Škola vyjímečných
hrálo se Denně
od: 09. března 2008 09:51 do: 20. března 2008 08:19
Dobrodružství vedl(a) Whihen
| |
 | Škola vyjímečných Škola vyjímečných, místo, kam chodí chlapci a dícky s vyjímečnými schopnostmi. Výuka začíná od jejich 18 let. Kantoři se zde snaží rozvinout jejich schopnosti, aby je dobře využívali apod. Příběh se odehrává ve škole, když do školy nastoupíte na studium vy, vyjímeční. |
| |
 | Stojím před školou s kufrem v ruce... Tak tohle bude nyní můj domov... řeknu si pro sebe a vykročím... Mé ledově modré oči přejíždějí po starobylé budově a vlasy, dlouhé a po pás vlají ve vzduchu... Vypadám zcela obyčejně až na mé vlastnosti... Vydám se směrem do školy... |
| |
 | se starým otřískaným kufřékem mířím do školy... zvláštní..proč mi jen přijde že sem nepatřím když je to to jediné místo kam doopravdy patřím? napadne mě, a zahlédnu před sebou dívku.. Ahoj... |
| |
 | Vystoupím z auta. Mamka mě sem zavezla. Nenávidím jí za to, že se s tátou rozvedli. Stejně je to jen moje chyba. Kdybych se tak uměla ovládat. krátké rudé vlasy po ramena mám sčesané do dvou culíčků. Hnědé oči mi září na slunci a v ruce mám svůj oblíbený zapalovač. Stále ho mám u sebe. Vydím pár lidí, kteří sem přijeli. Ahoj |
| |
| koukám, další rusovláska jako já.... usměju se na nově příchozí.. já jsem Altáriell-... |
| |
| No to nejsou pravý a je to spíš červená. Já jsem Joana. Usměju se ale trochu smutně. Dobrej ustav každej je tady divnej a já snad nejvíc. Uplně se bojím co mě čeká. Mimoděk si hraju se zapalovačem v ruce. |
| |
| Ahoj... usměju se na obě dívky... Vidím, že jsou to rusovlásky... Já jsem Melánie Beeyová...Ale kamarádi mi říkají Bí. představím se... |
| |
| Ahoj... usměju se na Bí Já jsem Altáriell.. zkráceně Al.. Aha, ale moc dobrá barva... otočím se na Joanu |
| |
| Hmm díky. Holky na škole mi.... ale to je jedno. Usměju se a jsem pořád nervozní. Vlasy mám podle toho jakou mám moc. Těší mě holky. Snad mě nebudou bít jako na škole, když zjistili co umím. Bojím se toho. Bojím se lidí. |
| |
| prosímtě..kadž na téhle škole umí něco, co jiní ne. Rozhodně tě tu bít nikdo nebude a bát se nás nemusíš... prohlásíma zamyslím se.. no mě rozhodně ne...dodám po té, co si uvědomím že nějaký hajzl se na každé škole najde. |
| |
| Já.. já přece nahlas nic neřekla. Sakra ta snad umí číst i myšlenky. Kouknu na země a zrudnu. Pak škrtnu zapalovačem a nechám malý plamínek skočit mi do ruky. Začnu si s ním hrát mezi prsty. |
| |
| Měli bychom jít holky do školy... usměju se... Vezmu kufřík do ruky a kráčím do školy... Zastavím se před velkými schody do budovy, kde nám řekli at počkáme... Sednu si na schody, položím kufr a pak jen z nudy nechám vzduchem poletovat kamínek... |
| |
| Jdu za Bí. Na zádech mám velký batoh. Většinu věcí mám u sebe. Z líčení mám jen tužku na oči a lesk. Pak dále nezbytnosti jako hřeben a podobně. Hlavní část batohu zabírá oblečení a také sladkosti. Sednu si vedle Bí a nervózně si pohrávám s plamínkem. |
| |
 | Vo svojom klasicky športovom oblečení zbehnem dolu schodmi, pred ktorými už vidím stáť pár nových študentov. Vitajte, študenti. Prehovorím s veselým úsmevom. Vitajte v škole výnimoných.Moje meno je Nicole Vanessa Roseová, som vaša profesorka ...hmm veštenia. Poviem s úsmevom, aj keď to slovo nevyjadruje presne predmet, ktorý učím. Určite ste unavený.Vaše spálne nájdete na poschodí.O piatej sa stretneme tu a zavediem vás na večeru.Zatiaľ dovidenia. |
| |
| Jdu do akademie a prohlížím si pokoje. Každý bude mít svůj. U jedné z učeben vydím skříňky jaké jsou na obyčejných školách. Takže je to jako normální škola. Jdu kolem jednoho z pokojů a vydím, že na dveřích je lístek s mím jménem. Vlezu dovnitř a vydím, že vše co v pokoji je je v podstatě nehořlavé. Snad jen postel s povlečením by mohla shořet a pak nějaké ty podložky na židlých a tak, ale jinak nic nezapálím. Oddechnu si. Hodím batoh do jednoho z rohů a lehnu si na postel. V ruce svírám zapalovač a nejraději bych utekla. Jsem zvyklá utíkat. Podívám se na strop. Potom se rozhodnu si vybalit. Do nočního stolku naskládám sladkosti, na stůl dám mé skromné líčení a věci si uložím i s batohem do skříně. Potom chytnu svůj milovaný zapalovač strčím ho do kapsy od riflí a vyjdu zase před akademii. Pokoj jsem zamkla. Ale nemají mi co ukrást tak co. Na krku mám mptrojku a nevím jestli nezačnu dělat to co na škole, ale třeba to tady bude jiný. |
| |
| Usměju se a sebevědomě nakráčím s kufrem do svého pokoje.. Vybalím si oblečení, uložím nezbytnosti a vezmu si hřeben... Najdu zrcátko.. Začnu se česat.. Vydám se ven... Sednu si na schody před školou.. Přivřu oči a užívám si sluníčka... Ucítím divé svrbění... Otevřu oči... Znepokojeně se podívám.. Řekla bych, že sem seděla támhle...Ale asi se mi něco zdálo.. |
| |
| Ahoj Bí. Usměju se na děvče s kterým jsem se tu seznámila. Možná je to hloupé, ale co máš vlastně za moc? Zeptám se trochu drze a zvídavě zároveň. |
| |
| Jsem telekinetička... usměju se... Pohlédnu na jeden z kamenů a nechám ho poletovat vzduchem... Že by i teleportace? |
| |
| Já zase umím tohle, ale nevím jak se to jmenuje. Vytáhnu zapalovač z kapsy a plamínek si v ruce zvětším a hraju si s ním jako s balonkem. Ale umím ho jen ovládat. Neumím ho vytvořit. Jednou jsem měla malér na škole a pak mě začli šikanovat. Od té doby pořád nosím tenhle zapalovač. Je to taková ochrana. |
| |
 | Staré auto riaditeľky sirotinca ma dovezie pred budovu školy.Vyberiem si z kufra svoj skromný, malý batoh, prehodím si ho na plecia a s úľavou zatresnem dvere škodovky. Chvíľu si obzerám budovu a okolie, keď zbadám, že tu už je pár báb.Zamračím sa. Úžasné....dúfam, že to tu nebude ako v škole sirotinca. Spomeniem si na bolestivé kopanie, čo mi kedysi uštedrili starý žiaci,keď som im nechhtiac zapálila postelnú prikrývku v izbe. Prejdem krížom cez trávnik a zastavím sa na chvíľu pred dvoma dievčatami.Jedno si vruke pohadzuje plameň a pred druhým sa vznáša kameň. Ehm...ahojte. pozdravým sa trochu nesvoja nervozne sa poťahujem za nohavicu. Nieviete, ako sa ide do izieb? opýtam sa. |
| |
| Ahoj. Pozdravím příchozí děvče. Pojď se mnou. Já ti to ukážu. A jdu směrem, kde jsou pokoje. Najdi si dveře s tvým jménem. Řekla bych že pokoje jsou upravené podle toho jakou máme hmm moc. |
| |
| Ahoj, já jsem Bí... usměju se na nově příchozí... Když vejdeš do školy, tak běž po schodišti nahoru a tam sou pokoje... usměju se na dívku.. Jsi pyrokinetička...Už jsem o tom slyšela... řeknu se zájmem... |
| |
| Ďakujem. pozdravím sa dievčaťu, čo mi ukáže cestu.Prejdem pred dvere na ktorých je pripnutý lístok: Tiara McGowan. Mimochodom, ja som Tiara a ty? Opýtam sa a nakuknem do izby. Takmer nič horľavé som tam nenašla. Uľahčene si vydýchnem. Takže požiaru sa obávať nemusím. |
| |
| Joana, ale na škole mi říkala kamarádka Pyro. Usměju se. Tak já tě nechám ať si můžeš zatím vybalit. Pak se sejdeme před bránou. Prý bude dobrá večeře. Doufám, že jo protože jsem celkem vybíravá. Nakouknu k Taire do pokoje. Ty máš pokoj skoro takovej jak já. Umíš oheň vytvořit nebo si s ním jen hrát jako já? |
| |
| Keď teda nájdem svoju izbu, nedbalo do nej vhodím batoch a opýtam sa: Ideš so mnou dole? Normálne by som sa nikam tak neponáhľala, ale to, čo mi povedala tá..hm...Bi ma zaujalo. Zídem dole a sadnem si vedľa nej. Ja som Tiara.Ako vieš akú mám schopnosť? opýtam sa. Žeby vedela čítať myšlienky? |
| |
| Ja? pozriem sa na Joanu.Takže aj ona je pyrokinetyčka! Super, aspoň niekto, kto sa ma nebude báť. No, ja dokážem vec zapáliť myšlienkou...ale zatial to veľmi neviem ovládať. Začervenám sa. |
| |
| Sednu si k holkám a nasadím si na uši sluchátka. Pustím si hudbu a pak se začnu vlnit do rytmu disko. Víš Tiaro myslím, že mluvila spíš o mě. Nevěděla jsem jak se ta moc jmenuje víš. |
| |
| Jste si s joanou podobné... usměju a nechám kamínek dopadnout na zem... nechám si do ruky přiletět klacík, který začnu nožíkem, který si vytáhnu, ořezávat... |
| |
| Aha... Poviem a so záujmom sa pozriem na Bi. No...je to tu čudné...nevedela som, že existujú ľudia, čo sú podobní ako ja... poviem potichu, skôr pre seba. Začnem sa prehrabovať vo vrecku džínsov, ktoré mám preplnené rôznymi blbosťami.Napokon vytiahnem lízatko a balíček žuvačiek. Zbožňujem sladké. Dá si niekto? optýtam sa ukazujúc na žuvačky. |
| |
| Podívám se na Tiaru. Podobné? Nemyslím. Moje vlasy i postava jsou uplně jiné. Nemyslím Bí. Tiara umí oheň vytvořit. Já ne. Jen ho umím ovládat. Usměju se. Moje výjmečnost se mi vždycky líbila. Bylo to skvělé.Myslíte, že tu budou i nějací kluci? |
| |
| No, neviem, vlastne som nevedela nič o tejto škole, kým ma tu nezatrepali.Ale bolo by to super. usmejem sa. Pozorujem, ako Bi orezáva klacok, ktorý jej pred chvíľou priletel do ruky. To musí byť super, ani sa nepohnúť a mať, na čo si pomyslím. poviem si. |
| |
| Od Tiary si vezmu nabízenou žvýkačku. Taky zbožňuju sladký.. Mám ho sebou hromadu. Mamka mě zásobila. To je taky jediný co mi mohla dát. Tátu mám o hodně radši. Chtěla bych být s ním. Hrozně moc. Můžeš jí ten klacek zapálit? Docela ráda bych si ten ohínek vzala k sobě. Usměju se protože snad poprvé v životě se nemusím stydět za to co jsem. |
| |
| Skúsim to. Je to celkom príjemná zmena.Normálne by som už dostala po rukách pravítkom, alebo by som nemohla ísť na večeru. Sústredene privriem oči a za chvíľu konček klacku vzplanie, ale len malým ohníkom.Neodvažujem sa skúšať niečo väčšie, aby sa mi to nevymklo spod kontroly a niekomu som neublížila. Rebelantsky sa usmejem. Za toto by som obyččajne už bola potrestaná. poviem |
| |
| Vezmu si plamínek z klacíku a pohraju si s ním v rukách. Je lepší než oheň ze zapalovače. Usměju se. Taky jsem byla trestána a nejvíc mě potrestali naši. Svěším hlavu a plamínek v mojí ruce se zvětší. Jako bych se chtěla zahřát. |
| |
| Ďakujem. usmejem sa nad pochvalou. Tiež ťa tu poslali preto čo dokážeš?...prepáč, hlúpa otázka. spamätám sa na poslednú chvíľu, pretože tu sú asi iba takí ľudia. Je to úžasné, ako sa dokážeš hrať s hociakým ohňom.Mňa nepopáli iba ten, čo som sama vytrvorila. poviem a len tak z nudy si zapálim konček prsta. |
| |
| Mě nepopálí žádný oheň. Víš já... naši mě sem neposlali. Chtěla jsem sem sama. Táta mě má rád, ale máma si myslí že jsem zrůda. Rozvedli se a právníci řekli že musím zůstat s mámou. Nikdo z nás tří z toho nebyl nadšený a tak jsem celkem ráda, že jsem tady. Usměju se a podívám se Tiare do očí. Je to skvělá moc, ale trochu k ničemu. Kéž bych ho dokázala i tvořit. Nemusela bych ho mít pořád sebou. Ukážu na zapalovač. |
| |
| Hmm..zrúda... prehodím zamyslene. To si o mne mysleli všetci v decáku... poviem sama začudovaná, ako rýchlo dokážem niekomu, kto je skoro ako ja povedať o svojej minulosti. Ja všetko, čo zatiaľ dokážem je ho vytvoriť.Môžem kontrolovať len jeho veľkosť a rozsah a miesto kde vznikne...ale nič viac.Je to ako byť podpalač. zasmejem sa. No, ale musím povedať, že som čakala niečo horšie ako toto....celkom sa to dá. |
| |
| Jo to jo. Já jsem hlavně ráda, že si nemůžu zapálit pokoj. Usměju se na Tairu a pak se podívám na Bí. Je tvůj pokoj taky nějak zvláštně upravenej jako ten náš? |
| |
| Protirozbitný okna... řeknu s úšklebkem a ze záhybu kapsy vytáhnu bonbon... Začnu ho cumlat... Nechtějí, aby se jim rozbili okna, kdybych se trochu neovládla... poznamenám... |
| |
| Zasmejem sa. Hej, asi by ich ani požiar veľmi nepotešil.O tom už niečo viem. poviem a plamienok, korý mi blkotal na prste zhasne. Je zaujímavé, že tu zatial nevidím nijakých profákov...som zvedavá, ako sa vlastne bude učiť.Celkom rada by som sa zbavila rizika, že si podpálim šatník. poviem a usmejem sa. |
| |
| Profesoři taky příjdou. Byla tu jedna co řekla že učí věštění. Hej to mi fakt nepůjde. zasměju se. Něco jako v Pottrovi. Pohlédněte v dál. |
| |
| Haha, hej, to nepôjde asi ani mne.Mimochodom, tú knihu som mala celkom rada...tiež tam bol niekto, kto bol iný..skoro ako my. |
| |
| doženu Joanu, a podívám se na holku co jsem ji ještě neviděla.. Ahoj. pozdravím ji... |
| |
| Ahoj. pozdrvím dievča, ktoré som tu ešte nevidela. Ja som Tiara a ty? opýtam sa pobavene. Ktovie, akú má moc ona? |
| |
| Tam byli v podstatě jiní všichni. Usměju se na Tiaru. Taky mám jméno po té spisovatelce, ale že bych uměla psát to nehrozí. Ahojky Al. Tak už máš vybaleno? |
| |
| Ahoj, já jsem Altáriell, zkráceně prostě Al odpovím Tiaře a otočím se na Joanu.. No..moc ne.. nedokázala jsem se k tomu přinutit... |
| |
| Upravili ti taky pokoj Al? Já mám absolutně protipožární koutek. Asi vědí jak nás ochránit před námi samotnými. Usměju se a je mi zase po dlouhé době fajn. Konečně zase s lidmi, kterým mohu věřit. Kéž by to viděl táta. |
| |
| No, nevím, ani nějak ne, protimyšlenkočtecí obrana asi není... |
| |
| Ne, že mi polezeš do hlavy Al. Řeknu za srandy jako by výhružně a pak se rozesměju. A jaký to je? To prostě slyšíš co si myslím nebo jak? |
| |
| Páni,Al, ty vieš čítať myšlienky?! poviem nadšene. To musí byť super...aspoň sa nemusíš báť, že založíš požiar. usmejem sa. |
| |
| No...víš pokud se nenaučíš ignorovat to, co slyšíš, tak v zásadě ano....jenže po nějaké době ti to začne lézt na nervy, pořád slyšet myšelenky, co se ti míchají do tvých vlastních...musela jsem se naučit ignorovat ty, které slyšet nechci... |
| |
| Já se nemusím bát že něco podpálím. Neumím oheň vytvořit. Spíš, když se naštvu škrtnu zapalovačem a už to jede. Stále držím v ruce malý plamínek a pak ho nechám zhasnout. Už mě nebaví si s ním hrát. Ale hřeje mě. Narozdíl od toho obyčejného. |
| |
| Jé..to musí být skvělé.... nadchnu se... |
| |
| No není. Máma si myslí, že jsem zrůda a táta, který mě miluje s tím být nemůžu. Soud nařídil, že musím být v péči matky. Povzdechnu si. Raději jsem jela sem než být s ní. |
| |
| Ja sa zasa musím báť, že keď sa neovládnem, niečo podpálim. poviem. |
| |
| Eh....to ti nezávidím.... prohlásím zmateně... Já už rodiče nemám... |
| |
| Cco se s nimi stalo? Zeptám se zvědavě a pak se zarazím. Promiň, asi o tom nechceš mluvit. Můj táta je hasič. Možná proto se mu tak líbí moje schopnost oheň ovládat. Zkusím zase strhnout rozhovor k ohni. |
| |
| Ne.. nevadí mi o tom mluvit... no.....taťka byl vedoucí jedné moc výdělečné....prostě podniku...a očividně nepohodlný. Já...snažila jsem se pomocí svého daru varovat, věděla jsem k čemu se ti muži chystají, ale taťka to bral lehkovážně, neveřil mi, stále si dělal legraci žeto čtení myšlenek si vymýšlím... zančnu vyprávět... Mamka...spoáchala sebevraždu. Neunesla to, nechala mi dopis který teď nosím pořád ssebou... |
| |
| Chcela som sa zapojiť do rozhovoru šťastná, že mám nejaké kamarátky, no potom sa téma strhne na rodičov.Stíchnem a uhnem očami do zeme. Hm..myslím, že sa pôjdem vybaliť, ruksak som si len tak hodila do izby.Tak sa zatiaľ majte. poviem, silene sa usmejem a dokráčam do svojej izby.Zatvorím za sebou dvere a vezmem do rúk ruksak.Mám tam nejakú chabú kozmetiku, zopár vecí, kefu, hygienické pomôcky, dve knihy, ktoré som dostala od Suzan, nejaké sladkosti a starú MP3. Pustím si hudbu a musím sa ovládať, aby som niečo nepodpálila, aj keď tu veľa horlavých vecí nieje. |
| |
| Ježiš to je hrozný. Já viděla umřít jen mýho bráchu. Docela mě to položilo. Byl nemocnej se srdíčkem. Umřel když mi bylo 5. Táta se pak upnul na mě a mamka mi to nevím proč dávala za vinu. Smutně se usměju. Nezměníme rači téma? |
| |
| No, asi jo.. tohle je moc depresivní...a navíc, ted začínáme nový život, ne? usměju se.... |
| |
| No snad jo. Usměju se a vzpomenu si na spolužáky. Jak mě trápili a já jim pak zapálila věci ve skříňkách. Nikdo jim nevěřil, že je to moje vina. Ale oni věděli svoje. Ach jak smutné. Potom mě věčně polévali vodou a chechtali se. Prej ať vychladnu. Tss blbečci. |
| |
| Proboha...to muselo být hrozné.... prohlásím... promiň nechci ti lézt do hlavy ale když si takhle blízko a ještě tak intenzivní myšlenky... omlouvám se hned... mě se zase všichni báli..ale slyšet jak mě pomlouvají byl hnus...ale na druhou stranu jsem všechny písemky a zkoušení měla vždycky dobře..prostě jsem si z hlav ostatních zjistila zprávnou odpověď... |
| |
| Jo to by se mi taky hodilo. Nikdy jsem nebyla jedna z nejlepších. Občas sem se doučovala s jednou holkou od nás ze třídy. Byla snad jediná normální. Řákala mi dycky Pyro Pyro ty to jednou daleko dotáhneš. Usměju se. Aspoň ji jsem tam měla. Víš, je to užitečné. Aspoň víš komu můžeš věřit. Usměju se. |
| |
| To jo.... usměju se.... někdy je ale lepší nevědět, co si okolí myslí.... |
| |
| Vytáhnu z kapsy balíček ovocnejch žvejkaček. Vyšňovejch. Dáš si? Nabídnu jednu Al a pak si škrtnu zapalovačem. Sakra došel mi plyn. Al nechceš jít chvíli ke mě? Musím si naplnit zapalovač. |
| |
| Jo, jasně, díky usměju se, vezmu si žvejku, a mířím s ní do jejího pokoje |
| |
 | Vyjdu ze školy ven, uvidím nějaké dívky, nejspíš nováčky... S úsměvem se k nim vydám. Je mi 21, a jsem ve 3.ročníku a dělám zdejšího prefekta... Usměju se na dámy... Vítejte dámy v naší škole... |
| |
| Ahojky. Podívám se na chlapce, který jde proti nám. Já jsem Joana. Někteří mi říkají Pyra. |
| |
| Ehm...dobrý den? skusím to protože nevím jak ho pozdravit... |
| |
 | soukromá zpráva od Scarlett Aclapis Sairee pro |
| |
| Už jste se zabydleli děvčata? usměji se na ně.... Já se jmenuju Lukáš...Ale přátelé mi říkají Barda... představím se jim... |
| |
| Ahoj.. já jsem Altáriell...a všichni mi říkaj Al, když jsme u těch přezdívek.... prohlásím a taky se usměju.. a moc jsem se nezabydlela.. nechce se mi vybalovat... |
| |
| Já jsem zabydlená už dávno. Jen sem teď byla na cestě pro plyn do zapalovače. Ukážu na zapalovač, který držím v ruce. Docela mi chybí, že s ním nemůžu škrtat. |
| |
| Keď sa trochu ukľudním, vložím oblečenie do skrine, všetko dám na svoje miesto a zas vyjdem von.Chcela som sa ešte pozrieť na baby. Len dúfam, že s témou rodičia už skončili. Ahojte, tak ako? opýtam sa ich s úsmevom a nálada sa mi znovu vylepší.Až potom si všimnem nejakého chalana.Ten bude určite z nejakého staršieho ročníka. Ahoj. pozdravím ho. |
| |
| Došel mi plyn. Usměju se na Tiaru. Vytvoř mi nějakej ohínek celkem mě štve, že si nemám s čím hrát. |
| |
| Zasmejem sa a na dlani mi vsplanie ohienok.Podám ho Joane. Konečne som si povykladala veci z tašky....aspoň čiastočný pocit, že sem patrím. usmejem sa. Potom sa znova obrátim na chlapca. Ja som Tiara a ty? |
| |
| se zájmem pozoruju holky, jak tvoří.. škoda... z mého daru nic hmotného nevzniká... |
| |
| No a mne je oheň zasa takpovediac na nič.Nepomôže mi zistiť správne odpovede na test, ako tvoja schopnosť.Okrem toho sa všetci boja, že im niečo podpálim. usmejem sa trochu smutne. No ale čo, všetko má aj svoje zápory. |
| |
| To máš pravdu... usměju se... |
| |
| Hmm pravda, ale tohle je duševní síla. Usměju se na Al. Taky u mě nic nevzniká jen ho můžu ovládat. Řeknu a zvětším plamen ve své ruce. Příjemně mě hřeje jako by mi říkal. Ty si moje panička a já ti patřím. |
| |
| Lukáš, pro přátele Barda... usměju se na Tiaru... Tak tedy dvě pyrokinetičky, jednu telekinetičku a jednu, co umí číst myšlenky ano? To je docela velký sortiment... přiznám a uchechtnu se... |
| |
| A co umíš ty? Zeptám se trochu drze Lukáše. Podle mě je moc Tiari užitečnější. Na co mi je ovládání ohně, když ho nedokážu stvořit? |
| |
| Procházím zrovna okolo a v náručí držím několik těžkých knih pojednávajících o genetice. Studium nekončí nikdy, ani když už máte po školní docházce. Mířím do školní knihovny, abych si připravila nějaké materiály pro výuku. Po cestě mě zaujme Barda, který školí nějaké dívky z prvního ročníku. Dojdu s úsměvem k nim a zastavím se. Dobré odpoledne, slečny. Pozdravím. Dobré odpoledne, Lukáši. Dodám ještě při pohledu na studenta ze třetího ročníku. Jmenuji se Scarlett Sairee a jsem zdejší profesorka biologie se specializací na genetiku. Tento "zábavný" předmět vás v průběhu vaší školní docházky zcela jistě nemine Oznámím. Také některé z vás budu mít na využívání schopností v praxi, což je bezesporu o něco větší psina. Před vámi stojí asi 170 centimetrů vysoká blondýna oblečená do zelené halenky s rozšířenými rukávy (která ji ladí s očima)a dlouhé khaki sukně. Na rukou má černé tenké rukavičky a nese v náručí nekolik knih. Z uší ji visí dlouhé stříbrné náušnice a na krku se houpe náhrdelník, jehgož přívěšek připomíná miniaturní molekulu DNA. |
| |
| To jo...a co umíš ty? zeptám se a pořádně si ho prohlédnu |
| |
| Dobrý den paní profesorko. Pozdravím a mile se usměju. Plamen ve svých rukou nechám pohasnout. Sakra já potřebuju naplnit ten zapalovač. |
| |
| Dobrý. Pozdravím sa a hlas mi zanovite stvrdne. Nemám rada učiteľov, no není to maoja chyba.Stále niečo zakazujú, trestajú a nadávajú. Spomeniem si na slečnu Carlettovú, ktorá ma vždy mlátila, keď som niečo nechtiac podpálila a nedávala mi jesť, keď som bola zlá. Dúfam, že to tu bude o niečo lepšie. |
| |
| Ehm.. Dobrý den... prohlásím a podívám se na profesorku.. moc hezký náhrdelník.. prohlásím.. |
| |
| Ach jistě.. dokonce jsou na něm rozlišeny i čtyři druhy bází...ale nechi vás zrovna teď zatěžovat učením. Je první den školy. Zasměju se. Ani takoví nadšenci, jako já, dneska neučí. Utrhnu z trávníku poblíž jeden květ a zapálím ho dotykem. Nicméně, kdo má zájem, mohl by si POD "ODBORNÝM DOHLEDEM." Vyzkoušet, co vlastně umí. S těmito slovy květinku odhodím kousek dál, kde lehce exploduje. Výbuch není silný, tak malinkatý předmět by stejně nikoho nezranil. |
| |
| vyjeveně zírám.... No....šla bych, ale nevím jestli mám zrovna dar který by se dal trénovat.. namítnu nejistě.. |
| |
| Vytřeštím oči na profesorku. Noo jestli máte zapalovač nebo plyn tak vám to ráda ukážu co umím. Usměju se a čekám jestli náhodou nemá někdo u sebe "oheň". |
| |
| Tíjo! pomyslím si, keď vidím, ako kvetina explodovala. Vedieť niečo také, to by už bolo o inom! Veľmi pekné. Poviem trochu zdržanlivo, s kŕčovitým úsmevom. |
| |
 | Dobrej den děcka... vynoří se odněkad dospělý muž.. Na bradě mu začíná růst bradka... Dobrej, slečno kolegyně... kývnu na profesorku... Já jsem profesor John Ztepilý a budu vás učit Psychologii a všechny obory spojené s ní jako je čtení myšlenek, telekineze, apod..... představím se... |
| |
| Pozriem sa na Joanu a v dlani mi vzplanie plamienok. Chceš? otrčím dlaň. Nechcem ale, aby to pôsobilo, že som vtieravá. |
| |
| Milé dámy...jistě uhodnete... usměju se a začnu se jim ztrácet z očí... za chvíli mne není vidět... Už víte? Uvidím profesora i profesorku... Dobrý den, paní profesorko...Dobrý den, pane profesore... ozve se ze vduchu... |
| |
| o ou... oprohlásíma zárám na prázdno které je Bardou.... Teda.. a teď si připadám nudná a obyčejná... |
| |
| Jeje to v životě nezvládnu. Tolik předmětů. Se nenaučím snad ani jeden. Řeknu a sklopím hlavu. Když mi Tiara dá do rukou plámínek mírně ho zvětší. Děkuju. Začnu si s ním pohazovat jako s balonkem a pak z něj začnu dělat rozličné tvary. Jako třeba koně, orla a podobně. Nic víc vlastně neumím. |
| |
| Ahoj Johne. Odpovím svému kolegovi. ta bradka ti nesluší - být tebou tak si ji oholím. Usměju se a otočím se k Altáriell. jak to, že se tvůj dar nedá trénovat? Není genetické vlohy, která by se trénovat nedala. Zatvářím se ustaraně a čekám na odpověď. |
| |
| To je dobré, zišlo by sa to. Usmejem sa nad Lukášovou ukážkou zneviditelnenia. |
| |
| No...čtení myšlenek...s tím se toho moc dělat nejspíš nedá...nebo ano? optám se... |
| |
| Ach mladá dámo. S tím se dají dělat hotové zázraky! Usměju se. Gen pro telepatii se obyčejně pojí i s telekinezí, pokud ho dostatečně rozvíjíš. Pokrčím rameny. Uvidíš, že to tady s Johnem zvládnete. |
| |
| Oh....no dobře..když myslíte.... zmateně se usměju... |
| |
| Hmm a já jsem zase vzduch. Sednu si naštvaně opodál do trávy a hraju si s plamínkem od Tiary. Moje moc je uplně k ničemu. Neumím oheň stvořit. |
| |
| Holky. Jste tady první den a už si myslíte, že vaše schopnosti jsou k ničemu.... Povzdechnu si. Schopnosti musíte rozvíjet...navíc zkoušet se zlepšovat je mnohem zábavnější, než tady jen tak fňukat. Mrknu jedním okem na Joanu. Taky jsem byla taková. |
| |
| Přisednu si vedle Joany... Ale nejsi vzduch...náhodou máš skvělý dar... hned bych z tebou měnila...alespoň bych pak neměla výčitky svědomí že jsem....no to je jedno... |
| |
| No tak to som zvedavá, či sa dokážem naučiť aj niečo iné, okrem zakladania požiarov... pomyslím si a sledujem Joanu, ako sa hrá s plameňom a ten mení tvary na rôzne zvieratá. Podľa mňa je to úžasná schopnosť. |
| |
| Ale ty to nechápeš. K čemu mi to je? Můžu si s ním hrát ale to je tak všechno naprosto zbytečný. Vstanu a nasadím si sluchátka a jdu se jen tak bezděčně projít po školních pozemcích. |
| |
| Joano, počkej! bežím za ní-.. a víš ty jaké to je, když se probouzíš s tím, že víš kolik lidí bude ten den zabito, kolika ublíženo, a přesto s tím nemůžeš nic dělat? |
| |
| Sundám sluchátka a nechápavě se kouknu na Al. Copak ty to víš? Zeptám se zamyšleně. Aspoň máš něco užitečnýho. Připadám si nepochopená a velice zranitelná. |
| |
| Pozerám sa za dievčatamy a smutne si sadnem na trávu. Prečo mám taký pocit, že všetkým len leziem na nervy a všade sa vtieram...majú svoje problémi, ja iba otravujem. Pomyslím si, v dlani mi vzplani malý plamienok a ja mám chvíľu problém ho uhasiť. Sakra!Zasa sa prestávam kontrolovať. |
| |
| Jo. Pokud si nehlídám myšlenky, abych většinu z nich ignorovala, slyším všechny ty plány, nebo skutečnosti co se dějí..z myšlenek jiných....například kdybys teď byla dvacet kilometrů ode mě a někdo tě zastřelil, věděla bych to, ale nemohla bych s tím dělatvůbec nic |
| |
| Nechám dívky odejít s vědomím, že brzy nastane dob,a kdy si navzájem přestanou závidět a plně poznají, jakým darem to byly obdařeny. Nebudu jim promlouvat do duše hned první den. Proto se přidružím k Johnovi, svému kolegovi. Je hezké, že nám zase začíná školní rok, že Johne? |
| |
| Hmm na tom něco bude, ale třeba ty písemky. Já svou moc nemůžu nijak použít. Pojď vrátíme se k ostatním. Vrátím se i s Al k ostatním a obrátím se na profesory. Eh ... omluvte, že vás ruším, ale není tady někde plyn do zapalovače? Bez něho jsem dost ztracená. Prohlásím a ukážu na zapalovač který mám v ruce. Je to jediná věc jak můžu být spojena se svou mocí ovládat oheň. |
| |
| postávám vedle Deny a čekám, co se bude dít |
| |
| Plyn do zapalovače? Ale jistě... pojď se mnou, vloupáme se tajně do chemické laboratoře.. tam je sklad surovin na pokusy...a plynu je dost. Kývnu na Joannu ať jde se mnou a zamířím k budově školy. |
| |
| koukám na odcházející Joanu, a pak si pohledem přeměřím profesora a prefekta co tu se mnou zbyli |
| |
| Jdu za paní profesorkou. Vloupat se do kabinetu? Super. Hlavně že bude můj zapalovač zase funkční. Kouknu na něj je krásně zdobený. Od táty. Jak moc mi chybí |
| |
| Dojdeme do skladu chemikálií. Hmm tak tady máme.... trifenylglykol.... dihydrotetrafenantren... páni to jsou ale zbytečnosti.... Přejedu prstem v rukavici ještě po několika etiketách, až mi prst uvázne na jedné. Tady to máme. Sundám lahev z poličky. Nechej si ji celou.... hádám, že máš docela spotřebu. Odolám nutkání nechat celý sklad zdevastovat velkou tlakovou vlnou. Vždycky jsem nenáviděla chemii... a podám Joanně to, pro co jsme sem přišly. Už jsi uvažovala nad praktickým využitím svých ohnivých zvířátek? zeptám se po cestě zpět. |
| |
| Díky. Řeknu a okamžitě začnu zapalovač plnit. Nikdy mi to nepřišlo praktické. Přiznám po pravdě. Paní profesorko a přenáší tyhle geny muži nebo ženy? Zeptám se protože bych ráda věděla kdo může za to že sem divná. |
| |
| Keď vidím, že všetci pomaly niekde odchádzajú vstanem a začnem sa len tak prechádzať.Je pre mňa síte nebezpečné motať sa pomedzi zeleň, ale nemôžem sa predsa kôli svojej schopnosti zamknúť do izby s nehorľavým zariadením a trčať tam celý život. Vytiahnem žuvačku ako vždy keď niesom vo svojej koži a vložím si ju do úst. Napokon sa rozhodnem opýtať Lukáša na školu, celkom ma to zaujíma. Hm, prepáč, ak ťa ruším, len som sa chcela spýtať, ako to vlastne na tejto škole chodí...vieš, neviem o nej dokopy nič a celkom ma to zaujíma.. |
| |
| podle mých výzkumů jsem si téměř jistá, že přenašeči těchle genů mohou být oba rodiče. Tyhle... schopnosti.. nepatří mezi pohlavně ovlivněné znaky, tudíž je nepřenášejí takzvané gonozomy, které má každé pohlaví uspořádané jinak, nýbrž autozomy, což jsou geny, které mají obě pohlaví shodné. Řekla bych, že se jedná o nějaký typ mutace, nejspíše mutaci spontánního typu, což znamená, že pravděpodobnost jejího výskytu se odhaduje asi na 10 na mínus pátou až 10 na mínus desátou na jeden gen za jednu generaci... Podívám se na Joannu, zaujatá jejím zájmem o učivo. Vezmeme-li v potaz fakt, že krom spontánnosti tato mutace musí nutně být i genová, což dokazuje fakt, že jsme všichni dále schopni se rozmnožovat, musíme k předchozímu číslu ještě přidat šanci 1:100 že se tento gen vyskytne ve své dominantní formě. na bázi pozorování bylo totiž zjištěno, že recesivní forma se v praxi neprojevuje. |
| |
| Podívám se na profesorku a snažím se vnímat každé její slovo. Myslím, že jsem to pochopila paní profesorko. Usměju se a myslím, že jsem pochopila to co mi chtěla říct. |
| |
| Samozřejmě tato genetika je stále ve fázích výzkumu.... Je to něco, co nemůžeme testovat na laboratorních myškách. Vysvětlím s úsměvem. proto se po dalších několik let budu muset ještě hodně učit a pozorovat všechny okolo sebe. Proto jsme vlastně tady... teda krom toho, že vás chci něco naučit. |
| |
| Zasměju se. Takže mi jsme takový křečci jo? Usměju se a chci změnit téma. A na co si myslíte, že je moje moc dobrá? Zeptám se protože mě moje moc připadá jako absolutně k ničemu. |
| |
| Křečci.... ano, pravda.. jste taková moje potkáňata. Zasměju se společně s Joannou. Absolutně k ničemu.... kdyby ti přišla k ničemu, tak si nevyžádáš plyn do zapalovače, nebo snad ano? Usměju se a čekám na odpověď. |
| |
| Zviditelním se... Začíná nás tu přibývat... poznamenám a usměju se... Koukám na profesora Ztepilého, jak odchází... John je můj strýc... poznamenám... |
| |
| Já.. já.. Zakoktám se. Ten zapalovač mi dodává jistotu. Možnost se bránit. Když se můžu bránit ovládnutím ohně tak potřebuju něco co mi ho vytvoří. Je to taková moje jistota jako berlička pro důchodce. Podívám se na zapalovač ve svých rukou. A navíc je to jediný co mám od táty a můžu to nosit sebou. Naši se kvůli mě rozvedli a já zůstala s mámou, která mě má za zrůdu. Táta mě apoň miluje. |
| |
| vážně? takžeto máte v rodině, co? zeptám se a usměju se |
| |
| Kdo je čí strýc? Zeptám se se zájmem když dojdeme k ostatní. Pak se podívám na Al. Zapalovař naplněn sebedůvěra je zpátky. A usměju se jako sluníčko. |
| |
| Dodává ti jistotu.. takže tady máme první využití.. sebeobrana. To je dobrý začátek, nemyslíš? Mrknu na Joannu povzbudivě. Nikdo z nás není zrůda, to si pamatuj. To, čeho jsi tady svědkem, je přímý důsledek evoluce lidského druhu. Kéž by to tak zažil Darwin.... J8 osobně si myslím, že co dokážeš použít v sebeobraně, musí být nutně použitelné i do útoku.... ale tím tě samozřejmě nenavádím, abys s tím ohněm na někoho útočila. Je to dost nebezpečné, takhle si zahrávat..... každopádně, až jednou nebudeme moct rozdělat táborák, je dobré, mít se na koho obrátit. |
| |
| Nicméně, mám hodně práce. Měli byste si jít vybalit, pokud jste tak ještě neučinili. Kdyby mě kdokoli potřeboval, jméno je napsáno velkým písmem na kabinetu. Naposledy si nové žáky prohlédnu, otočím se a zmizím kdesi v budově školy. |
| |
| Jo jasně obrana... na táborák bude lepší Tiara. Ta umí oheň vyvolat. Narozdíl o de mě. Nebýt toho zapalovače stejně bych se neubránila. Takže když ho nemám jsem k ničemu. Řeknu a zastrčím zapalovač do kapsy od ryflí. |
| |
| Prídem k skupinke, ktorá sa dala znovu do kopy. Tak ako, zapalovač doplnený? spýtam sa s úsmevom Joany. |
| |
| Jasnačka a mám spoustu náplně i sebou. Ukážu na lahvičku v ruce. Tohle mi jen tak nedojde doufám, když seš tady ty třeba ho nebudu tolik potřebovat. Usměju se na Tiaru. Je mi fajn. Konečně sem snad našla skutečný přátele. |
| |
| Usmejem sa.Aspoň niekto ma považuje za trochu užitočnú.Dúfam, že z nás všetkých budú dobrý priatelia... Jasnačka. poviem. |
| |
| mám uplně ten samý pocit.... usměju se na Joanu |
| |
| Strýc je hypnotizér... odpovím a usměju se... Zdědil jsem to po něm..ale ještě se to musím naučit ovládat... Sednu si na schody.. |
| |
| Nechceš si to na mě vyzkoušet? Zeptám se. O tom jsem už slyšela a dycky jsem to chtěla vyzkoušet. Jakej to je asi pocit. To může mít člověk víc schopností? Zeptám se se zájmem. |
| |
| No tak díky za upozornění...opovaž se to na mě zkoušet zasměju se.... ale máš se....já jsem v rodině a z celého okolí jediná |
| |
| To záleží na tobě...nebudu tě do toho nutit... řeknu a usměju se... Pohodlněji se usadim... |
| |
| Sednu si naproti Lukášovi a podívám se mu do očí. Tak jak to teda funguje? Klidně můžeš začít já se ničeho nebojím. Jen snad uzavřených prostor a vody, ale to je detail. |
| |
| Tak na tohle jsem zvědavá... posadím se kousek vedle, abych měla na oba dva dobrý výhled... |
| |
| Tak doře... hledím ji do očí svýma očima, které jsou hypnotizující a jsou ted černé jako uhlíky... Začnu něco mumlat...Asi po 5 minutách vidím, že mám Joanu ve své moci... Teď mně posloucháš...Přines támhleten klacek... |
| |
| Dostanu nablblý výraz a je mi krásně. Podlechnu Lukáše a donesu mu klacek. |
| |
| Teď jsi ve své moci...Už nikoho neposloucháš... usměju se a oddechnu si... Bolí mně hlava... Ne moc dokonalé...ale aspon něco... |
| |
| ouha...fakt dobrý....začínám se tě docela bát zasměju se ale myslím to i docela vážně |
| |
| Protřu si oči a kouknu na Lukáše. Ty jo já se cítila uplně vygumovaná. Usměju se na něj. Tomu říkám aspon schopnost. |
| |
| Možná...Ale kdyby ji někdo zneužil...To by se děli věci... řeknu nevesele... Vyhodili by ho... |
| |
| Jo..jenže co potom, až vyjdeš tuhle školu? to si budeš moct jen tak chodit po světě, mizet a hypnotizovat? |
| |
| No to se ani nedivím. Vybavím si pocit, krásné blaženosti a nevědomosti. Ale bylo to hmm poučný. Připadala jsem si krásně. |
| |
| Samozřejmě, že bych to mohl udělat...Ale já bych to neudělal...Zneužívat takovouhle moc je na pováženou... odpovím... Vzpomenu si na výklad od strýce... |
| |
| To já nic udělat nemůžu. Kouknu se smutně a škrtnu zapalovačem. |
| |
| no to asi je...takže kdyby ji dostal člověk s charakterem křivym jak ústřední topení, bylo by zle co? musela jsem se zeptat... |
| |
| To ano... přikývnu vážně... Proto se to přísně hlídá a trestá... |
| |
| Myslíš že moje moc k něčemu je? Zeptám se trochu nešťastně. |
| |
| Určitě... pokývám hlavou... Každá schopnost je dar... |
| |
| No...tak doufám že ty ten případ křivýo charakteru nejsi |
| |
| Wow, to bolo super! pochválim keď vidím Bardovu hypnózu. Každá schopnosť je dar?Dajme tomu...ale radšej nemať nijakú moc, ako báť sa, čo začne najbližšie horieť. poviem si a dúfam, že sa Al sústredí na niečo iné a moje myšlienky počuť nebude. Len ťažko som si to priznávala...nikdy som si to priznať nechcela, ale svojej moci som sa vlastne bála. |
| |
| Ne...Myslím že ne... odpovím a usměju se... Jak se vám líbí škola? |
| |
| No, moc jsem z ní zatím neviděla přiznám se |
| |
| Zatím je to skvělíí. Přiznám. Hlavně jsem ráda, že mám protihořlavej pokoj. Usměju se a jsem ráda že Lukáš vnímá schopnosti jako dar. Máma říkala, že jsem zrůda. Táta je hasič tak říkal že je to dar, že jemu by to v práci moc pomohlo. |
| |
| Áno, je to super. pridám sa k Joane. Aj to zariadenie na izbách.Aspoň sa nemusím báť, že škola mojou vinou cez noc vyhorí. poviem mimovoľne a usmejem sa. Je tu ťažké vyučovanie? Začnem vyzvedať |
| |
| Jak pro koho...je to velice zajímavé... usměju se... Vstanu a začnu chodit do kolečka... Za chvíli by měla bejt večeře... |
| |
| No tak klid klid...neběhej tu jak křeček v kolečku... usměju se na Bardu |
| |
| Večera?Už sa teším, celkom som vyhladla....dúfam, že tu nevaria tak odporne ako v decáku. hodím znechutenú gimasu pri predstave takmer surového mäsa, rozvarenej ryže a huboj omáčky, no tá vzápätí prejde do môjho typického rebelského úsmevu keď si spomeniem, že keď som niečo vyparátila v kuchyni kuchárka hrozila: Prestaň už ty otrava, lebo ti do omáčky zamiešam muchotrávky. Keď som bola menšia, vždy som sa po tomto jej pohrození bála ochutnať večeru. |
| |
| Joo večeře. To bude fajn. Vaří tu dobře? Zeptám se se zájmem, protože moje vybíravost v jídle je docela obdivohudná. |
| |
 | Vystoupím celý vystrašený z velkého černeho auta..''Škola výjímečných'' stojí na ceduli vedle mě..vejdu dovnitř budovy, chvíly bloudím a pak najdu skupinku lidí..přistoupím k nim blíže a zeptám se jich Taky se vám stala nějaká....zvláštní ''příhoda''???Mimochodem...já jsem John.. |
| |
| Zvláštní příhoda? Zaptám se nejistě a podívám se na nově příchozího. Podám mu ruku se slovy. Já jsem Joana, ale můžeš mi říkat Pyro. Usměju se a čekám na vysvětlení. |
| |
| Ahoj, jak už jsem řekl, jsem John..ale přátelé mi říkají Johny..no..včera večer jsem spal ve své posteli a zdál se mi sen jak kolem mě všechno hoří..jenomže to nebyl sen..nějak jsem zapálil náš dům..a teď jsem utekl..a dostal jsem se sem.. odpovím hodně vyčrpávajícně a čekám na reakci Joany.. |
| |
| Tak to jsi tady správně. Usměju se na Johna. Někdy sen není snem. Asi máš schopnost jako Tiara. Umíš vytvořit oheň. Usměju se zářivě. Já ho neumím vytvořit jen ho ovládat. Koukej. Škrtnu zapalovačem a vezmu si plamínek do ruky a udělám z něj ohnivého koně. |
| |
| No tak to je hustý!!! překvapeně vyjeknu na Pyru..Chceš říct že něco podobnýho dokážu i já?? |
| |
| No já nevím přesně. Tiara umí oheň vytvořit, ale ne ho ovládat tak jako já. Někdy bych si spíš přála ho umět vytvořit. Takhle mi to připadá jako zbytečnost víš. Ale je to efektní. Usměju se. Pojď ven a můžeme zkusit jestli dokážeš něco zapálit. Všimla jsem si, že je venku ohniště. |
| |
| Tak jo.. a následuji Joanu.. |
| |
| Dojdeme k malému ohništi a já tam donesu trochu suchého dřeva. Usměju se na Johna. Tak teď to chce jen myslet na to co chceš. Pojď blíž k tomu ohništi a pak zkus vyvolat ten pocit, který jsi měl při tom snu. |
| |
| Zavřu oči..a představuju si šlehání plamenů..vídím ho jako doopravdy..otevřu oči a dřevo hoři..podívám se na Pyru a lehce se pousměju..úplně cítím energii toho ohně..z toho dřeva jde strašný zápach kterým se skoro dusím..zadívám se na něj a nejednou se shlukuje do stlačeného prostoru a odletí pryč..Co jsem to udělal?? zeptám se Joany..To taky patří k té schopnosti..možná že jich mám víc.. |
| |
| Jo to je možný. Bůh ví co to bylo, ale řeknu ti vážně fantastycký. Zářivě se usměju a přidřepnu si k ohništi. Vezmu si jeden z plamínků do ruky. A příjdu k Johnovi. Zkus jestli tě pálí. Třeba si s ním budeš moci hrát jako já. |
| |
| Dobře.. přikývnu na Pyru a pokusím se vzít plamínek do ruky...a nepálí mě..vezmu si ten plamínek pořádně do ruky a začnu ho zvětšovat a tvořit z něj kouli..To je skvělý.. řeknu a tu kouli předám do ruky zpátky Joaně..Možná že stejně jako oheň, umím ovládat vítr nebo tak nějak.. |
| |
| No tak to přeci zkus ne. Usměju se na Johna. Ráda lidi pobízím. Plamínek ve svých rukou zhasnu. Škoda jen že ho neumím tvořit. |
| |
| No tak jo no... podívám se do prázdna, teda aspoň pro někoho do prázdna, ale já tam viděl vzduch skoro jako hmotnou věc..začnu lehce kroutit očima a vítr se začne zvedat..je vidět jak se na zemi tvoří malinký vír a pomalu se začíná zvedat a vměšuje se do něj písek ležící na zemi, také uhlíky od zapadaného dřeva..po půl minutě už můj výtvor můžu prohlásit za menší tornádo..dostávají se do něj i kusy dřeva z ohně..Joaniny copánky poletují ve vzduchu z toho jak fučí ten vítr..potom to tornádo rozpustím a všechno zase lehne na zem..Tak co na to říkáš?? zeptám se Pyry.. |
| |
| Trochu si upravím rozcuchané vlasy. Jo je to skvělí. Usměju se a pak zklopím hlavu. Moje moc je oproti jeho tak nicotná. Dycky byla. Tak proč mít naděje, že k něčemu bude. |
| |
| Pdoívám se na Pyru a vidím že je dost smutná..Jsou tady nějaké Pokoje?? řeknu jen aby se sama sebou neužírala moc dlouho.. |
| |
| Jo jsou. Ukážu ti ten tvůj. Myslím, že bude taky protihořlavý jako ten můj. Myslí tady na všechno. Usměju se a chytím Johna za ruku a vedu ho k pokojům. |
| |
| To doufám, nechci už zažít další ''zvláštní příhodu''.. řeknu a jdu s Joanou.. |
| |
| Vstanu a šourám se směrem k východu... Oči mám sklopený, takže nevim kam jdu... Před branou do někoho(Sam) vrazím... Skončim na zemi vedle Sama s jeho rozpadanejma věcma... Jéžiš promiň... začnu se hrabat na nohy... Kufry přitom neúmyslně zvedám telekinezí do vzdcuhu... |
| |
| Když příjdu k pokojům ukážu na ten s jeho jménem. Tak tady to je. Nakouknu dovnitř. Vážně tu to je protihořlaví a navíc jsou některé věci přidělané k podlaze hřebíky. Asi tady ví vážně všechno dopředu. Řeknu a usměju se na Johna a nechám ho, aby prošel do pokoje. No já asi půjdu, aby sis mohl vybalit. Pokud chceš. |
| |
 | To nevadi..to se stává.. řeknu a usměju se na dívku.. Když chcu posbírat mé rozsipané věci už jsou nahoře..pak mrknu na dívenku a řkenu.. Díky..já jsem Sam..a ty..? zeptám se jí a usměju se |
| |
| Melánie...pro přátele Bí... usměju se... Najednou věci spadnou na zem, já zaječím a objevím se za Samem... Co se to děje? zaječím.. Pak mrknu na Sama... Promiň...jenom se nejspíš dokážu teleportovat a nějak sem to ještě neovládla... |
| |
| Nemusíš, cítím se dobře v tvoji společnosti... trošku se začervenám...vejdu dovnitř a rozhlédnu se..otevřu skřín a najdu tam čisté oblečení a hygienické potřeby..No vida..vážně vědí o všem..nemám sebou ani kartáček na zuby.. řeknu a sednu si na postel.. |
| |
| Jo..no to já to taky ještě moc neovládám.. řeknu a když si chci vzít věci ze země odletí ještě o kus dál.. No..a tady je důkaz.. řeknu a zasměju se pak dojdu pro věci.. Tagže..můžu ti říkat Bí..? zeptám se a usměju se na Bí.. |
| |
| Podívám se na Johna a pak uslyším křik. Pojď půjdeme se kouknout co se děje. A vyběhnu z pokoje. Podívám se ven. Ten hlas, který křičel patřil Bí. Také zahlédnu nového kluka. Bí co ječíš? To tě tak vyděsil tady ten kluk? |
| |
| Jasně Same... otočím se k němu... Uslyším Pyru... To teleportace... vysvětlim... |
| |
| To sem tak hnusnej? řeknu a vyhrabu zrcátko.. Já myslím že ne..no to je jedno.. |
| |
| Ne to víš že ne...Joa to myslela jen v žertu... usměju se na Sama... Vypadá dobře...ještě že tu není Al,co čte myšlenky... pomyslim si... |
| |
| Uslyšel jsem nějaký hlas a zjístil jsem že je to další studentka..příjdu k ní a pozdravím ji Ahoj já jsem John, nebo Johny.. a to samé pak řeknu i tomu klukovi.. |
| |
| Já jsem Sam..nebo Samuel.. řeknu a usměju se na Johnyho.. |
| |
| Tak teda ahoj Same.. usměju se na Samuela |
| |
| Ahoj.. řeknu a usměju se na Johnyho..pak si všechno zase vezmu do ruk a optám se všech přítomních.. Nevíte kudy teď..? |
| |
| Jááá jsem Joana ale pro přátele Pyra. Podám ruku Samovi a usměju se na něj. Vypadáš dobře jen sem myslela že ji vyděsila nějaká tvoje schopnost. |
| |
| Ovládej se... Mile se usměju, jelikož už mi zase začali jiskřit oči... Nervozně přešlápnu na místě, stát vedle Sama mně stojí značné úsilí... |
| |
| Jo jasně, pojď ukážu ti kde máš pokoj.. a vykročím vpřed |
| |
| Já už tu mám i pokoj..to je super.. řeknu a usměju se pak ještě podám ruku Pyře a následuju Jonyho.. |
| |
| Soustřeď se! Přivřu oči a představím si chodbu s pokoji... Ucítím zvláštní brnění... Otevřu v nějakém pokoji... Prohlídnu si ho a pak uvidím jmenovku... Ale ne...To je Samův! |
| |
| Líbí se ti co? Řeknu pološeptem Bí do ucha. A trochu se zašklebím Je fakt pěknej. Nevíš co umí? |
| |
| Tak tady to je.. řeknu a chytím cedulku na dveřích se jménem ''Sam Akuri''..odejdu pryč aby se mohl Sam zabydlet..vyjdu ven a pozdravím Bí, která mě zatím ignorovala.. |
| |
| Když otevřu dveře do mého pokoje spatřím Bí.. Ty jsi tu dřív než já..to je něco.. řeknu a zasměju se..pak si hodím kufry na postel a posadím se vedle nich.. Hm..chceš..si povídat..? zetpám se stojící Bí.. |
| |
| Jak se přibližuju k Bí tak najednou zmizí..Co se stalo?? zeptám se Pyry |
| |
| Teleportace... zamumlám a zrudnu až ke kořínkům vlasů... Jo klidně... sednu si na postel vedle Sama... |
| |
| Prej se umí teleportovat. Sakra všichni tu mají skvělí schopnosti a já mám jen jednu uplně k ničemu. Svěsím hlavu nasadím sluchátka a vyjdu ven. |
| |
| Moment..třeba se mi to teď povede.. řeknu a pohodím mírně rukou..aby věci jen opatrně zklouzli z postele..ale ona si rozletěly..rychle jsem je zastavil rukou..pak je uchopil (když byli zmrazene) a luskl prty..pak jsem je položil na zem a sedl si vedle Bí.. Tak o čem? zetpám se jí.. |
| |
| To je úžasná schopnost... poznamenám, ted už trochu bledší... Hraju si s neposedným pramínkem vlasů... |
| |
| Jo..díky.. řeknu a zčervenaj mi tváře..pak se na ni jen usměju jak si hraje z vlasy.. Ta tvá taky není k zahození.. řeknu a usměju se na ni.. |
| |
| Celkem ne... přiznám.... Přivřu oči a urovnávám si myšlenky... |
| |
| Procházím se po škole a dojdu ke skříňkám. V jedné něco je. Nahnu se a někdo mě do ní strčí a zamkne. Nééé, já chci pryč. Mám klaustrofobii sakra. Řeknu a snažím se ze skříňky dostat. Kopu do skříňky. Srdce mi buší jak splašené a najednou. Do háje. Au to bolí. Podívám se na skříňku a ta je zavřená. Co to bylo? Postavím se a zkusím se opřít o stěnu, ale moje ruka jí jen projde. Vyjeknu. Sakra co je zase tohle??? |
| |
| Taky bych chtěl mít takovou..né takovou jak mám kterou ani neumím ovládat..všechno mí líta od ruk..je to strašný.. řeknu a zasměju se..pak si pomalu začnu vybalovat Botky mikiny ryfle triky všechno..x) |
| |
| Dojdu ke svému pokoji a osprchuju se, převléknu se a sednu si na postel..nastavím ruce a do každé z nich nechám proudit energii která se začíná měnit v oheň..napřáhnu se a hodím je po stěně..jakoby je do sebe vsála..žadná stopa po ohni tam už nebyla..vyšel jsem ven ze svého pokoje a jen tak stál na chodbě.. |
| |
| To se naučíš...Já taky ne...Musím se plně ovládat, jinak to dopadá jako katastrofa... poznamenám a usměju se... |
| |
| Uvidím Johna jak stojí na chodbě. Johny, Johny já ti musím něco říct. Řeknu mu trochu hlasitěji než jak normálně mluvím. |
| |
| Jo katastrofa..to je to zprávné slovo.. řeknu a zasměju se.. Aspoň že něco ovládám.. řeknu a usměju se.. |
| |
| Copak??? řeknu Pyře |
| |
| Uchechtnu se... Rozhlédnu se po místnosti, je mi teplo.... Sudnám si svetřík, který mám na sobě... Douifám, že mně odsud nevyhodí... poznamenám, když se podívám na svoje oblečení, riflovou minisukni a bílej top... |
| |
| Myslím si že ne..Dougám tedy že ne.. řeknu a usměju se na Bí..pak pohlédnu na mé oblečení..Hnědé triko a Rifle..nic moc lepší..xD ale co..x) |
| |
| Koukej co jsem zjistila. Někdo mě zavřel do skříňky a já prostě propadla. Řeknu a vyhrnu si rukáv a ruku nechám projít stěnou. Můžu se odfázovat. Prostě procházet stěnama. To je konečně schopnost. Boží ne? |
| |
| No...myslim že si na takovýhle oblečení nepotrpěj...Podle nich sukně nejlíp ke kotníkům a zahalený ramena... zasměju se... Přejedu kriticky svoje oblečení... |
| |
| Tak snad nám to nebudou vyčítat..jak se oblékáme ne? zetpám se a zasměju se..když už to mám vše vybaleno skočím na postel vedle Bí.. Tak co budem dělat..? zeptám se jí.. |
| |
| To teda jo!!Teď už by jsi mě uřčitě přetrumfla!! řeknu Pyře a usměju se.. |
| |
| Nechám to na tobě... s úsměvem mrknu... Otevřu oči, jsem plně soustředěná... |
| |
| Jasně, kdyby jsi mě zavalil sutinami určitě bych to přežila. Usměju se na Johna a jsem ráda, že jsem našla alespoň jednu dobrou schopnost. |
| |
| No..můžem to hnedka nějak vyskoušet,,nějak akčnějc..co ty na to?? zeptám se Pyry.. |
| |
| Tak třeba..pojď sákat.. řeknu zasměju se chytnu Bí za ruku a skáčeme po mé " Dvoumanželksé " postely.. |
| |
| Jak to myslíš? Zeptám se a vyvalím na něj oči. Ale já jsem pro každou špatnost. Tak povídej. Přeháněj. |
| |
| To z nás nebudou mít radost... zasměju se v letu... Takhle jsem si nezablbla už dlouho.... |
| |
| No..míň riskantní je že bych udělal tornádo a ty by jsi jim prošla..prostě byses dostala do jeho středu..a ta víc riskantní je že bych po tobě hodil ohnivou kouli..tak co?? |
| |
| Tak po mě hoď tu kouli, ale raději pojď ven. Mě oheň neublíží... Usměju se a vyjdu ven a čekám kdy na mě Johny hodí ohnivou kouli. |
| |
| Stoupnu si asi pět metrů od Pyry a vytvořím ohnivou kouli a hodím ji... |
| |
| Profázuju kouli, ale ta prolétí oknem. Sakra, malér. Nahlédnu dovnitř a vidím, že je to knihovna. Jedna ze záclon začala hořet a taky v jednom z regálů se objevil oheň. Sakra to né. KE MĚ! Zakřičím na oheň a ten mi poslušně v pluje do rukou. |
| |
| Ti dám křečka... pohrozim ji, oči mi ztmavly... Zasměju se... |
| |
| No tak to bylo ofous, ale stopy po ohni tam, zůstanou.. řeknu Pyře s trošku vystrašeným výrazem v obličeji.. |
| |
| To jo. Řeknu a smutně svěším hlavu. Pak ji ale s usměvem zvednu. Už aspoň vím k čemu ta moje moc je. Naštěstí nechytili žádné knížky. Jen ten závěs se bude muset vyměnit. |
| |
| No vždyť....tady pobíháš jak splašenej.... zasměju se.... |
| |
| To teda ne... zastavím se a sednu si vedle ni... Trochu se zneviditelnit, asi jen tak, že mně ostatní vnímají rozostřeně.. |
| |
| Hmm..... ocením jeho výkon.. mám chuť začít tu mávat rukama, a vyřvávat..,, kam si zmizel! zam si zmizel!! ale poškej já tě najduuu!! zasměju se... |
| |
| Zmizím úplně... Tak si mně najdi... ozve se hlas za ní a poté opět zmizí.... |
| |
| Tak co budem dělat teď? zeptám se Pyry |
| |
| Hej! vykřiknu... Zaměřím se na jeho myšlenky, které mě k němu zavedou... skočím na místo, kde by měl být a skutečně do nečeho narazím... tak, a mám tě!prohlásím, když se svalím na zem a neviditelnou plochu strhnu sebou |
| |
| Já nevím, ale támhle je Al s Lukášem. Pojď představím tě. Řeknu a vyrazím za Al a Lukášem. Ahojky vy dva. Usměju se na ně. |
| |
| Zviditelním se... Trefa! zasměju se... |
| |
| Vy jste taky hračičky vy dva. Řeknu a jen tak mimochodem podám Lukášovi ruku a doufám, že ji příjme. Chci mu totiž ukázat svou novou moc. |
| |
| A mě necháte válet na zemi, to teda dík.... prohlásím se smíchem |
| |
| Když už mě po chvíli skákání přestane bavit jen si sednu na postel..pak jen tak sedím..a přemýšlím co zmrazit..nevím co dělat..je tu strašná nuda.. Nenapadá tě něco..co můžeme dělat..? zetpám se Bí.. |
| |
| Ahoj, já jsem Johny.. řeknu oboum (Al a Barda) |
| |
| Zadýchaně silehnu na postel... Dýchej...dýchej.... Oddychuju... |
| |
| Ahoj Johny, já jsem Al... prohlásím když se zvednu ze země |
| |
| Když mi Lukáš podá ruku jeho ruka tou mojí jen projde. Promiň, chtěla jsem to někomu ukázat. Usměju se a kouknu na ostatní. |
| |
| jéé, ty jsi objevila další dar, ano? zeptám se ohromeně |
| |
| otočím se na Johna a pečlivě si ho prohlédnu. Jeho myšlenky však nechám být. bych si asi zrovna přátele nezískala, kdybych každýmu lezla do hlavy jak vetřelec.... pomyslím si.. A copak ovládáš ty, Johne? |
| |
| Pyrokinezi, stejně jako Pyra a ještě umím ovládat vítr, ale nevim jak se tomu řiká..no vlastně jsem z toho ještě vystrašenej, protože jsem zapálil svůj dům a utekl jsem...a tak jsem tady.. řeknu a smutně se zadívám do země..co asi dělají moji rodiče?vědí o tom že jsem tady??neměl bych je kontaktovat?? pomyslím si a zadívám se do prázdna.. |
| |
| ou aha...tak to je mi líto...ale to se zpraví, uvidíš, tady tě naučí, aby se nic takového jako zapalování domů, nedělo povzbudivěse usměju... copak všechny co tu jsou potkalo nějaký neštěstí? |
| |
| A co umíš ty?? zeptám se Al a nasadím zvídavý výraz |
| |
| No já umím...číst myšlenky... nějakou další schopnost jsem zatím neobjevila.. přiznám posmutněle |
| |
| Hm..nepadá tě něco..něco co by se dalo dělat??? zeptám se Al se značnou dávkou nudnosti.. |
| |
| No už si prošel školu? já ne a hlavně se tam nevyznám... prohlásím, a zrudnu nad svým nedostatkem orientačního smyslu:D |
| |
| No..počkej..něco mě napadlo..Pyra svoji novou schopnost použila v tý chvíly když ji někdo zavřel do skříňky..já to ovládání vzduchu použil když sem se dusil nějakim divnym zápachem..to znamená že svoji novou schopnost poznáš v nebezpečí nebo tak nějak.. jak to dořeknu tak vytvořím ohnivou kouli a hodim jí po Al.. |
| |
| Hej co to děláš? vykřiknu, a protože mi koule letí spíše na nohy, tak vyskočím do vzduchu... jenže na zem znovu nedopadnu.. a kruci... |
| |
| WOW..promin..bylo to dost nerozvážný..nemusela si mít žádnou druhou schopnost a já tě mohl zabít..no ale stálo so za to ne?? řeknu Al za hlasitého smíchu a s hlavou namířenou nahoru abych viděl její hlavu.. |
| |
| Omluvím se Bí..a jdu se jen tak projít..pak uvidím někoho..jak tam dole něco dělá..jdu za nimi a pozdravím.. Čaute.. řeknu a usměju se.. |
| |
| No to je teda fakticky super.... nadohidím nejistě, ale zrovna nadšeně se netvářím hled ze dvou důvodů. 1) sukně není k levitaci zrovna vhodné oblečení, a za 2)... jenže jak teď dolů? |
| |
| Myslí..jinak ti já neporadím.. řeknu a zasměju se Altáriell která jen tak trčí ve vzduchu a neví jak dolů.. |
| |
| Ahoj.. řeknu Samovi Vy se asi ještě neznáte..to je Al, Al tohle je Sam.. |
| |
| Ahoj Same..klidně bych ti podala ruku ale taď to nejspíš jaxi nepůjde... orohlásím zezhora... |
| |
| Usmě ju se na Altáriell která trčí ve vzduchu..ják ji ale pomoci dolů mě nenapadá..já sám se totiž musím ještě učit.. |
| |
| Už asi vím jak tě dostat dolů.. zakřičím na Al, vytvořím ohnivou kouli a hodim jí ji na hlavu.. |
| |
| Fuj! ozve se zezhora, ale jeho nápad zafunguje....za chvíli se rozplácnu na zemi, ale nic mi není.... tak to bylo pěkně brutální.... |
| |
| Promiň..asi nepůsobim jako velkej Džentlmen(:-D).. řeknu Al a podám ji ruku.. |
| |
| ruku přijmu a vyškrábu se na nohy.. no to sice ne, ale alespoň jsem díky tomu objevila co dalšího umím... usměju se když se vyškrábu na nohy a opráším... |
| |
| Nudím se a tak se přenesu za ostatníma... Ahojky vespolek... usměju se a objevím se vedle Sama... |
| |
| Výborně Al... zasměju se... Za chvíli bude večeře...Úvodní hostiny bejvaj vždycky dobrý... usměju se... |
| |
| Když se vedle mě zjeví Bí..dotkne se mě..v ten moment mírně z červenám..pak se na ni jen usměju.. Promiň že jsem odešel.. řeknu a doufám že se nenaštve.. |
| |
| No, hele neměliby pro mě něco jako pokoj s absolutní gravitací? když může mít Joana nehořlavej koutek... prohlásím rozlámaně |
| |
| To nevadí... pousměju se... Už mám docela hlad... poznamenám... |
| |
| Už se stalo...Oni věděli co umíš... usměju se.. Vidí to už dopředu... Poznamenám... |
| |
| Aha....tak to je docela výhodný.... poznamenám a usměju se... dám se do kroku, akle v zápětí mi projede nohou, na kterou jsem předtím dopadla, tupá bojest.. Doháje... |
| |
| To ano...Naše ředitelka...Paní Simonsová...Učí vidění do budoucna... Tady na škole se dá naučit dalším darům, každý je má, jen nerozvinuté... usměju se... |
| |
| chviličku se statečně belhám s nejspíš naraženou nohou, ale pak se zastavím.. Takhle to nepůjde..pomůžeš mi? obrátím se na bardu |
| |
| Co to tady vyvádíte slečno? zamířím k ní... Asi ste spadla co? V tom případě pudete na ošetřovnu, Lukáši, doveď ji tam... přikážu mu a pak se ztratim... |
| |
| Jistě strýčku.. podepřu Al a už ji táhnu na ošetřovnu... Trvá nám to dlouho... |
| |
| soráč, nechtěla jsem přidělávat problémy.. omlouvám se bardovi a snažím se ho držet, což při mé né moc velké výšce, a jeho naopak docela slušné výšce, je pro mě trochu problém |
| |
| To je vpohodě.. usměju se na ni... Konečně jsme na ošetřovně... Za chvíli už Al obvazuji ošetřenou nohu obvazem... |
| |
| Ach jo to jsem celá já..první den a už dělám problémy...k čemu mi ta levitace je když ji nedokážu ovládat? povzdechnu si když vycházím z ošetřov,y ještě více pajdající, jak mi nohu znehybnili. no alespoň, že to není sádra |
| |
| Jo..? Já celkem taky.. usměju se na Bí.. |
| |
| Nejdeš se projít? zeptám se s úsměvem... Vstanu a vykročím... Před jezírkem zůstanu stát a zastřeně koukám do dálky... |
| |
| Když se Bí dívá jen tak do dálky usměji se na ni a nevím co říct.. Jsi tak krásná.. pomyslím si a jsem jak v ráji když se na ni jen tak koukám.. |
| |
| Rozvážu si vlasy z culíku... Pozoruju svůj odraz na hladině... Usměju se... |
| |
| Když se Bí jen tak usmívá..sednu si do trávy.. Tak co podniknem..? zeptám se jí s úsměvem.. |
| |
| Sednu si vedle něj do trávy a natáhnu se... Pozoruju mraky a přivřu oči... Nevím...Dělej co uznáš za vhodné... |
| |
| když mi odpoví podívám se na ni a usměju se..pak si lehnu vedle ní a políbím jí letmo na rty.. Třeba tohle..? zetpám se a usměju se.. |
| |
| Třeba tohle.... usměju se... V očích mi hoří dravé prameny... Pokračuj... |
| |
| Dobrá.. řeknu usměju se a začneme se s Bí líbat..je to něco tak nádherného..nedá se to pospat slovy..x) |
| |
| Hoří mi tváře, hořím celá(metaforicky :D)... Líbám se se Samem... Kolem nás začnou létat různé předměty... A aby toho nebylo málo, ucítím známé brnění... Láska dává křídla... usměju se a pokračuji... Chytnu sama kolem krku... Ocitneme se na střeše školy... |
| |
| Otevřu oči a uvědomím si, že jsem na chvíli usnula na zahradě. Protřu oči a koukám, kde kdo je a jak dlouho jsem vůbec spala. Doufám, že nepříjdu o večeři. |
| |
| Když se ocitneme na střešně uvědomím si že je to práce Bí..aby toho nebylo málo všude kolem nás tam lítaly nejrůznější předměty..pro změnu i práce má..nepřestávám ji však líbat.. |
| |
| Ty z nás budou mít radost...Dva telekinetici..to nedopadne dobře... usměju se a políbím ho... Ale je tu nádherný výhled.. |
| |
| Ano to ano..a navíc když tu jsem s tebou.. řeknu obejmu ji a začnu ji zase líbat.. |
| |
| To jim snad vadit nebude... řeknu nevinně.. Usměju se... |
| |
| Sedím v kabinetu, nohy na stole, v rukou kniha. Určení pohlaví organismu bývá během vývoje ovlivněno působícími faktory, buď genetickými, nebo jinými. Některé případy určení pohlaví ovšem stále nejsou prozkoumány. V případě genetického určení je většinou rozlišeno pohlaví se stejnými pohlavními chromozomy (samice savců, samci ptáků) a pohlaví s různými pohlavními chromozomy (samci savců, samice ptáků). Toto určení však někdy může být převáženo jinými vlivy, například hormonální nerovnováhou. Čtu si ještě chvíli text pokračující ve stejném duchu - a potom knihu založím listem Jinanu a zaklapnu. Vstanu z křesla v němž sedím a uložím knihu do poličky, mezi mnoho jí podobných. Po cestě pohladím jednoho z mnoha králíčků, které chovám jak pro potěšení ze zvířátek v kabinetu, tak z důvodů vědeckého výzkumu genetické dědivosti. Do jedné z dalších klecí doplním vodu, protože vidím, že dochází. Otevřu okno a sleduju, jak je venku hezky. Zanedlouho bude večeře.. ale to mi nebrání abych trošku zacvičila aktivisty. Proto na tenkou halenku nahodím ještě svetr a vyjdu před budovu školy. Má někdo zájem trénovat před večeří? Zeptám se do vzduchu, ale dost silným hlasem na to, aby mě bylo slyšet. |
| |
| Já teda určitě. Usměju se na profesorku a hlad mě docela přejde. Jsem totiž celá žhavá až jí ukážu, že umím fázovat. |
| |
| Jdeme trénovat..? zeptám se Bí a políbím ji.. |
| |
| Jasně, drž se... chytnu ho za ruku a přenesu nás před profesorku... Já určitě... usměju se... |
| |
| Se mnou taky počítejte.. řeknu a zasměju se..pak se jen otočím na Bí a usměju se na ni.. |
| |
| Tkže výborně, to máme tři. Tomuhle říkám ideální počet. Usměju se a kývnu na studenty, kteří se ihned chytili mé výzvy. Dáváte přednost tréninku venku, nebo v budově? |
| |
| Samuel Akuri..jméno mé..ee..jsem tu po prvé..nevím kudy kam..na mě to není.. řeknu a usměju se na profesorku.. |
| |
| Raději venku. Už jsme dneska měli nehodu s knihovnou a to stačilo. Řeknu provinile a svěsím hlavu. To, ale nebyla přece moje chyba. Jen sme Johnym trénovali. |
| |
| Ach..takže ty máš na svědomí tu knihovnu? Nedělej si s tím hlavu.takové věci se tady stávají denně.... mé knihy jsou dobře izolované a.... doufám že jsi alespoň trénovala v blízkosti učebnic anorganické chemie.... Mávnu nad tím rukou. Zdravím tě, Same. Jsem Scarlett Sairee... a vlastně mi všichni můžete tykat.. dokončila jsem tuhle školy teprve předloni. Rozejdu se kamsi směrem na rozlhelé pozemky okolo školy. Zastavím se pod něčím, co vypadá jako umělý skalní převis. Same, Melánie, vy se zkuste teleportovat támhle nahoru, postupně skočte a v letu se zkoušejte přemístit zase na zem tak, abyste nespadli. Nemějte strach, pokud se vám to nepodaří, trávník pod támhletím místem je umělý a upravený jako trampolína. Ze začátku totiž není zrovna lehké utřídit si myšlenky, když padáte z několikametrového srázu. Poté se otočím k Joanně. Joanny, jak daleko umíš svůj oheň vyslat? |
| |
| Ne to ne... jen jsme spálili závěs. Nic víc... Žádná knížka... Řeknu trochu nesměle se svěšenou hlavou. No zatím jsem to s tím ohněm nezkoušela hmm házet. Ale umím něco lepšího. Podejte mi ruku. Řeknu profesorce a čekám na to jak se bude tvářit až jí rukou projedu... |
| |
| Ale jistě. Podám ji ruku a čekám jakou lumpárnu mi hodlá provést. A jak už jsem řekla - ne podejte, ale podej.... připadám si jinak hrozně stará.... vykat mi musíš jenom když je někde poblíž ředitelka. Mrknu. |
| |
| Tak jo. Řeknu a usměju se. Moje ruka Scarletinou jen projede. Hold fázování. |
| |
| Instinktivně cuknu rukou zpátky. Já myslela, žýe umíš dělat triky jen s ohněm.... tak mě napadá... nebudeme plivat oheň do dálky.... jeden závěs pro dnešek stačí.... dokázala by ses profázovat tlakovou vlnou? |
| |
| No mohla bych to zkusit. Usměju se a kývnu hlavou, že jsem připravená na cokoliv. |
| |
| ..pomalu dobýhám ven za profesorkou a říkám Já chci taky tréénovat!! |
| |
| Zdravím tě. Jsäk se jmenuješ a co přesně umíš? Usměju se na nově příchozího. Já jsem Scarlett a učím zde praktické využití schopností a genetiku. Poté se otočím na minutku k Joanně a sundám z rukou rukavice, které strčím do kapsy. Zatím to bude něco menšího..ale připrav se. S těmito slovy ruce lehce sprásknu, jako bych chtěla zatleskat. Joaninným směrem se začne šířit menší, krom vlnění trávníku zcela nepoistřehnutelná tlaková vlna. |
| |
| Zavřu oči a čekám, že tentokrát nevyjde, ale když otevřu oči s oddechem zjistím, že moje nová moc je skvělá a mě se nic nestalo. Usměju se na profesorku. Vůbec nic jsem necítila. Pak se zarazím. Ale co když to už tak bude pořád a já se nebudu moct nikoho ani dotknout nebo se najíst. Vyhrknu trochu šokovaně. |
| |
| Dokážu ti, že to takhle pořád není. zazubím se a sprásnku ruce silněji. |
| |
| Cítím kolem sebe jen takový lehký vánek, který mi rozváže culíky. Ale nic víc. Jako by jsem měla dostat další prokletí. To už jsem trochu cítila, ale bylo to jak letní vánek. |
| |
| Zkus nemyslet na to, že nechceš nic cítit. Zkus spíše myslet na to, že jsi hmotná a že tě to odhodí pryč. Věř tomu. Doporučím a zkusíme to znovu. |
| |
| Brý den, jmenuju se John McIntire, ale spíš Johny..a ovládám Pyrokinezi..no teda ji spíš mám než ovládám...a taky z vítrem něco umim, ale odbornej název nevim.. řeknu a čekám na odpověď popř. trénink mých schopností.. |
| |
| I když mám strach, že se mi něco stane, soustředím se na to, že jsem živá, hmotná a nemůžu procházet stěnami. Po chvíli mě strhne tlaková vlna. Skončím sice v leže na trávníku, ale jsem šťastná. Posadím se. Tak to by jsme měli. Stoupnu si a škrtnu zapalovačem. Začnu si pohrávat s plamenem jako by to byl balon. Tohle mě baví asi nejvíc. Johny pojď se taky přidat ne. Řeknu a hodím mu plamínek. |
| |
| No výborně.. takže už tady máme tři studenty, kteří umí něco s plamenem...to byste měli zvládnout i usměrnit exploze... Zvednu kamínek, zapálím ho a tuhle "časovanou bombu" hodím Johnymu do ruky. Chvíli si s ním házejte.. po čase někomu vybouchne v ruce. zakřením se. Ale vy si poradíte.... |
| |
| Tak dobře.. řeknu Scarlett a chytím kamínek, potom ho hodím Pyře do ruky, zavřu oči a představým si Explozi...otevřu oči a vidím jak se kamínek rozletěl na několik kousků.. |
| |
| Kamínek vybuchne zrovna v momentě kdy mi spadl do ruky. Až na to, že mám rozcuchané vlasy. Neublížilo mi to. Tomu teda říkám bomba. Řeknu skoro ironicky. Já už mám takovej hlad. Zakňučím... |
| |
| Takhle jsem to nemyslela.... Ušklíbnu se. Rozletěl by se časem sám.... to je jedno.... půjdeme na to jinak. Pokrčím rameny. Odběhnu k akademii a přinesu sebou jednu z mnoha židliček. Postavím ji mezi ty dva, páskou kolem ní vytyčím čtverec 3 krát 3 metry a sáhnu na židli. Ta začne lehce plápolat. Vašim cílem je, abvy se oheň až to celé vyböuchne, nedostal na ten čtverec. prohlásím a ustoupím oběma z cesty. |
| |
| Tak pojď princezno, kam chceš..? vemu ji do náruče, jelikož s nohou toho moc nenachodí... Usměju se na ni... |
| |
| Za ten čtverec. Dobře. Řeknu a usměju se na Johna. To by neměl snad být problém. Soustředím se a koukám na židličku. Vybuchne nebo ne? |
| |
| Jé, děkuju... usměju se na Bardu, a chytnu se ho kolem krku abych se udržela. co myslíš, stihneme ještě večeři? |
| |
| tak jo.. pekelně se soustředím a mám výraz jako hiro nakamura v Heroes a predstavuji si jak zidle vybuchuje (coz se stalo i ve skutecnosti) a jak se ohen na jedne strane zastavi presne u pasky..ten zbytek uz je na Pyře.. pomyslím si |
| |
| Ještě nezačala... usměju se... Pak se zneviditelnim, takže není vidět ani Al... Zamířím směrem do jídelny, budem tam jako první... |
| |
| Soustředím se a cítím, že plameny, lehce olízly pásku, ale za ní se už nedostali. Jenže tohle mě stálo trochu víc síly než hraní si s malými plamínky. Sednu si na zem a dýcham zrychleně. Srdce mi buší jak na poplach, ale jsem ráda, že jsem to zvládla. Já už sem fakt vyhládlá |
| |
| Tyjo..to je ale zvláštní pocit... zašeptám a užívám si neviditelnost.. To těasi budu využívat častěji usměju se |
| |
| Scarlett, kdy bude večeře??Mám už taky hlad.. řeknu a na to mi zakručí v žalůdku..Nevíš jak se jmenuje moje druhá schopnost?? zeptám se a sednu si na zem.. |
| |
| Obejdu pásku kolem dokola. Tak to máme deset centimetrů zničené trávy za hranicí tady... a tady kousaëk taky..... nic si z toho nedělejte. Mrknu povzbudivě. Je teprve začátek školního roku.. na prváky jste úžasně nadaní, opravdu. Jde vidět, že to myslím vážně. Teď půjdeme na večeři. Děkuju vám za spolupráci.., a ještě něco - líbí se mi, že pracujete jako tým. S tím, že to určitě nekdo po nás uklidí - například nějací telepati, kteří u toho umí i zvedat předměty ze země při vlastním tréninku. Otočím se a pokynu, aby šli za mnou. Večeře čeká. Před jídelnou se od obou odpojím, naposledy na ně mrknu a opět zalezu do kabinetu studovat a připravovat hodiny. |
| |
| Tak co to tady máme dobrého? Rozhlednu se. Jídelna je krásně zařízená. Koukám a jsme tu asi první. |
| |
| Trošku popostrčím do Pyry..Tým..to zní dobře co??Pyra a Johny..Hm...No nic..mám hlad..takže přestanu kecat a ratši se nadlabu.. řeknu s úsměvem Pyře a vezmu si jídlo a najím se..hm..jídlo.. |
| |
| Posadím ji k dlouhému jídelnímu stolu plnému jídla... Dobrou chuť... popřeju ji dobrou chuť a naložím si talíř plný jídla a dám se do jídla... |
| |
| natáhnu se po bramboráku. Za to dobu mi opravdu vyhládlo.. taky ti přeju dobrou chuť... |
| |
| Posádím se naproti Johnymu. Ale já jsem Joana Johny. Usměju se na něj a zkoumavě se podívám po stole. |
| |
| No jo..ale Pyra..zní víc Pyrokineticky..no tak teda Joana a Johny.. řeknu a začnu zase jíst.. |
| |
| Nemusí každej vědět kdo jsem. Zašklebím se a nakonec si vezmu jen nějakou sušenku ze stolu a začnu ji chřoupat. Kde je asi tak můj táta? |
| |
| Spořádám jídlo celkem rychle... Když Al dojí, chytnu ji do náručí... Tak kam princenzno? |
| |
| Ehm... no neobtěžuje tě takhle mě všude nosit? ověřím si to raději... |
| |
| Dojím sušenku a kouknu na Lukáše, který očividně nemluví na mě. No co nic se neděje. Dokřoupu sušenku a nějak nemám na nic chuť. Svírá mě zvláštní pocit, že se stalo něco špatného. Moc špatného. |
| |
| Jasně, že ne zasměju se jí... Řekni hlavně kam teď... vyjdu ze síně.... |
| |
| Co kdybys mi pomohl vybalit? Sama se k tomu nikdy nedokppu... navrhnu s úsmevem.. |
| |
| Vyjdu z jídelny a nějak mě napadne, že bych mohl prozkoumat školu..hned na prvních dveři které najdu není žádný nápis, na co jsem byl v téhle škole už hodně zvyklý..vešel jsem do vnitř a ucítil jsem hodně silný zápach..v zatuchlé místnosti kde ani nebylo světlo jsem našel trojzubec omotaný pavučinou..vyndal jsem ho, očistil a vyšel s ním ven..jeho hroty se na dením světle krásně bližtily..pevně jsem ho uchytil do ruky, pořádně na něj zadíval..najednou ze všech tří ''zubů'' vyšlehly plameny a popálily strop..docela jsem se leknul..hnedka jesm přiklusal k Joaně a řekl jí Koukééj...trojzubec....asi ještě zlepšuje moje schopnosti..když jsem ho chytl a pořádně na něj soustředil vyšlehly z něj plameny..hustý co?? řeknu s širokým úsměvem |
| |
| Jo to je hustý. Usměju se na Johna, ale jsem pořád nějaká zamyšlená a nesoustředěná. Něco se muselo stát. |
| |
| Co je??? řeknu Joaně, protože vidím že je značně zdrcena.. |
| |
| Nevím. Rozhodím rukama. Cítím, že se stalo něco hroznýho, ale nevím co. Uplně jsem ztratila chuť k jídlu. Řeknu a bezděčně se rozhlédnu po stole plném laskomin |
| |
| Tak..tak to můžem jít vypátrat ne??? řeknu Joane ze značně šibalským výrazem v obličeji... |
| |
| Raději bych šla pátrat po jiných věcech. Usměju se na Johna, ale pořád mi to vrtá hlavou. Ale asi se nic nestalo... |
| |
| A to jako co?? zeptám se Něco..s určitýho pohledu..zajímavýho?? a hodně výrazně zamrkám na Joanu, tak výrazně že by to každýho rozesmálo.. |
| |
| Zasměju se. Nic určitýho. Ale je fakt, že tady to ještě neznám. Třeba by se dalo něco čím se zabavit... |
| |
| Sakra..co si furt tak tajemná??Řekni to na rovinu! řeknu Joaně s menším rozčílením.. |
| |
| Vytřeštím na Johna oči. Copak něco se ti nelíbí? řeknu ironicky. |
| |
| Ty to nejsi.. řeknu z lehkou povzneseností ale pak se zarazím protože to vyznělo dost..baličsky.. |
| |
| Zašklebím se. Tak co tedy podnikneme? Můžeme prozkoumat školu nebo pozemky. Můžeme si udělat nějakou fairšou... |
| |
| No..nevíš kolik je hodin??Jsem hodně ospalej a šel bych si lehnout.. řeknu Joane a doufam ze nepoznala ze je v tom postrani umysl.. |
| |
| Nevím, ale asi tak kolem osmé. Odhaduji podle polohy slunce a taky tomu, že už se začíná pomalu stmívat. Chce se ti už jít spát? |
| |
| Docela jo.. řeknu a pomalu odcházím Tak dobrou.. |
| |
| Dobrou Johny. Nevím jestli to byla chyba nebo ne, ale na dobrou noc jsem dala Johnovi pusu na tvář a zmizela do svého pokoje. |
| |
| Jasně... ušklíbnu se a v náručí ji nesu do jejího pokoje... Otevřu dveře a položím ji na postel... |
| |
| Lehnu si na postel. Je mi divně. Chvíli jen tak ležím na posteli a pak se rozhodnu projít. Dám si sprchu a pak se zase vrátím na pokoj. Něco špatného se stalo. Vím to. Vezmu si z batohu plyšové vlče a přitulím se k němu. Je to jeden z dárků od táty. Sednu si na postel a škrtnu zapalovačem. Chvíli se koukám na plamínek ve svých rukou, který mě nehřeje. Nakonec plamínek zhasnu a lehnu si do postele. Stulím se do klubíčka a čekám na spánek, který jako by nechtěl přijít. Nakonec usnu, ale zdá se mi divný sen. Jsem v nějaké budově. Celá hoří. Procházím a vidím tam plačící holčičku. Chci ji pomoct, ale nemůžu. Nemůžu nic dělat. Chci křičet, ale nejde to. Najednou se tam objeví muž a chce holčičku vynést ven z toho pekla. Všechno už je v jednom plameni. Chtěla bych ho ovládnout abych jim umožnila utěk, ale nejde to. Pak jsem najednou před domem. Holčička vyběhne i s medvídkem, ale muž nikde. Vejdu do budovy a vidím, že je na něm spadlí trám. Už umírá a není mu pomoci. Chytím ho za ruku a on se na mě naposled podívá. Tati, tati. Vykřiknu ze spaní a můj vlastní křik mě probudí. Z očí mi tečou slzy. Vím, že to co se stalo nebyl sen, vím že se to teď opravdu stalo. Ty oči bych poznale kdekoli. Byl to můj tatínek. |
| |
| už jsem čekala že mě odhodíš.... usměju se, sáhnu pod postel a vytáhnu neotevřený, plný kufr věcí |
| |
| Ještě před odchodem mi dá Joana na tvář pusu, potom odejdu do svého pokoje..lehnu si na postel a snažím se usnout, ale moc mi to nejde..po chvilce konečně usnu..zdá se mi jak procházím spletí místností a něco hladám..pak najdu postel ve které někdo leží..jsem to já..a najednou začnu hořet..probudím se s lehčím výkřikem a přitom mě oslepuju nějaká zář..je to zář z ohně..podívám se na sebe, na plápolající plameny na mě..vyskočím z postele, ale deka ani polštář od toho ohně nechytli..ještě chvilku stojím v lehké křeči a pak se mi podaří ''vcucnout'' plameny do sebe..Uf.. povzechnu si a lehnu si na postel..zkusím ještě chvíly spát, teď už s bezpečnějším pocitem protože vím že v tomhle pokoji (až na mě) nic nevzplane |
| |
| Další ráno po vybalování, když už všechny věci byly úhledně srovnané v poličkách(ne mojí zásluhou) jsem se pomalu vybelhala z pokoje za účelem najít záchody. opět jsem přecenila svůj orientační smysl, a opět jsem se asi po čtvrt hodině bloumání budovou, ztratila.. |
| |
| Když jsem se probudil vzal jsem si sebou hygienické potřeby a snažil se najít nějakou..záchody..koupelnu..umývárnu..ani nevim jak se to tady nazýva takže moje šance na vyhledání této...no prostě sem to nenašel..když jsem si asi už potřetí opakoval stejnou cestu, jelikož jsem chodil do kolečka, narazil jsem na Al (ne doslova)..Ahoj, nebo dobrý ráno....taky hledáš.....no..určitě něco hledáš viť??? řeknu lehce se pousměju a trochu se přiblížím k Al |
| |
| Ráno se proberu vezmu do ruky potřeby k ranní hygieně a jdu hledat nějáký umívarny..nebo tak něco..cestou potkám Johna a Altáriell.. Dobré ráno.. řeknu a usměju se.. |
| |
| Čau.. řeknu Samovi |
| |
| Ahoj.... pozdravím oba kluky a usměju se. nevíte kde je tu něco jako,....záchody? |
| |
| Taky to hledáte..? řeknu a podívám se na Johnyho ručník.. |
| |
| Jo, ale...nemohla bych se o někoho z vás opřít? kvůli tý noze... pokusím se jim to nějak vysvětlit... |
| |
| Jo, jo řeknu Samovi Klidně se opři řeknu Al.. řeknu Al a pak se mi oči zastaví u Nápisu Umývárna..Chlapci a Dívky..No tak jdem.. řeknu dobelhá se s Al až k Umývárně Tady už asi půjdeš po svých vlastních.. řeknu a zalezu do umývárny..*CENZORED*..vyjdu ven a čekám na Sama.. |
| |
| Po nějaé době se vybelhám z koupelny, opřu se zády o stěnu a čekám na nějakého dobrodince, kdo mi pomůže odkuhlat z5 bardo bardo..tobě bych zakázala spánek, abys mě mohl všude nosit:D |
| |
| Po chvilce se z koupelny vybelhá Al...Necheš pomoct??? |
| |
| No..byl bys hodnej...měla bych se ještě naučit padat.... prohlásím, a opřu se o Johna. |
| |
| A..kam to vlastně bude?? zeptám se Al |
| |
| Nejspíš domýho pokoje, jestli ti to teda nevadí...tady doprava navedu ho, a s jeho pomocí se belhám dál. |
| |
| Jo, dobře.. řeknu a dovedu ji do pokoje..Tak zatim.. řeknu a čekám na odpověď |
| |
| Ehm..jo, dobře, díky.... prohlásím a usměju se. nechceš jít na chvíli dál? Pokecat a tak... prohlásím s úsměvem, a snahou získat si na téhle škole nějaké přátele |
| |
| Jo..stejně nemám nic na práci..jenom si do pokoje dám věci.. řeknu a odběhnu pryč...po chvíly se vrátim a řeknu Tak o čem?? |
| |
| mezitím si sednu na postel anatáhnu obvázanou nohu. Tak, jak se ti tu líbí? a kdy myslíš, že začně vyučování? |
| |
| No, líbí se mi tady hodně..hlavně je tu dobrá parta lidí..jenom jsem ještě nezjístil jsetli moji rodiče vědí o tom že jsem tady.A vyučování???To vážně nevim, ale byl bych rád aby začlo co nejdřív..chvílema je tady nuda..A co ty??A jakou že to máš schopnost??Nějak mi to vypadlo z hlavy.. |
| |
| No , vyučování bych taky brala....a schopnosti..čtení myšlenek a nově objevená levitace... |
| |
| Ajo..tak..co si teď myslim??? řeknu a lehce se pousměju |
| |
| usměju se a chvíli se soustředím.. myslíš na Joanu..a na tu pusu od ní... prohlásím po chvíli. |
| |
| Mno..asi změníme téma ne??Nemáš nějakej nápad co bysme mohli dělat?? |
| |
| No já s touhle nohou nikam moc nedojdu prohlásím posmutněle.. takže je to na tobě, co vymyslíš |
| |
| Skvěle...no..tak..nevim..tak mi skus vlízt do hlavy..možná tam něco najdeš..ne?? |
| |
| Ale no tak..lézt někomu do hlavy je neslušný... zasměju se.. a mluvit snad umíš... |
| |
| No tak, co bys chtěla dělat ty??Určitě tě něco napadá..že jo?? |
| |
| já bych chtěla..například trénovat levitaci, jenže s tou pitomou nohou nemůžu prohlásím posmutněle |
| |
| No..tak já si půjdu asi lehnout..sem se moc nevyspal.. řeknu a čekám na odpověď.. |
| |
| zadívám se mu hluboko do očí... počkej ještě...vlastně vím co bych chtěla dělat.... prohlásím a políbím ho... tak, a teď, jak zareaguje..... |
| |
| Polibek Al opětuji několikrát za sebou..To není špatnej nápad.. |
| |
| Já vím.... usměju se a začnu ho znovu líbat... ale co Joana? |
| |
| Začnu ji znovu líbat..Joana nejspíš nemá zájem...poznám to.. řeknu a začnu ji znovi líbat |
| |
| Když myslíš...ale nechci si ji proti sobě znepřátelit.... vjedu mu rukoudo vlasů, a užívám si to, co se děje.. opravdu netradiční způsob hledání přátel.. |
| |
| Neboj, to se nestane.. chytnu ji za boky a položím na postel.. |
| |
| nechám ho, ať si se mnou dělá co chce, a líbám ho na krk... Dobře..skusím ti důvěřovat... |
| |
| Vyškubnu se z jejího vyšnivého líbání a začnu ji líbat na břiše. Schválně jak bude reagovat.. |
| |
| Tak teď bych fakticky nerada, aby nám sem někdo vpadnul... Jako profesionál.. usměju se, hladím ho po vlasech a po krku... |
| |
| Pomalu ji přestanu líbat na břiše a řeknu A co Lukáš??? |
| |
| Lukáš? vždyť já s ním nic nemám, on by mě ani nechtěl.... vysvětlím, zaražená, že se vůbec naněco takového ptá... |
| |
| Dobře.. lehnu si vedle ní a zadívám se do stropu.. |
| |
| Copak? zvednu hlavu a zadívám se mu do očí... přemýšlíš nad něčím? optám se, a přejedu mu dlaní po hrudních svalech... |
| |
| No...už ne.. řeknu a začnu ji líbat na krku |
| |
| Tak to je dobře... usměju se, začnu ho také líbat, a moje ruce si začaly hrát s knoflíkem na košili.... |
| |
| Zas se trochu uvolním a nechám Al aby pokračovala...najednou cítim chlad na prstech pravé ruky...podívám se na ni a vidím jak mi prsty hoří modrým plamenem..Al se na mě trochu vystrašeně podívá a já řeknu To bude asi emocema.. a zhasnu plamínky.. |
| |
| Dobře...ale prosím pozor, abys mě nespálil.... usměju se, pokračuju v líbání a klesám na nově odhalené místa pod košilí... mezitím bojuju s dalším knoflíkem |
| |
| To ne..s ohněm už to trochu umim.. řeknu a nechám ji pokračovat.. |
| |
| to jsem ráda...na ošetřovnu už bych znovu nechtěla.. prohlásím když se trochu odtáhnu, a poté opět pokračuju. Rozepnu předposlední knoflík... |
| |
| Jo..a ted když si na to vzpomenu..byla to moje vina..ne?? řeknu a nechám ji rozepnout i poslední knoflík (:-D) |
| |
| Ještě chvíli ležím na posteli a debilně koukám do stropu. Už jen čekám až mi příjde dopis od uředníků, že to táta nepřežil a blablabla.... Je mi děsná zima a mrzí mě že se nemůžu zahřát ohněm. Vyjdu tedy do koupelny. Vyčistím si zuby, nalíčím se učešu a tak dále a pak se vydám směr jídelna na snídani. Ještě že tady se dá všechno tak lehce najít. Mám naštěstí skvělej orientační smysl. |
| |
| No...možná trochu byla...ale zase bych nikdy neobjevila, že umím levitovat.... usměju se, a Johnyho košili odhodím někam do rohu... |
| |
| To jo no... řeknu a začnu ji líbat |
| |
| Ráno, když se vyspím, tak začnu obcházet pokoje a postupně je kontrolovat... Vejdu k Al a tam uvidím Johna... Ven! Ven! zařvu, abfnu Johna a vyhodim ho ven na chodbu... První pravidlo...Nechodit k vyučování za dívkami na pokoj. Od toho tu máme společenskou místnost...Laskavě si příště přečti řád... zařvu za ním... Pak bouchnu dveřma a jdu k Al... A pokud jde o tebe Al, doufal sem, že aspoň ty budeš dodržovat řád... vyštěknu... |
| |
| Procházím se po škole, vlasy mám ještě morký poom, co sem si je myla... U umýváren narazím na Sama... Ahoj Sami... |
| |
| posadím se na posteli, a podívám se na Bardu provinilýma modrýma očima... já...to nevěděla... prohlásím |
| |
| AU! řeknu a jdu se schladit (:-D) |
| |
| Na mně tenhle pohled nezkoušej... zavrčím, oči mají teď uhlově černou barvu a žhnou... Buď ráda že nejdu přímo za ředitelkou... slabě se usměju... |
| |
| Ahoj Bí.. řeknu a políbím ji |
| |
| taky jsem ráda... prohlásím, a když si vzpomenu jak vypadám, stáhnu tričko tak, jak má být... Nevinný pohled velkých modrých očí ale neopadá.-.. |
| |
| Slyším hluk, ale nějak mě to nezajímá. Na sobě mám rifle a flaušovou mikinu. Pokud jde o to co je vidět. Sednu si ke stolu a vezmu si kakao a zaliju si s ním lupínky. To bude zase den... |
| |
| Jdu do jídelny na snídani a tam vidím Joanu Ahoj.. řeknu ji a vezmu si snídani.. |
| |
| Ahoj Johny. Pozdravím a smutně se usměju. Pak se zadívám do talíře a zamíchám vločkami. Nějak nemám zase chuť jíst, ale to je asi jen tím než si zvyknu... |
| |
| Jak se daří tvý noze? řeknu a usměju se... Budu tě muset zas nosit? Rád to udělám... řeknu nevinně... |
| |
| No, asi budeš, pokud ti to nebude vadit..... prohlásím.... Jak si vlastně přišel na to, že jsme tady? |
| |
| Jak ses vyspal? usměju se na něj a políbím ho... Slyšela jsem že první hodinu máme Bardova strejdu, Hanze...To je naše...Budeme zdokonalovat telekinezi... oznámím... |
| |
| Co tak zklesle po ránu?? zeptám se Joany a zavrtám se do snídaně |
| |
| Umřel mi táta. Dneska v noci. Nevím jak je možný, že to vím, ale vím to. Cítím to tady. Řeknu a dám si pravou ruku do míst, kde mám srdce. Už čekám jen na dopis, který mi to potvrdí. |
| |
| Já skvěle a ty..? zeptám se a chytnu ji za ruku.. Jddeš se mnou..? Jdu se jen převléct.. řeknu a podívám se na tílko a gatě.. |
| |
| Strýc na to přišel...Ovládá telepatii...Což mně zčásti už naučil, takže vždycky jen prohlédne pomocí myšlenek pokoje a má jasno... ušklíbnu se a vezmu ji do náruče... Jdeme na snídani... nesu ji na snídani... |
| |
| chytnu se bardy, trochu naštvaná zavyrušení ale zároveň ráda, že se nezlobí... Tak v tom případě bude asi hodně velkej broblém, vzít si někoho na pokoj utajeně... |
| |
| Aha..tak to je mi líto.. řeknu, odnesu snídani a jdu do svého pokoje.. |
| |
| Dobře..Počkám na chodbě, dobře? usměju a vykročíme... Zastavíme před jeho pokojem... |
| |
| Ani ne...Ale až po vyučování...Nejdřív práce pak zábava... ušklíbnu se a posadím ji ke stolu... |
| |
| přistanu na židli, a usměju se. naložím si něco málo ovesných vloček... tak to děkuju za tip..ale beztak..nemusel jsi ho tak rozezleně vyhazovat... |
| |
| Ahojky vy dva. Pozdrávím Lukáše a Al, když vejdou do jídelny. |
| |
| Jo jasně.. řeknu vejdu do pokoje..vezmu si košili rychle ji zapnu (možná že i blbě) a pak si dám kraťasi.. Jdeme..? zeptám se Bí s úsměvem.. |
| |
| Jasně.. vezmu ho za ruku a kráčíme na snídani... Už odtut se sem line vůně uzenek... |
| |
| Ahoj Joano...copak se stalo? zeptáms e když spatřím její výraz |
| |
| Ahoj Pyro... pozdravim ji s úsměvem... No víš, nejsem prefektem jen tak...Av řádu to je nejmín vakrát podtržený...Hrozí za to vyhazov ze školy... odpovím... |
| |
| Ehm...řád jsemnečetla..ani věci co jsou tam dvakrát podtržený..a i kdybych ho četla, beztak ho dodržovat nebudu.... usměju se.. ale vyhazov ze školy za tu trochu potěšení? není to moc kruté? |
| |
| Je to tu děsně přísný... odpovím na vysvětlenou a naložim si zeleninovej salát... Pak se dám do jídla... |
| |
| Dodjeme do jídelny a sedneme si mezi ostatní..první Bí a pak já..vezmu si jedno volské oko a jeden chléb..k tomu si naleju džus.. |
| |
| právě koukám..zrovna pro tohle b ředitelka mohla mít pochopení... |
| |
| Zdálo se mi, že mi umřel táta Al... a já myslím, že to nebyl jen sen. Prostě se moje duše ve spánku přenesla za tátou v jeho poslední chvíli. Vždycky si přál, abych byla u toho až se to stane, aby nebyl sám a teď... Nedokážu to doříct. Můj pohled je chladnější jak počasí na severním pólu, ale už nedokážu brečet. |
| |
| Pyro....to je mi..hrozně líto..... poznamenám a přátelky ji obejmu. Pakale, když se na mě podívá jako by chtěla vraždit, rychle se odtáhnu |
| |
| Vezmu si uzenky, hodím je do sebe... Pak vstanu a usměju se na ostatní... Odkráčím do Společenky... Tam si sednu na gauč... |
| |
| Když dojím jdu za Bí a sednu si vedle ní..lehce jí políbím a zeptám se.. Nevíš v kolik začíná hodina..? řeknu a usměju se.. |
| |
| Tak za hodinu... odpovím a usměju se... Podle toho co sem slyšela... |
| |
| Altáriell? Chce s tebou mluvit Hanz... řeknu s úsměvem a vstanu... Čekám... |
| |
| a kurva... prohlásím tiše, ale stejně mám pocit že to Barda slyšel... odneseš mě k němu? |
| |
| Jasně... Vezmu ji do náruče a odnesu ji až ke dveřím kanceláře... Pak ji posadím do křesla.. |
| |
| hele..on mě vyloučí, žejo? podívám se na bardu úskostlivým pohledem.. a to jsem sotva přijela... |
| |
| Zdravím vás slečno.... sednu si do křesla proti ní... Měl bych pro vás pár věcí...Tak za prvé. Gratuluji k najití levitace...Levitačku sme tu ještě neměli... usměju se... A ted pojďme k věci. jste velmi vnímavá studentka a proto se vás chci zeptat, co byste se chtěla naučit dále? |
| |
| No..myslíte že bych mohla objevit ještě další..schopnosti? zeptám se tak trochu vyjeveně... |
| |
| Jistě, dítě... řeknu laskavě... Je to jen na tobě co si vybereš... |
| |
| a...mezi čím mohu vybírat? zeptám se s nejvyšším možným zájmem...a taky úsměvem:D |
| |
| Co chceš... odpovim a usměju se... Čekám, jak se Al rozhodne... |
| |
| Potom bych se chtěla naučit ovládat neviditelnost.... prohlásím s úsměvem... |
| |
| Dobře..Tady Barda tě bude doučovat a odted na tebe bude během celého dne dohlížet, protože mám vůči tobě pár pochybností..Tak běžte... rozloučím se s nimi a zmizím... |
| |
| podívám se na Bardu, myslím že už poznal že chci aby mě odnesl z kanceláře, a já mohla svobodně projevit svůj názor |
| |
| Chytnu Al a odnesu ji ven... Tak povídej... řeknu Al a usměju se... |
| |
| a máš mě na krku.... prohlásím... to fakt myslel jako celej den? Jako úplně celej sen? prohlásím nevěřícně... |
| |
| Samozřejmě... uchechtnu se... Nasadím svůj svatouškovský výraz... Můžeme začít s výukou... |
| |
| No, tak dobře, ale budeš mě muset někam posadit... prohlásím... fakt uplně celej den? no alespoň že tě nechá vyspat... |
| |
| Jistě...Celej den... odnesu ji do společenky a položim na křeslo.. Začnem... |
| |
| Vyjdu ven z pokoje a jdu do společnské místnosti, kde vydím Al..dám ji pusu na tvář a řeknu ji Tak co??Mělo to jak nás našel Barda nějaký dořešení?? |
| |
| usměju se na Johna.. no...Barda mě bude muset celej den hlídat... řeknu popravdě a pak se otočím an Bardu.. a..jak mám začít? |
| |
| Ještě ti pak řeknu jednu věc, co mi strýček říkal... ušklíbnu se... A takhle se nesoustředíš... popeskám ji... |
| |
| No tak to jsem zvědavá, co ti ještě říkal... usměju se tak trochu nevesele... Ale na co se mám soustředit? |
| |
| Vstanu od stolu a utřu si slzy do rukávu mikiny. Je mi divně. Křičela jsem na Al, která se ke mě chovala vždycky hezky a jen vivádím jak malá. Hloupá... hloupá Joan... |
| |
| Odejdu ze společenky a jdu do jídelny předpokládaje že je tam Pyra..Ahoj.. řeknu ji když ji zahlídnu..Nechceš trénovat??? |
| |
| Ahoj, promiň, ale nemám náladu. Raději bych si něco zahrála. Třeba karty, kulec nebo něco takovýho... jen abych nemusela moc přemejšlet. Zdokonalování se mi bere hodně síli i energie. Usměju se na Johna, ale můj usměv je stále smutný a oči mám opuchlé jak žába od pláče. |
| |
| Tak pojď do společenky, tam by kulec mohl bejt.. řeknu Pojď ty stroskotanče.. řeknu ale pak mi dojde že to bylo hodně netaktní a nedivil bych se kdyby se Pyra rozlobila |
| |
| Když John odejde, pošeptám Al... Hlídání platí i na noc...Tamto byla metafora...takže celej den i noc... usměju se na ni... Soustřed se na nic...Tvoje molekuly a atomy se musí jakoby rozplynout... |
| |
| začnu se dusit, nejspíše vzduchem... cože? a kdy budeš spát? to si jako sedneš vedle mý postele a budeš mi předčítat pohádku? zeptám se ohromeně.. |
| |
| Zamračím se na Johna, ale pak se usměju. Tak pojď. Doufám, že to umíš hrát. |
| |
| Ne...Mám takový schopnosti, že to ucítím i ve spánku... ušklíbnu se na Al... Zkus to..Na nic nemysli... |
| |
| No když si mi řekl tohle, tak to půjde blbě..ale takže spát budeš normálně u sebe..? jsem z toho nějak zmatená.. pak se pokusím o to, o co mě žádal.. |
| |
| Dojdeme do společenky a já řeknu Joaně Tak začni.. a připravím si tágo.. |
| |
| Ne...Přidělali mi tam palandu k tobě do pokoje.. ušklíbnu se a čekám, jestli se Al začne snažit... |
| |
| Nachystám koule a vezmu si jedno z kratších tág. Přece jen se mi lépe drží. Rozšťouchnu koule a ty se rozkutálí po stole. Tak mám celý. Oznámím mu, když jedna z koulí spadne do důlku. |
| |
| Promin, ale nejak me boli bricho...asi pujdu na pokoj,, řeknu Pyře a odejdu |
| |
| nemysli na to co ti právě řek...nemysli na to....snaž se...řekneš mu to pak, pěkně od plic...no tak... snažím se ze všech sil... |
| |
| Jo jasně v pohodě. Řeknu Jonovi a koukám jak odchází. Sednu si na křeslo ve společenské místnosti a koukám do blba. Zase jsem tu zustala uplně sama. Nikdo se o mě nezajímá a nevím jestli mi to vadí nebo ne.... |
| |
| Cestou na pokoj vidím Al s bardou..Už bude oběd..nemáš hlad, Al?? řeknu, nevšímaje si Bardy.. |
| |
| kouknu na Bardu a ten kývne, s prohllášením, že si přestávku udělat můžeme. Jo, jasně, usměju se a začnu se belhat k Johnovi... |
| |
| Přidržím Al a vyrazíme na oběd...Al posadím na židli, vezmu si jídlo a řeknu Tak co?? |
| |
| No, připadám si spíš jako svědek ohoženej na životě...nejenže mě musí Barda hlídat celej den, ale namontovali mu palandu ke mě do pokoje aby tam hlídal i v noci.. postesknu si... |
| |
| Hm...to ja dost nemilé... řeknu a povzdechnu si.Co jste to tam s Bardou dělali?? zeptám se a zavrtám se do nepřísliš chutného jídla.. |
| |
| No...dostala jsem mimo jiné nabídku na další schopnost...a Barda se mnou trénoval neviditelnost.... prohlásím a pokusím se o povzbudivý úsměv... |
| |
| Podívám se na Al, ale její povzbudívý úsměv na mě moc nezapůsobil...Takže teď nemáš na nic čas?? řeknu a políbím ji |
| |
| Ale ano...akorát ho je míň a mám ho jen tehdy, když nemám za zády Bardu... prohlásím po polibku... |
| |
| Hm..a jak mám vědět že ti teď zneviditelnej stojí za zádama???..odpovídat nemusíš...to byla jenom řenická otázka.. usměju se a snažím se aspoň trochu najíst |
| |
| No..ty ne ale já jo..jeho myšlenky ucítím na pěknou dálku..... pousměju se a také se dám do jídla... |
| |
| Odnesu jídlo a přistoupím k Al Mám na tebe počkat?? usměju se a čekám na odpověď |
| |
| dobře usměju se taky, a po chvíli dojím a vrátím se k Johnovi... |
| |
| Ehm..už jsem dlouho nevíděl tvůj pokoj.. řeknu a snažím se nesmát..Nepozveš mě na kafe??? |
| |
| Ale jistě... usměju se taky a s jeho pomocí se začnu belhat směrem k mému pokoji... |
| |
| Přijdeme k Al do pokoje..začnu ji líbat na krk.. |
| |
| pousměju se, a oba nás svalím a postel...nechám se líbat a hladím ho po těle... |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| soukromá zpráva od Rosalie Cullen *Růženka* pro |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| soukromá zpráva od Rosalie Cullen *Růženka* pro |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| soukromá zpráva od Rosalie Cullen *Růženka* pro |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| Promiň..je mi nějak blbě.. řeknu Al a vystartuju z pokoje..cestou potkám Bardu, našěstí už oblečený.. |
| |
| trochu naštvaně a rozmrzele se posadímna posteli a přemýšlím... |
| |
| Vrazím k Al do pokoje... Altáriell....Co jsem říkal?! zařvu na ni... |
| |
| V tu chvíli mě popadnul vztek. Bylo mi jedno, že jsem jen v podprdě a napůl rozeplé sukni. Vstala jsem a dobelhala se před Bardu... Tohle je škola, ne klášter! |
| |
| Není to klášter ale taky ne holubník...! vezmu ji za ruku a táhnu ji někam nahoru... Do věže... Zaklpeu na dveře a ozve se dámské Vstupte... Strčím Al do dveří a zabouchnu za ní... |
| |
| co? teď neni vhodná doba hrát si se mnou na růženku!!!! zařvu vztekle do dveří. V mém současném oblečení je mi tu značná kosa... |
| |
| Slečna Altáriell.... řeknu přísným hlasem... Vstanu z křesla a přecházím kolem ní... |
| |
| Ehm... zatvářím se vyděšeně a poníženě zárověň... jak mi tohle mohl udělat? |
| |
| Pan Bardon za to nemůže slečno...dělá jen svoji práci... řeknu ji... Viděla jsem to již dávno...vás a pana Johna...Chcete slečno otěhotnět? zeptám se ji... Pokud ano, tak pokračujte...V jedné z vašich cest jste otěhotněla...Pokud nechcete, musí to přestat...Nehledě také na to, že se tu v noci potuluje velmi nebezpečný tvor... poznamenám... |
| |
| vyvalím oči na ředitelku... co, cože? ale vždyť k ničemu nedošlo! vůbec k ničemu! bráním se.... A co mám já společného s nebezpečným tvorem? |
| |
| Ale mohlo... a ještě bude moci...A pokud dojde...vyjdete z toho s dítětem... odpovím ji a pak se zahlledím do blba... Tento tvor dokáže i zabít slečno... |
| |
| Stále se tvářím jako spadlá z višně. a..co já s ním? zeptám se pro jistotu, stále ohromená z toho co mi řekla. A co když budeme používat ochranu? vylítne ze mě, než se stihnu zarazit. Nikdy bych nevěřila že se o tomhle budu bavit s ředitelkou školy.. |
| |
| Nechoďte po setmění ven... nabádám ji... Ochrana slečno nepomůže...u vás ne... odpovím ji tiše... |
| |
| co? chcete snad říct že další z mých darů je vysoká reprodukce nebo co? a co je to za tvora? otázky ze mě letí rychlostí blesku.. |
| |
| Ne zlatíčko...Jenom s panem Johnem... odpovím ji a laskavě se usměju... Neboj se...Neměla jsem ti o něm říkat...Ale je lepší když to víš, budeš se ped ním mít na pozoru... |
| |
| Tak tohle je na mě už nějak moc brutální. Opřu se zády o stěnu, a podívám se na ředitelku... Nesmím být s Johnem jinak s ním otěhotním? cože?!?!?!? |
| |
| Ahoj Johny.... usměju se na něj a laškovně se usměju... Pak můj v¨ýraz ale ztvrdne... Jak se máš? |
| |
| Můžeš s ním být...Můžeš s ním spát...Pokud chceš dítě... laskavě se na ni usměju... Buď ráda, že to víš...Mnoho lidí by za to dalo život aby viděli svoji budoucnost... |
| |
| Ahoj Bí..no..docela blbě..byl jsem s Al..u ní na pokoji..''pily jsme kafe'' jestli mi rozumíš..no a pak ji nikam odtáhl Barda protože o tom věděl.. řeknu a posmutněle kouknu do země.. |
| |
| Tak to je milé že to vím...hold budu muset kontaktovat adopční společnost odseknu Postíte mě odtud? je tu zima... |
| |
| Ach jistě... řeknu s porozuměním a povytáhnu obočí... Přitáhnu si svetr těsnějc k tělu a koukám do země... |
| |
| Cesty jsou nevyzpytatelné... usměju se na ni... Jen běž...příště se raději pořádně oblékni... Dveře se otevřou... |
| |
| A co ty?? řeknu Bí s výrazem simulujícím zájem.. |
| |
| kdyby mě sem Barda nedotáhnul jak stíhačka, tak bych oblečená byla.. a s pochroumaným zbytkem hrdosti vybelhám ven |
| |
| Nemohla sem spát...A ještě tu pak je ředitelka Simonsová... řeknu tiše a sklopím oči... |
| |
| Už tu máme naši Miss spodní prádlo... zachechtám se a vezmu Al do náruče... Tak kam teď Paní Miss? |
| |
| Ředitelka??O co jde?? řeknu teď už trochu se zájmem.. |
| |
| Pust mě, půjdu sama! vztek se ve mě bouří jak tsunami. Jenže když mě Barda pustí, po pár krocích se natáhnu jak žába, takže chtě nechtě jeho pomoc musím přijmout... a ty blbý vtipy si nech |
| |
| Nechci se o tom bavit.... odseknu.... Sednu si se vzdechem a kruhama pod vočima do křesla... |
| |
| Sednu si vedle Bí a řeknu ji Se mnou se o tom můžeš bavit..já to nikomu neřeknu..a vůbec..fakt..budu jako hrob.. |
| |
| Dobře, dobře... projdu kolem ní... Ušklíbnu se na ni... Měla by ses oblíct... |
| |
| po dalším rozplácnutí se na něj otočím.. pomůžeš mi? procedím mezi zuby.. a pokud ti to tak vadí se na mě koukat tak se oblíknu, hned jak se dostanu na pokoj |
| |
| Není to tak jednoduchý...Kdyby se o tom dověděla matka...a ona to dokáže...Zabila by mně...Je taky totiž obdařená, mám to po ní... řeknu smutným hlasem... |
| |
| Ty..jsi těhotná?? řeknu se zalenutím |
| |
| Zvednu ji ze země a vezmu do náruče a odnesu do pokoje... Výtečně...Tak jsme tu... |
| |
| Hodil mě na postel, a já bez jediného slova otevřela skříň a vytáhla ty největší nejvytahanější jeansy a mikinu. Pak jsem si sedla do rohu místnosti, vraždila Bardu pohledem a čekala. |
| |
| Panebože ne... slabě se usměju... Něco jinýho...ale to je jedno... |
| |
| Jestli mně chceš zabít pohledem, tak ti to moc nejde... uchechtnu se ji... Sednu si na svoje lůžko.... |
| |
| Díky za povzbuzení, to teď fakticky potřebuju zamručím...pak se ale vrátí vlna vzteku.. tTys to věděl! proč si mi to neřek dřív? Proto mě nechal Hanz hlídat, ně kvůli nějakýmu pitomýmu řádu! Ale já se nebudu měnit jen kvůli tomu, že ředitelka měla vidění nebo co! prostě ne! začnu křičet na Bardu |
| |
| Já jsem to, zlato, nevěděl.. věnuju ji chladný pohled... Vědí že deš do všeho po hlavě a udělala by si blbost...Mají o tebe starost..Můžeš umřít.. |
| |
| Umřít? já myslela že můžu otěhotnět, ne umřít! rozčiluju se dál... |
| |
| Když jsi tu na škole, tak obojí... řeknu tiše... Je to tu staré...a plné vzpomínek... odpovím a zívnu.. |
| |
| No dobře...tak ahoj.. řeknu a odejdu pryč..zastavím se u pokoje Al..zaťukám a vstoupím..Ahoj..co tak neštastně....a kam tě odvedl...Áááá..Barda..Čau..tak co je teda?? |
| |
| chvíli těkám pohledem mezi Bardou a Johnem... můžu mu to vůbec říct? zamyslím se a bojuju se slzama beznaděje.. Johne..radši se posaď... prohlásím... To pak doproberem otočím se stále naštvaně na Bardu |
| |
| Jdu za Johnem... Vejdu taktéž za Johnem a zamířím přímo k Bardovi... Ahoj... řeknu a pak se bezeslov vrhnu Bardovi do náruče...Z očí mi tečou slzy... Já...to udělala... Pak se otočím s uslzenýma očima k Al... Tak ona ti to pověděla? |
| |
| zatvářím sej eště zmateněji než předtím... co? prohlásím, než mi to všechno dojde... To rovnou může vyvěsit plakáty s oznámením ,, John Nesmá spát s Altáriell! vykřiknu naštvaně, zvednu se na nohy a chystám se odejít |
| |
| Ona mi to neřekla...Já to viděla sama... řeknu tiše k Altáriell... Viděla sem všechno... |
| |
| Zadržím Al těsně před tím než odejde. Tak co se kruci děje?? zvednu hlas protože už vůbec nechápu o co se jedná.. |
| |
| Super! tady všichni vědí víc než já! A ještě o mym vlastnim životě! prohlašuju dál, neřvu sice ale udržuju si naštvaný ton |
| |
| Johne..nechci o tom mluvit tady předpolovinou školy...nemůžeme jít někam jinam, prosím? podívám se na něj úskostlivě.. |
| |
| Já za to Al nemůžu...Neumím to zatím ovládat...Mám to po matce... říkám z Bardova náruče, který mně konejší... Není dobrý vidět svoji budoucnost... |
| |
| Dobře... chytnu Al za ruku a odvedu ji do svého pokoje.. Tak co se děje?? řeknu trpělivým hlasem |
| |
| ředitelka mi řekla že s tebou nesmím spát jinak otěhotním prohlásím bez zbytečné omáčky okolo holou pravdu. Prý to viděla. |
| |
| Začnu se rdousit..Co že??A co nějaká ochrana? |
| |
| Jdu za Al... Taky bys to nechtěla vidět...Odsouzená zabíjet... rozkřičím se... Z očí mi tečou slzy... |
| |
| Prej v mým případě na nic... prohlásím... A ještě dodala že si mám na tebe dávat pozor.. řeknu a sklopím oči..je mi to líto |
| |
| odsouzená zabíjet? otočím se na Bí Proč a jak a kdy a koho? už mi z toho všeho jde palice kolem.. |
| |
| Aha..mno..tak já jdu.počkat..to je můj pokoj..mohla bys?? řeknu a ukážu rukou na dveře.. |
| |
| podívám se na Johna smutnýma očima... tohle jsem nečekala, ale mohla jsem... Jak chceš... řeknu a vyběhnu z pokoje... |
| |
| Jen zavrtím hlavou a odkráčím do svýho pokoje... Dveře nechám otevřený... Lehnu si na postel a koukám do stropu... |
| |
| běžím školou v tom pitomém oblečení...nevím kam jít a co dělat, ale potřebuju se vybrečet a nechci aby mě tak někdo viděl... |
| |
| Zavřu dveře..lehnu si na postel..přemýšlím.. asi jsem na Al neměl bejt tak tvrdej.. pomyslim si a vyjdu ven z pokoje..musim ji najít.. pomyslim si a vyrazim.. |
| |
| Odkráčím k Bí do pokoje... Mel...To bude v pořádku...Ty za to nemůžeš... hladím ji po vlasech a utišuju... |
| |
| nakonec se zastavím u jednoho velkého okna se závěsem až k zemi....vyškrábu se na okená rám, díks závěsu mě nikdo nevidí, a začnu tiše ronit slzy... |
| |
| Víš to jen ty...a učitelé...Proč já? řeknu tiše a vstanu... Díky za všechno... vykročím do chodeb... |
| |
| Po chvilkovém pátrání zahlédnu nějakou postavu...Al?? |
| |
| Uslyším volat svý jméno, tak odrhnu závěs a spatřím Johna... Ano? prohlásím, utřu slzy, ale na to, abych se tvářila jako že nic nějak nemám sílu |
| |
| Al..promiň.. přijdu k ní a obejmu ji.. |
| |
| Nechám se obejmout... Já se ti ani nedivím..kdo by chtěl holku se kterou nemůže spát? prohlásím to, co si myslím celou tu dobu, co to vím... |
| |
| Vždyť..o to nejde.má tě rád.. řeknu ji a dám ji pusu na vlasy.. |
| |
| Promin Al...za všechno... vynořím se ze stínů... Oči mám divoké...plné zármutku... |
| |
| To já tebe taky ale... namítnu, i když nevím, co chci říkat... proto mě tak hlídali..a hlídat nepřestanou... |
| |
| To nevadí.. řeknu Al a skoro se leknu Bí které se zjeví dost náhle.. |
| |
| Vadí....a nemusíš se tvářit že ne kvůli tomu abys mě uklidnil... prohláím a vyděšeně se otočím na Bí |
| |
| To co ti matka řekla je pravda...neměla ti to říkat...Ani varovat... řeknu s tichým povzdechem... |
| |
| Co??Kdo co komu řek??To je další věc který nerozumim.. |
| |
| Bíína matka..ředitelka školy..to k ní mě Barda dotáhnul.... prohlásím na vysvětlení.... |
| |
| Aha.. |
| |
| ne..nepůjdeme raději někam jinam? skusím se optat, ale bojím se , že ńebude chtít... |
| |
| Nechává mně tu jen proto že jsem její dcera...Její dcera zrůda.. řeknu tiše a slabě se usměju... |
| |
| Zrůda? otočím se na Bí proč zrůda? |
| |
| Neptej se.. se svěšenou hlavou odkráčím... Teleportuju se přímo na střechu... Hledím do dálky... |
| |
| Chjo...super... prohlásím a zamířím do svého pokoje a kecnu si na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Melánie *Bí* Beeyová pro A uvidím Johna... Ahoj Johny... řeknu tiše.... |
| |
| Probudím se ve společenské místnosti. Asi se projevil nedostatek spánku a já usnula. Rozhlednu se kolem sebe. Nikoho nevidím, ale mám pocit jako bych tam nebyla sama. Kouknu se na sebe do velkého zrcadla. Vlasy si projedu prsty. Naštěstí nejsem rozcuchaná. Nasadím si sluchátko a protože mám kolem sebe prostor a nikde nikdo začnu se kroutit a zpívat si své oblíbené písničky od různých skupin a zpěváků. Hlavně Basshantra a Evanescence. |
| |
| Ahoj..co ty tady??No..vždyť je to vlastně jedno..chceš si povídat..nebo něco víc?? |
| |
| soukromá zpráva od Melánie *Bí* Beeyová pro řeknu bez diskuzí... Moje oči sou ted divoké a výraz taktéž... |
| |
| soukromá zpráva od Lukáš *Barda* Bardon pro zakryju ji rukama oči zezadu, obrátim si ji k sobě a dlouze ji políbím... |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| soukromá zpráva od Melánie *Bí* Beeyová pro ušklíbnu se slabě zavrčím... |
| |
| soukromá zpráva od Rosalie Cullen *Růženka* pro |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| soukromá zpráva od Lukáš *Barda* Bardon pro Jsi překvapená? řeknu s úšklebekm... |
| |
| soukromá zpráva od Melánie *Bí* Beeyová pro ušklíbnu se... |
| |
| Já...a jak.. prohlásím po pravdě, a zaměřím se na johnovy myšlenky. To, co tam uvidím, mě zbaví všech výčitek svědomí... Dobře..jak chceš... |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| soukromá zpráva od Sam Akuri pro |
| |
| soukromá zpráva od Joana Wait (Pyra) pro |
| |
| soukromá zpráva od Sam Akuri pro no tak se chco zeptat jestly máš tady na hře kluka..xD |
| |
| soukromá zpráva od Joana Wait (Pyra) pro |
| |
| soukromá zpráva od Melánie *Bí* Beeyová pro doběhnu ho... Protože je v tobě víc než si myslíš... |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| soukromá zpráva od Melánie *Bí* Beeyová pro ušklíbnu se a zastavím... |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| soukromá zpráva od Melánie *Bí* Beeyová pro usměju se... |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| soukromá zpráva od Melánie *Bí* Beeyová pro sladce se üsměju... |
| |
| Dojdu do společenské místnosti kde si tancuje Pyra..snažím se kolem ní projít ale jak si tam tancuje vrazím do ní.. Promiň.. řeknu a usměju se.. |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| soukromá zpráva od Melánie *Bí* Beeyová pro Vidíš? Právě si znejistil...Tak se poddej...Jen do toho... |
| |
| Sundám sluchátka a vytřeštím oči na Sama. Snad nebyl u toho když jsem si tak hlasitě zpívala. "Bring me to life." To nic v pořádku, já se jen nechala trošku unést. Heh kolik jsi toho viděl? Zeptám se a doufám, že tu není dlouho a spíš mě neviděl. |
| |
| Teď jsem přišel.. řeknu s úsměvem..pak se posadím kousek od ní na sedačku a dívám se jeastly bude pokračovat.. |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| soukromá zpráva od Melánie *Bí* Beeyová pro |
| |
| Trochu mi zrudnou tváře. Fajn nic neviděl. Na copak čekáš? Zeptám se ho nevině a kouknu na něj svýma skoro černýma uhrančivýma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| Sám nevím.. řeknu povzdichnu a zasměju se.. Třeba na osud..bůh ví.. řeknu a usměju se.. |
| |
| soukromá zpráva od Melánie *Bí* Beeyová pro usměju se sladce... Přitáhnu si ho k sobě a začnu ho líbat... Rukama mu přitom zabrousim pod triko... |
| |
| Přitáhnu si židli a sednu si naproti Samovi. Poprvé za celej den se cítím dobře a v pohodě. Nevím jestli to bylo tou hudbou nebo Samem. Bůh ví. A jak takovej osud vypadá? ušklíbnu se. |
| |
| Třeba pokec s někým..nebo..třeba tréning..tak něco.. řeknu a zasměju se.. |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| Hodím si pramínek vlasů za ucho. Nevím do jaké míry bych se dokázala vyrovnat tvým schopnostem. Umím maximálně tak projít zdí nebo dělat ohnivá zvířátka. Nic závratného. Al je mnohem lepší než já. Vlastně všichni sou. |
| |
| soukromá zpráva od Melánie *Bí* Beeyová pro řeknu vyčítavým hlasem.. Už je o stejně jedno... |
| |
| Já umím jen všechno zhodit,odhodit,zahodit a dokážu to pak zmrazit..aby to nespadlo.. řeknu a zasměju se.. Musíš si jen věřit a zvládneš toho víc.. řeknu a usměju se.. |
| |
| Věřit? To slovo neznám. Řeknu a začnu se smát. Takže ty umíš vychladnout jo? |
| |
| No to zrovna ne.. řeknu a zasměju se..pak hodím vázu do vzduchu a zmarím ji..zmrzna z ničeho nic normálně ve vzduchu..žádnej led okolo.. |
| |
| To vypadá aspoň efektně. Řeknu a usměju se. Hoď po mě něco. Vybídnu ho a představuju si jak jsem nehmotná. Jak jsem jen duch. |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro řeknu a odejdu.. |
| |
| Stoupnu dojdu pro vázu..chitnu ji a lusknu prsty..váza se rozmrazí..mám strach ale namířím na břicho..hodím malou střelu na Pyru.. Nerad bych aby se ti něco stalo.. řeknu když váza letí.. |
| |
| Váza mnou jen proletí a spadne na zem. Naštěstí se nerozbila. Asi jsem ti ještě neřekla že jsem duch? Usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Melánie *Bí* Beeyová pro silou myšlenek ho letícího a mávajícího ve vzduchu přenesu zpět. odněkad přiletí ohnivzdorná pouta a scvakne mu to ruce a připoutá vedle mně... |
| |
| Páni.. řeknu a vyvalím oči.. To je něco.. řeknu pak jen kvůli čemusimávnu rukou a ze stolu na proti mě odletí miska s ovocem..rychle ji zastavím a všechno chitnu..lusknu prsty a položím na stůl.. A to ti o třeba nevadí když ležíš..nebo..může tě třeba někdo chiti..? vyptávám se.. |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| soukromá zpráva od Melánie *Bí* Beeyová pro sladce se usměju... |
| |
| Zamyslím se. Zatím jsem se postelý ještě nepropadla, ale zase je fakt že jsem tuhle moc objevila až tady a to když mě zavřel někdo do skříňky... Můžeš se mě skusit dotknout. Jsem skutečná jako ty nebo ta miska s ovocem. |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro řeknu klidnym hlasem a zavřu oči.. |
| |
| soukromá zpráva od Melánie *Bí* Beeyová pro řeknu a usměju se... Jsi tvrdohlavej... |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| Když mi to Pyra řekla..poslechnu a zkusím ji pohladit po vlasech..opravdu to jde.. pak se na ni jen usměju a zčervenám.. Nechceš si povídat..? zeptám se a posadím se.. |
| |
| soukromá zpráva od Lukáš *Barda* Bardon pro Al... pohladím ji po tváři... |
| |
| Vždyť si povídáme ne? Usměju se a nevině se na Sama podívám. Má krásné upřímné oči. Tomuhle člověku můžu asi věřit. |
| |
| soukromá zpráva od Melánie *Bí* Beeyová pro usměju se na něj... |
| |
| soukromá zpráva od Rosalie Cullen *Růženka* pro podívám se na Bardu, stále mi v šak v hlavě vrtá červ pochybností.... Johny...Johny... Bardo..já....dokud si to z Johnym nevyříkám..asi byh neměla... posmutním.... |
| |
| Máš pravdu.. řeknu a usměju se.. Tak..zaslech jsem že ti umřel otec..je to pravda..? zeptám se a nevině na ni kouknu.. |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| Když se Sam zmíní o tátovi trochu mi posmutní oči. Ano to je pravda. Neměla jsem mu jak pomoci. řeknu tiše a podívám se na Sama. Oči mám jak z ledu... |
| |
| Ty jsi taky nemohla nic udělat ne? zeptám se a kouknu na Pyru.. Mrzí mě to.. řeknu a usměju se na ni..snažím ji do oblyčeje vrazit zpět úsměv.. |
| |
| Rozhodím rukama. Nevím jestli jsem mohla nebo ne ale teď už je to jedno. Stejně bych ho ani tak neviděla. Naši se rozvedli kvůli mě, když mi umřel můj bráška dvojče a musí být s mámou, která mě má za zrůdu a dává mi smrt brášky za vinu. Tátu mi výdat zakázali. Moje máma je z fakt vlivný rodiny. řeknu a hořce se usměju. No jo moje užasná rodinka. |
| |
| Zkoncentruju svoji vnitří sílu a z ohnivejch pout se odtrhnu... Oheň pálí mojí kůži a maso,ale já nevnímám... Vytáhnu svůj rituální nůž a běžím s ním ven... |
| |
| Moje rodina taky nebyla ta nejlepší..ale to je jedno..a za to že ti umřel bratr snad nemůžeš ne..? řeknu a snažím se Pyru obejmout.. |
| |
| Nechám se obejmout. Bráška měl slabí srdíčko. Vždycky mi máma dávala za vinu, že já žiju a jsem tak zvláštní a on umírá. Vždycky chtěla kluka, aby pokračoval v tradici. |
| |
| Posadím se pod lípu u brány... Nožem přejedu po zápěstí a trochu říznu... Zápěstí mám zrasované od ohně... Syknu bolestí.... Pohrávám si s rukojetí a přemýšlím, jakým způsobem si vrazit nůž do srdce... |
| |
| Aha..to mě mrzí..ale tyhle temáta nemám moc rád..je to takoví..smutný.. řeknu a pohlédnu na Pyru.. |
| |
| Já vím. Odpusť. Já jen nebyla mámě někdy dost dobrá. A i já jsem cítila že bych mohla být lepší, ale pořád nevím jak využívat svojí moc, aby byla užitečná- Řeknu a koukám se Samovi do očí. |
| |
| Pomocí svého daru ucítím, co chce Bí udělat, ale nechápu proč... Bí! křiknu na bardu a rozeběhnu se směr ven... |
| |
| Natáhnu ruku s nožem... A pozoruju jak pomalu letí čepel k mé hrudi... Sbohem živote... |
| |
| Pyra se mi kouká do očí...má je taky moc krásné.. Nemusí být dobrá a užiotečná tvá moc..prosti jsi holka..a ona chtěla kluka..to je první věc proč tě nenávidět.. řeknu a smutně na ni kouknu.. Já mám taky macechu..vím jaké to je..moje matka..umřela ještě dřív než jsem se narodil..byla ale prý hodná..a já mám takovou lzou macechu.. |
| |
| Pro tebe je to v podstatě cizí žena, ale pro mě je to vlastní máma. Posmutním. Raději mi povídej něco jiného prosím. |
| |
 | Přijedu autem do školy. Jdu směrem k bráně a spatřim nějakou dívku jak se chce zabít. Rychle se za ní rozběhnu. Chytnu jí ruku a seberu jí nuž. Nuž odhodim kus stranoua podívám se na ní. Je to moje bývala přítelkyně a láska ze základky. "Mel , si to ty ?????? Co to proboho vyvadíš ????? " A hledim na Melánii s překvapenym výrazem. |
| |
| Jacku! v mžiku sem na nohách a obejmu ho.. Co tu děláš? Momentálně jsem se chtěla zabít... odpovím ted už s úsměvem, na ¨mírně krvácející ruku a zrasovaná zápěstí se vykašlu...a nevnímám je.. |
| |
| Sleduju bí... Tak ta se teď nezabije..už ne.. prohlásím , otočím se a jdu někoho hledat, nejspíše Johnyho.. |
| |
| Jsem překvapený odpovědí. Vzpomínám si na doby , kdy byla štastná a spokojena. Po chvilce jí obejmu a pošeptám jí do ucha. "Mel jsem rád , že jsem tě našel. Moc se mi po tobě stýskalo . Nevěděl jsem kam si odjela a měl jsem o tebe strach. Já tu nastupuju na školu. A proč ses chtěla zabít ??? " Pořád jí držim v objetí . |
| |
| Nasypu zrní králíčkům, které si v kabinetu chovám a vykouknu zběžně z okna. Proč se tady jen život ne a ne zastavit.... Jen tak se koukám z okna a přemýšlím o všem a ničem. |
| |
| Já...po tom, co sem tě ztratila a nevěděla co s tebou je jsem se trápila...Chtěla jsem začít novej život..S někym novym..Ale nevyšlo to...Měla jsem pořád ráda tebe... šeptám mu do ucha... To sem budem chodit spolu...Jako za starejch časů... |
| |
| Něco neřekneš jen slovy.. řeknu a lehce Pyru políbím.. |
| |
| Ucítím polibek na svých rtech. Zavřu oči... Tak takové to tedy je... |
| |
| Chvilku Pyru líbám..ale pak se ovládnu a přestanu.. Promiň.. řeknu a celý zčervenám.. |
| |
| Držim Melánii v objetí . Usměju se a řeknu. "Jestli chceš , tak klidně. Ale mužem klidně počkat , je to na tobě." Pak jí pustim a koukám jí do očí. Má je stejně překrásne jako dřív. |
| |
| To to nic já jen jen musím něco zařídit. řeknu a celá rudá vyběhnu ze společenské místnosti. Tváře mi hoří jako by byli v jednom ohni |
| |
| Ne, nemusíme čekat...Čekala jsem 3 roky...To stačilo... usměju se... Zahledím se mu do jeho očí a usměju se... |
| |
| Usměju se na ní. Vidim že se vubec nezměnila . Pořád stejně krásná a přitažliva. "Dobře jak chceš. Budu jenom rád , že jsem konečně s tebou " Pak jí sladce políbím. |
| |
| po chvíli mě to zírání z okna přestane bavit, proto se od něj otočím. Veztmu z klece jednoho hnědošedého strakáče a začnu ho s úsměvem chovat. Co ty na to Calligullo? Myslíš, že ze mě bude někdy dobrá učitelka? Zeptám se králíčka a drbu ho mezi ušima. Myslíš že mi někdy vůbec přijdou do hodiny?... Já vždycky hodiny, které mě nebavily bojkotovala.... |
| |
| Rozhlídnu se a vidím místnost se spostou zvířat. Asi jsem musela proletět dveřmi a ani jsem si toho nevšimla. Nikdo tu, ale není. Rozhlédnu se a uvidím hada. Bojím se hádů a tak udělám krok dozadu a málem shodím plastové terárko s pavoukem. S těma se taky nemám zrovna v lásce. Stojím a snažím se vydejchat ten šok. |
| |
| To já taky... usměju se, obmotám svoje ruce kolem jeho krku a na oplátku ho políbím... Asi by sis měl jít vybalit a ubytovat... usměju se... |
| |
| Uslyším z druhé místnosti za kabinetem nějaký kravál. To určitě Cheira zase rozbíjí sklo.... to není možné.. asi toho krokodýla dám do zoo vyrostl moc rychle a teď jsou s ním jenom...... Projdu, stále s Caligullou v náručí. Joanno? Vykulím zmateně oči. Kde se tady bereš? |
| |
| Melánie mě políbí. Je to pro mně to nejepší přivítání na světě. Pak jí pustim a všimnu si její poraněný ruky. Kouknu se na to a řeknu. "Jo ale nejdříve pudu s tebou na ošetřovnu." Pak jí odvedu na ošetřovnu. |
| |
| Jackuu... zaprosím... jsme na ošetřovně... Dobrá...ale nic to není... vezmu si nějakou mast a namažu si ji spálená místa...a ránu nožem si vydezinfikuju... Potom si vše obvážu obvazem,... |
| |
| Papaní profesorko... já ani nevím. Vyšla jsem ze společenské místnosti a najednou jsem byla tady. Viděla jsem totoho hada a já se jich bojím a a pak sem málem shodila tady to terárko. Vůbec nevím jak jsem se sem dostala a a omlouvám se. Řeknu koktavě a občas se mi zadrhne hlas. Pak svěším hlavu. Joano ty si, ale osel a ještě neumíš mluvit. |
| |
| Myslíš tady toho???? Ukážu na užovku, kterou jsem dostala nedávno od kamarádky, která předloni dostudovala se mnou... hádek ještě nemá ani jméno. Otočím se, položím Caligullu na zem do sousedního pokoje a zavřu sveře aby za námi nemohl... To nic... teď se uklidni a pověz mi to pěkně popořadě. Mrknu |
| |
| Já prostě jen nevím jak jsem se sem dostala. Asi ta moje moc. Byla jsem zamyšlená a tak jsem asi ani nevěděla kam jdu. Máte tady mnoho zvířátek? Zeptám se a rozhlédnu se po množství klecí a terárek. |
| |
| Pomáhám Melánii s ošetřením a pak si jdu odnést věci do pokoje. Přiju zpátky za Mel a s usměvem jí řeknu. "Jsem rád , že jsem se setkali. A nebolítě to moc ????? Proč tu vubec si , jakou máš schopnost ????? L Jsem štastnej a jde to na mě vidět. |
| |
| Zvířata jsou tak nějak moje vášeň... a už mi zase vykáš. Podotknu. Podívej tady tomuhle krokodýlovi říkám Cheira.... ale brzy jí dám do zoo.... vyrostla více, než jsem čekala a tady se akorát trápí.... Ukážu na zhruba metrového zelenošedého ještěra. Mám tady hada a pavouka, myšky, které chovám pro hada, kobylky pro pavouka.... bezsrstá morčata a někde tady po akademii pobíhají ještě dvě kočky a pes. Vypadá toi že když o nich všech povídám, jse ve svém živlu. V pokoji vedle chovám králíky.... a taky tam mám studovnu... a kabinet.... a ve třetím pokoji spím.... ten je bez zvířat.... zasměju se. |
| |
| Promiň, já na to nejsem zvyklá. Usměju se. Mám moc ráda zvířátka, ale hadů se bojím. Připadají mi slizcí, i když vím, že takový nejsou. |
| |
| Obrazně řečeno.. hadi JSOU slizcí.... všimla sis někdy, jak zhypnotizují myšku těsně před tím, než ji sežerou? Je to odporné... tohle může udělat jen někdo.. někdo.. prostě jen had. Pokrčím rameny. Nicméně tady téhle užovky se nemusíš bát, je to maličká slečna.... ještě vyroste - ale ne o moc.  |
| |
| Brr to je hnusný. Nemám ráda hady... Zašklebím se na hada. Nemůžeš mi prosím raději ukázat ty králíčky? |
| |
| Tak pojď.... klidně si můžeš jednoho vzít sebou do svého pokoje. Usměju se, před odchodem hodím do terárka myšku a rychle odejdu do sousedního pokoje, abych se na ten hnus nemusela dívat. Ukážu Joanně všechny králíčky, které v místnosti mám. Zajímavé je, že pokoj vůbec nesmrdí, jak by se dalo od místnosti, plné zvířat čekat - očividně si potrpím na uklizené klícky. Králíček, kterého jsem původně měla v rukou si to spokojeně hopká po zemi. Tohle je Caligulla - mám ho nejraději ze všech. Poznamenám, když přiběhne k Joanně a začne ji tahat za nohavici. |
| |
| Ten je krásnej... řeknu a podrbu ho za ouškama. Pak se zakoukám do klícek. V jedné je malý černý králíček. Vypadá tak opuštěně. A jak se jmenuje tady ten? Zeptám se a ukážu na klec. |
| |
| Ten zatím nemá jméno.... koupila jsem ho včera, když jsem se po večeři šla projít do města.... byl v tom krámě tak sám, že jsem ho tam prostě nemohla nechat. Vysvětlím. |
| |
| Dívám se na malého králíčka a nemůžu z něho spustit oči. Můžu si ho teda vzít? Zeptám se bázlivě. Doufaje že platí její slib že si jednoho budu moci vzít. |
| |
| Jesně.. vezmi si ho i s tou klecí. Usměju se a vrazím Joaně ještě do ruky pytlík s krmivem. Aby ti neumřel hlady... je to nenažraná potvůrka. Usměju se. Posadíš se u mě, nebo někam spěcháš? |
| |
| Jo děkuju. řeknu a vezmu si do ruky a ještě jednou kouknu na mého nového kamaráda. Klidně tu ještě chvíli můžu být. Jsem myslela že už se dneska bude učit a zatím nám nikdo nic neřekl. |
| |
| J8 nevím.. myslím, že vám ředitelka dává ještě jeden den volna.. popravdě jsem to taky nečekala..... ani schůzka učitelského sboru nebyla.... Pokrčím bezradně rameny. Vůbec nevím, jak si to vysvětlit.... |
| |
| Asi je nás hodně nových co? Zeptám se. Tady jsou všichni tak zvláštní. Vždycky jsem si připadala tak výjmečná a když vidím co tady někteří dokáží jen zírám a připadám si obyčejná. a bez táty navíc opuštěná |
| |
| Ano... první ročník je početnější, než jaký si ho kdy pamatuju.... Připustím zamyšleně. Nikdy jsem nad tím neuvažovala, ale mutantů přibývá.... a to doslova lineární řadou. Nikdo zde není obyčejný... vůbec nikdo. když jsem nastoupila já, chodila tady se mnou spolužačka, která, jak se zdálo, neuměla nic jiného než létat a vidět ve tmě.... vypadalo to, že z nás bude nejméně nadaná.... a když školu končila, s jistotou jsmě věděli, že kdyby si přála, zarazí nás všechny do země.... pracovala na sobě... a byla nadšena tím, že může své schopnosti rozvíjet... Odmlčím se. Nezáleží na tom, co umíš na začátku.... ale na tom, co se NAUČÍŠ.... |
| |
| Už jsem se naučila procházet stěnami a mám pocit, že něco ještě umím, ale nevím přesně co to je. Je to zvláštní pocit. Chápete to? |
| |
| Objevovat nové schopnosti.... to jsem zrovna nemyslela.... spíš bych rozvíjela ty staré.... ale je to na tobě.... vzato kolem a kolem jsou naše možnosti dosud plně neprozkoumané.... |
| |
| Přemýšlím nad tím co mi řekla Scarlet. Škrtnu zapalovačem. Chtěla bych ho umět stvořit, ale to nejde, neumím to. Povzdechnu si... |
| |
| Ne ne ne ne ne..... tady ne. Seberu ji zapalovač z ruky, zaklapnu jeho víčko a znovu ho vrátím. Nejde mi o majetek.. ale nějaké zvíře by mohlo přijít k újmě.... Vysvětlím s omluvným výrazem. |
| |
| Omlouvám se, jsem už na něj tak zvyklá, že si to někdy ani neuvědomím, ale nebojte plně ho ovládám. řeknu a podívám se jí do očí. Toho králíčka pojmenuju po tátovi. Dnes v noci umřel |
| |
| Tobě.. tobě umřel táta? Nevím, proč to dělám, ale instinktivně Joannu obejmu kolem ramen. To je mi opravdu líto.... Je těžké na to něco říct... cokoli, co by neznělo jako prázdné klišé. |
| |
| Viděla jsem to ve snu a vím, že to byla skutečnost. Dokonce mi přišel z úřadu dopis. Táta mi odkázal nemalí peníze a taky hodně osobních věcí. Ale ty mě nezajímají. Víte naši se rozvedli a já musela zustat s matkou a tátu už sem nesměla vidět do svých osmnáctin už sme plánovali, že se sejdeme ale mamka mě poslala sem a už ho nikdy neuvidím. Jen mi chybí ale to nějak přejde. Už mi umřel bráška ale táta byl hrdina. On byl hasič a zachránil malou holčičku, ale sebe už ne. |
| |
| Víš co je paradox? Zeptám se a vím, že to možná nebude úplně vhodné. Že tvého otce zabil oheň... oheň, který zrovna jeho dcera dokáže ovládat... |
| |
| Mrzí mě že jsem u toho nebyla. Možná bych mu mohla pomoct. Jeho zabil nějakej spadenej trám ne přímo oheň, ale on říkal, že raději umře pro jiného člověka v ohni jak doma sám v posteli. Řeknu a trochu nahraně se usměju. Bude mi chybět, ale vím že je se mnou. Věříš na anděli? |
| |
| Řekněme, že vše, v co věříme, se pro nás stává skutečným.... usměji se. Andělé mohou skutečně existovat.... netvrdím, že jsou to ti bílí okřídlení pánové z bible.... ale jsem přesvědčená o tom, že tady někde jsou a sledují nás. Já v ně teda nevěřím... ale malá lež... taková ta neškodná... nemůže nikomu ublížit. Táta tě určitě bude po celý život sledovat. Tomu alespoň věřím.... Sáhnu do šuplíku. Dáš si čokoládu? |
| |
| Ráda. Usměju se a v očích se mi zajiskří. Miluju sladký. Podle mě každej kdo nebyl uplně zlej se stane andělem, aby tak mohl chránit všechny, které měl rád. Jinak nevím nedokážu se smířit s tím, že je smrt a pak už nic, prázdno, temnota. |
| |
| Já nevím... myslím že tohle všechno se dozvíme, až přijde ten správný čas. Řeknu a kdyby situace nebyla tak vážná, jako je teď, dodala bych i nějaký ten černý humor. Myslím, že lidé by neměli vědět, co je čeká.... |
| |
| Pak to není překvapení co? řeknu a trochu se zašklebím..Kolik je tady vlastně dohromady zvířat? |
| |
| Cože? JÁ JE NIKDY NEPOČÍTALA! Vykulím oči. Chápej..stále se mi rodí nová.... rozdávám je, prodávám.... nakupuji, chovám... Začnu se smát. Opravdu nevím...tímhle jsi mě zaskočila. |
| |
| Jo tak to je v pořádku. Já se jen tak ptala. Zasměju se a pak se se Scarlet rozloučím. Vezmu si sebou malého králíčka a dám si ho do pokoje. Pak ho vytáhnu a dám si ho na postel a kleknu si k posteli abych se na něj mohla koukat... Budeš Daniel... po tátovi. |
| |
| Procházím hradem... tak to nakonec dopadlo dobře...bí si našla lásku... přemýšlím a najednou dojdu až do chodby, kde jsem předtím seděla a řvala jak mimino.. to už nikdy nesmím dopustit napadne mě, ale na konnci chodby uvidím velmi známou postavu.. Johne? zeptám se, když ho spatřím... |
| |
| Al..co se stalo Bí???Ublížila někomu?? řeknu a vyčerpáním spadnu na kolena, jelikož už jsem tam takhle hodinu.. |
| |
| Johne? podivím se znovu, protože je čímsi připoutaný ke stěně. ne, chtěla se zabít ale dopadlo to jako z telenovely. Přijel její bejvalej, dali se znova dohromady, znáš to... prohlásím a přijdu blíž. To ona ti udělala tohle? |
| |
| Jo...vyjela po mě...já nechtěl..a ona..jako by se zbláznila.. vstanu a začnu se v poutech trošku kroutit, protože se mi začíná vyklubovat rameno. |
| |
| Ježiši...počkej prohlásím.... Takhle si akorát vykloubíš všechny kosti v těle! na chvíli se zamyslím.. moc ráda bych ti pomohla ale netuším jak prohlásím posmutněle... |
| |
| Stoupnu si a rameno se mi už podaří dát do správné pozice..Počkej..když jsem tady byl tu chvilku při vědomí sám..napadlo mě že ty nemusíš chodit se mnou..protože s kymkoliv jinym spát můžeš.. sklopím hlavu..Dostal by jsem se od tuď sám, ale když sem ty pouta kterým byla spoutaná Bí snažil zesilovat..hodně mě to oslabilo..ze začátku jsem byl i v bezvědomí.. |
| |
| Nad tím teď vůbec nepřemejšlej.... odbydu jeho první myšlenku. myslíš že by šly přeřezat? optám se |
| |
| Ne..co takhle klíčky?? zase zvednu hlavu..je jasný proč mě odbyla..už o tom přemejšlela...a určo se vyspala s někym jinym.. |
| |
| Tak fajn, jdu za Bí...ale slib mi že se tu nebudeš kroutit, aby sis nevyhodil třeba rameno... prohlásím rozhodně a rozeběhnu se za Bí. asi po dvaceti minutách se vrátím, s klíčky vítězoslavně cinkajícími v ruce... |
| |
| Mno..to ti to trvalo..otevřeš to nebo tu budeš přiblble stát?! trošku zvednu hlas |
| |
| Nemusíš si na mě vybíjet vztek nebo tě tu nechám než si na tebe někdo jinej vzpomene odpovím příkře, a odemknu ty blbý pouta |
| |
| Jo..promiň..děkuju.. začnu se odbelhávat pryč, jakoby tam Al nebyla |
| |
| Fajn... opáčím. Chtěla bych ho zavolat zpět, ale neudělám to... měla bychmu dát konečněpokoj a nezatěžovat ho sama sebou... |
| |
| Dojdu do svého pokoje..lehnu si na postel..a začnu přemýšlet o Al..a o tom proč jsem vlastně odmítnul Bí.. |
| |
| otočím se na podpatku a odkráčím.. proč vlastně odmítnul bí? a proč ho má porád ráda? doháje doháje doháje... rotujou myšlenky v hlavě... |
| |
| Pořád ležím na postely, pořád přemýšlím..vyjdu ven z pokoje metr předemnou jde Al. Al..nechceš si povídat..myslím čistě jen povídat. |
| |
| otočím se a Johna... Dobře.. prohlásím tiše... |
| |
| Zavedu ji k sobě do pokoje.. Chceš mi něco říct???Nebo se zeptat?? |
| |
| Já...nevím kde začít Johne...možná bys mělmluvit spíš ty. prohlásím nakonec |
| |
| No....přemýšlel jsem o tom proč jsem vlastně odmítnul Bí..a..asi tě Miluju.. řeknu a hodně směšně se usměju, abych zlehčil situaci... |
| |
| vidíš....nejspíš stejný důvod proč já odmítla bardu..... prohlásím a podívám se na Johna... |
| |
| Políbím Al..Takže..v pohodě??A co ten problém?? |
| |
| opětuju polibek.... no...s tamtím to už asi bude horší.... prohlásím trochu zatrápeným hlasem |
| |
| A..to na co se tě zeptám s tim nesouvisí..ale..chtěla bys mít někdy díte??? zeptám se a upřeně se ji kouknu do očí |
| |
| Podívám se na něj se zájmem... Někdy jo..někdy určitě jo... prohlásím nakonec... |
| |
| Hm, to jsem si myslel.A..jak bych ti mohl ublížit??Říkala jsi že ředitelka ti říkala že ti můžu ublížit..ale já ti nechci ublížit.. |
| |
| Já...nevím možná myslela to otěhotnění....byla tajemná jak hrad v karpatech... prohlásím s přitisknu se k němu... |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| soukromá zpráva od Rosalie Cullen *Růženka* pro |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| soukromá zpráva od Rosalie Cullen *Růženka* pro |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| soukromá zpráva od Rosalie Cullen *Růženka* pro |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| soukromá zpráva od Rosalie Cullen *Růženka* pro po chvíli zápolení skončí Johnovy kalhoty na podlaze... |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro |
| |
| soukromá zpráva od Rosalie Cullen *Růženka* pro |
| |
| soukromá zpráva od Kpt.Quentin Terkel pro Myslím že by sme měli přestat řeknu ji.. snad mě neukamenuje.. |
| |
| soukromá zpráva od Rosalie Cullen *Růženka* pro máš pravdu... prohlásím nakonec... |
| |
| Začnu si oblékat kalhoty a zvytek oblečení.. Nechceš trénovat?? zeptám se Al.. |
| |
| klidně... usměju se hned potom, co se také obléknu... ale kterou schopnost máš na mysli? |
| |
| Sedím na sedačce a v hlavě se mi honí milio myšlenek..třeba ta..co jsem to udělal Pyře.. rozhodl jsem se jít do jejího pokoje.. Ahoj..no víš..jen si tak říkám jestly jsem něco neudělal špatně..a..a pokud jo tak se omlouvám.. řeknu a nevinně se na ni usměju,zčervenám.. |
| |
| Ahoj Same. Odpusť mi to byla moje první pusu a trochu jsem se lekla. řeknu a zrudnu jako růžička. Jsem ráda, že jsi tady. řeknu a usměju se. Tohle je Daniel. Dala mi ho profesorka Scarlet. ukážu na malé králičí miminko které mi spokojeně spí v postely. |
| |
| Je..díky.. řeknu a usměju se když říkala že je ráda že sjem tu ..pak se podívám na Daniela.. Já mám Kloe.. řeknu a usměju se.. Můžu dál..? |
| |
| Jo jo jasně promin.. řeknu a pustím Sama dál. V pokoji je celkem uklizeno. Akorát na stole je klec pro králíčka a postel je rozházená a v ní spí malí králíček jinak je vše uklizeno. Já ho mám teprve teď. Jakou Kloe? sem tě neviděla přijet s žádným zvířátkem co si pamatuju. |
| |
| Je to moje malá opička..a většinou se vždycky někam schová..buď mi zaleze do batohu..nebo za kabát..nebo prostě někam jen tak zaleze.. řeknu a zasměju se.. |
| |
| Jůůů to je užasný. Vypísknu a pak si zadělám pusu. Sakra doufám, že ten prcek má dobrý spaní. Nedal by sis čokoládu bonbon nebo třeba žvejku? Sladkýho mám hromadu |
| |
| Jestly toho máš dost a chceš se podělit klidně.. řeknu a usměju se na ni.. A myslím že toho králička nic jen tak nevzbudí.. |
| |
| Sednu si do křesla naproti Samovi a otevřu šuplík v nočním stolku. Je nacpaný sladkostmi... Tak si teda vyber... |
| |
| Když Pyra otevřela šuplík plný sladkostí..spatřím malý pytlík s cucacími bonbony..chitnu ho do ruky a řeknu.. Můžu..? pak se usměju.. |
| |
| Jasně. Jinak bych je přece neukazovala. Usměju se a sama si vezmu gumový medvídky. Ty mám moc ráda. Dokonce mám i písničky od něj. Vážně mazaný. Máš rád takový cumlavý? |
| |
| Jo strašně.. řeknu usměju se..a uslyším Kleo jak jde za dveřmi a zase nadává..asi se jí něco stalo.. Kleo..? řeknu a dojdu pro ni.. Tak tohle je Kleo.. řeknu usměju se a ukážu malou opičku..Kleo se mi posadí na rameno a já rozbalím bonbony.. |
| |
| To já cucaví moc nemusím. Přiznám se. Ona umí mluvit. Vytřeštím oči na malou nádhernou opičku. |
| |
| Jen pár slov..co jsem ji naučil.. řeknu a usměju se pak se Kleo zhluboka nadechne a pomalu řekne Aho-j.. |
| |
| Ahojky Kleo. Podám opičce ruku a potřesu ji pomalounku s packou. |
| |
| Kleo ji potřese rukou..a pak se jen zasměje (tím opičím hlasem) a začne se mi hrabat ve vlasech..jen se zasměju a sundam ji na stůl vedle nás kde si poskakuje po kleci..pak si sním pár ponbonků a otočím se na Pyru..jen se usměju.. |
| |
| Je fakt pěkná. Usměju se na Sama a zakoukám se mu do očí. Mám chuť ho políbít... kníííík.... Ozve se po pokoji. Králíček se vzbudil... Danieli copak je? Zeptám se a vezmu si králíčka do náručí a drbu ho za oušky. A pak že je králík tichej tvor. Poznamenám. |
| |
| Kleo skočí na Pyru a pohladí králíčka..pak pomalu řekne.. K..Kloe.. a usměje se..já se pak podívám na Pyru.. Jo..asi taky nejsou..tahle opačika má být taky tichá..protože je prej malá..ale pořád nadává.. řeknu a zasměju se.. |
| |
| Je to roztomilí. Co ještě umí říct? Zeptám se Sama. |
| |
| umí..sakra,miláčku,mám hlad,nech mě spát,sněží,hoří a mnohem víc.. řeknu a usměju se Kleo si pak stoupne na Pyřino rameno a řekne jí.. Sam..milovat.. a pak se jen uchechtne..ale já jí neslyšel.. |
| |
| Usměju se. A taky je pěkně ukecaná. Zasměju se. Fakt roztomilí. Zajímalo by mě jestli já toho svýho příšerku taky něco naučím. |
| |
| To ještě nevím.. vezmu ji za ruku a odtáhnu ji ven... Tohle je tu asi nejlepší místo na trénink... reknu a a popojdu k ohnisti kde jsme poprve cvicil s Pyrou..Tak..můžem cvičit tvoji levitaci...máš nápad jak?? |
| |
| Co ti zase říkala..? zeptám se a radši si ji vezmu.. Třeba jo.. řeknu s úsměvem.. |
| |
| Mno...můžeš po mě zase skusit něco házet..ale opatrně jedna naražená noha stačila... usměju se a připravím se... |
| |
| Ale to nic to asi bylo jen pro má uši. Viď? mrknu na opičku, ale vím že stejně neodpoví a trošku zrudnu. Kdyby tak věděl, bůh ví jestli je to pravda. |
| |
| Napadá mě něco míň nebezpečnýho.Říkal jsem ti o tom že ovládám vzduch, vítr, plyny(říkej si tomu jak chceš)???No tak bych ten vítr nějak stlačil a dostal ho pod tebe a vynesl tě nahoru..a tam by sis už pomohla sama..co ty na to?? |
| |
| tak dobře, to by šlo... usměju se.... |
| |
| Tak jo.. stlačím vzduch do určitého místa a vsunu h Al pod nohy...potom ho zvednu a s ním i Al..když je ve výši asi 7 metrů tak ho přivolám k sobě, ale bez Al...začne padat.. |
| |
| Levituju ve vzduchu, s Johnovou pomocí to šlo snadno.. Paráda... prohlásím, a skusím i ,,chůzi" |
| |
| Kloe dlouoh díchá..asi se chistá říct větu.. ano..a je ..je to pravda.. řekne a už si lehne vedle králíčka únavou.. Klidně..spi.. řekne králíkovi a sama usne.. |
| |
| Vyválím oči když vidím Al jak jde jako by pod sebou měla molo na módní přehlídce.. Skus letět..ale hodně letět..nějak..rychle... |
| |
| Ehm...no nevím..... chvíli se o něco pokouším, a po chvíli skutečně vyrazím dopředu celkem rychle.. |
| |
| Mno dobrýý.Vypadáš jako Nathan z Heroes, ale toho asi neznáááš... zakříčím na ni a začnu si hrát s ohněm... |
| |
| Pohladím králíčka i opičku jemně prsty. Jsou tak krásní. Jsou roztomilí vid? |
| |
| No to máš pravdu, neznám! křiknu, když se mi podaří zastavit, a vystoupám ještě o něco výš... |
| |
| Tak víš co..můžem to skusit ještě jinak..budu po tobe hazet jen lehky ohen a ty se budes vyhybat..kdyz te to trefi tak dostanes jen malou ranku a mozna ti tam zustane malej pucheejř...chceš?? pořádně zakřičím aby mě slyšela protože je hodne daleko.. |
| |
| Klesnu níž, aby jsme se mohli domluvit a také aby mělo svičení nějakou cenu... Dobře.....to beru...usměju se a čekám na první salvu ohně |
| |
| Všichni žáci nechť se neprodleně dostaví do učebny č.1... zaburácí školou můj hlas... Sednu si za katedru a čekám... |
| |
| Usměju se na Johna a pak už letim do učebny... Dojdu tam jako první... A sednu si přímo před katedru... Než ostatní přijdou, zavřu oči a relaxuju.. |
| |
| Konečně učení. Řeknu a usměju se. Vezmu Daniela a opatrně ho dám do klece. Same tak pojď... vyučování. Usměju se a chytím ho za ruku. Pak ji ale stáhnu a raději si vezmu blok na poznámky a taky pouzdro plné propisek, pastelek a hlavně tužek všech velikostí tvarů a tloušťky |
| |
| Slétnu k zemi, smutná z toho že civičení se nekoná a společně s johnem naklučeme do požadované učebny. |
| |
| Ano..stejně jako ty.. řeknu a usměju se na Pyru.. |
| |
| Jdu do učebny č.1... |
| |
| čekám co se bude dít... |
| |
| sednu si do lavice a začnu se nudit.. |
| |
| Prosím sedněte si...Jak jistě víte, jmenuji se John Ztepilý a budu vás učit psychologii a vše s ní spojené... představím se... Dnes budeme zkoušet vaše Psychokinetické schopnosti...Lépe řečeno Telekinezi... usměju se... |
| |
| Zrudnu, ale nakonec vezmu Sama za ruku a odtáhnu ho do učebny. Sednu si do poslední první volné lavice. Kouknu se na učitele a jsem nedočkavá jak kdybych byla ve škole poprvé. |
| |
| Podívá se na Johna... |
| |
| Podívám se na Al.. |
| |
| Bezva takže přesně to co neumím. Svěsím trochu hlavu a začnu si čmárat do bloku obrázek. Dívky ležící na hrobu, která pláče... vypadá to skoro jako reálná fotka. Kreslení bylo tak jediný co mě kdy bavilo. |
| |
| ale co ti co pro tohle nemají nadání? špitnu směrem k Johnovi |
| |
| třeba jako já*pousměju se*....mno tak sme tady kvuli tomu abysme se to naučili ne?? řeknu a usměju se.. |
| |
| Sednu si vedle Pyri nikde jinde není místo.. Promiň jinde není místo.. špitnu směrem k ní.. |
| |
| No..ale... zmlknu protože nevím co říct... To nakonec budeme umět všichni všechno? |
| |
| V pohodě. Zašeptám Samovi. Jsem ráda, že je u mě. Aspon se cítím jistější a silnější. |
| |
| No..to snad ne..rád jsem originální.. |
| |
| Budete se učit všemu...Alespoň základně...Takže se do toho pustíme...jistě víte že je to schopnost pohybování předmětů...Zde na stole mám jehly, každý si jednu vemte...Soustředte se, zavřete očii a na nic nemyslete...Pak je otevřte a sledujte jehlu...Nemyslete na to, že chcete aby se vznesla...Jen mějte propojení...Pak se ji pokuste pomocí myšlenek zvednout... řeknu jim, co mají dělat.. |
| |
| vidíš, já taky.. |
| |
| Šmátnu po jehle a položím ji na stůl... Jehla se, ani se nemusím namíjat, zvedne a vzlétne... Nechám ji kroužit kolem hlavy... pak ji položim na stůl a zkusím to pomocí učitelovi jednoduch metody... Jehla mu prolétne kolem ucha a přistane na jeho stole... |
| |
| Vezmu si jehlu a udělám vše podle instrukcí profesora..ale nepovedlo se mi to...ani po pěti pokusech.. |
| |
| Vezmu si jehlu, a cvíli se snažím...nic nic nic.... až po několikátém pokusu se pomalu a váhavě vznese ze stolu, jako by si nebyla jistá, jestli smí.... |
| |
| když položím jehlu na svůj pracovní stůl..jehla ani chvilku neváhá a vzlétla do vzduchu..tam se chvili motá a pak se mi zapíchne do stolu.. |
| |
| Koukám na jehlu jak přibitá. Ani nemrkám v mysli nemám nic jiného než obraz letící jehly, ale jehla se ani nehne. Asi po pěti minutách takovýhohle "čučení" to vzdávám. |
| |
| Výborně, výborně...Už toho nechcme, z telekineze se člověk snadno unaví...Příště budeme pokračovat s dalšími předměty...A slečna Pyra a pan John mají domácí cvičení, budete to s jehlou kontrolovat...Vy Pyro, to máte jednodušší, jelikož ste Pyrokinetik... usměju se na ní... A teď přejdeme k velice důležité věci...Budeme se učit astralnímu cestování...Ví někdo co to je? Vy Melánie, se ani nehlaste... |
| |
| duše cestující bez těla? zkusím to a přeběhne mi mráz po zádech |
| |
| Pane profesore..já jsem taky Pyrokinetik.. |
| |
| Jistě, já zapomínám Johne.. usměju se... Ne zcela správné...Ale ano...Je to cestující duše...ale tělo má...to astralní.. odpovím... Budeme se mu učit...Prosím nejdříve si o něm něco přečtěte... |
| |
| ale ne... zahuhlám.. Tohle nesnáším..bojím se toho....nikdy mě nikdo nedonutil něco podobného zkusit... pošeptám k Johnovi |
| |
| Jdu s Melanii k učebně ale eště před tim si zajud na záchod. Po chvilce přijdu a řeknu. "Omlouvám se za pozdní příchod , byl jsem na záchodě." Pak si sednu vedle Melánie . "Ahoj , co máme teďka dělat Bí ?????" USměju se na ní a poslouchám profesora. Profesor nám řekl aby se si něco přečetli o astralnímu cestování. Otevřu si knížku a přečetl jsem si pár informací. |
| |
| Jsem naštvaná sama na sebe, že se mi nepovedlo jehlu zvednout. Chytnu zapalovač škrtnu jím a v mých rukou je oheň. Dokážu ho stále ještě kontrolovat. Jeho plameny roztaví jehlu... na ruku mi jen zkape rozpálené železo... |
| |
| doufám že mi to půjde líp než ta telekineze... řeknu ze čtení knihy.. |
| |
| Prohlídnu si obvázanou ruku... Na tohle jsem se těšila... Vezmu si učebnici a začtu se do ní... Fajn.. |
| |
| Nervosně se ošiju. čím víc toho čtu tím méně se mi to zamlouvá... |
| |
| Pane profesore je možné že už jsem mohla astrálně cestovat? Zeptám si a vybavím si ten sen. Kdybych tenkrát nezakřičela třeba bych se ani nevzbudila... |
| |
| Ano...Ve snu a to neúmyslně...Ale my ted budem úmyslně...Později možná pocestujeme i do minulosti... usměju se na ně... Vidím zelenou Altáriell.. Nebojte se slečno, nic se vám nemůže stát.. |
| |
| hmmm..... utrousím k Hanzovi, i když mě moc neuklidnil.. To zní stejně jako ,, Neboj Al, ta injekce vůbec nebolí..." |
| |
| Nechci se vracet do minulosti. Řeknu vzdorovitě a stoupnu si. K čemu by to bylo jen si připomenou tolik bolesti. Nikdy. Stačilo mi, že mě táta zavolal, když umíral a já tak mohla bejt s ním. Já nechci vidět už nikoho umírat. Brácha a táta mi stačili. Řeknu a třesu se vztekem, ale není to vztek na ně ale na mě. Nemohla jsem jim pomoct. Jenže v mejch slovech není jen vztek je v nich i velká bolest. |
| |
| Dobře...nejdřív ze všeho se musíme naučit uvolnit se...a to pěkně a hluboce...Zavřete oči a na nic nemyslete...Snažte se uvolnit...Uvolnujte tělo postupně od noh... radím jim... |
| |
| poslechnu, snažím se ale nehodlám to dotáhnout do konce |
| |
| Začnu se uvolňovat, nějak tak jak to popsal Hanz..cítim se hodně uvolněný, už možná proto že jsem vedle Al.. |
| |
| Hodím očkem po Johnovi... Mno, možná by.... uvažuju tiše, a zkusím myšlenky přeorientovat někam jinam, než na to jaký mám strach z astrálního cestování... |
| |
| Pořád stojím a nevím co dělat. Sednout si a nebo utéct? Nedokážu se pohnout. Najednou nevnímám své tělo. Jsem někde jinde. Je to jako tenkrát v tom snu. Najednou ucítím hroznou bolest a ta mě probudí. Uvědomím si, že ležím na zemi, ruku sedřenou do krve a vykřiknu. mám to... byla jsem tam |
| |
| Výborně Pyro... usměju se na dívku... Výtečně, povede se to napoprvé jen málo lidem... usměju se na ni... |
| |
| Já ale nevím jak to ovládat jak se dostat kam chci... řeknu...Mám pocit že se tam musím vrátit že to bylo důležité že jsem měla něco vidět. řeknu a schovám ruku, která je sedřená a teče mi krev... |
| |
| Najednou se mi zatočí hlava,jako bych už byla na prahu Oddělení duše od těla, ale na poslední chvíli mě přemůže nechuť... aách.. ozve se, a já se složím na lavici jako hadrová loutka |
| |
| Poté co Al omdlí, zeptám se profesora jestli ji mám vzít na ošetřovnu..za pět minut jsme už v ošetřovně..Co se stalo?? zeptám se, se starostlivým výrazem v obličeji |
| |
| Já jenom...tohle nesnáším..nedokážu to udělat když mám k tomu tak velkej odpor... vysvětluju zmatečně... |
| |
| Al jsi v pořádku? Zeptám se a oči mám vyděšený. Já stejně potřebuju na ošetřovnu tak tě tam dotáhnu. |
| |
| Aha.Mno..a už je ti dobře?? |
| |
| Zadívám se zvědavě na všechny co o mě projevujou péči.. To bude dobrý..nemusíte mě nikam tahat...zamumlám.. ale dneska už nechci slovo astrální cestování ani slyšet! |
| |
| Astrální cestování jsou dvě slova... podívám se na Al a usměju se.. |
| |
| No já tam přece jen půjdu. Řeknu a dotknu se své zakrvácené ruky. Jenže po chvíli už je tam jen zaschlá krev nikde žádná jizva ani škrábanec. Málem to se mnou praští a tak se rači zachytím stolu. |
| |
| Tak dvě slova....dělá se mi z toho blbě...jestli mě do toho Hanz bude nutit, má smůlu, já to prostě nedokážu.... |
| |
| A vůbec..co noha??? |
| |
| Noha je už skoro dobrá..na ošetřovně říkali že mi možná už zítra sundaj obvazy...pokusím se o úsměv... |
| |
| Chceš jít na pokoj?? |
| |
| No..možná by to bylo nejlepší... usměju se... Ale trochu se mi motá hlava... |
| |
| Tak pojď.. řeknu a vezmu ji do náruče..za chvíly jsme na jejím pokoji.. Mám jít pryč nebo tu mám zůstat??? |
| |
| Podívám se na něj zvláštním pohledem... Budu ráda.. usměju se... |
| |
| Dobře.. sednu si na postel a potom i lehnu a podívám se na malátnou Al.. |
| |
| Jen tak ležím a odpočívám, natáhnu ruku a sevřu v ní tu Johnovu...Jeho přítomnost je přijemná.... |
| |
| Přitulím se k Al a obejmu ji.. |
| |
| Jsem ráda za jeho obejmutí, zavřu oči a vychutnávám si to... děkuju... zašeptám... |
| |
| Já taky... řeknu a dám ji pusu na vlasy.. |
| |
| Jen tak tam ležím, s Johnem v obětí, se zavřenýma očima... myslíš že...že by mě mohli nechat, abych tohle AC dělat nemusela? |
| |
| Určitě..myslim že by ti to mohlo i dost ublížit.. |
| |
| Dojdu pomalu k Pyře.. Co se děje..? zeptám se jí a kouknu na ni.. |
| |
| Já..nevím proč mi to nejde...ale mám k tomu nechuť už dánvo...třeba když se ve škole dělalo koma...víš co myslím tak sem do toho nikdy nešla...a tohle mi to moc připomíná... schrnu svůj problém... |
| |
| Já jsem si asi vyléčila ruku. Ukážu jen na zaschlou krev a po ráně ani stopa. Můžeme jít ke mě do pokoje prosím? Potřebuju si někde v klidu sednout. |
| |
| Hm..nechceš mi o sobě něco vyprávět??Co rodina??A vůbec..něco s tvýho života..skoro tě neznám.. nakousnu nové téma.. |
| |
| Nevím co na to říct...tátu nemám a žiju se šílenou matkou, jjejíž smyslem života je úklid.... prohlásím stručně... |
| |
| Ano pojď.. řeknu a usměju se na Pyru..v tom mi na rameno skočí rozespalá Kloe.. |
| |
| Když dojdeme ke mě do pokoje sednu si na postel. Jsem tak unavená Same nikdy nedokážu pohnout věcmi jako ty. To nikdy nezvládnu. |
| |
| No to já neznám..svoje rodiče mám moc rád, stejně jako oni mě....a jsem adoptovanej..to je o mě takový základní info.. řeknu a podívám se na Al.. |
| |
| Aha..kdysi jsme měla jednoho kamaráda z dětskýho domova..jenže pak se něco zvrtlo a už jsem ho neviděla... |
| |
| Kamaráda???Nebo kluka??? |
| |
| Kamaráda...byl o něco mladší než já..... prohlásím a zahrabu se do vzpomínek... |
| |
| Aha...jak jsi vůbec zvedla tu jehlu???Vůbec mi to nešlo.. |
| |
| Jehlu? já nevím, prostě jsem se soustředila na ní...podle hanzových pokynů...a zamítla jsem všechny myšlenky na magnet pod lavicí a tak... usměju se... |
| |
| Ale jo zvládneš..jen musíš myslet na jehlu..na nic jiného..chceš to zkusot nebo budeš odpočívat..? zeptám se Pyri s ůsměvem.. |
| |
| Magnet?? vyvalím oči na Al.. |
| |
| No říkám že jsem ho nepoužila! zasměju se... by přeci bylo moc nápadný, nechat jehlu levitovat pomocí magnetu... prohlásím s úsměvem... |
| |
| Hm..tak to jo.. řeknu a vytáhnu z kapsy jehlu..Ukaž mi to... položím jehlu na stolek.. |
| |
| Ale, tady někdo krade jehly... zasměju se, a lehnu si tak abych na jehlu viděla... chcíli ji hypnotizuju pohledem a nakonec se váhavě vznese.. |
| |
| Odpočívat. Víš já na nic jinýho nemyslela jen na jehlu, ale s astrálníma světama mi to jde tak snadno. Řeknu a podívám se Samovi do očí. Moc bych chtěla aby byl u mě a hladil mě po vlasech... |
| |
| Sednu si na postel vedle Pyri a pohladím ji po vhlasech.. Tak odpočívej.. řeknu usměju se na ni a vezmu si do náruče jejího králíčka a Kloe mám na rameni.. |
| |
| Chtěla bych být tím králíčkej. Zašeptám si jen tak pro sebe a pak si uvědomím, že mě Sam mohl slyšet. Zrudnu jako prvotřídní rajče. |
| |
| Tak pojď ke mě.. řeknu a obejmu Pyru kdžy mluví o tom že by mi chtěla asi taky sedět v náručí..vezmu si ji do náručí posadím se na postelk a přikreju Pyru.. Takhle sis to představovala..? zeptám se s úsměvem.. |
| |
| Ano takhle. Řeknu a stulím se Samovi v náručí, začnu ho hladit po vlasech a tváři. |
| |
| Tak odpočívej.. řeknu a políbím ji na čelo.. |
| |
| Jsem s tebou moc ráda Same. řeknu a políbím ho na tvář... |
| |
| Já s tebou taky..ale zajmalo by mě co ti to asi povádala Kloe.. řeknu a mírně se zasměju.. |
| |
| Tak se zeptej jí. Doufám, že to co povídala je pravda, protože mi zamotal hlavu. |
| |
| No..ta mrška mi to neřekne.. řeknu a zasměju se..pak se jen Pyře podívám do očí..tak krásné a umřímné..pomalu se k ní přibližuju jako bych jí chtěl políbit.. |
| |
| Zrudnu jako rajče. Sam má usta jen kousek od mých. Sam... milovat. Vydechnu jako ve snu a políbím ho. |
| |
| Když mě Pyra políbí jen se usměju a řeknu.. Tak to se nemílila.. řeknu a políbím ji.. |
| |
| Opětuju Samovi polibek. Ještě že ten můj chlupáč neumí mluvit. |
| |
| Jo..co by pak o nás říkal po škole že ano..? řeku a pohladím Pyru po vlasech.. |
| |
| Možná to že porušujeme školní řád. Usměju se na Sama a začnu ho hladit po tváři konečky prstů. |
| |
| To nemusí nikdo vedět..Kloe nemluví moc k cizím.. řeknu a Pyru opět políbím.. |
| |
| Opětuji polibek s velkou vášní. A já už nejsem cizí? Zeptám se spíše Sama než opičky |
| |
| Ne..nejsi.. řeknu a pohladím ji po tváři..Kloe jen přikívne.. |
| |
| Přitulím se k Samovi ještě víc a po chvíli se mi zavřou oči. Jak lehké je usnout v náručí lásky. |
| |
| Pyra mi usne v náručí..po chvíli jen tak lehce usnu i já..oba spíme..i Králíček a Kloe určitě spí.. |
| |
| asi po hodině se probudím. Protáhnu se. Same... zešeptám a pohladím ho po tváři. |
| |
| Probudí mě jemný krásný hlas..otevřu oči protáhnu se a zpatřím Pyru..jen se usměji.. |
| |
| Asi jsme usnuli viď? Zašeptám potichu. |
| |
| Asi ano..usli.. řeknu a zívnu.. |
| |
| Já usnínám ještě teď. řeknu a oči se mi zavírají. Same já myslela, že chceš Bí. Viděla jsem jak se líbáte. |
| |
| To by zdřejmě jen nějáký..byl to nejspíš úlet.. řeknu a zavrtím hlavou.. |
| |
| Tak dobře. Usměju se a pohladím ho po tváři. Jsem ráda že si vybral právě mě. |
| |
| Doufám že si teď o mě nemyslíč že jsem jenom nějákej ten..kurvis.. řeknu a pohlédnu na Pyru.. |
| |
| To neříkej zní to ošklivě. Usměju se na Sama. Jsem ráda, že sis nakonec vybral mě a zbytek mě nezajímá pokud si nenajdeš jinou. |
| |
| Dobrá..nikoho jiného než tebe bych si ani nemohl ve snu přát.. řeknu a políbím ji.. |
| |
| Polibek s vášní opětuji. Klidně se poperu i s celým světem. Tebe už si vzít nenechám. Usměju se na něj a je mi nádherně. |
| |
| Po hodině s Johnem se s Jackem vytratíme ke mně na pokoj... Sedni si... nabídnu mu volnou postel a sama si na ni sednu... Jsem ráda že tu jsi se mnou... |
| |
| Jdu společně s Bí k ní na pokoj. Vyzve mně abych si sedl k ní. Přisednu si k ní a čekám co se bude dít. Je pořád stejná , pořád stejně krásná a přitažlivá |
| |
| Teď máme volnou hodinu...Tak co chceš podniknout? zeptám se a nevinně se usměju... Zavřu oči a chvíli medituju... |
| |
| Sedim vedle Bí a pozoruju jí. Teďka chvíli medituje a vypadá u toho dost hezky . "No já nebim , něco namítni , to tys mě sem přivedla ?" Zasměju se a pohlídnu jí do očí. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR