| |
![]() | Skyrim hra. |
| |
![]() | Skyrim 16. mrazivce 6320 ![]() Nacházíš se nedaleko Jitřenky poté, co tě otec vyhnal. I přes to že jsi byla naštvaná jsi si sedla a plakala. Tohle není normální Je ti strašná zima a proto půjdeš do nedaleké jeskyně kde usneš. Po probuzení tě oslní raní světlo a tobě vše přijde jako sen. Je ti jasné že se budeš muset vydat někam jinam a proto se vydáš za sluncem na západ. Po cestě uvidíš císařské s koněmi úplně zrujnovaní od alkoholu. Říkáš si, že by se ti jejich věci mohli hodit. Číháš za stromem a čekáš co bude dál. |
| |
![]() | V Jitřence byla vždycky zima. Povzdechnu si a posadím se na kámen. V hlavě mi mihotají vzpomínky na domov. Vždyť se to stalo včera, když mě otec vyhodil. Ukápne mi slza, ale vzápětí ji utřu do rukávu mé obyčejné košile. Nesmím brečet. Pláč mi v této situaci nepomůže. Vstanu a rozhodnu se najít nějaké místo na přespání. Vyběhnu kopeček a rozhlédnu se po krajině. V Jitřence a jejím okolí jsem vyrůstala, takže vím kde co najít. Nedaleko odsud je malá jeskyňka, kde jsem si před lety hrála s bratrem. V jeskyni je poměrně teplo. Mnohem větší než venku, navíc tu nesněží. Pomalu se mi klíží oči a já chtě, nechtě usínám. Probudím se s vycházejícím sluncem. Nesněží a díky slunci se značně oteplilo. Bez rozmýšlení se vydám po cestě na západ. Nejdu moc dlouho a už na cestě spatřím vojáky. Podle jejich řeči a toho jak se na koních sotva drží, usoudím že jsou opilí. Mají na sobě teplé věci. Ani zbraně nejsou k zahození. řeknu jsi a jdu na věc. Jsou na mol a tak nejsou moc obezřetní. Přiskočím k jednomu a zezadu ho shodím z koně. To není žádný problém. Okamžitě mu z pouzdra vytáhnu meč a seknu ho co možná nejpřesněji do ruky. Toho druhého si skoro nevšímám, zdá se mi opilejší než tenhle ale zdání klame. Rychle mu z opasku odepnu pochvu na meč. Voják zaměstnaný ranou v ruce nebude problém. Meč obrátím a hruškou ho udeřím do obličeje. Když je omráčený vezmu si od něj jeho boty, rukavice a teplejší zbroj, kterou natáhnu přes své oblečení. Také si vezmu jeho koně na kterém z místa činu ujedu co možná nejdál. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Fallen Land pro ![]() |
| |
![]() | Jela jsem na koni, jenže ne moc dlouho. Shodil mě ze sedla. Sakra! To viděl ducha nebo není zvyklí na jiného jezdce? řeknu si pro sebe a pěšky pokračuji do lesíku. V lese jsem trávila při svých loveckých výpravách mnoho času, ale teď to bylo jiné. Nevadí mi ta tma, ale ten pocit že tu nejsem sama je šílený. Navíc zaslechnu vytí vlků. Jak mě našli? a vzápětí se podívám na zbraň. Je celá od krve. Liet! jsem trochu zmatená, ale dojde mi že je to můj bratr. Ne, už běžím! zakřičím a rozběhnu se směrem, kterým se domývám, že by mohl bratr být. Vyběhnu ven, zpět na cestu. Leží tam rozkousaná mrtvola! Couvnu, ale zakopnu. Mám trochu strach když vidím blížící se vlky. Postavím se a plně se soustředím Je to jako jeden z tréninků, jen jsou teď cíle mnohem nebezpečnější. Až ke mě dorazí první vlk, pokusím se ho jednoduše odkopnout. Dalšího se pokusím podříznout a třetího ve výskoku bodnu přímo do zad. |
| |
![]() | Blížící se vlk kopanec pořádně schytal a na delší dobu nebude moc dále bojovat. Druhý vlk ti proklouzl mezi rukami a tvé podříznutí nevyšlo. Svalil tě na zem a a svou tlamou, ze které šel strašný pach, se pokusil ti zasadit osudovou ránu do krční tepny. Už zbývalo málo, ale ve zlomku vteřiny vlka zasáhly plameny doprovázené světlem. ![]() Přiběhl tvůj bratr. Jsi v pohodě? Stoupl si před tebe a na blížícího se vlka seslal svého plivníka. ![]() Po té ti pomohl vstát a chtěl něco říct, ale ty jsi ho předběhla |
| |
![]() | Můj útok se nevydařil a vlk mě shodil na tvrdou zem. Postavil se přede mě a chtěl mi zasadit poslední ránu. Najednou vzduchem prosvištěla ohnivá střela a vlka ode mě odrazila. Jsi v pohodě? Byl to můj bratr. Zabil dalšího vlka a pomohl mi vstát. Zdálo se mi, že chce něco říct ale já ho předběhla Co tu děláš?! Máš studovat nebo se alespoň pohybovat na té univerzitě. Co tu děláš? Vím, že kdyby to zjistil otec tak by se strašně hněval. Možná v případě bratra by byl mírnější, ale u něj si člověk není nikdy jistý. |
| |
![]() | Bratr z tvých reakcích nebyl vůbec překvapen. Nikdy jsem nesouhlasil s otcovými technikami a když jsem se dozvěděl, že tě vyhnal dodalo mi to kuráž, abych tě našel. Myslím, že potřebuješ mou pomoc, s otcem si nedělej starosti. Řekl jsem mu, že máme vánoční pauzu. Chvilku jste si povídali a došli až na kopec, kde jste se zahleděli do krajiny, ve které jste si hráli jako malí. ![]() |
| |
![]() | Sedli jsme si na kamen a on mi řekl to co chtěl.Tvá pomoc se v tuhle chvíli hodila, za to ti děkuji. řeknu a pak pokračuji dál na jeho otázku Opustím. Jsem rozhodnutá a ty by si se měl vrátit na univerzitu. Vstanu a sejdu trochu níž k vodě. |
| |
![]() | Tvůj bratr, tvé rozhodnutí pochopil, i když ho to zamrzilo. Stmívalo se a ty jsi začala být zoufalá a nevěděla jsi kam jít. Při chůzi jsi šáhla do kapsi a vytáhla papír. Psalo se tam o zemi, ve které najdeš útěchu. Tento dopis patřil vojákovy, který ho mněl doručit do Samoty. Chvilku jsi se dívala na svůj odraz ve vodě, když jsi za sebou v té vodě zahlédla něčí stín. Ten někdo číhal byl to ork, který tě chtěl zabít. |
| |
![]() | Bratr odešel a já se nějakou chvíli koukala do vody. Začalo se stmívat. Sáhla jsem do kapsy a vytáhla z ní nějaký kus papíru. Šla jsem pomaličku pryč. V kapse byl dopis, který měl být doručen do Samoty. Zastavila jsem se a koukla znovu do vody. V odrazu jsem si všimla nějaké postavy. Dopis jsem strčila zpět do kapsy a vytáhla jsem místo něho svou novou zbraň. Prudce jsem se otočila a namířila na něj špičku meče. Kdo jsi a co po mě chceš? zeptám se ho. Je to ork i když to skoro nebylo přes jeho masku to skoro nebylo poznat. |
| |
![]() | Ork zazmatkoval a dal se na útěk. Vyběhl malý kopec. Pokračuješ za ním? Je to na tobě. |
| |
![]() | Ork se dal do běhu a mě napadlo Stejně nemám co dělat. Běžela jsem za ním. Pokusím se ho doběhnout a nějak mu podkopnout nohy nebo ho shodit na zem. |
| |
![]() | Ork nabral na rychlosti a zakopl. Pomalu se začal kutálet z kopce na druhé straně, která byla skalnatá, poté padal do jezera a zachytil se o větev stromu... kde ted bezbraňe visí. |
| |
![]() | Ork zrychlil ale vzápětí zakopl. Co to? On asi nebude normální... řeknu si. Na místě kde zakopl nebylo dočista nic. Začal se kutálet a k jeho smůle spadl. Chytil se větve a tak nedopadl do ledového jezera. Bezmocně tam vysel a já se jen smála. Chceš pomoct? Řekni mi kdo jsi a co si původně zamýšlel tam u jezera. Ach ano, a kdo tě poslal? řeknu a skloním se k orkovi. Zatím mu nepomůžu, alespoň dokud mi na tohle všechno neodpoví. |
| |
![]() | Ork sebou začal vrtět a mrmlat. Jen jsem vám chtěl vrátit tento list, který vám při cestě spadl. , zalhal... Snad na to skočí. Pomyslel si a usmál se. |
| |
![]() | Sáhnu si do kapsy a vytáhnu z ní dopis. To si dělá srandu? Nelži mi! A teď dělej, odpovídej nebo tě sama shodím dolů. Namířím meč tak aby byl dostatečně vysoko nad orkem. |
| |
![]() | Jsem tu na objednávku. Ork se rozhoupal a koupnul tě do obličeje, čímž však zapříčinil, že tvůj meč přesekl větev a on spadl do vody. |
| |
![]() | Odplivnu si a pozoruji padajícího orka Chudák. Moc rozumu opravdu nepobral. Kdyby totiž ano, věděl by že tuhle dobu má voda asi -10°C. řeknu si a svižným krokem jdu za orkem. Po cestě vezmu nějakou větev a když orka uvidím tak na něj opět spustím Na čí objednávku? |
| |
![]() | Když ti ork prozradí, že tu je ze záležitostmi Temného Bratrstva, moc mu nevěříš, protože takové lemply tam opravdu nepřijímají. S orkem si neděláš starosti a deš dál směrem k Samotě. |
| |
![]() | Temné bratrstvo? To je co za organizaci, nebo skupinu a nebo rodinnou sešlost? zeptám se. Počkám až mi ork odpoví a potom se vydám na cestu do Samoty. |
| |
![]() | Temné bratrstvo je organizace nájemných vrahů. A ted zmiz, plašíš ryby. Ork se zasmál, a pak ho rozežrali piraně. |
| |
![]() | Nájemných vrahů? řeknu a pak pozoruji jak orka roztrhaly piraně. Nic moc si z toho nedělám. Po cestě si broukám nějakou melodii aby mi čas utíkal rychleji. |
| |
![]() | Další den Už ses blížila k Samotě, hlavnímu městu Skyrimu. Bylo krásné brzké ráno a ty jsi se i přes rušnou noc cítila odpočatá. ![]() S jakým odhodláním chcete vstoupit do Samoty? Postaví se před tebe stráž s vytasenou zbraní. |
| |
![]() | Blížím se k Samotě. Jaké štěstí. Trochu mě bolí nohy, ale není to nic vážného. Šla jsem po Dračím mostě a všímala si prodavačů, žebráků a malých dětí, co si hráli a zpívali. Jako já tenkrát s bratrem. Pomyslím si a pokračuji dál po mostě. Stráž na mostě mě přivítá s otevřenou náručí Jen chci doručit tento dopis. Vytáhnu ho, aby viděli že nelžu. Nic víc, zase ho rychle zandám do kapsy. |
| |
![]() | Stráže znejistili a pustili tě dál. Napadalo tě spoustu míst kam jít. ![]() |
| |
![]() | Stráže mě pustili dovnitř. Tohle místo je obrovské. Ještě nikdy jsem tu nebyla. Kouknu do dopisu a zjistím komu ho mám doručit. Blízko je hostinec, kde se budu moct najíst a poptat kde Tuilia najdu. Vlezu dovnitř do hostince. |
| |
![]() | ![]() Přejete si něco? Máme tu pití pro všechny žíznivce. V hostinci bylo pár lidí. Dva seděli za tebou na lavičce. A jeden s kápi seděl ve vedlejší místnosti. Halo? Zeptá se obsluha po druhé. |
| |
![]() | Posadím se na stoličku a rozhlédnu se kolem. Na otázku obsluhy odpovím jen Kolik stojí nejlevnější jídlo a pití... odmlčím se A pokoj? dokončím a znova se rozhlédnu. Potom se kouknu na své finance a jen smutně sklopím zrak. |
| |
![]() | Obsluha se usměje a řekne. Můžeš si dát pivo a králičí polívku. Cena je 2 zlatáky a 8 mědáků. Ještě nějaký dotaz? Prodavač se ohlídne za tebe a zařve. Ty tam, jdi pryč! Slyšíš něco o krádeži atd. Muž však né a né odejít. Zavolám stráže! Odejdi! |
| |
![]() | To zní dobře. To bude zatím vše. Když začne ječet na chlapíka v černé kápi, otočím se a pozoruji jeho reakce. Zajímavé. řeknu si. Chtělo by to o něm něco zjistit. zatím tam jen sedím a pozoruji je. |
| |
![]() | Chlapík nehybně sedí dál. Po chvíli přijde stráž a vyvede ho. Vy ho neznáte? řekne udiveně obsluha. Je to strašný zloděj a prý i vrah. , Po chvíli sezení ti přinesou jídlo. Nechte si chutnat. Máš čas na nějaké další otázky. |
| |
![]() | Ne, neznám ho. řeknu a pustím se do jídla. Po dojedení zaplatím a odejdu. Musím najít toho muže. Odvedla ho stráž, takže by měl být ve věznici. řeknu si a jdu se poptat stráže, kde věznici najdu. |
| |
![]() | Stráže ti odpoví a ty věznici najdeš nedaleko velké síně. Věznice vypadá spíš jako mučírna, spoustu pout pilek a nožů. Stráž tě nechce dál pustit. Kolem tebe je jedna cesta okolo strážníka a cesta za ním, kde je věznice, kterou on stráží. Musíš najít jinou cestu. |
| |
![]() | Strážník mě velice zklame. Rozhodnu se jít tou vedlejší cestou. Snad se mi podaří najít nějaký šperhák nebo nějaké to zlato do kapsy. řeknu si a jdu. Dávám si dobrý pozor na to kam šlapu a co kolem mě je. |
| |
![]() | Cestu před tebou osvicuje slunce okenicemi, umístěné na druhé zdi. Po cestě je u stěn pár komod a truhel. Slyšíš skřeky a brekot. Na konci chodby jsou schody dolů, tato cesta je vybudována kolem věznice a v jednom rohu chodby chybí cihly a ty tak můžeš vidět do cely. |
| |
![]() | Z tohohle místa nemám dobrý pocit. Řeknu si a jdu dál. Snažím se prohledávat různé místa, kvůli nějakým cennostem. Vidím, že ve zdi chybí cihla a dá se díky tomu nakouknout do jedné cely. Opatrně přistoupím ke zdi a nakouknu dovnitř. Dám si při tom dobrý pozor, abych mohla včas zareagovat v případě nebezpečí. |
| |
![]() | Máš štěstí. Cela do které díváš je celá od krve a na zdi je připoutaný onen muž, kterého jsi v hostinci zahlédla. Mněl všude šrámance a boule. Byl v bezvědomí, zmlácený a zbičovaný. Pohled na něj byl hrozný. |
| |
![]() | Koukám na muže, který byl nejspíš v onom hostinci. Je zbičovaný a všude kolem je krev. Snažím se na něj mluvit polohlasem, protože stráž může být někde blízko jeho cely. Pane? zeptám se a čekám jestli bude reagovat nebo ne. |
| |
![]() | Muž pomalu otáčí hlavu za hlasem... Zničehonic přijde stráž a ty rychle zareaguješ. Co tu tvá organizace chce?! slyšíš a je na tobě jestli budeš poslouchat dál. Mám tu objednávku. , řekne muž... Jakou? Kdo si tvé činy povolal? Stráž pomalu začne sjíždět mečem po jeho hrudi. Ághr, někdo z Jitřenky, jméno si nepamatuju. Zmiz! , řekne muž... Musíš jít pryč! Stržím nic nedochází. Po chvíli ti dojde že mluví mezi řádky k tobě. Dáš se na útěk. |
| |
![]() | Objednávku? Na někoho z Jitřenky? pak mi dojde, že nejspíš mluví o mě. Musíš jít pryč! Je mi to jasné, ale mám ho tu nechat? Ne! Neodejdu. Už bylo dost utíkání! řeknu si a místo toho se rozhlédnu po místnosti a pokusím se najít nějaký úkryt. Poslouchám dál. |
| |
![]() | Stráže odejdou, a muž hned zvolá. Nevšímej si mně a hleď si svého! Jednou se setkáme ... Ty tedy plíživě odejdeš aniž by se tě někdo všiml, ale nemůžeš na to přestat myslet. Cestou se zeptáš pocestných kde je Tulius. |
| |
![]() | Dobrá... řeknu a odejdu pryč. Po cestě se ptám stráží jestli by mi mohli říct kde je Tulius. Když mi řeknou kde je, jdu přesně podle popsané cesty za ním. |
| |
![]() | Tulius sedí na trůně ve velkém sále plného jídla. Stráže tě samozřejmě z důvodu bezpečnosti hned zarazí a ty jim dopis předáš. Po chvíli Tulius zazmatkuje. No to snad né! Ten všivák Lakreson obsadil jižní svatyni bohyně Talose! Ukáže na tebe. Kde jsi k tomu přišla? No,... to je jedno musíš se tam vydat ! Na tvé otázky Proč atd. ti odpověděl. Jeden strašný Khajiit nám ukradl Proutek milosti, který potřebujeme, aby bylo město chráněno před upíry. Vsadím se, jelikož Lakreson je upír a proutku se dotknout nemůže poslal jí. Tohle zašlo příliš daleko, dostala jsi pár Tuliových mužů a máš se vydat jim na oplátku vyvraždit Jeskyni plnou upírů, při troše štěstí tam možná najdeš i tu Khajiitku která proutek momentálně má. Tulie musí rychle zasáhnou dřív, než Lakreson... Stojíš před branami Samoty spolu s dalšími vojáky. Všichni si vemete koně. A vyrážíte. |
| |
![]() | I přes odpor nakonec souhlasím s účastí na tomhle. Venku před Samotou se konečně podívám na ty, které se mnou Tulius poslal. Tak, víte někdo kde je ta jeskyně? A nebyl by někdo ochotný dát mi luk a nějaké šípy? zeptám se a čekám na reakci ostatních. |
| |
![]() | Vojáci mlčí... Když otázku zopakuješ jeden ti podá luk a 15 šípů. Jedeš jako poslední protože neznáš cestu. Když jste přejeli přes Dračí most a jeli ještě trochu víc na jih, našli jste takovou malou jeskynku. Kolem ní byla zamrznutá zem a vevnitř to nevypadalo o nic líp. Všude kapala voda. Snažila jsi jít co nejtišeji. ![]() |
| |
![]() | Děkuji. odpovím, když do ruky dostanu luk a toulec s šípy. Jedu jako poslední protože neznám cestu a jen bych bloudila sem a tam. Dojedeme na koních před jeskyni. Sesednu z hřebce dolů a vydám se spolu s ostatními do jeskyně. Jeden voják se zeptá jestli někdo nemá vepřový, načeš ho všichni jednohlasně okřikneme. Prvního upíra si vezmu na mušku já a jedním šípem ho zabiju. Pokračujeme dál a vidíme několik upírů u stolu na kterém leží nějaké maso. Heh, támhle máš to vepřový... řeknu si pro sebe a natáhnu tětivu s novým šípem. Nestihnu však vystřelit, protože se na nás vrhne skupina několika upírů. Dva jdou po mě a těch ostatních si nevšímám. Využiji toho, že mám natáhlou tětivu s šípem a po jednom vystřelím. Luk potom rychle přehodím přes záda, tak aby na těch zádech držel. Chopím se meče a toho druhého se pokusím rozsekat. |
| |
![]() | Prvnímu upírovi jsi zasadila šíp přesně do krku, což ho navždy uzemnilo. Druhý upír se ti zakousl do krku a nakazil tě, rychle jsi ho bodla do břicha a on bezmocně padl k zemi, ostatní vojáci až na jednoho přežili, ale stále bojovali. Když se s nimi vypořádali došli jste dolů ke stolu, kde si jedinec uždíbl masa. Šli jste stále níže, ale nikoho jste nemohli najít když jste vyděli strašnou stvůru. |
| |
![]() | Kousl mě! zakřičím a zabodnu mu meč do břicha. Chytím se a ránu a zhluboka se nadechnu Alchymsté snad budou vědět co s tímhle kousnutím. řeknu a jdu s ostatními dál. Tam dole byla nějaká strašná nestvůra. Ti co měli luk ochotně začali do stvůry prát jeden šíp za druhým. To ale nestačilo. To monstrum snědlo vepřovýho vojáka! zakřičím uvnitř sebe. Seberu všechnu svou odvahu a rozběhnu se v zápalu vzteku proti té nestvůře. Vyskočím do vzduchu a chci mu zabodnout meč do hlavy. |
| |
![]() | Nestvůra tě jakousi silou držela nad zemí a odhodila tě na zeď. Ostatní byli zabiti. Řekla jsi si, že i když to nesnášíš, musíš se v téhle chvíli spolehnout na magii. |
| |
![]() | Nechci se spolehnout na magii, ale musím. řeknu a poté vyčaruji Dračí kůži. Teď bys mi neměl moc ublížit. ušklíbnu se a znova zkusím zaútočit zbraní. |
| |
![]() | Útočník dostane smrtelnou ránu. Zjistíš, že se jednalo o samotného Lakresona. Už ti zbývá najít jenom tu Khajiitku, celá chodba je hnusná a plná malých pavouků. Na konci jeskyně. Vidíš nějakou Khajiitskou ženu jak drží dítě a prosí o smilování. Hned ti došlo, že lže. |
| |
![]() | Démon padl mrtev k zemi. Přátelsky jsem do něj kopla. Tak a teď jdeme najít kočičku. řeknu a pokračuji chodbou plnou pavoučků. Na konci té chodby je ona Khajiitka. V rukou drží malé dítě a něco stále mele. Kde je Proutek milosti? Na dítě neberu ohled a dál si jedu svoje. |
| |
![]() | Tadyho máš, jen nech mé dítě být! V tu ránu dítě položila a začala se smát. Malé díte otevřelo oči. A vrhlo se na tebe. ![]() |
| |
![]() | Khajiitka položí dítě. To se probudí a vystartuje proti mě. Je to upír! Její útok v pohodě odrazím. Od kočky si vezmu to pro co jsem tu. Když ta holka začne mluvit o Temném Bratrstvu nakloním se k ní Aha, hodím? Jak to myslíš? Tam snad berou jen elitní zabijáky... Třeba orky. zasměju se. |
| |
![]() | Babette promluví... Jeden muž z Bílého Průsmyku mněl objednávku tak jsem tady, ale ty jsi mi ji vzala( Lakreson ),... takže nedostanu zaplaceno. Ale ty by jsi si mněla dát pozor na zdraví poukáže na krvácející krk od upířího kousance. Když se vrátíš a proutek odevzdáš svěříš se se svým problémem. Tulius tě odkáže na místního Alchemistu. |
| |
![]() | Aha, no dobře. Děkuji ti. řeknu a co nejrychleji se jeskyní vracím do Samoty podat zprávu. |
| |
![]() | Alchymista tě odkáže na svatyni Talose u které se musíš modlit a všechny nemoce ti to zruší. Dovolíš nákaze, aby z tebe udělala upíra? Budeš vidět v noci, pohybovat se zcela tiše, a jednou denně se můžeš přeměnit do netopíra.Bude se ti mnohem lépe krást... Staneš se upírem, nebo se necháš svatyní očistit. |
| |
![]() | Alchymistovi poděkuji za radu, ale k svatyni nepřijdu. Místo toho si obstarám nějaký obvaz a ránu ošetřím. Nechám nákazu se volně šířit tělem a očekávat to co přijde. |
| |
![]() | Dva dny beze spánku, je na tobě znát a jelikož nemáš moc peněz na ubytování musíš něco ukradnout . Už se stmívá, když zahlédneš opitého vojáka jak vyrazí z hostince. Nevypadá chudě. |
| |
![]() | Jsem unavená a rána na krku mi rozhodně nepomáhá. Svou šanci na přivýdělek u opilého vojáka. Přikrčím se k zemi a co nejtišeji se k němu přiblížím. Vezmu si vše co by se mi mohlo hodit, nebo by to alespoň dobře vydělalo. |
| |
![]() | Chlápek mněl u sebe, Altské víno, 5 zlatejch, 4 stříbrný, a Knihu kouzla Neviditelnost |
| |
![]() | Jako první vytáhnu víno. Nechápu jak ho nacpal do kapsy asi podobně jako s tou knihou. Peníze se hodí vždy. Víno mu nechám, ale zbytek si vezmu. Zajdu do nejbližšího hostince a tam si objednám nejlevnější pokoj. |
| |
![]() | Stihla jsi to jen tak tak, Hostinec už se málem zavíral. Obědnáš si podkrovní pokoj a jdeš spát. |
| |
![]() | Měla jsem štěstí. Dostala jsem pokoj v podkroví. Sundám si odcizené oblečení a lehnu si do postele. Ještě než půjdu spát, prohlédnu si knihu. Trochu v ní zalistuji a pak jí položím pod polštář. Usnu. |
| |
![]() | 18.mrazivce Vzbudíš se a je ti na zvracení. Kdyý vyjdeš na slunce cítíš jak tě opouští síly, ale není to nic vážného. Za chvilku za tebou přijdou stráže, aby ti předali dopis, který máš doručit do Bílého Průsmyku. Zároven ukáže na koně, kterým vyrazíš. ![]() |
| |
![]() | Vzbudím se a je mi na zvracení. Takhle špatně mi už dlouho nebylo. Obleču se a nezapomenu ani na knihu, kterou mám pod polštářem. Vyjdu ven na slunce a zatočí se mi hlava. Vidím jak ke mě míří stráž. Podávají mi dopis se slovy, že ho mám doručit do Bílého Průsmyku a že támhle stojí kůň, kterým pojedu. Neochotně dopis vezmu a vyrazím na cestu. |
| |
![]() | Jsi u bran Bílého Průsmyku a strážím předáváš dopis. I když jsi úkol splnila, nevrátíš se a prohlédneš si město. V hlavním poschodí jsou prodavači a hostinec. Když pudeš po schodech dojdeš do Dračí Síně. Stojíš u Stromu bez listí a koukáš . Cesta jsem ti trvala tak dlouho a zase se vracet? Ne,... zůstaneš tam a jdeš se vyspat. |
| |
![]() | Konečně dojedu k bráně Bílého Průsmyku. Strážím předám dopis a poté vstoupím do města. Koně nechám před branou a město projdu pěšky. Nakonec se zastavím u stromu bez listí a posadím se na lavičku. Nechci se vracet. Místo toho si vytáhnu knihu a začnu si jí číst. Knihu o Neviditelnosti. Když jsem značně unavená, rozhodnu se vyhledat hostinec a za menší poplatek v něm přespat. |
| |
![]() | Vzbudila jsi se a cítila jsi jak tě přitahuje krev. Značná bolest v puse tě tížila a šla jsi se najíst. Posadíš se a obědnáš si . Co to bude? |
| |
![]() | Ráno se vzbudím. Ne proto, že svítí slunce ale spíš kvůli skoro nesnesitelné bolesti v puse. Nezkoumám její příčinu a místo toho sejdu dolů a objednám si něco k jídlu. Na otázku co to bude, odpovím jen Sklenici vody, prosím. |
| |
![]() | Po chvíli ti donesou sklenici, vody. Když se však napiješ zjistíš, že to vůbec nechutná jako voda. Udělá se ti špatně a vyběhneš ven, kde tě zasáhne žár slunce. Před sebou máš cestu pryč. Pomalu začneš chápat co se děje. Když chceš ze sluníčka zmizet, bleskurychle se objevíš u nedalekého stromu. Děje se něco? , řekl kolemjdoucí, který ti nabídne něco k jídlu. Poté se rozhodneš odejít, když zaslechneš draka. |
| |
![]() | Konečně se pořádně napiju. řeknu si když vidím právě donesenou sklenici vody. Napiju se, ale v tu chvíli se mi udělá opět špatně. Vyběhnu ven z hostince, ale sluneční paprsky mi doslova oslepují oči. Chci ze sluníčka zmizet. Děje se něco? řekl nějaký kolem jdoucí Em, ne. odpovím a jídlo mu odmítnu. Už jdu pryč, když v tom zaslechnu draka. Trochu zvednu hlavu abych ho lépe viděla. |
| |
![]() | Zvedneš hlavu a jen jak to uděláš zahlédneš draka přímo nad sebou, který tě chytne drápami a vynese do vzduchu, kde tě za letu pustí |
| |
![]() | Jen co zvednu hlavu uvidím draka jak letí přímo na mě. Než stačím cokoliv udělat, chytne mě do drápů a vynese do vzduchu. Z batohu rychle vytáhnu lano a rychle ho omotám kolem drápu nestvůry. Když mě pustí, vší silou se o provaz zapřu a doufám, že nespadnu na tvrdou zem. |
| |
![]() | Lano se přetrhlo a ty padáš do řeky. Než však stačíš dopadnout jakýsi půd sebezáchovy tě přemění na netopýra. |
| |
![]() | Lano se přetrhlo a já padám do vody. Než však stačím do ledové vody dopadnout, cítím jak se mi končetiny změnily na křídla a následně celé mé tělo. Jsem netopýr?! zhrozím se a zaletím do nejbezpečnější jeskyně, kterou uvidím. |
| |
![]() | Jeskyně vypadala bezpečně... prozatím. Ty jsi byla jako netopýr a dokázala jsi kormidlovat ve vzduchu jak jen se ti zlíbilo. |
| |
![]() | Byl to krásný pocit létat vzduchem. Přistála jsem blízko jeskyně. Vypadala bezpečně. Vypadala. Vyběhl z ní totiž Lední troll a nadšeně zrovna nevypadá. Snažím se ve své nově získané podobě uletět do bezpečí, nebo alespoň o kus dál. |
| |
![]() | Letíš do výše co nejvýše můžeš, když tě trefí kámen do hlavy a ty pomalu padáš. Pod tebou je kopice slámy u prachovcova medovaru. Dopadla jsi pohodlně avšak už jako člověk, nebo spíše upír. Šla jsi do medovaru. Vevnitř to vypadalo jak po Hygieně. Hrůza. Hej slečno, podte mi pomoct odnést tyto krabice. |
| |
![]() | Letím jak nejvýše můžu, když v tom mě trefí někdo kamenem do hlavy. Mám štěstí, že dopadnu do slámy. Hned vedle je nějaký medovar. Zajdu dovnitř. Viděla jsem i horší...vlastně ne. Řeknu si pro sebe. Pak mě někdo okřikne abych pomohla odnést nějaké krabice. Ne díky, mám toho už celkem dost za sebou. řeknu mu a posadím se na židli. |
| |
![]() | Muž si odfrkjne ... To te doma nenaucili slušnému chování? Krabice mu podklouzla ošklivě ho řízla. Krev,..ten pohled na krev jsi nemohla vydržet. Začala jsi svírat pěsti a nakonec jsi to nevydržela... |
| |
![]() | Hm... jen se pousměju. Ta krabice mu spadla a pořezala ho. Tekla mu krev. Ten pohled jsem nemohla vydržet. Vytasila jsem meč a podřízla mu hrdlo. Začala jsem tu krev nejprv chutnat a pak pít. |
| |
![]() | Pocit krve v tvém hrdle byl úžasný, ale pak jsi si uvědomila co se s tebou děje a co jsi udělala. Mrtvolu jsi objala a ze zoufalství brečela. Po té jsi se rozhodla mrtvolu dát do sklepa a krev utřít, vrátila ses a šla jsi spát |
| |
![]() | Krev byla mnohem chutnější než voda. V tu chvíli si uvědomím, že se ze mě stalo monstrum. Mrtvolu odtáhnu do sklepa a zbylou krev utřela. Večer je pro mě mnohem uklidňující než ráno, ale i přes tento fakt se odeberu do jednoho z pokojů a jdu se vyspat. |
| |
![]() | Probudíš se, točí se ti hlava, postel je nepohodlná a noc ti připadala jako by nebyla. Chatrč je tmavá až na jednu pochoden vzádu. Po chvíli si všimneš krve okolo tebe. Pak vzhlédneš nahoru a vidíš ženu, která mličky sedí na skříni a jen pohupuje nohou. |
| |
![]() | Probudím se strašnou bolestí hlavy. Vlastně mě nebolí přímo, ale jen točí. Až teď si začnu všímat jak nepohodlná postel je a že kolem mě je krev. Ohlédnu se abych zjistila jestli moje oběť je stála nablízku, nebo není. Místo zuboženého člověka však uvidím nějakou ženu na skříni. Pohupuje si klidně nohou. Málem jsem vyskočila z postele a nabrala to plnou parou někam hodně daleko od ní. Kdo jste a co tu chcete? zeptám se jí. |
| |
![]() | Žena se pootočila a palcem na sebe ukázala. Mé jméno je Brigette., jemně se ušklíbla. Hlavně klid, jsem tu na vyrovnání dluhu. Pamatuješ na Lakresona jak jsi ho zabila? Byl na objednávku, ale ty jsi nás předehnala. Bud nám zaplat to co jsem mněli utržit, nebo si vyber mezi těmito 3 neznámými lidmi. Pootočila se a jemně ukázala na tři klečíci lidi s popravčickým pytlem. ![]() |
| |
![]() | Vybírám si toho uprostřed. řeknu a více se s rozhodováním nezdržuji. Poté vytáhnu luk a do tětivy založím šíp. Natáhnu a vystřelím na předem zvolený cíl. Hned potom co šíp zasáhne cíl k němu přijdu a sundám mu z hlavy pytel. |
| |
![]() | Sundáš kápi a zahlédneš Blonďatou ženu, kterou jsi už někde viděla. Byla to tvoje kamarádka ze statku. Zajímavý výběr. podotkne Brigette. Víš, že má čtyři děti? He... ušklíbla se. No, jestli ti to nedošlo, právě jsi učinila službu pro Temné Bratrstvo, pokud by tě zajímalo více, najdeš naši svatyni v Jitřence. Heslo je : Svodoba. Musíš počkat at se te brána zeptá... |
| |
![]() | Sundám pytel a uvidím ženu. Nepřekvapuje mě, že ji znám. Namyšlená tatínkova holčička. pomyslím si. Asi do dvanácti let jsme byly nejlepší kamarádky, ale pak se vše změnilo. Služba Temnému bratrstvu? A to co udělala, že jste ji chtěli zabít. Zapoměla zaplatit v obchodě, nebo něco takového? řeknu. |
| |
![]() | Neznáme důvody..., jsme jen nájemní vrazi, které si někdo objedná. Brigette sleze ze skříně a přistoupí blíž k dalším dvoum, byl tam Khajiit a Nord. Pomalu chytla dvě dýky a oběma je vrazila do krku. Tak, to by jsme mněli a ted běž. |
| |
![]() | To není fér! Jednoho mi mohla na zabití nechat. řeknu si a poté se otočím a odejdu. Můj směr je jasný. Jitřenka. Potřebuji někde sehnat koně. řeknu a jdu se po nějakém podívat. |
| |
![]() | Vyjdeš z chatrče, dveře jsou rozvrzané a sotva drží v pantech když vyjdeš ven zjistíš, že to vůbec není okolí Prachovcova medovaru. ![]() |
| |
![]() | Otevřu dveře chalupy a trochu se divím, že mi nezůstali rovnou v ruce. Vyjdu a zjistím, že vůbec nejsem v okolí Prachovcova medovaru, ale někde úplně jinde. V dálce vidím komín. Možná tam bude nějaký kůň. řeknu si a jdu tam. |
| |
![]() | Cesta je travnatá, kolem tebe jsou stromy. Začal foukat jemný vánek a zatáhlo se. Najednou si pocítila zvláštní sílu. Zbystřil se ti zrak, pohybovala jsi se jako by bez tíže a dokázala jsi nabrat velkou rychlost. Začalo pršet, chatrč byla stará , střecha slamněná ve vnitř nikdo nebyl. Kolem chatrče vede cesta do stájí. Můžeš se porozhlédnout nebo i něco ukrást. |
| |
![]() | Běžím vysokou trávou a má jediná myšlenka v tu chvíli byla Snad nechytnu klíště. Zatáhlo se a mě se zbystřil zrak. Byla jsem o něco rychlejší a mrštnější. Byl to úžasný pocit. Doběhla jsem k chatrči a otevřela dveře. Nic, nikdo. Zase jsem je zavřela a šla se podívat do stájí. |
| |
![]() | Ve stájích byl jeden nemocný kůn, ležel na pytli se slámou a nohu mněl ošklivě poraněnou od nějakého dravce. Déšt se zmněnil v bouři. Bouřka dodala tvé nové krvi ještě větší sílu, že koně na rychlé cestování nebudeš ani potřebovat. |
| |
![]() | Vejdu do stájí a zahlédnu nemocné zvíře. Kleknu si k němu a obvazem mu nohu zavážu. Nic víc pro něj v tuhle chvíli udělat ani nemůžu. Venku začne bouřka a já cítím zvětšení mých nových sil. Vyběhnu ze stájí a namířím si to rovnou do Jitřenky. Nic mě nezastaví, jsem jako vítr... |
| |
![]() | Tvé nohy jsou prakticky nespozorovatelné. Proskakuješ mezi keři, stromy a vysokými travami, bez sebemenší námahy. Při superrychlému běhu jsi spatřila něco, co se skoro stejnou rychlostí blíží k tobě. Na první pohled bylo poznat, že je to upír a ty jsi se mu jen rychle vyhla. Před tebou je jedna překážka. Vysoká zasněžená skála. |
| |
![]() | Běžím rychle. Až moc rychle, jelikož jsem sotva zpozorovala dalšího upíra běžícího proti mě. Naštěstí se mu vyhnu, ale na druhou stranu je teď přede mnou skála. Ještě víc zrychlím a těsně před skálou vyskočím do vzduchu. |
| |
![]() | Skála je vyšší než se zdá. Tvůj výskok tě částečně vyčerpal, zachytila jsi se u vcholku skály, skála je kluzká, takže přímé vyběhnutí není možné. Ruka ti podklouzne a začneš padat, není to však rychlý strmý pád, je to pomalé, jako by jsi vážila jen jako pírko. Musíš něco udělat at nespadnes |
| |
![]() | Skála je vysoká. Nepovede se mi to co jsem původně zamýšlela. Zachytím se za skálu ale podklouzne mi ruka. Padám dolů. Je to mnohem pomalejší pád než jako u normálního člověka. Vzpomenu si na netopýří přeměnu a soustředím veškerou svou mysl. Je to moje jediná naděje... |
| |
![]() | Tvé tělo se zmněnilo na netopýra, ale ne na moc dlouho. Déšt způsobí, že trochu stratíš orientaci, ale to se hned změní. Výtr ti trochu kazí let, nakonec doletíš až na skálu, kde přeměna vyprchá. |
| |
![]() | Povedlo se mi to... avšak radost netrvala dlouho. Silný déšť a vítr způsobil mou desorientaci a já musela přistát. Doletěla jsem na skálu kde jsem se proměnila zpět na člověka. Nejsem moc vysoko a tak v pohodě seskočím dolů. Poté pokračuji dál ve svém směru do Jitřenky. |
| |
![]() | Pohled ze skály byl překrásný. Hned za onou skálou jsi vyděla Jitřenku. Přiběhla jsi tam a začala hledat bránu do TB. Musela jsi se zamaskovat aby tě lidé nepoznali. Když si obešla pár domků, našla jsi ve skále vchod. ![]() |
| |
![]() | Proběhnu město a hledám bránu do Temného Bratrstva. Nevím jak vypadá, ale je mi jasné že kytičky a různé namyšlené věcičky na ní nebudou. Nakonec se mi to povede. Jak říkala ta žena, brána promluvila. Klidným hlasem řeknu Svoboda. a čekám co se bude dít dál. |
| |
![]() | Brána se pootevře... Přistup dál sestro. Vevnitř to vypadá bohatě. Před tebou je široká chodba porostlá trávou a na každé straně zdi je pochodeň. Za chodbou je velký sál se stoly a pravo od sálu je mučírna. Vlevo od sálu je dlouhá chodba která vede k malému jezírku. Kolem jezírka jsou dvě chodby, jedna vede do pokojů s posteli a ta druhá do trénovací místnosti, kde jsou finance TB a terče pro lučišníky. Hned za chodbou ve které stojíš, je Brigette. |
| |
![]() | Opatrně vejdu dál. Projdu chodbu a tam hned uvidím Brigette. Pozdravím a dál pokračuji Co se tu ode mně čeká? zeptám se. |
| |
![]() | Brigette se pousmála. Vše ti vysvětlím, hned od prvního pohledu, jsem věděla že přijdeš. Hlasitě se uchechtne. Brigette popojde k postavené rakvi. Toto je matka noci. Nejdřív musíš složit přísahu. Brigette ti přísahu řekne a ty ji zopakuješ. Přísahám, že k Matce noci budu chovat úctu, přísahám, že budu poctivě a spravedlivě konat služby pro Bratrstvo, přísahám, že i v dětských očích nenajdu slitování. |
| |
![]() | Ano? pousměji se. Když mi ukáže matku noci, jen trochu změním výraz svého obličeje. Je mrtvá! řeknu si. Poté mám před ní složit přísahu. Zopakuji vše co řekla Brigette. Přísahám, že k Matce noci budu chovat úctu, přísahám, že budu poctivě a spravedlivě konat služby pro Bratrstvo, přísahám, že i v dětských očích nenajdu slitování. poté čekám na další instrukce, rady či tomu podobné. |
| |
![]() | Brigette ti podá ruku... Vítej sestro ve stínu. Svoji novou zbroj najdeš u Stekana. Nejčastěji je v pokoji a čte si. Brigette odešla ke stolu a začla si povídat s nějakým argoniánem. |
| |
![]() | Dobloudím tedy do pokoje Stekana. Zdravím, já jsem nová členka Bratrstva. Mám si tu vyzvednout novou zbraň. |
| |
![]() | Stekan tě zpočátku ignoruje a poté vstane a ukáže na truhlu v truhle se nachází tvá zbroj s novým lukem a dýkou. ![]() ![]() |
| |
![]() | Přijmu nové oblečení a poděkuji. Poté se rozhodnu vyhledat Larintha u jezera a začít s tréninkem. Až ho najdu, normálně pozdravím a řeknu mu proč jsem tady. |
| |
![]() | U jezera si hraje malá holka, hned jí poznáš. Je to Babeta, která hned spustí. Vidím, že jsi nemoci neobstála. usměje se... |
| |
![]() | U jezera okamžitě rozpoznáme Babette Ne, to ne. usměju se. Nevíš kde najdu Larintha? zeptám se jí. |
| |
![]() | Babeta ukáže na blondatého muže s výzbrojí. Hned jsi ho poznala a zamilovala jsi se. To je ten muž z vězení! proběhne ti v hlavě, ale vypadá jinak. Má na obě oblečení a nemá kápi přes oči, podle té brady ti hned došlo že to je on. ![]() |
| |
![]() | Babette mě odvede k Larinthovi. Sedí tam na židli. Zdravím, já jsem Liet a mám tu začít s tréninkem. řeknu a čekám. |
| |
![]() | Larinth otevře oči... To jsi ty! Ha! To tebe jsem vyděl ve věznici, ale jsi jiná,... záříž. Larinth vstane a jde k východu. |
| |
![]() | No jsem tak trošku upír... řeknu, ale jen pro sebe v duchu. Dále následuji Larintha. |
| |
![]() | Takže Liet řekne venku. Chci aby jsi okradla támletoho kolemjdoucího. Stojíte před svatyní kolem vás je vysoká tráva a před vámi cesta, která vede zlevo do prava. Za cestou je domeček, z kterého vychází jakýsi muž a jde právě po té cestě. |
| |
![]() | Jasně. řeknu a přikrčím se. Poté vyrazím co nejtišeji za mužem. Když jsem konečně u něj tak mu prohrábnu kapsy a vrátím se zpět s úlovkem. |
| |
![]() | No moc toho neměl, Larinth tě pochválí a pokyne rukou, že ho máš následovat. Dojdete až do lesa. Vidíš támhletu ženu? Týrá děti a všichni jí májí plné zuby. Střel jí přímo do hlavy aniž by jsi byla slyšet. |
| |
![]() | Zahledím se na tu ženu a z toulce vytáhnu šíp. Založím ho do tětivy a zamířím. Poté vystřelím a sleduji jak žena padá k zemi. Zasloužíš si to. řeknu si poté. |
| |
![]() | Střela se ti vyvedla a žena už opravdu týrat děti nebude. Při vystřelení jsi však šlápla na větvičku a ona praskla. Plížení zvládáš výborně, Tichá střelba chce ještě cvičit a boj zblízka? pojd vrátíme se zpátky a zabojujem. |
| |
![]() | Sakra! Větvička! i přes tento fakt se střelba povedla. Poté se vracím s Larinthem zpět do základny Temného Bratrstva. |
| |
![]() | Larinth tě zavede do trénovací místnosti... Zaútoč na mně... Stojí před tebou a čeká na tvůj další tah. Tahle holka, jsem rád, že jsem ji nezabil. |
| |
![]() | Vytáhnu z pouzdra svou novou zbraň a ladnou otočkou se ho pokusím nepřímo seknout do ruky. Při tomto tahu mu chci také podkopnout nohy aby útok měl větší procento na úspěch. |
| |
![]() | Tvá rychlost byla větší než očekával a celkem silně jsi mu podkopla nohy. On se rukami však odrazil od země a nohy natáhnul a kopnul tě přímo do obličeje. Poté ti chytl ruku a protočil ti s ní. |
| |
![]() | Aghr... zaskřípu zubama. Kopanec do obličeje s otevřenou náručí nevítám ani náhodou. A protočení ruky...To samé. Z této pozice se pokusím otočit a dupnout mu na nohu. Potom mu dám pěstí do břicha a kolenem kopnu do obličeje. |
| |
![]() | Protivník tento tah vůbec nečekal a jelikož si upír, měla jsi v rychlosti velkou výhodu. Tvoje koleno do obličeje však nevyšlo, protivník ti koleno chytl a tvrdě ti s ním praštil o zem, čímž ses celá zkácela a on ti pouze držel kolík na srdci. Páf, a jsi mrtvá. ušklíbne se. |
| |
![]() | Moje útoky skoro všechny vyšli. Tak mě zabij. usměju se. Poté vstanu a opráším si oblečení. |
| |
![]() | Dobrá dobrá ušklíbne se a pomůže ti vstát. Tyto tři druhy tréninku budeme opakovat každý den dokud nebudeš vynikající. O pět dní později. Tvé útoky jsou bezchybné a dokážeš si poradit se všemi druhy útoků. Brigette čeká na tvůj příchod. |
| |
![]() | Dobrá. Celých pět dní jsem tvrdě trénovala. Brigette očekává můj příchod. Jdu tedy za ní a zeptám se co potřebuje. |
| |
![]() | Šla jsi stále rovně dokud jsi Brigette nenašla. Všimla jsi si ale někoho, kdo seděl vedle ní a něco si broukal. Ahoj Liet, dlouho jsme se neviděli. Tohle je Cicero, snad spolu budete dalších pár dní vycházet. ![]() |
| |
![]() | Našla jsem Brigette. Vedle ní seděl nějaký, na první pohled, divný chlapík. Pak mi ho představila pod jménem Cicero. No, těší mě, že tě poznávám Cicero. řekla jsem a podala mu ruku. Pak spustil o tom jak si užijeme zábavu. Doufám v to samé. poznamenám. Poté se otočím k Briggete Co je to za úkol? |
| |
![]() | Chceme sesadit Družiníky. Jsou to vlkodlaci a kdyby jsme jednoho zajali, armáda by se mohla hodit, problém je však takový že jsi upír a cítily by tě ještě, než by jsi došla k dveřím. Cicero popojde a pohlédne na tebe zblízka. Ona je upír? Úžasný materiál. Poté se zasměje. Brigette pokračuje. Jelikož jsi upír musíme pro tebe najít jiný úkol. Jorrvarks( základna družiníků) je naším cílem, a jelikož jsme Temné Bratrstvo zkusíme je pouze někam vylákat, nechceme přece aby po nás šel celý Bílý Průsmik. To zařídíš ty. S Cicerem se vydáte do Morthalu kde sundáte Jarl. Máme to vymyšlené takhle. Aela, člen družiníků a taky vnučka Jarl Morthalu. Jde o to že Jarl bude mít 80.( oslavu) Na které Aela bude. Před oslavou jí podstrčíte falšovaný dopis, který bude pro Aelu, Jarl dá dopis Aele, ve kterém bude přinucena přivést družiníky na určené místo, nebo Jarl zabiješ. Budeš muset najít nějaký úkryt odkud je budete sledovat, aby jste mněli záruku, kdyby Aela na podmínky nepřistoupila. |
| |
![]() | Aha řeknu po vyložení celého úkolu. Úžasný materiál? zeptám se Cicera. Po jeho odpovědi se rozloučím s Briggete a jdu si zbalit nějaké věci. Ještě Cicerovi řeknu ať za hodinu čeká před branou Temného Bratrstva. Sebou si vezmu jen ty nejzákladnější věci jako třeba deku na spaní. Poté dojdu na místo setkání s Cicerem. |
| |
![]() | S sebou jsi si vzala Otrhanou deku, pár šípů, tašku, flašku s pitím a lucernu. Když jsi venku Cicero už sedí na koni... Tak kam to bude? |
| |
![]() | Em..kde mám koně já? zeptám se Cicera když vidím jen jednoho koně. |
| |
![]() | Hahaha! Copák nepoznáváš Stína? He, tady je místo pro dva. Pokyne rukou a vyrážíte Do Morthalu. |
| |
![]() | No dobrá. Vyhoupnu se na koně a jelikož není moc věcí za které se chytit, přemůžu se a chytím se za Cicerův trup se slovy Nechci spadnout ze Stína. |
| |
![]() | Při cestě se rozpršelo. Cicerovo broukání tě po chvíli začlo otravovat. Kun byl velmi rychlý a hbitý. Už jste se blížili k Morthalu. Před tebou je cesta, na pravo zřícený domek a naproti hostinec. Máš ted čas něco zjistit, nebo jít do hostince a poptat se po nějakých drbech. |
| |
![]() | Začalo pršet. Cicero si broukal nějakou podivnou melodii a mě to po nějaké době začalo štvát. I přes rychlost koně, mi přišla cesta nekonečná. Před námi byl zřícený domek a naproti hostinec. Nevím jak můj společník, ale já chtěla jít do hostince. Cicero, zajedeme do toho hostince? Trochu se poptat a ty se tam můžeš něčeho najíst. Zrovna o jídlo mi v mém případě nešlo. |
| |
![]() | Hostinec je teplý a Cicero rychle vejde do vnitř. Pivoo! Přiběhne ke stolu a začne pít. Poté zaplatí a Obsluha se zeptá tebe co potřebuješ. |
| |
![]() | Cicero tam vběhne jako malé dítě. Nevěnuji tomu pozornost a zeptám se obsluhy. Nestalo se tu v poslední době něco významného? zeptám se ho a jen po očku kouknu co dělá Cicero. |
| |
![]() | Cicero pije a pije obsluha se k tobě otáčí a říká, v rukou drží talíř, který utírá. Jarl bude mít zítra 80. Budeš potřebovat zjistit čas, kdy není kolem jarl stráž, aby ste ji mohli podstrčit dopis, který při oslavě najde u sebe a dá ho Aele, zároven se musíte na oslavě ukrýt. V dopise budete Aelu vydírat, ve smyslu jestli nedovedeš.... zabiju jarl hned ted. Proto se musíte skrýt a mít Jarl na dostřel, kdyby náhodou Aela na podmínky nepřistoupila. Cicero vyskočí a chytne tě kolem pasu. Ještě jedno prosím! Pošeptá ti do ucha. zatáhni to za mně.. Chi. |
| |
![]() | To bude mít jistě ohromnou oslavu. Nevíte, když už na to přišla řeč, v kolik hodin přibližně bude slavit? zeptám se obsluhy. Pak ucítím něčí ruce na svém pasu. Tohle by Cicero dělat neměl, být kdokoliv jiný dostal by po tlamě tím talířem co obsluha leští.Jasně, ale tohle je poslední. odpovím Cicerovi. Jestli bude pít dál, vymlátím z něj duši. řeknu si pro sebe a zaplatím obsluze. |
| |
![]() | Oslava se bude konat ve 4 večer. Půl hodiny před začátkem je jarl v šatnách vedle dlouhého jarlova domu. Cicero dopije... To bude něco. Obsluha nechápe a radši se na nic neptá, je však podezřívavá a proto si úmyslně zapíše vaše podoby do paměti. Máš ted čas neco dělat, nebo zajistit nějaká opatření. |
| |
![]() | Ton který obsluha zvolila, zněl jako znechucení. Bylo mi jasné, že je mu divné proč se na to ptám. Je možné zakoupit si zde pokoj? zeptám se, když vidím Cicera. Vypil toho moc, takhle se nějak připravovat nemůžeme. |
| |
![]() | Obsluha ukáže na dvojlůžko v podkroví. Je na tobě jestli ti to nebude vadit, nebo jestli chceš pokoje po jednom. Cicero popojde a usměje se. Pojd Liet, už toho mám dost. |
| |
![]() | Zaplatím za jeden pokoj, nejspíš spát nebudu a bylo by to zbytečné rozhazování peněz. Věřím, že toho máš dost. pomyslím si a vejdu do pokoje. Odložím si věci, které nepotřebuji. |
| |
![]() | Vešli jste do pokoje, Cicero si svlékl hořejšek svého oblečení a padl do postele. ![]() |
| |
![]() | Dnes nejspíš ne. Byla jsem unavená, ale musela jsem přinést oběť. Pokoj byl celkem útulný a já se posadila ke stolku na židli. |
| |
![]() | Na stole je smotek papíru svícen a pár šperháků. Cicera udivilo, že nejdeš spát a tak nešel spát ani on, jen ležel na posteli a začal mluvit. Co ti je? Jsi nějaká.. taková , že se v tobě nevyznám. |
| |
![]() | Opatrně rozmotám papír. Není mi nic. Já nepotřebuji spát jako ty. otočím se na něj a usměju se Ve mě se asi nedá vyznat. |
| |
![]() | Cicero se zasměje. To máš pravdu, ale to asi v nikom. Rukou se chytne za hlavu a poškrabe se. No jak myslíš. řekne a vyslíkne se do spodního prádla poté se přikreje a pokusí se usnout. |
| |
![]() | Nechám ho spát, přeci jen se docela hodně napil. Po pokoji se porozhlédnu po nějakém inkoustu. Pokud ho najdu, začnu si na papír psát v bodech plán. Pokud nenajdu, udělám z papíru vlaštovku a budu si jí pouštět po pokoji. Ve chvíli kdy mě tyto činnosti unaví a přestanou bavit, položím si hlavu na stůl a usnu. |
| |
![]() | Hned v šupleti je inkoust. Na papír si napíšeš osnovu zítřka. 1, Půl čtvrté- Cicero zabaví jarl a já jí dám do oblečení, které si hodlá obléct dopis. 2, Když to bude možné hned zítra okouknu budovu jarl, abych našla dobré místo, kde se skrýt a mít mušku na jarl. 3,Po tom, co Aela dopis přečte a učiní závěr, dostavím se s Cicerem a Dalšími členy na určené místo setkání. Párkrát si to prostuduješ a falšovaný dopis napíšeš na druhý útržek papíru. Který zní. |
| |
![]() | Tento dopis je pro Aelu. Dnes v noci vyveď Družníky ven před město. Pokud neuděláš to co po tobě žádám, Jarl zemře dřív než odbije půlnoc. Každé zaváhání bude mít stejný účinek jako neuposlechnutí. Není to nic moc, ale mělo by jí to přesvědčit. Poté zhasnu svíčku a nakonec si du lehnout taky. |
| |
![]() | Vstávááme! otevřeš oči a vydíš Cicera jak poskakuje stále ve spodním prádle. Pomyslíš si že mu hrabe, ale pak dojde k oknu a začne se dívat na čerstvý sníh. Dnes to nesmíme zvorat Liet. Dopis mu ukážeš, aby věděl s čím to máte zvládnou. Skočí hbitě na postel a začne číst. Před město? To ne, musíš je zavést jinam a navíc potřebujeme znát budovu, ve které se to koná. Vstane ke stolku a inkoustem napíše Falkhreat. Mimochodem před město je strašná blbost. Aela s sebou nebude mít družiníky, ty jsou v Bílém Průsmyku. V těhlech detailech se budeš muset pocvičit napadne tě. Můžeš si dělat co chceš, nebo můžeš jít ven a okouknout okolí. Cicero však navleče kalhoty, boty čepku a vestu a jde dolů do hostince na jedno. Poté se společně vydáte před hostinec a půjdete okouknout Velký dům, ve kterém se to bude konat. Nemůžete však jít dovnitř hned musíte se zamaskovat a najít nějaký úkryt až bude Aela číst. Hned vedle Velkého domu je šatna kde se bude půl hodiny před začátkem strojit jarl.( Cicero ji nějak zabaví a ty jí dáš do oblečení, které si hodlá navléct ten dopis. No, potom se stačí za maskovat, aby vás nepoznali, a jít na oslavu, kde se někde skryjete atd. Ve vnitř to vypadá takhle ... ![]() |
| |
![]() | Pomalu otevřu oči a hned první osoba kterou uvidím je Cicero ve spodním prádle. Poskakuje kolem jakoby chtěl přivolat déšť nebo něco podobného. To je mi jasné, Cicero. odpovím mu. Podám mu dopis a hned se na mě vyvalí spousta připomínek. V duchu jen přihodím Mohl si ho napsat sám..., ale nahlas neřeknu nic.¨ Jen co Cicero odejde, převléknu se a vyjdu ven před hostinec. Samozřejmě Cicero šel hned za mnou.Vyhoupnu se na Stína a řeknu Jen pojď Cicero, nenechám tě tu v hostinci popíjet zbytečně předražené pivo. Podám mu ruku aby se na koně taky vyhoupl. Jen tak si projedu okolí. Bez cíle. K večeru se vrátíme a připravíme na velkou akci. Podívám se po nějakých obyčejných šatech, aby mě lidé nepodezřívali. To samé nakážu Cicerovi. Nechám Cicera aby vstoupil na oslavu a zabavil jarl. Já sama jsem šla do Velkého domu kde jsem se porozhlédla a do prvních snobsky vyhlížejících šatů vložila dopis. Poté jsem se na oslavu vetřela a informovala Cicera o pokračování v úkolu. |
| |
![]() | Tvé oblečení je klasické a mírumilovné. Cicero okradl místního sedláka a z jehio truhly vzal černou košili a obyčejné uplé bílé kalhoty. Když jsi se porozhlédla, mezitím co Cicero vykládal jarl o Rorikově dvorci jsi našla šaty a dala jsi do nich dopis. Oslava běžela v plném proudu, všude se pilo tancovalo atd. I Cicero to nenechal být a dal si víno. Když si jarl usedla na vlněné křeslo se zlatým vzorem, ucítila jemný tlak v šatech a vytáhla útržek papíru. Hned jak jsi si všimla, že ho drží šla jsi se schovat za roh, aby jsi mněla jistotu, že ji můžeš zabít. Aelo... , zvolá a Aela přijde blíže, uchopí a čte. Ty jen číháš na reakci. V žádném případě! , zakřičí. Ty ted musíš jarl zabít, aby spolupracovala. Soustřed se máš málo času. Aela popadla jarl a začala s ní utíkat do poschodí. Stojíš za rohem a před tebou je stůl za ním schody z leva doprava podél zdi. |
| |
![]() | Všude kolem zábava a alkoholické nápoje, kterým Cicero neodolal. Musela jsem ho kopnout do nohy a připomenout mu proč jsme tu aby toho pití nechal. Jarl se posadila a vytáhla dopis. Schovala jsem se a pozorovala reakci. Vše se zvrtlo a jarl spolu s Aelou utíkají. Do háje! zakleju a vyhledám Cicera. Čapnu ho za ruku a pošeptám mu do ucha Dělej opilého... Poté ho za tu ruku táhnu přes sál a jen se usmívám Moc toho vypil.... Jdeme, nebo se alespoň snažíme dostat tam, kam jarl utekla. |
| |
![]() | Když jarl běžela po schodech pochopitelně jste šli taky po schodech. Když jste došli do druhého patra prohledali jste všechni místnosti a nikde nic. Po chvíli nejasnosti. Jste si všimli schodů vedoucí na půdu. Cicero lezl první. Když ses však pokusila lézt taky, staré a shnilé dřevo pod tebou prasklo a spadla jsi na zem. Slyšela jsi křik, tak jsi chvilku váhala co se děje. Hned jak jsi se dostala na nohy vyskočila si nahoru. Vyděla jsi krev mrtvé jarl společně s jarl a Cicera, který držel Aelu za krk na zdi. I přesto, že je to Cicero, je vidět že je to špička v oboru. Mněli jste štěstí protože tím, jak běželi na půdu, bude ostatním dlouho trvat, než ji najdou. |
| |
![]() | Běželi jsme po schodech nahoru na půdu. Cicero vylezl v pořádku, ovšem pode mnou dřevo prasklo Nechápu. Myslela jsem, že když se stanu upírem budu lehčí a ono to je naopak... Samozřejmě to nebyla pravda, jelikož dřevo bylo již ztrouchnivělé a staré. Slyšela jsem křik a tak jsem vyskočila nahoru. Jarl byla mrtvá a mě trochu zakručelo v břiše při pohledu na krev. Cicero držel Aelu u zdi a já se nestačila divit. Cicero, když si vedeš tak dobře, co kdybys připoměl Aele proč tu jsme? Je mi jasné, že to nebude zas taková doba a najdou nás, ale útěk oknem nezamítám jakožto upír. |
| |
![]() | Cicero se pousměje a ukáže na krev... Klidně si dej jestli chceš, mně to nevadí... Otočil se zpět k Aele. Trochu mne napadlo zmněnit plán, co Liet? Necháme si ji jako rukojmí a donutíme ji at svolá družiníky autentičně do Falkhreatu. |
| |
![]() | Em, myslím že před tebou nebudu. odpovím a opět se podívám na tekoucí krev. Není to vůbec špatný nápad. Jen bychom už měli raději jít. Hned poté se porozhlédnu po místnosti kvůli nějakému provazu. Pokud najdu, paráda, svážu Aelu. Pokud ne, bude mít Cicero co dělat, ale alespoň jí do pusy strčím nějakou ponožku nebo něco podobného aby nemohla křičet. Jako další rozbiju okno, kterým bychom měli utéct. Nejprv vyskočím ven já a řeknu Cicerovi ať mi hodí rukojmou. Poté ať vyskočí i on. Jen doufám, že mi ani jeden z nich neurve ruce. poznamenám si. |
| |
![]() | Provazy byli v rohu a ty jsi je hned použila na Aelu. Vyskočila jsi oknem. Cicero ti hodil rukojmou načež jsi trochu stratila rovnováhu. Když skočil Cicero padla jsi na kolena. Cicero se otočí na Aelu a povídá. Jak se má Stefanie a John? , řekl zákeřným hlasem Aele. Co s nimi? Jak o nich víš? Neubližuj jim! Cicero si ještě před akcí když povídal s jarl, popovídal o Aelinich rodičích a hloupá jarl mu o nich vše vyžvanila. Tak, jestli v Bílém Průsmyku neinformuješ Družiníky a srazu ve Falkhreatu, víš co se stane? Ehaha chii... , jedovatě se zasměje. Svázáná Aela jen sklopí hlavu a začne brečet. Proč? |
| |
![]() | Cicero mi hodil Aelu a já s ní málem spadla. Proboha. Tohle jsem nečekala. v duchu zakleji, ale na víc nemám čas protože už letí Cicero. S ním už spadnu a jen jedovatě dodám Měl bys omezit pití alkoholu. Do toho všeho se začne vybavovat, ale že by vstal abych se mohla postavit i já, to ho nenapadne. Musím to udělat po svém... shodím ho ze sebe a prohlásím. Jelikož se v tom nádherně vyžíváš, vyber vhodné místo kam s ní. Až ho vybere dojdu pro Stína a na něm z tohoto místa zmizíme. |
| |
![]() | když se Aela rozplakala Cicero trošku procítil ducha a nechal toho. Dáme jí do mučírny, ... ne, budeme ji akorat hlídat v TB.. Nasednete na stína, když se ti zatočí hlava a spadneš. Cicero se zlekl a hned si k tobě klekl. Kdy naposledy jsi pila? Obvykle by jsi čekala že to řekne zákeřným a výsměšným tonem, ale řekl to s citem a se starostí což tě opravdu hodně zadivilo. Mimoto budete muset Aelu omráčit aby neslyšela heslo do svatyně. |
| |
![]() | Vyhoupnu se na Stína, ale vzápětí se mi zatočí hlava a já spadnu. Mám neskutečný hlad, ale musím to vydržet. Poté si ke mě klekne Cicero Já-já nevím. Pociťuji jak i samotná slova mě vyčerpávají. Pokusím se vstát, ale nemá to žádný efekt. Je to se mnou zlé když už se nepostavím ani na nohy. |
| |
![]() | doufám, že chcípneš v bolestech. , zamumlá Aela a ušklíbne se. Což tě opravdu rozproudilo a už jsi jí držela krk. Cítila jsi se opravdu naštvaně, ale pochvilce tě to přemohlo a podlomili se ti kolena. Cicero tě chytil a dal ti napít krve, kterou nosil v lahvy s sebou. Já myslím na všechno. , zachechtne se. Po té příjemně dojedete do TB. |
| |
![]() | Reakce Aeli mě rozproudila a už jsem jí držela pod krkem. Jenže ne moc dlouho. Podlomila kolena a já nebýt Cicera spadla na tvrdou zem. I když měl u sebe krev, nebylo jí dost ale stačila na tu cestu. Dojeli jsme do TB k bráně. Budeme jí muset omráčit. řeknu Cicerovi a opatrně slezu ze Stína. Stále jsem slabá, ale už se alespoň udržím na nohou. |
| |
![]() | Cicero popojde a s rozmachem ruky ukázal na Aelu na koni. Po chvíli popocházel a přemýšlel, nakonec se rozhodl že jí jenom praští. Uchopil velký válcovitý kámen a pořádně jí přetáh po temeně. Když to však udělal kamen se rozlétl a na místě rány se rozhořčil ohen. Aela se probrala postupně se začala úporně proměnovat. Cicero ji rychle chytl za provazy a začal utahovat. Kolem Aely se výřili chlupy a ona začala vrčet. Provazy prasky... |
| |
![]() | Cicero ji nakonec praštil kamenem. Co jsem ale nečekala, byla její proměna. Začali jí růst chlupy. Cicero za čal utahovat provazi, ale to nepomáhalo Uteč! zakřičím a odtáhnu ho od ní. |
| |
![]() | Cicero se dal na ústup. Právě se proti tobě rozeběhl rozhořčený vlkodlak. Liet vs. Aela // ( Vampire vs. Werewolf ) ![]() Aela je vlkodlak, ty upír. Tvé schopnosti a kousance jsou vůči vlkodlakům jedovaté, vlkodlaci jsou však velice silní a rychlí, musíš vyzkoušet vše!. ![]() |
| |
![]() | Sakra! zasyčím a o krok ustoupím. Jako vlkodlak si snad nebude moct rychle krýt záda. To bude můj cíl. Každý útok mířím na nechráněná záda. Útočím ze skoků. Navíc se snažím vykrývat nebo uhýbat vkodlačím útokům. |
| |
![]() | Začala jsi kolem Aely poskakovat, ale než si stačila útočit na záda, Aela si rychle otáčela s tebou. Po zapojení tvé superrychlosti Aele přecházel zrak kolem, až jsi jednu ránu dokázala. Vlkodlak roztáhl ruce a zařval. Poté , zatímco si kolem něj pobíhala, se rozmáchl dlouhými pažemi a silně aniž by si z té točivé rychlosti stačila uhnout, tě hluboko drápl do břicha a ty jsi odlétla zhruba 5 etrů. Hned jak si dopadla vlkodlak se během půl sekundy dostal až k tobě. |
| |
![]() | Mé útoky nevycházeli, až na jeden. Ten si mi povedl ale stál mě nehezkou ránu do břicha. Bolelo to, no i tak jsem se pokusila vstát a dál bojovat. Možná jí kousnout no ale to se mi nemusí povést. řeknu si a prozatím se její útoky snažím na zemi odrážet. |
| |
![]() | Vlkodlak tě chytl oběmi pažemi připraven ti tlamou, která byla dvakrát větší než tvá hlava, rozdrtit lebku svými dlouhými zuby. Tvé nohy jsou volné a vlkodlak má paže zaměstnané držením tě. |
| |
![]() | Nemám jinou možnost. Vší silou kopnu vlkodlaka pravou noho do břicha. |
| |
![]() | Tvůj útok vyšel... Kdyby vlkodlaka kopl smrtelník, zřejmě by jen zakňučel. Tvůj superúpíří útok však zapříčinil, že jsi svému nepříteli zlomila čtyři žebra a zhruba metr a půl vykopl do vzduchu nad tebe. Tvůj nepřítel není chvilku schopen zaútočit po tom, co jsi ho kopla. Vlkodlak je ve vzduchu a ty ted máš čas vlkodlaka odkopnout pryč, nebo jiný, třeba i krutější útok. |
| |
![]() | Povedlo se. Vlkodlak je teď ve vzduchu a já si tenhle útok vychutnám. Z opasku uvolním dýku a pak vyskočím nad oběť. Vší silou se zapřu o dýku a pokusím se jí v plné rychlosti dopadnout na pravou ruku. |
| |
![]() | Útok vyšel, ale značně jsi se unavila. Nebyla jsi v plné síle. Vlkodlak teď leží na zemi a připravuje se vstát. Musíš ho dorazit. |
| |
![]() | Místo smrtelné rány ho praštím rukojetí dýky do hlavy. Vlkouše by to mělo konečně omráčit. Vstanu, ale je vidět že je to z posledních sil. Nohy se mi pletou, ale jdu. |
| |
![]() | Vlkodlak je omráčen a pomalu se začne přeměnovat zpět. Na místě leží zkrvavěná Aela a Cicero jen tleská. Aela je pohmožděná a ani neklade odpor. Cicero ji hodí přes ramena a jdete dovnitř. |
| |
![]() | Aela se promění nazpět. Je pohmožděná a krvácí. Cicero jen tleská. Abych řekla pravdu, tleskala bych taky. Bohužel na to není čas. |
| |
![]() | Cicero hrubě odtáhne Aelu do mučírny kde ji přiková. Cicero ji donutí napsat dopis a pak ti zdělí info. Teď máš čas pojíst odpočinout, nebo s někým popovídat. |
| |
![]() | Cicero Aelu dotáhna Škoda, že né za vlasy... do mučírny. Ta napíše dopis. Rozhodnu se dojít něco posvačit. Je jedno kdo to bude, ale musí to být nějaký farmář nebo stráž. Potom se vrátím zpět do úkrytu. |
| |
![]() | V Jitřence jsi našla opilého sedláka, kterého si vypila vrátila ses. Cicero tě vyhledá a předá ti info... Takže dnes ve Falkhreat je setkání družiníků svolané Aelou. Až v 9 přijdou na místo za Aelou, bude chvilku hrát divadélko a pak na všechny skočíme. Úplně všichni z TB. Jelikož je teprve čtvrt na 8 máte ještě chvilku. Musíš si stoupnout na stupínek k Matce Noci a všechny informovat kde v kolik atd. Až to uděláš Cicero se stínem a dalšími čekají. Brigette zapečetí Bránu, aby byla chráněná. Poté všichni vyjedou. Ty však poběžíš . |
| |
![]() | První cíl se mi naskytl v Jitřence. Sedlák není problém. Když se vrátím do TB, Cicero mě o všem informuje. Poté to řeknu zbytku bratrstva s pomodlím se před Matkou. Na víc, ale nemám čas a tak jdu ven. Všichni jsou již připraveni v sedlech koní, jen já musím pěšky. Není na co si stěžovat. |
| |
![]() | TB vyrazilo kamenitou cestou do skal nad Jitřenkou. Ty jsi se vydala za nimi, ale s nádskoukem, že jsi kolem nich proběhla jako by nic. Cesta vedla na skálu ze které TB sjelo po schodech, ty však můžeš dolů seskočit. ![]() |
| |
![]() | Jsem rychlejší než koně a tak kolem TB prosvištím jako nic. Cesta je klikatá a kamenná, ale pořád není nejhorší. Předemnou je překážka, no pozornost jí nevěnuji a proběhnu kolem ní. Pokud jsem stále rychlejší, počkám na členy TB na místě určení. |
| |
![]() | Čekáš dokud TB nedorazí. Stojíš na mýtině před lesem Falkhreat. Když TB dorazí přivážou Aelu ke stromu a všichni se schovají, někteří do stromu, do keře nebo i v leže číhají. Musíš se někam ukrýt. |
| |
![]() | Až dorazím, počkám na zbytek Temného Bratrstva. Výhled sice není nic moc, ale hrůza to taky není. Po příchodu ostatních, přivážou Aelu ke stromu. Všichni se poté ukryjí. Nezůstávám pozadu a přikrčím se k jednomu z keřů. |
| |
![]() | Po chvíli dojdou čtyři postavy. Za nimi však snad 10 dalších. Nato že vás je jen 12 jste se trochu zalekli. Ve předu jde Falik. Falik vidí Aelu a rychlým svižným krokem přiskáče k ní. Odváže jí... Co se stalo?! Aela sklopí hlavu a rozbrečí se. Nikdo od Družiníků nechápe. Te...Temm...Temné Bratrstvo! Družiníci vytasí meče. Pamatuj že vašim úkolem není je zabít, ale oslabit a zajmout. |
| |
![]() | Simulantka... zasyčím jen co se rozbrečí. Náš cíl je oslabit je a to taky hodlám udělat, ale jak? Snad se jako oslabení počítá i šíp v koleni. Pomalu stáhnu ze zad luk a natáhnu šíp v tětivě. Zatím nic jiného nedělám a vyčkávám na správnou chvíli. |
| |
![]() | Tvůj šíp míří na jednoho z nich a trefil jednoho do nohy. Není to však trvalá zranění. Ostatní družiníci nevěděli odkud šíp přišel. Jeden z vás vyběhl a než se naděl jeden z Družiníků mu odřízl ruku. Člověk zasyčel a uhnul se za něj, druhou rukou ho uškrtil. Všichni se na Družiníky vrhli. Někteří bojovaly s dvěma protivníky a někteří ne. Ty jsi stále na stromě a střílíš šípy. Falik tě spozoroval a vytáhl šíp, ... vystřelil přesně na tebe. |
| |
![]() | Můj šìp trefí jednoho z Družníků do nohy. Neřešila jsem co se mezi tím dělo, ale asi něco "velkého" jelikož pak všichni vystartovali. Já mám teď problém a tím je Falik. Založím a vystřelím další šíp. Snažím se krýt za větvemi v případě jeho střel . |
| |
![]() | Tvá střela minula, zatímco ta jeho tě trefila do ramene. Zatímco někteří od vás zahynuly, někteří Družiníci byli v neschopnosti bojovat. Zbývá jich 6. Vás je 7. Když šíp vytáhneš rychle se k Falikovi přiblížíš a zlomíš mu v naštvanosti vaz. Po chvíli se Družiníci stáhnou. Poté se všichni přemění. Proti tobě ted stojí obživlý Falik a další jeden. Falik se rozeběhl a hmát po tobě drápy. |
| |
![]() | Šípem mě zasáhne do ramene. Rychle ho vytáhnu a v záchvatu naštvanosti Falikovi zlomím vaz. Družníci se sice stáhnou ale jen do chvíle dokud se nepromění. Rychle se ohlédnu po našich stavech. Cicero žije... oddechnu si. Dále vidím blížící se dráp. Uskočím dozadu a vytasím dýky. Jako upír nemám s rychlostí problém. Útočím mu na břicho, ale né tak silnými útoky abych ho zabila. Družníky musím jen oslabit, ne zabít. opakuji si dokola. |
| |
![]() | Uhneš se jako z učebnice a zaútočíš na nyní nechráněného Falika. Obě dýky mu bodneš do břicha. Dýky však vyndat nesmíš. Radši je tam necháš. Dýky byly zabodnuty v místě kam si nemohl vlkodlak sáhnout. Nyní si však beze zbraně. Druhý vlkodlak se ze strany promrhne ani si ho nevšimeš. Narazí do tebe plnou váhou a přeláme ti 2 žebra, ty skončíš na hraně kamene. A vlkodlak se proti tobě silně rozmáchne. |
| |
![]() | Dýky vlkodlakovi daruji, ale v tom mě další vlkouš odhodí. Dopadnu ns kamen, ale daleko více mě trápí zlomená žebra. Teď je navíc vlkodlak zpátky u mě. Rychle se vymrštím jednou nohou napřed ve snaze zasáhnout vlkodlaka do dolní čelisti. Opět se ohlédnu, abych zjistila jak jsou na tom ostatní. |
| |
![]() | Tvá noha byla stržena k zemi a ošklivě poškrábaná, tvůj útok nevyšel. Cicero si tě všimne a i vzhledem svým problémům se rozeběhne za tebou. Vypadá to že skončíš. Cicero však vyskočí na vlkodlaka a zeshora mu podřízne hrdlo. Pomůže ti vstát. |
| |
![]() | Můj útok nevyšel a nově jsem utržila novou ránu na noze. Ani nevím kde se tam vzal Cicero, ale pomohl mi. Dě- děkuji... mluvím s vypětím všech sil díky zlomeným žebrům. Jsme na tom zle. poznamenám ještě udýchaněji. |
| |
![]() | Jste 4 zatímco vlkodlaků pět a v dáli přichází další tři. Jsi v šoku. Než se stačíš rozkoukat jsi zase na zemi a Cicero napíchnutý ramenem na větvi. Vlkodlak tě silně drápne do břicha a začneš opravdu silně krvácet. Skoro se nemůžeš pohnout. Vlkodlak drápne znovu a tentokrát po celé délce ruky. Začínáš ztrácet vědomí. |
| |
![]() | Vlkodlaků je víc a Cicero je teď navíc na větvi. Já obdržela nové zranění a k tomu přišla skoro o ruku. Pomalu jsem začala ztrácet vědomí. Z posledních sil se pokusím vstát a postavit před Cicera jako lidský štít. |
| |
![]() | Sotva stojíš, každý krok ti dodává krutou bolest po celém těle. Z posledních sil roztáhneš ruce před Cicerem. Vypadá to že zemřel další od vás. Najednou v dálce zahlédneš člověka na skále. Měl bílé vlasy a byl hubený, každý jeho krok byl jiný než u normálních Lidí. Došlo ti, že je to upír. Vychází slunce a ty vidíš v záři slunce, jak se za onoho může začíná zařazovat spousta dalších, ve všech očích vidíš onu záři. Za chvíli se ohlédneš zpět a vydíš vlkodlaka, který se chystá zasadit osudovou ránu. Bělovlasý upír na skále přikrčil nohu, a ladným pohybem se pohnul, poté zmizel... Vlkodlak schytal opravdu silnou ránu a Bělovlasý upír tě zachránil. Pomohl ti vstát a dal ti napít svoji krve, což tě vyléčilo. |
| |
![]() | Vstanu. Každý krok mě neskutečně bolí, ale jdu. Před Cicerem roztáhnu ruce a připravím se na smrtící ránu. V dáli se však ukáže má naděje, bělovlasý muž. Dojde mi, že je upír. Klesnu na kolena, protože bolest je neskutečná a vyčerpávající. Pamatuji si jak mi dal onen upír napít krve. Vše přešlo jinam. Rány mě neboleli jako před tím. Vstanu a dojdu k Cicerovi. *Pokud stále je napíchnutý na větvy, sundám ho. |
| |
![]() | Zatímco pomáháš Cicerovi vidíš jak se upíří rozebíhaji po krajině a vlkodlaky likvidují. Cicero ti poděkuje. |
| |
![]() | Na poslední chvíli... pošeptám a sleduji tu královskou podívanou, zatím co podávám Cicerovi obvaz. |
| |
![]() | Vlkodlaci jsou vyřízeni a zbývajícími odvedeny do svatyně. Ty však zůstaneš a běžíš za Bělovlasým mužem |
| |
![]() | Kdo jste? zeptám se upíra jen co podám obvazy Cicerovi. |
| |
![]() | Poklekni když se mnou chceš mluvit mé dítě noci. Upřel na tebe jeho ohnivé oči. A pokynul rukou. |
| |
![]() | Já jsem potomek Sithise... Ušklíbnu se, ale přesto nepokleknu. Pošetilé... řeknu i když vím, že je to chyba. |
| |
![]() | Upír ti dá nuvěřitelně silnou ránu do hlavy, že padneš na zem. Cicero se rozeběhne. Ty! Jediným pokynutím ruky skončil Cicero zpět na větvi. Vysoký upír oděný v černém rouchu přistoupí blíže. Uchopí tě za krk a vyzdvyhne tě do vzduchu a bedlivě si tě prohlíží. Jak může někdo, kdo nosí mou krev, říct že mne nezná?! Mnel bych tě pro tvou neúctu zabít! Nemáš právo nosit mou krev s takovým vychováním! |
| |
![]() | Rána byla silná a já ležela opět na zemi. I přes Cicerovu snahu mi pomoct, to nebylo moc platné. Pak mě chytil pod krkem a vyzvedl do vzdchu Tvá krev?! |
| |
![]() | Na upírově tváři se rozjasní silný úsměv. CHAAha cha chachá! Ty jsi opravdu neznalé, mé mládě! Já jsem původní upír! |
| |
![]() | Vtipné mi to nepřijde. Nejspíš má jiný smysl pro humor nebo nikdy neviděl toho orka... Tak to mě těší... |
| |
![]() | Upír ti sevře krk že máš pocit, že se ti snad rozskočí hlava. Bez sebemenší změny výrazu. Nevím, jestli tě zabít. Mněla by jsi mít tu úctu i když mně neznáš ne? Kolik ti je dítě? Upustí tě na zem a ty se začneš rozdýchávat a hned běžíš na pomoc Cicerovi. Poté Bělovasý muž zmizí. |
| |
![]() | Jeho sevření se dá bezpochyb přirovnat k oprátce. Neodpovím na jeho otázku a po dopadnu na zem opět běžím k Cicerovi. Už nemám obvaz, počkej. strhnu si rukáv a podám mu alespoň ten. Upír mezitím zmizí. |
| |
![]() | Cicerovi ruku obvážeš. Ve větru uslyšíš... Jen pro tvoje schopnosti jsem tě nezabil. Cicero ti poděkuje a společne nasednete na stína. Jedete domů |
| |
![]() | Při cestě do svatyně mi v uších stále zní ta věta. V čem jsem lepší než jiní upíři? Jsem unavená a tak se přitisknu k Cicerovi blíž. Zavřu oči, ale nespím. |
| |
![]() | Cicerovi vyjede na tváři přívětivý úsměv. Odpočívej, bez tebe by jsem nepřežil...jsem ti vděčný. Dojedete ke svatyni. |
| |
![]() | Jen se usměju, v duchu jsem prosila vše aby tahle jízda byla věčná, ale nemohla být. |
| |
![]() | Cicero sice nemá více sil než ty, ale vezme tě do náruče a donese až do ložnice. Chceš abych tu přes noc zůstal? Mněla jsi těžký den, ... chceš se s něčím svěřit? |
| |
![]() | Cicero mě sundá z koně a vezme do náruče. Šla bych sama, ale nemám sílu otevřít pusu a zastavit ho. Donese mě do postele a zeptá se jestli má zůstat dnes se mnou. Obejmu hi a odpovím Ano, zůstaň. Prosím. |
| |
![]() | Cicero si lehne vedle tebe a pokusí se udělat ti pohodlí podloží ti hlavu polštářem a přikryje dekou. Poté sám leží. Vzbudíte se ráno. |
| |
![]() | Usnu rychle. Bezesná noc. Jaká škoda. Ráno jako první potichu vstanu z postele abych nevzbudila Cicera *Tedy pokud už není vzhůru. Dojdu pomalu do jídelny kde většinou Bratrstvo je každé ráno. |
| |
![]() | Oblékneš se do košile, aby ti nebyla zima. Dojdeš do jídelny, kde na tebe zírá pár těch, co přežilo a při tvém příchodů zatleskají. Cicero stojící v rohu na tebe hodí očko a usměje se. Najíš se? |
| |
![]() | Dojdu do jídelny a trochu zastesknu, že je nás tak málo. Je to ovšem pořád lepší než nic. Proč tleskáte? zeptám se a přisednu ke stolu. Hlad nemám, ale do ruky si vezmu vidličku a jen tak nezaujatě si jí prohlížím. Samozřejmě si Cicera všimnu. |
| |
![]() | Jsi jedna z mála kdo přežil a tvé schopnosti se postarali o mnoho nepřátel! ... vykřikl někdo. Brigette poslední usedne. Takže,...chci vás jménem Matky noci požehnat! Zvládli jsme to najezte se co hrdlo ráčí. Liet pojd za mnou Dítě se pomodlilo ke své matce. |
| |
![]() | Aha. řeknu a vstanu. Jdu rovnou k matce noci a v tom mě napadne Vždyť není posluchač, ne? |
| |
![]() | Já jsem posluchač...Běž za... Když si zaslechla křestní jméno zalekla ses a polkla... Můj otec?? Když si však uslyšela přijímení uklidnila jsi se. Onoho klienta máš najít nedalo...v Jitřence. Srdce se ti rozbušilo. Klient tě bude čekat v hostinci v pokoji. |
| |
![]() | Promiň, jsem trochu mimo. řeknu a poté vyslechnu zbytek. Otec?! nedbám však na to a jen kývnu na znamení souhlasu. Bude rozumné se dojít převléct a tak se přes jídelnu vrátím do pokoje. Tam si vezmu novou zbroj a zbraně. |
| |
![]() | Dojdeš do hostince a hledáš klienta. Dojdeš do místnosti a spatříš svého otce. Nejde ti to dohromady, jakto že je to můj otec, ale jmenuje se jinak?! Probíhá ti v hlavě stoupneš si za něj a oslovíš ho. |
| |
![]() | Dorazím do hostince a spatřím svého otce. Ještě že má uniforma TB kapuci a šátek přes obličej... oddychnu si a oslovím ho Pane? |
| |
![]() | Konečně jste tady! Chci sejmout jednoho upíra, jmenuje se... Když jsi zaslechla jméno i přijímení zastesklo se ti. Matka? Jak je to možné. Neudržíš se a vypustíš slzu. Člověk si toho všimne a neš stačí regovat tak na něj spustíš. |
| |
![]() | Otec chce nechat zabít mou matku. Ne! To nedopustím. ukápne mi slza, ale já přesto pokračuji Zdarma to nebude. |
| |
![]() | Tady máš 600 zlatých. Právě ted je v mém domě. Proč chce zabít tvou matku je hnusné! Nevěra? nevíš. Rozhodně si s matkou musíš promluvit, je to tvá matka a ty ji máš moc ráda. Jsi v domě... |
| |
![]() | Přijmu zlato a cestou do domu přemýšlím co by za tím mohlo být. Vejdu do domu a první co řeknu je upřímné Jsem zpět. |
| |
![]() | Matka se otočí a první sekundy tě nepoznává. Poté se rozeběhne a obejme tě se slzami v očích. Proč tu jsi Liet? Jdeš mne zabít otec tě poslal? Já Já.. já nic neudělala. Otec nedávno přišel na to že jsem upír a že ty nejsi jeho! Nikomu jsem to neřekla, bála jsem se! Zeptej se na cokoli potřebuješ! Víš že máš matku zabít a je těžké se rozhodovat. Učiníš bezcitně službu pro temné bratrstvo nebo matku vyslechneš a pokusíš se dozvědět něco o svém rodu... Je to jen na tobě. Toto rozhodnutí bude mít velký dopad na děj. |
| |
![]() | Ano i ne. Nezabiju tě, to- to nejde! obejmu ji. Kdo je můj pravý otec? zeptám se. To je zlé, Matka noci určitě zjistí, že kontrakt byl neúspěšný a potrestá mě! Ale je to má matka. |
| |
![]() | Musím tě uvést do děje od začátku. Posad se. áh. Jsem původní upír a můj manžel byl čaroděj, který vynalezl nemoc, která mění v upíry. Oba s mým manželem jsme byli upíři a ty jako naše dcera, narozena jako člověk, jsi původní dítě. Tím,že jsi se stala upírem se tvé schopnosti znásobili než u normálního upíra. Dětem takového původu se říká Krvavé růže. Jako původní rodina, když je někdo v nebezpečí, ostatní z rodiny to vycítí. Mněla jsi nějaké podobné setkání? |
| |
![]() | Ano, takovou zkušenost mám. Bohužel. poznamenám hořce př pomyšlení na to, jak ten upír napíchl Cicera na větev jako špíz. Když je tomu takto, proč se zahazjueš s tím člověkem, který mi byl do teď otcem? |
| |
![]() | Chtěla jsem žít normální život, navíc s pánem upírů se nedá žít, je namyšlený a protivný. A tvůj otec, kterého od mala znáš mi zahýbal a lhal mi. Ted, kdyz zná pravdu se mne chce zbavit. Jo, Liet, stala jsi se upírem musíš podstoupit Ceremoniál původní rodiny. Najdi ho v DawnGuardu. |
| |
![]() | Rozumím...Nemusíš se bát, otec ti neublíží. řeknu a vyjdu ven. Musím se cestou stavit za "otcem" a poslat ho k Sithisovi. Poté dojedu podat zprávu do Temného Bratrstva a nejspíš se se všemi rozloučit. To podle reakce Noční matky. Také se ve svatyni nějakou dobu zdržím kvůli...Cicerovi. dodám. |
| |
![]() | Zřejmě jsi pochopila:Tvá matka byla původní upír a tvůj Biologický otec taky. Narodila jsi se jako člověk. ( původní děti jsou neuvěřitelně silné a tím, že jsi se stala upírem se tvé schopnosti projevily. ), aby však byly kompletní musíš podstoupit Ceremoniál v Dawnguardu a tvé schopnosti původní rodiny se zase zviditelní. Jinými slovy ted jsi silný upír, ale až se staneš officiálním původním dítětem po Ceremoniálu, tvé schopnosti se znásobí.----- Učinila jsi co jsi musela. Poté, co dojedeš do TB se rozprší a začne foukat prudký studený vánek. Vevnitř na tebe čeká Briggete. |
| |
![]() | Dojedu do TB. Po cestě začal foukat docela silný vítr a k tomu začalo pršet. Ve svatyni na mě čeká Brigette. Není pochyb o tom, že jí Matka noci již informovala o neúspěchu. |
| |
![]() | Brigette má nejistý výraz a tebe to vyhodí z míry. Stalo se něco Liet?! Matka noci mě informovala o neúspěchu,... jak je to možné? Vždyt jsme elitní vrahové. Popojde k tobě a pohledí ti do očí. |
| |
![]() | Ano, mise byla neúspěšná. Vytáhnu 600 zlatých a hodím je na stůl. Nebylo to způsobeno mou neschopností vraždit, ale tím kdo měl být zavražděn. |
| |
![]() | Brigette se usměje. Ale v tom případě tu nemáš co dělat! Koho jsi měla zabít hm? |
| |
![]() | To je teď už jedno. Jdu se jen rozloučit a vzít si své věci. odpovím. |
| |
![]() | No počkej Liet! Kam jdeš? Nikdo neřekl že hned teď musíš bratrstvo opustit. |
| |
![]() | Hm? je moje jediná reakce. Jak to myslíš? |
| |
![]() | Brigette přijde níže ke stolu se slovy: Dokud nebudu znát důvod tvého jednání nemůžu učinit rozhodnutí. Navíc i tak musíme hlasovat. |
| |
![]() | Zamračím se Ano, s hlasováním souhlasím. o zbytku však mlčím, jelikož by někdo z Bratrstva mohl smlouvu dokončit místo mě. |
| |
![]() | Brigette zařve: Všichni sem. Tobě pokyne at si sedneš na místo na konci stolu. Postupně si všichni sednou. Z davu se ozívá cosi jako, co zase, co se děje atd. Brigette stojí a řekne. Tady naše Liet nesplnila požádání matky noci z osobních důvodů. Co si o tom myslíte? Z davu někdo vykřikl : Pryč s tou havětí!, nebo Neslýchané.atd. Brigette budeme hlasovat kdo ji tu chce. |
| |
![]() | To je milé... řeknu si a zasměju se. Tak už vím čím se budu v příštích dnech bavit. |
| |
![]() | Kdo ji tu chce? Přihlásil se Larinth a Cicero. Kdo ji tu nechce? Přihlásila se Babeta, Brigette a Stekan. Takže Liet. Jsi sice prvotřídní vražedkyně, ale neuposlechla jsi matku noci a to je neslýchané. Musíš odejít. Chceš říct něco na svou obranu? |
| |
![]() | Pokrčím rameny Ne, příjmám trest. odpovím a vstanu od stolu. Dojdu do pokoje vzít si své věci. |
| |
![]() | Jestli jde Liet, jdu taky! řekl Cicero, i když věděl, že nemůže. Ty jsi si vzala věci a před bránou se s tebou Cicero rozloučil. |
| |
![]() | V tomhle Cicera obdivuji. poznamenám i když vím, že se mnou odejít nemůže. Před svatyní TB se rozloučím se slovy Nevidíme se naposled. pak počkám na jeho reakci. |
| |
![]() | Cicero tě chytne kolem pasu. Svižně se vyzdvyhne a políbí tě na čelo se slovy: Já vím. Poté se koukneš na mapu a zjistíš směr DawnGuard |
| |
![]() | Podle mapy zjistím směr své cesty. Ještě Cicerovi zamávám a rozběhnu se daným směrem. Bude mi chybět těch pár dní. zastesknu si. |
| |
![]() | Cesta není složitá. Rozeběhneš se a proskočíš mezi stromy. Běžíš po mítine zamrzlé tundry a kolem tebe jsou obři a mamuti nakonec najdeš DawnGuard. ![]() |
| |
![]() | Docela se divím, že cesta byla až tak rychlá. Po mém příchodu k DawnGuardu, se jen otřepu a vstoupím. Musím být ostražitá, protože mě tu může čekat cokoliv. |
| |
![]() | Dojdeš až k bráně. Kolem je strašná zima. Po chvíli zaklepání slyšíš kroky a prapodivné zvuky. Poté se brána otevře a ty vidíš dva kostlivce a za nimi bohatá předsín. Předpokládáš že Tvůj Bio otec je zřejmě až v nejvyšším patře. Kostlivec udělá jakýsi pazvuk a poté po tobě máchne mečem. |
| |
![]() | Po otevření dveří, které otevřeli kostlivci, dostanu dárek na uvítanou. Meči se pokusím vyhnout a oba kostlivce rozdrtit. Poté je můj cíl jediný, nalezení svého otce. |
| |
![]() | První kostlivec minul a hned po tvém zásahu se rozpadl. Druhý kostlivec taktéž. Poté jsi vstoupila. Hned tě obklíčila upíří stráž.Co tu chcete?! |
| |
![]() | Musím mluvit s hlavním upírem... Odpovím. |
| |
![]() | Hm odpověděl jeden z nich. Půjde s náma! Stráže. Dva znic tě chytly za ruce a vedly do schodů. V druhém patře byly dlouhé chodby a každá vedla jinam. Vedly tě tou nejvíce vlevo až nahoru po červených kobercích až do velkého sálu s obrovskými honosnými lustry a vzady trůn, kde seděl onen Bělovlasý muž. Když tě koutkem oka spatřil zmizel a stál kousek před tebou. Věděl jsem, že přijdeš, mé dítě. |
| |
![]() | Stráže mě odvede za bělovlasým mužem. Ty jsi můj otec...můj pravý otec... |
| |
![]() | Ano, když mne má krev volala na místo kde jsi bojovala, a jiný upír, který by mohl být mé krve tam není, musíš to být ty. Potřebuješ podstoupit Uvítací výbor, který ti vynese nové schopnosti a budeš právoplatnou krvavou růží. Ale aby se tak učinilo musíš doplnit druhou část krve, jednu máš jako člověk a druhou ted musíš mít jako upír. ... Kousne tě do krku a zároven ti dává napít ze svého zápěstí. Cítíš jak ti rostou síly. V tvých očích roste ohen a tvé tesáky se prodlužují. Ted jsi Krvavá růže rodu Upírů! Já jsem Upíří lord a tvá matka také. |
| |
![]() | To je vše? zeptám se. Trochu mě to udivuje. Mám i jiné sourozence a proč jsi mě nikdy nehledal? |
| |
![]() | Nevěděl jsem o tom, že tě tvá matka čeká a abych byl upřímný, je mi to jedno. Ted se bran. Upíří lord tě chytl pod krkem a vymrštěl tě do vzduchu aniž by dal sebemenší náznak námahy. Poté si připravil 6 shurikenů které na tebe vymrštil a vyskočil nahoru za tebou. Strop má tak 30 metrů a ty jsi skoro nahoře. Upíří Lord se otáčí a je přirpaven tě v otočce kopnout. |
| |
![]() | Milý otec. Abych byla upřímná, tak jsi mi taky úplně volný. Poté vytáhnu dýku a s její pomocí odrazím shurikeny. Když vidím jak mě chce otec kopnout, chytím jeho nohu a když vše půjde jak má tak ho vymrštím směrem k tvrdé zemi. |
| |
![]() | Tvé odražení shurikenů vyšlo, až na poslední při kterém se ti zlomila dýka. Když jsi se pokusila srazit nohu spolu s tělem k zemi, tvůj dotek jakoby nohou prošel a noha se nahradila a rozplynula v netopýry, spolu s celým tělem, které se zase sformovalo za tebou. tvůj otec tě nyní drží v pasu, narostou mu velká černá křídla a jedním máchnutím s tebou vyletí až nahoru, kde ti hlavu zaboří do kamenného stropu a celá stavba se tímto otřásne. |
| |
![]() | Můj útok na otce nevyšel a já teď navíc mám hlavu ve stropě. Celá stavba se otřese. Zapřu se a hlavu vytáhnu. * Předpokládám, že padám k zemi. Pokusím se proto proměnit v netopýra. |
| |
![]() | Tvá přeměna vyšla. Nedaleko tebe se vznáší otec a připravuje kouzlo. Jaký je tvůj další tah. |
| |
![]() | Vyčkám na konečnou podobu kouzla a poté se pokusím vyhnout. |
| |
![]() | Proti tobě letí ohnivá koule, které jsi se vyhla. Proti tobě ted letí Lord. Co uděláš? |
| |
![]() | Obletím ho a poté se změním zpět do lodské podoby. Pokusím se ho chytit pod krkem a nakonec ho poslat střemhlav dolů. |
| |
![]() | Držíš ho podkrkem a shodila jsi ho dolů. Těsně nad zemí však jeho pád spomalil a ladným krokem se napřímil. Poté se odrazil od země takovou rychlostí, že nebyl vidět . Během setiny se ti objevila jeho pěst před obličejem připraven zasadit ránu. |
| |
![]() | Rychle si před obličej strčím ruku a útok vrátím v podobě kopance ze strany. |
| |
![]() | Tvůj kopanec vyšel, vzápětí ti však chytl obě ruce a převrhl tě za sebe dozdi. Silný náraz tě zabořil do stěny. |
| |
![]() | Zápas ve vzduchu nemá cenu. ze zdi skočím na zem a počkám si na otce. |
| |
![]() | Otec přistane na zem jak pírko se slovy. Výborné!, na tvůj věk neuvěřitelné. když chtěl něco doříct celou stavbou zatřásla strašlivá rána, až se základy pohnuly. Poté do síně přiběhl udejchaný muž. Útok, he... útočíí na nás!!! Bělovlasý muž znejistí a vyšle ven několik upírů. Sám tě pak vzal do věže a pozorovali jste situaci. Před Dawnguardem byly katapulty s ohnivými střelami všude čarodějové a vojáci jakési protiupíří gildy. Bělovlasý muž cosi zažblebtá a celá vřava ztichla poté začal. Tak jste tady Dřevěná zkázo! HA, jen slaboši útočí na opevěné země! Budeme bojovat tváří v tvář dokud nezhyneme na pláních před palácem! Poté se otočí k tobě a už potichým normálním hlasem poví. Zúčastníš se? |
| |
![]() | Náš boj byl u konce, ale když chtěl otec něco říct, stavbou se rozlehla hlasitá rána. Poté přiběhl udýchaný muž a začalo se jednat. Venku byli katapulty a další. Otec se nakonec zeptal, jestli se připojím do bitvy Samozřejmě, že ano. odpovím. |
| |
![]() | Stojíte na planině na jedné straně a na druhé straně spousta nepřátel. Vás je zhruba 20 jich však 30, ale jsou to obyčejní lidé. Nebude to tak velký problém. Po nějaké chvíli se ozve znamení, že začal boj hlasitým řevem. Jaké budou tvé tahy? Jaké druhy útoků budeš provádět? Právě ted se zhruba ve šířce 15 metrů hrnou řady bojovníků, a vy také, proti sobě navzájem. Až se střetnete začne boj. Napiš trochu delší příspěvek o tvých útocích a tahů, které provedeš. |
| |
![]() | Stojíme na planině a já už si namátkou vybírám své oběti. Po vypuknutí se pustím do předem vybraného člověka. Nikdo neřekl, že je musíme pouze oslabit. Tentokrát můžu zabijet. Prvnímu člověku jako první zlomím nohu díky rychlému proklouznutí. Poté mu rychlejším útokem mu utrhnu hlavu. Rychle se přesunu k dalšímu cíli a tady trochu zvolním své běsnění. Vím, že mé útoky ve vzuchu nejsou nejlepší a toto je jako cvičný panák. Proto jej vymrštím do vzduchu, kde se pokusím o silnější útoky, zatím jen ran pěstí. |
| |
![]() | Člověk je opravdu silně zmlácený. Vypadá to, že ho umlátíš k smrti. Poté se na tebe vrhnout 3 lidé, když spatřili tvé běsnění. Kolem tebe proběhne otec a udělá výr. Poté dupne a nespočet obětí vyletí do vzduchu. Ty vyskočíš za nimi a kolem každého prosvištíš a každému zasadíš několik ran, poté je srazíš dolů. Poté zabiješ dalších pár obětí. Když takhle všichni zabijíte a běsníte, uslyšíte hluboký řev. Všichni se ohlédnete stejným směrem a zahlédneta Vikrošíky. (Vikrošík je listová, létajicí, velká, ale opravdu hodně hbitá bytost.) Je jich hodně a jeden stojí naproti tobě. Všimne si tě a rozplyne se ve větru. Uvidíš drápy, které ti projely břichem. Ted se na tebe obr snaží dupnout. |
| |
![]() | Otec mi pomohl opravdu lákavím způsobem. Ty lidi zmlátím a poměrně se při tom bavím. Poté se do hry zapojí další bytosti. Jsou zajímavé, ale toto mě přejde ve chvilce, když vidím ostré drápy, které projeli břichem. Trochu vzdechnu, ale poté se už neváhám do bytosti pustit vším co mám. Vytasím dýku a pokusím se zplynout s větrem. Rychlostí se možná nevyrovnám, ale za pokus to stojí. Při každém střetnutí s bytostí, neváhám použít zbraň. |
| |
![]() | Jediné těleso těchto bytostí je hlava ostatní je lesního původu. Když kolem něj vytasíš dýky a snažíš se ho zasáhnout. Vždy se netvor rozplyne a zase spojí. Je listového původu. Útoky dýkami moc nevychází. Poté se ti podaří ho trochu říznout u hlavy, ale na to se netvor rozčíli a ukáže na tebe. Kolem tebe se shromáždí listí a větvičky a chytne tě to, je to jako rakev. Pak sformuje několik větviček připravené tě ze všech stran pobodat. |
| |
![]() | Chytne mě do jaké si rakve. Nemůžu se skoro pohnout. Napnu každý sval ve svém těle a pokusím se z rakve uniknout. Pouze silou svých schopností a samozřejmě fyzických sil. |
| |
![]() | Podaří se ti z rakve uniknout, ale uhnout se větvím nedokážeš. Máš v sobě nabodnuté 4 dlouhé větve, které každým pohybem pronikají hloubš. Skoro se nemůžeš pohnout. Netvor se sformoval zpátky a rozeběhl se tě dorazit. |
| |
![]() | Z rakve uniknu. Není to však včas a mě probodají 4 větve. S každým pohybem se zanoří hlouběji. Navíc mě teď bytost chce dorazit. Tohle je můj konec? Ne, co slib který jsem Cicerovi dala? Tohle není konec! i přes veškerou bolest se pokusím zasadit smrtelnou ránu bytosti. Je to snad doslova kdo z koho. |
| |
![]() | Tvů útok se povedl a jako první jsi ho zabila. Jsi však z neschopnosti bojovat dál. |
| |
![]() | Útok nakonec vyšel, ale já díky obdrženým zranění nemohu bojovat dál. Z těla si vytrhnu větve a vzdálím se od bitvy. |
| |
![]() | Větve jsou venku a tvý krev tě začne znovu léčit. Než se doléčíž úplně zezadu tě nabodne na meč voják. |
| |
![]() | Ucítím další bolest v podobě meče. Pokusím se otočit a útočníkovi zlámat nohu. |
| |
![]() | Útočník se ti vyhne a zabodne ti do srdce kůl. Nejdříve ucítiš strašlivou bolest. Cítíš jak umíráš a zasteskne se ti. Zničeho nic se kůl přemění v prah a tobě to dojde. Útočník: Jak jsi to?! Ty se ušklíbneš. Ty přeci nejsi jen ledajaký upír ne? |
| |
![]() | Útočník mi do srdce zabodne kůl. Strašlivá bolest mi projede tělem a já vím, že tohle bude můj konec. Najednou se kůl promění v prach a já pochopím svou odlišnost a výhodu od ostatních upírů. Neodpovím a jen mu zabodnu dýku do břicha. |
| |
![]() | Klháš a proto se z něj napiješ aby jsi doplnila síly. Poté obhlédneš situaci a zjistíš že až na tvého otce a pár dalších,... jste Vyřízení. Zakřičíš a s hněvem v srdci se rozeběhneš na prvního vraha, kterého vidíš! |
| |
![]() | Mé síly jsou u konce a tak se napiju ze zabitého útočníka. Situace je hodně špatná. Zakřičím a s vražednou rychlostí se vrhnu na jednoho vraha. Odzbrojím ho, ale nezabiju. Řekni jediný důvod, proč tě nemám zabít?! zeptám se ho. |
| |
![]() | Žádný není! a plivne ti do tváře. Poté donekonečna zabíjíš a zabíjíš a uslyšíš silný křik. Je to tvůj otec, který byl celým svým trupem probodnutý větví o průměru cca 30 cm. |
| |
![]() | Po jeho odpovědi ho zabiju, jako spoustu dalších. Jen co uslyším otce, přiběhnu mu na pomoc. Případného útočníka dýkou trefím do obličeje. Pokud tedy nějaký je. |
| |
![]() | Otec má rozdrcené kosti a je celý propíchnutý. Nepřežije. Jen co jsi zabila útočníka. Tě monstrum odhodilo na skálu, která ti přelámala páteř. Jsi bezmocná. |
| |
![]() | Otec nejspíš nepřežije. Já se prolétla na skálu. Moje páteř! zaskuhrám a dopadnu na zem. |
| |
![]() | Když situace vypadá beznadějně. Uvidíš známou tvář. Cicero?? Co tu dělá? Za ním vidíš i ostatní z TB. V nadšení vyhrkneš co tu dělají. |
| |
![]() | Nezvládám nic jiného kromě plazení. Otočím se na bok a v dáli zahlédnu známé tváře z Temného Bratrstva. V tu chvíli jsem ráda, ale to mě přejde když mě napadne Co když mě jdou dorazit? lehnu si z posledních sil na záda. |
| |
![]() | Cicero ti pomůže na nohy a rychle ti dá napít ze zápěstí, aby jsi se trochu vyléčila. Brigette promluví: Matka Noci nás zavolala, že náš důležitý člen má potíže a všechny nás poslala na pomoc tobě! Jsi stále jedním z nás! Matka o tom nikdy nepochybovala! Naopak tě bere jako nejlepší z nás! Jsme tu abychom ti pomohli. Matka noci má zřejmě lepší zrak než my. Chci se ti tímto jménem celého bratrstva a matky noci omluvit! Pokračuj po našem boku vrahu. všichni ti pomůžou na nohy a vrhnete se na nepřítele! Všechny přemetete jako lavina. |
| |
![]() | Děkuji Cicero. řeknu a poté vyslechnu co mají ostatní na srdci. Omluvu příjmám. řeknu a usměju se. Hned poté se společně vrhneme na nepřítele, kterého rozmetáme. Jsem stále slabá, ale smrt nepřítele mi dodává sílu. |
| |
![]() | Temné Bratrstvo si vyžádalo pořádnou bitvu plnou krve, jen aby tě zachránily. Jsi jediný uíří lord spolu s svoji matkou. Když je po bitvě, kterou jste díky síle bratrstva vyhrály, postupně nasedáte na koně a vracíte se do TB. Nasedáš na Stína spolu s Cicerem. |
| |
![]() | Vyhráli jsme. Všichni nasedli na koně a já jako obvykle na Stína spolu s Cicerem. Opět jsem se k němu přitiskla a čekala až dojedem do svatyně. |
| |
![]() | S Cicerem jste dojeli na místo a společně jste si lehli do postele. Po chvíli jsi se k němu přitiskla a on tě políbil. Ty jsi mu polibek opětovala a začalo to. Nejdříve ti Cicero sundal horní část zbroje po spodní prádlo. |
| |
![]() | Dojeli jsme do svatyně. Sesedla jsem ze Stína a šla spolu s Cicerem do svého pokoje. Nikdy by mě nenapadlo, že mi bude tak moc chybět má postel, ale chyběla. Lehla jsem si a zhluboka se nadechla. Obdržená zranění nebyli cítit, naštěstí. Cicero si lehl vedle mě. Byl to slib... zašeptala jsem a přitiskla se k němu. Políbil mě. Jeho polibek jsem opětovala. |
| |
![]() | Dál to pokračoval jak je známe. Ráno jsi se probrala, bylo nečekané teplo a vstala jsi z postele. Na posteli komicky ležel Cicero. Když jsi vyšla do síně všichni skandovali tvé jméno, nasnídala jsi se. |
| |
![]() | Gratuluji k dohrání dobrodružství! Doufám, že se ti dobrodružství plné zmatku, boje a myšlení líbilo až do konce. Příběh jsi dokončila jako uznávaný člen Temného Bratrstva. Dále jako upíří lordkyně krvavé růže. Začátek plný zmatku a hledání domova, přes první úkoly a zmínky o Temném Bratrstvu jsi se dostala přes spoustu bojů a masakrů až sem! Děkuji za hraní :) |