Andor.cz - online Dračí doupě

Ten, kdo stojí vpozadí - 17. srpna 2006 20:04

Píše se rok 2250 a vaše posádka již brázdí temnotou vesmíru na pátý rok. Jste námezdní žoldáci a náhodní pašeráci všeho, co vám Aliance nabídne a co vám zaplatí. Vaším jediným domovem je dopravní loď střední třídy Serenity. Krásné jméno pro krásnou loď, není-liž pravda? Štíhlý tvar dodává lodi vzhled letící holubice, dvojice na zakázku zhotovených motorů a pulsní pohon úžasný výkon, u této třídy lodí často nevídaný. Ale k vaší smůle už má tahle kráska svoje nejlepší léta za sebou. Spíš než holubici se podobá aerodynamické hromadě šrotu, která drží pohromadě jen díky výhružkám kapitána, modlitbám posádky a šikovnosti vaší lehce uhozené palubní inženýrky Kaylee. Na planetě Miranda jste odhalili strašné tajemství smrtícího plynu, který použila Aliance ve jménu lepšího světa vůči vlastním lidem a dala tak vznik Plenitelům a přinesla smrt milionům nevinných obětí. Aliance proti vám vyslala svého zabijáka beze jména aby zabránila dalšímu úniku této informace, která se nikdy neměla dostat na světlo světla. Při honu na vaše hlavy byly prolity celé potoky krve včetně obětí ze strany vašich přátel a nejbližších. Stačí jen na palubě Serenity vyslovit slovo Aliance a ozve se skřípení zubů a ruce se zatínají v pěsti. Agent Aliance však selhal a zpráva o katastrofě Mirandy byla odvysílána ze studia Mr. Universe, budiž mu zmrzlá hlína lehká. Během operace u Mr. Universe byl téměř každý člen posádky zraněn při potyčkách prostoduchými krvežíznivými Pleniteli a se zkušenými profesionály z řad aliančních jednotek. Agent musel uznat, že tentokrát neuspěl. Odvysílání záběrů následků operace PAX na planetě Miranda s ním otřáslo stejně, jako s jinými, přesto však neztratil schopnost chladné kalkulace. Namísto dlouhodobého ubytování na útulné planetě vězeňského systému Folsom B vám totiž nabídl práci. I uvnitř tak obludné chiméry, jako byla aliance, zuří boj o moc. V triumvirátu stále častěji docházelo k neshodám mezi jeho členy a ti se začínali ostatními spoluvládci příliš omezováni a zoufale hledali schopné lidi. Po fiasku aliančních jednotek si vás jeden z těchto tří nejmocnějších povšiml a prostřednictvím Agenta vám dal nabídku, která se neodmítá. Ušetřil vaše životy, dodal dostatečné prostředky pro kompenzaci škod, zařídil finance na opravu lodi a každému členovi posádky byla slíbena částka dvou set tisíc kreditů za každou dobře odvedenou prácičku.

Ten, kdo stojí vpozadí - 17. srpna 2006 20:22

První úkol, uloupení přístupových hesel z alianční vojenské základny, bylo jen zahřívacím kolem. Ošetřili jste si šrámy a čekali na další Agentovy pokyny. Další váš úkol, který vám byl od Triumvira přidělen, bylo najít vrak ztracené Alianční lodi Surge III., která byla naposledy vizuálně spatřena v galaxii Sara během zastávky pro doplnění paliva.. Nejstarší údaje z lodi, které byly vyslány jako žádost o pomoc a přiložením údajů o své pozici byly vydány před třemi dny. Zpracování informací z přenosu a následná snaha o kontakt se Surge III. nepřinesla žádné uspokojivé výsledky… Pět dní po příchozí zprávě již brázdíte galaxií Sara a čekáte, až vám Aliance zašle poslední slíbené informace: souřadnice z tzv. černé skříňky. (Každá loď v Alianci ji má). Kolem vás je nehostinné vakuum o teplotě blížící se k absolutní nule a hustá černá tma, jenž obklopuje několik neobyvatelných zmrzlých planetek vám klepe na trup lodi. Na řídícím panelu začne červeně blikat malá tečka, která značí, že cíl byl zaměřen. Přivádí vám do počítače informace o ztroskotané Surge III. na Kontor AX.

Mekhi Wylle - 29. srpna 2006 13:51

"Našli" jste mě na jedné ze zapadlejších planet kam jste měli jednoho dne cestu. Nevim proč jste tam letěli, ale vaše loď byla poškozena a já jsem měl to štěstí jí zrovna opravovat. Nebylo to zrovna jednoduché, ale nakonec se to povedlo. Mojí práce si všimla lodní technička Kaylee, která o tom řekla kapitánovi Malcolmovi, který si promluvil s rodiči a nějak tak jsem se k vám dostal. To že by někdo mohl říct, že mě zná dobře z posádky není asi nikdo. Jsem totiž nejnovějším členem posádky. Sice jsem slyšel, že Michelle přišla taky nedávno, ale nějak jsem se ani nezajímal kdy. Jo taky jsem jeden z mladších členů posádky, mladší je už snad jenom River. Na lodi mám funkci pomocný údržbář. Když jsem byl na planetě, kde jsem vyrůstal tak jsem si myslel jak se vyznám v lodích, ale jakmile jsem nastoupil na Serenity tak jsem zjistil, že tomu tak neni. Kdyby nebylo Kaylee, která mě zaučuje tak to dopadne asi hodně špatně. Možná i proto se s Kaylee bavim úplně nejvíc ze všech. Byl jsem s vámi už na jedné akci, ale moc jsem se tam neprojevil. Celkově jsem takový spíše nenápadný. Měřím kolem 175 cm, není to moc, ale při práci mi to nevadí. Jsem celkem hubené postavy. Mám tmavě hnědé oči a černé vlasy nakrátko střižené které si občas upravuju pomocí gelu. Jsem trochu snědší než ostatní, ale to byla většina lidí, aspoň z naší čtvrti, kde jsem bydlel. Snažim se s každým vycházet co nejlépe i když o nich nemám moc dobré mínění, přecejenom jsem na lodi jenom krátce a nechci si rozhádat kapitána. Jinak jsem dost přátelský, ale trochu stdlivý, proto většinou mlčim a spíš koukám. Na sobě rád nosim pohodlné oblečení, volnější kalhoty a nějaké triko. Když pracuju a jsem na Serenity tak nosím Tmavě modrou kombinézu s nášivkou "Serenity" na zádech...

Jayne Cobb - 03. září 2006 16:41

Venku plyne věčná noc vesmíru. Nekonečný prostor neomezených možností jak si přivydělat. A užít. Právě jsem se mazlil se svou nejlepší milenkou, Věrou, když mě vyrušilo podezřelá zaskřípění. V půlce čištění jsem zvedl hlavu, abych se podíval na potrubí, které se někdo neobtěžoval zazdít. Někdo spláchnul? Tahle kocábka by už potřebovala generálku. Nebo vyměnit. Ještě rupne a skončim ve vzduchoprázdnu. Zavrtím hlavou a radši se dál se věnuji své zbrani. Mé konto je po splněné misi zase o něco tučnější, což bych snadno spravil, kdyby nás hned neposlali hledat nějakou podělanou loď. "Stěží jsem si stihnul štrejchnout," postěžuju si Věře. Jsem rád, že není žárlivá, má totiž celkem sílu. Dalo by se říct, že se, stejně jako Inara, živím svým tělem, takže ho udržuji v kondici. Jenže já, narozdíl od ní, většinu pracovní doby trávím ve vertikální poloze, kdežto ona v horizontální (a určitě i v několika vertikálních a vůbec). Každej se holt nějak živí. Ale abych se vrátil k tomu, co dělám, tak, popravdě, jsem žoldák. Proč to popírat, že jo? Z praktických důvodů mám tměvě hnědé vlasy ostříhané na krátko a ze zvyku si pěstuju bradku a knírek. Oči mám jasně modré, prý po tátovi. Po kom mám postavu profesionálního boxera, to jsem se nedozvěděl. Co se týče oblečení, dávám přednost kvalitním pevným botám a kalhotám a obyčejnému triku s krátkým rukávem. Bezprsté rukavice jsou už jen takový doplňěk, zrovna tak pouzdro s revolverem a pochva s nožem. Skutečné zbraně mám schované v kajutě, viď, Věro?

Michelle Turner - 04. září 2006 12:37

Na palubu lodi Serenity jsem se dostala nedávno, krátce před Mekhim. Moc jsem vám toho o sobě neprozradila, víte jen, že jsem vystudovala vojenskou akademii a předtím než jsem nastoupila na loď,tak jsem vám řekla, že jsem vlastnila taky jednu. Byla jsem kapitánka na obchodní lodi, ale jak jsem o ní přišla to jsem neprozradila. Na Serenity zastávám funkce Zbraňový důstojník, protože v nedávné době na loď byli přidány zbraně a já se starám, aby fungovali a při střetu s nepřáteli s nimi manipuluji. Když hovořím s někým z posádky, tak se chovám většinou povýšeně a mám ironické poznámky. Na akcích na kterých jsem byla, když se stane nějaký problém a mám vytáhnout zbraň tak moc nepřemýšlím a jednám, dalo by se říct, že jsem pohotová. Jsem menší postavy asi kolem 165cm. Mám dlouhé tmavě hnědé vlasy, které mi sahají do půlky zad. Oči mám průzračně modré. Mírně se maluji, snažím se, aby to na mě nebylo skoro poznat. Udržuji se vcelku v kondičce, takže každý den cvičím. Na lodi obvykle nosím černý kožený korzet, který ukazuje moje ženské přednosti, kterých nemám málo. Díky tomu odhaluji svá ramena a na levém mám vytetovaného černého draka. Pak nosím černé kapsáče a vysoké těžké kožené boty. U pasu nosím kolt, i když ve své kajutě mám další zbraně. A když jdu ven tak nosím ještě dlouhý černý kožený kabát.

Inara Serra - 06. září 2006 14:27

Na Serenity jsem povětšinou z vlastní vůle. S kapitánem máme uzavřenou jakousi dohodu, která je výnosná pro obě strany. Já se tu jakožto Společnice dostanu po Vesmíru k důležitým lidem, ke kterým se dostat mám a Mal.. ten z toho má kontakty na místech, o kterých by se mu v životě ani nesnilo. Několikrát jsem vás již dostala do "Top Secret" arei, jen díky mému postavení a tomu, jak na mě lidé, obzvláště muži, civí. Často je také po lodi slyšet, jak se s kapitánem hádám. Máme totiž odlišné názory na to, kam jet a jak loď řídit. Vím, neměla bych Malovi do pilotování kecat a do jeho posádky moc taky ne, ale dělám to. Dobře si rozumím s Kaylee, u Zoe.. Zoe je pro mě podivínka. To jak se pořád drží Malovi u zadku, jak ho obhajuje svým způsobem, ale i to jak je věrná manžílkovi, mne nikdy nepřestane udivovat. Ne, že bych byla nějaká nymfomanka či frigydní ženština. Od těchto neřestí jsem dávno již upustila, i když nelze popřít, že v nich mám více než letitou praxi. Často taktéž upozorňuji na to, že jsem Společnice a ne prostitutka, nebo děvka. Ale.. lidi v tom prostě nevidí rozdíl. Sedím ve své kajutě, která je zdobená saténem, plátny zlaté a červené barvy, plné čínských znaků, vonných tyčinek a velmi pohodlné postele a zrovna si čtu jednu z mých oblíbených knih, když mne začne po čase nudit, vstanu a jdu se povídat po lodi. Dojdu až k můstku. Jsem středně vysoká žena, věkem kolem 30 let, pohledná. Můj obličej je milý a příjemný. Leckdy mne srovnávají s hnědovlasým andílkem a oči mi několikrát vynášeli do nebe. Vlnité lokny se nesnažím nijak krotit a tak vlasy po lopatky nosím volně spuštěné. Oblékám se po většinou do módy, která odpovídá módě čínské nebo japonské, ale Geišu u mě nehledejte. Miluji kimona a šaty ve střihu dávných modelů. Nyní jsem oblečena do medových šatů, prošívaných zlatými nitěmi. V pase upnuté širokým saténovým páskem. Ramena mám odhalená v lodičkovém výstřihu, ze kterého koketně vykukuje mé poprsí. Na nohách mám zlaté sandály, příjemné pro chůzi, ale dá se v nich i běhat. Zastavím se na můstku ve dveřích a dívám se na Washe a kapitána a na to, co je právě teď před námi. "Tak.. jsme to našli?" Zeptám se tiše. Můj hlas je melodický a něžný jako pohlazení.

Mekhi Wylle - 06. září 2006 17:12

Nějakou chvíli ležim ve své kajutě a jak by někdo mol říct tak se flákám. Nemám co dělat a chce se mi i celkem spát. Nebaví mě koukat na televizi, protože jsem to co tu mám viděl už několikrát a i když je to třeba můj hodně oblíbený film tak nechci. Pomalu se posadim na posteli a podívám se po pokoji. Měl bych si tu aspoň trochu uklidit Skonstatuju když uvidim ten nepořádek. Neni to sice tak strašný, ale úplně uklizený to taky neni. Seberu ze země svoje kalhoty, který jsou ještě čistý a obleču si je. Naštěstí teď nemám nic na práci nebo mi o tom Kaylee nebo kapitán nic neřekli. Ještě se obuju a vydám se k žebříku. Stlumim světlo ve svém pokoji, abych neubíral energii. "Debil, debil kde je žebřík" Řeknu si a hledám rukou žebřík. Když ho konečně najdu opatrně na něj vylezu a pookračuju nahoru. Stáhnu "poklop" a přimhouřim oči. Nechci, aby mě boleli ze zářivky. Rychle vyskočim a zavřu za sebou dveře. Rozhlídnu se po chodbě jestli tam náhodou někdo neni a když zjistim, že ne vydám se pomalým krokem do kuchyně. to všichni chrápou? Zamračim se. V kuchyni si udělám instantní polívku a sednu si ke stolu kde jí vklidu jim...

Michelle Turner - 06. září 2006 18:25

Ležím v kajuže na posteli a poslouchám hudbu, ta hudba je slyšet trochu na chodbě. Kdo to slyší zní to jako nějaká historická možná mystická potemělá hudba. Mám zavřené oči a pobrukuju si melodie hudby. Ponějaké době se posadím na posteli a vypnu hrající hudbu. Nazuju si svoje boty a vstanu. Protáhnu se a přitom si zívnu. Hmm mám docela hlad, co když jsou v jídelně ty jablka, co nedávno koupil Jayne. Vylezu po žebříku na chodbu a vydám se rovnou do kuchyně. Vidím, že tam je Mekhi. Pohlédnu na něj a pokynu mu hlavou. "Zdravím tě asi se nic neděje na lodi co?" Zeptám se ho na neutrální otázku, protože nevím, co bych mu měla říkat, ale nechci, abych trapně mlčela. Jdu se kouknout, jestli jsou ty jablka, samozřejmě, že už nejsou, tak si dám ohřát nějaké proteijnové jídlo a dám vařit kafe.

Mekhi Wylle - 06. září 2006 18:36
	Dloubu se v polívce, protože mi zase tak moc nechutná. Občas si sice dám lžíci do pusy, ale přemáhám se. Když uslyšim kroky nechám lžíci v puse a koukám se tim směrem. Do kuchyně vejde Michelle. No moje reakce byla asi trapná, jsem si myslel, že to bude třeba Kaylee. "Jo ahoj! No asi se tad toho děje hodně, ale my to nevidíme" Mrknu na ní a dám si další sousto do pusy...

Michelle Turner - 06. září 2006 18:41
	Jak vidím na Mekhim, že ta polívka mu moc nechutná a vlastně se přemáhá, aby si dal další sousto usměju se. "Ano mi to nevíme, protože jsme tu tak moc krátko, aby se někdo snažil nám něco říct, potřebují nás až je nejhůř." Usměju se na Mekhiho a naleju si kávu do hrníčku. "Chceš taky trochu toho kofeinu?" Než mi odpoví nandám si jídlo na talíř.

Mekhi Wylle - 06. září 2006 18:50
	Podívám se na Kafe jak teče z konvice a na malou chvíli se zamyslim. "No myslim, že ani radši ne nikdy jsem ho nepil" Usměju se na Michelle a dám si další sousto do pusy. "To šli všichni spát?" Řeknu trochu nechápavě, protože ani nevim kolik je hodin...

Kaywinnit Lee "Kaylee" Frye - 06. září 2006 21:23

“Tak co, ještě budeš zlobit, špunte?“ rozezní se ztichlou strojovnou můj optimistický hlas, který se táže malého šroubku, zda-li se stále bude vylovovat či nikoliv. Chvíli setrvám s klíčem na jednom místě a poté ho pomalu oddálím. Na mé tváři se roztančí úsměv, když malý „raubíř“ konečně zůstane na svém místě. “Tak, vše hotovo“ pronesu si sama pro sebe. Pomalu se z podřepu zvednu, strčím klíč do kapsy mých kalhot a rozejdu se směrem pryč. Mé kroky se rozléhají po železné konstrukci podlahy, když tu se najednou ozve ohlušující rána. Okamžitě se otočím a spatřím, že můj „úhlavní nepřítel“ kapituloval a odstřelil se neznámo kam. V trubce vznikl přetlak a otvorem, který se po šroubu vytvořil, začala unikat teplá vodní pára. S naoko naštvaným výrazem dojde zpátky k místu „havárie“ a pokusím se otvor zacpat hadrem z mé brašny. Ovšem dřív než se mi to stihne povést mi navlhlo oblečení, jenže tenhle fakt v tuto chvíli vůbec nevnímám. Na kohoutku vedle zastavím průtok a mokrý hadr položím vedle sebe na zem. Chvíli se nerozhodně přehrabuji v brašně, když tu konečně najdu díl, který jsem tak dlouho hledala. Laické oko by ve šroubku, který jsem vytáhla z kapsy, nepoznalo rozdíl, ale tenhle je o milimetr menší než předchozí. Otvor znovu otřu, opětovně utěsním a nový šroub umístím na své nové právoplatné místo, abych ho utáhla. Použiji další klíč z mého nikdy nekončícího království nářadí, mírně umazaný od sazí. Ani si nepamatuji, na co jsem ho naposled použila, ježe ke svému nynějšímu účelu poslouží skvěle. Znovu se nyní usměji nad malicherností strojů a něžně je pohladím. Ruka mi zašmátrá doleva a povolím kohoutek, abych se ujistila, že vše již funguje tak, jak má. S pocitem zadostiučinění si odhrnu pramen neposedných vlasů z tváře a poté si obě špinavé ruce otřu do hadru. Teprve nyní mi dojde, že mé další kroky zamíří do kajuty, kde si vezmu suché oblečení. * Svléknu ze sebe mokré oblečení, které s hlasitým plesknutím dopadne na podlahu. Nechám ho tam pro tuto chvíli ležet a z nejbližší police stáhnu ručník, jímž osuším mé nahé tělo. Poté se opětovně přehrabovat ve skříni, abych si oblékla kalhoty s obrovským počtem kapes, světle oranžové triko a vestu. Vše v nenápadných barvách, stejných, jako jsem já sama. Vlasy si z nepohodlného, hodně rozcuchaného drdolu povolím a nechám je klesnout na záda. Tichem se ozve protestní zakručení mého žaludku. Asi mám hlad, zkonstatuji vduchu ironicky a sehnu se pro mokré oblečení. To rozvěsím po pokoji a mé další kroky zamíří do kuchyně. Slezu po lodním žebříku a poslouchám pravidelné fungování Serenity, mé lásky. Nechápu, jak někdo o tobě může říct, že už patříš do šrotu. Ty tu s námi budeš ještě dlouho, viď, nádhero? optám se v duchu lodi a něžně přejedu přes „zeď“ bříšky prstů. Zahloubána do svých myšlenek vejdu do kuchyně, kde si všimnu Michelle s Mekhin. Přátelsky se na ně usměji a pozdravím. “Je zajímavé, jak taková přízemné potřeba jako hlad nás dovedla na stejné místo ve stejnou chvíli“ nadhodím řečnickou otázku a pak radši zatřepu hlavou, abych zahnala mé filozofické úvahy, doslova nebezpečné pro mé okolí. “No, nic… Copak, nuda vás tíží?“ optám se znovu při výrazu jejich tváří i doslovném odporu a přemáhání k jídlu.

Michelle Turner - 06. září 2006 21:25
	"Dobře..." Řeknu směrem k Mekhimu a vemu si hrníček s kávou a jídlo a sednu si ke stolu. "No myslím, že všichni nespí někoho jsem viděla v řídící místnosti." Odpovím Mekhimu na otázku a v tu dobu přijde Kayleen, podívám se naní a pokynují hlavou. "Bohužel, dlouho se nic nestalo, tak co tu sakra mám dělat." Dopovím a neochotně si vemu sousto ze svého talíře.

Mekhi Wylle - 06. září 2006 21:33

"Tam se mi moc nechce" Ještě by se tam něco porouchalo nebo možná ještě něco hůř co jsem slyšel od Kaylee... Podívám se do své polívky, která mi tak nechutná a vlastně přijdu na tu příčinu. Je špatně zalitá a ještě je to jiná příchu» než jsem chtěl. Radši jí, ale snim, protože nechci být nařčen z toho, že si dělám zbyečně jídlo a potom ho nedojídám. Stejně by někdo mol uvařit, aby byla zase nějaká žranice a všichni se z toho najedli a potom bychom se pohádali a bylo by. Z téhle představy mě vyruší až příchod Kaylee. "Jsem tě nějak nemohl najít" Nebo jsem možná nechtěl, protože se m možná nechtělo pracovat. No obojí je možný. Definitivně vzdám mojí snahu sníst polívku. Odsunu hrníček a vezmu si sklenici vody, kterou naplnim a potom se z ní napiju. "Tak co najde se pro mě nějaká práce??"

Jayne Cobb - 06. září 2006 22:41

Naposledy, prozatím, přejedu naolejovaným hadříkem po povrchu zbraně. Zásobník je venku, v komoře žádný náboj. Stisknu spouš» - jde úplně sama. "Jsi úžasná, miláčku." Ještě jednou jemně sevřu pažbu, ještě jednou se pokochám pohledem. A pak zavěsím Věru k ostatním zbraním, ke špičkám mezi nástroji na zabíjení. Vytáhnu ze spodní zásuvky malou obstarožní kameru, položím ji na stůl a nasměruju na postel. Zapnu nahrávání a jdu se cvičně posadit, jen abych se vzápětí zvedl a zkontroloval záznam. V popředí urostlý fešák, na první pohled zdravý a ve špičkové kondici, jen mu kamera nezabírá vršek hlavy. A v pozadí? Sbírka palných zbraních vysokých kalibrů. Mimoděk setrvám pohledem na Věře. "Ku*vafix!" okomentuji záznam a vymažu ho. Tentokrát postavím kameru na jednu z poliček vysoko na zdi, stisknu příslušné tlačítko a postavím se k oknu. A znovu kontrola. Ten sympatický chlap se nonšalantě opírá o stěnu, příjemně se usmívá do kamery a vedle pravého ucha mu pomalu pluje vesmír. Hvězdy, planetky a další orientační body. "Na tohle už nemám náladu," zabručím a promažu záznam. Kameru schovám tam, odkud jsem ji vzal - do spodního šuplíku. "Zítra," slíbím kameře, sobě, komu vlastně? Z kajuty Zhasnout, jinak mi to kapitán strhne z platu, zamknout, jinak se mi tam budou hrabat ty noví šmejdi. vede má cesta přes pár chodeb a snad dva žebříky přímo k posilovně. Vlastně je to jedno poloprázdné skladiště, ale co. Nedávno jsem tu objevil jednu sympatickou trubku - vysoko položenou, pevnou, jak jsem vyzkoušel, a v pokojové teplotě. Prokřupnu si prsty a začnu s protahováním svalů. Seděl jsem jen chvíli, takže se tím dlouho nezdržuji a za chvíli už se přitahuji k trubce a zhluboka dýchám. Následují kliky a sedy-lehy, ty už samozřejmě na podlaze. Poněkud předčasně ukončím cvičení. Dostal jsem hlad a teď mám jakous takous šanci, že se všichni budou ochomýtat na můstku nebo v kajutách. Zpomalím, když uslyším hlasy těch dvou nových. K šípku s váma! zamračím se při představě, že budu muset jíst ve společnosti puber»áka a... a čeho vlastně? Střílet z palubních zbraní dokážu taky. Ale to prej né, to musíme někoho najmout, bezhlesně pohybuji rty. Uvědomím si, že jsem zaslechl ještě další hlas. Kaylee? Nemůžu jí tam s nima nechat samotnou. Na rtech se mi objeví úsměv a já rychle překonám těch pár metrů k jídelně. "Ahoj, Kaylee," kývnu na pozdrav a přitočím se ke kuchyňské lince. "Neví někdo, co je za čas? Rád bych věděl, jestli snídám nebo večeřím." Hodím na pánev dvě uměle vyrobená a předpřipravená volská oka a k tomu ukrojím kousek slaniny, planktom a soja jedna ku jedné, plus dochucovací prostředky.

Mekhi Wylle - 07. září 2006 07:40

Ještě než mi Kaylee stačí odpovědět tak do kuchně vejde ten... nevim k čemu ho vlastně mám přirovnat. Asi se nikdy nesmířil s tím, že kapitán vzal někoho jako jsem já. No trochu mě to štve, ale ten člověk už je takovej. Snad nebude dělat aspoň naschvály. "Ahoj" Pozdravim toho muže a dál se podívám zase na Kaylee. To jídlo co připravuje Jayne opravdu krásně voní a klidně bych si dal, ale asi toho nebude dost a podle jeho chování co jsem stačil vypozorovat stejně nikdy nevařil pro všechny...

Malcolm Reynolds - 07. září 2006 15:43

Stojím v řídící místnosti a sleduji přes Washovo rameno malou barevnou obrazovku radaru. Někdy téhle špeluňce říkám můstek, většinou při jednání s pašeráky chlastu, drogovými dealery, běženci všeho druhu i vyznání a jinými solidními obchodními partnery. Zní to dobře a do chvíle než uvidí skutečnost si alespoň procvičí fantasii. A potom už je mi to jedno. Buď mají zájem a nebo nemají. V jejich neprospěch hraje, že u mě se platí předem. Na unavenou s tvář mi monitor promítá červeno-zelené řádky číslic údajů, které lodi umožní získat ještě pár funkčních senzorů. Ještě, že mi tu loď opravili zadarmo. Za víc to ale nestojí.. Postesknu si, když mi namísto údaje o externí teplotě naskočí další N/A. Ale myslím si, že to máme. „Není nad to, když se ti štěstí nevyhýbá… „ Vzpomněl jsem si na Bookovu oblíbenou průpovídku a usmál jsem se. S Washem jsme se už před půl hodinou shodli, že senzory zachytily to co hledáme. Muselo to být ono, protože v tomhle koutě galaxie snad nebyly ani asteroidy, thajský šlapky a hvězdnej prach. Ovšem dokonalou loď mocné Aliance to moc nepřipomínalo. Chyběly úchvatné pozdravy pro přiblíživší se lodě a milé uvítaní. Jako by se mi po „ Zůstaňte na vaší stávající pozici a prokažte svoji identitu. Pokud bude identifikována jako nežádoucí, budete zničeni. Pokud se pokusíte o útěk, budete zničeni. Pokud se pokusíte o vizuální kontakt, ukážeme vám obrázek kapitánovy tchýně. „ kdovíjak stýskalo. Alianční loď mlčela a rozhodně nejevila snahu o nějakou diskusi. Na Washovo volání neodpověděl ani ten automat. Na tváři se mi objevila další kapitánská vráska. Dveřmi do místnosti pronikla zvláštní vůně, směs vzácných olejů, vonných tyčinek, bylinných mastí a drahých parfémů a naprosto bezcitně zlikvidovala domácký přítulný smrádek. Bylo mi jasné, kdo ten tichošlápek je ještě dřív, než stačila otevřít svá dokonalá..ehm, dokonale nalíčená ústa. Společnice Inara, můj nejlépe platící podnájemník. Ohlédl jsem se na ni. „ Zase se nudila… , očima přejedu celou její postavu od pečlivě udržovaného účesu po špičky bot. „ … sluší jí to…Já tu pracuju a ona se zase se parádila…Pěkné šaty, sednou jí.. hmmm.“ Uvědomím si, že teď asi musím vypadat jako blbec. Špatná chvíle na to, abych tu nad ní slintal. Třicet hodin vzhůru, na bradě strniště a pod očima pytle, že by se do nich vešla Jaynova sbírka pornáčů. V pomačkané vínové košili a ušpiněnými krémovými kalhotami –to je památka z války ( Ty kalhoty, samozřejmě. Špínu střídám. ) – a ona v přiléhavých šatech. Dělá mi to naschvál. Přestanu na ní tak blbě civět a zkusím se tvářit jako kapitán. „ Myslím, že to máme,ale vypadá trochu pomačkaně.“ Oznámím jí vítězoslavně a založím ruku za opasek. Pořád si nemůžu zvyknout, že se mi moje krásný kšandy nedávno při laškování v orbitbaru rozpadly. „Nechceš nám přinést kafe?“ Navrhnu jí a důležitě se vrátím k čučení do monitor abych našel jediný chabý důvod k tomu, přestat na ní civět.

Kaywinnit Lee "Kaylee" Frye - 09. září 2006 11:14

“Cokoliv, vždycky se dá něco najít. Nudit se je nejhorší, s čím se můžeš smířit. Ale je pravda, že jsme již dlouho nikde nepřistáli. Myslím, že tuhle změnu uvítá každý, můžeme to zkusit navrhnout kapitánovi“ odpovím na Michellinu otázku a otočím se zpátky ke skříňce s hrníčky. Jeden si z ní vezmu a skříňku opět zavřu. V tu chvíli si všimnu svého odrazu a uchopím nejbližší papírový ubrousek, abych mohla smýt černou šmouhu tkvící se na mé levé tváře, která byla mou věrnou společnicí několik posledních chvil. Zatracenej klíč, zakleji v duchu, když mi dojde, od čeho mám svou „dekoraci“ a špinavý ubrousek odhodím, přičemž poslouchám Mekhiho. “A jsi si jistý, že pracovat skutečně chceš?“ ozvu se, když se na ně otočím a mrknu na něho. “Ale jestli o práci mermomocí stojíš, ve strojovně se vždycky něco najde. V poslední době je trendem utahování šroubů“ pokračuji s úsměvem při vzpomínce na můj dnešní incident. Opět se otočím ke kuchyňské lince a konečně si naliji předem udělanou kávu. Nakonec uchopím hrníček a přisednu si k oběma „nováčkům“. Do místnosti vejde Jayne, vcelku s dobrou náladou, tedy, aspoň naoko. S úsměvem kývnu a taktéž ho pozdravím. “Ahoj Jayne. Jak se vede?“ nadhodím větu k případnému zahájení konverzace, když v tom se opět ozve můj žaludek. “Dá si někdo ještě nějaké jídlo? Jdu něco připravit“ navrhnu.

Mekhi Wylle - 09. září 2006 16:18

Otázka Kaylee mě docela překvapila, protože prostě překvapila... Sedim tam dál a koukám na ostatní. Moc se mi nechce mluvit. Teď si tu připadám jenom jako nepotřebný cestující, který se plete kde může. Je Pravda, že občas se mi to stávalo, ale zas tak často ne a náhodou v dílně jsem byl jeden z lepších, aspoň v našem teamu. "Jsem myslel, že mi dáš další instruktáž" Usměju se a doufám, že se toho nechytí Jayne, který nikdy nesklame. Vlastně se divim, že už něco někomu neprovedl...

Jayne Cobb - 09. září 2006 19:34

Obracečkou naberu hmotu, ve kterou se umělá vejce a umělá slanina přetavily, a převrátím to. Snídaně šampionů. Dokonce i v myšlenkách dokážu být ironický. Smrdí to jak pukavec. "Hm," vezmu na vědomí kluka. Prej "ahoj"! Jako kdybych byl nějakej jeho strejda. Zavrtím hlavou vyklopím výtvor z pánve na talíř. Sáhnu po soli a dalších dochucovadelch. "Na to, že jsem kvůli rachocení v trubkách nemohl spát, to celkem ujde." Někdo tvrdí, že bych měl být víc taktní. "Jak se máš ty?" Posadím se na svoje místo a pustím se do jídla. Nevypadá to moc chutně, ale podle toho, jak se láduju, je to božská mana.

por. Laura Cadman - 09. září 2006 21:52

Právě jsem se sprchovala. Byla jsem v nejlepším a chystala se ze sebe smýt bublinky, když v tom se vypnula voda. No to snad.. to si ze mě někdo dělá srandu. Dívám se nevěřícně na sprchu, která ne a ne pustit kapku vody ke mně. Naštvaně vrazím dlaní do zdi. “Kurva.. Kaylee.. přestaň si tu s tím hrát Proklínám naši mechaničku, která se v poslední době rýpe ve všem, co jen trochu bzučí a vrčí. Nenadávám ale dlouho. Za chvíli to už zase běží. Jenže studená. Překvapením vyjeknu. Ježiš.. jako malá holka.. bože.. Protočím oči v sloup, když se nad sebou zamyslím. Je to vtipné. Usměju se sama pro sebe, utřu do ručníku a vylezu. Navléknu se do spodního prádla, hnědých legín, které pod koleny schovám ve vysokých vínových botách s několika přezkami místo šňůrek. Ty už se tu nenosí. Bílé tílko a na to červenou košili. Nechám ji ležérně rozepnutou. Kolem pasu si zapnu pás na zbraně a pár spešl nábojů. Pročechrám kudrnaté, nesmiřitelné tmavě hnědé vlasy a jdu. Kam? Do řídící místnosti. “Prosimtě, mohla by jsi uhnout. Když tak se příště postav ještě víc do dveří, ano?“ Řeknu, když ve dveřích míjím Inaru a snažím se jí jaksi taksi vyhnout. Jemně ji odstrčím. Přejdu k manželovi, který tam teď s Malem řeší cosi velice závažného. Poznám to. Mal se pokaždé u toho tváří jako pitomec. Jen nevím jestli u toho normálně i slintá a vypadá jako vilnej pes.. no nic. A Wash, chudák, toho štve, že neví, co s tím. Od pohlazení na ramenou přejdu k něžné masáži, která by ho měla uvolnit. “Takže. Za chvíli tam budeme, jak vidím.“ Dívám se před nás. “Jo, vypadá to zajímavě. Jo.. Inaro, já taky jedno kafe.“ Řeknu, ještě než naše Společnice odejde. Teda. Doufám, že mi to kafe přinese. Mě se tam pro něj už nechce.

Inara Serra - 09. září 2006 22:04

Dívám se na Mala. Na to, jak mne sjíždí pohledem. Doslova ten pohled cítím, jak se mne dotýká. Jak.. slintá. Je to tak milé. Ale nemělo by být… Takhle by se neměl chovat. Je to kapitán, ale když já ho tak ráda pokouším. Věnuji mu milý úsměv. Ten nejkouzelnější, jaký dokážu na svých rtech stvořit. Vím, že na nich visí a proto si dávám velký pozor, jak s nimi manipuluji. Opatrně rty otevřu a nadechnu se. Cítím teplý a vydýchaný vzduch z kokpitu a.. .. jsem odstrčena. Zlostně se podívám, kdo to byl. Nejdřív jsem si myslela, že to bude Jayne, ale ten by nepoužil ruce. Zoe.. nu dobrá Ustoupím o krok do strany, aby mohla projít. Nervózně zamrkám dlouhýma, černě nalíčenýma, řasama a usměju se. “Samozřejmě, takže.. tři kafe a čaj pro mě.“ Nejsem sice nadšená, že si tu ze mě dělají služku, ale budiž. Otočím se na patě. “Za chvíli jsem tady.“ Pokládám nohu před nohu a při chůzi mírně vrtím zadečkem, který v upnutých šatech vypadá moc dobře. Jídelna Vstoupím do dveří. Mile se usměju na osazenstvo. Dokonce i na Jayna. “Dobrý.. ehm, odpoledne.“ Řeknu a pak přejdu k lednici, kde vyndám čtyři kostičky nanostravy. Dám je do mikrovlnky, do čtyř hrníčků, které jsem si předem připravila a nechám je minutu se rozehřívat. Cink Vyndám si tři hrnečky kávy a jeden zeleného čaje. “Neviděli jste tu někde takový stříbrný tác?“ Otočím se na vás s prosbou, ke které dodám ještě mírně zmatený výraz v obličeji. Než mi kdokoliv z vás odpoví, začnu hledat staré kostičky cukru a pilulkovou náhražku smetany, nebo mléka, jak tomu teď říkají.

Hoban "Wash" Washburne - 09. září 2006 22:42

Moje prsty dychtivě létají po všech tlačítkách, které jsou v dosahu. Zamyšleně těkám pohledem sem a tam a příležitostně se zaposlouchám i do Malových řečí. Za odcházející Inarou stihnu ještě zavolat "Bez cukru!", než se oddám dotykům mé milované Zoe. Ruce si založím za hlavou a trochu se propnu. Ozve se zapraskání v páteři a úlevné ddychnutí. "Ach, lásko, ty to se mnou umíš." neodpustím si lehký flirt. Za pár chvilek se ale rozhodnu opět pustit do práce. Vyhrnu si dlouhé rukávy u mého černého trika s několika propálenými dírkami z těch jiskřiček, které tak rády vyskakují z palubní desky. Spocené dlaně otřu o tmavé kožené kalhoty a lehce se zavrtím v křesle. Zadívám se znovu na obrazovku. "Možná tam najdeme nějaký užitečný součástky. Třeba by pak Kaylee mohla opravit ten toustovač." usměju se doširoka, tak, jak je u mě typické. "Co teď?"

por. Laura Cadman - 09. září 2006 23:05

Výmluvně se podívám na Mala. Je mi občas opravdu trapné, když tu s manželem po sobě vyjíždíme a on zrovna nemá do koho píchnout. Trpce se usměji, ale pokračuji dál v masáži Washe. "Tak, ehm, za jak dlouho budeme u té kraksny. Doufám, že to je jen "psí úkol" (aport.. chytit a donést)." Už konečně přestanu s masáží, aby pak Mal taky nechtěl. Stojím za Washovým křeslem, rozkročena a ruce za zády. Zvykem si občas takhle stoupnu. Mám to ještě z dob, kdy jsem byla v armádě. Tam ale byla buzerace, to vám povím. "Kaylee by se radši měla věnovat opravám po lodi. Zase dneska na chvíli přestala téct voda.. jsem se zrovna sprchovala." Poslední větu dodám ne zrovna nadšeným tónem.

Michelle Turner - 10. září 2006 14:04

Rýpu se v jídle a je na mě vidět, že už na to jídlo moc chu» nemám. Jak přicházejí lidi z posádky, vždycky si je prohlédnu, stejně je pořádně ještě neznám a vždycky je pozdravím. Jak se Inara zeptá na stříbrný tác, nechápavě se na ní podívám. "Tady je něco ze stříbra? Ale nějaký tác jsem viděla dole ve skřínce." Všimla jsem si nějakýho tácu, když jsem se v kuchyni hrabala, jak jsem se v ní nemohla vyznat, takový bordel, jaký tu je, se stejně nedivím, že nic není k nalezení. Zvednu se od stolu a jdu umýt talíř od jídla. "A Inaro nevíš náhodou, kdy budeme mít další nějakou práci. Vcelku se tu začínám nudit." Protáhnu se a přitom mi zakřupá v zádech. Jak umyji talíř sednu si ke stolu a začnu dopíjet kafe.

Inara Serra - 10. září 2006 14:21

Dole ve skřínce.. tak proč se dívám nahoru.. sakryš.. Začnu ihned hledat dole v tom bordelu, kde by mělo být nádobí. Tedy, zbytky které tu přežívají. Sednu si na bobek, pořádně se natáhnu a po chvíli zápasení a hrozným randálem vítězně vstanu v ruce třímajíc stříbrný tác. "Ano.. máme. Jeden a ten je můj. Kdysi jsem jej používala jako obřadní, ale někdo mi ho zabavil a od té doby pokaždé, když si ho přinesu do pokoje zmizí a objeví se zpátky tady v jídelně." Poslední slova dodám podezřívavě, ale usmívám se u toho. Dívám se na Jayna. "Zajímalo by mě, jestli má nožičky a nebo mu někdo pomáhá." Otočím se k vám zase zády a začnu na tác nandavat hrníčky, kostky cukru a pilulky smetany. Uchopím tác zručně do rukou a vydám se k východu. "A... abych nezapomněla. Kapitán už, zdá se, něco vpředu kuchtí a měli bychom k té lodi dorazit v co nejkratším časovém horizontu. Ona vás ta nuda přejde... to nechce Kaylee s ničím pomoc?" Zeptám se. Mile se na vás usmívám a ještě chviličku stojím mezi dveřmi, dokud mi někdo z vás třeba neodpoví. Poté se otočím a jdu směrem k řídící místnosti za ostatními. Kaylee ta nikdy nepotřebuje pomoc.. opravdu nikdy Při této myšlence se musím smát, protože ona si opravdu sama vystačí v každé příležitosti.

Jayne Cobb - 10. září 2006 17:33

Kouknu po Inaře. "Vodpo-có?" zahuhlám s pusou plnou neidentifikovatelné pokečupované hmoty. Polknu sousto, kečup z pusy se utřít nenamáhám, stejně bych tam hodil jiný. "No nazdar," těžko říct, jestli je to pozdrav nebo klení, "je večer a já stihl jenom snídani." Zle se ušklíbnu a hladově se zadívám na Mekhiho. "Možná bychom si mohli dát nějaký maso. Mladý maso, ještě čerstvý." Natáhnu k Inaře ruku, pohled nespouštím z kořisti. "Můžeš mi podat sekáček?" O nějaké stříbrné tácy se vážně nezajímám - jestli tady byly, už jsme je dávno vyměnili za chlast nebo palivo. Překvapen zjevením stříbrného tácu, Stříbrnej tác!, pustím Mekhiho ze zřetele. "Je to fakt stříbrný?" sjedu hodnotícím pohledem ne Inaru, ale tác. Odpoveď ale neočekávám, evidentně to budu muset prozkoumat. Pobouřeně se zamračím, když mě obviní z krádeže. A já vůl celou dobu myslel, že je jen postříbřenej. Zašklebím se, jako hladový voják Aliance při pohledu na pečenou kachnu. "Kaylee klidně pomůžu. Nechceš taky pomoct, Inaro?" provokativně zacukám obočím.

Inara Serra - 10. září 2006 17:45

"Ale.." No tak Jayne.. ty jsi ale prase.. Dívám se na tebe. Tak škodolibě se přitom tváříš. Chudák Mekhi. "Zkus se chovat jednou jako člověk a ne jako zvíře.. ano?" Otočím se ještě za ostatními. "Prosimvás.. a» se mu nedostane nic ostrého do rukou. Ještě by si ublížil a pak by ublížil vám. A ne.. děkuji.. pomáhat ti nebude. To snad zvládneš sám. Jako každý večer v kajutě. Pak se nedivím, že tu Věru každé ráno tak usilovně čistíš." Znechuceně se ušklíbnu a touto větou končím veškerou konverzaci s osazenstvem v jídelně. Řídící místnost Trvalo to asi dvacet minut, než jsem se zase vrátila a v rukách třímám stříbrný tác, na kterém se tkví čtyři hrníčky a z nichž se po místnosti rozline vůně kávy mísená se zeleným čajem. Opatrně sejdu schůdky dolů. Dávám si přitom pozor, abych si nepřišlápla šaty a nebo abych neupadla. "Aaaj.. uff, dobrý. Tak, tady jsou ty kávy. Ten čaj je prosím pro mě." Položím tác někam na vhodné místo. Ještě jsem přinesla cukřenku a pilulkové náhražky mléka. Uchopím do dlaní svůj šálek a začnu pomalu usrkávat a foukat do horké tekutiny. "Pokročili jsme nějak?" Zeptám se jen tak mimochodem.

Mekhi Wylle - 10. září 2006 17:55

Znuděně poslouchám rozhovory ostatních a koukám po nich. Když uvidim jak se Jayne kouká směrem ke mě a vtípkuje tu o tom, že mě sní tak se jenom usměju. Tak to ti přeju teda dobrou chu», protože na mě moc masa nenajdeš Usměju se na jeho keci a dál koukám po ostatních. "Jo já si klidně dám jídlo a klidně ti pomůžu s vařením" Řeknu směrem ke Kaylee, ale nekoukám na ní. Přemejšlim nad něčím co bych mohl říct Jayne. "Né prosimtě hlavně a» tu nejsou dva Jaynové to by byla vražda!" Narážim na jeho otázku ke Kaylee a Inaře, protože opravdu nechci, aby se rozdvojil...

Ten, kdo stojí vpozadí - 11. září 2006 19:24

Ve chvíli, kdy se zdálo, že všechno na lodi zase sklouzává do starých kolejí nudy a neustálého rozkladu lodního trupu, silně otřesou lodí dvě mohutné detonace a osvětlení na chodbách a v místnostech se přepne automaticky do nouzového stavu. Serenity se přiblížila do oblasti dosahu zbraní dlouhého dostřelu alianční lodi a automatický palebný systém nastavený do bojoveho modu spustil palbu. Všichni členové posádky expoloze bojových hlavic citelně poznali na své kůži, snad až na Washe, který seděl v pilotním křesle. Obzvláš» hlasitě přivítali neočekávanou událost majitelé horkých šálků kávy a čaje. Střely vyřadili část hydraulických systémů lodi a došlo k vážnému poškození trupu lodi. Poškození utrpěl zásobník vody recyklační přístroje, na seznam ztrát se dostala i nádrž s kyslíkem. Unikající plyn jen zázrakem nevybuchl a volně se šíří ven do prostoru i uvnitř lodi. Trhliny po vybuchu se pomalu začínají zaplňovat, rychle tuhnoucí fixační pěnou a loď se zaceluje šedými pěnovými jizvami. K Serenity míří další střela a Wash na přístrojích vidí, jak se malá červená tečka pomalu blíží k větší zelené tečce.

Hoban "Wash" Washburne - 11. září 2006 20:50

"No kurva!" vykřiknu, když s lodí zatřesou exploze. Mé ruce ihned hbitě vylétnou na palubní desku. Jedna uchopí knypl a druhá začne skoro pomateně běhat po všech těch caplíkách. "Řekni mi Male, jak je možný, že jak se někde oběví tvoje prdel, začne do ní někdo střílet?!" křičím za sebe ve stejnou chvíli kdy loď popoženu směrem kupředu. Letím přímo proti střele... Jsem jako list ve větru.... Na poslední chvíli s lodí ucuknu a otočím se s ní vertikálně podél její osy abych se tak vyhnul střele, která na nás byla vyslána. "Doufám, že si přejete dostat blíž tý lodi a možná na ní někde přistát, protože v tomhle stavu bych nedoporučoval letět někam jinam!" vyjeknu opět po dokončení manévru. Nyní mířím směrem k alianční lodi.

Inara Serra - 12. září 2006 15:20

Hodlám si znovu přiložit šálek čaje k ústům a napít se, ale než se tak stane, tak se lodí ozvou výstřely a projedou každičkou částí. Polekaně upustím hrníček, který se rozbije pod mýma nohama a horký čaj mi postříká odhalené prstíky v sandálech. Křiknu. Další náraz, který jsem taktéž nečekala, a já skočila dosti nešikovně přilepená na stěně lodi s roztrženou sukní. Mám teď delší rozparek, než by se mi zamlouvalo. Roztržená látka se táhne až nad půlku stehna. Pomalu se sbírám ze země, ale až tehdy, dokud se neujistím, že již nic dalšího nehrozí. “Kdo to po nás střílí?“ Zeptám se a dívám se skrze přední sklo ven, zda před námi něco nebo někoho neuvidím. Poté očkem hodím po kapitánovi a Zoe. Wash měl štěstí. Právě v tuhle chvíli mu závidím, že pořád jen sedí na zadku v křesle a kormidluje.

por. Laura Cadman - 12. září 2006 15:51

Prohlížím si vesmír přede mnou, když v tom do nás začne kdosi bušit a to dost rázně. Podlomí se mi kolena a já skončím v kleče na zemi za Washovým křeslem, kterého se stále držím alespoň rukama, aby se mnou výbuchy a následné otřesy v lodi, neházeli jako s listem ve větru. Když to skončím, postavím se a zhluboka se nadechnu. “Všichni v pořádku? Jak to vypadá okolo, co je všechno zničené?“ Zeptám se ještě dřív než kapitán. Což ho asi trošku naštve. Podívám se na Mala a udělám výmluvný obličej. Vždy» ty by ses na to taky zeptal, tak co?!

Mekhi Wylle - 12. září 2006 16:11

Usměju se nad tou větou co jsem předtím řekl a podívám se do stolu na tu polívku co jsem tam nechal. Sice už je nadně, ale stejně jí nebudu dojídat. V kuchyni je malou chvíli ticho než se loď otřese a není slyšet výbuch nebo co to bylo. Pevně se chytnu stolu, abych se udržel na židli. Ani nevim kam koukám, protože je tu celkem zmatek. "Koukám asi jsme tu" Pronesu a rychle vyskočim ze židle. Moc dlouho nečekám a rozeběnu se do strojovny. Hned potom co do lodi narazí další rána lítám ze strany na stranu jako pytel mouky. Kdybych nebyl v chodbě tak je to asi špatný. Narovnám se a dál rychle pokračuju do strojovny ověřit jestli tam náhodou něco nehoří jako celkem často. Naštěstí ne, ale i tak radši skontroluju jestli je všechno v pořádku. Aspoň teda to co bezpečně vim, že je v pořádku...

Jayne Cobb - 12. září 2006 18:40

Otevřu pusu, ale protože mi dojdou nápady, jen nad Inarou mávnu rukou. "A ty drž hubu," zavrčím na Mekhiho. "Uvědom si, že tě pořád ještě, kurvá!" přeruším vyhrožování a vinou výbuchu sletím ze židle i s kečupovou baštou. I když ten sajrajt odhodím z klína, na kalhotách mi zůstává temně rudá skvrna. "Jak kdybych chcal krev," zašeptám sám pro sebe. Ani nemusím, druhá exploze ještě neodezněla. Vyhrabu se na nohy a rozeběhnu se k "můstku". Všechno na chodbách syčí, vrže a praská. "Gou-shi!" Na můstku se chytím první pevnější věci - nejbližšího křesla či svazku kabelů (Inařin zadek, ač jinak ideálně pevný, je v této situaci naprosto nepoužitelný), a pak teprve zařvu: "Co je s touhle xi-niu lodí tentokrát?!"

Michelle Turner - 12. září 2006 19:42

Do Serenity někdo vystřelí a já díky tomu skončím na zemi. Bolí mě ruka, ale jak to ustane stojím na nahou. "Sakra ani kafe jsem si nestihla dopít." Promnu si ruku, které vcelku hodně bolí. Nemám ale čas a rozběhnu se do Řídící místnosti, kde mě potřebují. Aspoň nějaká zábava... Ušklíbnu se cestou, dobíhám do řídící místnosti a jen zběžně pohlédnu na ty, kdo jsou tu taky. "Tak co. Co se děje?" A rychle přejdu k panelu, odkud řídím zbraně lodi, musím zkontrolovat, jestli nejsou poničené a mohu s nimi manipulovat. Musím si poznačit, abychom koupili ochranné štíty, abychom takovýmhle peckám se mohli vyvarovat.

Malcolm Reynolds - 13. září 2006 20:27

Chtěl jsem Zoe něco hezkého odseknout aale rozmyslel jsem si to a namísto toho jsem Inaře věnoval vděčný pohled smrtelně unaveného tvora a natáhl se po hrnku horkýho kafe. Nestačím si ale ani dát prvního loka když mi silný otřes nanese obsah hrnku v rovnoměrné vrstvě na kalhoty. " Pálí, pálí..." Snažím se zachovat dekorum, ale s horkým kafem v klíně to moc nejde. " Aaaa... do hajzl... " Ale ulevit si š»avnatou nadávkou už jsem si prostě nestihl. Exploze, která následovala krátce po té první, mnou mrštila proti žebru stěny a já se pořádně třískl do hlavy a já se tak stal svědkem v první řadě opakovaného zatmění mysli. " .. u... Pálí to jak ďas... auvajs " Postěžoval jsem si do prázdna a bez ohledu na posádku a bolesti hlavy jsem ze sebe strhával kalhoty nasáklé vodou, podivuhodně stále si udržující teplotu něco kolem sta stupňů. Možná to vypadalo úchylně, ale úleva byla božská. Rozhlédl jsem se kolem sebe.. Jednou s kalhotama dole a všichni na něj čumí. Prudký Washův manévr mi vehnal večeři do úsměvu. " Do háje.. co se to děje? " Zpočátku nechápu ani já. Podle počítače na nás střílí opuštěná loď. A aby bylo ještě víc srandy, dostali jsme pěkný zásah. " Střílí po nás ta prázdná loď! Proč se musí pokaždý něco pokazit? Michelle! Přestaň se ulejvat a koukej dokázat, že ty lasery, co mi hyzdí loď jsou k něčemu dobrý! " Seřvu naší specialistku na velký střílející hračky a obrátím se na další oběti mého hněvu. Bez kalhot a s děravým zadkem.. zádí Očima se zastavím na Zoe. " Vem si mladýho Mekhiho, Jayna a Kaylee a poklusem na záď a» se nudou neukoušete. Systém hlásí, že to koupila nádrž s kyslíkem. Je potřeba urychleně ji buď uzavřít, nebo vyhodit do vesmíru, to nechám na vás. Stačí jiskřička a připeče vám to skalpy, vemte si na to pracovní skafandry a dávejte bacha."

Michelle Turner - 13. září 2006 20:52

Dívám se na Mala, jak odhazuje svoje polité kalhoty. Nadzvednu obočí a nemohu se neubránit úsměvu. Začíná to tu být zajímavé, střílí po nás, kapitán nám tu dělá gogošou bez hudby... Co přijde dál? Potichu se uchechtnu a začnu na»ukávat něco do obrazovky před sebou. Jak na mě Mal začne, křičet a» něco dělám, s chladnou tváří se na něj podívám a jen odseknu. "Nebojte kapitáne, to co vám hyzdí loď, vám jí možná i zachrání." Lasery nechám nabít na maximum a zaměřím té druhé lodi, která na nás útočí, její zbraně, abych je zničila. Jak jsou zaměřené okamžitě vystřelím.

Kaywinnit Lee "Kaylee" Frye - 13. září 2006 21:50

“Ty přece žádnou další instruktáž nepotřebuješ“ odpovím na Mekhiho otázku a povzbudivě se na něj usměji, abych mu dodala odvahy. No jo, být nováčkem není zrovna jednoduché. Cor, když je na palubě někdo takový jako je Jayne, napadne mě a jedním okem lupnu po jmenovaném, který si právě dodělává své, řekněme, zajímavě vypadající jídlo. Okamžitě, jak se otočí mi odpoví na mou prvotní otázku. A kupodivu… mile. Téměř vypadá, jako by měl dokonce chu» se s někým bavit. “Znáš to. Serenity je velice náročný koníček, který vyžaduji veškerou mou pozornost i volný čas“ zareaguji a v hlavě přemítám, co bych mohla uvařit za „pochoutku“, můj žaludek se totiž opět hlasitě připomněl. Do jídelny přijde Inara. Mile se na ni usměji, ale dál se věnuji vnitřními dilema „vaječina či maso“. Přesto sleduji její počínání, najít v tom, budu upřímná, bordelu, něco určitého. Zvednu se tedy a začnu se přehrabovat v nejbližší poličce s tím záměrem, že ji uklidím. Mé předsevzetí brzy ztroskotá. Přesněji ve chvíli, kdy najdu „uklizený“ topinkovač na úplně jiném místě než posledně, ale hlavně, pokažený topinkovač. Uchopím ho a nadšeně se s ním odšourám ke stolu, kde si ho bedlivě prohlédnu ze všech stran a okamžitě zjistím závadu. Taková prkotina. Proč mi to přinesli hned, co se pokazil. Již dávno ho mohli mít zpátky, vyčítám jim v duchu, když z kabely vytahuji šroubovák a začínám povolovat první ze šroubků. Své okolí opět nevnímám, protože… propadla jsem svojí vášni. Vrátím se zpátky do reality až v době, kdy mi na stole stojí spravený přístroj. S úsměvem a hrdostí na své dílo, odložím šroubovák zpátky do brašny a pohlédnu na ostatní: “Taková prkotina. Stačilo 10 minut a už je opět funkční.“ Tu se náhle otřese celá loď a já, společně s ostatními, přistanu na podlaze a vedle mě dopadne toustovač, který se roztříští na několik kousků. “A to jsem si říkala, že to byla hračka“ postesknu si, avšak ihned vyskočím na nohy, nechám toustovač toustovačem a vydám se za Mekhim do strojovny.

Hoban "Wash" Washburne - 13. září 2006 22:08

"Michelle!" křiknu na našeho "kulometčíka" dřív než stačí spustit palbu na starou alianční kocábku a nadělat z ní jen pár dalších kusů bordelu, co se bude toulat vesmírem. "Není tohle ta loď, na kterou se máme dostat? Když nám jí zničíš, nejen že nám to bude velice neprospěšné, ba co víc....bude nám pak ta kopa šrotu úplně k hovnu!" Snažím se Michelle její nastávající činnost vymluvit logickými argumenty. Mezitím hledám něco, kudy se dá vletět do toho kolosu a přistát. Někde tu snad musí bejt aspoň hangár... "Male! Potřebuju najít místo, kam položit tvýho miláčka. Nejlíp něco co se otevře a vpustí nás to dovnitř. Páč když se to neotevře, tak narazíme a bude nás to bolet....teda abych to upřesnil.....všichni tu zhebneme!" Hlavou na malý moment cuknu k Malovi abych si prohlédl jeho přírodní ochlupení nohou. "A na táhni si prosímtě ty kalhoty, víš že mám hrůzu z plazů a jestli se ti z těch trenek něco vyplazí, nerad bych šokovaně trhal řízením ze strany na stranu..."

Michelle Turner - 13. září 2006 22:19

Pohlédnu na Washe, jako bych ho chtěla právě sesmažit těma laserema. Zastavím se tedy v tom, abych na loď vystřelila. "Za prvý nikdo mi neřekl, že na tuhle loď chceme přistát a za druhé já nestřílím na ní, ale chci zničit lasery na tý lodi." Pohlédnu na obrazovku, jestli naše lasery mají stále zaměřený stejný cíl, který jsem jim dala. Ano mají a už se nenechám nikým vyrušovat, sám kapitán řekl a» vykonávám svoji práci, tak jí tedy vykonám. Zmáčknu tedy něco na obrazovce a naše lasery vystřelí.

Jayne Cobb - 13. září 2006 22:30

Zhnuseně se podívám na vysvléknutého Mala, který vydává rozkazy o mně, jako bych tam ani nebyl! Tento dojem jen potvrzuje to, že si nikdo nevšiml mého vpádu, ani následného dotazu. "Yi da tuo da-bian!" okomentuji vzniklou situaci a vyrazím pryč. "Vrata se taky dají rozstřelit!" křiknu přes rameno, snad abych přispěl k všeobecnému zmatku. Po chvíli pobíhání po chodbách se konečně dostanu ke skafandrům. Rychle se nasoukám do nejbližšího, který je mi podezřele malý, a pořádně ho zapnu a utěsním. "Gou-shi!" I přes potíže s Kayleeniným skafandrem, Kdo se do tohohle může narvat? Au! Moje kulky!, se vydám k nádrži s kyslíkem.

Inara Serra - 14. září 2006 15:16

Dívám se na Mala, jak ze sebe rychle souká kalhoty polité horkou vodou a jak má na rozkroku flek o velikosti pořádné kávové kaňky a nemůžu se než nesmát. Rukou si zakryji chichotající se obličej a v očích se mi zalesknou slzičky smíchu. Po chvilce mě ale rychle smích přejde a já si začnu opět uvědomovat naši situaci a to, že ji chce Michelle tak rychle vyřešit a tak nešetrným způsobem. Bože.. hodil by tu teď páter Book… všechny by uklidnil svými modlitbami a moudrými slovy.. i tu zbrklou Michelle. Zakroutím hlavou nad jejím vysvětlením, že jí to nikdo neřekl. “Bylo jasné, že letíme na tuhle loď a když jste o tom nevěděli, tak jste prostě jen asi nedávali pozor. Když se pořád schováváte po lodi, tak se pak ale nesmíš divit, že o ničem nevíš.“ Nesnažím se jí kárat, ale chci, aby to vyznělo jako ponaučení. Mile se při tom na ní usmívám a pořád jen tak letmo těkám pohledem po Malovi. Zajímavé trenky.. a dneska i prané.. hmmm.. A pak.. ta Washova krutě vystihující poznámka. To už se opravdu neudržím a začnu se hlasitě smát. “Opravdu se omlouvám, ale.. to už nešlo vydržet.“ Zhluboka dýchám a pomalinku se uklidňuji. Dívám se při tom na Washe a Zoe. Snažím se vyhnout kontaktu s Malem.

Malcolm Reynolds - 14. září 2006 15:54

Pokoušet se o striptýz mezi lidmi, kteří to nedokážou ocenit je poněkud smutná zkušenost. A obzvláš» nepříjemné to je, pokud se nacházíte v uzavřeném prostoru nějakých 140 čtverečních metrů a víte, že ještě minimálně další měsíc palubního času budete vídat ty stejný ksichty. " Všichni víte co máte dělat, kdo neví, hodí si korunou nebo se zeptá Zoe.. " připravuji si proslovem prostor pro zmizení ze scény. Do bledého a unaveného obličeje se mi po tolika kladných ohlasech vlilo něco červenějšího ale stejně unaveného. " Sklapni a všímej si řízení..." odbydu Washovu starost. Přece se kvůli jeho jemnocitu nebudu hřát kafem v rozkroku.. Okamžik trapného ticha, jen Inara v koutě bublá marně potlačovaným smíchem. " Michelle ti připraví díru a ty do ní vlítneš.. Ehm.. hned jsem zpátky. Opravte škody a pokuste se zatím navzájem nepozabíjet. " Pokusil jsem se marně o zlepšení situace a strategicky jsem se přesunul zrychleným krokem do své kajuty.

Hoban "Wash" Washburne - 14. září 2006 16:12

Michelle ti připraví díru a ty do ní vlítneš.... "Já myslím, že moje milá by z toho nebyla přespříliš nadšená, možná by jí to i trochu nasralo, že?..." Otočím hlavu směrem k Zoe a hodím na ní ten můj klasický nevinný kukuč. Po chvilince hodím hlavou zase zpět, abych náhodou neztratil kontrolu nad řízením. "Víš Male...za pokus to určitě stojí, možná budeme první lidé, kterým se podaří dýchat v lodi, ze které uniká kyslík do vesmíru a je tam takový tlak, že by to normálnímu člověku rozmačkalo tělo. Takže...radši bych zkusil něco otevřít a potom zase zavřít, aby se tím nijak neohrozila naše existence na té lodi. Krom toho..." Otočím se opět za sebe a na tváři vykouzlím neodolatelný úsměv. "...nemám zrovna ve zvyku hrnout se do jakýkoliv díry."

por. Laura Cadman - 14. září 2006 17:00

Dívám se na manžela. Vypadá tak sladce a jak se usmívá... neuvěřitelné. "Jo.. to by mi docela i vadilo, víš, Michelle.." Snažím se vyslovit dívčino jméno se sympatií, ale prostě mi tam ta antipatie do hlasu vleze a výsledek vypadá dosti falešně. Položím ruku na rameno a začnu Washe nevědomky hladit po šíji. "Víš Male," řeknu, ještě než se vydá převléci si trenky. "Mohli bychom to opravit až na té lodi, ke které se jedeme. Wash zatím zajistí paluby, kde uniká kyslík ven a my to tam v klidu opravíme. Napojíme se na kyslík u nich, prostě si ho od nich půjčíme a až opravy skončí, tak zase v poklidu odletíme, co říkáš?" Dívám se na Mala ve spodkách. Ale jakmile Mal zmizí, začnu se taky smát. Dívám se na Inaru, zřejmě nás napadlo to samé. Pak se nahnu přes sedadlo a políbím Washe na tvář. "Jsi jako list ve větru, víš to.. Skláním se ještě chvíli nad ním a spokojeně se usmívám, že jsme se z toho zase dostali. Však ona Kaylee se alespoň nebude nudit. Pak ale toho muškaření nechám a vydám se dělat to, co mi Mal řekl. “Michelle, za mnou.. Jayne, … jdeme seber Kaylee a Mekhiho a jdeme na to.“ Dodám posádce entusiasmus, který mi teď nechybí a jdu k přetlakové komoře vyzvednout si skafandry. Cestou povídám těm dvěma. “Doufám, že to Wash nějak zajistí, nerada bych lítala ve vesmíru, když je možnost to opravit z té druhé lodi a navíc.. na pevné zemi.“ Mírně se usměji a jdu dál.

Michelle Turner - 15. září 2006 21:17

Na slova Zoe z kterých číší antipatie se jen ironicky usměju a prohlásím. "Mě je upřímě jedno do jakých dír Wash dělá." Zakřením se přitom na Washe a ustoupím od pultu s displeym, kde nastavuji zbraně. Vypadá to, že se tu rozkazy mění ze sekundy na sekundu a tak půjdu tedy pomoci Zoe. "Myslím, že Jayne tu už není, takže já pro ty dva skočím." Oznámím Zoe a rozeběhnu se ke strojovně, kde najdu ty dva. "Kaylee a Mekhi... Zoe říkala, že máme jít za ní. Je tedka u skafandrů." Udělám menší gesto rukou, aby mě následovali a rychlou chůzí jdu si pro skafandr.

Mekhi Wylle - 15. září 2006 22:02

Než se stačim vzpamatovat a začít kontrolovat všecno potřebný uslyšim za sebou kroky. Otočim se a vidim tam Kaylee. Jsem docela rád, protože bych tu nerad něco posral tak, že bychom si všichni mohli rovnou hodit třeba mašli. Pomalu se dám do kontroly alespoň toho co vim jak má být a jak má vypadat. Občas něco utáhnu nebo se něčeho dotknu, abych skontroloval, že to tam nedrží jenom na kouskách vlasce což bych se tu ani nedivil. "Kapitán už by mohl investovat trochu víc peněz, aby se to tu dalo dohromady!" Pronesu mezi náma a doufám, že teď nestojí třeba za náma. Naštěstí tomu tak není a já můžu pracovat dál. Přichod Michelle mě překvapil. Nečekal bych jí tu. Vyslechnu si její slova a skoprnim. Skafandrů? Skafandry jsou na co? Aby snima šel člověk do vesmíru? Já nechci do vesmírů tam se nedá dýchat! A je tam zima! Znejistim tak že mi spadne klíč na zem. Kao! Vypadne země a zvednu klíč. Položim ho na místo kde jsem ho vzal a podívám se na dívku co nám přišla říct tu nemilou novinu. Chtěl jsem něco říct, něco ve smyslu "tak jdem" ale nakonec se mi to nepovedlo. Vyšel jsem po svých směrem kam mi řekla, vlastně ani pořádně nevim kde jsou skafandry takže jdu spíše po hlasech. Stejně to po chvíli najdu. Kdybych neslyšel nadávku Jayneho tak to asi nenajdu. To zapříčinilo, že jsem spomalil. Můj krok je opravdu velice pomalý, protože s ním nechci být sám. A» už z jakéhokoliv důvodu. Nakonec si mě, ale stejně dřív nebo později všimne. To nahodim svoje běžný tempo, aby to nebylo tak trapné...

Kaywinnit Lee "Kaylee" Frye - 23. září 2006 17:53

Letmo pohlédnu na Mekhiho a obdařím ho přívětivým úsměvem. Zareagoval pohotově, správně a bez řečí. Je to moc šikovný kluk a jednou dokáže něco velkého, jen ne… tady. Serenity zřejmě nebude vrcholem jeho kariéry, téměř bych i měla strach, aby ho nezbrzdila. Sama se začnu věnovat také kontrole přístrojů, jejích výchylek od normálu a účinnosti. U některých není patrna žádná změna, přesto bych přísahala, že by měla být, i když… je možné, že to je jen „zamrznutím“ ručiček. Na některé stačí jen párkrát poklepat a ihned ukáží správně nebo… aspoň relativní správnost, na níž se dá přijít vydělením součtu všech pokusů s naměřenými hodnotami. Po chlapcových slovech se opět usměji. “No, máš pravdu. Jenže Mal radši investuje do příjemnějších věcí... pro něj“ odpovím s tajemným úsměvem. Do toho se na toto místo přiřítí Michelle. Rozhodně bych ji tu nečekala, jediným vysvětlením její přítomnosti je, že přinesla nějakou důležitou zprávu. Vyslechnu si ji a jen kývnu. “Dobře, hned tam budu“ zhodnotím a zalezu k nejbližší bedně s nářadím. Otevřu ji a vytáhnu pár věcí, které by se nám mohly hodit a permanentně je v tašce nenosím.Rychle je do brašny naházím a vydám se za ostatními ke skafandrům. Ze stěny sundám skafandr odpovídající mé velikosti a navleču se do něj, pořádně ho zapnu a zajistím. K tomu si přiberu vše potřebné a kouknu na ostatní. Už bych šla dál, když tu si najednou všimnu chudáka Jayna. Vsadím se, že se mu v tom jeho skafandru nejde moc dobře. Ach jo, kolikrát už jsem jim říkala, že záleží i na velikostech, tady jde vidět, jak mě kdo poslouchal. Škoda, že jsem tu nebyla, když se do toho cpal, napadne mě škodolibě a na mé tváři to opět vykouzlí malý úsměv. Dojdu ho tedy a nenápadně se zeptám: “Tak jak se v tom cítíš? Sedí?“ Na odpověď vlastně napůl nečekám. Možná mu to i konečně dojde. Se zájmem se spíše otočím na Zoe, jestli už půjdeme dovnitř i s našimi benjamínky a spravíme, co se jen dá.

por. Laura Cadman - 23. září 2006 18:43

“Spíš nesedí, než sedí, že jo..“ Odpovím dřív namísto Jayna a potutelně se usměji. “Ono mu to je trochu volnější v rozkroku a na hlavě mu to taky moc sedět nebude.“ Navlečená do skafandru si ještě upravím rukávy a zkontroluji rukavice, aby seděly lépe na prstech a vykročím směrem k přechodové komoře. “Tak jo.. přejdeme tam, napojíme tunel, zjistíme, jestli se tam dá dýchat a kouknout, kdo nás tam uvítá. A nezdržujte se tam moc,“ Otočím se na Mekhiho a Michelle, “Je tam hrozná zima. V tunelu netopí.. Jayne.. chápeš co jsem teď řekla?“ Pro změnu se teď podívám na Jayna. Zdvihnu obočí a tázavě se na něj podívám. “Male, zda minutu budeme v přechodovce..“ Ohlásím do mikrofonu, který je spojený s intercomem na naší Serenity.

Inara Serra - 23. září 2006 19:14

Dívám se za Malem, jak nakonec spěšně opouští řídící palubu a jde si najít nějaké nové a čisté spodky. Tedy.. jestli vůbec nějaké na střídačku má. Mě se zdá, že nejspíš ani ne. Ale.. to není má věc. “Pokud mě tu nebudeš k ničemu potřebovat, půjdu se připravit.. převléknout.. do své kajuty.“ Přistoupím k Washovi a důrazně poukážu na skvrnu od čaje na mém čínském hedvábí. Pokusím se ještě dlaní vysušit, ale po chvilce to vzdám a raději se vypravím ukrýt se do své kajuty.

Inara Serra - 23. září 2006 19:15
	soukromá zpráva od Inara Serra pro Projdu Serenity až ke své palubě. Pro tuhle chvíli zavřu dveře, aby mi sem nemohl kdokoliv bez pozvání. Usadím se na pohodlné pohovce u obrazovky a vytočím číslo na Lady. Jakmile se obraz ustálí, začnu potichu hovořit. “Dorazili jsme na místo. Loď je právě před námi a za okamžik se posádka přelodí.“

Jayne Cobb - 24. září 2006 20:31

Přikrčím se, aby to tolik netahalo a pokusím se stáhnout si nohavice co nejníž. "Jo, sedí jako kastrovací kleště," zavrčím na Kaylee a bolestně se zašklebím. Na Zoe raději nereaguji - umlátit prvního důstojníka skafandrem by v současné situace bylo takticky nevhodné. Ne, tohle se asi nezlepší. "Jo, chápu," zazubím se, "budu se tam muset o vás dvě intenzivně třít, abych vás zahřál." Udělám ve skafandru pár opatrných, leč výmluvných "zahřívacích" pohybů. Nakonec přejdu před dveře komory a zkusmo na ně zaklepu. Jen tak, co kdyby někdo otevřel?

Mekhi Wylle - 26. září 2006 20:24

Jakmile vejde do místnosti někdo jiný než Jayne zaraduju se, protože jsem tam s ním nechtěl být sám. porozlídnu se po ostatních a opřu se o zeď. Koukám jak si navlíkaj skafandry. Nemůžu si nevšimnout keců Jayneho o tom jak je mu to malý. Směju se celkem dost nahlas, možná i naschvál. "A třeba je to úmysl" Usměju se ještě víc a chvíli váhám jestli si to mám taky oblíknout. Nevim jak. Nikdy jsem nebyl ve vesmíru jako takovim a nechce se mi na tom nic měnit. "Já tu na vás asi počkám" už se neusmívám jako předtím, ale ani nemračim...

Malcolm Reynolds - 30. září 2006 21:23

Měl bych si pospíšit, než ta banda zase něco provede. Ujiš»oval jsem se v duchu, zatímco jsem prohrabával oprýskával plechovou skříňku v zápalu honby za klenonet Serenity. Stetson, motýlek, sváteční oblek.. to není ono.. náhradní pažba k revolveru? Kde to se tady bere? Bič? No ne, kde jsem k tomu přišel... ještě se bude hodit. Tady to je... Spokojeně jsem vytáhl dopříjemna obnošené a oprané rifle a nasoukal se do nich. Jako bych se do nich narodil. Udělal jsem v nich dřep, když můj zrak zavadil o zrcadlo. Mrknul jsem ke dveřím, abych se ujistil, že je zavřeno a huua, pravý hák, levý hák, prudký výkop! Jako zamlada Male... i když... Dvě probdělé noční směny se přihlásily. Zavřela se mi víčka a během okamžiku jsem spal jako špalek... Pomalu jsem se sesul a složil se na rozházenou postel a po chvilce se neslo mírumilovné chrápání velícího důstojníka.

por. Laura Cadman - 01. října 2006 15:21

Tak fajn.. Male.. nemusíš se mi ozývat.. my to zvládneme i bez tebe.. naštěstí. Otočím se k ostatním, když se mi nedostalo požehnání od kapitána. Je to teď na mě. "Takže, pánové a dámy." Začnu teatrálně. "Tohle bude akce.. pro ty, kdo to s námi ještě neprováděli.. následující. Přijdeme, omrkneme co kde je, kdo tam přebývá. A hlavně, dívejte se po čemkoliv, co by se dalo použít. Jídlo, proviant, nářadí.. to je něco pro Kaylee. Zbraně.." Otočím se a významně se podívám na Jayna. "Ne, že to bude jako minule.. ty zbraně se odevzdávají do zbrojnice. Nemůžeš si je nechávat v pokojíku pod peřinou." Dokončím téměř mateřským tónem, kdy matka hubuje dítěti, pro něž je ta situace velice trapná. Nasadím si přilbu skafandru a zkontroluji obsah vzduchu v láhvi a jeho tlak. Tak.. dávkování přiměřené.. Vzhlédnu k vám a pomalu přejdu do přechodovky. Počkám, až tam budeme všichni a zavřu a počkám, až se nám otevře tunel za našimi zády. Jeden krok pro mě.. velký pro Washe.. jako pírko.. jako pírko

Jayne Cobb - 04. října 2006 18:55

"... a obojetníci," dokončím polohlasem za Zoe a vrhnu významný pohled po Mekhim. Nesouhlasně se zamračím, ale co, já jsem ochotný dohodnout se: "Dobře, bouchačky do zbrojnice, ale pornáče konfiskuju. Potřebuju zpestřit sexuální život - nemůžu si furt představovat Mala v těch trenýrkých, co jsem mu ukradl." Po krátkém zaváhání, zda mám či nemám Zoe plácnout po prdelce vejdu do přechodovky. Přes ten skafandr bysme to ani jeden necítili. Až jindy, pokrčím rameny, což poslední dobou dělám, kvůli špatné velikosti skafandru, často. Jak se zavřou dveře a my se ocitneme sami v záři úsporné zářivky, neodolám a poddám se atmosféře. Působí to na mě jako, jako... "Jako být anální sondou v zadku heterosexuála." Ošiju se při té představě. "Jen větší zima a víc světla."

Mekhi Wylle - 04. října 2006 19:12

Moje asi se proměnilo ve fakt. Neobtěžoval jsem se s tím, abych na sebe oblékl skafandr tak jsem jenom zbytek lidí pozoroval jak to dělají a přemýšlel jsem jak to musí být strašně nepříjemné. Hlavně mě pobavil Jayne, kterej byl akční jako první a čekal na ostatní v tý věci jak nazval podle sebe. Asi se mu to líbí a nadává tu jenom, aby to tak vypadalo Usměju se a opřu se o stěnu. Založim si ruce do kříže a podívám se za posledním členem, který vlezl do komory. Přes okýnko jim ještě zamávám a popřeju štěstí i když to asi neuslyšej a zmizim jim z pohledu... Pomalým krokem se toulám po lodi. Stejně jdu na konrkténí místo a to na můstek, ale hodně pomalu. "Tak už jsou tam" Řeknu směrem k Washovi, kterej je tu asi sám. Posadim se na sedačku, která je volná a sleduju ovládací panel. "Dinosauři asi měli těžký dobýt tu zem" Usměju se při vzpomínce na Washovi dinosaury, který tu určitě ještě někde budou...

Ten, kdo stojí vpozadí - 14. října 2006 22:33

Přechodová komora – Kaylee, Jayne, Zoe Dveře se uzavřely a tiché syčení naznačuje, že se začal vyrovnávat tlak mezi vaší kabinou a tunelem. Otevřou se druhé dveře a vy teď máte volný přístup do prostoru. Vlastně je teď tunel jediné co vás odděluje od potencionální smrti v drsném vakuu vesmíru. Trošku se to pohupuje, tunel není tak stabilní, jak kdysi býval, ale drží a to je hlavní. Projdete na konec a otevřete dveře k přechodové kabině Surge III. Už první pohled je zarážející. Světla jsou vytlučení. Nad podlahou se začnou vznášet střepy, dokud se nevyrovná tlak i tam a nastane tam atmosféra. Jen to chvíli potrvá. Všude kolem je tma, skrz bezpečnostní sklo ve druhých dveřích (ty vedoucí k tunelu se již uzavřely – vnější dveře), vnitřních, je vidět záblesky červeného světla, které se spouští v případě ohrožení posádky. Tlak v kabině se vyrovná a vy můžete otevřít dveře. Nic na vás nebafne, ale i tak všechno kolem vás vypadá strašidelně. Jako loď duchů. Šero, mísené s načervenalými obláčky páry, která vychází z popraskaného potrubí, tvoří zpočátku neprostupný a špatně průhledný opar. Po chvilce, když si na obláčky a šero zvyknete, spatříte na stěnách několik tmavých skvrn, táhnoucích se čar a podivných visících věcí ze stropu podél stěny dolů.

Ten, kdo stojí vpozadí - 14. října 2006 23:29

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Ve tvých kajutách Krátký záblesk snímacího paprsku scanneru na Inařině dlani následovalo tiché zasyčení suprakondučního mechanismu dveří, otevírajících cestu do jejího království. Nečekala, až se za ní dveře zase plíživě zavřou a rychle si zula své zlaté stříčky a bosky vklouzla do měkounkého vysokého koberce prošívaného složitými symboly a obrazci. Prostředkem pokoje se tak proplétal drak s nahým tělem vodní víly, kentaur sváděl marný souboj a atletickým hrdinou ze starých bájí dávno zapomenutého národa odkudsi ze Země. Vínově rudé závěsy z těžké látky zakrývaly nehostinnou strohost ocelových stěn a proměnily kajutu raketoplánu útulný budoár své majitelky a na neproniknutelný labyrint pro vetřelce. V místnosti byla cítit těžká vůně kadidla společně s lehkou vůní modrých květů z Ganymeda a omamnou esencí z řas z metanového moře. V zadní části raketoplánu se nacházela Inařina šatna. Tři veliké skříně z opravdového lakovaného tmavého dřeva, paravan ze stejného dřeva, vykládaný slonovinou a veliké zrcadlo zasazené do překrásného vyřezávaného rámu. Potrpěla si na vkusný interiér. Každý udivený pohled nově příchozího ji pohladil po duši a vyvolal na jejích rtech spokojený úsměv. Společnice rády překvapují… Rychle si svlékla šaty potřísněné kávou a položila je přes opěradlo polstrované židle. Než půjde spát, tak je dá vyčistit do iontové lázně. Otevřela masivní dveře první šatníkové skříně a začala si postupně pohledem a dotykem vybírat, jaké šaty pro dnešek zvolí. Náhle ji však vyrušilo zapípání holovizní vysílačky. Závěs obrazovku částečně zakrýval, přesto ale věděla, komu volací logo bude patřit. Sesterstvo, Společnice, Škola – mnoho jmen patřící těm samým osobám. „ Našli jste ztracenou loď?“ Stručná otázka vyžadující stručnou odpověď. Pokud by přerušila mlčení, následovaly by přesné instrukce, kterými se bude muset řídit. Pokud by jim odpověděla. Pokud by už déle než dva roky nebyla na útěku právě stejnými sestrami, než které ji teď volaly…

Inara Serra - 21. října 2006 20:09

soukromá zpráva od Inara Serra pro Čekala jsem tu otázku, ale přesto se mi to tak nepříjemně vetřelo pod kůži, že jsem se musela zavrtět v pohodlných polštářích, abych to ze sebe dostala. “Ano, právě se na ní napojili a jdou dovnitř. Zdá se, že tam bude to, po čem pátráte. Řeknete mi co je to?“ Zeptám se zvědavě, ale nebojím se. Spíše mám strach z nevědomosti, a ne z odpovědi Lady. “Nepůjdu do toho, pokud budu neinformovaná..“ řeknu rázně a pak ještě, tichým tónem, jako bych omlouvala svou předchozí ráznost, dodám. “Neohrozím posádku.“ tou posádkou jsi ale myslela Mala, že jo.. Ozve se mi tichá dušička.

por. Laura Cadman - 21. října 2006 20:14

Co se tu k sakru stalo? Vypadá to tu jako po vyvraždění.. či co. Dívám se kolem. Pohled kopíruji puškou, kterou pro jistotu sevřu pevněji v ruce. Otočím se na Jayna a Kaylee. “Vidíte to.“ Pitomá otázka, samozřejmě, že to vidí. Spojím se s lodí. “Male, máme tu asi menší problém. Vypadá to tu, jako by si tu někdo hrál moc s lidskejma orgánama… nepovedená ambulance… nebo tak něco… ale třebas se pletu.“ Za což bych byla nesmírně vděčná.. ale co když se nemýlím.. to jsem v pěkné šlamastice “Tak, rychle to tu zajistíme, a» pak můžeme odvést co potřebujeme.“ Kývnu na Jayne a Kaylee, že rozuměli.

Ten, kdo stojí vpozadí - 21. října 2006 21:37

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro " Nebuď přece směšná, Inaro." Zazněl z druhé strany pobaveně klidný hlas. Ihned jsi poznala s kým máš tu čest. Pět let jsi ten hlas slýchala den co den, probouzel tě i ukládal ke spaní a káral tě stejně přísně, jako pyšně chválil. Lady Iris... " Nemám v úmyslu vystavit posádku sebemenšímu nebezpečí. Je v našem zájmu aby se ta věc k nám dostala co nejdříve.. Podle našich zpráv je to menší kontejner pro přepravu biologického materiálu typu SSB ( Standart Safety Box), který se nachází s největší pravděpodobností ve skladišti 3. Až se vám podaří ten kontejner získat, pošleme ti souřadnice místa, na které ho vaše loď doručí. Jak to přesvědčíš kapitána, to je plně na tobě. Hodně zdaru, Sestro Inaro? "

Malcolm Reynolds - 21. října 2006 21:38
	Kdybych nespal, možná bych si začal i po Zoině hlášení dělat trošku starosti. Ale právě se nacházím na vrcholu blaha, pro tentokrát s jednou šlechtičnou..

Ten, kdo stojí vpozadí - 21. října 2006 21:46

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Inara Serra " Nebuď přece směšná, Inaro." Zazněl z druhé strany pobaveně klidný hlas. Ihned jsi poznala s kým máš tu čest. Pět let jsi ten hlas slýchala den co den, probouzel tě i ukládal ke spaní a káral tě stejně přísně, jako pyšně chválil. Lady Iris... " Nemám v úmyslu vystavit posádku sebemenšímu nebezpečí. Je v našem zájmu aby se ta věc k nám dostala co nejdříve.. Podle našich zpráv je to menší kontejner pro přepravu biologického materiálu typu SSB ( Standart Safety Box), který se nachází s největší pravděpodobností ve skladišti 3. Až se vám podaří ten kontejner získat, pošleme ti souřadnice místa, na které ho vaše loď doručí. Jak to přesvědčíš kapitána, to je plně na tobě. Hodně zdaru, Sestro Inaro."

Kaywinnit Lee "Kaylee" Frye - 21. října 2006 22:14

I přes skafandr dobře slyším syčení jež vyrovnává tlak mezi námi a tunelem, do něhož máme vstoupit. Klidně čekám, až se dveře otevřou a nechám své společníky projít první. Nikdy se nikam necpu, nemám to zapotřebí a kromě toho… oni mají zbraně, já ne. Sotva se mé nohy dotknou podlahy tunelu, cítím mírné pohupování, z čehož je mi okamžitě jasné, že jestli tady budeme dlouho bude mi secsakramentsky špatně. Následuji tedy své společníky až k další přechodové kabině. Tiše, přemýšlím, co by s ní mohlo být, proč najednou takové problémy, až nechtěně vrazím do Jayneho přede mnou. “Omlouvám se“ pípnu a snažím se přes jejich ramena dohlédnout dovnitř. Však dřív něž něco uvidím se dveře otevřou a my můžeme opět vejít. Počkám tedy, však se tam dostanu. Uvnitř to vypadá… děsivě. Všude stoupá pára jejíž barva má barvu krve, ostře červenou podle výstražných světel jež stále blikají, zbytek světel je rozbitý a všude okolo… šero. Ale co je hlavní… ty podivné ornamenty po stěnách, tmavé barvy, ty které vypadají téměř jako… krev. Znepokojeně pohlédnu jak na Zoe, tak i na Jayna, jestli si vesměs myslí to, co já. “Ty Zoe, prosím, znáš můj postoj ke zbraním, nemávej mi s ní před očima“ upozorním ji ve chvíli, kdy podá hlášení nahoru a radši ustoupím stranou, přičemž hledím ke stropu na ony zvláštní předměty. “Co si myslíte, že to je?“ zeptám se a hlavou kývnu vzhůru.

Jayne Cobb - 22. října 2006 18:04

Vyčkávám v komoře a hladím lesklý černý povrch bojové brovonice - krátká hlaveň, pistolová pažba a osm patron protipěchotních broků. Ještěže jsem si to vzal. Věru jsem nechal v pokoji, ne že bych jí už neměl rád, ale nebylo by rozumné rozstřílet loď, na níž se právě nacházím. Až po chvilce si uvědomím, že automaticky vyrovnávám houpání tunelu - upozornila mne na to střídavá intenzita bolesti v rozkroku způsobená tahem nohavic. Nasucho polknu a doufám, že mě to nevyhodí do vzduchoprázdna. Odmítám vzdorovat chladné smrti tam venku, navíc bez Věry a ve skafandru pro morče. Já - tady - nechcípnu! zavrčím v duchu. Když do mě Kaylee drcne, mám co dělat, abych nevyletěl ze skafandru a z kůže. "To je dobrý," zabručím, "klidně se přitiskni." Vyjdu za Zoe a pozoruju druhou stranu místnosti, zbraň ve výšce pasu - stejně se s ní nedá minout. S lehkým zpožděním mi dochází, co znamenají ty skvrny na stěně: "Mají tu nějakýho vyšinutýho malíře pokojů." Zkusmo zamířím na jednu z těch věcí na stropě. "Co jseš, ku*va, zač?" Přimhouřím oči a nakloním hlavu na stranu. "Radši pod tim nikdo nechoďte." Pomalu se vydám k nejbližším dveřím, prst na spoušti. Jestli tu někdo je, tak mu ustřelim ksicht.

Ten, kdo stojí vpozadí - 31. října 2006 15:35

Na palubě hledané lodě – Kaylee, Jayne, Zoe Pohled na dveře, u nichž Jayne se svojí brokovnicí zaujal obrannou pozici, ve vás nevzbuzuje pocit sucha a bezpečí. Dveře jako by se někdo pokoušel vyvrátit a vytrhnout z pantů. Dveře napůl zapuštěné do standardní duralocelové alianční stěny s podtlakovými výztužemi! Hrany dveří byly čímsi ožvýkány natolik, že nešly zavřít a stejně jako okolní stěny byly pokryté jakousi podivně odpornou špínou. Něčím mezi řídkou vazelínou, lidskými výměšky a zaschlou krví. Ze Serenity stále nepřichází žádný rozumný pokyn, co vlastně na téhle zatracené lodi a noční můře všech pořádkumilovných domácích putěk máte hledat. Standardní postup by byl následující: Vstoupit na loď, prohledat od sklepa po poslední skrytou přihrádku falešného lodního žebra a vše, co se dá využít nebo ještě lépe zpeněžit, přenést na palubu Serenity. Ale všem muselo být jasné, že tentokrát půjde o něco jiného. Na téhle lodi určitě neshořela cívka systému podpory života a už vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by posádka odletěla v záchranných raketoplánech a právě teď vyprávěla svým dětem strašidelné historky. Do prázdného ticha lodi, přerušovaného jen šuměním komunikátorů a syčením ventilů, vypouštějících ze skafandrů vydýchané plyny, se vloudil podivný disharmonický zvuk. Vycházel zpoza zničených dveří a rozhodně zněl, jako by se k nim něco blížilo! Plexi Jaynovy helmy se začalo mlžit v ten nejnevhodnější okamžik. Zkondenzovaná vlhkost jeho dechu pokryla drobnými kapičkami téměř celý průzor a takřka ho oslepila. Přišel tak o možnost použít svoji smrtící zbraň. V tomhle pološeru neviděl skoro ani obrysy svých přátel, natož toho, co se k nim tak nemilosrdně přibližovalo. To neohroženě vystrčilo svoji nestvůrnou hlavu ze dveří, mrštně se jimi prosmýklo a vrhlo se přímo na Jayna. Neměl sebemenší šanci se ve svém svěracím skafandru bránit a tak Kaylee a Zoe jen mohly přes zamlžený průzor nečinně přihlížet Jaynovu utrpení… Jayne Jsi drsňák. Ten největší, ale na tohle jsi zkrátka neměl. Ze dveří totiž hbitě vylezl pohublý, očividně už dlouho nemytý chlápek v zašpiněné a potrhané uniformě aliančního důstojníka, kterou si zřejmě ozdobil různými barevnými cáry oblečení a s několikatýdenním strništěm na tvářích a přiřítil se k tobě. Na krátký okamžik jsi zahlédl jeho oči, byly jako bezedné studny plné šílenství, na pouhý zlomek vteřiny, než… … než ten parchant sáhl do kapsy a vytáhl z ní věc, kterou ti přiložil k hledí helmy skafandru. Zoe s Kaylee se musely učurávat smíchy,když viděli, jak bláznivý trosečník s vyplazeným jazykem a výrazem vrcholného soustředění začal na tvoji helmu malovat tlustou voskovkou jakési neslušné piktogramy a hlaveň tvé brokovnice ozdobil ruličkou Aliance-toaletního papíru.

por. Laura Cadman - 31. října 2006 15:38

Alianční loď Trpce polknu. A to jsem dneska k obědu neměla žádný syntetický knedlík.. ježiš oběd.. tak ten jsem vůbec neměla Začíná mi tu být z toho všeho tak podivně divně. Ne, že bych se bála. Tohle je obligátní situace, když někdo narazí na ztracenou loď ve vesmíru. Miluju ten adrenalin v žilách, nutí vás přemýšlet, dělat věci, které byste normálně nedělali, ale taky vám dokáže pěkně nahnat do gatí. Stisknu pevněji pušku, abych si dokázala, že jsem stejný chlap jako Jayne. “Kaylee, vše vpořádku?“ Otočím se na naši romantičku s duší Serenity, vím, že to chudák holka nesnáší dobře. taky sem mohl jít Mal.. místo toho si polije kalhoty a jde spát… typická byrokracie… Zakroutím hlavou, když v tom zaslechnu zvuk, jako by se něco blížilo. Připravím si prst na kohoutek, v případě, že by to chtělo dělat neplechu. Určitě to nebude strašidelnější než Washovi dinosauři “Pane,“ zahlásím na Serenity “Zdá se, že tu budeme mít menší problém.“ A pak… Stalo se to tak rychle, někdo vyběhl, přeběhl nás a zastavil se u Jayne. Puška opsala oblouk a zastavila se na entitě, ale… nestřílím. Koutky mi cukají a nedají se zastavit. Nechci se smát. Je to seriózní situace, Jayne je seriózní chlap a já se seriózně válím smíchy, obrazně. “Beru zpět kapitáne,“ Opět se ozve můj hlas na Serenity. “Zdá se, že si Jayne našel kamaráda se stejným IQ.“ Neodpustím si strohý avšak až nechutně ironický tón hlasu, který jsem pověstná. Ale situaci musí někdo vzít do ruky. “Hej… ty… co tu chceš, kde jsou ostatní.“ Začnu mluvit na toho blázna. Nevypadá jako škodná. “Hej, slyšíš mě, magore.. tady..“ Máchnu puškou několikrát ve vzduchu, abych upoutala jeho pozornost na sebe. Přitom se ale dívám na spros»árny na Jaynově helmě a stále se usmívám.

Jayne Cobb - 23. listopadu 2006 20:29

Alianční loď Nervózně těkám pohledem ze dveří na obrazce na stěně. Vypadá to jako sračky a krev. Proč mam dojem, že týhle lodi velel doktor Chocholoušek? Nikdy jsem nemíval příliš bouřlivou fantazii, nepočítaje sexuální, ale teď mi pracuje víc než dost - blázni pobíhající po lodi, seroucí na vertikál a matlající rovnou měrou krev známých s tím, co zbylo po strávení jejich masa... Dech se mi zrychlí a na hledí, které je až příliš blízko, se objeví mlha. Nervózně ji přetřu rukavicí, čímž akorát zjistím, že to jde zevnitř. Zvuk. Zvuk rovná se nepřítel. Zatnu zuby a znovu marně přetřu hledí. Zadržím dech a namířím brokovnicí přímo před sebe. "Ááá!" zařvu, když mi chlap div nevyrazí zbraň z ruky. Udělám krok zpět, ale jen zakopnu a málem se rozplácnu na tom, co je na podlaze. "Di do prdele, ty kokote poskákanej!" řvu a neobratně mávám rukou, abych chlapa odehnal a zabránil mu mi dál ničit helmu. Po chvíli to vzdám, přestanu mávat rukou, s tichým zaúpěním se postavím do pozoru a zařvu: "Pozor, vojáku! Připravit k inspekci!"

Ten, kdo stojí vpozadí - 08. prosince 2006 21:23

Není pochyby, že máte před sebou mentální pozůstatek elitního člena alianční posádky. Blábolící blázen, jak smutné. Co se mu přihodilo? Proč se zbláznil? Přežil ještě někdo? Odpoveď všechny tyhle otázky pravděpodně bude čekat za těmi dveřmi, z nichž se blázen vykolébal, aby vás tak hezky přivítal. Blábolící blázen na Jayna vytřeštil oči a potřísnil mu slinami z otevřené pusy skafandr. "Didoprdeletykokoteposkákanej! " Rozvášnil se najednou a začal se po Jaynovi sápat z se zřejmým úmyslem věhlasnému pacifistovi ze Serenity spáchat újmu na zdraví.

por. Laura Cadman - 08. prosince 2006 21:46

Alianční loď O-ou… tak tohle frajere ne… Než stačí Jayne procitnout z onoho opojení novým kamarádem, či pejskem na hraní, rozzlobí se to a začne to dělat neplechu… takovou, kterou nerada vidím. A jelikož nerada, tak ráda užiju prostředek na jeho zklidnění. Zazní výstřel a muže to odhodí dozadu na kovovou stěnu lodi. “Kapitáne, zdá se, že tu máme menší problém. Mohl byste nalézt do skafandru a podívat se za námi. My tu zatím zajistíme prostor… ale byla bych opravdu ráda, kdybyste tím vaším zadkem na kšandách pohnul. Nevypadá to, že bychom měli čas si tu jen tak bezděčně postávat… navíc… když se tu střílí.“ To střílí prohodím jen tak… jakoby se nechumelilo. Pak se otočím na Kaylee. “Postav se co nejblíž tunelu, když bude potřeba, utečeš na Serenity.“ Pak mrknu na Jayna a na tu mrtvolu u zdi. Naznačím, že on bude hlídat chodbu zleva, já zprava.

Jayne Cobb - 08. prosince 2006 22:08

Alianční loď - blízké setkání Freudovského druhu Sotva stačím zatnout svaly na rukou, aby mi je zpětný ráz brokovnice nevykloubil, chlapa odstřelí něco jiného. "Kurva, jsem nevěděl, že mi tak táhne z držky." Nějak nemám dost sil na jiný komentář, právě mi Zoe zachránila život. Za to máš u mě pivo. Po pár vteřinách strnulého stání znechuceně zavrčím, položím brokovnici na zem a bez ohledu na případné nebezpečí se začnu soukat ze skafandru. Ne že by mě napadlo, že to může být nebezpečné. Fláknu s helmou o zem, až se odrazí a odhopká kamsi do rohu. "Zkurvenej šmejd!" Nevypadám, že by mi došlo, že jsem se právě stal testovacím subjektem na kvalitu vnitřní atmosféry lodi. Nějaká vnitřní atmosféra mi může bejt ukradená.

Kaywinnit Lee "Kaylee" Frye - 13. prosince 2006 20:17

Alianční loď “Však kdo také říká, že by pod to chtěl“ zabručím si sama pro sebe, když dál upírám oči ke stropu. Nejsem příznivcem zbraní, ba je přímo nesnáším, ale mám takový nemilý pocit, aby zde nebyly potřeba. Když Jayne přistoupí ke dveřím, pohlédnu na jejich torzo a pocit vnitřního neklidu se jen zvětšuje a prohlubuje. Jejich odpudivé torzo potřísněné něčím, pro co vůbec hledám vhodná slova. A Serenity… ta byla hluchá. Jakoby ji vůbec nezajímalo, co se s námi děje. Jakoby nechtěla vědět, co vidíme. Hleděla jsem s obavami na ty dveře. Ve chvíli, kdy na mě promluví Zoe se však na žádné slova nezmůžu. Jen roztřeseně přikývnu. Po chvíli zjistím, že se můj pohled vrací ke dveřím s opodstatněnými obavami, když tu se ozval onen zvuk. Snažím se, aby nebylo tolik patrné mé rozčarování a snad i strach, vkrádající se mi do duše. Polekaně sebou škubnu, když se ve dveřích objeví to něco, podobné člověku. Ucouvnu o kousek dozadu, když… poznám jen pološíleného chlápka s voskovkou v ruce, který něco horlivě čmárá po Jayneho ochranném hledí. Co nejsilněji se kousnu do rtu, abych se nezačala smát. Tedy… aspoň hodně nahlas. Celá scenérie je jako vystřižená z filmu, hodně dobrého filmu, jež má jen jediný účel. Pobavit diváky. Veškerá sklíčenost a obava je pryč. Mým jediným úkolech je přemoci sama sebe v souboji o hlasitost projevu mého smíchu. A tomu nepřidá ani trefně mířená poznámka o náhlém přátelství. Ale slova, jež opustí horkou hlavu našeho „playboye“ rozzuří toho blázna téměř k nepříčetnosti a náhle zjistím, že po mém úsměvu by člověk pátral velice dlouho. A to nemluvím o chvíli, kdy ho Zoe… zabila. Vím, že by mohl ublížit Jaynovi a chápu ji, ale… otřáslo to se mnou. Zmateně se zahledím z jednoho na druhého a pak zpátky na Zoe, která se mnou mluví. “Ne“ vysoukám ze sebe ztěžka. “Zůstanu tu s vámi, nemůžu vás tu nechat“ promluvím tiše. Když tu se náhle ozve zvuk, jak Jayne odmrštil svou helmu a ta se odrazila. Sjedu ho káravým pohledem a co nejopatrněji přejdu k místu, kam dopadla. Zlehka ji uchopím do rukou a vytáhnu z brašny hadřík, s nímž během pár chvil vyleštím plexisklo aspoň do té míry, že se přes něj dá vidět. Ne sice jako přes „sklo“, ale dá. “Radši si to vem“ dodám už jistějším hlasem a podám onu část skafandru jeho majiteli spolu s hraným, snad až křečovitým úsměvem.

Jayne Cobb - 13. prosince 2006 21:08

Alianční loď Vezmu si od Kaylee helmu a položím ji v brokovnici. Horní část skafandru už je dole, teď se jen vysoukat z těch pošahaných kalhot pro kastráty. "Díky, ale tohle už si nenatáhnu. Příště si skafandra kupuju sám." To odmítnutí znělo na mé způsoby skoro až něžně. Asi mě ten magor taky nakazil. Po chvíli svíjení se a poskakování na jedné, a pak i na druhé noze se mi konečně podaří vyvléct se z toho děsu. "Vezmem to, až půjdem zpátky. Pokaď tady dokázal přežít ten debil, tak tu dokážu přežít i já." Zvednu brokovnici a teprve při zběžném otírání jejího povrchu mi dojde, s kým jsme se srovnal. Fajn, už do mě ani nemusí rejt vostatní.

Malcolm Reynolds - 17. ledna 2007 20:28

Alianční loď " Zacházej s tím trošku slušně, sakra. Jako bys nevěděl, že míč na basket má jinou barvu! " Zazní sklíčeně do interkomu můj hlas. Na chvilku si zdřímnu a už mi tu posádka dělá nepořádek a rozbíjí inventář. " Zoe, jestli Jayne začne malovat, tak ho okamžitě přiveď zpátky. Znám cirkus, kde by ho koupili, ale musel bych k němu přidat i jeho čepici. Omlouvám se za moji dočasnou indispozici, za chvilku jsem u vás. Kývl jsem na Washe aby převzal zodpovědnost nad děním na Serenity a svižně se vydal do komory s lehkými skafandry a za chvilku už jsem stál s ostatními venku. Teda uvnitř... " Nemáte chuť na malý výlet? Zajímalo by mě, co se na tý lodi ksakru stalo. "

por. Laura Cadman - 19. ledna 2007 14:05

Alianční loď Nemám ráda, když se musí na někoho čekat a hlavně ne na Mala. Měl by tady už být.. Uklidňuji se v duchu, ale navenek klidná vypadám. Chladně klidná, jako při každé takové akci. Člověku se pak ani nechce věřit, že se dokážu i smát. Držím pušku v pohotovosti, co kdyby se na nás přišel podívat nějaký další potencionální kamarád Jayna, ale pak by to ztroskotalo na tom, že by si neporozuměli ohledně vybarvení jeho helmy pastelkou. Když za sebou zaslechnu kroky, otočím se. Konečně Mal. "Copak kapitáne, zdál se vám nějaký příjemný sen o dvou dívčinách a nechtělo se vám vstávat?" Zvednu obočí a tázavě se na kapitána podívám. Pak namířím hlavní pušky na mrtvého před námi a na ten svinčík kolem. "Vítejte ze sna. Krásná realita vás probudila, že jo. Tenhle magor sem přispěchal a napadl Jayna. Chudák... a měl tak hezký pastelky." Zakroutím zdrceně hlavou.

Jayne Cobb - 19. ledna 2007 18:06

Alianční loď Většinu pozornosti věnuji dveřím. Zrovna dvakrát netoužím po tom, aby na mě vyskočil další moderní umělec, kterého posedla můza. Pomalu dojdu až ke vstupu do útrob lodi, nakouknu a začenichám. "Asi alianční sklad použitejch ponožek." Z Malova příchodu nejsem zrovna na větvi, spíš se divím, že se sem nenahrnuli všichni. Inara by tu třeba našla zákazníka. "Podle mě se jim prostě posraly motory, došly zásoby a lodní psychiatr si dal dovolenou." Ukážu pohledem na mrtvolu. "Tenhle umělec rozhodně moc mentálně vyrovnaně nevypadal."

Malcolm Reynolds - 19. ledna 2007 21:01

Alinační loď Bilance jednoho mrtvého na pět minut pobytu na palubě alianční lodi se mi moc nezamlouvala. Doufal jsem, že loď prostě jen prohlédneme a to užitečné naložíme. Ovšem, na druhou stranu, dokud mrtvoly nepatřili k mé posádce, tak je vše v pořádku. " A každá z nich byla hezčí než Jayne..." Poplácal jsem Zoe po rameni a vydal se na prohlídku místnosti za dveřmi. Dřepnnul jsem si sáhl prstem do té podivné hmoty abych sebral pastelky. Otřel jsem z nich stejné svinstvo, jaké pokrývalo podlahu i stěny a zastrčil je do kapsy skafandru.. " Byl bych rád, kdybys měl pravdu Jayne. Já a ty pujdeme první, Zoe s Kaylee nás budou krýt. Nebojte se střílet. " Pronesl jsem strašidelně a čvochtavým krokem vykročil vpřed.

Jayne Cobb - 19. ledna 2007 21:22
	Alinační loď Možná k Malovi nechovám kdovíjaké sympatie, ale rozhodně je lepší prozkoumávat loď s ním po boku, než si krýt bok sám. "Půjdeme na můstek, nebo jim napřed vybereme sklad?"

Malcolm Reynolds - 19. ledna 2007 21:53

Aliační loď " Obhlídneme sklad a potom to co nejrychleji doneseme na palubu Serenity. Možná, že až odsud budeme odcházet, budeme mít trochu naspěch. Nerad odcházím s prázdnou. Podle plánu je skladiště touhle chodbou asi po dvaceti metrech doleva." Přestává se mi tu líbit čím dál tím míň. Chodbou už postupuji skoro poklusem. Nedostatečné nouzové osvětlení dodává stěnám načervenalý odstíny a naše postavy na nich odehrávají grosteskní stínohru.

Inara Serra - 19. ledna 2007 22:01
	Vyjdu ze své kajuty a procházím Serenity. Hledám někoho, kdo by mi byl schopen říct, co se stalo, ale Washe je někde.. asi na můstku a Mekhi zase chlastá. Spěšně doběhnu ke dveřím přechodové komory a začnu mluvit do intercomu. “Kapitáne.. Male.. chtěla bych se taky podívat na tu loď. Pokud by to bylo možné.“

por. Laura Cadman - 19. ledna 2007 22:04

Alianční loď “To je úplně každá, která má to dole a ty dvě nahoře… na tom není nic zvláštního.“ Opáčím kapitánovi, když mě poklepe na rameni. Ach, to přátelství. Otočím se a mrknu na Kaylee. “Zvládneš to holka? Drž se za mnou a dávej bacha na zadek.“ Mírně pokynu hlavou. A teď se přihlásí o slovo Inara. Otočím se, podívám se na ní a pak na kapitána. To myslí vážně? Ona a jít sem? Můj pohled mluví za vše. Čekám, jak kapitán rozhodne.

Malcolm Reynolds - 19. ledna 2007 22:11

Alianční loď, chodba k nákladnímu prostoru " Inara? Na výlet sis teda nevybrala to nejlepší místo. Jo to tak moc důležitý? Nemám v úmyslu tu zůstat delší dobu než bude nezbytně nutný k přestěhování nákladu. Na týhle lodi umírali lidi, a já nemám ani v nejmenším chuť se k nim přidat. Ten nejbláznivější obchodní partner v týhle části galaxie. Právě strkáme hlavu do lví klece, a ona se mě ptá, jestli tam může vlézt celá. " Počkej aspoň, až se vrátíme s první várkou k lodi a vem s sebou ještě Mekhiho, skafandrů máme dost. A vezměte si zbraně, rozumíš! "

Inara Serra - 19. ledna 2007 22:16
	"Je to důležité, pro to bych se asi nešla zeptat, Malcolme Reynoldsi." Pronesu trochu uštěpačně. Pokrčím ramena a povzdychnu si. Neřekne ani ne, ale ani ano. "Tak dobrá.. řeknu Mekhimu a půjdeme. Washe tu nechám, kdyby nááhodou." Schválně protáhnu slabiku. Z části spokojená a z části ne se vydám po Serenity hledat Mekhiho. Jako první mě napadne jeho kajuta.

Mekhi Wylle - 21. ledna 2007 20:41

Ležim si ve své posteli a koukám po pokoji. Mám tam celkem uklizeno i když by se to dalo určitě líp. máma by mě nepochválila Pousměju se a podívám se na obrazovku, kterou mám puštěnou. Koukám se nějaký film, na který jsem měl zrovna náladu. Nic se nedělo a nic se nemuselo kupodivu opravit nebo mě prostě na nic nepotřebovali. Pomalu se mi přitom zavírají oči. Přecejenom tu mám celkem teplo a i to mě asi uspává. Lehnu si na bok a dál koukám na film. netrvá dlouho a oči mám zavřené. Škubnu sebou jakmile uslyšim klepání. Kdo to je vždyť všichni jsou na tý lodi Je mi jasný, že asi ne všichni, ale i tak, kdo by mě teď hledal. Vstanu z postele a otřu si pusu... Přejdu k žebříku, po kterém pomalu lezu nahoru. Otevřu dveře nahoře a vylezu tak, abych byl na úrovni tomu kdo tam je. "Je ahoj Inaro potřebuješ něco?" Usměju se svým milým úsměvem a čekám s čim na mě přijde...

Inara Serra - 21. ledna 2007 20:50

Opatrně nakouknu... zřejmě se bojím, aby na mě něco z kouta neskočilo, ale Mekhi to tu má k mému údivu vkusně uklizené a útulné. "Ano... chtěla jsem. Oblíkni se, půjdeme na Alianční loď. Mal nás tam... teda... mě... to je jedno, prostě půjdeme." Při řeči jemně gestikuluji, jako bych od sebe odháněla nějaké duchy či co. Nakonec se mile usměji. "Pokud možno, tak rychle." Mírně kývnu hlavou a už zase zmizím na chodbě, kde na tebe čekám.

Mekhi Wylle - 21. ledna 2007 21:01

Čekal jsem, že uslyšim něco ve smyslu. Pojď dám ti masáš, ale místo toho jdeme na tu loď, na kterou se mi nechtělo "Za chvíli jsem tu" Řeknu neutrálně a skočim dolu. Přejdu ke skříni a vytáhnu zmačkanou kombinézu. Sundám si kalhoty a rychle se do ní nasoukám. Ještě si uvážu pevně boty a vydám se zase nahoru za Inarou. "Co tam Mal potřebuje?" Zeptám se trochu zvědavě a tak trochu přemýšlim jak bych se z toho vyvlíkl...

Inara Serra - 21. ledna 2007 21:07

Na chodbě již trochu netrpělivě poťukávám prsty do kovové konstrukce a znuděně se dívám před sebe do chodby. Vyčkávám. Konečně se objeví Mekhi, oblečený jen do kombinézy. Myslela jsem, že mu to bude trvat déle protože se ... oblíká?! Budiž. Pokrčím rameny. "Chtěla bych se podívat na loď, ale Mal řekl, že pouze v doprovodu a jelikož Wash je pacifista a sedí u řízení, šla jsem za tebou." Pomalu se otočím a vydám se k směr k přechodové komoře.

Mekhi Wylle - 21. ledna 2007 21:13
	"A já udatný rytíř tě mám chránit?!" Řeknu trochu pochybovačně, protože jsem snad ani zbraň v ruce nedržel. Nevim co si myslí, jak Mal tak Inara Zakejvu nechápavě hlavou a rozejdu se za Inarou. Na druhou stranu proč ne aspoň mě nebude nikdo Peskovat a třeba tam něco najdem Usměju se a dál sleduju Inařiny kroky. "To jsem rád" Ještě dodám na to, že jsi šla zamnou...

Inara Serra - 21. ledna 2007 21:17

"Říká se, že i ten nejmenší človíček dokáže změnit koloběh světa." Mile se usměji. Snad jsem Mekhiho uchlácholila. Nevěřím, že by on byl s to chránit mě. Není to voják jako Mal nebo Jayne, ale stačí jen pošťouchnout srdíčko ke statečnosti a činy se dostaví samy. "Uvidíme... uvidíme..." Domluvím, těsně než se přiblížíme k přechodové komoře, kde jsou ještě volné skafandry. Přistoupím k intercomu a mluvím k Malovi. "Tak... jsme tady." Pronesu nervózně.

Ten, kdo stojí vpozadí - 23. ledna 2007 09:56

Mekhi a Inara V komoře zbývá ještě posledních pár skafandrů Serenity. Všechny naštěstí mají univerzální střední velikost, do které se bez problémů dokáže obléci Mekhi stejně dobře, jako Inara. Ta se do těžkého pracovního obleku, určeného pro pohyb v prostoru bez dýchatelné atmosféry, dokázala obléknout stejně snadno a stejně elegantně, jako do reprezentativního šatu Společnice. Oba si navzájem překontrolovali, zda všechny ventily a zipy jsou bezpečně uzavřené a vstoupili na palubu alianční lodi. Do místností, osvětlených jen načervenalým nouzovým osvětlením a stěny byly pokryté něčím odporným. Mekhi pevně sevřel pažbu své zbraně ale odhodlaně postupoval dál chodbou v níž před necelou hodinou zmizel kapitán s ostatními. Mal, Jayne, Zoe a Kaylee Dveře do skladiště byly zablokované a jejich elektronické ovládání mimo provoz. Ve stěně, asi metr před elektronickým zámkem, zela díra s očouzenými kraji. Kdysi to byla rozvodná skříň, která dostala zásah energetickým výbojem, pravděpodobně laserovým paprskem aliančního laserpalu.

Mekhi Wylle - 24. ledna 2007 22:20

Tak mě to stejně nemine Oddechnu si jakmile uvidim skafandry. Nechtěl jsem si je brát a nechtěl jsem v nich jít na tu loď, ale co mi zbejvá. Kdybych s Inarou nešel tak by se to Mal asi dozvěděl. Pomalu se do skafandru nasoukám. Narozdíl od Jayne nemám problémy s velikostí. Možná s tim, že je mi trochu velkej. Rozesměju se docela nahlas a podívám se na Inaru. "Hej kdyby jsi viděla jak se do toho soukal Jayne!" Ještě se pořádně zasměju a potom začnu kontrolovat skafandr Inaře. Jakmile zjistim, že je všechno v pořádku řeknu jí to a nasadim si helmu. Pomalým krokem přejdu ke dveřím tam jinam. Vstoupim dovnitř po jejich otevření. V ruce svírám zbraň, kterou jsem někde vzal, možná je i Jayneho to nevim. Možná jí držim tak jak se má, ale pokuď budu muset střílet nevim jak to dopadne...

Inara Serra - 25. ledna 2007 09:29

Začnu na sebe navlékat skafandr. Zpočátku mi to moc nejde. Jsem nervózní z výsadku na cizí lodi. Vlastně není cizí, je Alianční... takže vím, čí je... to je snad dobře... a nebo ne? Přemýšlím v duchu, přičemž občas starostlivě pohlédnu ke dveřím přechodové komory a poté na Mekhiho, který zrovna vypráví jak se Jayne navléká do skafandru. "Víš... já si to snad ani nechci představovat, ale věřím, že to musel být hrůzostrašný zážitek na celý život. Doufej, že tě to nijak negativně nepoznamenalo." Neopětuji takový entusiasmus jako Mekhi, ale taky se při představě Jayna soukajícího se do skafandru nevelké velikosti zlehka pousměji. Lepší je na to nemyslet. Když mi Mekhi zkontroluje skafandr, utěsnění apod, provedu to samé i já, jen s tím rozdílem, že si nechám říct, kde a na co mám koukat, aby se venku nestalo neštěstí. Po důkladné prohlídce přistoupím k přechodové komoře a otevřu ji. Vejdu dovnitř, počkám na Mekhiho a zavřu vnitřní dveře. Poté otevřu vnější do průchodového tunelu, nezavřu je.Tohle může zvládnout Mekhi sám. A dál pokračuji k Alianční lodi. Bezva.. jsou tam. Ještě se nikdo nikam nerozešel a tak přistoupím ke Kaylee, která stojí vzadu a nevypadá zrovna dvakrát dobře. "Jsi v pořádku, zlatíčko? Nevypadáš dobře. Mohla jsi zůstat na lodi." Položím jí ruku na rameno a pak se podívám na ostatní. Jayne nemá helmu. Otočím se na Mala. "Jaktože nemá helmu, dá se tu dýchat?" Třebaže nepatřičná otázka, ale Jayne se může co chvíli sklátit k zemi... ale to potěšení mi bůh asi nedopřeje.

Mekhi Wylle - 26. ledna 2007 13:21

jako nějakej klíčník Nechápavě zakejvu hlavou a zavřu dveře, které Inara nechala otevřené. Rychlejším tempem jí dojdu, aby se mi někde nestratila. Nechtěl bych jí na tý lodi hledat. "Jé ahoj"! Usměju se jakmile uvidim Mala, Jayne bez helmy a Kaylee. Chvíli sleduju Kaylee co jí je a potom se podívám na Jayne. Zavrtim hlavou jako na nesposlušného chlapečka co rozbil hodné holčičce bábovičku. "Nechtěl bych na karanténu a na pozorování ne ne" Usměju se na Jayne a potom už radši mlčim, protože Mal možná bude chtít pronést nějakou řeč proč tu jsme nebo možná taky ne...

Kaywinnit Lee "Kaylee" Frye - 29. ledna 2007 18:02

Skepticky Jayna sleduji, jak si vysvlíká svůj skafandr a tím kašle na veškerá bezpečností pravidla, i když… na druhou stranu se mu nějak nedivím. Ono vzít si o několik čísel menší skafandr než odpovídá vaší velikosti a pohodlně se v něm pohybovat k sobě prostě nejde. Mlčky čekám na příchod kapitána a také se snažím co nejméně hýbat. Když se konečně dočkám Malova příchodu, jaké mě čeká překvapení. “…s Kaylee nás budou krýt. Nebojte se střílet“ – občas opravdu pochybuji o psychickém stavu našeho kapitána, který ne a ne pochopit, že já zbraně nemám, neumím s nimi zacházet a nikdy umět ani nebudu. “Jo, můžu po nich střílet leda tak šroubky“ povzdychnu si tiše, avšak dál neprotestuji. Stejně to nemá cenu. “Zvládnu, nic jiného mi stejně nezbývá“ dodám už hlasitěji, když se jediná Zoe stará o to, zda-li s nimi jít zvládnu nebo ne. Ze své brašny vytáhnu těžký paklíč a omluvně se usměji. Pořád lepší mít něco než nic. Čím déle jsem na téhle lodi byla, tím méně se mi to líbilo. Držíc se stále vzadu jsem nevěděla, zda-li je mé místo výhodou nebo právě naopak. Ve chvíli zamyšlení, kdy jsem byla myšlenkami někde daleko, mi kdosi sáhne na rameno a ve mne by se krve nedořezal. Naštěstí však brzy poznám známý hlas. “Jsem v pořádku“ přitakám. Stále netušíc, zda-li se snažím přesvědčit ostatní či sama sebe.

Malcolm Reynolds - 30. ledna 2007 13:44

Od přechodového tunelu se neslo kovovým trupem lodi nepravidelné dunění a řesy kroků. Jedny, ty tišší a pravidelnější, jsem tipoval na Inaru a chaotické dusání jsem přisoudil Mekhimu. To se nám to tu začíná pěkně scházet. „Klid, to jsou naši…“ Uklidňoval jsem vystrašené,teda hlavně sebe. Stěny kolem nás připomínaly termianskou vesnici po nájezdu exekutorů. „ No…ale s tím nářadím vypadáš dost hrozivě.“ Mrknu na Kaylee. Ještěže skafandry mají tak malé průzory, snad si nikdo nevšimne drobné změny odstínu červeni v mém obličeji. Zase jsem zapomněl, že za mnou nejde pěchota ale civilisti. „Vidím, že máš s sebou nářadí. Myslíš, že ty dveře ještě půjdou nějak otevřít?“

por. Laura Cadman - 10. března 2007 20:03
	Dobře, tak dost tlachání, chtělo by to práci. “Kapitáne, měli bychom jít. Není dobré se zdržovat u tunelu. Já, Mekhi a Kaylee půjdeme najít sklad, zjistíme, co bychom mohli převzít do naší kompetence a převezmeme si to. A co s narušiteli? Likvidovat jako tamtoho?“ Myslím toho krasavce, který Jaynovi pomaloval helmu.

Ten, kdo stojí vpozadí - 12. března 2007 19:50

Dveře prstům šikovné Kaylee nevydržely odolávat příliš dlouho a s tichým syčením se otevřely. Před posádkou Serenity se rozprostírala dlouhá chodba, na jejímž konci se rozdělovala na dvě. Jedna byla široká asi pět metrů, dost na to aby umožnila jízdu nákladního vozíku. Druhá namísto toho byla sotva poloviční. Vedla pravděpodobně k řídící a velitelské sekci můstku. Pokud se na palubě mrtvé lodi nachází nějaké vysvětlení jejího současného stavu, najdete to tam.

Jayne Cobb - 20. března 2007 21:18

S rozhodnutím, že Mekhimu zničím sexuální život - všechny jeho gaypornáče spálím a nechám tam jen několik heteropornáčů - postupuji vpřed. Brokovnice příjemně tíží, už nemám žádný skafandr, který by tlačil, prostě nádhera. Zastavím se až před dveřmi a prohlédnu si jak ty velké, tak ty malé. Velké pysky, malé pysky, napadne mě nesouvisle. Že já si tu učebnici kupoval - jen dvě nahý ženský a píchaj tam v průřezu. "Jak já to vidim, chtělo by to poslat nějakýho hulibrka na výzvědy - máme tu dvoje dveře, takže to je tak akorát pro Inaru a hašišáka," ušklíbnu se.

Ten, kdo stojí vpozadí - 03. května 2007 16:33
	DTL, ani náhodou, tady se opravdu čeká na reakci od Jayna... nezavírej to tu, nebo si tě najdu a uvidíš =) ;)

Ten, kdo stojí vpozadí - 03. května 2007 21:15

Jaynův skvělý nápad vyslat průzkumníky napřed, nechat je sežrat a postřílet to, co to způsobilo už Mal nestačil bohužel uskutečnit. A zase jako naschvál tomu napomohla hloupá náhoda. Ve špatnou chvíli na špatném místě.. Práááásk! Skrz lamelová vrata skladu se obtiskl nějaký kovový předmět s takovou razancí, že nebylo pochyb, že by dokázala rozkřupnout helmu skafanrdru i s hlavou nebožáka vevnitř. Ta rána jako úder gongu zahájil za zavřenými dveřmi krutou vřavu. Byly slyšet různé výkřiky, některé naplněné bolestí, jiné hřměly vztekem a do rytmu zápolení na život a na smrt hrálo své podivné solo na lidské duše šílenství... Velká vrata, která vás dělily od bojujících, se dala otevřít. Mechanismus vypadal nepoškozený. Ovládání bylo stejné jako na každé sériové lodi Aliance, OLED panel s pákou na boku dveří. Přívod elektrického proudu stále zůstával nepřerušen, po celou tu dobu zřejmě generátory lodi pracovaly stále dál. Druhé dveře byly už ze silného karbonového sendvičového pancíře. Vedly se vší pravděpodbností na můstek. Ty už však tak lehké asi otevřít nebude. Kodovaný elektronický zámek blokoval přístup do nitra řídícího centra každému, kdo tam neměl co dělat. Ale každý zámek schovává něco cenného.

Malcolm Reynolds - 03. května 2007 21:24

" Vypadá to, že nás někdo předběhl... Dva se perou pokaždý o něco, co jim třetí může vzít. " Zafilosofoval jsem zhluboka a koutkem oka mrknul na Inaru. Pro efekt jsem ještě natáhl závěr pušky. " Mekhi, otevři ty vrata.. Houkl jsem na našeho palubního pacifistu a zaujal pozici, za kterou by se nemusel stydět ani americký lovec slonů. " Pokud to bude mít chapadla, tykadla nebo tomu polezou tesáky z huby a bude to řvát, tak to zastřelte, protože to je hezčí než Jayne. Pozor!!

Ten, kdo stojí vpozadí - 03. května 2007 21:51

Jakmile vrata vyjela nad úroveň kolen, do chodby se ze skladu začala pomalu šířit šarlatová kaluž a zvuk boje naznačoval, že se brzo schýlí ke konci... Vrata konečně s cvaknutím dosedla do horní úvratě a před posádkou Serenity se objevila scéna jak z nepovedého dobrodružného filmu. Před vraty stála z různého haraburdí nakupená barikáda. Teď již poválená a zčásti rozebraná, měla chránit obránce před přesilou útočníků. Obránci byli čtyři vojáci v otrhaných uniformách Aliance, pravděpodobně zbytky původní posádky znovunalezené lodi.Jeden z nich mohl za kaluž krve, která potřísnila podlahu. Jeho obličej byl pobledlý ze ztráty krve, kterou mu způsobila drtivá sečná rána nějakým primitivním nástrojem, která mu přerazila klíční kost a rozdrtila část hrudního koše. Další se právě vkleče snažil vztáhnout ruce a odvrátit ránu kladivem, která mu rozpoltila hlavu. Útočníci vyrazili vítězoslavné výkřiky a vrhli se na zbylé dva příslušníky aliančních jednotek. Ti pozvedli pažby svých zbraní, do kterých už dávno došla munice a pokusili se o poslední zoufalý odpor. Dva stáli proti přesile asi osmi parodií na lidskou bytost. Jen cáry látky na jejich tělech naznačovaly, že kdysi patřili ke stejné straně jako jejich oběti. Něco z nich však udělalo zrůdy. Proměnilo to jejich těla, znetvořilo obličeje i jejich mysl mysl. Víc než lidem se podobali něčemu, co se vzdáleně podobalo šimpanzovi nadopovanému anaboliky. Byli obdařeni ohrmnou silou, o tom nebylo pochyb avšak jejich zbraněmi byly různé železné tyče a kusy lodního nábytku. To by naznačovalo, že svaly zmohutněly na úkor rozumu.

Jayne Cobb - 04. května 2007 18:28

„Cože?“ zavrčím na Malovu poznámku a stoupnu si k pravé straně dveří. Přehodím si brokovnici, takže mohu střílet a zároveň být částečně kryt. „Jestli to není hezčí než já, nestřílejte – koukáte do zrcadla.“ Napůl zakleknu, abych byl první, kdo si bude moct prohlédnout hlučnou místnost. Konečně boj, usměju se, levým ukazovákem jemně polaskám spoušť. Alianční uniformy mě na okamžik zmatou, ale z nějakého důvodu mi přijde lepší zamířit na jedno z monster. Mám v rukou brokovnici, a tak se mířením moc nezdržuji – prostě si najdu cíl mezi hlavou břichem a stisknu vystřelím. Pálím jednotlivými ranami – kouřící patrony vyletují z boku zbraně a nové přicházejí ze zásobníku. Třináct ran, to musí stačit na nepřátele stačit. Pokud ne, možná nebude čas přebít.

por. Laura Cadman - 12. května 2007 18:36

“Jestli to bud vypdat stejně jako Jayne a bude to poslouchat, co nejdřív zastřelit Jayna a Tamto pak za něj vydávat… když bude poslušnějí a nebude odmlouvat.“ Zareaguji na Malovu a posléze i Jaynovu odpověď. Svým klidným a bezemočním tónem hlasu. Připravím se mezi Mala a Jayna, tak aby ostatní amatéři se zbraní či čímsi v ruce byli za námi. Uchopím zbraň do pozoru a čekám, až se dveře zvednou. Mé překvapení z toho, co se tam objevilo, bylo jen krátké. Rychlé vojenské reflexy, Jayne střílí. “Plenitelé!“ Křiknu na Mala. “Ty hajzlíci musí být všude ve vesmíru. Dáme jim něco k snědku.“ Podívám se na Mala a zlehka kývnu hlavou. A už spouštím další salvu proti Plenitelům v mizerné naději, že bychom Alianční vojáky mohli zachránit. Ale… vlastně proč je chránit, když jsme jim očividně přišli jen vykrást loď.

Inara Serra - 12. května 2007 19:26

Stojím za ostatními, přesněji řečeno za Malem a blízko stěny. Když se otevřou dveře a mě se naskytne ten hrůzostrašný pohled, okamžitě se otočím a schovám se za nejbližší stěnu nebo cokoliv, za co by se dalo ukrýt moje tělíčko. Citím, jak mi po zádech pobíhá studený pot a jak se mi začíná motat hlava. Nesnáším setkání s Pleniteli. Mám z nich příšerný strach. Co tu dělám... co tu dělám?? co tu dělám?? Chytím si ruce, prsty si nervózně mnu o sebe a s pohledem upřeným do stropu čekám, až to tam vystřílí. Prosím, prosím.. prosím... Snažím se nedávat svůj strach tolik najevo. A trochu se mi to i daří. Vypadám jakobych čekala frontu na ostříhání.

Ten, kdo stojí vpozadí - 04. července 2007 10:42

Lupnutí zlámaných žeber zaznělo chodbou, když Plenitelé doslova přešlapovaly dvě mrtvoly Aliančních vojáků ve snaze dostat se za další kořistí. Jejich oči, o nichž by se dalo říct že se tam svítí, ale nikdo není doma jako by se při pohledu na kořist, která se bude účinněji bránit, než polomrtví vojáci Aliance, se rozsvítili. Šest z nich upřelo svou pozornost k Malově posádce. Zbylí dva se rozhodli dokončit, co začali. Hordě masa hrnoucí se na vás nezabránil ani fakt, že Zoe s Jaynem elegantně skolili dva z nich. Zbylí Plenitelé je prostě přeběhli jako lehkou překážku, která jim obtížně leží v cestě za kořistí. Jak se přibližují, jeden z Plenitelů si vytáhne z paže dlouhou železnou tyč, která vypadá jako kanyla používající se při vědeckých výzkumech. V jeho ruce to ale vypadá jako mučící nástroj toužící po krvi. S tím jak si ji vyndal z ruky, se mu roztrhla rána, kterou zřejmě kovová kanyla držela pohromadě. Kusy masa mu teď visí z ruky dolů, ale nevypadá to, že by mu to nějak bránilo v pokusu o zabití. Mezitím vzadu se dvěma vojákům podařilo zlikvidovat jednoho z Plenitelů na úkor utržené ruky v ramenu. Pronikavý nelidský řev ale bohužel vycházel ze skomírajícího vojáka, ne z Plenitele. Teď je to jeden na jednoho, druhý voják upadl do bezvědomí a pod jeho ramenem se pomalu ale jistě rozlévá další potůček krve.

Malcolm Reynolds - 09. července 2007 19:31

" No tak stůjte sakra! " Zaklel jsem nahlas i když jsem věděl, že tohle asi Plenitele sotva dojme a vzápětí dodal kletbě na chytlavosti několika pečlivě mířenými ranami. Schovejte někdo Inaru, krmení dravé zvěře se odkládá na neurčito, Jayne, ber ty vpravo a Zoe.. " Odmlčel jsem se a rychle nabil revolver. Zoe jsem nic říkat nemusel a další z Plenitelů se svalil na podlahu ne nepodobný cedníku na nudle. Perfektně vycvičený voják, zocelený žárem války nepotřebuje radit. " Ti vojáci nám můžou říct spoustu užitečných věcí, myslím, že bychom je neměli nechat těm hladounům napospas.." Zavolal jsem na naše dva ostrostřelce a vyrazil jsem vpřed. Kličkoval jsem mezi bednami a snažil se co nejlépe skrývat abych se dostal až dozadu k federálním mariňákům, dokud jsou ještě živí.

por. Laura Cadman - 09. července 2007 19:41

Mrknu očkem po Inaře. “Ta se schová sama.“ Kapitánovu rozkazu rozumím a se stejnou šíleností s jakou se on vrhne do bitvy ve snaze si z toho udělat labutí jezero a přibaletit se efektivně k vojákům z Aliance, já stejně šíleně začnu odstřelovat Plenitele. Nejčastěji mířím na hrudník, ale jak se k nim blíží Mal, je těžké vycentrovat ze střelby osobu našeho pána kapitána, proto raději volím střelbu do končetin, abych Plenitelům alespoň znemožnila po něm vztáhnout ruku. “Ale rychle, jako baletka… jasné.“ Zakřičím ještě na Mala. “Nebo nám už nic užitečného nepoví.“

Malcolm Reynolds - 09. července 2007 20:21

Hvízd! Kolem hlavy mi proletěla další kulka ze Zoeiny zbraně a zaryla se do zdi. Občas mám vzadu, v tom úplně nejzazším koutku mysli pocit, že mě chce ta holka zabít. Ale vůbec netuším proč... Posledních pár metrů jsem se neodvážil už vůbec vystrčit hlavu ze zákrytu beden federálního carga a vpřed jsem postupoval neelegantními, leč nesmírně efektivními kachňáky. Svaly na stehnech pálily jako čert, fyzička hnědokabátníka zestárla spolu s lodí. Jo jo, jenom já jsme zůstal pořád stejný. Mladý, hezký, inteligetní a... Jsem na místě! Zamával jsem na Jayna. Docela by se mi šiklo, kdyby celou tu záležitost s masožrouty už měli vyřízenou. Ale ty potvory měli nějak moc tuhej kořínek. Přiklekl jsem k mariňákovi, co vypadal o trochu živěji než jeho kamarád a palcem a ukazováčkem jsem zkontroloval puls na krční tepně. Byl živej, ale v bezvědomí, celou tu dálku zpátky se s ním na hrbu nepotáhnu. Co takhle vyzkoušet plán B, starou dobrou křížovou palbu? Kohoutek revolveru smyslně zacvakal a olovo se hladově zakouslo do Plenitele, který měl tu smůlu, že stál nejblíž.

Mekhi Wylle - 09. července 2007 21:28

"No víte proč bychom, ale..." Nedořeknu ani zbytek věty, kterej nevim jak měl pokračovat, protože uslyšim jak někdo zařve PLeniteléééé. Už jenom to mi stačí k tomu, abych zbystřil a zapoměl na všechno. Málem se mi podařilo zakopnout o vlastní nohy a to v tom skafandru, kterej je mi velkej a ne jako Jayne, kterej ho má... Pomalu nervózně začnu couvat i když ani moc kroků neujdu. Koukám se po ostatních jak vytahujou zbraně a začínaj střílet. Jo asi bych taky měl no, ale já zbraň držel naposledy, no někdy, možná v době když mě bral Mal na loď... "Jo Inara, ta no, musí hned na loď, neměli jsme sem chodit!" Řeknu stručně a přiblížim se k Inaře a chytnu jí za rámě. "No víš jdeme!" Neptám se Inary na názor a celkem rychlým krokem vyrazím zpět k průchodu mezi loděma...

Inara Serra - 17. srpna 2007 09:02
	To je hrozný, Plenitelé jsou všude… na každé lodi, na kterou jedeme. Že já sem vůbec chodila. Já husa pitomá. Chytnu se Mekhiho a rychle s ním vyběhnu k přechodovému tunelu. “Nemusíme si nasazovat skafandr. Myslím… teda, já nevím… ty jsi technik, ne?“ Zeptám se ho za běhu. Snažím se ze sebe vydat maximum, ale běhat ve střevíčkách rychlostí světla by nezvládl nikdo.

Jayne Cobb - 17. srpna 2007 17:57

„Zasraný…“ výměna zásobníku trvala déle, než jsem si přál. Když jsem schopen chrlit další olovo, Mal i Zoe už si pohrávají s Pleniteli pěkně zblízka. Znechuceně vběhnu dovnitř a obezřetně pálím roje broků do roje nepřátel – navzdory vší poetice je to práce krvavá, nepohodlná, vyčerpávající a zvrhlý způsobem zábavná. Adrenalin jak při pohledu do Malova koše na prádlo. Zamířím na opačnou stranu, než jdou Mal se Zoe. Snad se nepostřílíme. Zašklebím se a rozhodnu se odvést pozornost: „Héj! Píchám tvoji matku!“ zařvu na šílence s kanylou a střelím mu do parťáka. A ještě jednou.

Mekhi Wylle - 18. září 2007 22:48
	No podle všeho jsem asi zmatenější než Inara. Zmateně se koukám kolem sebe a připadá mi, že tudy jdeme snad poprvé. Co tu dělaj plenitelé, já je tu nechci Pomyslim si a potom skoro zakopnu o něco na podlaze. "No, jo jsem technik... chvíli... a no co jsem koukal.. je na to čas?" Řeknu trochu zmateně a podívám se na průchod, abych zhodnotil situaci...

por. Laura Cadman - 05. října 2007 20:53

Jsou jako obtížný hmyz, kterej se nechytá ani na repelent, sakra. S plným soustředěním a s Jaynem po boku zlikviduji zbytek Plenitelů, kteří nás poctili svou přítomností zde v předsálí. Otočím se, Inara s Mekhim jsou, zdá se už v bezpečí Serenity. Pomalu dojdu k Malovi a jednomu z aliančních vojáků, kterého se náš kapitán snaží udržet při životě. Základní kurs první pomoci máme každý, tady by se ale hodila spíš Kaylee. Zbraň mám stále v pohotovosti, abych mohla kontrolovat situaci. Co když se zase někdo nečekaně objeví. “Jak je na tom, kapitáne? Bude schopen nám vůbec něco sdělit? Buď bychom měli co nejrychleji vypadnout a nebo se to podívat, jestli tu někde nečíhají další Plenitelé.“

Ten, kdo stojí vpozadí - 23. října 2007 07:48

Inara a Mekhi Podařilo se vám přeběhnout mrazivý přechodový tunel jen tak, bez skafandru. Bezpečnostní důstojník by z toho sice vyletěl z kůže, ale k vašemu štěstí na téhle lodi žádný nebyl. Pravděpodobně po několika akcích s kapitánem Reynoldsem raději spáchal sebevraždu. Něco se vám však nezdá. Mezi dveřmi je asi metrová švíra. Tohle se ani jednomu z vás nelíbí. Po celou tu dobu zůstaly dveře pootevřené nebo je někdo otevřel a vnikl na loď?

Ten, kdo stojí vpozadí - 23. října 2007 07:49

Ostatní Vaše střelecká taktika „dostaň do vzduchu co nejvíc olova, však on si do toho někdo vleze“ slavila úspěch. Plenitelé jsou sice drsňáci, ale s několika novými otvory v těle si dali říct a konečně padli k zemi. Poslední voják z původní posádky přežil, ale je pěkně pocuchaný. Jeho zranění jsou očividně nad Malovi ošetřovatelské schopnosti a vojákův život mu pomalu ale jistě utíká pod rukama. Z dalších místností za dveřmi se ozývá šramot a tlumené dupání, dveřmi k vám ale zatím noví nepřátelé nepřicházejí. Měli byste využít chvilky klidu k tomu, že se postaráte o zraněného a pokusíte se získat nějaké informace.

por. Laura Cadman - 23. října 2007 10:50

Sklopím zbraň a oddechnu si. Tak, hotovo… Otočím se, za mnou už není vidět ani Inara, ani Mekhi. Takže se dostali v klidu do lodi, fajn Snad dají na chvíli pokoj a nebudeme muset zase plýtvat střelivem. Špatně se nakupuje. “Měli bychom ho vzít na ošetřovnu. Třeba tam z něj ještě něco dostaneme. Jste si jistý, že to tu chcete dál prozkoumávat, pane?“ Osobně pochybuji o tom, že by tu mohl být ještě někdo na živu. Plenitelé obvykle své oběti nenechávají jen tak volně pobíhat po lodi. “A jen doufejme, že nebude nakažený. Víte jak to dopadlo minule, když jsme jednoho takového vzali na loď.“ Jen připomenu moment, kdy se zraněný muž na ošetřovně zbláznil, začal si do těla vpíchávat různé náčiní, řezal se a pálil a nakonec zaútočil na naši posádku. Štěstí, že se nikomu nic nestalo… tedy kromě něj, on to nepřežil.

Malcolm Reynolds - 23. října 2007 11:56

Klečím u bezvědomého vojáka a snažím se co nejlépe zastavit krvácení. „Dostali se k němu teprve nedávno, i kdyby byl infikovaný, nákaza snad neproběhne tak rychle. Ale to ho nejdřív musíme dostat na palubu živého.“ Pomocí vojákova nože jsem z jeho otrhané uniformy odřízl proužek látky a provizorně zaškrtil poraněnou tepnu na vojákově paži. „Jako doktor bych byl docela úspěšnej.“ Prohlídl jsem si spokojeně výsledek. Voják zatím ještě dýchal, ale jeho obličej měl barvu sušeného mléka. Ještě chvilku bez pořádného ošetření a už ho nic bolet nebude. Popadl jsem nešťastníka pod paží ,přehodil si jeho zraněnou ruku kolem krku a mrkl na svého prvního důstojníka. „Zoe, tvá šťastná hvězda jasně svítí, dostaneš příležitost přiložit ruku k dílu a pomoct mi toho chlapa odnést na mou loď.“

Hoban Washburne *Wash* - 27. října 2007 00:17

Na palubě Serenity Jsem stále tu. "Jsem stále tady.. jsem tu pořáád.. tak co se sakra už vrátit?", říkám si na liduprázdném můstku sám pro sebe bo se všichni "vypařili" na průzkum té druhé lodi nebo se potulují jinde po Serenity. Ne že by mi krom Zoe někdo další chyběl.. Přemýšlím, co tam tedka právě dělá a smutně se podívám na zem na zbytek rozlité kávy. Hm chápu, že stříleli po nás, ale co jim udělala dohajzlu ta nebohá vařící káva? "Nebohá káva? Už asi blbnu." Zas mluvím sám pro sebe.. rychle zkontroluju palubní desku, jestli se utěsnily všechny trhliny a rozhodnu se podívat ke spojovacímu tunelu, jestli se už náhodou nevracejí. Tady se stejně nemůže nic stát, co bych tu dělal.

Jayne Cobb - 31. října 2007 20:26

Odolám pokušení odfouknout imaginární kouř ze skutečné hlavně a pomalu se mezi pleniteli s fešáckými průduchy blížím k naší dvojici zachránců. Zastavím se pár kroků od nich. „Jestli je tu těch zkurvenců víc, měli bychom vypadnout a zdržet se jen tak dlouho, abychom to vyhodili do vzduchu. A tohohle,“ sjedu prstem ze pouště a ukážu na vojáka, „můžeme tak akorát odpravit. K čemu nám je?“ Rozhlédnu se a převody v mé hlavě se přehodí do vyšších stupňů vědomí: „Sice je to lidská bytost se svejka emocema, starostma a radostma, ale je to nepřítel. Nepřítel, kterej nejspíš nemá žádný důležitý informace a navíc nás může všechny nakazit.“ Zamračím se. „Zachránili jsme ho, tak ho můžeme i zabít,“ uzavřu.

Inara Serra - 01. listopadu 2007 08:41

Rychle přeběhnu průchod. Že já mám tohle zapotřebí, v takové zimě... brr Cítím jak mi mrznou konečky prstů. To bude na dlouhý pobyt pod teplou peřinou s trochou čaje. "Mekhi, honem pospěš." Popoženu ho, protože nevím, kde za mnou je. Zastavím se před pootevřenými dveřmi, ale nepřemýšlím nad tím, kdo nebo co je otevřelo, nebo proč se to vlastně otevřelo. Posunu se bokem mezi stěnu a dveře a zkusím je odtlačit a když to nepůjde, tak se aspoň prosoukám dovnitř. Wash neví, že tam jsou Plenitelé... ten bude zase vyvádět.

por. Laura Cadman - 01. listopadu 2007 08:43

Kapitán zase hýří vtipem. I v momentech, kde by si ho mohl odpustit. "Ne kapitáne. Vlastně souhlasím s Jaynem... nerada to říkám, ale má pravdu." Pak se na chvíli zamyslím. "Ale je to fakt divný, že má pravdu." Zakroutím nechápavě hlavou. To se často nestává. Ne jemu. "Kapitáne, navrhuji ho tu nechat, Jayne mu vystrojí krásný přechod na druhou stranu a my bychom se mohli podívat po palivu, střelivu a jídle. Myslím, že toho není nikdy dost. Co říkáte?"

Jayne Cobb - 01. listopadu 2007 18:09

„Stejně to říkáš jen proto,“ zareaguju překvapivě rychle, „abys ho nemusela táhnout!“ Adrenalin asi nakopl můj mozek do nevídaných obrátek. „Že nemám žádný svědomí já, to nikoho nepřekvapí, ale o tobě jsem si myslel něco lepšího,“ ucedím pohrdavě. Přiblížím se ještě o krok. „A jestli ho odděláš, Male, tak si překontroluju smlouvu a budu trvat na dodatku. Něco jako: Jestli bude Jayne někdy zraněnej, neustřelím mu palici.“

Mekhi Wylle - 01. listopadu 2007 19:07
	"Jo jo už jdu!" Zamumlám směrem k Inaře a doběhnu jí. V průchodu byla docela zima, ale to je dost logický. "jaktože je to otevřený?!" Řeknu směrem k Inaře a pomalu vejdu do lodi. Pořádně si prohlídnu místo kam jsme vešli, protože se mi nelíbí. Mohli by tam klidně vlízt plenitelé což by mě ani nepřekvapovalo. Horší by bylo s nima bojovat...

Ten, kdo stojí vpozadí - 02. listopadu 2007 20:13
	Pro Washe Z tunelu se do nákladového prostoru vychází jen proud nelidsky chladného vzduchu, po Malovi, Zoe, kulišníkovi s bouchačkou a zbytku výpravy jako by se slehla zem. Zřejmě narazili na něco, co bylo zajímavé. Nebo živé.. . Náhle se v prázdné lodi začínáš cítíit trochu malý. Ze stínů vylézají bubáci a z chodby vedoucí do společných místností a k ošetřovně se pořád ozývá to podivné skřípání…

Hoban Washburne *Wash* - 08. listopadu 2007 23:28

Při cestě z pilotní kabiny ke spojovacímu tunelu se ještě stavím v dámských sprchách očistit skryté kamery pro Jayneho, který je tam nezištně instaloval a ještě před odchodem mě požádal, ať je očistím, že už prý má špatný výhled. Pokračuju dál a loď mi najedou připadá nějak prázdná, nikde ani živáčka.. No jasně, tak je to pokaždý.. všichni se jdou někam bavit a já abych tu trčel! Navíc se z chodny vedoucí do společné místnosti začnou najedou ozývat docela podivné zvuky. "Ehm.. je tam někdo?" Spíš potichu řeknu a pomalu se blížím ke společné místnosti.

Malcolm Reynolds - 04. ledna 2008 20:25

Zasunul jsem revolver do pouzdra na opasku a položil Jaynovi otcovsky ruku na rameno „ Souhlasím, že by to bylo o dost lacinější. Dneska je všechno děsně drahý. Munice, proviant, bavlněné spodní prádlo ze zásilkáče pro vesmírné psance. A nejcennější komoditu vesmíru má tenhle chlápek u sebe a přímo tady.“ Ukázal jsem prstem na hlavu ležícího muže. „Jenže kulkou mu je z hlavy nevydoluješ, musí nám je říct sám a k tomu musí zůstat živej. A navíc vám trochu tělocviku prospěje, věčné posedávání na lodi vám pomalu začíná kazit figuru.“ Hodil jsem pohledem po Zoe a radši se držel v bezpečné vzdálenosti, kdyby jí náhodou ucukla ruka s pěstí. „Hejbnem kostrou panstvo, ovzduší na týhle lodi není životu moc prospěšný. Pomozte mě s ním.“ Podebral jsem vojáka pod paží a se zafuněním ho zvedl z podlahy.

Ten, kdo stojí vpozadí - 04. ledna 2008 20:43

Na lodi Oprava Jaynova šmírohledu se Washovi povedla na jedničku. Čočka kamery se opět zaleskla čistotou a v jejím duhovém odrazu se Wash pomalu plížil do společenské místnosti. A neplížil se sám. Druhý odraz si nedával tolik práce, aby se pohyboval s tichostí pilota Serenity. S kotníkem zlomeným v nepřirozeném úhlu a množstvím kovovým ozdob vetknutými do obličejové tkáně, za které by se nemusel stydět ani zneuznaný český skladatel Vladimír Franz, to prostě ani nešlo. Bytost nebyla v seznamu posádky, zřejmě se na palubu lodi vloudila během zmatku, který vznikl během přestřelky ve skladišti. S neukojitelnou zvědavostí a stejně neukojitelným hladem pronásledovala Washe a nesnažila se ani skrývat. Jakmile se Plenitel dostal do vhodné pozice, pozvedl podomácku upravenou trubkovou pistoli a třeskl výstřel. Nic netušící Zoein manžel měl zase jednou z pekla štěstí, hlavní část střely zasáhla kovovou stěnu lodního trupu a zastavila se o něj. Několik žhavých štěpinek měkkého olova se však Washovi zarylo do citlivé kůže nechráněho krku. Plenitel vztekle zavrčel a zvýšil úsilí ve své honbě za večeří.

Ten, kdo stojí vpozadí - 04. ledna 2008 20:47
	Mekhi a Inara Zpola otevřené dveře lodi se vám podařilo odsunout a bez dalších potíží jste se dostali dovnitř. Uvnitř nákladového prostoru se válelo několik otevřených beden a jejich obsah byl poházený všude po podlaze. Bylo jasné, že na lodi je někdo cizí. Náhle, někde směrem od chodby, se ozval výstřel a dupání víc než jedné osoby. Wash nebyl na lodi sám!

por. Laura Cadman - 05. ledna 2008 19:39

Alianční loď Hmm bezva, zase ta hra na Červený kříž. Cožpak to povětšinou neskončí špatně? Protočím zcela nenápadně oči v sloup. Mal má sice pravdu, ale taky je tu to riziko toho, že nás nakazí a my si pak budeme propichovat tajná místa na těle sami mezi sebou. Což mi zrovna nepřipadá jako příjemný výhled do budoucna, zvlášť, kdyby se ti dva chuligáni jali propíchnout mého manžela. “Fajn.“ řeknu ostře, než bych čekala. Raději ten tón uklidním do smířlivějších vod. “Dobře, ale jestli se nám něco stane, začnu opět trvat na příplatcích za riziko… a doufej, že na té lodi bude něco, co za to riziko stojí.“ Podívám se na Jayna. Je nad slunce jasné, kdo tohohle šaška bude muset táhnout zpátky. Snad je v takovém stavu, aby až ho vezmu kolem ramen, mi neukousl ucho.

Hoban Washburne *Wash* - 09. ledna 2008 01:30

Na lodi - chodba před spol. místností Ani nestačím nahlédnout do společenské místnosti a jen za svými zády uslyším výstřel ale to je už pozdě.. Téměř současně ucítím pálivou bolest na krku a instinktivně se za něj chytnu. "Aauuu", zařvu a bolestí se skloním trochu v pase k zemi. Teprve po chvíli, až rána trochu odezní, se otočím za sebe kdo to vůbec způsobil. Já to věděl, že se to stane! Všichni vypadnou na malou vesmírnou procházku a mě tu nechají napospas.. Jen se Washy starej a braň loď. Proklínám vduchu nepřítomné společníky. "Sakra chlape, co vyvádíš? Mohl jsi mě zabít!" Obořím se na Plenitele, než si uvědomím, že zabít mě byl původně skutečný plán, a konec konců, stále asi je.. Zabít? On mě chtěl opravdu zabít! A s touhle myšlenkou se rozeběhnu pryč dál do společenské místnosti najít něco, co by Plenitele aspoň zpomalilo než se uráčí zbytek vrátit.

Inara Serra - 10. ledna 2008 17:34

Loď "Tohle nevypadá moc dobře." Zastavím se jen pár kroků od dveří přechodové komory a před vstupem do nákladového prostoru. Podívám se s obavami na Mekhiho. "Myslíš si to co já?" Doufám, že přemýšlí taky o tom, že by nějaký Plenitel mohl vniknout do lodi. Chtěla jsem si jít prohlídnout, co všechno se tu rozhrabalo, ale když zazněl výstřel, automaticky jsem se schoulila k zemi do klubíčka a kryla si hlavu rukama. "Washi!!?" Zakřičím po lodi a možná až pozdě si uvědomím, že jsem se tak potencionálně odhalila útočníkovi.

Ten, kdo stojí vpozadí - 10. ledna 2008 18:22

Loď Plenitel nespokojeně zařval a schoval se do zákrytu žebra lodní přepážky. Několika zručnými pohyby do komory zbraně vsunul další náboj a opatrně vyhlédl. Jeho kořist se nesnažila skrývat. Chlap bezhlavě utíkal dál a dál, směrem do velké místnosti plné nesmyslných zbytečností. Lovec se bublavě zachechtal a rozvážným krokem se středem místnosti vydal po pilotových stopách. Zbraň držel v natažené ruce před sebou, připravenou k výstřelu v prvním okamžiku, kdy se před její hlavní mihne ten ubohý lidský červ. Byl si jistý, že na lodi jsou jen dva tvorové, ten živý a ten brzo mrtvý. Nespěchal. Wash Jasně slyšíš klapot kovem pobitých železných podrážek toho sráče. Ranka na krku je sice malá, ale pálí jako čert a nepřestává krvácet. Někde v koutku mysli se ti vybaví fakt, že někteří Plenitelé s oblibou používají různé jedy, jimiž otráví své zbraně, přičemž účinky i důmyslost se různí. Tohle nedělní kapitánovo vyprávění už ti najednou nepřipadá tak nudné... Jsi ve společnské místnosti. Žádné pořádné místo k ukrytí nebo zbraň. Několik židlí, vestavěný strohý lodní nábytek, několik prázdných beden, které posádka používala namísto stolku. Jaynovi zvědavost nedala spát a bedýnkám se podíval do vnitřností. K jeho zklamání tam našel jen balíčky lékařské vaty a páčidlo letělo do kouta. Nikdo se ho neuráčil zvednout a pajsr tam pořád leží. Je to slušnej kousek oceli. V požární schránce na konci místnosti je dál ještě hasičák s oxidem uhličitým. Nic zajímavého už okolo tebe zřejmě není. Ze společenské místnosti se však můžeš dostat do všech kajut, koupelny, na ošetřovnu, nebo zpět na horní palubu.

Malcolm Reynolds - 10. ledna 2008 18:34

Alianční loď – evakuace vojáka pod dohledem hrdinného kapitána Reynoldse a jeho posádky Správná posádka funguje jako dokonale seřízený stroj. Tenhle stroj teď musel dopravit těžce zraněného a bezvědomého vojáka aliance na Serenity. Bylo potřeba naprogramovat vlečné zařízení. „Jestli se ti něco stane, tak už ty peníze pravděpodobně nebudeš potřebovat. Riziko je tedy docela přijatelné.“ Ujistil jsem svou první důstojnici dobrácky. „ A rozmysli se rychle, ten chlap je docela těžkej.“ A protože cesta zpátky mohla být plná nepřátelských překvapení, zbývalo ještě zaúkolovat čistící radlici. Zachovalou kapitánskou tvář mi ozdobil zlomyslný škleb. „Jayne? Ty a Afrodita půjdete napřed. Doufám, že ti nemusím vysvětlovat, co máš dělat…

Mekhi Wylle - 11. ledna 2008 11:36

Loď Jdu pomalu vedle Inary a jakmile uvidim pootevřené dveře na loď, zastavim se stejně jako ona. "Né nesměj se tam dostat!" Zamumlám si spíš pro sebe, protože z toho budou zase akorát problémy a jeden velkej bordel, kterej bude muset někdo uklízet. Po výstřelu odněkud z lodi ztuhnu a podívám se na Inaru, která se už kryje za nějakou částí. Docela se leknu když zařve a taky se skrčim jako ona. "Myslíš, že tam někdo je? Jako hned za dveřma?" Pošeptám Inaře a podívám se na ní trochu zmateně. Natáhnu krk směrem k průchodu a nenádně se pokudím podívat dovnitř. Snad na mě nevybafne nějaký monstrum...

Inara Serra - 11. ledna 2008 11:40

Loď "Myslím, že jo." Srdce mi tluče jak o závod. Každé setkání s Pleniteli je nesmírně nepříjemné. Pokaždé přijdu o nějaké šaty, nebo někdo z nás skončí na ošetřovně. Teď by se to moc nehodilo, když tu není Simon ani River. Zoie sice má základní vojenský zdravotnický výcvik, ale s větším zraněním by si neporadila. "Wash by přeci nestřílel." Otočím se za sebe a dívám se, jestli už nejdou ti tři za námi. Zatím nic. "Co budeme dělat?" Nezní to zoufale, jen se ptám na nějaký plán, který uskutečníme. Nehodlám tu sedět a jen se dívat, jak někdo střílí po našem pilotovi.

Jayne Cobb - 19. ledna 2008 19:04

Alianční loď – evakuace vojáka pod dohledem hrdinného kapitána Reynoldse a jeho posádky Kdesi v alternativní realitě se tento příběh odehrál. Vraťme se ale k našim hrdinům. * * * Alianční loď – útěk, násilí, drsné hlášky a šedá eminence Jayne Cobb, který všemi manipuluje jakou loutkař Postavím se do pozoru a zasalutuju. „Jít napřed a cestou přefiknout Afroditu.“ Poplácám zbraň po pažbě a podívám se na Zoe. „Budeš moje Afrodita, nebo mám jít hledat záskok?“ Ve skutečnosti svých postojem jasně předávám do „kapitánova“ podvědomí příkaz, aby vzal vojáka a co nejrychleji jej dostal na mou loď. Vzkaz do Zoeina podvědomí? V osm u mě. Podvazky a latex. Ty si obleč, co chceš.

por. Laura Cadman - 19. ledna 2008 19:14

Alianční loď - až po kolena ve hnoji Přehodím si zbraň přes záda a uvolím se pomoci kapitánovi se zraněným vojákem. "Jak dlouho si myslíte, že mu ten příjemný obličej vydrží?" Zeptám se ho narovinu, protože pochybuji, že vydrží dost dlouho, abychom z něj dostali nějaké informace. Přehodím si jeho ruku před ramena a krk a vláčím ho vedle sebe. "Proč to musí dělat zrovna on?" Zeptám se Mala, když Jayne prohodí svou nabídku o přefiknutí. "Nechcete ho už vykastrovat? Třeba by byl milejší." Navrhnu a doufám v kladnou odpověď.

Ten, kdo stojí vpozadí - 28. ledna 2008 18:20

Přechodová komora z Alianční lodě na Serenity Bohužel pro vás jsou dveře přechodové komory otevřené a to ne zrovna tím nejlepším způsobem. Vypadá to, že přes zapnuté blokování, se je někdo pokoušel násilím otevřít. Respektive pootevřít a to se dotyčnému taky podařilo. Dírou mezi dveřmi se protáhne jen jeden a to ještě ztěží, ale protáhne. Uvnitř nákladového prostoru uvidíte koutkem oka nějaký pohyb. Pak zaslechnete výstřel. A do hnoje nemáte daleko. Alianční voják začíná nabírat ztracené vědomí. Blekotá něco o konci světa a černé díře. O odpuštění a o tom, že soud nikdo nepřežije. Zřejmě soud s velkým S. Na okamžik sebou zazmítá a vyprostí se tak ze sevření Zoe, která ztratí rovnováhu. Jayne mezitím obhlídl situaci uvnitř Serenity. Vypadá to, že se tam dostal Plenitel. Nebo zešílený Alianční voják. Podle krve na dveřích, od toho, jak se je snažil otevřít, to ale spíš bude Plenitel. Uvnitř se za bednami skrývají Inara a Mekhi.

Hoban Washburne *Wash* - 29. ledna 2008 01:08

Hrdina Wash zachraňuje loď:-) Rychle zahnu za roh společenské místnosti, aby mě netrefil další výstřel. Mezitím co poslouchám dusot železných bot Plenitele, aneb toho sráče co mě postřelil, dívám se po místnosti, co by se dalo použít na obranu.. Proč se tomu říká společenská místnost? Jakživ tu žádná společenská sešlost nebyla, a už vůbec kdekoliv na lodi. Mno ikdyž krom jednoho nočního výletu se Zoe kde jsme.. a hele, páčidlo! S námahou se pro něj zohnu do rohu kde ho uvidím. Už přemýšlím jak to Pleniteli nejlépe zpoza rohu vrátit, kdyt uvidím hasičák. "Utopím tě v oxidu jako kotě!" S jistou dávkou potěšení si říkám sám pro sebe když ho vytahuju. Ale vtom už slyším Plenitele velice blízko.. taktak stihnu namířit ke vchodu do místnosti hubici hasičáku někam do výšky hlavy a pustit ven celou dávku oxidu..

Ten, kdo stojí vpozadí - 29. ledna 2008 12:33

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Na palubě lodi Serenity jste strávili bezmála rok. Během té doby se stav River proměnlivě zlepšoval a zhoršoval. Díky plánu, jak se dostat do nemocničního zařízení na planetě Ariel a provést tam sken Riveřina mozku, měl Simon možnost potřebné informace využít. Stáhl si je k sobě na disk a na Serenity studoval a zkoumal, co s jejím mozkem dělali. Dozvěděl se, že River několikrát řezali do mozku, což se obvykle nedělá u zdravého a neporušeného jedince. Také jí odňali amygdalu. Centrum, které koriguje emoce a v případě potřeby zatlačí náš strach a veškeré obavy stranou, abychom mohli normálně fungovat. River je tam vystavena veškerým emocím a nemůže se jim nim bránit. V posledních několika týdnech se Riveřin stav opět zhoršil. Došlo k několika neúmyslným, leč dosti tvrdým potyčkám, které následně vyvolali další hádky mezi Jaynem a kapitánem Reynoldsem. Jayne stále tvrdí, že River sem nepatří a že je tahá ke dnu a její stav mu přímo nahazuje do karet. Pastor Book – misionář, který brázdí vesmír společně s vámi na Serenity – proto navrhl, že vezme Simon a River na čas na zem, kde se snad její stav zlepší. Belerofone Je terraformovaná planeta jako každá druhá ve vesmíru. Jakmile se zde upravilo ovzduší a gravitace, byli sem vysláni osadníci čítající tři desítky rodin se základním vybavením pro přežití a vytvoření si domovů, pracovním náčiním, jídlem na několik měsíců dopředu, semeny rostlin a několika telaty k dobru. Později sem jako levnou sílu dovezli koně a na černém trhu se snadno dají sehnat nějaké zbraně. Ovšem zdejší obyvatelé je používají jen k vlastní obraně. Na Belerofonu nenajdete žádné násilníky. Lidé co tu žijí jsou farmáři, pěstují kukuřici, brambory, obilí a chovají krávy a ovce. Vyváří maso, mléko, vlnu a semena do rozličných koutů galaxie a přesto že se může zdát, že dobře vydělávají, opak je pravdou. Aliance si nasadila velké daně a převážet náklad ilegálně, na to si nikdo netroufne. Proto většina lidí zde žije v relativní sociální podúrovní, ale ne tak špatně, jako na jiných planetách. Pro vzdělané lidi jako jste vy dva – jen vzdělaným lidem se dostane možnost dozvědět se, že kdysi existovala Země a měla svou bohatou historii – je vhodné popsat Belerofone jako westernové městečko. Je zde samoška, místní lokál s věčnými opilci, obchod s oblečením. Větší část budov jsou obydlené domy, obchod se převážně domlouvá s novými příchozími, či těmi kdo sem přiletí a mají zájem obchodovat. Ačkoliv jsou Alianční prsty dlouhé, sem, až na okraj galaxie, moc často nesahají. Není důvod. Mírumilovné a bezproblémové obyvatelstvo nepřitahuje pozornost. A proto váš pastor Book vzal sem. Přistáli jste tu před třemi dny. Kapitán slíbil, že na zavolání přiletí zpátky, pokud bude něco v nepořádku a pokud ne, budete se držet plánu. 14 dní tady na klidné planetě vám snad prospěje… a jim na lodi taky. Pastor Book vás seznámil se ženou, která se vám představila jako Yolanda. Manžel jí zemřel, dostal infarkt na poli při práci a děti opustily planetu za lepším. Je to asi 60ti letá černoška s velice příjemným hlasem a milým obličejem. Ubytovala vás u sebe doma. K Simonovi občas přijde nějaký ten pacient a díky tomu, že si doktor vždy bere svou příruční tašku První pomoci, je schopný ošetřit většinu zranění či nemocí, které však nejsou závažné.

Ten, kdo stojí vpozadí - 29. ledna 2008 12:33

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Na palubě lodi Serenity jste strávili bezmála rok. Během té doby se stav River proměnlivě zlepšoval a zhoršoval. Díky plánu, jak se dostat do nemocničního zařízení na planetě Ariel a provést tam sken Riveřina mozku, měl Simon možnost potřebné informace využít. Stáhl si je k sobě na disk a na Serenity studoval a zkoumal, co s jejím mozkem dělali. Dozvěděl se, že River několikrát řezali do mozku, což se obvykle nedělá u zdravého a neporušeného jedince. Také jí odňali amygdalu. Centrum, které koriguje emoce a v případě potřeby zatlačí náš strach a veškeré obavy stranou, abychom mohli normálně fungovat. River je tam vystavena veškerým emocím a nemůže se jim nim bránit. V posledních několika týdnech se Riveřin stav opět zhoršil. Došlo k několika neúmyslným, leč dosti tvrdým potyčkám, které následně vyvolali další hádky mezi Jaynem a kapitánem Reynoldsem. Jayne stále tvrdí, že River sem nepatří a že je tahá ke dnu a její stav mu přímo nahazuje do karet. Pastor Book – misionář, který brázdí vesmír společně s vámi na Serenity – proto navrhl, že vezme Simon a River na čas na zem, kde se snad její stav zlepší. Belerofone Je terraformovaná planeta jako každá druhá ve vesmíru. Jakmile se zde upravilo ovzduší a gravitace, byli sem vysláni osadníci čítající tři desítky rodin se základním vybavením pro přežití a vytvoření si domovů, pracovním náčiním, jídlem na několik měsíců dopředu, semeny rostlin a několika telaty k dobru. Později sem jako levnou sílu dovezli koně a na černém trhu se snadno dají sehnat nějaké zbraně. Ovšem zdejší obyvatelé je používají jen k vlastní obraně. Na Belerofonu nenajdete žádné násilníky. Lidé co tu žijí jsou farmáři, pěstují kukuřici, brambory, obilí a chovají krávy a ovce. Vyváří maso, mléko, vlnu a semena do rozličných koutů galaxie a přesto že se může zdát, že dobře vydělávají, opak je pravdou. Aliance si nasadila velké daně a převážet náklad ilegálně, na to si nikdo netroufne. Proto většina lidí zde žije v relativní sociální podúrovní, ale ne tak špatně, jako na jiných planetách. Pro vzdělané lidi jako jste vy dva – jen vzdělaným lidem se dostane možnost dozvědět se, že kdysi existovala Země a měla svou bohatou historii – je vhodné popsat Belerofone jako westernové městečko. Je zde samoška, místní lokál s věčnými opilci, obchod s oblečením. Větší část budov jsou obydlené domy, obchod se převážně domlouvá s novými příchozími, či těmi kdo sem přiletí a mají zájem obchodovat. Ačkoliv jsou Alianční prsty dlouhé, sem, až na okraj galaxie, moc často nesahají. Není důvod. Mírumilovné a bezproblémové obyvatelstvo nepřitahuje pozornost. A proto váš pastor Book vzal sem. Přistáli jste tu před třemi dny. Kapitán slíbil, že na zavolání přiletí zpátky, pokud bude něco v nepořádku a pokud ne, budete se držet plánu. 14 dní tady na klidné planetě vám snad prospěje… a jim na lodi taky. Pastor Book vás seznámil se ženou, která se vám představila jako Yolanda. Manžel jí zemřel, dostal infarkt na poli při práci a děti opustily planetu za lepším. Je to asi 60ti letá černoška s velice příjemným hlasem a milým obličejem. Ubytovala vás u sebe doma. K Simonovi občas přijde nějaký ten pacient a díky tomu, že si doktor vždy bere svou příruční tašku První pomoci, je schopný ošetřit většinu zranění či nemocí, které však nejsou závažné.

River Tam - 29. ledna 2008 19:58

soukromá zpráva od River Tam pro Belerofone Hnědá s modrou, postrádají pestrost duhy, hvězdokupy písku… Absence chaotizace Vesmírných částic. Klid. Ticho. A do toho vřískot slov. Roztěkanost. Běh v leže. Sny o zatemnění, zatemnění beze snových kreacích. Bratr a doktor. Mají se dobře, jejich myšlenky kolabují, mezitím, co jejich zamyšlení expanduje za hranice domu, za hranice cesty. Příkop. Pastorova žena – nepřítel o síle mouchy, obratnost hlemýždě. Hranice vyřazení na hranici vnímání a samotného bytí. Žije? Ano, její životní funkce, plíce i srdce fungují. Doposud. Město beze ztrát. Zatím. Slyšela jsem ptáka. Serenity v živočišné formě, abnormálně vyvedené. Opeřené. Pompéznost v málu. Vyjádřeno Frénerovým vzorcem před třiceti lety. Dokonalost v číslech… Je vidlička použitelnější než vidle? Jaká je pravděpodobnost zásahu? Propočítávám… Výsledky nesedí… kombinuji… syntetizuji… poznatkové hodnoty nesedí. Kolaps pokusu. Vše ztraceno. Záhada vidlí a vidličky nevyřešena. Chtělo by to zkusit. “Ne, nemám hlad, děkuji,“ odkládám vidličku. Šlo by kousek masa nabrat vidlemi? Jistě, ale nakolik precizně, kolik by se spotřebovalo času? Účinnější by bylo nabrat člověka. mezi prvním a druhým párem žeber. Nejlépe vyhovující, “ale bylo to dobré,“ zeď je hnědá. Oběd je hnědý. Orestované maso. Výživná hodnota pozlátkové zeleniny je nízká. Nevyužitelná. Příliš rozvařená, dá se hodit do ústních dutin i do očí. Úzkost. Bratr se dívá, neodhadnu, co potřebuje. Pastorova žena nedrží tupý nůž v úhlu, který by se dal využít k přímému útoku, musela by ho změnit o… 5,876 stupně. Tak co mu nesedí? Není ohrožen… Pohled směřuje na zrnko hrášku. Hlad v nedohlednu. Zásoby nejméně na čtyři hodiny plného funkčního provozu. Omezená použitelnost přemetů kvůli nebezpečí následné ztráty potravy…

Jayne Cobb - 29. ledna 2008 21:57

Jak Jayne nezachránil loď, jen šlapku a hašišáka Radši se přestanu vykecávat a vyrazím napřed. Jdu potichu, přebíhám od rohu k rohu a připravuju se sejmout každýho, kdo by nám bránil dopravit zajatce do mučírny. Chm, vážně bychom si měli nějakou zařídit. Konec konců, Inara si ji může pronajímat pro zákaz… Stop! Musím se soustředit. Opřít se zády o zeď, přehodit zbraň, vykouknou. Další kryt. Jsem doma. Vycením zuby na průlez. „Kurva, narušitel.“ Moc se mi to nezdá, ale musím dovnitř. Prorvu se dírou, díky krvi to naštěstí trochu klouže. Začnu si prohlížet okolí, jen chvíli trvá, než se pokusím odprásknout dvojici Inara-Mekhi. Mířím na ně o chvíli déle, než je třeba? Zvažoval jsem, jestli by to vypadalo na nehodu? „Kde a co?“ zeptám se tiše a neprozřetelně se k nim otočím bokem. Inara je možná nebezpečnější jak to, co k nám vlezlo.

Simon Tam - 30. ledna 2008 11:05

soukromá zpráva od Simon Tam pro Belerofone Zvláštní místo, nicméně nám tady hrozí asi nejmenší nebezpečí ze všeho. Proč si vybrali zrovna jí?! Proč?! Proč právě ona?! Sžírají mě myšlenky při pohledu na ní. Má geniální sestra je teď nejnebezpečnější šílenec v akci, ve volném prostoru, bez sedativ, klece či svěrací kazajky. Největší pravděpodobnost, proč si vybrali právě ji, je ta, že její IQ přesahovalo až moc viditelně ty ostatní. Sleduji jak pozoruje vidličku a sem tam jí dloubne do jídla. "River, měla bys to ještě zkusit, jíst se bude až večer, do té doby nedostaneme nic k jídlu." Yolanda je naštěstí v dobré vzdálenosti, aby se jí nic nestalo. Židli mám pro všechny případy trochu poodstrčenu abych stihl vyskočit po Riv dřív, než zase stihne udělat nějaký nepředpokládaný útok. Zvažuji možnost, že se půjdeme projít, to by jí mohlo udělat dobře. Otázka toho, jak velké riziko hrozí všem, kdo budou kolem, ale i jí samotné, přeci jen po cestě a v celé oblasti, bude dost předmětů, které budou přitahovat její mysl a tím pádem okamžitou reakci. Budu muset doplnit zásobu obvazů a léků. Na spojení se s lodí, je příliš brzo, navíc to zatím není potřeba. Místní lidé jsou sice jednoduššího myšlení, ale jsou to dobráci, alespoň se tak zatím zdá.

Ten, kdo stojí vpozadí - 30. ledna 2008 11:48

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Belerofone Yolanda trochu s obavami a trochu nervózně pozoruje River. Zdá se, že si na výstřední sestru nikdy nezvykne, ale chová se k ní mile. Alespoň prozatím. Nabídne ještě jednou dřevěnou mísu s něčím, co vypadá jako bramborová kaše, ale o dost hustší konzistenci. Pastor Book si nabídne a pošle Simonovi. River zdá se, svou druhou porci vynechá. Yolanda si toho všimne a po dlouhé chvíli mlčení promluví. “To nevadí, můžete si to nechat na později. Jen… do rána to snězte, aby se to nezkazilo. Není to trvanlivé, víte.“ Jakmile dojí, zvedne se od stolu a začne sbírat nádobí. Pastor jí v tom pomůže a vy teď máte chvíli klidu. Můžete se jít buď projít a nebo zalézt do pokoje a pořádně se prospat na měkké posteli, která vám na Serenity chyběla. Ne, že by tam neměli pohodlné matrace… jen to byly matrace, postel je postel.

Ten, kdo stojí vpozadí - 30. ledna 2008 11:48

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Belerofone Yolanda trochu s obavami a trochu nervózně pozoruje River. Zdá se, že si na výstřední sestru nikdy nezvykne, ale chová se k ní mile. Alespoň prozatím. Nabídne ještě jednou dřevěnou mísu s něčím, co vypadá jako bramborová kaše, ale o dost hustší konzistenci. Pastor Book si nabídne a pošle Simonovi. River zdá se, svou druhou porci vynechá. Yolanda si toho všimne a po dlouhé chvíli mlčení promluví. “To nevadí, můžete si to nechat na později. Jen… do rána to snězte, aby se to nezkazilo. Není to trvanlivé, víte.“ Jakmile dojí, zvedne se od stolu a začne sbírat nádobí. Pastor jí v tom pomůže a vy teď máte chvíli klidu. Můžete se jít buď projít a nebo zalézt do pokoje a pořádně se prospat na měkké posteli, která vám na Serenity chyběla. Ne, že by tam neměli pohodlné matrace… jen to byly matrace, postel je postel.

Inara Serra - 30. ledna 2008 12:00

Nákladový prostor Serenity Chvíli skrčená na bobku pozoruji Plenitele a doufám, že si nás nevšimne. Prozatím to vypadá, že štěstí stojí na naší straně. Chudák Wash… Jakmile se náš pilot schová za roh společenské místnosti, pomalu se schovám i já za bedny a posadím se. Jayne?! Ne, že bych se ho lekla, ale nečekala jsem je tu tak brzy. Je dobře, že si kapitán pospíšil. I když, upřímně pochybuji o tom, že by to byl jeho nápad. On by to tam s Jaynem prošmejdil, jestli nenajdou něco užitečného a něco, co by mohli pašovat na planety. Musím pak poděkovat Zoei… proč na nás tak dlouho míří? Pitomec. Palcem ukážu za nás, za bedny někam směrem blíže nespecifikovaným a doufám, že pochopí, že je za námi u společenské místnosti.

Ten, kdo stojí vpozadí - 30. ledna 2008 12:05

Wash – společenská místnost a lítý boj Krokem do společenské místnosti jsi přepadl přes okraj tmavě hnědého polstrovaného gauče potaženého nazelenalou dekou, která toho už hodně pamatuje. Díky onomu klopýtnutí tě minul další výstřel, který zazněl. Překulil jsi se přes záda a spadl dolů pod stůl, než jsi se stačil rozkoukat, všiml sis, že je za gaučem hasicí přístroj, který je na použití v této části lodi. (Nákladový prostor má své vlastní hasící zařízení zabudované pod podlahou – která je v několika částech tvořena z děravých kovových podlah) Vezmeš a odjistíš hasičák a s pocitem hrdiny se vypravíš na Plenitele, na někoho, koho k smrti nenávidíš a bojíš se ho, ale pro dnešek ses rozhodl stát hrdinou. Třeba to Zoe ocení? Vystříkl jsi mu polovinu obsahu hasičáku do obličeje. Plenitel je dezorientovaný, se zbraní v ruce si začne otírat obličej a lapat po proudu štiplavé pěny. Klopýtne několik kroků zpět a vrátí se zpátky do prostoru nákladu.

River Tam - 30. ledna 2008 13:41

soukromá zpráva od River Tam pro Belerofone Plastová pasta, hrášek. Poživatelné atomy. Vypnutí chuťových buněk. Hnus. Hrášek. Příkop destruktivních myšlenek. Zelená. River, ještě zkusit. Až zítra. Bratrův abstraktní kód je stejně nerozluštitelný jako záhada vidlí a vidličky. Hrášek. Odsunutí talíře ladným pohybem ve směru přímém. Dala by se užít placatost a kulatý tvar k bumerangovému efektu. Zmítnuto. Neefektivnost. Spotřeba energie vysoká, příliš lehké. Pomalá rychlost. 65. Možná 70. Mlčím. Hrášek. Pocit zklamání z bratrových slov. V očích pálí slzy. Hrášek. Viditelnost snížena o 6%. Hrášek není hnědý. Vše ostatní ano. Nedokonalost krycího materiálu, nenanášen precizně. Nevadí.. není trvanlivé “Trvanlivost odmocnin šest. Tři,“ to je zlé. Smutné. Nepoužitelné! Hrášek. Rozvařená potravina. Strádání v útrobách hnědé. S hráškem. Chlad. Bezmoc, cíle tři mínus bratr a hrášek…

Simon Tam - 30. ledna 2008 20:08

soukromá zpráva od Simon Tam pro Belerofone "Yolan, mockrát děkujeme, ale asi to raději necháme na večeři," omluvně se na ni usměji a podstrčím ji oba naše talíře, vidličku vyndám opatrně Riv z ruky a dám jej také pryč od nás. "Riv," přisunu si k ní židli, "víš, teď se půjdeme pomalu projít, máme na to celé odpoledne. Dneska nemám nikoho na seznamu, takže máme volno, pak se vrátíme, najíme se a můžeme si jít odpočinout." Ani nevím, proč jí tohle všechno říkám, stejně je to zbytečné. Snažím se alespoň trochu usmát, abych byl pro ní čitelnější a vzbudil v ní tak alespoň nějaké city, sympatie, vřelost či cokoliv, co člověka tvoří člověkem. Mám v plánu zmapovat si zde hygienické podmínky, jak to tu řeší s pitnou vodou, kanalyzací, toaletami, osobní hygienou a tak podobně. Pravděpodobně se tu dá předejít spoustě nemocem, jen je to trošku naučit. Asi bych si o tom měl pohovořit s pastorem, zřejmě až Riv půjde spát. Vstanu a čekám až udělá totéž a bude mě následovat. Zajímalo by mě, co vše se jí teď honí hlavou. Teprve teď si všimnu, že se jí z očí kutálí slzy. "Riv .. Ty pláčeš!" Z kapsy vyjmu složený kapesník a opatrně a s trhanými nejistými pohyby jí chci utřít ty mokré a slané kapky, co jí stékají po tvářích. "Jo, tři, přesně tak." Opakuji po ní abych jí dodal jakousi jistotu.

Malcolm Reynolds - 30. ledna 2008 20:37

Statečný muž, krásná žena, mutující zajatec a militantní komediant s velkou zbraní před přechodovým tunelem „ Cukrování se odkládá na neurčito, siláku.“ Houkl jsem na Jayna a srovnal si nepohodlnou zátěž na rameni. Jaynovou oblíbenou činností totiž bylo seznamování se vším, co mělo alespoň jeden průchozí i neprůchozí otvor vhodného průměru. Kdekoli ho nenašel, byl smutný a půl dne s ním nebyla řeč. Anebo se rozčílil a prostě si udělal nový. Jako třeba v tom skladišti při nedávném randevouz s Plenitely. „Zoe, možná budeš mít asi pravdu.. Doteď s ním byla ale příjemná diskuse. Neodmlouval.“ Voják na mém rameni něco zachrčel a zase omdlel. Přestával jsem si být jistý, jestli donést ho na loď, bude to pravé ořechové. Polomrtvé břemeno se cukalo čím dál tím živěji. Podle zkušeností z minulých setkání už zanedlouho bude chodit a mít choutky plně funkčního puberťáka se sadomasochistickými sklony. „Položíme ho na zem.“ Houkl jsem na Zoe, která mi s chlapiskem pomáhala. Tělo na kovové podlaze tlumeně zadunělo a zazmítala jím křeč. Překulil jsem vojáka na břicho, ruce mu zkřížil za zády a kleknul mu na ně, abych mu je svázal. Sáhl jsem si k pasu… „Nevrť se, sakra, asi ti sice ublížím, ale zezadu to rozhodně nebude.“ Obořil jsem se na neposedného zajatce neurvale. Potřeboval jsem něco, co jsem už dlouho neměl. „Nemohla bys mi půjčit opasek?“ Pohlédl jsem s prosebným pohledem toulavého psa na první důstojnici.

por. Laura Cadman - 30. ledna 2008 21:19

Tak se na to podíváme… Na chvíli se zastavím a zůstanu zírat mezerou mezi vnitřními dveřmi přechodové komory na to, co se děje uvnitř. To je Wash… a utíká! Sleduji svého manžela, který byl naštěstí natolik duchaplný, aby se ukryl za rohem. Najednou mě začne něco tahat dolů, uvědomím si, že kapitán chce položit vojáka na zem a tak mu trochu pomůžu. Rameno mi proklouzne a voják s drcnutím upadne. No co… upad. Pokrčím omluvně rameny a pak pozoruji kapitána, jak ho pacifikuje na břiše a… “To si děláte legraci, že jo.“ Odstoupím o krok vzad a dlaněmi se snažím alespoň v gestu vzpírat. Bohužel, můj opasek je teď asi to jediné, čím bychom ho mohli svázat. “Proč ho radši neodděláme? Jayne ho zabije a já zachráním svého manžela… zase.“ Remcám nespokojeností, ale nakonec začnu odepínat pásek a když ho vytáhnu z kalhot, hodím ho po Malovi. “Při první příležitosti mi kupujete nový.“ Prohlásím a o tom se nedebatuje.

Malcolm Reynolds - 30. ledna 2008 21:47

Pokec z ruky do huby „Děkuju…Tohle už zvládnu sám. Potřebují tě teď jinde.“ Kývl jsem hlavou směrem k Serenity a dál už jsem se o snědou krásku nezajímal. Zoein opasek měl ideální míry. Omotal jsem jím zajatcova zápěstí a utáhl takovou silou, že se kožený řemen zaryl do masa. Chlápek ale udržel mutant face a uslintaně si chroptěl dál. Převrátil jsem ho zpátky na záda a snažil se do zmatku v jeho hlavě vrátit nějaký pořádek. Nejdřív se začíná pravidly. „ Poslyš… něco bych potřeboval vědět. Pokaždé, když, to neuslyším, tě praštím, jasný?“ Zdvořilostní fáze spočívá ve slušném položení otázky. „ Na palubě vaší lodi byla velká bedna. Pravděpodobně jí hlídala stráž. Viděl jsi jí?“ Namísto jen odpovědi vycenil zuby. Fáze přesvědčovací, která spočívala ve fyzickém setřásání dat v jeho hlavě, následovala záhy. Namísto odpovědi vycenil o zub míň. “ Tak znovu…“ Bohužel odmítal komunikovat a čas nás tlačil. Zopakovali jsme tedy obě fáze společenské konverzace ještě několikrát.

Jayne Cobb - 31. ledna 2008 19:41

Napětí v hangáru se dalo krájet, stejně tak zrádný puch plenitelův Napětí v hangáru se dalo krájet, stejně tak zrádný puch plenitele. Nebo aspoň tak nějak jsem to cítil v hloubi své hříšné duše. Chápavým kývnutím jsem dal Inaře najevo, že je mi vše jasné. „Tak já mu tam půjdu dělat společnost.“ Šel hledat kulečník, nebo nejnovější výtisky časáku pro ženy ve středním věku? Až mě z toho jímá strach. Matka mi jednou půjčí něco na čtení a já to nechám zničit nějakým šmejdem z vesmíru? Postupuju potichu a relativně rychle. Kryty už tolik nevyhledávám, ale vždy se snažím držet poblíž místa, kam se dá v případě ohrožení akčně hopnout a tvářit se, že se zpomalil čas.

Mekhi Wylle - 01. února 2008 08:38

Hangár, bedna, zmatek Klečim hned vedle Inary a krčim se za bednou. Radši ani nekoukám na to co za bednou je, protože by se mi to asi nelíbilo. Je určitě lepší když o nás nikdo nebude vědět. Zaujme mě kam Inara pořád kouká a tak se tam podívám tady. Docela jsem se lekl toho když na nás Jayne míří zbraní. Chvíli jsem si myslel, že hodim... ale naštěstí šel někam jinam. Tahle situace už se mi nelíbí a možná bych si i zastřílel kdyby se to vyřešilo. Jo teď mít zbraň tak je asi roznesu na kopytech. Usměju se nad tou myšlenkou a vykounku z úkrytu bedny, abych viděl co se to tam děje...

River Tam - 03. února 2008 20:11

soukromá zpráva od River Tam pro Vzduch se čeří pod náporem dechu lidských bytostí. Rozpínání se Vesmíru. Plic. Bratr vstává. Křiví záda, stabilita je rozpolcena do 1/3 třetiny chodidla. Chyba. Lidská nedokonalost, srážlivost emocí. Útok kapesníkem na podstatu lidských slz. Vysušeno. Nebráním se, bratr není nepřítel. Společnost genů nakupená do kreativní formy bytí. Hrášek opuštěn, tělo se dostává do pozice stání. Zapojuji možnosti kopů. Přemety stále omezeny. Možnost uchopení židle za patnáct sekund. Při rychlé úpravě se zvýší drtivost o 0.006%. Zvýšení rizik. Třísky, odštěpky laku, bakterie. Částice obsahující O2. Příjemný poměr. Zpráva. Výsledek. Modrá. Půjdeme celé odpoledne nemám volno si jít odpočinout. Zpráva rozkódována. Čekání na výsledek. Meditace. Boj. Mokusó. Ki-ken-tai-iči. Duše, meč a tělo jedno. Chci zbraň. Nechci vidličku, hrášek, talíř ani židli. Chci zbraň…

Simon Tam - 05. února 2008 09:41

soukromá zpráva od Simon Tam pro Příprava na procházku "River, půjdeme ven, nejdřív se ale půjdeme doobléci." Uschovávám kapesník a naznačím jí rukou, že by mě měla předejít do našeho pokoje. Podivně se rozhlíží kolem, já pro jistotu také, nic nebezpečného zde neshledávám. Venku Poté, co si obléknu své sako, jsem připraven a vycházím ven s River. Příruční lékárničku nechávám v budově. Rozhlédnu se a zhluboka se nadýchnu, jsem rád, že nejsem momentálně na lodi, že stojím nohama pevně na zemi. Zamyšleně se zadívám na oblohu. Zatím je to dobré, doteď ji nenapadlo, že by něco mohla udělat mně. To není tak hrozné. V čem ale vnímá rozdíl mezi mnou a ostatními? Je si stále vědoma toho, co znamená, že jsem její sourozenec? Jistými a danými definicemi zajisté, nikoliv citem, ten tam rozhodně není, funguje jako stroj, jako dokonalý computer. Ne, dokonalý moc není, jinak by nedocházelo ke zkratům.

Ten, kdo stojí vpozadí - 05. února 2008 09:59

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Procházka po Bellerofone Slunce se přehouplo přes půl oblohy a venku je krásně teplo. Skoro jako v létě na Zemi, podle toho co jste o ní četli a viděli pár dochovaných dokumentů. Ale to už je hrozně dávno, to jste ještě byli malými dětmi. Máte na výběr, zda se jít ještě jednou poohlédnout do města po něčem zajímavým a nebo se jen tak vypravit do přírody kolem. Bahnité chodníky a nebo měkké travnaté cestičky. Je jisté, že ve městě by po River koukalo několik lidí, nejenom mužů lačnících po dámské společnosti, ale obyvatel celkově, protože jste pro ně cizinci a River je navíc… kouzelným způsobem se vymykající normalitě. Určitě by ocenila možnost klidu a procházku v přírodě.

Ten, kdo stojí vpozadí - 05. února 2008 09:59

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Procházka po Bellerofone Slunce se přehouplo přes půl oblohy a venku je krásně teplo. Skoro jako v létě na Zemi, podle toho co jste o ní četli a viděli pár dochovaných dokumentů. Ale to už je hrozně dávno, to jste ještě byli malými dětmi. Máte na výběr, zda se jít ještě jednou poohlédnout do města po něčem zajímavým a nebo se jen tak vypravit do přírody kolem. Bahnité chodníky a nebo měkké travnaté cestičky. Je jisté, že ve městě by po River koukalo několik lidí, nejenom mužů lačnících po dámské společnosti, ale obyvatel celkově, protože jste pro ně cizinci a River je navíc… kouzelným způsobem se vymykající normalitě. Určitě by ocenila možnost klidu a procházku v přírodě.

River Tam - 05. února 2008 10:52

soukromá zpráva od River Tam pro Procházka naturovanou částí planety Bavlněný pléd přes ramena omezuje hybnost. Teplo. Zvrácenost. Hnus. Slunce. Bakteriální souložení v bahně. Improvizace chodníků. Pohled na bratra. Pohled do dáli. Dále. Shluk stromů. Zelená. Les. Barva nepodobná hrášku. Davy. 36 osob, 15 lichokopytníků. Mez vyřazení dva pohyby. Úkrok a kop. Rozjetá ještěrka. Plaz. Plazit se. Maskovat se. Splynout se zemí. Marnost. Vidím je. Převládající barva – pískově hnědá, bronzová smíchaná se žlutou. Nemám maskování. Nač.. Jdeme s bratrem. Neefektivnost spolupráce vyvěrá z chladné logické kalkulace Schöfferových dedukcí. Analýza okolí provedena. Pokračujeme v cestě. Zelená se začíná prodírat skrze pískového hada nudy… propočítávám procento, ale to roste neúměrně. Nezvládám spočítat veškerá stébla zelených výčnělků. Rostliny. Vybavení vesničanů. K smíchu. Drtivost zbraní podprůměrná. Cerambyx cerdo!! Lechtá po dlani. Na planetě Zemi byl chráněný. Drobné křupnutí, využití 18,871% síly. Nesnáším brouky! Atami nebylo využito. Hmyz nemá bolestivé ani vyřazující body. Žádné vhodné zóny. Exkrementy zaneřáďují póry mé pokožky. Růžová. Utření ostatku do šatů. Špinavé šaty od brouka a prachu. Hnus. Slunce. Procházka pokračuje dál. Les v dohlednu…

Hoban Washburne *Wash* - 07. února 2008 15:16

Společenská hra ve společenské místnosti s už méně společenstkým plenitelem I přes drobné komplikace, jako zákeřně nastražený gauč ve středu místnosti, se akce proti pleniteli docela povedla a už kolem sebe plive zbytky obsahu hasícího přístroje. S nechutí, jak jen chutně může chutnat přípraven na hašení, se stáhne nechutně ven z místnosti. Jo! To se mi začíná líbit. "Áuuu" zařvu, když se při své malé oslavě praštím do popáleného krku. Najedou se ve společenské místnosti cítím nějak opuštěný, ale po přítomnosti plenitele netoužím, takže se stáhnu zaroh na druhou stranu. A co tam neuvidím! Zoe s Malcolmem, jak se tahají s dalším plenitelem. Zoe si mě taky všimne a její pohled hovoří za vše. Ale co ten pásek?! Chlípák jeden! První dorazím plenitele a pak našeho kapitána, kde zůstalo to páčidlo.. Můj pohled hovoří taky za vše. Uteču zase za roh najít páčidlo a moji první oběť.

Jayne Cobb - 13. února 2008 21:06
	Nákladový prostor Zabij si svého Plenitele – veselá hra pro celou posádku i s pasažéry-nájemníky. Pro děti každého věku. Prostě pro mě jako dělaná. Dostal jsem se tak akorát dost blízko, abych se dostal skoro tváří v tvář našemu „narušiteli“. No dobře, zhruba deset metrů, ale to je tak akorát. Zamířím brokovnicí na Plenitelovu hruď, napůl vydechnu, zatnu zuby a stisknu spoušť. A znovu.

por. Laura Cadman - 14. února 2008 21:04

Tam, kde hrdinové spí… odpočívají a válí se po gauči Ohlédnu se za kapitánem. Ten si s ním očividně poradí a když ne, tak si aspoň vyhraje. Už dlouho loudil Washovy dinosaury, teď má svoji vlastní hračku. Rychle přehmátnu a vezmu do ruky zbraň. Zamířím na Plenitele, ale není mi přáno. Jako obvykle Jayne slízne smetanu. A to jsem mohla Washovi vpalovat dlouho, že jsem ho opět zachránila… Jayne Jayne… Zakroutím smutně hlavou a sleduji, jak se Plenitelovo torzo mění na krvavý mišmaš masa, kostí a krve. Nechutné, leč Jaynova Věra je opravdu elegantně zdatná bojovnice. Proběhnu mezi bednami, ujistím se, že Plenitel smrt jen nepředstírá. Namířená puška mezi oči jej nevzrušila, ani po mě nevyjel a nepokusil se mi ukousnout nohu. Je mrtvý. Běžím za Washem do společenské místnosti. V té nenadálé vzpouře iniciativy, která se probudila v mém muži, musím uhnout, abych náhodou v rozrušenosti nedostala ránu páčidlem. “Washi, lásko… to jsem já.“ Promluvím k němu mírně udýchaným hlasem. “Už je to ok. Polož to páčidlo než si ublížíš.“ Přehodím si pušku přes rameno a pomalými gesty dlaněmi směrem dolů naznačuji úmysl odložit zbraň.

Malcolm Reynolds - 18. února 2008 21:42

Křížník Serenity – hrdá loď třídy Firefly s neméně hrdým personálem Ten chlap uměl fakt dobře mlčet. Typický příklad dentální nepřímé úměrnosti. Čím víc vyražených zubů, tím míň povídání. A tenhle byl obzvlášť zatvrzelej, protože se mi z něj kromě hekání nepodařilo dostat vůbec nic. Nedalo se nic dělat. Zkontroloval jsem pásek, jestli vše drží tak, jak má když najednou vzduch prořízl vzrušený Afroditin vzdech. Do nosu mě udeřila pronikavá vůně spáleného střelného prachu a čerstvě vyvržených vnitřností. Můj šestý smysl mi našeptával, že Jayne dráždil ukazováčkem spoušť své velkorážné milenky. Zatáhl jsem zajatce přes průchodový tunel do nákladového prostoru a nechal ho tam hezky svázaného. Nehrozilo, že by se svázaný dostal někam daleko. „Kde jsou?“ Mrkl jsem na za bednou skrčeného Mekhiho ale na odpověď jsem nečekal. Další rány se neozývaly, takže jsem v každém případě důvod k radosti. Buď jsou všichni vetřelci mrtví, nebo sežrali Jayna. Co víc si může tak skromný kapitán jako já ještě víc přát? Na zemi nachrchlaný obsah hasicího přístroje, v koutě pohozený pajcr… „Auvajs…“ Sykl jsem nahlas, když jsem zrakem spočinul mrtvém pleniteli. „Bravo, Jayne, dobrá trefa. Inara ještě neví, že to bude muset uklidit.“ Zachechtal jsem se a výmluvně obrátil oči v sloup. „ Hej! Všichni jsou tady a celí? Mám v plánu přestřihnout naši pupeční šňůru. Leze nám na palubu hnusná havěť.“

Hoban Washburne *Wash* - 18. února 2008 22:29

Do boje s křížkem po funuse aneb zase na mě nic nezbylo, děs.-) Sotva než doběhnu do společenské místnosti, ozve se rána a zem zamnou pokropí červená sprška krve. Jo Jayne neměl nikdy dobrý vkus, ale tahle malba se mu celkem povedla. To není fér! A to jsem mohl Zoe připomínat pěkně dlouho, že jsem jednoho taky dostal.. Nešťastně, jako když dítěti vezmou hračku, odhodím páčidlo na zem. Ještě že na mě Zoe zavolala nebo bych mířil po všem, co by se v okolí hnulo. Škoda, že sem první nevpadl Malcolm. "Zoe.. no konečně, už jsem si myslel, že mě tu necháte samotného napospas těm".. Ukážu rozdržitě na zem na skoro-hnijící tělo a podívám se na Zoe trochu vyčítavě. "Ale viděla jsi to? Taky jsem jednomu pořádně dal!" Nedokážu se zlobit moc dlouho, ihned zahodím páčidlo a neskrývám že svoji ženu po nějaké době rád vidím.

por. Laura Cadman - 19. února 2008 12:19

Vymalováno… dobojováno Podívám se na rozmašírované tělo Plenitele v ratolišti krve a hasící pěny, jejichž smíchání nápadně připomíná pudink, který si občas kupujeme na planetách jako doplněk stravy. Málo cukru. Jenže tohle vypadá nechutně a do úst bych si to nevložila ani za milión jablek. Otočím se směrem ke kapitánovi a zakřičím: “My jsme tady v pořádku. Jestli teda nepočítám toho mrtvého. Wash bude dobrej.“ Přivinu si Washe k sobě. Vím, jak nesnáší tyhle akce a obzvláště, když se přenesou na palubu. Má z toho pak chudák zlé sny a mě vyčítá, že jsem se vystavila nebezpečí. Pevně jej obejmu a políbím na tvář, pak se od něj odsunu na několik centimetrů, abych se mu mohla řádně hluboce podívat do očí a chlapsky jej chytnout za ramena. “Viděla jsem to, zlato. Byl jsi úžasný.“ Povzbudivě se na něj usměji. “Ale slyšels kapitána, do křesla a pryč odsud.“ Obrátím ho směrem ze společenské místnosti a plácnu ho přes zadek. My tu budeme uklízet a on nás odsud dostane pryč.

Simon Tam - 19. února 2008 18:38

soukromá zpráva od Simon Tam pro Procházka s River Jsem rád, že jsme vyšli ven. Dýchám čerstvý vzduch a kochám se slunečním svitem. Venku je ještě líp, než uvnitř a uvnitř je lépe, než na lodi. Cítím tu jistou volnost a vznešenost, mám tendenci si o něčem popovídat, třeba jen o počasí, o místních lidech, o tom, jak jsou svým způsobem prostí, přesto bodří. Nicméně se sestrou si na toto téma moc nezavdám. Je schopna po první větě, která je vcelku k tématu, navázat chemickými reakcemi a fyzikálními zákony na setiny přesně, a to se přiznávám - není to pro mne nic oddechového a nemohu u toho odpočinout, jak bych si představoval. Zkusím to, "River, to máme ale dnes krásné počasí, že?" A už teď se děsím jejích odpovědí. Nesmírně moc si přeji, aby se ostatní pro nás vrátili dříve, než bylo v plánu. Vyvstává tu ale jisté pro i proti. Pro je to, že nebudu na to vše sám, proti je jisté nebezpečí, protože tady jsme přeci jen v bezpečí. Po cestě přeběhne malá hbitá myš a zašustí seschlou travou, kde zmizí v e svých chodbičkách. Alespoň takové malé rozptýlení mi nabízí tato planeta.

Hoban Washburne *Wash* - 24. února 2008 23:49

A zase jsme pro změnu jednou vyhráli a letíme dál Mrtvého plenitele již delší dobu nesleduju nebo se mi právě začal zvedat žaludek a mám před sebou daleko lepší objekt. Jasně že budu v pohodě, ale to mi už nedělej. Ten náš šílený kapitán mi tě jednou zabije! Nebo co je horší, zabijou mě! Nějak se nemůžu rozhodnout, co by bylo horší... Fyzicky pro mě určitě ta druhá věc, no radši nad tím dál nedumat. Vzápětí mě ale uklidní její obětí a vychutnám si polibek. Přitisknu se k ní ještě silněji. Jo ta ženská ví, co na mě platí. Ty jsi byla určitě taky úžasná, i když jsem to teda neviděl.:-) "No jo, už letím." Kapitán řekne udělej tohle, udělej tamto.. Otočím se ještě po Zoině plácnutí a věnuji ji šibalský úsměv. Jo mít víc času, hned bych jí to oplatil. Ale není čas a musíme vypadnout z tohodle prokletého místa. Náš cíl je Belerophone, kde na nás už čeká River, Simon a pastor Booka.. Rychle doběhnu do pilotní kabiny a připravuju vše potřebné na start. "Ok všichni, vyrážíme dál.." Hned se mi v pilotním křesle po předešlém otřesném zážitku zvedne nálada. .. a kdo se nechce připoutat, tak nemusí. Prohodím vesele do interkomu a zlomyslně vyrazím zprudka vřed, snad se právě nikdo při úklidu moc neumazal.

Inara Serra - 27. února 2008 09:38

Dobrá schovka za bednami a odhalení… Posadím se na bobek a očistím si svou zadní část těla od svinčíku, který je všudypřítomným vetřelcem po Serenity, obzvláště v hangárové části. Podívám se vedle sebe na Mekhiho. Zazněl výstřel, až to se mnou škublo, jak jsem se lekla. Pak zvolání kapitána. Jemně poplácám Mekhiho po stehně. “Už je po všem.“ Mile se usměji a pomalu se postavím. Pro jistotu se ještě rozhlížím kolem sebe, kdyby náhodou tu bylo další nemilé překvapení, ale jediná nemilá věc je proslov kapitána. Tak na to rychle zapomeň. Vrhnu po Malovi temný pohled, otočím se na patě a odejdu do svého raketoplánu se omýt a převléknout.

Ten, kdo stojí vpozadí - 27. února 2008 11:40

Časová vsuvka, aneb co se stalo před 14 dny V posledních několika týdnech se Riveřin stav opět zhoršil. Došlo k několika neúmyslným, leč dosti tvrdým potyčkám, které následně vyvolali další hádky mezi Jaynem a kapitánem Reynoldsem. Jayne stále tvrdí, že River sem nepatří a že je tahá ke dnu a její stav mu přímo nahazuje do karet. Pastor Book – misionář, který brázdí vesmír společně s vámi na Serenity – proto navrhl, že vezme Simon a River na čas na zem, kde se snad její stav zlepší. Serenity je posléze vyhodila na malé a útulné planetce, Belerophone.

Ten, kdo stojí vpozadí - 27. února 2008 11:52

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Na palubě lodi Serenity jsi strávil bezmála rok. Během té doby se stav River proměnlivě zlepšoval a zhoršoval. Díky plánu, pečlivě vymyšleného Riveřiným bratrem Simonem, se posádka Serenity dostala do nemocničního zařízení na planetě Ariel, sebrala tam vše potřebné pro doplnění lodního first kitu. Při té příležitosti provedl Simon sken Riveřina mozku a získané informace si stáhl, aby mohl pro svou sestru na palubě Serenity dál pracovat na léku všeho toho, co jí Aliance udělala. Dozvěděl se, že River několikrát řezali do mozku, což se obvykle nedělá u zdravého a neporušeného jedince. Také jí odňali amygdalu. Centrum, které koriguje emoce a v případě potřeby zatlačí náš strach a veškeré obavy stranou, abychom mohli normálně fungovat. River je tam vystavena veškerým emocím a nemůže se jim nim bránit. V posledních několika týdnech se Riveřin stav opět zhoršil. Došlo k několika neúmyslným, leč dosti tvrdým potyčkám, které následně vyvolaly další hádky mezi Jaynem a kapitánem Reynoldsem. Jayne stále tvrdí, že River sem nepatří a že je tahá ke dnu a její stav mu přímo nahazuje do karet. Pastor Book – misionář, který brázdí vesmír společně s vámi na Serenity – proto navrhl, že vezme Simon a River na čas na zem, kde se snad její stav zlepší. Belerofone Je terraformovaná planeta jako každá druhá ve vesmíru. Jakmile se zde upravilo ovzduší a gravitace, byli sem vysláni osadníci čítající tři desítky rodin se základním vybavením pro přežití a vytvoření si domovů, pracovním náčiním, jídlem na několik měsíců dopředu, semeny rostlin a několika telaty k dobru. Později sem jako levnou sílu dovezli koně a na černém trhu se snadno dají sehnat nějaké zbraně. Ovšem zdejší obyvatelé je používají jen k vlastní obraně. Na Belerofonu nenajdete žádné násilníky. Lidé co tu žijí jsou farmáři, pěstují kukuřici, brambory, obilí a chovají krávy a ovce. Vyváží maso, mléko, vlnu a semena do rozličných koutů galaxie a přesto že se může zdát, že dobře vydělávají, opak je pravdou. Aliance si nasadila velké daně a převážet náklad ilegálně, na to si nikdo netroufne. Proto většina lidí zde žije v relativní sociální podúrovní, ale ne tak špatně, jako na jiných planetách. Pro vzdělaného člověka jako jsi ty, neboť jen vzdělaným lidem se dostane možnost dozvědět se, že kdysi existovala Země a měla svou bohatou historii – je vhodné popsat Belerofone jako westernové městečko. Je zde samoška, místní lokál s věčnými opilci, obchod s oblečením. Větší část budov jsou obydlené domy, obchod se převážně domlouvá s novými příchozími, či těmi kdo sem přiletí a mají zájem obchodovat. Ačkoliv jsou Alianční prsty dlouhé, sem, až na okraj galaxie, moc často nesahají. Není důvod. Mírumilovné a bezproblémové obyvatelstvo nepřitahuje pozornost. A pokud platí řádně daně, není jiný důvod, proč by se měli o planetu zajímat. A proto jsi River a Simona vzal právě sem. Přistáli jste tu před třemi dny. Kapitán slíbil, že na zavolání přiletí zpátky, pokud bude něco v nepořádku a pokud ne, budete se držet plánu. 14 dní tady na klidné planetě vám snad prospěje… a jim na lodi taky. Sourozence jsi seznámil se ženou, která se jim představila jako Yolanda. Manžel jí zemřel, dostal infarkt na poli při práci a děti opustily planetu za lepším. Je to asi 60ti letá černoška s velice příjemným hlasem a milým obličejem. Ubytovala vás u sebe doma. K Simonovi občas přijde nějaký ten pacient a díky tomu, že si doktor vždy bere svou příruční tašku První pomoci, je schopný ošetřit většinu zranění či nemocí, které však nejsou závažné. Yolanda je tvá velice blízká přítelkyně. Byla vlastně prvním člověkem, se kterým jsi se kdysi seznámil, když jsi se shodou náhod dostal na Belerofone. Po trochu předčasné večeři, při které se River jako obvykle chovala dosti podivně, se Simon rozhodl, že jí prospěje menší procházka po čerstvém vzduchu. Sebrali se a odešli do přilehlého lesíka. Yolanda sklidila ze stolu a začala omývat nádobí, přičemž si opět stěžovala na nespravedlnosti, které je trápí kvůli Alianci. “Za poslední měsíce se nám znatelně snížily finance. Sklady jsou plné obilí a my nemůžeme vyvážet… je tu tolik ležáků, že kdyby se to prodalo, uživí to na několik dlouhých měsíců desítku rodin.“ Smutně si povzdychne a odloží hnědý keramický talíř na linku. Nádobí se zde vyrábí z hlíny, která má podobné složení jako ta na Zemi. Sice po vypálení zůstává tmavě hnědá a vypadá tak, že je stále špinavá, ale vydrží víc, než klasická keramika. Rozhodně se nedá jen tak rozbít a rozhodně se nedá jen tak sehnat. Většina rodin proto svůj majetek počítá ne na peníze, ale na majetek. Na dřevěný nábytek, porcelánové nádobí a skleněné sklenky.

Ten, kdo stojí vpozadí - 27. února 2008 11:57

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Procházka v lesíku Několik kroků od vás se již rozprostírá uměle vysazený lesík, protože stromy kolem městečka vypadají jinak, než jak jste je viděli během přistání. Hlouběji do vnitrozemí je to samý vysoký a mohutný strom s listy o velikosti papíru A4. Koruny stromů zahalují lesík do šera, jen tu a tam je propuštěn paprskem slunce pod příslibem zelené vegetace pod nohama. Vstoupíte do lesa a chvíli se procházíte kolem stromů. River mezi nimi doslova tančí. Ani si to neuvědomíte a ocitnete se hlouběji v lese, který se na jednu chvíli stal hustým, ale po chvíli z hustého rostlinstva vystoupíte a před sebou mezi několika málo stromy uvidíte ohradu s koňmi. Zpoza ohrady je slyšet mužský hlas, který zdá se, krotí koně.

Ten, kdo stojí vpozadí - 27. února 2008 11:57

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Procházka v lesíku Několik kroků od vás se již rozprostírá uměle vysazený lesík, protože stromy kolem městečka vypadají jinak, než jak jste je viděli během přistání. Hlouběji do vnitrozemí je to samý vysoký a mohutný strom s listy o velikosti papíru A4. Koruny stromů zahalují lesík do šera, jen tu a tam je propuštěn paprskem slunce pod příslibem zelené vegetace pod nohama. Vstoupíte do lesa a chvíli se procházíte kolem stromů. River mezi nimi doslova tančí. Ani si to neuvědomíte a ocitnete se hlouběji v lese, který se na jednu chvíli stal hustým, ale po chvíli z hustého rostlinstva vystoupíte a před sebou mezi několika málo stromy uvidíte ohradu s koňmi. Zpoza ohrady je slyšet mužský hlas, který zdá se, krotí koně.

Jayne Cobb - 27. února 2008 18:03

Serenity – velké vítězství Nějak se k mrtvole moc nehrnu a tak jsem to pochybné privilegium konstatovat „Ztratili jsme ho, doktore.“ nechal na Zoe. „Jo, ta bude vyvádět,“ pokývám souhlasně hlavou na Malovu poznámku. „Vytřít, vydrhnout krvavý skvrny, vyhodit do vesmíru mrtvolu a Mekhiho…“ Co se odpojení od lodi týče, tak jsem jen pro – vůbec se mi tam nelíbilo. Samej grázl s pastelkama a podobný pochybný existence. Skoro jako v první třídě. „Zachránil jsem ti zadek!“ houknu na Inaru. „Až trochu poklidíš, uvař mi, vyper a večer tě čekám ve svý kajutě!“ Odvádím tak myšlenky od toho, co nás čeká při odletu – nejspíš nás něco sestřelí a maminka se to nikdy nedozví… „Hovno!“ zabručím nevrle. Základní instinkty zvítězily, jako vždy, a já jsem připraven porvat se naprosto s čímkoliv, jen abych přežil do dalšího vydání BITCHX! a napsal matce, že jsem „žyv a zdráf“. Nejsem příliš vybíravý, a tak se připoutám v blízkosti Washe. „Jestli nás zabiješ, tak…“ Zarazím se. Tady jsou všechny pohrůžky marné. „Prostě nás nezabíjej, jasný?“ O co je to slabší, o to drsnějším tónem to pronesu.

por. Laura Cadman - 27. února 2008 20:26

Serenity, čas Mr. Propera “No tak osazenstvo. Nebudeme jenom tak nečinně koukat, máme tu práci, musím uklidit.“ Vykouknu do prostoru hangáru a na schodech vidím Jayna, jak se snaží svým nenápadným způsobem zmizet a zase nic nedělat. “Jayne!“ Okřiknu ho natolik hlasitě a počkám si, až se zastaví. Stojím dole pod ním, s rukama zaťatýma v pěst a opřenýma o boky s výrazem tvrdším, než diamant. “Zbav se toho těla,“ ukážu prstem na Plenitele. “My zatím půjdeme uklidit ten svinčím od hasicího přístroje ve společenské.“ Udělám pár kroků ke kapitánovi. “S vaším dovolením tu začneme s Mekhim uklízet.“ Podívám se na černouška a pokynu hlavou, ať mě následuje. “Práce čeká.“ Ani mě se to dvakrát nezamlouvá, ale o byt, ve kterém žijete, se přece taky staráte.

Malcolm Reynolds - 28. února 2008 10:05

Malcolm Reynolds – odvrácená tvář jinak charismatického kladného hrdiny Nikdo nereptal. Zvednout záď a vypadnout odsuď byl dobrej nápad a byl můj. Proto jsem kapitán. Všichni zapadli do lodi rychle jak alianční vojáci do zákopu. Ztlučený voják u mých nohou konečně s námahou pohnul rozbitými rty. Metoda cukru a biče je neobyčejně účinná a někdy stačí místo cukru jen přestat s bičem. Rozhlédl jsem se abych se ujistil, že zbytek posádky je bezpečně naloděn do našeho dlouhodobě dočasného domova na palubě věčně mladé lodě třídy Firefly a na pár chvil jsem se vytratil do útrob Pleniteli prolezlého korábu. Chlápka za mnou už nic nebolelo. Jedinou jeho starostí teď byl už jen průvan v hlavě, který mu tam v hlavě udělala kulka z mého revolveru… Vnější přetlakové dveře Serenity se za mnou zavřely s hlasitým bouchnutím. Uvolněným krokem jsem vyběhl po schodišti nahoru ke kapitánskému můstku. Cestou jsem jen na okamžik uviděl spoušť, která zůstala po Washově konfliktu s Plenitelem a obočí mi vylétlo udiveně vzhůru. Wash už seděl na svém místě pilota a ruce mu jen kmitaly. „Tady jsme skončili, šlápni na to. “ Pobídl jsem našeho pilota a vida, že tu nejsem nijak potřebný, jsem se vydal do své kajuty.

Jayne Cobb - 28. února 2008 18:03

Serenity – velký úklid Mé plány na lenivé sledování Washovy práce jsou vážně narušeny – Zoe sice není kapitán, ale podle všeho mi pořád ještě může dávat rozkazy. A z tohohle konkrétního nejsem zrovna odvázaný. „Kurva,“ zabrblám a hodím si pušku na záda. Dojdu si prohlédnout mrtvolu, znechuceně do ní kopnu, a pak se vydám hledat pár rukavic a nějaký vozík, na kterém bych ji odtáhl. „Tak, kam tě uložíme, smraďochu?“ poptám se Plenitele bodře, když je naložen. „Co bys říkal na výlet do vesmíru skrz multifunkční díru?“ A tak jsem se vydal vypustit budoucím generacím vzkaz: A long time ago in a galaxy far far away lived murderer called Jayne.

River Tam - 29. února 2008 22:40

soukromá zpráva od River Tam pro Zastavím se. Ržání koní, živé bytosti, svalstvo poskládané do dokonalosti. Samet kůže, hebkost slov vyřčených v jazyku, jenž stimuluje srdce. Horkost. Zastavím se. Hustý les, hustý a tmavý jak obočí Inary, ačkoliv ho má vytrhané, možná i Zoe. Vzpomínka na labuť, loď, kov… váha nezměrně nesčíslitelná. Řehtání, divoká projížďka. Úsměv. Nebezpečí. Hop či trop. Využitelné zbraně, pušky, kopí. Židle, ne stůl. Jdu dál, vůně lesa se přesouvá na druhé místo. Potravní řetězec zájmu, triumf umění. Triumf silných, vyzbrojených, znalých. 7-9 je minimální hodnota maximality priorit. Kůň. Kůže. Prach. Dusot kopyt. Nohy jdou samy, matematické vzorce odsunuty daleko do záhybů šedé kůry mozkové. Legrace. Úsměv. Kůň…

Ten, kdo stojí vpozadí - 01. března 2008 20:07

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Na palubě lodi Serenity jsi strávila bezmála rok. Během té doby se stav River proměnlivě zlepšoval a zhoršoval. Díky plánu, pečlivě vymyšleného Riveřiným bratrem Simonem, se posádka Serenity dostala do nemocničního zařízení na planetě Ariel, sebrala tam vše potřebné pro doplnění lodního first kitu. Při té příležitosti provedl Simon sken Riveřina mozku a získané informace si stáhl, aby mohl pro svou sestru na palubě Serenity dál pracovat na léku všeho toho, co jí Aliance udělala. Dozvěděl se, že River několikrát řezali do mozku, což se obvykle nedělá u zdravého a neporušeného jedince. Také jí odňali amygdalu. Centrum, které koriguje emoce a v případě potřeby zatlačí náš strach a veškeré obavy stranou, abychom mohli normálně fungovat. River je tam vystavena veškerým emocím a nemůže se jim nim bránit. V posledních několika týdnech se Riveřin stav opět zhoršil. Došlo k několika neúmyslným, leč dosti tvrdým potyčkám, které následně vyvolaly další hádky mezi Jaynem a kapitánem Reynoldsem. Jayne stále tvrdí, že River sem nepatří a že je tahá ke dnu a její stav mu přímo nahazuje do karet. Pastor Book – misionář, který brázdí vesmír společně s vámi na Serenity – proto navrhl, že vezme Simon a River na čas na zem, kde se snad její stav zlepší. Belerofone Je terraformovaná planeta jako každá druhá ve vesmíru. Jakmile se zde upravilo ovzduší a gravitace, byli sem vysláni osadníci čítající tři desítky rodin se základním vybavením pro přežití a vytvoření si domovů, pracovním náčiním, jídlem na několik měsíců dopředu, semeny rostlin a několika telaty k dobru. Později sem jako levnou sílu dovezli koně a na černém trhu se snadno dají sehnat nějaké zbraně. Ovšem zdejší obyvatelé je používají jen k vlastní obraně. Na Belerofonu nenajdete žádné násilníky. Lidé co tu žijí jsou farmáři, pěstují kukuřici, brambory, obilí a chovají krávy a ovce. Vyváží maso, mléko, vlnu a semena do rozličných koutů galaxie a přesto že se může zdát, že dobře vydělávají, opak je pravdou. Aliance si nasadila velké daně a převážet náklad ilegálně, na to si nikdo netroufne. Proto většina lidí zde žije v relativní sociální podúrovní, ale ne tak špatně, jako na jiných planetách. Pro vzdělaného člověka jako jsi ty, neboť jen vzdělaným lidem se dostane možnost dozvědět se, že kdysi existovala Země a měla svou bohatou historii – je vhodné popsat Belerofone jako westernové městečko. Je zde samoška, místní lokál s věčnými opilci, obchod s oblečením. Větší část budov jsou obydlené domy, obchod se převážně domlouvá s novými příchozími, či těmi kdo sem přiletí a mají zájem obchodovat. Ačkoliv jsou Alianční prsty dlouhé, sem, až na okraj galaxie, moc často nesahají. Není důvod. Mírumilovné a bezproblémové obyvatelstvo nepřitahuje pozornost. A pokud platí řádně daně, není jiný důvod, proč by se měli o planetu zajímat. A proto jsi River a Simona vzal právě sem. Přistáli jste tu před třemi dny. Kapitán slíbil, že na zavolání přiletí zpátky, pokud bude něco v nepořádku a pokud ne, budete se držet plánu. 14 dní tady na klidné planetě vám snad prospěje… a jim na lodi taky. Sourozence Pastor Book seznámil se ženou, která se jim představila jako Yolanda. Manžel jí zemřel, dostal infarkt na poli při práci a děti opustily planetu za lepším. Je to asi 60ti letá černoška s velice příjemným hlasem a milým obličejem. Ubytovala vás u sebe doma. K Simonovi občas přijde nějaký ten pacient a díky tomu, že si doktor vždy bere svou příruční tašku První pomoci, je schopný ošetřit většinu zranění či nemocí, které však nejsou závažné. Yolanda je zdá se, velmi blízká přítelkyně pastora Booka. Byla vlastně prvním člověkem, se kterým jsi se kdysi seznámil, když se shodou náhod dostal na Belerofone. A ještě větší překvapení pro tebe je, že o tom vyprávěl. Obvykle je tajemný a o své minulosti nerad mluví. Po trochu předčasné večeři, při které se River jako obvykle chovala dosti podivně, se Simon rozhodl, že jí prospěje menší procházka po čerstvém vzduchu. Sebrali se a odešli do přilehlého lesíka. Yolanda sklidila ze stolu a začala omývat nádobí, přičemž si opět stěžovala na nespravedlnosti, které je trápí kvůli Alianci. “Za poslední měsíce se nám znatelně snížily finance. Sklady jsou plné obilí a my nemůžeme vyvážet… je tu tolik ležáků, že kdyby se to prodalo, uživí to na několik dlouhých měsíců desítku rodin.“ Smutně si povzdychne a odloží hnědý keramický talíř na linku. Nádobí se zde vyrábí z hlíny, která má podobné složení jako ta na Zemi. Sice po vypálení zůstává tmavě hnědá a vypadá tak, že je stále špinavá, ale vydrží víc, než klasická keramika. Rozhodně se nedá jen tak rozbít a rozhodně se nedá jen tak sehnat. Většina rodin proto svůj majetek počítá ne na peníze, ale na majetek. Na dřevěný nábytek, porcelánové nádobí a skleněné sklenky. Ty jsi se před večeří rozhodla na chvíli se projít. Přispělo k tomu také Simonovo chování a jeho věčné vykrucování se z rozhovorů o tobě, o vás, o přátelství, které by mohlo být i něčím jiným. Tvá přímočarost a upřímnost ho prostě dostává do úzkých. Proto raději odešel se sestrou ven. Vrátila jsi se zpátky zrovna ve chvíli, kdy pastor Book pomáhal Yolandě s nádobím a vyslechneš si tak rozhovor, ve kterém si stěžuje.

Ten, kdo stojí vpozadí - 01. března 2008 20:52

Paluba Serenity Zničehonic se jako by odevšad ozvalo všudypřítomné šumění. „Tak co bude s tím úklidem?“ Zazní z reproduktorů lodního komunikátoru kapitánův hlas. Všichni v poblíž společenské místnosti jste na sebe pohlédli a s pokrčením nosu jste koukali jeden na druhého, kdo to udělá. Inara, Zoe, Jayne… nebo snad Mekhi? Do šumění zapnutého lodního rozhlasu se najednou ozvalo šustění a další zvuk se mohl zdát jako plácnutí kšand. Plácání bosých nohou o podlahu, šumění sprchy a hlasité pískání s občasnou pěveckou vložkou. Jakmile začínaly doznívat tóny druhé sloky zřejmě nějaké vojenské odrhovačky, komunikátor se konečně vypnul… Kapitánův rozkaz zněl jistě Kdo bude uklizečkou pro dnešní den?

Inara Serra - 01. března 2008 21:12

Můj raketoplán Vše jsem si pečlivě nachystala na koupel, vysvlékla si šaty pošpiněné tím, že kapitán na loď přivedl člověka měnícího se v Plenitele. S chutí je odložím do kouta a dlouhou dobu si je nevezmu na sebe, dokud neprojdou řádným čištěním, které si objedná na nejbližší planetě, kde to je jen možné. Začnu se mycí houbou omývat od paží až k ramenům. (Dále to rozepisovat nebudu, aby pak někoho náhodou nenapadlo mi přijít neplánovaně a nezvaně do kajuty). Slastně přivřu oči, když houbou objíždím krk a vykasám si vlasy. Pak ale zaslechnu podivný zvuk. Ne, že by mě předtím kapitánova poznámka o úklidu nějak vyrušila, ale tohle je jiné. Obléknu se do lehkého přehozu s upínáním přes rameno se sexy vzorem připomínajícím kůži kočkovité šelmy a vyjdu se podívat ven z raketoplánu, co že to je za zvuk. Zastavím se u zábradlí, pode mnou je hangár a nákladový prostor, opřu se dlaněmi a pozorně poslouchám. Udiveně pozvednu obočí, když zjistím, že kapitán zapomněl vypnout komunikátor a nad další myšlenkou, že je ve sprše, se jen nemorálně ušklíbnu. Shlédnu dolů, na malý okamžik pozoruji Jayna jak uklízí mrtvolu a Zoe jak stírá pěnu po hasicím přístroji a vrátím se zpátky do kokpitu. S pocitem, že kapitán zřejmě zešílel.

Ten, kdo stojí vpozadí - 01. března 2008 21:42

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Krátce po skončení pohřbu Plenitele S úlevou sis stáhl rukavice, poškrábal se na předloktí a popadl vozík. Odtáhl jsi ho na místo, kde jsi ho původně našel a zběžně ho ostříkl dezinfekčním přípravkem. Několik kapek z konce trysky ti přitom skáplo na ruku a nepříjemně to štípalo. Nedbale ses poškrábal a byl by ses takovou prkotinou vůbec nezabýval, kdyby ses nepodíval na nehty své ruky. Jejich špičky pomalu matněly zasychající krví… Někde hluboko v mysli ti zatrnulo a po zádech přeběhl mrazivý dotek něčeho, s čím se setkáváš jen málokdy. Byl to strach. Rychle si vykasáš rukáv a na předloktí se táhne malý krvavý škrábanec. Nejspíš ses musel škrábnout při nakládání těla o některý z ostrých hrotů ozdob Plenitele, kterými se jejich skupiny hrdě zdobí. Byl to jen obyčejný kov. Zastřelil jsi ho. Jeho tělo rozerval projektil z tvé zbraně a jistě rozprášil drobné kapičky krve a úlomku kostí všude okolo. Klidně by mohl být i na těch pitomých bodcích. Při představě, co by to mohlo znamenat se tě zmocňuje nevolnost. Co teď uděláš? Svěříš se s tím někomu, nebo budeš dělat, že se nic nestalo a doufat ve Štěstěnu?

Jayne Cobb - 01. března 2008 22:21

soukromá zpráva od Jayne Cobb pro Muž, který se rozešel se svou rukou Zatrnulo mi. Byl jsem otrávený, ale ta jedna malá ranka všechno změnila. Trocha potu, kterým se mé tělo chladilo, se změnila ve studenou záplavu. Cítím chlad, mám pocit, že mi netluče srdce. Nemůžu polknout. Doprdeledoprdeledoprdele! Stříknu na poraněnou ruku desinfekci, jako kdybych doufal, že to vyžere. Musím ještě jednou – díky třasu jsem se skoro vůbec netrefil. Pálí to jako čert, ale to nevadí. Pokud to pomůže, vůbec to nevadí. Jenže to nepomůže. Vím to já, ví to ruka… Musí pryč. Užuž sahám po noži, když mi dojde, že ani to nepomůže. Že nic nepomůže.

Jayne Cobb - 01. března 2008 23:19

Konec kariéry pohřebáka Chvíli si ještě hraju s tryskou s dezinfekcí a postávám u díry, ale pak v rychlosti vyrazím pryč. Že by mě zaháněla Malova hudební projekce, nebo je to další z rudých poplachů „Budu ve své kajutě, nerušit!“? Co mě mohlo na Pleniteli tak vzrušit? Nebo jsem si konečně vzpomněl, že se v jejich přítomnosti cítím opravdu, ale opravdu špatně? Když jsem po nějakých deseti minutách vešel ze své kajuty, vypadal jsem skoro až slavnostně – čisté oblečení, snad jsem se i trochu oholil a omyl. Co se děje? Wash pohřbívá dinosaura? Jenže já se rozhodl poctít návštěvou Inaru. Mít kytku, vypadalo by to jako rande, ale takhle je to jen obyčejné otravování.

Jayne Cobb - 01. března 2008 23:37

soukromá zpráva od Jayne Cobb pro Chvilka samoty Odložil jsem brokovnici do kouta, akorát jsem vyndal zásobník, zajistil dveře a usadil se na postel. Do prdele, teď bych si pobrečel! Zrovna teď, ale… Ale nejde to. Zhluboka se nadechnu a cítím, jak šok pomalu polevuje. Podívám se na ránu na paži, zakroutím hlavou a tiše se zasměju. Není čemu. Natáhnu si na hlavu milovanou čepici, vezmu list papíru a propisku. Mami, píšu ti abych Škrtnu. píšu ti protože Zase špatně. mám tě rád. Moc rád bych se s tebou zase viděl nebo ti zase brzo napsal ale asi to nepůjde. Dávej na sebe pozor. Jayník Zakroutím hlavou, mlčky projedu dopis. Je to hrozně málo, ale co chcete napsat matce, když umíráte? Možná. Určitě. Zabalím papír do obálky, napíšu adresu a položím na polštář. A k tomu ještě jeden list: Kapitáne odešlete tento dopis mé matce mé matce. Škrtnu to, přepíšu srozumitelněji: Kapitáne odešlete tento dopis pro mou matku mé matce. Moje zbraně prodejte a spolu s poslední výplatou je také pošlete mé matce. Po chvíli váhání připojím i dodatek o zacházení s mým tělem: Mou mrtvolu se zbavte jak chcete ale chci, chvíle zvažování gramatického jevu, pak spásný nápad, bejt pohřben v čepici od matky. Mám něco našetřeno na osobní zábavu, a protože bych si před smrtí rád dopřál aspoň něco neobvyklého a maminka už tak dostane nezvykle velké množství peněz, tak si to snad mohu dovolit. Po dlouhé době stojím před morálním dilematem, které nejde řešit silou. „No tak, tohle by mi přála i matka. Pořád píše, ať si najdu milou a hezkou holku.“ Sám z toho rozhodnutí nejsem zrovna šťastný, ale vím, že to chci. Chci kvalitu. Naposled. Trochu se očistit, vzít sváteční oblečení a hurá za nejdražší šlapkou na lodi!

Derrial Book - 02. března 2008 10:57

soukromá zpráva od Derrial Book pro Pomáhám Yolandě s mytím nádobí. Není toho moc, ani to není nijak velká pomoc, ale potřebuji se cítit trochu užitečný, že tu jenom neuvyužívám pohostinství a nic jim nedávám na oplátku. Při tom poslouchám Yolandino vyprávění o tom jak těžký život tu je. Bohužel to není první stěžování které jsem na své cesty vyslechl. Detaily se mění, ale obsah zůstavá stejný.a dotoho ještě to co se děje na Serenity. "Já vám rozumím. Je špatné co se děje, ale nezbývá než vytrvat. Všechno zlé jednou skončí, uvidíte," snažím se Yolandu povzbudit. "A ještě jsem vám vlastně nepoděkoval za večeři. Byla skvělá. Jste opravdu výtečná kuchařka a hostitelka," usměji se, abych tak alespoň trošku rozehal její chmury.

Simon Tam - 02. března 2008 12:59

soukromá zpráva od Simon Tam pro Na procházce po Bellerofone Rád pozoruji sestru, když tančí a usmívá se. Vše, co dělá, jakoby tančila, veškeré její pohyby jsou tancem. Usmívá se, je šťastná. Je šťastná jako bývávala dřív, dřív, než odešla na školu, kterou si tolik vysnila. Chtěla se vzdělávat a chtěla tu nejlepší školu - školu, která má nejvyšší nároky, požadavky i nasazení. Z mých úvah mě vytrhne zaržání koní a hlas někoho zdejšího. Kdybych neměl o River strach, šel bych klidně dál. A jí přitom ti koně tak lákají, lákají ji tam, kde mají svobodu, ne tam, kde jsou uzavřeni a bez prostoru. Ona vnímá jejich svobodu, radost i dovokost a prožívá ji s nima. Jen by to chtělo vědět, kdo tam s nima je a kolik jich je. V jednom okamžiku pátrám očima po lidské přítomnosti a zároveň zastavuji sestru. "River, stůj! Musíme zjistit, koho máme před sebou, aby nám něco neudělal. Nevíme, zda tam nejsou lidé, kteří za nás nečekají odměnu a nedostali se někde k zatykači, který je na nás vypsán. Částka je okolo dvouset tisíc, a to jen za tebe. Musíme si dávat pozor." Pevně ji chytnu za loket. "Musíme být potichu. Jsou pěkní, ti koně, viď? Taky se mi líbí, jen je nesmíme vyplašit." V hlase i upoutání pozornosti na koně, se snažím, aby byla v klidu a nezačala se bránit, řvát či někam utíkat. Kdybych alespoň tušil, co má vliv na zhoršení jejího stavu. Je zcela nepředvídatelná a ani já neodhadnu, co ji kdy napadne, jaké vzpomínky si s čím spojí a co za čím kde uvidí.

Ten, kdo stojí vpozadí - 02. března 2008 13:31

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Pomáhám Yolandě s mytím nádobí. Není toho moc, ani to není nijak velká pomoc, ale potřebuji se cítit trochu užitečný, že tu jenom neuvyužívám pohostinství a nic jim nedávám na oplátku. Při tom poslouchám Yolandino vyprávění o tom jak těžký život tu je. Bohužel to není první stěžování které jsem na své cesty vyslechl. Detaily se mění, ale obsah zůstavá stejný.a dotoho ještě to co se děje na Serenity. "Já vám rozumím. Je špatné co se děje, ale nezbývá než vytrvat. Všechno zlé jednou skončí, uvidíte," snažím se Yolandu povzbudit. "A ještě jsem vám vlastně nepoděkoval za večeři. Byla skvělá. Jste opravdu výtečná kuchařka a hostitelka," usměji se, abych tak alespoň trošku rozehal její chmury.

por. Laura Cadman - 02. března 2008 13:39

Rande s koštětem Kapitán si opět vylévá své ego v komandování. Místo toho, aby sám přiložil ruku k dílu. Někde najdu koště a lopatku a začnu shrabávat zaschlou pěnu z hasičáku. Vysypu to do odpadu a pustím na to trochu vody. Naštěstí se tu na Serenity voda filtruje a čistí, takže se dá po čemkoliv použít znovu i jako pitná voda. Namočím hadr a když zakleknu, aby to kolem setřela, z reproduktorů se začne linout zvláštní zvuk. Narovnám se v kleče, složím si modré ruce na stehnech a pozorně se zaposlouchám do zvuků džungle. On si zapomněl vypnout interkom v pokoji… to snad není možný Letmo pohlédnu na Jayna, který právě uklidil Plenitele do multifunkční díry a odešel stranou. Já už se tu vůbec ničemu nedivím, i když se občas objeví nějaká překvapení, zvykla jsem si na ně. Proto dál uklízím a když skončím, opláchnu si ruce a jdu se podívat nahoru za Washem. U pilota Pomalu a tiše přistoupím tobě za zády a stisknu tě jemně prsty na ramenech. Umně tě začnu masírovat. “Tak co? Letíme za River, Simonem, Kaylee a Bookem? Nebo měl kapitán ještě nějaký další bláznivý plán jako to, že nechal puštěnou vodu?“

Rick O’Shela - 02. března 2008 13:48

soukromá zpráva od Rick O’Shela pro Viditelně se přiblížím, aby to nevypadalo že slídím. Nasadím mírně zamyšlený výraz. Pokud to nevypadá, že by se vyloženě báli, že jsem je slyšela, tak promluvím: "Kapitán by vám mohl pomoct. Má loď a zboží vozívá. Určitě vám rád pomůže, až přiletí!" nojono, moje naivita a víra v lidi občas nezná mezí... Usmívám se, jako bych právě vyřešila všechny jejich problémy. Kousnu se do rtu a čekám, jak se zatváří.

Ten, kdo stojí vpozadí - 02. března 2008 13:54

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Poslední přání před smrtí Co jiného by tě mohlo napadnout, než jít se dvořit nejelegantnější bytosti, kterou jsi kdy potkal. Přestože, je Inara zavázána smlouvu s kapitánem, že nikdy z posádky neposkytne nikomu nic z její profese, ty jsi přece našel to zoufalé odhodlání jít to zkusit. Nebo si prostě jen drze a surově vezmeš to co chceš, stejně ti to může být jedno, když jsi teď nakažený. V hangáru se už sem tam pohybuje zmatený Mekhi, který ale o tobě nemá ani páru. Není tu nikdo, kdo by ohodnotil tvé čisté a voňavé oblečení, které nosíš jen pro důležité příležitosti, hladce oholenou tvář a lacinou kolínskou, kterou taktéž používáš jednou za čas. A možná je to i dobře. Dveře do Inařina raketoplánu nejsou zamčené. Vstoupíš proto dovnitř a před sebou uvidíš závěs z jakési dosti drahé lesklé látky s čínskými zlatými znaky na temně rudém pozadí. Do nosu tě uhodí silná vůně kadidla, které voní po santalovém dřevu a pryskyřici. Po kajutě se tiše rozlévá orientální hudba, která svými zvonivými tóny připomíná tekoucí vodopád. Ještě nikdy jsi v jejím raketoplánu nebyl, ale představoval sis ho všelijak, od neřestného pajzlu s rozlitým alkoholem, po bohémský bordel s růžovými polštáři ve tvaru srdcí. Nic takového zde nenajdeš. Po pravé straně je rudý pohodlný gauč do tvaru U, před ním je malý dřevěný stolek, na kterém je voňavé kadidlo a podnos s keramikou na přípravu čaje. Na levé straně jsou dva velké polštáře k sezení. Po stěnách visí čínské zdobné cetky a zlehka o sebe cinkají. Zpoza oddělené části Inařinaobýváku vyjde Inara sušíc si paže ručníkem.

Ten, kdo stojí vpozadí - 02. března 2008 13:58

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro U koní Zastavíte se na okraji lesa a Simon doufá, že si jich nikdo nevšiml. River to však stále láká blíž ke koním a tak se vysmekne ze sevření a vyběhne vstříc ohradě. Zastaví se u prvního koně, který se jí dostane pod prsty a jako malé děcko jej začne hladit a hrát si s ním. Vydáš se pomalu za ní a v dálce za koňmi zbystříš pohyb. Jdou k vám asi čtyři umounění a špinaví chlapi kolem 30 let, odhadem i starší, v oblečení stejně špinavém a zřejmě i smradlavém, jak to tak vypadá. “Héj, co tam děláte u těch koní?“ Křikne jeden z nich jakmile spatří River. Pomalu se k vám rozeběhnou, prozatím nechávají zbraně skryté.

Ten, kdo stojí vpozadí - 02. března 2008 13:58

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro U koní Zastavíte se na okraji lesa a Simon doufá, že si jich nikdo nevšiml. River to však stále láká blíž ke koním a tak se vysmekne ze sevření a vyběhne vstříc ohradě. Zastaví se u prvního koně, který se jí dostane pod prsty a jako malé děcko jej začne hladit a hrát si s ním. Vydáš se pomalu za ní a v dálce za koňmi zbystříš pohyb. Jdou k vám asi čtyři umounění a špinaví chlapi kolem 30 let, odhadem i starší, v oblečení stejně špinavém a zřejmě i smradlavém, jak to tak vypadá. “Héj, co tam děláte u těch koní?“ Křikne jeden z nich jakmile spatří River. Pomalu se k vám rozeběhnou, prozatím nechávají zbraně skryté.

Simon Tam - 02. března 2008 14:08

soukromá zpráva od Simon Tam pro U koní Nastal moment, kdy mám chuť zaklít, pravděpodobně chvíle, o které mluvila Kaylee, že je to i na místě. Nejsem si tím ale až tak moc jist. "River!" Rozběhnu se k ní. Náhle vidím blížící se muže, kteří se mi vůbec nezdají a nebudí ve mně nijakou důvěru. Snažím se zachovat klid a tvářit se tak, jakože se nic neděje, protože dva obyčejní lidé si vyšli na procházku. "Přeji dobrý den." Slušně a přátelsky se usměji¨a maskuji nejistotu a prapodivný pocit, který z nich mám. "Promiňte, netušili jsme, že se nesmíme přiblížit k ohradám a koním. Nechceme jim a ani vám ublížit, jsme jen na procházce a kocháme se krásou přírody a života." Pevně doufám, že budou vstřícní a skončí to na debatě o počasí. Beru River za ruku a jemně, aby neměla opět pocit násilí, ji stahuji k sobě, pryč od ohrady. "Pánové si asi nepřejí, abychom jim plašili jejich krásné koně."

Jayne Cobb - 02. března 2008 14:20

soukromá zpráva od Jayne Cobb pro Budu v jejím raketoplánu Udeřím pěstí do dveří, abych ohlásil svůj příchod a otevřu je. Klouby příjemně bolí. Příjemně, protože dokud mě něco bolí, pořád žiju. Bolí něco Plenitele? Potřepu hlavou, abych se zbavil těch nepříjemných myšlenek a zhluboka se nadechnu vůně, která se raketoplánem šíří. Je zvláštní, vzácná. Opatrně rozhrnu závěs, přejedu vybavení místnosti zkoumavým pohledem. Z nějakého důvodu nehledám možné zbraně, neodhaduju cenu, ani nevymýšlím, na jakém kusu nábytku bych se pomiloval. Polknu a trochu nejistě se postavím doprostřed místnosti. Nevím, kam si sednout. Teď zrovna nechci působit jako buran, který se bez pozvání posadí na kus nábytku, který vlastně ani k sezení neslouží. Trhnu hlavou k příchozí. „Ech…“ Mlasknu a odkašlu si. „Ahoj, Inaro. Já…“ Nějak se mi nedostává slov, a tak jí podám váček. Spíš už takový vak. Není zrovna nacpaný šustivým bohatstvím, ale asi tam toho není málo. „Trochu jsem šetřil,“ pokrčím rameny s úsměvem. „Na co to bude stačit?“ Zběžným pohledem do vaku lze dojít k závěru by to mohlo stačit na dvě velice kvalitní horizontální pracovnice. Najednou. Na celou noc. A ještě s dýžkem.

Inara Serra - 02. března 2008 14:31

soukromá zpráva od Inara Serra pro Raketoplán a nezvaná návštěva Zastavím se po odkašlání a zůstanu zírat na Jayna. Co ten tady dělá? Sleduji jak se rozhlíží kolem a při každém jeho pohledu pochybuji, že by zde byl s čistými úmysli. Ještě nikdy sem nevkročil. Smí sem jen Kaylee a kapitán a ten jen občas. “Ahoj,“ pozdravím stejně rozpačitě a překvapeně jako Jayne. Hlavně překvapeně z toho, jak nejistý on vypadá. Takhle ho neznám. Něco tu smrdí… (obrazeně řečeno, protože Jayne je navoněný a čistý) Přitisknu si ruce křížem na prsa, jako bych se snažila zahalit již zahalené a zvědavě sleduji, co vytáhne z rukávu. “Co to má být?“ Pokynu zlehka a ukážu na váček. Když se konečně Jayne vymáčkne, zůstanu zkoprněle na místě s otevřenými ústy. V tuto chvíli jsem ztratila veškerou důstojnost a eleganci Společnic. “Cože??“ Neúměrně zvýším hlas a ten se skřekem ztratí kamsi do prázdna. Najdu v sobě zbytek sebeovládání a rychle se uklidním. “Jayne, máme s kapitánem dohodu. Nebudu jemu ani nikomu z jeho posádky poskytovat žádné služby.“

Derrial Book - 02. března 2008 15:42

soukromá zpráva od Derrial Book pro "Kaylee," pozdravím mechaničku Serenity a stisknu rty v nesouhlasu nad tím, že poslouchala náš rozhovor, ale jinak to nechám být. A samozřejmě má pravdu. Kapitán Reynolds by mohl pomoci, ale nevím zda je to to pravé. Nechtěl bych aby se tihle dobří lidé zapletli ještě více s uprchlíky a zloději, protože pokud by se přišlo na to, že jsme jim pomohli a načerno vyvezli zboží budou to oni kdo to odnese. To na nich si Alinace vybije zlost, ale zatím mlčím a nic neříkám. Čekám co na to řekne Yolanda.

Jayne Cobb - 02. března 2008 17:07

soukromá zpráva od Jayne Cobb pro Rande v raketoplánu Trhnu sebou, skoro to vypadá, že mě odsud vyžene svinským krokem, ale nakonec zůstala slušná. Tak, mám šanci. Furt ještě jo. „Éh, jo, vo tý dohodě jsem něco slyšel,“ přikývnu pomalu, „alé… No, nepotrvá dlouho a člen posádky nebudu. Víš, rád bych se nějak hezky rozloučil.“ Ve skryté zbrojnici mé perverzní mysli lze najít pevně zamčené dveře, zpoza kterých jsem právě vytáhl svou nejhrozivější zbraň. Už dlouho jsem ji nepoužil, tak nevím, zda bude fungovat. Prosebný štěněcí pohled. Naprosto nefér výzbroj, kterou se buď necháte rozdrtit, nebo vám hrozí závažné znechucení nad sebou samými, že jste štěňátko zklamali a nechali ho zemřít žalem.

Mekhi Wylle - 02. března 2008 21:25

Za bednou Jakmile mě někdo osloví ať vylezu tak ho neposlechnu a ještě chvíli zůstávám skrčený za bednou. Až po chvíli co vstane Inara udělám to samé. Podívám se kolem sebe, ale nic neřikám. Nesnášim takový situace Podívám se po nákladovém prostoru a potom na Jayna, který na mě mluvil. "Budu chvíli u sebe!" Řeknu k ostatním a namířim si to rovnou do pokoje. Na chvíli si lehnu na postel a jenomtak polehávám, protože mě to docela unavilo a určitě se na mě mohlo dostat něco z vesmírného záření, který určitě způsobuje hroznou únavu. Po nějaké době nakonec vstanu a protáhnu se. Nevím jestli mi to zrovna k odpočinku pomohlo, ale co se dá dělat. Dostal jsem docela solidní hlad takže nemá cenu zůstávat v pokoji. Přecejenom v kuchyni určitě bude nebo na to aspoň spoléhám. "Tak co je v plánu teď?" Zeptám se v kuchyni někoho. Je docela možný, že v tý kuchyni nikdo neni a povídám si sám ze sebou, ale jako to by se mi nestalo poprvé...

Inara Serra - 03. března 2008 08:36

soukromá zpráva od Inara Serra pro Nekonající se rande v mém raketoplánu “No Jayne, víš,“ chystám si slovní zásobu, abych mu to v klidu vysvětlila, protože nemám chuť se tu ohánět pravidly. Třeba pochopí etickou stránku Společnic, že si klienty vybíráme, ale pak mě zarazí jeho slova. “Jak nebudeš? Ty někam odcházíš? Ví o tom Mal? A proč se nerozloučíš s nimi?“ Mávnu ruku ledabyle z raketoplánu, myslíc přitom na ostatní a pak mi to dojde. Je oholený, umytý, voňavý… no i když o tom by se dalo polemizovat, nabízí mi tu peníze… Jayne! Vykulím překvapeně oči do kořán, byla to jen otázka času, kdy se tu zastaví. Ale s tak pitomou výmluvou. “Jayne, ne… máme dohodu a navíc, Společnice si své milence, klienty vybírají samy. Ne, že by jsi teď nevypadal jako člověk… jde o princip.“ Složím si ruce na břichu a propletu prsty.

Jayne Cobb - 03. března 2008 18:05

soukromá zpráva od Jayne Cobb pro Vražda štěňátka/odmítnutí sexuálního loudila Jo, Jayne ví, ušklíbnu se kysele. Fei-fei de pi-yan. Skoro to vypadá, že mě odmítnutí ranilo. Nezdá se, že bych měl chuť reagovat na poznámky o mém odchodu. Jednou se to stát muselo, všichni jsme to věděli. Mal a ostatní se to dozví v pravou chvíli. A loučit se? Kaylee tu není, toho chytráčka nemůžu nakopat, tak zase nic. Stáhnu ruku s vakem, podívám se na zem. Podpásovka. Ušetřím společnici vyčítavého pohledu a jen tiše pokývám hlavou. Co na to taky říct? Otočím se k odchodu, tady už nemám co dělat. Jen při rozhrnutí závěsu mě napadne, že bych měl něco říct. Požmoulám mezi prsty jeden korálek a ohlédnu se přes rameno. „Hele, vážně seš moc hezká holka. A vzrušující. A… No, nikomu neříkej, že odcházim. Se to dozví, až bude čas.“ Závěs se za mnou zavlní. „Čau.“

Jayne Cobb - 04. března 2008 18:30

soukromá zpráva od Jayne Cobb pro Poslední večeře Navoněný a upravený jsem se prohnal kuchyní, ukořistil misku, lžíci a něco k jídlu, nebo možná tmel a vazelínu, čert ví. Tak jako tak jsem byl zase dosti rychle u sebe a pustil jsem se do jídla. Nechutnalo mi víc než obvykle. Po chvíli přemýšlení jsem vzal kus papíru a načmáral na něj vzkaz. Přilepil jsem varování na dveře a doplnil „poslední vůli“. A mojí matce pošlete i peníze ve vaku pod polštářem. Přepočítal jsem částku, přibližně ji uvedl na ten nepřitažlivý papír a schoval na smluvené místo. Jako první jsem se začal starat o opakovací brokovnici. Krásná věc, nebyla levná, ale Věra je Věra. Tu jsem si šetřil na konec, až když jsem byl se vším ostatním hotov. U ní jsem nespěchal, užíval jsem si každý pohyb, něžně ji laskal a pečlivě olejoval, kde bylo třeba. „Inaro, Inaro, takhle ses mohla mít, o tohle přicházíš,“ zabručím a otřu si ruce zamaštěné olejem do hadru. Umístím Věru na její výsostné místo, zvednu se a přehlédnu pokoj. Bordel. No, hádám, že ještě chvilku mám, ale… Seberu želízka, která schovávám v pokoji pro každý případ, secvaknu si je na kotnících, a pak se těmi nejdelšími připoutám k jedné z mála pevnějších trubek. Dřepnu si na zem a začnu listovat oblíbenými časáky. Dneska nejsou moc rajcovní.

Jayne Cobb - 04. března 2008 18:36

Drobné úpravy Jayneova biotopu Divoké prase se prohnalo kuchyní, ukořistilo něco potravy a zapadlo do svého brlohu. Zůstal po něm jen těžko identifikovatelný pach – něco mezi bobřím pižmem, levnou kolínskou a jeho standardním odérem. Podle všeho byly jeho námluvy neúspěšné, a tak si asi šel vybít frustraci. Nasvědčuje tomu i cedule, která se celkem brzy objevila na dveřích jeho kajuty: NESTUPUJTE NEOZBROJENI Někteří si jistě oddychli, že budou mít klidný let, ale většina si toho asi nepovšimne až do prvního společného jídla. Jeden spolustolovník jim bude chybět.

Inara Serra - 04. března 2008 19:19

Na palubě Po nějaké době, kdy můj raketoplán a mou maličkost navštívil Jayne a odešel, jsem vše poklidila a převlékla se do něčeho příjemnějšího. Opustím raketoplán upravená a navoněná a podívám se přes zábradlí do hangáru. Už je uklizeno a čisto. Projdu přes kovový most ke kajutám v prvním patře a v pilotní kabině zahlédnu Zoe a Washe. “Mal je ještě… ve sprše?“ Řeknu a přijdu až k nim. “Byl u mě Jayne… a byl dost divný.“ Zarazím se a popřemýšlím o tom. Opravdu se choval dost divně. “Byl umytý, oholený … a chtěl po mě službu. Ačkoliv ví o naší úmluvě s kapitánem.“ Pokrčím rameny. “Nevíte, co se mu stalo?“ Přeci jen bych raději, aby se vrátil starý drsný Jayne.

Hoban Washburne *Wash* - 05. března 2008 17:50

Báječný pilot, podivný kapitán a divoce vonící prase Rozkaz kapitáne! Teatrálně oznámím Malcolmovi, at má radost a dá mi pokoj. Další cíl cesty mi je jasný a ještě ho tu nemusím zrovna cítit po jeho poslední "vydařené" misi. Co to zase je, další pohroma? Za co nás bůh trestá... Nepochopím, jak někdo může zapomenout vypnout intercom, navíc ve sprše. Trochu kapitána podezřívám, že to udělal úmyslně. Jo kdyby zařízení přenášelo zvuk i naopak, uslyšel by odě mě leda hlasitý pískot místo obdivu. Ani si nevšimu kroků Zoe nebo jsem asi částečně ohluchl z kapitánova, ehm. zpěvu, ale podle jejich jemných dotyků nemusím hádat, kdo za mnou stojí. Pohodlně se rozvalím do křesla a vychutnám si každý jednotlivý prst na mém rameni. Správně, letíme je vyzvednout. I když bych se už nedivil, kdyby do toho zase něco vlezlo. Přemýšlím, zda nezapnout autopilota nepokračovat v masáži někde úplně jinde.. Z pohody nás nachvíli vyruší Inara. Ale musí se nechat, že je to ta příjemnější součást posádky. Né, tedka ne.. no dobře. Pozdravím taky Inaru. No podle mě se Jayne chová divně pořád.. Řeknu bez nějakého podivu či lítost. Myslím, že se mu nestalo nic. Jen zkoušel najít způsob, jak dosáhnout svého..

por. Laura Cadman - 05. března 2008 18:01

V komnatě pilota Cože to Jayne?! Nevěřícně zakoulím očima. “Jayne se umyl a oholil… a vzal si na sebe čisté věci? To snad ne.“ Mohutně, ale krátce se tomu zasměji. “Třeba měl jen dneska dobrý den a čekal, že dostane odměnu. Nevím… je to prostě Jayne, Inaro… já bych se jím nezaobírala více, než je nutné.“ Otočím svého manžela v křesle čelem ke mně. “Jestli dovolíš, máme nějakou práci. Zřejmě po vzoru kapitána půjdeme do sprchy.“ Řeknu zcela nezúčastněně a pak odejdu k žebříku ke dveřím naší společné kajuty.

Hoban Washburne *Wash* - 05. března 2008 18:42

A ještě, že máme na lodi autopilota.. Nenechám se 2x přemlouvat a natukám na palubní desce autopilota. Hm, snad se nic nestane za tu chvilku, co budu pryč.. Nebo za delší dobu? Pravda je, že sprcha mi už prospěje. A navíc společná se Zoe, kdo by mohl odolat. Počkám až Inara odejde, zvednu se ze židle a pomalu odcházím k žebříku. Ještě zdálky zkontroluju letmým pohledem jestli je všechno ovládání na svém místě a už rychle pospíchám dolů do kajuty. Snad kapitán nevyčerpal všechnu teplou vodu:)

Inara Serra - 05. března 2008 18:49

Otočím se za odcházející Zoe a pak na Washe, jak rychle kontroluje autopilota a zbylé funkce. Očividně jsem je vyrušila v jedné z dalších povinností manželských, respektive, v plánované povinnosti manželské a tak se otočím a raději odejdu. Projdu uličkou před můstkem a zastavím se u Jaynových dveří. Cedule s nápisem mě zarazí. NESTUPUJTE NEOZBROJENI Jayne zřejmě nechodil do školy a tak neví, že tam má hrubku. Nicméně, to pro tuto chvíli přejdu. Zlehka zaklepu na kovová dvířka před vstupem do Jaynovy kajuty. “Jayne, chci s tebou mluvit.“ Než se stačí ozva, tak odsunu kovové dveře a sestoupím po žebříku do jeho pokoje.

por. Laura Cadman - 05. března 2008 18:57
	soukromá zpráva od por. Laura Cadman pro Nechala jsem dveře pootevřené a dole v pokojíku již odkládám zbraně na postel. Pomalu si rozepínám knoflíčky na hnědé kožené vestě a jakmile je rozepnu, začnu si vestoje sundávat boty. Přidružuji se přitom stěny. “Trvalo ti, než jsi zapnul autopilota.“ Mile se usměji a pokračuji dál ve svlékání. Zrovna sprcha by byla vhod.

Jayne Cobb - 05. března 2008 19:04
	Dolů, dolů, až na samé dno „Teď ne,“ ozve se přes dveře sotva patrná odpověď. Jak uslyším otevírání průchodu, uznám, že to nebylo dost nahlas. „Teď ne!“ zařvu, jako kdyby mi někdo sahal na podíl, zrovna když jím chci zaplatit padlé ženě. Co asi mohu dělat, že nechci být za žádnou cenu rušen?

Inara Serra - 05. března 2008 20:45
	soukromá zpráva od Inara Serra pro Pomalu otevřu vkročím do pokoje a urovnám si zmačkanou sukni z lezení po žebříku dolů. “Co to mělo znamenat?“ Postavím se vedle ke stěně a opřu se zády. Založím si ruce na boky a dívám se chvilku na Jayna.

Jayne Cobb - 05. března 2008 21:00

soukromá zpráva od Jayne Cobb pro Dolů, dolů, až na samé dno Ještě několikrát se pokusím návštěvu vyhnat, ale nezabírá to. Začnou se ze mě sypat čínské sprosťárny, které skoro přeruší šustění. Vzip-vzum! ozve se zip u kalhot. Nejsem přímo indisponován, ale nemám k tomu daleko. Klečím v rohu, více méně na hromadě pornočasopisů. Mám je na nohou, jsou na podlaze, často otevřené, sem tam z nich vypadne žertovná příloha… „Chodím já snad k tobě bez ohlášení?!“ zavrčím nepřívětivě. Jsem zrudlý ve tváři, jako kdybych se styděl, namáhal, nebo byl blízko vrcholu. Zvláštní, boule mého vzrušení není patrná. A to tam někdy bývala. Nosívám vycpávku?

Inara Serra - 05. března 2008 21:10

soukromá zpráva od Inara Serra pro “Oh, proboha.“ Otočím se ihned jak si uvědomím trapnost situace. Ve stejném okamžiku zčervenám. Sice jsem „pracovnice lásky“, ale jsou věci, které vidět nemusím a nechci, nebo na ně nejsem připravena. Tohle je jedna z těch věcí, na které jsem nebyla připravena, ačkoliv jsem věděla, že existují. Střet s realitou je velice krutý. “Chtěla bych ti říct, že tys u mě byl též bez pozvání a taky jsi mě vyrušil.“ Chvíli ještě čekám otočená a dívám se dírou ve stropě ven z kajuty do chodby před pilotní kabinou. Po chvilce se otočím. “Tak, řekneš mi, co to mělo znamenat?“

Jayne Cobb - 05. března 2008 21:29

soukromá zpráva od Jayne Cobb pro Dolů, dolů, až na samé dno Vypadám stejně přívětivě a přátelsky jako kdykoliv předtím. „Hele, ty s tim nemáš problém, ale lidi jako já těžko hledají někoho, s kym by, jak bys to řekla,“ zamyslím se, „no, nevim. Šukali?“ Pořád stejný bordel, díky časákům ještě větší. A na polštáři obálka a na ní list papíru. Popsaný list papíru. Neprozřetelně k psaní těknu očima a prozradím jej. Asi něco cenného. Že by to souviselo s tím, proč nechci být rušen?

Inara Serra - 05. března 2008 21:34

soukromá zpráva od Inara Serra pro Přistoupím blíž a všimnu si pout. “Jayne?“ Ze sucha polknu. Tohle vypadá opravdu podivně. “Víš o dohodě, kterou s kapitánem máme. Neplním erotické představy nikoho z posádky. Ani kdyby byl na mém listě klientů.“ Přistoupím o další krůček blíž a povšimnu si jeho nervozity a pak listu papíru. Přikročím rychle blíž a vezmu jej do ruky. Zběžně jej prolistuji. “Co to je? Dopis na rozloučenou? Jayne!“ Přitvrdím. Ráda bych se už dozvěděla, co se tu děje.

Hoban Washburne *Wash* - 05. března 2008 21:46

soukromá zpráva od Hoban Washburne *Wash* pro Slézám dolů po schodech a div se nepraštím hlavou do stropu, když zahlédnu Zoe pootevřenými dveřmi. Hmm to je ale pohled. Ale tak.. nebudu si hrát na šmíráka:-) a pozorovat vlastní ženu škvírou mezi zdí a dveřmi a vejdu dál. Nelibě se podívám na zbraně na posteli. Nemám moc rád, když je tu Zoe jen tak pohazuje a vůbec nemám rád zbraně obecně. "Hm, jednou si na ty tvoje pistole někdo lehne a bude mít v sobě o díru víc, než by bylo třeba." Nenápadně tím naznačím, že má Zoe vše na místě, jak má být. Samozřejmě se na ní ale nezlobím a oplatím ji úsměv. "Hm jo, čekal jsem, až Inara odejde a radši vše zkontroloval, když nevím, kdy se vrátím.." Znovu se pousměji. Však do čeho bychom mohli v prázdném prostoru vesmíru tak narazit. Nenápadně si sjíždím pohledem Zoe od paty až k hlavě a pozuruji, jak si sundává boty. Rozepnu si svoji hawaiskou košili a přetáhnu si ji přes hlavu. Nechám Zoe zatím vklidu a jdu zkontrolovat teplotu vody.-)

River Tam - 05. března 2008 21:49

soukromá zpráva od River Tam pro Pohlédnu na bratra a pak na ty muže. Pohyby vesmírného konání jsou ponechány ladem. Koně, překrásní tvorové hříšných skutků minulosti, přítomnosti i budoucnosti… Jak jsou mi vzdálení. Nakloním hlavu na strachu. Bratr, to čiré drobné stvoření bez špetky sebeuvědomování si vlastní převahy… stromy… klikaté hieroglyfy jejich kůry podobají se mimice těch mužů. Pohlaví mužského v rodě lidském… Jediný spadlý strom dokáže zabít nejméně dva lidi. Nepraktičnost. Koně. Nebráním se pokusu odtáhnout mé tělo o metr a 45 cm a 6mm. Stačilo by vykloubit zápěstí. Nelze. Neproveditelné. Bratr. Bratr. Koně. Stromy. Cíle. Pěkný den… Rovnice popírající schválnost Murphyho zákonů. Bratr. Koně. Stromy… Zkažené zuby, slova… Co činy?

Jayne Cobb - 05. března 2008 21:54

soukromá zpráva od Jayne Cobb pro Dolů, dolů, až na samé dno „No jo, jasně,“ zabrblám otráveně. „Nechceš už votočit a vylízt? Já se budu koukat, jak vrtíš prdelkou a oba budeme spokojení.“ Zavrčím, hodím po návštěvě jeden z časáků. „Wei! Nech moje dopisy, zao-gao!“ křiknu. „Huš, babo!“ … mé zbraně prodejte a dejte peníze mé matce a dejte jí i… a chci být pohřben v čepici… vážně to vypadá na poslední vůli. A co ten dopis? Je adresovaný paní Cobbové, takže matce? „Opakuju si čtení a psaní, ZAO-GAO!“ zdůrazním. Vyceněné zuby, v ruce smotaný časák. Kření se z něj nějaká blonďatá asiatka.

por. Laura Cadman - 05. března 2008 21:56

soukromá zpráva od por. Laura Cadman pro Uměle se usměji, trošku provokativně a trošku nelibě, a odklidím zbraně do šuplíku. Shodím vestu na postel, s tím mě snad nevyhodí a vadit mu to nebude. Začnu si rozepínat košili a pomalu přejdu k malé sprše, do které se ztěžka vejdou dva lidi, ale nám to takhle vyhovuje. Přitisknu se zezadu k Washovým zádům a obejmu jej kolem pasu. Něžně ho políbím na krk a pak si o jeho rameno opřu bradu. “Zbraně už jsou uklizené, nikdo tu k žádné díře navíc nepřijde.“ Vztáhnu ruku vpřed, abych zjistila teplotu vody.

Inara Serra - 05. března 2008 22:14
	soukromá zpráva od Inara Serra pro Neucouvnu ani o kousek. “ Kuang-zhe de,“ zírám na dopis a pomalu mi docházejí souvislosti. Strhnu dopis k sobě a přitisknu jej na hruď jako malé dítě. “Nedám, o co tady jde?!“ Zvýším hlas, ale nejsem na to pyšná. Zdá se, že s Jaynem to po dobrém nepůjde. “Neodejdu, dokud nebudu mít jasno.“ Vrtět prdelkou… zdá se, že aspoň něco je u něj pořád normální.

Jayne Cobb - 05. března 2008 22:19

soukromá zpráva od Jayne Cobb pro Dolů, dolů, až na samé dno Tichounké zavrčení, povolím stisk čelistí. I když proč vlastně? Zuby už o moc víc neopotřebuju. I když… „Prostě počítám s každou možností. Žoldáci jako já nežijou věčně, he? To není jako ty, že si vybereš, co se může zjebat a co ne.“ Netvářím se moc důvěryhodně. Otázka je, kdy jsem se tak naposled tvářil? „Jestli máš problém, stěžuj si Malovi a mě z toho vynech. Já…“ nenapadne mě, co říct. „Já jsem já!“

Inara Serra - 06. března 2008 08:29

soukromá zpráva od Inara Serra pro Přimhouřím zlostně oči. A možná se opravdu nic neděje, možná má jen svůj den, kdy chce být sám a dělá samé divné věci... jako by tomu bylo někdy jinak. Natáhnu ruku a podám mu dopis. "Dobře, jen mi to bylo poněkud divné." Otočím se a odcházím k žebříku, u kterého se na chvilku zastavím, zlehka pohodím hlavou a řeknu: "Chceš zase zavřít a v klidu si tu shnít?" Zcela sarkasticky řečeno.

Inara Serra - 06. března 2008 08:33

Po Serenity - u Mala Po nějaké době vyjdu z Jaynova kumbálu, ale netvářím se nijak blaženě, spíš starostlivě. Zavřu mu dveře a nechám na nich podivnou ceduli. Přejdu k Malově pokoji. Snad se ještě nesprchuje a nebo tam neběhá nahý. Nenadálý a neplánovaný vpád do Jaynova soukromí mi dal tvrdou lekci a tak raději zapnu interkom a do Malova pokoje řeknu. "Možná by ses měl jít podívat za Jaynem, chová se divně." Řeknu a počkám.

Ten, kdo stojí vpozadí - 06. března 2008 09:01

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Yolanda zmuchlá mokrou utěrku a pohodí ji ledabyle na kuchyňskou linku vedle dřezu. Opře se dlaněmi o okraj linky a zadívá se skrz okno s květovanou záclonkou do dáli. "Booku," otočí se k pastorovi. "Jakákoliv pomoc je v naší tvrdé době vítaná. Pokud vaši přátelé mají tu možnost, aby udali naše ležáky..., prosím." Prosebně pohlédne na pastora a pak na Kaylee. "Určitě bychom jim zaplatili za přepravu, ale nebude to žádný horentní obnos. Nemůžeme si to dovolit."

Ten, kdo stojí vpozadí - 06. března 2008 09:01

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Yolanda zmuchlá mokrou utěrku a pohodí ji ledabyle na kuchyňskou linku vedle dřezu. Opře se dlaněmi o okraj linky a zadívá se skrz okno s květovanou záclonkou do dáli. "Booku," otočí se k pastorovi. "Jakákoliv pomoc je v naší tvrdé době vítaná. Pokud vaši přátelé mají tu možnost, aby udali naše ležáky..., prosím." Prosebně pohlédne na pastora a pak na Kaylee. "Určitě bychom jim zaplatili za přepravu, ale nebude to žádný horentní obnos. Nemůžeme si to dovolit."

Ten, kdo stojí vpozadí - 06. března 2008 09:04

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro "No jasně mladej, přesně na tohle jsme čekali," Řekne jeden z mužů a sleduje přitom River mlsným pohledem. Druhý muž si jeho pohledu všimne a vrazí mu loket do břicha, aby si zklidnil hormony a promluví. "Obvykle není zvykem sahat na něčí majetek, ale když si tahle kočička sáhla, tak my snad můžeme taky ne?" Pokračují dál k vám a všichni tři vypadají... že dlouho neviděli dva tak pěkné a upravené lidi, jako jste vy dva.

Ten, kdo stojí vpozadí - 06. března 2008 09:04

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro "No jasně mladej, přesně na tohle jsme čekali," Řekne jeden z mužů a sleduje přitom River mlsným pohledem. Druhý muž si jeho pohledu všimne a vrazí mu loket do břicha, aby si zklidnil hormony a promluví. "Obvykle není zvykem sahat na něčí majetek, ale když si tahle kočička sáhla, tak my snad můžeme taky ne?" Pokračují dál k vám a všichni tři vypadají... že dlouho neviděli dva tak pěkné a upravené lidi, jako jste vy dva.

Simon Tam - 06. března 2008 10:43

soukromá zpráva od Simon Tam pro Polknu a v celém svém postoji ztuhnu. Co teď?! Na River nenechám sáhnout! "Takže taky na čumák? To by mohlo stačit, ne? Ona si taky víc nesáhla." Nadechnu se. "Víte, ona musí být v karanténě od lidí. Má nemoc, která je přenosná na lidi, ne na zvířata. U mne se ta choroba teprve začíná projevovat, protože jsem s ní byl, ale jinak se šíří i pouhým kýchnutím. Jedná se o bacilus stupidus." Snad nemají vyšší vzdělání, rozhodně na to nevypadají. "Nejhorší na tom je i to prokletí, že když někdo někoho takového poraní, nebo dokonce zabije, začne se jeho tělo rozpadat zevnitř, pomalu a jistě se začne rozkládat aniž by o tom kdokoliv něco tušil, uvnitř to hnije a až pak po pár měsících se to začne projevovat navenek, to se pak projeví jako lepra. No ještě štěstí, že lidé mají rozum a neudělají to a že to není přenosné na zvířata, viď River." Ještě stěstí, že je chápavá a zná mne, ještě štěstí, že smysl pro humor a napálení ostatních jí zůstal a štěstí i to, že dokáže nastolit psychický teror.

Jayne Cobb - 06. března 2008 16:38
	soukromá zpráva od Jayne Cobb pro Dolů, dolů, až na samé dno Spíš vyškubnu papír z pěstěné ruky, než abych ho slušně přijal. Jak to teď dostanu zpátky na postel? Přece to nemůžu nechat tady – to roztrhám! „Jo!“ zavrčím. „Jo já…“ zarazím se, zamračím se pod tíhou břemene myšlenky. Pak se zazubím, jako kdyby mi Inara právě nabídla tři noci zdarma. „No jo furt.“ Evidentně něco promýšlím.

Jayne Cobb - 06. března 2008 16:46

soukromá zpráva od Jayne Cobb pro Odraz ode dna Sotva nezvaná návštěva odejde, mrsknu sebou po podlaze a pokusím se vypátrat zahozené klíče. A je to pořádná fuška, už jen je najít pod časáky a drobným smetím, natož pak se k nim dostat. První jsem našel celkem snadno, byl pod speciálním dílem „Ceckatých černošek“, ale ten druhý, ten byl daleko. Sice jsem sbalil Černošky do ruličky a pokusil se ho přitáhnout, ale nestačilo to. Proto jsem do první ruličky sprosťáren zabalil druhou a pokusil se o to znovu. Po dobrých pěti minutách mě napadlo odemknout pouta na kotnících, sundat je a pro vzdálený klíček si prostě dojít. „Tak, Věra ne, brokovnice ne… Revolver. Fair play.“ Sundám ze stěny svou příruční zbraň, vyklopím bubínek, vytáhnu patronu a nožem ji zbavím kulky, kterou na špičce poznačím. Vysypu palivo, vrátím kulku do nábojnice, a pak slepý náboj zastrčím spět do bubínku. Chvíli jím otáčím, než jsem si naprosto jistý, že při výstřelu nevyjde rána. První výstřel bude slepý. „Bezva.“

River Tam - 06. března 2008 20:39

soukromá zpráva od River Tam pro Pohled fixovaný na chásku i na Simona. Hloupost. Výzva. Zamítnutí. Čekání na mě. Viď River, zvláštní souhra náhodně poskládaných částic slov. Viď River. Úsměv. Rozšiřující se úsměv. Správný úhel úsměvu a zakřivení. Propočítávání. 45, odmocnina 89. Půjdeme si hrát? Hlazení čumáků. Viď River. Natažení ruky. Úsměv. Zlomení veškerých kostí v těle, pohoda. Bacilus stupidus. Bacilus idiotus. “Pohladím… nakazím…“ našpulení rtů, “sedmkrát..“

Simon Tam - 06. března 2008 20:53

soukromá zpráva od Simon Tam pro "Jo, sedmkrát." Jsem rád, že zareagovala, že pochopila. Ale proč zrovna sedmkrát? Sedmkrát budou horší duchové, co se navrátí do vyklizeného a čistého srdce,.. Že by mluvila o něčem s Pastorem? "Na to jem zapomněl, že ta kletba je sedminásobná." Najednou dostanu jakoby tiky do obličeje a začnu poškubávat hlavou na stranu, "ale jinak, jinak jsme úplně normální, oba." kroutím rukama do nemožných úhlů, koulím očima a začnu se k nim přibližovat. Doufám, že tuhle hru vyhrajeme, River.

Ten, kdo stojí vpozadí - 06. března 2008 21:03

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Jeden se mlsně olízne a prohlídne si River od paty až k té její nevyrovnané hlavě. Pak se ale zarazí, jakmile se zmíníte o oné záhadné kletbě, či chorobě, kterou v sobě dívka nosí. “Kecy!“ Nenechá se zastrašit nejstarší a zřejmě i nejzkušenější z honáků. “Jinak by s tou holkou nebyl ne… chce ji pro sebe, vyšli si sem užít… tak jim to překazíme.“ Otočí se na své dva kumpány, kteří vřele a horlivě přikývnou a už mlsnýma rukama sahají po River. Dva jsou po ní a jeden se začne starat o Simona. Chytne jej za ramena a stiskne je tak silně, že z toho zřejmě bude mít snobský synáček modřiny. “Moc hezkej chlapeček, koušeš?“ Nakloní se k Simonovi a ten cítí jeho zkažený dech.

Ten, kdo stojí vpozadí - 06. března 2008 21:03

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Jeden se mlsně olízne a prohlídne si River od paty až k té její nevyrovnané hlavě. Pak se ale zarazí, jakmile se zmíníte o oné záhadné kletbě, či chorobě, kterou v sobě dívka nosí. “Kecy!“ Nenechá se zastrašit nejstarší a zřejmě i nejzkušenější z honáků. “Jinak by s tou holkou nebyl ne… chce ji pro sebe, vyšli si sem užít… tak jim to překazíme.“ Otočí se na své dva kumpány, kteří vřele a horlivě přikývnou a už mlsnýma rukama sahají po River. Dva jsou po ní a jeden se začne starat o Simona. Chytne jej za ramena a stiskne je tak silně, že z toho zřejmě bude mít snobský synáček modřiny. “Moc hezkej chlapeček, koušeš?“ Nakloní se k Simonovi a ten cítí jeho zkažený dech.

Hoban Washburne *Wash* - 06. března 2008 21:58

soukromá zpráva od Hoban Washburne *Wash* pro Jen co Zoe natáhne ruku ke sprše, rychle se otočím, i když z jejího příjemného objetí, a celou jí sprchou pokropím zbytek jejího oblečení, co má na sobě. Z hlavy a vlasů jí pomalu začne stékat voda a v mokrém, údajně zeleném obtáhlém tričku, pod kterým prosvítá světle modrá podprsenka vypadá, hm... docela zajímavě. Vodou zplihlé vlasy ji neubírají na kráse. Ehmm, možná by sis měla, lásko, ty mokré šaty raději sundat, at v nich nenastydneš.. Naoko se starostlivě zeptám. Jen doufám, že mi tenhle menší vtípek projde.

por. Laura Cadman - 06. března 2008 22:03

soukromá zpráva od por. Laura Cadman pro Leknu se a trhnu sebou do strany, ale už jsem zmáčená. Podívám se na Washe jak zpráskaný pes, kterého právě pokropili ledovou vodou a nesměji se. Chvíli na něj zůstávám civět, pak ale jeho milému obličeji neodolám a políbím ho. “Ho můžeš sundat ty. Ty jsi ho zmáčel, ty si ho taky sundáš.“ Obejmu svého muže kolem pasu a přistihnu se, nenápadně tak zmáčím i jeho. Pomsta je tak sladká…

Rick O’Shela - 07. března 2008 09:42
	soukromá zpráva od Rick O’Shela pro Rozzářím se jako sluníčko: „Uvidíte, že bude lépe. Kapitán je dobrý člověk.“ Chvilku se zamyslím a pak dodám: „Což mi připomíná, kapitán a Serenity by tu měl být co nevidět, že? Chudák holka, určitě si s nima musela hodně vytrpět...“

Ten, kdo stojí vpozadí - 08. března 2008 12:06

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Na samém dně ..není nic jiného než bahnitý kal. Seš na dně a ve sračkách. Pečlivě shromažďovaná sbírka sexuálně stimulujících ofsetových tiskovin, včetně prvního vydání Imperialische Deutsche Fetish Porno Vol. 3 se teď proměnila na hromadu papíru, která maskuje okovy na tvých údech. V ruce držíš svoji nejoblíbenější bouchačku a chystáš si s ní naposledy užít. Ale pro tentokrát z hlavně při vašem setkání něco vyletí. Z tvé krásné čepice to udělá kaši a smíchá se s tvojí hlavou. Neodpustíš si poslední pohled příčinu toho všeho. Chystáš se chcípnout kvůli tomu, že kolem botníku byly rozházené botičky, kostky z dřevěné skládačky nebyly pečlivě poskládaná v krabičce a na zemi ve společenské místnosti se válel jeden mrňavý pošlý Plenitel. Ten sráč měl na sobě hromady plechových cingrlátek, o který ses škrábl a nejspíš se přeměňuješ na jednoho z nich. Ranka na tvém předloktí se ale docela dobře hojí. Žádné mokvající fleky, slizovitý hnis odkapávající na podlahu nebo odpadající kusy masa. Tvé podvědomí ti zatím stále nenašeptává, abys ukousal Mekhimu prsty na nohou u samého krku a tvá chuť na zabíjení je pořád stejně ujetá. Jak to tehdy říkal ten slizký felčar? Pravděpodobnost nakažení se pohybuje zpravidla kolem 60% procent, je tady teda docela velká pravděpodobnost, že jsi pořád normální Jayne. Jayne Cobb, král místnosti vedle kuchyně, chladnokrevný zabiják a dobyvatel ženských klínů!

Malcolm Reynolds - 08. března 2008 12:07

Po Serenity – U mě, čerstvě vymydleného kapitána Z kapitánovy kajuty se přestalo linout funění a prudké oddechování a dveře se prudce otevřely. Z mého obličeje, ještě zrudlého námahou z cvičení, na Inaru koukaly dvě doširoka překvapením rozevřené oči. Chvilku jsem si Inaru přeměřoval, jako bych střízlivě odhadoval její duševní zdraví, ale vážný výraz v její tváři mě přesvědčil. Je to blázen, na tuty. „Eh.. Inaro, Jayne byl vždycky trošku jiný.“ Zkusil jsem to opatrně, čekajíc, kdy začne půvabná společnice slintat a škrábat. „Pokud se tě pokusil znásilnit, zabít nebo prodat, pak je vše v normálu.“ Naklonil jsem se k ní a důležitě jsem jí zašeptal do ucha: „On je jinak někde v hloubi duše správném chlap.“ Hned potom jsem se odtáhl a zkřivil rty, jako by mi někdo mezi rty narval lopatu tabasca plnou psích chlupů. „Ale jestli na tom trváš, tak s ním hodím řeč.“ Pokrčil jsem rameny a chystal jsem se převléct.

Jayne Cobb - 08. března 2008 18:31

soukromá zpráva od Jayne Cobb pro Prázdnota Je jen jedno místo, kde vládne nekonečné temno a prázdnota, sem tam zabliká jiskřička, občas zhasne, občas se vytvoří nová. Jen na jednom místě se stane, že dlouhé roky nepotkáte nic vašeho druhu. Například pokud jste myšlenka v mé hlavě. Ale právě teď, když se mezi poprsími všech velikostí, olbřímími pyji, zbraněmi a obyčejným bordelem objevila i má ruka, normálně vypadající rána… Vypálil jsem to? Chvíli hledím na svou paži, přičichnu k ráně, ochutnám. Pot, kolínská, Inařiny vonné smrady. Snad ani ta dezinfekce tam není. Není tam nic, jen trocha krve. Je to šílené, ale i v tak obrovském a dokonale prázdném prostoru, jako je vesmír, se mohou dvě lodě srazit. Je to šílené, ale i v tak dokonale prázdném prostoru, jakým je moje hlava, se mohou srazit dvě myšlenky. Chci, aby mě kapitán zabil v souboji! je ta první. Je hranatá, a i když má velké motory, je těžkopádná, nemluvě o nezdravě zelené barvě. Chci žít, žrát, píchat a zabíjet! druhá. Má tvar podezřele připomínající hrot kopí a zatím ji dokázalo pozastavit jen pár věcí. Mám pocit, že srážka v mé hlavě musela zaznít celou lodí, což je omyl, protože v dutoprázdnu se zvuk nešíří. Kopí projíždí zelenou krychlí a nechává na místě jen jiskry a trosky: Zabij kapitána! Opíchej je všechny! Vem si čepici a vyraž na soutěž v pojídání párků! „No, tak to risknem,“ zabručím a odložím revolver na postel. Poškrábu se na zátylku a sednu si vedle pistole. Neměl bych jít cvičit? Měl, ale… Jdu!

Jayne Cobb - 08. března 2008 18:44

Arnold Schwartzenegger, můj vzor! Vylezl jsem z brlohu, který před chvílí navštívila Inara. Tvářím se obezřetně, křížem přes hruď mám zavěšenou brokovnici, u pasu nůž a přes rameno ručník. Je to jasné – jdu posilovat. Chvíli se zaposlouchám, odkud zní zvuky lidské činnosti, a pak si to zamířím na opačnou stranu. Radši bych se k lavici pro bench press dostal nepozorován. Nechtěl bych zbytečně vzrušit půlku posádky a u druhé půlky vyvolat závist (v případě Zoe obojí). Odložím brokovnici, protáhnu se a dám se do posilování. Nemám důvod se šetřit, a tak si naložím řádnou porci kilogramů. Tohle je jediná chvíle, kdy jsem skutečně vděčný za umělou gravitaci – bez ní by se ze mě stala sušinka jako Wash. „Sss! Uuuf. Sss! Uuuf!“ zní brzy zpod schodů v hangáru. Střídám bench, činky a madla přivázaná k ochozu, vypouštím pot, feromony přitahující samičky a asi i sexuální energii, které mám vždycky na rozdávání.

Derrial Book - 09. března 2008 10:15

soukromá zpráva od Derrial Book pro "Pokud je to vaše přání," skloním hlavu v náznaku kapitulace a pak pokračuji. "Ale víte co se může stát, že? Pokud na to aliance přijde bude zle. Nehci vás nijak strašit, jenom vás upozorňuji n amožná rizika, protože i když má kapitán Raynolds světlé chvilky, ve skutečnosti je pěkně vypočítavý a když mu poteče do bot, tak vás klidně obětuje." Celou dobu co mluvím mám výhružně zvednutý prst. Když si to uvědomím schovám ho do dlaně a přinutím se usmát. Opravdu je nechci strašit. "Neboj se Yolando, uděláme všechno proto, aby jsme vám pomohli, jenom vás upozorňuji, že to nemusí být tak snadné. Kapitán Reynolds totiž přitahuje potíže jako pes blechy."

Inara Serra - 10. března 2008 08:11

Serenity – v obležení bláznů Jediné, co bylo v této chvíli normální, byl fakt, že kapitán přestal zpívat ve sprše a dal se se mnou do řeči. Jenže tím vše normální na téhle lodi skončilo. Pomalu si začínám myslet, že blázen jsem tu jedině já Vydedukuji z toho, jak se na mě kapitán dívá a mluví ke mně. “Správný chlap? Tak to zřejmě bude jediný na téhle lodi. Je mi líto, ale opět jste mi ukázal, jak jsem se mýlila.“ Nespokojeně se zatvářím a opustím Malovu kajutu. S hlavo plnou myšlenek, které potřebuji uklidnit přejdu do svého raketoplánu. Jayna cvičícího dole v hangáru už ignoruji. Prostě… vše je tu normální jako obvykle… už aby tu byla Kaylee. Povzdychnu si a ztratím se v kokpitu.

Hoban Washburne *Wash* - 11. března 2008 17:33

soukromá zpráva od Hoban Washburne *Wash* pro Ihned Zoe oplatím polibek. Vzápětí se ale otřepu zimou, když se ke mě přitiskne. Voda nebyla ještě tak teplá, jak jsem si myslel. To ale trvá jen pár chvil a za moment mě začíná příjemně hřát i přes mokré šaty její tělo. Zoe nebylo nikdy moc dobré odporovat, v ničem. Jen nechápavě pokrčím rameny a splním ji tedy její přání. Jednou rukou ji začnu pomalu hladit po zádech, až dojedu k dolnímu okraji ..(no té zelené věci co má na sobě:p) a druhou obratně rozepnu dva knoflíčky u krku. Poté se ..(tu zelenou věc:p) jí pokusím přetáhnout přes hlavu a odhodím někam do kouta sprchy. "Hm, je to tak lepší.. nebo nebo mám pokračovat?"

por. Laura Cadman - 11. března 2008 17:50

soukromá zpráva od por. Laura Cadman pro Zalepím manželovi ústa polibkem. Moc mluví. Vysvléknu nejprve sama sebe a pak i jeho, mokré oblečení rozházím kamsi po pokoji s Washovou pomocí, a nasoukám se pod teplou sprchu. Nechám si zmáčet vlasy, už potřebovaly umýt, a zatáhnu pod tekoucí vodu i Washe, takže se zmáčí taky. Někde kolem sebe nahmatám něco, co by mělo připomínat konzistencí a viskozitou sprchový gel, ale vůbec to nevoní. Je to klasické obyčejné mýdlo v tekuté podobě, dezinfekční a multifunkční. Jako naše díra v hangáru. Starou houbu, která už leccos pamatuje, namočím a naplácám na ni dostatek mýdla. Po důkladném očištění veškerých partií, za občasného dlouhého líbání, vypnu vodu a odložím houbu s mýdlem. Sprcha, ačkoliv byla horká, byla osvěžující a já se spokojeně usmívám. “Tolik klidu najednou jsem si snad ani nemohla přát.“ Obejmu svého manžela a vtisknu mu další vřelý polibek, který jako by s rokem manželství neztrácel na intenzitě a prožitku. Zašmátrám po ručníkách a podám jeden sobě a Washovi. Začnu s vysoušením vlasů a pak zbytku těla.

Rick O’Shela - 12. března 2008 08:14
	soukromá zpráva od Rick O’Shela pro Nespokojeně se zamračím, když Book takhle mluví o kapitánovi. To vůbec není pravda! Kapitán by to nikdy neudělal! Přesvědčuji sama sebe a chci tomu uvěřit. Nahlas nic neřeknu, ale moje nespokojenost se projeví nervózním skousnutím rtu a zamračenou grimasou směrem k pastorovi.

Ten, kdo stojí vpozadí - 12. března 2008 17:34

Mezi galaktické cestování prázdným a tichým vesmírem Autopilot spolehlivě přechroustal nastavený kurz na Belerophone a vyplivl údaj, že tam budete podsvětelnou rychlostí přibližně za tři a půl dne. Dost času provést nejnutnější opravy, skoncovat se svinčíkem v kuchyni a jídelně, překontrolovat prošlost potravin a vyprat si spodky s kšandami. Mekhi se zhostí důležitého úkolu opečovávání jádra nebo srdce, chcete-li, Serenity. Zoe nakonec dokope Washe k tomu, aby společně poklidili v kuchyni. Mal se překvapivě ujal roztřídění potravin a při té příležitosti i beden, které jste si odnesly z Alianční lodě jako tučnou kořist. Respektive doufáte, že to bude tučná kořist, aby to všechno stálo za to. Jayne dostal ten nejnevděčnější úkol, vyprat prádlo ostatních, snad jen kromě Zoe, která odmítla se dělit o své oblečení a raději si ho vypere sama ve své kajutě. Inara celé tři dny téměř nevyšla z raketoplánu. Výjimku udělala vždy jen, když se jednalo o společnou večeři, ale i tak během ní nebyla nijak hovorná. Vyčítá kapitánovi, že už téměř dva měsíce brouzdáte po nehostinných koutech vesmíru a ona by ráda navštívila civilizovanou planetu a spojila se s několika svými klienty, kteří ji již urgují. Den třetí a půl Na horizontu se právě objevuje malé slunce. Belerofone se probouzí z nočního klidu a nad ránem není slyšet nic jiného, než ptačí zpěv a koňské ržání. Ranní ideu však naruší hluk přilétající lodě. Autopilot nahlásil dosažení planety v následujících 15ti minutách

Ten, kdo stojí vpozadí - 12. března 2008 17:41

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Yolanda si smutně vzdychne. Jako by se na její bedra snesla všechna tíha Belerofonu. “Já vím, Deriale, ale,“ pohlédne do tváře optimistické Kaylee. “My potřebujeme pomoc, nevíme už jak jít proti Alianci, abychom nemuseli živořit. Copak nevidíš, jak tu žijeme? Jsme jak ta prasata v ohradách. O hygieně si můžeme nechat zdát. Lékařská pomoc tu není žádné, tedy kromě teď vašeho doktora, který je mimořádně šikovný a zachránil několik mě drahých lidí, ale i tak…“ Vyzve vás, abyste se posadili. Ještě otře hadrem stůj a pak si přisedne k vám. “Pohybujeme se v začarovaném kruhu a potřebujeme něčí pomoc. Zoufale.“

Ten, kdo stojí vpozadí - 12. března 2008 17:41

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Yolanda si smutně vzdychne. Jako by se na její bedra snesla všechna tíha Belerofonu. “Já vím, Deriale, ale,“ pohlédne do tváře optimistické Kaylee. “My potřebujeme pomoc, nevíme už jak jít proti Alianci, abychom nemuseli živořit. Copak nevidíš, jak tu žijeme? Jsme jak ta prasata v ohradách. O hygieně si můžeme nechat zdát. Lékařská pomoc tu není žádné, tedy kromě teď vašeho doktora, který je mimořádně šikovný a zachránil několik mě drahých lidí, ale i tak…“ Vyzve vás, abyste se posadili. Ještě otře hadrem stůj a pak si přisedne k vám. “Pohybujeme se v začarovaném kruhu a potřebujeme něčí pomoc. Zoufale.“

Jayne Cobb - 12. března 2008 18:40

Práce pro žoldáka Na rozdělování pracovních povinností jsem se dostavil pozdě, a tak jsem dostal to, co zbylo. Protože Kaylee nebyla na palubě, hezky od plic jsem si čínsky zanadával na to, proč kapitán najímá žoldáky. Ale dal jsem se do práce. Sebral jsem z ošetřovny rukavice, ochranné brýle, roušku a gumovou zástěru, půjčil jsem si i nějaké svorky a podobné serepetičky a jal jsem se vyřídit špínu a skvrny pomocí ultrasuperčistícího pana HO!, který přichází ze Země-jaká-byla, aby zachránil zítřek tak, že se vypořádá se špínou včerejška a dneška. „Už k nám pan HO! přichází a šiky špíny porazí! Tamtadatamtamtam-tam!“ broukám si reklamní píseň. Má příjemnou pochodovou melodii a dobře zapamatovatelná slova. A navíc k ní kdosi přimyslel pár slok navíc. „Chlapskou špínu zabije a ženskou, tu zneužije! Tamtadatamtamtam-tam! Kdo pana HO! urazí, tomu hlavu urazí! Tamtadatamtamtam-tam!“ Ráchám prádlo v lavoru, dřu ho o valchu, až to cáká a více či méně nahlas, anglicky i čínsky, zpívám píseň, která, jak se zdá, nikdy nekončí. Nákladový prostor má výbornou akustiku, ale stačí zavřít jediné dveře a hudební produkce není slyšet. Den tři a půl Co se úklidu lékařských potřeb týče, doktůrek se asi bude divit, proč všechno voní po fialkách. Já mu to ale vysvětlovat nebudu. Zbytek cesty jsem strávil celkem mírumilovným čištěním zbraní v jídelně, cvičením v nákladovém prostoru, ručními pracemi v kajutě a snahou někoho přesvědčit, aby si se mnou zahrál poker o zápalky. Tohle ráno mě zastihlo ve sprše. Ledová voda a hlášení počítače, máloco probere tak spolehlivě. Ještě chvíli jsem se nechal mrazit, trochu podezřívavě prohlédl sotva viditelný šrám na paži a šel se obléct. Neklepu, ne když vcházím do pilotní kabiny. „Letíme vrátit Lassiter, nebo co?“ Tu superstarou a superdrahou pistoli jsme ukradli zrovna odtud. Na zbraně a věci kolem mám paměť. „Proč jinak riskovat, že se nám na palubu zase dostane doktůrek a jeho čarodějnická sestra?“ Zahledím se skrz průhled na planetu. Zao-gao, přece nemůže, ne? Nemůže slyšet moje myšlenky, jsme ještě moc daleko. Moje triko říká Tohle je jen pro tebe a jsou na něm dvě šipky. Ta přeškrtnutá míří na srdce, ta „aktivní“ směřuje někam ke středu spodního lemu trika.

River Tam - 12. března 2008 21:49

soukromá zpráva od River Tam pro Bratr. Pěst. Neslučitelná množina se selekční podmnožinou Leibnizova systému. Dotek. Cizí dotek na vlastní pokožce. Na mé pokožce. Hnus. Nechuť, pachuť podivného podtextu. Hnus. Zkroušená vzpomínka na vidličku. Vidle. Hnus. Zelený osamocený hrášek. Cizí vůně s aroma zápachu, už zase. Ne. Začínám hýbat tělem. Šiji oběma rukama i nohama. Vřískám? Ještě ne. Ruce! Ruce! Cizí ruce! Jekot? Ne. Hnus. Naděje?! Bratr. Ne. Pěst. Ne. Vlastní pěst. Cizí ruce. Děs… “Nemoc chceš?!“ ruce v pěst. Cíl nos. Úhel jistě správný, jde mi přec do rány. Hnus. Cizí ruce. Děs. Vůně koní. Volnost koní. Smrad cizích rukou…

por. Laura Cadman - 13. března 2008 20:31

Jak tráví volno rodina Alleyne-Hoshburne Všechny hezké chvilky někdy končí. Kapitán neví, co by roupama dělala a tak rozdal plno práce. Ne, že bych si stěžovala, rozhodně je to lepší, než prát Jaynovy spoďáry. Takhle jsem si alespoň jistá, že co v kuchyni je, to tam i po úklidu zůstane. Jayne by to snědl, kapitán taky, Wash je pod dozorem, Mekhi opravuje. Chudák Inara je sama v raketoplánu. Hádka s kapitánem byla i na její způsoby drsná. Ještě než si Wash vyřeší vše potřebné na můstku, dojdu do kuchyně a začnu s přerozdělováním potravin. Mám na to hromadu času a tak začnu rozdělovat podle velikosti a chuti, kterou z dálky připomínají pozemská jídla. Menší pytlíčky naskládám do horních šuplíčků a ty větší nechám dole. Rozpočítám příděly a zjistím, že vydrží tak na 10 dní pro každého, když nepočítám Kaylee, River, Simona a pastora Booka, kteří se k nám snad již brzy vrátí. Když přijde Wash, mám rozdělení potravin a kontrolu jejich prošlosti hotovou. Společně se vrhneme do přemývání nádobí, otírání talířů, kuchyňské linky, stolu. Do večera máme hotovo a pak si můžeme jen tak lebedit. Blízká setkání třetího druhu Spánek do pozdního odpoledne mi tento den není přán. Otočím se na bok a plácnu sebou na Washovu hruď. “Lásko,“ zamumlám, “Měl bys tam asi jít.“ Se zavřenýma očima mu doporučím to nejlepší co teď může udělat. “Za chvíli se obléknu a přijdu za tebou.“ Odvalím se zpátky na svou stranu postele. “Ale teď ještě ne,“ přitáhnu si deku k sobě, že Washovi nezbude žádná a spokojeně si mlasknu. Asi po deseti minutách se přemůžu a vstanu z postele. Wash už odešel, aniž bych ho zaslechla. To on umí, ví kdy má být ticho. Obléknu se do béžových kalhot, zelené košile, hnědé vesty, kolem pasu si upnu opasek s koltem, na nohy nasadím špinavé holínky a vylezu nahoru před můstek. Gumičkou, kterou najdu v kapse u kalhot, si upravím vlasy do culíku a se zívnutím přistoupím k Washovu sedadlu. “Takže, za chvíli je máme zase zpátky?“ Jaynovu poznámku o čarodějnické sestře jsem raději neslyšela. “Kapitán je kde?“ Otočím se za sebe, abych se ujistila, že tam nestojí.

Ten, kdo stojí vpozadí - 13. března 2008 20:43

Než jsme doletěli na Belerophone.. Množství ukořistěného materiálu v nákladovém prostoru si žádalo o pečlivé prozkoumání a analytickou katalogizaci Drobného Hmotného Majetku na palubě Serenity. Nikdo k tomu nebyl způsobilejší než pořádkumilovný kapitán. Namáhavá práce skládající se převážně z neustálého zvědavého hrabošení v nakřečkovaných bednách a harampádí byla snem každého muže, v jehož srdci dlí duše průzkumníka a objevitele. Anebo instinkty křečka. Mezi bedýnkami s municí, jídlem, léky ( to všechno se dalo výhodně propašovat a udat na téměř každé pobočce černém trhu) se však povalovala i spousta neméně zajímavých artefaktů z různých aliančních kolonií, které postupně posádka zkonfiskovala. Malovu pozornost si okamžitě získaly jasně zelené sluneční brýle ve tvaru hvězdiček, se kterými tři dny běhal po palubě zatímco Jayne zavýskl radostí nad bedýnkou s nedostižně učinným detergentem značky HO!. Zoe si vpletla do vlasů červenou stužku ze sametu a významně pomrkávala po Washovi, který řešil dilema, zda se vrhnout na muchlání stužky v posteli nebo na pět desítek holodisků s parádní muzikou. Ticho vesmíru je sice krásné, ale po několika dnech vás stoprocentně přestane bavit. Mekhi vyhrál bedýnku plnou docela zajímavých kusů oblečení. O některé kousky projevila zájem samotná Inara a Serenity byla vystavena tři a půl dne trvajícímu smlouvání a směnného obchodu, dokud i každý neměl alespoň kousek toho, o co stál nejvíc. Jedinou výjimkou byly peníze. Malova peněženka připomínala hladového hrocha. Sežrala co se dalo a nevyšlo z ní ani co by se za nehet vešlo. Snad se to časem zlepší.

Hoban Washburne *Wash* - 13. března 2008 22:10

Námořní bitva nad nádobím ve dřezu "Potopená!" Zařvu na celou kuchyni při ponoření jednoho z talířů do podivně zbarvené tekutiny, které tu na lodi říkají voda. Jak opovážlivé. Zoe ošklíchne trochu zmíněná tekutina a zabrblá něco o tom, že se dnes už sprchovala. No jo, už toho nechám. Omluvně se na ní podívám. Ale při tak nudné práci se snažím zabavit alespoň nějak, když už jsem tu byl násilně zatažen. Jo nebylo nám před chvílí lépe? Podle kapitána nebylo, takže hned přidělit nějakou práci, ať mu už tak špatná morálna neupadá ještě víc. Teda jaká morálka, tady nikdy žádná nebyla:-) A hotovo. Bleskurychle vypadnu z kuchyně a před odchodem do kajuty zabavím všech 5 holodisků. Nevypadá to, že by chtěl Zoe trávit další čas nějak aktivně, když se svalí do postele a upadne do polospánku. Neruším ji nebo tuším, že by to dobře nedopadlo a jdu vyzkoušet novou muziku. Jen semtam za pomocí tyranosaura zkouším rozkousat červenou stužku, co si dala Zoe do vlasů. Bez úspěchu nebo mě po každém pokusu raději na chvíli zalehne. "Už jsem na cestě." Neochotně vstanu potom, co uvidím, jako Zoe ukořistila celou vyhřátou deku jen pro sebe. Ale co bych pro ní neudělal, že?

Derrial Book - 14. března 2008 12:42

soukromá zpráva od Derrial Book pro "Já vám rozumím," stisknu Yolandě chlácholivě ruku a usměji se jak na ní, tak i na Kaylee, která se na mě mračí, za to co jsem řekl o kapitánovi. Pravda nebylo to zrovna taktní, ale za to výstižné, ať si Kaylee myslí co chce, protože se na svět dívá přes růžové brýle, často ještě zašpiněné od mouru, ale proto jí máme rádi. "Neboj se, Yolando, uděláme co bude v našich silách. Serenity brzy přiletí a jistě se s jejím kapitánem nějak dohodneme a věř, že na to co máte v plánu je to ten nejlepší. V převážení zboží pod nosem Alince má kapitán Reynolds bohaté zkušenosti." Zkouším dodat trochu naděje těm zoufalým duším. Potřebují to jako sůl a pokud jsou už rozhodnutí, zaslouží si to a kdo ví. Třeba konečně půjde všechno dobře.

Ten, kdo stojí vpozadí - 14. března 2008 12:53

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro U honáků Muži jsou překvapení, s jako vervou jste se odhodlali oponovat jejich přání udělat si z vás obou mamku a taťku. První ráda Simona šla přesně do intimních míst. Muž se skácel k zemi s bolestným výrazem ve tváři držíc si rozkrok oběma rukama. Chvíli se držel na kolenou, ale Simonova pravá noha, jako by léta letoucí hrála fotbal, vykopla a muž se skácel k zemi. Není to špatné, ale zřejmě bude kotník dlouho bolet, pro někoho, kdo není zvyklý se prát může být každý úder, který ačkoliv skolí protivníka, hodně bolestivý. River zmátla další dva muže svým bezduchým výrazem hledícím kamsi do dáli za ně. Chlapi se na chvíli zastavili a podívali se sami na sebe, snad se ujišťovali, jestli se jim to nezdá. Ta holka se netváří vůbec nijak. Nebrání se. Jeden pokrčil rameny a už se začal sápat po River. Odměnou mu nebyl horoucí polibek, ale ledová dlaň na jeho nose. Muž odstoupil dva kroky vzad držíc si zkrvavený nos. “Ty čubko!“ Vykřikl. V tom už se na River sápe druhý muž.

Ten, kdo stojí vpozadí - 14. března 2008 12:53

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro U honáků Muži jsou překvapení, s jako vervou jste se odhodlali oponovat jejich přání udělat si z vás obou mamku a taťku. První ráda Simona šla přesně do intimních míst. Muž se skácel k zemi s bolestným výrazem ve tváři držíc si rozkrok oběma rukama. Chvíli se držel na kolenou, ale Simonova pravá noha, jako by léta letoucí hrála fotbal, vykopla a muž se skácel k zemi. Není to špatné, ale zřejmě bude kotník dlouho bolet, pro někoho, kdo není zvyklý se prát může být každý úder, který ačkoliv skolí protivníka, hodně bolestivý. River zmátla další dva muže svým bezduchým výrazem hledícím kamsi do dáli za ně. Chlapi se na chvíli zastavili a podívali se sami na sebe, snad se ujišťovali, jestli se jim to nezdá. Ta holka se netváří vůbec nijak. Nebrání se. Jeden pokrčil rameny a už se začal sápat po River. Odměnou mu nebyl horoucí polibek, ale ledová dlaň na jeho nose. Muž odstoupil dva kroky vzad držíc si zkrvavený nos. “Ty čubko!“ Vykřikl. V tom už se na River sápe druhý muž.

Malcolm Reynolds - 14. března 2008 20:38

Serenity –Turnaj u pneumatiky Po přebrání kořisti bylo potřeba všechny bedny poklidit. Zabralo to přes tři hodiny, ale nakonec bylo v nákladním prostoru zase všechno při starém. Po takové nudné práci všichni potřebovali nějaké rozptýlení. Sáhl jsem do modré krabice bez víka vedle Jaynových činek a vytáhl hnědý basketbalový míč. „Chce si někdo zahrát? No tak!“ Houkl jsem na ty ostatní lemry. „Hezky jeden proti jednomu.“ Rozhlédl jsem se vyzývavým pohledem kolem sebe a několikrát hodil basketbalovým míčem o podlahu. „Na pět košů.“ Hodil jsem hlavou směrem ke staré pneumatice, houpající se na řetěze přivázaném k nosníku na stropě. „Zkusí to někdo z vás, slečinky?“ Frajersky jsem si stáhl zelené sluneční brýle ve tvaru hvězdiček na špičku nosu a udělal na úchylnej pohled.

por. Laura Cadman - 14. března 2008 20:53

Serenity – let´s move Naštěstí se kapitán dlouho nudil a tak vymyslel, že bychom si zase jednou mohli – v rámci utužení pracovního kolektivu – zahrát basket. Na našem provizorním hřišti s provizorním košem v provizorně neprovizorním hangáru. Sundám si vestu, vyhrnu si rukávy a zastrčím košili do kalhot. Odepnu si opasek se zbraní. “Tak,“ tlesknu hlasitě rukama a scházím ze schodů dolů do nákladového prostoru. “Já jsem připravena. Jaké budou týmy, kapitáne?“

Jayne Cobb - 14. března 2008 21:20

Serenity – oběžnědráhový basket Práce vykonána, čas cvičit. Nebo ne? Odložím činku a hodím zlým pohledem po kapitánovi. Zao-gao, ty brejle… Pro parchanty, ale… Zao-gao! Ano, líbí se mi. Jsou hrozné, trapné, pro dětičky, ale já se do nich zamiloval. To staví Mala do poněkud nebezpečné pozice, ale co. „Dva na jednu je vždycky lepší kombinace!“ zahlaholím od lavice a zamířím ke svým dvěma nadřízeným. „Čím víc lidí, tím víc zábavy, ne?“ Je jasné, odkud mám ta moudra, ale vlastně platí. O sportu, o párty, o válce…

Malcolm Reynolds - 14. března 2008 21:45

Serenity – Výklad podstaty Fair Play „Wei! Tohle je sport, navíc hraješ proti vlastním.“ Zavrtěl jsem hlavou a nechal jsem si míč u sebe. „Dáme týmy, ale počty musí být vyrovnané.“ Došel jsem s lodnímu interkomu pod patou schodiště a zmáčkl tlačítko. „Washi, mohl bys prosím na moment přestat honit dinosaury po prérii a jít s něčím pomoci své ženě a to ma-shang? Myslím, že bychom na ni s Jaynem byli naráz moc… Tlačítko jsem zase pustil a zaposlouchal se, zdali uslyším dusání od pilotní kabiny. „Postřeh, týme! “ Vrhnul jsem mičudu Jaynovi.

Hoban Washburne *Wash* - 14. března 2008 21:53

Serenity - Zoe a Wash, ALL Star team:p Nenechám se na vývzu kapitána dvakrát poroučet. Jednak uvítám změnu vypadnout na chvíli z pilotní kabiny, když se stejně nic neděje a jednak je to skvělá příležitost jak Malcolmovi aspon někde nakopat zadek. Naštěstí nejsem v basketu nebo v té hře, co chtějí hrát, úplně levý. "Ti dinosauři by hráli určitě líp jak ty, i když ty už jednoho v týmu máš co?" Slezu pomalu po schodech a zhodnotím s úšklebkem jeho spoluhráče - Jayneho. "Ale bez faulů nebo.. vám to Zoe vrátí." Postavím se na jednu stranu "hřiště" k mé ženě. Rozepnu si košili od dola nahoru. Když už nic, aspon to bude vypadat při hře dobře, jak bude pěkně vlát.

por. Laura Cadman - 14. března 2008 22:02

Basketbalová ruská čtyřka “Kapitáne, ale to by nebylo fér,“ reaguji na zmínku o tom, že by kapitán měl hrát s Jaynem proti mně. “Zase byste to prohráli. Nandala bych vám to s přehledem.“ Uvedu vše na pravou míru, aby si někdo něco nemyslel. Jakmile jsme všichni připraveni, postavím se do útočně-obranné pozice. Roznožím střídmě nohy – nic naplat, že je u mě Wash – ruce roztáhnu do délky a tvářím se soustředěně. “Tak do toho, vy baby. Ukažte co ve vás je.“ Snažím se protihráče vynervovat. S Jaynem to nebude těžké, stačí prohodit něco o Inařiných klientkách a bude vymalováno.

Jayne Cobb - 14. března 2008 22:54
	Serenity – oběžnědráhový basket „Ááá!“ vykřiknu nadšeně a začnu si driblovat. Jsem samo štěstí, jen vrtět ocasem. Zašklebím se na Zoe, zamračím na Washe. „Kecy, kecy, kecy! Hrajem!“ A hrajem. Přihrávka kapitánovi a už běžím pod „koš“, abych zavěsil. Pro mě žádný velký problém, i když s Kaylee na ramenou to jde snáz. Zvlášť s myšlenkou na to, co jsem měl za krkem… Na okamžik ztrácím koncentraci.

Malcolm Reynolds - 14. března 2008 23:03

Serenity – Palubní liga v košíkové „ Čum na cestu!“ Vykřiknu zoufale, když Jayne s nepřítomným výrazem mine pneumatiku tak o půl metru. Skoro, jako by běžel někam ke strojovně.. „ To bylo jen zahřívací kolo, musíme vám dát náskok. Rozehráváš, kutile..“ Tentokrát vyšel balon na Washe. Zaujal jsem proti Zoe obranný postoj. Rozkročmo jsem si stoupl před ní a s hvězdičkama na očích na ni vyplázl jazyk.

River Tam - 15. března 2008 19:35

soukromá zpráva od River Tam pro U honáků Pěst zavadila o kůži zřejmě člověka o velikosti 182 cm. Váha nezjištěna. Nedefinována. Klassát, homo homo sapiens. Narůžovělá kůže. Ruka. Bedlivé zkoumání pravého horního údu. Čubka. Samice psa. Fena. Narůžovělá kůže. Ruka. Otázka „proč se má ruka vymrštila“ nezodpovězena. Ve vzduchu atomy kyslíku a další příměsi pohybující se pod tlakem. Tišení bolesti v kloubech. Narůžovělá kůže. Ruka. Zákon zachování hmotnosti. 65, 87 km/h. Au. Narůžovělá kůže. Ruka. Zákon akce a reakce. Nereakce na podměty musí zaručeně zůstat bílá. Žádná akce, žádná reakce. Prostý logický výhřez událostí zařazený Deweyho tříděním kamsi.. MDT dalo by jej, kamsi… Narůžovělá kůže. Ruka. Au. Belerofonte má suchý vzduch. Zásoby cukru na hlavu zásadně přerušují etickou mez. Zkažené zuby. Hnus. Dentální nit. Vkus. Odmocnina zubů z nitě. Hnus. Narůžovělá kůže. Ruka. Nit. Hnus. Koně. Koně! Krásní koně. Krásný den. Vůně stromů. Sen. Básnický brak na úkor vraku. Dřevo. Dutě duní dnes dobře. Narůžovělá kůže. Bratr… bratr…

Ten, kdo stojí vpozadí - 19. března 2008 21:01

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro River se opravdu zalekla další rány, ale naštěstí pro vás to vypadá, že první úder byl natolik přesvědčivý a společně s vervou toho mladičkého a ulízaného doktorského paka, ze kterého se vyklubal zdatný bojovník za svobodu mladičkých sester, se honáci vzdali a raději vzali nohy na ramena. Koně nechali koňmi a po chvíli urputného běhu zaběhli někam za stodolu a nevypadá to, že by měli chuť vylézt. Ovšem, to ale neznamená, že nemůžou být pozdější problémy. Tímhle jste si prošli již několikrát na palubě Serenity, když kapitán vyjednával obchod, pokaždé se to zvrtlo a když byla bitka a kdokoliv utekl, vrátili se později s větší posilou a namachrovaní byli až to hezké nebylo. Prozatím se vás drží štěstí a tak byste jej neměli pokoušet. Návrat zpátky do Yolandina domu je to nejlepší, co teď můžete udělat.

Ten, kdo stojí vpozadí - 19. března 2008 21:01

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro River se opravdu zalekla další rány, ale naštěstí pro vás to vypadá, že první úder byl natolik přesvědčivý a společně s vervou toho mladičkého a ulízaného doktorského paka, ze kterého se vyklubal zdatný bojovník za svobodu mladičkých sester, se honáci vzdali a raději vzali nohy na ramena. Koně nechali koňmi a po chvíli urputného běhu zaběhli někam za stodolu a nevypadá to, že by měli chuť vylézt. Ovšem, to ale neznamená, že nemůžou být pozdější problémy. Tímhle jste si prošli již několikrát na palubě Serenity, když kapitán vyjednával obchod, pokaždé se to zvrtlo a když byla bitka a kdokoliv utekl, vrátili se později s větší posilou a namachrovaní byli až to hezké nebylo. Prozatím se vás drží štěstí a tak byste jej neměli pokoušet. Návrat zpátky do Yolandina domu je to nejlepší, co teď můžete udělat.

Hoban Washburne *Wash* - 19. března 2008 21:07

Serenity - kovová palubovka "Jo jasně, to se ještě uvidí, kdo ho bude potřebovat!" Chytnu odražený balón a párkrát si s ním pohodím o zem. Od odrazů od kovové podlahy se ozývá zajímavý zvuk. Ale loď je stavěná bytelně i na takové netradiční činnosti. Rozběhnu se pomalu dopředu s přáním vyhnout se hlavně Jaynemu, když si všimu upřeného výrazu kapitána na podle mě jisté části těla Zoe, kam upřeně s vyplazeným jazykem hledí. Pokusím se nahrát Zoe přímo o kapitánovo čelo, nečekám, že by viděl letící míč. "Ou, sorry já nechtěl.. " Omluvně ironicky dodám s úšklebkem ve tváři. JO! A příště sleduj radši hru.. Míč má Zoe.

por. Laura Cadman - 19. března 2008 21:13

Drsná hra pro drsné chlapy a ještě drsnější ženskou Chytím odražený míč od kapitánova čela. Svůj ke svému Jemná narážka v mé mysli na kapitánův obsah v hlavě, i když… potom by mě zajímalo, k čemu bych měla přirovnat Jayna. Držím míč pevně v rukách, dribnu si kolem sebe a popoběhnu stranou od pneumatiky – matu tak nepřítele a protihráče. Rychlá nahrávka Washovi, který se už ochomýtá kolem našeho pomyslného koše, bráněn je však Jaynem, který už se pomalu vrací k vědomí z nějaké příliš komplikované myšlenky. Nahraju mu o zem, tak aby po tom chňapající kapitán nechňap. “Washi, bacha!“ Upozorním manžela decentně, že se k němu blíží kolos Jayne. “Dovolíte, pane.“ Oběhnu kolem kapitána, loktem ho bouchnu do boku a běžím na pomoc manželi.

Jayne Cobb - 20. března 2008 01:36

Dribly dribly Překvapeně se obrátím a dojdu k okraji „hřiště“. Ne že by mělo nějaký skutečný okraj, spíš jde o oblast, ve které se pohybují hráči. A střízlík se pohybuje celkem blízko. „Uááá!“ Vyřítím se na něj s řevem, ruce nad hlavou, abych vypadal větší. Spíš se zdá, že ho chci sníst, případně ho zahnat pryč. Zoe nesleduju, jsem k ní zády, co by za to jiná dala. Takhle bych basket ve vězení hrát nemohl. Hrábnu po míči, zuby vyceněné, oči upřené do ženáčovo. Snažím se poslouchat Zoeiny kroky, ale to nejde moc snadno.

Malcolm Reynolds - 20. března 2008 20:52

Odrzlá posádka si ze mě udělala mantinel. Nevinný přátelský zápas se pozvolna přeměňuje v kontaktní zabijačku. Jak by řekl Phillip Marlowe, loket zaražený v ledvinách byl drsný, jak podpaždí švédské hokejistky. „Myslím, že ne. Davaj mičudu!“ Předběhl jsem nečestně hrající Zoe a bez velkých potíží jsem odebral míč Washovy, na kterého se úchylně tvářící potíže zrovna právě přihnaly. Otočil jsem se na patě a nadhodil si roztočený míč na prst. Významně jsem přimhouřil oči a drsně pokýval hlavou aby mi ta šišatá mrcha z toho prstu zase spadla a já ji musel honit po zemi.

River Tam - 26. března 2008 09:04

soukromá zpráva od River Tam pro Jdeme. Jdu. Rychlost pod světlem stromových žláz listoví. Koně se vzdalují, zatímco já zůstávám na místě a někdo točí paletou země. Ticho svérázně přetnuto hlaholem hocha. Bratr. Cosi nesrozumitelného ve srozumitelném jazyce napatlává kolo mne do okolí. Nevím, nevíš, River. Nevím. Nepostřehla jsem jemné nuance proslovu bez nuancí. Bratr jde rychle. Nevídané, modrofialový brouk. Nalezeni všech nesprávných odboček a určení té správné. My neodbočujeme! Krize žebroví s příchutí lachtana. Lachtan je tlusťoch. Jsem rvaná pryč a nic. Jdu dál od krásy něžností mramorových kůr. Nepochopená nezachytitelná krása rozbřesků rozřezaných pilin, bratr. Spojnice není tečnou! Sekera je zbraní sečnou! Pole, louky, háj. Zase je pryč ráj. Bratr. Láska všeobjímající Jsoucno přebyté nabitou nadějí. Pozitiva odpuzovaná negativi. Bratr. Útěch pahorkatinou zbombardovanou do roviny s výčnělky pahýlnatých olistění. Srstnatá zasmušilost. Bratr. Vracení se k nelidskému tématu odlidštění, rvoucí se o životobytí v životodárných konzistencích. Explicitně implicitní výrok bez udání identifikátorů a mezí. “Nevím.“

Ten, kdo stojí vpozadí - 27. března 2008 20:26

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Belerofone Když se setmělo a padla lehká mlha, vrátili se River se Simonem. Očividně rozladěni, krapet špinaví. Ne, že by to River vadilo. Ta se tvářila, jako by to k ní patřilo odjakživa, ale Simon sestřinu radost nesdílel. Jeho čisté oblečení utrpělo šrámy na duchu v podobě několika fleků od bláta a oba dva smrdí, jako by den strávili u koní. Yolanda mezitím připravila na stůl chléb a máslo, na jakousi pozdní večeři, uvařila čaj a omluvila se, že je unavená, že s vámi nepovečeří druhou večeři a že si jde lehnout. Kaylee se sourozencům svěřila s plánem, který zosnovala úplně sama. Yolanda si jim stěžovala, že nemají jak vyvážet přebytky ležící ladem ve stodolách a že by potřebovali peníze. Chce navrhnout kapitánovi, který by se měl zítra objevit se svou vlaštovkou, zda-li by vesničanům nepomohli. *** Našli jste si chvíli pro debatu kolem Kayleeina plánu a poté znaveni denním ruchem jste šli spát. Yolanda pro vás připravila, jako každý večer zde po těch několik dní, které jste tu strávili, měkký naducaný polštář a voňavou peřinu. Nevíte jak to dělá, že je peřina každý večer tak hezky voňavá, ale River tuší, že v tom budou nějaké květiny.

Ten, kdo stojí vpozadí - 27. března 2008 20:26

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Belerofone Když se setmělo a padla lehká mlha, vrátili se River se Simonem. Očividně rozladěni, krapet špinaví. Ne, že by to River vadilo. Ta se tvářila, jako by to k ní patřilo odjakživa, ale Simon sestřinu radost nesdílel. Jeho čisté oblečení utrpělo šrámy na duchu v podobě několika fleků od bláta a oba dva smrdí, jako by den strávili u koní. Yolanda mezitím připravila na stůl chléb a máslo, na jakousi pozdní večeři, uvařila čaj a omluvila se, že je unavená, že s vámi nepovečeří druhou večeři a že si jde lehnout. Kaylee se sourozencům svěřila s plánem, který zosnovala úplně sama. Yolanda si jim stěžovala, že nemají jak vyvážet přebytky ležící ladem ve stodolách a že by potřebovali peníze. Chce navrhnout kapitánovi, který by se měl zítra objevit se svou vlaštovkou, zda-li by vesničanům nepomohli. *** Našli jste si chvíli pro debatu kolem Kayleeina plánu a poté znaveni denním ruchem jste šli spát. Yolanda pro vás připravila, jako každý večer zde po těch několik dní, které jste tu strávili, měkký naducaný polštář a voňavou peřinu. Nevíte jak to dělá, že je peřina každý večer tak hezky voňavá, ale River tuší, že v tom budou nějaké květiny.

Ten, kdo stojí vpozadí - 27. března 2008 20:26

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Belerofone Když se setmělo a padla lehká mlha, vrátili se River se Simonem. Očividně rozladěni, krapet špinaví. Ne, že by to River vadilo. Ta se tvářila, jako by to k ní patřilo odjakživa, ale Simon sestřinu radost nesdílel. Jeho čisté oblečení utrpělo šrámy na duchu v podobě několika fleků od bláta a oba dva smrdí, jako by den strávili u koní. Yolanda mezitím připravila na stůl chléb a máslo, na jakousi pozdní večeři, uvařila čaj a omluvila se, že je unavená, že s vámi nepovečeří druhou večeři a že si jde lehnout. Kaylee se sourozencům svěřila s plánem, který zosnovala úplně sama. Yolanda si jim stěžovala, že nemají jak vyvážet přebytky ležící ladem ve stodolách a že by potřebovali peníze. Chce navrhnout kapitánovi, který by se měl zítra objevit se svou vlaštovkou, zda-li by vesničanům nepomohli. *** Našli jste si chvíli pro debatu kolem Kayleeina plánu a poté znaveni denním ruchem jste šli spát. Yolanda pro vás připravila, jako každý večer zde po těch několik dní, které jste tu strávili, měkký naducaný polštář a voňavou peřinu. Nevíte jak to dělá, že je peřina každý večer tak hezky voňavá, ale River tuší, že v tom budou nějaké květiny.

Ten, kdo stojí vpozadí - 27. března 2008 20:26

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Belerofone Když se setmělo a padla lehká mlha, vrátili se River se Simonem. Očividně rozladěni, krapet špinaví. Ne, že by to River vadilo. Ta se tvářila, jako by to k ní patřilo odjakživa, ale Simon sestřinu radost nesdílel. Jeho čisté oblečení utrpělo šrámy na duchu v podobě několika fleků od bláta a oba dva smrdí, jako by den strávili u koní. Yolanda mezitím připravila na stůl chléb a máslo, na jakousi pozdní večeři, uvařila čaj a omluvila se, že je unavená, že s vámi nepovečeří druhou večeři a že si jde lehnout. Kaylee se sourozencům svěřila s plánem, který zosnovala úplně sama. Yolanda si jim stěžovala, že nemají jak vyvážet přebytky ležící ladem ve stodolách a že by potřebovali peníze. Chce navrhnout kapitánovi, který by se měl zítra objevit se svou vlaštovkou, zda-li by vesničanům nepomohli. *** Našli jste si chvíli pro debatu kolem Kayleeina plánu a poté znaveni denním ruchem jste šli spát. Yolanda pro vás připravila, jako každý večer zde po těch několik dní, které jste tu strávili, měkký naducaný polštář a voňavou peřinu. Nevíte jak to dělá, že je peřina každý večer tak hezky voňavá, ale River tuší, že v tom budou nějaké květiny.

Ten, kdo stojí vpozadí - 27. března 2008 21:26

Chmurná balada sportovní s tragickým koncem o na hlavu upadnuvším Jayne, který se se šklebem berserka v amoku vyřítil po Washovi, zapomněl na třetí Cobbovu zabijáckou direktivu „Hlídej si prdel.“ Otočil se zády k Zoe a hodlal se spáchat osudnou chybu. Instinkty rozezlené samice, jíž se Jayne pokusil sebrat nejoblíbenější hračku, převládly nad relativním pojmem cti. Výhružný řev Jaynův se po tvrdém bodychecku změnil ve strachuplné vykviknutí a utichl kdesi v mantinelu dřevěných beden, jež se proměnil v hromadu laťovky. Z hráčů záhy vyprchal bojovný zápal pro hru a jali se poskytnout upadlému andělu zkázy první pomoc. S první krví je přešel i úsměv. Dlouhá ostří zajela hluboko do masa a na první pohled je jasné, že Jayne nebude po nějakou dobu plnohodnotným členem posádky… Na pozadí zoufalého sténání raněného se odehrává starostlivý dialog „Bude potřebovat doktora..“ Odtušila Zoe a provinile se pokusila usmát. „Loď neprodleně nabere kurs směr Bellerophone. Doktor Tam se pokusí udělat vše, co bude v jeho silách a pokud to nebude stačit… pak se pastor Book postará o úlevu duše. Kapitán se tváří vážně a v očích se mu zračí vážné obavy o člena jeho posádky zatímco v jeho moudré hlavě se již odmotává nit záchranné akce. Jediný pilot kouká a vyjeveně se škrábe na hlavě. „Bude to vážně nutný? Je mi líto, ale nevypadá, že by chtěl umřít. Vždyť jen spadl prdelí do bedny s hřebíkama…

Ten, kdo stojí vpozadí - 27. března 2008 21:27

Bellerophone Na mapě mezihvězdného prostoru se malý zelený puntík dostal k velkému bílému tak blízko, že se spojili v jeden. Nebylo složité poznat ve velkém puntíku planetu. Bellerophone. Ten, kdo jí pojmenoval měl nejspíš smysl pro humor, protože jinak by téhle kouli bláta a koňského hnoje nemohl dát jméno bájného hrdiny ze Staré Země. Světlo na chodbách lodi bylo červené, jak v Inařině raketoplánu během pracovní směny a výstražná siréna mlčela. Kapitán ji totiž před zhruba půl rokem prodal na bleším trhu na Cantonu za sekundární vinutí alternační energetické cívky. Kdo mohl, byl zavřený ve své kajutě a schovaný pod přikrývkou se drtil mezi zuby modlitbu, aby letitá loď riskantní manévr přežila. Kdo nemohl, ten se pokoušel schovat pod polštář anebo byl Wash. Zoein manžel byl možná spoustu věcí, ale rozhodně nebyl žádný zelenáč. Po zhruba patnáctiminutovém sestupu, během kterého se ozvalo jedno skřípavé lupnutí za každý ztracený komponent vnějšího pláště Serenity, se kosmická loď nacházela pod sněhově bílou vrstvou mraků a vedena zkušenou rukou si hledala vhodná místo na přistání. Čeká na vás setkání se starými známými: rozšafným pastorem Bookem, stejně pohlednou jako zručnou mechaničkou Kaylee, vzdělaným a uhlazeným doktorem Simonem Tamem a jeho sestrou River, která byla v minulosti vystavena pokusům zvrhlých aliančních vědců.

Jayne Cobb - 27. března 2008 21:52

Sportovní invalida I když tu nebyla Kaylee, nebo možná právě proto, pořádně jsem si zanaříkal. Chvíli jsem se zkoušel plazit po podlaze, pak jsem ale zjistil, že nehýbat zadkem od bolesti vůbec nepomáhá. „To je naposled, cos mě píchla do zadku!“ křiknu na bojovnici. Zaskuhrám, se zaťatými zuby a zavřenýma očima nahmatám hřebík. A protože mám velkou praxi v léčení zranění způsobených kutilstvím, trhnu vší silou. Nákladový prostor má nádhernou akustiku. Přistání Normálně bych seděl na zadku ve své kajutě, ležel na zádech, nebo, jak už jsem jednou zkoušel, visel po celou dobu sestupu na madlech pod schody. Tentokrát ležím na břiše na své posteli, držím se matrace a občas dotykem zkontroluju, jestli mi skrz dvacet náplastí na desinfekcí politém zadku neprosakuje masivní krvácení způsobené poškozením prdelní artilerie. Mé myšlenky jsou temné, plné pomsty, násilí, alkoholu a tvrdé pornografie. Takže se dá říct, že na mě incident při hraní nezanechal vážnějších stop. Nechce se mi lézt z kajuty. Doktor by měl otázky, ta malá čarodějnice by měla narážky na můj zadek a Kaylee… Politovala by mě? Dala by mi pusinku na bebíčko? Ne, radši počkám. Pokud to nezačne hnisat.

por. Laura Cadman - 27. března 2008 22:10

Těžký to úděl první pobočnice Jakožto ten, kdo zavinil tuto malou nehodu, jsem se rozhodla, že zkusím Jaynovi zmírnit následky, alespoň dokud nedorazí doktor a nepodívá se mu na to. Společně s Malem jsme našeho válečného invalidu odnesli na ošetřovnu, nešetrně s ním plácli na lékařské křeslo na břicho a já se jala toho nejděsivějšího úkolu na světě… Sundala jsem Jaynovi kalhoty a odhalila jeho chlupatou prdel. Bože, po tomhle budu potřebovat kázání od pastora, jestli to vůbec přežiji s rozumem vcelku Navlékla jsem si rukavice, našla mezi doktorovými lahvičkami něco, co vypadalo a smrdělo jako líh a mělo to nápis – Desinfection. Na kousek vaty jsem nakapala dezinfekci a potřela tím místa vpichu těch dvaceti potvůrek. A stále v duchu proklínám tu hru. Příště snad budu hrát s Jaynem, aby se mu nic podobného nestalo. Nemůžu přeci za to, že neustojí lehký náraz. Neodpustím si poplácání po zadku, když skončím s operací. Zalepím mu to a pak se klidím pryč, protože nechci vidět, jak Jayne vstane a nandá si kalhoty. Přistání V noci se mi musely zdát divoké sny, jinak bych nespala tak dlouho. A nebo to bylo tou příjemnou chvíli strávenou v manželově náručí. Doufám, že spíš tím. Ospalou mě probudilo první skřípavé lupnutí. Zvednu hlavu a podvědomě se snažím přijít na kloub tomu, odkud to tak mohlo jít. To se Kaylee nebude líbit, až zjistí, jak to Wash zase okosil Převléknu se a jdu za svým manželem. Přidržuji se stěn, protože právě prolétáváme atmosférou, ale Wash to jako vždy zvládl na jedničku. “Zkus najít to místo, kde jsme přistávali minule, bylo dost velké.“ Položím Washovi ruku na rameno a stoupnu si za něj, klasicky, a sleduji přistávací manévry.

Simon Tam - 31. března 2008 20:19

soukromá zpráva od Simon Tam pro Bellerophone Začínám cítit rostoucí nebezpečí a uvědomuji si, že i tady jsme v nebezpečí. Umytý, vymydlený a převlečený do čistého prádla na spaní, usednu na postel a zamyslím se. Kde najít bezpečí? Bezpečni nebudeme ani když River bude v pořádku, půjdou po ní dokavaď ji nezlikvidují a nebo nebudou pokračovat ve svých odporných pokusech. Snad jen na lodi jsme v bezpečí. River uléhá a já se na ni jen pousměji, "dobrou noc, River." Kdyby se tohle nestalo, mohl jsem být tam, kde mi je nejlíp, kde využiji vše, co jsem se naučil. Hluboce se nadechnu a vydechnu, dojdu zhasnout a zalezu pod deku. Snad se to Kaylee podařilo, vysvětlit kapitánovi, že by zde mohl najít obchod a přitom by se pomohlo zdejším. Vzpomínka na dívku ze strojovny mi vnese úsměv do tváře, se kterým usínám, zcela vyčerpán dnešním bojovým a vrcholovým sportem. Sluneční paprsky opírající se do mého obličeje a zavřených víček, mě vcelku nepříjemně probudí. Pomalu se protáhnu, obrátím na bok a zkontroluji, zda je setra na svém místě. Dojdu se opláchnout a převléknout do voňavého a čistého prádla. Načáchlý oděv mi bude muset vyprat Yolanda, ta je již samozřejmě dávno na nohou a kmitá v kuchyni, kde se s ní potkám.

Hoban Washburne *Wash* - 03. dubna 2008 21:01

Rozpíchaná prd.. zadek Ať mi už nikdo nevypráví, že není basket nebezpečný sport. "Teda, Jayne, věděl jsem, že jsi kdysi říkal, že máš železný zadek a to ve předu taky, ale nemusel jsi nám to dokazovat." S politováním konstatuju. Ou, snad od těch rezavých hřebíků nic nechytí, hm stejně by to chytil někde jinde dříve či později. Ještě pár takových her a začnu se Zoe asi bát. Štěstí, že je moc často nedoprovázím ven z lodi, jako třeba posledně, a nevidím, co dělají teprve tam. "Hele, ale nemáte do hry dalšího hráče. Takže jsem vyhráli kontumačně, že jo Jayne, hej?" Řvu na něho přes chodbu, zatímco ho Zoe odvádí na ošetřovnu, aby trochu napravila to, co způsobila. Bellerophone Většina posádky spí, třese se v kajutě strachy a nebo leží proto, protože se prostě jen nemůže posadit. Jdeme na přistání. Zkontroluju všechny systémy a rychle přejedu po panelu zmáčknuje s přehledem pár knoflíků a páček. Zapnu výstražné znamení na lodi na znamení, že přístáváme - kdyby si toho náhodou někdo nevšiml. Hm, kde je ta siréna? Asi se zase rozbila.. Jestli ji někdo někde zase střelil za pár šupů asi ho roztrhnu, takhle mi rozkrádat loď. Zapnu si pás nebo začínáme více či méně prudce klesat a zastrčím si za něho tyranosaura. S druhým pochoduju po přístrojové desce. "Ááá, to je konec! Všichni tu zemřeme! Do pytle to je konec, já zase nevypl intercom.." Přestanu blbnout s nadějí, že jsem posádku moc nevylekal a začnu se plně věnovat přistání. Za pár desítek sekund proletíme atmosférou a i když se loď mírně třese, vše je vpohodě. Míříme již atmosférou a hledám nějaké to volné místo na přistání poblíž města. "Bez starostí, něco snad najdu." Odpovím Zoe, která přišla již v mírnější části přistání. Vzápětí dosedneme docela drsně na menší vyprahlou planinu. No jo, vždycky jsem byl zastáncem toho, že přistání nemusí být přece pro pasažéry žádné tajemství..

River Tam - 09. dubna 2008 22:38

soukromá zpráva od River Tam pro Belerofone Noční vzruch do rozruchu vypuknutí epicenter mezihvězdných dálav. Končina, svačina, bučina, lučina, klučina. Sny. Bratr v peřinovém chmýří, myšlenky v něm víří a já, mně nedá můj sen spát. Ne, nemá mě rád. Nemám se ráda, nemám rada ruce v rukavicích. Sny. Noční můry, abstrakce v rámci expresionistického tématu 5. Svět. Svět ztrácí se v šeru a v odmocninách na entou. "Dobrou." zavrnění hlasivek v útlumovém stádiu psa. Tečky hvězd, luštěna pro děti. Spoj a dotvoř. Vidím brokovnici, opakovačku samopal a hrášek. Spojování bodů. Psina. Černá šmouha řas cloní vidění… Sny… Noc… Temnota.. Tma.. Tam.. Amt… Mat… Atm.. Mta… M… T… A…

River Tam - 11. dubna 2008 08:47

Bellerophone Krásný jas s řezavou bolestí, k bolesti proklestí v křivce Fenclově do oken zabuší. Stav chabí, oči přivřené. Vnímání na 49% celého úzkého světa. Vstávání s úsměvem. Ztuhnutí. Vnímání na 78% a zvyšuji. Běh z postele, žena oslovována Yolanda volá. Nevyřčený fragment vykřičených slov s emocemi. Cítím, cítím něco tam. Prach usedlý, žádný pták. Hnědá. Zář v porexelově poli viditelnosti bílá, žlutá, okrová. Vím. Už vím! Stigmata oblohy. Pokroucená husí holubice je velká. Tichá dopadající vločka tunové touhy za popelavěním domů. Serenity hnědokabátná!“ rezonují hlasivky ve víru psycholingvistických znaků. Dekompozice města na jednotlivé segmenty, mapování jejich cesty. Čekání… Čekání. Čekání na ostatní, úsměv tvářící se, dle norem povědomosti, příjemně.

Simon Tam - 11. dubna 2008 09:11

Bellerophone "Co prosím? Co je se Serenity?" Zvednu oči od snídaně a podívám se na příchozí River. Pravděpodobně se jí něco zdálo a mluví o svém snu. Yolanda dá na stůl i talíř se snídaní pro River a k tomu horké kakao. "Zdálo se ti něco pěkného?" Opět se mi vybaví diskuse s Kaylee a doufám, že co nejdříve se Serenity objeví. Zvláště po té včerejší příhodě, ze které nekouká nic jiného, než pořádný poprask a snad ne touha po dalším upálení. Je na čase opustit i toto místo.

Derrial Book - 11. dubna 2008 18:23

Bellerophone Debata se nám včera trochu protáhla, takže nemám výčitky z toho, že si trochu přispím. Navíc jsem starší muž a potřebuji kvalitní odpočinek a z těch voňavých polštářů se tak špatně vstává. Jsou mnohem příjemnější než postel na Serenity, kromě té Inařiny, samozřejmě. Ale nakonec se odhodlám vstát, protože žaludek se začíná také probouzet, nemluvě o svém měchýři. S heknutím se vyloupnu z peřin a protáhnu si ztuhlé svaly, pak se začnu oblékat a česat. Od té doby co River měla šok z mých vlasů se před ní neodvažuji ukázat bez culíku. Po drobné hygieně se vydám do kuchyně, kde je jak slyším doktor se svou sestrou. "Dobré jitro," pozdravím je s úsměvem na tváři. "Vyspaly jste se dobře?" zeptám se a kývnutím poděkuji Yolandě za snídani, kterou mi hned dá a já se s ní usadím ke stolu vedle Simona.

Rick O’Shela - 13. dubna 2008 14:00

Bellerophone Probudí mě nádherný zvuk. Většina lidí by mohla říct, že to není možné slyšet. Já to ale slyším! Jemné rázy v atmosféře od neseřízeného raketového motoru, praskání chladnoucího tepelného štítu, šustění serv potřebujících promazat, syčení nevyčištěných chladících prvků a pískání v pravé trysce, která nutně potřebuje pár nových dílů. Nebo aspoň použitých v rámci normálního používání, ne to, co vyvádí Wash, když před někým utíkáme. Vyběhnu z pokoje a kolem ostatních proběhnu kuchyní jen s rychlým „Ahoj.“ Běžím se podívat na přistávající krásku - Serenity. Chudinko moje, zase se o tebe nestarali! Neboj, to dáme do pořádku a zase budeš létat jako vznešená kosmická loď hodná obdivu. Aspoň obdivu pirátů a jiných podivných živlů, no!

Simon Tam - 13. dubna 2008 14:31

Bellerophone "Já ano," odvětím pastorovi, když kolem nás se vyřítí dáma, která patří do strojovny. Konečně pochopím a spojím si větu, jež pronesla River a Kayleenu reakci. "Serenity se pro nás vrací!" Pustím lžíci do talíře, odstrčím židli a vyběhnu také ven. Buďto je někdo raněn a nebo kapitán potřebuje peníze pro další obchod a nebo je i možné, že je něco s lodí a potřebují Kaylee. Nebo zasáhla Inara či Zoe.

por. Laura Cadman - 13. dubna 2008 20:29

Přistání S tím, jak se mi nárazem podlomí kolena, heknu Washovi za zády do ucha. “Lásko, příště snad dřív upozorni na dosed, ano?!“ Pozdě bycha honit, takže nemá cenu Washovi cokoliv vyčítat. “Ještě, že jsi zastavil tak blízko. Bude to krásná procházka.“ Ještě si rýpnu do vzdálenosti, ve které přistál od vesnice. Pak jej ale něžně pohladím po rameni a odcházím do hangáru, kde otevřu vnější a vnitřní dveře. Stojím na rampě a dívám se do krajiny. Musím si zakrývat dlaní zrak, ráno je tu ostré sluneční světlo. Ostré, ale příjemné. Ohlídnu se za přicházejícím kapitánem a Jaynem. Nic neříkám a jakmile se rampa spustí k zemi, vyrazím směrem k městu. Nejdu dlouho a už přede mnou vidím Kaylee. “Kaylee.“ S úsměvem hledím na uvítací výbor v podobě naší mechaničky.

Derrial Book - 15. dubna 2008 14:01

Bellerophone Jenom zavrtím hlavou nad tou ztřeštěností mládí, ale ať si užívají dokud mohou. Nebyl jsem jiný, ale teď mám rád svůj klid a rychlý pohyb mi nedělá tak dobře jako dřív a navíc tu mám snídani, kterou jen tak opustit nehodlám. Nehledě na to, že někdo musí dát na River pozor. Má v oblibě ztrácet se při těch nejnevhodnějších příležitostech nebo nedej bože něco ještě horšího. Však oni přijdou pokud to bude něco důležitého a pokud není, tak se mohu v klidu nasnídat.

Malcolm Reynolds - 16. dubna 2008 10:25

Serenity Cvaklo tlačítko interkomu. "Vítejte na hroudě hlíny. 24 hodin rozchod pro ukojení všech potřeb. Kapitán konec." Odmáčkl jsem komunikátor a zhluboka se nadechl. Slabé vibrace motoru Serenity najednou přestaly. Bez jejich jemného mravenčení to nebylo ono. Na pevné zemi jsem se už dávno přestal cítit příjemně. Přenesl jsem svůj domov na palubu tohohle kusu rezavýho kovu a přestěhoval se do prázdna. Mělo to jednu výhodu. Nebyli tam žádní sousedi, co by vás obtěžovali hlasitou hudbou. Zastavil jsem se na chvilku na můstku, bylo potřeba provést několik operací urychlujících náběhové procesy před dalším startem. Potom utřít poličky, nařasit záclonky a nalíčit kolem cesty cedule s nápisem Ke kapitánovi. "Nemohli byste přestat alespoň na chvilku s tím cukrováním?" Podíval jsem se vyčítavě po páru, kterýsice pohromadě uměl střílet a pilotovat loď ale každá jeho část o samotě pěkně lézt na nervy.

Jayne Cobb - 16. dubna 2008 14:37

Muž, který nevěděl příliš mnoho Ne zrovna dvakrát přátelsky naladěn vylezu ze svého brlohu – každá příčka žebříku byla ošklivým kousancem do rozbolavělé zadnice. A já se rozhodl, že zraněnou půlku nebudu nijak šetřit. Zavřu dveře a s podrážděným mručením a nákupním batohem se vydám pryč z tohohle vynálezu. Cestou několikrát zkontroluju, jestli mám v kapse seznam, ale jinak se chovám celkem normálně. „Ehmmm…“ zarazím se u vrat ven a rozhlédnu se. Jsem zvyklý, že můžu na někoho něco zahlásit, nebo aspoň zaslechnu část rozhovoru, ale dnes je tu nějak ticho. No jo, Tamovci sem ještě nenalezli. Zašklebím se a vyrazím ven. Nákup, chlast, šlapka a dětské divadlo. To je plán dne.

Ten, kdo stojí vpozadí - 24. dubna 2008 14:21

soukromá zpráva od Ten, kdo stojí vpozadí pro Canton – Higginsův měsíc Měla jsi domluvenou schůzku přesně v poledne v baru. Přišla jsi překvapivě na čas. Víš, o co se bude jednat a náležitě jsi se na to připravila. Bude se vyjednávat o život tvého dítěte. Prostě se zaprodáš jako levná děvka, najdeš Cobbse a přivedeš ho zpátky sem do Cantonu, aby si to s ním mohli lumpové vyřídit. Někomu, komu se nelíbí, že Jayne je národní – planetární hrdina, ti velice dobře zaplatí. Bar je v tuhle hodinu prapodivně liduprázdný. Až na barmana, obsluhu a muže sedícího u rohového stolu přímo před dveřmi. Zřejmě chce mít přehled o tom, kdo přichází a kdo odchází. Jakmile vstoupíš do dveří, pokyne ti rukou v níž drží sklenici whisky, aby sis k němu přisedla a dalším gestem objedná pití i pro tebe. “Ah, Věro, sluší ti to.“ Mlsně tě sjíždí pohledem, jako kocour misku se smetanou, a pak nohou odšoupne židli, aby ses mohla posadit. “Že prej jsi v průseru a budeš teď pro nás makat. Dobrý co.“ Zjevně vypadá velice nadšeně tím, že tě může považovat za sobě rovného. “Ale neboj se, dostaneš dobře zaplaceno, jen co odvedeš prácičku. Zjistili jsme, že Serenity před pěti dny přistála na Belerofonu, kde vysadil část posádky. Určitě se pro ně vrátí. Takže… víš, co dělat, ne?“ Úkol je jasný, zajistit Cobbse a dopravit jej do Cantonu. Za použití jakýchkoliv prostředků. Nabídka se vztahuje i na případné úplatky, ovšem nemůžeš si nijak moc vyskakovat. Peněz není příliš. Je jich tak akorát a ty musíš vše pečlivě počítat.

Vera Kane - 07. května 2008 17:47

soukromá zpráva od Vera Kane pro Hospoda Vejdu do baru, prohodím pár přátelských slov s barmanem, přece jen mě tu občas nechává vydělat na živobytí. Pak si teprve všimnu hýska v koutu, jediného hosta. Na první pohled se mi vůbec nelíbí, cítím z něj nepříjemnosti a přestože jsem to očekávala, tak z toho nemám dobrý pocit. Pak promluví a klesne tak u mě ještě níže. Jenže místo aby dostal jednu do nosu, což by si určitě zasloužil, se na něj mile usměji, rukou projedu vlasy a sednu si možná až příliš blízko, abych si vyslechla, co mi vlastně chce, jako bych to nevěděla. "Však šéf jistě ví, že mi nejde o prachy..." ponechám dramatickou přestávku, ale stále držím úsměv na tváři, přestože můj chladný hlas mluvil za vše. "Nějaké peníze do začátku nedostanu? Cesta na Belerofonu není nic levného."

Hoban Washburne *Wash* - 04. června 2008 16:29

Na planetě s divným jménem, a s ještě divnějším zbytkem posádky Po přistání se rozloučím se Zoe. Zbytek posádky mi zas tak chybět nebude, takže je jen tak přejdu. Jen si ještě u kapitána vyzvednu seznam s "nákupem" a vyrazím z hangáru ven na projížďku. Jo ještě že to tu vozítko máme, škoda, že zbytek bude muset šlapat pěkně po svých. Vyjíždím na prašný povrch planety do vzdáleně nedalekého města, za vozítkem zůstávají jen koleje v prachu.. Uvidíme, co nakoupíme tentokrát, ale zásoby a náhradní díly je třeba doplnit. I za to málo peněz, co mi kapitán neochotně vydal. Beztak ho podezřívám, že si šetří zbytek pro Inaru..

Ten, kdo stojí vpozadí - 04. července 2008 21:24

Všichni, kromě Washe, který si zajel na výlet do města Posádka v čele se Zoe se hromadně otlapkali a olíbali, když je Kaylee dovedla do domu Bookovy staré přítelkyně Yolandy. Před dřevěným domem na ně čekala River, která mlela cosi o pavoučcích, kteří se houpou ve větru nicoty, ale jak uviděla přicházet ostatní, odebrala se taktéž do domu. Uvnitř právě dosnídával pastor a Simon se připravoval na setkání s Jaynem. Jako poslední se došoural Mekhi, který si sednul na zem před dům s tím, že nemá náladu na přátelíčkování se. Od lesa zazněl výstřel a výkřik, kterým si zřejmě někdo dokazoval, že má v těle dostatek testosteronu. Netrvalo ani jedno mrknutí oka a z lesa vyjeli tři honáci na koních v plné polní se zbraněmi v rukách. “Kde je ta malá mrška?“ “Kdo ti říkal, že má bejt tady… vole, nemyslíš, že by byla schovaná ve městě a ne tady v takovejch sračkách?“ První co se projevil jako Darwinova teorie o vývoji opic v lidi se zasmál. “Říkám ti, vole… je tady.“ Zastaví se před Yolandiným domem, zírajíc na černocha přede dveřmi. “Co čumíš?“ Seskočil z koně. “Kde je ta čubka?“ Začne s ním lomcovat. “Ta vadná s těma černejma vlasama.“

Jayne Cobb - 04. července 2008 23:28

Všichni, kromě Washe, který si zajel na výlet do města a včetně Jayna, který vyškrtl šlapku a našel tak chvilku v rozvrhu před dětským divadlem S podezřele přátelským úsměvem jsem se pokusil obejmout mechaničku, ale už to přesahovalo míru družnosti, kterou jsem k posádce projevoval. Takže za tím muselo být něco jiného, možná právě to, že jsem vyškrtl šlapku. Tak jako tak, má vřelost se tím nějak vyčerpala, jak potvrdila má další slova. „V blázinci neměli volnej pokoj, nebo se báli, že bys jim kazila magory?“ Víc jsem radši nezkoušel. Už tak jsem si k tý vražedný čarodějnici dovolil dost. „Nazdar,“ přivítal jsem se s pastorem a doktorem, hostitelce jsem kývl na pozdrav. Přesunul jsem se na volné místo u stolu a začal se zajímat, odkud bere velebníček jídlo. „Často se tu střílí?“ zeptal jsem se s evidentním zájmem o místní folklór. To, že jsem měl při tom jednu ruku pod stolem, snad značilo svědění na stehně, ne touhu po předání olověných symbolů věčného míru a klidu.

Simon Tam - 05. července 2008 08:32

Všichni, kromě Washe, který si zajel na výlet do města Rád vidím ostatní, zvláště po tom, co se stalo včerejšího večera. "Rád vás vidím, kam máme namířeno dál?" Uvítám je, nicméně Jaynovi jen pokynu hlavou. Málem bych i něco řekl ohledně mé sestry i Kaylee, nebýt oněch skotáků ženoucích se sem na koních a hledajících River. "Jen si pohladila jejich koně." Syknu k ostatním a zmizím za River do domu a zatáhnu ji do poslední místnosti tohoto přístřeší. "River, tiše." S pohledem na dveře a s River v objetí, se obávám nejhoršího. Přesto doufám, že přes naši posádku neprojdou. Další trable.

por. Laura Cadman - 07. července 2008 15:55

V poklidném westernovém městečku Ty asi dva týdny – čas na Serenity je relativní – utekly jako voda a jsem ráda, že se opět shledávám Kaylee. Její nikdy nekončící optimismus na lodi chyběl jako sůl na vajíčkách. Páterovo kázání o čisté duši a hříšnících z kina mi chybělo stejně. Dokonce i odlišná River se svým bratrem mi chyběli… to už hraničilo téměř se zoufalstvím, ale jako profesionál jsem nedala najevo žádnou jinou emoci. Snad až na obavy. Obavy, když se najednou začalo venku střílet. “Nezůstal venku Mekhi, pane?“ S lehkým náznakem obav se podívám z okna. Mezitím pomalu rukou přejedu k ručnici a prsty propletu ke spoušti.

Malcolm Reynolds - 07. července 2008 16:38

Pevná země pod nohama, vítr ve vlasech, písek mezi zuby…. Není to tak dávno, co jsme pár lidí nechali na Bellerophonu z určitých důvodů vystoupit a najednou se mi znovu chtějí vecpat na loď. S přimhouřenýma očima jsem si je prohlížel. Za každým obličejem se skrývá jedna další výplatní páska. Otrokářství zase není tak špatná forma společnosti, pomyslel jsem si a vzápětí se vzpamatoval. „Je příjemné vidět známé obličeje!“ Prohlásil jsem s úsměvem a jal se se všemi patřičně přivítat. Nakonec Kaylee, Booka nebo doktora jsem viděl upřímně rád. Říct něco takového River je těžké. Pohybovat se v přítomnosti někoho, kdo z vás zvládne udělat sekanou mrknutím oka je opravdu zvláštní pocit. Stejně si ale myslím, že Jayne by se mnou a s tím otrokářstvím souhlasil. Je to sice křivej parchant, ale skvělej ekonom. Toho chlapa mám fakt rád. Inara, náš specialista přes společenskou konverzaci, zůstala ve svých přechodových komorách raketoplánu a zřejmě se převlékala do něčeho slavnějšího. Stereotyp frází typu „Jak se máš, co děláš?“ náhle rozerval hluk z venku. Zoe nervózně sevřela v dlaních pušku. „Zůstal tam sám a podle střelby má nějakou společnost. Kdo z vás je ještě zvědavý s kým si vyměňuje horké pozdravy?“ Nadhodil jsem a vyšel jsem z domu.

Inara Serra - 07. července 2008 16:56

Ještě na Serenity Převléknu se do slavnostnějšího obleku, než byl ten, ve kterém jsem se procházela po Serenity, i když musím uznat, že elegantní jsou všechny. Košile s krátkými rukávy v barvě tmavé lososové s jemnými vyšívanými květy v odstínu o třídu světlejším, k tomu dlouhou pískovou sukni s četnými volánky a délkou ke kotníkům. Na nohy si nazuji dřevěné žabky a jako poslední opouštím Serenity. Přede mnou se courá snad jen Wash, který si připravuje mulu k nákupu ve městě. Bellerofone Přemýšlím, zda jsem si ještě neměla vzít paraple. Slunce tu svítí asi víc než je zdrávo a všetečný písek kolem, který zaleze úplně všude, je velmi nepříjemný. Přede mnou Mal se Zoe a Jaynem zmizí v jednom z domů, který dle mého soudu je útočištěm našich čtyř vyvrženců a Mekhi zůstane stát venku. Nad tím slovem se musím zasmát, protože ačkoliv je dle mého názoru hanlivé, vystihuje kapitánovy city ke zbytku. Snad jen Kaylee má rád o něco víc než ostatní, ale to snad my všichni. Když od lesa vyjedou honáci a výhružně vystřelí do vzduchu, nepřekvapí mě to. My jsme vlastně něco jako magnet na problémy... my?… Mal! Stoupnu si opodál a pohled upřu na Mekhiho, který když se na mě podívá, naznačím, aby zůstal v klidu. Netrvá dlouho a honáci ze sebe dostanou vše, co je trápí. Hledají River… Ustoupím ještě kousek stranou, protože nehodlám nic riskovat. Raději se schovám za nějaký kámen či za dům a budu doufat, že si mě honáci nevšimli.

Jayne Cobb - 07. července 2008 16:58

Bezva výlet „Šťastné a veselé, letos trochu dřív,“ prohodím s úsměvem, když Malcolm vyrazí ven. Já se za ním hrnu v těsném závěsu, revolver venku z pouzdra a připravený ke střelbě. Tři muži – dva na koních, jeden cloumá s hašišákem. Kapitán střílí líp než já, ať si zkusí Mekhiho zachránit sám. Udělám půlkrok vpravo, aby mi kapitán nebránil ve střelbě, ale pořád sloužil jako živý štít, při tom plynule zvednu pistoli, zadržím dech a sotva se muška dostane do horní části těla pravého jezdce, dvakrát zmáčknu spoušť. Bylo to hodně rychlé, pro ukecaného kapitána asi nečekané, ale stálo to za to. Další úkrok a zbraň se posune o kus vlevo, aby si vychutnala druhého jezdce. Ani tentokrát se střelbou nehodlám vyčkávat.

Ten, kdo stojí vpozadí - 07. července 2008 17:11

Bellerofone aneb Bezva výlet Než Zoe Allene se svou chladnou hlavou a rozhodování stačila vyjít ven a zeptat se slušně na situaci a než Malcolm Reynolds stačil jakkoliv varovat útočníky, Jayne Cobb se ven vyřítil jako velká voda a začal ničit všechno před sebou. Honáci z Mekhiho vidno nedostali nic kloudného a když zazněl první výstřel, který ovšem nepatřil jim, ale žoldákovi prohnilému až do morku kostí, začala rychlá přestřelka, ve které Jayne hbitě zlikvidoval dalšího, který ale před objetím Smrtky stačil střelit po Mekhim. Snad jako pomstu za to, že vlastně vůbec nic nevěděl. Nikoho dneska nezajímá, jestli jsi nevinný a nic nevíš a je to pravda. Poslednímu honákovi se splašil kůň, jelikož jeho mrtvý parťák spadl i se sedlem na jeho stranu. Kdyby byl živý, tak by ho kůň usmýkal… takhle mu to bylo jedno. Ale tomu druhému to jedno nebylo. Jeho kůň jej vyhodil ze sedla, honák neudržel rovnováhu a padl přímo před Jaynovy nohy. Bude poslední výstřel? Nebo si necháte povědět o co tu vlastně šlo?

Jayne Cobb - 07. července 2008 17:23

Bezva výlet Zamířím na posledního, ale jeho plašící se kůň mě vyvede z psychické rovnováhy. Takže se nakonec namísto prásk! vzmůžu jen na „Hou!“ Překvapeně pohlédnu na chlápka u mých nohou, ale jeho krátkodobá bezmoc mne opět nahodila na správnou, dokonce i celkem užitečnou kolej. Ne, překvapivě jsem ho nezastřelil. Možná nejsem doktor, ale vím, že když někomu dupnete plnou vahou na zápěstí, nastanou dvě věci: 1) efektně to křupne 2) přejde ho nálada na střílení. Zůstanu mu na ruce stát, abych se mohl podívat na Mala. „On si začal.“

Rick O’Shela - 07. července 2008 21:21

V domě Tedy po přátelském přivítání se všemi (a trochu rezervovaném přivítání s Jaynem) se ani nestihnu rozkoukat a už se střílí. Než mi dojde, co se děje, než se stihnu pořádně rozhlédnout, tak už se dostřílelo. To snad není možné! Jen přiletí Serenity, už jsou tu problémy, nahlédnu z okna, a mrtví lidi! Zakryji si ústa rukou a ustoupím zpět do domu za Simonem a River. „Simone? Co se děje? Vy o tom něco víte?“

River Tam - 08. července 2008 23:18

Kdesi s bratrem a Kaylee Náhlý dotyk, popud vrávoravých siluet, kadence zbraní o síly třetí Richterovi stupnice. Slova bratra Simona Tama, rozeného za podnebí Osiriského. Slova. Chybí mi vidlička, třeba budou vidle, trojhroté, dva jsou málo. Útočící dav. Vůně koní. Letmý záchvěv úsměvu na rtech. Koně a tanec… Nedostatečné osvětlení. Polopříšeří přístřeší šero. Nuda, stav bezedné prázdnoty o hmotnosti černé díry. Rozpínavost nulová. Vrásky. „Koně, River, tiše,“ ani nedutat, ačkoliv splašení se těchto koní je… hvězdokupa pod planetami měsíců a… roků. Střelba, pravidelná střelba. Ticho. Propočítávání nábojů, další vystřely. Ticho. Kůň vzpílající osudu ticha, hrášková zeleň v očích na uzdách hvězdokup. “Vše je, jak má být, když kráčíš komnatami ticha a…“ neuchopitelnost záhad. Osud. Sud. Úd. Pravá ruka s prsteníčkem i bez něj. Spekulace Leonardovy šifry pod úhlem 5°. “červené,“ na rtech úsměv, v srdci žal. Bůh dal, Bůh vzal. Volnost, rovnost, pitomost tu vězí dál.. V poslední komůrce prašivého zámku. Koláče došly.

Ten, kdo stojí vpozadí - 09. července 2008 09:14

Bezva výlet na Bellerofonu “Kurva chlapi, já říkal, ať neberete ty koně.“ Od lesa zazněl sípavý mužský hlas značící, že tu někdo dobíhal na poslední chvíli. Vaše pohledy se otočí směrem za hlasem, spatříte vysokého muže, který kdyby trochu chtěl, tak by měl ty dva metry, vzezřením trochu připomíná starobylého hrdinu z románů Barbara Conana, ovšem bez botoxu v obličeji a zřejmě umí i mluvit. Je vám jasné, že tohle bude další z honáků, z nichž dva Jayne tak krásně poslal na onen svět a třetí se mu plazí pod nohama. “Héééj!“ Vykřikne nasraně a ukáže na Jayna. “Jo, ty šmejde… co jsi s nima proved?“ Jako rozjetá lokomotiva se řítí vstříc tunelu, kterým bude asi Jaynův obličej.

Malcolm Reynolds - 09. července 2008 09:22

Přestřelka před saloonem Jedním okem jsem loupl po Jaynovi a druhým na očividně zuřícího chlápka, který mezitím doběhl už jen pár metrů od nás. Poslední z chlapíků měl obličej podobný tomu skučícímu s rozšlápnutým zápěstím, docela možná to mohli být bráchové. V hlavě jsem si zběžně promítl, jaký je rozdíl mezi trestem za dvojnásobnou a trojnásobnou vraždu, k tomu napomáhání a ve výsledku mi došlo, že to bude drahý. Rozhodl jsem se ušetřit. „Nech ho, pes který štěká přece nekouše. Zeptáme se ho na pár věcí…“ pronesl jsem smířlivě a položil Jaynovi ruku na předloktí. Hlaveň zbraně jsem mu stočil k zemi aby neudělal další kravinu, bůhví kolikátou už dneska. Potom jsem na chlápka vrhl přátelský úsměv. „Můžeme vám s něčím pomoci?“

Ten, kdo stojí vpozadí - 09. července 2008 09:25
	Diskuze byla v rámci zkracování sukní promazána : )

Ten, kdo stojí vpozadí - 09. července 2008 09:31

Bezva výlet Chlap se už přiřítil až k vám. Z nesrozumitelného funění nebylo možné pochopit, co tím básník mínil. Alespoň tedy slova. Avšak chlapa nedělaj ty slova, nýbrž činy. Lamželezo doběhlo k Jaynovi a rukou zvící cepu mu pohladilo obličej až ubohý žoldák udělal kotrmelec vzad. Leč hromotluk, nespokojiv se s bušením do nebohého zabijáka, popadl Jayna v rozkroku a vyzvedl ho do vzduchu. „ Nejdřív ti urvu koule, potom ti utrhnu ruce a nakonec hlavu ty šmejde! Vyprskal mu do obličeje a Jaynův solar plexus potěšil pořádným kopnutím. Zbytek posádky Serenity tenhle neštastný cirkus sledoval jenom s překvapeným údivem, neboť to celé se stačilo udát během několika vteřin.

por. Laura Cadman - 09. července 2008 09:34

Bezva výlet… jak pro koho Kapitán má pravdu. Do tohohle bychom zasahovat neměli. Jayne si nalil smetany, tak si ji taky slíže. Ustoupím krok vzad, když se k nám přiřítí živoucí lokomotiva, aby snad náhodou nesejmul i mě, a nechám mu tak volný průběh k viníkovi bratrovražd. Jestli to teda byli bratři, podoba moc zřejmá není. Tihle střízlíci a tamten… Letmo se podívám na kapitána. Jeho pohled říká vše. Necháme Jayna, ať si to vyřídí.

Derrial Book - 09. července 2008 09:37

Bellerophone Jenom si smutně povzdychnu. Už je to tu zase. Sotva se tu objeví kapitán Serenity jsou tu potíže. Je to jako kdyby si je vozil sebou. A tak hezky tu bylo. Věnuji omluvný pohled naší hostitelce, která si tohle opravdu nezaslouží a zamířím ven, abych zabránil tomu nejhoršímu. Tak ne, nezachránil. Jayne, ta horká hlava, to zase vzal do svých neohrabaných rukou a vyřešil to po svém. to znamená první střílet, pak znovu střílet a pak teprve možná mluvit. Jediný pohled na ty dva mi řekne, že už jim není pomoci a jediné co mohu udělat je krátká modlitba za spásu jejich duše a dlouhá modlitba za spásu duše jejich vraha, i když možná nějaký přípravek z doktorovy brašny přimíchaný do Jaynova jídla, by možná zabral lépe. Jenže neustále obsazený záchod také není nic příjemného. Přesunu svou pozornost na muže, který je přišlápnutý k zemi a zamračím se na tu gorilu co mu to udělala. "Jayne! Nech toho chudáka. Ta ruka potřebuje ošetřit." A také ho chci dostat z cesty té další hordě svalů, co se nas řítí.

Simon Tam - 09. července 2008 09:52

V domě na Bellerophone s River a Kaylee River těká očima po místnosti a začíná po dlouhé době nesrozumitelně spojovat slova. To není dobré znamení, je nejvyšší čas s tím něco udělat, je potřeba udělat komplexní vyšetření v nemocnici Aliance. Jedině tam mají to, co k jejímu vyšetření potřebuji. "Kaylee, já, River, my...," začínám se zadrhávat a nevím co říci, "včera jsme byli s River na procházce a narazili jsme na stádo koní a pak se tam objevili ti chlápci a začali se sápat po River. Jakoby dlouho neviděli ženu!" Polknu a pohladím sestru po vlasech. "Včera jsme jim utekli." Dokončím vše, co jsem chtěl říci a podívám se ženě ze strojovny do očí. Zvenčí vnímám výstřely a váhám, zda se ukázat či ne, zda splnit svou lékařskou povinnost a jít zachraňovat, nebo neprozradit to, že jsme tady. Přeci jen si nejsem jist tím, zda nás viděli. A nebezpečí, že nás někomu z Aliance prozradí až zjistí, jaká je na nás odměna, je dosti velké.

Jayne Cobb - 09. července 2008 21:26

Už ne tak bezva výlet, ale lepší jak přechodová komora Povšimnu si hroudy masa, která se rozhodla bránit kámoše. Kdybych byl dobrej člověk, asi by měl moje sympatie, ale takhle… Zmateně pohlédnu na pastora. Jasně, pánbíčkář by se měl zastat trpících, ale myslel jsem, že ten náš má pro moje potřeby pochopení. A pak Mal. Moje rty se během jeho proslovu několikrát odhodlávaly ho přerušit, ale nakecal jsem toho asi tolik jako Washowi dinosauři (pominu-li to, že River možná slyší jejich hlasy). „Hele, já-áu! Jíííí! Uch!“ To bylo mé pacifistické období. Skončilo ale právě ve chvíli, když jsem se sotva stál na nohou, krčil se a dostával nakládačku od naštvaného zabijáka, dost možná ještě větší korby než jsem sám. To se spojilo s nepříjemným faktem, že nejsem hrdina, ale prostě žoldák. Přehodil jsem palcem páčku na revolveru, pozvedl ruku do výše pasu a zmáčkl spoušť, hlaveň namířenou někam na drsňákovo břicho, podbřišek, rozkrok a vůbec celé to veselé okolí. Svůj revolver jsem si vybral nejen pro spolehlivost a osm nábojů v bubínku, ale i proto, že uprostřed bubínku se skrývá trochu větší komora. A v ní je broková patrona. Byla.

por. Laura Cadman - 10. července 2008 18:40

Bezva výlet Kdybych měla u sebe nějakou bankovku, asi by mě to vyprovokovalo a já bych si vsadila. Jen nevím na koho. Asi na vítěze, ale lehká volba to není. Oba dva bijci mají muskulaturu přibližně stejnou, ale vypadá to, že ten druhý toho má v hlavě o něco víc, než náš Jayne… i když zvířecí pudy žoldáka jsou taky plus. Nejlepší je však rozvážný postoj bývalého vojáka hnědokabátníků, jaký zaujímáme s kapitánem. Otočím se na Mala a pak na Jayna, který zrovna dostává solidně do držky. “Víš Jayne, pomohla bych ti… ale nechce se mi.“ Pustím pušku a založím si ruce za záda. On si to zavinil, on si to taky odsere.

Inara Serra - 10. července 2008 18:49

Bezva výlet Když zazní výstřely, instinktivně odvrátím tvář, protože nehodlám mít noční můry z toho, že kapitán opět nezvládl situaci. Zdá se, že se situace uklidnila a já se odhodlaně vydám k ostatním. A nestačím se divit. Dvě mrtvoly, další leží Jaynovi přímo u nohou a zdá se, že se ještě hýbe. Ale jak dlouho, chudák. Pohledem sklouznu od ležícího muže na zemi, přes Jayna, Zoe, kapitána a nakonec cosi křičící od lesa. Proboha Pomalu se začínám připravovat na další krvavé střílení, ale muž mě uvede z omylu. Nezastřelí nikoho, ani nikdo nevystřelí po něm. Překvapí mě surovost s jakou se vrhl na Jayna, ale chápu ho. Je to prostě jen chlap hnaný základními lidskými pudy a společnost na Bellerofonu není na tak vysoké úrovni, abych zde snad mohla předpokládat nějakou společenskou etiketu či zdvořilé chování. Bohužel posádka Serenity obvykle těmito vlastnostmi také neoplývá a tak nezbývá, než se opět držet stranou a nechat ty dva, ať si to vyřídí ručně a stručně, jako za dob minulých.

Ten, kdo stojí vpozadí - 10. července 2008 19:33

Wash – ve městě Na Mule jsi byl ve městě asi za necelou hodinu. Dost daleko od všech problémů, které určitě potkaly kapitána a posádku. Vlastně bys ani neočekával nic jiného při svém návratu. Zmínka o klidném pobytu by byla jako… Vánoce. Město je kupodivu rozlehlé i na tak zapadlou planetu jako Bellerofone. Nachází se zde Saloon (ale Zoe by ti za jeho návštěvu asi zlámala prsty), několik tržišť, kde nabízejí se nabízí zboží od krav až po obyčejné lněné šátky, serepetičky, bižuterii a další nepotřebné, avšak rádoby okrasné věci. Ruch na ulici uklidní až tvá Mula, která se dostane do povědomí rezidentů. Někteří na ni zírají mlsnými pohledy, které značí jejich nekalé úmysly. Dokonce k tobě přiběhne párek dětí, kteří se dožadují svezení, ale ty jim raději odmítneš. Tyhle malé zlodějíčky znáš. Nevinná dětská tvářička a uloupí vše, kam ty svoje ručky vsune. Nakonec po čtvrthodinovém hledání jsi byl odkázán na místní skládku kovů s tím, že by tam něco mohli mít. Zajedeš s Mulou dovnitř otevřeného prostoru. Brána je tvořená svařenými kusy všelijakého železa, takže to vypadá jako brána do jiného světa z divného sci-fi románu. Někde mezi harampádím se přehrabuje jakýsi postarší muž. Poznal jsi to z absence vlasů na jeho temeni. Zřejmě prodejce.

Ten, kdo stojí vpozadí - 11. července 2008 10:37

Bezva výlet Chlápek ještě stačila zareagovat na vytažení pistole a srazil ti ji stranou. Ovšem kulka mu lízla bok a to docela solidně. Za chvíli už je tvé rádoby čisté triko smáčené teplou krví. Bohužel to nevypadá, že by to chlápka nějak zastavilo, spíš naopak. Zuří teď ještě víc. Tvou zbraň odkopne stranou a tebe si pěkně zvedne ze země, aby ti mohl dát další ránu. Dalo by se to přirovnat tomu, když kladivo zavadí o kovadlinu. Kurva to bolí. Po celé čelisti cítíš bolestivé brnění až do kořenů zubů. Připadáš si, jako by jsi měl hubu zmlácenou zbíječkou. Chvíli uhýbáš ranám a zdá se, že zranění na boku přeci jen vykonává své dílo zkázy. Chlápek má už triko nasáklé a kalhoty ze strany taktéž promočené. Kolem je cítit kovový zápach krve. Jednou vysíleně promáchne a ty využiješ šanci.

Jayne Cobb - 11. července 2008 20:24

Výlet? Řezničina Věci se nevyvíjí dobře. Jde to do hajzlu. Chlapa jsem zranil, ale že by to pomohlo, o tom se mluvit nedá. „Aj!“ Nemám sílu, sotva se dokážu bránit. Musim se sebrat! „Arrrághrrrr!“ zařvu a začnu klást o poznání větší odpor. Chlapa už bušení do „pytle“ vyčerpalo, a tak už situaci nezvládá tak dobře, jak by mohl – netrefí. „Há!“ křiknu a usadím mu tvrdou pěst na nos. Chytnu ho za ramena a s hurónským řevem mu vrazím koleno do rozkroku a čelem mu znovu třísknu do nosu. Teď začínám bít já.

Ten, kdo stojí vpozadí - 24. července 2008 20:39

Opravdu bezva výlet Muž se po ráně do nosu zapotácí a padne ti rovnou na koleno. Další rána do rozkroku společně s hlavičkou ho srazí k zemi. Bezva příležitost mu trochu probrat ledviny. Několikrát se pokusí o obranu, ale adrenalin z tebe udělal na chvíli zuřivého bijce. I berserk by mohl závidět brutalitu tvých ran. Všechno zastaví až Zoe, která využije chvíle tvé nepozornosti a nešetrně a zcela agresivně tě vezme za ramena a odmrští tě od téměř mrtvého muže. "To by snad stačilo." Pronese k tobě a pro jistotu tě strčí do hrudi a ty odcupitáš ještě několik kroků stranou. Unavený a všechno tě bolí. Nejvíc to odnesly klouby na rukách. Ty budou bolet nejdýl.

Malcolm Reynolds - 31. července 2008 19:23

Bellerophone „Zoe, postarej se o naše rváče, já si beru na starost tohohle.“ Ukázal jsem bradou směrem k chlápkovi trpícímu posttraumatickou inkontinencí. Využil jsem odborně provedené práce svého zaměstnance přes komunikaci s veřejností a omráčenému svalovci hbitě svázal ruce za zády. Dřepl jsem si, abych koukal zajatci přímo do očí a nasadil přísný tatíkovský výraz „Co máš ty a tvoji mrtví kámoši s tou malou mrškou? Kdo ještě se o ní zajímá? A odpovídej ve svém zájmu opravdu dlouhýma větama, nebo na tebe zase pošlu Jeho“ Pohlédl jsem na Jayna a opravdu ošklivě se usmál.

Jayne Cobb - 01. srpna 2008 13:54
	Bellerophone Zavrčím na černou kočku zabouchlou do pilota a pohmatem si začnu kontrolovat zuby, koule a žebra. Po ujištění se o správném umístění těchto součástí se obezřetně vypravím pro revolver. Nikdy předem nevím, jestli budu mít chuť do lidí bušit, nebo do nich střílet. Neposlouchal jsem Mala, a tak mu na úchylný pohled odvětím zamračením a podrážděným rozšířením nozder.

Rick O’Shela - 01. srpna 2008 22:49

V domě "Aha," odpovím s účastí v hlase Simonovi, "to bude dobré, to se nějak vyřeší..." Už se nezmiňuji, že je mi jasné, jak to Jayne s kapitánem vyřeší. To bude jejich styl. Střílet a ptát se až pak. Opatrně nahlédnu znovu oknem ven a když vidím, jak vypadá situace venku, otočím se znovu na Simona. "Simone, jsou tam ranění!" otočím se na něj vyděšeně, "a vypadá to vážně! Běž jim prosím pomoct, prosím! Já River pohlídám."

Simon Tam - 08. srpna 2008 10:18

Zase se to zvrtlo "Ranění?" Pouštím sestru a pohotově se rozeběhnu k lékařskému kufříku u postele. "Kaylee, dohlédni na ni, jdu tam." Snad se nestane něco, díky čemu se zas Kaylee bude River bát a bude ji považovat za mašinu na vraždy. Posledně to trvalo dost dlouho, než k River zase našla jakž takž kus důvěry, dá-li se tomu tak říkat. Ale Kaylee to zvládne a její nakažlivý optimismus tomu napomůže. Nemluvě o tom, že ta statečná dívka se přemůže. Zavřu za sebou dveře a proběhnu domem. Analyzuji situaci a docházím k závěru, že přežil jen jeden a od nás všichni. Pro jistotu ale ještě obejdu ležící dva a zkontroluji jim tep na krkavici. Nemám z toho věru dobrý pocit. Zvlášť když je to opět kvůli Tamovcům. Těm dvoum už není pomoci, tady by neměl být doktor, ale hrobník. Živé ponechávám živým a jen v ústraní vyčkávám na kapitánovo rozřešení. Jayneho naštvaného pohledu si raději nevšímám. Mám nutkání tam vběhnout, ale Malcolmovo rány mám ještě v živé paměti. Jeho řešení bývají rychlá a jasná. Narozdíl od hromotluka z lodi jsou ale promyšlená a k věci. Každý to řešíme jinak a po svém, ne se vším se dá ale souhlasit. Co bude následovat? Milost? Dobití? Obchod s koňmi za ohrožování návštěvníků z vesmíru?

Inara Serra - 08. srpna 2008 10:50

Bellerofone Co k tomu dodat. Chvílemi to vypadalo na zápasy divokých psů, které se v některých koutech galaxie praktikují. Naštěstí je to ale na většině planet zakázané a tak si lidé občas musí najít jinou zábavu. Jako v tomhle případě. Protože mi přišlo, že do revanže to má daleko. Naštěstí běsnění zkončilo krátce po výstřelu z Jaynovy zbraně. Konečně jsem se mohla otočit. Pohled na polomrtvého ranaře mě neubíjí tolik, jako zvířecí rvačka. Tohle je záležitost kapitána a Jayna a možná i toho na zemi. Nemyslím si, že by byl sdílnější, ačkoliv Mal má své způsoby a metody. Když z domku vyjde Simon a začne se zajímat o vzniklou situaci, přejdu k němu a budu mu nápomocna. "Vypadá to, že snad raději už nikam nebudeme jezdit. Kapitán si pro příště dvakrát rozmyslí, jestli vás někde nechá, abych si od vás na chvíli odpočinul." Otočím se k Simonovi a povzbudivě se usměju. "Není to vaše vina." Vím na co teď asi myslí, ale každé neštěstí nemusí být zapříčiněno sourozenci Tamovými.

Derrial Book - 09. srpna 2008 10:30

Bellerofone Koutkem oka sleduji potyčku Jayna s tím druhým hromotlukem a při tom nenápadně tomu jednomu co zůstal naživu a relativně v pořádku uzmu pistoli a nůž. Hezky rychle a nenápadně jako pouťový kouzelník. Nerad bych se dočkal nějakého nemilého překvapení. "Doktore, tenhle má zlomenou ruku," oznámím Simonovi jen co vejde ze dveří a ustoupím od něj, abych udělal víc místa pro případné ošetření, či snad pro útěk toho nebohého muže. Všichni víme jak se kapitán Malcolm chová k zajatcům a nejenom on. Jayne by mu jistě rád udělal i něco jiného než jenom zlomenou ruku a to nemohu připustit.

Jayne Cobb - 09. srpna 2008 23:16
	Už zase bezva výlet Lepší jak bordelový divadlo s kankánem a číslem zdarma, pokud si dáte dvě v řadě. Obrátím se k pastorovi. Ukřivdil mi! „Ne zlomená, rozdrcený kůstky!“ ohradím se dotčeně. Co si o mě myslí? Že lidi vyřazuju, aby se za pár let sebrali a šli mě zabít? Já je buď rovnou zabíjím, nebo je mrzačím tak, že do konce života jezdí na kriplkáře a děti se smějou jejich sešívanejm ksichtům.

Malcolm Reynolds - 11. srpna 2008 15:17

Bellerophone “Doktore..” řekl jsem temně a chytil přispěchavšího Simona za rameno. “Zatím není kam spěchat. Pokud chce tady tenhle laskavost od nás, chci taky jednu já od něj. “ Donutil jsem doktora ustoupit o dobré tři kroky zpět. Revolver z pouzdra na stehně se mi přestěhoval do dlaně. Chlápek se jen šklebil, když jsem mu přiložil hlaveň doprostřed čela. “Pro koho děláš? Máš dva pokusy ale myslím, že už jsi jeden vyplýtval.”

Simon Tam - 18. srpna 2008 20:03

Bellerophone Věnuji úsměv vždy milé a moudré Inaře, bez níž by byl život s kapitánem nesnesitelný. Společnice v každém směru, jen co je pravda. Jediný člověk, který jakýmsi záhadným způsobem má vliv na tu tvrdohlavou a cílevědomou palici. Tenhle má zlomenou ruku. Mé srdce zaplesá radostí nad tím, že jsem co k čemu platný a mám možnost uplatnit své umění. Nakročím blíž k nim. Ne zlomená, rozdrcený kůstky! Zalapám po dechu nad tím barbarem v lidské podobě. I když, ona ta podoba není až tak lidská, jak by se mohlo chvílemi zazdát. Je to barbar na první pohled i poslech. Nevím, jak je možné, že jsem uvěřil tomu, že ta ruka je pouze zlomená! To mě nutí zasáhnout s větším nasazením. Jenže ono nasazení je přerušeno kapitánovo trhnutím mého ramene. Div, že mě to nepovalí na zem. Rozhodím naštvaně až hyperaktivně rukama a několikrát se rychle nadechnu k prudké odpovědi, aby kapitán pochopil, že doktorovi se nemá bránit v práci. Jeho hlas a výraz mi ale napoví, že bude lepší, když budu mlčet a tak raději ještě poodstoupím zpět o tři kroky. Přeci jen nejde o život. Ne teď v tuhle sekundu. Ta zbraň! Přivřu oči a odvrátím pohled přes rameno k domu.

Rick O’Shela - 23. srpna 2008 11:58
	Podezřívavě se dívám na River. Ale jen trošku. Mám ji ráda, ale někdy mě děsí. Nikdo úplně neví, co se jí odehrává v hlavě. Ani její bratr. Opravdu se byli jen podívat na koně? Nebo se něco stalo? Takové a podobné otázky mi proudí hlavou. Vyhlédnu znovu na chvilku ven, ale hned zase stočím zrak zpět k River. To co se venku děje, stále nevypadá, jako že násilí skončilo.

River Tam - 23. srpna 2008 23:18

Mikročástice bílých krvinek se začínají hemžit okolo osy kostí. Kůstek vržených do tkáně snů. Aktualizovaná verze násilí na vesničanech sílí. Hovoří ve slovech srozumitelným tempem. Zuřivost. Pohlcená zloba, krystalizace dění... Bratr ve své něze... opět zklamán. Zklamání má frekvenci i kmitočty nad normou.. Řeč těla.. skleslost, ponurost. Bratr. Pohled jiného, pohled dalšího. Přetočení zorniček, hlava v náklonu. Kaylee. Žena, běloška. Úsměv. Pižmo papírového písku pod nohama. Nenávidím modrou! Hraní si s nohou. Klid. Kaylee. Úsměv.

Jayne Cobb - 24. srpna 2008 13:19
	Dilema na Bellerophone Doktor, zabít-nesmíš! Chceš! Mal, ruka, doktor-stop! Mal, zabít-nesmíš! Strach. Mám koule! Strach pryč! Mal, zvuky, týpek, zabít-chceš! Zabít-časem. Mal, zabít, týpek? Týpek ne-zvuky, Mal, zabít, týpek. Jayne, zabít, týpek? Zoe, zabít, týpek? Jayne, zabít, doktor; River, zabít, Jayne, mozek. Strach! Mám koule! Strach! Jayne, zabít, River?

Ten, kdo stojí vpozadí - 14. září 2008 11:36

Procházka po městě Hromotluk prokázal opravdu obdivuhodnou dávku statečnosti, nebo demence. Záleží z jakého úhlu pohledu se na to díváte. Těch několik tvrdých ran od kapitána vypadalo, jako by snad ani nedopadlo na úrodnou zem. Nic. Ale vůbec nic. Nikdo se nic nedozvěděl a hromotluk se jen tiše chechtal. Až druhý pokus byl úspěšný. Zřejmě nechtěl dotyčný strávit celý život na ovesné kaši. "Hej... dobře, dobře. My jsme si chtěli s tou malou mrškou jen užít. Včera večer se toulali kolem našich ohrad. Je pěkná, dobře stavěná... chápeš. Bylo na ní vidět, že to chce." Chlap vyluzuje podivné zvuky, které jen těžko splétá do slov. Bubliny krve a vymlácené zuby mu v tom brání, ale nakonec porozumíte. Ukáže na Simona. "Kdyby tam nebyl tanhle... ale nebylo těžké si zjistit kde bydlí... kurva, my si chtěli jen užít." Vyprskne kapitánovi zlostně do obličeje. Vypadá to, že ještě víc než zmlácený ksicht mu vadí fakt, že neprovětral ptáka jarabáka. (Johna Thomase?)

Hoban Washburne *Wash* - 18. září 2008 23:17

Bezva výlet aneb Wah dobývá velkoměsto Je to tak. I když se ostatní opět baví a určitě někde tropí jisté či nejisté problémy ať sobě nebo svému okolí, někdo musí i pracovat. A tak se Wash nebojácně vydal do města dobýt ho svým šarmem a při troše štěstí pokoupit pár součástek do lodě a pár jiných drobností(pro ženu, však to znáte), a také dostal speciální úkol od Jayneho, který ovšem potěší oko nejednoho muže na palubě lodi. Krom kapitána, o jehož mužnosti se dá chvílemi pochybovat i když se to snaží zakrýt čím dál větším terorizováním posádky, ale my víme svoje. To je teda díra. Pomyslím si, když mula těžce oddechne a s rachotem zaparkuje za dveřmi skladu kovu. Ne že by to bylo ve zbytku města lepší.. "Pane, mohl bych si jen.." Muž se s leknutím otočí. "Ne nemohl! A vůbec, vyberte si sám co chcete a neotravujte, a kdyby něco, v životě jsme se neviděli!" Je vidět, že odchází dřív, než by chtěl s menším nákladem, který evidentně nepatří jemu nebo ho nehodlá zaplatit. Pokrčím rameny. Není to první ani poslední místo, kde by se v téhle části galaxie kradlo.. Rychle teda prohledám sklad a naberu na mulu potřebné díly kovu. Jako první muž vyrazím rychle bez placení vem a nenápadně se ztratím v davu..

Hoban Washburne *Wash* - 18. září 2008 23:40

Nákup dárků pro ženy "Tady to je!" Trh, jeden z mnoha v tomhle městě. Ještě mám dost času nebo čekám, že zbytek skupiny bude mít beztak zpoždění jako vždy. Zaparkuju mulu v boční uličce, ale pořád na docela veřejném místě, takže se nebojím, že se něco ztratí. "Jo, to je přesně ono!" Ukážu na tílko na ramínku s chlupatým medvídkem uprostřed a se srdíčky okolo. Možná je trochu útlé, ale tím líp. Věřím, že bude Jayne opravdu nadšený a snad i jeho brzká majitelka. Zaplatím penězi určenými na náhradní díly a Jaynovi peníze dám do kapsy. Vzápětí je ale vytáhnu nebo nedovést i něco Zoe, to by byl dost vážný problém - pro mě. "Hmm přibalte mi u tu zelenou věc tamhle.." Lehce průsvitné.. Vydám se zpátky k mule.

Malcolm Reynolds - 20. září 2008 20:43

Bellerophone „Koloniál je o ulici dál. Ženy neprodáváme ani nepůjčujeme a náplastí je málo. Neber si to osobně.“ S tichým cvaknutím jsem natáhl koutek revolveru a spoušť šla najednou lehce. Chlípník s dírou v hlavě vykopnul naposledy špičkou nohy a odebral se do kotlů s vařící vodou někde uprostřed pekla. S prázdným výrazem ve tváři jsem schoval zbraň zpět do pouzdra a otočil se směrem k ostatním. „ Ty a ty!“ Ukázal jsem na Jayna a Zoe. „ Sežeňte hrobníka nebo lopaty, ten hnůj je potřeba dát do země, nebo začne smrdět.“ Ukázal jsem na těch několik mrtvol okolo. Okolo schovaní obyvatelé na nás koukali vystrašeně, zřejmě nikdo tady už dlouho nezabil nic jiného než králíka k obědu. „A šacovat nenápadně. Ať si o nás místní nemyslí, že jsme my ti špatní.“ „ Pastore Booku, pokud uznáte za vhodné, můžete jim třeba dát poslední pomazání.“ Kývl jsem na svatého otce a očekával spalující pohled plný výčitek. „ Jestli si Inara udělá chvilku čas, vysvětlí River teoretický postup proti násilníkovi při znásilnění. Doktore, můžete je doprovodit. Jakmile dorazí Wash s nákupem, sbalíme kufry Bellerophone opustíme. Na loučení s přáteli máte čas do večera.“ Rozkazy jsem kolem sebe štěkal přísným tonem, který nesnesl odporování. Ocitli jsme se náhle na příliš horké půdě, kde nebylo bezpečno. „Přítel Jayne má povoleno jít do města až po pohřbu, nebo jediná děvka, kterou na týhle planetě uvidí bude jeho odraz v zrcadle. Osobně na to dohlédnu.

Jayne Cobb - 20. září 2008 21:20

Bellerophone Existují jisté důvody, proč nemám nad hlavou svatozář, ale poprava zajatce mě zarazí. „A já ho zabít nemoh‘“ zamručím, abych skryl nejistotu. Odpráskne mě Mal taky takhle? Už žádný šílení s přechodovou komorou? Žádný významný pohledy a tak? Zao-gao. O rozkazech se nehádám, ale když se dozvím, co má za úkol Inara, významně na ni povytáhnu obočí a tak, aby to kapitán neviděl, jí ukážu nestoudné gesto – pravý prostředník pronikající do kruhu tvořeného ukazovákem a palcem levé ruky. Podívám se po obecenstvu – hledám vysokého muže s hrbem, pokud možno v černém fraku, s ulízlými vlasy a bradavicemi poznamenanou tváří. A už ho mám! Rozhodně se před šedovlasého pána postavím a důvěrně mu položím ruku na hrb. „Pojďte, půjdeme pohřbít pár těl,“ oznámím nesmlouvavě a táhnu místního učitele k mrtvým. „Ale já… Ale já!“ zakňučí chlapík na kapitána, ve kterém vycítil autoritu. Čert ví, jak na to přišel.

por. Laura Cadman - 04. října 2008 20:30

Belerofone "Rozkaz kapitáne." Přehodím si zbraň přes záda a sehnu se k mrtvole. Způsob jakým ho kapitán odkrágloval se mi nelíbí, mohl mu dát aspoň šanci vytáhnout někomu z nás zbraň. Tohle byl pitomý podnět. Zakleknu k muži a zatahám ho za koženou vestu. Jde to ztuha. "Jayne!" Okřiknu čumila. "Budeš tu jen tak stát? Budeš mýt nádobí na Serenity... a to všechno. Hejbni zadkem." Počkám až se chytí a pomůže mi toho stokilového hromotluka odnést. Proč mu kopat hrob, když ho můžeme zahrabat v lese. Divoká zvěř se o něj postará, jesti tu nějaká je, a nebo zetleje a udělá aspoň něco prospěšného. Zahnojí strom vedle sebe. "Zahrabeme ho v lese. Nebudu se s ním párat." Mezitím co ho odnášíme, ho nenápadně - přesně jak Mal řekl - šacuji. Nic moc, vesměr bordel po kapsách, takže to vyhodím.

Inara Serra - 06. října 2008 11:09

Belerofone Zazní výstřel. Odvrátím mlčky pohled od popraveného muže. Nemyslím si, že by si to zasloužil. Kapitán si opět hraje na soudce, porotu a kata. “Bylo to nutné?“ optám se kapitána. Jakmile po sobě začnou Zoe a Jayne uklízet, přejdu k River. Možná je ještě trochu vyděšená, tak ji láskyplně uchopím kolem ramen a přitisknu k sobě k boku. “My půjdeme napřed. Kdyby tam náhodou už čekal Wash.“ Nečekám na Malovo svolení, prostě River vezmu a jdu s ní zpátky k Serenity, odkud jsme přišli. Jen jednou se ohlédnu za sebe, abych zjistila, zda nás Simon doprovází. Nepochybuji, že jde za námi, ale chtěla jsem se jen ujistit. “Myslím, že sis vedla dobře River. Jak jste je vůbec potkali? Víš, že musíš být opatrná. Jsou lidé, kteří vám chtějí ublížit. Ale ne všichni z nich to dělají pro peníze nebo pro tvůj krásný obličej.“ Ťuknu lehce River do jejího malého nosíku. “Ale bude to v pořádku. Postaráme se o vás, jako vždy,“ mluvím tak, aby mě slyšel i Simon, “Jen… kapitán to občas řeší svým svérázným způsobem, který civilizovaní lidé nepovažují za… přiměřený.“ Povzdychnu si a provázím je dál k lodi. Cesta nám bude trvat asi půl hodinky, protože nikam nepospícháme. Počítám, že další hodinu budeme čekat u lodi – pokud nepřijede Wash – a nebo uvnitř, než kapitán a ostatní pohřbí toho muže.

Ten, kdo stojí vpozadí - 06. října 2008 11:24

Bezva nákup v bezva městě – Wash “Héééj, héééj, ty zmetku a co platit!“ Ozve se do davu plném lidí z vrakoviště, odkud před chvíli Wash utekl bez placení. Měl štěstí, že se tam rychle ztratil v davu, ačkoliv s mulou byl nápadný asi jako vosa u much. Rychlost a ovládání vozítka však ještě umocnili vzdálenost mezi Washem a vrakovištěm a tak zanedlouho náš spokojený kupec dámského spodního prádla a čehosi pro Kaylee míjí jednu uschlou hroudu za druhou. Městečko zmizí v dáli a zanedlouho se na obzoru obejví obrys Serenity, který se každou chvilkou přibližuje. Dorazil jsi jako první, nikdo ostatní se k Serenity nevrátil před tebou. Obhlédneš terén – čistě ze zkušeností víš, že na vás obvykle čekalo menší nemilé překvapení, když jste Serenity na delší čas opustili. Nikde nic a tak otevřeš na dálkovém ovládání na mule hangár a vjedeš dovnitř. Zaparkuješ vozítko na své právoplatné místo a vyndáš nákup. Však Kaylee si pak vezme vše potřebné a roztřídí si to dle sebe. Jelikož stále bloudíš v prostoru hangáru, asi 20 minut po tvém příjezdu slyšíš kroky a hlasy. Neznepokojí tě to, jelikož zaslechneš Inaru, River, Simona a možná ještě někoho. (Kdo se rozhodl jít s nimi zpět).

Simon Tam - 07. října 2008 10:26

Belerofone Poprava. Tohle byla veřejná poprava a já ve své naivitě očekával, že kapitán není až tak krutý. Zajisté to šlo vyřešit jinak, gentlemansky. Něco takového bych očekával spíše od Jayna, kterému v tom Malcom zabránil jen proto, aby to vykonal sám. Jaký to má smysl? Ukázal tím někomu, kdo je tady pánem? Na planetách je nebezpečno a my prcháme před aliancí s jedním z největších šílenců, kterého jsme kdy mohli potkat. Tady už není práce pro doktora, ale pro hrobaře. Následuji Inaru s River. S tupým výrazem ve tváři a vyděšeným pohledem zajíce těžce polykajícím své vlastní sliny. Zastavím se před Serenity. "A a asi bych měl zajít ještě pro naše věci do domku." Otočím se a rázným krokem se od nich odpojím. Potřebuji být chvíli nezbytně nutnou pro urovnání myšlenek a zhodnocení situace.

Jayne Cobb - 07. října 2008 15:39
	Funebrfest Nakonec jsem musel nechat náhodného svědka jít, a tak jsem bez řečí popadl tělo a vydal se s první důstojnicí k lesu. Podařilo se mi dojít asi do poloviny, než mě přepadla myšlenka. „Ty, Zoe,“ podle lesku v oku a úsměvu ji buď chci pozvat na rande, nebo jsem právě zahlídl drobák, „proč ho vlastně nehodíme do turbíny? Já chlapa do turbíny ještě neházel!“

Hoban Washburne *Wash* - 12. října 2008 15:17

Konec bezva výletu Při odjezdu se otočím přes rameno. To se mi asi jen zdálo.. Vůbec tady na trhu ukradne každý něco každou chvíli. No i tak bude lepší nějaký čas nevracet se tady. "Není možné!" Loď je stále na svém místě a okolo ani noha. Buď jsem tu před něčím moc brzo nebo pozdě. Ani jsem moc nečekal, že by tu zbytek posádky už byl, beztak se do něčeho namočili jako vždy. Určití lidí pro to mají řekl bych zvláštní nadání až dar. Jdu si na lodi zatím po svém, než po zhruba 20ti minutách uslyším známé hlasy. Nečekám a jdu je všechny přivítat.

Rick O’Shela - 14. října 2008 19:13

Když vyjdu z domu, pohled na mrtvé mě úplně ochromí. Zakryju si ústa rukou a jen nevěřícně koukám. Co se to tu stalo? Z šoku mě vyruší až Simon s Inarou a River. Vyrážejí k Serenity a já se rozhodnu jít s nimi. Tady nepatřím. Radost z možné pomoci místním lidem vystřídá smutek a zamlklost. Cestou nemluvím, jsem smutná a tiše přemýšlím. Rozveselím se, až dorazíme k lodi. Něžně ji pohladím po kovovém trupu a zašeptám: „Stýskalo se ti?“ Pak se rychle přivítám s Washem a pustím se do přehrabování šrotu. Dělím jej do skupinek. Na použitelné, snad použitelné, možná použitelné a naprosto nepoužitelné ani jako závaží. Doufám, že se mi rychle podaří zapomenout na poslední události.

por. Laura Cadman - 28. října 2008 16:48

Belerofone Zastavím se a otočím se na Jayna. Ne, že bychom měli času na rozdávání, došli jsme teprve do půlky a les je už jen kousek, ale zřejmě ho na jazyku svrbí něco důležitého, co nemůže počkat. Dám si ruce v bok ve výhružném gestu, že jestli to bude kravina, tak mu rozberu Věru a čekám. Opravdu kravina Podívám se vzhůru, jako bych tam hledala odpověď a když po kratičké chvilce shlédnu zpět na Jayna, pronesu. "Můžeš to zkusit, ale Kaylee ti pak zpřeráží kosti čímkoliv, co bude mít při ruce." Ohnu se, chytnu mrtvolu chlapa za ruce a zatánu. "Dělej, ať jsme hotovi a můžeme odsud vypadnout." Začnu ho táhnout kousek sama a doufám, že se Jayne připojí, jestli ne, vážně ho nakopu do zadku. Hodlám ho rychle, v tichosti a ve vší úctě někde zahrabat pod hromadu kamenů, větví, šišek, listů, prostě čekoholiv, co najdeme.

Jayne Cobb - 28. října 2008 17:36

Belerofone – do lesíčka „A jo,“ zamručím a zase chlápka chytnu, „Kaylee by se to fakt nelíbilo.“ Kouknu na mrtvolu, na nebe, ale pohledu do očí zabijácké manželky se vyhýbám. Mám tajemství. Snad Kaylee nenaštve dárek, to by pak prohodila ona motorem mě. Ale zase bych viděl, co to s člověkem udělá! Jo, ale... Zao-gao, bych chcípnul. „Ten hun-dan je těžkej jak bejk,“ zabručím, aby si Zoe nemyslela, že se to obejde bez stížností.

Malcolm Reynolds - 28. října 2008 18:00

Dou dou, z lesa s lopatou – Nastupujem, odjíždíme Zamračeně jsem pozoroval Jayna se Zoe jak se loudavě vracejí zpátky. Nebyl jsem moc nadšený tím, že musím plýtvat člověk/hodiny své posádky na úklid mrtvých. Na morálce to nepřidá ani za červený korálek a nálada už delší dobu také oscilovala kolem bodu tuhnutí úsměvu. Nervózně jsem zabubnoval prsty o trup lodi a zhluboka se nadechl. Ještě než duo černých havranů splnilo svoje poslání jsem posháněl všechny členy posádky a to i včetně lidí z Bellerophonu. Rozkaz byl stručný, sebrat svých pět švestek a do půl hodiny se hlásit na palubě, kde na ně už čekala jejich palanda. „ No tak, pospěšte si!“ Houkl jsem nezvykle mírně na ty dva loudaly. „Čím dřív zmizíme, tím líp.“ Zašklebil jsem se a s obavou ve tváři jsem klouzal pohledem po okolní krajině. Odkudkoli mohla přiletět kulka… Dobrý, jsme kompletní! Washi, můžeš to nakopnout. Zahlásil jsem do komunikátoru od vstupních dveří a pěstí jsem zamáčkl spínač. Rozblikalo se červené světlo a vzduchotěsný poklop se pomalým strojovým tempem s temným zahučením uzavřel. Měl jsem sucho v krku. Po tomhle masakru ještě několik nocí nepřijde klidný spánek.

Jayne Cobb - 04. listopadu 2008 13:21

Serenity – pocity a překvapení Mrtvoly mi obvykle nevadí, ale pohřbívat je? Je to divný. Zvláčněj, ztuhnou, smrděj... už nejsou lidi. Mlčky zapadnu do lodi a v první řadě si umeju v kabině ruce – nechci zamazat to, co Wash koupil. Chvíli váhám, pak seberu jakž takž slušně vypadající krabici, chytnu ji pod paži a vylezu ven. Působí to divně, když vzlétáme a já Washovi div nedýchám na krk, v ruce tajemnou kartónovou krabici neznámého obsahu. Pokud ani tentokrát neztroskotáme, přístoupím k činu. Vlastně k pilotovi. Skloním se mu k rameni, zazírám ven z lodi a syknu: „Máš to?“

Hoban Washburne *Wash* - 08. listopadu 2008 00:53

Serenity Všichni jsou na palubě, staří i nový členové. I když jsem ještě nestihl přerovnat nové "vybavení", nechávám ten zbytek na Kaylee nebo chce být Malcolm z téhle planety co nejdřív pryč. "Jak jste se měli? Netahal tě kapitán zase do problémů? Podle toho jak chce rychle vypadnout.. Přivítám se se ženou. "A mám pro tebe malé překvapení." To by mi teda neodpustila, kdybych krom hromady šrotu nic nepřivezl. Cestou do kokpitu narazím na Jayneho. Tu věc pro Kaylee máš ve své kajutě, jestli se tomu tak dá říkat. Spiklenecky sdělím Jaynemu úspěch naší mise, i když přísahám, že do jeho brlohu vícekrát nevkročím a zbytek věty řeknu dost znechuceně. Pak se konečně dám do práce a odlétáme jen, bůh a kapitán ví, kam i s naším zabijákem funícím mi na krk.

por. Laura Cadman - 08. listopadu 2008 21:50

Serenity Po příchodu zcela ignoruji Jayna a jeho podivné chování, které se nepříjemně dotýká mého manžela. Přimhouřeným očima oba dva sleduji, ještě nepřátelštěji se dívám na Jayna, jak se šourá za Washem a nakonec si oba dva cosi brumlají. Když Jayne odejde, přistoupím k Washovi. Usmívám se. "Co ti chtěl?" Avšak v hlase je slyšet podráždění. Zcela stereotypně Washe obejmu kolem pasu a políbím na tvář. Myšlenkami stále brouzdám na tom, co ti dva spolu asi tak mají, a dívám se úplně všude, kromě Washových modrých očí. "Jdu nahoru, trochu se omýt a budu připravovat večeři." Nakonec Washovi dopřeju trochu manželské lásky a pohladím jej něžně po zádech. S tím se s ním rozloučím. Na chvíli se zastavím v naší kajutě a pak mířím rovnou do kuchyně. Zbytky sušených potravin, které po svaření s vodou mají být cosi jako polévka. Znechuceně si prohlédnu pytlík. Když už jsme byli na zemi, tak jsme se tam mohli najíst... nebo ukrást nějakej kus dobytka.... zao-gao. Mrsknu s pytlíkem o sektorku. Co ti dva spolu sakra mají? Užírá mě to čím dál tím víc. Tohle Washovi nedaruju Vyndám z kredence hrnec, naliji do něj vodu a začnu rozvářet polívku. Suchý chleba se tu taky najde... někde.

Rick O’Shela - 12. listopadu 2008 08:05

Strojovna S vybranými kusy ze šrotiště se zašiju do strojovny. Převleču se do pracovního a dám se do obhlídky toho, co za mé nepřítomnosti zvládli Wash s Kapitánem zničit, poškodit nebo alespoň přetížit. Pohvizduju si při tom nějakou ne příliš melodickou písničku, přehrabuji se ve strojích a zamazávám si ruce od oleje. Tak přátelé, jestli někdo chcete, přijďte, ráda vás obejmu. Spokojeně se zazubím do kousku lesklého kovu, jako by to bylo zrcadlo. Kdo sem dal tohle? zadívám se na podivné přemostění hydrauliky, které je na svém místě už asi hodně dlouho. To sem nepatří, to přijde předělat. Mám radost, že můžu něco vylepšit. Roztahám dráty a vyrábím úplně nové schéma hydraulického obvodu. Jestli to bude fungovat, bude mít Wash radost. Vlastně... Až to bude fungovat.

Simon Tam - 12. listopadu 2008 12:52

Serenity Poté, co si odnesu věci do kajuty, přemístím se do ošetřovny a s jistou precizností mně vlastní, překontrolovávám vybavení a veškerý materiál, který je potřeba mít kdykoliv k dispozici. Kdo ví, o co zdejší zásoby přišly, když jsem tu nebyl. Zkontroluji hlavně izolepy a obvazy, protože i k těm má přístup Jayne. A ono omotání jeho hromotluckého těla, aby zamaskoval svoji ozbrojenost tam, kde se zbraně nesmí nosit, dá zabrat jakékoliv jiné lodi, nejen Serenity. Možná alianční sklady by nezpozorovaly onu újmu. Veškeré ztráty zapisuji do bloku, abychom při dalším přistání byli připraveni k rychlému nákupu. Odreagovávám se tak od toho dnešního masakru, který ostatní v podstatě přešli tak, jakoby se vlastně nic nestalo. Proč si příště neuvařit oběd hned vedle té mrtvoly, že? Nebo proč nenatrhat čerstvou pažitku či jahody do naší kuchyně, když na tom chvilku ležela mrtvola chlápka, kterému jsme prostřelili hlavu... Ať chci nebo nechci, myšlenky na to, co se stalo, se mi pořád vkrádají do mysli a ne a ne se jich zbavit.

Jayne Cobb - 13. listopadu 2008 21:22

Můstek Začnu se mračit, vycením zuby. V kajutě? Washi, já tě roztrhnu! Tam nic není! V ka- „V ka-,„ dostanou se slova konečně ven z mé hlavy. V kajutě mám bordel. Měl bych uklidit pornáče a želízka. Cosi zahuhlám pod vousy, možná to jsou díky v neandrtálštině, a zase zmizím ve své kajutě. Kajuta A je tam! Chvíli nedočkavě koukám na balíček, pak jej opatrně otevřu a podívám se, co v něm je. Neodvažuju se to rozložit, ale už takhle to vypadá… No, víc než dobře. Rychle to zase zabalím a strčím do první prázdné krabice, která mi přijde pod ruku. Pár jich tu mám. „Ještě přelepit izolačkou,“ zamručím sám pro sebe a dokonce si pokusím i o něco jako ozdobný uzel na mašli. Pokus se samozřejmě ihned slepí, ale co. Popadnu krabici pod paži, vylezu na chodbu a s rozmyslem, téměř obřadně, zamířím do strojovny. Strojovna Tam už se pracuje. Neměl bych sice rušit, ale copak můžu čekat? Ani moc neřeším, že Kaylee může dárek ušpinit, na tom teď přece nezáleží. „Něco tu mám.“ Říkám to spíš, jako kdybych táhl mrtvého plenitele, ale naštěstí nesu jen nevelkou krabici přelepenou lepící páskou. Ne že bych tam nemohl mít něco odporného. „To je pro tebe, Kaylee,“ oznámím, zuby vyceněné v úsměvu. Jsem dost chytrý na to, abych takhle předal bombu? A zároveň dost blbý, abych si mohl myslet, že Serenity poletí i po výbuchu ve strojovně? Krabice obsahuje balíček a balíček tílko. Bílé, taktak na Kayleenu velikost (snad byl úmysl, aby řádně obtáhlo tvary) a s potiskem medvídka a srdíček.

Rick O’Shela - 14. listopadu 2008 15:41

Království strojů Se čmouhou na obličeji a zamaštěnýma rukama se vrtám v hlavním hydraulickém rozvodu, když přijde Jayne. Podívám se po něm trochu podezíravě, přecejen, Jayne není zrovna chlap, který by dělal ostatním radost. „Co to je, nevyskočí z toho na mě něco?“ rychle, ale důkladně, si otřu ruce. Než stihne cokoli Jayne říct, mám balíček v rukách a snažím se dychtivě dostat přes tu příšernou izolační pásku dovnitř. Grrrr. Obezřetnost je ta tam, protože jestli něco miluji více než dostávání dárků, tak je to... Ehm. Ušklíbnu se. Když se dostanu dovnitř, tílečko opatrně vytáhnu. Přiměřím si ho a shlížím, dost krkolomně, na to, jak budu vypadat. Chvíli není poznat, jestli se mi líbí, nebo jestli Jaynovi utrhnu hlavu. Pak se ale rozzářím do úsměvu. „Děkuju, moc se mi líbí,“ odložím tílko do krabičky, aby se náhodou neušpinilo. A pak, zcela nečekaně Jayna obejmu: „Díky.“ Čímž ho zamažu od kombinézy. Pak mu přidám pusu na tvář, čímž se přesune i větší část "hydraulické" čmouhy z mého obličeje na jeho. Když si toho všimnu, hrozně se rozesměju.

Jayne Cobb - 14. listopadu 2008 20:05

Strojovna „Na mě nic neskočilo,“ pokusím se ji uklidnit, ale co by bylo tak odvážné a skákalo to po mně? Užuž sahám po noži, abych Kaylee pomohl s páskou, ale je to šikovná holka, a tak si opřu ruku v bok, aby nenabyla podezření, že jsem chtěl někam sahat. Ne že bych nechtěl… Napjatě čekám na reakci. Oči těkají od tílka k obličeji půvabné mechaničky, ruce se začínají potit. Pošle mě do háje? Jednu mi vrazí? Není jako Inara, aby mě jen seřvala za takovou sprosťárnu. Na objetí jsem zcela jistě nebyl připraven. Místo abych se bránil, tak jen rozhodím paže, trochu se rozkročím a se zatajeným dechem naberu rovnováhu, kterou mi drcnutí vzalo. A nejde jen o rovnováhu fyzickou, ta v mé hlavě se zhroutila mnohem víc. Opatrně svýma tlapama drobnou dívku obejmu, ztěžka polknu a přivřu oči, ve kterých mám najednou nějak vlhko. Kdy jsem byl naposled někomu tak blízko a nelámal mu kosti? Jo, byla tu ta šlapka, ale to je jenom… To není jako tohle. Polibek mě opět zaskočí a já se dokážu jen nablble, ale nadmíru šťastně, usmát. Dívčí smích mě trochu znejistí, ale když si hřbetem dlaně otřu tvář a vidím šmouhu, nemůžu než se přidat. Co se to se mnou děje? Proč se směju? „Ech, jo, jasně, taky dík. Rád jsem to koupil. Myslim, že ti to bude slušet. Ne že by ti tohle neslušelo, ale bez toho… Ale jako v něčem jinym, ne úplně bez toho, že jo.“