Síla Krve
hrálo se Denně
od: 11. července 2008 18:19 do: 14. září 2008 22:45
Dobrodružství vedl(a) Burisek_Jiri
| |
 | Příběh se odehrává ve světě Upírů posledních několik Upírů se uchýlila do sídla jednoho z nich aby se ubránily a zlikvidovaly likvidátory upírů. Dokážou to? |
| |
| Jste v tom sídle. Sedíte u hodovního stolu a pojídáte nádherné ovoce a popíjíte číše kreve. |
| |
 | Sídlo Jsme ve svém pokoji když se chystám na večeři, které mívam ráda sice nemám ráda tolik lidí pohromědě ale co se dá dělat miluju tu chut ovoce jak se míchá s krví. Obleču si černou košili a černé kalhoty a u pasu mám svou zbraň bohužel bez ní nikam nechodím. Jdu po schidech a už vidím jak se všichni baví no jo jako vždy pozděla ale přeci jsem dorazila usmívam se na všechny kolem a zasednu na své místo a nohy si hodim přes opěradla na ruce a začnu zobat a popíjet. hm jako vždy nuda hraju si hážu si s hroznem a snažím aw ho hodi do pusy ostatní mi jsou šuma fuk co si o mě myslí. Jde vidět na mě že mě to tady strašně baví ale chodím tady jen kvůli toho jídla a podobně. Sice bych si ho mohla nechat donést do pokoje ale taky někdy musím mezi ostatní jinak se pak o mě vykládají buh ví jaké kraviny |
| |
 | Sídlo Sedím u stolu, popíjím krev a veselím se. Uchopím pomeranč a budu trénovat skus na další lov. Budu hodovat asi ještě deset minut, pak se rozloučím.Ve své rozjařilosti si lehnu do vzduchu jako na postel a odletím do svého pokoje, pak půjdu trénovat na příští večer. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Smrti pro |
| |
 | soukromá zpráva od Zeratul pro Jinak , předpokládám že děj se odehrává v našem století (něco na způsob Blade , akorát braný z druhý strany) . Jinak , musím přiznat , že nemám ani páru jaký maj upíři schopnosti (blooderův příspěvěk s levitací mě dost překvapil) . Proto bych tě chtěl poprosit , abys mi napsal co všechno upíři uměj (nemyslím samozřejmě sát krev :) ale třeba ta Levitace , a podobný věci ?? ) |
| |
 | Tuto noc nehodlám jít mezi ostatní protože je to každý den to samé jídlo krev chtelo by to oživit protože sem lehnu si přemýšlím potom ale dostanu hlad ale dolu se mi nechce nechám si to přinýst snim a přemýšlivě usnudlouho nikde nebyl nejdrív se mi nikam nechtelo napodruhy se bavil ale ted me to omrzelo chtělo by to nejakou výpravu ale jakou?ted si kazdy lovi sam ale kdo by šel ? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Smrti pro Nejsou jako mi lidé vmají skoro bílou kůži a v zrdcadle se nevidí, tornádo s nimi nehne a blsk jim nic neudělá, do hlavy jim ani telepat nevidí, gravitace jim nic neříká a pokud se jim něco stane hned je to v pořádku pokud to nezpůsobilo stříbro a nebo kůl do srdce. To asi je vše. |
| |
| Sídlo Je 6:00 jdete spát. |
| |
| Sídlo Uvědomím si kolik je hodin, odložím čínky a zalehnu. Otevřu si rakev a zalehnu do ní. "Miluji pocit když spím v mé pohodlné ravki není nad rakev." pomislím si a ulehnu. |
| |
| Ležím ve své rakvi a přemítám co mě čeká . Nemůžu už se dočkat až se znovu vypravím na lov . Můj jazyk labužnicky přejede po rtech a já vzpomínám na moji minulou oběť . Byla sladká . Kolik jí asi mohlo být . Šestnáct , sedumnáct ? Nevím , ale chutnala skvěle . Asi prvně myslela , že zbalila bezva kluka , ale asi změnila názor , když jsem se jí zakousl do krku a pil tu její slaďoučkou a mlaďoučkou krev . A když jsem přestal , odklonil se od ní a s připravenou dýkou jí podřízl hrdlo , nebylo lepšího pohledu než na ni . Jak ležela v těch bílích poloprůhledných šatičkách a snažila se i přes své zranění dýchat , krev jí v hrdle nádherně bublala . Nádhera . To , ale bylo už minulý týden . Celých sedm dní jsem nebyl venku a to kvůli nějakýmu srazu . Fle , měly bychom si zvolit velitele a postavit se těm lovcům . Vstanu a zabrán do vzpomínek přistoupím k oknu a zírám do noci , ikdyž tma už začíná pomalu blednout , nevnímám to ale vracím se ve vzpomínkách zpět do toho baru . Karlos . Někdy jsme lovily spolu . Sešly jsme se v baru , zbalily nějaký holky a rozešly se s nima do svejch bytečků . Až do tý noci . Lily jsme do sebe už čtvrtýho panáka , ale ikdyž na nás alkohol ani v nejmenším nepůsobil , chovaly jsme se trošku přiopile . Normální taktika . Pak tam , ale vešla parta asi osmi chlápků a vytáhly bouchačky . Vzduch zaplnily těžký stříbrný kulky a roztříštily dřevěný obložení . Byly to amatéři , ale bylo jich dost a proto jsme se honem zdekovaly . Karlos dostal kulku do zad a ještě teď slyším to jeho pištění . Fuj . Sevřu najednou v návalu zlosti parapet až začne praskat a mě v rukou zůstane slušnej kousek dřeva . Sakra na to nemysly a už navíc začíná svítat , tak padej spát !! Lehnu si tedy zpět do rakve , zasunu nad sebou víko a propadnu se do hlubokého spánku . |
| |
| sídlo Sedím dole a popíjím krev ale opravdu bych si zašla na lov. Jak je krásně svést někoho a pak se do něj zakousnout a pít dokud nemáte dost ale co když se jednou spálim.I to je možné jednou se mi tam líbil kluk ale já mu nemohla nic udělat pořád ve mě dříma člověk a nejvíce žena. Hm bude se stmívat asi bych měla jit spát vyběhla jsem schody a zavřela se do pokoje a zatáhla všechny okna aby tam nepronikl žádný paprsek světla nemám ráda rakve jak ostatní má ráda svou krásnou postel z nebesy. pak si připadám tak jinak ale mě to celkem vyhovuje Když jsem je všechny zadělala ulehla jsem do postele a ještě přes to mám černé nebesy, které jsme nechala spustit. Zalehla jsem a po pár minutách jsem usnula čekajic na další krásný večer |
| |
| Sídlo Den uběhl a každý z vás sval. |
| |
| Vstanu a vyjdu s pokoje a jdu směrem k východu ze sídla vypadá to že sem mezi prvníma co vstali když výjdu dám se k menší vesnici elfů a tam jako vždy pozoruji jednu krásnou elfku a hlídám jí znával sem ji dokud sem se nestal násilím upírem |
| |
| Sídlo Aaach , další noc . Už se těším až se napiji čerstvé krve . Mňam . Při těchto myšlenkách odsunu víko rakve , vstanu a protáhnu . Pak zamířím dolů do hodovní síně . Doufám , že tam budou dneska všichni , abychom jim to už mohl navrhnout . Sám vůdce být nechci , ale potřebujeme ho a to rychle . Když scházím dolů po schodech vydím Turína jak vychází ven . Hmm , hlupák . Beztak jde za tou svou elfkou . Jsem zvědavej jestli ji vůbec někdy vysaje anebo ji bude jenom pořád před námi hlídat . Možná bych to měl udělat za něj . A ďábelsky se pro sebe usměju a pokračuji v cestě . V síni zasednu na své místo a počkám až tu budeme všichni nebo aspoň většina . Poté vstanu , zjednám si pozornost a vyrukuji se svým návrhem : Bratři a sestry . Jistě víte proč jsme tady . Zbylo nás již jen pár , ale musíme se postavit lovcům na odpor a vyhrát . Navrhuji , abychom si zvolily Vůdce a začaly s válkou !! Doufám , že si ti hlupáci uvědomují co nás čeká a nebudou tu jen tak sedět , jako doposud , ale jednat !! |
| |
| Když se blíží k ránu a myslim si že se sem už žádný upír nenarazí vidám se spět k sídlu když už sem v sídlu a dojdu si do baru a dám si krev ale po chvíli si du lehnout abych brzo stával v tý vesnici se žádný upír neobjevu dřív jich tam bylo více ale proč?po chvilce mi dojde že tam maj lovce na upíry ale nebudu to zatim nekomu řikat sice proti nim chci bojovat ale je nebespečí že bi jí někdo kousnul |
| |
| Sídlo Jakmile se probudím oddělám víko rakve a sejdu do hlavní síně. Zajímalo by mně kolik maníků bude dle. Když dojdu vydím že Zeratul má proslov, sednusi a poslouchám. Jakmile domluví zatleskám a počkám až vše utichne, pak promluvím též. "Pěkné, pravdivé ale nénevihnutelné Turín každej den sedí dole v lese a pozoruje to svou, myslím že pokud toho nenechá, tak ho najdou. Vím to, cítím je, jsou tu. Máme už asi měsíc než nás najdou. Vím byla to jen otázka času mež nás najdou. Je na čase vytáhnout tajnou zbraň z rukávu. Jsem Nekromant a moje jednotky zachytitly nepříjemný pohyb 6 km od sut." Domluvím a počkám než se někdo ozve. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Smrti pro Když jsi byl v lese zahlídl jsi polo zozpalého vlka a 2 kosltivce jak běží do sídla. Moc se ti to nezdá. |
| |
| sídlo Slyším jak se na chodbě hemží a další naši členy tehle společnosti. to nemůžou být ještě více hluční zvednu se z postele a převléknu si do svích krásného kiltu. Vezmu své krásné černé kozačky a trochu hodím pod oči černou barvičku a vyjdu dolů Jdu po schodech a slyším někoho jak promlouvá k ostatním, ale nevím zda se někdo přidá. Jen málo upíru se nebojí vylést v noci ven. Dojdu dolů a opřu se o zábradlí a usmívam chce vůdce kdo by měl být vůdce snad ty nebo někdo tady kolem. Na to se oni moc bojí, tady už pěkně dlouho nebyl vůdce a taky to tak vypadá Podívam se na něj a nahodím takoví šibalský úsměv vyražme dnes hromadně na lov musíme jim ukázat že se jich nebojíme, můžem tvojí armadu zvětšit jen se nebád následků |
| |
 | O jéé to zase byla jízda. Ještě teď mám rozostřený vidění. Musím TO omezit. Pomalu odsunu víko své dvoulůžkové rakve se zabudovanou vodní postelí a vstoupím šouravím krokem do koupelny kde si nechám zhruba 10 minut pouštět ledovou vodu na hlavu a vlasy. Kolikátého vůbec je. Ta jízda musela být dlouhá snad 3 dny Když vylezu z koupelny odkopnu bezvládné tělo mladičkého andílka, které leží v tratolišti krve. Jak si byla sladka. Byla! Další dvě těla leží v rohu za postelí. Vezmu láhev čeho si, co divně smrdí a pěkně to nakopává a jdu ke dveřím. Musím se podívat po dlouhé době na své příbuzné, na ty sraby co jsou zalezlí v sídle a nevytáhlou paty ven. Jsem zvědav za co mě budou kárat tentokrát. Otevřu dveře projdu a za nimi si jen tak prosebe zavřu svá opuchlá víčka a představím si tu sladkou krev jak mi teče po rtech a krku. Jdu dolu, kde zrovna Zeratul má svůj proslov. Zdravím Vás všechny. Temnou stranu lidství Heh. |
| |
| Sídlo Jakmile jsete se tu sešli všichni a vyslechly jste si všechny názory uslyšeli jste silnou ránu a uviděli jak se mohutná vchodová brána s rachotem rozevřela a do budovy vběhly 2 kostlivci a 1 polorozpadlý vlk. Kostlivec poklekl před Blooderem a promluvil "Můj pane jsou zde déle jak 6 hodin je neudržíme." Postavil se, ustoupil a vyčkává na rozkaz. |
| |
| Sídlo Vstanu , podívám se na ostatní pohledem : Já to říkal . Čekám jak zareaguje Blooder , přece jen jsou ti tvorové jeho . Pro jistotu si , ale zkontroluji katanu . |
| |
| Problém v Sílde Slyšeli jste to? Tak co teď s tím? Máme 6 hodin a musíme si určit kdo nás povede tohle sídlo patří mně tak vám mohu zvíšit čas na přípravu obrany. |
| |
| sídlo Podívam se na ně a vytáhnu si krásnou katanu, kterou jsem dostala jako dárek.Když jsem ještě byla normální a neužívala si života jako teď proč obrana pozbírejmne všechny upíry a vyražme jako první nebudou to čekat podívam se na ně a jdu blíž ke stolu oni mohou počkat na světlo a přijít takhle vezmu si ze stalku kuličku hrozna a podívam se na ně ted jsi dal najevo to že asi jsi to ty, jak jsi řekl je to tvoje sídlo. tohle mam tak ráda pořád předhazovat čí je co |
| |
| Sídlo Já jen chtěl naznačit, že se tu vyznám dost na to abych to tu připravil na boj. A ta obrana je nevyhnutelná co já vím je jich dost na to aby kolem každýho vytvořily kopuly z vlastních těl, tak co s tím!? Řekni jak porazit velkou přesilu jinak než lstí. Dobrá teď to může být jen předvoj ale šikují se další a další, tak mi řekni co máme udělat teď je zlikvidujeme jen když se ubráníme ale pak musíme vyrazit. Řeknu a otočím se ke kostíkovy. Kolik jich je? A co od nich můžeme čekat? |
| |
| Sídlo Můj pane, je jich asi 19 ale do okruhu je jich tu asi na stovky. Nějaké přání Můj pane? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Smrti pro |
| |
 | Fallenwill Blbost? Něco mě sem prostě táhne, jen nevím co. Důležité je, že můj čuch mě nikdy nezklamal. Koukni na ty stromy, vím, že je na nich něco divnýho, něco magyckýho a víš, co se dělá s magií? Musí se zkrotit... řeknu a vytáhnu z kočáru zařízení, něco mezi klečťěma a budkou pro ptáčky. Tohle jsou speciální kleště na magické předměty a pomocí nich já seberu támhleten ořech. Energie z něj přímo sálá, minimálně čtyřista magů... řeknu a chytím ho do nich. Pomocí kleští donesu ořech až do vozu, kde mám aparaturu na jímání magycké energie. Čistá magenergie se vypařuje při vystoupání stříbrné tekutiny nad dvanáctou čárku a ořechy se vaří až při výstupu nad sedmnáctou... pronáším znalecky, zatímco jímám modrou páru a ochlazuji jí na modrou zážicí kapalinu. Nevím, co budeme potřebovat, ale mám připravené vějířové střeli se stříbrnou náplní na vlkodlaky, se záblesky na plnokrevné upíry a se svěcenou vodou, na tu bacha, víš že jsem ještě nevymyslel, jak tě před ní ochránit. Potom tu mám kvalitní pálenku proti vílám, krev z měsíčků čtrnáctileté panny, abych odehnal přízraky a dýmějovou trávu, abych obalamutil ghůlly. Pak tu mám stříbrný meč, dřevěný kolík s náplní ze svědcené vody a nakonec tu mám kněžské roucho. Měl by ses pokusit stát knězem, byl to přeci tvůj sen, a jim upírství nevadí... řeknu a celou dobu přerovnávám své rachejtle... |
| |
 | Fallenwill Stojím vedle kočáru a dívám se na svého bratra, který právě vytváří svou osvěčenou metodou čistou energii. "Bůh měl dostal na toto místo a ďábel obdařil sílou, nemohu se rozhodnout koho ctít. Mé poslání zmizelo. Jediné, co mám, jso tesáky, osud a prázdná cesta do dálky, která mě snad donese na lepší místo. Já se nemohu stát knězem..." Řeknu bratrovy, dívajíc se na zem s hlavou skrytou pod kápí. |
| |
| Fallenwill Celou dobu si říkám, že ty poslání a tak, že to je úplná blbost. Stejně uctíváš boha vrahů, ať každej řiká, co chce, nakonec je to pravda. A jestli sis to neuvědomil, máme nové poslání, a ty se můžeš stát knězem, když budeš chtít. Jsi silný, rychlý, chytrý a máš důvtip. Navíc vypadáš furt mladě, kéž by mě v tvojem věku taky pokousal upír, abych měl tu hezkou tvářičku navždy. Vlasy mám bílé od chvíle, co jsem začal zkoušet metamorfózní lektvary a jednim sem se přiotrávil. Kruhy pod očima mám, jak málo spim, a to jen kvůli rachejtli, co bouchla moc brzo a teď musim chodit v noci dvakrát na záchod... řeknu a posádím se na kočár Vlastně nemusim, jen chodim, abych se prošel. už jsem zešílel bratře, nemůžu být v klidu, nedokáži zůstat na jednom místě, pokaď nemám zajímavou práci. Nepřečtu v kuse více jak deset stran, pokaď mě to nebaví a nakonec si vymýšlim problémi s prostatou, abych nemusel přiznat to, že jsem blázen... řeknu a rozhlédnu se. Už dokonce sám sebe přistihnu, jak z věcí kolem v hlavě dělám výbušniny, a přemýšlím, která z nich má nejlepší poměr ceny a kvality výbuchu... Nakonec vyndám rachejtly a vypálím jí do vzduchu, kde udělá několik jiskrových hadů... |
| |
| Fallenwill "Ano, to je pravda. Budu tu déle než ty, bratře. A tvé pokusy ti život zkracují víc než je normální. Tvé dny se chýlí ke konci, ale do té doby ještě stihneme ulovit několit bytostí..." Najednou zvednu svou doteď sklopenou hlavu a podívám se do dáli. Něco zavětřím. Pak zavouká vítr a já po dlouhé době mrknu. "Nejsme tu samy. Je tu někdo ja jsem já a je jich tu hodně. Bude tu jistě spousta lovců." Řeknu a pak znovu sklopím hlavu a dál pozoruji zem pod nohama... |
| |
| Když sem přišel tak vidim jak běžel kostlivec do sídla ale nejak sem nepospícha sice sem tušil ale nybyl sem si jistý jestli tady jsou ale šel sem opatrneji než jindy ale došel sem v pořádku ale vidim jak se dohadují .jen sem zaslechl A co od nich čekat, ale neptal sem se dal se si kryv a poslouchal ted si to přiznali tepr.Did se kazdy bal vijít k vesnici ale proč to si neřkli snad nikdytohle bylo očekávane že ho jednou najdou proč myslíte že když sme byli u nebo ve vesnici tak o nás většinou vědeli protože je jich hodne a sromaždovali se málo kdo s upírú lezl do vesnice protože to tušil a le nedovali ste si to přiznat že |
| |
| {Poznámka pro upíry: zapomněl jsem na ještě jednu vlastnost. Upíři vycítí přítomnost dalšího upíra a dokonce jak přibližně na tom je.} |
| |
| Sídlo Všichni jste vycítily přítomnost někoho dalšího někde ve vesnici dole nevíte jestly je jich víc, ale víte, že se mu zchyluje k problémům. Všechny napadlo přejít k útoku. |
| |
| Sídlo Čekám jak se zachovají ostatní . Přece jen , nejsem žádný velký chytrák , ale spíš nebezpečný bojovník . |
| |
| Fallenwill Nestraš. Já tu budu ještě dost dlouho, nezapomínej jak na tom mi alchymisté jsme. Nejdříve si život zkracujeme a pak si ho zase prodlužujeme. Hold už bych asi nedal řecké olimpijské slavnosti. řeknu a podám mu meč a zavážu na něm kožené brnění. Jestli je pravda, co říkáš, tak jsme připraveni. Až budu pálit, nasaď si ty okuláry, nebo nebudeš dva dny vidět... řeknu a vytáhnu stojanky na rachejtle Až uvidíš ty lovce, tak nezapomeň, že nestvůry chytáme živé, tak je nezabij. Tady máš ještě česnek, krev dvanácteráka a slzy víly... Ještě si vezmi zrcátko a do téhle minikuše jsem ti dal dvanáct střel se svědcenou vodou, ale s těma šetři. Dokaď nejsi kněz, tak jí máme nedostatek a jak to říkám, hned mu ty věci podávám. Připadám si jako z té knihy, kde lovili pohádkové bytosti a měli také taková udělátka... |
| |
| Fallenwill Jdete lesem na okraji města a blíží se k vám 19 maníků až po zuby ozbrojení. (Jsou to lidé) |
| |
| Fallenwill Schovej se řeknu šeptem k bratrovi Sám sundám kápi a jdu před lovce Dobrý den vážení. Jak vám mohu pomoci, chcete zakoupit nějaké lektvary? řeknu s klidem a opřu se o hůl. Mé jméno je Robert Setushin, a jsem mistr alchymie a lovec magyckých bytostí. po těchto slovech se jim zlehka ukloním |
| |
| Sídlo Jakmile ucítím přítonost upíra zastavím se a vrátím se do haly. Cítili jste to? Měním svůj názor, Sam měla jsi pravdu je potřeba zaútočit. Teď nebo nikdy. Řeknu a chopím se zbraně. Zvednu meč do víše a mohutně zařvu až se země otřese. Už jen vydím jak se kostlyvci rozeběhly ven ze sídla. Pomalu se vydám za nima. |
| |
| Sídlo Konečně se hejbnem ! Už se těším na ten masakr . S těmito myšlenkami pohladím svou katanu a zavětřím . Potom se vydám za Blooderem vstříc zabíjení . |
| |
| Fallenwill Zalezu si mezi vetešnictví a poslouchám jako ostříš, abych se dozvěděl něco důležitého. Schoulený v rohu jako kobra v pasti již nevím, co podniknout... |
| |
| Fallenwill Pomalu se blíží je slyšet je lehké krůčky, vyjíždění mečů z pochev. Už jsou blízko. Slyšíte jak si šuškají a plánují útok, už vás obklíčily. |
| |
| Fallenwill Ale pánové, přese nechcete zaútočit na obchodníka, na alchymistu. řeknu a ustupuji ke kočáru Navíc hoši jste si podepsali ortel smrti Já opravdu chci jen udělat obchod, tak se přeci umoudřete... strach nemám, ale i přez to nasadím ten podtón do svéhoé hlasu |
| |
| Pod sídlem Jakmile opustím bránu rozeběhnu se a pak poletím nízko nad zemí. Kolem mě ze země vylízá moje armáda nemrtvých a rozbíhá se za mnou na útok. |
| |
| Fallenwill Něco mě napadlo. Vezmu bratrovy rachejtle a zapálím je. vyšlu je jedním východem z kočáru do blízkých stromů. Stromy to nezničí, ale odláká pozornost... |
| |
| No nevím jestli je to dobrej nápad. Myslím že bychom se měli schovat a nebo utýct a až potom zaútočit při vhodnější situaci. Dodávám už jen tak spíše do větru, když vidím krvavé šílenství v očích mých přátel a příbuzných. Ach bože to zase budou jatka. Připravým si své pěstní hroty o délce zhruba 30 cm, loknu si pořádně z láhve co jsem si přinesl ze svého pokeje a pomalu se šourám za zbytkem naší bandy. Po cestě si mumlám zaříkávadla pro mojí ochranu a taky jedno co jsem již dlouho nepoužíval na vyvolání temného démona. Nižšího přisluhovače pekel. Doufám že se mi to povede. Už dlouho jsem to nedělal a moje mysl je ještě rozostřená od minulého tahu. |
| |
| Fallenwill Slyšíte jak se zastavily. Nepřítel jetojí protože neví s kým má tu čest proto opatrně pokračuje v obkličování. Najednou se zastavily a začaly mumlat zaříkadla kouzelné pasti klece na upíry a spoustu dalších mocných zaříkadel. |
| |
| Pod sídlem Zastavil jsem se u brány a koukám , jak Blooder se svými přisluhovači a zbytkem naší skupiny jdou do útoku . Hlupáci , přímý útok . Jak kdyby neuměly nic lepšího . Zamířím do lesa s úmyslem obejít jak své příbuzné tak nepřítele a napdnout lovce zezadu . Dávám si , ale pozor , protože nevím jestly tu také nějací nečíhají . |
| |
| Fallenwill Dobře, kočár je chráněný Přijdu zase o pár kroků blíže k lovcům a usměji se. Já nejsem upír vy paka, jsem člověk! řeknu a vycením zuby. Jsou lidské, úplně normální, snad by to mělo změnit jejich názor. A v kočáře mám bratra, ale ten se nestýká s lidmi. řeknu a přistoupím blíže, a pokračuji více tiše Ona ho proklela víla, když mu bylo aptnáct let, a teď má zohyzděnou tvář, vypadá jak po požáru |
| |
| Pos Sídlem Cítíte to jeden z upíru je v nebezpečí. POhlédnu na ostatní. Vy bando zabedněnců tak se poněte Rozeběhnu se směrem k místu k cítím onoho upíra. A dozadu volám Při vaší nerozvážnosti se nesmíte divit že jsme na pokraji vyhynutí Cítím tu krev tu panenskou krev. Jak ten andílek byl sladky a jak mi důvěřovala a potom se už jen svíjela v bolestech a prosila boha o pomoc. Jsem stvůra. |
| |
| Fallenwill Keci je to upír, buď nám ho videj nebo chcípni s ním. Pronesl jeden maník a namířil na Roberta kuš. Zmáčkl spoušť a trefil se do nohy. |
| |
| Fallenwill Chyba, máš pravdu, je to... Auuu řeknu, když mě střelí do nohy a vytrhnu si z ní šipku. Hkkk, udělals chybu lovče. Teď tu všichni do jednoho zemřete řeknu a odkulhám k vozu. On s vámi nepujde dobrovolně... řeknu a poté spadnu na zem ke kočáru. Může to vypadat, jako že mě ta noha tolik bolí, ale ve skutečnosti teď v rukou svírám provaz a tahám za něj. Jakmile zatáhnu, přitisknu se k zami a z obručí na voze vystřelí šipky. Hodně jich umře... Rozevřu ještě bednu, která na mě čeká v zadu na voze a vytáhnu rychejtle. Tak, a jestli někdo přežil, tak ať složí zbraně, protože teď mám v ruce rachejtli, která se zapálí, jakmile můj stisk povolí. A až se to stane, vyhodí to tu do povětří, říkal jsem vám, že jsem alchymista, ve skutečnosti už dlouho ne, už mám za sebou deset let pyroforské zkoušky... |
| |
| Fallenwill Jakmile dorazím k vozu nechám maníky zlikvidovat armou sám zaůtočím na nejbližšího. Rozpřáhnu se kazanou a useknu mu hlavu. Podívám se po ostatních a pustím se do bitvy. |
| |
| Fallenwill Mám to ale chytrého brášku. Málem jsem na ně zapoměl. Kdybych mu tak mohl nějak pomoct..Ahh...střelný prach... Otevřu bratrovu bednu se střelným prachem a začnu ho házet lovcům do obličeje a do očí. To musí pálit... A házím ho tak dlouho dokud nerozpustí tu bariéru... |
| |
| Fallenwill Lovci bariéru povolili a někteří strachy prchají jiní se pouští do zuřivé bitvy. |
| |
| Fallenwill Arhh, ta noha bolí... řeknu a doškrábu se ke dveřím kočáru. Pak vezmu rachejtli a pustím. Okamžitě vypálí do vzduchu a dopadne někam mezi protivníky. Okamžitě začne páchat škody. Ah, jak já miluji vějířové střely... řeknu a vlezu do kočáru. kde to je, kde to je. Lektvar modré hvězdy, tady... řeknu a vypiji malou lahvičku, tedy její obsach. Najednou se mi začne rána zcelovat a po chvilce už nemám ani stopy... |
| |
| Fallenwill Vydím jak Blooder a spol napadly ty lovce u toho vozu . Lovci jsou ke mě otočení zády a snaží se odolávat mým přátelům . Potichu vytáhnu katanu a začnu se k nim plížit . Až jsem téměř u nich tak tichým hlasem , ze kterého sála nebezpečí a radost řeknu : Zdravím vás chlapci . A useknu hlavu nejbližšímu lovci . |
| |
| Fallenwill "Blázne!" Vykřiknu ihned, jakmile bratr vleze do vozu. "Celou dobu jsem tady rozhazoval střelný prach! Vějířová rachejtle je super, ale ne, když zapálí kočár!" A stalo se tak. Rachejtlevybuchla a udělala větší škody než bylo v plánu a spoustu lidí umřelo. Problém byl v tom, že z rosypaného prachu se vyzvořila cestička až pod náš kočár, kde bylo prachu nejvíc...Stihnu vzít jen jednu lahvičku proti touze po krvi a svojí sklápěcí kosu. Pak popadnu brtra a vyletíme z kočáru dřív než celý vybuchne. Všechny ohodí a některé i odhodí, ale lidi jsou mrtví všichni... |
| |
| Fallenwill Přibíhám ihned za Zeratul a vybírám si hned lovce stojícího vedle toho s tou usedklou hlavou Chudák se strach pokálel V padnu mu do zad a moje pěstní břity se mu zabodnou do břicha. Na nic nečekám a trhnu rukama od sebe. Jeho střeva se rozlítnou po okolí a jeho tělo se bezvládně sune k zemi. Můj nižší temný démon vyvolaný po cestě. Běží za mnou. Je to rohatá uslintaná bestie se třemi řadami zubů. MOhutným skokem skočí přes Zeratula a dopadne celou svou vahou na dalšího z lovců. Zakousne se mu do krku a odtrhne kus masa z jeho těla. Je slišet jen křik bolesti a vidět jen stříkající krev. |
| |
| Fallenwill Hups, chybička se vloudila. Ale co mi šaháš na prach ty pako, víš, jak mám malý zásoby, jen dva sudy, teď už nic... řeknu a sleduji se smutkem svůj kočár. Po chvilce vztanu a doběhnu si ke kočáru pro truhlu s penězi. Tak, peníze se hoděj, za ně si koupím nový vůz a rachejtle budu muset dodělat.. Pak střelný prach, hliník na záblesky a hodně magie, ale o tu tady není nouze... Ale moje aparatura je rozbitá!!! řeknu se vzlikem a dojdu k nejbližší mrtvole lovce a začnu do ní zběsile kopat Hajzle , hajzle, hajzle.... |
| |
| Falenwill Perfekt už jich je jen trocha je je škoda toho vozu ale vy jste kdo? Zeptám se bratů a zabiju jednoho z lovců. A otočím se k bratům. Tak to jsme zase zvládly ale musíme se přesunout pryč vydím že jste nám moc pomohly a doufám že se to bude opakovat víckrát. |
| |
| Přijdu pomalým krokem k bratrům Setushinovým . Zdravím vás . Pak se obrátím na Richarda : Koukám , že ty jsi jeden z nás . Co , ale tvůj bratr ?? Cítím , že je pořád člověk . Co takhle to změnit a přijmout brášky do společenství , co ty na to ?? A dost nechutně se oblíznu , přitom ale pořád ještě držím v ruce svou zakrvácenou katanu . Beztak je ten Richard stejnej parchant jako Turín . Až zkončíme s lovcama , tak uděláme pořádek u nás . |
| |
| Fallenwill Díky ti upíre. Já jsem Robert Setushin a toto je můj bratr Richard, on je jedním z vás, to znamená, že vás nezabijím jen kvůli němu... řeknu a podívám se na kočár.. No nic, jestli potřebuje opravdu pomoct, tak mi vám pomůžeme, ale žádný kousání, jsem na to alergickej... řeknu a táhnu truhlu za Blooderem... |
| |
| Fallenwill "Slyšíš ho sám, nemůžu ho nutit do něčeho, co se mu nelíbí. Je stejnej jako ostatní. Nepochopí dokud neokusí..." Aďábelsky se zasměji stále svou hlavu pod kápí. Jsou vidět jen mé špičaté zuby... |
| |
| Falenwill Písknu na svého démona, když vidím že je po všem a přivolám ho k sobě. On při běhu skočí na mě a při tam jako by se vpil do mého těla. Nezbyla po něm ani stopa. MOje tělo tuto temnotu opět rado přijalo do svého nitra a vystoupím za skupinou tvořenou Blooderem, Zeratulem a bratry Setushinovými. Tak to byla jízda dost dobrej odvaz. Ale moc se s nimi nekamaraďtě zatím vůbec nevíte co jsou zač kamarádíčci. |
| |
| Fallenwill "Oooo, pan opatrný. Nikdy není dobré se do něčeho vrhat po hlavě, protože po hlavě musí jít krk a přesně to je slabé místo každého smrtelníka. Vždy raději couvnout než se pustit do bitvy, protože by mohla téct krev, ale tu mi nemáme. Nikdy nejíst u stolu s lidmi, protože může kdikoliv přistát stříbrná vidlička v oku. Je to tak, můj příteli? Opravdu to je opatrnost nebo spíše zbabělost?" Prohlásím, ikdyž to celé vlastně vůbec nedává smysl. Pak se znovu pousměju, aby byl vidět můj pravý tesák... |
| |
| Fallenwill Po chvíli ticha všech přítomných hold znovu mluvím já: "A co vy tady? Není náhodou tohle místo pro vás příliš nebezpečné na to, abyste tu žili??" |
| |
| Všechny ignoruji a čekám na další rozkazy od Bloodera , kterého beru už jako našeho vůdce . Když ale nic neříká , vrátím se zpět do lesa a připlížím se k vesnici . Přitom , ale větřím na všechny strany , abych vycítil včas lidkou krev a poznal , kde se ukrývá nepřítel . Hledám nějaké lovce , na zabití . |
| |
| Nejde přece o to že bych se bál ale opatrnosti není nikdy dost.Spíše by se hodila otazka co tady děláte vy a jak jste se tu vzali? Postavím se naproti bratrum a své pěstní břity si olíznu od skoro již zasichající krve. Místo nemísto. Bezpečno poslední dobou už není skoro nikde |
| |
| Fallenwill "První věc, na které se shodnem...bezpečno už není nikde...My jsme volci bájných zvířat. Lovíme mistické a magické bytosti po celém světě..." |
| |
| Fallenwill "Nevím, jak vy, ale ten chlápek s katanou ví, co dělá. Není dobré tady zůstávat. Rámus přiláká pozornost a pach krve zase divou zvěř. A věřte mi...věci, které jsem už viděl a můžou být přitahovány mršinami si ani nedokážete představit..." Vezmu kosu na rameno a lektvar strčím pod plášť. "Nemáte tu někde místo, kde bychom se mohli zatím schovat? Moc se nezdržíme, pokud vám o to jde..." |
| |
| No doufám že nebudeme lovení i my, ale to bych vám stejně nedoporučoval Ušklíbnu se na bratry a pokračuju Nevím jestli je to moudré ale můžete se na pár dní schovat u nás ale nevím jak tam bude bezpečno pro tvého bratra. |
| |
| Fallenwill Otočím se k Robertovi a tak trochu si to urovnám tím že si zrekapituluji co se dnes stalo. "Ty jsi Pryfor takže vynálezce, nejsi nejmladší a nejsi ani moc zdatný. Dnes budeme si muset najít útočiště někde kde si budeme moci vše uspořádat. Zatím pokud ostatní budou souhlasit tak bych navrhoval aby jste šly s námi." Otočím se k Zeratulovi a zavolám: "Zeratule, co vidíš? Je čistej vzduch? Měly by jsme pokračovat, do sídla už se vrátit nemůžeme." A pak pomalu dojdu k němu. Doufám že se dnes už nic nesemele. |
| |
| "Je tu jen jedno místo kde se můžeme schovat ale Robert bude muset nachystat obrané mechanismi aby nás nenapadly když to nebudeme čekat. Je to asi dva kiláky SeveroVýchodně." Dřepnu si a skloupím hlavu k zemi kde se vynoří kostlivec a oznámí mi že v jeskyni je čisto a cesta je volná. |
| |
| Fallenwill "Skvlělé. Moc vám děkuji i za svého bratra. Teď ještě jak se tam dostat dost rychle..." Hodím svou kosu bratrovy do klína společně s ostatními věcmi. Loknu si lektvaru a poprvé za dlouho dobu si sundám plášť. Mám na sobě jen černé triko s krátkým rukávem a černé kalhoty, vše černé. Delší vlasy mám ulízlé dozadu a sahají až za límec.. Chytnu plášť tak, abych měl místo pro hlavu v jedné ruce a druhý konec v druhé ruce. Doprostřed si sedne můj bratr se všemi těmi věci a já se vznesu. Ty si váha!! Je už sice vyléčený, ale chodit pěšky je hrozně pomalé, když už jsem ve vzduchu, tak, že bratrovy nohy jsou pár palců nad zemí, zeptám se ostatních: "Vyrazíme?" |
| |
| Fallenwill Oka není nad pořádné rozhodné slovo. Na toto zamumlal opět jakési zaříkávadlo a moje tělo lehce zprůsvitní a já se začnu vznášet několik stop nad zemí. tak snad abychom vyrazili Snad jsem to vše ještě nezapoměl a dokážu se z této nehmotné formy proměnit zpět. Je to poněkud vysilující. |
| |
| Fallenwill Zahlédla jsem nějakou skupinku a tak jsem jí doběhla. Hm tyhle ještě neznám ale budu jim aspon trochu napomocná. Když chtějí někam letet jen pokrčím rameny . Zadívam se na jednoho co se mi aspon trochu z nich zamlouvá. |
| |
| Fallenwell-Cesta do jeskyně Všimnu si, že po cestě se k nám přidá ještě jedna upírka a podle toho, jak se ostatní chovají to vipadá, že patří k nim. Přiletím blíž k ní a začnu konverzovat: "A kdopak je tahle spanilá slečna? Nebo žeby paní? Nebo snad vdova?" A trošku se uchechtnu, ale já nemám pod co se schovat!! |
| |
| Fallenwell Pousměju se když ke mě přiletí a podívam se na něj pořádně. hm vdova ne žena také ne, a kdopak jsi ty podívam se na toho který je vedle něj kampak máte namířeno ?? |
| |
| Fallenwall Já jsem Richard a tady ten pode mnou je můj bratr Robert. My jsme lovci magických bitostí a tuto chvíl jsme uprchlíci hledaní za kaířství...vlastně upírství..." Odpovím slečně a málem při tom shodím Roberta na zem... |
| |
| Fallenwill Plížím se lesem a jdu podle pachu krve . Hledám nějaké tábořiště lovců , nebo osamocené lovce . Pokud tam nikdo nebude , obejdu ještě opatrně vesnici se stejným úmyslem : najít nějakou neopatrnou kořist , která by se vydala moc daleko . Pokud nikdo tak hloupí nebude vydám se zpět k naší partě . |
| |
| Fallenwall Ustoupím trochu o krok a podívam se na ně koho jste to lovili ?? podívam se na tebe přejedu si tě pohledem a pak mám takoví podivný pocit. jinak jsme Sam |
| |
| Fallenwill "Teď právě nikoho. Doufali jsme, že když nazbíráme dost magické energie, tak jí třeba bude někdo chtít a také jsme doufali, že v tomto městě najdeme práci..." Znovu ho málem upustím. Kdo by řekl, že můj bratr se tak pronese? |
| |
| Fallenwill no jo ale asi jste narazili na někoho koho by jste tu nečekali co zavrtím hlavou a podívam se na něj a pak dodám nechceš jít pěkně po staru pěšky a já ti s ním pomohu hm chtějí práci |
| |
| Fallenwill "Ne, to by nebyl dobrej nápad..." Ani si nedokážeš představit, jak je těškej... Dodám pro sebe... "Přepadli nás vymýtači ďáblů, chtěli mě zabít. Vůbec nechápu, jak zjistili, že jsem jako vy..." A stále mi to vrtá hlavou... "Víž, že jsi první z vás, které není divné, že s sebou beru člověka?" |
| |
| Fallenwall Podívam se na něj a pak jen pokrčím rameny jak myslíš chtěla jsem ti jen pomoct Musíš ho dostat do tepla a jinak že je člověk to je tvoje věc řekknu po pravdě a dojdu k němu blíž a chci se jen podívat co mu je. víš že bys mu v něčem ulehčil život ale zase bys mu něco vzal to je pravda |
| |
| Fallewill "Nebudu ho nutit do něčeho, co nechce. Je to můj bratr, máme si pomáhat, ne škodit. Alespoň, že mu nic neni. Dostal šipku proti upírům do nohy, ale vypil nějaký lektvar, ale potom usl. Chtěl jsem totiž letět napřed a onst ho tam, ale pak jsem se tu s vámi zdržel, takže už tkhle poletím až tam..." Prohlásím, ikdyž mi nejspíš za chvíli upadnou ruce... |
| |
| Fallewill Podívam se na tebe a odstoupím aha takže zdržuju fajn měj se teda hezky pornesu a obrátím se na podpadku já neřekal že ho máš proměnit, ale to je fuk njn co čekáš je to chlap |
| |
| Fallenwill Stále tetím dál a mezitím se omlouvám: "Aha, to mi nedošlo" Pak se zastavím a počkám na ní. "Já neřekl, že se mi chce odejít..." Ach jo, ty ženský se tak jednoduše urazí... |
| |
| Fallenwill Podívam se na něj a jdu někam dál. já myslela že pospícháš a pokud chceš mohu se na tu nohu podívat řeknu trošku popuzeně a jdu dál a koukám zda tu ještě někdo není tohle je vážně upír |
| |
| Fallenwill "Pospíchal jsem, ale...ale...nějak mě to přešlo..." Jak se z tohohle vykroutit, to tu nemůžu normálně zůstat? "Navíc jak jsem řekl, vzal si nějaký lektvar a rána se zahojila a upřímě, tvojí pomoc určitě nepotřebuje.." Ale já bych jí celkem potřeboval... |
| |
| Fallenwill Podívam se na tebe a dodám chlape ty mě docela začínaš pěkně štvat nemyslela jsme takovou pomoc jak ty myslíš ale to je fuk podívam se na něj a dodám nepřeháníš to trochu |
| |
| Fallenwill "Ehm...Ehm..." Zakašlu. "A co podle tebe přeháním?" To by mě fakt zajímalo, protože vůbec nevím, o čem mluví... |
| |
| Fallenwill Podívam se na tebe a prvně nevím zda to říct nebo ne tak já se ti tady snažím nabídnout pomoc a ty jsi takoví trošku mě to mrzí ale co jsme čekala že bude přítelskký ne. To nikdo ke mě nidky není a nebude ale co kašli na to už jsem zvyklá |
| |
| Fallenwill Povzdychnu si. Ona opravdu neví, co říká... "Jako muž nemám právo ženu prosit o pomoc. Nemůžu dovolit, aby žena dělala hrubou a špinavou práci." |
| |
| Fallenwill Podívam se na něj a pak se jen pousměju tys mě ale neprosil já se nabídla sama, a já nejsme s cukru možná to tak nevypadá ale něco vydržím řeknu a jdu pomalu za ním a nějak ani nekoukám kde jsou vlastně ostatní |
| |
| Falenwill "To není slušné nechat ženu pracovat. Propadl bych se hanbou. A navíc si té síly musím užívat, dokud ještě žiju..." Poslední větu raději stlumim a poslední slovo už skoro ani neřeknu. |
| |
| Fallenwill Podívam se na něj a pozvednu obočí neříkej že se bojíš lovců podívam se na něj a nevím proč by on takoví silný a hezký neměl dlouho žít Hm tak tohe říká malo lidí nenechat ženu pracovat, ale já jsem zvyklá asi bych se nudila kdybych něco nedělala |
| |
| Fallenwill "A ty se nebojíš? Já vůbec nevym, co mám dělat..." |
| |
| Fallenwill Je 5:00 za hodinnu se začne svítat a celá skupinka dorazila k malému otvoru v zemi. |
| |
| Fallenwill Podívam se na něj a jen se usměji no co má příjd přijde já to beru takhle podívam se na něj a dodám já se nedám bez boje víš, nejsme taková že se schovám ale tohle ani netvrdím o tobě |
| |
| Fallenwill Plížím se lesem a jdu podle pachu krve . Hledám nějaké tábořiště lovců , nebo osamocené lovce . Pokud tam nikdo nebude , obejdu ještě opatrně vesnici se stejným úmyslem : najít nějakou neopatrnou kořist , která by se vydala moc daleko . Pokud nikdo tak hloupí nebude vydám se zpět k naší partě . // nevím jestly sis toho v tom jejich spamu všiml , tak ti to tam hážu znova :) |
| |
| U jeskyně Fajn už jsme tu bylo by dobře kdyby tady Pryfor zabezpečil vchod zase do večera. Řeknu a vlezu do otvoru. |
| |
| Zeratul Nenašel jsi nikoho a pokračuješ v cestě. A došel jsi s ostatními k jeskyni. |
| |
| Fallenwill "Obdivuji tě. Mít tvou odvahu. Ale stejně nedovolim, aby si dělala nějakou podřadnou práci." A vletim dovnitř a uložím bratra ke spánku. |
| |
| Fallenwill Podívam se na tebe a pak vás jen dojdu a jdu pomalu za ním. sand mi nebudeš zakazovat abych něco dělala podívam se ho když jsem ho našla |
| |
| Fallenwill Vylezu zpět ven a podívám se po ostatních. Sam se mě na něco zeptá, takže hold musím odpovědět. Nandám si kápi a zakryji se kapucou. "Zakazovat asi těžko, ale můžu tě přemlouvat až zjistíš, že dát na mou radu bude lepší pro nás pro oba..." Odpovím jí s úsměvem na tváři a vyceněným tesákem. |
| |
| fallenwill Podívam se na tebe a když vidím že někoho hledáš podívam se kde se dostanu pryč. no asi bych měla jít že, nebudu tě dál brzdit mojima otázkama a podbně. Mám ještě hodinu chtěla bych jít do vesnice ted se usměji já a očička se mi trošičku změní |
| |
| Doupě Tak teď jsem jí nepochopil. "A to mi říkáš, aby někdo věděl otvé poloze, kdybychom se stěhovali nebo abych šel s tebou?" Vyceněné oba tesáky. |
| |
| Fallenwill - jeskyně Dojdu k ostatní a připojím se k nim . Vzduch byl čistej , všichni zalezlý ve vesnici . Bastardi . Projdu pak kolem nich a zamířím do jeskyně co nejdál od východu . Až dorazím k protější stěně , tak se u ní uvelebím . Vytáhnu katanu , zádama se opřu o stěnu a začnu ji čistit od zaschlé krve . Když nás napadnou , tak jsem pořád tak daleko , že se mohu účinně bránit a nedoleze ke mě asi kousek toho proklatýho slunečního svitu . |
| |
| doupě Podívam se na tebe a jen se usměju už vážně bych měla držet jazyk za zuby. No nevím proč jsme ti to řekla zakroutím hlavou a podívam se za jak dlouho asi bude svítat ale jestli chceš klidně pojd |
| |
| Fallenwill "Jo, půjdu a rád. Jenom si vezmu peníze bratrovy peníze a kosu, ju?" Vrátím se pro věci a přijdu se skládací kosou v ruce. "Půjdeme nebo poletíme?" |
| |
| Fallenwill Podívam se na jeho kosu a pak na něj nemáš něco menšího ?? no co on sice vypadá jako smrtka ale neva no já bych raději šla ale jak chceš, nemám zrovna v lásce lítaní řeknu po pravdě smím se na něco zeptat ? |
| |
| Doupě "Ehm...To je skládací kosa..." A začnu sklápět ostří a pak celou rukojeť přepůlím. Celé to není větší než velký luk. Kosu si schovám pod plášť. Pak odpovídám dál. "Víž, slunce bude za chvíli vykukovat z hor a bohužel na chození nemáme čas. Pokud chceš ještě někam rychle vyrazit, tak musíme letět..." Smutně odpovím. "Na co si mě chtěla vůbec zeptat?" |
| |
| cesta Podívam se na něj docela smutně a pak si povzdechnu ach jo nemám ráda tak létaní ale co no podívam se na jeho sekeru a pak se ujistím že mám na zadech svou hračku. no jen sem se chtěla zeptat jak z lovce se stal upír hm z lovce se ted stala kořist každý byl něčím takovím |
| |
| Cesta Znovu se pousměji. "Špatně řečeno. Otázka měla znít: Jak se z upíra stal lovec. Se svím bratrem jsme se vyučili v různých oborech a když jsme se po několika lety setkali, byl to úžasný pocit. I otec měl obrovskou radost. Pak mě ale jeden prokletý chtíč donutil jít do hospody a cestou zpět mě pokousal Vampír. Takhle jsem se stl upírem. Psychycky jsem se zhroutil a utekl do hor. Otec mě prohlásil za mrtvého a několik dnů na to zemřel. Jeho jediný Syn zdědil všechem majetek a vytvořil lektvar, který zeslabuje chuť zabíjet a hlad po krvi. Než mi ho podal, málem jsem ho zabil. Navrhl, že se vydáme do světa hledat magická stvoření a budeme je chytat a dostaneme za to peníze a tak jsme tady. Je ironické, že lovec se stal kořistí, ale co se dá dělat tak už to v životě chodí." Když to vyprávím, nepohnu při tom ani malíčkem. Jen se vyhýbám stromům a větvím. Nerad na to vzpomínám... |
| |
| cesta Dívam se na něj a docela mi je ho líto tak tohle mu teda nezavidím promin raději se nebudu vyptávat vidíš co děláš jakmile otevřeš usta hned někomu ublížíš takže ty jsi lovil i upíry ?? podívam se na něj ach jo fakt jsme strašná a ještě k tomu neumím moc bezpečně létat. já taky nebyla vždy upír |
| |
| Cesta "Ne, to je v pořádku. Začínám si zvykat. Ale abych pravdu řek, tak já jsem upíry nikdy nelovil. Můj bratr by rád, protože jak jsme dnes zjistili, upíři jsou v dnešní době přímo zlatý poklad. Já mu to však nedovolil..." Pak si všimnu, že Sam přestala dávat pozor na cestu a míří do stromu. "Pozor!" Zařvu a strhnu jí s sebou. Uděláme několik otoček ve vzduchu a když se uklidníme, pustím jí.Odtrhnu se od ní asi na metr. Zjistím, že ona je jeden a půl metru nad zemí a já půl metru nad zemí. Udělám čtvrtkruh se stále stejným poloměrem a přiletím vedle ní. Jsem stále metr od ní, ale teď už konečně 2 metry nad zemí. Když se vzpamatuju, pokračuju v debatě. "Opravdu? A co si byla před tím? Ehh, promiň. Jak se ti to stalo? |
| |
| cesta Podívam se na něj co se děje ale kdyby mě asi nestrhl byla bych si udělal pěkněj trapas a docela by mě to bolelo. když mě pusti podívam se zda mam vše a jo. díky já říkala že nemám ráda letaní dívam se na něj jak chudák kvůli mě stratil výšku a podobně a jen se usmívam. no něco mu ted dlužím víš já pomáhala jsme ostaním hlavně dětem na ulici když neměli co jíst a podobně a hlavně jsme dělala jednomu doktorovi asistentku, proto jsme chtěla pomoc tvému bratrovy. A já jsme trošku zvláštní upír aspon se od nich ve zvyklostí liším už vidím vesnici a pak se na něj podívam no poku jde o ten lektvar co jsi říkal nač ho máš když stejnak třeba lovíš |
| |
| U vesnice "Poleť!" Křiknu na ní a chytnu jí za ruku. Změníme směr a letíme přímočaře nahoru. Zastavíme se u vršku jednoho stromu, na který si sednu a Sam dám najevo, aby si taky sedla. "Já jsem upír nejhoršího stupně. Pro čerstvou krev bych udělal cokoliv, včetně zabití vlastního bratra. Díky tomuhle lektvaru mám alespoň rozum a do přesili se nepustím. Předtím jsem byl zvíře, teď už konečně myslím." Řeknu a zadívám se na červánky, které vznikli ranním slunce, které je zatím za horami. "A co jsi tedy ty za tip upíra, když ne ten običejný? Nepovedený pokud nějakého vědce?" A uchechtnu se. |
| |
| U vesnice Když mě chytí a letí semnou nahoru mam trošku přivřené oči a když jsme nahoře podívam se na něj a teda se posadím no každý je nějaký tak jako já podívam se na něj a jemně se na něj usměju a dodám nene pokud sis nevšiml nerada lítam nemám v lasce výšky a mám pořád v sobě hodně lidcké povahy. A jse střeštěná uculím se ale spíše pro sebe jednou když k nám přišel jeden pán stím že ho někdo kousnul nevěděli jsme co je sním, bohužel mě ho před očima zabil a mě přeměnil pak sjme se dostala tady mezi tuhle sebranku a hraju vlastní hru. Jelikož nespím v rakvy jak ostatní jsme pro ně trochu divná no, ale tohle mi je jedno jsem ráda když se nemusím na nikoho spoléhat nemáš pak strach zda tě někdo nenechal na holičách řeknu trochu zamyšleně a pak kouknu na něj promin už zas moc mluvím |
| |
| U vesnice Nevím, jestli je krásnější východ slunce nebo ta upírka vedle mě. Obojí je tak nebezpečné a přitom krásné. Její slova hřejí v mém vychladnutém srdci. "Ty jsi jak můj bratr. Ten zaseříká, že nejlepší je dělat všechno sám a pak si na to i sám stěžovat. Navíc jsem si už pár hezkých týdnů tak dobře nepopovídal. A navíc já taky nemám rád rakev." Otočím se na ní a usměji se stále zakryt kápí. |
| |
| u vesnice no já taky ne jelikož mě všichni v sídel ignorují já jsme pro ně neviditelná až teda dnes to jsem se divila pousměju se a podívam se na červánky nesnáším ji je to jako bych byla mrvá ale není to tak jsme plná života a ráda si ho užívam podívam se dolů ale pak raději uhnu pohledem asi to do vesnice nestihnem sice tam znám jendo temné místo ale museli bychom tam zůstat až do večera a ty budeš muset asi za bratrem. |
| |
| U vesnice "Pojď, musím pro bratra koupil nějaké věci, abychom se dokázali ubránit. Kdyžtak tu počkej na mě. Za chvíli jsem zpět." Řeknu Sam a seskočím ze stromu, ale stále levituji v její úrovni. |
| |
| u vesnice Podívam se na něj a jen se usměji a seskočím za ním sice trochu vrávorám ale nějak to jde ne pokud to nevadí pujdu s tebou ach jak já to tak nesnáším jaké to věcii chceš ? |
| |
| Vesnice Chytnu jí za ruku a společně s ní pomalu sestupujem k zemi. Do vesnice se vydáme pěšky. Po cestě raději šeptám a hlavu už vůbec nevyndavám z kápě. Když jdeme ulicemi, vspomenu si, že se mě Sam na něco ptala. "Různě, provazy, střelný prach, nějaké jedy a podobně..." Tiše zamumlam... |
| |
| vesnice Podívam se na tebe ale s tou kapusí vážně nenapadný na co to proboha chceš nevím proč nezajdeš do sídla řeknu potichoučku a dívám se na něj a jsem připravena se bránit. Sice proto šípům dobry fakt víš že tady na nás budou asi čekat ?? |
| |
| Vesnice "Hlavně to tu rozkřikuj. Nebudou čekat, že přijdem až k nim a než se ozbrojí budeme pryč." Řeknu a zrychlím krok. Koupím Lano, střelný prach a pár lahviček jablečné vůně. Vše bez problémů. Teď už jen vylézt z města... |
| |
| Jeskyně Zabespečit řikáš? Ale má to jeden problém, mám u sebe jen minimum věcí, takře ochrana bude provizorní, hold mi vyhéořel kočár... řeknu a rozdělám truhlu. Všude jen poklad, tak nic... Poté pročmátrám plášť a najdu několik lektvarů a hotovo... Výborně, už jsem něco vymyslel založím pasti na jedech. Nastavím několik provázkových zpouští, jednu na principu pohyblivé podložky a jednu se světelnou zpouští. Nakonec mám tedy kombinaci čtyřech pastí, zpouští na dvě pasti, jědové šipky. Vystřelovací mechanismus funguje na principu rozpínání vzduchu a následného vystřelování napuštěných klacíků. Rozpínání vzduchu je způsobeno náhlým ohřátím při ztlačování vzduchu v dvojkomorovém improvizovaném zařízení. Každá spoušť má šanci 85% na zpuštění a následného vystřelení čtyřiceti šipek... Hotovo, když někdo přijde, nemá šanci přežít, tedy pokaď to nebude vlkodlak, duch, bludička nebo vampír... řeknu a rozdělám oheň. Je tu zima... A ohledně toho, jak jsem fyzicky zdatný, přemýšlejte. dořeknu a ukážu pás plný lektvarů, které by dokázali zdvyhnout všechny mé fyzické vlastnosti na takovou úroveň, že upíři by byli pomalí... A můj věk, je mi jen třicet osm... A je to pravda, jen obličejem na to moc nevypadám, hold ty jedy a vlasy mám býlé... |
| |
| Vesnice Dívam se jak si vše nakupuje a trochu se raději dívam jinam aby mě někdo náhodou nepoznal. proč se vždy nějak musí chtít začít hadat to je děs, ale budu sticha ted se to nehodí můžem jít podel řeky jestli ti nevadí trocha vody podívam se na tebe a čekám co na to řekneš ale máme docela málo času |
| |
| Jeskyně - Robert Sedíš v jeskyni a prohlížíš si věci které zbyly z vozu a nástrojů. Zůstaly tam ještě 3 lahvičky 12 druhů bylin a kouzelných rostlin a nějaké předměty do kterých sis ukládal magii. |
| |
| Jeskyně Otočím se na velitele upírů a promluvím: Ty pasti jsou provizorní, ale když mi dáte dostatek prostředků, dokážu předehnat dobu o stovky let. Poté si vezmu bylinky a uvědomím si, co jsou zač. Nemáte někdo víno nebo medovinu? |
| |
| Vesnice - Sam Čekáš až odpoví a náhle zbystříš něco se plíží z lesa. Otočíš se a připravíš k boji. Vyčkáváš, pak vyjde z lesa kostlivec dojde k tobě a povídá: "Paní, Můj Pán mi řekl že vám máme pomoci protože za 5 minut svítá a do jeskyně je to daleko. Ale našly jsme tunel který vede až do jeskyně, kterým se tam bezpečně dostanete. Následně kostlivec zaběhne na okraj lesa a vyčká na váš příchod aby vás odvedl do jeskyně. |
| |
| Jeskyně Dej mi podrobný výpis toho co potřebuješ a do 9:00 to tu máš komplet. {Jsem poloupír a jako takový mám vlastnosti člověka nevadí mi světlo, stříbro a tohu po krvi umím potlačit. jinak jsem naprosto stejný jako ostatní.} |
| |
| U vesnice "To je skvělé! Veď nás!" Řeknu kostlivci, chytnu Sam za ruku a společně běžíme za ním... |
| |
| Jeskyně No, hodně si toho budu muset vytvořit.. V první řadě potřebuju místnost, kde budu mít klid a rovnou podlahu. Pak budu potřebovat sklo, s vyžším obsahem písku, aby vydrželo vyžší teploty. V té místnosti taky pec a odvzdušněný komín. Pak, hodně dřeva, šipky, provazy, hodně alkoholu, bylinky si seženu sám, pak široký spektrum hornin a hodně řeleza. Hodilo by se mi také okysličovadlo, to poznáš tak, že když špetku zapálíš, tak hoří bílým plamenem... No, a to je zatim vše... řeknu a posadím se Jo, a ještě to chce něco dobrýho k jídlu, aby se mi líp pracovalo... |
| |
| U vesnice Podívam se na kostlivce a otočím se na Richarda, kterému se to zamlouvá no jo proč ne. Když mě chytí za ruku podívam se na něj ale to už běžíme pryč. nemám ráda tyhle sluhy, jak ví že jsme pryč |
| |
| Cesta k tunelu Kiostlivec se dá do běhu asi po 200m uvidíte jezero. Jsme zde, na dně jezera je tonel asi po 16m jde nahoru a pak končí voda, následuje tunel, bludiště a celkově po 3km budete v jeskyni. Řekne kostlivec a skočí do vody. Vy chvíly vyčkáte protože se vám něco nezdá jde to až příliž hladce a ju tu moc velké mrtvé ticho. Je to past? Nemůže kostlivec byl opravdu Blooderův, ale asi vás někdo sleduje. Zavětříte. Ano je tu cítit člověk ale jen trochu něco jeho pach kryje. Co? |
| |
| cesta k tunelu Podívam se na Richarda a pak zakroutím hlavou jdi první ale dávej bacha nemáme už moc času vytáhnu si katanu a podívam se na něj bohužel nemůžem se ted vrátit přes město jedině se schovat ale pochybuju že by si souhlasil |
| |
| Jeskyně Našel jsem pokračování jekyně myslím že by mělo vyusťovat u vesnice. Tak v tom tunelu by jsi mohl vatvářet. Já zatím půjdu najít ty tvoje věci. Řeknu a vyjdu ven z jeskyně. Miluji východ slunce až za chvilku, jen doufám že to stihnou |
| |
| U jezera Najednou kolem vás prosvištělo několik šípů a z křovin vyběhli čtyři muži, nejspíše čarodějové a hned za nimi dva muži s dýkami, podle tetování na krku poznáte, že jsou to jedni z těch nejlepších lovců upírů... |
| |
| U jezera "Voníš krásně smrtelníku. Jistě budeš dobře chutnat. Co to říkám? Po boji si musím dát lektvar..." Řeknu hlasem, který mi není podobný. Zníto jako kdybych mlel z posledního. Jednou rukou šáhnu pomalu pod plášť a rychle jí zase vyndám ven i s kosou. Kosa se rozmachem otevře a otevřená nad mou hlavou. Začnu s tou kosou točit rychleji a rychleji a mezitím vyletím asi půl metru nad zem. Pak jí zastavím a nataženou ruku vrátím do úrovně ramen. Kosu chytnu oběma rukama a vrhnu se na kouzelníky... |
| |
| u jezera Podívam se na něj překvapeně a pak se jen usměju. po boji si vem co chceš ale budem mít hodně naspěcha,davej bacha podotknu a podívam se na něj to on už zase si polítavá nad zemí. To já ne beru to krásně při zemi. Katana je jako moje součást sní jsem rychlá a umím sní pěkně ohánět. To víte no když se někdy po večerech nudíte. Já jsme tedy šla na ty dva lovce když on se stará o kouzelníky doufám že se sním poznám lépe když už spolu se tak někdy dohadujem. |
| |
| U jezera Na to, že se Sam se přidala do boje neberu ohled a sekám hlava nehlava. Bylo by mi jedno ikdybych jí zranil nebo zabil. Teď je nedůležitější zabít nepřítele. Sam zabije jednoho a ostatní rozsekám já. Krev stříká všude a mou vášeň to jen rozdmýchává. Když vše skončí, přistanu na zemi a vezmu jednu useklou ruku a olíznu jí. Co to dělám? Zatřesu hlavou a ruku odhodím. Odrazím se od země a dopadnu u břehu. Vytáhnu z podpláště bratrovu lahvičku s protijedem. To snad ne... Během boje se lahvička rozbila a voda uvnitř se vylila. "To je hrozné. Co jen budu dělat?" Zpanikařím...Pak sundám si z ramene právě koupené lano a hodím ho po Sam. "Svaž mě" |
| |
| U jezera Dávam pozor aby mě ten blázen nic neudělal co to sním je?? Divím se na něj po všem a kouknu zda už nevichází slunce ještě máme pár minut. Když vezme ruku a olizne ji. fuj docela semnou zamrazí a jdu k vodě pak u mě dopadne lano a on říka abych ho svázala Richarde neblázni musíme jít ted na tohle není čas ten kluk je blázen |
| |
| U jezera Klečím na zemi a zhluboka dýchám. Rychle se otočím k ní. Z kápě je vidět pouze polovina mého obličeje. Ústa už nezavírám a zůstávají otevřená. Oči se mi zbarvili do ruda. "Dělej!" Křiknu na ní... |
| |
| u jezera Podívam se na něj a dojdu rychle k němu. Podívam se na něj a začnu ho svazovat. blázne jeden nevím co ti chceš asi tak dělat ted když budeš svázaný neřvi laskavě po mě okřiknu ho teď já Když už to mám odstoupím od něj a nejraději bych ho tady nechala za to jaký je ted na mě. spokojený |
| |
| U jezera "Děkuji, bude to tak lepší pro nás pro všechny. Počkám tam dole. Poplav pro pomoc, sama mě nezvládneš." Řeknu jí. Hlas se mi vrátí do normálu. Se svázanými rucemi i nohami se začnu kutálet k vodě. Spadnu do ní a ponořím se až na dno. Tam počkám až Sam přivede posily. Nechci ti ublížit. Ani tobě, ani Robertovy, ani žádnému člověku. V této podobě ne. A smutně klesám ke dnu. |
| |
| U jezera Podívam se na něj a je to uplně jinačí kluk než ten který semnou seděl na tom stromě. Já tě tam klidně dotáhnu řeknu docela vážným tonem a to že mi oděkoval ani nevnímam jaksi mi je to jedno. Když se skutálí do vody skočím za nim a plavu tam kam říkal kostlivec než jsem se stratila ještě jednou jsme se otočila a pohlédla na něj. Pak se ale ototčím a rychle plavu pro pomoc. doplula jsme do jeskyně a tak začla hledat pomoct. Hej je tu někdo potřebuju trošku pomoct |
| |
| Jeskyně Ze spánku mě probudí něčí křik . Kua , přepadly nás . S těmito myšlenkamy se odvalím na stranu , vezmu do ruky katanu a porozhlídnu se . Uvidím pouze zadýchanou Samantu . Sakra , co se děje ? Proč nás budíš , jestly sis nevšimla , tak už je světlo ?! Zeptám se jí naštvaně , ale katanu držím pořád v ruce . |
| |
| jeskyně Podívam se na Zeratula a pak na jeho katanu schovej to nebo si ještě neco uděláš a pokud jde o světlo jo vim ale máme venku jeden menší problém a potřebuju aby jsi mi ho pomohl donést je ve vodě a čeká tam na nás narovnám se a čekám že pujde zamnou pojd musím mi pomoct |
| |
| Jeskyně Problém ? O jakým problému to sakra mluvíš ?! Že jste šly s Richardem ven byla vaše věc ! Nechápu o čem ty vaše blbý mozečky asi uvažovaly . Nechtěly jste se třeba podívat na krásný východ slunce z vesnice ?? Pitomci . Brblám zatímco , zatímco zchovávám katanu a jdu k Samantě . Pak se , ale na ni znovu otočím : A co se ksakru vůbec stalo ?? Doufám , že se ten problém vyřeší v tunely , venku už pěkně pálí sluníčko , jestly to nevíš ... |
| |
| U jeskyně Pokusím se najít písčité sklo, hodně dřeva, šipky, provazy, hodně alkoholu, široký spektrum hornin, hodně železa, okysličovadlo a nějaký to jídlo. Po nějaké době hledání to možná mám, vydám se k keskyni. Když dojdu blíž uslyším křik a rozeběhnu se dovnitř. |
| |
| jeskyně Podívam se na tebe a jen kroutím lavou zatim co on tak pěkně nadává ne není nahoře je pod vodou řeknu docela v klidu a jdu pomalu k vodě kde si vlezu až po pas deš neříkej že ti vadí voda a neboj nikomu se nic nestalo jen on má menší problém ale s tím mu pomůže určitě jeho bratr ach jo jak on je vždy tak protivný když mě vidí |
| |
| Pod vodou Poslední záblezky lidského myšlení mě donutili strhnout pod vodou jednu skálu a zasypat si svázané nohy. Kdybych mohl mluvit pod vodou, tak bych jistě řval o pomoc. Snažím se jak jen to jde, ale byl jsem příliš chytrý, jaké to štěstí, a se zavázanýma rakama to moc dobře nejde. Nedokážu se vyprostit, ale trham jakobych měl zemřít, když se odtamtud nedostanu. Ještě, že už jsem po smrti, nemůžu se utopit. Ale někdo by mě už mohl vytáhnout... |
| |
| Voda je mi nevadí , ale vaděj mě takový lehkomyslní parchanti co lezou hodinu před úsvitem na lov a pak křičej o pomoc ! Dorazím ke břehu jezera a hned uvidím Richarda . Blbci , ještě pronesu a skočím do jezera . Udělám pár temp až se k němu dostanu . Vidím , ale že ten hňup je svázanej a má na nohou kus skály . Co ten magor tady sakra prováděl . Připluju k tomu balvanu a pořádně se do něj zapřu . Po pěkných chvilkách s použitím mé největší síly se mi podaří balvan odvalit . Hned se vrhnu na Richarda , chytnu ho za provaz , se kterejma má svázaný nohy a začnu ho táhnout směrem k tunelu . |
| |
| to je fakt blbec ael halvně že šel urážky si laskavě nech na někoho kdo o ně stojí povím než se potopí a já čekám až ho vytáhne ale pak mi to nedá a já plavu za něma. ach jo proč mě to tak zajima stejnak jsou tady na tebě hnusní tak o co ti jde Sam zavrtím hlavou a vyplavu nahoru |
| |
| Pod vodou,jeskyně Cukám sebou jak jen to jde. Je poznat, že se mi nelíbí, když plavu nohama napřed a ještě s něčí pomocí. Když se dostanu na břeh, ihned začnu vřeštit. Kvílení zní jak umírající zvíře. Neovládám se. Škubám sebou jako ryba na suchu a snažím se zbavit provazů. Vyletím kus nad zem a začnu narážet tělem do ostrého kamene, abych rozřezal provazy.Kéž by to šlo... |
| |
| Jeskyně Když zahlédnu co dělá hned k němu doěhnu, k němu a snažím se ho nějak udržet. Richarde, uklidni se podivej se na mě prosím kéž by mě vnímal ale zdřejmně potřebuje víc ten lektvar než jsme myslela mohl by jsi prosím tě dojít pro jeho bratra ale ani se ho nedotkni jasné podívam se na něj a snažím se Richarda udržet ale oproti mě je moc silný |
| |
| Chodba Sam mě přitiskne ke zdi a chytne mi hlavu, abych se jí podíval do očí. Mé rudé oči se dívají do těch jejích a ústa dokořán otevřené. Skřeky pokračují a skoro to vipadá jako bych měl nekonečný dech a nepotřeboval se ani nadechovat. Stále sebou škubám, ale Sam mi nedovolí sebou pohnout. |
| |
| chodba Richarde poslouchej mě za chvilku přijde bratr a pomůže ti vidím v jeho očích něco co tam nahoře nebylo ale vím že tam někde je. Já vím že jsem ti moc nepadla do oka ale stejnak vím že je tam ten kluk docela milej co byl tam na stromě. Tak se prosím snaž se aspon trochu sklidnit a nadechnout se je těžké ho udržet proboha kde se flakají |
| |
| Chodba Překvapeně zírám na Richarda co vyvádí . Je to magor a tohle mu patří . Srát se s ním rozhodně nebudu . Přikročím k němu , Samantu odstrčím a dám mu pořádnou pecku do zátylku , která ho omráčí ikdyž normálnímu smrtelníkovi by zlomila vaz . Pak si Richardovo bězvědomé tělo přehodím přes rameno a pokračujem dále do jeskyně . |
| |
| chodba njn ještě že tady jsou ti muži jdu mlčky za nima a koukám kolem.Taky jsme mu chtěla pomoct ale tohle je lepší spůsob. díky řeknu po chvilce a dál už ani nemuknu no to je po dlouhé době co mi došli slova. |
| |
| Jeskyně Jakmile dojdem do jeskyně , přijdu k tomu alchymistovy a hodím mu Richarda k nohám . Nevím co prováděly a je mi to jedno . To se spíš obrať na Samantu . Předejdu dotazu a odcházím na své místo pokračovat ve spánku . Zkuste mě ještě jednou vzbudit a naseru se ! |
| |
| jeskyně Podívam se na bratra Richarda a snažím se ho nějak normálně dat. Ten ho tam položil a šel ahoj potřebuje nutně nějaký jeho lektvar ale ty sám dobře víš co mu je |
| |
| Jeskyně Dobře jsi udělal, že jsi ho omráčil. Čím víc je bez lektvaru, tím silnější je, a dokázal by ty provazy přetrhnout, hold vedlejší účinky lektvaru... řeknu a uvědomim si, že ještě nemám alkohol od Bloodera... Takže, nebude to na moc dlouho, ale aspoň ho to udrží v pohodě, než se vrátí Blooder s tim chlastem... Vytáhnu bylinky a nad ohněm začnu destilovat mízu z lučnice květopilné. Po chvilce mám nekvalitní alkohol, ale neoslepne, na to sem moc velkej machr. Začnu přidávat kapky rudého kříže a završím to česnekovou esencí. Prolouhuju a přidám kapičku Richardovi vlastní krve a odbrusku stříbra. Celé mu to naliju do pusy a stiknu ohryzek. Automaticky se zakucká a polkne... Dobrý, proberte ho, už je v pohodě... |
| |
| Jeskyně Hbytě otevře oči a sednu si. Cítím se jakoby proběhlo zmrtvíchvstání. Vyvřeštím oči a začnu se rozhlížet kolem. Když zjistím, že je vše v pořádku oddychnu si a znovu si lehnu. Pak zakašlám. "Nevím, co si mi to dal za blept, ale není to ono. Na jak dlouho to působí?" Ihned se zeptám. Tvářím se, jakoby se nic nestalo, snad kromě velké boule na hlavě, zničených lektvarů, které se naštěstí namočili pod vodou a proto nefungovali, nově koupeného namočeného a téměř přeřezaného lana, které je svázané na mích končetinách a jedné břečky v mém krku. "Ehe, ehe, eeeeehe, ehe, ehe. Hlavně mi nesundávejte ten provaz. Ať ta břečka vydrží jak dlouho chce, nebude moc dlouho fungovat, takže mě tu raději takhle nechte než dostanu običejnou dávku..." Prohlásím a zavřu oči, ale usnout nemůžu. Bolí mě kotníky, jak jsem si je zavalil, ale pořád lepší než zemřít. |
| |
| Jeskyně Dobrý, máš na šest hodin klid... řeknu a rozvážu mu provazy. Je zbytečný tě škrtit, ale zase tak špatný to nemůže bejt, je v tom hodně chlastu... řeknu a směji se. Tak, a mám hlad, kde je ten Blooder? řeknu a rozhlížím se po jeskyni... |
| |
| Jeskyně "Phe, zapoměl jsi říct teoreticky 6 hodin. Já to cítil narozdíl od tebe. Ta břečka nevydrží ani hodinu." A ohmatám si stuhlé klouby. Najdu mou kosu, kterou Sam vzala sebou, když šla pro pomoc a zeptám se jí: "Sam, nechceš jít s se mnou hledat Bloodera? Půjeme mu naproti..." A podám ruku stále klečící osobě vedle mích provazů. "Jo, abych nezapoměl bráško. Koupil jsem ti lano a pár lahviček jablečné vůně, ale rozbili se i s mím lektcarem. Taky jsem ti koupil lano, ale jak vidíš, mokré a nařízlé. Jediné, co přežilo, je střelný prach, který se bude muset usušit. Tady je zbytek." A hodím po něm nařízlé lano, rozbité lahvičky bez náplně a mokrý sud se střelným prachem, na který položím drobné. Pak se vrátím zppět k Sam a znovu jí podám ruku, jestli půjde s se mnou... |
| |
| Jeskyně Dojdu do jeskyně a vidím jak se jeskyně hemží životem. Tak tady to máš, jak vidím sidce pozdě ale lepší než vůbec. Uchectnu se a podám Robertovi vše co jsem našel. Nepotřebujete s něčím pomoct? Zeptám se, chvíly počkám a pak půjdu zlepšit jeskyni. |
| |
| Jeskyně "Tak vidíš Sam, ani mu nemusíme naproti a bratr může dodělat ten lektvar. Jestli vám to nebude vadit, tak si trochu zdřímnu, celkem mě dnešek vyčerpal." Řeknu a lehnu si do kouta na bok a skusím usnout. |
| |
| Jeskyně Myslel jsem, že budete mít nějaký hrad nebo jak to upíři mívají. Jestli nemáte, tak, tak bych vás mohl pozvat k sobě do hradu. řeknu, sednu si k ohni. Vezmu si baňky a začnu vyrábět z kořalek opravdu kvalitní alkohol a zanedlouho je hotovo. Udělám časnekovou esenci a stříbrný odprašek. Završím to jablečným aromatikem a malinovým dochucovadlem. Je to deset lahviček, tři dám bretrovi do krebiček na jeho zbroji. Tak, a teď mi povězte, jak na tom vlastně jsme? Já si až doteď myslel, že jste vysoce postavená hrabata nebo že alespoň Blooder je zkratka nějakého knížecího jména... |
| |
| jeskyně Dívam se jak Richard jde spát a pak se otočím na jeho bratra. co to děláš ?? opřu se o zed a koukám na něj tohle je páreček jka to myslíš jsme no máme menší problém s lovci a pokud jde o to kdo jsou no jo každý skoro tad něco znamená a co. Co je an tom že mají čistou krev. NO víš většina ano jsou čistého původu |
| |
| Jeskyně Stále otočen do zdi, nemohu usnout. "Ten lektvar pro mě. Ta břečka byla téměř k ničemu, takže dělá ten opravdovej do zásoby." Zvednu se a šáhnu si do kapsy, kam mi bratr dal tři lahvičky. Vytáhnu 2 z nich a vrátím je bratrovy. "Vem si je. Nechci, aby se opakovalo to, co se stalo dnes, ale pokud by se to stalo, tak bude lepší zničit tu lahvičku jen jednu než zničit všechny tři. Na jeden den mita lahvička stačí. Ráno si přidu pro jinou." Řeknu a z kapsy vtáhnu třetí, ze které se napiji. Ta břečka byla opravdu k ničemu. A podám otevřenou lahvičku Sam. "Nechceš taky? Je to výborný a ukojí to hlad, ale nejsi tolik...jak to říct...nakažená jako já a mohli by ti zmizet i tesáky a dnes by si jedla i lidské jídlo..." Řeknu, unaven dnešní nocí a omámem dvojitou dávkou již tak silného alkoholu... |
| |
| jeskyně podívam se na Richarda a nevipadá nijak dobře asi bych měla jít a nechat je odpočívat. Když se Richard otočí na mě podívam se na něj a jen se usměji. to je dobry spíš bych vás měla nechat odpočívat a né pořád jen otravovat podívam se na něj ale pak se raději dívam do zdi nebo tak. hm ldické jídlo ani už nevím jak to chutná |
| |
| Jeskyně Co bych dělal? Víš co, raději se moc nestarej, tohle ti stejně nepomůže odpovím Samantě a sundám si plášť. Dám si ho pod sebe a lehnu si na něj. Bratr je pokousanej upírem, neni takovej od narození. No a ten, kterej ho pokousal nebyl zrovna nejslabší, tak se bretr moc neovládá, když nemá tohle sérum. Vymyslel jsem ho, aby mohl zase normálně žít, tedy v určitém rámci... řeknu a usměju se Líbí se vám, vidim vám to na očích... řeknu a sklopím hlavu, abych konešně usnul... Snad jim nebude vadit, že jsem se trošku zabezpečil proti kousnutí... |
| |
| Jeskyně "Kam by si chodila? Ven jít nemůžeš..." Ospale se na ní odívam a zamrkam. Pak si protřu oči. Pak vstanu. "Víž co? pojď se vykoupat." Navrhnu, položím kosu a vezmu jí za ruku. Poprvé však netisknu a proto, když udělam pár kroků, má ruka po té její sklouzne. Když se tak stane, otočím se a počkám, jestli půjde taky... |
| |
| Jeskyně Podívam se na Richordového bratra trochu zaraženě co jsem zas řekla že po mě tak vyjel pro vaší informaci já jsme taky pokousaná nenarodila jsem se tak a jsem docela ráda. asi jsme to trochu přehnala ale nevím co jim všem je. Když řekne že se mi lidí mam docela chladnej pohled v očích jako by mi to bylo jedno Pak se podívam na Richarda nešla bych ven ale někam jinam abych tady nerušila Když mě chytne za ruku a pak ta jeho sklouzne Richrade vždyt vidím jak jsi unavený ale stejnak vyjdu a jdu k vodě aspon si sednout nemusím ještě více jeho bratra provokovat mojí přítomností. Projdu kolem Richarda a doslova se ploužím jeskyní k vodě. |
| |
| Jeskyně Počkejte, nechtěl jsem vás urazit. řeknu a vyjdu zas ní, ale jsem furt člověk, tak můj běh žádná sláva... Tak, a hotovo. řeknu, otočím se na bratra a vrátím mu ty dvě lahvičky Mám dalších sedm, tak tyhle si nech u sebe. Jo, a nikomu to nenabízej, zabilo by je to. řeknu a znova si lehnu, a teď doopravdy usnu, ale napomohl jsem si usínacím lektvarem... |
| |
| Chodba,katakomby Jdu za ní. Robert mě doběhne a vrátí mi lahvičky. "Rozumím!" Odpovím mu a rozběhnu se za Sam.Když jí doběhnu jí a zahneme za roh, znovu si s ní začnu povídat. "Nevšímej si ho, je to starej bručoun. Navíc ste jeden druhého špatně pochopili...Ale to už neřeš, protože to nemá cenu. To, co mě teď zajímá je to, jakto, že ty nejsi unavená, když si toho dnes zažila víc než já. Já sebou sice celý den doslova šil, ale ty si toho měla jistě víc." Řeknu jí, když projden katakombami. "Zajímalo by mě, jestli je tu ještě nějaký jiný východ než jen jeskyně a jezero." Řeknu, když dojdeme k jezeru. Sundám si plášť (ještě nikdy jsi ho nesundal 2x za den) a triko pod ním. Pak si sundám boty. Stojím tam jen v černých volných dlouhých kalhotách a čekám jestli taky půjde. Natáhnu ruku a dám jí pokyn jít taky. "Pojď!" Křiknu na ní, když se konečně dobelhala k jezeru. Sam právě přišla, já se dívám na ní, břeh jezera mám za zády. Skočím dozadu a začnu rotovat. Natáhnu ruce před sebe, takže to celé by se dalo nazvat rotující šipka pozadu. Dotknu se rukou dna a odrazím se od něj. Když vyplavu na hladinu, začnu jí znovu přemlouvat... "Výšky ti vadí, ale o hloubkách si nic neříkala..." |
| |
| chodba a katakomby ne to je v pohodě přehnala jsem to uznávam ale mám docela takovích řečí někdy plné zuby víš podívam se na něj a jdu vedle něj a když se mě zeptá jak to že nejsem unavena usměju se a jen odpovím no já nevím možná jsem přespaná ale pro mě někdy jít spát je za trest. Mám v sobě víc energie než bych měla mít povím po pravdě a nebo mám prostě ráda ten klid když všichni spí. Když se začne svlékat opřu se o zed a dívam se raději do vody on to myslí vážně to máš pravdu a mám ráda vodu to je pravda podívam se zda je někdo okolo a začnu si rozepínat černou košili a pod tím mám černé tilko a pak pak si rozepnu sukni naboku. Svléknu si jí a pak rozpenu i kozačky co mám až ke kolenům. tobě ta voda dneska nestačila řeknu rejpavě a pomalu vlezu za ním do vody a také si rozpustím vlasy a sponu hodím na věci. Mám do půl masu dlouhé blond vlasy. trochu vlnité |
| |
| Jezero "Ne, nestačila. Navíc se potřebuju probrat. Hele, promiň, žese ptám, ale opravdu jsem olizoval lovcovu useklou ruku?" A zatvářim se jakoby mi opravdu nesvědčilo, co že sem to dělal, když jsem nemyslel. Stále tam plavu a dívám se, jak se Sam svléká a jde za mnou. |
| |
| jezero Pousměju se a vklouznu do vody za ním. No bohužel jo stejnak jak někdo jako on může být i takoví ty si z toho na nic nepamatuješ?? podívam se na něj a plavu kolem a užívam si docela vodu |
| |
| Jezero "No, mlhavě si vzpomínám, že sem olizoval tu ruku, pak jsi mě svázala, pak jsem se nějakým způsobem ocitl ve vodě a pak už si jen vzpomínám, jak jsem si pod vodou strhl obrovský kámen na nohy, abych neuplaval. Pak jsem se probral s nějakou břečkou v krku a boulí na hlavě." Řeknu po pravdě. Její vlasy se nádherně třpytí, ale stále se my nechce věřit, že jsem olizoval useknutou ruku... |
| |
| jezero Pousměju se a to že po řval si raději nepamatuje. no tak raději na to nemysli Dívam se na něj a jen se usmívam doufám že ho už tak nezažiju není to on když je takoví, sice ho neznám ale. odkud jste ? |
| |
| Jezero "Věř mi, raději bych přemýšlel o téhle příhodě než o tom, odkud jsem. Takže je mi líto, ale musím tě odbýd jednoduchým "nevím". Ani kdybych si chtěl vzpomenout, tak si nevzpomenu, kde jsem se narodil. Nějaké horalské městečko, opravdu si toho víc nepamatuju..." A povzdychnu si. Možná to není poznat, ale prožil jsem horší dětství než si kdo umí představit...ikdyž ano. Je ještě něco horšího. Jako zrůda se už narodit a tví vlastní rodiče tě zavrhnou. To je ten největší trest... Pomyslím si, abych si zvedl náladu, že existují lidi, kteří jsou na tom hůř než já. |
| |
| jezero Podívam s ena tebe a povzdechnu si trochu promin to jsme nechtěla raději už se nebudu vůbec vyptávat povím a jen tak plavu okolo a pak se na chvilku ponořím a plavu jen tak ke dnu. Je tu krásně ticho a taková menší tma. Pak ale plavu nahoru za Richardem a nějak nevím jak mu zvednout naladu aby nemusel na to myslet. šplichnu na něj a pak se zeptám co budeme dělat ?? |
| |
| Jezero "To je v pořádku. Nemohla jsi to vědět." Řeknu a v tu chvíli Sam někam zmizí. Rozhlížím se okolo sebe a dívám se, kam zmizela. Po chvilce se vynoří za mnou a na něco se mě zeptá. Chvilku dumám a pak jí odpovím: "Vidím to na tři možnosti: Za prvé, můžeme dál tady plavat. Za druhé, můžeme jít spát. A za třetí se můžeme jít ven opalovat...Nic jiného mě nenapadá..." Odpovím jí a udělám velké tempo, protože jsem při tom myšlení zapoměl plavat a trochu jsem se potopil... |
| |
| jezero Usmívam se no jo vtipnej mě se líbí ta třetí možnost ale asi nerealné usmívam se když se potopíš trošku se rozesměju takže jenom to plavní fajn. A začnu tedy plavat dokola a mlčím. ach jo at už je večer já si naštěstí pamatuji vše a jsem ráda akorát si musím někdy dávat pozor aby mě nepoznali nebylo by to asi ideální |
| |
| Jezero Když se začne motat kolem mě, skusím jí rozveselit. Jediný způsob, jak rozveselitsebe, je rozveselit něko v mé blízkosti. "Sam, podívej se, co umím!" Vyletím z vody rovně bez pomoci jako nějaký hřebík Když už mám i nohy z vody, začnu levitovat tak blízko vody, že to skoro vipadá jakobych uměl chodit po vodě. |
| |
| jezero začnu se smat heh tak to jo já to dělat nebudu jelikož lítaní a podobné věci nemam v lasce usmívam se a dívam se jak blbne pro mě je voda jako kdybych si lehla do peříček. hm konečně aspon se trochu směje |
| |
| Jezero Alespoň jeden z nás se začal smát. Stále "na vodě" si kleknu a dotknu se rukou hladiny. Dělám jako že jí nemůžu dostat pod vodu. Pak skustím pěst a těsně nad vodou jí zabrzdím, takže se pořád nemůžu dostat pod vodu. Stoupnu si a začnu skákat a vždy to znovu vybrzdím levitací těsně nad vodou, takže to vipadá, že se od hladiny můžu kdykoliv odrazit, ale pod vodu se nedostanu. "Ta voda je nějaká tvrdá!" Stěžuju si. |
| |
| jezero Usmívam se když tak blbne a plavu k břehu a sednu si na zem a koukám jak se snaží dělat že to tam nejde. přitáhnu si nohy až k brdě a koukám no jasně voda je tvrdá skus trochu jemněji silou moc toho nevyřešíš povím a koukám na něj a tohle tě třeba nevysiluje ?? kouknu na tebe a nožky si natáhnu do vody a rukama se opřu dozadu a koukám na něj a nožkama tapkám po vodě. |
| |
| Jezero "Jemněji. Takovou blbost jsem už dlouho neslyšel!" A dál skáču nad vodou. Pak si skoro sednu na "bobek" a vyskočím tak vysoko, že narazím hlavou o strop a spadnu do vody, kde následně omdlím. Může to vipadat jako součást představení, ale to bych už vyplaval nebo ne? |
| |
| jezero Na jeho připomínku nereaguju a nešímam si ho. Když se ale však prašti do hlavy neutečeme mi male usmáti ale pak se na něj podívam jak spadl do vody. Ani jsme se nehla myslela jsme že to udělal schválně ale nějak se nevynořuje. Zvednu se podívam se kde asi je pak tam skočím tam šipku a plavu k němu doplavu k němu a tahám ho nahoru. když jsme nad vodou podívam se na něj Richarde prober se držím ho jak to nejlépe jde. nebudu ho muset profackat aby se probral doufám |
| |
| Jezero Po chvíli se probudím. Samantiny ruce podepírají mou hlavu nad vodou. Otevřu oči. "Pro tebe cokoliv..." Řeknu a dám jí pusu na tvář. Pak se jí vyvlíknu a potopím se hodně hluboko a uplavu jí... |
| |
| Jezero Pousměju se a když mi dá pusu na na tvář a pustím ho a jen zakroutím hlavou. jasně pak plavu ke břehu a opřu se rukama o zem a jen tak koukám na hladinu a pak zakolím hlavu a koukám do stropu jeskyně. |
| |
| V jezeře Tady dole je tak krásně. Člověk má chuť tu zůstat na vždy. Škoda, že já už nejsem člověk. Zesmutním a vyplavu na hladinu. "Tak co? Už půjdem spát?" Zakřičím a připlavu ke břehu. |
| |
| Jezero Podívam se na ně a usměji se ale já tě přece nedržím jdi klidně spát koukám na něj jak plave a čekám až doplave a asi si pujde lehnout. natahnu se pro své věci a vlasy si sepnu zase do svého drdolku a začnu si zapínat košili |
| |
| Jezero Připlavu ke břehu a vylezu z vody. Sednu si vedle ní a lehnu si vedle ní. Dám si ruce za hlevu a pokrčím nohy. Pak začnu trucovat. "Když nejdeš ty, tak já taky ne..." Řeknu rozmazleně a začnu si pohvizdovat nějakou přitroublou písničku bez melodie... |
| |
| jezero Podívam se na tebe a jen se usměju a vstanu abych si mohla zapnout sukni hele no tak nemusíš se přemáhat já to tu zvlánu takže klidně jdi spát nebo tě zhodím do té vody ještě zavrtím hlavou a upravím si suknu a zbran si zasunu kam mám. zrovna si obouvám boty a dívam se na něj takže pujdeš spat nebo tě tam mám zhodit |
| |
| Jezero "To mě tam radši zchoď. Narozdíl od tebe jsem se stále ještě neoblíkl." Řeknu lišácky a dál tam ležím a pohvizduju. |
| |
| jezero Dojdu k němu a dřepnu si k němu a usměju se já to udělám podívam se na něj a nahnu se nadním když chceš spát tak co ti v tom brání podívam se na tebe |
| |
| Jezero Znovu se lišácky zasměju a odpovím: "Ty. Stále ještě nejdeš spát, takže já taky nemůžu..." Uchechtnu se. Teď už ale nehvízdám. Dívám se na její polohu a jen přemýšlím o tom, co má asi v plánu... |
| |
| jezero pousměju se a zadívam se na tebě pak tě chytnu za ruku a snažím se ho strčit do vody ale nějak se mi to nevede, jen doufám že tam sama neskončí nechtěla abych měla více mokré věci bud voda nebo jdi hajat |
| |
| Jezero Ležím a Sam mě tahý a ruku, takže si musím sednout. Mezitím si jednu pokrčenou nohu strčím až skoro na záda a vyskočím nad Sam a dopadnu za ní. Než si to uvědomí, tak jí vezmu do náruče a nesu do vody. Jelikož už po dopadu jsem byl po kotníky ve vodě, tak nebude potřeba ani celej krok. Kleknu si a namočím jí pánev, kterou mám mezi rukama. "Tak kdo půjde do vodičky?" Zeptám se jí posměvačně... |
| |
| jezero Když se otočím vidím už za sebou Richarda a to že mě drží v naručí a já se ho jen chytím okolo krku a třepu nohama aby mě nechal tak né Richarde já už jsme oblečená prosím snažím se mu to nějak vymluvit Koukám na něj a mám na tváři usměv když mě trochu namočí docla to zastudělo |
| |
| Jezero Vyndám jí z vody, protože sebou hrozně háže. Teď už jsem po kolena ve vodě, ale dál už nepůjdu. "Neházej sebou nebo tě pustím." Začnu vyhrožovat a následně i vyjednávat. "Tak co? Půjdeš spát nebo do vody?" |
| |
| Jezero Podívam se na tebe a jen se usměju hele to není fér já nejsem ta co je unavená a už sebou nehažu nechci aby mě pustil ty jdi spát a já si klidně zacvičím kouknu do vody a to se mi vůbec nelíbí proč nechceš jít spát řeknu normálním hlasem ale koukám do vody ale pak se na něj otočím a koukám mu přímo do očí |
| |
| Jezero "Nechce se mi spát, protože ty spát taky nejdeš. Pokud budeš cvičit, tak taky budu cvičit. Pokud budeš spát, tak taky půjdu spát. Když budeš plavat, tak taky budu plavat. Půjdu s tebou až nakonec světa." Začnu levitovat nad vodou tak, aby jsme se ani jeden nenamočili. Sam mi sedí na břiše a já jí přidržuju záda a nohy, aby nespadla. |
| |
| jezero Podívam se na něj překvapeně proč tohle miní dělat a pak se jen pousměju. proč by jsi to dělal každému lezu na nervy řeknu po pravdě a dívam se na něj tak víš co pro tvůj klid si pujdu lehnout a jak poznáš že nespím mám ruce okolo jeho krku a dívame se jeden na druhého |
| |
| Jezero "Protože je v tobě něco neobičejného a já chci zjistit, co to je...Navíc jsi mi zachránila život. A zato ti děkuji. Poslední větu řeknu do větru. Stále tam kroužíme a díváme se na sebe. "A navíc si najdu způsob, jak tě ohlídat, aby jsi spala a pokud spát nebudeš, tak budu otravovat já tebe. A zamračím se, ale je poznat, že si dělám legraci. "Takže co budeme dělat?" Zeptám se jí znova a doufám, že tentokrát odpoví zprávně... |
| |
| jezero Pousměju se neobyčejného hm pomo povaha a to že jsem střeštěná. nepovídej kdy jsem ti zachránila život tady jak sis pospinkal tady ve vodě ?? pousměju se a když mi povídaš že si mě ohlídá zavrtím hlavou ale nic neříkam nechám ho tak. no takže se de asi spát podívam se na něj a jen se pousměju stejnak mě neohlídá když budu spát vedle nebo aspon teda prozatím ležet usmívam se jako sluníčko |
| |
| Jezero Doletím na pevninu a tam změním ležatou pozici na svislou, takže mám Sam znovu v náručí. Pomalu pouštím nohy, takže si může stoupnout na pevnou zem. Obleču si triko a obuju boty. Nerad to dělám, ale kápi si nenandám. Nabídnu Sam, jestli nechce vzít za ruku a pak se vydáme na cestu. "Zachránila si mi život tím, že jsi mě svázala. Kdybys to neudělala, tak už tu nejsem..." Sklopím hlavu jako znak, že jsem si přiznal svou slabost. Už ti došlo jak tě donutím, aby si spala? Já budu v tebe věřit. Život těm, kteří věří. |
| |
| jezero Dívam se jak letíme na břeh a když mě jemně spouštíš na zem jakmile jí citím pod nohama pustím se o krok ustoupím koukám jak se obléka a jí zjištuju jak moc jsme mokrá ale není to tak hrozné Když mi nabídne ruku přijmu jí a jdem jako nějací velcí kamarádi. no sice jsem tě svázala ale předtím jsme se opět trochu chytli ale to je jedno Podívam se na tebe a jdu mlčky vedle tebe užívej si života dokud můžeš já to dělám pořád trochu vzrušení neuškodí |
| |
| Katakombi, jeskyně "My jsme se chytli? Co se stalo?" Zeptám se jí a začnu s tou rukou pohoupávat. Plášť si hodím přes rameno a trochu se k Sam přiblížím. |
| |
| jezero Podívam se na tebe a jen se pousměju se a zakroutím hlavou ale nic to jsme ti měla co říct podívam se na ruku jak sní houpeš a pak na tebe co budeš dělat večer opět pujdeš koupit ty věci bratrovi ?? |
| |
| Jeskyně Podívám se ti do očí a pak se pousměju. "Nechme to náhodě. Bratr má vše, co potřebuje a mi můžeme jít na lov." Odpovím př příchodu mezi ostatní. Oba si lehnem a já usnu... |
| |
| jeskyně Když dojdem do jeskyně různě spí upíři ja si teda na jednu z lehatek taky lehnu a dívam se do stropu. Otočím se na záda přemýšlím. Pak na chvíli zavřu oči a nějak usnu sice ne dobrovolně ale jakoby to že všichni ipíři mají spat tak usnu. |
| |
| Jeskyně Po několika hodinách se probudím. Už bude po poledni, tak se protáhnu a kouknu na sebranku kolem mě... Proboha, co jste to za upíry, když nic nevydržíte? Co jsem četl, co jsem spatřil, a jsem slyšel, vše, ale nikde nic o tom, že by upíři byli takováhle tlupa slabochů... řeknu a znova rozdělám oheň, následně upeču to maso, co přinesl Blooder... |
| |
| Jeskyně Po nějaké době se všichni probudily a z místa otvoru do jeskyně se zdá že už asi bude noc. |
| |
| noc Procitnu a rychle se posadím, rozhlednu se kde to vlastně jsem sem a promnu si oči postavim se jsem první vzhuru,krom teda Roberta ale toho si raději nevšímam aby zase neměl nic proti. Citím se jak po flámu a vyjdu mimo spicí upíry a zamířím si to k jezeru kde se aspon opláchnu. sednu si tam a koukám na to jak voda se krásně třpití |
| |
| noc Probudím se , otevřu oči a ovane mě příjemný noční vánek . Konečně , už jsem se nemohl dočkat . Stoupnu si a vykročím ke vchodu do jeskyně . Když stanu u vchodu , tak pohledem přelétnu pás lesa , který se táhne až k vesnici a nasaju vzduch jestly necítím nějakou krev , kromě Roberta ... |
| |
| Noc Probudím se, vstanu a vidím Roberta jak nad něčím přemýšlí. Porozhlédnu se po jekyni a vidím jak jde Sam pryč. Příjdo k Robertovi a chytnu ho za rameno. "Roberte, mám návrh. Tady za rohem začínají katakombi, v nich je dost prostoru na malou laboratoř jskou jsi chtěl. Pokud chceš tak si nějaký místo najdi a já ti to tam upravím. Možná se mi povede i komín." Skoro šeptám, vím že asi nečekal že se k němu někdo připlíží, ale někdo mu musí pomoci. Chci aby nám pomochl s obranou ale bez jeho vynálezů to moc nepůjde. Jen doufám že si to nevynaloží blbě to by mohla být i moje smrt. Ale co, život je hajzl nikdy nevíš co se stane. |
| |
| Zeratul Letíš nad lesem a cítíš oheň, opékané maso to počem už dlouho toužíš krev kolující v žilách. Tvé zorničky se roztáhly po celích očích, zuřivost nastoupala až skoro k nepříčetnosti a slía s ní. Víš že pokud je neulovíš nebudeš mít klid. |
| |
| Přistanu na zemy a plížím se rychle lesem jako had . Pořád nasávám tu krásnou vůni čerstvé krve a snažím se odhadnout kolik jich je . I kdyby jich bylo padesát tak je všechny pobiju a nasytím se . Dlouho jsem už čerstvou krev neměl a teďka už nad sebou pomalu ztrácím kontrolu . Vím jaké to je . Vždy se stanu víc agresivnějším a také má síla a obratnost stoupne . Jediné štěstí , že si vždy zachovám aspoň trochu rozumu . |
| |
| Jeskyně-->Katakomby Když mi Blooder položí ruku na rameno, ani trochu sebou nehnu. Vyslechnu si jeho žádost a odpovím mu Myslel jsem, že máte ve vlastnictví nějaký hrad nebo tak nějak, ale když myslíš, tak můžu. Ale budu potřebovat ještě jednu věc řeknu již cestou, když se vydáme hledat vhodné místo Po chvilce na něj narazím, místnost, ve které podle rytin dříve dlouhodobě pobývali skřeti. Dobrý místo, chce to jen ten komín a pak už si to přestavím No jak jsem řikal, chci ještě jednu věc... |
| |
| Samanta Sedíš u vody a díváš se na hladinu, jak je nádherná přímo tě hipnotizuje svou krásou, ale není něco v pořádku jako by v ní něco bylo, něco co tě vidí. |
| |
| u jezera Koukám jak blbá pořád do té vody nějak se od ní nemohu odtrhnout oči a pak se zadívam na jedno místo a mám pocit jako by mě něco pozorovalo. co to je ?? řeknu si nahlas a nahnu se více nad vodu při mi smule jsem moc zvědavá upírka klečím tam ted a koukám na ono místo |
| |
| Samanta Díváš se na vodní hladinu a nakláníš se nad ni aby jsi lépe viděla. Nakláníš se, nakláníš se. A najednou z vody jako šípy něco vystřelilo. S hrozným jekotem, křikem a strachem jsi zmizela pod hladinou vody. Tvůj křik a jekot se rozlehlíhal všude. |
| |
| Jeskyně Všichni jste zaslechly Samantin jekot a křik. Všem je jasný že jsou trable. |
| |
| Katakombi "Bohužel jsme o hrad asi přišly ti maníci co nás napadly byly jen přednoj. Co jsi ch..." Poslední větu nestihnu ani doříct když to uslyším. Ihned se rozeběhnu k jezeru. "Sam má problémy." Řeknu skoro sám pro sebe. Jestly jsou to oni tak jsme v pr.. |
| |
| Zeratul Došel jsi k takovímu táboru bynditů je jich tam asi deset. Na tuto vzdálenost jsi ulsyšel co si povídají: "Heh, pátere prej se tady v jeskyni skrývají upíři. Jezero jsme zajistily, tak že jsme tam dovlekly nekolik vodních příšer." "No ale jak nám to pomůže co když půjdou do města?" "Nepůjdou pátere protože je hlídá několik lovců všech možných příšer, potvor,...." Najednou je slyšet jekot a křik. Tak to už se jedna asi chytla. Ha ha ha ha ha ha. Po rozhovoru a křiku jsi zjistil že ten křik patří Sam. |
| |
| Sam Pod vodou jsi zahlédla jak tě vláčí chapadl obrovsé příšery podobné něčemu mezi chobotnicí a ježovkou. drží tě kolem pasu a vidíš že pokud se té potvoře podaří dát do ústního otvotu je potobě. Mohutné ostny v ústech sebou házejí sem a tam jako by čekaly až se budou moci zabodnout do tvého těla. |
| |
| Hrabě Došel jsi k jezeru kde jsi našel jen kaluž vody a zvlněnou vodu. |
| |
| V lese u ohýnku Jejich hovor mě zatím ani v nejmenším nezajímá . Stala se ze mě zase ta bytost co cítí a chce pouze jednu věc . Krev . Vytáhnu pomalu katanu a skočím k nejbližšímu a useknu mu hlavu . Zatímco cením zuby , zabíjím je . Čím víc jich zabiji , tím víc vytéká krve a já jsem čím dál silnější ... |
| |
| Zeratul Jak zabíjíš všiml jsis pátera jak po tobě hodil nějaký váček a vytáhl křížek kterej dává mezi vás dva. zuříš ale k páterovi se dostat nemůžeš te váček se roztrhl a z něj na tebe vytekla svěcená voda. začneč křičet bolestí. Víš jedno dnes nepochodíš jsou tu připraveni. drapl jsi prvního zabitýho a odletíš pryč. |
| |
| Jezero Vytáhnu katanu a skočím do vody. Abych pomohl Sam. Jakmile uvidím tu potvoru připlavu k ní a začnu jí usekávat chapadla jedno poruhým dokud se nedostanu k ní a rozsekám ji na kousky. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Smrti pro |
| |
| Pod vodou Po úmomorné obraně Sam a hraběte je po obludě. Sam skoro omdlela protože už dluho neměla krev a boj ji hodně vysílyl. Není schoná se hýbat natož bránit. A hrabě na tom není o moc líp při boji zratil hodně krve. Ale je schopen se hýbat. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Smrti pro |
| |
| Pod vodou Doplavu k Sam a dotáhnu ji na břeh. Vydím jak je zubožená. Vezmu ji a odnesu do jeskyně. Tam ji odložím a začnu se oni starat. Vypovím všem co se stalo o tom jezeře víc. |
| |
| V lese Poté co mě zasáhnou kapičky svěcené vody tak zvítězí pud sebezáchovy a bolest nad mou krvelačností . Chytnu ještě mtvolu jednoho týpka a letím pryč . Tak teď bych měl letět do jeskyně a vysát ho přede všemi . Chachacha .... hlad , ale zvítězí , takže přistanu na jednom stromě a napiji se ještě teplé krve . Když uhasím žízeň a vyprchá ze mě krvelačnost , vzpomenu si na to co si povídaly ti chlápci a na ten křik . Hmm , Sam už nepomůžu , ať se o ni postarají ostatní . Obzvlášť ten její nafintěnej snoubeneček . pomyslím si škodolibě . Takže v jezeře jsou nějaké příšery a hlídaj je nějací lovci . To budou určitě nebezpeční maníci , budou si , ale taky věřit , že si tady na ně nic netroufne . OOOch , jaká chyba . a zamířím lesem rychle k jezeru a větřím . |
| |
| Zeratul Letíš lesem a větříš. Cítíš lidi, krev a magii. Když tam doletíš a připlížíš se blíž uvídíš mocné kouzelníky vzpomeneš si na první setkání s frajírkem Sam na tu magickou klec kterou utvořily. Je to vháji. Pomyslíš si a dojde ti že sám asi nic nezmůžeš ale jako celek máte šanci. |
| |
| Letím teda do jeskyně . Jeskyně Nechápu proč jste všichni ještě tady , ale momentálně je to dobře . pak si , ale všimnu hraběte a Sam jak jsou zeslabeni a že Sam je v bezvědomí . Vzpomenu si na ten křik a začne mi to v hlavě pomaličky pracovat . Co se tady dělo ? Předpokládám , že vlezla do jezera , že ? a povím jim co jsem se dozvěděl . |
| |
| Jeskyně Přemíšlím nad tím co řekl. A vzpomenu si že Robert něco potřeboval. "Takže ty říkáš že je tam banda maníků kteří se nás snaží zabít. Jedi ná možnost je že se na ně připravíme. Musíme jít za Robertem vytvoříme komín na odvětrávání a ještě než přepadly Sam tak něco potřeboval. jde nekdo se mno mu pomoct?" Domluvím a pokusím se vstát. Jakmile skoro stojím podlomí se mi kolena a spadnu na zem. Naznačím ostatním že jsem v poho. a Znovu se pokusím vstát tentokrát se mi to podaří. Odejdu za Robertem abych mu pomohl. |
| |
| Jeskyně Sleduju hraběte , jak je slabej . Asi vám budu muset pomoct . Zrovna jsem pil , takže jsem momentálně v plné síle . a pousměji se pro sebe . Hrabě , nechápu proč se starat o toho mastičkáře . Když na nepřítele všichni zaútočíme , porazíme ho !! |
| |
| Jeskyně "Zeratule k čemu je síla když kouzla jseou mocnější proti kouzlům jsme bezmocní a ten ' mastičkář ' je jedinej způsob jak se těch kouzel zbavit. Jen jeho vynálezy by nás mohly zlikvidovat a proto musíme jeho mozek využít. Může vynalést něco, co by mohlo zničit magii a nám dát výhodu pak to budou jatka." Vysvětlím Zeratulovi a pokusím se dojít k Robertovi. |
| |
| Jeskyně Dobrá , dobrá . podepřu hraběho a dojdeme tak až k Robertovi . Zdravím , prej potřebuješ s něčím pomoct . Jsem ti k službám , ale potřebuju vědět co . Taky bys měl nejspíš vědět , že i my potřebujeme tvoji pomoc . vysvětlím mu co jsem dneska zjistil a čekám na jeho reakci a instrukce . |
| |
| Jeskyně Ze spaní slyším jisté zvuky. Výkřik a běh, stále někdo mluví a pak chce pomoct mému bratrovy. Vstanu a rozhlídnu se okolo. Vidím ležet už jen Sam. Přijdu k ní a podívám se na ní. Vidím, jak je dehydratovaná a zesláblá. Vezmu jí do náručí a půjdu do katakomb hledat ostatní. Pokud se to olíznutí useklé ruky, které se mi tak hnusí, nepočítá jako jídlo, tak už jsem také dlouho nejedl. Z posledních sil dotáhnu Sam až na místo, kde se nashromáždili ostatní. Přijdu k bratrovy a vytáhnu lahvičku a dýku, kterou vždy nosím v botě a pokud mám boty, tak tu dýku nikdy neodkládám. Poloospalým a polovyčerpaným pohledem vezmu bratrovu ruku, otočím jí tepnou nahoru a vyhrnu mu rukáv. "Dovolíš?" Zeptám se ho a ze spoda ruky, tedy na opačné straně než je tepna, mu pořežu ruku a krev naleju do lahvičky. S bratrovou krví šetřím, aby alespoň někdo byl při smyslech. Když je lahvička skoroplná, zavřu jí a položím na zem. Setřu právě uteklou krev z rány a prsty si olíznu. Sundám si tričko a hodím ho na jeho pořezanou ruku. "Děkuji mnohokrát." Řeknu zřetelně ospalým hlasem. Dojdu k Samantě a a většinu obsahu lahvičky jí naleju do úst. Zbytek dopiju já. "Oba bychom měli zvládnout pochod, ale s bojem to bude horší." Řeknu přihlížejícím a pak začnu Samantu probozet... |
| |
| Katakombi - Robert "Potřebuji komím na odvětrávání, stůl na kterém se dá pracovat, spousty baněk, lahviček, pec a zbytek si obstarám. Doufám." Poslední větu řeknu jen tak pro sebe. "Jo a vy asi bude te chtít nějakou ochranu proti magii, spostu bastí spešl zbroje atd., pokud se nemílím?" |
| |
| Katakombi Sotva tma stojím a poslouchám co vše je potřeba. Jakmile vše vím lusknu prsty a už jen vydím jak se místnost plní kostlivci. Jednomu z nich řeknu: "Vydíš tu zeď, tak na tomto místě musí stát pec s komínem. Přesnější údaje dostaneš od Roberta." Jak mluvím o komínu, ukážu na místo kde by asi bylo nejvhodnější místo. |
| |
| Katakombi Stojím vedle hraběte a podepírám ho . Dívám se jak kostlivci plní jeho úkoly a čekám jestly taky nebude třeba něco ode mě .... |
| |
| Katakombi "Zeratule, vím že jsi vinikající stopař. Budu od tebe potřebovat aby jsi nějakou dobu hledal další informace o nepřítely." Řeknu a přemýšlím jak ještě usnadnit práci Robertovi. "Roberte potřebuješ ještě něco?" Zeptám se a rozhlédnu se kolem sebe. |
| |
| Hrabě Jak se rozlížíš přiběhl k tobě jeden z kostrounů a něco dřevěného drží v ruce. "Pane tohle jsme našli v jedné z chodeb katakomb." Z bližšího pohledu vidíš že je to nějaká starodávná vyřezávaná flétna. Zeratul Jak podepíráš hraběte a rozlíšíš se po okolí jestly není něco potřeba. Uvidíš něco jak vypdlo z právě tvořeného komína. Příjdeš bíž a vydíš malý kovový předmět. Zvedneš ho, vypadá divně jako nějaká maska se železným kroužkovím krytím hlavy. Sam Ležíš na zemi a dostala jsi napít. Rozzářily se ti oči a konečně vnímáš okolí. Najednou zahlídneš maníka jak stojí u vchodu víš že tam je i když ne,něco jako přelud. Chvíly tam stojí pak zajde za roh. Richard Díváš se na Sam, jemně pootočíš nohou a ucítíš něco pod nohou. Podíváš se na to, zjišťuješ že je to pistole ze 17. století. Turín Sedíš v jeskyni a díváš se do stropu, zahlídneš tam železný lístek. Vyskočíš, vytrhneš ho ze stropu a prohlídneš si ho je to nějaký přívěšek. |
| |
| Jeskyně Vytrhnu přívěšek a seskočím spět na zem.Tento tvar sem už viděl pak si vspomena na svá léta když sem byl elfem a na Belega jak mi ho ukazoval v k nížce ale nevspomenu si nic o něm pak mě napadne že by něco mohůl vědět Robert ale dlouho sem nejed ale rohoduji se kam dřív jíst nebo se zeptat ale přemohl mě hlad ale i zvědavost jdu za Robertem a zeptám se přívěsek Roberte mi se jěště neznáme já sem Turín a slyšel sem o vašich vědomostech a chtěl bych se zeptat co je to za přívěsek ale neukazu i mu ho ale jen popisuji |
| |
| Katakombi Co to safra je ? vezmu ten předmět a prohlížím si ho ze všech možnejch stran . Pak s tím přijdu k Robertovy a hraběmu . Pánové nevíte co to je ? |
| |
| Katakombi Zeratul jdi do řady mu řeknu tonem že by mu mělo dojít že se taky na něco ptám |
| |
| Katakombi "Hoši je to pěkný ale nevím. Sledujte toto našel jeden z kostlivců." Ukážu vám flétnu a zamyslím se nad těmi předměty. "... Vydíte tohle není náhoda ty..." Ani to nedořeknu, rozhlídnu se okolo sebe a vydím dokonalý sistém ekosistémů, no prostě toto je historie. Klec naplněná až po okraj magií. "Hoši už to mám ty předměty, každý z nich umí něco zvláštního." Domluvím a zkusím zahrát na flétnu. |
| |
| Katakomby PO proslovu Blodera si vspomenu na jednu historku nebo báji od Belega neda se rict vspomenu jenom že v této jeskyni nejspíš byli druidi a kazdy z nich mel svou vec o ktery vedel kazdy ale nevedel p ni nic je ten kdo ji nosi |
| |
| Hrabě Nadechneš se přiložíš flétnu k ústům a foukneš do ní trochu ale nic se neděje. Foukneš víc ale nic neslišíš, foukneš víc a uvidíš jak Robert získal kamenný víraz. Pomyslíš na skok a Robert skočí. Radši skončíš a Robert se probera jako by se nic nedělo. |
| |
| Katakombi Zkusím na ni hrát a když vydím co to dělá tak to zkusím a pak za strachu z takové síly toho nechám. "Vyděly jste to? Krysařova flétna. Toto dokáže hodně. Zkuste ty svoje." |
| |
| Nasadi přívěsek na krk ale nevim na co mam myslet jak to udělal? jen tak stojim a nic se neděje tak asi nic za chvilku mě napadne že to je výmečná flétna a přepadne mě chut na krev a vtom mě napadne na něco myslet a třeba mi to přívěsek splní |
| |
 | Klestorn Jsem na cestách již mnoho nocí, a nyní zase. Odcházím z vesničky Klestorn, samá podřadná rasa, ale co, patřil jsem také mezi ně. Ale kousek odsaď je vesnice, u které bych mohl přečkat den, Fallenwill. Proslýchá se, že je tam nyní hodně lovců, asi nějaká banda nedopečenejch upírů, mohl bych jim pomoct, když už jsem jednou chtěl být dobrý, tak teď můžu být dobrý na našince... Po chvilce vyrazím z vesničky přímo k Fallenwill, jdu přez les, abych náhodou nevzbudil podezření. Navíc jsem hraničář nebo spíše tak vycvičený... |
| |
| Turín Nasadil jsis ho myslíš na to co moc chceš ale nic se neděje. Ale hlavou se ti mihl záblesk. Maník v kápi Upír má namířeno sem. Další blik desítky lovců se opíjí do němoty. Lord Jdeš k městu a projel ti mráz pozádech někdo o tobě ví. Pokračuješ v cestě bez potíží pokračuješ rychle a bezstarostně k městu. |
| |
| Les Kráčím takhle lesem, když mám nepopsatelný pocit. Díky svému výcviku však poznám, že jde o druh investigativní magie. Tato magie je neškodná, takže pokračuji dál, v klidné tůře. Kouknu na oblohu, a měsíc je tak krásný a čistý, ještě bude dlouho noc... |
| |
| Katakombi Tvářím se dost nejsitě , ale přece jenom to po vzoru ostatních zkusím . Zvednu tu věc a nasadím si ji na hlavu ... Doufám , že se mi nic nestane . |
| |
| Katakomby Vezmu předmět do ruky a opatrně ho držím. Takovíto artefakt starý několik desítek let se objeví zde. Zajímalo by mě, jestli je použitelný. Nemůžu z té zbraně odtrhnout oči. Zvednu se a po slepu dojdu k jezeru. Když stojím asi 10 metrů od břehu, skusím vypálit do vody. Je mi jedno, jestli jsou uvnitř nějaké náboje nebo jestli pálim naprázdno. Hlavně, že uslyším ten zvláštní cvakající zvuk spouště. |
| |
| Katakombi Blodere když sem si nasadil přívěšek tak sem mi objevili desítky lovců ale opitých tak že by nepaznali ani svou mámu není to ten okamžik na který sme čekali?je to sice najednou útok lovcú ale taková příležitost koukám na něj je zesláblí a potřebuje krev a ještě neco většina z nás potřebujekrev |
| |
| Jeskyně No, a to není vše. Potřeboval bych ještě někoho, kdo by mi byl po ruce, něco jako učeň. řeknu a začnu v misce míchat ohnivou hlínu a okysličovadlo. Prostě potřebuju někoho, kdo za mě udělá praci typu: podej mi tohle, zameť, vyčisti stůl. Podrž mi tuhle baňku... řeknu a pokračuji v míchání Chtěl bych se zeptat, za jak dlouho bude hotovo? řeknu a začnu vysypávat papírové trubičky a dělám přípravu různých prozatimních rozbušek. A ten pomocník by měl umět bojovat, aby mi pomáhal při líčení pastí. už mám nachystanou přepravku rozbušek. No, a teď by se mi zrovna hodil, tedy za chvilku. Dokázal jsem snížit třaskavost ohnivé hlíny, ta pomocí normální hlíny. Samovolně pak nebouchá a když na ní někdo šlápne, tak už to trhne tak, že fakt bouchne... řeknu a vezmu okysličovadlo, dále si vezmu nějakou tu síru, naprášim si hliní o pilník a fialovou látku, říkám jí hyperpalič nebo hypermangan, protože je to vlastně naoxidovaný mangan. Dá se použít na očetření ran, jako dezinfekce nebo jako směs pro výrobu oslepujících střel. Celou hotovou směs dám do červených válců. Dále začnu dělat ještě stabilní výbušninu, prostě bombu... Bambusové trupky poslouží dobře, poté dám do sestavy balónek ze střev zvířat a završím to tak, že balónek obalím výbušninou. Do balónků naliji olej a vezmu si tornu šipek s dutými hroty... Tak, hotovo, zatím mi budeš dělat pomocníka ty Švedracký pane, aspoň budu vědět, kam je chceš dát... řeknu a ukáži mu na bedny A vem to prosím, já už nejsem nejmadší. No, zase tak starý nejsem, ale už jsem se stihl dostikrát otrávit... ty příhody raději vyprávět nebudu, ještě by měli stach |
| |
| Jezero Nic si pořádně nepamatuji a když jsem se procitla ležela sem na zemi a pak sem se posadila a hledala jsem Richarda, ale nikde jsem ho neviděla. Zvedla jsem se ze země a šla se projít po jeskyni a jdu pomalu k jezeru, potřebuju se trochu probrat. Uvidím Richarda už zdálky a jdu potichu za ním cosi tam dělá, ale nevidím co stojí otočen zády ke mě. Ahoj pozdravím když stojím za ním |
| |
| U jezera Po chvilce zkamenělého postoje s nataženou rukou, skusím vystřelit, ale vystřelím naprázdno. Asi tam nejsou náboje... Řeknu si a pokrčím svou nataženou ruku a dál si prohlížím tu zbraň v ruce. Pak přijde Sam a pozdraví mě. "Čau!" Odpovím, ale neotočím se...vlastně z té zbraně ani neodtrhnu oči... |
| |
| jezero Dojdu vedle něj a podívam se na to co drží v ruce no měla bych ti poděkovat dost jsi mi pomohl děkuju podívam se na tebe a připadá mi nějaký divný jsi v pohodě ?? |
| |
| U jezera Dost mě Samina otázka překvapí, ale nenechám se vyvést z míry. "Ne, je mi dobře, proč se ptáš?" Teď už snad ani nemrkám, aby mi nic neuniklo... |
| |
| jezero Podívam se na tu zbran co má a ani jednou se na mě nepodíval no proč se ptám třeba kvůli toho že ses na mě ani nepodívala pořád koukáš jen na tu zbraň, ale třeba tě jen ruším povím skloním se nad vodu a opláchnu si obličej a pak vstanu nebudu rušit |
| |
| Zeratul Nasadil jsis to na hlavu a ucítil jsi příjemný pocit jak se tvoje tělo plní kapku po kapce krví a ještě jeden pocit. Pocit lovce krterý číhá na oběť. Slyšíš tluktot Robertova srdce a srdce tvorů v jezeře. Nádhera víš o nich vše budeš při lovu vždy o krok na před. Richard Namíříš na jezero zmáčkneš spoušť a slyšíš jen klasické lupnutí s vyletěním jiskry která chvíly poletuje vzduchem pak dopadne na zem a tam asi 5 vteřin svítí pak zhasne. Popchvíly povolíš ruku a sleduješ zbrň dokud nepříjde Sam. Samina přítomnost tě pohladila po tvém mrtvém srdci a zbraň nepatrně zářila červeným světlem. Když se tě zeptala jestly jsi v poho, zbraň se rozzářila červenou a když řekla že nebude rušit přestaly a trochu zčernala prtože ti to tak nějak vadilo. |
| |
| U jezera Najednou zatřesu hlavou a chci se probudit ze snu. "Ne, nikam nechoď! Promiň, omlouvám se, byl jsem trochu omámen. Ta zbraň totiž mění barvu podle mé nálady. Teď je černá smutkem." Řeknu jí a znovu se na ní podívám. Pak rychle zvednu hlavu a podívám se na Sam a zeptám se jí: "Nepůjdem si zalovit? Mám hrozný hlad..." A přátelsky se na ní usměju... |
| |
| Katakombi Hmm , parádní přilbička . Tak zatím se domluvte na plánu co a jak dál . Já jsem tady jedinej kdo pil a jsem z vás teda nejsilnější . Proto zatím půjdu na obhlídku terénu . Vyjdu ven z jeskyně a pomalu se plížím lesem až k stanovištím lovců , podle směru vůně jejich krve a tlukotu jejich srdce .... |
| |
| Sam Stojíš tam a díváš se na tu zbraň a najednou se tam znovu objeví ten muž v kápi a ukáže na tu zbraň. Pak se na místě otočí a kráčí pryč směrem k jezeru kde zmizí. Siberius Kráčíš městem a vydíš ozbrojenou bandu ožralů jak si pozpěvují v lese. Cítíš jak se k tobě blíží nějaký upír. Zeratul Cítíš upíra v blízkosti a plížíš se vpřed dle smyslů ano už je vidíš všichni na mol. |
| |
| Katakombi "Hmmm, každý něco má. Říkáš že jsou na mol? Tak to by jsme měly jít za Zeratulem na hostinu. Poslouchejte mne všichni Turín zjistil že lovci jsou na mol. Jde se hodovat!" Řeknu a poslední věty kříčím aby to všichni v jeskyni, u jezera i v katakombách slyšely. |
| |
| Richard Zbraň znovu změnila barvu ale na zlatou. Olmilem jsi zmáčkl spoušť a ona vymetla mohutný proud energie který rozmetal strop jeskyně nad jezerem. |
| |
| V lese Když se přesvědčím , že lovci nám nebudou dělat žádné starosti a že od nich nehrozí ani žádné nebezpečí tak se na ně chci už vrhnout . Pak si , ale vzpomenu na toho upíra co jsem cítil a ten mi dělá mnohem větší starosti . Mno dobrá . Rád bych věděl kdo to je a co tady dělá . Od nás to nikdo bejt nemůže , všichni jsou v jeskyni a mé rychlosti se nikdo nevyrovná . Vezmu katanu do ruky a začnu se plížit směrem k tomu upírovy .... // PJ : předpokládám , že třeba nemůžu skrýt svůj pach , aby mě necítil , že ? |
| |
| Zeratul Jdeš k tomu upírovi a on tě vnímá ale nemůže tě najít. Siberius Cítíš ve své blízkosti upíra ale nidke ho necítíš ani nevidíš. |
| |
| V lese Oběhnu ho a vylezu na strom kde ukrytý čekám . Až projde kolem mě tak se teprve ukáže . Kdo jsi a co tady hledáš ? Pokud to nevíš , tak všichni upíři se měly sejít už před týdnem . To mě přivádí na myšlenku , že patříš k těm , co naší rasou opovrhují a jsi tedy momentálně nepřítel . ukážu na něj katanou . Co mi k tomu řekneš ? Nebo tě mám snad zabít hned a bez průtahů ? |
| |
| Katakombi Vyrazím nacestu pokusím se držet na nohou. Po cestě budu sebou brát ostatní. |
| |
| U jezera Leknu se a zbraň upustím. Taková úžasná síla v mích rukách... Podívám se na Sam a pak uslyším něčí hlas z katakomb, ale nerozumím mu. "Tak co? Půjdem?" |
| |
| Obrázky k předmětům: Flétna =  Pistole =  Přívěšek =  Maska =  |
| |
| Město Jdu a vidím bandu ožralů Najednou pocítím ten zvláštní pach, pach mého druhu. Tenhle bude slabší, ale pořád drtit lebky zvládne... Jsem starého řádu, přikazuji ti abys opustil stín. zkusím, jestli alespoň zná zásady původní sekty... |
| |
| V lese Tak starého řádu , říkáš ? Tak na to se podívejme . vystoupím ze stínu koruny na větev a seskočím dolů . Katanu mám , ale pořád připravenou . Ze starého řádu , jo ? opakuji zamyšleně znovu . Co teda máš v plánu ? Jo a mimochodem , jmenuji se Zeratul ..... |
| |
| Na kraji lesa Těší mně. Já jsem lord Siberius z hradu Siberiul. řeknu a ukáži mu pečetní prsten mého rodu. Vlastně můj hrad je již zříceninou, byl jsem tisíc let, na den přesně uvězněn v kobce v rakvi z kamene. Vydal jsem se na cestu za osvícením, za svobodou pro mne a mojí duši. Už jsem an cestách dva úplňky a ty jsi první mého druhu, na koho jsem narazil. Vlastně bych vám mohl pomoct, možná získat autoritu, možná získat zpět část své moci... řeknu a netajím se s tím, že jim možná udělám ohýnek a polílek... |
| |
| V lese Hmm , dobrá . Sice mě vůbec nezajímají ty vaše řečičky , o vznešenosti a starým rodu , ale je nás už moc málo na to , abychom bojovaly mezi sebou . Otočím se a odcházím směrem k tábořišti lovců . Pojďte za mnou , co nevidět mí společníci přepadnou ty lovce . Doufám , že nemáte nic proti zabíjení ? řeknu posměšně a nechutně se zasměju . |
| |
| V lese Jsem upír, a k tomu ještě lord, co nechal téct krev proudem, ne, opravdu nemám nic proti zabíjení... řeknu, ale myslím si své Ale mám něco proti pití krve z podřadného masa. Poté následuji Zeratula, a kleknu si do houští kousek od lovců Dále si připravím luk a zamířím na prvního z nich. Tětivu ani moc nenapínám, nechci aby zase probodl sedm lidí najednou... Až budete chtít, můžu vám pomoci Tenhle upír není tak zkažený, jak jsem si myslel. Má v sobě určité kouzlo osobnosti, ale hlavně je to nelítostný vrah. |
| |
| V lese Když stanu na začátku mýtiny , kde se rozkládá tábor lovců , překvapeně sleduji jak lord , zaklekává za křoví . Je to starej hňup . Ti blbci nevej o světě a on se tu kryje , jak kdyby bojoval proti kdoví čemu . Vklidu volným krokem a s katanou v ruce vykročím . Chci už zabíjet ... |
| |
| Hrabě Došel jsi k mítině lovců zrovna když si Lord Siberius zaklekl. Upozorníš Zeratula na svou přítomnost a vytáhneš katanu. Lovci "Hele hoši máme společnost to budou ty elity našeho oboru. Ha ha ha! Pojďte se napít." Řekl jeden a vyrazil směrem k vám po dvou krocích upadl a rozbil jsi lebku, cítíte jak mu vytíká krev z hlavy. |
| |
| V lese Začíná se ve mě zase pomalu zdvihat mé druhé já . Já je , ale uchopím a vytáhnu na povrch . Tím se ze mě zase stane nepřemožitelná bestie . Vrhnu se do útoku . Kolem toho co nám šel naproti jen proběhnu , ale přesto mu ladným pohybem proříznu hrdlo . To už jsem ale u ostatních a pustím se do nich s katanou . Zabíjím , usekávám jim končetiny . A moc se mi to líbí ... |
| |
| U tábora lovců To je blbec řeknu a i nadále čekám. Cítím jeho zkaženou krev, nasáklou alkoholem, nechutnou. Tak takhle to dopadá, když se jde na ožrali, tohle pít nebudu, na to jsem moc vybíravý pomyslím si a chci vyčkávat. Najednou se Zeratul rozběhne, a já napnu tětivu a začnu střílet. Mé střely jsou přesné a ničivé, nikdy eminou cíl a jejich dráha je rovná i na desítky, možná i přez sto metrů. |
| |
| Jezero dívam se na něj a jen se usměju, hmm stou pistolí si ještě užije No klidně já myslela že chceš být sám ale jsem ráda že to tak není |
| |
| Lovci Lovci již nejsou lovci, ale zvěří na porážce. Alkohol z nich udělal trosky neschopné kloudného pohybu, vyřknutí jediného zaklínadla nebo pouhého úprku. Nikdo se nebrání a lovci padají jeden za druhým k zemi, někteží s podříznutým hrdlem od Zeratulovi katany, jiní s šípem v hrudi či proraženou lebkou od lorda Siberiuse. Ostatní jen nečině přihlíží a po chvilce se před vámi rozprostře obraz zkázy a dílo pomsty. |
| |
| U tábora lovců Dílo dokonáno řeknu, ale nejsem příliš pyšný na to, co jsem provedl, ale i tak mi to působí potěšení... Dojdu ke každému, který zamřel mojí rukou a vtlačím mu do lebky na čele svůj pečetní prsten, jako odznak toho, že se lord Siberius vrátil. Takhle jsem to dělal ještě v dobách před tím, než jsem byl uvězněn v rakvi, je to takový můj znáček... |
| |
| Tábor lovců Jakmile je i poslední mrtev , tak se vrhnu na nejbližší mrtvolu a začnu chlemtat jeho krev . Když se napiji , tak vstanu , utřu katanu a vložím ji zpět . Zaslechnu jen lordova slova . Tak abys věděl vůbec mě to nezajímá . A nechápu jak může být někdo takový hlupák , aby se nechal zavřít v rakvi . řeknu posměšně a snažím se vyprovokovat boj . Nevím proč , ale ten chlápek mě strašně štve . Nejspíš to bude tím , že pořád mele o tom , jakýho je šlechtickýho postavení . Takový šmejdy , co se pořád ohánějí titulama , nesnáším . Jsem čímdál víc naštvanej . Možná to bude tím , že jsem pořád ve své krvelačné podobě . |
| |
| Tábor lovců Abys věděl, až tě někdo rozkuchá tak, že ztratíš témeř všechnu krev, ještě tě sváře, na krk ti dá česnek a polije svědcenou vodou, tak pak budeš vědět, proč jsem se nechal zavřít do rakve. řeknu a odvrátím od něj zrak, dělá se mi špatně z toho, co pije za krev, ale možná ta jejich nová rasa je přizpůsobivější k obsahu krve než mi. A jez rychle, za hodinu svítá... |
| |
| Jezero, katakomby, chodba, les "Skvělé, tak jdem." Řeknu a rozběhnu se. Proběhnem kolem bratra a kostlivců, kolem doutnajícího ohně v jeskyni a proběhnem se kousek lesem až ucítím vůni ostatních upírů, živích lidí, smrad opilích mrtvol a pach divé zvěře. Pak se zastavím. "Tady se musíme rozloučit. Já si jdu totiž pro nějakou srnku, jsem vegetarián." A usměju se. Pak se osrazím, udělám velký skok a zaběhnu dál do lesa najít si nějakou srnku. Kosu mám na mích holích zádech, protože triko má můj bratr zavázaný na ruce a zbaň připevněnou u pasu. Našel jsem si statného jelena a jako zvíře, kterým jsem se stal ho ulovím a pak přijde čas na zaslouženou krev. Když jsem pro dnešek dostatečně napit, vydám se zpět do jeskyně za bratrem, kde počkám na ostatní... |
| |
| Tábor lovců Když jsou všichni mtrvý tak se zplna hrdla napiji krve. Prohlídnu si místa která ještě před chvílý byla těžce zničená. "Lov se zdařil. Teď by jsme se měly opevnit. Pokud chceme ještě nějaký čas žít. Měly by jsme jít zase do jeskyně." Půjdu do jeskyně a vezmu s sebou několik mrtvol s malými zraněními, aby se ostatní mohly také napít. |
| |
| Tábor lovců Zadrž Já vím kdo jsi, ty jsi proslulý hrabě ze Švedraku, o tobě a tvé rozvážnosti kolují pověsti. řeknu a zastoupím mu cestu Ale je to prasárna pít z jejich alkoholem nalitých těl. Nedaleko odsaď je vesnice, ve které jsem viděl několik krásných mladých žen, jejich krev je čistá a slaďoučká... řeknu a ukazuji směrem k vesnici, kde jsem začal hledat tuto skupinku |
| |
| Tábor lovců "Jsi moudrý, je to na tobě znát ale neznám tě. Je pravda že pít tuto krev je ohavné ale jsme na tom zle přítely. Ostatní upíři stádají hladem a do vesnice nemůžeme je to tam až po okraj napěchováno našimi nepřátely. Naši přátelé potřebují krev za každou cenu aby se mohly později napít čisté krve. Zatím ale jsme ve stavu nouze to půjde takto dál budeme rádi za krev zvířat. A to nejsou moc dobré vyhídky. Přítely vím jak to myslíš pokusíme se o útok příště. nemáme moc času a naši přátelé jsou slabí. Tak mi prosím uvolni cestu." Vysvětlím novému přítely a vyrazím na cestu se dvěma mtrvolami. |
| |
| Sam Zahlédla jsi jak lesem kráčí hrabě v plné síle a dvěma mrtvími muži. Míří k jeskyni asi nese potravu pro vysláblé. Siberius Najednou zavětříš čerstvou panenskou krev tepoucí krev a obrovský strach. Jde se hodovat. |
| |
| Tábor lovců-->U mladé dívky Tak, ateď sledujte, jak pracuje mistr svého řemesla, jak pracuje pravý upír. řeknu a složím luk na záda Poté vykročím směrem k dívčině, jejíž chuť mě tak láká. Už jí vidím a pozoruji jí ze skrytu stínu... |
| |
| Siberius Příjdeš k dívence a vydíš jak se třese a pláče. "Pane vypadáte jako lovec mohl by jste mi pomoci zpět do vesnice?" Richard Sedíš u bratra a prohlížíš si tu zbraň. Je nádherná, září modře a tvá mysl je klydná soutředíš se jen na tu zbraň. Co teď s ní? Co se stane když zmáčknu spoušť? |
| |
| U dívenky Neboj se, už je vše v pořádku. Do vesice tě neodvedu, zuří válka a je noc, nepřátel je mnoho. Znám kousek odsaď jednobezpečné místo, tam přečkáme noc řeknu a podám dívce ruku |
| |
| Siberius Ta dívenka ti podaala ruku a jde za tebou. "Tak Dobrá půjdu s tebou." |
| |
| V lese Kdyby se něco stalo, schovej se, a nevylejzej, do tý doby, než bude po všem. Ale neboj se, zavedu tě za přáteli, celá jeskyně je chráněná zaklínadli proti upírům. řeknu a jdu za pachem ostatních upírů Když dojdu k jezeru, je mi jasné, co dělat. A tadyto jezero má v sobě hodně svědcené vody, takže upír nemůže proplavat. Zadrže dech, já budu plavat za oba. řeknu a poté podplavu na druhou stranu, do jeskyní... |
| |
| Katakomby, jezero Sedím u bratra a prohlížím si tu zbraň. Pak se zvednu jdu znovu k jezeru a tam se ještě jednou podívám na tu díru, která vznikla, když jsem dostal chuť po krvi. Střídám díru se zbraní a pak nakonec si stoupnu ke břehu jezera a natáhnu ruku před sebe. Skusímstřelit asi tak 5 metrů od sebe. Když zjistím, že jo vytváří jiný proud energie než při minulích dvou stisknutí, zamyslím se. Když jsem byl smutný, zbraň zčernala, když jsem byl krvežíznivý, zbarvila se doruda, když jsem přemýšlej o její moci, zbarvila se domodra. Že by...ale to není možné...že by to skutečně vnímalo mé pocity? Trošku se zděsím a pak si znovu stoupnu na břeh a začnu myslet na různé věci. Na nenávist k mému stvořiteli, na lásku k mé matce, na strach z lovců, na lítost k mému polomrtvému bratrovy, na chtíč po krvi a na smutek ze ztráty obou rodičů. Vždy, když na něco takového pomyslím, stisknu spoušť a doufám, že jsem zbraň správně rozluštil... |
| |
| les Po tom co mě opustil Richard jsem byla docela smutná,myslela jsem když se ptal zda pujdem lovit že pujdem spolu ale asi měl jiné plány než já. Jdu zamyšleně a všimnu si jednoho z nás jak nese potravu pro ostatní, nijak si toho nevšímam a jdu směrem kde citím nějakou krev. |
| |
| Pro Richarda Jak tě tak zaplňuje smutek a ty vystřelíš, vyletí z tvé zbraně další proud energie, tentokrát černý, jeskyně se otřese a před tebou ze zbraně vyletí smrtka s kosou, když v tom se vynoří z vody muž s mladou dívkou, netipoval bys jí na víc, než na patnáct let. A zahlídneš jejich šok v očích. |
| |
| Jezero Předemnou se objeví smrtka. Je v černé kápy a není jí vidět obličej. V ruce má mou kosu a roztřepená kápě vlaje v ledovém vzduchu, který zavál při výstřelu. Kosu drží pevně v rukouch a je napřažená k útoku. Pak něco šplouchne ve vodě a vynoří se dvě osoby, jedna z nich je podle pachu upír a jedna člověk.Když vidím jejich tváře, rozeženu smrtku tím, že uvolním spoušť a rychle švihnu o 90 stupnů, takže ruku nemám předpaženou, ale upaženou. Smrtka se rozplyne, jako kdyby to byly zrníčka písku v bouři a zbraň ztratí svou auru. Zavřu oči a když je otevřu, ruku se zbraní vrátím zpět před sebe a zamířím na ty dva. "Kdo jste a co tu chcete?" Zbraň znovu získá svou černou auru a prstem na spoušti čekám, co odpoví. |
| |
| Jezero Vynořím se s dívkou z jezera, skoro již neměla vzduch a vynoření jí doslova zachránilo život. Jak se také vynořím, všimnu si ledové střely, jak ke mě letí. Vedou mě instinkty a střelu chytím v letu, následně jí zahodím. Poté na mě ten upír spustí nějaký pindy a žvásty, tak se mu nabourám do hlavy a nahlas řeknu pouze: Neboj, to jsem já sundám kápi a v hlavě Richardovi zní: Znám se se Zeratulem a hrabětem ze Švedraku. Nevyceňuj zuby a nech mě jít, uvidíš, jak pracuje mistr upírství v akci. Sleduj tu dívenku, získám si její srdce a poté protnu její krkavici jednou provždy. Poté odvedu dívenku k ostatním upírům a posadím se s ní do kouta. Ostatním se napojím také do hlavy a také jim řeknu slova, která je uklidní... Tato dívka u nás zůstane přez noc, aby jí upíři nenašli a neudělali jí něco. Ty bestie by jí roztrhali jako psa. řeknu nahlas a otočím se k dívence Neboj se, už je vše v pořádku. Lehnu si na mě, stejně už mám dnešní hlídku za sebou. poté jí začnu hladit vlasy, aby ke mě získala ještě větší důvěru. Je mladá, pěkná, ale pro mě hlavně čerstvá. Podle mého odborného odhadu jí je čtrnáct let a pracuje jako selka. |
| |
| Sam Jdeš lesem po stopě pachu krve najdeš tábor lovců a tam plno mrtvol zavětříš čerstvou krev. Jdeš po ní a na jejím konci mladíka nahého, domláceného a naprosto vystrašeného je mu asi šestnáct let. Siberius Dojdeš s dívenkou bokem a hladíš ji otočila se k tobě zády a lehla si ti na tělo její krček je těsně pod tvou bradou prohlížíš si ho je nádherný jen se zakousnout. Robert Jak si chistáš věci na výzkum napadl tě grandiózní nápad jakým způsobem vytvořit kámen mudrců. Hned se pustíš do práce. |
| |
| Jezero Aura znovu zmizí. Ruku pokrčím a zbraň si dám na místo, kde dříve tlouklo srdce. Pak toho muže s tou slečnou nechám projít. Otočím se za nimi a prohlížím si je dokud nezajdou za roh. Ještě dlouho potom se dívám tím směrem a pak se podívám na magické runy, které jsou na té zbrani. Pak se ještě jednou podívám k té zatáčce. Ten muž se mi nelíbí... Zandám si zbraň pod plášť a vydám se za ostatními do katakomb. Sednu si ke stěně do tureckého sedu a vyndám si složenou kosu ze zad a přitisknu si jí k hrudníku. Opřu se o zeď a pak už jen dodám: "Vzbuďte mě až přijde Samantha a ostatní, bududržet první hlídku." Řeknu a usnu. |
| |
| Jeskyně Ještě né, ještě není ten správný čas, ještě mě nezbožňuje řeknu si a hladím jí po jejích krásných vlasech, jako ukovaných ze tmy samotné. Je mi vděčná, za to, že jsem jí sem přivedl, a možná se jí i líbím, ale abych těm ostatním ukázal svojí moc, musím se jí dostat pod kůži a teprve poté jí zabít. Jak se jmenuješ krásko? |
| |
| V lese - U vesnice Po nasycení krvý opilých lovců se vydám znovu na lov . Ne , že bych byl hladový , ale mám chuť zabíjet . Větřím na všechny strany a také pozorně naslouchám jestly neuslyším pomocí masky , tlukot srce své kořisti ... |
| |
| Zeratul: Tvá slova jsou správná, až na jednu věc, máš furt hlad. Krev nasáklá alkoholem tolik nenasytí. Toto nechme být, protože není důležitý důvot lovu, ale že lov vůbec nastane. Zaktivuješ masku(nasadíš nebo tak nějak, protože já nevim, jestly jí máš na obličeji furt nebo ne) Najednou začneš uvidíš něco, co jsi nečekal, příběh o jednom z nás (se mi zalíbil živoťák), příběch lorda Siberiuse. Vidíš, jak kráčí chodbou a najednou něco cvakne. Otočí se, a spatříš jeho zuby, v té době nebyl tak odlišný od vás, jako teď. Tak co chceš? řekne lord a schová do pochvy za pasem zeleně zářící dýku, kterou doteď držel v ruce. Poté ze stínu vyleze druhý upír, podobající se Siberiusovi, jak ho znaš teď. Vidíš jeho auru, auru síly, je dokonce větší než ta tvoje. Chci tvojí smrt, ale ty jsi jedním z nás, nemůžeš umřít, tak tě alespoň uvězním na věky řekne muž a jde pomalu, s mečem nastraženým za Siberiusem. Víš, ty jsi zradil, a to jsi neměl. Nejsi správný upír, když nechceš zabíjet nevinné poté, co to dořekne se rozmáchne a bodne Zároveň Siberius vytáhne svou zelenou dýku, ale protivník byl příliž rychlý a Siberius pouze promáchl. Poté mu prtivník zasadil ještě několik ran a svázal ho. Na krk mu nasadil česnek a plivl mu do tváře. Když se probere, vidí jen několik dýk, kolíků, které mu muž zasunuje do těla a pak nic. Ty však vidíš scénu dál, jak protivník zavře víko a odchází. Najednou šlápne na past, kterou Siberius odjistil a padne k zemi. Past vyvynula hodně ohně, ale i bílé světlo, které upíra spálilo na úhel... Zde tvá vize končí a ty za lesy vidíš první paprsky světla, dnes na lov není už správná doba... Siberius: Jsem Adria, a jsem dcera zdejšího statkáře. Já tvé jméno nechci znát, já chci být tvá, jde vidět, že jsi statečný a že jsi chrabrý, takového muže chci řekne dívka, která propadla tvému nátlaku. Vstane, a vede tě pryč z jeskynní místnosti, do jiné, uvnitř krypt. Když tě tam dovede, strhne ze sebe šat a odhalí své přitažlivé, mladé tělo. Je ejn tvá, udělej si s ní co chceš... |
| |
| Jiná jeskyně Když ze předemnou dívka svlékne, tak se jen usměju a přijdu k ní blíže. Život mě naučil, že správnému upírovy není líto ničí krve a tahle dívka není tak dobrodinská, aby mi jí bylo líto. Příjdu k ní a políbím jí na její rty. Sundám si zbraně a plášť rozprostřu an podlahu a položím jí na něj. Lehnu si k ní a líbám jí nejdříve na rty, poté nakloním hlavu a líbám jí na tváře a poté na krk. Chvilinku uvažuji, zda si nemám užít, ale po chvilce mně ta nálada přejde a prokousnu jí hrdlo. Chvilinku saju a cítím, jak slábne. Poté se od rány odtrhnu a podívám se na její vystrašený výraz. Zase tak ctnostný nejsem, ale líbíš se mi, budeš mojí služebnou řeknu a prokousnu si ruku. Poté jí přiložím dívce k ústům Pij, staneš se silnější a nezemřeš... řeknu a začnu jí pomocí telepatie vnucovat myšlenku věčného života |
| |
| Pro všechny, jež jsou mimo jeskyni: Vidíte vycházející slunce, to vás donutí se ztáhnout do jeskyně. Siberius: Dívka má pláč na očích a chvilinku odporuje. Ale tvá vůle je mnohem silnější a tvé schopnosti jsou moc silné, aby jim mohla vzdorovat. Po chvilce začne pít a ty začínáš cítit její přítomnost, to že existuje, že ti slouží, že bude tvá královna. Začínáš si připadat jako hrabě Drákula, který měl tři upírské ženy, akorát ty máš jen jednu, a ještě ktomu neurozeného původu, ale pěknou... Chvilku pije, ale bolest tě donutí, abys svojí ruku odtrhl. Vidíš, jak té krásné dívnce naskakují krvavé oči a narůstají zoubky, potřebuje, to se však po chvilce uklidní a vše se vrátí do normálu. Bude stejná jako ty, starého řádu... |
| |
| Jeskyně Ze spánku mě probudí příchod ostatních, kteří se právě šli schovat před prvními paprsky slunce. Zvednu se a jdu ostatním oznámit, že: "Budu první stráž, kdyby mě někdo hledal, tak jsem u předního vchodu." A vezmu si všechny věci, se kterými odejdu k východu, kde si sednu a začnu přemýšlet o tom, co vše se stalo během těch několika let. Zdá se mi to totiž jako včera, kdy mi zemřel otec i vlastní srdce. Stalo se toho moc na to, abych to vše dopodrobna rozebíral a proto se jen dívám stíny stromů, které se stále prodlužují a problužují, protože za rohem jeskyně se právě vzneslo slunce... |
| |
| JEskyně tyto noci jsem byl jen v jeskyni a byl sem zamyšlen nat přív ěskem ale všimnul sem si i lorda Siberia a jeho oběti mladé holčiny ale nejdřív sem si mislel že je to elfka z mého mynulého života ale ta je starší a oddych sem si kdyz si vsimnu jak hrabě prinesl těla tak nepohrdu protože sem vyčerpám když piji cejtim skaženost krve lepší než dýl hladovět |
| |
| Jeskyně Vrátím se zpátky do jeskyně , kde si lehnu na své místo kde jsem spal i předtím a usnu ... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Smrti pro |
| |
 | soukromá zpráva od Jade Night pro Dojdu na hrad, kde jsem se měla sejít s ostatními, ale přišla jsem příliš pozdě. Vůbec nikoho jsem nenašla. Sraz se přemýstil, ale kam? Musím to najít. Je naštěstí noc a tak se ještě nemusím skrývat. Ale co bych dala za trochu krve. |
| |
| Jade Night Na hradu zjistíš že nikdo upírského původu tam není, ale je tam asi kolem 80 elitních lovců. Víš že musíš rychle pyč. vyběhneš ze hradu a vběhneš do lesa. Proběhneš ho a příjdeš k utvoru v zemi a cítíš hodně upírů. Začíná se svítat. |
| |
| V lese Podívám se a vidím lovce. Spoustu lovců, cítím jejich strach i chuť nás zabít. Uteču do lesa a uvidím nějaký otvor v zemi. Zaklepu na něj určitě ostatní ucítí, že patřím k nim. Už skoro cítím slunce na své kůži. Musím rychle pryč. |
| |
| Vchod do jeskyně-Jade Night Slunce dál vrhá po okolí své zabijácké paprsky , které se sápou po kmenech stromů a chtějí zdolat vrchol. Najednou se mezi těmi stromy objeví osoba. Vipadá zmateně a tak jí zatáhnu do otvoru dřív než se sluneční paprsky dotknou jejího odkrytého obličeje. Oba spadneme na zem vedle mé kosy, kterou se už před tím pustil a chtl jsem jí kousnout do krku, který byl od mích zubů jen már centimetrů. Pak ale ucítím známí pach a přitom necítím z té osoby žádné teplo...žádný život. Pak mi dojde, že je to taky upír a když vstanu a opráším se, všimnu si, že je to žena. Mé dobré, ikdyž mrtvé sdce mě donutí, abych jí nabíd ruku a pomohl jí zvednout se. Když se vše uklidní, sednu si zpět na vyvýšený kámen a začnu se vyptávat: "Co t přivádí zrovna sem k nám?" |
| |
| V jeskyni Naštěstí mě zachrání před sluncem nějaký upír. Vtáhne mě dovnitř a nakonec mi pomůže vstát. Opráším své vcelku jednoduché šaty od prachu a podívám se mu do očí. Byla jsem na cestě na hrad, ale tam jsem našla jen lovce. Proto jsem začla hledat úkryt před sluncem a ostatní upíry. Usměju se a trochu odhalím zoubky. Chtěl mě kousnout. Vím, že chtěl. Ale proč to nakonec neudělal? |
| |
| Jeskyně-Jade Night Při posledních slovech spozorním. Uchopím kosu a ostří přiložím ze strany ke krku a mezi mnou a ní je úhlopříčně rukojeť. "A proč ty upíry hledáš?" Řeknu chladnokrevně a s výrazem v očích jakobych k nim nepatřil. Mé oči se stále dívají do jejich a přitom nejsou od sebe vzdálené ani dvacet centimetrů. Ruce se mi třesou nedočkavostí a už jen čekám až budu moci pohnout s kosou blíž ke krku a tím do něj narazit, prorazit a useknout. Vím, že to mé ostří nedokáže, ale já se o to stejně pokusím... |
| |
| Jeskyně Dívám se pořád Richardovi do očí. Několika prsty oddělám chladný kov ze svého krku. Spolu jsme přece silnější ne? A já už neviděla upíra od doby, kdy jsem se jím stala. Poslední slova řeknu trochu s povzdechem. Ano je mi to líto, že tak zbaběle utekl, ale já s tím nic neudělám. Moje jméno je Jade. |
| |
| Vchod do jeskyně-Jade Night Sklopím kosu za dnešní ráno si po třetí sednu na vyvýšený kámen a začnu se dívat na stromy zalité sluncem. Kosu mám opřenou o rameno a svou tvář stále skrytou před světem. Pak so povzdechnu a pokračuju. "Nikdy nevíž, jestli se lovci nespojili s nějakým upírem, který by se nás zbavoval ze vnitř. Já jsem Richard. Ostatní jsou v katakombách. Jdi pořád rovně až narazíš na labirint a doufám, že se tam nestratíš. Řekni jim, že sem tě pustil nebo by tě taky mohli zabít. Jdi je pozdravit, já jsem tu na hlídce." Řeknu a začnu se zase zabívat klátícími se stromy ve větru...uklidňuje mě to... |
| |
| Jeskyně A je nás tam hodně? Zeptám se a dám si pramen vlasů za ucho. Jsem trochu nervozní, ale to vždy, když se seznámím s někým novým. Zvlášt když se mě pokusí zabít. Už to zkusil v podstatě dvakrát. A nevzbudím je? Nespí už? Zeptám se, když vidím jak venku žhne slunce. Nechtěla bych se spálit. Už ne. |
| |
| Vchod do jeskyně-Jade Night "Jo, je tam ještě dalších 5 upírů a dva lidi a ani neden z nich se nejí..." Z pod kápi, ze které obvykle není nic vidět, se zablýsknou bílé tesáky. Je poznat, že je to můj způsob vyhrožování. "Ta žena je totiž už zadaná kořist jednoho upíra tady a ten stařík je můj bratr..." Znovu se sklidním a opřu se o zeď. Ikdyby chtěla mého bratra zabít, tak bych se jí dokázal zbavit. A dál pozoruji ty krásné, ale nebezpečné, sluncem zalité stromy, jež skrývají tolik možných loveckých táborů... "A určitě ještě nespí, protože přišli jen chvilku před tebou..." Řeknu a dál si jí nevšímám... |
| |
| Jeskyně Dobře, ale dávej pozor. Usměju se na něj. Na mě vyhrožování ani podobně hold neplatí. Na hradě bylo nejméně osmdesát lovců. Pak se otočím a dlouhé vlasy za mnou jen vlají. Jdu pořád rovně tak jak mi to řekl Richard. Přece jen i vycítím krev lidí tak se mi jde snáze. Za chvíli dojdu do nevelké místnosti. Ahoj... Pozdravím nesměle a sednu si na okraj místnosti. |
| |
| Vchod do jeskyně,hlídka Jsem na stráži jen pár minut a už mě to tam moc nebaví. Jediné, co mě uklidňuje, je chladný vítr, který fouká skrz jeskyni, meluzína, kterou vytváří, houpající se stromy venku před jeskyní a sluncem zalité okolí. Tu a tam se dokonce objevil zajíc či liška a jednou dokonce i srnka, ale já na to musel jen nečinně přihlížet. Udivuje mě, kolik zvířat a ptactva v tomto kraji vychází s východem slunce, ale stále mě znepokojují Jadeniny slova. Osmdesát lovců a ona vyvázla bez jediného škrábnutí? Buď je hodně silná a všechny je zabila nebo je dost rychlá a utekla jim nebo je dost mazaná a vyhnula se jim nebo je úplně bezmocná a spřáhla se s nimi. Ať už se jim vzdala, vytvořili mezi sebou mír nebo jí lovci vyhrožují, má s nimi něco společného a její přítomnost zde mě znepokojuje. Najednou přiletí nějaký ptáček do jeskyně a žačne hopsat všude kolem. Pak se ale odváží a sedne si na mou ruku. Jáho začnu hladit a po chvíli po vypustím znovu na svobou... |
| |
| Katakombi Jakmile uvidím dívku přicházet k nám skusím zjistit jestly není lovec a když ucítím upírku, promluvím. "Zdravím jsem hrabě ze Švedraku. Vypadáš vyděšeně. Co se stalo? Robert má vytříbený vkus. Ví koho pustit, určitě na ní nechal oči." Poslední dvě věty řeknu hlavně k ostatním, nejvíce k Sam. Uchechtnu se a pokračuji v uvítací řeči. "Promiň ale musím se tě zeptat na pár otázek, protože jsem posledními upíry a lovci jsou schopni všeho. Svolávání upírů bylo už před několika měsíci. Co tě zdrželo? Za druhé, jak jsi nás našla jsme tu schovaní už delší dobu ale o nás ví jen málo lovců a nikdo jinný. Nejsi špeh? A za třetí pokud nejsi špeh tak nám budeš moci pomoci. Nevíš o nějakém místě v okolí kde nejsou lovci a můžeme se tam ukrýt?" Podívám se k ostatním. A budu u nich hledat jejich pocity a názory na novou upírku. I když si myslím že Robertovy touto dobou bude hlavou vrtat jak se sem dostala a bude na živu jen pro jistotu budu zkoumat jestly žije a ona ho nezabila a nechce si to zopakovat u nás. Když vycítím přítomnost Roberta tak sklidním a pokračuji v hledání názorů. |
| |
| Katakombi Podívám se na upíra, který na mě promluvil. Upřu na něj své zelenkavé oči a nadechnu se, abych mohla začít vyprávět. Jmenuji se Jade a šla jsem na shromáždění, které bylo na hradě. Začnu pomalu svůj příběh. O shromádění jsem se dozvěděla teprve před pár nocemi a hned jsem se vydala na cestu. Bylo to ale těžké, protože neznám zdejší kraj a noci jsou krátké. Povzdechnu si a oči mi trochu posmutní. Tuto skrýš jsem našla úplnou náhodou. Utekla jsem před lovci, kteří jsou na hradě. Je jich tam tak osmdesát a já raději zmizela než abych jim padla do pasti. Neubránila bych se jim. Bloudila jsem po lese, když mě zachránil Richard před sluncem. Podívám se upírovi do očí. Myslím že jsem zodpověděla snad všechny jeho otázky. Nedivím se, že jsou opatrní. Je nás tak málo. Ale raději bych zemřela než zradit vlastní. |
| |
| Katakombi Dobrá vidím že nelžeš ale doufám že nás chápeš. Omlouvám se, jak se jmenuješ? A podívám se na ni. |
| |
| Katakombi Jade. Mé jméno je Jade. Usměju se a koukám hraběti pořád do očí. Asi jen mé jméno přeslechl, ale to nevadí. A ano. Chápu to. Já byla důvěřivá jen jednou a zkončila jsem s tímhle. Ukážu na dvě stopičky na krku. |
| |
| jeskyně Když uvidím tu slečnu jen se na ní usměju a na něj nic neříkam jen provokuje sice nevím proč. Z Richardem jsme kamaradi a on jediný mě tu pořádně chápe. Zvednu se dojdu k ní a pak ji pozdravím a jdu se zaptat Richarda zda ho mhu vystřídat. Vidím ho je zamyšlený a dojdu k němu vůbec jakoby nevnímal ale dloubnu do něj zda je přítomen. ahoj du se zeptat zda chceš vystřídat a nebo jestli neceš společnost ? |
| |
| Jeskyně Snažím se usnout , skrytý ve stínu . Zavřu oči a v mysly se mi opakují obrazy dnešního dne . Znovu vidím minulost lorda Siberiuse a vím , že si na něho budeme muset dávat bacha . Pak , ale uslyším hlas někoho nového a ucítím od vchodu pach dalšího upíra jak si vykládá s Richardem . Skryt ve stínu vstanu a ustoupím až ke zdi . Upírka po chvíly vejde do jeskyně a promluví tam s hrabětem . Je ke mě otočená zády a povídá o sobě ostatním . Vystoupím ze stínu a promluvím . Ano , nejspíš mluví pravdu . Necítím v okolí žádný tlukoucí srdce lovců , kteří by se nás chystaly napadnout . Máme , ale závažnější problém , než jsou lovci . Je mezi námi zrádce , který už dříve zradil naše upíří společenství . přelétnu všechny pohledem , pomalím pohybem tasím katanu a čekám jak se k tomu vyjádří zbytek . Richarde , měj svoji zbraň v pohotovosti , žádná naše se jí nevyrovná . |
| |
| Katakombi "Počky co tím myslíš? Nechápu tě? Vysvětli mi to co jsi vyděl?" Nechápavě sáhnu po flétně a sleduji Zeratula. "Promiň Jade ale nemůžeme si dovolit jakou koliv chybu ani překlep." Řeknu směrem k Jade a pořád nespouštím Zara z očí. |
| |
| Katakombi Ať se tady prvně schromáždíme všichni . Nebudu nikoho obviňovat , dokud tu nebudme všichni přeživší a koukám , že Siberius tu chybí . oznámím chladným neurčitým hlasem , jakoby se mě to ani netýkalo . |
| |
| Katakombi Přitisknu se blíže ke stěně. Jestli jsem byla předtím vyděšená tak teď už jsem uplně. Asi jsem sem neměla chodit. Jen je ruším. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Smrti pro |
| |
| Katakombi "Jade neboj se vše se vyřeší. Doteď tu byl klid. Zatím nic nechápu. Zero co chceš naznačit? Co Siberius provedl?" |
| |
| Siberius ? zatvářím se udiveně . kdo tu mluví o něm ? Já chci jen , abychom se schromáždily všichni a on tu chybí . Nemá cenu , aby nás tady byla polovička . pokrčím rameny , když vidím jejich udivené pohledy a zalezu zpátky do stínu . Prvně vidíte obrys těla , ale i ten se v přítmí boční stěny ztrácí .... |
| |
| Katakombi Promiň, už je jdu sehnat." A jdu všechny sehnat nejdřív Richarda a Sam, pak Siberia. |
| |
| Hrabě -> Katakombi Obešel jsi všechny a oni v klidu s tebou přišly do katakomb. Utvořily jste kruh už jen si to vyříkat. |
| |
| Katakombi Koukám se na ostatní. zajímalo by mě jestli nemám raději odejít. Jestli bych je neměla nechat samotné. Přece jen jsem teprve přišla a nechci, aby si mysleli, že jsem nějaká vlezlá nebo tak něco. Jsem z toho celého nervozní. |
| |
| Katakobmi - Jade "Jade vydím jak jsi nervózní, nemusíš vše bude fajn. Pokud nás někdo nezradil nebo nezradí tak či tak jediná naše možnost na přežití je s námi. můžeme přežít jedině když budeme držet po hromadě a tahat za jeden provaz." Pokusím se uklidnit Jade a budu poslouchat Zera. |
| |
| Katakombi Znovu vylezu se svého místa , přímo do jejich kruhu s katanou v ruce . Ukážu na Richarda . Ty z nás máš tu nejsilnější zbraň , proti které nemá žádná jiná šanci . Vem ji a stoupni si tak , abys mohl mít na mušce kohokoliv z nás . Poté se otočím k ostatním . Tak , jsem rád , že jsme se tady všichni sešly . Máme totiž podle mě velice závažný problém . Je mezi námi zrádce , naší rasy . Netvrdím , že nás chce vyzradit lovcům , ale jistě víte , že zabít nějakého dalšího upíra je zločin , který si zaslouží tvrdě potrestat . svá slova pronáším mrazivým , odtažitým hlasem . Lorde Siberiusi . co byste nám řekl o vašem dlouholetém uvěznění . Nevzpomínám si teďka přesně na podrobnosti , ale myslím , že jste říkal , že k tomu došlo , protože po vás šlo mnoho lidí s pochodněmi ? |
| |
| Hlídka, katakombi Stále hlídám uklidňující přede mnou, když do mě někdo zezadu strčí. Reflex mě donutí sáhnout pod plášť, vyndat zbraň zamířit a... "Sam?!?" Řeknu udiveně, oddychnu si a zandám zbraň zpět pod plášť. Zase se uvelebím na svém kameni a v tom Sam začne mluvit o tom, že by mi chtěla dělat společnost. "Střídat zatím nepotřebuji, jsem tu je pár minut, ale společnost by se mi hodila..." Řeknu a pousměju se. V tom přijde hrabě a odvede nás do katakomb, kde už na nás všichni čekají. Všichni si sedneme do kruhu a čekáme, co se bude dít. Pak ale Siberius řekne, že mám nejsilnější zbraň a že...jí mám vytasit?!? Zhrozím se... Cože?!? On mluví o té pistoli?!? Vždyť sem o ní nikomu neřek!! Čte...čte mi snad myšlenky?!? Vystrašeně si stoupnu do kruhu, vyndál pistoli z podpláště a přitisknu si jí k hrudníku. Opravdu si je jistý, že je tu špeh? Stále se vystrašeně ptám sám sebe... |
| |
| Katakombi KDyž mě probudí hrabě ze slabého spánku všimnu si nového upíra spíše upírky ale když postřehnu jak se máme sesednout do kruhu tak vstanu sednu si mezi ně zaslechnu jen pár slov Zera ale chvilku se na něco čeká a mě to moc zajmá tak chytnu přívěsek a přemýšlím nad tím co by se mohlo stát nevim jak sem to minule udělal ale snad se to povede znovu |
| |
| Turín Chytneš přívěšek a čekáš co se stane. Zavřeš oči a vydíš boj a krev. Co to slyšíš Samin nářek úpění hraběte a ty... Ty oblyčeje bojovníků. To ne, vy bojujete mezy sebou. Sam Zahlédneš jak Turín svírá přívěšek a najednou sebou trhl. Najednou tvou pozornost převzal pohib. Ten muž v kápi. Je tu a ukazuje ti na zeď, nechápeš ale on zatlačí do zdi a otevře se tajný vchod. Vešel dvnitř, zmizel a vchod se zavřel. Zeratul Ve chvíly když domluvíš zavětříš neznámí pach ale ten po dvou vteřinách znovu zmizel. |
| |
| Zavětřím směrem ven z jeskyně , když se mi , ale pach stratí . To není možné . Rychle se soustředím na svoji helmu a prohledávám s ní větší oblast než má automaticky pod kontrolou . |
| |
| Zeratul Prohledal jsi celou jeskyni ale nic pach se beze stopi stratil. |
| |
| Zaměřím své hledání i na okolí jeskyně . Ksakru , někdo tady byl a odhalil náš úkryt . Musím ho najít , zjistit kdo to je a taky ho zabít dřv než podá informaci o naší jeskyni lovcům . |
| |
| Katakombi Vstanu a pozoruji ostatní ted mi trochu dochází Zera slova máme držet spolu do tedka sme se toho drželi ale pdle toho co sem viděl to nevipadá dám si nenápadně ruku na katánu |
| |
| Katakombi Cítím jak jsou všichni hrozně nervozní. Sáhnu k noze pro dýku. Co co se děje? zeptám se nervozně a rozhléžím se kolem. |
| |
| Katakombi Ticho ! Někdo tu byl , ale ztratil se mi , ikdyž sám nechápu jak je to možné , že se ztratil mému čichu.Teď ho , ale hledám a na to se potřebuji soustředit !!! Soustředím se a prohledávám okolí jak blízké , tak i rozsáhlé lesy v pravidelných kruzích ... |
| |
| katakombi když zahlédnu Jade jak si ssahá pro dýku pomalm krokem jdu kní když sem u ní řeknu nech jí tam a podívám na ni ale nevim co od koho mam čekat ale nejvíc věřim Zeratufulovi a Hraběti a hlídám Jade aby to nebylo kvuli ní. |
| |
| Zeratul Ať hledáš jak hledáš ale nic vůbec nic vrátíš se zpět a prohledáš znovu centrum od kud jsi to cítil. Pořádně se nadechneš a ucítíš úplě mikro množství pachu někud ze zdi. Začínáš z toho hledání šílet leze ti to na mozek pokud nepřestaneš zcvokneš se z toho. |
| |
| Katakombi Podívám se na toho upíra jenž mě oslovil. Kouknu mu do očí, ale ruku z dýky nesundám. Když já mám strach a chci se nějak bránit. Zašeptám potichounku. |
| |
| Katakombi je cítit že nelže je příliš otevřená ale strach skrývá ještě chvilku počkej nejaký čas ti dokážu udělat zas špitnu docela jí věřm sice je tu chvilku ale nevipadá že bi chtěla vyvolat konflikt |
| |
| Katakombi "Ano taky jsem to cítil. Ale člověk to nebyl a nevím co to bylo. neviděl někdo něco co by nám v hledání pomohlo?" Řeknu na Zerovo zbistření, sednu si na zem a začnu hrát na flétnu jen tak abych slyšel ozvěnu ze zdí. |
| |
| Katakombi Cítím , že hledání k ničemu nevede , kromě toho , že mě začne strašně bolet hlava . Než si ji chytnu do dlaní , stává se bolest téměř nesnesitelnou . Sundám si co nejrychleji půjde helmu z hlavy a svalím se na zem , kde vyčerpaně oddechuji . Během chvilky , ale bolest ustoupí . Převalím se na břicho , pak se zdvihnu na kolena a nakonec s námahou vstanu , přičemž hluboce oddechuji . Podívám se na Jade a na ostatní . Tak co Siberiusi , co nám povíš o svém uvěznění ? jsem oslaben , takže se nedokáži ovládat a výsměšně se usměju , přičemž vycením své tesáky a mé krví podlité oči jsou jako dva dřevěné kůly směřující na Siberiuse . |
| |
| katakombi Nějka nevnímam co tam říkají ale mou pozornost si přivábí jedna postava kterou nepatří k nám. Dívam se jako bych viděla ducha. Pomalu vstanu a jdu směrem kde ten muž odešel. sahnu na zed a stojím jako zmrzla nevnímám nic kolem |
| |
| Sam Dojdeš ke zdi a sáhneš na místo kam sáhl ten neznámí a otevře se zeď najednou ucítíš neznámí pach. Ostatní Když Sam otevře ten vchod všichni ucítíte mořský vzduch a cizí pach. |
| |
| u stěny Jako omámená a taky zvědavá vlzeu dovnitř a nějak nekoukám co je zase zamnou. Jsme zvědavá a také něco cítím postupuju kupředu a jsme jako v tranzu. co je to?? |
| |
| Katakombi když vidim jak Zeratul leží na zemi tak jdu k němu JAk ti je?Nechceš něco přinést ? co se mu to stalo že by to měl z masky ted to neřešim čekám na odpověd a podemírám ho aby zas nespad |
| |
| Sam Vešla jsi do tajného vchodu a on se hned za tebou zavřel ten muž se tam znovu objevil a vede tě tunelem dál asi po čtyřech kilometrech jsi došla do nějaké síně kde sedí nějaký muž v modrém. "Vítej." Řekne neznámý. |
| |
| Katakombi Všimnu si masky, která spadla na zem. Jsem přirozeně zvědavá a tak ji zvednu ze země a koukám na ní. Co to asi je? Pak si všimnu Samanty. Počkej. Nechoď tam. |
| |
| chodba a sál Když zaslechnu jen zavření jen se otočím ke dveřím a světlo náhle zmizí když se otočím zpět do chodby obějví se předemnou ten muž trochu ucuknu ale hned jdu dál. Po nějaké době jsme došla do velké síně. Uahlednu nějakehé muže který mě pozdravil Kde to sem bylo prvně co jsme se zeptala |
| |
| Marcusi Sedíš doma a někdo k tobě domů zase přišel ale není to člověk. Katakombi Jakmile Sam zmilela zavládl v místnosti zmatek. |
| |
| Jeskyně Pohybem ruky dám Turínovy najevo , že jsem v pohodě . Nemile , ale sleduji jak Jade bere mou masku , bohužel nejsem ještě schopen pořádně promluvit a tak má drahocenost musí zůstat v jejích rukou , zatímco ji očumuje . Ksakru zachrčím , odrazím se od zdi směrem k Jade , udělám pár vratkých kroků , ale nakonec naleznu stabilitu pomocí své katany , o kterou se opřu . Ksakru , dej ji sem . zachrčím hlasem , kterému jde sotva rozumět . Pak jen vidím jak Sam leze de nějakého otvoru . |
| |
| Katakombi Ta nová chtěla vyndat dýku, ten elfí upír jí zadržel, ikdyž v ruce držel katanu, Zerathul zešílel, upadl na zem a prožívá šok. Sam vlezla někam do stěny a všichni, kdo tu zůstaly, zešílely. Co se to tu děje?!? Nechápavě stojím uprostřed toho zmatku. Na hrudi mám stále přitisklou zbraň a kosu složenou zase na zádech. Dívám se na tu ženu, která je zaujatá Zeratulovo maskou. Zandám zbraň zpět pod plášť, přispěchám k ní a chytnu jí ruku. "Být tebou bych to nedělal, není to tvé..." A tu ruku začnu drtit, ale po chvíli si to rozmyslím a pustím jí... |
| |
| Jeskyně Oomlouvám se... Řeknu a hned vrátím Zelovi masku. V očích mám strach a zuby mám vyceněné. Jakoby v obranném gestu. |
| |
| Katakombi Odstoupím od ní, když vidím, že se masky vzdala. Vezmu jí a podám Zeratulovy. Pak jdu za bratrem a ujistím se, že nic z toho, co se zde stalo mu neublížilo. Pak se jen dívám na kamené dveře uprostřed zdi. "Kdybych tak znal způsob, jak se dostat za ní..." Řeknu pro sebe, ikdyž můj bratr to nejspíš slyšel taky. Najednou ucítím na těle zvláštní pocit a když odhrnu plášť, uvidím svou pistoly, jak okolo ní září modrá aura. Že by to dokázalo otevřít i tajný vchod? Tajně ve všem tom zmatku dojdu k tajným dveřím, natáhnu ruku a stisknu spoušt... |
| |
| Jeskyně Masku si vezmu zpět a jakmile se jí dotknu , uklidním se . Usměju se na Jade a masku si nasadím zpět na hlavu , aby nebyly vidět mé strhané rysy v obličeji . Ksakru , musím si odpočinout . V tomhle stavu bych nedokázal Siberiuse přemoci , ale Sam je naléhavější problém a taky musím trochu uklidnit ostatní . Zatím jsem se už z počátečního vyčerpání vzpamatoval a každým okamžikem nabírám čímdál víc sil zpět . Přelétnu veškeré upíry pohledem a spočinu na místě , kde byly dveře , které se za Sam zavřely . Takže , abychom si to shrnuly . Toho šmejda jsem nenašel , chrání ho nejspíš nějaká bariéra , protože jste viděly výsledek naš psychického střetu . Otočím se k nim čelem . Tahle situace není dobrá . Když Siberiuse odhalím strhne se bitka a není vůbec jisté kdo vyhraje a navíc Sam může být už kdovíkde . Když , ale prvně půjdeme za Sam , tak si zase nebudou ostatní věřit a spolupráce bude hrozná . Siberiusi , ty a tvá nová zůstanete v jeskyni a budete jí hlídat . Je to naše jediná skrýš . My ostaní půjdeme za Samantou . Přijdu ke stěně , ale dveře nejsou nikde vidět . Zbývá nám jediná možnost , jak to otevřít . Richarde , vystřel do těhle míst , kde byly ty dveře . Jinak , otevřít nepůjdou . |
| |
| Richard Příjdeš ke stěně a zmáčkneš spoušť, v tu chvíly proletí celou jeskyní obrovská exploze a ty odletíš pět metrů dozadu ale zěď stojí. Turín Znovu uchopíš přívěšek a uvidíš muže jek je dotkne zdi na jednom místě pak Sam jde taky na to místo a dotkne so toho místa také. Zkusíš to taky a natáhneš ruku na takové místečko na zdi a otevře se otvor. |
| |
| U otvoru Přestanu hrát a příjdu k Turínovi a k tomu otvoru. "Turíne perfektní nevím jek jsi to dokázal ale perfekt." Podívám se do otvoru a rychle tam proklouznu. poběžím tunelem co nejrychleji. |
| |
| Jelikož jsem se už zase dostal do svý starý dobrý (a silný) formy , tak vezmu svou katanu do ruky , kývnu na ostatní a následuji hraběte . |
| |
| Katakombi Když se proberu z menšího šoku, ostatní už vyráží do kameného vchodu. Zvednu se, opráším se a jdu si umít špinavý obličej do jezera. Když se důkladně opláchnu, jdu zpět k východu z jeskyně znovu držet ztráž... |
| |
 | Jeskině. Podívám se na nově příchozí. Vítám tě be svém doupěti kam chodí lidí pro rady ke mně podle toho co z tebe cítím nejsi člověk odhaduji na upírku nebo něco podobného mé jméno je Marcus Moudrý to co jsem zač není důležité jen ti řeknu to že tu budu na věky věků dokud nezemřu na smrt zabitím ale teď k tomu co tu chceš????? |
| |
| Tunel Jdete pomalu tunelem dokud asi po třech kilometrech nenarazíte na rozbočku. Marcus Moudrý a Sam Marcus sedí ve svém křesle a přemíšlý nad otázkou co po něm může chtít upírka v tuhle dobu až si vzpomene na lovi upírů. Jednoduchá odpověď: Asi sto dvacet km na Jihozápadě leží opuštěný zámek nekromantů. Tam by se mohli ukrýt. Sam nemůžeš ze sebe vypravit kloudného slova ale jedno z tebe přeci jen vypadne. "Úkryt." |
| |
| Rozcestí "No, co naplat budeme muset rysknout cestu protože pachů je to příliž a známí vede ze všech stran stejně." Řeknu a podívám se na ostatní. "Kudy?" |
| |
| Rozcestí Podívám se na rozcestí. Říká se že v bludišti se má jít vždy doleva. Zavzpomínám na dětství. Byli to celkem šťastné časy. Ale zaposlouchejme se. Třeba uslyšíme hlasy. |
| |
| Tunel Když dojdeme na roscestí mi dojde že bi sme se měli rozdělit ale tak budeme slabší tak chytnu do své ruky přívěsek a čekám nna jeho radu počekejte chvilku třeba se ukáže kam máme jít tohle je divné jeskyně bez pozůstatků ale tajný vchod jaky by to pro někoho mohl býti únikoví východtohle je divné jeskyně bez pozůstatků ale tajný vchod jaky by to pro někoho mohl býti únikoví východpočekejte chvilku třeba se ukáže kam máme jít |
| |
| Turín Chytneš přívěšek a zavřeš oči a uvidíš Jade jak se radostně rozebehne do leva za světlem a nějakým mužem. Uběhne asi šestkroků kdy vámi všemi projedou kůly skrz na skrz. |
| |
| Rozcestí "To je dobrý nápad měly by jsme se pořád držet jednoho směru." Řeknu a pousměji se na Jade, ale nenechám se unés možností že je to tak lehké. "Turíne, co ti říká tvůj přívěšek už jednou nám pomohl. Radši vičkám na tvou radu." |
| |
| Tunel Do prava by sme měli jít ale rozhodněte se sami pomalým krokem jdu do prava a dávám si pozor na pasti do tetka sem myslel že ukazuje mynulost a budoucnost ale ted co by se mohlo stát to se hodí najednou zaslechnu nějaký hlas ale jdu opatrně dál |
| |
| Tunel Jdu pomalu za turínem a ukáži všem že by měli jít tudy taky. "Turíne, co jsi viděl co se stalo?" Zeptám se a budu si taky dávat pozor. |
| |
| Tunel Zpomalím abych byl na úrovni Hraběte Vyděl sem Jade jak se rozeběhla do leva a mi šli za ní a do všech se vrazili kůli proto sem šel do prava řeknu a jdu zas do předu a hlasi jsou čím dál hlasitější jeden začínaá být i povnědomíale nevim komu zastavte Zeratule koho cítíš ? koukám na něj a po chvilce mi dojde že to musí být Sam protože sem vešla a je to ženský hlas |
| |
| Tunel Jde te tunelem dokud neuslyšíte hlasi. Víte že jste už blízko blizoučko. Ale je tu problém jste ve slepé uličce. |
| |
| Tunel Když zahlédnu slepou uličku skusím hledat nejaké tajné tlačítko kterým by to šlo otevřít když nic nemůžunajit tak jdu k místu kde je nejvíc slyšet jejich hlasy a sáhnu na zed |
| |
| Turín Osahávš zeď a našel jsi otvor ve zdi a místečko kam když sáhneš tak se rozpálí. Lavou ti blesklo jak saháš do otvoru a pak jen pád na smrt. |
| |
| Tunel Vitáhnu ruku a zaleknu se ted se točí furt kolem něco smrti už zase skusim využít přívěsek chytnu ho a zavřu oči skuste něco najít ale nestrkejte do tohohle ruku |
| |
| Turín Chytneš přívěšek ale nic, dlouho nic. A pak: tvá ruka v plamenech, modrý drak, útěk s drakem po boku před stovkami lovců, bitva, skrýš. To vše ale velice pomíchaně. "Sam!!!" Z ničeho nic zařveš a přitiskneš ruku na místo kde tě to páloli ale žádný žár. Otevřel se otvor a naskytl se ti pohled na obrovský sál, uprostřed sedí muž v modrém a povídá si se Sam. |
| |
| Takže úkryt děvče mno ano poskytnu ti úkryt ale ty mi vysvětli co se děje nahoře už dlouho jsem tam nebyl. Řeknu a naliji si víno jí podám sklenici s krví |
| |
| Síň Když markus podá Sam sklenici. Otevře se otvor ve zdi kudy vešla Sam a teď tudy vstoupilo několik upírů. |
| |
| Sín Sam co tu děláš ? koukám a po chvilce si všimnu chlápka jak podává sklenici sam kdo to je ? Kde to smě?ví to někdo? |
| |
| Síň Vejdu do síně , rychlím pohledem přehlédnu situaci . Pak klidným pohybem vytáhnu katanu a aktivuji masku . Zaměřím se na srdce nepřítele a podle něho bych chtěl poznat, co je ten šmejd zač . |
| |
| sín Konečně se proberu z toho co sem eště viděla a pak zahlédnu mé společníky. A podívam se na Zeratula a odložím sklenku co mi dal Marcus. Zeratule odlož to nebo eště něco provedeš, on nám může pomoct a nevím jak by nám pomohl kdyby sis ty hrál tady na kata odvětím naštvaně a podívam se na Marcuse. Co ja tady dělám sama nevím ale to je ted jendo on nám může pomoct |
| |
| Zeratul Aktivuješ masku a slabě slyšíš mohutné údery srdce. |
| |
| Síň Rozhlédnu se po monumentálním sále. Kde spatřím tvář známé osobnosti. "Dobrý den. Vy musíte být Marcus Moudrý. Můj otec hrabě ze Švedraku k vám chodil pro rady při každém důležitém klání. Je mi ctí se s vámi vidět osobně." Pozdravím, ukloním se a povím Marcusovi o našem stavu. "Bohužel se nesetkáváme za nejlepší situace. Jsme v situaci kdy se každá pomoc hodí. Jsme poslední svého druhu a loví nás jako zvěř, Moudrý Marcusi pomož nám." |
| |
| S katanou v ruce a s maskou na tváři pokročím kupředu . Hej, ty křiknu na Marcuse co jseš zač a co tady chceš ? Pak obrátím svůj pohled na Sam . Hele Sam , jak jseš do toho zapletená ty a co to má znamenat ? Kdo je ten chlápek ? |
| |
| Síň "Zeratule je to přítel. Pomůže nám. Ručím za něj životem. Nemusíš jen zabíjet, smrt je dobrý ppřítel ale strašlivý nepřítel. Sklidni na chvilku a skuz mi věřit." |
| |
| Síň Jsem v nějaké síni. Je tu spousta "lidí". Nechápu co se děje. Je to teprve rok, co mě nějaký upír proměnil a pak ho chytili. Zabili ho naši vlastní a já byla vždycky tak sama. Ale jsem ráda za to co jsem. I když jsem ztratila ty co jsem milovala. |
| |
| síň Podívam se na Zeratula a stoupnu si před Marcuse. Tohle snad už přehání nebo ne ? Když ho sklidní hrabě a jen se jemně uculím a jdu rychlím krokem k otvoru odkud sem přišla díky za pohoštění ale já tady nebudu rušit otočím se naposledy na ně a chci jít zpět |
| |
| Sam Otočím se k Sam a pokusím se jí vysvětlit že tam už moc času mít nebudeme Richard s Robertem musí za námi. "Sami, když už tam jdeš přiveď Richarda s Robertem k nám." |
| |
| sin Podívam se na hraběte to se tu mám eště vratit hodím docela znuděný pohled a jdu tedy směrem kde má být Richard i Robert ach jo to je otrava proč nemůže být jako dřív pomalu se vleču na místo |
| |
| Síň "Sami bude zase dobře uvidíš ale tady už nejsme v bezpečí. Bylo už jen otázkou času než by na nás vtrhly. Oni o nás věděly. Zkoumaly nás. Útěk je naší jedinou záchranou. A pak boj. Je to jen otázka přežití mi nebo oni můžeme se krývat jak dlouho chceme ale vždy nás najdou a zase budeme muset utíkat. Boj je naše jediná záchrana." |
| |
| Bratři a Sam Když k vám došla Sam zdělila že musíte odejít s ní tunelem do síně. Sidce neochotně ale šli jste. Když jste dorazily uviděly jste ostetní jak si povídaj s mužem v modrém. |
| |
| Síň "Sláva! Jsme tu všichni. Můžeme vyrazit. Neměly bychom meškat. Že ano pane Marcusi? Vy by jste měl znát jeskyně a úkryty ve světě. Pomůžete nám?" |
| |
| Jeskyně, síň-všichni až na Siberiuse Neochotně, ale přesto já a můj bratr, kterého musím podpírat, aby tam vůbec došel, projdeme tajnou chodbou a přijdeme do místnosti, kde jsou úplně všichni. Hrabě pak řekne, že jsme tu všichni, abychom už vyrazili... Jsme tu všichni... Opakuju v duchu až... "Počkat, vždyť tu nejsme všichni, chybí nám Siberius, toho tam necháme?!?" Ptam se ostatních nechápavě... |
| |
| Síň Podívam se na Richarda a jen se usměju fajn aspon tady nemusím být já ho du najít pak se odeberu k otvoru a prolezu jíma jdu opět tak kde sme byli předtím |
| |
| Druhá jeskyně Dívku nechám dívkou, ona si mě poté najde. Nyní vyrazím pomoci té druhé rase upírů. Kráčím chodbamy katakomb a už dorazím po nekonečném bloudění do jeskyně, kde byli. Není tam nic, jen vyhořelé ohniště a moje věci... Vezmu si je na záda a pokračuji po vlastní cestě... |
| |
| Sam Když dorazíš do katakomb nenajdeš tam vůbec nic. Cítíš od jezera Lovce. Víš že musíš jít. Siberuis Když opustíš jeskyni a dojdeš za svou služkou ucítíš Lovce jak se blíží k tobě. |
| |
| síň Podívám se na ně. Ano tvůj otec je výborný muž ale ještě lepší je vidět jeho syna takže tedy ke mě kdybych řekl co jsem zač nevěřily by jste ale jinak že vás loví jako zvěř vím a pomohu vám. Mávnu rukou a objeví se na mě modrá šupinová zbroj přes záda mám 2 šavle ve kterých jsou zasazeny 2 diamanty vše je v modré na stole leží přilba ve tvaru dračí hlavy. Mno už dlouho jsem se neprotáhl takže u koho začneme nejdřív se musíme dostat ven odtud a zabít pár lovců hlav pak zničíme vládu a možná se i dokážu postarat o to aby vás přestali lovit. Řeknu a čekám. |
| |
| Síň "Mno je to dobrý nápad, ale je v tom malý háček. Ti lovci ví že je nás už jen málo a nevzdají se i kdyby je jejich vedení k tomu nutilo. dokud nepadneme všichni nepřestanou musíme je zlikvidovat stejně jako oni nás jinak toho nenechají." Řeknu a zapřemíšlím nad prioritami. Je nás málo i když máme Marcuse pořád to nestačí úkryty jsou jen dočasné a s každým novím budou blíž a úkryty budou jen na kratší dobu. "Pokud?!?" "No jasně, Minas Mtril! Jedno z nejstarších měst trpaslíků. Je nelépa chráněno a taky nejbohatší. Tuny mitrilu a kilometry nejlepších sistémů opevnění." |
| |
| Před jeskyní Kráčím pryč, nechávám za sebou část své minulosti, vlastně to všude. Potkal jsem konečně někoho, kdo je mi alespoň trochu podobný, a taď přišel čas jim vrátit to, jak se ke mě chovali. Rozplynu se ve stínu a následuji pach lovce. Je jasné, že jako starý upír mám mnohem více síly než ostatní, navíc stará rasa je imunní proti vnějšímu vniku. Jediná možnost jak zničit upíra je pomocí živlů, ale snad oni nevědí... |
| |
| Síň Všichni jste vyrazily na cestu asi po měcíci cesty střídavého kráčení tmou (tunelami s pauzani na doplnění energie z drinků Marcuse) a nocí (lesem, loukami a poly přes potoky, řeky a jezera). Dorazily jste ke skalám a uvyděly jste velký vchod. Vysoké schodiště vedoucí do zdi skály. Hrabě a Marcus současně "Jsme tu!" |
| |
| Vchod do města "Dobrý, cestu jsme zvládly. Teď musíme se dostat dovnitř." Řeknu a půjdu se podívat nahoru na schody. Když tam dojdu budu zkoumat jak to otevřít. |
| |
| Hrabě Když dojdeš na vrchol schodů, zjistíš že zeď je hladká jako mramor a čistá jako zrcadlo. Napadne tě jak to vyřešit. "Každý kdo ovládá aspoň trochu magii pojdtě pod schody. A Richarde budu potřebovat tady. Nemysly na nic a přilož tu zbraň ke zdi a otoč pokud nic tak zmáčkni spoušť, no prostě to otevři." Řekneš a půjdeš pod schody, utvoříš s ostatními kruh. Všechnu energii přenesete na tu zbraň. |
| |
| Někde.... "A kde že to vůbc jsme?" Nechápavě koukám na ty dva. Pak ale jdu k bráně. Natáhnu ruku, zbraň přitisknu k bráně a zbitek těla otočím k ostatním. Vůbec nevím, kde jsem, ale na tom přeci vůbec nezáleží. Mé srdce je chladné a krev vyschla již před mnoha lety. Mé tělo je jen schránkou pro chladnou duši, jež hledá utěšující ukojení bolesti a chtíči po krvy. Po krvy, která je rudá jako oheň, plápolající celý život až do hořkého konce. Až do hořkého konce, který může přijít kdykoliv. Den, týden, měsíc nebo i zapouhou hodinu. Umřít musím ať to bude kdykoliv. Ale nikdo z nás umřít nechce. A proto jsme tu. Jsme tu od toho, abychom si uchránili svůj vlastní holý život. Život, o který stejně přijdeme. A proto povolávám všechnu sílu této zbraně, aby nám ukázala cestu, po které můžeme plout životem co nejdéle a nakonec ukončili žití na tomto světě z vlastní vůle. Sílo vědění, já tě teď povolávám!!! Celou dobu se nehýbu. Jsem jako přikovan během té doby, když myslím o budoucnosti vlastního života. Pak se ale naštvu, zatnu zuby a vypálím do brány plamen modré barvy... |
| |
| Richard Když příjdeš na vrchol schodů cítíš temné teplo. Natáhneš ruku se zbraní a ve chvíly kdy začneš přemýšlet, se po stěnách začnou plazit blesky směrem ke zbrani. Než vystřelíš uvidíš co dělá skála. Ostatní Stoupnete si k sobě a utvoříte kruh, začne kolem vás proudit energie která zmíří k Richardovi. Skála Skála se začne chvět a na vrcholku schodů se zjeví mohutná brána a v ní vzniknou čtyři otvory. A Vám hlavou jako blesk proletí odpověď: "PŘEDMĚTY" |
| |
| Vchod do města Když se ve skále objeví otvory dojdu tam a do otvoru nejpodobnějšímu flétně ji tam vložím. |
| |
| Hrabě Příjdeš ke zdi a vložíš flétnu do jednoho otvoru ve zdi, flétna tam zajdede jako po másle. Zkusíš s ní otočit. Uslyšíš lupnutí. |
| |
| Vchod Když uvidím co se děje otočím se k Richardovi a pak k ostatním. "Richarde zkus to taky. Turíne, Zero, pojďte taky." |
| |
| Brána "Jak si přeješ, ikdyž se mi moc nechce odevzdávat tak slnou zbraň..." Řeknu, přistoupím k bráně vložím pistoli do díry trojúhelníkového tvaru. Pak počkám na ostatní... |
| |
| Richard Vložíš hlavěň zbraně do otvoru vhodnému na zbraň a otočíš. Chvíly počkáš a pak se začne na zdi za otvory objevovat obrys postavy ale jen polovina. Sam Když Richard otočí zbraní objeví se po tvé levé ruce u zdi známí muž v kápi. Opírá se štěnu za sebou zády, pravím chodidlem. Mává na tebe s úsměvem na tváři. Když ho chvíly pozoruješ, promluví nádherným hlasem: "Až to tam vloží všichni, projdu tím obrysem a budete se muset probojovat dovnitř. Přeji šťastný boj." |
| |
| Podívam e za sebe a zíram tam pěkně dlouho ostatní si mohou myslet že asi už blázním. Když mi však řekne že budem bojovat přikývnu a pokyvnutím hlavou poděkuju díky řeknu tišeji a pak se podívam na ostatní a vytáhnu si katanu. připravte se |
| |
| Brána "Phe, prosim tě, kdo by tady útočil? Vždyť tu neni ani noha. Zase jenom přehnaně sýčkuješ..." Řeknu Samantě nevěřícně s nedůvěřivím pohledem. Stále čekám až se uráčí tam vložit ty předměty, ale nějak se jim do toho nechce. Je to skoro až přehnané jak jsou hamižní... |
| |
| brána Podívam se na něj překvapeně a jen pokrčím rameny jak chceš, ja sem ale připravená a jen pokrčím rameny. Jak chceš usměji se a čekám na ostatní |
| |
| Brána "Richarde ale něco je na tom Samině upoozornění divného. Minas Mithril je plné pastí, příšer a asi čtyřiceti draků. Je to systém čtrnácti pater, každé z nich je chráněno kouzly a jednotkami, kdysi. Ale i teď je možnost že tu budou ale trpasíči když to tu opustily tak je daa až do síní né za bránu nic by nám teď namělo hrozit." Vysvětlím Richardovi a pousměji se a sejdu k Sam. "Sami, co se stalo že jsi si tak jistá že se nám něco stane?" |
| |
| Zeratul Příjdeš k bráně a vložíš masku do otvoru, ustoupíš a vytáhneš katanu dle Sam. |
| |
| Brána Pousměji se když ke mě přijde hrabě a já se jen podívam na stěnu kde byl ten muž a řeknu jeden přítel mi to řekl pak jen pokrčím rameny a kouknu na hraběte nemusíte mi věřit je to na vás ale já poslechnu svého přítele |
| |
| U Sam Podívám se na zeď kam se podívala Sam a když tam nic nevidím podívám se zpět a v klidu promluvím: "Sami budu rád kdyby jsi mi svého přítele představila, ale asi v tom bude problém, pokud je neviditelný. Veď se radami kohokoli ale vždy věř přátelům. Naslouchám švem a beru každou možnost v potaz. Pokud tvrdíš že bude boj tak se na boj připravíme. Turín nás dovedl za Tebou k Marcusovi jen proto že jsme mu věřily, Na Zerovi smysly bych dal věčný život a na Richarda se můžu spolehnout a pokud on by dal život za Roberta tak já udělám vše abych mu se vším pomohl. Jade důvěřuji a Marcus je rodinný přítel." Řeknu a budu čekat na odpověď. |
| |
| barak usměji se a pak se podívam na Richarda přítel mě dovedl k Marcusovu proto mu věřím a je to Richardova věc že mi nevěří sice mě to mrzí ale jeho problém odvrátím pohled a dřepnu si a čekám co se bude dít. |
| |
| Turín Co se děje? Přívěšek mně na nic neupozornil. Zkusímpřívěšek.... Mlčí. Proto příjdeš k bráně a vložíš přívěšek do otvoru. Všichni Najednou u zdi kousek od Sam se začne zjevovat muž v kápi. Zádami a nohou se opírá o zeď a usmívá se. "Připravte se." Obrys u brány je celý. Muž tam dojdea obrysem projde jako nic. V tu chvíly se vrátily majtelům a mohutná skalní brána otevře, na vás se vyřítí tisíce šípů, kopí, kouzel a plamenů. Ti co stály u brány se honem pustily po schodech dolů a zaujaly obrané pozice. Zranění::: Richard: Deset šípů v noze. Hrabě: Zásah zelené magie do ramene. Sam: Ohořelé konečky vlasů. Marcus: Nic. Jade: Pod tebe spadla Modrá magie. Turín: Tři šípi v ruce a ohořelá záda. Zero: Mrtev, šíp v srdci, osm šípů v zádech, všechny čtyři druhy magie v těle plamen. |
| |
| Přijdu k Richardovi a podívám se jak z něj trčí šípy pak se k němu skloním a řeknu. Ted to trhne Řeknu a chytnu jeden šíp pak ho vytrhnu a zahojím to to udělám i s ostatnímy a vyléčím i ostatní. |
| |
| Podívám se na Marcuse děkovným pohledem. Děkuju. Usměju se a pokusím se vstát i když to jde stuha. Můžu můžu nějak pomoct? Zeptám se, když trochu promnu hrudník jako by mě zasáhla vodní smršť. |
| |
| Jen lež Řeknu jí a obhlídnu ostatní pak si sednu do tureckého sedu a kolem mě se objeví kruh mystické energie. Ve světle i stínu draci žijí je nás málo a pokud mluvím pravdu tak jsem posledním modrým drakem. Řeknu si. |
| |
| Nedokážu už dál ležet na chladné zemi. Posadím se a sleduji Marcuse. Bolí mě hlava a celkově celý člověk. Zelené oči se pomalu rozhlížejí, ale nakonec vždy spočinou na Markusovi. |
| |
| Kruh zmizí a já se protáhnu podívám se na Jade a pousměju se. Vím že to asi neslyšíš poprvé ale jsi krásná. Řeknu. |
| |
| Možná se budeš divit, ale neslyším. Ušklíbnu se. Jsem ráda, že jsem upír ty se tolik nečervenají. Už dlouho jsem byla skrytá před světem. |
| |
| Tak to je špatné jelikož by to řekl kdokoli kdo by tě viděl. Řeknu. |
| |
| Zvednu se a udělám pár kroků k Marcusovi. Sednu si k němu blíž a zakoukám se na něj zelenýma očima. Myslím, že pokud by to byl člověk nestihl by nic říct. Usměju se a odhalím tak trochu špičáky. |
| |
| A kdyby to byl drak tak by něco stihl říct. Chytne tě za ruku |
| |
| Dračí krev jsem ještě nechutnala. Zasměju se trošku. Mám trochu divný smysl pro humor. Rukou necuknu. |
| |
| Pohladí tě po tváři A do mě by ses zakousla??? Zeptám se |
| |
| Zabila bych tě tím a to nechci. Usměju se a mírně přitisknu tvář k tvé ruce. Zachránil jsi mi život. |
| |
| To nic není umím toho hodně a vím toho až moc jsem starý ve své rase nejstarší ale to neznamená že nevidím krásu. Políbím tě na tvář |
| |
| Mírně se zachvěju a trochu se odtáhnu. Překvapilo mě to. Nakonec se mi přece jen nažene červeň do tváří. Neřekla jsem že ji nevidíš. |
| |
| Já vím ale někdo si myslí že i nevidím Řeknu a dál tě hladím po tváři |
| |
| Já já jen že... Zakoktám se. Promiň, to se mi ještě nestalo. |
| |
| Neboj rozumím ti já jen chci říct že tě miluju. Řeknu |
| |
| Co? Co? Jak jsi na to přišel? Zeptám se zmateně. Ten co mi to naposled řekl mi dal zoubky. Já já už nechci se měnit.... Zakunkám a odtáhnu se. |
| |
| Já tě nepřeměním s tím co jsem já se musíš narodit a ne přeměnit já ti nehci ublížit. |
| |
| Přitáhnu si nohy k tělu a obejmu je rucemi. Na nohy si položím hlavu a koukám na tebe. Jak jsi přišel na to co jsi řekl? Zopakuji potichu svou otázku. Vypadám trochu mimo. |
| |
| Na to že tě miluju jelikož je my s tebou dobře a hřeje mě u srdce a na to že tě nepřemením jelikož jsem na to přišel staletím studia |
| |
| Ale já jsem upír... Připomenu neblahou skutečnost. Nejsem jako ty. I když jsem také nesmrtelná |
| |
| A já jsem jeden ze tří posledních modrých draků a všichni tři jsme muži a nezáleží na rase ale na citech a na srdci . Řeknu |
| |
| Aha... řeknu šeptem a dám si ruce na srdce. Neslyším ho už bušit |
| |
| Ale já ano. Chytnu tvou ruku a položím si ji na prsa takže slyšíš bušit mé srdce. |
| |
| Ano, slyším ho. Zavřu oči a vnímám srdce a taky tep krve. Jak dlouho už jsem se nenapila krve... Ale moje slyšet není |
| |
| Já vím já vím a aby jsi věděla má krev je složena z magie a vody. |
| |
| Jistě... Pokývám hlavou. To se dá pochopit. Jinak by jsi nebyl nesmrtelný. Rozhlédnu se kolem jestli tu není nějaký pes nebo myš. Jsem hladová. |
| |
| Po palbě Jakmile ke mně příjde Marcus zvednu se a oklepu. "Dobrý to bude v pohodě, jen by mne zajímalo jestly to přežily všichni." Podívám se okolo sebe a když zjjisím že Zeratul to nepřežil, spadnu na kolena a vrazím si prudce dýku do stehna. "Proč?!? To se nemuselo stát, kdybych byl rychlejší. Nedovolím aby umřel další upír!" Klečím dokud si to hrdličky naviříkají a pak vytáhnu dýku bez jedinného hlesnutí a vyběhnu směrem k bráně. "Marcusi doveď ostatní za tři dny do hlavního sálu, já vám mezitím vyčistím cestu." Lusknu prsty a všechny stíny se okamžitě připlazí ke mne a vznikne tak armáda stínů. |
| |
| Robert Stojíš kousek od ostatních a přemýšlíš o systémech obrany co vás tu ještě mohou čekat. Hrabě Když projdeš branou jistíš že je před tebou obří síň plná trpasíků. Když to zjistíš rozesměješ se. "Héj, to je pohled, no to je prostě paráda. Je tu asi půl druhého tisíce litrů čerstvéhé krve!" |
| |
| Před bránou když ke mně přišel markus a dal mě z nejhoršího venku tak si sednu ale pak si všimnu že zeratul to nepřežil Do háje kolik nás ještě chcípne než budem mít pokoj? ale pak hrabě nekam odběhl a já viděl jenom stíny jak ho nássledují Marcusi udělej něco sám to nemusí přežít! koukám na Markuse ale ten asi neposlouchá a kouká se furt na Jade pamalu jdu ke bráně z katánou v ruce opírám se přitom o zed |
| |
| Turín Jdeš za Hrabětem a když tam dojdeš uvidíš obří síň plnou trpaslíků. Jsou v plné zbroji a velmi živí. |
| |
| U trpaslíků Pošlu stíny vyvraždit to tu a sám se taky do toho pustím. Nějaký ušetřím dám je do rukou stínům ať je odvedou k ostatním aby se mohly napít. Potom se vrátím za ostatními a zeptám se. "Tak co budeme pokračovat?" Jemně se pousměji a jednoho z odvedených trpasíků zakousnu. |
| |
| u Trpaslíků Když zahlídnu jak Hrabě dal pokyn stínům tak vystřelim rychle šíp a střílím jeden za druhým a po chvilce vytáhnu katány a rozeběhnu se do houfu využívám svoji mrštnost pro ůtok ale i pro uhýbnutí ale jednou to nestihnu a sekly mě do ruky ale skoro to nebylo cítit a žene mě dál chut po čerstvé kdrvi po bytvě vezmu trpaslíka a saju co to de pak jdu z hrabětem a nesu trpaslíky aby se mohli napít a sem připraven pokračovat |
| |
| U ostatních Nechám ostatní aby se napili. "No, už by jsme sase mohly vyrazit. Nemyslíte?" Pak znovu vyjdu po schodech a budu hledat hlavní síň. |
| |
| Hrabě Jakmile dosaješ trpaslíka otočíš se na podpatku a vyrazíš na cestu. Po půl hodině bloudění jsi našel našel síň se dvěma draky. |
| |
| Místnost s draky Podívám se za sebe jestli ostatní šly se mnou pokud ano tak se zeptám Jade jestly neumí něco vijimečného co by se mohlo třeba později hodit, a pak Marcuse jetli si poradí s draky. |
| |
| Jeskyně Když hrabě zase odchází tak ho následuji ale když dojdem k drakům tak mě přejede mráz po zádech Co musíme ještě prohít pro naše přežití a otočím se po směru hrabě te jestli ostatní šli za námi |
| |
| Ahoj všichni. Jelikoš nikdo z vás skoro nehraje a jeskyně stojí, tak jsem vám přiřadil vlastnosti i když možná pořemrštěný, ale pěkný, tak sbohem. Tuhle jeskyni končím. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR