Školní předsedkyně 
hrálo se Denně
od: 21. září 2015 20:38 do: 15. listopadu 2015 18:25
Dobrodružství vedl(a) popc0rn
| |
 | VIP dobrodružství na školní téma |
| |
 | Ráno na škole probíhalo jako každé jiné. Jakožto předsedkyně školní rady jsem chodila po chodbách a dávala pozor na to, zdali jsou všichni přezuti, oblečení ve školních uniformách a zdali služba plní povinnosti u dveří. Zrovna přišla známá parta tří kluků, kteří byli známí průseráři na škole. Jednomu čouhal kus košile ven z kalhot, druhý neměl dotaženou kravatu a třetí měl rozepnuté knoflíky u košile. "No tohle! Takhle se chodí do školy!!" Už ráno mě dokázali naštvat. Jako saň, která zahlédla svou kořist jsem se k nim hrnula. Čapla jsem po kravatě, kterou jsem klukovi přitáhla ke krku tak silně, div se nezačal škrtit. Těm dvěma jsem chladným, ale zároveň rázným hlasem řekla, ať se koukají upravit. |
| |
 | Dnes ráno jsem si trochu přispal, protože přijít později do školy rozhodně není pro mě žádná srdcervoucí situace. Z postele mě nakonec ale vyhnali a vyrazil jsem do školy dost na lehko a nakonec ne o tolik pozdě . Ke škole jsem přijel na motorce a pokud ji vadí tohle oblečení, on má na sobě černý džíny, košili a rozepnutou koženou bundu. Na tyhle věci jsem nikdy nebyl a už je to obecně známo. Vešel jsem do školy a rovnou vyrazil po chodbě, ale nemohl jsem si nevšimnout naší známe fůrie, jak upravuje a umravňuje moje kámoše. ''Nechceš mu zastrčit i tu košili do kalhot? '' Zeptám se a přistoupím k nim. Moje přítomnost jim zvedne sebevědomí a já se na ni podíval dost chladně a v očích se zaleslka jiskra arogance. |
| |
| Chlapci se tam už upravovali, přeci jenom ráno bývám dost nervózní a snadno se naštvu a může pak dojít i k násilí. Když si pak všimnu tebe, můj vztek se ještě zhorší. "Můžeš mi laskavě vysvětlit, Alexandře, co to máš na sobě?" A přešla jsem k tobě s rukama v bok, zastavila se ani ne půl metru od tebe a hluboce se ti vpíjela do očí. "Pokud se okamžitě nepřevlečeš do uniformy, nebudeš mít problém jen se mnou." Mluvila jsem navrčeným hlasem a pořád se ti vpíjela do očí. Ani jednou jsem nemrkla. |
| |
| Sledoval jsem ji s naprosto klidným pohledem a lehce naklonil hlavu na stranu, když se ke mě odvážila tak blízko. Vykouzlilo mi to na tváři mírný úsměv a pohled jsem ji bez problémů oplácel. Její chování mě spíše bavilo, než aby to ve mě vzbuzovalo nějaký respekt. "Tohle je oblečení, Lyn. To lidi nosí, když jdou ven." Odpovím na její otázku a založím si ruce na hruď. Mírně pozvednu obočí a jde vidět, že si z ní utahuji a dost se tím bavím. "To jsou tvrdá slova." Kluci za jejími zády se krátce zasmějí, ale já sám se ji dál dívám do očí a mírný úsměv mi stále hraje na rtech, "By mě zajímalo, jaké problémy bych mohl mít od tebe." Odfrknu si pobaveně a podívám se na tu trojici, "Vypadněte!" Řeknu tvrdě a všichni tři se hned vytratí. Pohledem se opět vrátím k jejím očím. |
| |
| Kluky za svými zády jsem nevšímala a ruce jsem měla spuštěné podél těla. Skoro jsem tě hypnotizovala pohledem, jelikož jsem skoro ani nemrkla. "Však víš, proč ze mě má polovina školy respekt a proč si mě vedení školy vybralo jako předsedkyni." A ruku sevřu v pěst. "I když jsem holka, pořád ještě umím dát dobrou ránu. A že ty jsi oblíbenec, který všechno umí mě nezajímá, beztak bych ti dokázala dát lekci." Mluvila jsem tvrdým a neústupným hlasem. |
| |
| Sledoval jsem ji stále klidně. Rozhodně to působilo dost sebejistě a když mi začala vyhrožovat, musel jsem se upřímně usmát. Kluci po jeho rozkazu odešli s trochu zmatenými pohledy a tak měli trochu 'soukromí'. "Nechci, aby sis ublížila, takže prostě odejdu a ty si tu můžeš buzerovat někoho, kdo se na to hodí." Pokrčím rameny a bez dalších slov jsem se prostě otočil na patě a chtěl jsem odejít. Nemám zapotřebí se tu ještě prát s holkou, i když kdyby ji trochu srovnal do latě, ničemu by to neuškodilo a v jeho případě by ji zvládl. Věnoval jsem ji poslední lehce pobavený pohled a věděl jsem, že mě prostě nenechá jet tak odejít, takže jsem byl připravená na ledacos. Ona je v tomhle ohledu jak vzteklý pes. Jednou se zakousne a nepustí, což z ní dělalo trochu otravného člověka, ale rozhodně je furt snesitelná a je hrozná zábava ji provokovat. |
| |
| "Abych neublížila tobě, nevychovanče!" Ušklíbla jsem se a založila jsem si ruce na hrudi. Čekala jsem, že se otočíš na patě a půjdeš si pro uniformu, ale ty nic. "Hej!" Křikla jsem za tebou a položila ti ruku na rameno, aby jsi se zastavil. "Porušuješ tu výrazně školní řád!" Stiskla jsem ti rameno pevně, "takže spolu půjdeme do skladu a pro dnešní den ti jednu uniformu půjčíme." Já sama jsem na sobě měla pečlivě vyžehlenou bílou košili, červenou kravatu, sáčko a k tomu červenou skládanou sukni a bílé nadkolenky. |
| |
| Když ucítím její ruku na rameni, zastavím se a pomalu se k ní otočím. "Kroť se trochu Lynesso." Pronesu chladněji a podívám se ti do očí ostře, "Já nejsem pod ničím řádem, takže mě laskavě pusť." Chytnu ji za ruku pevně a strhnu ji ze svého ramene. Ruku ji však nepouštím a dál ji držím v pevném sevření. Chvíli se na ni dál dívám tím nasupeným pohledem, ale pak se uvolním a můj pohled se zmírní. Není to kvůli ni, ale spíš si vzpomenu na slova svého otce a trest z jeho strany není nic hezkého. "Fajn..." odseknu a ruku ji pustím. Vím, kde je sklad, takže se pomalu rozejdu tím směrem a nečekám a ani se neohlédnu, jestli jde nebo nejde za mnou. |
| |
| Chvíli jsem se snažila z tvého sevření vykroutit, ale nešlo to, tak jsem to vzdala. "Já se mám krotit? No dovol, to ty tady dáváš svým spolužákům špatný vzor! Jak má na téhle škole pak zavládnout kázeň!" Nenechala jsem se jen tak odbít. To byla snad moje nejhorší vlastnost - ta moje tvrdohlavost a vytrvalost. "Navíc, jsi studentem školy a musíš se řídit školním řádem. Nebo sem taky nemusíš docházet. Pak si můžeš jít dělat obsluhu někam do kavárny." Teprve potom, co jsem to řekla, jsem si uvědomila, jak špatné přirovnání jsem použila. Obsluhu v kavárně přeci dělám já téměř každé odpoledne po škole, abych mohla mamce finančně pomoci s domácností. Ještě, že to ve škole nikdo neví, můj respekt by byl v tahu! Jakmile mi pustíš ruku, promnu si zápěstí. Nechám tě jít, nechám ti náskok, ale přesto tě následuju. "Měl bys sebou hodit, za chvíli začne vyučování." |
| |
| '' Mě je úplně jedno jaký já dávám druhým vzor. A co mi je po kázni! Jsi s tím fakt nemocná. '' Zavrčím a sevřu ruce v pěst. Trochu mi tím pije krev. Trochu? Spíš sakra hodně. '' Fajn... Převleknu se. A pokud ti to vadí... Tak si běž na hodinu a mě nech být. '' Pootočím se k ní s mírně nakrčeným obočím a zahnu za roh do chodby, která vede ke skladu. "Upřímně jsi fakt otravná. "Řeknu na rovinu a zastavím se před dveřmi skladu. Podivám se na ni a založím si ruce na hruď. |
| |
| "Jestli sis nevšiml, tak naše škole nemá zrovna moc studentů a snažíme se ze všech sil nějaké nabrat. S takovými jako jsi ty to půjde těžko." Nenechala jsem se však vytočit a mluvila jsem s tebou naprosto v klidu. Jakmile jsme došli ke skladu, předběhla jsem tě, abych ho mohla odemknout a podati ti košili a kalhoty. "Doufám, že to zvládneš sám" a opřela jsem se ramenem o futra a dívala se na tebe se založenýma rukama. |
| |
| "Možná by to šlo líp, kdyby tu nebyli stupidní pravidla." Řeknu a narodíl od ní jsem dost horkokrevný cholerik a jde to na mě vidět. Vezmu si od ni uniformu a shodím batoh na zem a pak i košili a kalhoty, které mi dala. "Já myslel, že mě budeš ještě kontrolovat. " Sundám si koženou bundu a hodím ji po ní. Pak se letmo rozehlédnu když nikoho neuvidím, mírně pozvednu obočí a vrátím se pohledem k ní." To tu budeš stát a koukat jak se převlíkám? "Zeptám se. |
| |
| "Ty pravidla jsou na jakékoliv škole." Stále jsem s tebou mluvila úplně v klidu a dívala se na tebe. Bundu jsem prostě chytila. Překvapilo mě, jak je těžká. Asi si v ní měl klíče nebo něco. Uchechtla jsem se nad tvou otázkou, "a ty se jako budeš převlíkat na chodbě?" Odpověděla jsem stejně prostě, jako předtím. "Jestli jo, tak já se mile ráda podívám." Samozřejmě, jsem to myslela s humorem. Nepatřila jsem k těm holkám, které po něm letěli. V našem případě to byla celá škola. Z 300 studentů tu bylo jen 50 dívek. Proto taky kluci dělali kraviny a já tak dbala na pravidlech. Hodně jsem taky zastávala holky, jelikož se dost často stávali obětmi trapných vtípků. |
| |
| "Rozhodně se nehodlám kvůli takové blbosti prohánět po skole a hledat kde se převléknu." Řeknu s tou trochou ostrosti v hlase a přejdu k ní blíží. "Není to taky nějaké porušování pravidel? Když se tu začnu převlékat?" Zeptám se ji a mírně pozvednu obočí. Přeci jen ona má snad nějaké pravidlo na všechno. Letmo se podívám na hodiny. Za minutu zvoní. Můžu ji tady zdržet ještě chvilku a bude z toho na nervy. |
| |
| Mračila jsme se a neustoupila jsem ani o krok, když jsi se ke mě přiblížil a tos mi porušil mou osobní zónu, což nesnáším. "To teda je proti pravidlům!" Vyjekla jsem naštvaně, vzala jsem tě ta límec tričko šoupla do skladu za mnou. "Tak dělej. Za chvíli máš být ve třídě." A pak zazvonilo na hodinu. Ruce jsem měla založený na hrudi a nohou jsem začala nervózně podupávat. To je ale pitomec! "Dělej, nebo tě tu ještě nechám po škole rovnat a žehlit nové uniformy" zavrčela jsem k tobě zády. Rozhodně jsem na tebe nekoukala, když se převlékáš. V ruce sem pořád ještě držela tvoji bundu. |
| |
| Když mě vzala za límec a strčila do skladu, podíval jsem se na ni docela překvapeně, ale pak jsem se jen zlostně zamračil. Ta holka si dost dovoluje. Sundal jsem si pomalu triko a zdržoval schválně. Navlékl jsem si košili začal zapínat knoflíky. "Promiň, ale ve třídě bych byl dávno, kdyby tu nelítala jedna červenovlasá fůrie a nehrála si na šéfa." poznamenám jen tak mimochodem a probodnu pohledem její záda. Když zazvoní, jen se mírně pousměji a dál se v klidu převlékám, jako bych měl furt dost času. "Neříkej? A budeš na mě dohlížet?" zeptá se a pečlivě si upraví límec košile a rukávy, "Protože jinak nemá cenu mi tu práci ani dávat, když odejdu prostě domů." Pokrčím rameny a sundám si boty, abych si převlékl kalhoty. |
| |
| Stála jsem k tobě zády a ve dveřích, aby jsi nemohl zdrhnout. Lezeš mi pěkně na nervy, i když se to na sobě snažim nadat znát. "Tak už seš převlečenej nebo ti snad mám pomoct?" Odsekla jsem a otočila sem se zrovna ve chíli, kdy sis sundal kalhoty. "Seš horší jak ženská, víš to?" A v rukách jsem neustále žmoulala tvoji koženou budnu, kterou ti vrátím až na konci dnešního dne. |
| |
| Chtěl jsem něco říct, ale to ses zrovna otočila a tak jen mírně pozvednu obočí a odložím kalhoty stranou a vezmu si ty od uniformy. "Ty bys mi pomohla?" ušklíbnu se pobaveně a rozhodně tu nehodlám stát, takže si v klidu obléknu kalhoty a pak si opět nazuji tenisky a podívám se na ni. "To je pro mě novinka. Ty jsi horší jak osina v zadku." Usměji se jako svatoušek a zastrčím si košili do kalhot, "Spokojená?" Zeptám se a vezmu si svoje věci. Jelikož stojí mezi dveřmi, tak k ní přistoupím a podívám se na svojí bundu, "Dáš mi ji? Nebo si ji necháš jako fetiš?" |
| |
| Usmála jsem se na tebe vlídně, když si se konečně dosoukal do kalhot. "No vidíš, ani to nebolelo." A narovnala jsem se ve dveřích. Pak jsi se ke mně opět přiblížil, tentokrát jsem trochu ucukla, za což jsem se hned nenáviděla, dát najevo slabost jsem tedy rozhodně nechtěla. Uhnula jsem ze dveří, aby jsi mohl vylézt ven. Bundu jsem položila na prádelní koš ve skladu a tu tam pak zamkla. "Dostaneš ji až po vyučování." Klíče jsem si zase pečlivě uložila a pak se na tebe chladně zadívala. "A teď padej do třídy." A já se pomalu rozešla chodbou. Ještě jsem chtěla zkontrolovat vchody do školy a jestli se někdo necourá po chodbách. |
| |
| Když sebou tak cukla, popravdě nevím jak přesně si to mám vyložit, ale rozhodně se nad tím jen pousměji a vyjdu ven. Fakt, že mi zamkla bundu mi nijak nevadilo a proto jsem se na ni podíval dost nezaujatě a pokrčil rameny. "Dobře." Hlesl jsem jen a pak ji sledoval, jak odchází a mírně se zamračil. Vrátil jsem se pohledem ke sladu a protočil oči v sloup. Dostaneš ji až po vyučování. Pak se tedy pomalu rozejdu do třídy a nijak mi nevadí, že přijdu pozdě. Prostě řeknu, že mě zdržela ona, protože ji ta její funkce leze moc do hlavy. Jen doufám, že to dneska uteče rychle. Tenhle ústav fakt nemám moc rád, ale musím sem chodit, protože se to sluší a patří. Pěkná kravina... |
| |
| Jak jsi tak na mě koukal, mohl sis všimnout dokonale tvarované postavy :P :D Sešli jsme se až na třetí hodině. "A, pan průserář je tady." A bohužel ani jednomu z nás nezbylo žádné jiné místo než poslední lavice vzadu a museli jsme sedět spolu. "No super!" Vyjekla jsem naštvaně a šla se usadit. Jakmile sem se posadila, vytáhla jsem nějaké papíry týkající se školního Hallowýnského plesu, který sem plánovala. |
| |
| Hmmm.... :DD "A, školní harpie." Pronesu směrem k ní a jdu si sednou na do volné lavice, jelikož jsem si nijak nevšiml faktu, že jiná volná místa tu nejsou, takže mě dost překvapí, když si sedne vedle mě. Mírně pozvednu obočí a podívám se na ni, co se děje, ale pak si všimnu, že ji nic jiného nezbývalo, což mi vykouzlí úsměv. Docela zlomyslný úsměv. "Co to máš?" Začnu a podívám se na ty papíru o plesu a prohlédnu si ho dost kritickým pohledem, "Další ples? Pokud ho plánuješ ty, bude to nuda... Pokud se to tedy nezvrtne a tebe všichni začnou ignorovat." Což bych mohl klidně zařídit, kdybych na takové akce chodil, což může o mě vědět, že na plesech a jiných hromadných akcích se objevuji jen zřídka. |
| |
| Zvednu oči od papírů. "Abych tě do organizace nezapojila jako vyhazovače a uklízžeče. A taky budeš mít účast povinnou", řekla jsme to schválně, protože se Alex objevovala na těchto akcích opravdu málokdy a nešlo si toho nevšimnout. "Pokaždé se tvoji spolužáci mohli k programu plesu vyjádřit. Nikdy to neudělali, tak mají smůlu." Znovu jsem byla zahleděná do papírů, které jsem odložila. "Copak, snad by jsi se nechtěl na programu podílet ty?" Zvedla jsme oči a zadívala se do těch tvých. "Už takhle by jsi měl mít zakázáno vůbec někam chodit. Kam příjdeš tam pláče nějaká dívka, které jsi zlomil srdce." Řekla jsem to nejzleji, jak jsem uměla. |
| |
| "To by sis moc nepomohla. A kdybych vymýšlel program já, víc jak polovina školy by další dny nedorazila do školy." Podívám se na ni a jestli se tu budou rýpat celou hodinu, tak z toho budou akorát na nervy. "Nikdo se nechtěl vyjádřit, protože by jim to asi nikdo nepovolil a je lepší si dělat soukromé večírky a užít si trochu srandy." Na mých papírech si akorát může všimnout nějakých obrazců, které ji rozhodně žádný smysl dávat nemůžou. Je člověk. "Nemůžu za to, že o ně nemám zájem." Jestli si myslela, že se s nimi vyspal a pak odhodil jako by se nic nestalo, tak to je na omylu, ale je pravda, že tohle si o něm vlastně všichni myslí, protože přeci jen je to záživnější než ta verze o prostém odmítnutí. |
| |
| Povytáhnu jedno obočí, "ale, soukromý večírek jo?" A dívám se na tebe, učitele, který vešel do třídy si nevšímám. "Asi bych se měla na nějaký jít podívat." Dodala jsem a pořád sem tě sledovala. Je pravda, že na soukromé večírky mě nikdo nikdo nezval a tak sem zase nechodila já. Odpoledne jsem bývala v práci a večer hlídala malou ségru a pomáhala doma. "Takže, kdy nějaký plánuješ?" A zase sem byla zahleděná do papírů hallowýnského plesu. |
| |
| "Klidně můžeš, nikdo ti v tom nebrání..." Ale sama musí vědět, že by asi na ni lidi moc dobře nereagovali nebo by se fakt divili, co tam dělá zrovna ona. "Já plánuji teď o víkendu. Ale nevím... Tam by ses nehodila." zavrtím lehce hlavou. To by bylo docela nebezpečné, kdyby tak přišla, ale na jednu stranu... Podívám se na ni trochu zamyšleně, ale pak odvrátím pohled k papírům a propiskou začnu obtahovat jeden z obrazců. U něho je spíš složité nějak naplánovat a najít den, kdy rodiče nebudou doma, protože jinak by to nebylo možné. Nebo bylo, ale v jeho případě by to bylo... nepříjemné. Kdyby lidi věděli, rozhodně by se na něho a jeho rodinu dívali úplně jinak. Já jsem naštěstí jedináček, takže nějaké povinnosti ohledně sourozenců odpadají a rodina je docela bohatá, takže další povinnosti odpadají v podobě brigád a podobných věcí. Jsem prostě docela hýčkané dítě. |
| |
| Otočím se na tebe celým tělem. "A jak to můžeš vědět?" Řeknu trochu nasupeně a s pozvednutým obočím. "Takže se uvidíme o víkendu.. jo a zítra ve škole. Bohužel." To už jsem řekla trochu znechuceně a pak mě vyvolat učitel s otázkou, na kterou jsem naštěstí znala odpověď. Ples jsem plánovala jednoduše - punč, džusy, alkohol rozhodně ne, disco, ale i klasika, půlnoční překvapení a pak domů. Je pravda, že se plesu pravidelně zůčastňovalo málo lidí a začalo mi to vrtat hlavou. "Tak schválně, jak bys to upravil?" A dám ti nahlédnout program. Tombola, půlnočko, taneční představení a tak, klasika :D |
| |
| "Podle toho chování. Taková upnutá na pravidla. Puťka." Řeknu tak obecně, ale z jisté části je to rozhodně pravda. Vlastně si ji neumím představit na nějakém večírku, kde by se bavila jako ostatní. Jelikož na moc plesech jsem nebyl, tak jsem ji ani moc nezaregistroval, ale tuším, že asi pila punč a koukala sama a možná se tam bavila se svým spolkem šprtů. Tedy tak ji vidím já, jaká je pravda to netuším. "A ty snad víš, kde bydlím?" zeptám se a podívá se na ni po očku a dál si čmárám ty obrazce, "Ale abys toho nelitovala." Usměji se mírně. Podívám se na ten program, když mi ho ukazuje a mírně pozvednu obočí, "Tohle je klasika... To je snad pokaždé." Uchechtnu se a prohlížím si jednotlivé činnosti, "Zajímavý... Takže by to chtělo alkohol a disco... Doufám že ne to starý, na který tancovali naše mámy." Zavrtím hlavou a čtu dál, "Jako překvapení bych dal něco akčního..." Usměji se, "Co jsi měla v plánu ty?" Zeptám se a podívám se na ni. |
| |
| "Kdybychom se tady chovali jako banda neandrtálců, nikdo by na tuto školu nenastoupil." Odsekla jsem ti a když ses mě zeptal, jestli vím kde bydlíš, jen jsem se na tebe ďábelsky usmála. "Já si to přeci můžu jednoduše zjistit ze záznamů, ne?" Pak jsem ti vytrhla program z ruky. "Alkohol nepřipadá v úvahu! Budou tam nezletilí a navíc je to ve škole, takže ne a disco tam zahrnuté je. Jako vždy. Školní DJ mixuje hudbu." Odpověděla jsem ti trochu povýšeně. "Možná si ten tvůj večírek ještě rozmyslím, určitě to bude samej chlast, drogy a tak.." Dívala jsem se na tebe nevěřícně. |
| |
| "No jo... Ono stačí, že jsem sem vlezl já." Zasměji se tiše a začnu si čmárat další znak, "Není to porušování nějakých práv?" Zeptám se a letmo se rozhlédnu po ostatních a zachytím pár zvědavých pohledu, ale dotyční lidé se hned otočí zpět a věnují se učiteli. "Aha... v tom je ten problém. To je zábava pro ty přiškrcený studenty, jako jsi ty a tobě příbuzní." Prohrábnu si vlasy a chvilku se na tebe koukám s lehkým úsměvem, "DJ.. Školní. Hm..." Brouknu a mírně pozvednu obočí. "Myslíš, že jsem tak špatný člověk, Lyn?" Zeptám se a dívám se ji do očí, "Alkohol tam je určitě, ale drogy ne... " Hlavně proto, že nechci se pak starat ještě o sjeté lidi, když nestačí ti opilý. Vlastně ani ten alkohol na mě nemá takový účinek. |
| |
| "No co já vím, s kým se kamarádíš." Pokrčím rameny a kouknu, co tam furt čmáráš. "Má to dávat nějaký smysl?" Poukážu na obrázky a prohlížim si je. Když ne drogy, tak bych se ani nedivila kdyby.. no, určitě se tma spousta lidí s někým vyspí, ale na to sem teď stejně myslet nechtěla, protože jinak se budu červenat jako rajče. "Takže, v kolik mám přijít?" A zvednu oči zpět k tobě. Myslela jsem to vážně. Už dlouho jsem chtěla na nějaký soukromý večírek, ale nikdy jsem k tomu nesebrala odvahu. |
| |
| "Kamarádím se s lidmi, které ty ráda odchytáváš na chodbě a škrtíš je při utahování kravat." řeknu pobaveně a pak se podívám na ty znaky a pak zpět na ni, "Ne." zavrtím hlavou. Vlastně by bylo těžké ji to vysvětlovat a navíc ji to ani říct nemůžu. "Přijď... Kolem páté." Řeknu po chvilce přemýšlení a jsem vážně zvědavý, co si od toho slibuje. Popravdě mám trochu obavy. I když ji nemám moc v lásce, nechci, aby ji někdo ublížil a víme, jací dokáží být lidi v podnapitém stavu. Je zvláštní, že chce zrovna na můj večírek a ne někoho, kdo ji je podobnější. Určitě by se někdo našel. Letmo se podívám na učitele, ale ten si nás nevšímá, tedy zatím. "Nemusíš nic nosit, prostě přijď." Dodám a odložím propisku. |
| |
| "Fajn" řeknu jen a sbírám si věci, protože zvoní na konec hodiny a já mám další výuku.. vlastně ve stejné učebně. Zmateně se posadím zpátky na židli a oddechnu si, je toho na mě nějak moc. Nechám si věci ve třídě a jdu zkontrolovat chodby. Odchytnu si nějakého kluka, který tam obtěžoval jednu dívku a snažil se jí nadzvedávat sukni a tak. Chytla jsem ho za límec trička a práskla s ním o zeď. "Koukej odsud zmizet." Tebe si zastaví jedna bělovlasá, malá a drobná dívka, celá rudá. "Alexi.. já.. už dlouho.. chtěla bych ti říct, že se mi líbíš," mluví k tobě koktavým hlasem a nadějně se ti podívá do očí. |
| |
| Nechám Lyn dělat své povinnosti a sám když vyjdu z učebny se rozhodnu zajít si něco koupit k automatu, když v tom mě zastaví ta dívka. Letmo si ji prohlédnu a upřímně mi to přijde směšné a komické. Ta holka za to samozřejmě nemůže, ale tohle mě vážně přestává bavit. "Ahoj," pozdravím ji slušně a v ruce mnu drobné, "Vážně? To nejsi jediná." poznamenám docela pobaveně a podívám se ji do očí. "Chceš mi říct ještě něco?" Zeptám se ji a v klidu čekám, jestli z ní něco nevypadne. Je hezká, ale upřímně by z toho moc nebylo. |
| |
| Ta dívka se na tebe se zatajeným dechem dívala, poté se rozbrečela a utekla pryč. Pochopila, že jsi jí odmítl. Její kamarádky se na tebe dost ošklivě podívali, ale odešli taky. A já na tebe z druhé strany chodby taky vražedně koukala. Samozřejmě, že jsem ti to nemohla mít za zlé, že se ti žádná nelíbí, ale citlivěji by jsi to také mohl říkat. V klidu sis u automatu koupil něco k zakousnutí a poté ses dozvěděl, že další hodina je spojená a my jsme znovu ve stejné třídě. Na jednu stranu tě to těšilo, jednu tvoji část, ale ta druhá, která se mě chtěla zbavit byla přeci jenom silnější. Já jsem ne moc nadšeně vlezla do třídy. Tvářila jsem se otráveně a v prvních chvílích jsem se na tebe ani nepodívala. |
| |
| Fakt, že se ta holka tak hystericky rozbrečela, jsem přešel docela dobře, ale když jsem si všiml tvého pohledu z druhé strany chodby, jen jsem se zamračil a nasadil tvrdý výraz a šel k tomu automatu. Co ji je vůbec do toho? Ty holky jsou jak můry... A já jsem rozsvícená žárovka. Čokoládovou tyčinku jsem snědl dřív, než jsem se vrátil do třídy se zvoněním a šel jsem si sednou opět na to samé místo, kde bohužel byla opět i Lyn. Tak jsem neměl moc co říct, takže jsem byl ticho a mírně se mračil. Založil jsem si ruce na hruď a po chvilce na ni letmo pohlédl, ale ona očividně se mnou mluvit nebude a pokud ano, bude mi opět všechno jen vyčítat. Vzal jsem si propisku a začal si něco zase čmárat a když jsem stáhl ruku, byli tam další znaky. Měl bych s tím přestat, nebo to v lidech vzbudí zájem a on je pošle akorát do prd... |
| |
| Snažila jsem se vnímat učitele, ale když jsi seděl vedle mě, tak to nešlo. Nevím proč jsi neustále přitahoval mou pozornost, ty mě přece vůbec nezajímáš! Tedy jen pokud děláš problémy a to momentálně neděláš. Ne, nemám o tebe jako žena vůbec zájem! Zamračila jsem se a založila ruce na hrudi. "K ženskému pohlaví bys přeci jenom mohl být citlivější" Potřebovala jsem tě seřvat.. jinak bych propadla panice a určitě začala obdivovat tvé mužné tělo. |
| |
| Sleduji chvilku učitele, který zrovna nevykládá nic zajímavého, ale furt lepší koukat na učitele než na spolužáky nebo naštvanou Lyn. Už jsem si myslel, že na mě nepromluví, ale přeci jen ji to nedalo a musela to vytáhnout. "Choval bych se jemněji, kdybych tohle nezažíval tak často a nelezlo mi to na nervy. " Řeknu a ani se na ni nepodívám a dál sleduji tabuly, kterou učitel divoce popisuje poznámkami. Proč se tak zajímá... Hlavně se na ni nedívej. |
| |
| "Kvůli tobě má naše škola čím dál tim méně studentek. Za chvíli tady zůstanu jediná žena" povzdechnu a stejně jako ty ani já se na tebe nedívám a sleduju pohledem třídu. A že mi to dá práci se na tebe nepodívat. Při rozhovoru s tebou stihnu zapisovat poznámky, ne všechny, ale nějaké jo. Ono se mi to bude hodit. Ještě, že je tohle poslední hodina. Dýl už bych ho nevystála! |
| |
| "Lyn, není to moje vina a buď ticho." Vyjedu ostře a trhnu hlavou, když už už bych se na tebe podíval. Zhluboka se nadechnu a napíšu si nějakou poznámku, ale popravdě to je jediná poznámka z hodiny. Podívám se na hodiny. Ještě pár minut a vypadnu. Zvláštní, že ji člověk nemůže vystát a přitom... "Prostě mě nech být." Řeknu nakonec a mračím se na tabuli. |
| |
| "Nebudu nečině sedět a koukat, když děsíš a odháníš studenty. Budou nám chtít zavřít školu a nebo to tu rovnou vyhlásí jako chlapeckou a tebe si zvolí jako předsedu." Šeptala jsem a mračila se u toho. Ta představa mi naháněla husí kůži. A pak nás konečně vysvobodil zvonek. Pryč.. pryč.. pryč.. pryč! Hnala jsem se ke skladu, kde máš zamčenou bundu, abych ti jí dala a než jsi zmizel, stihla jsem tě ještě okřiknout. "A tu uniformu chci zítra vypranou a vyžehlenou." Ve škole jsem zůstala ještě nějakou dobu. Poklízela jsem třídy, vyřizovala nějaké papíry a nakonec jsem se na pár minut schovala na záchodě. Musela jsem si být jistá, že jsou všichni ze školy pryč a nikdo mě neuvidí jít odsud rovnou na brigádu. Je to sice kavárna skoro na druhém konci města, ale stejně. Nesnesla bych, kdyby mě někdo viděl v pracovním oděvu ze školy, moje reputace by byla v tahu. |
| |
| "Ježíši... Tak si mají najít kluky... Normální!" Vyhrknu a to mě už musela slyšet celá třída. Podíval jsem se na tebe, ale to začalo zvonit, takže jsem si prostě sbalil věci a vyšel nasupeně ze třídy. Čekal jsem na svoji bundu a její poznámku o uniformě ignoruji a jen ji sleduji, jak mizí chodbou pryč. Vyšel jsem ven ze školy, ale popravdě nejdu moc daleko, protože se mi domů ještě nechce. Šel jsem si koupit něco do smíšeného zboží a koupil jsem si nějaké sušenky. Vyšel jsem z obchodu a opět procházel kolem školy a přemýšlím co teď. |
| |
| Zahlédl jsi mě, jak jsem se u školy rozhlížela zdali tam někdo ještě není a pak jsem rychlým krokem prchala pryč, ani jsem se neohlédla. Divil ses, že bych bydlela tak daleko od školy, ale ještě víc ses divil, když jsem zalezla do jedné kavárny a už nevylezla ven. Já tam totiž v maid šatičkách obsluhovala zákazníky :D |
| |
| Když jsem ji zahlédl, nemohl jsem si pomoc a zvědavost zavelila, ať ji pronásleduji a tak jsem se dostal k té kavárně, ve které jsem v životě nebyl a ani ji neznám. Chvilku si kavárnu zvědavě prohlížím a pak pomalu vyrazím k ní a vejdu dovnitř. Prostě to bude jako náhoda a nebo mě tu seřve, že ji pronásleduji a bůh ví co ještě. Rozhlednu se po kavárně a pomalu vyrazím k volnému stolu. Popravdě do takových podniků nechodím, ale když domů mám v plánu jít až večer, tak proč se tu nezdržet. Hledám Lyn a mezi zákazníky ji tedy zatím nevidím, tak jsem zvědavý. |
| |
| Zrovna jsem vzadu připravovala objednávku pro stůl šest, čirou náhodou stůl vedle tebe, u kterého seděl mladý pár. Do kuchyňky vešla moje kolegyně, která se rozplývala nad zákazníkem, která zrovna přišel. "Nono, hlavně se nerozpusť, máme hodně práce", zasměju se a nesu na tácu dvě kávy a vodu. Jenže když se objevím ve dvířkách a rozhlédnu se po kavárně, hned si tě všimnu. Prostě nejde si tě nevšimnout. Ruce i kolena se mi rozklepou a tác převrhnu. "Pane bože." hned se sehnu, otočím k tobě zády a začnu to uklízet. Kolegyně se přiženě, zdali jsem v pořádku, jestli nepotřebuju pauzu. Tohle se mi ještě nestalo. A já na svých zádech cítila tvůj pohled. Určitě jsi mě poznal.. teď se můžu hanbou propadnout do země. |
| |
| V klidu si sedím a rozhlížím se kolem a upřímně se mi to tedy moc nelíbí. Prostě mám raději takové zapadlejší podniky, nebo vůbec žádné. Podívám se na menu a nejspíš si dám jen tak třeba to obyčejný kafe, ale víc než nějaké menu mě zajímá, kde jen Lyn. Moji pozornost strhne ten rámus, takže se hned tím směrem podívám a upřímně ji poznám hned, ale tvářím se furt stejně a nedám na sobě nic znát. Vlastně mě to dost překvapí a vzbudí to ve mě ohromnou zvědavost. Chvilku váhám, ale nakonec se zvednu a rozejdu se k ní. Tvé kolegyni nevěnuji jediný pohled a zastavím se kousek od dvířek. "Ta uniforma ti docela sluší," poznamenám a nejde si prostě odpustit to popíchnutí, ale je mi jasné, že z toho bude šílet. Na což se docela těším. Nevím proč, ale baví mě ji neštvávat... ale úplně ji poštvat proti sobě taky nechci. |
| |
| Uklízim to tam, ale když si má kolegyně všimne, že tě znám, popostrčí mě a začne to uklízet sama. Nenechám se jen tak odradit, nechci se na tebe podívat nebo ti v tomhle stát čelem. "Co..tady děláš?!" Zabručim naštvaně, ale zároveň stydlivě. Trochu se červenám. Pak už to mám uklizený a musim se postavit a podívat na tebe, což mi dělá docela problém. Nakonec to však udělám a zalezu rychle za dvířka pro personál a jdu uklidit střepy. Ještě tam stejně ale musím vytřít. |
| |
| Sleduju ji a je zvláštní ji takhle vidět. Docela příjemná změna. "Co tu dělám? Co myslíš...?" zeptám se dál trochu provokativně a když se na mě podívá, podívám se ji do očí, "Chci kafe." Řeknu a rozhodně ji to dám trochu sežrat. Když zmizí za dvířky, sedne si ke stolu, který je nejblíže a pozdravím starou paní, která se na mě podívá trochu překvapeně, když si sednu naproti ní. Nevšímám si ji a sleduji, jak dal uklízíš a furt se tak potutelně usmívám. Přeci jen ta uniforma plus její postava je něco, co se prostě neokouká. "Pracuješ tu tajně, viď?" Předkloním se, ale stejně musím mluvit trochu nahlas aby mě slyšela, když se vrátí, aby to tam ještě vytřela. |
| |
| Vzadu v kuchyňce se mě kolegyňka hned začne vyptávat, ale vůbec jí nevnímám. Přemýšlím, co se stane, když to někomu řekneš - můj respekt a postavení na škole bude v tahu a všichni si ze mě budou utahovat. V klidu jsem vytírala skvrnu od kafe a absolutně jsem se tě snažila nevnímat, prostě ignorovat. Jenže to nešlo. Zvedla jsem oči k tobě a mračila sem se. "Proč bych jinak pracovala na druhém konci města?" Odpověděla jsem ti dost přísně a babču, která na nás vrhala nechápavé pohledy jsem totálně ignorovala. Taky tam raději nechala peníze a odešla. Já jsem pak zase zmizela za dvířky personálu abych ti udělala kafe. Postavila jsem ho před tebe tak prudce, že jsem trochu vylila. Červenala sem se, když sem měla v tom kostýmu před tebou stát. "Vypiješ to a vypadneš, rozumíš?" |
| |
| "Jo... Není to trochu přehnané?" Zeptám se a hned. I když trochu chápu, proč to takhle skrývá, ale pracovat není nic špatného. Tedy u mě má bod, že pracuje. Popravdě o ni víc docela málo, takže jsem teď fakt zvědavý. Sleduji ji, když ke mě nese to kafe a pak se na ni podívám trochu kriticky, "Takhle se chováte k zákazníkům?" zeptám se trochu pobaveně, "Lyn, proč bych to měl udělat? Bojíš se? Nemáš důvod... Tak se uklidni, ano?" řeknu trochu chladněji a dívám se ji do očí. Nevšímám si jejích rozpaků, i když je to zvláštní, že se kvůli mě červená, když mě vlastně nesnáší. |
| |
| Když ti položím kafe na stůl a to se trochu vyleje, všimnu si zamračeného pohledu šéfově, která si odkašle. Ihned dojdu pro ubrousek a otřu si stůl. Nic neříkám, jinak bych se asi propadla hanbou. Promiňte pane, příště si dám pozor. Ježí se mi chlupy nad přestavou, že ti tohle řeknu. "Ne, ale ty nejsi stálý zákazník a ani zákazník. Jen provokatér." Mračím se a snažím se zahnat to červenání se. Trochu sebou cuknu, když se mě zeptáš, zdali se bojím. Bojím? Bojím?! Jasně že jo! "Nečekala jsem, že jsem kdo kdy z naší školy příjde a když jo, tak že to rozhodně nebudeš ty. Nějak ti nevěřím, že bys to nikomu nepověděl." A mezitím obsluhuju stůl vedle. Dávám jim lístek a následně si zapisuju objednávku. |
| |
| Tohle je fakt paráda, když si všimnu její šéfové a jak hned začala uklízet. Prostě pohled k nezaplacení. "Já jsem zákazník... Koupil jsem si kafe." Řeknu hned a abych to demonstroval, usrknu si kávy a usměji se mírně, "Docela dobrá... " Zhodnotím ten prášek rozpustný ve vodě, který jinak nepiji. Čaj je zase obarvená voda, člověk si nevybere. "A komu bych to asi tak říkal? A pokud ano... Tak jen v případě, že k tomu budu mít pádný důvod." Řeknu aby mě slyšela u vedlejšího stolu a usměje se docela záhadně a bůh ví, co si pod tím má představit. Sleduji ji při práci a občas se letmo rozhlédnu, ale sám pochybuji, že by sem někdo ze školy jen tak přišel |
| |
| Jednoduše jsem se tě snažila během práce nevšímat a úplně tě ignorovat, i když pohled mi k tobě sjížděl docela často. Jen jsem se s tebou už nehodlala tolik bavit. Když jsi dopil, přišla jsem k tvému stolu, vzala si hrnek. "Dáš si ještě něco?" Pozvedla jsem obočí. Všiml sis, že tu nabízíme i různé limonády a dortíky a zákusky. Nikdo jiný ze školy tady nebyl. Přeci jenom, je to od školy dost daleko a lidí, kteří sem chodí chodí do školy spíše pro ně místní. |
| |
| Je zvláštní tu sedět tak sám. Vlastně je to pěkná nuda. Povzdychnu si a občas zachytím její pohled a občas se podívám na menu, ale nevím co bych si dal. Většinu těch věcí nějak extra nemusím. Když ke mě přijdeš, podívám se na tebe a mírně se usměji. "No to nevím... Doporučíš mi něco?" Zeptám se a mírně nakloním hlavu na stranu a neodpustím si pohled hezky od shora nahoru, "Jak dlouho tu pracuješ?" zeptám se klidně a letmo se rozhlédnu, jestli tu je její šefová a není tu moc práce, abych tě mohl zdržet. |
| |
| Nemohla jsem si nevšimnout, jak si mě prohlížíš a znovu sem se trochu začervenala. Připadala jsem si trapně. "Dopo.." Nedořekla jsem to, ale přešla ti k zádům a ukázala na obrázek čokoládového dortu. Stála jsem tedy poměrně blízko tebe, ale u tvých zad. "Tohle si tu pravidelně dávám já." A pak jsem se zase rychle stáhla. "Takže budeš tu ještě oxidovat nebo už půjdeš?" Rozhlédnu se kolem. Kavárna se pomalu začíná vyprazdňovat, kolegyně už mizí domů a šéfka už taky odešla. Bude to opět na mě, abych všechny vyhodila a zavřela krám.. Pak se otočím zase k tobě. "A pracuju tu už asi rok." |
| |
| "Hm..." zamyslí se a všimne si, že se blíží zavíračka, "Myslím, že si ten dort dám... A tady máš." vytáhne z batohu peněženku a dá ji přesně útratu a ještě nějaké to spropitné, "Děkuji." usměji se na ni mile. "Rok? A to na to ještě vážně nikdo nepřišel?" Zeptám se docela překvapeně, protože to je dost dlouhá doba a určitě má nějaké kamarádku a to se jim o tom nikdy nezmínila? Já se tedy tak s některými věcmi nechlubí, ale mám k tomu sakra dobrý důvod. Vlastně bych tu mohl zůstat, ale aby to zase nevypadalo divně, "Dám si jen ten dort a půjdu." řeknu nakonec a trochu si srovnám věci na stole. |
| |
| Pokrčím rameny, "ten kdo na to přišel přestoupil na jinou školu." Řeknu zcela vážně, ale dělám si legraci. Peníze si vezmu a uložím je do kasy. Během chviličky jsem zpět i s dortem na talířku. Mezitím tam zůstal už jen jeden starší pán, slepý, kterému jsem teď pomáhala do kabátu a pak odešel. Zůstali jsme tam sami, ale do zavíračky byla ještě necelá hodina, takže jsem tě nemohla vyhodit. Utírala jsem stoly a zvedala židle. "Nechci aby to někdo věděl." Mračila jsem se a pak si rozpustila ten pitomí culík, co jsem musela mít, jelikož už mě to dost tahalo. |
| |
| Pustím se do dortu a najednou si uvědomím, že mám docela hlad. "Hm... Ale vždyť na práci není nic špatného." řeknu, když spolknu sousto a vidličkou si naberu další. Podívám se na ni a začnu ji hypnotizovat pohledem, zvlášť poté, co si rozpustí vlasy a pak si uvědomí, že tu jsou sami. No tak to ne. Hned se začnu věnovat tomu dortu a dělám, že jsem na ni vůbec nezíral a že mě vůbec nezajímá... jen ten dort. Raději bych ten dort měl rychle sníst a jít domů. |
| |
| Toho, že na mě zíráš si nevšimnu. Prostě uklízím stoly. Podívám se na tebe až když to mám. "Vážně si myslíš, že bych ve škole měla takový respekt, kdyby se vědělo, kde pracuju a co mám za uniformu?" Zeptala jsem se tě s pozvedlým obočím. Pak jsem si sama došla dozadu pro kus toho dortu a zase zpět, sedla jsem si na barovou židličku za kasou a dlabala. Už jsi v obchůdku zbýval jen ty. Zahleděla jsem se z okna a všimla si, že se pěkně setmělo. Achjo, už zase půjdu domů za tmy. Ještě že mám ten pepřák, kdyby něco. A základy sebeobrany. |
| |
| "No... Měla sis najít důstojnější práci." Řeknu a vezmu si další kousek dortu. Podívám si na ni, když si sedne na barovou židli. "Chodíš takhle pozdě furt...?" zeptám se a pak se podívám z okna ven. Tma mi nijak nevadí, vlastně mi je v ní líp. Možná přeci jen o ni mám trochu starost. Rozhodně bych si dával za vinu, kdyby se ji něco stalo zrovna cestou z práce, když jsem tu s ní byl mohl ji pomoc. "No... asi půjdu. Tedy pokud nechceš ještě společnost." řeknu a sním poslední kousek dortu. Byl vlastně dobrý, ale to bylo spíš tím hladem. |
| |
| Odtrhnu oči od okna a kouknu na tebe. Svůj dort už mám taky snědený. "Mmh, občas. Jen když zavírám.. asi tak dvakrát do týdne?" Pokrčila jsem rameny, jakoby to nic nebylo. Nad otázkou, jestli nechci společnost, jsem se jen trochu zamračila. "Musíš ještě vyprat a vyžehlit dnešní půjčenou uniformu, tak už padej." A šla jsem za tebou zamknout dveře. Pěkně nejdřív mříže a pak normálně vchodovky. Letmo jsem ti mávla, když jsi odcházel. Já jsem tam ještě domyla nádobí, zametla a pak jsem se konečně převlékla do normálních džínů a červeného trička s potiskem elektronické kytary. Pobalila jsem si věci a půl hodiny po tom, co ty jsi odešel jsem odcházela i já, jen zadním vchodem. "Pff, doufám, že už je někde daleko vepředu. Dneska mi jeho společnost lezla na mozek." Špitla jsem si sama pro sebe a vyšla na prázdnou ulici. |
| |
| Popravdě jsem nevěděl, co dělat. Takové dilema. Jít nebo nejít, nechat ji nebo nenechat. Prostě mám takový blbý pocit, že by se ji něco mohlo stát, ale na jednu stranu se o sebe jistě umí postarat sama a sledovat ji... to je divný. Povzdychnu si a pomalu se rozejdu ulicí směrem, kde by měla být zastávka autobusu. Se aspoň svezu domů, pěšky nepůjdu ani náhodou. I když bych se domů mohl dostat jinak, ale za to by mě otec akorát sjel a musel bych poslouchat jeho kázání. Zastavil jsem se na zastávce a opřel se a stěnu, kde zářila nějaká reklama a čekal. Mělo by to jet tak za 15 minut, tak snad to přijede na čas, nebo snad fakt něco pojede a tenhle spoj nevynechají, což občas dělají. Na zastávce nikdo jiný není, tedy zatím. Furt se nemůžu zbavit Lyn v té uniformě. To mě nejspíš bude teď pronásledovat dlouho. Snad všechno bude v pohodě. No, když se takhle někdy přehnaně ujišťuji, většinou se něco stane. Začnu si házet s mincí a podívám se směrem, kde je ta její kavárna. Kur... Nakonec mi to nedá a pomalu se rozejde ulicí a i když se mi to příčí, najdu ji a nějak ji prostě doprovodím domů a ještě to má plus, že aspoň budu vědět, kde bydlí a nemusím se na to dívat na nějaké záznamy. |
| |
| Byla jsem už kus od kavárny, když jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. Štrachala jsem v tašce přes rameno pepřák, abych si ho dala do kapsy, kdyby něco, ale pak ses na proti mě objevil ty. "No to snad ne. Zase ty? Jen mi prosimtě neříkej, že sis něco nechal v obchodě." A rozešla jsem se dál. Ten pocit, že mě někdo sleduje byl najednou pryč, když jsi tam byl se mnou. Naopak, projel mnou takový klid a pocit bezpečí, že jsem na jednu stranu ráda, že jsem tě potkala. I když jsem trvala na tom, že mě nemusíš doprovázet až domů, stejně jsi to udělal, což jsem nechápala proč. "Neříkal jsi náhodou ještě dneska ve škole, že jsem otravná?" Zeptala jsem se a zabrala za branku u našeho baráku. "A teď mě doprovázíš domů.. tak to vyklop, co chceš? Určitě to není jen tak." Nešlo mi to do hlavy. |
| |
| Když ji uvidím na ulici, docela se mi uleví, ale nedám to na sobě nijak znát a přejdu k ní. "Nic jsem si nezapomněl." Odseknu a pak jdu s ní. Když dorazíme k jejímu domu, letmo si ho prohlédnu, ale pak se podívám na ni a jen se mírně zamračím, "Proč myslíš, že něco chci? Nic nechci. Jen nejsem debil a nenechám tě chodit samotnou takhle po tmě." Řeknu to nějak nepříjemně, aby si nemyslela, že jsem to udělal, protože jsem měl obavy o její bezpečí, "To, že jsi otravná platí furt..." Podívám se ji do očí už mírněji, "Nemám zájem o to, aby ti někdo ublížil." Pokrčím mírně rameny a je to pravda, takže to znělo dost upřímně. |
| |
| Dům je starší a olupuje se z něj omítka. Otevřela jsem pusu, že ti poděkuju a pošlu tě pryč, když se rozletěli dveře a v nich se objevila moje malá sestra. "Lyn? To jsi ty?" Rychle jsem jí odpověděla, že už jdu, ať zaleze dovnitř. Mile a ještě jsem se na ní usmála. Pak jsem se otočila zase zpět na tebe a trochu sem se mračila. Prostě mi to nešlo do hlavy. Nikdy se o holky nezajímal, všechno mu bylo jedno a teď mě doprovází domů jen tak? Protože není debil? "Tak ti děkuju za doprovod a uvidíme se zítra ve škole." Mávla jsem ti a zmizela v domě. |
| |
| Tak nějak si uvědomím, že o ni vím opravdu málo, když se mezi dveřmi objeví její mladší sestra. Překvapeně se na ni podívám a prohlédnu si ji dřív, než zmizí za dveřmi. "Jo... tak není..." sleduji ji a pak zmizí za dveřmi, stejně jako sestra, "...zač." Ještě jednou si prohlédnu dům a pak odstoupím od branky a chtěl jsem už jít, ale v tom jsem si všiml postavy na střeše domu a tělem mi projel chlad. Přejel mi mráz po zádech a zachvěli se chloupky na zátylku. Na střeše domu stála tato žena Podíval jsem na ni a ona sledovala mě, i když neměla oči, cítil jsem ten propalující pohled, který mě zkoumá od halvy k patě a pak zmizela, když poznala kdo jsem. K sakru... To není dobré, vůbec není, ale třeba to nic neznamená. Zhluboka se nadechnu a pomalu vyrazím domů. Nedovolí si ji ublížit, když ji viděli s ním, to by si nedovolili už jen kvůli jeho otci... |
| |
| V noci jsem vůbec nemohla spát, takže jsem toho moc nenaspala a ráno jsem vstávala s kruhy pod očima. A taky jsem zjistila, že jsem se v noci dvakrát škrábla pod oko. Kdybych byla normální student, tak nikam nejdu, ale dnes musím vyřídit spousty papírů a tak se s odporem nasoukám do školní uniformy a jdu, dokonce bez snídaně, takže jsem bez nálady. Ve škole jako vždy hlídám příchozí do školy. Kluci, který sem buzerovala včera měli dneska uniformu řádně oblečenou a tak jsem se na ně jen usmála. "Takhle to má vypadat" |
| |
| Vlastně jsem šel spát docela pozdě, ale zase jsem si docela přispal, protože jak je u mě zvykem, chodím akorát na čas. Ne předčasně, ale na čas. Přijel jsem opět na motorce a vešel jsem do školy v černých kalhotách a v bílé košili. Sice to není přesně uniforma, ale jestli bude mít nějaký problém, tak ji pošlu někam. Jediné, co je na mě trochu jiné je, že jsem trochu bledší než normálně. Vlasy mám trochu rozcuchané a tak si je cestou chodbou několikrát prohrábnu a letmo se rozhlédnu, jestli tu zase není Lyn a peskuje. Když ji zahlédnu, zastavím se. Nevypadá moc dobře. Nekoukám na ni ale dlouho a pomalu dál pokračuje v cestě a přemýšlí, jestli se ji něco fakt nestalo, nebo cokoliv jiného. Promnu si zátylek a podívám se, kolik je hodin. Za chvilku bude zvonit. No, včera jsem udělal dost, takže dneska si ji fakt nebudu všímat... Doufám. |
| |
| Všimnu si tě, když přijdeš do školy a hned tě sjedu pohledem, co máš na tobě a tak. Pro dnešek se to rozhodnu nekomentovat. Naštěstí pro nás dva, nebo možná smůla?, ale velice brzy, díky školnímu rozhlasu zjistíme, že máme zkrácené vyučování a některé třídy jsou spojené. A zrovna ta naše.. takže budeme celý den spolu ve třídě. Když si to představím, je mi z toho trochu nevolno. Pořád mi totiž v žaludku leží včerejšek. Jak jsem se na tebe dívala a jak o tobě přemýšlela. Ne! Já tě přece nesnáším! Došla jsem do třídy a rozhlédla se po volných místech. Moc jich nebylo. |
| |
| Popravdě na se na mě dívali nejen holky, ale i kluci, protože je u mě známo, že jsou se mnou vždycky nějaké problémy a dneska mi to všechno prošlo hladce a Lyn se ke mě ani nepřiblížila. Vešel jsem do třídy a mlčky jsem přešel k volné lavici vzadu, abych měl klid a usadil se. Byla to lavice u okna, takže jsem se mohl dívat i z okna. Lyn jsem si ani nevšiml, protože jsem se věnoval sledování dění venku, které bylo nanejvýš nudné, ale furt lepší než koukat na ni. Bůh ví, co si o něm myslí a jak se bude tvářit. Dneska tu bylo víc volných míst, protože někteří chyběli a bylo tu místo u jedné holky, blondýny a pak u jednoho z kluků, které Lyn ta ráda peskuje, pak je tu místo u jednoho silnějšího kluka s brýlemi a pak jsem tu já vzadu u okna a ignoruji okolí. |
| |
| Posadila jsem se k té dívce, která se na mě ani nepodívala a soustředila jsem se na výuku. Pořád jsem měla nutkání se na tebe podívat, až jsem to uprostřed hodiny udělala a ty sis mohl všimnout těch škrábanců na pravé tváři, které rozhodně nebyli od lidských nehtů. Viděl jsi přesně jejich linie, což já jako člověk nemůžu posoudit, takže bůh ví, co si o tom myslím. Pak zazvonilo na přestávku a ta holka se odstěhovala do jiné lavice a já zůstala sedět. Hlavně se na něj už nedívej. Opakovala jsem si v hlavě, ale když spolu ve třídě máme dnes být celý den, je to těžké. |
| |
| Když se na mě podívala, zachytil jsem její pohled, ale víc než to mě do očí praštili ty škrábance na tváři. I když jsem si zachoval klid, uvnitř jsem sebou tak cukl a probleskl mnou vztek, že si blíže sedící spolužáci mohli všimnout, jak jsem sevřel ruce v pěst až mi zbělali. Odvrátil jsem hned pohled a zadíval jsem se do papírů. Když zazvonilo, hned jak se zvedla, vyrazil jsem k ní a bylo mi jedno, že mě všichni uvidí. "Musím s tebou mluvit." řekl jsem ji, když jsem se zastavil kousek od ní a mluvil jsem tišeji. Podíval jsem se na tebe dost tvrdě, takže je jasné, že to myslím opravdu vážně. |
| |
| Skoro jsem nadskočila leknutím, protože jsem tě vůbec neslyšela přicházet, jak jsi ke mně promluvil. Chtěla jsem tě odehnat a mračila jsem se na tebe, ale když jsem viděla ten tvůj výraz, pochopila jsem, že to bude asi zbytečné a šla jsem na chodbu za roh, kde nikdo nebyl. Pozvedla jsem obočí a natočila hlavu mírně na stranu. "No? Co je tak důležitého?" Založila jsem ruce na hrudi a hypnotizovala tě pohledem. |
| |
| "Vypadáš hrozně... " řeknu hned a prohlédnu si tvojí tvář, především ty škrábance, "To sis neudělala sama..." Poukážu na ně a podívám se ti do očí. Možná to vypadá zvláštně, ale očividně si dělám fakt starosti, ale teď v tom hraje roli spíš fakt, že jsem viděl tu ženu na střeše jejího domu a tohle je jistě její dílo. Co ale tím chtěla dokázat, netuším. Rozhodně mě pěkně naštvala. "Jsi v pohodě?" Zeptám a zvednu ruku, ale hned jak si to uvědomím ji stáhnu zpět a nasadím ten chladný výraz. |
| |
| Stála jsem za rohem tak, aby na nás neviděli ostatní spolužáci a my tak mohli být sami. Mračila jsem se a když jsi promluvil směrem k mým škrábancům, mračila jsem se ještě víc. "Jak.. jak to můžeš vědět, že jsem si to neudělala sama?" Bylo vidět, že mě to značně vykolejilo. "Kdo by mi to asi udělal? A krom toho, všimla bych si toho, kdyby mi někdo vlezl do pokoje a škrábl mě." Úplně jsem tě odpálkovala. Tvoje další otázka mě však překvapila ještě víc. "Proč se najednou tak staráš?" Vůbec sem to nechápala. Nikdy sis mě nevšímal a když, tak jsme na sebe byli jako břitva, ale teď to bylo jiné. "V noci sem nemohla spát, ale jinak sem v pohodě." Ruce jsem měla spuštěné podél těla a tvé ruky, kterou jsi pozvedl a zase nechal spadnout jsem s ani nevšimla. |
| |
| "To je jedno... A popravdě by sis toho nevšimla. Vůbec." Jen kdyby věděla, o čem mluvím, ale to ji nijak nevysvětlím, protože si bude myslet, že jsem naprostý blázen a pošle mě někam. "Starám se... Prostě se starám. Měla bys být ráda, že aspoň někde se stará." Odseknu a o krok od ní ustoupím a podívám se ji do očí. Vůbec nevím jak ji to říct a proto ji to nijak neřekne a nejspíš to budu muset vyřešit nějak po svém. Zhluboka se nadechnu a pak jen zavrtím hlavou. "Dobře... Přijdeš zítra na ten večírek?," zeptám se a trochu se uvolním, "Abych s tebou počítal..." A bude muset nějak zařídit, aby u nic přespala, aby ji té stvůry zbavil, protože jinak by ty škrábance na tváři byli horší a horší. |
| |
| Pozvedla jsem obočí a založila ruce na hrudi. Jsem si jistá, že kdyby ke mně někdo vlezl, tak to uslyším. Díky sestře v tom mám praxi. Nehodlala jsem to nijak komentovat. "To nevím, přeci jenom má vizáž je poničena!" Řeknu zcela vážně a pak se tiše zasměju. "Klídek. Jasně, že příjdu. Musim přece omrknout, jak takový večírky vypadaj." Jen teda vůbec nevím, co si vzít na sebe. Pak už ale zazvonilo a my se vraceli do třídy. Lavice, kde jsem předtím seděla s tou dívkou byla prázdná. Alespoň jsem ji měla pro sebe. Seděla jsem o dvě řady před tebou. Přišlo mi to divné, ten tvůj zájem najednou. A ty, když jsi seděl u okno a zadíval ses ven sis mohl všimnou té ženy na školním pozemku. |
| |
| Vlastně celkově ten náhlý zájem vychází právě z té ženy, která ji Lyn vybrala, jako svojí oběť. Ale napadlo mě, že kdyby se jednalo o někoho jiného, nejspíš bych se o to tolik nestaral. Většinou, když se nasytí, odejdou a všechno se pak vrátí do původních kolejí a jediné co zbude jako vzpomínka jsou škrábance, ale u Lyn to chci utnout hned. Takže to není jen tak... Při té myšlence se na ni podívám a povzdychnu si. Až se zbavím té potvory, tak všechno půjde zase jako dřív. Budu ji nesnášet, ona bude nesnášet mě, bude mě hnát a prudit a bude to v pohodě. Podíval jsem se z okna a tam ji opět uviděl. Sevřel jsem ruce v pěsti a probodl ji nenávistným pohledem. Je drzá! To se ji nevyplatí. Samozřejmě že mému otci je to jedno, co si kdo jak dělá, protože většinu z těch potvor mezi lidi pustil on sám. Ano, dalo by se říci, že on je ten zlý, ale rozhodně jsem k němu necítil zlost. Přeci jen je to můj táta, ale v tuhle chvíli k němu asi nebudu moc příjemný. Ale po tom večírku bude všechno v pořádku. Jen ji musím nějak přesvědčit, aby přespala u nás. Žena si ze mě starosti nedělá, protože nejsem pro ni teď nijak nebezpečný, ale nakonec zmizí. Ani si nevšimnu, že se mě učitel na něco ptá, takže mu jen odseknu, že nevím a zadívám se do sešitu, kde není ani jedna poznámka. |
| |
| Celý školní den se vlekl, i když byl zkrácený. Nemohla jsem vystát pohled na tebe, takže jsem si sedala před tebe abych neměla nutkání se otáčet. Škola skončila už ve 12 hodin a já měla spoustu času než mi začne směna v kavárně. Asi by bylo nejlepší, kdybych dnes zavolala šéfce. Není mi nějak dobře.. Zůstala jsem sedět ve třídě a štrachala jsem se papírama, kde jsem připravovala školní sportovní den, ples a nakonec potvrzovala žádosti od studentů. Takže jsem tam seděla a tiskala razítka skoro až do 14:00! Jenže i přes moji nevolnost jsem se vydala směrem do práce. Nešlo mi to moc od ruky, všechno mi trvalo a hlava se mi motala. Byla jsem spíše vzadu v koutku pro zaměstnance než na place. A ještě ke všemu ty škrábance pálili a já nevím proč. |
| |
| Já jsem občas svou pozornost věnoval tobě, ale hned jak skončila škola, vypadl jsem ze školy a šel domů, abych si o tom promluvil s otcem a když se střetnou dva cholerici, nedopadá to většinou dobře, takže jsem skončil na ulici a prý se domů mám vrátit, až se mi srovnají hormony. Chvilku jsem byl ještě dost vzteklý a bylo to na mě vidět, takže se mi lidé stranili jak jen mohli. Nevím proč, ale šel jsem a šel a pak jsem se prudce zastavil, když mě málem srazil cyklista a ke svému překvapení jsem stál před tou kavárnou, kde pracuje Lyn. Podíval jsem se dovnitř a všiml si ji. Nevypadala dobře. Zhluboka jsem se nadechl a vešel pomalu dovnitř a už jsem si nějak vymyslel důvod návštěvy. Třeba to vyjde, třeba ne... Uvidíme. Jdu k pultu a snažím se trochu uvolnit a nevypadat furt tak naštvaně. |
| |
| Stála jsem u pultu a přidržovala jsem se, když jsi vstoupil. Ani jsem se nestihla naštvat, a už jsi stál u mě. Zamračila jsem se, "to sem teď budeš chodit každej den?" Odsekla jsem ti bez pozdravu. Anna, má kolegyně zrovna nesla objednávku k mému stolu. Vděčně jsem se na ní usmála a ve dveřích se pak ukázala ještě jedna blondýna, která na mě mávla. Kolegyně, která mě přišla vystřídat. Oddychla jsem si a posadila se na židličku. S povzdechem jsem se na tebe podívala a brala si papírek s tužkou, "tak co si dáš?" Dívala jsem se na tebe unavenýma očima a mluvila s klidným tónem, což je nezvyklé. |
| |
| Díval jsem se na ni a prohlížel si ji. Jak takhle může pracovat? Naklonil jsem se k ní blíž. "Měla bys jít domů..." řeknu místo nějaké objednávky a podívám se na ni vážně. Letmo jsem se podíval na její kolegyně a mírně jsem se pousmál a pak se vrátil pohledem k ní. "Co bys chtěla na tu párty... Nějaké dorty? Hm?" Zeptám se ji najednou a mírně pozvednu obočí. Nechci být zas vlezlý, takže když se ji zeptám na tohle, možná to odvede pozornost od té péče. "Mohla bys je tam pak přinést z práce." Mírně pozvednu obočí. "Nebo budeš chtít snad pomoc?" Mírně se usměji a prohrábnu si vlasy. |
| |
| Cukla jsem sebou, když ses ke mně naklonil. "A směnu za mě vezme kdo, hm? Ty?" Máchla jsem rukou a nechala to být. Moje kolegyně na nás koukali a něco si špitali. Nevěnovala jsem tomu pozornost. "Co? Na párty.." Zamyslela jsem se, "noo, mohu něco vzít." Pokrčím rameny a když se mě zeptáš na pomoct, můj obličej, i když mi není dobře, totálně ztvrdne. "Hele nech si toho, žádnou pomoc nepotřebuju." Odeženu tě, ale to už je u nás ta blondýnka. "Lyn, klidně můžeš jít domů." Zářivě se na mě usmála. "My to tady a Ann zvládneme." Děkovně jsem se na ní podívala a už jsem chtěla protestovat, že to do konce směny vydržím, přeci jenom už moc nezbývalo, ale tvůj výraz mě vyděsil natolik, že jsem jí na to raději přikývla. Šla jsem se dozadu převléknout. K tobě se ta bloncka natočila. "Ale, a vy jste Lyn přítel? Nikdy sem za ní kdo nechodil, už jsem si říkala, že snad nemá žádné kamnarády.. nebo obdivovatele." |
| |
| "Klidně... Mému šarmu nikdo neudolá. To by byli tržby." Podívám se na ni dost provokativně a pak jsem jen přikývl, "Fajn, pomáhat ti nebudu." Pokrčím rameny a pak se podívám na blondýnku a jsem ji docela vděčný, že se takhle nabídla. "To tak vidíš..." řeknu směrem k Lyn a chvilku ji sleduji, jak odchází se převléknout. Zhluboka se nadechnu a znovu naberu trochu vážnější výraz, ale pak mě osloví ta blondýnka, tak se na ni podívám a trochu mě to překvapí. "Ne, nejsem její přítel... Jen spolužák." zavrtím lehce hlavou a usměji se, "Popravdě mě nesnáší." Zvednu se a prohrábnu si vlasy. Jo, nesnáší. Letmo si ji prohlédnu a pak se podívám, jestli už Lyn jde a pak mi dojde, proč na ni vlastně čekám. Je den, takže se nic nestane a já hlavně musím připravovat ty věci na večírek. |
| |
| Bloncka na tebe kouká a povytáhne obočí. "Spolužák jo? Hmm, ty sem taky nechodí, Vážně, jsi první kdo sem přišel a koho zná. A že tě nesnáší?" Zasměje se. "Nevypadalo to tak." Mrkne na tebe a pořád tam stojí a dívá se na tebe. Vzadu jsem se převlékla během chviličky a ještě do sebe naklopila šumivý vitamín C, asi na mě něco leze. Pro dnešek jsem odcházela normálně zákaznickým vchodem. Překvapilo mě, že jsi tam ještě stál, aleo na tě asi nepustila moje kolegyně. "Tak se tady mějte a děkuju." Usmála jsem se a vypadla dveřmi ven. Na sobě jsem měla opět džíny, ale dnes tričko s dlouhým rukávem, kde se střídali bílý, černý a červený pruh. |
| |
| "Ano, je spolužák." Přikývnu a myslím to naprosto vážně, "Myslíš?" Zeptám se a mírně se usměji, "To ji jen není dobře." Pokrčím rameny a pak zadívám na chvíli před sebe a zamyslím se nad tím. Co o tom tak může vědět... Když Lyn vyjde ven, jdu hned za ni a jejím kolegyním jen zamávám. Počkám si, až vyjde ven a pak s ní vyrovnám krok, "Takže víš kde bydlím, nebo se budeš chtít někde sejít?" zeptám se zcela nenuceně a podívám se na ni. Je to vlastně zcela logická otázka, protože ona neví kde bydlím, takže jak by to asi našla a pochybuji, že se najednou vrátí do školy, aby si to našla v záznamech. "A doufám, že se dáš nějak do kupy..." řeknu po chvilce. |
| |
| Jdu pomalým krokem a dýchám studený, čerstvý vzduch. Dělá se mi trochu líp. Tedy dokud mne nedoženeš. "Pff, někdy seš taky dost otravenej, víš to?" Šla jsem v klidu dál a dívala se před sebe. V tomhle stavu bych klidně mohla o něco zakopnout nebo do něčeho spadnout a to před tebou rozhodně nechci. "Pokud mi dáš adresu, tak si to nějak najdu." Mluvila jsme s tebou unaveným tónem. To že bych se s tebou měla někde sejít mi nahánělo husí kůži. Ani nevím proč. Došla jsem na autobusovou zastávku. Dneska rozhodně nejdu pěšky. |
| |
| "A ty snad otravná nejsi?" Zeptám se a a podívám se na ni s mírně nakrčeným obočím. Zahrabu v kapse bundu a podám ji vizitku, "Na... tady máš adresu napsanou." Na vizitce je napsaná adresa i telefonní čísla a tučným písmem napsána Advokátní kancelář a jméno jeho matky, "Můžeš tam jen autobuse... 15 a je to zastávka Náměstí Svobody." Na chvilku se zamyslí a fakt to tam je, aby nejela někam jinam. Hned ji může dojít, že v téhle části města jsou většinou vily. "Takže na večírku..." Pokrčím rameny a bez dalších slov se otočím na patě a vyrazím domů. |
| |
| U Alexe doma: Otec si tam povídal s nějakým cizím mužem a hodně se mračil. Když si tě všiml, začal se mračit na tebe, dost zle. Muž pak odešel a otec se věnoval tobě. "Hej!" Okřikl tě, aby jsi sešel ze schodů dolů za ním. "Prý se vídáš s nějakou holkou." Mračí se, je dost proti, aby jsi se stýkal s normálními smrtelnými ženami. "A že si jí prey označilo podsvětí." Je docela naštvaný. Cestou domů: Usnula jsem v autobuse, ale naštěstí jsem vystoupila tam, kde jsem chtěla. Domů jsem to ze zastávky měla kousek, ale znovu jsem měla ten pocit jakoby mě někdo sledoval. |
| |
| Když mě otec tak okřikne, který mimochodem vypadá jako Hugh Jackman až na to, že má stejně černé oči jako já, podívám se na něho dost naštvaně. "Co je ti do toho!" Vykřiknu na něho ze schodů a pak k němu sejdu a zastavím se kousek od něho, "A to, že ji označilo podsvětí je tvoje vina! Já se o to postarám, tak se laskavě nestarej..." Odseknu a projdu kolem něj se zaťatými pěstmi, "Kdyby jsi je sem nepustil... A vůbec, je to moje spolužačka tak se s ní vídám!" To, že jemu se nelíbí, že se vídám s holkou, která je obyčejný člověk je směšné. Jemu to taky nevadilo, když si tu první roky užíval. "Jak o tom vlastně víš? Co... Nechceš ji snad něco provést!?" Vyjedu po něm. Je to jako když na sebe vrčí dva vzteklý psy, ale nikdy se do sebe nepustí, jen cení zuby a porovnávají si síly. Cestou domů: Cítíš cizí oči, které ti propalují zátylek, ale i kdyby ses otočila, nikoho neuvidíš. Pronásledují tě a cítíš přítomnost něčeho divného, ale neumíš to nijak popsat. Je to divný pocit, ale jelikož je den, nemůžou na tebe. Musí si počkat na noc, až slunce zapadne. Najednou máš pocit, že se stěna domu vedle tebe pohnula, ale nic tam není. Možná si s tebou jen pohrává únava. |
| |
| Otec: "Moje vina?! No dovol!" Je opravdu naštvaný, hlavně, když ho takhle z něčeho obviňuješ. "Tak to jsem zvědavý, jak se o to chceš postarat! Zbavíš se jednoho, příjdou další! Má na sobě otisk a ty to víš! Podsvěťani si jí vybrali!" Mračí se naštvaně a má zvedlý hlas. "Nic proti tomu nezmůžeš!" Pak se jen zasměje. "Chlapče, kdybych jí já chtěl něco provést, už to dávno udělám, Vím jak vypadá, kde bydlí, s kým bydlí a co dělá. Vím všechno." Jako kdyby na tebe nebo na Lyn nasadil štěnici.. Kdyby mohl, nejraději by ti jednu vlepil, ale k tomu se nikdy nesníží. "Máš kliku že odjíždím už dnes a ne zítra. Je to urgentní. A koukej se s ní přestat vídat ve svém volnu! Je to smrtelnice a ty ne! Navíc mám pro tebe vybranou jinou. Naše moc ještě vzroste!" "A Lynessa se k tobě nehodí." V klidu si natáhne sako a vezmu kufřík do ruky. "Nazdar!" S tím ukončil celou debatu a zabouchl za sebou dveře... Muhahaha, co udělá teď :D :3 PŘED DOMEM: Projede mnou mrazivý pocit, jako kdyby mě něco rvalo zevnitř. Rychle jsem proto spěchala domů, už jsem se těšila, až si lehnu. Dneska rozhodně už nevylezu z postele. Maximálně si udělat čaj. Doma nikdo nebyl, máma byla v práci a sestra dnes přespávala u nějaké kamarádky. Jen doufám, že tu nezůstanu sama i přes noc, že mámu nepovolají do práce.. |
| |
| "Jo tys je pustil, blbče!" Takhle si nadávají docela běžně, takže nemám sebemenší obavy mu tohle říct. Máma jejich vztah vůbec nechápe. A to je jedna ze tří sudiček, které přestřihávají nit života smrtelníků. "Fajn! Tak víš co... Budu s ní a každého zmetka zabiju!" Zavrčím a sevře ruce v pěst tak silně, že mi zbělají klouby a váza na stolečku se rozletí, jako kdyby do ni někdo střelil. Kurva! To byla mámy váza... "Na to zapomeň... " Vykřiknu, ale to už táta prostě odešel a já tam zůstal sám. Zhluboka jsem se nadechl a pak se podíval na střepy po váze. Nakonec rezignovaně zavrčím a jdu to uklidit, ale furt mi to vrtá hlavou a jsem pěkně naštvaný. Takhle vykolejit mě dokáže jen on... to ani Lyn, protože z ní si stejně pak dělám srandu. Nemůžu ji nechat samotnou... Pokud ji označilo podsvětí, chtějí ji mrtvou. Něco se ji stane. Nehoda. Cokoliv. Lidé umírají na všemožné věci. "Nechci aby zemřela..." řeknu ke střepům a pak se prudce zvednu. Spát přeci nemusím, budu u jejího baráku a hlídat...! DOMA: Toho pocitu se stejně nezbaví, ani když je doma, ani když je v posteli, kde se chtěla cítit v bezpečí. Jsou u ní a čekají, ale to ještě netuší, že se sem přiřítí syn jejich pána a bude tu stráži. |
| |
| Matka nebyla doma, takže když za sebou otec zavřel, zůstal jsi tam sám. Věděl jsi, že máma bude pěkně zuřit, až najde střepy své oblíbené vázy, ale to tě momentálně netrápilo. Do setmění zbývají asi dvě hodiny.. I když jsem byla doma, kde jsem za sebou zamkla a zkontrolovala všechna okna, byla jsem dost nesvá. Zalezla jsem si do horké sprchy a pak zazvonil telefon. S leknutím jsem ho zvedla a na druhém konci se ozvala máma, že musí zůstat v práci déle a neví kdy v noci příjde. A v tu chvíli se ten pocit zintenzivnil. Rozhodně jsem tu nechtěla zůstávat sama, tak jsem zvedla telefon a chtěla zavolat nějaké své kamarádce, zdali u ní můžu dnes přespat.. jenže nebylo komu volat. Převlékla jsem se do vytahaných tepláků a velké mikiny po tátovi, když se venku začalo pomalu stmívat. Ve svém pokoji a na chodbě, jsem nechala svítit lampu. Bylo ještě brzo na spánek a tak jsem si vytáhla skicák a začala jsem tam něco čmárat. Nakonec jsem taky ještě dělala věci do školy a pak dokonce prohrabávala šatní skříň abych našla něco, co si na tu párty zítra mohu vzít. Zatím byl klid.. |
| |
| Střepy jsem vyhodil do koše a pak jsem si skočil pro pár věcí a vzal si klíče od motorky a šel do garáže. Je mi jedno, co říká otec, co řekne máma a další bohové, co žijí na tomhle světě. Já si prostě budu dělat co chci. Zapnu si koženou bundu a poté, co se automaticky otevřou dveře garáže, vyjedu na příjezdovou cestu a jedu k bráně, která se též otevře a poté zavře. Vyrazím směrem k Lyn a podívám se na nebe, které se pomalu smráká. Přidám plyn a tímhle tempem bych tam měl být tak do půl hodiny. Hold ty věci připravím zítra. I když venku se smráká a je ještě dost světla u tebe doma se zdá, že je víc tma, ale stěží si toho všimneš, když máš rozsvíceno a teď se zabýváš šaty. Když máš svou pozornost upřenou na něco jiného, zdá se ti, že tě ten pocit opustil, ale jen čekají, až zapadne slunce. Zeď nad její postelí se pohne a na chvilku se v ní mihne ženská obličej, který mrknutím oka opět zmizí. |
| |
| Snažila jsem se jakkoliv zaměstnat, abych nemusela jen sedět a dívat se do stěny, protože mě ta představa děsí. A hlavně, když jsem byla zaměstnaná, přeešel mě ten pocit, že se na mě někdo dívá. Co to doprčič je, ten pocit přišel až když si mě začal všímat Alex.. a krom toho. Vážně, proč se najednou tak.. stará? Je jinej.. Přemýšlela jsem nahlas a vyndala jsem troje šaty na ramínku, které jsem pověsila na dveře skříně. "Tak, snad mi zítra pomůže mamka nebo ségra.. tyjo, ale nebude to moc?" Dívala jsem se znovu na ty šaty a hodnotila je. |
| |
| Když dorazím do ulice, kde je její dům, všimnu si té ženy na střeše a hned jak mě viděla, zmizela. Jo, ty mrcho. Padej. Zavrčím v duchu a zamknu motorku (to zní fakt blbě :D) a jdu pomalu k jejímu domu, ale tak aby si mě nevšila třeba z okna. Vidím, že se v jednom svítí, takže tam nejspíš bude. Přeskočím bez problémů plot a letmo se rozhlédnu a pak jdu blíž. Vlastně vůbec nemám představu,co budu dělat. Jen tu jako sedět a čekat, nebo se je pokusit nějak přivolat, ale upřímně mě neposlouchají. Mají sice ze mě strach, ale neposlouchají mě, protože nejsem otec... jsem jen jeho syn. Přikradu se k baráku a cítím se fakt jak pitomec, ale nic lepšího mě fakt nenapadlo. |
| |
| Nechala jsem šaty šatama a rozplácla jsem se na postel. Chvíli jsem tam ležela, ale pak jsem dostala hlad. Sešla schody dolů, cestou jsem si všude rozsvítila, protože jsem se toho pocitu nemohla vůbec zbavit. V kuchyni, jak se zdálo byla prasklá žárovka, jelikož světlo jen zablikalo a konec. Došla jsem si do obýváku pro baterku a pak do té kuchyně. Vzala sem si jen jogurt a rychle jsem zmizela pryč. Ta tma, cítila jsem, jakoby v ní něco bylo a dýchalo mi to na krk. Až jsem z toho měla husinu. "Fjuu, přeci jenom jsem měla jít k někomu přespat." A šla jsem pomalu po schodech nahoru do svého pokoje. |
| |
| Rozhlédnu se kolem, jestli tu někdo není a nevidí mě a pak přiložím ruku na zeď domu a začnu něco tiše přeříkávat. Lyn může cítit něco zvláštního, co prostupuje jejím tělem a na chvilku ucítí chlad, jako by ji ovanul studený vítr a pak to zničeho nic přestane. Ale ten pocit přítomnosti něčeho cizího přetrvává. Jak jsem si myslel, na moje voláni nepřijdou. Tak jim aspoň dám jasné varování, že jestli ji jen zkřiví vlásek, zabiji je, protože se od domu nehnu. Sednu se do trávy a opřu se o zeď domu. Slunce už skoro zapadlo. Bude to asi dlouhá noc. Otec bude asi velmi překvapen, že tohle dělám a sám si to neumím vysvětlit. Možná bych to udělal pro každého, koho znám... Ale možná to dělám jen kvůli ni. Takže dnešní noc se asi moc nevyspí, ale nic se ji nestane a ani se neprobudí se škrábanci. Budou tam jen stát a sledovat ji a vyčkávat na jinou příležitost. |
| |
| (Sednu si do obýváku a koukám se na televizi. Stejně dávají prd, ale musim si nějak zaměstnat mozek. Venku už je skoro tma a na hodinkách skoro 8hodin večer. Zrovna budou dávat nějakou kriminálku, tak se na ní podívám. V zádech mě pořád mrazí a nadávám si, jak jsem byla blbá, že jsem opravdu někomu nezavolala, jenže to už je teď jedno. Teď už nikoho obtěžovat vážně nebudu. Projíždím zprávy v mobilu a čísla a pak si všimnu tvého čísla. Chvíli váhám, Vytočím ho, ale pak to zase rychle típnu. Tahodím mobil do kouta. "Co blbnu!" A přepla jsem to na nějaký horror. |
| |
| Jo, to ještě neví, že jsem hned u jejího baráku. Mobil mám samozřejmě u sebe a i když nechtěla, tak to stačilo k tomu, aby mi zavibroval telefon, ale hned přestal. Překvapeně si sáhnu do kapsy a podívám se, kdo mi volala, ale je to nějaké neznámé číslo. Mírně pozvednu obočí a pak vytočím číslo nazpět a čekám, jestli se něco ozve. Kdo by mi tak volal? A hlavně to číslo neznám, protože jsem nikdy neměl potřebu si schánět zrovna její číslo. Podrbu se ve vlasech a čekám, kdo mi to zvedne, |
| |
| Mobil, který sem zahodila do rohu místnosti zazvonil a ty jsi mohl slyšet taky zvonění telefonu venku. Seděl jsi hned vedle okna obýváku, kde jsem byla. S nezájmem jsem k němu přišla a zvedla ho ze země. Když jsem viděla tvoje jméno na display, ztuhla jsem na místě a nic nedělala. Sakra, myslela jsem, že jsem to stihla típnout dřív, než to začalo vyzvánět. Nezvedla jsem to. Přešla jsem zpět ke křeslu a telefon jsem nechala zvonit. Položila jsem ho na stolek a chvíli ho dál hypnotizovala. Pak jsem se zase zadívala na televizi, kde zrovna upír někoho vysával :D |
| |
| Popravdě se dost leknu, když zaslechnu to vyzvánění a nechám mobil zvonit. Proč mi volala? Vytočím její číslo znovu, a pak opatrně nakouknu do okna a sleduji co dělá, jestli to zvedne nebo ne. Tak ona mi volá, a pak to ani nebere... Ona mě chce... Cože? Mírně nakrčím obočí a dávám si pozor, kdyby se najednou podívala mým směrem, abych se hned sehnul. Tohle jsem popravdě fakt nečekal. Dívám se na ni a pak se podívám, co ji dává v televizi a jen se mírně ušklíbnu. Holčičí... Kravinky. Protočím očima a raději dávám pozor. |
| |
| Televizi jsem nevnímala. Všimla jsem si totiž, že mobil začal zase zvonit. Natáhla jsem se pro něj a když jsi nějakou dobu vyzváněl, zvedla jsem to. Prostě to zakecám na omyl.. "Halo?" Ozvala jsem se suchým hlasem. A nedávala najevo to, že vím kdo je na druhém konci drátu. Seděla jsem v křesle v tureckém sedu a žmoulala jsem si nervózně rukáv své mikiny. Nevěděla jsem, co říkat, ale slyšela jsem jeho hlas velice ráda. Tak nějak mě to v tuhle chvíli uklidňovalo.. a nevím proč. |
| |
| Ustoupím od okna, ale chci na ni vidět, tak mluvím trochu potichu. "Proč voláš? Vím, že to jsi ty, Lyn." řeknu a trochu se pobaveně ušklíbnu a sleduji ji, "Co potřebuješ?" Zeptám se klidně a trochu odměřeně a snažím se mluvit nějak potišeji, aby mě neslyšela přes to okno, i když stojím dál a jen doufám, že mě nikdo nevidí a nevolá policajty. Čekám co z ní vypadne a mírně nad tím pozvednu obočí. Tohle je vlastně dost komická situace, tedy pro mě, pro ni asi ne. |
| |
| Nervózně si začnu točit vlasy na prst a trochu zrudnu. "Em, nějak..špatně tě slyším.. To musí být asi omyl." Srce mi bušilo ohromnou rychlostí. Ty jako polobůh jsi to snad musel cítit. "Proč bych ti asi volala. Přemáčkla jsem se." Pak jsme se zvedla a začala jsem chodit po místnosti sem a tam. Venku už se setmělo, takže na neosvětlené zahradě nejsi moc vidět. Polici by mohl zavolat jen někdo, kdo by šel k nám domů aby si tě všiml. Dívala jsem se po místnosti a přišlo mi, jakoby se hýbala. Až s mi z toho zvedal žaludek. |
| |
| "Hm... Promiň. Táta má pozdní poradu, tak musíme být ticho." Výmluva hned jak vyšitá, "Aha... Tak překlep... Určitě?" Zeptám se a za tím oknem se tak nějak fakt bavím a sleduji ji. Když se zvedne, trochu ještě couvnu a díky bohu za tu tmu. "Jestli něco chceš, tak to řekni a nezaobaluj to." Řeknu trochu tvrději, to na ni vždycky funguje a čekám, jestli řekne pravdu nebo ne. Jestli mi řekne, ať k přijedu, budu tam dřív než si myslí. Ví, že mám motorku, takže by nebyl problém se sem dostat fakt rychle, když poruším všechny zákony. |
| |
| V telefonu je z mé strany chvíli ticho. V obýváku jsem s zastavila na jednom místě a rukou jsem si stiskla víčka, abych nic neviděla. Zastavila jsem se a zhluboka se nadechla a vydechla. "Jáá.." už jsem ze sebe chtěla vyklopit, že mám blbý pocit, že se snad dokonce i bojím, ale uvědomila jsem si, že tobě bych to nikdy neřekla, Vlastně před nikým ze školy bych nikdy neřekla, že mám strach! A navíc, nesnáším tě! "To je jedno, zapomeň na to." Řeknu s povzdechem a unaveným hlasem, pak se zase rozvalím do křesla a přepínám televizi. "Uvidíme se zítra na tom večírku." A chtěla jsem típnout telefon. |
| |
| "Hej... Počkej. Jestli ti je blbě, tak to řekni..." řeknu do telefonu možná víc nahlas než jsem chtěl, "Tedy... Víš... Tak se uvidíme na tom večírku" Jen doufám, že nic neslyšela, jinak bych musel asi pryč. Trochu se cítím jak nějaká fakt špatný špión nebo hodně dobrý úchyl. Dívám se na tebe, jak sedíš v křesle a prohlížím si tě. Teď mi v tom vlastně nic nebrání... "Dobře se vyspi..." řeknu jen a čekám, jestli něco řekne, nebo to zavěsí. |
| |
| Nadechovala jsem se, že ještě něco řeknu, když jsem se rozhlédla po místnosti a rychle vyskočila na nohy. Mobil mi vypadl z ruky, takže jsi mohl jen slyšet v telefonu tupou ránu a chrčení. Couvala jsem ke stěně v obýváku a snažila se nahmatat basebolovou pálku, kterou tam máme na výstavě, zbyla tu po tátovi. Bála jsem se však, že když z toho stvoření, z té ženy spustím oči, objeví e přede mnou nebo něco hůř. Rozklepali se mi kolena a v očích jsem měla strach. Něco takového jsem ještě neviděla. Chlad mnou prostupoval až do morku kostí. Strach byl větší, než jsem si myslela, pálku jsem nemohla nahmatat. Navíc mi docházel dech. Připadalo mi to, jako kdybych měla každou chvíli omdlít. |
| |
| Sleduji Lyn nejdřív dost nechápavě a pak mi dojde do se děje. Takže to chtějí nechat dojít tak daleko. Takže je budu muset zabít. Ťípnu mobil a schovám si ho kapsy bundy a pak přejdu k oknu a bouchnu do něho pěstí. Žena se otočí na mě a nejspíš to musí být fakt divný, že najednou stojím u tebe u okna. Nejspíš ji ale moc nezajímám, ale alespoň jsi měla čas třeba utéct, nebo tak. "BĚŽ OTEVŘÍT DVEŘE!" Vykřiknu, aby mě slyšela a doufám, že v sobě najde dost odvahy. Žena se pomalu začne vracet pozorností k ní. Bohužel tu není jediní. Zajímalo by ho, kde jsou ostatní a pak už zbývá jen možnost tak prostě skočit oknem. |
| |
| Otočím se za ránou, která šla od okna, stejně jako žena před sebou. Všimnu si tam tebe a zblednu ještě víc. Pak vyběhnu druhými dveřmi z obýváku pryč, ale žena se žene za mnou. Když jsem odemykala dveře, žena už ale byla za mnou, chytila mě za vlasy a odhodila ode dveří za sebe. Sjela jsem po kluzké podlaze a zastavila se až o dveře do koupelny na druhé straně chodby. Hodně jsem se praštila do hlavy a ta se mi teď pořádně motala. A pak jsem viděla ji, jak se ke mně blíží. Alespoň, že jsem ty dveře stihla odemknout, bylo mírně pootevřeno. Chtěla jsem křičet, ale nešlo to, chtěla jsem se zvednout a bránit, ale ani to nešlo. Prostě jsem tam ležela jak zhypnotizovaná a hlava se mi motala. Bylo mi na zvracení a nemohla jsem se pořádně nadechnout. A v duchu jsem volala tvé jméno.. ani nevím proč. |
| |
| Hned jak se rozeběhne, udělám to samé a běžím jak nejrychleji můžu. I když jsem polobůh, furt na mě platí zákony výdrže a podobné věci. Tohle není náš svět a jsme kvůli tomu omezení. Raději si ani nepředstavuji, co se tam děje a když doběhnu ke dveřím a zjistím ,že jsou doopravdy otevře, neváhám a prudce je otevřu a vletím dovnitř. Žena se nestihne ani otočit a za jejími zády probleskne modré světlo a poté se ozve ženská křik. Bolestný křik a žena se skácí na tem a rozplyne se v popel, který pak zmizí. Stojím chvilku nad popelem, který se rozplývá a celý udýchaný se snažím popadnout dech, ale pak se podívám na tebe a hned k tobě přiskočím a kleknu si k tobě. "Lyn?," oslovím ji tiše a opatrně ji jednou rukou zajedu pod hlavu a druhou ji ovinu kolem pasu a trochu ji nadzvednu a opřu o sebe. Prohlédnu si tě a pak se ti podívám do očí. Furt ještě dýchám zrychleně a to ještě přijdou další. Když si to dovolila jedna... |
| |
| Když se mě dotkneš, stáhnu se od tebe leknutím, protože ještě pořád mám strach a nějak nevnímám okolí. I když není moc kam se stáhnout, za mnou jsou dveře na kterých jsem doslova nalepená. Zakroutím hlavou a promnu si oči, aby se mi zrak ustálil, "sss, au." Syknu bolestně, když si vzadu na hlavě nahmatám místo, kde jsem se praštila a pak teprve si uvědomím tvoji blízkost. Zrudnu a zadívám se na tebe, konečně relativně v pohodě. "Co ty? Jak.. jak jsi tady byl tak rychle a kde.. kde je ta žena?" Rozhlížím se kolem, nechápala jsm z toho všeho co se tu stalo vůbec nic. Ale vůbec. Přišlo mi to jen jako zlý sen nebo špatný vtip. Prostě jsem tomu všemu nechtěla věřit. "To by mě zajímalo, co bylo v tom jogurtu." Když si opravdu uvědomím, že jsme od sebe jen kousíček, ani ne půl metru, ztuhnu a ani se nehnu. |
| |
| Nechám ji, ať se stáhneš a sleduji tě. Mám o ni docela starost, i když to na výrazu nejde moc poznat. "Lyn... Jel jsem na motorce," řeknu a je to vlastně pravda, ale to bylo už před nějakou chvílí, "A ta žena byla... noční můra. Už jsem tady. Nic se ti nestane." Řeknu a myslím to vážně a snažím se ji uklidnit. Chytnu ji jemně za ruku a pak se trochu zarazím, nad tím co dělám. Když nás dělí jen taková malá vzdálenost, stačilo by málo... Dívám se ji do očí, ale nedá mi to a zatěkám pohledem i k jejím rtům. Trochu se mi zrychlí tep a v očím mi zableskne jiskra. Nevím proč, ale teď bych ji chtěl... Políbit. Nikdy jsem si neuvědomoval, že je tak hezká a opravdu to přestává být jen tak. |
| |
| Srdce mi strachem, ale i vášní z tvé blízkosti buší ohromnou rychlostí, jako kdyby mi chtělo vyskočit z hrudi. Dá mi docela zabrat, uklidnit se, a hlavně, když jsi tak.. blízko. Opravdu by se stačilo jen nepatrně natáhnout. Zakroutím hlavou ze strany na stranu a schovám si obličej do dlaně jedné ruky. "Tohle se mi zdá, žejo?" Pořád se trochu třesu. Ten šok, to jak za žena vypadala, to že jsi tu byl.. hned.. A ta touha po tvém pevném, uklidňujícím objetí, z kterého vyzařuje pocit bezpečí. Ta touha tak silná, že když mě chytneš za ruku, propletu s tou tvojí prsty a pevně stisknu. Tohle přece nemůže být realita.. |
| |
| Když schová tvář do dlaně, chvilku ji jen sleduji a pak si povzdechnu, "Je to skutečný... Ale tohle se nemělo stát." V hlase mi zazní špetka hněvu, ale ta rázem zmizí, když mi stiskneš ruku a propleteš si se mnou prsty. "Lyn... Zůstanu tu s tebou," řeknu překvapivě jemně a letmo se rozhlédnu kolem. Teď by si neměli dovolit se k ní jen přiblížit, "Pojď." Chytnu ji kolem pasu a pomůžu ji vstát. Nohou kopnu do dveří, abych je zavřel. Teď se snažím ignorovat všechny ty pocity a myšlenky, které se točí kolem ní v tom jemnějším a hřejivějším smyslu. Tak nějak odhadem se vydám zpět spolu s ní do obýváku. |
| |
| Chvíli tam sedím a když od tebe uslyším, že to je skutečné, celá se zachvěju, což můžeš cítit. Jakmile kolem mého pasu protáhneš ruku, znovu se mé tělo v odmítavém gestu celé napne. Moje tělo stále reaguje, jakoby tam bylo nebezpečí a ne ty. Když se zvedáme, dost se o tebe opřu, protože jsem to nečekala. Navíc, nohy se mi třesou, takže mě skoro neunesou. Trefit do obýváku nebylo těžké, vzhledem k tomu, že odtamtud jsou zvuky z televize. Rozvalila jsem se tam v sedě na pohovce a pak si napolo lehla, nohy mi vyseli ven. Obličej jsem zabořila do polštáře. Chtělo se mi skoro až plakat. Na jednu stranu jsem byla vděčná, že tu nikdy z mé rodiny nebyl. Po chvilce se konečně uklidním, i když tělo se mi sem tam ještě zachvěje. Zvednu se, abych se zhluboka nadechla a zadívám se ti do očí. Chci nasadit svůj odmítavý a rázný výraz, ale nejde to. "Eeem.. děkuju?" Vyžvejknu ze sebe koktavě. |
| |
| Vedu ji do obýváku dle zvuku televize a pak ji nechám na pohovce, ať se nějak uklidní a tak. Popravdě tohle dělám poprvé, ale umím si představit, že je z toho dost vyděšená. Sleduji ji a ze mě rychle opadne veškeré napětí, takže jsem klidná, když vím, že už nehrozí nebezpečí, ale to ho pocitu z její blízkosti se nezbavím ani náhodou. Sednu se na pohovku kus od ní, abych měl odstup a když se začne zvedat, podívám se na ni. "Není zač..." odpovím hned pohled ji oplatím. Je teď úplně jiná, než normálně, "Bude to prostě... Mezi námi, ano?" zeptám se a mírně se usměji. |
| |
| Nadechnu se, "no to tedy.." tenhle kus věty jsem řekla svým klasickým nasupeným tónem, než se mi hlas zlomil a já větu dořekla, "zůstane jen mezi námi." Prostě nemohla jsem se nahodit do módu furie, seřvat tě a vyhodit tě z baráku. Navíc chci, aby jsi tu se mnou zůstal.. kdyby náhodou přišla ta žena znovu. Dívala jsem se na tebe zranitelným, vyděšeným pohledem a ponořovala jsem se ti hluboko do očí. Nikdy jsem si nevšimla, jak dokážou být uklidňující. Ten pocit vrhnout se ti do náruče teď ještě narůstal. Skousla jsem si spodní ret a snažila se zbavit načervenalé barvy ve tvářích, takže jsem v rozpacích rychle uhla pohledem k televizi, kde zrovna běžela reklama na zubní pastu. |
| |
| Usměji se mírně a přikývnu, "Věř mi... Bude to tak nejlepší." Bylo by z toho akorát víc problémů a kdyby se do toho nakonec vložili i další... Byl by to naprostý chaos. Líbí se mi, že chtěla začít tu svou klasiku, ale nakonec přeci jen převládla ta její náhlá křehkost. Ve škole byla vždycky tvrdá a sebevědomá a taky pěkně ostrá, ale teď jsem z ní cítil tu zranitelnost. Pohled jsem ji oplácel a chtěl jsem něco říct, ale to začala červenat a uhnula pohledem, takže jsem se letmo rozhlédl po obýváku a mírně se zamračil, když jsem si všiml, že se zeď pohnula. Nic jsem samozřejmě neřekl a vrátil se pohledem k ní, opět tím klidným. "Měla by sis lehnout...," řeknu, "Vyspat se." Krátce jsem se podíval na televizi, kde skončila reklama na zubní pastu a začala upoutávka na nějakou telenovelu. |
| |
| Dívala jsem se na televizi a seděla na gauči teď v tureckém sedě. Mnula jsem si rukávy vytahané mikiny a dívala jsem se kamkoliv jinam, jen ne na tebe. A to i když jsem ti odpovídala, "Jo jasně. Jestli si myslíš, že teď v klidu usnu, tak jsi blázen." Odsekla jsem ti a mírně se ušklíbla. Nicméně, neodolala jsem dlouho a znovu jsem se na tebe zadívala. Znovu jsem se ti ponořovala do očí. Chtěla jsem vykřiknout, začít plakat a přitulit se k tobě, ale to ne. Moje hrdost to ani v tuhle chvíli nedovolí. Rozhodně ne ten pláč.. potlačovala jsem slzy jak nejvíc to šlo a tulit se? Začala jsem si v hlavě opakovat, co tady děláš, že tě přece nesnáším. Na druhou stranu jsem ti byla vděčná, že tu jsi. Skoro jsem to vyřkla nahlas. Jen jsem se nadechla, že něco řeknu, ale neřekla jsem nic. Opět jsem rychle odvrátila zrak ke staré televizi, kde teď začali dávat Call Girl (muhaha, schválně jsme zvolila romanticko-EROTICKÝ seriál) |
| |
| "Kdybys... to zkusila." Podíval jsem se na svůj klín a pak na ni a nechtěl jsem se na ni dívat moc dlouho, protože ve mě začali trochu růst rozpaky, ale když jsem se opět zahleděl do tvých očí, viděl jsem v nich dost. Chvilku jsem váhal, ale nakonec jsem se k ní přisunul blíž a lehce jsem ji chytil za ruku. "Já... vím že to je pro tebe těžký. Takže si nemusíš hrát na hrdinku." řeknu a letmo těknu pohledem k televizi a nic horšího fakt dát nemohli. Vlastně to trochu sedí, vzhledem trochu k té atmosféře a rozbouřeným hormonům, ale o tohle jsem zrovna nestál. |
| |
| V klidu jsem tam seděla a dívala se ti do očí. Představa spánku mě děsila. Už jen proto, že se mi jistě budou zdát nějaké noční můry a ty bys mi mohl během toho co budu spát zmizet. A to jsem nechtěla.. i když vlastně ani nevím proč.. Když jsi se přiblížil, uhla jsem pohledem k našim rukám do mého klína. Ani nevím kdy jsem to stihla, ale znovu jsme měli propletené prsty a já se tě pevně držela. "Já si tady na nic nehraju." A trochu jsem natočila hlavu směrem k od tebe, ale jen mírně. V tvé blízkosti jsem se znovu musela červenat. Tělo se mi chvělo. Teď už jsem však nevěděla, zdali zděšením nebo tím, že jsi tak blízko.. |
| |
| "Fajn..." přikývnu a pak se podívám na televizi a chvilku to sleduji, než raději uhnu pohledem nějak jinam, "Nechceš to přepnout?" Zeptám se a pohledem zavadím o naše ruce a taky jsem ji pevněji sevřel, aby věděla, že mi to nevadí. Podívám se na ni a pak si nejistě povzdychnu, protože nevím, co bych měl dělat. Můžu tu s ní prostě být jako psychický podpora. Moc dobře jsem vnímal chvění jejího těla a nemůžu říct, že by mě to zanechávalo chladným, ale tu myšlenku prostě zapuzuji někam stranou. "Kdy se ti vrátí rodiče?" zeptám se. O její rodině toho moc nevím. Viděl jsem akorát její sestru, ale nikoho jiného. |
| |
| Podívám se na televizi, kde je zrovna milostná scéna a začnu se červenat ještě víc. Popravdě jsem tu televizi vůbec nevnímala, takže jsem až doteď nevěděla, co v ní běží. Aniž bych se tě pustila, natáhla jsem se pro ovladač na stolku vedle pohovku a televizi jsem přepnula na první kanál, který mi padl pod ruku, běželi tam zprávy. Pak jsem se na tebe znovu zadívala. Dlouze, snad bez jediného mrknutí jsem tě sledovala. "No, mamku povolali do práce. Nevím kdy příjde." O otci jsem se nezmiňovala. Ten o nás už dávno nestojí. Pořád jsem neuhýbala pohledem a jen tě sledovala. Tvé dokonalé křivky tváře, kterých jsem si nikdy předtím nevšimla. Teď už chápu, proč po tobě ženský letěj. |
| |
| Když začnou zprávy, docela se mi uleví, protože se nadalo ten seriál nevnímat, když tak zrovna byli v aktu a já tu s ní sedím na pohovce, držím ji za ruku a ona mě čím dál víc přitahuje a když se ji opět zadívám do očí. Držím se, abych ten zanedbatelný kousek co nás dělí mrknutím oka nepřekonal, abych ochutnal její rty. "Dobře... Tak já asi, až přijede... Zmizím oknem." řeknu a poukážu na okno tady v obýváku. Krátce si prohlédnu její tvář a pak se ji opět vpiji do očí a když si uvědomím, že jsem se k ní trochu naklonil, v duchu si zanadávám. |
| |
| Dívala jsem se na tebe a nemohla jsem odtrhnout oči. Nasucho jsem polkla a jen přikývla, když jsi mi oznámil, že pak zmizíš oknem. Rozhodně to bylo lepší než kdyby nás tady moje mamka načapala. Hned by začal výslech. Je strašně zvědavá a ke všemu mě ještě nikdy neviděla s chlapcem. Když jsi se ke mně mírně naklonil, ani jsem se nehnula. Tělo se mi vzrušením zachvělo a já jsem ti ruku stiskla ještě víc než jsem ji tiskla teď. Vůbec nevím, co mě tak omámilo.. ale bylo to, jako kdyby mě k tobě přitahoval magnet. Jestli mezi námi teď byla nepatrná vzdálenost, tak ta, která mezi námi byla potom, co jsem se i já k tobě trochu natiskla, byla jen snad jen milimetrová. Naše rty se téměř dotýkali. Pak jsem si opřela čelo o tvoje a znovu se zachvěla. Jak jsem se pohnula, rty sem se jemně otřela o ty tvoje. :PPP :D |
| |
| Bylo to divný, ale zároveň fakt vzrušující, i když ten útěk oknem je jak z nějakého filmu, ale je to jediné rozumné řešení, protože by asi nebylo dobré, kdyby nás tu viděla její mamka. Jak by to vysvětlili a sám vím, že rodiče jsou hrozně otravná stvoření. Bylo čím dál těžší se drže, ovládnout se, ale když se ke mě víc přitáhla a ucítil jsem její tělo na svém, zachvěl jsem se, ale to jsem ještě nevěděl co přijde. Přivřel jsem oči a srdce se mi rozbušilo jako o závod. Opřela si čelo o mé a cítil jsem její dech a poté, co se otřela o moje rty, přejel mi mráz po zádech a políbil jsem ji. Volnou ruku jsou jo pohladil po boku úplně mi to vygumovalo veškeré jiné myšlenky. Jediné, co jsem teď vnímal byla ona. Její měkké rty a chvějící se tělo, které jsem si k sobě natiskl víc. Věděl jsem, že z toho budu mít problémy, ale nemohl jsem si pomoct. |
| |
| Bylo to zvláštní, jak mnou projel pocit úlevy a bezpečí, když se naše rty setkali. Dokonce jsem neměla ani nutkání odtáhnout se od tebe a praštit tě, což bych v jiné chvíli jistě udělala. Mou volnou ruku jsem ti položila na rameno, když sis mě k sobě ještě víc natiskl a ta touha byla stále větší a větší. Jenže pak se po době rozezněl křik trpící ženy. Hned jsem se od tebe leknutím stáhla a zacpala si uši. Znělo to, jakoby tu ženu snad někdo mučil. Neustávalo to, až jsem si myslela, že mi snad exploduje hlava, když to náhle přestalo. Stěny obývacího pokoje se začali vlnit a vzduch byl nasáklý hnilobou. |
| |
| Užíval jsem si tu chvíli, kdy jsem cítil její rty a teplo jejího těla. Úplně jsem se ponořil do té chvíle a vychutnával si její rty. Rukou jsem ji jemně hladil po boku a nikdy by mě nenapadlo, že s ní někdy zažiji něco takového a budu chtít i víc. Rozhodně mi došlo, že mi dost popletla hlavu. Bylo tolik holek co jsem odmítl a nakonec je to Lyn, která mi pila těch pár let na škole krev. Když se ozval ten a křik a ona se stáhla, veškeré omámení se rozplynulo a já se rozhlédl kolem a postavil se. Přiložil jsem ruku na stěnu a začal odříkávat. Kolem ruky se objevilo jasně modré světlo a ať už to bylo cokoliv, chtěl jsem to zničit. Po očku jsem ji sledoval a doufal jsem jen v jediné... Ať to není otec, jinak to už nerozdýchá... |
| |
| Když jsi přiložil ruku ke stěně a začal něco odříkávat, ten jekot se ozval znovu, tentokrát to ale bylo víc hlasů na jednou. Přitáhla jsem si kolena k tělu a zacpávala si uši, jelikož jsem si vážně myslela, že mi praskne hlava. A pak ten zvuk přestal. Ještě chvíli jsem tam tak křečovitě seděla a tiskla si dlaně k uším, než jsem ruce sundala a nechápavě se na tebe zadívala. Se strachem v očích, vyděšená. "Co.. co jsi zač?" A pokud ses chtěl přiblížit, přeskočila jsem gauč a couvala do tmy za mnou, protože na chodbě praskla žárovka a v kuchyni se taky nesvítilo. |
| |
| "Hele... Počkej." Když přede mnou tak najednou utíká, vlastně mě to nepřekvapí. Co jiného jsem měl čekat,že. Povzdychnu si a dívám se na ni chvilku trochu zklamaně, ale pak naberu vážný pohled. Udělal jsem co jsem musel a nemohl jsem očekávat, že z toho bude nadšená. "Já... Ti to nemůžu říct. Stejně bys mi nevěřila..." Prohrábnu si vlasy a unaveně si promnu oči. Otec se nejspíš dobře baví, protože není pochyb, že o tom už ví, "Snažím se tě tu chránit..." Řeknu a podívám se na ni. Teď by mě klidně mohla vyhnat, nebo se tu zhroutí... Upřímně nevím, co od ni čekat. |
| |
| Udržovala jsem si od tebe odstup, protože to, co jsi provedl jsem absolutně nechápala a bylo to proti všem zákonům přírody. No ono už i ta žena bez očí, ten řev a kroutící se stěna. "Chránit?" Řekla jsem poměrně překvapeně. Je pravda, že mi pomohl... tedy alespoň myslím, jak jsem se praštila do hlavy, mám to všechno zmotané. "Před čím?" Byla jsem zmatená a nechybí hodně k tomu, abych omdlela. Jakmile jsi se ke mně znovu začal přibližovat, stála jsem jak přikovaná, teď už jsem neutíkala.. popravdě kam taky? Za mnou je černočerná tma do které se ponořit vážně nechci. To ti raději vběhnu do náruče.. Nehledně na to, že si vzpomenu na ten hřejivý pocit bezpečí, který jsem ve tvém náručí cítila. Asi na tom něco pravdy bude. "Tohle je prostě jenom sen." Zopakovala jsem si polohlasně a povzdechla, znovu jsem si schovala obličej do dlaní a třásla se. |
| |
| "Před těmi... ženami a možná i dalšími věcmi." Řeknu ji upřímně a přistoupím k ní blíž, "Lyn, prosím... Pojď ke mně." Mírně rozevřu náruč a podívám se ji měkce do očí. Nechci jinak ublížit, ale bude lepší, když si bude myslet, že to byl sen, nebo cokoli jiného. Natáhnu k ní ruku a čekám, jestli ke mě půjde nebo se mě stále bojí. Nevím, jak ji to vysvětlit a nemůžu ji říct, že jsem syn boha smrti, to by bylo ještě horší a co by si pak o mě myslela. "Já ti neublížím...," usměje se mírně a stále se ji dívám do očí. |
| |
| Zvedla jsem hlavu, když jsi řekl prosím. To bylo nezvyklé od tebe slyšet. Dívala jsem se ti do očí stejně jako ty mě. Jen já teď nevěděla, co si teď mám myslet. Chvíli stojím na místě a váhám, pak k tobě ale taky natáhnu ruku a váhavě se k tobě přiblížím. Jakmile ucítím ten žár z tvého těla, znovu se zachvěju a přitažlivost alá kov a magnet začne znovu fungovat. A to se jen držíme za ruku. Dívala jsem se ti nahoru do očí, protože jsi o hlavu vyšší než já. "Zů..zůstaneš tu se mnou?" Vykoktám ze sebe a mírně se červenám. Pořád se ti dívám do očí a neuhýbám pohledem. Skoro jako kdybych byla zhypnotizovaná. No jo, ten šok se mnou dělá hodně :D |
| |
| Když chceš získat ženu, musíš ji dostat do šoku... To nezní moc dobře :D Chytnu ji jemně za ruku a přitáhnu si ji k sobě, abych ji mohl obejmout a jemně ji k sobě přitisknu, "Neboj, zůstanu tu s tebou." Řekne a pohledím ji po vlasech. Chvilku ji ještě držím v objetí a snažím se ji uklidnit, než ji přiložím dva prsty ke spánku a Lyn se najednou zatemní před očima, když ji náhle přepadne spánek. Chytnu ji kolem pasu a vezmu ji do náruče, abych ji přenesl na pohovku a položil na ni. Měla by spát až do rána. Sednu se na zem a opřu se o pohovku. Jednou rukou ji držím za tu její a budu tu čekat. Prostě si bude myslet, že usnula při televizi, která se pak vypnula... Ale jak bude brát to, co se mezi námi stalo. Jemně ji palcem hladím po hřbetu ruky a přemýšlím, jak to bude zítra. |
| |
| Ráno jsem se vzbudila na pohovce, když mě do nosu udeřila vůně něčeho sladkého. Máma byla v kuchyni a něco pekla. Pomalu jsem se posadila, hlava mi třeštila, jako kdybych celou noc pila tequilu a teď měla opici. "Em, mami?" Křikla jsem jenom a ta se v zástěře a s vařečkou v ruce přihnala do obýváku. "Dobré ráno zlato, jak se spalo? Musela jsi usnout u nějakého strašně záživného filmu. A bylo otevřené okno, nenastydla jsi?" Dívala jsem se na ní trochu zmateně. Ani nevím, jak jsem usnula nebo co dávali v televizi, ale nechtěla jsem to řešit. V mé mysli teď panoval nepořádek a já vůbec nevěděla, co si myslet. "No to je jedno, za chvíli bude oběd, pěkně sis zdřímla." A když jsem se podívala na hodiny nad televizí, byla skoro jedna odpoledne. "Mami, proč jsi mě nevzbudila! Říkala jsem ti přeci, že musím vyzvednout ty dorty na tu párty!" Vyjekla jsem a vyskočila hned na nohy, jenže se mi zamotala šiška a já spadla zpět na zadek. Ty jsi domů přišel kolem třech ráno. Dal sis horkou sprchu a natáhl se do postele. Hlavou ti pořád vrtalo, proč ona? Proč zrovna Lyn. Celou dobu sis myslel, že jí nesnášíš, ale to co jsi cítil.. to co se stalo tvrdilo opak. To, že tvlj otec bude zuřit, ti bylo jedno. Byl jsi odhodlaný se mu postavit čelem. Dopoledne jsi zajišťoval přípravy na párty. Alkohol, občerstvení a podobně. Když jsi se vracel z jednoho obchodu, uviděl jsi v opuštěné uličce mihotající se stín.. |
| |
| Sprcha mi vážně bodla a nechal jsem horkou vodu smýt všechny ti těžkosti. I když jsem se poté vydal do postele, moc jsem toho nenaspal, protože jsem pořád cítil její rty a jsem zvědavý, jak bude probíhat ten večírek. Třeba se na mě ani nepodívá a bude na mě kyselá jako vždycky, což by zas tolik nevadilo... Usnul jsem asi na pár hodin a pak se probudil a šel připravovat věci. Většinu času strávíme venku, pokud bude hezky a pak se dá využít klubovna v suterénu domu. Pak jsem šel do obchodu a už cestou tam jsem měl divný pocit, který se potvrdil cestou zpět, kdy jsem si všiml toho stínu. V ruce se mi modře zablesklo a šel jsem blíž k tomu stínu. "Co chceš...?," zeptal jsem se stínu a mezi prsty bylo stále vidět modré světlo, takže ať už šlo o koholiv, měl by si dávat pozor. |
| |
| Když jsi přišel ke stínu a oslovil ho, zhmotnil se v podobu tvého otce. "Tak hele mladej dávej si bacha na hubu. Už takhle máš problém. Prey si tu holku včera zachránil. Seš v pěkným průseru. Teď po ní půjdou dvojnásobně a sem zvědavej, jak si s tim poradíš!" Byl to hologram, jeho podoba se vlnila.. "A jestli si myslíš, že ti s něčím pomůžu, tak na to zapomeň" A zapálil si v klidu doutník. Já jsem běžela pro dorty do kavárny a pak zase zpátky. Cestou jsem si koupila novou koženkovou bundu, která se mi vážně zalíbila. Doma jsem se najedla a jak ten čas letěl, už jsem se zase trápila nad oblečením na večerní párty. |
| |
| "Na to, že jsi bůh smrti, jsi dost neschopný..." odfrknu si a probodávám ho pohledem, "Tomuhle by se i Anubis vysmál...," Kdyby nebyl na Ibize a neužíval si život boháče. "Hele, mají poslouchat... To my jim snad máme vládnout ne! Já vím, že to děláš schválně... " zavrčím a modré světlo na okamžik zesílí. "Prostě je zabiju!" Vyštěknu po něm a dívám se jeho podobizně do očí, "Kde jsi teď?" Zeptám se stále ostře a přejdu k němu blíž. |
| |
| Směje se, zle se směje. "A myslíš si, synáčku, že jen kvůli jedný holce, která ti pomotala hlavu, budu hledat podsvětí novou nezkaženou duši? Nato zapomeň. Prostě se s ní rozluč." Zasměje se a dál v klidu kouří doutník. Dívá se ti do očí. "Zabiješ?" Pozvedne obočí, !půjdeš sám proti peklu? To chci vidět. Tebe stejně neposlechnou" A dál v klidu pokuřuje. Nijak si z tvé ruky, v které se jiskří nic nedělá. "Kde jsem? To tebe nemusí zajímat." Odsekl ti. "Jen doufám, že než přijedu, tak se vzpamatuješ." A pak zmizí. |
| |
| Jen ho poslouchám a uvnitř mě to přímo bouří, ale má pravdu, to je na tom nejhorší. Když otec, nebo spíš jen jeho obraz zmizí, vzteky zavrčím a pak pěstí udeřím do sloupu. Normální člověk by si možná zlomil pár kostí a narazil klouby, ale pod mojí silou se sloup prohne a zůstane v něm otisk pěsti. Modrá záře v ruce po chvilce zmizí a já pokračuji domů. Doma pokračuji v přípravách na večírek a kontrolu zprávy, ale jak to vypadá, přijdou asi všichni, kterým jsem dal vědět. Když je všechno připraveno, jdu se podívat na venkovní výřivku, o které jsem se jako Lyn taky zmínil :D, a pak jdu k sobě do pokoje se nějak převléknout a nakonec si vyberu černý džíny, bílý triko a trochu volnější černou košili. Vlastně to bude taková typická teenage domácí párty dle amerických měřítek :D |
| |
| Večer přišel hrozně rychle a nakonec mi s výběrem šatů musela pomoct mamka i sestra. Obě dvě se shodli na jednich, a ještě dodali, že pokud chci někoho okouzlit, tak jedině ty. Musela jsem zrudnout a hned jsem je vyhodila za dveře. Oblékla jsme se tedy do těch šatů, které mi doporučili, vzala jsem si k nim uzavřené lodičky na nízkém podpatku a přes ramena jsem si přehodila tu novou bundu. Když jsem se na sebe dívala do zrcadla, hodně dlouho jsem váhala, jestli takhle jít. Byla jsem v tom hodně nesvá. Ale pátá hodina se blížila a já musela vyrazit. Navíc stejně nevím, kde přesně to je, půjdu jen podle vizitky. Vlasy mi rozpuštěné padali na ramena, jen na jedné straně jsem je měla sepnuté za ucho. Líčení jsem nějak opominula. Seběhla jsem dolů schody a několikrát se ujistila, jestli takhle můžu jít. Nakonec jsem doma bundu nechala a vyrazila prostě jen v šatech, stejně to nejspíš bude uvnitř. Vzala jsem krabici s dorty a pak vyrazila směrem na párty. Cestou jsem se chtěla několikrát otočit a jít domů se převléknout nebo se na to úplně vybodnout. Ale když jsem se rozhoupala, že to udělám, už jsem stála před tvým domem. Na příjezdové cestě stáli dvě motorky a jedno luxusní auto. Zevnitř se ozývala hudba a mě se udělalo zle od žaludku. |
| |
| Když začali přicházet první lidi, zabavil jsem je alkoholem a nějakou zábavou. Vlastně zabavit je není nic těžkého, protože stačí jim dát pití, hudbu a oni se zabaví sami. Jen doufá, že neudělají moc velký bordel. Vlastně se zatím shromažďujeme na zahradě a stačilo obejít dům a mohl jsem vidět na příjezdovou cestu a ulici. Chtěl jsem jen něco vzít od vchodových dveří, ale zastavím se, když vidím Lyn stát před domem a nejspíš váhá, jestli jít. Letmo si ji prohlédnu a musím říct, že tohle jsem nečekal. Jdu pomalu blíž k ní a pak si odkašlu. "Ahoj..." Pozdravím ji a může vejít dovnitř otevřenou branou. Dívám se na ni klidným pohledem, ale ty šaty jsou... úžasný. "Jak se máš?" zeptám se nenuceně a pak se podívám na ty dorty, "Mám to vzít...?" Zezadu se ozve ještě hlasitější hudba, protože to někdo dal nahlas, což hned utnu, jak tam dojdeme. "Sluší ti to." Prohlédnu si ji a jen doufám, že najednou neuteče. |
| |
| Byla jsem k tobě zády, pomalu na odchodu, když jsi mě pozdravil. Ztuhla jsem na místě a otočila se k tobě. "Ou, ahoj. Tak nějak jsem doufala, že si mně nikdo nevšiml." Začala jsem hned, protože jsem byla opravdu pevně rozhodnutá, že to vzdávám, že na to můj žaludek nemá. Teď v něm nervozitou poletovali motýlci, když jsem tě spatřila a vzpomněla si na včerejšek. "Mám se.." chvíli jsem mlčela a zamyslela se, "fajn." Pak jsem ti podala tu krabici. "To jsou ty dorty, co jsi chtěl." Utla jsem jen a stála od tebe na natažení paže. Má pozornost se ubere směrem na dům. "Jáá.. huh co?" Řeknu najednou zmateně, když mi pochválíš zevnějšek a začnu se hned červenat. "Em.. asi bych měla jít domů. Nevím, jestli dobrý nápad tam jít." Pořád jsem váhala a hrála jsem si s jemným náramkem na ruce. Ze zahrady vyšla nějaká dívka. Vysoká, sebevědomá, bruneta. Byla to dcera Athény. "Hej, kde máš nějaký jídlo." Ozvalo se od ní, jak se dalo čekat. Přeci jen, dcera bohyně války. Po jejím výstupu jsem zbledla, "tak teď si tím nejsem jistá už vůbec," a Athena se na nás stále netrpělivě dívala. |
| |
| Vezmu si od ní dorty a usměji se na ni docela mile. "Chtěla jsi utéct?" Zeptám se a pak ji pokynu, ať jde za mnou, "Děkuji za ty dorty..." Dodám, ale pak si všimnu dcery Athény. Povzdychnu si. Lyn samozřejmě neví, kdo to může být, vypadá stejně obyčejně jako já. "Na, vezmi si tohle a můžeš to vzít ostatním," řeknu překvapivě chladně a podívám se ji do očí, že na ni opravdu nemám náladu. Tenhle pohled by odradil každého. Vrátím se pohledem k Lyn a opět se tvářím přívětivě. "Ale... nebuď taková. Ve škole jsi vždycky tak sebevědomá, tak to zkus i tady." Jinak tě tu ušlapou. Budu ji muset být na blízku a dávat na ni pozor. Pomalu se rozejdu ke dveřím, kde je basa piv, tak je vezmu bez problémů a pokynu Lyn, ať jde se mnou za dům, kde jsou i ostatní. "Nemusíš se bát... Kdyby něco, tak je trochu ukázním. Co říkáš?" Podívám se na ni a když dojdeme za dům, může si všimnou, že na velké verandě je dav lidí. Spolužáci ze školy i odjinud. Ve výřivce už jsou nějaké slečny s pár s pár kluky a někteří se drží u repráků a někteří jsou ještě vevnitř a povídají si. Je tu hodně alkoholu, ale žádné drogy tu nejsou... Tedy pokud je někdo nepřinesl a to by mě fakt naštvalo. Basu piv položím na zem a už si ji všimlo hodně lidí a většinou ji věnovali dost udivené pohledy. |
| |
| Jdu pomalu za tebou, "moje sebevědomí upadá už jen tim, co mám na sobě" odseknu ti svým klasickým tónem a následovala jsem tě až za dům. "Ou," a udělala jsem krok dozadu, když se na mě zaměřilo hned tolik očí. Normálně mi to nevadí, ale tady a v těhleh šatech je to něco jiného. Podívala jsem se na tebe trochu nervózně, ikdyž jsem se snažila tvářit tvrdě a odhodlaně, že to nějak vydržím a zvládnu. Jenže mě se dělalo pořád špatně od žaludku, jako když jsem poprvé vylezla na podium a měla řečnit. Všimla jsem si slečen s dokonalými postavami, jak se válí ve vířivce a pár namakaných kluků. Vevnitř stáli spíš moji spolužáci, ne moc oblíbení v této společnosti, což pro mě bylo zvláštní. "Em, myslím, že mě nevidí rádi." Špitnu tiše pro sebe, protože ty už seš u repráků a ukázňuješ tam dva kluky, kteří hudbu pustili hodně nahlas. U mě se objevila Athéna. Byla to vysoká žena s dlouhými hnědými vlasy. Na sobě měla černou podprdu a přes to jen dírkovaný přehoz takže jí bylo všechno vidět. K tomu měla kraťasy, které snad už nemohli být kratší. "No nazdar, příšerko." Pozvedla jsem jedno obočí a vzala si od ní kelímek s pitím, co mi podala. "Um, ahoj?" Odpověděla jsem ji jen a ona mi dala ruku kolem ramen a vedla mě do toho ruchu tam. V kelímku byl nějaký drink, dost silný, takže jsem se napila jednou, zakuckala se a pak jsem ho raději odložila. |
| |
| Chvilku jsem se zaobíral těma dvěma a pak ještě musel zkontrolovat pár věcí, což mi pár minut zabralo a doufal jsem, že se Lyn na chvilku beze mě obejde a že nikdo nic nezkusí. Vzal jsem nějakou limonádu, kterou by Lyn mohla pít, protože pochybuji, že by pila alkohol a jdu ji najít, ale když ji nevidím na terase, mírně se zamračím. Na můj vzrůstající hněv můžou být citlivý ostatní polobohové, ale lidé ne. Kde je? Jdu ji tedy najít a jen doufám, že si tu někdo nechce zkoušel moji trpělivost. Je známo, že mám dost výbušnou povahu a někteří jsou provokatéři od přírody nebo to jsou blbci. |
| |
| Athéna mě dovedla do nějakého spolku, kde byli ještě jedna žena a dva kluci. Ta žena na sobě měla červené krátké uplé šaty s dírami na bocích. Jeden kluk měl upnuté tričko a rýsovali se mu tam svaly a ten druhý měl volnou košili. Všichni nastejno vzhlédli, když jsme tam přišli. Athéna už mi zase cpala nějaký kelímek- Tentokrát měla tekutina jinou barvu. Ochutnala jsem to, bylo to sladké, ale stejně z toho byl cítit alkohol, takže jse mten kelímek jen držela, ale nepila jsem to. "Tak prcku, vítej v naší partě" Řekla Athéna a všichni se na mě dívali. Byla to dcera Afrodity, syn Prométheuse a syn Árese. "Emm.." Nějak jsem nevěděla, co říct. Athéna mě posadila mezi ty dva kluky. Jeden mi dal ruku kolem ramen a trochu si mě k sobě přitáhl. Já se od něj snažila odtáhnout co nejvíc to šlo, ale měl pevný stisk. "Tak to ty randíš s Alexem jo?" Zrudla jsem, "cože? Nerandím" A začali si ze mě utahovat. Já se pořád ještě snažila dostat ze sevření toho kluka (syna Árese), "pusť mě" ale Athéna už mi podávala další kelímek. "Vůbec nepiješ holka!" |
| |
| Hledal jsem ji a problém byl v tom, že tu bylo dost míst na to, kam se nějak začít a zahrada byla dost velká. Zeptal jsem se pár lidí, ale ti očividně nemají moc postřeh a hlavně se o ostatní nezajímají. Začal jsem mít opravdu vztek a rostli ve mě obavy. Náhle mě zastavil hlouček spolužáků ze školy a začali se na něco ptát a já je chtěl nějak odseknout a jít dál, ale zbavit se jich nebylo tak jednoduchý. "Já nevím, ježiši.... Běžte si třeba tamhle pro vodku." mávnu někam směrem na verandu, kde jsou stolu s věcmi a pak je prostě od sebe odstrčím a jdu dál. Sejdu a jdu prohledat zahradu, kde se občas najdou menší skupiny, jak se baví. |
| |
| Úplně vzadu na zahradě, hned poznáváš svoje polobožský kámoše. Jen jsi o nezavadil pohledem, ty bych já přeci nezajímala. Nejdřív si mě tam proto nevšimneš, vzhledem k tomu, že jsem tam zapadlá a stíní ti ve výhledu Athéna, ale když se podíváš pořádně, postřehneš mě tam. Afrodithé se k tobě hnala a snažila se tě okouzlit. "Ale prosím tě, jen se bavíme. Nikdo jí nic nedělá tak se uklidni." Já tam seděla mezi těmi kluky, Problém byl v tom, že když jsem se stáhla od jednoho, byl tam ten druhý. Když jsem se chtěla postavit, znovu mě usadili. Vzala jsem si od Athény neochotně kelímek a dělala, že piju.. to mi ale neprošlo. "No tak se napij pořádně ne? Uvolni se trochu.." |
| |
| Nenapadlo by mě, že by tohle udělali. Skupinka tohoto složení mě zrovna nezajímala, hlavně kvůli Athéně, ale když si tě všimnu mezi nimi, zastavím se a vztek rapidně stoupne. To už se ke mě žene Afrodita a popravdě to její kouzlo osobnosti neplatí zrovna na někoho jako já, když jsem ještě k tomu naštvaný. "Co ji děláte?" vyjedu na Afroditu a jdu k té skupince a pokud mi Afrodita nějak brání, prostě ji dost surově odstrčím. "Athéno!" Zavolám na ni ostře a zastavím se kousek od, "Jestli nechce, tak ji nech." Zavrčím a probodnu ji pohledem a pak se podívám na Lyn. Ty dva šašky sjedu pohledem plným opovržení a dám jim jasně najevo, aby ji nechali napokoji. "Jestli se nudíte... Tak se najděte jinou zábavu." Jsou na mém pozemku, na mém území, jestli nebudou poslouchat, tak je tu klidně zbiji tak, že je ani vlastní božští rodiče nepoznají. |
| |
| Když jsem zaslechla tvůj hlas, hned jsem si byla jistější a ty dva jsem prostě odstrčila. Postavila jsem se konečně na nohy a Athéně jsem strčila kelímek s tekutinou do ruky tak prudce, že se jí část vylila na oblečení. Mračila jsem se a znovu jsem byla svého sebevědomého výrazu. Pak jsem přešla k tobě. Athéna se jen směje. "Ale prosim tě, my jen chtěli, aby s trochu uvolnila. Vypadala tak napjatá." Teď se na mě ale nepřátelsky mračila. Asi se jí zničila dírkované tričko. Afroditha stála za námi a jen se zasmála. "Nebuď hned tak upjatý a pujč nám jí taky na chvíli." Ihned jsem se za tím hlasem otočila, pak jsem to ale neřešila a raději šla na chvíli dovnitř. Natočila jsem si vodu z kohoutku, abych spláchla tu hnou chuť tequily. Neměla jsem sem lézt... Stála jsem u dřezu opřená a v ruce jsem držela skleničku, kterou jsem tam našla. Naštěstí pro mě teď v kuchyni nikdo nebyl, tak jsem mohla na chvíli vypnout. |
| |
| Sleduji chvilku Lyn a pak se podívám na Athénu, přejdu k ní a chytnu ji pod krkem. "Být tebou, tak se držím při zemi." Pustím ji a pak se podívám na Afroditu a jen se na ni podívám a ona se stáhne dál. Není dobré štvát boha smrti, nebo jeho syna. Když si urovnám tyto záležitosti, jdu za Lyn. Vím, že šla do baráku, tak se tam po ni podívám a cestou si vezmu sklenku s džusem a vodkou a vypiju to na ex, protože na mě je to fakt slabota a nic mi to vlastně neudělá, ani kdybych toho vypil víc. Zamířím pak do kuchyně a doufám, že tam Lyn bude. |
| |
| Když jsi přišel do kuchyně, lekla jsem se tě a sklenička s vodou mi vyklouzla z ruky a spadla na zem, kde se rozletěla na malé kousky. S povzdechem jsem si vzala utěrku a začala jsem sbírat střepy. Tak nějak jsem byla ještě v šoku ze včera a vůbec jsem nevěděla, co si o tom všem mám myslet a hlavně, jak se chovat k tobě. "Asi bych měla jít domů." Špitla jsem tiše, ale mohl jsi to slyšet. Klečela jsem na zemi a utírala vodu. Dveře do kuchyně se za námi zavřeli, takže jsme byli od večírku trochu izolovaní. Při uklízení jsem se řízla do dlaně. Hned jsem vyskočila na nohy a strčila ruku pod proud studené vody, která se mísila s mou krví. |
| |
| Trochu se leknu, když upustí sklenku a pak k ní hned přistoupím. "Počkej..." Sehnu se a nějaké střepy sesbírám a pak je hodím do koše a když se otočím, všimnu si, že jsi se řízla. "Nemusela jsi to uklízet... Jsi jen host a navíc já tě vylekal." řekne a zbytek střepu shrnu nohou ke koši a pak to uklidím. Otevřu linku a podívám se dovnitř a pak vytáhnu náplast a nůžky. Kousek odstřihnu a přejdu k ní. "Ukaž... " Pokynu ji, až mi podá ruku, abych ji to zalepil. "Nemusíš být tak napjatá." zavrtím lehce hlavou a rozhlédne se kolem, "A teď tu nikdo není." Docela by mě zajímalo, co si o včerejší myslí, ale do hlavy ji bohužel nevidím. Dívám se na ni a mírně se usměji. |
| |
| "Um, já jsem jí ale rozbila." Povzdechla jsem, prostě je to zvyk z práce no. Pak jsem k tobě natáhla ruku. No ani jsem ji nemusela natahovat, vzhledem k tomu, že jsi byl hned vedle mě. "Napjatá? Příjdu ti.. napjatá?" Pozvednu trochu obočí a zasměju se. Pak ale zvážním. "No jo fajn. Ale vlez si do mojí kůže. Každej tady na mě kouká jako na.." nedořeknu to. Někdo jako na exota, někdo jako na trofej, emzáka.. Je toho víc. Povzdechnu. Pak si všimnu, že jsme v místnosti sami. Trochu se začnu červenat. "No jo.." Vydechnu překvapeně, že s tolika lidmi to je i volná místnost. Stála jsem hned vedle tebe a nějak jsem nevěděla, jak na tebe zareagovat. Prostě.. vůbec jsem si nebyla jistá. jestli se mi to včera všechno jenom nezdálo, včetně té líbačky.. Skousla jsem si spodní ret jemné a dívala se ti do očí. |
| |
| "To jo... Ale to vůbec nevadí. Je to je sklenička." Řeknu a když mi podá prst, zalepím ho a jemně se ji dotýkám ruky a když prst zalepím, chvilku ji držím za ruku a pak ji pomalu pustím a ruce svěsím podél těla. "Jestli se tu necítíš dobře... tak tě tu držet nemůžu, ale chci abys tu zůstala." řeknu upřímně a podívám se ji do očí. Poznám na ni, že nad tím přemýšlí, co se stalo. Když si na to vzpomenu, znovu ucítím ten narůstající chtíč, který se mi promítne trochu i v očích. Chtěl bych zase cítit její rty a teď když má na sobě ty šaty. Letmo si ji prohlédnu a pak k ní přistoupím, aby nás dělil jen nepatrný kousek. Chtěl bych ji políbit a je těžké se ovládnout, zvlášť teď. Dívám se ji stále do očí a pak ji chytnu za boky a otočím ji zády k lince, na kterou ji lehce přirazím a s bušícím srdcem a vzpomínkou na tu chvíli ji jemně políbím na rty. Pak čekám, jestli mi jednu nevrazí, nebo tak něco. |
| |
| Nechala jsem se od tebe natisknout na linku, které jsem se chytila, když se moje tělo zachvělo. A pak jsi mě políbil. Nijak jsem se nebránila, jen jsem se pevněji chytila té linky, protože se mi podlomili kolena a zamotala se mi hlava. Polibek jsem ti dlouze oplatila a odtáhli jsme se až dkyž mi začal docházet dech. Chvíli jsem se ti dívala do očí, než ze mě vyjelo jen pobavené, "takže to včera nebyl sen?" Musela jsem se ujistit. Nevím proč, ale musela jsem to slyšet. Cítila jsem tvoje tělo, jak se tiskne na moje a tlačí mě na linku za mnou. Ani to mi nebylo nepříjemné a ani jsem nepostřehla, že už tak krátké šaty se mi vykasali ještě kousek výš. Jen jsem se ti dívala do očí a nemyslela na nic jiného než na tebe. Srdce mi bušilo, jako kdyby mi chtělo vyskočit z hrudi. |
| |
| Tělem mi projelo zachvění a úleva, když mi nevrazila facku a polibek mi oplatila. Vychutnával jsem si její sladké rty a jednou rukou jsem ji jemně pohladil po boku a sjel jsem až na stehno. "Ne, nebyl." Odpovím na její otázku klidným hlasem a mírně se usměji. Je to pravda, nebyl to sen, ale skutečnost. Chytnu ji rukama za pod zadečkem a s lehkosti ji vyhoupnu na linku, aby se posadila na kraj. Natiskl jsem se na ni a objal ji kolem pasu a znovu ji teď už o dost vášnivěji políbil. Cítil jsem její tělo a při polibku ji rukama sjel až k lemu šatů, který končil nebezpečně vysoka. Jemně jsem ji prsty pohladil po kůži a pak ji stehna lehce stiskl. Chtíč ve mě narůstal a teď pro mě existovala jen ona. |
| |
| Absolutně jsem ignorovala dění kolem nás a soustředila jsem se jen a jen na tebe. Trochu jsem se lekla, když jsi mě nadzvedl a posadil na linku, ale nebylo to skoro znát. Ruce jsem ti omotala kolem krku a jednou ti zajela do vlasů. Nechala jsem se tím unášet. Vášnivý polibek jsem ti také oplatila jak nejlíp jsem uměla a kousla jsem tě u toho do spodního rtu. Mírně jsem tě zatáhla za vlasy, když jsi mi stihl stehna a pak jsem rukou sjela na tvá záda a jednou jsem ti vklouzla pod tričko a hladila tě po vypracované hrudi. |
| |
| Mohla cítit, jak jsem se při jejím dotyku zachvěj a stáhl svaly, ale pak jsem se uvolnil a vzrušeně vydechl. Ruce jsem posunul víš a zastavil se až, když jsem ucítil lem šatů, ale dlouho jsem neváhal prsty jsem zajel pod. Jelikož šaty byli už dost krátké, prsty jsem ji pohladil po lemu kalhotek a cítil jak se ve mě to horko probudilo ještě víc k životu. Chtěl jsem z ní ty šaty sundat, hned teď, ale furt jsem věděl, že jsme v kuchyni a je možnost, že sem někdo vletí. Hned nad námi byla ložnice a do druhého patra se nikdo nedostane. Tam by byli opravdu sami. Dravě jsem ji oplácel polibek a srdce mi bušilo jak o závod. V hlavě mi vířili myšlenky na ni. Znovu jsem se zachvěl a pak ji políbil na krk a jemně ji kousl. |
| |
| Mohl jsi cítit, jak mi srdce divoce bušilo, stejně jako to tvoje. Když jsi zajel prsty pod šaty, trochu jsem ztuhla, ale to bylo téměř hned zase pryč, když jsi mě políbil na krk. Zachvěla jsem se a tiše vzrušeně vydechla. Dech se mi zrychlil a tělo se mi samo od sebe vzrušením chvělo. Na hrudi, kde jsem ti prsty jezdila, jsem tě nepatrně škrábla, když jsi kousl. Nicméně fakt, že jsme stále v kuchyni a hned vedle je večírek v plném proudu mě znepokojoval asi víc než tebe. Opatrně jsem se od tebe trochu stáhla, červenala jsem se, jak se mi vzrušením navalila krev do tváří a pořád jsem dýchala, jako kdybych před chvílí běžela maraton. "Mmh, měli bychom trochu zbrzdit." Řeknu tiše a hlavou poukážu na dveře, za kterými probíhá párty. Ruce jsem však dál měla kolem tvého pasu a držela tě. |
| |
| "Můžeme jít nahoru." Řeknu hned a vážně se nechci nijak odradit. Podívám se ji do očí a v těch mých jiskří chtíč. Zrychleně jsem dýchal a klidně bych ji prostě chytil a vynesl do ložnice. Však se bez nás obejdou, budou se bavit a my budeme mít od nich klid. Jemně jsem si hladil po stehnech a pak ji pohladil po bocích. "Budeme tam sami..." Dodám po chvilce a znovu ji jemně políbím na rty, jen krátce. Nechci ji ublížit, ale na jednu stranu se člověk navnadí. Slyším bavící se hlasy, hudbu a smích... Takže proč se prostě na chvilku nevypařit. |
| |
| Dívala jsem se na tebe trochu.. nevěřícně. Na jednu stranu jsem se bála, že si se mnou jen hraješ. Použiješ a odhodíš, takže jsem si teď nebyla vůbec jistá. I když jsi mě stále jak magnet přitahoval. Nicméně, jakmile jsi mě znovu krátce políbil.. prostě jsem neodolala. Znovu jsem si tě na chvíli přitáhla a vášnivě tě políbila. Pak jsem se zase stáhla. "A jak to chceš udělat? Myslím, že se kolem nich jen tak neproplížíš", zasměju se tiše. Přeci jenom hostitel je hostitel,určitě už ho pár lidí hledá. Tělo se mi znovu lehce zachvělo chtíčem a dívala jsem se ti do očí. |
| |
| "Prostě... Se mě drž a uvidíš." Zvednu ji a na chvilku postavím na zem, než ji chytnu do náruče a pomalu se rozejdu z kuchyně ven ke schodišti do ložnice. Lidé kolem se baví a jich si vůbec nevšímají, jako by tam ani nebyli. Prochází kolem nic a ani se na ně nepodívají nebo nijak nereagují. Dojdu až ke schodišti a pak nahoru po schodech do chodby, kde jsou dveře do několika ložnic a já jdu do druhé, která je vlastně moje. Takový hodně velký pokoj, s letištěm a je tu velká knihovna, počítač a televize a hodně obrazů z puzzle 1000 a více kousků. Bohové se hold občas nudí. "Ani to nebolelo," Usměji se a postavím ji na zem a zavřu dveře. Pak přejdu k ní, chytnu ji za pak a vášnivě ji políbím, přičemž pomalu couvám k posteli. |
| |
| Polobohové na tvé párty, hlavně ta skupinka, mohla cítit to pouto, které mezi námi je a i to, že jsem, označena podsvěťany. Pár z nich znechuceně odchází, ale skupina, kromě Afrodithy, tam zůstane nejspíš až do konce. "Hele, nechcete ho pak trochu pozlobit? Můžem tu holku nějak.. vyděsit." Směje se jeden z kluků zle... Když jsem seskočila na zem, trochu se mi zvrkla noha, jelikož se mi zlomil podpatek. "Nesnášim ty boty." Zavrčim tiše sama pro sebe a byla jsem ráda, že mě držíš, jinak bych už byla na zadku. Sundala jsem si je, ale to už jsi mě držel v náručí a já se tě pevně držela. Neměla jsem tohle nošení ráda, ale nijak jsem to nekomentovala. Jen jsem zavřela oči a opřela si čelo o tvoji hruď. Nasávala jsem tvou vůni a musela jsem se usmívat. Oči jsem otevřela až když jsme vstoupili do nějaké místnosti, abych si jí prohlédla. Ty puzzle mě zaujali, takže jsem koukala hlavně na ně a motivy. Já bych na to neměla nervy.. To už jsi ale byl u mě a líbal mně. Abych ti mohla ruce omotat kolem krku a natisknout se na tebe, musela jsem si teď bez podpatků stoupnout na špičky. I tak jsi mě ale dokázal zatlačit až k posteli, na kterou jsem dopadla zády. Vysoukala jsem se kousek výš a během další záplavy polibků jsem si sundala košili a rukama vjela pod tričko. |
| |
| Rozhodně si toho všimnout nemohla, ale ložnici jsem zamkl a ne klíčem, ale kouzlem. Couval jsem a s jistou nelibostí se od ni odtáhl a nechal ji spadnout na postel. Rychle jsem si sundal boty, jen jsem si je prostě vyzul, a pak si vlezl za ní a prohlédl jsem si ji s mírným úsměvem a jiskrou v oku. Hned jsem ji začal líbat na rty i na krk a nechal si sundat košili a když mi zajela pod triko, zachvěl jsem se. Jednou rukou jsem se nadlehčoval a druhou ji zajel pod záda a nahmatal zapínání šatů a rozepnul ji je. Pak jsem rukou sjel dolů k lemu šatu a zajel pod ně. Uvolnil jsem si i druhou a vrátil jsem se polibky na rty a začal ji sundavat šaty. |
| |
| Nechala jsem se hýčkat a tváře mi hořeli, hlavně po tom, co ji mi rozepl šaty a začal mi je svlékat. Alespoň, že v pokoji bylo šero. Nechala jsem tě, ať mi svlečeš šaty a pak jsem ti sundala tričko. Červenala jsem se snad až na prdeli :D Dlouze jsem tě líbala na rty a dlouho ti nedávala žádný prostor k tomu, aby sis mě mohl jen ve spodním prádle prohlédnout. Na jednu stranu jsem se styděla. Pak jsem tě políbila na krk a jemně do něj kousla. Několikrát. Rukama jsem ti jezdila po zádech, kde jsem tě konečky mých prstů jemně šimrala a na hrudi také. Pak jsem ti povolila pásek u kalhot, ale kalhoty ti zatím nesundávala. Prostě.. jsem se styděla :D |
| |
| Když jsem ji sundal šaty, hodil jsem je na zem. Dál jsem se věnovat jejím rtům, než mě začala líbat na krk a několikrát mě kousla. Slastně jsem vydechl a tělem mi projelo příjemné zachvění. Přesměroval jsem své polibky na její hruď a chvilku jsem láskal její rozpálenou kůži rty a pak ji začal líbat i na bříšku. Rukama jsem ji jemně hladil po bocích sjel jsem až ke kalhotkám s prsty přejel po jejich lemu. Vrátil jsem se k jejím rtům a sám jsem měl trochu problém s tím si ty kalhoty sundat, ale nakonec skončili na zemi někde u jejích šatů. Natiskl jsem se na jetí tělo, ale nijak silně, prostě jen abych cítil její kůži a teplo. Rukou jsem si stále hrál s lemem kalhotek a pak zajel trochu hlouběji a čekal jsem, jak na to zareaguje. |
| |
| Nechávala jsem tě si se mnou dělat téměř vše, co chceš. Prostě jako kdybych se pod tvými doteky a polibky jen roztékala. Rukama jsem i jí hýčkala tvé tělo a sem tam jsme zavadila o gumu trenek. Spíše nechtěně, než chtěně. Nakonec jsem se tomu však poddala a všechna stydlivost šla stranou.. nebo alespoň do pozadí. Když jsi však zajel hlouběji, trochu jsem sebou cukla a díky tomu tě mírně škrábla do zad (ahahah, budeš pokousaný a poškrábaný :D). Nakonec se mé tělo samo od sebe touhou zachvělo a já tě nechala být. Celá jsem se ti oddala. Po další chvilce, kdy jsi laskal moje tělo, jsem tě však pevně chytla za ramena a překulila pod sebe, takže jsem se ocitla obkročmo nad tebou. Tentokrát jsem tvé tělo začala laskat já. Líbala jsem tě na rty, pak jsem přešla ke krku, kam jsem tě dravě několikrát kousla, pokračovala dolů přes hrudník, kde jsem tě pošimrala na anténkách (bradavkách), níž a níž až jsem se dostala k pupíku, který jsem jazykem několikrát obkroužila. Nakonec jsem se vrátila zpět k tvým rtům. |
| |
| Trochu jsem sebou cukl, když mě škrábla, ale nijak mi to nevadilo a oplatil jsem ji to, když jsem ji lehce kousl do spodního rtu a pohladil ji přes kalhotky po intimních místech a pak po vnitřní straně stehna. Rukama jsem ji bloudil různě po těle a vychutnával si každou křivku jejího těla, ale v další chvíli, mě přetočila pod sebe a sedla si na mě, což mě fakt neskutečně vzrušilo. Nečekal bych od ní takovou sílu a celkově mě dost překvapovala. Prohlédl jsem si ji a pak zavřel oči a užíval si její péči. Dál jsem ji jemně hladil po zádech, když mě začala líbat na rty a pak na krk. Když mě kousla, vzrušením jsem zprudka vydechl a opět mi tělem projelo zachvění. Na všechno jsem úplně zapomněl, prostě vypustil z hlavy. Pod jejími doteky jsem se občas zacukal a její odvaha mi vykouzlila úsměv na tváři. Rukou jsem ji zajel do vlasu, ale nijak jsem ji netlačil, jen jsem ji pohladil a když byla dole na břiše, trochu jsem se napjal. Když se vrátila ke rtům, vášnivé polibky jsem ji oplácela rukama zajel k jejímu zadečku, který jsem pevně stisknul a pak, pár rychlými pohyby, jsem jednou rukou ji kalhotky trochu stáhl níž a v druhé chvíli jsem zajel pod ně a začal ji dráždit poštěváček. Trochu zlomyslný, ale proč ne. |
| |
| Laskala jsem ti tvé tělo, když jsi udělal to co jsi udělal. Stáhla jsem se od tebe na chvíli a přitulila se vedle tebe, ležela jsme na boku a dívala se na tebe. V obličeji celá rudá, ale jak bylo v místnosti šero.. no teď už spíše víc tma než světlo, alespoň to nebylo tolik vidět. I když jsem teď ležela vedle tebe a nebyla jsem nad tebou, nechtěla jsem toho nechávat. Opřela jsem se na jednu ruku a druhou jsem tě hladila po hrudníku, pak břiše a pak.. jsem konečky prstů vjela pod trenky na podbříško. Kalhotky se mi stáhli ještě níž, jak jsem se z tebe převalila, takže už nemělo smysl, si je dál nechávat a letěli na zem k dalším kusům oblečení. I když jsem se stále červenala a teď se mi ruce i mírně klepali. Kdo ví jestli vzrušením, strachem nebo nervozitou..? Mezitím dole: Byli jsme pryč už asi tak hodinu. Nikomu to nepřišlo divné a tvý polobožští kamarádi se horlivě dohadovali o tom, jak mě vystraší. Jeden se však začal cukat, "já vám nevím, jestli je dobré štvát Alexe" to už se do toho vložila Athéna, "ale prosim tě, beztak si s ní jen užije a pak jí odkopne. A my si s ní pak budeme moci pohrát. Nezáleží mu na ní. A ještě aby jo, že to lidská dívka. Není jako my." Možná si trochu myslela, že by jsi snad mohl chtít jí. "Navíc jí dlužim za to tričko." Do toho ale ale už vložil ten třeté. "No já to nevím, sama cítíš to, jak je k ní přitahován a to my to cítímě několikanásobně méně jak on." Pak se podíval na toho, kdo odmlouval. "Hele, jestli něco cekneš, budeš mít co dělat se mnou." Zavrčel na něj varovně a pak se otočil na Athénu. "Jen dej pozor na její tvářičku.. líbí se mi. Ještě bychom si s ní mohli užít hodně.." A blýskne se mu v očích. |
| |
| Lehne jsem se usmál a podíval se na ni zastřeným pohledem plným vzrušení. Pod jejími prsty se cukali svaly a když se zastavila na podbříšku, vydechl jsem. Když si sundala kalhotky, převalil jsem se na ni a dlouze ji políbil na rty a znovu jsem ji začal dráždit. "Měla jsi už někoho? "Zeptám se pro jistotu a jemně ji políbím na krk. Nechci ji ublížit, takže by nebylo dobrý být hrubý nebo moc hr. Než odpoví, sundám si trenky a podívám se ji do očí. Přestanu ji dráždit a čekám co řekne. |
| |
| Nechala jsem tě, aby ses nade mě překulil, dokonce jsem tě nechala, aby jsi mě dráždil. Vzrušeně jsem vydechla a znovu se zachvěla. Držela jsem se tě za boky a zrychleně vzrušeně vydechovala. Pak jsem se ti zadívala do očí, nevěděla jsem, co říct. Jestli lhát nebo nelhát. Prostě.. "Em..mm..ne." Vydechla jsem tiše rozechvělým hlasem a dál se ti dívala do očí. Pak jsem se k tobě přitáhla a dlouze tě políbila na znamení, že rozhodně nechci přestávat. |
| |
| Díval jsem se na ni a jen se lehce usmál, když odpověděla. Vlastně jsem to tušil, vzhledem k její povaze by si nikoho k tělu jen tak nepustila. Její dlouhý polibek mi dal jasný znamení, že do toho chce. Víc jsem ji jemně roztáhl nožky a polibek ji oplácel. "Neboj se...," zašeptal jsem mezi polibky a pak do ni jemně pronikl. Vzrušeně jsem vydechl a čekal jsem, jak na to bude reagovat. Lehce jsem ji políbil na rty a pak na krk a pomalu začal přirážet. |
| |
| A je to! :D A nebo jsem ti to u měla rozepisovat, co? :D No, každopádně, když je po všem, zůstanu tam ještě chvíli ležet, na břiše, a dívám se na tebe. Venku už je tma a pár lidí z párty už odešlo domů. Přeci jen, už je docela pozdě. Pořád jsem se červenala, ale nespouštěla jsem z tebe oči. "Měla bych jít domů.. už je pozdě." A podívala jsem se z okna. Mámě jsem nedala ani vědět, že se zdržím, určitě už šílí strachy. "Musí šílet strachy," dodám tiše a otočím se k tobě. |
| |
| Okej xD Si pod tím člověk může hodně představit :D "Lyn... Nechceš tu zůstat? Už je pozdě a když dáš mamce vědět, určitě nebude protestovat." Řeknu sebejistě a dívám se ji do očí. Přehodil jsem přes nás přikrývku, aspoň do půlky těla. Ležím na boku čelem k ní a rukou ji jemně hladím po zádech. Bylo to zvláštní, a příjemný... Dlouho to jen tak nevypustím z hlavy. "Přeci jen v posteli už jsi, tak v ní klidně můžeš i přespat." Usměji se a pohladím ji po vlasech. |
| |
| Jo, představ si pod tím co chceš :D Dívala jsem se na tebe. Ne že by mě to nenapadlo, ale nemám tady přeci žádné věci nic. A taky, se musím osprchovat a.. co když se vrátí jeho otec? A.. je to vůbec vhodné? Hlavou mi vířilo několik otázek, nakonec jsem se však jen rozhlédla po věcech na zemi, abych našla svůj mobil, který ležel kus od mých šatů. Zrovna zazvonil. "Hmm?" Zvedla jsem se zaujetím hlavu a pak se obalila do jedné přikrývky a došla si pro něj. Byla to zpráva od mámy, samozřejmě se strachovala kde jsem. Posadila jsem se zpátky na postel a během chvilky jsem jí odepsala. Mami neboj, jsem v pořádku. Zůstanu u spolužačky. Příjdu ráno. Mám tě ráda. Stiskla jsem telefon v ruce a podívala se s obavami na tebe. "Co když se vrátí tvůj táta?" Jo, inteligentní otázka. Zrovna by mě spíš mělo trápit, v čem budu spát. Nahatá určitě ně a v těch šatech už vůbec ne. |
| |
| "Když se vrátí můj táta, tak... přijde. Co s ním?" Odfrknu si sebevědomě a jen se pak nad tím mírně zamračím a podívám se na ni. "Takže...," natáhnu se na zem, abych vzal ze země trenky a oblékl si je a pak vylezu z postele a vytáhnu ze skříně nějaké triko, "Tohle ti bude vadit na spaní, nebo ne?" Zeptám se a ukážu ji triko černé s černobílým potiskem orla za letu. Měla by to jako noční košili. Mírně se usměji a přejdu k ní. Sednu si vedle a jemně ji pohladím po zádech. "Nebo mám ještě triko s šimpanzem se slunečními brýlemi. V životě jsem ho neměl na sobě..." Což je svatá pravda. Jsme rád, že tu zůstala, se mnou... ne jenom proto, že bude v bezpečí, ale protože bude prostě... se mnou. |
| |
| Seděla jsem na posteli a mobil jsem úplně vypnula, protože mi bylo jasné, že by to mamka jen tak nenechala. Za tohle si to zítra pěkně vyžeru. To už jsi ale byl na nohou a podával mi nějaké tričko. Popravdě, bylo mi to úplně ale úplně jedno, jaké tričko to bude, hlavně že něco. Takže jsem si hned bez řečí od tebe vzala to s tim orlem. "Děkuju." Už teď jsem věděla, že mi bude velké a s mojí výškou i dost dlouhé. No co, alespoň všechno zakryje. "No.. a nevím jestli bych se chtěla s tvým tátou potkat zrovna.. Hej já jsem u vás přespala, máte moc pěknej bejvák." Naznačila jsem a pak se tiše zasmála. |
| |
| "Jestli bude mít nějaké kecy, tak se neboj... Já ho spražím." usměji se na ni a sleduji ji, jak se obléká do trika a docela v něm plave, ale sluší ji. "Tak co?" Mírně pozvednu obočí, "Jsi unavená? Já bych se měl podívat dolů... Jak to tam vypadá a zbytek nějak vyprovodit... Ven." Zasměji se a jdu si vzít oblečení, abych se oblékl a fakt se šel dolů podívat. "Klidně si lehni, budu hned zpátky..." Nahnu se k ní a políbím ji na rty a jemně pohladím po tváři. Třeba se zvládli vyprovodit sami, nebo to někde zakotvili, ale rozhodně by bylo lepší, kdyby tu nikdo nezůstal. |
| |
| Oblékla jsem se do toho trička, které na mě vlálo. Unavená jsem nebyla, ale dolů už se mi rozhodně nechtělo. Jen jsem kývla a usmála se na tebe. "Jo jasně," usmála jsem se a polibek ti oplatila. Ze zdola se ještě linula hudba, takže tam asi ještě někdo byl. Nicméně, když jsi zmizel za dveřmi, já se rozhlédla po tvém pokoji, abych si ho pořádně prohlédla a nezjistila třeba, že tu máš nějakého bubáka nebo náááhodou soukromou koupelnu :D Dole to vypadalo strašně. Kelímky poházené všude, skvrny od alkoholu také všude, včetně rohoví sedačky, rozšlapané brambůrky. Pár lidí tam ještě bylo, ale ti se už asi také balili, ty jsi spíš měl problém s bandou opilých, kteří usnuli - jeden na záchodě, jeden na schodech a další zvracel z balkonu. Na zahradě jsi taky našel ještě ty tři polobohy. "Hmm, tak sis užil co?" Nahodí jeden s kluků a usměje se. "Je to docela kočka čoveče.." Athéna se však jen ušklíbne a dívá se na tebe propalovačným pohledem.. asi chtěla být ta vyvolená ona. |
| |
| Soukromou koupelnu fakt nemá, takže tohle tam nenajde, ale má tu skříň plnou oblečení, stůl, na kterém se válí papíry popsané vším možný. Hlavně poznámkami ze školy a pak těmi znaky a taky různými čmáranicemi a krátkými básněmi. A pak tu má dvě kytary. Jednu normální a jednu elektrickou. A taky tam pod stolem má pár čísel Play Boye :D Sednu dolů a podívám se na tu spoušť, ale vypadalo to tu i hůř, takže si s tím moc nelámu hlavu. Ty, co tu nemají co dělat vyprovodím ven, vzbudím a vyprovodím ven nebo je prostě vyhodím ven. Tedy, měl jsem furt takovou dobrou náladu, povznesenou, ale tu mi trochu zkazila ta parta. "Jo, užil... Doufám, že vy taky... Takže čau," pokyne jim, ať jdou pryč, "Mějte se hezky..." Popostrčí ty dva a pak se podívá na Athénu, "Ty taky... A netvař se tak. Víš moc dobře, že s tebou bych si nic nezačal." Řekne naprosto upřímně na rovinu a mírně se na ni zamračí. |
| |
| Neležela jsem, ale stála jsem u toho stolu a dívala se na ty básničky. Některé si troufnu říct byli o mých činech jako furie :D Pobavilo mě to, pak jsem koukala na ty obrázky. Procházím po pokoji, brnknu tiše na kytaru a prohlížím si to tam prostě ještě. Nejvíc času asi vážně trávim u těch básniček, které si čtu. Athéna se ušklíbne, "dlužím jí za to tričko." Tím ti dala jasně najevo, že to ještě nekončí. Ten jeden tiše odcházel a ten druhý, "doufám, že mi jí taky někdy půjčíš" řekne jen a mávne ti. Pak už jsou všichni tři venku a každý se rozejde svým směrem domů. |
| |
| "Aby ses pak nedivila..." zavrčím na Athénu a sleduji jak odchází a jeho poznámku o půjčování jsem raději ignoroval. Pak jsem si povzdychl a abych se nemusel namáhat, teleportoval jsem se před dveře pokoje a pak zaklepal a vešel dovnitř. Všimnu si, že si čte ty básničky a jen se podrbu ve vlasech a usměji se. "No jo... blbost." Zasměji se krátce a pak si sundám triko a hodím ho přes židli a přejdu k ní blíž. "Takže, všichni jsou pryč, jsme tu sami..." řeknu a pohladím ji po zádech, "Unaveně moc nevypadáš..." Sjedu ji pohledem a uculím se, když si představím, co má pod tím trikem... tedy nic. |
| |
| Podívala jsem se ke dveřím, když jsi zaklepal a trochu mě to překvapilo. Papíry s básničkami jsem neodkládala a pořád je držela v ruce. "Ne, mě to nepřipadá jako blbost. Některé jsou úsměvné" řeknu jen a pak papíry odložím. "Nevěděla jsem, že píšeš básničky." Otočila jsem se k tobě a omotala ti ruce kolem pasu. "Vlastně ani to, že hraješ na kytaru a tvůj pokoj jsem si vždycky představovala úplně jinak a vůbec.." ani to nedořeknu. Říkat teď, že jsem si celou dobu myslela, jak tě nesnáším, asi není úplně vhodné. Ale jak se zdá, ono to bylo celou dobu úplně jinak. "Teprve teď si uvědomuju, jak málo toho o tobě vím." Trochu povzdechnu. To co se stalo včera.. raději se na to snažím nemyslet. Vůbec nevím jak si vyložit to, že jsi tu ženu zabil a o ruky ti šli modré záblesky. "Takže.. řekneš mi už, co ji zač?" |
| |
| Dívám se chvilku na ni s lehkým úsměvem a pohladím ji jemně po tváři. "No, nikdy jsme se o sebe moc nezajímali...," povzdychnu si, "Takže bychom to měli napravit." Sehnu se k ní a políbím ji jemně na rty. "A budeš mi to věřit, když ti to řeknu?" zeptám se vážně a podívám se ji zpříma do očí. Položím ji ruce na ramena a přitáhnu si ji blíž k sobě. Popravdě bude jeden z mála lidí, kteří o tom ví. Nebude jediná, ale jedna ze 4 lidí, kteří ví celkově o světě bohů a dalších nelidských bytostí. "Nevím, jestli je to zrovna...hezká informace..." povzdychnu si. Kdybych byl aspoň syn boha slunce nebo tak něco, ale zrovna boha smrti, to není moc pozitivní. |
| |
| Koukám se ti do očí a trochu se zamračím. "To je to tak.. neuvěřitelný? Strašný?" Nějak se mi tomu nechtělo věřit. "Víš co, nech to být." Řeknu nakonec, když vidím, jak se k tomu musíš přemáhat. "Jednou na to prostě příjde samo." A líbnu tě na tvář, pak přejdu k posteli. Lehnu si a zachumlám se do deky. "Ty ještě nejsi unavený?" Zeptám se tě schválně, protože tak vůbec nevypadá. Je pravda, že kdybych tu nebyla já, tak je asi ještě dole s přáteli na tom večírku. Však není.. aha, půl druhé ráno.. Dobře, to už je možná trochu pozdě. "Šlo to dole bez problémů?" Narážela jsem hlavně na tu divnou partu, která se mi nelíbila. |
| |
| "No... dobře." řeknu jen a sleduju ji, jak jde do postele. Sundám si kalhoty a boty a jdu k ní do postele. "Docela jsem...," řeknu a přikreju se přikrývkou a přitáhnu si ji k sobě. Jednou rukou ji obejmu kolem pasu a druhou zajedu pod polštář. "Dole... Je tam bordel a všichni odešli docela... bez obtíží, když jsme jim pomohl." Usměji se a políbím ji do vlasů. "Nikdo ale neměl žádné námitky, takže v pohodě." Mohlo to jít i hůř, toho jsem si vědom a docela jsem se divil, že ta skupinka si odešla docela bez keců, jen Athéna s tím kyselým ksichtem a ti dva s blbými poznámkami. |
| |
| Nechám tě, aby sis mě přitáhl a stejně jako ty i já jednu ruku hodím kolem tvého pasu. Srdce mi tluče tak rychle, že ho můžu cítit až v krku. Popravdě.. trochu se bojím, jak se ke mě budeš zítra po tom všem chovat jak ve škole a následující dny. Snad jsi mě nevodil za nos. Nakonec to stejně ale řeknu. "Víš," podívám se ti do očí, "doufám, že víš, že pokud tohle byla nějaká sázka nebo mě jen taháš za nos.. že ti ten tvůj zlomím.. a možná ještě něco dalšího." Dívala jsem se ti ostře do očí, myslela jsem to opravdu vážně. Krom toho, psychicky bych to asi nesla špatně. Noo, oni odešli bez keců... ale počkej potom :D |
| |
| "Žádná sázka to není," zavrtím hlavou a usměji se mírně, "A za nos... Tě taky netahám." Pohladím je pasu a letmo ji líbnu na čelo. "Já... Nikdy by mě nenapadlo...že to takhle jednou začne." Kdo by čekal, že se tihle dva dají dohromady a vlastně když se na to zpětně podívám, možná jsem ji tak provokoval jen proto, aby si mě všímala. Předtím jsem si to nechtěl připustit, ale teď mi to tak divné nepřijde. "A nechci být od tebe zmlácený..." dodám po chvilce a usměji se trochu víc. Už je docela pozdě a nebylo by od věci se trochu prospat, nebo aspoň ona by se měla prospat, "Měli bychom jít spát." Řeknu a pohladím ji po vlasech. |
| |
| Usmívám se na tebe. "No jo, taky by mě nenapadlo, že tohle všechno zažiju zrovna s tebou." A jemně tě cvrnknu do nosu, pak si zívnu. "No jo, to asi měli." A víc se zavrtám do deky a přitulím k tobě. Pak spokojeně usínám. Ráno: Vzbudila jsem se poměrně brzy, takže jsi vedle mě ještě podřimoval. Slunce už sice vyšlo, ale budík vedle mě ukazoval teprve půl osmé ráno. to jsem tomu spánku moc nedala. Projelo mi hlavou a pak se otočila zase na tebe. Jemně a opatrně, abych tě nevzbudila jsem si zastrčila pár vlasů za ucho, aby tě nešimrali pod nosem. |
| |
| V klidu jsem podřimoval a její přítomnost si uvědomoval každým kouskem těla. Ležela hned vedle mě a já už byl v takovém polospánku. Když se vedle mě začala hýbat, jen jsem se mírně usmál a pak opět nasadil klidný výraz spáče. Bylo to příjemné, takhle zase s někým být a zvlášť, když šlo o ni. Měl jsem ji u sebe, držel jsem ji kolem pasu a pak ji jemně pohladil, aby věděla, že tak moc nespím. Nechtělo se mi tedy moc vstávat, ale pokud bude chtít už domů, tak se kvůli ní obětuji a vstanu. V domě bylo stále ticho, za což jsem byl rád a pokud přijede otec, tak na něho fakt nebudu mít náladu a nejspíš ho pošlu ke všem čertům a půjdu s Lyn ven. Ale jak znám otce, možná si vymyslí nějakou kravinu a bude dělat, jak dokonalý je rodič a přetvařovat se. Nad tou myšlenkou jsem se mírně zamračil a znovu Lyn pohladil. Zhluboka jsem se nadechl a pak si promnul oči. Vyšlo ze mně takové nespokojené zabručení a natočil jsem se k ní a otevřel oči. "Ahoj..." Pozdravil jsem tiše a mírně a rozespale se usmál. |
| |
| Stáhla jsem ruku, když jsi se začal trochu chrout a jen jsem se usmívala. "Dobré ráno, ospalče" Trochu sem tě popichovala. Kdybych spala doma, už jsem díky sestře dávno na nohou, ale takhle si chci užívat tu možnost se ještě chvíli válet, takže nijak nepospíchám. "Jak se spalo?" Jednu ruku jsem měla strčenou pod polštářem a druhou jsem měla podél těla, takže když jsi mě držel kolem pasu, měla jsem svou ruku na tvé. Další otázka, co mě tak napadla, když jsem se dívala na tvoji tvář bylo, co budeme dneska dělat, ale nevyřkla jsem jí. Přeci jen, musím domů, mamka bude potřebovat pomoct a neděle je holčičí den, vždycky jsem se ségrou a pak dělám věci do školy. Navíc ani nevím, jestli by mě tu chtěl. Jen mu to prostě pomůžu dolet dát do kupy. Jen jsem tam ležela a s úsměvem se na tebe dívala. Vlasy se mi ježili téměř do všech stran a makeup jsem naštěstí neměla, takže jsem rozmazaně taky vypadat nemohla. |
| |
| Spokojeně se usměji a pak se letmo rozhlédnu po pokoji, ale hned se vrátím pohledem k tobě. "No, vyspal jsem se dobře. Co ty?" Mírně pozvednu obočí a podívám se ji do očí. Já bych se klidně válel v posteli až do oběda a klidně bychom se válet mohli, kdyby nepotřebovala domů. "V kolik chceš odvést domů?" Zeptám se po chvilce, kdy si ji prohlížím a usmívám se. Stále ji občas pohledím. Díky všem... svatým, že žádného sourozence nemám, jinak by to dopadlo bledě. Kdyby to byla sestra, tak by to určitě dopadlo bledě pro všechny okolo, kteří by na ni jen vztáhli ruku, "Nebo bys měla jiné plány?" Mírně pozvednu obočí a nasadím takový potutelný úsměv. No co, bylo to hezké, tak proč si to nezopakovat, dokud se otec nevrátí. Přitáhnu si ji k sobě a políbím na rty. Tahle pijavice a fůrie na škole dokáže být kupodivu vláčná a jemná... by se člověk divil. |
| |
| Zůstala jsem tam dál ležet a jen jsem se usmívala. Dívala jsem se ti do očí a na otázku, jak jsem se vyspala jen kývnu hlavou a zadrmolím, že dobře. Pak mě tvá další otázka překvapí - odvést? Nenene, na žádnou motorku nesedám. "Mmm nevím. Pomůžu ti to dole uklidit a pak asi půjdu." Odpovím ti, ale to už sis mě k sobě přitáhl a líbal. Nijak jsem se tomu nebránila. Jednu ruku ti omotám kolem krku a druhou mám pořád strčenou pod polštářem pod hlavou. Kyž se odtáhneme, jen se zasměju a dívám se na tebe. "To spíš vypadá, že mám ty jiný plán a odmítáš mě pustit." Mrknu na něj a nijak se neodtahuju ani se nevzdaluju. Jemně tě pohladím po zádech. |
| |
| "Já bych tě nepustil... To si piš." O očích mi zajiskří, ale pak jen mírně pokrčí rameny, "Ale to by bylo na tobě, tedy pokud by se ti nelíbilo, abych tě tu držel." Usměji se a znovu ji políbím. "A myslím, že ten úklid počká..." zašeptám a pak ji pohladím po boku a podívám se ji do očí. "Ale tvoje mamka by mohla mít starosti..." zauvažuji mírně nakrčím obočí, když mi do tváře spadne pramen vlasů. Odhrnu si ho a pak se znovu usměji. Klidně bych si ji tu ještě chvilku nechal, ale pak by asi fakt musela jít, hlavně kvůli jeho otci, protože ten by nebyl příjemný. Prostě nechci aby tu byl, když je tu ona. "Co máš vlastně pod tím trikem?" Zeptám se najednou a letmo si ji prohlédnu. |
| |
| Dívala jsem se do tvých očí a jen se usmívala. Opřela jsem se o loket a koukala na tebe teď trochu z výšky. "No, mamka bude nejspíš v práci. To spíše ségra. Ta bude doma sama." Trochu jsem pokrčila rameny. Je sice malá, ale dokáže se o sebe postarat. Pak jsem tě tě jemně pošimrala prsty na hrudi. "A co se týče toho, že bys mě tu držel.." Trochu se mi blýskne v očích, ale dál to nedořeknu. Zaměřím se na tvoji otázku, co že mám pod tím tričkem. Pousmála jsem se šibalsky pro sebe a trochu se k tobě naklonila. "To si budeš muset zjistit, hm? Povytáhla jsem obočí a jemně tě líbla na rty. Pak jsem se zase stáhla do bezpečné vzdálenosti ;) |
| |
| "Myslím, že se o sebe ségra na chvilku postará." Usměji se a chvilku ji sleduji, jak se odtáhnu a mírně nad tím povytáhnu obočí. "Hm, to znělo jako výzva...," s těmi slovy se nadzvednu a prohrábnu si vlasy. Takže si to triko prostě strhnu... nebo ne. Ono to triko je docela hezký. Na chvilku se podívám jinam a sjedu pohledem pokoj, jako by mě to vlastně nijak nezajímalo a pak se podívám zpět na ni. "Jdu se podívat." Řeknu jen a pak mrknutím oka jsem na tebou a rukama se nadlehčuji, abych ji nezalehl celou vahou. Pak se jen usměji a jednou rukou ji vjedu pod triko a bez nějakého ostychu ji jemně přejedu po celém těle. |
| |
| Dívala jsem se na tebe a pročísla si rukou vlasy. Jednu chvíli to vypadalo, jako by tě to absolutně nezajímalo a já už se pomalu chtěla zvedat z postele, že se prostě obléknu a půjdu domů. Jenže to už jsi ležel nade mnou a tvá ručka šmátralka mě pohladila na holé kůži pod tričkem. Trochu jsem se zarazila, protože to byla rychlost, kterou jsem nečekala a tak mě to mírně vyděsilo. Nicméně mé tělo se pod tvým dotykem uvolnilo a jemně zachvělo. Prsty jsi mě šimral na kůži a já se jen usmívala a dívala se ti do očí. Moje ruce sami od sebe ale udělali to samé. Na zádech jsem ti vklouzla pod tričko oběma rukama já a jemně jsem ti přejela prsty po zádech, jako kdybych tě snad chtěla jen pošimrat. Jednou rukou jsem pak přejela k tvé hrudi a druhou rukou jsem ti vjela do vlasů a natočila si jeden tvůj pramen na prst. "Už sis zmapoval terén, jak koukám." Zasměju se a trochu se červenám. |
| |
| Nečekanost sama. Rukou jsem ji sjel po boku a zvlášť jsem se nebál ani zmapovat její hruď a pak bříško a jen tak z provokace jsem ji přejel po lemu kalhotek a zajel o pod ně. "Ano, a líbí se mi." řeknu a usměji se mírně. Její doteky vnímám a pomalu ve mě zase roste ten chtíč. Svaly pod rukou se mi zavlní a rukou ji sjedu na stehno. Sehnu se a políbím ji na rty a pak na krk, jemně a pak se ji podívám do očí. "Asi bych se mohl i podívat, co?" Mírně pozvednu obočí a v očím mi probleskne hravá jiskra. |
| |
| Dívala jsem se ti do očí a jemně ti rukou přejížděla po hrudi, na bocích a zádech, stejně jako ty jsi si mapoval můj terén. Snad ještě předtím, než jsi se stihl zeptat, jestli se můžeš podívat, jsem já už tobě tričko stahovala přes hlavu. "Jen když se budu moct dívat i já." Zasmála jsem se a vyplázla na tebe jazyk a stejně jako ty jsi se přitáhl ke mně jsem se teď já přitáhla k tobě abych ti vtiskla tvrdý polibek na rty. Možná trochu tvrdší než jsem původně zamýšlela. Rozhodně v něm byla cítit touha, hravost a vášeň a to to byl poměrně krátký polibek. Nicméně za ním následoval další. Pevně jsem tě chytla a stáhla pod sebe, vyhoupla jsem se nad tebe a rukama jsem tě hladila po hrudníku, bříšku a bocích. Líbala jsem tě na rty, pak na krk a nakonec tě jemně kousla do bradavky. Ani nevím, kde se o ve mě bralo. Mírně jsem se ale červenala. |
| |
| Nechám si stáhnout triko a usmál jsem se na ni hravě. Zajel jsou ji znovu pod triko a přejížděl jsem ji rukou po těle, dokud jsem nebyl stáhnul k jejím rtům. Trochu mě překvapilo, jakou ten polibek měl sílo a co všechno z něj bylo poznat, ale potěšilo mě to. Nechal jsem se stáhnout pod ni a sledoval ji s chtivou jiskrou v oku. Sám jsem ji pak stáhl triko předtím, než mě začala líbat. Polibky jsem ji oplácel stejně chtivě a vášnivě jako ona a jednou rukou jsem ji hladil po zádech a druhou ji zajel do vlasů. Vzedmula se ve mě nová vlna touhy po jejím těle a když mě začala líbat na krk, zachvěl jsem se. Nechal jsem se opečovávat a užíval jsem jsi každý její dotek. Tělo se mi rozpalovalo a horko pomalu prostupovalo tělem až dolů. Zrychlil se mi dech a když mě kousla, vzrušeně jsem vydechl a usmál se. Opravdu překvapuje každou chvíli. Přitáhl jsem ji zpět ke rtům a políbil ji. Jazykem jsem se propletl s tím jejím a druhou rukou jsem ji stiskl zadeček. |
| |
| Jednu ruku jsem měla položenou vedle tvé hlavy a opírala jsem se o ni, abych se na tebe nerozvalila celou mou vahou a nezalehla tě. Hravě jsem propletla tvůj jazyk s mým, až jsem se divila, kolik toho ve mně ještě je. Když ji mi stiskl zadek, jen jsem vzrušeně během polibku vydechla. Volnou rukou jsem ti přejížděla po břiše a laškovně si hrála s tvou gumou od trenek. Práskla jsem s ní a pak jí zase nechala být a prsty ti přejela po hrudi. Jemně jsem tě líbala na rty a pak jsem tě do spodního rtu kousla. Bavilo mě tě takhle skoro až trápit :D A pak jsem se znovu stáhla a lehla si vedle tebe. |
| |
| Pohladil jsem ji po zádech a vychutnával si vášnivé polibky a když si začala pohrávat s trenkami, zachvěl jsem se a pak sebou cukl, když s pustila gumu a jen jsem se zasmál. Vzrušení mi projelo tělem a dole jsem cítil to známe horko. Když si lehla vedle mě, naopak jsem se opět vyhoupl nad ní a začal ji zahrnovat polibky na rty, krk i hrud. Do krku jsem ji lehce kousl a pak tě začal líbat na bříšku. Pohladil jsem ji po bocích a pak ji přejel špičkou jazyku před lemem kalhotek. Hravě jsem zapředl a pak ji začal stahovat kalhoty a polibky jsem opět mířil nahoru. Vrátil jsem se k jejím rtům a vtiskl ji vášnivý polibek a rukou ji zajel pod mírně stažené kalhotky. |
| |
| Nechala jsem se jím opečovávat a jen sem si to užívala. Dech se mi zrychlil, tělo se mi chtíčem chvělo a tváře jsem měla lehce začervenalé. Rukama jsem vklouzla do tvých vlasů a hravě si je zapletla mezi prsty, takže jsem tě lehce zatáhla, zrovna, když jsi jazykem přejel před lemem kalhotek. Mírně jsem sebou cukla, spíš se lehce prohnula v zádech a vzrušeně vydechla. Nijak jsem tě neodháněla ani nic podobného. Jakmile jsi se vrátil nahoru, polibek jsem ti vášnivě oplatila, rukama jsem ti přejela po bocích a prsty ti na bocích vjela pod trenky, které jsem ti následně začala stahovat dolů. Stáhla jsem ti je až tam, kam jsem dosáhla, pak jsem ti prsty přejela podél páteře a rukou vjela do vlasů. Neustále jsem tě zasypávala dalšími a dalšími polibky na rty, líčko a krk, kam jsem tě několikrát i kousla, jednou dokonce trochu víc, že to muselo štípnout. Vzrušením jsem se chvěla, zrychleně dýchala a jemně ti prsty přejížděla u podbříška laškovně. Sem tam mi z úst vyklouzl vzrušený vzdech. |
| |
| Usmál jsem se sám pro sebe, když mi stáhla trenky a já dodělal zbytek. Sám jsem neudržel pár vzrušených vzdechů mezi polibky a při silnějším kousnutí, jsem sebou mírně cukl. Líbilo se mi, jak se najednou dokázala tak odvázat. Rukou jsou ji přejel po hrudi, po bříšku až ke kalhotkám, které jsem ji začal stahovat a při tom ji hravě pohladil po rozkroku. Rozhodně mohla cítit, jak jsem vzrušený nejen tím, že byl rozpálený a dech měl zrychlený. Když kalhotky byli dole, o což jsem se postaral, chvíli jsem ji ještě oplácel polibky a sám jsem ji párkrát políbil na krk a hruď. Jemně jsem ji víc roztáhl nožky a pak do ni pronikl a slastně při tom vydechl. Jednou rukou jsem se nadlehčoval a druhou ji stiskl zadeček. |
| |
| Aa mě se to dneska nechce rozepisovat takže!  Po tom všem jsem ještě chvíli zůstala válet se u tebe v posteli. Na budíku se čas z 8mi ráno posunul už skoro na poledne, což mě donutilo vylézt a obléknout se. "To už je tolik?!" Máma bude šílet, a ještě ke všemu jsem si vypla mobil. No raději ho teď nezapnu. "Vážně už musím jít." Teď jsem litovala, že jsem si včera nevzala nějaké pohodlnější oblečení a musím se domů táhnout v těch šatech. A ještě ke všemu mám u jedné boty zlomený podpatek. No jo, co se dá dělat. |
| |
| Dobře, takže po tom všem jsem si ji samozřejmě k sobě tiskl a užíval si její přítomnost, ale když najednou tak začne 'panikařit' kvůli času, pustím ji a sleduji ji, jak se rychle obléká. "Můžu tě domů svést." Řeknu a natáhnu se pro svoje oblečení a taky se začnu oblékat, i když se mi zvlášť nechce. Pak se postavím a přejdu k ní. "Budeš tam rychleji..." Usměji se mírně a přeci jen mám svojí motorku, "Navíc s tou botou asi nikam moc nedojdeš." Poukáži na její podpatek a usměji se. |
| |
| Už jsem byla oblečená a boty jsem držela v ruce. Podívala jsem se na ně a pak na tebe. Mračila jsem se. "Tak na to zapomeň, na ten ďábelskej stroj nesednu!" I kdybych měla jít bosá! Prostě na motorce nejedu. Nemohla jsem si ani posbírat svých pět švestek, protože jsem sebou kromě mobilu nic neměla. Ten jsem stále nezapínala. Přešla jsem ke dveřím, "ještě ti to ale pomůžu dole poklidit", zvedli se mi koutky do úsměvu a už jsem brala za kliku a byla dole. |
| |
| Jenže dole není bordel, ale uklizeno, protože oni si žijí prostě lehkým životem, když jsou bohové a on polobůh, ale furt, je přeci se nebudou namáhat úklidem osobně. "Co poklidit?" Zeptám se trochu zmateně a jdu za ni a pak se usměji, "Jo... O tohle už se starat nemusíš a není to ďábelský stroj." Řeknu pobaveně a sleduji ji. Přejdu do kuchyně a vezmu si z lednice sendviče a podívám se na ni, "Chceš taky?" Zeptám se a zakousnu se do jednoho ze sendvičů na talíři. |
| |
| Projdu si dole překvapeně byt. "Počkej, kdy to tady kdo stihl poklidit?" Zadívám se na tebe dost překvapeně a možná se i trochu začervenám. Snad ne v době kdy my.. nesnesla bych pomyšlení, že nás možná někdo slyšel! Pak se jen opřu bokem o linku a odmítnu. "Ne díky", vlastně nejsem vůbec zvyklá hned po ránu snídat, takže ani nemám hlad. Jen se na tebe dívám a pak se letmo usměju. Tak nějak jsem přemýšlela, co se to mezi náma dělo celé ty roky a co se teď tak najednou změnilo, že se to všechno sehrálo tak rychle. "No, tak já půjdu, doma na mě budou čekat." A jdu pomalu ke dveřím, ale když chytnu za kliku, tak se dveře sami otevřou a já musím uskočit zpátky.. a v těch dveřích je tvůj otec... Ten se na mě jen nechápavě dívá, než ze sebe stihnu vytlačit alespoň "Dobrý den" a pak se bosa kolem něj protáhnu ven. Tak tohle bylo trapný xD |
| |
| "No, to samo... Samouklízecí dům." zasměji se a sleduji ji, když si opět kousnu a sleduji ji. No, možná nás někdo slyšel a možná ne a i kdyby, nikdo si nedovolí o tom mluvit a pokud ano, aspoň budou všichni vědět, jak jsou žhavý pár :D "Dobře... Tak dávej na sebe pozor..." řeknu, když jde ke dveřím a pak poněkud ztuhnu, když se ve dveřích objeví otec, ale nedám na sobě nic znát a dál jím sandvič, jakoby se nic nedělo. Sleduji ho netečným pohledem a pak si vezmu další a zbytek schovám zpět do lednice. "No nazdar." Pozdravím ne moc nadšeně a podívám se zpět na něho. Tak to jsem zvědavý, co bude mít za kecy. |
| |
| Otec si mě jen prohlédl a pak mně nechal odejít. Naštvaně a zároveň strašně unaveně odložil svoji pracovní tašku na stolek vedle dveří. "A tohle bylo co?!" Vyjekne na tebe hned místo pozdravu a stojí asi tak metr od tebe. Mrazí tě pohledem, který je dost naštvaný a chladný. "A nedělej ze mě blbce, že to byla holka a bla bla bla.. Co tady dělala?! Říkal jsem ti, ať od ní dáš ruce pryč!" Popravdě, pokud s těmi tvory bude Alex bojovat, hrozí, že ho zabijí a nebo že půjdou i po něm. Navíc jako nástupce svého otce si tohle nemůže dovolit. |
| |
| "Tohle byla holka, otče." Řeknu klidně a dojím sendvič. Rozhodně si chci tentokrát nějak zachovat chladnou hlavu. "Co tu dělala? Přespala tu po včerejším večírku..." odpovím prostě a přejdu k němu blíž a tvářím se netečně. Podívám se mu do očí, "Můžu si dělat co chci... Prostě jsem se s ní vyspal a chci v tom pokračovat." Zrovna to nevyznělo moc elegantně, ale je jasné, co tím myslí. Že s ní prostě chce být. Opře se rukama o stůl a sleduje ho. |
| |
| Otec se na tebe dívá nevěřícným a dost naštvaným pohledem. Pak mu ale přeskočí jiskra v oku, jakoby ho něco napadlo. "Vážně?" Zadívá se na tebe pobaveně. "Tak v tom klidně pokračuj" A odchází nahoru do své ložnice. Co s ním asi je? Co má v plánu? Skoro tě až zamrazilo... Lynessa mezitím v klidu došla domů, i když tázavé pohledy některých lidí a vůbec tak celkově ty jejich pohledy jí dost štvaly. Dokonce za ní dva kluci i zapískali, což jí dost popohnalo. "Mami, jsem doma!" A přesně jak předpokládala, dostala vynadáno a začal pěkný výslech. O Alexovi však nic neřekla, jen se osprchovala, převlékla do něčeho pohodlného a pak začala dělat domácí práce a práce do školy. |
| |
| Jen ho sleduji tiše s hněvem v očích a očividně si o něm myslím své i o všem okolo. Zatnu pěsti a pak se otočím a jdu ven, jen se nějak projít, abych se zchladil a pročistil si hlavu. Venku je docela zima, když je jen v triku, ale mě to nijak nevadí, protože zimu nevnímám, tedy ne jako normální člověk. Prohrábnu si vlasy a neustále se vracím k tomu co se mezi mnou a Lyn stalo. Je to nebezpečné, to vím, ale prostě jsem si nemohl pomoci. Prostě se něco změnilo, něco se zlomilo. Otec to nepochopí, nikdo to nepochopí. Z nervozity si začnu drbat zápěstí a mírně nakrčím obočí, když sleduji chladným pohledem cestu před sebou. |
| |
| Otec odešel nahoru do svého pokoje a tebe nechal již být. Ven jsi tedy vyrazil absolutně nepozorovaně, nejspíše, protože se ze shora rozezníval zvuk tekoucí vody. Venku se nic moc zvláštního nedělo, jen se do tebe po chvíli opřela právě zmiňovaná zima a ještě když zafoukal studený vítr. Myšlenka na to, co se stalo mezi tebou a Lyn ti však rozpalovala tělo do nekonečna. Jako kdyby se to stalo právě před chvilkou. Ale co se vlastně stalo? To ani jeden z vás teď nechápe. A jak se asi bude chovat ve škole? Najednou na tebe někdo pískl, což tě donutilo se zprudka zastavit a zvednout oči. Byl to jeden z těch polobohů ze včera. Syn Poseidona a na tváři se mu objeví pobavený úšklebek. "Copak copak? Párty se nevydařila, jak měla?" S úšklebkem na rtech jde k tobě pomalým krokem. Mezitím u Lynessy: Doma bylo všechno v klidu. Mamka naštěstí tolik nevyzvídala a ségra dala pokoj jakmile jsem se jí začala věnovat. Vypadala jsem unaveně a nevyspale, ještě aby jo, když jsem toho moc nenaspala, ale to mi nebránilo v tom udělat vše, co jsem měla v plánu. Rozešla jsem se na nákup a mamku se ségrou nechala doma dělat obložené mísy k televizi, jak to každou neděli děláváme. Netrvalo mi to ani nijak dlouho, obchod jsme měli téměř za rohem, ale co jsem viděla když jsem přišla domů mě vyděsilo.. Dveře do domy byli vylomené a rozrazené dokořán, oknem do kuchyně jsem viděla, jak Alexův táta drží moji mamku pod krkem a mrštil s ní přes celou kuchyň. Nákup jsem okamžitě pustila a rozeběhla se dovnitř do domu, abych ho zastavila a našla svou sestru. |
| |
| Zastavil jsem se a podíval jsem se na něho netečným pohledem černočerných očí. "Co chceš?" Zeptal jsem se na rovinu a letmo ho sjel pohledem a pak se znovu rozešel. Je mi jasné, že půjde za mnou a bude otravovat. "Párty se vydařila." Odpovím neurčitě a prohrábnu si vlasy. Rozhodně mi není příjemné, že mě zrovna on bude otravovat a vyptávat se. S nikým ze svých lidí zrovna moc nevycházím a držím si je tak nějak od těla, hlavně ty co se točí kolem dcery Athény. Po chvilce se na něho znovu podívám a rozhodně to není moc přátelský pohled. O tom co se děje u Lyn doma nemám zatím ani páru. Nějak pochybuji o tom, že by otec opravdu něco takového udělal. Určitě ne, přesvědčuji se o tom. |
| |
| Poseidon jde za tebou. Možná má jen odvést tvou pozornost, kdo ví? "Nevypadáš, jako kdyby se vydařila." Ušklíbne se pobaveně a drcne do tebe ramenem. "Spíš jako kdyby to byla ta nejhorší párty na světě." Zasměje se opovrhovačně a pořád s tebou jde. "Kam ti vůbec ta kočička zdrhla, co?" Začne si z tebe utahovat. U LYN DOMA Vběhla jsem dovnitř zrovna když mamka tvrdě dopadla na podlahu. Z úst jí tekla krev a ségra se krčila v rohu místnosti. "Hej!" Okřikla jsem ho, abych si získala pozornost. Behem vteřiny byl u mě a držel mě pod krkem... A co se stalo dál je pri tebe záhadou.. náš rozhovor a tak :P Jen jsem mamce zavolala sanitku a jela do nemocnice. |
| |
| "Nikam nezdrhla..." Zavrtím hlavou a jdu někam pryč. Nemám nějak pevný cíl, prostě jdu. "A co tě to zajímá?" Zeptá se a znovu se na něho podívám poté, co se rozhlédnu, "Neužíval sis s Aténou?" Zeptám se trochu jedovatě a strčím si ruku do kapes kalhot. Nelíbí se mu, že jde s ním, ale zase ho odhánět nechce. Přeci jen se může prokecnout a můžu se něco dovědět. Ucítím jen nějaký divný stáhnutí v hrudníku, ale nijak na to nereaguji a jdu dál. |
| |
| "Možná jo a možná taky ne." Neodpoví ti přesně a jen se na tebe potutelně usměje. "A komu na to, záleží. Víš, že ona se neváže." A jako na zavolanou se proti vám z jedné ulice vynoří právě Athéna. "Ale ale, koho pak to tu máme." Zastaví se před tebou a jen si tě prohlédne od hlavy až k patě. "Vypadá to, že tě ta kočička nějak moc nezřídila, eh." Ušklíbne se mírně a blýskne jí v očích. Ten pocit staženého hrudníku příjde znovu. Ten divný pocit, že je na tomhle všem něco.. jiného, divného. Že to není jen obyčejná náhoda. LYNESSA: Její matku zrovna operují, protože měla několik vnitřních zranění. Sedí na chodbě nemocnice, před operačním sálem a pevně objímá svou sestru, která ji pláče v náručí. Neustále dokola si opakuje slova, které ji řekl Alexův otec... |
| |
| Podívám se na Athénu a zastavím se. Prohlédnu si ji ostrým pohledem a pak se podívám na Poseidona a pak zpět na ni. "Nezřídila... Ale tebe bych zřídil, že by sis toho makeupu musela dát víc... " Zavrčím a zatnu ruce v pěsti, "Co chcete?" Vyštěknu na ně a očividně už se mnou nebude moc rozumná řeč, protože mi dost drásají nervy. Ten pocit v hrudníku... "Co jste provedli?" Zeptám se ostře Athény. Rozhodně si mě tímhle nezíská nebo o co ji jde. |
| |
| "Ale prosím tebe," začne Athéna. "Make up by jsi možná musel použít ty." Zasměje se jen krátce a pak se na tebe nechápavě podívá a i na Poseidona. "Provedli? Co?" Kouká nechápavě, ale prsty v tom mají. Jsou domluveni s tvým otcem, že tě zabaví xD "My nic neudělali, kdy asi?" Začne Poseidon nevinně :D |
| |
| "Co jste udělali?" Zeptám se znovu a můj hlas je ostrý a chladný. Chytnu Athénu pod krkem a nakrčím obočí. Na Poseidona si taky dávám koutkem oka pozor, ale popravdě mi víc pije krev Athéna. "Nebudu se ptát znovu. Moc dobře vím... že jsi něco udělala." Mluvím stále stejně a podívám se ji do očí. |
| |
| Athéna neustoupila a tvrdohlavě dál stála na místě. Nechala tě, ať jí chytneš pod krkem a zmáčkneš. "My nic neudělali" zavrčí skrze zaťaté zuby a Poseidon k tobě udělá pár kroků, "hej, neblbni a pusť ji." Je dobře, že vás okolí momentálně nevidí, jinak by už někdo jistě volal policii. "Co jsme asi tak měli udělat? Ta holky nás absolutně nezajímá." Zamračí se Poseidon a Athéna na tebe vzdorovitě dál kouká.. LYNESSA: Konečně mamku do-operovali a vše dopadlo dobře. Momentálně leží na JIPce a spí, takže nás za ní nepustili. Vzala jsem proto ségru domů, kde jsem udělala něco k jídlu a společně jsme si zalezli k televizi. Obě jsme byli dost vykolejené a ségra dokonce usnula. Já jsem nemohla. Kdykoliv jsem zavřela oči, tak jsem to všechno viděla a naskočila mi husí kůže. Jestli se k němu ještě někdy přiblížíš, jestli s ním něco dál budeš mít, nezabiju jenom tvojí rodinu, ale hezky pěkně Alexe před tebou kousek po kousku stáhnu k kůže.... Ze snění mě vytrhla až reklama na Alzu.. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR