to snad šlo, tak rudnout, takhle mu rudly spíš špičky uší. Pootevřel ústa, aby ti to řekl, než zřejmě začal zvažovat, jestli je to vhodné. "Chtěla podepsat," uzavřel to nakonec a zjevně si oddechl, že je to za ním. Luhan se uchechtl a nenápadně si dlaní přejel přes prsa, asi aby ti naznačil, proč byl ten podpis taková věda - a kam tedy měl být mířený. Potom Chena poplácal dlaní po zádech. "Ale vypadalo to fakt dobře. Kdyby to prošlo cenzurou, klidně bych to vyfotil a hodil na stránky," okomentoval to Luhan.

Vypravěč - 11. srpna 2015 21:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Teď už ne, museli jsme se trochu zklidnit, ale jinak jsme bývalí strašná skvadra grázlů." Zazubil se B.I. nad tou vzpomínkou zasněně. Pak se zase zadíval na tebe. ,,Paní je tajemná.." Zamručel pouze spíše jen tak mimochodem, když jsi mu očividně nehodlala nic říct, ale ani to z tebe nehodlal tahat. Ale i tak se ti dlouho díval do tváře, jako by tam snad něco hledal. Chvilku na tebe lehce zmateně mrkal, když ses zeptala, jestli Mino vydrží ještě tak půl hoďky. Pak jen kývl hlavou. ,,Jasně." Odvětil ti pouze, ale očividně se nenamáhal to dát Minovi nějak vědět. Rychle do sebe exnul zbytek piva a vesele se na tebe ušklíbl. ,,Půjdu s tebou ne protože by to byl problém, ale protože jsme zvědavý." Řekla po pravdě a vydal se s tebou ven z baru, pokud jsi tedy byla už připravená vyrazit. Na ulici nabral zase poměrně vážnou tvář a šel vedle tebe. ,,Kam se vlastně jde?" Zeptal se tě najednou zvědavě po chvilce chůze.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 21:29

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Nejdříve jsem jen nechápavě mrkala, když jsem se dívala na znova zastydlého Chena. Nechápala jsem, co je na podpisu tak hrozného, musí je rozdávat pořád. Až pak mi to Luhan naznačil. Plácla jsem se do čela a přejela si dlaní po tváři. ,,Páni, a já že nejsem normální." Okomentovala jsem to a nevěřícně nad tím zakroutila hlavou. Víte jak, jsem cvok, ale tohle bych asi vážně nikdy po žádném svém idolovi nechtěla. A to mám pěkná prsa. Alespoň si to myslím. Když Luhan řekl, že by to klidně hodil na stránky, rychle jsem začala lehce mávat rukama. ,,Fajn, fajn, nemusím vědět všechno." Ušklíbla jsem se na Luhana pobaveně a pak se lehce protáhla. ,,Tak, asi půjdeme tu písničku dát dohromady, ne?" Usmála jsem se na ně nevinně. Upřímně, moc se mi už nad tou písničkou nechtělo přemýšlet, ještě teď jsem měla v hlavě ty tuny vzpomínek na minulost. A myslím, že ještě dlouho budu mít. Divím se, že to v sobě dokážu všechny ty roky dusit.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 21:38

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nemohla jsem, než se tiše uchechtnout. "Hele, nekaž mi ideály, jo? Ráda bych vydržela ve fan klubu iKONu aspoň do vašeho debutu, neplánuju nechat tenhle pořad mi to pokazit." Plácla jsem ho dlaní přes rameno, když jsem se vyhoupla na nohy a vyklouzla zpoza stolu a tedy i ze zabraného koutku. "Počkej, tam ne," zarazila jsem B.Ie, když vyrazil směrem k východu. Dlaň mi vystarovala dřív než nastartoval mozek, takže jsem mu prsty pevně ovinula okolo zápěstí, abych ho zastavila hned na místě a zbytečně nezamířil na opačnou stranu. "Je to na druhou," broukla jsem s kývnutím bradou směrem dozadu k baru - a průchodu do kuchyně. Pak jsem teprve sklouzla očima k vlastní ruce a raději rychle pustila cizí zápěstí ze sevření. "Zkus se tvářit jako místní, míň dotazů," poprosila jsem ho bez skutečné prosby, když jsem jako první vyrazila přes podnik. Uličkou pro personál jsem se kolem Yi Ji jako by nic dostala až do zadní části baru i k nouzovému východu, respektive dveřím do zadní uličky za klubem, kudy se obvykle vynášel odpad. Ohlédla jsem se přes rameno, jestli jsem B.Ie neztratila cestou a zvolila volné tempo směrem svého starého bytu. "Domů. Jestli to tak chceš brát," zodpověděla jsem alespoň jednu z jeho otázek, když jsem se trochu zneklidněně rozhlédla kolem. V téhle části města jsem za celý ten rok nebyla a věděla jsem proč, už takhle jsem měla nepříjemný pocit v zádech, možná byla chyba rozhodnout se zaskočit na návštěvu.

Vypravěč - 11. srpna 2015 21:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. na tebe dost zmateně zamrkal, když si řekla, že je to na druhou stranu. Ale vzal si tvé instrukce k srdci a dokud jste nebyli venku, na nic se neptal. ,,Šťastné dětství, co?" Mroukl jen tak mimochodem, když se po chvilce za sebe ohlédl a vraženým pohledem zaplašil nějakou podivnou existenci, která se vás asi rozhodla pronásledovat, protože jakmile se na dotyčného B.I. podíval, raději zatočil hned za roh. Muselo se nechat, že B.I. měl relativně velkou výšku a bylo vidět, že má pod tričkem svaly. Většina lidí by se asi hodně rozmýšlela, jestli ho nějak naštvat nebo nedej bože napadnout. To, co řekl o tvém dětství neznělo nějak posměšně, spíše lehce ironicky. Ani nečekal žádnou odpověď, spíše to jen tak konstatoval. ,,Upřímně, ani se nedivím, že se na svůj věk chováš celkem vyspěle."

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 21:49

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan se jen zakřenil se svým obvyklým sebevědomým, očividně ho požadavek fanynky vůbec z míry nevyvedl - a rozhodně to nevypadalo, že by se zlobil nebo tak něco. "Však ti taky všechno neříkám, nemůžu kazit nevinné mladé dívky - ještě k tomu nadějné, by mi prezident YG asi zrovna nepoděkoval," zabroukal na tvé prohlášení, když pohozením hlavou protřepal svou ofinu v tom rádoby "cool" gestu. "Já bych řekl, že už stačí jen nahrávat. Chceš dát zpěv a hudbu naráz nebo raději každé zvlášť?" zeptal se tě Luhan. Chen tomu jen přihlížel a očividně vám do toho mluvit neplánoval. Jestliže jsi si vybrala dělat to dohromady, ozvučili s Luhanem piáno a tobě dali do ruky mikrofon. Potom s tebou Chen píseň projel, dokonce hned na třikrát, abyste pak mohli vybrat nejlepší pokus. Pokud jsi si vybrala druhou variantu, Chen zůstal nahrávat v hudebně a Luhan si tě soukromě odvedl do studia, kde se běžně natáčely desky. Tam sis mohla užít pocit za průhledným odhlučeným sklem a výhled na Luhana ve sluchátkách producenta, jak ti skrz mikrofon dával pokyny a nahrál s tebou hlas, který se později měl spojit s Chenovým doprovodem. Na každý pád, během další hodinky byla písnička na světě a tobě na dlani leželo vypálené demo CDčko.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 21:56

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Nebylo to zlý," přitakala jsem na jeho rádoby ironické prohlášení se vší vážností, když jsem se taktéž mírně zneklidněně ohlédla. Než jsem si vůbec uvědomila, co dělám, zaklesla jsem se prsty B.Iovi o tričko na zádech a sevřela ho dost na to, aby se v těch místech pravděpodobně zmačkalo. Jestliže se obrátil, aby mi vynadal, tvářila jsem se jako by nic, ale nepouštěla se. Byl to fajn pocit jistoty - alespoň falešné, což bylo pořád lepší než nic. Navíc jsem se ho přímo nedotýkala, takže jsem v tom neviděla velký problém. "Svůj věk? Jsem jen o něco málo mladší než ty, když jsi poprvé usiloval o debut s iKONem," namítla jsem spíše tlumeně, tady jsem se raději neodvažovala moc vykřikovat. Až když jsme prokličkovali uličkou k polorozpadlému schodišti, pustila jsem konečně B.Iovo tričko a dostala se před něj, abych se první pustila do schodů. Nejistě jsem se zastavila za dveřmi a zaklepala. Domovní, nutno říct, že v nepříliš dobrém stavu, mě naštěstí poznala téměř ihned a ani jí nebylo divné, že mě tam přes rok nezahlédla, takže jsem jí jen zdvořile odkývala a pustila se do druhého patra. Za dveřmi našeho bitu jsem znejistěla ještě o něco víc. Opatrně jsem přiložila ucho na dveře, abych si byla jistá, že za nimi není žádný hluk. Pak jsem se odtáhla a párkrát zaklepala kloubky o dřevo. "Mami? Jsi doma?" Usilovně jsem se modlila, aby nebyla, takže nulová odpověď pro mě byla doslova požehnáním. Ohlédla jsem se na B.Ie. "Otoč se na chvíli," vyzvala jsem ho a jakmile tak učinil, sehnula jsem se do "tajné" skrýše pro klíč, abych mohla domovní dveře odemknout a pak se vzetím za kliku zvolna otevřít. Ještě než jsem vešla dovnitř, dopřála jsem si hluboký nádech, abych si dodala sebevědomí. Jen si zaskočíš pro to nejnutnější a budeš hned venku, pohoda...

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 21:59

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Ho? Tak po tomhle se nechám kazit ráda, i když si nemyslím, že by si mě mohl nějak zkazit." Zvedla jsem směrem k Luhanovi několikrát laškovně obočí a pak se tomu sama lehce zasmála, protože mi to přišlo svým způsobem vtipné, hlavně jak pohodil vlasy. Když se zeptal, jak to chci udělat, úplně se mi rozzářili oči a já sepla ruce v takovém tom prosícím gestu. ,,Můžeme každé zvlášť? Já vím, že je to více práce a tak, ale vždycky jsem na to akorát koukala a chtěla to vyzkoušet." Zaprosila jsem a hodila na oba štěněcí pohled. Když souhlasili, radostně jsem se do toho pustila. Ne, že bych to nezvládla najednou, ale prostě jsem si to chtěla zkusit. Během hodiny mi leželo v rukou vypálené cédéčko. Chvilku jsem ho pozorovala. Byl to zvláštní pocit. Mít první svojí vlastní písničku, o které se dozví.. Hodně lidí. Nemyslím si, že většině z nich dojde, že to píšu od srdce, spíše mě tak nějak zamrzelo, že tu není Eunhyuk. Chtěla jsem mu dát ten deníček. Ale osud asi ví, co dělá..

Vypravěč - 11. srpna 2015 22:07

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. se na tebe zvědavě otočil. když si mu stiskla tričko. Chvilku nechápavě mrkal, když si mu stiskla tričko. Chvilku nic neříkal, než ti prostě ruku ze svého trička sundal. Chvilku to vypadalo celkem.. Krutě od něj, dokud tě za tu ruku nevzal. ,,Jistě." Řekl pouze ironicky na to tvoje, že to nebylo zlý. Nedržel tě nějak pevně, mohla ses kdykoliv vysmeknout, kdyby jsi chtěla. ,,To nepopírám, jenže když se podíváš na nás, často se chováme jako malé děcka. A ty máš k chování holek ve tvém věku hodně daleko. Spíše jsi o hodně napřed." Řekl stejně tlumeně jako ty, ale nevypadalo to, že by se bál nebo něco podobného, spíše mu to přišlo lepší, než se s tebou hádat, jestli má být potichu nebo ne. Až když jste dorazili ke schodišti, tak tě pustil. Tvou domovní otráveně pozdravil a prostě si kolem ní prorazil cestu, protože to chvilku vypadalo, že ho nenechá jít s tebou. Na tvůj pokyn se otočil. ,,Máš strach, že bych vás vykradl?" Zeptal se lehce otráveně. Ostatně, jako by mu to za to stálo. Až když si odemkla, tak vešel dovnitř chvilku po tobě. Ne, že by tu vyloženě slídil, prostě se jen procházel a pohledem zkoumal byt.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 22:18

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Pootevřela jsem ústa, když mi ruku odstrčil... a pak je zase bez hlásky zavřela. Odvrátila jsem tvář mlčky na opačnou stranu a stáhla ruku, abych ji schovala za záda, než ji v půlce pohybu zachytil a prostě podržel. To jsem měla pusu dokořán znova, ale ani tentokrát jsem neprotestovala, pouze jsem zkusmo pohnula prsty a pak je opatrně ovinula okolo jeho dlaně, jak jsme pokračovali ulicí. "Kdybych si to mohla dovolit, taky mám všude plakáty a jezdím křičet do první řady na koncerty, ale nebylo kdy. Doteď jsem neměla ani skupinu, se kterou bych se mohla chovat potrhle. Kdybys neměl kluky, třeba by ses taky choval jinak. A teď, když skupinu skoro mám.. tak jsem nejmladší. Nemyslím, že to přijmou úplně dobře... na druhou stranu, tys byl taky nejmladší, že? A nakonec z tebe vyrostl milovaný leader. To musí být fajn pocit..." uvažovala jsem polohlasem, jak jsem se u tématu na moment zapomněla. "Ani ne, zvyk je železná košile," pokrčila jsem rameny na jeho otrávenou poznámku. Uvnitř jsem se zorientovala docela rychle, ani jsem se nezdržovala v přední části bytu a rovnou zamířila dozadu do sdílené ložnice. Nechala jsem B.Ie bloudit vpředu a klekla jsem si na zem před skříň, abych zespod mohla vytáhnout kartonovou krabici s věcmi, které jsem tu před rokem nechala. Zbytek pravděpodobně skončil v popelnici, pokud pro ně mamka nenašla lepší využití. Chvíli jsem se prohrabávala hmotnými vzpomínkami, vytáhla jsem všechno, co jsem myslela, že by se dalo použít při natáčení, kdyby za mamkou vážně přišli - a našli ji zrovna tam, kde má být. Asi dvě kazety, troje alba s fotkami a staré deníky. Ostatní věci jsem tam sice s těžkým srdcem, ale bez výčitek nechala. Jakmile jsem posbírané věci naházela do igelitky, aby působily pomalu jako nákup a nikdo se ani na dormu nepozastavil, co to asi je, vyplula jsem z pokoje a prošla kolem B.Ie, raději jsem se nedívala, jak se mu náš byt líbil. Fakt tam nebylo uklizeno. "Můžem?" zeptala jsem se akorát věcně ve dveřích.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 22:37

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Jelikož už bylo po všem, tak jsem se s kluky rozloučila s tím, že jim za dnešek moc děkuji. A oběma jsem stihla vlepit i pusu na tvář. Bylo totiž relativně brzo a já byla ráda, že to bylo pro dnešek všechno. Taky jsem se podle toho zařídila a když šla cestou domů kolem obchodu koupila si sedmičku vína a cigarety. S kamerou pořád v patách, takže kolem měl byl celkem rozruch v tom obchodě. Ale já se i tak nevinně culila a dělala, že žádnou kameru nevidím. Co jiného mi zbývalo. Na dormu jsem si sedla na balkón ještě s Kirou, která stejně jako já skončila dříve, protože obě jsme měli s nějakým tím skládáním zkušenosti. Zjistila jsem, že si s ní celkem rozumím, takže jsme ve dvou takhle kecali.. Relativně dlouho. Zbytek lidí kolem nás už spal. Mohlo být něco kolem druhé ráno, když i Kira řekla, že si půjde lehnout. A já pak zjistila nepříjemnou věc, když si chtěla nastavit na mobilu budík. Že nemám mobil. A přesně jsem věděla, že kde zůstal. Ve studiu v hudebně. Plácla jsem se rukou do čela. Studio nebyla naštěstí tak daleko, asi půl hodiny pěší chůze. Mohla jsem se na to vykašlat s tím, že by mě probudil třeba budík Hye-mi, ale.. Stejně se mi nechtělo jít spát. Takže jsem se vydala do studia. Nechápu, jak mi to mohlo dojít až teď, normálně totiž mívám v uších sluchátka.. Pomyslela jsem si cestou tam. Ve studio bylo úplně mrtvo, kromě asi dvou nebo tří lidí, kteří dělali spíše kancelářskou práci. V tuhle hodinu spí většinou i ti největší dříči. Takže mě překvapilo, že jsem po cestě z hudebny, se svým mobilem v ruce, uslyšela hudbu. Zaklepala jsem na dveře, ale nic. Napadlo mě, že to prostě někdo nechal omylem zapnuté, tak jsem vešla dovnitř. Nenechal. Na moment se mi skoro až zastavilo srdce, když jsem na podlaze viděla.. Člověk by řekl že i mrtvolu. Během jedné sekundy mi došlo, že spíše někdo zkolaboval, během druhé to, že to není jen tak někdo, ale Kai. Víte, normální člověk by se na něj vykašlal za to, jak dokáže být zlý.. Asi nejsme tak úplně normální. Rychle jsem si k němu klekla a mezitím, co jsem volala záchranku, jsem se ho lehkým popleskáním po tváři snažila probudit. Klečela jsem u něj a dala si jeho hlavu do klína, aby jí měl výš. To jsou takové ty kokotiny, co vás učí celý život jako první pomoc. Nevypadalo to, že mu, ale něco je. Dýchal, tep měl trochu pomalejší, ale měl. Prostě zkolaboval. Cvičil a jednoduše to s ním šlehlo. Tak nějak automaticky jsem jela do nemocnice s ním. Bylo zvláštní, že i přes to, jak ho nemám ráda, jsem se o něj poměrně dost bála. Doktoři ho prohlásili za dehydratovaného a vysíleného, poté, co mě asi hodinu nechali čekat na chodbě. Během té hodiny mi došlo, že tuhle nemocnic znám až moc dobře. Hlavně její psychiatrické oddělení. Trochu se mi při tom zvedl žaludek. Vůbec jsem tu totiž neměla chodit na pravidelné konzultace, na které jsem celé ty čtyři roky srala a objevila se tu jenom, když mi došli prášky, což taky nebylo moc často vzhledem k faktu, jak ráda je vynechávám a zapomínám na ně. Taky mě za to vždycky pořádně sprdli. Zůstala jsem u Kaie celou noc. Našla jsem si v jeho mobilu číslo na Luhana a napsala mu od sebe, co se stalo, ale vzhledem k faktu, kolik bylo hodin, si to dříve jak ráno stejně nepřečte. Povzdechla jsem si, když jsem tu esemesku odeslala. Na jednu stranu jsem tu nechtěla zůstávat, protože pokud mě Kai opravdu nesnáší, asi mu to jen přitíží a bude mě nesnášet ještě víc. Na tu druhou.. Není nic horší, než se probudit v nemocnici a zjistit, že s vámi nikdo není. Znala jsem ten pocit. Ve výsledku jsem usnula. Seděla jsem na židli u jeho postele, ruce položené vedle jeho těla a na nich položenou hlavu. Už chápu, proč je to takhle ve všech filmech, takhle se vážně usíná relativně dobře, protože ty postele jsou vysoké.

Vypravěč - 11. srpna 2015 22:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Být makne je většinou v pohodě. Můžeš udělat kde jakou kokotinu a ostatní se o tebe většinou starají." Řekl B.I. ohledně toho, že si nejmladší a pak se na tebe trochu nechápavě podíval. ,,A vůbec, proč by to neměli přijmout dobře? Pokud budeš mít ve skupině ty správné lidi, všichni tě přijmou takovou, jaká si a budou tě mít rádi i s chybama. Nikdo není dokonalý." Řekl. Ohledně toho, že je leader se nijak nevyjadřoval, jen se na to trochu sebevědomě ušklíbl, ale jinak to nechal být. V bytě šmejdil tiše. Zarazil se až v kuchyni, kde to vypadalo.. Nešlo ani o to, že tu byl bordel, spíše o ten.. Celkem velký počet lahví s alkoholem, které byli spíše prázdné. Chvilku na to skoro až nevěřícně koukal, než se vydal s tebou zase ven. Zvědavě zamrkal i na igelitku, kterou si nesla. ,,Hele.. Já vím, že soukromí je soukromí, ale.. Co je tvoje máma zač?" Zeptal se a trochu podezíravě se na tebe podíval.

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 22:47

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Nemohla sis být jistá, jak dlouho jsi spala, ale když tě probral hluk, byla za okny pořád ještě tma. Postupně jsi si mohla všimnout nepatrně s sebou házejícího Kaie, který se neklidně převaloval, jak to lidé dělají, když mají noční můru. "Park-sun... Neodcházej. Park-sun..." Pořád dokola jako šílený mumlal totéž jediné jméno, sotva slyšitelně, někdy i bez hlasu. Možná až opožděně ti došlo, že se nemůžeš úplně zdvihnout a odejít, alespoň ne v nejbližší době. Až silnější stisk tě upozornil na to, že tvoje ruka na posteli neležela úplně volně. Svíraly ji totiž klučičí prsty, které se svou teplotou přes kůži propalovaly až k morku kostí. Nebyl zrovna jemný, ale těžko mu to mohl v tomhle stavu někdo vyčítat - pravděpodobně ani nevěděl, čí pořádně je. Kaiovi se očividně začínalo špatně dýchat - pokud jsi tedy začala panikařit nebo se alespoň shánět po pomoci, mohla jsi za dveřmi zahlédnout kolemjdoucí sestřičku, která i v tuhle hodinu kontrolovala rizikové pokoje...

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 22:57

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Probrala mě Kaiova noční můra. A pořádně mi z toho třeštila hlava. Ne z Kaie, ale z toho probuzení. Venku byla pořád ještě tma, takže předpokládám, že jsem nespala ani hodinu. O to ani tak nešlo. Pomalu jsem se posadila a všimla si, že mě Kai drží za ruku. Poměrně pevně. Ani bych se nebála říct, že to vlastně bolelo. Ale to mi ani tak nevadilo. Trochu škodolibě jsem si na pár sekund pomyslela, že tohle by chtělo fotku, protože kdybych mu řekla, že mě ve spaní držel za ruku, neuvěřil by mi to. Ani jsem nemusela přemýšlet, čí je to jméno. Došlo mi, že to bude jeho sestra. Ustaraně a smutně jsem se na něj dívala. Jasně, že mi ho bylo líto. Sama jsem jeho ruku lehce stiskla. Až pak jsem si všimla, že se začíná trochu zadýchávat. Ne, že bych začala vyloženě panikařit, protože jsem si všimla sestry, co kolem procházeli. A navíc, nebyla jsem typ, co by začínal panikařit. Zavolala jsem na ní, že je Kaiovi špatně. Hned byla u něj. Vlastně toho neudělala moc, zkontrolovala přístroj, co mu měřil tep, trochu mu opravila kapačku, co měl v ruce a dala mu pod hlavu ještě jeden polštář, aby jí měl výše. Zbytek noci jsem už nespala. Neustále jsem se na Kaie dívala a přemýšlela, jak bych mu mohla pomoct. A drželo ho za ruku. On tu mojí držel taky, ale v jeho snu si myslel, že drží někoho úplně jiného. Už to vidím.. Probudí se a začne po mě řvát i v tomhle stavu.. Pomyslela jsem si, ale i tak jsem ho celou dobu ustaraně pozorovala. Bála jsem se o něj, i když jsem se to celou dobu snažila sama v sobě popřít.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 22:58

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro S povzdechem jsem B.Ie popohnala ven z bytu, abych za námi mohla zamknout a schovat klíč na původní místo. "Zoufalá žena. Má problém starat se o sebe, natož o někoho jiného. Ne, že by to byla její vina. Kdybych měla peníze, mohla bych jí nějaké poslat, ale... to by stejně bylo k ničemu, neumí utrácet za správné věci. Nejdřív musím vybudovat stabilní pozici pro sebe, pak se o ni budu moct postarat. Dostat ji odsud a přimět ji žít trochu jinak... Napřed ale musím mít dost na to, abych si to mohla dovolit," zamručela jsem. Neplánovala jsem se příliš svěřovat, ale vzhledem k tomu, co tu teď viděl, bylo možná snazší se mamky zastat než to prostě bez zájmu přejít a nechat ho myslet si kdo ví co. Než abych sledovala B.Iovu reakci, radši jsem se jako první pustila dolů ze schodů a s pozdravením domácí i ven na ulici. Bylo mi jasné, že byl čas na to tu píseň uvést taky do chodu. Už teď byl Mino pravděpodobně pořádně nakrknutý, že jsme ho nechali čekat. Protahovat to kvůli osobním kravinám... to už jsem dál nemohla.

The Spirit of the Underground - 11. srpna 2015 23:09

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Kolem druhé ráno začalo nejhorší období, horečka, jak se tělo asi ještě zpětně bránilo přílišnému vypětí, téměř dvě hodiny to znamenalo studené obklady, ale kolem čtvrté se Kaiův stav zase ustálil a vrátil se téměř do normálu. Dokonce sebou přestal vrtět a když jsi se na něj tak dívala, vypadal prostě jako někdo, kdo obyčejně spí. Někdo, kdo obyčejně spí, ale pořád svírá cizí dlaň. Uplynula ještě dobrá hodina, možná už jsi taktéž začínala poklimbávat, když se mu nepatrně zatřepotaly řasy. Se zamrkáním zvolna rozlepil víčka a ještě zamlženýma, dezorientovanýma očima vzhlédl kamsi ke stropu. Drobné zamračení ti mohlo napovědět, že očividně neměl nejmenší tušení, co se dělo nebo kde se nacházel. Pořád vypadal strhaně a vyčerpaně, ale zřejmě už při vědomí. Zatím si ale vůbec nevšiml, že jsi tu byla - nebo že tě držel.

Vypravěč - 11. srpna 2015 23:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro O tvé mámě B.I. už nic neřekl, jen se na tebe podezíravě koukal. Jako by ti to moc nevěřil nebo ti věřil jen něco. Když jste šli zpátky, vzal tě zase za ruku, jako by to byla nějaká samozřejmost. ,,Víš, pořád čekám, kdy se z té nebojácné a veselé holky, kterou ukazuješ, stane ublížená holčička. Tím nemyslím nic špatné, jen.. Lidé jako ty rychle dospívají a nemívají dětství. To se na člověku podepíše. A někdy se to projevit musí." Řekl takovým tím: Jen tak mimochodem tónem, ale v jeho tváři bylo jasně vidět, že to myslí vážně a že ho to i trochu trápí. Mino vás spražil oba dost nepříjemným pohledem, když jste oba nastoupili do auta. ,,Co jste dělali? Připravovali k té písničce i modní přehlídku?" Zeptal se vás trochu nakrkle, i když podle toho, co řekl, ho očividně málo kdy opouštěl humoristický pohled na svět, i když to málo kdy vyznělo přímo humoristicky.

Kim (Ann) Min-Yeng - 11. srpna 2015 23:14

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Celou noc jsem se o něj starala. Sestřička ho většinou přišla jen zkontrolovat nebo mi donesla novou studenou vodu na obklady. Očividně byla i ona ráda, že tu s ním jsem a starám se o něj. Ráda se starám o ostatní, když to potřebují, protože vím, jaké to je, když je to přesně naopak. Když vy potřebujete něčí pomoc ale nikoho nemáte. Prostě nechci, aby se lidé cítili tak mizerně, jako kdysi já. Proto se starám i o někoho, o kom si myslím, že mě vážně nesnáší. Brzo k ránu ho horečky přešli. Celou dobu při tom držel mojí ruku. Svým způsobem jsem obdivovala jeho sílu, protože v tomhle stavu bych nedokázala držet celou noc něčí ruku. Ani nevíte, jakou mi udělalo radost, když jsem ho viděla, jak se začíná probouzet. Sice vypadal pořád strašně strhaně, ale už byl při vědomí, což bylo více než dobré znamení. Nechala jsem ho pár minut, ať se probere, než jsem na něj promluvila. ,,Ty mi dáváš, ale zabrat." Řekla jsem mu polohlasem s milým úsměvem. Pokud se na mě tedy podíval. Ale chtěla jsem, aby to vyznělo mile a ne vyčítavě.

Park Hye-mi - 11. srpna 2015 23:22

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Přestože mě překvapilo, že mě tentokrát vzal za ruku i sám od sebe, nijak jsem neprotestovala a jen jsem se opět zahákla prsty za hřbet jeho dlaně. Trochu to mírnilo dopad, jaký mohla tahle potemnělá ulice na člověka mít. "Jestli chceš vidět moje nadmíru slabošské já, recept už jsem ti prozradila. Stačí trochu strašidelnější film a budu se schovávat za sedačkou, než stačíte říct "trapárna"," nadhodila jsem na jeho úvahu, když jsme došli k zadnímu vchodu do baru. V ten moment jsem se jemně vyprostila z jeho sevření a jako první zmizela vevnitř. Po vylezení na druhé straně jsem byla na Minovu náladu už trochu připravená, takže mě nemohl svým přístupem zrovna šokovat. "Promiň, to byla moje chyba. Bylo to o něco emotivnější, než jsem čekala," ozvala jsem se, než by se do toho snad stačil pustit B.I a připoutala jsem se. Celou cestu do studia jsem pak strávila spíš vyhlížením z okénka na barevný svět za ním, zářící Seoul plný světel, která dokázala zastřít jakoukoliv jeho temnější stránku. "Co jste vůbec prováděli, zatímco jsem tam nebyla?"

The Spirit of the Underground - 13. srpna 2015 14:18

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Kai se skutečně několik minut pouze rozkoukával, očividně si ze včerejška nebo z noci nic nepamatoval, protože mu trvalo, než mu blesklo tváří poznání, že je v nemocici, a to zdaleka nesmazalo jeho lehce zmatený výraz. Když konečně zaostřil na tebe, taky mu zřejmě trvalo, než si tvou tvář řádně zařadil. Nepatrně přimhouřil oči a netvářil se o nic méně dezorientovaně. "Co - tady - děláš?" dostal ze sebe chraplavým hlasem, nepříliš srozumitelně. Ani to neznělo zle, vlastně ani hezky, spíš... opravdu odzbrojeně. Kai si odkašlal a začal se zkoušet posadit na posteli, přestože čert ví, jestli to byl dobrý nápad. "Co tady dělám?" navázal rovnou další otázkou, tentokrát už něco zřetelněji. Po zdravotním personálu stále ani vidu, ani slechu.

Vypravěč - 13. srpna 2015 14:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. se na tebe s pobaveným úšklebkem podíval, když si řekla, že ti stačí pustit nějaký děsivý film. ,,Beru tě za slovo, někdy to musím vyzkoušet." Řekl a vypadalo to, že to myslí celkem vážně. Ba že se na to dokonce těší. V autě se na tebe Mino otočil s poměrně přísným výrazem, když si řekla, že je to tvoje chyba. Pak se otočil zase před sebe a natáhl k tobě přes sedadlo ruku s otevřenou dlaní. Když si pár sekund nechápala, co po tobě chce. lehce zakýval prsty směrem k sobě. ,,Tu písničku." Oznámil ti pouze lehce rozkazovačně. Počkal, až mu jí podáš a dal se do čtení. ,,Ani se neptej. Jakmile zjistili, že máme trochu volného času, tak místo hraní na PS2 nás nahnali na focení. Uznávám, že jsme ho schválně odkládali už pár týdnů, ale i tak.." Odfrkl si B.I. lehce unaveně. Mino ti podal zpátky papír, ale nic neřekl, jen nastartoval a rozjeli jste se zpátky ke studiu.

Kim (Ann) Min-Yeng - 13. srpna 2015 14:29

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Kai vypadal zmateně, proto jsem se na něj ustaraně dívala, i když se mě ptal, co tu dělám a schválně si dala s odpovědí na čas. Vlastně jsem odpověděla až při jeho druhé otázce. Nechtěla jsem to na něj hned všechno vyvalit. Když se snažil posadit, tak jsem pustila jeho ruku a trochu mu pomohla, kdyby se mu náhodou zatočila hlava. ,,Měl by si ležet.." Řekla jsem mu, ale i tak jsem mu dala polštář tak, aby se v sedě o něj mohl opřít. ,,Našla jsem tě pozdě večer ve studiu ležet na zemi. Zkolaboval jsi. Tak jsem zavolala sanitku. Zbytek noci si měl horečku a noční můry." Řekla jsem mu tlumeným hlasem, protože jsme přeci jen byli v nemocnici a on se před chvilkou probral. Mluvit nějak hlasitěji nebyl nejlepší nápad. Nedodávala jsem nic o jménu jeho sestry nebo o tom, že mě celou noc držel za ruku. Nemyslím si, že by to něčemu pomohlo, víte jak..

Park Hye-mi - 13. srpna 2015 14:36

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nepatrně jsem se ušklíbla a bezděky pevněji stiskla cizí prsty, snad jako tichou výtku, přestože nahlas jsem se k hororům raději už nevyjadřovala - ještě bych přivolala nějak živý. Zatím nás kvůli B.Iově vzezření všichni nechali na pokoji, ale to štěstí mohlo taky kdykoliv vyprchat. V autě jsem na Mina chvíli vyjukaně koukala a vzhledem k nedávnému zážitku jsem čekala, jestli jako vážně myslí, že ho mám před B.Iem držet za ruku nebo co. Proto jsem taky následně byla rudá až za ušima, když mi - naštěstí včas, než jsem to stačila vyzkoušet - připomněl, proč jsme sem sakra v první řadě jeli a tak jsem mu poslala text a případně nabídla i mobil se sluchátky. Nečekala jsem zvláštní pochalu, ale absence i jakékoliv kritiky mě zrovna nepotěšila. Pomlčela jsem ale, cítila jsem se dost provinile, že jsme ho tu nechali čekat, tudíž jsem ho z toho ani neměla sílu nějak vinit. Soustředila jsem se tedy raději na druhého rappera. "Vau, takže budou nové fotky? Máte je už u sebe nebo budu trapně čekat jako všichni ostatní, až je YG konečně vypustí?" chytla jsem se hned myšlenky, že jsem vlastně u zdroje a na dormu jsem si ještě nestačila polepit pokoj - a když jsme se zrovna bavili o absenci mého chování šestnáctky...

The Spirit of the Underground - 13. srpna 2015 14:42

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Kai trochu podivně sledoval tvou ruku, když jsi mu pomáhala do sedu, ale neprotestoval a pouze se opřel do připraveného polštáře. Jestli jsi ho pozorně sledovala, povolil trochu svaly v obličeji, takže ho předchozí pohyb musel asi bolet, ale nedal to takřka vůbec najevo, kdyby jej pozornému pozorovateli neprozradila napnutá čelist. "...ty ji mě našla?" zopakoval po tobě, jako by mu to nedávalo moc smysl - ne, že by se tomu člověk měl nějak divit. Olízl si suché rty a znovu se rozhlédl po pokoji, jako by vyhlížel taky někoho jiného - kdo ví, koho, jestli kapelu, přítelkyni, rodinu nebo koho vlastně... "Nech mě si něco ujasnit," ozval se, když s prohlídkou skončil a obrátil svoje oči i přes vysílenost zpět k tobě. "My dva se nemáme rádi, že? ...tak co tu sakra děláš?" Zřejmě vůbec nechápal, že jsi ještě nepoužila dveře. Jestli to měla být výtka nebo prostá otázka, to už se poznávalo stěží.

Vypravěč - 13. srpna 2015 14:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. se tvému dotazu trochu pobaveně zasmál a pokud ses podívala do zpětného zrcátka, mohla si vidět i Mina, jak se lehce pousmál. ,,Můžeme ti je potom ukázat, jak doděláme tu písničku. Jako odměnu." Řekl B.I. když se na tebe přes rameno otočila vesele na tebe mrkl. Pak se s úsměvem podíval na Mina, který v tu chvíli zase zvážněl. B.I. nad ním jen lehce mávl rukou. ,,Ho si nevšímej, ten neumí pochválit skoro nic. Určitě se mu ta tvoje písnička líbí. Kdyby ne, řekl by ti to." Řekl B.I. Mino si trochu podrážděně odfrkl. ,,Jistě, že se mi líbí, ale tohle není o tom, jestli se mi to líbí nebo ne. Každá písnička, i sebehorší, má své publikum. Jde o to, co tím chceš lidem říct ne o to, jestli se mi to líbí nebo nelíbí." Pronesl Mino možná trochu podrážděně. Ve studiu šel Donghyuk, aby nahrál hudbu na piánu a pak tě odvedli do nahrávacího studia, kde ti melodii pustili. Několikrát sis to zkusila na nečisto, hlavně u částí se zpěvem. Nahráli jste to asi 3x, než se vybrala ta nejlepší verze, kterou ti kluci vypálil na CDčko. ,,Tak, práce pro dnešek hotova." Pronesl vesel Bobby, když se protáhl. ,,Teď ty fotky." Dodal a sedl si k počítači v místnosti. Lehce poplácal na židli vedle sebe, aby sis sedla, mezitím, co hledal fotky, aby ti je mohl ukázat.

Kim (Ann) Min-Yeng - 13. srpna 2015 14:56

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když se mě zeptal, jestli jsem ho našla, jen jsem kývla hlavou. ,,Ano." Potvrdila jsem mu a pak si všimla, jak se najednou kolem sebe rozhlíží. Bylo hodně brzo ráno, takže těžko říct, jestli Luhan tu mojí esemesku četl nebo je ještě v posteli. ,,Psala jsem Luhanovi, co se stalo, takže by měl se zbytkem snad brzy dorazit." Řekla jsem mu. Měla jsem totiž pocit, že v pokoji někoho hledá. A pokud vím, přítelkyni neměl, i když.. Kdo ví, ale ta by o tomhle jen těžko věděla. ,,Tak zaprvé, ty nemáš rád mě. Já ti to jen oplácím, protože po sobě nenechám bezdůvodně šlapat. Ani od lidí, které obdivuji. Ty si jeden z nich, kdyby ti to náhodou nedošlo. A za druhé, jsem tady, protože není nic horšího, než se probudit v sám v nemocnici. Pokus si to nikdy nezažil, tak v tomhle mi můžeš věřit."Řekla jsem mu po pravdě. Neměla důvod si vymýšlet nebo něco zatajovat. A zároveň jsem mu chtěla některé věci ohledně našeho vztahu ujasnit. Podívala jsem se na svůj mobil a zase ho schovala do kapsy. ,,Ale pokud mě tu nechceš, klidně půjdu." Řekla jsem mu a zvědavě se na něj zadívala. Protože jestli mě tu nechtěl, už tu nemělo cenu dál být.

Park Hye-mi - 13. srpna 2015 14:58

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Jenom ukázat?" zopakovala jsem po B.Iovi zkroušeně - trochu jsem to hlasově přehrávala, ale ve skutečnosti byla fakt škoda, že bych si je nemohla rozlepit nad postel. I když je fakt, že jsem je teď vídala denně ve studiu, nemusela jsem je vídat hned po probuzení, ne? Nicméně co za těch už ani ne sto dní? A co když bych vypadla výrazně dřív? Minova podrážděná reakce na B.Iovo chlácholení mě dokázala utlumit natolik, že jsem si ani pořádně netroufla nějak to komentovat nahlas a tak jsem zbytek cesty strávila prostě poslušným sezením na svém místě a mlčenlivým zíráním z okénka, dalo mi to alespoň šanci si ještě vnitřně přebrat nedávný zážitek. Nechtěně jsem si vzpomněla i na mámu a nedalo mi, než popřemýšlet, co teď se svým životem asi prováděla. Nahrát písničku byla větší fuška, než by se zdálo, ale měla jsem správně melancholickou náladu, abych text zvládla podat tak, jak jsem se opravdu cítila. To byl pro mě sám o sobě úspěch. Z kolotoče emocí mě vytrhnul až Bobby se svým plácáním na židli. Neudržela jsem se a zapomněla na moment na všechno, jak se mi na tváři usadil úsměv dítěte, co čeká u vánočního stromečku na Santovu nadílku. Než by se člověk nadál, seděla jsem na židli a nedočkavě nakukovala přes jeho rameno, abych mohla čekovat, co tedy provádí - a taky aby mi náhodou něco neuteklo, třeba víc vteřin na prohlédnutí první fotky - by byla katastrofa.

The Spirit of the Underground - 13. srpna 2015 15:06

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Jak?" opáčil stručně na tvé potvrzení, jak mu to zřejmě stále nedávalo smysl - asi proto, že jsi tam tou dobou pravděpodobně neměla co dělat. Když jsi se zmínila, že jsi psala Luhanovi, tvář se mu na okamžik zkřivila nevolí, pak se ale zvláštně uvolnila a vlastně se z něj dala vycítit i celkem úleva. Ať už mezi sebou s leaderem měli cokoliv, zřejmě to, co bylo vidět na povrchu, nebylo zdaleka všechno. "...můj mobil?" ozval se a začal se po něm rozhlížet, očividně usoudil, že jinak jsi Luhanovo číslo sehnat nemohla a svůj přístroj chtěl k něčemu využít. "Tak to není," zabručel pak na tvoje "ty mě nemáš rád", přestože na rozdíl od tebe se s vysvětlením neobtěžoval. Tvůj pokus o odchod pak s podivem jeho výjimečně celkem otevřenou tvář zase vypnul jako bys blikla vypínačem. "Jestli chceš. Máš dneska trénink," ozval se s realistickým pohledem pesimisty, nijak dotčeně, nijak nadšeně, ale nijak ublíženě.

Vypravěč - 13. srpna 2015 15:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby pomalu přepínal fotky. Vždycky se po chvilce na tebe podíval, jestli ses už dost vynadívala a přepl na další. ,,Ještě to není protřízené, takže tam je úplně všechno." Řekl Bobby, což dokazovalo pár fotek, kde měl třeba někdo zavřené oči nebo se netvářil zrovna tak, jak se tvářit měl. A fotka Bobbyho a B.I., jak jí jeden pendrek, každý z jedné strany.. Určitě to nebyla fotka, která by se měla pustit do světa spíše to fotograf o volné chvíli prostě vyfotil. A bylo tam více takových fotek. ,,Kdyby si nějakou chtěla, tak řekni, my ti jí vytiskneme." Řekl najednou B.I. která projížděl s Minem a Donghyukem opodál nějaké staré složky s notama a o něčem se tam až do teď tiše bavili.

Kim (Ann) Min-Yeng - 13. srpna 2015 15:18

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když se mě zeptal jak, chvilku jsem na něj nechápavě mrkala a nevěděla, co tím myslí. Až po pár sekundách mi to došlo. ,,Jo tak.. No, zapomněla jsem si ve studiu mobil, ale zjistila jsem to až večer, když jsem si chtěla nastavit budík, tak jsem se pro něj vrátila. a slyšela v jedné z místností hrát hudbu, tak jsem se tam šla podívat a našla tebe." Utrousila jsem po pravdě a trochu bezradně nad tím pokrčila rameny, jako bych tím snad chtěla říct, že jsem něco podobného určitě neplánovala. Udiveně jsem zvedla obočí, když řekl, že to tak není. Na jednu stranu mě to překvapilo, na tu druhou jsem mu to svým způsobem absolutně nežrala. ,,Ne? A jak to je?" Zeptala jsem se ho a zvědavě naklonila hlavu na stranu. Opravdu jsem chtěla vědět, jak to je, když to takhle není. Pak jsem hlavu zase narovnala a zatvářila se.. Unaveně. Ostatně, jak jsem dneska spala necelou hodinu a to ještě v sedě tady v nemocnici. ,,Žádné, jestli chceš. Buď chceš, ať tu jsem s tebou a nebo nechceš." Řekla jsem mu klidně, ale ne lhostejně. Jen to nevyznělo agresivně spíše ustaraně. O tréningu. Moc jsem na něj nechtěla myslet, Kai bude stejně tady, Luhan s Chenem asi taky.. A těžko říct, jestli třeba SuperJuniori nemají dneska taky něco na práci.. Každopádně bych měla jít do studia, už jen kvůli tomu, že bude povyk, kde sakra jsem, proč jsem nepřijela s holkama z dromu a budu ráda, když mě rovnou nevykopou. Každopádně mám i tak ještě dobrou hodinu a půl čas.

Park Hye-mi - 13. srpna 2015 15:23

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Neprotřízené jsou nejlepší, ty největší perly většinou někdo vycenzuruje," ujistila jsem Bobbyho bez zaváhání, div jsem tam na židli neklidně nepoposkakovala. Bylo docela hustý si uvědomit, že i prezidentka jejich fun base si ty fotky bude prohlížet až po mně. Rozumějte, PO MNĚ. Vzhledem k tomu, že jsem tam nebyla sama, snažila jsem se svoje projevy držet na uzdě a nekomentovat každý roztomilý obrázek, ale když přišla na řadu fotka Double B s pendrekem, moje kontrola očividně nestačila. "Ne!" zakňučela jsem, když jsem rázem sklopila hlavu a hraně se čelem praštila do stolu.¨ "A tohle provádíte zrovna když tu nejsem? Snažíte se mně odpravit?" objasnila jsem svůj tlumený, leč naprosto jasně vyložitelný výjev a tentokrát jsem to byla já, kdo Bobbymu předvedl, jak se ve skutečnosti dělá výraz nakopnutého štěněte. "Ha, vážně?" Ublíženost mě přešla v rámci vteřiny, když jsem zaslechla B.Ie a hned jsem ukázala prstem na monitor. "Tu chci. ...a asi tak padesát dalších, ale..." Double B, Double B! Měla jsem pocit, že mi v hlavě skanduje virtuální fanynka a stálo mě všechny síly to neudělat taky.

The Spirit of the Underground - 13. srpna 2015 15:28

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Kai si mlčky vyslechl tvoje vysvětlení a chvíli k sobě nespokojeně tisknul rty, jak to dělal předtím, než ti ve studiu vynadal, takže to asi moc pozitivně nepůsobilo. Po chvíli mlčení odvrátil zrak i tvář na opačno stranu a zatímco se snažil tvářit, jakože tu vůbec není, jinak by se propadl do země studem, proklouzlo mu mezi rty sotva slyšitelné slůvko: "Díky." "Jak?" zopakoval pak po tobě, což ho od jeho studu zřejmě rozptýlilo, takže už se mohl zase obrátit zpátky a chovat se jakž takž přirozeně. "No... není to tak, že bych tě neměl rád," technicky jen zopakoval svoje předchozí prohlášení, ale ani tentokrát ho víc nerozváděl - možná záměrně, možná vůbec nechápal, co na tom nechápeš, když je to hotová věc. "No..." Odmlčel se Kai, když se měl rozhodnout. "Stejně za chvíli asi někdo přijde, tak... už to nebude na dlouho. Můžeš se zatím trochu prospat, máš pod očima kruhy barvy Han River." Ačkoliv to řekl skoro v posměšném stylu, pořád na pozadí jeho hlasu zaznívala skoro výčitka svědomí a možná... možná i stín starostí.

Vypravěč - 13. srpna 2015 15:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když si se prašila čelem do stolu, kluci se nechápavě na sebe podívali, jako by vůbec netušili co se děje. Taky netušili. PO tvém vysvětlení se jejich nechápavé pohledy přesunuli zase k tobě. ,,No.. Dohodli jsme se, že tohle dělat před tebou nebudeme.. Někteří lidi to totiž nemají moc rádi.." Řekl Bobby pořád trochu vyvedený z míry z toho, že tobě se to takhle líbí. B.I. nad tím trochu bezradně pokrčil rameny. ,,Když se ti to líbí.." Nechal větu vyset ve vzduchu, ať si jí vyložíš jak potřebuješ. Bobby se tiše zasmál, když si řekla, že těch fotek budeš chtít nejméně dalších padesát. ,,Dobře, dobře." řekla a vytiskl ti každou fotku, na kterou sis ukázala v tiskárně v rohu na stejný papír, jako se tisknou plakáty. Taky to byla pěkně velká tiskárna. ,,Ale?" Zamrkal na tebe B.I. zvědavě, když si větu nedořekla.

Kim (Ann) Min-Yeng - 13. srpna 2015 15:48

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když mi poděkoval, nechápavě jsem na něj zamrkala. ,,Za tohle mi přece nemusíš děkovat." řekla jsem mu lehce nechápavě. Opravdu nevím, za co mi děkoval? To si vážně myslel, že bych ho tam nechala nebo že bych tu s ním nebyla? Na druhou stranu to bylo takové.. Hrozně milé. ,,Jenom si otrávený z toho, že musíš cvičit malou otravnou holku, které to navíc nejde?" Zeptala jsem se. Ne, vážně jsem chtěla totiž vědět, co za tím je a on mi to očividně nehodlal sám říct, ale myslím, že už nebudu mít lepší příležitost jak to z něj dostat. Neptala jsem se nijak ublíženě nebo tak jenom zvědavě. Když mi řekl, že mám kruhy pod očima, bylo to.. Trochu posměšné, ale konečně v tom dobrém smyslu. A hlavně jsem tam slyšela skoro ztracený tón starosti. ,,Viděl jsi sebe?" Zeptala jsem se ho se zdviženým obočí, než jsem se usmála a.. Prostě neodolala a lehce mu prohrábla vlasy. V takovém tom děkovném a vděčném gestu. ,,Díky." Řekla jsem mu s úsměvem, než jsem si dala ruce zase na postel vedle něj a položila si na ně hlavu. Usnula jsem prakticky okamžitě a nějaká soutěž mi v tu chvíli vážně byla dost jedno.

Park Hye-mi - 13. srpna 2015 17:53

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Zmateně jsem zamrkala. "...nemají rádi?" Pak se mi tvář trochu rozsvítila poznáním, když se můj lehce podezřívavý pohled přesunul směrem adepta č. 1, totiž Mina. "Aha. Tak to žádný strach, mně to vůbec nevadí." Nevadí je asi dost slabý slovo. Auč. Ještěže si ke mně do ložnice nikdo nedal tajnou kameru, když jsem koukala na WIN, to by se báli, že už jsem přišla o rozum. ...no, to se možná bojí stejně. "Fakt?" Zůstala jsem na Bobbyho zírat, když mi mou náhodně střelenou padesátku odsouhlasil. Když se zdálo, že to myslí vážně, rychle jsem se na židli šoupla ještě blíž a začala spěšně vybírat, než by si to kluci stačili rozmyslet. Hotovou hromádku fotografií jsem pak opatrně tiskla k hrudi, aby náhodou někoho nenapadlo, že je v nejbližší době dám z ruky. "Jen nevím, jestli se mi všech padesát vejde na zeď," odpověděla jsem na B.Iův dotaz bez rozmýšlení s rozpustilým úsměvem. Jestli mě klub naladil melancholicky, veškerý smutek byl pryč. Být čuně, asi bych - éh, radši nic, byla jsem prostě šťastná jak beruška a pravděpodobně jsem zářila, jak kdybych měla na moři navádět lodě místo majáku. "...dneska ještě něco plánujeme nebo...?" dotázala jsem se pak, když jsem se aspoň částí mysli vrátila do reality, přestože fotografie se stále těšily mému objetí a mohly se uvelebit na mých prsou.

The Spirit of the Underground - 13. srpna 2015 17:58

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Kai neochotně zavrtěl hlavou. "Ne, tak to není," zopakoval ještě jednou a tentokrát se s povzdechem zvolna pustil i do pokračování. "Kdyby to bylo za jiných okolností, asi by mi to ani nevadilo, možná by to byla sranda. Ale teď na to fakt nemám čas. Chci být maximálně u Park-sun a kvůli tomuhle hloupýmu pořadu místo toho sedím ve studiu. Kdyby se kdykoliv cokoliv stalo... než se dostanu do nemocnice... každá minuta je sakra důležitá a - no, prostě tam pro ni chci být." Kai si odfouknul, ostatně, nebylo divu, to bylo asi nejdéle v kuse, co jsi ho slyšela mluvit. "Nemyslím, že bys byla kdejak špatná nebo otravná, ale moje sestra má prostě přednost. Chtěl jsem to mentorování odmítnout, ale Luhan mě do toho natlačil s tím, že je potřeba přijít na jiný myšlenky a... nehledě na to, že to nerad přiznávám, když si něco zamane, dokonce ani já mu to nedokážu rozmluvit. Původně to totiž bylo jeho místo." Kai trochu překvapeně zamrkal, když jsi mu prohrábla vlasy, ale výjimečně se ani neohradil, prostě tě v tichosti sledoval, jak ses ukládala ke spánku... A že to netrvalo dlouho. Když už jsi byla ve snové krajině, spíš už součástí představ než reality, mohla jsi cítit, že tě někdo také pohladil po vlasech. Ale to se ti dost možná jen zdálo.

Vypravěč - 13. srpna 2015 18:03

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino se na tebe zmateně podíval, když jsi ho tiše obvinila z toho, že to určitě vadí jemu. ,,Co? Proč si každý myslí, že to jejich skoro-gay harašení vadí jenom mě?" zeptal se najednou zmateně, jako by jsi ho spíše obvinila z vraždy nebo něčeho podobného. B.I. na něj hodil skeptický pohled. ,,Právě proto, že jsi tomu právě řekl gay harašení." ,,Řekl jsem skoro-gay harašení!" Řekl okamžitě poplašeně Mino na svou obhajobu. ,,Jdi do prdele, já jsem na holky!" Odvětil mu na to trochu hlasitěji B.I. ale vyloženě ze srandy, bylo vidět, že si z něj B.I. spíše utahuje, jen Mino si to bere nějak osobně. Všichni se na tebe najednou trochu zasněně usmáli, když jsi vypadala, že jim štěstím odletíš někam do vesmíru na měsíc. Když ses zeptala, jestli je to už všechno, všichni najednou trochu zvážněli, jako by si je probrala ze sna a teď se za to své zasněné culení styděli. ,,No, asi jo. Můžeme někam na jídlo." Navrhl ve výsledku jen B.I. a všechny sjel zvědavě pohledem, jestli souhlasí.

Kim (Ann) Min-Yeng - 13. srpna 2015 18:11

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Nevím, jak dlouho jsem spala, ale moc dlouho asi ne. Probudilo mě, jak někdo vešel do dveří. Trochu dezorientovaně a unaveně jsem zvedla hlavu a podívala se přes rameno ke dveřím. Luhan, kdo jiný. ,,Oh.." Řekla jsem spíše protože to ze mě tak nějak vyklouzlo a protřela si unavené oči, abych následně na to mohla zívnout a narovnat se v zádech. Měla jsem pocit, že mě před tím někdo pohladil po vlasech. Jenže jediný, kdo by to mohl být, byl Kai. A to mi nepřišlo zase tolik pravděpodobné. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že pokud chci stihnout kameru včas před studiem, měla bych pomalu vyrazit. ,,Můžu s tebou na moment mluvit?" Zeptala jsem se Luhana. Připadala jsem si, jako by mě někdo přetáhl kladivem po hlavě. Výborně, ještě do toho můžu dostat migrénu.. To mám z toho, že neberu ty prášky a pořádně nespím.. Pomyslela jsem si a v duchu se musela ušklíbnout nad tím, že v něčem mají psychiatři hold pravdu.

Park Hye-mi - 13. srpna 2015 18:16

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nemohla jsem si pomoct a musela jsem se rozesmát, když se Mino hned ozval. "Říká se, že potrefená husa nejvíc kejhá, ne? A náhodou to vůbec není - eh, jak jsi tomu řekl? - ale jasný fan service. Kdybys viděl, jak nad tím půlka holek slintá, nesmál by ses. Vlastně asi smál." Na moment jsem sklonila hlavu a vytáhla fotografiii s Bobb.im a pendrekem. "Ehm, akorát se obávám, aby se ke mně nenastěhoval zbytek dormu, až si tohle pověsím nad postel." Vzhlédla jsem nahoru, co si o tom myslí kluci. "Jídlo," podotkla jsem objevně, jak mi došlo, že jsem od rána nic nejedla. Položila jsem si dlaň na břicho, bylo divné, jak v tom všem shonu člověk ani nemohl dostat hlad, protože ani na to nebyl čas. "To beru. Ale všichni na mě budou koukat jak na ... eh, no, když tam budu chodit takhle... To vám neva, ne?" ujišťovala jsem se, protože to, že jsem odmítala ty fotky odložit, dokud nebudou bezpečně na stěně hlídané kamerou, to byla pravda.

Vypravěč - 13. srpna 2015 18:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tentokrát se na tebe podíval hodně skepticky Mino, když si řekla, že je to jasný fan servis. ,,Za fan servis považuji, když si někdo sundá tričko, ne to, že se po sobě plazí dva kluci." B.I. se na něj na oko uraženě podíval a vyvalil oči. ,,Já se po nikom neplazím!" Zaprotestoval. ,,No tak promiň, no!" Vyjel po něm Mino na oko skoro až hystericky. Chvilku na sebe vražedně koukali, než se tomu oba zasmáli a B.I. se na tebe s úsměvem podíval. ,,Toho se bát nemusíš. Když jim to neukážeš. A navíc, spousta holek má na to stejný názor, jako Mino." Pokusil se tě s úsměvem uklidnit. Bobby se celou dobu usmíval a nevypadalo to, že by ho cokoliv z toho nějak trápilo. B.I. se na tvoje slova o to, že na vás budou všichni koukat jen pobaveně ušklíbl. ,,Na nás koukají lidi, i když se nic divnýho neděje, tohle bude alespoň změna." Ujistil tě pobaveně. Bobby ti na fotky podal s úsměvem složku, než jste se všichni sebrali a vydali se pěšky do barbekyu restaurace. Byla to taková ta restaurace, kde máte uprostřed velkého stolu gril, na kterém si sami opékáte různé maso. Kluci měli vybráno okamžitě, co k ním přišla servírka a počkali, jestli si vybereš něco ty, nebo budeš jíst to, co si oni naporoučeli. A že toho byla pěkná hromada.

The Spirit of the Underground - 13. srpna 2015 18:30

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan vešel do místnosti bez svého obvyklého sebevědomého úsměvu a celkem rychle se nahrnul vedle Kaiovy postele. Přestože Kai se při zvuku dveří zatvářil skoro natěšeně, jakmile spatřil jeho tvář, zase trochu uvadl. Očividně byl pořád rád, ale asi čekal někoho jiného. Luhan se tomu vědoucně ušklíbl. "Vypadáš, že jsi v pořádku, když už se umíš tvářit jak kyselé hrozny," zabručel. "Je mi dobře," odvětil Kai takovým tím tónem, že i kdyby umíral, tvrdil by totéž. Luhan na něj chvíli mlčky hleděl, než pokrčil rameny. "Hlavně, když tě brzo pustí." Pak přeostřil na tebe. "Jasně, stejně budou potřebovat trochu soukromí," přitakal, když pootevřel dveře. Místo toho, aby tě ale pustil ven, se dovnitř nacpal ještě další kluk. Možná jsi poznala Taemina z SHINee, který se nacpal ke Kaiovi snad rychlostí blesku. To už se Kaiův výraz zase obměkčil. "Taemine." Dotyčný se tvářil dost zkroušeně. "Jsi v pořádku? Luhan mi dal vědět až ráno, ale přijel jsem, jak to jen šlo," ujišťoval Kaie jeho hyung. "To je v pohodě. Jsem rád, že jsi tady..." Ještě než tě Luhan vyprovodil z místnosti, mohla sis všimnout, že Kaiovi Taemin tiskne loket v povzbuzení. "Co jsi potřebovala?" získával k sobě zpátky tvou pozornost Luhan, jen co jste za sebou zaklapli dveře. Rukou přitom poukázal k sedátkům na chodbě.

Kim (Ann) Min-Yeng - 13. srpna 2015 18:38

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Ani já nečekala tuhle Luhanovu reakci. Kai vypadal trochu zklamaně. Najednou mi z toho bylo nějak smutno. Na oba jsem se trochu smutně a zklamaně podívala, než jsem řekla Luhanovi, že bych s ním ráda mluvila. ,,Ne, není ti dobře." Mrskla jsem po Kaiovi pohledem, který by zabíjel, kdyby mohl, ale byla tam i starost o něj. Když tohle řekne totiž doktorovi, pustí ho ještě dneska a za pár dní tu bude zase. Nemělo by to cenu. Podívala jsem se na Luhana trochu skepticky, když řekl, že bude potřebovat soukromí. ,,Říkáš to, jako by měla přijít jeho holka.." Řekla jsem. Načež se do pokoje nacpal Taemin. Zatvářila jsem se ještě skeptičtěji. ,,Tak jeho kluk.." Opravila jsem se. Nevím proč, ale mám tendenci si dělat ze Shinee celkem slušné nepřátele a to to nedělám schválně. Raději jsem se jen nevinně uculila a vyšla s Luhanem ven na chodu. Zavrtěla jsem hlavou, když mi ukázal, abych si sedla. ,,Akorát bych znova usla." Řekla jsem a vážně se na Luhana podívala. ,,Odvolej Kaie z natáčení a nech ho s jeho sestrou. Je z toho úplně zničený, že musí být ve studiu a nemůže být tady." Bože, jsem neuvěřitelná co. Tak nějak pochybuji, že kdybych byla na Kaiově místě, že by se mě Kai takhle zastal a já to stejně dělám. Jiná už asi nebudu.

Park Hye-mi - 13. srpna 2015 18:39

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nesouhlasně jsem našpulila rty. "Já beru obojí - proti sundávání trička nic nemám. Ale je to rozhodně lepší, než kdyby se po sobě plazili s nějakou holkou - za prvné by ji spousta příliš nadšených fanynek zkusila roztrhat nebo by jí minimálně napsali pár výhružných zpráv... no a za druhé by nemohly dál žít v takové té mylné představě, že to budou ony, kdo se po nich bude - é, no, chápete, plazit," oponovala jsem Minovi bez myšlenkově. Vůbec mi nedošlo, že právě OPONUJI MINOVI, ale... tohle byla prostě srdcová záležitost. "Tak fajn," odsouhlasila jsem tedy jejich plány a po umístění fotek do složky - a znovu na prsa - jsem se s nimi pěéšo vydala na couračku na barbecue. "To je v pohodě, dám si od vás," ozvala jsem se pak, když se čekalo na mou objednávku. Beztak jsem měla moc plné ruce fotek, než abych měla čas prohlížet si lístek. "Což mi připomíná... jak funguje fan service u holek? My si přece nemůžeme na pódiu roztrhnout tričko nebo tak něco... že? Nebo snad jo?" zajímala jsem se, protože holčičí skupiny jsem fakticky nesledovala. Ironie, když jsem se do jedné hlásila, co?

Vypravěč - 13. srpna 2015 18:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino se na tebe podíval skoro až vražedně, když si mu začala odporovat. Skoro ti vypálil do hlavy díru do hlavy tím pohledem, než se najednou zatvářil normálně. ,,To ti neberu, ale vem si třeba BigBang, ti se poslední dobou plazí v MVčkách po kde jaké holce a ty písničky jsou klidně i měsíc v top ten." Pokrčil nad tím Mino rameny. ,,A navíc, každá se bude muset smířit s tím, že si jednou najde nějakou, kterou si vezme a založí s ní rodinu. Koloběh života. Na druhou stranu je může utěšit fakt, že i idolové mívají zlomená srdce." Řekl na to Mino a trochu se při tom nějak zasněně podíval před sebe. Když ses zeptala na fan servis u holek, všichni trochu zvážněli. ,,Nijak extra. Musíš to brát tak, že tady je MV, kde jsou holky třeba v minisukních nebo podobně třeba od +18. Maximálně trochu odhalenějším oblečením, z toho skoro nikdy výstřih a nějakým sexy tancem. Holky si toho bohužel o moc více nemůžou dovolit. Tedy, můžou, samozřejmě, když jim to dovolí společnost. Pak je už jen otázkou, jak to vezmou lidi kolem a fanoušci. Ale nějak si nevzpomínám na žádnou skupinu, která by do toho šla." Řekl B.I. a ostatní nad tám lehce pokývaly hlavou. Vypadali skoro až zklamaně, jak by taky ne?

The Spirit of the Underground - 13. srpna 2015 19:44

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Když jsi byla na odchodu, Taemin ti ještě stačil poděkovat, že jsi se o Kaie starala, Kai se během toho tvářil všelijak, ale pak bouchly dveře a případné neshody si tedy mohli vyříkat mezi sebou. "Ne kluk, ale nejlepší přítel. To je teď naše eso v rukávu," nesouhlasil s tebou Luhan na sebe až moc vážně. Na tvůj požadavek na tebe Luhan zůstal chvíli pátravě zírat, než si trochu povzdechl a zavrtěl hlavou. "Nemůžu," prohlásil natolik rozhodně a rezolutně, že nepřipouštěl místo k další diskuzi. "Jestli to je všechno, co jsi chtěla, Nam Soo tě může hodit zpátky do studia. Dnes už by měli být zpátky Super Junioři, tak se o tebe postarají, než se Kaiovi udělá líp," informoval tě Luhan. K tvému požadavku už se nevracel ani nevypadal, že by to měl v plánu, každopádně se trochu s obavami ohlédl přes rameno a usadil se na sedátko na chodbě. Zřejmě už se dovnitř nechystal, ale pryč taky ne. Že by Taemin vylezl ven, to se také říct nedalo, možná to Luhan viděl na dlouho.

Park Hye-mi - 13. srpna 2015 19:49

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nepatrně jsem pokrčila rameny. "No vidíš - a třeba já je neposlouchám. Ne, že by to bylo kvůli holkám ve videích - navíc, to je něco jinýho, než realita, ale..." uzavřela jsem téma chlapeckého shinshipu. Beztak mi mohly být cizí názory ukradené, na prsou jsem měla přitisknuté fotky pro sebe a pokud se na ně nikdo jiný nebude chtít dívat, tím lépe. Na jejich úvahy jsem přemýšlivě našpulila rty. "Umím si představit Kiru s Ann, že by do toho šly..." podotkla jsem nahlas, o sobě jsem se raději nevyjadřovala a namísto toho jsem vrhla úsměv na obsluhu, když se k nám dostalo i maso. To mi ale došlo, že mám trochu problém - držet oběma rukama fotky, dobře, to jsem mohla oželet, ale stejně bude posílání si čehokoliv náročnější. Nehodlala jsem se tím ale nechat odradit - a už vůbec odložit svůj aktuální poklad někam na zem, tak jsem se prostě natáhla po hůlkách jednou rukou a lžíci nechala ležet a zkusila první kousek hodit na gril.

Kim (Ann) Min-Yeng - 13. srpna 2015 19:57

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Luhan byl nějaký moc vážný. Ne, že bych se tomu v téhle situaci nějak moc divila, ale na druhou stranu si snad nemyslel, že to myslím vážně.. A pak mi odpověděl. Spadla mi brada. Doslovně. ,,Ale on.. Ty.. Tedy.." Chvilku jsem trochu zmateně gestikulovala rukama ode dveří k Luhanovi, jako bych tím chtěla něco říct, ale jeho pohled dost jasně naznačoval, že se o tom nehodlá bavit. Zavřela jsem pusu, dala ruce k tělu a chvilku mu jen tak s neutrálním výrazem koukala do očí. Ve skutečnosti bych to nazvala tichým očním soubojem. Vyhrál. Naštvalo mě to. Kvůli Kaiovi. Nechápala jsem, co má Luhan za problém.. Nebo co tím spíše sleduje. Kai tím očividně nepřicházel na jiné myšlenky, jak bylo původně v plánu, akorát z toho zkolaboval. ,,Zvládnu to sama.." Odvětila jsem pouze. Možná jsem byla trochu naštvaná. I za to, jak se mnou Luhan mluvil. Chápu, že je straší a všechny ty věci, ale připadala jsem si jako malé děcko, které sprdl otec. Nesnášela jsem ten pocit. Chtělo se mi z toho brečet. Mohlo za to i to, že jsem naspala asi dvě hodiny za celou noc a to ještě po jedné hodině. Divila jsem se, že jsem se nerozbrečela v tom metru. Jen jsem do toho deníčku napsala, co se přes noc stalo a všechno ohledně Kaie a Luhana. Nebyla jsem na Luhana vyloženě nějak naštvaná, maximálně kvůli Kaiovi, deptal mě ten vztah mezi nimi. A měla jsem trochu pocit, že si to na mě dneska trochu vybil i Luhan. Nebo to bylo prostě tím, že na mě byl vždycky hodný a najednou se mnou mluvil jako můj otec. Jen mě čistě o něčem informoval, nic mi neřekl a nepřipouštěl, abych k tomu cokoliv řekla. Když jsem dorazila do studia, měla jsem chuť tu kameru poslat někam. Byla jsem unavená, smutná, protivná, naštvaná, zklamaná, všechno v jednom. O tom, že jsem byla prakticky nenamalovaná a měla brutální kruhy pod očima ani nemluvím. Navíc mi začínala z toho nevyspání být celkem brutální zima, protože jsem na sobě měla jen kraťasy a volnější volenější černé tričko s grafiti nápisem.

Vypravěč - 13. srpna 2015 20:03

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,A ty?" Zeptal se tě Mino a trochu škodolibě se na tebe usmál. Zase v tobě četl jak v otevřené knize, asi poznal, že se o sobě nechceš vyjadřovat. Všichni na tebe v tu chvíli hodili zvědavé pohledy a očekávali tvou odpověď, která je nepochybně velmi zajímala. Donghyuk ti najednou vzal hůlky z rukou a hodil jimi na gril několik kousků masa místo tebe. Nic při tom neříkal a tvářil se, tak jako vždycky. Pak vzal pár kousků, které byli už udělaná a dal si je k sobě na talíř. Jeden vzal pofoukal a dal ti ho před pusu. ,,Aaa.." Řekl ti, kdyby jsi nepochopila, o co se snaží a dal ti kousek masa do pusy. Kluci na něj koukali.. Trochu zamračeně, ale nevypadalo to, že by se vyloženě zlobili. Donghyuk je jenom přejel znuděným pohledem. ,,Vy by jste jí tak maximálně vypíchli oko.." Odvětil jim pouze a vzal do hůlek trochu salátu, který si k tomu objednali a zase ti ho dal do pusy. A takhle tě klidně krmil, jako by se nechumelilo.

The Spirit of the Underground - 13. srpna 2015 23:19

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Ve studiu na tebe už kromě kamer čekalo známé trio - Chen a dva zástupci Super Juniorů. Popravdě byli dost zaražení, když tě viděli, přestože Chen se tvářil chápavě, Leeteuk spíš soucitně... jen Eunhyuk si zachoval naprosto normální výraz a prostě tě pozdravil, jak se slušelo a patřilo. "Dnešní program..." načal Leeteuk, zřejmě s úmyslem tě seznámit s tréninkovým plánem, když mu do řeči nepříliš zdvořile skočil Eunhyuk: "Začínám já. Kai tu není a nic proti, ale hned po něm jsem na tom s tancem nejlépe já. Musíme ji trochu probrat a rozehřát." Leeteuk na něj chvíli nesouhlasně koukal, nicméně se nezdálo, že by Eunhyuk chystal ústup, takže nakonec pokrčil rameny a kouknul na Chena. "Snídaně?" Zatímco mlčenlivý člen EXa prostě přikývnul, Leeteuk se ještě obrátil na tebe s Eunhyukem. "Budete chtít něco přinést na svačinu?"

Kim (Ann) Min-Yeng - 13. srpna 2015 23:27

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Kluci nic neříkali. Pozdravila jsem se a pokusila se o úsměv. ,,Podle rozkazu." Řekla jsem Eunhyukovi. Mělo to působit jako sranda, ale nebyla jsem si tím ve výsledku moc jistá. Bože, ten mě dneska zabije.. Pomyslela jsem si a sama sobě se v duchu vysmála, že jsem ochotná v tomhle stavu tady vůbec být, natož tančit. Ale já jsem masochista, ničím sama sebe ráda. Ne, vážně. Marod se hážu jenom když se mi někam nechce kvůli tomu, že jsem na tom v prdeli psychicky, ne fyzicky. Ne, že bych nebyla obojí, jen to druhé vítězilo. Při myšlence na jídlo se mi obrátil žaludek vzhůru nohama. Tak nějak mě ani nenapadlo, že mi je špatně od hladu, protože jsem měla pocit, že cokoliv, co polknu, stejně hned vyzvracím. ,,Kafe, prosím." Poprosila jsem Leeteuka a položila si svojí tašku do rohu na zem.

Park Hye-mi - 13. srpna 2015 23:37

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Pootevřela jsem ústa na Minovu přímou otázku a pak jsem se ušklíbla. Nemít plné ruce fotek, asi bych po něm hodila nějakým kouskem masa - ale faktem bylo, že jídla byla na takové plýtvání škoda. Tak jsem jen nespokojeně zaprskala, že jsem musela něco takového zodpovídat před publikem - ještě k tomu složeným ze svých idolů - a přemýšlivě našpulila rty. "Minisukně mi nevadí, sexy tance jsou v pohodě, holka přitom vypadá dobře. Jestli bych se tím chtěla úplně prezentovat na trhu nevím, ale z podstaty proti tomu nic nemám. Však Satisfaction není nijak sexistický, ale když se to vezme kolem a kolem, už to začíná tuhle kategorii i lízat," nahodila jsem pak rádoby sofistikovanou odpověď, abych nemusela prostě říct "Jo" a utopit svou hrdost v záchodě. "Hej!" ozvala jsem se, když mi Donghyuk zabavil hůlky. Už jsem chtěla protestovat, že mám hlad - a po dnešku i nárok na jídlo - když mi nabídnul už udělaný kousek. Zůstala jsem na něj chvíli zmateně koukat, ale poslušně jsem otevřela pusu a nechala se, nutno říci trochu udiveně, krmit. "Kamsahamnida," nezapomněla jsem na slušné způsoby, když jsem tedy volnou ruku použila zase k přidržování fotek, jakožto priority číslo jedna. I wonder if it´s kinda because of Park-sun...

The Spirit of the Underground - 13. srpna 2015 23:40

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Přinesu ti nějaké," přitakal Leeteuk na tvůj požadavek, když je Eunhyuk bez milosti vystrkoval z místnosti - zatímco Chen šel poslušně, Leeteuk nějak zdržoval a pořád nenápadně pokukoval po tvých kruzích a vůbec. Jakmile byli za dveřmi, Eunhyuk kouknul na kameramana a pak k němu přišel a chvíli mu šeptal cosi do ucha. Ten na něj sice moc příjemně nekoukal, ale pak pokrčil rameny, přikývnul a kamera se beze slova sbalila a zmizela za ostatními. Jen co klaply dveře, respektive jen co je Eunhyuk zabouchnul, otočil klíčem a tak vám tam alespoň pro nynějšek udělal celkem soukromčo. "Vypadáš hrozně," oznámil ti upřímně, přestože úsměv na jeho rtech naznačoval, že to zle nemyslel. Vyrazil směrem k lavičce, odkud stáhl svou mikinu a Leeteukovu taky, tu si narval za sebe a svou si zmuchlal na kolena. "Tak pojď," vyzval tě, když párkrát dlaní poklepal svoje nohy v očividné výzvě, ač těžko říct, co tím mínil.

Vypravěč - 13. srpna 2015 23:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino a B.I. se pobaveně ušklíbli, když jsi jim odpověděla a vševědoucně se na sebe podívali. Ale nahlas to už nijak nekomentovali a hladově se věnovali jídlu. Ostatně, naposled jedli taky někdy ráno a známe apetit klučičích skupin. Nekonečný.. Tedy, skoro. Když už jsme u toho, Donghyuk tě krmil stejnýma hůlkama, jako potom jedl, mezitím, co si žvýkala. Což, přiznejme si, není zrovna něco, co by kluk s holkou normálně dělali na veřejnosti. Asiati jsou trochu přecitlivělí na některé věci. ,,Víš jak ses bavila o těch nenávistných dopidech a tak, do fanynek? Po tomhle je čekej." Ozval se najednou Mino po chvíli ticha, protože se všichni věnovali jídlu. Na moment to znělo možná až moc vážně, než k tobě zvedl pohled a trochu se ušklíbl. Ne, že by ti to vyloženě přál, ale všichni víme, na co narážel. Sama by jsi ještě před rokem za tohle nějakou holku asi hodně.. Neměla ráda, kdyby jsi viděla podobnou situaci v televizi.

Kim (Ann) Min-Yeng - 13. srpna 2015 23:53

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Děkovně jsem se na Leeteuka usmála, když řekl, že mi ho donese. Pak jsem jen trochu nechápavě sledovala Eunhyuka, jak je vystrkává ze dveří a pak jde ke kameramanovi. Něco mu šeptal do ucha. Celou dobu jsem na to jen zmateně a nechápavě koukala, dokud kameraman nezmizel. Lehce jsem se na Eunhyuka usmála a ukázala ukazováčkem na svou tvář. ,,Absence make-upu." Řekla jsem, když mi řekl, že vypadám hrozně. Nemyslel to zle, takže jsem to ani tak nebrala a nějak se mi nechtělo vymlouvat na nedostatek spánku. Víte, nevím, jak vy, ale já osobně se sama sobě bez make-upu moc nelíbím. Najednou jde vidět, že mám pihy a takové ty věci. Pak si najednou sedl na lavičku. Jednu mikinu si dal za záda a druhou si položil na kolena. A pak mi ve své podstatě řekl, ať si mu sednu na klín. Nechápavě jsem na něj mrkala, jestli mi třeba neřekne, že si dělá srandu nebo tak, ale ne. Zatvářila jsem se trochu nervózně a došla k němu. A vážně si mu sna ten klín sedla. Chvilku jsem se cítila hodně rozpačitě, než jsem si uvědomila, jaké z něj sálá teplo. A že mě je zima. Už tak nějak bez přemýšlení jsem se o něj opřela a položila mu hlavu na hrudník. Krásně hřál, to se muselo nechat. A celkově to bylo.. Prostě boží. A hezky voněl, to taky musím podotknout. Hlavně mi najednou bylo mnohem lépe. Vlastně si moc nepamatuji, kdy jsem se takhle naposled cítila.. Svým způsobem v bezpečí a příjemně.

Park Hye-mi - 13. srpna 2015 23:56

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Ale né..." protáhla jsem na Minovu posměšnou poznámku, protože jsem tak nějak tušila, že není od pravdy moc daleko. Je fakt, že kdyby někde na WIN někdo z iKONu prostě krmil jinou holku, plácala bych obličejem do polštáře a div neronila slzy - spíš nenávisti než smutku, protože... Ooo, na druhou stranu, třeba B.I se sestrou byli děsně roztomilííí... Ale to je sakra něco jinýho, holka. Nespokojeně jsem k sobě stiskla rty, na takové úvahy už bylo stejně pozdě. Což byl taky důvod, proč jsem se rozhodla se tím nezabývat, dokud se ta bouřka nepřižene - pak se s těmi blesky nějak vypořádám. A možná jich do mě pár uhodí. Bude to bolet, ale snad to přežiju. V zájmu změny myšlenek jsem si rozpomněla na včerejší večer a tak jsem zaostřila směr Bobby a mírně naklonila hlavu ke straně. "Kdy vůbec plánuješ ten svůj výstup?" nadhodila jsem rádoby nevinně, jakože nezávazně, ale fakt mě to zajímalo. Poslední dobou jsem si konstantně přišla jako u vánočního stromečku - nebo ve snu - a možná bylo rouhání chtít víc, ale... rozhodně jsem plánovala brát, dokud to bylo možné, jinak bych toho později jistě musela litovat.

The Spirit of the Underground - 14. srpna 2015 00:00

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Eunhyuk se nepatrně poušklíbl, ale spíš pobaveně, pak si tě naaranžoval tak, abys mohla nohy hodit nahoru na lavičku a dlaní ti mírně nasměroval hlavu ke svému rameni, aby ses tak dostala do celkem pohodlné pozice na odpočinek. Jednou rukou tě vzal kolem zad, takže ses mohla dost dobře zapírat o sebe a pak se sám hlavou zapřel za sebe o stěnu. "Předpokládám, že máme tak od dvou do čtyř hodin. Osobně navrhuji silný trénink sestávající se z medvědího zimního spánku. Samozřejmě, oficiálně jsme nacvičovali kroky pro tvé první soutěžní vystoupení a jestli uslyším něco jiného, ptáček, co to bude zpívat, přijde o hlavu," zabroukal tiše, skoro spiklenecky. Dlaní tě naposledy poplácal po zádech a pak až na pravidelně se zdvihající hrudník a bušící srdce takřka dokonale znehybněl, jak ti očividně dával prostor k tomu, abys usnula.

Vypravěč - 14. srpna 2015 00:04

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino se tiše uchechtl a dál se věnoval svému jídlu. Pak když ses najednou ozvala, Bobby se na tebe trochu vyděšeně podíval. Něco jako: Neříkej to tady! Všichni totiž najednou zpozorněli. Bobby se na ně vyděšeně podíval. ,,Jaký výstup?" Zeptal se zvědavě B.I. Bobby se začal tvářil jako největší andílek na světě. Než si povzdechl a uhnul lehce pohledem do strany. Kdyby to šlo, červenal by se. ,,Slíbil jsem Hye-mi, že jí živě udělám jednu z písniček.." Zabručel nakonec rezignovaně. Všichni se začali pobaveně smát. Tedy, hlavně Mino a B.I. Donghyuk se spíše jen pobaveně usmál a dal ti do pusy další kousek masa. ,,Wau, tak to jo chlape!" Řekl pobaveně B.I. který se ještě nepřestal smát. ,,To chci natočit." Dodal. Bobby se na něj trochu zamračil. ,,Nechte mě." Zamručel a byl rudý skoro až na zadku. Mino se ve výsledku trochu nechápavě usmál. ,,Vystupuješ před tisíci lidmi a bojíš se před jednou holkou?" Zeptal se a nevěřícně nad tím zakroutil hlavou. Bobby trochu uraženě nafoukl tvář. ,,Je to prostě jiného. A chci, aby se to Hye-mi líbilo, záleží mi na jejím názoru." Pronesl a hrdě při tom vystrčil bradu, než zase sklonil hlavu a dal si do pusy několik kousků masa najednou.

Park Hye-mi - 14. srpna 2015 00:15

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Trochu překvapeně jsem zamrkala na zjištění, že se přede mnou očividně vystupovat stydí. "Ale to vůbec není třeba. Jako být nervózní nebo tak něco. Já už názor mám - tu písničku zbožňuju, však ti povídám, že to umím zpaměti," ujišťovala jsem ho rychle, než mi Donghyuk tak nějak zacpal pusu masem a tak jsem raději zdvořile zavřela ústa a dala se do žvýkání. V mezičase jsem ovšem zvládla zaletět pohledem k Minovi a nepatrně přimhouřit oči. Zajímalo mě, jestli si přitom náhodou vzpomněl na naši včerejší konverzaci o tom, že by měl Bobbymu dát trochu pokoj. Nakonec z toho ale zůstalo jen prosté čučení jeho směrem, od kterého jsem raději ustoupila směrem k B.Iovi - tak ne, Donghyuk - é, ne? Bobby? Ne? Dá se tady vůbec někam koukat?! Bezpečně?! Odfoukla jsem si. Na jednu stranu to byl splněný sen, na druhou stranu bylo těžký ve společnosti čtyř úžasných kluků sedět na zadku, nechat se krmit a přitom si zachovat nejen důstojnost, ale i trochu chladnou hlavu, abych se některému nebo ještě lépe všem nevrhla kolem krku.

Kim (Ann) Min-Yeng - 14. srpna 2015 00:20

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Nechala jsem se upravit do pohodlnější pozice a lehce se usmála, když řekl, že ptáček případně přijde o hlavu. ,,Ptáček ani nepípne." Odvětila jsem mu tiše skoro už v polospánku. Upřímně, ani nevíte, jak jsem mu byla vděčná. Nikdy se o mě takhle nikdo nestaral. Kdybych měla sílu, dojetím bych se rozbrečela. Ještě, než jsem usnula, sáhla jsem do kapsy a podala mu do volné ruky deník, který mi dal. Byl celkem malý, takže jsem ho měla ještě od metra nacpaný v zadní kapse džínů. ,,Kdyby ses nudil." Řekla jsem jenom s lehkým úsměvem, než jsem zavřela oči. ,,Děkuji." Vypadlo ze mě nakonec, tentokrát už s vážnou tváří. Možná jsem se tam neměla tak moc rozepisovat, každopádně tam bylo všechno. Od toho, jak se mojí rodiče seznámili v Anglii kvůli tomu, že jejich firmy měli tenkrát spolu obchodovat. Zamilovali se, vzali se a narodila jsem se já. Že když mi bylo něco kolem devíti a desíti, moje matka potratila a stala se z ní hysterická alkoholička. O tom, jak jsem se odstěhovala s otcem sem, kde mě všichni ve škole šikanovali kvůli tomu, že jsem byla z Evropy a tak jsem se začala řezat. I o tom, jak jsem se ve 14 strašně zamilovala do jednoho staršího kluka na škole, který se vsadil s kluky ze třídy že se se mnou vyspí a pokusil se mě znásilnit. A hned na to jsem se pokusila zabít se. O tom, jak jsem se probudila v nemocnici a hned na to mě zavřeli na psychiatrickou léčebnu, kde mě po půl roce pustili, protože ze mě nedostali ani slovo. Jak jsem další tři roky do dokončení střední byla neustále pod vlivem prášků proto, aby mi bylo všechno jedno a nepokusila se o to znovu. Že můj otec se se mnou od té doby nebaví. O tom, že až poslední rok, co prášky neberu, vlastně trochu žiju, že mám i nějaké kamarády, které si stejně nedokážu pustit k tělu, protože to prostě neumím, i když chci. Pod každou stránkou byl při tom nějaký obrázek, podle toho, o čem jsem psala. Například, když jsem psala o tom, jak se měli rodiče na začátku rádi, byli tam dva zamilovaní panáčci, potom letadlo, jak jsem odlétala pryč z Anglie. Při popisu psychiatrie tam bylo okno s mřížemi. A podobně. Bylo tam i to, jak jsem se cítila, když na mě Kai byl ze začátku tak hnusný i o tom, co všechno mě napadlo, když jsem s ním byla v nemocnici i o Luhanovi, který mě v podstatě sprdl jako malé dítě. I o tom, jak mě Eunhyuk zatáhl do toho kumbálu, že to bylo poprvé v životě, co se o mě jako takovou někdo zajímal. //Dělám strašně depresivní postavy, když mě to, ale baví :D

Vypravěč - 14. srpna 2015 00:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino si všiml, jak na něj koukáš. Taky na tebe chvilku koukal, ale spíše dost nechápavě. ,,Co?" Zeptal se tě po chvilce trochu nesvůj, když si najednou nebyl jist, proč na něj skoro až vražedně hledíš a trochu si rukou přejel po obličeji a rtech, jestli třeba nemá někde kousek masa. Pak si všiml, jak si začala kmitat pohledem po ostatních. ,,Hej, hej, žádný takový, co je, proč si na mě tak koukala?" Zeptal se tě celý vyvedený z míry. Vypadal, že umře, pokud se to nedoví. ,,Hele, kdyby jsme zítra skončili v nějaký rozumný čas, co kdyby jsme šli k nám a pustili si nějaký horor?" Zeptal najednou B.I. a všechny přejel zvědavým pohledem. Všichni na něj zamrkal, protože nepochopili, proč by něco takového měli dělat. B.I. se ve výsledku jen pobaveně zazubil, což u něj nebylo zase tolik zvykem, ale i tak mu to slušelo. ,,Slíbil jsem Hye-mi, že se s ní podívám na nějaký horor." vysvětlil jim.

Kim (Ann) Min-Yeng - 14. srpna 2015 00:31

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Probuzení bylo trochu kruté, i když jsem se probudila více méně sama. Klidně bych totiž prospala celý den, ale i tak jsem se cítila o dost lépe po takovém.. Hodně tvrdém šlofíku. I když mi trochu třeštila hlava. Nejdříve se mi nechtělo ani otevírat oči, teplo Eunhyukova tělo a pocit bezpečí byli moc pěkné a silné na to, abych se jich vzdala. Trochu jsem se zavrtěla a zamručela, než jsem se donutila otevřít oči a zamžourat. ,,Bože.." Postěžovala jsem si polohlasem a i když se mi moc nechtělo, trochu jsem nadzvedla hlavu z jeho ramene.

Park Hye-mi - 14. srpna 2015 00:32

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Už jsem se chystala Minhovi odpovědět, než mi došlo, že nejlepší trest pro něj bude, když se to nikdy nedozví a bude se tím až do smrti - no, dobře, aspoň dvě minuty, než přijde něco zajímavějšího - užírat. A tak jsem držela jazyk hezky za zuby a rozhodně jsem se v blízké době nechystala kapitulovat. ...ale možná jsem málem byla donucená. Při slově horor jsem nějak nadskočila a vrhla po B.Iovi takový ten pohled "no to si snad ze mě děláš srandu", ale nemohla jsem ani nic moc namítat, když to hodil takhle veřejně a né, jakože je to kvůli - a v tu chvíli důvod zdůraznil, pfů! "To fakt není vůbec nutný. Spíš bych naopak navrhovala, abychom... hé, si dali ten násobný trénink, pak budem mrtě mrtví a budeme chtít asi hodně dospávat, rozumíte..." začala jsem jako hrozně nenápadně hledat cestu ven.

The Spirit of the Underground - 22. srpna 2015 23:10

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Jakmile si Eunhyuk povšiml, že jsi vzhůru, nejspíš vycítil tvou neochotu se budit, neboť ti začal dlaní přejíždět po zádech v uklidňujícím tempu nahoru a dolů. Tvoje povzdechnutí potom ocenil pobaveným úšklebkem. "...ano? Hmm, tušil jsem, že jsem fakt pěkný, ale že už mě tu mají lidé za boha, to je mi novinkou. Každopádně - čeho si žádáš smrtelnice?" přeměnil to v jemné popíchnutí, než očima zaletěl ke dveřím. Na moment nepříliš spokojeně našpulil rty, než potřásl hlavou. "Nerad to říkám, ale myslím, že je čas vstávat. Jak tak znám Leeteuka, bude tu přesně za tři... dva..." Ani to nestačil doříct, když se za průhlednou částí dveří mihly dvě stínové siluety. "Sakra, asi byla krátká fronta," omluvil Eunhyuk svoje selhání pokrčením ramen. "Dovedeš se zvednout a fungovat nebo chceš abych ti pomohl?" obrátil se k tobě se svýma upřímnýma očima, když si tě se stopou starostlivosti prohlížel, aniž by tě nějak popoháněl - tedy jinak než slovně - ze svého volného sevření.

Vypravěč - 23. srpna 2015 05:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino vypadal, že dostane infarkt, pokud mu neodpovíš. Zrudl, pak zbledl a pořád se nadechoval k tom u, že něco řekne, ale ve výsledku vždycky jen zalapal po dechu, protože jak jinak chcete odpovědět na mlčení, než mlčením? Chvilkama měl i tendenci si stoupnout, než založil ruce na prsou a pomstychtivě se na tebe ušklíbl. ,,Jen počkej, prtě." řekl a snažil se vypadat, že ho to neužírá, i když tohle skrýval kupodivu celkem špatně. B.I. po tobě blýskl pohledem, kdyžsi řekla, že si dáš raději dvojitý tréning, než horor u nich na dormu. A najednou se sladce usmál. Jako by na to snad chtěl i kývnout a nechat tě bez krvavého večerního zážitku. ,,Dobře, takže si dáme dvojitý tréning a rovnou dva horory!" Řekl absolutně nadšeně, jako by snad měli dostat nějakou cenu za nějakou písničku. Bobby div nevyprskl smíchy, protože s tím nevinným úsměvem to působilo vážně celkem vtipně. Donghyuk nad tím zakroutil hlavou. ,,Chudák holka, chcete jí přivodit zlé spaní?" Zeptal se a lehce ti pocuchal vlasy.

Kim (Ann) Min-Yeng - 23. srpna 2015 05:34

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Musela jsem se jeho slovům tiše zasmát. ,,Tolik vtipu takhle po ránu." Pronesla jsem taky v humorném duchu a lehce nad tím zakroutila hlavou. Nemyslela jsem to špatně, byla to prostě sranda. Spát se mi sice chtělo, ale už jsem neměla takovou hrozně zdeptanou náladu, takže jsem se nějak nebála toho, že bych nemohla fungovat. Podívala jsem se ke dveřím s očekáváním, že se tu Leeteuk vážně za chvilku objeví, ale ne. Lehce jsem se pousmála. ,,Nebo spíš jen čeká na to, až ho zavoláme." Zkusila jsem opatrně nadhodit svojí myšlenku. Ještě jednou jsem zívla a protřela si oči. Absence řasenky nebo čehokoliv podobného mi to dovolovala. ,,Snad budu v pohodě. Myslím, že stačí, že jsem ti nechala odumřít nohy." Uculila jsem se na Eunhyuka a opatrně, i když se mi sakra moc nechtělo, jsem z něj slezla a postavila se na zem. ,,Zima.." Okomentovala jsem to pouze, když mě střeplo a na rukou se mi objevila husina. Já chci zpátky do toho objetí.. Ani ne proto, že by mi byla zima, spíše kvůli tomu objetí samotnému.

The Spirit of the Underground - 23. srpna 2015 18:34

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "...nebo už zjistil, že má zamknuto a zrovna teď v hlavě splétá teorie o tom, co se tady sakra děje," uchechtl se Eunhyuk tvému naivnímu odhadu Leeteukovy osobnosti, sám se do něj očividně neobával trochu rýpnout - zvlášť, když dotyčný nebyl přítomen či jej alespoň oddělovaly zablokované dveře. Na tvou poznámku o svých nohou se sám vyšvihl do stoje a trochu si je protáhnul. "Prosím tě, děláš, jak kdybys vážila tunu," odmávnul tvou poznámku v ledabylém stylu, jako by to bylo právě naopak. Až na další tvá slova na tebe zůstal chvíli hledět, než sebral z lavičky onu zmuchlanou mikinu, kterou měl rozprostřenou na klíně a s úsměvným "Tak chytej, zimomřivko," ti ji hodil. Na to už zamířil ke dveřím a dal se do odemykání. Jen co cvakl zámek, dovnitř se začal cpát Leeteuk, v každé ruce jeden kelímek. "Kde máte kameru?" vypadlo z něj jako první, když se rozhlédnul po vylidněné místnosti, u čehož jeden kelímek podal Eunhyukovi a ten druhý tobě. "Stihli jste všechno?" dotazoval se pak už Eunhyuka. Ten bez zaváhání přikývnul. "Něco jsme zvládli, neřekl bych, že všechno. Stejně určitě přijde Kai, bude tvrdit, jak jsme se totálně flákali a začne to celý od začátku," nahodil s pokrčením rameny a spikleneckým mrknutím tvým směrem. "A koncept?" zajímal se Leeteuk. "Uhm, evropský? Šípková Růženka," zamručel pobaveně Eunhyuk. "Chceš na ni narvat pohádku?" divil se Leeteuk s pohledem tvým směrem, jak si tě měřil a očividně mu to moc nesedělo. "Já myslím, že jí to padlo perfektně, ale jak říkám, Kai si s tím pak stejně bude dělat, co chce," odporoval mu Eunhyuk s úšklebkem.

Park Hye-mi - 23. srpna 2015 18:41

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nemohla jsem si nevšimnout, jaké potíže s mým odmítnutím reagovat na jeho otázku Mino měl. Přesto jsem neplánovala kapitulovat, když už jsem s tím jednou začala, hodlala jsem to dotáhnout do konce - nehledě na to, jaké polovičaté výhružky se chystal použít, aby mě rozmluvil. Proto jsem se raději soustředila na B.Iův sladký úsměv, který mi sice vůbec neseděl do kontextu, to ovšem neznamenalo, že jsem na minimálně dvě vteřiny nezůstala prostě koukat a bylo mi upřímně jedno, že tam něco nesedí. ...ta fáze mě naneštěstí velmi rychle přešla, když se k tématu vyjádřil. Se zamrkáním jsem se vrátila do reality, jak jinak, než s dotčeným výrazem. "Ale notak," zamručela jsem nepříliš spokojeně. Chytila jsem se nejbližšího čistého ubrousku, zmuchlala ho do kuličky a zkusila se jím trefit B.Iovi do prsou, než mě svou reakcí překvapil Donghyuk. Ohlédla jsem se po něm, když jsem zdvihla oči k jeho ruce ve vlastních vlasech a jen co zmizela, bezděčně jsem si je začala urovnávat na původní místo. Pořád mi nebylo docela jasné, proč mi tohle všichni dělají, ale hádala jsem, že podobný přístup k "mladšímu sourozenci", v tomhle případě spíš studentu, se asi ve YG vedl. "Přesně. Vy se smějete, ale co pak budu dělat já, až budu u nás na pokoji a vlétne na mě Kira nebo někdo, že jestli budu ještě jednou ječet ze spaní, tak mi k tomu dá důvod - ideálně s nožem v ruce," přitakala jsem na Donghyukovu námitku.

Vypravěč - 23. srpna 2015 18:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. nechápavě zamrkal, když si mu hodila kuličku na hrudník. Chvilku zmateně koukal ze svého hrudníku na tebe, než zůstal koukat překvapeně jen na tebe. ,,Ono je to agresivní!" Řekl překvapeně. Mino se pobaveně ušklíbl a vzal si do ruky skleničku s colou. ,,Zabíte to, než to naklade vajíčka." Pronesl s pobaveným úšklebkem a pohledem, který jasně říkal: To máš za to, že si mi neodpověděla! Tak jako tak, Bobby si dal ruku před pusu, aby udusil ten smích, který po Minově poznámce dostal. Nikdo z nich to nemyslel zel, jen tahle věta vyzní vtipně kdykoliv. Mino se na tebe pobaveně ušklíbl a blískl po tobě celkem nebezpečným pohledem. ,,Můžeš spát u mě. To budeš mít teprve důvod mít strach." Všichni se na něj celkem překvapeně podívali, než B.I. udiveně hvízdl a pohodlněji se opřel. ,,Páni, Mino vytahuje balící hlášky." Řekl, načeš po něm Mino hodil výhružný pohled. ,,Jasně, jako z béčkové hororu.." Odvětil celkem suše Donghyuk a dals i do pusy kousek masa, než dal další kousek tobě. Bobby se nervozně usmál. ,,No tak, nehádejte se.." Pokusil se všechny přesvědčit, i když to vypadalo spíše na kamarádské škádlení, než hádku. Taky ho všichni ignorovali.

Kim (Ann) Min-Yeng - 23. srpna 2015 19:00

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Jasně a za měsíc za mnou přijde s těhotenským testem, ať si ho udělám." Neodolala jsem něco dodat na Eunhyukovi poznámku, protože.. Uznejte, co jiného vás napadne, když se dva lidi zamknou bez kamery v místnosti? Většinou tohle. Ne, že bych si zase tak moc fandila, i když Eunhyukova náruč byla to nejpříjemnější za poslední měsíce. ,,To netvrdím, ale štíhloun taky nejsem" Uculila jsem se na něj nevinně při diskuzi o mé váze. Je pravda, že vedle takové Hye-mi vypadám.. Ani ne při těle, jen je prostě vidět, že jsem evropanka a ne asiatka, která má vychrtlost vrozenou geneticky. Navíc, přiznejme si to, sport není zrovna můj koníček. Když mi hodil mikinu, rozzářila jsem se jako vánoční stromeček a hned se do ní navlékla a zapla jí. Krásně hřála, taky jsem na ní dvě hodiny seděla. ,,Asi tě miluji." Zapředla jsem jako kotě a zachumlala se do ní. Leeteuk byl poměrně vtipný. Vlastně celý ten jejich rozhovor byl poměrně vtipný. Sladce jsem se na Leeteuka podívala a poděkovala mu za kafe, než se ti dva začali bavit o tom, jestli se ke mě Šípková Růženka hodí nebo ne. Jasně, že se ke mě nehodí.. Dala jsem Leeteukovi za pravdu, ale ve výsledku jsem se jen sladce culila a popíjela kafe z kelímku.

Park Hye-mi - 23. srpna 2015 19:10

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Kdybych byla agresivní, bylo by to masem - pořádně vymáchaným v omáčce," oponovala jsem B.Iovi s kopií toho jeho sladce nevinného úsměvu na vlastních rtech, když jsem mu ještě věnovala na sebe odvážné pomrknutí. Potom jsem nově dotčeným pohledem loupla po Minhovi. "Ještě je tu spoustu předmětů, s nimiž bych si mohla potrénovat mušku," zamručela jsem tiše, ale dost hlasitě na to, aby to mohl zřetelně zaslechnout. Ne, že bych si doopravdy troufla po něm něčím hodit, nebyla jsem sebevrah, ale... Rozhodně jsem neplánovala hrát ustrašenou myšku. Vítr z plachet mi ale sebrala až další z Minových hlášek. Chvíli jsem na něj zůstala zírat, než se přede mnou ozval B.I. "...že by mě Taehyun-oppa viděl bez make-upu?" zkusila jsem rádoby bezděčnou poznámkou trochu odlehčit právě probíhající výměnu názorů specifikací svého "důvodu ke strachu", jak to Mino nazval. Pak už jsem se poslušně natáhla po dalším mase od Donghyuka, fotky pořád přitisknuté na prsa, Nam Taehyun mezi mé idoly rozhodně nepatřil, to ovšem neznamenalo, že bych si ho na plakátech a fotkách Winneru nevšimla. Nebo v písničkách. Nebyla jsem si jistá, co to zjištění udělá s už tak trochu rozjitřeným Minem, ale... Who cares... Maybe I should, right?

Vypravěč - 23. srpna 2015 19:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,He?" Vypadlo z Mina, který se na tebe podíval opravdu nebezpečným pohledem, když si řekla, že po něm taky klidně něco hodíš. ,,Zkus to, škvrně." Řekl, ale nenásledoval žádný pobavený úšklebek ani nic podobného. Vlastně na tebe koukal dost vážně a trochu zamračeně. Ne, že by byl naštvaný, ale udělat to, asi si vážně koleduješ o malér. I když těžko říct, jestli by byl schopná ti vážně ublížit nebo to jen dělá. ,,To si asi neměla říkat.." Řekl Donghyuk jen tak mimochodem, když ses zmínila o Taehyunovi. Mino po tobě střelil nevěřícným pohledem. Jako by si spíše řekla, že si právě někoho zabila a stáhla z kůže k tomu všemu. Pak si najednou naštvaně odfrkl a zadíval se někam do strany. ,,Klidně ho zítra pošlu místo sebe." Odvětil ti a napil se coly. Mluvil klidně, z jeho hlasu nebylo nic poznat, ale za těch pár dní si ho už trochu znala. Jeho pohled by ti řekl všechno. Právě proto se koukal někam do strany a ne na tebe. ,,Žárlí. Je to majetnická svině." Odvětil ti B.I. a hned na to se na Mina pobaveně ušklíbl. ,,Blbost." Odvětil na to Mino tentokrát trochu podrážděně a stále se díval někam do boku vedle sebe. Ani na B.I. nebo na tebe se nepodíval. A začínal vypadat trochu nervózně, na rozdíl od toho počátečního klidu.

The Spirit of the Underground - 23. srpna 2015 19:29

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Eunhyuk si nepatrně odfrknul. "Tak to zase ne, to by si chlapec nerad připustil, i kdyby to snad měla být pravda," poznamenal nesouhlasně s tvým názorem, jako by ho podobná představa vlastně vůbec nerozhodila, přestože se nad ní ani zvlášť nepozastavil. "Myslím, že tvoje tvary jsou naprosto v pořádku," ozval se pak na adresu tvého (ne)štíhlouna s pobaveným úšklebkem, když zdvihl dlaně do vzduchu a zastříhal prsty. "Mám to teď v celkem živé paměti, tak mi nezkoušej oponovat," varoval tě navíc žertovně předem proti protestům. Přes rameno tě ještě od dveří sledoval se svou mikinou. "To neříkej," prohlásil pak skoro smrtelně vážně na tvé falešné vyzvání, než to odlehčil šibalským úsměvem a nezbědnými jiskřičkami v očích. "...ještě bych mohl začít požadovat důkazy." "Kdes nechal chudáka Chena?" přetočil nakonec směr hovoru s Leeteukem Eunhyuk, na což starší muž zareagoval mírně znepokojeným výrazem. "Volal Luhan. Nějaký plátek už začal rozpatlávat Kaiovu přítomnost v nemocnici, objevily se nějaké nepříjemné pomluvy, takže se k tomu budou muset oficiálně vyjádřit." Eunhyuk rázem zvážněl a potřásl hlavou. "Poslední dobou se toho kluka celkem drží smůla. ...bude v pohodě?" zajímal se o názor svého leadera. "Bude muset. Už tak děláme, co můžeme, víc po nás nikdo požadovat nemůže," usoudil Leeteuk s pokrčením ramen, než zamrkal tvým směrem, jako by si až teď uvědomil, kam jejich konverzace sklouzla. Rázem se mu na tváři zpátky objevil lehký úsměv, když zatahal za jednu šňůrku tvojí vypůjčené mikiny. "Čas dostat se zpátky před kameru... připravená na trochu zpěvu? Slibuju, že budu něžný," zajímal se.

Kim (Ann) Min-Yeng - 23. srpna 2015 19:42

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Chvilku jsem na něj překvapeně mrkala, když říkal, že by si to Leeteuk nerad připustil. ,,Proč?" Zeptala jsem se zvědavě, protože mě nepadlo hodně věcí, proč by si to nechtěl připustit, ale nechtěla jsem o tom spekulovat ve své vlastní hlavě. ,,Mlčím jako hrob." Uculila jsem se na něj nevinně a vlastně jsem se cítila hrozně polichocena tím, co řekl. Ne, že bych se považovala za škaredou, ale že bych měla ráda sama sebe se taky říct nedalo. A holky to mají v krvi, kritizovat sami sebe, i když osobně se to snažím nedělat, spíše to jen vidět realisticky. Lekla jsem se, když mi celkem vážně řekl, ať tohle neříkám. Už jsem se chtěla omlouvat, že jsem to tak nemyslela, dokud se rošťácky neusmál. Donutilo mě to k napodobení jeho rošťáckého úsměvu. ,,Oh, opravdu?" Zeptala jsem se ho spíše řečnicky. V hlavě mi to přišlo jako fajn hra, ale nahlas jsem to raději neřekla. Až když se začali bavit o Kiovi, přešel mě úsměv a ustaraně jsem se zadívala do země. Teď jsem se bála o všechny. Kai v nemocnici, novináři klasicky za zadkem a zbytek to musí zachraňovat. Tiše jsem si povzdechla a dala si pramen vlasů za ucho. Přála bych si s tím něco udělat, ale co jsem mohla dělat? Luhan navíc očividně nechtěl, abych se do toho nějak pletla.. Probral mě až Leeteuk, který mě zatahal za šňůrku od mikiny. Zvedla jsem k němu zvědavý pohled. Bože, nevím, jak to dělal, ale vždycky z něj vyzařovala taková.. Strašně zvláštní energie, která mě nutila se usmívat. Možná to bylo spíše tím, že na mě byl hodný. Kývla jsem s úsměvem hlavou. ,,Svěřuji se do tvých rukou." Odvětila jsem mu a trochu si prohrábla vlasy.

Park Hye-mi - 23. srpna 2015 19:42

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Ani přes jeho pobízení jsem to přirozeně nezkusila - ne, že bych to kdy měla v úmyslu, i když bylo možné, že mě k tomu jednoho dne dožene. Namísto toho jsem se zřejmě trefila do černého slovy, když i Donghyuk zhodnotil mou poznámku jako nebezpečnou. Tlumeně jsem si povzdechla, když se do toho vložil ještě B.I a situace šla nikoliv od desíti k pěti, ale od tří do mínus dvojky. Dokonce i společenská trubka jako já byla schopná poznat, že nastal čas nechat to být nebo začít žehlit. "To by asi bylo dost náročné," začala jsem zvolna, když jsem přemýšlivě našpulila rty, zatímco jsem sledovala Minovu odvrácenou tvář. "Nemám vůbec nic proti tomu, co Taehyun-oppa dělá, je v tom dobrý, ale nemyslím, že by pro mě mohl moc udělat." Jednu ruku jsem si zdvihla k vlasům, abych si je mohla prohrábnout - tohle gesto jsem ke zklidnění používala často a občas i fungovalo. "Ve WINNER je jen jeden člověk, kterého jsem kdy opravdu sledovala - už od začátků na undergroundové scéně po boku Zica - a ten sedí naproti," vysekla jsem mu pochvalu z dílny Hyemi. "...navíc jsem myslela, že jsi uznal, že nejsem zcela odpadní materiál?" nahodila jsem, abych tedy dotčenou osobu rozpovídala, hlavu tázavě nakloněnou ke straně, když jsem kromě něho přeběhla očima i po ostatních přítomných.

Vypravěč - 23. srpna 2015 19:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když jsi řekla, že ho sleduješ už dlouho, podíval se na tebe. Jenom letmo, protože hlavu mě pořád bokem, ale v jeho očích si viděla něco, jako překvapení, i když je výraz zůstával pořád neměnný. Ale všimla sis, jak se najednou celý trochu uvolnil a přestal být tak nervózní. Nic neříkal, do doby, než si sama sebe nazvala ne úplně odpadním materiálem. Odfrkl si a podíval se na tebe. ,,Jistě, že uznal. Kdyby si nebyla dobrá, ani bych tu nebyl." Řekl pořád trochu zatvrzele, aby on z toho vyšel jako vítěz. Pak si odfrkl. ,,A dělej něco se svým sebevědomím, tohle je děs." Zamručel spíše jen tak mimochodem, než začal znova jíst. Kluci se na tebe tak nějak.. Omluvně usmáli. Všichni najednou, když se zrovna Mino nedíval. Jako by se ti omlouvali za jeho chování,ostatně, říct něco takového nahlas, Mino by je asi zabil. ,,A dneska tě doprovázím domů já." Dodal najednou Mino. Bobby a B.I. se už nadechovali k protestu, ale Mino je oba spražil pohledem. ,,Jedno slovo a tu omáčku máte na hlavě." Pohrozil jim. Ona na sucho polkli a raději se dali znova do jídla.

The Spirit of the Underground - 23. srpna 2015 19:54

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Eunhyuk protočil panenky na tvůj dotaz. "Však určitě víš, jak miluje svoje fanynky. Přísahám, že se jednou s některou z nich ožení. Ne, že by si neměl z čeho vybírat, kdyby mávnul prstem, pravděpodobně už mu u nohou leží přinejmenším Krystal z f(x), dobře jsem si všiml, jak nad ním slintala, když spolu dělali tu baladu, ale... Neřekl bych, že se všemi těmi aktivitami myslel na randění s jinou celebritou. A fanynka, která dobře vypadá a ještě k tomu má talent, navíc s ní ten čas může trávit a vydávat to za práci? Cha, taky bych nebyl nadšenej, kdybych byl jím a klofl by ji někdo jiný ze skupiny," zakončil svůj uvážlivý monolog Eunhyuk, při slově fanynka vědoucně mrknul tvým směrem. ...na tvůj souhlas se pousmál znovu i Leeteuk. "Tak pojď, kameru nabereme cestou do hudební místnosti." Ještě střihnul pohledem po Eunhyukovi. "Ty...?" naznačil otázku, ale ani nemusel dokončit, když už se blondák ozval: "Jdu s váma, nenechám si přece utéct tvou lekci," odpověděl bez váhání. A tak Leeteuk otevřel dveře, pustil tě jako první a za tebou se potom pustila celá dvojice ze Super Junioru. Na chodbě jste skutečně zpátky nabrali kameramana a jeho pomocný personál, než jste došli k salónku, na němž na rozpisu v danou hodinu stálo Leeteukovo jméno. Dveře byly ale ještě zavřené a zevnitř se ozývaly zvuky hudby.

Park Hye-mi - 23. srpna 2015 20:04

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Jó, v tomhle ohledu mám příležitost učit se od opravdového mistra, napadla mě poněkud sarkastická poznámka ohledně mého sebevědomí, ale vzhledem k napjaté atmosféře před necelou minutou jsem držela jazyk za zuby a jen nepatrně pokrčila rameny, když jsem si z tváře odfoukla dotěrný pramen vlasů. Dneska? Zkus spíš tak jako... zatím pokaždý? Byla bych se možná i postavila na stranu B.Ie s Bobbym, protože to přece bylo třeba trochu vyrovnávat, už tak okolo toho chodily dohady v bulváru a to jsem si s ním vážně nic nezačala. ...ale mlčela jsem jako zařezaná a nějaký odpor se vůbec nedostavil. Zamyšleně jsem se podívala na Donghyuka, který se jediný očividně hádat nechystal. Moudřejší ustoupí? Trochu jsem přimhouřila oči - dobrej přístup. S tlumeným povzdechem jsem mrknula na hodiny. "...v tom případě je pomalu čas vyrazit. Jestli mám mít zítra dvojitý trénink, měla bych se třeba i vyspat. Nahrávka je hotová, tak by snad nikde neměl být problém," promluvila jsem celkem výhradně jen o "pracovních" náležitostech.

Kim (Ann) Min-Yeng - 23. srpna 2015 20:05

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Zvědavě jsem Eunhyuka pozorovala a poslouchala, než mi došlo, kam tím míří. Kdybych měla v tu chvíli v puse pití, vyprsknu to. Cítila jsem, že pěkně solidně rudnu. ,,P-p-počkej! Chceš tím naznačit, že se mi líbím nebo co?" Zeptala jsem se ho dost zmateně, abych sama sebe ujistila, že to tak myslí. Moje srdce málem dostalo infarkt, jak rychle bušilo. Dokonce se mi trochu sevřel žaludek. Víte co.. Nikdy jsem se nelíbila snad nikomu.. Nebo mi to nedal nikdy nikdo ani trochu najevo.. A tohle byla spíše taková ta věc, co si představujete, než jdete spát, aby jste měli hezké sny. Rychle jsem si dala studené ruce na horké tváře, abych se přestala červenat. Bože, na tohle nejsme stavěná.. Pomyslela jsem si. Najednou mi bylo vedle těch dvou najednou.. Trochu horko. Spíše nervozitou. Takové to vnitřní horko, v realitě mi bylo atakorát díky té mikině. Ale pořád jsem po těch dvou metala trochu.. Zmatené pohledy. Upřímně, netuším, kterým z nich bych se nechala klofnout. Tedy.. Pokud si to Eunhyuk celé jen nevymyslel. Tedy, spíše je to jen jeho tušení nebo představa, než realita. Víte co.. A já jsem dost velká držka na to, abych se s klidem Leeteuka zeptala, jestli se mu vážně líbím. Došli jsme s kamerou k hudební místnosti. Na rozpise bylo Leeteukovo jméno, ale vevnitř ještě někdo byl. Zvědavě jsem se na leadre SJ podívala. ,,Kdo tam je?" Zeptala jsem se. Ne, že bych byla nějak podrážděná z toho, že nám někdo krade minuty, já udělala Shinee to samé a ještě byla přidrzlý kuře, spíše jsem byla jen zvědavá.

The Spirit of the Underground - 23. srpna 2015 20:23

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Já nechci naznačit vůbec nic - ale jestli tě to zajímá, můžeš to zkusit zjistit," odpověděl Eunhyuk na tvůj dotaz o něco vyhýbavěji, ať už byl důvod jakýkoliv - mohl jen zastírat to, že si z tebe dělal legraci, ale dost dobře to taky mohlo být kvůli něčemu jinému. Před hudební místností se Eunhyuk zatvářil trochu nechápavě a už se začal hrnout dopředu, asi aby se podíval sám, kdo tam ještě strašil přes čas, když ho zastavil Leeteuk dlaní na rameni. "Krystal," odpověděl ti - a vlastně svým způsobem i na Eunhyukovu nevyslovenou otázku, vážně, jeden o vlku a vlk... za dveřmi, zřejmě. "Znáš f(x)?" zajímal se tvým směrem leader SJ. Eunhyuk na něj vrhnul prapodivný pohled, sjel ho od hlavy k patě a pak se se založením si rukou na prsa ledabyle optal: "A co ta tam dělá? Nebyly tam předtím 4Minute?" Leeteuk držel zcela normální výraz, očividně situaci vůbec nepobíral. "Jo. Přišla za náma. Fandí Ann a chce pomoct," sdělil Eunhyukovi zcela přirozeně, jako by to bylo vlastně fajn, že máte něčí podporu. "...nebo to alespoň tvrdí," zamručel Eunhyuk, ale to už Leeteuk zřejmě přeslechl, jelikož otevíral dveře a s tím svým typickým milým úsměvem vešel dovnitř a odhalil vám tak výhled na tmavovlasou celebritu za piánem. "Čekalas dlouho?" zavedl rovnou tlumený rozhovor, zatímco tě Eunhyuk s dlaní položenou na tvých zádech jemně prostrčil dovnitř, aby vás mohla následovat kamera.

Vypravěč - 23. srpna 2015 20:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino se najednou zdál klidný a vyrovnaný jako beránek, který před chvilkou vůbec nebyl s nervama v prdeli. V klidu se podíval na své hodinky, co měl na ruce a kývl souhlasně na tvůj návrh hlavou. Vytáhl z kapsy peněženku a z ní bankovky, které diskrétně podal B.I. vedle něj. ,,Dneska je to na mě." Řekl spíše jemu. Očividně to nebyl ten typ, co by se nějak chlubil penězma. A že na to vypadal. Ale nebyl. Udělal to vlastně dost diskrétně, Bobby a Donghyuk si toho totiž ani nevšimli a věnovali se jídlu. Mino se zvedl, počkal, až se zvedneš aji ty a pak ti jako správný gentleman pomohl do jeho vlastní mikiny, kterou ti daroval. A dokonce se při tom lehce usmíval. Jeden by řekl, že je skoro až rozdvojená osobnost. Když není po jeho, je jako býk co vidí rudou, ale když je po jeho, je jako.. No, beránek. Bobby ti vesele zamával i Donghyuk se rozloučil s lehkým úsměvem. Jen B.I. s úsměvem kroutil nad Minem a tebou nevěřícně hlavou. Zvláštní bylo, že i když se usmíval, měl trochu smutné oči. Bobby byl to samé v bledě modrém, jen to oba uměli dobře zakrýt. Když jste vyšli ven, Mino šel vedle tebe mlčky, ale vypadal dost uvolněně.

Kim (Ann) Min-Yeng - 23. srpna 2015 20:40

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Eunhyuk už mi ohledně toho nic neřekl, což mě celkem překvapilo. Místo toho jsem nahodila ten svůj šibalský úsměv a udělala pomalý krok k němu. Trochu jako kočka, která se plíží ke své kořisti. ,,A tobě se líbím?" Zeptala jsem se na rovinu. Sice jsem se usmívala, ale po chvilce jsem se narovnala v zádech a zadívala se na něj poměrně vážně, aby věděl, že na to tak nějak neočekávám humornou odpověď, ani se neptám z nějaké srandy. Ptala jsem se vážně. Takové věci vím celkem ráda, protože pak vím, co si k tomu člověku můžu dovolit. Leeteuk nám odpověděl. Nechápavě jsem zamrkala, když řekl, že je tam Krystal. ,,Ehm.. Trochu.." Přiznala jsem trochu nesvá. Podívala jsem se na Eunhyuka, když z Leeteuka vypadlo, proč tam je. Dívala jsem se na něj trochu.. Bezradným pohledem. Jako by to navázalo na naší předešlou konverzaci. Nevadilo mi ani tak, že by se snad po Leeteukovi plazila v mé přítomnosti, celé to prostě najednou bylo v prdeli. Nemám ráda holčičí celebriti, snad s výjimkou Amber, protože jsou prostě.. Takové, jaké jsou. Přeslazené, krásné, jako panenky. Dokonalé. Člověk by z jejich dokonalosti oslepl. Proto je nemám ráda. Jakmile jsem uviděla Krystal naživo, moje sebevědomí šlo hlubin pekelných, kde tiše depčilo v koutku. Byla jsem ráda, že mě Eunhyuk popostrčil dovnitř. Uklonila jsem se a pozdravila, jak je zvykem.

Park Hye-mi - 23. srpna 2015 21:36

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Sama jsem nepatrně zavrtěla hlavou nad Minovou okamžitou proměnou zpátky na normálního jedince, nicméně nahlas jsem to nekomentovala, pouze jsem se obrátila ke klukům, abych se začala loučit současně s jeho předáváním peněz B.Iovi. "Díky za ohleduplnost - a že jsem nemusela porušit svoje slovo ohledně těch fotek. Jsi třída," započala jsem kolečko u Donghyuka, když jsem s jednou rukou stále na fotkách druhou předvedla zdvižený palec nahoru a věnovala mu jemný úsměv. "Budu čekat na to soukromé představení, ideálně i s autogramiádou, materiálu na podpisy už mám dost," broukla jsem pak směr Bobby, když jsem poklepala ukazováčkem obálku s fotkama a se zamrkáním se konečně vytáhla na nohy. "A budu se zítra těšit na ten dvojitý trénink, snad se to bude dát nějak ustát," adresovala jsem nakonec k B.Iovi a dalším z úsměvů se pokusila rozpustit ten stín smutku v jeho očích, zatímco jsem se navlékala s Minovou asistencí do jeho mikiny. "Tak ahoj ve studiu, kluci," nechala jsem si ještě nakonec univerzální rozloučení s trochou mávání, než jsem tedy následovala Mina ven na ulici. Jít mlčky mi alespoň zatím celkem vyhovovalo. Mino vypadal spokojeně, takže jsem ani neriskovala možnou konfrontaci, držela jsem se svého bílého pokladu, druhou ruku zastrčenou v kapse mikiny a hleděla si země pod svýma nohama, abych ještě někde nehodila hubu. Tmavým městem jsem se ale přesouvala v tichosti.

The Spirit of the Underground - 23. srpna 2015 21:48

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Eunhyukovi se jedno obočí zvolna vyšplhalo výš při tvém připlížení se, vypadal zvědavě - a zároveň celkem pobaveně, jak čekal, až z tebe vypadne.... co z tebe vypadlo. Koutek mu cuknul. "Tak přirozeně, copak bych s tebou pracoval, kdyby ne? Ve svém věku a postavení už si můžu vybírat, které projekty je na čase hodit za hlavu, nebyl bych tu, kdybych nechtěl," odpověděl jednoduše, přestože to nejspíš nebyla ta odpověď, po které jsi tak nějak toužila. ...ve studiu se Krystal při vašem příchodu postavila a uhladila si možná až příliš stylistické oblečení - takhle se člověk prostě neobléká, když jde "jen" na trénink. "Ale vůbec ne, však víš, že pomůžu moc ráda," zahlaholila hned k Leeteukovi s úsměvem na rtech. Vykročila zpoza piána a přesunula se na půl cesty k vám, zatímco Eunhyuk tě nenápadně vmanipuloval do vhodné vzdálenosti. Ti dva se pozdravili, nutno říci, že Krystal jej pozdravila o něco méně srdečně než Leeteuka, přesto velice mile, Eunhyuk si zachoval image dokonalého džentlmena a odpověděl jí se vší zdvořilostí. "Jen mě trochu mrzí, že tu s námi nemůže být Chen, už jsem se s ním dlouho neviděla," vzdychla Krystal, načež Leeteuk potřásl hlavou. "Od té poslední balady?" nahodil akorát vědoucně, načež dívka zavrtěla hlavou. "Předávání cen," opravila ho jednoduše, přesto s úsměvem, který by jakákoliv slova zcela zastínil. "Tak co kdybychom se pustili do práce?" ozval se pro změnu Eunhyuk, když s omluvným úsměvem opustil místo po tvém boku a vyrazil usadit se na nedalekou židli. "Já jsem připravená," zareagovala Krystal dřív, než samotný Leeteuk. "Všimla jsem si, že máš docela ráda zahraniční autory, ale zatím jsem od tebe až na Leeteukův výběr slyšela snad všechna díla jen mužských zpěváků. Máš nějaký vzor i v něžnější sféře? Abychom si to spolu mohly střihnout," zajímala se Krystal tvým směrem - překvapivě bez falešných příkras, zvědavě, ale ne nechutně sladce nebo příliš mile. Leeteuk zatím zaplul za piáno a zkusmo stiskl pár kláves, Eunhyuk nevypadal, že by se chystal připojit.

Vypravěč - 23. srpna 2015 21:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nějakou dobu jste šli, než se na tebe Mino zvědavě podíval. ,,Snad se mě teď nebojíš." Nahodil kupodivu celkem vážně. Asi si byl vědomý toho, že umí být celkem děsivý, když chce. Pak se podíval zase před sebe a dal ruce do kapes. jeho klasický postoj, když někam šel. ,,Nemyslel jsem to zle nebo tak.." Dodal najednou o trochu tišeji. S jeho egem by to člověk možná měl brát jako jistou formu omluvy, kterou od něj asi neuslyšíš jen tak. ,,Jen mě ta poznámka prostě naštvala více, než bych si sám přál.." Dodal ještě tišeji. Jo, asi to musí být těžké přiznat, že něco přehnal. Asi proto se díval velmi zažraně někam před sebe, jako by to vůůůbec neměla být jistá forma omluvy nebo.. Něčeho podobného. Pak si najednou prohrábl vlasy a odfrkl si. Trochu podrážděně, ale spíše na svou adresu. ,,Prostě nechci, aby ses na mě zlobila." Řekl najednou mnohem jistějším a pevnějším hlasem než doposud a trochu nervózně se ošil. Ale jinak se tvářil jako vždy.. Nad věcí.

Kim (Ann) Min-Yeng - 23. srpna 2015 22:02

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Pobaveně jsem se ušklíbla. ,,Víš, že na tohle jsem se neptala, ale budu to brát jako pozitivní odpověď." Řekla jsem a už se v tom dále nepitvala. Nebylo potřeba. Víc toho z něj stejně nedostanu. Pak mi najednou došlo, že jsem mu dávala ten deníček, když jsem usínala, ale ještě mi ho nevrátil. Ne, že by mi to vadilo, třeba si to chce přečíst až na bytě.. Nebo.. Nevím.. Možná to už četl.. Neměla bych si s tím teď lámat hlavu, později se ho na to zeptám. Krystal.. Svým způsobem dostávala své přezdívce. I svým oblečením, které musela dneska ráno dlouho vybírat, aby se Leeteukovi zalíbila. Nejsem blbá a po tom, co mi Eunhyuk řekl, to je nad slunce jasné. otázkou je, jestli si to uvědomuje Leeteuk. A není to jedno, jasně, že se mu bude líbit více, než já.. Hlavně, když jsem nenamalovaná a pořád v dost pomačkaném stavu.. Pomyslela jsem si a nechávala se Eunhyukem posunovat po místnosti, jak on uznal za vhodné. Byla jsem mu za to vděčná. Pak se otočila na mě. Působila mile. Ale stejně jsem jí neměla ráda už jen tím, jak obrovský stín tady na mě vrhala. Nemohla jsem jí brát jako konkurenci, třeba jako Kiru nebo tak.. Prostě to nešlo. ,,Ehm.. Ze zdejších asi jen Amber. A ze zahraničních.. Pink?" Odvětila jsem jí nejistě. Jasně, vyjmenovala jsem dvě holky, které rozhodně nepůsobí sladce a mile, jako většina dívek. ,,Ehm.. A Katy Pery mám ráda." Dodala jsem rychle. Jediná ženská zpěvačka, která působí žensky a mám jí ráda.. I když je pořád trochu.. Kontroverzní.

Park Hye-mi - 24. srpna 2015 18:16

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Pokračovala jsem v tiché chůzi, dokud se neozval Mino jako první. Na moment jsem k němu střelila očima, než jsem je vrátila zpět na cestu. "Nebojím se tě," odpověděla jsem prostě popravdě. Skutečně jsem z něj neměla strach, nemyslela jsem, že by mi ublížil, kdybych si nezačala první - a kdo ví, možná ani tehdy ne, to by asi záleželo na síle jeho rytířského komplexu. "Netuším, proč by tě mělo štvát, že se mi celkem líbí, co dělá Taehyun-oppa, vždyť je to člen tvojí vlastní skupiny, neměl bys to brát spíš jako kompliment? Však je to skoro reklama Winneru, pokud je to zmíněné během přenosu," zamručela jsem akorát. Nebyla jsem naštvaná, ale ani mi úplně nevyhovovalo, když jsem musela někoho přílišně utěšovat. Svou práci jsem ostatně beztak odvedla, složila mu poklonu, tak proč bychom se k tomu měli vracet, že. Nepatrně jsem našpulila rty, potřásla hlavou a spíš přidala do kroku. "Jestli si budeš pokaždé nárokovat moje doprovázení domů, asi to nebude na veřejnost působit nejlíp. Už tak jsme si vysloužili snůšku pomluv ten první den, měli bychom přikládat pod kotel?" změnila jsem pak raději téma relativně bezpečnějším směrem.

The Spirit of the Underground - 24. srpna 2015 18:24

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Na tvou první volbu Krystal zamrkala, ale nic na to neřekla, přestože z ní nebylo cítit nadšení - nejspíš to bylo dost jasné už z toho, že Krystal v rapování pravděpodobně nevynikala a na interpretaci této zpěvačky by to nejspíš bylo kapku třeba. Zato když jsi rychle dodala poslední jméno, její tvář konečně zastihl úsměv. "Od té jsem ve skutečnosti už něco zpívala, uvažovala jsi, že bys ji mohla použít na vaše monthly asessment?" zajímala se Krystal, současně s tím se Leeteuk praštil dlaní do čela a začal se hrabat v zadních kapsách. "Já věděl, že jsem na něco zapomněl," mrmlal si u toho, zatímco se na něj Krystal obrátila. "Ona to ještě nečetla?" podivila se. "Ještě jsem jí to nedal, ale to hned napravíme," odpověděl s téměř provinilým úsměvem Leeteuk, když vylovil další červenou obálku a nastavenou v dlani napřáhl ruku tvým směrem. "Možná je to trochu zmačkaný, sednul jsem si s tím," omlouval se nepřímo za stav červené mission card, přestože pod jeho upřeným pohledem a s jeho milým výrazem... kdo by ho za to asi mohl vinit, že.

Vypravěč - 24. srpna 2015 19:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino trochu nespokoje mlaskl a zadíval se někam neurčitě před sebe. ,,Ale jistě, že z obecného hlediska je to reklama pro Winner a tak.." Řekl a nechal vetu nedokončenou, protože se ohlédl, jestli vás už opravdu kamera nechala na pokoji a jdete sami. Když se o tom přesvědčil, zase se zadíval před sebe. ,,Jen to v tu chvíli nebylo prostě tak obecné, no." Řekl a na konci si trochu podrážděně odfrkl, ale pořád to vypadalo, že je spíše trochu naštvaný sám na sebe, než na tebe. ,,Uhm? To ti vážně dělal starosti?" Zeptal se tě s nevěřícně povytaženým obočím a chvilku na tebe koukal, než nahodil zase ten jeho nic neříkající výraz a zadíval se před sebe. ,,Pokud ti to vadí, klidně toho nechám, i když nerad. Pokud ti to osobně nevadí a trápí tě na tom cokoliv jiného, tak to prostě hoď za hlavu. Pokud to vyhraješ, budou tě podobné drby provázet ne do konce tvé kariéry, ale do konce života." Řekl k tomu absolutně klidně a jakoby.. nad věcí.

Kim (Ann) Min-Yeng - 24. srpna 2015 19:44

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Jak jsem čekala, dokud jsem neřekla poslední jméno, Krystal měl pravděpodobně měla za někoho s nevkusem než vkusem. Nejdříve jsem se hodně nervózně pousmála, než jsem při těch posledních slovech nechápavě zamrkala. Ani jsem nestihla nic říct, protože všichni kromě mě očividně věděli o čem je řeč. ,,Co, co, co?" Zeptala jsem se zmateně a na všechny přítomné začala házet ztracené pohledy. Nejvíce na Eunhyuka, ale to bylo spíše.. Tak celkově tiché prošení o pomoc. Trochu nejistě jsem si vzala od Leeteuka obálku a při pohledu na ten jeho úsměv a kukuč jsem na sucho polkla a cítila, že se asi trochu červenám, když jsem si vzpomněla na ranní konverzaci s Eunhyukem. A na svoje odhodlání se Leeteuka na tohle zeptat. Ne, že by se to odhodlaní ztratilo, spíše jsem nemyslela, že k tomu bude příležitost, dokud mi to odhodlání trvá. Otevřela jsem obálku začala číst, co je dneska za úkol. Celkem jsem se toho děsila.

Park Hye-mi - 24. srpna 2015 20:23

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nepatrně jsem pokrčila rameny. "Zas tolik ne. Dokud rýpou do podobných hloupostí, alespoň se nehrabou ve věcech, které bych měla brát skutečně vážně. A pravda je, že po dnešku bude pravděpodobně nejen internet plný dohad o tom, jaký vztah mezi sebou máme s Donghyukem," zamručela jsem s přitisknutím fotek pevněji na prsa. "Což ale nemění nic na tom, že je to vůči klukům nejspíš dost hloupý, když ti si se mnou mimo kameru skoro promluvit nemůžou. Tím... teda jako nechci říct, že si myslím, že by o to stáli, jen..." S povzdechem jsem raději vzdala snahy o to cokoliv vysvětlit a jen jsem přibrzdila, když se na obzoru vyloupnul obrys našeho dormu.

The Spirit of the Underground - 24. srpna 2015 20:28

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Eunhyuk ti před ostatními očividně neměl moc jak pomoct, takže ti před ostatními věnoval akorát uklidňující, přesto z jeho strany trochu znavený, úsměv a nechal tě popasovat se s hvězdnou dvojicí samotnou. Zatímco se věnuješ čtení úkolu, Leeteuk s Krystal si začnou tlumeně povídat o Krystalině sestře Jessice a jak se jí daří s její ještě celkem novou módní značkou, jestli se mají těšit na nějakou blízkou roli nebo tak podobně. //Sorry, superkrátké, ale nebylo moc co :D

Vypravěč - 24. srpna 2015 20:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino se pobaveně ušklíbl. ,,Jo, myslíš to krmení." Řekl si tak nějak spíše pro sebe na upřesnění toho, co myslíš a pak nad tím lehce zakroutil hlavou a zvážněl. ,,On je hodný kluk, co se stará o ostatní, to nepopírám, ale tohle vážně bylo trochu zvláštní." řekl trochu zamyšleně. Dokonce si při tom zamyšleně promnul bradu, jako by an tom opravdu bylo něco moc zvláštního, protože.. přiznejme si to, Mina jen tak něco neznepokojí. Mino zpomalil zároveň s tebou, než se kousek před dormem úplně zastavil a vážně se na tebe podíval. ,,Pokusím se to vzít na vědomí." Mroukl na tvou poznámku spíše jen tak mimochodem, než se znova pobaveně ušklíbl a sjel tě.. Hodně nevěřícným pohledem. ,,Věř mi, ti s tebou určitě chtějí trávit čas mimo kameru.." Odvětil Mino a i když to mohlo vyznít jako dvousmysl, Mino to očividně nemyslel nějak špatně a zůstala spíše u té.. Teorii o konverzaci mimo kameru.

Kim (Ann) Min-Yeng - 24. srpna 2015 20:46

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Přečetla jsem si úkol. Nejdříve několikrát pořádně pro sebe tiše, protože mi můj mozek nějak moc dobře nepobíral tu korejskou rozsypanou rýži, které tu říkají písmo. Až potom jsem to přečetla nahlas ostatním. ,,S tím prvním problém nebude, to druhé mi dělá trochu větší starosti.." Přiznala jsem, mezitím co jsem dala papír zase do obálky a ten položila na stolek vedle sebe. Vážně, prostě něco nazpívat není problém, nezpívám vám modré z nebe, když to bude v mých silách. S tím druhým jsem si připadala už poněkud bezradná. Víte co, jak jsem do teď nepotřebovala pomoc, dneska by se mi celkem hodila. I když si nejsem moc jistá, jestli chci pomoc zrovna od Krystal. Nevím proč, ale vzhledem k faktu, že je to holka bych měla pocit, že to udělala spíše za mě, než že bych to považovala za pomoc. Bože, je neuvěřitelné, jak nemám ráda svoje vlastní pohlaví, vzhledem k faktu, že mi v životě ubližovali spíše kluci.

Park Hye-mi - 24. srpna 2015 20:48

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Nikdo nemohl být překvapenější než já. Ale bylo to od něj hezký," zamručela jsem zpátky na Minovo zamyšlení se, neplánovala jsem to s ním příliš rozebírat - pokud tak nepřiměřeně reagoval jen na zmínění Taehyun-oppova jména, rozhodně jsem nechtěla pokoušet, co by s ním udělaly nějaké dohady o maknaem iKONu. "...v tom případě je taky ráda poznám, mám dojem, že později by k tomu už nemusela být příležitost," zhodnotila jsem prostě jeho poznámku, aniž bych si domýšlela, co tím přesně myslel. Faktem zůstávalo, že před kamerou si nemohli nic dovolit, ani mě sjet, pokud je něco vyloženě štvalo, to by fanynky určitě neocenily... takže jo. "Čas říct dobrou noc?" nadhodila jsem s ještě jedním pohledem směrem našeho dormu. "Zítra mě čeká dvojitý trénink," připomněla jsem se nenásilně, jednu ruku stále v kapse, druhou na prsou s obálkou.

Vypravěč - 24. srpna 2015 20:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Sladký jako cukrová vata." Ušklíbl se Mino trochu pobaveně a z jeho hlasu byl cítit nádech sarkasmu, i když to pořád bylo řečeno spíše v tom vážnějším slova smyslu. S úsměvem zakroutil nad tvým požadavkem hlavou. Nějak mu asi nedocházelo, proč si chceš promluvit s ostatními. Nebo spíše kroutil hlavou nad tou tvou negativitou ,,Proč bys neměla? Prosímtě, stačí komukoliv z nás říct a my pošleme kameru pryč. Nehledě na to, že i poté, co tohle kamerování skončí, budeš pořád naše malá trainers." Usmál se nakonec pobaveně a trochu ti rozcuchal vlasy. Když si řekla, že je čas říct dobrou noc, Mino se předklonil a dal ti velmi jemnou pusu na tvář. Pro kohokoliv kolem, kdyby někdo takový byl, by to vypadalo spíše jako by ti šeptal nějaké tajemství. Pak se jen narovnal a nasadil ten jeho sebevědomý úsměv. ,,Dobrou." Odvětil ti a rozešel se směrem pryč od tebe. Na dormu bylo relativně veselo. Kira byla s Ann na terase, kde pili víno a o něčem se vesele bavili. Tebe si vytáhli do kuchyně Sara s Doll a chvilku jste si povídali tak nějak všeobecně o tréningu, než jste se rozhodli jít spát. Ráno bylo normální až na to, že Ann nikde nebyla. Pár minut byl zmatek, než jste se dozvěděli, že se něco přihodilo, ale že o ní nemusíte mít strach, že je v pořádku. Více se to nějak nerozebíralo. Když jsi šla jako vždy k místnosti, kde jste se scházeli, uviděla si malou holčičku. Očividně ztracenou. Jasně, kdo by se tu neztratil. Chvilku ti byla hrozně povědomá, ale nemohla sis vybavit, odkud jí znáš. // Jestli jí poznáš nebo ne, to nechám na tobě :D

The Spirit of the Underground - 25. srpna 2015 20:40

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Eunhyuk se zdvihnul ze svého místa a přesunul se blíž vaší skupince, jen aby sebral tebou odloženou obálku. Očividně s ní ještě nebyl seznámen, protože beze slova ještě jednou přeletěl tebou již přečtené řádky. "V tom případě bych se odrazil od toho prvního. Můžeme zkusit vybrat vhodnou píseň pro tebe, potom tě pustíme k místnímu archivu a budeš moci zkusit najít něco vhodného pro tým," nahodil Eunhyuk, než tázavě vzhlédl k Leeteukovi. "Ne?" "Já souhlasím," navázal na jeho slova leader, když potřásl hlavou a trochu si tak rozhodil svůj účes, což ve výsledku ale dodalo jeho vlasům o něco větší šmrnc. "A jelikož s výběrem songů pro tým mám u nás asi největší zkušenosti, můžu ti rovnou poskytnout nějaké rady," brouknul dotyčný pak už tvým směrem. Krystal tam stála mlčky, očima těkala od jednoho k druhému a jelikož její otázku jsi nezopdověděla, o slovo se zatím ani nepřihlásila.

Kim (Ann) Min-Yeng - 25. srpna 2015 20:45

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Na Eunhyuka a Leeteuka jsem se jen střídavě dívala, než jsem na oba začala souhlasně kývat a při tom se pomalu trochu zasněně culit. Nevím proč, ale pořád mi přišlo strašně sladký a skoro až neuvěřitelný, že jsem v jejich přítomnosti. Normálně jsem si to ani moc neuvědomovala, ale občas mi to prostě takhle docvaklo a já se tomu úsměvu nemohla ubránit. Jako děcko z Ameriky, co o vánocích vidí na obloze soby a jeden z nich má rudý nos a táhnou sáně. Tak nějak jsem si připadala. Když jsem jim souhlasně dokývala hlavou, přestala jsem se usmívat a zadívala se spíše takovým tím štěněcím pohledem na Krystal. Ne, že bych ten pohled dělala schválně, ale vypadala jsem tak celkem často a ani jsem se nemusela snažit nebo tom vědět. ,,Ohledně toho monthly asessment.. Ještě jsem nad tím nepřemýšlela vůbec. Celkem se toho totiž bojím.. A když se něčeho bojím, mám tendence to odkládat na poslední chvíli.." Přiznala jsem se a sama nad sebou pokrčila bezradně rameny.

Park Hye-mi - 25. srpna 2015 20:58

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Vlastně to docela sladký bylo, i když netuším, jestli jako cukrová vata, když nemám páru, jak taková cukrová vata chutná," obrátila jsem na Minova slova celkem navážno. Pak jsem nestačila, než koukat. "To si můžete dovolit? Posílat ji jen tak pryč?" podivila jsem se, protože do té doby mě to ani nějak nenapadlo - však YG nás snad mělo všechny pod palcem a to tady rozhodovalo, co se bude natáčet a co ne - nebo ne? "Až na to, že třeba už nebudu malá - a vy třeba nebudete mít tolik času na potloukání se kolem," zabroukala jsem ještě na jeho slova, než mě dokonale umlčelo jeho drobné gesto, zůstanu na něj vykuleně koukat, namísto rozloučení se tedy zmůžu jen na zdvižení jedné dlaně vzhůru a sotva patrné zamávání. Po pokecu a troše sbližování se s ostatníma holkama jsem dostála svému slibu a zmizela do pokoje. Přestože jsem tvrdila, jak jsem potřebovala spát, stačila jsem si ještě na stěnu nad postelí vylepit svoje ukořistěné fotografie a o to suprovější poté bylo pod nimi usínat. Jen asi dvě jsem si nechala na to, abych je umístila do rámečku na noční stolek. Dalšího rána jsem trochu divila nad ztrátou spolubydlící, chvíli jsem málem začala vyšilovat, že by snad proběhlo nějaké vyřazování bez mého vědomí, pak mě ale uklidnilo zjištění holek, že je v klidu a něco se přihodilo. Byla jsem upřímně zvědavá co, takže jsem jí písla rychlou SMS: "Ahoj, jsi v pohodě? Stalo se něco?" Přestože odpovědi byly celkem zřejmé. Pak už jsem neměla moc čas něco řešit, musela jsem rychle vklouznout do džínsových kraťasů a fialového tílka, stáhnout si vlasy do culíku a snad i proletět před zrcadlem, než jsme byly nuceny odjet zase do budovy YG Entertainment. Byla jsem trochu neklidná, když jsem po včerejšku vstupovala dovnitř a tak jsem se cestou ke studiu spíše poflakovala a příliš do tempa nepřidávala. A právě v tu chvíli jsem narazila na malou holčičku. Zmateně jsem zamrkala, netušila jsem, co tam dělá, ale usoudila jsem, že půjde asi o dceru nějakého produkčního nebo tak něco. "Ahoj," pozdravila jsem ji zlehka, když jsem přidřepla, abych se dostala zhruba na její výškovou úroveň. "...ztratila ses?" dotazovala jsem se opatrně, s laskavým úsměvem na rtech. Vypadala docela roztomile, ať je po komkoliv, určitě z ní vyroste hezká holka. Natáhla jsem před sebe pravou dlaň. "Já jsem Hyemi, ty? Chceš pomoct něco najít? Co kdybych tě vzala s sebou za klukama? Ti už budou vědět, co dělat a ke komu patříš," nadnesla jsem tím přátelským tónem, abych ji chudáka ještě víc nevyplašila.

Vypravěč - 25. srpna 2015 21:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Můžeme. Občas někdo remcá nebo tak, ale můžeme. Občas by kamera prostě někde být neměla a YG je super v tom, že se snaží držet soukromí svých lidí pod pokličkou, pokud to ti lidi na sebe nevyzvoní sami. Proto to tolerují." Odvětil ti Min a lehce při tom pokrčil rameny, jako by na tom nic nebylo, poslat kameramana do háje. Pak se pobaveně ušklíbl. ,,Ty bude oproti nám pořád malá a my na tebe budeme mít vždycky čas, když si řekneš." Na jeho tváři se najednou objevil lehký, ale asi nejvíce upřímný úsměv, jaký muže nabídnout. Od Ann ti esemeska přišla v pár minutách. ,,Jo, jsem v pohodě, jen jsem našla večer Kaie v bezvědomí, tak jsem s ním v nemocnici. Jsem ráda, že se ptáš :) Ale nikomu ti prosím neříkej." Odpověděla ti. Holčička se na tebe podívala. Chvilku na tebe mrkala těma velkýma černýma kukadlama. Měla na sobě červené šaty a džínovou bundičku. Vlasy měla ve dvou culících a hrála si s nimi. Řekla ti svoje jméno (Nenašla jsem, jak se jmenuje o.O) a trochu nervózně začala přešlapovat na místě. ,,Hledám Hanbina.. Je to můj bráška.. Znáš ho?" Začala trochu nervózně, ale při poslední větě na tebe vykulila zvědavě oči a zamrkala.

The Spirit of the Underground - 25. srpna 2015 21:11

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Krystal na tvé přiznání zamrkala a pak se její výraz změnil na váhavý úsměv. "To bych být tebou raději nedělala - když jsem byla já ve svých trainees days, taky jsem byla hodně nervózní, ale naštěstí jsem měla podporu své sestry, ta už měla z Girls Generation nějaké zkušenosti a podělila se o ně," načala to téma, než s povzdechnutím pokračovala. "Když budeš všechno odkládat na poslední chvíli, budou ty nervy potom určitě větší - a hlavně nebudeš mít tolik hodin natrénováno a dost možná pak pod tlakem něco pokazíš snáz než ty holky, co nad písničkou stráví týden v kuse a projedou ji tisíckrát, než ji půjdou předvést před pana Yanga," usoudila Krystal, když potřásla hlavou. "To samozřejmě neznamená, že máš teď přestat úplně spát a dnem a nocí zpívat jeden song, dokud ti z mozku nezbude jen tří akordový vzdušný balón," zamručel vedle tebe Eunhyuk, když obálku vrátil na její původní místo a vysloužil si za to z Leeteukova směru pobavený úsměv. "Vezměme to všechno postupně. Teď ti máme vůbec nějakou píseň na to ohodnocení vybrat, no ne? Jestli máš nějaké nápady, tak je syp z rukávu, poslechneme si to a posoudíme je," osloví tě pro změnu Leeteuk.

Park Hye-mi - 25. srpna 2015 21:24

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Budu to brát jako slib," houkla jsem ještě za Minem na jeho poslední slova, než jsem tedy skutečně zmizela uvnitř dormu. ... "Jasně, mlčím jako hrob. To je hrozný, je v pořádku? A to tam s ním nemůže být někdo jiný? Vždyť se vůbec nevyspíš a co pak budeš dělat na tréninku?" odepsala jsem v rychlosti z auta na zprávu od Ann. "Hanbyul?" zopakovala jsem po ní napřed, než mi v hlavě přecvaklo a já na ní zůstala otevřeně zírat. Až teď, když jsem znala její jméno, mi docvaklo, kdo to asi je a děvčátko mi to ještě ráčilo hned následující větou potvrdit. "Jasně, že znám B.-éhm, chci říct Hanbin-oppu," potvrdila jsem jí to, pořád ještě trochu vyjukaná, jak jsem si ze svého podřepu měřila dívčinu před sebou. "Teda, tys ale vyrostla, vůbec jsem tě nepoznala. Ty šaty ti moc sluší," složila jsem holčičce rovnou kompliment, když jsem se zvolna vytahovala do stoje a natáhla k ní dolů levou dlaň v nabídce. "...tak půjdeš se mnou? Vezmu tě za bráškou, beztak tam mířím," nahodila jsem k dívence se zastříháním prsty.

Kim (Ann) Min-Yeng - 25. srpna 2015 21:25

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Trochu mě zarazilo, jak na to Krystal zareagovala. Podívala jsem se na ní lehce skepticky. ,,Tak jsem to nemyslela.." Začala jsem a pak se musela na chvilku zarazit, nadechnout se a vydechnout. Já vím, že mi asi chce pomoct, ale prostě na něco reaguji trochu více agresivně, než bych chtěla protože si některé věci beru moc osobně. Prohrábla jsem si vlasy, abych se uklidnila a neřekla to, co jsem měla původně na jazyku. Spíše ten tón, který jsem to chtěla původně říct. ,,Nechtěla jsem tím říct, že se na to vykašlu, snažím se do svého tréningu dát všechno, jen jsem tím chtěla říct, že na to nechci myslet a zbytečně se tím stresovat, protože pak to všechno akorát pokazím." Řekla jsem nakonec klidně a svým způsobem bezemočně. Já nevím, prostě mi tenhle koncept přišel trochu jako zbytečné stresování na druhou stranu jsem ho i chápala. Až na Eunhyukovu poznámku jsem se musela lehce pobaveně pousmát. Pak jsem zase zvážněla, když mi Leeteuk řekl, ať sypu z rukávu. ,,No.. Měla by to být asi nějaká složitější písnička. Prostě musím ukázat, že jsem ve zpěvu dobrá, protože tanec je spíše propadák. A měla by být asi v angličtině. Víte co, Korejsky tady umí zpívat každý, ale.. Upřímně, kolik lidí znáte, co umí anglicky.. Nebo zpívá v angličtině srozumitelně." Uculila jsem se na všechny nevinně, i když oni moc dobře věděli, o čem mluvím. Slavné pomluvy o Ingriš snad všech korejců hlavně v anglicky zpívaných částí jejich písniček.. Jim nemohli uniknout. V SJ uměli anglicky jen sporadicky, protože prostě mají koncerty i různě po světě už nějaký ten rok a stejně to byla pořád spíše Ingriš a v EXO uměl anglicky jen Suho a tím to končilo. Jasně, apk tu byli lidi jako Amber a podobně, co se narodili jako já v Americe nebo Anglii, ale vemte si, jakou mají v písničkách úžasnou angličtinu.

Vypravěč - 25. srpna 2015 21:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Měl celou noc horečku a noční můry. Sice se ke mě chová jako hovado, ale prostě nemám srdce ho tu nechat samotného. Luhan by měl snad každou chvilku přijít. Co budu dělat? Umřu :'D Ne, bude to v pohodě, vzhledem k faktu, že ten, co mě nejvíce týrá leží v nemocnici >:D" Odpověděla ti Ann po nějaké chvilce, když jste ještě byli v autě. Když si zopakovala jeho jméno, holčička pokývala hlavou a ještě více se na tebe zvědavě usmála. ,,Znáš ho?" Optala se znova. když si řekla, že ho znáš, její tvář se nadšeně rozsvítila a přestala být najednou tak nervózní. ,,A odkud znáš brášku?" Zeptala se tě. Ne, že by jí nedocházelo, že je slavný, spíše asi nepotkávala na ulici lidi, do by tvrdili, že ho znají osobně. Když si pak řekla, že se jí nepoznala, zvědavě zamrkala a najednou udělala opatrně malinký krok od tebe. ,,A odkud znáš mě?" Zeptala se trochu podezíravě. Jasně, všechny maminky říkají svým dětem: Nebav se s cizími lidmi. Tahle to měla asi dobře vryté do paměti, protože to nebylo přeci jen tak obvyklá. Ona si byla jistá, že tě vidí poprvé v životě, ale ty si jí znala. Divné. Alespoň v mysli desetileté holčičky obklopeného faktem, že všichni asiati, nejen Japonci, jsou z velké části pedofilové. A popřete to. Její rozpaky ale zmizeli, když si řekla, že jí to sluší, Stydlivě se usmála a trochu se zakroutila v bocích, takže červená sukně šatů trochu zatancovala. Jako by se chtěla těmi šaty ještě více pochlubit. ,,Děkuji." Řekla a nadšeně kývla hlavou, když si řekla, že jí za bráškou zavedeš. Kdyby si jí chtěla unést a vydírat s tím B.I., měla by jsi dokonalou možnost. Dokonce tě čapla za ruku a vesels i vedle tebe poskakovala.

The Spirit of the Underground - 25. srpna 2015 21:57

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "To zní rozumně, chce to něco, co ukáže tvůj rozsah i barvu, ale držel bych se stranou balad a podobných věcí, na to se tady soustřeďuje lidí poměrně dost, přestože se drží korejštiny. Chceš se držet YG hip-hopového stylu nebo raději zabrousit do trochu jiných vod?" zajímal se dál Leeteuk, stále s obvyklou milostí, přesto plně soustředěn na problém před vámi. "Já myslím, že tančíš dobře. A Kai -" soustředil se zatím Eunhyuk spíše na tvá slova, načež se zasekl vprostřed vlastní věty, jak očividně na moment zapomněl, že je jeden z trenérů na nemocničním lůžku. Mírně protáhnul tvář a pak se přiměl pokračovat: " - na tom bude brzo líp, takže s jeho pomocí bude všechno v klídku." Krystal byla zatím očividně zastižená tvými slovy, takže se až nyní rozhoupala k nějakému projevu: "Neříkalas, že posloucháš Katy Perry? Co teda zkusit najít něco od ní?" obrátila se k vám s tázavým pohledem k ostatním. "Já ji neposlouchám," ozval se Eunhyuk akorát s pokrčením ramen, Leeteuk si zamyšleně prohrábnul vlasy. "Co si o tom myslíš?" optal se napřed na tvůj názor než čí jiný.

Park Hye-mi - 25. srpna 2015 22:05

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Neumírej, drž se. A nenech se týrat. XO, Hyemi "Já?" navážu na slova děvčátka s povykulením očí. "No, já teď musím tvého brášku poslouchat. Jsem součástí takového podivného programu a dostala jsem příležitost se od něj hodně naučit. Taky mi slíbil na dnešek dvojitou dávku tréninku, takže doufám, že tvoje návštěva ho odradí od toho strhat ze mě i ků- ehm, mě hodně unavit," opravila jsem se, když mi došlo, že to přirovnání pro dětské uši asi moc není. "Mám Hanbina moc ráda, víš? Jako rappera. Viděla jsem WIN, přišla jsi tam za ním na návštěvu, pamatuješ? Byla to jedna z nejroztomilejších scén celé show. Vypadáte, že jste si opravdu blízcí," zodpověděla jsem dívčin dotaz bez sebemenší lži, když jsem se pokusila vykouzlit na rtech uklidňující úsměv. Chybný tah, holka, vedle, teď ti ještě uteče. Naštěstí pro mě se nechala obměkčit pochvalou šatiček. Stiskla jsem jemně její prstíky a zvolna tedy vykročila směrem studia. Neplánovala jsem děvčátko ještě nějak děsit pomocí d-tour, jen abych si mohla z B.Ie vystřelit. Navíc jsem měla tušení, že cokoliv ohledně své sestry by rozhodně nebral jako vtip. Před studiem jsem se zastavila a položila ruku na kliku. "Připravená?" ujistila jsem se u malé, než jsem za ni vzala a spolu s ní proklouzla do místnosti. "Annyeong haseyo," pozdravila jsem už automaticky s typickou poklonou.

Kim (Ann) Min-Yeng - 25. srpna 2015 22:08

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Ne, ne, balady určitě ne. To by mě ani nebavilo." Přiznala jsem se s veselým zazubením, než jsem znova zvážněla. ,,Uhm.. Kdyby to mělo být něco do hip-hop stylu, vybrala bych si asi něco ve stylu BTS, ti to mají krásně vyvážené, sloky mají rep a refrény zpívají. Třeba I need you je dokonalá ukázka, ale nejsem si jistá, jestli by se něco podobného našla u nějakého zahraničního autora." Řekla jsem a na chvilku se musela zamyslet. ,,Jediné, co mě z hlavy tak napadá je Love the way you lie, Eminem je dobrý raper a refrén zpívá Rihanna a zrovna v té písničce má dobrý rozsah hlasu." Řekla jsem trochu zamyšleně, než jsem se zvědavě podívala na Eunhyuka, který se zasekl uprostřed věty. Nevěřícně jsem vytáhla jedno obočí, když to dořekl. Tohle si říct nechtěl, co? Snažila jsem se mu říct pohledem, než jsem se podívala na Krystal. ,,Její Fairwork je úžasný, co se týká hlasu.. I Textu. Pak mě napadla třeba ještě Shakira. Nebo Adele, ostatně, nedostala Oskara pro to, jak vypadá." Ke konci jsem se prostě musela trochu uculit. Teď jsem si vzpomínala na celkem hodně zpěvaček, od kterých mám prostě pár písniček v mobilu, jen ze začátku jsem byla trochu mimo, tak mě toho moc nenapadlo.

The Spirit of the Underground - 25. srpna 2015 22:18

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "BTS nejsou vůbec špatní," připustil Leeteuk klidně, zatímco Eunhyuk se dvakrát nadšeně netvářil a Krystalin výraz byl na moment poněkud zasněný, než se zamrkáním zmizel za dalším zdvořilým úsměvem. "Já jsem rozhodně za Katy Perry," prohlásila Krystal, zatímco Eunhyuk nepatrně vrtěl hlavou. "Mně osobně by se líbila Adele předělaná v hip-hopovém stylu. Něco podobného už ve YG bylo, tuším, že během Mix&Match předělávali iKON Rolling in the Deep a mělo to něco do sebe," oponoval jí. Leeteuk přeběhl pohledem mezi celou vaší trojicí, než potřásl hlavou. "Což o to, vyzkoušet můžeme všechno. Co kdyby sis je zazpívala, zjistila, co je tvé poloze asi nejpříjemnější a nad tou písní pak budeme uvažovat dál? Bude to určitě chtít udělat z ní něco trochu nového - přearanžovat a trochu upravit," rozhodl nakonec, přestože se podíval, jestli souhlasíš. Na to se začal přesouvat za piáno. "Zahraju ti to k tomu. Mám hledat slova nebo si je pamatuješ? Čím začneme?"

Vypravěč - 25. srpna 2015 22:23

soukromá zpráva od Vypravěč pro Holčička chvilku nechápavě mrkala, když si vysvětlovala, odkud B.I. znáš. Pak se zatvářila, jako by se jí nad hlavou rozsvítila malá žárovička. ,,Tak to ty si ta ztracená mořská víla, o kterou se musí starat a dávat na ní pozor." Řekla najednou, jako by objevila, že je země kulatá a ne placatá a hned na to se vesele zazubila. ,,Když jsme si naposled volali, říkal, že má moc práce, protože našel ztracenou mořskou vílu a musí se o ní postarat. Ale ty nemáš ploutev, jako mořská víla." Řekla, ale očividně nepotřebovala vysvětlení, proč nemáš ploutev. Asi jí došlo, že o bráška myslel obrazně. Malá zakývala s úsměvem hlavou, když si řekla odkud jí znáš. ,,Bráška se o mě stará a je na mě moc hodný. Mám ho hrozně ráda." Řekla vesele, než najednou sklopila smutně pohled do země. ,,Ale poslední dobou ho moc nevídám, pořád pracuje.." Pronesla zklamaně, než k tobě zvedla zvědavý pohled. ,,Ale ty nevypadáš jako některé ty jiné holky, co tvrdí, že ho mají rády. Ony vždycky strašně ječí, když ho vidí a většinou ho ani neznají.. A nelíbí se mi." Při posledních slovech se popuzeně zamračila, než na tebe vystřihla šťastný úsměv. ,,Ale ty se mi líbíš." Odvětila a na tvou otázku, jestli je připravená jen kývla hlavou a celá natěšená čekala, až otevřeš dveře. Jakmile si tak učinila, tak se chvilku rozhlížela po místnosti, dokud neuviděla B.I. Najednou se celá rozzářila a vesele se k němu rozběhla. ,,Bráška!" Vykřikla nadšeně. B.I. se k ní sklonil, aby jí mohl vzít do náruče a vyhoupnout si jí do rukou. Nadšeně jí vlepil hubana, i když se první sekundy zdál spíše překvapený.

Park Hye-mi - 25. srpna 2015 22:30

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Mořská víla?" zopakovala jsem po ní trochu zmateně, když jsem pro jistotu zkontrolovala svoje nohy, jako jestli se zatím nestačily změnit na nějakou ploutev nebo co - bylo by fakt nepříjemné zjistit, že je ze mě najednou napůl ryba. Zůstala jsem na děvče i během jejího pokračování dezorientovaně mrkat. "To bude asi tím blížícím se debutem, slyšela jsem, že dávají dokupy asi padesát písniček, aby mohli rovnou po něm být už plně aktivní a začít nějakou koncertní šňůru," pronesla jsem zamyšleně, na moment jsem i pozapoměnla, že se bavím s malým capartem. "...ehm, no, tak - to jsem moc ráda," opáčila jsem pak na její "mám tě ráda" překvapeně, přestože jsem se neubránila upřímného úsměvu nad přímočarým charakterem B.Iovy sestry. Být svědkem rodinného vítání možná stálo i za hrozbu dvojitého tréninku, zatímco jsem zavírala dveře, přistihla jsem se s rozpustilým úsměvem na tváři a rozněžnělýma očima. Rodina bylo něco, co jsem ve skutečnosti nikdy pořádně neměla a nepoznala, takže jsem upřímně záviděla Hanbyul jejího staršího bratra a vůbec to, že měla, na koho se spolehnout. Ale přála jsem jí to a sledovat to skutečně zahřálo u srdce - protože něco takového ve světě opravdu existovalo, i když to minulo mé dveře.

Kim (Ann) Min-Yeng - 25. srpna 2015 22:31

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Zvědavě jsem sledovala, jak se každému líbí něco jiného. Nakonec měl Leeteuk nejlepší nápad. Kývla jsem na něj s lehkým úsměvem hlavou, že souhlasím. Upřímně, nechala bych se kýmkoliv lehce ovlivnit při výberu, protože jsem je všechny hrozně uznávala jako umělce i jako lidi. I krystal. Neměla jsem jí ráda čistě z toho principu nebo to nic přímo vůči její osobě nebo tak. Neznala jsem jí, ani to tak nemohlo jít. ,,Já bych začala asi tou Shakirou. Pak Katy Perry, BTS a nakonec Adele. Je nejtěžší, tak ať se trochu rozzpívám. Ehm.. Slova si raději najdu, znám se." Nebyla jsem si tím BTS tak jistá, protože nevím, jak moc dobře mi rap šel, zase tak jsem ho nikdy moc netrénovala. Vytáhla jsem od každého z nich nejznámnější písničku. Od Shakiri Can't Remember to Forget You, od Katy Firework, od BTS I need you, protože se tam asi nejvíce zpívalo a od Adele Rollin in the deep. Našla jsem si slova a postupně to všechno odzpívala.. V případě BTS na půl odrapovala.

Vypravěč - 25. srpna 2015 22:39

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Co tady děláš, princezno?" Zeptal se B.I. svojí sestry, která se na něj rozpustila zazubila. ,,Utekla jsem mamce. Mluvila totiž s ředitelem a mě to nebavilo, tak jsem tě šla najít." Přiznala se. B.I. se trochu přísně zamračil a už se nadechoval k tomu, že něco řekne, když se najednou malá podívala na tebe. ,,A pak jsem potkala tu mořskou vílu, o kterou se musíš starat, tak mě k tobě zavedla." Pronesla vesele. A B.I. očividně přestal být veselý. Byl červený až na zadku. Koukal na tebe dost vyjukaně. ,,Nevím, co si myslíš, ale určitě si to myslíš špatně!" Řekl řekl a vypadalo to, že je v tuhle chvíli schopný popřít vlastní existenci. To, že tě nějak takhle nazval.. Asi si myslel, že to touhle větou vymaže ze světa a mysli všech lidí. Hlavně těch, co tohle uvidí, pokud to dají do televize. A ani nemusíš být vědma, aby si věděla, že dají. Když ses rozhlédla, všimla sis, že Mino je tu sám. Úplně sám.

The Spirit of the Underground - 25. srpna 2015 22:41

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Leeteuk na tvé požadované pořadí nic nenamítá, sám si pro sebe najde patřičné noty a připraví si je rozložené na piáno, aby je mohl v požadovaných chvílích vyměnit a nemuseli jste se zbytečně zdržovat. Zatímco se Eunhyuk zase usadil a i Krystal zaplula do jedné ze židlí, Leeteuk začal s předehrou tebou zvolené písně a brzy jsi měla začít zpívat. Poměrně rychlým tempem jste zvládli projet všechny zvolené písně, s mezidobou to nemohlo zabrat déle než půl hodiny a to i s pauzou na napití se mezi písněmi. Když Leeteuk dohrál posledních pár tónů, zavládlo opět ticho. Eunhyuk tě pozorně sledoval a v jeho očích se zračil stín zájmu, Krystal přemýšlivě špulila rty a namotávala si na prst pramen vlasů. Nakonec to byl opět Leeteuk, kdo přerušil ticho. "Tak co ti sedí nejvíc?" zajímal se víc o tvůj názor než o své rádce.

Park Hye-mi - 25. srpna 2015 22:48

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Musela jsem se pobaveně poušklíbnout, když se Hanbyul tak chlubila svým chrabrým úprkem ze spárů starostlivého rodiče - a asi pěkně nudného rozhovoru dospělých. A pak jsem znovu ztuhla - a úsměv mi na rtech zamrznul, když děvčátko znovu zmínilo mě - a to pod mou prapodivnou přezdívkou. Zvlášť po B.Iově reakci jsem na něj zůstala jen beze slova koukat a nakonec jsem zdvihla obě dlaně vzhůru jako gesto sebeobrany a vzdání se. "Nic jsem neřekla," pípla jsem akorát, na víc jsem se úplně nezmohl, takže jsem raději odvrátila pohled ke zbytku osazenstva. A až v ten moment jsem si jaksi všimla, že ve svém rozptýlení Kimovic rodinkou jsem si zapomněla všimnout toho, že tam nikdo jiný není. Zmateně jsem se zamračila a znovu se rozhlédla kolem. Už už jsem se chtěla zeptat, kde zbytek je a tak jsem se k tomu nadechla, než jsem stiskla rty zase k sobě a rozhodla se pro bezpečnější mlčení. "...mám vám nechat trochu soukromí?" optala jsem se nakonec opatrně na něco úplně jiného, než jsem si teprve troufla na položení dalšího dotazu: "Kluci někde vězí?"

Kim (Ann) Min-Yeng - 25. srpna 2015 22:52

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když jsem dozpívala, podívala jsem se prvně spíše na Eunhyuka a Krystal. Jejich výrazy.. Eunhyuk měl takový zvláštní lesk v oku, ale nedokázala jsem ho k ničemu přiřadit. ,,To to bylo tak špatné?" Zeptala jsem se jich opatrně, hlavně těch dvou. Až potom jsem se stejně bezradně podívala na Leeteuka. To ticho mě totiž ničilo. Co já vím, třeba mi Chen celou dobu lichotil.. Já nevím proč, třeba to prostě nemyslel vážně, třeba tak dobře nezpívám. Na Leeteukovu otázku jsem se na chvilku zadívala bezradně do země. Chvilku jsem tiše přemýšlela, než jsem se na Leeteuka podívala. Nevím, co mi sedělo nejlépe. Všechno se mi zpívalo více méně bez problému. Asi jsem divná, ale čím je to složitější, tím více si to užívám. Jak musím měnit výšku a tón hlasu.. ,,Adele nebo Katty.. Nevím." Přiznala jsem se upřímně. Na BTS jsem se moc necítila kvůli tomu rapu, co tam byl, i když nebyl třeba tak brutální jak v Luv in School.

The Spirit of the Underground - 25. srpna 2015 22:59

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Špatné?" zopakovala po tobě Krystal. "Ne, to vůbec ne," prohlásila se zavrtěním hlavou. Eunhyuk se nepatrně ušklíbnul a založil si ruce na prsou. "Ode dneška si tě objednávám jako soukromý jukebox, budeš mi stát u postele a zpívat, dokud neusnu, než se budeš moct vrátit na dorm," opáčil pro změnu Eunhyuk, těžko říct, zda vyloženě žertoval, ale rozhodně mu u toho cuknul koutek a jeho tón zněl mírně odlehčeně. "Takže co...?" obrátil se Leeteuk pro změnu k ostatním rpo slovo. "Já jsem pro Katy," prohlásila Krystal jednoznačně, ostatně si za tím stála už od začátku. Pokud jsi ale čekala, že v současné době se ozve Eunhyuk s tím, že je pro Adele, odhadovala jsi špatně. "Tahle písnička jí sedí. Myslím, že ten příběh je dobrý. Má to slušný rytmus, bude se to dát trochu překombinovat. Zazpívá to ze srdce," ozval se Eunhyuk asi překvapivě. Leeteuk souhlasně přikývnul. "Jo, myslím, že u mě to taky vyhrály ohňostroje," přisvědčil na jejich rozhodnutí s uvážlivým nakrčením nosu.

Vypravěč - 25. srpna 2015 23:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. se k tomu už nijak nevyjadřoval, pokud ses sama neptala. Až když ses zeptala, jestli jim máš nechat soukromí, tak se lehce usmál a zakroutil hlavou. Postavil malou na zem a došel k tobě. ,,Nemusíš. Máti tu s ní bude pár dní teď u babičky, tak se za nimi stavím večer nebo zítra. Ostatně, jsem tu kvůli tobě." Vyplázl na tebe lehce jazyk, než došel zpátky k malé a s úsměvem jí vzal za ruku. ,,Jenom tu chvilku počkej, dovedu jí zpátky k mámě." Odvětil ti s úsměvem. Až nad tvou další otázkou celkem zvážněl. ,,Ani se neptej." Odvětil a trochu ztrápeně si povzdechl ,,Donghyuk se šel podívat do nemocnice za sestrou a Kaiem. Takže jsem mu dal den volna a poslal s ním Bobbyho, kdyby se to náhodou zvrtlo. A Mino je dneska jako host v rádiu skoro celý den." Řekl, než se povzbudivě usmál. ,,Ale neboj, budeme mít posilu. Hlavně pro tvůj zpěv." Uculil se na tebe jako andílek. Což ve výsledku nebylo zrovna moc dobré znamení. Bylo to asi deset sekund, co odešel, než najednou někdo zaklepal na dveře. Nečekal, než se ozveš a prostě vešel dovnitř. Jinhwan.. Chvilku na tebe zmateně mrkal, než se najednou lehce usmál. ,,Ty musíš být Hye-mi, že ano?" Zeptal se tě spíše řečnicky, než vešel dovnitř. ,,Já jsem Jinhwan, těší mě." Řekl. Působil.. Strašně uvolněně. A mile. Bobby byl sice hodný a milý, ale bylo to takový ztřeštěný dítě. Jinhwan ne. Působil dospěle a strašně uklidňujícím dojmem. ,,Jsem tu první nebo jsem už něco zmeškal?" Zeptal se najednou a zvědavě se rozhlédl. Nebyla z něj cítit žádná nervozita ani přetvářka, nic. Jako by tě v jeho přítomnosti někdo zabalil to nějaké mekkounké deky a kolíbal.

Kim (Ann) Min-Yeng - 25. srpna 2015 23:18

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Děkovně jsem se na Krystal usmála, když řekla, že to nebylo špatné. Zatím co na Eunhyuka jsem hodila vážný pohled. ,,Beru tě za slovo." Řekla jsem vážně, Horší bylo to, že jsem to i vážně myslela. Pokud to i on myslel alespoň z části vážně. Ne, že bych v tom necítila ten humor, ale.. Nechte si tohle utéct, víte co. Nejvíce mě překvapil Eunhyuk. Trochu jsem čekala, že bude pro Adel. Třeba mi prostě jen tolik nešla, ale překvapil mě jinou věcí. Že jsem to zpívala od srdce.. Měl pravdu. Ohňostroje byli v tomhle moje strašná srdcovka, protože jsem přesně věděla, jak by se člověk u té písničky měl cítit. Těžko říct, jestli to bylo opravdu poznat, nebo.. To odhadl z něčeho jiného, že je to moje srdcovka. Vesele jsem se na Leeteuka usmála, když to odhlasovali. ,,Takže to musíme už jen natrénovat?" Zeptala jsem se, abych se ujistila, že tomu dobře rozumím.

Park Hye-mi - 25. srpna 2015 23:35

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Uhm, jo, dobře," vypravila jsem ze sebe na B.Iovo rozloučení, když jsem ze sebe ještě vymámila jeden z těch laskavých úsměvů, abych mohla zamávat maličké. "Ahoj, Hanbyul, třeba se zase uvidíme!" rozloučila jsem se s ní rychle, než byli oba v trapu. Přestože představa, že zůstanu celý den sama s B.Iem byla trochu divná, chápala jsem, že Mino měl jiné závazky a poslat samotného Donghyuka? To jsem raději omrzela Bobbyho všudypřítomný úsměv. S povzdechem jsem udělala krok do místnosti a už jsem se chystala se tam uvelebit, abych mohla začít s čekáním - ne, že by to byla namáhavá aktivita - když se znovu ozvaly dveře. Obrátila jsem se čelem vzad, tedy ke vchodu a zůstala beze slova zírat na nově příchozího, pravděpodobně vyvedenější z míry, než musel být on sám. Na jeho řečnickou otázku jsem ani nebyla sto odpovědět, protože mi mozek právě rotoval na plné obrátky. Jinhwan... Zpracovával to jméno pořád dokola, jak mi před očima projelo hned několik scén z nejrůznějších show či koncertů a já zírala do příliš známé tváře celkem zblízka a nemohla ze sebe vypravit ani slabiku. Když Jinhwan žertoval, že se ženám o jeho hlasu zdá po nocích, ještě netušil, jak moc je to pravda. Jistě, Donghyuk byl roztomilý a hrozně hodný, Chiwoo snad stejně starý se mnou, Junhoe jedinečný.... ale pokud šlo o vokál iKONu... Jinhwan byl jednička. A abych se samozřejmě stylově uvedla, tak se mi z toho všeho tak nějak převařil systém a když jsem se tedy chystala s krokem vpřed opravdu představit, nějak jsem to neustála. Doslovně jsem tedy začala padat dotyčnému k nohám, protože jaké stylovější seznámení by ode mě kdo mohl čekat.

Vypravěč - 25. srpna 2015 23:46

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Wau, pozor!" zareagoval Jinhwan pohotově a rychle tě stihl zachytit skoro až do náruče, než si upadla na zem. ,,Si v pořádku?" Zeptal se tě, ale ani tě nenechal domluvit a pomalu ti pomohl ke gauči, na který tě posadil a podal ti lahev s vodou. ,,Spíš dostatečně? Na, napí se." Spíše si myslel, že si začala omdlévat nebo že se ti udělalo špatně, než že by se ti prostě jen podlomili kolena. ,,Když jsem tu byl teprve pár dní a teprve jsme začínal, skoro vůbec jsem od nervozity nespal ani nejedl. Taky jsem se začal brzo hroutit." Řekl absolutně nenuceně, snad jen protože prostě rád mluvil nebo neměla rád ticho. Nebo si prostě uvědomoval, jak je jeho hlas.. Dokonalý. Dobře, to asi ne, nebyl Mino, který by ti sice taky asi pomohl, ale už by měl tunu keců na to, jak určitě omdléváš z jeho krásy a podobně. ,,Měla by si na sebe dávat větší pozor." Usmál se na tebe nenuceně a zároveň povzbudivě.

The Spirit of the Underground - 25. srpna 2015 23:48

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Eunhyuk se tvému odvětění alespoň před ostatními nijak nebránil, Leeteuk vás sledoval tak nějak... že by zklamaně? - ale nic na to neřekl, soustředil se spíše na debatu nad písní. "Natrénovat k tomu zpěv a taky nějaké přirozené pohyby, ale vzhledem k tomu, že dnes tu máš tři vokalisty a výjímečně je jeden z nich také něžnějšího pohlaví - " Blýskne se Leeteuk úsměvem ke Krystal. " - tak bych se dnes soustředil téměř výhradně na tuhle stránku." Leeteuk začal balit všechny ostatní noty a vracet je na jejich původní místa. "Tak co kdybychom to projeli od začátku, zastavili na kritických místech, dali hlavy dohromady, zkusili vymyslet, kde je třeba to zmixovat a jak upravit a potom si dali pauzu, aby - Eunhyuku, budeš upravovat podklad, že? - mohl Eunhyuk převést myšlenky v realitu a zítra si to dáme zas už v upravené verzi?" navrhoval leader SJ.

Kim (Ann) Min-Yeng - 25. srpna 2015 23:59

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Všimla jsem si Leeteukova tak nějak.. Skoro až zklamaného pohledu. Využila jsem chvilky, kdy Krsytal s Eunhyukem koukali do not a lehce jsem Leeteukovi pocuchala vlasy a usmála se na něj. Ani nevím proč, ale mám tendenci prostě se všemi vycházet co nejlépe. Spíše podle jejich představ, než těch svých. Nevím proč, ale prostě nemám ráda, když jsou lidé kolem mě smutní nebo naštvaní. Když ty lidi mám ráda. Tak se prostě snažím, aby to tak nebylo. Smutnější je, když to nefunguje pak směrem k vám od těch lidí. Leeteuk udělal návrh a já s ním plně souhlasila. ,,To zní dobře." Souhlasila jsem s úsměvem. Ostatně, co jsem proti tomu mohla namítnout. Udělali jsme to přesně tak, jak Leeteuk navrhl. Strávili jsme nad tím vlastně celkem dlouhou dobu, než jsme to dali do rukou Eunhyukovi, který z toho měl udělat konečnou podobu. Mezitím jsem se já s Leeteukem probírali písničkami a přemýšleli, kterou vybereme pro druhou část úkolu. Krystal tam zrovna nebyla, už si nepamatuji ani proč, jestli si šla jen odskočit nebo jestli něco říkala. ,,Bavila jsem se dneska ráno s Eunhyukem.. Naznačoval něco o tom, že se ti prý líbím. Co je na tom pravdy?" Zeptala jsem se spíše je tak mimochodem, mezitím, co jsem seděla na zemi a probírala se složkama s vytisknutýma písničkama, které byli už trochu staršího data. Ptala jsem se na to úplně klidně a nenuceně. Jen jsem chtěla vědět, jestli si to Eunhyuk vymyslel nebo jestli je na tom něco pravdy.

Park Hye-mi - 25. srpna 2015 23:59

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Já - jsem v pohodě," bránila jsem se polohlasně, protože to byla celkem pravda; po fyzické stránce jsem byla naprosto v pořádku, jen notně omráčená tím, že jsem v prvních několika vteřinách byla schopná narvat se Jinhwanovi do náruče a to ještě předtím, než bych mu laskavě sdělila, jak se vůbec jmenuju - ne, že by to nevěděl. Nechala jsem si tedy pomoct ke gauči, pravděpodobně růžová až za ušima, oči sklopené k zemi, přestože na mě mozek křičel, že bych se měla rozhodně dívat spíše na tvář jednoho ze svých idolů než na ošklivou podlahu, kterou určitě uvidím ještě hodněkrát - na rozdíl od vokalisty. "Já - " načala jsem, abych ho uklidnila, že se mnou nic není, ale pak jsem si to raději rozmyslela, protože přiznat, že jsem jako nějaká šílená fanynka málem odpadla jen z jeho přítomnosti, to by bylo příliš zahanbující. " - díky," dokončila jsem to nakonec, když jsem se poslušně napila. Během toho jsem naslouchala důvěrně známému hlasu a po očku si konečně dovolila se i podívat na jeho tvář, když jsem cítila, že rudnutí zvolna ustupuje, jelikož si naštěstí asi neráčil všimnout, co se sakra dělo. "Já se o sebe starám. Chci říct, samozřejmě, že toho nezbagruju tolik jako třeba Bobby - to asi málokdo - a během tréninku se dost dobře jíst nedá, ale... snídám a večeřím," ujistila jsem svou novou společnost opatrně. "Páni," pomyslela jsem si a ani mi nějak nedocházelo, že nahlas. Nebyla jsem si jistá, jestli mě má jímat smrtelná hrůza z toho, že bych měla před Jinhwanem zpívat nebo bych měla začít tančit oslavné tance a prosit ho o podpis. Nakonec jsem zvolila metodu tiché stagnace na půl cesty - prostě jsem ho po očku sledovala a čekala, jestli se náhodou nerozplyne.

The Spirit of the Underground - 26. srpna 2015 00:09

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Když jsi Leeteukovi pocuchala vlasy, chvíli na tebe koukal poněkud překvapeně, asi si to k němu moc lidí nedovolovalo, ale nevypadal, že by mu to vadilo. Po chvíli ti věnoval jemný úsměv a pak se vrátil k práci, jelikož ti dva už zase začali dávat pozor, co se dělo. Poté, co se Krystal vypařila, aby prohodila pár slov s ředitelem, Eunhyuk už byl samozřejmě dávno v trapu a mixoval píseň a tak jste v místnosti s Leeteukem osaměli. Jelikož bylo nacvičování zdlouhavé a nezáživné, dokonce i kameraman si udělal pauzu a zaskočil někam na jídlo, tudíž kromě vás uvnitř skutečně nebyl nikdo jiný. Když jsi se tak přímo zeptala, Leeteuk za piánem strnul, pozvolna zdvihl hlavu a podíval se napřed k tobě, poté, co tě sjel pohledem, zaletěl očima ke dveřím. "Dejte mi ho do rukou, ať ho můžu roztrhnout, tlamu nevymáchanou," zamručel, přestože to neznělo naštvaně, spíš rozpačitě. Otřel si dlaně do kalhot a zdvihnul se zpoza piána, kde se stále zdržoval. Volným tempem zamířil k místu, kde si seděla, tvářil se na sebe podivně seriózně a opatrně, i v očích mu hrál vážný pohled, když si dřepal naproti tobě. "Podívej, Ann," začal potichu, než si odkašlal. "Neber to jako žádný požadavek. Nic se od tebe neočekává, jo? Neplánuju tě někam tlačit nebo tak. Přiznávám, že... mě asi zajímáš," na moment se odmlčel, když uhnul očima stranou. "...ale je mezi náma spousta let a k tomu teď pracovní vztah. Všechno by se tím akorát zkomplikovalo. Takže se tím nějak netrap, fajn?"

Vypravěč - 26. srpna 2015 00:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když ses zmínila o Bobbym, pobaveně se zasmál. Takovým tichým, ale hrozně příjemným a melodickým smíchem. Všechno, co jsi do teď slyšela na videích byl jen slabý odvar jeho skutečného smíchu. Jestli měl něco od boha, tak asi hlasivky. ,,Jo, Bobby je trochu jako černá díra, co se týče jídla, ale to většina kluků ve většině skupin." Řekl s úsměvem, než se na tebe trochu vážně podíval, ale nepřestával se usmívat. ,,Musíš si pamatovat, že musíš jíst o trochu více, než kolik spálíš v průběhu dne." Řekl a najednou trochu zvážněl. ,,Hodně holčičích skupin tohle nedodržuje a pak jsou na tom špatně. Věř mi." Řekl a hodil po tobě skoro až ustaraný pohled. Když si se na něj dívala a doufala, že se rozplyne, nechápavě na tebe zamrkal. ,,Děje se něco?" Zeptal se tě zvědavě. Podle tvého pohledu asi odhadoval, že se něco děje. Třeba, že ti není zase dobře. Když se ujistil, že nehodláš omdlít, zase se trochu rozhlédl. ,,Říká ti něco jméno Lee Joon?" Zeptal se tě a zvědavě na tebe zamrkal.

Park Hye-mi - 26. srpna 2015 00:27

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Pokud vám něco nelze upřít, pak rozhodně velká chuť k jídlu," přitakala jsem na jeho slova o černé díře dokonce i s bezděčným úsměvem, který mi pomohl se trochu uvolnit v přítomnosti nejstaršího člena iKONu. Trochu. "Nesnažím se hubnout nebo tak něco, chci ještě vyrůst," ujistila jsem ho pak rychle, abych smazala ty starosti z na jeho věk šíleně roztomilé tváře. Pořád mi nedávalo smysl, jak on může být ve skupině nejstarší a vypadat takhle, to bych i věřila, že Junhoe bude ten, kdo má za sebou nejvíc let. "Ou," ozvu se, přistižená při činu, jak okamžitě sáhnu po omluvném úsměvu a uhnu pohledem jinam. "Promiň. ...ne, nic, jen... vidět tě takhle naživo je trochu... Musím si trochu zvyknout. Rozhodně ti do obličeje nechci vykoukat díru nebo něco podobnýho, huh." Rozpačitě jsem si zajela prsty do vlasů, respektive do culíku přehozeného přes rameno, který jsem začala uhlazovat na místě. "...Lee Joon?" opakovala jsem po něm trochu na vážkách, jak jsem se zamračila ve snaze soustředit se na dotaz. V hlavě jsem lustrovala katalogem svých známých hvězd, než jsem nepatrně přimhouřila oči. "Nejsem si úplně jistá," připustila jsem opatrně. "Měla bych ho znát...?" Nejspíš bylo celkem vtipné, že tak důvěrně znám lidi, kteří svůj debut ještě neměli a někoho, kdo byl podle všeho známý, jsem si zrovna nebyla schopná vybavit.

Kim (Ann) Min-Yeng - 26. srpna 2015 00:28

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Nejdříve jsem na Leeteukovi reakci nechápavě zamrkala a podívala se na něj, než jsem se lehce usmála pousmála a znova se zadívala do papírů. ,,Nemusíš mu to říkat, i když jsem se zmiňovala, že se tě zeptám sama." Řekla jsem po pravdě. Otázkou je, jestli mě Eunhyuk považuje za dost velkého cvoka na to, aby mi to před tím uvěřil. Kdyby to tímhle skončilo, možná bych byla i ráda. Ve své podstatě jsem se hrozně bála toho, co řekne, ale nejistotu jsem nesnášela ještě více. Slyšela jsem, jak se zvedl a došel ke mě. Nepodívala jsem se na něj. Jen jsem na chvilku přestala listovat, ale nezvedla jsem hlavu. ,,V pohodě.. Já jen.. Nemám ráda, když mi nějaká třetí strana (Eunhyuk :D) říká něco podobného. Pak se až moc utápím v představách a nevím, na čem jsem. Proto jsem se zeptala." Přiznala jsem se polohlasem a znova začala listovat v papírech, ale to jen proto, abych dělala něco s prsty, jejich obsah jsem nevnímala. Nepodívala jsem se na něj. Ani jednou. Nevím proč. Asi jsem se bála se na něj podívat. Většinou mám strach spíše z výrazu toho člověka než z toho, co řekne. Eunhyuk to už u mě znal, věděl, že při podobných věcech mám strach se lidem podívat do očí. Pravdou bylo, že jsem sama nevěděla, jestli jsem.. V pohodě, jsem řekla. Správně jsem měla říct spíše nadějích než představách, ale měla jsem pocit, že to vyznělo už moc zoufale? Ale co je na tom špatného, mít naději v to, že by vás měl někdo rád, že by jste se někomu líbili? Takový, jací jste, bez přetvářky. Ani nevím, jestli to, co řekl na mě působilo negativně nebo pozitivně. Pravdou bylo, že mě to trochu trápilo, ale nechtěla jsem to dávat najevo. Ani to pořádně neumím..

Vypravěč - 26. srpna 2015 00:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když si řekla, že se nesnažíš hubnout, téměř nevěřícně na tebe zamrkal a celkem dlouho přemýšlel, jestli si z něj prostě jen neděláš srandu, než se najednou vesele usmál. ,,To to vřele podporuji. Jíst, jíst a jíst, to je moje motto." Zazubil se na tebe vesele. Očividně to s tím mottem nemyslel zase tak vážně, ale si myslel na hromady jídla v tuhle chvíli.. Jo, jasně, co zajímá chlapy, sláva, jídlo a sex. A popřete to někdo. Když ses pak přiznala, proč tak koukáš, tak se na tebe úplně klidně usmál. ,,Klidně se koukej, mě to lichotí, jako každému. I když nemám potřebu to od lidí vyžadovat, jako třeba takový Mino." Pronesl pobaveně, než se zase lehce usmál a blískl po tobě pohledem. ,,Navíc, myslím, že z osobní zkušenosti musíš vědět, že do člověka díru nevykoukáš. To by si jich v sobě už pár měla." Pronesl.. Vlastně celkem tajemně, ale s úsměve a úplně klidně. Jako by mluvil o počasí. Když si se zeptala, jestli by si ho měla znát, lehce zakroutil hlavou. ,,Ne, to ne. Je ze skupiny. MBLAQ, dělá tam tanečníka a zpěváka, i když poslední dobou se věnuje spíše herectví. O to ani tak nejde, jen že ho B.I. taky dneska pozval, tak se tě jen tak zvědavě ptám." Celou dobu mluvil s vážným výrazem, ale klidným a normálním hlasem. Až na konci se na tebe zase mile usmál.

The Spirit of the Underground - 26. srpna 2015 00:36

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Leeteuk se nepatrně pousmál, přestože ten úsměv byl spíše smutný než co jiného. "Nemělas to vědět," připustil na tvá slova o Eunhyukovi a představách. Pak mu úsměv zmizel ze rtů a v očích se mu mihlo něco jiného. "Až za sto dní budeš scházet z pódia po velkém vyhlášení jako členka ST@R, udělej mi nějaký návrh a já pravděpodobně nebudu schopný jej odmítnout. Ale teď spolu musíme pracovat - teřba do té doby zjistíš, že se mnou vlastně nechceš mít nic společného," ozval se Leeteuk polohlasem, přesto ve své klasické laskavosti. Přidřepnul naproti tobě, jak si tak seděla na zemi a zatímco jsi měla sklopený pohled, zasunul ti jeden z uvolněných pramenů za ucho a s předkloněním se otiskl své rty tobě na čelo.

Park Hye-mi - 26. srpna 2015 00:46

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nepatrně jsem se uchichtla. "Beru na vědomí, šéfe, ode dneška zdvojnásobím porce, dokud ze mě nebude obrovská koule, která srovná budovu YG se zemí," odlehčila jsem svou odpověď trochu, protože ta představa byla směšná - nebyla bych schopná do sebe nacpat dost jídla, abych to pak nevytančila alespoň na normální postavu. Alespoň jsem si to myslela. Je pravda, že co jsem byla tady, jedla jsem lépe, než kdy jindy v životě - doma jsme neměli na kvalitní jídlo peníze, tady mě každou chvíli někdo hostil. Přes rty se mi na moment mihl melancholický úsměv, než jsem jej nechala zmizet zase v pozadí. "Uh," odkašlala jsem si pak na jeho "osobní zkušenost"-hlášku, jak jsem k němu tedy opět vzhlédla a zkoušela vydedukovat, jestli jsem si v tom tu poklonu vlastně vymyslela nebo tam skutečně zazněla. Zamrkala jsem hned dvakrát za sebou a pak jsem se docela uvolnila, takže jsem si do něj mohla dovolit jemně žďuchnout prstem. "Hele, to mi nedělej. Nestačí, že jsem ti dneska padla do náruče jen po tvém představení? Byla bych ráda, aby ze mě něco zbylo, až se vrátí B.I, máme tančit, tak ať mám nohy pod kontrolou," zkusím si vystřelit napůl z něj a napůl sama ze sebe, když mu to vytknu jako flirtovací poznámku a přece tomu celému nechám žertovný nádech. "MBLAQ," zopakovala jsem po něm pak na vážnější notu. "Od těch jsem možná něco slyšela, ale tuším, že na mě byli možná až příliš k-popoví, já jsem vážně vyrůstala v obdivu k hip-hopové scéně," pronesla jsem přemýšlivě, když jsem znovu rozpačitě zatahala za konec svého culíku. "B.I ho pozval? Co? To se může? Jen tak? Ale..." šokoval mě Jinhwan podobnou poznámkou, když jsem rázem střelila očima ke dveřím. "Na kdy? Dneska? Ale já nejsem vůbec upravená a ..." Pomalu ale jistě jsem začínala zvažovat, proč jsem dneska sakra nevstala dřív a třeba se nepřikrášlila. ...nemohl mi někdo třeba říct, že se tu ukáže Jinhwan? A ještě další lidi?

Kim (Ann) Min-Yeng - 26. srpna 2015 00:49

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Neměla, to mi je jasné. Ale Eunhyuk o mě taky ví něco, co bys neměla vědět. Zkus se ho na to zeptat. Třeba si budeme kvit." Zvedla jsem k němu na moment pohled. Mluvila jsem vážně. Je mi jasné, že jsem tohle neměla vědět. Že je o vůči Leeteukovi nefért, ať už z jakéhokoliv důvodu, ale pokud něco nemáte vědět a víte to, je to nefér vůči tomu druhému. Ale víte jak se to říká. Tajemství dokáží střežit dva lidé jen pokud je jeden z nich mrtvý. Znova jsem se přestala probírat papíry a poslouchala ho s pohledem zabořeným na mých rukou. Upřímně, asi bych nevěděla, co mu na to mám odpovědět, měla jsem v hlavě úplné prázdno, jen jsem cítila a slyšela, jak mi skoro až bolestivě bije srdce. A pak jsem ucítila, jak mi dal jeden pramen vlasů za ucho. Zachvěla jsem se. A když mi položila svoje čelo na moje, teprve pak jsem zvedla pohled a zadívala se mu do očí. Byl tak nebezpečně blízko. Člověk si většinou představí polibek. Já ne. Já viděla jen ty černé oči jak koukali do těch mých. ,,Neměl bys takové věci říkat, pokud je nemyslíš vážně.." Řekla jsem mu tiše. Ne, že bych mu nevěřila, já jsem mu chtěla věřit, jen.. Takhle zranitelná jsem si snad ještě nikdy nepřišla. Sice v mém hlase nebyla po emocích nějaká velká stopa, uměla jsem to dobře krýt, ale v mých očích to bylo vidět. Další důvod, proč se nerada dívám lidem do očí, kor v takových situacích. Ne, že by mi nějaký kluk někdy nějak podobně lhal. Vlastně jsem byla v podobné situaci snad poprvé, ale stejně jsem si přišla strašně zranitelně. A přes to jsem se nedotáhla na pohledem neuhnula. Lehce jsem položila dlaň na jeho tvář. Byla to ironie, normálně jsem se tělesnému kontaktu s lidma vyhýbala prakticky od svých deseti, ale teď jsem měla pocit, že ho potřebuji k tomu, abych přežila další minuty. Matka by jednoduše řekla, že jsem nedomazlená.

The Spirit of the Underground - 26. srpna 2015 00:56

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Leeteuk se tiše uchechtl. "Věř mi, mluvím vážně," podotknul, když svými útlými, dlouhými prsty pianisty na moment překryl tvou dlaň, potom ji stiskl a jemně, zato pevně stáhl ze své tváře dolů, jak se opět odtáhnul a s propuštěním tvé ruky se vyhoupnul zpátky do stoje. "Myslím, že dneska jsme udělali, co se dalo. Vzal bych tě na jídlo, ale slíbil jsem Eunhyukovi odvoz a ten pravděpodobně ještě nějakou dobu nebude hotový, navíc na mě pravděpodobně visí s dopravou i Krystal, neviděl jsem venku její auto," načal úplně běžný rozhovor, jako by se předchozí minuty vůbec neodehrály, když si oprášil dlaněmi kalhoty. "...což mi připomíná, že mi psal Luhan, aby ses mu ozvala, až skončíme s tréninkem. Nejsem si jistý, jestli to má co do činění s Kaiem, ani jsem se neptal. Jestli mu volat nechceš, nedělej to. Seženu někoho, aby tě hodil na dorm, hmm?" Kouknul po tobě, jestli mu to odsouhlasíš a zároveň aby ti dal tedy prostor s jeho odchodem brnknout leaderovi EXA.

Vypravěč - 26. srpna 2015 01:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pobaveně se tvé poznámce o jídle zasmál. Když ses smála chvilku ty, tak tě s takovým.. Spokojeným úsměvem pozoroval. Trochu jako máma, která je ráda, že jsou její děti šťastné. Ne, že by si to osobně někdy zažila, ale filmy třeba v tomhle nelžou. ,,Jo, jo, slyšel jsem, že dneska máte dvojitý tréning. Neboj, snad to nebude tak hrozné. Navíc, koukal jsem na tvá videa jak tančíš, si dobrá, vlastně hodně dobrá. O to více, pokud to tvrdí B.I. Opravdu se nemáš čeho bát." Ujistil tě s úsměvem, ale vážně, i když si to ze začátku myslela jako srandu a on vlastně taky, přešel vždycky pak do té vážnější části konverzace. Pak nad tebou jen s úsměvem zakroutil hlavou. ,,Klid, náhodou ti to sluší. Když nad tím tak přemýšlím, vážně vypadáš jako mořská panna." Dodal a chvilku si tě trochu zasněně s úsměvem prohlížel, než se uchechtl. Najednou se otevřeli dveře. My o koze a koza za dveřma, jak se říká. ,,Božská Joon je tu!" Ozval se černovlasý klučina, který napochodoval se sladkým úsměvem do dveří. Sladce se na vás usmál. ,,Tak tady je ta opěvovaná mořská panna." Otočil se na tebe.. Pak se najednou zasekl a rozhlédl se. ,,Moment, tu nejsou kamery?" Zeptal se najednou a celá ta jeho roztomilost z něj spadla jako ozdoby z vánočního stromečku. Jinhwan se pobaveně zasmál a zakroutil hlavou.

Park Hye-mi - 26. srpna 2015 01:14

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Díky, ale na tvoje létání vzduchem zdaleka nemám. Nikdy jsem neměla dost síly na takový pohyby z místa, nechápu, jak to sakra děláte, respektive děláš," odfoukla jsem si na jeho kompliment, jak jsem ho zvládla přeměnit v dvousečnou sekeru - totiž vlastně jsem zvládla složit mu kompliment na oplátku - ale tenhle jsem myslela naprosto vážně, hrozně ráda bych se naučila nějaké power moves, ale holky v tomhle měly šílenou nevýhodu. Efektivní salta a další rotace od Jinhwana letícího prostorem, to prostě nebylo v mých silách. Pak jsem na něj zůstala chvíli koukat. "Co? Co máte všichni s tím, že mám být poloviční ryba? Možná tu v tom trochu plavu, ale... tak počkat, B.I o mě s váma mluvil?" došlo mi z toho oslovení, že musel leader asi prohodit pár slov i před neúčastnícími se členy iKONu. No snad na dormu neprobírali moje chyby - nebo snad jo? To bylo krutý, sakra! Možná bych se stačila ještě na něco zeptat, kdyby v tu chvíli nerozrazil dveře černovlasý mužský a nezačal se chovat jako maknae nějaké skupiny, celý to uhrávat na roztomilost. Jen jsem na něj zůstala zmateně mrkat a pak jsem po vzoru Jinhwana vyprskla smíchy, když k němu došlo uvědomění, že kamery jsou v tahu. Zapřela jsem se dlaní o koleno a zdvihla se z gauče, jak jsem postoupila o pár kroků vpřed abych mohla vyseknout nově příchozímu svou obvyklou zdvořilostní poklonu - jemu jsem se při tom pokusu naštěstí k nohám nezhroutila. "Annyeong haseyo, Park Hye-mi imnida," představila jsem se na oplátku "božskému Jooniemu".

Kim (Ann) Min-Yeng - 26. srpna 2015 01:15

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro A tím to skončilo. Nemůžu popřít jisté zklamání a trochu to i píchalo u srdce, ale uměla jsem skrývat svoje emoce celkem dobře. Chci tím říct, že jsem nebrečela kdykoliv jsem chtěla, jako třeba teď. Jsem trochu přecitlivělá, ale divte se mi. Bez dalších slov jsem schovala papíry tam, odkud jsem je vzala a trochu si stáhla rukávy od mikiny. Pak jsem na Leeteuka zvědavě zamrkala, když řekl, že Luhan chtěl, abych mu zavolala. Nechápala jsem proč. Asi mě chce jen seřvat za to ráno, co jiného.. Jo, najednou jsem byla zase celá taková smutná, zdeptaná a.. Prostě jsem se cítila sama, o nic jiného nešlo. Mile jsem se na Leeteuka usmála, jako by se nic nedělo. ,,To budeš moc hodný." Řekla jsem mu ohledně odvozu. Normálně toho nevyužívám, ale dneska jsem byla poměrně unavená a death. Vyhrabala jsem z kapsy telefon a vytočila na něm Luhanovo číslo. Byla jsem trochu nervózní. Měla jsem strach, že mě seřve. ,,Ahoj, tady Ann, prý si se mnou chtěl mluvit." Řekla jsem do telefonu a opřela se zády o zeď. ,,Ještě před tím.. Chtěla jsem se omluvit za to ráno. Neměla jsem být taková promiň. Byla jsem unavená a nevrlá.." Omluvila jsem se ještě před tím, než začal mluvit. Cítila jsem se kvůli tomu celkem pod psa. Jo, nemluvil se mnou zrovna hezky, ale já byla zrovna v módu, kdy jsem měla pocit, že si ani nezasloužím něco hezkého, takže mi moje chování v nemocnici přišlo najednou.. ostudné. Jak jsem na něj byla nevrlá. Normálně jsem na starší lidi drzá jak opice, ale tedy mě to teď trápilo. Bože, co to se mnou je? Měla bych jít domů.. Vlastně jsem vedle sebe teď někoho hrozně chtěla a zároveň jsem chtěla jít domů a být sama. Protože na to druhé jsem byla prostě zvyklá. A bylo to mnohem reálnější.

The Spirit of the Underground - 26. srpna 2015 01:22

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Po tvém potvrzení se Leeteuk s posledním kývnutím vytratil z místnosti a tak jsi v salonku osaměla, což ti na depresivní náladě asi i trochu přidalo. Bez hrající hudby byla odhlučněná místnost vážně taková... nepříliš příjemná na pobyt. "Ahoj Ann," zareagoval okamžitě Luhan, i na jeho hlase byla znát únava, asi za sebou neměl nejlehčí den. "Ale prosím tě, kvůli tomu vůbec nevolám, to je v pořádku, nejspíš bych taky nebyl nejmilejší, kdybych měl strávit půlku noci na Kaiově nemocniční posteli," odbyl tvou omluvu bez sebemenší výčitky nebo nadávky. "Vlastně mě zajímalo, jestli máš dneska volno? Je mi jasné, že by sis možná radši odpočinula, ale kluci jsou trochu... no, nezdají se být zrovna v dobré náladě potom, co se okolo Kaie strhnul takový poprask," začal zvolna Luhan. "Říkal jsem si, jestli si nechceš dneska zaskočit k nám na takový turnajový prequel. Většina kluků někde lítá, ale myslím, že v nějakých čtyřech bychom pořád mohli celkem slušně něco zapařit a třeba nás to i pozdvihne na duchu. Tak jestli máš zájem, mohl bych tě ve studiu vyzvednout tak za patnáct minut..." Luhanův šílený monolog konečně skončil a druhá strana utichla v očekávání tvé odpovědi.

Vypravěč - 26. srpna 2015 01:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jin se pobaveně zasmál, když si říkala, že létají vzduchem. ,,Bohužel to je vážně hodně o svalech. Holky tohle právě většinou nedokážou. Na druhou stranu, osobně si myslím, že by dívka měla být pořád dívka. Namakané ruce jako od kuluristů mi zrovna moc dívčí nepříjdou. A věř mi, že holky, to tohle umí, takové ruce mají." Řekl s úsměvem, ale trochu bezradně při tom pokrčil rameny. Takové to gesto: Co naděláš? Když ses ty a Jin začali Joon se na vás podíval.. Hodně zvláštním pohledem. Tvářil se neutrálně, ale nikdy si neviděla takový pohled. Nebyl vyloženě děsivý, spíše.. Neznámý. A tím děsivý. Ale i tak si měla pocit, že potkat ho s tímhle pohledem večer na ulici, asi se polekáš. ,,Nechápu, čemu se smějete.." Řekl. ,,Na tomhle.." Následoval ten strašně sladký úcul, který by mu sežral i ten nejméně důvěřivý člověk na světě. Pak zase zvážněl. ,,Jsem postavil svojí hereckou kariéru." Řekl. A pak tě sjel pohledem, když ses mu představila. A sjížděl tě s ním dlouho. Opravdu dlouho. Než se sám uklonil a v klidu představil. ,,Vysvětli jí, proč jí říká B.I. mořská víla." Řekl mu Jin najednou s úsměvem. Joon na něj koukal jako na totálního debila a nechápal, proč by měl říkat něco, co je všem úplně jasné. Nakonec si ale povzdechl a podíval se na tebe. ,,Prostě tak vypadáš. Drobná, ale na svůj věk vysoká, máš přirozeně vlnité vlasy a všechny ty věci, co se chlapům většinou líbí. Ostatně mořská panna byla ideál zrovna tonoucího námořníka. Jinak řečeno. si B.I. ideál." Odpověděl ti, i když si měla trochu pocit, že se s tebou snaží mluvit trochu jako s malou holkou. Kterou si oproti němu byla.

Kim (Ann) Min-Yeng - 26. srpna 2015 01:37

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Celkem jsem se divila, když řekl, že kvůli toho nevolá. A kvůli čeho? Pomyslela jsem si celkem překvapeně. Pak to z něj vypadlo. Chvilku jsme oba mlčeli. Ne, že bych nad něčím přemýšlela, spíše mi to přišlo trochu srandovní, po tom jeho dlouhém monologu. ,,Víš co by mě zajímalo? Tvoje kapacita plic, nemám pocit, že by ses při tom svém monologu totiž nadechl.." Pronesla jsem pobaveně. Byla to taková ta.. Unavená pobavenost. Oba jsme zněli stejně strhaně, abych tak řekla, dokázala jsem si představit, z čeho je strhaný on a nechtěla bych být v jeho kůži. ,,Dobře, tak za patnáct minut." Odvětila jsem nakonec s úsměvem a pokud to bylo všechno, rozloučila jsem se s ním a šla najít Leeteuka, že je moc hodný, ale že odvoz nepotřebuji. Chvilku jsem i přemýšlela, že bych poprosila Krystal o malovátka, ale.. Ve výsledku jsem to vzdala. Celkově jsem byla v depresivním módu alá vzdávám všechno. Ne doslovně, spíše co šlo o kluky. Neměla jsem moc náladu na někoho zapůsobit nebo s někým flirtovat. Jo, kdyby jel někdo po mě, asi bych se nebránila.. Notebook jsem měla čirou náhodou v batohu, protože mi tam včera zůstal, jak jsem si poslouchala tu písničku včera a podobně. Takže tohle mi hlavu nelámalo. Spíše jsem cítila trochu štěstí z toho, že možná zvednu náladu někomu jinému, kdo jí má pod psa.

Park Hye-mi - 26. srpna 2015 01:47

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Na moment jsem ztuhla, když byl můj smích odměněn tím prapodivným pohledem, zvolna jsem jej tedy utišila a neklidně přešlápla na místě, jak sjem se snažila si to nějak vyložit - ale neměla jsem úplně s čím srovnávat. Ať už právě u toho neznámého nebo u někoho jiného, s tímhle jsem se prostě ještě nesetkala. Bezděčně jsem couvla zpátky k Jinhwanovi. Neznala jsem ho osobně déle než pár minut a už jsem v něm viděla stabilní základnu, u které se dala hledat útěcha. Rozuměla jsem rázem tomu, proč si z něj celý iKON udělal druhou maminku, vzbuzoval prostě ten správný druh důvěry. Na Lee Joonovo první prohlášení jsem si znovu nejistě popotáhla konec culíku. "Uhm," odkašlala jsem si akorát, nebyla jsem si jistá, jak vypadala jeho herecká kariéra, ale pravdou zůstávalo, že kontrast mezi jeho úsměvem, který by nejspíš slabší povahy dostal hned do kolen, a tou druhou tváří byl obrovský. "...co?" vypadlo ze mě pak bez sebemenší sebekontroly, když mi Joon poskytl svoje vysvětlení. Zůstala jsem tázavě hledět na jednoho a pak na druhého. "B.Iův ideál? Jste si jistí, že mluvíme o stejné osobě?" dotázala jsem se spíš řečnicky, protože podle toho se daný rapper určitě nechoval... nebo jo? Jak bych mohla tušit, jak se B.I chová k holkám, když jsem ho pořádně s žádnou nikdy neviděla.

The Spirit of the Underground - 26. srpna 2015 01:56

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan se tvé poznámce bezděčně uchechtnul. "Jsem zpěvák, zlato, jsem natrénovaný, že bych pravděpodobně pokořil nějaké potapěčské rekordy," pronesl Luhan se svým typickým sebevědomím, přestože to nevyznělo úplně stoprocentně, možná díky stínu únavy na pozadí jeho hlasu. "Tak tedy za patnáct minut před budovou, zaparkuju kde posledně, zatím se těš," vyzval tě místo rozloučení, což si asi mohl se svým egem dovolit jen málokdo, ale Luhanovi to zřejmě nedělalo potíže, protože pak už típnul hovor a kdo ví, co se s ním dělo. Najít Leeteuka nebyla žádná velká potíž, sice na tebe trochu překvapeně koukal, když jsi mu to oznamovala, nicméně se s tebou tedy rozloučil a nechal tě odejít. Víceméně přesně na čas se před budovou YG na jednom z volných míst zastavilo tobě známé auto. Na sedadle řidiče seděl Luhan, okýnko srolované až dolů, když ti zlehka mávnul. Sedadlo spolujezdce bylo volné, ale když jsi přišla blíž, mohla jsi si všimnout, že Luhan vlastně není sám. Na zadním sedadle seděl D.O., na tváři měl výraz absolutního nezájmu a v uších sluchátka. Kdyby se nedíval z okýnka, byla bys přísahala, že asi spí, protože se za celou dobu vůbec nepohnul a nereagoval ani na Luhanovo: "Nazdárek, máš všechno nebo máme zajet pro noťas k vám na dorm?"

Vypravěč - 26. srpna 2015 09:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jinhwan na tebe trochu zvědavě zamrkal, když si k němu couval, ale nijak to nahlas nekomentoval, jenom se lehce usmál a zadíval se zpátky na Joona, který na tvé couvnutí.. Vlastně nereagoval nijak, ale viděla jsi někdy kočku lovit myš? Takhle teď působil. Jako by byl kočka a on se na tebe díval jako na myš. Možná se ti to jen zdálo, kvůli těm jeho zvláštním očím, ale připadala sis tak. Na tvou poznámku se oba celkem pobaveně ušklíbli. ,,Viděla jsi někdy B.I. s nějakou holkou? To ještě nikdo. Nikdo neví, kdo je jeho ideál. Ne, že by mě to zajímalo.." Joon si na konci věty trochu odfrkl. Jinhwan se na něj tak nějak.. Smířlivě podíval a usmál, jako by ho chtěl uklidnit. ,,Není to tak, že by s žádnou nechodil nebo se mu žádná nelíbila, jen se mu nikdy žádná nelíbila natolik, aby o ní rád a ochotně klidně i několik minut denně mluvil." Pokusil se to Jin uvést na pravou míru a lehce se na tebe usmál.

Kim (Ann) Min-Yeng - 26. srpna 2015 09:22

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro S úsměvem jsem nad Luhanem zakroutila hlavou. To jeho ego byl svým způsobem hrozně fajn. Nebylo to totiž takové to nezdravě přerostlé ego. Alespoň jsem si toho zatím nevšimla. Když jsem to oznámila Leeteukovi a rozloučila se s ním.. Měla jsem trochu chuť začít se mlátit hlavou do stěny, že jsem se ho na to před tím ptala. Teď budu mít depku pokaždé, když ho uvidím. Ne, že bych se nešťastně zamilovala.. Spíš vždycky lituju toho, když se před někým trochu otevřu a pak to jde do kytek. Když na mě Luhan mávl z okýnka, lehce jsem se usmála a vydala se k němu. Až když jsem byla u auta všimla jsem si, že vzadu sedí D.O. Se sluchátky a úplným ignorem na celý svět. Trochu překvapeně jsem zamrkala. D.O. nebyl nikdy moc společenský, to jsem věděla, ale že by až tak moc. Sedla jsem si vedle Luhana. ,,Ahoj." Pozdravila jsem všechny přítomné s lehkým úsměvem. Když jsme si všimla, že D.O. vážně nevnímá, zvědavě jsem na Luhana zamrkala. ,,To je jenom dneska takový nebo je takový pořád?" Ne, že bych měla něco proti asociálním lidem, sama jsem bývala často podobná, ale asi ne až tak brutálním způsobem. ,,Ne, ne, mám všechno. Alespoň v to doufám." Odpověděla jsem mu s lehkým úsměvem.

Park Hye-mi - 26. srpna 2015 09:22

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Připadala jsem si na moment trochu jako mlýnskými kameny, když jeden i druhý stáli za předchozím prohlášením, které pro mě neznělo příliš reálně. Ale hádejte se s Jinhwanem, že. Anebo tím druhým, když na vás vejrá tímhle způsobem. Složila jsem prsty rukou do drobných pěstiček, než jsem se silou vůle donutila je uvolnit a raději jsem je zasunula do předních kapes kraťásků. Přinejmenším jsem se ale dozvěděla, že B.I nebude tak nevinný, jak se tvrdilo. Že neměl holku? Cha, Jinhwan očividně věděl víc než bulvár. "Uhm, takže vy jste tu jako... dočasná?... výpomoc?" zajímala jsem se ve snaze změnit téma, jednak jsem se při téhle debatě necítila nejlíp, druhak byla neopodstatněná a za třetí mi to bylo hloupé vůči B.Iovi, za jehož zády se tohle řešilo.

Vypravěč - 26. srpna 2015 09:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Oba na tvou otázku kývli hlavou. ,,Asi jenom na dnešek." Řekl Jin a sladce se na tebe usmál. Joon se podíval kamsi do strany. ,,Nebo kdykoliv, kdy B.I. pískne.." Zamručel si spíše sám pro sebe. Jin se na něj zase poněkud smířlivě usmál. ,,Ale no tak, takhle to přece není. Děláš, jako by to nebyl tvůj kamarád." Joon se na Jina trochu nebezpečně podíval, ale nic na to neřekl, jen trochu nespokojeně mlaskl a zase se na tebe na moment zadíval jako lovec na svou kořist, než se najednou otevřeli dveře a vešel B.I. i s kamerou. Jako by najednou Joona někdo vyměnil. Okamžitě se začal sladce usmívat a vypadal jako ten nejsladší makne na světě. ,,Páni, chudák Hye-mi.." Odvětil B.I. s lehce pobaveným úšklebkem. Jin na to nic neřekl, jen se usmál, protože jste on i ty tak nějak věděli, že to nebylo mířeno ani tak na něj, ale na Joona. ,,Ale no tak, tváříš se, jako by jsme jí ubližovali." Zašvitořil Joon a všechny holky, co tohle zítra v televizi uvidí si pomyslí něco ve smyslu: Já chci,a by si mi ubližoval a nebo něco tak roztomilého by nemohlo nikdy nikomu ublížit. Působil tak. B.I. sáhl do kapsy a podal ti červenou obálku. ,,Už ses očividně seznámila, tak přejdeme rovnou k věci." Usmál se na tebe B.I. a očividně se těšil, že tě dneska bude zase trochu mučit.

The Spirit of the Underground - 26. srpna 2015 09:36

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan se na tvůj dotaz ohlédnul přes rameno a nenápadně se na D.O.a zamračil. "To ne. Jako tichej je furt, možná stejně nebo víc než Chen mimo kamery, ale on se o členy fakt stará, je to taková naše mamina - zvlášť, když dojde na to, kdo bude oxidovat v kuchyni pro dobro ostatních. Nejspíš má plnou hlavu Kaie," zamručel leader, když po dotyčném hodil balíčkem žvýkaček z jedné ze zástrček. D.O. jej s překvapivou obratností zachytil předtím, než ho stačily žvýkačky trefit. Odtáhnul pohled od okna a velmi pomalu jej přesunul napřed k Luhanovi a pak k tobě. V tichosti zkoumal tvůj obličej asi dobrou minutu a půl, co se Luhan už obrátil k volantu a začal vyjíždět od YG. Pak si D.O. sundal jedno sluchátko, nato druhé, pověsil si je kolem krku a zvolna se předklonil ze sedadla dopředu, takže se ocitl hlavou vedle opěrky sedadla řidiče. Po evropském způsobu představování ti zcela regulérně podal pravou dlaň k potřesení. "Kyung-soo," ozval se konečně jeho hlas, přestože v naprosto stručném vyjádření.

Park Hye-mi - 26. srpna 2015 09:45

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Jejich odpověď mě u Jinhwana trochu mrzela, nicméně vzhledem k Joonovi jsem možná byla ráda. Ať byl zač, co chtěl, měla jsem z něj fakt divnej pocit. Věděla jsem, že hodně celebrit mělo v showbyznysu vlastní koncept, takže před kamerou vystupovali jinak než oni sami, však já jsem taky zkoušela hrát spíš andílka než divošku, ale... Na druhou stranu, pokud se s dotyčným přátelil Hanbin... mohl být tak podivný? Možná jsem ho jen špatně přečetla - každý si zasloužil další šance a trochu poznat, než by je jeden odsoudil. A tak jsem s povzdechem nasadila lehký úsměv, když do místnosti vpochodoval B.I. "Ale vůbec ne, jen jsi mě mohl varovat, že budete mít posily - dřív než deset vteřin předem, málem tě omylo," odlehčila jsem situaci ledabylým trhnutím ramen, hrůza, jak jsem si byla schopná dělat srandu z vlastního pádu. Červenou obálku jsem sledovala spíše s respektem, ale bez protestů jsem ji přebrala a rovnou ji po otevření přečetla nahlas pro všechny zúčastněné včetně kamery. Jen co jsem skončila, zůstala jsem trochu bezradně mrkat do papíru. "Zdá se mi to nebo je v každé další obálce asi o padesát procent větší náročnost?" Potřásla jsem hlavou - asi jsme se konečně rozjížděli v ten survival program. Zajímalo mě, za jak dlouho vyrazí první osobu, jen jsem trochu doufala, že to nebudu já. "Čím začneme? Tím osobním songem? Tím zameškaným tanečním tréninkem? Hrabáním se v archivu písniček?"

Kim (Ann) Min-Yeng - 26. srpna 2015 09:48

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Jak se vůbec má? Už mu je líp? Zeptala jsem se na Kaie a trochu ustaraně se na Luhana podívala. Vážně jsem se o něj bála, i když vím, že když se probudil, tak byl v pohodě, jen unavenej. Ale i tak.. Navíc mi pořád nedošlo, proč ho Luhan prostě z toho natáčení neodvolá. Může. Může se vymluvit na jeho zdravotní stav, což není ani lež a nechat ho se sestrou.. Ale Nechce. A já se v tom nechci zase moc rýpat.. Po tom dnešním ránu. Přes rameno jsem se podívala na D.O., který chytl žvíkačky, které po něm Luhan hodil. Když si sundal sluchátka a přejel pohledem z Luhana na mě, mile jsem se na něj usmála a na pozdrav na něj mával. Nevím, proč mám tendenci se usmívat na ustarané lidi. Jako bych si myslela, že jim to snad může zvednout náladu nebo co.. Ne, že by mě vyloženě překvapilo, jak se představil, ale bylo to trochu nečekané. Ne, že by to na mě bylo znát. Stiskla jsem mu pravou ruku a přes rameno se na něj zase mile usmála. ,,Min-Yeng. Nebo Ann, to je jedno." Představila jsem se mu taky svým pravým jménem. Ne, že by Ann nebylo moje pravé jméno, na občance i rodném listě bylo. Jen o tom nevědělo moc lidí.

The Spirit of the Underground - 26. srpna 2015 09:59

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan k sobě na moment stisknul rty, když jste vybočili na hlavní silnici. "Kdyby ho ti zasra-chuhm, zatracení novináři nechali dýchat, byl by pravděpodobně už venku. Myslím, že zítra se dostane minimálně z nemocnice, ačkoliv nevím, nakolik bude schopný přijít do studia na trénink. Ale neboj, nebude to flákat, svou choreografii dostaneš," poslední větu ti poskytnul spíš jako ujištění, nevypadalo to, že y si snad myslel, že kvůli tomu se ptáš. D.O. ti stiknul dlaň svými chladnými prsty - skutečně studenými, skoro jako kdyby vylezl z ledničky a neseděl v autě s normální teplotou - a možná ji podržel o zlomek vteřiny déle, než by se slušelo a patřilo. Hleděl ti přímo do očí a jeho pohled nepůsobil smutně ani ustaraně, jak bys možná mohla z Luhanových slov odhadovat, byl soustředěný, jako u hráče šachové partie. Po představení se zase odtáhnul a zapřel se zády do sedačky. Skoro to vypadalo, že se s vámi bude bavit, ale jen loupnul pohledem po Luhanových zádech a zasunul si sluchátka zpátky do uší. Teď nekoukal z okna, namísto toho sledoval palubní desku pod tvýma rukama. "Vypadáš taky celkem zničeně - to tě po celé probdělé noci tak mučili na tréninku? Vždyť jsem jim volal, že budeš asi hotová, tak ať jdou mírně," ozval se pro změnu Luhan, když jste zrovna přibrzdili na světlech.

Vypravěč - 26. srpna 2015 10:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když si řekla, že tě málem omylo, B.I. se trochu pobaveně zasmál. Jin se na něj, ale vážně podíval. ,,Počkej, ona nežertuje, vážně tady kvůli mě skoro omdlela!" Uvedl rychle na pravou míru. Joon se na Jina podíval a nevěřícně zvedl jedno obočí. ,,Žertuješ, že ano?" Zeptal se to. Jin jenom zakroutil celkem vážně hlavou a B.I. se trochu pobaveně usmál a podíval se na tebe. ,,Z toho si nic nedělej, to ta jeho osobnost, působí tak na hodně lidí." Řekla očividně to myslel vážně, neříkal to jen proto, aby ulehčil situaci. Když si přečetla obálku nahlas, B.I. ti jí vzal z ruky. ,,To záleží na tom, jestli chceš písničku spíše vocálovou nebo rapovací. Pokud to druhé, necháme to asi naposled, pokud to první, měli by jsme začít hned a tanec počká. Přiznejme si to, zpěv není zrovna tvoje nejsilnější stránka." Řekl celkem vážně s pohledem v dopise. Joon se na tebe povzbudivě usmál, ale opravdu Joon a.. Asi každý by mu ten úsměv sežral. Nebylo na něm nic falešného. Alespoň si to neviděla. ,,Nikdo není dokonalý." Řekl ti povzbudivě. Očividně ta jeho změna osobnosti před kamerou nikoho nějak.. Nezneklidňovala.

Park Hye-mi - 26. srpna 2015 10:08

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Trochu jsem ztuhla, když se o tom ti dva klidně začali vybavovat před kamerou, už zase pravděpodobně rudá až za ušima. "Klopýtla jsem," ozvala jsem se asi nepříliš hlasitě - a už vůbec ne příliš uvěřitelně na svou rádoby dotčenou sebeobranu. Na B.Iova slova jsem si znovu zatahala za culík a přikývnula. Dobře jsem věděla, že jsem nezpívala zrovna fajn - a až bych měla mít za zády Jinhwana, měla jsem pocit, že to bych dřív omdlela doopravdy než dala do kupy vokálovou písničku. "Chci rapovat. Kromě Kiry jsem od holek zatím moc rapu neslyšela a když, obvykle to nebylo moc dobré. Každá skupina rappera potřebuje, takže to je bojiště, na kterém nebudu úplně pokulhávat. Aspoň doufám," rozhodla jsem se celkem pohotově, však nebylo o čem přemýšlet. "Přirozeně bych tam nějaké vokálové části ponechala, bude to mít chytlavější melodii a člověk se stihne i nadechnout, ale..." Pokrčila jsem znovu rameny a pouze kývnutím přijala povzbudivou poznámku od Joona. Nikomu jeho změna zřejmě krkem nelezla, ale já z toho byla celá nesvá.

Kim (Ann) Min-Yeng - 26. srpna 2015 10:13

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Trochu jsem si skousla spodní ret, když mluvil o novinářích. Měl pravdu. Zasraní novináři. Taky nemůžou dát na chvilku pokoj. Pak jsem se na Luhana trochu šokovaně podívala, když říkal, že ho nenechá se flákat. ,,Hele, já chápu, že léčení by nemělo být flákání, ale vážně by mi nedělalo dobře, kdyby se kvůli mojí choreografii dostal do té nemocnice znovu." Na konci jsem se trochu pobaveně ušklíbla, aby pochopil, že mluvím s nadsázkou a nemyslím to tak úplně vážně, jen jsem prostě nechtěla, aby na něj zbytečně tlačil. D.O... Ne, že by byl divný, ale to seznámení bylo zvláštní. Dlouho se mi díval do očí a vlastně mi i tu ruku držel celkem dlouho. Měl jí hrozně studenou, což je u mě co říct, normálně mívám studené ruce já. Měl takový.. Zvláštní pohled. Nebylo v něm žádné.. Unavení, zdeptání nebo něco podobného. Jen zvláštní soustředěnost. Skoro až nebezpečná. A já mu ten pohled s radostí oplácela. Jako by se mi v očích snad snažil něco najít. A tím nemyslím nějaké smítko, spíše jsem měla pocit, jako by si mě tím pohledem chtěl přečíst. A pak mě najednou pustil a sedl si zpátky. Zvláštní.. Pomyslela jsme si, ale nic jsem neříkala, jen se taky opřela do sedačky a zadívala se před sebe na cestu. ,,Co?" Vypadlo ze mě trochu zmateně, když na mě Luhan promluvil. Mozku trochu trvalo, než mi došlo, co říkal. ,,Ne, to ne, byli na mě hrozně hodní." Řekla jsem rychle, abych Leeteuka i Eunhyuka ochránila před případnými Luhanovými výčitkami. Vážně na mě byli hrozně hodní. ,,Jsem celkem v pohodě, jen jsem psychicky trochu rozpolcená." Řekla jsem po pravdě polohlasem. Nechtěla jsem říct zdeptaná, ale rozpolcená bylo taky pravdivé. Pořád jsem byla v takovém tom módu: Chci být sama, ale i tak mě někdo obejměte a dělejte se mnou něco pěkného.

Vypravěč - 26. srpna 2015 10:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. na tvoje návrhy pokýval hlavou. ,,S tím vším souhlasím. Někdo protesty?" Zeptal se kluků, kteří jen zavrtěli hlavou. ,,Dobře. Tanec necháme když tak na potom." Řekl ti, protože i když sis vybrala rapovací písničku, asi si s tím bude potřeba trochu pohrát. ,,Zkus navrhnout pár písniček, které by sis tak představovala, že by se ti líbili. Vyzkoušíme je a pak nějakou upravíme k obrazu tvému, aby ti seděla. Joon a Jin s tebou budou projíždět ty vokálové části, ostatně, kvůli tomu tady jsou." Řekl B.I. Celou dobu mluvil dost vážně. Vlastně to bylo poprvé, co jsi ho viděla, že něco bere opravdu vážně. Najednou to byl ten tip, co zůstává dlouho do noci ve studiu, dokud není jeho tanec dokonalý. A měla jsi nepříjemný pocit, že tebe tady bude taky držet dlouho do noci, dokud to nebude dneska dokonalé. Mezitím jste se všichni pomalu odebrali o pár chodeb dál do hudební místnosti.

The Spirit of the Underground - 26. srpna 2015 10:19

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Tak to vůbec neber, Kai se přepíná i normálně, když jsme byli ještě trainees, byl to on, kdo zůstával hodiny po tréninku ještě ve studiu, až do rána, někdy se na dorm ani nevrátil a prostě přespal s Taeminem v hudebně. Když začínal, netančil zrovna nejlíp, ale věnoval neskutečné úsilí a počet hodin do toho, co mu nešlo a teď je z nás... no, nejlepší, ač to samozřejmě nepřiznávám rád," poslední věta od něj vyzní nikoliv neochotně, spíš pobaveně, jak k jeho egu asi nesedělo, aby přiznal, že je někdo lepší - zvlášť Kai, se kterým zřejmě neměli ten úplně nejlepší vztah. "Psychicky rozpolcená?" navázal na tvoje slova zvědavě Luhan, když na tebe vrhnul postranní pohled. Přestože měl D.O. nasazená sluchátka, sám se na svém místě na ta slova nepatrně zavrtěl, kdo ví, snad náhodou. Netrvalo dlouho a už jste brzdili v garážích, Luhan zkušeně zaparkoval mezi další poměrně drahá auta a natáhnul se přes tebe, aby ti otevřel dveře, než se sám vykodrcal z těch svých a zabušil na okýnko u D.O.ovy hlavy. "Vystupovat," zahlásil jeho směrem. D.O. znovu zdvihl prazvláštní oči, když poslušně sbalil sluchátka do kapsy a vylezl z auta po vašem vzoru, načež se s rukama v kapsách kalhot vydal zvolna ke schodišti. "Tak vítej u nás na dormu, tady žije velká spousta klučičích skupin pod YG, kromě nás tu najdeš i Super Juniory nebo Winner," chytil se Luhan automaticky průvodcovské role, když tě jemně začal manipulovat také ke schodům.

Kim (Ann) Min-Yeng - 26. srpna 2015 10:31

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Já vím, ale i tak.." Řekla jsme a zadívala se do bočního okýnka. ,,Prostě se o něj trochu bojím.." Zamručela jsem. I mě se to těžce přiznávalo. Asi stejně těžce, jako Luhanovi fakt, že je Kai nejlepší tanečník ve skupině. Nechtěla jsem se o něj bát, ale bála. Nepatrně jsem si sáhla na hlavu. Vzpomněla jsem si, jak jsem v nemocnici usínala a měla pocit, že mě někdo pohladil po vlasech. A jediný, kdo tam byl, byl Kai. Jasně, přišlo mi to jako blbost, třeba se mi to jen zdálo.. Ale stejně.. Na Luhanovu otázku jsem kývla hlavou. ,,Blbě se to vysvětluje.." jasně, blbě se to vysvětluje. Ve své podstatě jsem na práškách, psychické rozpolcení takových lidí se prostě špatně vysvětluje. ,,Prostě že chceš dvě věci ve stejnou chvíli, ale jsou při tom úplně odlišné. Třeba že chceš být sám a zároveň máš potřebu být s někým." Ne, nenapadl mě lepší příklad než zrovna to, co prožívám,. Debil. Jsem nenápadná jak meteorit uprostřed Soulu. Když jsme vystoupili, nechala jsem se Luhanem směrovat k jejich bytu. Upřímně, neskákala jsem radostí z toho, že bych tu měla potkat třeba Leeteuka. Ne po tom dnešním rozhovoru. Ne, že bych na něj byla naštvaná nebo tak, nebylo to nic proti němu, jen jsem byla smutná. ,,Páni. Nelezete si někdy na nervy, když se pořád potkáváte?" Zeptala jsem se celkem zvědavě a jen tak po očku sledovala spíše D.O. než cestu ke dveřím. Něco mi na něm nesedělo a já nedokázala říct co. Ne, že by mi nebyl sympatický, top ne, byl, ale skoro až strašidelným způsobem.

Park Hye-mi - 26. srpna 2015 10:35

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Vybírat písničky z fleku bylo trochu podivné, ale co se týče mixování, plně jsem věřila jeho schopnostem, sledovala jsem B.Ie přetvořit už tolik zdánlivě vůbec nehip-hopových songů v klasiku, že by mě nepřekvapovalo, kdybych si mohla vybrat třeba dětskou ukolébavku. "Myslím, že Danger od BTSka by stál za pokus, možná Zicovo I´m Still Fly? ...anebo to můžeme vzít na úplně jinou notu, fakt se mi líbilo, co se během Mix&Match provedlo s Let It Go, řekla bych, že to docela kombinuje naivní dětskou tvářičku a dostatečný prostor k rapování. Ale jsem otevřená i jiným návrhům..." Aktuálně jsem se dívala spíš na B.Ie, netušila jsem, nakolik se Joon vyznal v hip hopu, věděla jsem, že Jinhwan s ním za roky u iKON bude mít dobrou zkušenost, ale pokud tu byl někdo, kdo se na rapové scéně pohyboval, ani jeden z nich to nebyl. Poslušně jsem je následovala do hudební místnosti.

The Spirit of the Underground - 26. srpna 2015 10:43

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Na tvoje slova o svém "strachu" tě Luhan poplácal dlaní po stehnu, než ji přemístil zpět na řadící páku a už to ani nijak nekomentoval. "Tak to se mi taky občas stává. Nechci nikoho vidět a už vůbec ne vylézt ven, na druhou stranu pořádný fanouškovský potlesk a spousta zbožňujících očí, to mi zvládne udělat dobře," zauvažoval Luhan nahlas na tvou charakteristiku s přemýšlivým potřesením hlavou. Zatímco jste stoupali po schodech, Luhan se uchechtnul tvé poznámce. "No, naštěstí tu většinou nebýváme všichni ve stejnou dobu, někteří musí být na turné, na koncertu, v rádiu, na focení, dělat interview, někdy musíme nacvičovat,... Nemyslím, že se doopravdy všichni slezeme, pokud nás nesvolá pan Yang - nebo na koncertech YG Family," vysvětlil ti prostě. D.O. už byl dávno o půl patra napřed, zastavený před jedněmi z dveří, které odemykal. Protáhnul se dovnitř a nechal vám otevřeno, zatímco ze sebe sundával boty a tmavou bundu.

Vypravěč - 26. srpna 2015 10:46

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Uhm, u Zca by jsme ten refrén museli předělat na mnohem více vocálový, ale to je ten nejmenší problém. Danger od BTS zkusíme určitě taky. Co takhle něco od G-dragona nebo BigBang. Haru Haru je zrovna takový pěkně na půl rapovací a na půl vocálový. Ale ten nápad s Let it go je hodně dobrý, jen nevím, jak jsi na tom s angličtinou, možná by nebylo do věci hodit to případně celé do korejštiny." Mluvil B.I. lehce zamyšleně, než jste došli do hudebny. Jin a Joon hned začali hledat papíry od vybraných písniček a B.I. si sedl k počítači a lehce si naznačil, ať si sedneš vedle něj. Spustil program na tvorbu a úpravu písniček, stáhl jen intrumentálku od Zica a v celkem velké rychlosti upravil refrén, že najednou měl tu správnou melodii proto, aby ses v něm mohla i vyzpívat. ,,Co myslíš? Chceš to víš, níž.. Zkus si to." Řekl ti a pustil si refrém, ať si ho zkusíš zazpívat v té tónině, kterou tomu dal. ,,Dej jí to klidně výš." Ozval se prakticky okamžitě Joon, který listoval v papírech.

Kim (Ann) Min-Yeng - 26. srpna 2015 10:52

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Trochu nervózně jsem se usmála na Luhana, když řekl, jak to mívá on. ,,No tak něco podobného." Řekla jsem mu. Nemohla jsem říct, že mi stačí jeden člověk a nepotřebuji hromadu fanoušků, bůh ví, jak by si to vyložil. Občas je prostě lepší mlčet a nechat lidi u toho, co si zrovna myslí oni. Kývala jsem hlavou, že chápu a rozumím, když mi Luhan vysvětloval, proč se tu moc často nescházejí všichni. Měl pravdu. Ne, že by mi to před tím nedošlo, spíše to byla prostě taková otázka,l aby řeč nestála. D.O. byl před námi. Neměla jsem pocit, že by proti mě něco měl nebo tak, spíše ho asi jen nebavilo šourat se s námi. Vážně jsem nešla bůh ví jak rychle. Když jsem vešla dovnitř, automaticky jsem pozdravila, kdyby tam na mě náhodou vybafl Tao, Suho, Sehun nebo kdokoliv ze zbývajících členů. Aby si nemysleli, že jsem nějaký nevychovanec. Sundala jsem si boty, ale Eunhyukovi mikinu jsem si na sobě nechala. Měli tu teplo, ale mě z toho nevyspání byla automaticky celkem zima.

Park Hye-mi - 26. srpna 2015 10:53

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Zůstala jsem tak akorát přikyvovat na další návrhy, hlavou už jsem beztak byla u vybraných písniček a šrotovalo mi to tam, když jsem sebou plácla na židli vedle B.Ie a sledovala jeho práci na počítači. S tou věcičkou jsem nikdy pořádně nedělala, takže to pro mě byla jedna velká španělská vesnice. "Tak to je hustý," musela jsem okomentovat rychlost jeho práce, ani jsem moc nepřemýšlela nad tím, jak pitomě to muselo vyznít. Raději jsem se zavrtala hlouběji do sedátka a už se soustředila na písničky. Podle přání jsem odzpívala Zicovo I´m Still Fly i s novým refrénem položeným dle Joonových požadavků o něco výš. Když jsme v podobném stylu projeli i Danger a Let It Go, začínalo mě trošku škrábat v krku a tak jsem se rozhlédla po lahvi s vodou. "Osobně se mi líbí celkem všechny - ale každopádně to bude chtít vlastní slova nebo spíš jejich úpravu. Můžu si nad to zkusit večer nebo tak někdy sednout a pak to postoupit ke schválení," ozvala jsem se během hledání směrem ke klukům.

The Spirit of the Underground - 26. srpna 2015 10:59

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Ve skutečnosti jediný další člen, který na tebe vybafnul, byl kromě D.O.a Chen. Pokud tam byli ještě další, minimálně nebyli vidět a nezdálo se, že by to někdo řešil. Chen přitom postával u dveří a na rtech měl jemný úsměv, ačkoliv vypadal jinak celkově dost zničeně. "Ahoj Ann," pozdravil tě skoro jako spásnou záchranu. Bylo těžké posoudit, jestli se jde účastnit vašeho počítačového večera, ale Luhan snad mluvil o čtveřici, ne? Na druhou stranu Chen nevypadal jako někdo, kdo by patřil zrovna mezi pařany. "...udělám něco k jídlu," zaslechla jsi zase D.O.ův hlas, jakkoliv ojedinělé ty momenty byly. Ještě jednou se ohlédl vaším směrem a pak zaplul do kuchyně, odkud se brzy začalo ozývat šramocení v poličkách, cinkající nádobí a zvuk zabouchnuté ledničky. "Jen se neostýchej a rač dál, možná tu nebude úplně naklizeno, ale..." pobídnul tě Luhan, když taky vyklouznul z bot a zamířil dál do bytu, lépe řečeno do obýváku, takže s tebou v předsíni zůstal jen Chen. "...jsi v pohodě?" zajímal se u toho poněkud nesměle, když tě tak rentgenoval pohledem, asi tvoje psychika prosvítala i ven.

Vypravěč - 26. srpna 2015 11:03

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Lepší." Řekl Joon, když si to odzpívala. Zněl skoro až spokojeně, i když to pronesl dost chladně. I před kamerou. Chvilku na to se zvedl, stoupl si vedle tebe a podal ti už otevřenou láhev s vodou. ,,Už jsem se trochu napil, snad ti to nevadí." Řekl a sladce se na tebe uculil. Ano, Joon, už zase. Sice se sladce culil, ale v očích měl z nějakého důvodu nebezpečné jiskřičky. Když ses zmínila, ale o textu, Joon i Jin se na tebe trochu podezíravě podívali. Jako by si ty písničky měla nějak zprznit. ,,Nebojte, ona umí skládat." Ujistil je okamžitě B.I., když si těch jejich pohledů všiml. ,,Dobře. Jen se musíš rozhodnout pro jednu písničku, kterou předěláš." Řekl ti B.I. a zvědavě se na tebe zadíval. Čekal, co si vybereš. ,,Víš co, nemáme čas na to předělávat všechno, i když bych rád, věř mi." Ke konci se B.I. trochu omluvně usmál.

Kim (Ann) Min-Yeng - 26. srpna 2015 11:12

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když jsem uviděla Chena.. Bylo mi ho nejvíce líto. Vypadal prostě nejvíce zničeně. Už tak působil hodně křehce a zranitelně, teď mi ho bylo vážně líto. ,,Ahoj zlato." Pozdravila jsem ho s úsměvem a automaticky mu přejela dlaní po ruce v takovém to uklidňujícím gestu. To zlato jsem nemyslela nijak.. Flirtovně, ani podobně, prostě se mi to k němu v tuhle chvíli hodilo. když D.O. promluvil o jídel došlo mi, že jsem naposled jedla včera odpoledne a za dnešek měla jen kafe. Až teď mi došlo, že mě vlastně bolí žaludek, který pomalu požírá sám sebe. Jídlo.. Pomyslela jsem si a D.O. byl najednou v mých očích něco jako bůh. ,,Tak to tě někdy vezmu k sobě do bytu." Pronesla jsem pobaveně, když Luhan řekl, že tu nebude asi zrovna nejuklizeněji. Já osobně byla strašný bordelář. Ne, že bych žila vyloženě ve špíně nebo tak, jenom všude byli vždycky hromady věcí jako oblečení, knížky, papíry a podobně. Pak se mě najednou Chen zeptal, jestli jsem v pohodě. Zadívala jsem se na něj. Bylo mi jasné, že se neptá na to, jestli jsem unavená nebo podobně. ,,Upřímně? Moc ne. Ale žiju." Odpověděla jsem upřímně a hned na to se na něj povzbudivě usmála, udělala krok k němu a položila mu ruku na tvář. ,,Ty taky vypadáš pěkně ztrhaně." Pronesla jsem ustaraně a přejela mu palcem po tváři.

Park Hye-mi - 26. srpna 2015 11:13

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Zamrkala jsem na podanou lahev, nicméně jsem neprotestovala a převzala ji od něj, s odděláním víčka jsem otřela její hrdlo hřbetem dlaně a pak se sama napila. "V pohodě," dodala jsem pak poněkud opožděně na jeho nepřímou omluvu, přestože jsem si lahev už pro jistotu nechala v dlani. Pod pohledy Joona Jinhwana, které nebyly moc důvěřivé, jsem se nespokojeně zavrtěla na místě. Bylo jen pochopitelné, že se obávají o to, jestli to ještě celé nepotopím, ale stejně to nebyl nejlepší způsob, jak mě povzbudit. "Kamsahamnida," ozvala jsem se na B.Iovo ujištění vůči nim, protože ze mě onen tlak rázem padnul. Jestli geniální textař jako on uznal, že mi to jde, nemínila jsem nechat názor nikoho jiného shazovat moji sebedůvěru. "To je v pořádku, já to chápu, však na ty ostatní se třeba jednou taky dostane. Myslím, že ten koncept s Let It Go se bude dobře předělávat, vážně se mi líbí ta nová slova, takže pokud zapracuju trochu s nima, tuším, že by to mělo být v pohodě. Aspoň začnu pro jistotu opatrně a ne hned super drsnou písničkou, k té se holt rozjedu postupně," vybrala jsem si celkem bez potíží, ne, že by za to tolik mohl song samotný jako B.Iova slova o minulosti, která musí být hozená za hlavu. Měla jsem pocit, že s tím se fakt dovedu ztotožnit - zvlášť s úpravami.

The Spirit of the Underground - 26. srpna 2015 11:20

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Kai nemá zrovna nejlepší náladu, strávil jsem s ním celé odpoledne, když se Taemin musel vrátit k SHINee, takže..." Trhnul Chen pouze rameny na své vysvětlení ztrhané tváře, kterou naklonil trochu ke straně, když jsi se ho dotknula, přestože neucuknul nebo se nestáhnul. Až po chvíli zdvihnul vlastní ruku a stáhnul tvou dlaň od svého obličeje. Zamrkal, přestože pauza byla uzpůsobená jen k tomu, aby se pak sehnul a jemně tě sevřel do náručí, tedy spíš přehodil ti ruku kolem ramen a na moment stisknul, asi ve snaze o povzbuzení, než tě celou pustil, odstoupil a vyrazil do obývacího pokoje. "Tak pojď, nastartujeme ty pekelné mašiny, než nás D.O. nakrmí," vyzval tě s dalším z lehkých úsměvů, které se sotva dotknuly jeho rtů, přece vypadaly nejupřímněji. V obývacím pokoji byly na stolku tři notebooky, přičemž Luhan už žhavil ten svůj - jeden z nejnovějších modelů, super rychlý a super výkonný. Když se rozzářila jeho obrazovka, v rychlosti nacvakal heslo a zatímco se mu načítal, na ploše se rozsvítil obrázek - jeho selfie ze stage, za ním řady fanoušků, očividně na nějakém koncertu.

Vypravěč - 26. srpna 2015 11:23

soukromá zpráva od Vypravěč pro Joon ti lahev už nechal, očividně nějak nestál o to si jí vzít zpátky. (Věř mi, že stojí :D :D) Když si řekla, že si vezmeš Let it Go, B.I. kývl souhlasně hlavou a podíval se po ostatních. Jin se souhlasně usmál a Joon ukázal s úsměvem rozpustile palec nahoru, že souhlasí. ,,Bude ti stačit hodina? My si zatím zajdeme na kafe." Řekl B.I. a kluci souhlasně kývli, že kafe zní jako dobrý nápad. Pokus si souhlasila i ty, nechali tě samotnou. Dokonce vzali i kameramana sebou. Jenže po asi čtyřiceti minutách se najednou otevřeli dveře. Nějak sis toho ani nevšimla.. Nebo se dotyčný snažil, aby byl potichu a ty sis toho nevšimla, protože si dostala málem infarkt z toho, jak ti najednou někdo dal ruce zezadu na ramena. ,,Kontrola." Oznámil ti Joon. Jeho hlas byl na první pohled sice celkem bezemoční, ale i tak si cítila, jak ti po zádech přejel chlad. Možná to bylo tím, že ty ruce měl sice na tvých ramenou, ale možná až moc blízko krku, protože jsi ucítila jeho studený ukazováček, jak se ho lehce dotýká. Ne dotýká, lehce ti po něm jezdil. Tak lehce, že kdyby nebyl tolik studený a ty si neměla vlasy v culíku, svedla by si to na ně.

Kim (Ann) Min-Yeng - 26. srpna 2015 11:33

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Trochu jsem zvážněla, když řekl, že Kai nemá nejlepší náladu. ,,To on nemá nikdy. A já mám o toho vola ještě strach.." Zamručela jsem možná lehce namíchnutě. Ani ne tak na sebe, ale píše na Kaie. Chápu, že nemá nejlepší náladu, ale štvalo mě, jak si to vybíjel na Chenovi. Když stáhl mou dlaň ze svého obličeje, jenom jsem se lehce usmála. Něco mi to totiž až moc připomnělo. Chtěla jsem to nechat být a jít za Luhanem do obýváku, když mě Chen najednou objal. Hrozně mě to překvapilo. Ale tím nejpříjemnějším způsobem. Na tu chvilku jsem se k němu přitiskla. Tohle byla asi ta nejpříjemnější věc za poslední měsíce. Nechtěla jsem, aby mě pouštěl, ale po chvilce jsme se oba navzájem odtáhli. Najednou mi bylo o něco lépe. Děkovně jsem se na něj usmála a vydala se s ním do obýváku. Pobaveně jsem se ušklíbla na Luhanův notebook. Byla to taková ta vymakaná kráva, co rozjede i věci, které nebyli vytvořeny na téhle planetě. I nad tou jeho tapetou jsem zakroutila trochu pobaveně hlavou. A pak nemá mít takové ego. Posadila jsem se a vytáhla svůj notebook. Růžový. ,,Ani půl slova, měl být červený." Odvětila jsem jenom, kdybych viděla, že se někdo nadechuje k nějaké poznámce. Mě se náhodou celkem líbil, ale opravdu to měla být původně červená, jenže pak začali dělat nový model a ten byl v růžové nebo modré. A modrou nemám ráda. Tak jsem si vzala růžový. Nebyl tak vymakaný jako Lhanův, ale pořád rozjel prakticky cokoliv, co stojí za to hrát.

Park Hye-mi - 26. srpna 2015 11:45

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Zkusím to," přitakala jsem na jejich hodinu, když jsem zapadla k počítači a zůstala se mračit, dokud jsem nebyla sto vyhrabat zpátky slova B.Iovy verze. Chvíli jsem na ně bezradně koukala, než jsem prostě sklonila hlavu a dala se do črtání, hezky poctivě tužkou na papír, protože při zírání do obrazovky by mě pravděpodobně akorát ten obraz vymil mozek a nic by ze mě nevylezlo. Psala jsem a psala a ani jsem se nesnažila dostat ze sebe něco rozumného nebo smysl dávajícího, chtěla jsem prostě mluvit z vlastní zkušenosti a přitom neprozradit příliš, přesto jsem věděla, že upřímné texty B.Ie bylo to, co se mě vždy nejvíce dotklo, takže bylo potřeba vložit do toho něco ze sebe. Byla jsem do toho tak zabraná, že jsem si skutečně vůbec nevšimla, že by někdo vstoupil do místnosti. Když mi na ramenou přistály cizí dlaně, nadskočila jsem a omylem si přeškrtla poslední sloku, jak jsem se prudce ohlédla, srdce až v krku a bezhlasné vypísknutí zadušené staženými hlasivkami. "Ho," vyfoukla jsem tak akorát vzduch, neschopna rozumnějšího vyjádření, srdce mi utíkalo jako zběsilé. Nepatrně jsem se pod jeho rukama zavrtěla, bylo divné, když se mě někdo cizí dotýkal. Ne, že by Joon nebyl opravdu pěkný nebo tak, vlastně byl dost sexy, ale stále vysílal ten všudypřítomný zneklidňující pocit a jeho ruce u mého krku nepůsobily dvakrát příjemně. "...kde je zbytek?" dotázala jsem se potichu, když jsem střelila pohledem ke dveřím, než jsem odevzdaně zdvihla papír se zatím hotovými slovy a podala mu je. Let it go Let it go Can’t hold it back anymore Let it go Let it go So listen to my story, bro When I was just a youngster I was thrown in to this world It was cold and it was unknown Yet no one was around I fell and fell for thousand days That´s how I learned to walk On my own, stay strong Keep my head real high And always carry on Uh through every obstacle, I just go on Uh Let it go Let everything go I breathe in the cold breeze It´s somehow suffocating I´m reaching my own limits Falling apart there in the snow The blizzard´s raging on The end isn´t coming quickly So come on, come on I say just let it go Don’t let cold in Don’t kiss the ground Be as strong as You always had to be Conceal don’t feel Don’t give up yet (Uh, Listen) Well it´s time to move on Stand up! Let it go Let it Let it go Let it go Let it Let it go Let it go Let it Let it go Well it´s time to move on So hurry up and carry on Stand up! Let it go Let it Let it go Let it go Let it Let it go Let it go Let it Let it go I don’t care about the pain I just wanna see the sunlight I don’t care no more About what´s in front of me Forget about tomorrow Today in this place I ´ll bury my soul I won’t stop, so step aside Let it go, it’s about giving your all Just try until you hit the limit Stand up! Let it go Let it Let it go Can’t hold it back anymore Let it go Let it go Turn away and slam the door I don’t care What you’re going to say Let the storm rage on The cold never bothered me anyway Stand up! Let it go Let it Let it go Let it go Let it Let it go Let it go Let it Let it go Well it´s time to move on So hurry up and carry on I’m never going back The past is in the past Let it go Let it go and I’ll rise like the break of dawn Let it go Let it go The cold never bothered me anyway Standing, frozen In the life I’ve chosen You won’t stop me The past is all behind me I don’t care about nothing So what, what are you gonna do Let me say good bye I´m rising like star Up to the moonlight Let´s go, Go right now

Vypravěč - 26. srpna 2015 11:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Najednou tě Joon pustil, jakoby nic. Jako by si před chvilkou vůbec neměla pocit, že ten jeho prst na tvém krku byl spíše nůž, než prst. ,,Ukaž." Řekl, když si od tebe vzal papír a sedl si na židli vedle tebe, ale čelem k tobě. Trochu se předklonil a dal se do čtení. ,,Máš ještě čas, přijdou až za chvilku.." Odvětil ti na tvou otázku během čtení. Když to dočetl, trochu zamyšleně se poškrábal na tváři. ,,B.I. měl pravdu, skládat umíš, není to špatné. Člověk by to do tebe neřekl." Odvětil a pak se najednou zaklonil a zvedl ruce s papírem nad zakloněnou hlavu. ,,Víš že, ale tímhle dáváš skvěle možnost lidem, aby do tebe viděli? Tak schválně.." Řekl a na moment se odmlčel, zatím, co si text pročítal. ,,Neseš si v sobě nějakou bolest, životní křivdu, ale tváříš se, že je všechno v pohodě. Máš pocit, že si silná a že to prostě zvládneš, ať ti už kdokoliv provede cokoliv.." Začal pomalu s rozborem tvé osobnosti, jenže pak se najednou zastavil uprostřed věty. Chvilku koukal do papíru, než ti ho dal zpátky a podíval se na tebe. ,,A já se pak divím, že B.I. a zbytek mají vůči tobě rytířské komplexy." Odfrkl si najednou.

The Spirit of the Underground - 26. srpna 2015 12:07

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Chen se usadil do volného křesla a přitáhnul si na klín svůj stroj - trochu uprýskaný, očividně spíš praktický a už na první pohled bylo jasné, že pokud rozjedete něco s náročnou grafikou, pravděpodobně se mu zavaří a bude nechutně lagovat. "Jasně," ozval se na tvou obhajobu barvy s uchechtnutím Luhan, zatímco Chen teprve v ten moment vzhlédnul od načítajícího se přístroje. "Já myslím, že je pěkný," zastal se tě v tichosti, než znovu sklopil zrak na obrazovku, kde se konečně rozsvítila plocha - Chenovo pozadí byla krajinka z Jeju-do, nic víc, nic míň, jednoduše přírodní dojem. "Takže, co si dneska dáme? Už jsme dlouho nenehráli nic na League of Legends, což? Mohli bychom to udělat tříkolové - rozehrát se na CSku, pak si dát něco trochu... třeba Heartstone, aby tady Chen měl šanci,... a zakončíme to LoLkem jako skupinovkou, abychom se zas usmířili?" navrhoval hned Luhan. D.O. pořád šramotil v kuchyni, ale bytem se začaly nést fakt příjemné vůně připravovaného jídla.

Park Hye-mi - 26. srpna 2015 12:11

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Pořád se mě držel zvláštní pocit v oblasti, kde mi jezdil prstem po krku, takže jsem bezděčně zamířila rukou k vlasům a stáhla dolů gumičku, abych s jejich rozhozením po ramenou mohla ten pocit přebít - nebo alespoň zakrýt. "B.I obvykle nelichotí neopodstatněně, nechodí kolem a nerozdává komplimenty jako místní charita," zmohla jsem se tak akorát na odpověď ohledně leadera iKONu. Během jeho rozboru mé osobnosti jsem zůstala mlčky, jen jsem přemýšlivě sledovala jeho výraz a potom převzala papír s textem zpět do svého držení. Přeložila jsem ho na půl a lehce se s ním ovanula, abych rozrušila stojatý vzduch v místnosti. "Vždycky jsem zvládla docenit spíše rappery, co se mě dotknuli tady," zareagovala jsem až na poslední slova, když jsem si prsty poklepala na hruď nad srdce. "Kdyby mě někdo poslal do diss battle, pravděpodobně bych to projela na plné čáře, ale pokud jde o osobní texty, budu se držet vzorů jako je B.I." Hlavně se nerozrušuj, ten text sis napsala sama, jasné, že tím odhaluješ něco ze sebe, ale to přece musí být. To ustojíš.

Kim (Ann) Min-Yeng - 26. srpna 2015 12:15

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Víte co bylo nejhorší? Že jsem teprve dneska zjistila, jak takový notebook dokáže tolik říct o vaší povaze. Ne, že já bych byla nějaká barbínka, když jsem měla růžoví, spíše šlo vidět, že je takový hodně holčičí a je vybraný proto, že je poměrně tenký a lehký, takže se s ním dobře cestuje. Moje pozadí byli anime obrázky a různě se měnili, vždycky po pěti minutách. Luhan navrhl náš herní plán. ,,Jo, to beru, v Heartsotnech jsem děsná, takže to určitě projedu." Pronesla jsem pobaveně. Navíc, s tím lolkem měl pravdu, není nic nad týmovou hru, že ano. Jenže pak se z kuchyně začala linout nádherná vůně. ,,Jdu se tam podívat." Oznámila jsem pouze celkem vesele, protože představa jídla pro mě teď byla vážně pozitivní. Vstala jsem a vydala se do kuchyně. Ani jsem tam nevešla, jen jsem tam nastrčila hlavu a sladce se na D.O. usmála. ,,Nechceš pomoct?" Zeptala jsem se ho. No co? Já vím, že bych se mu sem neměla možná plést, ale.. Proto se ptám. I kdyby odmítl, tak jsem vešla do kuchyně a nenápadně si trochu dala do pusy něco, co už měl připravené. Jo, jsem strašně drzý kuře.

Vypravěč - 26. srpna 2015 12:24

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,To je pravda, jenže ty se mu líbíš. A nemusím ti říkat, co je kluk ochotný udělat pro to, aby si ho holka všimla.." Řekl a pak se najednou zasekl a trochu zvědavě tě sjel tím svým nebezpečným pohledem. Jako by tebou projel nějaký skener. ,,Dobře, beru to zpátky, asi ti takové věci budu muset říkat." Dobře, možná byl prostě moc vychovaný na to, aby na plnou hubu řekl, že ty s kluky nemáš absolutně žádnou zkušenost nebo prostě jen rád mluvil v náznacích. A podle toho, jak se pobaveně ušklíbl, asi to druhé. Když si začala mluvit o srdci, citech a podobných věcech, Joon nad tím protočil nechápavě oči v sloup. Jako by absolutně nechápal, jak zrovna z tohohle můžeš být tak unešená. Pak se na tebe lehce zamračeně zadíval. ,,Já jen, že vypadáš jako člověk, co si chrání svoje soukromí, ale na druhou stranu ho tímhle hodně křičíš do světa." Odvětil a pak sis všimla, jak sjel pohledem na tvůj krk, když ses začala ovívat a vlasy ho tím pádem zase odhalily.

The Spirit of the Underground - 26. srpna 2015 12:25

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Ani jeden z kluků neprotestoval proti tvému rozhodnutí zdýchnout se, kuchyň nebylo už podle čuchu vůbec těžké najít. Naskytl se ti pravděpodobně docela zábavný pohled, protože D.O. v džínech a šedém svetru měl přes hlavu přehozenou tmavomodrou zástěru s obrovským medvídkem, vzhledem k tomu, nakolik to k jeho stylu nesedělo, pravděpodobně to musel být dárek od někoho. "Není třeba," odpověděl ti jednoduše, ale ani tě nevyhnal. Stál nad pánvičkou, kde se právě dodělávalo osmahnuté zelí vedle natenko nakrájené řepy, zatímco na lince už měl hotové bulgogi a několik postranních mističek (odkaz), včetně klasického kimchi. Když jsi se drze vrhla na jeho maso v lehké omáčce, vypnul sporák, nadhodil obsah pánve pohybem zápěstí, vyklopil ho do poslední volné misky a pak s odložením pánve zpět na místo obrátil hlavu k tobě. Pohled, který ti věnoval, by nejspíš znepokojil i otrlé jedince, nebyl moc příjemný, přestože těžko se dalo odhadovat, zda by ho tak namíchnout mohla i ta nevinná ochutnávka. Ani sis nestačila pořádně všimnout, když tě pevně chytil za zápěstí oné "zlodějské ruky", když si s ní mířila od úst. "To se nedělá," zazněl jeho hlas v šepotu, oči se mu zaleskly a možná na moment vypadal zase trochu strašidelně, nicméně se pouze sklonil a vložil si tvůj ukazováček do úst, olíznul z něj zbytek omáčky a pak tě drcnutím do ramene odstrčil a jako by nic se obrátil zpátky k lince. "...ušpiníš se. Počkej si na příbor, už je to skoro hotové," doporučil ti nevzrušeným, nepohnutým hlasem, když vytáhnul z police tác a začal na něj jednotlivé mističky skládat.

Park Hye-mi - 26. srpna 2015 12:34

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Odvrátila jsem tvář pod jeho zkoumavým pohledem a raději jsem vytáhla nohy nahoru do židle a bez okolků se na tom malém prostoru naskládala do obdoby tureckého sedu, znovu jsem se bezděčně ohlédla po dveřích. ...kolik času už uplynulo? Joon měl tendence hovořit o věcech, které mě docela znepokojovaly a zdálo se, že nejlepší obrana proti tomu bylo prostě postavit před něj kameru. Lepší než kouzelnický trik - ani se nemuselo říkat kouzelné slovíčko nebo luskat prsty. "Nemusím každému vyprávět, co jsem zač a každý detail o svém životě, to máš pravdu. Ale myslím, že skládat písničky od srdce, to si ještě dovolit můžu. Nakonec nezbude, než se poprat s následky - anebo si to upřímně získá podobné fanoušky, jakým jsem byla třeba já pro iKON. Tedy byla, jsem. A budu," zamručela jsem zpátky k Joonovi.

Kim (Ann) Min-Yeng - 26. srpna 2015 12:37

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Ta jeho zástěra byla strašně boží. Sice k němu neseděla, ale byla boží. Upřímně, myslela jsem, že mi plánuje teď useknout ruku, jako se to dělávalo zlodějům ve středověku. Na sucho jsem polkla. Smutné bylo, že ani ten jeho pohled mě nedonutil toho litovat. Na tu dobrotu s radostí přijdu o ruku! Jo, jasně, to si myslím jen proto, protože vím, že to neudělá. I tak jsem ucítila, jak mi po zádech přejel mráz. A jak moje srdce skoro vyskočilo z hrudníku, když mě najednou chytl poměrně pevně za zápěstí. Když řekl, že se to nedělá, nevinně jsem na něj zamrkala s doufáním, že není tak naštvaný jak vypadá. Jenže pak udělal něco, co mě donutilo zrudnout jako prvotřídní rajče. Myslela jsem, že umřu, když jsem uviděla, jak si vložil můj ukazováček do pusy. Co viděla, hlavně cítila! Sevřeli se mi snad všechny orgány v těle. Ne strachem, ale prostě tím pocitem. A pak mě najednou lehce odstrčil, jako bych mu snad něco provedla. Notnou chvilku jsem na něj nechápavě koukala. ,,Promiň, nemohla jsem si pomoct." Uculila jsem se na něj nevinně, když jsem se vzpamatovala a ve chvíli, kdy se na mě podíval jsem si jakoby jen tak mimochodem a vlastně úplně omylem, ten prst po něm olízla ještě já. Pak jsem dala obě ruce za záda, něco jako: Jsem zlobivá holka na hanbě a opřela se zády o stěnu kousek za mnou s tím, že si počkám.

Vypravěč - 26. srpna 2015 12:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Joona už očividně zajímal více tvůj krk než to, co říkáš. Ne, že by tě neposlouchal, spíše už na to neměl co říct. Najednou si přejel palcem po lehce pootvřených rtech, než si ten dolní lehce zkousl. ,,Víš, že má hrozně krásný krk? Přemýšlím, jak lehké by tě bylo uškrtit." řekl najednou a podíval se ti do očí. Dokonce se lehce pousmál, ale.. Nebyl to žádný milý úsměv spíše takový.. Hodně děsivý úsměv. Slabší povahy by už utekly, asi tak bych to definovala. Pak se najednou lehce pobaveně uchechtl a podíval se někam do strany. ,,Jediná škoda je, že pak by mi B.I. utrhl hlavu, kdybych se o to pokusil." Utrousil jakoby mimochodem.. Jako by jste se bavili o něčem vlastně úplně normálním. Spíše on se bavil. Otázkou bylo, jak moc to myslí vážně a jak moc si z tebe utahuje. Pořád je to moc dobrý herec..

The Spirit of the Underground - 26. srpna 2015 12:49

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Zatímco jsi čekala, mohla jsi sledovat, jak přerovnal všechny jednotlivé misky na jeden tác, potom vytáhnul ještě džbán a chvíli něco štrachal, těžko říct, co tam s ním dělal, než na druhý tác postavil džbán plný docela lákavě vypadající tekutiny, asi džusu a přidal k němu několik skleniček. "Chceš si pořád přijít užitečná?" obrátil se k tobě konečně, když ti tenhle tác svěřil, asi abys ho mohla odnést do obývacího pokoje, načež z lednice vzal ještě tři plechovky piva a s těmi pod jednou paží a s tácem v druhé ruce pak sám zamířil do obýváku. Tam už kluci připravili i jeho notebook, přestože jen do fáze, kde je nutné zadat heslo. D.O.ův stroj byl tichý, na oko nenápadný, obyčejně černý a prostý designových vychytávek, zato vypadal výkonně akorát, možná až na tu míru, že by mohl soupeřit s tím Luhanovým. D.O. odložil jídlo na stůl, Chen k němu s úsměvem vzhlédl a poděkoval mu, zatímco Luhan se s podobnou zdvořilostí ani neobtěžoval a rovnou se na to vrhnul. "Tyjo, brácho, nevěřil bych, že je to možný, ale ty se snad pořád ještě lepšíš," mrmlal, zatímco si pochutnával na kouscích z každé misky a zkoušel, co jak chutná. D.O. ještě každému z nich kromě tebe podal jednu plechovku, poslední si postavil na kraj stolu a přetáhnul si přes hlavu zástěru, kterou se složením přehodil přes opěrku. "Slyšel jsem něco o Counter Striku?" zajímal se, když se usazoval a otevřel svou plechovku, aby se rovnou mohl napít.

Park Hye-mi - 26. srpna 2015 12:53

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Na jeho slova jsem bezděčně zdvihla ruku ke svému krku a překryla ho dlaní, skoro jako by to mělo nějak pomoct. Zamračila jsem se na něj, abych mu dala najevo, že podobné téma asi nebude úplně nejvhodnější, než jsem si odfrknula. "Vůbec. Koušu. A škrábu, když na to přijde," zhodnotila jsem za něj, jak "lehké" by to bylo, aby ho snad náhodou nenapadlo si udělat testovací jízdu. Silou vůle jsem se donutila stáhnout dlaň ze svého krku zpátky dolů a jen se zavrtat hlouběji do židle, jako bych se skrz ní mohla propadnout na jižní pól. "A kdybys ztratil hlavu, spousta fanynek by byla určitě moc zklamaná, takže co kdybychom se shodli, že to pokoušet nebudeme a vrátili se k nějakému racionálnímu tématu? Nebo bych jim mohla jít naproti," poslední věta ze mě vypadla bezmyšlenkovitě, ale hned jak byla venku, cítila jsem, nakolik dobrým nápadem se mi to zdálo. Rázem jsem spustila nohy na zem a začala se zvedat, abych i se svým textem mohla vyrazit ke dveřím.

Kim (Ann) Min-Yeng - 27. srpna 2015 20:05

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Docela dost hladově jsem sledovala všechno to jídlo kolem sebe, dokud na mě nepromluvil. Nahodila jsem falešný sebevědomý úsměv. ,,Já jsem pořád užitečná." Odvětila jsem mu s hraným sebevědomým, ale hned na to se nevinně uculila, kdybych snad byla dost dobrá herečka a on mi to uvěřil. Vzala jsem tác a nesla ho do obýváku. Až pak jsem si všimla, že mě pivo nevzal. Buď proto, že jsem holka nebo proto, že tady se může pít až od 21. A mít řidičák taky, což mi připomíná, že tím moc ráda seru svoje vrstevníky, že mi je 19 a už můžu oficiálně řídit, zatím co oni musí ještě rok nebo dva počkat. Ale nalít mi tu většinou nenalejí, to je pravda. Prvně jsem se, ale stejně pustila do jídla, protože jestli se mám na něco soustředit a nebýt u toho protivná a ještě více unavená, musím se najíst. Upřímně, nemohla jsem notnou chvilku ani moc mluvit, protože jsem měla neustále plnou pusu jídla. Bylo to strašně dobré a myslím, že to bylo vidět na tom, jak se láduji. ,,Jo, ale ani se nemusíš snažit, stejně nemáte šanci." Ušklíbla jsem se na D.O. pobaveně, když jsem chvilku neměla v puse jídlo. Jo, možná jsem si prostě moc věřila, myslím, že Luhan bude docela hardcore, pokud bude proti mě. Když jsem se najedla dostatečně na to, abych mohla hrát, prostě jsem D.O. drze ukradla plechovku a napila se, než jí zase položila tam, kde ležela před tím. ,,No co? U nás jsem dospělá." Odvětila jsem na to pouze a přidrzle vyplázla jazyk.

Vypravěč - 27. srpna 2015 20:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Joon s úsměvem zvedl obočí, když si řekla, že koušeš a škrábeš. ,,Páni. Slečna je divoška." Pronesl překvapeně a nehraně. Tedy, možná. U něj si člověk není nikdy jistý tím, co hraje a co myslí vážně. Což bylo děsivé samo o sobě. Když si se zvedla, nic neříkal. Dokonce jsi měla pocit, že pořád sedí na místě, protože jsi neslyšela žádné kroky. ,,Páni. Ani se nemusím snažit a už se mě bojíš." Pronesl pobaveně, pořád ze svého místa. I když si byla zády k němu, jeho hlas byl docela daleko. Jenže ses nestihla ani otočit, když jsi najednou ucítila, jak ti po zádech přejela smrt. Nebo možná Joonovi úmysly, protože hned na to jsi ucítila, jak ti jednu ruku položil na krk a jemně, opravdu jemně ti ho stiskl. Spíš ho jen tak lehce zepředu masíroval prsty, ale i tak to nebylo příjemné, protože ti lehce tlačil na hrtan. ,,Ale kdo ví. Třeba by ses mě měla bát.. Nebo ne? Co myslíš ty, myško?" Uslyšela jsi jeho děsivý a tichý hlas za sebou. Jako by k tobě mluvil.. Spíše démon nebo něco hodně děsivého.

The Spirit of the Underground - 27. srpna 2015 20:35

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Jídlo mizelo neskutečnou rychlostí, kdo by to byl řekl, že budou kluci takové černé díry, takže jsi měla co dělat, abys ukořistila dost na ukojení vlastního hladu. Jediný, kdo se ho téměř nedotkl byl D.O., buď se najedl během vaření nebo asi prostě neměl hlad - popřípade se odmítal o vlastní jídlo rvát a chystal se si kdyžtak přidělat později. Na tvou poznámku po tobě D.O. loupnul pohledem, ovšem nekomentoval to. Chenovy cukly koutky, zatímco Luhan se uchechtl nahlas. "Tomu říkám sebevědomí, tak se mi to líbí," ozval se oproti nejmladšímu přítomnému leader. D.O. nevzrušeně naklapal heslo, které se mohlo zdát fakt super-dlouhé, potom na něj vyskočila tmavá plocha se zakrváceným klaunem s širokým úsměvem, šílenýma očima, motorovkou v jedné ruce a panenkou v druhé. Nebýt to pravděpodobně obrázek z nějaké hry, jeden by řekl, že koukat na tohle musí člověku způsobit mentální nevyrovnanost. Na krádež tvé plechovky D.O. zareagoval dalším temným pohledem, když si svoje pití přitáhnul k sobě a odklidil ho z tvého dosahu, aby ses k němu dostala jen v případě, že bys obešla celý stůl a to by ho pravděpodobně mezitím stačil přemístit. Naproti němu Chen s Luhanem v naprosté synchronizaci oba posunuli své plechovky blíž k tobě. Na to jim nejmladší člen věnoval táhlý pohled, pod nímž se Chen zavrtěl a svou plechovku zase šoupnul kus zpátky k sobě, zatímco Luhan ho mlčky oplácel, dokud to nebyl D.O., kdo uhnul pohledem a namísto toho nastartoval CSko. "Můžeme? ...já si do týmu beru Ann," prohlásil pak Luhan, když začal s nastavováním. Chen se nepatrně poušklíbnul, ale nic nenamítal, D.O. dokonce souhlasně přikývnul.

Park Hye-mi - 27. srpna 2015 20:41

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Srdce mi poskočilo, když mě Joon zastavil tím nejméně příjemným způsobem, jaký si asi mohl vybrat. Ani jsem se nemohla úplně bránit, protože to nebolelo, takže bych těžko mohla někde tvrdit, že mě ohrožoval... zároveň mi z toho běhal mráz po zádech. "Buď tak laskavý a nehraj si se mnou," ani se nepokouším zodpovědět jeho otázku, když zdvihnu dlaně k jeho ruce na mém krku a zaberu prsty, abych ji dostala dolů, respektive pryč. Přestože jsem se necítila nejlépe, pořád jsem musela myslet na to, že sem B.I Joona osobně pozval, tak snad... snad by nedělal nic, co by nebylo v mém nejlepším zájmu... nebo ano? V hlavě mi začínaly tikat neviditelné hodiny, které se snažily odpočítávat čas do příchodu zbytku. Nevím, jestli jsem si někdy v životě tak usilovně přála jít trénovat, ale teď bych nejspíš skočila příchozímu B.Iovi okolo krku, i kdyby se mě chystal dusit příštích šest hodin.

Kim (Ann) Min-Yeng - 27. srpna 2015 21:22

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Situace s plechovkama byla vtipná. Rozhodně vtipnější než to, že jsme se o jídlo tiše a nenápadně vlastně poprali. D.O. reakce mě zase tolik neudivila, za to jsem se musela pobaveně ušklíbnout na Chanovu reakci, když po něm D.O. mrskl pohledem. Chen byl vážně takový roztomilý subík, když to vezmu kolem a kolem. Ne doslovně, jediná doslovně submisivní jsem tu byla já, ale chápete. ,,Děkuji." Uculila jsem se sladce na Luhana, když vyhrál oční souboj a trochu se od něj napila. Největší fór byl stejně D.O. notebook. Konkrétně jeho plocha. Strašně zaujatě jsem na ní koukala. Jsem masochista, miluji děsivé věci. ,,Hele, co se třeba podívat někdy na nějaký pořádný horor?" Napadlo mě najednou přo pohledu, na ten obrázek. Žádný jsem dlouho neviděla. Taky jsem naposled měla pěkné problémy spát. Jak říkám, masochista. Luhan prohlásil, že si mě bere do týmu.. Trochu nervózně jsem se usmála. ,,To bude trochu moc velká řež, ne?" Řekla jsem spíše řečnicky, ale neprotestovala jsem. Jen jsme zapnula hru a nalogovala se do skupiny, kterou Luhan vytvořil //Kdyžtak to nějak v rychlosti shrň, kdyby si neměla v plánu nic zajímavého :D

Vypravěč - 27. srpna 2015 21:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,He? Hrát si? Já si nehraji. Hrají si děti. Já tomu říkám zábava." Odtušil ti a uslyšela si, jak se pobaveně uchechtl. To, že si mu chtěl dát ruku pryč ze tvého krku nebyl nejlepší nápad. Čím více ses snažila, tím pevněji jeho prsty obepínaly tvůj krk a ty si s jeho rukou stejně ani nepohnula. ,,Nemáš moc sílu, měla by si více trénovat." Uslyšela jsi za sebou jeho hlas lehce posměšně. Pak najednou trochu zatuhl. Spíše jeho ruka na tvém krku zatuhla. A pak najednou povolila. Ale pořád s ní nijak jinak nehýbal. Až po chvilce prsty lehce poklepal po tvém hrtanu. ,,Ještě deset minut, než přijdou ostatní." Odvětil absolutně klidně, jako by se tu snad nic nedělo, ale zároveň to vypadalo, jako by ti snad četl myšlenky. ,,Kolik si myslíš, že se toho dá za deset minut stihnout?" Zeptal se tě najednou pořád s tím lhostejným a trochu zvědavým tónem a znova ti poklepal prsty po krku.

The Spirit of the Underground - 27. srpna 2015 21:49

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Chen se na tvůj nápad s hororem moc nadšeně netvářil, reakce od D.O.a byla tak živá jako doposud snad vždy - vysloužila sis pohled a tím to asi skončilo. Luhan pokrčil rameny, asi mu to bylo docela jedno, než se mu přes rty roztáhl úsměv. "To je výmluva, aby ses mohla zkusit nenápadně tulit a tvářit se, že máš strach?" pustil se pak do tvého dobírání. Pokud se jednalo o CSko, masakr to vskutku byl. Chudák Chen nevydržel obvykle naživu déle než pár minut v kuse a i to bylo ojedinělé, zvládnul se odbouchnout málem i sám. Pokud jsi s ním ty měla slitování, pak Luhan rozhodně ne a vesele si na něm sbíral penízky na lepší vybavení. S D.O.em to bylo o něco horší. Zabít ho byl problém, protože se dal špatně najít. Přestože jsi neměla problém se držet se skórem výše, nepodařilo se ti ho ani jednou odpravit. Spíš naopak, několikrát se tě zbavil sám. Vždy se objevil jako zázrakem ze stínu někde za tebou a než sis ho pořádně všimla, bylo po tobě. A žádnou neosobní odstřelovačkou, buďto tě zastřelil z blízkosti na dosah nebo si tě podal nožem. A tak to šlo několikrát, pokud mu to nepřekazil Luhan, který ti po pár podobných situacích začal hrát osobního bodyguarda, když zrovna nehonil prchajícího Chena. Asi v půlce hry se D.O. zdvihnul a přešel k Chenovi, kterému pomáhal na jeho vlastním počítači, čímž jeho vlastní postava zůstala stagnovat, zato Chenovi se podařilo trochu nasbírat body a nějakou výbavu. Nevypadalo to, že by D.O.ovi na rozdíl od Luhana šlo o vítězství. Heartstone byl překvapivým obratem. Přestože si Luhan vedl opravdu dobře, proti spojenecké alianci Chen-D.O. nakonec prohrál - vlastně vy oba. Čímž se vám trochu vrátilo to totální vítězství v CSku. Pokud šlo o strategii, Chen nebo D.O. musel být génius, protože ať jste hráli jakkoliv dobře, jim záhadně vždycky vyzbyly správné karty, aby vás nakonec rozsekali. V LoLku už jste se všichni dostali do stejného teamu, obvykle totálně ignorovali pátého náhodného člena. Přestože Chen obvykle hrozně feedil oponenty, Luhan se pak začal držet blízko něj a hru jste zdárně obrátili. Z D.O.a byl vynikající jungler, který velmi zákeřně dokázal škodit na nepřátelském území - odhadnout, odkud vyleze, byl pro ně naprosto nemožný úkol. Když jste skončili s poslední hrou, Chen se zabořil hlouběji do křesla, zatímco ho Luhan jemně plácal dlaní po rameni. "Vedl sis dobře," sděloval mu, snad ve snaze o útěchu, přestože to moc pravda nebyla.

Park Hye-mi - 27. srpna 2015 21:49

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Jen malé děti trhají motýlům křídla, protože ještě nemají rozum a ani ždibec empatie," oponovala jsem jeho slovům, dokud se mi dařilo držet myšlenky v jedné linii. Tvářit se silnější mi vždycky šlo, bylo to jednodušší než se někomu sesypat k nohám - kdybych měla podobné tendence, vůbec bych tady nestála, protože YG samotné byla podobná nepřekonatelná překážka hrozící kolizí. Čím víc se jeho prsty utahovaly, tím méně dechu se mi dostávalo, takže jsem nakonec nechala padnout paže zpátky podél těla. Až ve chvíli, kdy je opět povolil, nakrčila jsem nos a zkusila na rty nahodit úšklebek, který by stejně neviděl, ale třeba by to pocitově zvládlo zastavit třas, který se jistě měl každou chvíli dostavit. "Deset minut je kupa času, co si zahrát jedno kolo hanafudy?" zkusila jsem si pořád zachovat tvář - nebo ho spíš rozptýlit, protože můj další tah byl jednoznačný - nohou jsem mu vší silou dupnula na prsty na nohou, hezky patou a současně s tím loktem vší silou udeřila zpátky ve směru jeho břicha. Pokud ho to alespoň na chvíli zmátlo, pokusila jsem se v rychlosti vytrhnout a vypadnout ke dveřím a z nich na chodbu dřív, než by se vzpamatoval, hopem do míst s větším množstvím očí a ideálně kamerou k tomu.

Kim (Ann) Min-Yeng - 27. srpna 2015 22:06

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Ušklíbla jsem se, když se do mě začal Luhan navážet, pobaveně jsem se na něj ušklíbla. ,,Jo, jo, to víš že jo, o by se ti líbilo." Odvětila jsem mu, ale nepopřela jsem to, ani nevyvrátila. Byla jsem celkem dost průhledná, o tom vím a nemůžu popřít, že to byl jeden z důvodů, proč mě to napadlo, ale přiznávat se mi to nechtělo. Hraní bylo.. Dost masakrální. Všechno. Osobně jsem Chena nechávala na pokoji, jen když mi náhodou vlezl do cesty, tak jsem ho sejmula. Většinou jsem se spíše snažila najít D.O. Vtipné bylo to, že většinou našel on mě. A zabíjel mě celkem brutálními způsoby. Když už to bylo asi po desáté, začala jsem celkem běsnit. ,,Mohl by si laskavě hrát normálně a přestat někde kempit?!" Vyvalila jsem na něj celkem nevěřícně oči, protože mě to vážně začínalo vytáčet. Nakonec mě začala chránit Luhan, aby to neměl D.O. tak jednoduché. Víte, vždycky jsem si myslela, že mi heartstone jde.. Nejde. Ti dva mě tak neuvěřitelně srali. Občas jsem měla tendenci tím notebookem bouchnout. Naštěstí jsem to neudělala, většinou jsem něco naštvaně vrčela nebo něco naštvaně vykřikla. Lolko to naštěstí vážně spravilo. Vesele jsem si vzala tanka a mlátila všechno kolem sebe. To mě baví nejvíce. Zabíjet všechno kolem mě. Tak nějak mi došlo, že jsme s D.O. hráli vždycky úplně jiné postavy. On ty temné zabijáky, já ty cholerické tanky. Myslím, že i tohle dost o nás vypovídalo. Sladce jsem se na Chena uculila, když se zatvářil jako ublížené štěně. ,,Na zelenáče dobrý. A navíc, nevím co tu teskníš, v heartstonu si nás vyprášil." Řekla jsem mu povzbudivě a sladce se při tom culila.

Vypravěč - 27. srpna 2015 22:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Empatie je zbytečná věc, kterou většina lidí má jen proto, aby je ti ostatní měli rádi." Odvětil ti absolutně vážně, možná až lehce otráveně. Když jsi to říkala, ucítila se, jak se jeho ruka kolem tvého krku na moment sevřela, ale hned zase povolila. Jako by mu ta tvoje věta přišla.. Až neuvěřitelné vytáčející na to, že on se zdá jako moc velký flegmatik. Jakmile si zvedla nohu, pustil tě. Byla to otázka několika.. Možná spíše milisekund, než sekund, protože v pohybech ses už nedokázala zastavit, ale přesto si trefila jen prázdný vzduch. Otevřela si dveře a opravdu. Kousek za nimi byl B.I. i JIn s kamerou, kteří se tvářili dost udiveně, že si tak vylétla z místnosti. ,,Čau, zrovna o vás mluvíme!" Mávnul jim Joon z místnosti s tím jeho sladkým úsměvem. Zase seděl na židli tak, jako před tím a tvářil se jako andílek. Jin ti položil ruku na rameno a ustaraně se na tebe zadíval. ,,Si v pořádku? Není ti špatně?" Zeptal se tě ustaraně a položil ti dlaň na čelo, aby zjistil, jestli nemáš horečku.

The Spirit of the Underground - 27. srpna 2015 22:25

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "To byla ale všechno jeho zásluha," ohradil se Chen s pohledem namířeným k D.O.ovi. Ten jen zdvihl obě dlaně, jako někdo, kdo se brání nařčení ze zločinu spíš než pochvale. "Ale prosím tebe, jen jsem ti koukal přes rameno," zamručel na Chenova slova. Ten už otvíral pusu, asi aby to vyvrátil a uvedl na pravou míru, ale k tomu ho nepustil Luhan. "Jo, neshazuj se, překonals veškerá má očekávání, netušíš, jak moc jsi mi teď pošramotil ego," zabručel k Chenovi s dalším poplácáním po rameni, když si dlaní hraně přejížděl po prsou a občas bouchnul, jako by nahazoval zpátky srdce po utrpení, jakém se mu po zraněném sebevědomí dostalo. "Takže co teď?" zajímal se tedy Chen na rozpacích, jak už mu asi bylo hloupé být středem pozornosti. D.O. mlčel a - pro změnu, vážení - na tebe ze svého křesla koukal znepokojivě soustředěným pohledem, asi jako badatel sleduje cosi na laboratorním sklíčku.

Park Hye-mi - 27. srpna 2015 22:31

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Spadl ze mě pořádný kámen, když jsem už byla napůl ze dveří a namísto náhodného kolemjdoucího zahlédla rovnou ty dva, po kterých bych se musela poohlédnout. Pokud jsem mluvila o skákání kolem krku, naštěstí jsem mezitím nabyla trochy zdravého rozumu a tak jsem jen pomalu zacouvala zpátky do místnosti a udělala jim tak místo k projití, jen co jsem se nevěřícně ohlédla po nevinně se tvářícím Joonovi. Mou pozornost si k sobě zpátky přitáhl až Jinhwan, když mi jeho dlaň přistála na rameni. Obrátila jsem se k němu a zmateně zamrkala na jeho dotaz. "Já -" načala jsem s drobným zaváháním. Moc by se mi líbilo jim oznámit, že je mi fakt zle a asi se budu muset vrátit na dorm, ale faktem je, že jsem potřebovala trénovat a když tu teď byli i ostatní... Joon se choval úplně normálně. Na moment jsem byla na pochybách, jestli jsem si celou tu věc jen nepředstavovala. " - jsem v pořádku," dokončila jsem nakonec, když jsem prsty jemně obepnula Jinhwanovu dlaň a opatrně si ji z čela stáhla, než jsem ho zase pustila a obrátila se k B.Iovi. "Akorát tenhle šašek - " zkusila jsem to slovo odlehčit, přestože v hlavě jsem ho specifikovala jako nadávku, navenek vyznělo žertovně " - tady už dvacet minut vysedává, nechce mě nechat pracovat a tak jsem to po sobě nestačila finálně zkontrolovat," zamručela jsem, když jsem těm dvěma podala přeložený list se slovy, teď už asi trochu pomačkaný po tom zápasení s Joonem.

Kim (Ann) Min-Yeng - 27. srpna 2015 22:37

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Nevěřícně jsem nad Chenem kroutila s úsměvem hlavou, když se začal shazovat. Nechala jsem kluky, ať to napraví, já k tomu to své už řekla. Pak se, ale ozval Luhna a řekl něco o pošramoceném egu. ,,Hele, hele, klid, blonďáku. Myslím, že tobě to jen prospěje." Řekla jsem mu s pobaveným úšklebkem a pak se svým typicky přidrzle vypláznutým jazykem. Všimla jsem si, jak na mě D.O. kouká, ale nic jsem neřekla, jen po něm sekla zvědavým pohledem a na pár sekund se lehce usmála. Takovým tím vyzývavým úsměvem. Nevím proč, ale měla jsem celou dobu pocit, že hrajeme nějakou hru na kočku a myš. A mě se celkem líbilo být myší. Pak jsem se podívala zpátky na kluky. ,,Já navrhovala horor, ale pokud máte jiné nápady.." Uculila jsem se nevinně.

The Spirit of the Underground - 27. srpna 2015 22:42

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Au," ozval se Luhan s hraným dotčením, když se tentokrát za prsa už chytil bez bouchání. "To bolelo. No vážně, jen do mě, ještě někdo si chce hodit kamenem? Chene? D.O.? Ne, zapomeňte na to, že jsem se ptal, koukejte bejt zticha," oznámil jim s pobaveným úšklebkem. Kdo ví proč mu oba pobavené úšklebky vrátili, Chen se dokonce o něco uvolnil, jak se pozornost přesunula zpátky na jejich leadera. D.O. neměl potřebu uhnout pohledem ani během tvého úsměvu, ale v jeho tváři se přecejen nepohnul ani jeden sval. "Já na to koukat ale nebudu," zamručel Chen na tvůj návrh, když už se začal zvolna zvedat k odchodu. "Ale nebuď baba..." bránil mu v tom Luhan, ale nezdálo se, že s velkým úspěchem. "Jen ho nech, nepotřebuju, aby mi pak skončil v posteli," vložil se do toho málomluvný D.O. "Aspoň se všichni vlezem na sedačku," usoudil tedy nakonec Luhan, když se oba dva kluci s Chenem rozloučili. "Užij si to," popřál ti dotyčný ještě na odchodu, žádné přemlouvání ale nepomohlo a skutečně zmizel ve svém pokoji a dveře za ním tiše klaply. "Tak na co budem koukat? Nějaké tipy?" tázal se tě Luhan.

Vypravěč - 27. srpna 2015 22:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Je to vů-.. Šašek, přesně, jak říkáš, co bys čekala?" Usmál se na tebe Jin smířlivě, mezitím, co si B.I. od tebe vzal text. Všimla sis, jak se občas podíval trochu zamračeně na Joona, který mezitím vykládal něco do kamery, aby zabavil diváky. Všimla sis, že kameraman se celkem smál, takže to asi nebylo nic nudného, ale neslyšela jsi to. ,,Je to dobré.. Hodně dobré. To půjde." Usmál se na tebe B.I. ,,Takže půjdeme to nazpívat." Oznámil. A co řekl, to se taky stalo. Nejvtipnější byla asi ta hodina, kdy tě Joon a Jin drtili na vocálové části. A to jakože vážně drtily. Jin se usmíval a vysvětloval ti všechno se sladkým úsměvem. Joon už takový nebyl, ani před kamerou. Byl to tvrdý učitel. Jako hra na zlého a hodného poldu. Když tohle bylo hotové, kluci donesli cédéčka všech písniček pro druhou část úkol a v hledání mezitím objednali pizzu a všichni jste se najedli. Když bylo po všem, tak byl už večer. Joon se s vámi vesele rozloučil, jako by se snad nic nedělo a ty jsi osaměla s B.I. a Jinem. Pokud sis myslela, že tě taky pustí domů, bylo to naivní. ,,Teď se jde tancovat." Uculil se na tebe B.I. a očividně ho vůbec nezajímalo, jestli si unavená nebo ne. Jin se na tebe omluvně usmál, jako by tím chtěl omluvit B.I. chování. ,,Samozřejmě, že pokud si unavená, tak tě nutit nebudeme." Řekl. B.I. po něm střelil nesouhlasným pohledem, ale nahlas nic neřekl.

Park Hye-mi - 27. srpna 2015 23:00

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro No tohle rozhodně ne, odpověděla jsem si v hlavě, ale nahlas jsem nic neřekla, jen jsem se tak polovičatě usmála na Jinhwana. Mysl mi naštěstí v budoucích několika hodinách plně zaměstnávalo nahrávání písně, takže jsem neměla čas zaobírat se podivným Joonem ani ničím jiným, mysl jsem měla úplně vymytou, jak jsem se jako cvičená krysa snažila běhat, jak Jinhwan s Joonem pískali - totiž radili. Když bylo CDčko hotové a písničky pro druhou část úkolu zvolené, přišla jsem si celkem vítězoslavně - ten pocit jen podpořilo Joonovo vypaření se domů. Tiše jsem doufala, že s tou výpomocí na jeden den měli pravdu a už ho fakt neuvidím. Vůbec by mi to nevadilo, přestože jako chlap po stránce vzhledu nebyl k zahození. Pizzou jsem se zrovna nepřecpala, přestože jsem dopoledne slíbila Jinhwanovi dvojité porce. Bylo mi trochu jasné, jak se to nakonec vyvrbí, takže mě B.Iova slova ani moc nepřekvapila. "To je v pohodě, ale díky," ocenila jsem Jinhwanovu laskavost, když jsem se tedy začala zvedat do stoje. "Nenechám si přece ujít jedinečnou příležitost něco málo okoukat," adresovala jsem právě nejstaršímu přítomnému. Ten mi narozdíl od Joona asi bude chybět.

Kim (Ann) Min-Yeng - 27. srpna 2015 23:00

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Dobrou noc." Usmála jsem se na Chena sladce. Nezlobila jsem se, že se nechce dívat, ani jsem si do něj kvůli toho nehodlala kopnout jako kluci. Zaklapal jsem notebook a sedla si mezi kluky na gauč. Na oba jsem se podívala a věnovala jim rošťácký úsměv, než jsem se zadívala Luhanovi na obrazovku notebooku, protože byl připravený hledat filmy. ,,No.. Pokud chcete něco strašidelného, tak Sinister. Pokud něco depresivního, tak Mučedníci a pokud vyložený krvák.. Tak jakýkoliv díl SAWU vládne." navrhla jsem filmy, které jsem viděla asi 50x a stejně kdykoliv je vidím znova, bojím se jak malé děcko ještě několik dní. Načež jsem D.O. drze ukradla pivo, které uteklo jeho pozornosti. Spíše to, že jsem se díky změně místa k němu najednou mohla dostat. Napila jsem se, ale nechala ho v ruce a při tom se nevinně culila. Upřímně, netuším, co z něj tou provokací chci dostat.

The Spirit of the Underground - 27. srpna 2015 23:07

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro D.O. byl vůči tvému úsměvu přinejmenším na oko naprosto lhostejný, loktem se opíral o opěrku a bradu si zapřel o zatnutou pěst, jak poněkud znudeně koukal na obrazovku, zatímco Luhan lovil na netu nějaké online horory. Přestože proti programu neprotestoval, zrovna entuziasticky nepůsobil - ne, že by tak kdy působil, co jsi ho poznala naživo. Zatímco Luhan na tvá slova vítězoslavně vylovil asi šestý díl SAW, D.O. si konečně všimnul tvé krádeže piva. Kdyby pohled mohl propalovat, asi bys právě měla díru v hlavě, ale ať už jsi z něj chtěla vymámit jakoukoliv reakci, nejspíš to nebyla ta, která přišla. D.O. se totiž regulérně s povzdechem zvedl a bez rozloučení nebo jediného slova vysvětlení zmizel někam do bytu - a jestli do kuchyně nebo do pokoje, to fakt těžko říct. Luhan si jeho zmizení ani pořádně nevšimnul, měl zrovna moc práce s přehazováním ruky na opěrku gauče, takže si paži rozložil kousek za tvou hlavou a přece se tě nedotýkal, i když i na dálku jsi mohla cítit, že hřeje. A film konečně začínal...

Vypravěč - 29. srpna 2015 10:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro // Jsem včera kolem páté odpadla a spala až do teď :'D Když si řekla, že je to v pohodě, Jin tě propálil nevěřícným a ustaraným pohledem zároveň. B.I. si toho všiml, zamračil se a lehce do něj žduchl. ,,Nech toho, pokud chce být nejlepší, tak se prostě bude muset smířit s tím, že občas je to vyčerpávající." Řekl mu B.I. skoro až.. Uraženě. Nebo to tak vypadalo. Jako by ho uráželo, že on se tak snaží a Jin se tě od toho skoro až snaží odradit. ,,Já vím, já vím, ale je to holka.." Pokusil se Jin zaprotestovat. Tentokrát se role obrátili a mlčel on. Jen se na tebe podíval a nevinně se uculil. Jako by měl strach, že mu B.I. utrhne hlavu, kdyby ještě něco řekl. ,,Tak dobře.." Řekl B.I. a trochu se protáhl. ,,Trochu se roztancujeme, než začneme dělat něco pořádného." Oznámil. Jin už předem začal hledat nějaké písničky v mobilu, který mezitím napojil přes bluetooh na bedny. Chvilku s neutrálním výrazem listoval telefon, než se usmál a pustil písničky. Nebylo to vlastně nic konkrétního, byl to takový asi desetiminutový remix všeho možného. Klidně by sis mohla tipnout, že to zremixovali sami, ale bylo to dokonalé právě na takové roztančení. Oba se postavili s většími odstupy před zrcadlo a tanocovali každý podle svého, ale i tak ses mohla podívat na pár nových pohybů.

Kim (Ann) Min-Yeng - 29. srpna 2015 10:28

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Trochu překvapeně jsem zamrkal na D.O., když se najednou zvedl a odešel. Trochu mě to zamrzelo, to nepopírám, na druhou stranu si nemyslím, že bych udělala něco tak hrozného. ,,Takhle se uráží normálně?" Zeptala jsem se Luhana tiše, aby to D.O. náhodou neslyšel, kdyby byl poblíž. Třeba se totiž neurazil, ale mě to tak přišlo. Trochu jsem se zavrtěla, když za mě dal Luhan ruku. Ne, že by to bylo nepříjemné, ale dostávalo mě to do rozpaků. Hodně velkých. Naštěstí mou pozornost zaujal film natolik, abych si jeho ruky přestala všímat. Pokud se D.O. už nevrátil, někdy v polovině filmu se mi začalo chtít hrozně spát. I přes to, že jsem se celkem bála. Nejdříve jsem si jen položila hlavu na Luhanovo rameno. Doufala jsem, že mu to nebude vadit. Ještě chvilku jsem vydržela mít oči otevřené, ale po pár dalších minutách se mi začali zavírat. Tak jsem prostě rezignovala. Nechala jsem je zavřené a celá se k Luhanovi přitulila. Ne, že bych tohle brala tak nějak flirtovně, spíše.. Mi pořád bylo celkem smutno a tohle bylo příjemné.

Park Hye-mi - 29. srpna 2015 19:55

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Děláš, jako byste za svých let nemuseli odcházet v pět ráno, tak akorát na kafe, protože od šesti začínal nový trénink," nahodila jsem k Jinhwanovi s napůl pobaveným úsměvem, bylo od něj sice milé, že se staral, aby mě tu B.I úplně nezrasoval, ale pravdou zůstávalo, že jsem si nemohla úplně dovolit zameškat tréninky - můj zpěv nebyl nic moc a tak jsem to musela vynahradit jinde, tanec byla pak parketa, kde jsem si to mohla dovolit. Na poznámku o roztancování jsem souhlasně kývnula a sama se trochu protáhnula, abych si to rozehřívání usnadnila. Jakmile spustil rozcvičkový remix, na rtech mi vyvstal náznak úsměvu. "Zní to dobře," ocenila jsem Jinhwanův výběr stručně, když jsem zpočátku prostě zkoušela trochu kopírovat pohyby toho z nich, které mi zrovna víc vyhovovaly, jen ve vlastním stylu s vlastními mezi kroky. Když jsem na rytmu hudby cítila, že se bude blížit konec, napadla mě šílená myšlenka, totiž vzpomínka na poslední koncert Bambino. Ironicky právě skupina s tak dětským jménem vyváděla na pódiu vždycky neplechu a budila pak řádný mediální poprask - a já plánovala zkusit, jaký efekt budou mít jejich pohyby na přítomné idoly. Ostatně, nebyl to právě B.I, kdo s ostatními tvrdil, že to a krátké kraťasy - jaká náhoda, že ty riflové jsem zrovna měla na sobě - jsou ten nejlepší fanservice od dívčí skupiny, když nemůžou trhat trička. Přivřela jsem oči a jen tak tak zadržela rozpustilý úsměv, když mě díky podobným myšlenkám přešly vzpomínky na podivnosti s Joonem a raději jsem se plně položila do toho, co jsem se chystala vyzkoušet. (odkaz)

The Spirit of the Underground - 29. srpna 2015 21:05

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan zamrkal a ohlédnul se přes rameno, jako by si až teď všimnul D.O.ova odchodu. Pak lhostejně pokrčil rameny. "Seš pro něj cizí - ani u nás nemá moc rád, když mu saháme na jeho věci, stará se o nás, tak to neděláme, nikdo by si jako nedovolil sahat mu do jídla - nebo pití, když je citlivej už vůči mobilu," zauvažoval nahlas, než tě popleskal onou dlaní za tebou po rameni. "Ale z toho si nic nedělej, on to nějak skousne," ujistil tě pak, když konečně začal film. Přirozeně šlo o šílený krvák a zatímco červená tekla proudem, tobě se začaly klížit oči - ať už hrůzou nebo únavou - a po té neklidné noci jsi nakonec vytuhla Luhanovi na rameni. ... Když jsi znovu otevřela oči, mohlo se to zdát být trochu jako cesta časem. Tak zaprvé, bylo ráno. Za druhé... tohle nebyl klučičí pokoj ani dorm. Byla jsi ve vlastní posteli. A v pyžamu. A bolela tě ruka. A to hodně. Jestli jsi se ráčila podívat po zdroji bolesti, pak ti v dlani ležela jediná červená růže, ale ostré trny se ti v noci asi díky tvému stisku zabořily do dlaně a rány po nich už sice byly zatažené, přece ale krvavé stopy byly patrné. Alespoň tě to mohlo ujistit, že celý ten kolotoč s herním večerem se ti jen nezdál. Byl tam totiž připojený jednoduše napsaný - velmi precizně a úhledně nutno říci - vzkaz: Zlobivé holčičky musejí být potrestány. Ale podpis jaksi chyběl. Jestli jsi se pozorně zaposlouchala do zvuků kolem, tak ač Hyemi byla už pryč a v pokoji ticho, z kuchyně se ozýval nepřirozený ruch - dívčí chichotání a vůbec ne tlumený hovor... až na to, že dívčí hlasy byly ještě pisklavější a sladší než obvykle, takhle před sebou navzájem obvykle nemluvily.

Vypravěč - 29. srpna 2015 21:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jin se nervózně usmál, když si mu tohle připomněla. Za to B.I. se zatvářil dost zasněně, jako by to byli nejlepší sny jeho života. ,,No právě. Vím, jak ubíjející to bylo. Ne, že bych tě podceňoval, ale osobně bych tě rád šetřil, dokud to jde a nebude tě do tohohle nutit sama společnost." Řekl Jin s upřímným a ustaraným úsměvem. B.I. si rezignovaně povzdechl a zavrtěl nad tím hlavou. I když to byli hodně dobří kamarádi, v některých názorech se očividně rozcházeli. Tanec šel v pohodě, kluci se u toho očividně celkem dobře bavili, občas udělali i nějakou tu vtipnou kravinu, jenže když si začala tančit ty, všimla sis, jak oba přestali a koukali na tebe. S lehce pootevřenou pusou. A kdyby na nich šlo vidět, že se červenají, byli by jako řepa. Když si skončila, chvilku na tebe ještě oba zírali. Jako první se vzpamatoval B.I., který si odkašlal. ,,Ehm.. Tohle ses naučila kde? Já jen.. Nepřipadá mi to jako tvůj styl.." Vypadlo z něj, mezitím, co očima jezdil všude po místnosti, jen aby na tebe už nezíral. Zatím co Jin tě sjížděl pohledem pořád.

Kim (Ann) Min-Yeng - 29. srpna 2015 21:24

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Ráno bylo.. Trochu perné. Vlastně hodně. Kromě pořádné migrény, která mě přemáhala kvůli už asi dvoudenní absenci prášků a nedostatku spánku mě taky bolela nepříjemně dlaň. To bylo ovšem to nejmenší. Jakmile jsem zjistila, že jsem u sebe v posteli v pyžamu, okamžitě jsem vystřelila do sedu a zmateně se rozhlížela. A taky jsem na sobě měla pyžamo. A pod ním nic. Což mě vykolejilo asi nejvíce. Automaticky jsem rudla jako rajče. Na pár sekund mě uklidnila myšlenka, že mě sem třeba prostě Luhan večer donesl a převlékla mě Hye-mi. Ale jakmile jsem uviděla svou zakrvácenou ruku a polštář, na které jsem jí měla, došlo mi, že to Hye-mi nebyla. Trochu vyděšeně jsem koukal na růži a vzkaz u ní. Srdce mi tlouklo, jako bych byla v nějakém šíleném hororu. Vlastně jsem si tak připadala a nepomáhal mi fakt, že vím, kdo to byl. D.O. Od začátku jsem věděla, že není.. Tak úplně normální, což není nadávka nebo tak, já totiž taky ne, ale tohle by mě nikdy nenapadlo. Bojím se svým způsobem ráda, ale takhle vyděšená jsem nikdy nebyla. Sakra, kdyby mi to nepřišlo zároveň romantické, připadám si lépe.. Pomyslela jsme si zmatená svými vlastními pocity. A pak jsem uslyšela holky. Rychle jsem vstala a v pyžamu, které tvořilo volenější černé tričko s dlouhým rukávem a červené pyžamové kraťásky, jsem se vydala za hlasy. Připadala mi nějaké.. Hlasité a upištěné. Děsila jsem se faktu, že tam bude D.O. Ne vyloženě děsila, jen jsem si nebyla jistá, co bych měla dělat, až ho tam uvidím.

Park Hye-mi - 29. srpna 2015 21:31

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Když jsem skončila, s táhlejším výdechem jsem pustila poutka džínových kraťasů a popotáhla si fialové tílko víc přes boky, kdyby se náhodou během tance vysunulo jinam, než kam patřilo. S odfouknutím vlezlé ofiny z čela jsem konečně zaostřila na kluky, abych viděla, co se tedy vlastně stalo. Nemohla jsem si pomoct, nebyla jsem si jistá, jestli B.Iovo uhýbání pohledem všude jinam bylo dobré nebo špatné znamení. Buď se styděl za můj výkon nebo za svou reakci na něj, ale rozsuzovat to by bylo asi dost troufalé. A jeho poznámka by se taky dala vyložit oběma způsoby. Přesto jsem se pobaveně uculila a pokrčila rameny. "To není. Znáte Bambino? Letos debutovali. Když mi oznámili, že mám jít do téhle soutěže, trochu jsem koukala na případnou konkurenci na trhu. Tyhle holky se soustřeďují asi jen na sexy, jinak toho na pódiu podle mého moc nepředvedou, ale... tenhle kousek od Hadam jsem vždycky chtěla vyzkoušet," vysvětlila jsem se tedy na oko kajícně. "To to dopadlo tak zle?" Povytáhla jsem nepatrně obočí, jestliže B.I pořád koukal jinam a Jinhwan na mě. Pokud se mi leader nebude snažit odpovědět, upřu tázavý pohled na Jinhwana, který byl jako cíl na vylomení pravdy asi snazší.

The Spirit of the Underground - 29. srpna 2015 21:36

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro A děsila jsi se zřejmě naprosto správně. Když jsi vešla do pokoje, šest z deseti holek, totiž vyjma tebe, Sary, Hyemi a Kiry sedělo v hloučku okolo jídelního stolu, tedy některé stály, protože logicky nevyzbyly židle, nikdo moc nepočítal s takovými návaly. Bird s Golden se právě předháněly v tom, která z nich se bude chichotat víc jako nějaká školačka, ale v reakci na co, toho by ses asi nedopátrala. Holky už byly očividně většina po snídani, ale pořád se nípaly ve zbytcích na talíři - a asi by to vydržely ještě hodně dlouho. D.O. seděl na židli v čele stolu, nohu laxně přehozenou přes druhou, na tváři stejně klidný výraz jako vždy, nijak příjemný, nijak nepříjemný. Přestože se okolo něj kupilo doslova moře hezkých holek, vážnýma očima sledoval akorát hladinu kouřícího se hrníčku - ať už si to kafe udělal sám nebo ho někdo připravil pro něj - a vzhledem k smetanovému srdíčku na vrchu to byla asi ta druhá možnost. Nevzrušeně upíjel a do hovoru kolem se skoro vůbec nezapojoval, pokud se ho některá na něco zeptala, zdvihnul na moment oči, kývnul nebo zavrtěl hlavou, případně vydoloval jedno až tří slovnou odpověď a zase je nechal se pomalu hroutit z toho, co řekl, ačkoliv vlastně neřekl vůbec nic.

Vypravěč - 29. srpna 2015 21:47

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Bambino? Jo, myslím, že jsem viděl pár jejich videí." Přiznal se trochu zamyšleně Jin. ,,Jasně, že si je viděl." Zamručel B.I. trochu.. Ani ne otráveně, spíše skepticky. Pak se podíval na tebe. ,,Vždycky si tak měsíc počká po debutu nové skupiny a pak zkoukne skoro všechny vide, kde jsou, aby si o nich mohl udělat obrázek. Koníček." Vysvětlil ti B.I. a lehce u toho pokrčil rameny, zatím co Jin se jen nevinně culil a lehce se pohupoval. Když ses zeptala, jestli to bylo tak zlé, tak se Jin lehce pobaveně zasmál a B.I. se zatvářil spíše vyděšeně. Rychle před sebou začal v obraně máchat rukama. ,,Ne, ne, ne, byla jsi.. Fantastická.." Pronesl a kdyby měl něco s límeček, popotáhne si ho. Takhle si jen přejel nervózně rukou po krku. ,,.. Jenom bych tě nikdy neodhadl na tenhle typ tance." Dodal jako vysvětlení, než si odkašlala a trochu se oklepal. Doslova. Jin se na tebe jen trochu zasněně usmíval a souhlasně přikyvoval hlavou. ,,Tak, jdeme navázat na to, kde jsme skončili.." Dodal a malé peklo nastalo. Vždycky dvě hodiny s tebou cvičil pomalé pohyby jako posledně a hodinu tě přenechal Jinovi, který tě učil vždycky pár nových pohybů. A takhle to šlo až do rána. Ani ti to tak nepřipadalo. I když jste měli maximálně desetiminutové pauzu. ,,Tak.. Je kolem půl sedmé, kolem osmé tu všichni budou.. Já bych zašel někam na snídani, co vy na to?" Zeptal se vás Jin, který si utíral obličej ručníkem. ,,Jo a sprchu." Dodal hned na to B.I. který se podíval na své propocené tričko.

Kim (Ann) Min-Yeng - 29. srpna 2015 21:57

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když jsem ho v té kuchyni viděla, málem mě omylo. Ne, vážně. Moje migréna se v tu chvíli rozhodla, že mě absolutně odrovná, protože mi v hlavě začalo třeštit, jako by mi do ní někdo bil kladivem. Bože.. Pomyslela jsem si. Možná za to taky mohli ty upištěné kravky. Došla jsem k nim s tím.. Že netuším, co udělám. Nahodila jsem sladký a rozpustilý úsměv a došla zezadu k D.O., abych ho mohla obejmout kolem ramen. ,,Dobré ráno." Pozdravila jsem, jako by se nic nedělo, hlavně holky. Viděla jsem, jak pukají žárlivostí a bylo mi to putna. Nemají si hrát na tupé školačky. ,,Můžu poprosit tvou osobu o pár minut soukromí s mou osobou?" Zeptala jsem se hned na to D.O. a lehce mu při tom foukla do ucha. Bože, já se tu lísám a flirtuji s někým, kdo mě ve své podstatě děsí k smrti! Mohli by mě takové věci přestat přitahovat?! Začínám se pak bát sama sebe.

Park Hye-mi - 29. srpna 2015 21:58

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Vážně?" Prohlédla jsem si na B.Iova slova nevinně se tvářícího Jinhwana. "To zní jako celkem rozumný nápad. Kdybys náhodou narazil na silnou konkurenci mezi dívkami, klidně hoď echo, ať se můžu naučit jejich triky předtím, než se s nima potkám - nebo alespoň tolik z nich, kolik půjde," adresuji tedy hlavnímu vokalistovi, ani sama nevím, nakolik v žertu a nakolik vážně, vzhledem k odlehčenému tónu. "Ehm, kamsahamnida," vykodrcala jsem ze sebe tedy na B.Iovu bleskurychlou a velmi gestikulární reakci, když jsem tentokrát já neměla úplně daleko od červenání se, ale vzhledem k tomu, co jsem tu teď předváděla, zachovat výraz v téhle situaci byl už o dost snazší oříšek. "Mno, není to můj styl," souhlasila jsem s B.Iem bez okolků. "Ale fanservice je důležitý. Však ony ani pořádně neumí zpívat, s jejich tancem to krom vrtění zadkem a sexy póz taky není zrovna horký - i když by si jeden mohl myslet něco jiného, když u toho po sobě lijou vodu, ale... mužských fanoušků mají podle všeho celkem dost," nadhodila jsem jako teorii k zamyšlení s dalším pokrčením ramen. Myšlenky na cokoliv mě ale brzo přešly, když jsem musela nutit svoje tělo znovu a znovu do nejrůznějších pohybů - nějak jsem naivně doufala, že to B.Ie v nějakou chvíli přestane bavit a pošle mě do postele, ale to jsem se kapku přepočítala - na to jsem ale přišla až ráno, když jsem nechápavě mrkala na hodiny, jak se tohle mohlo sakra stát. "Uhm..." Ozvala jsem se na debatu o snídani a sprše, rozplácnutá jako přejetá žába na zemi vprostřed studia, a výjimečně jsem byla tak hotová, že mi bylo docela dost dobře úplně jedno, jak neprofesionálně to musí vypadat. "Nemám sebou ručník ani věci na převlečení - ale i tak bych si na obojí dala říct. Huf." Akorát jsem si nebyla jistá, jestli něco zvládnu pozřít, už před hodinami se mi útroby kroutily hlady a teď nejspíš přešly do stávkovací fáze. Navíc... upřímně, nechtěla jsem už hnout ani prstem, natož jít někam snídat. Aww...

The Spirit of the Underground - 29. srpna 2015 22:04

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro D.O. trochu ztuhnul, když jsi ho zezadu objala, ale nevydal ani hlásku a tvůj příchod nijak nekomentoval, vlastně ti ani neodpověděl na pozdrav, jen trochu fouknul na hladinu kávy a nechal tak smetanu rozpít se a srdíčko zmizet. Upil trochu z hrnku, zatímco dívky prskaly asi jako frustrované kočky a snažily se to zakrýt rozpustilými úsměvy, očividně se ale od stolu hnout nechtěly. "Bude to chvíle," ozval se pro změnu zase D.O.ův hlas v jeho klasické několikavteřinové podobě, najednou se všechny náramně ochotně začaly zvedat a s poznámkami přetékajícími chápavostí mizely do pokojů - mohla bys ale hádat, že budou stát za dveřmi s uchem nalepeným na dřevě. D.O. chvíli počkal poté, co klaply poslední dveře, pak ti poklepal prstem na paži okolo svých ramen a bez valného zájmu pronesl: "Teď, když už nemáme publikum, můžeš mě zase pustit," podotkl suše, načež kývnul bradou k volné židli. "Nemám neomezeně času, tak se zkus nasnídat extra rychle," nakázal ti, bez vysvětlivek nebo zdlouhavých proslovů o tom, proč je vlastně tady nebo jestli tu spal...

Vypravěč - 29. srpna 2015 22:08

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jin na tvou poznámku o ručníku a oblečení na chvilku někam zmizel. B.I. se na tebe smířlivě usmál a klekl si vedle tebe. ,,Promiň, asi jsem to přehnal. Ale můžeš být na sebe pyšná, byla jsi dobrá." Řekl ti s úsměvem, než ti začal pomalu odhrnovat z tváře a čela vlasy. ,,Tak, vstávat, sprcha a jídlo ti udělá dobře, věř mi. I když teď máš asi pocit, že to spíše vyzvracíš, tak se najíst musíš. Věř mi. Znám to." Ujistil ti mile B.I. Jin se vrátil zpátky a v ruce nesl kromě dvou čistých ručníků i poskládané tričko. Mezitím, co ti B.I. pomáhal na nohy, ti to podal. ,,To tričko je moje, ale už jsme z něj vyrostl, takže tobě by mohlo padnout, i když tak ti bude asi trochu velké." Řekl s trochu nervózním úsměvem. Každopádně tričko krásně vonělo. Bylo určitě nedávno prané, ale byla na něm trochu cítit i jeho voňavka.

Kim (Ann) Min-Yeng - 29. srpna 2015 22:17

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Holky vypadli. Což bylo super. Zatvářila jsem se vážně, možná spíše utrápeně a trochu zamručela, když mi poklepal na ruku. ,,Jasně, jako by ti to vadilo.." Zamručela jsem a sedla si vedle něj na židli a dala se do snídaně. ,,Jasně, nosit mě do postele, převlékat mě.." Hodila jsem po něm téměř vražedný pohled, protože to, že mě viděl nahou a já o tom neměla ponětí.. Se mi zase tolik nelíbilo. ,,.. A shánět po nocích růže to ti jde, ale když ti za to chce člověk poděkovat obejmutím, vadí ti to." Mluvila jsem relativně tiše a vedle něj, takže nás kamery nemohli slyšet, navíc jsem jedla, ani nemohli vědět, že mluvím. Zase tak dokonalý ten obraz tady nebyl. Ohledně té věty.. Sama jsem si nebyla jistá, jestli mluvím vážně nebo ironicky.. Tak něco na půl. Doufám, že to bylo vidět. ,,A vůbec, ta na lécích jsem tu já, ne ty, co tě to napadá? Co kdyby na to někdo přišel?" Poklepala jsem si lehce na čelo, abych naznačila, že to není úplně normální a pak se raději vážně věnovala jídlu.

Park Hye-mi - 29. srpna 2015 22:18

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Spíš instinktivně jsem chytila B.Iovu dlaň, když mi začal sahat na vlasy. Až později jsem si se zamrkáním uvědomila, že mi očividně nechce nic provést - alespoň na rozdíl od Joona a lidi od nás ze čtvrti, takže jsem ji rozpačitě zase pustila i s omluvným úsměvem na vrch. "Ty, hele, víš, že asi trpíš rozštěpem osobnosti?" pokusila jsem se jej od malého kiksu rozptýlit. "Tvář před kametou a ostatníma, trochu neotesanou, pravda - a pak tu bez lidí, vlastně celkem milou... jeden ani neví, jak si má přebrat," zamručela jsem přemýšlivě, aktuálně mě nějak netrápila až příliš hrubá upřímnost, která občas dělala neplechu - však stačilo vzpomenout na večeři s Minem a jeho mindrák. "Ano, sunbae, jistě, sunbae," použila jsem to oslovení spíš žertovně, když jsem se schválně nechala na nohy tahat zcela doslova, protože se mi pořád nechtělo ani hnout - jen ať si to za ten trénink vyžere a hezky si mě zvedne. Až když jsem byla nahoře, ohlédla jsem se po Jinhwanovi. "Ah, dík, to je od tebe... no, hezký. Sice na mě asi budou divně koukat, že poslední dobou chodím v klučičím oblečení, ale..." Zarazila jsem se vprostřed slova, když jsem děsně "nenápadně" přičmuchla. "...co je to za voňavku?" dokončila jsem svoji větu absolutně nesmyslně, jak se proud mých myšlenek přetrhnul a tím skončila i veškerá racionalita mého sdělení.

The Spirit of the Underground - 29. srpna 2015 22:25

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Není slušný chodit kolem a objímat svoje nadřízené, skáčeš snad kolem krku panu Yangovi? Asi ne, co?" překvapivě se celkem rozmluvil, přestože si držel ten nezúčastněně lhostejný tón, zatímco dál upíjel svou kávu a po včerejší zkušenosti ji nedal z ruky ani z dohledu ani na vteřinu. "Vlastně ani jednu z těch věcí jsem neudělal," namítnul pak na tvoje slova s pokrčením rameny. "Vzhledem k tomu, kolik vážíš, jsem tě spíš táhnul než nesl, nejsem zrovna sportovec. Spíš svlíkal, než oblíkal - kdyby nepřišla Hyemi, ani bych nenašel pyžamo... teda ne, že bych hledal," přes rty se mu mihnul pobavený úšklebek, hned ale zase zmizel za prázdnou tváří. "No a co se týče té růže, tak po té jsem se ani nemusel shánět," zavrtěl hlavou v odmítnutí dalšího tvého prohlášení, když si znovu loknul. "...mimochodem, z čeho usuzuješ, že nejsem na lécích?" nahodil tak mimoděk, když jsi se pustila do jídla, přestože to nevyznělo jakože je bere - ale ani jakože ne. Štíhlými prsty hladil ucho hrníčku krouživými pohyby a už zase tě soustředěně pozoroval. "Každopádně, ty těch léků taky moc nebereš. Kdyby doktor věděl, že vysazuješ... co by s tebou jenom bylo?" Asi řečnická otázka, nečekal na odpověď, neříkal, jak na to přišel, pro změnu si totiž prohlížel prostory vašeho dormu, jako by právě přišel a neseděl tu už... jak dlouho vůbec?

Vypravěč - 29. srpna 2015 22:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když si mu chytla dlaň, nechápavě na tebe zamrkal. Očividně mu tvoje reakce vůbec nedošla. Ale když ses usmála, úsměv ti oplatil a dál si pokračoval v předešlé činnosti. Až na tvá další slova zase nechápavě zamrkal, než pak zamyšleně zamručel. ,,Tak to není. Moje chování záleží na lidech a okolnostech. Uznávám, že jsem dost náladový, ale není to tak, že bych se vyloženě přetvářel. Možná se spíše před kamerou více předvádím, ale není to tak, že bych si vyloženě na něco hrál nebo dělal něco, co bych mimo kameru nedělal." Pokusil se ti vysvětlit. Nevypadalo to, že se snaží vyloženě obhájit, spíše.. Jako by se ti otevřel, protože opravdu mluvil trochu nesměle, což u něj nebylo zvykem. Jin na tebe zprvu nechápavě koukal, když ses ho zeptala na voňavku, než se mu nad hlavou rozsvítila imaginární lampička. ,,Jo, to bude můj Hugo Boss. Mám ho ve skříňce zrovna u triček, tak tím možná trochu voní, snad to nevadí." Podíval se na tebe Jin skoro až vyděšeeným pohledem očividně ochotný ti přinést jakékoliv jiné svoje tričko, kdyby si s tímhle nebyla spokojená.

Kim (Ann) Min-Yeng - 29. srpna 2015 22:41

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Čistě teoreticky můj nadřízen nejsi. Tím budeš, až mě budeš trénovat." Vrátila jsem mu spíše jen tak mimochodem úder. Opravdu jsem to řekla spíše jen tak mimochodem. Za to jeho další slova mě dost.. Naštvala? Ne, tím, že by mi vyvracel to, co jsem řekla, o to ani tak nešlo, ale poznámka o mé váze mě celkem narklkla. Nejdříve jsem se začala studem trochu červenat, než jsem se na něj trochu naštvaně podívala. ,,Chceš tím snad říct, že jsem tlustá?" Zeptala jsem se ho. Ne, že bych byla přecitlivělá nebo tak, ale vzhledem k faktu, že kvůli narážkám na mou osobu jsem se jednou pokusila zabít, reaguji na ně dost výbušně a přecitlivěle automaticky. ,,Nevím.. A jsi?" Zeptala jsem se ho se zdviženým obočím spíše řečnicky, protože mi bylo jasné, že mi na to nijak neodpoví. Spíše jsem se bavila tou jeho otázkou. Jenže pak mě dost zarazil. Uhnula jsem pohledem do strany a dala si do pusy kousek croasantu. ,,Nic.. Co by..?" Zamručela jsem dost nekonkrétně, i když jsme oba věděli, že mě klidně může nechat znova zavřít, i když můj doktor moc dobře ví, že mu na ty prášky kašlu. Pak jsem se na D.O. trochu zamračeně podívala. ,,A vůbec, jak víš, že je neberu?" Zeptala jsem se ho, protože tohle mě zrovna zajímalo nejvíc.

Park Hye-mi - 29. srpna 2015 22:44

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "To je asi dobře... musí být divné žít před kamerou úplně jiný život než za ní," nahodila jsem, aktuálně jsem sice myslela spíš sebe se svým dvojím životem minulým a přítomným, ale v hlavě na mě znovu naskočil Joon, když jsem se bleskově natáhla po propuštěné dlani a instinktivně stiskla B.Iovy prsty. "Ty... můžu tě o něco poprosit?" vrátila jsem mu tu nesmělost v plné dávce, nebyla jsem si úplně jistá, jak se ohledně tohohle tématu vyžvejknout. "Já vím, že to asi vyzní hloupě, ale... Mohl bys sem už nezvat Lee Joona? Chci říct, já vím, že jste asi kamarádi nebo tak, ale... nemám z něj dobrý pocit, nemůžu se soustředit na trénink, uhm, prostě... ty přece stejně tančíš líp, ne? K čemu bychom potřebovali dalšího choreografa?" Když jsem se nedokázala vyjádřit ohledně podivné scény během skládání, alespoň jsem to uhrála na pohlazení ega, aby snad byl víc nakloněn vyslyšení mému přání. Až potom jsem si tak nějak všimla, že jsem ho pořád nepustila, a tak jsem rychle stáhla ruku zase zpátky a nasadila ten štěněcí výraz alá "to je vážně všechno, co od života chci". "Co - co? Né, v pohodě, neblbni, mně to voní," ujistila jsem rychle Jinhwana, když vypadal, že byl připravený se otočit a zajít pro jiné. "Akorát na tobě asi bude vonět líp než na mě," podotkla jsem prostě, když jsem si svou teorii v rychlosti rozhodla ověřit, jak jsem mu položila dlaň na rameno, abych mohla s vytažením na špičky otestovat vlastní slova, nehledě na to, v jakém stavu jsme po protrénované noci byli. Pak už jsem s rozpustilým úšklebkem ustoupila zpátky. "Takže sprcha prvně, pak snídaně? Sejdeme se tady? ...zamlouvám si tu opravenou v prvním patře!" A s tím jsem se tedy v případě dozvědění se všech informací vypařila do zmíněné sprchy. Svědomitým drhnutím jsem ze sebe omyla všechnu špínu, pro jistotu jsem si umyla i vlasy a trochu je vydrhla ručníkem, přestože byly pořád vlhké, když jsem se oblékala do Jinhwanova trička. Nakonec jsem neodolala pokušení znovu přičichnout, při pohledu do zrcadla jsem si prsty zkusila trochu rozčesat vlasy, alespoň do nějaké rozumné podoby, pak už jsem zase vypadla ven a vyrazila najít zbytek.

The Spirit of the Underground - 29. srpna 2015 22:50

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Technicky vzato jsme pod jednou společností a já jsem v průmyslu déle - už i bez toho, aby tě trénovali členové skupiny - nás to staví do sunbae-hoobae postavení, takže ano, vlastně mi podřízená jsi," opravil tě D.O. věcně, se speciálním důrazem na slova hoobae a podřízená. "Chci tím říct, že se obvykle moc nepředřu - netahám ani pytel brambor a to váží pravděpodobně třetinu toho, co ty," zareagoval D.O. s naprostým klidem, netečný vůči tvému vystartování. "O tvojí tloušťce tady nepadlo ani slovo," dodal nakonec, když očima sklouznul k tvému pasu, pak bokům a pak vyjel zpět na prsa, jako by ti bral míry ke zhodnocení. "Našel jsem krabičku. A předpis s datumem. Spočítat si dvě a dvě už nebylo tak těžký, byla skoro plná." Zvedl trochu obočí, být to Luhan, asi by to znamenalo něco jako: "Jestli sis nevšimla, jsem tak trochu génius", u něj to bylo spíš "jak se vůbec můžeš na něco tak triviálního ptát". "...u spodního prádla není zrovna nejbezpečnější schovka, měla by sis najít lepší místo."

Vypravěč - 29. srpna 2015 23:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. nad tím trochu bezradně pokrčil rameny. ,,Zvykneš si.. Ve výsledku je to téměř nutné proto, aby jsi přežila. Jak v soukromém životě, tak na scéně." Přiznal a nevypadal z toho faktu zrovna nadšený. Asi to musí být vyčerpávající, dávat si pozor na to, jak se chováte a co říkáte. Pak na tebe začal nechápavě mrkat. Několikrát se nadechl, aby na to něco řekl, ale vždycky si ho přerušila. Chvilku jen mlčel a díval se ti upřeně do očí. Bylo vidět, že to moc nechápe a tak v tobě hledá nějaké vysvětlení. ,,Uznávám, že působí děsivě.." Řekl a pak se uprostřed nádechu zasekl, když uviděl ten tvůj štěněcí pohled. ,,.. Ale dobře. Pokud ho nepozve společnost nebo nepřijde sám, už ho zvát nebudu." Řekl ti s úsměvem, který byl trochu.. Rezignovaný. Jako by si sám sobě nadával, že tomu tvému kukuči neodolal. Oba kývli s úsměvem hlavou, když si zopakovala určený plán. ,,Ta mrška." Uslyšela jsi ještě B.I, když si odcházela do opravených sprch. Když si z nich vylezla, tak tě málem omylo. Tedy, ne hned, až když ses podívala do zrcadla, co tam bylo nad umyvadly. Bylo na něm napsáno: ''Myšičko myš, pojď ke mě blíž..'' Růžovou rtěnkou. I s těmi uvozovkami. A taky sis všimla, že tvoje fialové tílko, které sis po celém dni sundala je taky pryč.

Kim (Ann) Min-Yeng - 29. srpna 2015 23:07

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Ty si tu dominantní roli vůči té mé vážně užíváš.." Zkonstatovala jsem na jeho větu o tom, kdo je tady nadřízený a podřízený. A pobaveně se u toho na něj ušklíbla, než jsem se opět začala věnovat jídlu. ,,Ale k tomu, abych ti říkala sunbae, bys jsi mě musel donutit." Zkusila jsem si do něj ještě trošku rýpnout a při tom se pobaveně ušklíbnout. Jo, asi jsem sebevrah, ale víte co? Zatím mi to vyhovuje. Když řekl, že o mojí postavě tady nepadlo ani slovo, začala jsem dost solidně rudnout a tvářit se dost nejistě. ,,Promiň, jsem na to přecitlivělá.." Řekla jsem polohlasem. No co? Ani mě se to nepřiznávalo nejlépe, ale on mě dostal do poněkud trapné situace a tak mi přišlo na místě se za mou reakci omluvit. Pak jsem se, ale zatvářila vážně. ,,Nemám je ráda. Jsem po nich jako by mi někdo vymyl mozek a o moc lépe se stejně necítím. To je raději nebudu brát a brečet s depresemi, než je brát a chtít brečet, ale nemoct." Zamručela jsem tiše, než jsem se na něj letmo podíval a pak zase před sebe na jídlo. ,,Bože, proč ti to říkám?" Zakroutila jsem sama nad sebou hlavou. Stejně ho to asi ani nezajímá, teď vypadám maximálně jako ubrečená malá holka. Pak jsem se na něj podívala a nechápavě zvedla jedno obočí. ,,A co jsi hledal v šuplíku s mým spodním prádlem? Pyžamo?" Zeptala jsem se ho a to poslední bych mu věřila jen těžko, ale možné je všechno.

Park Hye-mi - 29. srpna 2015 23:14

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Upřímně jsem málem upustila ručník, když jsem si všimla nápisu na skle. Samozřejmě, že mě okamžitě napadl Joon, ale logicky jsem vydedukovala, že to byla hloupost - ten už přece odešel domů včera, takhle brzo by tu žádná hvězdička nestrašila. Takže to musel být někdo jiný. Netušila jsem, k čemu někdo potřeboval moje tričko a už vůbec, jestli poznámka na tabuli byla výhružka nebo vyznání, ale trochu mi to připomnělo dobu, kdy se mi dostávaly vzkazy načmárané na papírových ubrouscích v baru. Ne, že bych tou dobou nebyla ještě níž minor, s pár promile v krvi na takový detail zapomněl ledaskdo. Bezděčně jsem fotografii vyfotila na mobil z kapsy. Trochu roztřeseně jsem se oblékla a opatrně otevřela dveře, abych vyhlédla na chodbu. Trochu jsem doufala, že jsou třeba kluci už hotoví a třeba na mě i čekají. Za normálních okolností bych se s podobnými věcmi nesvěřovala, ale pokud byl někdo připravený vlézt do sólo sprchy, zatímco jsem se sprchovala,... zamykala jsem snad dveře, ne? Nebo ne? Jestliže se mi podařilo Jinhwana nebo B.Ie zahlédnout, tentokrát jsem se dostala doopravdy do situace, když jsem pohnula zadkem k nim a jestli ne kolem krku, tak jsem se jim pověsila přinejmenším na paži, jen abych jim mohla celou tu záležitost ukázat, třeba měli s něčím takovým zkušenosti... ne?

The Spirit of the Underground - 29. srpna 2015 23:19

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Dobře," nechal se slyšet prostě - čistá věc, jasně uzavřená, ani nad tím nemrknul a šel dál, jako bys ho vůbec k ničemu nevyzvala a tahle část hovoru se vlastně vůbec neodehrála. "Očividně se potřebuješ vyjádřit. Ale neboj se, jsem si jistý, že příležitostí k breku bude ještě dost - bez prášků nebo s nimi, na tom zase tolik nesejde," zamručel, když dopil zbytek svojí kávy a prázdný hrníček pak odložil na stůl a začal se zvolna zvedat na nohy. "Pyžamo? Ale vůbec, přemýšlel jsem, do jakého modelu tě navleču - jestli vůbec - ale nakonec jsem objevil zajímavější věci, než nějaká tanga," na to, jak normálně skoro nemluvil, toho napovídal celkem dost - a očividně bez větších zábran, co se místních tabu týče. Ukažme si na jiné korejské celebrity, co by se otevřeně bavily o tomhle druhu věcí. D.O.a to zřejmě moc nerozhazovalo, protože zamířil k východu z kuchyně, směrem ke dveřím vedoucím pryč z dormu, ani se extra nerozhlížel, jestli ho teda jako ráčíš následovat nebo co.

Vypravěč - 30. srpna 2015 08:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tričko od Jina ti bylo trochu větší, ale pořád ti slušelo. Bylo bílé s černým nápisem, který jsi nějak blíže nezkoumala. Taky, kdo by myslel na nějaký nápis, když tě někdo šmíroval ve sprše a ještě ti kradl oblečení. Jakmile jsi kluky našla a pověsila se jim na ruce, nechápavě na tebe koukali. ,,Co se děje? Honí tě duch?" Zavtipkoval B.I. ale přesto se tvářil pořád udiveně a vážně. Ne nijak pobaveně. Jakmile si jim ukázala fotku v mobilu a případně řekla, co se stalo, oba kluci se dost nepříjemně zamračili. ,,Tshe. Zasraní sasaeng fanoušci." Zavrčel B.I. a raději ti mobil rychle vrátil, protože vypadal, že ho jinak roztříská. Jin se na tebe ustaraně podíval a pak zavrtěl nevěřícně hlavou. ,,Tohle mě mrzí, nemělo by se to stávat, alespoň ne tady ve studiu." Řekl a několikrát tě konejšivě pohladil po vlasech. B.I. se na tebe trochu zamračeně podíval. Ale ne naštvaně, spíše přísně, aby jsi jeho slova brala vážně. ,,Od teď ani na krok sama. Nikam. Máš štěstí, že ti většinou stojí za zadkem kamera, ale kdyby náhodou, tak neuděláš sama ani krok. Já si večer projedu záznamy z kamer a uvidím, jestli nezjistím kdo to byl." Poslední větu říkal už klidně a díval se při ní na Jina, který kývl s vážným výrazem hlavou a nepřestával tě hladit po vlasech.

Kim (Ann) Min-Yeng - 30. srpna 2015 09:10

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Do hajzlu, to jsem si zase do něčeho naběhla.. Pomyslela jsem si, když řekl takové to úplně obyčejné dobře. Buď se na ty moje provokace vykašle, to je jedna možnost nebo mě k tomu vážně donutí. První bylo zklamání, to druhé bylo děsivé.. Nevím, co z toho bylo horší. Za to jeho další věta byla super pesimistická. Až jsem to skoro chytala od něj. ,,Hele, já vím, že nejsi moc optimistického ražení, ale i tak bych byla raději, kdyby si řekl něco trochu.. Pozitivnějšího." Odvětila jsem mu s poněkud nervózním úšklebkem, protože tohle pro mě nebyl zrovna nejlepší start do dne. Alespoň jsem už neměla noční můry z toho, až uvidím Leeteuka. Spíše jsem se těšila na Eunhyuka. No co? Kdybych myslela jen na Leeteuka, rozbrečím se tu rovnou. Musím se na něco těšit. Jeho poslední věta byla stejně nejvíce zabitá. S úšklebkem jsem se na něj podívala. ,,To jsem teď tvoje panenka na hraní nebo co?" Sice jsem zněla pobaveně, ale ptala jsem se na to absolutně vážně, protože mi to tak připadalo. V rychlosti jsem začala přemýšlet, co v tom šuplíku a celkově všude mám poschovávané. Kromě prášků. Tanga mám jen jedny, to vím, protože normálně je nenosím. Jo, mám tam takové ty kovové pouta i s klíčky, co se používají při sexu, to vím, že je tam mám. Kámoš mi je kdysi dal k narozeninám právě i s těma tangama a takovou průhlednou košilkou. Měl z toho strašnou srandu. Ale mám to. Víte, samotnou by mě to nenapadlo si koupit, protože.. K čemu? Kdybych někdy v životě měla něco s nějakým klukem, dobře, dejme tomu, ale takhle to pro mě bylo zbytečné. Pak se najednou zvedl. Nechápavě jsem na něj zamrkala. ,,Mám jít s tebou?" Zeptala jsem se ho. Co já vím, třeba tady čekal na mě, nebo to tak minimálně vypadalo. Pokud řekl, že jo, rychle jsem se zvedla ze židle, hodila na sebe tenisky k mému oblečení odkaz a rychle si vzala svojí tašku přes rameno. Dneska jsem se stihla i namalovat, byla jsem na sebe hrdá.

Park Hye-mi - 30. srpna 2015 09:19

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Vrácený mobil jsem rychle nechala zmizet v zadní kapse, protože osud tohohle miláčka byl v B.Iových rukou jasný. Sice to byla stará kraksna, která dotykový display neviděla snad ani z okénka ve vlaku, ale na nový jsem aktuálně neměla a tenhle přinejmenším něco vydržel a už jsme si spolu prošli dost lety. "Byla jsem v té sprše sotva dvacet minut... jak se může někdo jen cizí jen tak promenádovat po budově YG?" musela jsem si tak nějak postěžovat, silou vůle jsem držela plačtivý nádech hlasu pod kontrolou a snažila se tam nacpat spíš rozčarovanost než strach, i když se mi to asi moc nedařilo. Představa, co se mohlo přihodit, kdyby dotyčný nepřišel pro tričko a vzkaz, ale namísto toho vlezl do té sprchy... Oklepala jsem se, než jsem se ustálila pod Jinhwanovou dlaní, s hlavou sklopenou. Na moment mi dotyčný připomínal staršího bratra, až na to, že jsem úplně nevěděla, jak to s nimi chodí, vzhledem k tomu, že jsem žádného nikdy neměla. Na druhou stranu, takhle nějak to fungovalo, ne? Každopádně, jeden "sexy-taneček" a už na mě čekalo podobné představení? To jednoho přinutí zvážit, zda za to podobné pohyby stály. "Dobře," přitakala jsem na sebe pokorně na B.Iovo kázání, zatímco jsem se modlila, aby na kameře byl jasný obraz a ten někdo skončil přinejmenším s... co mu vlastně kdo mohl udělat?

The Spirit of the Underground - 30. srpna 2015 09:28

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Panenka?" navázal na tvá slova D.O. s nepatrným úšklebkem. "Kdybych stál o panenku, nevybral bych si spíš Doll nebo tak někoho?" odpověděl ti tak akorát řečnickou otázkou. "Ne, zůstaň tady a nech se sežrat zbytkem těch vašich krasotinek, až budou zjišťovat, proč ses nedostala domů po svých a jaktože jsem tady," poradil ti nepříliš upřímně, vzhledem k tomu, že nechal otevřené dveře, abys za ním mohla bez obtíží projít. V předsíni vklouznul do bot a tenčí kožené bundy a pak už vypadnul od vás z dormu na parkovišťátko, kde dnes kromě dvou aut, kterými jste se dopravovaly do studia stálo i černé BMWčko, které jsi ještě neviděla. Tedy tento konkrétní kus. D.O. bez velkého váhání zamířil k němu, odemčil si a naskočil na sedadlo řidiče. Rovnou začal startovat, na nějaké pásy se zvysoka vykašlal, než vzhlédl a povytáhl k tobě obočí, asi jako co děláš, že už nesedíš vevnitř.

Vypravěč - 30. srpna 2015 09:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Moc často se to nestává, ale bůh ví, co se stalo. Klidně to může být někdo ze řádových zaměstnanců, nebylo by to poprvé." Odvětil ti B.I. absolutně upřímně. Ne, že by nebral na tvůj momentální psychický stav ohledy, koukal na tebe ustaraně a lehce tě držel za ruku, stejně jako když jste šli k tobě do bytu, kde jsi před tím žila s mámou, spíše ti chtěl upřímně odpovědět a nelhat ti, ani to nijak nezjednodušovat. Šli jste na snídani vedle do kavárny. Kluci se snažili vést konverzaci o nedůležitých a všedních věcech a dělat si srandu, aby si přišla na jiné myšlenky. Jin tě sem tam s úsměvem znova pohladil po vlasech, ale nic ohledně toho incidentu už neříkal. Když jste se vrátili zpátky, ještě pár minut jste čekali na kluky. Dorazili všichni. Mino, Bobby i Donghyuk. Který se dokonce i lehce usmíval a nevypadal tak unaveně a nevyspale jako poslední dny. Asi mu ten den volna prospěl. Všichni se se všemi zběžně pozdravili, než k tobě přišel Bobby a v ruce držel takovou tu dárkovou tašku, ve které se dávají dárky. Byla střední velikosti, bílá s barevnými balónky. ,,Víš, nedávno jsi říkala, že máš mít v nejbližší době narozeniny. A my jsme jen banda chlapů, kteří si nepamatují datumy a podobné věci, tak ti chceme dát dárek teď." Řekl Bobby s veselým úsměvem a podal ti dárkovou tašku.

Kim (Ann) Min-Yeng - 30. srpna 2015 09:42

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Pobaveně jsem se na D.O. ušklíbla, když řekl, že to by si spíše vybral Doll. ,,Ale no tak. Moc dobře víš, jak jsem to myslela." Odvětila jsem a doufala v jeho přirozenou.. Spíše nadpřirozenou inteligenci. Víte co, tyhle typy lidé jsou prostě nad míru chytří, což je to děsivé. ,,Jasně, jasně, chápu, tu ironii co v tom slyším bych mohla po kýblech lít z okna." Odvětila jsem mu pobaveně, když jsem se obouvala. Musela jsem mezitím tím přemýšlet, jestli jsem první holka, kterou takhle děsí a se kterou si takhle hraje.. A jestli ne, tak jestli jsem první, která o tom ví a ještě ho k tomu provokuje. Jo, ta druhá možnost je reálnější. Sedla jsem si vedle něj do auta a jen s úsměvem zakroutila hlavou nad tím jeho výrazem, který na mě ještě před chvilkou hodil. No co? Tak mě překvapilo, že má takový krásný BMW, to je toho. ,,A vůbec, si první kluk, který mě viděl nahou a já u toho ani nebyla při vědomí, to je trochu nefér, nemyslíš?" Podívala jsem se na něj spíše jen tak letmo s neutrálním výrazem, i když jsem při tom zvedla tázavě obočí.

Park Hye-mi - 30. srpna 2015 09:53

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Ačkoliv jsem si původně myslela, že do sebe nemůžu nacpat ani sousto, nakonec jsem se trochu najedla - a přesně jak B.I říkal, udělalo se mi trochu líp, alespoň po té fyzické stránce. Neustálé konejšení ze strany dvojice Kimů z iKONu taky udělalo své. "Já jsem rozhodně za to, že mořská okurka by neměla být klasifikovaná jako zelenina, co by to bylo za novelu tohleto?" připojila jsem se nakonec k jejich nesmyslným debatám a trochu se uvolnila, když jsme tak blbnuli kolem. Po návratu do studia na mě čekalo další překvapení - tentokrát naštěstí v tom pozitivním slova smyslu. Hned jak dovnitř vešli kluci, i přes to, že jsem se pořád cítila dost utahaná, vyskočila jsem na nohy a vysekla klasickou poklonu. "Annyeong hasseyo," pozdravila jsem trojici spěšně, jak se od hoobaeho vždy očekávalo. Když jsem se narovnala, trochu zmateně jsem zamrkala na tašku v jejich ruce, když jsem v duchu instinktivně spočítala čtveřici dní zbývající do mých narozenin. Až na Bobbyho slova mi v hlavě cvaklo... poněkud opožděně, protože jsem chvíli byla rozptýlená jeho úsměvem, na účinky kteréhož jsem během toho jednoho vynechaného dne málem zapomněla. "Ehm... kamsahamnida," zopakovala jsem rychlou poklonu v uctivém poděkování, jak jsem instinktivně Bobbyho úsměv v jemnější formě oplatila. Pak jsem opatrně převzala jejich dárek a s rozhlédnutím kolem povytáhla obočí. "...mám rovnou?" Pokud mi to kluci odsouhlasili, pak jsem ho rozbalila, respektive koukla dovnitř, pokud ne, poslušně jsem ho odložila na gauč a psychicky se připravovala na další kolo tréninku.

The Spirit of the Underground - 30. srpna 2015 09:58

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Když sis taky nezapnula pás, trochu pobaveně se ušklíbnul, ale ten náznak zase velmi rychle zmizel, jak vycouval z parkoviště. "Mám to snad zopakovat během tvého vědomí nebo očekáváš podobnou protislužbu?" Hodil po tobě tázavě pozdviženým obočím. "...protože to se teda načekáš," uzavřel to pak, podobnou situaci rozhodně smetl ze stolu nebo spíš z palubní desky, jak zařadil rychlost a stali jste se tak součástí soulského silničního provozu. "Co kdybychom si zahráli malou hru?" dotázal se tě, asi jen vteřinu předtím, než strhnul volant a na silnici přejel do protisměru, aniž by při tom zpomalil, ba naopak, pořád stál na plynu a zvolna zrychloval, zatímco na obzoru se objevilo protijedoucí auto. "Myslím, že jsi mě nechtěla oslovit sunbae... Tak schválně, ceníš si života natolik, abys to napravila?" znělo to trochu jako výzva, ale dle lesku v jeho očích těžko říct, zda by nebyl fakt schopný do toho auta narazit - pedál s plynem byl přitisknutý k podlaze a vzdálenost mezi dvěma auty se krátila.

Vypravěč - 30. srpna 2015 10:07

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Jistě, že můžeš." Řekl Bobby s nadšeným úsměvem a ostatní jen přikyvovali hlavou. V tašce byla nějaká krabice. Spíše krabička. Když jsi jí vytáhla, zjistila jsi, že je to bílá krabička s nákresem mobilu a nápisem ''Samsung Glaxy S6''. odkaz V Jednoduchosti si koupili mobil. Pokud si krabici otevřela, zjistila jsi, že je v bílé barvě a není to žádná obrovská kráva, jako mají někteří ve zvyku kupovat. ,,Kdyby se ti nelíbil nebo si chtěla jinou barvu tak řekni a vyměníme ho." Řekl Donghyuk, který stál trochu opodál a Bobby na jeho slova jen s úsměvem zakýval hlavou. ,,Líbí se ti?" Zeptal se tě nakonec B.I. s úsměvem. Mino vás a hlavně tebe sjížděl pohledem. ,,Mám se ptát, co se dělo, když máte všichni kruhy pod očima a Hye-mi má na sobě Jinovo tričko?" Zeptal se s povytaženým obočím lehce mimo téma.

Park Hye-mi - 30. srpna 2015 10:14

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Ehm, no, je krásný," připustila jsem na jejich upřímné dotazy, když jsem nový kousek obracela v rukou spíš s posvátnou úctou. "...ale není to trochu... moc drahý dárek?" tázala jsem se opatrně, abych je tím jako neurazila. Pokud si ale trvali na svém, nehádala jsem se, pouze jsem bílého kamaráda nastartovala a s vítězoslavným přehozením SIMek jsem ho poslala po kruhu s klasickým štěněcím výrazem. "Dostanu k tomu i čísla, ne?" Na Minovu otázku jsem pak zase zrozpačitěla a prsty si prohrábla schnoucí vlasy. "No... možná jsme trochu přetáhli trénink... tak trochu. Neměla jsem se do čeho převlíct, tak mi ho Jinhwan laskavě půjčil," nahodila jsem raději dřív, než by stačil něco takového otevřeně přiznat B.I a ještě by po sobě zas začali s leaderem Winneru podivně koukat. "Jak bylo... v rádiu, že?" zkusila jsem odvést jeho pozornost jiným směrem, když jsem si popotáhla Jinhwanovo tričko víc přes boky a vyčkávala, kdy se ke mně můj nový mobil vrátí.

Kim (Ann) Min-Yeng - 30. srpna 2015 10:16

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Možná. Proč ne?" Zeptala jsem se ho s povytaženým obočím. A pak mi řekl, že se načekám. Zatvářila jsem se neutrálně a zadívala se před sebe. ,,Možná ne. Po světě běhá spousta chlapů." Samozřejmě jsem to nemyslela vážně, ale z nějakého důvodu jsem si myslela, že by třeba mohl začít trochu žárlit. Pořád jsem nevěděla, jak si to jeho chování totiž vyložit. Na to, jak si se mnou hrál ke mě byl ve finále hrozně lhostejný, což mi dohromady moc nesedělo. Jedno z toho musel hrát. A ta lhostejnost byla pravděpodobnější. Upřímně, celkem jsem se lekla, ale nezačala jsem nijak hysterčit nebo něco podobného, jen jsem celkem překvapeně mrkala. Za normálních okolností bych se s ním o tom trochu pobavila, takhle mi nedával moc na vybranou. Víte.. Pár sekund jsem byla odhodlaná mlčet a vlastně i doufala, že do toho auta narazí. Neberu ty prášky jen tak ze srandu, pak mívám opravdu tyhle sebevražedné myšlenky a sklony. Ale došlo mi, že by to nebylo tak nějak fér vůči němu. Jako že by se mu taky něco stalo, pokud by byl vážně ochotný to udělat. Což jsem nevěděla. ,,Jasně, jasně, mohl by jsi laskavě jet ve správném pruhu, sunbae?" Zeptala jsem se ho celkem v rychlosti. Pokud zase začal jet normálně prohrábla jsem si lehce vystresovaně vlasy a nechala si dlaň na očích. ,,Tohle mi nedělej, díky.." Odvětila jsem, než jsem se zhluboka nadechla a vydechla a pak dala ruku z očí pryč. ,,Zkus mi příště vyhrožovat smrtí tak, aby jsi při tom nemusel umřít aji ty." Řekla jsem mu s vážným pohledem, než jsem se zadívala z bočního okýnka. Poslední dobou jsem na smrt kupodivu ani nemyslela, až do teď. Vlastně mi tak nějak docházelo, že důvodu ''odejít'' je více, než důvodů pro to, abych ''zůstala''. Ne, že by to někdy bylo jinak, jen mi to poslední dobou neleželo v hlavě.

The Spirit of the Underground - 02. září 2015 20:17

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro D.O. povytáhnul obočí v odpověď na to tvé a hodil po tobě úšklebkem. "Však jen ať si tam vesele dál běhají, beztak sedíš tady," trhnul nevzrušeně rameny na tvoje prohlášení, očividně to alespoň zatím nepovažoval za hrozbu. Když jsi jej oslovila patřičným oslovením, ještě chvíli tak haproval rukama na volantu, mohla ses dívat přímo do světel protijedoucího vozu, který začínal brzdit a troubit jako o život, než pár vteřin před zamýšlenou srážkou strhnul řízení, vrátil se zpátky na správnou silnici a jen ještě víc sešlápl plyn, přestože už teď jste se pohybovali výrazně nad limitem. "...trochu jako počítačová hra, nemyslíš?" Konečně těknul očima k tobě, zatímco jsi se ze zážitku vzpamatovávala. "Je to jako hra, v tom jsem dobrý, uměl bych to stočit tak, abych neutrpěl žádný vážnější zranění," promluvil celkem bezstarostně, skoro jako kdyby to měl opravdu vyzkoušené, ačkoliv těžko říct. Pak zase umlknul a cesta... ať už jste jeli kamkoliv, protože tudy se do studia fakt nejelo, pokračovala dál.

Vypravěč - 02. září 2015 20:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když ses zeptala, jestli to není moc drahé, kluci se na tebe vesele usmáli. ,,Tohle by si u dárku nikdy neměla řešit. Prostě si ho jen uží." Pobídl tě vesele Bobby a všichni s úsměvem sledovali, jak si do něj dáváš simku. Nejdříve chvilku nechápavě mrkali, když si jim strčila telefon do rukou, ale po tvé poznámce se všichni pobaveně usmáli a postupně do něj začali ťukat čísla. ,,Dám ti svoje číslo jen v tom případě, že mě pozveš esemeskou na rande." Usmál se na tebe Bobby vesele, když měl v rukou mobil on. Všichni po něm střelili nevěřícným pohledem. Kamera tu ještě nebyla, kameraman za sebe pravděpodobně musel shánět náhradu, aby se mohl jít vyspat, tak to trochu trvalo. Ale nikdo nic neřekl, jen Mino vypadal, že mu urve hlavu. Až když ses ho zeptala, jak bylo v rádiu, podíval se na tebe a lehce se pousmál. ,,V pohodě, ale taky jsme jeli celou noc, tak jsem trochu death." Přiznal se. B.I. na něj skoro až nevěřícně zvedl obočí, těžko říct, z jakého důvodu, ale mlčel.

Kim (Ann) Min-Yeng - 02. září 2015 20:32

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Sedím.." Odvětila jsem mu pouze s takovým tím, že mám prostě ráda poslední slovo a že se kvůli tomu klidně může postavit na uši, pokud to umí. Ale já už jiná asi nebudu. Bohužel. Myslela jsem, že mě klepne. Když konečně strhl auto zpátky do správného pruhu, položila jsem si ruku na hrudník a cítila svoje neuvěřitelně rychle bijící srdce. Chvilku jsem se nemohla ani nadechnout, jak jsem se lekla, že tím autem do toho protijedoucího vážně narazí. Měla jsem v krvi tolik adrenalinu, jako snad ještě nikdy. Když jsem se konečně nadechla, trochu polekaně jsem se na něj podívala. Spíše nevěřícně, než polekaně. ,,Jenže u počítačové hry se většinou bavím!" řekla jsem mu trochu vyčítavě. ,,Já miluju adrenalinové záležitosti, ale tohle bylo trochu moc.." Přiznala jsem se tiše už mnohem klidněji a zhluboka se nadechla. To, že jel rychle mě neděsilo, spíše to, že to vypadalo, že jedeme.. Snad i někam za město, netuším, ale rozhodně ne ke studiu. Ten kluk byl sekundu od sekundy větší cvok a já pořád neměla moc velký pud sebezáchovy, právě naopak. ,,Zeptala bych se, kam jedeme, ale tak nějak tuším, že mi na to stejně neodpovíš.."

Park Hye-mi - 02. září 2015 20:42

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Na Bobbyho poznámku jsem se ani nemusela rozhlížet po kameře nebo po klucích, prostě jsem vybublala smíchy a jen marně se to snažila zakrýt za volnou dlaň. Přestože jsem byla dost zničená po celé noci a ještě k tomu nepříliš příjemném ránu, tihle pošuci mi dovedli zvednout náladu bez mrknutí oka. "Tak jo, jsem ochotná na to přistoupit, když jeho součástí bude to vystoupení, na který pořád marně čekám - aspoň si budu moct bejt jistá, že budeš stylově oblečenej a nebudeš mi dělat ostudu," rýpnula jsem si do něj žertovně nazpět, už vcelku uvolněná, nějaký incident s tričkem jsem zvládla v hlavě zatlačit až úplně do zadu a svět najednou zase měl hezké barvy. "Takže jediný, kdo není mrtvý, jsou tihle dva?" shrnula jsem Minovu odpověď s pobaveným pohledem směr duo Donghyuk a Bobby. "Ne, že bych někdy viděla mrtvého Bobbyho, teda," uznala jsem pak nahlas, protože pravdou bylo, že nehledě na to, kolik věcí museli kdy stihnout, nevšimla jsem si, že by byl někdy fakt vyčerpaný - smutný jo, ale plazící jazyk a ležící na zemi? Ne, to ne, byl první, kdo se zvednul a začal kravit. "To abychom začali a měli to brzy z krku, ne?" vzdychla jsem s jistou rezignací, sice se mi ještě úplně dřít nechtělo, ale nějak jsem spoléhala na to, že pokud jsou kluci zabití, možná ten trénink tentokrát nebude tak... ehm, na plno? A že dnešní červená obálka bude něžnější.

The Spirit of the Underground - 02. září 2015 20:51

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro D.O. si jen odfrknul. "Třeba by ses taky bavila, kdyby ses dostatečně uvolnila," podotknul akorát, když jako by natruc zahýbal rukou na volantu a auto tak pod jeho vedením začalo dělat drobné smyčky, asi jako když se do obloučků plazí had, jen v trochu diametrálně odlišné rychlosti, která by byla schopná leckomu hnout žaludkem - naštěstí to netrvalo dlouho. "Neřekl? Proč myslíš? Cílová stanice Incheon," prozradil ti to bez mrknutí oka, jako by to vlastně vůbec nebylo důležité, ale mohla sis všimnout, že jakmile jste se dostali ke komunikaci vedoucí přes řeku, na rychlosti ubral a postupně se zařadil do běžného provozu. "...dneska netrénuješ," oznámil ti tak mimoděk, když k tobě znovu na moment těknul tmavýma, nečitelnýma očima. "Někdy stačí jeden telefon," prohlásil pak s uspokojeným úšklebkem, očividně pyšný sám na sebe, jak se mu v očích zablesklo, než je stočil zpátky na silnici. Cesta jinak zatím ubíhala poklidně... tušila jsi, že do Incheonu to je ještě něco okolo tři čtvrtě hodiny, i když jeho rychlost se těžko dala předvídat, mohlo to trvat hodinu stejně dobře jako třicet minut s obsahem žaludku na podlaze auta.

Vypravěč - 02. září 2015 21:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby se ohledně té poznámce o vystoupení zase začal červenat a chvilku nevěděl, kam s očima, než se rozhodl, že tohle prostě zazdí a s tím, že se o tom asi pobavíte později a nevinně se uculil. ,,Dobře. Počkám na esemesku a pak ti řeknu, kam půjdeme." Řekl ti jenom s nevinným uculením, ale očividně nedočkavý toho, že ho na to rande vážně pozveš. ,,Musíme počkat na kameru." Odvětil Mino ohledně tbého tréninku a z kapsy vytáhl červenou obálku, kterou ti podal. ,,Osobně taky doufám, že tam dneska bude něco normálního." Řekl spíše sám pro sebe. Takové zamručení pod vousy, které asi nikdo nemusel slyšet. Ostatně, jako by se Mino k něčemu podobnému někdy přiznal nahlas. V obálce byl kupodivu dneska jen jeden úkol. Bylo v něm CDčko a na papíře napsáno, že jsou na něm dvě písničky, které teprve vyjdou. Jedna holčičí, jedna klučičí a že to jsou debutní písničky pro dvě nové skupiny. Máte k nim vymyslet choreografii. Tedy, k jedné z nich. Video se pak dá na internet a kdo bude mít nejvíce hlasů, tak tu choreografii se pak skupina naučí.

Kim (Ann) Min-Yeng - 02. září 2015 21:05

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Nechápavě jsem na D.O. zamrkala. ,,Já jsem dostatečně uvolněná." Odvětila jsem nechápavým tónem, který dával najevo, že vážně nechápu, jak tohle může říct. Jasně, ještě před chvilkou jsem byla dost vyděšená, ale třeba tahle rychlá jízda i to kličkování se mi líbilo. Nahlas jsem to neřekla, ale lehce jsem se usmívala. ,,Já nevím, třeba to mělo být tajemství.." Řekla jsem. Chvilku jsem se mlčky dívala před sebe, než řekl, že mi zrušil tréning. Podívala jsem se na něj dost podezíravě a zvedla jedno obočí. ,,..Nebo spíše to, co tam budeš chtít dělat je tajemství." Pronesla jsem chvilku na to a pak se zase podívala před sebe na cestu. Upřímně.. Moc se mi nelíbilo, že dneska nemám tréning. Na druhou stranu mi tohle přišlo o dost více vzrušující než tréning. I když mě trochu mrzelo, že neuvidím Eunhyuka. Chtěla jsem ho obejmout. Spíše jsem celkově měla pořád tu objímací náladu ze včerejška.

Park Hye-mi - 02. září 2015 21:19

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Beru na vědomí, šéfe," odsalutovala jsem Bobbyho prohlášení, než jsem se začala víc věnovat Minovi - nebo spíš červené obálce, kterou mi podával, a za niž jsem mu na oplátku věnovala drobný úsměv. Nepříliš nadšeně jsem se vrhla na rozbalování a v rychlosti přeletěla očima text, než jsem úkol i pro ostatní přečetla nahlas, abychom tedy věděli, na čem jsme. Když jsem skončila, zase jsem úkol schovala zpátky a zastrčila si ho ledabyle do kapsy. "Tak to bychom mohli mít docela i vyhrané," zaletěla jsem očima napřed k B.Iovi, jakožto hlavnímu choreografovi iKONu. "Dokonce i Tablo a pan Yang přece během těch survival programů uznali, že ohledně tance má na iKON málokdo - neuraž se, Mino, ale všichni víme, že i Winner zaostával - a zaostává," hodila jsem spíše opatrnější poznámku směrem k Minhovi. "Chcem radši holky nebo kluky? Jako holky budou asi snazší, zato s klukama se dá pravděpodobně podniknout něco víc... víc," brumlala jsem přemýšlivě, když jsem upřela oči k Jinhwanovi, jak jsem si vzpomněla na dnešní - é, houby, vlastně včerejší - rozhovor o power moves a slabých pažích.

The Spirit of the Underground - 02. září 2015 21:27

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "...kdyby to byl můj plán, pravděpodobně by to mohlo být tajemství," připustil s očima upřenýma na silnici, když jste se konečně oddělili z hlavního proudu a začali sjíždět směrem Incheonu. "Naštěstí, nebo možná pro tebe naneštěstí, jsem dneska jen v roli řidiče. Normálně tyhle věci nedělám, ale... dotyčnému se těžko odmítá," připustil s úšklebkem, který ale jasně ukazoval, že kdyby fakt nechtěl, tak taky nemusel, ale asi ho to nežralo tolik, aby se na to vybodnul. Netrvalo už tak moc dlouho, než jste zastavili před budovou, co z venku vypadala spíš jako polorozbité skladiště, které by sis asi spíš představila někde v přístavu nebo za městem, než na hranici mezi centrem a přilehlými předměstími. Budova budila trochu nestabilní dojem, jako by se mohla každou chvíli zhroutit, kdyby do ní pořádně foukal vítr - nebo přišlo zemětřesení. "Takže..." nahodil D.O., když se naklonil přes tebe a otevřel ti dveře, cestou zpátky se o tebe rukou otřel možná víc, než by se normálně slušelo - nebo bylo v této situaci pro otvírání nutné. "Vystupovat, seš na místě. Dovnitř trefíš sama, ne?"

Vypravěč - 02. září 2015 21:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Při úkolu se kluci začali lehce spokojeně a potutelně culit. Tedy do doby, než si zkritizovala Mina a Winner. Mino se na tebe podíval, jako by nevěřil vlastním uším a jako by si na něj chrstla studenou sprchu. Něco jako: Právě jsem se přeslechl ty drzé škvrně?! Za to Bobby i B.I. vyprskla smíchy a snažili se smích zadusit, aby jim Mino neutrhl hlavu. Ten si jen založil ruce na prsou a pár sekund se tvářil uraženě, než ses zeptala, jaký tanec vybrat. Kluci zvážněli, podívali se na sebe a pak na tebe. ,,U holčičího tance ti moc nepomůžeme, to se budeme jen.." Začal B.I., který nechal větu nevyslovenou a začal se najednou tvářit trochu rozpačitě a uhýbat pohledem. ,,Koukat." Doplnil ho Donghyuk a B.I. začal rychle kývat hlavou na souhlas. ,,S klučičím tě trochu více budeme kritizovat, ale zároveň pomáhat." Dodal Mino, protože B.I, pořád vypadal trochu nesvůj z toho, jak se před tím zasekl.

Kim (Ann) Min-Yeng - 02. září 2015 21:38

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když řekl, že tohle nevymyslel on, nechápavě jsem na něj vyvalila oči. ,,Takže mě nikam neunášíš nebo něco podobného?" Zeptala jsem se ho. Vážně jsem si myslela, že jde o něco takového a ne, že mě někam veze na žádost někoho jiného. Tohle bylo ještě více nečekané, než cokoliv, na co jsem myslela. Nebudu popírat, že mě to trochu zklamalo, na druhou stranu ve mě hryzala až neuvěřitelná zvědavost. Za chvilku jsme byli na místě.. Jako z nějakého hororu. Hodila jsem na polorozpadlý sklad skeptický pohled a prohlížela si ho zatím jen z auta. Nebudu popírat, že to působilo děsivě. I pro mě. Z přemýšlení mě probrala až ruka D.O., která se o mě otřela. Trochu více, než bylo nutné. ,,Jistě." Odvětila jsem mu s úšklebkem, než jsem se mu zadívala s neutrálním výrazem do očí. Přemlouvala jsem sama sebe, ať nedělám žádné blbosti. ,,Uvidíme se." Oznámila jsem mu nakonec jenom s úsměvem, než jsem vystoupila z auta, upravila si mikinu a legíny a s hlubokým nadechnutím se vydala dovnitř. Zvědavost byla hold větší, než strach.

Park Hye-mi - 02. září 2015 21:41

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Tak se tak netvař, u Winneru prostě koukáš na individuální vystoupení - ať už seš to ty nebo Seungyoon-oppa nebo Taehyun-oppa, miluješ jednotlivce, u iKONu prostě v tanci jednotlivce nevidíš, vidíš iKON a jejich úžasný představení, jsou jednotní - a takový dojem by se mi u skupiny líbil," zkusila jsem trochu zaplašit Minův nabručený výraz. "Ostatně to má být i moje choreografie - a tenhle dojem bych z ní chtěla mít." Pak jsem se pro změnu málem začala smát já, když se B.I nemohl vymáčknout. Chudáka jsem asi poznamenala na zbytek života trochou svého žertovného tréninku. "Myslíš? Rozhodně by bylo zajímavé vás vidět snažit se tam figurovat kvůli videonahrávce. Třeba by vám trocha pohybů boky prospěla," nahodila jsem jako vtípek, ale zároveň pošťouchnutí, jak jsem zkusmo pohnula boky v jednom z mnoha pohybů, které se v rámci rozcvičky alá Hidam objevily. "Ale jo, asi nakonec skončím u klučičí - ty holčičí si nechám pro naši skupinu, proč cpát svoje nápady někomu jinému, když my je určitě budeme schopné prezentovat lépe? Ještě bychom podporovaly konkurenci," rozhodla jsem se nakonec definitivně, když jsem protočila mezi prsty klučičí nahrávku. "Tak si to možná napřed poslechnem, ať víme, jak rytmus a podobně?"

The Spirit of the Underground - 02. září 2015 21:46

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro D.O. zabublal smíchy, který nezněl ani tak vesele, jako pobaveně. "Unášet tě? Ne, to ne. Ne, že by sis nemohla aspoň trochu fandit, ale... kdybych tě unášel já, určitě by to nebylo do Incheonu," ujistil tě s nosem nakrčeným, jako by tohle místo nepovažoval za jedno z těch lepších, kdo věděl, co bylo podle jeho představy dobré místo na skladování únosce a uneseného, ale... To se dnes asi nedozvíš. "...tak to nejspíš dopadne," přisvědčil na tvoje rozloučení ještě z otevřených dveří, než je za tebou zabouchnul, nastartoval a stejně nečekaně, jako se před tebou dnes ráno objevil, zmizel i se svým černým auťákem. Když jsi vlezla dovnitř, skutečně to připomínalo trochu scénu z hororu, jakási místnůstka, která měla nejspíš sloužit jako předsíň nebo čtvercová chodba, byla prázdná, špinavá, zaprášená a v rohu stála akorát tak židle a rozdělaná pouta, přičemž na zemi ležel ještě zbytek jakéhosi polozrezavělého řetězu. Bylo by to možná strašidelnější, kdyby se z vnitřku studia neozývaly zvuky - hlasy, přesuny lidí i věcí, občasný výkřik, ale ne ten děsivý, spíš panovačný, vůdcovský. Od hlavní části budovy tě ale dělily ještě jedny dveře.

Vypravěč - 02. září 2015 21:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Čím více si mluvila, tím více na tebe nevěřícně koukal, ale nezmohl se na jediné slovo. Buď k tomu neměl co říct, nebo si ho tak vyšachovala, že mu to šokem prostě nešlo z huby. Za to kluci se dobře bavili. ,,Au.." Pronesl pobaveně Bobby a zase si dal ruku před pusu, aby se přestal smát. ,,Jo, to muselo bolet." Zatvářil se B.I. na oko bolestivě a přejel si dlaní několikrát po hrudníku. Mino ve výsledku jen zatřepal hlavou, jako by se z toho prostě nějak nemohl vzpamatovat, ale netvářil se nějak naštvaně nebo uraženě, jen vykolejeně. Bobby se najednou zatvářil, jako by byl nějaká svůdná dvacítka a začal hýbat docela šikovně boky, ale ve výsledku to působilo spíše komicky. I Donghyuk se musel začít trochu smát a to je většinou hodně vážný, ostatně, to znáš sama. Po chvilce toho nechal a jen se pobaveně zubil. Kluci s úsměvem pokývali hlavou, když si řekla, jak ses rozhodla vzali CDčko a pustili ho. Kupodivu ta holčičí písnička byla mnohem svižnější, než ta klučičí. Ta byla spíše romantická a pomalejší. ,,Tak to bude vtipné." Pronesl B.I. a podrbal se na hlavě. odkaz odkaz

Kim (Ann) Min-Yeng - 02. září 2015 22:03

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Víte, vážně mi v první chvíli přejel mráz po zádech, když jsem viděla tu židli. Než mi došlo, že mě odvezl do natáčecího studia. Tedy, podle těch zvuků, které byli vedle. Dost se mi ulevilo. Už jsem chtěla jít pryč s tím, že je tohle nějaký blbý fór. Tedy, pořád mi to jako blbý fór přišlo. Kdo by tady co chtěl po mě? V natáčecím studiu? Zavrtěla jsem nad tím hlavou a došla ke dveřím, které jsem otevřela a sotva tam strčila hlavu, tak pozdravila, aby si mě někdo všiml a řekl mi, proč tu vlastně jsem a co se děje. Protože osobně jsem byla zmatená, dezorientovaná a mimo. A nebylo to tím, že jsem se před pár minuty málem nabourala. D.O. přítomnost mi byla tedy mnohem milejší, než tohle všechno dohromady. Nemám ráda nové lidi a podobně. Jsem pak nervózní a vůbec. Jako by nestačilo, že jsem se trochu usmířila s Kaiem a Luhanem .. Teď mi to očividně musí někdo kazit.

Park Hye-mi - 22. září 2015 17:33

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Fíu-fu," podpořila jsem Bobbyho bezmyšlenkovitě zahvízdáním na prsty pravé ruky, jak jsem se nechala rovnou strhnout i k tleskání do rytmu jeho vrtění boky, jen těžko bych mohla udržet rty v klidu, tudíž jsem se pobaveně culila a přikyvovala. Přestože původně jsem byla jasně rozhodnutá pro to, abychom dělali klučičí skupinu, protože roztomilé dívenky byly celkem dost mimo moje pole působnosti, poslech písniček dost zvrátil moje očekávání. "Oh, kruci," vypadlo ze mě tak nějak rozpačitě, když jsem přebíhala očima mezi přítomnými. "Možná... možná by to přecejenom chtělo ty holky," vycouvala jsem nenápadně z původní trasy, když jsem ještě jednou nechala zahrát holčičí písničku, abych si poslechla, co tam vůbec tedy přesně zpívaly. "...technicky ho škádlí, chce se nechat chytit, zároveň se tváří jako děsně silně - takže by to mělo být něco trochu odvážného, místy sexy, na druhou stranu bych se držela spíš hip-hopových prvků..." začala jsem tak nahlas něco sumírovat, spíš mrmláním pro sebe, než aby to okolí dávalo nějaký smysl. "Tak... že bych něco vyzkoušela, vy mi za to vynadáte a dáme do kupy nějakou vylepšenou verzi nebo začnem od začátku?" nahodila jsem po určité odmlce, když jsem si v hlavě zhruba přehrála, co za kroky by se na to asi dalo vyplesknout. Jestliže kluci souhlasili, začala jsem předvádět choreografii nijak fyzicky náročného kalibru na power moves, spíše energicky s občasnými provokativními prvky. (Ve stylu: odkaz) Kroky jsem zatím nikterak nekomplikovala, aby to zvládly i členky, které případně jsou spíš na zpěv než na to skákat po pódiu. Zato výrazovosti jsem se rozhodně nebránila.

The Spirit of the Underground - 22. září 2015 17:54

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Jestliže jsi očekávala natáčecí studio, byla jsi jen o kousek vedle od pravdy. Jakmile jsi se dostala za dveře, všimla sis klasického shonu lidí, který tak pobíhal okolo nejrůznějšího náčiní a velkého bílého plátna, před kterým právě zkušebně pózovala tobě neznámá holka. "Dej to sem, to udělám sám," zaslechla si nejspíš někde po své levici známý hlas. Ani zezadu nebylo těžké odhalit, že se jedná o Heechula, když podle ničeho jiného, tak podle toho, že asistence právě vytrhnul kelímek s gelem a prameny si začal s pečlivostí kdejakého umělce upravovat nad čelem sám. Po dívce, která se vrhnula dovnitř, že se mu s tím pokusí pomoct, vrhnul takový pohled, že ta zbledla a instinktivně couvla. Jakmile si se zmohla na pozdrav, několik členů štábu - a dokonce i Heechul - se obrátilo tvým směrem. Člen Super Junioru se na otočné židli pootočil a zastavil se zapřením loktem o stůl, takže k tobě byl více či méně bokem, jak tě podrobil krátké prohlídce. "...další stážista? Máme fotit i něco se zahraniční tématikou, hmm?" šklíbnul se směrem další ženy, která se mu chystala nanést linku. "Ujde," zhodnotil tě nakonec. "...heh, neznáš takovou věc jako je třeba televize?" uchechtnul se za tebou jiný hlas, kdovíjak se tam dostal, zničehonic jsi měla kolem ramen tíhu paže a vedle tebe se tyčil Eunhyuk v celé své výši. "...nebo si na dormu tak akorát věčně sedíš na uších?" popíchnul ještě blonďák Heechula, ale nenamáhal se tě představovat - nebo stáhnout paži z tvých ramen, když už jsme u toho.

Kim (Ann) Min-Yeng - 27. září 2015 17:50

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro A kurva, Heechul.. Bylo to první, co mě napadlo. Všichni víme, že je to až moc drzá držka. Doufala jsem, že s ním nebudu muset moc mluvit, pravděpodobně by jsme si mohli vjet do vlasů. Navíc, nezdál se být moc příjemný. Možná právě proto byla chyba pozdravit. Protože kromě štábu si mě všiml i on. A hned mě urazil. Víte, já o sobě nemám nějak vysoké mínění, ale když o mě někdo prohlásí ''ujde'' a ještě takovým tím tónem, jako bych tu nebyla.. Hodila jsem na něj dost nasraný pohled. Tohle vážně nemám ráda. Možná jsem povrchní, ale co se týká mého vzhledu, buď mi lichoťte, nebo mlčte. Vážně tohle nemám ráda. Normálně bych se otočila na patě a odešla bez jediného slova, kdyby se vedle mě neobjevil Eunhyuk a nedal mi ruku kolem ramen. Podívala jsem se na něj jako na mojí záchranu. Div mi nesvítili oči nadšením. ,,Ani nevíš, jak ráda tě vidím." Oznámila jsem mu a měla co dělat, abych ho neobjala. Nevím proč, ale měla jsem prostě chuť to udělat. Naštěstí jsem odolala. Místo toho jsem se raději podívala skepticky na Heechula. ,,Nejsem žádná stážistka. A být tebou mlčím, sám vypadáš v realitě hůře, než na fotkách." Odvětila jsem mu absolutně vážně, i když realita byla právě úplně opačná. Na fotkách vždycky vypadal jak idiot, ale takhle na život nebo ve videích mu to vždycky slušelo. Ale říct jsem to nemohla, kvůli tomu jeho počátečního ''ujde''.

The Spirit of the Underground - 27. září 2015 20:31

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Příchod Eunhyuka vyvolal u Heechula značné povolení napjatých rysů, skoro jako mávnutí kouzelným proutkem. "Nesedím, moje nejsou takový pleskačky, jako ty, co schováváš pod tou blonďatou hřívou," zareagoval značně uvolněnějším tónem, v němž si mohla snadno rozeznat, že se kluci asi škádlili často a díky odlehčené poznámce to jen těžko mohlo mít jakkoliv urážlivý podtext, neb i Eunhyuk se zazubil. "To je Ann," představil tě Eunhyuk, se spokojeným, možná maličko i samolibým úsměvem na tvoje prvotní slova, při kterých ti dlaní rameno stisknul, ruku z ramen se stále nenamáhal stáhnout. Heechul si pobaveně měřil pohledem nejprve jeho, potom tebe a nakonec tvoji pusu, když z ní zrovna padala taková nelichotivá slova. Nejprve příliš nadšeně nevypadal, ale pak se uchechtnul, potřásl hlavou, takže ženská, co mu zrovna dodělávala linku, poděšeně ucukla a jen tak tak mu neudělala pěknou černou čáru přes tvář, a potom se vyhoupnul na nohy. "...takže to je naše nová celebrita?" ujišťoval se Heechul, i když způsob, jakým slovo celebrita vyslovil, nezněl hvězdně. "Tak to bych ji měl patřičně přivítat do rodiny, ne?" nadhodil dál Heechul, když popošel ty tři kroky vaším směrem, bez okolků sundal Eunhyukovu ruku z tvých ramen a jestliže jsi nestačila včas zaprotestovat, bez nějakých cavyků tě objal, spíš pevným než nějak jemným a něžným stiskem. "Vítej v obskuriu s názvem Super Junior," šeptnul ti do ucha pobaveně, rty sotva pár milimetrů od ušního lalůčku, takže jsi mohla spolehlivě cítit jeho dech. Pak se zase odtáhnul jako by nic a Eunhyuk ho se slabým úšklebkem sledoval. "Tak to by zas stačilo, ne?" ozval se tak polohlasně, když ti tak nenápadně položil dlaň na kříž, jako by se tě chystal směrovat někam jinam - totiž z Heechulova dosahu. "Nechceš se jít podívat na focení? Leeteuk by měl být na řadě," nadhodil tvým směrem, očividně o dění ve studiu neměl ani páru.

Vypravěč - 27. září 2015 23:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tančili jste. Dlouho. Asi nejdéle, co si pamatuješ od doby, kdy tohle všechno začalo. Ale ani tak jsi nebyla uštědřena další lekce zpěvu. Taky pěkně dlouhé. A obědu z dovážky, jako vždy. Ještě, že si tady v Koreji na tom dávají tak záležet a z 80% je to vážně jako od maminky, pokud si neobjednáte pizzu nebo hamburgery. A pak najednou kluci dostali nápad. Tedy konkrétně Jinhwan. Že si tu kreaci, kterou si dneska vymyslela, půjdete předvést normálně do klubu. Kluci vypadali očividně nadšení z toho nápadu. Ostatně, jedna z mála příležitostí, kdy se můžou trochu připít a nikdo o tom nebude vědět. Proč o tom nikdo nebude vědět? To jsi poznala jakmile jste tam došli. Byl to klub na první pohled jako každý jiný. Osobně jsi o něm nikdy neslyšela, v překladu byl jeho název zelená ryba. Nic originálního. Sešli jste dolů, protože jako každý správný klub i tenhle byl v podzemí. Vstup se šatnou byli oddělené od hlavní diskotéky, takže tu šlo dobře slyšet, když spolu lidi mluvili. Vyhazovači, dva velcí namakaní týpci, kluky očividně dobře znali, ale na tebe se dívali dost nedůvěřivě a první chvilku tě vůbec nechtěli pustit dovnitř, než jim Mino vysvětlil, co jsi zač a jak se věci mají. ,,Tohle je klub jenom pro slavné, takže tu hodně kontrolují, kdo tu chodí. Nedostane se sem nikdo, kdo nebyl někdy v televizi, v rádiu a podobně. Takže tu potkáš asi hodně idolů, které si na vlastní oči ještě neviděla." Vysvětlil ti s úsměvem Boby, když jste si dávali věci do šatny a teprve pak vešli ''na parket''. Opravdu to byl spíše jen parket, než tě kluci zavedli do další místnosti, kterou oddělovalo od parketu jen stěna ze skla. Jak jsi zjistila, zvukotěsná. Bylo tu hodně skleněných stolů a sedělo na bílých pohovkách a křeslech okolo nich. Vzadu byl velký bar a byla tu slyšet muzika, ale opravdu jen tlumeně. Kluci se posadili k jednomu z volných stolů. Okamžitě u vás byla jedna ze servírek a ptala se vás, co si dáte. ,,Něco proti Metaxe? Zvu." Usmál se na vás Jinhwan.

Park Hye-mi - 28. září 2015 00:13

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro I když jsem byla upřímně celkem hotová po celodenním tréninku, jen těžko jsem mohla brát klukům jejich radost, všichni vypadali tak nadšení Jinhwanovým nápadem, že jsem se i já musela nepatrně uculovat a prostě být ráda za to, že mě neměli po celém dni ještě dost a vezmou mě radši ven i ve vlastním volnu. Jediné, na čem jsem ale trvala, bylo, aby mě nechali se převléct, to rozhodně bez debat, takže jsem si na sebe vzala výrazně slušnější, okázalejší a klubovější věci a trochu si udělala vlasy a make-up, abych si vedle nich nepřišla jak strašák do zelí. Upřímně, jen díky tomu jsem se nepropadla do země pod přísnou kontrolou vyhazovačů, pod jejichž pohledy jsem se i tak neklidně vrtěla a raději se držela blízko Minových ramen. Kdovíproč jsem z nějakého důvodu věřila, že kdyby mi ti dva chtěli vyrvat všechny vlasy z hlavy, postavil by se jim do cesty, i když by ho očividně smetli. Byla jsem sice zvědavá, co jim leader Winneru vykládal o mé maličkosti, mou pozornost si ale přivlastnil Bobby. "Uh?" zareagovala jsem na jeho slova překvapeně, když jsem o to zvědavěji vyhlédla zpoza Minových zad směrem vstupu. "...a ehm, to mám tancovat... před nima? Jako těma známejma lidma?" ujišťovala jsem se opatrně a cítila, jak mě sebevědomí pomalu opouštělo. Vevnitř jsem se nemohla než držet blízko u kluků a snažit se nekulit oči a nevykroutit si čelist z pantů, jak jsem se rozhlížela kolem, seč mi krční obratle a mozkové buňky stačily. Jak jsme zakotvili u bílého stolu, sesypala jsem se na místo vedle členů a popotáhla si lem trička sahajícího jen po konec žeber. "...vadilo by, kdybych začala možná nějakým koktejlem? Nerada bych se sesypala, než to odtančíme, nejsem si úplně jistá svojí tolerancí, nějakou dobu jsem nic neměla," nadhodila jsem ke klukům, očima těknula mezi nimi a parketem a osobami na něm. "Sex on the beach, třeba?"

Kim (Ann) Min-Yeng - 04. října 2015 13:03

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když mě Eunhyuk představil, hned jsem se na Heechula sladce uculila a lehce jsem se uklonila na pozdrav. Nemyslela jsem před tím tu poznámku nějak osobně, jenom jsem mu to prostě vrátila. Dobře, možná jsem byla trochu uražená, ale Eunhyukova přítomnost mi udělala svým způsobem radost. Což mi připomnělo, že měl u sebe pořád ten můj deníček s výčtem mého života. Trochu pobaveně jsem se ušklíbla, když mě Heechul nazval novou celebritou. Věděla jsem, že si ze mě zase spíše střílí, šlo to poznat z jeho hlasu. Přemýšlela jsem, jestli se mě snaží urazit schválně nebo si to prostě ani neuvědomuje. Všichni jsme znali zvěsti o jeho prořízlé hubě. Upřímně, dost jsem se vyděsila, když se najednou zvedl a šel ke mě. Víte.. Byl to hodně podobný pocit, jako když ke mě poprvé přišel Kai. Měli strašně velké ego a osobnost, což mě dost silně zašlapávalo do země. Ve své podstatě jsem se jich bála. I když.. Vzpomínka na milejšího Kaie v nemocnici, který mě pravděpodobně i pohladil po vlasech mě nutila se spíše usmívat. Za to, když mě Heechul najednou objal, srdce se rozhodlo vyskočit mi z hrudníku. Jako by imaginární ego svou velkou nohou mě zašláplo do země. A ještě si trochu poskákalo, když jsem cítila jeho dech a rty skoro na mém uchu. Dost se mi zatočila hlava, takže jsem bly ráda, když mě Eunhyuk čapl a směroval mě někam pryč. Když jsem se po pár sekundách vzpamatovala, zmateně jsem se na Eunhyuka podívala. ,,Takhle se chová normálně?" Zeptala jsem se ho. Dost mě to totiž zarazilo, nikdy bych tohle do něj neřekla. Byla jsem z toho dost zmatená a pořád trochu vyděšená.

The Spirit of the Underground - 04. října 2015 15:09

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Přestože jsi jej ochotně následovala, Eunhyuk nechal svou dlaň poblíž tvého kříže a jemně tě směroval - ...nebo co. Na tvoji otázku po tobě loupnul zamyšleným pohledem, než zvolna potřásl hlavou na neurčitý souhlas. "Víceméně. Heechul se moc nestará o to, co si kdo myslí a jak to vypadá. Ale neboj, dokud mu nesáhneš na vlasy nebo Leeteuka, pravděpodobně by ti neublížil nebo tak. Leda tak tvému sebevědomí, protože často funguje principem co na srdci, to na jazyku a to někdy nemusí být nejpříjemnější. Někdy je prostě milosrdnější zalhat." Zatímco ti odpovídal, stačil tě dovést až poblíž samotného setu. Tam se skutečně právě fotí Leeteuk. V první sérii fotografií má na sobě k obleku rifle a tmavší rozcuch, což u něj působí temnějším a rebelantštějším dojmem, než na jaký jsi u něj zvyklá (odkaz), další na řadu pak přišlo focení na magazínech v ledabylém domácím oblečení (odkaz), až během toho Leeteuk díky Eunhyukově zamávání zaregistruje vaši přítomnost i přes neustálé komentáře fotografa a občas pobíhající dívky, které mu měly upravit make-up nebo vlasy. Leeteuk vaším směrem ukázal zdvižený ukazováček a pak palec, asi abyste počkali ještě přes jeden díl, který přišel hned vzápětí (odkaz) a díky vaší pozici místo do foťáku čučel přímo na vás, respektive vlastně rovnou na tebe. Jakmile si potřásl rukou s fotografem a rychle zkontroloval výsledné obrázky, ještě pořád oblečený a nalíčený z posledního setu zamířil k vám. "Ann, pěkné ráno," pozdravil tě se známým milým úsměvem, jako by si včerejší události ani nevybavoval, choval se totiž naprosto přirozeně. Jen Eunhyukovu ruku na tvých zádech si změřil o něco delším pohledem, během něhož ji blonďák stáhnul a zasunul do kapsy. "Tak, co přijdeš si připravená na společné foto? Kdybys chtěla, támhle jsou ještě nějaké šaty, které sem společnost přivezla. A můžeš se klidně nalíčit, kdybys chtěla - ne že bys to potřebovala, samozřejmě," obeznámil tě hned leader SJ se situací, když poukázal rukou tím směrem. "Až budeš připravená, tak řekni, jediný, kdo ještě nebyl na sólo focení je Eunhyuk, ale to klidně můžeme nechat až na potom, jestli se neplánuješ přestrojovat."

Vypravěč - 04. října 2015 15:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro Všichni se tvému udivení pobaveně zasmáli. ,,Ano, přesně tak." Odvětil Mino s něčím jako polovičním úsměvem a polovičním úšklebkem. Skoro by si řekla, že z toho má škodolibou radost, že jsi najednou takhle nervózní. Bobby si toho všiml, chvilku na Mina zmateně mrkal, než se usmál jako sluníčko a naklonil se k tobě. ,,Neboj, budeš nejlepší." Oznámil ti, ale pokud ses zadívala na taneční parket.. Možná jsi o tom i trochu zapochybovala. Vzhledem k tomu, že tu bylo více kluků, než holek, kdykoliv začala nějaká holka tančit, většinou se na ní zbytek parketu díval. Ne kriticky, to vůbec ne, spíše to vypadalo, že se všichni dobře baví. Navíc si tu mohla vidět opravdu hromady známých tváří. Jinhwan se při tvé zmínce o alkoholu pobaveně zasmál. ,,Cokoliv." Oznámil ti se šibalským mrknutím. Sobě a klukům objednal zlatou Metaxu a tobě Sex on the beach, jak sis přála. Mino, který seděl vedle tebe, se k tobě lehce naklonil. ,,Mám to brát jako nabídku?" Zeptal se tě tiše. Bylo jasné, že naráží na jméno koktejlu, ale těžko říct, jestli to myslel vážně nebo si dělal srandu, protože prakticky hned se od tebe zase odtáhl a spokojeně se sám pro sebe usmál. ,,Řekni, až začnou hrát něco, na co se ti bude dobře tančit." řekl pak Jinhwan a sladce se na tebe usmál. Očividně to mysleli vážně, že tu budeš tančit. A všichni na tebe budou koukat.

Kim (Ann) Min-Yeng - 04. října 2015 15:41

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když mi Eunhyuk odpovídal, vážně jsem se na něj zadívala. ,,A jak zvládá, když mu to někdo oplácí stejně?" Zeptala jsem se. Víte, ono je tohle celkem důležité. Osobně se k lidem chovám tak, jak se chovají oni ke mě. Proto když na mě byl Kai hnusný, snažila jsem se být i já, i když ohledně tance jsem vážně musela držet hubu a krok. Jenže problém u těchto lidí je, že když si na ně otevřete hubu vy, začnou šílet. Nemluvě o tom, že jsem malý kuře a tady v Koreji se věk a úcta k někomu staršímu bere strašně vážně. Když jsme dorazili k Leeteukovi, zase jsem začínala dostávat depresi. Byl strašně krásný. A já to včera tak krásně posrala.. Možná ne, já nevím, asi bych se cítila stejně, kdybych se ho včera na nic neptala. Nesnáším, když se na někoho citově upnu. Nedělám to. Snažím se to nedělat. Protože to špatně snáším. Většinou proto, protože ten dotyčný netuší, co pro mě znamená. Netuším, proč jsem se takhle upnula právě k němu. Nemám ponětí. Prostě se to stalo a já netuším kdy se to stalo. Když dofotil poslední set a došel k nám, tvářil se, jako by nic. Rozhodla jsem se, že se budu chovat stejně, i když mi bylo spíše do breku. Zase.. D.O. měl pravdu, měla bych brát ty prášky. Nahodila jsem úsměv, falešný jak moje kožené kozačky, co jsou doma ve skříni. ,,Ahoj." Řekla jsem celkem vesele. Víte, to, že se s nimi budu fotit mě zaskočilo. Hodně. Překvapeně jsem na něj mrkala a už se z toho chtěla začít nějak vykrucovat, protože jsem se nikdy profesionálně nefotila a netuším, jak se to dělá a jak bych se měla tvářit a podobně, ale slova mě přešli, když jsem uviděla jedny nádherné šaty. Víte, já šaty normálně nenosím, většinou se mi ani nelíbí a nesluší mi, ale tyhle jsem mít musela. ,,Ehm.." Začala jsem zamyšleně s pohledem přilepených na šatech, než jsem se s úsměvem zadívala znova na Leeteuka. ,,Zajdu se převléknout a namalovat." Odvětila jsem a během chvilky byli šaty místo na věšáku v mých rukou a já si je šla obléct a trochu se namalovat. Bylo hezké, že Leeteuk řekl, že se nepotřebuji malovat, ale na fotkách většinou potřebujete být namalovaní, jinak vám ani photoshop nepomůže. Udělala jsem si trochu větší černé linky, než nosím normálně, řasenku a trochu více pudru, ale ne nijak přehnaně, pořád bych takhle mohla mezi lidi a vypadala bych jen trochu více namalovaná. Hlavně se mi hrozně líbily ty šaty. Jediná věc, která mě donutila zapomenout na včerejší rozhovor s Leeteukem a celkově na něj. A to normálně nejsem materialista.

Park Hye-mi - 04. října 2015 15:42

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Polovičatý úšklebek jsem Minovi oplatila, jeho škodolibá radost mi sice moc nepřidávala, ale Bobbyho podporu jsem nakonec ocenila pokusem o úsměv. "V tom případě potřebuju něco pro štěstí," obeznámila jsem ho se situací jen zlomek vteřiny předtím, než jsem mu z hlavy bez okolků šlohla čepici (odkaz) a nasadila si ji na rozpuštěné vlasy v rádoby drsňáckém stylu. To spíš aby si nemyslel, že mu pro štěstí plánuju krást polibky, jak to lidi vidí ve všech těch MVčkách, co kolují netem. Minovu reakci na můj výběr koktejlu jsem také ocenila - ale dobře mířeným štulcem do žeber, přestože spíš než dotčeným výrazem jsem se mu to rozhodla vrátit pořádně, natáhla jsem se přímo přes něj, div jsem si na něj nelehla, abych si jakože prohlédla květiny za jeho ramenem. "...mám to brát jako poptávku?" odpověděla jsem mu s nepatrným úsměvem sice v ekonomickém termínu, ale hlasem i tónem hlubokým a ztlumeným, aby si tu narážku nemohl přebrat jinak, než po mém. Potom jsem se jako by nic zase odtáhla a svezla na sedátko. Zbytek chlapců jsem si přeměřila po Jinhwanových slovech, ale nikdo nevypadal, že by se mě chystal tohohle údělu ušetřit, takže jsem smířlivě přikývla. "Tak dobře. Ale někdo jdete se mnou, protože..." Marně jsem tápala po dobrém důvodu, aby to nebylo jen proto, že sama bych si tam přišla před tolika známýma očima odborníků trochu trapně. "...kdyby se ke mně přidal někdo cizí a začal na mě sahat, nemuselo by to být z nejpříjemnějších. A že to bude trochu steamy." Přišla jsem s originální myšlenkou, jak zahrát na jejich aspoň trochu rytířský i vlastnický pud. Zvláště ti, kdo byli svědky ranního představení jistě uvěří, že by si někdo sáhnout chtít mohl a takového tanečního partnera by mi asi nepřáli. "...tohle zní fajn," navázala jsem pak bez mrknutí oka, když se klubem rozlehly tóny písně, která nebyla z korejské dílny, ale měla rytmus i obsah, k němuž se dalo pohybově snadno vyjádřit. Vyšvihla jsem se teda do stoje, koukla po nich, jestli mě jako někdo bude následovat, a ať už se rozhoupali nebo ne, vylezla jsem zhruba doprostřed parketu. Pokud nechceš schytat kritiku, musíš je prostě šokovat natolik, že si netroufnou ani pípnout... Rozhlédla jsem se po okolních tanečnících, posunula si kšilt víc do čela a spustila (odkaz).

The Spirit of the Underground - 04. října 2015 15:59

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "...no, naštvat ho taky není přímo těžký," odpověděl na tvou otázku Eunhyuk nepřímo se slabým úšklebkem na rtech. "Zkus to brát s mírou. Nemyslím, že má rád faleš, takže chovat se k němu přehnaně hodně nemusíš, ale..." Blonďák vedle tebe pokrčil bezradně rameny, asi to nikdy o svém příteli nějak zvlášť nezjišťoval, však z toho, co jsi viděla, do sebe tihle dva ryli očividně zcela bez obav i bez následných uražených pocitů. Tvoje rozhodnutí oba přešli prostým přikývnutím a nechali tě jít se převléct. Když jsi se pak oháknutá vrátila, Eunhyuk právě končil svou poslední scénu (odkaz) a vzhlédnul k tobě právě v době, kdy se Leeteuk rozkašlal - ať už nadbytkem prachu nebo mu pohled na tvou proměnu asi něco provedl s plícemi. "Kamsahamnida, kamsahamnida,..." odmlel si své Eunhyuk, načež vyrazil tobě naproti. "Páni," okomentoval tvůj zjev s úsměvem, v němž se mísil obdiv s pobavením, když se k tobě sklonil a dlaní ti zvolna přejel po šaty odhaleném stehnu od kolena nahoru pod zadek. "To je sexy - nebojíš se nenávistných dopisů od fanynek?" složil ti v jedné větě kompliment a zároveň jej odlehčil na hladinu žertovného dotazu, když svoje prsty stáhnul z tvojí kůže, jelikož tou dobou už k vám dorážel i Leeteuk. "Vypadáš neuvěřitelně," přidal se poněkud zaraženě a možná by na tebe čučel - otevřeně na nohy - docela dlouho, kdyby vás nezavolal fotograf. S tímhle už jsi měla zkušenosti, začalo se zlehka, ty sedící s nohou přes nohu na rohu stolu a každý z kluků na židli vedle, nakloněný k tobě, jako by jsi je měla na vodítku nebo tak něco,... Leeteuk objímající tě zezadu, přestože při své ztuhlosti se fotograf téhle fotky raději vzdal, jelikož nevypadala dost přirozeně. ...a tak se nakonec rozhodlo, že k podobnému smyslu využijou spíš Eunhyuka. "Chci, abyste k sobě šli blíž. Jo, o stěnu. Flirt, pak zaonačte líbačku, Leeteuk si hodí žárlivý pohled od dveří a zkusmo i zrazený výraz, k tomu napasujem nějakou dojemnou historku z minulosti a bude to trhák," diktoval si fotograf bez ohledu na případné rozpakování. Leeteuk poslušně ustoupil k nafingovaným dveřím na kusu stěny v prostoru, zatímco Eunhyuk si tě prohlížel intenzivním pohledem. "Nezapomeň, že jsme na veřejnosti," šeptnul ti, kdo ví proč, vyznělo to trochu mnohoznačně, když tě jistými kroky začal zatlačovat ke stěně, skoro jako tehdy na tom karaoke. Jedním předloktím se ti zapřel nad hlavou, nakloněný dolů, takže mezi vašimi těly byla minimální mezera a při jeho sklonění si měla jeho oči přesně na úrovni svých. "Tak se mi to líbí," komentoval to dál fotograf, který lítal ze strany na stranu a bral momentky. "A teď jakože ten polibek, dobře? Nebuďte nervózní, však je to jen jako," zabručel muž, očividně si s tvými pocity dvakrát hlavu nedělal. Eunhyuk s naprostou přirozeností položil jednu dlaň na tvůj krk, palcem přeběhnul přes odhalenou klícní kost a pak dlaní vyjel tak, aby ti to přizdvihlo bradu, když se k tobě sklonil ze směru, kterým částečně zaclonil kameru, takže nebylo vidět, jestli skutečně něco děláte. Tohle by pravděpodobně bohatě stačilo, i tak to bylo poměrně intimní, když se ti jeho dech rozrážel o rty a z téhle blízkosti jsi kromě jeho kolínské mohla cítit i teplo sálající z jeho těla. "Vypadá to dobře," ozývalo se kdesi ze strany, když se Eunhyukův intenzivní pohled o něco zjemnil - asi vteřinu předtím, než ti bez okolků přitiskl rty na ty tvoje a začal tě líbat bez ohledu na kameru, pro kterou to pravděpodobně pořád vypadalo falešně. Volná ruka ze stěny mu putovala na tvoje stehno, jak tě zatáhnul za koleno, aby si hodil tvou nohu kolem boků a tak ti nezbývalo moc možností jak udržet rovnováhu, než se zapřít o něj nebo o stěnu.

Vypravěč - 04. října 2015 16:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino se trochu zarazil, když sis na něj skoro lehla, ale hned po tvých slovech se pobaveně ušklíbl. ,,Ano, ale postel je lepší." Pošeptal to rychle, než ses odtáhla a pokud si sama k tomu neměla už žádnou poznámku, nechal to být, jen se pořád trochu sebevědomě usmíval. Ale jakmile ses zmínila, ať s tebou někdo jde, prakticky celý stůl zpozorněl. ,,Já!" Ozval se trojhlasně Bobby, B.I. a Mino. Jinhwan s úsměvem nevěřícně zavrtěl hlavou a lehce jim rukou naznačil, ať se uklidní. Donghyuk vypadal, že by se přihlásil taky, ale jakmile uviděl tu tichou bitku o tvou osobu, zavřel pootevřenou pusu a lehce se na tebe usmál. Ale nic neříkal. ,,Klid." Řekl Jinhwan pobaveně. ,,Bobby, ty ne, ty umíš tancovat nejméně z nás všech." Řekl mi Jinhwan klidně, ale ne kriticky. I když se Bobby zatvářil trochu posmutněle, všichni u stolu věděli, že je to pravda a že má jiné přednosti než tanec. ,,Navíc se neumíš prát, kdyby ti chtěl Hye-mi někdo odtáhnout, tak mu jí ještě obvážeš mašlí jako dárek, jak aby z toho nebyl konflikt." Řekl Mino s úšklebkem. A jako by to skoro až zakřikl, Bobby najednou vypadal, že je ochotný mu dát pěstí po tomhle výroku. Jinhwan je musel trochu uklidnit a zmírnit než se podíval s úsměvem na tebe. ,,Je to na tobě. Já se samozřejmě taky hlásím." Řekl ti a trpělivě čekal, koho si vybereš.

Park Hye-mi - 04. října 2015 16:15

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Zůstala jsem na ně zírat, jakože jestli se nezbláznili, když se dobrovolně přihlásí vlastně všichni. D9ky tomu jsem trochu zabrzděná a než se zmůžu na to snažit se je nějak zklidnit, o kontrolu situace se zajistí Jinhwan a dokonce rovnou vyloučí hlavního z přítomných rapperů. Jeho posmutnělý výraz obměkčí okamžitě moje srdce, jak ho s natažením se tím směrem popleskám dlaní povzbudivě po rameni. "Za to se z nich všech nejlíp svlíkáš, fakt," ujistila jsem ho rychle ve snaze zdvihnout mu náladu i s významným zamrkáním. Pak jsem stačila ještě loupnout trochu vyčítavým pohledem po Minovi. Copak si vážně nepamatuje, že jsem mu říkala, že se k němu má chovat slušnějc? Tlumeně jsem is povzdechla a vymotala se z jejich řad. Bylo neuvěřitelný, že jsem si vlastně mohla vybrat - ale to na tom zároveň bylo nejtěžší. "...tak plánuju i zdvihanou otočku, tak - " kývla jsem směrem Jinhwana. "Vy koukejte koukat, ať to tu není na třísky, než se vrátíme, hmm?" zkusila jsem trochu odlehčit situaci směrem ostatních a konečně teda zamířila na parket. Vylezla jsem tedy zhruba doprostřed parketu. Pokud nechceš schytat kritiku, musíš je prostě šokovat natolik, že si netroufnou ani pípnout... Rozhlédla jsem se po okolních tanečnících, posunula si kšilt víc do čela a naklonila se k Jinhwanovi, abych mu tlumeným hlasem rychle popsala svůj plán, načež jsem se tedy vrhla na svou roli (odkaz).

Kim (Ann) Min-Yeng - 04. října 2015 16:34

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Víte, být anime, tak mi z obou teče už krev z nosu. Když je navlékli do těch božích hadrů a namalovali, vypadali absolutně k sežrání. Jednoduše to prostě podpořilo jejich přirozenou krásu. Na druhou stranu myslím, že ty šaty na ně působily stejně. Pobaveně jsem se na Eunhyuka podívala. ,,Těším se na ně." Řekla jsem mu po pravdě a pak se letmo podívala na jeho ruku. ,,Kam to saháš?" Zeptala jsem se ho s lehkým úšklebkem, když se jeho ruka zastavila těsně pod mým zadkem. Ne, že by mi to vyloženě vadilo, to bych se chovala jinak, spíše jsem to absolutně nečekala. Ale i tak jsem zůstala relativně v klidu. Začátek focení byl taky super. Vlastně mě to i bavilo, dokud se nezačalo dít to, co jsem doufala, že se nezačne dít. Flirtovní pózy. Byla jsem super nervózní. Taky jsem strávila několik minut omlouváním se, za to, že mi ta fotka s Leeteukem, který mě zezadu objímá vůbec nešla. Strašně mi u toho bušilo srdce a měla jsem chuť spíše utéct, než se tomu nějak poddat. Jenže následně na to jsem tiše začala litovat toho, že jsem se nedokázala uvolnit. Chvilku na to jsem totiž stála u stěny a na mě přitisknutý Eunhyuk. Srdce si myslelo, že asi běžím maraton nebo nevím. Rozhodně mi podle toho bilo. A mě bylo horko. Dívala jsem se mu upřeně do očí a měla pocit, že se o mě pokouší mdloby, když jsem cítila jeho tělo natisklé na to mém. Jednu ruku jsem měla dlaní položenou na jeho hrudníku. Kromě toho, že jeho srdce bylo úplně klidné jsem měla nějaký falešný pocit bezpečí. Jenže pak mě mě políbit. Je to jen jako, uklidni se, je to jen jako.. Říkala jsem si neustále dokola v hlavě a vážně to trochu pomáhalo. Když se ke mě naklonil tak, že se naše rty skoro dotýkali, zavřela jsem oči, aby to vypadalo opravdově. Strašně krásně voněl. Jenže pak mě políbil. Kdyby jen políbil.. Regulérně mě začal líbat! Strašně jsem se lekla. T-To není jen jako..! Pomyslela jsem si vyděšeně. Už vím, proč mi před tím říkal, ať si dávám pozor, že jsme mezi lidmi. Plánoval to celou dobu. A já netušila, co mám dělat. Trochu nešikovně, protože to bylo přeci jen už pár let, co jsem se líbala s klukem, jsem mu začala polibky oplácet. Ne, ne, ne, tohle nedělej! Pomyslela jsem si s panickou hrůzou, že nás někdo uvidí. Hlavně Leeteuk. Nebo někdo, kdo by mu to řekl.. Ale ve chvilku, kdy jsem se chtěla odtáhnout nebo ho trochu odstrčit, vzal mojí nohu a dal si jí kolem boku. Musela jsem mu rychle dát jednu ruku kolem krku, abych neupadla a druhou nechat přitisklou na stěně za mnou. Jestli nepřestane, vážně omdlím.. Pomyslela jsem si, ale sama jsem mu dále hodně nejistě a trochu nešikovně polibky oplácela.

The Spirit of the Underground - 04. října 2015 16:51

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Jen doceňuju ty šaty, na tohle jsou přece přesně střižený," zamumlal ještě na tvou otázku beze studu Eunhyuk. ... Všude okolo byli lidi. Co lidi, foťáky. Asistenti. Leeteuk. Byla tam pravděpodobně nastoupená půlka štábu, co se běžně motá kolem Super Junioru. Přesto to všechno bylo odsunuté do pozadí tlakem Eunhyukových rtů a hrudi. Když jsi mu polibky začala oplácet, troufale ti vklouzl jazykem do úst a zatímco kdesi za vámi k tomu stále jako kolovrátek mlel fotograf svoje návrhy na lepší úhel a vůbec, vydal se na hrdinný průzkum. Ani jeho dlaň nezůstala bez pohnutí, od přidržovaného kolene sklouzla po délce stehna až pod zadek, do stejných míst, kam už se podívala během vašeho předchozího rozhovoru, cestou ti navíc kousek odhrnula látku šatů, takže teď ukazovala z nohou ještě více, než by bylo zdrávo. Tam se ale nezastavil a chytil tě za zadek, aby si tvou pánev přitlačil vůči svojí. Až ve chvíli, kdy už se vážně zdálo, že ti snad dojde dech a odporoučíš se mu k nohám - respektive vlastně do náruče - ozvalo se za vámi známé: "Stačí! Skvělé, absolutně skvělé, jste přirozený talent," brblání fotografa. Eunhyuk se od tebe beze slova odtáhnul a s ještě jedním pohledem do tvých očí ti napřed palcem otřel rty, pustil ti nohu, urovnal šaty a potom se odtáhnul, jen jednou rukou ti podpíral ramena, kdyby ses měla hroutit. "Opravdu?" obrátil se k fotografovi s profesionálním úsměvem. "Máme materiálu, že bychom z toho mohli pomalu udělat scénu do dramíčka pro náctileté fanynky," přitakal fotograf nadmíru spokojeně, jako by si vůbec nevšiml, že to celé NEbylo jen nahrané. Někdo jiný si toho ale musel všimnout ne? Cítíš na sobě totiž hned dva páry očí. Jeden patří Leeteukovi, smutný a skoro zrazený, druhý, spíše zamyšlený a zvědavý, jde od Heechula usazeného stále na pojízdné židli, kde jsi ho potkala prve.

Vypravěč - 04. října 2015 17:03

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby vypadal, že asi půjde skočit z okna, když si mu řekla, že se nejlépe svléká. Ale hned na to se na tebe vesele usmál, jako by snad nikdy naštvaný nebo smutný nebyl. U něj byla opravdu těžko říct, co přehrává a co myslí vážně. Na druhou stranu, asi by z něj byl výborný herec. Když sis vybrala Jinhwana, tak se všichni jen pobaveně ušklíbli, ale vzhledem k faktu, že si ho znala jeden den, nikdo z toho nedělal žárlivé scény, jak si na to byla zvyklá. Navíc, byl to jejich leader, asi by to ani nebylo vhodné. Jinhwan se na tebe vesele usmál a vydal se s tebou na parket. ,,Neboj!" Ozval se za tebou vesele Mino ohledně chlastu a už si objednávali další Metaxu.. Takže asi tolik k tomu. když jste došli na parket, Jinhwan s úsměvem přikývl na tvůj nápad. Nejdříve tě nechal tancovat chvilku samotnou, čímž jsi upoutala většinu parketu. Už jen proto, protože tě většina lidí tady neznala. Hodně lidí se na tebe jen dívalo a přestalo úplně tančit. A po chvilce si uslyšela povzbuzování ve formě tleskání do rytmu nebo pískání. A pak se do toho vložil Jinhwan. Tančili jste, jako by jste to měli oba dva nacvičené, i když se po chvilce jednalo z obou stran spíše o improvizaci než o cokoliv jiné. Ale lidi kolem vás to očividně žrali. Ve své podstatě se nedělo nic zajímavého, dokud písnička neskončila a DJ nepřešel do takové té klasické diskotékové hudby, na kterou začali tančit všichni, kteří vás do teď jen sledovali. Už jen protože přestalo být na parketu takové světlo a začala převládat spíše tma. Což o to, to by nevadilo, ale Jinhwan přestal být tak slušný, jako do teď. Ze začátku s tebou tančil jen do rytmu, než se k tobě až nebezpečně moc přiblížil. Položil ti ruce na boky a lehce se na tebe natiskl, aby jsi měla pořád dost místa k tancování do rytmu.

Kim (Ann) Min-Yeng - 04. října 2015 17:16

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Ne, ne, ne, jazyk ne.. Pomyslela jsem si už totálně bezbranně a vlastně se tím nechala jen unášet. Všechno okolo šlo hodně do pozadí, i myšlenka na Leeteuka. Cítila jsem jen jeho horkou dlaň, jak pomalu jede po mém stehně až pod šaty. V duchu jsem začala panikařit, když jsem jí ucítila na svém zadečku, který uchopil a přitiskl svojí pánev k té mé. Moje mysl křičela, že to už je moc a možná bych se od něj i sama odtrhla, kdyby to fotograf neukončil. Jakmile mě Eunhyuk pustil a já otevřela oči, byla jsem ráda, že mě drží, protože se mi udělalo na pár sekund černo před očima. Hlavně, když mi otřel palcem rty. Upřímně.. Asi bych raději omdlela. Protože jsem cítila, jak mě propalují dva pohledy. Zmateně jsem se podívala nejdříve na Leeteuka a pak na Heechula. Byli to jejich pohledy. A mě se udělalo špatně od žaludku. Neměla jsem daleko do toho, abych vyvrhla snídani. Ví to.. Došlo mi najednou. O to více se mi udělalo zle. Ještě před chvilkou mi hořeli tváře, teď jsem musela hrát spíše barvy do zelena, jak mi bylo špatně. Bezeslova jsem se vydala na záchod. Bylo mi zle. Zvracet jsem tam nezvracela, ale neměla jsem k tomu daleko. Sakra, sakra, do hajzlu, sakra.. nadávala jsem si v hlavě sama sobě. Ten Leeteukův pohled už nedostanu z hlavy. Už se mnou nikdy nepromluví.. Došlo mi najednou a můj žaludek udělal další kotrmelec. V podstatě mě včera odmítl.. Tak proč kvůli toho teď brečím..? Pomyslela jsem si zmateně sama nad sebou. Já vím, že mě neodmítl doslovně, ale může se stát, že mě odtud každým dnem vyrazí a já už ho nikdy neuvidím? K čemu mi je, že by se mnou možná šel někam ven, až budu mít po debutu? Já vím, že to, co říkám, zní hnusně, ale je to realita. Nechci kvůli toho brečet.. A stejně jsem brečela. Nejhorší na tom bylo, že jsem nemohla pořádně přestat. I když jsem už byla v klidu, stejně mi pořád z očí tekly slzy. Ještě, že ty linky a řasenka jsou voděodolné.. Pomyslela jsem si. Po dobrých asi dvacetiminutách jsem vylezla tiše ze záchodu a snažila se tiše proplížit tak, aby mě nikdo neviděl ke své tašce, kterou jsem nechala u kosmetických stolků. Pokud jsem chtěla dnešek přežít bez slz, musela jsem se prostě nadopovat. Nikdo nemusí vidět, jak tu vlastně úplně nesmyslně brečím. Dobře, teď už jsem nebrečela, jen mi pořád tekly slzy z očí a já si je musela utírat.

Park Hye-mi - 04. října 2015 17:20

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Ne, že bych se notně nezadýchala, ale bylo fajn vědět, že se člověk měl na koho spolehnout - a že kdyby šel ke dnu, nešel by tam sám. To se ale nekonalo, naše mini-vystoupení mělo dokonce i úspěch, takže jsem kdesi mezi táhlými výdechy vyčarovala i úsměv,... ...který zase vzápětí zmizel, jak parket potemněl, z bedýnek se ozvala notně živější hudba a já neměla šanci získat přehled o tom, kde sakra Jinhwan je jinak, než skrze jeho vlastní kolísavý dech kdesi za zády u ucha a dotek rozehřátých dlaní na bocích. Pohyby pánve, které mi byly naprosto přirozené, se najednou nezdály být z těch nejvhodnějších, vzhledem k tomu, že v téhle pozici působily daleko intimněji a to mimo jiné i vzhledem k tomu, že se kruh lidí kolem nás opětovně uzavřel. "...myslíš, že bychom se měli vrátit?" ozvala jsem se ne úplně jistým hlasem přes rameno, když jsem se zhoupla níž a do mírného záklonu ve snaze dostat rty víc do blízkosti jeho ucha, abych nemusela hudbu přeřvávat a přece měl vůbec šanci mě zaslechnout.

The Spirit of the Underground - 04. října 2015 17:32

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Už sis málem myslela, že ses ke stolkům skutečně proplížila dostatečně nepozorovaně, kdyby... "Hledáš něco?" ozval se za tebou povědomý hlas. O stolek vedle, totiž kousek za tebou, že sis toho přes vlhké oči ani pořádně nevšimla, se opíral Heechul a na levém ukazováčku mu visel popruh tvojí tašky. V pravé dlani potom držel bílou krabičku s léky, se kterou si lenivě pohazoval, jako by to byl míček pro kočku na hraní. "Musím uznat, že tohle bylo fakt zajímavý," pokračoval zpěvák nevzrušeným tónem, zatímco si tvé uslzené oči a celkově vzezření zvědavě prohlížel a nezdálo se, že by mu nějak vadilo, že jsi asi v mentálním rozpoložení právě fakt na dně. "Byl jsem zvědavý, proč se Eunhyuk rozešel se Seolhyun právě v době, kdy z té holky začínala být hvězda i jako z herečky a trochu jí narostly křivky, ale... teď už to asi chápu. Proč by se měl tahat s někým z AOA, když má kořist přímo pod nosem, že?" nadhodil Heechul tím zamyšleným hlasem, když ti s prostým "Chytej!" poslal krabičku s prášky letmým obloučkem vzduchem. "Jen abychom si to ujasnili, nehrabal jsem se ti ve věcech. Jedna míň šikovná asistentka to rozsypala, takže jsem si toho všimnul, zatímco se to snažila uklidit... To jen, kdyby sis chtěla domýšlet," adresoval ti pak ještě, aniž by z tebe spustil zrak.

Vypravěč - 04. října 2015 17:46

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Až za chvilku." Odvětil ti šeptem do ucha Jinhwan a při tom se ti o něj rty otřel. A určitě to nebyl omylem, ani to tak nemělo působit. Ucítila jsi, jak jeho dlaně vyjeli lehce pod tvé tričko a bříšky prstů se dotkl tvé kůže na tvém bříšku. Pak opět sjel dlaněmi na tvé boky a lehce si přitiskl tvůj zadeček k jeho rozkroku. Uhnout si moc neměla kam, protože na parketu bylo celkem hodně lidí, kteří vás nutili, spíše být blíže u sebe. Samozřejmě ne schválně. Celou dobu při tom hrála hodně smyslná písnička, která se hodila přesně na to, co jste dělali. Jedna z jeho dlaní se pomalu vydala po tvém boku nahoru přes bříško, mezi ňadry po hrudníku až ke tvému krku. Tam chvilku zůstala, dokud ti s ní nevjel do vlasů a nedonutil tě lehce zaklonit hlavu, aby tě mohl lehce políbit na krk. //Jo, je to krátké, ale čekám, jestli to ukončíš sama nebo ne :D :D odkaz < Miluju to video s tou písničkou, podívej se na to a pochopíš, je to vážně dokonale inspirativní na tyhle prasárny :D

Kim (Ann) Min-Yeng - 04. října 2015 17:56

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Polekaně jsem sebou trhla, když jsem uslyšela Heechulův hlas a podívala se na něj uslzeným očima. Raději jsem si ani nechtěla domýšlet, jak vytáhl ty prášky z mojí tašky. Když jsem si uvědomila, že furt brečím, rychle jsem se k němu otočila zády a začala si rychle utírat slzy z tváří. ,,Bylo to trapné a hloupé." Řekla jsem svůj názor na to, co se stalo. Bylo. Eunhyuk to vůbec neměl dělat. A mám nepříjemné tušení, že to udělal schválně takhle na veřejnosti, aby to viděl Leeteuk. Ostatně, byl to Eunhyuk co mě dovedl k tomu se Leeteuka zeptat, jestli se mu líbím. Taky to celé bylo napsané v tom deníčku, který jsem mu dala. Ale další Heechulova slova mě zarazila. Udiveně jsem se na něj přes rameno podívala. ,,Cože?" Zeptala jsem se nevěřícně ne proto, že bych mu nerozuměla, ale proto, že jsem to spíše nechápala. Proč by se Eunhyuk s někým rozcházel kvůli mě? Přišlo mi to nesmyslné. Pochopila bych, kdyby se se mnou prostě chtěl jen vyspat nebo tak.. Ne, že bych ho měla za takového hajzla ani si o sobě nemyslím, že bych za to stála, ale nechápala jsem, proč by se kdokoliv s někým kvůli mě rozcházel. Chytla jsem krabičku, kterou mi hodil, otevřela jí a rychle do sebe hodila rovnou dva prášky. Pokud jsem chtěla být dneska použitelná, jeden by nestačil. Chvilku jsem měla zavřené oči a cítila, jak jsem najednou o dost klidnější. Byl to strašná dryák, který zabíral téměř okamžitě. Taky byl na to, aby mi zabránil páchat další sebevraždy nebo si nějak ubližovat. Trochu jsem si protáhla krk, než jsem se znovu podíval na Heechula.. Prakticky nic neříkajícím pohledem. Bezemočním. Pokud mě něco moc nerozhodí, budu taková celý den. Proto ty prášky neberu. Jsem bez nich jako loutka. Můžete mi říct nebo udělat prakticky cokoliv a mě je to jedno. ,,Nic si nedomýšlím." Řekla jsem jenom a schovala si prášky zpátky do tašky, než jsem si sedla k jednomu ze zrcadel a začala si dávat na obličej zase trochu make-upu a pudru, který smyly slzy.

Park Hye-mi - 04. října 2015 18:05

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro ...bichigeso~~~ Chongmal. Nejprve jsem si myslela, že si to tak trochu jen představuju, omyl? Houby omyl, možná tak ten začátek, ale vlastní pozadí vůči Jinhwanově pánvi bych si vyfantazírovala asi jen stěží, tak odvážně se zatím nechovalo ani moje podvědomí za dlouhých nocí, natož za bílého dne - ehm, nebo večera. V klubu pro hvězdy a jiná VIP, seš si jistá, že se ti to nezdá... Přestože moje tělo se mechanicky hýbalo do rytmu i bez toho, abych na něj musela myslet, začínala jsem pomalu tuhnout a panikařit, jak jsem se marně snažila srovnat si věci v hlavě. Prsty jsem přitiskla na ty Jinhwanovy, ještě nerozhodnutá, zda je mám zpomalit, zastavit nebo úplně sundat... Nakonec jsem prostě putovala vlastní dlaní přitisknutou na tu jeho jím vytyčenou trasou a než jsem si pořádně uvědomila, co dělám, měla jsem hlavu poslušně zakloněnou v bezděčné reakci na zatahání za vlasy. "Ya-" začala jsem ve snaze najít hlas a vzmoct se na nějaký chabý protest, ale chaos v mojí hlavě se změnil na absolutní bordel, když jsem ucítila vlhký dotek rtů a jazyka na citlivé kůži krku, takže se zbytek námitky změnil v táhlý povzdech propuštěný skrze k sobě přivřené rty. You shouldn´t do that, you know... definitely... should... not... the hell... fuck this... A poslední jakž takž uchopitelné myšlenky se rozprchly do neznáma.

The Spirit of the Underground - 04. října 2015 18:12

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro I přes tvůj dotaz už se Heechul ke své poznámce o zpěvačce z AOA nevracel a jen sledoval tvoje zápasení s víčkem od krabičky a následné braní léků. Když jsi se posadila a dala do upravování, přešel za tebe a prsty se zapřel o opěrku tvé židle, takže jimi byl kus od tvých ramen, ale nedotkl se tě. Zamyšleně jimi poklepal o opěrátko. "Jestli odsuď chceš vypadnout, můžu ti nabídnout svýho osobního soukromýho řidiče," načal tak polovičatě, aniž by to znělo příliš laskavě nebo naopak nepříjemně. "Leeteuk s Eunhyukem z toho pravděpodobně nebudou moc nadšení, ale mám takový dojem, že teď budou mít víc starostí s dohadováním se mezi sebou než tím, aby se ještě pokoušeli chytit moje nadupaný autíčko," odfrknul si s úšklebkem. "Ne, že bych ti chtěl radit, ale teď tu asi úplně nechceš být," doplnil se už nezúčastněně se střelením pohledem kamsi do míst, kde se pořád shromažďovala většina štábu okolo promítacího plátna, kde se kontrolovaly získané snímky a na některých se dělaly i prvotní úpravy či jejich absolutní neschválení členy. "Mě osobně nezajímá, jak budu na obálce vypadat, takže řekni a ..." Zaklepal ve vzduchu klíčky od auta.

Vypravěč - 04. října 2015 18:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ještě chvilku ti držel vlasy, aby jsi měla zakloněnou hlavu a cítila jsi jeho horké a vlhké rty, jak tě občas políbí na kůži na krk. Po chvilce se ona ruka zase přesunula na tvůj bok. Ani sis to neuvědomila, ale kousek za vámi byla stěna. Jin tě poměrně rychle a nekompromisně přetočil tak, že jste byli čelem k sobě a přirazil tě zády na stěnu kousek za tebou. Vrazili jste při tom do pár lidí, ale mě to bylo očividně úplně putna. Vzal tě za dlaně a propletl s tebou prsty. Pak ti ruce dal vedle tvé hlavy spolu s těma svýma. Opřel svoje čelo o to tvé a hlavně pánví se natiskl na tebe. ,,To co se stane v tomhle klubu tady zůstává.." Pošeptal ti do ucha, než vzal tvůj ušní lalůček mezi rty a začal si s ním hrát jazykem. Kdyby si měla čas se dívat kolem sebe, pochopila by jsi, že to myslel doslovně, protože jste nebyli jediní dva, kteří teď dělali podobné věci.

Kim (Ann) Min-Yeng - 04. října 2015 18:25

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když začal za mnou mluvit, přestala jsem se pudrovat a zadívala se na něj do zrcadla, takže jsem nemusela otáčet hlavu. Poslouchala jsem ho, co říká a neskákala mu do řeči. Vlastně jsem k tomu ani neměla co říct. To, jak mi řekl, že tu teď úplně asi nechci být působilo na jednu stranu vtipně, ale na tu druhou vím, proč mi to řekl. Sama bych na to v tomhle stavu nepřišla, že tu nechci bát. Vzala jsem si ty prášky proto, aby mi bylo jedno, jestli tady budu nebo ne. Ale na tu druhou mi těmi slovy připomněl, že tu teď vážně nechci být. Ale nechtěla jsem před tím ani utíkat. Když vytáhl klíčky od auta, donutilo mě se to lehce pousmát. Ani nevím proč. Otočila jsem se na něj přes rameno. ,,Si hodnější, než vypadáš." Zkonstatovala jsem a lehkým kývnutím hlavy mu dala najevo, že s jeho nápadem souhlasím. Vstala jsem, vzala svojí tašku, ve které byli i věci, ve kterých jsem sem přišla a vydala se s ním tajně k jeho autu. Až u něj mě to vlastně celé zarazilo. ,,Proč to vůbec děláš?" Zeptala jsem se ho najednou zmateně. Až teď mi došlo, že to celé nějak nedává smysl. Každý druhý by mě v tom nechal se vymáchat..

Park Hye-mi - 04. října 2015 18:34

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Poč-" načala jsem přerušená jeho zručným pohybem, když mi zbytek slova uvěznil v hrudi náraz zády na stěnu. Ještě jsem lapala po ztraceném dechu, když do stejného stavu přešly i moje dlaně - vlastně už né moje. Zkusmo jsem se vzepřela proti váze Jinhwanova těla, ale vzhledem k tomu, že se ani nepohnul, s výdechem jsem se namísto toho zapřela o chladnou zeď. Ještě jsem neměla řádně příležitost vidět jeho tvář takhle zblízka, takže jsem se tím poměrně snadno nechala rozptýlit a můj mozek odplul kamsi na zhodnocování toho, který z jeho rysů je nejpřednější a jak je možné, že ve svém věku vypadá tak mladě, že mezi členy ani v nejmenším nevyčuhuje... Z podobného uvažování mě ale vytrhla jeho slova. "...co?" vydechla jsem zmateně. Navzdory tomu, že moje soustředění obstávalo těžkou zkoušku, vzhledem k tomu, co Jinhwan prováděl kdesi u mého ucha, zkusila jsem se mu prsty vymanit ze sevření a pootočením hlavy zaletět očima o kousek dál k podobným scenériím. "Co... je tohle za místo?" vypadlo ze mě sotva šeptem, jak moje hlava pořád nedokázala zpracovat, že něco jako doupě hříchu existuje i pro celebrity. Uvolněnými prsty jsem sklouzla po hrudi před sebou drtící tu mou o tvrdou podložku za lopatkami a zastavila se těsně nad páskem, o který jsem se jimi zahákla. Who´d believe this right? But the rest are... Znovu jsem trochu ztuhla, když mi do mysli přišel obrázek zbývajících členů, právě teď pravděpodobně čekajících na náš návrat. "...budou nás hledat," nadhodila jsem v prvním vážném protestu, když jsem využila volné dlaně k zapření se o jeho hruď, abych ho svou silou mohla zkusit odstrčit. "Jinhwane," zkusila jsem ho oslovit, kdyby to náhodou nezabralo a vložit do tónu ono varování.

Vypravěč - 04. října 2015 18:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jin ti zprvu neodpověděl na tvou otázku, co je tohle za místo. Jenom se ti zadíval do očí a laškovně si skousl spodní ret, když se tvoje prsty zahákly za jeho opaskem. Až když si začala protestovat, tak se uvolněně usmál, pustil tě a opřel se zády o stěnu vedle tebe a zadíval se na parket před sebou. ,,Tohle je místo, kde jsou lidé jako my sami sebou. Můžeme tu dělat cokoliv chceme a nikdo se ti nikdy nedoví. Ne to nezapomínej. Cokoliv tu uvidíš si musíš nechat pro sebe." Řekl ti najednou hrozně vážně a pohledem opatrně zajel k líbající se dvojici kluků. Kdyby si jim viděla do tváře, pravděpodobně by si je poznala, ale takhle si neměla moc šanci. ,,Chápeš?" Zeptal se tě s úsměvem a pak tě najednou lehce rozcuchal. ,,Neboj, já bych si nic víc nezkusil. Ne, když tu jsou ostatní. Mino a B.I. by mě zabili." Pronesl vesele a pak na tebe laškovně mrkl. Těžko říct, jestli to myslel tak, že by po tobě vyjel mnohem více, kdyby jste tu byli sami. ,,Ale líbíš se mi." Dodal, když tě vzal za ruku a vedl zpátky z hluku a tanečního parketu k mírně napilím klukům. Jo, určitě to tak myslel. Kluci byli veselí a neměla ani páru o tom, co se stalo. A jin se usmíval jak sluníčko.

The Spirit of the Underground - 04. října 2015 18:44

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "...to je jen další iluze," okomentoval tvoje prohlášení s úšklebkem, očividně si to nebral moc k srdci, když tě i se židlí odsunul od stolku, aby pro tebe tak vznikl prostor k vylezení. Jakmile jsi souhlasila s jeho následováním, jen stáhl z blízkého stolu jeden z kabátů z photoshootu a hodil ti ho přes ramena. "Zahal se trochu, neplánuju se rvát s někým dalším kdyby se rozhodl, že si chce taky kousnout," doporučil ti trochu ironicky s pohledem mířeným na šaty, co z nohou vážně zakrývaly minimum, než sám vyšel z budovy. Jestliže jsi jej nadále následovala, naskytl se ti pohled na poměrně velké auto zahraniční značky, o kterém pokud jsi něco slyšela, pak to, že je v současnosti asi nejbezpečnější na trhu. V něčem podobném pravděpodobně jezdila i korejská vláda. Heechul bez rozpakování se došel k sedadlu řidiče a zaklepal na okénko, které vzápětí sjelo a zevnitř vykoukla černá hlava muže ve slunečních brýlích a obleku, že vypadal skoro jak z nějakých filmů o tajných agentech. "Jedem," oznámil mu zpěvák, když okýnkem poslal dovnitř klíčky. "Už?" Zamrkal trochu překvapeně neznámý, ale neptal se víc, dokonce ani potom, co tě zhlédnul a poslušně začal startovat. Heechul ti ukázal na dveře k zadním sedačkám a sám se tam nasoukal opačnou stranou. Zadní sedadla byla od přední části vozu oddělena jakousi stěnou, která umožňovala jen omezený průhled zasouvací škvírou, podobně jako tomu bylo u limuzín nebo hodně drahých taxi. "Připoutej se," ozval se ještě Heechul, zatímco tak sám učinil a vypadalo to, že to bral velmi vážně a nehodlal o tom diskutovat. ...no, nebylo divu, možná se ti vybavila autonehoda. Cestování autem pro něj nemohlo být moc příjemné - taky podle toho vypadal, oproti tomu, jak se chvoal vevnitř, byl o kus zamlklejší a o stupeň pobledlejší.

Park Hye-mi - 04. října 2015 18:59

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Jeho odtažení jsem využila k vydýchání se, jako bych najednou mohla využívat plnou kapacitu plic a nemusela si připadat jako zlatá rybička vypadlá z akvária. Zapřela jsem se hlavou o stěnu za sebou a očima jako na potvoru zabrousila právě k homosexuálnímu páru. Z tohohle by měl pravděpodobně bulvár dost na dalších pár měsíců - a kolik peněz by se na tom dalo vydělat. Přestože já zrovna neměla moc a asi by se mi něco podobného dost hodilo, zcela vážně jsem přikývnula na Jinhwanovo varování. "Taky bych nechtěla, aby se někdo přehrabával v tom, co já dělám ve svém volném čase," podotkla jsem polohlasem, snad abych stvrdila, že o tom, co jsem tu viděla, pomlčím jako... no, jako ta zlatá rybička, že. "Oh." Zaletěla jsem k němu očima, když mě pocuchal, už zase dokonale zmatená jeho náhlou proměnou. Prsty jsem si automaticky začala urovnávat vlasy a pak si nasadila zpátky čepku ukradenou Bobbymu z hlavy. Pak jsem se ale musela uchechtnout na jeho další slova, ta představa byla celkem zábavná. "To máš asi pravdu. Jejich soupeření o to, kdo má větší autoritu a teritorium, jakožto leader, se asi vztahuje i na učedníky," připustila jsem s polovičatým pobaveným úšklebkem. Nebyla jsem si jistá, jak tak docela zareagovat na jeho poslední slova, takže jsem se prostě podvolila jeho vedení a nechala se vést zpátky, prsty zlehka zaklesnuté okolo jeho prohřáté dlaně. "Hi, guys," pozdravila jsem je z nějakého důvodu v angličtině, když jsem rozpletla prsty a pustila se Jinhwana, abych se mohla svalit na největší prázdné místo na sedačce mezi rozveselenou skupinku a rovnou se natáhnout po svém koktejlu. "Tak co, chyběli jsme vám?" nahodila jsem tak na rozproudění hovoru, než jsem z koktejlu upila a ještě na moment zaletěla očima směrem Jinhwana.

Kim (Ann) Min-Yeng - 04. října 2015 19:06

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Nejdříve jsem nepochopila, proč mi dal to sako, až když řekl, že nechce, aby mě někdo další okusoval, donutilo mě se to lehce ušklíbnout. Ale nebrala jsem si to nijak osobně, jen se s ním vydala k autu. To prohlášení před tím, že je mnohem hodnější, než vypadá, jsem myslela vážně, ale nějak se mi nechtělo se s ním o tom hádat, protože on si asi nemyslel, že to myslím vážně. Nejdříve jsem toho řidiče a to super bezpečné auto, které bývá většinou pro prezidenta absolutně nechápala. Přišlo mi to přehnané. Až když jsme nasedli dovnitř a Heechul mi poručil, ať se připoutám mi to došlo. Ta autonehoda před pár lety. Automaticky jsem se mu podívala trochu smutně na nohy. Přišlo mi to hrozně nefér. Leeteuk byl v tom autě tenkrát s ním, ale mu se nic tak hrozného nestalo, pokud si pamatuji. Jen má na těle pár jizev, stejně jako pár dalších členů, co v tom autě byli taky. Kdyby za to alespoň mohli, ale tenkrát je pronásledovali novináři. Proto se vybourali. Všimla jsem si, jak je najednou zamlklý a bledý. Počkala jsem, až se rozjedeme, jestli bude vypadat pořád stejně špatně nebo hůře. Sice jsem bezemoční, ale jenom vůči sobě, ne vůči ostatním. Lehce jsem ho vzala za ruku a povzbudivě se na něj usmála. Nemyslela jsem to nějak flirtovně nebo tak, jenom jsem nechtěla, aby se bál. ,,Kam jedeme?" Zeptala jsem se pak už s normálním a zvědavým výrazem, ale jeho ruku jsem nepouštěla. Dokázala jsem si představit, jak se cítí. Asi jako já, kdykoliv jsem v nemocnici.

The Spirit of the Underground - 04. října 2015 19:21

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Heechul zamrkal dolů na tvoje prsty, když jsi ho vzala za ruku, chvíli sledoval kontrast tvé drobnější dlaně vůči své notně mužnější a potom tu svou zkusil stáhnout, nicméně jelikož se nevymaňoval násilím, tvému stisku neunikl, pokud si ho nepropustila prostě z vlastní vůle. Nahlas to totiž nijak nekomentoval, namísto toho se díval ven z okýnka - ne, že by tam bylo něco vidět, skla byla natolik zatmavená, že z okolí dovnitř neprocházelo vůbec nic. "Pravda... sakra, kam jedeme?" obrátil se s tvým vlastním dotazem dopředu s poklepáním na stěnu. Škvírou jsi mohla vidět řidičův pohled ve zpětném zrcátku, který se na moment zvednul od silnice směrem stěny, jež vás oddělovala, a pak hned zase klesl. "Zamířil jsem zpátky do Soulu, pane, přejete si změnit směr?" odpověděl zdvořilým hlasem podřízeného zaměstnance. Pokud jsi věděla, mezi členy SJ si majetně rozhodně nevedl zle, ale i jeho rodina byla na společenském žebříčku poměrně dobře umístěná. "Já mám hlad, cestou bych se stavil někde pro jídlo, co myslíš?" Dokonce se obtěžoval se tě zeptat, přestože to nevypadalo, že by tvůj názor mohl nějak ovlivnit to, že on hlad má a zastavit hodlá. Takže jste se asi o půl hodiny později zastavili u drive-through fastfoodu, kde mu řidič objednal nudle a velký shake a pokud sis také chtěla něco dát, pak i tvou objednávku, což také celé zaplatil, ačkoliv si jen těžko mohla pochybovat, že to šlo z Heechulových peněz. Heechul vypadal o něco uvolněněji, když měl prsty zaměstnané hůlkami a pusu čas od času brčkem. "Takže... přiznej se, jak ses vlastně dostala doprostřed mezi Leeteuka s Eunhyukem? Cos udělala? Je to trochu jak deja vu," nadhodil Heechul bez sebemenší obezřetnosti s typickou přímostí a poněkud drzostí v té nijak nekontrolované otázce.

Vypravěč - 04. října 2015 19:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jin se musela začít pobaveně smát cestou ke stolu, když si nahodila svou teorii o tom, proč by z toho Mino a B.I. nebyli nadšení. ,,Tak jsem to nemyslel, ale líbí se mi tvoje nevinnost." Řekl od srdce pobaveně a pořád se tiše smál, dokud jste nedošli až ke stolu. Ale jak to myslel doslovně už nevysvětlil. ,,Hele, princezna!" Zaradoval se najednou Mino, když ses objevila. B.I. na tebe hodil skoro až svůdný úsměv. ,,Hello lady." Oplatil ti anglický pozdrav. Všichni očividně už v dobré náladě z alkoholu. Jin, aby je snad dohnal, si hned objednal rovnou dvě Metaxi. Mino se k tobě najednou přimáčkl a spíše tak nějak laškovně tě objal kolem pasu. ,,Dneska tě opijeme." Sdělil ti s absolutně nevinným úsměvem, což u něj nebývalo zvykem a bylo to vlastně až divné. Hned na to ti objednal další Sex on the beach a hned k tomu panáka Metaxi.

Park Hye-mi - 04. října 2015 19:42

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Huh?" vypadlo ze mě se zamrkání na prapodivné oslovení od Mina, přestože jsem právě byla v docela dobré rozmaru a tak jsem to doplnila i hraným pukrle jak někdy z doby viktoriánské kdesi na západě. "K službám, k službám, ale koukám, že - ... už jste všichni úplně někde jinde," zkonstatovala jsem potom, co jsem je všechny přejela hodnotícím pohledem ve snaze odhadnout, kolik toho vypili. Když si mě k sobě Mino přitáhnul - nebo respektive sebe ke mně, popleskala jsem ho volně dlaní po té jeho na svém boku. "Nevím nakolik tohle zní jako dobrý nápad," okomentovala jsem jeho plán s úšklebkem. "Když budete všichni pod obraz, kdo se o vás postará, hmm? Ostatně, já jsem přece na takový dávky ještě moc malá," připomněla jsem se s ohledy, přestože jsem ochotně dopila ten první koktejl, co jsem ho měla odstátý ještě z doby, než jsem vylezla na parket.

Kim (Ann) Min-Yeng - 04. října 2015 19:43

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Dobrý nápad." Kývla jsem hlavou ohledně jídla. Když jsme dojeli k rychlému občerstvení, vzala jsem si jen hromadu vepřových nudliček se zeleninou v omáčce a k tomu colu. No co? Taky musím někdy jíst a mám pocit, že pořádné maso jsem už dlouho neviděla. Až teď jsem pustila jeho ruku, abych se taky mohla věnovat svému jídlu, dokud jsem se při jeho otázce málem nezadusila kusem pórku. Nevěřícně jsem se na něj podívala, jako bych nechápala, proč se mě na to ptá. Chápala, což o to, ale když řekl, že má deja vu, žaludek mi zase udělal kotrmelec. To nikdy neznamená nic dobrého. Povzdechla jsem si a přestala jíst. Normálně bych mu to neřekla, styděla bych se, ale na těch prášcích.. ,,Já ani nevím.." Přiznala jsem se. Netušila jsem, jak se to stalo. ,,Neudělala jsem nic. Alespoň o ničem nevím. Eunhyuk o mě měl jednu dobu prostě trochu.. Starost. Nikdy jsem si to nevyložila tak, že bych se mu mohla líbit. A včera mi řekl, že se Leeteukovi líbím, tak jsem se na to Leeteuka zeptala. Nepopřel to, ale řekl, že je se mnou ochotný něco mít, až budu mít po debutu.. Na jednu stranu nechápu, proč to Eunhyuk udělal, na tu druhou nechápu, proč se Leeteuk tvářil jako ublížené štěně. Žádný debut taky nikdy nemusím mít, nebo ho můžu mít až za pár let.." Řekla jsem, pustila na chvilku hůlky a položila si dlaň na srdce. Nepříjemně mě na něm píchalo. Bolelo to. Doslovně mě to všechno bolelo. Teď jsem už nemohla ani brečet, kvůli těm práškům, ale už dlouhou dobu jsem necítila takovou úzkost. ,,Není to tak, že bych byla netrpělivá.. Já.. Mám Leeteuka ráda.. Jen.. Prostě nevím, co s tím.." Přiznala jsem se a raději se dala znovu pomalu do jídla.

The Spirit of the Underground - 04. října 2015 19:57

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Heechul se během tvých slov tvářil přemýšlivě, ačkoliv situaci nahlas zlehčoval, vypadalo to, že on si tu starost o kluky dělal, a to zcela vážně. "No, vypadá to, že budeme mít na dormu o zábavu postaráno - alespoň na nějakou dobu," zkonstatoval pak s mnohoznačným úšklebkem, než se pustil do svého jídla. "Pus- tum cu nusnusu - ud putky, humhm?" ozval se už s plnou pusou směrem řidiče. Zatímco ty jsi z toho pravděpodobně byla akorát generálně zmatená, on automaticky sáhnul po ovládání na palubní desce a brzy se vzadu rozezněla tichá melodie písní, z nichž žádná vlastně nebyla Super Junioru, jako by sebe sama úplně neposlouchal. Zato jsi tam mohla zaslechnout ledacos jiného... N.Flying, FT Island, dokonce i holčičí skupiny... "Hádám, že do studia už se ti teď nechce, co? Mám tě vyhodit u vás na dormu? Budeš muset říct Yeo-Unovi kde to je," adresoval ti Heechul, když konečně dožvýkal a polknul.

Vypravěč - 04. října 2015 20:08

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Ne. nejsi." Zhodnotili všichni jednohlasně, když si řekla, že si na pití ještě malá. Ovšem, že jsi byla, ale jim to bylo úplně jedno. I Jinovi to spíše dělalo radost, a to toho v sobě neměl tolik. Upřímně.. Moc si nepamatuješ, jak ta noc dopadla. Víš, že jsi se s nikým nevyspala, ani s nikým nic neměla, i když se tě Mino několikrát pokoušel políbit, ale vždycky mu v tom někdo zabránil. Každopádně.. Ráno bylo perné. Bolela tě hlava. Docela dost. Nebylo ti špatně od žaludku, ale ta hlava to vynahrazovala dostatečně. Ale hlavně tě někdo objímal. A ten někdo pěkně hřál a voněl. A ten někdo byl Bobby. Ležel vedle tebe na posteli, pravděpodobně jeho posteli a objímal tě, jako by jsi byla nějaký jeho plyšák. To ale nebylo všechno. Hned z druhé strany se na tebe tlačil B.I. Jako by to bylo po nějaké trojce. Postel byla manželská a ani jeden z nich nechrápal, ale Bobby postrádal kalhoty a B.I. zase tričko. Ty si byla kupodivu oblečená.

Kim (Ann) Min-Yeng - 04. října 2015 20:16

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Ani si nemyslím. Leeteuk mě po tomhle určitě nesnáší. Možná na sebe budou chvilku vrčet, ale pochybuji, že to bude na nějakou delší ''zábavu''." Povzdechla jsem si upřímně. Kdybych to měla říct na plnou hubu, tak předpokládám, že Leeteuk si o mě myslí teď jen to nejhorší. Ani bych se nedivila, kdyby se ve studiu už ani neukázal. To je děs.. Pomyslela jsem si jenom a zaposlouchala se do písniček. Bylo tam od všeho něco, jen jejich písničky ne. Což bylo lehce úsměvné. Dokud se mě nezeptal, kam chci jet. Zkameněla jsem a zamyslela se. Mohla jsem jet do studia a zabrat si nahrávací místnost, ale hrát na kytaru můžu i na dormu. ,,Můžu poprosit k nemocnici?" Zeptala jsem se spíše řečnicky. Chtěla jsem se jít podívat na Kaie. Měli ho pustit až zítra ráno a s trochou štěstí tam bude Luhan nebo Chen. Nechtěla jsem bát sama. Akorát bych z toho byla jen víc špatná, než jsem teď. Ne, že bych chtěla s někým mluvit, prostě jsem chtěla s někým být, protože moje pocity byli teď akorát lehnout a umřít. //Klidně to posuň jak jsem došla ke Kaiovi na pokoj :D

Park Hye-mi - 04. října 2015 20:16

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Zatraceně... Sice jsem o kocovině už slyšela, ale tahle ranní bolest hlavy mi doteď byla zcela neznámá, vzhledem k tomu, že jsem běžně netrpěla na migrény a už vůbec ne - no dobře, to trochu jo - na díry v paměti. Krčila jsem obočí, oči ještě pořád zavřené, jak jsem se marně pokoušela vybavit si podrobnosti večerjší noci - a možná bych nad tím strávila i výrazně víc času, kdybych si poněkud opožděně neuvědomila, že ležím někomu v náručí. ...co?! Poplašeně jsem oči zase otevřela a napřed jimi sklouzla na silnou paži okolo svého pasu a pak zvolna i na jejího majitele. To by docela dobře vysvětlovalo mou neochotu se probudit, když to byl člověk výhřevný a ... mhmm... KDE MÁ KALHOTY?! Trochu jsem sebou cukla, ale hned se zase zkusila zklidnit, abych ho neprobudila. Zrovna jsem se chystala pokusit opatrně vymanit, když jsem se tedy obrátila zpátky - a zůstala zírat B.Iovi do obličeje. ...a kde ten má tričko? Napadlo mě, ale místo toho, abych se po něm začala shánět, velice nenápadně jsem využila toho, že vychrapoval a začala si vystavený kousek před sebou prohlížet. Pomaloučku jsem tím směrem i přesunula ruku a konečky prstů následovala linii hrudní kosti v sotva patrném dotyku níž, zvědavě sledujíc trajektorii vlastního pohybu čokoládovým pohledem.

The Spirit of the Underground - 04. října 2015 20:23

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Až tak se necítíš dobře?" zamračil se na tvůj dotaz Heechul, přestože kývnul řidiči a ten tvé přání poslušně vyslyšel. Bez nějakých protestů ti zastavil před nemocnicí a s prostým rozloučením tě propustil dovnitř i s přáním toho, aby ses cítila líp. V nemocnici ses musela napřed dostat přes hradbu fanynek, kterou tam drželi stranou chlápci v oblecích. Tebe k tvému štěstí některý z nich poznal a v tichosti tě provedl skrz, takže jsi se dostala i do patřičné části chodby a nepovšimnutě mohla proklouznout ke Kaiovi na pokoj. Jeho pokoj byl sice prázdný, co se dalších členů EXO týkalo, ale vůbec ne tak prázdný, jako když jsi odsud odjížděla. Všude možně byly balíčky, kytky, přáníčka, čokoláda a blbůstky, očividně se fanynky fakt činily, když se zpráva o jeho hospitalizaci rozkřikla. Kai byl zrovna začtený do nějaké knihy a s tvým příchodem ji okamžitě zacvaknul a začal ji schovávat a otvírat pusu, aby něco řekl. Když si tě ale pozorněji přeměřil, zase rty zcvaknul k sobě, přemýšlivě se rozhlédnul po místnosti a pak s tichým povzdechem odsunul roh přikrývky a posunul se na posteli, aby ti udělal místo. "Časově omezená nabídka, ber nebo nech být," podotknul suše, kdyby ses náhodou příliš dlouho rozhodovala a popleskal místo vedle sebe dlaní, knihu pořád bezpečně oddálenou z dosahu tvých očí a rukou, ale kdyby ses po ulehnutí snažila zahlédnout titul, mohla sis nakonec všimnout, že má na sobě nějaký kreslený obrázek a - no, vypadá celkově dost dětsky.

Kim (Ann) Min-Yeng - 05. prosince 2015 20:42

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Ne, to ne, je tam Kai, chci se na něj podívat, jak mu je." Řekla jsem mu upřímně a lehce se pousmála. Heechul byl sice trochu škodolibý, ale hodný kluk. Nebo mi tak alespoň připadal. S úsměvem jsem se s ním rozloučila, když mě vysadil před nemocnicí a poděkovala mu za odvoz. Nejhorší bylo prodrat se davem fanynek, které mě už pomalu i poznávali, protože občas jsem za sebou uslyšela nějaký výkřik mého jméno nebo nadávku. Jako by mě to překvapovalo. Jasně, že žárlily, mě nějaká holka obskakovat EXO taky žárlím. Takže jsem to nechala být. Ochranka mě naštěstí pustila a já tak mohla v klidu do Kaiova pokoje. Zaklepala jsem a vešla. ,,Ahoj." Pozdravila jsem, když jsem za sebou dveře zase zavřela a rozhlédla se kolem. Fanynky byli hrozně.. Fajn, že mu takhle posílali věci. Ne, nemyslela jsem to ironicky, mluvila jsem vážně. Byla jsem jim za to vděčná. Všimla jsem si, jak se nadechuje, že něco řekne a jak schovává knížku, kterou četl, ale pak se na mě najednou zadíval. Zmateně jsem zamrkala, o to více, když odhrnul peřinu vedle sebe. Mlčky jsem na něj nechápavě hleděla, dokud rukou nepoklepal na místo vedle sebe. Nevěřila jsem vlastním očím. Rozešla jsem se k němu a bez nějakých dalších výčitek svědomí si lehla vedle něho, potom, co jsem si zula boty. Položila jsem mu hlavu na hrudník a poslouchala, jak mu boje srdce. Krásně hřál. A já měla pocit, že mi je strašná zima, i když v pokoji bylo teplo, to jsem si byla jistá. To ty prášky.. Měla jsem hrozně zmrzlé nohy a ruce. ,,Jak ti je?" Zeptala jsem se ho trochu ustaraně. No co? Bála jsem se o něj. Ani nevíte, jak moc. Hlavně jsem se takhle cítila.. Trochu lépe. Měla jsem pocit, že jsem najednou pryč od všech těch sraček, co se mi honí hlavou, od Leeteuka a vlastně od všeho. Chtěla jsem takhle zavřít oči a už je neotevřít. ,,Co si to četl?" Zeptala jsem se po chvilce a podívala se tím směrem, kam jí schoval.

The Spirit of the Underground - 05. prosince 2015 20:53

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Aha," zkonstatoval po tvém přiznání Heechul víceméně neutrálně, když pokrčil rameny a namísto zdlouhavých komentářů nebo toho, aby ti říkal, jak je to "skvělý" nápad, tě prostě zaveze na místo určení a akorát se s tebou rozloučí ve stylu: "Bylo tam celkem živo, tak zas někdy, ne?" Což by od někoho jinýho mohlo vyznít urážlivě, ale v jeho podání spíš jako typicky lehce škodolibý žertík, jak už si to mířil i s autem zase do kšá... V nemocničním pokoji bylo na rozdíl od chodby poměrně ticho. Dokonce tu nehrála ani hudba, což mohlo působit trochu ponurým dojmem - kdyby celou atmosféru nerozjasňovala přítomnost nejmenovaného jedince. Kai se trochu šoupnul, aby ti v posteli udělal nějaké to místo, ačkoliv to nebylo úplně nutné, vzhledem k tomu, že to jsi ušetřila tím, jak sis z něj hned udělála polštář. Na moment se zatvářil překvapeně, pak se ale spíš pobaveně ušklíbl a přetáhl přes vás nemocniční peřinu. "Mám takovej pocit, že sem si právě pozval do postele ledovec..." zamručel potichu, když jsi se ho dotkla těmi ledovými končetinami. Než aby tě kvůli tomu ale začal vystrkovat, hodil ti jednu ruku kolem ramen a dlaní ti zlehka začal jezdit po zádech nahoru a dolů, jak se tě třením asi zkoušel zahřát. Což ovšem asi nebylo tolik potřeba, sám byl z pobytu v posteli vyhřátý až dost a teplo se okolo něj šířilo ve vlnách. Na tvoji otázku nastalo chvíli ticho, pak jsi ale ucítila pohyb, jak kývnul hlavou. "Jo, řekli mi, že když budu chtít, můžou mě zítra pustit domů," odsouhlasil ti tvou teorii bez mrknutí oka. Když ale přišla řeč na knihu... no, kdyby to bylo aspoň trochu možný, asi by sis myslela, že se... červená? "No, to mi tady jenom... totiž, to poslala sestra... eh," vykrucoval se slovně, než aby přímo přiznal, o co běželo. Možná se ti znova vybavil ten obrátek navrchu a... nevypadala tak nějak nějaká ta dětská pohádková kniha?

Vypravěč - 05. prosince 2015 20:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvilku se nic nedělo. Pod prsty jsi cítila jen, že je poměrně teplý a že má hebkou kůži. Pokud si sjela rukou až.. Moc nízko, zjistila jsi, že ráno nevstává opravdu jen slunce. Ne, že by za to chudáci kluci mohli, každý má nějaký problém. Každopádně trenky měl na sobě. A až teď sis všimla, že i když jste se všichni ztřískali, nikdo z nich nesmrděl alkoholem. Voněli.. Oba.. Ale takovým tím specifickým odérem lidského těla. Jak se říká, že člověk, který ti voní, tě automaticky přitahuje.. Asi právě teď si přišla na to, jak moc je to pravda. A pak ses mu zadívala na obličej a zjistila jsi, už B.I. už nespí. Kouká na tebe s absolutně neutrálním výrazem. Bobby pořád spal jak zabitý. ,,Kam to saháš?" Zeptal se tě s takovou neutralitou v hlase i ve tváři, že si netušila, jestli je naštvaný nebo ne. Bylo to poněkud děsivé. Působil strašně.. Nevypočitatelně. Jako by si koukala do očí tygrovi a nevěděla, jestli tě chce zabít nebo ne.

Park Hye-mi - 05. prosince 2015 21:03

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Fascinovaně jsem sledovala kontrast svých prstů proti B.Iově kůži, zatímco jsem jimi klouzala zvolna dolů, takže jsem ani pořádně nevnímala, kam až. Jasně, nebylo to poprvý, co bych viděla polonahýho kluka. Totiž, něco takovýho se sem tam mihlo i v blbým MVčku a nemluvě o tom, nebyla jsem zas tak bílá lilie, abych byla až tak nevinná, že bych snad nikdy na koupališti nekoukala po někom v plavkách, žejo. Všechny ty noční pobyty v klubech se musely aspoň trochu projevit. Na druhou stranu to BYLO poprvé, co jsem viděla polonahého Hanbina. Což je, s ohledem na můj hlubokej obdiv k týhle skupině, trochu jako vidět aspoň tak polonahýho poloboha, žejo. Ježíš, až moc polo - ne, že by na něm sakra bylo něco polo. Zarazila jsem se o lem trenek a překvapeně zamrkala, jak jsem instinktivně těkla očima provinile nahoru k B.Iově tváři - a zrovna jako na potvoru, abych přišla na to, že zcela oprávněně. Skoro poplašeně jsem stáhla prsty rychle zpátky, když jsem zaregistrovala, že byl zcela při vědomí a celou mou nepokrytou prohlídku tedy očividně zaznamenal. Pootevřela jsem pusu, marně pátrajíc po nějakém rozumném vysvětlení, ale když žádné nepřicházelo, akorát jsem sklopila oči a zase ji zaklapla. "Já... uhm, musím se - umít, totiž. Pomohl bys mi - totiž, ne s mytím, jako s ním - " Výmluvně jsem poukázala na Bobbyho paži okolo vlastního těla, která mi jaksi znemožňovala utéct z téhle prapodivnou směskou lidí narvané postele. Normální holka by si asi tuhle ranní idylku užívala o něco dýl, ale mně bylo jasný, že čím dřív odsud vypadnu, tím menší dopad by to mělo mít na dění ve studiu, navíc... Kdy jim kdo naposled dělal snídani? - a... ježíši, jak musím VYPADAT?

Kim (Ann) Min-Yeng - 05. prosince 2015 21:24

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Lehce jsem se pousmála na jeho poznámku o ledovci a na chvilku zavřela oči. Upřímně, užívala jsem si, jak mi jezdí dlaní po zádech. Bylo to příjemné. Ostatně, pro koho by to příjemné nebylo. ,,Jestli já jsem ledovec, tak ty globální oteplování." Pronesla jsem v žertu a mírně se usmála. Nemyslela jsem to zle, byla jsem ráda, že tak krásně hřeje. Až když mi po chvilce odpověděl, otevřela jsem oči a zvedla hlavu, abych se mu podívala do tváře. ,,A půjdeš? Chci tím říct.. Bojím se o tebe.. A.. No.. Prostě nechci, ať si znova něco uděláš.." Řekla jsem opatrně. Nechtěla jsem takové věci říkat nahlas, ale byla to pravda. Měla jsem strach, aby si zase nějak neublížil. Prostě se mi nelíbilo, jak se přepíná. Pak mi trochu vyhýbavě odpověděl ohledně knížky. Vzpomněla jsem si, že vypadala poněkud děcky. ,,Ale no tak, já se ti smát nebudu." Řekla jsem mu a hned na to se přes něj natáhla k jeho druhé ruce a knížku mu z ní vzala. Nejsem přece pubertální děcko, sama koukám občas na Disneyho nebo čtu dětské knížky, které jsem si schovala, když se naši rozvedli. Měla jsem je všechny tenkrát na psychině, neměla jsem se důvod se mu smát.

Vypravěč - 05. prosince 2015 21:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. se pobaveně ušklíbl, když si stáhla ruku k sobě a začala jsi vypadat jako polekaná myška, co uviděla kocoura. Hlavně se očividně dobře bavil nad tvou rychle a zmateně pronesenou větou. ,,Chceš pomoct umýt, jo?" Řekl s jasnou provokací a pobaveném v hlase, protože si ve své větě tak nějak.. Vyvrátila, že si to myslela právě takhle. Pak se najednou pobaveně zasmál, posadil se a prostě dal Bobbyho ruku pryč. A s Bobbym to ani nehlo, jen něco nespokojeně zamručel, ale spal dál. Když ses na posteli posadila, B.I. se k tobě najednou nebezpečně a hlavně nebezpečně pomalu nahl. ,,Příště jsem na řadě já.." Pošeptal ti do ouška až neuvěřitelně svůdným a hlubokým hlasem, ze kterého by polovina fanynek měla minimálně orgasmus ne-li rovnou infarkt. Pak se od tebe odtáhl a znova si lehl a jen se na tebe lehce usmíval. Skoro až škodolibě.

The Spirit of the Underground - 05. prosince 2015 21:37

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Kai se na tvou poznámku o oteplování nepatrně poušklíbne, pořád ale víceméně pobaveně. "Teď si nejsem jistej, jak přesně to myslíš a nakolik k srdci si to mám brát," oznámil ti, hlas pořád tlumený, ostatně nač by bylo třeba jej zvyšovat, když je tvoje ucho jeho rtům vzdáleno těch dvacet třicet centimetrů. U toho tě mírně dloubnul palcem do žeber. "Ale pro jistotu, nerad jako zklamu věrnou fanynku, jo, nicméně v rámci kapely jsme fakt maximálně bráchové," odlehčil to "teplo" na jinou úroveň, než trochu zvážněl na tvé pokračování. "Nemusíš se o mě bát - teda, krom toho, že se většinu času chovám jako kretén, takže bys ani neměla mít proč," nadhodil s dalším z úšklebků s protočením panenek. "Ale i tak. Akorát jsem to trochu... přetáhnul. Byl jsem naštvanej. Na Luhana, že mě nutí do tohohle pořadu, na tebe, že kvůli tobě tam musím bejt, na společnost, že mě nenechá prostě sedět u sestry, na ni, že se nelepší... Byl jsem naštvanej na celej svět a potřeboval jsem se vybít; a trochu to přepísk, se občas stává..." Táhlejší výdech a potřesení hlavou nad sebou samým. Pak nedůvěřivě zaostřil směrem schované knihy a neochotně se po ní natáhnul. "No dobře," souhlasil ne právě ochotně a s vírou, když kvůli tobě teda vyprostil zpátky onu knihu a svěřil ti ji do rukou. Skutečně se jednalo o pohádkovou knihu, hned na obálce je malůvka k prvnímu příběhu o lásce mezi Měsícem a Zemí. A za obálem je zastrčená i fotografie: Ta je doprovozená také nápisem Nejvíc epickej bráška století. Ruce pryč, ukřičený holky. MOJE. Ňoumo! XOEXO Kaiova ruka ti pořád ještě třela záda ve snaze tě trochu zahřát, on se ale raději ke knize moc nevyjadřoval a radši sledoval strop. "Co tady vlastně děláš? Luhan povídal něco o tom, že dneska nebudeš ani ve studiu, že tě Super Junioři berou někam na focení...? Jakto, že jste zpátky tak brzo?"

Park Hye-mi - 05. prosince 2015 21:48

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Dík," vymáčkla jsem ze sebe přiskříple, když ze mě spadla tíha Bobbyho paže. Okamžitě jsem pocítila závan chladu a naskakující husí kůži, asi tím, jak ode mě najednou byl odpojený přímotop, totiž zdejší nejvýhřevnější topení. Je to snad vlkodlak nebo co? Neměla jsem ale moc čas se zabývat fyziologií i druhýho rappera, měla jsem co dělat, abych se dostala do sedu. Ztuhla jsem, sotva se mi to podařilo, asi jako pták, když ho začne hypnotizovat pohled do očí vlastní smrti, totiž nějakého blízko se na kameni vyhřívajícího hada. Rovnou jsem se oklepala podruhé, když se mi o ucho otřel Hanbinův dech. Měla jsem dost práce s tím, abych si udržela všechny čtyři pohromadě, takže jsem se akorát rychle samoobjala pažemi a sklouzla z postele, abych potřesením hlavy zkusila vytřást z mozku dozvuk toho, co právě udělal. Kdybych si to nahrála, mohla jsem na tom vydělat majland - nebo to spíš schovat pod postelí, aby to nikdo kromě mě nikdy neobjevil... - Fuck, odkdy zním jako nějaká za*raná saesang? Odfoukla jsem si pramen vlasů z čela a raději odklopýtala na pouť za koupelnou. Nejspíš mi chvíli trvá, než ji objevím, ale potom ji hodlám zabrat aspoň na pár minut, abych se zvládla umýt a co nejvíc zkulturnit. Je mi jasný, že tady asi nebudou mít kartáček navíc, ale pokud bych nenašla nějaký pro hosty, jsem ochotná prostě ukrást některý z jejich. Nemám ani nic čistýho na sebe, takže zkusím cestou vykrást nějakou skříň o dost velkou košili nebo dres, abych si na sebe po sprše měla co hodit. S mokrými vlasy a navlečená do nového úlovku pak zkusím najít kuchyni, prohrabat ledničku a skříně, najít nějaké rozumné ingredience a začít připravovat snídani, která by mohla vydatností stačit i pro takové množství klučičích krků.

Kim (Ann) Min-Yeng - 05. prosince 2015 21:57

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Musela jsem se tiše, ale pobaveně zasmát tomu, když mojí poznámku o tom, že je horký převedl na úplně jinou rovinu. Ale čekala jsem, že něco takového udělá. ,,Klid, nikdy jsem nebyla tenhle typ." Řekla jsem upřímně. Nikdy jsem neshipovala kluky mezi sebou. Ne, že bych měla něco proti homosexuálům, ale raději jsem snila o tom, že je páruji se sebou. No co? Fantazie jako fantazie. Ale uznávám, že bych byla raději, kdyby ve výsledku byli mezi sebou, než s nějakou namyšlenou holkou. Lehce jsem sebou cukla, když mě píchl palcem mezi žebra. No co, jsem lechtivá.. A pak řekl, že na mě byl naštvaný. Zamrzelo mě to. Ne to, že na mě byl naštvaný, ale.. Připadala jsem si, jako bych to celé zavinila. Posadila jsem se, protože jsem měla pocit, že ho najednou nějak.. Otravuji, ale zůstala jsem na posteli, jen jsem se provinile zadívala do postele. ,,Omlouvám se.. Já.. Nechtěla jsem, aby se něco takového stalo.. Říkala jsem Luhanovi, ať tě z toho natáčení stáhne, ale on nechce.. Nevím proč." Chápala jsem, proč je na mě tak naštvaný. Teda byl.. Teda.. Zvedla jsem k němu pohled. ,,Já jen.. Chápu, že si na mě byl naštvaný, ale proč už nejsi?" Zeptala jsem se ho upřímně. Neuměla jsem si to prostě moc logicky vysvětlit. S úsměvem jsem se zadívala na jeho fotku se sestrou a na vzkaz. ,,Je super, že se máte tak rádi." Řekla jsem a začala knížkou pomalu listovat. Opravdu to byla pohádková knížka, ale byla hrozně krásná. Měla nádherné ilustrace. Chvilku jsem přemýšlela, jestli by se o mě třeba někdo bál, kdybych byla v nemocnici já. Bylo to poněkud depresivní, ale Kaiova otázka byla ještě více depresivní. Položila jsem knížku a prohrábla si vlasy. ,,Jop, byla jsem na focení.. Jen.. Se to prostě celé nějak posralo.." Povzdechla jsem si. Bylo mi jasné, že se asi bude vyptávat proč. ,,Eunhyuk mě tam začal líbat a Leeteuk to viděl.. A.. Je teď na mě naštvaný a ani nechci vědět co všechno.. Tam mě Heechul odvezl pryč, když viděl, že to tak nějak nedávám." Vysvětlila jsem v rychlosti.

The Spirit of the Underground - 05. prosince 2015 22:14

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Hej, co děláš?" ohradil se Kai celkem pohotově, když ses začala zvedat - a následně i úspěšně posadila. Ruka mu tím pádem sklouzla z tvého ramene a veškeré hlazení ustalo jako mávnutím kouzelného proutku - nebo prostě zákonem o omezené dělce končetiny a nebytím Paní Úžasňákovou. "Cožes mu říkala?" podivil se hned na to, když ti ovinul prsty okolo předloktí a zatáhnul, asi aby tě dostal zpátky do lehu. "Větráš, je mi zima," zdůvodnil to prostě odhrnout peřinou, jako by se nechumelilo. Nebo spíš teda chumelilo, aby mohla bejt taková zima, že je třeba osobní kontakt. "To je asi zbytečný. Já jako Luhana fakticky nemyslím, někdy bych mu přinejmenším vylil na hlavu sklenici džusu nebo ho nakopnul do brňavky, ale musím uznat, že nedělá věci jen tak. Musí k tomu mít svůj důvod. A i když se o něj se mnou očividně nechystá podělit, nikdy by nedělal nic, co by mohlo poškodit kapelu - nebo některého z členů. Dokonce ani mě a to nemáme nejlepší vztah," postavil se Kai nejspíše k tvému překvapení na leaderovu stranu a kyselý úšklebek na jeho rtech svědčil jasně o tom, s jakou "ochotou" tohle přiznával. Na tvůj další dotaz mu ze rtů sklouznul další pohled. "...já - no, trochu jsem tušil, že si na tobě vylejvám vztek, jo, ale... když mi i ségra řekla, že se chovám jako ukázkovej hajzl a měl bych se srovnat - hmm, no, došlo mi, že to asi bylo trochu přes čáru. Navíc... díky tobě jsem tady, ne? Ne, že bych miloval nemocnice, ale asi je to lepší než pohřební dům nebo tak," nadnesl ještě nedávný incident ve studiu s provinilým náznakem úsměvu. "Navíc... asi bych měl bejt i celkem rád, že když už musím trčet v takovým programu, tak zrovna třeba s tebou, ne? Seš slušnej materiál. Co jsem tady, měl jsem příležitost shlédnout pár epizod a některý z těch holek bych asi musel urvat hlavu už na prvním setkání - nemluvě o tom, že některý jsou fakt polena. Ty aspoň víš, jak se pohnout - a nevypadá to zle." Očima na moment sklouznul dolů k tvým křivkám, jako by si bral tvoje míry, než mu asi došlo, co dělá, tak se zase zaměřil na strop. Tvá poslední odpověď mu ale očividně vyrazila dech, protože odvrácené oči byly vcukuletu přilepené zpátky na tvůj obličej. "Cože udělal?" zopakoval po tobě nevěřícně na adresu Eunhyuka a v očích se mu blesklo pár jiskřiček. "...násilím? Jakože tě obtěžoval? Mám ho nakopat přinejmenším do koulí? Jakto, že už to neudělal Leeteuk, když to viděl? To je na seriózní promluvu..." Kai skoro vypadal, že je schopný se zvednout rovnou a jít to řešit - ideálně něčím přizabitím, nehledě na svůj zdravotní stav - jestli ho včas nezastavíš, vlastně už se začínal zvolna zvedat.

Vypravěč - 05. prosince 2015 22:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cestou si potkala zajímavé věci. Třeba Jina spícího na gauči, taky jen v trenkách a tričku s dekou skopanou na zemi. V obýváku byli hromada plastových kelímků a flašek od nealka, hned na stole vedle gauče, na kterém Jin spal. Při hledání koupelny si omylem zabloudila do Dongyho pokoje, kde spal na zemi, ÚPLNĚ NAHÝ Mino, který objímal peřinu, takže jeho přirození vidět nebylo, ale jinak bylo vidět skoro všechno. A na posteli byl Dongy. Určitě bez trička, spodek mu zahalovala peřina, takže těžko odhadovat. Všichni byli úplně mrtví, ale ze skříně sis klidně mohla vyhrabat košili nebo tričko na sebe. V kuchyni byla taky slušná pohroma. Spousta plastových kelímků a flašek od chlastů. Většinou skoro vypitých. A brambůrky a slané tyčinky a dokonce zbytky.. Snad Kimči s něčím, které byli v takové té plastové přepravce, ve kterých se to vozí restaurace a podobně. Jenže těch přepravek bylo asi 7 a ve všech byli zbytky Kimči.

Park Hye-mi - 05. prosince 2015 22:29

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Moje putování za koupelnou se ukázalo být delší, než jsem zprvu myšlenka. Zastávka číslo jedna byla u gauče. Málokoho by nezastavil pohled na roztomile se rozvalujícího Jinhwana. Teda, stačilo by roztomilého Jinhwana, rozvalování byl prostě jen bonus. Nemohla jsem nezpomalit natolik, abych nesebrala deku ze země a opatrně ho nepřikryla. Přirozeně jsem se přitom procesu zastavila očima na moment na jeho tváři, totiž hlavně na puse, jak mi v hlavě zase začaly naskakovat události předešlého večera a náš taneček v klubu. Seriózně by ses měla dát dokupy, holka, vyvodila jsem z toho nejrozumnější možný závěr, když jsem se přiměla oči odtrhnout a pokračovat v pátrání. Jestli jsem do té doby nebyla rudá jako rajče, pak po návštěvě Donghyukova pokoje a zhlédnutí celé Minovy "odhalené" show už určitě. V tichosti jsem se úspěšně vykradla Donghyukovi skříň o něco na sebe, totiž na mě dostatečně nadměrně velkou mikinu, shodou náhod očividně od společnosti, když byla popsaná. (odkaz) Jelikož kalhoty by ze mě asi padaly a pásek nebyl v dohledu, rozhodla jsem se obejít prozatím bez nich a zmákla napřed tu sprchu, vlasy, něčí kartáček, rozčesání a převlečení se. Pak přišla na řadu pohroma s názvem kuchyně. Vzhledem k dost omezeným zdrojům ingrediencí jsem se rozhodla pro jednoduchý kimbap - něco rychlého a ne zas tak náročného. Ze zbytků vajíček jsem udělala z části omelety a některé naopak natvrdo, pak jsem to se zbytkem kimchi sklepaným do jedné misky a nějakými dalšími drobnostmi ze skříní, příbory a sklenicemi postavila na stůl - teda to až potom, co jsem ho napřed musela celej uklidit a setřít hadrem a zbytečný krabice vyházet; samozřejmě po ulovení koše jako takového. Ještě udělat nějakej ten zelenej čaj... Jestliže do té doby moje rámusení nikoho nevzbudilo, čas na budíček vyhlásím sama. "Hey, guys, snídaně!" houkla jsem do útrob společného bytu, než jsem vyrazila ještě na obklepání a doprobuzení jednotlivců, kdyby se jim náhodou nechtělo z postele - ne, že bych se jim divila. S opicí, jakou asi musej mít - ale tak čaj prej zabírá, ne? "...pěkný ráno, sluníčka, alou z postele?" vzala jsem to rovnou v komickém duchu a lákání potvor z pelechů.

Kim (Ann) Min-Yeng - 05. prosince 2015 22:34

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,He?" Vypadlo ze mě, když mě stáhl zpátky k sobě a znova mě přikryl. Chvilku jsem byla trochu nejistá, jako napnutá struna, než jsem se znova uvolnila a v klidu ležela vedle něj. Tentokrát jsem měla hlavu na polštáři, vedle té jeho, jen ruce jsem měla položené na jeho hrudníku, protože krásně hřál. ,,No.. Řekla.. Spíše jsem po něm vyjela. Byla jsem naštvaná, že na tebe nikdo nedal pozor a že se tohle stalo.. Dávala jsem to Luhanovi trochu za vinu, že se ti tohle stalo, protože tě do toho natáčení nutí.. Tak jsem mu prostě naštvaně řekla, ať tě z toho natáčení stáhne, protože.. jsem se bála, že když tě do toho bude nutit dál, tak se to stane znovu." Řekla jsem upřímně, jak to bylo a jak sjem se u toho cítila. Ale byla jsem ráda, že se Kai postavil na Luhanovu stranu. Nepřipadala jsem si hloupě, že jsem to Luhanovi řekla, i když teď s ním Kai tak trochu souhlasil. Byla jsem prostě ráda, že klucí srží při sobě. Pak jsem zvážněla a poslouchala, jak to bylo. Jo, vylejval si na mě vztek, to poznal každý. I HyeMi to říkala, že se chová jako kretén. A pak jsem se musela dokonce usmát. Byl jak vyměněný. A byla jsem hrozně ráda, když řekl, že jsem ,,slušnej materiál,,. Věděla jsem, že tanec není specialita, ale to, jak mě tenkrát totálně sepsul a srazila na kolena.. Nebylo moc příjemné. Dobře, byla jsem z toho totálně v prdeli. Všimla jsem se, jak mě sjel pohledem. Trochu pobaveně jsem se ušklíbla. ,,Nekoukej na mě takhle, hubenou holku z toho nevykoukáš." Nebyla jsem ten typ, co by o sobě tvrdil, že je škaredý, ale moje matka nebyla žádná hubená asiatka, ale evropanka krev a mlíko. Ne tlustá, ale měla prsa a ne úplně ploché břicho a tak. Já to po ní zdědila, i když jsem byla malá. Navíc, nikdy jsem moc nesportovala, jen tancovala. ,,Ne, to ne..! Teda.." Řekla jsem rychle, protože Kai vypadal, že se zvedne a někoho zabije. Sama jsem se trochu nadzvedla a položila mu ruce na ramena a silou se ho pokusila zpátky zatlačit do postele. ,,Měli to být fotky, kdy to vypadá, že se s ním líbám, jenže on mě začal líbat doopravdy. Nikdo si toho nevšiml, jen Leeteuk." Dodala jsem rychle. Neuměla jsem, ale říct, jestli to bylo proti mé vůli. Na jednu stranu jsem nemohla nic dělat, kdybych ho od sebe odstrčila, upoutalo by to pozornost. To samé, kdyby to udělal Leeteuk, ale.. Kai položil dobrou otázku, proč to neudělal. Mohl udělat cokoliv. Mohl třeba něco říct, zastavit focení, cokoliv a Eunhyuk by musel přestat, protože by si každý všiml toho, že to jen nehrajeme kvůli fotkám. ,,Ty lež a.. Hlavně to prosím nikomu neříkej." Poprosila jsem ho tiše a upřela na něj pohled. Stačilo, že to věděl Leeteuk a Heechul. Už to bylo dost.

The Spirit of the Underground - 05. prosince 2015 22:46

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Kai k tobě na moment těknul pohledem. "Nemáš zrovna křivky jako z našich star magazínů," souhlasil s tebou ne tak úplně doslovně, když dlaní zlehka přejel od tvého ramene na žebra a přes ta až dolů k bokům, přesně původní trajektorii svého pohledu. "Klukům se to bude líbit. Je to trochu něco novýho; je čeho se chytit," podotkl přemýšlivě, když prsty zvolna sevře právě v místech boků. "Ne, že by si to mohli vyzkoušet, ale snít můžou, ne?" Zakřenil se nakonec pobaveně, když ruku stáhnul zpátky a nechal už téma tvé rozdílné fyziologie stranou. Vypadalo to, že navzdory odhodlání je pořád celkem zesláblý - ani tě nestálo moc energie přibít ho zpátky k posteli, ačkoliv pravděpodobně sebou seknul tak rychle, že jsi mu přistála zpátky na hrudi už ze setrvačnosti. Asi by se ani tak moc daleko nedostal, ne v tomhle stavu. Chvíli ti mrkal teda zblízka do obličeje z té nové pozice, než se posunul, abyste se vrátili do původního pohodlného stavu a trochu zamračeně si vyposlechnul tvou prosbu. "...no, ...dobře? Hádám, že to málo ti dlužím," připustil zdráhavě. "Ale pořád bych mu radši - " Zarazil se vprostřed věty a znovu vypustil zpoza rtů táhlejší výdech. "To máš jedno, asi to nechceš úplně rozebírat znova, co? Zapomeň na to," smetl potom celou epizodu ze stolu, přestože si ji očividně dobře zapsal do paměti na pozdější použití. Prsty ti začal na rameni vykreslovat soustředné, tišící kroužky. "Takže... když už jsme tady takhle a trochu rozmrzáš, že už z tebe nebudu mít omrzliny... co kdybys mi řekla, proč chceš bejt zrovna součástí dívčí korejský skupiny? Nebo jak jsi vlastně začala poslouchat nás?" nadnesl neutrální téma, asi aby odvedl tvoje myšlenky na mírovou půdu.

Vypravěč - 05. prosince 2015 22:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jakmile si je začala budit, první přišel B.I., který byl vzhůru už před tím a vypadal, že je nejvíce v pohodě. Měl na sobě jenom černou mikinu, rozepnutou a trenky. Přišel v klidu do kuchyně a sladce se na tebe usmál. ,,Tomu říkám luxus." Okomentoval snídani a pomalu se do ní pustil. ,,Který zasraný čurák tohle vymyslel..?" Uslyšela jsi Minův naštvaný hlas. Jako by snad někdo mohl za to, že se ztřískal jak hovado. Slyšela jsi, jak šramotí po nějakém oblečení. Dong přišel do kuchyně chvilku po B.I. Vypadla zničeně a unaveně, ale jakmile tě uviděl v jeho mikině, zasekl se a zaraženě na tebe koukal. Prohlížel si tě relativně dlouho, než.. Se snad začal trochu červenat? ,,Dobré ráno." mroukl polohlasem a sedl si ke stolu. Zády k tobě a taky se pomalu pustil do snídaně. Hned na to přišel Mino v černé košili a trenkách. Jeho naštvaný výraz zmizel, jakmile tě uviděl. ,,Sluší ti to." Řekl energicky, pocuchal ti vlasy a políbil tě do nich. Jako by se nic nedělo. Dokonce to nikdo ani nekomentoval, jen B.I. se lehce usmál. Nakonec přišel i Bobby s Jinem, oba se culili jak měsíčci, popřáli vám dobré ráno a sedli si k snídani. Bylo to poprvé, co si je viděla jíst v klidu a pomalu. Bez toho, aby se hádali nebo probírali něco ohledně práce. A vypadalo to, že jsou na to zvyklí. Vlastně vůbec nemluvili.

Park Hye-mi - 05. prosince 2015 23:02

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Trochu jsem znervóznila, když se první zjevil B.I - vzhledem k tomu rannímu incidentu - Kolik těch incidentů kruci mám? - ale když spustil naprosto nonšalantně, jako by nic, celkem se mi ulevilo a tak jeho poznámku vzala jako prostor k popíchnutí: "Tak si na to radši moc nezvykejte, není to, jako bych se sem stěhovala," ozvala jsem se s žertovným nádechem v hlase, ačkoliv i to jsem si tak nějak dokázala po dnešku aspoň trochu představit. Jasně, byla to ptákovina... ale asi by to nebyl úplně zlej život, ne? Vídat jejich obličeje každej den, bez všech těch pozlátek, co na ně showbiz patlal... Prostě jako normální kluky, ne hvězdy. Donghyukovy rozpaky nad vypůjčenou mikinou jsem nijak nekomentovala, jen jsem pokrčila rameny. "Neměla jsem s sebou nic na převlečení," podotkla jsem zcela zbytečně, vzhledem k tomu, že to muselo být všem naprosto jasné. S tímhle jsem totiž úplně nepočítala. Ale co, život je o improvizaci. Trochu víc jsem se instinktivně zachumlala do mikiny a zaostřila na příchozího Minha. "Bejt to nějakej dospělej a ne já, určitě by ti vymyl pusu mejdlem," adresovala jsem mu místo dobrého rána, aby bylo jasné, že jsem jeho sprostý výlev taky slyšela - a pravděpodobně taky sousedi o patro níž a výš. Slabou - a spíš hranou - výčitku jsem ale rázem zapomněla, když mě přivítal po svém. Trochu zmateně jsem na něj zamrkala, že tady přede všema - ale nikdo se netvářil, jako by s tím měl problém, tak jsem ho radši postrčila k volnému místu. Sama jsem se usadila na poslední místo u stolu, trochu si zkusila upravit pocuchané vlasy a chvíli přebíhala pohledem po dlabajících klucích a božském klidu. Takovej mír... Samotnou mě to trochu překvapovalo. "Někdo čaj?" ozvala jsem se, ale vlastně jsem nečekala na odpověď a radši nalila všem. Kdysi jsem četla, že to na kocovinu pomáhalo, tak co bych pro ta sluníčka, jak jsem trefně podotknula, neudělala, že. Sama si taky naplním hrníček, pak pro sebe ukořistím menší díl jídla, aby to nezdlábli, než se k tomu vůbec dostanu, a dám se taky do snídaní.

Kim (Ann) Min-Yeng - 05. prosince 2015 23:06

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když řekl, že nevypadám jako modelka, pobaveně jsem se ušklíbla. Jenže to mě přešlo ve chvíli, kdy jsem ucítila jeho ruku. Dívala jsem se mu trochu zasněně do očí a cítila, jak se začínám červenat. Jak jeho ruka jela po mých žebrech až na bok, který stiskl. Měla jsem absolutně horké a červen tváře. Když jsem si to uvědomila, rychle jsem schovala tvář do dlaní. Bylo mi hrozně trapně. ,,Tohle nedělej.." řekla tiše tiše dl dlaní, když jsem schovávala červené tváře. Bože. Ležím s Kaiem v postel a on mi právě stiskl bok. Umřu. Nevěřila jsem tomu, že je takhle slabý. Kai byl vždycky.. Jeden z těch nejvymakanějších z EXO. Kam se to podělo? Najednou jsem se o něj bála ještě více, než před chvilkou. A já mu skončila na hrudníku. Chvilku jsme se dívali sami sobě do očí, než jsme si lehli tak, jak před tím a Kai řekl, že to tedy nikomu neřekne, i když se mu očividně nechtělo. A pak celé to téma zakončil otázkou o tom, proč chci být v holčičí skupině. ,,Upřímně? Já ani nevím.. Vlastně jsem ani nechtěla, pár mých spolužáku mě přihlásilo.. Tak jsem si řekla, že to prostě zkusím. Ale.. YG slíbilo koncept, který se mi líbil, asi jediný důvod, proč jsem do toho šla. Nemám ráda dívčí skupiny, všechny jsou.. Roztomilé. Za každých okolností. S vyjímkou 2NE1. Ale líbí se mi představa skupiny, která bude svá a ne za každou cenu roztomilá. Odpověděla jsem na první otázku tak nějak.. Upřímně. Snažila jsem se, aby to bylo upřímné, ale blbě se to popisovalo slovy. ,,Vás? Páni.. To bylo strašně zvláštní. Hrozně dlouho jsem vás nechtěla poslouchat, protože mě děsilo, kolik máte členů a pak jsem uviděla a uslyšela Wolf.. A totálně se do vás zamilovala. Od té doby jsem byla.. Jsem vás měla hrozně ráda a podporovala vás." Řekla jsem upřímně a trochu připitomněle se při tom usmála, když jsem si na to vzpomněla.

Vypravěč - 05. prosince 2015 23:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,A ty by ses sem chtěla nastěhovat?" Zeptal se tě B.I. a zvědavě na tebe zamrkal. Očividně to myslel vážně. Žádný úšklebek ani nic podobného. Jenom na tebe zvědavě koukal a čekal, co mu odpovíš. Mino si z tvé poznámku o mýdlu nic nedělal, jen se vesele a energicky culil. Celkově vypadal, že má nějak moc energie. I vedle Bobbyho, který vypadal poměrně v pohodě. Z nějakého důvodu Mino jen zářil, i když před chvilkou ještě nadával. Kluci jen kývli, když ses jich zeptala na čaj. Až po chvilce si Bobby všiml tvého trochu překvapeného výrazu z toho ticha. ,,My normálně po ránu moc nemluvíme, je to takový rituál. Většinou totiž začneme řešit práci a to po ránu jen všechny otráví, tak raději mlčíme." Vysvětlil ti Bobby s úsměvem. ,,Ale moc děkujeme za snídani." Dodal Bobby hned na to a pořád se na tebe vesele usmíval, i když na Minovu dobrou náladu to nemělo. ,,Kde se tu vzalo to Kimči?" Zeptal se najednou udiveně Dong, jako by se probral z nějaké hypnózy a celou dobu vás nevnímal. Trochu podezřele koukal na Kimči ve svých hulkách a čichal k němu. ,,Ty si to nepamatuješ? Kolem třetí ráno jsme totálně na mol obvolali asi 6 restaurací a objednali si Kimči. Prý budeme zkoušet, které je lepší." Řekl Jin pobaveně. Dong se na něj nevěřícně podíval, zakroutil hlavou a dal ho do pusy a bez řečí snědl.

The Spirit of the Underground - 05. prosince 2015 23:19

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Kai se zatvářil na tvůj protest překvapeně, ale z tvé tváře v dlaních zřejmě usoudil, že to bylo nepříjemné, takže se celkem rychle dal na ústup a ruku nastavil dlaní vzhůru v typicky "vzdávám se" gestu. "Sorry," omluvil se v angličtině, když dlaň umístil nahoru na peřinu kamsi do míst svého stehna, jinak se ale nijak zvlášť nepohnul, aby změnil pozici. Na tvou úvahu ohledně skupiny Kai napřed pozorně naslouchal než souhlasně pokýval hlavou. "Tomu asi rozumím. Chci říct, některý holčičí skupiny jsou fakt roztomilý, ale časem se to okouká. A taky dost omrzí, když s nima musíš trávit dost času on i off stage a ony se pořád takhle přetvařujou. Na rande si objednaj ledovej salát, protože musej přesně držet váhu, aby je někdo nepřizabil, nemůžou ani pořádně nosit, co chtěj, aby si udržely správnou image..." Začal mírně vrtět hlavou na znak nesouhlasu. "Děsila ses počtu členů?" zopakoval po tobě pak na pobavenější notu. "Ses bála, že bys neměla na stěnách místo pro všechny naše plakáty, co?" Zatvářil se Kai okamžitě, jakože tě prohlédnul, než povytáhnul tázavě jedno obočí. "Co, schováváš si můj plakát pod postelí?" hodil na tebe přímý dotaz celkem vážně, než to celé přeměnil na žert následujícím výrazem kopírujícím jeho pózu ze zmíněného Wolfa. (odkaz) "Grr," zavrčel rádoby výhružně, ale spíš tak, že by měl ledaskdo co dělat, aby se neudusil smíchy. "Tam jsem měl tuším copánky..." zavzpomínal si na "staré" roky.

Park Hye-mi - 05. prosince 2015 23:31

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro B.Iův vážný tón mi na moment vzal vítr z plachet, pak mi ale došlo, nakolik vážně to asi tak může myslet a že si ze mě nejspíš utahuje, tak jsem se zlehka poušklíbla. "No jasné - a zabila tím vaši pověst, svou pověst, nechala se za odměnu rituálně obětovat vašima fanynkama a to nemluvě o tom, co by na to řeklo YG a ředitel Yang," dostala jsem ze sebe odlehčeným tónem, kdesi mezi odkládáním konvice, chytáním hůlek a lapením kimbapu. "Aha, to zní rozumně," zkonstatovala jsem na Bobbyho poznámku, když jsem se jeho směrem vděčně pousmála odměnou za vysvětlivky. Nebylo to poprvé, co ochotně přispěchal se slovy zdůvodnění, když jsem si přišla trochu ztraceně v nezpamovaných scénářích klučičího chování. Alespoň jsem teď tušila, co za tím vězelo. "To není zač," stačila jsem ještě podotknout, než jsem se obrátila k odpovědi Donghyukovi: "To taky nemám tuše-" zmlkla jsem ale přerušená Jinhwanem, jehož výpověď jsem si zaujatě poslechla. "Fíha, tak jo, zjevně tak. Já jenom sesypala krabičky a vyhodila bordel. Takže promiň, žádný porovnávání asi nebude," dokončila jsem tedy své prohlášení s bezděčným pokrčením rameny a moc omluvně to asi nevyznělo. Sama jsem v tichosti konzumovala vlastní jídlo a u toho házela přemýšlivé pohledy tím a oním směrem, jak jsem sledovala chuť ke snídání u jednotlivých spolusedících. Mám takovej pocit, že jsem se omylem propadla do nějaký telenovely. Takhle asi normální život nevypadá, ne...? Pořád mi nešlo úplně do hlavy, jak je možný, že jsem tu zrovna ze všech lidí já seděla a jako na pohodu se hůlkama šťouchala o kimchi od včerejška se směskou nejnadějnějších mladejch umělců týhle planety. Teda alespoň z mýho pohledu.

Kim (Ann) Min-Yeng - 05. prosince 2015 23:32

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,T-tak jsem to nemyslela, není to tak, že by mi to.. Vadilo.. Jen.. Prostě na to nejsem zvyklá." Řekla jsme upřímně, když jsem viděla, jak se omluvil. Nechtěla jsem, aby si myslel, že mě nějak obtěžuje. Tak to nebylo, líbilo se mi, jak jel rukou po mém boku, byla jsem z toho vlastně dost na měkko, proto jsem se tak červenala. Pokývala jsem hlavou, když Kai řekl, že to mají svým způsobem hodně těžký. Mají. A já bych tohle prostě nedala. Šla bych sama proti sobě tak strašně moc, že bych to nedala. Spíš by mě to hrozně štvalo, než deptalo- ,,Přesně." Přiznala jsem. ,,Ne, že vy kluci by jste to měli o moc lehčí." Dodala jsem vážně. Taky museli mít super postavu, musel být dobře oblečení a prostě si zachovávat jistou image, ale pořád si myslím, že to měli volnější, než většina holčičích skupin. Díval se na mě vážně, ale já se jeho poznámkama dobře bavila. Smála jsem se. Až po chvilce jsem si uvědomila, že po dlouhé době se směji. Jakože vážně směji. Pobaveně a od srdce. Kvůli takové kravině. ,,Ne, to ne, spíše mi trvalo zapamatovat si vaše jméno." Řekla jsem se smíchem a pak jsem si musela dát ruku na pusu, abych nevyprskla smíchy, když udělal to vlčí Grr. V tom MVčku to bylo hrozně sexy, ale teď to vypadalo spíše super vtipně. ,,Jo, náhodou ti to tam hrozně slušelo." Řekla jsem s úsměvem, když jsem se přestala smát.

Vypravěč - 05. prosince 2015 23:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když jste se najedli, tak si neměla na výběr, než se hodit do starého oblečení, ve kterém si sem přišla, aby tě kluci mohli zavézt autem k tobě na dorm, aby ses mohla převlíknout a zkulturnit. Vlastně tě vezl jen Mino. A celou dobu to byl veselý a milý kluk, který cestou v autě pronášel prostě různé vtipy. Buď měl dobrý den nebo se něco dobrého stalo. Těžko říct. Ale sám ti to asi neřekne. Každopádně na tebe počkal venku v autě, než si přišla převlečená zpátky. ,,Říká ti něco jméno Park Hyung-sik?" Zeptal se tě s úsměvem. Předpokládal, že na to kývneš hlavou, asi těžko by ti tady v pořadu dali někoho, koho bys neznala, fanoušci nejvíce milují ty výrazy, když se ty nebo kterákoliv jiná setkáváte s lidmi, kteří jsou slavní a hlavně vy je obdivujete. ,,Točí dneska první díl nějaké nové doramy. Budeš tam hrát."Oznámil ti Mino s úsměvem. Možná i trochu škodolibým. Asi se těšil na to, jak budeš vypadat nervózně nebo něco podobného.

The Spirit of the Underground - 05. prosince 2015 23:45

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "No, samozřejmě, musíme bejt nonstop k sežrání," souhlasil s tebou ochotně Kai, pořád však na té žertovné notě, protože si poklepal dlaní na hruď jako by byl ztělesněním takové vlastnosti. "Ne, že to by bylo kdejak těžký, když seš Kai z EXO," doplnil se notně "skromně", ještě s křivým zázubem, když na tebe mrknul, jak by to asi udělal z pódia na fanynku, kdyby bylo potřeba dostat ji trochu do kolen. Na tvoje další přiznání se musel sám pobaveně ušklíbnout. "Jo? Protože ta tři písmena jsou děsně dlouhá a složitá, chápu. To musí bejt z toho, že jsme ti tak stoupli do hlavy, že ti to úplně potlačilo schopnost myslet na chvíli," přetočil svoje slova po svém, když tě teda ještě jednou dloubnul do boku. Pak ovšem opět zvážněl. "Dík. A teď mi dej mobil," nakázal ti bez mrknutí oka, že by asi nikoho ani nenapadlo neuposlechnout nebo se napřed zabývat, proč to sakra... než by bylo příliš pozdě a měl by ho už v držení. Jestliže i ty podlehneš, bez nějakých keců ti do něj nacvaká svoje číslo, uloží se jako Hvězda numero UNO a s jakousi poznámkou o "taky skoro tři písmena, to je moc těžký, co" ti mobil zase vrátil. "Každopádně, nerad to říkám, vločko," narazil znovu na téma tvojí původní studivosti, "ale brzo končej návštěvní hodiny a asi by nebylo moudrý tady zůstávat až do rána. Těžko by se to pak vysvětlovalo. Tak tady máš můj nouzovej kontakt, kdyby něco, a běž se ze všeho špatnýho domů vyspat, jo?" rozloučil se s tebou zlehka, když ti ještě zastrčil troufalý pramen z tváře za ucho v konejšivém gestu a jemně tě dlaní drcnul v převalení se ke kraji postele. Za předpokladu, že jsi ho poslechla, podařilo se ti vyplížit z nemocnice díky jednomu z bodyguardů zase celkem nepozorovaně. Skoro to vypadalo, že veškeré nepohodlí dnešního dne bylo zažehnáno. Jenže to by ta "nouzová situace" nemohla nastat tak brzo. Jen co totiž vylezeš z nemocnice, nemůžeš si nepovšimnout známého auta. Leeteukova auta. Mužská postava, která se o něj opírá, má sice brýle a kšiltovku, jako by nechtěla být moc lidmi poznaná, ale ty by sis jen těžko ten sestřih a tu stavbu těla s někým zvlášť spletla. Nicneříkající tvář působí spíš jako ticho před bouří... Ani tě nepozdravil, vlastně se na nic neptal a už mlčky kývnul k sedadlu spolujezdce, tak, že by to těžko sneslo odkladu nebo nějakého vzpírání.

Kim (Ann) Min-Yeng - 05. prosince 2015 23:56

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Musela jsem se smát. Prostě to jinak nešlo. Bylo zvláštní, jak jsem ho najednou viděla v úplně jiném světle, když se otevřel a byl to prostě ten pravý Kai a ne ta osoba, co se předvádí před kamerou a vybíjí se na mě zlost. Najednou byl okouzlující, vtipný, dokonalý. Nevím, jestli to bylo dobře nebo špatně, ale najednou jsem ho prostě začala mít hrozně ráda. Zvážněla jsem, až když mi řekl o mobil. Vytáhla jsem mu z kapsy a bez řečí nebo přemýšlení mu ho podala. Musela jsem se lehce pousmát. Prostě měl moc velké ego na to, aby řekl, že mi chce dát svoje číslo. Každopádně.. Mě dostalo dost do kolen, jak to řekl a já ho poslechla. Miluju tuhle dominanci. Mám neustálou potřebu nad sebou cítit nějakou kontrolu, prostě mít u sebe někoho, kdo mě takhle dokáže zkrotit. A on mě zkrotil jen tónem hlasu. Když jsem si to uvědomila, šla jsem do kolen. Obrazně. Vzala jsem si mobil zpátky a úsměvem opustila vyhřáté místo pod peřinou. Cítila jsem se mnohem lépe, než když jsem sem přišla. Usmívala jsem se a bylo mi dobře. Abych byla upřímná, nechtělo se mi do něj, bylo mi s ním hrozně dobře, ale musela jsem.. A nechtěla jsme říkat nahlas, že tu chci zůstat. Obula jsem si boty a otočila se k němu naposledy čelem. A políbila ho lehce na čelo. ,,Ta přezdívka se mi líbí." Řekla jsem s úsměvem tiše. Mluvila jsem o tom oslovení vločka. Líbilo se mi to. Kurva.. Pomyslela jsem si, když jsem uviděla Leeteuka. Poznala bych ho i z mnohem větší dálky než dvou metrů. Zůstala jsem stát na místě a trochu polekaně na něj koukala. Najednou všechna ta dobrá nálada byla v prdeli. Že se vždycky něco musí vysrat.. Pomyslela jsem si. Vzpomněla jsem si na to, jak mě vlastně odmítl a potom ten jeho ublížený a nasraný pohled na focení. Celkem dlouho jsem stála na místě, než jsem se odhodlala nasednout do auta. Koukala jsem provinile na svoje ruce a stahovala si mikinu, aby mi nebylo vidět pořezané zápěstí. A taky protože jsem byla nervózní.

Park Hye-mi - 05. prosince 2015 23:56

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Bylo mi skoro líto nechat kluky na bytě samotné, nějak mi stačili přirůst k srdci, ale zas mi bylo jasný, že bychom si brzo lezli krkem, kdybychom spolu trávili čas nonstop, takže jsem se akorát přehodila do svýho oblečení a nechala se odvést Minem na dorm. Jelikož na mě čekal venku, ani jsem se nezastavila, abych mohla zodpovědět zvědavé dotazy kolegyněk, kterým jsem nahodila cosi ve smyslu protáhnuvšího se tréninku a procvičování v praxi a zmizela u sebe. Zkulturňování jsem vzala jako o závod, nevěděla jsem, co je na programu, tak jsem na sebe hodila neutrální džínový kraťasy, bílý tričko bez potisku, který se v případě potřeby dalo srolovat na normální délku, aby zakrývalo břicho, ale v tuhle chvíli bylo tak akorát nad konec žeber, a přes to džínsovou bundu (odkaz), pár náramků, kruhový náušnice a rozčesání vlasů udělalo svoje, pak už jsem skočila do kecek, ve kterých bych ušla dost kiláků i odtančila vystoupení, hezky pohodlnejch a všestrannejch, načež jsem s omluvou k holkám, teda těm, co ještě neodjely do studia, nahodila, že už jsem snídala a vypadla zas ze dveří. Hodila jsem sebou rovnou na sedadlo spolujezdce a obdařila Minha trochu zadýchaným úsměvem, jen abych se mohla vzápětí trochu zmateně zamračit na jeho dotaz. "Park Hyung-sik?" Napřed mě napadlo, že je to nějakej jmenovec, jestli si náhodou Mino nemyslí, že jsme nějak příbuzní, než mi v hlavě mlhavě vystoupí tvář zpěváka ZE:A. "Počkej, to je ten, co má elfí uši, štěněcí pohled a zpívá jako holka?" vyrazila jsem ze sebe zaraženě, jak jsem se snažila pořešit, co to má společnýho s náma a naším programem a proč by to teda Mina mělo zajímat. "Moment - cože budu dělat?" zopakovala jsem po něm nevěřícně, když jsem na svého aktuálního osobního řidiče vytřeštila doširoka rozšířené oči. "Ale... já přece neumím hrát. Chci říct, nikdy jsem to nedělala!" dala jsem se okamžitě do zmateného protestování. "A - a vůbec? Jak to vůbec souvisí s rapem a tancováním?" Snažila jsem se marně pochopit zvrat ve vývoji situace.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 00:05

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Tak teda platí... vločko," vzal to Kai jako svolení a očividně tu přezdívku zoficiálnil, vzhledem k tomu, že se k ní uchýlil znovu. Tvé loučení dvakrát nekomentoval, ovšem vyprovodil tě pohledem z místnosti. ...oproti Kaiově rozesmáté tváři teď naopak ta Leeteukova, obvykle milá, skutečně působila jako moře, na kterém fičí silný vítr, který neúprosně zvedá ničivé vlny. Neřekl ani slovo, vlastně se nepohnul z místa, dokud jsi nenasedla. Hopsnul taky do auta a silně za sebou zabouchnul dveře, až se kapota trochu otřásla. Uvnitř bylo ticho, žádné rádio, jen hučící motor, který očividně nechal nastartovaný - blbá zpráva, musel vědět, kdes byla - a taky, kdys odcházela. Ať už se mu to povedlo jakkoliv. Než ses stačila rozkoukat, natáhnul se přes tebe, zapnul ti pás a to nehledě na to, že to muselo trochu škrtit, ne-li řezat do krku, když to udělal tak hrubě a trhaně. Pak se s prudkým odfouknutím obrátil k volantu a šlápnul na to. A to doslova. Svištěli jste ulicí, že tohle bys do "klidného, milého, všechny milujícího" Leeteuka nikdy neřekla. A to opravdu nikdy. Prsty okolo volantu mu bělají pod silou stisku, skoro jako bys je cítila na vlastní kůži. Dovedla sis jistě představit, jaké modřiny by to zanechalo. Materiál vozu se s tím pral lépe a pneumatiky jen bezmocně skřípaly, když zase brzdil - a to nikde jinde než v jakýchsi podzemních garážích - dost opuštěných nutno říct. Co tohle bylo za část města, že tu skoro nikdo neparkoval? Asi ne zrovna bezpečná. "Vystup," přikázal ti leader SJčka hlasem, který byl ostrý jako prásknutí bičem, když se sám odpoutal, vypnul motor, zastrčil klíčky do bundy, vylezl z auta a zase třísknul dveřmi. Jestliže ses začala postupně soukat z auta, mohlas dobře vidět, jak obchází předek auta přímo ke dveřím spolujezdce. Pak už to šlo jako ve zpomaleném - nebo zrychleném? - filmu. Pevný, spíš drtivý stisk na zápěstí, letělas vzduchem, tvrdší náraz, jak tě zády opřel o sloup, jenž měl držet strop nad vaší hlavou na místě. Kámen do zad. Au. Trochu to bolelo. Kdyby to udělal větší silou, mohlas mít dost dobře vyražený dech. Stál najednou fakt blízko, dost na to, aby tě zablokoval na místě, aby ses nemohla pohnout někam jinam, leda zůstat stát, uvězněná mezi ním a kamením. "Co to mělo znamenat?"

Vypravěč - 06. prosince 2015 00:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino se začal pobaveně smát, když si chudáka Parka popsala tak, jak si ho popsala. ,,Páni, tak to bylo originální." Řekl pobaveně a upřímně. Když se přestal smát, tak ti v klidu s úsměvem odpověděl. ,,Budeš s ním hrát v prvním déle jeho nového dramíčka." Zopakoval ti s klidem a pak zvážněl. Nebo se spíše zamyslel. ,,Upřímně, nevím co tím YG sleduje, nějak jsem se neptal. Ale pokud má někdo i herecký talent, rádi ho využijou, takže asi chtějí zkusit, jestli nějaký máš. A taky vás ještě trochu více zpopularizovat." Řekl upřímně. A znělo to logicky. Pak se na tebe letmo podíval, než se musel podívat znova na cestu. ,,Klid, budeš dobrá." Řekl ti tentokrát už s tím jeho vždy vážným výrazem. ,,Jen Park je.. Nevím co si o něm slyšela nebo tak, ale.. Je zvyklý na luxus. Možná se k tobě nebude chovat zrovna hezky. Nejsi.. Na jeho úrovni. Ale to nejsem ani já a ani kluci, nenosíme totiž věci od Ramányho a podobně." Řekl Mino a v jeho tváři se zračilo lehké znechucení a sem tam nespokojeně mlaskl.

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 00:15

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Ještě pořád se mi nechtělo uvěřit tomu, co mi právě sděloval, ale měla jsem tolik soudnosti, abych sklapla a držela jazyk za zuby, dokud mi to mozek trochu nezpracuje. Já. Hrát. V dramíčku. S někým. Někým jako Hyung-sik. Člen ZE:A, Hyung-sik. Co - to - je - za - nesmysl? Přimhouřila jsem oči a promnula si kořen nosu. Možná jsem se akorát ještě neprobudila z fakt divnýho snu. To by dávalo smysl. "...a eh, je to jenom nějaká hodně vedlejší role, žejo? Jako... prodavačka květin, kde si koupí svazek růží a půjde zas o dům dál, hmm?" zadoufala jsem tedy aslepoň nahlas. Už jsem slyšela o tom, že někdy dělají lidi něco jako cameo, kde krátce do toho seriálu vlastně vstoupí jako hudebník a zase zmizí... to by dávalo aspoň trochu smysl, rozhodně víc, než možnost, že bych měla hereckej talent. "Takže je to snob?" zkonstatovala jsem na Minovo prohlášení s úšklebkem. Něco už jsem slyšela, ale tohle akorát potvrzovalo můj ne zrovna kladný dojem z týhle osoby - a to jsem toho chlápka ještě ani nepotkala, natož při okolnostech, jako třeba natáčení. Zarputile jsem našpulila rty a zůstala koukat okna, jak jsem vyhlížela náš cíl. Asi bude lepší mít to brzo za sebou. Těžko může člověk jít proti YG, když se Yang nějak rozhodnul, nezbejvá, než sekat latinu a tančit, jak mu pískaj...

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 00:22

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Vůbec mi nebylo dobře. Bylo mi zle od žaludku. Nikdy jsem neviděla Leeteuka takhle naštvaného. Nikdy. Věděla jsem, že umí být.. Zlý, v soukromí, ale nikdy jsem si to nepředstavovala takhle drsně. Nic jsem neřekla, když mě lehce přiškrtil pásem. Jenom jsem si dala mikinu tak, aby mě neřezal do krku. A neřekla jsem ani slovo. Celou cestu autem jsme mlčela, jen jednou jsem k němu opatrně zvedla pohled a zastavila se s ním na jeho rukou na volantu. Na sucho jsem polkla a lehce si přejela dlaní po krku. Nechtěla bych, aby mě takhle škrtil. Nevím, proč jsem si představila zrovna tohle. A nebylo mi z toho vůbec dobře. Raději jsem se zadívala znova někam do země. Nelíbilo se mi, kam zajel. Nebylo tady ani živáčka a asi jen dvě další auta. A taky tu byla celkem tma. Řekl mi, ať vystoupím. Jako by to bylo mrsknutí bičem. Nic příjemného. Odpoutala jsem se a pomalu se vysoukala z auta. Já dveře zabouchla tiše, jako bych se snažila, aby to nevydalo žádný zvuk. Zato on s nimi třískl tak, že jsem sebou polekaně cukla. Najednou mě čapl za zápěstí tak silně, že jsem myslela, že mi ho i zlomil a hodil mě na kamenný sloup. Tiše jsem zasténala, jak to bolelo. Nebylo to příjemné, ani trochu. Zvedla jsem k němu pohled. Docela jsem se ho bála. Docela hodně. Stál přímo u mě, neměla jsem šanci ani utéct, vlastně ani jakkoliv uhnout. Netušila jsem, co mu mám odpovědět. Nevěděla jsem, jestli se mám omluvit, jestli se s ním začít hádat, jestli se mu pokusit nějak vysvětlit, jak to bylo. ,,.. Proč si to nezastavil?" Odpověděla jsem mu na otázku otázkou. Vím, jak moc ho tohle asi nasere, upřímně, připravovala jsem se na to, že mi dá facku. Ale Kai mi nasadil brouka do hlavy. jen se díval a nic neudělal, i když věděl, co se děje.

Vypravěč - 06. prosince 2015 00:29

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Umírající mladší sestra." Řekl ti zcela bez okolků a na plnou hubu Mino a znova se na tebe letmo podíval. Chvilku tě sledoval, než se zadíval znova na cestu. Pokud si jí sledovala taky, všimla sis, že už jste celkem daleko za centrem města. Kolem nebyli žádné vysoké budovy ani baráky natlačené blízko na sebe. Mino zastavil na parkovišti u budovy, která vypadala jako obrovský hangár. Bylo tady relatovně hodně aut, ale nejvíce tě asi zaujalo zlaté Lamborgini. Muselo ti být hned jasné, od koho je. Takové možná nemá ani ředitel YG. Dobře, asi má a rovnou čtyři, ale chápete. Ten vkus. ,,Je to kus vola. Tedy.. Já nevím, já ho poznal až když byl snob, ale od Bobbyhov vím, že na střední škole žil jen s mámou a byli docela chudí. A že to byl moc hodný a citlivý kluk. Někde to v něm asi je, ale člověk by na něj musel hodit letadlo, aby tu jeho zlatou skořápku rozbil a dostal se k jeho lidské schránce." dodal Mino, když vypnul motor. Zhluboka se nadechl a prohrábl si vlasy. Jako by se sám připravoval na setkání s ním. ,,Tak jdeme." Oznámil ti a vystoupil z auta.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 00:30

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Leeteuk ti pustil zápěstí, nebyl to ale přílišný důvod k radosti, vzhledem k tomu, že se na místo toho zapřel každou dlaní podél tvojí hlavy, takže tě tak trochu přišpikoval ke sloupu - pokud dosud nebylo kam uhnout a kudy utéct, teď už byl tvůj osud dokonale jasný a šance z mizerných klesly na nulové. "Zastavil?" uchechtnul se v zopakování tvých slov, ale ten smích nebyl šťastný, spíš ironický, skoro posměšný. "Jak přesně si to naše princezna představuje? Měl jsem na to upozornit celý štáb, aby toho další den byly plné noviny? Přesně takovou pozornost teď Super Junior potřebuje; drama ve skupině, poměr se svěřenkou. Milostný skandál jak vystřižený z telenovely, jak by po tom bulvár mohl neskočit," každé slovo, které mu vyšlo z úst, překypovalo nepříjemností, ale oslovení samotné bylo tak plné stupně pohrdání, že by to i sebevědomou osobou muselo notně otřást, natož tvým už tak notně narušeným já. "Líbilo se ti to? Je tohle to, co jsi chtěla?" vrčel Leeteuk dál, asi jako nezastavitelná povodeň, když povolí stavy přehrady. Jednu dlaň ti hrubě přesune na bok, stejné místo, kterého se před chvíli dotýkal Kai, ale stisk prstů leadera není zdaleka příjemný a v rozpaky uvádějící, zarývá se prsty přímo do masa, ne tak, že by to snad mělo krvácet, ale určitě ne jemně. "Trocha fyzickýho doteku? Pozornosti? Proto jsi ho líbala? Ze všech lidí zrovna Eunhyuka? A co potom, ha? První myšlenka, nechat se Heechulem odvízt a skočit Kaiovi do postele? Nech mě hádat, soutěžíš o titul děvky roku?"

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 00:38

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Umírající ségra. "Ha, milý. Aspoň, že umřu se ctí. Doufám, že mi u toho bude zaručeně muset týct make-up, aby to bylo děsně dramatický," vzdychla jsem na tu novinu, ale aspoň trochu jsem se smířila se svým údělem. Jestli mám chcípnout hned v první epizodě, aspoň nehrozí, že bych to mohla kdejak pokazit, žejo - přecejenom, vždycky to mohli svést na smrtelnou nemoc a její vedlejší účinky, že to tam zaručeně bylo schválně. Mé pozornosti neunikla změna prostředí a všeho všudy ani zlaté auto, protože - no, komu by sakra mohl takový do očí bijící kýč uniknout?! Neřeknu, kdyby bylo v černé - nebo možná červené, když by chtěl být majitel extravagantní. Fáro to bylo pěkný, takový to, co člověk vidí akorát z pár metrový vzdálenosti a ví, že si na něj nikdy nevydělá, je-li mnou, ale... Zlatá. Jasně. Pracháč. Jasně. Boží. Už teď jsem byla děsně nadšená naším setkáním a to jsem ho pořád ještě neviděla! "No báječný, takže kluk z mýho života náhle poskočil o ligu vejš a začal se chovat jako totální vochomůrka? Jedno letadlo už se nese. Teda, mluvila bych o sobě spíš jako o stíhačce - na to mám lepší křivky," zkusila jsem svou ironickou poznámkou se stopami jízlivosti přecejen trochu zažertovat, když jsem si dlaní přeběhla po žebrech k bokům, abych je teda trochu předvedla - ne, že by bylo zas tolik co předvádět. "Odvahu," přitakala jsem na Minovo rozhodnutí, nicméně jsem se nehodlala nechat zastrašit jen něčí pověstí, takže jsem nasadila úsměv a doufala, že mi na těch rtech za všech okolností dneska vydrží. Chovej se slušně, jsi tu za YG, připomínala jsem si v hlavě, když jsem zkoušela co nejsebevědoměji kráčet Minovi po boku do neznámého prostředí.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 00:48

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Pustil moje zápěstí. Bolelo. Už tak jsem ho měla dost v háji, tohle mu dobře nedělalo, ale mohla jsme s ním hýbat. Takže mi ho nerozdrtil, i když jsem měla před tím ten pocit, dobrá zpráva. Místo toho se s ní opřel vedle mé hlavy. Byl nepříjemný, ale to, jak byl nepříjemný mě nutilo stavět se na odpor a ne se tváři jako vyděšená myš. Zamračila jsem se. ,,A co jsem asi měla dělat já? Odstrčit ho nebo mu dát facku? Už to chápeš? Byla jsem na tom úplně stejně, co jsem asi měla dělat já?" Zavrčela jsem na něj nepříjemně. Oplácela jsem mu to úplně stejně, jako on mě a navíc jsem si nevymýšlela ani se nevymlouvala. Jenže pak mi položil ruku na bok a stiskl ho. Bolelo to. ,,Au! Nech toho..!" Sykla jsem bolestivě a snažila se jeho ruku sundat z mého boku. Budu mít modřinu.. Pomyslela jsem si. A pak řekl něco, co říkat neměl. Nevěřícně jsem se na něj podívala. Napřáhla jsem se a dala mu facku. A ne malou, facku jakože opravdu facku. Chtěla jsem, aby se vzpamatoval a začal mě vnímat. ,,Nikdy jsem s nikým nespala!" Řekla jsem mu naštvaně, ale cítila jsem, jak mi při tom vhrkly slzy do očí. ,,Heechul se nabídl, že mě odveze pryč, protože viděl, že jsem byla prostě v prdeli z toho, co se stalo! Taky mi nebylo příjemně, nechtěla jsem, aby se něco takového stalo! A o Kaie mám strach, protože na tom taky není zrovna nejlépe, šla jsem se prostě podívat, jak mu je!" Nechápala jsem, proč se tu pokouším cokoliv vysvětlit, stejně si bude myslet svoje. ,,Vážně to chceš vědět? Jo, líbilo se mi mít pozornost. Na mě se nikdy žádný kluk ani nepodíval, jasně že se mi ta pozornost líbila!" Řekla jsem mu upřímně už s brekem. Utřela jsem si rychle slzy z tváří. Nemyslela jsem to tak, že bych se nikdy s žádným nelíbila, ale nikdy jsem nikoho nezajímala.. Rozhodně ne tady v Koreji. V Anglii se jsem se občas vykousla a s někým klukem, ale to bylo všechno. Když jsem se s ním nevyspala, už jsme ho nezajímala. A ve svém životě jsem sledovala jen své kamarádky, jak se kolem nich točí kluci. Asi ze mě bylo cítit, že je to se mnou těžké, proto mě nikdy žádný kluk asi nechtěl. ,,Víš co? Já končím. Nech mě být." Řekla jsem mu a pokusila se kolem něj nějak protlačit pryč, mezitím, co jsem si furt utírala slzy, co mi tekly z očí. Chtěla jsem jít na dorm, sbalit si všechny věci, co tam mám, nasednout na letadlo do Anglie a už se sem nevrátit. Já vím, že utíkat před problémy není to nejlepší řešení. Nikdy. Ale já to zrovna chtěla udělat.

Vypravěč - 06. prosince 2015 00:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino se na tebe docela překvapeně podíval, když si řekla, že to letadlo jsi ty. Chvilku tě sledoval, vlastně docela dlouho, než promluvil. ,,Víš.. Vlastně možná i jsi." Řekl Mino zamyšleně, než rychle lehce zatřepal hlavou, jako by se potřeboval z něčeho vzpamatovat. ,,Tedy, to nebylo na tvoje křivky, ty máš krásné, spíše, že jsi vážně typ člověka, který by ho mohl trochu uzemnit." Dodal Mino rychle na vysvětlenou, aby sis to nevyložila nějak špatně a pak se na tebe lehce usmál, když si řekla, že má být odvážný, i když to byl spíše takový zoufalý úsměv. Vylezli jste z auta a Mino ho zamkl. Zlaté Lamborgini okomentoval protočením očí a s otráveným výrazem se vydal do obrovského hangáru. Když jste vešli dovnitř, všude byli kamery a hromady lidí. Až asi o deset metrů dále sis všimla kulisy, která připomínala větší nemocniční pokoj. A tam stál Park. Bavil se s někým, asi režisérem, dokud jste tam nepřišli. Podíval se na vás. Došel k vám a pobaveně se na Mina ušklíbl. ,,Mino.." Oslovil ho. ,,Parku.." Pokud máš dostatek představivosti, tak si můžeš představit kolem nich létající blesky. ,,Sledoval jsem vás na MAMA, měl by jsi YG říct, ať vám dá nového kostyméra." Řekl Park s pobaveným úšklebkem. Mino vypadal, že ho chce zabít.. A když se usmíval, vypadalo to, že mu spíše urve hlavu. Park se pak podíval na tebe. ,,Ty musíš být Hyemi." Okomentoval tě s úsměvem a nenápadně tě sjel celou pohledem. ,,Roztomilost vynahrazuje tvůj špatný vkus na oblečení." Okomentoval tě se sladkým úsměvem. Mino vypadal, že po něm skočí a vážně mu něco udělá.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 01:00

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Každopádně jsi ho - neměla - líbat," rozkouskoval konec svého prohlášení načuřeně. "Viděl jsem tvůj výraz, Ann, viděl jsem tě. A líbilo se ti to," z jeho hlasu vyznívalo cosi, co by se dalo vyjádřit jako znechucení, ale někdo jiný by to označil prostě za žárlivost. Každopádně byl výraz v jeho tváři blízký nepříčetnosti a facka z tvé strany zrovna nepomohla. Namísto toho to obrátil proti tobě, protože s tichým zavrčením chytil tvoje zápěstí zpátky mezi prsty, vlastně obě, a vztáhnul ti ruce nad hlavu, kde je uvěznil železným stiskem. Ten sice nezraňoval, ale dost dobře připomínal okovy. Asi aby zamezil možnosti, že se tedy rozhodneš útočit spodem, vsunul ti jedno koleno mezi stehna a přitisknul se k tobě tak, že ti zablokoval jakoukoliv možnost kopance či kolínka do slabin. "A musela ses podívat tak důkladně, aby k tomu bylo třeba zalézt k němu pod peřinu a hrát si na doktorku?" předhodil ti dění v nemocnici, jako by o všem věděl, což bylo samo o sobě nejspíš creepy. Nikomu jsi to ještě nestačila říct a Kai asi těžko volal Leeteukovi s takovým hlášením a podrobnostmi. Jak mohl...? "Ne, zlato," oslovení jindy nejspíš plné citu vyznělo spíše jako cejch, urážka, "ty nikam nejdeš," ujistil tě suše, zatímco tě dál držel na místě. "Chtělas pozornost kluka? Máš ji mít. Ukážu ti, jaký to je, mít moji plnou pozornost. Budeš škemrat, abych tě nechal, a žadonit, abych si tě vzal, a já - já si budu dělat přesně to, co se mi zachce. Nechtěl jsem poškodit tvojí pověst, zlomit holku v tobě, ale to jsem ještě nevěděl, s kým mám co do činění. Tady už není co pošpinit," prsknul na tebe Leeteuk, přirozeně ne doslova. Nato využil svou druhou ruku, aby si tě podržel pod krkem a palcem stisknul místo pod čelistí, které v případě odporu řádně bolí, aby tě přinutil trochu pootevřít ústa, na která přitisknul vlastní. Jestliže Eunhyukův polibek byl troufalý, pak tenhle se dal označit jedině jako dobyvačný. Pánovitý, drsný, bez sebemenších ohledů. Nezkoumal, klidně zraňoval, bral si, co chtěl, dával, co uznal za vhodné. Nějaký dech existoval jen v matných vzpomínkách a to nejen proto, že dlaň pod tvým krkem zůstávala a pro jistotu si tě přidržovala ve výhodné pozici, aby tvoje rty byly napospas vydány Leeteukovým nárokům.

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 01:08

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro I přestože jsem si v hlavě opakovala, jak mám být odvážná a trochu tím povzbudit svého společníka, jakmile jsme vešli do toho šumu hangáru a k množství kamer, instinktivně jsem o kousek přibrzdila a tak napůl se mu začala schovávat za zády. Neměla jsem dostatečný nedostatek sebeúcty, abych se začala i krčit, ale takové nenápadné zapadnutí za Minha mi fakt nevadilo. To se ale změnilo, když se do mého pomyslného bodyguarda začal opírat příliv slov příchozího, námi obávaného mladého idola. Kdo si sakra myslí, že je? Nevěřícně jsem sledovala, jak si to Minho nechává líbit, pak mi ale došlo, že to asi dělá mimo jiné i kvůli mně a společnosti, jinak by tu z toho mohl být docela... bordel. Prsty jsem mu povzbdivě stiskla předloktí a vystoupila z jeho stínu, abych se naopak maličko nacpala před něj alá živý štít. "Já si vždycky myslela - asi tak s třemi čtvrtinami ženské populace týhle zemičky - že vypadali fakt k sežrání," namítla jsem na úvod místo představení poměrně odvážně, jak mi brada vzdorovitě popojela dopředu, jako bych se připravovala přinejmenším na souboj pěstmi a ne pouhými zdvořilostními obraty. Tedy ne zrovna zdvořilostními, že. Pod Hyung-sikovým pohledem jsem na chvíli znejistěla, pak jsem si ale rychle dodala odvahu a nasadila letmý náznak úsměvu. "Díky. To samé platí pro tebe. Alespoň už chápu, čím omluvit tvůj naprostý nevkus při výběru barvy laku na svou káru," vrátila jsem mu to ve stejném duchu, podobně blahosklonně, i s tím sladkým nádechem v úsměvu. Bezelstně jsem zamrkala nahoru do jeho tváře. "Takže... kde mám začít?" ozvala jsem se rovnou věcně, jako by tohle byl denní chleba a rozhovor co pět minut mýho života, nic zvláštního na programu.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 01:18

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Bože, ten kluk je na hlavu, vážně! Minimálně v téhle chvíli. ,,Bože, jasně, že se mi to líbilo! Si normální? Nepatřím ti! Protože pokud si moc dobře pamatuji, byl si to ty, který řekl, že se mnou nechce nic mít, až do debutu!" Vmetla jsem mu do tváře. Jasně, tohle znělo, jako bych byla.. Děvka, ale byla to pravda. Měla jsem ho hrozně ráda a hrozně mě mrzelo, co se stalo, ale čím více mluvil, tím méně mě to mrzelo. Nasíral mě. Strašným způsobem. Každé jeho slovo mě nehorážně vytáčelo, každá jeho urážka.. Jako by to byl můj kluk a já ho podvedla, ale on nebyl můj kluk a já ho nepodvedla. Hned po té facce mi chytl obě ruce a dal mi je nad hlavu a koleno mezi nohy. Byla jsem totálně v prdeli a mohla jsem se snažit vytrhnout jakkoliv jsem chtěla. Jenže ve chvíli, kdy řekl, co jsem dělala s Kaiem, začala jsem na něj překvapeně koukat. Skoro až vyděšeně. Bylo to děsivé. Jak to mohl vědět? Mohli to být dvě minuty maximálně, když jsem odešla od Kaie.. A Kai to určitě nikomu neřekl.. Ani nás nikdo neviděl.. Jak to mohl vědět? Na záda mi šáhla smrt. Díky tomuhle jsem chápala pojem vyděšená k smrti. Srdce mi tlouklo jako o závod z toho, jak mě to vyděsilo. Ne-ne-ne-ne-ne, moment.. Tohle jsem už jednou zažila.. Pomyslela jsem si vyděšeně. Rozhodně jsem se necítila na to, abych se tu nechala Leeteukem znásilnit. Ano, byl to Leeteuk, ale celá tahle situace se mi vůbec nelíbila, i kdyby tady byl samotný bůh. Možná, kdybych podobnou situaci už jednou nezažila, jenže já už byla zlomená holka. O tom Leeteuk nemohl tušit, jenže já už jednou málem znásilněná byla. Klukem, kterého jsem hrozně milovala. Začala jsem strašně panikařit. Nikdy jsem se necítila vyděšeněji. Nikdy jsme to už znova nechtěla zažít, proto jsem se tenkrát pokusila zabít. Nemohla jsem se nadechnout, když mě začal líbat. A ani trochu se mi to nelíbilo. Kvůli celé téhle situaci.. Za jiných okolností, kdyby jsem se takhle nepohádali, kdyby si o mě nemyslel, že jsem děvka, kdyby mě tak neurážel.. Jenže on to všechno myslel vážně. Prudce jsem ho kousla do spodního rtu a bylo mi jedno, jak moc to bude bolet mě. Byla jsem v totálně afektu, nemohla bych se nadechnout aji kdyby dal tu ruku pryč. A snažila jsem se dělat všechno proto, aby mě pustil. Vyděšeně jsem se klepala, jako bych byla nahá někde na Severním pólu.

Vypravěč - 06. prosince 2015 01:29

soukromá zpráva od Vypravěč pro Park se tvému vtipu o jeho autě pobaveně zasmál. ,,Páni, si vážně rozkošná." Očividně mu bylo úplně jedno, jaký máš ty nebo kdokoliv jiný názor na jeho auto. A ještě tě při tom dokázal trochu ztrapnit. Minimálně z tónu jeho hlasu. Znělo to asi tak, jako když řeknete malé holčičce, že je roztomilá, když řekne nějakou roztomilou hloupost, která dospělého akorát pobaví. ,,No, já vás tu nechám." Odvětil Mino. Parka obdařil nasraným a vražedným pohledem a na tebe se sladce usmál a pocuchal tě. ,,Hodně štěstí, pak jen zavolej, jak skončíte, vyzvednu tě." Oznámil ti ještě a pak se ještě jednou podíval na Parka. ,,Chovej se k ní hezky a NIC na ní nezkoušej, jinak ti dám pěstí ty namyšlenej zmrde." Zavrčel na něj Mino tiše. Park se jen hezky culil, ale Mino to myslel smrtelně vážně. Což bylo dost děsivé. Pak odešel. Park nad ním jen lehce zakroutil hlavou. ,,Občas je pěknej bručoun." Okomentoval Mina a naznačil ti, ať jdeš za ním. Došli jste ke stolku opodál, kde jsi dostala scénář. Bylo to jen pár stránek. ,,Všechno se odehrává v nemocničním pokoji, více méně je to hromada sentimentálních řečí, protože umíráš. Tedy, tvoje postava. Na rakovinu." Řekl ti v rychlosti tak nějak co máš očekávat a pak s vážnou tváří v klidu čekal, až si kousek scénáře přečteš a co k tomu případně řekneš nebo na nějaké tvoje otázky.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 01:33

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Takže ses na oplátku rozhodla, že když chci čekat, tak ty si v mezičase vyzkoušíš všechny ostatní kluky z kapely, je to tak? A EXO k tomu? Co kdyby byl někdo víc "na úrovni", hmm?" oplatil ti tvou argumentaci, která očividně taktéž nebyla zrovna z nejšťastnějších. Než jsi ho kousla, stačil se s tvými ústy už trochu seznámit. Podle očekávání se ale odtáhl, stáhnul ruku z tvého krku a zkusmo se dotknul svých rtů, aby mohl shlédnout na svůj ukazováček slabě zamatlaný od krve - očividně jsi mu ret zvládla docela prokousnout. Ušklíbnul se. "Kdybych byl jenom trochu někdo jinej, tohle bych ti vrátil, vzal to, že žadoníš o to, aby to bylo drsnější, ohnul tě přes koleno přímo v týhle garáži a..." Táhlý výdech přerušil jeho slovní malování možného scénáře. Namísto toho tě ale Leeteuk podrobil dlouhému pohledu - odspodu, totiž od výstřihu, nahoru k tváři. Té se zlehka dotknul prsty, takže ti pravděpodobně líci zamatlal vlastní krví, ale nezdálo se, že by to bylo vědomě či schválně, spíš nepřítomně. "Byla by škoda zničit pěknou tvářičku. Ačkoliv by si pak možná rozmysleli, jestli s tímhle chtějí chrápat," zabručel v závěru finální rozhodnutí, když zatáhnul za tvá spojená zápěstí a poslal tě na klopýtavou cestu směrem k autu. "Nasedni. Než si to rozmyslím. Hodím tě na dorm, můžeš se dát cestou trochu do kupy. Ani nemysli na to, že bys šla pěšky - než chytíš taxíka, potkala bys menšího džentlmena, který by mohl moje dílo dotáhnout do konce - daleko horší, méně vynalézavějším a méně příjemným způsobem," prohlásil to tak přesvědčeně, že to dost pravděpodobně musela být i pravda. Navíc - kdyby ses rozhodla utíkat, asi by tě chytil a dotáhl za pačesy, což nebyla úplně hezká věc k riskování. Nevypadal, že by si s tebou jinak plánoval v tuhle chvíli špinit ruce. Namísto toho zamířil k autu sám, k sedadlu řidiče. Jestliže jsi nasedla, cesta na dorm pak proběhla v tichosti. Měla jsi k dispozici zrcátko, tlumeně se ozývající melodii z rádia a dost času se trochu urovnat, než ti zastavil před místem, kde jste byly ubytované. Cestou z auta ti pípnul mobil se zprávou, ale čas si ji přečíst asi nadejde až uvnitř, asi ne před zraky Leeteuka, který tě sleduje po cestě dovnitř. Až zpětně si možná uvědomuješ, jak to z něj táhlo... že by se Leeteuk opil? Kvůli té jedné puse? Mohlo to být důvodem jeho iracionálního chování nebo jsi pro něj jen hledala omluvy?

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 01:41

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nenechala jsem se jen tak urazit jeho zhodnocením a namísto toho jsem si prohrábla vlasy, jak to dělají ty načančané holky během televizních talk-show. "Dík, to je moje druhý jméno. Hnedka za Neodolatelná a těsně před Talentovanou," navázala jsem na jeho slova s hraným sebevědomím, aby bylo jasné, že mě jen takovým rýpnutím fakt neshodí. Takovej namyšlenej panák mi nebude říkat, jaký názory mám mít na nevkusně zlatý vytahování. To dřív zamrzne peklo. Kupodivu bylo daleko snazší se s ním štěkat, než bych čekala. Jeho rýpance padaly na neúrodnou půdu. "Dobře, díky," odvětila jsem vděčně Minovi, zatímco jsem si zpátky rovnala pocuchané prameny vlasů, jako by to už byl s klukama nějakej rituál. " - a Mino? Nezapomeň si cestou domů koupit mejdlo. Budeš ho potřebovat," provedla jsem jeden soukromý vtip s odkazem na dnešní ráno a s představou Minha s hubou plnou mydlinek v hlavě se nemůžu než vesele neuchechtnout. "Vlastně záleží na společnosti. Když hned jako první nezačneš urážet to, co má - nebo měl - na sobě, je dost v pohodě," adresovala jsem klidně Hyung-sikovi, jako by se nechumelilo, když jsem s nově nabytou sebedůvěrou vykročila v jeho stopách. Pořád mě trochu znervózňovaly všechny ty kamery a štáb kolem, ale rozhodla jsem se, že z Parka si nic dělat nebudu, ať si zkusí, co chce. "Úžasný. Přesně pro rozkošnou tvářičku," použila jsem pro sebe jeho oslovení, když jsem přebírala scénář a rychle jsem se zkusila pročíst těmi přeslazenými plky, které nám scénáristi předepsali, že jako máme předvádět. "Nějaké slzy na povel? Dojemná objetí? Doufám, že těm bychom se mohli vyhnout, pomačkal by se ti oblek," neubránila jsem se lehkému rýpnutí do jeho vzhledu, když jsem si přeměřila, co má vlastně na sobě, že se může tak módně povyšovat nad ostatní.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 01:56

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Jasně, že ne!" Už jsem se ani nenamáhala cokoliv vysvětlit. Což možná bylo dobře. Ušetřila jsme si tím hlasivky a jen hromady dalších urážek a nedorozumění. Odtáhl se a nechal toho. Ani nevíte, jak se mi svým způsobem hrozně ulevilo. Kdyby toho nenechal, vážně netuším, co bych dělala. Vím, chytla bych totální hysterický záchvat. Na což byl nebyla pyšná, ale už tak jsem jednala absolutně mimo sebe. Byla jsem jako zvíře v pasti. Jen jsem se vyděšeně bránila. Lehce se dotkl mojí tváře. A neušetřil si další urážku na mou osobu. Pak mě prostě docela hnusně poslal směrem ke svému autu. Chtěla jsem si tu kleknout a rozbrečet se, že se ho bojím, že už s ním nikam nejedu, což byla pravda, ale jeho slova mě donutila celou roztřesenou nastoupit k němu do auta. Až tam jsem si v bočním zrcátku všimla, že mám tvář od jeho krve. Rychle jsem si jí začala rukávem do mikiny utírat. Celou cestu jsem strávila s nohama na sedadle a objímala si kolena. Vystoupila jsme z auta a neřekla mu ani slovo. Neměla jsem co. Nemohla jsem říct, že ho nenávidím, i když jsem chtěla, ale nebyla by to pravda. Došla jsem na dorm. Holky byli ještě asi ve studiu, protože jsem tu byla sama. Zavřela jsem se do jedné ze dvou koupelen, klekla si k záchodu a vyzvracela snídani. Bylo mi děsně zle, šlo to ze mě ven samo. Nemohla jsem ani brečet, jak jsem byla.. V šoku? Ani nevím, jak bych svůj stav nazvala. Až u záchodové mísy jsem si uvědomila, jak to z něj táhlo. Byl na šrot. Totálně. To mi bylo jasné. Lehla jsem si na studenou kachličkovou zem. Jako by mi už tak nebyla hrozná zima. Celá jsem se klepala, ale bylo mi to jedno. Chtěla jsem tu usnout a už se neprobudit. Nechtěla jsem nikoho vidět. S nikým mluvit. Chtěla jsem brečet, ale nemohla jsem. Prostě to nešlo. Bylo mi pořád jen nehorázně špatně. Pořád jsem přemýšlela nad tím, co se stalo. Nakonec jsme se rozhodla podívat na tu zprávu. Kdybych nezvracela před chvilkou jdu zvracet znova. Vlastně jsem šla, Doplazila jsem se k záchodu, ale už ze mě nešlo nic ven, jen takové to hnusné dávení se. Co to do prdele.. Pomyslela jsem si a znova se na to video se zprávou podívala. Tohle přestávala být prdel. To s Leeteukem bych nikomu neřekla, nechala bych si to pro sebe, ale.. Teď jsem byla vyděšená k smrti. Tohle přestávalo být vtipné. Vyhrabal jsem ze svojí tašky, co jsem hodila do rohu koupelny prášky a hned si dva vzala. Asi do dvou minut jsem je vyzvracela. Dlouho jsem nebyla psychicky takhle v prdeli. Původně jsem si tu chtěla lehnout a umřít, ale teď jsem se bála i toho si lehnout a umřít. Nemluvě o tom, že jsem na zápěstích, na boku i na krku měla modřiny, jako by se mě někdo pokusil znásilnit. Což nebylo tak daleko od pravdy. Vzala jsem telefon a vytočila Luhana. Já normálně lidi s tímhle neotravuji nebo tak, ale já byla vyděšená k smrti a tohle jsem prostě musela někomu ukázat, protože by z toho celkově mohl být průser jak prase. ,,Luhane? Promiň, jestli otravuji, já jen.. Myslíš, že bych s tebou mohla mluvit? Nějak.. Hodně brzo?" Snažila jsem se, abych zněla klidně, ale hlas se mi klepal.

Vypravěč - 06. prosince 2015 02:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Slzám se asi nevyhneš, ale nic jako objímání tam myslím není, jen držení za ruce." Řekl park s lehkým úšklebkem a byl úplně v klidu, když si ho sjela pohledem. A vypadla dobře. Sakra dobře. Měl na sobě černé kalhoty, béžovou košili a tmavomodrý sako. Všechno šité na míru, boty nevyjímaje a z toho nejlepšího materiálu. A kolem krku měl elegantně hozenou červenou kašmírovou šálu. Takovou tu tmavě-vínově červenou. Slušelo mu to. Člověk by raději nevěděl, kolik vydělává. Asi hodně. ,,Mluvil jsem včera s Bobbym, je z tebe úplně nadšený, tak uvidíme, jestli z tebe budu stejně nadšený i já.. Hlavně z tvého hereckého talentu." Dodal park s lehkým úšklebkem, než se k tobě lehce naklonil. ,,Tak mě nezklam." Pošeptal ti do ucha tichou výzvu. Když se odtáhl, s úsměvem na tebe mrkl a šel se vydat na pospas svým maskérkám s vlastním scénářem v ruce. Zatím co tebe si odvedla jiné maskérka, která posadila na židli k zrcadlu hned vedle Parka a začala tě líčit, tedy, nejdříve tě celou domalovala, což Parka očividně dost zaujalo. ,,Páni, si asi první holka, která je hezká i bez make-upu, máš úžasnou pleť. Kolik ti je?" Zeptal se tě překvapeně a se zalíbením si tě prohlížel.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 02:07

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Když už ses rozhodla, že pozvracet se, lehnout a umřít v tom odéru na chladných kachličkách nebyla ta nejlepší možná volba, nebylo tak těžké vyhrabat telefon. Popravdě Luhanovi chvíli trvalo, než to zvednul, a určitě ne kvůli spaní, protože se za ním právě ozývaly zvuky střílečky. Kdybys to nepoznala podle umělých výstřelů, výkřiky jako: "Tak chcípni zmrde!" nebo "Já věděl, že jsem měl sebrat ten kulomet, než mě ten hajl sejme ze zálohy!" to prozradily za něj. Leader EXO si právě očividně užíval někde v herně. "...Ann?" ozval se do sluchátka konečně jeho překvapený hlas, pořád podkreslený zvuky hezké počítačové korejské herny a čehosi vražedného na obrazovce. "Zrovna hraju turnaj, ale jestli to spěchá, můžu vystoupit," nahodil Luhan na tvé prohlášení, když se ozvala tlumená rána, asi sluchátka třísknuvší o stůl a odsunutí židle. "Co se děje? Nezníš zrovna dobře?" je provázené další hláškou v pozadí: "Hej, chlape, snad nemůžeš odejít vprostřed hry - potřebujem tě, vedou vo tři body!" a Luhanovým: "Sorry, brácho to zmáknete." Nato zvuky herny utichly a zůstala jen Luhanova přítomnost. "Zrovna sedám do auta. Kde seš, chceš vyzvednout nebo se někde sejít?" Pohotovost tohohle chlápka byla fakt obdivuhodná, ale co čekat od někoho, kdo je leader tak početný skupiny, asi musel vědět, jak řešit problém a to tak, že ASAP.

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 02:17

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Báječný," odfrknula jsem si na jeho prohlášení o držení se za ruce a protočila panenky ve vyjádření patřičného nadšení. Nikdo mu nemohl upřít, že vypadal dobře. Totiž, jasně, trochu moc nóbl a choulostivě, jeden by se ho bál dotknout, aby mu ty hadry neušpinil, ale když si holka zvykla na ty elfí uši, štěněcí pohled a celkem vysoko položenej hlas, nebyl úplně k zahození. Samozřejmě, dokud neotevřel pusu a nevypadlo z něj nějaký super-namyšlený moudro. To by zasloužil čuchat k odpadkům zespod popelnice. Nejsem si chvíli jistá co mu odvětit na slova o Bobbym. Trochu mi lichotilo, že ze mě byl jako Jihwan tak nadšenej, že se musel podělit, ale nebyla jsem si jistá, proč zrovna s tímhle chlápkem. Vážně, guys, kde byl skrytej smysl. "Bobby nesoudí lidi podle obalu," slyšela jsem nakonec sama sebe trochu ztuhle prohlásit, když Hyung-sik zopakoval gesto, které mi celkem důvěrně připomnělo B.Iův pokus z dnešního rána - až na to, že Hanbinův hlas byl samozřejmě orgasmus pro uši; a toho kluka jsem zbožňovala, zatímco tenhle by potřeboval pohrabáčem pocuchat pačesy. "Asi to nechceš slyšet, ale nikdy jsem nehrála - ani v hloupý školní hře, takže bych radši neměla vysoký očekávání, bejt tebou," adresovala jsem Parkovi už smířlivě, když jsem se nechala odvést k maskérce a poslušně se usadila na židli. Bylo mi trochu nepříjemný, že by na mě měl někdo sahat, totiž někdo jiný než já a jednou taky Ann, nechtěla jsem bejt celý zamake-upovaná až k nepoznání, ale držela jsem jazyk za zuby a krok. "Co?" dostala jsem ze sebe zmateně, když můj mozek začal opožděně zpracovat položený dotaz. "Šestnáct, brzo sedmnáct, proč?" vypadlo ze mě bezmyšlenkovitě, když jsem se trochu zamračila směrem Hyung-sika. "Nech mě hádat, kromě toho, že máš něco proti mýmu oblečení, co vypadlo ze slevovýho katalogu, tak teď ti bude vadit i moje neznalost a nezkušenost, očividně vázaná k mýmu věku?" nadnesla jsem s mírně podezřívavě přimhouřenýma očima, jak už jsem odhadovala, kde zase hledá chyby.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 02:19

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Ne, neměla jsem výčitky, když jsem ho donutila vystoupit z počítačovýho turnaje. Tohle mě v tuhle chvíli fakt nemrzelo, protože všichni víme, že tohle doprdele není důležité. Kdyby to byl nějaký sportovní turnaj, v Luhanově případě fotbalový, tak.. Mi hlavně nevezme telefon. ,,Upřímně? Jsem na zhroucení." Řekla jsem mu. No co? Stejně mě za pár minut uvidí a dojde mu to. ,,Můžeš k nám na dorm?" Zeptala jsem se ho? No co, holky tu nebyli a mě se po tomhle videu vážně nikam nechtělo. Spíše jsem nedokázala vyjít ven. Prostě jsem na to neměla. Položila jsem ti, když mi řekl, že je na cestě a podívala se na sebe do zrcadla. Musela jsem rychle k sobě do pokoje najít nějaký šátek a dát si ho na krk. Alespoň. Protože ubrečené oči fakt neschovám. Když Luhan přijel, což trvalo sotva pár minut, pozvala jsem ho dál do kuchyně. Udělala jsem mu čaj, kafe nebo cokoliv chtěl a dala u do ruky telefon i s videem, které mi přišlo. To, co mi udělal Leeteuk jsem.. O tom jsem se ani nezmínila. Celou dobu jsem se při tom klepala. Ještě to nepřestalo. Pořád jsem byla vyděšená k smrti, ale pořád jsem se cítila mnohem lépe, když tu byl Luhan. Tak nějak.. Bezpečněji. Nic jsem k tomu neřekla. Nahlas jsem nechtěla říkat, že jsem vyděšená k smrti, ale myslím, že to na mě bylo vidět dost, i bezeslov.

Vypravěč - 06. prosince 2015 02:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro Park se začal pobaveně smát, když si řekla že Bobby nesoudí lidi podle obalu. ,,Ale jdi ty. Každý soudí lidi podle obalu, nebuď jak naivní malá holka. Kdyby si byla škaredá jak noc, tak i kdyby si kluci všimli tvého talentu, nikdy by ti nevěnovali tolik osobní pozornosti, jako to dělají teď. To samé, ale platí o nich. Kdyby byli škaredí, ale pořád stejně talentovaní, nemají ani polovinu tolik fanynek, jako mají teď. Obal dělá u lidí hodně, ať už si to uvědomuješ nebo ne." I když to byl namyšlený blb, asi měl v tomhle pravdu. Nikdy se neohlédneš za hezkým klukem a nikdy se nevyspíš se škaredým kamarádem, i když je to moc hodný kluk. Dobře, možná ano, ale svým způsobem měl asi pravdu, což bylo dost deprimující. ,,Já vím, že si nikdy nehrála. Ale to neznamená, že nemáš talent." Řekl ti park s úsměvem. Bylo to zvláštní, jako by se tě snad snažil i povzbudit. Možná vážně nebude tak špatný, jak se tvrdí.. Možná. A pak si řekla, kolik ti je. ,,Ne-ne." Řekl překvapeně a celou tě sjel pohledem. ,,Páni, vypadáš trochu starší." Řekl překvapeně a tvojí další větě se pobaveně zasmál. ,,I nevinné holky mají své kouzlo." Okomentoval to a pak na tebe s úsměvem mrkl. Skoro až svůdně. Což možná bylo i divné. A nebo si z tebe jen utahoval.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 02:28

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Ani Luhan nezněl, že by ti nějak vyčítal, že musel vystoupit, vlastně to přijal naprosto bez mrknutí oka, asi i bez lítosti, protože okamžitě přepnul na vnímání problému na dlani. Slyšelas startující auto a jak vyjíždí odkudsi, asi z parkoviště nebo tak. "Dobře, budu tam za deset až patnáct minut, depending on traffic," nahlásil ti souhlasně, než jsi mu to teda típla. Vlastně mu to trvalo přesně šest minut a čtyřicet vteřin, ale kdo by to počítal. Bylo jasné, že musel cestou přešvihnout nejednu povolenou rychlost nebo jiný dopravní předpis, aby to dokázal, ale to v tuhle chvíli asi mohlo být jedno. Byl oblečený ležérně; tmavomodrá košile, džínsy, sluneční brýle i navzdory hodině na očích, kožená bunda a kecky, trochu v rockerském stylu, ale jen tak decentně. Ačkoliv jeho tvář pořád působila trochu moc mladě, šířil kolem sebe vlny tišící autority a nezlomného sebevědomí. Zavřel dveře, zamknul auto a vyrazil dovnitř na dorm. Zaklepal a po otevření se i bez zvaní nasoukal dovnitř, zul boty a zamířil rovnou dál, jako by tu byl sám doma. Ve skutečnosti dřív než čaj nebo kafe chtěl vědět, co se stalo - podezřívavý pohled mířený tvému vzezření asi mluvil za dost, takže nezbylo, než mu napřed poskytnout telefon s videem. Luhan jej s kamenným pohledem mlčky zhlédnul, pak ti mobil vrátil a ukázal ti na židli vedle sebe. "Nechceš čaj spíš ty, možná by ti mohl pomoct...?" dotázal se napřed, když si všimnul třasu tvého těla - nebo na něj spíš poprvé nahlas upozornil. "Mám pár teorií, čí by to mohla být práce, ale na ověření první z nich budu potřebovat tvůj počítač..." vyzval tě nepřímo k jeho přinesení, zatímco z ramen shazoval bundu, brýle si šoupnul na hlavu a začal si prokřupávat prsty a krk, jako by se připravoval k nějakému nadlidskému výkonu.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 02:36

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Jenom jsem zakroutila hlavou, když se mě zeptal, jestli nechci čaj spíše já. Bylo mi pořád hrozně zle, nedostala bych do sebe vůbec nic, ani čaj, to jsem věděla. A z pusy jsem nemohla dostat ani slova. Měla jsem pocit, jako by mě Leeteuk furt škrtil. Nemohla jsem ani pořádně dýchat, ale když Luhan řekl, že potřebuje můj počítač, kývla jsem hlavou a donesla mu ho od sebe z pokoje. Byla jsem ráda, že se neptá na ten vzkaz, co u toho videa byl. Nebo se možná ještě zeptá, co já vím, ale sama mu o Leeteukovi neřeknu. Už tak jsem měl hrozné výčitky svědomí, že dělám mezi kluky takový bordel a to jsem určitě nechtěla. Tedy, rozhodně jsem to nedělala záměrně. Až když jsem dala Luhanovi svůj notebook, sedla jsem si na židli vedle něj a koukala se na monitor, co tam dělá. Celou dobu jsem si hrála s rukávy od mikiny a sem tam si utřela tvář od nějaké té slzy, co nedopatřením utekla. Potřebovala jsem se nějak uklidnit a nevěděla jsem jak. Člověk, kterého jsem měla hrozně ráda mi ublížil.. Tak, že jsem to nedokázala ani popsat slovy a někdo mě stalkoval. Ne sledoval, někdo mě vyloženě stalkoval. Věděl, co jsem cítila k Leeteukovi, musel vědět, co se stalo ve studiu a.. Nevím co všechno.

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 02:37

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Přestože jsem musela uznat, že na jeho teorii bylo něco pravdy, z nějakého důvodu jsem měla potřebu mu dokázat, že se - alespoň u části lidí - ošklivě plete. "To nemusí bejt docela tak. Chci říct, třeba Tablo je celkem starej a pořád ho mám ve sluchátcích na opakovačce..." Ale ten je zrovna celkem pěknej i tak, dost na plakáty a velký srdce pod nima... Špatnej výběr. "Nebo Swings, v dnešní době vyžadovanejch diet má nadváhu jako prase, ale jeho hlas si koupíš pořád. P-Type! Když jsem ho viděla poprvé, nevěřila jsem, že je to tentýž chlápek, co jsem ho poslouchala, ale to nijak nezmenšuje moje vzhlížení k jeho muzice," pokusila jsem se Parkovi trochu odporovat. "...anebo to znamená, že nemám talent a ještě nemám zkušenosti, takže to bude totální katastrofa. Either way, tohle nebyl můj nápad, tak jen doufám, že Yang ví, co dělá," zkonstatovala jsem s bezděčným pokrčením ramen na jeho rádoby povzbuzení, když jsem si sama sebe prohlédla nalíčenou v zrcadle. "Jo, řekla bych, že make-up přidává tak tři čtyři roky v průměru. To je trochu smutný..." Nastavila jsem si tvář napřed z jedné a pak z druhé strany. "Ale vypadá to dobře," dodala jsem rychle k maskérce s omluvným úsměvem, aby bylo dotyčné jasné, že nekritizuju její práci nebo tak. "Jediný kouzlo, o který aktuálně stojím, je proměna na letadlo," ujistila jsem pak Hyung-sika bez mrknutí nazpátek s připomenutím si rozhovoru s Minem. Asi to bude vyžadovat trochu souboje v těžké váze, ale já byla připravená v případě potřeby z tohohle na oko snoba vytřískat jeho pravý já - jestli tam někde bylo. "Takže, jestli mi neplánujete přimalovat ještě tak pět let navrch... můžem si to vyzkoušet, než to bude ofišl na kameru?"

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 02:43

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan beze slova, možná tak akorát s děkovným kývnutím, převzal přinesený notebook, mašinu nastartoval a rozhřátými prsty se brzy na to rozběhnul po klávesnici. Na to, že jsi v technickém a hlavně herním světě nebyla nováčkem, jsi nejspíš nikdy pořádně neviděla něco takového - možná tak v seriálu, ale tam to vypadalo dost jinak. Však i v japonských seriálech to akorát zazdili nějakým zobrazením orla letícím skrz systém, whatsoever. To, co tady člen z EXO předváděl, muselo být umělecké dílo. Prsty mu běhaly po klávesnici rychlostí desítky nadopovaných myší na tripu, písmenka na obrazovce se slívala v nekončící odstavce oddělené množstvím mezerníků a znaků, které indikovaly pokročilý počítačový jazyk. Luhan soustředěně hleděl na obrazovku, dokonce to ani nevypadalo, že by si v tu chvíli byl vědom tvé přítomnosti. Trvalo to ještě pár chvil zeleného pozadí plného měnících se příkazů, než vyskočilo patřičné okénko a v něm několik jednoduchých číslic. Dle jejich uskupení ti nejspíš brzy došlo, že ty číslice zřejmě představují telefon. Něčí telefon. Luhan ho ani nezkontroloval s žádným systémem, jen si prohlédl číslice, stisknul k sobě pevněji rty a trochu se zamračil. Obrazovku zase shodil a všechno, na čem doteď pracoval, zmizelo, jako by to nikdy nebylo. "Skvělý, chceš slyšet dobrou nebo špatnou zprávu prv-" načal Luhan v co nejoptimističtějším duchu, když tě začal zase brát na vědomí a ohlédl se po tobě. Jak se na tobě ale zasekl očima, trochu se zamračil, v očích starost. "Hej, jsi v pohodě?" Natáhnul se tvým směrem, asi aby tě konejšivě objal kolem ramen, pokud ho necháš.

Vypravěč - 06. prosince 2015 02:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Park se tvému pokusu o odvrácení jeho slov jen pobaveně zasmál. ,,Ale já netvrdím, že nemají talent a že je spousta lidí neposlouchá, jen tvrdím, že by si s nimi neskočila do postele." Uvedl svoje slova na pravou míru nebo se o to alespoň pokusil, ale nevypadalo to, že by se s tebou chtěl hádat nebo že by potřeboval mít vždycky pravdu, spíše jako by s tebou normálně mluvil. Nevypadalo to, že by měl problém uznat vlastní chybu, což bylo celkem zvláštní. Pak se ke tvým slovům už nevyjadřoval, jen se na tebe s lehkým úsměvem díval. Dokud si neřekla, že chce být letadlo. Nechápavě na tebe zamrkal. ,,Letadlo?" Zopakoval nechápavě a očividně chtěl, ať mu to vysvětlíš. A očividně to chtěl moc, protože jeho štěněcí oči se stali ještě více štěněcí. Pak kývl hlavou a oba jste se zvedli, aby jste si šli vyzkoušet svoje hraní. Park byl neuvěřitelný herec, žrala bys mu z ruky, že je milující starší bratr a ne namyšlený zbohatlík. Těžko říct, jak moc se přetvařoval i v reálném životě. Každopádně jste ztrávili dobré dvě hodiny zkoušením, než jste šli na kameru. Park byl přísný, ale dobrý učitel. Když ti něco nešlo, zkoušel to s tebou tak dlouho, dokud si to neuměla perfektně. Třeba s tebou celou půl hodinu dělal jazykolamy, aby ses nazesakávala u nějakých složitějších vět. A točení na kameru trvalo další dobré tři hodiny. Režisér nebyl zrovna zlatíčko, jako každý režisér byl trochu cholerik, ale Par se ho snažil mírnit a zastával se tě.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 03:08

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Udiveně jsem Luhana sledovala, jak začal psát programovací jazyk. Psal ho bez chyby a takovou rychlostí, že jsem jen zírala. Bylo to.. Úžasné. Pro mě, jako člověka, co se zajímá o programování a podobné věci to bylo absolutně neuvěřitelné. Nechápala jsem, kde se to naučil. Když byl program hotový, objevilo se telefonní číslo. Já ho neznala, ale Luhan vypadal najednou trochu.. Znepokojeně. Ustaraně jsem na něj zamrkala. Chtěla jsem něco říct, ale prostě to nešlo. Dokud se na mě neotočil a nezasekl se uprostřed věty. Zeptal se mě, jestli jsem v pohodě. Nevěděla jsem, jestli jsem v pohodě, nevěděla jsem, co mám říct. Jen jsem na něj upírala bezradné oči, dokud se nenatáhl, že mě obejme kolem ramen. Automaticky a trochu polekaně jsem mu položila obě ruce na hrudník a donutila ho tak zachovat si ode mě určit odstup. Zadívala jsem se mu do očí. ,,Neublížíš mi, že ne?" Zeptala jsem se ho a upřela na něj ty bezradné a naivní dětské oči. Bála jsem se, Věděla jsem, že nemám důvod, ale hrozně jsem se bála. Leeteukovi jsme věřila, že by mi taky nikdy nic neudělal, ale udělal. Věděla jsem, že když nechám Luhana, ať mě obejme, nic mi neudělá, ale v hlavě se mi honili jen obrazy toho, co by mi mohl udělat, když mu to dovolím. ,,Promiň, já jen.." Pomalu jsem stáhla ruce z jeho hrudníku a zadívala se do země. ,,Já jen.. Někdo, komu jsem moc věřila mi před chvilkou hrozně ublížil.. Jen.. Se bojím.." Řekla jsem. Nechtěla jsem, aby si Luhan myslel, že je to kvůli němu, když není. Cítila jsem se hrozně provinile, že se Luhana na něco takového vůbec můžu ptát, když vím, že by mi neublížil, ale zbytek mého těla si prostě myslel něco jiného. Hrozně mě to mrzelo. Chtěla jsem ho obejmout, chtěla jsem mu to dovolit, ale nedokázala jsem to. ,,Promiň.." Omluvila jsem se znova mezitím, co jsem se rozplakal.

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 03:09

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Parkovo prohlášení mě donutí chvíli zvažovat, jestli bych s Tablem nešla do postele. Nebo některým jiným z těch tří. Vlastně, jestli bych s kýmkoliv vůbec šla do postele. Pak mi tak nějak opožděne dojde, že jsem dneska BYLA s někým v posteli s rovnou si to vzala po dvojičce. To ale Hyung-sikovi úplně vmíst do tváře nemůžu - i kdyby jen kvůli tomu, že B.Ie s Bobbym jen těžko někdo může označit za nepěkný, když jsou tak... neubráním se tlumenému povzdechu, jak potřesu hlavou a raději to nechám být. Nehledě na štěněcí oči jsem mu neplánovala opakovat svůj rozhovor s Minem, takže jsem se jen nepatrně usmála: "To se možná jednou dozvíš za odměnu - až tu přeměnu dokončím," přislíbila jsem mu leda tak naději do budoucna a radši vyrazila na plac. Hodiny zkoušení, hodiny točení. Jasně, Hyung-sik byl jako herec... boží. Prostě... bez souvislosti k tomu, jaký byl jako člověk, pokud šlo o roli, žrala bych mu z ruky, což bylo nebezpečné a chtěla jsem si to fakt zapsat za uši, že z jeho rtů vyzní i špatná lež jako nejsvatější pravda. Bacha na to. Upřímně, ze svého výkonu jsem byla trochu zdeptaná - teda z toho ani ne, ale z neustálého křiku cholerického režiséra celkem jo. Protřepala jsem ty tři hodiny se zatnutými zuby, omluvami na rtech a provinilým úsměvem, hezky poddajně, jak by se od mrňky mého typu asi čekalo, uvnitř mě to ale stálo pořádnou energii netřísknout s něčím a neodpochodovat. Ještěže jsem doma dostala pořádný trénink toho, jak vypadá opravdový křik, tohle bylo nic proti tomu, co padalo v naší ulici. "Dala bych si kafe - a tak tunu dobrýho jídla," vzdechla sem si zasněně, jen co to bylo za náma. Moje tužby byly naneštěstí ještě dobrej kus práce daleko. "...tohle je všechno? Mám zavolat Mina, aby mě mohl hodit domů?" optala jsem se Parka úplně normálně, co se pracovních záležitostí týče, stačil si celkem vydobýt můj respekt a já ho neplánovala diskreditovat; bez jeho zásluh bych to natáčení možná nepřežila.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 03:15

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan ztuhnul v půli gesta, když si jej zarazila zapřením se mu do hrudníku. Shlédnul na moment k tvým dlaním, pak zase vyzdvihl pohled k tvojí tváři a trochu tázavě pozdvihnul obočí. "Jistěže ne," odpověděl poněkud nechápavě na tvoje prohlášení, které si asi musel přebrat po svém. "Kde bych našel druhého parťáka, který by mi pomáhal rozsekávat zbytek kluků v počítačovejch gameskách? Hmm? Ještě s takovým obličejem?" zkusil trochu rozjasnit náladu, nicméně poslušně stáhnul ruku zpátky a nijak se nevnucoval. "Šššt," tišil tě tedy alespoň zdálky, když jsi se znovu dala do pláče, jak začal hrabat po kapsách, dokud nevylovil látkový kapesník - to v dnešní době fakt už nosí málokdo. Podal ti ho a místo toho, aby se tě dotknul fyzicky, nejspíš se rozhodl dotknout se tě na psychické úrovni, jelikož brzy na to si začal tiše broukat a zpívat tobě dobře známou píseň. (odkaz)

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 10:22

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Vzala jsem si od něj kapesník a utřela si od něj slzy. Poděkovala bych, ale nějak mi to přes ten pláč nešlo. A pak mi začal zpívat. Vždycky jsem jeho hlas milovala. Asi nejvíce ze všech. Byl krásný. Uklidňující. Ani moc vysoký ani moc nízký. Pomalu jsem se začala uklidňovat a přicházet tak nějak do normálu. Asi jsem se z toho prostě potřebovala jen vybrečet. Nebo nevím. Přisunula jsem se k němu a bezeslova mu položila hlavu na hrudník a lehce ho objala kolem pasu. Věřil jsem tomu, že by mi Luhan nikdy neublížil, i když to samé jsem si myslela o Leeteukovi. Nevěděla jsem, co bych měla říct a tak jsem raději mlčela. Už jsem nechtěla sama od sebe cokoliv říkat, i když jsem se ho chtěla zeptat, jestli někdy zažil opilého Leeteuka nebo jestli by byl Leeteuk schopný ublížit holce, ale došlo by mu to. Tak jsem neřekla nic. Nevím, od kdy mám takové svěřovací nálady, normálně v sobě dusím hromady věcí i několik let. Poslouchala jsem Luhanův tlukot srdce. Byl pomalý a klidný. Snažila jsem se uklidnit svoje srdce, aby bilo stejně. Snad jen proto, že mě to nutilo myslet na něco jiného.

Vypravěč - 06. prosince 2015 10:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Park se na tebe lehce usmál a kývl hlavou, když ses zeptala, jestli to bylo všechno. ,,Si v pohodě? Všiml jsem si, že si z režiséra, trochu... Mimo." Řekl Park a trochu ustaraně na tebe zamrkal, než se zase usmál. ,,Nesmíš si to tak brát, on řve po každém. Po mě neřve, protože ví, že po těch letech už je to zbytečné. Byla si dobrá." Řekl Park s úsměvem. A on nevypadal jako typ, co rozdává lichotky ohledně své práce jen tak na potkání. ,,Na oběd tě sice pozvat nemůžu, protože mám ještě práci, ale co by si řekla na večeři?" Zeptal se tě najednou s lehkým úsměvem a zadíval se na tebe. ,,Chtěl bych se s tebou domluvit na nějaké důležitější roli, kdyby si chtěla. Máš vážně talent, co se hraní týče, chce to jen trochu pocvičit. Navíc, kdyby tě náhodou vykopli z téhle soutěže, což se asi nestane, pořád z tebe můžu udělat slavnou já." Řekl s úsměvem, co se za tou večeří skrývá. Usmíval se, ale očividně to myslel vážně, což bylo lehce.. Děsivé? To možná ne, ale prostě z něj najednou vyzařovalo hrozné sebevědomí a charisma, jako by jsi mluvila s ředitelem nějaké filmové společnosti.

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 10:51

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Prohrábla jsem si prsty vlasy a mlčky studovala Hyung-sikovu tvář, jak jsem se snažila přijít na to, co je jeho agenda. Chtěla jsem říct... byl celkem milej. A když byl k vám hodnej někdo, kdo se podle všeho normálně choval jako parádní násoska hodná nakopání do koulí, obvykle byl někde háček. "Já si to neberu. Nikdy jsem netvrdila, že umím hrát; a jestli on si to nemyslí, má na to docela právo," zamručela jsem akorát na jeho slova, když jsem tedy v návaznosti na jeho potvrzení začala hrabat mobil. Vprostřed otvírání Kontaktů, jelikož jsem čísla kluků ještě neuměla zpaměti, mě ale zarazilo jeho další prohlášení. Ne, že bych ho někdy prosila, aby mě na ten oběd vzal, žejo, beztak by nejspíš akorát prskal nad tím, co jsem chtěla jíst - a co bylo v mý cenový relaci. "Mám s tebou jít na večeři? A hrát jako ještě někde jinde?" opakovala jsem po něm trochu nevěřícně, když jsem se rozhlédla kolem. "Nějaký pokus o skrytou kameru? Máš na to scénář? Nebo plán? Luxusní restaurace, kde ve svých nejlepších šatech budu za hadroše? Tak něco?" dotazovala jsem se ne úplně důvěřivě. Pořekadlo, že nabídnete a prst a vezmou vám celou ruku na ulici fungovalo trochu opačně; nabídnou vám prst a ruku vezmou od vás zpátky - hezky s úroky. Takže co přesně tímhle sleduješ...? S prstem pořád visícím nad kontakty a Minovým jménem jsem tázavě pozorovala Hyung-sikův výraz.

Vypravěč - 06. prosince 2015 10:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Park se pobaveně zasmál, když si mu nevěřila, ale nejvíce u poznámce o svých šatech. ,,Poslal bych ti šaty, které by sis měla obléct, neboj." Řekl pobaveně. On ten tvůj nápad o luxusní restauraci nijak nezavrhl, jen ti řekl, že ti šaty vybere sám. Což bylo.. Sice hodně snob snob snob, ale na druhou stranu tě očividně vážně nechtěl nijak sesměšnit. ,,Já mluvím vážně." Řekl nakonec pobaveně, než sáhl s úsměvem do vnitřní kapsy sama a podal ti svou vizitku. Vlastně to byla obyčejná bílá kartička, kde byli hezky černým ozdobným písmem vytisknuté jeho jméno a telefonní číslo. ,,Kdyby sis to rozmyslela, stačí mi napsat." Řekl a dal ruce do kapes. A stejně pořád působil stejně elegantně. ,,Ale nerad dlouho čekám, takže se ti spíše ozvu sám první." Upozornil tě s lehce provokativním mrknutím a olízl si rty. Ale spíše jen tak nevědomky.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 10:59

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan nepřestal zpívat ani ve chvíli, kdys ho objala. Jen ti zlehka položil paži kolem ramen, že to bylo sotva citelné, asi jako šimrání motýlích křídel. Dál tě balil do konejšivé melodie jedné z jeho posledních sólových písní a díky tvým znalostem čínštiny i její slova mají svůj vlastní význam. until there comes someone else who can understand my feelings no need to say, no need to ask will just know, will just understand every moment is like forever A s posledním memories that become eternity jeho zpěv postupně dozněl, přestože svým způsobem rezonoval přinejmenším v uších, když ne celou místností. Velmi zvolna se blonďák pohnul, aby mohl nahlédnout na hodinky na zápěstí, které už od pohledu musely stát celkem slušné prachy. "...dneska už bych snad nic mít neměl, pokud mě nepřijde někdo zavraždit, že kvůli mě prohráli s DigitalGeneration," šeptnul kamsi dolů do tvých vlasů, jak jsi měla hlavu složenou na jeho hrudi. "Budeš se cítit líp, když tu zůstanu? Mohli bychom udělat nějaký chill-out večer. Dlouho jsem neměl čas zhlédnout nějaké anime, hezky v klidu, bez vyrušování..." navrhnul pořád tím tlumeným tónem, jako by jakýkoliv hlasitý zvuk měl přetrhnout atmosféru nastavenou jeho písní.

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 11:07

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Neznáš moji velikost," byla asi první zaražená poznámka, která mě napadla, když jsem bezděčně shlédla k vlastní postavě v pátrání po případné zrádné cedulce, která by snad vykukovala a udávala mě "nepříteli". "A... no, nikdy jsem v drahý restauraci nebyla, asi bych ani nevěděla, jak se tam chovat," doplnila jsem se ještě popravdě, když jsem si pro jistotu zbloudilý pramen ofiny zasunula za ucho. Bylo by nezdvořilé nepřijmout jeho vizitku, takže než jsem si to vůbec rozmyslela, už jsem ji instinktivně držela mezi prsty. Přezkoumala jsem zběžně použité písmo a vzhled "na úrovni", než jsem ji schovala do kapsy spolu s oběma dlaněmi, nechávajíc je tak zmizet v džínsové bundě nad pas. "Nemáš moje číslo," upozornila jsem ještě podobně zabrzděně na další nedostatek jeho plánu, přestože jsem raději nechtěla vědět, kde ho plánuje - a jak - získat. Nicméně jsem tedy vysekla polovičatou poklonu, asi jako když jsem se loučila/vítala s klukama ve studiu před kamerou, alá hoobae-sunbae relationship. Tím jsem považovala záležitost pro teď za vyřešenou, ostatně, večeře - kdo taky řekl, že zrovna dnešní? - byla daleko. S obratem zády k Hyung-sikovi jsem vyrazila hledat východ a mezitím zmáčkla vytáčení, abych teda mohla brnknout Minovi, že...: "Už jsme skončili, ale jestli se nedostanu k jídlu a kofeinu do pár minut, přísahám, že mi selže sebekontrola a okradu o kafe prvního kolemjdoucího," nahlásila jsem upřímně do mobilu svou nouzovou situaci.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 11:20

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Lehce jsem se usmála, když Luhan vtipně okomentoval, že dneska nemá už nic na práci, pokud ho někdo nepřijde zabít. ,,Promiň, nechtěla jsem tě otravovat nebo tak." Omluvila jsem se tiše a i když jsem se lehce usmívala, bylo poznat, že mě to vážně mrzí. Byla jsem ráda, že ho mám u sebe. Bylo to jako s Kaiem, připadala jsem si v bezpečí a v klidu. Letmo jsem zahlédla jeho hodinky. Museli být pořádně drahé, ale hrozně hezké. Lehce jsem kývla hlavou, když se zeptal, jestli chci, aby tady zůstal. ,,Budu moc ráda.. Já jen.. Nezlobíš se na mě? Připadám si jak malé děcko.." Zeptala jsem se ho a zvedla k němu omluvný a štěněcí pohled. Nechtěla jsem ho otravovat nebo se mu věšet na krk, jako bych byla nesvéprávná. Tak nějak jsme se přesunuli k nám do pokoje. Teprve teď jsem ocenila kouzlo toho, že jsme každá měli velkou postel, i když jsme na ní spali každá sama. Ne přímo manželskou, ale dost velkou, aby tam v klidu mohli ležet dva lidi a nic se neděl. Jen doufám, že Hyemi nebude naštvaná, pokud přijde a uvidí tu Luhana.. Nemusela by. Nechala jsem Luhana vybrat anime z jedné mé obrovské složky na disku, kde bylo asi 80 anime a řekla mu, že se zajdu osprchovat a nechala ho v klidu se dívat na první díl. Musela jsem se dát trochu do kupy. Dala jsem si horkou sprchu. Ne moc dlouhou, ale horkou. Pak jsem na sebe hodila pyžamo, umyla si zuby.. A všimla si, že vypadám vážně.. Hrozně. Modřiny na krku a zápěstích nebyli moc příjemné. Ne, že by nějak bolely, tedy, ano, boleli, ale spíše to vůbec nevypadalo pěkně. V pokoji je tma, nemusel by si toho všimnout.. Uklidnila jsem sama sebe, když jsem si sušila ručníkem vlasy. Vyšla jsem z koupelny k sobě do pokoje, kde jsem si lehla vedle Luhana a zahrabal se pod peřinu.

Vypravěč - 06. prosince 2015 11:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Mám tě v oku." Odpověděl ohledně šatů úplně s klidem a stejně klidným úsměvem. ,,To není žádná věda, polívka se jí lžičkou a jídlo příborem." Řekl zase úplně s klidem. Na každou tvou výmluvu měl prostě odpověď a byl si sebou tak jistý, že jsi měla pocit, že tě ta jeho sebejistota trochu zaráží do země. Ne, že by ses cítila nějak špatně, jen ti prostě docházela slova. ,,Ale mám." Dodal ohledně tvého čísla a když ses otočila k odchodu, zamával ti, sám se otočil a šel zpátky ke štábu a režisérovi. Když si zavolala Minovi, tak se tvé poznámce o kafi hlasitě zasmál. ,,Dobře, už jedu, za pár minut tam jsem. Stavíme se v restauraci a vezmeme jídlo i klukům, co ty na to?" Zeptal se tě Mino v telefonu a z telefonu si slyšela, jak se hrabe v klíčích a hledá asi ty od auta. Pokud si souhlasila, tak se s tebou rozloučil a položil to. Mino za pár minut opravdu přijel před studio a počkal, až nasedneš. Zase měl takový ten úsměv na rtech. ,,Tak co, jak to šlo?" Zeptal se tě s úsměvem, než zase zvážněl. ,,Co Park? V pohodě? Choval se normálně? Neurazil tě nějak?" Vypadalo to, že pokud by si řekla, že tě nějak urazil nebo byl zlý, tak se sebere a jde mu rozbít hubu.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 11:29

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "To je v pohodě," ujistil tě Luhan poměrně bezstarostně. "Stejně to bylo odsouzený předem k neúspěchu. Třikrát jsem ty dutohlavce varoval, že tam maj odstřelovače, ať tam nelezou a stejně sebrali celou skupinu a naběhli tam s tím, že "metoda tank všechno vyřeší za ně", spíš než partyzánský napadení ze zálohy. Prostě volové," svěřil se ti poměrně energicky se zakoulením panenek, ale očividně spokojený, že ti to jako mohl klidně naservírovat beze strachu, že na něj budeš koukat jako by spadl z Marsu a mluvil asgárdštinou či čím, jen proto, žes byla holka. Štěněcí pohled alá malá holčička asi taky udělal svoje, protože tě pobaveně zatahal za tvář, jak se to takovým dětem dělalo, pak ti teda na tvůj souhlas pomohl do stoje a spíš hravým plácnutím po zadku tě poslal na lov do koupelny, zatímco se ti sám bez okolků uvelebil na posteli a začal se hrabat tvým seznamem anime. Když jsi se vrátila do pokoje, byla tam skutečně už tma. Luhan si stačil připojit mobil na nabíječku do tvý zásuvky a zrovna típal čísi hovor, u nějž nevypadal zrovna... no, zrovna tak mile a ňuňatě, jakmile tě ale uviděl, jeho výraz se z napětí zase povolil do původního easy-going stylu a jen kývnul bradou k obrazovce. "Doufám, že nemáš nic proti troše počítačových her bez skutečných počítačových her..." nahodil s pobaveným úsměvem, když ti předvedl svůj výběr, což nebylo aktuálně nic jiného než Sword Art Online. "Pokud teda nechceš radši nějakou odpočinkovou věc, jsem ochotnej ustoupit, máš-li lepší návrh," probudil pak trochu opožděně i tu džentlmenskou stránku, co by snad nechala holku si i vybrat.

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 11:36

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Báječnej plán," odsouhlasila jsem Minův návrh všema deseti, načež jsem teda hovor típla a akorát se postavila na kraj cesty, aby pro mě nemusel nikam zajíždět, až by dorazil. Hlavou jsem ještě nepatrně kroutila nad Hyung-sikem a přemýšlela, co asi Minhovi jako řeknu, kdyby se náhodou ptal, jak to šlo. Vlastně nemám nejmenší páru, jak to šlo... Ať byl ten chlápek kdokoliv, každý můj pokus o jeho uzemnění otočil proti mě a dokonce se za celou dobu ani jednou řádně nenaštval. Byl nečitelnější, než jsem si myslela, i když trochu pánovitej. Z těch myšlenek mě naštěsté vytrhnul Minův příjezd. Nenechala jsem se pobízet a hupsla rovnou na sedadlo spolujezdce, jak jsem se automaticky natáhla po rádiu a chvíli si hrála se stanicema, dokud jsem nenašla nějakou rozumnou hip-hopovou písničku a neztlumila ji do slušnýho podkresu. "Vlastně byl celkem v klidu, dokonce mě bránil, když mi šel režisér po krku kvůli pitomostem," připustila jsem neochotně. Pořád jsem nebyla rozhodnutá, jestli mu mám vyklopit celou story, ale nakonec jsem se rozhodla, že bych mohla ocenit názor zvenčí. "Ve skutečnosti... mluvil o nějaký další spolupráci a tak. Chce jít na večeři," dodala jsem ve zkratce ohledně Parkových údajných plánů, když jsem se tvářila, jako by to nebyla žádná věda a čučela ven z okýnka, přestože můj mozek byl dokonale prázdnej. "Že zavolá nebo co," adresovala jsem ještě Minovi při čučení ven. "He! Tady! Ddeokbokki jsem neměla, co jsem začala trénovat. A vedle je stánek s kafem, jak příhodný. Kelímková strava z plastovýho nádobí, to by dostalo Park Hyung-sika do kolen, co?" odlehčila jsem trochu atmosféru pokusem o žert, když jsem až příliš nadšeně zůstala ukazovat na stánky za oknem, abych přiměla Minha k zastavení.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 11:39

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro // tady je obrázek pyžama :D Zobrazit SPOILER ,,Pane bože, kde takový voly bereš?" Zeptala jsem se ho překvapeně a nevěřícně nad plánem alá tank zakroutila hlavou. Oka, je to divný bavit se s někým takhle slavným o počítačových hrách, když si to prostě tak nějak celé přeberu v hlavě, ale vlastně to bylo hrozně super. Všimla jsem si, že Luhan rychle típl nějaký hovor, když jsem vešla do pokoje. Netvářil se z něj zrovna nějak.. Nadšeně. Asi to nebyl zrovna příjemný rozhovor, ale když mě uviděl, tak se usmál. Trochu se mi ulevilo. Asi to nebylo nic.. Kvůli mě nebo práci nebo tak, když se na mě nepodíval nějak naštvaně. ,,Jasně, jen hubu hejtit Asunu." Oznámila jsem mu trochu pobaveně s úsměvem. Ne, nemám jí ráda, ale víte co, je to jen anime, nemůžete to brát nějak moc vážně. Navíc jsem měla neblahé tušení, že u toho stejně brzo usnu, pokud mě Luha nějak neudrží vzhůru. Zahrabala jsem se pod peřinu a znova si mu lehla na hrudník, abych za a) viděla na monitor a za b) abych prostě byla u něj.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 12:00

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan jednoduše pohodil uvolněně rameny. "Je to jedna herna, kam jsem chodíval pařit, když jsem byl ještě na střední a potřeboval jsem vypadnout na chvíli z domu a od všeho tlaku. Ještě teď tam občas lezu, když mám chuť si jen tak zahrát s lidma, který se ke mně chovaj spíš jako k tomu klukovi před EXO než po něm. Jsem si jistej, že maj tucha, že ta skupina existuje, ale jsou to kluci, chápeš, ty to vlastně extra nezajímá - jen občas někdo chce třeba podpis pro svojí holku - když si ti pošuci zrovna ňákou dost mimo najdou," promluvil s potlačovaným smíchem, ale přestože o nich nemluvil právě "hezky", z tónu jeho hlasu bylo jasný, že to byla spíš ta chlapská "kritika" mezi kámošema než co jinýho. Asi i leader měl nějakou minulost před tím, než získal novou rodinu; totiž idol group. "Hmm, mám to zkusit? Kde si můžu kousnout?" zhodnotil tvoje pyžamo, když ses uráčila vylézt z koupelny, jak si prohlížel nápis na tvým svrchním dílu. Zřejmě ale žertoval, protože zuby neukázal a i navzdory tomu, že z něj byl určitě taky slušnej Wolf, nakonec neochutnal. "Tak to je v klidu, dokud mi nesaháš na Kirita, snesu to," zareagoval pak Luhan s pobaveným úšklebkem na tvoje prohlášení, když se posunul, aby ti udělal místo pro pohodlný uvelebení se. Nijak nekomentoval tvoje přitulení, akorát vás přikryl a zmáčknul tlačítko PLAY. "Vždycky jsem si říkal, že kdyby se něco podobně hustýho stalo mě, byl bych takovej ten jungler borec já, nakonec bych se určitě probojoval až nahoru, porazil největšího bosse a všechny zachránil," svěřil se ti blonďák pořád ještě s úsměvem na tváři a s typickou skromností. Těžko říct, kolik z toho dílu jsi zvládla být vzhůru. Luhan ti vykresloval soustředný kroužky na rameni palcem, což asi k bdělosti dvakrát nepomáhalo. Jednou jsi ještě sledovala Asunin nenáviděníhodný ksicht... a pak jsi nevěděla o světě. "Víte, že Hyemi už zas nepřišla domů?" "Jo? A kde teda je, ve studiu?" "To by dávalo smysl, měla by se snažit, je tady nejmenší, nejmladší a ještě je pod křídlama úplně nový skupiny, měla by makat, pokud s náma chce i dál bydlet." "No ale, čí jsou pak ty boty?" "Seš blbá? Nevidíš, že jsou klučičí?" "Co- co? Klučičí, ale co by tady dělal...?" "No to je očividný ne, čí dveře jsou asi zavřený a pořád nevylez? To je skoro ostudný, tahat si svoje aférky na dorm..." Ranní probuzení asi není z nejmilejších, jak se ti postupně do hlavy dostává štěbetání včelí načančané královny a jejích poskoků kdesi ze společných prostor - mluvily ale dost hlasitě, aby to prošlo i zavřenýma dveřma. V posteli jsi byla sama, přestože vedle tebe vyležený důlek v polštáři byl jasným důkazem, že ne celou dobu. Z koupelny se zývalo tlumené hučení sprchy, které následně ustalo a brzy na to z ní vyšel akorát do pasu v kalhotech oblečený Luhan s košilí přes rameno a mokrými vlasy, které si právě sušil bílým ručníkem. Když zaregistroval, že jsi vzhůru, usmál se. "Sorry, půjčil jsem si ručník," adresoval ti jako první věc, ale ne moc omluvně, dál se sušil jakoby nic a očividně se za svůj vystavený - a výstavní - hrudník fakt nestyděl; ono ne, že by měl za co, žejo. "Máš hlučný spolubydlící," navázal pak se střelením pohledem ke dveřím.

Vypravěč - 06. prosince 2015 12:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když si řekla, že tě bránil, Mino trochu nevěřícně povytáhl obočí, ale nahlas se k tomu nevyjádřil. Ale tvářil se lehce spokojeně, takže sis mohla ''oddechnout'', že se pravděpodobně nezvedne a nepůjde mu rozbít hubu. A pak si řekla to o nabídce práce od něj. Mino opět udiveně zvedl obočí, než se zadíval před sebe, aby mohl nastartovat a vyjet směrem do města. Písnička se mu očividně líbila protože prsty vyťukával rytmus do volantu, který trochu ledabyle držel jen jednou rukou, ale rozhodně u toho vypadal děsně cool a sexy. ,,Pokud ti tohle vážně řekl, že musíš mít vážně talent. Park není typ člověka, co by tohle používal jako balící hlášku." Řekl ti vážně, než se na tebe letmo podíval. ,,Není to tak, že bych ho bránil, nenávidím toho parchanta, ale musím uznat, že se úplně sám vypracoval z ničeho. Vlastní polovinu jednoho filmového studia, proto má tolik peněz a tak." Osvětlil ti Mino, že má vlastně důvod být namyšlený, i když to na něm všichni hrozně nesnáší. Mino na tvůj povel zastavil, vytáhl peněženku a vytáhl z ní několik bankovek, které ti podal. ,,Zajdeš to objednat, než zaparkuji?" Zeptal se tě s úsměvem a pokud si souhlasila, počkal, až vystoupíš a poodjel někam dál na volné místo k zaparkování. Po pár minutách se objevil vedle tebe a taky si objednal jeho kafe. ,,Park říká, že podobné jídlo nejí, protože to jedl celé dětství a má toho po krk. Ani se mu nedivím, abych byl upřímný, protože nevím jak u tebe, ale mě jako malému vařila máma. Vlastně až do doby, než jsem se odstěhoval tady na dorm." Vrátil se k tvé předchozí poznámce.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 12:22

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když se zeptal, kde si může kousnout, měla jsem chuť se škemráním poprosit, aby mi udělal Wolfa stejně, jako Kai, ale.. Moje ego mi to prostě nedovolilo, i když jsem vážně moc chtěla. Když řekl, že mu nemám sahat na Kirita, zvedla jsem trochu nejistě obočí a zadívala se na něj. Nahlas jsem to nekomentovala, ráda jsem ho totiž taky neměla, asi Asunu jsem nesnášela víc. Usnula jsem poměrně rychle a tvrdě. Kdo by se mi taky divil po dnešku. Divila jsem se, že jsem neusnula už před tím v kuchyni, když jsem mu ležela na hrudníku. Za to ráno nebylo zrovna příjemné. Vlastně vůbec nebylo příjemné. Kvůli holkám. Raději bych nic z toho neslyšela. Mělo mi být jasné, že budou nasrané, když tu uvidí Luhana. Tedy.. Spíše si myslím, že budou úplně v kolenou, až uvidí, že ten kluk je Luhan. Z D.O. byly taky úplně na prášky a to tady jen pil kafe. Zadívala jsem se na dveře od koupelny, ze kterých vyšel Luhan. A já začala prvotřídně rudnou. ,,Cokoliv." Vypadlo ze mě zaraženě ohledně ručníku.. Nemohla jsem se nabažit toho pohledu na jeho nádhernou hruď a na mokré vlasy. Byl tak neuvěřitelně.. Sladký. Dokud se nezmínil o holkách. Vyhrabala jsem se s vážným výrazem z peřin. Nějak mi nedošlo, že je už světlo a na mojí bílé pleti ty modřiny absolutně svítí. Vůbec mi nedošlo, že je mám. ,,Jdu jim to nějak vysvětlit." Řekla jsem a chystala se jít dolů nějak obhájit HyeMi a vysvětlti, že jsem s Luhanem nespala, že jsem byla prostě jen vyděšená, že mám stalekara a tak se nabídl, že tu se mnou zůstane.

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 12:27

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Po očku jsem sledovala Minovo nonšalantní řízení a mermomocí se snažila nečervenat se, když mi to z nějakýho důvodu ZASE připomnělo dnešní ráno, tentokrát ale tu část, kdy jsem vlezla omylem Donghyukovi do ložnice a viděla TOHLE skoro nahý na zemi. Naštěstí mě jeho slova vrátila rychle zpátky na zem. "...ne?" ujišťovala jsem se ještě opatrně. Nebyla jsem v tomhle byznysu dost dlouho, abych dovedla tyhle jemný nuance rozlišit - zvlášť, když se do kontextu vložila ještě nóbl restaurace a pravděpodobně setsakramentsky drahý šaty. "Tak uvidíme... třeba nezavolá. Každopádně, proč ho vlastně nenávidíš? Chci říct, kromě toho, co je obvious, když se do vás naváží kvůli tomu, co nosíte a tak," zajímala jsem se zaujatě. Nebyla jsem si jistá, že proto, abych na Hyung-sika vyhrabala nějakou špínu, kterou bych se mohla obrnit proti štěněcímu pohledu nebo proto, že mě vážně zajímalo, co vlastně Minha tak trápilo. Ne, že ten by byl dvakrát nekonfliktní člověk, ale... "Jasný, dík," souhlasila jsem a ani nemrkla, když jsem si brala bankovky s podivnou samozřejmostí. Což bylo zlý, začínala jsem si zvykat, jak se o mě kluci staraj, což mělo neblahý stín na budoucnost, kdy už kolem asi nebudou, aby všechno vyřizovali se mnou nebo za mě. Vyskočila jsem ale z auta a u stánku objednala dostatek porcí pro celý regiment; totiž vlastně jen pro pár lidí z iKONu a Minha k tomu, ale oni toho snědli skoro stejně - a vzhledem k cenám takhle na ulici to bankovky bohatě pokryly. Vedle jsem si ještě stačila poprosit o kafe a dokonce jsem se nechala rozmazlit porcí šlehačky - nebylo to o tolik dražší, ale obvykle jsem šetřila, tak jsem si to odpustila. Ne tak dnes. Celková spokojenost u mě ale trochu klesne, když se Mino zmíní o rodině. "No... moje máma nebyla moc hospodyňka. Asi proto ze mě vyrostl takovej všežravec; sním cokoliv, hlavně, když je to k jídlu. Taková jsem byla i jako malá, především vděčná za to, že mi nekručí v břiše, jako nějakým děckám na ulici," odpověděla jsem trochu zamyšleně, zatímco jsem se snažila pokleslý výraz tváře zamaskovat za zvědavost. "Ještě jsem tě pořádně neslyšela mluvit o rodině...." nahodila jsem, snad jako výzvu k rozpovídání, abych převedla pozornost ke své společnosti a né ke mně.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 12:36

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Počkej," zarazil tě Luhan, když sis to začala štrádovat ke dveřím a jemně tě chytil prsty za předloktí, aby tě zadržel. Očima se u toho ale zastavil na tvých modřinách, nad kterými tázavě pozdvihl obočí, ačkoliv nahlas žádnou otázku nevyslovil, jako by ti dal volné pole působnost v tom se mu svěřit nebo to zatajit. Namísto toho po těch místech zlehka přejel prsty, sotva pocítitelně, že to ani nemohlo bolet, ačkoliv kůže byla ještě poraněná po včerejším násilném setkání s Leeteukem. Jestliže ses rozhodla pořád ještě leadera Super Junioru chránit, prostě to beze slova přešel, jen si stáhnul ručník z hlavy a trochu vlhký ti ho hodil přes ramena. "Běž se radši umejt. Myslím, že pár namyšlených apelujících hvězdiček zvládnu sám," ujistil tě s náznakem pobaveného úšklebku, když ti tak bratrsky pocuchal vlasy a popostrčil tě směr koupelna, zatímco sám bos vyrazil k východu z pokoje. Měl alespoň dostatek soudnosti, aby se cestou obléknul do košile, ačkoliv knoflíčky zapínal vlastně až ve dveřích. Inu, pokud ses měla o co bát, tak to asi nebyly ani tak naštvané holky, jakožto to, že by ho mohly roztrhat na kousky, jak by si každá chtěla uzurpovat svého Luhana pro sebe - což se ti vzápětí potvrdilo, když se ozvalo překvapené lapání po dechu a některé jiné vzdechy, asi když jim leader EXO nonšalantně napochodoval přímo do kuchyně. Nebylo slyšet přesné vyjádření, ale z těch odchytaných slov jsi asi dokázala poskládat obrázek o tom, jak jste včera do noci řešili texty, že si dal dvě piva, tak nemohl řídit a stejně volali ze studia, že Mino bude držet asi Hyemi přes noc v jednom kole, aby dodělali ten svůj song. Z čehož vylezlo, že tu byla volná postel. Nezdálo se, že by holkám JAKKOLIV vadilo, že jim tu jako přespal, naopak, vlastně se začaly předbíhat v tom, že u nich v pokoji je to a támhleto a příště by to možná bylo pohodlnější, kdyby... Fakt, kámošky.

Vypravěč - 06. prosince 2015 12:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Já ti ani nevím.." Řekl mino trochu zamyšleně, když ses zeptala, proč ho nenávidí. ,,Je to takový ten typ člověka.. Kterého prostě uvidíš a už v té chvíli ho začneš nesnášet." Pokusil se Mino tak nějak vysvětlit svou nesnášenlivost k němu, ale sám si očividně nebyl jistý, proč ho tak nesnáší. ,,Vlastně mě jen hrozně sere ta jeho nemyšlenost." Přiznal a trochu nevrle poklepal prsty na volantu. Jako by ho to vytáčelo, jen co si na to vzpomene. Mino si od tebe vzal igelitku plnou přepravek s jídlem, aby si jí nemusela držet a v klidu popíjel svoje kafe kousek od stánku a poslouchal, jaké si měla dětství, co se jídla týče. Nevypadal překvapeně, ale zaujatě určitě. Ostatně o tvém půvobu toho kluci věděli už celkem dost a určitě si to řekli i mezi sebou. ,,Moje rodina?" Zopakoval Mino a trochu zamyšleně se napil z kelímku. ,,Já měl relativně normální život v normální rodině střední třídy. Nic zvláštního." Pokrčil lehce Mino rameny. Nevypadalo to, že by něco skrýval. ,,Jestli chceš slyšet dramata, zeptej se spíše Bobbyho nebo Parka. Klidně ti o tom povypráví." Řekl Mino zcela vážně a zadíval se na tebe.

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 12:56

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Sama jsem si užívala možnost chytat brčkem - chápete to, brčkem! - pěnu z kafe s cpát si ji do pusy sólo, než měla šanci se ze spoda úplně rozpustit do připravenýho kafe, u čehož jsem pozorovala Minha během jeho odpovídání. Souhlasně jsem potřásla hlavou. "Viděla jsem tě zpívat tátovi na finálním stagi Show Me The Money čtyřky," přitakala jsem, jako by to byla pochvala sama o sobě, když jsem se natáhla a dlaní ho poplácala po paži, jak to asi dělaj starší bráchové nebo tak - asi to v mý podobě nevyznělo tak ideálně, ale... "Věř mi, dneska mám dramat až po krk," zamručela jsem pak na jeho poznámku, když jsem se na moment zaksichtila alá "děsně umírám", jak jsem se musela tvářit poslední tři hodiny na kameru znova a znova a znova a znova a pořád to nebylo dost, než jsem se teda zvolna rozešla směrem, kde jsme parkovali. "Máme vůbec dneska ještě něco na programu nebo tohle bylo všechno, co si Yang přichystal, aby na mě hodil nějakej zátěžovej test?" zajímala jsem se tak bezděky. Už jsem rozumněla tomu, proč kluci u jídla nemluvěj; taky jsem instinktivně sklouzávala k práci a to jsem ještě nebyla ani ve skupině. Kruci.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 12:59

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Nejdříve jsem nechápala, proč mě Luhan zastavil, dokud jsem si nevšimla, kam se kouká. Provinile jsem sklopila pohled. Cítila jsem tu němou otázku v jeho očích, kterou do mě vypaloval. Řekla jsem mu to.. Někdo, koho jsem měla hrozně ráda mi ublížil. Myslela jsem to doslovně, když jsem to včera říkala. Ale nemohla jsem Leeteuka prásknout, klidně by z toho mohl mít na krku ublížení na zdraví a já si tohle na svědomí prostě nevezmu. Nebudu mezi kluky dělat ještě větší problémy, než jsou teď. Chtěla jsem za Leeteukem dneska sama jít, když bude střízlivý a zjistit, jestli to včera bylo jen kvůli alkoholu nebo je takový i doopravdy. Když jsem nic neřekla, ucítila jsem, jak mě lehce po modřině na krku pohladil, než se rozhodl, že to s holkama půjde vyříkat sám a oblékl si košili. Zůstala jsem stát u dveří a lehce znechuceně se ušklíbla, když jsem najednou uslyšela holky, jak jsou z něj úplně hotové. Zapomeňte, můj Luhan.. Pomyslela jsem si. Ani mě ta myšlenka nepřekvapila. Šla jsem se raději umýt a obléct. Zobrazit SPOILER Sešla jsem dolů do kuchyně, kde jsem jen všem s úsměvem popřála dobré ráno. Jako by se nic nedělo a já neměla chuť je všechny zamknout v koupelně, aby dali Luhanovi pokoj. Kolem krku jsem měla ještě červený šátek, aby nebylo nic vidět. ,,Hodil by si mě potom prosím do studia nebo si mám vzít metro?" Zeptala jsem se Luhana zvědavě a sama si udělala kafe. Chtěla jsem, ať v klidu vypije to svoje s ní snídani, co mu holky udělali. A nemyslela jsem tu otázku nijak zle, jen jsem se ptala, jestli má čas a chu´t mě svézt nebo jestli má v plánu něco jiného a já mám jet metrem.

Vypravěč - 06. prosince 2015 13:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino nechápavě zvedl jedno obočí, když si ho poplácala po ruce. Jako by absolutně nechápal, proč si to udělala a jaký to mělo mít význam. Ale pak se zase lehce usmál. ,,Jo, to bylo hezky dojemný." Řekl s úsměvem, ale nemyslel to nijak špatně a to zrovna Mino nevypadá na kluka, který by se nějak vyžíval v dojácích. Když si řekla, že máš dramat až po krk, trochu pobaveně se uchechtl a pak se podíval na hodiny, co měl na ruce. Takové ty masivnější, stříbrné. ,,Dneska už by to oficiálně mělo být všechno, ale pokud si chceš něco potrénovat, klidně můžeme do studia. Kluci tam jsou tak jak tak, takže jim tam musím hodit to jídlo." navrhl ti a počkal, co ty na to. A pak se znova podíval na hodiny. ,,Ale zítra se asi připrav na pořádnou makačku, šéf říkal, se se poslední dobou trochu flákáme, takže si zítra máme všichni pořádně máknout, hlavně co se tance týče a tak." Dodal už trochu vážněji, ale nevypadal, že by mu to nějak vadilo, spíše to bral jako samozřejmost.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 13:34

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Asi tě ani nemělo překvapovat, že v kuchyni jsou všechny holky - vlastně jen Lai, Bird a Golden, ostatní asi už ráno třeba i makaly - vystavený jak nějaký manekýny ve výloze, v nepřirozených pózách alá "takhle vypadám nejlíp a z týhle strany mám hubenější obličej, tak povotočím hlavu". Taky byly naskládaný okolo Luhana, že bylo s podivem, že ten kluk měl kde dejchat, ale nezdálo se, že by ho to extrémně trápilo, vlastně vypadal... naprosto přirozeně. Asi byl docela zvyklej. Popíjel si svoje kafe a ujídal muffiny, kterých se zřejmě někdo až příliš ochotně vzdal pro jeho dobro. Když jsi vylezla ven, sjel tě pohledem a pochvalně kývnul, těžko říct, zda na schválení zakrytí veškerých stop po včerejšku nebo na celkovou volbu oblečení. "Klidně tě hodím," oznámil Luhan s naprostou samozřejmostí, když odstavil hrníček. Toho se ale chytly už zmíněné tři krasotinky a začaly se taky děsně "nenápadně" dožadovat odvozu, tudíž se z původně nejspíš plánované sólové cesty s možností promluvy stalo spíše neštěstí, kdy se na zadní sedačce tísnily tři stíhačky a přestože ty sis mohla aspoň dovolit sedadlo spolujezdce - což Lai dost nakrklo, protože k němu vyrazila první a očividně o něj fakt stála, ale Luhan se postavil tak, že jí vlastně odřízl "nevědomky" cestu, až jsi stihla nastoupit první - nebylo to to pravé ořechové. Luhan vám zastavil před studiem a se všema se rozloučil s úsměvem na rtech, přičemž když jsi se ohlédla ty, pro případ nouze nenápadně naznačil palcem a malíčkem hovor telefonem, zamával a pak si i se svým fárem zase odjel, no... kamkoliv to měl vlastně namířeno. "Hele... jaktože ty si je furt taháš k nám na dorm? Není ti to blbý vůči fanynkám a tak? Hádám, že evropský poměry a vychování jsou jiný," ozvala se pořád ještě načuřená Lai, když tě tak sjela pohledem alá "co je na ní, co já nemám" a pak se s pohozením hlavou obrátila a i se svými nohsledy zamířila do YG, hezky dovnitř.

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 13:41

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Určitě," souhlasila jsem bez rozmyslu s plánem číslo jedna. "Ráda se podívám, jak trénujou - a taky nemůžu zakrnět, žejo, extra, jestli mě zítra čeká nakládačka, abych pak nedopadla jak kyselá okurka pod koly kamionu," zabroukala jsem s trochu podezřelým nadšením vůči trénování, ale ve skutečnosti jsem se fakt těšila - doufala jsem, že ze sebe setřepu veškerej stres, protože když jeden maká, nemá čas myslet na cokoliv jinýho - na podivnýho Joona, na nevyzpytatelného Hyung-sika ani na zážitky poslední noci a dnešního rána. Když jsme došli k autu, nechala jsem Mina naskládat dovnitř tašky a sama sem se nasoukala na sedadlo spolujezdce, pořád si užívajíc svůj první přísun kofeinu tohohle dne. Normálně jsem kafe úplně nepila, ale ve světle posledních dní jsem potřebovala trochu nakopnout - a energiťáky šly výrazně víc na váhu, což asi nebyl dobrej nápad, teďka před možným debutem. Tyhle fotky už nikdo z netu nikdá nesmaže. Až když jsem před studiem vystupovala z auta a hrkala zbytky ledu v kelímku, zamyšleně jsem se ohlédla po Minovi a neseném jídlu. "Bylo to taky takový... být trainee za vašich dní? Mi tak nějak zatím přijde, že... jsem trochu jak v bavlnce," přiznala jsem se v rámci zvědavého dotazu, když jsem mu držela dveře, aby mohl pohodlně projít do budovy a takhle mu otvírala celou cestu, když měl jako v rukou cenné ddeokbokki.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 13:49

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Ve výsledku se do auta nasraly všechny. Bylo mi to úplně jedno, abych byla upřímná. Neměla jsem na co, abych byla upřímná. Holky jsem nebrala zrovna jakou bůh ví jakou konkurenci, už jen protože já měla na rozdíl od nich možnost se setkat s Luhanem kdykoliv. A stejně jsem na předním sedadle vedle Luhana seděla já tak co. A pak se ozvala nasraná Lai. Nechápavě jsem na ní zamrkala. ,,Co blbneš? D.O. tam přišel, protože mě měl ráno odvést, ani jsem nevěděla, že mě má vyzvednout. A Luhan vám řekl, jak to bylo. Je to můj šéf, o nic přece nejde." Zakroutila jsem nad její poznámkou nechápavě hlavou. Upřímně, já byla zvyklá naopak. Otci by bylo úplně jedno, kdybych si někoho domů přivedla, zato matka v Anglii by mě vyhodila i s tím klukem. V klidu jsem se rozešla do studia, ale čím blíže jsem byla nahrávacímu studiu, kde by podle rovrhu měl být Leeteuk, tím více jsem byla namíchnutá. Vešla jsem bez klepání dovnitř. Byl tam sám, pro jeho vlastní štěstí. ,,Okamžitě mi řekni, co ten včerejšek měl znamenat, jinak přísahám bohu, že tě už před nikým krýt nebudu." Zamračila jsem se na něj nepříjemně a opřela se o dveře, které jsem za sebou zavřela. Byla to možná trochu sebevražda, ale dokud z něj nedostanu omluvu, tak se odtud chlapec nehne.

Vypravěč - 06. prosince 2015 13:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino se spokojeně usmál, když si souhlasila s trénováním. Jako by byl na tebe hrdý, že se dobrovolně jdeš trochu udřít s nimi. Ale při tvé otázce, když jste vystoupili z auta, zvážněl. ,,Bylo to trochu drsnější. Ale to tak nesmíš brát, my jsme byli kluci. Na holky je to mírnější." Začal s vykládáním, mezitím co jste pomalu šli do studia a nahoru po schodech směrem do místnosti, kde jste normálně trénovali tance. ,,Ale zeptej se takových Super Juniorů, jaké to bylo před třinácti lety, kdy tu byl ještě jiný šéf. Tedy před tím, než YG koupilo SMko. To bylo.. Pff.. Správně bych o tom neměl mluvit, ale vím, že ty normálně mlátili jako kluky. Jakože fakt mlátili, když jim to nešlo a cpali do nich nějaké sračky, aby vydrželi klidně i tři dny bez spaní." Mino se trochu zachvěl odporem vůči tomu všemu, když si to představil. ,,My jsme oproti tomu byli jako v bavlnce. Vzhledem k faktu, že to vím, tak makám podle toho, jak se po mě chce a nereptám. Vážím si toho, jak se YG k nám chová, když si vezmu, že to mohlo být mnohem.. MNOHEM horší."

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 14:05

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Lai už se s odpovědí neobtěžovala - a ona to Leeteukova taky nebyla rychlá, vzhledem k tomu, že zrovna seděl někde u počítače, sluchátka kolem krku a hlavu zakloněnou, že asi moc nepracoval. Nevypadal zrovna nejlíp - těžko říct, jestli za to mohly výčitky, ale spíš by se to dalo svést na kocovinu, vzhledem k nepřirozenému odstínu jeho kůže a mírně rozptýlených zorniček, jak mu očividně nevyhovovalo zářivkovité osvětlení místnosti, před kterým tak mhouřil oči. Když jsi na něj hned spustila útočně, nejprve málem slítl ze židle, jak se prudce narovnal - a jeho tvář zaujal zamračený výraz, když se na ní otočil směrem ke dveřím a tedy i k tobě. "Co tady děláš? Nikdo tě neučil klepat? ...kromě jiných věcí?" zareagoval nepříliš příjemným hlasem na tvoje attackování, přičemž se akorát natáhnul, aby mohl stopnout hudbu puštěnou do sluchátek, ne, že by to poslouchal. Na obrazovce počítače se skvěla jakýsi slova, možná zrovna psal - nebo se o to aspoň snažil - ale jsi moc daleko na to, abys to mohla přečíst. Ať už psal cokoliv, rozhodně se posadil tak, abys na obrazovku tak snadno neviděla, monitor ale nevypnul, jen si prohlédnul tvoje poměrně cudné odění a založil si ruce na prsou, asi v očekávání odpovědi na svou otázku.

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 14:10

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "To zní hrozně," zhrozila jsem se celkem nad představou toho, že by si na mě někdo tady dovolil vztáhnout ruku v nějakém násilném stylu. Jakože... fakt jsem nikdy nebyla extrémním fanouškem Super Juniorů, takže mi tyhle "detaily" poněkud unikaly, ale vzepřela se ve mně okamžitá vlna nevole. Byla jsem fakt ráda, že YG byla společnost, která se sice s nikým nemazlila, ale byla férová a starala se o ty, které si pod sebe upsala. Možná bylo dobře, že skoupila většinu dalších nahrávacích společností v Seoulu, když se její popularita tak raketovitě vyhoupla vzhůru - víc umělců může mít svojí svobodu bez otrockých smluv a věcí jako... násilí. K tématice jsem se raději už nevyjadřovala, musela jsem novinky patřičně strávit, takže jsem namísto toho razila cestu ke studiu mlčky a pak otevřela Minovi dveře, abych ho pustila dovnitř. Po vlezu jsem zbytek skupiny uvítala typickou poklonou a svým "Annyeonghaseyo," zdvořilým pozdravem, kdyby tam náhodou měly kamery - nebylo by fajn, kdyby se náhodou někdo dozvěděl, kde jsem jako strávila poslední noc a jak to vypadalo, žejo. Jestliže kluci trénovali, ani jsem je nerušila, nicméně jsem se sama přehodila do cvičebního, abych se mohla přidat, jakmile to bude možné - spíš někde vzadu, kopírovala jejich sestavu a pohyby a nerušila jejich vlastní trénink, jen se přiučila něco po svém, možná s mírnými úpravami.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 14:29

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Psal. Nebo to tak alespoň vypadalo. A očividně nechtěl, abych to viděla. O to více jsem byla zvědavá, co to píše, ale to budu řešit potom. Tedy, pokud nějaké potom bude a Leeteuk mě nezabije rovnou. Totiž.. Vypadalo to, že má slušnou kocovinu a rozhodně to nevypadalo, že mě vidí rád. Trochu ve mě hrklo. Jistě, že mě to mrzelo. Zabolelo mě, že i když je střízlivý, očividně si o mě myslí pořád to nejhorší. ,,Chci omluvu." Řekla jsem upřímně. To, že se mě znovu pokusil urazit jsem raději vůbec neřešila, jen se na něj dívala. Bože, o co se tu pokouším? Posrala jsem to. Ale obdivovala jsem sama sebe, že se mu můžu podívat do očí. Po tom, co se včera stalo. Asi jsem byla pořád tak blbá a naivní, že jsem věřila tomu, že když není napitý, tak mi nic neudělá. Já chápu rčení, že mezi láskou a nenávistí je tenká hranice, ale já ho musela milovat asi až za hrob, když si vezmu, co mi včera udělal a já tady stejně před ním stála a.. Jo, byla jsem na něj naštvaná, ale ani ne zdaleka tolik, jak bych měla. To jsem věděla.

Vypravěč - 06. prosince 2015 14:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kluci se flákali. Doslova. Seděli na zemi v kroužku a vykládali se. Tak nějak neutrálně, normálně, trochu vesele. A kamery tu nebyli. Asi natáčení byla jediná věc, kterou si opravdu měla dneska na starost. ,,Juuu, jídlo přišlo!" Řekl rozzářeně Bobby, když vás uviděl a jakmile si kolem něj prošla, čapl tě kolem pasu a stáhl k sobě do klína. Kluci nd tím s úsměvem zakroutili hlavou, ale očividně se dneska žádné žárlivé scény dít nebudou. Těžko říct, to se minulou noc stalo, že je tyhle prací manévry o tvou pozornost přešli a očividně jim tom všem připadalo spíše roztomilé. Mino postavil tašku s jídlem doprostřed kolečka a taky se posadil ke klukům. Bobby tě posadil spokojeně vedle sebe a vytáhl jednu z krabiček a jednu podal tobě i s hůlka. ,,Takže, jak to šlo?" Zeptal se tě Bobby zvědavě a asi čekal, co mi povíš o Parkovi. Nějaké tvoje dojmy z jeho osoby, protože Mino říkal, že se znají už od děcka, takže to bylo logické, že se zajímal, jak na tebe působil. Kor, když ho takový Mino třeba vůbec neměl rád. Bobby dokonce vypadal trochu vyděšeně z představy, že by se ti park nelíbil a upadl u tebe v nelibost.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 14:52

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Tvůj požadavek mu na rtech vyvolal náznak úšklebku - upřímně nešťastného, ale přece ne právě smířlivého. Natáhnul se po propisce a cvaknul ji do zapnutí a vypnutí, jako by to mohlo nějak ulevit tlaku. "Tak to je báječný," zkonstatoval "laskavě" na oplátku, když propisku zase impulzivně zahodil na stůl, zapřel se rukama o opěrky křesla a vyhoupl se na nohy. Najednou se nad tebou tyčil a přestože nebyl největší kluk, kterýho jsi potkala, vzhledem k tomu, o kolik tě převyšoval a že nebyl úplně párátko, mohlo to působit přinejmenším úctyhodně. Vykročil směrem k tobě, možná to dokonce vypadalo, že se chystá něco udělat. Ale přesně půl krok před tebou uhnul do strany, minul tě a zamířil ke dveřím. Odcházel? Ne, jen cvaknul zámek a klíč znemožnil dalším lidem přístup do místnosti. To asi pro případ zvědavého kameramana nebo nepovolaných uší. Obrátil se k tobě zase čelem a zády se opřel o dveře, lopatky natisknuté proti jejich tvrdému povrchu, výraz v tváři napůl nespokojený, napůl podrážděný. "Je mi to líto," vypadlo z něj - pro tebe asi překvapivě. Nicméně jeho tón nebyl omluvný, vlastně víc připomínal útočnost toho tvého. "Je mi líto, že jsem neviděl, že můj nejspíš nejlepší kámoš si za mýma zádama brousí zuby na holku, co už se mi chvíli motá hlavou." Začal a udělal krok víc vpřed směrem k tobě, jako by tě zatlačoval na opačnou stranu místnosti. "Je mi líto, že jsem neviděl, že ta holka v tom ochotně pojede s ním, přestože jsem jí nepřímo přiznal, jak na mě působí." Další krok. "Je mi líto, že jsem neviděl, jak úžasnej nápad byl zapadnout do nejbližšího podniku a obrátit do sebe skoro celou flašku, jen abych zkusil zapomenout na to, jak zasraně to bolelo, když jsem na to přišel." Cestou praštil pěstí do skříňky. Muselo to bolet - ale nevypadal, že by si toho aktuálně všímal. "Je mi fakt líto, že mě nenapadlo nic lepšího než jet ta tou holkou a zkusit se přesvědčit, že to sakra není pravda. Je mi líto, že jsem chtěl, aby řekla, že to nebylo to, co chtěla, že vlastně chce mě, že se to prostě jenom stalo..." Teď už spíš štěkal, v jednostranném monologu, přitom dopálen. "Je mi líto, že jsem si krucinál kdy mohl říct, že by ta holka mohla bejt jiná a nehrát ty hloupý hry, co jsou všude kolem. Je mi fakt líto, že jsem se nechal unýst a dotknul se jí, protože jsem to tak moc chtěl - a jestli je to pravda, tak proto, že za to fakt nestála." Poslední rána jeho pěsti dopadla vedle tvojí halvy, když tě přinutil zacouvat až ke stěně. Do stěny. Au. Taky muselo bolet. "Tady - máš - svou - omluvu. Je mi líto," uzavřel to posledním zavrčením a obrátil se, jako by se měl k odchodu.

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 15:03

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Teda," zkonstatovala jsem na oko děsně zklamaně, když jsme našli kluky, jak se flákaj na podlaze. "Já si dělala takový starosti, že tady chudáci dřete do roztrhání těla, zatímco já si válím šunky na nějaký hloupý doramě a vy tu máte debatní kroužek jak nějaký drbny, hmm?" pošťouchla jsem kluky hned na úvod, ovšem s širokým úsměvem, aby si tu výtku mohly přebrat jen jako škádlení, jak byla také míněna. Neubránila jsem se překvapenému vypísknutí, když jsem tak vesele kráčela kolem a najednou jsem seděla Bobbymu na klíně. "Huf, můžeš bejt rád, že nemáš kafe na kalhotech," napomenula jsem ho nepřímo, když jsem se udiveně rozhlédla po všech, jak jsou totálně oukej s podobnýma věcma. Napřed jsem seděla trochu jako prkno, svírala svůj kelímek s kafem a neklidně poposedla, pak mi ale došlo, že vlastně... Fakt o nic nejde, ne? Vždyť je to Bobby. A v ten moment se moje tělo jako mávnutím kouzelného proutku podvolilo, opřela jsem se bokem o Bobbyho hrudník a akorát se sklonila, abych mohla usrknout z kelímku, který jsem následně odložila, abych místo něj mohla chytit krabičku a hůlky, které jsem přijala vděčným pokývnutím. Ani jsem se nenechala pobízet k jejímu otevření, naopak jsem rovnou začala dolovat víčko, když mě zastavila Bobbyho otázka, co na moment oddálila moji snahu nakrmit vyhladovělý žaludek. "No. Když od něj odečteš to zlatý fáro a neuvěřitelný ego, byl ke mně vlastně fakt vstřícnej - jakože se mě zastal a snažil se mi pomoct a tak." Střelila jsem očima po Minovi a pak se rozhodla, že když to věděl on, stejně by to dlouho tajemstvím nezůstalo. "Taky mi dal vizitku a pozval mě na večeři, abychom se dohodli na další spolupráci, prej. Že zavolá, když nezavolám nebo tak. Nevím, kde vzal moje číslo, ale..." Podezřívavě jsem přimhouřila oči směrem Bobbyho - že by mu ho dal on?

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 15:23

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Dobře, možná můj přístup nebyl zrovna nejšťastnější, ale myslím, že chyba byla na straně nás obou. Nemohl to všechno házet jen na mě. Ale dělal to. Chlapská ješitnost a hrdost o nic jiného tady nešlo. A to mě štvalo. Odstrčil mě od dveří a zamkl je. Na sucho jsem polkla. Jestli mě nezabil včera, zabije mě teď, to mi bylo jasné. Začala jsem před ním couvat a poslouchala, co říká. Taky mě to bolelo, taky mě to mrzelo! Úplně stejně jako jeho, ale copak jsem mohla za to, že mu to je jedno? Au.. Pomyslela jsem si, když dal pěstí do skříně a polekaně jsem sebou trhla. A pak jsem narazila zády do zdi a znova sebou polekaně trhla, když dal pěstí do stěny vedle mé hlavy. Musel být super nasraný. Úplně stejně, jako včera. Možná i více, abych řekla pravdu. Pak se otočil a vypadalo to, že chce odejít. Nedovolila jsem mu to. Objala jsem ho kolem pasu a přitiskla se na jeho záda. ,,Je mi to líto. Hrozně moc. Nechtěla jsem, aby se cokoliv z toho stalo.." Řekla jsem po pravdě. Po včerejšku jsem už tak nějak neměla sílu brečet. Bože, připadala jsem si tak hloupě. Věděla jsem, že bych ho měla nesnášet, že by mi mělo být jedno, co si o mě myslí, že bych měla říct Luhanovi, co mi Leeteuk udělal, protože mi prostě ublížil. A já místo toho zatloukala a snažila se s ním usmířit. Dobře, chtít omluvu nebylo zrovna o usmíření, ale i já měla svou hrdost. ,,Jasně, že chci tebe. Chtěla jsem a pořád chci.." Bylo mi zle sama ze sebe. Chtěla jsem na něj křičet a vynadat mu, že je to totální samolibý kretén, ale prostě to nešlo. Nemohla jsem. Věděla jsem, že bych tím všechno jen ještě více pokazila. Pomalu jsem ho pustila. ,,Ale nebudu ti lhát ani tady klečet na kolenou a prosti o to, aby si mi odpustil." Řekla jsem mu upřímně. Prostě jsem měla svojí hrdost, přes kterou se nepřenesu. ,,Ne po tom, co si mi včera udělal a co si mi řekl. Pokud si o mě opravdu myslíš, že jsem děvka a že lezu do postele každému i když to není pravda, tak to nemá smysl. Mrzí mě co se stalo a omlouvám se za to, co se stalo a že jsem ti ublížila. Nikdy jsem to neplánovala udělat úmyslně, nikdy bych sama os sebe nikoho nepolíbila, protože mám ráda tebe. Mám tě ráda tak moc, že jsem zatajila Luhanovi, proč mám celé tělo od modřin, nepráskla jsem tě. Nikomu jsem to neřekla, i když jsem mohla. Mimochodem, přišlo mi do mobilu to video z nemocnice. Ano, ležela jsem s Kaiem v jedné posteli, to popírat nebudu, ale nikdy jsem s ním nic neměla. A pokud se opravdu necháš rozházet videem, které je očividně udělané právě proto, aby si na mě byl naštvaný.. Tak to opravdu nemá cenu." Řekla jsem a tentokrát ho obešla já a vydala se směrem ke dveřím. Nebudu mu lhát ani ho tu přemlouvat. Prostě se k tomu nesnížím. ,,Jo a jen tak mimochodem, pokud si pamatuješ, co si včera říkal, tak ve mě žádnou holku lámat nemusíš. Já jednou už znásilněná byla." Řekla jsem mu, když jsem se snažila odemknout dveře. Neřekla jsem to proto, aby mě litoval, ale proto, aby se mu rozsvítilo v hlavě. Žádná znásilněná holka neleze klukům do postele jako promiskuita největšího kalibru.

Vypravěč - 06. prosince 2015 15:32

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby se šťastně usmál, když si ho neodsoudila, že je to nemyšlený hajzl a už ho nikdy nechceš vidět. Za to Mino si hlasitě odfrkl a nepříčetně protočil oči v sloup. Kluci se tomu celkem pobaveně zasmáli, ale jakmile přišla řeč na tvoje číslo a ty ses podívala na Bobbyho, i kluci hned tušili, co ti proběhlou hlavou. A Bobby se tvářil, že neexistuje a tiše jedl. Dlouho. A všichni mlčeli a koukali na něj. Až po pár minutách se na všechny podíval pohledem, který dával najevo, že se vzdává. ,,Co? Chtěl ho už včera, když zjistil, že s ní bude točit, tak jsem mu ho dal." Přiznal se najednou, když zjistil, že je všem jasné, že to číslo má do něj, ale řekl to takovým tím tónem jako: Se snad zblázníte z toho, že jsem mu dal její číslo? Pak se na tebe Bobby znova zadíval. ,,Na další spolupráci? Páni, to si musela zaválet." Řekl Bobby překvapeně. B.I. se pobaveně ušklíbl. ,,Páni, kluci, máme mezi sebou budoucí filmovou hvězdu." Řekl pobaveně a kluci se hromadně zasmáli. Ale těžko říct, jak moc vážně to myslel, nebo jak moc si s tebou utahoval.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 15:42

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Když jsi ho objala kolem pasu, možná ho to zastavilo v ústupu, ale ne na dlouho. Brzy ovinul prsty okolo tvých rukou a decentním, zato pevným tlakem tě přinutil sevření povolit, aby z něj mohl vystoupit a po vzdálení se o dobrý krok dál se obrátil čelem zase k tobě, výraz ve tváři spíše raněný a rezignovaný. Jako by se v něm prala ta nedůvěřivá polovina s tou, co ti chtěla věřit. Žádná z tvých slov ale neměla takový impact jako ta poslední. "Cože jsi řekla?" vypadlo z ně, když byl ve zlomku vteřiny za tebou, jednu ruku na klice, jak ti zamezil utéct z místnosti. Do zad ti sálalo jeho teplo, stál dost blízko, abys cítila jeho dech za krkem, ve vlasech, na uchu,... Ale jinak se tě nedotkl, jen na tebe shlížel náhle potemnělýma očima. Výraz jeho tváře už byl jako vymytý, těžko bys v něm mohla něco číst, zato pevně zatnutá čelist prozrazuje vztek. Překvapivě si můžeš být tentokrát docela dobře jistá, že nebyl mířen vůči tobě. "Panebože," vydechnul nakonec nevěřícně - spíš v tom smyslu, jak se to sakra mohlo stát, než že by si myslel, že mu lžeš. Každopádně nevypadal, že tě teď chce nechat utéct.

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 15:47

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Skvělý," vzdychla jsem si s protočením panenek na Bobbyho přiznání, nicméně jsem mu to nahlas nijak nevyčítala, místo toho jsem si konečně dopřála dlouho očekávaný dlabanec a pustila se tedy do jídla. Byla jsem s hůlkama přednostně opatrná - ne tak moc abych neušpinila sebe, jakožto abych neušpinila třeba Bobbyho, když už se rozhodl dělat mi pro tuhle chvíli stoličku. Nebyl totiž z plastu a tím pádem ani tak snadno omyvatelný. "Jo, jasně. Pravděpodobně potřebuje další umírající mladší ségru, aby si mohl získat srdce vzdychajících die-hard fanynek tím, jak úžasně ji pomstí, až potrestá hlavního badass záporáka celýho filmu," zamručela jsem tak akorát na B.Iovo utahování, když jsem zrovna chvíli neměla plnou pusu, ale nebylo to ani ve zlém, spíš tak smířlivě. Až když mi pod rukama zmizela prakticky celá moje porce a dopila jsem i svou dávku kofeinu, celkem napráskaná a taky podivně spokojená jsem se ještě víc podvolila vůči Bobbyho hrudi, totiž mojí opěrce a složila si mu hlavu na rameno. V tuhle chvíli jsem měla pocit, že bych se zvládla stočit do klubíčka jako utečené kotě a prostě usnout. Na druhou stranu jsem věděla, že kluci tady maj trénovat, ne vysedávat. "...jak vůbec pokračuje příprava na lednový koncert? Jste nervózní?" zajímala jsem se tím poloospalým hlasem, když jsem si tak přimhouřenýma očima měřila známé tváře kolem a přemítala, jestli náhodou nemaj vlastní tréninky dost znáročněný tím, že musej tolik času oxidovat okolo mě. Tiše jsem doufala, že jejich výsledky na podiu to nijak neovlivní, abych si to nemusela vyčítat.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 15:54

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Ztuhla jsem, když jsem ucítila jeho ruku na klíčích a jeho dech na svém krku a uchu. Rezignovaně jsem sundala svojí ruku z kliky a svěsila jí podél těla. Zůstala jsem stát zády k němu a koukala se do země. Nevěděla jsem, jestli mu to mám zopakovat nebo zůstat mlčet. ,,Slyšel si, ne?" Řekla jsem jenom tiše. Nechtělo se mi to opakovat. Už jsem nebyla v té naštvané náladě, která mě donutila tohle říct nahlas. Poprvé v životě jsem to řekla nahlas. Až teď jsem si to uvědomila. Udělalo se mi z toho trochu špatně. ,,Nikdy jsem to nikomu neřekla.. Nikdy.. Nikomu.." Řekla jsem po pravdě. Nelhala jsem. Eunhyukovi jsem to napsala. Neřekla jsem mu to, ale napsala. To pro mě bylo něco jiného. Říct to nahlas byl pro mě totiž nadlidský výkon, kterých bych za normálního stavu neudělala. ,,Neříkám ti to proto, aby si mě litoval, ale proto, aby si pochopil, že jsem opravdu nikdy s nikým nespala.. Nedokážu to.. Neumím to." Řekla jsem po pravdě. Možná bych to dokázala, ale nikdy jsem to neudělala. Možná jsem moc naivní, ale řekla jsem si, že když svůj strach z tohohle zážitku budu chtít někdy překonat tak jen s někým, koho budu opravdu milovat a budu mu věřit. A on bude mít rád mě.

Vypravěč - 06. prosince 2015 16:13

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby se usmál, když sis mu lehla na rameno. ,,Počkej, udělám ti větší pohodlí." Řekl s úsměvem a počkal, až se mu zvedneš na chvilku z ramene. Posadil se tak, že si mu seděla mezi nohama a zády a hlavou ses mu opírala o břicho a hrudník. Bobby tě objal oběma rucema kolem pasu a spokojen se s tebou začal lehce pohupovat do boků. No koho by tohle neuspalo? ,,Dobře. Vlastně moc dobře, na to, že na to nemáme zase tolik času." řekl Jin a sám vypadal z toho zjištění trochu překvapeně. B.I. lehce pokývl hlavou na souhlas a pomalu dojídal zbytky po ostatních, kteří už nemohli to svoje dojít. Byl jak černá díra, co se týkalo jídla. ,,Jo, jo, písničky jsou skoro napsané, jen choreografie k nim trochu váznou, ale to snad bude v pohodě." Pokýval B.I. hlavou a pak se zvědavě podíval na tebe. ,,Když už u toho jsme, kolem ledna končí ta vaše Show, teoreticky by se váš debut mohl smíchat s tím naším koncertem, ale těžko říct, šéf mlží." Řekl B.I. a čekla na tvou reakci.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 16:27

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Leeteuk vypadal tvým doznáním poněkud... úplně vyveden z rovnováhy. Chvíli tak stál, přesně tě držíc mezi dveřmi a sebou, než ti dlaně zlehka složil na ramena a jemňoučce stisknul. Možná to nebylo objetí, ale bylo to dostatečně něžné gesto, aby se za něj pomalu dalo považovat. Na moment se k tobě sklonil, ale jen natolik, aby ti otisknul rty do vlasů nad spánek. "Promiň," nechal se slyšet sotva znatelně, tentokrát bez vší té ironie kolem, když sám cvaknul zámkem, zabral za kliku, pootevřel dveře a ustoupil, abys mohla projít. Inu, setkání s Leeteukem jsi měla za sebou, ale kdo měl vlastně na starosti tvůj dnešní trénink? Eunhyuk tu očividně být nemohl, jinak by v sobě pravděpodobně s Leeteukem právě viseli. Takže to nejspíš zbývalo na někoho z EXO? Pustili nakonec Kaie tedy dneska už z té nemocnice domů? A jestli jo, přišel rovnou do studia? Podobné by mu to bylo, ale že by takovou "hloupost" fakt udělal? A jestli ne, kdo teda zbýval? Víceméně asi Chen? Odpovědi na všechny tyhle otázky čekaly jen o pár dveří dál, v tréninkové místnosti vyhrazené pro tvoje použití.

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 16:34

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Původně jsem se chystala protestovat, že větší pohodlí snad ani nepotřebuju, pokud tu ze mě brzy nechtějí mít chrápajícího medvěda, teda, doufala jsem, že mínus to chrápání, nicméně jakmile Bobby změnil pozici, rychle jsem si to rozmyslela a podvolila se jeho plánu. Taková pohodička, hmm... Na jednu stranu jsem byla zvědavá, jak dlouho nám všem tenhle zdánlivý mír vydrží, na tu druhou jsem si ho hodlala užívat, dokud trvá, takže jsem akorát ještě víc přivřela oči a nechala se kolébat. Ani mě nepřekvapovalo, že B.I byl schopnej luxovat ještě po ostatních. Z mé porce mu sice nic nezbylo, čímž jsem se oficiálně začala cítit jako ultimátní žrout, když jsem toho spořádala víc než třeba Jinhwan s Donghyukem, ale... U Hanbina to bylo dokonale pochopitelný, při tom svým organizování a neustálým tančení musel spálit takové energie, že zasytit ho musel být téměř nemožný úkol. "...váznou? Tomu se mi nechce věřit, to je tvoje parketa," namítla jsem tak polovičatě na B.Iovo prohlášení, než jsem zamžourala kamsi do jeho tváře. Jasně, že mi lichotilo, že by mu nevadilo stát s náma - eh, jestli tam budu na konci taky - na pódiu, ale... "Možná to prezident dělá z dobrýho důvodu. Chci říct, vaše fanynky tohle asi celkem sledujou a pravděpodobně nás - nebo minimálně mě - budou neskutečně nesnášet. Mohlo by to bejt nebezpečný," nadnesla jsem těsně předtím, než jsem si musela zakrýt pusu dlaní, abych do ní chytila zazívání. "Ne, že bych si s váma nechtěla zablbnout na jevišti, ale to by se dalo i snad na nějaký menší a míň nápadný undergroundový akci, ne? Fanoušci rapu nebývaj tak praštěný a většinou je nezajímá... ehm, chápete, osobní život... tak..." Když mě přerušilo druhé lapené zazívání, rozčarovaně jsem se zamračila. "Tak a dost. Nemůžu po obědě hned spát, to by tak scházelo. Nechcete mi ukázat, co zatím máte z těch choreografií? Můžu si to s váma zkusit sjet a třeba mě taky něco napadne," nadhodila jsem tak nějak v akčním duchu k přítomným, abych se přiměla pohnout a jít sakra něco dělat, než tu Bobbyho úplně zalehnu a usnu fakticky.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 16:36

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Položil mi jemně ruce na ramena. Položila jsem svoje ruce na jeho a lehce je pohladila. Nechtěla jsem, aby jsme se na sebe dál zlobili a štěkali, kvůli jednomu hloupému polibku. Políbil mě lehce na spánek a omluvil se. Tentokrát upřímně. Ale myslím, že už to bylo jedno. Už tady o žádnou omluvu nešlo. Potřebovala jsem mu dokázat, že prostě nejsem děvka a už jsem nevěděla, jak jinak to mám udělat. Ale očividně to zabralo. ,,Už se na mě prosím nezlob." Řekla jsem tiše, než otevřel dveře a pustil mě z nahrávací místnosti pryč. Na moment jsem se na něj otočila přes rameno se smutným pohledem, než jsem se vydala do tréningové místnosti. Jsem ochotná se dneska udřít k smrti, hlavně neřešit cokoliv soukromého a citového. Měla jsem toho plné zuby, potřebovala jsem vypnout mozek a dělat něco, co mě zabaví natolik, abych nemusela myslet na všechny ty sračky okolo sebe. Zaklepala jsem a vešla s trochu zvědavým výrazem do místnosti. Trochu jsem se bála toho, kdo tam bude, ale logicky mi z toho všeho vycházel jen Chen. Luhan byl někde pryč, Eyunhyuk.. Ani bych se nedivila, kdyby ho Leeteuk včera zabil a někde zakopal a Kai byl v nemocnici. Nebo odpočíval doma. Alespoň jsem v to doufala.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 16:47

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Tvoje doufání naneštěstí vyšlo... úplně nazmar. Když jsi otevřela dveře tréninkovky, seděli tam oba členové EXO, kteří se o tebe měli starat; totiž Chen i Kai. Ve skutečnosti tam vládla podezřele dobrá nálada, vzhledem k tomu, že oba seděli proti sobě a házeli na zem kartičky hanafudy. "Třetí Go! Povídám ti, tentokrát tě sejmu," varoval Kai Chena se sebevědomým úšklebkem, ale skoro až lítostivě vůči svému kolegovi, který očividně ve hrách fakt nestál za nic. A vážně, brzo sebral celou ruku a - asi v tu chvíli Chen zaregistroval tvůj příchod a jak už to tak bývalo, nepatrně se rozjasnil jeho výraz. "Ann!" upozornil na tebe Kaie i kameru svým zdechnutím. "Dobře, že jdeš, mám pocit, že brzo by nám tu štáb umřel nudou. Už jedem třetí hru a pořád jsem si ani neškrtnul," hlásil ti skóre tak nějak smířeně, jako by ho to ani nepřekvapovalo. Na rozdíl od ostatních hvězd, v jejichž okolí jsi se teď pohybovala, si nepěstoval umělé ego, takže svou neschopnost přiznal otevřeně, možná s lehce rozpačitým úsměvem. Nehledě na to, jak se Kai choval včera v nemocnici, dnes působil, jakože je všechno plus mínus při starém. Teda, minimálně tě nezval do postele, jen shrábnul karty, nacpal je do balíčku a hodil ho do rohu kamsi k jejich doloženým věcem, načež se vytáhl do stoje. Ačkoliv pořád nevypadal úplně v plné formě, byl na tom už od oka o dost líp. "Nazdar," pozdravil tě a vaše nové oslovení si zřejmě nechal do soukromí mimo kameru, protože jen vysekl náznak úsměvu a utáhnul si košili uvázanou kolem pasu - není divu, že se odstrojil do trička, v místnosti bylo celkem teplo. Že by někdo přitopil v návaznosti na to, jak furt studíš? "Připravená na trénink? Kai říkal, že si potřebuje ještě projít chorošku, tak bychom mohli začít spolu, možná trochu oprášit čínštinu a tak, další jazyk se vždycky hodí, to jsou plusový body..." ozval se hned Chen, stahující pozornost zpět na sebe.

Vypravěč - 06. prosince 2015 20:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Hm, občas se mi zdá, že vymýšlet choreošky je těžší, než texty a hudbu.." Přiznal se B.I. s plnu pusou a pak se na chvilku odmlčel, aby v klidu požvýkal v puse kus ryby a polkl. ,,Tedy, ono to není těžké samo o sobě, ale musíš to brát tak, že musíš prostě vymyslet něco, aby nebylo patrné, že se opakují nějaké prvky z jiných písniček a taky to udělat tak nějak, ať je to schopný zatančit i Bobby a Dong. Však neboj, to sama poznáš, až ti při prvních šesti písničkách, co budete mít v albu, hodí choreografie na krk. Jedna věc je umět improvizovat a tančit z fleku, druhá je vymyslet choreografii, kterou zvládnout i méně zdatní tanečníci a zapsat jí." Pokusil si tě B.I. vysvětlit, že na tanci se to sekne prostě úplně vždycky. Mino souhlasně pokýval hlavou. Ostatně, sám to musel znát, i když to nebyl přímo tanečník. Pak se řeč přesunula znova k jejich koncertu. ,,Jasně, že fanynky na tebe žárlí. Ostatně, mají důvod." Řekl Mino upřímně s absolutním klidem. Bobby, který tě objímal si lehce povzdechl. ,,Tohle neříkej." Řekl Bobby a vypadalo to, že ho něco trochu zamrzelo. ,,Já mám naše fanynky rád.." Zamručel tiše a trochu trucovitě se zamračil. ,,Víš.. Nemám rád, když tyhle věci říkáš. Zní to, jako by si fanynkama trochu pohrdal." Řekl Bobby a Mino na něj nechápavě zvedl jedno obočí, ale nahlas se k tomu nevyjádřil. ,,Já bych si klidně něco začal s nějakou fanynkou, kdyby to nebyla nějaká.. Taková ta šílená a uječená, kdyby to byla taková ta fanynka, která tě bere jako normálního člověka a normálně si s tebou dokáže povídat." Dodal Bobby na vysvětlenou. Mino nad tím jen protočil oči v sloup. ,,Ale vždyť já nic takového nepopírám. Ostatně, ani jeden z nás není vysazený na holky ze skupin typu SNDS a při naší popularitě je úplně jasné, že z 99% začneš chodit s fanynkou." Dodal Mino úplně klidně a napil se. Tvému nápadu o koncertu někde v undergroundu se kluci nahlas zasmáli. ,,Bohužel ty časy, co nám tohle společnost dovolila jsou pryč. Teď už jsme na to moc slavní a po pár utajených incidentech se saesang fanoušky máme tohle zatrhnuté." řekl Jin velmi pobaveně. Takže tohle asi nevyjde. A pak ses zvedla s tím, ať ti kluci ukážou choreografii. I když se očividně nikomu moc nechtělo, an tvůj povel se zvedli, do pytle na odpadky naházeli přepravky od jídla a prázdné kelímky od pití a flašky a B.I. se vydal pustit hudu a ukázat ti, co zatím vymyslel.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 20:23

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Udivilo mě, že tam je i Kai. Ale vypadal mnohem lépe, než včera, což mě uklidnilo. A hlavně tu bylo krásné teplo. Hned mi bylo příjemněji. Hlavně jsem se cítila hned hrozně v pohodě, při pohledu na Chena, který jako jediný spolu s Luhanem neměli tendenci si zvedat ego na můj účet a dokazovat si, jak jsou úžasní a jak je všechno moje vina. Dobře, Kai možná byl taky takový, ale dneska vypadal úplně stejně, jako před tím, než skončil v nemocnici. Vážně a trochu nasraně. Nevěděla jsem, jestli to hraje nebo jestli je na mě vážně naštvaný, že tu zase musí být. Uvidíme.. Ale když mě Kai pozdravil, všimla jsem si lehkého úsměvu. A hlavně jsem si všimla těch jeho nádherně vymakaných rukou. Nevím, proč jsem si toho všimla teprve teď. Vlastně jsem si celkově teprve teď všimla toho, jak má i pod oblečením absolutně dokonalé tělo. Na sucho jsem polkla a z nějakého důvodu jsem ucítila motýlky v podbříšku. Zarazila jsem se sama nad sebou. Není to tak, že bych neznala pocit nadrženosti, ale vyděsila jsem se sama nad sebou, protože je to sotva pár minut, co jsem řekla Leeteukovi, že jsem nikdy s nikým nespala, protože to prostě nedokážu. A teď jsem sjížděla Kaiem pohledem a.. Poprvé mě vlastně někdo z těch slavných lidí okolo mě přitahoval fyzicky. Jako.. Opravdu fyzicky. Ostatní se mi hrozně líbily, ale bylo to spíše na psychické úrovni. Jen z Kaie sálal takový testosteron, že to se mnou málem kleplo. Ale všimla jsem si toho teprve teď. Snad kvůli tomu úsměvu a kvůli toho, že poprvé jsem neřešila to, jestli je na mě naštvaný a jak moc mě při tanci zdeptá. Naštěstí mě vyrušil Chen. Podívala jsem se na něj, usmála se a souhlasně kývla hlavou ohledně zpěvu a Čínštiny. Ne, že by moje Čínština byla na bůh ví jaké úrovni, ale studovala jsem jí, takže jsem minimálně věděla, jak číst ten zkurvený přepis znaků. ,,Dobře."

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 20:35

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Uvážlivě jsem pokyvovala hlavou na B.Iovo prohlášení. "A to máte ještě jako kluci k dispozici mnohem víc prvků. Většinu věcí typu power moves u holek neuděláš. Nemluvě o tom, že se od dívčích skupin obvykle očekává nějaké to aegyo, prostě cuteness overload a k tomu se opakují v devadesáti procentech tytéž postupy - popřípadě to obrátíš na tu sexy notu, ale ve svý podstatě to je stejně vrcení boků a zadku a nějaký to ohejbání," popustila jsem tak trochu uzdu svým myšlenkám a na moment zapomněla na nějaký ten filtr, kterým mají vaše úvahy projít, než vylezou z pusy. Do výměny názorů mezi Bobbym a Minem, u kterých už jsem si zvykla, že se shodnou jen fakt v minimu případů, se vložím až těsně před koncem. "Já jsem třeba taky jejich fanynka - to je skoro jak kdybys mě naváděl žárlit sama na sebe. A jo, v dnešní době by bylo těžký nechodit s fanynkou - byla by těžko k dohledání v týhle zemi; a kdyby náhodou se něco takovýho našlo, brzo by propadla a fanynkou se stala, takže... Bludný kruh." Pokrčila jsem letmo rameny s pobaveným úsměvem, jak jsem si představila, jak by neodolatelnost klukům vlastně bránila v jejich milostných životech; to bylo poněkud komické. Na jejich smích jsem pak dotčeně protáhla tvář - a když jsem měla po ruce Bobbyho, tak toho dloubla loktem do žeber. "To je vod vás děsně milý," načala jsem v ironii, než jsem přešla do normálu, "ale já snad ještě ne, ne? Chci říct, považuju to za nejlepší trénink ever, neříkejte mi, že brzo přijde doba, kdy pro čistě rapperský publikum budu muset do nějaký soutěže. Unpretty Rapstar nikdo nebere pořádně vážně a v SMTM by mě rozsekali, jen co bych se přihlásila; nebo by si mě tam nechali jak Yuk Jidam v roli domácího zvířátka, aby trochu rozrušili diváky a vykopli mě až potom. Ne, že by ta holka neměla žádnej talent nebo něco," mručela jsem, zatímco jsem se škrábala na nohy. Přesně jak jsem předvídala, tanec nakonec zabral veškerý moje mozkový buňky s nevyhnutelnou spolehlivostí. V jednu chvíli jsem ještě přemítala nad undergroundovými koncerty a v druhou už jsem byla celou myslí ztracená v hudbě, snažila se stíhat B.Iovy pohyby převádět na svoje, místy modifikovat do dívčí verze a vymýšlet si z nich vlastní kličky. Tu a tam jsem se nechala chytit do debaty o tom, jestli by to či ono nebylo lepší udělat jinak nebo nad nějakým novým navázáním, dokud jsme nezačali všichni padat únavou a choreografie na tom nebyly aspoň o stupeň líp. Upřímně, přestože tohle nebyl můj trénink - nebo právě proto, že kluci ho měli ještě o pár úrovní náročnější - měla jsem tak akorát chuť se rozpliznout na zemi jak rozžvýkaná žvejkačka a už se ani nehnout, na druhou stranu vidina sprchy byla lákavá - přesně do momentu, kdy mi došlo, co se tam stalo posledně. Usazená u stěny s prudce se zdvihajícím hrudníkem jsem se rozhlédla po dobrovolníkovi a... "Hele, kluci, je mi to fakt blbý, ale myslíte, že byste mi někdo mohli jít hlídat dveře do sprch?" dotázala jsem se neochotně. Jasně, že mi to bylo hloupý a přišla jsem si jako věci zbytečně nafukující nána, ale fakt jsem z toho po tom vzkaze a krádeži trička neměla nejlepší pocit. A fakt by bylo mnohem lepší, kdybych věděla, že za dveřma stojí někdo a nehne se odtamtud, dokud v pořádku nevylezu.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 20:44

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Jestli si významu tvého pohledu Kai všimnul, to těžko říct, každopádně se tvářil dost sebevědomě - a trochu pobaveně, jak tě sledoval, jak si ho prohlížíš. Nehnul ale ani brvou, akorát kývnul za Chenem, který už tou dobou razil cestu ke dveřím. "Takže dvě hoďky?" ujišťoval se věcně. Za tebou druhý z členů gestikuloval typické "přibližně", než ti otevřel dveře a jako správný džentlmen tě jimi pustil první, abyste spolu mohli přejít do hudební místnosti, kde na rozdíl od klasický tréninkovky nebylo jenom zrcadlo a počítač s bednama a další přehrávač, jakožto třeba i hudební nástroje. Na dveřích bylo pečlivě předepsané vaše jméno a zkušební čas, takže to měl asi Chen naplánovaný; kterážto teorie se ti může potvrdit hned vzápětí, když jste vstoupili dovnitř a na klavíru byly rozloženy několikery noty. "Vypadáš trochu unaveně, tak tě nebudu přepínat," ozval se tvůj společník hned jako první věc, když zamířil za nástroj. "Rozezpívání, trochu dechovýho cvičení, zkusíme, kam až vytáhneš nejvyšší notu a pak... Pak budem pokračovat, hmm?" A přesně podle plánu i jel, doprovázel tě na klavír během rozezpívávání, ukázal ti některé dechové techniky, z nichž ty či ony ti známé byly a jiné zase ne, pak jste přešli na pokoušení tvého hlasového rejstříku a když si tvou nejvyšší a nejnižší notu Chen zaznamenal do poznámek, věnoval ti hned svůj milý, ovšem typicky nesmělý úsměv. "No, myslel jsem, že bychom dneska mohli zkusit jednu baladu, co jsem kdysi dělal. Buď jako sólo, mohla bys dělat můj hlas... nebo... no, nebo jako duet, protože to má i mužský a ženský part. Asi ji znáš,..." načal vysvětlení, když k tobě po desce přisunul noty. Jasně, že tohle byl známý song, (odkaz) a taky celý v čínštině, jak už Chen avizoval ve zkušebně.

Vypravěč - 06. prosince 2015 21:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když si řekla, že holky mají pořád když tak nějaký ten sexy prvek v tanci, kluci souhlasně pokývali hlavou. ,,Můžu ti dát radu? Využívej toho co nejméně. Ne, jinak.. Nedělej z toho samozřejmost, jako to dělá většina holčičích skupina. Nedělejte celkově ze sebe skupinu někoho, kdo bude jako každá jiná skupina. Viděl jsem vaše fotky a písničky ze všech těch úkolů. Pokud tam zůstanou ty, které si myslím, že tam zůstanou, nezahazujte svůj talent. Buďte odvážné, dělejte rozruch, dělejte věci, na které není tahle země zvyklá. Tančete klučičí tance, rapujte sprostě a nebo dělejte občas sexy tance, ale tak moc odvážné, že se z toho posadí na zadek i Bambino. Já vím, že to ode mě zní možná divně, ale mluvím vážně. Vykašlete se na nějaké aego, to má každá holčičí skupina. Buďte sexy, sprosté, nespoutané, své. Lidi vás budou milovat. Tahle země vás bude milovat. Věř mi." Řekl Jin najednou vážně. Možná až děsivě vážně. Najednou to nebyl usměvavý ňunánek, ale někdo, kdo svou radu myslí smrtelně vážně. ,,Jasně, ty zatím můžeš kamkoliv. Ne, že by jsme nechtěli, aby si byla slavná, ale pár týdnu to ještě potrvá, než tvoje popularita stoupne natolik, aby jsi nemohla nikam sama. Pravděpodobně až do tvého debutu." Řekl Mino s úšklebkem. Bylo zvláštní, jak nikdo nepočítal s tím, že by si mohla vypadnout. Všichni si bylo 200% jistá, že prostě ve finální skupině budeš. Když si řekla, že chceš aby ti někdo hlídal dveře, kluci se na sebe trochu nechápavě podívali, asi už na ten incident zapomněli, ale nakonec Jin pokrčil lehce rameny a s úsměvem se vydal s tebou ke sprše. ,,Copak, bojíš se, že by tě někdo šmíroval?" Zeptal se tě Jin zvědavě. On u toho incidentu tenkrát nebyl a kluci mu ti asi neříkali.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 21:17

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Kai si všiml, jak na něj koukám. Začala jsem se trochu červenat a rychle sklopila pohled do země, když jsem si všimla, jak mu to zvedlo sebevědomí. Raději jsem se vydala s Chenem do nahrávací místnosti. Řekl, že vypadám unaveně. Nechápavě jsem na něj zamrkala. ,,Vážně?" Zeptala jsem se ho. A to jsem se ráno malovala a snažila se ty kruhy pod očima dobře zamaskovat. Položila jsem si ruku na čelo. Teplotu jsem neměla, takže to bylo v pohodě. Relativně v pohodě. pak jsme začali trénovat dech a výšku not. Vysoké noty mi nikdy moc nešli, na to byla spíše taková Doll, ale já zase uměla dobře vyzpívat spíše nižší tóny. Ostatně, aji když jsem mluvila, měla jsem trochu hlubší hlas. Ne nějak přehnaně hluboký, ale prostě hlubší. Chen byl navíc hrozně sladký s tím jeho nesmělým úsměvem. Jako by se snad bál, že ho vždycky ukousnu nebo něco podobného. ,,Můžeme vyzkoušet obojí." Řekla jsem mu s úsměvem ohledně balady. Jistě, že jsem jí znala. Ne, že by byla moje milovaná, ale pořád jsem jí měla hrozně ráda. Navíc Chenův vysoký hlas a můj hlubší hlas se dobře v duetu doplňovali.

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 21:24

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Jestli nakonec skončím v týhle skupině a bude rozumně sestavená, slibuju, že se postarám, aby první, kdo se posadil na zadek, jste byli vy," přislíbila jsem na oko sebevědomě v reakci na Jinhwanova slova, když jsem jeho směrem poslala mrknutí a rychlé zasalutování. "Možná si vyměníme pozice a budu viset já vaší stěně, nejen vy na mojí," podzvihla jsem to ještě na novou úroveň v žertovném popíchnutí, než jsem kývnutím spokojeně přijala fakt, že já se můžu v undergroundu plácat, jak je mi libo; to mi fakt nevadilo, ba naopak. Když se mi tedy Jinhwan uvolil dělat doprovod, vzala jsem ho směrem k dívčím sprchám a na jeho poznámku se jen drobátko poušklíbla. "No... stal se tu takový... incident. Tuším, že to bylo ten první den, co ses tu ukázal. A taky ten... Lee Joon. B.I tvrdil, že se dovnitř asi dostal nějakej praštěnej fanoušek nebo tak - ne, že bych nějaký měla, takže spíš antifanynka - a že se podívá na záznamy, ale asi z toho nic nevylezlo. Na každej pád mi někdo vlezl do sprchy, napsal rtěnkou na zrcadlo něco jako Myšičko myš, pojď ke mně blíž. A šlohnul moje tílko. To je úchylný, protože tím myslím to použitý, ne čistý," shrnula jsem mu příhodu stručně a snažila se tvářit děsně nad věcí, ačkoliv fakt, že jsem ho požádala o hlídání, asi ukazoval na to, že jsem se zatím úplně nepřenesla přes tenhle incident s hladkostí. "Takže díky. A... nehni se odsaď, jo? Klidně můžeš přes dveře něco povídat; když nebudu mít plnou pusu pěny kvůli tomu, můžu zkusit i odpovědět," ujistila jsem se ještě rychle o Jinhwanově pozici, než jsem tedy s vděčným pousmáním zmizela ve sprše a pro jistotu ještě zamknula. Zase. Rychle jsem se rozhlédla po prostorech kolem, ujistila se, že jsem sama a jsou "čistý", načež jsem se teda svlíkla, vydrhla do čista a voňava, navlékla se zpátky do slušného oblečení, co jsem měla ráno na natáčení a s cvičebním úborem v tašce jsem pak za předpokladu, že nenastaly žádné potíže, zamířila zase ven.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 21:34

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Strávili jste většinu času na secvičování, Chen čas od času opravil tvou výslovnost nebo ti věcně zkusil přeložit kus textu do korejštiny, když sis nevypadala stoprocentně jistá významem, ale tvůj odhad se potvrdil, protože výsledek stál za to. Jestliže balada v tvém podání zněla dobře, pak společně měla ten magický čtvrtý rozměr, kterého lze docílit jen správně slazeným a vhodně zvoleným dvojhlasem. Barvy vašich hlasů i polohy se skvěle doplňovaly, takže Chen nakonec váš výtvor i nahrál na mobil na pozdějc, než vám vypršely přislíbené hodiny. Chen vypadal trochu neochotně, když kontroloval čas a divil se, kam mu jako všechen utekl. "No,... asi bysme měli jít. Nechtěl bych se s Kaiem hádat hned první den, co je zpátky. Luhan dal všem jasně najevo, že aspoň tři dny musí mít totální pokoj. Dokonce jsme mu ani nedali sežrat, že ráno dojedl poslední lupínky a na nás nic nezbylo," zamručel Chen s mírně posmutnělým výrazem, jako by se mu končit ještě nechtělo, nicméně sklidil noty a sám se zvednul do stoje a protáhnul si mírně zkoprnělé nohy. Byl to zase on, kdo ti jako první otevřel dveře a pak tě galantně dovedl zpátky do cvičebny. Kamera vás následovala jako věrný psík. Kai už byl vprostřed protahování a v době, kdy jste vcházeli, zkoušel zrovna jakýsi taneční pohyb na další chlapeckou sestavu: Když jste vešli dovnitř, přestal se vrtět a akorát se ohlédnul, jak si ručníkem otřel krk a trochu se napil vody z lahve. "Čas, hmm? Tak jo, dám ti chvíli na protažení, pak hodíme dynamickou rozcvičku a - " Kai zaletěl očima ke kameře. "Pak vás požádám, abyste odešli, protože bude čas odhalit kus soutěžní sestavy a nemůžem úplně riskovat, že by moje geniální nápady někdo kopíroval, žejo?" adresoval štábu s tím svým rádoby neodolatelným úsměvem, že nikdo ani extra neprotestoval. Rozcvičku sis mohla udělat po svém, tedy spíš základní protažení, pak přišlo společné rozehřátí, které se sestavovalo z množství skákání a posilování, že jsi se slušně přehřála a zapotila už po prvních třech písničkách. To byla zhruba doba, kdy se Kai zdvihnul z přímého břišního kliku, který byl právě na programu a stopnul hudbu. "Prosím," požádal kameru stručně, u čehož kameraman poslušně vyklidil místnost. "Ty s náma deš tancovat nebo chceš jen koukat?" dotázal se pak Kai přímo Chena, až to skoro vyznělo, že je to akorát buď anebo pryč. A Chen to tak asi taky pochopil, protože se s mírně omluvným úsměvem vytratil ze dveří hned za štábem.

Vypravěč - 06. prosince 2015 22:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Počkej, to nežertuj, Bobby říkal, že až vyjde vaše první album, tak ho koupí jen kvůli tvým fotkám." Řekl Mino se smíchem. Bobby okamžitě zrudl až na zadku a vyděšeně se na Mina podíval. Natáhl před sebe ruce v obranném gestu a začal nesouhlasně vrtět hlavou. ,,To není vůbec pravda, to sis právě vymyslel!" Řekl skoro až vyděšeně, ale podle toho, jak rudl a zmatkoval, to pravda spíše byla. Jin poslouchal co se tu stalo. Přestal se usmívat a udiveně zvedl obočí. ,,Páni, tak tomu říkám drsný zážitek." pronesl absolutně vážně a už o hlídání tvých dveří nijak nežertoval, protože mu po tomhle došlo, že asi není o čem žertovat. Když si vešla do sprchy, pobaveně se zasmál tomu, když si dovolila, že si s tebou může povídat. Chvilku bylo ticho, než se Jin opravdu ozval. ,,Hele.. Já.. Ne, že bych ti chtěl kecat do osobního života, ale všimla sis toho, že kolem tebe poletují tři kluci, kteří jsou do tebe totálně zabouchlí, že ano?" Zeptal se tě sice trochu nejistě, ale jeho hlas byl pevný a vážný.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 22:07

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Ten nás duet zněl nádherně. Nejsem samolibá, ale zněl nádherně. Chen si ho dokonce nahrál na mobil. Ale když náš čas vypršel, taky mě to zamrzelo. Byla jsem v náladě, kdy bych s Chanem dokázala prozpívat celý den a hrozně bych si to užívala. I on vypadal trochu smutně, že už musíme jít. A taky trochu naštvaně kvůli Kaiovi. Usmála jsem se na něj. ,,Tak ho zbí, až za tři dny. Víš jak se to říká: Pomsta nejlépe chutná za studena." Navrhla jsem mu s úsměvem. Nebýt tu kamera, klidně ho obejmu a řeknu mu, že absolutně miluji jeho hlas a že jsem z něj totálně odvařená, ale před kamerou jsem si nic takového nemohla dovolit. A navíc to byl pravý gentleman, to mě taky dostávalo do kolen. Došli jsme zpátky za Kaiem, kde jsme zachytili kousek choreografie, kterou zkoušel. A já měla vlhké kalhotky. Doslovně. Najednou jsem ho vnímala úplně jinak, když jsem věděla, že se ho nemusím bát a že mě nedeptá být s ním v jedné místnosti. Nevěděla jsem, co z toho bylo horší. Pak si utřel zpocený obličej a já si musela položit ruku na srdce. Bilo jako šílené. Celá místnost byla nasáklá jeho testosteronem a mě to dost zabíjelo. Naštěstí mi pak dala máknout rozcvička, takže jsem neměla čas nějak myslet na to, jak mě Kai moc přitahuje, protože za chvilku jsem byla sama zpocená jak nevím co. Když pak kamera i s Chenem odešli, konečně jsme si mohla sundat šedou mikinu a červený šátek z krku. Nemohla jsem ty modřiny ukázat před kamerou. Měla jsem na sobě delší bílé tílko. Posadila jsem se ke stěně a opřela se o ní zády. Nenávidím rozcvičky.

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 22:11

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Povytáhla jsem tázavě obočí na Minovu poznámku a ohlédla se za sebe na Bobbyho. "Fakt? Jenom kvůli těm fotkám?" zopakovala jsem poněkud nespokojeně, než jsem zavrtěla hlavou a nechala vážnou tvář prozářit se veselým úsměvem, když jsem ohrazujícího se rappera šťouchla ukazováčkem do prsou. "Ať si to vymyslel nebo ne, tak je to pěkně smutný. Jsem doufala, že když už teda, tak nejenom kvůli hezký tvářičce, ale snad především pro geniální rap, kterým vám tam určitě budu dělat děsnou reklamu, ne?" Potřásla jsem hlavou v náznaku "amatéři". "Měla bych vás naučit zásady fangirlingu, abyste mi pak mohli všici patřičně fandit, takhle by to nešlo," obrátila jsem celou tu narážku ve všeobecný vtípek. V koupelně jsem zrovna stála před zrcadlem, konečně teda omytá od prachu, ale i od mýdla, když se ke mně donesla Jinhwanova slova. "Huh, co?" ozvala jsem se přes rameno ke dveřím, než jsem se obrátila zpátky k zrcadlu a trochu si upravila vlasy, nenosila jsem s sebou žádný make-up, takže nápodobu toho, co mi udělali ráno, jsem neplánovala, naopak jsem během sprchy vlastně veškerý umělotiny smyla, takže ze mě byla zase věrohodná skoro-sedmnáctka v přírodním stylu. "Nejsem si jistá, o kom mluvíš, ale ujišťuju tě, že kdyby do mě byl někdo totálně hotovej, jak říkáš, tak bych si toho snad všimla," navázala jsem na to prazvláštní téma. Bylo divný mluvit o tom zrovna s Jinhwanem, když ten očividně neměl problém blbnout v přítmí klubu, jako by zbytek iKONu ani řádně neexistoval; i když jen na krátkou chvíli. Naposledy jsem se zkontrolovala v odrazu, než jsem odemkla dveře a vykoukla ven na svého strážce. "Mhmm?" Jukla jsem na něj s otázkou v očích, jednak, aby se teda dovymáčkl, jednak aby mi schválil, jak vypadám a mohli jsme odsud vypadnout.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 22:24

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Rozhodně," přitakal Chen, očividně hned o něco spokojenější, když ses postavila na jeho stranu. "Tři dny a volno mu končí, pak mu ukážu, jaký to je namíchnout si mě. Vezmu ho do obchoďáku a nechám ho nakoupit ty nejdražší lupínky, co najdu. Aspoň pět balíčků. Bez slevy. A před fanynkama," seznámil tě už se svým ďábelským plánem s lehkým úsměvem na rtech, když jste byli na cestě za oním škůdcem, co vyžíral snídaně. ..."Kdo ti řekl, že si můžeš sednout?" ozval se nad tebou Kaiův hlas, když ses opřela o stěnu. Předtím bys z toho nejspíš měla pomalu infarkt, teď ale jeho vážný hlas měl mírný podkres podbarvení a vzhledem k tomu, že ti dolů podával dokonce i svou flašku s vodou k napití, asi to nebylo myšlené extrémně zle. "Jak jsi dneska na tom? Zvládneš něco energištějšího? Mám všeho všudy tak minutovou choreografii, ale asi nám dá trochu zabrat. Spousta vrtění pánví a tak. Není to mistrovský dílo, ale dobrej odrazovej můstek, pokud se chceš někam zlepšovat..." Kai se dokonce pokusil domluvit předem, co budete dělat místo pouhého štěkání příkazů a opakování "znova, ještě, znova, pořádně, pořádně, tak pohni", světe div se. No, pokud jsi to ocenila tím, že jsi se tedy podvolila, neslo se následujících mnoho úmorných minut v nacvičování kraťoučké, ale celkem "ukroucené" choreošky (odkaz) a vzhledem k tomu, jak málo si dával oddech on, asi těžko sis na moc přišla ty sama.

Vypravěč - 06. prosince 2015 22:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Čím více si mluvila, tím více Bobby rudl a vypadalo to, že by se raději porpadl studem do země. ,,A-A-Ale tak to není.." Snažil se vykoktat vysvětlení, ale ty si mluvila dál. Kluci se na druhou stranu hodně dobře bavili, div si tam nelehli na zem smíchy. Neměli k tomu daleko. Bobby se očividně opravdu styděl a připadal si dost trapně. Chudák. Ale vypadal při tom rozkošně. ,,Si nádherná." Okomentoval Jin s úsměvem tvůj přírodní vzhled. Bylo cítit z jeho hlasu, že to neříká, protože musí, ale protože to myslí upřímně. Znělo to totiž trochu zasněně a rozněžněle. Jenže pak zase zvážněl, když jste navázali na jeho předchozí otázku. ,,Bobby, Mino, B.I.. Nic? Vážně?" Zeptal se tě a pak nad tebou nechápavě zavrtěl hlavou a přejel si dlaní po tváři. ,,Bože, holky, ty si slepá." Okomentoval to trochu nešťastně, ale asi to nemyslel nijak urážlivě, spíše vážně vypadal trochu nešťastně. ,,Když už ne Bobby, tak takový Mino a B.I.. To prostě.. Přece víš, jak se k tobě chovali první dny a jak se k tobě chovají teď, ne?" Pokusil se tě nějak nasměrovat a zvědavě na tebe mrkal, jestli na to přijdeš.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. prosince 2015 22:39

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Musela jsem se Chenovi smát. Tedy ne jemu, ale jeho nápadu na pomstu. Bylo to vtipné, i když to možná myslel vážně, protože u něj člověk nikdy neví. Každopádně to byla asi poslední úsměvná věc za dnešek. Kai mě vyždímal totálně do sucha. Byla jsem absolutně mrtvá. Chvilkama jsem litovala, že jsem s touhle šíleností souhlasila, i když byl Kai o něco mírnější, než normálně. Ale opravdu jen o několik málo procent. Jinak mě pořád očividně chtěl totálně zničit. Hlavně jsem se divila tomu, že on to dává. Ještě včera jsme ho úplně s klidem zatlačila do postele a dneska tu tančil, jako by vůbec v nemocnici nebyl. Když jsem to po pár.. Asi hodinách, netuším, udělala konečně dobře a bez chyby, lehla jsem sebou totálně mrtvá na zem a odmítala se pohnout. ,,Páni, ty mě musíš nenávidět." Okomentovala jsem udýchaně choreografii. Ale bylo slyšet, že si dělám srandu a nemyslím to nějak přehnaně vážně. I když u něj taky člověk nikdy neví. Přetočila jsem se na břicho a zadívala se na to jeho dokonalé zpocené tělo.. Jak se mu černé tričko lepilo na záda i hrudníku. Bože, proč je tak sexy..? Pomyslela jsem si.

Park Hye-mi - 06. prosince 2015 22:55

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "To zní jako plán," ocenila jsem Jinhwanovu poklonu palcem vzhůru, když jsem se teda vyškrábala zpoza dveří a zavřela za sebou. "S tou tunou mazanic na obličeji jsem se cejtila trochu divně. Nechápu, jak to můžou všechny ty herečky snášet třeba denně." Bezděčně jsem se otřásla při té představě, než jsem teda začala věnovat pozornost vypočítávání. "...chovají se jinak?" zopakovala jsem po něm nepříliš důvěřivě. "To jsem si teda dvakrát nevšimla. Jasně, že se Mino nejdřív musel před kamerou tvářit jako děsnej drsňák, ale už od začátku byl hodnej tady..." Poklepala jsem si pěstičkou nad srdce. "A to samý B.I, se aspoň konečně uvolnil a nemusí si držet masku za všech okolností vážného leadera jen proto, aby byl autorita." Napšulila jsem přemýšlivě rty a založila si ruce na hrudi, jak jsem zůstala zpytavě koukat na Jinhwanovu tvář. "Vlastně to spíš vypadá, jako by mě vzali za mladší sestru. Ochranářsky-rytířský instinkty, cuchání vlasů a uvolněný vystupování, fakt jak se členem rodiny - teda... skoro všichni, jedinej, kdo se ke mně nezachoval někdy jako k mladší sestře jsi byl ty, když se o tom teda bavíme," připomněla jsem mu jako správný špicl momentku z klubu.

The Spirit of the Underground - 06. prosince 2015 23:01

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Kai se s pobaveným úšklebkem usadil na zem vedle tebe, kolena ležérně pokrčená a laxně se zapřel pažemi za sebou, jak mírně naklonil hlavu ke straně, aby mohl shlédnout na tvůj obličej, jak ses tak rozplácla vedle. "Kdybych tě opravdu nenáviděl," začal na jeden nádech, než potřásl hlavou ve snaze odstrnit si dotěrné, trochu navlhlé prameny z čela, "tak bys teď byla sotva schopná dýchat, natož mluvit a stěžovat si," adresoval ti pak pobavené pošťouchnutí, přestože ti bylo jasné, že v jeho případě to nejspíš byla dokonce pravda. "Každopádně to vyšlo - gratuluju, máš za sebou první level choreografie a to zdárně jen za pár hodin. Když jsem začínal já, byl jsem větší poleno. Nevěřila bys, kolik hodin navíc jsem musel trávit ve studiu potom, co kluci odcházeli na dorm a doučovat se kroky," trochu se uchechtnul nad starou historií, když nechal vlastní ruce podjet a taky se položil zády na zem s pohledem upřeným do stropu. "Máš na dnešek nějaký plány? Zvažoval jsem, že bychom mohli vzít Chena na večeři. Dneska jsem mu tak trochu dojedl jeho snídaňovej boxík a asi by bylo dobrý si to vyžehlit, dokud nejsem ve stavu se s ním úplně na férovku poprat," nadnesl to tak, jakože to vlastně vůbec není kvůli tobě, ačkoliv to pořád pozvání bylo.

Kim (Ann) Min-Yeng - 14. prosince 2015 16:05

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Nekoukej na ně, nekoukej na něj.. Pomyslela jsem si několikrát za sebou, když jsem se dívala na to jeho sexy zpocené tělo.. Jak pohodil vlasy, aby mi nepadaly do tváře. Bože, to je nefér, jak někdo může být tak sexy? Pobaveně jsem se na něj ušklíbla, když řekl, že mě má vlastně celkem rád, protože mi nedal ani tolik zabrat, jak by mohl. ,,Ty si tak hodnej." Řekla jsem mu s lehkou ironií v hlase, ale opravdu jen s lehkou ironií v hlase, protože by si to mohl vzít osobně a já zítra nechtěla být mrtvá. Nevěřícně jsem na něj koukala, když mi říkal, že byl poleno. Nevěřila jsem tomu. Proto jsem se trochu zamyšleně zamračila. ,,A není to spíše tak, že si prostě jen perfekcionalista a proto si tu byl tak dlouho? Upřímně, nechce se mi věřit, že zrovna ty by si byl poleno.." Řekla jsem upřímně a nevěřícně nad tím zavrtěla hlavou. Prostě tomu nevěřím, člověk ho vidí tančit a má orgasmy. ,,Uhm.. Ne, nemám. Jen půjdu do sprchy a pak asi pozdravit Leeteuka." Řekla jsem upřímně. Chtěla jsem mu jen popřát hezky zbytek dne, aby věděl, že se na něj prostě nezlobím. A pak jsem se zasmála. ,,Jo, Chen si stěžoval, říkal, že už pro tebe má vymyšlenou pomstu, ale myslím, že ti to odpustí, když ho vezmeš na večeři." Řekla jsem pobaveně a pomalu se začala sbírat ze země. ,,Jen ti ze šatny asi ukradnu čisté tričko." Uculila jsem se na Kaie nevinně.

Vypravěč - 14. prosince 2015 16:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Většina z nich si myslí, že jsou hezčí, když jsou více namalované." Utrousil Jin jen tak mimochodem na tvou poznámku o malování, jako by ho něco spíše otravovalo. Nebo si o tom prostě myslel svoje. Jin se na tebe díval, když si vysvětlovala, jak jejich chování bereš ty. A pak ses zmínila o něm. Pobaveně se ušklíbl a založil ruce na prsou. ,,Já jsem hovado, to tak nemůžeš brát." Okomentoval sám sebe. Jasně. Jin byl strašně cute a všechno, ale taky byl nejstarší z nich a taky se podle toho vůči tobě očividně uměl chovat. Prostě uměl dát najevo, že se mu vážně líbíš a.. No.. Bůh ví, jaký je v posteli, když sám sebe komentuje jako hovado a ještě se při tom takhle pobaveně šklebí. ,,Si o dost mladší, než oni, jasně, že vůči tobě mají ochranitelské komplexy. Uznávám, že jejich projevení náklonnosti vůči tvé osobě je poněkud.. Zdrženliví, ale řekni upřímně, jak by ti přirostli k srdci více? Tak, jak se chovají do teď nebo tak, že by tě prostě zatáhli po prvních dvou dnech do postele?" Ze začátku mluvil Jin pobaveně, ale ke konci zvážněl a zvědavě zvedl obočí a očividně čekal nějakou odpověď nebo reakci.

The Spirit of the Underground - 14. prosince 2015 16:16

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Tvoje zvýšená pozornost Kaie očividně moc netankovala; buď si jí nebyl vědom, což bylo jen málo pravděpodobné, nebo si byl sám sebou natolik jistý, že ho to ani nevyvedlo z míry. No a vzhledem ke stavu jeho sebejistoty a většinu času i notného ega, možnost, která byla víc na snadě, nenutno zdůrazňovat. Na tvou poznámku ale s úsměvem zavrtěl hlavou, výjimečně celkem skromně. "Ne, věř mi, na začátku to bylo jinak. Neměl jsem přirozený talent jako jiní kluci. Ale na vlastní kůži jsem si ozkoušel pravidlo deseti tisíc hodin; když nad něčím strávíš dost času, nakonec ti to musí začít jít. A mě to chytlo. Tehdá jsem se vůbec seznámil s Taeminem, taky tu trénoval, byl výrazně lepší a byl ochotný mi pomoct. Myslím, že právě to nás tak sblížilo. První protrénovaná noc, přespávání v hudebně a spousta, spousta potu a dřiny." Když tak mluvil o svém příteli, dalším korejském idolu, vypadal na moment celkem vřele; asi jako když se zmínil o sestře. Byl to prostě ten kluk z obrázku, příjemnej, v pohodě, žádná hvězda... Než to zase pominulo a nasadil svou "já-jsem-tu-ten-skvělej" tvář. "Ani jsem si nemyslel, že je tady," ozval se jen s minimálním překvapením. "Dneska neměl být na rozpise, asi si musel zavolat včera..." Přijal to však jen pokrčením ramen a vyšvihnutím se na nohy - s takovou elegantní přirozeností, jako by to i po hodinách tréninku byla jen malina na dortu. "Hej, Ann," ozval se ještě, když ses teda asi vydala směr dveře. "Dík za varování. A ještě něco..." Natáhnul se po tobě a jemně ti trhnul za zápěstí, dost zkušeně, aby tvoje tělo přiměl zopakovat nacvičovanou otočku a přimotat se tak blíž, takže tě vlastně zarazil téměř až o svůj hrudník. S očima upřenýma do tvého obličeje se mírně sklonil... ...a pak drcnul svým čelem o tvoje a uhnul do strany, aby ti mohl šeptnout něco soukromě: "Vem si to světlý, myslím, že ti bude slušet víc," poradil ti spiklenecky, když s letmým stisknutím tvojí dlaně ustoupil a propustil tě tak ze sevření, aby mohl ze dveří do sprch vymizet jako první. Bum. Pryč. Jako by se po něm slehla voda.

Park Hye-mi - 14. prosince 2015 16:28

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Neubránila jsem se povytaženému obočí nad jeho poznámkou o vlastní povaze. Hovado? Zatímco jsem zkoumala čokoládovýma očima asi každý centimetr Jinhwanova obličeje, přemítala jsem, co je na tom asi pravdy. Na obrazovce byl vždycky ten nejrozumnější, nejpraktičtější a nejméně dětský z nich, což díky věkovému náskoku asi měl proč. Zároveň měl ale tuhle naprosto nevinnou, ďábelsky roztomilou tvářičku, díky které by nikdo předem nehádal, že z iKONu jakkoliv vybočuje. Schovával se za ní auťák bez brzd? Ať říkal cokoliv, představit si Jinhwana jako hovado pro mě bylo naprosto nemožný. "Když to říkáš..." adresovala jsem mu tedy, aby mu bylo jasné, že si o tom - alespoň zatím - myslím svoje. A musela jsem se pekelně snažit setřást myšlenku, jak to asi zmíněnému hovadu šlape v posteli, když na rozdíl od ostatních postrádá patřičné... hranice. Další slova z jeho úst mě ale přiměla i k letmému zamračení. Rozhlédla jsem se po chodbě, jakože jestli nás třeba někdo nečekoval a pak ho raději jemně za ruku zatáhla směrem úklidové místnosti, abychom mohli rozhovor dokončit co nejvíc s klidem. Jestli na tom bylo něco pravdy, možná bych nad tím konečně měla začít uvažovat... "Já... nevím, chci říct, už dlouho je - teda vás - mám přirostlé k srdci, takže jsem nad tím takhle neuvažovala. Tím myslím, že jsem nevěřila, že bych vás pořádně fakt potkala a teď sem jako tady - a ty mi tu říkáš něco o posteli," odfoukla jsem si. Zapřela jsem se zády o dveře místnůstky a založila si ruce na prsou. "Ale i kdyby... jsi měl pravdu... tak... co s tím mám jako podle tebe dělat? Jsme celkem na začátku celé téhle show, půlku času máme v patách kamery, většinu zbytku pravděpodobně nějaké fanynky, které by mě zabily už teď, nehledě na to, kdyby... Eh, a říkal jsi tři? Co když kvůli tomu vzniknou nějaký neshody? Navíc... nemusí si člověk vybrat? Jak si má ale člověk vybrat? Copak tohle je nakupování v samoobsluze?" Tak nějak jsem zapomněla kontrolovat, co to žvatlám, až jsem se dostala k možnosti, že i kdyby, tak... co to vlastně znamenalo? Dlaň jsem si připlácla na čelo. Tohle bylo možná jednodušší vůbec nevidět. Sladká nevědomost, hmm? Po očku jsem vzhlédla směrem Jinhwana. "Asi ti nemusím zdůrazňovat, že nemám zas moc zkušeností... ehm... s klukama, co?" broukla jsem pak sotva slyšitelně se slabou rozpačitostí. "Já - vážně nevím, co s nima."

Kim (Ann) Min-Yeng - 14. prosince 2015 16:33

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Zaujatě jsem poslouchala, jak se vlastně seznámil s Teaminem. Nikdy bych to do něj neřekla, podle mě musel mít tak dokonalý tanečník prostě talent.. Ale pokud říkal, že ho neměl.. Páni. Takhle se vypracovat chce hromady dřiny. Hlavně jsem si všimla toho, jak se tváří najednou vřele a hodně, když mluví o Teaminovi. Donutilo mě se to lehce rozněžněle pousmát. Bylo to vlastně hrozně hezké. Dokud zase nenasadil ten jeho výraz alá: Já jsem Bůh. Už jsem se chtěla zatvářit lehce skepticky, než mě najednou čapl za zápěstí a donutil mě udělat nacvičenou otočku. Zastavila jsem se až mírným nárazem do jeho hrudníku. Zvedla jsem trochu polekaně oči a cítila, jak se začínám červenat. O to více, když se ke mě sklonil. Ne, nebyla jsem tak naivní, abych si myslela, že mě chce políbit, ale srdce mi i tak rychle tlouklo. Lehce mě drcnul do čela tím svým a naklonil se k mému uchu. Když řekl, že mi to světlé bude slušet více, na chvilku jsem i přestala dýchat, jak jsem byla zaražená. Vlastně jsem se nadechla až pár vteřin poté, co odešel. Sakra! Pomyslela jsem si a lehce se plácla po tvářích, snad abych přestala být červená. Leeteuk má možná pravdu, asi jsem fakt děvka.. Pomyslela jsem si a raději se trochu strnulým krokem vydala do sprchy. Cestou jsem zabrousila ke Kaioviě skříňce a otevřela jí. Kromě hromady jiných věcí tam měl vážně pár čistých triček. A jedno světlé. Ani ne bílé, spíše takové.. Slonovinová kost, kdyby jste chtěli tu barvu přesně pojmenovat. Dlouze jsem se na něj koukala, než jsem ho prostě vzala spolu s Kaiovým sprchovým gelem a šla do sprchy. No co? Kluci mají rádi, když voníte jako oni.. Když jsem vyšla ze sprchy, šla jsem se ještě trochu namalovat. Ne, že bych to vyloženě potřebovala, ale bez svého BBcreamu jsem hrozně červená ve tvářích, i když k tomu nemám moc důvod. Nemám to ráda. S vlhkými vlasy jsem se vydala podívat se po Leeteukovi, jestli tady ještě je nebo už ne. Našla jsem ho v hudebně u počítače se sluchátkama na uších. Asi poslouchal nějaké nové podklady pro jejich další album. Došla jsem zezadu k němu a prostě ho zezadu objala kolem krku a ramen. Měla jsem pořád vlhké vlasy.

The Spirit of the Underground - 14. prosince 2015 16:43

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro V první fázi Leeteuk překvapeně ztuhnul; cítilas pod rukama, jak se mu napjaly a zatnuly svaly, nicméně sebou netrhnul a nenadskočil, takže to nejspíš zas tak zábavné nebylo. Oči měl upřené na monitor, kde ses velmi slabě zrcadlila, spíše ve formě nevěrně-barevné šmouhy, takže si asi dal dvě a dvě dohromady. Těžko by mohl vést vlastní skupinu, kdyby ne. "Ann," oslovil tě. Bylo asi náročné posoudit význam z té jediné slabiky. Zněl tak... smířeně. Stáhnul si sluchátka z uší, odložil je na stůl a pak prsty obemknul tvoje dlaně spojené okolo něj. Jemně stisknul a pak ti je rozpletl - jestli sis ale myslela, že proto, aby ses odtáhla, byl to dojem mylný, neboť si tě s kontrolním pohledem směrem k zavřeným dveřím stáhnul rovnou do klína; celkem zlehka. Dal si chvíli na čas, jak si prohlédnul tvé ze sprchy vlhké já, než zaostřil na to, cos měla na sobě. Ukazováčkem se dotknul klíční kosti prokukující klučičím výstřihem, zlehka po ní přejel ke straně a pak táhnul, jak kopíroval vykrojení trička až ke středu, kamsi mezi prsa. Sotva znatelně zatáhnul, napnul látku a pustil, takže sebou pleskla zpátky díky pružnosti materiálu. "...to nejsou tvoje věci." Jestli to měla být námitka, protest nebo výtka - možná jen zkonstatování - to sis musela posoudit ve vlastní hlavě... Pokud jsi to vůbec stihla, protože v ten moment se naklonil dopředu a špičku nosu ti přitisknul do ohbí mezi přechodem krku a ramene. "Voníš jako..." Možná se to chystal dokončit, ale nakonec utnul větu v půlce a jen nosem vyjel po krku nahoru pod čelist a ucho.

Vypravěč - 14. prosince 2015 16:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jin se nechal zatáhnout k úklidové místnosti. Bylo mu jasné, že s ním chceš prostě jen v klidu mluvit, ale jeho výraz napovídal o tom, že si myslí něco úplně jiného. Že si to myslí schválně a rád jen proto, aby tě mohl provokovat, protože sotva jste byli uvnitř a ty ses opřela zády o dveře, okamžitě si ho měla natisklého na sobě. Jednu ruku ležérně opřel o dveře vedle tvé hlavy a druhou tě objal kolem pasu, aby tě donutil se lehce prohnout v zádech a přitisknout se svým břichem na to jeho. Sklonil k toběhlavu, div se nedotýkal svými rty těch tvých. Cítila jsi, jak ti po tváři klouže jeho horký dech a jak tě jeho černé oči vyloženě probodávají. Vpalují se do tebe. ,,Neříkám, že by sis měla vybrat nebo s tím hned teď něco udělat, jen si myslím, že by možná bylo vhodné začít pomalu přemýšlet nad tím, s kým si chtěla něco mít. Neříkám, že nemůžeš něco mít se všema, ale myslím, že víš, kam tím mířím." Uchechtl se Jin pobaveně, pořád ve stejné poloze, jen jeho prsty na tvém boku lehce klouzali. ,,Vykašli se na Show, na kamery, na fanoušky.. I hvězdy mají osobní život." Řekl ti pořád s úsměvem, i když tentokrát spíše takovým lehce rozpustilým než nebezpečně svůdným, jako měl před chvilkou.

Park Hye-mi - 14. prosince 2015 16:53

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Zamrkala jsem, když jsem se rázem ocitla tak nějak... v pomyslné lidské kleci. Tenhle kumbál asi nepatřil k nejtaktičtějším z mých rozhodnutí, na druhou stranu možná byl bezpečnější takhle, než kdyby si náš rozhovor vyslechla nějaká nepovolaná osoba a otiskla to rovnou na titulku; to bych mohla dát tomuhle pořadu, ale hlavně klukům sbohem. I tak jsem si byla ale palčivě dobře vědomá horkých prstů na vlastní kůži, kde se mi trochu vysunulo tričko. Byla bych přísahala, že tam budu mít - samozřejmě kvůli kontrastu teplot, čemu sakra jinému - husinu, ale v tomhle přítmí to naštěstí nejspíš nebylo vidět. Dlaně jsem nastrčila mezi nás, tedy na jeho hruď, prsty se zaklesla do chlapeckého trička. Nebyla jsem si jistá, jestli ho chci odstrčit nebo přitáhnout, ale bylo mi jasné, že na takové rozhodování mám ještě čas, takže proteď jsem to nechala plavat a prostě jsem jen jistila území. Pod jeho pohledem jsem pak byla nucená sklopit zrak a mírně odvrátit tvář. Nebyla jsem si ale jistá, jestli to pomohlo. Cítit horký dech na uchu nebylo o moc zlepšení oproti vlastním rtům. "Říkáš to skoro, jako by to vůbec šlo, začít si se všema - už je vidím, jak by to trpělivě snášeli a nešli si navzájem po krku," ozvala jsem se mírně nakřáplým hlasem, který nejspíš - ne úplně slabě - prozrazoval mé trochu rozptýlené myšlenky. Představa Mina, jak s klidem snáší třeba Bobbyho vinoucího se kolem mě jako vinná réva... Pak mi hlavou probleskla vzpomínka na dnešní oběd. Nebylo to právě tak? Nebyla jsem omotaná Bobbym pomalu jak zimní bundou a nebyl Mino celkem v pohodě? V klídku? Nad čím to sakra...? Jasně, že si NEJDE začít se všema. Pohyb Jinhwanových prstů proti mé kůži mě vrátil do reality. Znovu jsem zamrkala a zatnula prsty do jeho trička. "Možná... možná bychom měli jít kluky najít, než se po nás začnou shánět sami," dostala jsem ze sebe nakonec ne právě sebejistým tónem. "...tohle asi - nevypadá - hmm... - nejlépe," kouskovala jsem to, oči pořád sklopené kamsi do prostoru mezi.

Kim (Ann) Min-Yeng - 14. prosince 2015 16:55

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Ucítila jsem, jak se mu napnuli svaly, když jsem ho objala. Asi jsem ho trochu polekala. Což jsem původně vůbec neměla v plánu, nutno dodat, ale došli mi, že se asi trochu lekne, když mě neuslyší přijít. Pomalu si sundal sluchátka z uší a oslovil mě. Sama jsem se tvářila neutrálně. Ne, že by mezi námi bylo nějaké nepříjemné napětí jako ještě dneska ráno, cítila jsem se vlastně celkem v pohodě a uvolněně, jen možná trochu provinile za to, co všechno se stalo. Rozpletl mi ruce. Ani se nemusel moc snažit, pochopila bych, kdyby nechtěl, abych ho objímala. Vlastně jsem to udělala proto, abych si uvědomila, jaký vztah teď mezi námi je. Pracovní, kamarádský.. Milenecký? Ne, nespali jsme spolu nebo tak, ale chápete, jak to myslím. A pak mě najednou stáhl k sobě do klína. Jemně, ale i tak jsem byla trochu překvapená. Po zádech mi přejel mráz, když mi přejel prstem výstřih klučičího trička až mezi prsa. Neodpověděla jsem čí to je tričko. Nemohla jsem říct Kaiovo. Ne, po tom včerejším videu. I když se nic nestalo, neměla jsem prostě odvahu to říct. Ne teď. Musela jsem si to nechat chvilku projít hlavou, co na to odpovím, pokud vůbec. Najednou se ke mě naklonil. Cítila jsem jeho horký dech na rameni a krku. Musela jsem zavřít oči a tiše vydechnout. Byla mi trochu zima, i když mě vevnitř polilo horko z toho, jak je u mě blízko. A ona krásně hřál. Cítila jsem jeho nos, jak mi pomalu jede po krku až k uchu. Znova jsem tiše vydechla. ,,Jako klučičí sprchový gel?" Poznamenala jsem tiše a trochu pobaveně. ,,Tancovali jsme, tak jsem klukům ukradla ze skříňky sprcháč a tričko." Řekla jsem nakonec po pravdě, mezitím co jsem mu vjela jednou rukou do vlasů. sakra, proč mají tak boží vlasy? ,,Ale jestli chceš, příště vykradu tvojí skříňku." dodala jsem tiše a sice pobaveně, ale zároveň poněkud provokativně.

Vypravěč - 14. prosince 2015 17:03

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jin se najednou pobaveně uchechtl. Vlastně hodně pobaveně. Až to bylo trochu děsivé, z čeho je tak pobavený. ,,Ty si toho ze včerejška moc nepamatuješ, co?" Zeptal se tě ohledně tvé.. Vlastně vaší alkoholické noci. Teď by bylo možná fajn začít zmatkovat, protože se očividně stalo něco.. Něco.. Co se asi stát.. Nemělo? Nebo minimálně něco, co se týkalo tebe a celé téhle konverzace a ty sis to nepamatovala. ,,Nikdo neříká, že to musí navzájem vědět." dodal pak Jin s pobaveným a zase takovým tím nebezpečně svůdným úšklebkem a naklonil se k tobě ještě o pár milimetrů. Tvoje ruce na jeho hrudníku očividně nebyli vůbec žádnou překážkou mezi vámi dvěma. Kdyby si je tam nemělo, vyšlo by to nastejno. ,,A není jedno, jak to vypadá?" Jin najednou ztlumil hlas. Ne, že by šeptal, ale najednou by takový.. Tajemný, hluboký. Šel z nějmráz po zádech a motýlci v břiše. ,,Bojíš se mě snad?" Při těhlech slovech si jasně cítila jeho jemné rty, jak se při mluvení otírají o ty tvé.

The Spirit of the Underground - 14. prosince 2015 17:07

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Nejprve neodpověděl. Zadrhnul se na místě, kde se stýkala čelist, ušní lalůček a krk a... pak tě spálil. Pokud se tomu tak dá říct. Prsty od výstřihu přesunul po tvojí kůži na opačnou stranu krku a rozložil si je tam, trochu jako se při masáži rozmisťují lávové kameny. Slabý tlak jeho dlaně posunul krk víc jeho směrem právě ve chvíli, kdy pootevřel ústa a krátce tě na krk políbil, celkem jemně, málem to nestačilo na to, aby jazykem ochutnal trochu tvojí pokožky. Sotva se jeho rty opět setkaly u sebe, odtáhnul se a přemýšlivě přikývnul. "Jako klučičí sprchový gel," potvrdil vážně po téhle zkoušce, než povytáhl celkem pobaveně koutek úst. Vlasy měl asi od včerejška čerstvě umyté. Nebyly hebké jako satén, ale poslušně klouzaly mezi prsty, udržované a nedávno sestříhané do současné podoby. Na slova o oblečení už ovšem opět zvážněl. Jeho tvář nebyla zlá, ale určitá majetnická jiskra v jeho oku jasně mluvila o tom, co si o tom myslel. Stáhnul paži z tvého krku a přejel ti jí přes záda na bok, takže tě spíš tak otevřeně objal kolem pasu, čímž ti přitisknul Kaiovo tričko víc na kůži. "Nelíbí se mi, že máš na sobě cizí věci," přiznal upřímně, když očima putoval po tvém těle, jako by to ještě jednou hodnotil. Nevypadal, že by se mu nelíbilo, co vidí, ale možná to souviselo spíš s tím POD tričkem. "Měl bych si tě podepsat," vypadlo z něj nakonec mimoděk, když prstem opačné dlaně začal na tvoje břicho přes látku opisovat vlastní jméno jako neviditelným inkoustem. Na tričku nezůstávaly žádné stopy, ale vyhřáté cestičky jsi cítila rozhodně daleko hloub než jen na svrchu pokožky.

Kim (Ann) Min-Yeng - 14. prosince 2015 17:18

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Sakra, sakra, sakra, ten ví, jak to udělat, aby se z něj holka mohla zbláznit.. Pomyslela jsem si, když se jeho dlań přesunula na můj krk a on mě na něj lehce políbil. Celá jsem se zachvěla vzrušením, snad právě proto, jak jemný polibek to byl. Chtěla jsem víc.. Bože, to je tak.. Divný. Ještě včera jsem byla zralá na to umřít, po tom, co se stalo a teď mám chuť ho tu znásilnit spíše já. Když nad tím tak přemýšlím on a Kai jsou jediní dva, u kterých si dokážu představit, že se s nimi vyspím a neuteču jim z postele. Neříkám, že bych se po tom cítila bůh ví jak skvěle, ale minimálně mě oba hrozně vzrušovali. Lehce jsem se usmála, když se odtáhl a taky se mu jeden koutek zvedl do úsměvu. A pak zase zvážněl. Na sucho jsem polkla. Nevypadal vyloženě naštvaně, ale.. V jeho očích jsem viděla, jak je majetnický. Což automaticky způsobilo to, že jsem byla jak kus másla na horké pánvi. Absolutně rozteklá a na měkko. Objal mě kolem pasu a přitiskl k sobě. Obkročmo jsem se na něm uvelebila, aby se mi dobře sedělo.. Nebo spíše klečelo v tomhle případě a nechávala ho, ať mi na břicho napíše jeho jméno. Musela jsem lehce pootevřít rty a vydechnout. Bylo mi najednou strašné horko a v pobříšku jsem měla nepopsatelné hromady motýlků, co mě šimrali. ,,Nebo mi ty věci můžeš sundat.." Navrhla jsem tiše, když jsem si všimla, jak si mě prohlíží. A určitě se mu nelíbilo to tričko. Tedy.. Vlastně bych i chápala, kdyby se mu více líbilo to tričko, než moje tělo, abych byla upřímná. A měla jsem co dělat, abych po něm nadrženě nevyjela a zatím ho jen provokovala slovy a svými prsty v jeho vlasech.

Park Hye-mi - 14. prosince 2015 17:19

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Vykulila jsem na Jinhwana oči, upřímně překvapená jeho záhadným veselím, které v mé hlavě nenacházelo žádného původce. Zmateně jsem naklonila hlavu ke straně a dokonce našla odvahu vzhlédnout, abych se mohla hlavnímu vokálu iKONu podívat do očí. "Co - co přesně si nepamatuju?" dotázala jsem se s lehce starostlivě nakrčeným obočím - a upřímně jsem fakt chtěla vědět, na co to u všech všudy naráží. ...stalo se snad něco? V mém mozku bylo už probuzení u Bobbyho s B.Iem celkem velké překvápko, chtěl snad říct, že... se udály i jiné věci? "Navzájem vě-" Váha té myšlenky mne dostihla až v polovině opakování jeho slov, když se mi rozšířily oči poznáním. Byla jsem dost nezkažená na to, aby mě do té doby ani nenapadlo, že je vůbec něco takovýho možný. Nemohla bych jim přece lhát. Ne, že bych jim hned hlásila, co Jinhwan prováděl, co jsme slezli z parketu... nebo že bych někomu vyprávěla o Minově zvláštním loučení. Znamená to, že už jim to teď zazdívám? Ta myšlenka byla nová a - trochu děsivá. Na druhou stranu jeho šepot byl dokonale návykovej. A trochu mařil mozkové pochody. Asi ne nadarmo se o něm kdysi říkalo, že to je ten hlas, který zní holkám ve snech, ještě než vůbec přišel iKON na scénu. Teď jsem začínala chápat proč; ne, že bych si předtím nemyslela, že to chápu. "Ne, já -" začala jsem odpovídat, ale to pouze znásobovalo vzájemný dotek našich úst. Jen na moment jsem zvážila odtažení, ale bylo příliš snadné, příliš lákavé se prostě podvolit. Ani jsem si pořádně neuvědomila, kdy mi klesla víčka. Možná těsně předtím, než jsem prsty zatáhla k sobě, ne naopak, načež jsem se mírně přizdvihla na špičky. Hruď proti jeho hrudníku jsem spojila naše ústa a... Panebože, já udělala první krok.

The Spirit of the Underground - 14. prosince 2015 17:29

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Na tvoje další prohlášení opět ztuhnul - včetně rysů ve tváři. "Slez ze mě," prohlásil nato stručně, asi ne zrovna moc mile, jak ti pomohl ze svého klína a bez ohlédnutí vyrazil ke dveřím. Právě bral za kliku a asi se tě tam chystal i s tvým pravděpodobným ponížením nechat, když cvaknul zámek, jak v něm Leeteuk otočil klíčem. Ohlédnul se po tobě a nato zamířil zpátky, asi tak dvojnásobným tempem. "Bože dej, ať sem teďka nikdo neleze," zamručel si bručivě pod imaginární vous, což asi nemělo mít vážně míněno tobě, spíš tam někam nahoru, zato další poznámka už tvoje byla: "Zvedni ruce," instruoval tě s příznakem pánovitosti. Rozhodně se s tím asi neplánoval extra mazat, protože si tě stáhnul k sobě - tentokrát ne do židle, nýbrž na zem vedle, jeho záda opřená o stěnu. Tebe si posadil zpátky na klín, jako by se nechumelilo, významným pohledem tě vyzval k uposlechnutí a jakmile jej z tebe vymámil, přetáhnul ti cizí tričko přes hlavu a poslal ho celkem ladným obloučkem někam do židle. To, co následovalo, bylo ale výrazně intenzivnější. Táhlý výdech, nejprve pohled pro ujištění do tvých očí, sice rozpálený, ale uvážlivý, jako by někde vzadu pořád svíral naprosto pevnou kontrolu nad svým chováním, možná schválně, jako by hledal souhlas. Horkými prsty pořád svíral tvůj bok, tentokrát ale na holé kůži. Postupně očima putoval od tvé tváře níž a bez okolků podroboval každý odhalený centimetr tvého těla důkladné prohlídce, během níž i druhou ruku přesunul na tvůj bok a začal jej jemně třít. "To se mi líbí mnohém víc," souhlasil s tebou, než jednou z dlaní sklouzl pár centimetrů na záda a zatlačil si tě proti sobě, vlastní hrudi, bradu mírně pozdviženou, jak rty hledal ty tvoje ve snaze spojit vaše ústa v polibek.

Vypravěč - 14. prosince 2015 17:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,No.. Když jsme seděli všichni v obýváku a B.I. tě tam objímal.. Ty už si skoro spala, tak na tohle téma přišla konverzace. Že tě prostě všichni mají rádi a řešila se tam Minova žárlivost a podobně. No a kluci se tak nějak.. Dohodli, že na sebe nebudou žárlit. Více méně se dohodli, že patříš všem. Ale už si tak nějak nestanovili mantinely, do jaké míry." Jin se po posledních slovech pobaveně uchechtl. Jako by mu to prostě přišlo vtipné. Tedy, ono mu to očividně vtipné přišlo, dokud se ti nepodíval dravě do očí. ,,Já žádné dohody nepotřebuji." Řekl pak najednou s takovým sebevědomím a egem, že ty ses mohla jít zahrabat sto metrů pod zem, kdyby si mu na tohle chtěla něco říct. Kdyby se šlo při líbání usmívat, tak by se Jin teď velmi spokojeně usmíval, když si ho políbila. Ruku na dveřích přesunul na tvou tvář, kde jí jemně rozložil. Byla relativně studené, oproti tvé horké tváři. Pomalinku tě líbal. Nikam nespěchal, užíval si to. Ani tě nějak více neosahával. Až po chvilce ti opatrně vjel jazykem do úst a pohladil ten tvůj. Snad aby tě lehce povzbudil v tom, aby si mu tohle oplatila.

Park Hye-mi - 14. prosince 2015 17:42

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nechtělo se mi úplně věřit tomu, co mi sděloval - jakože o sobě věděli? A ještě se dohodli?! Na druhou stranu, to dávalo dokonalý smysl - teda bylo to asi to jediné, co dávalo tak moc smysl ve světle dnešního dne. Ta jejich uvolněnost a taky vyjadřování se na veřejnosti, jako by to bylo děsně oukej a přitom všichni bez námitek a... Fíha, oni se - vážně dohodli? Vlastně by mě to asi mělo spíš pobouřit - jak jako, že jsem všech? Jsem snad byla svoje, ne? Ale to by mě to v první řadě nemohlo tak děsně udivovat. No a hned na to mě Jinhwan dokonale uzemnil poznámkou, za kterou by se nemusel stydět ani extrémně sebevědomý Mino s celým svým nafouknutým balónem mužského ega. Zůstala jsem na něj poněkud zírat, ale na odpověď jsem se fakt nezmohla. Studil. Bylo to překvapující - a jiné, po všech těch bezděčných dotecích s Bobbym a jemu podobnými přímotopy, u kterých jeden roztával už jen díky tělesné teplotě. A nové. Kdyby po mě vyjel, agresivně, možná by mě to probralo a měla bych dost rozumu ho praštit, vysmeknout se a zmizet odsud na světlo dne, kde by si před klukama snad nic podobnýho nedovolil, jenže... ...jenže on to neudělal. Jemný tlak a dostatek času mi daly možnost přizpůsobit se jeho rytmu. Bylo to snadné, nechat se vést. Oči jsem měla pořád zavřené, ale dlaně natlačené mezi námi postupně ztrácely svůj smysl a mě začaly samovolně klesat níž. Bylo to trochu hloupé, když on se mě nedotýkal, ale těžko tomu šlo zabránit. Někdy ve chvíli, kdy mě instinktivně přiměl pootevřít ústa, zasekla jsem se prsty o jeho pásek a lem kalhot a obemknula ho. Jestliže mě studil, muselo tohle na břiše celkem pálit. Ale tím jsem neměla čas se zaobírat, vzhledem k jazyku ve vlastních ústech, který vyzýval k taneční seanci. ...a já si nechala říct a poskytla mu na hraní vlastní. Na moment jsem docela zapomněla, že jsme doprkna pořád někde zastrčení v kumbálu... na to už nezbývala mozková kapacita.

Kim (Ann) Min-Yeng - 14. prosince 2015 17:45

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro S pokrčením ramen jsem z něj slezla. Upřímně, nebrala jsem to nějak osobně. kdybych ho tímhle nějak naštvala.. Tak bych byla naštvaná asi spíše já. Klasika. Proto jsme ho klidně sledovala, jak jde ke dveřím. Aby zamkl. Nepřekvapilo mě ani to. Myslela jsem si, že zamkne nebo odejde. Spíše mě pak překvapil ten jeho rozkazovačný tón, když se ke mě vrátil zpátky. Stáhl mě na zem k sobě a znova mě na sebe posadil. Zvedla jsem ruce a nechala si stáhnout tričko. Jop, bylo mi trochu trapně a styděla jsem se, to nepopírám, i když jsem to sama navrhla. Jenže sledoval Leeteuka byla zajímavější. Zadíval se mi do očí a zhluboka se nadechl a vydechl. Nevěděla jsem, jestli to brát pozitivně nebo negativně a trochu jsem se bála jeho kritického pohledu, kterým začal sjíždět moje tělo. Teď bych se ani nedivila, kdyby mě poslal domů. Jsem holka krev a mlíko, jak se říká. Ale on místo toho položil i druhou ruku na můj bok a řekl, že tohle se mu líbí mnohem více. Skoro nevěřícně jsem na něj zamrkala, dokud mi lehce nezatlačil na záda. Sklonila jsem se k němu, vzala jeho tvář do dlaní a políbila ho. Ne nijak divoce nebo tak, možná trochu nešikovně z toho, že jsem byla trochu nervózní, ale vzrušená zároveň. A protože jsem ho prostě chtěla políbit! Pak jsem jeho tváře pustila a sama mu vjela rukama pod tričko. No co? Leeteuk byl vždycky známý svými svaly, které rád vystavoval. A já si mohla sáhnout.. Byli dokonalé.

The Spirit of the Underground - 14. prosince 2015 17:54

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Tvůj polibek přijal, ba i oplatil; a ve chvíli, kdy jsi se začala odtahovat, podržel tvůj spodní ret mezi svými o chvíli déle. Tvoje šátrání na jeho tváři vyvolalo napřed pozdvižené obočí, pak pobavený, nicméně sebevědomý úšklebek. "Babylonská spravedlnost? Oko za oko..." Ani nedokončil, jen se natáhnul za sebe, chytil si tričko asi v půlce zas a bez sebemenších potíží si ho přetáhnul přes hlavu, takže jsi měla příležitost si ty dokonalé svaly prohlédnout pěkně zblízka. Kus látky odložil vedle vás a využil ho celkem rozumně, protože jestliže jsi byla trochu zabraná do jeho břišáků - a vůbec vlastně všeho - asi jsi se ještě vzpamatovávala, když tě zručně překlopil a položil na připravené "lůžko" z kusu vlastního oblečení. Sám se přetočil nad tebe, napůl do kleku, jednu ruku zapřenou přibližně na úrovni tvé hlavy, druhou pořád ještě na tvém boku. "Až budeš chtít příště vysvléct... stačí říct; nemusíš si kvůli tomu brát cizí oblečení," adresoval ti v rámci tichého poškádlení, stěží zhodnotit, nakolik vážně, když prsty proti tvému boku zatlačil, uzemňujíc tě tak vůči podlaze, když se sklonil a znovu si přivlastnil tvoje rty. Během toho teď ovšem zneužil ruku z boku a zvolna jí objevoval tvoje zákruty - zlehka konečky prstů přejížděl přes tvoje břicho, v kruzích kolem pupíku, do obloučku pod prsy a údolím mezi nimi zlehka nahoru ke krku, přes obě klíční kosti, za krk, aby si tě přizdvihl a zvýšil tlak proti tvým ústům. Pak se vydal na průzkum i jazykem.

Vypravěč - 14. prosince 2015 18:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jin tě na moment přestal líbat, když si zahákla prsty kolem jeho opasku. Natiskl svoje čelo na tvoje a se zavřenýma očima tiše zavrněl. ,,Mám to brát jako výzvu?" Zeptal se tiše pořád tím hlubokým hlasem a otevřel oči, aby se na tebe podíval. Pokud si měla svoje oetevřené, zadíval se do nich, jinak prostě sledoval tvoje lehce se chvějící víčka a připadalo mu to roztomile úsměvné. Pak se od tebe najednou dotáhl a pustil tě. ,,Nevyspím se s tebou." Řekl s úsměvem, ale znělo to vážně ne nějak pobaveně. A oab vite, že to tady k tomu směřovalo. Znova se k tobě naklonil, ale tentokrát to nemělo takový sexuální náboj, vzal tě za bradu a políbil tě. ,,Měla by si to dělat s někým, do koho se zamiluješ a pochybuji, že to jsem teď já." Řekl s úsměvem a pustil tvojí bradu. Pak se k tobě najednou rychle sehl a pobaveně tě kousl lehce do krku. ,,Ale si sladká." Řekl tentokrát už pobaveně, když se od tebe odtáhl a olízl si trochu provokativně rty.

Kim (Ann) Min-Yeng - 14. prosince 2015 19:04

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Umřu.. Umřu.. Byla moje první myšlenka, když si sundal tričko. Bože, proč má tak dokonalé tělo?! Proč?! Kdyby byl prostě jen hubený, jako byl asi každý idol při debutu, tedy minimálně EXO byli hubení, teď už mají hromady svalů, tak by mě to tak nebralo, ale koukat na ty jeho svaly.. Auuu.. ,,Zub za zub." Zavrněla jsem s úsměvem, než jsem ho tentokrát už spíše vášnivě políbila a rucema zkoumala každý kousíček jeho odhaleného těla. Pak mě najednou překlopil na zem a klekl si nade mě. Jednu ruku měl na mém boku, druhou vedle mé hlavy. Teď jsem děkovala bohu za moje kratší vlasy, protože mít je delší, pravděpodobně by teď měl ruku na nich a to by nebylo zrovna příjemné. Ani jsem nestihla nic říct, protože si po jeho slovech přivlastnil moje rty. A mě to vůbec nevadilo. Oplácela jsem mu polibky se stejnou vytrvalostí, jako on mě a užívala si to. Ještě, aby ne. Když mi zatlačil bok do země, schválně jsem se lehce prohla v zádech. A tiskl mě pevně k zemi, můj bok se ani nepohnul. Už jen to zapříčiňilo, že bych si klidně teď mohla jít převléct kalhotky. Pak můj bok pustil a začal moje tělo zkoumat rukou. Stejně, jako já to jeho. Jezdila jsem mu dlaněmi nebo bříšky prstů po zádech, ramenou, hrudníku, krku, břiše.. Občas jsem mu zajela prsty i do vlasů. Pak jsem oběma rucema jela pomalu dolů po jeho zádech, mezitím, co se naše polibky změnili v tanec dvou jazyků. Prsty jsem zajela pod lem jeho džínů a spodního prádla. No co? Zadek má taky boží.

Park Hye-mi - 14. prosince 2015 20:43

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Výzvu?" Lapla jsem po dechu, marně se snažíc nastartovat zpátky svůj dokonale zabržděný mozek. Zatímco mi rozmrzaly závity, zamžourala jsem nahoru do Jinhwanova obličeje, patřičně dezorientovaně a stejně tak i nechápavě, ve snaze pobrat, co se právě snažil říct. Když ode mě odstoupil, startování motoru v hlavě se stalo o něco snazším, ale přece byla ironicky najednou... zima? Neochladilo se? Bezděčně jsem se objala pažemi okolo hrudi, zády pořád opřená o dveře, jedinou pevnou oporu v místnosti. Až na pokračování jeho slov mi tak nějak docvakl smysl jeho prohlášení. Překvapeně jsem pootevřela pusu ve snaze něco namítnout, ale stačil mě včas umlčet vlastními rty. Tentokrát to nemělo stejný účinek. Mozek naskočil a ozval se i silně stranou potlačovaný rozum. Můj bože... S každým dalším slovem ve mě začínalo vzrůstat uvědomění toho, co tady u všech svatých dělám a - s kým - a ... panika. Co jsem se vlastně chystala říct? Nechtěla jsem se s tebou vyspat, tak klidni, vždyť jsem ještě... Co přesně, panna? Tak to rozhodně před chvílí nevypadalo. Ani, že jsem se chystala brzdit. Nebo že nahazuju mozek, který se mi rozhodl dát vale. Skvělý. Seš káča, Hyemi, fakt káča. Přivřela jsem znovu oči a promnula si kořen nosu. "Nechci s tebou spát. Nechci s nikým spát. Aspoň ne teď," vypravila jsem ze sebe postupně, natolik upřímně, jak to jen bylo možné. Tváře mi asi hořely, takže jsem opět děkovala za trochu tmy, která to snad pokryla. Ale i tak jsem se tu tak nějak dusila studem. Tohle byl trapas. Kdybych měla ten zájem a byla odmítnutá - ale já ho ani neměla a stejně dostala košem. Tak se pozná úroveň ligovýho hráče, fakt, žejo. Jakmile ode mě ustoupil, neváhala jsem, vzala za kliku a hned potom vzala i roha. Nebyla jsem si jistá, jestli chci zrovna teď vidět kluky... po tomhle... jak bych se měla tvářit, co dělat... bezděčně jsem si za chůze přihlazovala vlasy a přemítala, kolik je asi hodin. Proč nevolá? ... A proč mě to sakra zajímá?!

The Spirit of the Underground - 14. prosince 2015 20:53

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Ještě nějakou chvíli to trvalo. Záhadou skončil Leeteuk vedle tebe na zemi. Holá kůže se třela o holou kůži. Vznikající teplo rozpalovalo jednotlivé buňky těl vás obou na teplotu, při které snad musí lidi kolabovat, ale vás to nezpomalovalo, jen pohánělo. Hladová ústa, beroucí, dávající rovnou měrou. Pevné svaly pod tvými prsty - a stejně pevný zadek, když na to přišlo. Celý pokoj jako by nabila statická elektřina. Ještě chvíli a muselo snad něco bouchnout, dlaň na prsu, stisk před podprsenku a kousanec na krku. Možná tam ještě chvíli zůstane, pár hodin určitě. Rty naběhnuté od už ne tak něžného tlaku Leeteukových úst. Takhle vypadalo... peklo, nebe, zem? Než to skončilo stejně náhle jako začalo. S dechem mělkým a prudce se zdvihající hrudí proti té tvojí přerušil muž nad tebou polibek a čelem se zapřel o to tvoje, víčka přivřená. "Ann," oslovil tě, jako by se tě snažil vytrhnout z delíria, když ti chytil ruku pátralku a zavčasu ti ji přišpendlil podél těla - nikoliv násilně, zato rozhodně. "Ann," začal ještě jednou, "pokud nechceš, abych si tě vzal přímo tady na podlaze, je čas končit, zlato," vyklopil to na rovinu a na přímo. Důkaz jeho prohlášení se ti tlačil kdesi proti stehnu, takže si zjevně zas tak moc nevymýšlel. Rty ti ještě jednou otisknul na špičku nosu a pak na čelo. "Osobně dávám přednost posteli - alespoň na poprvé," prozradil ti skoro spiklenecky, když na tebe dolů zamrkal, zapřel se oběma rukama o zem a zcela přirozeně se zdvihnul na nohy, přičemž si povytáhl na boky spadlé kalhoty - což samozřejmě vůbec nebyla tvoje vina, že ano. Natáhnul pro tebe dolů ruku a pokud ses nebránila, pomohl ti na nohy, načež se sehnul pro svoje tričko a bez velkých okolků ti opět nakázal: "Ruce nahoru," jen aby ti ho mohl přetáhnout přes hlavu. Sám na sebe pak napasoval to druhé, béžové, totiž Kaiovo; ale to netušil, že. "Je mi líto, ale nemyslím, že tě můžu vzít na jídlo, mám ještě schůzku s jedním novinářem..." načal, když si zastrkoval lem do kalhot a vzhlédnul k tobě.

Kim (Ann) Min-Yeng - 14. prosince 2015 21:45

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Lehl si vedle mě. A mě to vůbec nevadilo. Dokud jsem měla ho měla u sebe i s jeho dokonalým tělem, které na mě působilo asi jako slunce na vosk. Ne, že by to bylo jen tím tělem, normálně se podívám na krásného kluka, ale pokud k němu nic necítím, většinou to se mnou ani nehne. Asi jako Kai před tím a teď. Když jsem ho neměla ráda, bylo mi jedno, jak je sexy.. Teď ho mám ráda a jak jsem dopadla? A pak najednou přestal. Udýchaně jsem se navzájem podívaly do svých očí. Byla jsem rozjetá.. Hodně. Skoro k nezastavení, dokud nevzal mojí ruku a nepřitiskl jí na zem. Připadala jsem si jako nějaké zkrocené zvířátko, což bylo v tuhle chvíli vlastně moc dobře. Uvědomila jsem si, co se děje a že ležíme na podlaze nahrávacího studia. A že jsem byla ochotná se tu s ním vyspat. Každopádně mě spíše zarazilo to, co řekl. Udiveně jsem se na něj zadívala, když jsem se pomalu zvedala do sedu. ,,Upřímně.. Čekala jsem, že se tu se mnou prostě vyspíš a pak se ke mě už moc nebudeš znát." Řekla jsem upřímně. Nevím proč, ale mám o chlapech představu, že když jednou dostanou to, co chtějí, tak je to potom už nezajímá. Nevím, proč si to myslím a mohou být sebehodnější. Nechala jsem si pomoct na nohy. A začala zmatkovat, když mi oblékl svoje tričko a sobě chtěl obléct to Kaiovi. Došlo mi, jak děsný by to byl trapas, kdybych Kaiovi musela vysvětlit, jak jsem se dohrabala k tričku, co vůbec není jeho nebo případě vysvětlovat, proč mám na sobě Leeteukovo tričko, ve kterém přišel dneska do práce. Rychle jsem mu ho vzala z ruk, ještě než si ho oblékl, vzala mikinu, co měl přehozenou přes židli a tu mu s nevinným úsměvem oblékla na holé tělo. No co? Improvizace. ,,To je v pohodě, jdu na jídlo z Chenem." Kaiovo jméno jsem nechtěla říkat z bezpečnostních důvodů. Dala jsem mu pusu na tvář a vesele se na něj usmála. ,,Hezký zbytek dne. Vlastně jsem ti původně přišla říct jen tohle." Řekla jsem mu upřímně a lehce pobaveně, než jsem rychle vypadla. Aby se mě neptal na to, na co potřebuji obě trička a.. Celkově jsem se tomu chtěla vyvarovat. Na záchodech jsem si oblékla to Kaiovi a dala si kolem krku šátek. Pořád jsem tam měla tu modřinu ze včerejška a teď další Leeteukovu. Učesala jsem se a vydala se rychle najít Chena s Kaiem s tím, že tedy můžeme na to jídlo. Měla jsem už hlad.

The Spirit of the Underground - 14. prosince 2015 21:55

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "A místo toho si mě přiměla dát si před odchodem studenou sprchu, hrůza," zabručel Leeteuk na oko rozmrzele na tvé prohlášení o původním záměru, než protočil panenky a přes rty se mu rozlil spokojený úsměv, s nímž se s tebou rozloučil. Pravděpodobně aby se mohl podívat do té sprchy a zklidnit svého drahého přítele. Proti jídlu s Chenem očividně nic neměl; ono těžko říct, kdo tady asi jo, proti všem těhle zvířatům vypadal Chen jako plyšový medvídek - naprosto neškodný a totožně věrný. Nebo to tak jenom hrál. Ostatně, Leeteuk taky na začátku vypadal mile... Kaie s Chenem jsi objevila zpátky ve studiu, Chen zrovna nadšeně pouštěl Kaiovi vaši dnešní baladu a ten uznale pokyvoval hlavou, přičemž při tvém příchodu rychle sjel pátravýma očima tvůj vzhled, zasekl se na moment na šátku, než ho zaujalo vlastní triko a pobaveně se zakřenil. "Takhle tě snad nemůžem vzít ven; vůbec nevypadalo takhle nebezpečně, když jsem si ho kupoval já," ozval se hlas charismatičtějšího ze zpěváků. Chen se zmateně ohlédnul a hned nato vykouzlil svůj typicky upřímný úsměv. "Ahoj, Ann, zrovna jsem - " Jen nadzdvihl přehrávač; další slova byla zbytečná. Posledních pár tónů a písnička dohrála, takže jste mohli vyrazit. Překvapivě řídil Chen a tobě Kai pokynul, aby sis sedla dopředu. Sám se vzadu rozvalil hned přes tři sedačky, jako by mu to auto snad patřilo a nechával vám klidný prostor k debatě o tom, na co máte vlastně chuť, očividně se zdržoval hlasování. Nakonec jste se shodli na nějakém podniku a přesně před ním i zastavili. Jakmile Chen zaparkoval, Kai, na kterém začínala být znát únava a podepsaný pobyt v nemocnici, se vyhrabal ze sedaček i z auta a vynutil si zpátky sebevědomý výraz. Tady na veřejnosti už se zase netvářil moc důvěrně; očividně to bylo v pohodě jen o samotě nebo před Chenem - viděl vůbec někdo toho kluka jako hrozbu? Jak jste zamířili dovnitř, uvedli vás do sólo salónku, abyste měli klid před případnými dotěrnými fanoušky a kluci si celkem bez váhání objednali, než tázavě koukli po tobě, co si jako dáš.

Vypravěč - 14. prosince 2015 21:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Jin se tvářil dost pobaveně, když sledoval, jak se najednou červenáš a zmatkuješ. ,,Jistě, že nechceš, proto jsem přestal, ale kdybych nepřestal, tak by se to stalo. Vzrušení je zákeřná věc." Řekl s úsměvem, ale zase takovým tím tichým a hlubokým hlasem, ale tentokrát to neznělo svůdně, spíše.. Tě to uklidňovalo. Ale když si vyběhla z kumbálu pryč, tak jen s úsměvem zavrtěl hlavou a jen tě sledoval, jak si na chodbě zmizela pryč. Kluky se nepotkala. Alespoň ne tedy nikoho, kdo by se mohl ptát na Jina. I když ono by to ve výsledku možná bylo lepší, než narazit přímo na Joona. Spíše do něj. On zůstal stát jak přibitý, za to ty jsi musela couvnout o krok, aby si neupadla. Vypadal.. Scary. Tak jako vždy, když kolem něj nejsou kamery. Hlavně se tvářil děsně vážně. Chvilku si tě tímhle pohledem jen prohlížel, než se najednou usmál. Sladce a děsivě zároveň. Jako by ti na záda sáhla smrt a samotné šílenství dohromady. ,,Heleme se, princezna. Jak se máš?" Zeptal se tě a pak se rozhlédl trochu zvědavě kolem. ,,Kdepak si nechala svoje prince na bílých koních?" Zeptal se tě zvědavě. Pravděpodobně narážel na Mina a ostatní.

Park Hye-mi - 14. prosince 2015 22:05

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Au," ozvala jsem se dotčeně, zatímco jsem si mnula čelo naražené o tu skálu, eh, teda, něčí hrudník, žejo. Chvíli jsem se lekla, že je to některý z kluků nebo možná naopak někdo místní, kdo mě teď pořádně sprdne a ... ale možná byla situace ještě horší. S rozšířenýma očima jsem vzhlédla k Joonovi a i kdybych to nemusela udělat pro udržení rovnováhy, pravděpodobně bych prostě instinktivně ucouvla - a to hned o dva tři kroky, ne jediný. Jeho úsměv mě silně znepokojoval. Bezděčně jsem si otřela rty a přitáhla si tričko víc k tělu, zakládajíc si paže přes prsa, zatímco jsem si dotyčného ne právě důvěřivě prohlížela. "Nejsem princezna," namítla jsem hned jako první věc, docela bez přemýšlení. Nebyla jsem si jistá, jestli má smysl ho zdravit, ale zmohla jsem se aspoň na zdvořilou úklonu hlavou, neosobní, ale neurazila by. "Já... hmm, mám se dobře, díky za optání," zalhala jsem celkem bez mrknutí oka. Ono to vlastně nebyla lež. Kdybych se zrovna nepropadala do země vzhledem k poslední půl hodince v zapadákově jmeném Smetákov, asi by to fakt bylo fajn. Dnešek byl super. Na křičícího režiséra už sem dávno stačila zapomenout. "A kluci - no, Jin je hned za mnou, bude tu, co nevidět - a ostatní mě čekaj přesně za..." Mrkla jsem na zápěstí bez hodinek. "...dvě minutky, tuším. Takže se omlouvám, ale nemám čas nazbyt, slíbila jsem někomu večeři," vypadlo ze mě co nejvšedněji, když jsem se pokusila Joona prostě opatrně, nicméně svižně obejít a rychle zmizet, než by stačil přijít s některým ze svých prapodivných... počinů.

Kim (Ann) Min-Yeng - 14. prosince 2015 22:07

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Kluky jsem našla ve studiu. Vypadali spokojeně, tím pádem jsem byla spokojená i já. Hlavně, když si mě Kai prohlédl. Jistě, že mi to lichotilo, i ta jeho poznámka. Lehce jsem se zarděla. ,,Děkuji." Odtušila jsem jenom sladce. Bylo vidět, že jsem nějaká moc happy. Nevím proč.. Asi kvůli Leeteukovi. Že jsme byli zase v pohodě a.. No.. Že ho mám prostě hrozně ráda. Problém byl v tom, že jsem neměla ráda jen jeho. Pak tu byl Luhan, Kai a Chen. A Eunhyuk. Bože, věděl toho o mě tolik, prakticky všechno a.. Svým způsobem mě trochu zklamal, když mě na tom focení začal líbat, ale zároveň jsem v tu chvíli byla šťastná. Ukázala jsem Chenovi vesele dva zdvihnutí palce, když mi s tím jeho upřímným úsměvem naznačil, co se tady dělo. Bože, byl tak sladký. Možná se prostě jen neukázal ještě v pravém světle, ale.. Naivně si myslím, že je takový sladký a nevinný pořád. Měla sjem chuť ho v tom delíriu štěstí obejmout a nepustit. Místo toho jsme se vydali na jídlo. Sedla jsem si do předu a když jsem uviděla Kaie, jak si lehl na všechny tři sedačky, ustaraně jsem se na něj přes rameno zadívala. ,,Jak ti je? Neměl by ses takhle dřít.." řekla jsem mu ustaraně přes rameno a stejně ustaraně se na něj i zadívala. Vážně jsem nechtěla, aby se mu znova něco stalo. Pak jsme se s Chenem bavili o tom, kam pojedeme. Občas jsem se jen ustaraně podívala na Kaie, jak na tom je. Říkala jsem si, že není dobrý nápad, aby se mnou takhle dřel. Hned po tom, co ho pustili z nemocnice. V restauraci jsme zamířili do salónku, aby jsme měli klid. Kai se tvářil, že je všechno v pohodě a že mu nic není. Povzdechla jsem si. Nezabilo by ho občas dát světu najevo nějakou tu slabost, ale.. Já nejsem jiná. V soukromí ano, ale před lidma se vždy tvářím, že se nic neděje. Pokud se neopiju, to pak brečím dost brutálně a je mi jedno kde. A když mám hlad, tak mám hlad. Taky jsem si toho objednala dost. A hlavně pálivé věci. S hromadou Kimči. Miluju Kimči. Maso a Kimči. Ve výsledku jsem měla pocit, že jsem si toho objednala více, jak kluci. Nervózně jsem se na ně usmála. ,,Hlad." Odvětila jsem pouze nevinně.

The Spirit of the Underground - 14. prosince 2015 22:17

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Ležící Kai, s rukou přehozenou přes čelo, takže si stínil oči a větší část obličeje, ti akorát ukázal takový ten OK symbol spojením palce a ukazováčku; což asi moc "v pohodě" nevyznělo, no. Nicméně k restauraci i do salónku jste dorazili v pohodě. Klukům zjevně extra nevadilo množství objednaného jídla; Kai, ač unavený, se tvářil pobaveně a Chen hned máchal rukama, aby dal najevo, jak je to v pořádku. "Holky maj mít chuť k jídlu," ujišťoval tě rychle skupinový "troll", než se ozval i Kai se souhlasným přikývnutím. "Když tancuješ, spaluješ děsnejch kalorií, po tréninku je vždycky dobrý se pořádně najíst," přitakal tak nějak Chenovi. Kluci si pak vyměnili pár žertíků a celkově se dneska zdáli fakt až podivně do noty si jdoucí. V jednu chvíli hodil dokonce Kai Chenovi ruku kolem ramen. (odkaz) Jejich blbnutí docela zabilo čas, takže brzy už se vám nesla přednostní objednávka. Obsluhující servírka byla spíš starší, možná dokonce manželka majitele, i tak ale kluky poprosila o podpis pro dcery a ti jí teda po počátečním zdráhání vyhověli a podepsali místo jednoho bloku hned tři donesené. Cena za popularitu... poznali vás všude, hmm. Pak už máte ale klid a prostor pro jídlo a nikdo vás dál neruší. "Ta nahrávka zněla fakt dobře, možná byste si spolu fakt mohli střihnout duet," ozval se zničehonic přemýšlivě Kai. Zrovna od něj to asi byla fakt pochvala.

Vypravěč - 15. prosince 2015 14:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když si zaprotestovala, že nejsi princezna, tak se na tebe jen usmál. Zase takovým tím úsměvem, kde hraničí roztomilost se šíleností. Bylo to hrozně zvláštní, trochu jako se koukat na někoho s rozdvojenou osobností. Ale on nevypadal, že by svoje druhé já neměl rád, spíše naopak. Že s ním skvěle vychází. Když si řekla, že jsou kluci jen za tebou, tak tě propálil pohledem. Nijak se netvářil, jen se pořád usmíval, ale jeho pohled jasně říkal, že ti vidí až na dno tvé černé duše a že všechno ví a že teď moc dobře ví, že mu lžeš. že to ví sakra moc dobře. ,,Oh, opravdu? Zrovna jsem je hledal, potřeboval jsem s Minem mluvit ohledně práce. Počkám tu s tebou." Vypravil ze sebe s úsměvem a dal ležérně ruce do kapes. Očividně se nehodlal nikam posunout a ani nehodlal někam pustit tebe, protože stál přesně uprostřed chodby. Ne, že by chodba byla tak úzká, ale bylo ti z nějakého důvodu jasné, že takhle nestojí kvůli náhodně, ale protože tě může zastavit, kdyby si kolem něj chtěla proklouznout.

Kim (Ann) Min-Yeng - 15. prosince 2015 14:08

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Upřímně si myslím, že by bylo.. Ehm.. Přijatelnější..? .. Kdybych pořádně trénovala a skoro vůbec nejedla." Hledala jsem to správné slovo, protože říct lepší.. Tak by to nebyla pravda. Bylo by to možná lepší pro mojí.. Popularitu? Celkově pro skupinu? Protože abych měla postavu jako všechny na dormu, opravdu bych tohle musela dělat. Hned na to jsem se ale sladce uculila. ,,Ale na to se mám až moc ráda jídlo." Dodala jsem vesele. Jo, vždycky jsem měla ze svojí postavy komplexy. Tady, Koreji. Občas i v Anglii. Ale vždycky jsem moc ráda jedla a celkově jsem byla prostě.. Svým způsobem i hrdá na to, jak vypadám. Nebylo to tak, že bych neměla trpělivost na to zhubnout klidně i deset kilo, ale já prostě nechtěla. Neměla jsem svoje tělo ráda, ale být hubenější, mám ho ráda ještě méně. Mám jisté komplexy, které se špatně vysvětlují. Kluci byli hrozně roztomilý, když byli takhle spolu. Oba vypadali spokojeně a uvolněně a já byla ráda, že jim tu nevadím. Že tu můžu být, smát se, bavit se a při tom vidět, že se oni předemnou nesnaží nijak přetvařovat. Připadala jsem si trochu jako součást celého EXO, což byl hrozně.. Krásný pocit. Když konečně přinesli jídlo, pomalu jsem se do něj pustila. Bylo toho hodně a já měla hlad jak vlk, ale nebyl důvod spěchat. A pak se ozval Kai. Nevěřícně jsem na něj zamrkala. ,,Co?" Vypadlo ze mě překvapeně. Ne, že bych mu nerozuměla, spíše jsem mu dávala asi tak dvě sekundy na to, aby případně vzal svoje slova zpátky. Navíc, bylo pro mě hrozným překvapením, že Kai uznal, že zpívám dobře. Pak jsem se podívala na Chena, co na to říká on. ,,Já bych určitě nebyla proti." Řekla jsem najednou celkem rychle a souhlasně pokývala hlavou. Jen debil by řekl, že něco takového nechce. Upřímně, kdyby to vyšlo jako official singl.. Myslím, že bych se tím proslavila docela brutálně.

Park Hye-mi - 15. prosince 2015 16:47

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Přešlápla jsem na místě a nepatrně se zamračila. "No, jestli hledáš Mina, tak ten bude asi ve zkušebně. Cestu ti asi popisovat nemusím," adresovala jsem Joonovi bez průtahů s kývnutím bradou kamsi za jeho rameno. "Měla jsem tam zrovna namířeno; s Jinhwanem - " Letmé ohlédnutí přes rameno. " - takže klidně můžeš jít napřed, abyste měli patřičný soukromý." Fakt se mi nelíbilo, jak mi blokoval průchod, kdyby nestál takhle debilně, určitě bych ho stačila obejít, v tomhle případě jsem ale neměla na vybranou. Bezděčně jsem se porozhlédla, jestli jsou v téhle části chodby bezpečnostní kamery. "Nebo máme jít radši spolu, chceš, abych tě tam dovedla?" Povytáhla jsem nakonec na Lee Joona obočí v němé otázce, pořád bylo lepší zavést ho k ostatním a být přede svědky než stát tu jak tvrdé Y zbytek pozdního odpoledne/večera, ač by mě snad dřív nebo později zachránil zjevivší se přízrak z kumbálu. Na každý pád jsem připravená v případě jakéhokoliv náznaku podezřelého jednání obrátit se na patách a využít rozestup mezi námi ke spěšnému úprku - ať už do zalidněnější části, směrem k Jinhwanovi nebo snad do nějaké místnosti, která se dá zamknout a nechat ho venku. Přestože se takhle nejevil extrémně nebezpečný, něco na něm mi nahánělo husinu; a to úplně jiný druh, než Jinovy prsty pod mým tričkem.

The Spirit of the Underground - 15. prosince 2015 16:56

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Chen drobátko zrozpačitěl na Kaiův návrh, netvářil se, že by mu to jako vadilo, ale kdyby mohl, možná by se i červenal. V jeho podobě to však vypadalo akorát tak, že sklopil oči a zabořil hůlky do svého udonu, kterým si zacpal pusu a strávil tak dobrou minutu a půl tak akorát žvýkáním, aby se vůbec do konverzace mohl připojit. Kai prostě počkal, jako by na to byl svým způsobem zvyklý. "No, museli bychom se zeptat Yanga," ozval se konečně trochu přidušený Chen, jen co mu nudle sklouzly krkem. Kaiova reakce byla okamžitá; protočení panenek. "Pusť mu tu nahrávku a je to hotový. Pro ni to bude fajn reklama, určitě o tom někde napíšou, takže když to bude slušný, bude to reklama i pro tebe - což je zase zdarma reklama pro něj. Done. Netřeba to hrotit," shrnul velmi rychle svůj názor, jako by to celé byla hotová věc. "Když budeš chtít, můžu se s tebou u něj zítra stavit," dodal pak Kai ještě s povytažením obočí, když Chen pořád vypadal trochu nerozhodně. To se sešlo s přikývnutím a trhnutím rameny. "Tak jo, za zkoušku nic nedáme," přitakal nakonec, než se tedy vrátil k jídlu, ačkoliv mu to očividně pořád vrtalo hlavou a asi vymýšlel, jak to udělat. Kai si ho na moment přestal všímat a zaostřil tvým směrem, než k tobě pokynul ukazováčkem, aby ses jako naklonila blíž. Nehledě na to, zda jsi ho uposlechla, nabral z misky kousek svého masa a na hůlkách ho natáhnul tvým směrem. "Ochutnej tohle, s omáčkou je to výrazně lepší než bez ní," zamaskoval to za dobře míněnou radu tvým stravovacím návykům, nabídku stále visící ve vzduchu - teda skřípnutou mezi dvojicí hůlek.

Vypravěč - 15. prosince 2015 16:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Joon vypadal, že se už chystá odpovědět, ale když si mu navrhla, že ho tam můžeš zavést, zavřel pusu, která se zrovna chystala promluvit a pousmál se. ,,Ne, že bych netrefil, ale společnost neodmítnu." Řekl tentokrát s upřímným úsměvem a udělal krok lehce na stranu, aby si kolem něj mohla bez problému projít. Tedy, bez problémů.. Pokud si kolem mě prošla, měla jsi najednou pocit, jako by ti sáhla na záda smrt. Doslovně. Jako by ti něčí studené ruce s drápy přejeli po zádech. (Neplánuji žádné fantasy, ale koukám se až moc na VIXX a ty jejich dark koncepty mě dostávají :D)Ale když se vedle tebe rozešel, už to bylo v pohodě. Jen tak mimochodem, chodba vedla na obě strany, takže Jin mohl jít klidně na druhou stranu, než si ty utekla a vůbec nemusel znamenat tvou zcáhranu. Joon se na tebe podívala kupodivu teďka vypadal jako úplně normální kluk a ne masový vrah. ,,Slyšel jsem o tom, že tě někdo stalkoval nedávno ve sprše. Asi nic moc zážitek." Řekl a znělo to opravdu upřímně. Žádný náznak posměchu, ironie nebo čehokoliv jiného. Znělo to upřímně nevinně.

Kim (Ann) Min-Yeng - 15. prosince 2015 17:06

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Dívala jsem se zvědavě na Chena a občas se podívala i na Kaie, který to očividně nijak nehortil, ale Chen z toho vypadal hodně nesvůj. Nebyla jsem si jistá proč. ,,Hele, Chene, pokud nechceš, tak to nemusíme dělat." Usmála jsem se na něj. Ne, nezlobila bych se. Kai měl pravdu, byla by to super reklama pro všechny strany, ale Chen z toho nevypadal nějak nadšený. Nevěděla jsem proč, ale nechtěla jsem, aby si myslel, že ho já nebo Kai do něčeho tlačíme. Ale i tak jsem na něj zvědavě mrkala a doufala, že mi řekne, čeho se bojí bez toho, abych se musela ptát. Já se tedy ptala, ale pohledem. Nechtěla jsem být přehnaně zvědavá, navíc Chen byl takový stydliví medvídek, nevím, jestli by mi něco řekl, kdybych se ho zeptala na přímo. Až když mi Kai nabídl kousek masa s omáčkou, podívala jsem se na něj. Dlouho jsem neváhala a vzala si z jeho hůlek kousek masa. Nepřímý polibek, tak se tomu říká, když pijete z jedné skleničky nebo jíte jedněma hůlkama a podobně. Ani nevím, proč jsem si na to vzpomněla, já z toho nikdy vědu nedělala, ale měla jsem pár spolužaček, které z podobných věcí byli na větvi. ,,Páni, je to vážně dobré!" Řekla jsem překvapeně a drze ukradla Kaiovi ještě jeden kousek, co si zrovna vzal do hůlek.

Park Hye-mi - 15. prosince 2015 17:28

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Tak fajn," pronesla jsem nahlas těsně před svým Co jsem komu udělala... Si za to můžu sama, ještě jsem mu to navrhla. Dneska je fakt moje inteligence pod bodem mrazu. To jsem ale rychle zamaskovala náznakem úsměvu a vykročila teda ven. Počáteční pocit; hrůza. Naštěstí to bylo o něco menší peklo, jakmile srovnal svůj krok s mým - aspoň jsem přestala mít neustálé nutkání se ohlížet a vzpomínat na lekce sebeobrany; ne, že by se posledně zas tak osvědčily. Možná by to bylo v pohodě i dál, kdyby nezačal mluvit. Jako by nestačilo, že jsem si to vybavovala sama; ačkoliv výjimečně aspoň nezněl tak... zlomyslně? Né, to nebylo to slovo, ale lepší mě aktuálně nenapadalo. "Pokud takové věci spadají ve tvé škatulce pod nic moc, nechci vědět, co se řadí do šuplíčku příšerností," zamručela jsem tak polohlasně na jeho prohlášení, aniž bych tím přímo zodpověděla jeho otázku. "Nic proti, ale asi bych se o tom spíš nebavila. Stalo se to, odestát se to nemůže, polekalo mě to, ale ve své podstatě se mi nic nepřihodilo, tak bych na to radši spíš zapomněla," naznačila jsem pak celkem věcně, jak se věci mají; a nakolik pasé je asi tohle téma, když jsem bezděčně ještě trochu přidala do kroku, postupně se blížíc k naší cvičebně. Až skoro přímo před jejími dveřmi, s rukou téměř na klice jsem našla dost odvahy na to se ještě letmo ohlédnout a na moment se zaseknout. "Můžu mít otázku?" načala jsem obezřetněji, když jsem si tak prohlížela jeho rádoby nevinnou tvářičku. "Proč to vlastně děláš? Děláš to schválně? Ty vlny... nebudíš zrovna nejpříjemnější dojem..." Ať už nakonec zazněla odpověď jakákoliv, byl pak čas vlézt do tréninkovky a dát znamení klukům - touhle dobou by měl být na programu návrat na dorm a já výjimečně ani neměla myšlenky na nějaké to společné jídlo, když to tak nějak znamenalo, že bych musela celou dobu čučet do tváře všem těm ne-až-tak-andílkům a rovnat si věci v hlavě; a přetvařovat se, nejspíš. Nemohla jsem přece na rovinu vybalit, že... A co se vlastně stalo, hmm?

The Spirit of the Underground - 15. prosince 2015 17:37

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "To je v pohodě, to je v pohodě," ujišťoval tě rychle Chen, ačkoliv nijak víc ho to nerozpovídalo, zatímco ty sis tam drze hrála s Kaiem na to, kdo ukořistí víc masa, ten si všímal spíš svých nudlí a očividně mu to na mozku leželo dost dlouho, protože zbytek večeře byl víceméně zticha. Spořádali jste většinu jídla, nejspíš až do pocitu toho, že žaludek praskne a vrátí svůj obsah nelichotivou formou, než se kluci byli ochotní teda zvednout. "Hodíme tě na dorm," nabídl se sice Kai, ačkoliv za řidiče tu byl Chen. Ten to potvrdil nepřítomným pokýváním hlavou. "Jasně, není bezpečný se teď toulat sama - nebo v přítmí. Hlavně když teď spousta lidí zná tvůj obličej z telky, mohli by mít divný nápady," souhlasil ten "stydlivý medvídek" vážně. "...ale, jakýpak divný nápady?" poškádlil ho hned esový tanečník i s dloubnutím loktem do boku. Chen se jen ušklíbnul, vrátil mu to a jen co jste zaplatili, mohli jste se taky nasoukat do auta. Tentokrát se Kai neroztahoval přes tři sedačky, takže sis mohla sednout dopředu nebo dozadu dle vlastního uvážení. Cesta proběhla za puštěného rádia a ne-až-tak-tlumeného prozpěvování songů dívčích skupin - na to, že to byli idolové, měli některé texty fakt celkem najeté. Když ti Chen zastavil před dormem, navzdory očekáváním se odpoutal a mávnul na tebe. "Málem bych zapomněl, vydrž chvíli," stopnul tě, abys mu asi neutekla dovnitř, načež doběhl dozadu do kufru, odkud vytáhnul plochou, asi padesát na čtyřicet centimetrů velkou bledě modrou krabici. "Eunhyuk mi to dal, že ti to posílaj ze studia, tak jsem mu slíbil, že ti to předám, když maj dneska ty noviny..." vypravil ze sebe, když ti krabici podával. Kai, vykukující jako nějaké psisko z okýnka auta si bednu nepříliš důvěřivě prolétnul, v očích se mu cosi mihlo, asi vzpomínka na rozhovor v nemocnici, a rysy ve tváři mu ztuhly; především svaly na čelisti. Beze slova naznačil telefon, asi abys věděla, že ho můžeš kdyžtak kontaktovat, ale to už Chen zase nasedal do auta a startoval. Zamávání... a byli fuč. Zato zabalená krabice převázaná bílou stuhou byla u tebe v rukou.

Vypravěč - 15. prosince 2015 17:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro Joon se na tebe trochu omluvně usmál, když si ho sprdla za to, že to pojmenoval špatnými slovy. ,,Promiň, nenapadla mě lepší slova. Nechtěl jsem, aby to vyznělo zase tak, že tě lituji." Řekl kupodivu upřímně a dokonce s upřímně omluvným úsměvem. ,,Lidé většinou nemají rádi, když je druzí litují." Dodal s lehce váhovou tváří, jako by chtěl, aby si ho ujistila o tom, že je to pravda. Jako by tou větou přesvědčoval spíše sám sebe, že je to pravda. Na tvojí otázku nechápavě zamrkal, než se s vážnou tváří podíval před sebe a trochu nervózně si promnul týl, než vrazil ruku zpátky do kapsy. ,,Eh.. Špatně se to vysvětluje.." Řekl jenom a.. Nevypadalo to, že by to s tebou chtěl nějak podrobně rozebírat. Vlastně se na tebe jen tak letmo bokem podíval, než se zadíval zase před sebe. Jakmile jste vešli do dveří, byli tam všichni kromě Jina. Bůh ví, kam se ten zašil, po vašem románku v kumbálu. Pozdravili vás a mezitím, co se Joon o něčem bavili opodál s Minem k tobě přišel B.I. ,,Dneska máme ještě nějakou práci, zvládneš to na dorm sama?" Zeptal se tě zvědavě. ,,Já jí odvezu!" Ozval se Joon jen tak mimochodem a pak si zase začali o něčem povídat s Minem.

Kim (Ann) Min-Yeng - 15. prosince 2015 17:54

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Prali jsme se s Kaiem o maso, zatím co Chen jedl svoje nudle a vypadal zamyšleně. Možná dokonce trochu ustaraně. Být tu sama, obejmu ho. Nebo něco podobného, abych mu nějak dokázala, že se přece něčím takovým vůbec nemusí trápit, ale takhle jsem se na něj mohla jen povzbudivě pousmát. Po jídle se Kai nabídl, že mě odvezou. Neprotestovala jsem proč bych taky měla, jen jsem se pobaveně zasamála tomu, jak Kai do Chena rýpal. Vtipné to bylo, ale na druhou stranu měl Chen pravdu. A upřímně.. Po zážitku s Leeteukem, který mi připomněl, že kluci jsou.. Hovada se mi vážně nechtělo chodit po městě večer samotné. A ne, nemluvím o tom zážitku z dnešního odpoledne v nahrávacím studiu. Když jsme dojeli na místo a já vystoupila, nechápavě jsem zamrkala na Chena, který vystoupil taky a podal mi z kufru velkou bleděmodrou dárkovou krabici omotanou bílou stuhou. Nevěřícně jsem se dívala střídavě na něj a na krabici. ,,Noviny?" Zopakovala jsem nechápavě. Došlo mi, že myslí asi nějaký rozhovor do novin, ale raději jsem se chtěla ujistit. A upřímně.. Neměla jsem z toho dárku nějak dobrý pocit. A Kaiovo se to taky nelíbilo. Kývla jsem mu lehce hlavou, když mi naznačil, že mu mám případně kdykoliv zavolat. Ale hned na to jsem se usmála. ,,Díky za odvoz. A oba si pořádně odpočiňte." Řekla jsem s lehkou úkolnou a ještě jim zamávala, když odjížděli. Došla jsem do svého pokoje a položila krabici na postel. Žaludek mi udělala obrátku o 360 stupňů. Co tam bude? Mrtvá kočka? Pomyslela jsem si. Tak to totiž bývá ve filmech, seriálech a podobně. Zhluboka jsem se nadechla a krabici otevřela.

Park Hye-mi - 15. prosince 2015 19:20

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Asi by mě ani nemělo překvapovat, že mi nechtěl odpovědět. Pustila jsem to raději z hlavy zhruba ve stejnou chvíli, co ke mně přistoupil B.I. Trochu jsem se oklepala na místě, ale když tu Jinhwan nebyl, mohla jsem se aspoň snažit tvářit přirozeně. Nebo aspoň doufat, že jsem ve tváři jak v otevřené knize neměla napsané, že se něco dělo. Přesto mi jeho prohlášení udělalo poměrně črt přes rozpočet; totiž ne tolik jeho, jakožto hlášení, co se ozvalo zpoza něj. Nepatrně jsem sebou trhla při představě, co všechno se asi mohlo dít v autě, kdyby byl Joon za volantem a nikdo s náma. Přestože by to mohlo bejt naprosto v pohodě, při jeho proměnlivé povaze bych se raději vyhnula tomu, že bych se na dorm už dneska taky třeba nemusela dostat. Ruka mi vylétla a prsty se instinktivně ovinuly B.Iovi kolem zápěstí. "Hej,..." načla jsem, než jsem ztlumila hlas do sotva slyšitelného šepotu a jen přistoupila o kousek blíž, abych se mohla vyjádřit pro něj zřetelně, ale přitom bez dalších posluchačů. "Já vím, že se znáte a je to tvůj kamarád, ale... Já z toho fakt nemám dobrý pocit. Svezu se s některou z holek nebo busem, když to bude třeba, nechci vám rušit program. ...mohl bys ho tu chvíli zdržet? Určitě se to i jemu bude hodit víc," vydechla jsem nakonec, a přestože jsem se snažila vyznít celkem nezávazně, tlak mých prstů asi mluvil o tom, jak moc divnej pocit to byl.

The Spirit of the Underground - 15. prosince 2015 19:28

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Chen zamrkal. "No jasně, myslel jsem, že Kai říkal, žes zdravila Leeteuka, ten tam snad měl taky namířeno. Však i kvůli tomu rozhovoru dělali ty fotky včera," adresoval ti trochu zmatený, nicméně to dál nerozebíral a jen pokrčil rameny. "Asi ti s tím nechtěli dělat těžkou hlavu, je to jen Gyeoul, ostatně," odmávnul to pak; ačkoliv asi ne docela pravdivě, Gyeoul nebyl zrovna "jen", dost možná ho na konci roku budou muset vyhlásit do desítky nejčtenějších tady. V pokoji jsi měla patřičné soukromí - i se svým nicneříkajícím bledě modrým kvádříkem z ozdobného kartónu. Jakmile jsi se zbavila světlé stuhy, která takhle na lepším světle měla spíš béžovou barvu, dost podobnou odstínu Kaiova trička, mohla ses dobýt i pod víko. Uvnitř byly šaty. Vlastně ne ledajaké. TY šaty. Bylo to to samé oblečení, jaké jsi měla na sobě během photoshootu. A na nich ležela jednoduchá, obyčejná bílá obálka. Ta skrývala kartičku nadepsanou pěkným rukopisem, ale poměrně stručnou. Promiň. A na druhé straně. Kdyby ses viděla, musela bys to chápat. Jestli se nezlobíš, napiš. I jestli se zlobíš. Číslo znáš. Nebylo to stoprocentně omluvné, ale omluva tam byla. A taky přiložené fotografie. Vy všichni s Leeteukem, jiná fáze, vy sami, jedna ta líbací... I tys musela uznat, že v těch šatech, namalovaná, učesaná, nasvícená... No, seklo ti to. Ne?

Vypravěč - 15. prosince 2015 19:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. na tebe nechápavě zamrkal a sklonil se k tobě, když si ho zatahala za zápěstí. A ještě více nechápavě na tebe koukal, když si ho prosila, aby nějak Joona zdržel, že s ním nechceš jet autem. Ale nějak neměl čas ani protor se tě ptát proč nebo co se vlastně děje. Jen lehce kývl hlavou a pokud si ho pustila, šel se připojit do rozhovoru s Minem a Joonem. Rukou za zády ti opatrně naznačil, ať rychle jdeš, dokud si toho Joon nějak nevšímá. Na dorm si musela jet s Lai. Což nebylo zrovna příjemné, možná sis raději měla vzít autobus, protože tě okamžitě spucovala za to, že se pořád někde taháš s kluky i mimo tréning a natáčení, že ona přece není blbá ani slepá a že všechno ví. Ne, že by ti dala šanci to nějak zamluvit, celou cestu autem si jen poslouchala, jak ti tohle všechno vyčítá. Když si dorazila na Dorm, Sara tě zastavila ještě před tím, než si stihla jít k sobě na pokoji. Do rukou ti dala červenou dárkovou tašku a do druhé ti vrazila obrovský puget bílých růží, ve kterých byla zastrčená obálka. Řekla ti, že každé je od někoho jiného, protože obojí přišlo v jinou dobu, ale nijak se neptala, jen si z povzdálí slyšela, jak má Lai hromady keců, ale mířené spíše jen tak do vzduchu. Když si dorazila k sobě do pokoje, měla si konečně šanci si dárky v klidu prohlédnout. Až teď sis všimla, že okvětní plátky růží jsou.. Jakoby na nich byli kapičky krve. Ale třeba to bylo jen pro efekt. V tašce byli společenské šaty. Zobrazit SPOILER a i u nich byla obálka se vzkazem: V 8 tě vyzvednu. A podepsaný Park. Za to druhá obálka už nebyla tak.. Příjemná? Byla krásná, to ano, dokonce byla udělaná jako staré obálky s červenou voskovou pečetí. Ale když si jí rozlepila.. Mohla ses jen dohadovat, jestli je vzkaz napsaný krví nebo ne. Jak plyne čas a bere vše s sebou, tak já přestávám vnímat a být sama sebou. Život se kolem mě jen bezcílně točí. Vždy, když mlčky zírám do tvých očí.

Kim (Ann) Min-Yeng - 15. prosince 2015 19:53

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Zavrtěla jsem trochu zmateně hlavou, že o žádném rozhovoru nevím a že netuším, že SuJu mají dneska nějaký rozhovor v novinách. Nemyslím, že se něco posere nebo že na mě nebo na sebe kluci něco řeknou, to asi opravdu ne, kdo by si dobrovolně ničil dobrou pověst? Spíše jsem byla trochu zmatená, že mi to nikdo neřekl. Prý jenom.. Pomyslela jsem si a zakroutila nad tím nechápavě hlavou. V krabici nebyla mrtvá kočka, ale šaty. Přesně ty, co jsem měla na focení. Trochu se mi z toho udělalo špatně. Ostatně, neměla jsem na ten den zrovna nejlepší vzpomínky. Vlastně se všechno stalo v ten jeden jediný debilní den. Ale ty šaty byli nádherné, to se muselo nechat. Vzala jsem do rukou nejdříve fotky. Opravdu mi to tam slušelo. Namalovaná, obléknutá.. Ale osobně si myslím, že korejské vyzážistky umí udělat krásku z úplně každého. Až pak jsem si přečetla Eunhyukův vzkaz. Trochu mě naštval. Vzala jsem do ruky mobil a našla jeho číslo, abych mu mohla vážně napsat. Nevím, jestli se zlobím.. Napsala jsem a povzdechla si. Chtěla jsem mu toho říct tolik, ale nechtěla jsem to psát do ESEmesky. Chtěla jsem se ho zeptat, proč to udělal, když věděl, že mám ráda Leeteuka a že on mě má rád taky..? Asi.. ? Dobře, předpokládám, že když děláte žárlivé scény, tak dotyčného rádi máte. Ale teď mě zajímala spíše jiná věc. Btw takže kdybych nebyla tak krásně namalovaná s v těch šatech, tak bys to neudělal? Napsala jsem to a raději to hned poslala, než začnu psát něco, co nebude.. Od srdce. To je tak povrchní.. Ale třeba jsem mu jen křivdila. Každopádně jsem si šla dát sprchu a zalézt do postele. Dneska se mi už nic dělat nechtělo. Chtěla jsem jen ležet.

Park Hye-mi - 15. prosince 2015 20:20

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Měla jsem takový pocit, že mi do hlavy vyvrtá díru. Zatímco jsem pouštěla Lain nadmíru inteligentní proslov asi tak jedním uchem dovnitř a druhým ven a v hlavě se soustředila... no, na trochu vděčnosti vůči B.Iovi, že mě uposlechnul, trochu vzteku na sebe sama, že jsem radši nešla na ten blbej autobus,... a taky na to, co mě nakonec dostalo od obojího; texty. Wanna bet? You never seen a man like me I live without holding back every single day Wanna bet? You never seen a man like me I’m so busy having fun, just follow my lead Put up your guard and bounce Turn up, to the center, up and down, up and down, woah. Uměla jsem je z hlavy úplně všechna. Slova. Z Bobbyho vystoupení ve finále. Z vítězného vystoupení celého SMTMka. Jak bych mohla nemít. Když jsem zavřela oči a opřela si hlavu o sedačku, měla jsem ho v hlavě vymalovaného jako kdyby blbnul zrovna na obrazovce. Jen s podrobnostmi, kterých jsem si nevšimla, dokud jsem ho nepoznala živě. The name Bobby is classified as an idol I don’t love it but I don’t hate it either The rookie is here so I hope the chief comes out I’ll wipe em out clean and give em a slap each woah If you can rap, stand in a single file line From now on, I’ll conquer you all Don’t get mad, just face me Bezmyšlenkovitě jsem se začala zlehka usmívat, což pravděpodobně načuřilo Lai ještě víc, tak jsem jí jen mlčky následovala do domu, mírně přikyvujíc, jako bych dávala pozor na to, co plácala. Z opakování rapu na mozkovém playbacku mě vytrhla až Sara. Zmateně jsem převzala její nadílku, šklíbla se Lai na záda, zakoulela očima do kamery a vypadla k sobě do pokoje, kde jsem věcmi i sebou plácla na postel. Co to jenom... Se zatajeným dechem jsem vybalila šaty. Tak trochu jsem tušila, že něco takovýho přijde, pokud by si na mě náhodou Hyung-sik vzpomněl. Ale plánovala jsem mu je omlátit o hlavu a vzít si na sebe rifle nebo tak něco. Vlastně i teď jsem chvíli zvažovala, že bych se na protest oblékla do tepláků a mikiny, hodila si na nos falešné brýle, na hlavu drdol a ideálně našla něco s obrázkem soba nebo tak. Na druhou stranu... ty šaty byly fakt pěkný. Nic zas tak odvážnýho, ale žádná jeptiška. Radši jsem nechtěla vědět, co na nich viselo za cenovku. Krátce jsem zkontrolovala hodinky - ještě hodina do odjezdu - než jsem se podívala i do druhé obálky. Zmateně jsem nakrčila nos nad zněním prapodivné básničky... neznámého původu. Ještě jednou jsem si prohlédla růže, pak jsem s povzdechem zastrčila obě obálky do nočního stolku, růže dala v kuchyni do vázy na stůl, aby se jimi mohly pokochat i holky a... Tak jo, soba až příště. Jelikož jsem si svůj drzý protest rozhodla nechat až na příště, když jsme si s Minem aspoň trochu promluvili o Parkově minulosti, a nechtěla jsem hned zas dráždit hada bosou nohou, zapadla jsem do sprchy; znova. Ještě jednou jsem se vydrhla, vysušila si vlasy, rozčesala se, namísto klasického make-upu, jak se jím mohly hvězdy chlubit, jsem se uvolila udělat si aspoň černé "kočičí" linky, k těm šatům totiž padly, pak jsem se tedy navlékla do poslaných šatů a... po chvilce uvažování jsem přes ně přecejen pobaveně navlékla svetr (odkaz), pravděpodobně ten nejdětinštější možný. Ahoj, mývale. A to jste ještě neviděli ty boty (odkaz). Byla jsem zvědavá, jak znechuceně nad mým stylem se zas bude Hyung-sik tvářit. A takhle prapodivně vystrojená, jen s kabelkou s nejnutnějšími potřebami, telefonem a tak přes rameno, jsem se na osmou postavila před dorm. Jasně, u holek bylo módní, když šly pozdě, ale vzhledem k mému mundúru jsem nepovažovala za nutné připočítávat si k dobru ještě desetiminutové zpoždění.

The Spirit of the Underground - 15. prosince 2015 20:27

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Píp. Mobil ti zavrněl na stehnu. To bych se pravděpodobně dokázal kontrolovat - každý trochu rozumný chlap musí, copak na tebe skáče každý druhý na ulici? Jasně, že ne. Asi tak zněla Eunhyukova odpověď. Žertoval? Možná. Každopádně se brzy ozvalo druhé zapípání. Tak na co si to ještě vzpomněl? Jenže na displeji bylo jiné číslo; vlastně bylo Luhanovo. Zapni si počítač. Jestliže jsi ho uposlechla, zjistilas celkem záhy, že ti na profil přišla nová zpráva: Invitation! Lu-I-am-fucking-awesome-han and D.EX-O.power are asking you to join in. Trochu podivně barevná písmenka a logo hry, která už na první pohled vypadala dost infantilně mluvily za sebe. Mohla jsi se dost dobře vydat spát - anebo se připojit do team-talku a strávit zbytek večera pobíháním s kreslenou postavičkou (dýní, robotkem, čarodějkou atp.) po 2D herním poli s balónky plnými barvy, sladkostí nebo podobných vylomenin, vyznačovat si území a ovládat ostatní hráče. Večerní program tedy nakonec byl vlastně na tobě... dost dobře až do noci.

Vypravěč - 15. prosince 2015 20:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Asi minutu po osmé se objevilo černé BMW. Takové to draze vypadají černé BMW. Parkovio asi došlo, že zlaté Porshe nebude úplně to nejlepší, pokud chcete být alespoň trochu inkognito. Teď u jen zbývala otázka: kolik těch aut má? Vystoupil z něj Park. Zobrazit SPOILER Kupodivu se na něm nenacházel žádný drahý společenský oblek v černé barvě. Ale i tak mu to děsně seklo. Bylo to přesně oblečení, kam můžete vzít kamkoliv. Do restaurace s pěti hvězdičkama i do bistra a nikde to nebude vypadat divně. Když tě uviděl, tak k tobě přišel, prohlédl si tě a kysele se ušklíbl. ,,Sakra, ty si ale drzé škvrně. Takhle ničit ty šaty." Řekl, ale nevypadal vyloženě nasraně, vlastně lehce pobaveně. Jako by to snad čekal. ,,Příště ti k tomu pošlu i boty." Dodal nakonec rozhodně a lehce ti naznačil, že můžeš jít k autu, pokud tedy chceš. ,,Tak na co máš chuť?" Zeptal se tě zvědavě, mezitím, co ti otevíral dveře od spolujezdce, ať si můžeš sednout.

Kim (Ann) Min-Yeng - 15. prosince 2015 20:54

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Když jsem přečetla zprávu od Eunhyuka, litovala jsem, že jsem se na něco takového ptala. A asi bych s nadávkama mrskla tím telefonem do rohu, kdyby mi nepřišla druhá zpráva. Samolibej kretén.. Pomyslela jsem si naštvaně. Měla jsem ho ráda, ale teď mě celkem nasral. Normálně by ho ani nenapadlo mě políbit nebo cokoliv udělat, ale jakmile mám na sobě šaty a hromady makeupu, tak je to jiná.. Možná jsem mu křivdila, ale prostě mi to teď tak přišlo. Navíc mě to mrzelo. Ne, nemám potřebu mít všechny slavné jen pro sebe, zatím jsem měla Leeteuka a.. Byla jsem spokojená.. Asi. Ale tohle mě prostě naštvalo. Ale Luhan mi krásně zlepšil náladu, když jsem otevřela počítač. Nemusím vám říkat, jak moc pozdě jsem šla spát. Ale byla s nimi sranda. Nevím proč, ale se všemi z EXO jsem se cítila hrozně.. Fajn. Jako bych k nim patřila. Jako bych byla součástí EXO. A která holka tohle může říct? O to ani tak nešlo, ale asi poprvé v životě jsem měla pocit že patřím někam, kde mě berou takovou jaká jsem, kde se za sebe nemusím stydět ani nic tajit. Ráno bylo.. Jako každé ráno, po noci, kdy toho moc nenaspíte. Šla jsem si dát sprchu, potom si dát kafe, obléknout se a jít do studia. Zobrazit SPOILER + obyčejná šedá mikina na zip s kapucí. Automaticky jsem zamířila ke skříňkám, kde jsem si dala koženou bundu, co jsem měla přes mikinu a přezula se do tanečních tenisek. Dokonce jsem byla natolik inteligentní, že jsem si vzala asi dvě náhradní trička a ručník a konečně si je tu nechala.

Park Hye-mi - 15. prosince 2015 20:55

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Trochu podezřívavě jsem pozorovala neznámé BMWčko, který trenér přijel navštívit svého svěřence, dokud z auta jako nevystoupil... Park?! Kolik těch aut jako vlastní? Já bych si mohla nechat sotva zdát o blbý Hondě a on se tu vozí v násobných zahraničních modelech? Odfoukla jsem si pramen z čela a zvážila, jestli by mi to jako nemělo jako holce spíš imponovat, ale... Radši jsem sklouzla po jeho postavě a rozumně zvoleném oblečení. "Můžeš být rád, že zůstalo jen u mývala," ozvala jsem se na oko dotčeně, když jsem si vzdorovitě zakládala ruce přes prsa s vyšitým medvídkem. "Nezavolals, aby sis domluvil schůzku; stejně dobře jsem mohla mít jiný plány a jít se najíst s klukama po tréninku; a ty bys sem jel docela zbytečně. Vlastně jsem chvíli zvažovala, jestli to neudělat, jen aby sis to uvědomil," adresovala jsem mu, když jsem se konečně rozhoupala od dveří a popošla jeho směrem, tedy spíše k autu. "Bránit v tom, abys je poslal, ti nemůžu, ale to ještě nezajišťuje, že si je vezmu. Navíc... příště?" vložila jsem do posledního slova patřičně pochybovačný tón. Nikdo ještě nemohl vědět, jestli se vůbec budem chtít kdy víc v životě vidět, večer byl teprve v zárodku. Protáhla jsem se otevřenými dveřmi dovnitř, přidržela jsem si sukni, abych za a) neukázala moc stehna a za b) nezmačkala ty nový šaty, načež jsem se začala poutat a dala mu čas teda obejít auto a zaplout na sedadlo řidiče. "Vlastně jsem nepřemýšlela nad tím, co bych chtěla jíst." Po očku jsem si prohlédla Hyung-sikův profil, když zaplul za volant. "Kdybych ti řekla, ať zastavíš u jednoho z těch pofidérních stánků na ulici, že si dáme smaženou rybu a sóju, jak by ses na to tvářil? Nebo možná kuřecí kousky s pivem? Není to moc pod tvojí úroveň?" Spíš jsem ho popichovala, byla jsem dost schopná najíst se všude, vlastně mi po tréninku docela vyhládlo; a když se mi teď žaludek nehoupal - díky Jinhwane, díky Joone, šlo to znát.

The Spirit of the Underground - 15. prosince 2015 21:04

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Ráno by se dalo označit jako dokonale normální... totiž až do chvíle, kdy jsi ve své skříňce objevila další obálku. Nejdřív se to dalo docela snadno označit za další Eunhyukův blbej pokus o to ukázat svoje úžasný sebevědomí a jak tě vlastně políbil jen tak - a jak taky pořádně rozdmýchat tvůj hněv takhle po ránu... Ale tak to nebylo. Uvnitř byl ve skutečnosti vzkaz... pomalu jak od sériovýho vraha. Znaky vystříhané z novin, pečlivě nalepené vedle sebe s precizností perfekcionisty. Taky uschlý květ růže, jako by nic. To nebylo zas tak děsivé. Zato ta sbírka fotek ano. Oproti nim včerejší záznam z focení byl slabé kafe. Tohle bylo... Ty a Leeteuk. Ty ho objímáš zezadu, on kouká na obrazovku. Ty a Leeteuk. Sedíš mu na klíně a hrabeš se mu ve vlasech, zatímco on tě líbá na krku. Ty a Leeteuk, ty polonahá na jeho kolenou, ruce pod jeho tričkem. Ty a Leeteuk, oba do půli těla, propletení, vprostřed činnosti, kterou by si jen těžko někdo mohl zaměnit... Wanna see more? Místnost ochranky ve čtvrtém patře. Mimochodem; bez trička jsi k sežrání. Není divu, že tě ožužlával. Co to bylo za úchyla? Vážně? Ale... co přesně znamenalo, jestli chceš vidět víc? Bylo toho víc?! A co když by se to dostalo třeba k novinám? Tenhle materiál... tohle by mohlo docela dobře pohřbít tvoji kariéru; ale co hůř, hlavně Leeteukovu. Úniky soukromých chvilek byly ve světě idolů fakt skandál...

Vypravěč - 15. prosince 2015 21:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Park se pobaveně zasmál. ,,Trucuješ jak malé dítě." Řekl hrozně pobaveně a rozcuchal ti vlasy. Jako by si opravdu byla nějaké malé dítě. Dokonce se na tebe tak usmál. Pravděpodobně ti plácel jen provokaci provokací. ,,Zapomínáš, kdo je můj nejlepší kamarád." Řekl najednou celkem vážně. No jistě, Bobby. Pravděpodobně mu řekl, že si šla na dorm a že dneska s nimi nejsi. Odkud jinud by to věděl? Navíc, právě se sám tak trochu prokecl. ,,Ale vzala sis je." Dodal s pokrčením ramen, kterými naznačoval, že kdyby je kdyby, ale teď je teď a ty si jeho šaty měla na sobě. To bylo asi to jediné, co ho zajímalo. Nebo se s tebou prostě nechtěl hádat kvůli očividné prkotině. A k tomu příště se nevyjádřil, jen se poněkud lišácky usmál. Když jste nastoupili do auta, tak na tvojí odpověď jen nechápavě zvedl jedno obočí, mezitím, co vyjel z vaší ulice a podíval se na tebe. Očividně mu to nepřišlo vtipné, ale ani se nenaštval nebo cokoliv jiného, koukal na tebe.. Jakože absolutně nechápe o čem mluvíš nebo proč o tom mluvíš. ,,O Copak se snažíš?" Zeptal se tě upřímně a zadíval se s vážnou tváří před sebe.

Kim (Ann) Min-Yeng - 15. prosince 2015 21:36

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Ve skříňce byla další obálka a já začala být nasraná ještě dříve, než jsem jí otevřela. Nevím proč jsem si myslela, že je od Eunhyuka, ale myslela. Vzpomněla jsem si na tu jeho včerejší zprávu a hned jsem měla hlavu plnou nadávek na jeho účet a začínala být automaticky docela naštvaná. Dobře, ve výsledku bych byla radši, kdyby to bylo od Eunhyuka. Ucítila jsem, jak mi žaludek udělal otočku o 360 stupňů. Na sucho jsem polkla. Ty fotky se mi vůbec nelíbily. Tedy.. Jo, jako byli hezký v tom estetickém a erotickém slova smyslu. Ale nelíbilo se mi, že vůbec existují. Bylo mi jasné, že je to ten samý člověk, co natočil to video v nemocnici. Ale jak? Byla jsem z toho dost vyklepaná. Ne kvůli toho, že mám nějakého stalkera, který mě očividně zná, ale spíše protože se tohle mohlo dostat kdykoliv do novin a zničit Leeteukovi kariéru. Čert vezmi mě, to mi bylo jedno. Vzala jsem do ruky mobil a chtěla zavolat Luhanovi, že ten stalker zase otravuje, ale zarazila jsem se. Nikdy jsem neměla moc velký pud sebezáchovy.. Hodila jsem fotky i dopis zpátky dovnitř a skříňku zavřela. Mobil jsem schovala do kapsy a vydala se do oné místnosti. Možná tam bude... Možná zjistím, kdo to je. A nebo tam bude něco, z čeho se sesypu. Tak či tak, nejdřív jsem se tam chtěla jít podívat, než dám vědět Luhanovi. Ani jsem neklepala, jen jsem dveře otevřela a opatrně nakoukla dovnitř.

Park Hye-mi - 15. prosince 2015 21:45

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Možná," připustila jsem na obdobně pobavenou notu. "Ale aspoň se můžeš seznámit s mým němým kamarádem; třeba ho po tobě pojmenuju," vzala jsem to jako příležitost k odlehčení atmosféry, když jsem prstem poťapkala mývalův nos a dala se do uhlazování pocuchaných vlasů. "A když jsme u toho, můžeš mi jen tak nenápadně prozradit, čím to je, že mi skoro každý chce rozrušit účes?" ptala jsem se, když už jsem si dávala prameny do pořádku, nijak dotčeně. Ohledně šatů měl asi pravdu. Vlastně se mi líbily; a nebýt té rebelské jiskřičky kdesi uvnitř, mohla jsem si k tomu vzít i slušný boty - nebo si je půjčit od holek vedle - a nějaké doplňky, vyčesat si vlasy nahoru a vypadat fakt jako dáma, elegantně. To by ale mohl Park nabýt dojmu, že jsem se pro něj až moc snažila. Takže na první... večeři... byl mýval vlastně bezpečná volba. A z conversek aspoň nebolí nohy jak z podpatků. "...jsou pěkné, díky," ozvala jsem se tedy konečně, když jsem se tak natáhla vedle a prsty jemně stiskla jeho předloktí k vyjádření vděčnosti, než jsem si složila ruce zpátky do klína. "...zjistit, jak by ses tvářil na večer nad obalovanými křidýlky a plechovkami s pivem? Se studentským rozpočtem to je jedna z nejlepších oslav, co si jeden může dovolit - " Na moment jsem si vzpomněla na Minova slova o Hyung-sikově dětství. " - ale to ti asi nemusím říkat. To máš jedno, nech to plavat. Co sushi?" Sushi se dalo sehnat v různých cenových kvalitách i typech podniku, já bych ho rozhodně snědla a on si aspoň mohl vybrat místo, kde by se necítil jak na jehlách; a já snad taky ne, s trochou štěstí.

The Spirit of the Underground - 15. prosince 2015 21:54

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Už když jsi se blížila k bezpečnostní místnosti, slyšela jsi zpoza dveří tiché vzdechy. Za normálních okolností by jsi asi nabyla dojmu, že si tam někdo užívá nevázané a ne úplně nezapovězené zábavičky... tohle ale znělo až podezřele stejně jako to, co jste včera vyluzovali s Leeteukem. Po otevření dveří se ti tahle teorie mohla docela dobře potvrdit. Na všech obrazovkách, které normálně monitorovaly pohyb v budově, se přehrával záznam včerejšího dostaveníčka v hudební místnosti, dokonce zvětšený a zaostřený na vaše těla. V tuhle chvíli jsi měla ruce pod Leeteukovými kalhoty a jeho zuby svíraly tvůj ušní lalůček. Ten záběr musel být celkem fascinující - protože v další chvíli už jsi slyšela akorát cvaknout dveře, jak tě to vtáhlo dovnitř; a někomu to umožnilo - cvak, zamknout. Když ses ohlédla, mohlo ti to snadno připomenout scénu z nějakého anime; L a jeho medvídci. (odkaz) Až na to, že osoba za tebou byla mnohem víc sexy, creepy a hlavně mnohem víc skutečná. Tmavé oči se upíraly fascinovaně víc na tebe než na obrazovku, výraz v jeho tváři byl ale nečitelný a v ruce si z nějakého důvodu pohrával se zavíracím nožem. "Nabídnul bych ti popcorn, ale nezbylo," promluvil chraplavým hlasem, ačkoliv v místnosti nebylo po nějaké vyjedené krabici ani stopy.

Vypravěč - 15. prosince 2015 22:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Park se pobaveně uchechtl, když si řekla, že po něm možná pojmenuješ svého medvídka na svetru. ,,To mi zalichotí." Řekl pobaveně, ale tentokrát to znělo upřímně, nebyla v tom žádná škodolibost ani nic, co by tě měla nějak naštvat. Pak se zatvářil zamyšleně a zadíval se ti na moment do očí, než tě celou sjel pohledem. ,,Já ti nevím.. Si roztomilá. Kluci mají tendenci tohle dělat roztomilým holkám." Řekl vážně a lehce nad tím bezradně pokrčil rameny. Jako by se omlouval za to, že je chlap a že má prostě tendenci tohle dělat. Když si za šaty poděkovala, mile se na tebe usmál. Najednou působil tak nějak.. Sladce a nevinně, i v těch předraženejch hadrech a nóbl káře. Prostě jako.. Medvídek na tvém svetru. Dost možná za to mohli i ty jeho štěněcí oči. Letmo se na tebe vážně podíval, když si začala vysvětlovat, kam tím narážíš. ,,Copak, Bobby ti něco říkal?" Zeptal se tě zvědavě, ale ne nijak naštvaně nebo tak. Očividně mu nevadilo, že nějak víš o jeho dětství. ,,Tak dobře." Nahodil lehký úsměv, když si řekla, že by sis dala Sushi. Dorazili jste k jedné Sushi restauraci. Vypadala.. Normálně. Ne, že by si sem někdy normálně zašla, byla pro lidi s trochu bohatší peněženkou, ale když jste vešli dovnitř, byli tu různí lidé. Nějací pánové v oblecích, kteří měli očividně po pracovní schůzce, banda kamarádek, které se šli očividně najíst, než půjdou někam pít, protože byli trochu více namalované a zamilované páry na rande. Park očividně věděl, kam jít, aby si ani jeden z vás ve svém oblečení nepřišel divně. Odsunul ti od stolu židli, jako správný gentleman a pak tě zase přisunul ke stolu, než si sedl naproti tobě. ,,Spokojená?" Zeptal se tě s lehkým úsměvem.

Park Hye-mi - 15. prosince 2015 22:14

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Tlumeně jsem si - spíš hraně - povzdechla nad jeho prohlášením. "Tak dobře, je to jasný. Příště volím zebru. Pak aspoň nebudu roztomilá; akorát za lichokopytníka," rozhodla jsem se odhodlaně, než jsem se blýskla rozpustilejším úsměvem a nechala to plavat. Na jeho otázku jsem musela zavrtět hlavou. Chvíli jsem zvažovala, jestli bylo rozumné jít s pravdou ven, na druhou stranu jsem neměla na lhaní nebo spíš jen vynechávání náladu. "Vlastně ne, ten se akorát ptal, jestli mám při pohledu na tebe taky návaly krvežíznivosti, jako někteří jiní jedinci," popřela jsem jeho prohlášení s odhalením špičáků, přestože na upírskou grimasu to zrovna nemělo. "Ale přiznala jsem i bez mučení, žes byl vlastně celkem v pohodě, takže vypadal, že se mu ulevilo, že nebude muset máchat bílou vlajkou i před dalším býkem, když ty máš očividně víc v oblibě ty červené." Pak jsem poklepala prsty o palubní desku, tedy spíš nehty, abych to nablýskané fáro neumatlala. "Byl to Mino. Nemyslím, že tě má rád, ale... Ve skutečnosti o tobě nemluvil zle." Pokrčila jsem rameny. Když jsem vylézala z auta před restaurací, která, ač nepatřila k pětihvězdičkovým exkluzivitám, rozhodně nebyla v mém cenovém rozsahu, popotáhla jsem si lem šatů víc přes stehna, aby neodhaloval, co neměl, jak se po vylézání z auta často stávalo. Nechala jsem se usadit ke stolu a pak poslušně vyčkala, dokud si taky nenašel místo. "No, to ještě nevím, pořád mám hlad," adresovala jsem mu přes stůl s lišáckým zamrkáním. "Dneska jsem trénovala s klukama na jejich půdě, takže se nelekej, kdybych náhodou snědla celého slona - už se ani nemůžu divit, že jsou to takové popelnice. Takové šílené výdeje energie..." Tlumeně jsem hvízdla v obdivu.

Kim (Ann) Min-Yeng - 15. prosince 2015 22:17

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Nebyla jsem blbá, jakmile jsem uslyšela ty zvuky, bylo mi jasné, co bude na všech obrazovkách uvnitř. A porno to nebude. Ale i tak jsem se slušně lekla, když mě najednou někdo prudce vtáhl dovnitř. Div jsem nevykřikla. Spíše než na obrazovky jsem se podíval na osobu, která zamkla dveře a zůstala u nich stát. Trochu polekaně jsem na D.O. vyvalila oči. Nepřekvapilo mě, že je to on. Ať by tady stál kdokoliv, asi by mě to nepřekvapilo. Nešlo o to, že to byl D.O., ale o to, jak se tvářil. Na chvilku se mi zastavilo srdce. Vypadal.. Nebezpečně. Hodně nebezpečně. Měla jsem pocit, že se kolem něj vznáší černá aura s hustotou asfaltu, která mě pomalu dusí, protože jsem měla pocit, že se nemůžu nadechnout. O to více, když jsem si všimla kapesního nože v jeho ruce. Bohužel jsem se leknutím nezhroutila. Zamračila jsem se na něj a pak se otočila k ovládacímu pultu, kde jsem prostě našla tlačítko off, které vyplo všechny obrazovky i zvuky. Pak jsem se otočila k němu, udělala dva rázné kroky a vrazila mu facku. ,,Ta samolibej parchante. To si byl ty, kdo poslal Leeteukovi to video z nemocnice!" Zavrčela jsem na něj naštvaně. Nekřičela jsem, ale bylo vidět, že jsem na něj opravdu hodně naštvaná. Bylo mi očividně úplně jedno, že je mnohem silnější a má v ruce nůž. Luhan věděl, že je to on.. Došlo mi najednou, když jsem si vybavila, jak e Luhan zatvářil, když zjistil to telefonní číslo, ze kterého to video přišlo. Najednou jsem se zdála být mnohem klidnější, když mi to došlo. Nevím proč. Najednou ze mě ta zlost vyprchala. Couvla jsem od něj a stáhla ruku zpátky k tělu. ,,Co z toho máš?" Zeptala jsem se ho vážně a zadívala se mu do očí. To bylo to, co mě zajímalo. Co z toho měl? Proč to vůbec dělá? Neviděla jsem jediný důvod, proč by měl něco takového dělat. Přiložila jsem si zamyšleně ruku na krk, na kterém jsem stále měla modřinu po tom, jak mě Leeteuk škrtil, ale u pomalu bledla a ztrácela se. Víte, já to hrozně nerada přiznávám, ale mě vždycky hrozně přitahovali.. Děsivé věci. Jakože opravdu děsivé věci. Jako D.O. právě teď. Proč si myslíte, že jsem ho neposlala do háje s rozběhem už tenkrát, když mi řekl, že mě dotáhl domů, když jsem u nich usla a převlékl mě. Už to by vyděsilo snad každého. Na jednu stranu to pro mě bylo.. Hrozně přitažlivé. Vždycky jsem milovala nebezpečí a všechny tyhle věci, neumím jim odolat. Na druhou stranu jsem netušila proč to dělá. Na jednu stranu to vypadalo, že.. Snad žárlí, na tu druhou to vypadalo, jako by byl na mě kvůli něčemu naštvaný a proto to všechno dělá. Jako by se snad za něco mstil.

The Spirit of the Underground - 15. prosince 2015 22:28

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro D.O. akorát zamrkal na tvoje vrčení a facku. Navzdory tvojí síle to s jeho tváří vůbec nehnulo, přestože slabá červená stopa po tvých prstech tam zůstala jako nehlučný důkaz, že se to vážně přihodilo. Trochu duševně nepřítomně zdvihnul prázdnou ruku, přestal si na moment hrát se svým nožem a bříškem palce si přejel po postižené oblasti. "Au," vydechl akorát, spíš naučeně, prázdně, bez skutečné emoce. Nevypadalo to, že by to s ním skutečně pohnulo nebo to zabolelo, spíš tupě, jako by si až se zpožděním uvědomil, žes mu vrazila. Když jsi couvla, následoval tě a tu vzdálenost opět srazil krokem vpřed. "...mám?" opakoval po tobě zpola nechápavě, jako by nerozumněl, na co se ho ptáš. Nebo pravděpodobněji, jako by nerozumněl, jak se ho na to můžeš ptát, když je to zcela jasné. Udělal další krok, ještě jeden, pomalu, polehoučku, pořád s tím prázdným a přitom zároveň pekelně soustředěným výrazem, kdy se ti tmavýma očima propaloval do tváře, tě zatlačoval až ke stolu s myší, klávesnicí a kolem otočného křesla, které tak bezděčně dlaní roztočil, takže vzduch protlo tlumené zaskřípání. "Vypla jsi to," podotknul s pomalou, precizní artikulací, skoro hypnotickým pohybem rtů. "Praštila jsi mě," zazněla druhá opožděná námitka - byla to vůbec námitka? Nezněl nespokojeně, vlastně zněl docela... uspokojeně. "Byla jsi zlobivá holčička," pronesl hlasem, který by se docela dobře hodil do hororů - byl vlastně laskavý a přitom... poněkud psychotický. Vztáhnul k tobě ruku a něžně ti odhrnul pramen vlasů za ucho, skoro jako starostlivý milenec. "...zlobivé holčičky se musí potrestat." Neslyšelas to už od něj někdy. Nůž cvaknul a jeho čepel se vysunula.

Vypravěč - 15. prosince 2015 22:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Park se pobaveně zasmál. ,,Nemyslím, že změna zvířete na oblečení nějak pomůže tomu, jestli si roztomilá nebo ne." Řekl upřímně a pobaveně zároveň. Když si vysvětlovala, kde ses tohle vlastně dozvěděla, celou dobu na tebe zvědavě koukal. Tedy, většinou koukal na cestu, ale když už se na tebe podíval, působil zvědavě. Pořád měl jedno vytažené obočí. ,,Ach tak.." Řekl nakonec polohlasem zamyšleně, když si skončila s vyprávěním. ,,My se s Minem moc nemusíme. Upřímně, ani nevím proč, prostě.. Proti sobě něco máme už od prvníc sekundy našeho seznámení. Nebo spíše já ho rád provokuji a dělám to rád protože on se vždycky nechá vytočit." Řekl ti upřímně a až ke konci se trochu pobaveně uchechl, jako by si vzpomněl na něco zábavného. Pak se, ale zatvářil vážně. ,,Každopádně ti o mě neměl nic říkat." Dodal vážně, ale vypadal s tím smířeně, i když trochu sklesle. Teď už s tím stejně nic neudělá. Tvému prohlášení o tom, jak máš hlad, se opět jen pobaveně zasmál. ,,To znám. Když jsem u sebe ve skupině nestíhal s tancem, chodil jsem za B.I. ať mě trochu dotrénuje. Chodil jsem od něj vždycky úplně mrtvej." Řekl pobaveně a trochu zasněně se zadíval na moment kamsi do stropu, než vám servírka přinesla jídelní lístek. Park si objednal láhev červeného vína. ,,Budeš chtít taky?" Zeptal se tě zvědavě, jen kvůli toho, aby věděl, o kolik má říct skleniček.

Kim (Ann) Min-Yeng - 15. prosince 2015 22:47

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Ten kluk si ze mě dělá srandu! Pomyslela jsem si už opravdu poněkud vyděšeně, když jsem si všimla, jak mu vůbec nedošlo, že dostal facku. Vůbec. Ani to s ním nehnulo. Místo toho se jen pomalu přibližoval ke mě a já cítila jeho pohled až do morku kostí. Doslovně. Nepříjemně se mi sevřel žaludek a krk. Měla jsem pocit, že se pořádně nemůžu nadechnout. Kdykoliv udělal krok, já jsem couvla, což měla za následek to, že jsem zadkem narazila na stůl s klávesnicí a myší. Chytla jsem jeho hranu dlaněmi a nespouštěla D.O. z očí. Měla jsem strach i mrknout. Upřímně, bála jsem se, že spustit ho na pár sekund z očí, mám ten jeho nůž v břiše. ,,A co si čekal? Že to nechám hrát a ještě ti za to všechno poděkuji?" Zeptala jsem se ho, ale můj hlas vůbec nezněl tak jistě, jak jsem chtěla, aby zněl. Chvěl se. Tohle není dobré. Nechtěla jsem dát najevo, že jsem vyděšená nebo jakékoliv jiné emoce. Jeho hlas zněl.. Děsivě, ale já z toho měla zároveň motýlky v břiše. Přesně jako když hrál v Hello Monster. A pak mi přejel mráz po zádech, když jsem uslyšela cvaknutí nože. Vážně jsem si představila, jak ho mám v břiše. A vůbec se mi to nelíbilo. ,,Ty si mě ještě nezažil zlobivou." Řekla jsem najednou a i já měla nepříjemný pocit, že se mi zajiskřilo trochu nezbedně v očích. Já tu hru hrála s ním! Co blbneš? Si cvok?! Pomyslela jsem si sama k sobě.

Park Hye-mi - 15. prosince 2015 22:52

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "To jsem si všimla," podotkla jsem s letmým úšklebkem na adresu jejich "moc nemusení". "Ale kdyby ses mě ptal, Mino je skvělej. Když na chvíli - no, ne, vlastně pořád, ale je skvělejší, když na malý moment odloží svou masku nepoškoditelnýho ega," nadhodila jsem, sotva patrné varování na pozadí hlasu, aby bylo jasné, na čí straně bych nejspíš v současný chvíli v případě sporu stála. "...ne? Proč?" Chytla jsem se jeho protestu. Nebyla jsem si jistá, proč to bylo jako tak nepřijatelný. Určitě by se nějaký info dalo najít i online nebo tak, kdybych nebyla držka a uměla - a nebyla líná - to hledat. "Kazí to tvou image chlápka, co nemá do kapsy zrovna hluboko a celý život vyrůstal v dostatku, proč má občas nos kapku nahoru? Protože přesně tak bych tě asi pořád viděla, kdyby mi něco málo nenaznačil," pokračovala jsem celkem uvolněně v rozhovoru. Divila jsem se, že zatím nenastalo awkward ticho; nikdy bych neřekla, že budem mít o čem trochu mluvit. V restauraci jsem zaujatě zdvihla zrak směr jeho výraz, když se zmínil o nestíhání. "Vážně? Tak jste se poznali? Že tě doučoval tanec?" Povytáhla jsem tázavě obočí. Bylo to zvláštní téma, neuměla jsem si představit, jak spolu tihle lidi vycházej; však B.I s Bobbym byli mladší tak o šest sedm let, takže v době, o který byla řeč, to museli bejt pomalu puberťáci, ne? Že by si Hyung-sik netroufnul přiznat svoje slabiny tehdá před někým stejně starým? Nebo to bylo kvůli známosti s Bobbym? Na zmínku o alkoholu jsem pak rychle zavrtěla hlavou. "Ééé, né, to je dobrý," ujistila jsem ho rychle, v hlavě celkem ostrou vzpomínku na to, jak to se mnou a alkoholem v krvi dopadlo posledně; a to jsem si ani všechno nepamatovala. Probudit se vedle Bobbyho s B.Iem byla jedna věc, ale Hyung-sika jsem znala asi tak, že nijak; a určitě jsem nechtěla riskovat podobný zážitek, protože v jeho případě by třeba nemusel dopadnout tak nevinně, když bysme se pak třeba vůbec nemuseli podruhý potkat.

The Spirit of the Underground - 15. prosince 2015 23:02

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro D.O. zaujatě naklonil hlavu na stranu na tvůj dotaz, jako by na moment vážně zvažoval, zda to je to, co si představoval. Pak ale lehce zavrtěl hlavou. "Ne, vlastně ne, dneska je vděčnosti a poslušnosti kolem hrozivě málo," odporoval ti bezvýrazně. "Lidé se jí musí naučit," pokračoval, zatímco palcem klouzal po čepeli nahoru a dolů, jako by chladný kov vůbec nebyl ostrý - ona ta plocha nebyla, ale hrana byla nebezpečně blízko a každou chvíli hrozila protnout jeho kůži. "Ale neboj," oslovil tě zase s tou prapodivnou laskavostí, která v tuhle chvíli ale nezněla příliš uklidňujícně, "jsem dobrý učitel," prozradil ti, když se sklonil téměř k tvému uchu, takže se rty otřel o stranu tvojí tváře, když tě o tom informoval. Na tvoje další prohlášení se mírně odtáhnul a v očích se mu zablesklo. "Ty jsi ještě nezažila můj opravdový trest," oplatil ti stejnou mincí, což z nějakého důvodu vyvolávalo představu... vodítka? Obojku? Měsíce v kleci? Přestože jeho tón byl spíš cukrovitý, jeho výraz a nějaká tajemnější nuance v podtextu naznačovali spíš příběh biče. Díval se ti do očí, ne ale tak, aby se v nich topil, spíš jako by topil tebe v těch svých, tmavých studních, nekonečné hloubky. "Za každý přestupek má přijít pokuta. ...já vím o všem," poslední věta vyzněla jako šepot, opět poměrně fascinovaný - a fascinující. Zničehonic jsi ucítila chlad, něco ti přeběhlo po kůži, na moment ti prolétla předloktím ostrá bolest a teplá tekutina ti začala stékat dolů přes zápěstí, prsty a kapat dolů na podlahu. Krve nebylo moc, ani rána nebyla hluboká, spíš jako nehoda, při níž se škrábnete o ostrou větev nebo kámen při lezení na skálu. D.O. ti na ni přitiskl palec, což nebylo zrovna příjemné a celkem to zabolelo, on si toho ale nevšímal a táhnul s ním po tvojí kůži. "...takže se ti můj dárek nelíbil?" ujišťoval se skoro zklamaně, při jeho výrazu, který na zlomek vteřiny připomínal nakopnuté štěně, by si jeden skoro řekl, že se mu ještě omluví za svouz nevděčnost... co to sakra...?

Vypravěč - 15. prosince 2015 23:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Park se na tebe udiveně podíval, když si začala Mina obhajovat, že je vlastně hrozně super. Jako by vůbec nechápal, proč to říkáš. ,,Ale to já přeci vůbec nepopírám." Řekl trochu vyplašeně, než si uvědomil, že vyplašeně asi vypadat nechce a nahodil neutrální výraz, který byl už mnohem klidnější. ,,To, že se do něj navážím kvůli oblečení, a z 80% to vůbec nemyslím vážně, neznamená, že popírám fakt, že v soukromí je to fajn kluk." Řekl zcela vážně. Jo, pro Parka byl Mino kluk, to nelze popřít, přece mezi nimi byl taky nějakých pět let rozdíl, což je tady v Koreji vlastně celkem dost. Pak si znova povzdechl a prohrábl vlasy. Jako by byl bezradný. Chvilku se vždycky jen nadechoval, jako by chtěl něco říct, ale pak zase vždycky bezradně vydechl. Až po chvilce se konečně měl k nějaké odpovědi. ,,Tak to není.. Nebo možná jo, je. Prostě si svoje soukromí hlídám. Nikde ho sám nikomu nevykládám a už vůbec ne svojí minulost. Možná právě proto, proč si řekla, nevím. Bobby to všem vykládá, aby ospravedlnil, že se chovám jako snob." Pak se na tebe podíval. ,,Co? Myslíš snad, že to o sobě nevím?" Zeptal se tě, než se sám pro sebe kysele ušklíbl. S vážným výrazem kývl na tvou otázkou hlavou. ,,Jednou jsem byl za Bobbym, že nestíhám s tancem a on mě seznámil s B.I. Tenkrát jsem nebyl ani z poloviny tam, kde jsem teď. Dneska bych to odmítl, ale tenkrát jsem nebral pomoc od někoho mladšího jako hambu." Přiznal se. Bylo zvláštní, jak si sám době uvědomoval, jak se chová. Ale očividně se za to necítil nijak zle nebo provinile.

Kim (Ann) Min-Yeng - 15. prosince 2015 23:24

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Nebyla jsem schopná nic říct. Jen jsem se zachvěla, když se jeho rty otřeli o mou tvář, aby mi mohl pošeptat do ucha. Umřu. Je mi to jasné. Umřu. A nemyslela jsem to tak, že mě zabije. Jen moje srdce bylo na hranici infarktu. Nebo mi to tak alespoň připadalo. Vlastně jeho tlukot bylo to jediné, co jsem slyšela, spolu s D.O. hlasem, který mě dostával do kolen. Pak se najednou odtáhl. A já byla ráda, že se držím toho stolu za mnou. Kolena se mi málem podlomila, když se mi v mysli objevil obrázek toho, jak mě má D.O. na obojku, pokud možno nahou a mluví na mě tímhle dokonalým hlasem a propaluje mě pohledem, ve kterém jsem se topila. Ty černé oči mi už z mysli nezmizí, tím jsem si byla jistá. Pak jsem najednou ucítila na předloktí štiplavou bolest. Bolestivě jsem sykla a automaticky cukla pořezanou rukou, kdyby jí nedržel. ,,Hm!" Zasténala jsem tiše, když na ránu přitlačil palec. Bolelo to. Ah, to ne.. Znala jsem tenhle pocit pořezané kůže moc dobře. A vůbec to nebylo dobré. Najednou mi došlo, jak mi to před těmi pár lety přišlo příjemné, když jsem si žiletkou řezala zápěstí. Jak je to vzrušující pocit, který vám zároveň přináší uvolnění. Jizvy na mých zápěstích po potítky by mluvili za vše. Vlastně mi to najednou nepřišlo ani jako trest. Maximálně v tom, že mi to připomnělo, jak je to vlastně.. Svým způsobem fajn. Druhou rukou jsem se chytla jeho ramene, protože jsem měla pocit, že se mi vážně podlamují kolena. ,,Který máš teď ne mysli? To video s Kaiem nebo ty fotky s Leeteukem?" Zeptala jsem se ho šeptem.

Park Hye-mi - 15. prosince 2015 23:25

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nepatrně jsem se poušklíbla, spíš pobaveně, když jsem se bezděčně natáhla, abych ho mohla ukazováčkem dloubnout do boku, aby napřed pochopil, že následující slova jsou zpola žertem. "To je dobře. Protože kdybys to o sobě nevěděl, byl bys kromě snoba ještě děsněj ignorant. Což by bylo smutný, protože bych si musela pamatovat víc škatulek, kam tě mám stoprocentně narvat." Výmluvně jsem protáhla tvář a lehce zakoulela očima. "A Bobby - očividně - nevykládá jenom o tvým soukromí, hádám, že ta jeho prořízlá pusa dost souvisí s tou šílenou bezstarostností. Ten kluk je pošuk - ale zkus ho nemít rád," odfrkla jsem si, aby bylo jasné, nakolik je takový úkol nesplnitelný, než mi vůbec představa toho sluníčka vyvolala bezděčný úsměv na tváři. "Navíc skvěle rapuje, když kvůli ničemu jinýmu, tak kvůli tomu bych mu nechala projít tak padesát až sedmdesát procent podobně slabejch prohřešků," přiznala jsem bez okolků. Uvážlivě jsem pokývala hlavou. "Jo, je to trochu zvláštní; chci říct, B.I. ode mě není ani o moc starší... tak o rok a kousek, tuším? Možná ani to ne. Ale ten kluk by mohl svůj talent prodávat. Na jednu stranu ho za to musí člověk obdivovat, na druhou stranu je to šíleně... huh, nutí mě to uvědomovat si ten skok, rozdíl mezi námi. On je ten, kdo je od dvanácti hvězdou pódia a miláčkem publika, mně je skoro sedmnáct a ještě dneska řádně nevím, jestli neskončím někde na smetišti," odfoukla jsem si s pobaveným zakoulením očima, ten konec byl lehce nadnesený, ale ne zas tak o moc. Neskončila bych na smetišti, ale pravděpodobně na baru jako servírka nebo hůř tanečnice s minimem oblečení a spoustou peněz za podprsenkou.

The Spirit of the Underground - 15. prosince 2015 23:33

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro D.O.ův palec se zlehka pohyboval po tvojí kůži v krvi, jako by na ni něco vepisoval - a dost možná ano, ale tvůj pohled držel uzamčený v tom svém, takže jsi neměla příležitost zachytit přesné znění jeho zprávy; na to snad bude čas později. "Tváříš se, jako bys to vůbec netušila," postěžoval si slabě, pořád to citelné zklamání v hlase, ačkoliv jeho výraz opětovně potemněl a štěňátko nechal někde zahozené v podchodě, kam ho ten neopatrný majitel musel odkopnout. "Nikdo z nich by se ještě týdny nerozhoupal, kdybych jim nepomohl," vrtěl hlavou, jako by to pro něj bylo naprosto nepochopitelné. "Jsou jako figurky na šachovnici. Táhnou přesně tak, jak se jim řekne. Nejspíš ani netuší, že hrají hru," mumlal dál, jak si prohlížel tvůj výraz přecházející od bolesti k uvědomění, jakou slastnou chvíli ti kdysi přinášela kamarádka žiletka. "Nebýt mě, Leeteuk by se ještě teď sebelitoval, že se zakoukal zrovna do holky, se kterou si morálně nemá začít - aspoň pár měsíců," pokračoval, když nožem přehozeným do opačné ruky hladil tvé zápěstí, předloktí a nahoru směr paži, neřezal, ale kov pálil svým chladem. "Malé pošťouchnutí a padají jako domino. Bum, bum, bum..." Každý úder byl provázený dotekem ostří na tvé paži, neřízl do krve, ale málem. "...vypadal šťastně. Nelíbil se ti můj dárek?" zopakoval ještě jednou svou původní otázku, zvědavý pohled upřený do toho tvého.

Vypravěč - 15. prosince 2015 23:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Park se pobaveně zasmál tomu, že by si ho musela škatulkovat, ale už se k tomu, že je snob nijak nevyjadřoval. Věděl to o sobě, věděla si to o něm ty a to bylo asi tak jediné, co se k tomu dalo říct. Pokud mu tedy nechceš začít ten snobizmus vyčítat. A pak ses rozvykládala o Bobbym. Mohla sis všimnout, jak se na jeho tváři rozlil úsměv, který u něj nebude moc častý. Takový.. Rozněžnělý, upřímný, roztomilý a lehce zasněný. Musel mít Bobbyho hodně rád. A šlo to vidět. ,,Bobby je strašně super kluk. I když je mladší, než já, vždycky se staral spíše on o mě." Přiznal polohlasem trochu zasněně. Pak se najednou zasekl a zatvářil lehce překvapeně. Trochu se začervenal, prohrábl si vlasy a zadíval se trochu nervózně kolem sebe, jako by se chtěl ujistit, že to nikdo neslyšel. A pak se vážně zadíval na tebe. ,,Tak to přece neber. Někdo se proslaví dříve někdo později. Někdo má talent někdo pro to musí dřít. Každý je nějaký. B.I. i Bobby mají talent. Ty máš taky taky talent, viděl jsem pár episod té vaší show. I kdyby si vypadla, jsem si jistý, že by se tě ujala nějaká jiná společnost." Řekl a nalil si víno, které mu servírka donesla i s tvým pitím a objednal si jídlo. Počkal, až si objednáš taky a pak se na tebe vážně podíval. ,,Vlastně to trochu souvisí s tím, proč tu jsme." Řekl vážně, napil se ze skleničky a zadíval se na tebe. ,,Za dva měsíce ta vaše show skončí. Polovinu vás vyhodí, z druhé poloviny udělají skupinu. O to mi ani tak nejde, ale zhruba někdy v té době budu natáčet nové drama. Chci, aby si tam hrála. Hlavní ženskou roli. Ať už tě vyhodí nebo budeš ve skupině." Řekl zcela vážně a čekal tvojí reakci.

Kim (Ann) Min-Yeng - 15. prosince 2015 23:50

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Cítila jsem, jak se palcem pohybuje po kůži. Jako by mi na předloktí něco psal mou krví, ale neměla jsem šanci se podívat, na to jsem byla až moc uchvácená jeho pohledem. Nechápavě jsem zamrkala. Vážně jsem to netušila. Asi mu to došlo. A tak začal s vysvětlováním. S absolutně děsivým vysvětlováním. Přeběhl mi mráz po zádech. Jen těžko jsem věřila tomu, že to má všechno tak dokonalé promyšlené. Bylo to děsivé a fascinující zároveň. Cítila jsem, jak mi nožem jezdí po předloktí, ale neřízl mě. I když jsem chtěla. Možná to bylo úchylné, nevím.. Ano, asi určitě bylo, ale já se chvěla a v hlavě jsem tiše prosila, ať mě řízne ještě jednou, protože původní rána přestávala bolet. Nechtěla jsem do té závislosti na řezání propadnout znova, ale teď jsem v ní byla absolutně ponořená. Jako když hrozně dlouho nemáte drogu a někdo vám jí dá. Upřímně, netušila jsem, jestli se mi ten jeho dárek líbil. ,,I kdyby se mi líbil.. Jakože líbil.. Proč to děláš? Nechápu ten smysl.. Když mě očividně chceš pro sebe.." Najednou jsem té poslední věty zalitovala. Co když to není pravda. Co když ho vůbec nezajímám? Ale proč by mi to všechno jinak dělal. Každopádně.. Jsem to neměla říkat. Jestli něco dobře nesnáším, je to odmítnutí. Snad proto, že jsem ho zažila tolikrát a vím, jak to bolí. Ale chtěla jsem vědět, proč to všechno dělá.

Park Hye-mi - 15. prosince 2015 23:58

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nezaseklo mě ani tak to, že mi řekl, že mám talent - to mi kluci říkali taky, ačkoliv z mého pohledu byl jejich "talent" spíš součin ucházejícího vzhledu a spousty mého obdivu k nim, jakožto fakt, že se... koukal na ten seriál?! "Ty ses díval na The making of a ST@R?" ujišťovala jsem se nevěřícně, že jsem se třeba jako nepřeslechla. Že na to koukají fanynky, to byla jedna věc, ale... "Na to se jako koukají i ... " Věta mi nějak odumřela na rtech. Tak to musel být trapas. Sledoval to třeba i někdo z "hvězdnýho" kroužku? Tiše jsem doufala, že Zico nikdy nezjistí, že jsem tam mršila jeho songy; a to přímo před Minem v přímém přenosu. Naštěstí mě z toho malého kulturního šoku vytrhla servírka. Neváhala jsem si objednat poměrně slušnou dávku lososa na milion způsobů, totiž maki, nigiri, sashimi a rolky se sezamem, tiše jsem tak na pozadí doufala, že když to byl Parkův nápad, bude taky platit a tak si můžu dovolit se pro jednou jako NAJÍST. Teda pro jednou... upřímně, kdy jsem si, co začal tenhle program, naposledy platila jídlo sama...? Nevzpomínala jsem si. Kluci se o mě zjevně fakt starali. Jsem si žila jak v bavlnce... většinu času. Myslela jsem, že šok mám za sebou, ale když z Hyung-sika vypadlo, co z něj vypadlo, málem jsem se přidusila. Rozkašlala jsem se, zakrývajíc si ústa dlaní a jen co jsem popadla dech, rychle jsem vrhla omluvné pohledy a rozpačitý úsměv do směrů, odkud se k našemu stolu upřelo pár znepokojených pohledů - ať už s obavou o moje zdraví nebo spíš z rozčarování nad tím, že ruším jejich večerní siestu. Né, že by to byla moc siesta, nebyli jsme v Itálii, žejo. "Co prosím?" Vykulila jsem na Parka oči. "Chceš někoho s nulovýma zkušenostma, aby hrál v seriálu? Pravidelně? Víckrát? A ... ještě k tomu jako hlavní roli?" Chvíli jsem si ho prohlížela, jako by měl každou chvíli prohlásit: "Apríl", ale nebyl duben. "...nech mě hádat, hlavní hrdinka umírá a veškeré její scény jsou děsně dojemně podobné dnešnímu ránu?"

The Spirit of the Underground - 16. prosince 2015 00:07

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Pro sebe..." opakoval po tobě přemýšlivě. "Možná. Když budu chtít, budu ten, kdo tě bude mít, až to všechno skončí," pronesl to s takovou sebejistotou, jako by to byla daná věc. Ostatně, pokud byl tohle všechno skutečně jeden z jeho plánů, který se jen postupně rozšiřoval na mnohem komplikovanější hrací pole, pak dost možná mohl mít sebedůvěru na to vystrategizovat i daleko komplikovanější, komplexnější a vítěznější mód. "...hrát sám už není žádná pořádná legrace. Víc lidí, víc krve, víc dramatu, víc vzrušení, víc možností... víc proměnných. Víc, víc, víc. Trochu jako střílečky s Luhanem. Vychytat poměr mezi výhrou a prohrou, aby nepojal nadmíru podezření... Porazit ho v každé logické hře, kterou nám postaví do cesty..." Na moment se zdánlivě ztratil v myšlenkách nebo vzpomínkách, než rty roztáhnul ve spokojený úsměv, jak odtáhnul prst od tvojí ruky a bez okolků si ho olíznul, jako by mu jeho zakrvácenost a tím pádem asi i kovová chuť na jazyku nevadila. "Uvidíme se večer," přislíbil jako by to byla další jistota, když se natáhnul za tebe a cvaknul, takže se na obrazovách spustilo zpátky večerní promítání. Musel všechny ty obrazovky ručně přeprogramovat, normálně se na nich nedalo nic pouštět, pokud to nebyl záznam z připojených kamer - možná leda by je ručně odpojil, ale toho by si asi někdo všimnul. Zamyšleně se ti podíval přes rameno na přiblížený záběr aktuálně se odehrávajícího hlubokého polibku, tvůj jazyk v Leeteukových ústech v divokém tanci. "Užij si dárek - dokud trvá," zašeptal, než se otočil a stejně podivně, jako se objevil, zase zmizel a zanechal tě s problémem na ruce - jak to sakra vypnout. A taky ještě jedním. Směskou krvavých písmen: GAME ON.

Vypravěč - 16. prosince 2015 00:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro Park jen kývl trochu nechápavě hlavou, když ses zeptala, jestli se divá na váš pořád. ,,V rychlosti jsem to sjel na netu. To dělá hodně slavných lidí, když se natáčí něco, kde jsou jejich známý a tak." Řekl ti zcela vážně a nějak nechápal, co tě na tom vlastně tak překvapuje. Nechápavě nad tím zavrtěl hlavou a lehce se pousmál. Asi mu přišlo vtipné, jak jsi najednou znervózněla a zbledla. A pak se zatvářil pobaveně, když ses rozkašlala a vysypala na něj, že se na to vlastně moc nehodíš a že už přesně víš, co bude hrát. Pak lehce zamával rukou v nesouhlasném gestu a pobaveně se zasmál. ,,Ne, ne, ne, nic takového. Bude to o lidech ze střední školy, kteří po nocích chodí do klubů a tam rapují, tancují, zpívají.. Prostě předvádějí svůj talent. Ty umíš hrát, rapovat a i tančit. Proto tě tam chci. Pravděpodobně tam bude hrát někdo z GOT7, ještě uvidím, koho tam dám do dalších rolí." Ke konci už trochu zvážněl, protože se přeci jen mluvilo o něčem trochu vážnějším.

Kim (Ann) Min-Yeng - 16. prosince 2015 00:22

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Seděla jsem na židli v zamčené místnosti u obrazovek kamer a snažila se přijít na to, jak je přeprogramovat zpátky. Místo toho jsem měla neustále v hlavě všechno, co se stalo. Nebo spíše co D.O. řekl. Vůbec se mi to nelíbilo. Chtěla jsem to říct Luhanovi osobně, ale bůh ví, kde ten se fláká. Vzala jsem do ruky mobil. Ty si věděl, že je to D.O. a neřekl si mi to. Nemám tě ráda.. A nemysli si, že si to vyžehlíš tím, že si na mě tak hodný.. Dobře, mám tě ráda.. Ale vážně se mi nelíbí, že se D.O. chová jako psychopat.. A hádám, že to neudělal poprvé. A ne nebojím se! Tedy, ne o sebe, ale o vás.. Napsala jsem asi deset esemesek. Vždycky jsem napsala jednu větu, odložila telefon, ale vzápětí mě napadla další, tak jsem ho zase vzala a psala dál. Seděla jsem tam asi hodinu, než jsem kamery zase ručně přeprogramovala. Do hajzlu, D.O. a Luhan nejsou jediní, kteří tu rozumí programování, jen mě to trvá prostě trochu déle. Každou chvilku jsem se při tom podívala na svojí ruku. Rána už nekrvácela, ale nápis na ní byl pořád. Já si hraji ráda, ale nelíbilo se mi, že D.O. do té hry zatahuje i ostatní. Co když někomu něco udělá? Co když vážně někomu zničí kariéru? Šlo mi jen o to, jestli je tohohle schopný. Nehledě na fakt, že jsem měla nutkavý pocit, jít a sehnat něco ostrého, abych si udělala minimálně další tři zářezy na ruce. To není dobré, to není dobré..

Park Hye-mi - 16. prosince 2015 00:22

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Trochu jsem se oklepala a potřásla hlavou. Fakt děkuju za zprávu; radši na to nemyslet. Rozhodla jsem se fakt, že ze sebe asi dělám lamu před částí korejskýho zábavního průmyslu raději ignorovat a zasunout až na samou hranici nutnýho vnímání ve vlastním mozku. Jen ne Zico, prosím, to by byl fakt trapas. Už by se mi nikdy nepodepsal; potřebuju jeho podpis na CDčku, stoprocentně ho potřebuju. "Kluby? Rapovat, tančit a předvádět se... ehm... seš si jistej, že se tomu dá říkat hraní?" Víceméně mi tu právě odrecitoval moje dospívání - nebo aspoň většinovou část z něj, té školy jsem si zrovna extra neužila, když bylo potřeba za mamku zaskakovat, ale jak to chodí v barech, to jsem věděla dost dobře. "GOT7, GOT7,..." zopakovala jsem po něm přemýšlivě a snažila se vybavit si nějakou tvář. Popový skupiny jsem zrovna moc nesledova- "...áh, JB, co? Ten na mě nikdy moc sympaticky nepůsobil; ne, že bych ho znala. A... hmm... tuším Junior? Ti dva už v něčem podobném kdysi vystoupili, ne? Slyšela jsem o tom mluvit holky, když jsem prvně přišla pod YG. Dreamy Night, Dream Night, né, Dream High!" Vítězoslavně jsem se rozzářila, když jsem to vydolovala ze své paměti. Upřímně, jediné, co jsem od těch kluků viděla já - vyjma Juniorova tance, který jsem musela uznat - byl kousek Dream Knighta a to byla KATASTROFA. Je pravda, že ti by si těžko mohli stěžovat, že hraju příšerně, když se učástnili něčeho takovýho - musej bejt na příšernosti zvyklí.

The Spirit of the Underground - 16. prosince 2015 00:28

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro ...co má být D.O.? Ale houby, miluješ mě, jen to nechceš přiznat. A já nejsem hodnej, jen pozornej - když si tu pozornost někdo zaslouží xDDD Vidíš, tak je to správně, to je moje holka. ...psychopat? Co - oh fuck, on za tebou byl? Jasně jsem mu snad řekl - ... No to máš jedno. Co provedl tentokrát? Ne, není to úplně poprvý. Ale nedělá to moc. Vážně. Většina holek ho nezajímá. Když to říkáš. Nedivil bych se, kdyby jo. Možná později. O nás se bát nemusíš. Mám to pod kontrolou. Myslím. Většinu času. Seš v pohodě? Luhanovo odepisování bylo dost podobné tomu tvému, mobil ti vrněl každou chvíli, jako nějaká nevěrná kočka, každá zpráva byla spíš útržkovitá, za to přicházely skoro hned a odpovídaly na každé tvé sdělení přesně v pořadí, v jakém jsi je zaslala, asi jak je postupně četl a než aby si napřed přečetl VŠECHNO, zmáčknul odpovědět u každé z nich. Jeho účet za telefon musel bejt fakt něco. Mělas docela štěstí, že v rámci té hodiny se nikdo nepokoušel dobýt dovnitř,... byla tu jen jedna nevýhoda... mělas hodinový zpoždění. A dole ve cvičebně už na tebe asi čekali ne zrovna nadšení trenéři... Jejda.

Vypravěč - 16. prosince 2015 00:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Park se znova pobaveně zasmál. ,,Bobby mi něco naznačil o tvé minulosti. O to více si myslím, že na tu roli budeš perfektní. Pokusím se vybrat někoho, kdo měl hodně podobné dětství." Pak se najednou zamyelel. Jezdil si prsty po bradě s pohledem zamířeným na láhev vína. ,,Když nad tím tak uvažuji.. Co by si řekla na celovečerní film podle skutečné události?" Zeptal se tě najednou a podíval se ti do očí. ,,Vlastně o tobě a o tvém životě. Sehnal bych ještě jednoho nebo dva lidi, co by měli podobné dětství a natočili by jsme to o vás." Navrhl a očividně mu to přišlo jako super nápad, než se opřel lokty o stůl a trochu se k tobě naklonil, tentokrát s opravdu vážným pohledem. ,,I když nevypadáš jako člověk, co by se taky rád dělil o své dospívání." Řekl najednou trochu tajemně a čekal, co mu na to povíš. Díval se ti do očí a ty si cítila, že ti čte snad každou myšlenku, co ti právě proběhla hlavou. Kluky z GOT7 nijak nekomentoval, jen se při jejich zmínce lehce usmál, ale očividně byl spíše zvědavý, co řekneš na jeho nápad s filmem.

Kim (Ann) Min-Yeng - 16. prosince 2015 00:43

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Nechala jsem dojít všechny esemesky a při pár z nich mi na tváři naběhli lehký úsměv. Hlavně při těch prvních. Při těch dalších jsem byla už zase vážná. Luhan si moc dobře uvědomoval, jak vážné tohle celé vlastně je. Skousla jsem si spodní ret. To víš, že tě miluju :) Jo, jo byl za mnou. Kromě toho, že mě zase špehoval.. Měl docela děsivé řeči. Jako by chtěl vám a klukům ze SuJu vážně něco udělat.. Jo, jo, jsem, jen jdu pozdě na tréning :) :'D Tu první esemesku.. Jsem nemyslela doslovně, byla to spíše.. Že ho mám vážně hrozně ráda, ale do lásky to mělo daleko. Vlastně už pár let nevím, jak to vypadá, když je člověk vážně zamilovaný. Ale Luhan mi dokázal vykouzlit úsměv na tváři jen blbou esemeskou a to bylo co říct. Zvedla jsem se a šla nejdříve do koupelny, kde jsem si umyla ránu, v lékárničce vzala obvaz a obvázala si jí a pak šla teprve za kluky. Spíše běžela, abych vypadala alespoň udýchaně, i když mi bylo celkem jedno, že jdu pozdě. Zaklepala jsem a vešla rychle dovnitř. ,,Já vím, jdu pozdě, hrozně se omlouvám, mrzí mě to." Začala jsem se rychle a udýchaně omlouvat a s provinilým výrazem se uklánět. Snad budou naštvaní natolik, že se nebudou ptát, co se dělo.

Park Hye-mi - 16. prosince 2015 00:46

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Bobby je děvka," zamručela jsem. Jasně, že jsem to nemyslela zle, ale najednou jsem docela dobře chápala, co myslel Park tím, že nebylo moc příjemný, když o vašem soukromým životě, zvlášť o historii, někde někdo vykládal někomu dalšímu. Vzdychla jsem. "Dobře, on ne, ale měl by se naučit držet jazyk za zuby," opravila jsem se s částečnou rezignací, když jsem si prohrábla prsty ofinu. Jakýkoliv náznak úsměvu, který jsem do té doby měla, při zmínce o celovečerním filmu dle skutečných událostí dokonale splasknul. Schovala jsem se za kamenný, nečitelný výraz a natáhla se po vodě, kterou jsem si objednala místo jeho vína. Trochu jsem upila, odložila skleničku a pak vzhlédla zpátky k Hyung-sikovi, pohled prostě spíš unavený, než vyloženě nepříjemný. "Myslím, že to bych radši vynechala," pronesla jsem pak s rozmyslem, pečlivě volíc slova, když jsem to teda rozdýchala, abych něco nevyhrkla fakt zle. Moje dětství bylo moje. A nechtěla jsem se o něj dělit. Věděla jsem, kolik síly mě stálo vrátit se do toho bytu a to jsem měla po boku B.Ie a celou dobu ho držela za ruku a drtila mu prsty ty jeho. B.I byl můj vzor, moje hvězda. A ani tak jsem mu nevykládala všechno, jen zlomek. Nedovedla bych si představit, že bych kdy někomu vykládala všechno - a už vůbec ne veřejnosti a to skrz nějaký zatracený film. "Teď si tak vzpomínám, že ti dva byli v něčem, co znělo jako JJ Project? Tuším, že jsem viděla nějaké video. Něco ve smyslu hraní si na děti a vůbec. Mhmm. Budu si je muset vůbec najít, jak zpívaj. A jak tančej. A vůbec. Zjišťuju, že se na scéně pořádně neorientuju... člověk by měl znát potenciální konkurenci..." Změnila jsem docela téma.

The Spirit of the Underground - 16. prosince 2015 00:53

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Jasně, že to vím. Všichni mě milujou. Já sebe nejvíc. :* Když se dívá, bývá docela... neškodný. Ale zkusím s ním ještě promluvit. Tak to utíkej, ať něco nezameškáš. Kamery jsou určitě celý nažhavený. Když se budu nudit, zapnu si přenos ;) :P Tak bacha, Big Brother is watching you. - To je teď asi blbej vtip, co? Jejda. Omluvný smajlík a konec. Doběhla jsi do tréninkovky ještě jakž takž brzy - teda, když se odečetla ta hodina, co jsi strávila ničením nastražené časované bomby - ehm, totiž milostného videíčka. V místnosti jich bylo nějak moc. Už jsi úplně zapomněla, jak je tam plno, když jsou tam všichni. Co všichni, bylo jich tam pět. Chen, Kai, Leeteuk, Eunhyuk ... a Heechul. Co ten tam dělal, to byla dobrý otázka. "Ann!" všiml si tě hned Chen, jak okamžitě vzhlédl od počítače, kde spolu Kai s Leeteukem něco koumali. Eunhyuk seděl na lavičce, dál od nich, možná schválně, postoj obou SuJu nápadníků byl poněkud ztuhlý, jako by si byli dobře vědomí, že je ten druhý v místnosti a pořád nevěděli, co přesně s tím. Heechul si tam prostě seděl, celkem uvolněně a když jsi vešla, sotva zvednul ruku, aby tě pozdravil. "...stalo se ti něco?" byla hned první otázka Leeteuka, když se otočil od televize. Eunhyuk celkem rychle zvednul oči od země a zaletěl jimi k němu. Očividně mu rána neunikla; ani její poloha. Vzhledem k tomu, co s početl v tvém deníčku, se mu přes tvář mihlo zamračení. "To je v pohodě, pojď dál," ozval se zároveň Kai, aniž by zvedl oči od počítače. Už zase byl trochu vzdálený, možná to souviselo s tím, že tu byla i kamera a všechno to točila.

Vypravěč - 16. prosince 2015 00:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Park se začal najednou hrozně pobaveně smát, když si nazvala Bobbyho děvkou. Najednou vypadal hrozně mile a bezstarostně, když se takhle smál. Když ses pak opravila, tak Park, stále pobavený, jen souhlasně přikývl hlavou a napil se své skleničky s vínem. Usmál se, chápavě a kývl hlavou. Znova se odtáhl a opřel pohodlně do opěradla židle, na které seděl. ,,Chápu tě a nutit tě nebudu. Zatím zůstaneme u toho seriálu. Pokud to tedy přijmeš. Ale kdyby sis to někdy rozmyslela, dej vědět." Řekl. Výhodou toho, že měl hodně podobné dětství jako ty bylo to, že chápal, že o tom nechceš mluvit a respektoval to. Byla sis jistá, že být to kdokoliv jiný, přemlouval a nutil by tě, dokud by si na to nekývla. Ale on ne. Donesli vám jídlo a Park se zatvářil lehce zamyšleně, když si přiznala, že se na scéně moc neorientuješ. ,,Kounkurence máš spousty. Hlavně co se týče klučičích skupin. VIXX, Seventeen, GOT7, BTS, Monsta X.." Nechal větu vyset ve vzduchu, ať si sama vybavíš případně další kapely, které by pro tebe a celé ST@R mohli představovat konkurenci, až budete debutovat.

Park Hye-mi - 16. prosince 2015 01:04

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro O stupeň jsem se uvolnila, když to téma nechal být. Ale ne o moc, pořád to nade mnou trochu viselo, jako hořká pachuť, když si kousnete do pepře a pak máte pepřovou celou polévku. "Zatím to zní jako něco, co nemůže ublížit. Jestli říkáš za dva měsíce, tak to je tak daleko, že sama netuším, co bude - a pokud budu pod YG, budeš muset spíš předvědčit Yanga než mě, prezident má do toho nejspíš víc co mluvit." Pokrčila jsem rameny. To, co tu zatím nastínil, mi fakt nevadilo. Vlastně to byla možnost si něco vyzkoušet. A kdyby Yang věděl, že už to mám v kapse... no, třeba by to bylo za nějaký plusový body i pro ST@R, ne? To byl taky program boje o popularitu, trošičku. Uvážlivě jsem potřásala hlavou. "Pořádně znám jen ty poslední dvě. Obě mají takový ten hip-hopový feel, jestli víš, co tím myslím. BTSko už má za sebou kus cesty, Rap Monster je známý i mimo fanynkovskou idol scénu, jejich choreografie jsou celkem hustý... To není lehkej soupeř. A Monsta X to taky celkem rozjeli. Div se na tý střeše nevysvlíkli během svýho Hero, co? Stejně mám ale pořád zatím radši Trespassing. Ten klip... mhmm... to si prostě můžou dovolit asi jenom klučičí kapely tohle. Nechci vidět, co bude mít ST@R jako první mvíčko." Zakoulela jsem očima. "Ha, nenesou nám jídlo?"

Kim (Ann) Min-Yeng - 16. prosince 2015 01:07

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro OMG, co to je? Pomyslela jsem si a vyjukaně sledovala všechny ty lidi v místnosti. A teď jsem nemyslela tři kamery, co tu strašili. Už to bylo dlouho, co tu byli všichni a teď dokonce o jednoho navíc. Navíc to vůbec nevypadalo, že by se nějak zlobili, že jdu o hodinu pozdě. Jako by si to sami ani neuvědomovali. Heechula jsem pozdravila stejně, jako on pozdravil mě. Lehkým zvednutím ruky, ale já se na něj usmála. No co? Snažila jsem se působit mile a díky Luhanovi jsem měla vlastně i dobrou náladu a nemyslela tolik na D.O. Každopádně atmosféra se tu dala krájet. Hlavně kvůli Leeteukovi a Eunhyukovi. Nevypadalo to, že by si toho kdokoliv další všiml, i když Heechul i Kai něco málo věděli. Ale já to cítila. Oba byli jak napjaté struny. To si to prostě nemohli vyříkat. Povzdechla jsem si. Navíc jsem na Eunhyuka pořád byla naštvaná za tu včerejší esemesku. Leeteuk se mě zeptal, co se mi stalo a já si všimla Eunhyukova zamračeného pohledu. Na sucho jsem polkla. Kdyby jen věděl, jak zatraceně byl blízko pravda. Nervózně jsem se usmála. ,,Holkám včera večer zůstal na stromě míč, když s ním blbli na zahradě, tak jsem pro něj dneska ráno lezla a trochu se poškrábala o větev. Hyemi mi to ošetřovala, proto jsem se zpozdila." vysvětlila jsem s nevinným úsměvem. Věrohodně to znělo, což o to, Sara si často na zahradě jen tak házela s míčem do vzduchu a chytala ho, prý jí to pomáhá přemýšlet. Ale nebyla jsem si jistá, jestli mi to Eunhyuk uvěří. Došla jsem ke klukům u počítače a zvědavě jim nakoukla přes rameno, cože tam kutí.

Vypravěč - 16. prosince 2015 01:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Prezidenta je poměrně jednoduché přemluvit, hlavně pokud mu slíbím zvýšení popularity někoho z YG." Ujistil tě Park s úsměvem. Ale pak zvážněl, když si začala mluvit o skupinách a jen souhlasně přikyvoval hlavou. Dokud udiveně nezamrkal na tvoje prohlášení o tom, že Trespassing a podobné věci si můžou dovolit jen klučičí skupiny. ,,Já myslel, že víte, jaký má mít vaše skupina koncept." Řekl trochu překvapeně, než zase zvážněl. Dal si kousek sushi do pusy, pokousal ho, polkl a pak se teprve dal do dalšího vykládání. ,,Ono to tedy není ještě úplně oficiální, ale myslel jsem, že v YG se to už dost proslýchá. Jde právě o to, že vaše skupina má být sice holčičí, ale má mít koncept.. Hodně laděný do klučičího stylu. Právě něco jako Trespassing nebo One Shot od B.A.P. Byli by jste první skupina, která by si něco takového mohla oficiálně dovolit. Dělat právě takové MVčka. Ostatně, pamatuješ na ten váš úkol ohledně fotek? Díval jsem se na ně. Polovina z vás se pro takový koncept perfektně hodí a myslím, že to prezident moc dobře ví, proto vás taky takhle vybral, proto plánuje to, co plánuje. Dokážeš si představit, jak spadne celé Koreji brada, když budete debutovat právě s MVčkem jako je Trespassing?" park pobaveně a trochu laškovně zvedl s úsměvem obočí a dal si do pusy kousek sushi. ,,Osobně se na to neuvěřitelně těším." Dodal pobaveně. ,,Jinak, ohledně těch konkurenčních skupin.. BTS je hodně populární, ale to je i tím, že jejich MVčka jsou hodně originální. Tedy, až s nástupem I Need You a Run. Ostatně, taky začali být opravdu hodně populární, až když vyšlo I need you.. Pokud vám dovolí vymyslet si vlastní koncept na MVček a texty, opravdu na tom zakamejte. Co se týče VIXX, ti mají hodně dark koncepty. Jakože opravdu dark koncepty. Hodně depresivní, buď se života a nebo hodně fantasy. Což se svým způsobem taky hodně originální, proto jsou tak populární."

The Spirit of the Underground - 16. prosince 2015 19:28

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Ale není to nic velkýho, ne?" Zareagoval na tvou snahu o vysvětlení poměrně starostlivě Chen, přičemž Leeteuk si prostě prohlídnul ještě jednou ten obvaz a souhlasně přikývnul, přičemž tě tedy prsty popohnal blíž. Jediný, kdo se netvářil, že by ti to extra žral, byl Eunhyuk; Heechulovi to bylo očividně asi úplně a dokonale fuk a Kai měl aktuálně víc starostí s tím, že něco vehementně mazal z obrazovky. Když jsi došla blíž, kluci se šoupli, aby ti udělali místo - jen Kai jako vesele zůstal sedět v křesle a nějaké šoupání ho asi netankovalo. Leeteuk se dlaní lehce dotknul tvých zad, spíš aby získal tvou pozornost, neboť ji ve světle tří kamer spustil ihned zase zpátky. "Doufám, že ti nevadí jeden divák. Vezli jsme Heechula autem, protože mu Siwon jaksi zabavil to jeho kvůli nějaké pochůzce, a byl zvědavej, jak to tu šlape, tak jsme mu řekli, že se může jít přesvědčit sám." Heechul na lavici protočil očima. "Vlastně jsem to řekl spíš já, že můžu aspoň očekovat, jestli má ta holka taky nějakej talent, když už do ní SuJu má investovat část svojí pověsti," opravil Leeteuka. Eunhyuk potřásl hlavou. "Jistěže má talent," bránil tě Chen okamžitě. "Však já v to taky doufám; jen se chci přesvědčit," nenechal se Heechul jen tak odbýt. Vysvětlení jejich dohadování přitom bylo přímo na obrazovce. Návrh na duety: ... Nadpis tohohle typu a seznam několika songů, které kluci zjevně zvažovali... no, nebavili jste se o něčem podobném snad včera při večeři? Ale jakto, že to je teda brané za hotovou věc?

Park Hye-mi - 16. prosince 2015 19:37

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Když spustil pro změnu Park, natáhla jsem se po hůlkách a svém jídlu a začala postupně likvidovat lososa na deset způsobů, kterého jsem si naobjednávala. U toho jsem naslouchala, co se mi snažil sdělit. "Fakt, hmm? Chceš tím říct, že budeš debut ST@R pečlivě sledovat?" Ani jsem si nebyla jistá, jestli jsem se ho tím snažila si dobírat nebo mě jen... zajímala odpověď. Pak jsem poslala do krku ještě jedno maki, odložila hůlky, napila se vody a taky se přihlásila ke slovu. "To zní hezky. Třeba si taky zatančíme na střeše," nadhodila jsem v narážce na jeden z novějších videoklipů Monsta X, totiž Hero v rooftop version. Spousta skupin dělalo k normálním videoklipům ještě ty taneční, ale tohle byl asi první, u kterého se ta choreografie odehrávala na přistávací ploše helikoptéry. A se Soulem za zády. "Docela by mě zajímalo, jestli to znamená, že budeme mít povoleno "špinit" svou image undergroundovými věcmi. Když bychom byli teda tak "klučičí", chápeš. Anebo jestli se z nás bude snažit Yang napřed vypěstovat květinky, jako to bylo u AOA, než se jim Jimin utrhla a prostě se přihlásila do Unpretty Rapstar - to chtělo docela koule, předtím jsem ji měla jen za roztomilou tvářičku, ale asi taky trochu věděla, co chce," nadnesla jsem přemýšlivě. Něco podobnýho by se mi možná taky líbilo. Ne zrovna UR, pravděpodobně by mě tam sežrali za živa, ale underground... v obdivu k němu jsem vyrůstala, žejo. "Jak ty ses vůbec dostal k tomu, že z tebe bude idol? Očividně máš vlohy pro herectví a asi se ti v tom daří, tos původně chtěl být spíš... zpěvák? Nebo proč ZE:A?"

Kim (Ann) Min-Yeng - 16. prosince 2015 19:53

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Jasně, neboj, jsem v pohodě." Uculila jsem se na Chena sladce. Když si mě na pár sekund nikdo nevšímal, podívala jsem se na Eunhyuka. Neutrálně. Jen abych zjistila, co on na to. Absolutně mi to nežral. Trochu jsem kvůli tomu znervózněla a raději se šla podívat, co mají kluci tak zajímavého na tom počítači. Dokdu mi nezačali vysvětlovat, co tu Heechul dělá. ,,V pohodě." Usmála jsem se na něj spokojeně, protože Heechula jsem přece jen znala. I když jsem se s ním trochu poznala za okolností, které se mi zrovna nelíbily.. Ale čert to vem. Už jsem se chtěla znova na Heechula usmát, dokud neřekl, proč tu je. Ty samolibej zmrde.. Pomyselela jsem po pobaveně a s úšklebkem se na něj podívala. ,,Jsem lepší, než si myslíš, neboj." Odvětila jsem mu sebevědomě. Až mě to samotnou překvapilo. Raději jsem se zadívala trochu zamyšleně zpátky na monitor. To kvůli té ráně.. Došlo mi. Nechtěla jsem nad tím přemýšlet, ale cítila jsem, jak se mi pořezaná ruka lehce zachvěla. ,,Návrh na duety?" Přečetla jsem nahlas a trochu zvědavě se podívala na Chena a potom na Kaie. Vím, že jsme se o tom včera bavili, ale nečekala jsem, že to vezmou takhle hopem a vážně. Navíc, když kvůli tomu vypadal Chen tak nervózně.

Vypravěč - 16. prosince 2015 19:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Park se lehce usmál. ,,To si piš, že budu." Odsouhlasil ti s trochu nebezpečným úsměvem, než se zatvářil o trochu vážněji. ,,Sleduji všechny skupiny, co jsou pod YG." Dodal nakonec vážně, ale nevypadalo to, že by tím chtěl nějak shodit tvoje sebevědomí, spíše tím chtěl jen říct, že mu na skupinách od YG záleží. Na tvou otázku ohledně špinění se zamyslel. ,,Uhm.. Nemyslím si, že při rapování bude někomu vadit pár sprostých slov." Řekl nakonec zamyšleně a zamrkal na tebe trochu zvědavě. Jako by snad čekal nějakou tvou reakci. ,,Nemyslím si, že s vás bude pěstovat květiny. Takových skupin jsou všude mraky." Dodal a lehce mávl rukou s hůlkama. Něco jako němé znamení toho, že takové skupiny jsou nudné a celkově.. Ble. ,,Uhm.. Je mnohem jednodušší stát se idolem než hercem. Vlastně jsem si vždycky myslel, že mám spíše talent na zpěv a tak, než na herectví. Hlavně jsem se vždycky rád předváděl a mám rád pozornost. Ale pak mě obsadili do prvního dramatu a zjistil jsem, že mě to vlastně baví mnohem více. Upřímně, ona je to vlastně i docela jednodušší práce." Řekl ti upřímně, než se na tebe podíval. ,,A co ty? Proč se chceš stát idolem ty?" Zeptal se zě zvědavě a lehce se při tom ušklíbl.

The Spirit of the Underground - 16. prosince 2015 20:00

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Tak to ještě uvidíme," adresoval ti Heechul, očividně se tvým sebevědomím nenechal jen tak zastrašit, ačkoliv to neznělo zle, akorát se líp uvelebil na lavici a očima švihnul po kamerách. Nevypadal z nich nadšeně, ale ani extra nervózně; čemu by se taky jeden mohl divit, byl to člen SuJu, musel mít novináře pořád v patách. "Páni, takový sebevědomý," ozval se pobaveně Leeteuk, Eunhyukův výraz byl pořád nečitelný, víc než rozhovor sledoval tvou ruku. "Šlo to ráz na ráz," souhlasil s tebou přitom Kai. Chen už byl zase tak na pokrajích rozpaků, když se bránil ve smyslu: "Málem mě tam dotáhnul za uši." Kaiův pobavený úšklebek potvrdil pravdivost toho prohlášení. "Lepší jít s ním za Yangem než do obchodu kupovat cereálie," prozradil svou postranní motivaci; asi Chenova pomsta taky málem nabrala brzký spád. Leeteuk si nad těma dvěma povzdechnul a potřásl hlavou, trochu jako to dospělí dělají nad dětinskými potomky, než plácl Chena po zádech a obrátil se zpět k monitoru a zas k tobě. "Co tobě - pozdává se ti některá z nich nebo tam chybí něco, co bys navrhovala?" zajímal se na adresu jimi vytvořeného seznamu.

Park Hye-mi - 16. prosince 2015 20:09

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Zamyšleně jsem přikyvovala na jeho vysvětlení; dávalo to celkem smysl. "Takže teď už víceméně plánuješ hlavně hereckou kariéru? Je ZE:A uzavřená epizodka nebo se k tomu míníš čas od času vždycky vracet a pokračovat s klukama dál?" zajímala jsem se, když už jsme na ono téma narazili, zatímco jsem odkládala sklenici s vodou a brala si zpátky do prstů hůlky. "Já jsem se vlastně taky původně asi nechtěla stát idolem; ani teď o to zas tolik nestojím, pozornost médií je... unavující. A to mi jí ještě zas tolik ani nevěnujou, ale stačí mi, co mám teď - a vidím u kluků," přiznala jsem bez potíží. "Chci říct, miluju tu podstatu - tanec, rap, skládání... Ale..." Potřásla jsem lehce hlavou a s chvilkou odmlky způsobenou kouskem sushi jsem využila tu minutku k tomu, abych si mohla přetáhnout svůj mývalí svetr přes ramena a odložit ho na opěrku za sebou. Trochu jsem uhladila šaty pod ním a vlasy, které se při svlékání mohly přemístit, než jsem pokračovala. "Vyrůstala jsem spíš s obdivem k undergroundu, ale nemyslím, že moje schopnosti by tam stačily k tomu, aby mě nepohřbili zaživa. Potřebovala jsem spíš pod něčí ochranná křídla - trochu stálej příjem financí, potravy, místo na bydlení a nezávislost od rodiny, ne prostředí, kde se řídí starým dobrým zákonem džungle a slabší jedince klidně sežerou, jen aby ti silnější měli dost prachů a fanoušků." S pokrčením ramen jsem to celé ukončilo. "Navíc, YG byla jasná volba. Však vychovalo spoustu mých vzorů - když Mino odešel z undergroundu, skončil u Winneru pod YG, B.I a Bobby jsou pod YG, Zico možná pod YG není, ale to je tím, že ten má vlastní nahrávací společnost - což neznamená, že s rappery odsud hojně nespolupracuje,... Vlastně všichni, kdo nepatří pod underground, ale pod společnost, tedy všichni pro mě podstatní, jsou pod YG. Asi jsem taky chtěla být trochu jako oni."

Kim (Ann) Min-Yeng - 16. prosince 2015 20:36

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Bože, kdyby to šlo, vzala bych Heechulovo sebevědomí a zamačkala ho do malé kuličky. Ne, že bych ho neměla ráda, měla jsem ho ráda, ale trochu mě štval. V tom dobré slova smyslu. Vlastně jsem si připadala, jak bychom byli dvě malé děti a vzájemně se pošťuchovali. Leeteuk se zasmál tomu, jak si najednou věřím. Trochu trucovitě jsem se na něj zamračila, pořád v trochu náladě malého dítěte. Taky jsem podle toho vypadala. To zamračení u mě bylo spíše roztomilé, než cokoliv jiného. ,,Přece ho nenechám, aby si ze mě dělal srandu." Řekla jsem tak, aby to Heechul neslyšel. Pak mě zaujalo vyprávění Chena a Kaie jak to vlastně bylo. S úsměvem jsem nad tím zavrtěla hlavou. Být to na mě, oba je políbím do vlasů, ale to jsem nemohla. Za prvé tu byli kamery a za druhé Leeteuk. ,,Mě se nejvíce líbí čínské Miracles in december." Řekla jsme upřímně a na tváři se mi rozlil úsměv, když jsem si na tu písničku vzpomněla. I když byla vlastně hrozně smutná, tak jsem jí milovala. odkaz

Vypravěč - 16. prosince 2015 20:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Uhm.. Herecká kariéra je trochu silné slovo. Poslední dobou hraji docela málo. Vlastně od doby, co jsem koupil natáčecí společnost. Je kolem toho hromada jiného lítání, tak na to nemívám moc čas. Co se týká ZE:A, tak s nimi občas jedu na nějaký ten koncert, ale už s nimi nedělám nové písničky nebo s nima nejezdím na turné po světě." Vysvětlil ti Park s lehkým úsměvem. Očividně měl na kluky za skupiny dobré vzpomínky a asi i udržovali přátelské vztahy podle toho, co teď řekl. Potom pozorně vyslechl tebe. Občas pokýval souhlasně hlavou, ale jinak se tváři neutrálně, vlastně možná až trochu moc vážně. ,,Víš, možná by sis měla zavčasu rozmyslet, jestli v tom chceš pokračovat nebo ne. Protože po debutu.. Pokud se proslavíte.. Nebudete mít téměř žádné soukromí. Rozhodně ne venku na ulici. Sláva bývá hodně stresující, to ti všichni potvrdí. Ale jde o to, že pokud podepíšeš s YG smlouvu, bude muset minimálně rok tohle všechno vydržet. Nechci, aby si odešla a přestala s tím, myslím, že máš talent a byla by škoda, kdyby si skončila jen u herectví a nechala rapování a tancování za sebou. Budeš dělat něco co tě baví a vydělávat si tím velké peníze, ale zase ztratíš soukromí a v podstatě šanci na nějaký intimnější život. Ne, že by sis nemohla najít přítele, ale bude tě stát hromady energie to utajit." Řekl ti Park absolutně vážně a zadíval se ti do očí, aby si pochopila vážnost toho, co ti říká.

The Spirit of the Underground - 16. prosince 2015 20:55

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Tvoje volba vyvolala kdesi u Heechula odfrknutí - možná to bylo tím, že na seznamu bylo i pár návrhů z repertoáru SuJu, i když nevypadal extra dotčeně, zato Chen se celkem okamžitě rozzářil. "To umím," nahlásil, skoro jako by někomu mohlo NEBÝT jasné, že to umí, když je to víceméně přesně jeho parketa. Fakt, kde nechal hlavu - no, vzhledem k tomu, jak na tebe koukal, asi na krku, jen naplněnou něčím jiným. "To se celkem hodí, nebudem muset řešit žádný práva, když je to vaše písnička," zareagoval smířlivě Leeteuk směrem Kaie, když mu smetl ruku z myši a sám si označil název songu zvýrazněně. "Jste si jistý, že s tím bude Luhan souhlasit?" zajímal se zpoza vás všech Eunhyuk, pořád usazený víc u Heechula, teda v bezpečné vzdálenosti od leadera. Kai se akorát pobaveně ušklíbnul. "Jsem si docela jistej, že kdyby měl náhodou něco proti, prostě jen necháme Ann, aby ho přesvědčila. Yang posvětil víceméně cokoliv, dokud nebude muset nic řešit a bude mít možnost schválit výslednej projekt, takže..." Pokrčil rameny, než se přes ně ohlédnul směr tebe. "Dobrá volba, myslím, že se k tomu s Chenem hodíte. Ale pro každý případ budem muset vymyslet nějakou lehčí chorošku, která by se u toho dala případně předvést - asi nebude záhodný brát tu naši, to by šla originalita do kelu. Nemáš nic proti, aby se začínalo tancem, ne?" Přestože ujištění bylo mířeno k tobě, rozhlédl se i po ostatních přítomných, z nichž nikdo vyloženě nevypadal, že by se chystal protestovat. "Myslím, že by bylo dobrý, kdybychom se všichni trochu zahřáli," přitakal Leeteuk, přičemž jediný, kdo se zjevně hnout nechystal, zůstával Heechul. "Mně to nejspíš odpustíte," broukl ze svýho místa ironicky, ačkoliv nemusel; každý věděl, že ten netancoval.

Kim (Ann) Min-Yeng - 16. prosince 2015 21:06

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Lehce jsem se podívala na Heechula, který si odfrkl a pobaveně se ušklíbla. ,,Nežárli." Okomentovala jsem jeho odfrknutí. Neptejte se mě, proč jsme měli tendence do sebe navzájem rýpat, ale prostě to tak bylo. A me bylo jasné, že je naštvaný, že jsem chtěla písničku od EXO a ne od SuJu. A bylo mi to jedno. Chen vypadal nadšeně. Musela jsem se pobaveně zasmát, když řekl, že to umí a pocuchat mu vlasy. Byl hrozně sladký. A to byl i dost starší, než já. A vyšší. Bylo to zvláštní. Zaraženě jsem se zadívala na Eunhyuka, když se zeptal na Lunana. ,,Neměl by s tím nesouhlasit?" Zeptala jsem se zvědavě. Nepřišla mi to jako věc, kvůli které by měl být Luhan nějak naštvaný nebo nějak proti. ,,Proč já?" Směřoval můj překvapený pohled tentokrát na Kaie. Copak bylo vidět, že beru Luhana.. Jako co? Jako někoho, komu říkám, že ho mám ráda? Protože já tohle lidem často neříkám. Byla jsem trochu zmatená z toho, že bych ho případně měla přemlouvat já. ,,Jsem v pohodě.." Odvětila jsem Kaiovi trochu nervózně ohledně tance. Ne, že by mi tancování vadilo, ale.. Když tancujete něco rychlého, je to prostě jednodušší, než tancovat na něco pomalého a smutného. Docela jsem se toho děsila. S kluky jsem došla doprostřed místnosti, kde bylo místo na tancování a Heechula nijak neřešila, jen se pobaveně usmála a zavrtěla nad tím hlavou. Že ten se musí taky vajadřovat ke všemu, když všichni víme, že nemůže tančit.

Park Hye-mi - 16. prosince 2015 21:17

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Možná," připustila jsem opět bez mučení, když jsem nechala z talíře zmizet i poslední kousky lososa. "Na druhou stranu, pořád mám dva měsíce. Nikdo neříká, že mě do té doby nevyrazí. A i kdyby ne, že potom podepíšu tu smlouvu. Zatím jsem pořád vedená, jak jsem vedená. A hodlám využít ten čas k tomu se naučit, co jen můžu; třeba si potom budu připadat připravená pro undergroundovou tvorbu - anebo alespoň poznám spoustu zajímavých lidí." Neubránila jsem se nutkání na něj slabě vypláznout jazyk přes stůl, aby pochopil, že do té škatulky jako spadal. Prsty jsem si otřela do ubrousku a přemýšlivě se rozhlédla kolem, načež jsem zaostřila na Hyung-sikovu půlku stolu, jakože jak je na tom. Ani jsem si nebyla jistá, jaký mám z dnešní večeře pocit. Tak nějak... se mi rozsypala moje představa o tom, jak mě měl sjet za ty šaty a pak jsme měli děsně sedět někde nevím kde, kde by po mně všichni čučeli, co to mám za vychování... Tohle bylo celkem... normální. Takže jsem netušila, jaký z toho mám mít výsledný dojem. A jestli vůbec chci, aby to radši hned skončilo, nebo bych si spíš vybrala dezert. Jejku. Tak nějak instinktivně jsem se rozhodla nechat to na něm, tudíž jsem se jen uvelebila na židli a zůstala na něj zamyšleně koukat, vyčkávaje rozhodnutí druhé strany.

The Spirit of the Underground - 16. prosince 2015 21:29

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Ne všichni umělci musí být nadšení, když někdo reprodukuje jejich písničku - tím nechci říct, že bys byla špatná, jen..." Pokrčil Eunhyuk rameny na tvůj dotaz, než byl přerušený pobaveným vysvětlením od Kaie: "Jo. Mělas koule na to zeptat se ho, aby mi dal trochu voraz - tak bys určitě vybojovala i tenhle jeden song," vzal to jako common sence, když párkrát cvaknul a pustil zatím tobě známý protahovací mix songů, než se zvednul od PC. Všichni jste si společně prošli zadýchávací rozcvičkou plnou protahování, rozhýbávání a nemála odvážnějších kroků, v důsledku čehož dokonce i někteří idolové za tebou vypadali poměrně zničeně; a to se ještě pořádně nezačalo. Kai byl úplně vpředu a předcvičoval, o čemž se s tím nikdo nijak nedohadoval, asi uznávali jeho "nadřízenost", co se tance týkalo. Až když ten byl spokojený s tím, jak jste se hezky zapotili, stopnul přehrávání. "Takže..." Odmlčel se, jak se párkrát nadechnul, aby zase chytil slova. "Choreografie. Bude to chtít něco děsně smutného a romantického. Jistě, nechceme úplně skončit u baletu, ale spíš než klasicky streetové prvky bych si tam představil trochu moderny. Mohlo by to být kontrastní," seznámil Kai všechny se svým názorem. Hlavně chudák Chen, který tanci fakt moc nedával, se zatvářil děsně nadšeně a nenápadně se omluvil, že zameškal svoje kafe a potřebuje si doplnit hladinku; Leeteuk ho rychle následoval, takže nakonec jste v místnosti zbyli jen ve čtyřech, přičemž Heechul k tomu seděl. Přijít na svět s choreografií se ukázalo být horší, než se mohlo zdát - zvlášť, když hlavní mužská figura chyběla. Kai byl přirozeně plný nápadů, Eunhyuk taky přispěl trochu do sbírky a Heechul to celé sledoval, jako přímý přenos SuperBowlu v telce. Jej. Nakonec jste fakt něco vykoumali, když přišel čas nacvičování - nicméně Chen se pořád nevrátil. "Mám pro něj radši skočit?" vzdychl Kai, když potřásl nad tím klukem hlavu. "Možná bys to mohla udělat ty, třeba ho to trochu zklidní," pokračoval pak tvým směrem.

Vypravěč - 16. prosince 2015 21:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Park se sice lehce usmál, ale i tak nad tebou lehce zakroutil hlavou. ,,Je vidět, že v něčem si pořád trochu jako dítě. Hrozně lehkovážná." Řekl s úsměvem, ale kupodivu to neznělo posměšně, spíše.. Tak nějak laskavě a mile. ,,To není samozřejmě výtka." Dodal hned na to trochu rázněji, snad aby tě zastavil v případném sypáním nadávek na jeho hlavu, ale pořád to znělo mile a pořád se usmíval. Když jste oba dojedli, tak se tě zeptal, jestli si nedá ještě něco. Pokud si odmítla, nechal to plavat, dopil svoje víno a zaplatil. Pokud si ještě něco chtěla, rád ti to objednal. Pak zaplatil tak jak tak, zvedli jste se a odešli k autu, aby tě mohl zavézt domů. ,,Doufám, že se ti večeře líbila." Odvětil s úsměvem, když si z auta vystupovala. ,,Jo, málem jsem zapomněl." Řekl najednou a vypadal trochu překvapeně. Pokynul ti prsty, ať se k němu ještě nahneš do auta, i když už stojíš venku. Najednou k tobě natáhl ruku. Svojí teplou a hebkou dlaň položil na tvojí tvář, s úsměvem se k tobě natáhl a políbil tě. Hrozně jemně. Skoro až romanticky dalo by se říct. ,,Nech si o mě zdát." Pošeptal s úsměvem, když se od tebe odtáhl a dal ruku zpátky na volant. Měl takový.. Hodně sebevědomý, ale zároveň odzbrojující úsměv.

Kim (Ann) Min-Yeng - 16. prosince 2015 21:47

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Mě má rád. To se mu bude líbit. A když ne, tak ho donutím, aby se mu to líbilo." Odvětila jsem absolutně vážně přesvědčená o tom, že tomu tak prostě bude. Až Kaiova poznámka mě vyvedla z míry. ,,Počkej, to je to takový tyran nebo co?" Zeptala jsem se nechápavě. Je pravda, že občas působil přísně, ale neměla jsem pocit, že člověk na něco takového potřebuje koule. Nevěděla jsem, jestli na sebe být hrdá nebo se za sebe stydět. Kai nás očividně chtěl zničit hne ze začátku. Už mě to ani nepřekvapovalo, jen jsem poslušně opakovala kroky, jako všichni.. Ehm, tedy většina kolem mě a měla pocit, že moje plíce asi umřou. A to jsem ani zdaleka nakouřila tolik, jako jsem kouřila před nástupem sem. A pak Chen utekl. Dokonce i s Leeteukem. Tedy, Leeteuk mi byl nějak jedno, ale Chen vypadal, jako by se hrozně bál. Přišlo mi to trochu zvláštní, protože na koncertech a v MVčkách uměl všechny choreografie dobře, ale.. Bůh ví, jak to bylo s jejich nacvičováním. O čemž mě přesvědčil i Kai, když jsme konečně vymysleli choreografii, ale Chen po hodině pořád nikde. Kai to naznačil tak, že je opravdu vystrašený. Kývla jsem hlavou a bez otázek jsem se vydala Chena najít. Naštěstí bez kamer. Tu zůstaly ve studiu. Chen opravdu vypadal, jako by se před někým schovával. Seděl v pohovce v nahrávacím studiu a tvářil se jako schlíplé štěně. ,,Zlato? Copak se děje?" Zeptala jsem se ho starostlivě. Pomalu jsem k němu došla a klekla si na zem k jeho nohám. Zvedla jsem k němu ustaraný pohled a vzala jeho dlaň do svých, abych mu po hřbetě mohla pomalu jezdit palci v uklidňujících kolečkách.

Park Hye-mi - 20. prosince 2015 19:33

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nakonec jsem nebyla hloupá, dokud to šlo z Hyung-sikovy peněženky, která rozhodně nad pár bankovkami neplakala, rozhodla jsem se brát, dokud můžu a nenápadně jsem si vyjednala "pozdní chod". Bylo mi celkem jedno, jestli budu vypadat jako nenažraná popelnice, co ještě předpokládá, že bude mít ZNOVU takový hlad za necelých pár hodin. Nechala jsem si to zabalit s sebou, rozloučila se s obsluhou a tak nějak i s cenovou výší tohohle místa, kam se asi dvakrát nepodívám. "Vaří - teda, pokud se dá takovej termín použít u sushi - tam fakt dobře," přisvědčila jsem s úsměvem, když jsme parkovali u dormu a já bez nějakého rozpakování rozepnula pás a vyskočila z auta, aniž bych zapomněla na svůj pořád ještě svlečený zvířátkový svetr a druhou porci jídla. Chystala jsem se zrovna vypoklonkovat se, když si ještě na něco rozpomněl. Povytáhla jsem tázavě obočí na jeho gesto, ale než jsem se stačila pořádně rozmyslet, co může být tak tajného, že mi to nemohl sdělit večer na vcelku vylidněném místě, byla jsem skloněná. Překvapeně jsem obdržela jeho vlastní formu rozlučky a vzhledem ke svému šoku jsem tam asi stála jako idiot - sehnutá a zmatená až do doby, než zmizel za zatáčkou - a možná ještě pár minut jako bonus. Totiž dokud mě neprobrala zima. Zatracenej chlad v pozdní hodinu. Otřepala jsem se, promnula si dlaněmi paže a rychle zamířila dovnitř. Holky jsem pozdravila, ale vzhledem k tomu, kdo z nich tam byl přítomný - vlastně víceméně jen barbie-gang - okamžitě jsem zamířila do pokoje a plácla sebou na postel, ignorujíc komenty o svém oblečení. Převlečená z šatů, rozpláclá pod fotkami iKONu, které mi kluci tak hezky svěřili, jsem chvíli sledovala prázdnou postel vedle a nadávala si, že jsem si nepořídila obřího plyšového medvěda. Když byl pokoj prázdný, zdál se najednou děsně... tichý. Osamělý. A byl to jen dojem nebo voněl po klučičí voňavce...? (Totálně jsem netušila, že u nás třeba nocoval Luhan, vzhledem k tomu, že mě o tom asi nikdo neinformoval.) Když mi nějak nešlo usnout, navzdory únavě, chvíli jsem zvážila, že se nacpu k některému dívčímu pokoji, ale ty hodné jsem rušit nechtěla a když jsem je nezahlédla, nebyla jsem si jistá, jestli ještě netrénují. Neříkali kluci, že něco mají? Zamračeně jsem koukala na obrázky nad postelí. Snad se mi zdálo, že měl B.I zamluvenou hudebnu, ne? V tuhle hodinu to sice bylo celkem pozdě, ale to by nebyla žádná výjimka. Odfoukla jsem si, vykulila se z postele, nahodila na sebe obyčejný džíny, velký "klučičí" tričko a bílé tenisky (odkaz), popadla kabelku s nejnutnějšími věcmi, přetáhla přes vrch bundu a uprosila Kiru, aby mě na otočku svezla ke společnosti, kde byla beztak domluvená vyzvednout Cat s Moon. Uvnitř jsem se moc nezdržovala, nechtěla jsem rušit něčí skoro-noční trénink. Bylo už tak dost hloupý, že jsem se chystala rušit něčí tvorbu, ačkoliv moje idea spočívala hlavně ve spaní na stole. Zaklepala jsem na dveře a pak vlezla dovnitř. Ne, že by to pomohlo, vzhledem ke sluchátkům na uších asi B.I neslyšel ani houbelec, takže jsem zase zavřela a v tichosti se doplížila až k místu vedle počítače, kde asi komponoval něco k tomu blížícímu se koncertu. Na stůl jsem jako mírovou dohodu odložila bonusovou večeři od Parka a prsty se zlehka dotkla jeho ramene, abych upozornila na svou přítomnost a nevyrazila z něj duši, když by si mě všimnul až někdy pak, samovolně.

The Spirit of the Underground - 20. prosince 2015 19:44

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Tyran?" zopakoval po tobě celkem pobaveně Kai a na moment seknul očima po kameře. "Ne, to bych neřekl. Ale těžko by mohl držet na uzdě takovou početnou skupinu, jakou je zrovna EXO, kdyby nás neuměl něčím aspoň trochu srovnat do latě. I kdyby blbou výčitkou svědomí vůči tomu, kolik mu naděláme práce," změkčil tvé prohlášení, přestože již nezavdal moc prostoru k debatě, protože potom se vás, jak jsi trefně podotkla, rozhodl zničit. Nicméně ty jsi naneštěstí přežila; a díky tomu ses mohla vydat na lov sličné laňky, totiž chudáka uteklého Chena, který se krčil celkem v klubíčku v rohu volného nahrávacího studia a vypadal, jako by mu někdo ukradl všechny včely - nebo spíš zboural domeček z karet, který stavěl fakt dlouho. Když jsi ho oslovila, trochu sebou cuknul, asi když mu došlo, že ho jako někdo - v té jeho skrýši-neskrýši - fakt našel. "Ann," pípnul v tichosti, což bylo asi všechno, co ze sebe na úvod dostal. Byl tak napůl odvrácený, když sis k němu přiklekla. Čučel spíš do zdi, ačkoliv svoji ruku ti nevytrhnul, možná, kdybys mu ji chtěla uříznout, tak by tě taky nechal, docela a zcela poddaně. "Já jenom... tohle není - tak úplně - moje parketa," načal pak sotva šeptem. "I normálně musím na MVčka trénovat hroznou dobu, opakovat před koncerty, zabíjet Kaie bonusovými tréninky... a pak můžu stát někde vzadu a koukat, co dělaj ostatní, kdybych se ztratil." Hlavu pro změnu svěsil, takže mu vlasy spadly z větší části přes čelo a oči. "Nikdy jsem vlastně pořádně netancoval... sám. Sám, sám. A s tebou - no... nechci to zkazit, je mi jasné, že to zkazím, je to..."

Vypravěč - 20. prosince 2015 21:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. i tak vypadal, že z něj na moment vylítla duše. Polekaně sebou trhl a s překvapeným výrazem se na tebe otočil, když si mu poklepala na rameno. Chvilku na tebe jen tak překvapeně koukal, než mu najednou došlo, že má pořád na uších sluchátka. Rychle je sundal a zadíval se na monitor. Konkrétně do jeho pravého rohu. ,,Co tady děláš tak pozdě?" Zeptal se tě překvapeně, když se podíval několikrát zmateně na tebe a pak zpátky na monitor. Nakonec zůstaly jeho černé překvapené oči vyset na tobě. Zadíval se na jídlo a bylo vidět, jak se mu pohnul ohryzek v krku, jak polknul. Měl hlad, bylo to jasné. Div neslintal. Ale nic neřekl. Přitáhl si vedle sebe druhou židli. ,,Posaď se." Řekl pořád trochu zmateně a začal uklízet na stole různě rozházené papíry. Kromě asi dvou všechny ve výsledku vzal a shodil do koše. Kdyby to šlo, tak by se asi trochu červenal, za to, že tu byl takový binec.

Kim (Ann) Min-Yeng - 20. prosince 2015 21:21

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Chen vypadal zničeně. Bože, byl tak sladký a mě ho bylo zároveň hrozně líto. S ustaraným výrazem jsem ho poslouchala, dokud se nezačal zakoktávat. Div jsem se tu nerozbrečela já. Vážně. Věděla jsem, jak se cítí, proto mě to tak mrzelo. Zvedla jsem jednu ruku a lehce mu jí položila na tvář. ,,Chene? Teď mě dobře poslouchej. Podle mě si úžasný. V tom, jak zpíváš i v tom, jak tančíš. Ve všem, co si dokázal. A nemůžeš být ve všem dokonalý. Takže nechci, aby ses něčím takovým trápil. No a co, že ti nejde tanec? Máš ten nejkrásnější hlas, jaký jsem kdy slyšela. Takže se tím netrap. Nic nezkazíš." Při posledních slovech jsem se na něj povzbudivě usmála a palcem mu lehce přejela po tváři, na které jsem měla položenou dlaň. ,,A navíc, já jsem na tom s tancem úplně stejně, takže si myslím, že nám to půjde dobře." Řekla jsem mu po pravdě a usmála se. Kai sice nic takového neřekl, ale já byla v tanci opravdu strašné dřevo a věděla jsem to. Byla jsem na tom stejně, jako Chen. Postavila jsem se, odhrnula mu vlasy z čela a políbila ho na něj. ,,Co mám udělat, aby ses usmál?" Zeptala jsem se mu a prsty mu začala jemně prohrabovat a upravovat vlasy.

Park Hye-mi - 20. prosince 2015 23:02

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Rozpačitě jsem si prohrábla vlasy, zatímco jsem zvažovala, nakolik upřímně mám odpovědět na jeho otázku. Nakonec jsem zvolila metodu "napřed se usaď" a tak jsem se svezla na přitaženou židli, odložila balíček z restaurace na právě vyklizené místo na stole a na moment sklouzla očima ke koši. Docela mě zajímalo, co na těch papírech asi bylo, vsadila bych pravý malíček, že útržky textů a myšlenek, co během psaní proudily B.Iovi hlavou. Přečetla bych si je, ale zas mi bylo blbé to dělat teď hned a před ním. Namísto toho jsem potřásla rameny. "Nemůžu spát," vydechla jsem nakonec a vynechala tu část "...sama", když jsem namísto toho poklepala na přinesenou krabičku. "Dneska byl... divnej... den. A přinesla jsem si ještě jednu porci - tak mi bylo blbé to sežrat celé sama, když už jsem jednu měla," svedla jsem vinu automaticky na jídlo, které jsem pošoupla na půl cesty k němu. Očividně se jaksi zapomněl řádně nakrmit a pak se měl co divit, že je samý kůže-sval-kost a žádné zásoby na zimu. Ne, že by se mi na jeho těle něco nelíbilo, ale... Zamrkala jsem a setřásla špatný kurz myšlenek. "Tak jsem chvíli uvažovala, který jiný blázen by asi v tuhle hodinu mohl být vzhůru; a hádej, na čí jméno jsem přišla." Vykouzlila jsem na rtech lehký úsměv, kývla k němu bradou a pak jsem zaletěla očima k monitoru. "Píšeš písničku?" zajímala jsem se, když jsem odložila kabelku na zem a vytáhla si nahoru na židli nohy, takže jsem se na sedátku zvládla stočit celkem dobře do klubíčka, bradu zapřenou o kolena, stehna obejmutá pažemi. "Nechci rušit - můžu bejt docela dobře zticha a pochrupovat," ujistila jsem ho ještě rychle.

The Spirit of the Underground - 20. prosince 2015 23:09

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Když jsi spustila se svou "ódou na Chena", postupně se k tobě začal otáčet a váhavě po tobě pokukovat, jako by se snažil zjistit, jestli sis z něj právě nadmíru utahovala nebo na tom bylo něco pravdy. Pomalu natáhnul svoje dlouhé, ale překvapivě celkem studené prsty a opatrně jimi překryl ty tvoje na vlastní tváři. Malou chvíli tak zůstal, než stiskem stáhnul tvou ruku dolů; nepustil ji, ale složil si ji na koleno i s tou svojí. "Vážně?" optal se pořád ještě s jistou obezřetností, přesto už vypadal na půl cesty k tomu se tedy rozhodnout se s tebou vrátit. Neochotně pustil tvojí ruku, když ses začala zvedat na nohy, načež překvapeně zamrkal, když jsi ho jako políbila na čelo. Asi by byl schopný být rudý až za ušima, ale na jeho pleti nebyl vidět rozdíl. Tvou poslední otázku odměnil napřed stisknutím rtů k sobě, pak se tak ošil, jako by mu ta myšlenka snad byla... nepříjemná? Možná to byla jen nejistota. Zvednul k tobě oči a upřel ti je na obličej s takovým tím čistým a upřímným pohledem, který jen podpořil dojem nevinnosti, který většinu času vzbuzoval. Pozvolna se zvednul z gauče a roztáhnul paže od sebe. Nenatáhnul se po tobě, nesáhnul první, jen tam tak stál, náruč otevřenou a ... no, nehýbal se, zato tě zaujatě sledoval.

Vypravěč - 21. prosince 2015 11:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. se na tebe překvapeně koukal. Teda, překvapeně, spíše zvědavě, pořád lehce vykolejený z toho, že tady si. ,,Vážně můžu?" Zeptal se tě trochu nejistě a ukázal prstem na jídlo. Jakmile si kývla, hned si ho přisunul k sobě, otevřel krabičku, vzal hůlky a začal jíst. Ne, že by to do sebe nějak házel, ale pomalu taky zrovna nejedl. ,,Stalo se snad něco?" Zeptal se tě s plnou pusou. ,,A vůbec, odkud to máš?" Dodal další otázku a zvědavě se zadíval na sushi, co jedl. Podle tvých slov mu došlo, že to máš odněkud z restaurace, spíše chtěl vědět, co si tam dělala a hlavně s kým. Mile se na tebe usmál, očividně mu zalichotilo, když si ho nazvala bláznem a na tvou otázku jen kývl hlavou, zrovna měl plnou pusu. Ale pak zvážněl, chvilku žvýkla a polkl. ,,Stalo se snad něco u vás na dormu? Pohádala ses s holkama nebo tak?" Zeptal se tě vážně a na moment odložil hůlky do krabičky, aby se na tebe mohl celý otočit. ,,Nikdo totiž neutíká spát do studia jen tak. Většina takového toho workoholismu, že jsi celou noc ve studiu, vzniká tak, že se s někým pohádáš a nebo chceš být sám, tak jde do studia a zjistíš, že je to vlastně super, a tak sem začneš chodit v podstatě pravidelně. Ale ty nevypadáš, že by si chtěla být sama, spíše naopak. Tak co se stalo?" Zamrkal na tebe zvědavě.

Kim (Ann) Min-Yeng - 21. prosince 2015 11:22

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Chen byl hrozně sladký. Možná až moc. Nechtělo se mi věřit, že existuje kluk, který je takhle nevinný a sladký. Prostě nechtělo. Ne, že bych chtěla, aby měl nějakou špatnou stránku své osobnosti, ale.. Chápete. Nebyla jsem na to zvyklá. Kai byl taky ňunínek a Luhan taky, ale nikdo z nich nebyl až takový ňunínek. Byl to hrozný nezvyk, ale mě se to strašně líbilo. ,,Vážně, vážně, vážně." Ujistila jsem ho s úsměvem. ,,Hele, já nejsem typ člověka, co druhým lichotí prázdnými slovy. Takže když něco řeknu, myslím to vážně." Řekla jsem mu po pravdě s trochu vážnějším výrazem, aby mě vážně bral. Byla to pravda. Neuměla jsem říct otravným lidem, že jsou hrozně hodní a škaredým, že jsou krásní. Dobře, to druhé vyznělo poněkud povrchně, ale víte, jak to myslím. Pak najednou vstal a lehce roztáhl ruce. S úsměvem jsem nad tím zavrtěla hlavou, udělala krok k němu a pevně ho objala kolem trupu. Položila jsem mu hlavu na hrudník a trochu rozněžněle se usmála. Nevím proč, ale bylo mi v jeho objetí hrozně dobře. Nějak moc mi všichni začínali přirůstat k srdci. Což pro mě bylo hrozně zvláštní a nezvyklé. Možná jsem se toho trochu i bála.

Park Hye-mi - 21. prosince 2015 11:45

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Povzdechla jsem si a zakoulela očima na jeho ujišťování. "Ne. Mávám ti tím před nosem jak klobásou před vyhladovělým pouličním psem, jen abych ti pak řekla, že máš utrum a nic nedostaneš, protože to všechno zblajznu sama," popíchla jsem ho, přisunujíc tedy balíček ještě o kousek blíž k jeho půlce stolu, aby náhodou mou slabě ironickou odpověď nepochopil špatně a snad si radši nevzal. "Mhmm, nic takovýho, o čem bych vyloženě chtěla mluvit," zavrtěla jsem hlavou na adresu příhod. Nebylo to tak, že by se nic nestalo, ale vlastně jsem nechtěla B.Iovi fakt vyprávět nic o Jinhwanovi ani o Parkově rozloučení a ... no, vlastně po tom, jak prapodivně se na mě odpoledne díval, asi ani o Joonovi. Co jsem mu vlastně mohla říct? Leda zodpovědět tu další otázku. "Hyung-sik Sunbae mě vzal na večeři. Kvůli... no, pracovní nabídce. Je mi jasný, že na takový místo se zas chvíli nepodívám, tak jsem si vzala rovnou ještě jedno jídlo na dorm," vzala jsem to dost popravdě, načež jsem kývla k jídlu, co právě pořádal, aby teda pochopil, o čem byla řeč. Ze své stočené pozice jsem s lehkým úsměvem sledovala jeho apetit a jak v něm mizelo, co mizelo asi podobnou rychlostí ve mně, když... no, předtím. "Ne, ani ne. Chci říct, ne že by všechny byly dvakrát příjemný, ale... nemůžu se s nima tak docela hádat. Jsem nejmladší. Sežraly by mě i s kostřičkou," odfrknu si pobaveně, aby bylo jasné, že to trochu odlehčuju. Trochu. Jsem si jistá, že holky nejsou kanibalky, jen by mi udělaly ze života dost peklo. "Moje spolubydlící tam každopádně nebyla; vlastně ani nikdo jinej, s kým bych se extra bavila. V poslední době jsem si nějak zvykla na společnost... prakticky pořád jsem s někým. Asi bylo trochu znepokojující být tam sama, najednou ten pokoj byl děsně prázdnej. Bezatk je to určitě vaše vina, protože mě moc rozmazlujete," zauvažovala jsem pak nahlas, než jsem po B.Iovi loupla hraně vyčítavým pohledem.

The Spirit of the Underground - 21. prosince 2015 11:51

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Chenovy ruce se okolo tebe pomalu ovinuly. Jeho stisk nebyl ani hřejivý, ani silný, ale přece v něm byla taková otevřená upřímnost a jednoduchost, která byla v téhle době zkrátka jedinečná. Bylo totiž zřejmé, že to je to, o co mu opravdu šlo. Ne o ruku šmátralku a nenápadné otření se o tvoje prsa, ne o to sáhnout holce na zadech nebo dostat se jí do kalhotech. Ani zvednout si vlastní ego. Všechno, co chtěl, bylo vlastně objetí. S podobnou důvěřivostí jako dítě z mateřské školky, které ještě okolní svět nestačil zkazit. Zůstal takhle stát. Běžely vteřiny, možná dokonce minuty. Jeho srdce ti pravidelně bušilo pod uchem a postupně zklidňovalo svůj rytmus jen do tichého bubnování. Pravidelné nádechy způsobovaly, že se jeho tričko v intervalech otíralo o tvůj obličej. Kdyby to byl kterýkoliv jiný z těch kluků venku, mohla bys tomu asi přisoudit nějaký vedlejší význam, on tak nepůsobil. V závěru celé scény jsi ucítila jeho dlaň na temeni, jednoduše tě pohladil po vlasech, jednou, dvakrát, než s tichým zamumláním slova "Díky," co bylo sotva slyšitelné přitiskl svoje rty kamsi nad tvůj spánek a pustil tě. "...takže... jdeme trpět?" dotázal se o něco méně nesměle, když tedy kývnul bradou směr dveře a Kaiovo mučení v podobě nácviku choreografie.

Vypravěč - 21. prosince 2015 12:04

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. se začal od srdce a pobaveně smát, když si řekla, jak ses dostala k tomuhle sushi. Očividně mu nepřišlo divné, že si s ním byla na večeři, když si dodala, že to bylo kvůli pracovní nabídce, spíše mu přišlo vtipné, jak.. Vyčůraná jsi. A smál se celkem dlouho. ,,Sakra, tak tohle by mě nikdy nenapadlo." Přiznal se pobaveně, když se dosmál a utřel si pod očima imaginární slzy. I když je pravda, že chvilku se mu i trochu leskly oči. Nebo se ti to možná jen zdálo? ,,Promiň, ale přijde mi to hrozně vtipné, nemyslím, že by s ním nějaká holka takhle dobře uměla zametat." Přiznal se pobaveně svému důvodu k smíchu. Možná v tom byla i trocha škodolibosti, kdo ví. Pak se na tebe lehce pousmál a pohladil tě po vlasech. ,,Takže prostě nechceš být sama." Shrnul to ve zkratce, než se otočil zpátky k monitoru a něco tam začal klepat myší, zatím co v druhé ruce měl už hůlky a zase jedl. ,,Hele, mám nápad. Něco tady dodělám a pak si půjdeš lehnout k nám na dorm, hm?" Navrhl ti, ale nevypadalo to, že by měl nějak náladu se o tom hádat, spíše to řekl, jako takový fakt. ,,Nenechám tě celou noc bez pořádného spánku." Dodal nakonec vážně.

Kim (Ann) Min-Yeng - 21. prosince 2015 12:08

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Připadala jsem si spíše, jako bych objímala svého kamaráda než.. Kluka jako kluka. Necítila jsem v tom absolutně žádný sexuální podtext. Což bylo na jednu stranu dobře, na tu druhou jsem si nebyla jistá, co si o tom mám myslet. Ne, dobře, já vím, tvářím se, jako by mi nestačil Leeteuk, D.O... Eunhyuk? Ne, na toho jsem furt nasraná kvůli tomu včerejšku, toho chci ještě dneska dořvat. Až budeme někde sami. Pak mě pohladil po vlasech, poděkoval a já se pomalinku odtáhla a usmála se na něj. ,,Neděkuj, tohle pro tebe udělám kdykoliv." Řekla jsem upřímně s lehkým úsměvem. Ostatně, pokud mu taková věc zlepší náladu, proč bych neměla být ochotná to udělat kdykoliv. Nehledě na to, že to i mě zlepšilo náladu. Než jsem se podívala do nejbližší kamery, která byla v rohu místnosti. Měla jsem chuť do ní ukázat prostředníček, protože mi bylo jasné, že tohle D.O. uvidí, ale bůh ví, kdo na to koukal teď. Raději jsem to nechala být a vydala se s Chenem za Kaiem. ,,Jdeme trpět." Přitakala jsem pobaveně. No co? Bylo to spíše tragikomické, než cokoliv jiného, protože Kai nás opravdu nechával trpět.

Park Hye-mi - 21. prosince 2015 12:18

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Protáhla jsem trochu dotčeně tvář na jeho smích. "Jak to jako myslíš zametat? Nesnažím se z něj dělat koště, jsem jenom praktická. Není to tak, že by na to neměl. Když může jezdit hned ve dvou autech zahraniční značky, na který bych si nevydělala za celej život, může si dovolit dvojitou večeři pro mě. A ... no, nedala jsem si dezert, tak se to dá počítat jako ten," bránila jsem se. Necítila jsem se jako nějak uražená jeho poznámkou, jen jsem měla potřebu uvést věci trochu na pravou míru. Chudák Park, byl na mě chvíli hodnej a už se mu za to lidi tleměj. To jsou ty problémy osob se špatnou pověstí. "Tak," přitakala jsem na jeho shrnutí bezcílně, když jsem sama přenesla oči k monitoru a rozmotala svou "jsem ježek" pozici se stočením nohou pod sebe do polokleku, jak jsem se natáhla trochu dopředu, abych se mu jako mohla koukat přes rameno, co to tam vyváděl. "Co tam vůbec tvoříš?" vrátila jsem se zpátky k dříve nezodpovězené otázce, kterou stihl nějak zazdit tím, že stočil hovor mým směrem. "Uf, seš si jistej, že to klukům nebude vadit? Nechci bejt na obtíž, nevadilo by mi vyspat se tady, třeba se do té doby pak Ann vrátí nebo tak," nadhodila jsem polohlasně, přestože jsem byla za jeho nabídku vděčná. Jasně, bylo mi to trochu blbý - a asi to nevypadalo nejlíp, ale... vlastně mi to vůbec nevadilo, sakra. Stejně budou touhle dobou určitě všichni spát. A když na jejich gauči mohl spát Jinhwan bez bolestí zad, mohla jsem já taky. Navíc jsem menší, vlezu se snáz.

The Spirit of the Underground - 21. prosince 2015 12:28

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro ...a Kai vás nechal trpět skutečně důsledně. Když jsi to zrovna nespletla ty, zaručeně to zkazil Chen, když se to zrovna Chenovi povedlo, asi tě to rozhodilo dost na to, abys zmotala nějaký krok nebo jen drobný pohyb a to samozřejmě dravčímu oku vašeho přísného lektora neuniklo. Ten kluk měl oči všude, snad i na zadní straně hlavy. No, nebo to bylo všemi těmi zrcadly. Tancovat na pomalou písničku se ukázalo být ještě horší než na rychlou, přestože se dalo stíhat, každý pohyb musel být ještě preciznější a jakákoliv drobnost byla hned vidět. A Kai byl, jak jinak, perfekcionista. Nevadilo mu držet vás tam dobré tři hodiny v kuse, jen s maličkými pauzami na napití či odskočení si na záchod. Když už to skoro vypadalo, že to s vámi sekne, vyhlásil, že pro dnešek by to snad stačilo a že pokračování zítra. Za předpokladu, že se zítra budete vůbec moct řádně pohnout po těch dnešních výmyslech. A to jste u toho měli ještě zvládat zpívat. To bude určitě další krok. Chen se celý zničený opíral zády o stěnu a upíjel z flašky vody, kterou asi hodlal dát na ex. "Skoro až pozdní čas oběda, ne?" prohodil do toho Kai jako by nic, vlastně i s úsměvem, jako by na vás poslední tři hodiny pomalu neštěkal, když už mu došla trpělivost s tím pořád dokola vysvětlovat každý krok zvlášť. "Na oběd ji berem my, odpoledne je čas na trochu skládání, takže už máte v podstatě volno," ozval se od dveří Leeteukův rozhodný hlas, když se ten chlap záhadně objevil, jako by sedmým smyslem vytušil, že už ho nikdo nebude nutit do dalších tanečních kreací. "Chceš se napřed asi osprchovat...?" obrátil se leader SuJu tvým směrem. "Počkáme s klukama v autě na parkovišti, tak sebou hoď, jo?" A s tím za sebou jako zase zavřel, asi to považujíc za hotovou věc a ... no, zmizel. Asi do auta.

Vypravěč - 21. prosince 2015 12:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. se pobaveně usmál. ,,Ale tak jsme to vůbec nemyslel. Holky z něj umí tahat peníze, to jo. Nechávají si dávat šperky, šaty, berou ho na nákupy, aby za ně zaplatil všechno to oblečení, co chtějí. A on si je vydržuje rád, není blbej, když nějaké holce nechce něco koupit, umí říct ne, ale myslím, že se mu ještě nikdy nestalo, aby si od něj nechala holka koupit druhou porci večeře sebou." Vysvětlil, jak to vlastně myslel. Když ses zeptala, co tam tvoří, dal ti na uši sluchátka a s úsměvem pustil hudbu a pak ti pod nos přistrčil papír se slovy. Jeden z těch dvou, co měl na stole. Byla to taková.. Pomalejší a vážnější písnička, ale ne vyloženě nějak smutná. Když skončila, zase si vzal sluchátka k sobě. ,,Už to skoro mám, více méně teď s tím už jen slovíčkařím, aby ty slova prostě měla.. Říz." Vysvětlil s úsměvem a pak se na tebe zvědavě zadíval. Asi čekal nějaký tvůj názor. B.I. jen pokrčil rameny. ,,Budeš u mě v posteli, nebude jim mít co vadit." Řekl absolutně vážně a až po chvilce se na tebe podíval a pousmál. ,,A navíc, kluci tě mají rádi, jistě, že jim nebudeš vadit." Dodal a najednou vypadal tak nějak.. Vesele. Ne, že by před tím vesele nevypadal, ale z nějakého důvodu najednou vypadal o trochu veseleji.

Kim (Ann) Min-Yeng - 21. prosince 2015 12:42

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Kai byl hovado. Jakože hovado. Po dvou hodinách tréningu, kdy už začínal být nevrlý a štěkal, že ho to nebaví nám to pořád vysvětlovat dokola, jsem na něj začala štěkat taky. Před tou scénou v nemocnici bych si to nedovolila, ale.. Myslím, že jsme oba brali tohle vzájemné štěkání po sobě v dobrém. Nebyla jsem na něj naštvaná, ale oba jsme byli flustrování, každý z něčeho jiné. Hlavně jsem netušila, jak při tomhle budu zpívat. Umřu. Umřu. Je mi to jasné. Buď poseru kroky nebo zpěv. Pokud tam nedají playback. Vlastně by mi to ani nevadilo. Když jsme skončili a Chen vypadal, že se chce utopit v té flašce vody, tak se na nás Kai usmál a řekl, že by jsme mohli jít na oběd. Už jsem chtěla kývnout hlavou, ale najednou se objevil Leeteuk. Nechápavě jsem na něj zamrkala. Vypadal trochu.. Rázně. Ne moc mile, asi tak bych to definovala, ale nevím proč. Na toho jsem ani nestačila kývnout hlavou, že chápu, protože odešel. ,,Se o mě porvěte.." Mroukla jsem si sama pro sebe a pak se s úsměvem podívala na kluky. ,,Uvidíme se zítra." Oznámila jsem jim s úsměvem a vydala se do sprchy. V tašce jsem měla ještě to Leeteukovo tričko ze včerejška. Osprchovala jsem se, tentokrát jsem si ukradla Leeteukův sprchový gel, rychle si vysušila vlasy a hodila na sebe džíny a Leeteukovo tričko. No co? Přece ho můžu trochu provokovat. Nemohlo mi to trvat ani 15 minut, když jsem doběhla ke klukům do auta a nasedla dozadu. ,,Uf, nečekáte dlouho?" Zeptala jsem se trochu udýchaně a prsty si prohrabávala pořád trochu vlhké vlasy.

Park Hye-mi - 21. prosince 2015 13:12

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Pokrčila jsem rameny. "Pravděpodobně jsou prostě chytrý - radši mu zavolaj, aby je na tu druhou večeři vzal osobně. To jídlo pro ně spíš postrádá smysl, když u toho nemaj příležitost balit nejbližšího chaebola v okolí... nebo aspoň nějakého jeho dobrého kamaráda," nahodila jsem, než jsem se ušklíbla. "Tak to aspoň vypadá v některých těch dramíčkách. Upřímně, nemám tucha, jak to chodí - a asi to radši nechci vědět," uzavřela jsem to nakonec odmávnutím dlaní. Trochu jsem ztuhnula, když jsem dostala na uši sluchátka. ...uslyším nějakou B.Iovu písničku PŘEDTÍM než ji vůbec publikuje? Totálně cool. Nechala jsem si pustit hook s beatem a očima jezdila po řádcích zatím zpracovaných slov. Now my determination is different from before I already have a lot so I don’t really have much pressure There’s so much to do, I’m never anxious Call me brake, if you step on me, I’ll block your way No matter how much you strangle me, I’ll always have air to breathe I’m like a zombie, if you see me, hope you’re hiding I’ll surpass all those who spin around and can’t be stopped They’re all dead like the grass in winter Blaw, my skills defy gravity Oklepala jsem se. Bylo to dobrý. Bylo to sakra dobrý. Zatraceně dobrý. It gave me chills. Uznale jsem si stáhla sluchátka z uší, položila je na desku stolu a pomaličku roztáhla rty v úsměv. "Dovedu si to dost slušně představit. I v holčičí verzi." Na malý moment jsem si půjčila tužku a papír a rychle načrtla na opačnou stranu odpověď na původní verzi. (odkaz) Zkusmo jsem si to vyzkoušela, než jsem se zakřenila. "Když se budeš někdy nudit - jakože to se asi do koncertu nestane, tak mi taky můžeš zkusit nahodit nějaký beat." Dloubla jsem do něj loktem. "Tvoje muzika je super," ujistila jsem ho konečně, kdyby to jako z předchozího nepoznal. Pošťuchování mě ale rychle přešlo. "Počkej, počkej, jak v posteli? Nemáte náhodou postele s Bobbym? Ten sendvič posledně ti nestačil? Jste se nemohli vůbec vyspat. To je v pohodě, já si docela vystačím s gaučem, když se tam mohl vychrápat Jinhwan, tak já se vlezu taky," ujistila jsem rychle B.Ie, když jsem se zase odtáhla a posadila se do židle pořádně, jakmile nebylo třeba mu nahlížet přes záda na obrazovku.

The Spirit of the Underground - 21. prosince 2015 15:17

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Na tvoji poznámku o rvačce zvedl Chen hlavu, obočí mu poskočilo a začal si vyhrnovat rukávy, jakmile odložil pití. "...porvat? Jasné, s kým?" zavtipkoval si, přestože jeho hlas nesl stopy únavy. Vlastně vypadal poměrně unaveně, možná se mu ulevilo, že to fakt nešlo ani jednomu z vás, tak se neměl aspoň zatím za co moc stydět. Nepatrně se na tebe pousmál na rozloučenou. "Jo, bude kupa práce, tak se pořádně najez, ať máš zítra dost energie - pojedem to dál," rozloučil se s tebou Kai, těžko říct, jestli to skoro nebyla výhružka, když to zahrnovala představu dalšího tréninku, ale zubil se, takže to tak asi jako nemyslel... nehledě na to, že tomu tak bylo. "Plus mínus patnáct minut," odpověděl ti po přilétnutí do auta velmi "nadšený" Heechul. "Ale vůbec ne," odporoval mu Eunhyuk, který po kolegovi loupnul káravým pohledem. "Jdeš akorát," uzavřel to Leeteuk jednoduše, když ti akorát připomněl pásy a vyjeli jste. Heechul seděl taky vzadu, kluci vedle sebe vepředu. Eunhyuk čučel hlavně z okna a Leeteuk se soustředil na řízení, nevypadalo to, že se chystají každou chvíli prokousnout jeden druhému krk. "Není to Leeteukovo tričko?" ozval se najednou Heechul se zamrkáním. Zatraceně všímavej bastard. Ehm. Povytáhnul jedno obočí, založil si ruce na prsou a chvíli na tebe koukal, asi jako, co ty na to, než stočil zrak k řidiči. Eunhyukovu pozornost ta poznámka upoutala taky, protože se rázem ohlédnul dozadu, aby se podíval, co máš na sobě. "Snažíš se vyznačit si svoje teritorium nebo co?" pokračoval Heechul směrem k Leeteukovi pobaveně. Možná se kluci jenom škádlili...

Vypravěč - 21. prosince 2015 16:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. nad tebou s úsměvem zakroutil hlavou. ,,Nemůžeš věřit všemu, co je v dramíčkách. Většinou to jsou jen kecy." Řekl ti s úsměvem, ale díval se při tom do počítače a něco tam doklikával v programu na písničky. ,,Takové ty věci jako.. Láska na první pohled, hromady zlatokopek a podobně. Něco jako láska na první pohled je moc vzácné a málo která holka umí být tak bezcitná, aby to byla vážně zlatokopka." Dodal pořád s úsměvem, ale už trochu tišeji. Když si to zkusila v holčičí verzi, B.I. se na tebe jen koukal a spokojeně se usmíval. Asi tím dával najevo svou spokojenost a to, že se mu to líbí. Ale nahlas nic neřekl, jen když jsi se zmínila o beatu, zatvářil se zamyšleně. ,,Hele, to není vůbec špatný nápad. Navíc, slyšel jsem, že jedna holčina od vás má nějaký duet s EXO. Pokud by si chtěla, určitě by se něco takového dalo u ředitele vyprosit. Bude to reklama jak pro vás, tak pro nás." Zadíval se na zvědavě a čekal na tvou reakci. Zasmál se. ,,Já nespím s B.I. v jedné posteli. Možná sis toho nevšimla, ale v tom pokoji jsou postele dvě. Jen ta druhá byla naposled tak zaházená věcma, že nevypadala jako postel." Mrkl na tebe a pak zavrtěl s úsměvem hlavou. ,,Na gauči tě spát nenechám." Odvětil a pak se na tebe najednou podíval a ty sis všimla těch jiskřiček v jeho očích. ,,Minule to nevypadalo, že by ti vadilo být se mnou v jedné posteli." Jeho hlas byl najednou takový.. Hlubší.. S jakýmsi.. Vrnivým podtónem.

Kim (Ann) Min-Yeng - 21. prosince 2015 16:24

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Heechul vypadal otráveně. Jako vždy. Ušklíbla jsem se a pocuchala mu vlasy. Vím, jak to nesnáší. Tak aby měl důvod byl naštvaný. ,,Nebreč." Řekla jsem mu pobaveně. No co? Bavilo mě ho štvát. Asi jako D.O., akorát D.O. jste nemuseli ani naštvat, aby vám něco udělal.. Ne, že by mi to vadilo.. Ah, bože nemysli na to! Pomyslela jsem si, když jsem se podívala na obvázané místo na ruce. Ostatní naštěstí vypadali spokojeně, takže jsem se spokojeně usmála i já. Dokud Heechul nepostřehl, že mám na sobě Leeteukovo tričko. Kysele jsem se na Heechula ušklíbla. Vím, že se mu neříká děvka SuJu jen tak ze srandy, ale že by znal každé Leeteukovo tričko.. To bych do něj neřekla. ,,Jo, je." Odvětila jsem nakonec úplně klidně. A pak se ozval Eunhyuk. Což se mi moc nelíbilo. Ale mlčela jsem. Byla jsem zvědavá, jak se to vyvine. Ostatně.. Bylo to na Leeteukovi, jestli něco prokecne nebo to nějak zakecá, ne na mě. Já byla ta submisivní, co se tu podřizovala. A teď mi to ani moc nevadilo.

Park Hye-mi - 21. prosince 2015 20:47

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Tak toho se asi moc bát nemusíš, nemám zrovna čas na ně koukat - ne, že by sis nevšiml," zabroukala jsem pobaveně na adresu k-dramíček. Pak jsem si chvíli jako poctivě dala oddech než... "Někdo dělá duet? S EXO? ...to musí bejt Ann, ne? Možná proto není na pokoji, třeba nacvičujou," zkonstatovala jsem překvapeně na téma nově získaných informací, jak jsem chvíli zpracovávala data tím zasekaným počítačem, co si říkal můj mozek. Možná bych měla víc chodit na internet a koukat na novinky. Huh. Neměla jsem kvůli tomu od kluků novej mobil? "To pro ni bude určitě super zkušenost," zauvažovala jsem uznale. "Ale nevím, jestli je to pro mě. Centrum pozornosti a zájmu, určitě by se to dost řešilo... Navíc ona je vokalistka, to je trochu něco jiného, ne? Přijde mi, že MVčka nejsou pro rappery přesně ono. Ne, že by to nebylo dobré a poslouchatelné, ale... ta práce s publikem, to je úplně něco jiného. Manipulovat davem, zvládnout to na pódiu, brát si energii od lidí, nekazit slova, nemít druhý opravný pokus, nenechat se rozhodit..." Trochu zasněně jsem si povzdechla. "Řekla bych, že to je o zkušenostech; živé koncerty jsou drahé a ... asi proto je tak hustý underground. Uvažovala jsem..." Na moment jsem k sobě stihla rty. "Říkala jsem si, jestli se Yanga spíš neoptat, jestli by mě nenechal trochu trénovat tam. Víš... v praxi." Jasně, trochu jsem se bála, aby mě tam nesežrali, ale... Po té konverzaci s Parkem jsem prostě chtěla zkusit jít za tím, o co mi šlo. Pak jsem se začala nejspíš červenat. "No... minule... to byl trochu lidský sendvič. Ani nevím, jak se to přesně stalo. Nemám z toho večera úplně jasný vzpomínky, vybavuje se mi klub a pak až ráno." Potřásla jsem hlavou. "To muselo být... hmm... nejsem si jistá, jestli je rozumný takhle pít. Co kdybych neskončila v posteli s někým, kdo by se mě ani nedotknul, ale s nějakým podivným chlápkem, kterýho bych ani řádně neznala?" Odfoukla jsem si nad tou dost... nepěknou představou.

The Spirit of the Underground - 21. prosince 2015 20:55

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Prosím tě, co ta si má co vyznačovat," předběhl Heechul Leeteuka v odpovědi ohledně teritoriálních značek. "To já bych měl asi brzo začít našeho úžasnýho leadera očůrávat, aby nám ho pořád někdo nezkoušel šlohnout. Taky si můžu vyznačit svoje území," zažertoval si s notně sarkastickým podtextem, který mu byl vlastní, ale v jeho stylu vlastně nevyzníval ani tak zle. Leeteuk zvednul oči ke zpětnému zrcátku a ušklíbnul se. "To bylo nechutný, Hichu," ozval se s kategorickým potřesením hlavou nad tím, co dovedl jeho kolega vypustit z pusy. Atmosféra se nicméně celkově vrátila do normálu a tričko tím pádem přestali řešit. Na chvíli. "Každopádně, co jiného by měla být na sobě. Snad tvoje tričko?" zabručel Leeteuk směrem blonďáka na vedlejším sedadle. "No, když už to tak říkáš, mám pocit, že má u sebe pořád moji mikinu," odpověděl na to Eunhyuk. Heechul těknul pohledem mezi nimi. "A jste si jistý, že jí nemám třeba dát svoje kalhoty, abychom mohli vyrovnat síly?" Na chvíli to skoro vypadalo, že si začne rozepínat zip a fakt to plnit, pak si ale odfrknul. "Vážně, jste jak děcka v mateřský školce, co se perou o lízátko." Pak tě sjel očima. "Nic proti, holka." Heechulova slova zvládla efektivně umlčet oba členy SuJu, takže zbytek cesty bylo ticho - až na rádio a Heechulovo bezstarostné pobrukování, očividně byl sám se sebou spokojen. Naštěstí už jste nebyli daleko od... dormu? Tohle nebyla restaurace. Zastavili jste ve společných garážích. Tady už jsi jednou byla; kdysi na návštěvě u EXO.

Vypravěč - 22. prosince 2015 14:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. vytáhl trochu tázavě obočí, když si řekla, že dělat nějaký duet přímo na koncertě není nic pro tebe a že by si raději nacvičovala někde v klubech. ,,To je zvláštní.. Víš co, chceš být idolem, měla by ses na věci jako živá vystoupení s lidma, kteří tě nabíjí energií těšit, ne se toho bát." řekl vážně a zadíval se ti do očí. ,,Na druhou stranu, pokud se bojíš jen kvůli toho, že by si udělal nějakou chybu, tak to chápu." Řekl ale i tak se na tebe podezíravě díval, jako by čekal, jestli mi k tomu neřekneš něco víc. Až po chvilce se zadíval znovu do počítače. ,,Je pravda, že dělat Show a ty věci, co si řekla, je opravdu spíše na vocalistech A tanečnících. Na to nesmíš zapomínat. A ty si úžasná tanečnice. Pokud bude debutovat jako ST@R, tak ty a.. Ann? Budete dělat tu hlavní show, co se týče pódia." Řekl ti a něco začal v písničce lehce předělávat. Konkrétně v její melodii. ,,No, optat se ho můžeš, ale těžko říct. Nám už to zakázal, ale je pravda, že to není tak dávno, co jsme podobné kraviny mohli dělat taky. A pak jsou tady lidi, co to dělají i přes jeho zákaz, jako třeba Zico, ale to je hovado." Mávl nad tím B.I. lehce rukou, ale nevypadalo to, že by to vůči Zicovi myslel nějak zle, jen prostě zkonstatoval fakt. ,,Na druhou stranu si myslím, že pokud máš pocit, že ti to pomůže jako tréning, tak klidně jdi do toho." Vzhlédl k tobě od monitoru a vypadalo to, že mluví vážně. Na tvou otázku o pití se zamračil. ,,Za a) byla si s námi, takže by se nic takového nestalo za b) Nikdo z nás by si na tebe nic nedovolil, ne v opilém stavu, nejsem banda zvrhlíků, i když to tak občas trochu vypadá a za c) jestli se někdy někde takhle ztřískáš, zamknu tě u nás na dormu a budeš mít domácí vězení. Právě kvůli toho, co si teď řekla, že se mohlo stát." Řekl ti absolutně vážně. A když říkám absolutně, tak absolutně. Byla sis jistá, že B.I. tě úplně s kliděm zamkne u vás na dormu a klidně i půl roku nepustí ven, když uděláš něco, co se mu nebude líbit.

Kim (Ann) Min-Yeng - 22. prosince 2015 14:55

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Sledovala jsem, jak se dohadují. Tedy, nejvíce mluvil Heechul. Znechuceně jsem se na něj ušklíbla, když začal mluvit o očůrávání. ,,Pane bože.." Okomentovala jsem to jenom tiše a nevěřícně nad tím zavrtěla hlavou. Já o něm vím, že má drzou hubu, ale občas by se vážně mohl trochu kontrolovat. A to je něco, když tohle řeknu já, protože já mám poloviční evropskou výchovu, umím být mnohem větší hovado. Složila jsem tvář do dlaní, když to vypadalo, že si Heechul vážně začne rozepínat kalhoty. Ne proto, abych nic neviděla, ale proto, abych dala najevo, jak moc je tahle situace.. Bezvýchodná? Nevím, jak to nazvat.. Nešťastná, to bude možná lepší slovo. A vůbec, Eunhyuk nemá co mluvit, jsem na něj pořád nasraná za tu včerejší esemesku. Sotva si na to vzpomenu, mám chuť ho seřvat a ještě mu jednu natáhnout. Nebuďte uražení, když vám kluk řekne, že jste hezká vlastně jen hodna namalovaná a v šatech. Jasně, že jsem byla naštvaná. Sama jsem povrchní, ale nemyslím si, že jsem až tak moc povrchní. Buď se mi někdo líbí nebo se mi nelíbí a je jedno, co má na sobě nebo jestli je nenamalovaný. Spíše mě překvapilo, že zastavili u dormu od EXO. Tak nějak mě napadlo, že oni tady mají taky byt, ale nechápala jsem, co tu děláme. ,,Něco mi uteklo?" Zeptala jsem se jich zvědavě, když jsem si odepla pás. Jako.. Nevadilo mi, že tu jsme, ale já měla vážně hlad. Jakože.. Moc velký hlad. A když mám hlad, jsem nevrlá a protivná a to nechcete.

Park Hye-mi - 22. prosince 2015 15:08

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Nepatrně jsem našpulila rty. "Když ti teď něco řeknu, zůstane to mezi námi, žejo?" ujistila jsem se napřed, přestože jsem ani nepotřebovala čekat na odpověď, B.Iovi jsem naprosto věřila, že by neudělal nic, co by nebylo v mém zájmu. "Nejsem si úplně jistá, jestli to, co chci... je být idol. Vždycky jsem chtěla tancovat a rappovat, to byl můj sen. Ne skupina jako taková," přiznala jsem tlumenějším hlasem, oči rozostřeně zaměřené na obrazovku, přestože jsem obraz vůbec nevnímala. "Pořád si nejsem jistá, jestli jsem na to stavěná. Ale od toho jsem tady, ne? Během tohohle pořadu to zjistím; nakolik jsem nebo nejsem schopná to ustát. Nebo jestli to prostě není pro mě." Na moment jsem se odmlčela. "Park říkal, že nehledě na to, jak to tu dopadne, jak se rozhodnu, pokud mě dřív nevyrazí... tak jeho nabídka platí. Když nic, nebudu na mizině. To jsem předtím neznala. A znamená to možnosti. Nebudu potřebovat - aspoň nějakou dobu - společnost za zády, abych měla co do pusy a na sebe." Se zamrkáním jsem zaostřila přímo na B.Ie. "Chci se tu naučit všechno, co můžu... a pak uvidím, co mi řekne tohle." Pěstí si poklepu na hruď nad srdce. "Já... optat? Bych se neodvážila za ním jít, asi. Eh. Nemohl bys.. nenápadně?" Nasadila jsem svou vlastní verzi štěněcího škemravého pohledu, jen aby to mohl vyřídit za mě. B.Ie měl rád, třeba kvůli té své slabosti by mohl zvážit ten návrh pečlivěji a ne ho zarazit, ještě než to začne. "Hovado," zopakovala jsem pak pobaveně a potřásla hlavou. "To nevím, moc ho neznám, ale co rozhodně nemůžu neznat, to je jeho muzika." Nehledě na to, jaká svině by mohl být - ne, že by na to před kamerou vypadal, taková nevinná tvářička a nezkrotná energie k tomu - nejspíš by to nedokázalo snížit můj obdiv k jeho tvorbě. Nemohla jsem si pomoct, musela jsem se zasmát. "Tak domácí vězení, hmm? Začínáš znít jako -" zarazila jsem se. Co vlastně? Řekla bych moje matka, ale moje matka by nic takového nikdy neřekla. Asi by ani nevěděla, že jsem se ožrala. Možná by ji to nezajímalo. Nebo by se zlila taky. Stiskla jsem k sobě rty. "No, to máš fuk," odmávla jsem to a vrátila pozornost k obrazovce, abych sledovala, co všechno se bude ještě s písničkou dít, než půjdem do hajan.

The Spirit of the Underground - 22. prosince 2015 15:15

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Jdeme na oběd, ne?" odpověděl na tvou otázku Leeteuk, když za sebou zavíral dveře od auta a zamykal. "Kluci jsou pryč, tak jsem si myslel, že bys možná chtěla vidět, jak to u nás vypadá - hmm... taky nemám dneska náladu na tisk," připustil bez výhružek, když si nadhodil klíčky, chytil je a s jejich zastrčením do kapsy ti tak nějak kývnul ke schodům. "Nemá dneska náladu na tisk, ale včera měl náladu na to nám všem stát za zadkem, dokud si neuklidíme ten neskutečnej bordel, co tam běžně panuje," zabručel ti za zády Heechul, než se na tebe nepatrně poušklíbnul. "To víš, když spolu žijou kluci..." "Já tam náhodou mívám celkem uklizeno," ohradil se Eunhyuk, když kolem vás procházel, než ve dveřích pustil Heechula napřed a tím se dostal s tebou do zadní linie. Dlaní se sotva patrně dotknul tvého kříže, když tě pouštěl dveřmi dovnitř. "S těmi vlhkými vlasy ti to sluší," zamumlal ti do ucha, takže to kromě tebe nikdo nemohl zaznamenat, jeho rty se jen na zlomek vteřiny otřely o tvůj ušní lalůček než byly pryč, takže... Jen se lehce pousmál a pak začal stoupat poctivě do schodů, žádný výtah. Jestli ty to vezmeš péšo nebo technikou, to bylo na tobě. Heechul s Leeteukem tak aktivní nebyli a jen na tebe koukali, jestli lezeš dovnitř nebo mají jet.

Vypravěč - 22. prosince 2015 15:39

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. kývl hlavou a s vážnou tváří čekal, co z tebe vypadne. A když si začala mluvit, začal celkem překvapeně mrkat. Když si domluvila, tak se zase zatvářil trochu vážně. ,,Než něco řeknu, chci, aby si věděla, že já i kluci tě budeme podporovat ať se rozhodneš kamkoliv." Řekl s lehkým úsměvem a počkal až kývneš hlavou, že to chápeš, než zase zvážněl a opřel se pohodlněji do křesla. ,,Na druhou stranu.. V celé Koreji existují desítky holek, které by chtěli a mohli být na tvém místě, protože mají taky talent a ví, že by tohle chtěli dělat. Chápu, že si tady, aby ses rozhodla, ale.. Udělej to rychle. Pokud si budeš jistá, že to nechceš dělat, tak odejdi. Před tím, než celá soutěž skončí. Viděli si hlasování lidí ohledně fotek, písniček a celkově oblíbenosti? Si mezi prvníma třema. Na 98% se dostaneš do finální sestavy a nemusím ti říkat, jak to bude vypadat, když odejdeš až po tom, co vyhraješ. Já ti nechci vyhrožovat, ani tě strašit, ale je dost možné, že si neškrtneš ani v undergroundu a ani u Parka. Ten kluk je snob, ale taky si nemůže dovolit zaměstnávat někoho, na koho se bude celá Korea a polovina Číny dívat skrz prsty." Řekl ti zcela vážně. Více méně řekl to, co řekl Park na večeři. Očividně na to měli všichni stejný názor. Buď to chceš dělat a proto se tady tak dřeš a nebo to nechceš dělat, ale odejdi sama, dokud je čas. B.I. se pobaveně zasmál, když ses na něj smutně podívala, jestli by se nemohl zeptat on. ,,Tak to nene. Půjdu tam s tebou, ale zeptáš se sama." Řekl a trochu pobaveně se ušklíbl. ,,Ber to jako zkoušku odvahy." Řekl a v očích se mu pobaveně zablesklo. Očividně tě chtěl trochu potrápit, ale neodmítl tě úplně. Ostatně řekl, že tam s tebou půjde. ,,Jako kdo?" Zeptal se tě zvědavě, kdy najednou vzal oba papíry, aby je složil a dal k sobě do kapsy. Písničku v počítači uložil a program zavřel. Pomalu se zvedl ze židle a hodil na sebe bundu. Celou dobu při tom zvědavě na tebe pokukoval, i když si řekla, že je to fuk, ho to očividně pořád zajímalo.

Kim (Ann) Min-Yeng - 22. prosince 2015 15:46

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Musela jsem se pobaveně usmívat, když se začali trochu dohadovat ohledně toho, jak to včera ve skutečnosti bylo. Upřímně, dokázala jsem si ten bordel představit. A i když já jsem strašný bordelář, myslím, že na ně bych neměla. Byla jsem zvědavá, jak to u nich vypadá. Upřímně si myslím, že to bude něco úplně jiného, než u EXO. To byli mladí kluci, ale SuJu byli přece už mnohem dospělejší. Jednou jsem jejich dorm viděla v nějakém pořadu, ale ten pořadu už byl právě takových pět let starý. O to více jsme byla zvědavá, jak to tam vypadá teď. Když jsme procházeli dveřmi, ucítila jsem, jak se Eunhyuk lehce dotkl mého kříže.. A pak horký dech na mém krku a uchu, jak mi do něj zašeptal. Sakra, já nejsem vůbec namalovaná.. Došlo mi. I přes BBcream šlo vidět, když se červenám, Bez něj to bylo vidět super moc. Což se taky projevilo, když řekl, že mi to s vlhkými vlasy sluší. Že bych se ohledně toho včerejška spletla? Ostatně, teď jsem na sobě měla klučičí tričko, byla nenamalovaná a stejně mi to podle něj slušelo. Leeteuk s Heechulem si vezli prdel výtahem. Ale já si chtěla na chvilku promluvit s Eunhyukem, který šel do schodů. Měla jsem strach, jak se na to bude tvářit Leeteuk. Ostatně, nechtěla jsem ho nijak naštvat.. Znova.. Jednou mi to stačilo. Opravdu tu situaci nechci zažít znovu. Ale i tak jsem se na ty dva ve výtahu jen usmála a vydala se po schodech. Když jsem uslyšela, jak se dveře výtahu zavřeli, zadívala jsem se zvědavě na Eunhyuka. ,,Co to bylo včera? Ta esemeska?" Zeptala jsem se ho polohlasem a zvědavě vytáhla jedno obočí. ,,Tím si jako chtěl říct, že když na sobě nemám šaty a tunu makeupu, že nejsem hezká? Protože jestli ne, tak to tak vyznělo." Probodla jsem ho lehce skeptickým pohledem.

Park Hye-mi - 22. prosince 2015 15:46

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Vážně jsem přikývla. "Budu se snažit se přečíst rychle," ujistila jsem ho, věděla jsem, že má pravdu. Kdybych odmítla, vypadalo by to zle. Navíc, to bych YG nemohla udělat. Yang si mě vzal, když by nade mnou každá jiná společnost ohrnula nos, protože nechtěli časovanou bombu, u které se každou chvíli může objevit něco fakt nepříjemného z dětství, co naplní bulvární plátky fakt nepěknými příběhy. Jenom tady člověk mohl dostat šanci udělat si novou image, i přes horkotěžké začátky. "Mhmm, dobře. Lepší nabídku asi nedostanu," přijala jsem pak tedy alespoň jeho doprovod, když se nechystal vyřešit to za mě. "Kdy?" zajímalo mě ještě, abych se psychicky obrnila. Pochybovala jsem, že by řekl hned, kdo ví, jestli by tu Yang v tuhle dobu vysedával, ač čím dřív bych to měla z hrudi, tím asi líp. Povzdechla jsem si. Nechtěla jsem o tom mluvit, ale zase jsem netoužila po tom, aby to vyznělo nějak jinak, jen protože bych to zamlčela. "Chtěla jsem říct jako moje máma, ale... no, tohle by máma z pusy asi nevypustila, takže...." Pokrčila jsem rameny, aby tedy pochopil, že tím diskuzi na tohle téma považuji za uzavřenou. Sama jsem se zvedla ze židle, ani oblékat jsem se nemusela, když jsem se pořád nesvlékla. "Už jdeme?" zeptala jsem se zbytečně.

The Spirit of the Underground - 22. prosince 2015 15:54

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Esemeska? Která?" opáčil na tvůj dotaz Eunhyuk trochu zmateně, když se ohlédnul přes rameno a přibrzdil, abys ho mohla pohodlně dohnat a mohli jste tedy do schodů stoupat spolu, hezky tvým tempem. "Počkej," oslovil tě na tvoje další slova, když tě jemně chytil za loket a zadržel tak další postup nahoru. "O čem to mluvíš?" nechápal blonďák s dezorientovaným mrkáním. Svýma očima po tobě lehce sklouznul, o schod pod tebou, takže jste byli skoro nastejno vysocí. Nebo alespoň ten rozdíl nebyl tak veliký. "Jistěže jsi hezká," ujistil tě, jako by o tom přece nemohl nikdo pochybovat, a jakoby nerozuměl, proč je třeba takovou samozřejmost zdůrazňovat. Pořád držel tvůj loket, prsty rozložené po začátku tvé paže. "...dokonce i když máš na sobě Leeteukovo tričko," doplnil se pak šeptem se zatřepotáním hlavou. Jeho výraz se změnil z klasického na vážný. Možná posmutnělý. Pustil tě. "Nikdy se mi nelíbila stejná holka jako jemu. Nechci s tím začínat teď..." Bříškem palce ti přejel po tváři. "Jsi si jistá, že od zítřka nechceš chodit všude jako čarodějnice? Tři čtyři bradavice, orlí nos a možná hrb na zádech, přičti tak padesát let a třeba by to bylo v pohodě..." Svůj návrh doplnil pozdvižením obočí, než se pousmál, asi do noty toho odlehčeného prohlášení.

Vypravěč - 22. prosince 2015 16:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. na tebe zvědavě zamrkal, mezitím, co na sebe hodil svojí koženou bundu. ,,Očividně nemáš s mámou dobré vztahy." Řekl jako poznatek toho, co si mu řekla, než se pobaveně ušklíbl. ,,Ano, jdeme. Ty potřebuješ spánek a ta písnička tě začala nějak moc zajímat. Nechceš překvapit, až bude úplně hotová." Řekl a lehce k tobě natáhl ruku, aby ti pomohl se postavit. Nebo spíše proto, aby to vypadalo slušně a mile. Vydali jste se ven ze studia do podzemních garáží, kde ti B.I. otevřel dveře od spolujezdce a nechal tě nasednout. Pak si sedl vedle tebe a strčil klíčky do zapalování, aby nastartoval. ,,Normálně chodím pěšky, ale upřímně, s tebou si netroufnu jít večer přes město." Řekl s lehkým úšklebkem, jako by ho na tom snad něco štvalo, mezitím co zařadil a vy jste pomalu jeli směrem k jejich dormu. B.I. řídil na první pohled dost laxně, volant držel jen jednou rukou a druhou měl jen tak položenou na řadící páce, i když to bylo zbytečné, protože převodovka byla automatická. Ale jinak se na cestu koukal jako ostříž.

Kim (Ann) Min-Yeng - 22. prosince 2015 16:36

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Zastavil mě. Zmateně jsem na něj mrkala a on mrkal na mě. ,,Počkej.. Chceš mi tím říct.. Že si mi včera neposlal na dorm nic.. A že si mi neodepisoval na tu esemesku?" Zeptala jsem se ho. Normálně by mě to vyděsilo, ale hned mi došlo, čí je to práce. D.O.. Ale je to zvláštní.. Jo, jasně, musí to umět hodně dobře s technikou, ale jsme si jistá, že jsem tu esemesku psala na Eunhyokovo číslo.. Pomyslela jsem si trochu zamyšleně. Ale byla jsem si na 99% jistá, že by zvládl zařídit i tohle. Dívala jsem se mu do očí a když jsem si uvědomila, jak to asi vlastně bylo, můj překvapený pohled zmizel. ,,Zapomeň na to." Mroukla jsem jen jakoby mimochodem, ale bylo vidět, že to už nechci nějak více řešit. A pak řekl, že je samozřejmé, že jsem hezká. Cítila jsem, jak se červenám, ale lehce jsem se pousmála. Takže jsem na něj byla naštvaná zbytečně? Ne, že bych měla nějaké výčitky svědomí, spíše jsem byla ráda, že se to vysvětlilo. Navíc.. Bylo divné, jak arogantně ta esemeska zněla.. Ale na D.O. to sedělo. Najednou se zatvářil smutně, když se zmínil o tom, že mám na sobě Leeteukovo tričko. Pohladil mě bříškem palce po tváři. Smutně jsem na něj koukala. Když pak navrhl to, co navrhl, sice jsem se lehce uchechtla, ale pak jsem se na něj znova smutně usmála. Vzala jsem jeho tvář do dlaní a políbila ho na čelo. ,,Nechci, aby si byl smutný. A už vůbec ne kvůli mě." Řekla jsem mu s lehkým úsměvem. Už mě ani nijak netrápilo, že pravděpodobně je tu někde kamera a D.O. se na to teď divá. Začínalo to tak nějak být součástí mého života. ,,Takže se usměj a vymysli něco, čím ti udělám radost, hm?" navrhla jsem mu a pohladila ho po tváři, než jsem dala ruce zase k tělu.

Park Hye-mi - 22. prosince 2015 16:39

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Jen jsem pokrčila rameny na poznámku o mámě a dál to nerozvedla. Nebyla jsem ten tip mluvit o minulosti a neplánovala jsem teď začínat. Ta byla daleko, za mnou, a popravdě, proti tomuhle vypadala, jakože snad ani nebyla skutečná. Nebo byl tohle ten sen a tamto na mě čekalo, až bych se probudila... Ne, na to jsem nechtěla myslet. Setřásla jsem to poklepáním hlavou. "Budu čekat napjatá jak struna, aby bylo jasno," ujistila jsem B.Ie s mírným úsměvem, když jsem se bez váhání chytla jeho podané ruky a vyhoupla se na nohy. Neochotně jsem pustila jeho prsty, trochu se protáhla po rozsedění se na židli a zamířila za ním ke dveřím a do garáží. Bez otázek jsem hupsla do auta, když mi otevřel dveře a rovnou se začala poutat, přičemž kabelku jsem si složila pod nohy. "Copak? Bojíš se, že se neumím prát?" zamrkala jsem na řidiče škádlivě, když jsem zaslechla jeho poznámku. "Nebo snad že by někdo chtěl mojí kabelku? To těžko, nenosím Pradu nebo tak, aby to za to stálo." Zapřela jsem se pohodlně do sedačky. Nebo snad že bych umrzla? Nejsem z cukru, ne? A těch pár set metrů bych taky zvládla dojít... Přemýšlivý pohled jsem stočila směrem řídícího leadera. Pomalu jsem se natáhla a na moment překryla svými prsty ty jeho na páce. Slabě jsem stiskla. "Díky," ozvala jsem se bez bližší specifikace. Nebyla potřeba.

The Spirit of the Underground - 22. prosince 2015 16:50

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Eunhyuk se zamračil. "Já... jsem ti psal? Možná jsem ti zapomněl říct, že jsem si změnil číslo... eh, no. Někdo mi ukradl mobil," přiznal se poněkud rozpačitě. "Každopádně, tamto smaž a zabloukuj, asi to dostal někdo... nevím, to máš jedno. My si naneštěstí musíme měnit čísla celkem často, takže..." Pokrčil krátce rameny. Když ses odtáhla od jeho čela, Eunhyuk se tak na půl pusy usmál a prohrábnul ti vlasy, takže ti je trochu rozcuchal. "Neboj, prcku, nemusím si vyplýtvat všechny přání najednou, schovám si ho, až bude víc potřeba. Navíc... nic nezdolá velkého Eunhyuka Problémy-bijce," ujistil tě žertovně, když tě jemně postrčil dál do schodů. "A teď už pojď, než mě náš drahej leader ukřižuje, ačkoliv jsem v tom výjimečně totálně nevinně," zabroukal pobaveně, načež se tedy taky vydal do schodů. U mírně pootevřených dveří, zpoza kterých se linuly vůně jídla, ti dal přednost, abys mohla do bytu první.

Vypravěč - 22. prosince 2015 17:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Jo, jinak ohledně šéfa.. Třeba hned zítra ráno. Udělám ti na snídani něco dobrého, aby si měla dobrou náladu. Co by sis tak dala?" Zeptal se tě B.I. Prvně se tvářil trochu zmateně, snad proto, že na tvůj dotaz zprvu zapomněl a teprve teď mu došlo, že ses ho na to ptala, ale pak se na tebe sladce usmál. ,,hm?" zadíval se na tebe B.I. zvědavě, když ses ho zeptala, jestli se bojí o tvé schopnosti vzhledem k sebeobraně. ,,Upřímně? Jo." Řekl absolutně vážně a znova se zadíval na cestu. Očividně mu tohle téma nepřipadalo moc vtipné. Na rozdíl od tebe. ,,Ne, že bych tě podceňoval, ale nemyslím si, že přepereš tři stokilové chlapy." Dodal nakonec možná i s lehkým humorem, než si povzdechl a zase se vrátila ta jeho vážnost. ,,Spíše se bojím, že bych je nepřepral já." Řekl a pak se na tebe trochu tázavě podíval. ,,Viděla ses vůbec někdy v zrcadle?" Zeptal se tě řečnicky, než nad tebou zakroutil hlavou a zadíval se zase na cestu. ,,Chtěl jsem tím říct, že si vážně nevezmu na krk, že nás cestou někdo přepadne, oba zmlátí a tebe ještě znásilní, to snad chápeš." vysvětlil, proč vlastně jedete autem a nejdete pěšky. B.I. na tebe chvilku zmateně koukal, když si mu poděkovala, ale nakonec se sám lehce pousmál. ,,Nemáš za co." Odvětil ti měkce. Nebyla si na takový hlas u něj zvyklá, ale opravdu zněl měkce.

Kim (Ann) Min-Yeng - 22. prosince 2015 17:26

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Jo, to ses nějak nezmínil." Kývla jsem hlavou a automaticky mu dala svůj mobil, ať mi napíše svoje nové číslo. Snad to pochopil bez toho, abych mu musela říkat nahlas, co po něm chci. Nahlas jsem se k tomu nijak nevyjadřovala. Ale když mi mobil vrátil, uložila jsem si jeho nové číslo a pak se na moment zamyslela. Hm.. Proč bych si taky nemohla s D.O. trochu pohrát? Pomyslela jsem si. Lehce jsem si kousla do spodního rtu, abych se sama pro sebe neusmála. D.O. nemůže vědět, že vím o ukradeném mobilu. Nemůže vědět, co si říkáme. Dobře, možná by mohl mít tušení.. Uvidíme. Když mi prohrábla vlasy, jen jsem s úsměvem kývla hlavou, ať si to přání klidně odloží na později a pak se pobaveně uchechtla jeho prohlášení o tom, že je Problémy-bijec. Ohledně nasraného Leeteuka jsem neřekla ani slovo, jen se trochu kysele ušklíbla. Ne, neřeknu Eunhyukovi, co všechno se kvůli tomu jeho polibku stalo, nemůžu. Leeteuk je jeho leader a já nejsem bonzák. Ani Luhanovi jsem to neřekla. Uvidíme, jestli mě D.O. sleduje opravdu pořád.. Pomyslela jsem si a během chůze do schodů jsem našla staré Eunhyukovo číslo a napsala na něj esemesku: Ta tvoje včerejší esemeska mě naštvala, ale jsem ochotná ti to odpustit, když pro mě něco uděláš. Napsala jsem to schválně tak, aby D.O. neměl tušení, jestli píšu jemu nebo Eunhyukovi. Schválně, jestli mi odepíše. Vešla jsem ke klukům do bytu, zula si boty a vesele doklusala do kuchyně. ,,Páni, to krásně voní." Řekla jsem nadšeně a hned začala zkoumat co je v hrncích.

Park Hye-mi - 22. prosince 2015 17:31

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Umíš vařit?" vypadlo ze mě asi ve stejnou chvíli jako: "Budeš dělat snídani?" Chvíli jsem na B.Ie koukala, než mi došlo, že jsem mu jako pořád neodpověděla, takže jsem rychle rozjela veškeré mozkové závity a začala pátrat po... Co bych si sakra dala k snídani? "Uh, mno... znáš... palačinky? Nemyslím ty naše, jakože... mořský, ale... No, víš, co myslím, ne?" zeptala jsem se opatrně, když jsem rukou jakože naznačila nadhazování na pánvi. "Viděla jsem to kdysi v nějaké reklamě, netuším, jestli je to dobrý, ale..." Pokrčila jsem rameny, za pokus to asi stálo. Opět jsem si nemohla pomoct, než se uchechtnout, když B.I odpověděl prostě upřímně. "No, máš pravdu. Byl by ze mě mizernej zápasník. Ale umím slušně kousat a škrábat, aby bylo jasno. Monokl bych možná taky zvládla, kdybych si u toho něco neudělala se zápěstím," přiznala jsem se i bez mučení, když jsem tak bezděčně vyhlédla z okénka na noční Soul. "Viděla. Máš pravdu, že zrovna moc svalů jsem asi nepobrala - zpráva přijatá," ujistila jsem ho, ačkoliv jsem si tak promnula biceps, jakože jestli tam ještě je. Ne, že bych byla úplně kost a kůže, vlastně jsem měla svaly docela pevný, ono to neustálý skákání při tanci byla slušná posilovačka, ale to mě zrovna k bitkám nepředurčovalo. Možná bych zvládla uhnout. Heh, možná. Když bylo poděkování přijato, stáhla jsem ruku zase zpátky a složila si ji do klína. Víceméně jsem zbytek cesty promlčela, až k odpoutání se vystoupení u nich v garážích. Trochu jsem se rozhlédla po tmavé místnosti a oklepala se, načež jsem si radši pospíšila za B.Iem. "...všichni už budou asi totálně mrtví, co?"

The Spirit of the Underground - 22. prosince 2015 17:40

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro SMSka ti v kapse cinkla ještě než jsi vyšla schody. Co přesně chceš, abych udělal? Ani dotyčný na druhé lince nereagoval tak, že by bylo poznat, jestli si hraje na Eunhyuka jako takového nebo se baví prostě sám za sebe. "To bych řekl," ozval se na tvoje prohlášení - kdo jiný než - Heechul. "Zapomněl jsem se zmínit, že se tu zastavila Inyoung?" Leteeuk stojící u plotny se na slova svého kolegy obrátil přes rameno a věnoval mu takový ten "To nemusela vědět" pohled, než si vzdechnul tvým směrem: "Poprosil jsem sestru, aby nám na dnešek něco uvařila. Normálně si nežijem jako prasata v žitě, když se nejdem najíst ven, ne, že by tu nikdo neuměl vařit, jen se držíme jednodušších jídel," vysvětlil prostě. A že by ne, připravená totiž byla hned dvě jídla, v porcích jako pro regiment - ne, že by SuJu takový regiment tak jako nebyli, až na to, že hudební. Bossam i Bbolsal vypadali celkem profesionálně, no, není divu, Leeteukově starší sestře už bylo přes třicet, kdyby neuměla vařit, asi by se taky nikdy nevdala. Na druhou stranu, s jejím vzhledem a konexemi, kdo ví. "Můžeš si sednout, hodím to na stůl," ozval se Leeteuk. "Koupelna je támhle, kdyby sis chtěla umít ruce," přidal se zpoza tvých zad Eunhyuk, jak zavřel dveře do bytu a ukázal ti na jedny z dveří v bytu. Ten byl zařízen na rozdíl od EXO poněkud vyspěleji. A taky ne zrovna lacině. Většina interiéru byla tmavá, což snižovalo nutnost úklidu, pohodlná a značková. Eunhyuk se vydal pomoct Leeteukovi s nošením na stůl a prostíráním, Heechul už klidně seděl u stolu.

Vypravěč - 22. prosince 2015 17:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. se pobaveně začal smát. ,,Ano, umím vařit. Netvrdím, že dokážu uvařit bůh ví co, ale všichni na dormu umí alespoň trochu vařit." Řekl ti s pobaveným smíchem, dokud se na tebe zvědavě nezadíval, když si začala mluvit o palačinkách. Chvilku vypadal, že nechápe, než se v jeho očích ono pochopení objevilo. ,,Jooo, už vím, co myslíš!" Řekl, jako by právě vymyslel nějaký systém na to, jak udržet světový mír. Asi s podobným nadšením. ,,Jo, jo, Bobby nám to občas dělá." Pokýval s úsměvem hlavou, než se trochu nervózně usmál. ,,Američna." Dodal s nevinným pokrčením rameny. To je jakože Korejci třeba neznají Nutellu a podobně ,,Mě to třeba strašně chutná, protože ujíždím na sladkém." Řekl B.I. a vypadal trochu zasněně. Ale kdo z kluků nevypadá zasněně, když je řeč o jídle, že jo? Když jste vystoupili z auta, B.I. na tebe s úsměvem počkal, až ho doběhneš a hodil ti jednu ruku kolem ramen. Působilo to hodně ochranitelsky, ale možná i lehce majetnicky. Cestu do jejich bytu si už znala, takže nebylo nutné, aby tě B.I. slovně nějak navigoval. ,,Hele, to není jisté. Je možné, že budou něco dělat v kuchyni nebo koukat na film.. Nebo hrát na počítačích.. Nejsme zvyklý chodit nějak brzy spát nebo mít celkově nějak hodně spánku, takže je zázrak, když někdo z nás usne dříve, jak ve dvě hodiny ráno." Přiznal se B.I. mezitím, co pustil tvá ramena u dveří do jejich bytu a našel v kapse klíče. Kupodivu v bytě byla tma. B.I. rožnul na chodbě. ,,Nebo to spíše vypadá, že tu nikdo není." Dodal, když nejdříve nakoukl do obýváku a teprve potom si sundal boty.

Kim (Ann) Min-Yeng - 22. prosince 2015 17:53

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Vzpomínáš si na ten deníček? Jak jsem v něm psala o svém dětství. Schválně, jestli si vzpomeneš, na čem jsem byla závislá :P Odepsala jsem v rychlosti. Tak schválně. Četl si ho D.O. nebo nejsi tak dobrý stalker, jak jsem si myslela? Dobře, to bych ho podceňovala, ale myslím, že pokud ho nečetl, minimálně v něm vzbudím zvědavost, aby se zajímal, o co jde. A pokud ho četl, moc dobře ví, na co narážím. Letmo jsem se zadívala na své pořezané předloktí. Dobře, asi jsem to neměla psát, ale já vážně chtěla, aby to udělal znova.. Jinak jsem schopná si to udělat sama. Strašné, stačí jedno říznutí a je to pro mě, jako bych byla feťák po odvykačce, kterému dají zkusit trochu heráku. Prostě jsem chtěla víc. Zvědavě jsem zamrkala, když se prokecli, že tu byla Leeteukova sestra. Pobaveně jsem se usmála. Vždycky mi přišla jako hrozně krásná a hlavně hodná holka. Tedy, alespoň co jsem sledovala v televizi. Platonicky jsem jí měla hrozně ráda. ,,Tak jí potom vzkaž, že jí moc děkuji." Odvětila jsem Leeteukovy pobaveně. Ostatně, už to byla doba, co jsem měla v žaludku něco, co by někdo uvařil doma. Jasně, pořád to nebylo jako on babičky v Anglii, ale chápete, co tím myslím. Pořád lepší, než jakákoliv restaurace. A hlavně toho byli hromady. Což se mi taky moc líbilo. Kývla jsem děkovně hlavou a šla si do koupelny umýt ruce a podívat se, jestli mi D.O. už něco odepsal. Případně jsem odepsala a pak se vrátila ke stolu, kde už všechno bylo nachystané. Nemohla jsem se dočkat, až se do toho pustím. Umírala jsem hlady.

Park Hye-mi - 22. prosince 2015 17:53

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Pravda, na tohle vy máte Bobbyho," chytila jsem se jeho slov s úsměvem. Na moment jsem úplně zapomněla třeba na to, že Kim Jihwan jako není úplně odsud. Jej. Kiks. Respektive mě vůbec nenapadlo, že by... no, proč by si vlastně kluci navzájem nemohli vařit? Jasně, se mnou většinou jedli donášku, ale kdo má čas se během tréninku vracet na dorm a něco kutit? Chmm. Když mi B.Iova ruka přistála kolem ramen, na moment jsem k němu zvedla zrak, než jsem si zase začala všímat cesty. Nebyla jsem si stoprocentně jistá, jestli to číst jako gesto majetnické nebo ochranitelské, ale aktuálně mi kvůli tomu prostě nebyla zima, nikdo to neviděl, mně to nevadilo a tak... no, co s tím. "Jeden by čekal, že budete chodit tak zničení, že jen poslepu zapadnete do peřin, ale slyším, že opak je pravdou," zabroukala jsem cestou, než jsem počkala na odemknutí dveří. Nakoukla jsem dovnitř až po B.Iovi, vlezla tam a zavřela za námi. "...huh? Že by někde lítali? Snad zas nepaří...?" Sama jsem si napřed sundala boty, pak bundu hodila na věšák a jen co jsem odstrčila obuv z cesty a srovnala ji ke straně, aby nezavazela, protáhla jsem se kolem B.Ie dál do bytu. Pro jistotu jsem prohlédla pokoje, jestli se kluci úplně holou náhodou někde neschovávali, ale jestliže ne, natočila jsem s v kuchyni trochu vody do skleničky, abych se napila a prostě to vzala jako výhodu, že alespoň nebudu muset vysvětlovat, co tu dělám.

The Spirit of the Underground - 22. prosince 2015 18:03

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Určitě, třeba se někdy uvidíte, sleduje tenhle pořád jako ostříž, aby na mě dohlídla, že nemrzačím budoucí generaci umělců," ozval se Leeteuk s lehkým úsměvem, očividně se mu při myšlence na sestru zvedla náladu. Což nebylo s podivem. Cestou do koupelny sis mohla všimnout, že chodba je vystlaná fotkami SuJu a jejich rodin, Leteeuk s Inyoung tam byli taky. Teda což o to, on tam byl skoro každý se svými rodiči, sourozenci a tak. Asi aby se jim nestýskalo? V koupelně ti znovu zabzučel telefon. Jsi si jistá tím minulým časem? ;-* Měl to být pokus o mlžení nebo to snad byla jasná narážka na poslední setkání? U stolu už teď seděli všichni, dokonce jsi tam měla připravené i pití - mohla sis nabídnout čaj, vodu nebo džus, Heechul s Leeteukem měli pivo, Eunhyuk z nějakého důvodu čajíčkoval - možná aby měl kdo řídit zpátky. "Nech si chutnat," ozvalo se sborově, jak se naráz probudil Eunhyuk s Leeteukem. Heechul je počastoval pohledem, pak protočil panenky a jen se chytil hůlek a pustil se do jídla jako první. "Jak šel trénink s Chenem?" zajímal se leader mezi sousty, asi aby řeč nestála.

Vypravěč - 22. prosince 2015 18:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Jo, jo, Bobby nám věří takové ty zahraniční věci, umí dělat hamburgery a podobně." Zasmál se pobaveně nad jejich ''zahraničním'' členem skupiny a pak se zatvářil trochu nešťastně. ,,Už zase mám hlad." Přiznal se a ruku si položil na žaludek. ,,Snad něco bude v ledničce." Na chvilku to vypadalo, že se snad v duchu i modlí, aby lednička nezněla prázdnotou. ,,Uhm, pařit je silné slovo, ale občas se většina z nás sebere a jdeme si prostě jen tak pokecat do nějakého klubu. Nemusí k tomu nutně být alkohol, jde spíše o změnu prostředí." Vysvětlil ti B.I., když pomalu nakoukl do všech pokojů. ,,Fakt tu nejsou." Zhodnotil nakonec. Naznačil ti, ať se klidně posadíš v obýváku, jako by si to sama neznala a sám zaplul vedle do kuchyně. ,,Budeš chtít taky něco na zub? Máme tu i zmrzlinu, šlehačku, čokoládu, popcorn.. Nějaké ovoce a zeleninu.. Jé, vajíčka!" Zaradoval se B.I. Pokud sis o něco řekla, tak ti to donesl a sám si udělal vajíčkovou omeletu se zeleninou. Prostě popelnice.

Kim (Ann) Min-Yeng - 22. prosince 2015 18:36

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro ,,Upřímně, moc ráda bych jí poznala. Vždycky mi připadala jako hrozně hodný člověk." Řekla jsem upřímně s úsměvem Leeteukovi ohledně jeho sestry, když jsem se zrovna koukala na jejich fotku. Vlastně jsem sjela pohledem všechny fotky. Ne, nemrzí mě, že sama žádnou takovou rodinnou fotku nemám. Nebo.. Možná i mám, ale tam mi je tak šest roků. A ani tak nemám na to období dobré vzpomínky. Ne, že by se něco dělo nebo tak jen.. Celkově nemám ráda svojí minulost, nerada na ní myslím. A nerada myslím na svou rodinu. Babička v Anglii je jedinou výjimkou a s tou fotky mám. Bylo jasné, že vím, že je to D.O. a mu bylo jasné, o čem mluvím. Pobaveně jsem se ušklíbla. Že se nestydíš, krást telefony. Napsala jsem první esemesku, než jsem se sama pro sebe lehce usmála a pustila se do psaní druhé. A teď vážně, opravdu si ten zápisník četl nebo jsem byla jen tak průhledná? Zeptala jsem se ho. Nemyslím, že bylo nutné říkat, cože to od něj vlastně chci. Byla jsem si skoro jistá, že mu to došlo. A já bych z toho neměla být tak nadšená.. Pustila jsem se do jídla. Bylo to hrozně dobré, ale i tak jsem jedla pomalu. Ne, že bych neuměla jíst rychle, ale nechtěla jsem vypadat nenažraně. A když budu jít pomalu, tak nepůjde vidět, jak moc jsem toho vlastně snědla. ,,Upřímně? Docela běs." Řekla jsem pobaveně Leeteukovi. ,,Ani jednomu z nás tancování nějak nejde a chudák Kai z nás ke konci začínal chytat pěkné nervy, když nám to musela už po sté ukazovat a vysvětlovat." Celé jsem to, ale říkala s úsměvem a pobaveně, takže bylo vidět, že to ani Kai ani já nebereme nějak vážně. Tedy, jasně, bereme to vážně, ale to, že na sebe šťekáme, nebereme zase nějak osobně. ,,Ale hrozně se těším, až to bude všechno hotové a tak." Upřímně, nemohla jsem se dočkat, byla jsem jako malé děcko pár dní před vánoci.

Park Hye-mi - 22. prosince 2015 18:42

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Znovu jsem se rozesmála. "Příště ti budu stopovat, jak dlouho ti trvá zpracovat takovou porci," poškádlila jsem ho. "Ale jo, tu změnu prostředí asi chápu," přitakala jsem pak opět na normální notu, když jsem se dala do vrtění hlavou. "Né, to je dobrý, já mám překvapivě pořád dost. Možná si spíš skočím do sprchy, než se najíš, aspoň ji nebudu blokovat pak," informovala jsem B.Ie věcně, když jsem kroutila hlavou nad jeho vařením. Po kolíkátý jsem se dneska chystala do sprchy? Potřetí? Poslední dobou jsem byla nějaká... čistotná. Pokroutila jsem hlavou ještě jednou, tentokrát nad sebou. "Ukradnu ti něco ze skříně," informovala jsem ho předem a ani nečekala na nějaké protesty, než jsem se odporoučela napřed směr ložnice Bobby-B.I, abych vykradla skříň, respektive ulovila jeho Nasty Palm tričko (odkaz), než jsem zamířila do koupelny. Už po několikáté jsem se dneska umyla, vlasů jsem se nedotkla, když byly pořád čisté, pak jsem se osušila, hodila se do trička, děsně tajně zneužila čísi kartáček a se složenou kupičkou zbytku vlastního oblečení (spodní prádlo jsem měla logicky pořád na sobě) jsem se vrátila do ložnice. Kupičku jsem uložila někam na volné místo a vykoukla ze dveří směr obývák. "Chceš pravou nebo levou půlku postele? Nebo spíš na gauči?" zajímala jsem se trošku hlasitěji, aby to bylo srozumitelné i na danou vzdálenost.

The Spirit of the Underground - 22. prosince 2015 18:49

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro D.O.ova odpověď nepřišla hned, takže to jsi se dřív stihla dostavit k jídlu. "To si dovedu představit," zamručel Leeteuk na tvůj popis tréninku. "Jsem fakt rád, že u nás nemáme až takové fanatické choreografy," zabručel spíš pobaveně Eunhyuk, když si na talíř nakládal druhou porci, ta první se nějak asi záhadně vypařila, než ses stihla pořádně rozkoukat - buď skončila pod stolem, nebo má ten kluk fakt apetit jak vlk. "Mně osobně by to nevadilo," oponoval blonďákovi Heechul. Tomu to Eunhyuk vrátil dloubnutím loktem a... "No, jen se netvař, že by tě bavilo koukat na to, jak trpíme." Heechul si pobaveně odfrknul. "To by záleželo na tom, co bys zrovna ten den vyvedl," zmařil jeho naivní představy. "I když Leeteukovi bych to samozřejmě nepřál," dodal pak ještě s pohledem směr leader. Tseh, takové nevyrovnané síly tu. Leteeuk se tak napůl culil. "Radši toho nechte vy dva a koukejte vymyslet program na večer. Co ty, Ann, kam tě pak máme hodit?" přetočil leader SuJu svou pozornost tvým směrem.

Kim (Ann) Min-Yeng - 28. prosince 2015 15:26

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Musela jsem se pobaveně zasmát, když Eunhyuk nazval Kaie fanatickým. ,,Prostě ho to baví a je to puntičkář, no." Zastala jsem se ho trochu, ale pořád v pobaveném duchu. Sledovala jsem, jak si Eunhyuk UŽ nabírá druhou porci a podívala se na svoje misky. Dobře, taky jsem jedla asi trochu rychleji, než bych měla a ani mi to nepřišlo. Ale nějak dlouze jsem se tím nezaobírala. Když Heechul řekl, že by mu to nevadilo, pobaveně jsem se na něj ušklíbla. ,,Ale jinak vůbec nejsi škodolibý." Ušklíbla jsem se na něj pobaveně s ironií v hlase a zakroutila nad tím hlavou. Ještě víc nechápavě jsem kroutila hlavou, když řekl, že Leeteukovi by to nepřál. Jop, věděla jsem, jak má Heechul rád Leeteuka, ale že by mu až tak nadržoval? ,,Asi domů, jestli budete tak hodní. Holky by toho dneska taky neměli mít moc, tak možná půjdeme večer někam spolu." Řekla jsem trochu zamyšleně. Nelhala jsem, byla pravda, že o tom ráno snad i několik slov padlo, ale upřímně si myslím, že budeme všechny rádi, že máme pár hodin pro sebe a využijeme je k něčemu.. Prospěšnému. Třeba spánku. Poslední dny ho moc nemám.

Vypravěč - 28. prosince 2015 15:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Jasně, cokoliv." Ozvalo se z kuchyně a bylo slyšet, že má zrovna plnou pusu, protože to poněkud zahuhlal, ale rozumět mu bylo. Pak si slyšela, jak po sobě umývá nádobí, než se zjevil v ložnici. Ušklíbl se a opřel se bokem o futra dveří. ,,Mám spát na gauči?" Zeptal se tě s pobaveným úšklebkem. V jeho hlase byla slyšet něco jako.. Němá výzva. Ale těžko říct k čemu. Možná k tomu, aby si ho vyloženě pozvala k sobě do postele. Rozhodně to nebyla žádná nevinná výzva. Pak se najednou uchechtl. ,,Mám raději pravou." Řekl, když si vybral stranu postele blíže dveřím a sám odešel do koupelny. Slyšela si zvuky vody a možná sis i představovala jeho nahé tělo, jak po něm stékají kapičky vodu ve sprše.. Noc je zdárná, hlavně takhle pozdění, když ti mozek už nepracuje tak, jak by měl, protože je přeci jen unavený. B.I. se zjevil v ložnici v kalhotech a tričku na spaní. Dneska se žádný striptýz očividně nekonal. I když sis byla jistá, že normálně takhle určitě nespí. Asi chtěl být jen slušný, když spí s holkou v jedné posteli.. I když naposled na sobě měl jen trenky, když jste vedle sebe leželi.. Ale to se dá omluvit alkoholem, ne? Lehl si vedle tebe do postele a bez toho, aby se tě na cokoliv ptal, zhasl lampičku na jeho nočním stolku a objal těl. Ucítila jsi, jak tě k sobě přitiskl a bylo mu očividně úplně jedno, co si o tom myslíš. Dokonce měl už i zavřené oči. Jako by si z tebe dělal plyšáka.

Park Hye-mi - 05. ledna 2016 19:21

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Na nějakou němou výzvu jsem se mu zvysoka vykašlala. Možná už prostě jen v rámci provokace. Mohl-li rýt on do mě, měla jsem právo mu to oplatit stejnou mincí. "Rozhodně. Jen chvíli počkej, až najdu bič, abych tě z tvé vlastní postele mohla vyhnat," nemrkla jsem ani na jeho dotaz, než jsem se tak jako rozhlédla po pokoji, snad jako by se tam zmíněný nástroj vážně měl nacházet. Pak jsem ale s pobaveným úsměvem rozpletla paže. "Pak to bude pravá," odsouhlasila jsem mu jeho rozhodnutí bez protestů, načež jsem si teda zalezla pod levou půlku peřiny, abych nezmrzla, než se vykodrcá ze sprchy. Možná bych udělala lépe, kdybych usnula, ale takhle jsem jaksi bezcílně čučela do stěny, poslouchala zvuk tekoucí vody a v hlavě se mi živě vykresloval poměrně věrohodný obrázek. Už jsem B.Iův hrudník viděla, takže jsem si ho dovedla vybavit v docela jasných barvách, navíc ještě přikořeněný o ty blyštivé kapičky vody a ... Běž spát. Vzala jsem polštář a plácla si ho přes hlavu, jako by to mělo pomoct. No, přinejmenším ta sprcha nebyla tak slyšet. A moje červenější tváře možná nebyly do očí. Pokrok, hmm? Asi i proto jsem zaregistrovala B.Iův příchod víceméně až s tím, když se pode mnou pohla postel v reakci na jeho váhu. Zvolna jsem si stáhla polštář z hlavy a ohlédla se, trochu zaražená tím, jak blízko jsem ho vlastně načapala. Překvapivě byl vlastně slušně oblečený... ne, že bych to dovedla zhodnotit, protože moje mozkové závity začaly zadrhávat přibližně ve chvíli, kdy kolem mě ovinul paže. Tlumeně jsem si povzdechla, upravila si polštář pod hlavou a pak jsem se mu stulila na hrudi bez větších protestů proti akci postel+plyšák zdarma. Jednu paži přehozenou kolem jeho pasu, nohy jen tak tak nezamotané do sebe jsem zaklapla víčka, abych odplula někam do... snu, nejspíš. Na druhou stranu, jaký sen by se mi mohl zdát, aby byl lepší než realita? Pff.

The Spirit of the Underground - 05. ledna 2016 20:02

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Vlastně vůbec ne," přitakal na tvá slova Heechul s pobaveným úšklebkem, když tě tak přemýšlivě sjel pohledem. "To jen skvělá společnost ve mě probouzí ty nejlepší vlastnosti," otočil to vlastně do rýpnutí nazpátek s přirozeností sobě vlastní. Nasadí svůj sexy obličej, který jsi stačila poznat na obrazovce před kamerami. "A ty jinak vůbec nejsi proklatě drzá," zamrkal na tebe pak, než se jako vrátil k jídlu, jako by nic, už zase vypadajíc dokonale normálně. Teda na tolik, nakolik mohla asi tak korejská celebrita normálně vypadat, že. Na tvoje prohlášení o plánech vypadal Leeteuk na moment trochu zklamaně - ostatně nebyl sám, ačkoliv Eunhyuk se to snažil maskovat tím, že se natáhnul pro třetí porci, ačkoliv do ní trochu rýpal, jako by se snad snažil zdržovat a oddálit tím konec večeře. "Tak tedy na dorm," odsouhlasit to leader s neochotným přikývnutím. Zatímco jste ještě teda čekali, než si Eunhyuk přestane hrát na krtka a čachrovat na talíři, cítila jsi, jak se tě pod stolem cosi dotklo. Vlastně tvých kotníků. Leeteuk si jakože děsně nenápadně natáhnul nohy a ty tvoje zapletl mezi své, u čehož na tebe jako mrknul, ledabyle zapřený o opěrky své židle. "Ale abys toho nelitovala..." pronesl u toho slabě vyzývavým hlasem, za což si vysloužil od zbytku nečitelný pohled. Na cestu zpátky už jste vyrazili jen dva. Heechul se s váma zjevně tahat nechtěl a Eunhyukovi to nejspíš bylo blbé, takže... Prakticky hned na začátku jízdy ulovil Leeteuk pánovitě tvou ruku a propletl s tebou prsty nad řídící pákou, ostatně s poloautomatem si to mohl dovolit. Když ses chystala vystoupit, stáhl tě za ni zpátky. "Hej, co rozloučení?" Poklepal si ukazováčkem na rty s povytažením obočí a odmítal tě pustit dovnitř, pokud by ses jako neodhodlala; popřípadě si poplatek prostě vybral sám, než tě tedy s "Tak si odpočiň, zítra bude zas pernej den," poslal dom. Většina holek byla překvapivě celkem v čudu, až na bárbíny, se kterejma byla rozumná řeč asi tak... no, přiznejme si, nikdy. Co tě ale mohlo překvapit, byl balíček na posteli. Jednoduchá bílá krabička převázaná červenou stužkou se zasunutým lístečkem. "Věděl jsem to." A bez podpisu. Ne, že by to podpis potřebovalo. A uvnitř na tebe čekala... vlastně pěkně, dárkově zabalená žiletka. Dárek... no, jestli se tomu tak dalo říkat.

Vypravěč - 05. ledna 2016 20:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Chvilku bylo ticho, než si uslyšela B.I. jak zvědavě zamručel. ,,Hm? Co to? Upřímně, čekal jsem, že do mě budeš kopat a říkat, abych tě pustil." Mluvil tiše, vlastně skoro šeptal, ale i tak bylo slyšet jasné pobavení v jeho hlase. ,,Víš.. Původně jsem měl v plánu takhle takhle usnout, jenže.." Byla tma, moc si toho neviděla, ale i kdyby si byla slepá, tak by si poznala, že tě B.I. najednou pustil. Matrace na posteli se pod tebou prohnula, jak si B.I. nad tebe kleknul. Jednu ruku měl položenou vedle tvé hlavy, tu druhou ti lehce položil na tvář. Díval se ti do očí. ,,Teď mám najednou chuť tě nenechat spát." Přiznal se. Bylo zvláštní, že tak šeptal, nikdo kromě vás tu nebyl, ale snad o to víc tady byla jakási.. Intimní a svůdná atmosféra. ,,Co se stane, když tě políbím?" Zeptal se tě. Nevypadalo to, že by se vyloženě bál, spíše.. Se tím ujišťoval, jestli si tím u tebe něco nepokazí, když tě políbí. Při tom by si tohle do něj asi nikdy neřekla.

Kim (Ann) Min-Yeng - 05. ledna 2016 20:48

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Pobaveně jsem se na Heechula ušklíbla, když nahodil ten jeho sexy výraz. Jo, byl sexy, ale to neznamená, že před ním začnu hned tát. Začínala jsem být nějaká odolná vůči těmhle věcem. ,,Dej vědět, až z tebe bude masový vrah." Řekla jsem. A pak mi řekl, že jsem drzá. Cítila jsem, jak rudnu, ale i přes to jsem se mu zadívala do očí a zamračila se trochu jako trucovité děcko. ,,N-No a co? Jsem na to hrdá!" Řekla jsem rychle. Pár sekund jsem mlčela a jedla, to co mám v puse, než jsem se k tomu zase vrátila. ,,A navíc, ono to vážně záleží na společnosti." Řekla jsem vážně a jen letmo se na něj podívala, než jsem tohle téma opustila úplně. Kluci byli nějaké sešlí z toho, že jsem asi neřekla, že si jít něco podniknout s nimi. Na jednu stranu mě mrzelo, že jsou z toho smutní, na tu druhou.. Tváří se, jako by jsme se viděli málo. A myslím, že každý z nás si dokáže najít soukromí pro toho druhého i jindy, než dnes večer, kdy by to stejně nebylo soukromí. Trochu jsem se lekla, když jsem ucítila něčí nohy, jak se otírají kotníkem o ten můj. Ale když jsem se pak podívala na Leeteuka, musela jsem s rozpačitím úsměvem a červenáním sklopit hlavu k jídlu. Moje malá dušička se tetelila štěstím i nad takovým malým romantickým gestem. Takže v autě jsem se culila jako absolutně zamilovaná puberťačka. Připadala jsem si tak. Nikdo mě nikdo takhle za ruku nedržel. Srdce mi u toho bušilo štěstím. O to více, když po mě chtěl Leeteuk polibek. Neváhala jsem, s úsměvem jsme vzala jeho studené tváře do rukou a políbila ho láskyplně na rty. Bože, říct mi někdo, že to takhle dopadne po tom, co se stalo v té podzemní garáží, vysměji se mu. Na dormu to už tak veselé nebylo. Teda.. Možná by bylo, kdybych neotevřela tu obálku na posteli. Cítila jsem, jak se mi rozbušilo srdce, když jsem přečetla ten vzkaz. Strachem, vzrušením, adrenalinem? Nevím, ale cítila jsem se, jako by mi někdo píchl obrovskou injekci adrenalinu. Odešla jsem i se žiletkou do koupelny. Položila jsem jí na umyvadlo a sundala si obvaz z ruky, kterou mi D.O. ráno pořezal. Dlouho jsem se dívala na červenou ránu, kterou jsem tam měla. Prostě to jen zkusím.. Třeba to nebude takové, jako před lety.. Pomyslela jsem si. Připadala jsem si, jako bych to dělala poprvé. Měla jsem strach to udělat. Položila jsem žiletku už tak k zjizvenému zápěstí. Neměla jsem strach z bolesti, ale z toho, že se to někdo dozví. Přitlačila jsem ostří žiletky na kůži a pomalinku s ní začala pohybovat. Trvalo to pár sekund, než se na ráně objevili kapičky krve. A já ucítila, jak se celé moje tělo uvolnilo. Jak mám najednou prázdnou hlavu a nic mě netrápí, když cítím na zápěstí tu štiplavou bolest a pozoruji krev. Po asi dvaceti minutách jsem seděla v koupelně s žiletkou v ruce a dělala si do kůže na ruce stále nové a nové zářezy. Čím více jich bylo, tím více jsem na žiletku tlačila. Chtěla jsem přestat, ale nešlo to. představa, že přestanu a budu se muset vrátit zpátky do reálného světa.. Vůle přestat s tím byla slabší a slabší. Kdyby jste nevěděli, jak vypadá feťák, tak asi jako já teď. Ale já k tomu nepotřebuji drogy. Neměla jsem daleko k tomu, abych měla pořezané ruce až k lokti, když najednou do koupelny vešla Kira. Upřímně, nebyla jsem si úplně jistá, co se potom dělo, myslím, že jsem dokonce omdlela. Ostatně, té krve nebylo málo, ale i kdybych takhle zůstala přes noc, nezabilo by mě to.

Park Hye-mi - 05. ledna 2016 20:54

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Smůla," propustila jsem mezi rty, příliš líná na to rozklížit víčka, akorát koutek mi pobaveně cuknul. "Mám tě provizorně teda koupnout, abych vyplnila tvoje představy a tužby, mhmm?" To by byl přeci slušný kompromis, ne? Nebo taky ne. Jenomže najednou byla moje náruč prázdná. Kdovíproč to bylo... chladné. A zklamání bylo tentokrát na mé straně. "Hej..." zaprotestovala jsem tiše. "Nemyslela jsem to tak doslova, neplánuju ti nadělat modřiny," napravovala jsem ještě škody, naivně si nevědoma toho, že význam jeho zmizení byl poněkud... odlišný. Zmateně jsem zamrkala do tmy, když si nade mě kleknul. S roztažením jeho prstů po mé tváři jsem mu oplatila pohled, ten zmatek pravděpodobně vtisknut do očí stejně jako do výrazu. Němý dotaz brzy zodpovězen jeho přiznáním jsem se zase o trochu zklidnila. Teda, navenek možná. Já se sice mohla zklidňovat třeba do aleluja, ale bušícímu srdci neporučíte. Dobře jsem si uvědomovala místa, kde se naše holá kůže dotýkala. Zdvihla jsem jednu ruku a prsty mlčky překryla ty jeho na vlastní tváři, než jsem si je jemně stáhla níž, na citlivou kůži na krku. Na rozdíl od Jinhwana hřál, takže to bylo příj- Myšlenka na Jinhwana v téhle situaci mě poněkud rozhodila. "Když nebudeme spát, zítra ve studiu to dopadne katastroficky," rozmluvila jsem se rázem, jak mi v hlavě přepadla západka. Bože, zrovna dneska jsem se líbala s jeho hyungem a nebyla to žádná povrchní pusa. A teď bych měla... Co to se mnou kruci...? Na druhou stranu jeho vyčkávavý výraz se stopou obav ohledně mé reakce bylo něco, co těžko dovolovalo jednomu pokusit se ho zklamat. Nemohla jsem mu říct o tom, co se stalo. A nemohla jsem ho ani ranit přímým odmítnutím. S povzdechem jsem stáhla prsty z těch jeho, jen abych mu jimi prohrábla vlasy nad čelem. "...asi budu požadovat odškodnění," zašeptala jsem zpátky na jeho dotaz. "Třeba zkrácenou čekací dobu na tu písničku, kterou jsi mi jako vcelku neukázal..." Na rtech se mi usadí náznak škádlivého úsměvu.

The Spirit of the Underground - 05. ledna 2016 21:05

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Ležela jsi na posteli. Měkký polštář pod hlavou, trochu kousavější přikrývka, bílý strop. Celé tělo se zdálo být nadmíru těžké a na zápěstí, v jednom z mála míst, které nebylo zakryto sterilním překryvem, jsi měla vpich jehly vedoucí hadičku od kapačky. Možná výživa, zatímco si tvoje tělo doplňovalo krev. Nebyla-li jsi při vědomí, museli to asi dělat nitrožilně. Probuzení v nemocnici nebylo z nejúžasnějších; nebo možná vlastně ano. Bylo to trochu jako být slabě opilá, možná ještě působily nějaké medikamenty, které ti nejspíš podali. Nebo taky něco jiného. Jeden si nikdy nemohl být jistý, když byl v místnosti ten, kdo tam byl. Hádej třikrát. D.O. zaujatě běhal prsty po klávesnici notebooku na klíně. Seděl v tureckém sedu na okenní římse. Tmavé džíny a přiléhavé tričko s mikinou nebyly žádná známá značka, ale na něm to vlastně vypadalo dobře. Nikdo jiný kolem nebyl. Mělas pokoj sama pro sebe; nebyl extrémně velký, ale... to možná dělala skupinka dárků, které po něm byly rozmístěné. Ne, že bys měla čas si je prohlížet, protože v tu chvíli zvednul D.O. hlavu a jeho oči se neomylně opřely do tvých. Žádné dobré ráno, žádný soucitný pohled. Vlastně tichá, potlačovaná agrese, planoucí v ohníčcích na tmavém pozadí. "Měla bys vědět, že jsem naštvanej," oznámil ti, když odsunul notebook a slezl z okna, jak zamířil k posteli.

Vypravěč - 05. ledna 2016 21:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. čekal klidně na tvou odpověď, ale všimla sis, jak se lehce pousmál a celý zněhl, když si jeho ruku překryla svou a po chvilce jí přesunula na krk. ,,Tak ať." Řekl B.I. ohledně toho, že zítra to ve studiu nedopadne dobře. Očividně mu bylo jedno, jak to zítra dopadne ve studiu. Na očích mu bylo vidět, že ho zajímá jen to, co se děje teď a tady. Ne to, co se bude dít zítra. Jeho úsměv ještě více zněhl, když si řekla, že chceš jako kompenzaci písničku. ,,Cokoliv." Odvětil ti s úsměve mezitím, co se k tobě pomalu skláněl. Jako by jsi celý svět najednou viděla zpomaleně. Nebo možná jen on si dával na čas. A pak se najednou kousek od tvých rtů zastavil. Cítila si jeho horký dech, jak se ti otírá o rty a o tvář. Díval se ti do očí. A teprve po pár sekundách tě konečně políbil. Měl trochu suché, ale teplé rty. Byl to velmi letmý polibek. ,,Promiň.. Nedokážu se vedle tebe ovládat, když tu jsme sami." Přiznal se tiše, když se odtáhl, ale hlavu měl stále skloněnou, takže si cítila jeho dech na krku. I když stále šeptal, jeho hlas zněl trochu zoufale.

Kim (Ann) Min-Yeng - 05. ledna 2016 21:23

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Do prdele.. Bylo to první, co mě napadlo. Tohle bylo až moc velké deja-vu. Už jsem se takhle jednou probudila. Přesně takhle. S tím pocitem těžkosti a omámenosti, jako bych byla něčím lehce sjetá a s bolavýma rukama. Vím, že jsem se tenkrát smála z toho, jak jsem byla pod léky a otec říkal, že mě tady nechá zavřít, dokud si podobné kraviny jako podřezávání se nevymažu z hlavy. Byla tu snad jediná změna. Že tenkrát jsem se chtěla opravdu zabít. Pohled z kapačky v mé ruce, ze které se mi udělalo zle při představě té jehly, co mám v žíle, mě vyrušilo klapání klávesnice. První mě napadl Luhan. Bože, ty ne.. Pomyslela jsem si zoufale, když jsem uviděla D.O. Prohrábla jsem si rukou vlasy a přemýšlela, jaký jsem to vlastně idiot. Nikdy jsem to nedělala proto, abych vyvolala nějakou pozornost ohledně mé osoby nebo aby mě někdo litoval. Nikdy. O to více to bylo teď debilnější, když jsem vlastně neměla důvod něco takového dělat. Neměla. Vlastně se mi hrozně moc věcí dařilo, s Leeteukem to vypadalo dobře.. Jenže jsem si prostě nemohla pomoct. Feťák taky nemá důvod fetovat a dělá to. Jde o ten pocit. ,,Proč?" Zeptala jsem se ho zvědavě, když se vydal k mé posteli. Ne, vážně, zajímalo by mě, proč je naštvaný. Ve své podstatě za to může on.. Ale i já. Nikdy není vina jen na jedné straně, ale upřímně.. Nedivím se mu. Tou žiletkou asi nemyslel, že to mám takhle přehnat a skončit v nemocnici. Určitě to tak nemyslel. Pomalu jsem se pokusila posadit, i když zapírat se o rozřezané ruce není nic moc. ,,Já vím, přehnala jsem to. Tohle jsem nechtěla." Přiznala jsem se a povzdechla si.

Park Hye-mi - 05. ledna 2016 21:40

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Sledovala jsem jeho přibližování se zatajeným dechem; a tak nějak se divila, jak jsem se zvládla neudusit, protože ta chvíle se zdála trochu jako věčnost. Oproti tomu čekání se nakonec ten polibek zdál o to kratší. Když sklonil tvář k mému krku, navlhčila jsem si instinktivně rty. "Já myslím, že ti to jde bravurně," namítla jsem na jeho slova polohlasem, zatímco jsem bezděčně zaplétala prsty do jeho vlasů, když jsem k tomu výjimečně měla příležitost. Byl to zvláštní pocit. "Neznám zas tolik kluků, se kterýma bych mohla prostě jen tak přespávat v jedné posteli... eh, teda, ne, že by to patřilo mezi mé běžné aktivity," poušklíbla jsem se pobaveně, než mě úsměv přešel. "Na druhou stranu..." navázala jsem, citlivá vůči zoufalství v jeho hlase, které jsem pocítila potřebu smazat, " - jsem ti to ještě pořádně neztížila." Přemýšlivý tón jsem měla jen jako zástěrku. Trochu jsem se přizdvihla, jen natolik, abych mohla špičkou nosu sledovat linii jeho krku pod čelist a otisknout tam vlastní rty, prsty pořád v jeho vlasech jsem maličko stáhla dolů, abych ho přiměla jít za mnou a raději netestovat, jak dlouho mě moje břišní svaly udrží v oné pozici. Rozpustile jsem ho kousla do ušního lalůčku.

The Spirit of the Underground - 05. ledna 2016 21:49

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro D.O. se zastavil přímo vedle postele a na tvůj dotaz zareagoval akorát úšklebkem - poněkud frustrovaným. Pořád z něj bylo citelné naštvání a ačkoliv se zatím neprojevoval fyzicky agresivně, co jsi ho znala, i tak z něj vyzařoval jistý typ hrozby. Člověku se dá ublížit i jinak než tím, že ho praštíte. Natáhnul se a chytil tě za bradu, než si násilně vynutil tvoje vzhlédnutí ke tvé tváři a držel ji tak na místě, abys nemohla uhnout pohledem - nebo se alespoň nemohla vyhýbat moc dlouho. "Pokazilas to," pokračoval ve výčitce i přes tvou skoro omluvu, hlas tichý, chraplavý a... no, nebezpečný. "Uspěchalas to. Hamižně," neštěkal nahlas, jako když ses hádala s klukama. Pořád vypadal, jakože se ovládal, alespoň navenek. Planoucí oči mluvily o něčem jiném. "Měl to být dárek pro nás. Pochopil bych ochutnávku, ale ty..." Přimhouřil oči. "Měla to být moje zábava. ... Naše," opravil se po chvíli. "Já, nad tebou, svíjející se slastí a prosící o další dávku, ještě o jeden zářez, jen jeden jediný. Trocha lepkavé krve,..." Pustil ti bradu a prstem sledoval linii tvojí čelisti přes krční tepnu dolů, hladíc to pulzující místo ve znepokojujícím rytmu. "Vzalas mi moji zábavu. Seberu já tvojí." Těžko říci o čem mluvil. Na druhou stranu, jaká esa v rukávu mohl schovávat...? To video? Snad by ho nepoužil proti Leeteukovi, ne? Nezveřejnil by ho, ne? To by přece neudělal...? Nebo ano?

Vypravěč - 05. ledna 2016 22:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. se hravě usmál a všimla sis, jak mu hravě zajiskřili oči, když si řekla, že si ještě ani nezačala. V klidu tě nechával, ať si hraješ ty s ním a rukou, kterou měl před tím na tváři, ti podpíral záda, aby si v tohle poloze vydržela o trochu déle. ,,Tak slečna si ráda hraje." zavrněl najednou pobaveně. Už to nebyl šepot, ale pořád ani nemluvil normální hlasitostí. Opravdu se to podobalo spíše vrnění. Uslyšela si, jak vzrušeně vydechl, když si ho hravě kousla do ucha. Pak ti ruku z tvých zad položil lehce na krk a zatlačil na něj. Jen lehce, aby tě donutil si zase lehnout. ,,Teď si zase bude hrát vlk, králíčků." Řekl s opravdu trochu vlčím a nebezpečným úsměvem. A hned na to se vrhl na tvoje rty. Nelíbila nějak rychle nebo zbrkle, ale rozhodně vášnivě. Cítila si, jak máš hlavu zatlačenou do polštáře, ale ne nijak nepříjemně, jenom jsi cítila tu dominanci, která z něj právě vyzařovala. Jednou rukou se vedle tebe stále opíral, ale a druhá, ti začala jemně hladit vnější stranu stehna

Kim (Ann) Min-Yeng - 05. ledna 2016 22:07

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Byl naštvaný a hodně. A já si nebyla jistá proč. Upřímně, nedělalo mi moc dobře dívat se na jeho klidnou a naštvanou tvář zároveň. Sklopila jsem pohled, ale on mě vzal za bradu a držel mi hlavu tak, že jsem se mu do očí dívat musela. A pak začal mluvit. První chvilku mě mrzelo, co jsem udělala právě proto, co řekl. Bylo na mě vidět, že jsem z toho smutná a že mě to mrzí, což bylo samo o sobě dost děsivé. Až když mě pustil a položil svůj palec na mojí divoce pulzující tepnu na krku, chytila jsem jeho rukáv a zamračila se. ,,Co tím myslíš?" Zeptala jsem se ho, když řekl, že vezme mojí zábavu. Měla jsem strach, že něco provede Leeteukovi. Hrozný. Najednou jsem jeho ruku pustila a odstrčila z mého krku. ,,A vůbec. Najedeš divokou kočku, které dáš jednou najíst a už si myslíš, že máš domácí zvířátko.." Myslím, že moc dobře pochopil, co touhle metaforou myslím. Vyndala jsem se ze žíly jehlu s výživou. Nic příjemného a vydala se ke skříni. Chtěla jsem se obléct a jít podepsat takovou krásnou věc jménem propouštěcí papíry. Nechtěla jsem tu být. Nechtěla jsem, aby o tom, co se stalo věděl ještě někdo. A i kdyby to někdo věděl nechtěla jsem, aby mě našel zrovna tady. ,,Povím ti malé tajemství. Zvířátko si musíš nejprve zkrotit, aby tě začalo poslouchat." Nehodlala jsem poslouchat výčitky tohohle typu. ,,A vůbec, jako by moje ruce byla jediná kůže, kterou vlastním." zamručela jsem si pro sebe, ale myslím, že to slyšel i on, když jsem si oblíkala džíny.

Park Hye-mi - 05. ledna 2016 22:14

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Zapadla jsem zpátky do polštáře i s tím mírným postrčením. Ani jsem se nesnažila nějak bránit, ačkoliv představa sebe sama s králičíma učima mi vyvolala na rtech na moment úsměv - než jej smazal, a to důkladně, vlastními ústy. Po jeho předchozím výstupu mě projevená dominance trochu překvapila, ale svým způsobem to bylo vlastně víc vzrušující, když si podmínky diktoval někdo jiný. Pro mě to znamenalo jednu hlavní výhodu; vypnutý mozek. Nemusela jsem myslet - a nemyslela, jen jsem se podřídila tlaku a nárokům jeho úst a odevzdala, o co požádal - ač bez jediného slova. S jeho dlaní na stehnu jsem opět začala trochu vnímat, ale mozkové závity byly ztěklé a otupené, trochu jako při opilosti. Instinktivně jsem pokrčila nohu v koleni a zaklesla ji o jeho bok, zatímco jsem vyplétala ruce zpod jeho hrudi, jak tam zůstaly ležet ve chvíli, kdy převzal iniciativu. Ovinula jsem je okolo B.Iova krku a pak zkusila využít současnou pozici jako jakousi páku, jak nás s převalením se do strany překulit opačně. Využila jsem momentu překvapení, abych ho dostala dospod. S odfouknutím jsem se po jeho vzoru zapřela dlaněmi podél jeho hlavy, když jsem pokrčila i druhou nohu, abych mu mohla víceméně obkročmo sedět kdesi nad břichem, respektive nad kyčlemi. Na moment mi hlavou zase proběhlo dnešní odpoledne. Tentokrát jsem chtěla talíř čistý předem. "Nebudu s tebou spát v jiném než primárním významu toho slova," varovala jsem ho bez dechu, skloněná nad ním tak, abych mu viděla do očí. "Rozhodně ne dneska." Bylo důležité, aby to věděl. Teď, než by mohlo být pozdě.

The Spirit of the Underground - 05. ledna 2016 22:23

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Na tvoje odstrčení nezareagoval nijak výrazně, prostě sledoval tvé počiny děsivě soustředěnýma očima, kdo k tobě upíral svou nijak nerozptýlenou pozornost. Až když jsi se začala zvedat a mířit ke skříni, pohnul se taky. Totiž zastavil tě někdy ve fázi, kdy ses chystala obléknout si džíny. Chytil je totiž rychleji a odendal z tvého dosahu. "Tak ty toužíš po zkrocení?" přeložil si tvá slova po svém, jak se mu na rtech usadil náznak úsměvu, který nevěstil nic... dobrého? No, to asi záleží na tom, kdo to vnímal. Jak držel v ruce tvoje kalhoty, které sis chystala obléct, sklonil oči k tvým nohám. Vzhledem k nemocničnímu oblečení, které z nich mnoho neschovávalo, jsi mu tak odhalila pořádný kus svého těla celkem bez filtru. "Je vidět, že to rozhodně není," přisvědčil pak na tvá slova o kůži, jak se jeho oči téměř citelně dotýkaly tvých stehen, asi zlomek vteřiny předtím, než prstem zkopíroval křivku zhruba od tvého kolene ke kyčli, když kalhoty jaksi hodil přes rameno a přistoupil k tobě blíž. "Možná máš pravdu, ještě jsi nedostala pořádný výcvik. Cukr a bič, že?" Očima studoval výraz tvojí tváře, když prsty na tvém boku zatnul, ne zrovna citlivě, ale ani vyloženě bolestivě, jak trhnul směrem k sobě, aby jsi neměla jinou možnost, než se zapřít o jeho hruď nebo to do ní vysloveně nabořit.

Vypravěč - 05. ledna 2016 22:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Páni." Okomentoval B.I. pobaveně, když si ho převrátila pod sebe. Nesmál se nahlas, ale když jsi měla ruce na jeho hrudníku, cítila jsi, jak se lehce třese smíchem. ,,Na takovou princeznu máš celkem sílu." Dodal, když se přestal smát, respektive když se jeho hrudník přestal chvět. ,,A jseš si jistá, že pro kluky slovo spát má primární význam ten slušný?" Zeptal se tě s pobaveným úsměvem mezitím, co se jeho velké a teplé ruce přesunuli na tvé boky a on tě posunul o pár centimetrů níže. Cítila jsi, jak ti na klín přes jeho kalhoty na spaní tlačilo něco tvrdého. Nemusela si 2x hádat co to je. B.I. se najednou lehce zasmál. ,,Klid, jen žertuji." Dodal, ale z kalhot, žádný dřevěný klacek nevydal, takže ten žert byl očividně jen o tom slově spát. Pak se najednou zase rozněžněle a sladce usmál a znova tě začal rukou lehce hladit po tváři. ,,Neboj, nikdy bych tě do ničeho nenutil." Řekl sladce, než si tě k sobě přitáhl a políbil tě. ,,Ale v tom případě by jsme opravdu měli jít spát." Dodal pořád stejně sladce, jen jeho úsměv se zdál o trochu větší.

Kim (Ann) Min-Yeng - 05. ledna 2016 22:43

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Nespokojeně jsem se na něj zamračila, když mi vytrhl kalhoty z ruky. ,,Jen říkám, že si moc věříš." Odvětila jsem mu ohledně krocení. Nemohla jsem říct ano, to by ztratilo veškerý význam. Prostě jsem to nemohla přiznat. A snad někde hluboko uvnitř jsem tomu aji věřila tomu, že nechci zkrotit. Cítila jsem, jak sleduje moje nohy a viděla ten jeho nebezpečný úsměv. Měla jsem z něj motýlky v břiše. Není nad to zakoukat se do někoho, kdo má psychiku Jacka rozparovače. Vážně. Nechala jsem jeho prst, ať si bloudí po mém těle. Zatím to bylo zcela nevinné, tak co dodávat? I když mi to připomnělo naše první setkání, kdy jsme se viděli asi pět minut a on mi olízl prst od omáčky, ve které jsem ho namočila. Najednou zatnul prsty do mého boku a trhnutím mě přitiskl k sobě. Spíše jsem narazila do jeho hrudníku. Zvedla jsem hlavu a zadívala se mu do očí. Možná to bylo i těmi léky co jsem měla v sobě, ale byla jsem si jistá, že kdyby mi dal jen jeden jediný polibek.. Udělám cokoliv, aby se se mnou teď a tady vyspal. Nevím proč, ale jeho rty a celkově to, že by mě políbil mi přišlo jako něco.. Co se nemůže nikdy stát. A o to víc jsem to chtěla.

Park Hye-mi - 06. ledna 2016 18:50

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Jeho žerty o spaní jsem ocenila jen výmluvným zakoulením očima, než jsem sotva zadržela vzdech, když si mě na sobě posunul poněkud... níž. Měla jsem si to snad ještě rozmyslet? Zatnula jsem mu prsty do ramen. Možná kdyby to nebylo dneska... Kdyby toho nebylo tolik v jeden den... Potřebovala jsem trochu přemýšlet. Pauzu. Bylo mi jasné, že jakmile se mi jí dostane, budu asi psát jak mourovatá, jen abych si trochu urovnala myšlenky v hlavě... "Mhmm," zamručela jsem na jeho slib, celkem vděčná za ta slova; natolik, abych se bez velkých obav podvolila dalšímu polibku. Na slova, která po něm následovala, jsem se musela pousmát a věnovat mu letmou pusu na čelo, na bradu a nakonec i na špičku nosu. "Tak dobrou," vzala jsem to celkem hopem, jako by to bylo celkem přirozené, když jsem se z něj bez protestů svalila dolů, tedy vlastně na bok, abych se uvelebila do původní pozice. Vlastně jsem ten spánek potřebovala. Ráno se mělo jít za tím Yangem. A stát řediteli čelem v tvář a jako ani ne ještě oficiální člen YG ho prosit jako HOLKA o účast na produkci v undergroundu... No, potřebovala jsem všechny síly, který jsem mohla dostat. Včetně vyspalosti.

The Spirit of the Underground - 06. ledna 2016 18:59

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro D.O. ani jednou nezamrkal, zatímco jsi na něj hleděla. To nebylo moc přirozený. Ne, že by mu zjevně nebyla nějaká přirozenost úplně ukradená. Nenechal se zrovna pobízet, prsty zatnuté na tvém boku putovaly zase o něco níže, totiž těsně nad koleno, když zničehonic celkem prudce zatáhl. Kdyby ses ho nechytla - a on ti jako tu nohu pořád nedržel - asi bys skončila na zemi. Takhle si prostě zaklesl tvoje stehno o svůj bok, čímž tě přiměl tak napůl ztratit rovnováhu a přinutil tě něčeho - v tomhle případě tam byl jen on, že - se chytit. Nemluvě o tom, že se mu tak podařilo vyhrnou tvůj nemocniční úder téměř až ke kyčlím, jak se látka pomačkala mezi vašimi těly. Jako by ti četl myšlenky, navlhčil si jazykem rty, nicméně jejich kontakt tě nečekal. Namísto toho se sklonil, cestou ti dýchnul na krk, než zuby povolil cosi za tvým krkem... Co přesně to bylo ti nejspíš došlo ve chvíli, kdy ti ten vázací, jednoduchý nemocniční oděv začal klouzat dolů přes prsa a padat k pasu, aby se zasekl právě v místě zdvihnuté nohy, odkud ho rychlý tah jeho ruky poslal k zemi. D.O.ova dlaň ze stejného místa putovala už po holé kůži od tvého pupíku nahoru přes břicho, táhlým pohybem dlaně údolím mezi prsy a klíčními kostmi až ke krku, kde se zastavila, prsty obemknul tvoje hrdlo a trochu stisknul, jak si tě povytáhnul nahoru - ne zrovna nepříjemně, ale ani jemně. "Popros."

Vypravěč - 06. ledna 2016 19:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. se k tobě znova přitulil, jako by jsi byla jeho plyšáček, ale tentokrát už nic nezkoušel. Ani neříkal. Vlastně by jsi mohla s klidem říct, že možná usnul ještě dříve, než ty. Ráno jsi se probudila v posteli sama. Což by nebylo tak divné, kdyby ani ne dvě sekundy na to, co ses probudila, k tobě něco neskočilo do postele. Ani sis nevšimla, kdo to je, prostě skočil se smíchem do postele a celou tě zabalil do peřiny, takže si nic neviděla. Ani si nebyla schopná ze sebe peřinu sundat, protože tě ona osoba pevně sevřela v obětí. Ne bolestivém, ale dost pevném na to, aby jsi neměla šanci se osvobodit. ,,Kluci, něco jsem chytil!" Hlásal pobaveně něčí hlas. Poznala si, že to byl Bobby. Ten hlas byl vážně nezaměnitelný. ,,Ty vole, pusť jí nebo se udusí." Slyšela jsi z dálky pro změnu Jinhwanův hlas, ale nevypadalo to, že by ti chtěl jít nějak pomoc. ,,Tak co, dusíš se, příšerko?" Zeptal se tě Bobby pobaveně, ale nepřestával tě pod peřinou svírat v železném obětí.

Park Hye-mi - 06. ledna 2016 19:18

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Ranní probuzení po dokonale klidné a totálně prochrněné noci bylo poněkud chladnější, ovšem ne na dlouho. "Kterej -" hekla jsem a zarazila se včas, jak jsem skončila pod peřinou. ...kretén?! Bobby, odfrkla jsem si v duchu, jak jsem zespodu zabušila nahoru na peřinu tam, kde jsem tušila toho neřáda. "Copak jsem nějaká ryba?" zaprotestovala jsem zpod přikrývky s dalším bouchancem. Tak to ti pěkně díky za starost, Jinhwane, neubránila jsem se protočení panenek. Bylo skvělý, že se bál o moje zdravý, ale byl moc línej nakopat Bobbymu prdel, když si s ním zahrával. Teda, ne, že bych se vážně dusila. Kdybych byla zlá, mohla bych zkusit předstírat, že jo, ale bylo mi tak trochu jasný, že by z toho byli všichni na prášky a paf a já neměla to srdce jim takovej vtípek udělat. Ačkoliv oni mě klidně po ránu zjevně valchovat mohli. Žejo, Bobby?! "Nedusím," odpověděla jsem bílu kolem popravdě. "Ale jestli mě nepustíš do deseti vteřin, přísahám, že pak udusím já tebe; pořádně," varovala jsem ho, nikoliv smrtelně vážně. "Deset, devět, osm,..."

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. ledna 2016 19:18

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Whua! Pomyslela jsem si polekaně, když mojí nohu najednou zvedl ke svému boku. Musela jsem se ho rychle chytnout, abych nespadla. Jednu ruku jsem mu dala kolem krku a druhou se pevně držela jeho ramene. Cítila jsem, jak se začínám červenat. Víte, i kdejaká saesang fanynka by vyděšeně zdrhla, kdyby věděla, čeho je D.O. schopný, ale mě to spíše dostávalo do kolen, než aby mě to děsilo. Možná jsem divná.. Asi určitě jsem divná. Ale to mi teď bylo jedno. Sledovala jsem jeho jazyk, jak si navlhčil rty. Věděla jsem, že mě nepolíbí, ale ani jsem nečekala, že mě svlíkne. Doslovně. Sice jsem na sobě měla spodní prádlo a docela pěkné nutno podotknout, ale to neznamenalo, že to nějak pomáhalo mému tělu, aby vypadalo lépe. Jedna z mála věcí, ze které asi nikdy nepřestanu mít komplexy. Cítila jsem se hrozně nesvá, když jsem ucítila jeho ruku hlavně na svém břiše. Ale nic neříkal, ani se nijak nezatvářil. Místo toho jeho dlaň a prsty obemkly můj krk. Lehce jsem pootevřela rty. Ne, že by mě vyloženě škrtil, ale úplně volně se mi taky nedýchalo. Ale milovala jsem ten pocit. Bylo vidět, že váhám. Ne, že bych nechtěla poprosit, spíše jsme se prostě styděla. Je to divné, co? Já, takový drzý škvrně, které řekne cokoliv, ale teď se stydí. ,,Prosím." Řekla jsem po chvilce. Nešeptala jsem, ale úplně nahlas jsem to taky neřekla. Hlas se mi trochu třásl. Já jen doufám, že si za sebou zamkl. Vážně nevím, jak bych tohle vysvětlila některým lidem.

Vypravěč - 06. ledna 2016 19:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby nevypadal, že by tě chtěl pustit, jen jsi slyšela, jak se pobaveně směje. ,,Co si myslíš, že mi udělá?" Ptal se někoho. Slyšela jsi kolem vás kroky, ale byli klidné a rozhodně nevypadali, že by ti chtěli jít nějak na pomoc. ,,Co já vím? Pravděpodobně se bude snažit dostat se zpod té peřiny a vážně tě udusit, ale.." Kroky patřili očividně Jinhwanovi. Kroky se na chvilku zastavili, asi na tebe koukal. ,,..Tak jedna ku pěti tisícům, že se jí vůbec podaří dostat zpod peřiny." rozhodl Jinhwan. Bobby se znova pobaveně zasmál a nevypadalo to, že by tě chtěl pustit. Jinhwanovy kroky se dali opět do pohybu. ,,Ale aby ses nedivil, až tě najdeme udušeného drátem druhý den ráno." Dodal Jinhwan zcela klidně a zaslechla si, jak otevírá skříň. Asi hledal nějaké oblečení. Třeba byl nahý! Každopádně ať ses snažila jakkoliv, Bobby se jen smál a odmítal tě pustit. Dokonce si na tebe na pár sekund lehl. A on nebyl žádná muší váha. Až po pár minutách, kdy ti vážně docházel trochu kyslík, tě konečně pustil a nechal tě, ať ze sebe tu peřinu stáhneš.

The Spirit of the Underground - 06. ledna 2016 19:34

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Notně samolibě se ušklíbnul, když jsi přesně poslechla a udělala, k čemu tě pobídnul. Slovo prosím mu asi udělalo dobře, protože přestože stisk pod tvým krkem nepovolil, udělal dobře zase on tobě. Nechal tvou nohu zaklesnutou kde byla, dlaň z toho místa však přesunul po vnější straně tvého stehna na zadek nebo lehce pod něj, jak si tě tlakem přitisknul blíž proti tělu, pánví na pánev, jak si proti citlivé kůži vnitřní strany stehen mohla cítit drsný materiál džínoviny, o který tě tím otřel. Zhruba v té době se zároveň sklonil k tvým rtům. Nebyl něžný, váhavý a vlastně si vykašlal na celkovou předehru. Žádná pusa, žádný letmý dotek, rovnou využil tvých rozevřených rtů a vklouznul ti do úst jazykem, trochu drsně a dobyvačně. Dost na to, aby jednomu vzal dech. Zatímco zkoumal vnitřek tvých úst bez sebemenších skrupulí, lehce se zhoupnul proti tvým roztaženým nohám. Palcem rytmicky sklouznul po tvém krku zpátky pod klíční kost a s jejím zkopírování zasunul dlaň pod svrchní část tvého prádla, kde se také jal své útočné aktivity. Cukr a bič? Cukrovací fáze nejspíš přišla na řadu.

Park Hye-mi - 06. ledna 2016 19:43

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Znovu jsem si odfrkla. On měl ještě tu drzost - nebo spíš sebedůvěru - se vyptávat na svůj osud někoho jinýho? Jasně, že tě sežeru za živa.... chtělo se mi říct. Bohužel jsem dobře věděla, že jakmile bych se odsud vyhrabala, pravděpodobně by pak nasadil svůj "já nic, já muzikant" štěněcí výraz a nakonec bych ho sotva byla schopná ba i pořádně praštit. "Jen počkej, až se mi podaří dostat se taky k tobě, taky bys zasloužil," ozvala jsem se na Jinhwanova slova. Jeho důvěra v moje osvobozovací schopnosti byla fakt neskutečná. Dejte mi něco, abych je tím přetáhla přes hlavu... No, dobře, asi spíš ne. Až když už jsem byla skutečně přidušená a mírně zvalchovaná, byla jsem taky volná. Skopnu peřinu, seč mi to má omezená rychlost dovolí, jen abych věnovala dotyčnému silně káravý pohled a mrskla po něm zmuchlanou pokrývkou. "Blbečku," adresovala jsem mu alespoň na poslech nakvašeným hlasem, když jsem si prsty trochu rovnala vlasy na hlavě, než jsem to vzdala, protože kombinace Bobby-valchy a celé noci se za tu chvilku stejně vyřešit nedala. "Jdu do koupelny," oznámila jsem mu akorát, aby jako chápal, nakolik jsem dotčená a že ho teda zadusím aspoň slovy, když jsem se začala hrabat z postele a pokud zrovna nebyla koupelna zablokovaná, zapadla jsem tam a projela základní hygienu; vyčištění zubů, účes, oblíknout se. Škoda, že mě včera nenapadlo vzít si třeba čistý oblečení, žejo, ale aspoň jsem měla cvičební úbor s sebou. Lepší jak nic, ač na návštěvu prezidenta YG jsem se fakt mohla oháknout líp. No co, aspoň budu třeba vypadat, že fakt trčím ve studiu od rána do večera a jsem děsně zapálená. Nebylo by to od pravdy zas tak daleko, ne? Až na to zapálení, nebyla jsem extra hořlavej materiál. Když jsem se teda vyřádila v koupelně, namířila jsem si to rovnou do kuchyně. "Co dnešní snídaňové menu?" zajímala jsem se do éteru, jako by bylo probouzení tam docela přirozený a nikdo neměl pořádně právo se mě ptát, co tam sakra dělám a proč je vyžírám. A taky mě zajímalo, jestli B.I splnil svoje včerejší sliby a pokusil se o... co to mělo být, palačinky?

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. ledna 2016 19:48

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Tiše jsem vydechla, když se jeho dlaň přesunula na můj zadek a on přirazil pánví proti té mojí. A opravdu. Políbil mě. Upřímně, nečekala jsem, že to udělá, i když.. Ono se to nedalo tak úplně nazvat polibkem. Majetnicky vjel jazykem do mých úst. Zavřela jsem oči a začala mu tu hru s jazyky oplácet. Neměla jsem důvod, odporovat. Vlastně jsem si celou dobu myslela, že nemám důvod odporovat, dokud mi nevjel dlaní pod podprsenku. Zpanikařila jsem. Ani ne tak kvůli tomu, co by mohlo nastat, ale.. Byl to stejný pocit, jako před tím s Leeteukem. Byla jsem si jistá, že se tady s D.O. vyspím. Ještě před pár minutama bych vám to odpřísáhla. Ale na druhou stranu jsem Leeteukovi říkala pravda. Nedokážu se s někým vyspat. Neumím to. Bojím se. I když chci, něco se ve mě vždycky vyzdvihne na odpor. Něco mi řekne, že i když se mi to líbí, je to vlastně něco strašně špatného, co bych neměla dělat. Věděla jsem, že přesně tohle by se mi stalo i s Leeeukem ve studiu, kdyby zašel jen o krok dál. Rychle jsem spustila nohu dolů na zem, abych se ho nemusela držet, položila mu obě ruce na hrudník a odvrátila hlavu do strany. Cítila jsem, jak se chvěji a jak mi je špatně od žaludku. ,,Dost.. Stačí.." Vydechla jsem a cítila, jak mi vyděšeně buší srdce. Prostě to nemůžu udělat. Nemůžu zajít dál. Nedokážu to. Ne takhle. I když bych sebevíc chtěla.

Vypravěč - 06. ledna 2016 19:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro Bobby se jen pobaveně smál, když si mu zanadávala a hodila po něm peřinu. Jinhwan, který stál u skříně, nutno dodat, že jen v džínech a kolem krku ručník, se na tebe sladce usmál. ,,Dobré ráno, princezno." Pozdravil tě sladce. No.. Mohla si z toho jít absolutně do kolen, protože jak někdo může být takhle sexy a roztomilý v jednu chvíli byla vážně záhada.. A nebo ti to mohlo být jedno. Každopádně tvé oblečení nikdo nekomentoval, za to dotaz o snídani ano. ,,B.I. tam ničí moje palačinkový těsto." Zavolal na tebe Bobby z koueplny. B.I. stál u sporáku a převlacel na pánvičce další palačinku. Nevypadalo to, že by si nevěděl rady nebo že by něco ničil. ,,To je ale kus vola." Okomentoval tiše Bobby, než se podíval na tebe a sladce se usmál. ,,Sluší ti to po ránu." Zkonstatoval stejně sladce. Upřímně, měla si chuť kolem všech dát růžové pozadí a hromady srdíček. Vážně dneska byli nějaké moc k sežrání. Strčil ti pod nos talíř, kde byli dvě palačinky, jedna s nutellou a druhá s marmeládou, obě nakrájané na kolečka, takže sis mohla vybrat, jestli to budeš jít hůlkami nebo vydličkou.

The Spirit of the Underground - 06. ledna 2016 19:56

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Zamračil se, když jsi začala protestovat. Ztuhnul s rukou pořád přitisknutou proti tvému prsu, jak s nespokojeným výrazem sledoval tvoje psychické hroucení jako domečku z karet. "Vlastně ne, nestačí," prohlásil zase on, pevně. Přestože tě pustil, teda aspoň většinu tvýho těla, protože hned potom šmátnul rukou po tvý bradě, nezdálo se, že by jako skončil. Prsty sevřel tvoji bradu a znovu tě přiměl mu čelit. "Ještě jsme ne- " Neskončili? Možná se chystal říct to, než se pohla klika. Dveře nepovolily, ale zaklepání bylo více než výmluvné. Silné, jasné a výrazné. "Otevři," ozval se rozkaz z druhé strany, vlastně ani ne tak pánovitý, jakože prostě stručný. Vážnost toho hlasu ti chvíli znemožňovala identifikovat... Luhana? "D.O., vím, že tam seš. Jestli neotevřeš do deseti vteřin, volám ochranku," zaznělo další varování. D.O. naproti tobě se ušklíbnul a pustil tě už úplně, jak se sklonil a hodil po tobě nemocničním úborem, který z tebe předtím stáhnul. "Možná by ses chtěla oblíct," připomněl ti, než se jako by nic obrátil a v klidu zamířil ke dveřím. "Měl jsem tušit, že zrovna ty se tu nezapomeneš ukázat..." bručel si, nejspíš adresováno leaderovi za dveřmi. Zaváhal až s rukou na klice, jak se po tobě ohlédl, jakože jestli už seš. Jakmile jsi byla oblečená, odemknul a nechal dovnitř vpadnout Luhana. Blonď- tak moment, kam odešly Luhanovy vlasy? Blonďatá asi dala výpověď. Jako brunet působil dospěleji; a vyspěleji.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. ledna 2016 20:06

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Pustil mě. Věděla jsem, že mě nenechá jen tak být. Vzal mou bradu do ruky a donutil mě se mu podívat do očí. Vlastně by mě upřímně zajímalo, co by následovalo, kdyby se nepohla klika. Upřímně? Dostala jsem infarkt. Kromě toho, že jsem se hrozně lekla jsem byla taky ráda, že má D.O. dostatek mozku na to, aby ho napadlo zamknout. Stála jsem tam vyděšeně jako solný sloup, dokud po mě D.O. nehodil nemocnicí košili. Rychle jsem si jí oblékla a ve skříni stihla ještě vyhrabat mikinu, kterou jsem na sebe hodila, aby nebyli vidět, obvázané ruce. Můžu říct, že jsem jen omdlela, pokud nikdo neví, co přesně se stalo. Cítila jsem se trochu provinile.. Vůči tomu, že jsem najednou tak ustoupila. Ale to, jak mi bylo špatně od žaludku to převážilo. Zrovna jsem si sedla na postel, když D.O. otevřel dveře a donitř vešel Luhan. Nevěřícně jsem na něj koukala a brada mi spadla lehce na zem. Kruci.. Pomyslela jsem si. kdyby jsme byli v anime, už mi teče krev z nosu. Jako brunet byl.. Tak neuvěřitelně hezký! Tedy, mu slušelo všechno, ale tohle bylo vážně něco.

Park Hye-mi - 06. ledna 2016 20:06

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Slyšela jsem to o těch šancích, z toho se žádnou princeznou nevykroutíš," oplatila jsem Jinhwanovi pozdrav akorát hraným zahrozením prstem. Jasně, že jsem si všimla, jak je děsně sexy, žejo. Jedna věc byla, když jsem to viděla třeba na fotkách dřív, ale když jsem to teď měla osahaný, posouvalo to celou záležitost na nový level. Ale rozhodně jsem se tím nehodlala nechat zviklat a jít z něj do kolen hned tady a teď. Vlastně jsem měla pocit, že proti takovejm věcem začínám mít celkem slušnou obranyschopnost, možná tím, že jsem se ve společnosti těch nejbožštějších lidí týhle planety pohybovala dnes a denně. To jednomu zvládne otupit rozumný nároky a zvednout je na intergalaktickou úroveň. Uchechtla jsem se Bobbymu komentáři, když jsem si cestou utahovala na hlavě culík. S rukama ještě u vlasů jsem zamrkala na B.Ie: "Výjimečně s tebou dneska musím souhlasit," připustila jsem s odkazem na Bobbyho verzi mého budíčku, když jsem s pobaveným úšklebkem zasedla za stůl. "Mimochodem, ještě trochu cukru a mám pocit, že budou všichni vědět všechno," zamručela jsem polohlasně, zcela jasné, že ne o jídle, nicméně o tom, že na veřejnosti bychom možná měli... no, nevím, tenhle sladký B.I asi nebyl to, co byla veřejnost zvyklá vídat. A já měla ráda svou hlavu na krku spíš než v kanále. A jelikož byli teda tak k sežrání, radši než abych žrala je, pustila jsem se do palačinek. Jelikož příborem jsem zrovna jíst moc neuměla, vzala jsem si na to hůlky. "Díky za snídani," nezapomněla jsem poděkovat ještě předtím, než jsem do sebe jako jídlo v průběhu pár minut naházela a skončila úplně hotová, bez touhy po přídavku, ačkoliv to samozřejmě bylo mrtě dobrý, - ono by to pro mě bylo dobrý, i kdyby to byl snad špenát, když to bylo připravovaný mejma idolama, žejo... Pak jsem se teda jako začala chystat na cestu do studia. Hlavně psychicky. Yang... no, už teď jsem byla napůl vydeptaná a to na mě ještě vážně nekoukal.

The Spirit of the Underground - 06. ledna 2016 20:16

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Ještě předtím, než se pokusíš udělat si z mojí hlavy fotbalovej balón, měl bys vědět, že si za to může sama," podotknul suše D.O. namísto pozdravu. Luhan mu věnoval výmluvný pohled. "To si vyříkáme později," odstrčil ho mírně z cesty, když si to napochodoval dál do místnosti. Očima ji rychle přeběhnul, dokud se jimi nezaseknul na tobě. Pohledem tě spěšně přezkoumal od hlavy k patám a zase zpátky, jak postoupil o kus blíž. "Seš v pohodě?" ptal se tě, jako by to nemohl vidět na vlastní oči. No, možná se neptal jen na fyzický zdraví - tak jsi asi vypadala celkem nedotčeně. Nakonec se zrakem na moment zadrhl na tvých rtech. Bylo z nich poznat, co se tu před chvílí...? Zvednul ruku a palcem ti přejel po spodním rtu, než ji stáhnul dolů a kouknul do strany po D.O. "Ani se tě nebudu ptát, jak jsi věděl, že je tady, dřív než kdo z nás, ale... jdi domů. Promluvíme si, až se vrátím," Luhan vlastně zněl trochu jako rodič nad neposlušným dítětem, ale nebylo v tom moc káravosti, spíš tichá odevzdanost, s níž sděloval potomkovi, že pro jeho opakovaně nenapravitelné chování budou mít stejný rozhovor asi po sto padesáté. "Běž, ať nejsou problémy," zopakoval ještě jednou, když D.O. dál stál na místě a akorát koukal vaším směrem. Až toho přimělo pokrčit rameny, takže si sebral své saky paky - vlastně víceméně jen bundu a notebook, byl tu nalehko - a otočil se ke dveřím. "Uvidíme se," přislíbil, těžko říct, kterému z vás a jestli jako slib nebo spíš trochu hrozbu, než jako vypadnul z dveří. Luhan tě zůstal mlčky sledovat, jako bys snad měla promluvit sama od sebe.

Vypravěč - 06. ledna 2016 20:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. nat ebe nechápavě zamrkal, když jsi začala mluvit cosi o cukru, chvilku mu trvalo, než mu to došlo. Hned na to se pobaveně ušklíbl. ,,Bojíš se snad něčeho?" Zeptal se tě na přímo. Mu bylo očividně úplně jedno, jestli někdo něco pozná. Choval se prostě tak, jak chtěl, ale to dělali všichni v téhle skupině, jako by sis už nezvykla. Mezitím, co udělala snídani i klukům, se po tobě celou dobu díval, jestli spokojeně papáš a usmíval se. Bobby ani Jinhwan už nic zvláštního nevyváděli, jen se pořád něčemu blbě pochechtávali a sem tam vlastně řekli něco celkem vtipnýho, většinou nějakou poznámku na nějakého jiného idola. Když B.I. dodělal snídani, šel se obléct. Vzal si na sebe obyčejné světlé džíny s dírami na kolenou a tmavomodré tričko s černou mikinou. Ale i tak mu to slušelo. ,,Tak pojď, jdeme za šéfem." Vyzval tě s úsměvem, když si dojedla. Bobby na vás zvědavě zamrkal. ,,Co u Yanga?" Zeptal se vás a díval se na B.I. Ale ten se jen usmíval a Bobby pochopil, že se má podívat zvědavě na tebe, aby si mu řekla, co chcete u Yanga.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. ledna 2016 20:33

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Chtěla jsem říct, že má D.O. pravdu, ale Luhan nás tak nějak zastavil oba. teda, jasně, mluvil na D.O. ale i mě z jeho poměrně přísného tónu hlasu sklaplo. Opatrně jsem je obě sledovala. Přišlo mi, že by se atmosféra v tomhle pokoji dala najednou krájet. O to více, když ke mě Luhan přistoupil a přejel mi palcem po rtu. Na sucho jsem polkla. Poznal to? Doufala jsem, že ne. Že to bylo jakési.. Gesto. Ale i přes to jsem se začervenala a provinila sklopila pohled. Jako bych snad něco provedla. Minimálně jsem se tak cítila. ,,Jop, jsem v pohodě." Odvětila jsem nakonec, zvedla hlavu a mírně se na Luhana usmála. Zarazilo mě, když Luhan řekl, že to D.O. věděl dřív, než kdokoliv z nás. ne to, že to D.O. věděl dřív, to mi přišlo už normální, děsila mě jiná věc. ,,Kdo všechno to ví?" Zeptala jsem se Luhana polekaně a zadívala se na něj. Nechtěla jsem, aby to věděli všichni, ale hádala jsem, že se už stalo. D.O. jsem jen zamávala, ale tvářila jsem se u toho neutrálně. Ani nešťastně ani šťastně, prostě neutrálně. Až když se za ním zaklapli dveře, podívala jsem se na Luhana a usmála se. ,,Sluší ti to." Odvětila jsem mu skoro až hravě, než jsem zase trochu zvážněla. ,,Zrovna jsem se chtěla obléct a jet do studia." Řekla jsem upřímně a dívala se mu do očí skoro až dětsky nevinným pohledem.

Park Hye-mi - 06. ledna 2016 20:42

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Určitě," přitakala jsem bez mrknutí na B.Iův dotaz. "Holky jsou děsivý," připomněla jsem mu třeba jako... zástupy fanynek, co by se mi pokusily urvat končetiny a ještě něco k tomu, kdyby se něco podobnýho jako fakt ukázalo bejt pravdivý. Většinu žertíků na kolegy idoly jsem asi moc nechápala, vzhledem k mojí fatální neznalosti scény vyjma těch několika mááálo výjimek, co jsem jako stačila sledovat prostě proto, že to jinak nešlo. Nebo mi to prostě srdíčko nedovolilo, žejo. iKON toho byl ostatně perfektní ukázkou. "Tak jo," souhlasila jsem s B.Iem, přestože se mi akorát udělal obrovskej knedlík v krku a nervozita se o to víc vystupňovala. Rovnou jsem se zvedla a dala se do obouvání, když jsem po něm jako hodila nahoru očkem. Bobbyho otázku jsem vzala na vědomí až hotová a připravená k odchodu. Loupla jsem po něm pohledem, aby bylo jasný, že jsem na to probuzení ještě nezapomněla. "Na něco se zeptat. Se všechno dozvíš," zamručela jsem akorát. To ej správnej pocit zadostiučení, houby se dozvěděl. Aspoň ode mě. A s tím jsem jako vyrazila ven. Pohovor u Yanga... jsem strávila prakticky celej se srdcem v kalhotách. Víceméně mi začal fungovat mozek správně a ne totálně zasekaně až ve chvíli, kdy jsme zase vypadli z jeho kanceláře. Žuchla jsem rovnou na nejbližší sedátko, abych to rozdýchala. Co se to... právě odehrálo? Co mi vlastně řekl? Snažila jsem si ten průběh zpětně vybavit, protože... No, mozková kapacita je zvláštní věc.

The Spirit of the Underground - 06. ledna 2016 20:50

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Na tvou otázku přemýšlivě našpulil rty. "Touhle dobou? Asi všichni. Přestože D.O. očividně necítil potřebu podělit se o to, že se ti udělalo zle natolik, žes musela do nemocnice, Kira měla víc soudnosti a informovala mě, žes zkolabovala a dostala se sem." Potřásl hlavou. "Nechápu. Další v jednom tejdnu. To ses od Kaie vůbec nepoučila, že se nemůžeš připínat?" V hlase měl tichou výčitku, ale ta nejspíš sloužila jen k zamaskování starosti. Jestli sis mohla jeho slova dobře vykládat, Kira o krvavém překvapení pomlčela, na druhou stranu informovala přinejmenším Luhana o tom, že tě vzali - vzala? nebo to byla práce D.O.? - do nemocnice. Dala vědět i Leeteukovi? Nebo on? Těžko říct. Luhan se akorát nepatrně šklíbnul na tvoji poklonu a bezděčně si prsty prohrábnul nové vlasy, aniž by z tebe spustil pohled. "Cítil jsem, že je čas na změnu," souhlasil s tebou nepřímo, očividně byl se svým rozhodnutím spokojený, ale nechtěl se nechat úplně odvést od hlavního tématu. "Do studia?" zopakoval po tobě nevěřícně. "V tomhle stavu? To je ten kaismus nakažlivý nebo co?" znovu zmínil svého spolu-skupinistu? Hmm. "A co na to doktor?" zajímal se napřed, když se tak jako rozhlédnul kolem, jako by ho tu někde čekal. No, namísto toho zahlédl tvoje džíny na zemi. Povytáhnul nad tím obočí, nicméně se pro ně akorát ohnul a podal ti je. "Jestli je to s nemocnicí v pohodě, vezmu tě tam, teda, mám s sebou tak trochu zotročenýho řidiče, ale... Rozhodně dneska žádný fyzický aktivity. To Kaiovi zatrhnu, je jasný, že by tě byl schopnej tréninkem odrovnat, že bys tu hned skončila znova."

Vypravěč - 06. ledna 2016 20:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,To se furt zlobí?" Zamručel Bobby jako malý děcko. Slyšela jsi to, než jsi za sebou zavřela dveře. A pak ještě Jinhwanův vyčítavý hlas, ale už jsi neslyšela, co říkal. V kanceláři.. To nebyl takový horor. Vlastně sis všimla, že se B.I. tiše zasmál pokaždé, co si něco řekla. A ředitel byl v pohodě. Nikdo po tobě nekřičel ani ti nic nevyčítal. Ale ty sis to přes ten šok a bobky v kalhotech ani moc neuvědomovala. Až když ses posadila venku na chodbě, tak tě trochu probral pobavený B.I. ,,Páni, čekal jsem, že budeš nervózní, ale že až tak?" Zasmál se pobaveně. Návštěva byla vlastně krátká. Řekla si řediteli, co chceš.. Nebo si spíše začala a když B.I. viděl, jak se zadrháváš za každým slovem, řekl to místo tebe. Ředitel se chvilku mračil, přemýšlel a pak řekl, že s tím souhlasí, když budeš chodit na takové akce se Zickem. Ale že k tomu už ho musíte přemluvit samy. ,,Takže, jaká je tvoje strategie k tomu donutit Zicka, aby tě vzal pod svá křídla?" Zeptal se tě B.I. a zvědavě vytáhl obočí, zatím co nad tebou stál a dával ruce do kapes.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. ledna 2016 21:06

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když jsem zjistila, že Kira o mém krvavém koníčku pomlčela a že si všichni myslí, že jsem jen zkolabovala. Trochu nervózně jsem se na Luhana usmála. ,,Já se nepřepínala nebo tak, ostatně, na to jste na mě až moc hodní, jen mám někdy moc nízký tlak, tak to se mnou sekne." Nelhala jsem, vážně jsem trpěla na nízký tlak. Nikdy ne natolik, aby to se mnou vážně seklo, ale vím, že se to lidem s nízkým tlakem stává, A navíc, cokoliv je v tomhle případě lepší, než pravda. ,,Vypadáš starší." Řekla jsem s úsměvem ohledně vlasů. Vážně mu to hrozně slušelo. Dokud zase nezačal o tom, co na to doktor. Doktor? Pokud nepodepíšu ty papíry teď hned a nakráčí tu doktor, pošlou mě k psychologovi. Znova. A já to nechci a Luhan toho nemusí být svědkem. Musím odtud prostě rychle vypadnout. ,,Doktor je na to v pohodě, jen musím na recepci podepsat papíry o propuštění." Odvětila jsem se sladkým úsměvem a vzala si od něj džíny, co mi podal. ,,Otočíš se?" Zeptala jsem se ho a počkala, až se otočí. Nebýt těch obvazů na rukou, nechala bych ho, ať se klidně dívá. Takhle jsem se prostě rychle převlíkla bez toho, aby on cokoliv viděl. ,,Koho?" Zeptala jsem se ho zvědavě ba řidiče, mezitím co jsem brala do rukou těch několik dárků, které mi tu.. Asi holky nebo D.O. nechali a šla na recepci požádat o propouštěcí papíry.

Park Hye-mi - 06. ledna 2016 21:10

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Jo, nebyla to až taková katastrofa... až na to, že byla... chci říct, jak mám podle Xanga přesvědčit Zica, aby byl ochotnej se mnou obcházet bary a ztrácet čas? Skvělý. Jak jsem seděla na chodbě, s tlumeným zasténáním jsem se zapřela hlavou o stěnu za sebou a B.Iovo připomenutí mého úkolu mi moc nepomohlo. Nechala jsem oči zavřené, čelo znepokojeně nakrčené a mozek šrotující. "No... to záleží. Můžeme to zkusit straight fair and square. Vzala bych jeho písničku, možná tu, co produkoval pro Yuk Ji Dam, ta je zhruba v mým věku. Pokud se mu zalíbila ona, můžu ji zkusit smíst ze žebříčku, složit si vlastní slova a prostě mu předvést, že se mnou chce spolupracovat..." To znělo sice hezky, jenže... "Až na to, že... na to nemusím mít. A taky to nemusí fungovat. Anebo mě k sobě jako vůbec nepustí a budu muset poslat nahrávku, kterou si nikdy neposlechne," nahodila jsem taky problematické body, než jsem nespokojeně nakrčila nos. "Mno, v nejnouzovějším případě je tu pořád Mino. S Minem jsou kamarádi, ne? I kdyby to měla být spolupráce, jen aby si nás poslechnul, tomu by snad vyhověl. Kdyby pro mě ztratil pár dobrých slov, mohl by tomu takříkaje... give it a shot, ne? Šance nic nestojí..." Moje závity se začínaly zavařovat.

Vypravěč - 06. ledna 2016 21:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. tě poslouchala a nechápavě vrtěl nad tvými slovy hlavou. ,,Dotaz. Proč za ním prostě nezajdeme a nezeptáme se ho, jestli by s tvým nápadem souhlasil?" Zeptal se tě absolutně nechápavě, než se pobaveně ušklíbl. ,,Zico je Zico. Není to prezident ani bůh a určitě se tu někde potuluje." Dodal a stále nad tebou nechápavě kroutil hlavou, než najednou zvážněl. ,,Uznávám, že je to namyšlená svině, ale má důvod být namyšlená svině. Na druhou stranu nemá cenu ztrácet čas s něčím, u čeho nemáš jistotu, že si to poslechne." Řekl najednou B.I. avážně a tiše, s rucema v kapsách čekal, co řekneš na jeho nápad ohledně toho, že by jste se Zica nejdříve mohli zeptat, jestli ti dá vůbec alespoň nějaké malé procento šance na úspěch u něj. B.I. se na tebe najednou povzbudivě usmál a pocuchal ti vlasy. ,,Zavolám Minovi, ať tam s tebou jde on." Řekl najednou a mezitím, co vytahoval telefon z kapsy a volal Minovi, sis mohla promyslet, jak se zachováš před Zickem.

The Spirit of the Underground - 06. ledna 2016 21:24

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan na tvou žádost naprotestoval a odvrátil se směrem ke dveřím s pobaveným úsměvem; asi usoudil, že ses byla prostě stydlivá. "Ale, Channyho," odmávnul tvůj dotaz, když tak jako přecházel sem a tam, pohled pořád poctivě odvrácený. "Toho vlastně neznáš, že? Trochu jsem slavil... ehm," překlad: "Asi ne až tak trochu jsem pil..." " takže když jsem se zvednul, že jako jedu, nabídnul se, že mě snad radši odveze. Rovnou může hodit i tebe. Respektive nás, musím prohodit pár slov s ostatníma, aby teda dneska dávali pozor, že jim tam nepadáš k zemi." Až když jsi byla hotová, následoval tě Luhan směrem k recepci. Normálně by asi protestovali proti tvému "jen tak" odchodu, ale sestřičky byly moc zaneprázdněné zíráním na tvého společníka, přičemž jedna z nich z něj dokonce vymámila podpis. Údajně pro svou malou neteř nebo co, ale podle jejího pohledu by se skoro dalo soudit, že by si ho mohla taky schovat do šuplíku a domů umístit někam na tajnej oltář Luhanovým novým vlasům. Takže jsi byla propuštěná vlastně celkem v klidu a Luhan tě džentlmensky dovedl až k autu, kde ti otevřel dveře. "To to trvalo," ozval se pro tebe ne až tak nový, ale osobně rozhodně nový, hlas hlavního rappera EXO. Naživo zněl hlubší; a mužnější. Chanyeol seděl za volantem, jako by se nechumelilo a obrátil se dozadu, aby ti kývl na pozdrav. "Tak se konečně vidíme taky osobně," oslovil tě jako by tě už částečně znal, když roztáhnul rty v náznak úsměvu. Ruku ti nepodal a ani se nepředstavil, asi to nepovažoval za nutné. "...když už o tobě na bytě slýcháme každou chvíli, že," s tím prohlášením zvednul pohled k Luhanovi, který se na něj akorát zašklebil a zavřel za tebou dveře, aby obešel auto a hodil se na sedadlo - dozadu, ne ke spolujezdci vedle Channyho, nýbrž teda jakože vedle tebe přes jedno. "Tak teď už si vážně přijdu jako šofér," okomentoval to váš designated driver, když si přeměřil zadek auta ve zpětném zrcátku. "Kam to teda bude?"

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. ledna 2016 21:41

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Udiveně jsem zvedla obočí, když řekl, že Channyho. Hned jsem měla trochu lepší náladu. Nedá se říct, že bych ráda poznávala nové lidi, ale Channyho jsem měla vždycky ráda, minimálně na obrazovce. Byla jsem zvědavá, jaký je v realitě. ,,Alkoholici. Příště piju s vámi." Řekla jsem jenom pobaveně, když jsem se oblékla a s hravým mrknutím sem Luhana lehce dlobla loktem do žeber. Na recepci to šlo dobře. Hlavně kvůli toho, že se mnou byl Luhan a že já jsem najednou nebyla zase tolik podstatný případ, což bylo vlastně dobře. Jenom jsem to celé s úsměvem sledovala mezitím, co jsem podepsala nějakou hromadu papírů o tom, že nemocnici opouštím na vlastní zodpovědnost a podobné kecy. Sedla jsem si do auta a málem mě trefilo, když na ně Channy promluvil tím dokonalým hlubokým hlasem. Chtěla jsem vytáhnout mobil a nahrát si ho, abych ho mohla večer poslouchat před spaním. Bože, bože, bože.. Pomyslela jsem si několikrát za sebou. Tohle jen tak neuslyšíte. ,,Doufám, že alespoň v tom dobrém smyslu." Dodala jsem pobaveně, když řekl, že o mě slýchává na bytě docela často. ,,Do studia?" Řekla jsem teda a podívala se na Luhana, jestli s tím tedy souhlasí nebo jestli chce jet ještě někam.

Park Hye-mi - 06. ledna 2016 21:53

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Není to Bůh? Až na to, že pro mě to svým způsobem Bůh byl. Teda, jeden z více. Ale rozhodně do toho pantheonu spadal. Což by asi nikdo neuhodl, když jsem hned na první zkoušce před Minem předvedla... co, dvě nebo tři jeho písničky? Né, vůbec to nebylo vidět. Fuck this, jak mám jít zrovna za ním? B.I se na druhou stranu tvářil, jako by to byla ta nejjednodušší věc na světě. Skvělý. No, aspoň někdo neztrácel víru. "Možná je ale bezpečnější ztrácet tím čas pro případ, že by si to mohl poslechnout... než přijít nepřipravená, když si náhodou bude chtít něco poslechnout... Ještě jsem nedělala moc... improvizací, co kdyby mě rozsekal?" oponovala jsem jeho slovům trochu ustaraně. Nervozita, kterou jsem cítila před pohovorem s Yangem, ze mě očividně nespadla tím, jak to dopadlo, spíš naopak. Ani jsem nestihla zaprotestovat a už volal Mina. Na jednu stranu; to byl trapas. Na druhou stranu;... fakt to mohlo pomoct. Možná to tak bylo lepší. Třeba pak bude onen undergroundový idol o něco přístupnější dohodě. Co jsem zatím slyšela, nebylo úplně nejsnazší s ním vyjít. To s Minem jako taky ne, ale to údajně byl slabý odvar. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla nosem. Každopádně... ty snad nejsi žádná vyklepaná středoškolačka, ne? Alespoň bys neměla být. Ne před ním. Potřebovala jsem si trochu věřit. A zklidnit se. Tihle lidé cítí strach jako psi. Stačilo si vzpomenout na Joona. Trochu jsem se oklepala. Dlouho jsem ho neviděla, ale rozhodně jsem si na to nestěžovala. Za tou tvářičkou se skrývalo něco děsivého.

Vypravěč - 06. ledna 2016 22:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro B.I. se na tebe vážně podíval. ,,Ano, je pravda, že po tobě možná bude něco chtít a ty budeš muset zaimprovizovat, ale upřímně, chceš dělat underground. Jak ho chceš zvládnout bez improvizace?" Zeptal se tě B.I. a zvědavě vytáhl jedno obočí. Kdyby jsi ho neznala, zrovna teď vypadal jako takový ten drsný a moc hezký kluk, kterému chybí už jen vytáhnout krabičku cigaret a jednu si zapálit, aby tím dokázal, že je vážně drsný a může si dělat co chce. ,,Pravděpodobně tě sjede tak jako tak. Být tebou, tak se na to velmi rychle připravím." Řekl, když se zadíval do dálky, odkud přicházel Mino. Zastavil se u vás a zvědavě vás oba sjel pohledem. ,,Co chcete od Zicka?" Zeptal se vás a zastavil se pohledem na tobě, protože mu tak nějak bylo jasné, že B.I. od něj asi nic nechce a i kdyby chtěl, asi by si ho nezavolal na pomoc. Mino několikrát zvedl tázavě obočí, aby tě donutil mluvit. ,,Ne, že bych vás za ním nechtěl zavést, ale musím vědět, z jakého důvodu tě před ním budu bránit." Dodal nakonec Mino vážně. Zico asi vážně nebude někdo, kdo si bere servítky.

The Spirit of the Underground - 06. ledna 2016 22:02

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Chanyeol pokrčil zlehka rameny. "To asi záleží člověk od člověka. Tuším, že Kai se vyjádřil o nějaké neskonalé drzosti, ačkoliv poslední dobou už tolik nereptá,..." Jeho oči si tě přemýšlivě měřily, jako by odhadoval, co je na čem pravdy. I přesto na tebe ale hleděl pouze přes zpětné zrcátko, neobrátil se. "Chen by tě zas pravděpodobně zabalil do fólie proti poškození a vystavil tě někam na oltář, takže... mhmm..." Zaostřil pro změnu na Luhana, jako by tušil jeho následující slova: "Snad radši jeď," utnul ho leader, než se jako stačil dotyčný vyjádřit i o jeho pohledu na věc. Channy se pobaveně ušklíbnul a beze slova nastartoval. Očividně kluci vzali tvoje rozhodnutí za své, protože jak jste opustili parkoviště nemocnice, zařadil se do proudu - s notnou laxností dobrého řidiče - směrem ke společnosti. "Když už jsme tu a tak hezky upřímní," ozval se najednou zase zepředu hlubší hlas. "Zdá se mi to nebo u tebe dost silně podceňují rapovací složku? Viděl jsem sice jen pár útržků epizod, ale nevšiml jsem si snad jediný lekce. To se předem rozhodli, že je to s tebou tak zlý?" zajímal se celkem upřímně, zjevně to nemyslel jako posměšek. Brzy nato jste už parkovali před YG a Luhan zas jako vyskočil, ale než by mohl vůbec odejít auto, odpoutal se a vylezl i Channy, který ho jaksi předstihl, otevřel ti, naklonil se dovnitř, odpoutal tě sám a pak ti za ruku pomohl vylézt ven. "Na marody se musí s péčí, že?" Mrknul na tebe, jako byste se jako nepoznali asi tak před deseti minutama - sotva... Pak tě bez reptání předal Luhanovi, který se tě zjevně chystal doprovodit dovnitř, zatímco Channy si pohazoval klíčkama a vypadal nerozhodně, jestli jít taky nebo čekat venku. "Jak dlouho to bude trvat?" zajímal se směrem Luhana. Ten tak jako pokrčil rameny. "Tak dík za pomoc," protočil spíše hravě panenky rapper, než s povzdechem zamknul auto a vykročil za váma dovnitř.

Park Hye-mi - 06. ledna 2016 22:10

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "V tom máš asi pravdu," vzdychla jsem se stopami rezignace v hlase. Jo, chystala jsem se do undergroundu, ne? Možná teda. Doufám teda. Takže... bych měla zamakat na všem. Včetně tohohle. Kdybych se zamotala do nějakých dissů, jakože to je skoro nevyhnutelné, tak... Cypher, jak jinak. Potřásla jsem hlavou ve snaze setřást všechny obavy. Ještě se žádná z nich nevyplnila, tak proč bych se měla nechat jimi položit na lopatky předem. "Nemůže to být horší než ta vlna kritiky, kterou se tam každej obdarovává," zamručela jsem pak na jeho "sjetí" od Zica. To asi byla celkem pravda. On mohl mou prací pohrdat, ale nejspíš by k tomu měl svůj důvod. Tam k tomu nemusí mít důvod nikdo. Můžou mě dissovat prakticky za cokoliv. Věk, pohlaví, příslušnost ke společnosti, nulový zkušenosti, oblečení, vyznání, barvu vlasů, co já vím... Chmpf. Asi byl čas se obrnit. Nebo se o to pokusit. "É," nadechla jsem se na Minův dotaz a vypustila vzduch nosem. Sílu, sakra, teď jsem si to řekla, ne? "Vlastně... ho potřebujeme přesvědčit, aby - no, mě vzal na vystoupení. S sebou. Dolů. Do undergroundu," rozkouskovala jsem to kapánek. "A jo... vím, že to zní šíleně. A jo, ví o tom Yang... A jo..." Poslední věta byla nejdůležitější a kdoví proč mi přidala na vnitřním klidu. Tohle jsem dělala. Šla jsem za tím, co byl můj sen, ne? Tak bych to měla dělat pořádně. "...vážně je to to, co chci udělat."

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. ledna 2016 22:15

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Pobaveně jsem se ušklíbla, když řekl, že Kai si myslí, že jsem drzá. ,,To nepopírám. Heechul to o mě prohlásil taky a já k tomu mám pořád stejný komentář. Jsem na to hrdá." Řekla jsem s pobaveným úšklebkem a založila ruce na hrudníku. No co? Byla to pravda. Až po chvilce jsem trochu zvážněla. ,,Pravdou je, že jsme s Kaiem byli dost na nože, dokud jsem ho nenašla, jak zkolaboval. Teď už je to mezi námi celkem v pohodě." Vysvětlila jsem Channymu tak nějak okolnosti celé té situace, proč o mě Kai tohle tvrdil a proč najednou tolik neremcá. Chenovi jsem se musela zasmát, ale pravdou bylo, že mi to přišlo spíše hrozně roztomilé a svým způsobem hezké. Dokud se nezasekl u Luhana. ,,Počkej, počkej, žádné takové, co o mě říká?" Upřela jsem na Channyho zvědavě oči, než jsem s nimi přelítla na Luhana. ,,Co o mě říkáš?" Pokusila jsem se naléhat i na něj. Byla jsme zvědavá. Možná až moc. O D.O. jsem se zajímat nemusela, bylo mi jasné, že ten před klukama o mě neříká nic, což bylo možná i dobře. Zvědavě jsem na Channyho zamrkala, když se mě zeptal na rap. Většinou se tvrdilo, že lidi s hlubokým hlasem rapují dobře. Proto byl Channy raper, i když mohl být klidně jeden z hlavních vocálů. A já mám jako evropanka přirozeně hlubší hlas, než korejky. Nebo většina z nich, Hyemi taky nebyla žádný upištěný kuře. Trochu nervózně jsem se podrbala ve vlasech. ,,Ehm.. Nemyslím si, že jsem v rapování nějak extrémně špatná, ale.. Řekněme, že v tanci jsem dost hrozná na to, aby to zabilo většinu času." Přiznala jsem se a cítila, jak se při tom trochu červenám. Nechápavě jsem mrkala na Channyho, který vystoupil z auta asi rychlostí blesku, protože než jsem stihla mrknout, už mi odpoutal pás a pomohl mi z auta. ,,Uh, děkuji." Vypadlo ze mě překvapeně, protože jsem to opravdu nečekala. A ještě s tím jeho mrknutím. Děsila mě spíše jiná věc. Všichni měli tak 175 cm, ale Channy měl pomalu 185 cm. Musela jsem zaklonit hlavu, abych mu viděla do očí. Byla jsem mu po ramena. Na sucho jsem polkla. ,,Páni, nesnědl si náhodou ajfelovku?" Musela jsem se ho upřímně zeptat. Asi to bylo drzé a trochu moc upřímné, ale to mě nějak netrápilo. Pak jsem se na něj najednou nevinně uculila, takovým tím způsobem, že mi chyběli jen rohy a ocas od čerta a vydala se za Luhanem do studia s Channym za námi.

The Spirit of the Underground - 06. ledna 2016 22:35

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Drzé holky můžou být fajn," souhlasil tak polovičatě Channy, i když z jeho hlasu zaznívalo i nevyslovené pokračování: dokud se taky dovedou podřídit. Nevypadal jako ten typ, co by se sebou rád nechal mávat, spíš naopak, působil jako ten, kdo má rád kontrolu. Byli všichni kluci kolem tebe ten manipulativní, dominantní typ nebo co? Tak moment, vlastně tu byl Chen, takže nic. Tvoji historku o Kaiovi přijal přemýšlivým pokývnutím, než se pobaveně ušklíbnul nad zaražením u Luhana. "Povíš jí to ty nebo mám já?" zajímal se skoro škádlivě směrem leadera. Luhan... na něj koukal. Prostě jen koukal. Skoro jako souboj vůle nebo co, dokud se Channy s povzdechem neodvrátil směrem k silnici a nezačal dávat radši pozor na cestu. "Jen něco málo o hrách a anime," odbyl tvou otázku tak nějak nevýmluvně, když vás radši nechal sklouznout k tématu rapu a pro jistotu se začal zaujatě hrabat ve svém mobilu, skoro jako by si s někým dopisoval a vlastně ani nedával moc pozor, co si jako povídáte. "Když to říkáš," zhodnotil Channy nakonec trochu pochybovačně, ale ve stylu "ty to víš asi nejlíp. "Mně se tvůj hlas celkem líbí, mohl by znít i dobře." Očividně tě jako ještě zpívat asi neslyšel, když neměl názor, chmpf. To na ty epizody moc pořádně koukat nemohl. Na tvoje obvinění s francouzským proslaveným železo-svatostánkem-zamilovaných se pak upřímně zasmál. "Když by to mou dámu potěšilo, snědl bych dokonce i Empire State Building," vrátil ti to s ještě jedním spikleneckým mrknutím, jako by to mělo být vaše tajemství, co by pro svou holku jako asi neudělal, když za tebou zase zavřel auto, než jste všichni vyrazili dovnitř. Ve cvičebně čekala klasická čtyřka; Chen, Kai, Leeteuk a Eunhyuk, takže když jste se tam nacpali ještě vy tři, připočítal se kameraman a jeho tým, bylo tam narváno k prasknutí. "Co vy tady?" ozval se překvapeně, nikoliv nepřátelsky, nicméně zmateně Leeteuk, když jsi tam napochodovala v takové společnosti. Tázavě se podíval napřed po tobě, pak po těch dvou.

Vypravěč - 06. ledna 2016 22:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mino byl celou dobu trochu předkloněný, aby ti viděl do očí. Až pak se narovnal, dal ruce do kapes a obdivuhodně pískl. ,,Páni." Zkonstatoval a chvilku se na tebe možná i trochu zmateně díval. Asi si dával dohromady dvě a dvě, než se pobaveně zasmál a pleskl si jednou rukou do stehna, jak se to dělá, když se smějete. ,,Zicko se posere, až tohle uslyší." Řekl se smíchem, než se na tebe omluvně usmál a dal před sebe ruce v obranném gestu. ,,To není nic proti tobě, si dobrá a máš talent, ale Zicko.. Je prostě svůj a tohle se mu neděje moc často. Aby ho někdo poprosil o něco podobného. Většina lidí se ho totiž bojí." Řekl ti Mino už klidně, než vám oběma mávl, ať jdete za ním. Vedl vás prostě do jedné z nahrávacích místností. Zaklepal a vešel. Zůstal stát ve dveřích. ,,Čus brácho." Pozdravil vesele Zicka. Sice si nebyl v místnosti, ale viděla jsi Zicka, jak se na židli otáčí čelem k Minovi. Měl na sobě černou mikinu s bílými vzory, na hlavě kapuci na očích sluneční brýle. Jako by to nenosil pořád.. Odložil z ruky energeťák. ,,Čus. Co potřebuješ?" Zeptal se Mina zvědavě. Já kupodivu nic, ale moje svěřenkyně by tě chtěla o něco poprosit. Řekl Mino a ustoupil odedveří, takže mezi tebou a Minem už nebyla žádná překážka. Zicko sklonil hlavu a lehce si posunul brýle na nose, aby na tebe viděl bez nich. ,,Hyemi, že?" Oslovil tě. Dlouze si tě prohlížel, než se pobaveně ušklíbl, hlavu a brála zase narovnal na své místo a pohodlně se opřel v židli. ,,Tak povídej, copak chceš Hy-e-mi?" Vyhláskoval tvoje jméno. Jako by si ho s chutí převaloval na jazyku.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. ledna 2016 22:55

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Pobaveně jsem nadzvedla jeden koutek úst, když Channy řekl, že drzé holky můžou být fajn. Zachytila jsem v tom ten nevyslovený dovětek, proto jsem se taky tak pousmála. Mám štěstí na hromady dominantních kluků, ale upřímně, vůbec mi to nevadí. Znám se, vím, že nad sebou potřebuji kontrolu. Právě proto, aby se neděli takové věci, jako včera večer. Pak Channy Luhana prásknul. Teda.. prásknul.. Neřekl nic, co by mě překvapilo, na rozdíl od ostatních členů, co se mnou měli něco společného. ,,Ty nejsi moc romantik, co?" Rýpla jsem si s pobaveným úsměvem do Luhana a chvilku na něj koukala, než jsem se zase zadívala na cestu z čelního skla. ,,Upřímně, kdyby si se mnou chtěl něco zkusit.. Myslím, že neznám lepšího člověka na posouzení mého rapu." Řekla jsem mu upřímně. A myslela jsem to vážně. Jistě, existovali lidi jako RapMon, Zicko, Ziot.T, ale k těm jsem se neměla šanci dohrabat. A Channy rapoval opravdu moc dobře, byla bych ráda, kdyby mi řekl svůj názor na můj rap. Uznávám, že mě zaskočil svou reakcí. Myslím, že jsem se zase začala trochu červenat, ale ani tak jsem neodolala veselému úsměvu. Když to vezmu kolem a kolem, od doby, co jsem tady, se usmívám mnohem více, než jsem zvyklá, i napříč všem těm věcem, co se kolem mě dějou. Leeteuk nás tu očividně nečekal. Ani jednoho. Jeho překvapený pohled jsem obdařila sladkým úsměvem. ,,Tohle je můj řidič." Ukázala jsem na Channyho. ,,A tohle.." Zadívala jsem se přemýšlivě na Luhana. ,,Toho neznám, ale je podobný Luhanovi." Dodala jsem nakonec na oko vážně, abych si udělala trochu srandu z jeho nových vlasů.

Park Hye-mi - 06. ledna 2016 22:58

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Tak nějak jsem čekala, že se bude tlemit spíš mě, než se pobaveně smát té situaci, takže když nebyl posměch, vlastně to bylo o stupeň lepší, než moje představa. "Možná mají důvod. Ale za pokus nic nedám, ne?" ujistila jsem se ne úplně stoprocentně jistě, než jsem jako pokrčila rameny a raději následovala Minha, než by mi jako zdrhnul a pak bych už byla totálně a generálně v loji. Brácho... Vyhlédla jsem na moment zpoza Minových zad, jen abych si změřila prostor v místnosti. Jen co jsem zahlédla mikinu, kapucu a brýle, bylo mi to celkem jasný. Protože můj hlas mi dal sbohem a moje srdce udělalo tři kotrmelce - nebo to byl spíš žaludek? Chvíli jsem to málem otočila a vycouvala, ale... Tohle je, co chceš, tak na to nezapomínej. Hodlala jsem tomu dát, co jsem měla. Přinejhorším tu někdo uvidí, jak B.I vařil palačinky; ač před natrávením asi působily vzhledněji. A přesně takový pocit jsem měla, když moje ochranná bariéra udělala krok stranou. Polkla jsem a postoupila dál do místnosti. Nakonec jsem za sebou pro jistotu zavřela. Bylo to sice trochu jako lézt tygrovi do klece, ale... Zůstala jsem nehnutě stát během jeho prohlížení mojí osoby. Svoje jméno jsem stačila tak asi odkývnout, což byl celkem vrchol. "Předpokládám, že já nemusím hádat, jak se jmenuješ," vydechla jsem, konečně lapnouc po slovech. Nakonec to ani nevyznělo rozklepaně. Na jeho otázku jsem si nesměle zasunula pramen vlasů za ucho, než jsem spustila ruce podél těla a zatnula jednu z nich do pěsti, než jsem se narovnala v zádech a nasadila svůj sice uměle vypěstovaný, ale rádoby aspoň trochu sebevědomý výraz. "Chtěla bych vystoupit v undergroundu," ozvala jsem se konečně. "Vlastně ne jen jednou. Chci tam trénovat. Pravidelně." Odhodlaně jsem pohlédla přímo na Zica, ačkoliv jsem si představovala kohokoliv jiného na jeho místě, abych nečučela spíš do země. "A Yang jaksi udal za podmínku, že... musím mít zjevně dohled. A tím určil tebe, takže..." Prosba už to byla zcela očividná, tudíž jsem to nechala vyznít do prázdna.

The Spirit of the Underground - 06. ledna 2016 23:13

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro "Romantici jsou přeceňovaný," brblal Luhan na svou obranu skoro dotčeně, aniž by zvednul oči od telefonu, kde dál cosi cvakal. "Navíc, to byla určitě větší poklona, než Kaiovo mlčení nebo Chenův pedestal. Ne s každou holkou můžeš pařit střílečky a pak relaxovat nad japonskýma kresbičkama," odfrknul si, alespoň na oko dotčený tvým obviněním z neromantismu. Chanyeol vepředu se pobaveně ušklíbnul. "Myslím, že když dojde na holky, nechtěj slyšet, kolik se jim podařilo zneškodnit nepřátel v nějaký zatrollený hře, ale to, jak jim slušej ty šaty, co maj na sobě. A že bys na ně mohl koukat třeba celej zbytek života a bejt z toho šťastnej," namítnul pobaveně, i když vážný výraz jeho očí svědčil o tom, že je toho názoru skutečně a jen si Luhana nedobíral. "Kdyby se všichni kluci chovali podle tvejch ideálů, je svět vyblitě růžovej, všude lítaj jednorožci a holky s tebou lezou do postele na prvním rande," odfrknul si zas Luhan. "A to je ta chyba. Žádnej sex na prvním rande. Držení za ruku, možná pusa na dobrou noc. Nemůžeš hned přeskočit půlku knihy, jen proto, že úvodní kapitola není nejjednodušší na čtení," dohadovali se kluci vesele dál, než ste teda konečně zastavili. Tvoje představení ale vzbudilo úspěch, všichni přítomní - teda krom těch dvou - se pobaveně zasmáli. Channy si založil ruce na prsou. "Tolik k vděčnosti a udaném kreditu, teď je ze mě obyčejnej šofér," vzdychnul si spíše teatrálně pro show, než odpochodoval někam směr kamery a kluci. Luhan se tvářil zas dotčeně, jako by mu to mělo pošramotit ego, i když jeho sebevědomí to stěží mohlo ba i poškrábat. "Koukám, že moje popularita klesá, asi bych měl dělat víc promo aktivit," zhodnotil pak tvůj komentář, než nasadil svou nevinnou předkamerovou tvář a šel se taky pozdravit se zbytkem.

Vypravěč - 06. ledna 2016 23:29

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zico sice seděl na obyčejné kožené židli na kolečkách, která je doma u každého počítače, ale právě v tomhle prostředí a v takové židli působil jako král. Jeho sebevědomí do tebe bušilo jako kladivo do hřebíku a jen jeho přítomnos tady ti dávala jasně najevo že by ses k němu jako ke králi měla chovat. Když si domluvila, Zico se ušklíbl. A nevypadal přátelsky, ani mile. ,,Páni, vy jste vyfasovali pěkné kvítko." Řekl Zico k Minovi. Až potom se postavil a udělal k tobě těch pár kroků, které vás dělily. Byl docela vysoký. Sklonil hlavu a sundal si brýle, aby se ti mohl zadívat do očí. ,,Máš pocit, že jsi na stejné úrovni, jako já, že mi tykáš?" zeptal se tě najednou pořád s tím úšklebkem ve tváři, než najednou zvážněl. Šel z něj strach. A ne malý. ,,Měl bys mýt takový pocit, pokud chceš, abych ti věnoval svůj čas. Takže mi teď předveď, že mi stojíš za to, abych na tebe plýtval svým časem nebo zase rychle dopluj. Nebudu se nikde ukazovat s malým štěnětem, které vypadá, jako by ho zrovna odtrhli od mámy. Ukaž mi, že to v sobě máš a nebo mi nechoď na oči." Mluvil tiše, ale výhružně. Byla sis jistá, že by ti s ledovým klidem utrhl hlavu a ani by při tom nemrkl. Mino ani B.I. nic neříkali, ale cítila si na zádech jejich pohledy. I když proti Zicovému pohledu to bylo.. Jako by spíše nebylo.

Kim (Ann) Min-Yeng - 06. ledna 2016 23:35

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Trochu udiveně jsem na Luhana zamrkala. Věděla jsem, že je.. Praktický, jak by se řeklo, ale zase tohle jsem od něj nečekala. ,,Bereš mě jako holku nebo jako kamaráda?" Zeptala jsem se ho trochu překvapeně. Ne, že by mě nemohl brát jako kamaráda, ale víte, jak jsem tu otázku myslela. A on to taky moc dobře věděl. Nechtěla jsem se ho tím ptát, jestli mám u něj nějakou šanci, spíše mě zajímalo, jestli by se mi podíval do výstřihu, kdybych ho měla nebo jestli by při pohledu na mě myslel na Call of Duty. A když začal mluvit Channy, zarazilo mě to ještě více. Lehce jsem pootevřela pusu překvapením a jen souhlasně kývala na jeho slova hlavou. Takový kluci vážně existují? Nevěřím. Ne, že by Channy byl nějaký princ na bílém koni tedy.. Znala jsem ho deset minut, ale podle toho, jak mluvil o chování k holce.. K němu neměl asi zase tak moc daleko. ,,Páni.." Okomentovala jsem Channyho slova upřímně a překvapeně. Ne, vážně, tohle se vám nestane každý den, aby kluk měl nějaké podobné představy. Byla jsem ráda, že to kluci vzali s humorem a šla jsem se s nimi taky přivítat. ,,Tak, co je dneska v plánu?" Zeptala jsem se jich vesele. Nemusím vám říkat, jak kurevsky mě pořezané ruce boleli, ale neměla jsem jaksi právo si na nic ztěžovat. Hlavně jsem to nesměla dát na sobě znát. Netuším, jak bych to vysvětlila.

Park Hye-mi - 06. ledna 2016 23:51

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Měla jsem instinktivní potřebu před ním zacouvat, ale za mnou byly dveře. A já ještě neplánovala utéct se staženým ocasem, to by bylo příliš snadné. Sklopila jsem oči téměř okamžitě k podlaze, ještě než jsem si vůbec uvědomila, že to dělám. Zaťala jsem v pěst i druhou ruku a mlčela, zatímco on mluvil. Možná bych se nezmohla na pořádnou odpověď, ale... naštěstí pro mě, na druhou stranu nepříjemně, se dotknul mojí minulosti. Jako by mě od mojí mámy musel někdo odtrhávat. Rodiče, minulost, to bylo citlivé téma. A ačkoliv jsem byla už trochu zvyklá, že se o něj čas od času někdo zajímal, bylo to v jiném duchu. Tady mě to... namíchlo? Svým způsobem mi to hnulo žlučí. Což se mi vlastně hodilo, protože jsem se přestala dusit zadržovaným dechem a natáhla do plic novou dávku kyslíku. Moje oči střelily od podlahy nahoru a výraz se ze skoro kajícného v mžiku změnil a zatvrdil. Trochu jsem litovala, že jsem si s sebou nevzala bejsku. Hodila bych ji kšiltem dozadu a hned zvládla nasadit tvář rappera. Takhle jsem se neměla za co schovat. Rozhodla jsem se využít vztek a v hlavě zapátrala po jedné z těch nejméně příjemných vzpomínek, které jsem v repertoáru měla. Cítila jsem, jak se mi hruď rozpaluje vztekem; nejen na mámu, spíš na jejího tehdejšího přítelíčka. Jeho, jeho drogy a všechno, co si dovoloval pod nima. Fajn. Zamrkala jsem a namísto odpovědi jsem se rozhodla vzít to rovnou v rámci toho songu. "Attention, please excuse me I’m going to bring down some guys on the top. I’ll rise in an instant you won’t know what to do U better run run watch your mouth! The next target is you For real, original. My career is to shame those posers Some did not work hard enough so there’s no success You don't consider me your rival? You'll wake up on the ground, once I'll mess you up with my punch line, blah, bruises won't heal quickly. My rhyme is full of impact They listen to my freestyle and say “It’s awesome” If my words have meaning to you, put your hands up the more you put me down and tease me the more higher the Ransom Just try to put me down, I'll raise up from the ashes To kick your butt once again in this ring, this time Yeah be on edge Don’t overreact, don’t cause a mess You’re making me uncomfortable with your smile Keep going forward when you’re succeeding Know everything there is to know about this 4 beat rhythm Use everything you’ve got I’m a girl with energy, I'm yet to show you my skills I survived in this dog eat dog world Without holding back my groove feeds the beat Like you’ve gone crazy obsesses over it until you know it oh! Supernova This place is already conquered Rebuild this messed up place It’s not an exaggeration Too small, too young to understand, huh? From the way I walk to the way I talk it’s all hip hop It’s clearly split. Do you even know what’s FAKE and REAL? Something that shouldn’t be overestimated shouldn’t be underestimated HuhHuh Big shit poppin It’s the same rap but if I do it it’s a little different Even though the theme is the same the feel is different Eat this and shut up if you know nothing about me 'Cause you might just regret you didn't trust the fire The fire within my soul." Jakmile jsem jednou chytila dech, šlo to samo. Frustrace, vztek, dotčenost. Bylo to v tom, protože jsem se toho chtěla zbavit. Skladba neskladba, slova musela ven a až s vyplivnutím posledních veršů jsem si mohla oddechnout. Zatraceně.

Vypravěč - 07. ledna 2016 00:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zico nehl ani brvou, když tě poslouchal. Jen udělal krok od tebe, aby na tebe lépe viděl. Sledoval tě, ale v jeho očích jsi nevyčetla nic. Ani znechucení ani to, že by se mu to líbilo. A díval se na tebe ještě dlouho i poté, co jsi skončila. ,,Páni, naštval jsem tě a to jsem se ani nesnažil." Řekl Zico, ale ani v jeho hlase nebylo slyšet, jestli to je pochvala nebo výtka. Nebo jestli se ti tím snad vysmívá. Nevěděla jsi. Nedokázala jsi to ani odhadnout. ,,Nebylo to špatné, ale ten text.. Si jak malý děcko, co kolem sebe kope. Tím neříkám, že ten text je špatný, jen vzbuzuje chuť tě popadnout a vyhodit z okna. Je protivný, stejně jako to malý děcko, co kolem sebe kope." Dodal Zicko a nasadil si znova brýle na nos a sedl si do židle. Otočil se k vám zády a napil se z plechovky s energeťákem. Ale nevypadalo to, že by skončil se svým soudem. Ostatně ještě neřekl, jestli se tě ujme nebo ne. ,,Ale o tom necháme rozhodnout jiné. Zapiš si ho někam, večer tě vezmu sebou." Řekl tě a pak vás mávnutím ruky poslal pryč a dal si na uši sluchátka. Mino tě popadl za ramena a rychle vytáhl ven, kdyby si náhodou měla chuť na to Zickovi ještě něco říct.

The Spirit of the Underground - 07. ledna 2016 20:52

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan se na tvůj zákeřný typicky holčičí dotaz napřed zatvářil naprosto vážně a zamyšleně, teda v tom teatrálním slova smyslu - sice si nechal kamenný výraz, ovšem odložil mobil a jednu ruku zdvihnul s vystrčeným ukazováčkem, jako by se chystal vykoumat přinejmenším lék na rakovinu. Pak po tobě hodil jedním očkem. "Chceš abych tě viděl jako holku?" nebyla to otázka seriózního typu, spíš škádlivá, jak se mu přes rty okamžitě rozlil pobavený, sebevědomý úšklebek, když nechal svého hraní a drcnul do tebe s natažením přes sedadlo. "Tyjo, měl bych se snad dát na herectví... moment, to já už udělal, tak nic." Zatvářil se, jakože pobavil sám sebe. Co se programu týkalo, ještě než se Kai přihlásil o slovo - a jakože se zjevně chystal, skočil do toho - jak jinak - Luhan sám. "Dneska žádnej tanec. Yang hlásil, že blokuje pohybovku, protože..." Na moment zaváhal, než se zase zatvářil patřičně sebejistě. "... to půjde přes rádio. Že byste měli pohnout s těmi vokály." Leeteuk na něj jako koukal, než tedy pokrčil rameny. "Tak když to říká prezident." Nejvíc v pohodě s přítomností kluků se zdál být Chen. "Zůstáváte nebo jak?" zajímal se hned, očividně mu společnost fakt nevadila. "Já mám vlastně ještě nějaký zařizování. Když už skončila moje směna, mimochodem, doufám, že dostanu zaplaceno za ty přesčasy, šéfe, můžu přestat dělat řidiče za pár babek a radši se vrhnout na to, co mám rozpracovaný," ozval se Channy s pobaveným úšklebkem oběma z vás. "Samozřejmě, jestli mě tady moje dáma omluví," vyšvihl k tobě spiklenecké mrknutí, asi si tě pořád dobíral za toho šoféra, tím jsi do něj fakt rejpla.

Park Hye-mi - 07. ledna 2016 20:57

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro "Nenaštval," hlesla jsem akorát s popadnutím dechu. Můj emoční výkyv byl zase v normálu, jak jsem mohla jakýkoliv stres nacpat do písničky. Vystupování - i takhle pitomý - mělo svoje klady. Ale své zdůvodnění jsem nerozváděla. Ať si třeba myslel, že těmi slovy zabrnkal na vnitřní strunu, síla vzpomínek byla silnější - ale o těch jsem se tu stejně bavit nechtěla; ne, že by jeho jakkoliv zajímaly, i kdyby o nich tušil, že. "V tom případě je dobře, že kluby nemívají moc oken hned při zemi, ušetřím si rychlej pád," odvážila jsem se zareagovat na jeho slova, aniž bych oslovila vyloženě jeho, když jsem si potáhla lem cvičebního tílka níž přes boky a založila si pak ruce bezděčně na prsou. Večer, wow, to šlo vlastně celkem snadno. Ani jsem se nebránila Minově postrkování, vypadnout odsud se zdálo jako lepší možnost, než se o tu šanci ještě připravit dalším namíchnutím blonďatého rap-idola. Že ano. Navíc... v hlavě už mi beztak běželo, jakým vším způsobem bude nutné upravit ten text, aby se dal fakt použít. S trochou přípravy by se měl dát vyšperkovat do rozumnější formy. A namíchat s větším množstvím korejských slovíček.

Kim (Ann) Min-Yeng - 08. ledna 2016 19:47

soukromá zpráva od Kim (Ann) Min-Yeng pro Cítila jsem, jak rudnu, když se mě zeptal, jestli chce, aby mě bral jako holku. I když to řekl ze začátku vážně, cítila jsem tu škodolibost. Chtěla jsem říct, že ano, ale všichni by si to vyložili miliónem způsobů a.. O to jsme tak nějak zrovna teď nestála. Odvrátila jsem od něj hlavu a zamračením chtěla dát najevo, že.. Ani nevím co, snad jsem tím chtěla zamaskovat to červenání. ,,Zapomeň na to.." Mroukla jsem polohlasem. Jeho samolibému vtipu jsem se ale musela trochu zasmát. Minimálně jsem se usmála, když už nic a zakroutila nad ním hlavou. Tázavě jsem zvedla na Luhana obočí. Nebylo to moc podezřelé, tvářila se tak většina, ale můj pohled byl pro Luhana jasný. Až se Kai doví, že si to vymyslel, zabije ho. Ale na druhou stranu jsem mu možná byla i vděčná, nemusela jsem si sundávat mikinu. I Kaiovi by přišlo divné, že se po hodině tanci potím v mikině a nesundám si jí. Musela jsem roztáhnout rty do hravého úsměvu, když Channy pořád hrál tu hru na mého šóféra. ,,Samozřejmě." Odvětila jsem pobaveně, když se zeptal, jestli ho omluvím. Nebýt tu Leeteuk tvářím se jak zamilovaný puberťák. Takhle jsem se ovládala. Ne, že bych se do Channyho zamilovala, ale musela jsem uznat, že co se myšlenek týče, je snem asi každé druhé holky.

Vypravěč - 08. ledna 2016 19:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro ,,Páni." Podivil se B.I., když tě Mino vytáhl ven a zavřel za vámi dveře. ,,To šlo snadněji, než jsem čekal." Přiznal se. Mino se koukal taky trochu zaraženě a kýval hlavou. ,,Buď je moc hodný na to, aby sjel holku nebo si ho vážně zaujala." Řekl B.I. a zaměřil se pohledem na Mina, jestli k tomu nebude mít nějaký komentář. Mino nad B.I. mávl rukou. ,,Není moc hodný na to, aby sjel holku. Nebo takhle, možná je, ale to by ta holka musela být starší, než Hyemi. Už jsem párkrát viděl, jak takhle od sebe vykopává lidi, co ho o něco podobného požádali, protože ze sebe nedokázali dostat ani dva řádky textu. Tady máš odpověď." Vysvětlil Mino. Zjednodušeně, kdyby si se zasekla a nic ze sebe nedostala, letíš ven jak špinavé prádlo do koše. B.I. obdivuhodně pískl. ,,Upřímně, vždycky jsem si myslel, že já a ty máme velké ego, ale Zico je vážně něco. Málem jsem se udusil." Řekl B.I. Minovi a s pořádným nádechem a výdechem zatřepal tričkem, jako by mu bylo horko. Mino se pomalu rozešel směrem ke studiu a vy za ním. ,,Jo, on tak na lidi působí. Vždycky takhle působil, i na mě takhle působí. Je jedno, jestli je to tvůj nepřítel nebo kamarád, si s ním v místnosti a jeho ego tě zadupává do země bez toho, aby si cokoliv říkal. Ale zvykneš si." Pokrčil Mino lehce rameny a hned na to zatřepal hlavou, jako by z ní chtěl vyhnat nějaké myšlenky.

Park Hye-mi - 08. ledna 2016 22:00

soukromá zpráva od Park Hye-mi pro Jakmile zaklaply dveře, spadlo ze mě zase trochu té nervozity. Nebo to možná bylo tím, že jsem v hlavě už řešila, co sakra provést s tím textem, respektive, jestli ho nevzít úplně od nuly a celý to nevysratchovat, aby to, jak Zico podotknul, nebylo otravné to the point of throwing me off the window, že. Konverzaci B.Ie s Minem poslouchám jen na jedno ucho, v myšlenkách jsem trochu někde jinde, navíc nemám, co bych jim k tomu řekla, protože Zica jsem na živo viděla až teď a o jeho předchozím chování nějak záznamy nevedu. Slyšela jsem, že je trochu... ehm, sebevědomý, ne, že by neměl proč, ale tohle jaksi předčilo moje očekávání. Nevadí. Cestou ke studiu jsem se ještě musela zastavit u skříňky, jen na moment, abych odtamtud vyzvedla snapback čapku (odkaz). Měla jsem takové tušení, že budu podobnou "duševní" podporu potřebovat. Bylo to to první, co jsem si pořídila, když jsem se dostala pod YG jako trainee a doteď to byla jakási připomínka a pomůcka, jak si tu držet tvář. Teda před lidma, jako byl undergroundový král, před fellow cvokama jako iKON to nebylo potřeba. Zvykneš si... No, jestli jde o zvyk, měla bych bejt šváb. Ten si prej zvyká rychle. Ani se nenamáhám s klepáním na dveře naší cvičebny, když akorát vezbu za kliku, vklouznu dovnitř a přítomné pozdravím - alespoň před kamerami - klasicky rychlou poklonou hoobaeho. "Annyonghaseyo..."

The Spirit of the Underground - 08. ledna 2016 22:09

soukromá zpráva od The Spirit of the Underground pro Luhan na tvoje pozdvižení jen nenápadně pokrčil rameny. Buď mu to bylo jedno nebo si prostě myslel, že to je nutný zlo a až ten čas přijde s Kaiem se nějak popasuje. After all, byl pořád leader. Už jsi viděla, jak se s ním přel předtím ohledně tebe a nakonec z toho vyšel jako vítěz, takže o jeho zdraví asi nebylo třeba mít obavy, ačkoliv nepříjemný to bejt mohlo. "V tom případě," ozval se zas Channy, když si položil ruku přes prsa v hraném gestu minulého století, jak vám do místnosti vysekl poklonu namísto rozloučení a s pobaveným zazubením po narovnání se ještě mávnul a zmizel. Nikdo nemohl vědět jistě, jestli se vy dva ještě uvidíte, na druhou stranu jsi mu povídala to o tom rapu, tak jsi mohla doufat, že. "Když vyškrtneme tanec,..." načal po jeho odchodu Leeteuk, jak ignoroval fakt, že Luhan se z místnosti pořád ještě nehnul a namísto toho věnoval trochu škodolibý pohled Kaiovi, i když se kluci zjevně spíš škádlili, jelikož ten se nezatvářil extra dotčeně, "...tak co zbývá? Navrhuju dneska vzít vokály, jestli to půjde přes rádio, bude třeba to mít čistě. Pak můžem zkusit mrknout na nějakou tu hru a texty... Ne?" Rozhlédnul se tak po éteru, co ostatní. Uvážlivé pokyvování ze všech stran bylo známkou souhlasu. "Chcete říct, že sem se sem dneska táhnul celkem zbytečně?" odfrknul si jedině Kai. "Ale houby zbytečně, kdo si myslíš, že mě odveze domů?" odpověděl mu na to s potřesením hlavou Luhan, když ho drcnul do ramene a kývnul bradou ke dveřím. "Mám ještě místo ve studiu trojce, tak co kdybychom dokončili tu novou choreografii, než dorazej kluci a pak si dali na bytě něco k snědku? Samozřejmě řídíš," zazněl se svým návrhem, který asi moc diskuze nesnesl, když se žádná nekonala a Kai se akorát s povzdechem začal klidit.